ČÁST DRUHÁ Vnitřní krajina 6. kapitola

ČÁST DRUHÁ Vnitřní krajina 6. kapitola Osobní vývoj V první části knihy jsme se zabývali přirozeností interspirituálních nebo různě promíšených cest a důležitou rolí toho, čemu věříme. Viděli jsme, že víry mají, stejně jako instituce, tendenci se sdružovat a vytvářet systémy, které si vynucují určité vzorce chování, a externí struktury jako jsou instituce. Abychom lépe porozuměli jejich původu, formám a praktikování, prozkoumali jsme vnější krajiny Paganismu a Křesťanství. V této druhé části knihy bychom rádi přesunuli pozornost pryč od struktur a věr těchto dvou náboženství a místo toho se podíváme do nitra jejich praktikujících. Počínaje touto kapitolou se budeme zabývat tím, co niterně potřebujeme, abychom se na náboženské otázky podívali interspirituálníma očima. Kde se berou interspirituální oči? Proč se zdá, že je někteří lidé mají a jiní ne? Abychom nalezli odpověď na tuto otázku, budeme se zabývat nejdříve výzkumy osobního vývoje a víry. Při těchto výzkumech sociální vědci porovnávají stovky lidí různých věkových skupin, snaží se pochopit jejich hodnoty a schopnosti a najít způsob, jak k nim tito lidé přišli. Vědci zkoumali mnoho vývojových vzorců, které pokrývají odlišné oblasti lidského konání od schopností motoristických po kognitivní myšlení, rozpětí vztahů od různých představ o morálce až po skupiny hodnot, které obklopují archetypy víry. A zdá se, že nalezli určité vývojové vzorce, které se objevují vždy ve stejném pořadí, které se znovu a znovu opakuje. Každé toto vývojové stádium s sebou nese určitý způsob vidění světa a shluk věr a hodnot, které mu odpovídají . Věříme, že když pochopíte tento vývojový proces, pomůže vám to pochopit i kde a proč interspirituálních očí a podmínky, za nichž se aktivují. Nejdříve si ukážeme stádia vývoje lidských bytostí podle dvou modelů, které se používají ve zkoumání osobního vývoje a v následující kapitole se podíváme stejnou perspektivou na vývoj víry. Ve třetí a poslední kapitole této části zjistíme, jak se koncepty rozšiřují a smršťují, aby vyhovovaly potřebám pohledu na svět z interspirituální perspektivy. Růst jako rozšíření kapacity a schopností Když mluvíme o osobním růstu a vývoji, máme na mysli proces expanze lidských schopností fyzických i mentálních. S rozpínáním vývoje motoriky je jedinec víc schopen jak být, tak vykonat, počínaje hrou s prsty v kolébce přes lezení, stání, chůzi až po běh. Každá z těchto motorických schopností přináší také rozšíření horizontu toho, co je člověk schopen zakusit. Podobně se rozšiřuje i vývoj myšlení; jedinec se posunuje od nerozlišujícího smyslu pro percepci nejdříve k symbolům a pak k jazyku, začne odlišovat fantazie od reality a učí se manipulovat idejemi, nejdřív konkrétně pak čím dál abstraktněji. Ohlédněte se do dětství a zjistíte, že, že prostor a schopnosti, jaké jste využívali v každém stádiu svého vývoje, přesně odpovídaly tomu, co jste v dané době potřebovali. Ale jak jste rostli a dospívali, schopnost, která vám v určité době připadala jako základní a nejdůležitější, se v dalším období stala jen jednou z mnoha. Lezení odpovídalo určitému stádiu a chůze byla adekvátnější později. Když jste se přesunuli od lezení k chůzi, dosáhli jste větších možností. Růst jako rozšiřování kapacit není omezen jen na lidskou zkušenost, ale zjevuje se všude v přirozeném světě. Nejdříve jsou částice, pak atomy, pak molekuly, buňky, orgány a pak organismy. Zdá se, že důležité je pořadí expanze, protože např. buňky se nemusí stát součástí

orgánů, ale žádný orgán by nemohl existovat bez buněk. Růst nebo vývoj je expanzí, v níž celky expandují, aby se staly částmi větších celků, jejichž kapacity rozšiřují původní celek. Vědec Arthur Koestler používal pro tyto do sebe vnořené celky pojem „holon“. 1 Každá úroveň tohoto vývoje obsahuje ty, které byly před ní a přidává k nim svou vlastní kapacitu jako další slupku cibule. Každá slupka této holonistické cibule má tendenci „chránit a udržovat svou individualitu tak jak je, ale zároveň fungovat jako integrovaná součást existujícího nebo vyvíjejícího se většího celku. 2 Kdybychom zakreslili holonistickou cibuli od buněk k organizmům, vypadalo by to asi jako na obr. 6.1. :

I abstraktní nebo jiné lidské výtvory jako je jazyk a jiné systémy, mohou být holonistické. Například tato kniha je umělý výtvor člověka a je vybudována jako série do sebe vnořených realit z lidské kultury založené na sdílení významů a symbolů. Můžeme sledovat její holonistické složení i když je to abstraktní tvorba. Základní jednotkou knihy je jedno písmeno. I když sama v sobě jsou jednotlivá písmena celistvá a kompletní, vyjádříme jejich pomocí jen omezený význam. Ale když jsou kombinována a uspořádána určitým způsobem, vytvářejí slova, jejichž význam jednotlivá písmena dalece přesahuje. Písmena jsou základní jednotkou nebo středem cibule, další rovinou jsou slova. Jednotlivá slova, i když jsou sama o sobě celistvá a kompletní, mohou také přenést jen omezený význam, ale když se zkombinují do frází a vět, mohou přenést celé bloky idejí, které jednotlivá slova nesdělí. To není konec holonu, neboť věty se kombinují do odstavců a odstavce do kapitol. Když dáte dohromady víc kapitol, máte celou tuto knihu. (obr..6.2.) Tato kniha předává mnohem víc informací než písmeno B i když je v každé její části nalezneme. Kdybyste je odebrali, kniha by nebyla. Základní jednotka, jednotlivé písmeno, tu stále je a nikdy se neztratí, ale je nyní zabudováno do celku, který pojímá mnohem větší význam než jeho jednotlivé části. Zatímco kniha je fyzický objekt, je to také abstraktní výtvor. Obsahy jsou také od přirozenosti holonistické a jsou vybudovány od základních idejí, které se mohou, jak holon narůstá, rozšířit tak, aby udržely více a více informací nebo perspektiv. Tento aspekt obsahů je velice důležitý pro pochopení toho, jak spirituální ideje zahrnují smíšené cesty nebo interspiritualitu. V kapitole 8 se budeme zabývat holonistickou přirozeností myšlenkových konceptů. Mnoho sociologů věří, že vývoj člověka a víry roste holonisticky. V této kapitole předvedeme posloupnost stádií růstu osobního vývoje ve dvou holonech. Tyto modely a proces vývoje rozebíráme detailně v knize Paganská Spiritualita (2006), ale jelikož této knize nedáváme žádný patent na pravdu, použijeme je znovu a necháme ještě jednou rozšířit na pokročilejší rovinu. První model, jímž se budeme zabývat je od Dona Becka a Christophera Cowana a je založený na práci sociologa Clare W. Gravese a jeho tzv. Dynamické spirály. Tento model ukazuje vzorec jednotlivých stádií růstu a k nim se přidružující struktury hodnot, jak se projevují jak v posloupnosti kultur tak u jednotlivců. Pro označení těchto trsů či shluků hodnot užívá termín „hodnotové memy“. 3 Každé otočení spirály je spojené s určitým memem a sbírkou hodnot, které se vyvíjejí skrz roviny rostoucí komplexnosti. Memy mají svá jména a barvy.

1 2 3

Pro ilustraci postupu skrz trsy hodnot Dynamické Spirály používáme také popis modelu vývoje vytvořený filosofem Kenem Wilberem. Wilberův model je založený na jeho výzkumech vývojové psychologie a duchovních autorů Západu i Východu . V závěru jeho knihy Integral Psychology nalezneme mapy korelací mezi různými modely vývoje. „Hodnoty“ nebo „obrazy světa a života“ jsou jen jiné způsoby, jak vyjádřit „víry“ nebo ideje, které jsou v daném období považovány za důležité a hodné podpory a ochrany. K přechodu z jedné skupiny hodnot nebo věr do další dojde, když konflikty a tlaky v existujícím obrazu světa zesílí natolik, že osobnost je jakoby na vlně přenesena do další skupiny hodnot sdružené kolem ji přesahujícího základu. Tyto problémy často vyrůstají z toho, že hodnotová úroveň, na níž se jednotlivec nachází, už není schopna adekvátně zpracovat jeho reálné zkušenosti; jeho schopnost reagovat je omezena jeho vírou a obrazem světa. Abychom problém opravdu vyřešili, jsme často nuceni svá hodnotící kritéria, víry a obraz světa rozšířit tak, abychom mohli problém odpovídajícím způsobem nahlédnout a zareagovat. Beck a Cowan vidí Spirálu vývoje jako tekoucí proud, v němž lidé a kultury v závislosti na svých zkušenostech a podmínkách cestují nahoru a dolů. V určité společnosti se různí lidé vždy nacházejí na různých místech Spirály, což znamená, že operují s odlišnými trsy hodnot. Nicméně každá kultura se v určitém období soustřeďuje převážně kolem jedné skupiny hodnot – například té, kterou vyznává většina jejích členů – každá společnost se vyznačuje tím, že zdůrazňuje určitou skupinu hodnotu dominantněji než jiné. To je pravda i o jednotlivcích, jejichž „já“ jsou složena z mnoha aspektů, jako jsou - jen pár na ukázku - myšlenkové schopnosti, sociální dovednosti, etika, estetika, altruismus, emoce a sexualita. Wilber nazývá tyto aspekty „vývojovými proudy“ nebo „liniemi vývoje“ a poznamenává, že každá z nich se vyvíjí po své vlastní dráze a mnohé z nich expandují u některých jednotlivců rychleji než u jiných. Osobnost může být vysoce myšlenkově vyspělá, ale zcela postrádat smysl pro estetiku nebo sociální dovednosti. Nicméně, tyto proudy sledují vždy stejnou vývojovou posloupnost, která probíhá ve vývojových rovinách, o kterých budeme mluvit v následujících odstavcích. I když různé proudy uvnitř jednotlivce operují zároveň v různých rovinách, Wilber tvrdí, že „Já“ má tendenci se v určitém období identifikovat přednostně s jednou rovinou vývoje.4 Také poznamenává, že tyto „linie“ nebo „proudy“ v základě odpovídají obdobnému modelu „ rozmanitých inteligencí“ Howarda Gardnera 5. Beck a Cowen přidružují k jednotlivým otočkám Spirály barvy a rozdělují je do dvou skupin, kterým říkají První a Druhý stupeň. Roviny prvního stupně mají co do činění s „existencí“ – růst organismu, přežití a schopnost kognitivního a sociálního vývoje. Bez výjimky každá rovina Prvního stupně věří, že její způsob je jediný možný a má tendenci odsoudit společnosti a jednotlivce a kultury na jiných rovinách. Úrovně druhého stupně mají co dělat s „bytím“ a vznikají u lidí, jejichž základní potřeby byly alespoň z části naplněny a jednotlivec nebo kultura jsou připraveni rámce svých hodnot více rozšířit. Posun z Prvního do Druhého stupně, který zařazují do žluté barvy (vysvětlení na str. 131), provází radikální posun do oblasti myšlení, kde je jednotlivec poprvé schopen vidět všechny roviny Ducha najednou a podle své vůle jimi procházet. BÉŽOVÁ. Prvnímu hodnotovému memu přísluší barva béžová, a obsahuje úřednostně pud sebezáchovy. Na této rovině je Já jen stěží schopno vnímat sebe a své okolí a je nutkavě řízeno potřebou uspokojit fyziologické požadavky. Béžovou vídáme obvykle u nemluvňat a u starších v případech, že jsou uvězněni onemocněním, nehodou, špatnou výživou nebo 4 5

regresem do této úrovně v případě nebezpečí. Nicméně před 100 000 let byla béžová rovina nejvyšší možnou i když byla umístěna přesně na rozhraní, které odlišuje člověka od zvířete. 6 Sociální strukturou byla v době béžové roviny tlupa nebo kmen a technologie byly lovecké a společné. Se stoupajícím významem Já, vnímá béžová rovina víc a víc své okolí jako nebezpečné a nekontrolované a zjišťuje, že v množství je síla. Jakmile dojde k tomuto poznání, je béžová připravena na přestup do další roviny. Wilber rozeznává podobné stádium vývoje, které nazývá sensomotorické nebo archaické, což je jeden z mnoha termínů, které si vypůjčil od sociologa Jeana Gebsera a je to stádium, jehož běžně dosahujeme ve třech letech věku. Wilber poznamenává, že v tomto stádiu se já „živí“ převážně hmotnou potravou jako je jídlo, přístřeší a oblečení.7 FIALOVÁ. Druhý trs hodnot na Spirále je fialový, bývá také nazýván „Příbuzenství duchů“. Jednotlivci se spojují, aby společně rozšířili své možnosti přežití. Největší důvěra je věnována pokrevním svazkům, zatímco ostatní jsou sledováni s podezřením a nepřátelstvím. Ve snaze porozumět tajemnému a nekontrolovatelnému jsou událostem připisována nadpřirozená vysvětlení. Narůstá množství mýtů a legend, sociální a náboženské události jsou ritualizovány a lidé mají hlubokou úctu k tradičním zvykům. Pro přežití skupiny je velmi důležité umět číst mystická znamení a poslouchat hlasy duchovních bytostí. Beck a Cowen kladou tuto rovinu asi před 50 000 let. 8 Fialovou dnes rozeznáme všude tam, kde nalézáme posvátné předměty, dozvídáme se o ceremoniích, rituálech, dědictvích, tajných potřesech rukou a soukromých klubech. V období fialové byla primární sociální strukturou vesnice a technologie byly zahradnické. Základní dovedností tohoto období je splynout se skupinou. Když fialová začne vidět okolní svět podezíravě, bude chtít zmenšit počet společných ceremonií a posune se k většímu významu já odděleného od skupiny. Jakmile fialová doroste do tohoto bodu, začne se transformovat do další roviny Spirály. Do této roviny zařazují Beck a Cowen v současné době asi 10% populace na zemi a reálnou moc, kterou mají takto zaměřené skupiny na 1%.9 Prosím, uvědomte si, že díky přirozené existenci mnoha barev v každé světové populaci, procenta, která Beck a Cowen uvádějí nikdy nedosáhnou až ke 100%. Wilber nazývá toto stádium vývoje magickým. Tady a v naší knize Paganská spiritualita (2006) jsme tuto rovinu přejmenovali na egocentrickou, protože „magické“ znamená v Paganismu zvláštní spirituální cvičení a jeho význam je jiný než jaký má toto slovo v sociologii. Abychom se vyhnuli střetu dvou rozdílných významů jednoho pojmu, rozhodli jsme se použít jeden z aspektů popsaných pro toto stádium – egocentrismus – jako název celého stádia. Tento stav se odehrává ve věku od tří do šesti let. Lidé na této úrovni mají tendenci věřit, že příroda a duchovní bytosti jsou poslušny jejich přání a mají potíže přijmout perspektivy jiné. Děti v tomto věku, například, věří, že když si přikryjí oči, zbytek jejich těla už není vidět. Vždyť ony samy nic nevidí! V tomto stádiu se k fyzické potřebě výživy přidruží také potřeba psychické výživy, vztahy, moc a bezpečí. Morální rozpětí Já – to znamená to, co Já považuje za hodno úcty, ochrany nebo etického přijetí – nepřekračuje sebe a nejbližší okolí. Pokud činem získává nejbližší okruh Já nějakou výhodu, pak je morálně akceptovatelné vše.10

6 7 8 9 10

ČERVENÁ. Další rovina spirály je červená, Beck a Cowan ji nazývají také Moc bohů. Ego a sebedůvěra se vyvíjejí a s divokou impulsivností chtějí vyjádřit samy sebe. Rudá vládne imperialismu, staví hranice, rodí diktátory a zbrojní lobby. Kmen se podřizuje silným individualitám, které vládnou s použitím charismatu a síly. Červení neumí plánovat do budoucnosti, ale učí se rozdělovat moc. Když se jim to nedaří, začínají se chovat vykořisťovatelsky. Zdraví červení jsou nicméně kreativní, dobrodružní, toužící a imaginativní. Ve vývoji dítěte potkáváme červenou nejsilněji v „ problémových dvou“ a pak znovu v pubertě. Beck a Cowan uvádějí, že většina videoher se pohybuje na červené rovině, neboť obvykle hledají válečníky, dobyvatele a superhrdiny.11 Beck a Cowan datují objevení červené asi před 10 000 lety.12 Nejčastější strukturou té doby bylo císařství a technologie byly především rolnické. 13 Jakmile k červené pronikne uvědomění, že se chová bezuzdně, je připravena na přejití do další fáze, která je zaměřena na zákony a autoritu. Beck a Cowan odhadují současnou světovou populaci na 20% červených a červené skupinové uspořádání na 5%.14 MODRÁ. Další rovina memů je Modrá, Beck a Cowan ji nazývají Síla pravdy. Modrá dává životu smysl pomocí zákonů, rolí a absolutních principů obsažených v politickém nebo náboženském systému víry. V modrých společnostech žijí často šťastní a tvořiví lidé, neboť každý má pocit, že má své místo. Společnost má řád a je přesná a vysoce si cení knih a slov. Beck a Cowan datují objevení modré asi před 5 000 lety,15 a koresponduje s obdobím vzniku většiny současných světových náboženství. Naneštěstí, modrá vidí svět černobíle a nezná místo pro šedou. trpí malou tolerancí a cení si dogmatu. Když modrá svůj svět stabilizuje, začnou narůstat pochybnosti, které nahlodávají řád a konformitu. Objevují se různé verze pravdy a autority začnou mít mezi sebou rozpory. Když se toto stane, lidé se začnou vzdalovat od názorů autorit a spoléhají víc na vlastní rozum. Beck a Cowan odhadují v současné společnosti 40% modrých a skupinovou sílu modré 30%.16 Wilber nazývá toto období vývoje mýtickým nebo obdobím zákonů a rolí a upozorňuje, že je to první z „mentálních“ úrovní.17 Já překračuje potřebu přijímat materiální a emotivní výživu a začíná toužit po potravě mentální. Jeden z důležitých rysů tohoto období je uvědomění si rolí, jaké lidé hrají. Tyto role jsou považovány za nadživotní a mohou se stát universálními modely. Velkolepá představu, kterou o sobě Já do té doby mělo, je transformována do mýtických „bohů“ tohoto období, kteří jsou zdrojem autority . Zdroje této autority mohou představovat rodiče, učitelé, bohové nebo církev. Já je v tomto stádiu konvenční, neboť celým srdcem přijímá víry a zvyky společnosti. Morální rozpětí Já se rozšiřuje na ty skupiny a entity, které sdílejí stejnou mytologii.18 ORANŽOVÁ. Další rovina spirály je oranžová, nazývá se také stádium Usilování. Na této otočce člověk objevuje „schopnost myšlení“ – je podnikavý a soutěživý a často jej rozpohybuje tržní ekonomika a růst střední třídy. Beck a Cowan umísťují objevení této roviny na Západě před 1000 lety.19

11 12 13 14 15 16 17 18 19

Oranžová je provázena vznikem národních států a počátky industrializace. Společnost se stává doslovnější a chce číst a znát informace. Oranžová hledá sebevyjádření a příležitosti vyniknout. Oranžoví jsou pánovití a soběstační, ale nejsou schopni zvažovat dlouhodobé následky. Pro svou soutěživost často nezvládají mezilidské vztahy. Jakmile Oranžový zjistí, že je ve svém individualismu osamocený a začne se víc zajímat o potřeby druhých, je připraven k transformaci do další roviny. Beck a Cowan odhadují procento oranžové ve světové populaci na 30% a moc, kterou oranžoví drží ve skupinách, na 50%.20 Někdy ke konci modrého období se jedinec přesune do dalšího z prostorů, v nichž se vývoj odehrává, který Wilber nazývá racionální, do tohoto prostoru obvykle dorůstáme v mladé dospělosti.21 Racionální Já začne propracovávat své logické schopnosti a je schopno pracovat s univerzálními abstrakty jako jsou „důstojnost“ a „rovnost“. Objevuje, že tyto abstrakce prožívají všichni, i ti, kteří s ním nesdílejí stejné představy o světě či mýtus. Toto uvědomění začne otřásat závislostí Já na převládajícím mýtu a narušuje víru v něj jako v jedinou správnou autoritu. Tento přesun často přináší mnoho konfliktů a zmatků. Nové racionální Já začne kritizovat zákony společnosti a racionalizuje nevědomé víry jejího náboženství a kultury. Když tyto víry neobstojí před racionálním zkoumáním, mohou být odloženy. Morální rozpětí se rozšiřuje, aby přijalo všechny občany země nehledě na jejich politickou příslušnost. ZELENÁ. Šestá rovina hodnot je zelená. a nazývá se také Lidské pouto. Zelená je orientovaná na komunitu a je pro ni důležitá poctivost a rozumné užívání zdrojů. Nedogmatickými způsoby podporuje lidské city a revitalizaci ducha. Důležité se stávají ekologické a jiné dlouhodobé důsledky. Genderové role se volně střídají a mnoho dalších kulturních odlišností jako jsou rasa, etnikum a sexuální preference nehrají žádnou roli. Cení se tolerance a dogmatismus ztrácí lesk. Beck a Cowan umísťují objevení zelené před zhruba 150 let. 22 Sociální struktura se stává spíš planetární a technologie informativní. Stinná stránka se objeví, když Zelení začnou prosazovat svou verzi „jediné politické správnosti“ a začnou se chovat sprostě vůči modrým. Jelikož zelená je stále ještě na první úrovni myšlení, věří, že její úhel pohledu je ten jediný správný. Zelení také obzvlášť rádi dávají tituly a odškodňují skupiny, které byly v minulosti přehlíženy nebo poškozeny. Případně může cena těchto odškodných vyrůst tak, že skutečně zatěžuje společnost a zelení začnou zvažovat cenu této soudržnosti. Globální problémy mohou urgentně tlačit a rozhodnutí všeho konsensem s tímto nátlakem nemůže držet krok. V této situaci je člověk transformován do další roviny, na které také začíná Druhá úroveň myšlení. Beck a Cowan odhadují procento zelené populace na 10% a procento moci, kterou zelená drží, na 15%. 23 Wilber představuje novou rovinu vývoje, kterou nazývá „pluralistická mysl“.24 Na této úrovni může Já operovat v „metasystémovém myšlení“ a pohlížet na věci zároveň z několika perspektiv. Já je plně schopno abstraktního myšlení a je schopno zvažovat více perspektiv najednou. Jeho morální rozpětí se stává planetárním a soucítí se všemi lidmi na planetě. ŽLUTÁ. Přechod ze zelené na žlutou přináší důležitou změnu, protože žlutá, někdy nazývaná Pružný Proud je první úrovní Druhého patra. Podle Becka a Cowana přináší Druhé patro komplexnost v myšlení, která přesahuje i nejlepší výkony úrovně první.25 Nyní je možné 20 21 22 23 24 25

všechny otočky spirály přehlédnout najednou a zjistit, že měly všechny své místo a čas. Žlutá vyváží kontradikce a nemá potíže s paradoxem. Je orientovaná dovnitř a má silný smysl pro etiku, který vyvěrá z vnitřního Já a často je vytvářen z mnoha zdrojů. Jeho potřeba úspěchu a přijetí mizí a obvykle dává přednost skromnosti. Žlutá se volně pohybuje mezi úrovněmi Prvního stupně a je schopna dobře spolupracovat s osobnostmi na všech úrovních. Beck a Cowan umísťují objevení žluté před asi 50 lety, její přítomnost v populaci na 1% a moc, kterou drží, na 5%.26

26