Pokus o normalizaci nenormálního

Časopis československé

socialistické

opozice

Pokus o normalizaci nenormálního jLHÍ Poklid b y c h o m posuzovali výsledky shromáždění, které se konalo v Praze od 25. do 29. k v ě t n a 1971 p o d n á z v e m " X I V . sjezd K S Č " z hlediska s t u p n ě dosažení hlavních cílů sovětské intervence z 20. srpna 1968, p a k musíme uznat, že B režně v i H u s á k mohou b ý t spokojeni: h n u t í za obnovu socialismu, z r. 1968 bylo označeno za "kontrarevoluci", jeho základní p r o g r a m za "revisionismus" a vojenská okupace za " p r o j e v mezinárodní solid a r i t y " . H u s á k o v o vedení, které se dostalo k moci v d u b n u 1969 vnitrostranickým p u č e m za pomoci u l t i m a t a sovětských maršálů bylo potvrzeno domácím aktivem a žoviálním Brežněvovým požehnáním. Po t é m ě ř 3 letech bojů, čistek, vylučování, kooptováni, zastrašování a odvolávání p ř i j a t ý c h usnesení se konečně podařilo d á t d o h r o m a d y jakousi stranu, k t e r á b u d e zřejmě n a delší d o b u imunní vůči všem n o v ý m m y š l e n k á m a hledáním a jejíž vedoucí skupina nemůže b ý t n a k a ž e n a kacířstvím nezávislosti, neboť si je dobře vědoma toho, že vládne jen z milosti cizí moci.

OD PERSEKUCE K DIALOGU? Přesto však nedalo toto shromáždění ani v projevech H u s á k a a Štrougala, ani v rezolucích odpověd n a otázku, zda vyhlašovaná "stabilizace" dosáhla t a k o v é h o stupně, a b y znamenala konec období persekucí, obviňování a nesnášenlivosti a začátek nového období dialogu a pokusů o spolupráci s obyvatelstvem, jehož většina podporovala polednovou politiku a odmítá p ř i j m o u t okupaci jako normální stav. Spíše se dá říci, že dalo odpo věd zápornou. P r a v d a , H u s á k vyhlásil ukončení stranické čistky a v jeho p r o j e v u i závěrečné rezoluci nechybí v ý z v y ke spolupráci s těmi, k d o "byli o k l a m á n i " a " c h t ě j í své chyby n a p r a v i t prací". P o d m í n k o u dialogu či spolupráce je t e d y jen kapitulace: Přiznejte, že jste se mýli-

PELIKÁN

li, odvolejte vše, co jste dělali, řekli a mysleli v r. 1968 — a p a k vás vezme na milost! J a k je ale známo, ke kapitulaci je sice možno d o n u t i t silou, ale nelze jí získat nikoho k u p ř í m n é spolupráci. O s t a t n ě těžiště projevu H u s á k a i ostatních členů vedení nebylo rozhodně v hledání cest k n ě j a k é m u uvolněni, jak si t o mnozí naivně představovali a snad i upřímně přáli. Bylo především v nových útocích n a období po lednu 1968 a n a jeho hlavní představitele: Dubčeka, Smrkovského, Kriegela a další. J i s t ě n e j d e jen o slovní přehánění, ale spíše 0 zváženou formulaci závažného dosahu, k d y ž I í u s á k o Dubčekově vedení říká, že s v ý m stanoviskem p r o t i intervenci v noci z 20. n a 21. s r p n a 1968 " j e h o pravicová většina dovršila otevřenou zradu marx-leninské pol i t i k y " . A k d y ž označuje X I V . m i m o ř á d n ý sjezd KSČ, k t e r ý se sešel 22. s r p n a 1968 za účasti drtivé většiny demokraticky zvolených delegátů za "kontrarevoluění š t á b " ! To se daleko spíše než pokusu o smíření a dialog podobá ideologickému zdůvodnění další persekuce nejen vedoucích představitelů t o h o t o období, ale i tisíců dalších, kteří jejich politiku podporovali a přijali za svou. Není sporu, že H u s á k sí je v ě d o m své izolace od nejširších vrstev o b y v a t e l s t v a 1 toho, že n a h r o m a d ě n é problémy nelze řešit ani donucováním, ani v ý z v a m i a že se nemůže věčně opírat o p ř í t o m n o s t cizích vojsk v zemi a omezenou základnu stranického a s t á t n í h o a p a r á t u . Ale zřejmě ještě nenastal v československu okamžik hledání cesty z izolace. J e d n a k se část stranické hierarchie o b á v á jakéhokoliv uvolnění a d á v á přednost s t r a c h u a apatii obyvatelstva před jakoukoliv aktivitou a j e d n a k by k t o m u H u s á k potřeboval povolení Brežněva, n a němž záleží t o hlavní: odvolání sovětských vojsk z Československa jako odstranění hlavní psychologické p ř e k á ž k y k jakémukoliv dialogu s veřejností.

1

PROČ NEUDĚLAL BREZNEV GESTO? Otázka p o b y t u sovětských vojsk je totiž složitější a delikát něj ši než v případe N D R , Maďarska a Polska, kde jsou t a t o vojska na základě dohody bývalých spojenců již od konce 2. světové války. Dokonce i v t a j n é m t.zv. moskevském protokolu, vnuceném po invazi 20.8.68 se v bode 5> říká m.j. " J a k m i l e pomine hrozba socialismu v ČSSR a bezpečnosti zemí socialistického společenství, bude proveden po etapách odchod spojeneckých vojsk z teritoria ČSSR". Takové zdůvodnění příchodu a p o b y t u sovětských vojsk je také obsaženo v " P o u č e n í " , p ř i j a t é m n a prosincovém plénu ÚV KSČ i v projevu H u s á k a a rezoluci t. zv. X I V . sjezdu KSČ nyní. Jestliže t e d y H u s á k i s á m B režně v z t r i b u n y sjezdu vyhlásili, že " k o n t r a r e v o l u c e " byla definitivně poražena a socialismus " u p e v n ě n " , p a k není žádným jiný důvod pro další p o b y t těchto vojsk v Československu! J e proto zajímavé, že nikdo se nepokusil n a t o m t o sliromáždění o b h a j o v a t či vysvětlovat, proč sovětská a r m á d a je i nadále na našem území. Ani Brežněv nevyužil t é t o příležitosti, a b y z P r a h y učinil nějaké gesto, které by zřejmě bylo p ř i j a t o s y m p a t i c k y i řadou západních vlád a mohlo by zvětšit šance n a svolání konference o evropské bezpečnosti, o kterou tolik usiluje. Jestliže t o neudělal, p a k t o jen potvrzuje, že nevěří ani v omi "konsolidaci", ani v H u s á k o v o vedení. A především nevěří v žádný socialismus v zemi kde nejsou sovětská vojska. J i s t ě ne zvlášť povzbuzující perspektiva pro R u m u n s k o a Jugoslávii, které se z a t í m t é t o " b r a t r s k é ochraně" v y h ý b a j í , nemluvě o Cíne a Albánii, které ji otevřeně odmítají. J i s t ě není náhodou, že ani Tito, ani Ceaucescu do P r a h y n a sjezd nejeli a místo toho se v y d a l Ceaucescu n a cestu do Pekinu, následován jugoslávskou vládní delegací. Francouzský denník " L e Monde" k t o m u podotýká, že "sblížení mezi Jugoslávií a Čínou je nečekan ý m důsledkem okupace Československa v r. 1968".

NÁVRAT K E GOTTWALDOVI Mnozí lidé chtějí vidět v tom, že H u s á k vedle ú t o k ů n a Dubčekovo vedení a polednov ý v ý v o j kritizuje t a k é Antonína Novotného d ů k a z jelio s n a h y sledovat nějakou "centristickou pozici" a v y h n o u t se c h y b á m Nov o t n é h o období. To b y bylo jistě pozitivní, k d y b y ale bylo jasné, j a k ý m c h y b á m se chce vylinout a k d y b y každý neviděl n a vlastní kůži, že H u s á k o v a současná politika je m n o h e m tvrdší, stalinističtější než byla v posledních letech politika Novotného. Za co ale kritizuje H u s á k Novotného? Za to, že se podílel n a řízení s t r a n y v období politických procesů v letech 1949-54? Že dlouhá léta brzdil rehabilitace jejich obětí? Ze dusil kritiku ve straně i společnosti? Že

2

deformováním socialismu zahnal do opozice mládež a inteligenci? Že depolitizoval dělnickou t ř í d u a zbavil jí všech politických p r á v a ambicí? Že zavedl kult prostřednosti a t d aťd? Nikoliv, ba právě n a o p a k ! N o v o t n ý je H u s á k e m obviňován z toho, že je příliš liberální, Že "nevedl dostatečný zápas s nar ů s t a j í c í m pravicovým oportunismem ve stran ě " a že t í m dokonce připravoval p ů d u p r o n á s t u p Dubčeka a revisionismu! K čemu t e d y slouží t a t o kritika Novotného ? Především k diskreditování Dubčeka a některých dalších představitelů polednové politiky, kteří m a j í stále velkou morální a u t o r i t u u lidí. H u s á k ji chce snížit tím, že je v y d á v á za " p r o d u k t N o v o t n é h o " . A p o t o m k zamaskování toho, že, rozdíl mezi H u s á k e m a N o v o t n ý m je v tom, že N o v o t n ý v poslední cli letech, zejméuao d r . l 963 (od t.zv. rehabilitačního pléna ÚV) byl nucen dělat ú s t u p k y t l a k u veřejného mínění, byť s v á h á n í m a občasnými z v r a t y (uvolňování cest do zaluaničí, zahájení ekonomické reformy, zmírnění cenzury, zvětšení prostoru pro umění a vědu, sbližování s Jugoslávií, některé k á d r o v é z m ě n y atd), zatím co H u s á k žádné ú s t u p k y v e ř e j n é m u mínění zatím dělat nechce n e b o nesmí. H u s á k se nejen vrací lc i n e t h o d á m v l á d n u t í p r v n í h o období A. Novotného (1955-63), ale dokonce ještě m n o h o let dál, až do £> osle dní ch ] e t Gottwalda, t e d y do plného období stalinismu. Není jistě jen n á h o d n ý m gestem, že H u s á k vzdal ve svém projevu hold p r á v ě Gottwaldovi, že se šel manifestačně poklonit jeho p a m á t c e a že vůbec znovu oživuje m r t v ý k u l t K l e m e n t a Gottwalda. T e n t o n á v r a t p ř i p a d á absurdní, k d y ž si p ř i p o m e n e m e ^— jak k o n s t a t o v a l y obě zprávy komisí Ú V KSČ, j a k t. zv. Kolderova z r. 1963, t a k t. zv. Pillerova z r. 1968 — G o t t w a l d o v u h l a v n í odpovědnost za falšované politické procesy, p o p r a v y a vězněni tisíců k o m u n i s t u a nekomunistů, R u d o l f e m Slánským počínaje a s a m o t n ý m G u s t á v e m H u s á k e m konče. Ale Gottwald ztělesňuje p r á v ě linii podřízenosti Moskvě a obětování jakékoliv "zvmštní cesty k socialismu", k t e r o u původně také hlásal. K d y ž se měl v r. 1948/49 r o z h o d o v a t — podobně j a k o Tito — mezi obranou t é t o vlastní cesty československého socialismu a podřízeností KvSSS a Stalinovi, volil kapitulaci. Gottwald t e h d y řekl, že Československo n e b u d e d r u h o u Jugoslávií. Nebylo a t r v a l o t o p a k plných 20 let, než se znovu dostalo k šanci jít svou vlastní cestou. H u s á k si ale vykoupil přízeň o k u p a n t ů p r á v ě tím, že se uvolil t u t o šanci znovu zabít. P r o t o hledá zdůvodnění své dnešní politiky p r á v ě v Gottwaldovi a stejně j a k o G o t t w a l d je ochoten zax>latit t o t o podřízení cizím z á j m ů m obětováním svých b ý v a l ý c h politických i osobních přátel. J e t o opět t a t á ž linie: jediným m ě ř í t k e m věrnosti socialismu je bezpodmínečná věrnost sov ě t s k é m u vedení. Ovšem t a t o linie již jednou dovedla Československo na p o k r a j nejhlubší krize. Nemůže t o j i n a k skončit ani t e n t o k r á t . Jenže následky mohou b ý t m n o h e m tragičtější.

S T Ř Í Z L I V Ě J ! V EKONOMICE V oblasti ekonomiky se ve sjezdových referátech i usneseních projevilo víc střízlivosti a smyslu pro realitu než v oblasti politické a ideologické. I k d y ž celková hospodářská sitxiace československa v r. 1971 je stále n a p j a t á a m n o h o žádaného zboží n a t r h u chybí, přece jen se H u s á k o v u vedení podařilo zastavit rozklad z let 1969-70. Ten ovšem nebyl důsledkem " S i k o v ý c h d o b r o d r u ž n ý c h theorií", j a k se to pokouší n a m l u v i t lidem H u s á k a Štrougal a jimi řízení propagandisté, n ý b r ž především vojenské intervence 20.8. 1968 a jí způsobeného rozkladu celé Čs. společnosti. Zkouniáme-li však s t a v čs. ekonomiky hlouběji, p a k vidíme, že n e j d e o n ě j a k o u t r v a l o u v z e s t u p n o u tendenci, založenou n a n o v ý c h zdrojích růstu, ale pouze o o k a m ž i t ý a časově omezený operativní zásah mimoř á d n ý m i o p a t ř e n í m i jako je zmrazení cen, zvýšení dovozu n a úkor modernizace technologie, u t u ž e n í centrálního řízení, s t á t n í cen o v é intervence a subvence atd. T a k se řešily krizové situace již dříve a vždy se ukázalo, že po určitém zlepšení se krizové m o m e n t y ještě vyhrotily. Není t a k é d o b r ý m znamením, jestliže se n a jedné s t r a n ě s p r á v n ě o d m í t a j í nereálné cíle, ale n a d r u h é se o p e r u j e globálními čísly, k t e r á z a k r ý v a j í s k u t e č n ý stav. Štrougal n a př. u v á d í ve svém referátě, že p r ů m y s l o v á v ý r o b a dnešního Československa vzrostla oproti r. 1937 celkem o^ 700% (!) a zemědělská o 350% (!), ale neříká o jaké ukazatele v ý r o b y v l a s t n ě jde, n e z m i ň u j e se o výrobě n e p o t ř e b n é h o zboží, jež leží ve skladech atd. S k u t e č n o s t je totiž p r o našeho občana mnoh e m výmluvnější než f a n t a s t i c k á čísla. Vidí, že jsme z automobilové velmoci kleslí mezi země, k t e r á musí a u t a dovážet, že kdysi největší e x p o r t é r obuvi n a světě a země s t y p i c k y lacinou obuví dnes dováží b o t y z Itálie, Finska, Jugoslávie a M a d a r s k a a s á m předseda v l á d y si musí stěžovat, že při návštěvě obchodů nedostal lacinou v domácí o b u v ! Podle r e f e r á t u Štrougala je Československo v oblékání n a úrovni Z á p a d n í h o Německa, Švédska a Belgie, protože p r ý s p o t ř e b a textilních vláken n a 1, obyvatele p ř e v y š u j e 13 kg! Ale n e ř í k á už nic o kvalitě, v ý b ě r u zboží, p o m ě r u jeho cen k v ý d ě l k ů m a t d . S t e j n ě neseriózně působí a r g u m e n t o v a t ned á v n ý m snížením cen, k d y ž se v e skutečnosti j e d n á o zlevnění n e p r o d e j n ý c h ležáků (na př. televizorů O r a v a byla n a skladě 60.000, t a k ž e další h r o m a d ě n í b y znamenalo nebezpečí zastavení výroby), jehož rozsah se r o v n á rozpětí běžných v3'prodejů v kapitalistických zemích n e b o snížení cen m a s o v ý c h konzerv, k t e r é ani n e v y r o v n á v á loňské zvýšeni o 30-50%. N a p r o t i t o m u jistě k a ž d ý b u d e souhlasit s v y t ý č e n í m t a k o v ý c h cílů ekonomické politiky j a k o je modernizace technologie i řízení práce s v y u ž i t í m moderních vědeckých niet h o d , větší pozornost n e f u n g u j í c í c m službám,

o b c h o d u a b y t o v é v ý s t a v b ě . J e n ž e občan si p a m a t u j e , že t y t o cíle vyhlašovalo již N o v o t n é h o vedení a Dubčekovo začalo pracovat n a jejich realizaci. Ž á d n é a d m i n i s t r a tivue-technické a organizační opatření však nemůže nahradil hlavní p o d m í n k u zlepšení ekonomiky: zájem lidí p r a c o v a t lépe a s naším kdysi t y p i c k ý m fortelem. I H u s á k p o z n á to, co poznal již N o v o t n ý : Že dělníci a technici a zemědělci n e b u d o u p r a c o v a t lépe, nebudou-li s p r á v n ě o d m ě ň o v á n i za svou práci, nedostanou-1 i za vydělané peníze p o t ř e b n é zboží a hlavně budou-li mít pocit, že výsledky jejich práce se ztrácí vinou byrokracie, že n e m a j í s k u t e č n ý vliv n a řízeni p o d n i k ů a věcí v e ř e j n ý c h a že v jejich zemi je cizí armáda. O s t a t n ě H u s á k a jeho skupina si t o h o jsou částečně vědomi. P r o t o po n á v r a t u z X X I V . sjezdu K S S S překvapil H u s á k předsednictvo, k d y ž mluvil o n u t n o s t i p ř e s t a t paušálně ods u z o v a t všechny r e f o r m y j a k o revisionisuius, k d y ž zvláště ekonomická r e f o r m a je n u t n á . Štrougal to p a k otevřeně vyhlásil j a k o oficielní p r o g r a m : v řízení ekonomiky se m á v y c h á z e t ze zásad ekonomické r e f o r m y z r. 1965 (kterou t e h d y v y p r a c o v a l kolektiv ekon o m ů v čele s prof. Š i k e m ) . Ovšem a u t o r ů m bylo jasné, že jde pouze o p r v n í e t a p u a Šik prohlásil za potlesku delegátů X I I I . sjezdu ICSČ, že t a t o ekonomická r e f o r m a musí b ý t doprovázena reformou politickou, jež b y jí p o s k y t l a s k u t e č n ý prostor. Nynější p o k u s o n á v r a t k reformě z r. 1965 je n u t n ě poznam e n á n f a k t e m , že politický prostor se v důsledku okupace a normalizace ještě více zúžil a že t u d í ž p ů v o d n í záměr je z r e d u k o v á n n a zlepšení a d m i n i s t r a t i v n ě - t e c h n i c í c h asp e k t ů řízení ekonomiky. P o polských událostech, k t e r é vyděsily vedoucí s k u p i n y ve všech východoevropských zemích se sice i n a p r a ž s k é m shromáždění mluví o n u t n o s t i "větší pozornosti stížnostem p r a c u j í c í c h " a o úloze odborů, ale m a r n ě b y c h o m hledali t ř e b a s jen n á z n a k toho, Že b y se o d b o r ů m měla p ř i z n a t s a m o s t a t n á úloha obránce z á j m ů pracujících, j a k to ve svých n e d á v n ý c h projevech připouštějí T i t o a Ceaucescu (Tito dokonce u z n á v á p r á v o dělníků n a s t á v k u , jsou-li v y č e r p á n y o s t a t n í p r o s t ř e d k y n á p r a v y ) nebo Že je n u t n o h l e d a t nové f o r m y ťíčasti dělníků n a řízení v ý r o b y a s p r á v ě p o d n i k ů . N a o p a k , H u s á k hlásá návrat k osvědčeným m e t h o d á m " výrobních p o r a d a k přísné disciplíně. Zase t a t á ž s n a h a odpolitizovat dělníky a v n u t i t j i m p ř e d s t a v u , že hlavní f o r m a jejich účasti n a řízení s t á t u je v y r á b ě t , p ř i j í m a t závazky, z v y š o v a t p r o d u k t i v i t u práce. To o s t a t n í už za n ě provede jejich j m é n e m " v e d e n í " . Ale t o vše už zde bylo se z n á m ý m i výsledky. P r o t o b u d e m u s e t H u s á k o v o vedení p o č í t a t přes všechny v ý z v y a dobře v y p a d a jící p l á n y i nadále s pasivním p o s t o j e m dělník ů a techniků, s p r ů m ě r n ý m i v ý k o n y i vleklými ekonomickými p r o b l é m y . T y m o h o u kdykoliv — v p ř í p a d ě zhoršení zásobovací situace nebo při ú p r a v ě pracovních n o r e m

3

a mzdové soustavy, jež Štrougal 11a sjezdu vyhlásil — vést k n á h l ý m v ý b u c h ů m nespokojenosti, j a k t o m u bylo n e d á v n o v Polsku.

PŘEMĚNA STRANY Dosud se poukazovalo především n a 500.000 členů, které KSČ ztratila v p r ů b ě h u čistky b u d vyloučením, v y š k r t n u t í m nebo dobrovolným odchodem. J e p r a v d a , že je to číslo vysoké a že jeho kvalita jej činí ještě závažnějším: jsou v n ě m často nejaktivnější členové a funcionáři z řad dělníků, inteligence a mládeže, kteří s v ý m u p ř í m n ý m úsilím 0 obrodu socialismu pomáhali straně získat důvěru a vytvářeli v r. 1968 předpoklady, aby se stala skutečně uznávanou politickou silou. B}Tly likvidovány celé k r a j s k é a okresní výbory, velká část ústředního aktivu, rozpuštěny stovky stranických organizací, desítky tisíc komunistů zbaveno míst, funkcí a zaměstnání, mnozí z nich zatčeni a odsouzeni (v r. 1971 je Československo v E v r o p ě jedinou zemí-kromě Řecka, Španělska a Portugalska, kde jsou pronásledováni hlavně komunisté, při čemž není bez zajímavostí, že se to odehrává v době, k d y řečtí plukovníci propouštějí s t o v k y zavřených komunistů, mezi nimi Manolise Glezose, k t e r ý v r. 1968 v s r p n u z vězeni spolu se s o u d r u h y odsoudil sovětskou intervenci v Československu a byl b y asi dnes u nás pro t e n t o s v ů j postoj zatčen a odsouzen jako Václav Prchlik a mnoho další cli). Ale daleko závažnější je politická a ideologická transformace t é t o s t r a n y " p o ř á d k u " a " r e a l i t y " , jež nyní vidi s v ů j hlavni smysl v o b h a j o b ě z t r á t y suverenity vlastní země jako " p r o j e v u třídního uvědomění". Vasalství j a k o n e j vyšší f o r m a rozkoše -— t o je nyní n á p l ň a cíl t é t o strany, k t e r á se t a k s t á v á zcela cizí tradicím, mentalitě a myšlení většiny lidí v Československu, Že p ř e r u š u j e 1 jakoukoliv k o n t i n u i t u se všemi pozitivními aspekty činnosti KSČ v minulosti. V z á j m u historické p r a v d y ovšem n u t n o říci, že selct á ř s k é a stalinistické p r v k y v KSČ byly vždycky, včetně projevů hysterické nesnášenlivosti, ale bývaly dříve v y v á ž e n y j e d n a k progresivním, t v o ř i v ý m proudem, k t e r ý v r. 1968 převládl a určoval charakter s t r a n y a j e d n a k vírou, b y t nesprávnou, v n u t n o s t určité míry přechodné tvrdosti v z á j m u budoucího demokratického vývoje. T u t o víru ve spravedlnost konečných cílů nyní většina členu a f u n k c i o n á ř ů s t r a n y u ž n e m á a p r o t o zbývá cynismus, demoralizace a stydlivé omlouváni, že jiná možnost není. T a t o s t r a n a " p o ř á d k u " je sice dnes stmelen a disciplinou a společným s t r a c h e m z jakékoliv změny, ale i t a k jde vstříc v á ž n ý m p r o b l é m ů m : zhoršilo se její sociální složení (26% dělníků) a nezadržitelně stárne (prům ě r n ý věk 49 let). Bylo by ovšem neodpustitelnou chybou pov a ž o v a t všechny, kdo ve s t r a n ě zůstali za přívržence nynějšího k u r z u a za ztracené lidi, k t e ř í přestali s a m o s t a t n ě u v a ž o v a t . Vedle

4

poměrně úzkého a k t i v u ^asi 300»000 lidí) zůstalo ve s t r a n ě m n o h o lidí z existenčních o b a v nebo z oportunismu, z určitých sentimentálních důvodů, z n e d o s t a t k u jiné alternativy a někteří i z upřímného přesvědčení, že jakákoliv Čhuiost ke zlepšeni situace se může v y v í j e t jen v rámci s t r a n y j a k o jediné politické p l a t f o r m y v zemi. Proto přes všechn y řeči o j e d n o t ě s t r a n y (kolik jsme jich už zažili za t a desítiletí!) neustále se o b j e v u j í n á ř k y a v ý č i t k y J a k š ů a I n d r ů a okresních t a j e m n í k ů , že m n o h o k o m u n i s t ů s k r ý v á i před rodinou svou stranickou příslušnost, že se těžko n a j d e člen strany, k t e r ý by v autobusu veřejně chtěl o b h a j o v a t politiku vedení, že imiozi, kteří chodili n a schůze v době prověrek po obdržení legitimace přestali a neangažují se. Zatím je ale málo pravděpodobné, že b y n o v ý p r o u d obnovy mohl začít opět u v n i t ř s t r a n y j a k o t o m u bylo v letech 1963 -67. P e r manentní čistka, konzervativní staliuisté v klíčových pozicí cli i strach z o p a k o v á n í událostí z r. 1968 a jejich nepředvitatelného p r ů b ě h u t o m u jistě n a dlouhou dobu zabrání. Tendence a tlaky ke změnám se b u d o u v nejbližší době vyvíjet především m i m o stranu, lilavně mezi těmi, kdo m a j í určitou politickou zkušenost a byli z politického Živ o t a vyloučeni, především t e d y mezi b ý v a lými komunisty a mezi dělníky a mládeží. Nelze v š a k vyloučit hypothezu, že t e n t o vnější tlak se n a určitém stupni v ý v o j e přenese i dovnitř strairy, byť dnes jakkoliv mumifikované a vytvoří novou situaci, podobnou oné z období 1967-68. Dokonce i mnozí dnešní horliví funkcionáři a " n o r m a lizátoři", zejména z mladší generace budou dříve či později narážet n a podobné problémy a překážky, s nimiž se dostávali do lconfliktu jejich předchůdci již za Novotného a budou h l e d a t nová řešení, změny a reformy.

STARONOVÝ ÚV Jestliže nemohlo b ý t pochyb o politickém zaměření sjezdu, d a n é m už prosincovým plénem ÚV a " p o u č e n í m " , p a k se přece ien očekávalo s j i s t ý m z á j m e m složeni nového ÚV j a k o b a r o m e t r u stability H u s á k o v y pozice i možností nátlakové skupiny "viltras". V ý z n a m všech možných změn vsak značně snížil f a k t , že H u s á k , jak potvrdilo prosincové plénum r. 1970, přesel zcela bezvýh r a d n é n a politickou p l a t f o r m u t. zv. internacionalistů I n d r y , Bifaka, J a k e š e a K a p k a , t a k ž e mezi n í m a jimi jde dnes pouze o spory t a k t i c k é p o v a h y a b o j o mocenské pozice bez velkého vlivu n a celkovou politickou orientaci. N a d r u h é s t r a n ě upevnění pozice BreŽněva n a X X I V . sjezdu KSSS, stín polských u d á lostí a H u s á k o v a loyalita vůči SSSR p ř e d u r čily, že v d a n é situaci si sovětské vedení p ř e j e stabilizaci vedoucí skupiny v K S Č v čele s H u s á k e m , neboť se bojí politického v a c u a a otřesů, jež b y vznikly jakoukoliv

žíněnou. Avšak pražské shromáždění svou volbou generálního t a j e m n í k a neposílilo jen pozici Husákovu, n ý b r ž současně upevnilo pozici Aloise I n d r y jako muže č. 2 (pěkně ostrý n á s t u p muže, který se ještě n a podzim r. 1968 bál v r á t i t se z Moskvy do P r a h y po svém nepodařeném pokusu v y t v o ř i t 21.S. 196S t.zv. "dělnicko-rolnickou v l á d u " , kterv p a k musel přes rok čekat, aby se stal kandidátem předsednictva a teprve nedávno jeho p l n o p r á v n ý m členem!). I n d r a t a k může kdykoliv n a h r a d i t H u s á k a v jeho stranické funkci nebo se může s t á t předsedou vlády (až se hospodářské těžkosti hodí na lilavu Štrougalovi s jeho n a víc zranitelnou minulostí). Z tohoto r ů s t u vlivu Aloise I n d r y vznikla přímo nečekaná symbióza z á j m ů mezi H u s á k e m a Vasilem BÍlakem: t i t o bývalí protivníci (Husák v r. 1968 odejel v s r p n u z P r a h y n a Slovensko zahájit k a m p a ň za odstranění Bilaka z funkce 1. t a j e m n í k a ÚV K S S a t a k é t o provedl) se před sjezdem i n a n ě m v z á j e m n ě vychvalovali a doporučovali. Vyplyvá t o z tolio, že Bilak je mužem " v l i v n ý c h k r u h ů " v Moskvě, jež nyní podporují H u s á k a a kromě toho si je vědom, že nemůže b ý t p r v n í m m u ž e m ve straně, ale může b ý t p r á v ě " d r u h ý m " ve spojenectví s Husákem. I k d y ž t e d y nedochází k velkým změnám ve vedení, přece jen byla opět posílena pozice " t v r d ý c h " : n a m í s t a umírněných, b y t poslušných B r b a n a a Hanese nastoupili aktivní přívrženci a aktéři intervence z r. 1968 Karel H o f f m a n u a Miloslav Iíruškovič. T o t o složení předsednictva d á v á Husákovi v p ř í p a d ě konfliktu těsnou většinu, ale u m o ž ň u j e také, aby byl přehlasován. ^ K daleko větším z m ě n á m došlo ve složení ÚV: z toho ÚV, k t e r ý zbyl po všech vyloučeních, demisích a kooptacich v p r ů b ě h u čistky 1969/70 zůstalo v novém orgánu asi 50%. Z 80 členů ÚV, kooptovaných 31.8. 1968 z delegátů X I V . sjezdu bylo zvoleno do nového Ú V jen 6 (!): Abrahám, Svoboda, Kovalčik, B r b a n , Dzúr a H u s á k . P ř í m o symbolický v ý z n a m m á fakt, že se v ÚV udržela většina těch "internacionalistů", kteří se v prosinci 1970 hlásili k tomu, že pozvali v r. 196S sovětská vojska (ač dodnes nemají o d v a h u říci t o veřejně s uvedením svých jmen): Auersperg, Bilak, David, H a v e l k a J a n , HofTmami, Chňoupek, Indra, K a p e k , Kaska, Kolder, Krajčír, Laštovička, Lenárt, Němec J a n , Nový, Pavlovský, Rigo, Švestka, Rytíř, Jakeš, ,šalgnvič- tito d v a poslední jsou v ústřední stranické kontrolní komisi). Tito lidé sice n e p ř e d s t a v u j í početně většinu, ale svými zkusenostmi a imunizováni s v ý m svazkem se sovětským vedením a podílem na okupaci budou mít v ÚV rozhodující postavení " h l í d a č e " a " z d r a v é h o j á d r a " strany. H u s á k se neobejde bez jejich podpory. D r u h o u zvláštností je skutečnost, že přes odchod n ě k t e r ý c h politiků N o v o t n é h o éry (Hendrych, Ivoucký, Šimůnek, Kudxna, Mestek atd) z ů s t á v a j í n a klíčových pozicích v ÚV lidé, kteří po leta N o v o t n é h o politiku uskute-

čňovali, i když se dnes tváři, j a k o b y nic (od Novotného předsedy vlády Josefa L e n á r t a, přes jeho ministra v n i t r a Štrougala, předsedu p a r l a m e n t u Laštovičku, ministra zahraničí Davida přes K a p k a , Zupku, Rytíře, K r a j č í r a až po Ladislava Štolla). To jen potvrzuje, že H u s á k si z Novotného doby v y b r a l právě ty, kteří prosazovali aktivně t u nejtvrdší politiku. Další polovinu Členů ÚV tvoří t.zv, noví lidé, většinou ze stranického a státního aparátu, zástupci masových organizací a krajů, kteří nejsou zatíženi ani minulostí před ledn e m 196S, ani aktivní účastí n a h n u t í po lednu, ale osvědčili se v p r ů b ě h u " n o r m a lizace". Tito lidé budou tvořit t u Část ÚV, k t e r á se dá H u s á k e m snadno zmanipulovat a m á m u zajistit dostatečně pevnou většinu. Pro dnešní situaci H u s á k o v a vedení je však příznačné, že Že se u m nepodařilo získat do ÚV ani jednoho z p ř e dni cli vědců nebo umělců a že se t a m neclostalo ani těch několik intelektuálů, kteří se angažovali pro "normalizaci" (na př. šéfredaktor " T v o r b y " Jiří H á j e k nebo ředitelé rozhlasu či televize a dokonce ani za k u l t u r u a školství odpovědní čeští ministři Brůžek a Hrbek). Naopak, z nového ÚV zmizeli t i vědci a umělci, kteří se pokoušeli h á j i t H u s á k o v u iDolitiku, j a lco n a př. filosof R a d o v a n Richta, spisovatel Vlád.o Mináč a H u s á k ů v přítel, básník Laco Novomeský). To vše jen p o t v r z u j e k r a c h pokusil zastrašit nebo získat českou a slovenskou inteligenci.

P O K U S O GLOBÁLNÍ

NORMALIZACI

J e d n í m z důležitých cílů pražského sliromáždění bylo v n u t i t souhlas s vojenskou intervenci všem komunistickým s t r a n á m , včetně těch, které dosud setrvávaly n a p ů v o d n í m odsouzeni. Během uplynulých dvou let bylo k t o m u vynaloženo n m o h o úsilí, včetně ekonomického tlaku i výhrůžek rozkoleni. T a k é čas jistě vykonal své. Přes slavnostní f a n f á r y oficielní propagandy se však ukázalo, že r á n a ještě dítvno není zacelená. Stačí připomenout, Že z 12 socialistických zemí se pouze 6 vyslovilo pro vojenskou intervenci (5 zúčastněných zemí a Mongolsko). D r u h ý c h 6 ji přímo nebo nepřímo odmítlo: delegace R u m u n s k a , Jugoslávie, K o r e j e a V i e t n a m u se záměrně vylinuly hodnocení událostí r 1968. Čína a Albánie n a sjezd vůebec nepříjely a jejich o d m í t a v é stanovisko je známé. V s k u t k u p o d i v n á to j e d n o t a "socialistického t á b o r a " ! Ze západních komunistických s t r a n některé do P r a h y nepřijely proto, že nedostaly pozvání (KS Austrálie), jiné pozvání nepřijaly (KS Španělska) a jiné se nechtěly smířit s tím, že nemohou v Praze říci, co si myslí (KS Velké Británie). V zemích, lede jsou 2 komunistické s t r a n y jako je n a př. Řecko, Izrael, Venezuela, Indie a t d byly p o z v á n y jen t y , které podporují sovětskou linii, i k d y ž jsou menšinové.

5

Zástupci o p r a v d u důležitých K S j a k o Francie, Finska, J a p o n s k a a dalších zemí se rovněž vyhnuli hodnocení událostí r. 1968 a omezili se n a konstatování názorových rozdílů. Otevřeně pro intervenci se vyslovily některé delegace K S arabských zemí, Latinské Ameriky, USA a K a n a d y a malé s t r a n y Západní E v r o p v (včetně 3 delegací z NSR!). Nejcharakterističtější epizodou byl skandální zákaz vedeni sjezdu (jistě po dohodě s Brežněvem), aby italský delegát přečetl poselství I K S , v n ě m ž se o p a k u j e kritika vojenské intervence, p o d p o r a " n o v é h o k u r z u " z r. 1968, pochybnosti o "normalizaci" a jasně z d ů r a z ň u j e p o t ř e b a vlastních cest při v ý s t a v b ě socialismu v každé zemi. Umlčení lilasu jedné z největších K S n a světě t a k ;připomíná paradox, že podobné názory mo^ íou svobodně v y j a d ř o v a t jen k o m u n i s t é v kapitalistických zemích, zatím co za t y t é ž názory by byli Lougo, Berlinouer a ostatní vedoucí představitelé I K S v Československu z komunistické s t r a n y vyloučeni a vyhozeni ze zaměstnání, ne-li* souzeni! J i s t ě d ů v o d k hlubšímu zamyšleni. . . Přes všechno úsilí a n á t l a k y se tedy "globální normalizace" komunistického h n u t í zatím ještě nepodařila. Vojenská intervence v Československu z i\ 1968 zanechala trvalou trhlinu. J e možno ji dočasně zalepit, ale při k a ž d é m dalším otřesu se ještě více rozšíří a hrozí p r a s k n u t í m . J e d i n ě možnou opravou b y byl n á v r a t sovětského vedení k linii X X . sjezdu K S S S a k prohlášení sovětské vlády z r. 1956 o rovnoprávnosti všech stran, nevměšování a p r á v u n a specifické cesty vývoje. N a t e n t o o b r a t však nesmíme pasivně čekat. Musíme si jej v y n u t i t .

v

Cervonenkovy pro

růže

Novotného

Čs. sdělovací (či tlumící) prostředky zamlčely zprávu, k t e r á měla velký ohlas ve světě, že b ý v a l ý president republiky a p r v n í t a j e m ník K S Č Antonín N o v o t n ý je opět plnoprávn ý m členem KSČ. Mohlo b y se t o z d á t nelogické p r á v ě po t. zv. X I V . sjezdu KSČ, k d e H u s á k se pokoušel kritizovat A. Novotného za to, že vlastně umožnil n á s t u p D u b č e k a a "pražského j a r a " .

6

Po této kritice nuiozí očekávali, že Antonín N o v o t n ý b u d e vyloučen z KSČ, podobně j a k o byl A. Dubček. J a k známo, N o v o t n é m u a řadě dalších bylo v r. 1968 členství v KSČ " z a s t a v e n o " až clo vyšetření jeho odpovědnosti za politické procesy a jiné deformace. S m ě r o d a t n á měla b ý t zpráva t. zv. Pilleróvy komise, zvolená na ÚV KSČ v d u b n u 1968. Z p r á v a t é t o komise b y l a sice včas vypracována, ale nemohla už b ý t předložena ÚV KSČ p r o n a s t a l o u okupaci. Husákovo vedení udělalo vše, aby t u t o zprávu zlikvidovalo, což se m u ale nepodařilo, neboť " Z p r á v a " vyšla v zahraničí v m n o h a jazycích i česky. Zdá se, že Piller přes pokusy kolaborovat doplatil n a to, že byl předsedou t é t o komise. Mezitím Antonín Novotný čekal co b y pensista v Praze a Kouřimi, kde pilně chodí mezi sousedy do hospody h r á t k a r t y a p o p í j e t pivo. Podle některých zpráv dokonce sepisuje se spisovatelem Černým své paměti, k t e r é by jistě byly velmi zajímavé, i k d y ž h o d n ě nepohodlné pro mnohé z nynějších vládnoucích činitelů. Nezdá se, že by b y l n ě j a k deprimován. N a letošní květnové schůzce m a u t h a u s e n s k ý c h vězňů v y s t u p o v a l velmi jistě a dával s v ý m přátelům najevo, že jeho doba ještě přijde. Pouze si stěžoval, že m á menší penzi než paní H a n a Benešová (jen 6.000 KČs). N e d á v n o byl Antonín N o v o t n ý p o z v á n n a Ústřední revizní a kontrolní komisi Ú V KSC, k d e m u bylo sděleno, že jeho členství ve s t r a n ě se obnovuje. P r ý by ale měl p ř i n ě j a k é vhodné příležitosti vystoupit seoekriticky s tím, že se dopouštěl chyb. T o ale Antonín N o v o t n ý hrdě odmítl. J e t e d y o p ě t p l n o p r á v n ý m členem. A že není jen členem radovým, o t o m svědčí v ý m l u v n á skutečnost, že sovětské velvyslanectví v P r a z e m u při t é t o příležitosti poslalo koš květin! Ale N o v o t n ý není jediný " n a v r á c e n ý ztracený s y n " . N a k v ě t n o v é m plénu ÚV KSČ v r. 1968 bylo pozastaveno členství ve straně t a k é K a r o i u BacíHcovi, Pavolu Davidovi, Bruno Kohlerovi, Š t e f a n u Raisovi, Viliamu Širokému a proslulému p r o k u r á t o r o v i z doby procesů J i ř í m u UrválkovL Také jim bylo se souhlasem H u s á k o v a vedení vráceno členství ve straně. T o t o rozhodnutí, se k t e r ý m se H u s á k o v o vedení n a veřejnosti nechlubí m á ovšem dalekosáhlý politický význam. Rehabilitací těch, k d o měli podíl n a procese cli a přim o justičních vraždách se současně znovu odsuzují ti, k d o byli jejich obětí. Všichni zavraždění z politických procesů byli zřejmě pop r a v e n i p r á v e m , s n a d se to jen t r o c h u přehnalo ve zdůvodnění. Ostatně je v t o m logika: k d o se vrací p o s t u p n ě k m e t h o d á m 50 t ý c h let nemůže je odsuzovat a z a t r a c o v a t jejich nositele. A t a k H u s á k se ocitá ve s t e j n é s t r a n ě s N o v o t n ý m , Širokým, Bacílkem, P. Davidem, Kohlerem a Urválkem, kteří ho odhalili j a k o "buržoasnílio nacionalistu", odsoudili jako zrádce a vyvrhli ze společnosti. I n u , k a ž d ý si v y b í r á svou společnost . . .

a

as ??

Slovenská obec Kovárce (okr. Topolčauy) se s t á v á na Slovensku s t e j n ý m p o j m e m , j a k o v českých zemích "Čechie". J i ž v prosinci 1969 se t a m totiž konala schůzka ultrainternacionalistů, kteří nejsou spokojeni stavem "normalizace", žádají ostřejší k á d r o v á opatření a kritizují " v á h a v o s t " a kompromisme tví H u s á k o v a vedení. N a prosincové schůzce sestavili seznam členů ÚV ICSS a jeho předsednictva, kteří by měli b ý t z funkcí odstraněni a skutečně všichni do jednoho z těchto orgánů zmizeli! V březnu 1971 se tito horlivci, kteří se v y d á v a j í za skutečné g a r a n t y spojenectví se Sovětským svazem a jedině opravdové marx-leninisty sešli v Kovarcích znovu a vyslovili požadavek, aby nastávající sjezd KSČ zvolil p r v n í m t a j e m n í k e m s t r a n y V asii a Bilaka, předsedou vlády Aloise I n d r u , presidentem G u s t á v a I í u s á k a a p r v n í m t a j e m níkem K S S Miloslava Hruškoviče (známého tím, že již v noci z 20. n a 21. srpna vyslovil souhlas s okupací a chtěl t o t o stanovisko prosadit jako kolektivní názor KSS, v čemž m u však t e h d y zabránili někteří členové předsednictva a sám G. H u s á k , k t e r ý v té chvíli byl v Bratislavě). T e n t o k r á t e však zřejmě přestřelili (nebo příliš předběhli dobu) a jejich rezoluce už nebyla otištěna v okresních novinách "Socialistický dnešok", jako v prosinci r. 1969 a navíc hlavní organizátoři t é t o schůzky (tajemník K V K S S v Bratislavě J u n a s a t a j e m n í k O V K S S Čakajda) byli o k a m žitě odvoláni ze svých funkcí. P o d o b n ý osud p a k p o t k a l i některé další účastníky schůzky. Ale protože jsou "internacionalisty" a " p ř á teli Sovětského svazu", který n a d nimi drží ochranou ruku, dostali n á h r a d o u za

stranické funkce dobře placená místa v hospodářství, kde mohou působit dál. i Ale ani čeští " u l t r a s " z "Čechie" nesložil zbraně. Sešli se ihned po skončeni t. zv. X I V . sjezdu, aby zhodnit.ili jeho výsledek. Mezi p ř í t o m n ý m i bvli iednak bývalí členové UV, nyní H u s á k e m vyřazení na sjezdu (Klenhová-Besserová, Pastyřík, Mestek, L,eilerová, F r a u t . Havlíček) a ti, kteří se do ÚV nedostali, ač s tiiu počítali, např. ministr školství H r b e k . K všeobecnému překvapení se dostavil i Vilém Nový, znovu zvolený do UV n a t. zv. X I V . sjezdu. P ř í t o n m í neskrývali nespokojenost s výsledky sjezdu. Nelíbí se jim odstraňování kádrů, věrných s t r a n ě a SSSR, bezprogramovost a kompromisnictví v uskutečňování normalizace. Rozešli se po dohodě, že b u d o u pok r a č o v a t ve svém boji o očistu s t r a n y až do jejího nejvvššího vedení a t o i mimo rámec ÚV KSČ* Avšak Vilém N o v ý zůstal věren své dávné úloze donašeče (je známo, že byl používán v době svého věznění bezpečností k donášení n a spoluvězně, že kdysi usvědčoval G. H u s á k a z "buržoasiuho nacionalismu" a že po své rehabilitaci donášel N o v o t n é m u n a H u sáka): h n e d d r u h ý den po schůzce se ohlásil \i H u s á k a a všechno m u řekl! I k d y ž H u s á k se sovětskou podporou může zatím t y t o n á t l a k o v é skupiny umlčet, přece jen jejich schůzky naznačují, že " u l t r a s " nepovažují současné řešení za konečné a p ř i p r a v u j í odsun H u s á k a z vedoucí f u n k c e ve straně. J e j i c h sovětští ochránci se sice musí od nich dočasně distancovat, ale v budoucnu mohou kdykoliv jejich služeb opět použit.

Další rána pravici sovětské vagóny pro pražské metro Ještě nedávno psalo Rudé právo hrdě o tom, že pro pražské metro byl dokončen prototyp vylehčeného vozit, který byl dokonce před zkušebními jízdami v Krči vystaven pro veřejnost. Tisk, rozhlas, televize se rozplývali nad jeho dokonalosti a horlivci jej dokonce vydávali za plod "stabilizace/'. Ted se ale dovídáme, že Husákovo vedeni, které rozhoduje o všem rozhodlo podepsal objednávku na sovětské vozy pro pražské metro! Marné byly námitky některých odborniku, Že náš vagon má řadu předností, zejména je lehčí, rychlejší, má menší spotřebu energie a vhodnější pro složitý pražský terén s velkým stoupáním. Tyto námitky byly odmítnuty jako "pravicové" a "nacionalistické". Při tom se bude muset pro sovětské vozy upravovat Nuselský most a některé další úseky. Celkové náklady tohoto rozhodnutí: 30 milionů KČsí Malá pikantnost nakonec: sovětským odborníkům se náš vůz líbí, chtějí, abychom jeho vývoj (na naše naklady) dokončili a vážně uvažuji, že by tyto vagony od nás kupovali pro své metro.

Zatýkání a procesy

pokračují r-

Přes m n o h o m l u v n á ujišťování o "stabilizaci" politické situace a iluze důvěřivých, že v y n u c e n ý m díkuvzdáním za okupaci 11a t.zv. X I V . sjezdu si vykoupíme jakési nové uvolněni, m l ý n y politické represe melou dál. Po odsouzení a zatčení Václava Prclilika ještě před rozhodnutím vojenského kolegia Nejvyššího soudu o ieho odvolání a jeho převezení do pracovního t á b o r a Bitýz (viz Listy č. 3), bylo p r o j e d n á v á n o v Praze odvoláni P e t r a Ulila a jelio d r u h ů i p r o k u r á t o r a proti r o z s u d k ů m městského soudil z 19. března (viz Listy č. 3). Petru Uhloví byl p ů v o d n ě uložený trest 4 let žaláře zpřísněn n a trest vězení v 2. n á p r a v n é skupině (t.j. pro recidivisty-stejně jako V. Prchlíkovi). P a v l u Šremrovi byl původní trest 20 měsíců vězení zvýšen o dalších 7 měsíců. Ostatním obžalovaným byl původní trest potvrzen. T a k režim odpovídá n a naivní nadeje, které někteří ještě důvěřiví lidé rozšiřovali po Praze v předvečer t. zv. X I V . sjezdu o tom, Že tito mladí "svedení lidé" b u d o u propuštěni 9R Z6 bude vyhlášena amnestie. A hned k t o m u dodávali, že aby t o mohl H u s á k provést, musí b ý t klid a dokonce jakési porozumění pro jeho "složitou situaci". Alois Poledňák, b ý v a l ý generální ředitel Čs. filmu a předseda k u l t u r n í h o v ý b o r u parl a m e n t u b u d e v červenci již 1 rok ve vězení. Spolu s nim jsou vězněni a vyslýcháni Dr. Stein a jeho žena K u b i a s o v á a plukovník Čeřenský se svou manželkou, která pracovala v kanceláři p a r l a m e n t u . J i ž připravená žaloba je viní z podvracení republiky (§ 98), ohrožení služebního t a j e m s t v í (§ 173) a dokonce vyzvědačství (§ 105). Protože t a m , kde je žalováno víc trestných činů je stanoven souhrnný trest, k t e r ý je zase v y m ě ř o v á n n a základě nejzávažnějšího činu, hrozí A. Poledňákovi odsouzení až na 10 let vězení. Proces se zřejmě b u d e k o n a t brzo, protože jeho manželka byla vyzvána, aby přinesla do věznice jeho civilní šaty. Zvláštní těžkosti se v y s k y t u j í při hledání spolehlivých obhájců. Václavu Prctilíkovi nebylo vůbec povoleno zvolit si vlastního obh á j c e a byl m u ex offo určen pplk. J U D r . H i m m e r . Nyní o d m í t á t o t o p r á v o soud i dr. Steinovi, jehož dosavadní obhájce těžce onemocněl. Zvláště těžké je n a j í t t a k o v é obhájce, kteří se nebojí vystoupit rozhodně řed soudem a odhalovat machinace, j a k t o okázal n a př. dr. Lev Schwarz, k t e r ý obhajoval L u d k a P a c h m a n a . P o k r a č u j e p ř í p r a v a procesu proti pracovn í k ů m ministerstva v n i t r a v čele s n á m ě s t k e m

8

ministra R y b á ř e m , kteří jsou obvinováni z vystavení falešných občanských p r ů k a z ů člen ů m ÚV KSČ, zvoleným n a X I V . sjezdu KSČ ve Vysočanech diie 22.8.1968. H l a v n í obviněný Jaroslav R y b á ř byl již zatčen, zat í m co ostatní jsou vyšetřováni n a svobodě. Tento proces m á b ý t zaměřen proti b ý v a l é m u ministru v n i t r a Josefu Pavlovi. V t é t o souvislosti byli voláni k výslechům Josef Smrkovský, František Vodslou, Věnek Šilhán, Václav Slavik, Martin Vaculík a další. Loni v říjnu se měl k o n a t politický proces proti signatářům petice, známé pod n á z v e m "10 b o d ů " , ale byl v poslední chvíli odložen n a ueurčito. To však znamená, že m ů ž e b ý t kdykoliv zahájen. Mezi obžalovanými jsou spisovatelé L u d v í k Vaculík a Václav Iíavel, šachový velmistr L u d ě k Paclimau a p ě t dalších novinářů a vědců. J e d n í m ze svědků obžaloby v t o m t o chystaném procesu měla b ý t 21ti letá s t u d e n t k a přírodovědecké fakulty Karlovy university Marie Šímová, k t e r á měla vypovídat v neprospěch L u d k a P a c h m a n a a Václava Havla. Krátce před p l á n o v a n ý m duem procesu však svou výpověd z v y š e t řování odvolala s tím, že S t B n a ni činila při výsleších n á t l a k . Okamžitě po t o m t o odvolání navštívil Šímovou příslušník S t B a varoval ji, že nebude-li svědčit, bude t o pro ni m í t nebezpečné následk}'. Přes odložení celého procesu byla Marie Šímová 23. února 1971 zatčena a obviněna z podvracení republiky. Na jiném místě píšeme o žalobě proti vědeckým p r a c o v n í k ů m Historického ústavu Akademie věd, kteří se podíleli n a dokumentaci o prvních dnech okupace, známé p o d názvem č e r n á kniha, a o věznění bývalého r e d a k t o r a známého slovenského časopisu " K u l t u r u ý život" P a v l a Ličky. T y t o příklady, spolit se šikanováním tisíců poctivých občanů, obviňování v tisku a rozhlase a vyhazování z míst vyvrací iluze o tom, že od H u sákova vedení, n y n í "posvěceného" domácím sjezdem i Brežněvem můžeme čekat n ě j a k é uvolnění. Logika "zdravého j á d r a " ve s t r a n ě je jiná: bojí se, Že by jakékoliv uvolnění bylo pochopeno obyvatelstvem jako d ů k a z slabosti režimu a že by poskytlo prostor k akci t.zv. " p r a v i c o v ý m o p o r t u n i s t ň m " . P r o t o prosazuje prodloužení režimu t v r d é r u k y v naději, že s t r a c h a z něho vyplývající resignace a lethargie "zkonsoliduje" situaci v zemi bezpečněji. Že se t í m politická a ekonomická krize v Československu jen prohloubí, to se p o v a ž u j e za podružnou věc.

Tri roky vezení pro ing. K r a j s k y p r o k u r á t o r v Ostravě dr. Oldřich Hlaváček předložil k r a j s k é m u soudu t a m t é ž žalobu na ing. Bohumíra Kubu, profesora střední průmyslové školy v Kopřivnici z trestného činu podvracení republiky. Prof. K u b a byl již n a podzim Í969 prop u š t ě n ze zaměstnání a přestože je vyučen s t r o j n í m zámečníkem, nesměl nikde dostat místo ani jako dělník. Byl zatčen 12.8.1970 a od té doby je ve vazbě, zatím co doma zůstala jeho žena s a m a se 4 dětmi. Byl obviněn, že od září 1967 (!) do července 1970 se snažil diskreditovat v ý v o j v Československu " z á m ě r n ý m v y z v e d á v á n í m chyb a n e d o s t a t k ů " a p o 20.8.1968 p a k se snažil v y v o l á v a t protisovětské nálady a postoje. Již n a školení v Roztoce v září 1967 — podle obžaloby — v y t ý k a l B. K u b a vedení KSČ (t. j. t e h d e j š í m u v čele s A. Novotným), že p o dvaceti letech v l á d y dovedlo republiku t é m ě ř ke krachu. J a k o bývalý p a r t y z á n a funkcionář Svazu pi*otifašistickych bojovníků organizoval 21.4.68 meeting, n a k t e r é m vystupovali m. j. inž. H a n z e l k a a dr. Goliat, což je pro žalobu přitěžující okolnosti (ač s á m G. H u s á k v y s t u p o v a l n a společném meetingu s inž, Hanzelkou ve Sjezdovém paláci dne 20.3. 1968). Dále je B. K u b a obviňován, že při odhalování p o d m í n k u T. G. Masaryka v Kopřivnici dne 9.5.196S pronášel výroky jako: "Masaryk, ten byl velkým nebezpečím pro skupiny nehodných lidí, kteří se v z á j e m n ě dosazovali do vyšších funkcí a 3iejvyšších Dále obžaloba dokazuje jeho t r e s t n o u činnost i v tom, že souhlasil s " k o n t r a revoluční výzvou 2.000 slov" a že spolu s okresním sdružením p a r t y z á n ů v N o v é m Jičíně žádal odstoupení Aloise I n d r y a generála K o d a j e z politických funkcí. Po 21.8.1968 požadoval B. K u b a — stále podle obžaloby — stažení sovětských vojsk (což je neslibovali i president Svoboda, H u s á k a ostatní?) a začátkem roku 1969 se angažoval pro založení odbočky Společnosti pro lidská práva, jejíž " p r o g r a m n u t n ě (!) stál proti konsolidačnímu úsilí stranického a s t á t n í h o vedení". Dne 19. ledna 1969 napsal redakci Nové Svobody v Ostravě, Svazu vysokoškolského s t u d e n t s t v a v Praze a Palachově m a t c e dopis, ve k t e r é m v y j a d ř u j e myšlenku, že pro dobro n á r o d a a proti pan u j í c í m u zlu je možno a n u t n o vždy a za všech okolností b o j o v a t . T e n t o dopis označuje žaloba za "protisovětský pamflet' . P r o k u r á t o r dále uváclí, že inž. K u b a po propuštěni ze zaměstnání se léčil n a neurologickém oddělení nemocnice v N o v é m Jičíně v lednu a únoru 1970, kde p r ý v k u ř á r n ě navazoval rozhovory s pacienty a mluvil urážlivě o presidentu Svobodovi (srovnával ho s Hácliou) a t a k é o G. H u s á k o v i a sovětské armádě. V červenci 1970 se měl v y j ádřit

Kubu!

"za jízdy osobním a u t e m před Oldřichem Chalupou neuctivě o p o b y t u sovětských vojsk na našem území". Obvinění tedy taková, že by mohla platit na většinu našich spoluobčanů. Sám inž. K u b a k t o m u uvedl, Že výroky jsou většinou v y t r ž e n y ze souvislosti, ale potvrdil, Že uvedené skutečnosti kritizoval, ovšem nikdy v nepřátelském úmyslu k socialismu, ale naopak. Po vyslechnutí asi 20 svědků a 15 písemných dobrozdání byl profesor inž. Bohumír Kuba, dělník, p a r t y z á n , oblíbený občan, zapálený vlastenec, otec 4 dětí odsouzen k r a j s k ý m soudem v Ostravě n a 3 (!) roky vězeni. A H u s á k a jeho poslušíd b u d o u dál vykládat, že v Československu není nikdo souzen za své názory a že u n á s nejsou politické procesy «

Ctyri pro

* «

roky VI. Skulinu!

29. června 1971 začal další soud se spisovatelem, scénáristou v a televizním kom e n t á t o r e m Vladimírem Škutinou, k t e r ý si již o d p y k á v á trest 2 let vězení, k n ě m u ž byl odsouzen n a z a č á t k u tohoto roku za napsání dvou rukopisů, které nikdy nebyly veřejně v y d á n y . N y n í býl odsouzen za " zločin ", pro který byl p ů v o d n ě zatčen v září 1969: totiž za u r á ž k u G. Husáka, spáchanou při besedě v Havlíčkově Brodě v lednu 1969. Šitu ti mi tehdy prohlásil, že s v ý m j e d n á n í m n a r u š u j e právě dr. H u s á k dobré v z t a h y mezi Čechy a Slováky. H u s á k byl sice v t é době jen 1. t a j e m n í k e m KSS, ale Š k u t í n a byl přesto obviněn z urážky ústavního činitele, neboť H u s á k p r ý byl z t i t u l u své funkce t a k é p ř e d s e d o u ' R a d y obrany Slovenské republiky, čili právě t í m ú s t a v n í m činitelem. J a k známo, Vladimíra Š k u t i n u již nechal jednou odsoudit bývalý president Antonín N o v o t n ý za výrok, že "president je v ů l " , š k u t i n a t e h d y u soudu popřel, Že b y byl onen v ý r o k použil, ale k d y ž byl n a základě falešného svědectví odsouzen, prohlásil před celým soudem, k t e r ý zasedal p o d velkou fotografií A. Novotného, že t e d y p a n president musí b ý t vůl, když se jeho j m é n e m mohou v y n á š e t t a k o v é rozsudky. Zdá se však, že G u s t á v H u s á k je m n o h e m citlivější n a kritiku své osoby než byl Antonín N o v o t n ý . Nechal odsoudit V. Š k u t i n u n a 4 roky a d v a měsíce 1

9

J a k jsme již uvedli v minulých eíslech, politická represe v Československu, zejména zatýkání a souzení těch, kdo h á j í zásady svobody a demokratického socialismu vyvolává ve světě četné protesty a projevy solidarity. U v á d í m e n ě k t e r é p ř í k l a d y : Z A P R O P U Š T Ě N Í AI.OISK

POUÍDŇÁKA

U příležitosti mezinárodního filmového festivalu v Cannes 1971 podepsalo 46 předních filmových režisérů a kritiků protestní dopis m i n i s t r ů m spravedlností a v n i t r a ČSSR. P o ž a d u j í v n ě m okamžité zastavení soudního řízení a propuštění bývalého generálního ředitele čs. filmu Aloise Poledňáka, k t e r ý je již rok ve vyšetřovací vazbě. Podepsaní vyzvihují velké služby, které A. Poledňák prokázal čs. kinematografii tím, že "umožnil n á s t u p a v ý v o j vynikající generace m l a d ý c h režisérů". Prohlášení podepsali 111. j. nositelé letošních hlavních cen Festivalu, italský režisér Lucliino Visconti a anglický režisér Josepli Losey, dále známí režiséři Sergio Leone, Louis Maile, Dalton Triunbo, Bo Widerberg, Nagisa Osliima, R u y Guerra, Williajn Klein, Dušan M a k a v a j e v , Nelo Risi, P a u l Morrisey, Barney Plaťt-Mills, Gérařd Brach, A l e x a n d r PetroviČ, A. Lichý, P. Mignot, Samir Nasri, J o r n Donner, M. F r y d l a n d a četní další. SVOBODU PRO VÁCLAVA

PRCHIÍKA

4.000 účastníků "Meetingu solidarity s Československem", uspořádaném dne 7. k v ě t u a 1971 v pařížské Mutualité se připojilo k č e t n ý m dalším hlasům, protestujícím p r o t i odsouzení generála a člena ÚV KSČ Václava Prclilíka. Zprávy o p r o c e s u a odsouzení Václava Prclilíka s četnými odsuzujícími k o m e n t á ř i přinesly všechny přední světové denníky a časopisy, n a př. Le Monde, Times, S t a m p a , Unita, Politique-I-Iebdo, Síiddeutsclie Zeitung, I n f o r m a t i o n s Ouvrières, Manifesto, Wiener Tagebuch a četné další. Protestní akce proti odsouzení Václava Prclilíka pokračuje. P R O P U Š T Ě N Í VLADIMÍRA

ŠKUTINY

žádá-kromě četných článků a k o m e n t á ř ů ve světovém tisku- Mezinárodní federace Peuklubů. J e j í předseda Pierre E m m a n u e l , člen Francouzské Akademie a generální t a j e m n í k D a v i d Carver poslali ministru k u l t u r y ČSR telegram, vyslovující politování n a d odsouzením spisovatele, scenáristy a novináře Vladimíra Škutiny. S odvoláním n a ujištění G. H u s á k a , že spisovatelé n e b u d o u pronásledováni, žádají představitelé t é t o důležité mezinárodní spisovatelské organizace propuštění V. Š k u t i n y "cestou milosti". P R O T I DISKRIMINACI OTOMARA

KREJČÍ

R o z h o d n u t í čs. íiřadů odvolat známého režiséra O t o m a r a KrejČu z funkce ředitele "Div a d l a Za b r a n o u " a zvláště p a k zákaz jeho v ý j e z d u do zahraničí, k a m měl doj:>rovázet své divadlo n a zájezdech do Anglie, Francie a Itálie vyvolalo ostré protesty představitelů k u l t u r ního světa. P ř e d n í režiséři, herci, spisovatelé, výtvarnici i četné jejich národní a mezinárodní organizace p o u k a z u j í v t é t o souvislosti n a persekuci českých a slovenských umělců, vědců a intelektuálů, kteří o d m í t a j í odvolat svá dřívější stanoviska a u z n a t " o k u p a c í " své země za " n o r m á l n í s t a v " . N a 200 předních režisérů, spisovatelů, herců a v ý t v a r n í k ů z r ů z n ý c h zemí poslalo ministrovi k u l t u r y ČSR dopis, v němž v y z v e d á v a j í zásluhy O t o m a r a Krejči p r o rozvoj divadla v Československu a v e světě i jeho příspěvek k popularizaci československé k u l t u r y v zahraničí. " P o t v r z u j í c e veřejně naši solidaritu s O t o m a r e m K r e j č o u a jeho souborem, žádáme, aby byla odvolána všechna opatření proti n ě m u a t o v z á j m u jeho země. T a t o opatření se t ý k a j í n á s všech, protože ohrožují činnost člověka a souboru, jež m a j í p r o nás cenu příkladu'' přohlašují v závěru svého dopisu, k t e r ý podepsali m . j. L. Aragon, J e a n Louis Barrault, Madel a in e Ren a u d , Samuel Beckett, Maurice Béjart, P e t e r Brook, Lindsay Anderson, Artlmr Miller, B d w a r d Albee, Friedrich D ů r r e n m a t t , A r m a n d Gatti, Pierre Daix, Paolo Grassí, A r t u r o Lazzari, Lilian Heliem an, J e a n Marcenac, Laurence Olivier, Roger Planchon, Aimé Césairc, André W u r m s e r , Luca Ronconi, George Soria, Giorgio Strehler, L a u r e n t TerzieíT, Kennetli Tynan, Peter Weiss a další.

10

PROTKSTV VROTl

ODSOUZlíNÍ

PKTRA UllV.A

a skupiiiv mladých revolucionářů pokračuji. K r o m ě rezoluce již zmíněného meetingu v Paříži dne 7. k v ě t n a 1971, p o ř á d a n é m O.C.I. (Organisation Communistc Internacionaliste) spolu s Vvborem 5. ledna a kromě četných článků ve všech světových novinách a časopisech i četných protestních demonstracích v Berlíně, Paříži, lvímu, Ženevě, Londýně a dalších městech jsme dostali s opožděním provolání skupiny s t u d e n t ů a profesorů, kteří jsou ve vězeni v Mexicu. I k d y ž d o k u m e n t je časově opožděný, což bylo způsobeno tím, že musel b ý t propašován z vězeni u v e ř e j ň u j e m e jej j a k o vzácný důkaz skutečné solidarity pronásledovaných. J e h o morální v á h a si toho zasluhuje. Veřejnému miněni! Podle informací mezinárodního lišku se na S. února v Praze připravuje proces proti 26 mladým lidem, kteří jsou obviněni z troekismu. Jak z těchto informací vyplývá, in a tento proces stejné znaky jako jiné procesy, k nimž došlo v minulosti a které se později ukázaly jako justiční zločiny proti obžalovaným osobám, například známý proces Slánského (1952), o jehož hanebném pozadí si světové veřejné mínění mohlo udělat představu a z po vydání odvážně knihy Artura Londona "Doznání". Nemůžeme nečinně přihlížet k nové justiční machinaci, která je dnes v Československu připravována proti domnělým Či skutečným odpůrcům státní politiky. Stfm typ procesu naplňuje světové veřejné mínění obavami a poskytuje — ano, právě on — účinné zbraně nepříteli. Odsuzujemeli podobné zneužívání moci v tzv. západním světě, nemůžeme je se stejnou silon a neoblomností neodsoudit, jde-li o zneužíváni pod záminkou, že je ho třeba pro vybudováni nového, socialistického světa. Tedy ve jménu svobody svědomí a lidských práv odsuzujeme s největšlm rozhořčením tento nový proces v Praze. V Mexiku DF dne 5. února 1971 Podpisy: Federico B m e r y Ulloa, Nicolas Lopez Martine z, Ignacio P l a t a Diaz, Martin Dozal Sottav, J o s é Léon Pamanes, Philips Anies, Mario R e n é Sohorzona, Carlos Modina, Carlos Sevilla, Leoncio Torres, Manuel Marcué Pardi u as, Rolando Segura, E d u a r d o de la Vega, José Revueltas

Jesté jsou

poctiví

J a k jsme již informovali čtenáře, je b ý v a l ý r e d a k t o r zakázaného slovenského časopisu " K u l t ú r n ý ž i v o t " (který p ř e d lednem 1968 p o m á h a l Husákovi d o s t a t se z p á t k y do politického života) Pavol Ličko již od září 1970 ve vyšetřovací vazbě. J e obviňován z toho, že p r ý p o m á h a l americkému novináři p ř i sbírání interview, k t e r á p a k byla vysílana v p r o g r a m u britského rozhlasu BBC. Zdá se, že uvedený p o ř a d byl n a h r á n sovětskou monitorovou službou a p ř e d á n sovětskými místy našim ú ř a d ů m s uvedením účasti Pavola Ličky n a t o m t o pořadu. Ličkovi byl nejdříve p ř e h r á n záznam toh o t o p o ř a d u a byl dotázán, zda poznává s v ů j hlas. Odpověděl, že nikoliv a že si nevzpomíná, zda v minulosti s n ě j a k ý m a m e r i c k ý m novinářem mluvil, n e b o t z t i t u l u svého novinářského povolání se setkával s m n o h a cizími žurnalisty, kteří přijeli n a Slovensko. Nicméně byl zatčen a cela záležitost byla svěřena p r o k u r á t o r o v i P a v l u W i n t e r o ví, k t e r ý je z n á m svými svazky s StB. Prok u r á t o r však musel d á t p ř e z k o u m a t p á s k y s p o ř a d e m skupině 6 expertů, k t e ř í však prohlásili, že n a h r á v k a je velmi š p a t n é kvality a n e u m o ž ň u j e p r o t o identifikovat Ličkův hlas.

soudci

N e ú n a v n ý p r o k u r á t o r Winter však přece jen vypracoval žalobu a předložil ji s n á v r h e m n a odsouzení městskému soudu v Bratislavě. Avšak předseda soudu Kurec, bývalý dělník, došel po prostudování žaloby a p o d k l a d ů k závěru, že nemůže Ličlui soudit a odsoudit n a základě t a k chatrného průkazního materiálu, zejména n a h r á v k y , která podle něho mohla b ý t natočena někde v Borneu. Proto žádal soudce K u r e c odhalení původu n a l u á v k y a dalších okolností. To ovšem p r o k u r á t o r Winter odmítl s odůvodněním, že jde o " z á j e m s t á t u " a zmobilizoval své přátele v StB, aby zasáhli. Tři vysocí důstojníci bezpečnosti se v y p r a vili za ministrem spravedlnosti slovenské vlády K i r á l y m s požadavkem, a b y donutil soudce K ů r c e z a h á j i t proces. Ministr však odpověděl, že jeho povinností je h á j i t p r á v o a nikoliv je porušovat. Podle jeho názoru spadá t a t o záležitost do v ý h r a d n í kompetence předsedy soudu a on nejenže o d m í t á do řízení zasahovat, ale t a k é o t é t o věci dál hovořit. Po t o m t o odmítnutí, jež dělá jistě slovenskému ministru spravedlnosti čest, odešli důstojníci bezpečnosti k obhájci P a v o l a Ličky a doporučovali " v z á j m u klienta", aby ho přimel přiznat se k vině. Obhájce sice rezo-

11

lutně odmítnul t a k o v vw nátlak,• ale brzv na » to požádal jiného kolegií, zda by nechtěl převzít o b h a j o b u obviněného. . . Soudce Kurec, který zřejmě bere svou přísahu vážně odmítá zahájit proces a t a k je Pavol Ličko již téměř rok ve vyšetřováci vazbě. Zatím p r o k u r á t o r s bezpečností hled a j í zřejmě jiného soudce, který by byl

Celý případ ilustruje dvě s t r a n y nynější represe. Na jedné s t r a n ě n á s t u p a dravost tecli, kdo chtějí opět ze soudnictví udělat " n á s t r o j politiky a třídní spravedlnosti", ale n a d r u h é s t r a n ě tnké odpor m n o h a Čestných pracovníků justice. UŽ není t a k snadné n a j í t obžalované, kteří by byli ochotni přiznat neexistující vinu i soudce a obhájce, vteří by předem vypracované rozsudky byli ochotni vynášet.

Trestní stihání historiků S t á t n í bezpečnost p ř i p r a v u j e p o d k l a d y v p r o politický proces proti několika b ý v a l ý m p r a covníkům zrušeného Historického ú s t a v u Československé akadeime věd, kteří m a j í b ý t potrestáni za svou účast n a zpracováni tzv. Černé knihy, publikace " S e d m pražských clíií" ze s r p n a 196S. Trestní stíhání je dosud zavedeno proti Dr. Milanu Otálialovi (43 let); v proti Dr. I r e n ě Seidlerové (45 let); p r o t i Dr. Vilému Precauovi (38 let), a proti paní Viktorii Čečkové (33 let). P r v n í tři ze stihaných byli ř á d n ý m i vědeckými pracovníky ústavu, pard Čečková b y l a archiv á ř k o u a d o k u m e n t a r i s t k o u . Všichni p a t ř í k početné skupině pracovníků ústavu, v y h o z e n ý c h v letech 1969/1970 ze zaměstnáni. Dr. Seidlerová, k t e r á za druhé světové války strávila čtyři roky v německých koncentračních táborech, je manželkou a k a d e m i k a K a t ě t o v a . Uvedení vědečtí pracovnici jsou stíháni podle p a r a g r a f u 104 (hanobeni s t á t u socialistické soustavy) a 100 (pobuřování). Všichni již absolvovali n e j m é n ě čtyři dlouhé výslechy v R u z y n i , přičemž k výslecnům v téže věci bylo přibráno dalších n e j m é n ě třicet p r a c o v n í k ů ú s t a v u . "Černá k n i h a " , k t e r á neobsahuje nic kromě d o k u m e n t ů , byla v y d á n a se souhlasem presidia Akademie věd a předsednictva vlády ČSSR. S t á t n í bezpečnost se pokouší svalit veškerou v i n u za t u t o publikaci n a několik v y b r a n ý c h historiků. V R u z y n i byli mimo jiné v t ě c h t o souvislostech vyslýcháni i akademici Šorm (bývalý president Akademie) a prof. Dr. Macek, b ý v a l ý ředitel Historického ú s t a v u .

UDÁNÍ Vážený soudruhu ministře Hrbku! Povzbuzen Vaším geniálním dotazníkem a vzhledem k tomu, že již dále nemohu dále přihlížte řádění nátlakových skupin, vypracoval jsem UDÁNÍ NA OBČANA ALOISE JIRÁSKA. Občan Jirásek pochází sice z chudé rodiny, ale jelikož se od malička štítil práce, vystudoval vysokou školu. Léta flákání na studiích mu umožnila, aby střádal štvavý materiál proti straně a dělnické třídě. Již název jednoho z prvních děl „ Psohlavci " svědčí o jeho nepřátelském postoji k pracujícímu lidu. Jako jeden z prvních, dávno před Ludvíkem Vaculíkem, sepsal manifest českých spisovatelů, údajně za samostatnost českého národa. Jenže my dobře víme, o jakou samostatnost šlo. Chtěli vrhnout národ do osidel kapitalistického tábora. Ostatně své názory dává nepokrytě najevo hned v dalším díle, které nestydatě pojmenoval „ V cizích službách Polehčující okolností je, že se nedovedl tak dobře maskovat jako Vaculík (který se vetřel do strany!) a že se organizoval v Národní demokracii.

12

Teprve později ukázal dvojí tvář, když současně navázal styk se Zdeňkem Nejedlým. Navrhuji dodatečně prozkoumat charakter těchto styků a eventuelně vyloučit Zdeňka Nejedlého ze strany pro dubčekismus a nedostatečnou bdělost vůči třídnímu nepříteli. V době, kdy bylo třeba klidu pro normalizaci, vydal nacionalistický pamflet „Filosofská historie ", kde ústy pravicově - oportunistických studentů Spiny, Frýborta a Zelenky nabádal mládež k odbojovým akcím proti realitě, vyjádření vstupem bratrských armád Windischgratzových, jež nás přišly zachránit před kontrarevolucí. To také není zdaleka všechno. Jak všichni víme, přišla cizí vojska, aby nám nezištně pomohla. A co učinil tento podlý intelektuál? Napsal román ,, Temno", ve kterém charakterizuje období po vstupu vojsk jako celonárodní úpadek a neštěstí. Jde o román, ve kterém zostuzuje zasloužilého soudruha Koniáše za to, že je představitelem cenzury. Vzbuzuje zde neoprávněné naděje a iluze, jako by doba temna neměla trvat věčně, ale měla být vystřídána nějakým novým dubčekovským liberalismem. Ve své kontrarevoluční trilogii „ Bratrstvo " nazval členy strany Vašeho typu, soudruhu ministře, bratříky, líčí je jako chamtivá individua, rvoucí se o moc mezi sebou. Za ústřední motiv zvolil milostný poměr krajského tajemníka Talafúse s agentkou cizí rozvědky Máriou Borodyovou. Ptám se: kdo mohl připustit, aby se takto skandalizovali poctiví lidé? A odpovídám, že to bylo možné jen do té doby, dokud zde vládl dubčekovský liberalismus a dokud mu příchod bratrských vojsk neučinil řádnou přítrž. Kromě těchto výtvorů má na svědomí řadu dalších, z nichž za zmínku stojí nebezpečně dobrodružný cestopis ,, Z Čech až na konec světa ", který napsal jistě s spolupráci ve vyvrheli ze Svobodné Evropy. V knížce „ Staré pověsti české " bere v pochybnost oprávněnost procesu proti Slánskému a jiným agentům imperialismu a vydává současné důkazy o agentní činnosti Sika, Goldstiickera, Pelikána a jiných komunistů ze staré pověsti. Na základě této paralýzy (pardon, analýzy) se na Vás obracím, soudruhu ministře školství, abyste učinil rázná opatření. Protože jmenovaný Jirásek je středoškolským profesorem, pošlete mu k vyplnění svůj osvědčený dotazník, tak talentovaně sestavený. Totéž učiňte ve vztahu k jeho nadřízeným. Pokud jej vyplní poctivě, t.j. ve smyslu tohoto udání, vylučte jej a jeho představené ze školských služeb. Je z něj třeba udělat subalterního úředníka, protože jeho eventuální zařazení k manuální práci by mohlo vést k tomu, že by toho využil kapitalistický tisk k pomlouvání naší dnešní reality. Také by to nebylo dobré vzhledem k tomu, že jako dělník by mohl pomýlit další a mít rozsáhlý vliv na dělníky, kterým dnes také nelze věřit. Vyřaďte také jeho spisy ze všech knihoven a nahraďte je svými sebranými projevy, které-jak věřím-brzy vyjdou k potěše a ponaučení našehojzaostalého lidu. Místo jeho knih si každý uvědomělý občan přečte raději Tribunu nebo Rudé právo, zejména pokud tam budete ukládat plody svého ducha Vy, soudruhu ministře! S revolučním pozdravem ,, Ještě lépe a radostněji: hrbit se, hrbit se, hrbit se! " Váš oddaný Vasilij UDAVLENKO (Středoškolský leták)

13

O stavu naší RADOSLAV SELUCKÝ Krizové situace, vznikající ve východoevropských zemích, jsou obvykle v y v o l á n y kombinaci hospodářských a politických příčin. Polský o b r o d n ý proces v roce 1956 byl p o d m í n ě n demonstrací dělnictva v Poznani: nespokojenost s hospodářskou situací uvedla do p o h y b u síly, k t e r é se pokusily u s k u t e č n i t hlubokou společenskou reformu. I v Československu byl reformní k u r s polednové politiky p o d m í n ě n hospodářskými příčinami. J a k k o l i b y l y důležité f a k t o r y politické i morální, p r v n í p o p u d k celkové společenské reformě dala nefungující ekonomika v letech 1963 a 1964. V příkazuích systémech sovětského t y p u h r a j e p r v o t n í úlohu politika, nikoli ekonomika; překročí-li však hospodářské potíže m í r u snesitelnosti, dochází k explozi, k t e r o u nelze jpotlačit o b v y k l ý m i administrativními prostredky. T e n t o v z t a h mezi ekonomikou a politikou svědčí o tom, že ani v totální d i k t a t u ř e se nemůže politika osvobodit od ekonomiky, nemůže se zbavit své závislosti n a hospodářských faktorech. Normalizace, jíž se t a k chlubí pražský režim, p r ý p o s t u p u j e současně v hospodářské i politické sféře. P o k u d jde o politickou oblast, situace je dosti jasná: n e j d e o normalizaci v t o m smyslu, že h y většina o b y v a t e l s t v a změnila s v ů j názor a akceptovala d a n o u realitu. Realita byla o b y v a t e l s t v u vnucena, a s n a d ani nejzatvrzelejší d o g m a t i k nevěří, že režim m ů ž e p o č í t a t s aktivní podporou širokých vrstev. P o n ě k u d složitější je situace v hospodářství. Režim p u b l i k u j e imposantní čísla o r ů s t u p r o d u k t i v i t y práce, o obnov e n ý c h pozitivních r ů s t o v ý c h trendech, o normalizaci v n i t ř n í h o t r h u i zahraniční hospodářské spolupráce. P o v r c h hospodářského života se neliší příliš od p r ů m ě r u , j a k ý převládal, bez ohledu n a všechny v y k y v y , od z a č á t k u šedesátých let. J e n o m ž e zásobování t r h u zbožím a službami není s m ě r o d a t n é ro posouzeni hospodářské situace země: do u s u z u j e o hospodářství podle toho, co je a co není k dostáni, volí si t e n ne jp o vrchnější ukazatel, j a k ý vůbec existuje. Od konce p a d e s á t ý c h let byla h l a v n í m problémem československého hospodářství klesající p r o d u k t i v i t a kapitálu. J e zajímavé, že v době, k d y životní úroveň rostla nejrychlejšími t e m p y (období 1955-1960), začala klesat efektivnost československé v ý r o b y . E x t e n z i v n í t y p růstu, opirajici se o expanzi pracovních sil a kapitálu, se s t á v á zvlášf n e e f e k t i v n í m poté, k d y zdroje pracovních sil jsou v y č e r p á n y . Pokračuje-li k t e r á k o l i země p o překročení t o h o t o uzlového b o d u nadále v extenzivním t y p u r ů s t u — a Ceskoslovensko v n ě m p o k r a č u j e — j e d i n ý m zdrojem r ů s t u je expanse k a p i t á l u . P r o j e v u j e

E

14

se tzv. r ů s t e m kapitálového koeficientu, který v y j a d ř u j e poměr mezi výrobními fondy a produkcí. Čím vyšší je k a p i t á l o v ý keoíícieut, t í m dráže musí společnost platit za každou j e d n o t k u p ř í r ů s t k u produkce. Od r o k u 1955 stoupal v Československu p ř í r ů s t k o v ý kapit á l o v ý koeficient zvlášť prudce, m n o h e m prudčeji než v ostatních socialistických zemích. Svědčí o t o m následující t a b u l k a : P ř í r ů s t k o v ý k a p i t á l o v ý koeficient v 1950-1965 S S t t R m i J , H A R S K O Č\SStt N D R M A Ď A R S K O

POl.SKO

1950-55 1,77 1,S6 2,61 1,28 4.04 2,75 1955-60 2,53 1,92 3,14 2,70 2,84 3,68 1960-65 3,83 3,89 14,28 6,02 3,65 4,62 ( P r a m e n : U N Bcononúc Bulletin for F.urope, Vol. 18( No. 1, Listopad 1966). Jistě, růst kapitálového koeficientu není j e d i n ý m u k a z a t e l e m efektivnosti Či neefektivnosti národního hospodářství. Může b ý t navíc podmíněn náhodnými okolnostmi — n a p ř í k l a d p ř e r u š e n í m investičních záměrů, dokončením investiční vlny a podobně. Ale jeho p o h y b za delší období -— a 15 let je dosti dlouhé období, a b y v y j a d ř o v a l o n ě j a k o u tendenci —- svědčí o tom, že ve všech socialistických zemích lze pozorovat tendenci k poklesu p r o d u k t i v i t y kapitálu, k poklesu efektivnosti výrobních fondů. Čím t o lze vysvětlit? Základní odpověd n a otázku, co je příčinou t o h o t o t r e n d u příkazuích ekonomik, m á co činit spíše s ideologií a politikou než se s a m o t n o u ekonomikou. P o k u d se kterákoli země rozhodne, že zdmčrnif vyřadí z aktivního fungování jediný samoregulační hosp o d á ř s k ý mechanismus, k t e r ý kcly existoval, t e d y t r h , ztrácí kriterium pro efektivní ekonomické rozhodování. S u b j e k t i v n ě stanovené ceny, odděleni hladiný velkoobchodní cli a maloobchodních cen, absence lioduotot v o r n ý c h funkcí kapitálu, zcela pasivní a p r o t o zanedbatelná úloha úrokové míry — to všeclmo z b a v u j e rozhodovací orgány možnosti přip r a v i t alternativní ekonomická řešeni a posuzovat ie podle přesných kriterií ekonomického efektu. Měřítkem hospodářských úkolů s t a n o v e n ý cli p l á n e m jsou politické priority, přičemž p ř e v á ž n ě k v a n t i t a t i v n í p o v a h y . T a k zvané intenzivní f a k t o r y r ů s t u — aplikace technologie, vědění, n o v ý c h organizačních principů, slovem inovace — nejsou p ř í k a z n i m p l á n e m stimulovány. Integrální p r o d u k t i v i t a p r á c e se r o z p a d á n a d v a ukazatele — n a prod u k t i v i t u živé práce a n a efektivnost kapitálu, z nichž p r v n í ukazatel stoupá, k d e ž t o d r u h ý klesá. Důsledkem je n e ú m ě r n ý r ů s t výrobní spotřeby, jinými slovy pokles účinnosti kapitálu. Pražský rozhlas uvedl 13. d u b n a 1971

údaj, podle kterého Československo p o t ř e b u j e ke s t e j n é m u objemu v ý r o b k u dvojnásobné množství paliv, oceli a dalších surovin než přední západoevropské země. Přidáme-li k t o m u rozestavěnost, blokující po řadu let prostředky rovnající se j e d n o m u ročnímu n á r o d n í m u důchodu země, vvsokou míru investic (v nové pětiletce se m a j í investice podílet 3 0 % n a národním důchodu), lze říci, že skutečné příčiny krizové situace československé ekonomiky nadále t r v a j í a že v rámci příkazuího systému nemohou b ý t odstraněny. Pokles p r o d u k t i v i t y kapitálu není výlučně československým problémem. J e společným problémem všech socialistických zemi, v nichž f u n g u j e příkazní hospodářský systém sovětského t y p u . Oskar Lange kdysi označil příkazní systém za "svého d r u h u válečnou e k o n o m i k u " . Má s ní v s k u t k u velmi m n o h o společného: politické priority při rozhodování, přelili žení potřeb ob} T vatelstva a opomíjení koupěschopné p o p t á v k y , preference těžkého průmyslu, inflační spirála jako důsledek odkládané kupní síly obyvatelstva, vnucování neekonomických a tedy n e a d e k v á t n í c h forem řízení j e m n é m u ústrojí hospodářského organismu. Pro válečná hospodářství je t a k é typický rychlý k v a n t i t a t i v n í r ů s t — obvykle však jednostranný; vypětí všech sil ke splnění jedineho, převládajícího cíle — za cenu vyčerpání rezerv i energie obyvatelstva; ú n a v a p r o v o k o v a n á každodenně se opakujícím i nedostatky, jež jsou zanedbatelné v období ohrožení existence s t á t n í h o celku, ale nejsou zanedbatelné v každodenním mírovém životě. V období válek je rovněž vyřazen trh, nebo alespoň p o d s t a t n ě oslabena jeho regulující f u n k c e — následkem je vznik černého t r h u , kulminace n e r o v n o v á h y a n u t n o s t léčit t e n t o s t a v dlouhým obdobím poválečné konsolidace. N u t n o s t obnovy t r h u je m o t i v o v á n a pozn a t k y moderní v ě d y o řízení. Hospodářství je systém s cílovým chováním. P r o t o lze v n á r o d n í m hospodářství aplikovat kybernetické principy: obnovit samoregulační mechanismus (trh), obnovit zpětnou v a z b u mezi výrobou a spotřebou (trh), obnovit homeostázu neboli schopnost systému přizpůsobovat se měnícím p o d m í n k á m (regulovaný trh), obnovit d r u h y informační k a n á l (k informacím plánu p ř i d a t informace trhu) atd. T r h není cílem, je n e z b y t n ý m prostředkem. Nebude to t r h svobodný, ale regulovaný, lišící se nejen od t r h u 19. století, ale i od t r h u západních zemi. Musí t o však b ý t t r h c h á p a n ý jako samoregulační mechanismus, jako jediný nás t r o j schopný zprostředkovávat každodenně miliony ekonomických operací a citlivě reagovat n a jakékoli změny podmínek. Bez obnovy t r h u (nebo, chcete-li, bez aplikace kybernetického modelu řízení v n á r o d n í m hospodářství) nelze postavit řízení socialistický cli ekonomik n a racionalni bázi hospodářské kalkulace. Víra, že k bilančnímu sestavování plánů a k jeho direktivním u k a z a t e l ů m stačí p ř i d a t computery, r e d u k u j e použitelnost kybernetiky pouze n a její technic-

kou s t r á n k u . Zpracovávají-li c o m p u t e r y nep o d s t a t n é nebo nepřesné informace, nejsou-li jim d á n a přesná pravidla pro hodnocení informací, nemůže jejich širší využití příliš pomoci. A t a k tedy, bez ohledu n a optimismus pražské propagandy, Československé hospodářské n e d u h y zůstaly nedotčeny. J a k m i l e začne pětiletka s vysokým podílem investic n a národním důchodu, některé stabilizační f a k t o r y b u d o u opět oslabeny. K a ž d á nová investiční vlna v hospodářství, opírajícím se o metodu hlavního článku a o nedostatečnou skloubenost dílčích článků s několika vymezenými prioritami, v y t v á ř í nové disproporce a nová napětí. Navíc, pro režim je nyiu n e d o s t u p n ý hlavní, p ř i t o m levný a za jiných podmínek okamžité použitelný zdroj inovací a produktivity p r á c e : kvalifikace pracovních sil. Politické čistky, které se dotkly nejen nevýrobní sféry, ale i národního hospodářství, vyřadily z aktivní tvůrčí činnosti tisíce kvalifik o v a n ý c h odborníků, Emigrační vlna ochudila národní hospodářství o nikoli n e p o d s t a t n ý počet kvalifikovaných odborníků ze všech odvětví. Byl velice oslaben i morální faktor, k t e r ý dočasně nahrazoval v p a d e s á t ý c h letech nedostatek odbornosti a ekonomických propočtů. Zdá se, že při vědomí všech těchto f a k t ů — a pražské vedení o nich musí vědět — b y se dříve nebo později mělo přistoupit alespoň lc dílčí reformě, řekněme k reformě maďarského typu, k t e r á by p o n ě k u d uvolnila skryté zdroje intenzivního r ů s t u a ldavně odbourala některé politické a ideologické limity, j e ž dnes brání jejich využití' pro hospodářskou konsolidaci. Nezdá se však, že po 24. sjezdu K S S S by se našlo v československém vedení příliš mnoho zastánců reformního kursu. V SSSR přestali mluvit 0 reformě a začali hovořit o zdokonalení plánovitého řízení — vrátili se t e d y do časů Antonína Novotného a k jeho taktice. Sověts k ý sjezd označil za hlavni nebezpečí jakékoli reformy systému — ať již " z p r a v a či " z l e v a " . Vyhlásil — n a rozdíl od dřívějšího ideologického boje — ideologickou válku všem neortodoxním interpretacím marxismu-lcninisiiiu. Nezdá se proto b ý t pravděpodobné, že v bezprostřední budoucnosti b y se mohl řídící systém československého hospodářství přizpůsobit změněným p o d m í n k á m . Navíc v SSSR převládá iluze, že technickovědecká revoluce může b ý t uskutečněna v rámci starého s y s t é m u (neostalinismus plus computery) a za v y d a t n é hospodářské pomoci západní E v r o p y (zejména západního Německa) a J a p o n s k a . V Praze jsou si vědomi neméně dobře než v Moskvě, že obnovení samo regulačního mechanismu v národním hospodářství v y ž a d u j e decentralizaci rozhodovacích procesů z centrálních orgánů do podniků; nahrazení byrokratického řízení samosprávou zaměstnanců; st upek neuspokojeným p o t ř e b á m a t e d y 1 sociálním z á j m ů m obyvatelstva. Uskutečnění takové reformy b y znamenalo ohrožení základ ů byrokratického systému, zejména za situace, k d y nemůže počítat n e j e n s podporou, ale

ani s blahovolnou neutralitou o b y v a t e l s t v a . N a druhé s t r a n ě režim je si v ě d o m — zejména p o polských událostech — že čím více u t á h l šrouby v ideologii a v politice, t í m m é n ě si m u ž e dovolit citelné p o r u c h y v ekonomice. Výsledkem b u d e — těžko ovšem říci, n a jak dlouho — lavírování mezi n á v r a t y k centralismu a ú s t u p k y ve prospěch spotřebního t r h u . N u t n o říci, že československé hospodářství m ů ž e v y d r ž e t t a k o v é zacházení ještě dost dlouho — je skutečně obtížné zničit jakékoli moderní hospodářství, zejména k d y ž je zapojeno do širšího celku R a d y v z á j e m n é hospodářské pomoci a jeho problémy mohou b y t rozředěny v širším k o n t e x t u celé východoevropské ekonomiky. J e n o m ž e o t á z k a není, zda m ů ž e československé hospodářství přežit, n ý b r ž zni: Muže p ř e k o n a t svou vnitřní krizi a s r o v n a t se aspoň se západoevropskou úrovní? P o k u d n e b u d e osvobozeno od p o u t příkazního systému, b u d e jen přežívat, nikoli prosperovat. K udržení současného režimu : :o stačí. Nestačí t o však k t o m u , aby režim získal d ů v ě r u a p o d p o r u obyvatelstva. P r o t o se b u d e i n a d á l e p o h y b o v a t v u z a v ř e n é m kruhu, stále ve s t ř e h u před m o ž n ý m souběhem politických a hospodářských krizových jevů, stále v nejistotě, co přinese jakýkoli vnější otřes nebo změna poměrň 11a v ý c h o d od našich hranic. Kdokoli může n a m í t n o u t , že t o t o je velice pesimistický pohled n a věc, že nemusí b ý t

Plynovod *

zcela v souladu s každodenní zkušeností obyvatelstva. Nemyslím, že t o t o je pohled pesimistický; spiše si myslím, že je t o pohled realistický. Začátkem šedesátých let režim také tvrdil, že příčiny krise jsou překonány. K d y ž se v roce 1965 podařilo obnovit, p o d v o u poklesech, opět růst národního důchodu, oficiální ekonomové v t o m viděli začátek nového vzestupu. Že t e n t o zdánlivý vzestup skončí hospodářskou, politickou a morální krizí N o v o t n é h o režimu o pouhé d v a roky později, nepřišlo nikomu z jelio o b h á j c ů vůbec n a mysl. P a k t , že v pří kázních systémech je ekonomika podřízena politice, je jistě význ a m n ý . P a k t , že politbyro může skoro všechno, je neméně v ý z n a m n ý . Leč politika si nemůže podřídit ekonomiku absolutně a činy politbyra nejsou všemocné — naposledy t o potvrdil osud Gomulky a jeho d r u h ů . Vrátíme-li se v závěru k tabulce o r ů s t u kapitálových koeficientů, snáze pochopíme, proč období 1960-65 bylo počátkem ekonomick ý c h reforem v celém sovětském bloku. Pouze o jediné zemi můžeme říci, že v ní r e f o r m a p o k r a č u j e j a k ž t a k ž uspokojivě. T o u t o zemí je Maďarsko. V Československu, k t e r é reformu potřebovalo nejnaléhavěji, jsme svědky náv r a t u do z a č á t k u šedesátých let. J e zřejmé, že politika si opět podřídila ekonomiku. T o t o je stav, k t e r ý zatím nelze změnit. Není t o však stav, n a k t e r é m lze stavět budoucnost.

"Družby"

*

Přes projektovou nepřipravenost je Československu vnucena výstavba plynovodu, který má být pro Sovětský svaz jedním z trvalých přínosů západních valut. Od hranice SSSR povede jeho trasa. Slovenskem (4SO km) potrubím o průměru 120 cm až do vesničky Jablonica, kde se potrubí rozdvojí na dvě trasy s průměrem 90 cm, z něhož jižní Část bude směřovat na Rakousko a do Itálie, a severozápadní větev na NDR a NSR. Celková trasa plynovodu bude přes Československo měřil 1.200 km. To představuje desetitisíce čtverečních kilometrů devastované půdy v hustě zalidněné krajině. Nejprve měl plynovod, vést přes Polsko, ale sovětská vláda, oznámila, že "Československá vláda, požádala Sovětský svaz, aby plynovod vedl přes Československé území". Počáteční rozpočet plynovodu vedoucího pouze přes Československo je odhadován na 11 miliard Kčs, ale již nyní se ukazuje, že tato Částka bude vysoko překročena. Československo bylo donuceno tuto výstavbu samo financovat. Značnou položku, v západní měně, bude reprezentovat potrubí pro 1.200 km dlouhou trasu, které Československo musí prostřednictvím SSSR platit západoněmecké firmě MANNESNANN A. G. Podle výpočtů některých čs. ekonomů bude návratnost obrovské investice spojené s výstavbou plynovodu sedmdesát let {///). Vedle této pro Československo značně ztrátové transakce a navíc značné devastace půdy, zničení celých lesních pásů, vodních toků a narušení silniční a železniční sítě, hrozí obyvatelstvu, sídlícímu v okolí trasy plynovodu (v průměru asi do vzdálenosti 20 km po obou stranách) stálé nebezpečí. Podle projektu se v potrubí počítá s tlakem okolo 70 atmosfér při teplotě kolem až 70ti —- až osmdesáti — stupňů Celsia. V Sovětském svazu na trase plynovodu v délce 300 km, kde v celé oblasti není větší osady (potrubí o sile 67 cm) dochází každým rokem asi ke třiceti katastrofám. Samozřejmě, Že toto nebezpečí stoupá u zcela nevyzkoušeného projektu a navíc ve velmi hustě osídlené zemi, jakou je Československo. Zde bludné elektrické proudy, zejména od železniční sítě, zcela jistě toto nebezpečí zvýší. Už nyní se např. odborníci obávají, že severozápadní trasa plynovodu, která povede v blízkosti Havlíčkova Brodu, může být pro obyvatele tohoto Českého města stálým nebezpečím, zejména když sovětskými odborníky navržená regulační technika se už v projektech jeví jako nedostatečná.

16

ČÍNA TŘETÍ SVĚTOVÁ VELMOC První americké kroky k normalizaci v z t a h ů s Čínskou lidovou republikou jsoxi p a t r n ě nej důležitější mezinárodní událostí tohoto roku. J e více než pravděpodobné, že s odstup e m doby je budeme hodnotit jako událost historickou. Mezinárodní situace po druhé světové válce byla až dosud charakterizována n o v ý m přerozdělením světa a sfér vlivu mezi toliko dvě velmoci: SSSR a USA. SSSR převzal do značné míry roli Německa v Evropě (československá zkušenost je dobrou ilustrací tohoto faktu), Spojené s t á t y roli J a p o n s k a v Asii, a obě velmoci, opírajíce se o svou atomovou a raketovou sílu, se pustily do u r p u t n é soutěže o nástupnictví po dvou dalších světových velmocech z doby váleěné a předválečné: Velké Británii a Francii. Spojené s t á t y si doslova obuly francouzské boty v Indočíně, kdežto SSSR s m n o h e m větším úspěchem obsadil p r á z d n ý prostor vzniklý n a Blízkém a Středním Východě (arabský svět, ale i Indie a Ceylon, o Afganistánu nemluvě) odchodem Velké Británie a její přeměnou v mocnost více méně evropskou. A zatímco obě světové velmoci vedou tichý zápas o poslední dosud volný kontinent, Afriku, r ý s u j e se už n a obzoru změna dosavadní situace. Sovětský svaz se v y r o v n á S p o j e n ý m s t á t ů m vojenskou silou. Ve všech ostatních parametrech za nimi daleko zaostává, a zaostává dokonce i za celou řadou dalších menších mocností. J e h o role d r u h é a jediné další světové velmoci je d á n a právě jen v o j e n s k ý m potenciálem, rozlohou a počtem obvvatelstva. A především tím, že není, či lépe nebylo dalších p r e t e n d e n t ú . J e daleko více z á j m e m SSSR než z á j m e m USA t u t o situaci za každou cenu udržet, protože přítomnost dalších světových velmocí v mezinárodni aréně n u t n ě zredukuje mezinárodní roli SSSR a tím prohloubí vnitřní krizi neostalinského systému. K o ř e n y sovětsko-čínského konfliktu jsou p r á v ě zde. K d y ž ztroskotal — podobně jako kdysi v Jugoslávii, ale t e n t o k r á t s nezměřitelně většími důsledky — pokus o ovládnutí Číny pod rouškou přátelství a pomoci, nastoupila Moskva druhou cestu. Cestu, kterou b y J . F. Dulles nazval zadržováním a zatlačováním. I Čína, podobně jako Blízký a Střední Východ či Jihovýchodní Asie, se po d r u h é světové válce totiž jevila jako volné dědictví po poražených či oslabených velmocech. Z p r v u americká a později i sovětská politika t u byla a je d i k t o v á n a jen a jen sna-

hou nezmeškat v zápase o nástupnictví při novém dělení světa a sfér vlivu. Čínským k o m u n i s t ů m se však podařilo, co se nepodařilo po staletí nikomu před nimi. Z p r v k ů evropského marxismu ve všech jeho podobách, včetně stalinské a titovské, vyrobili soudržnou, dostatečně jednoduchou a srozumitelnou ideologii, náboženství, jež jediné mohlo sehrát sjednocující roli na obrovském, etnicky i jazykově značně heterogéním kontinentě. Všechny dosavadní pokusy o interpretaci maoismu a kulturní revoluce — ať už podnikané m a r x i s t y či a n t i m a r x i s t y — ztroskotaly n a tom, že v rozporu s Marxem interpretovaly toliko ideologii a nikoli skutečně probíhající politicko-ekonomický |)roces (1). Cína prostě plní úkoly záklachu industrializace a v y t v á ř e n í centralizovaného s t á t u pod p r a p o r e m náboženství, ideologie, které si k t o m u účelu vytvořila a jež v procesu kult u r n í revoluce učinila j e d n o d u c h ý m a srozumitelným evangeliem mas. T a k jako jiní v jiných historických obdobích pracovali n a podobných úkolech pod jinými prapory (třeba p o d p r a p o r e m reformace, puritanismu, anglikánství), plnícími naprosto stejnou historickou funkci. S podobnosti v nmohém až příliš nápadnou, a b y mohla u j í t jen trochu pozornějšímu pozorovateli. Vytvoření sjednocující, srozumitelné státní ideologie, o kterou se může opřít plnění ťtkolů Čínského s t á t u u v n i t ř i navenek, umožnilo přetvoření Číny z kolbiště velmocenských zájmu ve velmoc. T a t o velmoc je pochopitelně v důsledku své celkové zaostalosti vnitřně slabší než ostatní i menší mocnosti (podobně jako SSSR, í když v jiných parametrech), ale vojenskou silou, rozlohou a jmenovitě počtem obyvatelstva t e n t o nedostatek plně nahrazuje. Navíc m á v sobě obrovský dynamismus vytváření centrálizovanélio s t á t u a základní industrializace (který se splněním těchto úkolů přeměnil v SSSR v re akční konservativismus). ( l ) Československá zkušenost se SSSR dobře ukázala, že ideologie je toliko "falešným v ě d o m í m " a že Marxova varování v t o m t o směru stále platí. Francouzský marxistický filosof, člen F K S , L. Altliusser, říká dosti přesně: "Ideologie je s y s t é m představ (obrazů, m ý t ů , idejí, konceptů, jak k d y h v y b a vený vlastní logikou a vlastní řečí, jemuž připadlo historicky existovat a plnit historickou úlohu u v n i t ř určité společnosti..

17

Spojené s t á t y , zdá se, začaly c h á p a t co se stalo dřív, než nmozi marxisté. Navzdory své posedlosti an ti komunismem, z něhož učinily dokonce součást vlastní s t á t n í ideologie, dokázaly r o z t r h n o u t ideologický závoj, k t e r ý je oslepoval, a uvidět skutečnost. Začaly chápat, že čínská ideologie je čímsi j i n ý m než si mysleli a že je jejich systému nebezpečná toliko p o t u d , p o k u d b u d e moci b ý t díky naproste izolaci i n t e r p r e t o v á n a j a k o ideologie moderního socialismu. Začal chápat, že udržování situace, ve k t e r é všeclmo závisí toliko n a dvou velmocech, není v jejich z á j m u a d á v á konservativnímu a krizí z m í t a n é m u režimu v Moskvě příliš m n o h o moci v základních o t á z k á c h světové politiky. Moci, k t e r á může b ý t v r u k o u t a k o v é h o režimu k r a j n ě nebezpečná (2), Ale Spojené s t á t y začaly zřejmě c h á p a t i n ě k t e r e jiné věci. N a p ř í k l a d tu, že ve Vietn a m u b o j u j í v t u t o chvíli už jenom za z á j m y Brežněvova vedení v SSSR. J e d i n ě ono m á totiž životní z á j e m n a tom, a b y Čínské lidové republice nebyla p ř i z n á n a její sféra vlivu v jihov3^chodní Asii a aby p ř i t o m celá tíha t o h o t o velice pochybného podnikání ležela n a druhé velmoci a n a decimováném vietnamském lidu. Nebo to, že spoléhat jak b u d o u jednou těžit z konfliktu mezi o b ě m a "komunistickým i " mocnostmi, je spekulace k r a j n ě nebezpečná, k t e r á m ů ž e —• podobně j a k o v p ř í p a d ě d r u h é světové války —, vést k novému světovému, t e n t o k r á t p a t r n ě n u k l e á r n í m u konfliktu. Ve k t e r é m by nakonec logika věcí dovedla TJSA po b o k ČLR, v z á j m u zachov á n í jisté světové r o v n o v á h y . A konečně začínají USA chápat, že systém dvou světových mocností, j a k o ho pomohly —- spíš v z á j m u stalinismu než v z á j m u v l a s t n í m — v y t v o ř i t s t u d e n o u válkou, neodvolatelně umírá. Ve světě už existuje velmoc třetí, Čínská lidová republika, k t e r á z a u j m e v nejbližších letech, ne-li měsících, své velmocenské postavení v mezinárodní aréně, a to b u d j a k o velmoc S p o j e n ý m s t á t ů m nepřátelská, nebo j a k o velmoc nikoli nepřátelská. A t o je p o d s t a t n ý rozdíl. — Ale n e j d e j e n o Čínu. V příštích desetiletích vstoupí n a světové kolbiště ještě d v ě další velmoci. První b u d e znovu Japonsko, se svou vlastní obrovskou oblastí z á j m ů a vlivu v jihovýchodní Asii, jež b u d e o d p o v í d a t jeho ekonom i c k é m u potenciálu. A o něco později — ale m o ž n á ne t a k pozdě, j a k se m n o h ý m zdá — E v r o p a . Vymezení hranic t é t o E v r o p y je otázkou stále otevřenou, k t e r á se b u d e řešit p r á v ě v rámci nového přerozdělení světa nikoli už mezi dvě, ale v t é t o fázi znovu mezi p ě t velmoci. A t o se n á s b u d e velice týkat. (2) J a k o by t u USA pochopily lekci z ned á v n é předválečné minulosti, k d y tehdejší velmoci nebyly ochotny u z n a t existenci a roli velmoci nové a daly t a k staré, konservativní a ve důsledku vnitřní krize stále agresivnější mocnosti absolutní moc n a d válkou a mírem.

18

Cína je p r v n í e t a p o u t o h o t o nového vývoje, k t e r ý m á všechny šance b ý t v ý v o j e m m í r o v ý m (v t o m smyslu, že n e b u d e výsledkem třetí světové války). J e j í konflikt se SSSR není sporem o interpretaci ideologie n ý b r ž základním konfliktem mocenským. Číňané první pochopili n a j a k é m principu a n a j a k ý c h základech spočívá postavení SSSR jako d r u h é světové velmoci a měli jediní dost síly vyvodit z toho pro sebe důsledky. Zdánlivá slovní podobnost s t á t n í ideologie obou zemí mění n a t o m t o základním konfliktu právě tak málo j a k o katolicismus či pro test a u t ismus měnily n a mocenských konfliktech v E v r o p ě minulých staletí. Historická tradice i k o n k r é t n í situace mluví v t u t o chvíli daleko spíš p r o zlepšeni americko-čínskýcli vztahů, pro rychlý přechod od s y s t é m u dvou světových mocností k s y s t é m u t r o j mocenskému. B u d e z a j í m a v é sledovat, j a k b u d e reagovat sovětská zahraniční politika, k t e r á oficiálně t e n t o v ý v o j vždy podporovala —• n e j p r v e proto, že se zdál v jejím zájmu, později proto, že se nezdál reálný v důsledku amerického odporu. Kdoví, zda se jednou n e s t a n e m e svědky americko-čínské f r o n t y proti j a p o n s k é m u požadavku role č t v r t é velmoci, p o d p o r o v a n é m u SSSR, Ale to už je jiná kapitola pro pozdější budoucnost. . . ' Dalimil

Bezpráví na Karlově

Universitě

Po j a r n í m vítězném zápase čs. hokejistů n a d m u ž s t v e m SSSR ve Švýcarsku usilovala bezpečnost v Praze, a b y za každou cenu dostala za mříže n ě j a k é "kontrarevolucionáře". Zvláštní pozornost při t o m věnovala Václavskému náměstí. Dva studenti druhého ročníku m a t e m a t i c k o fyzikální f a k u l t y Karlovy university se ten večer zastavili n a chodníku, aby si zapálili cigarety. Příslušník bezpečnosti je slovy " t a d y se n e p a r k u j e " vyzval, aby pokračovali v chůzi. N a vyslovený údiv odpověděl žádostí o občanský p r ů k a z . Protože jej s t u d e n t i neměli u sebe, byli odvedeni k zjištěni na stanici. J e j i c h "přeČin" byl ohlášen f a k u l t ě a rektor požadoval bezpodmínečné vyloučení obou s t u d e n t ů . K á n u i komise odhlasovala však jen d ů t k y , a zdálo se, Že záležitost t í m b u d e skončena. V zápětí však následovala dvouhodinová n á v š t ě v a prorektora H e n d r y c h a, p a k pozvání d ě k a n a "výše''-spolu s předsedou k á r u e komise a předsedou stranického v ý boru, p a k nové zasedání kárné komise, které vyloučení odhlasovalo. Dva d n y n a t o byli o věci informováni d ě k a n e m posluchači, avšak jen p o ročnících, při čemž pouze posluchači p á t ý c h ročníků se odvážili diskut o v a t o správnosti trestu. Učitelé f a k u l t y a jejich organizace nebyly vůbec informování a nemohli se p r o t o ani v n e j menším proti bezpráví v y j á d ř i t .

r

Úvahy

o jedné

porážce ERNST

"Otázky, Odpovědi, Otázky!" Tak se jmenuje velkolepá kniha, kterou právě uveřejnil německy komunista Robert Hávem ann. 1 *y loučen ze sírany, zbaven jakékoli možností vědecké práce, ztratil nyní tento Člověk, odsouzeny za Hitlera k trestu smrti, všechno, co mu mohla nabídnout NDR; neztratil však svůj pevný postoj, svou ryzost, své smýšleni. Mnozí se ho táží: Neusadil jste do hry příliš mnoho? V roce 1933 byl nacisty vyhozen z Ústavu císaře Viléma, 1943 byl jako bojovnílk odboje proti nacismu odsouzen k smrti, 1949 byl opět vyhozen z Ústavu císaře Viléma, tentokrát od Američanů, 1964 byl vyhozen z SED, z University Viléma Humboldta, z Akademie věd — a to vše jen proto, jelikož zaujímal politické stanovisko až do nejzazŠich důsledků. A výsledek? Odpovídal očekáváním? ITavem ann přiznává omyly, chyby, iluze. "Avšak socialismus není žádnou iluzí. . . i když prozatím zůstává jen nadějí" dodává. Tato naděje již není plodem víry, nýbrž je založena na reálných možnostech a věcných úvahách. Zajisté: je pohodlnější, žít bez této naděje, která neustále nabádá k netrpělivosti. Avšak bez takové naděje, když se člověk stáhne do malého světa svého vlastního Já, když se zřekne možnosti překonat sebe sama, stává se pomocníkem všeobecného odlidštění. Panuje přesvědčení, že je dobrým člověkem ten, kdo neruší pořádek. Johann Nestroy před 150 lety zvolal k vídenskému obecenstvu: "Být dobrým člověkem, to mnoho neznamená! Je velmi málo zlých lidí, a přesto se ve světě děje tolik zla; největší Část tohoto zla spadá na účet oněch mnoha, mnoha dobrých lidí, kteří nejsou právě ničím jiným, než dobrými lidmi!". Vládci toto neradi slyší. Ti právě potřebují ty mnohé, mnohé dobré lidi, kteří nejsou právě ničím jiným, jiež dobrými a hodnými pořádnými lidmi. Žijeme ve světě, v němž je nutná společnost se společným vlastnictvím, solidaritou, s kombinaci plánování a iniciativy, to však se zdá být nedosažitelným a nepravděpodobným. Je to však nutnou věcí, nebot rozhodující problémy nelze vyřešit hospodářstvím založeným jen na zisku, nelze je vyřešit velmocenskou politikou a nacionalistickou omezeností, nýbrž jen mezinárodni spoluprací rovnoprávných národů. Zdá se to být nedosažitelným, jelikož v důsledku stalinistické deformace socialismus ztratil svou přitažlivost pro národy moderní průmyslové společnosti, a zdá se to být nepravděpodobným, jelikož moderní výrobní sily vedly k ohromné koncentraci moci, hmotné a psychické vlády nad lidmi. Abychom dosáhli onoho v nynějším okamžiku nepravděpodobného, avšak

FISCHER

pro celé lidstvo tak nutného cite, musíme využit všech zdrojů fantazie, inteligence, odvahy. Zažili jsme tedy onen rok 196Š, rok velikých naději. Ve Francii to nečekané, slibné hnulí dělníků a studentů. I7 Ceskoslovensku nenásilnou demokratickou revoluci, vykročení k socialistické demokracii, Avšak neskončilo tohle všechno porážkami? Nepotvrzuje výsledek právě onu zdrženlivost pragfnatiků? Nebylo všechno jen chybou? Tuhle otázku nevnáŠejí jen okamžití vítězové mezi poražené. Solidarita, která ještě po určitý Čas působila dále, je touto otázkou rozkládána. Boj za veliký cíl sjednocuje lidi, porážka je rozděluje. Mnozí z oněch kdysi takovou důvěrou nadchnutých bojovníků mají nyní pocit, že byli strženi do nemožné záležitosti. Jiní, ti kteří neresignují, sdružují se do malých, vzájemně si nedůvěřujících skupin. A opět jiní se zříkají jakéhokoli společenského zaměření, stávají se cyniky a pragmatiky. Přes porážky není možno se přenést nějakým podf ukem. A však stejně nesmyslné by bylo, přijmout porážky definitivně. Neexistuje Žádný konec onoho právě tak různorodého jako vše zahrnujícího boje o svobodu a sebeurčení, o nejen zdánlivout nýbrž o faktickou rovnoprávnost. Dvojí působí dále: společný boj o veliký cil nevyvolal jen v každém jednotlivci nečekané síly, nýbrž zintenzívnil je navíc sdruženými silami všech ostatních. Do té chvíte byli všichni jen "ti ostatní" a najednou jsme všichni byli "My". Ti, které jsme včera znali jako nenápadné, egoistické lidi, stali se solidárními, přátelskými, statečnými lidmi. Ze všech vyzařovalo společné Štěstí, Že nejsou jen oněmi, kteří trpí vývojem, nýbrž Že sami vývoj spoluvytváří. Vyzařoval z nich společný zážitek, že je možné otřásl a změnit to, co se vytvořilo jako moc nad nimi. Při takových hnutích se v hlavách již předem vytváří ono dosud nedosažené, ona konkrétní utopie svobodné společnosti. At tak či onak, ve Francii došlo k jedinečné národní stávce dělníků a studen til, a v posledních měsících roku 1968 stálo za DubČekem, za K*SC-Í, více než 80% národa, více než vilbec kdy do té doby stálo za nějakou komunistickou stranou. Takové zážitky, lakové zkušenosti mas nelze vyhladit přechodnou porážkou a malomyslností. Bylo by nezodpovědným optimismem, očekávat obrat v krátké době; avšak nejen postoj Československého lidu, nýbrž také protest většiny komunistických stran byly vážným varováním pro ruskou velmocenskou politiku. A všechny melhody takzvané "normalizace" nemohou znovu vytvořit dřívější slav. Monolitní marxismusleninismus je mrtev; dále žije marxismus v různorodosti mnoha variant, jež zaručují jeho

19

životaschopnost. Ona mylná představa, že ruská velmocenská politika by mohla jako náhražka za socialistické cíle získat národy, vyvolá námitkv i v Sovětském svazu. Nedovoluji si nikterak dodávat zvenčí odvahu lidem, kteří maji nyni těžký život po porážce. Prokázali obdivuhodnou od v a h 11 a dodali o d váhu tisícům z nás, abychom pokračovali v boji za společný cil. Porážky, ztracené iluze, nově získaná poučeni, otázky, odpovědi, otázky, a nezdolná naděje, rozhodnost přispět ke vzniku svobodné společnosti, tedy společnosti jež je oním nepravděpodobným, avšak tak nutným a nezbytným cílem.

Socialistické pašování Československý "socialistický" zahraničil* obchod se stal před několika málo t ý d n y hrdinou velkého pašeráckého s k a n d á l u v N S R . Neměl jsem bohužel p ř i s t u p k západon ě m e c k ý m novinám, které o p ř í p a d u píší, a t a k — než uvedu několik podrobností o přísně t a j n é československé oficiální reakci — zopakuji stručně 11a základě zdejších informací, co se vůbec stalo: P ř e d několika t ý d n y byly ve F r a n k f u r t u n a d Mohanem zabaveny d v a k a m i o n y ČSAD a celý jejich náklad, řidiči strávili 24 hodiny ve vězení a JpciJv se mohli vTátit domů. Podle dodacích listů přivezly k a m i o n y "plastické regenerační hadice", ale protože t e n t o popis neodpovídá mezinárodní celní nomenklatuře, dali západoněmečtí celníci otevřít j e d n u z beden a zjistili, že jsou v ní americké cigarety. Ani v ostatních bednách nebylo po "regeneračních h a d i c í c h " ani p a m á t k y : oba kamiony přivezly do F r a n k f u r t u celkem p ě t milionů kusů amerických cigaret. Rovněž ve skladištích dalších zákazníků v Mnichově a ve S t u t t g a r t u , k t e r ý m p ř e d n e d á v n e m přivezly zboží československé kamiony, se našlo veliké množství amerických cigaret, nepodařilo se v š a k dosud p r o k á z a t , že pocházejí z Československa. Konečně další velký p ř í p a d pašeráctví byl odhalen i v Itálii a t a k é zde ú d a j n ě " s t o p y vedou do Československa". Československý zahraniční obchod byl t e d y usvědčen z pašování zatím pouze v p ř í p a d ě d v o u k a m i o n ů ve F r a n k f u r t u . Československé daňové p o p l a t n í k y b u d e t a t o o s t u d a s t á t 400 000 švýcarských f r a n k ů n a p o k u t ě za zneužití dvou k a r n e t ů , dále 11 feniiců celního p o p l a t k u za každou cigaretu (při pěti milionech t e d y 550 000 DM), cenu zabaveného zboží a dosud neurčenou částku n a p o k u t ě za pašování. Co se vlastně stalo: V březnu došly do Československa tři vagony amerických cigaret (celkem 15 milionů kusů) n a adresu výsadní společnosti česko-

20

slovenského zahraničního obchodu K E R A M I K A . P o k u d čtenáři není jasné, co m á ker a m i k a společného s cigaretami, je n u t n o vysvětlit, že československé podniky zahraničního obchodu m a j i sice n a papíře rozděleny o k r u h y výrobků, jimiž m a j í obchodovat, a l e ' z d a l e k a t o t o rozdělení nedodržují. P r á v ě zmíněná K E R A M I K A například obchoduje i látkami, fotografickými papíry a m n o h ý m jiným. Nuže — odpovědní činitelé K E R A M I K Y dali odvézt ony tři vagony amerických cigaret n a celkem n e n á p a d n é malé nádraží" v Hořovicích (asi 50 k m od Prahy) o osobně se dostavili k převzetí zásilky. Okamžitě z vagonů ji však dali přeložit do kamionu hořovického podniku nákladní dopravy ČSAD. Není přesně známo, jestli při otevření vagonu byli celníci, skutečností však je, že ani jedna b e d n a cigaret nebyla otevřena. A rovněž celník, k t e r ý m á podle předpisů b ý t p ř í t o m e n nakládání k a m i o n u a p a k kamiony ilmed zaplombovat, se dostavil t e p r v e tři d n y p o naložení a zaplomboval kamiony bez jakékoli kontroly. P a k k a m i o n y odjely do NSR, v y b a v e n y d o k u m e n t y , v v nichž se vyskvtoval jenom název p o d n i k u ČSAD v Hořovicích a o původn í m adresátu a příjemci zásilky, podniku zahraničního obchodu K E R A M I K A , v nich nebylo ani zmínky. K d y ž celá aféra vybouchla, začaly se ji přirozeně z a b ý v a t i československé bezpečnostní orgány. Zdá se ovšem, že dělají všechno možné, a b y hlavní vinici zůstali v přítmí, a že k odpovědnosti b u d o u voláni pouze představitele podniku ČSAD v Hořovicích a celní úředník, k t e r ý před zaplombováním nekontroloval n á k l a d kamionu. Představitelé podniku zahraničního obchodu K E R A M I K A se při vyšetřování h á j í poz o r u h o d n ý m způsobem: tvrdí, že k pašeráctví došlo " v e s t á t n í m z á j m u " a že t o nebyla iniciativa jednotlivců, toužících po obohacení. Výnos tohoto špinavého obchodu p r ý měl sloužit j e d n o m u obchodnímu p a r t n e r u v e Vídni, Jehož íirma stojí před konkursem, a k t e r ý měl b ý t t í m t o způsobem zachráněn. To je zřejmě t a k é důvod, proč se v československých sdělovacích prostředcích o aféře dosud neobjevila ani řádíc a. J e to ostatně argumentace, k t e r á zní docela pravděpodobně. Vyloučíme-li o p r a v d u "iniciativu jednotlivců", p a k by výnos t o h o t o "socialistického p a š o v á n i " mohl sloužit zhrub a řečeno jen d v ě m a m o ž n ý m j i n ý m cílům: 1) B u d československé s t á t n í pokladně, ve k t e r é je — t o je všeobecně známo — t a k málo t v r d ý c h valut, že je každá k a p k a dobrá. 2) Nebo n ě j a k ý m účelům za hranicemi — ať už jsou t o účely ekonomické, politické nebo špionážní. Obě t y t o alternativy však m a j í společnou slabinu: americké cigarety jsou zboží sice velmi žádané, ale jejich velkoobchodní cena je velice nízká. V i n f o r m o v a n ý c h kruzích zde v Praze se tvrdí, že obsah obou zabavených k a m i o n ů měl přinést pouze cca 1000 dolarů

čistého zisku. A t o je jisté částka t a k zanedbatelná, že by nuioho nepomohla ani československé s t á t n í pokladně, ani o n o m u vídeňskému obchodnímu partnerovi. Jestli však nadále vyloučíme '' iniciativu j ednotli vců'', p a k se vysvětlení nabízí samo: zatím se provalil skandál pouze se třemi vagóny amerických cigaret, které došly n a nádraží v Hořovicích."" J e n ž e — byly to o p r a v d u jenom t y t o tři vagony? V kruzích pražského ministerstva zahraničního obchodu se trousí pověsti, že podniku K E R A M I K A docházely tři vagony amerických cigaret k a ž d ý měsíc. To b y za* rok dělalo už 36 vagonů. A dále: zúčastnil se těchto machinací pouze podnik K E R A M I K A ? A šlo jenom o americké cigarety ? Zdá se, že za n ě j a k o u d o b u v y j d e v R u d é m p r á v u oficiální zpráva o usvědčení a Potrestání pašerákň z hořovického p o d n i k u ČSAD. O " s t á t n í m z á j m u " v ní n e b u d e zcela určitě ani slovo. " S t r a n i c k ý a s t á t n í z á j e m " je, u t u t l a t t e n t o neuvěřitelný skandál — první pašerácký p ř í p a d "socialistického" zahraničního obchodu, k t e r ý se provalil.

Proč 21. srpen? Soudím, že 21. srpen 196S nebyl omylem. Nebyl nedorozuměním. Nebyl výsledkem des~ informací. 21. srpen má svou tvrdou logiku, opřenou o uspořádáni věcí v tom společenství, jemuž se Uká socialistický tábor. Základním a rozhodujícím Činitelem tohoto tábora je Sovětský svaz, jedna ze supervelmocí. Socialistický tábor je vnitřně uspořádán podle potřeb a zájmů této supervelmoci. Nástrojem uplatňování těchto potřeb a zájmů je známý organizační princip — demokratický centralismus. Podle něho —jak se dosud praktikoval — o všem se rozhoduje v určitém centru. A toto rozhodnutí se dává vždy k souhlasnému potvrzení míst mimo centrum. Takto pojatý princip byl nejdřív vyzkoušen a zaveden v jedné zemi. Pravděpodobně lam sehrál významnou roli v procesu integrace mnohonárodního státu, v němž byly hluboké rozdíly národnostní, vzdělanostní, sociální a jiné. A po druhé světové válce byl takřka automaticky tento organizační princip rozšířen na celou oblast tak zvaného socialistického tábora. Protože se tento systém vedení a Uzení rodil a propracovával v období Stalina, Hká se mu strtiČně stalinismus. Nebo: stalinský model socialismu. Základním předpokladem plného uplatnění stalinismu ve vztazích mezi centrální velmocí a ostatními částicemi socialistického tábora byla likvidace téže o národní cestě k socialismu. Nechut Jugoslávie podřídit se tomuto základnímu požadavku stalinismu

vedla k její exkomunikaci. Budemc-U sledovat vývoj vztah ú fnezi Jugoslávii a Sovětský))! svazem, zjistíme, že ideologické obviňováni Jugoslávie z revisionismu je přímo závislé na její podpoře národní cesty k socialismu u jiných Částic socialistického tábora. Stalinismus vyžaduje kázeň mezi centrem a periferními oblastmi socialistického tábora. A podmínkou této kázně je disciplina uvnitř každé oblasti. Je to vyzkoušené hierarchické uspořádáni vztahů. Je to uzavřený systém hodnot. Socialistický tábor — schematicky z názornČno — má podobu obrovské pyramidy, složené z jedné veliké a několika menších pyramid. Na vrcholu té obrovské pyramidy stoji mocenské centrum určujícího a rozhodujícího faktoru socialistického tábora — vedeni komunistické strany Sovětského svazu. I když jsou dávno zrušeny různé mezinárodní organizace, fakticky existuje podřízenost malých pyramid tornu h la v n i i n u n t oče 11 s k én i u ce 1 it r i i, I\ ažd á 111 a lá pyramida má svůj vrcholek — vedení komunistické strany té které oblasti. Toto vedeni má mít uspořádánu svou oblast podle principu demokratického centralismu tak, aby mohlo rozhodovat a tedy i odpovídat za všechny úseky společenského života — politiku, hospodářství, kulturut tisk, za všechno. Jedině tak může být tento systém zcela uzavřený. Jedině tak může spolehlivě fungovat. Jedna pyramida zapadá do druhé, vzájemné se podpírají a vytvářejí obrovskou pyramidu socialistického tábora. Takový je zájem a taková je potřeba vrcholu této pyramidy. 20. sjezd v roce 1956 celou složitou a přitom jednoduchou pyramidou pořádně zahýbal. Ale neotřásl základním principem vzájemných vazeb. A kdekoli došlo k pokusu o narušení vazeb, volala se tato oblast okamžitě k pořádku — někdy prostředky vojenskými (to je historie madarská), jindy prostředky politickými (to je historie polská). Dříve Či, později se všude došlo k -plnému respektování záhladnih o pri;ici pu stalinskéh o modelu socialismu. Takové jsou zájmy a potřeby Sovětského svazu, jak vidí své historické poslání ve světě. — Ještě bych dodal: 20. sjezd přesto zanechal na stalinismu stopy. Zbavil ho nejkřiklavějších nehumánností. Máme od té doby co Činil se stalinismem poněkud zhumanisovaným. Nejdřív v Sovětském svazu. Po něm v ostatních oblastech. Polednový vývoj v Československu šel dál. Rozrušoval vazby uvnitř té naší malé pyramidy. Různé oblasti společenského Života dosahovaly dost vysokého stupně svobodného konání. Tisk dokonce způsobil, Že začalo odehrávat samostatnou politickou roli samo veřejné mínění. Z lidí se stávali opravdoví svobodní občané. To právě byla nej větší r á n a stalinskému modelu socialismu. V Československu se začala rozpadat kamenná podoba pyramidy. A když se přiblížilo datum komunistického sjezdu, který by konstituoval rozrušení stalinismu a nastolení pluralitní socialistické společnosti (jak ji známe z programu italských komunistů), přišel logický zásah: 21. srpen 1968. Vývoj v Československu se srazil se zájmy a potřebami Sovětského svazu. A protože byly

21

vyčerpány všechny politické prostředky k :tistaveni tohoto vývoje, daly se armády na pochod. Když se dívám na naše předsrpnové úvahy o tom, ze k něčemu podobnému nemůže dojit, protože by to těžce poškodilo zájmy socialismu ve svČtČ a protože by to mělo nenapravitelné důsledky v mezinárodním komunistickém hnuti, vidím, jak málo jsme studovali logiku polského a madarskélio vývoje v roce 1956. Jak stále jsme žili v iluzi, že snad tam na vrcholu té obravské pyramidy se rozhoduje internacionálně v tom prapůvodním významu slova, Že se rozhoduje v zájmu socialistické revoluce ve světě, zatímco rok 1956 už jasně dokázal, že rozhodujícím elementem jsou z á j m y velmocenské. Všechna politika a všechna ideologie je těmto zájmům podřízena a fakticky podle nich se vytváří. Z těchto zdrojů se zrodila nová teorie o suverenitě. Z těchto zdrojů se zrodilo ideologická zesměšňování socialismu s lidskou tváři, zesměšňování demokratického socialismu nebo humanistického socialismu. Říká se na naši adresu, že socialismus nepotřebuje žádných přívlastků, protože socialismus je jen jeden. Tím se dává všem heretikům na vědomi, že bud budete respektovat potřeby takzvaného socialistického tábora, a to v poslední instanci znamená — potřeby Sovětského svazu, a vrátíte se při vnitřním uspořádání společnosti k osvědčené struktuře stalinismu, nebo b u d e t e dál zrádci, odpadlíky, revisionisty. Chci tím říci jen jedno: 21. srpen 196S přišel proto, aby i v Československu opět nastal osvědčeny pořádek. A tento pořádek, to znamená restalinizaci. Takový je smysl vojenské akce, politických tlaků a celé mašinérie ideologického bombardováni. Podle mého soudu žádný jiný smysl 21. srpen nemá, než učinit z této země opět pevnou, do přesného místa »•

.4

m

-Á

-i

«

M a r x i s t ů m

složenou p v r a m i d u — abv mohla ona velká J, B p y r a m i d a pevně s t á t j a k o monolit •— bez ohledu n a cítění, myšlení, touhy a přáni miliónů lidí, vytvářejících různé národy a žijících uvnitř kamenné pyramidy. Bez ohledu na ně — proto jsou občanské svobody vydávány za antisocialismus. Za ideologickou diversi. Osudový mechanismus tohoto kusu světa žene naši zemi zpět ke stalinismu. Rozum, který si uvědomuje hnací sítu onoho mechanismu člověka přivádí k černým vizím příštích let. Ale rozum vždycky člověka dovádí k pesimismu, protože mu obvykle odkrývá síly, které stojí proti němu. Ale člověk není jen rozum. Je to též touha, touha po svobodě. A vůle — mocný zdroj optimismu, protože zárodek činů. Co tedy dnes dělat, když se z nás chce opět zformoval- pyramidka. Přehlížíme-li uplynulé půldruhé století našich dějin •— od prvních náznaků obrozeni po dnešek — zdá se mi, že ta otázka nikdy nebyla tak obtížná, jako je nyni. Kdybych oni si řekli: Vše je ztraceno — tak skutečně vše je ztraceno. Kdybychom si řekli: Nedá se nic dělat •— tak skutečně se nedá nic dělat. Ale z našich tradic nevyplývá pasivita, resignace, oddání se osudu. Po Bílé floře se zdálo, že se už z toho nevzpamatujeme. Po Mnichovu taky nebylo dobře. A nejsme jediný národ, který zápasí s přesilou. Svět není jednou provždy daný — to se jen zdá ve chvílích úzkosti po střetnuti s obrovitou silou. Jakmile si však začneme všímat, že není na světě neomezené síly — začíná blýskat na Časy! A tehdy se začne probouzet naše vůle, ten zdroj činného optimismu. J a n Blahoslav •>

v s t u p

m'

z s k s z c H i

I í u s á k i Bilak n a t. zv. X I V . sjezdu KSČ v Praze sice prohlašovali, že uvítají každého, kdo se chce přesvědčit o "naší realitě", ale již více než 3 měsíce o d m í t a j í naše úřady udělit vstupní víza do Československa skupině předních západních komunistických a socialistických vědců. Mezi žadateli o víza jsou profesor N o a m Cliomsky, z n á m ý americky línguista, Lawrence Daly, generální t a j e m n í k odborového svazu horníků Velké Británie, Dr. Mauricc Dobb, marxistický vědec a člen ÚV K S Velké Británie, známí historikové Cliristopher Plili a prof. Ivric I í o b s b a w m a R a y m o n d Williams, autor četných děl o d r a m a t u a literatuře. P o d n ě t k vytvořeni t é t o skupiny dala Rusellova mírová nadace, z n á m á organizováním t r i b u n á l u proti válečným zločinům ve V i e t n a m u a jinými mírovými akcemi. J e j í mluvčí prohlásil o cílech n á v š t ě v y Československa: " N á z o r y Alexandra DubČeka, a jeho spolupracovníků m a j í velký v ý z n a m pro socialisty v Západní Evropě. Chceme t a k é vyjasnit, v jakých podmínkách žijí představitelé "pražského j a r a " . Ve své žádosti o čs. víza uvedli členové skupiny, že se chtějí s e t k a t s A. Dubčekem, J . Smrkovským, F. Kriegelem i jinými politickými představiteli, včetně s členy nynějšího vedení s t r a n y a státu, p o k u d t i t o budou ochotni odpovědět na otázky. Chtějí zjistit názory j m e n o v a n ý c h n a perspektivy socialismu a demokracie v Západní i Východní Evropě. Zástupci Russelovy mírové n a d a c e požádali nyní vedoucí představitele komunistických s t r a n Itálie, Velké Británie, Francie, Švédska a Austrálie aby intervenovali 11 vedení KSČ y s cílem, dosáhnout p r o jmenované povolení n a v š t í v i t Československo. Avšak návštěvnici z ciziny, byt: komunisté a socialisté, kteří chtějí mluvit s Dubčekem, S m r k o v s k ý m a Kriegelem nejsou p r o I í u s á k a a Bilak a v í t a n ý m i hosty. Oni totiž nepovažují své ideové odpůrce za součást " r e a l i t y " . Prostě chtějí, aby přestali existovat a zmizeli z povědomí veřejnosti.

22

v

PŘIPOMÍNÁME V rámci seznamováni s dosud neznámými Či málo známými — a dnes oficielní propagandou zatajovanými — dokumenty, uveřejňujeme dnes k 3. výročí okupace Československa podstatnou část projevu Jaroslava ŠABATY, zvoleného na XIV. mimořádném sjezdu KSČ v Praze— r Čanech dne 22.S.196S za člena Ú1 KSČ. Tento projev byl přednesen za plenárním zasedání ÚV KSČ dne 31.S.196S po návratu A. DubČeka a ostatních členil stranického vedení z Moskvy. Jak známo, Jaroslav Šabata byl sice na tomto plénu jedním z tčch delegátů XIV. sjezdu, kteří byli kooptováni do ÚV, ale po svůj zásadní odmítavý postoj k okupaci a kapitulaci byl v r. 1969 vyloučen z ÚV a potom i z KSČ. " P o v a ž u j i principy mimořádného X I V . sjezdu KSČ, jeho charakteristiku v s t u p u cizích vojsk n a naše území j a k o okupaci za správnou. J s e m t e d y t o h o názoru, že byla u nás h r u b ě porušena národní a státní suverenita a že normalizace je podmíněna odchodem vojsk, nikoli naopak. Normalizace nemůže b ý t p o d m í n k o u odchodu vojsk. Nemůžeme n a p ř e d normalizovat a p a k dosáhnout odchodu vojsk. Chtěl bych se zamyslet n a d otázkou, kterou zde položil s o u d r u h R y t í ř : kdo zavinil n u t n o s t zásahu, jaké jsou jeho příčiny? Vidím t o ve srovnání s ním přesně naopak. On se zde ztotožňuje s pozicí varšavského dopisu, k t e r ý Ústřední výbor 19. července odmítl. On se ztotožňuje s ideologickopolitickou platformou článku v " P r a v d ě " ze cíne 22. srpna 68, k t e r á charakterozuje Dubčekovo vedení jako pravičácké, D u b č e k a jako vůdce pravičácké menšiny ve vedení strany. On ostatně t a k é říká, že m á pochybnosti o tom, zda t o t o vedeni, předsednictvo v t o m t o složení, může v y k o n á v a t politiku aktivního přátelství se S o v ě t s k ý m svazem atd. Jistě nelze s o u d r u h u R y t í ř o v i b r á t jeho názor, ale n u t n o říci: k d y b y chtěl soudruh R y t í ř dělat politiku, k t e r á vychází z těchto principů, p a k by ji mohl dělat j e n o m za jednu cenu, Že si sedne n a cizí, b y t i sovětské či jiné bodáky. K a ž d ý víme, že pro kom u n i s t u t o není cesta, že t o není komunistick á politika, že je t o protikomunistická politika. Soudruh R y t í ř hovoří o a k t i v n í m přátelství k Sovětskému svazu. Naši lidé ho dnes necítí. My můžeme politiku přátelství lc

socialistickým zemím dělat jen za předpokladu, že budeme b o j o v a t za plnou národní a státní suverenitu, proti všemu, co ji deformuje, co z b a v u j e t e n t o národ postavení plně rovnoprávného člena socialistického společenství. ;pol On to n a z ý v á nacionalismem. Ale pro skutečného leniuistu t o nacionalismus není. J e t o pochopení demokratické p o d s t a t y marxismu a internacionalismu. Bohužel soudruh R y t í ř není jediný, kdo ji nechápe. Zřejmě ji t a k é nechápou sovětští vůdci. Ve spojenectví doktrín ářů ve vedení K S S S i v jiných stranách s našimi doktrináři n u t n o t a k é vidět základní příčinu zásahu u nás a viníka tohoto tragického k r o k u . . . Uzavřel bych jednou vážnou pochybností. Hovoříme o realismu, o smyslu pro realitu. Nevím, zdali diktát, jemuž je naše s t r a n a v y s t a v e n a a jemuž se musí podrobit, je d o b r ý m východiskem k reálné politice. J s e m hluboce přesvědčen, že politiku, k t e r á vychází ze zásad formulovaných v dokumentu, který zde četl soudruh Smrkovský (jde o t e x t t, zv. moskevského protokolu-pozn. red.) nelze provádět. Narazí p r á v ě n a realitu. A jestliže nepochopíme, jak t u t o realitu včas zvládnout, může skutečně dojit k rozkolu s t r a n y . Při t o m je jen jedna cesta, jak ncrozvrátit s t r a n u a nezpůsobit rozkol ve straně: opřít se o 9/10 národa, opřít se o to, co lidé cítí a dělat poJitil politiku s nimi. přesně To, co zde řekl s. R y t i r, t o řs m ě ř u j e pře opačným směrem. To je t ř e b a odsoudit, je to t ř e b a n a z v a t p r a v ý m j m é n e m : je to součást platformy, která m á obrovský podíl n a tom, co se stalo, je t o součást spiknutí proti této s t r a n ě a j^roti této zemi". 9

-

. . . . .

" P a e s e S e r a " — 30.5.1971 O d m í t n u t í p ř e d n é s t z t r i b u n y Sjezdu poselství Italské komunistické s t r a n y ukazuje, j a k mlčení, byrokratické o d s t r a ň o v á n í potíží a strojená jednolitost jsou hluboce zakořeněným zvykem. Pražský sjezd, jehož politickou tendenční linii jsme se snažili rozebrat s určitou chladností, se musel p o t ý k a t s jednou věcí, k t e r o u nelze s m a z a t : J e totiž nemožné potlačit v myslích lidí v z p o m í n k u n a způsob, j a k ý m probíhala k a m p a ň p r o t i Dubčekovi, od p o č á t e č n í opatrnosti vůči předním, osobnostem, stojícím v popředí v r. 1968, od původního veřejného uznání jejich záslun a f o r m y respektu, k t e r é se odrážely i v tehdejší kritice. D ů k a z e m t o h o t o vývoje jsou četné zachované projevy. J e n u t n o říci, že teorie a prakse " d v o j i t é p r a v d y " , t é přirozené a t é teologické, po X X . sjezdu KSSS a po zprávě Chrušcova, k t e r á už není t a j n á — n e m a j í žádný účinek a n e m o h o u již více f u n g o v a t .

23

EXIL

DOMOV KAREL

T a t o ú v a h a je určena především č t e n á ř ů m ve vlasti, kteří m a j í zájem o problematiku současného československého politického exilu. D o m n í v á m se, že je potřebné uvést n a s p r á v n o u míru různá tvrzení zuormalizované propagandy, která v ě n u j e exilové činnosti nebývalou pozornost. Už to, samo o sobě, by mohlo b ý t svědectvím jejího významu. Dochází i k t a k o v é m u p a r a d o x u , že režimni p r o p a g a n d a exilovou politiku často i přeceňuje a připisuje jí akce, které neuskutečnila, a vliv, k t e r ý m í t nemůže. ^ Širší veřejnosti není známo, že jak při ÚV KSČ, t a k při ministerstvu v n i t r a byly založeny speciální ú t v a r y , které výlučně sledují exilovou činnost a že t a k é režimni sdělovací (přesněji s n a d propagandistické) prostředky, m a j í zvláštní úkol exil diskredit o v a t v očích domácí i zahraniční veřejnosti. V pražském rozhlasu je pro ú t o k y vůči exilu specializován dokonce s a m o s t a t n ý referent — jistý Bohumil Roháček — jehož " r e d a k t o r s k á " činnost se výlučně omezuje n a skandalizováni exilové opozice, čímž ji, j a k ještě uvidíme, vlastně p o s k y t u j e neocenitelnou službu. V rámci pražského tzv. zahraničního vysílání, jsou zařazeny denní relace v češtině a slovenštině, určené především e m i g r a n t ů m a k r a j a n ů m se snahou p o p u d i t je p r o t i exilovým politickým činitelům. Podobný úkol m á i tzv. československý ú s t a v zahraniční. P o ř á d a j í se dále nejrůznější aktivy, konference a pseudověcká sympozia, v ý s t a v y a jiné akce s cílem omezit vliv zahraniční části československé opozice n a myšlení domova. Ve své protiexilové propagandě používá režim nej různějších, v z á j e m n ě i protichůdných tvrzení. N a jedné s t r a n ě hovoří o spojení posrpnových m a r x i s t ů s poúnorovými antikomunisty, klerikály, s t a r ý m i fašisty, slovenskými separatisty a samozřejmě s nejrůznějšími zpravodajskými organizacemi v čele se CIA. N a druhé s t r a n ě opět barvitě popisuje spory a h á d k y mezi jednot li V3hni součástmi exilu. K arsenálu této p r o p a g a n d y p a t ř í t a k é bulvární skandalizace jednotlivých exilových osobností. Co je t o vlastně politický exil? Lze jej snad definovat jako společenství lidí, kteří se rozhodli dočasně opustit vlast a to ze z á s a d n í h o nesouhlasu s politickými poměry, které se v ní utvořily a vzhledem k tomu, že t y t o p o m ě r y nedovolují, aby s v ů j nesouhlas vyjádřili tistavnimi a zákonnými prostředky n a domácí půdě. J e pochopitelné, že politický exil b y neexistoval, k d y b y vnitřní uspořádání s t á t u umožňovalo svobodu kritiky, p r á v o n a opoziční názor a k d y b y

24

JEZDÍNSKÝ

t e n t o názor nebyl mocensky stíhán. Demokracie politický exil nezná a t a k sama existence takového exilu je obžalobou politického systému, důkazem jeho totalitní povahy, a t r i b u t e m d i k t a t u r y . Iíxil je n u t n o dělit od emigrace, k t e r á je běžná i v demokratických zemích, kde má ovšem zákonný charakter. Lidé odcházejí z důvodů ekonomicko-existenčních, psychologických a jiných, které nemusí m í t n u t n ě politický p o d t e x t . (Taková emigrace byla u n á s za R a k o u s k a a za p r v n í republiky). A existuje pochopitelně t a k é kategorie běženců, kteří prchají za hranice před odpovědností za spáchané civilní prečiny a zločiny. Takové osoby jsou hledány I n t e r polem a p r á v o ochrany se na ně n e v z t a h u j e . Naše národní historie, v dané geografickostrategické poloze, je neodmyslitelná od historie politického exilu. Měli jsme ho zřejmě i pred K o m e n s k ý m , ale v Komenského generaci vrcholí jeho první velká vlna, sympt o m odporu proti náboženské, ideologické nesnášenlivosti. P o třista letech novou vlnu politického exilu tvoří odpůrci habsburské monarchie v letech první světové války, ať už se jedná o politiky či zběhnuvší nebo zajaté v o j á k y . V našich dějinách z a u j í m á v ý z n a m n é místo antifašistický exil z doby druhé světové války — a snad není zapotřebí se o n ě m více rozepisovat. Po únorových událostech roku 1948 vzniká nová exilová vlna doplňovaná v p r ů b ě h u následujícího dvacetiletí a skládající se ze zásadních odpůrců nastoleného politického systému a zahrnující nejen politickou pravici, nýbrž i některé bývalé levicové exponenty. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 můžeme hovořit o další, svým způsobem velmi svérázné exilové vlně, k t e r á t e n t o k r á t z a h r n u j e kromě zásadních odpůrců totality i bývalé idealisty, které teprve v ý v o j a vlastní zkušenost přesvědčily, že p r o b l e m a t i k a tohoto světa není t a k černobílá, jak sami snad kdysi soudili. Přesné statistiky nejsou z n á m y . Po únoru 1948 opustilo vlast kolem 100 000 našich občanů a stejně zaokrouhlené číslo platí i pro počet osob, které opustily Československo po srpnové okupaci. Bylo by nesmyslné t v r d i t , že všichni do jednoho t a k učinili z důvodů p o u z e politických, že v obou těchto exilových formacích nejsou i lidé je kompromitující. Bezpochyby část uprchlíků vedly k jejich činu motivy výlučně ekonomické povahy, n ě k d y i čistě apolitická t o u h a po dalekém světě a dobrodružství. Názory t ě c h t o lidí, z nichž se mnozí opět vrátili domů, jsou b o h a t ě citovány režimnim tiskem.

J e d n é zásadní připomínky je tu ovšem zapotřebí. J a k po únoru 1948 tak po srpnu 1968 odešla určitá skupina lidi, již nehrozila bezprostřední persekuce, která však usilovala o lepší životni náplň a seberealizaci a jejíž odchod byl tedy rovněž formou protestu proti stávajícím poměrům. Do cistě ekonomické kategorie emigrace by t a t o skupina mohla patřit, k d y b y se v jejím případě jednalo jen o jakýsi existenční pokus a k d y b y alespoň jí zůstala zachována možnost n á v r a t u . Totalitní režim však i t u t o emigraci označil za politický zločin a koneckonců tedy vsiclmi, kteří se k t o m u t o kroku odhodlali, museli počítat s represí, s politicko _ administrativním rizikem svého Činu, bez ohledu n a to, že ani doma, ani v zahraničí se bezprostředně neúčastnili žádných politických akci. Toto nešikovné totalitní zákonodárství tedy přispělo k tomu, že i v p o d s t a t ě jen ekonomická emigrace se stala integrální součástí politického exilu. Totéž je možno říci i o p ů v o d n ě legální emigraci dnešních k r a j a n ů , kteří, p o k u d odmítli projevit souhlas s novou situací ve vlasti, a těch je obrovská většina, se staly pro režim rovněž nepřijatelnými. J e pochopitelné, že v t o m t o různorodém konglomerátu jsou zastoupeny t a k é nejrůznější názory a koncepce. Bylo t o m u t a k vždy, v k a ž d é m n a š e m exilu, k t e r ý žil p o d ochranou demokratického společenství. Existovaly diskusní i k r a j n ě konfliktní situace v exilu pobělohorském, antihabsburském, v zaliramčním antifašistickém odboji, v poúnorovém exilu a objevují se i dnes, k d y se dvě velké exilové vlny sešly. Režimuí prop a g a n d a t o v jedné své výkladové variantě líčí jako jakousi permanentní^ bitku. T a se k jejímu žalu ovšem nekoná. Československý exil se přece nemůže a snad ani nechce pod o b a t totalitní politické straně. J e h o různorodost je mikroprojekcí různorodostí, kterou b y se bezpochyby vyznačovala i Československá demokratická sx^olečnost ve vlasti. J e d n o t l i v é koncepční hranice p ř i t o m nikterak nejsou d á n y d a t y exodu, 1948 nebo 1968, ale všelijak se kříží a prolínají. E x i s t u j e poúnorová racionální a přizpůsobivá levice, existuje posrpnový konservativni trend. Ani jednoznačný a n t i k o m u n i s m u s jako vševyčerpávající program, ani jakýsi moderní liberální komunismus není charakteristický pro současný československý exil, ačkoli by se t a k mohlo z několika jeho málo reprezentativních periodik zdát. POÚNOROVÝ

EXII

je stále ještě p o č e t n ý a aktivní. Tvoří jej v převážné většině lidé, kteří spoluformovali osvobozené Československo po roce 1945, k t e ř í však odmítli podílet se, či mlčky souhlasit, n a jeho transformaci v d i k t a t u r u . Značná část těchto lidí se aktivně podílela n a protifašistickém odboji, doma i v zahraniční armádě. Mnozí z nich prošli fašistickými koncentračními tábory, vyznamenali se ve

m a j e t k o v é bohatství. Jsou mezi nimi ministři

)o léta pokoušela o soužití i spolupráci s vomunisty. P a t ř í k nim socialiste i katolící, slovenští demokraté a českoslovenští sociální demokraté a dokonce i t e h d y už zklamaní komunisté. J e j i c h odchod nebyl p r o j e v e m zbabělosti, n ý b r ž znamenal většinou zácliranu

velké míry ovlivněna p r á v ě tragickými aspekt) odchodu, při němž znovu riskovaly životy t v r d ý m i p o d m í n k a m i v prvních exilových letech, nesmyslnou persekucí jejich uejbližších doma. Někteří se k t o m u t o exilu připojili dokonce až po d o b r o d r u ž n é m ú t ě k u z režinuiích vězeni či koncentráků. Poznali v p o d s t a t ě jen fašistickou formu staliuistického komunismu a komunismus se pro ně přirozeně stal nepřítelem číslo jedna. V koncepcích tehdejší doby věřili v osvobození vlasti, ve svém vlastním společenství do jisté míry p a k udržovali předúnorové politické stranic tví. I t o muselo n u t n ě vést k určitým konfliktním situacím, pomineme-li, že poúnorový exil se setkával s ostrou nevraživostí o d s u n u t ý c h Němců, ale i slovenských naeionalistů a nepočetné české skupinky, k t e r á se nikdy nesmířila s Benešovou koncepcí Národní fronty. Pro t y t o složky poúnorový exil představoval především i "beuešovce" a "kolaboranty s komunisty". P o ú n o r o v ý exil se přitom výslovně lilásil k masarykovsko-benešovské tradici tolerantního s t á t u a k tradici p r v n í republiky. I on se ovšem časem difcrcncioval n a lconservativní skupinu, myslící v předúnorových kategoriích a odmítající b r á t zřetel n a domácí vývoj, a n a silně angažovaný realistický proud, k t e r ý tento v ý v o j pozorně sledoval a považoval za prospěšnou i každou dílčí liberalizaci domova. Tito tzv. "gradualisté" sehráli i v exilu určitý vliv n a domácí v ý v o j a režim se jich obával p o d s t a t n ě více, než těch, kteří ustrnuli v myšlenkovém vývoji stejně jako v pěstování m a t e ř š t i n y a považovali dokonce i reformu pravopisu české Akademie věd za nepřijatelný "bolševický a k t " . Poúnorový exil dosáhl několika pozoruhodných úspěchů a to spíše všeobecně kulturní, než politické p o v a h y . Ř a d a jeho příslušníků se uplatnila ve vědecké a umělecké sféře, někteří dosáhli významného postavení v zemich svého exilu, přičemž o jejich příslušnosti k Československu n i k d y nebylo pochyb. T a t o škála je velmi široká a vede od význ a m n ý c h lékařů či m a t e m a t i k ů až p o sociální aktivitu v zemích třetího světa. P ř i p o m e ň m e j m é n a jako H l a v a t ý , Voskovec, Drobný, připomeňme Rafaela Kubelika, spisovatele Hostovského, Němečka či Čepa, žurnalisty

25

P e r o u t k u a Tigrida, ale t a k é vynikající vědce, inženýry, obchodníky a p r ů m y s l n í k y a u v ě d o m m e si, že jakýkoli výčet by vždy reprezentoval jen n e p a t r n o u část za celek. Poúnorový exil p ř e d s t a v u j e v z á s a d ě a s přihlédnutím ke vši logické diferenciaci demokraticky smýšlející součást exilu, jíž nelze podsouvat ani nečistou minulost, ani nekalé úmysly a jejíž v v h n a n s t v i je iedním * * ^ V ^ v v z p r v n í c h v á ž n ý c h prečinů totality, vydávající se za socialistický režim. %J

POSRPNOVÝ

EXIL

je stejně j a k o poúnorový exil jen pojem časový, přičemž jeho jednotícím jmenovatelem je skutečnost, že se skládá z lidí, kteří dvacet let žili v totalitě, bez ohledu n a to, zda ji v určitých e t a p á c h spolutvořili či zda vůči ní byli v t r v a l é opozici, či — jak je t o m u v p ř í p a d ě a u t o r a t o h o t o článku už z p o u h ý c h věkových d ů v o d ů nenesou žádnou odpovědnost za její vznik či její historii a m y j í si t e d y ruce nikoliv j a k o Pilát, v ý b r ž jako ten, k d o je čistotu zvyklý. Vývoj, t ě m i t o lidmi prožitý, jejich bezprostřední zkušenost, vede samozřejmě ještě k větší diferenciaci, než v poúnorovém exilu. a) J s o u t u bývalí příslusníci komunistické strany, kteří se dobrovolně rozešli s praxí, k t e r á neodpovídala jejich s n a d naivním, snad racionálním ideálům. Není jejich povinností k á t se sebevíce za přeěiny zneužitelů téže ideologie, j a k o se dnešní moderní katolík nemusí k á t za za existenci Koniáše či mučitelů středověké Svaté inkvizice. P o k u d se někteří z nich, vědomě či novědomě, účastnili útlaku, p a k jejich pozdější Činnost v t o t a l i t n í m Československu, jejich osobní o d v a h a v dram a t i c k ý c h dnech sovětské okupace či jejich současná angažovanost v exilu, dostatečně prokazují naprostý r o z c h o d s omyly minulosti. b) J s o u t u lidé, p r o něž dvacetiletí totality znamenalo těžkou osobní zkoušku, v níž obstáli se ctí. P r á v ě oni se vyznačují podivuhodnou tolerancí, po všech oněch zlých zkušenostech, n e b o t poznali psychologickou i sociologickou složitost d r a m a t u . Nikoli zbytečně p r á v ě z ř a d K 231 vyšel svého času apel k všeobecnému usmíření a odmítn u t í p o m s t y j a k o účinného projevu p o t ř e b n é tolerance. c) J s o u t u konečně i oportunisté, kteří po d v a c e t let mlčeli, o nichž nebylo slechu ani v období pražského j a r a a nyní b y chtěli b ý t poturČenejší T u r k ů . Byli p r á v ě t a k servilní doma, j a k o by, zcela zbytečně, chtěli b ý t servilní dnes a vymýšlet si m u čednictví, k t e r é n i k d y neprodělali. Nejraději b y n ě k d e udali Willyho B r a n d t a j a k o komunistického agenta a velmi je rozčiluje, Že n e x i s t u j e instituce, k t e r á b y t o t o u d á n í ochotně a se vší vážností přijala. J e j i c h j e d i n ý m " a r g u m e n t e m " je, že nevlastnili komunistickou legitimaci, přičemž obtížně vysvětlují, že v n a p r o s t é m klidu absolvovali všechny možné vysoké školy a živili se

26

v institucích, v nichž nebvlo obzvláště zapotřebí projevovat charakter. V rámci posrpnového exilu jsou přirozeně nejpozoruhodnějsi pro domov i zahraničí lide, kteří se aktivně a často n a odpovědných místech, účastnili československého obrodného procesu. Nejde ani zdaleka jen o liberální či spíše m o d e n u marxisty, n ý b r ž opět o m n o h e m širší a rozmanitější názorový proud. P a t ř í sem nejen Pelikán, Šik či Veselý, ale i Brodský, Sviták, Škvore cký, p a t ř í sem i infragenerace třicetiletých, pro níž bylo pražské jare v s t u p e m do politického života. Posrpnový politický exil se ve své většině hlásí k ideám obrodného procesu, či alespoň z d ů r a z ň u j e jeho význam. I n t e r p r e t a c e příční, p r ů b ě h u i důsledků se ovšem často liší, a je předmětem plodné diskuse, k t e r á zřejmě odpovídá diskusím v e d e n ý m n a t o t é ž t é m a doma. V ý z n a m obrodného procesu shodně u z n á v á i větší, demokratická část poúnorového exilu, jehož jen některé méně v ý z n a m n é složky povrchně a globálně p o v a ž u j í celý posrpnový exil za "iudoktrinovaný, marxistický a komunistický", a orientují se spíš n a t y jeho příslušníky, kteří d o m a stáli stranou poetického dění. Část posrpnového exilu u v a ž u j e v kategoriích socialistické demokracie, spíše než n á v r a t y hledá n o v á řešení, nikoli p a r t a j n ě politická, n ý b r ž především společenská. Stainismus i:>ro něj p ř e d s t a v u j e vrchol lidského odcizení, nikoli jen politickou t o t a l i t u . J e h o koncepce obsahuje antibyrokratickou revoluci a počítá především se silou a z á j m y východoevropského dělnictva a zejména p a k mládeže. Nelze se divit, že se v n m o h a případech orientuje n a tzv. novou levici, n a progresivní síly v západních marxistických s t r a n á c h a nestaví otázku Z á p a d či Východ j a k o černobílý protiklad, n ý b r ž novou liumáiuií společnost j a k o protiklad všelijak zbarveného, ale vždy reakčniho dogmatismu. Ačkoli t a k é t a t o koncepce m á svá četná úskalí, p r o j e v u j e se v ní pokus o pochopení trendů vývoje moderního technologického světa a p a r a d o x n ě více porozumění i pro některé jevy západní politiky (uapř. B r a n d t o v y Ostpolitik), než u tradičních stoupenců západního p a r l a m e u tarismu, kteří t e n t o v ý v o j p o v a ž u j í za omylný, či po p ř í p a d ě vůbec nechápou jeho p o d s t a t u , spočívající ve skutečnosti, že nejen západní cleinokracie, n ý b r ž i východoevropská tot a l i t a prodělává s o u s t a v n ý a pozoruhodný vývoj, k t e r ý je t ř e b a respektovat. V rámci posrpnového exilu existuje t a k é silný sociálne-demokratický proud, k t e r ý m á své stoupence převážně mezi m l a d ý m i lidmi a k t e r ý se názorově zcela n e z t o t o ž ň u j e se sociálními d e m o k r a t y poúnorového exilu. A ie t ř e b a se zmínit t a k é o početné skupině křesťanských d e m o k r a t ů , k t e r á s d r u ž u j e příslušníky všech exilových vln a jejíž vliv v n m o h a zemích je značný. Alespoň část t ě c h t o e x u l a n t ů je p r o p o d n ě t n ý dialog a spolupráci se socialisty, t a k jak t o opět *

*

odpovídá všeobecné situaci v otevřené západní společnosti. To je ovšem jen velmi h r u b ý nástin současné rozvrstvenosti československého politického exilu, přičemž celá popsaná složitost by nemela b ý t dramatizována, neboť vychází z přirozených příčin rozličné psychologie i odlišné neopakovatelné zkušenosti. T a t o složitost v y l u č u j e jakoukoli násilnou, povrchní a n u t n é neúpřiiimou j e d n o t u Československého exilu j a k o celku, možnost v y t voření n ě j a k é h o eeloexilového či nadexilového vedení s jednotnou ideologií a jednotnou koncepcí. To ostatně nelze v demokratickém prostředí, v němž exil žije, ani vyžadovat. Přesto — a t o je p o d s t a t n é — existuje v obrovské části československého exilu zásadní j e d n o t a alespoň ve dvou důležitých bodech. 1) V o d m í t á n í okupace Československa a jeho koloniálního postavení, v odporu proti sovětskému imperialismu, v n a p r o s t é m o d m í t á n i totalitního s y s t é m u vlády vedení jedné politické strany, v přesvědčení, že Československo by mělo b ý t nezávislým a demokratickým státem. 2) V j e d n o t n é m přesvědčení, že o společenské formě zřízení nezávislého a demokratického Československa může rozhodnout jen lid d o m a ve vlasti svobodnou volbou a že jedině t o m u t o rozhodnutí se exil podřídí. Exil t e d y požaduje pro lid d o m a p r á v o na sebeurčení, přičemž jednotlivé složky exilu mohou m í t odlišné naděje, jak se lid d o m a s konečnou platností rozhodne. T a t o j e d n o t a t e d y n e z a h r n u j e celou ř a d u p o d s t a t n ý c h věcí, n a p ř . ani o t á z k u socialismu j a k o f o r m y společenského zřízení. Skutečnost, že t u t o i jine otázky ponechává exil budoucímu rozhodnutí domova a t a k é skutečnost, že socialistická h n u t í je u z n á v a n o u a vlivnou součásti exilu však v y t v á ř í prostor p r o zajím a v ý a civilizovaný dialog. N a t o m t o základě v y r ů s t á i částečná integrace exilu ve formě volné a široké demokratické a národní f r o n t y , přičemž si nikdo r o z u m n ý n e u s u r p u j e pretenci n a v ů d covství či n a jedině s p r á v n ý p a t e n t . Hlavní těžiště exilové práce spočívá v současné situaci n a kulturním, vědeckém, publicistickém a všeobecně společenském poli, v reprezentaci svobodného československého myšlení, v informací světové veřejnosti o československé problematice a také v informování domova o s k u t e č n é m vývoji. Exil, aniž b y si osoboval p r á v o mluvit za všechen lid doma, t a k nicméně přispívá k narušováni t o t a l i t y a tvoří spojovací článek mezi s v o b o d n ý m společenstvím a lidem ve vlasti. Bez přehánění možno říci, že některé jeho mezinárodní akce p o m o h a jí v ý v o j d o m a i ovlivnit. $ Československý exil se v y z n a č u j e rozsáhlou publikační činností. J e h o příslušníci jsou j e d n a k a u t o r y m n o h a vystoupeni v západních sdělovacích prostředcích, někteří úspěšně pronikli n a světový knižní trh, j e d n a k v y d á v a j í p r o vlastní p o t ř e b y i pro p o t ř e b y d o m o v a četné noviny, časopisy a dokonce i knižní edice.

Československý exil m á přitom vůči j i n ý m exilům ono štěstí, že v n ě m p r a k t i c k y neexistují výraznější složky k o m p r o m i t o v a n é n a pi\ spoluprací s fašismem či antidcmokratick ý m programem. E x i s t u j í ovšem jednotlivé fašizující elementy, rekrutující se ze z b y t k ů předvčerejška či z věčně omezených kádrováků zaskočených vývojem n a všech stranách, kteří si způsobem myšlení nij ak n e z a d a j í s k a d r o v á k y režimu, i když zdánlivě vystupují z protichůdných, p r a v ý c h pozic. " F a šizující elementy mezi námi n u t n o o d e h n a t j a k o dotěrný h m y z " - - napsal ve Svědectví Pavel Tigrid a zbývá dodat, že o n ě j a k é p a r t n e r s t v í s nimi převážná část exilu neusiluje. S v ý m v ý k ř i k y p o s k y t u j í pochopitelně arsenál pražské propagandě a dobře ji hrají do ruky, pro v z t a h exilu a domova je t o však nepodstatné. V každé různorodé formaci, jakou n u t n ě je i politický exil, se pochopitelně v y s k y t u j í i Živly, které ji konipromituji, nepochybně i dobrodruzi či karieristé. Málo záleží n a tom, že svoji r á d o b y politikou vyřizování si různých " u č t ů " a vyvoláváním nesmyslných a d á v n o překon a n ý c h problémů, jsou dobrými pomocníky Bohumila R o h á č k a a jeho d r u h ů . J e j i c h koncepce b y představovala novou totalitu a nové škatulky vyhovující jen jejich nep a t r n é menšině a je bezcenná už proto, že je v naprostém rozporu s tradicí a myšlením lidu doma. A politický exil může m í t smysl jen tehdy, udrŽÍ-li si s t o u t o tradicí a s t í m t o myšlením p e v n ý svazek. N a t o m se pevně dohodl, stejně j a k o 11a tom, že svobodné Československo předpokládá pluralistickou, otevřenou, z k r á t k a moderní společnost. Že t a k o v é Československo nesmí už například nikdy m í t politický exil.

Poznámka: Autor této studie nebyl nikdy funkcionářem vládnoucí strany na Žádné úrovni, v ČSSR byl svého Času vyloučen z university pro "antisocialistické názory", Podporoval obrodný proces jako nestraník, ocitl se na úředním seznamu " kontrarevolucionářů" a v exilu není Členem žádného spolku ani organizace a necítí žádnou předpojatost k poúnorovému exilu ani k posrpnovým socialistům s lidskou tváří.

BRITŠTÍ KOMUNISTÉ O "POUČENÍ" Komunistický týdeník "Comment" otisk! v letošním 6. čísle rozsáhlý výtah z "Poučeni". Do téhož Čísla napsal Tony Cháter, vedoucí tiskového odděleni KS ]relké Británie, článek, který přinášíme v podstatném výtahu. N o v ý d o k u m e n t KSČ začíná výkladem v ý v o j e za dvacet let do ledna 1968. D o k u m e n t KSČ mluví všeobecně o " p ř e k á ž k á c h a obtížích" oné doby, o " c h y b á c h a tragických omylech", o " n ě k t e r ý c h subjektivních c h y b á c h " a o " n a r u š o v á n í zásad demokratického centralismu a vnitrostranické demokracie". Ilovoří t a k é o nedostatcích Novotného, včetně jeho "domýšlivosti, subjektivismu, velikášství a podezírání lidí". N e z m i ú u j e se však o tehdejším omezování socialistické demokracie p r o pracující lid vůbec, o nespokojenosti lidí n a »Slovensku a porušování jejich národních p r á v za Novotného, ani o vážné ekonomické situaci, k t e r á se v pozdních 60. letech projevila značným zpomalením hospodářského r ů s t u ČSSR. P r á v ě t a k se t u nemluví o inscenovaných procesech 50. v let, o popravách později rehabilit o v a n ý c h komunistických f u n k c i o n á ř ů j a k o byli Slánský, Šling, Clementis a další, o letech perzekuce a vězněni desetitisíců lidí (včetně n moli a nevinných komunistů). J e t é m ě ř neuvěřitelné, že bylo možné po více než dvouletém zkoumání v y d a t d o k u m e n t t o h o t o druhu, neobsahující sebemenší v á ž n ý p o k u s z a b ý v a t se t ě m i t o základními o t á z k a m i . . . To, že n o v ý d o k u m e n t nynějšího vedení KSČ zřejmě n e u z n á v á vážnost t ě c h t o úchylek od marxismu-leniiusmu, p a t ř í k jeho nejvíce znepokojivým s t r á n k á m , 6lánek dále přechází k části "Poučeni" které KS Velké Británie uvítala.

věnované politickým

změnám

po lednu

196S,

Způsob, kterými d o k u m e n t však o t ě c h t o lednových změnách p o j e d n á v á , vyvolává dojeni, že podle nynějšího vedení KSČ lilavnim problémem t e h d y n e b y l a n u t n o s t p ř e k o n a t sektárské, dogmatické a protidemokratické p r a k t i k y Novotného doby, n ý b r ž o d v r á t i t nebezpečí t a k z v a n ý c h "pravicových a revizionistickýcli sil", pocházejících "z maloměšťáckých elementů, z p ř e d s t a v i t e l ů poražené buržoazie". T y t o živly, říká d o k u m e n t , "pronikly i do s t r a n y . . . " a jejich " n á s t u p byl úzce spojen s ideovými centry antikomiuiismu ve s v ě t ě " . T a k dochází k t o m u , že způsobem z n á m ý m m n o h a z n á s ze d n ů inscenovaných procesů 50. let se vnitřní rozpory ve s t r a n ě označují j a k o nepřátelská činnost, a že n a komunisty, kteří po léta pracovali p r o stranu, se pohlíží j a k o n a nepřátelské sily, k t e r é "pronikly do s t r a n y " v z á j m u antikonnuiismu. K a ž d ý , k d o p a m a t u j e tragédie spojené s onou dobou, musí pocítit jedině hluboké znepokojení n a d tím, že je n o v ý d o k u m e n t veden t a k o v ý m t o duchem. ^ N a základě t o h o t o p ř í s t u p u d o k u m e n t p a k z a v r h u j e Ale čni p r o g r a m (schválený Ústředním v ý b o r e m KSČ v d u b n u 1968) j a k o odraz "zesílené rozkladné Činnosti pravice ve s t r a n ě " , která, j a k se zde tvrdí, v y t v o ř i l a " t z v . druhé c e n t r u m ve s t r a n ě " . (Této fráze o " d r u h é m " c e n t r u " bylo rovněž použito proti obětem procesů 50. let.). Další oddíl věnuje Chater ův článek pokusu zásah z 21. srpna 1968.

autorů

"Poučení"

ospravedlnit

vojenský

Žádný z a r g u m e n t ů použitých v letech 1968 a 1969 k ospravedlnění zásahu — o bezprostředním nebezpečí intervence ze Západního Německa, o tisících cizích t u r i s t ů proudících do země přes otevřené hranice, o t a j n ý c h skladech zbraní — se t u již neopakuje. Místo toho se podle d o k u m e n t u hlavním problémem oné doby s t á v á politika KSČ a otázka, k d o m á s t á t v jejím čele. D o k u m e n t prohlašuje, že "pravice si t a k vytvořila podmínky, aby n a sjezdu u c h v á t i l a moc a legalizovala své cíle a z á m ě r y " . T í m se potvrzuje, co řekl představitel našeho Výkonného v ý b o r u n a 31. sjezdu K S Velké Británie, že totiž " v roce 1968 nešlo o hrozbu k o n t r ä r e volnění ho zvratu, n ý b r ž o základní politický a v p o d s t a t ě vnitrostranický problém, k t e r ý mělo b ý t Komunistické s t r a n ě Československa a j e j í m u sjezdu dovoleno v y ř e š i t " . D o k u m e n t je nucen přiznat, že síly stojící p r o t i Dubčelcovu vedení, síly, které od t é doby zrušily Akční p r o g r a m a polednovou politiku, byly ve s t r a n ě r o k u 1968 v menšině. Označuje s t r a n u j a k o rozdělenou n a "jDravici" (tedy DubČekovy stoupence) a "marxisticko-leninskou levici" (tedy nynější vedení) a k o n s t a t u j e , že " n a p r o s t á většina k r a j s k ý c h a okresních v ý b o r ů s t r a n y i stranické organizace m n o h a velkých závodů byly nakonec o v l á d n u t y agresivními pravičáckými skupinami". Nelze se u b r á n i t závěru, že p o d s t a t o u toho, co bylo označeno j a k o kontrarevoluce, byl především v n i t r o s t r a n i c k ý b o j : boj d v o u s m ě r ů ve s t r a n ě o vedení s t r a n y a o vítězství n a sjezdu; DOj o linii a rozhodování mezi těmi, kdo chtěli p o k r a č o v a t ve změnách započatých lednem 1968, a těmi, k d o byli p r o t i t ě m t o změnám. V t o m t o boji se odpůrci změn ocitli v menšině. Zřejmě požádali o zásah, k t e r ý by jim

28

umožnil s t r a n u ovládnout, jelikož v otevřené diskusi nebyli s to zabránit přijetí Akčního prog r a m u ani o d s t r a n i t Dubčeka a jeho stoupence z vedení s t r a n y . Po zjištění, ze autoři ''Poučeni" ve snaze ospravedlnit intervenci m. /, mluv i o některých členech organizaci jako KAN a K 23f jako o "přímých pomahačich" "stratégů center světového ant i komunismu", článek v týdeníku "Comment" pokračuje: D o k u m e n t . . . uvádí několik z nich j m é n e m a tvrdí, že byli "většinou p ř í m ý m i agenty západních rozvědek". J a k je však dobře známo, nebyli ozbrojenými silami, jež zasáhly v Československu 21. s r p n a 1968, zatčeni tito "přímí agenti", n ý b r ž vedoucí činitelé komunistické s t r a n y a s t á t u , včetně p r v n í h o t a j e m n í k a KSČ, předsedy vlády, předsedy Národního shromáždění, předsedy Národní f r o n t y a t a j e m n í k a městského v ý b o r u s t r a n y v Praze. O t ě c h t o zatčeních se d o k u m e n t nezmiňuje. Namísto toho praví: " D n e 23. s r p n a odejel přes odpor pravicových představitelů do Moskvy president republiky s. L. Svoboda a čs. delegace složená ze s o u d r u h u G. Husáka, V. Bilaka, A. I n d r y , J . Pillera, M. Dzúra a B. Kučery. V Moskvě se k ním připojili A. Dubček, O. Černík, J . Smrkovský, J . Špaček a B. Š i m o n . . . " . Co d o k u m e n t nepraví, je, že posledních pět j m e n označuje p r á v ě ony zatčené, společně s F . Krieglem, předsedou Národní fronty, k t e r ý odmítl podepsat moskevskou dohodu z 23.-26. s r p n a 1968. Mnoho čtenářů se podiví, proč d o k u m e n t srpnové zatčení vedoucích stranických a státních osobností nepřizuává. Článek v britském komunistickém Časopise vidi v tvrzení, ze údajně "tisíce komunistů, jednotliví občané a kolektivy pracujících. . ." požádaly o intervenci, další důkaz toho, že o ni nepožádal žádný československý stranický, státní nebo ústavné zvolený orgán, a dodává: Tváří v t v á ř nepopiratelné skutečnosti n o v ý d o k u m e n t dovozuje, že Dubček a jeho spolupracovníci p o zásahu "prohloubili svou zpronevěru n a z á j m e c h strany, čs. lidu i mezinárodního komunistického J m u t í " a " p r o s a d i l i . . . ne třídní, protiinternacioualistické prohlášení předsednictva ÚV K S Č . . . " . T í m t o " p r o h l á š e n í m " byl protest stranického vedení proti intervenci. Ve snaze vysvětlit, p r o č bylo t o t o stanovisko proti intervenci sdíleno členstvem a organizacemi strany, n o v ý d o k u m e n t říká, že "pravice vydírala tisíce členů a f u n k c i o n á ř ů s t r a n y a nutila je řídit se t í m t o prohlášením. Odvolávala se n a to, že komunisté musí disciplinovaně phiit^usnesení předsednictva ÚV své s t r a n y " . Členové K S Velké Británie, kteří znají zásady demokratického centralismu a pro které platí, že rozhodnutí vyšších orgánů jsou závazná pro orgány nižší, se podiví, že se t a k o v ý p o s t u p označuje jako " v y d í r á n í " . . . A b y p a k vysvětlil, p r o č oficiální orgány a společenské organizace protest proti zákroku podpořily, d o k u m e n t tvrdí, že pravicové síly si t e n t o souhlas " v y m á h a l y morálním terorem, dokonce i hrozbami fyzického násilí". J a k se t a k o v ý "morální t e r o r " a " h r o z b y fyzického násilí" mohly u p l a t n i t v situaci, k d y všechna větší m ě s t a byla obsazena statisíci v o j á k ů Sovětského svazu a dalších zemi Varšavského p a k t u , d o k u m e n t n e o b j a s ň u j e . N e p o s k y t u j e t a k é pro t o t o tvrzeni nejmenší důkaz. Nakonec, t v á ř í v t v á ř skutečnosti, že ke v s t u p u vojsk nedošlo n a základě oficiální žádosti a že p r o t i ní vedoucí s t á t n í a stranické orgány protestovaly, d o k u m e n t prohlašuje; " Ú s t ř e d n í v ý b o r KSČ o d m í t á a b s t r a k t n í pojetí suverenity socialistického státu, jaké šíří v z á j m u oklamání m a s buržoazní propaganda, a stojí n a pozicích, k t e r é i v otázce suver e n i t y odpovídají třídní a internacionální p o d s t a t ě socialistického s t á t u " . Není jasné, co míní d o k u m e n t " a b s t r a k t n í m p o j e t í m suverenity socialistického s t á t u " . Lenin v četných statích a projevech vždy zdůrazňoval, že zásada d o b r o v o 1 u o s t musí b ý t ve vztazích mezi socialistickými národy dodržována p r á v ě v z á j m u posílení proletářského internacionalismu. Teprve k d y ž si pracující určité země sami svobodně určují své politické a hospodářské úkoly, mohou se uvědoměle a a k t i v n ě podílet n a jejich plnění. P r o t o intervence zvenčí, i k d y b y byla vedena nejlepšími úmysly, poškozuje v ý s t a v b u socialismu a mezinárodní komunistické h n u t í . . . K zakončení Británie:

budiž uveden hlavní závěr Článku vedoucího tiskového oddělení KS

Velké

T e n t o poslední d o k u m e n t , v y p r a c o v a n ý po půl t ř e t í m roce nepřetržitého hodnocení a přehodnocování p o s t u p n ě n a s t u p u j í c í m i vedeními KSČ, n e o b s a h u j e žádná důležitá nová f a k t a . Nové je pouze to, že se z informací v p o d s t a t ě totožných vyvozují rozdílné důsledky. H l a v n í část d o k u m e n t u je v ě n o v á n a událostem roku 1968. Ve většině dřívějších prohlášení nynější čs. stranické vedení říkalo, že události r o k u 1968 v y t v á ř e l y nebezpečí k o n t r a revoluce; n o v ý d o k u m e n t n a p r o t i t o m u charakterizuje t y t o události j a k o "vrcholící k o n t r a revoluci", přestože n e o b s a h u j e ž á d n ý p o d s t a t n ě j š í n o v ý materiál, k t e r ý b y t a k o v o u změnu v hodnocení o d ů v o d ň o v a l . . . J e m á l o pravděpodobné, že b y nejnovější d o k u m e n t ÚV KSČ t u t o diskusi ukončil.

29

Sovětští ii

návštěvu,

vojáci

n a s -

aneb z ruky do

ruky

N á š trh, hlavně v místě sovětských posádek byl obohacen n o v ý m i d r u h y zboží, které z pověřeni svých důstojníků p r o d á v a j í nižší šarže, a b y obratem zase nakoupili zase naše p r o d u k t y . Nejčastěji nabízí "sovětská s t r a n a " transistorové přijímače, radia s gramofonem, fotopřístroje, hodinky, ale objevily se t a k é kožešiny, benzin, ba i s t a n y pro 10 osob. Méně často je nabízeno zlato, jehož vývoz přes sovětské hranice je podle svědectví s a m o t n ý c h sovětských v o j á k ů spojen s velkým rizikem. Naši " o c h r á n c i " m a j í zase zájem o o b u v všeho d r u h u , konfekci, prádlo, hudební nástroje a t a k é •— o ženské a k t y . V poslední době jsou velmi žádány " r o l á k y " . Při uzavírání obchodů se mluví o i jiném. Naši lidé v ž d y v n u c u j í diskusi o v s t u p u vojsk. Sovětští vojáci většinou soudí, že u nás o p r a v d u byla kontrarevoluce, i když dodávají, že oni sami ji nezažili a nikde nevidí. P r ý ji rozdrtila vojska, k t e r á přišla první dny. K d y ž se p o u k a z u j e n a odlišné stanovisko jiných komunistických stran i některých zemi, t a k k nim m a j í m n o h o v ý h r a d . Zato většinou velmi kladně hodnotí sovětští důstojníci Stalina; vojáci jsou lc t é t o otázce neteční. Političtí pracovníci obvykle dodávají, že j a k o u n á s Dubček, t a k u nich Chruščov chtěl t a k é zaprodat SSSR kapitalistům. Velmi pozoruhodné představy m a j í o ostatn í m světě. Nikoliv ojedinělý názor sovětského d ů s t o j n í k a : "My jsme už předhonili Ameriku v m n o h a směrech. Ale vy, Češi, jste už celkově dál než Amerika". Udivená otázka našeho občana: " P r o b o h a , jak jste n a to přišel? " O d p o v ě d s o v ě t s k é h o důstojníka: " P ř e ce t a d y žiju už d v a roky. Vidím t o ! " . J a k občas přiznává i R u d é právo, většina našich občanů nezvané hosty ignoruje nebo d á v á r ů z n ý m způsobem n a j e v o nepřátelství. O š p a t n é obsluze v obchodech, projevech n a sportovních hřištích i kulturních podnící cli všichni víme. Někteří návštěvníci ze Západu se často p t a j í , k d y ž jsou svědky podobných situací, j a k to, že náš lid, t a k slušný a pohostinný, dovede b ý t t a k t v r d ý vůči R u s ů m . Musíme vysvětlovat, že t o t a k nebylo dříve, že to sami p o v a ž u j e m e za nenormální, ale že lidi n u t n o c h á p a t a že jedinou možností n á v r a t u k normalitě je odchod sovětských vojsk a přerušení jejich vměšování do našich věcí. Ale i t a k dochází ke s t y k ů m nejen obchodním. Příslušníci sovětských jednotek považují pozvání našeho občana do jeho soukromí za nejvyšší poctu. P ř i příjezdu svých manželek často p ř í m o žádají, aby mohli přijít n a

30

posedět,

pohovořit,

"obhlédnout

pri t o m zaony " K r a j a n " , jsou pustit se i do diskusí o ožehavých otázkách. Z literatury, kterou u nás poznali je pro ně nejzajímavější k n i h a maďarského autora, přeložená do češtiny pod názvem " N a cestu šťastným manželstvím". Nejenže si ji vzájemně p ů j č u j í , ale dokonce si ji " s a m i z d a t e m " řeložili, opisují si ji a posílají svým z n á m ý m .oiini do SSSR. Někteři se n e t a j í tím, že žijeme v soukromí a ve společnosti boliatěji než oni, jiní zase tvrdí, že politicky jsou dál než m y a všechno ostatní je podružné. Političtí pracovníci ale přiznávají, že m a j í potíže s dotazy vojáků, kteří se po určitém rozhlédnutí po Československu p t a j í , proč se u nás žije lépe než v Sovětském svazu, k d y ž t a m m a j í socialismus již přes 50 let, zatím co u nás o polovinu m é n ě a ještě lc t o m u s k o n t r ar evolucí. Ale ona se odpověd vždycky n a j d e .

Znovu

V. Prchlík

Odvolací řízení před vojenským kolegiem Nejvyššího soudu n a P a n k r á c i změnilo" dne 2. června 1971 původní rozsudek n a d býv a l ý m generálem, členem ÚV KSČ a poslancem p a r l a m e n t u , nyní vojínem v záloze a dělníkem Václavem Prclilikem z 3 let ve d r u h é náp r a v n é skupině (pro recidivisty) n a 22 měsíců v první n á p r a v n ě skupině. J e t o t e d y snížení t r e s t u p r a k t i c k y o rok, při čemž v t é t o n á p r a v n é skupině je d á n a možnost žádat po o d p y k á n í poloviny trestu podmíněné propuštění. J a k o d ů v o d pro změnu rozsudku uvedl NejvyŠŠi soud, Že obžalovanému nebyl prokázán úmysl, jak p ů v o d n ě tvrdila obžaloba i původní rozsudek. J e možné, že někdo t o b u d e v y d á v a t za důkaz "spravedlnosti" naší justice a projev n ě j a k é nové linie po t. zv. X I V . sjezdu. Zůstává ovšem faktem, že Václav Prchlík byl odsouzen a sedí ve vězení pouze a jen za to, Že v době p ř e d 20. 8.1968 hájil n a veřejné tiskové konferenci politiku tehdejšího legálního vedení s t r a n y a vlády a že se tudíž nedopustil vůbec Žádného trestného činu. P r o t o jediným spravedlivým řešením v jeho p ř í p a d ě je okamžité propuštění, zrušení trestu, jeho rehabilitace, vrácení služební hodnosti a všech vyznamenání, jež m u byla p r o t i p r á v n ě odebrána. Ve skutečnosti zmírnění skandálního rozsudku je výsledk e m j e d n a k statečné obrany Václava Prchlíka p ř e d v o j e n s k ý m soudem v P ř i b r á n u (viz Listy č. 3) a t l a k u světového veřejného míněni, včetně intervence několika komunistických s t r a n . N o v ý důkaz, že ú s t u p k y se d a j í n a t o m t o vedení n e vyprosit, ale jen v y b o j o v a t .

opravdu presoluje ? Vedoucí t a j e u m í k Středočeského k r a j e Václav H á j e k si v předvečer t. zv. X I V . sjezdu KSČ stěžoval v " R u d é m p r á v u " n a sdělovací prostředky, že "přesol u j í bez ohledu n a ři praven os t posluchaČské a čtenářské obce", daroval dokonce před přeháněním při popularizaci " d o b r ý c h v z t a h ů k našim spojenc ů m " . J i s t ě s p r á v n ý postřeh, i kdvž přichází hodně pozdě. Vzniká ale otázka, zda t o t o přesolování je iniciativou horlivých r e d a k t o r ů proti vůli stranického vedení, či n a o p a k zda t>rávě t o t o vedení n e n u t í sdělovací prostředky do t é t o bombastické p r o p a g a n d y bez jakékoliv míry vkusu, daleko přesahující všechny chyby v t é t o oblasti z doby v l á d y A. Novotného. Čerstvým potvrzením oné medvědí služby, kterou V. H á j e k chce kritizovat jsou vystoupení H u s á k a , Svobody a Brežněva v dobe sjezdu. J m e n o v a n í si zřejmě nepřečetli r a d u V. H á j k a a "přesolovali a přesolovali". Drželi se za ruce, objímali a líbali t a k , že z toho v vznikla n o v á anekdota o paní Brežněvové, která p r ý p o n á v r a t u Leonida Iljiče ze 14. sjezdu požádala o rozvod, protože

nemohla uvěřit, že všechny t y "cucfleky" má její manžel jen od b r a t r s k ý c h pocelů. Na druhé straně si ale zřejmě H u s á k s Brežuěvem uvědomovali, že t o s t í m přátelstvím a konsolidaci zřejmě není takové, jak o t o m oni sami mluví. Proto jezdili po Praze v pancéřovaném autě s neprůstřelnými skly, proto se "shromážděni pracujících" konala v uzavřených prostorách za policejním kordonem, proto dostali zřízenci v P a r k u Julia Fučíka dovolenou a byli nahražcni pracovníky StB, proto byli lidé z okolních b y t ů po dobu sjezdu přestěhováni do hotelů a proto se přeci cestoví Brežněva do středu P r a h y k zahájení D o m u sovětské vědy a k u l t u r y muselo celé okolí p r o z k o u m a t detektory, zda t a m někdo nepoložil minu. Vyvrcholením bratřeni L. Brežněva s " p r a ž skými X 3 r a c u j í c í c m i " je skutečnost, že v Pragovce ho vítal " j m é n e m dělníků" Jiří Uchytil, v letech 1945 až 1954 pracovník StB, velitel speciálního ú t v a r u " J a s a n " , který zat}'kal Slánského, Clcmeutisc a další komunisty. To už je opravdu víc než "přesolování"!

MYSLI SI TO STALE? (Malý příspěvek k politické morálce) "Ještě bych chtěla k tomu dodat, Že si nesmírně válím také všech těch, kteří se v těchto těžkých dobách, přestože jsme byli dezorientováni, zúčastnili XIV. sjezdu strany, Mimořádného sjezdu. Uházal úžasnou skrytou akceschopnost naší komunistické strany a je třeba to vysoko vyzvednout. Všechno kladné, co tento sjezd přinesl, nesmí se ztratit, musí Žít a musí nás podpořit. Nikdo nesmí cítit, že třeba neprávem bylo toto hrdinství nebo tato snaha pomoci straně nějak zdiskreditovány". I n d r a Labuťová v diskusním příspěvku n a zasedání ÚV KSČ 31.8.1968 (Tatáž I n d r a Labuťová byla znovu zvolena za členku ÚV KSČ n a t. zv. X I V . sjezdu KSČ 29.5.1971, k t e r ý označil ono " h r d i n s t v í " z r. 1968 za "kontrarevoluční š t á b " . "Soudruzi a soudružky, nemohu zaěít jiným než tím, že slovenský národ jako bratrský Český národ, slovenští komunisté obdobně jako Čeští komunisté považují vstup vojsk varšavského velení za strašný omyl, tragédii a nejenže jsou tím dojati, ale jsou i hluboce uraženi". Ladislav A b r a h á m v diskusním příspěvku n a zasedání ÚV KSČ dne 31.8.1968 (Tentýž Ladislav A b r a h á m byl znovu zvolen členem Ú V KSČ n a t. zv. X I V . sjezdu KSČ, k t e r ý označil t e n t ý ž v s t u p vojsk za "internacionální pomoc"). "Co se stalo je pro nás všechny těžké. . . Kladu si otázku, Čím zdůvodňují vlády a strany zemí, které vstoupily na naše území, tento krok, bez ohledu na to, že my tyto důvody nepovažujeme za úměrné tomuto kroku, který pociťujeme jako křivdu". Miloš J a k e š v diskusním příspěvku n a zasedání ÚV KSČ dne 31.8.1968 (Tentýž Miloš J a k e š byl znovu zvolen t. zv. X I V . sjezdem KSČ 29.5.71 za předsedu Ústřední kontrolní a revizní komise).

31

absurdity "Ten idiot", pravil Čelný pravicový opor tůni st a a tento hanlivý výrok nabyl na zvláštním významu zejména tím, ze nebyl namířen proti nikomu z dnešního stranického a státního vedeni, nýbrž proti jeho kolegovi se stejnými politickými názory a stejným osudem. Oba v roce 1970 přešli — nebo daleko lépe řečeno byli přejiti, pokud se dá tohoto strašlivého gramatického tvaru použit — z povoláni významných politických publicistů na povolání pražských t a x i k ářů. "Ten idiot", pravil tedy pravicový oportunista A o pravicovém oportunistovi B, "on se tČch intelektuálských komplexů nezbaví a nezbaví. Představ si, co zase provedl. My taxikáři jsme vlastnČ takový ústav pro výzkum veřejného míněni v malém, to je známá vČc. O příštím obrodném procesu pravděpodobné vystoupím s návrhem, aby vláda před každým politickým rozhodnutím povinně konzultovala s Pražskými dopravními podniky. Ale to sem nepatří. Zkrátka si představ, že ten blbec jezdí s taxíkem už šest měsíců stejně jako já, a tak i jeho potkalo něco, co musí dřív nebo později potkat každého taxikáře. Prostě mu nastoupila do vozit dvě zdravá jádra najednou. Musím říci, Že je to úkaz asi tak Častý, jako zemětřesení v Mělníku u Prahy, většinou pasažéři jen dosednou, hned začnou hanobit stranu a vládu, ale čas od času k tomu přece jen dochází, Ti dva se uvelebili na zadním sedadle, řekli, že chtějí jel na Spořilov, a pak se dali do diskuse. Tedy do diskuse. . . Jeden oslovoval toho druhého "soudruhu řediteli" a dělal před ním normální striptýz. Pravil, že kontrarevolucionáři ještě nezalezlí, i když strana nezadržitelně nabývá ztracené důvěry a neustále konsoliduje všechny oblasti společenského života, což může nevidět jen slepý a zaujatý nepřítel našeho socialistického zřízení, který spojil svůj osud se zbytky poražených tříd a zahraničními imperialisty, kteří vraždi ve Vietnamu a rádi by vraždili i v naší krásné zemi, která však v pevném přátelství a bratrství se Sovětským svazem na věky zvolila cestu socialismu a komunismu, což se nelíbí takovým Šikům, Pelikánům, Kohoutům, Vaculíkům, Pachmanihn a podobným výtečníkům, kteří jen proto, aby si zachovali své fantastické prebendy a honoráře, chtěli obnovil panství kapitálu se střelbou do dělníků, žebraČenkami a podobně, což však náš lid nikdy nepřipustí... A tak pořád dokola cancal celou cestu, což soudruh ředitel komentoval pouze pochvalným mručením a jednoslabičnými slůvky přitakání.

32

Ten náš blbec je veze, všechno se v něm vaří a pořád přemýšlí, jak jim dát nežalovaielným způsobem najevo, co si o nich mysli. Vymyslel neuvěřitelnou pitomost. Dojel na Spořilov, pasažéři vystoupilí, soudruh ředitel že bude platit, ale ten prdelka že ne, že to mu nemůže udělat, a honěni se cpe k okénku a — "Kolik to bude, soudruhu?". Pablb kolega za polykal, nadýchl se a vyrazil: " DvatisiccČtyřistadvacetšcsl korun šedesát pět haléřů". Prdelka i s ředitelem otevřeli papuly a začali zírat. A len kluk blbá udělal dramatickou pauzu a povídá: "Zdá se vám, že je to větší kravina než to, co jste tu krafali celou cestu? Mně se to nezdál". A zabouch dvířka a odjel. Rozumíš? Odjel a nevzal od nich ani korunu! Trouba jeden kontrarevoluční! Místo aby je vzal jaksepatří na pásek, což by •udělal každý pořádný příslušník dělnické třídy, odvezl je z Václaváku na Spořilov zadarmo! A ještě se chlubí: prý to byla báječná morální facka! Copak s tímhle materiálem se dá něco dělat? "Zasloužil by pár facek, a ne jen morálních, i ntelektuál jeden deklasovanéj!''.

Prvňáci sedí v lavicích, vymydleni a vykulení Učitelce se podařilo zpacífikovat poslední dva nastávající Školáky, kteří dávali ještě čtvrt hodiny po odchodu svých malinek hlasitým řevem na vědomí, Že naprosto nesouhlasí se vstupem do nového života. Teď už jenom posmrkávaji a nedůvěřivě pošilhávají po té neznámé pani, která se na ně usmívá se stupínku. Také těm ostatním, kteří zachovávají jakžtakž dekorum, není vůbec lehko. Třicet párů očí zírá na učitelku, a jejich majitelé a majitelky zatím vyčkávají. Učitelka ví, že na tomto prvním dni ve škole moc záleží. Je mladá, všechny pedagogické zásady a poutky jí ještě nepřešly do krve, ale jedno ví docela přesně: hned od začátku se musí snažil získat důvěru těchto lidských mládat. Už jim dovyprávěla, pohádku o tom, jak pašík a kůzle šli poprvé do školy, z lavic už zazněl tu a tam smích, zdá se, že napětí a nedůvěra mezi prvňáky je na ústupu. Výborně, jen t a k dál, slyší učitelka jak Šeptá Jan Amos Komenský na obrázku vedle tabule. Tak tedy dál. "Vy přece, děti, také jistě znáte spoustu pohádek, básniček a písniček. Naučili jste se je doma nebo ve školce, znáte je z rozhlasu a z televize. Mám pravdu?".

Nesmělé ano, pokyvováni a pokašláváni. "Kdo z vás zná nějakou básničku nebo pisti ičk 11, zd v ih n Čte ruku". Všichni. "A kdo by ji chtěl přednést nebo zazpívat nám ostatním?". Strašné ticho. Třeskuté ticho. Prvňáci sklopili hlavy a zaujatě se dívají na podlahu. Všichni, jen jeden ne. Černovlasý kluk vyskočil a žene se ke stupínku: "Já! Já!". "Tak se pěkně ukloň a začni". Učitelka září. Ano, správné, pokyvuje hlavou Jan Amos Komenský na obrázku vedle tabule, tenhle p r v n í dá příklad, strhne ostatní. Černovlasý kluk se uklonil tak hluboce, že skoro ztratil rovnováhu. A už drmolí: Rusi, Rusí, Rusi, nežerte n á m husy! Sežerte n á m Husáka, a i n á m t a d y u e k v á k á ! Znovu hluboká úklona a pak bezelstný pohled nahoru, na •učitelku. To dítě evidentně Čeká na pohlazení, na slovo uznáni. Učitelka pobledla, rozkašlala se a zrudla. Strašně se jí chce smát. Silou vůle a vzpomínkou na nově jmenovaného ředitele Školy se přemůže. Znova si odkašle, jakoby náhodou a bezmyšlenkovitě pohladí kluka po vlasech a usilovně přemýšlí, co má říct, co má udělat. *

*

Dětské oči z lavic sledují každý její pohyb. Ještě jednou si odkašle, dovede černovlasého kluka zpátky do lavice a trošku chraptivě řekne: "A ted. . . ted bychom si mohli něco zazpívat. Všichni společně. Jistě znáte. . . jistě znáte třeba...". Učitelka má v hlavě jako vymeteno. Proboha, copak si nevzpomenu na jedinou písničku, kterou určitě všechny děti znají? "Jistě znáte třeba... Přijde jaro, přijde. Pro k r i sta pána! Jenom vys loví prvn i slov a té nevinné naivní písničky, už je ji jasné, Že je možná naivní, ale vůbec ne nevinná. Jak to fikal nově jmenovaný ředitel ve sborovné? Potouchlosti t r p ě t nebudu, kolegyně a kolegové! J a s n o ? ! Co ted? Nic. Už se nedá nic dělat. Už jsem to řekla. Nezbývá než dát základní (on tak — a raz dva: Přijde jaro, přijde, zase b u d e m á j . . . Je podzim roku 1970 a jaro vůbec není v dohledu. Ani jako roční doba, ani jako jaro československé. Snad- všechno dobře dopadne. Snad nově jmenovaný ředitel Školy neposlouchá za dveřmi.

r

NENI NUTNO... Pod tímto názvem jsme zveřejnili v Listech Č. 2 seznam autorů a literárních děl, jež podle okupačního režimu není nutno tisknout a rozšiřovat. Dnes přinášíme seznam Českých a slovenských filmů, jež byly již natočeny v letech 1969-70 a jež propadly politické klatbě a nebudou uvedeny do kin. (scénář Zdeněk Mahler, režie E v a l d Sehorm). Podobenství o lidské bezmocnosti. Proroctví člověka trpícího s t i h o m a m e m a řada jevu, které se zdají t o t o proroctví potvrzovat, vyvolají u obyvatel malé vesnice pocit ohrožení, blížící se pohromy a snad i zániku. Sebereflexe a přemýšlení se ukáží b ý t rozkladným činitelem: stačí n a lidi p u s t i t děs a ostatní už dokončí sami. V závěru, k d y ž všecko se zdá opět vracet do normálních kolejí, ozve se zlověstný zvuk. Do vesnice liro živě vjíždí obrovsky t a n k . . . E Z O P (scénář Angel Wagensteiu, režie Rangel Valčauov; čs. — bulharská koprodukce). Film inspirovaný osudy slavného antického bajkaře. Ezop se díky svému intelektu s t a n e z otroka s v o b o d n ý m člověkem, ale diky t é m u ž intelektu musí nakonec zahynout. Společnost n e p o t ř e b u j e lidi j a k o je on. SKŘIVÁNCI NA NITÍCH (podle novely Bohumila H r a b a l a " I n z e r á t n a dum, ve kterém nechci b y d l e t " , režie J i ř í Menzel). Odehrává se v p a d e s á t ý c h letech v kladenských hutích. Sešla se t u pestrá společnost: bývalí advokáti, úředníci, p r o s t i t u t k y , kriminálníci, skupina t r e s t a n k y ň souzených pro p o k u s o ilegální opuštěni r e p u b l i k y . . . Příběh odhaluje typologii l i d í , násibiě vržených n a periférii společnosti, K t e ř í své osudy berou b u d rebel antsky nebo s náboženskou pokorou, či m a j í k životu primitivní, čistě živočišný vztah. SMUTEČNÍ SLAVNOST (podle povídky E v y K a n t ů r k o v é , režie Zdeněk Sírový). Vesnická žena usiluje v y p r a v i t slavnostní pohřeb svému muži ve vesnici, odkud byli p ř e d lety jakožto kulaci v y h n á n i . J e přesvědčena, ze i t a k š p a t n ý člověk jako byl její muž, m á p o s m r t i p r á v o n a lidskou úctu. Politický funkcionář, k t e r ý se n e j t v r d ě j i staví proti j e j í m u úsilí, je bezcharakterní padouch. Přesto žena nakonec dosáhne svého. U C H O (scénář J a n Procházka, režie Karel Kacliyňa). Psychologická studie muže, k t e r ý tuší, že se n a něho c h y s t á jakási p o h r o m a . . . D E N SEDMÝ, OSMÁ NOC

33

V TÁČ KG ví A, SIROTY A BLÁZNI (scénář J . J a k u b i s k o a Karol Sidon, režie J u r a j Jakubisko). Blázen Yorik, fotograf Andrej a dívka Marta touží po naplnění s n u o štěstí, volnosti a svobodě. K d y ž se t e n t o sen, symbolizovaný idylou v železničářově domku, uskuteční, p ř e s t á v á b ý t v y s n ě n ý m štěstím a s t á v á se banalitou a paskvilem. ZABITÁ N E D Ě L E (podle v y z n a m e n a n é novely Jiřílio K ř e n k a , režie Drahomíra Vihanová). M a d ý důstojník ve venkovské posádce prožívá nedělní odpoledne v rozpoložení kocoviny, k t e r á m u nemilosrdně vykresluje jeho životni situaci. Vzpomíná n a klíčové okamžiky uplynulých let, k o n f r o n t u j e to, co chtěl s tím, čeho dosáhl a uzavírá t u t o p o c h m u r n o u bilanci kulkou do h l a v y . . . ZBEHOYIA A PUTNICI (povídkový t r i p t y c h . " Z b e h o v i a " : n á m ě t J . J a k u b i s k o a L. Tažký. " . . . a . . . " : n á m ě t podle jedné kapitoly z r o m á n u L. TaŽkélio " P i v n i c a plná v l k o v " . "Piitníci": n á m ě t J . J a k u b i s k o a Karol Siclon. Režie všech tří částí J u r a j Jakubisko). První povídka, natočená p ů v o d n ě j a k o s a m o s t a t n á , byla uvedena v kinech i v zahraničí. K zákazu zavdala p r a v d ě p o d o b n ě p o d n ě t d r u h á povídka. Už po skončení války hitlerovští vojáci p ř e p a d n o u statek, k d y ž se již lidé n a s t a t k u — kteří si dosud střídavě ubližovali, podezírali se i milovali — dorozuměli. V nastalé bitce, do níž zasáhne i opilý sovětský důstojník, se všichni n a v z á j e m pobijí. — Třetí povídka je hledáním Života. Hledá jej Dívka, zpros tředko v a t e l k a života, a hledá jej Smrt, protože s m r t nemůže žít bez života. J d o u spolu p u s t ý m , odlidněnýni s v ě t e m a D í v k a umírá. Smrt, k t e r á zůstala sama, zahyne nakonec rovněž pod střelami hloubkových etců. . . Pro úplnost dodejme, ze pro útěk čelné představitelky na západ byl zakázán i debut Václava Matějky N a h o t a (drama mladého trestance, jenž během pětidenní propustky z vězení pátrá po osudech své matky, kterou nikdy nepoznal, a dojde k zničujícímu odhalení), a posléze stejný osud stihl i film Hynka Bočana P a s t a k (příběh vychovatele v nápravném ústavu pro mládež, který se dostane do konfliktu se svými chovanci, je podveden, zbit a nakonec rezignuje). Tak či onak doplatilo tedy na nové "reality" deset filmů, zhruba třetina Československé roční produkce. Je to cifra v nejednom ohledu ohromující, historicky bez precedentu. Ponechme stranou hospodářskou ztrátu, jejíž odhad se pohybuje kolem 40 mil. KČs. Z hlediska tohoto rozboru padají víc na váhu ztráty ,uměleckého a kulturního, rázu. Podobně jako tomu bylo již v minulých dobách, podprůměr má i nadále volnou cestu, úder byl veden proti dílům myšlenkově náročným, obsahové závažným a umělecky přinejmenším v Československém měřítku nadprůměrným. Režim, kryjící se nutnosti "konzoliďace", se s nimi vypořádal anonymním administrativním aktem, tedy onou klasickou formou, jakou se s nonkonformni uměleckou tvorbou vypořádává každý autoritativní politický systém, jenž se vymyká kontrole veřejnosti, má apriorně podezíravý vztah ke kultuře a pokud jde o problémy umělecké sféry, je vždy hotov "řešit" je mocenskými prostředky. Notorickou konstantou tohoto vztahu k tvůrčímu světu je známé pokrytectví: režim při kdejaké příležitosti volá po "socialisticky angažovaném" umění, avšak v důsledcích — trasovaných řadou zakázaných nebo šikanami stíhaných angažovaných děl se vždycky ukáže, že míněno je politicky posluhující, servilní, nekriticky pochlebující umění.

BOTY NEZLEVNILY, ODĚVY JDOU DO SKLADU Píšeme n a jiném místě, j a k se Gustáv I i u s á k rozhorlil, Že předseda vlády Strougal nemohl s e h n a t levné b o t y . Bylo to sice efektní a pražská městská konference m u za t o zatleskala, ale laciné od vedoucího představitele strany, k t e r á neustále p r o h l u b u j e svou vedoucí úlohu ve všech oblastech a rozhoduje p r o t o o všem od p á r á t e k až po nitě. K d y b y člověk p o ř á d neslyšel, j a k byli pravicáci odevšad vyhnáni, p a k b y si musel myslet, Že ve vládě sedí n ě j a k ý z a p o m e n u t ý \>ravičák, oportmiista, revisiouista a " Š i k ů v a g e n t " , k t e r ý rozhodl, a b y se dovážely z Itálie ":>oty za 400,-Kčs a při t o m a b y se naše b o t y vyvážely do SSSR za p r ů m ě r n o u cenu 30,-Kčs za pár. Ale protože pravicáci byli z těchto rozhodujících míst skutečně dávno v y h n á n í a s t r a n a obnovila plně svou vedoucí úlohu a vše schvaluje orgán v čele s G. H u s á k e m , měl spíše n a konferenci zvolat, že to je lumpárna, t a k h l e odírat n á r o d a zařídit při ne j bližší jjfiležit os ti n á p r a v u . Z a č á t k e m k v ě t n a se vyhlásilo s velkým halasem snížení cen, ale b o t y mezi t ě m i t o zlevněnými v ý r o b k y nebyly. Z a t o však byly zlevněny kromě dříve předražených konzerv a televizorů některé d r u h y oděvů, protože Oděvní obchod v 1. čtvrtletí 1971 v nesplnil plán o víc než 1 miliardu Kčs. Jenže občané se neřídí podle kriterií předsedy vlády Strouhala, k t e r ý se n a sjezdu chlubil, že jsme ve spotřebě 13 kg textilu n a stejné úrovni s N S R a jinými západními zeměmi, ale chtějí si v y b r a t a koupit jen to, co je kvalitní. Takže k d y ž přes zlevnění zboží zůstalo ležet a Oděvní obchody odmítly další oděvy od v ý r o b y k u p o v a t , zasáhla s t r a n a a vláda: bylo jim přikázáno, aby celou produkci 2. čtvrtletí dali do skladů a odebrali od v ý r o b y vše. A t a k se dál vyrábí, sklady rostou a občané t o p a k musí zaplatit.

34

DOKUMENTY

k t . z v . M . s j e z d u KSC

VÝZVA My, podepsaní delegáti X I V . sjezdu KSC, demokraticky zvoleni v r. 1968, prohlašujeme za sebe jakož i za své soudruhy, kteří nemohou svobodně promluvit, že za jedině p l a t n ý p o v a ž u j e m e X I V . sjezd KSČ, k t e r ý se sešel 22.8.1968 v Praze — Vysočanech; že 25. k v ě t n a 1971 se v Praze nesejde sjezd celé KSČ, n ý b r ž jen její " n o r m a l i z o v a n é " části po vyloučení na půl milionu jejich členů. Tento sjezd b u d e tudíž j e d n a t pouze z vůle oné menšiny, která od d u b n a 1969 ovládla s t r a n u vnitrostranickým p ř e v r a t e m , v y n u c e n ý m zásahem zvnějška. Bude vycházet z uměle vykonstruované, falešné a ve své p o d s t a t ě reakční interpretace v ý v o j e Čsl. společnosti. Odmítáme proto t e n t o sjezd, k t e r ý se b u d e k o n a t v ovzduší politické a soudní persekuce a za přítomnosti cizích vojsk v zemi, k t e r ý m á legalizovat vojenskou intervenci, omezeni suverenity a p o t v r d i t stranické a s t á t n í vedení, dosažené proti vůli komunistů a lidu. Připomínáme, že vojenská intervence a tzv. normalizace, m o t i v o v a n é sovětským velmocenským hegemonismem a s t r a c h e m byrokracie před vším n o v ý m a revolučním, způsobily věci socialismu v Československu i n a celém světě nesmírnou škodu. T a k t a k é řada komunistických a dělnických stran, jakož i m n o h o jiných pokrokových a demokratických s t r a n a organizací hodnotily a odsoudily situaci vzniklou po 21. s r p n u 1968. Zdůrazňujeme, že p r o socialistický a d e m o k r a t i c k ý v ý v o j v Československu jsou v této chvíli nezbytné t y t o p o d m í n k y ; — Odchod cizí cli vojsk z území ČSSR; — obnovení občanských a demokratických svobod; — zastavení politické persekuce, procesů, zatýkání, existenčních postihů a jiných forem pronásledování; — zajištění svobody pro vědeckou a uměleckou čimiost. Vyzýváme komunistické a dělnické strany, které jsou pozvány n a t e n t o sjezd, aby v z á j m u společné věci socialismu v y j á d ř i l y ú č i n n ý m způsobem s v ů j nesoulilas s vojenským zásahem z 21. s r p n a 1968 a jim v y t v o ř e n o u situací. Obracíme se n a pokrokové a demokratické světové veřejné míněni, aby podpořilo spravedlivý boj českého a slovenského lidu za svobodné, demokratické a socialistické Československo, a b y nemlčelo k "normalizaci" a pronásledování a pozvedlo hlas protestu a solidarity. E d u a r d Goldstůcker Josef Pokštefl Zdenek Hejzlar Ota Sik 9-5-1971 J i ř í Pelikán

PROHLÁŠENÍ N a 25. k v ě t e n 1971 je svolán sjezd komunistické s t r a n y Československa, k t e r ý je označován za " č t r n á c t ý " . P o v a ž u j e m e za n u t n é připomenout celé čsl. a světové veřejností, že jedině p r á v o p l a t n ý m 14. sjezdem KSČ byl sjezd, k t e r ý se sešel 22.8.1968 v Praze-Vysočanech, a kterého se zúčastnili ř á d n ě a d e m o k r a t i c k y zvolení delegáti. Anulování výsledků t o h o t o řádného sjezdu, jeho prohlášení za nelegální, a vyloučení n a p r o s t é většiny jeho ú č a s t n í k ů spolu s půl milionem dalších komunistů ze strany, se dělo n a záldadě moskevského d i k t á t u a p o d přímou hrozbou vojenských represálii a teroru. Vedoucí orgány KSČ i s t á t u byly po t o m t o násilném zásahu p o s t u p n ě u z tvářeny podle p o ž a d a v k ů cizí okupační moci a bez přihlíženi k vůli čsl. lidu. N y n í p ř i p r a v o v a n ý s^ezd m á p o t v r d i t "normalizaci" v ČSSR, jejímž základním cílem bylo zbavit československy lid možnosti určovat s v ů j vlastní společenský v ý v o j a osud. Čistkou v komunistické straně, v ostatních formálně udržovaných politických stranách, v organizacích odborů a mládeže a ve všech důležitých mocenských a ideologických institucích byli odstraněni a zbaveni politického vlivu přívrženci demokratizace a humanizace socialistické společnosti. Režim, k t e r ý se v y d á v á za vládu dělnické třídy, potlačil v zárodku s a m o s p r á v n ý systém a podnikové r a d y pracujících. Bez jakýchkoli důkazů, s t e j n ý m způsobem jako za z n á m ý c h inscenovaných stalinských procesů v minulosti, byla za k o n t r a r evoluci označena veškerá činnost, k t e r á usilovala o p r o gresivní a demokratické reformy socialistické společnosti. Všechny důležité mocenské posice

35

v zemi byly obsazeny nejkonservativiiějšími a nejreakčiiějšími příslušníky komunistické strany, Malá s k u p i n a samozvaných vládců udržuje svou moc nad občany pomocí zkorumpovaného mocenského a byrokratického a p a r á t u , trvalých represivních hrozeb a zcela monopolisovaných ideologických a informační cli prostředků. Byl znovu nastolen centralisticko-byrokratický systém, se všemi z h o u b n ý m i důsledky pro v ý v o j Československa jako moderního průmyslového s t á t u . J s o u pošlapána základní občan-

možnosti pokračovat ve vědecké, pedagogické, publicistické, umělecké a jiné činnosti. Rozsáhlá čistka probíhá v československé armádě. Každý, kdo se odváží důrazněji p r o t e s t o v a t a odhalovat p r a v d u , je již nyní souzen a t r e s t á n mocensky zinanipidovanýíni soudy. Censu rov ání a zkreslování informací a 1 živost p r o p a g a n d y dosáhly rozměrů připomínajících s m u t n á proslulá p a d e s á t á léta. Cenzůra opět potlačuje h o d n o t n á umělecká díla, knihy, filmy, divadelní h r y a pod. P o s t i h u j e z hlediska současných politických p o t ř e b dokonce díla národních a světových klasiků. V hospodářství n a b y l a vrchu opět s t a r á a neúspěšná soustava centralisovaného, direktivního plánování, k t e r á není s t o zabezpečit efektivní, s t r u k t u r á l n ě pružnou a t r v a l e modernizovanou v ý r o b u podle potřeb obyvavatel. Z t r á t y z investičního a materiálového plýtvání, z rostoucí rozestavěnosti a dlouhodobého nedokončování investic, z obrovského množství obyvatelstva. Ceskoslovensko-sovětské hospodářské v z t a h y ^nejsou rozvíjeny základě rovnoprávnosti a k o b o u s t r a n n é m u prospěchu. Hospodářství ČSSR je stále pevněji p ř i p o u t á v á n o k hospodářství SSSR a podřizováno p o t ř e b á m a cílům Sovětského svazu. V rozporu s oficiální propagandou, k t e r á se snaží t u t o skutečnost líčit j a k o v ý h o d u pro ČSSR, je t o u t o cestou t r v a l e odčerpáváno stále větší množství československé'práce ve formě dodávek zboži a dlouhodobých investic do SSSR, za které se nedostává p o t ř e b n é h o množství spotřebního zboží, b y t ů a služeb. S k r y t á inflace t í m nadále n a r ů s t á . vývoji, v pr

t ě m i t o zeměmi. T a k t o " n o r m a l i z o v a n é " podmínky, které p ř e d s t a v u j í n á v r a t do bývalých poměrů vnitřní a vnější nesvobody, byly v y n u c e n y intervencí a n á t l a k e m a jsou tedy v p r v n í řadě p r o j e v e m dalšího omezeni suverenity čsl. s t á t u . J e d n í m ze základních předpokladů jejich změny je odchod cizích vojsk z Československa a odstraněni cizího vměšování do jeho vnitřních záležitostí. 1 1 Představitelé současného režimu, kteří z t r á t u suverenity nejen zakrývají, ale cT dokonce za ní děkují, n e v y j a d ř u j í z á j m y československého lidu.

politiky. Výběr sjezdových delegátů podle p o t ř e b dnešního režimu, pečlivá p ř í p r a v a sjezdových vystoupení, voleb a usnesení s t r a n i c k ý m a p a r á t e m , p ř e d s t a v u j e podvodnou 111a nipulaci. Sjezd a p ř i p r a v o v a n é volbv do státních orgánů m a j í legalizovat současné nioccnskopolitické poměry. Ale režim, k t e r ý zbavil lid základních demokratických svobod, k t e r ý může svou lživou p r o p a g a n d u a pronásleduje je jen p r o jejich životni úroveň zá' a mocí udržovaný. J e v lid se s t n u t o režimem n i k d y nesmíří. Povede boj o jeho změnu a n a j d e si v h o d n é formy t o h o t o zápasu, k t e r ý je i v souladu se z á j m y lidu ostatních socialistichých zemí, včetně lidu Sovětského svazu. Východisko vidíme v uskutečněni základních demokratických otevřou cestu k phié účasti o b č a n ů n a řízení svých věci, v nastoleni demokratického socialismu, k n ě m u ž směřovalo již Pražské jaro 1968. Spolu se všemi skutečně demokraticky a socialisticky smýšlejícími lidmi d o m a i ve světě b u d e m e i nadále usilovat o uskutečnění t o h o t o cíle. E d u a r d Goldstucker v.r. Josef Pokšteíl v.r. Zdeněk I-Iejzlar O t a Šik v.r. 9-5-1971 v.r. J i ř í Pelikán v.r.

36

S t ano v i sk o ke X I V . sjez d u K SČ. Na ve don \ i ti V KSČ, pro informaci o s t a t n í m komunis t i c k ý m a dělnickým s t r a n á m . Nemůžeme déle mlčet k tomu, co se děje v posledních d v o u letech v Komunistické s t r a n ě Československa a v celé naši zemi. P o v a ž u j e m e za svou povinnost otevřeně sdělit s v ů j názor n a u p l y n u l ý v ý v o j i současný s t a v s t r a n y i celého Československa. »t

Mi,}) 10řádný XIV. sjezd KSČ v roce 196$ svolal Ústřední výbor právě proto, že se pro něj vyslovily k r a j s k é konference zastupující více než t ř e t i n u Členů strany.^ Bylo t o podle s t a n o v s t r a n y povinností ÚV KSČ. Volby delegátů proběhly t e h d y nejdemokratičtějším způsobem, k t e r ý nejlépe zaručuje svobodný p r o j e v vůle — t a j n ý m hlasováním. M a n d á t delegáta sjezdu s t r a n y je v zásadě nezrušitehiý a už vůbec nikdo nemá, podle dosud p l a t n ý c h s t a n o v strany, p r á v o zrušit m a n d á t všech delegátů sjezdu. Odebral-li současný ÚV KSČ — poté co v p r ů b ě h u r o k u 1969 odstranil třetinu svých členů — m a n d á t všem delegátům sjezdu dopustil se bezpříkladného flagrantnílio Porušení s t a n o v s t r a n y . Dnešní vedení KSČ — předsednictvo i ÚV — si v vplynulých dvou letech přisvojilo práva, k t e r á m u nepřísluší, osobuje si rozhodovat bezohledu n a v ý r a z n ě projevenou vůli členstva. Aby mohlo t a k o v ý kurs n a s t o u p i t muselo se postavit n a d s t r a n u a v y m k n o u t se kontrole členstva. Při vnucení takového k u r s u byla n u t n á největší čistka j a k o u k d y KSČ prožila. P ř i t o m byla vyloučena, v y š k r t n u t a nebo n a p r o t e s t s a m a odešla n e j m é n ě jedna t ř e t i n a členstva —* přes půl milionu osob. Teprve po t a k o v é drastické istce, k d y byli odstraněni mnozí zakládající členové, dlouholetí funkcionáři, kteří se stranou prožili celý život, odboj i perzekuci, k d y byla v y p u z e n a většina jejího dělnického aktivu a t é m ě ř celý ideologický aktiv, t e p r v e p o t o m považovalo dnešní vedení KSČ za možné svolat p ř e d t í m několikrát o d k l á d a n ý sjezd. v KSČ jde do sjezdu j a k o osekané a umlčené torzo. N a sjezdu ji n e b u d o u reprezentovat delegáti v y b r a n í členstvem, ale právě těmi orgány, k t e r é jim m a j í p o d á v a t uč ty ze své činnosti. J a k á může b ý t věrohodnost a práv o p l a t n o s t t a k o v ý c h rozhodnutí? Zřejmě žádná. Pro současnou organizaci KSČ je příznačné, že je u t a j o v á n a celková změna v p o č t u organizovaných a z e j m é n a současná v ě k o v á a sociální s t r u k t u r a členstva. T y t o ú d a j e nebyly zveřejněny ani z jedné okresní či k r a j s k é konferenci. Vedení t a j í k a t a s t r o fální v ě k o v o u a sociální s t r u k t u r u , k t e r o u čistka vytvořila, k d y ž v čistce byla postižena především střední a mladší generace a k d y

ze s t r a n y n a protest odešlo mnoho dělníků. A mezi těmi, co zůstali je m n o h o těch, co zůstali z existenčních obav, snahy zajistit d ě t e m přístup clo vyšších škol a p o d / Nezniění-li vedení KSČ velmi p o d s t a t n ý m způsobem celkovou politiku i ieji jednotlivé části, b u d e se hluboká celospolečenská krize ještě prohlubovat. Přitom rozměry a hloubka této krize již dnes jsu nmohonásobně větší, než těsně před lednem 1968. Leden 1968 byl •jokusem t u t o krizi překonat, odklon od poednové politiky ji musel zmnohonásobit. w

Cíle polednové politiky Byly nejúplněji v y j á d ř e n y a s h r n u t y v akčním p r o g r a m u KSC a r o z v i n u t y v dalších dokumentech p ř i p r a v e n ý c h pro m i m o ř á d n ý X I V . sjezd KSČ. Chceme jen připomenout, že cílem veškerého našeho snažení bylo v y t v o ř i t v zemi a ve straně takové podmínky, a b y se molila plně rozvinout demokratická a humanistická pods t a t a socialismu. Uplynulých dvacet let pods t a t n ě změnilo sociální s t r u k t u r u země a dávalo t a k plnou možnost u p l a t n i t Marxovu ideu socialistické samosprávy. P ř i t o m bylo možné p ř e k o n a t vše to, co ocl p o č á t k u pades á t ý c h let poškozovalo dobré jméno socialismu a snižovalo jeho přitažlivost. Polednová politika navazovala n a vše pozitivní v předchozím vývoji KSČ i celého našeho dělnického linutí. Byla zcela prosta nacionalismu, neboť se ve svém snaženi s t e j n ě t a k inspirovala rozhodnutími X X . sjezdu KSSS, j a k o V I I I pléna ÚV P S D S z října 1956, jako některými ideami, které rozviji Italská a francouzská komunistická s t r a n a v podmínkách p r ů myslově rozvinutých zenu s dlouhodobými tradicemi politického demokratismu. T a k o v ý byl skutečný smysl hesla "socialismus s lidskou t v á ř í " . 21. srpen 1968 Se stal v dějinách naší země ale rovněž v celém komunistickém linutí — d a t e m , ke kterému se budeme často muset vracet. Dnes již symbolizuje celou jednu m e t o d u řešení sporů mezi komunistickými s t r a n a m i a socialistickými zeměmi, kterou některé s t r a n y stejně n e ú s t u p n ě o b h a j u j í , jako jiné zásadně odmítají. T a k é nadále značná část československých komunistů o d m í t á zásah pěti s t á t ů Varšavské smlouvy u z n a t za oprávněný, a t o přesto, že za o d m í t a v ý postoj jsou nejen vylučováni ze strany, ale i zbavováni zaměstnání. Za protisocialistické, ne-li lcontrarevoluční jsou označovány názory, které sdílí v ý r a z n á většina lmutí. K o m u n i s t ů m i ostatním o b č a n ů m je t a k v rozporu s jejich vlastní, hluboce zažitou zkušeností vnucován názor, k t e r ý je v rozporu se skutečnosti. V Československu byl až

37

do 23. hodin 20 s r p n a 196$ klid a pořádek. T a k hodnotil v t e h d v situaci všechny stranické i s t á t n í orgány. V s t u p vojsk nebyl projedu vin předem s žádn ý m k o m p e t e n t n í m orgánem s t r a n y či s t á t u . P r o t o předsednictvo UV KSČ muselo konstat o v a t : " S t a l o se t a k bez vědomi presidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vládv i p r v n í h o t a j e m n í k a ÚV KSČ a těchto o r g á n u " . T o t o stanovisko potvrdily všeelmy k t o m u příslušné orgány. President republiky ještě po n á v r a t u z jednání v Moskvě n a plénu ÚV KSČ 31. s r p n a prohlásil: " N i k o h o jsme k n á m nepozvali. To ví celý s v ě t " a dnešní t a j e m n í k Gustáv H u s á k k t o m u dodával: "Dostali sme sa bez našej viny do položenia, že územie československého s t á t u obsadili vojská piaticli spriatelených štátov". T y t o skutečnosti tzv. Poučení mlčky obchází, k d y ž mluví o t o m j a k o b y o vojenský zákrok požádali tisíce komunistů, mezi nimi členové ÚV KSČ, poslanci a členové vlády. Není s t o j m e n o v a t jediný k o m p e t e n t n í orgán, k t e r ý by o t a k o v o u pomoc požádal, A z těch domnělých tisíců, se nenašel jediný, k t e r ý b y veřejně řekl " M y jsme t o byli". Zahalují se do anonymity, protože n e m a j í dostatek občanské statečnosti, a b y za s v ů j čin převzali plnou politickou zodpovědnost. Protože žádny t a k o v ý n á v r h nepředložili ani předsednictvu strany, ani vládě, ani parlam e n t u , ani presidentovi, ale jednali bez jejich vědomí b a za jejich zády, provinili se proti ústavě i stanovám strany. Vysočanský sjezd Byl svolán k d y ž t a část členů předsednictva, k t e r á zůstala n a svobodě se snažila u s t a v i t dělnicko-rolnickou vládu. J a k z n á m o v souvislosti s u s t a v e n í m t a k o v é v l á d y byla u v á d ě n a j m é n a Alois I n d r a , Oldřich Pavlovský, Karel H o f f m a n a j. J e j i c h odpovědnost nesnižuje ani sdělení, které učinil Drahomír Kolder, že myšlenka t a k o v é vlády vznikla při jednáni n a velvyslanectví "z p o d n ě t u sovětských s o u d r u h ů ' ' . V t a k o v é osudové situaci vzali n a sebe delegáti z P r a h y iniciativu a dali p o p u d ke svolání delegátů sjezdu. Fungovali t a k j a k o sjezdový organizační výbor. Delegáti, k d y ž se sjeli a zjistili, že jich je m n o h e m více než s t a n o v a m i p o ž a d o v a n á polovina, prohlásili se sjezdem. P l n ý m p r á v e m . Důsledky politiky 17. dubna 1960 G u s t á v H u s á k j a k o hlavní představitel politiky n a s t o u p e n é 17. d u b n a 1969, zpočátku ujištoval s t r a n u i veřejnost, že chce pokračov a t v polednové politice oproštěné od někter ý c h chyb. Označoval t e h d y ještě polednové období za "velké a světlé" a ujišťoval" ničoho z t ý c h t o velkých mesiacov, z tolito velkého zápasu o n o v ů n á p l ň socialistickej demokracie sa n e v z d á v á m e " . Činy však byly zcela prot i c h ů d n é slovům. Nejenže t a t o politika nic pozitivního nezachovala, ale n a o p a k zcela cílevědomě odbourala vše, co se zrodilo v t o m t o období.

38

1 Ekonomická reforma schválená N I 1 L sjezdem, nejenže není realizována, ale p r á v ě n a o p a k je o b n o v o v á n stav, k t e r ý v t é t o zemi již nejednou od roku 1950 vyvolal vážné ekonomické těžkosti. Formální soutěž nemůže n a h r a d i t ekonomické stimuly. Tendence zvyšovat ceny při zmrazených či klesajících reálných mzdách m á za následek pokles koupěschopnosti o b y v a t e l s t v a . Neblaze se snižuje úroveň všech d r u h ů služeb obyvatelstvu a n a r ů s t á existenční nejistota. Zemědělství s t r á d á n e d o s t a t e č n ý m množstvím prostředků k modernizaci výioby, k t e r á by nahradila pokračující ú b y t e k pracovních sil a vyvážila zhoršující se věkovou s t r u k t u r u venkova. To vše odrazuje mladou generaci od setrvání v zemědělství. Iniciativa a a k t i v i t a dělníků i zemědělců nemá dost možností, ani p o p u d ů k rozvoji. Myšlenka s a m o s p r á v y byla zapuzena a jiné mobilizační prostředky, k t e r é b y vyvolávaly iniciativu nebyly použity. Mladou generaci by mohly pro socialismus získat přitažlivé myšlenky, dynamický program, výrazné osobnosti - t o vše však současné politice chybí. P r o t o se při s n a h á c h ovlivnit mladou generaci u c h y l u j e lc a d m i n i s t r a t i v n í m metodám, především n u c e n é m u n á b o r u clo Socialistického svazu mládeže. Zesilovaný tlak n a učiliště a školy může přinést jen vnějškové zisky formálních členů, ale nemůže změnit smýšlení mládeže. T y t o m e t o d y již jednou vedly k rozpadu mládežnické organizace a diskreditaci socialismu v očích mladých. Inteligence ve všech svých vrstvách od technické až jpo h u m a n i t n í , je v y s t a v e n a neustálé hrozbě z t r á t y existence a všemožném u zastrašování. Nebezpečí z t r á t y existence nebo n u t n o s t hledat zaměstnáni zcela mimo obor vlastní kvalifikace může přechodně v y n u t i t vnější p o d d a j n o s t těch, k d o z o b a v y o osud rodiny nejsou s t o odolávat t a k o v é m u tlaku. Zvláště těžký úděl p o s t i h u j e uměleckou a vědeckou inteligenci, značná část h u m a nitní inteligence, k t e r á spjala svou vědeckou Činnost s m a r x i s m e m je zbavena jakékoli možnosti p r a c o v a t ve svém oboru. Přední umělci známi svým socialistickým smýšlením jsou zbaveni možnosti p u b l i k o v a t či jinak zveřejňovat svá díla —• f r a n c o u z s k ý spisovatel — k o m u n i s t a Luis Aragon výstižně charakterizoval současné Československo j a k o "Biafru ducha". Akční p r o g r a m vyzdvihoval občanská p r á v a a jejich zákomié zakotvení. Současná politika t a t o p r á v a omezuje nejen fakticky, ale i ú p r a v a m i právničil n o r e m j a k v p r a c o v n í m t a k t r e s t n é m zákonodárství. T a k é z á j m o v é organizace p r a c u j í c í c h jako odbory, organizace zemědělců a j . b y l y vráceny do úlohy převodové p á k y , k t e r á n e m á p r á v o h á j i t z á j m y svých členů. A j a k á úloha byla přisouzena Národní f r o n t ě je zcela zjevné. Skutečnost, že dělnici i ostatní zaměstnanci byli zbaveni možnosti opírat se o odbory pří prosazování svých p r á v je velmi v á ž n ý m politickým krokem jehož důsledky se mohou projevit zcela nečekaně, j a k u k a z u j í n e j e n

naše minulé zkušenosti, t a k i zcela n e d á v n é zkušenosti v Polsku. Přes všechna prohlášení o konsolidaci s t a v krize a n a p ě t í t r v á . Prozradí to k a ž d á společenská i sportovní událost. J a k á je to socialistická politika - - k t e r á z k o m u n i s t ů - • b y t s odlišnými názory dělá psance této země. v y t v á ř í dlouhé "černé listiny", n a základě k t e r ý c h je j i m z a b r a ň o v á n o n a j í t si zaměs t n á n í odpovídající jejich kvalifikaci. Dnes jsou navíc mnozí vyloučení k o m u n i s t é zcela n e p o k r y t ě sledováni bezpečností a stranické orgány si p ř í m o v y ž a d u j í zprávy z t a k o v ý c h sledovaček. P ř i b ý v á politických procesů v k r a j í c h a n y n í již v centru. Politické procesy, b y t jiného t y p u než v p a d e s á t ý c h letech nem o h o u vést k p ř e k o n á n í krize, ale n a o p a k ji b u d o u p r o h l u b o v a t . Do slepé uličky zavádějí s t r a n u i společnost ti vedoucí, kteří jinak než a b o d á k y v l á d n o u t neumějí. Porušeni principů rovnoprávnosti a nevměšováni Do v n i t ř n í c h záležitostí jiných s t r a n a zemí je základní příčinou hluboké p e r m a n e n t n í krize československé společnosti. Osudný krok v noci ze 20. n a 21. srpen 1968, se z o d s t u p u d o b y stále více p r o j e v u j e jako neblahé rozhodnutí. Do 21. s r p n a 1968 neznala t a t o země protisovětské demontrace, od t é d o b y jich byla řada. Ž á d n á seber afino v a n ě jší buržoazii! p r o p a g a n d a nemohla v zemi vyvolat tolik antisovětismu i a n t i k o n u m i s m u , j a k o t e n t o k r o k a vše co p o n ě m následovalo. V době, k d y i nejmenší n á r o d y usilují o nezávislost a n e r u š e n ý n á r o d n í rozvoj, nikdo n e m ů ž e p ř e d p o k l á d a t , že p r á v ě český a slovenský n á r o d b y se mohly spokoj i ť n e d ů s t o j -

nýiu p o s t a v e n í m p o d o m k a ve vlastním domě. Československá krize. Má své vnější i vni t n ví aspekt v. K j ej í n ui řešení j e n u t n é v y t v o ř i t příznivé v n i t ř n í p o d m í n k y a t a k ovlivnit i p o t ř e b n é mezinárodní ovzduší. T u t o krizi však rozhodně nevyřeší halasné vychvalování domnělé konsolidace, t a m kde není. Nevyřeší ji ani zamlčovaní kritických hlasů těch k o m u n i s t i c k ý c h stran, k t e r é s rostoucím znepokojením sledují v ý v o j v ČSSR. Ať již jde o lilas Komunistické s t r a n y Číny, nebo lil as y z á p ado e v r opský cli komunistických s t r a n , zejména italské a francouzské, m a r n ě se je snaží dnešní vedení KSČ u t a j i t . Může z a k á z a t otištění t ě c h t o stanovisek, m ů ž e dokonce u z a v ř í t do trezoru čísla novin s t a k o v o u kritikou, nemůže však sprovodit ze s v ě t a s a m y skutečnosti. Východisko z krize, k t e r á se n e d o t ý k á jen Československa, b u d e možné n a j í t t í m rychleji, čím dříve pochopí t y strany, k t e r é porušily společně p ř i j a t é zásady v z t a h ů , nescliůdnost a bezvýchodnost cesty n a k t e r o u se v y d a l y v případě Československa. Osudy světového společenství socialistických zemí nezávisí j e n o m n a tom, zda se b u d e dosti rychle rozvíjet jeho t e c l u n k a a technologie, e k o n o m i k a a k u l t u r a , ale rovněž n a t o m , zda v y t v o ř í n o v ý t y p zcela r o v n o p r á v n ý c h v z t a h ů mezi socialistickými n á r o d y a zeměmi. Československo vyjde z krize až se jeho lid s t a n e znovu svéprávnýni. Až se zbaví poruční kování a " v l á d a věcí T v ý c h se v r á t í do r u k o u Tvých, o lide český a slovenský". P r a h a , květen 1971.

Proč nemohl mluvit delegát IKS Jak píšeme na jiném místě, vedení t. zv. XIV. sjezdu KSČ v Praze nedovolilo zástupci Komunistické strany Itálie Sergio Segremu přečíst poselství, schválené vedením IKS. Nejdříve se pokusili představitelé KSČ italského delegala donutit k "normalizaci", t. j. k vynechání těch Částí poselství, která jsou v pozporu s nynější politikou KSČ. To ovšem vedení IKS předvídalo a proto schválilo text poselství před odjezdem Segreho do Prahy s tím, že nesmí na něm nic změnit. Vedení KSČ má takový strach z pravdy a z odlišných názorů i komunistických stran a. je natolik v zajetí svých velkohubých prohlášeni o tom, jak "bratrské strany" schvalují Husákovu politiku, Že si netroufalo vystavit ani vybrané "kádry" této konfrontaci se skutečností. Ilias největší komunistické strany v Západní Evropě byl umlčen na sjezdové tribuně i v tisku. Husák, Bilak a Auersperg se nestyděli prohlašovat, že přítomnost zahraničních delegací dokázala "plný souhlas" 5 jejich politikou, ač většina se hodnocení událostí r. 1968 raději vyhnula, když už neměla odvahu vyjádřit svůj názor tak otevře7iě, jak to učinila IKS. V poselství IKS se praví: " J s m e přesvědčeni, že p r o dosažení skutečné mezinárodní j e d n o t y je n e z b y t n é u z n a t rozdíly, jež v t é k t e r é zemi v y z n a č u j í směr, k t e r ý m se m á u b í r a t cesta, směřující lc socialismu a že existující rozpory se nesmějí ignorovat; n a o p a k , mělo b y se v y c h á z e t z přesného uvědom o v á n i si t ě c h t o rozdílů p r á v ě v úsilí o jejich p ř e k o n á n í otevřenou a u p ř í n m o u diskusí. J e zřejmé, že t o t o není prostředí, kde b y se mohly d i s k u t o v a t otevřené p r o b l é m y a hluboké rozpory, k t e r é dnes e x i s t u j í v m e z i n á r o d n í m dělnickém h n u t í a mezi íiašemi d v ě m a s t r a n a m i . P o v a ž u j e m e ale za naši povinnost p o t v r d i t z n o v u i při t é t o příležitosti politická a zásadní stanoviska, k t e r á naše s t r a n a z a u j a l a v souvislosti s událostmi v Československu z posledních let, k t e r é ž t o události měly dalekosáhlý mezinárodní v ý z n a m a vyzdvihly otázky, o k t e r ý c h se stále ještě d i s k u t u j e v mezinárodním dělnickém a komunistickém h n u t í .

39

Xaše stanoviska jsou Vám známá. Hodnotili jsme pozitivně základní linie "nového k u r s u " , započatého Vaší stranou v lednu 1968 a přestože jsme neignorovali těžkosti a nebezpečí, které se mohly v y s k y t n o u t při jejich uskutečňováni, měli jsme za to, že p ř e k o n á n y mohl}7 b ý t otevřenou výzvou ke k o n u m i s t u m a pracujícím Vaší země. T a k é z t o h o t o d ů v o d u se zrodil náš nesouhlas s v o j e n s k ý m zásahem pěti zemí Varšavské smlouvy v Československu. S otevřeností k t e r á by podle našeho názoru měla inspirovat v z t a h y mezi komunistickými stranami, V á m říkáme, že po t o m t o zásahu se nevyskytly lakové prvky, které by nás mohly přimět ke změně našich stanovisek. T a t o stanoviska spočívají — kromě úsudku, který jsme si udělali podle vývoje událostí — n a p e v n é m přesvědčení, že n u t n ý m základem internacionalismu je nezávislost a svéprávnost každé komunistické s t r a n y a každého s t á t u . Myslíme, že pro revoluční sílu je n e z b y t n ý a nedělitelný její národní a mezinárodní charakter a že jedině t a k t o může dělnická t ř í d a získat rostoucí sílu, s t á t se hegemonu! třídou ve vlastni zemi a že jedině t í m t o způsobem může přinést skutečný příspěvek v boji mezinárodního proletariátu. Soudruzi! My, komunisté Itálie, vědomi si hluboké sociální a politické krize v naší zemi, p r a c u j e m e na rozšiřování s t v k ú a dohodv mezi všemi levicovými silami — laickými i katolickými, abvchom zajistili demokratický pokrok a sociální obrodu Itálie s jasnou perspektivou socialismu. Boj u j e m e t í m t o způsobem proto, abychom otevřeli cestu k dosažení a v ý s t a v b ě socialistické společnosti, n a které by spolupracovaly rozdílné politické síly, k t e r á by byla založena n a mnohostrannosti forem a demokratických organizací, na souhlasu lidu a n a přímé a aktivní spolupráci m a s " .

Proč nebyla v Praze delegace KS Velké Británie? "Normalizované" sdělovací prostředky se samozřejmě ani nezmínily o tom, že delegace Komunistické strany Velké Británie odmítla zúčastnit se t, zv. XIV, sjezdu KSČ. Vedení strany uveřejnilo v Londýně prohlášení, ve kterém se říká, že tato neúčast byla způsobena "odmítnutím Komunistické strany Československa dovolit delegátu této strany přednést jeho projev". Důvod odmítnutí je třeba spatřovat v těchto dvou větách britského poselství, jehož text byl předem sdělen do Prahy: " J a k jistě víte, náš sjezd vyjádřil názor, že vojenská intervence v československu v srpnu 1968 byla těžkou chybou a p ř e d s t a v u j e znásilněn! společně p ř i j a t ý c h zásad, týkajících se v z t a h ů mezi socialistickými s t á t y a mezi komunistickými stranami. Nic, co se od té doby událo, nebo bylo řečeno, nezměnilo naše stanovisko".

KS Izraele o t. zv. XIV. Sjezdu. Předseda Kom unistické strany Izraele (MAKI) M. Sneh a její generální tajemník zaslali ÚV KSČ v Praze dopis, datovaný 20,5.1971, ve kterém se praví:

S.

Mikunis

" X I V . sjezd KSČ, k t e r ý začne 25.5.1971 se koná poté, co X I V . sjezd KSČ, který byl zahájen 22.8.1968 byl prohlášen za ilegální pod tlakem okupačních vojsk, ačkoliv Jeho delegáti byli zvoleni v demokratických volbách podle stanov s t r a n y . Od té doby bylo v intenzivní čistce vyloučeno ze s t r a n y asi 500.000 členů a potlačena jakákoliv svoboda názorů uvnitř s t r a n y . P r o t o " X I V . sjezd", k t e r ý se nyní koná v Praze nemůže v y j á d ř i t názory československých komunistů a nemůže v y p r a c o v a t politiku s t r a n y podle p ř á n í členské základny, jak bylo svobodně v y j á d ř e n o v r. 1968 v p r ů b ě h u příprav X I V . sjezdu". Dopis potom opakuje usnesení XVI. sjezdu KS Izraele z října 196S, v němž se protestuje proti invazi Československa, vyjadřuje solidaritu s bojem čs. lidu a jeho legálním vedením a žádá se okamžitý odchod okupačních vojsk z území Československa, a respektování čs. státní suverenity.

KS Španělska odmítá účast na t. zv. XIV. sjezdu KSČ. ^Výkonný výbor Komunistické strany Španělska zaslal v předvečer t.zv. X I V . sjezdu KSČ dopis UV KSČ, v němž se zdůvodňuje, proč K S Španělska nevyšle delegaci do P r a h y . V dopise se připomíná odmítavé stanovisko K S š p a n ě l s k a k vojenské intervenci v Československu a p o u k a z u j e n a to, že za t ě c h t o podmínek by byla španělská delegace v obtížné situaci. " N a sjezdech komunistických s t r a n je obvyklé, že se zahraniční b r a t r s k é delegace nevměšují do názorů hostitelské s t r a n y . Protože ale v t o m t o p ř í p a d ě se názorové rozdíly t ý k a j í problémů mezinárodního významu, bylo b y pro naši delegaci obtížné respektovat t u t o zvyklost, aniž b y c h o m vzbudili dojem, že se zříkáme našeho vlastního p o s t o j e " , p o k r a č u j e dopis, k t e r ý samozřejmě čs. tisk zamlčel. Neúčast K S Španělska, jež m á velkou mezinárodní autoritu odhaluje zvlášť nepříjenmě lži nynějšího vedení KSČ o tom, že jeho politika kapitulace je u z n á v á n a mezinárodním komunistickým h n u t í m .

40

Ze zahraničního tisku LE

MONDE:

"HUSÁK

BILANCUJE"

Normalizační a konsolidační fáze je ukončena, ale československá komunistická s t r a n a nemůže zmírnit svou ostražitost, protože nepřítel číhá na každý projev slabosti marxistů-leninistů. T a k t o by se dal shrnout vod o p á d projevu, který přednesl Gustáv H u s á k 25. k v ě t n a v Praze před asi tisícem účastníků sjezdu. P r v n í t a j e m n í k hovořil se sebejistotou člověka, k t e r ý díky podpoře svých sovětských spojenců si je vědom své síly. Donedávna se ne j vyšší vedení snažilo udržovat r o v n o v á h u mezi pravicí a levicí, mezi revizionisty a dogmatiky. H u s á k zahájil svou vládu prohlášením, že je-li jeho první snahou n a p r a v i t zpozdilé omyly r o k u 1968, je pevně r o z h o d n u t provádět všeobecnou politiku, jejíž zásady byly schváleny v době p á d u A. Novotného. Od té doby musel t y t o pozice opustit. K o n c e m minulého roku nemohl nebo nechtěl zabránit ústřednímu výboru, aby schválil tézi tzv. "pozváni", která je v rozporu se vším, co až do té doby prohlašoval. První t a j e m n í k vyslovil v roce 1968 politováni n a d intervencí spojenců; později rohlásil, aniž to schvaloval, že Sověti se omnívali, že nemohou j e d n a t jinak, chtějí-li zachránit socialismus. Ted se oficiálně připouští, že j e d n o t k y Varšavského p a k t u t e h d y obsadily zemi n a žádost " o p r a v d o v ý c h kom u n i s t ů " Československa. Gustáv I í u s á k se dále zavázal, že k politickým procesům nedojde. Ale před několika t ý d n y musel n e c h a t postavit před soud generála Prchlíka, k t e r ý se provinil tím, že v červenci 1968 učinil prohlášení, jež byla ve shodě s tehdejší politikou legální vlády. V této situaci je normální, že první t a j e m n í k

S

věnuje největší část své zprávy ú t o k ů m n a "revizionisty". Ovšemže i bývalý president N o v o t n ý je předmětem ostrého odsouzení. Současny šéf s t r a n y nemůže samozřejmé soudit shovívavě toho, kdo jej no dlouhá léta věznil. Přesto se vyvaroval jakékoli osobní zášti vůči němu. Dokonce se ani nezastavil u d r a m a t stalinského období, kdy byly tisíce nevinných vězněny a mnozí dokonce popraveni. A. Novotný není obvinován z t y r a n s k é vlády, nýbrž z toho, že nechal vzklíčit zárodky "revizionismu". První t a j e m n í k se t e d y zjevně plně připoj u j e k politice těch, k t e r ý m se říká " u l t r a " . Las od času se přesto snaží mírnit zápal straníků, kteří volají po nelítostné čistce. T a k například začátkem června byli příliš horliví členové a p a r á t u sesazení v Ostravě a v Košicích. Nicméně však v konsolidované s t r a n ě m a j í příznivý vítr konservativci. První tajemník, zbavený rovnováhy, kterou představovali umírnění liberálové, řídí dnes organizaci, jejíž střední kádry ho podezřívají z vlažnosti. Snaží se proto d o h n a t své oddíly. Vytkl Dubčekovi, že neuměl " konträre volu c ion á ř e " udržet n a uzdě. Lze si položit otázku, zda on sám bude schopen u b r á nit se n á t l a k u všech, kdo touží po odplatě za velký strach prožitý v roce 1968. Ale bude-li chtít uskutečnit to, co vyhlásil — rekonstrukci národního hospodářství a zvýšení Životni úrovně — bude muset získat podporu obyvatelstva, které, zdá se, nepřijalo změny rozhodnuté před d v ě m a roky. G. H u s á k se může chlubit, že ziioruializoval stranu, ale sám ví, i k d y ž t o neříká, že situace v Československu se normální nestala. 27-5-1971

" L ' A V A N T I " (deník Italské socialistické strany): Podle názoru s. De Pascalise, poslance Italské socialistické strany "to, co se stalo v Praze n a úkor I K S , k t e r á nesměla přednést n a sjezdu KSČ své pozdravné poselství, bylo logické a t e d y ne p ř e k v a p u j í c í " .

j e d n a z nejsilnějších komunistických s t r a n n a Západě. Pozdravné poselství I K S nebylo tolik výbušné, omezovalo se n a znovupotvrženi p r á v a nesouhlasit p o k u d jde o o t á z k u invaze, normalizačního procesu a dále se v není velmi zretehiě v y t y č u j e princip národních cest k socialismu a svéprávnosti národů. Po t o m t o ideologickém a politickém ověření", p o k r a č u j e De Pascalis, " I K S se nachází n a rozcestí: b u d se podrobí d i k t á t u KSSS, anebo bude do základu u s k u t e č ň o v a t proces započaté revize, čímž získá autonomii a p r á v o m í t svou vlastní t v á ř v politické skutečnosti Itálie. J e t e d y naším přáním, a b y IICS vyvolila t u t o d r u h o u cestu a t o v z á j m u italských pracujících a i v s a m é m z á j m u mezinárodního dělnického a socialistického hnutí. Jedině t a k t o m ů ž e b ý t I K S n á s t r o j e m jednoty demokratického a socialistického pokroku v Itálii".

41

Verit

vlastním

silám-

problém

cs.opozice

r ,

jej považujeme k zamyšlení i

za- zajímavý polemice,

příspěvek

P! do diskuse o socialistické

P r a h a . Nenávist k nynějšímu režimu lze postřehnout okamžitě, i k d y ž jde o nejnetečnějšího n á v š t ě v n í k a . Po delším pozorování n a b ý v á dokonce v y h r a n ě n é h o výrazu. K d y ž s t r a n a zorganizovala m o h u t n o u sérii "spont á n n í c h " nápisů n a zdech, neznámé ruce začaly vedle slov "ať žije H u s á k " , psát " a p r o č ? " Další " n á s t ě n n ý " výraz, k t e r ý se občas v y s k y t u j e , je t a j e m n á z k r a t k a F S N : jsou. t o začáteční písmena slov "fantastické, stupidní, neuvěřitelné" a objevuje se zpravidla po každém veřejném prohlášení, které je obzvláště dogmatické. N e d á v n o t o p a k byl v ý b u c h radosti n a d n o v ý m vítězstvím národního hokejového m u ž s t v a n a d Sov. Svazem, k d y se v lidových čtvrtích ozývaly od d o m u k d o m u t a k o v é výrok}' a n a r á ž k y i ostrého rázu, že se o k n a třásla. P ř e d sov ě t s k ý m velitelstvím se sešlo asi n a tisíc s t u d e n t ů , k t e ř í byli ihned rozehnáni policií. E x i s t u j í ale, kromě všeobecného a improvizovaného p r o j e v u nevole, t a k é f o r m y organizované opozice? Vyčerpávající odpověd n a t u t o o t á z k u neni možná, protože klima s t r a c h u a nedůvěry způsobuje, že se soudruzi s t á v a j í o p a t r n ý m i , s t y k y jsou obtížné a t a j n é (nemluví se —• pouze se šeptá, protože všiclmi m a j í s t r a c h z mikrofonů). Ze získaných informací m o h u ale soudit, že u v n i t ř levé opozice se v y s k y t u j í t ř i tendence. První z nich soustředuje některé z nejpřednějšícli k á d r ů a představitelů "pražského j a r a " , n y n í vyloučených ze s t r a n y . Rozprášeni p o celé republice a kontrolovaní policií, žijí p o d D a m o k l o v ý m mečem, že m o h o u b ý t kdykoliv odsouzeni n a jeden rok vězení jakožto " p a r a z i t i " ; t a k může b ý t postižen totiž každý, kdo zůstane tři měsíce bez zaměstnání. Oficiálně se nepřipouští, aby občan socialistického s t á t u nepracoval. T i t o lidé byli ale zbaveni svých dřívějších zaměstnání, k t e r á zastávali n e j e n ve s t á t n í administraci, ale ve školách a n a universitách, či měli svobodná povolání. Nesmějí dělat j a k o dělníci, protože b y rozšiřovali své nebezpečné myšlenky mezi dělníky v t o v á r n á c h . Zůstáv a j í jim t e d y d r o b n á povolání, kde není možno d o s t a t se d o s t y k u s lidmi, anebo kde je s t y k sporadický. V m n o h a případech řeší problém rodinného rozpočtu manželky t ě c h t o s o u d r u h ů . N o r m a proti " p a r a z i t ů m " může t e d y b ý t u p l a t n ě n a v kteremkoli okamžiku. T e n t o způsob represe byl dosud nejůčinnější, ale nezdá se, že je dostačující. K r o m ě již uveřejněných z p r á v o m n o h ý c h zatčeních,

42

.

s

opozici v Československu

i podnět

bylo v minulých t ý d n e c h zahájeno trestní řízení proti p r a c o v n í k ů m Akademie věd, kteří vypracovali slavnou "Černou k n i h u " , týkající se událostí mezi 21. a 28. s r p n e m 196S. K t o m u t o ú t l a k u se nakonec p ř i d r u ž u j e i osobní neschopnost p o h y b o v a t se mimo organizační stranické či s t á t n í a p a r á t y , které měli t i t o soudruzi k dispozici až do roku 1969. Dnes jsou často bez orientace a většinou nejsou schopni v y p r a c o v a t koncepci konkrétní politické čimiosti za podmínek ilegality. D r u h ý proud v sobě s o u s t ř e d u j e m n o h o členů komunistické s t r a n y nyní vyloučených kteří — vzhledem k tomu, že nemohou m í t v e n k u ohlas pro svou a n o n y m i t u — jsou o to víc rozhodnuti přecházet k p ř í m ý m akcím. Zorganizovali " r u d o u pomoc", což je rozvětven á síť spojů a jejímž prostřednictvím se pom á h á s o u d r u h ů m kteří se nacházejí v obzvlášť těžkých podmínkách. Může se t o zdát skromn á záležitost, ale za stávající situace je to zárodek k o n k r é t n í i^olitické organizované odpovědi. S t y k se závody má právě především t a t o skupina. Třetí směr p a k tvoří mladí lidé, kteři vstoupili do politiky v roce 1968. P r á v ě oni jsou a u t o r y několika výzev a letáků, které legálně kolovaly, jsou jediní, kdož se začali z a b ý v a t teoretickými a principiálními úvahami. Ve snaze n a j í t vysvětlení k otázce degenerace systému, nacházejí často s v ů j výchozí bod v trockistickýeh tázích o byrokratizaci. T a t o skupina je politicky méně bdělá, policie dokáže lehčeji individuová!, její členy a n ě k d y i umístit p r o v o k a t é r y mající s t y k y s pravicí ve straně, k t e r á p a k v předsjezdovýcn diskuzích neztratila příležitost upozornit n a existenci organizované opozice a v y ž á d a t si její likvidaci. Všem t ě m t o t ř e m s m ě r ů m je společná jedna věc a sice n e d o s t a t e k ucelených polit i c k ý c h cílů. J e t u velká zvědavost p o k u d jde o čínskou k u l t u r n í revoluci (před d v ě m a či t ř e m i lety něco t a k o v é h o nebylo myslitelné); velký zájem vzbudil i "Manifesto". Politická informovanost je v Československu m n o h e m lepší, než v ostatních východních zemích; p ř í m ý poslech zahraničních rozhlasových stanic, relativně snadný, i k d y ž t a j n ý , je oběh tiskovin evropské levice a p o m ě r n ě časté jsou i s t y k y se západními s o u d r u h y . T o t o vše napomohlo, aby se v posledních letech značně dohnaly n e d o s t a t k y v informovanosti. Politicky vyspělejší lidé postřehli důležitost čínské zkušenosti a revoluční zradikálnění

a v a n t g a r d y na Západě, ale určité subjektivní a objektivní potíže jim z a b r a ň u j í přenést t y t o p o z n a t k v do určitého souhrnného n á v r h u p r o g r a m u a činnosti v poměru k dnešní situaci v CísSR» Objektivně pak je velmi těžké vypracovat alternativní plán masových akcí: jednak je t u izolovanost od třídních nepokojů v ostatních východních zemích, a dále mlčení komunistických s t r a n západních zemí a v neposlední řadě fakt, že n a Západě neexistuje žádná revoluční alternativa. P r o t o nepřekvapuje, že t é m ě ř celá československá opozicc doufá především ve vnější mezistátní události, j a k o v jediné činitele schopné způsobit změnu stávajících podmínek (konflikt mezi Čínou a SSSR, kter}- by osvobodil E v r o p u od sovětského tlaku; nebo méně katastroficky, změna v sovětském vedení). J e n mladí lidé jsou imunní vůči t o m u t o postoji, protože vědí, že musí spoléhat 11a svou vlastni iniciativu. A protože hospodářská politika režimu zdánlivě s m ě ř u j e ke stále většímu vykořisťov á n í dělníků, pozice těchto mladých lidí nejenomže je správná, ale jediná schopná v y t v o ř i t minimální základnu, které by se později dostalo konkrétní odpovědi se s t r a n y dělníků. Jestliže jejich dynamičnost ovlivní i ostatní opoziční skupiny, může se stát, že v budoucnu n a s t a n e oživení dělnického a revolučního h n u t í v Československu. V Praze není ještě vše ztraceno. 19-5-1971

"Diplom normalizace" Corriere della Sera, 27.5.1971. I k d y ž X I V . Sjezd komunistické s t r a n y Československa nebyl pro světovou veřejnost a i pro komunisty samé ničím j i n ý m než p o u h o u komedií, slouží alespoň k oživeni určitých věcí, n a které naše u m r t v e n á mysl nechce více vzpomínat. J e d e n jugoslávský spisovatel řekl, že nejotřesnějšjm f a k t e m není ani t a k ruská intervence v Československu, jako spíše způsob jímž byla p ř i j a t a a p a k z a p o m e n u t a o s t a t n í E v r o p o u coby vedlejší událost. R u s k o nás oním násilím, praktikován ý m jpřes půl století n a sobě s a m é m a n a ostatních, nebezpečně imunizovalo proti jakémukoli rozhořčení. Kolik z nás, za spolu viny určité části buržoazní inteligence, není v zásadě stále ještě nakloněno myšlence, že sovětská velmoc, odvolávající se n a s v ů j posvěcený p ů v o d a osud, si může dovolit ve v z t a h u k historii a morálce zásahy, které ostatní velmoci si dovolit nemohou? Zlo tím, že se o p a k u j e vede k tomu, aby bylo považováno za banální a oprávněné. T e n t o sjezd n á s dnes přivádí k tomu, a b y c h o m si připomenuli s t a v hluboké nezákonnosti, v níž se nacházejí režim i strana, vnucené československému h d u za posledních dvacet let již podruhé.

Ve dnech sjezdu se sešlo p ě t osobností patřících mezi představitele staré v komunistické s t r a n y Československa: Ota Šik, E d u a r d Goldstůcker, Jiří Pelikán, Zdeněk Hejzlar a Josef Pokšteíl a n a své schůzce vypracovali d o k u m e n t o X I V . sjezdu, k t e r ý se odvolává n a historické p r a v d y . To, co sjezd u s u r p á t o r ů nyní sleduje, je uzákonění staré klasické "normalizace". H u sák ne v zhlíží k Novotnému, k t e r ý byl ostatně t a k é kritizován. Vyvolávaný přízrak obrody je Gottwald, t e d y osobnost, ke k t e r é se velmi dobře hodí stalinistické založení a kejklirské schopnosti H u s á k a . Ovšem jeho žijícím modelem — p o k u d jde o ospravedlnění se před Sověty — není K a d á r , ale spíš Gomulka. H u s á k ů v konzervativní centrismus, získal n a sjezdu plné seli válení se s t r a n y ruské delegace: B režně v předal Husákovi "diplom normalizace" i s v y z n a m e n á n í m . H u s á k se stal totiž pro K r e m l nejpovolanějším vykladačem d o k t r í n y omezené suverenity. Není náhodou, že Brežněvovýni úmyslem bylo umístit shromáždění poražených pražských k o m u n i s t ů do vítězoslavného r á m u (ve s t r a n ě nejprůmyslovější země Vých. E v r o p y je pouze 27 procent dělníků). N á v r a t k cenzuře umlčující intelekty evropského f o r m á t u , opětné zavedení centralizovaného autoritativního plánování jež už jednou přivedlo čs. hospodářství n a mizinu, politické procesy zasahující bez rozdílu n a p r a v o i nalevo, t o t o všechno, co civilizovaná E v r o p a od L o n d ý n a p o Bělehrad definuje jako ' panzerkomuiiisiuus" — je pro Brežněva " t r i u m f e m socialismu". Triumf t o nepopiratelně je. Náleží Velkému R u s k u Sovětů, nesoucích n a hrudi znak carsko-ruského panslavismu, k t e r ý se musí n y n í zdát m a l ý m českým a slovenským Slov a n ů m , vidícím o d j a k ž i v a v Moskvě s v ů j duchovní vzor, jako zrada ideálu bratrství. Sovětské R u s k o v s k u t k u "promarnilo za jedin ý den kapitál přátelství, k t e r ý národy Čechů a Slováků n a s t ř á d a l y během dvou staletí", j a k se mohlo číst v ilegálních letácích r o z d á v a n ý c h s t u d e n t y v prvních čtyřiadvaceti hodinách okupace. P o k u d jde o západní E v r o p a n y , jejich reakce n a to, co si Rusové dovolují dělat a říkat n a d v a kroky od jejich hranic, nemůže b ý t jiná, než objektivní a přísná. Brežuěv znovu přednesl p l á n n a vyvážené s t á h n u t i cizích vojsk z k o n t i n e n t u : řeč tohoto d r u h u , doléhající p r á v ě z Československa, dokonale odříznutého b ě h e m jedné noci je n a p r o s t o nevěrohodná. J e d i n á řeč, k t e r á je R u s k u srozumitelná, je řeč síly. Vytvořme t e d y E v r o p u s třemisty milióny obyvatel a s jedmou a r m á d o u a p a k ať se d i s k u t u j e o odtažení Američanů n a jedné, a R u s ů n a druhé straně. Uvěříme-li p ř e d č a s n ý m n á v r h ů m , nemůžeme než přiznat možnost, že bychom byli jednoho dne podvedeni s t e j n ý m způsobem, j a k o Češi a Slováci r. 1968 v Bratislavě. E u z o Bettiza

43

Vážně o sionismu JIGAL ARCI V poslední době b}-la v Sovětském svazu, v Československu, v Polsku a v jiných zemích obnovena obviněni o "sionistickvch rozvratnických centrech", která v padesátých letech tvořila jeden z opěrných sloupů Slánského procesu. P r a k t i c k y k a ž d ý žid, Jenž m á k l a d n ý v z t a h k Izraeli j a k o národní domovině židovského národa, je j i s t ý m d r u h e m propagandy označován za siouistu, což je s y n o n y m pro iinperialistického agenta a rozvrat nika. Většinou není n u t n ý ani k l a d n ý v z t a h k Izraeli, a b y kterýkoli žid byl označen za sionistu. P o d pláštíkem antisionismu se tak o v ý m způsobem vede vysloveně antisemitská kampaň. J e známo, že od Leninových časů měli komunisté vždy kritický v z t a h k ideologii sionismu. Ovšem, za Lenina byl boj proti sionismu veden 21a zcela jiné rovině než je odhalování "spikleneckých center". Byl to ideologický boj, n a m í ř e n ý především proti ustřední thesi sionistické teorie, podle které je antisemitismus věčný a nepřekonatelný ve všech d o b á c h a v k a ž d é m sociálním zřízení a že jedinými řešením židovské otázky je h r o m a d n é vystěhováni do Palestiny (později; do Izraele). Důsledkem t é t o teorie byl názor, že masy židovských pracujících se nem a j í zúčastnit sociálních bojů v zemích svého p o b y t u , n ý b r ž spolupracovat s vlastní buržoasií při organizovaní vystěhovalectví. Marxisté proti t é t o teorii namítali, že antisemitismus je ve své p o d s t a t ě jev třídní a za socialismu zmizí. (Ačkoli t e n t o názor je v p o d s t a t ě jistě správný, v závorkách budiž poznamenáno, že sovětská p r a x e posledních let p o s k y t u j e a r g u m e n t y spíš jeho protivníkům). Další n á m i t k a byla, že "sionistické řešení" židovské otázky je nereálné, protože všichni židé se do Palestiny v y s t ě h o v a t nechtějí a ani nemohou a sionistická teorie neponechává ž á d n ý prostor pro rozvoj národního života židovských menšin v "diaspoře". Sionistická teorie se v t o m t o bodě dostala do zřejmého protikladu se skutečností, protože židovské pospolitosti ve Spojených s t á t e c h i v m n o h a jiných zemích p r o j e v u j í velkou schopnost p r o národní regeneraci, aniž by s v ů j osud n u t n ě spojovaly s v y s t ě h o v á n í m do Izraele. P a r a d o x e m je, že protisionistická k a m p a ň v sovětské p r o p a g a n d ě se zostřila zrovna k d y ž ideologický boj proti sionismu ztratil n a v ý z n a m u . Stalo se zřejmým, že k l a d n ý v z t a h židů k Izraeli je jev nesrovnatelně hromadnější, než orgauisační nebo ideologická příslušnost k sionistickému linutí. J i n ý m i slovy, m n o h o židů, kteří vůbec nejsou sionisty, vidi v Izraeli národní domovinu židů a m á aktivní zájem n a jeho existenci. Zaznamenal to svého času i Andrej Gromyko,

44

když ve svém projevu n a zasedání Valného shromáždění O ^ N 14, k v ě t n a 1947 řekl; " J e známo, že velká část židovského lidu je citovČ spojena s Palestinou a s jejím budoucím polit i c k ý m osudem. Bude to nespravedlivé, nepřihlédueme-li k t u ž b á m židů v y t v o ř i t s v ů j vlastní s t á t a popřeme-li p r á v o židovského lidu uskutečnit t u t o t o u h u " . T e d y velká část Židovského lidu — a nikoli pouze sionisté — je citově spojena s politickým osudem Izraele. N a 7. sjezdu Madarské dělnické socialistické s t r a n y v červenci 1967 poznamenal J á n o š K á d á r realisticky, že "lidé, považující se za židy a žijící roztroušeně po světě, vidí v Izraeli vlast židovského lidu". N a druhé straně, počet židů, kteří jsou ochotni splnit sionistický závazek "osobního u s k u t e č n ě n í " — t e d y v y s t ě h o v a t se do Izraele — je m n o h e m menší než počet Členů sionistickélio hnutí. T e n t o zřejmý rozpor je základem hluboké ideologické krize sionistickélio hnutí, k t e r é se n a třech svých posledních světových kongresech m a r n ě pokoušelo d o h o d n o u t se o definici sionismu. N a n á v r h orthodoxuích sionistů Ben-Gurionova t y p u , a b y sionistou byl u z n á n jen ten, kdo se chce přistěhovat do Izraele, namítli realističtí sionistíčtí politikové, že t a t o definice b y ze sionistickélio h n u t í vyloučila převážnou Část amerických a jiných sionistů, kteří se do Izraele s t ě h o v a t nemíní a kteří se obávají, že t a k o v á definice b y je v USA v y s t a v i l a obvinění z " d v o j i t é věrnosti". N a p r o t i t o m u definice, podle níž by byl sionista každý, kdo je ochoten n a p o m á h a t v rozvoji Izraele, b y zřejmě zahrnovala m n o h o židů, kteří o sobě výslovně prohlašují, že jsou ideologičtí protivníci sionismu (například Židovští komunisté v USA). Není p r o t o divu, že v důsledku krize v sionistickém hnutí, v p a d e s á t ý c h a šedesátých letech K S Izraele (sjednocena) nekladla do popředí b o j proti sionismu, jenž mohl j e n o m všechny sionisty z a h n a t do jednoho protikomunistického houfu. Místo toho kladla důraz n a diferenciaci mezi r ů z n ý m i sionistickými směry. J a k o každé národní linuti, i siouismus v sobě z a h r n u j e progresivní i regresivní p r v k y . Vedle velkoburžoasních, pravicových, ba i polofašistických p r o u d ů se k sionismu hlásí 1 socialistické k r u h y a skupiny, k t e r é se považují za marxistické. Mezi sionisty jsou protiarabští šovinisté, značný vliv však měly a m a j í i skupiny humanistického zaměření, které upřímné usilují o dohodu s Araby a jejichž r e p r e z e n t a n t e m byl n a p ř í k l a d filosof Martin Buber. Málokdo si dnes už p a m a t u j e , že jediná politická s t r a n a kromě bolševické, k t e r á v Sovětském svazu legálně působila až do sklonku d v a c á t ý c h let, byla sionistická děl-

nieká s t r a n a " P o a l e j Cion Smol". Dnes, když sovětská p r o p a g a n d a hází všeclmv sionisty do jediného reakčniho pytle, se snadno zapomíná, že komunistická ínternacionála vedla ve d v a c á t ý c h letech velmi zdlouhavá a seriozní (i k d y ž bezúspěšná) jednání o připojení s t r a n y " P o a l e j Cion Smol" ke Komiuteriie. V dnešním Izraeli bv se komunisté odsoudili k beznadějné sektářské izolaci, k d y b y zásadně odmítali spolupráci se sionistickými stranami. Sionisticko-socialistická strana MAPAM je přirozeným potenciálním spojencem izraelských komunistu, zrovna t a k jako sociálně demokratické nebo katolické dělnické s t r a n y p r o komunisty v západní Evropě. I k d y ž vnitřní krize sionistickélio h n u t i zmenšuje v ý z n a m ideologického boje proti si oni sm u, o zásadních neshodách se přirozeně i nadále může a m á diskutovat. To ovšem n e m á nic společného s berijovským přístupem, podle kterého sionismus není íuc než špionážní a diverzantská centrála. Není ovšem vyloučeno, že mezi sionisty se n a j d o u i špióni — což je zrovna t a k málo a r g u m e n t proti sionismu, j a k o buddhisticlcý, komunistický nebo nudistický špión není argument proti buddhismit, komunismu anebo nudismu. Nehledě n a problém sionismu, události posledních desetiletí si vynucují, aby komunisté nově a tvořivě analysovali židovskou otázku. Komunistická politika, založená n a Stalinově definici národa, zřejmě neodpovídá reáhié situaci. Vzhledem lc židům Stalin zcela zřejmě nedocenil subjektivní a objektivní okolnosti, k t e r é zesilují jejich pocit spolupatřičnosti. N a svém 16. sjezdu (říjen 1968) se K S Izraele pokusila položit základy nového p ř í s t u p u k židovské otázce. Podle jejího n á v r h u b y komunistická s t r a n a v každé zemi, v niž žije židovská menšíma, měla zas t á v a t d e m o k r a t i c k ý program, založený n a čtyřech bodech: 1. p o s k y t n o u t p r á v o vystěh o v a t se do Izraele každému židovi, k t e r ý si to přeje; 2. p o s k y t n o u t p r á v o rozvíjet židovskou národní k u l t u r u v d a n é zemi všem židům, kteří si t o přejí; 3. p o s k y t n o u t p r á v o židovským n á r o d n í m institucím udržovat s t y k y se židovskými národními středisky v Izraeli nebo v jiných zemích; 4. v y t v o ř i t p o d m í n k y p r o plnou asimilaci všech židů, kteří si přeji asimilovat se. Vilnerova skupina (která se v r. 1965 odštěpila od K S I a k t e r á ve všem přijímá moskevskou linii) označila t y t o p o ž a d a v k y za "sionistický p r o g r a m " , aniž by se ovšem n a m á h a l a vysvětlit, k t e r ý ze čtyř požadavků je "sionistický" a uemarxistický. J e nabíledni, že k d y b y sovětská vláda postupovala vůči židům v SSSR v t o m t o duchu, mohla by p r o v á d ě t zásadní politiku a zbavila by se všech t r a p n ý c h rozporů mezi zásadami, k n i m ž se formálně hlásí (např. k Deklaraci o lidských právech) a mezi svou praxí. Ovšem, p r á v o svobodného vystěhováni pro židy je neoddělitelné od všeobecného demokratického p r á v a n a svobodu p o h y b u a cestování. V t o m t o smyslu je požadavek demokratické politiky vůči židům součástí cel-

kového boje za demokratizaci socialistického zřízení. A z tohoto hlediska m á jisté racionální j á d r o — ovšem, jako v křivém zrcadle, znetvořeno a obráceno n a r u b y — směšné tvrzení p. Jevgenije J e v s e j e v a v české předmluvě ke knize " P o z o r — sionismus!", podle něhož " p ř i j e t í m zákona o neomezeném cestování čs. občanu do zahraničí, (ministr Jiří Hájek) objektivně prosazoval přání sionistických center". Své these o demokratickém p ř í s t u p u k řešení židovské otázky K S Izraele ovšem nepov a ž u j e za neměnné dogma, S a m a vyzvala diskusi o nich a v některých případech byla její v ý z v a kladně p ř i j a t a . Reagovali n a ně, například, někteří američtí komunisté, znám y rakouský komunistický publicista Bruno P r e v a jiní. V ovzduší k o n f r o n t a c e názorů a věcné diskuse, které by mělo b ý t v komunistickém h n u t í samozřejmostí, by se programové these K S Izraele mohly s t á t základnou pro plodnou v ý m ě n u názorů. Ale jak známo — p o d m í n k y pro věcnou diskusi a svobodnou v ý m ě n u názorů v dnešním oficiálním, zbyrokratizovaném komunistickém linutí neexistuji nejenom v otázce sionismu, Izraele a židů. I v t o m t o smyslu je t e d y o t á z k a v z t a h u k sionismu součásti širší problematiky komunistického hnutí.

onemecký zázrak V posledních letech se ve východní i západní E v r o p ě hodně d i s k u t u j e a diskutovalo o tom, proč Německá demokratická republika dosáhla jistého s t u p n ě ekonomické stability, k t e r ý jí závidějí ostatní východoevropské země, A pochopitelně i o tom, nakolik t a t o stabilita souvisí se stabilitou politickou. Příčiny spočívají zcela v historických okolnostech vzniku N D R a její existence a jsou zvlášt dobře pochopitelné z hlediska československé zkušenosti. T a t o historická podmíněnost je ovšem i zdrojem příští a vlastně už vznikající nestability a snadné zranitelnosti v okamžiku, kdy se dřívější podmínky a okolností — determinované celkovým e v r o p s k ý m v ý v o j e m — začnou měnit. Německá demokratická republika se rodila zvláštním způsobem, odlišným od toho, jímž vznikaly ostatní "lídové demokracie". J a k o poražená, zničená, vůči R u s k u a všemu, co je n a liony cítit k o m u n i s m e m nepřátelská země, je sovětská zoua N ě m e c k a zprvu p ř e d m ě t e m pozornosti toliko j a k o dooyté území, jež je t ř e b a n ě j a k s p r a v o v a t a o d k u d je p ř i t o m t ř e b a d o s t a t m a x i m u m pro zaceleni ran, způsobených válkou Sovětskému svazu. Mocenská p y r a m i d a stalinismu je t u

45

b u d o v á n a v podmínkách, jež d á v a j í mimo jiné i klič k myšleni nejstalinštějšich, nejdogmatičtějších sekt u v n i t ř uejmeuších komunistických s t r a n v mezinárodním m ě ř í t k u . Okupační s p r á v a t u disponuje toliko m a l ý m domácím politickým a p a r á t e m , uzoučkou politickou základnou, daleko užší, než t ř e b a kdysi v Polsku, Madarsku či dokonce v R u m u n s k u . N a d r u h é straně, p r á v ě proto, že jde o poražené Německo, není t ř e b a složitého systému, k t e r ý by kamufloval, že místní politická reprezentace je vlastně nústodržitelem, jehož m a n d á t n e v y r ů s t á zdola a nemůže ani b ý t zdola dodatečně potvrzen, n ý b r ž je jedině derogaeí vojenského s t á t u quo, t o jest okupace. Moc východoněmecké komunistické s t r a n y má t a k od samého p o č á t k u formu, k jaké v jiných východoevropských zemích musela složitou cestou dospět. Naprostá, v dohledné době nezměnitelná závislost n a mezinárodním stalinském centru je t u d á n a j a k o základní axióma. P r o t o se t a k é východoněmecký "socialismus" rodí přímo ve své "neostalinské" a nikoli " s t a l i n s k é " podobě. N e j d e o t o zničit staré s t r u k t u r y pruského s t á t u či v ý m a r s k é h o Německa. Ty leží zasuty a p o h ř b e n y v ssutinách Hitlerovy říše, ničící roli t u sehrála s a m a d r u h á světová válka. Zatímco však v druhé části N ě m e c k a se n a t ě c h t o troskách d e v a t e n á c t é h o století zprvu p o m a l u a p o s t u p n ě stále z á v r a t n ě j š í m t e m p e m rodí liberální Německo d v a c á t é h o století se svou nikdy nebývalou hospodářskou expansí, liledá n a východě stalinismus instinktivně v troskách minulosti všechno, co je z ní možno použít k v y b u d o v á n í stalinské p y r a m i d y . S á m d e t e r m i n o v á n r u s k ý m devatenáctými stoletím, nachází pochopitelně ve s t a r ý c h strukturách pruského byrokraticko-vojenského s t á t u nejen s t a v e b n í materiál, ale dokonce i personál pro s v o j e dílo. S t r a n a je slaboučká, s o t v a stačí obsadit klíčové pozice, a t a k s pomocí vojenské okupace zoufale liledá s k y m a j a k vládnout, s k ý m a jak obnovit chod hospodářství a administrativy. Nemůže b ý t řeči o útoku proti rolnictvu, oroti drobné buržoasii, o taženi proti "nepřát e l ů m " v jejich řadách a t í m méně proti " n e p ř á t e l ů m " ve straně. Není t o ostatně ani n u t n é , neboť východní Německo je bezpečně obsazeno sovětskými vojsky a j a k o cíl politické výchovy a a k t i v i t y t u bohatě stačí denacifikace, nebo spíš odhalování bývalých nacistů. Denacifikace není velkou v e ř e j n o u očistnou lážní, ale spíš vojensky a policejně řízeným procesem, k t e r ý od první chvíle myslí n a budoucnost. N a jedné s t r a n ě p o s k y t u j e minulost dostatek cílů k demonstraci policejní moci, cílů, obětí, které si jinde musel stalinismus t e p r v e uměle v y t v á ř e t . N a d r u h é s t r a n ě se však už myslí n a dobu, k d y minulost o b č a n a se s t a n e nejlepší zárukou jeho kázně a podřízenosti. P r o t o nacházíme v pozdějších letech ve s t á t n í m a vojenském i policejním a p a r á t ě N D R tolik lidí, k t e ř í dokonce ani nedělají t a j e m s t v í ze své všelijaké minulosti, jež se p a r a d o x n ě s t á v á jakousi z á r u k o u jejich

46

existence: Yrcluiost o t é t o minulosti ví, odvozuje z ní občanovu povolnost, nepolitičnost, a p r á v ě t a k o v ý občan je základem jeji moci. Tito občané s menšími či středně velkými s k v r n a m i na minulosti ani neodcházejí na d r u h o u s t r a n u , do západních okupačních pásem, či do pozdější spolkové republiky. T a m je totiž z jejich hlediska situace nejistá, t a m se m o h o u p r o svou minulost s t á t obětí jakékoli osobní horlivosti zdola. T a d y ne, t a d y m a j í pokoj, dokud slouží a drží h u b u . Běda však, k d y b y ji otevřeli. . . (Na z á p a d odcházejí n a o p a k ve značné míře mladí k o m u n i s t é a socialisté, kteří si rychle u v ě d o m u j í rozpor mezi ideálem a praksi a hledají ve volnějších p o d m í n k á c h západních okupačních p á s e m vetší prostor p r o prosazováni socialistických koncepcí vyrostlých ze západní socialistické tradice. To p a k platí v dvojnásobné míře o inteligenci, o vědcích i umělcích. Statistická analýza b y ukázala, kolik levicově, socialisticky orientovaných příslušníků inteligence či politicky angažovaných příslušníků různých levicových a radikálně levicových linutí v západním Německu sem přišlo z východního Německa p r á v ě proto, aby mohli prosazovat svoje ideály (nejde pochopitelně o znovu povolenou Komunistickou s t r a n u Německa, jež je p ř í m o u odnoží východoněmeckého režimu). A p r á v ě t a k o v á analýza b y v y d a l a i za ř a d u ú v a h o p o d s t a t ě a vnitřním, historicko-společeuském obsahu s t a h n i s m u a neostalinismu). V N D R chybí tedy celá ř a d a vnějších znaků stalinského období, včetně velkých politických procesů, radikálního vyvlastuovaní a politické persekuce, opírající se z velké části o policejní provokace. T u t o roli plní okupace, jež je t a k é vnější politickou formou v v t v á ř e n í vojensko-policejnč admin i s t r a t i v n í s t r u k t u r y stalinské mocenské pyr a m i d y . Zato se však UŽ v t o m t o období projevuje a v y s t u p u j e do popředí m n o h é z ;oho, co se t e p r v e později, v sedesátých letech, stalo h l a v n í m rysem neostalinismu ve východní Kvropě (s v ý j i m k o u Československa): Úcta k s t a r ý m s t r u k t u r á m , k tradiční ideologii a morálce, k u l t nepolitického občana, ochrana ekonomických z á j m u a ekonomické činnosti drobné buržoasie v oblasti malovýroby, řemesel, služeb a maloobchodu, opatrnost v zásazích do s t r u k t u r y zemědělské výroby a zemědělského vlastnictví, péče o ekonomická spojení s tradičními p a r t n e r y (kteří jsou t u reprezentováni d r u h o u částí Německa a k r y t i etiketou "vnitřoněmeckého obchodu"), v y t v á ř e n í až neuvěřitelně materiálně preferované inteligence a odborných k á d r ů a s t í m spojená korupce ze s t r a n y s t á t u , likvidace s t r a n y j a k o politické organizace s vlastním v n i t ř n í m životem, t u h o s t a neprodyšnost s t á t n í ideologie, p r a k t i c k á likvidace jakékoli autonomie k u l t u r y a t d . a t p . Mocenská p y r a m i d a je od p r v o p o č á t k u budov á n a nikoli z ideologického staviva, j a k o

důsledek ideových koncepci a sporů, n ý b r ž j a k o p r a k t i c k ý důsledek okupace, jež zná toliko reálné potřeby a reálné možnosti. J d e přece o poražené Německo, o okupační režim, a nikdo se t o m u tudíž vcelku nepodivil je. J e n ideologické myšlení v ostatních východoevropských zemích m á už v pades á t ý c h letech potíže s interpretací "liberalismu vůči maloburžoasii" v N D R a na d r u h é s t r a n ě s její ne tolerancí ke k u l t u r n í a ideologické oblasti. Teprve období neostal mi smu u k a z u j e , že prakse N D R d á v n o předjímala, k čemu po k r á t k é iluzi destalinizace spěl od konce p a d e s á t ý c h let v ý v o j v celé východní E v r o p ě a co se stalo zcela evidentním po sovětské okupaci Československa. Politický systém t u byl b u d o v á n 11a principu nikoli politické, n ý b r ž vojeusko-byrokratické správy, odvozující svou existenci, své t r v á n í i svoje působení z přítomnosti cizích vojsk, z omezení suverenity (jako jednoho z důsledků druhé světové v á l k y . . .) a ze své role prostředníka mezi vlastním n á r o d e m a mocností, jež je vlastním držitelem moci n a jeho území. Skutečnost, že t e n t o systém byl už dob u d o v á n v době, k d y se jinde t e p r v e u v n i t ř politických krizí začínalo s jeho u t v á ř e n í m , pracovitost, disciplinovanost a kvalifikace pruského a saskélio dělníka, tradiční odpolitizování o b č a n a ve spojení s k u l t e m s t á t u a f u n k č n í m nacionalismem, uchováni životně důležitých spojení směrem n a západ, preferenční p o d p o r a ze s t r a n y SSSR od chvíle, k d y se ukázalo, jak klíčová role p ř i p a d á N D R v konfliktu probíhajícím v evropském i světovém měřítku, rycldé vytvoření zvláštní preferované nepolitické teclmokracie, jíž je z á h y odevzdána odpovědnost za řízení velkých závodů (což dodnes neexistuje nikde jinde n a východě), ochrana drobného soukromého sektoru i "liberální" p o s t o j k zemědělství — t o všechno přináší h m a t a t e l n é hospodářské výsledky v době, k d y ostatní východoevropské země a j m e n o v i t ě Československo se zmítají v hospodářské krizi a hledají řešení cestou reforem, směřujících vesměs k vytvoření či obnovení ř a d y mechanismů a výrobních v z t a h ů , jež v N D R vlastně n i k d y nebyly zrušeny, ale toliko p ř i k r y t y kloboukem okupace a neprodyšně obaleny předivem primitivních ideologických etiket. Dříve než všechny o s t a t n í východoevropské země si N D R plně uvědomila realitu okupace, naučila se s ní žít, učinila ji axiomem své státní existence. A okupace jí zato umožnila mnohé, co bylo kacířstvmi a j a k o t a k o v é zapovězeno jinde. P r a v d u měli představitelé N D R , k d y ž nejednou komentovali nejrůznější neostalinská opatřeni ve východní E v r o p ě s c h á p a v ý m ú s m ě v e m těch, kteří t o t o věděli a dělali u ž dávno. Zatímco však N D R sklízí výsledky neostalinisniu d ř í v a v e zcela jiném rozsahu než druzí, protože dříve začala a neztrácela čas h l e d á n í m cest lc n ě m u , ocitá se t a k é p a r a d o x n ě dříve než druzí n a jeho konečném okraji, blíž k n o v é krizi, jež nebude jenom ekonomická. J a k o jediná z východoevrops k ý c h zemí založila celou svou existenci,

s t á t n í d o k t r í n u i rozvoj své ekonomik}' n a sovětské okupaci. T a t o okupace, procházející v celé východoevropské oblasti nejrůznějšimi stadii a determinující t a k či onak možnosti a úsilí jednotlivých zemí počínaje R u m u n s k e m , které se jí postupem let zbavilo, a konče Československem, jež k ní po dvaceti letech dospělo — byla p r o obyvatelstvo i vládu N D R daností, všeobecně známou a nediskutovatelnou, p r o jedny nezměnitelnou, pro druhé žádoucí. R á m c e m , do něhož se musí vejít jedinec i s t á t , mikrokosmos i makrokosmos společnosti. P a r a d o x n ě je tím i určena jistá stabilita východoněmecké společenské situace — podobající se s v ý m způsobem stabilitě či stabilizaci maďarské po roce 1956. Zatímco jinde se o nikoli vedoucí, n ý b r ž vládnoucí roli Sovětského svazu veřejně nemluví a vlády provozuji jakoby s a m o s t a t n o u politiku, je sovětská okupace v Německu čímsi t a k očividným, že k a ž d ý zná p ř e d e m hranice své možné čimiosti. P r a v d u mělo vedení N D R i tehdy, k d y ž prohlašovalo, že u nich by se nic takového j a k o v Československu nemohlo jDřihoclit. A celá forma, k t e r o u n a sebe zase vzalo československé jaro, byla opět do značné míry podmíněna tím, že t u dvacet let nebylo sovětského v o j á k a v uniformě a vedení s t á t u n i k d y otevřeně neřeklo — b a ani b ě h e m jara, b a ani po Drážďanech — j a k á je situace ve skutečnosti. (A. Dubček říká ještě m n o h o měsíců po okupaci: "Neinformoval jsem veřejnost o sovětských požadavcích a hrozbách, protože jsem se bál, a b y c h nerozpoutal antisovětské n á l a d y . . . " . Tento problém v N D R neexistuje, t a m je k a ž d ý informován už p ě t a d v a c e t let a jistá komplicita mezi obyvatelstvem a vládou v y p l ý v á — j a k o dnes v Maďarsku — p r á v ě ze sovětské okupace). Více než kde jinde je tedy politická, ekonomická a ideologická stabilita ncostalinské mocenské p y r a m i d y závislá v N D R n a dominujícím, základním mezinárodním faktoru, jimž je rozdělení Německa, E v r o p y . K a ž d ý společenský p o h y b v N D R , jakýkoli v ý v o j k další etapě, u tohoto f a k t o r u začíná i končí, včetně, pochopitelně, problému německé jednoty. Proto je p o celou dobu po Stalinově smrti sovětská zahraniční politika t a k závislá n a v ý c h o d n í m Berlině, proto ji východní Berlín brzdí, kdykoli b y s a m a měla chuť rozběhnout se dál p o cestě mezinárodního uvolnění. K a ž d é skutečné uvolnění v Evropě, každé nahrazení studeno válečné terminologie koiiciliaiitiiějším t ó n e m či přechod od v ý m ě n y propagandistických n ó t k lidskému k o n t a k t u , otřásá s a m o t n ý m i základy východoněmeckého politického systému. T a k se v poslední době rodí konflikt mezi Moskvou a jejím nej věrnějším, nej oddanějším spojencem, v ý c h o d n í m Berlínem. Zájem jednoho je v rozporu se z á j m y druhého, spojenectví, založené 11a okupaci j a k o ideověpolitickém východisku, se d o s t á v á do úzkých. P ř i t o m východoněmecké hospodářství dospělo

47

do stádia, k d y p o t ř e b u j e více vzduchu, více vůle. Z e j m é n a v oblasti spotřebního průmyslu, neboť příklad západního Německa působí t í m více, čím m é n ě je možné činit z n ě j n a t r v a l o s t r a š á k a a raison ď é t a t východoněmeckého režimu. (Typické je i to, jak dlouho poté, co se B r a n d t stal spolkovým kancléřem, trvaly veškeré východoněmecké informační prostředky n a tom, že jeho projevy, jeho politika, jsou " s t e j n ě revanšistické" iako projevy či politik a j elio předčil ůdc ů). A t a k se uvolňováni v z t a h ů mezi oběma n ě m e c k ý m i s t á t y , i mezi Německou spolkovou republikou a východní E v r o p o u vůbec, s t á v á (ve chvíli, kdv ekonomika t v r d ě tlačí n a ziněnu systému) úhelným k a m e n e m příští f o r m y existence druhého německého s t á t u , p o s t u p n é h o p ř e c h o d u od s t a r ý c h p r u s k ý c h s t r u k t u r minulosti k e s t r u k t u r á m novým, jež b y odpovídaly proměnám, jimiž prošlo za posledních dvacet let německé myšlení i východoněmecká společnost. K a ž d é uvolnění mezi SSSR. a z á p a d n í m Německem, každé skutečné uvolnění v E v r o p ě b u d e m í t nesmírné důsledky uvnitř východní části Německa. Každé prodlužování dosavadnílio způsobu existence N D R vyvolá revoltu a rozpad její ekonomiky. Takové je dilema, před nimž dnes stojí ve Východním Východním Berlíně i v Moskvě. J e d n o z m n o h a dilemat brežněvismu j a k o posledního stadia stalinismu.

Místo argumentu vyhrožování Rudé právo se zle rozkulilo na denník rakouské sociálně-demokratické strany "Arbeiter Zeitung" za to, že 2. Června 1971 'uveřejnilo Článek, podepsaný " Bohcniius", v němž je prý zlovolně pomlouvána politika KSČ a jeho dnešních vedoucích činitelů. Podle "Rudého práva" prý tím list narušuje rakouskou neutralitu a vůbec dokazuje, že bude nutno v této sousední zemi zavést pořádek. . . Komentář "Rudého práva" však vůbec neříká, — podle nově zavedené tradice — co vlastně inkriminovaný článek obsahuje. LiČí totiž velmi, objektivně a na základě citátů z projevů G. Husáka, jak se měnily jeho názory na vojenskou intervenci od "tragického nedorozuměni" v r. 1968 až po díkůvzdání z r. 1971. Autor pak poukazuje na to, že v Husákově politickém životě to není první obrat, že jich bylo v minulosti několik. Připomíná na př. Husákovu tlčasl na propagandistické cestě slovenských činitelů na okupovanou Ukrajinu (tento fakt uvádí také l. zv. Kolderova zpráva Ú V KSČ o politických procesech z r. 1963-viz Listy č. 2). Objektivné však Učí Husákův významný podíl na přípravě a provedení slo-

48

venského národního povstání. V této souvislosti však odhaluje dosud neznámý fakt, že Husák se tehdy pokoušel prosadit připojení Slovenska k SSSR jako jedné z dalších sovětských republik. S tímto záměrem se obrátil na tehdejšího politického náčelníka sovětské armády generálplukovníka Mechlise v Novém Targu, ale bez výsledku. Článek pak líčí Husákovu trnitou cestu z vězeni k propuštěni a rehabilitaci, ale také způsob, jakým se Husák postupně zbavuje a zříká všech přátel, kteří mu v těžké dobé pomáhali, jak mění svůj vztah k federalizaci a centralismu, k '' pražské tnu jaru" atd. Nebylo by lepší, kdyby "Rudé právo" vyvrátilo tvrzení článku jinými citáty a fakty místo vyhrožováni? Ale proč se namáhat, když redakce přece ví, že čs. Čtenář si "ArbeiterZeitung" nemůže koupit a přečíst. Snadnější je — podle našeho "normalizovaného" způsobu —- protivníka umlčet.

Pokus o Ji V xVO

normalizaci

r\ v * i i II f l U P l ^ K r l U p U í l u i O l V U v

Vývoj v Československu v r. 1968 se stal 3ro K S š p a n ě l s k a — jako pro t a k m n o h é komunistické strany^,— naději, že identifikací s demokratizací KSČ a s eventuelním vítězs t v í m této demokratizace, získá novou v přitažlivost. Nikde v Evropě totiž — a ve Španělsku n e j m é n ě — se nelze ucházet o přízeň mas pod heslem d i k t a t u r y , ať už jakékoli. Demokracie se stala ve d v a c á t é m století samozřejmostí, k ní s m ě ř u j e v ý v o j všude tam, kde byl její rozvoj uměle zadržen. D r u h á otázka je, jak ji sozšířit, prohloubit, zdokonalit a upevnit, kde už existuje. Ale kde jí není, je s a m a jediným p r o g r a m e m a nemůže t o m u b ý t jinak. Politické demokracie je třeba k vývoji ekonomickému, n á r o d n í m u , s t á t n í m u , volá po ní dělník, rohlík, inteligence i církev. Jediní, kdo se jí brání, p r á v e m se děsíce světla veřejnosti, jsou držitelé moci. V Madridě jako v Praze. S v ý m spúsobeni se znovu v Madridě b o j u j e i za Prahu. v Po sovětské intervenci v Československu vydala K S Španělska prohlášení, ostře intervenci odsuzující. Z této pozice nejen nikdy neustoupila, n ý b r ž ji dále prohlubovala. Samy okolnosti původního odsouzení stojí za zmínku. Dolores I b a r u r i a Santiago Carillo byli v té dobe v SSSR. K d y ž se dověděli, co se stalo, Dožádali o o k a m ž i t ý rozhovor s členy politbyra KSSS. U dlouhé a vzrušené rozmluvě se Suslovem jim bylo nakonec řečeno, že K S Španělska je malá strana, n e m á n a d ě j i d o s t a t se k moci, a t a k SSSR nemůže b r á t ohled n a její z á j m y . Passionaria a Carillo p a k vydali prohlášení, které dodatečně schválil ústřední výbor.

*

Od té doby se konflikt mezi K S S S a K S Š neustále zostřoval. K S Š nenechala bez ostré kritika ani jedinou e t a p u 'normalizace* v Československu, (viz na př. článek v " M u n d o obrero", odsuzující vyloučení A. Dub cek a ze s t r a n y a persekuci v ČSSR, otištěny v č. 1 " L i s t ů " ) . Sovětský pokus normalizovat K S Š byl veden nejprve prostřednictvím t a j e m n í k ů ÚV Garcíi a Gomeze, kteří oba žijí v Moskvě. Carillo a většina v XIV se jim však postavili a když oba neustali ve své činnosti -— opírajíce se t a k ř k a výlučně o španělské komunisty, kteří jsou sovětskými občany a existenčně závislí n a K S S S •— byli vyloučeni nejprve z ÚV a p a k ze strany. P r o t a t o opatření hlasoval i člen XJVř jeden z hrdinů španělské občanské války generál Lister. A právě jeho použila nyní Moskva k útoku proti vedení strany, reprezentovanému Passionariou a Carillem. Lister si vynutil mimořádné zasedáni ÚV, na němž vystoupil s požadavkem podřízení se brežněvovské linii a odvolání všech rezolucí kritizujích KSSS. K d y ž získal v plénu ÚV toliko d v a hlasy, zasedání opustil. Vzápětí začal v y d á v a t vlastní časopis, pod s t e j n ý m t i t u l e m j a k o oficiální časopis Mundo Obrero. J e n ž e n a daleko lepším papíře, větším n á k l a d e m atd. atp. Moskva nešetřila prostředky a zatímco oficiálně uznává stále ještě K S S a její vedení v čele s Carillem a Passionariou, financuje nezastřeně akce Listera, Gomeze a Garcii a žene k rozbití s t r a u j . K o m u " t y t o m e t o d y normalizace K S S připomínají" způsob, j a k ý m byla normalizována KSČ a celá ČSSR, může u b ý t jist, že n e j d e o podobnost čistě náhodnou.

TGM-Žid nebo

Nemec?

Polemizovat s domácí propagandou je bezúčelné, protože zaprvé je její argumentace útokem na zdravý lidský rozum a za druhé to (z prvního důvodu) stejně nikdo nečte. Ne vždycky ke svému prospěchu, poněvadž některé výtvory dnešních inženýrů lidských duší u nás svědčí nejen o jejich duchovni impotenci, ale také o duchovni spřízněnosti s jejich předchůdci z nejtemnějšího období naší žurnalistiky. Ve Světě socialismu {dříve Svět sovětu, č. 7. ze 7.4.197!) se pustil jakýsi pán, který "ěetl veškerou dostupnou literaturu o Masarykovi" do rozbíjení "legend" a "mýtu' o něm. Sel na to od lesa, či lépe od narozeni. Tak prý je pochybné, zda Masaryk byl synem svého otce Josefa, panského kočího. Důvody: 1. matka, Terezie, roz. KropáČková, panská kuchařka, byla o 10 let starší {a to je podezřelé!), 2. Tomáš se narodil 7 měsíců po svatbě (hrůza! pokud nebyl nedonošen, byl počat před uzavřením manželského svazku), 3. Terezie byla "ze světa docela jiného", byla vnučkou hustopečského purkmistra) argument jak hrom, zvláště pro třídně uvědomělého badatele: jak si mohla vzít panská kuchařka takového původu panského kočího! A ještě k tomu Slováka z KopČan. 4

v*

Tomáš mohl být tedy synem Nathana Redlicha, u něhož byla Terezie jako kuchařka zaměstnána; tuto domněnku podporuje prý i okolnost, že Red Jich na výchovu Tomáše v pozdějších letech přispíval. A Redlichové nebyla jen tak nějaká, ale "bohatá a význačná židovská rodina v Hodoníně". Jeden z nich se stal dokonce rak o us k v) n m i n istre) n. Ani s Nathanem Redlichem to však nebylo zcela v pořádku, protože byl do rodiny adoptován jako dítě z nalezince a "neměl ani typické znaky rodu, . . , byl štíhlý, vysoký, výrazné tv á ře ". (1 'ýs! o v n v odkaz ) i a Ma sa ryk ov 11 postav u je zbytečný). Terezie se dále nepsala KropáČková, ale Kropaczkova, už od doby jejího praděda, pivovarského bednáře. Byl tedy Tomáš Masaryk bud "po matce Kropaczkové a N. Re dli chov i Němec, třebaže židovský původ N. RedUcha může být předmětem pochyb", nebo (v případě otcovství Josefa Masaryka) "po otci Slovák a po matce Němec". Další "ranou" do "Masarykovské legendy" je zjištění, že taky rod Masarykovy manželky Čharloly pocházel z Německa. A ten kdo Četl tyto "objevy" dál, se dozvěděl, že Masaryk byl během svých studií chráněncem vídenského policejního ředitele Le Moniera [jehož synovi dával kondice, což autor neřekl), bankéře Schlesingera a že když už byl profesorem, s nim Šlechtici vyhledávali v

Proč to, a ještě mnoho dalšího, bylo napsáno? "Právě v minulých letech byla u nás znovu záměrně pěstována legenda, o zásluhách Masaryka a glorifikována jeho osobnost", píše autor. 0 jeho mozkové degeneraci svědčí okolnost, že bojovníci za internacionalismu se snaží zdiskreditovat Masaryka pochybnostmi o jeho "češství" když boří tele "buržoasních předsudků" k tomu vytahují historky o nemanželských dětech, které jedna bába povídala. (Lenin v lom má výhodut protože jeho německo-asiatský původ je mimo pochybnost). A pokud jde o židovskou krev (která podle badatele Světa socialismu není tak bezpečně prokázána vzhledem k tomu, že Nathan Redlich byl nalezencc), měl by to snažší než pročítat "všechnu dostupnou literaturu" oprášit svazky protektoráiní Vlajky a Arijskéíio boje. Objevil by lam nejen mnoho na toto téma, ale i o údajných Masarykových stycích se západními plutokraly; stačilo by jen 1 tp ra vil ter m in o l og i i. Je však možné, Že autorovi pamfletu nešlo ani lak o věc jako o honorář, protože antimasarykovské legendy jsou úzkoprofilovým zbožím a jsou ledy ceněny. Proto místo jména pod článkem uvedl pouze pseudonym KOSMAS. Příhodnější by bylo A. Rosenberg. Nebo, aby to odpovídalo nacionalistické struně, která je tomuto inlernacionalislovi v tomto případě dobrá, E. Vajtauer. Ten laky začal s bojem proti masarykismu pod praporem proletářského internacionalismu a skončil tam, kde skončil. Masarykova ne legenda ani mýtus, ale osobnost přežila jeho, jako přežila Čtvrt století antimasarykismu pováleČného. Přemysl

Janýr

49

ŽIT V MOSKVĚ J. S. K A R O I

K. S. Karol je jedním z největšich znalců komunistického světa. Žil v Sovětském svazu v letech 1939-1946 jako polský emigrant, když jeho zemi rozdrtili nacisté. Bojoval v řadách Rudé armády. Znovu navštívil Sovětský svaz v říjnu mr. jako jeden z francouzských novinářů, kteří tam doprovázeli Georgese Pompidoua. Svědectví o tom, co viděl ť zemi, která byla po sedm let jeho domovem, a co ve svém Článku v levicovém Časopise "Le nouvel observateur" popisuje, je jistě zajímavé i pro naše Čtenáře. " Z a plochým obrazem, k t e r ý podává " P r a v d a " o realitě naší země, p u l s u j e složitý život, o n ě m ž se jediným slovem n e z m i ň u j e ž á d n ý informační prostředek. N e j s m e "jedn o r o z m ě r n á " společnost, jak si myslí lidé n a Západě, jsme spíše a t o m i z o v a n á společnost". Sovětský občan, k t e r ý mi tohle vykládá, není proti režimu, zdaleka ne; z a s t á v á význ a m n é místo v a p a r á t u s t r a n y a často cestuje do ciziny, k d e jsme se m n o h o k r á t setkali. "Vzhledem k tomu, že n e m á m e možnost v y m ě ň o v a t si n a v z á j e m m y š l e n k y " , pokračuje, " n e m á m e už t é m ě ř vůbec společná kritéria. K a ž d ý se drží svého k o u s k u p r a v d y , k t e r ý prožívá, a v y k l á d á ho po svém. T a t á ž slova p r o t o n a b ý v a j í p r o k a ž d o u společenskou v r s t v u a t é m ě ř p r o každého jedince r ů z n ý smysl. N e m ů ž e m e p o d r o b i t realitu naší země v á ž n é m u rozboru. Můžeme se v nejlepšfm případě jen pokusit přiblížit se jí pragmaticky, podiv áme-li se, co se děje n a r ů z n ý cli úrovních naší uzavřené a zatím nedešifrovatelné společnosti". M ů j společník m á velmi svérázné myšlenky, ale n i k d y se je nesnaží n i k o m u v n u c o v a t : nabízí n ú pouze klíč, a b y c h se po dvaceti p ě t i letech vyznal v t é t o zemi, k t e r á m i p o sedm zvlášť dlouhých let — 1939 až 1946 — byla d r u h o u vlastí. "Mezi

carem a mužikem

nebylo

nic"

Vzhledem k m é znalosti ruštiny a ke společným v z p o m í n k á m jsem navázal n a Západě přátelství s m n o h a projíždějícími sovětskými občany. Ten, s n í m ž se procházím po zbrusu n o v é m a i m p o z a n t n í m Kalininově bulváru, je j e d n í m z m e h . H n e d po p ř í j e z d u do Moskvy jsem m u zatelefonoval, ovšemže z veřejné b u d k y , a řekl jsem m u , že vzhledem k pom ě r ů m samozřejmě pochopím, nebude-li se moci se m n o u sejít. Zasmál se m é opatrnosti, ale s á m byl t a k é o p a t r n ý : dal si se m n o u schůzku n a ulici, a nikoli u sebe d o m a nebo v k a v á r n ě : " T o víš, n e j s m e v Paříži, a zde n a j í t volný stůl v kavárně, t o b y si člověk musel p ř i v s t a t . A potom, lépe se seznámíš s městem, k d y ž se v n ě m procházíš". Hovoříme o všem, o t o m h l e b u l v á r u , o těchhle n o v ý c h domech, o p o m a l é m odstra-

50

ňováni b y t o v é krize v Moskvě, k d e jsou b y t y o b ý v a n é několika rodinami stále vzácnější. Ale m ů j přítel se neustále vrací ke své p ů vodní myšlence: k obtížnosti pochopit sovětskou realitu, " N a š e země n e m á žádnou občanskou tradici. Kusové n i k d y neměli o p r a v d o v o u chuť se sdružovat, organizovat mezi sebou společenský život, p o z n á v a t se a společně rozhodovat. Mezi carem a m u ž i k e m nebylo nic; mezi m u ž í k e m a j i n ý m mužikem t a k é nic, kromě v z t a h ů n u t n ý c h p r o každodenní život. Byli jsme a jsme stále velké, obrovské, dokonce obrovité tělo, ale zbavené t v a r u a kloubů, oné politické t k á n ě , diky jíž vznikly moderní s t á t y v Evropě. Ani revoluci se nepodařilo r o z h ý b a t ruské tělo, protože sovětský p o k u s v čele s Leninem byl brzy přerušen. Strana, k t e r á z a u j a l a místo sovětů, jen p ř e d á v á rozkazy špičky, rozhodující o všem, dolů, k d e se nerozhoduje o ničem". " Velkým

se stříhají

nehty,

malým

prsty*'

"Co se změnilo od " t v é " doby? T e h d y se zdálo, Že t o t o tělo je sjednoceno stalinskou ideologií, zatímco nyní Žije veřejně své nesčetné životy, k a ž d ý a t o m zvlášť. K a ž d ý sov ě t s k ý občan Ti b u d e p o v í d a t o svém. B u d k n ě m u shovívavý, nerozčiluj se n a d jeho nevědomosti a maloburžoazní mentalitou, a hlavně nezapomínej, že Ti řekne j e n částečnou p r a v d u , k t e r á platí jen p r o něho a m o ž n á ješte p r o deset jeho přátel. A až se vrátíš do Francie, n e u v á d ě j ve svých článcích žádné jméno". A d o d á v á s ú s m ě v e m : " S t a l i n s k ý teror, k t e r ý postihoval slepě velké i malé, už neexistuje. Z hlediska " s p r a v e d l n o s t i " se nyní naše země p o d o b á vaší: p o s t i h o v á n í jsou především malí, kteří n e m a j í žádného ochránce ani dost peněz n a iiplatky. Lidé j a k o j á n e b o j a k o tví přátelé intelektuálové se z t o h o v ž d y c k y dostanou, protože policie už nedělá potíže těm, co m o h o u " p l a t i t " . Mohli bychom se sice ocitnout v určitých nesnázích, ale jak se říká v Moskvě: v e l k ý m se s t ř í h a j í n e h t y , malým prsty". I to je velká z m ě n a p r o t i " m é " době. Politická policie v SSSR už neslouží v p r v é

ř a d ě k u r o v n á v á n í h á d e k n a " ne j vyšších m í s t e c h " . Slouží dnes hlavně k tomu, aby zajišťovala složitější společenskou rovnováhu, k t e r á n a s t a l a mezi politickou mocí, řídícími vrstvami, techniky, intelektuály a masou 4 ' m a l ý c h lidi ". N ě k t e ř í sice reptaji, ale mohou se bránit, a sovětští " b o n z o v é " těží ze S}Tstému " d v o u l o k t ů " , k t e r ý m i se v SSSR měří. Mohou si t a k bez velkého nebezpečí o p a t ř i t zakázané k n i h y (i zde e x i s t u j e černý trh, kde je lze k o u p i t za ceny, o k t e r ý c h se často dělníkovi ani nesní), zatímco s t o v k y stixdentů jsou ve vězení, poněvadž u nich byly nalezeny t y t é ž knihy — a nikdo o t o m neví ani nemluví. V s t u p u j e m e do velkého obchodu s gramof o n o v ý m i deskami. J e časné odpoledne a je t a m již spousta lidí, zvláště mladých. Výběr je velký, hlavně v klasické hudbě, a ceny desek nízké. Většina mladých je oblečena z á p a d n ě : boty až nad kolena a minisukně (ne příliš mhli), p o k u d jde o děvčata, a dobře střižené obleky, p o k u d jde o chlapce. Někteří starší mužové m a j í k a b á t y s kožešinovým límcem. Vcelku jsou zákazníci i p r o d a v a č k y oblečeni velmi slušně. M ů j přítel m ě zavedl do t o h o t o obchodu, a b y c h viděl, j a k se lidé v Moskvě n e j r a d ě j i oblékají. P a k m ě posílá, a b y c h se šel podívat, co se p r o d á v á ve s t á t ních obchodech, a a b y c h zasel do " b a z a r u " (státní obchod, kde mohou jednotlivci prod á v a t obnošené věci) i do " t o l k u č k y " , kde lidé p r o d á v a j í jeden d r u h é m u obnošené šatstvo. B u d u si t a k moci udělat p ř e d s t a v u o cenách. V oficiální obchodní síti se n a j d e o p r a v d u jen velmi málo věcí, p r ů m ě r n é k v a l i t y a za n e d o s t u p n é ceny. B o t y sovětské v ý r o b y s t o j í 35 až 45 r u b l ů (zatímco p r ů m ě r n á m z d a ned o s a h u j e ani 100 rublů), a p ř i t o m nejsou ani moderní. Ve svátečni den chce Moskvan, a ještě spíše Moskvanka, nosit hezké italské nebo anglické střevíce, k t e r é okamžitě, jakmile jsou dovezené, zmizí z oficiálního oběhu a objeví se v paralelním oběhu za horentní ceny. S t e j n ě je t o m u v p ř í p a d ě plášťů, pulovrů, d á m s k é h o prádla, p á n s k ý c h košil atd. K a ž d ý to ví a k a ž d ý o t o m otevřeně mluví — dokonce i před cizincem. Zbytečné

věci

neexistuji

P o k u d tedy jde o spotřební zboží, zeje mezi n a b í d k o u a p o p t á v k o u obrovská p r o p a s t a t o dokonce i v Moskvě, k t e r á je podle všeobecného n á z o r u " s t á t e m ve s t á t ě " , k t e r ý ie lépe zásobován než ostatní země. Z á h a d a začíná v okamžiku, k d y se člověk snaží pron i k n o u t do s y s t é m u paralelního oběhu, kde si lidé o b s t a r á v a j í "hezké věci". J a k si totiž m ů ž e s e k r e t á ř k a vydělávající 70 r u b l ů měsíčně k o u p i t italské boty, k t e r é — i k d y ž jsou obnošené — stojí víc než její měsíční p l a t ? O d k u d vezme okolo 250 rublů, co stojí její " m ó d n í " k a b á t ? J a k m ů ž e začínající inženýr, k t e r ý v y d ě l á v á p o u h ý c h 130 r u b l ů měsíčně, nosit n a sobě oblek za více než 400 r u b l ů ? S a m o z ř e j m ě jsou v S S S R laciné činže,

společná d o p r a v a (metro stojí p ě t kopějek) a nuioho základních p o t r a v i n (chleba, brambory, pohanka). Teoreticky b y mohl m a n želský pár, k t e r ý v y d ě l á v á 200 r u b l ů měsíčně, i šetřit, p o k u d b y často stál f r o n t y a n i k d y nic nekoupil v paralelní obchodní síti, kde kilo m a s a stojí až p ě t r u b l ů a citron půl ruble. Ale zdá se že manželů, kteří se spokojí jen s t í m nejmitnějšíni, je velmi, velmi málo. O d k u d t e d y berou peníze n a luxus? Pro toho, kdo j a k o já žil dlouho v SSSR, je poměrně s n a d n é odpovědět. V t é t o zemi totiž už d á v n o existuje hospodářství číslo 1, oficiální, s t a t i s t i c k y podchycené, k t e r é stanoví přísnou relaci mezi m z d a m i a cenami, a vedle něho hospodářství číslo 2, k t e r é f u n g u j e podle svých vlastních zákonů a dovoluje lidem, a b y si podle svých možností a p o t ř e b mezi sebou rozdělovali j a k peníze, t a k i spotřební zboží. T o t o hospodářství číslo 2 je samozřejmě zásobováno nelegálně, s výjimkou kolchozního trhu, k t e r ý m a zvláštní postavení, a ač stojí p o d kontrolou, je v p o d s t a t ě svobodný. Překvapující je, že 25 let p o válce a t ř i n á c t let p o p r v n í c h v ý z k u m e c h vesmíru n e j e n není hospodářství číslo 2 m r t v é , ale že prosperuje lépe než k d y dříve, j a k o vedlejší p r o d u k t n e d o s t a t k u a šířící se inflace našlo p e v n é místo v životě sovětských občanů. J e d n a Francouzska se divila, že v GUMu stoji ženy uejrůznějších p o s t a v f r o n t u n a punčochy jedné jediné velikosti. Nevěděla totiž, že příští den už žádné p u n č o c h y n e b u d o u a že teefy k u p u j í c í Moskvánky b u d o u moci dále p r o d a t nebo v y m ě n i t punčochy, které jim nejsou. V t é t o zemi neexistují zbytečné věci: všechny m a j í n ě j a k o u cenu. A jestliže se nepodaří je koupit, člověk si už n ě j a k poradí. Národ

kramařit

J e š t ě něco: státní distribuční sil! je dnes stejně neefektivní jako včera, a p r o t o sovětští občané v y u ž í v a j í modernizace dopravních prostředků — k t e r é jsou velmi levné —, aby sami převáželi zboží. T a k n a p ř í k l a d Gruzínec, k t e r ý během jednoho dne podnikne s několika b e d ý n k a m i citronů cestu do Len i n g r a d u nebo do Moskvý, vydělá za t e n t o jediný den víc, než k d y b y cely''' měsíc v tov á r n ě překonával výrobní r e k o r d y . Běžně se v žertu říká: " P o proletářské revolucí se z n á s stal n á r o d k r a m á ř ů " . Ale existují i jiné způsoby, j a k p r a k t i k o v a t hospodářství číslo 2. Řídící k á d r y , k t e r é se domnívají, že jsou dnes p ř e d represemi chráněny (i k d y ž jde o hospodářské p ř e s t u p ky), mnozí předsedové kolcíiozů nebo ředitelé t o v á r e n n a spotřební zboží p ř e n e c h á v a j í klidně za vysoké ceny část svých v ý r o b k ů hospodářské síti číslo 2. Byl jsem ujištěn, Že v n ě k t e r ý c h v e n k o v s k ý c h městech jdou dvě t ř e t i n y zboží určeného pro s t á t n í obchody rovnou do " T o l k u č k y " . T y t o operace jsou zvlášť výnosné v p ř í p a d ě d á m s k é konfekce a masa, jichž je n e d o s t a t e k doslova všude.

51

J i n ý klasický v t i p Moskvanů: " V R u s k u m á m e m ě s t a - h r d i n v : už čtyři roky neviděla maso, a ještě n e k a p i t u l o v a l a " . Ale samozřejmě i v těclito městech se dostane maso — velmi d r a h é n a kolchozním t r h u . Oficiální tisk v y d a t n ě píše o čachrech a n e d o s t a t k u c^bčanské morálky těchto "podvodní č k ů ' \ Ústřední výbor a všechny ostatní stranické instance m a j í pravidelně n a pořadu jednání "problém boje proti rozkrádání státního m a j e t k u " . K d y b y však chtěl člověk skutečně v n i k n o u t do mechanismu "podvod ů " , musel by žít mezi obyčejnými lidmi j a k o já b ě h e m svých " r u s k ý c h ' l e t " . Během čtrnácti d n ů t o je vyloučeno. Přesto jsem se setkal s m n o h a sovětskými občany a bylo t o n m o h e m snadnější, než jsem zpočátku myslel. Všichni, k t e r ý m jsem zavolal, členové s t r a n y nebo " p o d p i s u j í c í " intelektuálové (ti, co podepsali různé p r o t e s t y proti vládní politice), mi odpovídali stejně ochotně j a k o m ů j vysoký funkcionář. Zvali mě k sobě nebo do svého klubu, t j . do D o m u spisovatelů, do D o m u n o v i n á ř ů n e b o do divadla, a dokonce mi promítli filmy, o nichž není jisto, zda budou povoleny. Ani jeden z nich mi však nedovedl vysvětlit, j a k fung u j e hospodářství číslo 2, protože všicluii žijí podle hospodářství číslo 3, jediného v Sovětském svazu, k t e r é dovoluje žít čestně a bez velkých materiálních starostí. J e j i c h plat nebo jejich autorská p r a v a jim dovolují, aby si snadno obstarali všeclmo, p o čem touží, v " u z a v ř e n ý c h " obchodech, n e p ř í s t u p n ý c h o b y č e j n ý m smrtelníkům, nebo v "devizov ý c h " obchodech, kde m o h o u u t r a t i t dolary ušetřené n a cestách do ciziny. Navíc m a j í přednost při získávání n o v ý c h b y t ů a dos t á v a j í úvěry pro v ý s t a v b u b y t ů v tzv. " d r u ž s t e v n í c h " domech n e b o si m o h o u n a j m o u t daču. Z k r á t k a a dobře žijí v podmínkách, které j i m dovolují p r a c o v a t v pohodlí, aniž p ř e s t u p u j í n ě j a k ý záicon. Většinu těch, kdo m a j í p ř í s t u p k hospodářství číslo 3, tvoří vysocí úředníci stranického a s t á t n í h o a p a r á t u , vysocí důstojníci policie a a r m á d y , hospodářští ředitelé a t d . Současně však z něho těží i " t v ů r č í inteligence" (spisovatelé, filmaři, universitní profesoři), k t e r á dosáhla určitého jména. Setkal jsem se s t a k o v ý m i , kteří t í m trpí a s rozhořčením hovoří o " p o h á d k o v ý c h obchodech 1 ', k d e se d o s t a n e všechno, platí-li se dolary, jejichž p ů v o d je n u t n o d o k á z a t potvrzením. J e d e n z nich mi řekl: " 9 9 % sovětského o b y v a t e l s t v a dělí od k o m u n i s m u t o t o prokleté potvrzení, které j i m nedovoluje n a k u p o v a t v t ě c h t o p o h á d k o v ý c h obchod e c h " . A j i n ý : " N a š e země se ponižuje, když veřejně před cizinci- nabízí zboží, které nelze k o u p i t za její vlastni peníze". Někteří intelektuálové o s t a t n ě tvrdí, že p ř i j í m a j í obrovské p l a t y jen proto, a b y mohli p o m á h a t s v ý m nekonformistickým přátelům, k t e r é se s t á t snaží zlomit tím, že je nenechá p r a c o v a t . J i n í si p r o s t ě myslí, že si to, co dostávají, zaslouží n m o h e m víc než superprivilegovani příslušníci s t r a n y , policie nebo a r m á d y , kteří d o s t á v a j í ještě víc a za nic.

52

O s t a t n ě málo záleží n a tom, co si k t e r ý z nich o poměrech myslí. Důležité je, že zachovávání všech těchto p ř e m r š t ě n ý c h v ý s a d přispívá k tříštění a k atomizaci sovětské společnosti. Přispívá k inflaci, která je jedním z pilířů hospodářství číslo 2: Aby se z privilegovanýcli vyždímaly finanční prostředky, dováží se luxusní zboží, které se dříve či později objeví v paralelním oběhu. A privilegovaní také o b s t a r á v a j í práci na černo pro meloucí íáře, kteří jim o p r a v u j í vozy, televizory, n a t í r a j í dači apod. Z k r á t k a přispívají volky nevolky k této korupci a k t é t o atomizaci společnosti, jíž tolik litují. "Všichni

jsou

potenciální

zloději"

To vše je t a k evidentní, že se moskevští ekonomové p t a j í , proč se t e n t o s t a v nahoře t a k klidně p ř i j í m á . Muž, k t e r ý se m n o u o t o m hovoří, je ekonom, z n á m ý svou obhajobou "liberálních" reforem. Teprve n e d á v n o se u něho dostavilo zklamání z politiky vlády. Aby ani sdělil, co jí v y t ý k á , pozval m ě n a večeři do velmi lidové restaurace (dost špin a v é a velice špatné), k d e jsme si mohli b ý t jisti, že n e p o t k á m e ani oficiální osobnosti, ani intelektuály. " M ů j omyl spočíval v t o m " , řekl mi, že jsem dlouho věřil, že naši vedoucí činitelé chtějí zavést reformy, aby mohli zrušit hospodářství číslo 2 a aby konečně poznali hospodářskou realitu země. Domníval jsem se, že se ze zkušeností poučili, že jim represivní opatření toto umožnit nemohou, a že jsou t e d y ochotni použít k t o m u čistě ekonomických prostředků. Ted vidím, že t o m u t a k není. N á š s t á t chce za každou cenu vidět v každém občanovi, k t e r ý v y d ě l á v á méně než tři s t a rublů měsíčně — a t a k o v ý c h je 9 5 % — potenciálního zloděje, a stačí mu, že m u k o m p l i k u j e život. Z t é t o liry n a kočku a n a m y š p r a m e n i n a p r o s t o zccstuá s t r u k t u r a pracovní síly a v distribuci i ve službách nesmyslná organizace práce. Máme téměř tolik kontrolorů, skladníků, p ř e j í m a č ů a doliližitelů všeho d r u h u j a k o dělníků ve výrobě. A protože kontroloři k r a d o u stejně jako druzí, snižuje se jen ještě více p r o d u k t i v i t a . A t o ještě není všechno. Naši vedoucí činitelé odmítají každé racionalizační hospodářské opatření, které by poškozovalo záj m y různých privilegovaných skupin. Naříkají n a inflaci, ale o d m í t a j í zvýšit d a ň z vysokých p ř í j m ů ; nepřímá d a ň z alkoholu (jehož cena byla zvýšena) přináší s t á t u víc než daň z p ř í j m ů . Chybí n á m tolik pracovních sil, že nemůžeme dokončit některé rozdělané práce, ale n u t í m e milióny mladých lidí ke t ř e m až pěti letům vojenské služby, k t e r á v a t o m o v é m věku n e m á už žádný smysl. 44 procenta obyvatel, kteří žijí dosud n a venkově, n e m a j í žádný p r ů k a z a nemohou se t e d y p o h y b o v a t , aby se zařadili do p r ů m y s l u . P ř i t o m všechny nase výrobní zemědělské p l á n y končí system a t i c k y neúspěchem, aniž si z t o h o někdo vezme poučení. N e p r o z r a z u j u v á m žádné s t á t n í t a j e m s t v í : vse, co říkám, bylo už

víceméně otevřeně řečeno v " P r a v d ě " . Mohu jen dodat, že podle mého názoru naše vláda t u t o situaci přijímá, protože jí d á v á přednost před rizikem, s k t e r ý m by bylv spojeny změny. Vyvozuji* z toho, že atomizace naší společnosti jí vyhovuje, protože n u t í pracující, a b y sami řešili obtížné problémy každodenního života, což jim d á v á zapomenout na politiku a n a všechno, co se t ý k á veřejných záležitostí. J e to paradox, ovšem, ale stabilita našeho režimu spočívá p r á v ě na t o m t o paradoxu". Můj společník mi p o t o m vysvětluje, co bv učinil, k d y b y měl moc, ale jeho řešení se mi zdají strašně technická. Hovoří o pohyblivosti cen, o protiinflačních opatřeních, o ďaňových operacích způsobem, k t e r ý by se liodíl pro d e b a t u o rozpočtu v poslanecké sněmovně. Což není rozdíl mezi sovětskou ekonomikou a ekonomikou kapitalistických zemí? "Ale ano, dokonce velký rozdíl: k d y ž se u vás dojde do slepé uličky, musí vláda něco podniknout, protože se bojí nespokojenosti pracujících; u n á s nemusí". Odpovídám mu, že přeceňuje prozíravost "našicli v l á d " : n i k d y s a m y nic ' n e d a r u j í " , a b y se v y h n u l y sociálním konfliktům. Pred pracujícími ustoupí jen tehdy, jsou-li lc t o m u přinuceny s t á v k a m i . A udělají t o jen proto, aby se v y h n u l y nejhoršímu, neboť vědí, že jinak by byl ohrožen a snad dokonce i svržen s a m o t n ý režim. Ale co m ě udivuje ve je to, že " o d p ů r c i " nebo " r e p t a l o v é " j a k o by s klidem přijímali "socialistickou" společnost rozdělenou n a třídy, v níž zřetelný rozdíl životní úrovně se zdá samozřejmý a j a k o b y měl t r v a t n a věky. "Zlobíte se n a své vedoucí", ř í k á m mu, "že nepodnikají dost reforem a že neumějí vyvést zemi z ekonomické stagnace, ale neup í r á t e jim titul vedoucích činitelů". "Kolik

stoji

ve Francii

Šaty?"

" V rámci našeho s y s t é m u " , odpovídá, "se totiž můžeme jen pokoušet v y v í j e t vliv n a vedoucí činitele, p ř i m ě t je k tomu, a b y si uvědomili některé hospodářské nebo sociální problémy. N e m á m e možnost organizovat s t á v k y nebo z a h á j i t učenou diskusi o povaze naší společnosti. Musíme řešit nejnaléhavější problémy: jak osvobodit naše pracující od ponižující n u t n o s t i u t í k a t se k hospodářství číslo 2, j a k přizpůsobit naši výrobu jejich vkusu a p o t ř e b á m , j a k se v y h n o u t h r u b ý m o m y l ů m v plánovaní apod. To samo už je program". Odpovídám 11111, že právě omezenost t o h o t o p r o g r a m u jej činí nerealizovatelným, protože vládnoucí k r u h y jen m á l o k d y u s t u p u j í pouh ý m n á v r h ů m expertů. D á v á mi jen částečně z a p r a v d u . " N e b u d t e pohoršen, že studenti, s nimiž jste se setkal, se vás ptali n a ceny obleků ve Francii, a nikoli 11a revoluční hnutí. N e o d s u z u j t e je za to, že v á m řekli, že jsou vůči politice imunní. P o k u d se nezbavíme n e d o s t a t k u , b u d o u naši občané posedlí po s p o t ř e b n í m zboží, k t e r é jim chybí. Říkáte,

že t o je začarovaný k r u h a že nebudou m í t spotřební zboží, nesvedou-li politickou bitvu. Snad. Ale myslíte si, že je s n a d n é dělat politiku v autoritářské zemi, j a k o je nase? Žádný nechce riskovat to málo, co m á , k d y ž vůbec neví, čeho může dosáhnout. K a ž d ý vyčkává a s t r a n a se snaží, aby toto v y č k á v á n í trvalo co nejdéle". Odešli jsme z restaurace kolem jedenácté. Zdálo se, že celá Moskva spí, a p r o t o n á m trvalo hodnou chvíli, než jsme našli taxi. Nakonec jsem jedno sehnal, ale bylo už obsazené, a šofér byl ochoten odvézt mě do hotelu, až vyloží zákazníky, kteří už t a m seděli. Byl t o m l a d ý pár, dokonale zvyklý n a kolektivní taxi, a bylo m u docela po chuti porozprávět s n o v ý m pasažérem. "Mel jste štěsti, že jste žil v téhle zemi za Stalina", řekl mi m l a d ý muž, k d y ž jsem m u vysvětlil, jak to, že m l u v í m rusky. V předtuše provokace jsem se spokojil s pozn á m k o u , že " z a mých Časů" byl život velmi krušný. "Samozřejmě, ale to bylo kvůli válce, a ne Stalinovou vinou. Naopak, bez něho b y naše země nebyla odolala n ě m e c k é m u nepříteli. P ř e d několika t ý d n y , 11a j e d n o m uměleckém večírku, četl Fclix Čujev svou báseň, k t e r á n e b y l a v y d á n a a j m e n u j e se "Stalin se v r á t í " , ftíká se t a m mimo jiné: "Vy, kteří jste rozbili jeho sochy, b u d e t e n a kolenou sbírat k a ž d ý kousek a prosit lid za odpuštění". Všichni dospělí a staří, kteří prožili válku, přitom plakali. My mladí jsme t a k é tleskali, protože trpíme dnešním nepořádkem".

"Tábory

budou

vždycky!"

" N e b y l t e h d y větší pořádek než dnes", řekl jsem. "Ale bylo m n o h e m víc koncentračních t á b o r ů " . "Tábory, tábory, t y byly včera, jsou dnes a budou v ž d y c k y . . . " , "Necii toho, K o l j o " , pravila náhle m l a d á žena. " T o není cizinec. P ř e t v a ř u j e se". Mohl jsem sebevíce přísahat, že jsem cizinec, konversace umlkla, K d y ž m l a d ý p á r dojel n a místo, vystoupil a neřekl mi ani nashledanou. Zdálo se mi, že Šoférovi, který po celou dobu nepronesl ani slovo, je trapně. Ale k d y ž jsme projížděli kolem b u d o v y ústředního v ý b o r u , nedaleko mého hotelu, náhle se odhodlal: " J á nejsem j a k o ti hlupáci a vím, Že m á t e p r a v d u o t á b o r e c h a o útlaku za Stalina. Ale co chcete? J e n se podívejte n a tuhle b u d o v u : všude je zhasnuto, nikdo t a m nepracuje. Za Stalinových časů svítila světla celou noc. No, a lidé u n á s chtějí, aby se jim vládlo, chtějí, aby někdo vládl". D r u h ý den jsem zavolal svého přítele z " a p a r á t u " , abych 11111 pověděl o t o m t o dvojím, zajímavě stalinistickém rozhovoru. Setkal jsem se s ním v chodbě m e t r a . Poradil mi, abych nedělal závěry z ojedinělého případu, a zvláště abych o n ě m nemluvil s u r a t ý m i intelektuály, kteří jsou už t a k dost " z a u j a t i

53

vůči lidu", protože ho podezřívají ze stalinismu. Řekl mi: " P ř í p a d Stalin je vlastně hrozne komplikovaný. Znáš s t a r é ruské přísloví: " S t a s t e n kdo věří, teplo je m u u srdce". "Mnoho lidí u n á s věřilo ve Stalina, a jak t a k é ne, vždyť to v t a k t v r d é m světě, j a k o je náš, potřebovali. A z jednoho dne 11a d r u h ý jim vzali to málo tepla a nic jim za ně neposkytli. Samo zřejmě, řekli jim p r a v d u o koncentračních t á b o r e c h a o j i n ý c h Stalinových " o m y l e c h " . Vlastně to všeclmo už věděli, ale mysleli si, že taille historie m á smysl, že přes" svou k r u t o s t k něčemu vedla. Dnes si uvědomují, že t o m u t a k není, že se

Ale ti~ co píší t a k o v é básně, n a p ř í k l a d tenhle Čujev, ti k n i m nepatří. To jsou mladí oportunisté, kteří spekulují s nostalgií části o b y v a t e l s t v a . J s o u přívrženci silné moci a doufají, že p r á v ě oni ji b u d o u v y k o n á v a t . N e m a j í skutečně žádnou ideologickou nebo revoluční p ř e d s t a v u o světě. Podle m n e se v m n o h é m p o d o b a j í v a š i m petainovciim. I oni hovoří o vlasti, o práci a o rodině, jsou t o xenofobové (nenávidí Číňany) a antisemité. P o d záminkou, že se v ě n u j í historickým pam á t k á m , založili společnost " Z a v l a s t " , do níž p ř i j í m a j í jen čisté R u s y a k d e pěstuji s t a r o r u s k é obyčeje, hodné c a r i s m u " . Zeptal jsem se ho, co je p r a v d y n a pověstech kolujících po Moskvě, že někteří členové politického b y r a b y chtěli těžit z t o h o t o neostalinského proudu. Podle jeho názoru není šprochu, a b y n a n ě m nebylo p r a v d y trochu, ale operace b y t o p r ý byla velmi delikátní vzhledem k cizině, a navíc b y mohla v SSSR v y v o l a t rozkol, k t e r ý b y mohl vše zhatit. " P ř e d n ě j a k ý m časem, bylo t o v červnu, nemýlíin-li se, rozhodl sekretariát s t r a n y přibrzdit vlnu " s t a l i n i s m u " a svolal všechny funkcionáře odpovědné za tisk a propagandu, aby jim přečetl přísné '^varovné komiuiiké" proti básním, j a k o je Čujevová, proti pamětem, jaké napsal maršál Govorov, a p r o t i Patoličevovi (podléhá m u zahraniční obchod), k t e r ý v interview s " O g o ň k e m " p a d e s á t k r á t citoval Stalinovo jméno. Toto komuniké však n i k d y nebylo zveřejněno ani s n í m nebyli seznámeni venkovští funkcionáři, takže m o h o u předstírat, že je neznají. J e to charakteristické p r o současnou m e t o d u : nikdo z těch, co jsou n a n e j vyšších místech, se nechce k o m p r o m i t o v a t , a je-li k t o n u t přinucen, d á v á p ř e d n o s t t o m u , aby t o nebylo písemně".

"Bonzové"

mají

strach

"Celá taille h r a je stejně z m a t e n á j a k o organizace našeho hospodářství. Nejvyšší m í s t a vůbec neznají skutečné cítění lidi a kromě t o h o žádný z našich vedoucích činitelů není t a k o v ý blázen, aby si myslel, že naše společnost m ů ž e b ý t sjednocena n a základě ideologie p o d o b n é té, co pojila SSSR za časů

54

Stalinových. Pokusit se o to by znamenalo n á v r a t k teroru, k t e r ý by neušetřil žádnou v r s t v u naší společenské p y r a m i d y , čemuž se chtějí " b o n z o v é " za každou cenu v y h n o u t . Ale n a d r u h é straně, j a k chceš, aby" zapřeli Stalina, jediného skutečného zakladatele režimu, k jehož p r o t e k č n i m d ě t e m dnes p a t ř i ? A co víc? Za Stalina se zdálo, že stalinismus je provizorní, zatímco dnes se stabilizoval, opírá se o solidní ideologii vzestupu, k t e r á ospravedlňuje všeclmy iicrovnoprávilosti, a doimiívá se, že může p l o u t k u p ř e d u úspornou rychlostí. K u p u j e si mlčení jedněch tím, že je z a h r n u j e do hospodářství číslo 3, zachov á v á si s v ů j m o h u t n ý policejní a p a r á t , jehož úkolem už není sloužit n ě j a k é politické vizi, n ý b r ž z a b r a ň o v a t tomu, aby se politika v jakékoli formě v masách obrodila, a navíc m á svou vynikající a r m á d u , k t e r á zemi u t v r z u j e v pocitu velikosti. Máme v SSSR celou " w a y of life", na niž jsou lidé zvyklí a nmozi jsou s ní dokonce spokojeni. J i s t ě by bylo všeclmo v n a p r o s t é m pořádku, k d y b y se více pracovalo p r o hospodářství číslo 1, které se dost zanedbává. Ale naši vedoucí představitelé stále věří ve "vědeckou a technickou revoluci", k t e r á p r o d u k t i v i t u zvýší. J s o u nadšeni smlouvami, k t e r é uzavřeli se Západem, a příští rok, u příležitosti X X I V , sjezdu strany, hodlají předložit velice l á k a v ý d e v á t ý pětiletý plán. J i n ý sovětský občan m i mimo jiné řekl: " V ideologickém ú p a d k u našeho a p a r á t u je však přece jen něco dobrého: já s á m d á v á m p ř e d f a n a t i k y přednost lidem, kteří nevěří v nic". Podle něho a podle většiny jeho přátel, k t e r é pozval n a večeři n a m o u počest, je s o v ě t s k ý režim stále v jakémsi přechodném údobí a vyvine se dále jenom pod vlivem "biologické s m ě n y " . Podle posledního sčítání lidu je polovina obyvatel SSSR mladší než 25 let, a nepoznala t e d y ani válku, ani stalinismus " s t a r é školy". "Naši mladí lidé se zdánlivě méně bouři než vaši, protože nenosí dlouhé vlasy, souhlasí s přísnými přijímacími zkouškami n a universitu a v posluchárnách zachovávají klid. Ale t o je j e n o m zdání. P r á v ě OJ I i zásobují " s a m i z d a t " (rozmnožovaná literatura, která t a j n ě koluje) a tvoří p á t e ř "demokratického h n u t í " , jediné opoziční skupiny, k t e r á přežila represe. Až p ř i j d e jejich cas, země se zcela jistě změní".

Ulěk od vědeckých

povolaní

J i n ý spolustolovník není t a k optimistický. Podle jeho názoru je " s a m i z d a t " m j . i komerční záležitostí, v y b u d o v a n o u " l u m p e n intelektuály", kteří nereprezentují smýslení mládeže. To vyvolá živou diskusi. Podle jedněch žízní mládež po pravdě, a p r o t o se hrne n a tzv. h u m a n i t n í í a k u l t y spíše než n a techniku a n a vědecké ústavy, jež byly d o n e d á v n a t a k přeplněné. Podle jiných je t o m u t a k jednoduše proto, že pochopili, že

*

v hospodářské polostagnaci nevede povoláni inženvra daleko, zatímco absolventi huinanitnícli f a k u l t m o h o u d o s t a t zaměstnání, které jim umožní p ř í s t u p k hospodářství číslo 3. Tedeu spisovatel d o d á v á : " P ř e d intervencí 7

V*

<"3

v Československu jsem se domníval, že vidím, k a m spějeme. Dnes se cítím slepý a nezbývá mi než c e k a t " . Není sám, kdo mi sděluje, j a k ý demorali začni účinek měla invaze v s r p n u 1968 v sovětských "liberálních" kruzích. Zesílila jejich pocit izolace, protože m a s y zůstaly lhostejné, a znamenala p r o ně důkaz, že je m a r n é doufat, že lze od vedoucí skupiny v míru a p o s t u p n ě dosáhnout demokratických ú s t u p k ů . Přesto se však už hovoří o "minioteplení", jež by umožnilo pokračovat v dialogu s nejvyššími místy. Vzhledem k tomu, že se t o m u úplně nevěří, stále se opak u j e , že je zapotřebí trpělivosti: " V blízké budoucnosti v téhle atomizované zexni k ničemu nedojde, protože nepořádek tvoří pojistný ventil proti každé skutečné explozivní tendenci. P r á v ě tenhle nepořádek dovoluje lidem u ž í v a t jakési svobody, zařídit si život a b ý t do jisté m í r y individualistou".

Pronikáni

západního

kapitálu

Můžeme si p r á v e m položit otázku, proč sovětští vedoucí činitelé apelují n a zahraniční investice. V Moskvě jsou lidé s dobrou p a m ě t í a ti se p a m a t u j í , co psala " P r a v d a " v roce 1968 o pronikáni západoněmeckého k a p i t á l u do Československa: " T e d n á m hrozí s t e j n é nebezpečí", říkají. " A dokonce ještě větší, protože organizace našeho p r ů m y s l u je horší než v Československu". A citují několik příkladů, k t e r é n u t í k zamyšlení. Už několik let totiž k u p u j e SSSR 110. Zá" p a d ě celé t o v á r n y až n a klič; t y t o zkušenosti, jak se zdá, dokazují, že podobné t r a n s p l a n t a c e nejsou vůbec v souladu s pracovními n á v y k y země. J e d e n příklad, bezpochyby nejvymluvnější, za všechny: t o v á r n a F i a t v Togliattigradu n a Volze měla v y r o b i t první automobily k p a d e s á t é m u výročí Ř í j n o v é revoluce, v listopadu 1967. Ted je listopad 1970 a nikdo ještě sovětského fiat a neviděl. Mat e ř s k ý závod v T u r i n u n e m á z t o h o t o zpoždění žádnou škodu, protože si dal zaplatit v dolarech a nehodlá se podílet n a výnosu závodu v Togliattigradu. Nezdá se však, že b y německo-sovětské, japonsko-sovětské nebo francouzsko-sovětské p r o j e k t y byly stejné p o v a h y . P á n o v é B r a n d t a Pompidou se zmínili o možnosti založit společne podniky se SSSR a hodlají si d á t zaplatit investované kapitaly ve formě surovin n e b o p r o d u k t ů vyrobených ve SSSR. To předpokládá, že nové podniky b y musely b ý t rentabilní, že b y se t a m t e d y pracovalo nikoli jako v Togliattigradu, ale j a k o v Turinu, a že b y se běžící p á s y musely p o h y b o v a t ' 'konkurenceschopnou" rychlostí.

Lze očekávat t a k o v é výkony od sovětských dělníků, kteří jsou placeni podle t a r i f u hospodářství číslo 1 a kteří jsou t e d y p r a k t i c k y nuceni přivydělávat si v pohyblivém rámci ekonomie číslo 2? K d y b y t o m u t a k bylo, nezůstávaly by už dobrých deset let všechny výzvy sovětských vedoucích činitelů ke zvýšené produktivitě bez odezvy. J a k je vidět, nejsou odměny poskytované pracujícím schopny podnítit jejich zápal. "1 Existuje jen jediný prostředek, jak probudit sovětské dělníky z je|ich strnulosti", řekl mi jeden moskevský přítel, totiž platit je v dolarech! To byste viděl, že by podávali ještě větší v ý k o n y než západní dělníci. Ale p o k u d jsou placeni penězi, jež n e m a j í žádnou cenu, a p o k u d musí žit v nedostatku, vždycky znovu v á m odpoví příslovím: " P r á c e není vlk, do lesa neuteče".

Prudké,

ba krvavé stávky. . ,

Bylo b y t e d y třeba, aby dělníci, pracující v podnicích d o t o v a n ý c h zahraničním kapitálem, získali p ř í s t u p k hospodářství číslo 3 a dostalo se jim t a k v ý s a d y proti jejich spolupracovníkům. Ale lhostejnost sovětských pracujících není zase taková, aby se smířili s t a k křiklavou nespravedlností. N a v z d o r y m i m o ř á d n é diskrétnosti oficiálního tisku o sociálních konfliktech víme dost, abychom mohli t v r d i t , Že v posledních letech byly ve SSSR prudké, b a n ě k d y dokonce k r v a v é s t á v k y . P ř e d několika měsíci se s a m a " P r a v d a " zmínila o politováníhodné dezorganízací v ý r o b y v doněcké pánvi; a v Moskvě kolují pověsti o " u d á l o s t e c h " v K r a s n o d a r u : obyvatelstvo, rozzlobené n e d o s t a t k e m a úředním šikanováním, p r ý n a p a d l o místní milici a p r a k t i c k y se zmocnilo města. J e ovšem pravda, Že ti, kdo mi poskytli t y t o informace, zdůrazňovali jejich v ý j i m e č n ý charakter; obyvatelé K r a s n o d a r u se uprostřed revolty nakonec sami od sebe rozptýlili, aniž t a m bylo t ř e b a vyslat posilu milicionářů. 1 v jiných oblastech urychleně skončily stávky, při nichž dělníci doslova napadli inženýry, a k d y ž pominul v ý b u c h hněvu, přihlíželi beze slova zatčení t a k z v a n ý c h "iniciátorů", Situace je t e d y složitá a i zde je interpretace r ů z n á : někteří intelektuálové t r v a j í n a tom, že podobné p r o j e v y prostě v y p l ý v a j í z "ruské p o v a h y " . J á nevěřím n a " r u s k o u p o v a h u " a domnív á m se, že surový cli ar aktér některých spont á n n í c h s t ř e t n u t í odráží jednoduše nedostatečnou organizovanost širokých m a s i to, Že v podmínkách ú t l a k u sovětské společností nejsou dělníci schopni získat skutečné třídní vědomí. Avšak režim, k t e r ý b y t y t o jevy neviděl a ještě by zvětšoval u ž t a k křiklavé nerovnosti, a dokonce by je zaváděl i mezi dělnickou třídu, ocitl by se skutečně ve velk é m nebezpečí. A pochybuji, že opatrní kremelští konservativci b y n a sebe brali t a -

55

kove riziko, pokud by neměli n ě j a k é náhradní řešení. Zakládání podniků, které by se splácely běžnou vvTobou a mělv h v nízký výkon, b v skutečně nevedlo k velkvm v v s l e d k ň m . Odsoudilo by Sovětský svaz k placení obrovských úroku z p ů j č e n ý c h kapitálů, což by zatížilo jeho hospodářskou budoucnost. A v žádném případě by h r d ý m r u s k ý m nacionam

Tdi JNE

O

listům nebylo příjemné vidět na svých tov á r n á c h znaky P a r b w e r k e Iloeclist, K r u p p a , Daimlera nebo Siemense. Vzpomínka n a druhou světovou válku je ještě příliš živá, a b y klidně spolkli tuhle hořkou pilulku. Jestliže navíc zjisti, že jsou vlastně těmito velkými '' ti 1 au t ropi ck ým i" trust y kolon i zo váni, j ak á p a k bude jejich reakce? K . S. K a r o l

H1 !S T

II

Uveřejňujeme dnes část " přisnč tajného " dokumentu o situaci v naši historiografii, který sepsali " historikové " Čestmír Autoři a Václav Král, známý svým udavačstvim z doby A. Novotného a opčt z nynější éry " nor i na lisace ". Dokument byl určen pro vedení Čs. Akademie věd jako podklad k " opatřením k ozdravěni situace na tomto úseku ". Z jeho textu je zřejmé, ze skutečným cílem tohoto honěni čarodějnic je zlikvidovat celé dvě generace naši historické védy jednak vyloučením jejich představitelů z jakékoliv možnosti vědecky pracovat a publikovat a zavržením a ideologickým spálením jejich dČL ce Pak s p olup ráče n i arxi s t ickych Západním NČmeckem \ Spolu s pronásledováním spolupracovníků Historického ústavu Čs, Akademie véd za účast na zpracování dokumentace " Sedm pražských dní " — o ni z píšeme zvlášt —je tento tajný dokument další ilustraci oné " Biafry ducha ", kterou provádí okupační režim. Při objasňování podílu čs. historiografie n a selháni ideologické f r o n t y nelze vycházet pouze z rozboru v ý v o j e několika i^oslednícli let. Tendence, které se v ý r a z n ě projevily v letech 1968-1969, m a j í své kořeny hluboko v minulosti. Vlastni příčiny selhání čs. historiografie spočívají v oblasti metodologické, ideologicke, v působení cizích vlivů, k á d r o v é m v y b a v e n í a ve s t a v u řízeni historických věd. Teoretická a metodologická připravenost čs. historiků n a marxistické objasnění dějinného procesu n e b y l a dostatečná. P o č á t k e m pades á t ý c h let se změnilo především t é m a t i c k é zaměření čs. historiografie, zvýšená pozornost byla v ě n o v á n a ekonomice, t ř í d á m a t ř í d n í m u boji, m é n ě pozornosti ale bylo soustředěno k základním teoretickým o t á z k á m . P r o celý poválečný v ý v o j čs. historiografie je přízn a č n ý nedostatek studií či diskusí o základních teoretických nebo koncepčních otázkách v ý k l a d u národních dějin. Závažné bylo, že z a n e d b á v á n í teorie se projevovalo n e j e n o m ve vlastní vědecké práci, ale i při přípravě mladé generace historiků. Nedostatečná teoretická a metodologická připravenost se n a p o č á t k u p a d e s á t ý c h let projevila sklony k dogmatismu, v šedesátých letech p o s t u p n ý m přechodem n a revizionistické pozice. Stále zřetelněji se z historických prací ztrácelo třídní hledisko v hodnocení historických jevů a souvislostí. Příčiny n e d o s t a t k ů spočívají i v oblasti ideologické. V p r a x i nebyla dostatečně doceněna skutečnost, že historie je význačnou součástí ideologie a společenského vědomí.

56

Po roce 1945 se u s k u t e č ň u j e u v n i t ř s t r a n y svazek mezi dělnickou třídou a inteligencí nikoli n a p l a t f o r m ě ideologie marxistické, ale jen všeobecně demokratické. Po Ú n o r u 194S se ideologické otázky nedovedly do konce. Inteligence si ve své většině ponechává přecire volnění ideologii a v y s t u p u j e s ní otevřeně v roce 1968. Základní koncept národních dějin p o roce 1948 n e m á ještě znaky marxistické teoretické základny, silně se u p l a t ň u j í ideologická hlediska predmarxistická. Některé práce vzniklé v p a d e s á t ý c h letech byly vlastně p o u h ý m seskupeni ni materiálu, často nedostatečně kriticky prověřeného. Přes užití marxistické terminologie se metodicky přibližovaly požitivismu. V á ž n ý m nebezpečím pro budoucnost se u k á z a l a b ý t i m e t o d a " p ř e b a r v o v á n í " soudů buržoazní historiografie, nebo jejich převracení do opaku. Historici bez dostatečné çnoseologicke příp r a v y p o s t u p n é sklouzávali ke s t a r ý m koncepcím. " O b j e v o v á n í " tezí buržoazní historiografie bylo i reakcí n a neschopnost p ř e k o n a t t v ů r č í m způsobem n e d o s t a t k y vlastních pok u s ů o marxistický v ý k l a d dějin jednotlivých období. Buržoazní koncepce se zdály b ý t promyšlenější a ucelenější než zjednodušený marxisticky výklad. Teoretická slabost historiografie není p ř i t o m s to p ř e k o n a t stále zřetelnější předniarxistická residua. V šedesátých letech začínají znovu vycházet velké práce ne marxistických historiků (Urbánek, Dobiáš, Bartoš, Kalista, K u t n a r , Paulová, Macůrek) a nikdo z historiků

n e p o v a ž u j e za n u t n é v y s t o u p i t s kritikou těchto prací j a k o p r o d u k t ů nemarxistické metodologie. V y t v á ř í se jakási vágní symbiosa tzv. marxistické a vysloveně buržoazní historiografie, přičemž se všichni spokojují s tím, že t o t o společenství ideologií a teoretick ý c h p ř í s t u p ů p o v a ž u j í za výraz jednoty. J e to nesporným znakem slabosti tzv, marxist ické historiogr a fie. Teoretická slabost a bezzásadovost se projevila i v přejímání cizích vzorů, v pronikáni rozmanitých ideologických vlivů ze Západu. Přispěla k t o m u mimo jiné i skutečnost, že v šedesátvcli letech se otevřely hranice * » * pro nekontrolovatelný s t y k s vědeckými institucemi, ze j m é n a v N S R . Například do roku 1968 došlo cca ke 14 setkáním čs. historiků s historiky v NSR, přičemž nedocházelo k teoretickým či ideologickým sporům. V produkci čs. historiografie se projevovaly stále zřetelněji vlivy západní historické literatury, jejíž názory, teoretické p ř í s t u p y a ideologická východiska byly p ř e j í m á n y nekriticky, bez jakýchkoli v ý h r a d či zábran. Stačilo, a b y západní historick á produkce vycházela z všeobecně demokratické ideologie. N e m a l ý poclil n a nepříznivém vývoji čs. historiografie mělo i kádrové vybavení nejvýznamnějších pracovišť. Dnešní historická obec m á několik tisíc členů. Profilujících historiků bylo však nan e j v ý š 20; mezi profilující ú s t a v y lze počítat s o t v a 4, z vysokých škol patřily do této kategorie cca tři. Pro selhání čs. historie mělo klíčový v ý z n a m p r á v ě t ě c h t o 20 profilujících historiků. Obecně lze říci, že teoretick á připravenost existovala si u 2 osobností. Metodologickými, teoretickými a ideologickými otázkami se p r a k t i c k y zabýval j e n o m F. Graus, a t o jen velice sporadicky. Politická angažovanost u převážné většiny těchto vedoucích historiků byla charakterizována příklonem k pravicovému oportmiismu. Macek patřil do zájmového o k r u h u F. Kriegla, navíc byl p o d silným vlivem F. Grause. P. Reim an patřil t o o k r u h u 1$. Goldstücken!, Kladiva, závislý n a Křenoví a Šnejdárkoví, inklinoval silně k J . Špačkovi. P ř e v á ž n á většina čs. historiků se projevovala jako bezideoví odbornici, k t e ř í ovládají základy svého řemesla, věnují se n e n á r o č n ý m d r o b n ý m pracím (tzv. vyšívání), které jenom ilustrují základní téže a základní koucejpt, formulovaný profilujícími historiky. J e příznačné, že z p r o g r a m u velkých pracovišť zmizely v šedesátých letech velké, synthetizující práce, které byly příznačné pro léta padesátá, k d y fixovaly základní koncept národních dějin. Masa pracovníků ústavů, kteří poklidně vegetovah při svých nenáročn ý c h individuálních úkolech, byla v ž d y ochotna podpořit jakýkoli n á m ě t , směřující p r o t i principu řízeni a pl áno vání vědy, p r o t i politickému a ideologickému posuzování vědecké práce, proti práci v kolektivu apod. Společenská efektivnost vědecké práce byla za t é t o situace velice nízká. S t á t n í p l á n

badatelského v ý k u n i u se p o s t u p n ě stával p r o s t ý m souhrnem individuálních úkolů volených podle z á j m u jednotlivců nebo malých skupin. Stále více klesal počet kolektivních prolilujícíeh prací s velkou společenskou učiuností. Rozliodujícími se staly individuální výkony několika jednotlivců, "jejichž práce měly p o t ř e b n ý ideový profil. O k r u h jejich působení ve společnosti byl poměrně značný. ( Poslední léta byla p o z n a m e n á n a rozpadem řízení historické vědy. Jestliže těžiště práce se stále více přenášelo n a pote individuálních výkonů, p o t o m řízení še omezovalo n a p o u h o u registraci t ě c h t o v ý k o n ů . Presidium ČSAV, kolegium a ředitelé "ústavů i vedoucí kateder neplnili své řídící úlohy. V ústavech si nakonec, každý dělal, co uznal za dobré, na vysokých školách si k a ž d ý přednášel to, co považoval pro sebe za žádoucí a zajímavé. Produkce vědeckých ú s t a v ů nebyla po ř a d u let hodnocena z hlediska teoretických přístupů, z hlediska hodnot ideových. Řídící orgány se spokoj ovály jenom registrací k v a n t i t a t i v n í c h stránek. T e n t o rozp a d řízení vyvrcholil v r. 1968 požadavky, a b y jakékoli řízení, plánování a kontrola vědecké práce byly prostě v ů b e c odstraněny. Současně s t í m t o rozpadem řízení se fakticky formovaly živelně řídicí orgány jiné. Byly to různé komise, které p ů v o d n ě měly jen funkci koordinující (např. Komise p r o dějiny předmnichovské republiky, Výbor pro dějiny národněosvobozeneckého boje, Komise pro dějiny po r. 1945 apod.). Do čela těchto komisí se p o s t u p n ě dostali historikové, v y s t u pující s programem vysloveně revizionistickým, oportunistickýiu. Lidé jako Křen, Hubl, Opat, Rekiian, Kaplan, Bartošek, Olivov, Kladiva, Šnej dárek a jiní prosazovah p o s t u p n ě t a k o v o u interpretaci československých dej in, k t e r á byla po znamenali a i n s t r u m e n t á l n í m myšlením, t j . pro k t e r o u byl rozhodující politický cíl — n o v ý politický systém, charakterizovaný podílem n a moci oněch, sil, k t e r é byly vyloučeny z politického života po Ú n o r u 1948. K r o m ě komisí byly organizační základnou pro pravicové směry mezi historiky např, Socialistická akademie, její Časopisy, zejména Dějiny a současnost. Ve s t r a n ě byla p r o k l a m o v á n a zásada tzv. samořízeni. Zakrývala skutečnost, že vedení s t r a n y se zejména od poloviny ^šedesátých let vzdalo řízení vědy a "kultury, řízení ideologické práce vůbec, Místo řízení měl b ý t nastolen jakýsi s a m o s p r á v n ý systém, řízení prostřednictvím z á j m o v ý c h svazů. Modelem i pro historiky se stal Svaz spisovatelů. Projevilo se to zvýšeným z á j m e m pravicových oportunistů o ovládnuti Čs. společnosti historické, k t e r á až do r. 1966 byla vcelku m r t v ý m ú t v a r e m . N a sjezdu historiků v září 1966 v Brně se podařilo skupině Iiitbl, Křen, Kladiva, K a v k a a spol. ovládnout Historickou společnost. V roce 1968 se K ř e n stal předsedou t é t o společnosti (české části). T o u t o cestou, se dostala nej agresi vnější skupina pravicově orientovaných historiků

57

do pozice, k d y si osobovala p r á v o mluvit za celou historickou obec. Smyslem jejího p o s t u p u bylo zneužít t é t o historické obce pro p o d p o r u pravicově oportuuistické a revizi ouis ti cké politiky, pro p o d p o r u kliky Šik, Smrkovský, Kriegeí, pro p o d p o r u tzv. druhého centra ve sírane. Velkou výhodou skupiny Iiúbl-Křeii bylo, že mohla svou činnost k r ý t autoritou KSČ, a to tím, že čiímost ř a d y komisí kryla za v ý v ě s n ý štít Ú s t a v u dějin KSČ. Kxpouenti této s k u p i n y p o s t u p n ě pronikali do redakcí ř a d y odborných časopisu, které jsou jedním z nejdůležitějších n á s t r o j ů řízení vědy. Prost ř e d n i c t v í m článků a zejména recenzí bylo možno u s k u t e č ň o v a t krok za krokem destrukci marxistického obrazu es. dějin, a p o s t u p n ě s k l á d a t obraz národních dějin podle potřel) pravicově oportuuistické ideologie. T a t o destrukční činnost byla v řadě p ř í p a d ů usnadn ě n a tím, že byla n a m í ř e n a p r o t i pracím z p o č á t k u p a d e s á t ý c h let, ktere měly i ř a d u metodických n e d o s t a t k ů , p o d m í n ě n ý c h t e h d y všeobecným s t a v e m naší historiografie. Křen, H u b l a spol. mohli proti t a k o v ý m pracím p o s t a v i t práce mladší generace, které sice vycházely z p o d s t a t n ě širší heuristické základny, byly metodologicky dokonalejší, ale v metodologickém ohledu byly zcela pochybená, t j . teoreticky a ideologicky vycházely z p ř í s t u p ů vysloveně n e m a r k s i stických. Práce redakčních rad n ě k t e r ý c h časopisů (zejména Příspěvky k děj m á m KSČ, Historie a vojenství, Dějiny a současnost) byla stále zřetelněji p o z n a m e n á v á n a zcela neobjektivním, subjektivistickým přístupem. P o d o b n ě j a k o v oblasti krásné l i t e r a t u r y udělala literární kritika z b e z v ý z n a m n ý c h literátů vynikající osobnosti naší k u l t u r y , stejně t a k i recenzní ěiímost v oblasti historiografie glorifikovala osoby jinak bezvýznamné" vysoce vynášela i nicotné články, statě, knihy. T e n t o neobjektivní p ř í s t u p sledoval jediný cíl: v n u t i t celé historické obci n o v ý žebříček hodnot, přičemž práce vysloveně nemarxistické stály n a nej vyšším místě t é t o stupnice. P ř i t o m se postupovalo způsobem zcela bezohledným, v kritikách zaznívaly t ó n y vysloveně vulgární. Historické obci se t a k dávalo na vědomí, že kdokoli že postaví proti t o m u t o p r o u d u pravicového oportunismu, t o h o kritika nemilosrdně rozdrtí. P o s t u p n ě se přešlo i k širokým organizovaným akcím proti vyb r a n ý m jednotlivcům, p r o t i nimž se uskutečňovaly skandalizační k a m p a n ě . Takovéto " k á r n é v ý p r a v y " organizované skupinou kolem H u b l a a K ř e n a měly především zastrašil jící účinek v celé oblasti historické vědy. Byly nej účinnějším prostředkem, k t e r a k zatlačit p ř e v á ž n o u část československých histor i k ů n a pozice pravicového o p o r t u n i s m u nebo umlčet t y t o . T y t o široké skandalizující k a m p a n ě zanášely do historické v ě d y m e t o d y politického boje a neměly nic společného s obvyklou vědeckou diskusí. Neomezovaly se už jenom 11a odborné časopisy, ale byly přímo vedeny n a s t r á n k á c h denního tisku a v rozhlase. K r o m ě Literárních listů a dalších k u l t u r n í c h

58

týdeníků, byly k dispozici i deníky, přičemž v ý j i m k o u nebylo ani R u d é právo. R e d a k t o r R u d é h o p r á v a Václav Vrabec byl spojencem této pravicově oportuuistické skupiny, k t e r é p o m á h a l prostřednictvím recenzí, článků apod. V rozhlase p o m á h a l a této skupině zejména r e d a k t o r k a Helena Šlajšová, později i Věra Šťovíčková a další. V Lidové demokracii podporoval t u t o skupinu Rudolf Strobiuger, ve Svobodném šlové Karel Dobeš, Milan H u b l byl n e j m é n ě od r o k u 1 9 6 v 5 p r a v i d e l n ý m přispěvatelem Literárních novin, kde p o s t u p n ě získal monopol ve v ý k l a d u jakýclikohv otázek národních dějin i " otázek' historické vědy. Pomocí redakčních r a d n ě k t e r ý c h časopisů, za přispění v y b r a n ý c h r e d a k t o r ů ve většině deníků a týdeníků, za v y d a t n é h o přispění rozhlasu mohla pravicově oportunistická skup i n a mezi čs. historiky p o s t u p n ě v y t v o ř i t atmosféru absolutní hegemonie, daleko před lednem 1968. V p r ů b ě h u šedesátých let se dařilo krok z íi k r o k e m prosazovat revizi pohledu, na národní dějiny. T y t o pokusy se objevovaly ve všech časových úsečí cli, nej větší dosah ale měly v novějších a nej novějších dějinách. Ve starších dějinách se z á j e m odvracel od širokých mas* bezprostředních výrobců. N a d m ě r n á úloha byla, v souladu s a k t u á l n í m i cíli, přisuzována inteligenci a v ý z n a m n ý m jedincům. Měnila se i terminologie. Slovo třída, nebo třídní boj se i ve vědecké produkci stávalo stále větší vzácností. Dochází k přejímání t e r m í n ů i celých schémat západní sociologie. Znovu je idealizována doba K a r l a IV, zeslabován třídní záldad husitství. Objevují se i pokusy o rehabilitaci p ů v o d n í h o P e k a ř o v a pohledu 11a d o b u pobělohorskou. Přehlížení revolučních tradic našeho n á r o d a se projevilo poklesem z á j m u o revoluci let 1848-49. Při s t u d i u druhé poloviny 19. století byla přehodnocována úloha n á r o d n í buržoazie a glorifikován český nacionalismus (práce P. Červinky). V ý z n a m historie dělnického linutí t o h o t o období byl zatlačen do pozadí. V období 1914-1918 došlo znovu ke gloriíikaci úlohy Masaryka, Beneše a Štefánika (K. Piclilík). Politický, sociální a ekonomický profil buržoazni republiky byl idealizován zejména v pracích V. Olivové. Obraz Mnichova byl p o s t u p n ě i n t e r p r e t o v á n t a k , aby zmizela odpovědnost domácí buržoazie za národní zradu a a b y odpovědnost za mnichovskou k a t a s t r o f u byla jednoznačně p ř e s u n u t a n a kapitalistické v l á d y Francie a Anglie (M. Lvová). Obraz národních dějin v období okupace byl nejvíce d e f o r m o v á n Výborem p r o dějiny národně-osvobozeneckeho boje, v němž rozhodující slovo měli Křen, Bartoš, J a n á č e k , K a p l a n , Beer, Navrátil, K u n a l — k t e ř í všichni tvoří o k r u h p o r a d c ů kolem Smrkovskeho a Kriegla. P o d s t a t n o u jejich tezí byla s n a h a glorifikovat úloliu české buržoazie, z a t e m n i t a snižovat úlohu KSČ a S S S R v n a š e m n á r o d n í m odboji. Smyslem t o h o t o úsilí bylo n a v r á t i t politický kredit silám, k t e r é v Ú n o r u 1948 odešly z našeho politického života. V poválečném období

1945-194$ se projevovala s n a h a idealizovat politický systém Národní fronty, přičemž byla zcela z a n e d b á n a úloha a v ý z n a m třídních bojů v t o m t o období. Historikové jako Reimau, J . Opat a Iv. K a p l a n vyslovovali názory, že toto poválečné předúnorové období bylo ideálním obdobím demokratického socialismu, obdobím ideálního pluralitního politického systému, jehož t r v á n í bylo ukončeno — j a k tvrdili — bezohledným zás a h e m J . V. St alma, přičemž Gottwald a vedeni KSČ byli prezentováni j a k o bezduché loutky a n á s t r o j Moskvy. Ve světle tohoto pohledu byl Únor 194S prezentován doslova j a k o národní neštěstí, jalco začátek tzv. politických deformací, j a k o úvod k dvacetileté době t e m n a . Historie dělnického linutí ^ byla zejména pracovníky Ú s t a v u dějin KSČ p r e z e n t o v á n a j a k o serie chyb a omylů, přičemž v ý v o j v KSČ od V. sjezdu byl p r e z e n t o v á n jako řetěz souvislých deformaci. Principy proletářského internacionalismu byly odmítány, Komunistické hiternacionále bylo upíráno p r á v o zasahovat do vnitřního v ý v o j e v Zvláštní pozornosti skupiny pravicově oportunistických historiků se těšily dějiny SSSR. P o d vedením V. Kladivové se vytvořil k r u h historiků (111. Reiman, Sládek, Moravec aj.) zabývajících se dějinami R u s k a a SSSR, přičemž se razilo heslo, že československá historiografie musí v y p r a c o v a t s a m o s t a t n ý a nezávislý obraz dějin SSSR, protože p r ý sovětská historiografie p o d á v á své vlastní národní dějiny v deformovaném dogmatickém v ý k l a d u . Ve skutečnosti prozrazoval t e n t o p o s t u p jednoznačný politický cíl: běželo o t o p o s t a v i t historii SSSR do negativního světla a ukázat, že leninské principy pří v ý s t a v b ě socialismu v SSSR jsou p r ý jenom specificky ruskou deformací marxismu, že tzv. sovětský model socialismu je p r o Československo nepřijatelný. Heslo českoslove nských historiků v y p r a c o v a t vlastní s a m o s t a t n ý obraz sovětských dějin, oponující sovětské historické vědě, bylo jenom důsledkem revizionistického p ř í s t u p u k principům niarxismu-leninismu. Jestliže pravicoví oportuuisté usilovali o tzv. československý model socialismu, k t e r ý by byl p o p ř e n í m tzv. modelu sovětského, bylo t ř e b a v y t v o ř i t pro t a k o v o u politiku ideologické předpoklady. Historiografie p o d vedením skupiny H ú b l - K ř e n a spol. cílevědomě přistoupila k v y t v á ž e n í t a k o v ý c h ideologických předpokladů. Ideologická hegemonie tohoto militantního seskupení pravicově oportimistickýchhistoriků byla u ž p ř e d lednem t a k dokonalá, že před ní p o s t u p n ě kapitulovali i historikové, kteří m ě n p ř e d p o k l a d y p r o profilující funkci, k t e ř í byli n a vedoucích místech ve vědeckých ú s t a v e c h a n a vysokých školách. T a k se stalo, že n a p ř . František Graus se ztotožnil plně s cliuligánskou skupinou kolem K a r l a K a p l a n a a K a r l a Bartoška. Skupina profilujících historiků, k t e ř í se ve své činnosti zabývali převážně starším obdobím národních dějin, se z p r v u dívala s velikým opovrže n í m n a t z v . současné dějiny a málo si cenila

skupiny koleni Hubla, K ř e n a a spol. Ale pogroniistieké akce této militantní skupiny a její široký akční záběr v tisku a rozhlase si p o s t u p n ě vynutily i respekt s k u p i n y historiků kolem Macka, Graúse, K a v k y a ostatních. Nekonec došlo v r. 1968 k úplnému ztotožuění se Macko v v skupiny s militantní a agresivní skupinou koleni H u b l a a K ř e n a . Svědčí o t o m m j . v y d á n í tzv. Černé knihy b ý v a l ý m Historickým ústavem, který se stal jedním z v ý z n a m n ý c h ideových a organizačních center pravicového oportunismu a revizionisnuu Pod vedením bývalého ředitele akad. J . Macka se plné angažoval v z á j m u pravicových sil o moc ve s t r a n ě a jeho činnost se dostala do naprostého rozporu se z á j m y naší socialistické společnosti. Nejaktivněji vystupovali v t o m t o smyslu vedle J . Macka, K . Kaplan, K . Bartošek, V. Prečan, F. Graus, M. O táhal a další pracovníci, Ú s t a v udržoval spojení s pravicí ve vysokých státních i stranických orgánech, v jiných vědeckých ústavech včetně Ú s t a v u dějin socialismu a Vojenského historického ústavu, 11a vysokých školách (filosofická f a k u l t a UK), s masovými sdělovacími prostředky, tvůrčími svazy apod. Proti s t i a n e a socialismu byly zneužity dlouhodobé k o n t a k t y do západoevropských zemí, zejména se západoněmeckyini historiky. Vyvrcholením protistranické a antisociaHstické činnosti bývalého Historického ú s t a v u ČSAV se stalo zpracováními vydání publikace " S e d m pražských d n ů " (Černá kniha), k t e r á mimořádně vážně poškodila z á j m y našeho státu, s t r a n y a socialistického společenství. V současné době byly provedeny reorganizace některých vědeckých ústavů a vysokých škol. Z vedoucích míst z historických ú s t a v ů a kateder odešli lidé, kteří byli hlasateli pravicového oportunismu a nebo kteří se plně ztotožnili s t o u t o politikou. Zároveň byly provedeny i k á d r o v é změny ve složení ústav li a kateder. Po p r a v d ě však je t ř e b a říci, že převážná část pracovníků kateder a ústavů, k t e r á přežila prověrky a reorganizace, n e p ř e d s t a v u j e v dané chvíli soubor historiků, k t e r ý by byl s t o pozitivním způsobem p ř e k o n a t vše, co t u bylo zanecháno j a k o dědictví z dřívější doby. Dosavadní opatření m a j i ve své většině převážně charakter administrativní. U většiny pracovníků chybí vědomí o p o d s t a t ě chyb minulého období. Namnoze se p r o j e v u j e i falešná kolegialita s těmi, kdož odešli z vědeckých ú s t a v ů a k a t e d e r . Zatím lze předpokládat, že alespoň část pracovníků ú s t a v ů a k a t e d a r chápe, že dřívější vedoucí pracovníci odešlí z vědeckého života p r o své politické chyby. Ale chybí zatím vědomí souvislosti mezi těmito politickými chybami a p o d s t a t o u jejich vědecké práce. Velice mnoho záieží n a obecné úrovni ideologické práce s t r a n y . Nebude-li t a t o ideologická práce dostatečně efektivní, nelze očekávat ani p o d s t a t n é změny ve smýšlení dnešních vědeckých pracovníků. V každém p ř í p a d ě b u d e t ř e b a dlouhé a systematické práce. Obsahově lze počítat p r o dohlednou

59

dobvi jen s k o r e k t u r a m i p o d s t a t n ý c h negativních rysů v interpretaci národních dějin, j a k je t u po sobě zanechali pravicoví oportuiiisté!" Pro dohlednou dobu (přechodnou) je t ř e b a p o č í t a t s tím, že b u d e n u t n o p r a c o v a t se starými kádry, majícími různé defekty teroretické a ideologické. Pozornost zasluhuje skutečnost, že převážnou část pracovníků ú s t a v ů a k a t e d e r tvoří dnes generace mezi 40-50 lety a že přibližně za 10-15 let t a t o generace odejde z aktivního vědeckého života. Do t é doby je t ř e b a připravit nové k á d r y , k t e r é b y ovšem měly b ý t p ř i p r a v o v á n y n a zcela jiných základech, než t o m u bylo v uplynulých d v o u desetiletích. Nejvíce t u b u d e záležet n a práci vysokých škol, které tvoří základy k á d r o v é politiky. Perspektivně bude t ř e b a počítat s tím, že interpretace národních d ě j m b u d e muset b ý t d ů k l a d n ě p ř e b u d o v á n a , že b u d e muset důsledně vycházet z teorie marxismu-leiiinismu. P r v n í kroky t é t o perspektivní práce jest t ř e b a z a h á j i t v nejbližši budoucnosti. Daiší p o s t u p a t e m p o t é t o práce bude t ř e b a určovat podle k á d r o v é situace i podle změn, jež b u d o u p r o b í h a t v e vědomí dnešních aktivní cli historiků. Předpokladem této perspektivní práce je analýza minulého stavu, pochopení minulých chyb a vůle k p o s t u p n é m u překonání těchto chyb. Z rozboru příčin selhání čs. historiografie i z hodnocení dnešního s t a v u n a liistorikých pracovištích, je n u t n é vyvodit i konkrétní závěry. V prvé řadě je t ř e b a v y v o d i t poučeni ze skutečnosti, že uprostřed šedesátých let se s t r a n a f a k t i c k y zřekla řízení oblasti ideologie, že zastavila jakýkoli ideologický boj. Tzv. princip samořízení nevedl v p r a x i k ničemu jinému, než že řízení ideologie, v to počítaje i historii, se zmocnily avanturisticke živly, které z historiografie učinily p r o s t i t u t k u pravicově oportunistické politiky. Vedoucí úloha s t r a n y v oblasti vědy musí b ý t obnovena, má-li b ý t p ř e k o n á n minulý s t a v věci. I v oblasti řízení historie se znovu potvrdila zásada, že k á d r y rozhodují vše. Jestliže historická obec ve své většině propadla politice pravicového oportimismu, p a k je t o mimo jiné důsledkem skutečnosti, že lidé n a vedoucích místech, j a k o Macek, Kladiva, Graus, P. Reiman, M. H u b l a jiní, se dali do služeb pravicové politiky a zneužili svých vedoucích funkcí tím, že opírajíce se o svou a u t o r i t u vykonávali přinejmenším politický a morální n á t l a k n a vědecké pracovníky, k t e r é měli vést. Napříště jest t ř e b a důkladně a promyšleně u s k u t e č ň o v a t k á d r o v o u politiku ve všech profilujících ústavech a vysokých školách; není lhostejné, kdo je n a vedoucích místech ředitelů, p ř e d s e d ů redakčních rad, členů kolegií, vedoucích kateder, předsedů o d b o r n ý c h komisí a t d . P o s t u p n ě b u d e t ř e b a uskutečnit důkladnou analýzu minulých chyb jednotlivých iistavů a kateder, provést analýzu dosavadní historické produkce, analýzu jednotlivých časopisů, odborných komisí, analýzu činnosti dřívějších řídících orgánů atd. P o s t u p n ě je

60

t ř e b a d o s á h n o u t toho, aby v e všech ústavech a n a všech k a t e d r á c h došlo k pochopení s t a r ý c h chyb, aby dnešní aktivní vědečtí pracovníci si osvojili kritický p ř i s t u p k minulé práci. J e t ř e b a poučit se z minulých chyb, jež vyplynuly z rozpadu řízeni, z nesprávných m e t o d vedeni, plánování a kontroly práce. J e t ř e b a napříště v y v a r o v a t se formálnosti v řídící činnosti a místo bilancování k v a n t i t y práce přistoupili obsahové analýze vědeckých výsledků práce ú s t a v ů a kateder. T a k o v á analýza by systematicky měla sledovat teoretické a metodologické základy vědecké práce a v ě n o v a t pozornost ideovým h o d n o t á m historie. Neiu myslitelné, aby řidiči v čimiost n a všech stupních, t j . od presidia ČSAV a ministerstva skolství až po vedoucí oddělení a kateder ponechávala bez p o v š i m n u t i skutečnost, Že vědecká práce vždy vychází z určitého metodologického základu a že exist u j e jednoznačná spojitost mezi t í m t o teoretick ý m východiskem vědecké práce a ideovými a výchovnými h o d n o t a m i vědecké produkce. Od kritiky minulých chyb je t ř e b a p o s t u p n ě přistoupit k vypracovávání nové koncepce čs. dějin, k t e r á by důsledně vycházela metodologicky z principů marxismu-leninismu a představovala by integrální součást moderní socialistické společnosti, odpovídala by s t u p n i rozvoje t é t o společnosti řešící úkoly vědecko technické revoluce; odpovídala b y i místu Československa v socialistickém společenství, jeho dnešnímu zařazení v třídně rozděleném světě.

Přiznejme si, Že se z lé formy psaní, nutná před jedním nebo půldruhým rohem, stala, šablona a Že to neměnné psaní hodně Čtenářů a diváků unavuje. Dejme na hlasy lidí, které připomínají, že neustálé skloňování pojmu pravicový oportunismus uŽ nejsou zajímavé a ani účelné. Nelze odmítat ani připomínky, že přehání-li se něco, jako např. neustále odhalování pravičákú v rozhlasových relacích, opakování starých pravd jenom s malými obměnami není účelné, ba že mnohdy působí opačně. Je samozřejmé, že pro propagandistický úsek je nadále závazné zjištění o nebezpečí zprava. Nevnese-li se však do věci žádné nové světlo, neobohalí-li se nově zjištěnými skutečnostmi, neměla by se snad do omrzení opakovat.

Z časopisu Čs. novinář, duben 1971

Důstojník

es. rozvědky

Vážený soudruhu Husáku! Píši Vám, protože se domnívám, že existují různé problémy o kterých byste měl vědět, zejména před sjezdem strany. Vždycky jsem se snažil poctivě pracovat pro tuto zemi, ve straně od roku 7945 a mnoho let v bezpečnosti. Já také jsem s radostí přivítal leden 1968 i když jsem nesouhlasil s těmi, kteří místo napraveni chyb minulosti chtěli oslabit naše socialistické zřízeni. Ale jako Vy sám, soudruhu Husáku, jsem byl vždycky a jsem dosud přesvČddčan, že jsme byli plně schopni odrazit takové pokusy. Srpen 1968 znamenal pro mne těžký otřes. Tyto události a hlavně co následovalo mě nutí obrátit se na Vás v tomto důležitém období. Příchod spojeneckých vojsk znovu ukázal, že většina, složek bezpečnosti a rozvědky není věrná ani této zemi ani straně a ani nakonec Vám. 0 tomto bych chtěl s Vámi pohovořit. Dokument Poučeni, který byl schválen prosincovým plénem se snaží nás přesvědčit, že Československý pokus o demokratický socialismus byl dílem důmyslného západního spiknuti a ideologické diverze řízených západními zpravodajskými službami. Dokument také hodnotí demokratizační proces jako kontr arevoluci. Možná, že se tt nás najdou takoví, kteří tomu uvěří, nebo se o to alespoň budou snažit, aby umlčeli vlastní svědomí. Je to však těžké pro někoho, kdo podobně jako já prožíval demokratizační proces, invazi i období normalizace v řadách pracovníků čs. státní bezpečnosti a rozvědky. Bývalý ministr vnitra Josef Pavel byl vybrán jako obětni beránek za to, že se čs. bezpečnosti v roce 1968 nepodařilo shromáždit přesvědčivé důkazy o protiČeskoslovenském imperialistickém spiknutí. J a k jsme molilí shromáždit diikazy o něčem co neexistovalo? Pavel jednal jako poctivý Člověk, který odmítl takové důkazy vyrábět přesto že si to přáli naši přátelé. Co možná však nevíte soudruhu Husáku, je že i po odchodu Kudrny, státní bezpečnost jako celek zůstala pod vlivem dogmalistichých stalinistických pracovníků počínaje V. Šalgovičem a konče stovkami vyšších středních i nižších náČelnických kádrů, kteří se obávali odhalení jejich protizákonné Činnosti z předchozích let. Tito lidé vehementně usilovali o to, najít důkazy o západním spiknutí a není jejich vinou, že se jim to nepodařilo. Je však jejich vinou a měli by být potrestáni za to, že tyto důkazy a provokace podvodně vyráběli a že se zúčastnili bez vědomí strany protistátních akci v zájmu cizí vojenské politiky. V ministerstvu vnitra vzniklo na jaře 1968 druhé centrum čs. státní bezpečnosti, Hzené sovětskými poradci, které se podílelo jak na výrobě protičeskoslovenských t. zv. západních provokací v době před invazí, tak i na přípravě invaze samotné. Výhružné anonymní dopisy zaslané Kohoutovi, Vaculíkovi a dalším nebyly produktem choromyslných jedinců ani

pise G. Husákovi

upřímně rozhořčených, starých poctivých členů strany jak předstírály, nýbrž pečlivě připraveitou psychologickou operací namířenou na zastrašení těch Členů strany, kteří bojovali za její novou orientaci. Nález t.zv. zbrani kontra revoluce na Sokolovsku v Červenci 1968 byl další společnou akcí sovětské rozvědky a druhého centra. Akce na které se mimo jiné podíleli někteří pracovnici 9. správy ministerstva vnitra měla být jednou ze záminek pro sovětskou intervenci. Tento záměr nevyšel, a soudruh DubČek o něm informoval sovětské činitele v Čierné. Plukovník Bokr, pplk. Rýpl či plk. Houska by Vám o těchto operacích mohli poskytnout další informace pokud by je ovšem sovětská rozvědka zprostila slibu nitSenlivosti. Československá bezpečnost byla od roku 1948 nejen orgán on třídní justice, jejíž jste se stal i Vy oběti, ale hlavně spolehlivým nástrojem sovětské stání bezpečnosti. Sověti byli vždycky a celkem správně přesvědčeni, že zárukou jejich mocenských zájmů je ani ne tak KSČ jako Čs. bezpečnost. Když se našly přesvědčivé důkazy o tom, že předseda vlády soudruh Široký byl získán nacistickou policií ke spolupráci a předány vedoucím orgánům strany, nic se nestalo. Když byly v arch ivech ministerstva vnitra objeveny dokumenty o vraždách prováděných za války na Slovensku Iílink ovými gardami, jejich nejdůležitějši část zmizela nenávratně v tresoru náměstka MV Klímy a viníci zilstali nepotrestáni, nebol po válce se někteří z hlinkovců stali váženými Členy strany a mnoho už z nich spolupracovalo se sovětskou bezpečnosti a mohlo by to stranu kompromitovat stejně tak jako pravda o Viliamu Širokém. Otřesná logika je bohužel v tom, že že Čs. bezpečnost poslušně slouží sovětským zájmům hlavně proto Že tolik jejích náčelníků jsou bývalí agenti Gestapa (plukovníci Prchal, Jerman, Heinrich Kotal, Kavan atd•) tf jedině kolaborantství se sovětskou bezpečností je zachránilo před lidovým soudem. Lubomír Strougal v době svého působení jako ministr vnitra, zato neváhal použít nacistické dokumenty dodané sovětskou rozvědkou k provokaci proti Německé spolkové republice, protože to vyhovovalo zahraničně politickým zájmům Sovětského svazu. Nacistické dokumenty objevené čs. státní televizí v Černém jezeře na Šumavě v roce 1964 byly do jezera vhozeny Čs. státní bezpečností několik týdnů před jejich objevením, aby Lubomír Štrougal mohl vystoupit na tiskové konferenci a zaútočit na Německou spolkovou republiku. Dokumenty, které měl SSSR k disposici od konce světové války nebyly 19 let využity k účinnému stíhání válečných zločinců, nýbrž pouze k pochybné propagační kampani. Činnost vedoucích prosovětsky orientovaných náčelníků jako na př. Košnara, Špeliny, Rýpla, Housky, Bokra, Molnára a dalších v době invaze je všeobecně známa a nic na tom nemění fakt že byli na

61

rozkaz Moskvy rehabilitováni. Možná soudruhu Husáku, ze 1 á)n vŠak ;íejsot{ zná nm fakta o minulosti těchto lidi pro které invaze byla jediným řešením a záchranou a kteří dnes požívají naprosté důvěry strany. M vlité se však pokud se domníváte, ze jsou pro Vás spolehlivou oporou. Bohumil Molnár přivedl již mnoho nevinných lidí do vězeni, podílel se na únosu Bohumila Laušmana, ochotně pracoval pro Baráka, ale byl jedním z hlavních svědků proti Barákovi když viděl že jeho hvězda zhasla, vysloužil si Novotného pochvalu za proces proti spisovateli Benešovi, předstíral být zastáncem polednového vývoje, ale v s r p n u 196S již organizoval s k u p i n u k t e r á zatýkala s o u d r u h a D u b cek a. Bude-li to osobně pokládat za prospěšné, půjde zatýkat třeba Gustava Husáka ěi svědčit proti němu. I kdybyste měl v úmyslu něco proti těmto lidem podniknout, sovětští přátelé i Vaši vlastní podřízení v aparátu strany by Vám v tom zabránili, protože samotná státní bezpečnost je pouze Částí toho rakovinového podhoubí prorostlého celým státním a stranickým aparátem počínaje Lubomírem Štrougalem a konče Otakarem Svěrčinou, mnohaletým agentem Čs. státní bezpečnosti. JiŽ za Novotného éry všichni naši straničtí a vládní činitelé odsuzovali studenou válku a ideologickou diverzi kapitalistických zemi proti socialistickému táboru právě tak jak to udělal dnešní O V v dokumentu přijatém na prosincovém zasedáni. Jako první tajemník soudruhu Husáku jste měl být, ale pravděpodobně nebyl informován o práci čs. rozvědky, která právě tak jako sovětská je velmi aktivním producentem zahraničně politických akcí, které nejsou ničím jiným než ideologickou diverzi v duchu studené války. Většina t ě c h t o akcí n e m á v ů b e c nic společného s naším úkolem chránit republiku. Jistě je správná že získáváme informace o tom co imperialisté chystají proti nám, ale vůbec nechápu proč musíme udržovat rozsáhlý aparát ve vývojových a neutrálních zemích jako Tanzanie, Mexiko, Indonézie, Chile, Sjednocená arabská republika, Indie, Alžírsko Či Uruguay, kde získáváme nejen informace, ale provádíme operace, které slouží jenom sovětským zájmům a zároveň škodí pověsti Československa v zahraničí. Je těžko pochopit proč Čs. rozvědka zavraždila v roce 1958 paní Tremeaud, Ženu francouzského prefekta ve Šlrasburgu, jestliže opomineme skutečnost, že čs. rozvědka byla a je řízena sovětskými poradci. Francouzský prefekt a jeho manželka měli s Československem pramálo společného. SSSR však potřeboval přesvědčit západoevropskou a hlavně francouzskou veřejnost o nebezpečí neonacismu v Německé spolkové republice a tak s pomoci Čs. rozvědky byla zosnována politická vražda provedená pod vlajkou západoněmeckých nacistů. Plukovník Černov tehdejší hlavní sovětský poradce v čs. rozvědce ani jeho nástupci by Vám pravděpodobně nebyli ochotni potvrdit tuto skutečnost. Bylo v zájmu Československa organizovat únos ze sovětského letadla amerického cestovního zástupce Kazana-Komárka v roce 1966? A bylo v zájmu Československa slavnostně vítat vraha, který zabil Trockého a po vrahově propuštěni z vězení, doprovázet

62

ho s velkou péči do Evropy a nabídnout mu pobyt u nás? Přesto na pokyn sovětské rozvědky pracovnici 1. správy MV Eduard Fuchs a Oldřich Novický provedli celou operaci přesně tak. Sovětská rozvědka využívá a zneužívá svého československého partnera všude tam, kde je to pro ni výhodné. Československá vláda by měla upřímně přivítat existenci socialistické vlády Chile, ustavené na základě svobodných, demokratických voleb a podpořit její úsilí positivními činy. Na místo toho byl v Chile podstatně rozšířen rádius Čs. rozvědky s cílem vytvářet podmínky pro úspěŠ)iou sovětskou vlivovou politiku ve prospěch prosovětských elementů v Komunistické straně Chile. Podobně je tomu v Guinei, Mali, Tanzanii, SARu, Alžírsku a dalších socialisticky orientovaných rozvojových zemích. V posledních měsících Čs. rozvědka aktivizovala činnost jak na domácí frontě tak i v zahraničí proti posrpnové emigraci. Naši sovětští poradci by hrozně rádi alespoň dodatečně shromáždili informace, které by podpořily verzi o kontrar evolučním spiknutí v roce 1968. Poradci také trvají na tom, že emigranti se musí zdiskreditovat a patrně mají na mysli ještě něco horšího. Co se mně týče, soudruhu Husáku, nechápu proč musíme tímto způsobem zanedbávat své skutečné úkoly a navíc si dělat ostudu ve světě. Musíme jako ve všem napodobovat SSSR a třást se strachem z hrstky emigrantů? Jsme tak slabí, že naše socialistické zřízení je ohroženo kdykoliv některý z těchto pánů napíše článek nebo promluví na cizí televizi? Takto mrhat Časem poctivých pracovníků bezpečnosti je urážkou i zdravého rozumu našich pracujících. Chtěl jsem Vás hlavně upozornit na situací v naší bezpečnosti. Nezapomínejte, že Barák taky věřil, že hrstka plukovníků z MV mu nemůže uškodit. Pevně věřím, že vývoj v roce 1968 a role bezpečnosti v něm budou jednou podrobeny skutečnému a nediktovanému rozboru. Potom nějaký nový ÜV vydá• nové Poučení, ovšem pochybuji že ten dokument bude míl mnoho společného s tím, který byl schválen v prosinci. Se soudružským pozdravem dústoj n ík rozv ědky

P.S. Snažím se dostat tento dopis do Vašich rukou různým způsobem a doufám, že jedna kopie Vám bude doručena. Kdybych se však dozvěděl, Že Vaši podřízení v aparátu strany (z nichž možná někteří jsou také zavázáni zájmům jiné země) dopis zadrželi, zařídím aby se obsah zveřejnil. Jsem si plně vědom co riskuji, ale nemohu jinak. Naši lidé jsou klamáni a podváděni už příliš dlouho. (Otištěno v časopise " D e r Spíegel")

SPOLEČENSKÁ

RUBRIKA

POTÍŽE S PAVLEM KOHOUTEM jehož knihy vycházejí s úspěchem v zahraničí, ale nesmí vycházet doma "má t. /.v. p ř í p r a v n ý výbor Svazu českých spisovatelů, resp. jím ovládaný K l u b spisovatelů n a Národní třidě. Ten to orgán, který nikdo nezvolil a který n e m á žádné členy vydal příkaz vrchním v K l u b u spisovatelů, že nesmí obsloužit ty spisovatele, kteří nemají nový průkaz, jim v y d a n ý . Pavel K o h o u t však chodi do K l u b u spisovatelů, kde m u pokaždé vysloví pan vrchní předepsanou formuli: " P a n e Kohout, z rozhodnutí přípravného výboru Svazu spisovatelů m á m zakázáno vás obsloužit". Kohout odpoví: " D ě k u j i , pane vrchní, to nevadí, já se obsloužím s á m . . . " a v y n d á z a k t i v k y chlebu se salámem či s jinou pochutinou, rozloží si je s papírem na stůl a kliduě pojídá. Protože nesmí dostat ani pivo, přinesou nui dem o n s t r a t i v n ě svou sklenici známí od okolních stolů, zatím co členové přípravného výboru se raději ztrácejí, a b y nebyli svědky těchto provokací. Takže K l u b spisovatelů prý dodnes ovládají pravicové síly. . . XAVER už zmizel z rozhlasového vysílání, ale na pražských záchodcích je stále ještě vedle dříve osamoceného ''Servit je v ů l " i X a v e r v m n o h a variantách. J e n málo lidí však ví, že autorem osvěžujících ranních průpovídek, zakončených "zdraví vás X a v e r " je režisér pražského rozhlasu Miroslav Mráz. J e h o pořad musel b ý t stažen, protože lidé si z něho dělali příliš velkou legraci a v t r a m v a j i na sebe pokřikovali různé hlouposti, zakončené nadšeným "Zdraví Tě X a v e r " . Miroslav Mráz, k t e r ý se vrátil do pražského rozhlasu v r. 1970 přes stanici v Ústí se však stal šéfrežiséreni, zatím co jeho dřívější šéf, Jiří Horčička, se stal ř a d o v ý m režisérem. KAMILA MOUČKOVÁ, populární televizní hlasatelka, z televize samozřejmě propuštěná, p r a c u j e nyní se svou dcerou jako b a r m a n k a v klubu Komorního divadla v Praze. MUDr. FRANTIŠKU KRIEGELOVI v r. 1968 členovi Dubčekova vedení a předsedovi Národní fronty, vyloučenému v k v ě t n u 1969 z UV KSO a ze s t r a n y pro otevřený nesouhlas s okupací a normalizací, odmítlo nynější vedení KSČ jakoukoliv možnost pokračovat v lékařské činnosti, ač oficielně je lékařů nedostatek a ač ještě nedosáhl v ě k u k penzionování. Bývalému členu ÚV KSČ a poslanci F r a n t i š k u Voclslonovi zase odmítli zaměstnání 11 Zemědělského pokusného ústavu. U s t a v sice p ů v o d n ě přijal n a b í d k u F. Vodsloně n a v ý k o n pomocné síly při n a t í r á n í p l o t u a pověřil lio n á k u p e m barev, ale 11a zákrok "vyšších m í s t " jej potom odmítl zaměstnat. MY T U S M L O U V U R O Z T R H Á M E " už se n e b u d e smět z p í v a t v P r o d a n é nevěstě a Kecal p ř i j d e ve č t v r t é m v ý s t u p u Smetanovy opery z k r á t k a . V nové inscenaci Národního divadla musela b ý t t a t o v ě t a vypuštěna, protože p r ý vyvolávala bouřlivý souhlas. Něco takového se nestalo ani za nacistického p r o t e k t o r á t u . W L O D Z I M I E R Z JANIUREIC, dosavadní j>olský velvyslanec v Praze byl jmenován vládním mluvčím ve Varšavě. J e h o kariéra je skutečně pozoruhodná: k d y ž jeho otec v r. 1939 optoval pro Německo, musel Wlodzimierz n a r u k o v a t do německé a r m á d y k letectvu. Poválečnou čistkou však n ě j a k proklouznul, vystudoval vysokou stranickou školu a dostal se do vysokých funkcí (není ťo první případ, k d y p r á v ě tito lidí se skvrnami v minulosti se s t á v a j í povolnými nástroji). I k d y ž svou činnost velvyslance v Československu začal sympatiemi pro myšlenky "pražského j a r a " , stal se p a k obratem obhájcem vojenské intervence v srpnu 1968. Není t o první případ, k d y právě lidé se skvrnami v minulosti se s t á v a j í povolnými nástroji, n ě k d y i proti své vůli. N A Š E D I P L O M A C I E je obohacena o nového velvyslance se zvláší! odpovídající k v a lifikací. J e jím bývalý ministr v n i t r a ČSR Josef Grosser, který se vyznamenal svou r a s a n t ností v boji p r o t i " k o n t r a r e v o l u c i " talc, že se stal Husákovi až v iiepříjemným. Pro jistotu ho posílá až do Severní Koreje, o d k u d je clo P r a h y hodně daleko. Že by znal korejsky? V I L I A M Š A L G O V I Č , k t e r ý se podle svého vlastního přiznání a k t i v n ě zúčastnil j)říprav invaze 20.8.1968 v hodnosti plukovníka a šéfa s t á t n í bezpečnosti, byl rozkazem presidenta republiky j m e n o v á n generálem. J e t o přímo symbolické: v okamžiku, kdy b ý v a l ý generál čs. a r m á d y Václav Prclilík byl d e g r a d o v á n í m vojína v záloze a odsouzen n a 3 let a do vězení za to, že hájil p o l i t k u vlády a strany, je Šalgovič, který za zády téhož legálního s t á t n í h o a stranického vedení připravoval t a j n ě invazi cizí a r m á d y do své země povýšen ! Inu, logika normalizace. . . G E J Z A ŠLAPKA, vedoucí t a j e m n í k ^městského v ý b o r u K S S v Bratislavě, n e d á v n o zvolený 11a sjezdu K S S za člena sekretariátu ÚV K S S a 11a t. zv. sjezdu KSČ za člena ÚV KSČ m á pro své nové f u n k c e uskutečňovatele Husákovy politiky zvláštní kvalifikaci. Koncem p a d e s á t ý c h let totiž obhájil kandidátskou práci, odhalující "buržoasiií nacionalismus Gustáva H u s á k a " ! Není vyloučeno, že s t o u t o ideologickou p r ů p r a v o u brzy odhalí H u s á k o v y "trockisticko-nacionalistické r e j d y " , o k t e r ý c h se v kuloirecli síří již nynější moskevský velvyslanec Bohuš Chňoupek, po invazi r. 1968 k a n d i d á t n a funkci ministra v "dělnicko-rolnické revoluční vládě Aloise I n d r y " .

63

J I Ř Í S M R Č I N A se jmenoval a u t o r ostrých k o m e n t á ř ů v rozhlase v letech 1969/70, útočících n a polednovou politiku, revisionisty, inteligenci a zvlástč vědce. Dlouho se nevědělo, k d o se pod t í m t o pseudonymem skrývá. Nyní to bylo úředně potvrzeno v bibliografii ke kritice revizionismu (Sešity Ú s t a v u pro filosofii a sociologii č. 3): jde o Jaroslava Kučeru, pracovníka ideologického oddělení T'Y KSČ, nviú ve Filosofickém a sociologickém ú s t a v u Čs, Akademie 'V

*

v

ved. Z toho se t a k é dozvídáme, že Jaroslav Kučera psal také pod jménem Pavel Kvaček, Vladimír Koukal. Josef Pacholík a někdy t a k é pod svým vlastním jménem. Vytvářel tak dojem celé " f r o n t y v boji proti revizionismu" a kromě toho se mu dařilo účelně s k r ý v a t skutečné p ř í j m y 11a honorářích, z nichž by jinak musel platit nejen daně, ale i zvýšené členské příspěvky. J e n t a k mimochodem: od d u b n a 1969 si p o d t ě m i t o různými j m é n y vydělal v boji proti revizionismu více než 70.000 Kčs. To se p a k píše o "pistolnících v ě d y " ! J I Ř Í D O H N A L je nejen členem činohrj T Národního divadla, ale i politickým činitelem. Zdůraznil to s á m president L. Svoboda, k d y ž mu letos v k v ě t n u udělal titul národního umělce za " a n g a ž o v a n o u politickou a uměleckou Činnost". Zřejmě právem. Jiří Dohnal totiž vyzývá umělce a spoluobčany, aby uznali novou realitu, podřídili se moudrému vedení H u s á k o v u a normalizované KSČ a uctívali okupační velmoc j a k o přítele. Má v t o m už n ě j a k é zkušenosti. Mnozí si totiž p a m a t u j í , že 20. června 1942 t e n t ý ž Jiří Dohnal přečetl procítěně manifest Emila H á c h y n a manifestaci v Táboře, k t e r o u pořádali tehdejší kolaboranti na protest proti a t e n t á t u n a k a t a českého národa. R . Heydricha za účasti tehdejšího předsedy p r o t e k t o r á t u ! vlády K r e j čího a ministra Hrubého. J i ž tehdy zřejmě loyální člen činohry Národního divadla Jiří Dohnal tlumočil českému obyvatelstvu m.j.: " P r o s í m Vás, abyste si ještě jednou uvědomili velkomyslnost Adolfa Hitlera, k t e r ý od českého n á r o d a nic jiného nežádal, než aby t e n t o národ šel klidně za svou prací. J e p r o t o přirozené, že nevděk za t u t o velkorysost musí b ý t p o t r e s t á n všude t a m , k d e se projeví. . . P r a c u j t e a všechno vynaložte, aby Vůdce českému n á r o d u znovu důvěřoval a abychom si t a k své b y t í uprostřed Velkoněmecké říše zasloužili a z a j i s t i l i . . . " . K I N A měla u nás v k v ě t n u 1971 o polovinu menší návštěvnost než v loňském roce. Důvod je jasný: podle p o k y n ů vedení a iniciativních liorlivců ve vedení Čs. filmu byly n a £>rog r a m y zařazeny sovětské i naše filmy k 50. výročí KSČ a k osvobození. Z d ů v o d ň u j e se t o oficálnČ tím, že "pravičáci" t y t o filmy bojkotují. To b y jinak vzalo stranické vedení n a vědomi, ale nemůže: že by jich, těch " p r a v i č á k ů " a "revisionistň" bylo tolik miliónů, k d y ž v rezolucích jsme už je potřeli a zlikvidovali? K r o m ě toho s t á t p o t ř e b u j e peníze. Proto bude muset n o v ý generální ředitel čs. filmu P u r š p u s t i t zase mnohé západní filmy, které měly b ý t z ideologických d ů v o d ů zakázány. R I Č I K A Č N E R O V Á se jmenovala mladá komunistka, která zůstala ležet n a silnici u R a d o t í n ě po střelbě proti účastníkům zakázané oslavy R u d ý c h letnic r. 1930. Připomělo t o u příležitosti t o h o t o výročí R u d é p r á v o a t a k é televize p r o m í t a l a 1. června k Mezinárodnímu dni aětí k r á t k ý film o t é t o události, v němž bylo zvláště vyzviženo hrdinství " s t a t e č n é Riči K a č n e r o v é " . R u d é p r á v o i televize se však nezmiňuj i o tom, že " s t a t e č n á mladá k o m u n i s t k a Riči", p r o v d a n á Chlebounová, byla jako " n e n a p r a v i t e l n ý p r a v i č á k " vyloučěna nyní z KSČ.

Našim čtenářům v cizině Děkujeme všem za dopisy, návrhy i praktickou pomoc při distribuci časopisu. Velmi si této spolupráce vážíme, ale omlouváme se, že nemůžeme odpovídat na jednotlivé dopisy. Děkujeme všem, kdo již poslali roční předplatné a naléhavě žádáme ty, kdo tak dosud neučinili, aby poukázali předplatné ve výši 10, - DM/nebo ekvivalent v cizí valutě/na: LISTY, Konto Nr. 112844 Byerische Verainsbank, MÜNCHEN, Leopoldstrasse Objednávku časopisu i knih (Tanky proti sjezdu, Zakázaný dokument) a a ostatní korespondenci posílejte na LISTY, c/o MPL, Via Torre Argentina, 21 - 00186 ROMA 64