pokus o statistické hodnocení

Úspěšnost ateliérů a jejich posluchačů na českých vysokých  výtvarných školách 1990‐2010 / pokus o statistické hodnocení      Jakékoliv  hodnocení  umění  a  uměleckých  výkonů  je  vždy  věcí  velmi  choulostivou,  nemá a ani nemůže mít absolutní platnost. Přesto jsme si dnes zvykli na medializování  nejrůznějších srovnávání a přehledů úspěšnosti firem a institucí, mezi něž nutně patří  i vysoké umělecké školy.   Míra  úspěchu  každé  vysoké  školy  by  se  logicky  měla  odvozovat  od  toho,  jak  dokáže  své  studenty  připravit  na  budoucí  fungování  v  oboru,  který  se  na  nich  studuje.  V případě  studia  volného  výtvarného  umění  pak  jde  konkrétně  také  o  to,  jak  jsou  školy schopny vybavit své absolventy k tomu, aby se svým uměním dokázali prosadit  na  české,  případně  mezinárodní  výtvarné  scéně.  Je  přirozeně  otázkou,  zda  lze  takovouto úspěšnost nějakým způsobem zhodnotit i objektivně.     V souvislosti  s připravovaným  sympoziem  o  současné  a  budoucí  podobě  Akademie  výtvarných  umění  v  Praze  (24.‐25.  února  2010,  AVU  Praha,  avu.cz)  jsme  se  však  o  takové  hodnocení  pokusili  a  sestavili  tabulku,  která  srovnává  jednotlivé  ateliéry  českých  vysokých  výtvarných  škol  po  roce  1989  podle  úspěšnosti  jejich  absolventů  v uměleckém  provozu  současného  umění.  Tento  průzkum  je  prvním  pokusem  o  srovnání  škol  a  už  předem  deklaruje,  že  si  je  vědom  jisté  problematičnosti,  která  je  s takovýmto hodnocením spojena. Použité kritérium – účast na důležitých výstavách –  už  např.  omezuje  ty  výtvarníky,  kteří  pracují  ve  veřejném  prostoru,  v dnes  nepreferovaných  médiích  apod.  Podobných  výhrad  by  se  našla  celá  řada,  nicméně  jsme  přesvědčeni,  že  výsledky  našeho  průzkumu  jistou  vypovídací  hodnotu  mají,  a  proto si je zde dovolujeme prezentovat.   Jak je však i na první pohled z výsledného přehledu (viz tabulka níže) patrné, v rámci  celkové  úrovně  všech  domácích  vysokých  uměleckých  škol  si  vůdčí  postavení  zachovává právě diskutovaná Akademie výtvarných umění v Praze.      Vysvětlení  metody  a  jednotlivých  kritérií  uvádíme  níže  pod  přehledovou  tabulkou  s absolutním  pořadím  ateliérů;  podrobnější  rozpracování  výzkumu  najdete  na  webu  vvp.avu.cz. 

Počet bodů  vztažený  k počtu let  pedagogické  činnosti  

Absolutní  počet bodů 

 

Škola 

Vyučující 

Ateliér  

1 

AVU Praha 

Jiří David 

Vizuální komunikace 

8,15 

48,88 

2 

AVU Praha 

Vladimír Skrepl 

Malířská škola II 

8,01 

112,12 

3 

AVU Praha 

Stanislav Kolíbal 

Sochařská škola 

6,37 

19,12 

4 

AVU Praha 

Karel Malich 

Sochařská škola 

5,37 

5,37 

5 

VŠUP Praha 

Jiří Šalamoun 

Ilustrace, grafika 

3,51 

45,64 

6 

AVU Praha 

Milan Knížák 

Škola intermediální tvorby 

3,27 

62,11 

7 

VŠUP Praha 

Jiří David 

Intermediální konfrontace 

3,07 

18,45 

8 

FaVU VUT Brno 

Petr Kvíčala 

Intermédia / Malířství 3 

2,89 

23,14 

9 

AVU Praha 

Vladimír Kokolia 

Škola grafiky II 

2,68 

45,60 

10 

AVU Praha 

Jiří Načeradský 

2,61 

5,23 

11 

VŠUP Praha 

Adéla Matasová 

Malířská škola  Konceptuální a intermediální  tvorba 

2,26 

27,08 

12 

AVU Praha 

Veronika Bromová 

Škola nových médií II 

2,37 

16,58 

13 

AVU Praha 

Aleš Veselý 

Škola monumentální tvorby 

2,01 

30,12 

14 

AVU Praha 

Bedřich Dlouhý 

Malířská škola 

1,99 

9,95 

15 

AVU Praha 

Michael Bielický 

Škola nových médií I 

1,93 

30,95 

16 

VŠUP Praha 

Kurt Gebauer 

Ateliér sochařství 

1,88 

35,78 

17 

VŠUP Praha 

Vladimír Kopecký 

Ateliér skla 

1,85 

14,82 

18 

AVU Praha 

Miloš Šejn 

Škola konceptuální tvorby 

1,48 

28,20 

19 

AVU Praha 

Jiří Lindovský 

Škola grafiky I 

1,4 

23,82 

20 

AVU Praha 

Jiří Příhoda 

1,39 

5,56 

21 

FaVU VUT Brno 

Peter Rónai 

Škola monumentální tvorby  Konceptuální tendence /  Intermédia / Video – multimédia /  Video 

1,27 

20,24 

22 

AVU Praha 

Hugo Demartini 

Sochařská škola II 

1,21 

7,25 

23 

VŠUP Praha 

Jiří Harcuba 

Kov, šperk, glyptika 

1,05 

4,19 

24 

AVU Praha 

Jiří Sopko 

Malířská škola I 

0,93 

17,75 

25 

VŠUP Praha 

Pavel Štecha 

Fotografie 

0,89 

9,81 

26 

FaVU VUT Brno 

Keiko Sei 

Video / Video – multimédia 

0,77 

2,31 

27 ‐  28 

VŠUP Praha 

Marian Karel 

Sklo v architektuře 

0,62 

9,37 

VŠUP Praha 

Ivan Pinkava 

Fotografie 

0,62 

1,23 

29 

AVU Praha 

Jitka Svobodová 

Škola kresby 

0,51 

9,74 

30 

FUD UJEP Ústí n.L. 

Pavel Baňka 

Fotografie 

0,49 

7,35 

31 

AVU Praha 

František Hodonský 

Malířská škola 

0,41 

2,88 

32 

FU OU Ostrava 

Petr Lysáček 

Ateliér intermediálního umění 

0,32 

4,86  2,44  3,40 

33 ‐ 34 

AVU Praha 

Michael Rittstein 

Malířská škola III 

0,31 

FaVU VUT Brno 

Václav Stratil 

Kresba / Ateliér intermédia 

0,31 

35 

VŠUP Praha 

Stanislav Diviš 

Ateliér malby 

0,29 

1,75 

36 

FaVU VUT Brno 

Jiří H. Kocman 

0,28 

3,40 

37 

ÚUD ZU Plzeň 

Dušan Záhoranský 

Ateliér papír a kniha  Multimediální design /  Intermediální tvorba 

0,20 

1,00 

38 

AVU Praha 

Jindřich Zeithamml 

Sochařská škola II 

0,26 

4,12 

39 

VŠUP Praha 

Pavel Nešleha 

0,19 

2,43 

40 

AVU Praha 

Zdeněk Beran 

Ateliér malby  Škola klasických malířských  technik 

0,17 

3,17 

41 

FaVU VUT Brno 

Margita Titlová 

Ateliér grafiky 

0,16 

1,75 

42 

FU OU Ostrava 

Stanislav Hanzík 

Ateliér sochařství 

0,13 

0,50 

43 

AVU Praha 

Antonín Střížek 

Malířská škola 

0,07 

0,33 

44 

FU OU Ostrava 

Marius Kotrba 

Ateliér sochařství 

0,04 

0,50 

  Ostatní ateliéry nebodovaly.  

    Popis metody a kritérií hodnocení    V hodnocení byla použita dvě základní kritéria:     1.  Zastoupení,  respektive  ocenění  v  rámci  českých  výstav  (či  cen),  které  splňují  následující parametry:   a) mají obecný charakter, tzn. jsou otevřeny pro studenty všech vysokých uměleckých  škol u nás (nejsou např. pouze pro malbu jako ARSkontakt či Cena kritiky za malbu,  nebo pro určitou školu – ESSL Award pro AVU);  b) nominace, respektive ocenění vybírá nezávislá kolektivní porota (nikoliv tedy pouze  jeden kurátor).  Těmto  kritériím  odpovídá  dohromady  6  akcí/ocenění:  Cena  Jindřicha  Chalupeckého  (Společnost  J.  Chalupeckého),  Zlínský  salon  mladých  (KGVU  Zlín),  START  POINT  (Galerie Klatovy / Klenová), Cena EXIT (FUD UJEP), Cena 333 (NG Praha) a Cena Josefa  Hlávky  pro  nejlepší  studenty  a  absolventy  (Nadace  Nadání  Josefa,  Marie  a  Zdenky  Hlávkových).  Každé  ceně  byly  přiděleny  body  tak,  aby  co  nejvíce  proporčně  odpovídaly jejímu významu, počtu nominovaných atd.:  CJCH – laureát: 10 a., finalista: 4 A..  Zlínský salon mladých – účast: 1 A.., Cena V. Chada: 4 b., zvláštní cena jury (jen  prví tři ročníky): 3b  START  POINT  –  nominace  za  školu:  1  b.,  laureát  v prvních  pěti  „českých“  ročnících:  4  b.,  laureát  v dalších  mezinárodních  ročnících:  6  b.,  čestné  uznání  v mezinárodních ročnících: 4 b.  Cena EXIT – laureát: 3 b., finalista 1 b.  Cena 333 – laureát: 4 b., finalista: 1 b.  Hlávkova cena – nominace za školu: 1 b.   

2.  Účast  na  ostatních  výstavách  včetně  zahraničních  byla  obodována  dle  mezinárodního  ratingu  Artfacts.Net,  který  je  založen  právě  na  principu  přidělování  bodů  za  jednotlivé  výstavy  a  není  závislý  na  českém  prostředí  (zahrnuje  mimo  jiné  účast  na  Benátském bienále,  Documenta,  Manifesta a  dalších  prestižních  výstavách,  www.artfacts.net/about_us_new/?Company,In‐troduction).  Brali  jsme  v úvahu  umístění do 30.000 místa, místo se převádělo na body jednoduchým vzorcem tak, že  teoreticky 1. místu by odpovídalo 15 bodů, 1000. místu 14,5 atd.    Obě dvě kritéria měla zhruba stejnou váhu: dle prvního byl nejvyšší počet přidělených  bodů 18, dle druhého 14,4.     Tato  dvě  kritéria  se  navzájem  doplňují:  např.  Pavel  Mrkus  či  Milena  Dopitová  nikdy  nebyli  nominováni  na  Cenu  Chalupeckého,  ani  nezískali  ocenění  ve  Zlíně,  a  přesto  jsou  mezinárodně  úspěšní,  což  zohlednil  žebříček  Artfacts.Net.  Na  druhou  stranu  sochaři  Jiří  Příhoda,  Lukáš  Rittstein  či  Jaroslav  Koléšek  získali  „Chalupeckého“  nebo  „Chada“,  ale  v žebříčku  Artfacts.Net  jsou  relativně  vzadu,  neboť  jako  sochaři  logicky  vystavují méně, jsou orientováni na veřejný prostor atd.     Do bodování nebyli zařazeni:   1) umělecké skupiny jako Rafani, Kamera Skura atd.,   2)  ti,  kteří  studovali  mimo  ČR  (jako  např.  František  Kowolowski  v  Polsku)  nebo  na  Pedagogických  fakultách  na  zač.  90.  let,  takže  za  nimi  není  žádný  významnější  pedagog (Michaela Thelenová),   3)  studenti  a  absolventi  škol  architektury,  užitého  umění  a  designu,  a  ani  studenti  restaurátorských škol, z nichž mnozí dosahují výborných výsledků.    Alespoň jeden bod získalo 203 umělců. Abychom eliminovali ty, kteří byli zastoupeni  pouze  na  jedné  akci,  což  může  být  považováno  i  za  náhodu,  a  průzkum  dostal  dimenze,  v nichž  ho  lze  zpracovat,  od  celkového  součtu  se  odečetl  koeficient  4  (odpovídá  např.  účasti  ve  finále  na  Ceně  J.  Chalupeckého,  takže  v průzkumu  není  zahrnut finalista, který nezískal žádný jiný bod).   Body,  které  získal  každý  absolvent,  byly  přiřazeny  k ateliéru  či  ateliérům,  v nichž  studoval (údaje o studiích byly doplněny z databází i‐datum, abart, artlist atd.). Body  byly  přiděleny  poměrně,  takže  pokud  někdo  studoval  ve  více  ateliérech,  nebralo  se  v úvahu, jestli se školil u některého pedagoga déle a u jiného krátce (odchylka by zde  měla být statisticky vyvážena). Takže výtvarník, který získal 9 b. a měl v CV napsány tři  pedagogy, „dodal“ každému z nich 3 b.   Na  závěr  byly  body  sečteny  podle  jednotlivých  pedagogů  a  škol  a  vyděleny  počtem  let, které ten který pedagog na škole působil.      Výsledky nemají samozřejmě absolutní platnost. Základními systémovými nedostatky,  které musí být zohledněny, jsou zejména: 

a)  Délka  působení  jednotlivých  pedagogů  na  daného  studenta,  celkový  počet  studentů.  b)  Žebříček  Artfacts.Net  není  stabilní,  neustále  se  v závislosti  na  čase  proměňuje  (pracovali  jsme  s údaji  z 19.  února  2010)  a  navíc  není  schopen  přesně  rozeznat  závažnost  výstav,  např.  mechanicky  klade  největší  váhu  na  nejrůznější  bienále.  V našem  prostředí  to  znamená,  že  účast  na  jednom  ze  dvou  pražských  bienále  znamená  neúměrně  velký  posun  v pořadí.  S tím  se  bohužel  nic  nenadělá,  je  to  kompenzováno odečtem oněch 4 bodů, kde se opět eliminuje ten, kdo se objeví např.  na  bienále  NG  a  „nepotvrdí“  to  např.  zastoupením  alespoň  na  jednom  Zlínském  salonu.   c) Pro české ceny rovněž platí, že čím blíže k roku 2010, tím více cen, a tudíž bodů. To  samozřejmě znevýhodňuje absolventy raných 90. let. Je to ovšem kompenzováno tím,  že  tito  absolventi  zase  měli  prostor  k prosazení  se  v žebříčku  Artfacts.Net,  mohli  se  zúčastnit více Zlínských salonů atd.  d)  Někteří  významní  umělci,  kteří  třeba  jen  málo  vystavují  nebo  se  prosadili  o  něco  pomaleji,  do  žebříčku  nezasáhli.  Např.  Petr  Pastrňák  nebyl  nikdy  ve  finále  Chalupeckého  ceny,  v žebříčku  Artfacts.Net  je  těsně  za  30.000  místem,  protože  v poslední  době  nebyl  na  žádném  mezinárodním  bienále,  a  přesto  jde  o  úspěšného  malíře, který by svým profesorům měl přinést body. Tyto chyby a výkyvy ovšem jdou  na obě strany a vzájemně se kompenzují.    Rámcově  lze  ale  říci,  že  přes  všechny  možné  nepřesnosti  tabulka  potvrzuje  tradiční  kvalitu  některých  ateliérů  (Doc.  Vladimír  Skrepl,  Prof.  Milan  Knížák,  Doc.  Vladimír  Kokolia, Doc. Jiří David, Prof. Miloš Šejn, Prof. Kurt Gebauer, Doc. Petr Kvíčala, Prof.  Peter Rónai), včetně těch, kde pedagogové již neučí (Prof. Aleš Veselý, Prof. Stanislav  Kolíbal,  Prof.  Adéla  Matasová),  a  naopak  vypovídá  o  tom,  že  jiné  ateliéry  podle  použitých kritérií v tomto smyslu  žádné opravdu úspěšné umělce „nevyprodukovaly“.  A  jsou  tu  třeba  i  kuriozity  –  např.  ateliér  Prof.  Jiřího  Šalamouna  na  VŠUP,  kterému  velmi  úspěšné,  byť  nakonec  poněkud  jinak  než  k  oboru  ilustrace  orientované  absolventky Markéta Othová a Veronika Bromová, zajistily vysoké hodnocení.       Pokud  budete  mít  konkrétní  připomínky,  zasílejte  je,  prosíme,  na  emailovou  adresu  [email protected].