"Krajina, místo, historie" Divadelní pokus o obnovení lidových tradic ve vesnici Stříbrné Hory

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova

"Krajina, místo, historie" Divadelní pokus o obnovení lidových tradic ve vesnici Stříbrné Hory DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autor práce: BcA. Monika Okurková Vedoucí práce: Mgr. Matěj T. Růžička Oponent práce: MgA. Jonáš Konývka Brno 2016

Bibliografický záznam OKURKOVÁ, Monika. : "Krajina, místo, historie" – divadelní pokus o obnovení lidových tradic ve vesnici Stříbrné Hory [“Landscape, space, history“ - theatrical attempt to restoration of the folk traditions of the village Stříbrné Hory]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadlo a výchova, 2016 s.[96] Vedoucí diplomové práce Mgr. Matěj T. Růžička

Anotace Diplomová práce "Krajina, místo, historie" – divadelní pokus o obnovení lidových tradic ve vesnici Stříbrné Hory se zabývá divadelními projekty, které jsou dlouhodobě realizovány ve vesnici Stříbrné Hory na Rýmařovsku studenty Ateliéru Divadlo a výchova pod vedením pedagoga a režiséra Matěje T. Růžičky se zaměřením na jeden z těchto projektů, který byl realizován v září 2015 s podporou Specifického výzkumu DIFA JAMU. Práce se dále zabývá celkovým kontextem problematiky divadelní tvorby v nedivadelním prostředí se zaměřením na práci Petera Brooka, ale také vybraných souborů a projektů realizovaných na území České republiky.

Annotation Thesis“Landscape,

space,

history“

-

theatrical

attempt

to

restoration

of the folk traditions of the village Stříbrné Hory. Project in the village of Stříbrné Hory deals with theatre projects, which has long been implemented in the village of Stribrne hory Rýmařovsko, by students at the Studio Theatre and education, under the guidance of teacher and director Matěj T. Růžička. One of these projects, which was implemented in September 2015 with the support of specific research DIFA JAMU. The study also discusses the overall context of the problems of theater work in non-theatrical environment focusing on the work of Peter Brook, as well as projects implemented in the Czech Republic.

Klíčová slova Nedivadelní prostor, nedramatický text, tradice, Stříbrné Hory, Matěj T. Růžička, Ateliér divadlo a výchova, Peter Brook, Divadlo Continuo, Vítězslav Větrovec, specifický výzkum

Keywords Non-theatrical space, undramatic text, tradition, Stříbrné Hory, Matěj T. Růžička, Department theater and education, Peter Brook, Continuo, Vítězslav Větrovec, specific research

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne 23. 5. 2016

BcA. Monika Okurková

Poděkování Děkuji Matějovi a Dance, že se před čtyřmi lety přestěhovali do Stříbrných Hor… Děkuji spolužákům, kteří mi jsou nevyčerpatelnou inspirací a oporou… Děkuji Kamile za vedení a usměrňování mého studia na JAMU… Děkuji Jardovi za pomoc v nouzi… Děkuji Radce a Tomášovi za překlad… Děkuji Paulíně za všechno… Děkuji Víťovi za nekonečné rozhovory… Děkuju Pěťovi za světlo na konci 013… Děkuji Nikovcům za energii… Děkuji synovci za to, že se narodil v tomto roce… Děkuji mamce a tátovi za podporu… Děkuji vám moc!

„Na začátku 21. století jsou patrné určité přesuny těžiště v chápání divadla, podle nichž se divadlo konstituuje tam, kde se lidé a objekty nedají nahradit. Divadlo se pro většinu diváků nevzdaluje ani pravdě, ani realitě, je tělesně intenzivní a opravdové.“

Andreas Kotte

OBSAH Úvod ................................................................................................................................10 1. Teoretická část ............................................................................................................ 11 1.1 Divadelní tvorba v nedivadelním prostředí .......................................................... 11 1.1.1 Místo aneb Nedivadelní prostředí pro divadlo .............................................. 11 1.1.2 Lidé aneb Divák jako účastník, divák jako modla........................................... 12 1.1.3 Text jako východisko vyprávění příběhu ....................................................... 13 1.1.3.1 Nedramatický text .................................................................................... 13 1.1.3.2 Fakta versus fabulace aneb Adaptace a montáž .................................... 15 1.1.3.3 Návaznost textu na konkrétní místo aneb Dokument...........................16 1.2 Peter Brook jako inspirace s ohledem na jeho specifický divadelní jazyk ..........18 1.2.1 Osobnost Petera Brooka ................................................................................18 1.2.2 Divadelní projekty Petera Brooka se specifikem na nedivadelní prostředí .19 1.2.3 Peter Brook jako východisko pro projekty ve vesnici Stříbrné Hory .......... 22 1.3 Divadelní tvorba v nedivadelním prostředí v ČR ................................................. 23 1.3.1 Divadlo Continuo ............................................................................................ 23 1.3.2 Divadelní projekty Vítězslava Větrovce ........................................................ 25 2. Výzkumná část ........................................................................................................... 29 2.1 Specifický výzkum – studentská grantová soutěž DIFA JAMU .......................... 29 2.2 Divadelní projekt „Krajina, místo, historie“ ........................................................ 30 2.2.1 Předmět a obsah zkoumání........................................................................... 35 2.2.2 Postupy vedoucí k výsledkům zkoumání ..................................................... 37 2.3 Místo aneb Poznání Rýmařovského kraje .......................................................... 38 2.3.1 Rýmařovsko a jeho specifický vztah ke kultuře ........................................... 38 2.3.2 Vesnice Stříbrné Hory jako konečná stanice pro projekty „Krajina, místo, historie“ .................................................................................................................. 39 2.4 Lidé aneb Obyvatelé vesnice Stříbrné Hory ....................................................... 40 2.4.1 Vztah obyvatel ke kultuře a umění ............................................................... 40 2.4.2 Reflexe místních obyvatel na projekty studentů DIFA JAMU .................... 43 2.5 Téma inscenace jako alfa a omega všeho ........................................................... 44 2.5.1 Výběr tématu pro konkrétní projekt ............................................................ 45 3. Praktická část aneb Popis týdenní dílny v rámci projektu „Krajina, místo, historie“ – inscenace Láska za časuú cholery .............................................................. 46

3.1 Vznik scénáře ........................................................................................................ 46 3.1.1 Prameny .......................................................................................................... 46 1.1.2 Námět ............................................................................................................. 47 3.1.3 Téma ............................................................................................................... 47 3.1.4 Forma ............................................................................................................. 48 3.2Popis procesu zkoušení ........................................................................................ 48 3.2.1 Rozdělení funkcí v inscenačním týmu .......................................................... 49 3.2.2 Herecká složka inscenace ............................................................................. 50 3.2.2.1 Reflexe studentů fungujících jako herci ................................................ 52 3.2.3 Hudební složka inscenace ............................................................................. 54 3.2.4 Scénografie inscenace .................................................................................. 55 3.2.4.1 Nedivadelní prostor jako východisko pro vznik inscenace .................. 55 3.3.4.2 Práce s konkrétními objekty v prostoru ............................................... 56 3.3 Znaky divadelní tvorby ve vesnici Stříbrné Hory ................................................ 57 3.3.1 Humor jako prostředek získání si diváka ...................................................... 57 3.3.2 Vidění se v postavách aneb Nepřímá práce s divákem ............................... 58 3.3.3 Živost představení aneb Nenahraditelná energie ....................................... 58 3.3.4 Jednoduchost příběhu a zároveň síla tématu ............................................. 58 3.3.5 Málo času aneb Z nouze ctnost.................................................................... 59 Závěrem ......................................................................................................................... 60 Soupis bibliografických odkazů ....................................................................................61 Seznam obrázků ............................................................................................................ 63 Seznam tabulek ............................................................................................................. 64 Seznam textových příloh .............................................................................................. 64 Obrazová příloha ........................................................................................................... 65 Textové přílohy .............................................................................................................. 71 Textová příloha č. 1: Scénář inscenace ...................................................................... 71 Textová příloha č. 2: Rozhovor s místními obyvateli ............................................... 89

Úvod V září roku 2013 se poprvé vydala skupina studentů Ateliéru divadlo a výchova Janáčkovi akademie múzických umění v Brně do malé vesničky s názvem Stříbrné Hory. Nikdy předtím tam divadlo k vidění nebylo. Od té doby dvakrát ročně… Celá myšlenka, spojená se jménem a osobností Matěje T. Růžičky, tak z nevinného nápadu na jednosemestrální záležitost přerostla ve vznik jakési tradice. Tradice tam, kde žádné jiné nejsou. Studenti přijedou, týden zkouší, prezentují výsledek, odjedou… Velmi jednoduchý princip těchto divadelních počinů. Velmi jednoduchý princip, který však s sebou nese řadu specifik, výjimečností, překážek a emocí. Právě těmito specifikami, výjimečnostmi, překážkami a v neposlední řadě emocemi, jsem se celý rok intenzivně zabývala, a to i z důvodu podání a realizace tzv. Specifického výzkumu na DIFA JAMU (taktéž vytvoření akademické studie), kde jsem se principy takové práce a vznik inscenací na takto nekulturním místě snažila definovat. V diplomové práci "Krajina, místo, historie" – divadelní pokus o obnovení lidových tradic ve vesnici Stříbrné Hory se snažím jít v definování dané problematiky ještě dál a opřít se o osobnosti, které podobné principy ve své práci využívaly a využívají. Kladu si otázku: Co je tak lákavého na tomto “nepohodlném“ způsobu divadelní tvorby? Jaký dopad mají takové projekty na dané místo? Jaký na místní obyvatele? A jaký význam má taková práce pro inscenátory? Hledám ono “nedivadelní“, které však využíváme maximálně divadelně. Ono “nedramatické“, které měníme v emocemi nabyté. Nedivadelní prostředí, nedramatický text, diváci “nedivadelníci“… To vše, co nám vlastně napomáhá k tolik specifické divadelní komunikaci tam, kde divadlo umřelo, nebo se snad vůbec nikdy nenarodilo…

10

1. Teoretická část V první kapitole této diplomové práce se pokusím o teoretické pojmenování východisek, které byly pro realizaci a zkoumání inscenací realizovaných ve Stříbrných Horách zásadní. Především se pak nechám inspirovat a vést tvorbou a studiemi Petera Brooka, jehož tvorbu spatřuji jako vysoce inspirativní a zásadní. Pokusím se pak také o uvedení příkladů tvorby na území České republiky, která má podobné prvky jako tvorba ve Stříbrných Horách a byla tak pro nás taktéž cennou inspirací.

1.1 Divadelní tvorba v nedivadelním prostředí 1.1.1 Místo aneb Nedivadelní prostředí pro divadlo „Mohu použít jakýkoli prázdný prostor a nazvat jej holou scénou. Prázdným prostorem přejde člověk, jiný ho pozoruje, a mám vše, čeho je třeba, aby vznikl akt divadla.“1 Tato myšlenka Petera Brooka je pro následující kapitolu stěžejní. Divadelní scénou můžeme chápat jakékoli místo na světě. Stačí si jej přizpůsobit pro akt divadla. Tedy mít herce a diváka s ohledem na to, že „ (…) divadelní prostor je prostor, který po dobu divadelní akce tvoří souhrn hracích prostorů a prostorů pro diváky. Je to prostor, ve kterém se odehrává akce a v němž vzniká proces divadelní komunikace mezi hercem (herci) a divákem (diváky).“2Takový prostor se může nacházet kdekoli, nemůžeme mít však prostor pouze pro diváky nebo prostor hrací. „Divadelní prostor je třeba vždy vidět jako prostor lidský a společenský.“3 Bavíme-li se o prostoru nedivadelním, musíme tento pojem chápat nikoli jako prostor bez diváků či herců, ale jako prostor pro divadlo v netypickém prostředí. „Přestože slovo „divadlo“ se běžně užívá k označení hracího prostoru nebo budovy, v níž se odehrává akce nebo se realizují představení, aniž by to budilo pochybnosti, neustálil se v žádném jazyce jednoznačný a definitivní výraz pro označení oné specifické 1

BROOK, Peter. Prázdný prostor. 1. Praha: Panorama, 1968, s. 11. BRAUN, Kazimierz. Divadelní prostor. 1. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2001, s. 10. 3 Tamtéž. 2

11

divadelní budovy, jež vznikla v období baroka v Itálii, to znamená budovy, ve které se hrací i divácké prostory nacházejí v nějakém interiéru.“4 Pro účely této diplomové práce je tedy potřeba pojem „nedivadelní prostor“ chápat jako prostor mimo divadelní budovu, konkrétněji prostor venkovní. Venkovní divadelní prostor byl pro divadlo typický už v Řecku v 6., 5., 4. a 3. stol. př. n. l. Bavíme se však stále o prostoru, který měl svá specifika a byl pro divadlo vybudován a předurčen. Pro potřeby pojmu nedivadelní prostor je potřeba opřít se o termín „proměnlivý prostor“. „Proměnlivý prostor je divadelní prostor, v němž nejsou hrací prostory a prostory pro diváky definitivně určeny a odděleny, celý prostor je možné uspořádat pokaždé jinak, lze jej tudíž pro určité představení nebo i v průběhu změnit.“5Zjednodušeně řečeno máme na mysli jakýkoli venkovní prostor, který není primárně určen k divadlu, aktem divadla se z něj však takový prostor vytvoří. Rozvržením diváků a herců, nasvícením scény i využíváním objektů na scéně se určí hrací i divácký prostor, a tedy prostor komplexně divadelní.

1.1.2 Lidé aneb Divák jako účastník, divák jako modla „Setkání divadla s divákem při události, kterou označujeme jako divadelní představení, se někdy chápe jako přenos (vysílání a přijímání) informací.“6 Přijmeme-li fakt, že pro divadelní představení potřebujeme dvě strany (herce a diváka/diváky) jako nedílnou součást pro akt divadla. Jedna strana signály vysílá, druhá je přijímá a vysílá zpět ty své. Takový akt se pak skloubí v symbiózu vztahu herec/herci – divák/diváci. „Informace, kterou vysílá divadelní představení, není jednoduchou zprávou, ale výrazově složitou a významově hierarchizovanou strukturou informací v různých kódech, působících na různé stránky příjemcovi osobnosti, a tedy i různým

4

BRAUN, Kazimierz. Divadelní prostor. 1. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2001, s. 11. Tamtéž, s. 14. 6 HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008, s. 125. 5

12

způsobem dekódovaných.“7Bavíme se tedy o různých úrovních vysílání kódů ze strany inscenačního týmu směrem k divákům, stejně tak však o různých úrovních přijímání těchto kódů divákem. Mohu tedy použít pojem „různá úroveň a divadelní inteligence diváků“. Divák zkušený (často navštěvující divadelní představení, zkušený v oblasti inscenačního procesu jako tvůrce či spolutvůrce, nebo dokonce divák divadlem se živící, divadlo studující, …) bude bezpochyby vnímat divadelní představení v určitém kontextu svých zkušeností. Divák divadlem nepolíbený bude vnímat představení odlišným způsobem. Může se jednat o vnímání značně odtažité s notnou dávkou nedůvěry, stejně tak však o vnímání velmi spontánní, často až za hranicí divácké konvence. V rámci divadelních představení ve vesnici Stříbrné hory je běžnou praxí fakt, že diváci telefonují, komentují děj, svůj souhlas i nesouhlas vyjádří nahlas. To je však skupina místních diváků, místních obyvatel. Což je velmi specifická skupina diváků. Těch diváků, pro které je typické, že nepřijeli do divadla, ale divadlo přijelo za nimi. Divadelní tvorba pro takové diváky s sebou nese řadu specifik, a sice že je opravdu potřeba myslet při inscenování na cílovou skupinu. Pro všechny inscenace ve Stříbrných horách je typické, že se děj inscenace týká samotného místa a pojednává o tématech vztahujících se k tomuto místu.

Význam divadelních

projektů v těchto místech se tak rapidně zvyšuje. Demonstrování příběhů bezprostředně se týkajících krajiny, místa a historie daného území a obyvatelstva má kromě

umělecké

hodnoty

i

hodnotu

edukační.

1.1.3 Text jako východisko vyprávění příběhu 1.1.3.1 Nedramatický text V této souvislosti je potřeba vymezení pojmu nedramatický text / nepravidelná dramaturgie.„Pojem nepravidelná dramaturgie zavedl Bořivoj Srba a byl součástí Programových východisek Divadla Husa na provázku. Bořivoj Srba je ovšem autorem 7

HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008, s. 125.

13

pouze pojmu, nikoli fenoménu. Ten má v Čechách své kořeny v Osvobozeném divadle, Divadle D Emila Františka Buriana či ve studiových divadlech 70. a 80. let.“8 Pevným materiálem dramaturgie je drama. Divadlo, které využívá tohoto principu, můžeme nazvat divadlem interpretačním využívajícím pravidelnou dramaturgii. Naopak divadlo, které drama jako základní princip nevyužívá, můžeme nazvat divadlem dramaturgie nepravidelné, autorské. „Nemůžeme ovšem jednotlivé dramaturgické přístupy polopaticky přiřadit k jednotlivým druhům divadla. Dnes se v kamenných divadlech běžně používají principy nepravidelné dramaturgie, část repertoáru zavedených činoherních scén tvoří dramatizace, adaptace a improvizované inscenace.“9 Pro nepravidelnou dramaturgii je stěžejní období přelomu 19. a 20. století, tedy období vymanění se funkce režiséra z dosud konvenčního stylu jeho práce. Pozice režiséra se stává více tvůrčí a začíná se upozaďovat drama jako základ inscenace. Stává se naopak jednou z jejích mnoha částí. Navíc i dramatici samotní se nebojí experimentovat a začínají využívat i jiné formy dramatu, než ty doposud známé (např. směry jako expresionismus, symbolismus, surrealismus, existencialismus …). „Začala se tříštit jednota místa, času a děje, začal se používat střih a komentář. Divadlo po 1. světové válce již nevytváří iluzi, ba právě naopak, volá po odstupu.“10 V dějinách českého divadla bychom jako prvního významného představitele nepravidelné dramaturgie mohli označit Emila Františka Buriana. Z literatury nečerpal E. F. Burian jen děj, ale také slovo jako jeden z poetických komponentů scénického díla. Obecně klade Burian důraz na slovo, jeho hudebnost, rytmus, emoci. Díky těmto prvkům pak buduje sílu tématu, které má bezprostřední návaznost na danou dobu, společnost. Další vlna nepravidelné dramaturgie a autorského divadla u nás vypukla v 70. letech 20. století. Dělo se tak z potřeby vymanit se normalizačnímu 8

NOVÁKOVÁ, Marie. ADAPTACE NEDRAMATICKÉ LÁTKY A NEPRAVIDELNÁ DRAMATURGIE. Praha, 2014. Diplomová práce. AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE, DIVADELNÍ FAKULTA. Vedoucí práce Doc. PhDr. Daria Ullrichová, s. 11. 9 Tamtéž, s. 8. 10 Tamtéž, s. 10.

14

repertoárovému divadlu nebo se bránit proti cenzuře. „Jádrem těchto tendencí bylo především hledání svého osobního i souborového tématu, které vyrůstalo z vlastního prožitku i potřeby orientace, poznání i sdělení. V době, která až metodicky pracovala na odosobnění člověka, na jeho glajchšaltování a názorové pacifikaci a ideologicky stádní indoktrinaci, to byl přímo manifestační projev jinakosti. Potřeba vlastních tematických východisek se proto často stávala přímo heslem.“11 Nepravidelná dramaturgie tedy čerpá z látky, která není primárně určena pro divadlo: z prózy a poezie, z médií, z dokumentů, z historických materiálů, filmových předloh, korespondence, deníků, z historek či z fyzické improvizace… Pro výsledný scénář inscenace pak může dojít i k propojení dramatu s prvky nepravidelné dramaturgie. Ostatně tak tomu bylo i u inscenace Láska za časuú cholery12. Nepravidelná dramaturgie je úzce spojená s autorským divadlem. Máme-li hotový scénář, je potřeba přijmout fakt, že během zkoušení se může měnit pro nejrůznější potřeby inscenačního týmu. „Scénář nikdy neriskuje, je ušit tak, že padne vždycky a v nejhorším případě se dá přešít. Scénář nikdy není hotový, kdyby byl, nebyl by to scénář.“13Vybrané prameny převedené do scénáře by měl každý z členů inscenačního týmu znát a chápat je, rozumět jim. Scénář je pak pro herce východiskem k přenosu tématu divákům, nikoli pouhou interpretací textu. 1.1.3.2 Fakta versus fabulace aneb Adaptace a montáž Pokud při psaní scénáře využívám původní prameny jen do určité míry (netvoří 100% výsledného textu), můžeme hovořit o adaptaci. „Autor adaptace netvoří svébytné drama, ale jen jednu ze složek konkrétní zamýšlené inscenace, která samostatně neobstojí. Adaptace není věrným převodem epického v dramatické, protože často nectí jazyk a ideu původní látky, nepodává divadelnímu publiku spolehlivou zprávu 11

LAZORČÁKOVÁ, Tatiana, ROUBAL, Jan. K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezku 60. – 80. Let dvacátého století, Praha: Pražská scéna, 2003, s. 48. 12 viz kapitola Vznik scénáře 13 JURÁČEK, Pavel, Deník, Praha: Národní filmový archiv, 2003.

15

o původním díle. Výchozí látka tedy slouží autorovi či celému tvůrčímu týmu jako prostředek pro subjektivní vyjádření.“14 Autor scénáře si tedy může vzít takové prameny / fakta, které jsou pro něj zajímavé a doplnit je o vlastní tvorbu tak, aby vzniklo poutavé a dostatečně dramatické dílo. Pokud si autor jako výchozí pramen vezme například úřední dokumenty, může je doplnit o dialogy, které budou těmto dokumentům “sloužit“ tak, aby vznikl komplexní divadelní text. Do jaké míry bude autor diváky mystifikovat a jak moc bude fabulovat, záleží čistě na jeho autorské svobodě. Ve chvíli, kdy mísíme více literárních žánrů do jednoho scénáře, můžeme také hovořit o tzv. montáži. „Montáž vybočuje z klasické aristotelské dramatické stavby, dramatičnost často není jejím cílem. Umožňuje přímočařejší cestu ke sdělení idejí, názorů. Jednotlivé části montáže si odporují, komentují se, nabízejí různé pohledy a přístupy k tématu, představují různá stanoviska. Obsah jednotlivých sdělení se divákovi rozkrývá až v kontextu celé inscenace.“15Autor v tuto chvíli koordinuje a slučuje texty různorodého charakteru do kompaktního celku směřujícího v jednotné hlavní téma inscenace. 1.1.3.3 Návaznost textu na konkrétní místo aneb Dokument V současné době se velké oblibě těší forma tzv. divadelního dokumentu. Obecně je dokument věcný záznam skutečnosti, jakési svědectví. „Tvůrcům dokumentárního divadla nejde, a ani nemůže jít, o objektivní náhled na skutečnost, ale o tvůrčí interpretaci autentického materiálu. K subjektivní interpretaci dochází už přenesením látky do jevištního prostoru a obsazením herců do rolí vycházejících z reálného předobrazu.“16I v případě dokumentu tedy adaptujeme, nebo vytváříme montáž. Divadelní dokument (známý taktéž jako dokumentární drama – dokudrama) využívá jako prameny reálné události, osobnosti, zápisy, historky, fotografie, zkrátka fakta, 14

NOVÁKOVÁ, Marie. ADAPTACE NEDRAMATICKÉ LÁTKY A NEPRAVIDELNÁ DRAMATURGIE. Praha, 2014. Diplomová práce. AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE, DIVADELNÍ FAKULTA. Vedoucí práce Doc. PhDr. Daria Ullrichová, s. 17. 15 Tamtéž, s. 20. 16 Tamtéž, s. 25.

16

která se opravdu udála. Ani v případě dokumentu se však – většinou – autor nevyhne jisté fabulaci a dotváření situací tak, aby byly patřičně dramatické. Takový model je typický pro scénáře vytvořené Matějem T. Růžičkou a inscenovaných ve vesnici Stříbrné hory. Vždy se najde pramen (historie místa, nápis na křížku na místním hřbitově, osoba místního podnikatele nebo sousedské šarvátky,…), který se pak zpracovává do kompaktního celku – scénáře právě již zmiňovanou montáží (scénář tvoří kromě dopsaných dialogů i materiály z jiných zdrojů, např. v inscenaci Jak Frgoši zabili holku také dopisy, které české ženy psaly Stalinovi k jeho výročí). Scénář, který má návaznost na konkrétní místo, kde je výsledná inscenace také prezentována, má větší potenciál komunikace s místním publikem. Takovému publiku je totiž tímto způsobem demonstrován jejich vlastní každodenní život či historie území, kde žijí. Divadelní dokument je svobodné pole nejen demonstrace určitých faktů, ale také vyjádření názoru inscenačního týmu na tato fakta. Jedná se o přímočarou a osobní cestu promlouvat lidem skrze divadlo.

17

1.2 Peter Brook jako inspirace s ohledem na jeho specifický divadelní jazyk Myšlenky Petera Brooka jsou mi největším inspiračním zdrojem nejen pro tuto diplomovou práci, ale i pro přemýšlení nad projekty ve Stříbrných horách obecně. Jeho neutuchající touha po hledání významu člověka v divadle a hledání univerzálního divadelního jazyka bez ohledu na rasu, sociální zázemí či inteligenční úroveň je přece to, o co se na Rýmařovsku, ač v několikanásobně menším měřítku, pokoušíme. 1.2.1 Osobnost Petera Brooka Představitel 2. divadelní reformy, režisér a osobnost, která neustále hledá nový divadelní jazyk – Peter Brook (celým jménem Peter Stephen Paul Brook, nar. 21. března 1925 v Londýně). „ (…) vyznává celoživotně názor, že základem divadla jsou kontakty lidí, které z něj učiní významný okamžik. V divadle se podle něj koncentruje energie a jeho hlavním cílem je proniknout pomocí fyzického jazyka jeviště a také těla, pohybu a hlasu herce do světa. Celoživotně tedy zkoumá nikoli hraní, předvádění a herce, ale jednání, prožitek a lidi jako takové.“17 Již na počátku své kariéry (40. léta) se stal Brook režisérem mezinárodního charakteru. Režíroval například v Londýně, Paříži či dokonce New Yorku. Jeho jméno je nejčastěji spojováno s tvorbou Williama Shakespeara. „Už od prvních inscenací (Marná lásky snaha, 1946; Romeo a Julie, 1947) vzbudil u kritiky pozdvižení a kontroverzní reakce. Náhle tu byl někdo, kdo vystoupil z inscenační tradice, vnesl do Shakespeara hravost, jevištní efekty a scénické triky a nový výklad postav i vztahů mezi nimi.“18

17

HANÁČKOVÁ, Andrea. Světové divadlo druhé poloviny 20. století: Druhá divadelní reforma. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 37. 18 Tamtéž, s. 37.

18

V šedesátých letech pak Brook s Charlesem Mairowitzem zakládá studiové divadlo LAMDA (London Academy of Music and Dramatic Art). Cílem divadla bylo zkoumání Artaudových myšlenek Divadla krutosti. Upřednostňován zde byl proces zkoušení před samotnou výslednou inscenací. „Brook tedy při ověření platnosti artaudovských vizí začíná s herci elementárními cvičeními, chůzí, sezením a postupně přichází cvičení koncentrace, rituálních zpěvů, hledání přirozeného výrazu. Snaží se obnovovat jakési základní rituální formy, které se z lidského života vytratily.“19V roce 1968 zakládá Brook ICRT, The International Centre for Theatre Creation (Mezinárodní centrum divadelního výzkumu).„Peter Brook měl vedoucí roli ve zkoumání toho, co je divadlo, jaký je vztah herce a diváka a jaké podmínky jsou vhodné pro divadlo a jeho aktéry. Významnému experimentu posloužil opět Shakespeare, jehož Bouři (1969) inscenoval Brook na plošinách mezi diváky a prověřoval tak Artaudovu ideu zaplňování prázdného prostoru hercovou akcí.“20 Díky Brookově tvorbě můžeme lépe pochopit vývoj divadla v druhé polovině 20. století. Brook výrazným způsobem řeší funkci, podstatu i myšlenku divadla. Divadlo vnímá jako svébytnou filosofii, jako prostor, který prahne po zaplnění. Brook hledá takový divadelní jazyk, který je funkční bez ohledu na geografické, jazykové, prostorové a kulturní rozdíly. 1.2.2 Divadelní projekty Petera Brooka se specifikem na nedivadelní prostředí Petera Brooka můžeme označit také jako osobnost hledání antropologické cesty divadla. Divadelní antropologie je pro Druhou divadelní reformu typická. „ (…) zabývá se hlavně empirickou oblastí hereckých schopností a dovedností. Člověk je zkoumán současně ve sféře společensko-kulturní i biologické.“21Pro divadelní antropologii je příznačný i divadelní experiment. Nejen Brookovy, ale i Barbovy

19

HANÁČKOVÁ, Andrea. Světové divadlo druhé poloviny 20. století: Druhá divadelní reforma. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 38. 20 Tamtéž, s. 39. 21 HANÁČKOVÁ, Andrea. Základy teorie divadla. Olomouc:Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 54.

19

a Grotowského snahy vyvrcholily v roce 1979 založením International School of Theatre Anthropology22 (ISTA). „Velmi silnou inspiraci čerpá divadelní antropologie z východních technik, především z indického herectví, a dále ze všech kultur, v jejichž centru stojí herec-tanečník. V orientálním způsobu herectví je mnohem intenzivněji patrná odlišnost používání těla v každodenním životě a v situaci představení. Pravidla pro techniku pohybů při představení jsou tam přísně daná na rozdíl od evropského herectví, ve kterém jsou pohyby značně subjektivní a individuální.“23 Pro Brooka je typické hledání společného univerzálního jazyka. Tato potřeba vycházela mimo jiné i z faktu, že v Brookově souboru byli nejen Evropané, ale i Asiaté, a potřeba dorozumívat se tak nebyla jen na jevišti, ale i v běžném životě souboru. Nejdříve (rok 1971) Brook vytvořil inscenaci Orghast pro festival v íránském městě Persepolis. „Anglický básník Ted Hughes vytvořil pro Brooka umělý jazyk kombinací latiny, staro-řečtiny a avestštiny a komponoval ho jako hudbu. Brook se domníval, že herci i diváci „jazyk“ přirozeně přijmou a dorozumí se jím.“24 Tato snaha hledání univerzálního divadelního jazyka a prezentování inscenací před „cizím“ publikem pak vyvrcholila v roce 1972. Brook, třicet herců a několik techniků se vydali do Afriky. A zde už se Brookovy cesty velmi podobají i filozofii projektů ve Stříbrných Horách: „Hráli před domorodci, kteří vůbec netušili, co divadlo je, dokonce pro divadlo neměli ani slovo.“25 Brook chtěl zjistit, zdali je možné si takového diváka získat a za jakých okolností. Herci zde hráli a improvizovali na koberci, který když rozložili, do několika minut se kolem nich shromáždili diváci. Ani jedna strana moc nevěděla, co se bude dít. Začal se objevovat zajímavý fakt: pokud se divákům improvizace nelíbila nebo jí nerozuměli, jednoduše odešli. „Diváci se zde instinktivně snažili přiblížit k herci co nejblíže, být s ním v jednom prostoru, 22

Otevřená univerzita, která pořádá setkání divadelních antropologů, herců a badatelů na žádost národních či mezinárodních kulturních institucí. 23 HANÁČKOVÁ, Andrea. Základy teorie divadla. Olomouc:Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 55. 24 HANÁČKOVÁ, Andrea. Světové divadlo druhé poloviny 20. století: Druhá divadelní reforma. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 39. 25 Tamtéž, s. 39.

20

zároveň ale respektovali fakt, že koberec je hercův prostor, do kterého se nevchází, dokud vás do něj herec nepozve. Okamžitě přijali pravidla hry a bavili se jimi. Tato pravidla byla pro ně přirozená. Kontakt vznikl automaticky, jakmile se kolemjdoucí divák zastavil u koberce, aby se podíval. Hercovou prací bylo „pouze“ udržet jeho pozornost dostatečně dlouho. Kolem koberce se tak kolikrát sešla pozoruhodná skupina lidí od malých dětí po velmi staré lidi.“26Takové momenty vznikaly zcela přirozeně a můžeme je nazvat setkání. Peter Brook se svým souborem cestoval po celém světě (USA, Indie, Irán, …). Sám tyto cesty popisuje následovně: „Zaneslo nás to do Íránu, Afriky, mezi Chicanos v Kalifornii, k americkým Indiánům i do jednoho brooklynského parku. Jeli jsme všude tam, kde nebylo nic, na co bychom se mohli spoléhat, žádná jistota, žádný výchozí bod. Tak jsme byli schopni prozkoumat nekonečné množství faktorů, které představení pomáhají, nebo jež mu kladou překážky. Naučili jsme se chápat rozdíly mezi velkým a malým obecenstvem, význam vzdáleností, uspořádání sedadel, znát, co funguje víc uvnitř a co jenom získá, hrajeme-li to venku; jak se promění zážitek, je-li herec umístěn výše než divák a naopak… „27 V osmdesátých letech pak Brook vytvořil dílo, které přestavuje syntézu jeho dosavadních zkušeností a poznatků – slavnou Mahabhárátu28. Peter Brook netvořil svá díla pouze mimo divadelní budovy, jedná se o natolik renesanční osobnost, že k jeho tvorbě patří i režie filmové, televizní, operní či divadelní v klasičtějším slova smyslu. Pro potřeby této práce jsem se však věnovala jeho tvorbě experimentální s ohledem na realizaci v nedivadelním prostředí a pro divadelně nevzdělané publikum.

26

DOLEŽAL, Adam. Peter Brook a Bouffes du Nord – Hledání místa pro setkání. Brno, 2013. Akademické studie Divadelní fakulty JAMU. JAMU Brno, s. 16. 27 BROOK, P. Nitky času. Op. cit., s. 170. 28 V divadelním ztvárnění boje dvou rodů postavil Brook ústřední otázku, zda má smysl budovat civilizovanou společnost, zda dobro má šanci na tomto světě zvítězit. Gigantický epos prošel samozřejmě mnohým krácením a zhušťováním epického textu, i tak však jeho divadelní produkce trvala devět až jedenáct hodin, jeho televizní zpracování je šestihodinové, filmové trvá tři hodiny.

21

1.2.3 Peter Brook jako východisko pro projekty ve vesnici Stříbrné Hory Cesty Petra Brooka jsou samozřejmě svým rozsahem bádání a hledání nesrovnatelné s rozsahem projektů ve Stříbrných horách. Jak zmiňuji výše, šlo mi především o inspiraci jeho myšlenkami. Zjednodušeně řečeno: Když byl Brook a jeho soubor schopen navázat divadelní kontakt s obyvateli tisíce kilometrů od domova, bez znalosti místního jazyka, tradic a zvyklostí, proč by studenti Divadelní fakulty z Brna nebyli schopni navázat a najít vztah s obyvateli na Rýmařovsku, kteří nemají s divadlem většinou vůbec žádné zkušenosti. Záleží právě na zvoleném divadelním jazyce, na použitých prostředcích, na tématech, ale také na touze souboru takový vztah navázat. Brook hledal navázání tohoto vztahu improvizací, pohybem, gestem, nebo použitím úplně nového literárního jazyka. Takové prostředky v projektech ve Stříbrných Horách nepoužíváme. Naším prostředkem je naopak pevný fixovaný nazkoušený tvar. To je jistě velký rozdíl. Východisko však zůstává stejné. Přijedeme na území, které neznáme, nejsme tu doma. Diváci ano. U nich doma tedy vytvoříme během jednoho týdne inscenaci o nich a pro ně. Hledáme témata a prostředky, jak se k místním přiblížit, jak k nim – pomocí divadla – promluvit, navázat kontakt, vztah, porozumění. Je tak i díky tomu, že ten dorozumívací jazyk je stejný – čeština. Můžeme tedy jednat slovem. V našich inscenacích tak spíše hledáme použití slova tak, aby se setkalo s odezvou. Soubor Petera Brooka hledal obecné prostředky, jak kontakt navázat, a proto se upínal spíše ke gestu či pohybu. Pro nás je však nejpodstatnější ona myšlenka, že divadlo jako takové může fungovat jako bořič hranic mezi jinými kulturami.

22

1.3 Divadelní tvorba v nedivadelním prostředí v ČR Vybrat zástupce takové divadelní tvorby, která je blízká i tvorbě ve Stříbrných Horách, není jednoduché. Rozhodla jsem se pro výběr jednoho divadla, které se díky svým inscenacím realizovaných v nedivadelním prostředí stalo významným souborem na poli poloprofesionálního až profesionálního divadla České republiky – Divadla Continuo. Jako další inspirační zdroj jsem pak zvolila osobnost Vítězslava Větrovce a jeho divadelní počiny ve vesnici Velká Lhota, které se staly pro Velkou Lhotu tradičními a pro mnohé studenty na Divadelní fakultě JAMU inspiračními. 1.3.1 Divadlo Continuo V následující kapitole se budu věnovat spíše filosofii Divadla Continuo, než obsáhlému popisu historie divadla nebo analýzám jeho inscenací. Divadlo Continuo lze označit svým způsobem za fenomén v oblasti českého divadelnictví. „Divadelní skupina vznikla počátkem devadesátých let v Praze ze studentů DAMU. Zpočátku šlo jen o aktivity volného sdružení studentů uměleckých škol, neměli ještě název ani sídlo. Teprve roku 1992 vznikl název divadla - Continuo a zformovala se stálá skupina. Jejím uměleckým vedoucím a režisérem se stal Pavel Šťourač, soubor vede dodnes společně se svou ženou a scénografkou Helenou Šťouračovou. Název souboru, Continuo, vychází z latinského slova, které nese význam nepřetržitě, neustále, bez přerušení, nebo také navazovat, pokračovat. Tyto významy vystihují jak touhu po nepřetržitém hledání, vývoji, tvorbě, poznávání, tak v druhém plánu odkazují k návaznosti na tradice starých divadelních forem, jakými byly například mystéria, poutě či produkce kočovných společností a kejklířů.“29 Důležitým momentem pro existenci divadla byl přesun na venkov (okolí Malovic). Takový krok vedl k získání více klidu na práci, na koncentraci i k získání více času, který měl sloužit k možnosti reflexe vlastní práce. Odchod z Prahy také sloužil k odpoutání se od finanční byrokracie. Celý soubor spolu najednou prožíval 29

SÝKORA, Matěj. Site specific a Divadlo Continuo. Brno, 2012. Diplomová práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Vedoucí práce Mgr. Jan Štěpánek, s. 10.

23

každodenní život. „Divadlo Continuo opustilo tradiční divadelní prostory, prošlo etapou hraní na ulici, pod širým nebem, na festivalech, útočiště hledá v atypických (bývalých zemědělských) prostorech.“30 Ve svých inscenacích využívá soubor především vizuální prostředky (fyzické herectví, masky, stylizované prostředky), ale také jiné nonverbální prostředky jako muziku, zpěv. Typicky charakteristickým je pak pro divadlo scénografie (netradiční, autentické prostory na principu site specific). „Divadlo Continuo je už od začátku svého vzniku vázáno na prostor, ve kterém pracuje.“31Divadlo dodnes využívá principů pouličního divadla, avšak nebrání se ani prezentaci například na zámku, či v šapitó. Divadlo Continuo je souborem mezinárodním a nestálým. „Kromě toho, že ve svém souboru slučuje lidi různých národností a jazyků, dokáže také komunikovat s cizojazyčným obecenstvem. Herci se vyjadřují mimoslovně, představení jsou srozumitelná každému publiku, poetika inscenací je založena na obrazech, hudbě, atmosférách, akrobacii a snových obrazech.“32Divadlo tedy lze označit jako divadlo komunitní. Soubor divadla na počátku zkoušení vychází z nějakého obrazu, situace nebo dokonce otázky. Divadlo hledá společnou “konverzaci“ s obecenstvem, společné téma, východisko. Pracuje s levnými materiály, které se snaží maximálně využít. Můžeme tak hovořit o využívání principu Brookova prázdného prostoru. Prostor se totiž zaplňují především herci a jejich jednáním. Rytmizace a jiné nonverbální prostředky jsou ve spojitosti s pro divadlo netypickým prostředím natolik dominantní, že samotné téma k divákovi dojde ve vší síle.

30

SÝKORA, Matěj. Site specific a Divadlo Continuo. Brno, 2012. Diplomová práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Vedoucí práce Mgr. Jan Štěpánek, s. 12. 31 Tamtéž, s. 13. 32 Tamtéž, s. 15.

24

1.3.2 Divadelní projekty Vítězslava Větrovce Velkou inspirací pro naše projekty ve Stříbrných horách nám v rámci Divadelní fakulty JAMU slouží i divadelní projekty Vítězslava Větrovce známé jako Obnova lidových tradic. „Vítězslav Větrovec (*1985 v Mostě) Student doktorského studia Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, oboru činoherní režie. Tématem jeho disertační práce je obnova vesnické paměti, lidové tradice a lidové divadlo. Vedle další autorské a režijní činnosti v KočéBRu se profesně profiloval v divadle Tramtárie Olomouc (T. Neznalová, M. Dlab, V. Větrovec: Marlboro Men

Evangelium,

2011),

v

Brněnském

Dětském

Divadle

(H.

Sachs,

V.

Větrovec: Sachsiáda, 2011), v Multikulturním centru Stadec v Brně (K. Menclerová, V. Větrovec: Brno Bezhlavě!, 2012) či v (rovněž brněnském) politickém Divadle Feste (V. Větrovec, K. Menclerová: Hodní, zlí & dotovaní, 2013, J. Macek, K. Menclerová: Husina, 201433). Vedle těchto činností se věnuje rovněž pedagogické praxi – ať už v rámci amatérských

divadelních

přehlídek

(Setkání

divadel ve

Valašském

Meziříčí, NaNečisto v Liberci, Špiíberg v Brně), workshopů (autorské a osobnostní herectví, specifika pouličního a lidového divadla) či jako doktorand na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde rovněž publikoval několik studií o své divadelní činnosti ve Velké Lhotě.“34 Právě Velká Lhota (poblíž Telče) je pro Víťu Větrovce klíčovým územím pro jeho projekty Obnovy lidových tradic, které se zde pravidelně konají od roku 2008. „ (…)divadelní inscenace, které vycházejí z místních lidových obyčejů, zvyklostí, písní a historie regionu. Každý rok je inscenace věnována jednomu místnímu tématu (tradiční lidová svatba, lípa stojící po několik staletí na zdejší návsi, život místního vesnického „blázna“).“35Tyto projekty začaly být realizovány původně jako zpestření 33

dále také režie v Divadle Šumperk, v Divadelním studiu Paradox – Diagnóza Hamlet KOČÉBR [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: http://kocebr.webnode.cz/vitezslav-vetrovec/ 35 VĚTROVEC, Vítězslav. Obnova paměti vesnice – Inscenační činnost ve Velké Lhotě v letech 2008–2012. Brno, 2013. Akademická studie. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, s. 1. 34

25

výuky na Ateliéru dramatické výchovy (dnes Ateliér divadlo a výchova), dnes už se jich účastní řada vynikajících (i profesionálních) divadelníků a jejich divadelní kvalita rok od roku roste. I pro projekty Víti Větrovce je podstatné prohlubovat vztah mezi souborem a diváky – místními obyvateli. Ve svých studiích Víťa popisuje, jak je potřeba vztah prohlubovat a zkvalitňovat, protože si pak soubor může dovolit inscenovat příběhy, které nereflektují pouze místní život, ale i život studentů z JAMU. Např. inscenace Kterak se lhotecký rodák František Macků domů navrátil a s divadelníky z Brna tam besedoval. Seznam inscenací doposud realizovaných ve Velké Lhotě: -

2008: Svatba na Velkolhotecku aneb Divadelní rekonstrukce svatebních zvyklostí, jak je v roce 1933 podle vyprávění rodiny Závodských zaznamenal a písně zapsal profesor Robert Smetana

-

2009: Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě LP 1715 aneb Ondráš (režie Martin Domkář)

-

2010: Velkolhotecká lípa aneb Divadelní ztvárnění příběhů, pověstí, písní, zvyků a obyčejů z Velké Lhoty a okolí podle zápisů Jana Karla Zamazala, Roberta Smetany a dalších

-

2011: Velkolhotecké pašije aneb Divadelní ztvárnění pašijového příběhu, jak na Květnou neděli a na Velký pátek v evangelické církvi augšpurského vyznání ve Velké Lhotě čten a zpíván byl

-

2012: Kterak se lhotecký rodák František Macků domů navrátil a s divadelníky z Brna tam besedoval

-

2013:Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali (festival): 3 krátké inscenace: Velkolhotecký otvírák, Hacivat & Karagöz, Mi abuela Pilar

-

2014:Velkolhotecké divadelní rejžování (festival): Velkolhotečtí pěvci aneb Jak se ve Velké Lhotě zpívávalo a již se nezpívá (a je to jedno, protože…)

-

2015:Velkolhotecké divadelní rejžování (festival) - Hoří, má lhotecká panenko!

26

Ve zmíněných inscenacích je patrný jednotný rys využívání principu pouličního divadla s prvky folkloru (divadla lidového). Sám Víťa Větrovec pak svoje projekty popisuje takto: „Význam své divadelní činnosti ve Velké Lhotě spatřují především ve faktu, že vyzdvihovaná témata, o nichž hrají a která na zdejší návsi rozehrávají, byla dosud zasutá v paměti této konkrétní vsi. Třeba hluboko, nebo na ně nebylo v každodenním shonu čas, ale stále se jedná o témata dosud živá a obyvatel Velké Lhoty se bezprostředně (po jejich „vyzdvižení“ z hloubek paměti, a to právě formou divadelní inscenace) dotýkající, o čemž svědčí i pravidelné (a velice živé) debaty, které vždy po skončení představení mezi herci a Lhoťáky probíhají. Řeší se v nich nejenom „správnost“ podání právě odehraných událostí a ztvárnění jednotlivých postav (nezřídka reálných a dosud živých, ve Velké Lhotě žijících, či již zesnulých příbuzných současných obyvatel), ale diváci rovněž přinášejí tvůrcům témata a historky, které by se mohly na návsi odehrát následující rok.“36

Víťa pak také vyzdvihuje socializační aspekt svých projektů (obecenstvo tvoří většinou celá vesnice), stejně tak i aspekt edukační. „Míra účasti publika na jemu předvedeném divadelním díle je zajisté vyšší, než tomu nastává u běžných divadelních produkcí, zejména v anonymních uzavřených sálech, kde se po skončení představení publikum rozuteče do svých domovů (avšak ne nutně, nepouštějme se do přílišných – a zbytečných – generalizací).“37 Víťa Větrovec se se svými divadelními pokusy o divadelní tvorbou v nedivadelním prostředí dostal i za hranice Velké Lhoty, dokonce i za hranice republiky / Evropy. V roce 2014 putoval se svým týmem po vsích ve východním Turecku, v roce 2015 pak po vsích ve Španělsku a Maroku. Své cesty a projekty pak zaznamenával ve svých akademických studiích a snažil se popsat a definovat hledání společného divadelního jazyka zcela odlišných kultur.

36

VĚTROVEC, Vítězslav. Obnova paměti vesnice – Inscenační činnost ve Velké Lhotě v letech 2008–2012. Brno, 2013. Akademická studie. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, s. 60. 37 Tamtéž.

27

Projekty ve Velké Lhotě se neustále zvětšují, propracovávají a stávají se skutečnou tradicí. Kapitolu shrnu myšlenkou Víti Větrovce o budoucnosti projektů ve Velké Lhotě: „Kdybych měl mluvit o stavu velkolhoteckého projektu, jak si jej představuji za deset let, pravděpodobně bych hovořil o velkolhoteckém divadelně-antropologickém

centru,

kde

se

mohou

svobodně

a

bez

„civilizačníchtlaků“ setkávat a tvořit lidé se zájmem o divadlo z celého světa. O divadlo třeba svaté, třeba drsné či bezprostřední. Ale v žádném případě mrtvolné.“38

38

VĚTROVEC, Vítězslav. Velkolhotečtí pěvci aneb Hledání zapomenutého. Brno, 2015. Akademická studie. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, s. 11.

28

2. Výzkumná část 2.1 Specifický výzkum – studentská grantová soutěž DIFA JAMU Pro úvod do následující kapitoly si dovolím objasnit sféru tzv. specifického výzkumu. Specifický výzkum je studentská grantová soutěž na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Směrnice pro realizaci vychází z platných Zásad studentské grantové soutěže JAMU v Brně a ze směrnice rektora JAMU ke specifickému výzkumu. Jedná se o podporu vysokoškolského výzkumu prováděného studenty doktorského nebo magisterského studijního projektu uskutečňovaného na JAMU. Řešitelem takového výzkumu může být pouze student doktorského studijního programu nebo student magisterského studijního programu prostřednictvím akademického pracovníka JAMU. Soutěž probíhá na JAMU každý rok a maximální výše prostředků, která lze na jeden projekt přidělit, je 200 000 Kč. Pro realizaci jedné z týdenních dílen pro studenty Ateliéru divadlo a výchova ve vesnici Stříbrné hory jsme na září roku 2015 žádali o částku necelých 75 000 Kč, přičemž nám komisí pro Specifický výzkum byla udělena částka 70 000 Kč. Řešitelem výzkumu byl Matěj T. Růžička, spoluředitelkami Adéla Marešová39 a Monika Okurková. Projekt „Krajina, místo, historie“, který měl silnou platformu i z let předešlých, byl podaný v lednu roku 2015, poté byl komisí schválen a byla udělená již zmíněná částka. Další průběh byl následující: •

Červenec 2015: Sběr dat, mapování místa, studium dokumentů

•

Srpen, září 2015: Námět inscenace

•

Září 2015: Tvorba scénáře

39

Adéla Marešová zanechala po realizaci týdenní dílny studia na DIFA JAMU, projekt tedy v plné míře nedokončila.

29

•

13. – 18. Září 2015: Realizace dílny a tvorba inscenace

•

18. září: Premiéra vytvořené inscenace

•

Září – prosinec 2015: Kompletní vyúčtování projektu

•

Říjen 2015 – duben 2016: Tvorba akademické studie k projektu Specifického výzkumu

2.2 Divadelní projekt „Krajina, místo, historie“ „Krajina, místo, historie“. Dá se předpokládat, že každá krajina, každé místo na světě má svoji historii. Některá místa bohatší, jiná chudší. O některých místech toho víme více, o některých takřka nic konkrétního. O každém z nich se však dá po pečlivém zkoumání zjistit něco nového, resp. zapomenutého. Tzv. obnovit fakta, kterými se dnešní obyvatelé daného kraje již nezabývají. Existuje několik způsobů, jak ono „zapomenuté“ obnovovat. Jedním z těchto způsobů je demonstrovat konkrétní příběhy z historie daného kraje dnešnímu obyvatelstvu. Příběhy mohou být zcela pravdivé, nebo je pomocí divadla a lidské potřeby vyprávět, přetvářet v atraktivní a poutavé, tzv. dramatické. Je potřeba vytvářet jevištní situace, dramatické postavy a daný příběh interpretovat tak, aby obsahoval onen dramatický oblouk. V projektu „Krajina, místo, historie“ jde ve své podstatě právě o vytvoření divadelní inscenace na základě nedramatických textů o konkrétním kraji. Konkrétněji tento projekt probíhá ve formě týdenní dílny, kdy studenti ADaV tráví společný čas mimo svá studijní zázemí (v penzionu ve vesnici Stříbrné Hory) a pod vedením Matěje T. Růžičky nazkouší inscenaci, která je na konci této dílny premiérovaná a derniérovaná zároveň. Do projektu specifického výzkumu „Krajina, místo, historie“ jsem zahrnula všechny již realizované projekty ve vesnici Stříbrné hory a výzkum jsem tak opřela také o ně. Jakási tradice v místě, kde jiné tradice nejsou, totiž díky těmto projektům již vznikla. Od září roku 2013 se pravidelně, dvakrát do roka, studenti ve Stříbrných horách potkávají (vždy v září a v květnu) a místní obyvatelé si na tento fakt velmi rychle 30

zvykli. Diváků na jednotlivé realizace přibývá a šíření informací v kuloárech o tom, že přijedou „divadelníci z Brna“ také. Zde je stručný popis Historie divadelních projektů uváděných ve Stříbrných Horách: 1) InscenacePokolení .. kousek příběhu Malé Velké ženy Premiéra: 20. 9. 2013 Účinkovali: 3. ročník ADaV (Adéla Marešová, Anna Votrubová, Lucie Prouzová, Veronika Pavlíčková, Michaela Mikulová, Monika Okurková, Michal Mančík, Pavel Heřmann, Dominik Filip) a první ročník ADaV (Lenka Fajmonová, Martina Janotová, Michele Tkáčová, Sabina Hlubková, Kristýna Lišková, Andrea Szopová, Klára Jírovská, Anna Kekeláková, Filip Karda, Filip Janouch, Martin Mohr) Režie, dramaturgie: Matěj T. Růžička Téma: Odsunutí Němců po konci druhé světové války. Příběh dívky německočeského původu Markéty Josefíny Zeeleové, která byla během druhé světové války společností nepřijímána za to, že je Češka, a po konci války naopak za to, že je Němka. Celého projektu se zúčastnil pouze třetí ročník, první ročník se přidal na poslední dva dny zkoušení jako hudební kulisa inscenace.

Obrázek 1 Inscenace Pokolení (září 2013), foto: Roman Panáček

Obrázek 2 Plakát k inscenaci Pokolení (září 2013), autor: Julie Ema Růžičková

31

2) InscenaceZáře .. divadelní příběh o dívce z křížku u cesty v Najfunku40 … Premiéra: 23. 5. 2014 Účinkovali: 2. ročník ADaV (Marie Brabencová, Jana Nechvátalová, Paulina Mazíková, Iveta Kocifajová, Gábina Veselá, Lukas Kavin) a třetí ročník ADaV (Adéla Marešová, Lucie Prouzová, Anna Votrubová, Michaela Mikulová, Monika Okurková, Pavel Heřmann, Adam Wicha) Pozn.: Tento předmět na ADaV byl volitelný pro studenty právě těchto dvou ročníků. Téma: Zázraky, které se dějí, když nezbývá víc než naděje. Příběh o dívce Tekla Lux, kteráse nikdy neměla narodit a které do vínku byla dána schopnost čarovat. Režie, dramaturgie: Matěj T. Růžička

Obrázek 4 Inscenace Záře (květen 2014), foto: Roman Panáček Obrázek 3 Plakát k inscenaci Záře (květen 2014), autor: Julie Ema Růžičková

40

Najfunk je dřívější název pro vesnici Stříbrné Hory

32

3) Inscenace .. Jak Frgoši .. zabili holku .. Premiéra: 4. 10. 2014 Účinkovali: 3. ročník ADaV (Marie Brabencová, Jana Nechvátalová, Paulina Mazíková, Iveta Kocifajová, Gábina Veselá, Juliána Valíšková, Jana Posníková, Lukas Kavin, David Tzelidze) a student čtvrtého ročníku ADaV Michal Mančík Dramaturgie, supervize: Matěj T. Růžička Režie: Studentky čtvrtého ročníku ADaV Adéla Marešová a Monika Okurková Téma: Obsazení neobydleného českého území (Sudet) a snaha hospodářsky místo obnovit. Nevědomost Čechů jak na to, potřeba německých rad. Touha Němců odjet z tohoto místa do Německa.

Obrázek 6 Plakát k inscenaci Jak Frgoši zabili holku (září 2014) autor: Julie Ema Růžičková

Obrázek 5 Čtená zkouška, Jak Frgoši zabili holku (září 2014), foto: Paulina Mazíková

33

4) Inscenace Poslední kovboj Premiéra: 23. 5. 2015 Účinkovali: Studenti čtvrtého ročníku ADaV (Adéla Marešová, Michaela Mikulová, Lucie Prouzová, Anna Votrubová, Eliška Kinclová, Monika Okurková, Michal Mančík, Pavel Heřmann) a bývalý student Ateliéru činoherního herectví Vojtěch Šárský. Režie, dramaturgie: Matěj T. Růžička Téma: 50. léta a dopad politických zlovůlí na mladou čistou naivní generaci.

Obrázek 7 Inscenace Poslední kovboj (květen 2015), foto: Petr Hýbl Obrázek 8 Plakát k inscenaci Poslední kovboj (květen 2015) autor: Julie Ema Růžičková

Tyto projekty se tedy staly jakousi tradicí Ateliéru divadlo a výchova, ale také penzionu Větrná hůrka a místních obyvatel. Pravidelně, vždy v květnu a září, se zde sjedou studenti a pod vedením Matěje T. Růžičky vznikne za týden inscenace, pro kterou je charakteristické ono „jednou a naposledy“.

Tematicky jsou inscenace velmi silné. Vždy jsme se zabývali společenskými událostmi dané doby a existencí člověka v ní. Časově jsme inscenace zasazovali 34

do logické linky – od doby konce 2. světové války po 50. léta 20. století. Autorem scénářů je vždy Matěj T. Růžička, což je zcela logické pro jeho profesionální dramaturgické dovednosti a cítění. Obecně je osobnost Matěje T. Růžičky hlavním pilířem a tvůrcem celé myšlenky divadelní tvorby ve vesnici Stříbrné hory. 2.2.1 Předmět a obsah zkoumání Obecně jsou předmětem výzkumu chápána fakta, která jsme se u konkrétního výzkumu rozhodli zkoumat, pojmenovat. V oblasti divadla může být předmětem zkoumání už samotný inscenační proces, tedy to, jaké postupy inscenátoři volí a proč a k čemu to vede. Když jsem si položila otázku, co se pokusím pojmenovat u divadelních projektů realizovaných ve Stříbrných horách, jako nejnosnější jsem si stanovila pojmenování toho, co bylo ve všech již zrealizovaných projektech podobné a funkční. Cílem však nebylo vyrobit jakýsi „návod“ toho, jaké postupy pro takto specifickou tvorbu zvolit, nýbrž pojmenovat obecné rysy a fakta takové tvorby a nabídnout je jako inspiraci a především konfrontaci podobným divadelním projektům.

Zmiňuji se velmi často o specifikaci tohoto projektu. Pro pojmenování konkrétních specifik jsem se nechala inspirovat Ishikawuvovým diagramem příčin specifik projektu:

Tabulka 1

METODY PROJEKTU

SPECIFIKACE

PROSTŘEDÍ

PROJEKT ORGANIZACE LIDÉ OSTATNÍ

35

PROSTŘEDÍ – prostředí je pro nás tím nejzásadnějším specifikem. Jedná se totiž o projekt divadelního charakteru, avšak nerealizovaný v divadelní budově, škole METODY – jaké metody výzkumu jsme zvolili, se odvíjí od zkušeností a získaných poznatků ze všech již zrealizovaných projektů ve vesnici Stříbrné hory PROJEKT – jedná se obecné stanovení rozsahu, časových termínů, financí a jiných aspektů projektu ORGANIZACE – „Souvisí nejen s velikostí instituce, kde je projekt realizován, a počtem zapojených subjektů, ale i s velikostí složitostí projektu, což se odráží v celé řadě specifických požadavků, například na používané metody, na členy projektového týmu apod.“41 LIDÉ – je potřeba ctít umělecké osobnosti každého účastníka. „Technicky zaměření pracovníci se chovají poněkud jinak než umělci, kteří zase mají jiné znalosti a dovednosti než technici…“42

Obecně je u uměleckých projektů běžné, že se cíle týkají umělecké kvality a nelze je jednoznačně identifikovat a měřit. Výstupy mohou být hmotné i nehmotné, je potřeba je definovat na základě povahy uměleckého projektu. „Členové tvůrčích týmů orientovaní jak na umělecké, tak umělecko-technické a produkční činnosti, využívající kreativity, invence i racionálních postupů.“43 Předmětem / cílem divadelního projektu „Krajina, místo, historie“ tedy bylo především formulování principů divadelní tvorby na specifickém místě (vesnice Stříbrné Hory) pro specifické místní publikum, tedy pojmenování si základních charakteristických rysů takové tvorby.

41

KREJČÍ, Hana. Specifika uměleckých projektů: pracovní sešit k publikaci Projektové řízení - jak zvládnout projekty. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2013, s. 7. 42 Tamtéž. 43 Tamtéž.

36

Další dílčí cíle byly: •

Vytvoření inscenace ve vesnici Stříbrné Hory

•

Odehrání představení ve vesnici Stříbrné Hory

•

Zapojení studentů bakalářského studia Ateliéru divadlo a výchova do procesu divadelní tvorby na specifickém místě pro specifické místní publikum za mimořádných časových podmínek (týden)

•

Zapojení studentek magisterského studia Ateliéru divadlo a výchova jako asistentek režie inscenace a spoluřešitelek projektu specifického výzkumu

2.2.2 Postupy vedoucí k výsledkům zkoumání Postupy pro výsledky zkoumání byly následující: •

Po přidělení financí z projektu Studentské grantové soutěže se naplánoval přesný termín a oslovila se skupina studentů budoucího třetího ročníku Ateliéru divadlo a výchova na DIFA JAMU Brno

•

Spoluřešitelky projektu (Monika Okurková a Adéla Marešová) jezdili v červenci a srpnu do Stříbrných Hor sbírat materiály pro případný scénář inscenace

•

Na základě získaných informací (především pomocí rozhovorů) vytvořil řešitel projektu Matěj T. Růžička scénář

•

V polovině září přijeli všichni účastníci do vesnice Stříbrné Hory a během jednoho necelého týdne vznikla inscenace Láska za časuú cholery, inscenace pro místních cca sto diváků zde byla také odpremiérovaná

•

Vyúčtování a vznik akademické studie projektu

37

Výstupy projektu sloužící k hledání odpovědi na hlavní výzkumnou otázku byly následující:

•

Týdenní dílna se studenty třetího ročníku Ateliéru divadlo a výchova pod vedením pedagoga a režiséra Matěje T. Růžičky a spoluřešitelek projektu Moniky Okurkové a Adély Marešové

•

Divadelní inscenace vzniklá na základě pramenů získaných z předvýzkumu projektu Láska za časuú cholery prezentovaná ve vesnici Stříbrné Hory

•

Akademická studie o problematice inscenační tvorby na specifickém místě za specifických podmínek. Studie s názvem Studie o divadelním projektu „Krajina, místo, historie“ - obnova lidových tradic tam, kde žádné tradice nejsou autorky Moniky Okurkové

Definice a odpověď na hlavní výzkumnou otázku naleznete v kapitole Znaky divadelní tvorby ve vesnici Stříbrné Hory, tedy v praktické části této práce.

2.3 Místo aneb Poznání Rýmařovského kraje 2.3.1 Rýmařovsko a jeho specifický vztah ke kultuře Pro projekt „Krajina, místo, historie“ jsme si vybrali kraj kolem města Rýmařov, resp. okres Bruntál. Na webových stránkách44 se město Rýmařov profiluje podtitulem „město v podhůří Jeseníků“. Pravdou je, že blízkost Jeseníků je pravděpodobně největší chloubou tohoto města, potažmo kraje. Další chlouby (zejména s ohledem „co je lákavé pro turisty“) se hledají obtížně. Historicky je Rýmařovsko kraj zcela vykořeněný. Po roce 1945 sem přišli pouze noví osadníci, mnohdy repatrianti z ciziny, či "zlatokopové". Rodiny zde žijící povětšinou své kořeny neznají, či jen velmi mlhavě. Jde tedy o "krajinu bez historie". Tento fakt nám

44

http://www.rymarov.cz/

38

přišel více než lákavý. Kraj, který nemá toliko barvitou historii, kraj, o kterém se mnoho neví. „Okolí Bruntálska bylo před druhou světovou válkou obýváno převážně Němci. Češi byli se svou 30% populací menšinou. Neměli v tomto kraji zastoupení vzhledem k historicky původnímu německému osídlení. Paměti starousedlíků mluví o dobrých vztazích mezi různorodými národnostmi obyvatel, ale sílící nacionalismus české menšiny ve 30. letech 20. století a německý anšlus zpřetrhal vybudované rodové vazby. (…) Tyto příchody a odchody obyvatel měly za následek vykořenění a zpřetrhání pout k území. Tradice neměly návaznost.“45 Obyvatelé častokrát neznají svůj původ, častokrát nemají touhu ho objevovat. Je to však kraj, na jehož území dnes žijí. A to je fakt zcela neopomenutelný. Divadlem, jak se již ukázalo, jeho jazykem, lze minulost se současností propojovat, konfrontovat, porovnávat, spojit… Snad i blíže porozumět fungování světa minulosti v kontextu současnosti. „Bruntálsko jako prokazatelně nejchudší kraj se zdevastovaným historickým kontextem a nezakořeněným obyvatelstvem s obrovskou mírou migrace, potenciál pro „novou kulturu“ téměř neobsahuje.“46 2.3.2 Vesnice Stříbrné Hory jako konečná stanice pro projekty „Krajina, místo, historie“ Konkrétněji se projekt uskuteční ve vesnici Stříbrné Hory. Vesnice má kolem sedmdesáti obyvatel a její rozloha je cca 5,72 km2. Ve vesnici stojí 44 domů a jedním z nich je i penzion Větrná hůrka. Větrná hůrka je centrum celého projektu. Zde jsou všichni účastníci projektu ubytovaní, zde se zkouší a realizuje i samotné přestavení. Penzion vlastní Matěj T. Růžička a Dana Růžičková, kteří se do Stříbrných Hor přistěhovali v roce 2012.

45

MAREŠOVÁ, Adéla. Kulturní potenciál města Bruntálu se zaměřením na divadlo. Brno, 2014. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova. Vedoucí práce Matěj T. Růžička, s. 12. 46 Tamtéž, s. 27.

39

Jedná se o malebné místo plné inspirace a pro uměleckou tvorbu potřebného klidu. Nejedná se však o místo mrtvé, ale - i díky provozu penzionu Větrná hůrka – o místo pravidelného setkávání místních obyvatel – nejen z vesnice Stříbrné Hory, ale i z Horního Města, potažmo i z okolních vesnic či města Rýmařov.

2.4 Lidé aneb Obyvatelé vesnice Stříbrné Hory "Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře". Aneb když v daném kraji není divadlo, je přínosné, když divadlo docestuje přímo do kraje. 2.4.1 Vztah obyvatel ke kultuře a umění Nejbližší divadlo na Rýmařovsko je Divadlo Šumperk. Většina návštěvníků a obyvatel však pravidelně nenavštěvuje ani Divadlo Šumperk, ani jiné divadlo. Jsou tací obyvatelé Horního města či Stříbrných Hor, kteří v divadle nebyli nikdy. A zhlédnutí jedné z realizovaných inscenací ve Stříbrných horách pro ně bylo prvním divadelním zážitkem. Inscenace doposud obsahovaly informace o jejich kraji, o jejich předcích (v obecném měřítku), o osobnostech, které v tomto kraji žily. Inscenace vždy vzbudily podnět k diskuzi. Stříbrné Hory jakoby vždy na týden ožily. Obyvatelé se již během zkoušek chodí dívat a zjišťovat, co se připravuje. Jaké téma, jaký námět bude inspirací tentokrát, kdo se v příběhu pozná, kdo pozná někoho ze svých sousedů. Jedná se o akci kulturního charakteru, která v podstatě nemá ve vesnici konkurenci. Nikdo jiný nemá zájem něco jiného organizovat. Zájem přijít se podívat a být tak součástí takového projektu však projekt od projektu stoupá. „V Africe byl fakt, že podivná skupina cizinců z celého světa zcela poprvé přišla do vesnice a přála si zde hrát něčím, co lze vysvětlit náčelníkovi vesnice za pomoci překladatele, velmi málo slovy. Neřekl bych, že se jedná o herce, protože většinou takové slovo v překladu neexistuje. Řekl bych, že je to skupina tanečníků a zpěváků a akrobatů z mnoha částí světa, kteří cestují Afrikou a pokoušejí se objevit, jaké jsou základy bezprostředního vzájemného porozumění. A to bylo jediné vysvětlení, které 40

bylo potřeba. Přišlo jim to velmi jasné, velmi uspokojující a my byli velmi potěšeni. Potom začala práce. “ 47

Tato citace krásně shrnuje naši aktivitu ve vesnici Stříbrné Hory. Skupina lidí tvořící divadlo dojede na určité místo a začne tvořit pro místní obyvatele. Nutno dodat, že diváci tu jsou doma. Jedná se o jejich kraj, jejich hospody, jejich cesty i jejich obchody. My jsme zde hosté. Hosté, které ani nikdo ze začátku nepřivítá. Jen velmi málo z nich (konkrétně jeden až dva) přijde první část týdne do penzionu Větrná hůrka, kam jinak chodí několikrát do týdne. Při každém projektu realizovaném ve Stříbrných horách se místní obyvatelstvo jakoby stáhne. Ví, že dojeli – dle jejich slov „komedianti z Brna“, ví, kdy bude premiéra, neb propagace už je rozběhnutá a plakáty visí, ale trvá tak tři dny, než se opováží zajít do Větrné hůrky na ono „jedno“. Nemají však pocit, že jsme parazité, kteří vtrhli na jejich území. Způsob, jakým dávají najevo štěstí z toho, že jsme tam, je poněkud nestandardní, nicméně srdce místních obyvatel jsou nám otevřená. Jedná se však o publikum divadelně nepolíbené.

Když jsme zde v roce 2013 realizovali první projekt – divadelní inscenaci Pokolení, ohlasy byly takové, že většina diváků byla divadelním divákem vůbec poprvé. U inscenace Láska za časuú cholery už byla řada diváků poučenější, protože už viděli naše předešlé projekty. Nejedná se však o publikum, jaké lze znát z prostředí Divadelní fakulty JAMU, nejedná se ani o publikum, které známe z velkých měst nebo oblastí, která mají své divadlo. Na představení však zpravidla přijede několik divadelně poučených diváků. Jedná se o hosty z Divadelní fakulty (pedagogové, studenti) či o rodinné příslušníky někoho z inscenačního týmu. Cílovou diváckou skupinou však zůstává místní obyvatelstvo, které je sice divadelně nepoučené, inscenace je však o nich a pro ně.

47

CROYDEN, Margaret. Conversations with Peter Brook. London: Faber and Faber, 2003, s. 48.

41

Při tvorbě inscenace se však nevolí divadelní prostředky jednodušší nebo snad méně kvalitní. I Peter Brook míní univerzálním divadelním jazykem takový styl komunikace, který je nezávislý na kulturních, národnostních a jiných odlišnostech panujících jak v publiku samotném, tak i mezi jednotlivými herci a rovněž mezi herci a jejich diváky. Komunikaci bezprostřední a bezprostředně srozumitelnou.

Dalším aspektem takového diváka je, že nic neodpustí. Nebojí se ozvat se, když se hercům na „jevišti“ něco nepovede. Taktní přehlédnutí omylu se zde očekávat nedá. Mají potřebu komentovat citlivé až intimní scény vulgárními výrazy. Není pro ně problém zvednout během představení telefon a nahlas volajícímu komentovat, co se děje na scéně nebo se domlouvat na sraz plánovaný druhý den. Získat takové publikum na svoji stranu je obtížný herecký úkol. V případě našeho projektu inscenace Láska za časuú cholery to bylo ještě obtížnější o to více, že po deseti minutách představení začalo velmi silně pršet. Z došlých cca 100 diváků však odešli jen čtyři z nich. Zbytek vytáhl deštníky a pláštěnky nebo se šel schovat pod střechu a představení pozoroval z jiného úhlu pohledu. Pro druhou půli inscenace však déšť ustal, diváci zůstali a prokázali svoji sílu i zaujetí pro přestavení. Divák ze Stříbrných Hor tak umí výrazně ocenit zhlédnuté představení. Pozve herce lidově řečeno „na panáka“ a poplácá ho po ramenech s pochvalou, jak vtipný byl, nebo že byl jako „Jura od vedle“. Obecně lze shrnout, že místní divák je nám otevřený. Je to divák natěšený, svým způsobem i pozorný a odhodlaný. Jedná se však také o diváka přemýšlivého, a to i přes to, že – jak zmiňuji na začátku kapitoly – se nejedná o diváka divadelně zkušeného. Tento divák na sebe nechá představení působit, je schopný se naštvat má-li pocit, že mu bylo ukřivděno (běžné je ohrazení se, že oni takto vulgárně mezi sebou nekomunikují nebo že se tak často neperou), je schopný se dojmout, stalo-li se mu něco podobné jako některé z postav. A co je snad vůbec nejpodstatnější, začíná se jednat o diváka tradičního, vracejícího se na místo činu. O diváka, pro kterého je realizování takových projektů pro jeho život na Rýmařovsku podstatné. 42

2.4.2 Reflexe místních obyvatel na projekty studentů DIFA JAMU To, jakým způsobem nebo v jaké míře se diváci v postavách poznávají nebo poznávají svoje sousedy, je velmi překvapivé. Matěj T. Růžička píše svoje scénáře pro potřeby projektů ve Stříbrných Horách s tím, že se o místní obyvatele opírá. Někdy velmi konkrétně, jindy nepatrně. Například v inscenaci Jak Frgoši zabili holku byla postava předsedy (velmi záporná postava) napsána podle místního podnikatele. Jméno zde z pochopitelných důvodů uvádět nebudu. V původním scénáři měla dokonce postava stejné příjmení jako tato reálná osoba. Nakonec však z tohoto rozhodnutí sešlo a příjmení jsme pozměnili natolik, že tento fakt spojitosti osoby a postavy divákům ušel. Klíčem je se nechat místními obyvateli inspirovat, přejmout jejich styl chování, jejich styl komunikace mezi sebou, jejich způsob humoru či problémy, které řeší. Nejde však o to hrát nebo demonstrovat tyto osoby přesně do detailu, ale pochytit rysy a vytvořit tak novou postavu inspirovanou místními obyvateli. Několika diváků jsme se po představení ptali na jejich dojem. Otázky byly vzhledem k charakteristice diváků více obecné. Odpovědi jsem se pokusila zobecnit do souvislého textu. Dotázáno bylo 10 diváků nejrůznějších sociálních vrstev.

Na otázku, zdali je dobře, že se tyto projekty ve Stříbrných Horách dějí, neodpověděl nikdo negativně. Je to pochopitelné u diváků, kteří na představení přišli. Všichni však reagovali pozitivně i na otázku, zdali by se měly takové projekty realizovat dál.

Když jsme po divácích chtěli, aby zkusili říct jednu inscenaci ze všech realizovaných ve Stříbrných Horách, polovina z nich řekla, že Záře s tím argumentem, že to bylo takové pohádkové. Inscenace Záře byla o zázraku a schopnosti mladé dívky čarovat. Jiní se přikláněli k vůbec první inscenaci Pokolení s argumentem, že to bylo poprvé, co takové divadlo viděli. Dvěma divákům se pak nejvíce líbily Frgoši. Důvod jeden

43

z nich nevěděl, druhý řekl, že tam byla postava předsedy a ta se mu líbila (velmi svérázní podání postavy Michalem Mančíkem).

Na otázku, o čem bylo představení, které právě viděli, zazněly odpovědi - cituji: „Bylo mi těch dvou líto..“, „O tom, jak by se rodiče neměli míchat do životů děcek…“, „Sousedi se neměli rádi, ale děcka jo a tak se musely zabít…“. Hlavní myšlenka snad tedy diváky pochycena byla.

Na otázku, co je na inscenaci štvalo, pak z velké části zaznělo, že pršelo a že tady u nich se tak sprostě nemluví. Což je náš věčný rozpor s místními, neb dle našeho názoru je zdejší mluva opravdu abnormálně vulgární. Místní diváci se obecně k rozhovorům stavěli s nelibostí, a tak bylo náročné něco konstruktivního zjistit.

2.5 Téma inscenace jako alfa a omega všeho Víme, kde budeme představení hrát. Víme pro koho. Je potřeba nastolit si otázku: O čem budeme hrát? „Proces tematizace probíhá běžně v našem každodenním životě. Dostáváme se do běžných životních situací, ve kterých se nějakým způsobem chováme, ostatní zúčastnění se také nějak chovají. Vzájemně usuzujeme z chování na vnitřní prožívání (já ostatních, oni moje) a zařazujeme se navzájem jako osobnosti (charakterizujeme laicky osobnost). Tato nová zkušenost je zařazována do systému našich předchozích zkušeností, je jimi posuzována, hodnocena, pojmenováváme její téma.“48 Témata jsou, obecně vzato, hlavní myšlenky, obrazy, leitmotivy, to, o čem se mluví.49 Jedná se o výchozí složku výpovědi50 nebo také zhuštění věcného obsahu. Každé téma by se mělo dát vyjádřit věcným sloganem. Z literárního hlediska je téma

48

MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2004, s. 88 49 PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003., s. 401. 50 PETRÁČKOVÁ, Věra a Jiří KRAUS. Akademický slovník cizích slov. 1. Praha: Academia, 1995, s. 792.

44

ideový základ díla, sepětí ideje a námětu, podmiňující obsah literárního díla spolupůsobící při autorově volbě fabule.51 Téma je shrnutí děje či dramatického světa, jeho ústřední myšlenky nebo organizačního principu.52 2.5.1 Výběr tématu pro konkrétní projekt V inscenacích realizovaných ve Stříbrných Horách jsme se posouvali v čase chronologicky. První realizovaná inscenace se odehrává v období konce druhé světové války a poslední realizovaná (k dubnu 2016) v 60. letech 20. století. Každé období s sebou obecně nese společenská a politická témata. Pro naše inscenace však byla potřeba témata vztáhnout i na konkrétní místo Stříbrných Hor. Potažmo města Rýmařova, Bruntálu… Jedná se tedy o skloubení témat společenskopolitických charakteristických pro danou dobu s tématy lidskými a osobními charakteristickými pro místí obyvatele a kraj. Konkrétní témata jednotlivých inscenací již zmiňuji výše. Tématu poslední realizované inscenace (k dubnu 2016) se naopak budu věnovat více v kapitole třetí. Jedná se o témata, kdy se člověk i společnost nachází v extrémní situaci. Jednotlivé postavy řeší konflikt s dobou, ve které žijí, s jinou lidskou rasou, se kterou se musí potkávat, s politickým systémem dané doby, ale také sami se sebou. Jednak je tento způsob výpovědi charakteristický pro tvorbu Matěje T. Růžičky, jednak tato témata nabízí samotné místo, kraj a jeho historie. Obecně je potřeba ctít pravidlo, že (…) „látka zpravidla není vynalezená, ale nalezená (zažité, slyšené, literárně tradované). To, co považujeme za specifickou uměleckou pravdu nebo hodnotu, pochází většinou z reality, je zprostředkováno látkou a divák to většinou ověřuje vlastní zkušeností. Je to cosi nutného, pravděpodobného nebo možného. Látka nabízí dotyk se skutečností nebo její výsek. Místo, čas a konstelace mohou vstoupit přes látku textem nebo dramatem do představení. Sociální podmíněnost látky může zůstat skryta, nebo se dál rozvíjet.“53

51

KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 3. Praha: Albatros, 2001, s. 547. PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 401. 53 KOTTE, Andreas. Divadelní věda: Úvod. 1. Praha: KANT, 2010, s. 140. 52

45

3. Praktická část aneb Popis týdenní dílny v rámci projektu „Krajina, místo, historie“ – inscenace Láska za časuú cholery 3.1 Vznik scénáře Dramaturgem a autorem scénáře je Matěj T. Růžička. Logicky to vyplynulo z jeho schopnosti psát kvalitní dramatické texty na platformě textů nedramatických. 3.1.1 Prameny V minulých letech pro vznik scénáře sloužily například dopisy, zápisy z deníků, úřední dokumenty či nápisy na místních hrobech. Při inscenaci Láska za časuú cholery jsme se opírali o formální i neformální rozhovory místních obyvatel. Spoluřešitelky projektu jely do Stříbrných Hor již v srpnu a více či méně oficiálně dělaly rozhovory. Některé probíhaly klasicky – oslovení respondenta, vysvětlení za jakým účelem bude rozhovor udělán, pokládání otevřených otázek, odpovídání na ně, nahrávání všeho. Vzhledem ke specifiku některých obyvatel (stud, pocit nepatřičnosti své osoby takový rozhovor dělat, atd.) jsme však musely zvolit cestu méně formální. Lidově řečeno, některé historky si vyslechnout v hospodě – místě tolik charakteristickém pro většinu místních obyvatel. V uvolněné atmosféře, kdy respondenti nemají pocit stísněnosti či formální důležitosti, pak vykládají i hodiny o svých problémech spojených se životem ve Stříbrných Horách. Jeden příklad za všechny: Ve vesnici žije žena a ta má dítě. Tři muži se hádají o to, čí dítě je. Žena však žije s mužem čtvrtým. Muži argumentují a vzájemně se obviňují, proč by jeden nebo druhý stejně nebyl schopný se o dítě postarat. Nemá práci, žije s rodiči, atd. S přibývajícím alkoholem v krvi pak odhodlání dítě vychovávat roste. Ráno nikdo o ničem neví…. Za prameny tedy můžeme definovat drby a historky místních obyvatel.

46

1.1.2 Námět Při projektu „Krajina, místo, historie“ jsme se původně chtěli věnovat námětu odsunů německého národa po druhé světové válce na území Sudet, jimiž Rýmařovsko je. Ve své podstatě byl tento námět použit u vůbec prvního projektu realizovaného ve Stříbrných Horách – Pokolení. Po diskuzi mezi tvůrci inscenace však došlo ke změně a zejména dramaturg inscenace Matěj T. Růžička se rozhodl jít dále v časové návaznosti a navázat tak na inscenaci Poslední kovboj - pokračovat tedy 60. léty 20. století. Vzhledem ke zvoleným pramenům (historky a drby) pro nás začaly vyvstávat poměrně jasné náměty.

Historky jsme se snažili brát jako nejsilnější inspiraci. Sousedské šarvátky, absurdní obvinění, komičnost lidí zde žijících. Komičnost až jakási hnusota – fyzická i duševní. Se vznikem scénáře byl však spojen jeden velký cíl…. Ukázat, že v této hnusotě je v lidech cosi krásného. Cit. Možná i láska. 3.1.3 Téma Už při psaní scénáře bylo téměř jasné obsazení dvou hlavních postav – Rolanda a Jiřiny. Jednalo se o studenty Filipa Kardu a Kláru Jírovskou. Oba herce fyzicky spojuje nadváha a záměrem bylo toho maximálně využít. Spojit ono „ošklivé“ s tím citlivým uvnitř. Jednalo se o dvě postavy, kterým nikdo nevěří, nejsou oblíbené a potýkají se s jistým druhem společenské šikany. Zejména pak od svých matek, které neumějí svoji lásku k dětem dát nijak najevo, což se později v jednání postav ukáže jako klíčové. Jejich matky se vzájemně nesnášejí a naleznou pro sebe vždy jen ta nejostřejší slova. Na jedné straně Češka, na té druhé Němka. Rolandovi a Jiřině je to však jedno – jejich ošklivost je spojí natolik, že se do sebe zamilují a o lásku se rozhodnou bojovat. Okolnosti jsou však proti nim, a proto jejich jednání vede k tragickým činům.

47

3.1.4 Forma Matěj T. Růžička se poté rozhodl vytvořit scénář, který pracuje s motivy dramatu Williama Shakespeara Romeo a Julie a románu Gabriela Garcíi Márqueze Láska za časuú cholery. Podle tohoto románu byla nakonec i inscenace pojmenována. Nutno však dodat, že text byl autorský a románem byl jen inspirován. Scénář se dá rozdělit na dvě poloviny. První, kde jsou použity vulgarismy, nářečí a obecně se jedná o text spíše lidového charakteru. A polovinu druhou, kde některé postavy jednají s replikami W. Shakespeara – Romeo a Julie. Některé postavy však do toho „vznešenějšího“ jazyka neproniknou za celou hru. Obecně lze říci, že vznikl velmi komplikovaný a vrstevnatý scénář obsahující postavy karikaturního typu, ale také postavy velkých činů hrdinského charakteru54.

3.2Popis procesu zkoušení Nejdůležitější částí projektu „Krajina, místo, historie“ je samotný týden věnovaný zkoušení inscenace. Proces zkoušení je velmi specifický vzhledem k časovým možnostem, ale i nemožností herců z místa zkoušení odjet a věnovat se tak jiným povinnostem. Herci na místo přijeli v neděli 13. 9 (18. 9 byla premiéra). Dní tedy bylo opravdu málo. Hned první den bylo zapotřebí dořešit obsazení všech postav. Na čtených zkouškách si tedy herci zkoušeli různé postavy a my, jakožto inscenátoři, jsme pak rozhodli o konečném obsazení. Byla potřeba herce tzv. hodit do vody a naučit plavat. Nikdy předtím nezažili s Matějem T. Růžičkou tak intenzivní a specifickou práci. Hned při první čtené tedy byla potřeba výrazné energie a síly v hlase. Pokud jsme chtěli stihnout nazkoušet kvalitní divadelní inscenaci za 5 dní, byla potřeba okamžité integrace do procesu. Všichni herci dostali po prvním dni možnost se projektu nezúčastnit, vzhledem k náročnosti celého projektu. Nikdo této možnosti nevyužil.

54

Celý scénář viz přílohy projektu

48

Nutno podotknout, že se nejednalo o divadlo antiiluzivní či epické. Nikdo z herců nevystupoval ze svých rolí, nikdo nekomentoval atmosféru v publiku. Od začátku jsme věděli, že budeme chtít ctít sílu příběhu a hledat prostředky spíše realistické. I z tohoto důvodu bylo zkoušení velmi náročné. Jednalo se totiž o plné pochopení postavy a nalezení způsobu jak ji věrohodně a pokud možno autenticky zahrát. Zkoušelo se každý den od dopoledních hodin až do hodin nočních či brzkých ranních. Běžná praxe provozu divadel taková není, avšak v rámci tohoto projektu se specifikem času i prostoru zkoušení bylo potřeba na tento časový harmonogram přistoupit. A to i vzhledem k použití živé hudby a potřeby nalezení principu svícení, potažmo přímo světelných zkoušek. Specifikum tvorby, kdy skupina lidí odjede mimo město do místa spíše opuštěného, týden spolu bydlí, stravuje se, reflektuje a zkouší, může být na jednu stranu komplikací (inscenační tým si od sebe nemůže odpočinout, herci nemají dostatek času na to se v klidu naučit text, obecně je na vše málo času), na stranu druhou jde však o natolik intenzivní a soustředěnou práci, že může dojít ke spjatosti a kolektivní souhře, která za běžného modelu zkoušení jen zřídkakdy nastane. Nikdo z přítomných nemá přes den jiné starosti. Všichni řeší “jen“ připravovanou inscenaci. V historii i současné době světového i českého divadla najdeme několik souborů, které si na tomto principu zakládají svoji divadelní existenci.

3.2.1 Rozdělení funkcí v inscenačním týmu V rámci procesu zkoušení je důležité popsat úlohu spoluřešitelek projektu. Tedy úlohu moji a Adély Marešové. Na přání Matěje T. Růžičky jsme na propagačních materiálech oficiálně uváděny jako režisérky, on sám jako supervize. Naši úlohu bych však spíše nazvala jako asistentky režie. My jsme s herci pracovali především dopoledne a odpoledne, Matěj T. růžička potom na večerních a nočních zkouškách. Naším hlavním cílem bylo připravovat herce pro tyto večerní a noční zkoušky. Seznámit je s motivacemi postav obecně i v jednotlivých situacích pomocí různých 49

cvičení a hereckého tréninku. Dále jsme se výrazně věnovali vystavění jednotlivých postav, zkonkrétnění jejich psychických i fyzických znaků tak, aby co nejvíce napomáhaly hercům (např. škrabání nohy apod.). Některé postavy jsme vystavěli minimalisticky, velmi civilně, druhou polovinu postav pak naopak velmi expresivně a vznikly tak až jakési karikatury (výrazná gesta, výrazné použití hlasových prostředků, potažmo i výrazný kostým a líčení. O práci s herci se více věnuji v kapitole Herecká složka inscenace.

Matěj T. Růžička byl pak hlavním mozkem inscenace. Zcela určitě mluvíme o jeho režii za asistence dvou asistentek režie. Docházelo samozřejmě k neustálému radění se a společnému hledání nejlepší možné varianty. Postupně se tak hledalo aranžmá, které bude inscenaci sloužit nejvíce. Aranžmá nebylo předem naplánované, tvořilo se až postupně na zkouškách. Přibývala potřeba rekvizit a dalších objektů na scéně. 3.2.2 Herecká složka inscenace Jak zmiňuji výše, pro tento ročník to byla takto intenzivní práce s Matějem T. Růžičkou zcela poprvé. To s sebou neslo spoustu „ale“. Neznalost jeho specifické komunikace mezi režisérem a studentem byla ze začátku zkoušení jakousi brzdou. Jeden z principů práce Matěje T. Růžičky je, že se po chvíli svým studentů otevře, napojí se na ně a práce pak zpravidla chytne jiný ráz. Je však otázkou, zdali každý takovou práci příjme. Osobně jsem si vědoma toho, že u některých studentů měl být zvolen jiný přístup práce na roli, vzhledem k času to však nebylo v našich možnostech, a ačkoli se tzv. hledalo dlouho, nešlo to do nekonečna. Já i Adéla Marešová jsme se snažili neustále hercům objasňovat jejich motivace – jako postav i jako herců. Hledali jsme způsoby, jakými jim přiblížíme požadovanou emoci, jak vztáhneme pocit na ně a nebude se přitom jednat o osobní trýzeň a vybavování si osobních nepříjemných zážitků.

Matěj T. Růžička svým studentů říká, že mají vždy dvě možnosti. Buď to prožijí, nebo si to představí. Sama ze své zkušenosti s práce s Matějem T. Růžičkou vím, 50

že nalezne-li se patřičná energie postavy, její věrohodnost a autenticita, můžete pak zbytek zkoušek trávit hledáním čehosi navíc. S rolí si hrát a být tak obrovsky svobodný. Bylo nutné pracovat s faktem, že se jedná o jiný ročník, než jaké doposud do Stříbrných Hor jezdily. Jedná se ročník více uzavřený, lidově řečeno i více slušný. To je pro studium jistě výhodou, avšak temperament byl velkým předpokladem pro tento scénář, a chyběl. Zpětně považuji za naši chybu, že jsme projekt nerozšířili ještě o nějaký seznamovací víkend někdy o prázdninách. Scénář by byl pak možná jiného charakteru a opíral by se více o temperament studentů, méně o temperament místních obyvatel. Avšak nutno říct, že se hercům podařilo své role naplnit, i když byl proces plný kompromisů. Jednalo se o vysoký cíl a cílovou páskou proběhli všichni. Jen s mírnými oděrkami a modřinami. Je nutné uvědomit si fakt, že studenti ADaV nejsou studenti herectví a každý z nich je zaměřený na jiné odvětví divadla. Z drobného průzkumu před samotným projektem nám nikdo neodpověděl, že z povolání pedagog, manažer, dramaturg, režisér, scénograf a herec chce být nejvíce právě herec. S tímto faktem je také potřeba pracovat. Musí se hledat prostředky typické pro amatérského herce. ,,Někdo by mohl namítnout, že herectví je pouze jedno a liší se stupněm talentovanosti herce a tím, že je někdo za herectví placený a jiný ne. Toto tvrzení je na jednu stranu pravdivé a na druhou ne. Smysl amatérského herectví není v tom, že je někdo méně talentovaný, proto zůstane amatérem, zatímco ten s větším talentem nastoupí na amatérskou dráhu. Ani v tom, jestli hraji pro potěšení či pro peníze. Problém je ve společenské funkci každé zájmové činnosti, kterou nekonám v rámci svého zaměstnání a pro niž jsem nebyl odborně připraven, a proto se nazývá amatérská. Důležité je, že každá tato činnost je projevem tvořivosti. Nejde tedy v první řadě o umění. Jde o schopnost člověka nějakým způsobem aktivně přetvářet skutečnost kolem sebe, poznávat ji a osvojovat si ji.“55Absolvent ADaV by měl být divadelní osobností, která do jisté míry ovládá všechny aspekty divadelní práce. A herectví 55

CÍSAŘ, Jan. Nástin metodiky amatérského herectví. 1. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Hradec Králové: Krajské kulturní středisko, 1982, s. 9.

51

patří mezi ně. Student by měl mít možnost během svého studia zažít opravdu intenzivní a poctivou hereckou práci.

3.2.2.1 Reflexe studentů fungujících jako herci Tuto kapitolu věnuji samotné reflexi studentů – herců, protože to považuji za nejlepší způsob vystihnutí herecké práce. Sabina Hlubková: (…) Začínali jsme takřka s nulovými vstupními informacemi a končili na travnatém „jevišti“ v kostýmech a s týdenními zážitky. Pokud hodnotím celý proces jako celek, myslím, že splnil svůj primární účel. Představení bylo odehráno i přes nepříznivé klimatické podmínky či lehká zdravotní zranění.(…) V tomto případě jde o nastavení jednotlivce, které je ovšem v danou chvíli podmíněno také celkovým přístupem kolektivu. Myslím tedy, že jsme byli všichni odhodláni vložit do celého projektu veškeré naše úsilí. Já zejména proto, abych podpořila ostatní a nestala se článkem, který bude celý proces jakýmkoli způsobem narušovat. (…) Martin Mohr: (…)To, jakým způsobem s námi (Matěj T. Růžička)pracoval, jak se k nám choval. To, co jsem zažil. To, co nakonec vzniklo. To, co jsem poznal. To, koho jsem poznal. Důležité je říct, že se k nám choval už od začátku jako ke svým hercům. Svým direktivním přístupem z každého z nás dokázal vytřískat všechno, co v nás je. (…)Když se budeme bavit o přínosu, tak ho vidím především v tom, že to zocelilo naši třídu a že jsme se navzájem poznali zase jiným způsobem, než jen ve škole.(…) Filip Karda: (…)Myslím si, že je dobře v takovýchto oblastech (pohraničí), vytvářet inscenace, které se nám snaží reflektovat dobu a poukazovat na lidskou stránku, která selhává v lidskosti.(…) Projekt pro mne byl velice přínosný. Dal mi možnost pracovat na specifickém divadelním jazyku inscenování dle Matěje T. Růžičky a také pracovat s reáliemi minulé doby a zdejšího prostředí. Navíc mě posunul v mých hereckých možnostech.(…)

52

Michele Tkáčová: (…)Intenzita projektu nám hodně dala, a pokud něco vzala, tak to posléze snad všem nakonec na oplátku dalo novou zkušenost. Jako nevýhodu práce jsem viděla malý časový prostor pro nejvhodnější rozvržení rolí. (…) Co velmi oceňuji, byla veškerá podpora, která nám byla pro zkoušení dána. Příjemná atmosféra, výborné a teplé jídlo i uprostřed noci, to nás vždy nabilo novou energií a pocity, že přes veškeré nervy a strasti se máme společně velmi příjemně. (…) Andrea Szopová: (…)Matěj Růžička, kterého jsem už měla možnost vidět při práci, je v mých očích svéhlavý režisér, který při práci s hercem často postupuje autoritativně až drsně. (…) K vytržení z prázdninového života došlo poměrně snadno a rychle – po dlouhé době jsem viděla většinu svých spolužáků a zjistila, že s obavami nepřijíždím sama. Ale společně se nám s nimi lépe bojovalo, navíc motivačně působí už místo i samo o sobě. (…)Důkazem, že inscenace, jež ve Stříbrných Horách pravidelně vznikají, mají pro obyvatele význam a skutečností je, že jich na představení chodí čím dál víc, sjíždějí se i z okolních vesnic a (jak jsme měli možnost zjistit) zhlédnou je od začátku do konce, i přes obrovskou průtrž mračen. Inscenace Matěje Růžičky jim předávají nové příběhy a témata blízkou formou, neboť vyjadřování postav v příbězích je často inspirováno jimi samotnými. (…) Klára Jírovská: (…)Upřímně jsem se celou dobu vznášela na vlně emocionálního vypětí, že mi vlastně bylo úplně jedno, kde jsem. O Stříbrných Horách a jejich dějinách jsem už nějaké povědomí měla, protože jsme se zde zúčastnili i vstupního kurzu před začátkem prvního ročníku. Musím říct, že prostředí jako takové pro mne bylo důležité jen v rámci jeviště/hlediště. (…) Lenka Fajmonová: (…)S Matějem Růžičkou jsme měli pracovat vůbec poprvé a věděli jsme, že nejsme herci, kteří by byli schopni splnit všechno, co se po nich chce. Zvláště pak s tím handicapem, kdy nás režisér vůbec neznal a my si tak museli na velmi krátkém časovém úseku vybudovat důvěru a vzájemný respekt, což je samo o sobě obrovským úkolem. (…)Myslím si, že je skvělé, že se na onom místě něco takového děje, že jsou za to místní velmi vděční a je to na nich vidět. (…)

53

Filip Janouch: (…)Když jedeš někam, kam se bojíš jet a ještě k tomu tam jedeš mimo semestr, tak se ti nechce. Jenže pak si tam. Hory, čerstvý vzduch, vidina kvalitního představení a rozumně stráveného času. Celé noci nespíš. Vstáváš v jedenáct na snídani, do pěti zkoušíš a pak můžeš na oběd, večeře je po půlnoci, aby se člověk nabil na noční zkoušku. Spát? V pět. (…)Pan režisér Růžička záměrně pracuje s jistým tlakem na své svěřence. Umí výborně z každého jedince dostat maximum, tak aby dosáhl co nejvyšších inscenačních kvalit. (…)Růžička je manipulátor a poděs. Ten zářijový týden v dobrém slova smyslu. (…) Anna Kekeláková: (…)Potřebovala bych to tam nejprve pořádně poznat, udělat si na dané místo a lidi svůj názor. Být tam nějakou dobu jen tak, nasávat atmosféru. Pak by se mi hrálo určitě mnohem lépe, bylo by mi to všechno bližší. A necítila bych se jen jako návštěvník, který (řeknu-li to banálně) přijede, zahraje jim a zase odjíždí. (…)Pan Růžička, Adéla a Monika nám pořád vyprávěli o lidech, kteří se na představení přijdou podívat, co to pro ně znamená, jací jsou fanoušci tohoto projektu, že jich chodí čím dál víc a že to nejsou jen obyčejní diváci. To jsou věci, které asi předat nejdou, musí se zažít. (…) 3.2.3 Hudební složka inscenace Hudba, konkrétně živá hudba, je již neodmyslitelnou součástí inscenací realizovaných ve Stříbrných Horách. Dlouhodobě se spolupracuje s místními hudebníky Lukášem Nedomlelem a Jáchymem Panáčkem. Pro hudební spolupráci jsme spolupracovali ještě s dalšími studenty ADaV – Michaelou Mikulovou, Annou Votrubovou a Lucií Prouzovou. S hudbou výrazně pomáhal i jeden z herců Martin Mohr. Hudební režie byla v rukou, stejně jako režie celková, Matěje T. Růžičky za asistence asistentek režie. Aranžmá písní pak měla na starosti především Michaela Mikulová, společně s Lukášem, Jáchymem a Martinem. Jednalo se o tyto použité písně:

54

•

Bei mir bist du scheen – židovská verze

•

Eric Clapton - Leyla

•

Terence Trent D'Arby - Sign Your Name

•

Johnny Cash - God's Gonna Cut You Down

•

Lisa Stansfield – Change

•

Anthony Hamilton a Elayna Boynton - Freedom

Veškerá hudba byla využita jako scénická. Scénickou hudbou v užším smyslu se rozumí používání hudby v ostatních, tedy nehudebních druzích divadla, kde je sice součástí divadelní syntézy, ale není její složkou druhově nejdůležitější a zásadní. Je to hudba používaná v inscenaci, ať už zvlášť pro ni složená, nebo převzatá z existujících skladeb, ať už se stane autonomním dílem, nebo zůstane spojena jen s danou inscenací. O kouzlu živé hudby na divadle se tu rozsáhle rozepisovat nebudu. Síla nástrojů a lidských hlasů pod širým nebem je sama o sobě velmi intenzivním uměleckým zážitkem a fascinuje nejen diváky, ale svojí energií i výrazně dopomáhá hercům. 3.2.4 Scénografie inscenace 3.2.4.1 Nedivadelní prostor jako východisko pro vznik inscenace Naší snahou není a nikdy nebylo ve Stříbrných Horách vytvořit prostor, který bude co nejvíce připomínat klasickou podobu divadla. Naopak. Diváky záměrně chceme posadit na zem, na deky, na karimatky, … Kusy starého nábytku z penzionu nechceme uklízet tak, aby nebyly divákům na očích, ale chceme je do scénografie zapojit. Chceme vzít do hry všechny stromy, budovy i kupu písku. Jediné, co ze scény odstraníme, jsou auta. Využíváme zkrátka to, co nám dané místo nabídne. 55

„To, že hledám dostupné materiály, ale neznamená, že nad inscenací vůbec nepřemýšlím. Neznamená to, že scéna vzniklá obdobným způsobem bude automaticky špatná. Možná spíše naopak. Ani to neznamená, že se obyčejné materiály v rukou scénografa nemohou proměnit ve složitou a fungující scénu.“56 3.3.4.2 Práce s konkrétními objekty v prostoru Máme prázdný prostor – konkrétně trávník. Jediné, o čem od začátku víme, že na scéně bude, je kapela. Nic jiného ze začátku není potřeba a v našem zájmu je, aby objektů na scéně bylo potřeba co nejméně. Obnažené jeviště umožňuje jakoukoli událost. Při prvních zkouškách v prostoru zjišťujeme, že dva domy využijeme – jeden bude patřit rodině Montágů, druhý rodině Kopuletých. V rámci inscenace jsme využili i zadní parkoviště jako druhý plán. Postupem času mezi objekty na scéně přibyl ten nejdominantnější – žebřík. Nabídl nám hraní s horizontálnem nebo principem vratkosti. Odehrály se na něm dvě zásadní scény – namlouvání kuchařky a učitele a slavná balkonová scéna - vyznání lásky Jiřiny a Rolanda. Dále jsme pracovali se dřevěnými špalky, starými okenicemi, apod. Se vším, co nám napomáhalo ukázat vesnický tvrdý život.

Obrázek 9 Hrací prostor, foto: Monika Okurková

Divák měl před sebou poměrně široké spektrum toho, co mohl vidět. V divadle ví, že se má dívat zpravidla na jeviště. Zde měl před sebou však obrovský prostor a v tom, kde je jeho ohnisko, mu pomáhala světla. Několikrát nám s nimi pomohl Bohumil Racek, interní osvětlovač Divadelního studia Paradox v Brně. Bohumil 56

PELCOVÁ, Natálie. Scénografie v amatérském divadle aneb „Chudí divadelníci“. Brno, 2014. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce Prof. PhDr. Silva Macková, s. 10.

56

považuje svícení za umění samo o sobě, je ke každému nájezdu citlivý a velmi jej řeší. Nevyznává například moderní světelné pulty, ale raději si vše řídí prsty a jak tvrdí, dokáže tak mnohdy dopomoci hercům. Je navíc technikem zvyklým pracovat v terénu, což se nám ohromně hodilo. Je schopný zapojit světla i pro riziko deště, což se nakonec ukázalo jako klíčové.

U kostýmů inscenace jsme řešili, do jaké míry propracovávat onen alžbětinský styl. Nakonec jsme se shodli na tom, že budou-li kostýmy vypadat jako parodie na alžbětinskou dobu, pomůže to i našim postavám ve smyslu karikaturnosti. Hledali jsme tedy po secondhandech vhodné kousky a skládali je k sobě tak, aby z každé postavy vznikla vesnická svébytná postava s prvky alžbětinské doby. Tomu jsme přizpůsobovali i líčení.

3.3 Znaky divadelní tvorby ve vesnici Stříbrné Hory Pro charakterizaci divadelní tvorby ve Stříbrných Horách jsem si definovala několik bodů, které jsou pro tuto tvorbu příznačné a typické. Jedná se o pět znaků, které dokládá především moje zkušenost z účasti na každém z již realizovaných projektů. 3.3.1 Humor jako prostředek získání si diváka Chceme-li místního diváka zaujmout, musíme jej do jisté roviny i pobavit. Styl humoru v běžném životě je tu velmi specifický. Se vší úctou a láskou k místním obyvatelům – našim přátelům, nejde některé jejich vtipy pochopit ani po vysvětlení. Co je pro místní typické, je používání opakovaných hlášek. Např. „půl na půl“ – komentář ke konzumaci alkoholu, nebo „nehoupat“ – oznámení stavu opilého. S tímto nám vzdáleným humorem je potřeba pracovat už při psaní scénáře a vtípky a hlášky místních použít. Jsou pak nadšení, poznávají se, zasmějí se a jejich pozornost je pak na naší straně.

57

3.3.2 Vidění se v postavách aneb Nepřímá práce s divákem Tak jako se nechat inspirovat humorem, je potřeba i dějově vycházet z diváka – obyvatele. Hrát o jeho problémech. Kdyby se zvolil příběh z velkoměsta dnešní doby nebo z francouzského bulváru, jsem si jista, že by účinek inscenace nebyl tak vysoký. Je potřeba zanechat vesnické prostředí, postavy karikaturní, s dobovými i osobními problémy. 3.3.3 Živost představení aneb Nenahraditelná energie Jak jsem již ve studii výše zmínila, místní obyvatelé disponují jistým temperamentem. Inscenace proto musí být svojí poetikou taktéž temperamentní a velmi živelná. Do kontrastu s tím se pak krásně doplňují situace citlivé, klidné, intimní. Hlavním znakem inscenace je však rychlý temporytmus, málo pomlk, silná práce hlasu i živelná hudba. 3.3.4 Jednoduchost příběhu a zároveň síla tématu Nelze používat výrazných metaforických prostředků. Pro místního diváka látka zůstane látkou. Nepromění se pro něj ve vodu, lávku, postel, jak inscenátor zamýšlel. Je potřeba velmi konkrétního jednání. Všechny inscenace realizované ve Stříbrných Horách disponují realistickými rysy. Má-li se na scéně zabíjet, použije se pistole se slepými náboji nebo se mlátí skleněnou lahví vedle ležícího herce. Má-li se jíst – jí se opravdové jídlo, apod.

Už je však tradicí, že témata inscenací jsou velmi silná. Politická, dobová, osobní. Témata o velkých láskách, o zabíjení, o zradě. Na jednu stranu se jedná o charakteristický rys Matěje T. Růžičky, který inscenuje témata vždy velmi silná a společensky závažná, na stranu druhou se to nabízí, když se tvoří na místě, které má na tato témata bohatou historii.

58

3.3.5 Málo času aneb Z nouze ctnost Několikrát v této studii zmiňuji, že velkým specifikem projektu je, že inscenace vznikne za jeden týden. Jedná se o věc názoru, ten můj je však takový, že se práce díky tomuto faktu zintenzivní a nastane tvůrčí atmosféra, která by za standardního zkoušení nenastala.

59

Závěrem Závěrem mi vyvstává několik zásadních otázek: Je možné nalézt a charakterizovat univerzální jazyk tvorby inscenací vytvářených ve Stříbrných Horách? Dle mého názoru je možné charakterizovat znaky, které lze obecně pro tuto tvorbu považovat jako funkční. Jednotný, zcela univerzální jazyk však schopna pojmenovat nejsem. I snad proto, že divadlo nelze tvořit podle daného návodu. Vždy se jedná o zcela nový proces, lidé rostou, společnost se mění. Potřeba inscenátorů v tom, o čem vypovídat, také.

Jaké by to bylo, kdyby úplně ve stejných podmínkách tvořil jiný režisér než Matěj T. Růžička? Jaké by to bylo tvořit zde měsíc, nikoli týden? Jaké by bylo na toto místo inscenaci „pouze“ převézt?

To, že to je tak, jak to je, však vede k založení nové tradice ve vesnici, která žádné tradice nemá. Tyto divadelní projekty se staly tou nejdůležitější kulturní událostí tohoto místa – v tom je ten největší smysl. Ve Stříbrných Horách vzniklo divadlo bez divadla. Místní obyvatelé přijali roli diváků, my hostů – komediantů. Tato symbióza obou stran vede k vzájemnému obohacování a k setkávání odlišných kultur, které by si za normálních okolností neměly co říct. Díky divadlu však mají.

60

Soupis bibliografických odkazů BROOK, Peter. Prázdný prostor. 1. Praha: Panorama, 1968. BRAUN, Kazimierz. Divadelní prostor. 1. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2001. HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008. NOVÁKOVÁ, Marie. ADAPTACE NEDRAMATICKÉ LÁTKY A NEPRAVIDELNÁ DRAMATURGIE. Praha, 2014. Diplomová práce. AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE, DIVADELNÍ FAKULTA. Vedoucí práce Doc. PhDr. Daria Ullrichová. LAZORČÁKOVÁ, Tatiana, ROUBAL, Jan. K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezku 60. – 80. let dvacátého století, Praha: Pražská scéna, 2003. JURÁČEK, Pavel, Deník, Praha: Národní filmový archiv, 2003. HANÁČKOVÁ, Andrea. Světové divadlo druhé poloviny 20. století: Druhá divadelní reforma. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. HANÁČKOVÁ, Andrea. Základy teorie divadla. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. DOLEŽAL, Adam. Peter Brook a Bouffes du Nord – Hledání místa pro setkání. Brno, 2013. Akademické studie Divadelní fakulty JAMU. JAMU Brno. SÝKORA, Matěj. Site specific a Divadlo Continuo. Brno, 2012. Diplomová práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Vedoucí práce Mgr. Jan Štěpánek. VĚTROVEC, Vítězslav. Obnova paměti vesnice – Inscenační činnost ve Velké Lhotě v letech 2008–2012. Brno, 2013. Akademická studie. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. VĚTROVEC, Vítězslav. Velkolhotečtí pěvci aneb Hledání zapomenutého. Brno, 2015. Akademická studie. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. KREJČÍ, Hana. Specifika uměleckých projektů: pracovní sešit k publikaci Projektové řízení - jak zvládnout projekty. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2013.

61

MAREŠOVÁ, Adéla. Kulturní potenciál města Bruntálu se zaměřením na divadlo. Brno, 2014. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadlo a výchova. Vedoucí práce Matěj T. Růžička. CROYDEN, Margaret. Conversations with Peter Brook. London: Faber and Faber, 2003. MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2004. PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003. PETRÁČKOVÁ, Věra a Jiří KRAUS. Akademický slovník cizích slov. 1. Praha: Academia, 1995. KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 3. Praha: Albatros, 2001. KOTTE, Andreas. Divadelní věda: Úvod. 1. Praha: KANT, 2010. CÍSAŘ, Jan. Nástin metodiky amatérského herectví. 1. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Hradec Králové: Krajské kulturní středisko, 1982. PELCOVÁ, Natálie. Scénografie v amatérském divadle aneb „Chudí divadelníci“. Brno, 2014. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce Prof. PhDr. Silva Macková.

Webové stránky KOČÉBR [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: http://kocebr.webnode.cz/vitezslavvetrovec/

62

Seznam obrázků Obrázek 1: Inscenace Pokolení (září 2013), foto: Roman Panáček Obrázek 2: Plakát k inscenaci Pokolení (září 2013), autor: Julie Ema Růžičková Obrázek 3: Plakát k inscenaci Záře (květen 2014), autor: Julie Ema Růžičková Obrázek 4: Inscenace Záře (květen 2014), foto: Roman Panáček Obrázek 6: Plakát k inscenaci Jak Frgoši zabili holku (září 2014) autor: Julie Ema Růžičková Obrázek 5: Čtená zkouška, Jak Frgoši zabili holku (září 2014), foto: Paulina Mazíková Obrázek 7: Plakát k inscenaci Poslední kovboj (květen 2015) autor: Julie Ema Růžičková Obrázek 8: Inscenace Poslední kovboj (květen 2015), foto: Petr Hýbl Obrázek 9: Hrací prostor, foto: Monika Okurková Obrázek 10: Rvačka Baltíka a Mirečka, foto: Roman Panáček Obrázek 11: Matka Kopuletá se dozví o smrti syna, foto: Roman Panáček Obrázek 12: Kuchařka zjišťuje, že Jiřina je mrtvá, foto: Roman Panáček Obrázek 13: Matka Montágová omlouvá syna Rolanda ze školní docházky, foto: Roman Panáček Obrázek 14: Školní besídka v maskách, foto: Roman Panáček Obrázek 15: Rozhovor kuchařky a učitele o podvýživě dětí, foto: Roman Panáček Obrázek 16: Mireček a Roland, foto: Roman Panáček Obrázek 17: Rvačka Mirečka a Baltíka, smrt Mirečka, foto: Roman Panáček Obrázek 18: Jiřina a učitel se domlouvají na tajném plánu o falešné smrti, foto: Roman Panáček Obrázek 19: Závěr, píseň Freedom, foto: Roman Panáček Obrázek 20: Děkovačka, foto: Roman Panáček Obrázek 21: Plakát, autor: Julie Ema Růžičková

63

Seznam tabulek Tabulka 1: Ishikawuvovův diagram příčin specifik projektu

Seznam textových příloh Textová příloha 1: Scénář inscenace, autor: Matěj T. Růžička Textová příloha 2: Rozhovor s místními obyvateli, autor: Adéla Marešová, korektury: Monika Okurková

64

Obrazová příloha

Obrázek 10

Obrázek 11

65

Obrázek 12

Obrázek 13

66

Obrázek 14

Obrázek 15

67

Obrázek 16

Obrázek 17

68

Obrázek 18

Obrázek 19

69

Obrázek 20

Obrázek 21

70

Textové přílohy Textová příloha č. 1: Scénář inscenace ..Láska.. ..el amor en los tiemposdelcoléra.. ..hommáge de W.S..

..(odkudsi) Néni to pravda…néni to pravda néni to pravda..řikej si co chceš…néni to pravda.. A já ti řikám že je..sama sem to viďála..sama sem to slyšála.. Prt si slyšála.. Herdek doprdek ti řikám!! Nemluv mě tak!!! Já si budu mluvit jak já budu chtět!! To si teda kurec di svojou cestou!!! Jako jak jako??!!..Ten cesta je můj stejně jak všeckých..tady pudu..řikat budu co já budu chtět..!! Ty mě nebudeš nakazovať!!! Ale mě je to jedno..tak si klidně poser!!! Sprosťáren sem se dočkala..sprosťáren..cobysem taky od nečehotakovýhočekaťmohla..NIC!!..Nic.nic a zas…nic!!! Slyšála sem to a basta!! Byticho!!! A nebudu!! Byticho ti povidám!! A co jako?? He?!!! Co???...Naliskáš mě??Naliskáš?..jako to svoje děcka mě naliskáš…vošklivý??!! Cóžé!!!!cóó!!!!!??? Jo!!! Já že mám vošklivý děcka?!!! Ty máš vošklivý děcka!!! Vassagensie!!!.. Jo…hele..jak jí huba jede!!..Ty německá kurvo!!! Die hure!!!! (a už se melou) -(děcka) Klustejklustej… Blbejblbej… Sele Slone

71

Prase Špeky ti lezou ušima!! Tlamo! Ruhe!!! Němčour ..němčour!! Dólfa…dólfa!! RUHE!! Tlustý prase všecko spase!! Ticho vy prdi!! Smraďochu!! Prďochu!!! Kopyto!! Svině německá!! (a už ho melou) (píseň?) -(polopřeklad do němčiny) Kdo to byl?!! Sagstmir…kdo to byl..??!! Nikdo. Nelži mi !!!!..Nelži!! Kdo to byl??!! Niemand!!! Krucinálfagot himmelhergot!!...Tak takhle já to nenechám!!! Já si na tu svini Kopuletou došlápnu.. Nein..ne..tu ne!! Tak kdo? TenBaltík!!! Že jo?!! NE…mami ne..nech to byt!! No to né…no to nejde..!!To by tak hrálo!! Kurva!!! Bitteneinmutter!! Ja!!!...Kopuletá!!! Kopuletá!!! (huláká) -Co sceš?..!! Montágová. Jak co??!!..Ty mě budeš mlátit děcko??!!Ty !!! Mě??!! Cóó!! Já ti dám!!! Jedeš vocať…mrcho německá..!!! Já tu tvoju tlustou máňu taky zmelu…kde je!!!?? No co toto..?!! Kliď se bovemu flintu!!! To bys musela nejakoumět..scheise..hure!!

72

A že mám!!! Pocem!!! Pocem!!! (mlácení čehosi..vyletí s železnou trubkou).. A mazé…mazé..pal vocať!!! To si eště povíme…to si sagstmir,..povíme!!!...Jak tu tvojuludrunekdepotkám..nopočkej..zmaluju jí tu vopuchloužgraňu dozelena!! Ven!!!! DOZELENA!!! -Jiřino pocem..!Jiřino! (zjeví se)…co zas žereš? Japko. Ježišmarja…pocem…tady si sedni..sedni!! No? Esli…a to ti povidám..esli tě jen uvidím někde u Montágovýho..tak a to ti řikám…zmaluju ti prdel..rozumiš? A proč jako? To je jedno..rozumělas? No.. A s tím jejich klukem..vůbec..nic…vůbec..jasný?! Jako s Rolandem?.. Jo. A jako jak to mám jako udělat?..dyž s nim chodim do školy? ..no..bbhh..tak tam nebudeš chodit no. Co je to mami zas za kravinu? Není to žádná kravina…sutvoja matka .. Jak mám prosimtě nechodit do školy? Budeš nemocná. Jířa je nemocná? Ty Baltíku..ty taky drž hubu.. Jo?..a co mě jako bude? Jak drž hubu? Počkibrácha.. Eee…co no…podvýživa.To maj teď všichni. (oba) Mami?... Nediskutujte se mnou.. Nic neřikám. No právě..takže nikam..rozumiš?..ani na krok! A jak to mám jako říct..učitelovi? Jako že je ségra podvyživená??!!

73

Běž…kurec!!! Co mám jako říkat? Co má říkat? Ty !! (plesk) Jáááu!!! To nech na mě..Vočíčka si zvládnu sama..A nežer furt!! -(montágová a vočíčko) Prostě sem paneučitelshledala..že ten můj chlapec..je zdravotně podlomenej..nedorostlej..a musíme ho šanovat..takže včil..nemože do docházky docházet..po určitou dobu. A jak..milá paní Montágová si jako tu výuku představujete? Dáte mě todle..úkole..a já sama..vdomácnosti..mu učiním tento…výklad..v domácnosti. Ale to …jaksi ze zákona.. Je nezletilej?..je…su jeho nástupce právní.. Zástupce.. To taky..mám svoje práva..k ochraně dítěte..neduživýho. No..neduživé..Cítíš se slabě Rolande? Cítí se..to já mateřsky poznám. A myslíš že?...jaksi,.. Myslí, že je mu špatně..z hladu. Ale máme paní Montágová..máme povinný aktiv mládeže..družbu..a to jaksi… Nevidíte jak je zesláblej??!!! Je..je..tovidím..jaksi..přijededelegace..nacvičili jsme živé obrazy..v maskách.. Omdlí!!! Víte..mohlo by se to vykládat..tedynepřítomnost..jako..jaksi.. Co? Jako..obzvláště pro německou národnost.. Co??..muj starej je čech..a já su teda češka..!!!Nebo ne?!! Ano..ano..ale.. Kaine Ale…! Musím to hlásit. ……….Co?.... Musím. ….hmm..kdy to je?..to ..to..předvádění..? Zítra. ..no tak..to….ja…ja..Ale jinak je podvyživenej!!! Jo…to je…

74

-Žádný předvádění nebude!!.. Mami voni mě přeřaděj do Opavy..to je povinný.. Seš moje děcko seš..a já sem řekla. Nikam!! Nahlásí to na Výbor..budeš muset to vysvětlovat..já tam budu chybět..bude to vidět..bude to průšvih pro celou školu..vyhoděj mě..ježišmarja..vo co ti de?!! Nediskutuj se mnou!!! Máš bolesti? Máš.. Nemám. Máš. Nemám…nic mě není!! Tyvoe…já tě zamknu! Zdrhnu. Chceš po tlamě??! Klidně. (bác)..Je ti líp? Já se poseru…Zalez!!!! -(píseň…živé obrazy..komentář) A…pracujeme…..á..učíme se…á…radostně pokračujeme vpřed…á..budujeme…á…td..átd.. -Sem nesmim.. Taky ne.. Jakto? Já nevim.. No..já vlastně taky nevim..já nesmim nikam. Já…já..takynesmim..nic.. Děsný co? Hmm..mám furt hlad.. Já taky..taky furt žeru.. Já taky.. Co žereš? Chmm..Všecko.. Já taky.. (smích) Máš něco?.. Mám.. Dáš?.. Dám..A já mám divej..

75

Jéé.. A eštětodle.. Jééé…a divej.. Jéé…. (smějou se a žerou) -(učitel, kuchařka) ..máme tady..panikolegyně..dva poněkud zvláštní případy..jaksi. Jo saprprd..jej..teda..doprčic sem chtěla povědět..doprčic..jakto? No..jaksi..bych to tak naznačil..soudružky Kopuletá a Montágová.. No to sou pizdy! Ano..jaksi.. Teda..potvůrky..sem chtěla říct..to sem chtěla.. Ehm..no..takžepaní..soudružkyMontágová a Kopuletá.. No to soupiz.. Takže…!!!...ony jaksi..abych tak řekl..jejich..no..tedy Jiřinka a Roland.. No ty sou vyžraný… Nedocházejí do školy..důvodem ..podvýživy.. …eeee??...!! Ano. Cóóó?!!! Jo. …a já se tady na to možu taky vysrat!!!...co to je??!!! Co to jeee??!!!..děcek je tady jak škaredých psů!!! Šeckysó hubený jak lunti..průhledný..čerňoch z Biafry je proti nim HROCH!!..A vy mě…tady budete,..MĚ!!! vykládat takový kraviny??!!!Dyk ten Montág s tóKopuletó..dyk ti dva…Ti DVA!!! ..!!!! SÁDLO!!!! (div ju nejebne)..sádlo…(chrčí)….sááádlo….. Že? …jaká podvýýýživa???!!!! Kdo Vám to nakecal??!!! No právě..maminka..Kopuletá..Montágová. No…jaksi. Balim..končim..slíknu se do naha a tady se vyseru..slavnostně na tento krtinec.. Panikolegyně..no..to snad jaksi..no.. Co? No..onototiž..víte?.. No?.. Ty dvě.. Pizdy.. Ale..furt!! No tak sorry no.

76

Ježiš!!...eeee..teda..vy mě úplně blbnete!!Ticho!!...Ty děcka..prostěpotřebujoupomoct..no..to je celý. Jó…jako, že ty dvě baby..jejako..jo takhle!! No.. Zhubnout…potřebujou.. No..vidite jak Vám to myslí.. Jakože pomoct..jo..aby ty dvě baby..jo..já užrozumim..Tak Vy si vemeteteho kluka jako velebnej pane.. Kuš.. Jo..jávim..soudruhu učiteli..jo.. A vy tu holku..a nikdo se to nedozví jo?..jaksi.. Jasně..chudáciděcka..tosou hrozný baby..vonehdá si jedna stěžovala na obci..žeprej šoupu v noci nohama po dědine..Jááá!!.. No já vim.. Jááá???!!..dyk já spim jak poleno!! Taky spíte? Ale notak..už.. Jojojo..já vim..vim. Tak..hlavněnenápadně..hlavně nenápadně.. Jako hrob…jako hrob velebnej…bblll…eeéé…pane…soudruhu prezidente..doprdele… Dobrou…do..brou.. Jo …doprdele…eee do…brou. -Mám hlad.. Prosimtě to ty máš taky furt. A co mám dělat?..Dyž ho mam?..no.. Nevim.. Vystevšichni..prostě já nevim..normální nebo co?..Normálnějíte..a nemáte furt hlad..já ho furt mám..prostě bych žral až bych brečel..ste všichni normální, v pohodě..kámoši..prostě.. Brácho ale mě to nevadí..chcešžrat…žer..no a co..každejsmenějakej..Na..(dá mu buřta) Jééé…ten je krásnej..ty seš bezvadnej..je ten je…jak je naducanejdivej.. Jez a nekecej. Nechceš? Ne..dik..Počkej ..Ty se dělíš?!! No a co?.. No jak no a co?..sem v životě neviděl, že ty bys někomu dal.. No..a vidíš dal. No toto.. Už jsem se rozděloval..jednou. S kym??!! No..rozděloval.

77

Počkej počkej..ty ses s někym už rozděloval?!! Jo.. To není možný! Je.. Není.. JE!! S kym? S Jiřinou. ….s kerou?...s Kopuletou?? Jo. Jakto? No…takto..a abys věděl…rozdělil bych se s ní zas..arozdělim..se s ní zas!! Jo…a její matka tě sežere..A její brácha tě zabije…hahahá.. No a co. Ty vole neblbni.. Já na ně kašlu. To není dobrej nápad.. Možná. Určitě. Podivej se Mirečku..je to jedinej člověk..jedinej..kromě tebe teda..a ty seš brácha..kerej se se mnou kdy rozdělil..ani moje matka..anitata..ani pes..nikdo..nikdy..avona jo. Mlátili jste mě.. Tak to sme si snad vyřikali ne? Mlátili..ahodně..adlouho..avona?..vona se se mnou…rozdělila.. Není trochu…při těle? Jo..je nádherná. -(učitel…cvičíme) Pozdrž…vy trč..za paž..na skoč.. a po běh ne me..dva tři…a po kr čí me..Vy taky Kekeláková…Vy taky… Ale soudruhu.. NE mlu ví me…po sko čí me.. Ale ..to není spravedlivý!! Copak..není spravedlivé…?Pokračujeme…pokračujeme..Isoudruh Prtek pokračuje…ano i soudružka Sekaná pokračuje…pokračujeme…pokračujeme..copak není spravedlivé? Protože…protože..Kopuletá tady nemusí být..aniMontág..a to není spravedlivý.. A pročpak to není spravedlivé??.. Protože…protože oni to potřebujou a my ne..A to není spravedlivý!! Ale oni jsou nemocní…víme?

78

Jo?...Dyk jim nic není??!! Ale je soudružko..jeje…pokračujeme..Výhryz..Lysá…pokračujeme..á dva tři..a po krč..vy trč..póhov…rozchod!! -Na to seru..Buřti se válejí..amy tady lítáme jak hovna ve větru.. (M)..to tě sere co? (T)..no to mě teda sere!!! Se ho furt zastáváš vole..hajzlatlustýho.. Je to mujbrácha tak zavři tlamu.. Jak zavři tlamu?? Zavři tlamu ti řikám a starej se vo sebe.. A nezavřu!!..viš hovno.. Nepovidej. Viš hovno kámo..protože je to jinak..a já to vim. Jo?...a jak? Jak?..no prostě jinak..takže ty drž tlamu..jasný? Ty vole a tvoje segra je jako kde?!! Ha?..Se furt vole do Roliho navážíš vole…ale že tady není Jiřa to je jako luft?!!! Va..neser se do mý segry!!! Jak neser se..neser se ty do mýhobráchy!!..měřimstejně..ne? Ty vole já ti rozkopu tlamu!!! To zkus!!! No zkus to!!! (Uč)..A Vy sko čí me..hop…aá…hop…I Mireček vyskočí i Ty Baltíku…no šup šup…a běž í me…á dva tři.. (T) to si povíme jinde…vole to si piš.. (M)..Už se těšim..moc se těšim.. -(chůva, matka, jířa posléze) Vite..paniKopuletá..to není lehky ty děvčaty..dyšdospívaj..vite? Vo co vám de?...taky sem byla mladá.. No jó…jo..ale tak dyk už je to taky dávno.. No dovolte!!! No co co co?..Se na mě měpodivejte..upřimně..přímo..mezinamaděvčatama..čmýříteeště?...no nedivejte se tamdle na kuřinec..jo?..no?...no nečmýříte..tak vidíte..a je jiná doba!!..jiná!! To teďka sou jiný věci..Tydletřeba..podprsenky!! No řekněte..znali jsme to..znali??..Neznali..ste si takle přidřepla a bylo..a včil…záááchod!!! No jo!! A co jako ..jako jako jako??!!! Podivejte se….jo..podivejte..holka potřebuje..prostě..se jako poradit..vo .. No vo čem??!! No vo výživě přece!!..a já..a to vy vite..su v té kuchyni ne?..Nosu nebo nejsu?..no su??no ? No ste.. No vidíte..su..Takže já …já to musimvědět..přece..z první ruky ne?..no..tak vidíte..pohovořim..s ní..jako..za to nic nedáte..auvidíme..ne?..no.

79

No já nevim.. Ale já jo..tak. No…ale teda..jestli někdo.. Jako hrob Kopuletá..jako hrob!! Jiřino!!! -No?..brej den.. Tady panikuchařka..si s tebou..jakochce..jako promluvit. Vo čem, jako proč? No to uvidíš..ona ti jako.. Já to radši sama..vitepaniKopuletá..jo..? (ta samozřejmě na několikrát nechce odejít..načež je zahnána) PodivejJiři..co budu skákat kolem..co to žrádlo? Prosím?!! No..panředitelVočičko..mi řek..že..no že máš omluvu za podvýživu..Vod máti…hmm? No mám ..no. A? Co? Podivej ..mě se bát nemusíš.. Já se nebojim. Jo..jávim..ale prostě..vo co tady de? No..to…já…vlastně..nevim. Počkej počkej..nevim..já pokud vim..tak to máš ty a malej RoliMontág..Jiřinko…co se stalo? Řikám že nevim. Hele já to máti neřeknu..to je snad jasný..ne?..no tak! ..no..já..matka se málem pomlátila se máti Montágovou..kvůli nějakejmsušenejm kytkám.. Kytkám??! Jo..prej a to já nevim vůbec..prej to někde společně jako pěstujou v lese..nebo..jánevim..a starej Montág s Kopuletýmto někam lifrujou..prostě se málem zabily..a já asi aji Roland nesmíme prostě vůbec..nikam. Jo takhle..já si hned říkala že ta podvýživa je blbost.. No..to..je. Tak počki..jak bysme to udělaly..hele já za ňoupudu..ty tady počkej..a ..no počkej..nikamnechoď..jo..to bude dobrý..počki..počki. -Haló…Jířo!!...Jířo!! Kdo to?..je tam někdo? Já..

80

Kdo já?.. No JÁ..! Rolande? Tady su.. Ježišmarja co tady děláš? Já nevim. Dyk tě naši vodstřelej.. Já vim. Tak co blbneš? Já nevim. Ty máš hlad! Ale ten mám furt.. Tak co je? Něco sem ti přines.. Mě??!! Jo..Chytej (šiška salámu letí nahoru). Jéé.. Ten je pro tebe. Celej?!! Jo. To nesnim.. Nekecej. Musiš mi pomoct..chytej (šiška salámu letí dolů). Né..to je pro tebe.. (nahoru) Nee..pro oba.. (dolu) Pro tebe (nahoru). Pro tebe (dolu). Pro tebe.. Pro tebe.. Dyk to ani nestačíme kousat..!!! (smějou se) To je fakt..Takdycky kousnout a hodit..souhlas? Jo.. (párkrát to udělaj..maj plný huby) Teď to zas nemůžu spolknout (dusej se smíchy aj salámem).. Šak nemusíme mluvit..můžem mlaskat.. Rolande, Rolande…proč jen jsi Roland?..kdybys tak nebyl Montag..a já..přestala být Kopuletá.. Co mám říct?

81

Tvoje jméno..jen tvoje jméno je můj nepřítel..Ty..jsi jenom ty..Ty vůbec nejsi Montág..Co to je Montág?..Ani ruka ani noha..ani paže ani tvář..Co je mi po jméně..I kdyby salámu se řeklo jinak…voněl by stejně..A ty? i Ty..kdyby ses jakkoli jmenoval..nebyl bys mi o nic méně drahocenný..svleč to jméno!..A za ně..které stejně není části tebe..vezmi si mě. Když řekneš…že jsem tvůj..budukřtenej znova….Už nikdy nechci být Roland.. Kde ses tady sakra vzal?.. Na křídlech lásky…přeletěl jsem zeď.. Kdyby tě našli naši.. A na ty já kašlu.. Máš mě rád? Moc. A přísahám že.. Ne…nepřísahat!! ..že ten salám je Tvůůj!!! Jiřinóó.. Volají mě…běž.. Počkej ještě máme kousek.. To je dobrota. Jiřinóó.. Už jdůů.. Ó noci..požehnanánoci..bojím se že je to sen..přespříliškrásný..abymoh býti pravdou.. Zejtra..v kolik? V devět? Za Uzenkou? No jeje!! Dobrou chuť…eee..teda dobrou noc.. Sežrala bych tě..dobrou.. Já tebe..mňa!!! Dobrou.. Dobrou.. (a potichoučku oba) ..chuť! -Velebnej pane..velebnejpane..prdel vody.. vono je to celý šméčko..!!.. Kuš ženská!!! Porád..sem tolik neřekla.. Ale řekla neřekla…vono je to ÚPLNĚ jinak!!! No to JE úplně jinak… Ale úplně. NO to je teda…voni ty ženský..

82

Ale ticho furt…!! Jo ty dvě baby.. Ale já vim..že ty dvě Jak víte?? Nevíte!! Ale vim.. Vony si namlely kvůli trávě.. Jaký trávě zas??!!! No to já nevim..ale prejsušej nějakou trávu natajňačku..aa.. Ale to je jedno..!! Jakto?? Není to jedno!! To přece ta podvýživa.. Ale to je blbina a já to vim.. Ale ta tráva.. ProsimvásTRÁVA..von si ji chce vzít!!!!!!!!!!! ……..koho??!! No tu holku!!! Kerou??!!! Ježišmarja vy stenatvrdlá!!!! No dovolte!! Sem vyšpionovala takový věci a vy na mě..sprosťárny.. Ale né..Teď mi to řek..RolandMontág si chce vzít… Jiřinu Kopuletou.. Cooo??!!! ..a chce abych je oddal.. Ježišmarja. No…ježišmarja.. Ale to vy nemůžete!!! No.. Že to nemůžete?!! No.. Vy to můžete????!!! No.. Ježišmarja. -(Baltík, Mireček a spol..) Ti řikámdoprdele…neser se do mě.. Ale dyk si mi ukradenej..a to tak že celej.. Rozbiju ti držku..!!! A to jako proč?..máš roupy??!!

83

Ty vole..(a už se po něm sápe..vostatní je trhaj..nechte toho…baltikunevotravuj…ten je jak urvanej)..nechte mě kurva bejt..se mi ten hajzl směje do xichtu!!! Co tě žere..co furt vyskakuješ jak pumprdlik??..chceš si třísknout??..chceš??..tak di do lesa za barák..avokopávej pařezy, protože ty ti to nemůžou vrátit..!!! Němčoure..!! Jo todle…Aá..já zapomněl..víš co ??..vyliž si řiť. A la garde!!!! Hohohoóó…helehocypa!!! Braň se!!! Jojojoo..to já zas asi budu..(Baltik do něj mlátí jak do pytle..ten se zlehka brání)..no aby ses neposral.. Sviňo!! Nebo nepoblil!!! (R) Ale okamžitě toho nechte!! Ale okamžitě!!Brácha nech ho!! Dyk von si začal ..Roli počki…von se Ten Baltik vyblbne..a zdechne sám.. Mirečku prosimtě…víš že se to nesmí!!! Já vim…ale von nedá a nedá pokoj..blb.. Baltíku..baltíku nech toho..nechci to takhle.. Hajzlové!!! Nevíš…neblbni nevíš!!!..Chci toho nechat..vímproč..dost už!! Kurváááá!!! Kurvy německý!!! Neřvi. Kreténe!!! Dost..!!!!(popadne Mirečka otočí ho..Baltik bodne) Zdechni..(a zdrhne..Mireček se kácí) Auuu…Mám ji.. Coo??!! Mám…mor na ty naše rody..Dostal mě.. NO..klid..lež..ta rána nebude velká.. Hrom do těch našich rodů..A mám po legraci..Tenpitomec..krysa..kočkapes..poškrábe jednoho k smrti..proč ses sakra pletl mezi nás..blbe..pod tvou rukou..jsem ji dostal..auu.. Chtěl jsem to zastavit.. No jo..nechmě..nechte mě ležet..je mi blbě..mor na ty naše rody…pro červy žrádlo ze mě udělaly..Dostal jsem ji..dobře mi tak..zatracené..rody… Mirečku!!!!!Brácho!!! Brácho!! Kde je ta ludra!!!! Chtěls to sám!!! Pocem!!! Pocem ty malejsmradlavejpotkáne..!!! POCEM!!!! Dostaneš to taky buřte !!!! Zabiju tě!!! Rozumíš!!!! Zabiju!!! (a zabije)…tak..a pryč…Pryč!!! -(kuchařka..julie..později asi spol..) Doprdeledoprdeledoprdele….doprdeledoprdele…doprdele..

84

Co se stalo??? Doprdeledoprdeledoprdele….Já to..neto..se pobleju..hned teď tady….blééééé…nejde mi to.. PaniBarko..probohaživýho co to děláte??!! Jiřinko…jiřinečko..jiřininko..panenanebi..co sme to sakra provedli.. Tak řeknete mi to už!!!? Porvali se.. Kdo? Porvali se..a von ho pichnul..jak prase ho pichnul.. Kdo koho??!! Neřád..pichnulho..apak..pak.. Ježišimarja!!!!!!! Ho…zabil..šmik..zabilho..a je zabitej..úplně.(třepe s ní)..Baltik Mirečka, Ronald Baltika.. Prosím…??!!! Jo..a teď zdrhéte, děléte…bóchne to..zmizte..vodpaltedoprdele..vyfičte..ufujazděte…aaále fofrem… (matka) Jíííířóóó!!!!! A už je to v prdeli… Jiřinóóó!!!!!! Mami?!!! Uáááááá….ten hajzl!!! Ty kurvy!!!! Montágový!!! Dejte mě nůž,bajonet, železnou trubku.. kulomet..pancrfaust!!! Mami přestaň!!! Drž hubu!!!! MAMI!!! Ten hajzl..hajzl…hajzl…von ho zabil..zabilBaltíka…von ho ZABIL!!! Já ju zabiju…já ho zabiju!!!!!!!!!!!!!!!!!! Dost…MAMI…DOST!!!!..PŘESTAŇ..MAMI!!! (sípe…vzlyká..) Mami.. Dem…dem vobě ho chytit..všeci ho chytit..neujde..a ta kurva německá taky neujde..nikdo..nikdo neujde.. Mami..nechtoho..já nikam nejdu..nejdurozumíš..NEJDU!! Jak nejdeš??!! Co si to sakra dovoluješ???!! To ti nestačí mrtvejbrácha??!!! To ti nestačí??!!! Čí kurva seš??!! Čí seš??!! (mlátí ju hlava nehlava)..počkej to si ještě vyřídíme..To si vyřídíme!!!! (zmizí) -(v křoví leží Roland) Jířo…jířo!!!! Panebože co se to stalo?? Já nevim…já..nevim..Chtěl jsem je roztrhnout..odehnat..zastavit..nešloto..byli jak zdivočelí..nešloto..a pak když přece se mi to trochu povedlo..Baltík..bodnul..zezadu..bodnul Mirečka do zad..a já..Jířo..já..ho zabil. Ježišikriste..ježišikriste.. Já vim..to je konec..chytnou mě a zabijou..naše taky zabijou..zabijou nás.

85

Musíš pryč..hned teď musíš pryč..všichnimusíte..ajá..až..až to přejde..trochu se to..uklidní..já..přijdu za tebou..přijdu.. Přijdeš? Přijdu.. Prosím.. Nepros..přijdu..běž..uteč..pryč..PRYČ!!! Ještě není den..chvíli ještě.. NE..rozedníváse..jeráno..ránoje..pryčodtud..bez prodlení!! Sbohem lásko..sejdeme se. Ach bože..Když takhle vidím..zdáš se mi jako na dně hrobu…nebožtík..špatně tě vidím..jsi bledý. To strast pije..pije naši krev..buď sbohem tedy. -(Matky..šílenárvačka..alešílená..vyčerpané, polomrtvé..leží na zemi..dýchají) -(Jířa..Vočičko) Nevim co teď bude..nevim..mám prázdný srdce..nic..nic v něm není..nic..myslím že ho už nikdy neuvidím..aon..neuvidí mě.. Není to dobré.. Není..s kým budu jíst? Nebudeš jíst. Vyhnání se už nedá zastavit. Já bez něho nemůžu žít. Budeš muset. Nemůžu..nechci. Žít se musí..Deusvult..bůh to chce. Bůh je krutý. Není..jemilosrdný..lidé jsou krutí. Kam šel? To nevím..ale doufejme že daleko. Otče..je to hřích? Když miluju vraha? Láska není hřích..láska je bůh..láska je milosrdná..když je pravá..láska je svoboda..volnost..usmíření.. Vůle? Někdy. Nechci žít bez lásky..nechci žít bez Rolanda. Rozumíte mi? Rozumím.. Jak mám žít..když tu není? Blbě. Má smysl žít blbě?

86

Chcete odpověď od kněze?..nebo od učitele? Od člověka. Hmmm…je tu jedno řešení…je. Jaké? Milá Jiřinko..vzdáte se pro Rolanda….všech a všeho?..JE Vaše láska vším..cožijete?..odpověď si dobře rozmyslete.. Ano..ano..ano..Roland je vším..čím jsem kdy žila..bezněho..zemřu..svět..není.. ..není..Bůh mi odpusť..tohle je lék..chcete-li..?..chcete-li..jed… A? Když to vypiješ…Tep se zastaví..Růže v tvých rtech uvadnou..okenice očí zapadnou..jako když smrt zamkne dům..Úd každý, bez vlády , bez vláčnosti..ustrne..zkřehne..,ztuhne jako v smrti..A její maskou přioděna setrváš dvakrát jedenadvacet hodin..až jako po vyspání procitneš.. A? Podle obyčeje..odnesou tě v tvých nejkrásnějších šatech..namárách..nepokrytou do hrobky..kde spí všichni mrtví Kapuleti.. A? A….já..s pomocí boží..zpravímRolanda..avčas..tě k němu..dodáli..na věky věků…odnesu. Mě neunesete… To už nech na mě. ….kdy? Dnes v noci. Ujednáno. -Mám strach..že je to jed..A přece ne.. Což procitnu-li tam v hrobce dřív než se Romeo vrátí.. Strašné pomyšlení Ach nebude to tak..že děs můj rozum zkalí..a já zešílím? A šílená si budu s kostmi hrát A Tybaltovi..s těla rubáš trhat? Ach nebude to tak..žehnátem..v hrobce prapraděda.. Jako kyjem..zoufalý svůj mozek..si s čela vyrazím? Je mi..ževídím..bratrova ducha..jak hledá Romea..jenž na svůj kord ho nabodl..Tybalte zadrž…zadrž!!! Jdu..Romeo..jdu..To tobě připíjím! -(chůva-kuchařka..matka) Slečno!!! Slečinko..slečno Julie….pchh..jako dudek..Styď se takhle vyspávat. Miláčku…slečno!!!Vstávej!!! Nic ..ani muk..-no já se picnu..Rodičko boží…tomu říkám spaní..Nonic..musí se vstávat..Jiřinko…Musím s ní zatřepat..no..pro rány boží.. bože můj..gořalu..nalejte gořalu…hned..pomoc!!..pomoc!!!..Je mrtvá..že jsem sekdy narodila..!!!!!..POmoooc!!!! Hergot neřvi mi tu..hlavu mám jak střepy..

87

Bože můj.. Co je?.. Je nebožka…je mrtvá..!!!!MRTVÁ!!!!! ..Ježíši kriste..Kde..kde ji máš?..Pryč!!!...je..je ..studená..tepnebije..údyztuhlé..tyrty..smrt leží na ní jako krutý mráz..Je mrtvá!!!!! (sesune se na zem) -(roland..vočičko) Kdo je co?..slyšímsprávně?..Kdo je co?..Kdo?.. Rolande? Velebný pane? Ty jsi tady?? Tady!!?? Byl jsem celou dobu..Ona je..? Ne..ne..není tomu tak..není.. Co mi tu mluvíš otče? Není tomu tak..milýhochu..není..stůj.. Pusť..Pusť mě povídám..vím co jsem slyšel..vím to!!! Pusť mě!!! Stůj..chlapče stůj ti říkám.. Né…ne..nikdo ..nikdo mě nezastaví..ustup.. Není mrtvá!!! Lháři!!!...Lháři..Vy všichni jste lháři..lhalijste..lžete..a budete lhát…Ustup nebo tě zabiju!!! Počkej!!! Stůj!!!! (mrští jím o zem) Jdi mi z cesty..pryč!!!..Jiřino..pro živého boha Jiřino!!!..Jířo..Dost….dost už..dost..zde na věky chci spočinout a navždy setřást z těla ušlého poutí světem, jařmo hvězd, které mi nepřály..naposledoči..naposled paže obejměte mě..(nahmatá pistoli)..a Teď najeď, lodivode zoufalý svým uondaným člunem na skalisko!!..Ať žijem!!! (bác..) -(jiřina sebou trhne..on leží přes ni) Co to máš v ruce lásko??..cos to udělal? Lakomče..nezbylonic?..ale ne..přecejen..ještě jedna..budu tě líbat na rty..Ty jsou ještě teplé..zde je má sudba…(bác) -(očičko..kuchařka..matky..Erynie..všichni) Teplá krev…živí..krvácí.. -(hlas..hudba) a tak tedy zůstali všichni..ti správní..češi i němci.. ti nesprávní..odjeli…češi..i němci..

KONEC

88

Textová příloha č. 2: Rozhovor s místními obyvateli Okruhy otázek

1.

Obecné informace

Pohlaví: žena Radka (43), muž Vráťa (32) Zaměstnání: stavebnictví, zemědělství Dokončené vzdělání: střední odborné vzdělání s výučním listem - stavebnictví, středoškolské zemědělství 2.

Informace o původu

Znáte svůj původ, jak jste se na toto území dostali? Vráťa: Původně jsem z Mladoňova, tady kousek nad Oskavou, rodiče jsou z tadyma. Prarodiče se přistěhovali do pohraničí. V tu dobu každej přišel, dostal byt, nějaké to pole. Teda byt, no barák. Máte přízeň v jiných částech republiky: Vráťa: Další části rodiny jsou ze severních Čech, ze Žďáru, z Olomouce… Důvod a datace přistěhování na Rýmařovsko: Vráťa:V 50. letech sem přišli mí prarodiče osídlit pohraničí, šli osídlit zemi, která byla planá. Měli barák a dva kilometry nikde nikdo. Lidi to tu strašně vyhledávali…nechtěli, aby jim do toho někdo kecal. Lidé to vyhledávaj. To jsem si říkal taky, že tam (v Horním Městě) budu bydlet taky, na samotě, ale teď mi tady stejně jezdí auta, lidí plno. Auta jezdijou. Určitě tady lidí přibývá. Radka: Jezdili sem na chalupy, ale teď už tam bydlijou. S jakým očekáváním se stěhovali do tohoto kraje a s jakým výsledkem? Vráťa: My jsme si to vybrat nemohli. Máme to tu rádi. Když jsme tu vyrostli, zvykli jsme si. Nejsme na město. Já bych nešel do města. Je to tu klidnější. Ve městě je to rychlé, všechno se tam dělá rychle. Šak tam občas jezdím do města, znám to tam. Radka: Lidi se neznají, přesně tak. Vraťa: Tady sousedku potkám jednou za dvacet let a vím, že na pivo pude. To su klidnej. Není ale přeci jen hloupé, že si navzájem vidíte do těch kuchyní? Vráťa: Nevidíme si do kuchyně, zaplať pánbů! Není to tak špatný. A co drby? Vráťa: Drby jsou spíš ve městě, než tady. Radka: Člověk aspoň ví, že žije. Rýmařov je město a tam je to horší, ty drby, než tady. Já si myslím, že tady je to takové vlídnější. O hodně vlídnější.

89

Jaký pocit/ vztah chováte k tomuto kraji? Vráťa: Studoval jsem v Bruntále zemědělku, potkal tam plno dobrých lidí, ale většinou se odstěhovali. Jinak to byli slušní kluci všechno. Drogy jsme neměli. Myslím, že jsme byli poslední slušná generace. Já jsem slyšela, že severní Morava, zvláště Bruntálsko a Rýmařovsko je jakýmsi semeništěm drogových doupat..? Vráťa: Já myslím, že Horňák (Horní Město) Rýmařov překoná (smích). Ale nejsou to tvrdý drogy. Tráva. I přes ta negativa, jaký máte tedy vztah? Vráťa: Úplně super. Neměnil bych. A máte někdy choutky se odstěhovat? A když ano, tak kvůli čemu? Vráťa: Jenom kvůli ženě. I když teď vůbec ne. Opravujeme barák. Vložili jsme do toho už tolik peněz. Jaký vztah máte k Němcům, původním obyvatelům? Vráťa: No normální. Jelikož je slušná propaganda druhé světové války, tak si myslím, že to jsou svině. Ale když to vezmete ve vztahu tady k tomu kraji? Když víte, co tady před vámi udělali… Vráťa: Velmi chytří, velmi pracovití, ale zároveň to byli svině. Na práci byli velmi dobří. To, co tady zavedli a nebo věděli, to my jsme se učili dalších padesát let. A čerpáte od nich do dneška? Vráťa: Jasně. To jejich sadařství. Věděli, co se sem hodí. O obilninách… oni věděli, jak se to má dělat. Ale tím, co provedli, je odsuzuju. A Čechy neodsuzujete? Že jim (Němcům) vzali jejich domov? Vráťa: Tohle nebyl jejich původní domov. Oni se sem přistěhovali. Je to česká země, to znamená, že pokud je to Němec, je přistěhovalec. Sice to tady obdělávali x let, ale jelikož se před válkou přidali k Němcům, tak neměli tady co dělat. Udělali zvěrstva, udělali velký zvěrstva, na to nikdo nesmí zapomínat. Nikdo. I když teď se na to zapomíná, strašně. Jsou velké spory, že by jim to vrátili. Co jim chcou vracet?! Oni si to tady nezaslouží. Kdyby chtěli, tak se nikdy nestane, to co se stalo a vážili by si toho, co měli. Nevážili si toho. A čím si myslíte, že se tak stalo? Vráťa:Propagandou, vždycky je to propagandou. A jestli ta propaganda teď nemanipuluje proti nim? Vráťa:Kdyby to byl normální průběh, klasická válka, nebo něco takovýho, kde by se neprováděly takový zvěrstva, co se prováděli, tak by s nimi neměl nikdo žádný problém. A co nazýváte klasickou válkou? Vráťa: No, válka je vždycky špatná, ale vždycky to mělo normální průběh, že nás někde zaberou, kdesi cosi, ale že se tady řešily takový rasový války, a ti Němci, tak se nemůžou divit, že se to obrátilo proti nim. Já tohle nikomu nezazlívám. A myslím si, že to udělali velice

90

dobře. Odstěhovali je, a dosadili tam české obyvatelstvo, jo? České. I když spousta Němců se sem teď vrací. A nikdo jim to nezazlívá. A stává se vám, že u vás zaklepou Němci? Že se chtějí podívat do svého stavení? Máte původní německý dům, nebo novostavbu? Vráťa: Já mám barák až po válce, čtyřicátej čtvrtej, takže u mě určitě ne. Ale vím, že když jsme pásli tady na vrchu krávy, dobytek, tak tam jezdijou. A pamatuju si tam ještě původní osadu, co tam ještě bývala. Tam bývaly čtyři hospody, bydleli tam, pamatuju si ji jako děcko, ve svahu. Furt sem jezdívali, a furt sem jezdí. Přijede luxusní nová škodovka, kterou v republice ještě nikdo neviděl…a je to Němec. Já si myslím, že naše auta jsou na špičkové úrovni. Jak se vám zde žije? Radka: Normálně. Jak se díváte na politickou podporu tohoto kraje?Zapomínají na vás, tady na okraji? Vráťa: Já bych byl rád, kdyby na nás zapomněli. Hlavně s daněma. Ale nezapomínají. Tady dokonce několikrát převlékají kabáty, aby zůstali u moci. Ale zas na druhou stranu dělaj něco, dělaj. Jak se vás politika tohoto kraje dotýká? Jste v zemědělství, ve stavebnictví, tak jestli vás podporují, třeba v práci. Vráťa:Práci nedělá politika, ale zaměstnavatel. Nevím jak jinde, ale v zemědělství to jde od desíti k pěti. Všude různý překážky, který se musí doplňovat, zkoumat, a to se musí dělat a to se musí takhle dělat, a tohle by se nemělo takhle dělat, prostě likvidují naše zemědělství. Už spoustu, už šedesát procent, je zlikvidovanejch. Aby k nám Evropa mohla dovážet, tak zlikvidovali nás. My jsme byli soběstační… A na co se specializujete? Vráťa: Na chov dobytka, obilí, (špalda, oves, pšenice, ). Zkuste na konec této kapitoly shrnout váš vztah k tomuto kraji, klidně můžete být poetičtí ☺… Vráťa: Je to můj rodný kraj. Kladný. 3.

Dopad a reflexe divadelních představení

Jaký spatřujete přínos v produkci divadelních představení hraných o tomto místě pro tyto lidi? Radka: Aspoň se tady něco děje. Vráťa: No jestli to bylo o nás, tak bych se hodně styděl. Nejmenovitě o vás, ale jistě se s těmito lidmi potkáváte. A hlavně tyhle postavičky se objevují všude ve světě. Ale přeci jen, jsme vytahovali témata snad přímo šitá na tuhle krajinu. Za co jste rádi a co vás naopak štve na tom, že tady jezdíme a hrajeme, možná drze o vás? Vráťa: Že si nemáme pak kam sednout v hospodě, když jste tu. To je jediný asi hrozný negativum. Druhý negativum, že Matěj zásadně nevaří, když jste tady, protože vaří vám. No a ty ostatní bych viděl jako plusový spíš.

91

Tak pojďte mi prosím říct ty plusové… Vráťa: Tak jako i když je tu velká zima občas, jsem hodně teďka vymrzl a zmoknul, tak to bylo velmi - velmi zajímavé a velmi, jak bych to řekl… Radka: Působivé. Vráťa: A strašně jsem se nasmál. To mám radost, to máme radost, velkou. Děkujeme. Když se bavíme o té kultuře, je to přínosné třeba i pro vaše sousedy? Bavíte se o tom? Je to potom pro vás téma, štěbetáte o tom? Vráťa:Tak v hospodě jsme to probrali… Proč jste se přišel podívat, co vás na tom lákalo? Radka: Matěj nás na to pozval. Vráťa: Matěj nás zve vždycky, to je samozřejmost. Ale většinou se to dozvím tady v hospodě. A všímáte si plakátů? Nebo od kámošů? Radka: No, spíš jim říkáme my. To děkuju moc. Vráťa: To je pravda. Radka: Já jsem taky lákala v Bruntále, ať přijedou. A přijeli? Vráťa: Přijeli. I Ostraváci tady byli. To mám radost. Vráťa: No vidíte, za chvilku budete známí, slavní! Radka: A Stříbrné Hory taky. Už se o nás povídá i v kuloárech v Brně. Vráťa: I skrze hospodu tady. Ta to zvedla hodně. A která? Vráťa: No tahle. Jednak kvalitou jídla, kvalitou pití. A hlavně je otevřená od nevidím do nevidím. Příjemná atmosféra. (Penzion Větrná hůrka, pozn. redakce) A vnímáte, že Matěj. T. Růžička je režisér a učitel? Vráťa: Určitě to víme. Radka: A hlavně je dobrej kuchař. Vráťa: To je důležitý. A proč jste poprvé přišel na divadlo? Vráťa: Poprvé to byla zvědavost. A neměli jste strach, ostych? Vráťa: Ne, my jsme se nebáli. No, vždycky, když je něco nového, tak je to zajímavé.

92

A proč jste přišli podruhé? Vráťa: Tak jistě, protože poprvé to zaujalo. Kdyby to nezaujalo poprvé, nemělo by to pokračování. Tím, že jste byli poprvé dobrý, tak jsme přišli na další. Radka: A hlavně člověk si zvykne na to, že se tady pravidelně něco děje. Vráťa: Já bych si toho normálně v životě nevšim. A co u toho zažíváte? Vráťa: No určitě člověk zažije dobrodružství. To v každým případě. Protože být venku na mrazu v dešti, to je vždycky dobrodružství. Radka: No, to je zajímavý. Vráťa: Ti lidi už jsou ale připravení, vybavení. Maj deštníky, karimatky, pláštěnky, ale už to, že jdou ven za deště,.. Radka: A maj divadlo, venku, .. Vráťa: Přesně tak. Zažijou dobrodružství. Jak jste se doslechli o premiéře inscenace v Horním Městě – Stříbrných Horách? Oba: Od Matěje! Kolikrát jste již navštívili představení na Větrné hůrce? Vráťa: Třikrát Radka: Dvakrát. Která konkrétní představení se Vám líbila a proč? (Reflexe) Vráťa: Já myslím, že byly všechny na stejné úrovni. Radka: Bylo to humorný. Loňské září jsme se tady s Monikou pokoušely režírovat Frgoše s Matějem v zádech. Tak mě zajímá váš názor na to. Vráťa: Jo, on něco takovýho říkal. Měl nad námi ochranou ruku. Radka: No ale mělo to děj. Vráťa: To v každým případě. O čem byli ti Frgoši? O těch zemědělcích, kde předseda chodil za Němcem a ptal se ho, jak a co tady má růst. Radka: Tak to jsem neviděla. To bylo něco jinýho. To bylo o děcku. Tak to jste asi viděla Záři, pamatujete si tam hodně jeptišek? Radka: Jó, no. Aha, tak to, co jste viděla, byla spíše tragédie, tragikomedie. Radka: Ale smáli jsme se u toho. Dobře to bylo udělaný. A nevadí vám ty punkové podmínky? Prostředí a tak. Radka: Člověk sleduje tu hru a nevšímá si věcí kolem. Vráťa: Ti herci hlavně, že do toho jdou. Radka: A za týden se to naučí. A tenkrát ten Matěj, jak se tady spálil. (smích) Vráťa: Kolikátou hru tady už budete hrát?

93

Pátou… Vráťa: No ne, ale vy?... Přítomna jsem byla u všeho, a kromě Frgošů jsem hrála všude. Vráťa: A dostáváte ceny? Ne, největším oceněním, je bez zabarvení potlesk diváků. A jestli jste byl na tom Posledním kovboji, uznáte sám, že potlesk po každé situaci je nevídaný. Vráťa: To jo, to bylo super. To bylo našlapané z obou stran, tu energii, kterou jste do nás pouštěli, to nelze popsat. Vráťa: Protože nám byla zima. Kam na to chodíte? Scénáře píše Matěj (M.T.R). A na náměty chodí do archívů, čte články, sleduje dokumenty a pořady v televizi a poslouchá vaše vyprávění. A nebo pozoruje své okolí, kupříkladu ta Záře, kterou inscenoval vloni, tak ta vznikla na podkladu dvou náhrobních kamenů ve Skalách. Jeden je tady kousek od hospody a druhý je na hřbitůvku. Radka:Já znám akorát starý hřbitov. No! Právě tam ten druhý náhrobek je. A vzhledem k jejich poloze jsme hráli, jak by to asi mohlo být, proč jsou tak daleko od sebe se stejným nápisem „ Oběť lásky“.Jaká témata je v představení zajímala/zajímá? Vráťa: Já jsem viděl jenom tři a pokaždé to byly komedie, takže.. A bavilo vás na tom třeba to, že se hrálo o něčem, čemu sám rozumíte, myslím tím Frgoše a obdělávání půdy a jakési vyrovnávání se s vysídleným místem? Nebo, co je pro vás důležité? Vráťa:Hlavně, že se tomu zasmějeme. Hlavně ve Frgoších byla obrovská smrt z malosti lidí. Vráťa: Jo tam byla nějaká tragédie, já jsem si říkal, že v tom je zakopanej pes. Tam byla ta mrtvá ležící dívka… Vráťa: Oni ji ubili. Předseda ji vlastně ubil. Ale oni přihlíželi. Vráťa: Jójo… A jste takoví, že je to pro vás spíš podívaná, nebo si nad tím přemýšlíte a něco to ve vás zanechá? Vráťa: Já to beru jako podívanou. Ta doba tady možná taková byla, ale teď už doufám taková není. Bral bych to spíš jako poučení. Brali jste to tak, doufám, že jo? No, my to tak berem. Těmi tématy se zabýváme nonstop týden, takže jsme v tom tak ponoření, že se snažíme v dalším životě ty klapky na očích nemít. Vráťa: Ovlivňuje vás to hodně? Jasně, hrozně moc. A i ono setkávání tady s vámi, protože jak tady zkoušíme celý týden, tak se nutně musíme potkat s vámi tady u stolů a nebo venku na kuřárně a povídáme si. A strašně moc to

94

v nás zanechalo. Vemte si, když sem přijede někdo z Prahy, nebo Brna, úplně čučí, jak se tady mluví… Radka: A pro nás taky, že (Vráťovi), když sem někdo přijede. Z jakých důvodů svVámi představení rezonovala? Vráťa: Rezonovala? No ano, třeba u těch Frgošů..? V čem to pro vás bylo silné? Co na vás působilo? Radka: Já jsem to neviděla. Vráťa: Povídej, nechám tě teďka mluvit (Radce). Klidně můžeme mluvit o tom, co jste viděla, Záři. Radka: To bylo dlouho. To nevadí, právě, co to ve vás evokuje dnes? Radka: (smích) Ty stoličky, na kterých stáli. Ty stoličky? Jakože byly vrtkavé? Nebo jak to myslíte? Radka: Taky…, nevím, bylo to zajímavý prostě. Aha, vizuálně. Radka: Něco novýho prostě. V divadle jsem nikdy nebyla, a venku to vidět, to je úžasný. Ještě tady v tom prostředí. A máte tedy s čím srovnávat. Radka: ...Jó byla jsem… Vráťa: No my jsme byli teda se školou, co si ještě pamatuju. Ale většinou to skončilo tragicky. A když to srovnáte, tak co je pro vás stravitelnější podání? Takové to kamenné divadlo, klasika, bylali to klasika, nebo počin, performance pod širým nebem? Vráťa: Pokud je to kvalitní hra, kvalitní předloha, tak je mi je jedno, kde se to hraje. Hlavně, když se člověk pobaví. Pokud je to školní brk, tak už tam to prostředí asi hraje velkou roli. Radka: A už nic nepůjde. A co očekáváte od divadla? Vráťa: Lepší zábavu. Nemusí to být jako vtipné, ale… Radka: Nějakej děj aby to mělo. Aby to člověk pochopil, o čem to bylo. Vráťa: Souhlasím. Půl na půl. A takové ty divadelní znaky, metafory, etc. Jak to vnímáte? Dokážete to přečíst? Nebo se ztrácíte a leze vám na mysl „teď nevím o čemhrají“. Radka: Tak já si myslím, že text napoví, když jedou dál. Vráťa: Když mě to baví a zakoukám se do toho, tak očekávám, co bude následovat. Na to se člověk těší. Třeba nějaká hláška, nebo něco takovýho. Ale pokud to člověka nebaví,.. Radka: Když je to nudný, tak to člověk jen tak vyslechne a pustí to jedním uchem sem a druhým tam. Vráťa: Když je to hezké, tak mě to nadchne hned po divadle.

95

Já se ptám spíš na to, jestli to tu něco zanechalo, ve vás? Na co, když si vzpomenete, si vzpomenete? Vráťa: Velmi příjemný pocit. Rád vzpomínám. A pro vás tedy, když si vzpomenete na tu Záři, jestli se na tom shodneme, tak tam byl poměrně rozsekaný děj a vy jste tu několikrát zmiňovala, že je pro vás důležitý, aby byl pochopitelný. A Záře byla v mnohém spíš jako montáž. Nasekaná dávná minulost, s mělkou minulostí, až do současnosti. Radka: Fakt?! Mně to nepřipadlo teda. Takže jste to sejmula. Radka: Já jsem viděla děj, takže mně bylo úplně jedno. Vím, že jsme se u toho i chlámali, a bylo to super. Jako, kdyby to nemělo děj, tak z tama odejdu po pěti minutách. Prostě, dalo se na to dívat. To jste teda bystrý divák, protože mnozí lecco nepochopili. Vráťa: Já to neviděl. Já nesoudím. Radka: Tak kdybych tomu nerozuměla, tak na to nebudu čumět a odejdu. V ten moment si to všechno pamatuju, i dva dny potom, ale teď už ne .Jaké jiné kulturní akce se v blízkém okolí odehrávají, a navštěvujete je? Radka: Přeskok do Skal, Hutní slavnosti v Horním Městě,.. A divadlo za vámi dojíždí? Radka: Tady?! No, že by se hrálo v kulturáku? Radka: Nenene, ale v Rýmařově hrají divadlo. Třeba prodavačka tam hraje. (smích) A je to přímo divadlo, ta budova? Radka: Teď nevím, ale dřív v kině a teď v kulturáku. Ale kino je taky dobrý. Radka: Hrála tam třeba i uklízečka. Aha, takže ochotníci. A hrajou ještě teď? Radka: To nevím. Takže je nevyhledáváte. Radka: Nenene. Takže nechodíte na známé se mrknout. Radka: To spíš mi někdo řekne, že už na tom byl. Taky jsem na to byla pozvaná. A nějaký vzkaz na závěr? Vráťa: VYDRŽ! Rozhovor vytvořila Adéla Marešová.

96