Rozbory Chráněné krajinné oblasti Lužické hory

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory Školní 12, 471 25 Jablonné v Podještědí

Rozbory Chráněné krajinné oblasti Lužické hory k 31. 3. 2013

0

OBSAH 1. Identifikační údaje .................................................................................................................... 3 1.1. Výnos ................................................................................................................................ 3 1.2. Mezinárodní význam ......................................................................................................... 3 2. Charakteristika území ............................................................................................................... 4 2.1. Geologie a geomorfologie ................................................................................................. 4 2.2. Pedologie .......................................................................................................................... 7 2.3. Klimatologie ...................................................................................................................... 8 2.4. Hydrologie......................................................................................................................... 9 2.5. Flora a vegetace ............................................................................................................. 10 2.6. Fauna ............................................................................................................................. 11 2.7. Vývoj osídlení ................................................................................................................. 15 3. Ochrana přírody ..................................................................................................................... 17 3.1. Předmět ochrany CHKO ................................................................................................. 17 3.2. Zonace CHKO................................................................................................................. 17 3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ............................................................................... 19 3.4. Natura 2000 .................................................................................................................... 25 3.5. Památné stromy .............................................................................................................. 29 3.6. Rostlinná společenstva ................................................................................................... 33 3.7. Významné druhy rostlin................................................................................................... 38 3.8. Významné druhy živočichů ............................................................................................. 43 3.9. Invazní a expanzivní druhy ............................................................................................. 52 3.10. Neživá příroda............................................................................................................... 56 3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES) .................................................................. 64 3.12. Krajinný ráz ................................................................................................................... 70 3.13. Monitoring a výzkum ..................................................................................................... 83 3.14. Práce s veřejností ......................................................................................................... 95 4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ...................................................................... 99 4.1. Lesní hospodářství.......................................................................................................... 99 4.2. Zemědělství ...................................................................................................................118 4.3. Myslivost ........................................................................................................................124 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ..................................................................................132 4.5. Vodní hospodářství ........................................................................................................135 4.6. Výstavba ........................................................................................................................143 4.7. Doprava a inženýrské sítě ..............................................................................................154 4.8. Průmysl ..........................................................................................................................162 4.9. Zacházení s odpady .......................................................................................................163 4.10. Těžba nerostných surovin ............................................................................................164 4.11. Rekreace a turistika .....................................................................................................165 5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče ..................................................................................172 6. Použitá literatura ...................................................................................................................177 7. Seznam zkratek .....................................................................................................................188 8. Přílohy Textové přílohy č. 1. Výnos o zřízení CHKO Lužické hory č. 2. Přehled katastrálních území CHKO Lužické hory č. 3. Nařízení vlády č. 605/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Labské pískovce č. 4. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Mapové přílohy č. 1 Přehledová mapa č. 2 Zonace CHKO

1

č. 3 MZCHÚ, památné stromy č. 4 Natura 2000 (EVL, ptačí oblasti) č. 5 Správní členění č. 6 ÚSES č. 7 Vlastnictví lesů č. 8 Kategorie lesa č. 9 Honitby č. 10 Turistické trasy č. 11 Ložiska nerostných surovin č. 12 Krajinný ráz

2

1. Identifikační údaje 1.1. Výnos Chráněná krajinná oblast Lužické hory byla zřízena Výnosem Ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 19. března 1976 č. j. 6927/1976, o zřízení chráněné krajinné oblasti „Lužické hory“, rozprostírající se v bývalém Severočeském kraji na území okresů Liberec, Česká Lípa a Děčín. CHKO byla zřízena podle § 8 odst. 2 a § 9 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. V jednotlivých paragrafech výnosu je řešeno zejména vymezení a poslání oblasti, podmínky ochrany, ochranné pásmo, správa oblasti a obecná ustanovení (vztahy k jiným orgánům a institucím). Poslání oblasti je stanoveno v § 2 odst. 1 Výnosu (podrobněji viz kap. 3.1.). Na zřizovací výnos ještě navazovaly Status CHKO Lužické hory, Vyhláška o povinnostech návštěvníků a provozovatelů zařízení na území CHKO Lužické hory a Návštěvní řád chráněných krajinných oblastí Lužické hory, České středohoří a Kokořínsko, které jsou však v dnešní době vzhledem ke své zastaralosti neaplikovatelné. Výnos je uveden v příloze č. 1. CHKO Lužické hory leží v Ústeckém a Libereckém kraji a její území spadá do obvodu obcí s rozšířenou působností Děčín, Rumburk, Varnsdorf, Nový Bor a Liberec. CHKO zahrnuje zcela nebo částečně 55 katastrálních území a spadá do správního území 22 obcí. Seznam obcí a katastrálních území je v příloze č. 2. Sídlo Správy CHKO LH je v Jablonném v Podještědí.

1.2. Mezinárodní význam Mezinárodní význam CHKO Lužické hory je dán zejména její polohou. Její severní hranici tvoří státní hranice se SRN v délce cca 23 km. Na německé straně území je od roku 1958 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Žitavské hory (Landschaftschutzgebiet Zittauer Gebirge) na ploše 63 km2. Obě chráněné krajinné oblasti, Lužické i Žitavské hory, mají shodnou geologickou stavbu, vývoj přírodního prostředí i historii osídlení. S německou státní ochranou přírody i nevládními organizacemi zaměřenými na ochranu přírody a krajiny spolupracuje Správa CHKO LH již více než 15 let na společných pracích při výzkumu a monitoringu, praktických opatřeních v ochraně přírody i při práci s veřejností. V rámci evropské soustavy Natura 2000 bylo na území CHKO LH vymezeno 12 evropsky významných lokalit na ploše cca 29 km2. V severozápadní části CHKO LH zasahuje na její území Ptačí oblast Labské pískovce. Podrobnější údaje o soustavě Natura 2000 v CHKO LH jsou obsaženy v kapitole 3.4.

3

2. Charakteristika území 2.1. Geologie a geomorfologie Geologie Nejstaršími horninami Lužických hor jsou prvohorní žuly, zasahující do území ze Šluknovského výběžku v severozápadní části v okolí Kyjova a Krásné Lípy. Geologický podklad většiny území Lužických hor tvoří několik set metrů mocné vrstvy sedimentů druhohorních křídových moří (převážně kvádrových pískovců s rozpadavými polohami), tvořící pískovcovou desku. Během horotvorných pochodů v třetihorách proniklo puklinami v zemské kůře magma. Vytvořily se podpovrchové kupy a příkrovy, případně rozsedlinové žíly. Pozdější erozí měkkých pískovců vznikly charakteristické tvary lužických vrcholů. Nacházíme zde třetihorní znělce, čediče i trachyty. Ve východní části Lužických hor vznikla menší pískovcová skalní města, která jsou vyvinuta zvláště na německé straně. Díky silnému mrazovému zvětrávání ve starších čtvrtohorách vznikly skalní stěny s hranatými tvary (mrazové sruby), často s navazujícími rozsáhlými sutěmi. Na většině vrchů Lužických hor jsou vyvinuta kamenná moře nebo menší suťová pole z ostrohranných úlomků, nezřídka otevřená (bez zapojené vegetace), např. na Jedlové, Studenci, Luži, Malém Stožci, Klíči a Suchém vrchu. Suťová pole více či méně zazemněná, někdy i s mohutnými skalními výchozy, se vyskytují na Širokém vrchu, Plešivci (u Rybniště), Chřibském vrchu, Lipnickém vrchu, Hřebci, Javoru, Hranáči (Střední vrch), Šenovském vrchu, Velké Tisové, Rousínovském vrchu, Pěnkavčím vrchu, Luži, Hvozdu i jinde. Ve svazích nalézáme také deluviální hlíny. Pleistocénního stáří jsou i maloplošně zachované fluviální písčité štěrky, sporadicky rozšířené např. severně od Jablonného v Podještědí. Eolické sedimenty jsou zastoupeny rozsáhlými plochami sprašových hlín, které jsou nejvíce zastoupeny severně od Jablonného v Podještědí, dále pak severně od Kunratic u Cvikova, v okolí Cvikova a Nového Boru, méně v Chřibské aj. Do vývoje východní části území zasáhlo sálské a halštrovské zalednění také uložením glacifluviálních sedimentů (písčité jíly, písky a štěrky) severně od Jítravy a Lvové. V okolí Jítravy zanechal zbytky čelní morény severský kontinentální ledovec (v období halštrovského zalednění). Nejmladší sedimenty, většinou již holocénního stáří, jsou představovány fluviálními a deluviofluviálními sedimenty (písčité hlíny a jíly, popř. štěrky), v různé mocnosti vyvinutými v doprovodu prakticky všech vodotečí a v pramenných úžlabinách. Na severu jsou Lužické hory tektonicky tzv. lužickým zlomem ohraničeny oproti horninám lužického plutonu – prvohorním žulám, které jsou nejstaršími horninami Lužických hor a zasahují do území ze Šluknovského výběžku v severozápadní části v okolí Kyjova a Krásné Lípy. Tento zlom je odděluje i od Ještědsko-kozákovského hřbetu. Má většinou ráz přesmyku, kdy byly starší horniny podle zlomu vysunuty nad horniny mladší a na několika místech se pískovcové desky vztyčily do téměř kolmé polohy (např. Ostrý vrch u Horního Sedla). U Kyjova a Doubice byly podél lužického zlomu vyvlečeny na povrch drobné kry jurských vápenců. V minulosti byla na četných místech hor v malém měřítku dobývána nepříliš kvalitní železná ruda a v okolí Jiřetína pod Jedlovou byly těženy drobné žíly sulfidů mědi, olova a zinku s příměsí stříbra. Geomorfologie CHKO Lužické hory má podlouhlý tvar, protažený ve směru Z-V. Reliéf členité vrchoviny až ploché hornatiny tvoří zalesněné vrchy ve tvaru hřbetů nebo osamocených kup a kuželů. Údolí jsou většinou rozevřená. Neovulkanické kužely a hřbety převyšují okolí o 100 až 250 m, výjimečně i více. Území CHKO Lužické hory se z části kryje s vymezením geomorfologického celku Lužické hory. Zasahuje však i do okolních jednotek. Nejvýchodnější část chráněné oblasti mezi Horním a Jítravským Sedlem již náleží k Ještědsko-kozákovskému hřbetu. Nejzápadnější část, v povodí řeky Kamenice, pak k Děčínské vrchovině. Šluknovská

4

pahorkatina zasahuje do území pouze svou menší částí v okolí Krásné Lípy, Rybniště, Horního a Dolního Podluží a Jiřetína. Ralská pahorkatina zasahuje do jihovýchodní části zejména dominantními kupami Jezevčího a Zeleného vrchu. Jihozápadní hranici geomorfologické jednotky Lužické hory tvoří údolí Pryského potoka přes Polevské sedlo do údolí Sporky. Oblast Šenovského vrchu a Kluček je tedy součástí Českého středohoří. Rozhraní Krkonošské podsoustavy a České tabule tvoří přibližně linie Nový Bor – Cvikov – Jítrava – Hodkovice n. M. – Kozákov – Rovensko pod Troskami (na území CHKO LH tedy rozhraní vlastních Lužických hor a Ralské pahorkatiny). Lužický hřbet probíhá jižně od Lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. Tvoří jej jednotlivé znělcové a trachytové, vzácně i čedičové kupy spojené do víceméně zřetelného hřebene. V této části Lužických hor se nalézají i nejvyšší vrcholy – Luž 793 m, Pěnkavčí vrch 792 m, Jedlová 774 m, Hvozd 749 m (z dalších např. Široký vrch 586 m, Plešivec 596 m, Malý Stožec 659 m a Velký Stožec 676 m). Po jižním i severním úbočí se vyskytují pískovcové útvary tvořící místy i skalní města. Nejlépe jsou vyvinuta na německé straně pohoří. Na české straně se jedná např. o Popovu skálu, Sedlecký špičák či Vraní skály ve východní části Lužických hor. Neméně pestrá je též Kytlická hornatina, rozsocha vybíhající jihozápadním směrem od Pěnkavčího vrchu. Tvořená je jak znělcem a trachytem (Klíč 759 m, Velký Buk, Malý Buk, Velká Tisová, Srní hora, Sokol, Rousínovský vrch, Suchý vrch, Trávnický vrch), tak čedičem (Studenec 736 m, Zlatý vrch, Javor, Střední vrch, Ovčácký vrch, Lipnický vrch, Kunratický vrch, Jehla ad.). Pískovcové skály s výjimkou Milštejna nedosahují větších rozměrů. Severní strana Lužických hor na německém území je velmi podobného charakteru, přírodního i kulturního vývoje, liší se pouze pojmenováním Zittauer Gebirge (Žitavské hory) a je oddělena státní hranicí. Podrobné geomorfologické členění (DEMEK et al. 2006): ČESKÁ VYSOČINA III KRUŠNOHORSKÁ SOUSTAVA IIIA Krušnohorská hornatina IIIA-3 Děčínská vrchovina (celek) IIIA-3B Jetřichovické stěny (podcelek) IIIB Podkrušnohorská podsoustava IIIB-5 České středohoří IIIB-5A Verneřické středohoří IIIB-5A-1 Benešovské středohoří (okrsek) IV KRKONOŠSKO-JESENICKÁ SOUSTAVA IVA Krkonošská podsoustava IVA-1 Šluknovská pahorkatina IVA-1-2 Rumburská pahorkatina IVA-2 Lužické hory IVA-2A Lužický hřbet IVA-2A-1 Jedlovský hřbet IVA-2A-2 Hvozdský hřbet IVA-2B Kytlická hornatina IVA-2B-1 Klíčská hornatina IVA-2B-2 Chřibskokamenická kotlina IVA-3 Ještědsko-kozákovský hřbet IVA-3A Ještědský hřbet IVA-3A-1 Kryštofovy hřbety VI ČESKÁ TABULE

5

VIA Severočeská tabule VIA-1 Ralská pahorkatina VIA-1B Zákupská pahorkatina VIA-1B-1 Cvikovská pahorkatina VIA-1B-3 Podještědská pahorkatina Stručná charakteristika geomorfologických podcelků (VIŠŇÁK, 1999): Benešovské středohoří tvoří SV část Verneřického středohoří. Má charakter ploché hornatiny. Tvořeno je z třetihorních sopečných hornin převážně povrchových výlevů (čediče, znělce, trachyty, pyroklastika), místy svrchnokřídové pískovce. Převažuje kerný reliéf vulkanické hrásti se strukturně denudovaným povrchem. Na území CHKO Lužické hory zasahuje tento okrsek na JZ, mezi Novým Borem a Českou Kamenicí. Spadá sem neovulkanický hřeben Klučky (642 m) a Šenovský vrch (632 m). Lužický hřbet leží v SV části Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny. Tvořen je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických (fonolitoidních a bazaltoidních) hornin. Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační povrch tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny, vyzdvižený při lužické poruše. Výrazné jsou neovulkanické suky a pískovcové strukturní hřbety s četnými skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem Jedlovského hřbetu v západní části je Luž (792,9 m), Hvozdského hřbetu ve východní části je Hvozd (750 m). Kytlická hornatina zaujímá JZ část Lužických hor. Klíčská hornatina v jižní části území má charakter ploché hornatiny. Tvořena je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických (fonolitoidních a bazaltoidních) hornin. Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny s výraznými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety, s četnými skalními tvary zvětrávání a odnosu, místy též s pískovcovými skalními městy a s hluboce zaříznutými údolími Kamenice a jejích přítoků. Nejvyšším bodem je Klíč (759,4 m), dalšími významnými kótami na území jsou Studenec (736 m), Velký Buk (735 m). Chřibskokamenická kotlina v severní části Kytlické hornatiny je erozně denudační sníženinou, litologicky podmíněná, v povodí Chřibské Kamenice. Kryštofovy hřbety zaujímají severozápadní část Ještědského hřbetu. Jedná se o kernou plochou hornatinu budovanou převážně staropaleozoickými fylitickými drobami a břidlicemi, sericitickými fylity, kvarcity, metadiabasy, cenomanskými křemitými pískovci a slepenci. Vytváří dva rovnoběžné hrásťové hřbety sudetského směru, probíhající napříč po směru horninových vrstev, se suky, plochými vrcholy, strukturními sedly a hlubokými údolními zářezy v povodí Lužické Nisy. Do území zasahuje SZ okraj této jednotky, představovaný zde mj. polohami zelených břidlic a metadiabasů svrchního devonu až karbonu při lužické poruše, která vystupuje až do hřebenových poloh a vyzdvihuje na povrch cenomanské pískovce v podobě kozího hřbetu. Kryštofovy hřbety se vyznačují četnými periglaciálními tvary – izolovanými skalami, mrazovými sruby, balvanovými sutěmi a také nivačním karem v předpolí elsterského ledovce, který pronikl až do Jítravského sedla. Rumburská pahorkatina zasahuje do území CHKO pouze svou menší částí v okolí Krásné Lípy, Rybniště, Horního a Dolního Podluží a Jiřetína. Je to členitá pahorkatina složená z biotitického granodioritu a žuly lužického plutonu, s proniky a příkrovy mladotřetihorních vyvřelin (čedič, nefelinický tefrit a bazanit, horniny fonolitoidní a trachytoidní). Reliéf je mírně zvlněný, erozně denudační, s izolovanými strukturními tvary, se sopečnými suky a plošinami na lávových příkrovech, na SV též s plošinami na glacifluviálních uloženinách. Zákupská pahorkatina – podcelek v severní a severovýchodní části Ralské pahorkatiny. Má charakter členité pahorkatiny, tvořena je svrchnokřídovými křemennými, zčásti jílovitými a vápnitými pískovci, méně slínovci a vápnitými jílovci, třetihorními vulkanity a pokryvy čtvrtohorních sedimentů. Zaujímá pestrý strukturně denudační povrch v povodí horní a střední Ploučnice s vlivy neotektoniky v okrajových částech, charakterizovaný rozsáhlými strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy (pedimenty). Geomorfologickými

6

dominantami jsou četné neovulkanické suky a kryogenními tvary. Vývoj reliéfu určil vstup kontinentálního ledovce. Významným bodem na území CHKO Lužické hory je Jílový/Jezevčí vrch (665 m). Převážná část okrsku Podještědské a Cvikovské pahorkatiny leží mimo území. Jetřichovické stěny zaujímají SV část Děčínské vrchoviny. Jedná se o členitou vrchovinu v povodí Kamenice a Křinice, převážně na kvádrových pískovcích středního turonu (na SZ turonu až coniaku), s proniky neovulkanických (bazaltoidních) hornin. Na území CHKO zasahuje tento geomorfologický podcelek jen při svém východním okraji, významnější elevace se tu neuplatňují.

2.2. Pedologie Lužickohorský bioregion, který se zhruba shoduje s geomorfologickým celkem Lužické hory, má charakter hornatiny na křídových sedimentech s vysokými lakolity poměrně kyselých neovulkanitů. Ve východní části Lužických hor vznikla menší skalní města, která jsou tvořena kyselými křídovými pískovci. Mezi půdami převládají arenické podzoly, a to na hlubších substrátech. Přecházejí do arenických dystrických kambizemí. Na úpatích kopců a v plochých sníženinách jsou zastoupeny primární pseudogleje. Eutrofní kambizemě se vyvinuly na čedičích, mezobazické chudší kambizemě (oligotrofní) na trachytických vyvřelinách. Jen v malých plochách najdeme půdy typu rankerů. Substrát je poměrně kyselý, uplatňuje se vliv kyselých neovulkanitů i kyselých křídových pískovců (CULEK a kol., 1996). Na hlubinných vyvřelinách a krystalických horninách v okrajových částech Lužických hor je menší měrou zastoupena asociace kambizemě dystrické s kambizemním podzolem, na výchozech efuzív jsou v celém území ostrůvkovitě mapovány rankery, nebo vzácněji kambizem eutrická. Po obvodu Krompachu, Horní a Dolní Světlé a menší měrou i jinde je pak vymezena asociace arenické kambizemě s arenickým podzolem. Hlavní sníženiny (zvlněný okraj Zákupské pahorkatiny) pak vyplňuje asociace luvizemě pseudoglejové a hnědozemí luvizemní, v okolí Cvikova jsou na dosti velkých plochách mapovány i pseudogleje. Mozaiku půdních typů zájmového území uzavírají gleje, které jsou vymapovány v doprovodu všech významnějších toků (VIŠŇÁK, 1999). Kambizem arenická se vyvíjí na zvětralinách nevápnitých pískovců. Je charakterizována nižším podílem humusu, resp. jeho méně příznivou formou a zvýšenou propustností, což se odráží v nízkém produkčním potenciálu těchto půd jak pro zemědělské, tak i lesnické využití. Kambizem eutrofní se vyvíjí na zvětralinách (ultra-)bazických hornin, tj. neo- i paleovulkanitů. Jde o půdu hrubě skeletnatou, často přecházející do nasycených rankerů. Jde o půdy bohaté živinami, s příznivou formou humusu, z důvodu skeletnatosti a svažitosti ale často zalesněnou. Přirozená vegetace má ráz květnatých bučin až suťových lesů. Kambizem dystrická je půdou kyselých silikátových podloží vrchovinných (submontánních) poloh. Vyvíjí se převážně ve svažitém terénu na minerálně slabých substrátech, vyznačuje se často skeletovitostí a proměnlivou hloubkou půdního profilu. V potenciální přirozené vegetaci jsou zastoupeny acidofilní bučiny. Pseudoglej je semihydromorfní půdou vznikající na těžších sedimentárních horninách různého stáří. Půdy po část roku zamokřené. Jde o maloplošné, extrémní typy výrazně podmáčených terénů, v polohách mokřadních olšin. Zrnitostně jde o převážně těžší až těžké půdy, půdní reakce je obvykle kyselá až silně kyselá. Podzol arenický se vyvíjí na zvětralinách křemenných pískovců, často hrubozrnně zvětrávajících, v podmínkách humidního klimatu. V Lužických horách je zastoupen troficky i hydricky příznivější formou. Ranker je nevyvinutou půdou na hrubých horninových rozpadech. Nacházíme jej ve výrazně svažitých terénech zejména na neovulkanických vrších (ale i na jiných substrátech). Živinové poměry závisí na minerální síle matečné horniny a poloze v reliéfu. Rankery jsou obtížně využitelná, snadno zranitelná stanoviště. Často se zde udržela relativně přirozená lesní společenstva typu suťového lesa s přechody do květnatých bučin.

7

2.3. Klimatologie Podle údajů z let 1901–1950 leží CHKO LH v mírně teplé oblasti (Quitt, 1971). Většina území leží v podoblasti MT 2. Malé území na jihu a východě CHKO leží v teplejší podoblasti MT 7. Tab. č. 1: Charakteristiky klimatických podoblastí v CHKO charakteristiky klimatických podoblastí

MT 2

MT 7

počet letních dnů

20–30

30–40

počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a vyšší

140–160

140–160

počet mrazových dnů

110–130

110–130

počet ledových dnů

40–50

40–50

průměrná teplota v lednu

-3 – -4

-2 – -3

průměrná teplota v červenci

16–17

16–17

průměrná teplota v dubnu

6–7

6–7

průměrná teplota v říjnu

6–7

7–8

průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

120–130

100–120

srážkový úhrn ve vegetačním období

450–500

400–450

srážkový úhrn v zimním období

250–300

250–300

počet dnů se sněhovou pokrývkou

80–100

60–80

počet zamračených dnů

150–160

120–150

40–50

40–50

počet jasných dnů

Podle údajů z let 1901–2000 (Hrnčiarová, Mackovčin, Zvara et al., 2009) leží centrální nejvyšší část Lužických hor a údolí řeky Kamenice s přilehlým okolím v chladné oblasti, zbytek území v oblasti mírně teplé. Chladná oblast je charakterizována krátkým létem s 10–20 letními dny, léto je chladné s průměrnou teplotou 12–13° C, vlhké se srážkami 200–400 mm, s více než 140 dny se srážkami většími než 1 mm za den. Přechodné období je velmi dlouhé, s velmi chladným jarem s průměrnou teplotou menší než 3° C a s chladným podzimem s průměrnou teplotou menší než 4° C. Zima je velmi dlouhá s více než 70 ledovými dny, velmi chladná s průměrnou teplotou menší než -4° C, srážkami 200–400 mm, s dlouhým trváním sněhové pokrývky ( 80–120 dní). Mírně teplá oblast má přiměřené léto s 20–40 letními dny, mírně teplé s průměrnou teplotou 13–15° C, přiměřeně vlhké se srážkami 200–400 mm, 100–140 dnů se srážkami většími než 1 mm za den. Přechodné období je přiměřeně dlouhé s chladným jarem s průměrnou teplotou 5–7° C a mírně teplým podzimem s průměrnou teplotou 6–8° C. Zima je normálně dlouhá s 50–60 ledovými dny, mírně chladná s průměrnou teplotou -2 – -3° C, s přiměřenými srážkami 200–400 mm a s přiměřeným trváním sněhové pokrývky 50–80 dnů. Díky své poloze vytvářejí Lužické hory výrazný povětrnostní předěl se značnými rozdíly v počasí na severních svazích, obrácených do Šluknovské pahorkatiny a Žitavské kotliny, a na jižních svazích českolipské části Lužických hor. Vzhledem k poloze a morfologii jsou Lužické hory bohaté na atmosférické srážky, ve srovnatelné nadmořské výšce patří k nejvlhčím oblastem České republiky. Vzhledem k tomu, že Lužické hory nejsou tvořeny celistvým horským hřebenem, ale spíše izolovanými kopci, vytvářejí složitou orografickou strukturu, která silně ovlivňuje srážkové úhrny, zejména v teplejším půlroce. Konvektivní charakter letních srážek citlivěji

8

reaguje na terénní tvary a rozdíly srážkových úhrnů na návětrných a závětrných svazích hor dosahují i několik desítek milimetrů během jednoho dne. Zvýšenou intenzitu srážek lze zaznamenat zejména při jihozápadních situacích, kdy je směr proudění téměř kolmý k hřebeni hor. Zejména západní část hor je citlivá i na situace severozápadní, kdy oblačný systém postupuje přes Sasko a Hřenskou bránu. Tehdy jsou Lužické hory prvním výrazněji vyvýšeným útvarem, který svým profilem zvýrazňuje výstupné pohyby nutné pro vznik srážkové činnosti. Roční chod srážek začíná vykazovat i přes relativně malé nadmořské výšky vrcholů “horský” průběh s výraznějšími minimy v jarních a podzimních měsících. Letní maximum, připadající většinou na červenec (ojediněle na srpen), dosahuje hodnot přibližně o třetinu vyšších než maximum zimní, naměřené v listopadu nebo prosinci. Jarní minimum, které je výraznější než podzimní, je naměřeno většinou v únoru, srážkové úhrny v nejsušším měsíci nedosahují ani poloviny červencových, respektive srpnových (Novák, 1997). Průměrné roční úhrny srážek se pohybují od 720 mm v Jablonném v Podještědí přes 890 mm v Chřibské po 940 mm v Mlýnech v chladné centrální části Lužických hor (údaje z let 1961–1995). Počet dnů se sněhovou pokrývkou větší než 1 cm byl v letech 1984–1993 v Kytlicích 35–110 dní v roce (průměrně 78 dní v roce), maximální výška sněhové pokrývky v lednu v průběhu let 1984–1993 byla od 2 do 104 cm sněhu (průměr 27 cm). Převažující směr větru je severozápadní a západní. V posledních letech lze pozorovat častější výskyt extrémních klimatických jevů – např.: • 19. 1. 2007 – hluboká tlaková níže spojená s ničivým orkánem „Kyril“ • 25. 5. 2010 – bouřka spojená s tornádu podobným jevem „downburst“ • série přívalových nebo extrémně vydatných dešťů spojených s ničivými povodněmi v roce 2010: - 9. 6. 2010 – lokální bouřka na západním svahu Studence, povodňové škody ve Studeném, Lipnici a Kunraticích u České Kamenice (Studený potok, Bílý potok) - 6.–7. 8. 2010 – extrémně vydatné srážky po dobu 30–36 hodin nad celým územím Lužických a Jizerských hor, úhrny nad 100 mm/24hod (Mařenice 125 mm, Jizerské hory až 180) a následné ničivé povodně prakticky na všech tocích v CHKO LH.

2.4. Hydrologie Území CHKO Lužické hory je součástí CHOPAV Severočeská křída (vyhlášena nařízením vlády č.85/91 Sb. 24. 6. 1981), jejíž severní hranice je totožná s hranicí CHKO. Hydrograficky patří území CHKO ke dvěma povodím hlavního toku I. řádu, povodí Labe a povodí Odry, a tedy k úmoří Severního a Baltského moře. Hlavní evropské rozvodí probíhá přes vrcholy Lužických hor od jihovýchodu (Jitravské sedlo) k severozápadu s několika přesahy do SRN (Vysoká, Ostrý vrch, Hřebeny, Pískový vrch, Brandhöhe, Hvozd, Buchberg, Luž, Ptačinec, Pěnkavčí vrch, Velký Stožec, Jelení skála, Jedlová, Malý Stožec, Plešivec, Široký vrch), území CHKO Lužické hory opouští v Krásné Lípě. V úseku Loupežnický vrch – Ptačinec rozvodí přibližně sleduje státní hranici s Německem s několika odchylkami (v Německu oblast Lückendorfu, pramenná oblast Svitávky jižně od Buchbergu a malé území severně od Hvozdu a Plešivce leží v úmoří Severního moře a tedy voda z Německa teče do ČR, naopak na české straně oblast Valů a malého území severovýchodně od Hvozdu je odvodňována k Baltskému moři, tj. voda z ČR odtéká do Německa). V rámci mezinárodní oblasti povodí Labe patří CHKO LH k dílčímu povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, v rámci mezinárodní oblasti povodí Odry patří CHKO LH k dílčímu povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry (dle vyhl. MZe č. 395/2010). Převážná část území je odvodňována k Labi, pouze malá část na severu a východě území je odvodňována k Odře (Lužnička, Malý Stožecký potok, Stožecký potok, Lesenský potok na severu a bezejmenné levostranné přítoky Lužické Nisy na východě). Území CHKO Lužické hory spadá do čtyř dílčích povodí 3. řádu (Vlček et al. 1984):

9

Číslo hydrologického pořadí, povodí 1-14-03 Ploučnice 1-14-05 Kamenice a Labe pod Kamenicí 1-15-01 Pravostranné přítoky Labe ze Šluknovského výběžku 2-04-07 Lužická Nisa po Mandavu 2-04-08 Mandava Lužické hory jsou pramennou oblastí bez velkých toků, síť vodotečí je poměrně hustá. Prameniště Lužických hor zásobují sídla v Lužických horách i okolí (Varnsdorf, Hrádek nad Nisou, Nový Bor, Jablonné v Podještědí aj.). Nejvyšší četnost vodních toků a ploch vykazuje západní část CHKO, což souvisí s větší lesnatostí, podložím zadržujícím vodu, vhodnou konfigurací terénu i klimatickými poměry. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast s bohatými zásobami podzemních vod, má řada toků v CHKO poměrně vyrovnané odtoky díky značnému napájení toků z podzemních vod (např. Kamenice). Toky v Lužických horách spravují Povodí Ohře, s. p., a Lesy České republiky, s. p., Oblastní správa toků v Teplicích. Drobné vodoteče jsou většinou ve správě jednotlivých obcí. Malá část CHKO na východě územně spadá pod správu Povodí Labe, s. p., toto území je však bez významnějších vodotečí (povodí 2-04-07 Lužická Nisa po Mandavu, levostranné bezejmenné přítoky Lužické Nisy v Dolním Sedle a Dolní Suché).

2.5. Flora a vegetace Z fytogeografického hlediska náleží Lužické hory do fytogeografického obvodu Českomoravského mezofytika (SKALICKÝ in HEJNÝ & SLAVÍK 1988). Většina území je reprezentována okresem 50. Lužické hory. Další okresy zasahují do území pouze okrajově. Jsou to okresy 53. Podještědí (jižní část CHKO s podokresy: a – Českolipská kotlina a b – Ploučnické Podještědí), na SZ okres 47. Šluknovská pahorkatina a dále směrem k jihu postupně okresy 46. Labské pískovce (podokres d – Jetřichovické skalní město) a 45. Verneřické středohoří (podokres b – Českokamenická kotlina). Při východním okraji se pak zájmového území ještě dotýkají fytogeografické okresy 48. Lužická kotlina (podokres a – Žitavská kotlina) a 54. Ještědský hřbet. Biogeografické členění (CULEK & AL. 1996) vylišuje v CHKO Lužické hory následující bioregiony: 1.66 Lužickohorský bioregion a 1.34 Ralský bioregion. Mapa potenciální přirozené vegetace ČR (NEUHÄUSLOVÁ & AL. 1998) vymezuje v oblasti následující jednotky: 36 – bikové a/nebo jedlové doubravy (Abieti-Quercetum a Luzulo albidae-Quercetum – ta ale není reálně v území zastoupena), 24 – bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), 18 – bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Ze Cvikovské pahorkatiny do území zcela okrajově zasahuje 38 – brusinková borová doubrava (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum). Vzhledem ke zcela specifickým podmínkám Lužických hor a nízké podrobnosti dostupných mapových podkladů popisujících potenciální přirozenou vegetaci se pokusil Višňák (1999) vytvořit Předběžnou mapu potenciální přirozené vegetace Lužických hor v měřítku 1:50 000, tento dokument je dostupný v Revizi ÚSES 1999. Výškové vegetační stupně zastoupené na území CHKO Lužické hory jsou suprakolinní (260–500 m n. m.), submontánní (450–800 m n. m.) a montánní (750–793 m n. m.). Rostlinná společenstva na území Lužických hor byla významně pozměněna přítomností člověka. Společenstva s přirozenějším charakterem jsou dochována většinou jen ve vrcholových partiích kopců díky jejich horší přístupnosti. Jedná se především o květnaté bučiny a suťové lesy, v kterých se setkáváme s poměrně bohatým bylinným patrem – např. válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice lesní (Carex sylvatica), dymnivka dutá (Corydalis cava), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), mařinka vonná (Galium odoratum), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus), hrachor jarní (Lathyrus vernus), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), strdivka nící (Melica nutans), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum), chudé

10

kyselé bučiny jsou pak často téměř bez podrostu. Velmi zajímavým vrcholovým fenoménem je acidofilní doubrava rostoucí na jižních a jihozápadních svazích PR Klíč. Jedná se o jednu z nejvýše položených doubrav v Čechách. Klíč je významnou lokalitou i z hlediska výskytu glaciálních reliktů na území Lužických hor. Jsou to druhy hvězdnice alpská (Aster alpinus) a česnek pažitka horská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), výskyt kapradinky skalní (Woodsia ilvensis) se na této lokalitě bohužel nepodařilo potvrdit. Známý je pouze její výskyt v minimálním počtu na Tolštejnu. Ostatní lokality dřívějšího výskytu tohoto druhu na území CHKO bude nutné opětovně prověřit. Dalším, tentokráte postglaciálním reliktem lužickohorské flóry, je rojovník bahenní (Ledum palustre), v současné době s jedinou známou lokalitou na Jedlové. Výrazně se v lužickohorské květeně uplatňuje prvek subatlantský, ze zástupců lze jmenovat např. žebrovici různolistou (Blechnum spicant), sítinu ostrokvětou (Juncus acutiflorus), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), strdivku jednokvětou (Melica uniflora), štírovník bažinný (Lotus uliginosus) a ostřici převislou (Carex pendula). Druhy považované za vysloveně horské se na území Lužických hor vyskytují sporadicky, jsou to mléčivec alpský (Cicerbita alpina), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), vranec jedlový (Huperzia selago) a čípek objímavý (Streptopus amplexifolius). V případě mléčivce alpského a čípku objímavého se ale jedná vždy jen o jednu lokalitu o cca třech jedincích. Jedinečná rostlinná společenstva jsou součástí několika málo rašelinišť, která se na území Lužických hor dochovala. Ze zajímavějších druhů lze uvést např. rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). V krajině Lužických hor jsou významné vlhké louky, mnohdy s pestrou druhovou skladbou včetně výskytu orchidejí. Lze se setkat s prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), prstnatcem Fuchsovým (Dactylorhiza fuchsii), ale i jejich křížencem prstnatcem Braunovým (Dactylorhiza x braunii), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris) a bradáčkem vejčitým (Listera ovata), z dalších druhů jsou to např. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), běžným druhem vlhkých luk Lužických hor je sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), z ostřic jmenujme alespoň ostřici Davallovu (Carex davalliana). Mezi nejzajímavější nálezy posledních let jistě patří znovuobjevení (a po dvou letech bohužel opětovné zmizení) druhu pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) v PR Marschnerova louka, dalším znovuobjeveným druhem je vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) u PR Vápenka, tendence populace je bohužel v posledních letech klesající. Velice dobře se v poslední době šíří rdest alpský (Potamogeton alpinus), který se často záhy objevuje v nově budovaných tůních. Další nové druhy pro CHKO Lužické hory jsou smil písečný (Helichrysum arenarium) a žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum).

2.6. Fauna Převážnou většinu fauny Lužických hor lze charakterizovat jako typické zástupce provincie listnatých lesů střední Evropy ovlivněné prvky horskými a podhorskými (Mařan, 1956). Celkový přehled o fauně Lužických hor (obratlovců i bezobratlých) podává Honců (1990). Klíčový faktor pro charakter fauny představuje úroveň přirozenosti lesů ve spojitosti s geologickým podkladem. Na neovulkanických kopcích s bohatšími půdami roste bohatá květena s řadou vzácných a reliktních druhů živočichů. Významným biotopem jsou především rozsáhlejší bučiny a suťové lesy, místy s plochami volných sutí. Značný význam pro diverzitu fauny mají nelesní biotopy, především horské a podhorské louky a mokřady s bohatší vegetací (např. v PP Brazilka, PP Rašeliniště Mařeničky, PP U Rozmoklé žáby aj.). Řada skupin živočichů je vázána na čisté lesní potoky a lesní rybníky, na jejichž březích jsou často vytvořena přechodová rašeliniště.

11

Vysloveně horské prvky jsou vázány na nejvyšší partie některých vrchů (zejména Luž, Jedlová) nebo rozsáhlejší sutě se specifickým mikroklimatem (zejména Klíč a Studený vrch). Naopak na jižním i severním úpatí hor se potkává fauna Lužických hor s nížinnou a teplomilnou fauna Českolipska a Hrádecka. Bezobratlí Úroveň znalostí fauny bezobratlých zatím není homogenní a závisí na intenzitě studia jednotlivých skupin. Mezi nejprozkoumanější skupiny patří vážky, některé čeledi brouků (střevlíkovití, tesaříkovití), denní motýli a pavouci. Všechny uvedené skupiny patří mezi bioindikačně významné skupiny živočichů poukazující na kvalitu přírodního prostředí. Lesní oligotrofní rybníky a rašeliniště obývají rašeliništní druhy vážek, např. lesklice severní (Somatochlora arctica), šídlo sítinné (Aeshna juncea) nebo zástupci ochranářsky významného rodu Leucorrhinia (L. dubia, L. rubicunda, L. pectoralis). V čistých lesních potocích s písčitým dnem žije hojně jedna z našich největších vážek – páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) a občas sem zalétá klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) z níže položených úseků vodních toků. Na lesní prameniště je vázán v Českém masívu velmi vzácný páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata). U vodních ploch v teplejších okrajových částech CHKO lze nalézt i vysloveně teplomilné, subtropické prvky – např. vážka červená (Crocothemis erythraea), šídlo tmavé (Anax parthenope), vážka jižní (Sympetrum meridionale). U Kunratických rybníků bylo na území ČR poprvé zaznameméno západoevropské šidélko Lindenovo (Erythromma lindenii). Čistší vodní toky i nádrže v povodí Chřibské Kamenice a Lužničky obývá rak říční (Astacus astacus), jiné druhy raků zatím nebyly na území CHKO Lužické hory potvrzeny. Řada horských druhů byla zjištěna mezi brouky, zejména mezi drabčíky (Athena diversa, A. procera, Ocypus macrocephalus, Othius lapidicola, Stenus glacialis, S. parcior limonensis) při průzkumu Luže a tesaříky (Evodinus clathratus, Oxymirus cursor). Horský střevlík Linnéův (Carabus linnei) je celkem běžný v lesích Lužických hor. Nejpozoruhodnější druhy jsou ovšem vázány na fenomén rozsáhlých suťových polí se specifickým chladným mikroklimatem – jedná se především o druhy Leistus montanus a Pterostichus negligens, např. na Klíči nebo na Studenci. Jiné, reliktní, druhy střevlíkovitých dokládají vysoký stupeň přirozenosti lesů, např. úzkoštítník zúžený (Cychrus attenuatus) nebo střevlík nepravidelný (Carabus irregularis) na Šenovském, Jezevčím vrchu, na Klučkách apod. Střevlík zlatý (Carabus auratus), zařazený mezi kriticky ohrožené druhy zvláště chráněných druhů živočichů, patří mezi západoevropské druhy otevřené krajiny. Do ČR zasahuje jen do její severozápadní části, v Lužických horách není vzácný v pásech podél jižní i severní hranice CHKO. Podobně jako mezi střevlíky, také mezi pavouky žijí nejpozoruhodnější druhy na chladných sutích, jedná se např. o druhy Wubanoides uralensis, Acantholycosa norvegica, Diplocentria bidentata, Tenuiphantes zimmermanni, Nusoncus nasutus nalezené na Klíči, Zlatém nebo Studeném vrchu. Z jeskynních druhů stojí za zmínku křižák temnostní (Meta menardi) z PP Naděje. Z důvodu vysoké lesnatosti nepatří Lužické hory mezi atraktivní oblasti denních motýlů. U lesních potoků se vyskytují např. batolci Apatura iris a A. ilia nebo bělopásek topolový (Limenitis populi). Za pozornost stojí vzácnější druhy mokřadních luk – perleťovec kopřivový (Brenthis ino) nebo modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus), které na vhodných lokalitách Lužických hor žijí v početných populacích, a zejména evropsky významný druh modrásek bahenní (Maculinea nausithous), relativně běžný ve východní části CHKO Lužické hory na vlhkých loukách s krvavcem totenem. Na území CHKO byla zkoumána také malakofauna. K vzácnějším druhům této skupiny patří např. závornatka černavá (Clausilia bidentata), jeden z mála atlantských prvků zasahujících na naše území, nalezená v PP Líska a NPR Jezevčí vrch, dále také závornatka kyjovitá (Clausilia pumila) na Popelu a řasnatka lesní (Iphigena plicatula) na Javoru. Z NPP Zlatý vrch pocházejí nálezy hrotice obrácené (Balea perversa). Vyskytují se zde také druhy horského pásma např. vrásenka pomezní (Discus ruderatus) a Clausilia cruciata (PR Studený vrch). Ve stejné rezervaci byly nalezeny i mokřadní druhy - vrkoč útlý (Vertigo

12

angustior) a v. bažinný (V. moulinsiana), které patří mezi evropsky významné druhy, dále také srstnatka karpatská (Plicuteria lubomirskii) a teplomilná páskovka žíhaná (Cepea vindobonensis). Z útržkovitých informací dostupných z jiných skupin bezobratlých si pozornost zasluhuje např. výskyt horských mravenců Manica rubida a Formica lemani a mravence rašelinného (Formica picea) v PP Rašeliniště Mařeničky. Na stejné lokalitě byla zjištěna v roce 2004 ploštice Adelphocoris ticinensis jako nový druh pro faunu Čech a další významné druhy ploštic Lamproplax picea, Gerris lateralis. V zimě na sněhu se můžeme setkat s chionofilními druhy - mouchami pavoučnicí sněžnou (Chionea lutescens) a pavoučnicí malou (Ch. minuta), srpicí Boreus hyemalis. Obratlovci Fauna ryb je v rybnících i vodních tocích více či méně ovlivněna rybářským hospodařením. Dominantním druhem ryby v potocích je pstruh potoční (Salmo trutta), z přirozeně se vyskytujících druhů ryb si pozornost zasluhuje zejména vranka obecná (Cottus gobio) na Svitávce a Chřibské Kamenici. V roce 1998 byl do řeky Kamenice na území CHKO Labské pískovce znovu vysazen losos atlantský (Salmo salar), od roku 2001 jsou zaznamenáváni vracející se lososi v mnoha přítocích Kamenice a Ploučnice, některé v těsné blízkosti CHKO Lužické hory. V říčce Svitávce žije početná populace mihule potoční (Lampetra planeri). Ještě více je člověkem ovlivněna rybí fauna ve stojatých vodách, kromě preference hospodářsky využitelných ryb se objevují v posledních letech případy úmyslného vysazování karase stříbřitého s negativními dopady na vodní a mokřadní ekosystémy (viz kap. 3.9.2). Ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris) patří mezi běžné druhy obojživelníků rozšířené plošně po celém území CHKO. Čolek horský (Mesotriton alpestris) není vzácný v chladnějších lesnatých částech, čolek velký (Triturus cristatus) je vzácnější a je známý jen z malého počtu lokalit u Práchně, Lísky a Mařeniček. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), druh čistých lesních potůčků, byl zaznamenán zcela ojediněle v severozápadní části CHKO. V posledních letech lze zaznamenat silný trend šíření skokana štíhlého (Rana dalmatina), v některých případech na úkor skokana hnědého. Poslední druh ze skupiny hnědých skokanů, skokan ostronosý (Rana arvalis), byl zaznamenán v CHKO jen ojediněle. Druhy ze skupiny „zelených“ skokanů jsou vázány na větší teplejší vodní nádrže, ve východní části CHKO (okolí Cvikova, Jablonného v Podještědí, Hrádku nad Nisou) převládá skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), v severozápadní části (Rybniště, Krásná Lípa) skokan zelený (Pelophylax esculentus) a krátkonohý (Pelophylax lessonae). Skrytě žijící žába blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) se vyskytuje v málopočetných populacích zejména v písčitých oblastech v okolí Jablonného a Cvikova. Zcela ojediněle pak byl v CHKO zjištěn také výskyt rosničky obecné (Hyla arborea). K běžným a prakticky plošně rozšířeným druhům plazů patří slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), užovka obojková (Natrix natrix) a zmije obecná (Vipera berus). Ještěrka obecná (Lacerta agilis) osídluje sušší lokality v okrajových částech CHKO. Výjimečně lze nalézt užovku hladkou (Coronella austriaca). V Lužických horách jsou typickými zástupci ptáků druhy podhorské, vzhledem k nepatrnému zastoupení vodních ploch, ať už větších řek nebo rybníků, se zde poměrně málo vyskytují druhy vázané na vodní prostředí. Zejména ve vyšších polohách Lužických hor se celoročně vyskytuje ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). Dalším dnes již typickým hnízdícím druhem je krkavec velký (Corvus corax), jenž byl poprvé pozorován v únoru 1979 v prostoru Polevsko-Prácheň. Na několika lokalitách byl zaznamenán výskyt sovy - kulíška nejmenšího (Glaucidium passerium). Sýc rousný (Aegolius funereus) obývá zejména oblast mezi Pěnkavčím vrchem, Luží a Milštejnem. V závislosti na početnosti drobných hlodavců hnízdí v této oblasti 3-13 párů v hnízdních budkách. Naše největší sova výr velký (Bubo bubo) pravidelně hnízdní na dvou lokalitách - NPR Jezevčí vrch a v okolí Horního Sedla. Ve druhé polovině osmdesátých let zaniklo hnízdiště výra v okolí Horní Kamenice. Z dalších sov hnízdí v celé oblasti občas puštík obecný (Strix aluco). Z denních dravců ve větších lesních celcích nepříliš hojně hnízdí jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a místy krahujec obecný

13

(Accipiter nisus). Dalšími hnízdicími druhy jsou káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Při jarním a podzimním tahu bývá pozorován moták pilich (Circus cyaneus), moták pochop (C. aeruginosus), luňák červený (Milvus milvus) i luňák hnědý (M. migrans), včelojed lesní (Pernis apivorus) a orlovec říční (Pandion heliaetus). Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) hnízdil v 50. letech na Klíči, poté z oblasti zcela vymizel, od roku 2007 znovu pravidelně hnízdí opět na Klíči a vyvádí průměrně 3 mládata. Do CHKO Lužické hory zalétají orel mořský (Haliaeetus albicilla) a jeřáb popelavý (Grus grus) z hnízdišť ležících mimo CHKO v oblasti Rybniště nebo Jablonného v Podještědí. Zajímavým zástupcem lesní ptačí fauny je čáp černý (Ciconia nigra). Kromě lesnatých oblastí v okolí Studeného vrchu, Lísky, Jedlovských rybníků bývá pozorován i u rybníků, např. u Jablonného nebo Kunratic u Cvikova. Dalším typickým zástupcem horských a podhorských lesů je křivka obecná (Loxia curvirostra), která zde hnízdí. Zachovalé květnaté i acidofilní bučiny jsou hnízdním biotopem holuba doupňáka (Columba oenas), lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca) a lejska malého (F. parva), šplhavců - strakapouda malého (Dendrocopus minor), datla černého (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus) aj. Druhem vázaným na podhorské toky je skorec vodní (Cinclus cinclus), hnízdící prakticky na všech větších potocích v prostoru celé CHKO. Lokálně (např. Svitávka, Heřmanický, Lísecký a Pryský potok) se v oblasti vyskytuje ledňáček říční (Alcedo atthis). Ptačí fauna z dalších zajímavých druhů zahrnuje např. čápa bílého (Ciconia ciconia) v okolí Cvikova, Jablonného v Podještědí a Rynoltic a poláka chocholačku (Aythya fuligula). Mimo CHKO hnízdí volavka popelavá (Ardea cinerea) a běžně bývá vidět na rybnících kolem Jablonného v Podještědí, na Jedlovských rybnících a na vodní nádrži Chřibská. Na ÚN Chřibská byl v prosinci 1992 pozorován kormorán velký (Phalacrocrorax carbo), v současné době podobně jako v jiných částech ČR patří k poměrně častým návštěvníkům rybníků, např. v okolí Jablonného. Celosvětově ohrožený chřástal polní (Crex crex) obývá zejména neudržované louky v okolí Chřibské, Krásné Lípy a Práchně. Pro jeho úspěšné vyhnízdění se provádí na vytipovaných pozemcích sečení trávy v pozdním termínu. Zcela vymizeli z oblasti kurovití - tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a tetřev hlušec (T. urogallus), který ještě v šedesátých letech 20. století hnízdil hnízdil v prostoru Polevska, Svoru a Rousínova. Z velkých savců se v celé oblasti vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), prase divoké (Sus scrofa), srnec evropský (Capreolus capreolus). Muflon (Ovis musimon), v 50. letech uměle vysazený na Horní Světlé, vytvořil populaci, která postupně osídlila území v prostoru Naděje, Pěnkavčího vrchu a Dolního Podluží. V 70. letech byla vysazena mufloní zvěř v okolí Horního Prysku a ta postupně osídlila území okolo Prysku, Polevska a Svoru. V uplynulých 20 letech byly početní stavy podstatně zredukovány, v současnosti existuje zbytková populace bez významného vlivu na lesní ekosystémy. Příkladem úspěšné aklimatizace je vysazení kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) původem z Alp, který se postupně stal trvalým zástupcem fauny Lužických hor. Kamzík byl po roce 1907 vypuštěn na bývalém polesí Jetřichovice a později ještě na bývalém polesí Krásné Pole. Kamzíci žijí hlavně v prostoru České Kamenice, Studeného vrchu, Chřibské a Mlýnů. V letním období obývají vrcholové partie Lužických hor, v zimě pak sestupují do nižších poloh, kde běžně navštěvují krmelce. V posledních letech lze pozorovat klesající trend početních stavů kamzíků. Ze šelem se vyskytují běžné druhy - liška obecná (Vulpes vulpes), po opakovaně prováděné vakcinaci proti vzteklině stavy lišek vzrostly. Stavy jezevce lesního (Meles meles) se stejně jako stavy lišek zvyšují. Dále zde žije kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (M. foina), tchoř tmavý (Putorius putorius), lasice hranostaj (Mustela erminea) a lasice kolčava (M. nivalis). Z chráněných druhů se v oblasti vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Občas se objeví hlášení o pozorování zatoulaných jedinců rysa ostrovida (Lynx lynx) nebo losa evropského (Alces alces). Významným objevem pro faunu Lužických hor je nález rejska horského (Sorex alpinus) na severní straně Luže (Ansorge a Franke, 1981) a na Jedlové (Honců, 1996). Nepříliš početná je populace dalšího významného druhu myšice temnopásé (Apodemus agrarius), vyskytujícího se na území ČR v poměrně úzkém hraničním pruhu. Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) a plch velký (Glis glis) bývají často nalézáni v ptačích budkách, např. v oblasti Lísky.

14

Na území probíhá průzkum netopýrů, kromě sledování zimovišť v několika málo podzemních štolách, sklepích a jeskyních jsou netopýři studováni i tzv. detektoringem – určování druhů podle zvukových projevů nebo odchytem v terénu. Nejčastěji bývá zaznamenáván netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vodní (M. daubentoni), netopýr Brandtův (M. brandtii), netopýr vousatý (M. mystacinus), netopýr řasnatý (M. nattereri), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr dlouhouchý (P. austriacus), netopýr černý (Barbastella barbastellus), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Mimo zimoviště zjištěny další druhy - netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrelus), netopýr nejmenší (P. pygmaeus), netopýr pestrý (Vespertilio murinus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr večerní (E. serotinus). Letní kolonie netopýra velkého na půdě a ve věži kostela v obci Chřibská je významná z regionálního i evropského pohledu jako evropsky významný lokalita (EVL Chříbská – kostel). Netopýr černý a netopýr velkouchý jsou předmětem ochrany v EVL Suchý vrch – Naděje.

2.7. Vývoj osídlení

K počátkům pravěkého osídlení Lužických hor je známo a publikováno jen naprosté minimum pramenů a důvěryhodných informací. Hornatá krajina s poměrně nepřívětivými klimatickými a přírodními podmínkami zůstávala dle současného stavu vědomostí bez trvalého souvislého osídlení v podstatě až do období vrcholného středověku. Nejstarší dosud známé doklady lidské přítomnosti v krajině dnešních Lužických hor a jejich podhůří jsou datovány do střední doby kamenné. Po skončení poslední doby ledové před cca 12 000 lety s nastupujícím pozvolným oteplováním začala zdejší krajina pozvolna zarůstat lesem. Oteplení a s ním související změna přírodních podmínek měla přímou souvislost s nejstaršími dosud objevenými stopami lidské přítomnosti. Jsou doloženy archeologickými nálezy kamenných nástrojů datovaných do období mezolitu (před cca 9– 5 500 lety). Nálezy pocházejí z pískovcových převisů v okolí dnešní České Kamenice a Chřibské. Z četnosti a charakteru nálezů lze odvozovat, že tyto převisy tehdejší lovci používali jako přechodné a příležitostné úkryty při svých loveckých výpravách do zdejších krajů. Přibližně v polovině 6. tisíciletí př. n. l. mezolitické lovce vystřídalo neolitické obyvatelstvo, jehož hlavním zdrojem obživy se poprvé v lidských dějinách stalo zemědělství. Krajina hor tuto obživu neumožňovala, proto z tohoto období nemáme doloženy téměř žádné nálezy. Nejmladší stopy osídlení z doby kamenné byly nalezeny v okolí Srbské Kamenice a archeologicky jsou datovány do období pozdní doby kamenné (eneolitu) cca 3000 let př. n. l. Ani pro následující období tzv. doby bronzové, železné a období stěhování národů se četnost archeologických nálezů dokládajících osídlení kultur těchto období ve zdejších horách nijak nezvýšila a ani pro tato období nemáme v Lužických horách doloženo žádné trvalejší osídlení. Počátky souvislého a trvalého osídlení krajiny Lužických hor spadají do 13. století a souvisejí s kolonizačními snahami českých panovníků a později i šlechtických rodů, v našem případě především Markvarticů a Ronovců. Horami od pradávna procházely obchodní stezky, které spojovaly vnitrozemí s oblastmi Lužice a kraji dále na sever a východ. Podél těchto komunikací později začala vznikat první sídla, která se v průběhu staletí dále rozšiřovala do okolí. Počátky kolonizace jsou připisovány českému etniku, tedy kolonistům přicházejícím z vnitrozemí. Od počátku 14. století však začínají přicházet kolonisté z oblastí německých, jak o tom svědčí především archeologické prameny. Již zde je nutno hledat počátky vzájemného prolínání obou kultur a jejich vzájemného soužití, které bylo přerušeno až událostmi II. světové války. Mezi nejstarší sídla ze 13. století, vzniklá v období počátků středověkého osídlování krajiny Lužických hor, patří např. město Jablonné v Podještědí a hrad Lemberk. Ve 14. století dále následovala např. města Česká Kamenice, Cvikov a Kamenický Šenov a hrady Milštejn a Tolštejn. Z téhož století máme dochované písemné zmínky např. i k následujícím obcím – Chřibská, Dolní Prysk, Drnovec, Dolní Světlá, Mařenice, Trávník aj. K počátkům 15. století bývá datován vznik hradů Fredevaldu (Pustý zámek u České Kamenice) a Falkenburku

15

(Sokol u Petrovic). Významnou lokalitou založenou v 16. století je Jiřetín pod Jedlovou, který vznikl jako hornické městečko původně nazývané “Svatý Jiří”. Z později založených sídel je nejvýznamnější Nový Bor z 1. poloviny 18. století, dále např. Krásná Lípa a další. Je možno říci, že v průběhu 18. a počátku 19. století byla základní sídelní síť dokončena a od té doby se rozvoj osídlení omezuje především na rozšiřování jednotlivých sídel. Po celé období středověku a ještě dlouho v období novověku – v podstatě až do konce 19. století – tvořilo základ obživy obyvatel Lužických hor zemědělství. Protože zdejší přírodní podmínky neumožňovaly dosahovat bohatších výnosů (dle údajů tereziánského katastru přibližně trojnásobek výsevu), hledali zdejší obyvatelé od počátku i jiné možnosti obživy. Nejrozšířenější činností od počátku souvislého osídlování Lužických hor bylo sklářství, nejstarší sklárny Lužických hor jsou archeologickými prameny datovány již do 13. století. V průběhu staletí vznikalo a opět zanikalo velké množství skláren. Bylo to způsobeno především vyčerpáním surovin v jejich blízkosti. Sklářské hutě měly značnou spotřebu dřeva, které se používalo nejen pro vytápění tavicích pecí, ale také pro výrobu drasla, jež bylo důležitou přísadou při výrobě skla. Po vyčerpání zásob v okolí sklárny bylo jednodušší sklárnu přestěhovat na jiné vhodné místo, než potřebné suroviny dovážet. Toto stěhování sklářských hutí přetrvalo až do druhé poloviny 19. století, kdy nově vzniklá železnice znamenala možnost levné dopravy surovin. Od 18. století se v Lužických horách začalo značně rozšiřovat i druhotné zpracování skla (malování, broušení, rytí etc.). Sklářství v Lužických horách představovalo velmi výrazný fenomén, který ovlivňoval charakter osídlení a život zdejších obyvatel až do 20. století. Dalšími významnými hospodářskými činnostmi v Lužických horách v minulosti bylo hornictví zaměřené na dobývání polymetalických rud, těžba a zpracování kamene, těžba a zpracování dřeva a od 2. pol. 18. století také textilní a strojní průmyslová výroba, vázaná především na města v podhůří (Cvikov, Česká Kamenice, Krásná Lípa). Naprosto zásadní zlom ve vývoji osídlení Lužických hor znamenaly události v období druhé světové války. Nejprve se jednalo o vystěhování českého obyvatelstva v roce 1938 v souvislosti se zabráním Sudet Německem po podpisu tzv. Mnichovské smlouvy a následně odsunem téměř veškerého německého obyvatelstva po skončení II. světové války v roce 1945 v souvislosti s naplňováním poválečného uspořádání na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Poválečný odsun německých obyvatel a následný vývoj po roce 1948 neznamenal pouze zcela zásadní změnu v demografickém složení obyvatelstva, ale také naprosto zásadní změnu v hospodářském a kulturním vývoji. Ve srovnání s předválečným obdobím prudce poklesl počet obyvatel především ve vesnických sídlech. Zásadně se změnil způsob zemědělského obhospodařování krajiny, nenávratně zanikla většina rodinných hospodářství, drobných živností a domácích dílen. Zanikla i řada obytných domů, především na okraji sídel a v blízkosti státní hranice. Původní charakter vesnických sídel Lužických hor a jejich tradiční zástavby byl zachován v podstatné míře především díky rozvoji rekreačního chalupářství, které se začalo výrazně rozvíjet od 50. let 20. století. V naprosté většině vesnických sídel rekreanti početně převýšili trvale bydlící obyvatele. Dostatek volných chalup v počátku a následné vyhlášení CHKO zajistilo regulaci nové výstavby a podstatnou ochranu většiny sídel především před nevhodnou chatovou výstavbou. Změna společenských poměrů po roce 1989 se na charakteru osídlení Lužických hor z počátku neprojevovala nijak výrazně. Pozvolný, ale nikterak početný nárůst trvale bydlících obyvatel lze pozorovat u většiny vesnických sídel od 2. poloviny 90. let 20. století. V prvním desetiletí 21. století začíná tendence ve většině obcí na vymezování rozsáhlých nových zastavitelných ploch především pro rodinné bydlení, ale také pro občanskou vybavenost a sport a rekreaci. Tyto tendence ve většině případů nemají oporu v demografických datech a jsou z hlediska skutečné potřeby a reálného naplnění mnohonásobně nadnesené. Obdobné tendence se opakují i u měst, které svými částmi zasahují do CHKO. Zde často přibývají i nové rozsáhlé plochy průmyslové výroby a skladování, popř. plochy dopravních staveb. Pro zachování hodnotné, jedinečně dochované historické urbanistické struktury většiny sídel Lužických hor a charakteru jejich zástavby, znamenají tyto tendence do budoucna značné riziko.

16

3. Ochrana přírody 3.1. Předmět ochrany CHKO Chráněná krajinná oblast Lužické hory je rozsáhlé území s harmonicky a esteticky utvářenou krajinou, morfologicky výrazným reliéfem, geologicky bohatým podložím, vysokým podílem lesů, doplněných lučními a mokřadními ekosystémy a na ně vázanými rostlinnými a živočišnými druhy. Území je bohaté četnými objekty malebné lidové lužické architektury s minimálním zastoupením větších sídel a průmyslu, vytvářející charakteristický ráz krajiny. Ve výnosu ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 19.3.1976 o zřízení Chráněné krajinné oblasti Lužické hory je v §1 odst. 2, definováno poslání a předmět ochrany CHKO LH takto: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a typických znaků, přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí. K typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu.“ Poslání a předmět ochrany Chráněné krajinné oblasti Lužické hory se za dobu její existence nezměnily. V dnešním pojetí je předmětem ochrany krajina Lužických hor s typickým krajinným rázem (daným zejména geomorfologií, rozložením kultur a charakteristickou struktura osídlení se stavbami lidového stavitelství), s plněním přírodních funkcí krajiny a s přírodními hodnotami krajiny, které lze specifikovat takto: − geomorfologie terénu a významné geomorfologické jevy, − významné geologické lokality − přírodě blízké lesní ekosystémy, zejména bučiny, suťové lesy a reliktní bory − zachovalé luční a mokřadní ekosystémy, − vodní toky a přirozený vodní režim v krajině, − populace a stanoviště zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů, − přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000.

3.2. Zonace CHKO Podle § 25 odst. 2 zákona č. 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon) se „hospodářské využívání území chráněných krajinných oblastí provádí podle zón odstupňované ochrany přírody tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území”. Základní ochranné podmínky platné pro zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona. Zonace CHKO Lužické hory byla navržena v 1. polovině 90. let minulého století a byla schválena Ministerstvem životního prostředí ČR dne 20. prosince 1995 protokolem pod č. j. OOP/6651/95. Dle kritérii přírodních hodnot byly k bližšímu určení způsobu ochrany přírody v CHKO vymezeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody. Schválená zonace byla zakreslena do map v měřítku 1:25 000 a následně byla vektorizována do digitální podoby. I. zóna Zahrnuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami CHKO, hlavně přirozené a málo pozměněné ekosystémy s vysokou ekologickou stabilitou. Zařazují se sem zvlášť chráněná území a jejich ochranná pásma a další přírodně bohaté lesní a nelesní ekosystémy, vybraná biocentra ÚSES, zejména nadregionálního a regionálního významu. Cílem je uchování a ochrana ekologické stability území, udržení přírodních hodnot, zvýšení druhové diverzity a docílení přirozené druhové skladby. I. zóna na PUPFL: Zahrnuje fragmenty relativně málo pozměněných lesních ekosystémů, které se zachovaly většinou ve vrcholových partiích na třetihorních neovulkanitech, v

17

minulosti jen extenzivně lesnicky využívaných. Dále sem náleží lesní porosty v minulosti intenzivně využívané, jejichž současná druhová skladba odpovídá přírodním podmínkám stanoviště, které jsou často prostorově bohatě strukturované. V druhové skladbě převládá buk s příměsí javoru klenu a jasanu ztepilého. Z důvodu arondace na jednotky trvalého prostorového rozdělení lesa jsou zde okrajově zastoupeny i některé stanovištně a geograficky nepůvodní druhy. Často je v porostech dobře vyvinuté bylinné a křovinné patro s výskytem ohrožených a vzácných druhů rostlin, např. lýkovec jedovatý, lilie zlatohlavá, áron plamatý, měsíčnice vytrvalá. Některé části náleží do genové základny buku a javoru. Několik lokalit je vyhlášeno jako MZCHÚ. I. zóna mimo PUPFL: Rozkládá se většinou na zamokřených stanovištích s výskytem ohrožených a vzácných druhů rostlin (zejména z čeledi Orchideaceae) a na tyto biotopy vázaných ohrožených druhů živočichů. Některé z těchto lokalit jsou vyhlášeny jako MZCHÚ (PP Rašeliniště Mařeničky, PP U Rozmoklé žáby, PR Marschnerova louka a PP Louka u Brodských). O ekosystémy na ZPF se pečuje v rámci Programu péče o krajinu (PPK). II. zóna Zahrnuje území s lesními ekosystémy s částečně pozměněnou druhovou skladbou a území se zemědělskými v minulosti extenzivně využívanými ekosystémy s místně uchovanými přírodními hodnotami, vhodné pro ekologickou optimalizaci hospodářského využívání s dobře vyvinutými prvky systému ekologické stability. Dále se do této zóny zahrnují i území nezbytná pro uchování přírodních hodnot v I. zóně jako přechodná zóna, která se v budoucnu má co nejdříve přibližovat kvalitám I. zóny. II. zóna na PUPFL: Je zde začleněna převážná část lesní půdy. Jedná se o částečně pozměněné porosty, převážně smrkové s příměsí listnáčů, s vysokým podílem přirozené obnovy, často s dobře vyvinutým bylinným a keřovým patrem. Náleží sem i běžně obhospodařované borové porosty; jejich přirozený charakter je zachován na skalních výchozech nebo v obtížně přístupných roklích. Dalším typem porostů jsou i rozsáhlé smrkové monokultury, zakládané po mniškových kalamitách v minulém století. II. zóna mimo PUPFL: Druhové složení biotopů se blíží přirozenému, je zde značná druhová pestrost, výskyt řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Vytváří ji většinou enklávy a oddělené plochy uvnitř lesů. Je využívána buď extenzivně (kosení jednou ročně, extenzivní pastva) nebo je ponechána ladem (Horní Prysk, Polevsko, Svor, Horní a Dolní Světlá, Krompach). Ve II. zóně leží také většina vodohospodářsky významného území. Snaha je zajistit obhospodařování luk a pastvin a tím udržovat jejich přírodní hodnoty, zvyšovat druhovou pestrost a postupně přecházet k přírodě blízkým ekosystémům s vyšší ekologickou stabilitou. III. zóna Zahrnuje značně přeměněné lesní ekosystémy a v minulosti intenzivně obhospodařované zemědělské ekosystémy, nyní většinou ruderalizované, s nepravidelnou údržbou. Kostru ekologické stability krajiny tvoří zejména remízky a rozptýlená zeleň. Ve III. zóně je umístěna i pro CHKO LH typická rozptýlená zástavba s dochovanou lidovou architekturou a hodnotným krajinným rázem. Cílem je postupné zvyšování druhové diverzity ekosystémů i rozšiřování cenných biotopů, dále vytváření funkčního systému ekologické stability krajiny, zachování hodnotné lidové architektury a typického krajinného rázu. IV. zóna Zahrnuje urbanizované území s převážně městskou zástavbou a průmyslovými objekty a rezervou pro jejich další rozvoj. Jedná se o sedm územních celků, intravilány obcí Krásná Lípa, Chřibská, Česká Kamenice, Kamenický Šenov, Nový Bor - Arnultovice, Svor a Cvikov, jejichž přírodovědná hodnota je výrazně potlačena civilizačními procesy. Do IV. zóny částečně zasahují i biocentra ÚSES v podobě parků a městské zeleně. Do IV. zóny je žádoucí soustředit aktivity, které jsou v ostatních zónách nežádoucí, ale z hlediska

18

rozvoje regionu potřebné. V rámci ÚSES je cílem zachování a obnova hodnotných enkláv příměstské a městské zeleně a její přechod do volné krajiny. Tab. č. 2: Popis zón odstupňované ochrany přírody v CHKO LH Zóna ochrany Počet rozloha % přírody segmentů (ha) I. 45 1698,72 6,28 II. 17 16417,49 60,71 III. 19 8173,48 30,15 IV. 7 772,56 2,86 Celkem 88 27062,25 100 Zonace rámcově odpovídá stavu a potenciálu krajiny CHKO a je dobrým podkladem pro účinnou diferencovanou péči. Obsahuje některé dílčí nedostatky: • II. zóna ochrany přírody je příliš rozsáhlá, tvořená převážně lesními porosty jak z hlediska přírodního velice hodnotnými, tak lesy hospodářsky intenzivně využívanými, méně hodnotnými • plně nedoceňuje zachovalé mokřadní biotopy a úseky přirozených vodních toků • nereflektuje vymezení EVL Tyto nedostatky však nevyžadují aktuální změnu vymezení zón. V případě vyvolané revize zonace bude při úpravě zón odstupňované ochrany přírody vhodné • převést hodnotnější části lesních porostů z II. do I. zóny a méně hodnotné části z II. do III. zóny, • provést revizi I. zóny ochrany přírody, aby její vymezení lépe odpovídalo aktuálnímu stavu přírody, • zohlednit existenci zachovalých mokřadních biotopů a úseků přirozených vodních toků a vymezení evropsky významných lokalit.

3.3. Maloplošná zvláště chráněná území Na území CHKO Lužické hory se nachází 18 maloplošných zvláště chráněných území (viz mapová příloha č. 3), z toho jedna národní přírodní rezervace (NPR) s celkovou rozlohou 66,8 ha, 6 přírodních rezervací (PR) s celkovou rozlohou 203,9 ha (včetně vyhlášených OP 246,1 ha), jedna národní přírodní památka (NPP) s celkovou rozlohou 3,6 ha a 10 přírodních památek (PP) s celkovou rozlohou 29,2 ha (včetně vyhlášených OP 42,9 ha). NPR Jezevčí vrch Kód ZCHÚ: 146 Vyhlášení: • výnos Ministerstva kultury a informací č. 13.902/67 ze dne 18. 11. 1967 • výnos MK ČSR č. 17094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987 Výměra: 66,8 ha Katastrální území: Heřmanice v Podještědí, Mařenice. Předmět ochrany: Ochrana typického smíšeného porostu s bohatým bylinným podrostem v Lužických horách Plán péče s platností 2003-2013 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen MŽP ČR dne 12. 6. 2003, č. j. 620/3569/03 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Klíč

19

Kód ZCHÚ: 171 Vyhlášení: • výnos Ministerstva kultury a informací č. 13.902/67- II/2 ze dne 18. 11. 1967 • výnos MK ČSR č. 17094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987 • nařízení Správy CHKO Lužické hory ze dne 21. 3. 2005 Výměra: 40 ha. Katastrální území: Arnultovice u Nového Boru, Svor. Předmět ochrany: Ochrana suťových společenstev se vzácnými a zvláště chráněnými druhy (hvězdnice alpská a kapradinka skalní), jedné z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách a lesních porostů s druhovým složením odpovídajícím přírodním podmínkám. Plán péče s platností 2002-2013 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 9. 10. 2002, č. j. 2353/2002 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Studený vrch Kód ZCHÚ: 424 Vyhlášení: • Výnos Ministerstva školství a národní osvěty č. 144163/29 ze dne 10. 1. 1930 • Výnos Ministerstva školství, věd a umění č. j. 81.833/49 ze dne 8. 7. 1949 • Výnos Ministerstva školství a kultury č. j. 36.317/65 – V/2 ze dne 16. 9. 1965 • Výnos Ministerstva kultury ČSR 17094/87 –6/2 ze dne 21. 12. 1987 • Nařízení č. 6/2005 Správy CHKO Lužické hory ze dne 2. 11. 2005 Výměra: 113,3 ha + 28,1 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Líska Předmět ochrany: Druhově bohaté lesní porosty charakteru květnatých a acidofilních bučin. Suťové lesy a rozsáhlé plochy volných suťových polí na výrazném čedičovém vrchu. Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 14. 8. 2006, č. j. 786/LH/E/06 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Vápenka Kód ZCHÚ: 488 Vyhlášení: • Výnos Ministerstva kultury ČSR 13.365/68-II/2 ze dne 20. 1. 1969 • Nařízení č. 3/2005 Správy CHKO Lužické hory ze dne 21. 7. 2005 Výměra: 12,1 ha + 6,5 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Kyjov u Krásné Lípy Předmět ochrany: Ochrana druhově bohatých lesních porostů charakteru květnatých bučin na vyvlečené kře jurských vápenců na významné geologické lokalitě na lužickém přesmyku, kde se stýkající všechny hlavní geologické jednotky severních Čech a stará důlní štola s přezimováním netopýrů. Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 17. 9. 2007, č. j. 1689/LH/07. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Marschnerova louka Kód ZCHÚ: 1783 Vyhlášení: • Vyhláška č. 1/1995 Správy CHKO Lužické hory ze dne 9. 11. 1995 Výměra: 1,4 ha.

20

Katastrální území: Dolní Chřibská Předmět ochrany: Jedinečná mokřadní lokalita s výskytem vzácných druhů rostlin (zejména z čeledi vstavačovitých) a řady ohrožených živočišných druhů. Plán péče s platností 2011-2020 zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D., schválen Správou CHKO Lužické hory dne 9. 12. 2010, č. j. 1736/LH/E/10 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Spravedlnost Kód ZCHÚ: 2260 Vyhlášení: • Vyhláška č. 3/2004 Správy CHKO Lužické hory ze dne 9. 4. 2004 Výměra: 11,2 ha + 7,6 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Dolní Chřibská, Doubice Předmět ochrany: Zachovalé lesní porosty charakteru suťových lesů a květnatých bučin a výskyt silně ohrožené rostliny kapradinky skalní, ohrožených druhů rostlin měsíčnice vytrvalá, lilie zlatohlávek a dalších chráněných a významných druhů rostlin a živočichů (skalník celokrajný, holub doupňák, zmije obecná a další). Plán péče s platností 2004 - 2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 11. 3. 2004, č. j. 386/2004 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Luž Kód ZCHÚ: 5673 Vyhlášení: • Nařízení č. 2/2011 Správy CHKO Lužické hory ze dne 2. 9. 2011 Výměra: 25,9 ha. Katastrální území: Horní Světlá pod Luží Předmět ochrany: Ochrana neovulkanického vrchu s lesními porosty charakteru acidofilních a klenových bučin. Plán péče s platností 2011-2022 zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D., schválen Správou CHKO Lužické hory dne 31. 8. 2011, č. j. 1410/LH/2011 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano NPP Zlatý vrch Kód ZCHÚ: 533 Vyhlášení: • Usnesení ONV Děčín 31/64 ze dne 28. 2. 1964 • vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ze dne 11. 6. 1992 - převedení do kategorie NPP Výměra: 3,6 ha. Katastrální území: Líska. Předmět ochrany: Čedičový pahorek s lomovou stěnou 30 m vysokou, odkrývající výjimečně vyvinutou sloupcovitou odlučnost horniny. Plán péče s platností 2007-2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen MŽP ČR dne 6. 9. 2007, č. j. 64926/ENV/07-3152/620/07. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Líska Kód ZCHÚ: 216 Vyhlášení: • Výnos Ministerstva školství a národní osvěty č. 143.547/33-V ze dne 31. 12. 1933 • Výnos Ministerstva kultury čj. 1.225/53-HSO/4 ze zne 22. 8. 2005

21

• Výnos Ministerstva kultury ČSR 14.200/88-SÚOP ze dne 29. 11. 1988 • Nařízení č. 2/2005 Správy CHKO Lužické hory ze dne 22. 8. 2005 Výměra: 6,5 ha. Katastrální území: Líska Předmět ochrany: Ochrana lesních společenstev charakteru suťových lesů a květnatých bučin s masovým výskytem měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) a s výskytem dalších zvláště chráněných druhů rostlin (lilie zlatohlavá, áron plamatý). Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 14. 8. 2006, č. j. 785/LH/E/06. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Naděje Kód ZCHÚ: 272 Vyhlášení: • Usnesení ONV Česká Lípa č. 83/66 ze dne 29. 7. 1966 • Vyhláška ONV Česká Lípa ze dne 12. 1. 1989 Výměra: 0,8 ha. Katastrální území: Naděje Předmět ochrany: Puklinová jeskyně s podlahovým ledem a výzdobou stěn. Plán péče s platností 2014-2023 zpracoval Ing. Tomáš Besta, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 19. 12. 2013, č.j. 10936/LH/2013. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Pustý zámek Kód ZCHÚ: 352 Vyhlášení: • Výnos Ministerstva školství a kultury č. 17.503/55-A/6 ze dne 4. 7. 1956 • Usnesení ONV Česká Lípa č. 160/63 ze dne 6. 9. 1963 • Vyhláška ONV Česká Lípa ze dne 12. 1. 1989 • Nařízení Správy CHKO Lužické hory č. 4/2005 ze dne 22. 8. 2005 Výměra: 2,0 ha + 1,6 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Dolní Prysk Předmět ochrany: Ochrana vypreparovaného znělcového suku s odkrytou vnitřní geologickou stavbou, unikátním uložením znělcových sloupů dlouhých až 25 m. Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 13. 2. 2007, č. j. 273/LH/07. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Kytlice Kód ZCHÚ: 614 Vyhlášení: • Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 7.832/75 ze dne 29. 4. 1975 • Nařízení Správy CHKO Lužické hory č. 5/2005 ze dne 22. 8. 2005 Výměra: 1,0 ha + 2,2 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Falknov Předmět ochrany: Ochrana masového výskytu šafránu jarního na pravidelně kosených přirozených vlhkých loukách. Plán péče s platností 2006-2015 zpracovala Ing. Monika Radoňová, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 9. 3. 2007, č. j. 365/LH/07. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano

22

PP Louka u Brodských Kód ZCHÚ: 1914 Vyhlášení: • Vyhláška Správy CHKO Lužické hory č. 1/1997 ze dne 15. 12. 1997. Výměra: 0,7 ha + 0,5 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Dolní Chřibská Předmět ochrany: Jedinečné naleziště prstnatce májového a dalších ohožených druhů rostlin a živočichů. Plán péče s platností 2008-2017 zpracoval Ing. Ludvík Šajtar, schválen schválen Správou CHKO Lužické hory dne 9. 7. 2008, č. j. 1300/LH/E/08. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Brazilka Kód ZCHÚ: 2152 Vyhlášení: • Vyhláška Správy CHKO Lužické hory č. 1/2002 ze dne 27. 6. 2002. Výměra: 8,6 ha. Katastrální území: Horní Světlá pod Luží Předmět ochrany: Rostlinná společenstva vřesovišť as. Nardo-Juncetum squarrosi ve formě, která nemá obdoby minimálně v tuzemském měřítku. Dalším předmětem je výskyt zvláště chráněných, silně ohrožených druhů rostlin: všivec mokřadní, rosnatka okrouhlolistá, rdest alpský. Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Mgr Martin Bílý, změnu plánu péče zpracoval RNDr. Richard Višňák PhD., schválen Správou CHKO Lužické hory dne 12. 1. 2011, č. j. 68/LH/E/11. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Noldenteich Kód ZCHÚ: 2254 Vyhlášení: • Vyhláška Správy CHKO Lužické hory č. 1/2004 ze dne 1. 3. 2004. Výměra: 1,6 ha + 2,3 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Kunratice u České Kamenice Předmět ochrany: Rybníček s přirozenými břehovými porosty a výskytem řady cenných rostlinných společenstev (rašeliniště, ostřicové porosty, olšiny a rašelinné smrčiny). Jde o nejbohatší lokalitu zvláště chráněné rosnatky okrouhlolisté v Lužických horách, z dalších cenných druhů zde rostou skřípinec jezerní nebo suchopýr úzkolistý. Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Mgr. Zuzana Růžičková, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 23. 12. 2013, č. j. 10938/LH/2013. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Rašeliniště Mařeničky Kód ZCHÚ: 2255 Vyhlášení: • Vyhláška Správy CHKO Lužické hory č. 2/2004 ze dne 1. 3. 2004. Výměra: 5,8 ha + 7,1 ha ochranné pásmo. Katastrální území: Mařeničky Předmět ochrany: Rašelinná březina a jedinečné rašeliniště v oblasti Lužických hor s výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin (klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá).

23

Cenné jsou rovněž navazující biotopy mokřadních luk a rozsáhlé rákosiny s vodní plochou jako potenciální hnízdiště ptactva. Plán péče s platností 2014-2023 zpracoval Mgr. Martin Waldhauser, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 19. 12. 2013, č. j. 10935/LH/2013. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Bílé kameny Kód ZCHÚ: 2414 Vyhlášení: • Výnos Ministerstva kultury č. 11.600/55 ze dne 4. 7. 1955 • Usnesení ONV Liberec č. 52/64 ze dne 2. 3. 1964 • Nařízení Správy CHKO Lužické hory č. 1/2006 ze dne 12. 6. 2006 Výměra: 0,7 ha. Katastrální území: Jítrava Předmět ochrany: Pískovcové útvary, které jsou vytvarované do oblých, hřibovitých až pravidelně kulovitých tvarů. Plán péče s platností 2014-2023 zpracoval Dr. Václav Růžička, schválen Správou CHKO Lužické hory dne 19. 12. 2013, č. j. 10937/LH/2013. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP U Rozmoklé žáby Kód ZCHÚ: 5674 Vyhlášení: • Nařízení č. 1/2011 Správy CHKO Lužické hory ze dne 15. 4. 2011 Výměra: 1,5 ha. Katastrální území: Heřmanice v Podještědí, Mařenice Předmět ochrany: Ochrana přechodových rašelinišť a rašelinných lesů s výskytem významných a zvláště chráněných druhů hub a rostlin. Plán péče s platností 2011-2022 zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D., schválen Správou CHKO Lužické hory dne 15. 4. 2011, č. j. 597/LH/2011 Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano Kromě maloplošných zvláště chráněných území byla vyhlášena přechodně chráněná plocha (PCHP) Pekařka s platností 2008–2017 (rozhodnutí Správy CHKO Lužické hory ze dne 29. 2. 2008, č. j. 1102/LH/2008) pro ochranu hnízdiště výra velkého. Maloplošná chráněná území reprezentující nejzachovalejší části CHKO Lužické hory zaujímají plochu 303,5 ha, tj. přibližně 1,14 % plochy CHKO. Na území CHKO bylo zatím vyhlášeno 18 zvláště chráněných území. V období platnosti předchozího plánu byly odstraněny závažné nedostatky ve zřizovacích výnosech některých MZCHÚ (např. nejasně vymezené hranice, chybně spočítaná rozloha, chybná parcelní čísla). Bylo provedeno geodetické zaměření všech MZCHÚ a následné přehlášení sedmi MZCHÚ (PR Klíč, PR Vápenka a PR Studený vrch, PP Bílé Kameny, PP Líska, PP Kytlice, PP Pustý zámek). Tím byl odstraněn nesoulad mezi zřizovací dokumentací a realitou. Zároveň došlo v období platnosti předchozího plánu péče k vyhlášení šesti nových MZCHÚ (PR Luž, PR Spravedlnost, PP U Rozmoklé žáby, PP Brazilka, PP Rašeliniště Mařeničky a PP Noldenteich). Žádné MZCHÚ nebylo zrušeno. Drobným problémem do budoucna zůstává fakt, že ačkoli bylo provedeno geodetické zaměření, nebyl v některých případech, kdy do MZCHÚ zasahuje jen část pozemku, vyhotoven geometrický plán, který by umožňoval rozdělení pozemku a případné odkoupení příslušné části ležící v MZCHÚ (PP Rašeliniště Mařeničky).

24

Vyhlášená MZCHÚ reprezentativně zachycují nejhodnotnější lokality s výskytem cenných lesních i nelesních společenstev a lokality soustředěného výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V rámci MZCHÚ je chráněno několik významných lokalit neživé přírody, ale vzhledem k jejich množství v CHKO a různorodosti lze do budoucna uvažovat ještě o vyhlášení menšího počtu dalších MZCHÚ geologického charakteru, případně o vyhlášení dalších menších lokalit s druhově bohatými společenstvy a výskytem zvláště chráněných druhů.

3.4. Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území, která vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Na základě směrnice o ptácích jsou vyhlašovány ptačí oblasti – PO (v anglickém originále Special Protection Areas – SPA) a podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (v anglickém originále Sites of Community Importance – SCI). Dohromady ptačí oblasti a evropsky významné lokality tvoří soustavu chráněných území Natura 2000. 3.4.1. Evropsky významné lokality Evropsky významné lokality (EVL) v ČR jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 Sb. ve znění novelizace ze dne 3. 11. 2009 (NV č. 371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit. V CHKO Lužické hory je takto vymezeno 12 EVL (viz tab. č. 3, podrobná specifikace stanovených EVL je v příloze č. 7.). Na navrhování EVL se podílela Správa CHKO Lužické hory ve snaze vybrat z ochranářského pohledu ty nejhodnotnější lokality. Většina vybraných lokalit je součástí stávajících MZCHÚ, I. a II. zóny CHKO a regionálních biocenter ÚSES. K doplnění národního seznamu připravila Správa CHKO Lužické hory návrhy dalších 3 EVL (Klučky, Brazilka–Luž, Hvozd–Hochwald), které však nebyly vybrány. K hranici CHKO Lužické hory bezprostředně přiléhá na území Německa lokalita SCI „Hochlagen des Zittauer Gebirges“. Tab. č. 3: Přehled evropsky významných lokalit v CHKO Lužické hory Kód a jméno lokality Rozloha ha Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště (na území soustavy Natura 2000 a druhy chráněné EU CHKO) (*hvězdička označuje prioritní stanoviště a druhy) CZ0420082 Studenec

CZ0420083

846,23

8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rozsáhlý komplex lesních porostů na čedičových kopcích s velkým podílem porostů relativně přirozeného druhového složení, mozaika společenstev květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), suťové lesy (L4), s rozsáhlými plochami volných suťových polí. Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví pro zachování biotopů jako dostačující. 61,09

6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří

25

Spravedlnost-Chřibská

(Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Biotopově je oblast značně různorodá, na vrchu Spravedlnost a v jeho nejbližším okolí převažují pestrá lesní společenstva charakteru květnatých bučin a suťových lesů s bohatým bylinným podrostem. Ve východní části se nacházejí četná lesní prameniště. Bezlesí je tvořeno převážně mezofilními loukami (T1.1), ve vlhčích částech (zvláště PR Marschnerova louka) vlhkými pcháčovými loukami (T1.5). Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví pro zachování biotopů jako dostačující. Obhospodařování luk je zajištěno pomocí agroenviromentálních programů, nebezpečím je možné šíření dřevin a ruderálních druhů na neudržovaných plochách. Nejcennější plochy luk jsou udržovány pomocí dotačních programů MŽP. Potenciální konflikty spočívají v překryvu lokality s Ptačí oblastí Labské pískovce – z důvodu ochranných podmínek chřástala polního je nutný posun seče do pozdějšího termínu. 338,25 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu CZ0420507 Magnopotamion nebo Hydrocharition Údolí Chřibské Kamenice 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Komplex lesních porostů, z větší části kulturních. Na části lokality relativně přirozené lesní porosty charakteru acidofilních bučin, květnatých bučin a suťových lesů, včetně rozsáhlých ploch primárního bezlesí (suťová pole). Významnou složkou EVL jsou typicky vyvinuté mokřadní biotopy – lesní rašelinná prameniště, přechodová rašeliniště a litorální porosty Jedlovských rybníků. Největším problémem je značný podíl kulturních lesních porostů. V případě Jedlovských rybníků je nutné zajištění trvalé vodní hladiny (poškození hrází Jedlovských rybníků v roce 2003, a především po povodních v roce 2010). CZ0420520 626,52 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých Lužickohorské bučiny svahů 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Nejrozsáhlejší komplex bučin (převážně acidofilních, z menší části květnatých s přechody do suťových lesů) na území Lužických hor. Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví pro zachování biotopů jako dostačující. CZ0423507 185,63 1106 losos atlantský (Salmo salar) Horní Kamenice 1355 vydra říční (Lutra lutra) Významný vodní tok, přirozené úseky se střídají s regulovanými.

26

CZ0423652 Chřibská – kostel CZ0424031 České Švýcarsko

CZ0510508 Klíč

CZ0510509 Jezevčí vrch

Stabilní populace vydry říční, losos atlantský se vyskytuje jen v úseku mimo CHKO Lužické hory, jeho migraci na území CHKO LH brání neprůchodné stupně v České Kamenici. Aktuálně největší zátěží jsou opravy objektů v korytě a jeho blízkosti po povodni v roce 2010, dále znečištění splaškovými vodami z Kytlic, Falknova a Mlýnů (absence kanalizace a ČOV). Migraci ztěžuje několik menších stupňů na území CHKO LH. 0,06 1324 netopýr velký (Myotis myotis) Významná a stabilní populace netopýra velkého na půdě a věži kostela, problémy nezaznamenány. 10626,91 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 4030 Evropská suchá vřesoviště 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) 1421 vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) 1106 losos atlantský (Salmo salar) 1355 vydra říční (Lutra lutra) Rozsáhlá lokalita ležící převážně na území sousedního NP České Švýcarsko, na území CHKO Lužické hory zasahuje jen okrajově, předměty ochrany EVL se nacházejí převážně mimo území CHKO Lužické hory. 322,83 4030 - Evropská suchá vřesoviště 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8150 - Středoevropské silikátové sutě 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9110 - Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Komplex lesních porostů, z větší části kulturních. Na části lokality lesní porosty relativně přirozeného charakteru acidofilních bučin, popř. květnatých bučin a acidofilních doubrav. Mimořádná hodnota lokality spočívá především ve velkém rozsahu primárního bezlesí a extrémní svažitosti, včetně reliktních prvků. Obecně největším problémem je značný podíl kulturních lesních porostů. Na okrajích EVL se vyskytují poměrně druhově bohaté mezofilní ovsíkové trávníky (T1.1). Obhospodařování luk je zajištěno pomocí agroenviromentálních programů, nebezpečím je možné šíření dřevin a ruderálních druhů na neudržovaných plochách. 96,00 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích

27

CZ0513249 Prácheň Zicht

Mozaika kvalitních lesních porostů přirozeného druhového složení: květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), suťové lesy (L4) na znělcové kupě. Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví pro zachování biotopů jako dostačující. 2,08 1166 čolek velký (Triturus cristatus)

Mokřad se stabilní populací čolka velkého, pro podporu populace byly v letech 2006 a 2008 již značně zazemněné tůně regenerovány, v roce 2007 v blízkosti EVL vybudovány nové tůně. V roce 2012 byla zjištěna a následně zredukována obsádka karasa stříbřitého (viz kap. 3.9.2) CZ0513509 Svitávka 10,12 1096 mihule potoční (Lampetra planeri) Významný vodní tok, přirozené úseky se střídají s regulovanými. Stabilní populace mihule potoční vázaná na náplavy sedimentů v přirozených úsecích toku. Obecným problémem je velký podíl regulovaných úseků procházejících zástavbou a eutrofizace vody z důvodu absence kanalizace a ČOV. Aktuálně největší zátěží jsou opravy objektů v korytě a jeho blízkosti po povodni v roce 2010. Problémem jsou i migrační překážky (stupeň Krompach, obtokové koryto Kunratických rybníků a stupeň v Kunraticích u Cvikova), které jsou v řešení, dále menší stupeň v Mařeničkách. CZ0514041 Suchý vrch – 187,75 4030 Evropská suchá vřesoviště Naděje 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 1308 netopýr černý Barbastella barbastellus 1323 netopýr velkouchý Myotis bechsteinii Plošně převažují porosty acidofilních bučin, k nim přistupují druhově bohatší květnaté bučiny a suťové lesy, otevřené suťové plochy. Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví pro zachování biotopů jako dostačující. Na části EVL rostou smrkové kultury. Populace netopýrů jsou vitální a stabilní. 3.4.2. Ptačí oblast Labské pískovce Na území CHKO Lužické hory zasahuje (do jeho severozápadní části mezi obcemi Chřibská, Rybniště, Krásná Lípa, Kyjov a Doubice) ptačí oblast Labské pískovce. Největší část leží na území CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko. Část ptačí oblasti na území CHKO Lužické hory je významná především pro chřástala polního, který žije v životaschopných populacích západně od Krásné Lípy, další lokality se nacházejí v okolí Chřibské, Doubice a Rybniště. Ostatní druhy, které jsou předměty ochrany PO, se vyskytují zejména v rozsáhlých lesnatých a skalnatých oblastech na území CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko. Početnost chřástala na území CHKO v průběhu let zanačně kolísá, důvody nejsou přesně známy. Buď se jedná o přirozenou oscilaci v rámci populace, a nebo o příliš intenzivní hospodaření, neumožňující chřástalovi úspěšné vyhnízdění. Využití dotačního titulu zaměřeného na ochranu hnízdiště chřástala na území CHKO je nízké, aktuálně je využíváno v rámci PO na některé louky u Dolní Chřibské (dále i na několik menších lokalit mimo PO). Plochy lučních porostů v PO jsou z pohledu chřástala stabilní, nebezpečí představuje zarůstání, přeměna luk na intenzivní pastviny, výstavba a zalesňování. Dalším negativním faktorem je přímé rušení člověkem a predace domácími zvířaty v blízkosti sídel (zejména lokality v okolí Krásné Lípy). V rámci ochrany tohoto evropsky významného druhu je nutno

28

zachovat dostatek vhodných biotopů pro hnízdění, sledovat lokality a zajistit posun seče po 15. 8. a vhodný způsob jejího provedení (od středu k okrajům). V případě pastvin zajistit oplocení podmáčených míst. Dále je nutné také regulovat vysoké stavy predátorů (lišek, divokých prasat). CZ0421006 – Labské pískovce Rozloha: 35479.9802 ha Vyhlášení: nařízení Vlády č. 605/2004 Sb. ze dne 27. 10. 2004 Předmět ochrany (druhy přílohy I směrnice o ptácích a druhy podle článku 4.2, pro které je oblast vyhlášena): • chřástal polní Crex crex • datel černý Dryocopus martius • sokol stěhovavý Falco peregrinus • výr velký Bubo bubo K hranici CHKO Lužické hory bezprostředně přiléhá na území Německa lokalita SPA Zittauer Gebirge.

3.5. Památné stromy V současné době je v CHKO Lužické hory vyhlášeno 12 objektů památný strom (celkem 18 jedinců) – z toho 10 solitérních památných stromů (3 tisy červené, 5 lip srdčitých, 1 dub letní a 1 borovice lesní) a 2 skupiny památných stromů (6 ks pod hřbitovem v Chřibské a 2 buky lesní na Zeleném vršku v České Kamenici) Základní údaje o památných stromech jsou v tab. č. 4. Nejvýznačnějšími a bezesporu nejcennějšími stromy jsou tisy na Krompachu. Nejstarší z nich (kód ÚSOP 102218) je chráněn již od roku 1954. V roce 2008 byl vypracován posudek: „Zhodnocení zdravotního stavu 16 ks památných stromů a návrh péče o ně v budoucích letech” (Ždárský, 2008). Do hodnocení nebyly zahrnuty dva památné stromy - borovice lesní v Mařenicích a lípa srdčitá u kapličky v Kamenickém Šenově, jejichž zdravotní stav je velmi dobrý. U ostatních stromů odborný posudek konstatoval, že jejich zdravotní stav je uspokojivý a odpovídá jejich stáří. Pouze dva stromy vykazovaly silnou statickou labilitu s možností zlomu či vývratu. Jsou to lípa srdčitá v Drnovci, u které byl navržen silný redukční řez a torzo lípy srdčité ve Skupině památných stromů pod hřbitovem v Dolní Chřibské. Tento strom se při silné vichřici v roce 2005 zlomil a zůstalo z něj pouhé torzo s výmladky na kmeni. Dnes není tento strom nijak nebezpečný pro své okolí a může být (resp. měl by být) jako cenný biotop pro mnoho jiných živých organismů na stanovišti ponechán. U ostatních stromů byly navrženy specifické řezy a instalace vazeb. Reinstalace vazeb byla navržena u tisů na Krompachu. Tento posudek byl ještě pracovně oponován pracovníky AOPK ČR – dendrology a poté připraven návrh opatření z Programu péče o krajinu (PPK). V roce 2009 a 2010 byla navržená opatření v rámci PPK provedena. 24. května 2010 bouřka spojená s tornádu podobným jevem „downburst“ silně poškodila památnou Lípu v Trávníku. Došlo k poškození jedné spodní vazby a koruna stromu byla silně prolámaná. Po tomto poškození byla koruna stromu ošetřena odborným řezem a provedena reinstalace vazeb. Strom však plně neregeneroval a uschla celá pravá část koruny. Ve spodní části kmene se objevila rozsáhlá dutina a ve kmeni trhlina. 19. září 2012 byl zdravotní stav stromu opět posouzen za účasti pracovníků AOPK ČR a navržen redukční řez pravé suché části koruny na výšku 10 m a levé (živé) části na výšku cca 11,5 m (nad horním rozvětvením živých větví). Při realizaci tohoto nutného opatření (strom byl značně nestabilní) došlo k rozpadu celého stromu. Zdravotní stav památných stromů odpovídá jejich věku a charakteru. Je pravidelně sledován a v případě potřeby jsou prováděny odborné zásahy, např. zdravotní a

29

bezpečnostní řezy, instalace korunových vázání a ošetřování dutin. Péče je realizována z prostředků PPK a realizují ji arboristé. V CHKO Lužické hory jsou další stromy, které by svými charakteristikami (druhem, stářím, vzrůstem či krajinotvorným působením) mohly být vyhlášeny jako památné. Správa CHKO Lužické hory eviduje cca 15 takových stromů a 2 aleje (Střelnice v Chřibské a Křížová cesta ve Cvikově). Při vyhlašování památných stromů je třeba důkladně zhodnotit jejich ekologický, estetický a historický význam, posoudit možná „rizika” přítomnosti stromu na stanovišti, jeho biologické a statické poměry a možnosti jeho vývoje. V minulosti byla zrušena ochrana památného stromu Javoru v Mařenicích, kde došlo v roce 2000 k jeho rozpadu a jasanu ztepilého ve Skupině památných stromů v Chřibské v roce 2006 z důvodu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v bezprostředním okolí stromu v důsledku narušení statiky stromu (malá zbytková stěna dutého kmene, v roce 2006). U Lípy v Trávníku bylo zahájeno správní řízení dne 19. 3. 2013 o zrušení ochrany stromu z důvodu rozpadu stromu.

30

Tab. č. 4: Památné stromy Čís. 1 2 3 4 5

Kód Název ÚSOP 102107 Lípa na Sedle 102218 Tis v Krompachu 102190 Tis v Krompachu Tis v Krompachu v 102217 louce Borovice v 102216 Mařenicích

Počet Vyhlásil (ks) lípa srdčitá 1 Správa CHKO Lužické hory tis červený 1 ONV Česká Lípa tis červený 1 ONV Česká Lípa Druh

tis červený borovice lesní

Datum Katastrální území vyhlášení 26.11.1998 Dolní Chřibská 12.1.1989 Krompach 12.1.1989 Krompach

2258/2 370/1 347/1

Obvod (cm) 478 462 251

Výška (m) 17 11,2 10,7

Parcela

1 ONV Česká Lípa

12.1.1989 Krompach

274/1

308

12,5

1 ONV Česká Lípa

12.1.1989 Mařenice

1234

274

22

Zdravotní stav dobrý dobrý dobrý dobrý výborný silně poškozený silně poškozený

6

102094 Schabestielova lípa

lípa srdčitá

1 Správa CHKO Lužické hory

29.11.2000 Krásné Pole u Chřibské 318

510

14

7 8 9

102170 Lípa v Drnovci 102172 Lípa u kapličky 102095 Dub u Svobodů Skupina stromů pod 102096/1 hřbitovem Skupina stromů pod 102096/2 hřbitovem Skupina stromů pod 102096/3 hřbitovem Skupina stromů pod 102096/4 hřbitovem Skupina stromů pod 102096/5 hřbitovem Skupina stromů pod 102096/6 hřbitovem Buky na Zeleném 102097/1 vršku Buky na Zeleném 102097/1 vršku 102184 Lípa v Trávníku

lípa srdčitá lípa srdčitá dub letní

1 Správa CHKO Lužické hory 1 Správa CHKO Lužické hory 1 Správa CHKO Lužické hory

23.7.2001 Drnovec 27.11.2000 Kamenický Šenov 15.11.2000 Falknov

28/1 2004/1 69/1

442 474 450

14 21 24

dub letní

1 Správa CHKO Lužické hory

8.12.2000 Chřibská

1062/8

425

27

výborný

dub letní

1 Správa CHKO Lužické hory

8.12.2000 Chřibská

1062/8

377

28

lípa srdčitá

1 Správa CHKO Lužické hory

8.12.2000 Chřibská

1062/8

413

9

výborný torzo kmene s výmladky

javor mléč

1 Správa CHKO Lužické hory

8.12.2000 Chřibská

1062/8

298

29

dobrý

javor klen jasan ztepilý

1 Správa CHKO Lužické hory

8.12.2000 Chřibská

1062/8

422

28

1 Správa CHKO Lužické hory

8.12.2000 Chřibská

1062/8

357

19

dobrý silně poškozený

buk lesní

1 Správa CHKO Lužické hory

4.12.2000 Česká Kamenice

1344/5

376

31

výborný

buk lesní lípa srdčitá

1 Správa CHKO Lužické hory 1 Správa CHKO Lužické hory

4.12.2000 Česká Kamenice 26.8.1998 Trávník u Cvikova

1344/5 136/1

450 (538)*

29,5 (29)*

výborný rozpadlý

10 11 12 13 14 15 16 17 18

* Údaje dle měření v roce 2009.

31

výborný výborný

Mimolesní zeleň Mimolesní zeleň v CHKO Lužické hory vytváří různorodé prvky např. solitérní stromy, skupiny stromů ve volné krajině, remízky, meze se stromy a keři, aleje, lesíky, parky, zahrady, břehové porosty vodních ploch a toků, porosty náletových dřevin na okrajích lesů a podél komunikací, zeleň v zastavěné části měst a obcí. Tyto prvky svou různorodou skladbou, barevností a proměnlivostí v ročních obdobích spoluvytvářejí krajinu Lužických hor. Stav a charakter mimolesní zeleně je výsledkem činnosti člověka v krajině. Rozložení mimolesní zeleně v krajině se postupně vyvíjelo v souvislosti se zemědělským obhospodařováním. Svou hospodářkou činností v minulosti člověk mimolesní zeleň vytlačil na místa, která nebylo možné efektivně využít k hospodářské činnosti (meze, lesíky na kamenitém podloží apod.) nebo na místa, kde mimolesní zeleň plnila nezbytnou a užitečnou úlohu pro stabilitu krajiny a životního prostředí (např. břehové porosty). Později při zemědělské velkovýrobě byly postupně scelovány zemědělské pozemky ve velké lány a mimolesní zeleň byla často zcela odstraněna. Jen plochy pro zemědělskou velkovýrobu nevhodné byly ponechány ladem, zarostly nálety dřevin a po desetiletích přirozeného vývoje se na nich vyvinul ekologicky i esteticky hodnotný porost dřevin (lesní okraje, meze, úvaly). S útlumem zemědělství na konci minulého století se mimolesní zeleň rozšířila i na další neobhospodařované pozemky. Dnešní zemědělská činnost v krajině Lužických hor je zaměřená převážně na její údržbu, tj. uchování všech jejích ekologických i estetických funkcí a krajinného rázu. V současné době sílí požadavky na kácení mimolesní zeleně. Z hlediska ekologického a krajinotvorného se však často jedná o dnes již velmi cenné prvky mimolesní zeleně (lesní okraje, břehové porosty, solitérní stromy, skupiny dřevin). Zeleň v intravilánech měst a obcí V důsledku nárůstu relativně častých extrémních klimatických výkyvů v posledních letech je patrný nárůst kácení dřevin rostoucích mimo les především v intravilánech obcí. Kácení dřevin dle zákona povolují městské a obecní úřady. Na úřadech jsou vedeny přehledy pozemků (ve vlastnictví města či obce) vhodných pro náhradní výsadbu. Těchto pozemků je velmi málo a neumožňuje to dostatečně využívat nástroje ukládání náhradních výsadeb za pokácené dřeviny daného zákonem. Při povolování kácení dřevin rostoucích mimo les spolupracují městské a obecní úřady se Správou CHKO Lužické hory. Spolupráce se zaměřuje hlavně na sledování zdravotního stavu a vývoje významných stromů, alejí a stromořadí v krajině, Správa CHKO poskytuje odborné konzultace pro obce a občany. V rámci programu Péče o krajinu ošetřuje významné stromy, stromořadí a aleje či vysazuje nové. Ve městech a obcích jsou sice vysazovány nové stromy a aleje, ale celková koncepce rozvoje a údržby zeleně v intravilánech měst a obcí chybí. Zpracování generelů zeleně by vytvořilo efektivní nástroj pro její správu a údržbu. Vlastníci pozemků pečují o stromy většinou nahodile a bez odborných znalostí. Často provádějí neodborné zásahy v korunách stromů, přistupují k velkým redukčním ořezům tzv. „na hlavu”, kdy z původního stromu zůstane nevzhledné torzo (často pouze kmene). Tím poškozují stabilitu stromů, způsobují jejich zásadní a trvalá poškození stromů, výrazně snižují jejich vitalitu a perspektivu dalšího růstu. Za poslední desetiletí došlo k výraznému posunu v oblasti péče o zeleň po odborné stránce. V CHKO Lužické hory již pracuje řada arboristických firem i živnostníků, kteří mají odborné znalosti a praxi. Stále ovšem (zejména pro soukromé osoby) péči o stromy vykonávají i lidé bez potřebného odborného vzdělání, kteří svými neodbornými zásahy působí škodu na mimolesní zeleni. Dřeviny představují charakteristickou součást intravilánů měst a obcí, spoluutvářejí jejich obraz, ovlivňují jejich mikroklimatický režim, hygienické podmínky, obytnost i rekreační hodnotu stejně jako jejich biologickou i estetickou hodnotu. Jejich funkčnost závisí na jejich umístění, prostorovém uspořádání v území, druhové, věkové skladbě výškové struktuře i množství. Dřeviny podmínky okolního prostředí nejen ovlivňují, ale jsou jím i ovlivňovány. V

32

člověkem silně pozměněném prostředí intravilánů měst a obcí jsou však cizím prvkem. Cizím ne pro to, že by sem nepatřili, ale naopak člověk je zde právě pro jejich vlastnosti spoluutváření jeho životního prostředí potřebuje. Cizí jsou zde proto, že se zde setkávají s množstvím stresových vlivů na jejichž intenzitu či přítomnost nebyly v průběhu svého vývoje přizpůsobené. Aby v tomto člověkem pozměněném prostředí plnili svoji úlohu potřebují péči člověka. A aby tato péče byla efektivní je potřeba pochopit vliv jednotlivých stresových vlivů na průběh životních procesů dřevin a tento vliv zohlednit v návrhu péče o dřeviny i městskou zeleň jako celek. Při hodnocení dřevin, návrhu péče a případně povolování kácení v intravilánech je také nutné zohlednit „rizika” přítomnosti dřeviny na konkrétním stanovišti, její biologické a statické poměry, možnosti jejího vývoje a navrhnou opatření směřující ke zlepšení podmínek pro růst dřeviny či pro stabilizaci zjištěných defektů a v případně nutnosti skácení dřeviny, zvážit možnost a nutnost uložení náhradní výsadby na daném či na jiném stanovišti. K zajištění odborné péče o dřeviny rostoucí mimo les, ke zkvalitnění prováděných prací, zajištění porovnatelnosti výstupů a sjednocení termínů v komunikaci (např. mezi projektanty, úřady, odbornými institucemi a občany) vznikají od roku 2010 ve spolupráci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně Standardy řady A (Arboristické standardy). Již byl zveřejněn standard Řez stromů, v současnosti je před schválením standard Výsadba stromů a pracuje se na dalších standardech řady A: Ochrana stromů při stavební činnosti, Kácení stromů, Výsadba a řez keřů, Ochrana stromů před úderem blesku, Hodnocení stromů.

3.6. Rostlinná společenstva Následující přehled vegetace Lužických hor je zpracován dle Katalogu biotopů ČR (Chytrý a kol. 2010). Podkladem ke zpracování byly výsledky mapování přírodních stanovišť v letech 2001–2003 a jejich aktualizace v následujících letech, rozlohy všech identifikovaných biotopů v území, včetně okrajových a netypických, jsou uvedeny v tab. č. 5, odfiltrovány jsou jen jednoznačné mapovací chyby. Plošné zastoupení nepřírodních biotopů (řada X) neodráží skutečný stav, na dalších 2280 ha nebyly tyto biotopy vymapovány. Tab. č. 5. Zastoupení a rozloha biotopů v CHKO LH Biotop K1 K3 L1 L10.1 L10.2 L2.2 L2.2A L2.2B L3.1 L4 L5.1 L5.4 L7.1 L7.2 L7.3 L8.1A L8.1B L9.2A

L9.2B M1.1 M1.3 M1.4 M1.5 M1.7 M2.1 M5 R1.4 R2.2 R2.3 S1.2 S1.3 S2B S3B T1.1 T1.10 T1.2 T1.3 T1.4

Rozloha [ha] 20,12 26,35 6,57 9,07 0,49 267,12 200,90 249,09 20,29 241,92 784,05 3 366,94 9,45 1,71 420,15 28,33 264,01 20,08

33

294,53 18,20 1,46 0,28 0,48 9,30 2,44 3,69 8,48 3,41 15,31 131,75 1,77 0,21 <0,01 2 373,98 2,96 12,85 462,40 11,16

T1.5 T1.6 T1.9 T2.3B T3.1 T3.4D T4.2 T5.5 T8.2B T8.3 V1F V1G V2C V4A V4B X1 X10 X11 X12 X12A X12B X13 X14 X2 X3 X5 X6 X7 X7A X7B X8 X9A X9B

255,28 119,95 8,74 144,12 0,07 0,49 1,76 8,01 1,00 2,45 20,76 20,61 0,24 1,14 25,11 1 027,66 561,77 57,75 201,19 132,31 58,25 31,03 8,99 542,84 43,99 1 369,38 27,56 553,21 54,44 32,64 8,94 10 918,61 30,91

34

Stručný popis významných, plošně rozsáhlejších nebo častých přírodních biotopů V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Z hlediska výskytu vzácnějších druhů je významnější pouze několik menších lokalit, rybníčků i tůní, které neslouží k intenzivnímu chovu ryb a kde se vyskytuje Potamogeton alpinus. Zbylé vodní plochy obsahují většinou pouze nejběžnější druhy jako Potamogeton natans a Lemna minor. V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Takto je označena pouze malá část Školního rybníku, jedná se o oblast v okolí přítoku do rybníku. Callitriche palustris, Sparganium emersum. V4 Vodní toky Většinou bez významných vodních makrofyt. M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod Dominantním druhem těchto porostů v Lužických horách je Phragmites australis. R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Vzhledem k tomu, že Lužické hory jsou pramennou oblastí, jedná se o poměrně hojný maloplošný biotop. Vyskytující se druhy jsou např. Carex remota, Carex brizoides, vzácněji Carex pendula, Chrysosplenium oppositifolium, Viola palustris, Cardamine amara. R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště Maloplošně se vyskytující porosty nejčastěji v mozaikách. Nejhodnotnější porosty s ostřicí Davallovou (Carex davalliana) se vyskytují v PR Marschnerova louka a PP Louka u Brodských. Obě uvedené lokality jsou mozaikou s T1.5 (pcháčové louky). R2.3 Přechodová rašeliniště Biotop doprovázející často lesní prameniště, tato stanoviště bývají ve velké míře zanedbatelných rozloh. Kvalitnější porosty se vyskytují na vtocích do extenzivně obhospodařovaných nádrží (Hraniční rybník, Naděje, Noldenteich, Jedlovské rybníky), ze zastoupených druhů lze uvést např. Carex echinata, Drosera rotundifolia, Eriophorum vaginatum, E. angustifolium, Viola palustris. Dále v bývalém lomu na Jedlové (Drosera rotundifolia, Ledum palustre). Reprezentativní porosty svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis jsou zastoupeny např. v PP Rašeliniště Mařeničky a na nedaleké lokalitě v PP U Rozmoklé žáby. S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Ať už se jedná o výchozy čedičů, suťová pole nebo pískovce, většinou jde o vegetaci spíše sporadickou. Vyskytují se např. Gymnocarpium dryopteris, Cystopteris fragilis, Calluna vulgaris, Asplenium trichomanes, A. septentrionalis, Calamagrostis arundinacea, Polypodium vulgare, ze vzácných druhů pak Allium schoenoprasum subsp. alpinum, Aster alpinus, Woodsia ilvensis. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Nejčastěji mapovaný nelesní přírodní biotop většinou nižší reprezentativnosti. Často se jedná o bývalá pole, která byla převedena na travní porost (TP). Kosení těchto pozemků, které probíhá za přispění zemědělských dotací, probíhá poměrně pozdě (červenec), někdy jsou louky posečeny pouze jednou, což se negativně odráží na jejich druhové skladbě. Zachovalé luční typy odpovídají as. Trifolio-Festucetum rubrae, někdy s výraznějším zastoupením indikátorů svazu Violion caninae. Vedle Festuca rubra se dominantně uplatňuje i Agrostis capillaris, někdy i Holcus mollis, dále přistupují Anthoxanthum odoratum, Dactylis glomerata, Alopecurus pratensis, Phleum pratense, Trisetum flavescens. Bylinná složka

35

bývá většinou chudá druhově i kvantitativně uveďme např. Galium album, Leucanthemum vulgare, Lotus corniculatus, Campanula patula, Crepis biennis, Knautia arvensis. T1.3 Poháňkové pastviny Většinou se jedná o nevyhraněné porosty s nižší reprezentativností. Častá je přechodovost k jiným biotopům dle intenzity prováděné pastvy. U extenzivněji obhospodařovaných porostů je to především T1.1, případně T2.3B u intenzivně prováděné pasty pak X5. Pastva skotu je na mnohých plochách v posledních letech prováděna velice intenzivním způsobem, dochází tak k eutrofizaci porostů. Z diagnostických druhů bývají zastoupeny Alchemilla sp., Agrostis stolonifera, Anthoxanthum odoratum, Trifolium repens, Taraxacum sect. Ruderalia, Plantago major, Prunella vulgaris, Phleum pratense, Lolium perenne, Cynosurus cristatus. T1.5 Pcháčové louky Společně s následujícím biotopem se jedná o poměrně hojný luční biotop, jeho význam spočívá především ve výskytu vstavačovitých rostlin na území Lužických hor. Lokality s největšími populacemi (tisíce jedinců) jsou např. v Arnultovicích u střelnice, kde se vyskytují prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), ale i jejich kříženec prstnatec Braunův (Dactylorhiza x braunii) a v Kunraticích u Cvikova Dactylorhiza majalis. Společenstva sv. Calthion pro Lužické hory fytocenologicky zpracovala BALÁTOVÁTULÁČKOVÁ (1997). Z podsvazu Calthenion uvádí následující asociace: Crepido-Juncetum acutiflori, Scirpetum sylvatici, Scirpo-Caricetum brizoidis, Angelico-Cirsietum palustris, Polygono-Cirsietum palustris, Deschampsio-Cirsietum heterophylli, Angelico-Cirsietum oleracei. Při absenci hospodaření přechází pcháčové louky do společenstev tužebníkových lad. T1.6 Vlhká tužebníková lada Tužebníková lada jsou v území vzácnější než předchozí biotop, vyskytují se většinou na místech více zvodnělých a delší dobu nekosených. Druhově se jedná o výrazně chudší biotop než v předchozím případě. Převládajícím druhem (mnohdy monodominantním) bývá tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) nebo vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Často se vyskytují v mozaice s pcháčovými loukami. T2.3B Podhorské a horské smilkové trávníky V naprosté většině případů jde o porosty s nízkou reprezentativností a přechodem k mezofilním loukám. Pro Lužické hory je typickým představitelem biotopu T2.3B krátkostébelný trávník. Hlavní složku tvoří s proměnlivým zastoupením Agrostis capillaris, Festuca rubra a Holcus mollis, další trávy bývají zastoupeny s nižší pokryvností a spíše nepravidelně. Z bylin je hojné Hypericum maculatum, nepříliš početný doprovod tvoří především Campanula rotundifolia a Veronica chamaedrys, místy též Dianthus deltoides, Galium saxatile a Potentilla erecta. Tyto porosty jsou velkoplošně rozšířeny a jejich kvalita je značně proměnlivá. V krajním případě představují téměř monocenózy Agrostis capillaris a Holcus mollis, zpravidla jde však o mozaiky dílčích typů této jednotky. Poměrně časté jsou i porosty ± odpovídající as. Hyperico-Polygaletum. Jsou druhově bohatší, s hojnou Nardus stricta, dále s Avenella flexuosa, Briza media, Campanula rotundifolia, Carex pilulifera, Festuca rubra, Galium saxatile, Potentilla erecta, Viola canina, místy i Dianthus deltoides, Polygala vulgaris, Thymus pulegioides. Třetím typem jsou vlhké smilkové trávníky as. NardoJuncetum squarrosi. Nejrozsáhleji vyvinuty jsou na Brazilce, kde vytvářejí specifickou variantu s Calluna vulgaris. T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd

36

Zaznamenány maloplošně, nejedná se o typická společenstva svazu Hyperico perforatiScleranthion perennis. Z diagnostických druhů jsou časté Hieracium pilosella, Dianthus deltoides, Thymus pulegioides, Rumex acetosella, Euphorbia cyparissias. L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy Jedná se o jeden z nejčastějších lesních biotopů. Porosty jsou velmi různorodé, a to jak plošného, tak i liniového charakteru. Většinu porostů v Lužických horách lze přiřadit k asociaci Arunco silvestris-Alnetum glutinosae (Crepis paludosa, Chaerophylum hirsutum, Senecio fuchsii, Athyrium filix-femina, Primula elatior), časté jsou i jaseniny Carici remotaeFraxinetum (Carex remota, Chrysosplenium oppositifolium, Cardamine amara, Galeobdolon luteum agg., Lysimachia nemorum), některé porosty jsou blízké i asociaci Piceo-Alnetum (Equisetum sylvaticum, Caltha palustris, Calamagrostis villosa, Myosotis palustris agg., Viola palustris). V rámci této jednotky jsou časté přechody k uměle vysazeným podmáčeným smrčinám, případně se jedná pouze o ovlivnění porostů výsadbou smrku. Hezké olšiny jsou vyvinuty např. mezi Lady a Heřmanicemi na Heřmanickém potoku, nebo na soutoku Hamerského potoku a Svitávky. L4 Suťové lesy Vyskytují se většinou na zazemněných sutích, v roklích nebo prudkých svazích, často přechází v bučiny. Zastoupeny jsou asociace Mercuriali-Fraxinetum a Lunario-Aceretum Dominantními dřevinami jsou Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica méně často Ulmus glabra. V bylinném a keřovém patře jsou zastoupeny např. Lunaria rediviva, Mercurialis perennis, Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, Galeobdolon luteum, Galium odoratum, Geranium robertianum, Ribes uva-crispa. Nejkvalitnější porosty tohoto typu jsou např. v NPR Jezevčí vrch, PR Spravedlnost a na vrchu Sokol. L5.1 Květnaté bučiny Květnaté bučiny na území Lužických hor náležejí k asociacím Dentario enneaphylli-Fagetum, Festuco altissimae-Fagetum a Melico-Fagetum. Z důvodu vysokého podílu hrubého skeletu jsou běžné přechody k suťovým lesům, při přechodech bazaltoidních zvětralin do zvětralin pískovců či fonolitoidů pak mají přechodné postavení k bučinám acidofilním. Z druhů uveďme např. Festuca altissima, Galium odoratum, Galeobdolon spp., Hordelymus europaeus, Mycelis muralis, Paris quadrifolia, Polygonatum verticillatum, Scrophularia nodosa a Viola reichenbachiana. Kvalitní porosty květnatých bučin jsou k vidění např. v NPR Jezevčí vrch, PR Spravedlnost, PR Studenec a PR Vápenka, druhově chudší porosty pak na vrcholu Weberberg. L5.4 Acidofilní bučiny Plošně nejrozsáhlejší přírodní biotop Lužických hor, často byl ovšem nahrazen smrkovými monokulturami. Bylinná vegetace bývá zastoupena pouze několika málo druhy. Velice běžný je výskyt bučin s velmi nízkou pokryvností bylinného patra (tzv. holé bučiny – Fagetum nudum). Druhy vyskytující se v tomto biotopu jsou např. Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, Deschampsia flexuosa, Dryopteris dilatata, Maianthemum bifolium, Luzula luzuloides, Oxalis acetosella, ze zajímavějších druhů se vyskytují Blechnum spicant a Carex sylvatica. Na mnoha lokalitách se prolíná s předešlými dvěmi biotopy. Vyskytuje se plošně na celém území CHKO. Jedná se o biotop, který byl v první vlně mapování mapován asi s největším optimismem, je tedy při aktualizacích hodnocen velice často na hranic mapovatelnosti (W). L7.3 Subkontinentální borové doubravy Porosty vzniklé často činností člověka záměnou za původní bučiny. Dominantní druhy Pinus sylvestris, Quercus petraea, Q. robur, Betula pendula, Sorbus aucuparia, Vaccinium

37

myrtillus, Frangula alnus, Pteridium aquilinum, Avenella flexuosa, Convallaria majalis, Poa nemoralis, Calluna vulgaris. Dub je přirozeně jen přimíšeně či vtroušeně rozšířenou dřevinou, ve stávajících porostech často příměs dubu nahrazuje dřívější podíl buku. L8.1B Boreokontinentální bory, ostatní porosty jsou lokalizovány na pískovcové skalní ostrožny a pískovcové skály, které jsou nedílnou součástí tohoto biotopu. Stromové patro zastupují Pinus sylvestris, Betula pendula, podrost místy dotvářejí keříčkovitá společenstva s Vaccinium vitis-idaea a Vaccinium myrtillus, z dalších druhů lze jmenovat Avenella flexuosa, Calluna vulgaris, Festuca ovina a Pteridium aquilinum. Biotop je často v mozaice s L7.3, případně do něho plynule přechází. Někdy bývá postižen invazí Pinus strobus. L9.2B Podmáčené smrčiny Podmáčené smrčiny jsou nepočetně vyvinuty ve zrašeliněných úžlabinách, někdy s přechody k L2.2, v prosvětlených partiích pak k R2.3. Ve stromovém patře je tak vedle smrku často přítomná olše, v keřové etáži se objevuje Salix aurita, Frangula alnus a Picea abies. Bylinné patro je proměnlivého složení – vedle Equisetum sylvaticum, Viola palustris, Calamagrostis villosa, Carex canescens, Carex rostrata se místy vyskytuje Carex remota, Scirpus sylvaticus, Lysimachia vulgaris, Valeriana dioica aj. V mechovém patře např. Bazzania trilobata. Značný problém je rozlišit méně vyhraněné podmáčené smrčiny od smrčin kulturních, na stanovišti převážně listnatých lesů. Někdy se také jedná o jinak antropicky ovlivněné biotopy, např. o bývalý rybník.

3.7. Významné druhy rostlin Cévnaté rostliny V CHKO Lužické hory bylo v novější době zjištěno 36 zvláště chráněných druhů rostlin (dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) a dalších 36 nechráněných druhů, uvedených v aktuální verzi Červeného seznamu květeny ČR (2012) – viz tab. č. 6. Nezanedbatelnou část tohoto počtu však tvoří druhy vyhynulé, dlouhodobě nezvěstné (pravděpodobně vyhynulé) a nepůvodní. Historicky byl z území Lužických hor udáván výrazně vyšší počet druhů rostlin, do seznamu byly zařazeny pouze údaje do stáří 50 let, starší údaje byly vynechány. Tab. č. 6: Významné druhy rostlin v CHKO Lužické hory Český název

Latinský název

Kriticky ohrožené druhy Hvězdnice Aster alpinus alpská Vratička Botrychium heřmánkolistá matricariifolium Silně ohrožené druhy Jednokvítek Moneses velekvětý uniflora Kapradina Polystichum plevinatá braunii Kapradinka Woodsia skalní ilvensis Kruštík bahenní Epipactis

395 /92

ČS

výskyt v Lužických horách

KO

C1b

pouze skalní stěna PR Klíč

KO

C1t

krajnice a příkop silnice u PR Vápenka

SO

C2b

n

SO

C2r

n

SO

C2r

SO

C2t

Tolštejn, dále udávána ze Spravedlnosti, Klíče a Javoru – současný výskyt nutno prověřit PR Marschnerova louka

38

pozn.

Leknín bělostný Okrotice červená Rdest alpský Rosnatka okrouhlolistá Smil písečný Tis červený

palustris Nymphaea candida Cephalantera rubra Potamogeton alpinus Drosera rotundifolia Helichrysum arenarium Taxus baccata

Vláskatec Trichomanes tajemný speciosum Všivec mokřadní Pedicularis sylvatica Ohrožené druhy Árón plamatý Arum maculatum Bledule jarní Leucojum vernum Ďáblík bahenní Calla palustris Hadilka obecná Ophioglossum vulgatum Klikva bahenní Oxycoccus palustris Koprník Meum štětinolistý athamanticum Lilie zlatohlavá Lilium martagon Měsíčnice Lunaria vytrvalá rediviva Oměj Aconitum šalamounek plicatum Pérovník pštrosí Matteucia struthiopteris Pětiprstka Gymnadenia žežulník conopsea Prha chlumní Arnica montana Prstnatec Dactylorhiza Fuchsův fuchsii Prstnatec Dactylorhiza májový majalis Rojovník Ledum bahenní palustre Sněženka Galanthus předjarní nivalis Tařice skalní Aurinia saxatilis Ostřice Carex

SO

C1b

?

SO

C2b

n

SO

C2b

SO

C3

SO

C2b

SO

C3

SO

C2r

SO

C2t

PP Brazilka, louka pod hřbitovem v Kunraticích u České Kamenice

O

C3

PP Líska

O

C3

Krompach, Heřmanice v Podještědí

O O

C3 C2b

Rybniště u PR Vápenka

O

celkem běžný druh, Naděje, PP Brazilka, Hraniční rybník, nově budované tůně PP U Rozmoklé žáby, PP Brazilka, lom na Jedlové, PP Noldenteich Čtyřdomí (Mařenice) – jediná známá lokalita v CHKO roztroušeně v lesích, starší jedinci v obcích např. Krompach, Naděje, významnější výskyt Horní Sedlo Chřibský hrádek

!

PP Rašeliniště Mařeničky

O

C3

!

O

C4a

Svor

O

C4a

PP Líska, NPR Jezevčí vrch, PR Spravedlnost

O

C3

Luž

O

? ?

O

C2t

O

C3

O

C4a

Nová Huť, PP Brazilka

O

C3

PP Louka u Brodských, PR Marschnerova louka, Kunratice, Arnultovice…. lom Jedlová

O

PR Marschnerova louka

n n

O

C3

?

O

C4a

Tolštejn

O

C2t

louky v Chřibské

39

?

Davallova Vachta trojlistá Vemeník dvoulistý Vranec jedlový Vrba plazivá

davalliana Menyanthes trifoliata Platanthera bifolia Huperzia selago Salix repens

O

C3

PR Marschnerova louka, Rybniště, PP U Rozmoklé žáby

O

C3

O

C3

lom U Koně, PR Klíč

O

C2b

U PP Brazilka, Chřibská – pod hřbitovem

!

Druhy uvedené pouze v Červeném seznamu ČR Bahnička Eleocharis C2b jednoplevá uniglumis Bařička bahenní Triglochin C2t palustris Česnek medvědí Allium ursinum C4a Polevsko Česnek pažitka horská

Allium schoenoprassu m ssp. alpinum Hadí mord nízký Scorzonera humilis Hladýš pruský Laserpitium prutenicum Hlístník hnízdák Neottia nidusavis Hruštička menší Pyrola minor Chlupáček Hieracium oranžový aurantiacum Kyčelnice Dentaria devítilistá enneaphyllos Kyčelnice Dentaria žláznatá glandulosa Jalovec obecný Juniperus communis Jedle bělokorá Abies alba

C4a

Jilm habrolistý Jirnice modrá

Ulmus minor Polemonium caeruleum Valeriana dioica

C4a C3

Staphylea pinnata Kostřava sivá Festuca pallens Mléčivec horský Cicerbita alpina Mochna bahenní Potentilla palustris Mokrýš Chrysosplenium vstřícnolistý oppositifolium Orlíček obecný Aquilegia vulgaris Ostřice Carex Hartmannova hartmannii

C3

Kozlík dvoudomý Klokoč zpeřený

n

skalní stěna PR Klíč

C4a

n

C3

n

C4a

n

C3 C3

Nad tábořištěm Naděje

C3

Běžný druh

C3

Hamr –zavlečeno se sazenicemi do lesa

?

C3

? ?

C4a

C3

? louky za dětskou léčebnou Cvikov ?

C4a C4a C4a

Pustý zámek U Jána

C4a

v LH běžný druh

C3 C4a

Trávník, Brazilka, Horní Světlá, Chřibská

40

Ostřice převislá Přeslička luční

Carex pendula Equisetum pratense Přeslička Equisetum největší telmateia Sedmikvítek Trientalis evropský europea Sítina ostrokvětá Juncus acutiflorus Snědek Ornithogalum chocholičnatý umbellatum Starček potoční Tephroseris crispa Suchopýr Eriophorum širolistý latifolium Tavolník Spiraea vrbolistý salicifolia Třtina přehlížená Calamagrostis stricta Zvonečník černý Phyteuma nigrum Žebrovice Blechnum různolistá spicant Žluťucha lesklá Thalictrum lucidum

C4a C3

Nová Huť, Milštejn, olšina U Rozmoklé žáby U silnice ze Sauly na Doubice

C4a C4a

Celkem běžný druh

C3

v LH zcela běžný druh

C3

?

C4a

Nová Huť, Šébr

C3

Okolí Chřibské

C3 C1b

? udávána z PP Brazilka, nutno ověřit

C3

!

C4a

v LH běžný druh

C3

Kunratické domky – zatím jediná lokalita

Vysvětlivky: LH – Lužické hory 395/92 – zvláště chráněné druhy rostlin uvedené v příloze č. II vyhlášky MŽP ČR č. 395/92 Sb. KO – kriticky ohrožené SO – silně ohrožené O – ohrožené) ČS – Červený seznam květeny ČR (3. verze – Grulich 2012) A1 – druhy vyhynulé A2 – druhy nezvěstné C1 – druhy kriticky ohrožené C2 – druhy silně ohrožené C3 – druhy ohrožené C4 – druhy vyžadující další pozornost a – druh blízký ohrožení (pouze C4) r – vzácný druh t – ustupující druh b – kombinace vzácnosti i ústupu Pozn. ? – druhy nepůvodní, zavlečené n – druhy vyhynulé nebo nezvěstné v Lužických horách ! – druhy známé z nedávné doby, nutno prověřit

Houby V CHKO Lužické hory byly zjištěny 2 zvláště chráněné druhy hub (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.) a dalších 29 nechráněných druhů, uvedených v aktuální verzi Červeného seznamu květeny ČR (2012) – viz tab. č. 7. Tab. č. 7: Významné druhy hub zjištěné v CHKO Lužické hory

41

Český název

Latinský název

395 /92

ČS

výskyt v Lužických horách

Kriticky ohrožené druhy Bolinka Camarops KO NT PP U Rozmoklé žáby černohnědá tubulina Ohrožené druhy Holubinka Russula O NT PP U Rozmoklé žáby, chráněna pod jménem olšinná pumila Russula alnetorum Druhy uvedené pouze v Červeném seznamu ČR Helmovka Mycena EN NPR Jezevčí vrch dvojvonná diosma Chřapáč pýřitý Helvella VU NPP Čertova zeď, PR Luž (stopečka pýřitá) macropus Káčovka Biscogniauxia EN NPR Zlatý vrch jeřábová repanda Kozák Leccinum NT PP U Rozmoklé žáby barvoměnný variicolor Kyjanka Clavaria ?EX PP U Rozmoklé žáby zakouřená fumosa Liška Friesova Cantharellus VU NPR Jezevčí vrch friesii Paluška Typhula DD NPR Zlatý vrch rudonohá erythropus Pavučinec Cortinarius VU PP U Rozmoklé žáby blankytný evernius Pavučinec Cortinarius VU PP U Rozmoklé žáby hezoučký bibulus Pavučinec Cortinarius EN PP U Rozmoklé žáby chřapáčovitý helvelloides Pavučinec Cortinarius NT PP U Rozmoklé žáby mokřadní tubarius Psivka obecná Mutinus NT NPR Jezevčí vrch caninus Rosoklihatka Neobulgaria NT PR Luž čirá pura Ryzec lilákový Lactarius NT PP U Rozmoklé žáby lilacinus Ryzec vodnatý Lactarius EN PP U Rozmoklé žáby uvidus Řasnatka Peziza EN NPR Zlatý vrch ježatovýtrusá echinospora Štítovka stinná Pluteus VU NPR Jezevčí vrch umbrosus Vodnička Cudiniella NT PP U Rozmoklé žáby potoční clavus Voskovka Hygrocybe EN PP U Rozmoklé žáby bažinná helobia Voskovka Hygrocybe NT PP U Rozmoklé žáby citrónová chlorophana Voskovka kluzká Hygrocybe EN PP U Rozmoklé žáby irrigata Voskovka Hygrocybe DD PP U Rozmoklé žáby

42

pozn.

kluzkonohá Voskovka ledková Voskovka lišková Voskovka luční Voskovka mírná Voskovka šarlatová Voskovka vosková

glutinipes Hygrocybe nitrata Hygrocybe cantharellus Hygrocybe pratensis Hygrocybe insipida Hygrocybe coccinea Hygrocybe ceracea

CR

PP U Rozmoklé žáby

DD

PP U Rozmoklé žáby

DD

PP U Rozmoklé žáby

DD

PP U Rozmoklé žáby

EN

PP U Rozmoklé žáby

DD

PP U Rozmoklé žáby

Vysvětlivky: ?EX CR EN VU NT DD

? extinct critically endangered endangered vulnerable near threatened data deficient

nezvěstný druh kriticky ohrožený druh ohrožený druh zranitelný druh téměř ohrožený druh druh, o němž jsou nedostatečné údaje (z hlediska jeho ohrožení)

3.8. Významné druhy živočichů Na území CHKO je v současné době potvrzen výskyt 123 zvláště chráněných druhů živočichů (podle kategorizace § 14 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a přílohy č. III této vyhlášky), přičemž v kategorii kriticky ohrožené je zařazeno 16 druhů živočichů, v kategorii silně ohrožené 65 druhů a v kategorii ohrožené 43 druhů. Dále se zde nacházejí další druhy uvedené v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (Farkač et. al. 2005), a v Červeném seznamu obratlovců České republiky (Plesník et. al. 2003). Údaje jsou čerpány z Nálezové databáze ochrany přírody (http://portal.nature.cz), popř. z jiných pramenů. Staré, chybně určené nebo nepravděpodobné údaje (např. v knize Chráněná území ČR Liberecko udávána i ropucha krátkonohá a rak kamenáč), které není možné ověřit, nejsou uvedeny. Dále nejsou uváděny druhy, které byly pozorovány jako ojedinělý nález pouze přechodnou dobu v roce bez bližší souvislosti s přírodou Lužických hor, např. tažní ptáci při přeletu Lužických hor. Vysvětlivky zkratek u jednotlivých druhů: Kategorie dle Červených seznamů: CR: critically endangered (kriticky ohrožený druh) EN: endangered (ohrožený druh) VU: vulnerable (zranitelný druh) NT: near threatened (téměř ohrožený druh) LC: least concern (málo dotčený) DD: data deficient (druh o němž jsou nedostatečné údaje) NE: not evaluated (nevyhodnocený) Další zkratky: mh – mimohnízdní výskyty t - tah (CHKO LH)
- pravděpodobně se již nevyskytující druh na území CHKO

43

výskyt a početnost druhu: + - výskyt vzácný, ojedinělý ++ - druh málo početný, ale pravidelně se vyskytující +++ - na vhodných stanovištích početné populace odhad trendů vývoje populací za posledních cca 10 let (platnost plánu péče) ☺ - rostoucí - klesající 0 - stabilní ? – neznámý

Kriticky ohrožené druhy rak říční (Astacus astacus) – EN/++/ střevlík zlatý (Carabus auratus) – VU/+++/0 střevlík Carabus nitens - VU/
/ mihule potoční (Lampetra planeri) – EN/++/0 skokan ostronosý (Rana arvalis) – EN/+/0 skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) – NT/+++/0 zmije obecná (Vipera berus) – VU/+++/0 jeřáb popelavý (Grus grus) – CR, mh/++/☺ luňák červený (Milvus milvus) – CR, mh/++/0 luňák hnědý (Milvus migrans) – CR, mh/++/0 orel mořský (Haliaeetus albicilla) – CR, mh/++/☺ orlovec říční (Pandion haliaetus) – mh/+/? sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – CR/++/☺ netopýr černý (Barbastella barbastellus) - +++/0 netopýr velký (Myotis myotis) – VU/+++/0 vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) – EN/+++/☺ Silně ohrožené druhy klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) – EN/++/0 modrásek bahenní (Maculinea nausithous) – NT/++/0 vážka běločelá (Leucorrhinia albifrons) – CR/+/0 vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) - VU/++/0 zdobenec (Gnorimus nobilis) - VU/++/0 čolek horský (Mesotriton alpestris) - NT/+++/0 čolek obecný (Lissotriton vulgaris) – LC/+++/0 čolek velký (Triturus cristatus) – EN/+/0 blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - NT/++/0 mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – VU/+/? rosnička zelená (Hyla arborea) - NT/+/? skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) – VU/++/0 skokan štíhlý (Rana dalmatina) – NT/++/ skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus) – NT/++/0 ještěrka obecná (Lacerta agilis) - NT/++/0 ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - NT/+++/0 slepýš křehký (Anguis fragilis) - LC/+++/0 užovka hladká (Coronella austriaca) – VU/+/? bekasina otavní (Gallinago gallinago) – EN/+/?

44

bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) - EN/+/? čáp černý (Ciconia nigra) – VU/++/☺ čírka modrá (Anas querquedula) - CR/+/? drozd cvrčala (Turdus iliacus) - VU/++/0 dřemlík tundrový (Falco columbarius) - /
/? dudek chocholatý (Upupa epops) – EN/mh, t, /+/? holub doupňák (Columba oenas) – VU/++/0 chřástal polní (Crex crex) – VU/++/ chřástal vodní (Rallus aquaticus) - VU/++/0 kalous pustovka (Asio flammeus) – VU/mh, t/+/? kavka obecná (Corvus monedula) – NT/mh/++/0 konipas luční (Motacilla flava) – VU/ t /++/0 kos horský (Turdus torquatus) – EN/+/? krahujec obecný (Accipiter nisus) – VU/++/0 křepelka polní (Coturnix coturnix) - NT/++/ kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – VU/++/0 ledňáček říční (Alcedo atthis) – VU/++/0 lejsek malý (Ficedula parva) – VU/+/? moták pilich (Circus cyaneus) – CR/mh/+/0 ostříž lesní (Falco subbuteo) – EN/++/0 potápka rudokrká (Podiceps grisegena) – EN/mh, t/++/0 skřivan lesní (Lullula arborea) – EN/+/? sova pálená (Tyto alba) – EN/+/? sýc rousný (Aegolius funereus) – VU/++/0 sýček obecný (Athene noctua) – EN/
/0 včelojed lesní (Pernis apivorus) – EN/+/0 volavka bílá (Egretta alba) - mh/+/0 žluva hajní (Oriolus oriolus) - LC/+/0 los evropský (Alces alces) – EN//+/? netopýr severní (Eptesicus nilssonii) - /++/0 netopýr Brandtův (Myotis brandtii) - /++/0 netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) - /++/0 netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) - /++/0 netopýr pestrý (Vespertilio murinus) - DD/++/0 netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus) - DD/++/0 netopýr rezavý (Nyctalus noctula) - /++/0 netopýr řasnatý (Myotis nattereri) - /++/0 netopýr ušatý (Plecotus auritus) - /++/0 netopýr večerní (Eptesicus serotinus) - /++/0 netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) - DD/++/0 netopýr vodní (Myotis daubentonii) - /++/0 netopýr vousatý (Myotis mystacinus) - /++/0 plšík lískový (Muscardinius avellanarius) - /++/0 rejsek horský (Sorex alpinus) – VU/+/? rys ostrovid (Lynx lynx) – EN/+/☺ vydra říční (Lutra lutra) – VU/++/☺ Ohrožené druhy batolec červený (Apatura ilia) ++/0 batolec duhový (Apatura iris) ++/0 bělopásek topolový (Limenitis populi) ++/0 číhalka pospolitá (Atherix ibis) – VU/+/? čmelák Bombus spp. - ++/0 mravenec Formica spp. - ++/0

45

nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) – EN/++/0 otakárek fenyklový (Papilio machaon) - /+++/☺ střevlík polní (Carabus arcensis) - /+/? střevlík nepravidelný (Carabus irregularis) – NT/+/0 střevlík Ullrichův (Carabus ullrichi) - /+/0 střevlík Carabus problematicus - /++/0 svižník polní (Cicindela campestris) - /+++/0 svižník písečný (Cicindela hybrida) -/+++/0 zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) – NT/++/0 zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) /++/0 střevle potoční (Phoxinus phoxinus) – VU/+/ vranka obecná (Cottus gobio) –VU/++/0 ropucha obecná (Bufo bufo) – LC/+++/ užovka obojková (Natrix natrix) - LC /+++/0 bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) - LC/++/0 brkoslav severní (Bombycilla garrulus) - mh /++/0 čáp bílý (Ciconia alba) - NT /++/0 jestřáb lesní (Accipiter gentilis) - VU /++/0 koroptev polní (Perdix perdix) - NT/+/? krkavec velký (Corvus corax) - VU /++/☺ lejsek šedý (Muscicapa striata) – LC/++/0 moták pochop (Circus aeroginosus) – VU, mh /++/0 moudivláček lužní (Remiz pendulinus) - NT/+/? ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) – VU/++/0 potápka malá (Tachybaptus ruficollis) – VU, mh/+/? potápka roháč (Podiceps cristatus) – VU/++/0 rorýs obecný (Apus apus) - /++/0 slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – VU/+/? sluka lesní (Scolopax rusticola) – VU /+/? strakapoud prostřední (Dendrocopus medius) - VU/++/0 ťuhýk obecný (Lanius collurio) – NT/++/0 vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - LC/+++/0 výr velký (Bubo bubo) - EN /++/0 plch velký (Glis glis) - DD/++/0 veverka obecná (Sciurus vulgaris) - NE/+++/0 Ostatní významné druhy bělásek hrachorový (Leptidea sinapis) – VU/++/0 drabčík Lesteva pubescens – VU/+/? lesklice severní (Somatochlora arctica) - EN/+/0 lesklice žlutoskvrnná (Somatochlora flavomaculata) - EN/+/0 modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis) - VU/+/ modrásek lesní (Cyaniris semiargus) - VU/+/0 ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron) - VU/+/0 okáč stříbrooký (Coenonympha tullia) – CR/
/ páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata) – VU/+/0 páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) – VU/++/0 pavučenka dvouzubá (Diplocentria bidentata) – VU/+/? pavučenka nosatá (Nusoncus nasutus) - VU/+/? plachetnatka Zimmermannova (Tenuiphantes zimmermanni) - VU/+/? pýchavkovník červcový (Endomychus coccineus) - VU/+/?

46

šídlatka brvnatá (Lestes barbarus) – VU/++/0 šídlatka tmavá (Lestes dryas) - VU/++/0 šídlo luční (Brachytron pratense) - EN/+/0 šídlo rákosní (Aeshna affinis) - VU/+/0 šídlo sítinné (Aeshna juncea) - VU/++/0 šídlo tmavé (Anax parthenope) - VU/+/0 vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) - VU/++/0 vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) - EN/++/0 vážka jarní (Sympetrum fonscolombii) - EN/++/0 vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum) - EN/+/ vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda) - EN/++/0 vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) - EN/++/0 vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) - CR/+/? vrkoč útlý (Vertigo angustior) - VU/+/? vřetenuška mokřadní (Zygaena trifolii) - CR/+/? závornatka černavá (Clausilia bidentata) - EN/+/? čejka chocholatá (Vanellus vanellus) – VU/++/0 myšice temnopásá (Apodemus agrarius) - /++/0 slunka obecná (Leucaspius delineatus) - CR/+/? strakapoud malý (Dendrocopos minor) - VU/++/0 žluna šedá (Picus canus) - VU/++/0 Výskyt bezobratlých živočichů závisí na zachování vhodných biotopů. Společenstva lesních biotopů jsou ohrožena zejména nevhodným způsobem obhospodařování lesních porostů. Významné a ohrožené lesní druhy bezobratlých jsou ohroženy úbytkem mrtvého dřeva v lese ponechaného k zetlení, ať už se jedná o dřevo stojící (souše, pahýly) nebo vývraty a dřevo ležící (kmeny, větve atp.). Kromě druhů ryze xylofágních či saproxylických jsou na toto prostředí vázány nejrůznější druhy hub a na ně pak další druhy bezobratlých (mycetofágní či saproxylomycetofágní druhy). V důsledku toho se jednotlivé populace stávají izolované a náchylnější k zániku. Dalším problémem lesního hospodaření je stejnověkost, nevhodné druhové zastoupení (monokultury smrku s nedostatečným zastoupením původních listnáčů zejména buku) a prostorová rozrůzněnost porostů. Luční biotopy byly v minulosti negativně ovlivněny chemizací, hnojením, zcelováním pozemků, rozoráváním mezí a v Lužických horách zejména melioracemi. V současné době lze sledovat v důsledku zanedbání péče o louky a pastviny nežádoucí zarůstání krajiny dřevinami nebo ruderálními druhy bylin. Na mnoha jiných místech dochází naopak k intenzivnímu jednorázovému obhospodařování (např. sečení luk v jednom termínu). V takových případech dochází k úbytku bezobratlých vlivem rychlé změny prostředí (ztráta úkrytu, živných rostlin, nektaru, změna mikroklimatických podmínek atd.). Díky těmto vlivům dochází k fragmentaci biotopů a následně tedy i populací druhů otevřené krajiny. U obratlovců hrozí v případě jednorázové rychlé seče (s nasazením více sekaček najednou) ztráty na jedincích, v případě nevhodně zvoleného termínu seče i na hnízdech a mláďatech. Příčiny úbytku populace chřástala polního nejsou zcela jasné, buď se jedná o důsledek současného intenzivního hospodaření či o přirozenou oscilace v početnosti. Velmi ohrožena jsou mokřadní a vodní společenstva bezobratlých i obratlovců, zejména obojživelníků. Obecným problémem je zvyšující se tlak na krajinu a její fragmentace, konkrétně především intenzivnější využívání míst k rozmnožování (rybníky) nebo zánik mokřadů a tůní z důvodu nepovoleného skládkování odpadů, zavážení, odvodňování, zalesňování. Některé vodní nádrže s bohatým výskytem obojživelníků byly poškozeny při povodních 2010 a jsou vypuštěné (Kněžický rybník, rybník U mlýna, Malý Jedlovský rybník). Správa CHKO LH eviduje místa rozmnožování obojživelníků. Na několika místech každoročně zajišťuje odchyt obojživelníků pomocí zábran v oblastech migračních tahů přes frekventované komunikace (viz níže). Pro podporu obojživelníků i jiných vodních organismů

47

byly na mnoha místech vytvořeny nebo obnoveny tůně, které byly následně osídleny (viz kap. 4.5. Vodní hospodářství). U vodních toků je problémem existence migračních překážek (většinou vzdouvací objekty) a velký podíl nevhodných úprav toků včetně toků s výskytem chráněných druhů (více viz kap. 4.5. Vodní hospodářství). Po povodních v roce 2010 se ještě zvýšil tlak ze strany správců toků, správců objektů u toků, obcí i jednotlivých občanů vrátit toky do "původního" upraveného koryta nebo opevňovat i dříve neupravené úseky toků v intravilánu, ale i mimo intravilán. Často probíhá těžba naplavenin, což je problémem v tocích s výskytem mihule potoční. Zvýšené tlaky jsou i na kácení břehových porostů. Problémem je také znečištění toků splaškovými odpadními vodami (více viz kap. 4.7.2. Kanalizace a kvalita povrchových vod). Ohrožením pro vodní živočichy může být i sezónní vysychání toku (střední část Doubického potoka s výskytem raka říčního) nebo nadměrné odběry vody z toku (levostraný přítok Chřibské Kamenice od rybníků na Krásném Poli – rak říční). Správa CHKO Lužické hory má zájem o uchování místních populací všech původních druhů ryb a kruhoústých. Skutečnost je však taková, že v původních populacích přežívají jen rybářsky neobhospodařované druhy, přičemž jejich početnost se místy snižuje nebo kolísá v závislosti na kvalitě biotopu. Rybářsky obhospodařované druhy, v CHKO LH především pstruh obecný potoční - Salmo trutta m. fario, jsou v chovných tocích pravidelně vysazovány a následně opět slovovány a vysazovány do toků lovných (většinou v dvouletém cyklu). Takto není dán prostor k tomu, aby se zde vytvořily lokální populace, vývojem adaptované na místní podmínky (více viz kapitola 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství). Mihule potoční žije v tocích Svitávka, Heřmanický potok, Kněžický potok, Chřibská Kamenice. Příčiny ohrožení jsou úpravy toků s likvidací či těžbou vhodných náplavů a dnového substrátu, úbytek míst s ukládáním jemného sedimentu v důsledku úprav toků, dlouhodobé znečištění toků, přímé zásahy do toku v souvislosti s opravami povodňových škod (opravy stávajícího opevnění, mostů), migrační překážky. Vranka obecná žije v tocích Kněžický potok, Heřmanický potok, Svitávka, Hamerský potok, Rousínovský potok, Doubický potok, Chřibská Kamenice a další. Příčiny ohrožení jsou znečištění toků, úpravy dna, zásahy do toku a migrační překážky. Rak říční se vyskytuje např. na lokalitách Jedlovské rybníky, přehrada Chřibská, rybníčky v Dolním Podluží, rybníčky na Kamenné horce, Tomišák, Dvoják, Chřibská Kamenice a některé přítoky, Doubický potok. Příčiny ohrožení jsou úpravy toků, znečištění toků a vodních ploch, odběry vody, migrační bariéry, zanášení toků sedimenty, nevhodná rybí obsádka (úhoř říční, okoun říční, pstruh duhový, siven americký), vysoká rybí obsádka pstruha obecného potočního. Důvody ohrožení ptáků a savců se z větší části shodují s důvody ohrožení bezobratlých, viz výše. Lesní druhy jsou negativně ovlivňovány lesním hospodařením (nedostatek doupných stromů pro dutinové druhy apod.). Kromě toho přistupuje faktor stále sílícího přímého rušení. Jedná se např. o cyklistické závody, závody v orientačním běhu (ohrožení hnízdišť výra velkého), nelegální horolezectví na stěnách a ledopádech (ohrožení sokola stěhovavého v PR Klíč), hromadné dálkové pochody atd. Počet těchto aktivit v území stále roste a jejich negativní vliv se kumuluje. Existence vydry říční v povodí Kamenice, Chřibské Kamenice, Svitávky je ohrožena zejména z těchto příčin: úpravy toků, nevhodné úpravy mostů a jiných objektů v tocích, kácení břehových porostů, znečištění, úhyny na silnicích, nedostatek potravy. Význam CHKO z hlediska ochrany živočišných druhů CHKO Lužické hory představuje zejména významné území lesních druhů živočichů. Ze zoogeografického pohledu se jedná o jednu ze vstupních bran západoevropských druhů na naše území, některé druhy bezobratlých byly na území CHKO LH poprvé zaznamenány pro území ČR (viz. kapitola 2.6. Fauna). Management druhů

48

Obojživelníci Transfery obojživelníků - Kněžický rybník Jedním z dalších problémů je stále intenzivnější provoz na komunikacích, které tvoří migrační bariery. Kněžický rybník je významným místem rozmnožování obojživelníků z přilehlé části Lužických hor. Každoročně se sem stahují a rozmnožují tisíce ropuch obecných (Bufo bufo), v menších počtech i čolek horský (Mesotriton alpestris), čolek obecný (Lissotriton vulgaris), skokan hnědý (Rana temporaria) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). S výjimkou skokana jsou všechny druhy zařazeny mezi zvláště chráněné živočichy. Výraznou migrační bariéru tvoří v silnice II/270 Jablonné - Petrovice, která vede po okraji nádrže. Z těchto důvodů zde jsou od roku 2002 každoročně na jaře instalovány dočasné bariéry a záchytné nádoby v délce 450 metrů, sloužící k odchytu migrujících živočichů, následně jsou obojživelníci přeneseni přes silnici do nádrže. Kromě hlavního důvodu – eliminaci úhynů obojživelníků na silnici - plní bariera i sekundární úlohu monitoringu blatnice skvrnité. Po roce 2003 došlo k výraznému snížení počtu všech druhů obojživelníků (viz obr. 1. a 2.). Příčinou byl nejen průběh počasí v roce 2003 a některých následujících letech, ale i další vlivy, především změna v hospodaření na rybníku. V roce 2010 způsobila povodeň úplné protržení hráze rybníka, obojživelníci však za účelem rozmnožování migrují na tuto lokalitu i nadále, kdy jsou možnosti rozmnožování velmi omezené (např. v uměle vytvořené tůni či v několika drobných tůních na dně protrženého rybníka). Proto jsou obojživelníci zachycení na barieře přemisťováni do jiných vodních nádrží v bezprostředním okolí. Kontrolu a obsluhu bariery provádějí pracovníci SCHKO LH.

ropucha obecná (Bufo bufo) - transfer Kněžice 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 1. Počet ropuch obecných odchycených a přenesených po instalaci odchytových bariér u Kněžického rybníka v letech 2002-2012.

49

ostatní obojživelníci - transfer Kněžice 30 25 20 Rana temporaria Pelobates fuscus Triturus vulgaris Triturus alpestris

15 10 5 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 2. Počty obojživelníků odchycených a přenesených po instalaci odchytových bariér u Kněžického rybníka v letech 2002-2012. Další konfliktní lokalitou je komunikace v obci Doubice, která tvoří migrační překážku pro obojživelníky směřující k rybníkům. Ve spolupráci s ČSOP je také zde instalována přenosná bariéra a prováděn transfer přes silnici. Kromě toho byly vytvořeny nové vodní plochy na jihovýchodní straně silnice, tj. na stejné straně silnice, kde leží zimoviště. Na několika dalších lokalitách (Kunratické rybníky), kde dochází ke střetům při jarním tahu obojživelníků s vozidly, jsou instalovány dopravní značky. Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Sokol stěhovavý hnízdí od roku 2007 znovu po zhruba 50 letech v PR Klíč. Je prováděn monitoring a kroužkování mláďat, dále jsou prováděna opatření k zajištění klidu pro hnízdící ptáky – kontrola zákazu horolezení, omezení vstupu do části PR. Zimoviště netopýrů Probíhá dlouholeté sčítání druhů na zimovištích společně s instalací a údržbou mříží u vchodů do jednotlivých štol a jiných podzemních prostor. Na lokalitě letní kolonie netopýra velkého EVL Chřibská – kostel je prováděn úklid netopýřího trusu z důvodu ochrany ochrany dřevěných konstrukcí kostela i hygieny. Dutinoví pěvci a sovy Nadále probíhá podpora hnízdních populací sov a dutinových pěvců. V současné době je rovnoměrně rozmístěno a kontrolováno na území CHKO přes 750 budek, z toho 170 sovníků (140 pro sýce rousného (Aegolius funereus), 30 pro puštíka obecného (Strix aluco)), a přibližně 580 ks budek pro hmyzožravé ptáky.

50

sýc rousný (Aegolius funereus) - hnízdění v budkách 14 12 10 8 6 4 2 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2011 2012

Obr. 3. Počet budek obsazených sýcem rousným v letech 2001-2012. Sovníky jsou rozmístěny na vhodných místech v lesních porostech (např. lesní okraje, okraje pasek) rovnoměrně na celém území CHKO LH v hustotě přibližně 1 budka/1 km2. Obsazenost budek cílovým druhem - sýcem rousným - zdánlivě není vysoká, pokud nepřihlédneme k faktu, že sýc rousný hnízdí v budkách zejména v prostoru ohraničeném vrchy Luž, Pěnkavčí v., Bouřný, Milštejn. Tuto oblast postihla v roce 2010 větrná kalamita (tornádu podobný jev downburst), následkem které vznikly rozsáhlé holiny. Nárůst počtu hnízdících sýců tak pravděpodobně koreluje se stavy drobných hlodavců, kteří se na nově odlesněných plochách dočasně objevují ve vysokých počtech (obr. 3.). Umístění sovníků na zbývajím území Lužických hor není zbytečné, sovníky slouží pro hnízdění jiných druhů ptáků, zejména sýkor a brhlíka. Hnízdění puštíka obecného bylo zaznamenáno jen ojediněle. Celkové obsazení sovníků různými ptačími druhy činí 50 – 70 % budek. Budky pro hmyzožravé ptáky jsou rozmístěny v lesních porostech v několika vzájemně oddělených částech Lužických hor v hustotě přibližně 1 budka/1 ha. Obsazenost činí přibližně 60 %, nejčastěji v nich hnízdí různé druhy sýkor, brhlík lesní, v některých oblastech ale převládá plch velký nebo plšík lískový. Ochrana mravenců rodu Formica Jedním z dlouhodobých projektů naplňovaných ve spolupráci s ČSOP je ochrana a podpora kolonií mravenců rodu Formica. V posledních letech se realizovaly transfery hnízd z ohrožených lokalit na vhodná místa, v minulosti (1992-1996) se prováděla i ochrana hnízd mravenců ochrannými kryty nebo posilování hnízd uměle oplodněnými samicemi. Repatriace a záchranné programy V současné době Správa CHKO nerealizuje žádný záchranný chov ani reintrodukci či repatriaci některého vymizelého druhu živočicha, nicméně do budoucna není tato možnost vyloučena.

51

3.9. Invazní a expanzivní druhy 3.9.1. Invazní druhy rostlin Invazní druhy chápeme jako introdukované druhy mimo svůj přirozený areál, jejichž introdukce a následné šíření ohrožuje biologickou diverzitu (MLÍKOVSKÝ et STÝBLO 2006). V CHKO Lužické hory jsou rostlinnými invazemi nejohroženější nivy potoků a mezofilní lemy. Méně pak některé travní porosty nebo lesy. Druhy se šíří podél vodních toků, cest, silnic a železničních tratí. Zdrojem jsou též ruderální stanoviště v okolí sídel, opuštěné a zanedbané plochy průmyslových objektů či bývalých skládek. S výjimkou invazí podél vodních toků se jedná o roztroušené lokality malých výměr. Správa CHKO smluvně zajišťuje postřik křídlatky japonské a likvidaci netýkavky žláznaté. Nejedná se však o všechny výskyty ani invazní druhy, které se na území CHKO vyskytují. Mapování na tomto území bude probíhat i nadále. Mezi druhy, které se v současnosti významněji šíří, patří celík kanadský, kolotočník ozdobný, netýkavka malokvětá a vlčí bob mnoholistý. Charakteristiky invazních druhů vyskytujících se na území CHKO Lužické hory jsou uvedeny níže (převzato z publikace MLÍKOVSKÝ et STÝBLO, 2006). Důležité je postupovat s likvidací invazních druhů v dílčích povodích z horních partií vodních toků do nižších poloh tak, aby nebyla možná jejich obnova. Do budoucna by bylo vhodné zaměřit se na likvidaci populací v celé jejich šíři ve spolupráci se všemi dotčenými vlastníky či správci pozemků (krajským úřadem, obcemi, Povodí Ohře a. s., LČR, s. p. apod.) V budoucnu mohou být problémem také masivně se šířící původní druhy rostlin, označované jako expanzivní, např. pcháč oset (Cirsium arvense), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), hasivka orličí (Pteridium aquilinum) aj., místy potlačující travinobylinná společenstva či zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin. Reynoutria japonica – křídlatka japonská Primární areál zahrnuje Japonsko, Korejský poloostrov, Čínu a Taiwan. Velmi hojný druh šířící se na synantropních i přirozených stanovištích, podél vodních toků a komunikací. Často pěstovaná v zahradách a parcích, odkud zplaňuje do volné přírody. Vytrvalá, klonální bylina, šířící se oddenky. Ohroženými biotopy jsou – M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.4, T1.8, K2, L2.2. Doporučená je likvidace pastvou, postřikem, sečí + bodovým nátěrem. Spontánně se šíří zejména podél vodních toků, v malých výměrách roztroušeně po celém území Lužických hor. Reynoutria sachalinensis – křídlatka sachalinská Primární areál zahrnuje Japonsko (ostrovy Hokkaido a Honšu), Sachalin, Ullung-do. V ČR hojný druh šířící se na synantropní i přirozená stanoviště, výskyt zejména podél vodních toků, vzácněji na synatropních stanovištích. Křídlatka sachalinská se v současné době na území CHKO Lužické hory s největší pravděpodobností nevyskytuje. Reynoutria x bohemica – křídlatka česká Kříženec mezi R. japonica a R. sachalinensis se pravděpodobně vyskytuje v místech překryvu areálů rodičovských druhů na japonských ostrovech Hokkaido a Honšu. V ČR velmi hojný druh se silnou tendencí pronikat do přirozených společenstev, výskyt zejména podél vodních toků, komunikací a na synatropních stanovištích. Kříženci nebyli na území CHKO Lužické hory vylišováni. Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá Primární areál západní Himálaj. V ČR velmi hojný druh šířící zejména v aluviích řek. Jednoletá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M5, M7, T1.4, T1.8, K2, L2.2. Doporučená likvidace vytrhávání. Výskyt v Lužických horách podél toku řeky Kamenice a jejích přítoků, Svorského a Pryského potoka. Telekia speciosa – kolotočník ozdobný

52

Původem z hor jižní a východní Evropy (východní Karpaty, Balkán, Apeniny, severní Anatolie, Kavkaz). Výskyt v ČR od nížin do hor s optimem v chladnějším a vlhčím klimatu, osídluje zámecké parky, pobřežní lemy a křoviny, břehy toků, příkopy lesních silnic, lesní lemy, nesečené lesní louky. Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou M5, L2.2. Doporučená likvidace seč, postřik, vyrývání. V Lužických horách vysazován jako okrasný druh, vyskytuje se např. ve Falknově, Mlýnech, Naději, Krásném Poli. Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý Primární areál Západní Kavkaz. V ČR lokálně velmi hojný a silně invazivní druh (nejhojněji v západních Čechách), šíří se podél vodních toků, silnic a železnic, obsazuje lesní lemy, okraje křovin, vlhké louky a rumiště, zbořeniště, opuštěné zahrady, lesní světliny a ruderální stanoviště. Vzácně zasahuje přímo do lesních porostů. Dvouletá až vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou M5, T1.5, T1.6, T1.9. Doporučená likvidace seč, bodový/plošný postřik herbicidem, pastva, přesekávání oddenků. Výskyt v Kněžicích a Rybništi. Solidago canadensis – celík kanadský Druh zavlečený ze Severní Ameriky. V ČR hojný silně invazní druh, obsazuje ruderální společenstva a břehy vodních toků, snadno proniká do přirozené vegetace. Vytrvalá bylina, šířící se semeny a oddenky. Ohroženými biotopy jsou M1.1, M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.1,T1.4, T1.8, T1.10, K2, K3, L2.4. Doporučená likvidace seč, vytrhávání, příp. postřik. Stejně jako následující druh rozšířen po celém území CHKO, zatím není systematicky mapován ani likvidován. Solidago gigantea – celík obrovský Druh zavlečený z jižní Kanady a USA. V ČR roztroušeně na celém území, na březích vodních toků, v lužních lesích a křovinách, akátových porostech, na rumištích, okrajích cest, železničních náspech a nádražích. Vytrvalá bylina, šířící se převážně semeny. Ohroženými biotopy jsou M1.1, M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.1, T1.4, T1.8, T1.10, K2, L2.4. Doporučená likvidace seč, vytrhávání, příp. postřik. Stejně jako předcházející druh rozšířen po celém území CHKO, zatím není systematicky mapován ani likvidován. Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá Původem ze západní Sibiře, západního Mongolska a přilehlé turánské oblasti a západní Himálaje. V ČR nejčastěji osídluje břehy potoků a řek, dále např. ruderalizované příměstské lesy, vlhčí stinné lesy, lesní lemy, rumiště, zahrady, parky, železniční náspy, přístavy a zemědělské a průmyslové areály. Jednoletá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou L2.2, L3, L4, L5.1. Doporučená likvidace vytrhávání. Vyskytuje se v podstatě na celém území Lužických hor, mimo východní části, která je tvořena převážně pískovci. Persicaria polystachia – rdesno mnohoklasé Primární areál Himaláj. V ČR relativně málo rozšířený druh v podhorských a horských oblastech podél potoků a potůčků nebo na vlhkých poloruderálních až ruderálních místech. V klimaticky chladnějších územích by se však mohl stát stejnou hrozbou jako v současnosti taxony rodu křídlatka (Reynoutria). Vytrvalá, statná klonální bylina, šířící se oddenky. Doporučena likvidační metodika vyvinutá pro křídlatku Reynoutria japonica. V Lužických horách likvidován v Dolní Světlé pod Luží, Krompachu. Lupinus polyphyllus – vlčí bob mnoholistý Primární areál Severní Amerika, západ USA. V ČR relativně hojný druh, často vysévaný do přírody, populace se dělí na 1) vzniklé a šířící se z výsevu do přírody, 2) lokálně přetrvávající a šířící se jako pozůstatek dřívějšího pěstování v sídlech a 3) spontánně vzniklé a šířící se nezávisle na člověku. Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou T1.1, T1.2, T1.3, T2.3, T3.5, T4.2, T8.1, T8.2. Doporučená likvidace pastva, seč, příp. postřik. Výskyt v Lužických horách na loukách u Naděje, Trávníku, Juliovky, Horní Světlé a Krompachu.

53

Pinus strobus – borovice vejmutovka Původem z východní části Severní Ameriky. Zasahuje až do střední Ameriky do Mexika a Guatemaly. V ČR pěstována jako příměs v kultuře a pro okrasné účely. Roste od nížin až do podhorských oblastí. Vždyzelený strom, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou L7.3, L7.4, L8.1. Doporučená likvidace řez, ošetření ran herbicidem. Cílená likvidace probíhá bohužel zatím pouze v PP Rozmoklá žába. Vyskytuje se na celém území CHKO, problematický výskyt je možné zaznamenat především v oblastech s pískovcovým podkladem, nebo na rašeliništích. Cytisus scoparius – janovec metlatý Primárním areálem západní a střední Evropa od Portugalska po Britské ostrovy a Skandinávii. V ČR roztroušeně po celém území, převážně na silikátech v mírně teplých oblastech v pahorkatinách až podhůří. Keř, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou T2.3, T3.5, T4.2, T5, T8, K3, K4. Doporučená likvidace vysekávání, příp. vyřezávání porostů s ošetřením ran herbicidem. Výskyt podél lesních lemů, remízky, náspy. Lokalita s největším výskytem této rostliny je na Nové Huti v okolí železniční trati. Rostlina zatím nebyla nikdy systematicky likvidována. Quercus rubra – dub červený Původem z východní části Severní Ameriky od Nového Skotska, Minessoty a Kansasu na jih po Texas a Floridu. Dnes hojně pěstován jako lesní a okrasná dřevina. V ČR roztroušeně, šíří se do společenstev kyselých doubrav, subkontinentálních borových doubrav a dubohabřin, místy i v jedlinách a bučinách. Strom, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou L3, L7.1, L7.3, L7.4, L8.1. Doporučená likvidace řez, ošetření ran herbicidem. Do porostů v Lužických horách byl v minulosti vysazován většinou společně s našimi druhy dubů. V současné době nepředstavuje žádný problém, invazní chování zatím nebylo zaznamenáno. Robinia pseudacacia – trnovník akát Původem ze střední a východní časti Severní Ameriky. V ČR hojně pěstován jako okrasná dřevina, dříve vysazován podél železnic, pěstován v lesním hospodářství. Šíří se po celém území hlavně v teplých oblastech. Strom, šířící se semeny a kořenovými výhony. Ohroženými biotopy jsou T3.2, T3.3, T3.4, T4.2, T5, K3, L3, L4, L6, L7.1, L7.4. Doporučená likvidace řez, ošetření ran herbicidem. Na území CHKO se vyskytuje zatím na několika málo lokalitách. Do této doby bez nutnosti likvidace. Conyza canadensis – turanka kanadská Původem ze Severní Ameriky, území jižní Kanady a USA. V ČR rozšířen na celém území od nížin do podhůří. Rychlý kolonizátor otevřených biotopů. Jednoletá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou T5. Doporučená likvidace vytrhávání. Výskyt v severozápadní části CHKO, zatím bez likvidace. Provést monitoring a zhodnotit nutnost likvidace. Helianthus tuberosus – topinambur hlíznatý Původem ze střední a východní části USA. Na celém území ČR roztroušeně až často. V příkopech, na rumištích, náspech, okrajích polí, cest a zahrad. Vytrvalá rostlina, šířící se semeny a kořenovými hlízami. Ohroženými biotopy jsou M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.4, T1.8, K2. Doporučená likvidace seč, bodový postřik (plošný postřik). V minulosti zaznamenán v katastru obce Rybniště, nelikvidován. Ověřit stav výskytu – možná záměna s následujícím druhem. Rudbeckia laciniata – třapatka dřípatá Primární areál severovýchodní Kanada, východní a střední část USA. V ČR význačný invazivní druh, roste ve středních polohách (do 700 m n. m.) na březích vodních toků a nádrží, na vlhkých loukách, podél komunikací a železnice, v lesních lemech, lužních lesích,

54

na ruderálních stanovištích, rumištích a skládkách, preferuje provzdušněné půdy a narušené biotopy v blízkosti tekoucích vod. Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou vrbové křoviny, louky. Doporučená likvidace seč, vyrývání, (postřik). Udávána ze stejného místa jako druh předešlý – ověřit výskyt, případně možnou záměnu druhů. Cicerbita macrophylla – mléčivec velkolistý Původní na Kavkaze (subsp. uralensis na Uralu). Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Někdy pěstován v parcích a zahradách jako trvalka. Patří rovněž mezi zplaňující okrasné rostliny pěstované zejména v severním pohraničí. Ve Šluknovské pahorkatině je v současné době známo několik nalezišť – obec Liščí a zámecký park v Lipové, který představuje možný zdroj šíření druhu ve Šluknovském výběžku (HÄRTEL H., BAUER P., HADINEC J. 2002). V Lužických horách pozorován teprve nedávno na lokalitě u Jiřetína pod Jedlovou. Symphoricarpos albus – pámelník bílý Původní v západní a severní části Ameriky od Aljašky po Kalifornii. V ČR běžně pěstován v parcích a sadech, vysazován podél komunikací, často se vyskytuje i v lesích a lomech. Zplaňuje v údolích řek a potoků, na křovinatých stráních a v okolí sídel. Vyskytuje se na celém území Lužických hor, protože je často používán jako živý plot. Zatím nelikvidován, v budoucnu bude prospěšné se na tento druh zaměřit a u některých lokalit jeho výskyt omezit. 3.9.2. Invazní druhy živočichů Ačkoli problémy spojené s invazí nepůvodních druhů živočichů zatím nedosáhly takových rozměrů jako v jiných oblastech, stávají se v posledních letech aktuální. V některých vodních nádržích se v poslední době hojně objevují některé invazní druhy ryb. Aktuálním problémem se stává výskyt karase stříbřitého (Carassius auratus gibelio), který by potvrzen v roce 2010 při rekonstrukci Svorského rybníku nebo v roce 2012 v tůních EVL Prácheň-Zicht. Jeho populace se skládá pouze ze samic. Buď se jedná o populace, jejichž existence v případě nepřítomnosti jiných druhů kaprovitých ryb v nádrži je závislá na dalším úmyslném vysazování (drobné tůně), nebo v případě větších vodních ploch s existující rybí obsádkou tyto populace vznikly vytřením se samci jiných druhů kaprovitých ryb (kapr obecný, lín obecný, cejn velký, plotice obecná aj.). Vzniklí kříženci (oplození je neúplné, tzv. gynogeneze) jsou opět jen samičí populace. Vliv karasa stříbřitého na přírodní prostředí je jednoznačně negativní – jedná se především o destrukci biotopů v důsledku eutrofizace, rytí ve dně, vyžírání zooplanktonu, jehož důsledkem jsou změny v ekologii vodní nádrže, dále také o přímou predaci larev vodního hmyzu a obojživelníků i konkurenci s místně původními kaprovitými druhy ryb. Eliminace tohoto druhu je obtížná, karas stříbřitý je velmi nenáročným druhem ryby, který dokáže přežít extrémně nepříznivé podmínky. Na podzim roku 2012 (po ukončení vývoje obojživelníků) v tůních v EVL Prácheň–Zicht bylo nutno vyčerpat vodu a ryby odlovit. Na některých rybnících lze do budoucna očekávat nutnost vypustit vodu a zlikvidovat populace karase stříbřitého. Příznivější alternativou je citlivé nastavení rybí obsádky s přítomností některých druhů dravých ryb, zejména candáta. Mezi nepůvodními druhy představuje potenciální riziko také střevlička východní (Pseudorasbora parva), která na území České republiky dorazila se zásilkami plůdku těchto ryb v letech 1981–2 a bleskově se začala šířit. V současnosti se vyskytuje na velké části území ČR, kde působí jako výrazný potravní i stanovištní konkurent pro původní druhy ryb a další vodní organismy. Na území CHKO LH zatím o jejím výskytu záznamy nejsou. Ačkoli na území CHKO LH zatím nebyl potvrzen výskyt amerických druhů - raka pruhovaného (Orconectes limosus) a signálního (Pacifastacus leniusculus), je třeba jejich rozšíření předcházet, zejména osvětou mezi rybáři. Právě úmyslné vysazování je nejčastějším způsobem šíření těchto druhů. Hlavním rizikem kromě přímé konkurence s původními druhy raků je přenášení vysoce infekčního račího moru, vůči kterému jsou nepůvodní druhy prakticky imunní, ale který má katastrofické následky pro naše druhy.

55

V souvislosti s všeobecným šířením kormorána velkého (Phalacrocrorax carbo) lze pozorovat expanzivní chování tohoto druhu i na území Lužických hor. Ke střetům se zájmy rybářů docházelo zejména na rybníku U Mlýna u Jablonného v Podještědí. V roce 2010 zasáhla na této lokalitě série povodní, které narušily hráz – od té doby je rybník bez vody, bez ryb a bez kormoránů. Přítomnost psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides), původem z Asie, by mohla v budoucnu znamenat problémy nejen v managementu zvláště chráněných druhů. Jedná se o invazivní druh s širokou ekologickou valencí. Při absenci přirozených predátorů může být v budoucnu rizikem zejména pro některé druhy ptáků hnízdící na zemi. Psík je navíc, obdobně jako liška, vektorem parazitárních nákaz a vztekliny (Mlíkovský & Stýblo 2006). Hrozbou do budoucna může být také expanze norka amerického (Mustela vison), který byl dovezen ze Severní Ameriky. Tento druh byl záměrně i neúmyslně vypouštěn z farmových chovů a jeho areál se na území ČR stále vyvíjí. Při vysokých hustotách se stává potravním konkurentem např. vydry a fatální vliv může mít na populace raků, obojživelníků a plazů. V roce 2011 bylo na území Libereckého kraje (dle myslivecké evidence) zastřeleno 117 kusů psíka mývalovitého, 3 kusy norka amerického, dále 1 kus mývala severního. Další nepůvodní druhy živočichů se v CHKO Lužické hory sice vyskytují, ale bez výraznějšího vlivu na místní ekosystémy a autochtonní druhy, patří mězi ně např. muflon obecný (Ovis musimon), daněk evropský (Dama dama), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), bažant obecný (Phasianus colchicus). Do potoků jsou rybářkými spolky místy vysazovány severoamerické druhy ryb - pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis), které sice mohou být konkurenty či predátory původních druhů, ale v našich podmínkách se přirozeně nerozmnožují. Z nepůvodních bezobratlých jsou pak zastoupeny druhy rozšířené téměř po celé ČR např. kleštík zhoubný - Varroa destructor, klíněnka jírovcová - Cameraria ohridella nebo mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata).

3.10. Neživá příroda Na území CHKO Lužické hory se nachází množství geologicky významných lokalit. Jedná se o geomorfologické útvary tvořené křemennými pískovci, vulkanická tělesa vypreparovaná z křídových sedimentů, rozptýlené alkalické vulkanity, opuštěné lomy, pseudokrasové jeskyně a štoly. Evidované významné geologické lokality Česká geologická služba eviduje na území CHKO tyto významné geologické lokality: Bílé kameny (PP) – skupina skal, tvořených křemennými (kvádrovými) pískovci. Jz. úpatí vrchu Vysoká na okraji lesa asi 1 km s. od obce Jítrava. Pískovce jsou středně až hrubě zrnité, v některých polohách je vyvinuto proudové (šikmé) zvrstvení. Náleží k jizerskému souvrství (střední až svrchní turon). Svrchní část pískovců je charakteristická vysokým podílem kaolinického tmelu mezi křemennými zrny a nevyvinutou vrstevnatostí. Tyto petrografické vlastnosti podmiňují velmi neobvyklý způsob zvětrávání svrchních partií pískovců do oblých, hřibovitých až pravidelně kulovitých tvarů. Na vrcholu jedné ze skal se nachází dobře vyvinutá oválná skalní mísa s odtokovým žlábkem. Je zde několik pseudokrasových jeskyněk a dutin vzniklých vyvětráváním a odnosem hrubozrnějších poloh v pískovci. Některé skalní útvary připomínají hřbety a hlavy slonů – odtud místní název „Sloní kameny". Vlivem vysoké návštěvnosti dochází k urychlení eroze vrcholových partií skalního komplexu. V rámci péče o ZCHÚ jsou odstraňovány náletové dřeviny ze skalních štěrbin. Bučina – sv. okolí Hraničního rybníka, 3 km sv. od Kytlice. Česká křídová pánev s rozptýlenými alkalickými vulkanity. Návrší má charakter převážně plochého pískovcového

56

ostrohu, lemovaného hlavně na Z a J skalními stěnami až 5 m vysokými. Nad vrcholovou plošinu ostrohu vyčnívá skalní hřbet, protažený ve směru SSV–JJZ. Hřbet je tvořen vulkanickým tělesem, které petrograficky odpovídá bazaltickému trachyandesitu. Na jeho sz. straně byl založen stěnový lůmek. V blízkosti sv. okraje vulkanického hřbetu a cca 100 m sz. od něj jsou situovány okrouhlé jámy (pinky) s odvaly, zčásti zasucené. Plošina v okolí hřbetu je až k samému okraji pokryta více jak 100 mělkých kutacích rýh s nízkými odvaly. V odvalech jam i v rýhách bylo nalezeno kutací nářadí (klínky aj.). Skalní stěna lemující j. okraj Bučiny je tvořena hnědavě žlutými, středně zrnitými křemennými pískovci s hrubozrnným podílem, náležejícími k březenskému souvrství. Je rozčleněna puklinami do řady bloků, které jsou působením gravitačních pochodů zřetelně nakloněny. Skalní stěna, známá jako Valdštejnská stěna, je pokryta řadou piktogramů, značek a letopočtů. Značky jsou vyryty i do balvanu, zříceného z Valdštejnské skály a ležícího na jejím j. úpatí u potoka. Důvodem ochrany je průnik terciérního vulkanitu křídovým útvarem (březenské souvrství) a historická těžba železných rud. Horní Chřibská – sv. okolí obce Horní Chřibská, u polní cesty. Česká křídová pánev, březenské souvrství (coniac). V lomech jsou odkryty lavicovité, žlutavě rezavé, hrubozrnné, křemenné pískovce se štěrčíkovou příměsí, s masivní texturou. Mocnost pískovců je nejméně 6,5 m. V lomu nad cestou se na tyto pískovce ostře ukládají světle žlutavé, deskovité až tence lavicovité, velmi dobře vytříděné, jemnozrnné křemenné pískovce, s masivní texturou. V obou typech pískovců se akcesoricky vyskytují zrna živců. Střídání těchto zrnitostně odlišných typů je typické pro spodní část březenského souvrství mezi Rybništěm a Horní Chřibskou. V jemnozrnném typu výskyt ichnofosílie typu Ophiomorpha. Horní Podluží – Ostřico-mechová slatina, západní část (1,5 ha, průměrná mocnost 0,6 m, maximální 1,3 m, zásoby 9 kt) leží v obci Podluží v údolí potoka při silniční křižovatce u kóty 436. Východní část leží těsně za soutokem Lužničky a potoka od Chřibské, v údolí Lužničky v obci H. Podluží (mimo území CHKO LH). Horní Podluží – Žulovec – spodní paleozoikum, lužický pluton. V lomu cca 1 km jz. od středu obce Horní Podluží (kraj lesa u cesty k nádraží Chřibská) je odkryt silně rozpukaný, navětralý, hrubě zrnitý, porfyrický biotitický granit (rumburský). V přípovrchové vrstvě je granit silněji rozvětralý až s přechody do hrubě písčitého eluvia. Mírně protáhlý žulový vrch (562 m), na jehož západním svahu vystupují křídové pískovce, ve kterých se dříve nacházely otisky fosilních mořských hub a listů rostlin. Javor u Křížového Buku – kóta 693 m (Javor) cca 1 km jv. od osady Křížový Buk. Rozptýlené alkalické vulkanity v České křídové tabuli. Morfologicky nápadný vrch Javor je tvořen tělesem tefritu. Na ssz. svazích kopce vychází tmavě šedý, velmi jemnozrnný až celistvý tefrit, s nedokonale vyvinutou, drobně sloupcovitou odlučností. Sloupce jsou subvertikálně, místy i vějířovitě uspořádány. Na sv. svahu byl u tefritového tělesa ověřen mělkým vrtem relikt povrchových vulkanitů – bazaltoidních tufů. Jedlová – Česká křídová pánev, březenské souvrství. V lomu 2 km jjz. od obce Jiřetín pod Jedlovou byly ve velkém rozsahu těženy pevné, křemité, převážně lavicovitě zvrstvené pískovce březenského souvrství. Pískovce jsou křemenné, středně zrnité, s hrubozrnným podílem, zčásti středně až hrubě zrnité. Běžná je štěrčíkovitá příměs. Ve spodní části lomové stěny se vyskytuje 0,3 m mocná, ostře ohraničená poloha jemně až středně zrnitého pískovce, s prachovitou příměsí. Pískovce jsou vesměs masivní (beztexturní), rezavě žluté, místy slabě limonitizované. Řídce se vyskytují bioturbační textury typu Planolites, na bázi vrstevní plochy hrubozrnného pískovce nad jemně až středně zrnitou polohou je hojný Thalassinoides (stopy po lezení mořských raků). Vnitřní část lomu a jeho j. předpolí vyplňuje odval z odpadového kamene. Uvnitř lomu, pod lomovou stěnou, se vytvořil mokřad s výskytem vzácných druhů rostlin, v něm výskyt masožravých rostlin.

57

Jezevčí vrch (NPR) – vrcholové partie Jezevčího vrchu, kóta 665,4, mezi obcemi Mařenice a Heřmanice. Vrcholovou část vrchu tvoří vulkanické těleso vypreparované z křídových sedimentů, tvořené dle Shrbeného a Macháčka (1973) sodalitickým, alkalickým trachytem s příměsí analcimu a nefelinu. Na svazích vrchu se vyskytují suťová pole. Dolní svahy a úpatí vrchu tvoří křídové pískovce náležející k březenskému souvrství (coniac). Pískovce jsou křemenné (kvádrové), středně, méně i hrubě zrnité, převážně lavicovité, místy s šikmo zvrstvenými polohami. V pískovcovém souvrství vytvořila selektivní eroze morfologicky členitý reliéf (rokle, pískovcové hřbety). Trachytová kupa se smíšeným porostem a starou bučinou. Zbytky přirozených bukojavorových jasenin, s bohatým podrostem ohrožené měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) na vrcholu, jsou vzácnou ukázkou obdobných vrcholových formací suťových lesů v Lužických horách. Jiřetín p. J. – štola – Krkonošsko-jizerské krystalinikum. Štola sv. Jana Evangelisty se nachází 0,6 km z. od náměstí v Jiřetíně p. J., na s. úpatí Křížového vrchu, je ražena k J, v některých úsecích k JV, byla založena koncem 18. století, poslední těžebné pokusy byly ukončeny v r. 1910. Díla jsou ražena v kontaktně metamorfovaném biotitickém fylitu až metadrobě a sledují křemenné a kalcitové žily. Žíly obsahují stříbronosný galenit, chalkopyrit, sfalerit a pyrit. Ze sekundárních minerálů se vyskytuje limonit a povlaky malachitu. Od r. 1999 je štola přístupná s doprovodem průvodce pro veřejnost. Klíč (PR) – jz. svah pod vrcholem Klíče leží asi 1,5 km jz. od obce Svor. Vrcholovým partiím dominuje neovulkanický znělcový suk vypreparovaný z tektonicky vyzdvižené kry složené převážně z coniackých kvádrových kaolinických pískovců. Suk je na jz. straně ukončen skalní stěnou vysokou 45–60 m. Vyzdvižené svrchnokřídové kvádrové pískovce pod patou stěny jsou překryty rozsáhlými volnými sutěmi. Znělcový vrcholový suk, mrazové sruby, skalní stěna, rozsáhlé balvanové proudy a sloupcovitá odlučnost horniny svým rozsahem a kvalitou dobře reprezentují obdobné geomorfologické útvary na neovulkanitech v Lužických horách. Znělcová homole se zbytkem doubravy a teplomilnými společenstvy. Výrazná dominanta Lužických hor. Kytlice – (místní část Dolní Falknov), cca 8 km vsv. od České Kamenice, z. okraj obce, 50 m s. od silnice Kytlice – Mlýny. Rozptýlené alkalické vulkanity v České křídové tabuli. Odkryta šedohnědá komínová brekcie. Ve vulkanogenním materiálu je hojná příměs převážně hrubých zrn křemene až křemenných valounků do 2,5 cm. Nalezeny byly i větší (několik cm až kolem 1 dm velké) xenolity hrubozrnného granitoidu, zelenavě šedého kontaktně metamorfovaného slínovce (kontaktní rohovec) a hnědočerveného porfyru, patrně permského. V opuštěném lůmku za zářezem, situovaném na kraji lesa, o ploše cca 12 x 20 m se nachází 2,5 m vysoký výchoz čerstvého černošedého, jemnozrnného olivinického foiditu, který komínovou brekcií proniká. Malý Stožec (659 m) – nad železniční tratí mezi stanicemi Jedlová a Chřibská. Rozptýlené terciérní alkalické vulkanity na území české křídové tabule. Morfologicky výrazný, členitý skalnatý hřbet, protažený ve směru SV–JZ. Hřbet (ostroh) je tvořen fonolitem, který se vyznačuje mírně ukloněnou, tlustě sloupcovitou odlučností. Jde o mohutnou žílu, vypreparovanou erozí z křídových sedimentů. Místy jsou vyvinuty kulovité tvary velikosti hrachu, které vznikly patrně v důsledku likvační nemísivosti dvou mírně odlišných složek fonolitového magmatu. Na svazích hřbetu se vyskytují balvanité sedimenty, s přechody do plošně nevelkých kamenných moří bez porostu. Naděje (PP) – s. svah Suchého vrchu 1,5 km sz. od osady Naděje, 300 m ssv. od kóty 647 m (Suchý vrch). Vrch kopce Suchý vrch tvoří rozsáhlé fonolitové těleso, fonolit se zvlášť vysokým obsahem sodalitového minerálu se vyznačuje typickou, hrubě nepravidelně deskovitou odlučností. Suťové pole na severní návětrné straně Suchého vrchu (641 m n. m.) je tvořeno bloky fonolitu. Pseudokrasová jeskyně s ledovým pokryvem a ledovou výzdobou je situována v okrajové rozpukané části vulkanického tělesa pokrytého sutí. Vchod do

58

jeskyně (580 m n. m.) je lemován velkými skalními bloky. Jeskyni tvoří 30 m dlouhá puklina ve směru V–Z. Vchod leží v polovině délky, asi 6 m vysoko nade dnem. Dno se svažuje směrem k oběma koncům jeskyně. Celoročně se tu hromadí chladný vzduch, v němž se tvoří ledová výzdoba. Nejrozsáhlejší je na jaře v období tání sněhu, kdy puklinami proniká nejvíce povrchové vody a vzduch v jeskyni je dostatečně chladný. Na podzim přetrvává již jen podlahový led v nejnižších polohách jeskyně (dle Mackovčin a kol., 2002). Nová Chřibská – nárazový levý břeh bezejmenného potoka mezi Chřibskou a Novou Chřibskou. Česká křídová pánev, březenské souvrství (coniac). V nárazovém břehu potoka jsou odkryty namodrale šedé, kusovitě odlučné vápnito-jílovité, velmi špatně vytříděné, nestejnozrnné pískovce, s příměsí křemenného štěrčíku o velikosti max. 1,2 cm. Dosti časté jsou fragmenty blíže neurčitelných mlžů. V strmé stráni nad břehem se v úlomcích a malých výchozech vyskytují velmi dobře vytříděné, jemnozrnné křemenné pískovce i masivní, rezavě žluté, středně až hrubě zrnité křemenné pískovce se štěrčíkovou příměsí. Všechny tři typy pískovců náleží březenskému souvrství. Ptačinec – kóta 673 m (Ptačinec) na česko-německé hranici, cca 3 km jjjv. od Dolního Podluží. Česká křídová pánev. Skálu tvoří silně silicifikované, křemencové pískovce, hrubě zrnité, štěrčíkovité. Je proniknuta hustou sítí silně silicifikovaných tenkých poloh, které selektivně vyvětrávají jako tenké římsy. Na vrcholu skály se vyskytují dvě dokonale vyvinuté skalní mísy až 0,35 m hluboké. Důvodem ochrany je izolovaná skála věžovitého tvaru se skalními mísami na vrcholu. Pustý zámek (PP) – erozní zářez říčky Kamenice 200–250 m od křižovatky v Horní Kamenici. Pravý břeh říčky Kamenice nad silnicí Mlýny – Horní Kamenice, v úseku kde začíná průlom říčky tělesem Břidličného vrchu (k. 499). Chráněná lokalita Pustý zámek je z geologického hlediska zpětnou erozí vodního toku provedenou zářezem v intruzivním tělese trachytoidu kóty 499 – Břidličný vrch. Eroze zastihla intruzi v její okrajové části, kde odlučnost bývá nejvíce ovlivněna okolními podmínkami. Proto je zde pozorovatelná odlučnost přecházející od deskovité přes nepravidelnou až po sloupcovou, která jinak u trachytoidů není častá. Intruzivní těleso zde patrně v podobě lakolitu vniklo do křídových sedimentů. Pustý zámek (405 m n. m.) je znělcový neovulkanický suk vypreparovaný z kvádrových pískovců coniacu až santonu. Zbytky pískovcového nadloží se zachovaly na severním úpatí. Strmý jižní svah suku tvoří pravou část hlubokého erozního údolí říčky Kamenice. K odkrytí geologické stavby jižního svahu došlo působením eroze i odlámáním kamene při stavbě silnice a železniční trati podél Kamenice. Byla tak odhalena vnitřní stavba vulkanického tělesa s jedinečným vodorovným uspořádáním znělcových sloupců. Sloupce dosahují délky až 25 m a průměru až 1,85 m. Spodní svahy suku jsou kryty suťovým pláštěm. Starý mlýn – Česká křídová pánev, březenské souvrství. Pískovcová plošina – 2 km ssv. od Rousínova u Svoru, j. od vrchu Bouřný (kóta 703 m) – je označena místním názvem Starý mlýn a je tvořena křemennými (kvádrovými) pískovci, její vrcholová část leží cca 40–50 m nad nivou Rousínovského potoka. Okraje plošiny jsou výrazně rozpukány a morfologicky rozčleněny do skalních stěn, ostrohů a izolovaných pilířů. Ve vrcholových částech ostrohů se vyskytují i skalní věže. Pískovce náleží k březenskému souvrství a jsou typickou lokalitou hruběji zrnitých, křemenných (kvádrových) pískovců s bohatou škálou středních a malých forem skalního reliéfu. Pískovce jsou šedé až hnědošedé, lavicovitě, méně i silně deskovitě vrstvené, středně zrnité, s kolísavým obsahem hrubozrnné složky, méně často obsahují i příměs jemnozrnné frakce. Vytřídění je proměnlivé – od dobrého, v zrnitostně homogennějších polohách, po relativně nízké v polohách s více zrnitostními frakcemi, místy i s vtroušeným štěrčíkem až příměsí. V několika polohách, mocných do 0,4 m, se vyskytuje deskovité, šikmé zvrstvení, s orientací spádnic šikmých lamin k JJZ, méně i k SV. Opuštěný lom s výskytem vůdčích fosílií.

59

Studený vrch (PR) – vrch Studenec (Studený vrch) k. 736, sv. od České Kamenice. Na plochém vrcholu Studence se vyskytují kameny a balvany olivinického bazaltu s peridotitovými uzavřeninami. Uzavřeniny jsou převážně vyvětralé a zbývají po nich dutiny o rozměrech řádově v cm (až kolem jednoho dm). Svahy vrchu jsou pokryty většinou zarostlými suťovými poli, místy především na j. svazích – se vyskytují plochy bez porostu a bez jemnějších částic (kamenná moře, resp. bavanité proudy). Charakter bazaltické horniny, morfologie Studence a geologická situace v okolí vrchu a na jeho úpatí nasvědčují tomu, že jde o vulkanický peň, pronikající křídovými horninami, které tvoří svahy vrchu (pískovce březenského souvrství, coniac). Relikty původních lesních porostů. Vápenka (PR) – sv. od Doubice při silnici na Krásnou Lípu. Území rezervace se nachází u lužické poruchy, významné saxonské, nespojité tektonické struktury. Lužická porucha ve zdejší oblasti od sebe především odděluje sedimenty svrchní křídy od granitoidů lužického masivu, které místy nesou malé zbytky pláště. V místě rezervace se mezi křídu a granitoidy vkládají sedimenty jury spolu s permem, zastoupeným vulkanity popř. i sedimenty. Jura i perm se nacházejí v několika menších tektonických krách, vytažených do vyšších poloh podél lužické poruchy, která zde má charakter přesmyku (Fediuk et al. 1958, Dvořák in Svoboda et al. 1964, Klein et al. 1971). Kry jsou ohraničeny systémem podélných i příčných zlomů (Klein et al. 1971). Nejrozsáhlejší a geologicky nejvýznamnější jsou odkryvy jurských, platformních sedimentů v několika opuštěných, stěnových, zčásti i jámových lomech. Tyto odkryvy patří k nejvýznamnějším odkryvům platformního vývoje jury na území Českého masivu. V lomech o rozměrech cca 135–150–35 m (místy s opuštěnými štolami) jsou odkryty dvě litostratigrafické jednotky označené Eliášem (in Klein et al. 1971) jako vrstvy brtnické a dubnické dolomity. Starší brtnické vrstvy jsou zastoupeny pestře šmouhovanými, zelenavě světle šedými, středně zrnitými pískovci, odkrytými jen v malé mocnosti (kolem 1,5 m). V předpokládané mocnosti 80–120 m je nesouvisle odkryt převážně karbonátový sled tvořený namodrale šedými, hnědošedými až černošedými (bitumenózními) dolomitickými vápenci až dolomity. Karbonáty jsou masivní či lavicovité, obvykle kusovitě odlučné. Místy se objevují vložky jílovitých vápenců až vápnitých jílovců. V karbonátovém sledu jsou časté drcené zóny. V dubnických dolomitech byla zjištěna jen stratigraficky nevýznamná fauna (Chrt 1957, Fediuk et al. 1958). Eliáš in Klein et al. (1971) klade do brtnických vrstev nález amonita Hecticoceras hecticum (Rein.), uváděný z jury u lužické poruchy Brderem (1886, 1887) a řadí tyto vrstvy do kellowaye až oxfordu (toto řazení uvádí Eliáš i nově in Klomínský 1994). V jurských sedimentech bylo zjištěno Pb-Zn zrudnění bez praktického významu (Chrt 1957). V blízkém SZ., V. JV. okolí lomů jsou v úlomcích případně drobných výchozech odkryty granitoidy lužického masivu a permské křemenné porfyry, popřípadě i arkózové pískovce s vložkami aleuropelitů, které dle Prouzy z ČGU náleží vrchlabskému a prosečenskému souvrství. V SZ., Z. až JV. okolí lomů se již vyskytují jemnozrnné slabě prachovité pískovce březenského souvrství (svrchní křída, coniak). V těsném okolí lomů se vyskytují v úlomcích a balvanitých výchozech i dva drobné žilné průniky neovulkanitů, zastoupených nefelinickým bazanitem, respektive nefelinickým tefritem s příměsí olivínu (Shrbený in Klein et al. 1971). Vysoká u Jítravy – v. a jv. svah Vysoké (k. 534) s. od Jítravy. Sutě na zalesněném svahu Vysoké jsou stratigaficky významnou paleontologickou lokalitou známou již H.Gallwitzovi (1929) a nověji studovanou Gallem-Chlupáčem (1973). Lokalita poskytuje důkaz o devonském stáří produktů basického vulkanismu, neboť fosiliferními vrstvami jsou tufity a s nimi sdružené karbonáty, které chovají korálovou a brachiopodovou faunu (patrně stupně frasnu). Opěrný bod oblastní stratigrafie. Zlatý vrch (NPP) – Vrcholová část Zlatého vrchu (k. 656.6), sv. od České Kamenice. Vrcholová část Zlatého vrchu tvoří vulkanický peň, vypreparovaný z křídových pískovců březenského souvrství (coniac). Peň je tvořen dle Shrbeného (1989) slabě olivinickým alkalickým bazaltem s nefelinem. Na V. a JV. straně vrcholové části byl v minulosti založen rozsáhlý, dnes opuštěný lom, v němž probíhala těžba sloupkovitého čediče. Řízená těžba, sledující obvod vrcholu, odkryla vnitřní část pně s dokonale vyvinutou sloupkovitou

60

odlučností. Sloupky vytvářejí tzv. kamenné varhany dosahující délky až 30 m a jsou tak vyšší než na známější lokalitě Panská skála u Kamenického Šenova (Havránek 1982). Vulkanické těleso sestává ze tří hlavních facií. Podložní (v severní části lomu), tvořené nefelinickým bazanitem. Hlavní facie je tvořena dlouhými sloupci olivinického čediče. Takto dokonalé sloupce mohly vzniknout pouze v prostředí s pomalým ochlazováním magmatu a s tepelnými gradienty nijak nerušenými okolními vlivy. Horní facie ve tvaru "čepice" je tvořena sklovitým olivinickým čedičem. Nepravidelné sloupce svědčí o tom, že k tuhnutí došlo rychleji (Kühn). Další významné geologické lokality Borská skalka (479 m) – nevelký čedičový vršek, vyčnívající nad sz okrajem Nového Boru při silnici do Polevska. Dříve se nazýval Zaječí vrch a jeho vrchol tvoří výrazná, v minulosti částečně odlámaná čedičová skála, které se říkalo Drasslerův kámen. Břidličný vrch (499 m) – protáhlý zalesněný hřbet, asi 1,5 km východně od Horní Kamenice mezi údolími Pryského potoka a Kamenice. Tvoří jej znělcové těleso, jehož součástí byl kdysi i sousední Pustý zámek. Když však říčka Kamenice postupně prohlubovala své údolí, prorazila v pevnějším znělci úzkou skalnatou soutěsku, která dnes skalní ostroh Pustého zámku odděluje. Skalní stěny na severní straně Břidličného vrchu jsou celoročně vlhké a v zimě se na nich vytvářejí ledové krápníky a záclony. Hvozd (něm. Hochwald) – jeden z nejvýznamnějších kopců Lužických hor. Výrazný znělcový hřbet se dvěma vrcholy leží na česko-německé hranici asi 2 km východně od Krompachu. Hlavní jižní vrchol Hvozdu (750 m) tvoří výrazná skála, nazývaná dříve Ilmenstein nebo Kreuzstein. Na jz. svahu hory je pískovcový lom zarostlý lesem. Jánské kameny (604 m) – tvoří několik čedičových skal na částečně zalesněném hraničním návrší asi 1,5 km severovýchodně od Krompachu. Skály jsou součástí čedičové žíly, která v průběhu třetihorní sopečné činnosti vyplnila puklinu v měkčích křídových usazeninách. Pozvolným působením povětrnostních vlivů byly okolní pískovce v pozdějších dobách erodovány a čedičová žíla vypreparována do podoby několika skalních zdí, vystupujících nad okolní terén. Vodorovným uspořádáním čtyř- až šestibokých čedičových sloupců představují Janské kameny méně dokonalou obdobu známé Čertovy zdi u Českého Dubu. Žíla se táhne od vrcholu Janských kamenů přibližně západním směrem k osadě Valy. Kolem skal vede necelý 1 km dlouhá naučná stezka. Má čtyři zastávky, věnované historii Janských kamenů, geologické stavbě, místním rostlinám a plazům. Jehla (478 m) – dvouvrcholový čedičový kopec, vypínající se asi 1 km sv. nad Českou Kamenicí. Na skalách je místy dobře vyvinutá sloupcová odlučnost. Upravená stezka vede po temeni hřbítku na malé vyhlídkové skalisko se zábradlím, zpřístupněné roku 1879. Nižší nepřístupná skála pod vyhlídkou se nazývá Trubač. Pod jižním svahem Jehly dříve stála 10– 12 m vysoká čedičová skála Malá Jehla, která byla roku 1886 kameníky odtěžena. Klučky (642 m) – asi 3 km dlouhý zalesněný čedičový hřbet s několika nevýraznými vrcholky, ležící mezi Práchní a Polevskem. Na severním svahu je pozoruhodný opuštěný čedičový lom, jehož stěny jsou tvořeny pěknými, pravidelně vyvinutými svisle stojícími kamennými sloupy. Křížová věž – štíhlá pískovcová skála, vyčnívající ze zalesněného sv výběžku Trávnického vrchu přímo nad jižním okrajem osady Naděje. Někdy označována jako Krkavčí nebo Havraní skála. Nejčastěji se užívá názvu Křížová věž, podle kříže na jejím vrcholku.

61

Loupežnický vrch (539 m) – plochý čedičový kopec se dvěma vrcholky, ležící asi 2 km východně od Petrovic. Vyšší severní vrchol tvoří čedičová skála, která je zčásti odlámaná lomem. Luž (PP, 793 m) – výrazná znělcová kupa vyčnívající nad krajinu z hlavního horského hřebene, 700 m severně od osady Myslivny u Horní Světlé. Je nejvyšší horou Lužických a Žitavských hor. Úpatí Luže tvoří křídové pískovce, které na jižní straně dosahují až do nadmořské výšky 710 m. Nad pískovci spočívá asi 20 m mocná vrstva tufu a čediče, vystupující na povrch jen na severovýchodním úbočí. Nad ní je znělcový vrcholový kužel, který protíná od severního úpatí až skoro k vrcholu mladší čedičová žíla. V pískovcích na severní straně hory byly v minulosti založeny rozsáhlé lomy, v nichž se při lámání kamene nacházely četné zkameněliny. Předmětem ochrany PP je druhově chudá horská bučina na kamenitých svazích vrcholové kupy. Ve vrcholové části hory se zachoval původní bukový les s přimíšenými javory, porůstající na jižní straně poměrně rozsáhlé sutě. Milštejn (562 m) – skalní masiv s nepatrnými zbytky středověkého hradu Milštejna leží v lesích mezi Trávnickým a Suchým vrchem, asi 4 km s. od Cvikova a 1 km z. od Naděje. Zhruba 120 m dlouhý skalnatý hřbítek je tvořen křemenným pískovcem, který se pro svou velkou tvrdost a odolnost používal k výrobě mlýnských kamenů a brusných kotoučů. Na severním konci hřbetu je asi 3,5 m vysoká a 7 m široká skalní brána, která patrně vznikla zvětráváním masivu podle množství puklin a zřícením uvolněných kamenných bloků. Výše nad bránou je malé skalní okno. Mohutné skalní věže po stranách brány byly dříve horolezecky využívané, ale dnes je tu lezení v zájmu ochrany přírody omezeno. Těžba křemenného pískovce tu zřejmě začala ještě před vybudováním opevněného sídla a pokračovala v jeho okolí nejspíše po celý středověk. Několik nedokončených mlýnských kamenů můžeme ještě dnes najít v blízkém okolí. Jsou zde tři větší jeskyně, jejichž ohlazené stěny vznikly erozním působením vody. Zimují zde některé druhy netopýrů, například netopýr ušatý, velký, řasnatý nebo černý. Pěnkavčí vrch (792 m) – mohutná znělcová hora, ležící asi 3,5 km jižně od Dolního Podluží. Je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor. Po temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Temeno kopce je porostlé statným bukovým lesem, který má místy až pralesovitý charakter. Vrcholová plošina je ohraničená suťovými srázy s nevelkými znělcovými skalami. Popova skála (565 m) – mohutné pískovcové skalisko, stojící na vrcholu mírně protáhlého zalesněného kopce mezi Krásným dolem a údolím Bílého potoka asi 4 km jz. od Hrádku nad Nisou. Na jeho temeni je skupina rozeklaných skal, tvořená tektonicky porušenými a silně prokřemenělými křídovými pískovci a slepenci. Původně vodorovně uložené vrstvy sedimentů byly v blízkosti lužické poruchy vychýlené do různě ukloněných poloh a postupným zvětráváním po puklinách se skály rozpadly do mohutných bloků a balvanů, mezi nimiž vznikly četné dutiny nebo jeskyně. Na povrchu některých skal se také vyvinuly nepravidelné prohlubně a oválné skalní mísy. Vrcholové skalisko Popovy skály je dominantou východní části Lužických hor. Tvoří je několik mohutných, o sebe opřených pískovcových bloků, mezi nimiž je široká svislá puklina. Mezi balvany, nakupenými na severní straně skály, vznikla malá skalní brána a několik menších jeskyní. Největší z nich se dříve nazývala "Backofen" (= Pekařská pec). Další jeskyni se říkalo "Pferdestall" (= Konírna). Na jihovýchodní straně Popovy skály se lámal zpevněný pískovec, ale podstatně větší a známější byly lomy na sousedním Sedleckém Špičáku. Na jz. svahu Popovy skály je několik starých železnorudných dobývek, vázaných na čedičovou žílu, která sem zasahuje ze sousedního hřbetu Podkovy. Vrchol Popovy skály byl až do počátku 20. století přístupný jen horolezcům. Dnes je vyhlídka přístupná i pro turisty. Riedelova jeskyně – rozlehlá uměle vytvořená podzemní prostora, jejíž vchod se nachází na jihovýchodním svahu Břidličného vrchu, nad severním okrajem Dolního Prysku. Jeskyni

62

na svém pozemku zřejmě v roce 1928 vyhloubil Ernst Riedel jako podzemní lom na písek. Vytěžený materiál se používal jako brusivo pro místní skláře a nejspíše i ke stavebním účelům. Jeskyně je ve svahu asi 40 m nad údolím Pryského potoka a původně měla tři vchody. Rozsáhlý prostor jeskyně je velmi členitý, 50 m dlouhý a v nejširším místě 36 m široký. Zimují zde některé druhy netopýrů, např. netopýr vodní, řasnatý, dlouhouchý, ušatý a vrápenec malý. Vchod do jeskyně je uzavřen mříží. Sokol (593 m) – strmý znělcový kužel asi 2,5 km jv od Hvozdu a 1 km z. od Petrovic. V horní části porostlý listnatými lesy, na vrcholu se zbytky hradu Starého Falkenburku. Nižší čedičový výběžek na jihozápadní straně kopce se nazývá Malý Sokol (523 m). Ve vzrostlé bučině na jižním svahu je rozeklané znělcové skalisko, východně od něj zašlý znělcový lom. V lese sz od Kočičí studánky jsou dodnes patrné staré jámy po těžbě železné rudy, ale jednotlivé dobývky najdeme i na jiných místech kopce. Spravedlnost (PR) – výrazný zalesněný čedičový vrch (533 m), vyčnívající asi 2 km severozápadně od Chřibské nad jižním okrajem Doubice. Skalnatý vrcholek spadá k jihu a jihovýchodu strmým, asi 40 m vysokým srázem s členitou skalní stěnou, která je tvořená nepravidelnými vějířovitě uspořádanými čedičovými sloupky. Na svahu pod ní je lesem zarostlé suťové pole. Na severovýchodním svahu kopce je rozeklané skalisko z pěti mocných čedičových sloupů, zvané Malá Spravedlnost. Na Spravedlnosti se nacházejí mimořádně pestrá a zachovalá lesní společenstva s řadou chráněných rostlin. Střední vrch (593 m) – výrazný čedičový kopec, ležící asi 1 km sv. od Dolního Prysku. Z jeho vrcholu vyčnívá výrazný skalní suk, podle něhož se někdy lidově nazýval Hranáč nebo Skála. Strmé rozeklané skalní stěny jsou často tvořené čedičovými sloupy, svahy pod nimi pokrývají částečně zarostlá suťová pole, na nichž se vyskytovaly vzácné druhy mechů a kapradin. Šenovský vrch (632 m) – výrazný zalesněný čedičový kužel, vyčnívající nad sv. okrajem Kamenického Šenova. Jeho vrchol tvoří mírně protáhlý skalnatý hřbítek. Na zalesněném svahu mezi silnicí a bývalou železniční tratí je několik opuštěných lomů, v nichž se lámal pískovec na stavební kvádry a náhrobní desky, ale také brusný a stavební písek. V lomu, ležícím přímo u silnice nejblíže k Práchni se pískovec dobýval i pod zemí. V jeho zadní stěně byly vylámány dva souběžné 13 m dlouhé tunely, které jsou přes 9 m vysoké a kolem 6 m široké. Mezi nimi byl ponechán 2 m široký a 10 m dlouhý skalní pilíř, za nímž jsou oba tunely navzájem propojené. Voda stékající do lomu vytváří v zimě na jeho stěnách a portálech tunelů pěkné ledopády. Tolštejn – výrazný znělcový skalní suk (670 m), asi 2 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou. Hrad Tolštejn byl vybudován na strmém skalnatém vršku s dvojicí vypreparovaných znělcových sopouchů. Údolí potoka Milířky – hluboce zaříznuté údolí, asi 2 km jižně od Dolního Podluží. Jeho název připomíná dávné uhlíře, kteří v milířích pálili dřevěné uhlí pro potřebu okolních šmelcoven (tavíren), úpraven rud a sklářských hutí. Přes střední část údolí prochází významná geologická linie, zvaná lužická porucha, která tvoří hranici mezi lužickým žulovým masivem na severu a pískovci České křídové pánve na jihu. Na tuto poruchu jsou vázána stará důlní díla, k jejichž zpřístupnění byla v srpnu 1999 zřízena hornická naučná stezka. Její začátek i konec je asi 1 km od silnice na Uhlířské cestě, která prochází celým údolím z Dolního Podluží do sedla pod Ptačincem. K založení štol došlo pravděpodobně až v 16. století za Šlejniců, kteří zde těžili rudy železa, olova a mědi. Velké množství křemenné drti na některých haldách nasvědčuje tomu, že zde byl získáván také křemen pro sklářské hutě, které v okolí pracovaly již od 2. poloviny 13. století. Dnes jsou v údolí známé čtyři štoly, z nichž jsou však dvě zasypané. Kromě štol ale najdeme na řadě míst zbytky zarostlých

63

hald, kutacích jam i zářezů. Na jižním úpatí svahu Rohálu je u břehu potoka vchod do štoly, nazývané Milířka. Štola je evidována jako zimoviště několika druhů netopýrů (netopýr velký, vodní, Brandtův, ušatý, dlouhouchý, vousatý a vrápenec malý) a její vchod je od roku 1993 uzavřen mříží. Vraní skály (500 m) – skupina skal, vystupující z lesů nad Krásným dolem, asi 1 km západně od Horního Sedla a 1 km jv. od Popovy skály. Skály jsou tvořeny velmi pevným pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními i vertikálními puklinami. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály. Zpevnění pískovce snad způsobila čedičová hornina, o níž někteří autoři předpokládají, že kdysi vyplňovala hlubokou a postupně se zužující skalní rozsedlinu, která rozděluje skalní masiv podélně od severovýchodu k jihozápadu na dvě mohutné, rovnoběžně stojící řady skal. Nejmohutnější Fellerova věž je morfologicky i historicky nejcennější horolezeckou věží Lužických hor.

3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES) Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je ÚSES „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability“. Základem vymezení ÚSES je vymezení kostry ekologické stability krajiny jako souboru existujících, relativně ekologicky stabilních segmentů krajiny významných z hlediska biodiverzity bez ohledu na jejich prostorové vztahy. Pro vymezení skladebných prvků ÚSES (biocentra, biokoridory, interakční prvky) je třeba doplnit kostru ekologické stability nově navrženými prvky tak, aby vznikla propojená síť ÚSES s danými prostorovými a funkčními kritérii. ÚSES je základem ekologické sítě v České republice. Dokumentace ÚSES Podkladem pro zpracování celé řady generelů místního ÚSES v CHKO LH byl Generel regionálního ÚSES Českolipska (Míchal, 1993), který vycházel ze Severočeského regionálního ÚSES (Míchal, Stáhlík, 1991). Jednotlivé generely MÚSES vznikaly postupně v letech 1993 - 1996, celkem se na jejich zpracování podílelo 6 různých zpracovatelů a byly zadávány různými referáty 3 okresních úřadů a Ministerstvem životního prostředí ČR. Všechny generely byly dokončeny před zpracováním Územně technického podkladu ÚSES (Bínová a kol., 1996), který řešil regionální a nadregionální úroveň ÚSES a stal se závazným oborovým dokumentem pro orgány ochrany přírody. Vzhledem k tomu, že mezi těmito generely a ÚTP byly značné disproporce a vzhledem k potřebě sjednotit velké množství generelů s rozdílnou úrovní zpracování a různými nedostatky, bylo správou CHKO zajištěno zpracování „Revize ÚSES na území CHKO Lužické hory“ (Višňák, 1999) (dále „Revize“), která vymezuje ÚSES ve všech třech hierarchických úrovních pro celé území CHKO Lužické hory na úrovni plánu ÚSES. Dokumentace byla v roce 1999 projednána a odsouhlasena všemi obcemi a dotčenými orgány státní správy. Mapovým podkladem výkresové části je ZM 1:50 000 a ZM 1:10 000, do které jsou zakresleny základní skladebné části ÚSES, tj. biocentra a biokoridory, dále jsou v této dokumentaci řešeny interakční prvky. Tabulková část obsahuje podrobný přehledný seznam jednotlivých skladebných částí ÚSES a popis základních charakteristik jednotlivých biocenter a biokoridorů. Revize ÚSES byla zpracována v tištěné, částečně i v digitální (pouze textová a tabulková část) podobě, mapové přílohy pouze v tištěné podobě. Dokumentace sloužila především jako podklad pro jiné územně plánovací dokumentace – územní plány obcí, lesní hospodářské plány, aj.

64

V roce 2009 v rámci vektorizace lokálního a regionálního ÚSES byla výkresová část převedena do digitální podoby včetně doplnění základních atributů pro jednotlivé datové vrstvy. Vznikla tak jednotná vrstva pro celé území CHKO, která reflektuje zpřesňování prvků ÚSES při tvorbě územních plánů obcí vůči „Revizi“. Vektorová vrstva je nyní poskytována zpracovatelům územních plánů obcí, zpracovatelům LHP a dalším. Vymezení ÚSES je k nahlédnutí na pracovišti Správy CHKO a od roku 2010 je dostupné na internetových stránkách AOPK ČR jako součást databáze IS AOPK ČR. Nadregionální ÚSES (dále jen „NR ÚSES“) byl v roce 2010 na celém území ČR vymezen v rámci studie „Aktualizace vymezení nadregionálního ÚSES“, kterou zpracovala firma Ekotoxa, s. r. o. Výsledkem revize stávajících územně plánovacích dokumentací a aktualizace NR ÚSES je přesné vymezení hranic nadregionálních biocenter. Součástí je také podrobná textová dokumentace s popisem jednotlivých skladebných částí ÚSES obsahující dále zhodnocení přítomných reprezentativních ekosystémů, výčet limitů využití území, posouzení možných ohrožení a rizik a návrh managementových opatření. ÚSES je na území CHKO LH zapracován do většiny současně platných územních plánů obcí a do všech LHP. Kvalita zapracování ÚSES do ÚP obcí se liší podle zpracovatele ÚP. Často nedochází k vymezení biocenter na hranice parcel (i v případech, kdy to uspořádání parcel umožňuje), dochází k neodůvodněným změnám v trase biokoridorů či v tvaru a velikosti biocenter, výjimkou není ani úplné vyjmutí skladebného prvku ÚSES. Popis skladebných částí ÚSES ÚSES nadregionálního významu Na území CHKO Lužické hory je v současné době vymezeno jedno funkční nadregionální biocentrum (dále jen NRBC) a pět nadregionálních biokoridorů (dále jen NRBK), viz mapová příloha č. 6. Terminologie a číslování NR ÚSES jsou použity z „Aktualizace“. Nadregionální biocentra NRBC 82 Studený vrch (1350 ha) – rozsáhlý komplex lesních porostů v JZ části CHKO Lužické hory. Lesy jsou z části hospodářsky ovlivněné, nemalou část území ale tvoří porosty relativně přirozeného druhového složení, v dalších lokalitách je alespoň příměs stanovištně odpovídajících dřevin, zpravidla buku. Nelesní půda je zastoupena většinou v podobě travních porostů arondujících členitý okraj lesa. Hlavními společenstvy jsou květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), suťové lesy (L4), popř. mezofilní ovsíkové louky (T1.1). Součástí NRBC je NPP Zlatý vrch, PR Studený vrch, PP Líska a PP Pustý zámek, dále EVL CZ0420082 Studenec. NRBC leží až na nepatrné výjimky na území I. a II. zóny CHKO Lužické hory. Nadregionální biokoridory V CHKO bylo vymezeno téměř 80 km délky os nadregionálních biokoridorů, více než polovinu tvoří osa NRBK 19 (Studený vrch – Poledník). NRBK 5 (Stříbrný roh – Studený vrch) - reprezentuje lesní společenstva středních poloh, zajišťuje spojení s lesními společenstvy Českého středohoří. Do osy jsou vloženy RBC 37 Velká Tisová, RBC 86 Malý Buk, RBC 153 Bučiny nad vodárnou a 12 lokálních biocenter (LBC). NRBK 6 (Hřenská skalní města – Studený vrch) - reprezentuje lesní společenstva středních poloh, zajišťuje spojení s NRBC Hřenská skalní města. Na území CHKO LH zasahuje pouze v omezené délce 2,5 km a do osy je vloženo jen 1 LBC. NRBK 7 (Studený vrch - Hřenská skalní města – hranice ČR) - reprezentuje lesní společenstva středních poloh, zajišťuje spojení s lesními společenstvy Šluknovského

65

výběžku. Do osy jsou vloženy RBC 36 Velká Tisová, RBC 14 Plešivec, RBC 4 Vápenka a 11 LBC. NRBK 19 (Studený vrch - Poledník) - reprezentuje lesní společenstva hlavního hřebene Lužických hor, prochází ve dvou větvích Lužickými horami směrem na východ a přechází po Ještědském hřbetu do Jizerských hor. Do osy jsou vloženy RBC 37 Velká Tisová, RBC 43 Jedlovské rybníky, RBC 24 Kozí hřbety, RBC 48 Bouřný, RBC 99 Suchý vrch, RBC 55 Brazilka, RBC 112 Jezevčí vrch, RBC 121 Hvozd, RBC 130 Loupežnický vrch, RBC 143 Vysoká a 31 LBC. NRBK 36 (Břehyně-Pecopala – K19) – zajišťuje spojení severních úbočí Lužických hor na území Německa s Českolipskem. Na území CHKO LH zasahuje pouze v omezené délce 7,7 km, přechází lesnatou východní část CHKO severojižním směrem. Do osy je vloženo jen 1 RBC 130 Loupežnický vrch a 7 LBC. ÚSES regionálního významu ÚSES regionálního významu je zastoupen 17 funkčními regionálními biocentry (RBC). Reginální biocentra jsou vymezena především na lokalitách rozsáhlejších lesních porostů přírodního charakteru, popř. i na plochách kulturních lesů, luk a vodních ploch. Propojení těchto biocenter zprostředkovává celkem 86 regionálních biokoridorů (RBK), z toho 83 funkčních a 3 částečně funkčních (k002, k009 a k023). Terminologie a číslování regionálních prvků ÚSES jsou použity z „Revize“. Regionální biocentra RBC 4 Vápenka – komplex lesních porostů, z větší části hospodářských, na jižní straně Vápenného vrchu (též Maškův vrch; 548 m, PR Vápenka), na styku několika geologických jednotek. Jurské vápence byly v minulosti těženy v několika lomech, které výrazně zpestřují jinak poměrně monotónní reliéf území a jsou rovněž zdrojem zvýšené biodiverzity. RBC 14 Plešivec - lesní biocentrum s dominantním smrkem a bukem zaujímá západní svahy znělcového vrchu Plešivec (597 m), plošně omezená prameniště. RBC 24 Kozí hřbety - rozsáhlé lesní biocentrum zahrnuje jedinečný komplex převážně bukových lesů ve vrcholové části cca 3 km dlouhého Kozího hřbetu (Weberbergu), součást EVL Lužickohorské bučiny. RBC 37 Velká Tisová – lesní biocentrum zahrnuje nejvýznamnější část výrazného neovulkanického vrchu Velká Tisová, v nadmořských výškách od 556 do 692 m, s porosty potenciálně diferencovanými na submezotrofní jedlové bučiny až smrkové jedliny na extrémních stanovištích suťových poloh, v současnosti zde ale chybí jedle a z velké části i smrk ztepilý, porosty mají buď ráz rozpadových stadií anebo jde o výsadby náhradních dřevin. RBC 43 Jedlovské rybníky - Převážnou většinu biocentra zaujímá hospodářský les středního věku, součástí biocentra jsou 3 oligotrofní rybníky s navazujícími přechodovými rašeliništi a podmáčenými olšinami, součást EVL Údolí Chřibské Kamenice. RBC 47 Pěnkavčí vrch - Biocentrum je tvořeno výhradně lesními porosty, z převážné části přirozeného charakteru, značně věkově rozrůzněnými, včetně velmi starých bučin místy pralesovitého charakteru, součást EVL Lužickohorské bučiny. RBC 48 Bouřný – lesní biocentrum, na svazích vrchu Bouřný se střídají porosty buku a smrku, buk celkově převažuje, součást EVL Lužickohorské bučiny.

66

RBC 55 Brazilka - dva zcela odlišné ekosystémy, biocentrum bylo vymezováno ve dvou etapách a v podstatě jde o dvě na sebe navazující biocentra. Poněkud větší lesní část zaujímají převážně hospodářské lesní porosty. Nelesní část (PP Brazilka) leží v pramenné úžlabině s pestrou mozaikou biotopů – vřesoviště, prameniště, vlhké louky. RBC 82 Velký Buk - lesní biocentrum na vrchu Malý Buk, který je souvisle zalesněn porosty různého věku – od mladých kultur až po 140 let staré bučiny. V druhové skladbě převládá buk (2/3), dále se vyskytuje smrk a v menší míře modřín a klen. RBC 86 Malý Buk - rozsáhlé lesní biocentrum s porosty převážně středního a zralého věku, v druhové skladbě převažuje buk (cca 65 % zastoupení) nad smrkem (29 %), další dřeviny jsou jen málo zastoupeny RBC 99 Suchý vrch - znělcový souvisle zalesněný vrch (s výjimkou otevřených suťových poloh), porosty s převahou smrku a buku, v zakrslých polohách je hojně zastoupena bříza, méně jeřáb, klen, borovice a modřín; porosty jsou značně různorodé povahy, nejcennější jsou náznaky suťových lesů (přesněji acerózní bučiny) na východním svahu, v biocentru leží PP Naděje, součást EVL Suchý vrch – Naděje. RBC 112 Jezevčí vrch - Výrazná neovulkanická kupa budovaná trachytem. Celou plochu biocentra zaujímá lesní porost přirozeného, polopřirozeného i druhotného složení, s celkovou mírnou převahou jehličnanů, součást NPR a EVL Jezevčí vrch RBC 121 Hvozd - Výhradně lesní biocentrum, většinu plochy zaujímá mozaika bukových smrčin a čistých nebo smrkových bučin na převážně submezotrofních stanovištích na JV svazích Hvozdu RBC 130 Loupežnický vrch - celou plochu biocentra pokrývá les, který je značně kulturní povahy, převažují porosty středního až zralého věku RBC 143 Vysoká - nápadný suk tvaru ploché kupy budovaný mladopaleozoickými zelenými břidlicemi až metadiabasy, s rozptýlenou deskovou sutí na svazích; jižně pod vrcholem probíhá lužická porucha, podél níž byly na krystalinikum tektonicky vyzdviženy cenomanské kvádrové křemité pískovce a slepence, vytvářející v západní části biocentra výrazný skalnatý kozí hřbet; biologicky nejcennější jsou čisté a smíšené (acerózní) bučiny na jižních a východních svazích Vysoké. RBC 153 Bučiny nad vodárnou - lesní biocentrum na jižním svahu čedičového vrchu Klučky (642 m) s porosty převážně středního a zralého věku, do značné míry přirozené povahy. V dřevinné skladbě dominují listnaté dřeviny (buk a klen) a smrk. RBC 164 Klíč - velmi výrazný znělcový suk, se skalními tvary, mrazovými sruby, rozsáhlými balvanovými proudy, se značným rozsahem primárního bezlesí (balvanité sutě na JZ svahu); biocentrum zahrnuje svahy od nadmořské výšky 452 m po vrchol 759 m; svahy v horním stupni jsou extrémně příkré, výrazně zasuťované až skalnaté, západní okraj biocentra tvoří hluboká úžlabina s potokem; součást PR Klíč a EVL Klíč. Regionální biokoridory k002, k003 – zajišťuje komunikaci RBC Vápenka se Šluknovským výběžkem, situováno do lesních porostů, popř. premízků s krátkými lučními úseky, vloženo 1 LBC, součást osy NRBK 7. K002 částečně funkční. k006, k007, k008, k009 – zajišťuje komunikaci RBC Vápenka a RBC Plešivec se šluknovským výběžkem, situováno převážně do lesních porostů, jen krátké úseky u Rybniště

67

probíhají po loukách v prolukách zástavby, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 7. K009 částečně funkční. k010, k024, k025, k055, k056, k057 – zajišťuje komunikaci RBC Plešivec a RBC Velká Tisová, situováno výhradně do lesních porostů, vloženo 5 LBC, součást osy NRBK 7. k023 - zajišťuje komunikaci RBC Plešivec s oblastí Velkého Rybníku a Světlíku (mimo CHKO) situováno do lesních porostů, popř. remízků s krátkými lučními úseky, částečně funkční. k053 – zajišťuje komunikaci RBC Jedlovské rybníky a RBC Velká Tisová, situováno výhradně do lesních porostů, bez LBC, součást osy NRBK 19. k051, k052 – zajišťuje komunikaci NRBC Studený vrch a RBC Velká Tisová, situováno výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC, součást osy NRBK 7 a 19. k054, k065 – zajišťuje komunikaci RBC Jedlovské rybníky a RBC Pěnkavčí vrch, situováno výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC, součást osy NRBK 19. k066 – zajišťuje komunikaci RBC Kozí Hřbety a RBC Pěnkavčí vrch, krátký úsek, situováno výhradně do lesních porostů, bez LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev. k067, k068, k069, k070 - zajišťuje komunikaci RBC Kozí Hřbety a RBC Brazilka, situováno výhradně do lesních porostů, probíhá po hlavním hřebenu Lužických hor, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev. k072– zajišťuje komunikaci RBC Bouřný a RBC Pěnkavčí vrch, krátký úsek, situováno výhradně do lesních porostů, bez LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev. k078, k079, k080, k081, k082, k083, k084, k157 - zajišťuje komunikaci RBC Hvozd a RBC Brazilka, situováno do lesních porostů, částečně luk SV od Krompachu, probíhá po hlavním hřebenu Lužických hor, vloženo 7 LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev. k089, k090, k091, k092 - zajišťuje komunikaci NRBC Studený vrch s prostorem Zámeckého vrch (CHKO České středohoří) JZ od České Kamenice , situováno převážně do lesních porostů, krátké úseky u probíhají po loukách nebo remízky, vložena 4 LBC. k110, k111, k112, k113, k114, k115 - zajišťuje komunikaci RBC Velký Buk a NRBC Studený vrch, situováno převážně do lesních porostů, jen krátké úseky u obce Kytlice probíhají po loukách v prolukách zástavby, vloženo 6 LBC k116, k117, k120– zajišťuje komunikaci RBC Velký Buk a RBC Malý Buk, situováno výhradně do lesních porostů, vložena 2 LBC, součást osy NRBK 5. k118, k119, k212, k213, k214– zajišťuje komunikaci RBC Malý Buk a RBC Bučiny nad vodárnou, situováno převážně do lesních porostů, jen krátké úseky u Polevska probíhají po loukách a remízkách, vložena 4 LBC, součást osy NRBK 5. k128, k129 - zajišťuje komunikaci RBC Bouřný a RBC Velký Buk, krátký úsek, situováno výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC. k130, k131, k132, k133– zajišťuje komunikaci RBC Bouřný a RBC Suchý vrch, situováno výhradně do lesních porostů, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 19 – jižní větev.

68

k134, k148, k149, k150, k151, k152 – zajišťuje komunikaci RBC Jezevčí vrch a RBC Suchý vrch, situováno do lesních porostů, údolní nivy Hamerského potoka a přilehlých vlhkých luk vloženo 6 LBC, součást osy NRBK 19 – jižní větev. k153, k154, k155, k156– zajišťuje komunikaci RBC Hvozd a RBC Jezevčí vrch, situováno výhradně do lesních porostů, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 19 – jižní větev. k169, k170, k171, K172, k173 – zajišťuje komunikaci RBC Hvozd a RBC Loupežnický vrch, situováno výhradně do lesních porostů, vložena 4 LBC, součást osy NRBK 19. K185, k186, k187, k188, k262- zajišťuje komunikaci RBC Loupežnický vrch a RBC Vysoká, situováno výhradně do lesních porostů, probíhá po hlavním hřebenu Lužických hor, vložena 4 LBC, součást osy NRBK 19. k189, k190, k191 - zajišťuje spojení RBC 130 Loupežnický vrch a severních úbočí Lužických hor na území Německa, vložena 2 LBC, součást osy NRBK 34. K185, k192, k193, k194, k260, K261- zajišťuje spojení RBC 130 Loupežnický vrch s Českolipskem Z od Jablonného v Podještědí, vloženo 5 lokálních biocenter, součást osy NRBK 34. k222, k223 – zajišťuje komunikaci RBC Malý Buk a RBC Klíč, situováno výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC k224– zajišťuje komunikaci RBC Klíč s územím mezi Novým Borem a Radvencem (mimo CHKO) k242, k243 – zajišťuje komunikaci RBC Jezevčí vrch s územím mezi Jablonným v Podještědí, Kunraticemi u Cvikova a Velkým Valtinovem (mimo CHKO), vloženo 1 LBC ÚSES lokálního významu ÚSES lokálního významu je vymezen prostřednitvím 177 lokálních biocenter (LBC), z toho 173 funkčních, 2 částečně funkčních (183 Holubí vršek a 194 Kunratické domky) a 2 nefunkčních (114 Mařenice – pastviny, 184 Louky u Železného potoka). Lokální biocentra jsou vymezena především na lokalitách lesních porostů přírodního charakteru, nebo i hospodářsky pozměněného charakteru, některé lokality jsou maloplošné, např. remízky. Dále jsou některá biocentra vymezena na hodnotnějších loukách, vodních nádržích nebo mokřadech. Propojení biocenter zprostředkovává celkem 179 biokoridorů lokálních biokoridorů (LBK), z toho 174 funkčních nebo částečně funkčních. Nefunkční složky se nalézají především v JV části CHKO (Jablonné v Podještědí, Rynoltice), kde je v rámci CHKO nejvíce aktivně obhospodařované orné půdy. Realizace ÚSES v krajině Do lesních i nelesních prvků ÚSES jsou směřovány finanční prostředky především z Programu péče o krajinu MŽP ČR. Dlouhodobě je podporována obnova přirozené skladby lesa, tj. jsou realizovány výsadby původních listnatých dřevin, jedle bělokoré a ochrana přirozeného zmlazení, zvyšování hnízdních možností dutinových ptáků a další. Funkčnost nelesních prvků ÚSES je podporována tvorbou a údržbou vodních ploch (tůně, mokřady, rybníčky), případně údržbou kosením či pastvou. Vzhledem ke složitým majetkoprávním vztahům, absenci provádění komplexních pozemkových úprav v CHKO LH, vysokým realizačním nákladům a prioritní péči o zvláště chráněná území a I. zónu nebyl dosud realizován žádný projekt ÚSES, který by řešil území komplexně. Pro řešení problematiky ÚSES severně od Jablonného v Podještědí, kde je v rámci CHKO největší podíl orné půdy a nefunkčních prvků ÚSES byla zpracována Studie revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka (Vrána et al., 2001), která

69

navrhuje komplexní revitalizaci území včetně tvorby prvků ÚSES, která však vzhledem k majetkoprávním vztahům v území zatím nemohla být realizována. V následujících letech lze očekávat soustavnější realizace ÚSES zejména na těch katastrálních územích, kde již byly zahájeny (Dolní Chřibská) nebo se plánují KPÚ.

3.12. Krajinný ráz Ochrana krajinného rázu na území CHKO Lužické hory se provádí v souladu s ustanovením § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. (1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (2) K umísťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. (3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. (4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Pro území CHKO Lužické hory je zpracována studie Preventivního hodnocení území CHKO z hlediska krajinného rázu, kterou v listopadu 2011 zhotovila Ing. Kamila Svobodová. Tato kapitola je zpracována na základě této studie. Cílem studie bylo vytvořit odborný podklad pro stanovení odstupňované ochrany krajinného rázu a stanovení hodnot krajinného rázu v CHKO Lužické hory, využitelný pro činnost Správy CHKO a jiných orgánů státní správy zejména při vydávání souhlasů a stanovisek podle § 12 a § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vydávání stanovisek z titulu dotčeného orgánu (zejména při spolupráci s orgány územního plánování v procesu tvorby územně plánovací dokumentace), tvorbě plánů péče o zvláště chráněná území, stanovení rámcových podmínek pro zamýšlené zásahy do krajinného rázu ještě před zpracováním projektové či jiné dokumentace záměru. Při preventivním hodnocení krajinného rázu bylo postupováno podle metodiky preventivního hodnocení krajinného rázu rozsáhlejších území od autorů Bukáčka a Matějky (Bukáček a Matějka, 1998; 2006). Vymezení základních pojmů a jejich užívání bylo převzato z Metodického postupu posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz od kolektivu autorů Vorel, Bukáček, Matějka, Culek a Sklenička (Vorel et al., 2006). Přírodní charakteristika území CHKO Lužické hory Přírodní podmínky území určují přírodní charakteristiku krajinného rázu, přičemž rozhodující jsou ty, které se bezprostředně projevují v obraze krajiny a tvoří tak typické znaky krajinného rázu. Z hlediska významnosti vlivu na tyto znaky se projevuje zejména působení reliéfu, geologického a pedologického podkladu, hydrologických a klimatických podmínek a v neposlední řadě také biogeografických poměrů.

70

Řešené území je tvořeno nevelkým pohraničním pohořím Lužické hory ležícím v severních Čechách mezi městy Děčín a Liberec. Krajina řešeného území vyniká zejména svou morfologickou a geologickou pestrostí a členitostí. Dále pak vysokou lesnatostí a značným podílem drobných vodotečí, které protkávají enklávy pastvin, luk i vesnic. Právě tento specifický přírodní rámec vytváří jedinečný obraz území, jehož malebnost dokreslují stavby tradiční lidové architektury, které se zde zachovaly ve velmi hojném počtu. Podrobný popis přírodních charakteristik krajinného rázu obsahují předchozí kapitoly 3.1.–3.11. Z tohoto důvodu je v této kapitole nerozvádíme konkrétněji. Kulturní a historická charakteristika území CHKO Lužické hory Hlavní etapy vývoje osídlení Ještě v 9. století bylo území Lužických hor tvořeno neprostupnými lesy. Územím vedly pouze obchodní stezky - např. významná Žitavská stezka spojující střed Čech s Žitavou. Prvními obyvateli Lužických hor byli Lužičtí Srbové, kteří do Lužických hor pronikali pravděpodobně v 10.-11. století v souvislosti s německými vpády do Horní Lužice. V Lužických horách je jim připisováno založení například dnešní Doubice a Chřibské. Do 11. století byly Lužické hory součástí královského hvozdu, který tvořil přirozenou ochranu proti zahraničním vpádům a jako takový byl chráněn. Ve 13. století začíná tzv. velká vnější středověká kolonizace, do území přicházejí němečtí osadníci, kteří zakládají na lesní půdě typické dlouhé údolní řadové vsi s lánovou parcelací plužiny. Podél vodních toků i cest byly volně stavěny jednotlivé usedlosti, na které navazovaly úzké a táhlé lány polí (lánová plužina). Sídla vznikala i ve výše položených oblastech (např. Krompach, Horní a Dolní Světlá). Na kolonizaci Lužických hor se od poloviny 13. století podíleli vedle šlechtických rodů Markvarticů a Ronovců také dominikáni (dominikánský klášter v Jablonném). V tomto období dochází rovněž k plánovitému zakládání měst v oblasti – Jablonné v Podještědí (kolem r. 1240), Česká Lípa, Žitava (Zittau, na německé straně hranice), Česká Kamenice. Jsou zakládány strážní hrady, především při obchodních stezkách z Čech do Lužice (Milštejn, Tolštejn, Lemberk, Falkenburk). Ze 14. století jsou dochovány první zmínky například o Rynolticích, Kněžicích, Petrovicích, Cvikovu, Drnovci, Kunraticích, Trávníku, Mařenicích, Mařeničkách, Horní a Dolní Světlé, Horním a Dolním Prysku, Horní a Dolní Chřibské a Krásné Lípě. V době kolonizace byla rozloha lesa snížena zhruba do dnešních hranic. Dřevo z lesa bylo i nadále využíváno pro stavbu domů, výrobu užitkových předmětů i jako topivo. Odlesněná část Lužických hor byla přeměněna v ornou půdu, louky a pastviny. Od 15. století dochází k intenzivnější exploataci lesů spojené s rozvojem sklářství v oblasti Lužických hor. Mezi první sklárny v oblasti se řadí sklárna v Chřibské (od 1427) a v Doubici. Další sklářské huti vznikaly od 16. století (např. ve Falknově, Krompachu). V 15. století se rozvíjí také těžba rud. Nejstarší písemná zpráva o těžbě v okolí Tolštejna je z roku 1474. Výrazněji se těžba objevuje až v 16. století (např. roku 1554 je založen Jiřetín pod Jedlovou jako hornické sídliště). Klidnější období hospodářského i kulturního rozkvětu v 17. století bylo přerušeno třicetiletou válkou. Válka zasáhla především níže položené území, kde byla vypálena řada vesnic i panských dvorů. Dochází také ke změnám v držbě jednotlivých panství, původní české, většinou protestantské šlechtické rody musely svá panství opustit a získala je šlechta cizí – např. Gallasové, Bredové. 17. století je obdobím baroka, které se významně zapsalo do podoby české krajiny včetně oblasti Lužických hor. Byl postaven barokní kostel sv. Maří Magdalény v Mařenicích, kostel Čtrnácti sv. Pomocníků v Krompachu, sv. Pankráce v Jítravě a sv. Barbory v Rynolticích. K vrcholnému baroku patří také barokní chrám sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, kde je pochována sv. Zdislava. Vznikají četné drobné církevní památky (např. r. 1686 morový sloup na náměstí v Jablonném aj.). V 18. a 19. století dochází k největšímu rozmachu sklářství, vznikaly další sklárny (v r. 1750 v Nové Huti, v Okrouhlé, v Polevsku a v Trávníku u Cvikova), byly zakládány sklářské školy. V r. 1757 byl založen Nový Bor. V roce 1757, v období sedmileté války mezi Marií Terezií a pruským králem Bedřichem II. o získání Slezska došlo k velkému válečnému

71

střetnutí u Jablonného a nad vsí Studený. Horní Lužice včetně Žitavských hor byla připojena k Sasku. Roku 1815 se císař František II. definitivně vzdal Horní Lužice a později se území stalo součástí německého státu. Od 18. století se rozvíjí textilní výroba. Největší rozmach textilního průmyslu nastává v 19. a na počátku 20. století. Dochází k rozvoji manufakturní a později průmyslové výroby, zdokonalení dopravních cest a stavbě železnice. V této souvislosti roste poptávka po stavebním kameni, roste jeho těžba, zejména pískovce a čediče. Osídlení Lužických hor je již téměř výhradně německé. V letech 1945–47 proběhl nucený odsun německého obyvatelstva. Ačkoliv do Lužických hor přicházeli obyvatelé z vnitrozemí, počet obyvatel v území výrazně poklesl, a to především v menších sídlech. Řada drobných osad zcela zanikla. V tomto období také zanikají nebo jsou ničeny četné drobné církevní stavby – kaple, kapličky, boží muka, kříže (např. zničena Kalvárie u Mařenic, kříže při cestě u Petrovic atd.). Dochází ke kolektivizaci zemědělství a vzniku státních statků. Zemědělská půda i průmysl jsou znárodněny. Po roce 1989 dochází k obnově řady hodnotných objektů, v krajině jsou obnovovány drobné sakrální památky (např. křížová cesta na Kalvárii u Cvikova). Díky rozvoji chalupářství v 60.-70. letech 20. století bylo zachráněno velké množství objektů lidové architektury i celých venkovských sídel. V roce 1976 byla vyhlášena chráněná krajinná oblast. Dochází k opětovnému rozvoji turismu a cestovního ruchu. Vývoj krajiny a jejího hospodářského užívání Do 10. století bylo území Lužických hor tvořeno neprostupnými lesy (jako součást královského hvozdu tak bylo v této podobě také chráněno). S rozvojem osídlení a vznikem měst a osad dochází k ústupu lesních porostů na úkor orné půdy, pastvin a luk, hospodářsky využívaných člověkem. Ve 14. století se dostává les do svého současného vymezení. Od 15. století dochází k intenzivní exploataci lesů související s rozvojem především sklářství v oblasti. Ačkoli se nadále rozloha lesů v území nezmenšovala, jejich stav se zhoršoval díky vysoké spotřebě dřeva bez náhradních opatření. Vedle nadměrné těžby byly lesy poškozovány pastvou dobytka, polařením (vytěžené paseky byly pronajímány na 6 i více let na zemědělské využití, poté opět zalesněny), hrabáním steliva a hrabanky či těžbou pryskyřice. Začátkem 18. století došlo k přechodu od výběrové těžby k těžbě mýtní. Po těžbě byly vysazovány především smrky, místy borovice. Toto přetěžování lesů trvalo do konce 19. století. V důsledku intenzivní pasečné těžby a umělé výsadby jsou lesy přeměněny na stejnověké smrkové a v nižších partiích borové monokultury. Bučiny zůstaly zachovány pouze na obtížně dostupných lokalitách. Ekologická stabilita lesa znatelně poklesla a oslabené lesy snáze podléhaly abiotickým i biotickým škodlivým činitelům (např. kůrovec, bekyně mniška a polomy). Jak dokumentují mapy Stabilního katastru (18.-19. století), plochy zemědělské půdy (orné i pastvin) navazovaly na usedlosti a byly uspořádány do úzkých táhlých políček, tzv. lánových plužin. Od sebe byly plužiny odděleny buď cestou, nebo mezí. Uspořádání polností bylo z pohledu pěstovaných plodin pestré, políčka a pastviny nebyly velkých výměr a krajina v okolí sídel si udržovala drobné měřítko. Po druhé světové válce, kdy došlo k vysídlení převážné většiny německého obyvatelstva, bylo území osídleno novými obyvateli z různých míst republiky. Řada osad v této době zanikla, plužiny zarostly sukcesní vegetací. Následovala kolektivizace zemědělství a vznik státních statků. Začalo intenzivní hospodářství, byly vykáceny remízky, zrušeny meze a cesty, budovány meliorace a regulace toků. Travní společenstva luk, bohatá květinami, byla nahrazena kulturními travinami. Začala být aplikována umělá hnojiva a pesticidy. Hůře dostupné plochy byly zalesněny, nebo ponechány sukcesi. Státní lesy byly rozšířeny o drobné lesíky, které byly v soukromém vlastnictví a o plochy znovu zalesněné zemědělské půdy. Došlo ke změně krajinné mozaiky a k narušení harmonického měřítka (také z ekologického pohledu), mizí drobné členění polností (zejména při jižním okraji řešeného území). Po listopadu roku 1989 došlo k postupnému rozpadu státních statků, útlumu zemědělské činnosti a převodu zemědělské půdy Pozemkovému fondu ČR. V malé míře

72

došlo k restituci zemědělské půdy a lesů. Většina lesů zůstala ve vlastnictví státu. Zemědělsky dnes v řešeném území hospodaří jen několik subjektů, značné množství půdy leží ladem. Neobhospodařované pozemky ztrácejí svou druhovou pestrost, převládají plevele a invazní druhy. Charakteristika sídelní struktury Největší část sídel v řešeném území byla založena během středověké kolonizace. Hlavním typem sídelní struktury řešeného území je údolní lánová ves. K typickým lánovým vesnicím patří většina sídel v rámci řešeného území. Jsou to zejména Mařenice, Heřmanice, Dolní Světlá, Krompach, Chřibská, Rynoltice či Kněžice. Některá sídla se později rozvíjela podél cest orientovaných kolmo k základní ose zástavby (např. Horní Sedlo, Polevsko), u některých vsí došlo k zahuštění zástavby v centrální části již při jejich vzniku nebo brzy poté (např. Petrovice). Jiná sídla vznikající v raném novověku nesou tzv. kobercové uspořádání (např. Polesí). Typické údolní lánové vsi doplňují krátké řadové útvary s pravidelně rozmístěnými štítově orientovanými domy, převážně domy sklářů nebo dřevorubců. Údolní lánové vsi v menší míře doplňuje rozptýlená zástavba jednotlivých usedlostí (např. Petrovické domky, Čtyřdomí, Kunratické domky) nebo ojedinělé samoty (např. Nová Huť, Křížový Buk). Na jihu řešeného území jsou města středověkého založení. Jejich základem je typická liniová údolní zástavba, později doplněna kompaktnější zástavbou podél hlavních přístupových cest, náměstím pravidelného tvaru a významnými stavebními soubory a architektonickými dominantami sídel. I v současnosti je stále patrné prolnutí, kombinace staveb venkovského charakteru, typického liniového uspořádání a staveb a prostorového uspořádání městského charakteru. K nejvýznamnějším patří město Cvikov, Kamenický Šenov či Česká Kamenice. Lidová architektura Vesnická, ale i městská sídla Lužických hor jsou bohatě prostoupena stavbami tradiční lidové architektury. Lidová architektura oblasti Lužických hor je tvořena především nejrůznějšími formami takzvaného severočeského typu roubeného domu. Tento typ roubeného domu patří mezi typologicky nejpestřejší a nejvíce reprezentativní dřevěné stavby v Česku. Dostatek stavebního materiálu, především rovného stavebního dřeva a dobře opracovatelného pískovce a výjimečný cit a nápaditost místních stavitelů daly vzniknout velkému množství domů, které dodnes určují charakter většiny sídel. Nejstarší dochované stavby lidového stavitelství v oblasti pocházejí z konce 18. století, jak o tom svědčí letopočty obvykle vytesané ve zdobných pískovcových portálech některých vstupů do domů. Severočeský dům je charakteristický roubenou konstrukcí obytných částí na pískovcové podezdívce, někdy doplněnou o přízemní zděnou část chlévů. Dům bývá přízemní, ale i patrový. V oblasti Lužických hor do konstrukce patra, někdy i štítu, proniklo hrázdění, které je jinak typické spíše pro severozápadní Čechy a oblast sousední Lužice. Konstrukce obvodového roubení bývá často doplněna o takzvanou podstávku, původně trámovou konstrukci vynášející roubení patra, později zachovávanou spíše z tradičních a dekorativních důvodů. Jednotlivé prvky podstávky – sloupky, ližiny a pásky bývají zdobeny vyřezáváním. Štít domu, nazývaný lomenice, byl původně často bohatě vyřezáván a svým členěním odrážel konstrukci krovu. Střecha domu byla nejčastěji sedlová, původně krytá štípanou dřevěnou šindelovou krytinou. Od druhé poloviny 19. století začaly do lidového stavitelství pronikat nové výrazové prvky a materiály. Tradiční obvodové roubení s vodorovným spárováním začalo být obkládáno prkenným, různě profilovaným a zdobeným deštěním v nejrůznějším barevném a stylovém provedení. Hrázděné konstrukce začaly využívat různobarevných lícových cihel. Zdobné rámečky kolem oken /takzvané šambrány/ začaly být prováděny ve velmi zdobných historizujících stylech. Truhlářské prvky /okna, dveře apod./ byly vyráběny v bohaté profilaci a různorodém barevném provedení. Dalším materiálem, který v této době nalezl výrazné

73

uplatnění, byla přírodní štípaná břidlice. Břidličné tašky byly pokládány na původní dřevěné šindelové střechy, které postupně zcela nahradily. Obklady štítů z různobarevných druhů břidlic skládaných do bohatých ornamentů pozvolna nahradily původní tradiční dřevěné lomenice. Je samozřejmé, že jednotlivé nové materiály a výrazové prostředky byly voleny úměrně s ohledem na charakter a účel stavby, majetkové poměry stavebníka a jeho sociální příslušnost. Poslední dřevěné roubené domy byly v oblasti Lužických hor stavěny na počátku 20. století v období do I. světové války. Velké soubory domů lidové architektury najdeme například ve městech Jablonné v Podještědí, Cvikov a Kamenický Šenov a v obcích Jiřetín, Chřibská, Doubice, Horní a Dolní Světlá, Krompach, Mařenice, Naděje, Trávník, Rousínov, Polevsko, Petrovice apod. Panská sídla Patří k nejstarším dochovaným stavbám v oblasti, jsou často navštěvována pro svoji výjimečnost a zajímavost. Vzhledem ke svým vyvýšeným polohám obvykle poskytují krásný výhled do okolí. Lemberk /asi 2 km východně od Jablonného v Podještědí/ Vznikl jako strážní hrad a panské sídlo v polovině 13. století na vyvýšené ostrožně asi 2 km severovýchodně od Jablonného v Podještědí. Zakladatelem hradu byl Havel z rodu Markvarticů. Manželka zakladatele hradu – Zdislava – byla papežem Janem Pavlem II. prohlášena za svatou. Původně gotický hrad prošel několika přestavbami, z nichž nejvýznamnější proběhla v průběhu v 17. století za hrabat Bredů a sídlu vtiskla přibližně dnešní, zámeckou podobu. Od roku 1945 je zámek ve vlastnictví českého státu, prošel dlouhodobou celkovou rekonstrukcí a dnes je v jeho interiérech instalována zámecká expozice, muzeum svaté Zdislavy a expozice výtvarných děl z mezinárodních sklářských sympozií. V blízkém “Bredovském zámečku” je instalována expozice věnovaná přírodě a krajině Lužických hor. Bezprostřední okolí zámku je prohlášeno památkovou krajinnou zónou “Lembersko”. Tolštejn /asi 1,5 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou/ Hrad byl založen pravděpodobně na počátku 14. století. Prvním majitelem hradu doloženým písemnými prameny byl Vaněk z Vartenberka, který se dostal do sporu se spolkem hornolužických měst. V průběhu 15. století byl hrad dějištěm opakovaných válečných střetů a byl několikrát poškozen. Na přelomu 15. a 16. století byl hrad naposledy významněji přestavěn. V období třicetileté války byl hrad dobýván Švédy a při té příležitosti byl těžce poškozen , v této podobě se v reliktech zachoval v zásadě do dnešní doby. Koncem 19. století byla na hradě zřízena výletní restaurace v alpském stylu. Restaurace se dochovala do dnešní doby a v současnosti je přístupná. Na vrcholu hradu je zřízena vyhlídková plošina. Milštejn /asi 4 km severně od Cvikova/ Hrad byl založen v 1. polovině 14. století na ochranu zemské obchodní stezky vedoucí z Lipé do Žitavy. Zakladateli hradu byli Berkové z Dubé, významná větev původního rodu Ronovců. Obdobím největšího rozmachu prošel hrad v 15. století, kdy byl ušetřen husitských a později vartenbersko-lužických válek. Začátkem 16. století hrad přestal sloužit jako panské sídlo a koncem 16. století byl opuštěn. V okolí hradu se od středověku těžil pískovec pro výrobu mlýnských kamenů, maximálního rozvoje těžba dosáhla v 18. a 19. století, zasáhla i vlastní hrad a jeho samotné základy a způsobila tak jeho faktický zánik. Dnes je hrad především dominantním skalním útvarem s nepatrnými zbytky původního zdiva. Fredevald – Pustý zámek /asi 3 km východně od České Kamenice/ Hrad je doložen k počátku 15. století, kdy patřil Berkům z Dubé. Hrad byl vystavěn na mohutném skalním útvaru nad údolím říčky Kamenice na ochranu nedaleké obchodní cesty. Ve 30. letech 15. století z hradu opakovaně napadal lužická města známý Mikeš Pancíř ze Smojna. Tato aktivita, ve které pokračovali další majitelé hradu – Vartenberkové, nezůstala bez odezvy a vojska lužických měst hrad nakonec opakovaně dobyla a poničila. Od konce 15. století byl hrad pustý. Koncem 19. století byla k hradu zřízena přístupová stezka a na vrcholu hradu byla upravena vyhlídková plošina. Falkenburk /asi 1 km západně od Petrovic/

74

Hrad na vrcholu kopce Sokol /592,5 m/ pravděpodobně založili na počátku 15. století Vartenberkové k ochraně severní hranice svého území a nedaleké obchodní cesty mezi Jablonným a Ojvínem. O osudech hradu se mnoho informací nedochovalo a jeho historie je poměrně krátká. Období počátku husitských válek přečkal hrad pravděpodobně bez větších poškození, obrat však nastal po roce 1431, kdy byl opakovaně dobyt a vypálen vojsky lužických měst. Od druhé poloviny 15. století již nebyl hrad udržován a opravován. Dnes hrad připomínají již jen zbytky valů a torza zdiva na vrcholu kopce. Církevní památky Jsou výraznými prvky kulturní krajiny. K věžím kostelů obvykle směřují historické komunikace a protínají se v nich jejich pohledové osy. Basilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy a dominikánský klášter v Jablonném v Podještědí Dnešní mohutný barokní chrám s centrální kupolí a dvěmi věžemi byl postaven v letech 1699-1729 dle návrhu architekta Johanna Lukase Hildebrandta. Mecenášem stavby byl hrabě František Antonín Berka z Dubé. Barokní stavba překryla starší gotický kostel, založený společně s dominikánským klášterem v polovině 13. století svatou Zdislavou. V podzemí chrámu je dochován hrob světice s cyklem barokních olejomaleb s výjevy z jejího života. K dnešnímu chrámu přiléhá barokní stavba dominikánského kláštera z konce 17. století. Chrám i klášter byly v 90. letech 20. století podrobeny rozsáhlé obnově. Dnes opět slouží svému původnímu účelu. Chrám je významným poutním místem. V blízkosti chrámu se dochoval bývalý farní kostel Panny Marie, později opakovaně přestavěný mimo jiné i na městský pivovar a školu. Jedná se o stavbu s unikátními raně gotickými základy. Dochovaná barokní věž byla v roce 2002 zpřístupněna veřejnosti a poskytuje překrásnou vyhlídku na město a panorama Lužických hor. Kostel sv. Maří Magdalény v Mařenicích Kostel byl postaven na konci 17. století /1699/ Octaviánem Broggiem, později prošel pseudobarokní úpravou. Jedná se o výraznou jednolodní stavbu s excentricky umístěnou věží na levé straně vstupního průčelí. K východní straně kostela přiléhá drobný ambit. Kostel byl zásadně rekonstruován v 90. letech 20. století. Dnes je výraznou pohledovou dominantou obce i širokého okolí. Kostel sv. Alžběty ve Cvikově Původně gotická stavba připomínaná již ve 14. století, byla následně opakovaně přestavována. V polovině 16. století byl kostel doplněn o dnešní mohutnou čtverhrannou věž. Poslední zásadní úpravy kostela proběhly v 18. století. Asi 1km od města se nachází Křížový vrch s areálem Kalvárie. Vrcholová kaple a jednotlivá zastavení křížové cesty pocházejí z poloviny 19. století. Kostel sv. Jakuba Většího v České Kamenici Kostel původně snad již ze 14. století byl zcela přestavěn koncem 16. a začátkem 17. století. Poslední přestavba vtiskla kostelu jeho dnešní podobu. Zajímavostí kostela je jeho věž s ochozem. Věž z poloviny 16. století původně stávala samostatně a ke kostelu byla připojena až následně. V blízkém severním předměstí se nachází areál kaple Narození Panny Marie s ambitem. Areál byl postaven jako poutní místo v 1. polovině 18. století. Sochařskou výzdobu kaple dotvářejí plastiky z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Kostel sv. Antonína Paduánského v Kytlici Jednolodní barokní stavba z druhé poloviny 18. století. Štíhlá hranolovitá věž vytváří dominantu obce a blízkého okolí. Při vnější zdi kostela jsou umístěny náhrobníky příslušníků sklářské rodiny Kittlů. Kostel sv. Jiří v Chřibské Původně gotická stavba zásadně přestavěná koncem 16. a opětovně koncem 17. století. Dnešní podoba je výsledkem regotizace z počátku 20. století. Ve zdech kostela jsou vsazeny barokní náhrobníky sklářů. Na kostel navazuje dvojramenný ambit s barokními nárožními kaplemi. Kostel Nejsvětější Trojice v Jiřetíně

75

Původně renesanční stavba výrazněji upravená v průběhu 19. století. Kostel je situován ve středu náměstí a tvoří jeho dominantu. Na Křížové hoře v těsné blízkosti města se nachází areál Kalvárie založený v 18. století a dokončený spolu s vrcholovou kaplí Božího hrobu v 19. století . Dochované stopy krajinných úprav a hospodářského využívání krajiny Na území CHKO se dochovalo několik lokalit, které lze nazvat krajinou se zřetelně dochovanými historickými stopami vývoje krajiny či dokonce krajinou komponovanou. Jedná se především o krajiny s dochovanými stopami jejich hospodářského využívání, kdy lze v dnešní krajině nalézt pozůstatky tzv. plužiny. Plužina tvořila od středověku vyživovací základnu sídla, vytvářel ji soubor všech polí, luk a pastvin propojených navzájem sítí cest. Plužina kopírovala vlastnické vztahy v území a jednotlivá políčka patřící k usedlostem byla od sebe oddělována cestami, pásy stromů, travnatými pruhy či řadami kamenů. Významnější relikty plužiny se dochovaly především pod hradem Tolštejn, u sídel Prácheň, Horní Světlá a Líska. Vizuální charakteristika území CHKO Lužické hory Prostorové vztahy a harmonické měřítko Vymezení prostorových vztahů v řešeném území determinuje především přítomnost zřetelných terénních dominant a výrazných horizontů. Charakteristická je pro řešené území uzavřenost prostorů daná nejen členitostí terénu, ale také vysokým stupněm zalesněnosti. Sídla, zpravidla sevřená v údolí vodotečí, se v rámci větších prostorů vizuálně uplatňují jen zřídka. V enklávách polí, luk a pastvin, zpravidla přímo navazujících na sídla, dochází k vyššímu uplatnění vizuálního projevu zástavby. Uplatňuje se zde pohledová otevřenost daná morfologií terénu a způsobem využití území. Prostorové měřítko řešeného území je dáno poměrem dimenzí viditelných částí krajiny vzhledem k měřítku člověka. Měřítko je určeno v prvé řadě charakterem vegetačního krytu, mozaikovitostí krajiny a velikostí prostorových jednotek krajinné struktury (otevřené prostory vůči prostorům se souvislým vegetačním krytem či urbanizovaným, členění krajiny prvky nelesní zeleně apod.). V řešeném území ovlivňuje měřítko krajiny především vysoká zalesněnost, liniové uspořádání sídel a vysoké zastoupení remízů, lesíků a další liniové zeleně v krajině. Ačkoli souvislé plochy lesa vytvářejí hrubozrnnou krajinnou mozaiku, měřítko řešeného území zůstává harmonické. Je to dáno především členitostí terénu, uzavřeností prostorů a podílem vysokých přírodních hodnot území. K narušení harmonického měřítka dochází pouze lokálně. Jedná se zejména o měřítkově disharmonizující zástavbu v podobě rušivých průmyslových hal, zemědělských objektů, místně nevhodných panelových domů a jiných staveb (např. průmyslový areál mezi Vesničkou a Horní Kamenicí, panelové sídliště ve Cvikově, zemědělský areál u Lvové, areál Sikr s r.o. v Heřmanicích a další.). Dominantně se v řešeném území uplatňují zejména četné přírodní prvky v podobně terénních vyvýšenin. Řada těchto terénních dominant je nadmístního významu (např. Luž, Jedlová, Hvozd, Klíč, Pěnkavčí vrch a Studenec). Terénní dominanty místního významu se uplatňují většinou ve vztahu k sídlům v jejich okolí (např. Spravedlnost, Zámecký vrch, Kulich a další). Architektonické dominanty (kostelní věže, hrady, zámky, rozhledny aj.) se na území CHKO uplatňují převážně lokálně. Za architektonickou dominantu nadmístního významu lze považovat zámek Lemberk (ležící mimo území CHKO), rozhlednu Hvozd, rozhlednu Jedlová, hrad Tolštejn, kostel v Jítravě (ležící mimo území CHKO) či hrad Grabštejn (ležící mimo území CHKO). Místa významných výhledů, referenční body Morfologická členitost a geologický původ řešeného území determinuje četný výskyt míst významných výhledů i referenčních bodů. Na druhé straně vizuální uzavřenost prostorů v rámci řešeného území způsobená vysokým zastoupením lesa místa významných výhledů

76

směřuje zejména na holé vrcholy kopců, nezalesněné horizonty apod. Z tohoto důvodu zpravidla místa významných výhledů kopírují terénní, případně architektonické dominanty. Místy významných výhledů nadmístního významu jsou v řešeném území zejména Klíč, Hvozd (s rozhlednou), Luž, Jedlová (s rozhlednou) a hrad Tolštejn. Mimo území CHKO, avšak s významnými výhledy do území pak zámek Lemberk či vyhlídková věž bývalého farního kostela v Jablonném v Podještědí. Estetické hodnoty a estetická atraktivnost Estetické hodnoty řešeného území spočívají především v morfologii terénu, dochované struktuře osídlení, četnosti mimolesní zeleně, stromořadí i solitérů a v přítomnosti staveb lidové architektury. Estetickou atraktivnost řešeného území dokreslují rovněž kulturní dominanty v podobě hradů, zámků, rozhleden a kostelních věží. Těžištěm estetické atraktivnosti území jsou především sídla s dochovanou urbanistickou strukturou a lidovou architekturou respektující terénní členitost (např. Horní Světlá, Naděje, Krompach, Kytlice aj.). Hodnotným fenoménem je v tomto případě pro řadu sídel charakteristické prolínání zástavby se stromovou zelení a plochami luk či pastvin v širším krajinném rámci (např. Kytlice, Rousínov, Doubice, Naděje). Právě tento soulad přírodních podmínek a osídlení vytváří esteticky výjimečně hodnotná území. Diferenciace území z hlediska krajinného rázu Pojem oblasti krajinného rázu byl v souladu s § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny definován následovně: Oblasti krajinného rázu Na základě dominujících rysů krajiny řešeného území, kterými jsou zejména charakter reliéfu, způsob využití území, struktura krajiny a charakter osídlení, bylo možné diferencovat řešené území na pět charakterově odlišných oblastí krajinného rázu: 1. Jablonsko-Cvikovsko 2. Mařenicko-Petrovicko 3. Kytlicko-Chřibsko 4. KamenickoNovoborsko 5. Krásnolipsko-Podluží

Ačkoli se oblasti krajinného rázu vůči sobě vymezují výraznou charakterovou odlišností, jejich hranice jsou v řešeném území převážně pozvolného rázu s plynulými přechody.

Schéma vymezení oblastí krajinného rázu v řešeném území

Oblast krajinného rázu Jablonsko-Cvikovsko Oblast krajinného rázu Jablonsko-Cvikovsko zasahuje do řešeného území z jihu a rozkládá se podél jižní hranice CHKO v jeho východní části. Oblast je typická plošším reliéfem, převažujícím zemědělským využitím území (často intenzivního charakteru), vizuální otevřeností a přítomností větších sídel (měst a spádových obcí), čímž se výrazně vymezuje vůči sousedním oblastem krajinného rázu.

77

Sídla oblasti krajinného rázu Jablonsko-Cvikovsko: Cvikov, Svor, Drnovec, Kunratice u Cvikova, Heřmanice v Podještědí, Kněžice, Lvová, Rynoltice, Polesí, Černá Louže Hlavní znaky nebo soubory znaků krajinného rázu: 1) přírodní charakteristika: charakter ploché pahorkatiny jemně členitá modelace terénu, přítomnost menších vrchů častá přítomnost pískovcových skalních útvarů v lesních porostech či na jejich okrajích lesozemědělský typ krajiny převažuje intenzivní zemědělské využití území v lesních porostech převažují jehličnaté monokultury 2) kulturní a historická charakteristika: více osídlené území, přítomnost větších měst a spádových obcí převažují sídla údolního lánového typu z hlediska zachovalosti sídel se oblast člení na dvě části - v části Jablonska převažují sídla vykazující vysokou zachovalost původní sídelní struktury, v části Cvikovska převažují sídla s nízkou zachovalostí původní sídelní struktury část Jablonska vykazuje vyšší podíl dochovaných objektů tradiční lidové architektury Lužických hor rušivá přítomnost hlavní silnice I/13 tvořící jižní hranici řešeného území rozhraní regionů lidové architektury Lužické hory a Podhůří Lužických hor Novoborsko 3) vizuální charakteristika, harmonické měřítko a vztahy: vizuální otevřenost, možnost dalekých výhledů a pohledů pohledové terénní dominanty, které se uplatňují v oblasti – Ještědský hřbet, Klíč, Jezevčí vrch, Jílový vrch, Zelený vrch pohledové kulturní dominanty, které se uplatňují v oblasti – zámek Lemberk, kostel sv. Vavřince a vyhlídková věž v Jablonném v Podještědí, kostel v Jitravě výskyt objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zejm. zemědělské areály Lvová, Heřmanice, Cvikov) harmonické měřítko a drobná krajinná mozaika narušeny scelenými bloky zemědělské půdy Současné narušení krajinného rázu: - scelené větší bloky zemědělské půdy, převažující intenzivní hospodaření na pozemcích - jehličnaté monokultury v lesních porostech - narušení zachovalé urbanistické struktury sídla v části Cvikovska - objekty měřítkově nevhodné a rušivé - přítomnost rušivé hlavní silnice I/13 (bariérový efekt) - narušené harmonické měřítko i drobná krajinná mozaika Oblast krajinného rázu Mařenicko-Petrovicko Oblast krajinného rázu Mařenicko-Petrovicko zasahuje do řešeného území z východu a zaujímá celou východní část Lužických hor. Oblast charakterizuje zejména členitý reliéf s vrchy vulkanického původu, které se uplatňují v rámci pohledových vztahů celé oblasti. Sídla oblasti vykazují výjimečně vysokou zachovalost struktury i zástavby, typické jsou zde údolní lánové vsi utvářející dlouhé řetězce. Využití území oblasti je převážně lesohospodářské. Častý je výskyt vzácných suťových polí na vrcholech kopců.

78

Oblast krajinného rázu Mařenicko - Petrovicko je význačná nejen svou přírodní charakteristikou (reliéf, vulkanické vrchy, suťová pole), ale zejména způsobem osídlení a zachovalostí sídel, které dosahují hodnot jedinečných rámci České republiky. Sídla oblasti krajinného rázu Mařenicko-Petrovicko: Dolní Sedlo, Horní Sedlo, Petrovice, Mařenice, Mařeničky, Krompach, Dolní Světlá, Horní Světlá, Naděje, Trávník, Rousínov Hlavní znaky nebo soubory znaků krajinného rázu: 1) přírodní charakteristika: převažuje charakter ploché vrchoviny výrazně členitá modelace terénu s terénními dominantami nadmístního významu – Luž, Hvozd v geologické stavbě převažují kvartérní horniny, častý výskyt vulkanických terciérních hornin (čedičové, znělcové a trachytové vrchy) přítomnost suťových polí (významnější na Suchém vrchu) a skalnatých vrcholů přítomnost pískovcových skalních útvarů převažuje lesní typ krajiny, pouze v okolí sídel lesozemědělský typ v krajinném pokryvu oblasti dominují lesní porosty, převažují jehličnaté monokultury (ve vrcholových partiích se nacházejí přírodně blízké listnaté lesy) v okolí sídel převažuje extenzivní zemědělské hospodaření (louky, pastviny) 2) Kulturní a historická charakteristika: převažují sídla údolního lánového typu převažuje rekreační charakter sídel převažují sídla uspořádaná do několikakilometrových vzájemně propojených řetězců (Mařenice – Krompach – Světlá) častý výskyt rozptýlené zástavby, osad a samot sídla o výjimečně vysoké zachovalosti sídelní struktury výjimečně vysoký podíl dochovaných objektů tradiční lidové architektury v sídlech, dochovány celé soubory staveb (např. Trávník, Mařenice, Horní Světlá, Krompach) region lidové architektury Lužické hory častý výskyt tzv. řopíků (železobetonové lehké opevnění z 30. let 20. století) dochované fragmenty lánové nebo záhumenicové plužiny v okolí sídel 3) vizuální charakteristika, harmonické měřítko a vztahy: pohledová uzavřenost/otevřenost daná morfologií terénu - vizuální uzavřenost v údolích, daleké výhledy na vyvýšených místech místa výhledů nadmístního významu s výhledy daleko za hranice řešeného území – Hvozd, Luž častý výskyt vyhlídek, rozhleden uplatňující se jako pohledové dominanty vysoké uplatnění terénních vyvýšenin a vrchů v dalekých pohledových osách kulturní dominanty (věže kostelů apod.) se v pohledových osách uplatňují pouze lokálně velmi nízký podíl objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zemědělské objekty Mařenice, Krompach) harmonické měřítko, drobná krajinná mozaika Současné narušení krajinného rázu: - jehličnaté monokultury v lesních porostech - lokální narušení zachovalosti urbanistické struktury a charakteru zástavby v sídlech (Krompach, Horní a Dolní Sedlo, Petrovice)

79

Oblast krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko Oblast krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko představuje západní část Lužických hor. Oblast je typická výrazně členitým reliéfem s častým výskytem terénních dominant ojedinělých vrchů nadmístního významu. Na vrcholcích kopců je častý výskyt vzácných suťových polí. Členitá morfologie terénu determinuje vizuální vztahy v rámci celé oblasti. Většina oblasti je zalesněna, v okolí sídel převažují extenzivní zemědělské plochy. Sídla oblasti mají charakter jak údolních lánových vsí, tak rozptýlené zástavby. Častý je také výskyt osad a samot. Vysokou zachovalost vykazují pouze části sídel (Nová Chřibská, Polevsko, Kytlice, Doubice, Jiřetín pod Jedlovou), ojediněle sídla celá (Kyjov). Charakter osídlení je rovněž determinován morfologií terénu (častý – tzv. horský charakter sídel). Oblast krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko je význačná zejména svou přírodní charakteristikou – přírodně blízkým charakterem využití území, výrazně členitým reliéf, vulkanickými vrchy, suťovými poli a četnými prameništi. Charakter osídlení oblasti respektuje výraznou morfologii terénu a dotváří celkový přírodně blízký charakter oblasti. Sídla oblasti krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko: Kyjov, Doubice, Chřibská, Kunratice u České Kamenice, Studený, Líska, Dolní a Horní Prysk, Polevsko, Prácheň, Kytlice, Rozhled, Jedlová, Lesné Hlavní znaky nebo soubory znaků krajinného rázu: 1) přírodní charakteristika: převažuje charakter členité vrchoviny výrazně členitá modelace terénu častý výskyt terénních dominant nadmístního významu – Klíč, Studenec, Malý Buk, Jedlová, Velká Tisová, Bouřný, Pěnkavčí vrch, Kozí hřbet v geologické stavbě převažují kvartérní horniny, častý výskyt čedičových a znělcových kup přítomnost suťových polí (významnější na Klíči) a skalnatých vrcholů přítomnost pískovcových skalních útvarů četná prameniště lesní typ krajiny v krajinném pokryvu oblasti dominují lesní porosty, převažují jehličnaté monokultury, častý je zde i výskyt přírodně blízkých listnatých lesů v okolí sídel převažuje extenzivní zemědělské hospodaření (louky a pastviny) 2) kulturní a historická charakteristika: sídla údolního lánového typu i rozptýlené zástavby respektující členitý terén častý výskyt rozptýlené zástavby, osad a samot převažují sídla o střední zachovalosti sídelní struktury (vysoká zachovalost – Doubice, Líska, Kyjov, Polevsko, Studený, Jedlová) častý je vysoký podíl dochovaných objektů tradiční lidové architektury v sídlech, dochovány celé části sídel (např. Dolní a Nová Chřibská, Kyjov, část Polevska, Doubice, Kytlice) rozhraní regionu lidové architektury Děčínsko a Šluknovský výběžek a regionu Lužické hory častý výskyt tzv. řopíků (železobetonové lehké opevnění z 30. let 20. století) lokálně dochované fragmenty lánové nebo záhumenicové plužiny v okolí sídel (Líska, Polevsko, Prácheň) 3) vizuální charakteristika, harmonické měřítko a vztahy: pohledová uzavřenost/otevřenost daná morfologií terénu - vizuální uzavřenost v údolích, daleké výhledy na vyvýšených místech místa výhledů nadmístního významu s výhledy daleko za hranice řešeného území – Klíč, Studenec vysoké uplatnění terénních vyvýšenin a vrchů v dalekých pohledových osách

80

kulturní dominanty (věže kostelů apod.) se v pohledových osách uplatňují pouze lokálně velmi nízký podíl objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zemědělský areál a panelové domy v Chřibské) převažuje zachovalé harmonické měřítko i vztahy a drobná krajinná mozaika Současné narušení krajinného rázu: - jehličnaté monokultury v lesních porostech - lokální narušení zachovalosti urbanistické struktury a charakteru zástavby v sídlech (Chřibská, Studený, Kunratice, Prysk) Oblast krajinného rázu Kamenicko-Novoborsko Oblast krajinného rázu Kamenicko-Novoborsko zasahuje do řešeného území z jihozápadu a rozkládá se podél jižní hranice CHKO v jeho západní části. Oblast charakterizuje především plošší reliéf a vysoká zastavěnost sídly městského charakteru. Sídla vykazují nižší hodnoty z pohledu zachovalosti struktury i zachovalosti architektury staveb, časté je také narušení harmonického měřítka průmyslovými areály či panelovými domy. V oblasti je nejnižší podíl tradiční lužicko-horské lidové architektury v rámci řešeného území. Historie osídlení oblasti je úzce spjata se sklářskou výrobou. Sídla oblasti krajinného rázu Kamenicko-Novoborsko: Nový Bor, Arnultovice, Kamenický Šenov, Česká Kamenice, Horní Kamenice Hlavní znaky nebo soubory znaků krajinného rázu: 1) přírodní charakteristika: charakter ploché pahorkatiny jemně členitá modelace terénu lesozemědělský typ krajiny v krajinném pokryvu převažují smíšené lesní porosty v okolí sídel zemědělské plochy extenzivní (převažují louky a pastviny) častý výskyt rozptýlené stromové zeleně a remízů v rámci zemědělské půdy 2) kulturní a historická charakteristika: hustě osídlené území, přítomnost větších měst převažují sídla městského typu sídla vykazují nízkou zachovalost sídelní struktury i charakteru zástavby nízký podíl dochované tradiční lidové architektury v sídlech historie osídlení úzce spjata se sklářstvím rušivá přítomnost hlavní silnice I/13 tvořící jižní hranici řešeného území rozhraní regionu lidové architektury Děčínsko a Šluknovský výběžek a regionu Podhůří Lužických hor a Novoborsko 3) vizuální charakteristika, harmonické měřítko a vztahy: vizuální uzavřenost daná vysokou zastavěností oblasti a vysokým podílem lesních porostů pohledové terénní dominanty uplatňující se v oblasti se nacházejí mimo tuto oblast (např. Studenec, Šenovský vrch, Stříbrnný vrch aj.) pohledové kulturní dominanty uplatňující se v oblasti jsou pouze lokálního významu (kostel v Kamenickém Šenově a České Kamenici) vysoký podíl objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zejm. průmyslové areály v Novém Boru, České Kamenici, Kamenickém Šenově) harmonické měřítko a vztahy narušené především průmyslovými areály a panelovými domy v sídlech Současné narušení krajinného rázu: - scelené větší bloky zemědělské půdy, převažující intenzivní hospodaření na pozemcích - nízká zachovalost urbanistické struktury i charakteru zástavby sídel

81

-

objekty měřítkově nevhodné a rušivé přítomnost rušivé hlavní silnice I/9 a I/13 (bariérový efekt) narušené harmonické měřítko i drobná krajinná mozaika

Oblast krajinného rázu Krásnolipsko-Podluží Oblast krajinného rázu Krásnolipsko-Podluží zasahuje do řešeného území ze severu, podél severozápadní hranice CHKO. Oblast je typická především mírně členitým reliéfem, vizuální otevřeností, vyšším osídlením a vysokým podílem rozptýlené stromové zeleně propojující plynule zástavbu a navazující zemědělské plochy. Oblast vytváří přechod mezi krajinou urbanizovanou a krajinou přírodě blízkou nacházející se v jižně položené oblasti krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko. Sídla oblasti krajinného rázu: Krásný Buk, Krásná Lípa, Rybniště, Nová Chřibská, Horní Podluží, Dolní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou Hlavní znaky nebo soubory znaků krajinného rázu: 1) přírodní charakteristika: převažuje charakter ploché pahorkatiny jemně členitá modelace terénu v geologické stavbě převažují granitoidy (žuly, granodiority) lesozemědělský typ krajiny převažuje extenzivní zemědělské využití území (louky, pastviny) častý výskyt rozptýlené stromové zeleně a remízů v rámci zemědělské půdy 2) kulturní a historická charakteristika: hustě osídlené území, přítomnost města Krásná Lípa a spádových obcí sídla údolního lánového typu (Horní a Dolní Podluží), rozptýlené zástavby s prolukami luk a pastvin (Rybniště, Krásná Lípa – okrajové části) i pravidelné ulicové zástavby (Jiřetín pod Jedlovou) v sídlech převažuje střední zachovalost sídelní struktury převažuje nízký podíl zachovalých a architektonicky cenných objektů v sídlech z pohledu zachovalosti a tradiční lidové architektury cenná lokalita Nová Chřibská a Fibichovo údolí na rozhraní k.ú. Krásný Buk a k.ú. Krásná Lípa a Jiřetín pod Jedlovou region lidové architektury Děčínsko a Šluknovský výběžek lokálně dochované fragmenty lánové a záhumenicové plužiny v okolí sídel (Dolní Podluží, Krásná Lípa, Jiřetín pod Jedlovou) 3) vizuální charakteristika, harmonické měřítko a vztahy: převažuje vizuální otevřenost (zejm. v místech rozptýlené zástavby) pohledové terénní dominanty uplatňující se v oblasti se nacházejí mimo tuto oblast (např. Plešivec, Žulovec, Jedlová aj.) pohledové kulturní dominanty uplatňující se v oblasti jsou pouze lokálního významu (kostel v Krásné Lípě, kostel v Rybništi, kostel v Jiřetíně pod Jedlovou) uplatnění panoramatických pohledů na sídla (zejm. Krásná Lípa, Podluží) plynulý přechod sídel do krajiny podpořený rozptýlenou stromovou zelení prolínající sídla i navazující zemědělské plochy výskyt objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zejm. průmyslové areály v Dolním Podluží a Krásné Lípě) harmonické měřítko a vztahy narušené pouze lokálně nevhodnými průmyslovými objekty převažuje zachovalá drobná krajinná mozaika Současné narušení krajinného rázu: - scelené větší bloky zemědělské půdy

82

-

nízká zachovalost urbanistické struktury i charakteru zástavby sídel objekty měřítkově nevhodné a rušivé lokálně narušené harmonické měřítko průmyslovými objekty

Místa krajinného rázu Každá z oblastí krajinného rázu byla na základě dílčí odlišnosti charakteristik krajinného rázu rozdělena na nejmenší hodnocené prostory – místa krajinného rázu. Zatímco některý ze znaků (příp. souboru znaků) se může jevit v rámci oblasti krajinného rázu jako běžný (nebo se nemusí projevovat vůbec), v rámci místa krajinného rázu se může tento znak jevit jako zásadní nebo spoluurčující. Z tohoto důvodu bylo nezbytné členit území na malé hodnocené prostory vystihující zásadní znaky často lokálního významu. Nejčastější konkrétní příčiny narušení krajinného rázu (souhrnně pro celé území CHKO): Přítomnost rozsáhlých stavebních objektů, které narušují harmonické měřítko v krajině. Na území CHKOse vyskytuje řada objektů (zejména průmyslových), které se svými rozměry vymykají okolní zástavbě. Tyto objekty narušují drobnou krajinnou mozaiku i harmonické měřítko v krajině. Narušená urbanistická struktura sídel. Řada sídel v CHKO má díky změnám osídlení zejména ve druhé polovině 20. století narušenou historickou urbanistickou strukturu. Lokální narušení urbanistické struktury je zřetelné nejvíce u měst - Cvikov, Nový Bor, Kamenický Šenov, Krásná Lípa, Česká Kamenice ap., dále např. i u některých vesnických sídel Arnultovice, Kunratice u Cvikova, Horní i Dolní Prysk, Heřmanice v Podještědí ap. Intenzivní hospodaření na rozsáhlých pozemcích. Zemědělská půda na území CHKO byla v minulosti scelena do větších bloků, takže postupně zanikla tradiční mozaika menších zemědělsky obdělávaných ploch. Jehličnaté monokultury v lesích. V lesních porostech CHKO převládají smrkové monokultury, které přispívají k jednotvárnému vizuálnímu projevu lesů. Přítomnost frekventovaných komunikací. Územím CHKO prochází severojižním směrem silnice I. třídy č. I/9, po jižním okraji CHKO pak vede silnice I. třídy č. I/9 a I/13. Obě komunikace tvoří vizuální bariéru v krajině. Stožáry mobilních operátorů. V současnosti největší narušení krajinného rázu CHKO způsobují příhradové 50 m vysoké ocelové stožáry mobilních operátorů na Jedlové a Práchni. Úpravy a opevňování vodních toků, vodní stavby. Negativně ovlivňují především přírodní charakteristiku krajinného rázu v sídlech i ve volné krajině. Napřimování toků a opevňování jejich břehů často nevhodnými materiály /beton, žula etc./ společně se stavbami nových železobetonových mostů s ocelovým zábradlím a svodidly je prováděno často v rámci odstraňování tzv. povodňových škod.

3.13. Monitoring a výzkum V období před platností minulého plánu péče, tj. do roku 1998, stálo území CHKO Lužické hory poněkud stranou zájmu badatelů. Výzkumná činnost se soustřeďovala především na inventarizační průzkumy MZCHÚ. Většina původních botanických a zoologických inventarizačních průzkumů v chráněných územích byla provedena v 70. a 80., popř. 90. letech 20.století (viz tab. č. 8). Na konci 90. let zároveň probíhaly některý výzkumné projekty • biomonitoring CHKO – Monitorování trvalých vegetačních ploch na monitorovací ploše Jezevčí vrch, sběr epigeonu, ornitologický monitoring • monitoring rozšíření ohrožených druhů rostlin

83

• • •

algologický monitoring monitoring invazních druhů rostlin floristická inventarizace CHKO Lužické hory

Intenzita, ale zejména šíře výzkumné činnosti se od roku 1999 (tedy během doby platnosti minulého plánu péče) výrazně zvýšila. Vznikla celá řada novějších inventarizačních průzkumů u příležitosti tvorby plánů péče o stávající nebo nově vyhlašovaná MZCHÚ (viz tab. č. 8.). Řada inventarizačních průzkumů v NPR Jezevčí vrch a NPP Zlatý vrch byla zpracována během roku 2005 jako dílčí úkol pro dosažení cílů a parametrů pro řešení projektu „VaV 620/2/03 Inventarizace národních kategorií maloplošných zvláště chráněných území“. Zatím poslední vlna inventarizačních průzkumů byla zpracována v letech 2011–2012 v rámci projektu „Implementace soustavy NATURA 2000 na územích v péči AOPK ČR a jejich monitoring“. Od roku 2006 je výrazně větší pozornost věnována monitoringu zejména evropsky významných druhů ve vazbě na evropsky významné lokality. Monitorovací a mapovací aktivity jsou metodicky vedeny AOPK ČR. Intenzivní monitoring, tj. pravidelné sledování populací na určité lokalitě, je aplikován na území CHKO Lužické hory na raka říčního (Chřibská Kamenice), mihuli potoční a vranku obecnou (EVL Svitávka), obojživelníky (čolek velký – EVL Prácheň–Zicht, skokan hnědý – PP Brazilka, blatnice skvrnitá – Kněžický rybník). Jiné významné druhy jsou sledovány v rámci tzv. extenzivního monitoringu a mapování. Jedná se především o obojživelníky, plazy, netopýry, vydru říční, vážku jasnoskvrnnou a chřástala polního. Od roku 2007 se monitoruje efektivita některých opatření PPK – kosení, vytváření a údržba tůní a mokřadů a likvidace invazních druhů rostlin. V letech 2001–2003 bylo provedeno mapování biotopů za účelem vytvoření soustavy Natura 2000, od roku 2006 probíhá tzv. aktualizace vrstvy mapování. Kromě výše zmíněného mapování a monitoringu jsou na území CHKO Lužické hory studovány další taxonomické skupiny, zejména houby (M. Kříž, Z Egertová), cévnaté rostliny – síťové floristické mapování (do r. 2004, M. Bílý, Hadinec, J. Sádlo, O. Šída, K. Morávková a další), vstavačovité rostliny (M. Honců, L. Šajtar, M. Plánská), vážky (M. Waldhauser, O. Roztočil, M. Honců), brouci (M. Honců, M. Waldhauser), motýli (M. Waldhauser, O. Čížek), ryby (Z. Růžičková, M. Waldhauser, J. Čejka), ptáci (P. Kůrka a další), drobní zemní savci (J. Thelenová), netopýři (O. Fabiánek, P. Brzák, D. Horáček, M. Jóža). V rámci údržby hnízdních budek jsou pravidelně sledovány populace sýce rousného (M. Waldhauser, J. Thelenová), pěvců (P. Knobloch, M. Waldhauser) a plchů (P. Knobloch). Od roku 2007 je monitorována hnízdní aktivita sokola stěhovavého v PR Klíč. Na několika místech CHKO je sledována populace tisu červeného (A. Hrozek, a další). Byla vyhotovena studie „Zhodnocení zdravotního stavu památných stromů“ (M. Žďárský). Pro své specifické vlastnosti jsou některé lokality zahrnuty do celonárodních výzkumných aktivit, jedná se zejména o fenomén chladných sutí v PR Klíč, PR Studený vrch a PP Naděje (V. Růžička, M. Zacharda – Entomologický ústav AV ČR České Budějovice). V letech 2009–2011 byly v rámci česko-německého výzkumného projektu „Po stopách Germánů“ provedeny pylové analýzy za účelem rekonstrukce vývoje přírody ve čtvrtohorách (R. Kozáková, P. Pokorný – Archeologický ústav ČSAV Praha, nepublikováno). Lužické hory byly vybrány jako modelové území pro studium houbové choroby jasanů Chalara fraxinea (L. Havrdová, VÚKOZ Průhonice, 2010–2012, nepublikováno). Kromě výše uvedených výzkumných aktivit zaměřených na živou přírodu je sledována i neživá příroda (P. Havránek, P. Kühn. M. Plekanec). Byly zpracovány 2 studie krajinného rázu (J. Brychtová, K. Svobodová).

84

Tab. č. 8: Výzkumné práce v MZCHÚ území NPP Zlatý vrch

obor Botanika Geologie Zoologie Botanika Geologie Geologie Geologie Geologie Zoologie Botanika Geologie Zoologie Lesnictví Zoologie Zoologie

NPR Jezevčí vrch

Zoologie Botanika Botanika Zoologie Lesnictví Botanika Geologie Geologie Botanika Botanika

citace Čáp J. 1998: Mykologický nález. 1 pp. M.s. Čichovský L. 1978: Geologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 7 pp. M. s. Flasar, I., Flasarová, M. 1986: CHPV Zlatý vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s. Halda J. 2005: Inventarizační lichenologický výzkum NPR z oboru lichenologie . 14 pp. M.s. Kopecký L. 1968: Zpráva o lokalitě Zlatý vrch u České Kamenice. Ústřední ústav geologický. 1 pp. M.s. Kühn P. 1999: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky. 61 pp. M. s. Kühn P. 2004: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky. Část 2. 20 pp. M. s. Kühn P. 2005: Líska – Zlatý vrch. Pokus o určení geologické stavby národní přírodní památky. 28 pp. M. s. Kůrka A. 2012: NPP Zlatý vrch - zpráva o zoologickém výzkumu (Pavouci – Araneae). 6 pp. M. s. Novotná J. 1994: Inventarizační průzkum cévnatých rostlin chráněného území Zlatý vrch. Bakalářská práce. PřF UK Praha. 19 pp. M. s. Skřivánek 1970: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 4 pp. M. s. Thelenová J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní památky Zlatý vrch (CHKO Lužické hory). 11 pp. M.s. Vaca O. 1981 Inventarizační průzkum lesnický. 33 pp. M. s. Waldhauser M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch, CHKO Lužické hory, Denní motýli (Lepidoptera). 4 pp. M. s. Waldhauser M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch, CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci (Carabidae). 5 pp. M. s. Waldhauser M. 2005: Střevlíkovití, Inventarizační průzkum, 5 pp. M.s. Bouda F. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch – lišejníky. 14 pp. M. s. Endtová, J. 1980: Současný stav flory a vegetace. Dipl.práce Honců M. 1997: Monitorování epigeonu metodou zemních pastí v NPR Jezevčí vrch ve vegetační sezöně 1996 – 1997. 22 pp. M. s. Křivský A. 1977: Inventarizační průzkum lesnický. Lepšová A. 2005: Mykologický inventarizační průzkum v NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické hory. 19 pp. M. s. Petruš J. Janderková J, Sedláček J. 2009: Bazální monitoring půd. Subsystém – chráněná území ČR, CHKO Lužické hory – lokalita Jezevčí vrch. 11 pp. Petruš J., Kalus Č. 1999: Monitoring celkové atmosférické depozice na plochách bazalního monitoringu půd v chráněných územích. Přírodní poměry – výzkum. Plánská M. 1993: Botanický inventarizační průzkum a monitoring NPR Jezevčí vrch v Lužických horách. 74 pp. Plánská M. 1996: Botanický inventarizační průzkum a biomonitoring NPR Jezevčí vrch v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 199-234

85

území

PP Bílé kameny

PP Brazilka

PP Kytlice

PP Líska

PP Louka u Brodských PP Naděje

obor citace Zoologie Průcha M. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch z oboru zoologie - letouni. 12 pp. M. s. Zoologie Thelenová J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 16 pp. Zoologie Tufová J., Tuf I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea, Opiliones, Dermaptera. 10 pp. Zoologie Valášek M. 2005: Ornitologický inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 22 pp. Botanika Vávra et al 1998: Digitalizovaná vegetační mapa NPR Jezevčí vrch v CHKO Lužické hory. 20 pp. M. s. Zoologie Vlček M. 1970: Vertebratologické poměry 1970 Zoologie Vlček M. 1973: Vertebratologické poměry ve státní přírodní rezervaci Jezevčí vrch v Lužických horách. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 5: 13-26. Zoologie Waldhauser M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci (Carabidae). 6 pp. M. s. Geologie Chvátal P. 1991: Inventarizační průzkum geologický. 23 pp. M. s. Geologie Chvátal P. 1996: Geologický inventarizační průzkum přírodní památky Bílé kameny. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 115-124 Botanika Beck A. et al. 2012: Halbquantitative Arterfassung der Farn- und Samenpflanzen, Flechten und Moose im Lauschemoor CZ / Brazilka. 11 pp. M. s. Zoologie Čížek O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PP Brazilka. 7 pp. M. s. Botanika Višňák R. 1999: Brazilka, botanický inventarizační průzkum. 33 pp. M. s. Botanika Višňák R. 2009: Botanický inventarizační průzkum PP Brazilka. 56 pp. M. s. Botanika Abtová M. 1986: Botanický inventarizační průzkum CHN Kytlice. 17 pp. M. s. Botanika Čvančara 1983: Výsledky taxonomického studia seveočeských populací z okruhu Crocus vernus agg. 1p. M. s. Botanika Plánská M. 2001: Inventarizační průzkum přírodní památky Kytlice. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 267-284 Botanika Radoňová M. 2001: Floristická inventarizace části území CHKO Lužické hory (úvodní studie). Diplomová práce. 52 pp. M. s. Botanika Abtová M. 1987: Botanický inventarizační průzkum CHN Líska. 17 pp. M. s. Botanika Morávková K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PP Líska (CHKO Lužické hory). 31 pp. M. s. Lesnictví Vaca O. 1980 Inventarizační průzkum lesnický. M.s. Botanika Härtel H., Härtel H. 1992: Vstavačovité louky u Chřibské. Severočes. Přír. Litoměřice, 26: 59-62. Botanika Plánská M. 1997: Botanický inventarizační průzkum PP Louka u Brodských. 22 pp. M.s. Botanika Plánská M. 1999: Přírodní památka „Louka u Brodských“ v Dolní Chřibské. Bezděz 8: 249-257 Geologie Kučera B. 1973: Inventarizační průzkum CHPV Naděje - Geologie, geomorfologie. 8 pp. M. s. Geologie Malík J. 1996: Ledová jeskyně Naděje. Dlouhodobé měření teplot a sledování stavu jeskyně v letech 1993 – 1995. 12 pp. M. s. Botanika Sýkora T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Naděje. 15 pp. M.s.

86

území

PP Noldenteich

PP Pustý zámek

PP Rašeliniště Mařeničky

PP U Rozmoklé žáby PR Klíč

obor citace Zoologie Zacharda M., Gude M., Kraus S., hauck C. Molenda R., Růžička V. 2005: The Relict Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a Biological Cryoindicator of Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. Vol. 37, No. 3: 402-408. Zoologie Zacharda M., Gude M., Růžička V. 2007: Thermal Regime og Tree Low Elevation Scree Slopes in Central Europe. Permafrost and Periglac. Process. 18: 301-308 Zoologie AOPK ČR 2003: Návrh rybí obsádky pro vodní nádrž „noldenteich“ k.ú. Kunratice. 2 pp. M. s. Zoologie Beran L. 2004: Vodní měkkýši PP Noldenteich. 4 pp. M.s. Zoologie Kment P. 2004: Inventarizační průzkum ploštic (Heteroptera) PP Rašeliniště Mařeničky a Noldenteich v Lužických horách. 5 pp. M. s. Botanika Marková I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PR Noldenteich. 4 pp. M. s. Geologie Čichovský L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Pustý zámek. 3 pp. M.s. Geologie IG Atelier Hřensko 1999: Vyjádření ke stabilní situaci na chráněném skalním útvaru Pustý zámek. 8 pp. M. s. Botanika Sýkora T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Pustý zámek. 25 pp. M.s. Lesnictví Vaca O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 21 pp. M. s. Zoologie Bezděčka P. Bezděčková K. 2008: Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 161-174 Zoologie Kment P. 2004: Inventarizační průzkum ploštic (Heteroptera) PP Rašeliniště Mařeničky a Noldenteich v Lužických horách. 5 pp. M. s. Botanika Marková I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PP Mařeničky. 4 pp. M. s. Botanika Kozáková R., Pokorný P. 2013: Pylové analýzy v PP Mařeničky v rámci projektu „Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku Botanika Plánská M. 2003: Inventarizační průzkum navrhované Přírodní památky (PP) přechodového rašeliniště Mařeničky. Bezděz 12: 335347. Zoologie Valášek M. 2004: Inventarizační průzkum avifauny v PP Rašeliniště Mařeničky. 7 pp. M. s. Botanika Egertová Z. 2009: Mykologický průzkum k vyhlášení PP Rozmoklá žába. 36 pp. M. s. Botanika Kozáková R., Pokorný P. 2013: Pylové analýzy v PP U Rozmoklé žáby v rámci projektu „Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku Botanika Višňák R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PP U Rozmoklé žáby. 14 pp. M. s. Geologie Čichovský L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 4 pp. M. s. Geologie Čichovský L. 1978: Geologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 11 pp. M. s. Botanika Deyl M. 1955: Předběžná zpráva o vegetačních poměrech. Botanika Halda J.2004: Inventarizační lichenologický průzkum v PR Klíč. 23 pp. M. s. Lesnictví Křivský A. 1977: Inventarizační průzkum lesnický. Botanika Kuncová J.1972: Botanický inventarizační průzkum SPR Klíč. 12 pp. Zoologie Kůrka A. 2003 Inventarizační arachnologický průzkum PR Klíč. Botanika Plánská M. 1998: Inventarizační průzkum PR Klíč. Botanika Plánská M. 2000: Inventarizační průzkum Přírodní rezervace (PR) Klíč. Bezděz 9: 346-383

87

území

PR Luž

PR Marschnerova louka

PR Spravedlnost PR Studený vrch

obor citace Botanika Plánská M. 2001: Nález jabloně lesní (Malus sylvestris) v PR Klíč. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 407-410 Zoologie Růžička V: 1994 Spiders of the Prúčelská rokle defile, Klíč mt., and Zlatník mt. In north Behemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, Tomus 19: 129-138 Lesnictví Vaca O. 1978: Inventarizační průzkum lesnický. 6 pp Zoologie Vlček M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. 22 pp. Zoologie Vlček M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. KSSPPOP Ústí n. Lab. M.s. Zoologie Zacharda M., Gude M., Kraus S., hauck C. Molenda R., Růžička V. 2005: The Relict Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a Biological Cryoindicator of Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. Vol. 37, No. 3: 402-408. Zoologie Zacharda M., Gude M., Růžička V. 2007: Thermal Regime og Tree Low Elevation Scree Slopes in Central Europe. Permafrost and Periglac. Process. 18: 301-308 Zoologie Ansorge H., Franke P. 1981: Die Alpenspitzmaus, Sorex alpinus in der Oberlausitz. Abh.Ber. Naturkundemuseums., Görlitz 55(7): 43-48. Zoologie Honců M. 1998: Entomologický průzkum Luže a údolí Bílého potoka v Lužických horách v roce 1998. OVM Č.Lípa. Ms., s. 1-18. Zoologie Honců M. 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 a 1999. Bezděz, 9:307-324. Zoologie Hummitsch 1967: Tannenhäherbeobachtung an der Lausche. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 10:354. Botanika Kříž M. 2010: Mykologický průzkum navrhované přírodní rezervace Luž (CHKO Lužické hory). 40 pp. M. s. Botanika Višňák R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PR Luž. 14 pp. M. s. Zoologie Čížek O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PR Marschnerova louka. 7 pp. M. s. Botanika Härtel H., Härtel H. 1992: Vstavačovité louky u Chřibské. Severočes. Přír. Litoměřice, 26: 59-62. Botanika Morávková K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PR Maschnerova louka (u Dolní Chřibské). 49 pp. M. s. Botanika Plánská M. 1996: Inventarizační průzkum PR Maschnerova louka. 44 pp. M.s. Botanika Plánská M. 2008: Botanický inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Spravedlnost. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 187-204 Geologie Blažek L. et al. 1985: Fytocenoindikace stupně podmáčených půd pro meliorace na úseku Studený v Lužických horách a zhodnocení přírodních prvků významných z hlediska ochrany přírody a krajiny. 27 pp. M. s. Zoologie Flasar I., Flasarová M. 1985: SPR Studený vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s. Botanika Formanová, I. 1997: Fytocenologický průzkum PR Studený vrch v Lužických horách. 8 pp. M. s. Botanika Halda J. 2005: Inventarizační výzkum PR Studený vrch z oboru lichenologie. 18 pp. M.s. Zoologie Hanuš, Vlček O. 1970: Fauna SPR Studený vrch. 1pp. M.s. Zoologie Hanuš, Vlček O. 1970: Vegetační kryt SPR Studený vrch. 1pp.. M.s. Zoologie Honců M.1997: Entomologický průzkum. M.s. Botanika Kuncová J. 1971: Botanický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. 8 pp. M.s.

88

území

PR Vápenka

obor citace Botanika Kuncová J. 1976: Státní přírodní rzervace Studený vrch - botanický inventarizační průzkum. Československá ochrana přírody 16: 113-121. Zoologie Ložek V. 1957: Malakologické poměry reservace Studený vrch u České Kamennice. Ochrana přírody. 14 ( 1): 54-55. Zoologie Pešková A. 1985: Zoologický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. KSSPPOP, Ústí nad Labem, 10 pp. M. s. Zoologie Tufová J., Tuf I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu PR Studený vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea, Opiliones, Dermaptera, 13 pp. M.s. Lesnictví Vaca O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 24 pp. M. s. Botanika Čáp J. 1998: Mykologický nález. 1pp. M.s. Zoologie Flasar, I., Flasarová, M. 1986: SPR Vápenka, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s. Botanika Kuncová J. 1974: Dílčí zpráva o inventarizačním průzkumu SPR Vápenka. 2 pp. Kuncová J. 1975: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 13 pp. M.s. Botanika Marková I. 2003: Mechorosty nalezené během 10. jarního setkání bryologcko-lichenologické sekce ČBS v Krásné Lípě. 2 pp. M. s. Zoologie Pešková A. 1986: Zoologický inventarizační průzkum SPR Vápenka. KSSPPOP, Ústí nad Labem, 11 pp. M. s. Botanika Plánská M 1991: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 34. pp.M.s. Botanika Plánská M. 2007: Inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Vápenka. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 16: 135-158 Botanika Tuma E. 1964: Inventarizační průzkum Vápenka. 18 pp. M.s. Zoologie Vlček O., Hanuš 1970: Fauna SPR Vápenka. 1pp. M.s. Zoologie Vlček O., Hanuš 1970: Vegetační kryt SPR Vápenka. 1pp. M.s.

Tab. č. 9: Výzkumné práce týkající se CHKO Lužické hory obor citace Zoologie Anděra M., Hanzal V. 1995: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. I. Sudokopytníci (Artiodactyla), Zajíci (Lagomorpha). Národní muzeum, Praha. 64 pp. Zoologie Anděra M., Hanzal V. 1996: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha. 85 pp. Zoologie Anders J. 1898: Beiträge zur Kenntnis der Insektenfauna Nordböhmens. Mitteilungen Nordb.Excursions - Clubs 21: 151-162. P.161 Zoologie Ankert H. 1896:Vogelfauna in Gebiet des Nordböhm. Excursions Clubs, MNEC. B. Leipa, 19:229-314. Zoologie Bárta Z. 1982: Ke zvířeně netopýrů CHKO Labské pískovce. Sborn. Severočes. Muz., Ser. Natur., Liberec, 12:163-165. Botanika Benda M. 1994: Příspěvky k flóře Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 115 Zoologie Benda P., Bárta Z. 1998: K rozšíření myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v severním pohraničí Čech. Lynx, 21: 7 - 10. Zoologie Benda P., Marschner R. 1998/1999: Příspěvek k rozšíření vážky podhorní - Sympetrum pedemontanum (Allioni, 1766) na Děčínsku. Sborn. Okres. muzea v Mostě, řada přír., 1998/1999, 20/21: 35 - 38. Zoologie Benda P., Vysoký V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem. 337pp. Geologie Brzák P., Fabiánek O., Havránek P. 2000: Jeskyně na Milštejně. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 253-268

89

obor Ostatní Geologie Zoologie Zoologie Zoologie Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Ostatní Zoologie Zoologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Botanika Zoologie

citace Brychtová J. 2005: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO Lužické hory. M.s. Fabiánek , O. 1996: Těžba rud v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 147-152 Farkač J., Fassati M. 1999: Subspecific taxonomy of Leistus Montanus from Central Europe (Coleoptera: Carabidae: Nebriini). Acta Soc. Zool. Bohem. 63: 407-425. Flasar I. 1990: Měkkýši (Gastropoda) severozápadních Čech. Kandidátská disertační práce. Teplice 1990 Flasarová M. 1990: Stejnonožci (Isopoda) severozápadních Čech. Teplice 1990. 2 svazky. Kandidátská práce, deponováno Český ústav ochrany přirody Ústí a Labem. Gabriel F. 1996: Hrad Milštejn. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 17-36 Gelnar M. 1997: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 41-60 Gelnar M. 1996: Sklářské hutě v Lužických horách a v jejich podhůří. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 37-74 Gelnar M. 2000: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Část III. - Shrnutí -. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 103-103-118 Gelnar M. 2009: Hmotné prameny z náleziště sklářské hutě u Naděje na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 265-275 Gelnar M. 2009: Hyality, agatiny a uranová skla ze sklárny Nová Huť na svorském katastru. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 27 Gelnar M. 2010: Hmotné prameny z druhého naleziště gotické sklářské hutě na katastrálním území obce Svor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2010: 217-224 Gelnar M. 2011: Hmotné prameny ze zaniklé středověké sklářské hutě na K. ú. Obce Horní Světlá na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 395 Gelnar M. 2012: Hmotné prameny z naleziště gotické sklářské hutě v okolí Jiřetína pod Jedlovou v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 173 - 182 Gelnar M. 2012: Středověké sklářské hutě na tzv. Polesného louce v katastru obce Naděje okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 227-240 Gelnar M., Plekanec, M., Štika J. 2000: Kde ležely Glasendorfy? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 119-136 Hänel K. 1912: Beiträge zur Fauna Saxonica II. Ent. Blätt. 8: 90-91 Hantschel 1911: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. B. Leipa, p. 48-54 Havránek P. 1996: Dobývání železných rud v okolí Mařenic. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 153-162 Havránek P. 1996: Geologie Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 97-114. Havránek P. 2001: Jeskyně Okno v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 401-404 Havránek P. 2002: Milíře v Horní Světlé. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 11: 275-284 Havránek P. 2006: Skalní mísy v Lužických horách? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 15: 177-182 Havránek P. 2010: Skalní řícení na Juliovce. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2010: 207-216 Honců M 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 - 1999. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 307-324 Honců M. & Roztočil O. 2006: Významné druhy vážek (Odonata) na Českolipsku z let 2003–2005. (Sborník referátů VIII. celostátního semináře odonatologů ve Žďárských vrších). ZO ČSOP Vlašim: 49–63. Honců M. 1990: Zvířena Lužických hor. Bezděz, 1: 70-77. Honců M. 1995 Jedlová, entomologický průzkum. 20 pp. M. s. Honců M. 1995: Vstavačovité (Orchidacae). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3: 91-170 Honců M. 1995: Zoologický průzkum Jedlové v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 243-258

90

obor citace Zoologie Honců M. 1997: Příspěvek k poznání entomofauny Lužických hor. OVM Č.Lípa.20 pp. Ms. Zoologie Honců M. 1997: Zoologický posudek na lokalitu na okraji Nového Boru mezi odbočkou na Svor, resp. K. Šenov a mysliveckou střelnicí pro SCHKO LH. M. s. Zoologie Honců M. 1998: Entomologický průzkum Luže a údolí Bílého potoka v Lužických horách v roce 1998. OVM Č.Lípa. Ms., s. 1-18. Zoologie Honců M., Roztočil O. 2001: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku. Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů na Šumavě, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85. Zoologie Honců M., Roztočil O. 2002: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku v roce 2002. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 91-139. Zoologie Honců M., Roztočil O. 2004: Výsledky monitorování vážek rodu Leucorrhinia (Odonata: Libellulidae) na Českolipsku v letech 2003-2004. Vážky 2004. Sborník referátů VI. celostátního semináře odonatologů v Krušných horách, ZO ČSOP Vlašim: 22-34. Zoologie Honců M., Chvalkovský J., Kadlec J. et. al. 2011: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska – 1. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 327-370 Zoologie Honců M., Chvalkovský J., Kadlec J. et. al. 2012: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska, 2. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 129173 Zoologie Honců M., Kašpar L. 2003: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 12: 279-306 Zoologie Honců M., Kašpar L. 2008: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Dodatek I. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 175-186 Zoologie Honců M., Plánská M. 1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 235-242 Zoologie Honců M., Pulpán J. 1974: Střevlíkovití (Carabidae) Českolipska. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.6: 93 - 149. Zoologie Honců M., Vitáček Z.1990:Obojživelníci okresu Česká Lípa. Bezděz, 1: 95-111. Zoologie Honců M., Vondráček J.1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 259-278 Zoologie Honců M., Waldhauser M. 2000: Vážky Hraničního rybníka a Jedlovských rybníků v Lužických horách. Sborník referátů III.celostátního semináře odonatologů v CHKO Třeboňsko 2000, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85. Zoologie Honců M.1995: Vážky (Odonata) na Českolipsku. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.19:113-121. Zoologie Horáček D., Vitáček Z. 2009: Nové druhy netopýrů na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 293 Zoologie Jordan K. H. C. 1963: Die Heteropterenfauna Sachsens. Faun. Abh. Staat. Mus. Tierkunde Dresden, 1:1-68. Zoologie Klabník L. 1986: Ptactvo Šluknovského výběžku. Sbor. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec, 15:103-138. Zoologie Klabník L., Lumpe P. 1979: Příspěvky k bionomii potápky rudokrké. Natura sempervivi. M.s. p. 83-95. Ostatní Klos R. Sovadina M. 2004: Tajemný hrad v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 5-22 Zoologie Knobloch H. 1961: Das Birkwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 8:9497,227-228. Zoologie Knobloch H. 1977: Zur Vorkommen des Sperlingkauzes (Glaucidium passerinum L.) im Zitauer Gebirge. Aves, Strigidae. Faun. Abh.Mus. f. Tierkunde Dresden. Dresden, Bd. 6, Teilband, 339-340. Zoologie KNOBLOCH H. 1990: Die Rauhfusshühner (Tetraonidae) in der Oberlausitz. Abh. Ber. Naturkundemuseums Görlitz, 8: 1-24. Zoologie KNOBLOCH H: 1962: Das Haselwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 9: 3-6. Zoologie KOLEKTIV 1985: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 10:67-70. Zoologie KOLEKTIV 1987: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,12:37-39,

91

obor Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Botanika Zoologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Geologie Botanika Zoologie Zoologie Botanika Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Botanika Zoologie Geologie Zoologie

citace KOLEKTIV 1988: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,13:67-72 KOLEKTIV 1990: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,15:15-17. KOLEKTIV 1991: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 16:47-49. KOLEKTIV 1991: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 19: 47-49. KOLEKTIV 1992: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 17:59-67. KOLEKTIV 1993: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 18:35-44. KOLEKTIV 1994: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 19:91-102. KOLEKTIV 1995: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 20:27-37. KOLEKTIV 1996: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,21: Kramář J., Chalupský J., Minář J. 1967: Komáři severočeského kraje.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.3: 167-174. Kučírek P. 1996: Postglaciální vývoj lesních ekosystémů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 163-178 Kudrna O. 1994: Kommentierter Verbreitungsatlas der Tagfalter Tschechiens. Oedipus, 8:1-137. Kühn P. 1996 Petrografické porovnání čedičových hornin ze staveb regulace potůčků v Kytlici a Mařeničkách s čediči lokalit Zlatý vrch a Soutěsky. 13 pp. M. s. Kühn P. 1996: Čedičová zeď Jánských kamenů u Krompachu v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 125-146 Kühn P. 2001: Kde byl u Petrovic důl na železnou rudu. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 379-384 Kühn P. 2002: "Sirný pramen" u Horní Světlé. Vlastivědný sborník Českolipska. 11: 327 Kühn P. 2004: Reliéf Sv. Trojice mezi Mařenicemi a Kunraticemi u Cvikova. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 299-304 Kühn P. 2005: Modrý hřeben v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 14: 297-300 Kühn P. 2007: Poznámky k tajemnému hradu "Winterstein" v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 16: 27-48 Kühn P. 2009: Podaří se zachránit rozhlednu na Studenci? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 305-313 Kühn P. 2011: Líska – Zlatý vrch. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 251-288 Kuncová J. 1996: Chráněná krajinná oblast Lužické hory dvacetiletá (Historie vzniku CHKO). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 7-16 Martinek V. 1974: Nové nálezy druhů skuiny Acalyptrata (Diptera) v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.6:151-175. Martinek V. 1987: Další nálezy dvoukřídlých (Diptera) některých čeledí skupiny Acalyptrata v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.16:185-198. Marvan P et al. 1998: Algologický monitoring Kamenice, jejích přítoků a Olešského rybníka. 61 pp. M. s. Michel J. 1929: Tiere der Heimat. Heimatkunde d. Bezirk Tetschen. Tetschen, p. 1-200. 1929 Míka P. 1995: Faunistic records from the Czech republic 33. Klapalekiana, 31: 147-149. Míka P. 1997: Brouci čeledi Latridiidae českolipska a Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 7: 181-192 Nesvadbová J. 1984: Occurence of the racoon dog (Nyctereutes procyonoides) in Bohemia and moravia (ČSSR). Folia zoologica, 33(4): 57-64. Pavlů L., Kůrka A., Vonička P., Vitáček Z. 1988: Doplňující biologický průzkum v trase přeložky silnice I/13 Rynoltice - Lvová. M. s. 44pp. Pavlů L., Kůrka A., Vonička P., Vitáček Z. 1988: Doplňující biologický průzkum v trase přeložky silnice I/13 Rynoltice - Lvová. M. s. 44pp. Peša V. 2004: Podzemní lomy na Českolipsku. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 83-134 Pižl V. 1975: Příspěvek ke zvířeně kovaříkovitých (Coleoptera, Elateridae) Děčínska. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:83-89.

92

obor Botanika Botanika Botanika Botanika Geologie Geologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Lesnictví Zoologie Botanika Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Ostatní Zoologie Zoologie Geologie Geologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie

citace Plánská M. 1995: Pokus s přesazováním prstnatců. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3: 185 Plánská M. 1997: Orchidejové louky v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 7: 193-202 Plánská M. 2004: Mikrolesy - Microsylvae v Polevsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 233-248 Plánská M. 2009: Rozšíření vstavačovitých v Lužických horách a vliv biotechnických zásahů na jejich populační dynamiku ve vybraných lokalitách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 153 Plekanec M., Havránek P., 2004: Milíře na Weberbergu a v Milířské dolině. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 283-288 Plekanec M., Havránek P., Štika J. 2001: Nové poznatky o dobývání a zpracování železných rud v Lužickcýh horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 119-148 Roček Z. 1972: Rozšíření čolka horského (Triturus alpestris Laur.) v severních čechách. Die Verbreitung des Bergmolches (Triturus alpestris Laur) in Nordböhmen. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 4: 45-52. Roubal J. 1967: Fauna ploštic (Insecta: Heteroptera) severních Čech. Sborn. Severočes. Mus., přírodní vědy, 3:127-159. Růžička V. 1988: Krkavec velký v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,13:57-64. Růžička V. 1994: Spiders of the Průčelská rokle defile, Klíč mt. And Zlatník mt. In North Bohemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, 19:129-138. Růžička V., Boháč J., Syrovátka O., Klimeš L. 1989: Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera).Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.17:25-36. Růžička V. 2006: Návrh dlouhodobého obnovního postupu pro vrcholové porosty Pěnkavčího vrchu (LHC Česká Lípa). Absolventská práce. 51 pp. M.s. Samšiňák K.1966:K zoogeografickému výzkumu v Lužických horách. Živa 6: 67 Skácelová O. 1998: Předběžná zpráva o algologickém výzkumu v CHKO Labské pískovce. Sborník referátů 38. pracovní konference Algologické sekce České botanické společnosti, Rožmberk nad Vltavou: 37-40 Sláma M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice. 383pp. Špinar Z. V. 1985: Krkavci opět v Čechách. Nika, Praha, 12-13, ŠTILL J. 1975: Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) v Lužických horách a Labských pískovcích. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:127166. Šutera V., Vondráček J. 1993: Moudivláček lužní v severních Čechách.Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,18:45-52. Švátora, Miroslav, Šanda Radel 2005: Ichtyologie Kamenice a Svitávky včetně přítoků. Inventarizační průzkum. 7 pp. M. s. Svobodová K. 2011: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Preventivní hodnocení CHKO z hlediska krajinného rázu. 103 pp. M.s. Tschusi V., Dalla-Torre K. 1890: VI. Jahresbericht (1887) des Comites für ornitologische beobachtungsstationen in Oesterreich-Ungaren, Ornis. Wien.1883 Urbánek J., Jón Z. 1962: Poznámky k ptactvu Českolipska. Sbor. Severočes. Musea, Přír.vědy.Liberec, 2: 175-187 Veselý M. 2000: Důl "Anton Segen Gotes" ve Světlinách u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 137-160 Veselý M. 2001: Hnědouhelné doly u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 105-118 Vitáček Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa. Akce - Podpora výskytu vydry říční Lutra lutra na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 87 Vitáček Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 65 - 86 Vitáček Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa akce - podpora výskytu vydry říční Lutra lutra na českolipsku. Bezděz, 2: 87 - 92. Vitáček Z. 1996: Zpáva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz, 4: 279-282. Vitáček Z. 1996: Zpráva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 279

93

obor Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Ostatní Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Zoologie Botanika

citace Vitáček Z. 2000: Deset let sledování netopýrů a vrápenců na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 269-306 Vitáček Z., Pytloun M. 2008: Vydra říční (Lutra lutra) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 285-290 Vitáček Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz, 2: 65-85. Vogel J. 1977: Stenus parcior limonensis FAGEL (Col., Staphylinidae) - ein Neufund für die DDR. Ent. Nachr., 21, (12):190. Vrána K., Dostál T. Vejvalková M., Vokurka A. 2001: Studie revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka . M.s. 109 pp. Vogel J. 1978: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera) aus der Oberlausitz. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 52 (8):113. Vogel J. 1982: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera) aus der Oberlausitz. Teil I. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 55(6):1-26. Vondráček J. 1970: K výskytu sýce rousného v severních Čechách a sousedních oblastech Saska. Ochrana fauny, Bratislava, 4(2): 75-78 Vondráček J. 1975: K výskytu orlů v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 7:95-98. Vondráček J. 1976: Sokolovití dravci v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 8:67-78. Vondráček J. 1985: Sovy v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 14:137-168. Vondráček J. 1991: Potápka na území Severočeského kraje. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 16:35-44. Vondráček J. 1995: Čáp černý v severních Čechách. Sylvia, 31: 61-68. Vondráček J. 1978: Čáp bílý evropský (Ciconia ciconia L.) v Severočeském kraji. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 3:37-40. Vondráček J. 1993: Vývoj severočeské populace čápů bílých v letech 1985-1989. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 18:71-76. Vondráček J., Honců M. 1992: Dudek chocholatý v Severočeském kraji. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 17:23-28. Vondráček J., Honců M. 1997: Zvlášť chráněné ptačí druhy v avifauně Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 81-106 Vondráček J., Šustera V. 1986: Ptactvo CHKO Labské pískovce. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 11:39-59. Waldhauser M. 2001: Současný stav průzkumu vážek (Odonata) v CHKO Lužické hory. Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů na Šumavě, ZO ČSOP Vlašim: 62 – 79. Waldhauser M. 2002: Poznámky k fauně vážek (Odonata) Lužických hor. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 55-71. Waldhauser M. 2008: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 112-114. In: In: Dolný A. (ed.): Vážky 2008. Sborník referátů XI. celostátního semináře odonatologů v Českém lese. ZO ČSOP Vlašim. Waldhauser M. 2009: První nález šidélka Lindenova Erythromma lindenii (Sélys, 1840), (Odonata, Coenagrionidae) v České republice. Bull. Lampetra, ZO ČSOP Vlašim, 6: 26-29. Waldhauser M. 2010: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 50–60. In: Dolný A. & Harabiš F. (eds.) 2010. Vážky 2010. Sborník referátů XIII. celostátního semináře odonatologů v Podyjí. ZO ČSOP Vlašim. Waldhauser M., Waldhauserová I., 2007: Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v Libereckém kraji. Interesting findings of dragonflies (Odonata) in the Liberec Region. Sborník Severočeského muzea v Liberci, Přírodní vědy, Liberec, 25: 39-48. Wurm F. 1912: Die Vögel der Leipaer Umgebung des Nordb. Exc Clubs, MNEC. B. Leipa. 35:294-314. Žďárský M. 2008: Zhodnocení zdravotního stavu památných stromů.

94

3.14. Práce s veřejností Práce s veřejností (PR) a ekologická výchova a osvěta (EVVO) jsou významným nástrojem péče o CHKO LH. Jedině výchovou a vzděláváním všech obyvatel, návštěvníků a uživatelů území, při pochopení alespoň základních principů přírodních procesů, spolu s jistou estetickou, historickou a kulturní vzdělaností, lze uplatňovat nejúčinnější metodu v ochraně přírody – prevenci jejího negativního ovlivňování a poškozování přírody a krajiny. K tomuto byl vládou ČR na podzim roku 2000 schválený Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR společně s usnesením č. 1048/1997. V AOPK ČR byla vytvořena Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky na roky 2009–2012. Její naplňování však v posledních letech naráží na problém neustálého snižování počtu pracovníků naší organizace. V minulosti bylo zřízeno místo pracovníka pro PR a EVVO jen na 0,5 pracovního úvazku v letech 2002–2005. Toto však muselo být při snižování systemizovaných míst zrušeno, aby mohly být zajištěny stanovené úkoly AOPK ČR. K personálnímu problému se přidružuje další, kterým je nedostatek finančních prostředků. V rámci PR a EVVO je zpracován projekt Informačního bodu a naučné stezky Luž. Jedná se o vybudování malého informačního centra a venkovní přírodovědné expozice navázané na interaktivní naučnou stezku. Tato stezka bude navazovat v rámci přeshraniční spolupráce na podobnou stezku na německé straně. Stavba informačního bodu s venkovní expozicí bude realizována na třech pozemcích v Horní Světlé pod Luží, místní části Myslivny. Tyto pozemky jsou ve vlastnictví státu a je na nich příslušná hospodařit Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Projektová dokumentace pro jeho realizaci je připravena k podání do OPŽP, na akci je vydáno platné stavební povolení. Spolupráce s dalšími subjekty Po roce 1998 začala Správa spolupracovat s nevládními neziskovými organizacemi, a to jak na úseku výzkumu, praktických opatření v ochraně přírody, tak i práce s veřejností a ekologické výchově. Cílem této spolupráce bylo také částečné vyřešení nepříznivé situace v oblasti PR a EVVO na Správě CHKO LH. Na české straně Správa CHKO LH spolupracuje dlouhodobě s: Občanským sdružením přátel Lužických hor, ZO ČSOP Meles, ZO ČSOP Armillaria, ZO ČSOP při SCHKO Jizerské hory, Severočeským muzeem v Liberci, Vlastivědnou galerií a muzeem v České Lípě, OPS České Švýcarsko, Společností pro Lužické hory, významná je také podpora Libereckého kraje při spolupořádání akcí pro veřejnost. V rámci přeshraniční spolupráce pak s některými NGO: Centrem ochrany přírody v Olbersdorfu (Naturschutzzentrum Olbersdorf), Stanicí ochrany přírody (Naturschutzstazione) v Neschwitz, Okresním úřadem v Žitavě (Landratsamt Zittau) a dalšími. V rámci spolupráce s těmito organizacemi se SCHKO LH podílí na řadě akcí PR a EVVO v regionu. Jako významné vidíme vydávání tištěných materiálů – knih, průvodců a skládaček. Ve spolupráci s VMG v České Lípě provozovala SCHKO LH stálou výstavu Příroda, kultura a historie Lužických hor, instalovanou v areálu zámku Lemberk do roku 2008. Ve spolupráci s NGO a Libereckým krajem společně pořádá Správa CHKO LH každoročně několik pravidelných akcí pro veřejnost a školy:

95

duben: květen: květen: červen: červen:

září: prosinec:

Ukliďme svět – akce pro základní školy v regionu, úklid odpadků v přírodě Vítání ptačího zpěvu – akce pro veřejnost, pod vedením zkušených ornitologů ranní pozorování ptáků s výkladem, ukázka odchytu a kroužkování botanická vycházka s výkladem Den pro ekologii – soutěžní dopoledne pro žáky ZŠ v regionu, formou vycházky a kvízu se seznamují s přírodou Lužických hor Slavnosti lužickohorských luk – soutěžní dopoledne pro veřejnost a studenty škol zaměřených na tvorbu a ochranu životního prostředí. Formou soutěží a kvízů v terénu jsou účastníci seznamováni s přírodou Lužických hor s důrazem na význam, údržbu a ochranu horských luk Evropská noc pro netopýry – akce pro veřejnost, pozorování a odchyt netopýrů pod vedením zkušených zoologů, spojený s přednáškou o životě netopýrů Lužické ozvěny ekofilmu – tradiční akce pro veřejnost, promítání nejzajímavějších snímků o přírodě a životním stylu, získaných z filmových festivalů pořádaných během roku. Tato akce je spojena s dalším programem – přednáškou a hudebním vystoupením

Práce se školami na úseku EVVO Získávání znalostí a formování vztahu k přírodě a životnímu prostředí u školních dětí a mládeže se zúročí společnosti v době, kdy tito mladí lidé začnou zasahovat do společenského a hospodářského života. Bohužel pro práci se školami na úseku EVVO nejsou vytvořeny dostatečné personální a materiální podmínky. Přesto Správa CHKO pořádá pro školní mládež různé akce v terénu (Vítání ptačího zpěvu, Ukliďme svět, Evropská noc pro netopýry a další), ale i přednášky, besedy a promítání. Práce s místními obyvateli a návštěvníky Ani na tuto práci nejsou vytvořeny v rámci práce SCHKO LH dostatečné personální a materiální podmínky. Přesto se pracovníci SCHKO LH snaží poskytnout veřejnosti v regionu co nejzajímavější informace o CHKO LH, představit práci Správy CHKO LH a budovat v lidech pozitivní vztah k přírodě, krajině i státní ochraně přírody. Opět je to formou oblíbených vycházek a exkurzí s výkladem, přednášek, výstav a publikační činností. Zde nejvíce chybí materiální zázemí. Informační bod se stálou expozicí vnitřní i venkovní doplněný interaktivní naučnou stezkou by v této práci velmi pomohl. Terénní informační systém a naučné stezky U všech maloplošných zvláště chráněných území, ale i některých významných přírodních zajímavostí, jsou v terénu umístěny informační tabule. Texty jsou zde v českém a německém jazyce. Ke vstupu do Schengenského prostoru byly vyrobeny informační hraniční tabule s informacemi o pravidlech vstupu a chování v CHKO Lužické hory. SCHKO LH provozuje a má ve svém majetku 3 naučné stezky. K těmto stezkám byl vydán Průvodce naučnými stezkami Lužických hor, který zároveň popisuje další NS v CHKO LH v majetku jiných subjektů. Mezinárodní naučná stezka (dříve NS Lužický přesmyk) Je naší nejstarší a také nejdelší naučnou stezkou. Je umístěna do východní části CHKO LH. Dá se na ní nastoupit z několika míst (zámek Lemberk, Jítrava, Petrovice, Hrádek nad Nisou). Navazuje na německou část, vedoucí okruhem po přírodních zajímavostech v SRN a vracející se zpět na naše území. V ČR kopíruje z velké části geologický jev Lužickou poruchu, turisté na ní navštíví přírodní památku Bílé kameny, vrch Vysokou, skalní města a pískovcové útvary, vyhlídku Popova skála a údolím Bílého potoka se dostanou do Hrádku nad Nisou na hraniční přechod Hartava do SRN. Odtud naučná stezka pokračuje po území SRN, zpět do ČR přes hraniční přechod Lükendorf–Petrovice. Také v SRN navštíví zájemci

96

zajímavé geologické útvary a jiné přírodní zajímavosti. Na obou stranách hranice je stezka vybavena informačními tabulemi s vícejazyčnými texty, doplněnými mapami a fotografiemi. Délka NS: 38 km (toho 12 km v SRN), délku lze upravit a zkrátit v terénu dle mapy Počet zastávek s informačními panely: 27 Trasa je vhodná pro pěší turisty. Naučná stezka Okolím Studence Její trasa vede západní částí CHKO Lužické hory. Nastoupit se na ni dá v České Kamenici, Kytlici, Mlýnech a v Chřibské. NS je zaměřena na lesní a říční ekosystémy a význačné geologické útvary. Vede přes čtyři MZCHÚ – PP Pustý zámek, NPP Zlatý vrch, PR Studený vrch a PP Líska, s nejcennějšími fenomény Lužických hor. Trasa vede převážně po značených turistických trasách s možností zkrácení trasy. Po trase jsou umístěny informační panely v českém a německém jazyce. Délka NS: 27 km Počet zastávek s informačními panely: 21 Je určena pro pěší turisty. Naučná stezka Brazilka Leží ve střední části CHKO LH těsně u státní hranice se SRN. Prochází PP Brazilka a je zaměřena na obnovu mokřadů v přírodní památce. Byla vybudována v roce 1999 v rámci realizace krajinotvorných a revitalizačních opatření na lokalitě, za finanční podpory státní ochrany přírody SRN. Délka NS: 1 km Počet zastávek s informačními panely: 4 dvojjazyčné tabule (CZ-D). Je určena pro pěší turisty. Další NS ve správě a majetku jiných subjektů: Koeglerova naučná stezka V severozápadní části CHKO LH, pokračující do CHKO Labské pískovce a Národního parku České Švýcarsko. Je to obnovená nejstarší přírodovědná stezka v Čechách, zřízená již v roce 1941 Rudolfem Koeglerem jako stezka navazující na unikátní venkovní geologickou plastickou mapu u jeho domu v Zahradách u Krásné Lípy. Mimo geologie je zaměřena i na ostatní přírodu, historii a lidovou architekturu. Nástupní místa jsou v Krásné Lípě, Doubici u PR Vápenka, v Kyjově a Vlčí hoře. Správcem NS je město Krásná Lípa. Délka NS: 23 km Počet zastávek s informačními panely: 39 (texty jsou dvojjazyčné CZ–D) Stezka je určena pro pěší turisty. Hornická naučná stezka Údolí Milířky Leží v severní části CHKO Lužických hor, jižně od Dolního Podluží. Trasa vede údolím potoka Milířka, stezka je zaměřena na geologii a historii hornictví v Lužických horách. Správcem NS je Hornické muzeum v Jiřetíně pod Jedlovou. Nástupním místem je Dolní Podluží, jihovýchodně od křižovatky Mýto. Délka NS: 4,5 km Počet zastávek s informačními panely: 8 Stezka je určena pro pěší turisty. Naučná stezka Jánské kameny NS leží ve střední části CHKO Lužické hory na hranici se SRN, asi 3 km východně od PP Brazilka. Krátký okruh je zaměřen na geologii a historii skalních útvarů Jánské kameny i na okolní přírodu. Nástupním bodem je severovýchodní část obce Krompach, směrem na Valy. Stezku spravuje Občanské sdružení Jánské kameny – Johanisstein. Délka: 1 km Počet zastávek s informačními panely: 4 (texty jsou dvojjazyčné CZ–D)

97

Stezka je určena pro pěší turisty. Naučná stezka Sokol Leží ve východní části CHKO LH, západně od Petrovic. Stezka je zaměřena na lesnictví. Seznamuje návštěvníky s lesními společenstvy, metodami a způsoby lesního hospodaření dříve a dnes a jejími důsledky. Nástupním místem jsou Petrovice, odtud po červené turistické značce na Sokol. Stezku spravují LČR, s. p. Délka NS: 2 km Počet zastávek s informačními panely: 5 (texty jsou trojjazyčné CZ-D-GB) Stezka je jen pro pěší turisty. Publikační činnost, tiskoviny, sdělovací prostředky Správa CHKO vydala samostatně, nebo ve spolupráci s jinými organizacemi řadu tištěných materiálů. • Vydání úspěšné fotografické publikace Lužické a Žitavské hory fotografa S. Weisse doprovázela série besed a přednášek na české i německé straně regionu. • Vydání průvodce Lužickými a Žitavskými horami ve dvou jazycích, dnes již i s dotiskem. • Průvodce naučnými stezkami Lužických hor, 2 skládačky o CHKO Lužické hory • Informace pro návštěvníky (kromě češtiny i německy a anglicky). Materiály Správa CHKO Lužické hory distribuuje (kromě vlastní distribuce v budově Správy CHKO) prostřednictvím informačních center na straně české i německé straně. Pracovníci Správy CHKO Lužické hory publikují dle možnosti výsledky své práce v odborných periodicích. Správa CHKO Lužické hory spolupracuje s regionálním tiskem, televizí i rádii – rozhovory, autorské články, podklady pro články redakční a aktuální informace. Stráž přírody Správa CHKO Lužické hory v současné době disponuje počtem 8 dobrovolných strážců, kteří fungují spíše jako zpravodajové. Jedná se o lidi se zájmem o přírodu, často se pohybující na území CHKO Lužické hory. Pravidelnější strážní služba bývá vykonávána v době hnízdění sokola stěhovavého v PR Klíč. Strážní službu vykonává i část zaměstnanců správy při plnění své pracovní náplně v terénu.

98

4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 4.1. Lesní hospodářství

Lesní porosty pokrývají podstatnou část území v CHKO LH. Z celkové výměry 27 062 ha zaujímají PUPFL 17 763,56 ha, tj. 65,6 %. Z toho výměra porostní půdy činí 17 335,83 ha, bezlesí (průseky, nezpevněné lesní cesty, lesní skládky, produktovody apod.) 261,20 ha a jiných pozemků (zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, neplodné půdy) 166,53 ha. Zejména ve střední a západní části CHKO tvoří lesy kompaktní celek. Velmi charakteristickým rysem je, že převážně listnaté porosty s dominujícím bukem se vyskytují na vrcholcích Lužických hor a smrkové, případně smíšené lesy na ostatním území. Asi pětina území připadá na přirozená borová stanoviště, většinou s borovými porosty, částečně se smrkovými porosty. Bory jsou hlavně ve východní části CHKO a v západní části mezi Českou Kamenicí a Kytlicí. Dalším fenoménem Lužických hor je existence porostů lesních dřevin (často s charakterem dospělého lesa) na opuštěných a i několik desetiletí nevyužívaných pozemcích jiných druhů (TP, ostatní plochy), které nejsou vedeny jako PUPFL. Údaje použité v celé kapitole 4.1. vycházejí z lesních hospodářských plánů a osnov zpracovaných s platností od 1. 1. 2003 až od 1. 1. 2007 a uvedených v kap. 4.1.7. 4.1.1. Vlastnictví lesů Většina lesů v CHKO LH jsou lesy státní ve správě podniku LČR, náleží do 3 LHC a jsou rozděleny mezi LS Rumburk, LS Česká Lípa, LS Ještěd. Státním majetkem ve správě AOPK ČR je pouze jeden pozemek o výměře 0,02 ha. Městské a obecní majetky jsou poměrně malé, často plošně roztříštěné, pouze výjimečně tvoří ucelený lesní komplex. Celkem se jedná o 12 LHC. Jeden obecní majetek (LHC Kunratice u Cvikova) byl v uplynulém deceniu prodán státu a hospodaří zde také LČR. V soukromém vlastnictví je jen velmi malá část lesů a ta je zařazena do 6 zařizovacích obvodů LHO. Jedná se pouze o drobné majetky v řádech několika arů či hektarů. Tab. č. 10: Přehled vlastnictví lesů Druh vlastnictví

Výměra lesa Porostní půda (ha) %

PUPFL (ha) % 91,1 16 193,83 91,2

lesy státní lesy měst a obcí s vlastním LHP lesy zařazené do LHO

15 800,57 1 346,35 188,91

7,8 1,1

1 372,59 197,14

7,7 1,1

celkem

17 335,83

100,0

17 763,56

100,0

4.1.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa Území CHKO LH zasahuje do pěti přírodních lesních oblastí. Největší část lesů náleží do PLO 19 Lužická pískovcová vrchovina. Jižní část zasahuje do PLO 18 Severočeská pískovcová plošina a Český ráj, východní část do PLO 21 Jizerské hory a Ještěd, severozápadní část do PLO 20 Lužická pahorkatina a jihozápadní část do PLO 5 České středohoří.

Tab. č. 11: Podíl lesa v jednotlivých Přírodních lesních oblastech

99

PLO č. 5 18 19 20 21 celkem

Porostní půda ha % 221,17 1 195,77 15 466,92 282,11 169,86 17 335,83

PUPFL ha 1,3 6,9 89,2 1,6 1,0 100,0

% 227,40 1 223,49 15 851,47 286,48 174,72 17 763,56

1,3 6,9 89,2 1,6 1,0 100,0

Většina lesů je zařazena do kategorie lesů hospodářských. Lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích jsou zařazeny do kategorie lesů ochranných. Dále je vylišeno několik druhů lesů zvláštního určení a často dochází k překryvu jednotlivých subkategorií. V těchto případech je výměra započítána vždy pouze jednou, a to u výše uvedené kategorie. Tab. č. 12: Přehled kategorií lesa a výměra porostní půdy, kterou zaujímají. Výměra porostní půdy Kategorie lesa ha % 10 les hospodářský 14 587,59 84,15 21a les ochranný - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích

428,41

2,47

31a les zvláštního určení - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně 31c les zvláštního určení - lesy na území NP a NPR

53,31 69,11

0,31 0,40

32a les zvláštního určení - lesy v prvních zónách CHKO, v PR a PP

1 143,66

6,60

32c les zvláštního určení - příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí

113,38

0,65

32e les zvláštního určení - lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou

592,59

3,42

32f les zvláštního určení - lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti

315,29

1,82

32h les zvláštního určení - lesy v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření

32,49

0,19

17 335,83

100,00

celkem 4.1.3. Zastoupení SLT v CHKO

V lesních porostech převažuje 5. jedlobukový (35,0 %) a 6. smrkobukový (33,2 %) vegetační stupeň, významný podíl mají též borová azonální stanoviště 20,4 %. V nižších polohách jsou zastoupeny vegetační stupně 3. dubobukový (5,8 %), 4. bukový (3,5 %). Vylišení 4. vegetačního stupně je podhodnoceno a plně neodpovídá zdejším přírodním podmínkám. V údolích na oglejených a podmáčených stanovištích je vylišen i 1. dubový (0,2 %) a 7. bukosmrkový (1,9 %) vegetační stupeň. Nejvíce jsou zastoupeny SLT kyselé řady (57 %) a významně též živné řady (26 %). Soubory dalších řad jsou zastoupeny jen okrajově v rozmezí 6,1-0,3 %. Celkem je v CHKO

100

vymezeno 78 SLT, avšak jejich plošný rozsah je velmi rozdílný. Více než polovinu lesních porostů charakterizují čtyři SLT: 5K, 0K, 6S, 6K. Tab. č. 13: Zastoupení SLT v CHKO LH Soubor Plocha lesních typů ha % 0Z 83,28 0,48 0Y 34,89 0,20 0M 213,21 1,23 0K 2 449,06 14,13 0N 624,53 3,60 0P 19,34 0,11 0Q 7,62 0,04 0T 30,18 0,17 0G 79,90 0,46 1T 1G

12,59 16,95

0,07 0,10

3Z 3Y 3K 3N 3I 3S 3C 3B 3H 3D 3A 3J 3L 3U 3V 3O

4,98 1,02 509,03 11,56 152,76 169,98 9,06 20,10 45,90 14,13 9,99 1,88 32,52 5,94 18,73 4,42

0,03 0,01 2,94 0,07 0,88 0,98 0,05 0,12 0,26 0,08 0,06 0,01 0,19 0,03 0,11 0,03

4Z 4K 4N 4I 4S 4B 4D 4A 4V 4O 4P 4Q 4R

1,24 238,91 46,18 5,30 154,59 20,14 1,88 5,96 11,69 77,87 13,93 1,23 18,30

0,01 1,38 0,27 0,03 0,89 0,12 0,01 0,03 0,07 0,45 0,08 0,01 0,11

Soubor lesních typů 5Z 5Y 5K 5N 5I 5S 5C 5B 5H 5D 5A 5J 5U 5V 5O 5P 5Q 5G 5R

Plocha ha

% 105,19 6,62 2 800,28 231,04 210,76 1 317,14 14,67 332,98 41,84 78,58 305,96 74,26 26,93 243,69 165,37 41,85 16,25 53,08 3,53

0,61 0,04 16,16 1,33 1,22 7,60 0,08 1,92 0,24 0,45 1,77 0,43 0,16 1,41 0,95 0,24 0,09 0,31 0,02

6Z 6Y 6M 6K 6N 6I 6S 6A 6V 6O 6P 6Q 6G 6R

98,96 1,92 7,99 2 000,07 162,66 203,27 2 307,32 23,02 69,47 309,77 324,42 11,11 207,87 24,51

0,57 0,01 0,05 11,54 0,94 1,17 13,32 0,13 0,40 1,79 1,87 0,06 1,20 0,14

7V 7O 7P 7G 7R

12,71 37,03 20,91 251,49 1,66

0,07 0,21 0,12 1,45 0,01

Vztah současné dřevinné skladby vůči modelové přirozené skladbě

101

Současná dřevinná skladba je převzata z platných LHP a LHO. Modelová přirozená skladba je vypočtena pro porostní půdu bez holiny jako vážený průměr ze 20 nejvíce se vyskytujících souborů lesních typů. Přirozená skladba pro jednotlivé SLT je odvozena ze současně platného OPRL pro PLO č. 19 a z Hospodářských doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů MZe z roku 1997. Tab. č. 14: Porovnání současné dřevinné skladby a modelové přirozené skladby. Současná dřevinná Modelová přirozená skladba skladba Dřevina ha % ha % SM 9 971,55 57,9 3 244,01 18,8 SMP 53,46 0,3 0 0 JD 30,19 0,2 3 669,26 21,3 JDO 0,45 0,0 0 0 DG 6,91 0,0 0 0 BO 2 271,00 13,2 2 845,86 16,5 BKS 0,38 0,0 0 0 VJ 113,12 0,7 0 0 BOX 3,66 0,0 0 0 KOS 0,18 0,0 0 0 BL 0,03 0,0 0 0 MD 903,54 5,3 0 0 DB 160,56 0,9 484,91 2,8 DBZ 0,42 0,0 0 0 DBC 6,71 0,0 0 0 BK 2 342,57 13,6 6 257,68 36,4 HB 5,13 0,0 0 0 JV 4,47 0,0 0 0 KL 205,60 1,2 255,66 1,5 JS 149,31 0,9 44,8 0,3 JL 4,05 0,0 0 0 JLH 0,65 0,0 36,08 0,2 AK 0,35 0,0 0 0 BR 665,16 3,9 310,61 1,8 JR 31,75 0,2 0 0 TR 1,55 0,0 0 0 LP 10,87 0,1 42,24 0,3 OL 255,03 1,5 25,94 0,1 OLS 0,14 0,0 0 0 OS 13,68 0,1 0 0 TP 0,46 0,0 0 0 TPS 2,14 0,0 0 0 JIV 1,62 0,0 0 0 KS 0,12 0,0 0 0 KR 0,24 0,0 0 0 celkem 17 217,05 100,0 17 217,05 100,0 Zkratky dřevin jsou uvedeny dle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb. Současná dřeviná skladba je paradoxně pestřejší než modelová přirozená. To je dáno výskytem exotických a stanovištně nepůvodních dřevin, které nejsou součástí přirozené skladby. Takových dřevin se nyní v lesních porostech vyskytuje několik druhů, avšak jejich plošný podíl je zanedbatelný. Model přirozené skladby je do jisté míry zjednodušený, tudíž i

102

některé další v tabulce nezastoupené dřeviny (např. habr obecný, javor mléč, jeřáb obecný, třešeň ptačí) by se jistě vyskytovaly jako příměs v porostech odpovídajících stanovištním poměrům. Největší rozdíl mezi současnou a přirozenou skladbou vykazují 3 dřeviny; smrk ztepilý zaujímá v současnosti trojnásobek výměry dle modelu přirozené skladby a jeho zvýšené zastoupení je na úkor buku lesního (současné zastoupení zaujímá pouze třetinu modelového) a jedle bělokoré (současné zastoupení zaujímá jen jednu setinu modelového). 4.1.4. Druhová a věková struktura lesů Charakteristika lesa v jednotlivých zónách odstupňované ochrany přírody Lesy CHKO Lužické hory jsou zařazeny do 4 zón odstupňované ochrany přírody. Tab. č. 15: Zóny ochrany a jejich výměra. Zóna odstupňované ochrany přírody

Výměra Porostní půda

Bezlesí a jiné pozemky

PUPFL celkem

ha

ha

ha

%

%

%

I. zóna II. zóna III. zóna IV. zóna

1 608,18 15 090,88 618,19 18,58

9,3 87,0 3,6 0,1

42,61 364,93 19,43 0,76

10,0 85,3 4,5 0,2

1 650,79 15 455,81 637,62 19,34

9,3 87,0 3,6 0,1

celkem

17 335,83

100,0

427,73

100,00

17 763,56

100,00

Nejcennější porosty z hlediska ochrany přírody jsou zařazeny do 31 segmentů I. zóny s různou velikostí. Tato roztříštěnost je dána specifickými přírodními podmínkami, kdy přírodovědecky hodnotné porosty se zachovaly zejména na vrcholcích Lužických hor. Nejrozsáhlejší komplex lesů I. zóny představuje lokalita Kozí hřbety o rozloze 244 ha, naopak nejmenším segmentem je geologicky zajímavá lokalita Pustý zámek s výměrou 2 ha. Stručná charakteristika jednotlivých segmentů: Ostrý vrch: lokalita severně od obce Jítrava s několika porostními typy, které odráží pestré stanovištní poměry (prochází zde Lužický zlom). Zastoupeny jsou zde chudé bory téměř přirozeného charakteru, bukové porosty, suťové porosty klenu a jasanu s bohatým bylinným patrem, ale i smrkové porosty s intenzivní přirozenou obnovou buku a klenu. Sokol (LHC Česká Lípa): neovulkanický vrch západně od obce Petrovice s převahou listnatých porostů buku, klenu, jilmu a jasanu. Významné je bylinné a keřové patro s měsíčnicí vytrvalou, dymnivkou dutou a lýkovcem jedovatým. Jezevčí vrch: lokalita zahrnuje NPR Jezevčí vrch a přilehlé kvalitní listnaté a smíšené porosty. Charakteristické jsou porosty květnatých bučin ve vrcholových partiích a suťové lesy s klenem, jasanem a jilmem, dále smrkové porosty s velmi dynamickou přeměnou přirozenou obnovou buku. V západní části jsou kyselé a chudé bory. Naděje: západní a jihozápadní svah Kamenného vrchu nad vodní nádrží Naděje. Převažují smíšené a bukové porosty, v minulosti část obnovena holosečným způsobem. Část je na majetku obce Mařenice. Suchý vrch: lokalita severozápadně od osady Naděje. V severním svahu ledová jeskyně PP Naděje. Převládají proředěné bukové porosty s nastupující přirozenou obnovou. V severovýchodní části věkově diferencovaná klenová bučina. Milštejn: malý segment I. zóny okolo skalního výchozu, smíšený druhově i věkově značně diferencovaný porost. Součástí lokality je i několik menších jeskyní se zimovištěm netopýrů. Bouřný: vrch poblíž Nové Huti s bukovými porosty ve stadiu rozpadu a středního věku. Malá část v minulosti obnovena smrkem, v jedné porostní skupině i smrk pichlavý. Zejména západní a částečně jižní strana postižena v roce 2010 větrnou kalamitou, zasaženy byly

103

staré bukové porosty. Část hmoty byla ponechána bez zpracování, obnovu porostů komplikují škody myšovitými hlodavci. Velký Buk: vrch mezi obcí Svor a samotou Nová Huť, plošně významnější, značně rozmanitý segment I. zóny. V severní části s četnými skalními výchozy jsou smíšené porosty, místy i věkově diferencované. Centrální část tvoří dospělé proředěné bukové porosty, v minulosti místy obnoveny smrkem. V jižní části bukové porosty středního věku. Severovýchodní a východní část tvoří náhradní porosty smrku a modřínu po imisních kalamitách, které plně neodpovídají parametrům I. zóny. Rousínovský vrch: lokalita severně od obce Svor s četnými skalními výchozy. Převažují smíšené porosty smrku, buku, klenu a jasanu. Severovýchodní část tvoří smrkový porost předmýtného věku s intenzivní přirozenou obnovou buku. Téměř polovina je v majetku obce Svor. Klíč: významný vrchol mezi Svorem a Novým Borem. Lokalita zahrnuje PR Klíč a pás lesa jižně od rezervace. Nachází se zde pestrá škála lesních porostů – smrkové, bukové, smíšené listnaté, pod vrcholem na jižní straně malá teplomilná doubrava. Na severních svazích obnova bukem a klenem imisemi poškozených smrkových porostů. Arnultovice: vrch západně od Klíče, převážně se staršími bukovými porosty (již druhé decenium probíhá jejich přirozená obnova). Západní okraj tvoří klenová bučina středního věku. Malý Buk: vrch mezi Kytlicí a Polevskem s rozsáhlými klenovými bučinami ve stadiu dožívání a rozpadu, které již místy zabuřeňují. Přirozenou obnovu značně limitují škody zvěří. V jihozápadní části náhradní porosty smrku ztepilého i pichlavého po imisních těžbách, v současnosti zde vlastník provádí rekonstrukce. Popelová hora: jeden z menších segmentů východně od obce Kytlice. Bukový porost ve stadiu rozpadu, kde možnost přirozené obnovy výrazně limitují škody zvěří. Pěnkavčí vrch: protáhlý hřeben od Nové Huti severovýchodním směrem ke státní hranici. V severozápadní části (LHC Rumburk) převažují bukové porosty, místy s výraznou příměsí klenu, jilmu a jasanu. Jsou ve fázi dožívání a rozpadu s nastupující přirozenou obnovou. Tato část náleží do genové základny. V jihovýchodní části (LHC Česká Lípa) se kromě kvalitních bukových porostů nachází i náhradní porosty po imisních kalamitách s příměsí smrku pichlavého a modřínu. Kozí hřbety: největší segment I. zóny s velmi pestrou dřevinnou skladbou severně od obce Dolní Podluží. Převažují bukové porosty s příměsí smrku, na kamenitých stanovištích s příměsí klenu, jasanu i jilmu. V nižších polohách v severní části je významně zastoupen dub, na vlhkých stanovištích jsou porosty olše s příměsí buku a dubu. V mnoha porostech je bohatě vyvinuté bylinné patro. Je zde také mnoho pramenišť. Lokalita náleží do genové základny. Srní hora: vrch mezi Novou Hutí a Kytlicí s bukovými porosty ve stadiu rozpadu. Velká Tisová: severní a východní svah nad údolím Chřibské Kamenice s četnými skalními výchozy. Lokalita byla v minulosti poškozená imisní kalamitou. Většinu území tvoří víceetážový porost s dožívající horní etáží buku. Střední a spodní etáž tvoří smrk a buk, místy i smrk pichlavý. Okrajově sem zasahují i náhradní porosty smrku pichlavého, v posledních letech značně poškozené sněhem. Malý Stožec: vrch jihozápadně od Jedlové s víceetážovým suťovým porostem s četnými skalními výchozy. Sokol (LHC Rumburk): vrch severně od obce Kytlice s bukovými porosty ve stadiu rozpadu, místy střední etáž a přirozená obnova. Hřebec: vrch jižně od Krásného Pole. Jedná se o starý bukový porost s vtroušeným smrkem, klenem, jasanem a jilmem. Javor: vrch severozápadně od obce Kytlice. Převažují zde staré bukové porosty, místy s příměsí klenu, jasanu a jilmu. Jejich přirozenou obnovu značně limitují škody zvěří. Chřibský vrch: lokalita jižně od Chřibské. Jedná se o starý mezernatý bukový porost s příměsí smrku, javoru mléče a klenu, jasanu a jilmu. Jsou zde četné skalní výchozy a suťová pole.

104

Javorek: vrch severovýchodně od obce Líska. Polovinu území tvoří stará bučina s příměsí smrku, klenu, jasanu a jilmu, ve zbytku jsou převážně smrkové porosty středního věku s příměsí buku a klenu. Lokalita je stávaništěm zvěře, což se odráží na poškozování přirozené obnovy i na kvalitě mladších porostů. Zlatý vrch: východně od obce Líska, významná geologická lokalita, bývalý lom, NPP. Na vrcholu je stará mezernatá bučina, plato bývalého lomu tvoří bezlesí v různé fázi sukcese, v jižní části převládají smíšené porosty. Součástí tohoto segmentu I.zóny (mimo PUPFL) je i trvalý travní porost ve východní části a ostatní plocha zarůstající listnatým porostem v západní části (Stříbrný vrch). Studený vrch: významný lesní komplex severně od obce Líska. Zahrnuje PR Studený vrch a PP Líska. Převládají zde staré bučiny a suťové lesy s bukem, klenem, jasanem, ojediněle jilmem. V porostech je místy hojné bylinné patro. Významná jsou rozsáhlá suťová pole. Část území chráněna již od 30. let 20. století. Lokalita je významným tradičním stávaništěm zvěře, což nepříznivě ovlivňuje přirozenou i umělou obnovu lesa. Pustý zámek: východně od České Kamenice, geologická lokalita, segment I. zóny totožný s PP Pustý zámek. Smíšený porost na exponovaných stanovištích. Břidlicový vrch: východně od České Kamenice s četmými skalními výchozy. Převažují zde dospělé bukové a smíšené porosty s nastupující přirozenou obnovou. V JZ části jsou mladší porosty borovice, dubu, břízy. Šenovský vrch: mezi Kamenickým Šenovem a Pryskem. Ve vrcholové partii jsou staré bukové porosty s příměsí smrku, klenu, jasanu a jilmu. Severní a východní úbočí tvoří mladé smrkové porosty s příměsí buku a klenu v minulosti značně poškozované zvěří. Plešivec: vrch jižně od obce Rybniště. I. zóna zahrnuje ¾ vrchu, mimo SV část. Významné jsou zde dospělé bukové porosty s intenzivní přirozenou obnovou. Asi čtvrtinu plochy zaujímají smrkové a bukové porosty středního a předmýtného věku. Spravedlnost: vrch jižně od obce Doubice, segment I. zóny totožný s PR Spravedlnost. Charakteristické jsou smíšené listnaté porosty s bohatým bylinným patrem. Vápenka: jihovýchodní úpatí Maškova vrchu mezi Doubicí a Krásnou Lípou. Část náleží do PR Vápenka. Převládají zde listnaté a smíšené porosty, zčásti na pozůstatcích starých důlních děl po těžbě vápence. Tab. č. 16: Zastoupení typů pozemků v jednotlivých segmentech I. zóny Výměra (ha) Porostní Jiné Mimo Výměra Lokalita půda Bezlesí pozemky PUPFL PUPFL celkem Ostrý vrch 35,96 0,12 0,00 36,08 0,00 36,08 Sokol (LHC Česká Lípa) 10,29 0,12 0,00 10,41 0,00 10,41 Jezevčí vrch 96,60 0,38 0,13 97,11 0,00 97,11 Naděje 23,94 0,83 0,00 24,77 0,00 24,77 Suchý vrch 30,43 1,32 0,00 31,75 0,00 31,75 Milštejn 2,76 0,00 0,00 2,76 0,00 2,76 Bouřný 56,96 0,09 0,00 57,05 0,00 57,05 Velký Buk 112,01 1,66 0,23 113,90 0,00 113,90 Rousínovský vrch 38,45 1,66 0,00 40,11 0,00 40,11 Klíč 72,88 0,87 5,01 78,76 0,00 78,76 Arnultovice 18,47 0,04 0,00 18,51 0,00 18,51 Malý Buk 93,06 0,00 0,00 93,06 0,00 93,06 Popelová hora 5,34 0,00 0,00 5,34 0,00 5,34 Pěnkavčí vrch 196,38 1,43 0,00 197,81 0,00 197,81 Kozí hřbety 241,10 1,60 2,03 244,73 0,00 244,73 Srní hora 38,35 0,07 0,00 38,42 0,00 38,42 Velká Tisová 46,84 0,71 0,00 47,55 0,00 47,55 Malý Stožec 11,20 2,29 0,00 13,49 0,00 13,49

105

Sokol (LHC Rumburk) Hřebec Javor Chřibský vrch Javorek Zlatý vrch Studený vrch Pustý zámek Břidlicový vrch Šenovský vrch Plešivec Spravedlnost Vápenka celkem

17,18 6,45 64,10 7,01 20,09 13,44 185,43 1,35 31,12 42,01 60,37 11,47 17,14 1 608,18

0,19 0,00 1,14 2,66 0,28 0,51 3,06 0,53 0,29 1,27 0,58 0,03 0,16 23,89

0,00 17,37 0,00 6,45 0,00 65,24 0,00 9,67 0,09 20,46 1,14 15,09 9,91 198,40 0,00 1,88 0,00 31,41 0,00 43,28 0,18 61,13 0,00 11,50 0,00 17,30 18,72 1 650,79

0,00 17,37 0,00 6,45 0,00 65,24 0,00 9,67 0,00 20,46 4,48 19,57 0,94 199,34 0,00 1,88 0,00 31,41 0,00 43,28 0,38 61,51 0,00 11,50 0,00 17,30 5,80 1 656,59

Většina lesních porostů CHKO je zařazena do II. zóny. Náleží sem i mnoho rozsáhlých smrkových monokultur založených po mniškové kalamitě 20. let 20. století, které neodpovídají parametrům II. zóny. Ve III. zóně jsou zařazeny zejména menší lesní porosty rozptýlené v zemědělské krajině. Často mají tyto drobné lesíky vyšší ekologickou hodnotu než některé porosty zařazené do II. zóny. To je dobře patrné i z porovnání dřevinné skladby těchto zón v kapitole 4.1.4. Do IV. zóny náleží pouze drobný lesík v intravilánu města Kamenický Šenov a 3 lesní dílce u Nového Boru. Zastoupení dřevin V CHKO LH převažují jehličnaté dřeviny nad listnatými. Je to dáno změnou druhové skladby, zejména ve prospěch smrku, lesnickým hospodařením v minulosti. Zčásti je to dáno nezanedbatelným podílem borových stanovišt. Listnaté porosty, často s dominujícím bukem, jsou většinou v I. zóně. Tab. č. 17: Zastoupení dřevin v jednotlivých zónách (vyjma holin) I. zóna II. zóna III. zóna IV. zóna Celkem CHKO Dřevina Výměra Výměra Výměra Výměra Výměra ha % ha % ha % ha % ha % SM 494,92 30,9 9 333,54 62,3 136,92 22,3 6,17 33,4 9 971,55 57,9 SMP 8,54 0,5 44,82 0,3 0,00 0,0 0,10 0,5 53,46 0,3 JD 5,39 0,3 24,54 0,2 0,26 0,0 0,00 0,0 30,19 0,2 JDO 0,30 0,0 0,15 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,45 0,0 DG 0,00 0,0 6,91 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 6,91 0,0 BO 16,92 1,1 1 996,35 13,3 256,09 41,8 1,64 8,9 2 271,00 13,2 BKS 0,00 0,0 0,38 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,38 0,0 VJ 0,31 0,0 106,39 0,7 6,42 1,0 0,00 0,0 113,12 0,7 BOX 0,00 0,0 3,66 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 3,66 0,0 KOS 0,00 0,0 0,18 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,18 0,0 BL 0,00 0,0 0,03 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,03 0,0 MD 57,16 3,6 830,05 5,5 15,51 2,5 0,82 4,4 903,54 5,3 DB 9,30 0,6 109,81 0,7 36,44 5,9 5,01 27,1 160,56 0,9 DBZ 0,00 0,0 0,42 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,42 0,0 DBC 0,64 0,0 6,04 0,0 0,03 0,0 0,00 0,0 6,71 0,0 BK 861,45 53,7 1 434,94 9,6 45,40 7,4 0,78 4,2 2 342,57 13,6 HB 0,13 0,0 1,84 0,0 2,89 0,5 0,27 1,5 5,13 0,0

106

JV KL JS JL JLH AK BR JR TR LP OL OLS OS TP TPS JIV KS KR celkem

2,49 0,2 1,87 0,0 0,11 0,0 0,00 0,0 67,42 4,2 123,75 0,8 14,29 2,3 0,14 0,8 38,86 2,4 98,58 0,7 11,77 1,9 0,10 0,5 1,59 0,1 2,46 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,36 0,0 0,29 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,35 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 26,03 1,6 580,40 3,9 55,87 9,1 2,86 15,5 1,16 0,1 25,44 0,2 5,14 0,8 0,01 0,1 0,00 0,0 1,33 0,0 0,22 0,0 0,00 0,0 1,63 0,1 6,49 0,0 2,75 0,4 0,00 0,0 8,84 0,6 229,08 1,5 16,91 2,8 0,20 1,1 0,00 0,0 0,14 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,24 0,0 9,43 0,1 3,63 0,6 0,38 2,1 0,00 0,0 0,46 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 1,25 0,0 0,89 0,1 0,00 0,0 0,00 0,0 0,21 0,0 1,41 0,2 0,00 0,0 0,00 0,0 0,12 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 0,24 0,0 0,00 0,0 0,00 0,0 1 603,68 100,0 14 981,94 100,0 612,95 100,0 18,48 100,0

4,47 0,0 205,60 1,2 149,31 0,9 4,05 0,0 0,65 0,0 0,35 0,0 665,16 3,9 31,75 0,2 1,55 0,0 10,87 0,1 255,03 1,5 0,14 0,0 13,68 0,1 0,46 0,0 2,14 0,0 1,62 0,0 0,12 0,0 0,24 0,0 17 217,05 100,0

Věková struktura Věková struktura lesů v CHKO LH je celkem vyrovnaná, pouze je zde výrazný přebytek porostů v 8. věkovém stupni. Je to důsledek rozsáhlých kalamit z 20. let 20. století. Dále lze konstatovat přebytek starších porostů v 16. a 17. věkovém stupni. Naopak nedostatek porostů vykazuje 6. věkový stupeň. Odlišnou věkovou stukturu porostů vykazuje I. zóna. Přebytek porostů 8. věkového stupně není tak výrazný, naopak starších porostů 14.-17. věkového stupně je zde mnohem více. Méně porostů je v 6., 10. a 11. stupni. Tyto rozdíly mezi lesy zařazenými do I. zóny a ostatními lesy v CHKO jsou způsobeny hlavně vyšším zastoupením dřevin přirozené skladby v porostech I. zóny a snahou o jejich dlouhodobé zachování. Přestože mnoho porostů, zejména v I. zóně CHKO, je víceetážových s nejasnou věkovou strukturou, jejich plošný rozsah zatím není takový, aby nebylo pro určení věkové struktury možné použití metody věkových tříd. Tab. č. 18: Zastoupení věkových stupňů lesních porostů v zónách odstupňované ochrany I. zóna II. zóna III. zóna IV. zóna Celkem CHKO Normál Věkový Výměra Výměra Výměra Výměra Výměra stupeň ha % ha % ha % ha % ha % % 0 4,50 0,3 108,94 0,7 5,24 0,8 0,10 0,5 118,78 0,7 0,0 1 118,56 7,4 1 178,27 7,8 42,17 6,8 0,50 2,7 1 339,50 7,7 8,4 2 106,20 6,6 1 240,32 8,2 41,42 6,7 0,00 0,0 1 387,94 8,0 8,4 3 85,73 5,3 1 002,84 6,6 31,97 5,2 0,32 1,7 1 120,86 6,5 8,4 4 93,19 5,8 1 382,51 9,2 71,36 11,5 1,35 7,3 1 548,41 8,9 8,4 5 108,73 6,8 1 346,19 8,9 43,83 7,1 0,69 3,7 1 499,44 8,6 8,4 6 55,11 3,4 725,27 4,8 23,94 3,9 0,43 2,3 804,75 4,6 8,4 7 83,36 5,2 978,88 6,5 36,70 5,9 0,00 0,0 1 098,94 6,3 8,4 8 164,09 10,2 2 695,31 17,9 29,16 4,7 5,49 29,5 2 894,05 16,7 8,3 9 101,97 6,3 1 323,10 8,8 24,49 4,0 0,49 2,6 1 450,05 8,4 8,2 10 63,48 3,9 1 057,06 7,0 59,53 9,6 1,59 8,6 1 181,66 6,8 7,8 11 48,13 3,0 769,98 5,1 43,08 7,0 5,68 30,6 866,87 5,0 6,5 12 113,35 7,0 463,95 3,1 45,58 7,4 0,77 4,1 623,65 3,6 4,6 13 54,34 3,4 283,36 1,9 47,24 7,6 0,00 0,0 384,94 2,2 2,4

107

14 15 16 17 celkem

83,24 5,2 235,48 1,6 57,76 9,3 0,18 1,0 77,66 4,8 145,60 1,0 10,06 1,6 0,99 5,3 97,67 6,1 89,34 0,6 4,66 0,8 0,00 0,0 148,87 9,3 64,48 0,4 0,00 0,0 0,00 0,0 1 608,18 100,0 15 090,88 100,0 618,19 100,0 18,58 100,0

376,66 2,2 234,31 1,4 191,67 1,1 213,35 1,2 17 335,83 100,0

4.1.5. Genové zdroje lesních dřevin Na území CHKO jsou vyhlášeny dvě genové základny pro buk lesní a javor klen: GZ č. 82c Studený vrch a GZ č. 83.1 Pěnkavčí vrch. Obě dvě genové základny náleží do PLO č. 19. Místní populace dřevin, lokální ekotopy a jejich význam Jedle bělokorá Na území CHKO LH jedle bělokorá z porostů téměř vymizela. Nyní je Správou CHKO evidováno asi 400 dospělých stromů. Jedná se většinou o jednotlivý výskyt, výjimečně příměs v porostní skupině. Na počátku 90. let 20. století, kdy došlo k výraznému zlepšení jejich zdravotního stavu a zejména fruktifikaci, začal s evidencí dospělých jedinců v západní části lesník J. Friml z Chřibské. Správa CHKO na jeho práci navázala a ve spolupráci s vlastníky lesů doplnila evidenci ve východní části a dále ji aktualizuje. Jednotlivé stromy a několik porostů je uznáno jako zdroj reprodukčního materiálu a téměř každoročně je organizován sběr šišek. Následně vypěstovaný sadební materiál je použit při výsadbách. Limitujícím faktorem pro vnášení jedle do porostů jsou škody zvěří. Její úspěšné odrůstání lze docílit pouze důslednou mechanickou ochranou, která je značně finančně nákladná. Jilm horský Jilm tvoří příměs suťových lesů. Jednotlivé výskyty jsou vitální, dochází i k přirozené obnově. Do určité míry stále přetrvává poškození grafiózou, které je vyšší při skupinovitém výskytu (lokality Jezevčí vrch, Pěnkavčí vrch). Několik porostů je uznáno jako zdroj reprodukčního materiálu a již několikrát proběhl úspěšný sběr osiva. Přirozená obnova je bez mechanické ochrany často likvidována zvěří a odrůstá jen výjimečně. Naopak při vyloučení vlivu zvěře je velmi dynamická, což dokazuje několik oplocenek v lesním komplexu mezi Novým Borem a Práchní. Tis červený V lesích Lužických hor se dnes tis vyskytuje pouze na 2 lokalitách ve východní části. Porosty s výskytem tisu jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení. Jako zdroj reprodukčního materiálu jsou též využíváni jedinci vyskytující se mimo lesní porosty, zejména 3 jedinci v obci Krompach - památné stromy. Od roku 2001 probíhají repatriační výsadby. Zatím bylo vysazeno více než 1600 ks na 40 lokalitách. V současné době je připravován klonový archiv, který bude zároveň plnit funkci semenného sadu. Veškeré aktivity s tímto zvláště chráněným druhem probíhají v rámci udělených výjimek z ochranných podmínek. Třešeň ptačí Tato dřevina se v lesních porostech vyskytuje ojediněle. V souvislých lesních komplexech je to jen výjimečně, časteji v porostech charakteru remízů, porostních okrajích, apod. Z podnětu Správy CHKO LH byl v roce 2008 uznán jeden lesní porost a několik stromů jako zdroj reprodukčního materiálu. U ostatních lesnicky významných a běžně hospodářsky využívaných dřevin existuje v Lužických horách dostatek kvalitních porostů, které jsou uznané jako zdroje reprodukčního materiálu.

108

1,3 1,0 0,6 0,3 100,0

4.1.6. Zdravotní stav lesních porostů Výskyt abiotických škodlivých činitelů: Vítr V oblasti Lužických hor převládají západní a severozápadní směry větrů. Ohrožené jsou zejména smrkové porosty na podmáčených stanovištích. Ke škodám většího rozsahu dochází ojediněle, možná i díky členité geomorfologii území. Větší škody byly zaznamenány v lednu 1976, listopadu 1984. Celostátně významné větrné bouře z posledních let (leden 2007 – Kiril, březen 2008 – Emma) v Lužických horách způsobily pouze menší škody. K významné kalamitě sice lokálního charakteru, avšak značné intenzity došlo při bouři 24. 5. 2010, kdy síla větru byla umocněna intenzivním krupobitím. Poškozen byl pás lesa od vrchu Jedlová před Novou Huť, Koňský vrch do osady Naděje a Trávník. Zasaženy byly listnaté i jehličnaté porosty na různých stanovištích, různého věku bez rozdílu. Celkem bylo zpracováno přes 50 000 m3 kalamitního dříví. Sníh a námraza Postihovány jsou zejména porosty ve vyšších polohách cca nad 500 m n. m. U starších porostů sice nepůsobí plošně, ale mají negativní vliv na celkový zdravotní stav lesa. Porosty s častými vrcholkovými zlomy ztrácí na kvalitě a jsou náchylnější k dalšímu poškozování. U mladých porostů (kultur, tyčkovin a tyčovin) dochází k jejich prořeďování až k celkovému rozvrácení. Jak dokládají historické průzkumy škody se objevují poměrně často. V nedávné minulosti byly největší škody způsobeny v zimě 1995/1996. Neobvyklá situace nastala v polovině října 2009, kdy napadlo až 30 cm mokrého sněhu a poškozeny byly hlavně listnaté stromy. Vývraty a zlomy způsobené větrem, sněhem a námrazou poškozují též oplocenky a individuální ochranu melioračních a zpevňujících dřevin. Škody tohoto charakteru jsou často také nezanedbatelné. Jako další škodlivé abiotické činitele lze uvést jarní přísušek, delší suché periody (rok 2003) jež celkově oslabují porosty, i pozdní mrazy (citelné poškození výsadeb jedle i jiných dřevin v roce 2011 a 2012). Výskyt biotických škodlivých činitelů: Bekyně mniška V minulosti způsobila značné škody, dle historických průzkumů byl zvýšený stav zaznamenán na přelomu 19. a 20. století. Výsledkem byla rozsáhlá kalamita ve 20. letech 20. století. Rozsáhlé holiny, které po kalamitě vznikly, byly rychle zalesňovány. Vzhledem k nedostatku místního sadebního materiálu byl používán často nevhodný materiál ze zcela jiných geografických a klimatických podmínek. Stopy po této pravděpodobně největší kalamitě v lesích Lužických hor jsou dodnes patrné – jedná se o nepříliš kvalitní smrkové monokultury (tzv. pomniškoviny) 8. věkového stupně. Rozsah kalamity je patrný z výrazného přebytku porostů v tomto věkovém stupni. K dalšímu přemnožení tohoto škůdce již nedošlo. Lýkožrout smrkový Škody kůrovcem gradovaly v polovině 80. let 20. století po období suchého a teplého počasí v letech 1981–1983. Od té doby kůrovcové těžby klesaly a v 90. letech se pohybovaly v přijatelných mezích. Zvýšení nastalo po klimaticky mimořádně nepříznivém roce 2003, avšak díky včasné asanaci nedošlo ke kalamitnímu rozsahu. V tomto období docházelo také ke zvyšování početnosti a významu jiných druhů kůrovců, zejména lýkožrouta severského. Po větrné kalamitě v roce 2010 nedošlo ke gradaci kůrovce jednak díky včasné asanaci padlé hmoty a zejména díky pro kůrovce nepříznivým klimatickým podmínkám v následujícím období.

109

Z dalších hmyzích škůdců lze jmenovat ploskohřbetku smrkovou a klikoroha borového, avšak tito nepůsobí v oblasti výrazné škody. Houbové choroby Obecně známá vyskytující se houbová onemocnění (poškození smrků václavkou, borovic sypavkou a jilmů grafiózou) nepůsobí ve zdejších lesních porostech zásadní škody. Přistupují k nim však nová onemocnění - chřadnutí olší, které působí Phytophora alni a odumírání jasanu, které působí Chalara fraxinea. Byť olše a jasan nepatří v lesích Lužických hor k zásadním druhům dřevinné skladby, rozvoj těchto chorob by mohl vést k jejich značnému ohrožení, a tyto dřeviny (často vnímané jako plevelné) by se mohly stát vzácné. Situace by mohla být obdobná jako u jilmu koncem minulého století. Ostatní škůdci Nelze pominout škody působené drobnými hlodavci, které sice nemají kalamitní rozměry, avšak ztěžují užití listnatých dřevin při obnově porostů. Toto je aktuální zejména z hlediska obnovy rozsáhlých holin po větrné kalamitě z roku 2010; přitom možnosti eliminace těchto škůdců jsou problematické. Škody zvěří Vliv zvěře na lesní porosty je zásadní a je podrobně popsán v kapitole 4.3. Myslivost Imisní zatížení porostů Poškozování smrkových porostů vlivem imisí, zejména z energetických provozů v Polsku a Německu, bylo na území Lužických hor pozorováno od počátku 70. let 20. století. Výrazně se projevilo v souvislosti s klimaticky nepříznivou situací v zimě 1978/1979. Zasažena byla většina vrcholových partií: nejvíce Luž – Pěnkavčí vrch, Velký Buk – Nová Huť, Malý Buk, Klíč, Jedlová, Velká Tisová, částečně také Hvozd a Plešivec u Krompachu. Docházelo postupně k odumírání porostů a po jejich vytěžení k náhradním výsadbám. V 90. letech došlo k postupnému odstavení nebo odsíření velkých hnědouhelných elektráren, což má pozitivní vliv na zátěž porostů, nicméně následky v podobě ovlivnění půd budou pravděpodobně dlouhodobé. Úroveň poškození smrkových porostů byla předmětem šetření ÚHÚL Jablonec nad Nisou na několika trvalých zkusných plochách. Zjištěné údaje z let 1982-2000 potvrzují regeneraci porostů, průměrný stupeň poškození přežívajících jedinců se k roku 2000 až na výjimku snížil. Po roce 2000 je na několika místech pozorováno žloutnutí starších ročníků jehlic. Porosty listnatých dřevin v postižených vrcholových partiích reagovali pouze částečnou defoliací a nedošlo k jejich rozpadu. Stav lesních půd, půdní eroze Stav lesních půd je dlouhodobě ovlivňován lesnickým hospodařením, ale i ostatními antropogeními vlivy. Ze vzdálenější minulosti lze uvést odvodňování zamokřených lokalit melioračními kanály. Nyní již k těmto zásahům nedochází a ani stávající síť těchto kanálů není udržována a obnovována. Značný vliv a dlouhodobé následky má imisní zátěž z konce 20. století, která se projevila změnami chemismu půd a přístupností některých prvků pro výživu. To souvisí s dalším faktorem, který významně ovlivnil stav lesních půd, kterým je tzv. bagrová příprava půd na kalamitních holinách. Tyto velmi intenzivní zásahy, kdy došlo k narušení půdních profilů, byly v Lužických horách provedeny pouze lokálně na několika málo místech. Dalším neopomenutelným faktorem ovlivńujícím lesní půdy, byť lokálního charakteru je zasolení podél komunikací při jejich chemickém ošetření během zimní údržby. Nejvíce je zasaženo okolí silnice I. třídy č. 9 ze Svoru přes Novou Huť do Lesné. Údajů ke stavu lesních půd na území CHKO Lužické hory je velmi málo a je tedy možné dělat závěry pouze z několika prací lokálního charakteru. Konkrétně se jedná např. o bazální monitoring půd na lokalitě Jezevčí vrch v letech 1994-2007 (AOPK ČR, pracoviště Brno). Z těchto prací vyplývá jistá míra znečištění

110

atmosférickou depozicí (vyšší koncentrace tzv. rizikových prvků Cd, Pb, Hg). Půdu lze charakterizovat nízkým obsahem výměnných i přístupných forem makroprvků a nepříznivými sorpčními vlastnostmi. Další relevantní údaje je možné citovat z „Posouzení stavu půd na LS Česká Lípa“ zpracovaného Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., v roce 2012 v oblasti Nová Huť – Koňský vrch – Naděje (lokality zasažené větrnou kalamitou v roce 2010). Jedná se o porosty v šestém vegetačním stupni. Tento odborný posudek konstatuje dobré koncentace živin v humusových vrstvách a naopak jejich nedostatek v minerální vrstvě půdy. Jako problematické prvky jsou uvedeny vápník, fosfor a hořčík. Půdní reakce byla zjištěna silně až velmi silně kyselá. Obdobně jako u monitoringu na Jezevčím vrchu je uvedena vyšší koncentrace olova. Vzhledem k přírodním podmínkám Lužických hor a postupnému zmenšování obnovních prvků jsou lesní půdy ohroženy plošnou erozí minimálně. Naopak používáním velkých těžebních a zejména přibližovacích strojů často v klimaticky nevhodném období se zvyšuje riziko vzniku rýhové eroze na přibližovacích linkách. 4.1.7. Stav lesnické plánovací dokumentace Tab. č. 19: Přehled platných LHP a LHO k 31. 12. 2012 Název LHC Rumburk Město Česká Kamenice Obec Kunratice u České Kamenice

Kód LHC

Platnost 405000 1.1.2006 31.12.2015 405401 1.1.2006 31.12.2015

Plocha v CHKO (ha)

Zpracovatel 7 291,89 Ekoles-Projekt, s.r.o 231,14 Ekoles-Projekt, s.r.o

405403 Obec Prysk 405405 Chřibská 405411 LHO Česká Kamenice 405801 LHO Rumburk 405802 LHO Varnsdorf 405803 Česká Lípa 408000 Cvikov 408415 Obec Mařenice 408416

1.1.2006 1.1.2006 1.1.2007 1.1.2006 1.1.2006 1.1.2006 1.1.2004 1.1.2012 1.1.2004

31.12.2015 31.12.2015 31.12.2016 31.12.2015 31.12.2015 31.12.2015 31.12.2013 31.12.2021 31.12.2013

62,99 110,91 121,75 41,51 3,37 52,59 7 262,71 97,79 296,79

Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o

Město Kamenický Šenov Kunratice u Cvikova Město Nový Bor Obec Svor Obec Krompach LHO Nový Bor

408422 408423 408424 408428 408436 408803

1.1.2004 1.1.2004 1.1.2004 1.1.2004 1.1.2005 1.1.2004

31.12.2013 31.12.2013 31.12.2013 31.12.2013 31.12.2014 31.12.2013

90,60 36,96 13,90 65,34 71,64 40,67

Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o Ekoles-Projekt, s.r.o

LHO Jablonné v Podještědí Ještěd

408804 1.1.2004 31.12.2013 409001 1.1.2003 31.12.2012

41,52 Ekoles-Projekt, s.r.o 1 209,01 LHProjekt, a.s.

Město Jablonné v Podještědí Obec Rynoltice

409407 1.1.2003 31.12.2012 409417 1.1.2003 31.12.2012

146,33 Ekoles-Projekt, s.r.o 37,17 Ekoles-Projekt, s.r.o

111

LHO Liberec z.o. Západ

409803 1.1.2003 31.12.2012

celkem

Lesprojekt Stará 9,25 Boleslav, s.r.o 17 335,83

4.1.8. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření Historický průzkum lesů Všeobecné historické průzkumy lesů Lužických hor byly v minulosti prováděny v souvislosti s tvorbou lesních hospodářských plánů. Tyto průzkumy prováděl v 60. letech 20. století Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, pobočka v Jablonci nad Nisou. Průzkumy vycházely především ze studia archivních pramenů, zejména archivních fondů jednotlivých velkostatků spravovaných především Státním oblastním archivem v Litoměřicích, pobočkou v Děčíně a ze studia obecně dostupné literatury. Systematický a podrobný průzkum dochovaných archivních fondů, jiných historických a archeologických pramenů a literatury pro lesy Lužických hor dosud zpracován nebyl. Dále uvedené údaje vychází zejména z historického průzkumu lesů publikovaného v OPRL, PLO 19 – Lužická pískovcová vrchovina (ÚHUL 2000). Téměř celé území Lužických hor až do počátku středověké kolonizace tj. zde cca do období 1. poloviny 13. století pokrýval málo dotčený a téměř neprostupný souvislý lesní komplex – pohraniční hvozd. Tento hvozd protínaly pouze staré zemské obchodní stezky spojující vnitrozemí Českého království se sousední Lužicí a dále s oblastmi až u Baltského moře. S postupující kolonizací a především s počátkem tzv. vnější kolonizace od počátku 14. století nastalo intenzivnější zasahování do lesů. Lesy začaly být těženy nejdříve z nejlépe dostupných jižních okrajů, těžba pak dále pokračovala společně s postupujícím osídlováním především potočními údolími směrem do vyšších poloh. Vykácený les v počátečních kolonizačních obdobích nahrazovala zemědělská půda; pasek i lesa se užívalo pro pasení dobytka. Získané dřevo bylo využíváno k různým účelům v řadě oborů: např. jako stavební materiál, topivo, ve sklářství, hornictví a hutnictví, ve vápenkách, cihelnách, pivovarech ap. Lesy Lužických hor však až do 19. století nejvíce ovlivňovalo sklářství, které mělo obrovskou spotřebu dřeva pro vytápění sklářských pecí (a to jak přímo, tak v podobě dřevěného uhlí) a dále při výrobě potaše, který byl nutnou přísadou při výrobě skla. Přímo v lesích se ze dřeva vyráběly a získávaly další produkty a suroviny, mimo již zmiňovaného dřevěného uhlí a potaše to byla dále kolomaz (dehet) a smola, ze dřeva se vyráběly louče (na svícení), šindele (střešní krytina), kůra se používala na výrobu třísla, ze dřeva se vyrábělo mnoho dalších výrobků denní potřeby. Žaludy a bukvice se používaly pro krmení domácích vepřů, jedlová klest a lesní traviny se používaly jako krmivo pro dobytek, lesní hrabanka se používala jako stelivo atd. Jak vypadalo konkrétní historické hospodaření v lesích centrální části Lužických hor lze modelově prezentovat na části lesního majetku bývalého velkostatku Zákupy - polesí Svor (Nová Huť). Lesy polesí byly v nejstarších historických dobách součástí rozsáhlého hraničního hvozdu, který patřil českým králům a který odděloval Čechy od Lužice. Nejstarší doložené středověké osídlení polesí byla sklářská huť z 2.pol.13. století pod vrchem Bouřným. Její existence trvala jen krátce (v horizontu desetiletí) a po spotřebování surovin ve svém bezprostředním okolí byla opuštěna, jak bylo u tohoto typu lesních sklářských hutí obvyklé až do období 18. století. Podobných lokalit je známo v okolí několik desítek, další jistě ještě zůstávají neobjeveny. Historicko-správně se polesí nacházelo na lesních majetcích panství Zákupy. Nejstaršími známými šlechtickými majiteli zdejších lesů byli Pancířové ze Smojna, kteří jsou zde doloženi na počátku 14. století. V průběhu dalších století se v držení majetku postupně vystřídali Vartenberkové, Berkové z Dubé a Novohradští z Kolovrat. Posledními šlechtickými majiteli byli Habsburkové, kteří velkostatek Zákupy vlastnili od počátku 19. století do roku 1918. Od roku 1918 spravuje zdejší lesy stát. Za Habsburků byla správa

112

velkostatku vedena na velmi dobré administrativní úrovni a v archivu panství se dochovaly i některé archiválie předchozích majitelů. První dochovaný všeobecný popis lesů panství pochází z roku 1732. Pro polesí jsou uváděny jako hlavní tyto dřeviny BK, JD a SM (pořadí pravděpodobně naznačuje četnost zastoupení). V nižších polohách je zmiňován poměrně široký výskyt břízy a osiky, což signalizuje přetěženost těchto poloh. Další dochovaný popis z r. 1787 obsahuje již plošně vymezené porosty. Tab. č. 20: Polesí Svor – druhová a věková skladba lesa Typ porostu Výměra přepočtená na ha Mýtné listnaté porosty 270,66 Mýtné porosty jehličnaté 550,13 Středně staré porosty 239,00 Mladé porosty do 40 let 266,93 celkem 1 326,72 Jak z tabulky (tab. č. 20) vyplývá, mýtní porosty se na konci 18. století v polesí Svor nacházely na 56,5 % plochy z celkové výměry lesní půdy polesí. Tento fakt je vysvětlitelný především tím, že polesí obhospodařovalo především vrcholové, nejhůře přístupné partie lesa. Současně je zde však pro stejný rok uváděna roční těžba ve výši 4 720 sáhů, tj. 32 096 m3. To bylo absolutně a rovněž i v přepočtu na plochu nejvíce ze všech polesí panství. Níže položené a dobře přístupné polesí Mařenice ve stejné době uvádí pouhých 6,76 ha listnatých mýtných porostů a 54,02 ha jehličnatých mýtných porostů z celkové výměry 810,85 ha, což je 7,5 % plochy z celkové výměry lesní půdy polesí. Bylo tedy prakticky vytěžené. Vysoké roční těžby značně převyšující průměrný přírůst byly prováděny až téměř do konce 19. století. Ještě v hospodářském období 1882-1891 je na tehdejším polesí Nová Huť uváděna průměrná roční těžba 11,86 m3/ha, v období 1903-1912 poklesla na 5,95 m3/ha a v následujícím decenniu klesla na 5,60 m3/ha. Nadměrně vysoké těžby jistě odpovídají obrovské spotřebě okolních skláren, které byly až do druhé poloviny 19. století vytápěny dřevem. Sklárna v Krompachu uvádí v roce 1751 roční spotřebu 1000 sáhů (cca 6 800 m3) dřeva na vytápění pecí. Další obrovské množství dřeva bylo páleno přímo v lese na výrobu potaše, který byl potřebnou přísadou do sklářských kmenů (směsi na výrobu skla). Podobných skláren bylo v okolí několik – v Juliovce, v Nové Huti, ve Svoru atd. Velkou spotřebu dřeva v té době vyžadoval také běžný hospodářský provoz panství. Mimořádnou spotřebu dřeva si vyžádala i stavba železniční trati Nymburk – Rumburk v roce 1864. Nejstarší dochovaná podrobná lesnická dokumentace, která se váže k řešené lokalitě, je Lesní hospodářský plán polesí Nová Huť na období 1881-1890.

Obr. 4. Titulní strana Lesního hospodářského plánu z r. 1881. Ve všeobecné části plánu jsou uvedeny například tyto zajímavé údaje:

113

-

-

Polesí se dlouhodobě potýká s nepříznivými klimatickými vlivy, mezi hlavními škodlivými činiteli je zmiňován sníh, námraza a bořivý vítr. Jen ve zmiňovaných letech 1876-78 padlo sněhem na polesí přes 40 000 m3 dřeva. Škody bořivým větrem však jsou zmiňovány spíše v menším rozsahu, než na níže položených polesích, kde např. v r. 1833 padlo v jediném polesí Sloup přes 33 000 m3 dřeva. Tyto údaje svědčí o tom, že již tehdejší hospodáři si byli dobře vědomi, že ve vrcholových partiích musí mít požadavky na stabilitu porostů svoji vážnost a nesmějí být za každou cenu prvoplánově podřizovány produkčním zájmům. Ačkoliv hlavní doporučovanou dřevinou je smrk, v obecných hospodářských doporučeních autor LHP doporučuje lesnímu hospodáři sázet ve vrcholových partiích jako hlavní dřevinu především buk a to ve směsi se smrkem a jedlí, sadbu doporučuje provádět v řadách orientovaných kolmo na směr převládajícího větru tak, aby smrk zachytil opad buku a znemožnil tak jeho odvanutí. Jak vidno, autor LHP si byl velice dobře vědom významu především bukového opadu na zlepšování půdních podmínek stanoviště. Na otevřených exponovaných plochách pak měl smrk poskytovat buku potřebný zástin. Při prohlídce hospodářské knihy bylo zjištěno, že tímto způsobem byly založeny dnešní nejstarší vrcholové bučiny Pěnkavčího vrchu. Dle údajů hospodářské knihy pro dílčí vybraný porost jim v r. 1881 bylo 45 let a druhová skladba je uváděna následující: buk se smrkem v poměru 1:1 a příměs jedle.

Obr. 5. Přirozené zmlazení BK pod zástinem SM kotlíku v porostu 52 C16a/3 – dnešní stav výše popisovaného porostu. Historický vývoj lesů Vývoj majetkoprávního a správního uspořádání v lesích byl v průběhu historie velice složitý. Původní hvozd byl v majetku českých králů, kteří jednotlivé jeho části udělovali lénem šlechtickým rodům. Lesy se tak staly součástí jejich panství, později velkostatků. Nejstaršími šlechtickými rody v Lužických horách byly Markvartici a Ronovci, později např. Berkové z Dubé, Vartenberkové, páni ze Solhausu, Kolovratové, Šlejnicové, Kinští, Clam-Gallasové, knížata Saskolauenburská, Habsburkové a mnozí další. Hospodaření v lesích až přibližně do 18. století probíhalo převážně nahodile, formou tzv. „toulavých“ těžeb. Od konce 17. století a především v 18. století jsou doloženy snahy panovníků a některých majitelů panství regulovat a omezit těžbu a vývoz dřeva a omezit, popř. zakázat některé další činnosti, které se podílely na devastaci lesů (např. smolaření, travaření a hrabání steliva). Od 18. století začínají vznikat tzv. lesní úřady, které vydávaly různá nařízení a instrukce, které regulovaly výši těžeb a zaváděly první lesopěstební způsoby. V r. 1754 byl vydán říšský lesní patent. Zároveň majitelé jednotlivých majetků zaváděli organizaci lesnického hospodaření založenou na systému jednotlivých polesí, jejichž správy se ujímali profesionální lesníci – absolventi prvních lesnických škol. Začala se provádět první zařízení

114

lesů na základě lánové, popř. staťové soustavy, začaly být kvalifikovaně zjišťovány zásoby dřevní hmoty a na jejich základě byly stanovovány přiměřené roční těžby, provádělo se zaměření lesů, začala být stanovována doba obmýtí a mýtní a předmýtní etát. Nejstarší dochované lesní hospodářské plány pocházejí z 2. poloviny 19. století. Převažující část lesních majetků v Lužických horách zůstala až do 20. století v majetku šlechtických rodů, jen menší část lesů patřila obcím, církvi a jiným soukromým vlastníkům. Po zestátnění majetku Habsburků v r. 1918 začaly na části lesů ve střední části Lužických hor hospodařit státní lesy, po znárodnění v roce 1948 převzaly státní lesy veškeré lesní majetky v Lužických horách. I organizace a uspořádání státních lesů po r. 1948 prošlo poměrně složitým vývojem. Lesnické hospodaření ve 2. polovině 20. století prováděly v Lužických horách Severočeské státní lesy Teplice, státní podnik. Podnik se dále členil na menší organizační jednotky – lesní závody, ty se dále členily na jednotlivá polesí, tvořená několika hájenskými (lesnickými) úseky. Z počátku měla jednotlivá polesí výměru cca 2 500 ha a lesnické úseky cca 500 ha, později docházelo k jejich slučování a navyšování výměr. Docházelo i ke slučování lesních závodů. V 50. letech 20. století na krátké období proběhlo i rozdělení lesních závodů na tzv. těžební a pěstební, toto rozdělení však bylo záhy zrušeno. Veškeré lesnické práce prováděly lesní závody svými vlastními prostředky a svými zaměstnanci. Další zásadní reorganizace lesnického hospodaření proběhla po roce 1989. V roce 1992 vznikly Lesy České republiky, s. p., které převzaly odbornou správu lesů a výkon práva hospodaření a dále vznikly tzv. akciové společnosti, které od lesních závodů převzaly většinu výrobních prostředků a majetku potřebného pro zajištění lesnické výroby a začaly na principu volného trhu formou jednotlivých zakázek provádět veškeré lesnické práce (pěstování, výchova, ochrana a těžba). Tento stav trvá dosud. V souvislosti s restitučními zákony a zákony o napravení některých majetkových křivd byly vydány menší majetky obcím a soukromým osobám. Vliv dřívějšího a současného způsobu hospodaření na OPK Vliv historických způsobů hospodaření na stav lesa byl částečně naznačen ve výše uváděných kapitolách. Současný stav lesů Lužických hor je především výsledkem lesnického hospodaření a vývoje životního prostředí za posledních cca 200 let. Toto hospodaření zasáhlo téměř 100 % lesních porostů. Oproti přirozené skladbě lesa došlo k zásadním změnám v druhové, věkové i prostorové skladbě lesů. Intenzivním využíváním lesů v minulosti, především holosečným hospodařením, nadměrnými těžbami, vedlejší lesní výtěží a masivním zalesňováním stanovištně i provenienčně nevhodnými dřevinami, došlo k zásadnímu negativnímu ovlivnění lesních ekosystémů a k výraznému snížení jejich ekologické stability. Došlo k výraznému nárůstu podílu smrku, naopak ke snížení zastoupení listnatých dřevin přirozené skladby (buk, javor klen ap.), jedle prakticky vymizela. Ke kalamitním poškození lesů působením abiotických i biotických činitelů docházelo i v minulosti (např. velká větrná kalamita doložená v r. 1833, mnišková kalamita na počátku 20. století ap.), následky těchto kalamit jsou patrné ještě v dnešních porostech. Dle dochovaného stavu většiny dnešních mýtních porostů i dle dochovaných archivních pramenů se však dařilo až do období II. světové války výrazně eliminovat škody zvěří a to i přesto, že na myslivost řada majitelů panství kladla veliký důraz a práce v lese byly nezřídka přizpůsobovány potřebám mysliveckého hospodaření. Období 2. poloviny 20. století nepřineslo z počátku zásadní změny v hospodářských způsobech (i nadále převládalo holosečné hospodaření), zásadní změny však nastaly v organizaci lesního hospodářství a především v zavádění nových mechanizací a technologií. Těžby začaly být postupně prováděny za pomocí motorových pil, k přibližování a vyklízení dříví se začaly používat univerzální a lesní kolové traktory a v dopravě dříví převládly speciální nákladní automobily. Zavádění mechanizace při těžbě a dopravě dříví dále vyvolalo potřebu budování rozsáhlé sítě lesních cest se zpevněným povrchem, od 60. let 20. století převážně asfaltovým a zpevněných skládek dříví. Plánované národní hospodářství vyžadovalo velké množství především stavebního dříví, plnění těžebních kvót bylo nekompromisně vyžadováno. V těžbě převládala až do konce 20. století kmenová

115

metoda s výrobou sortimentů na manipulačních skladech. V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalším dramatickým změnám kvality lesního prostředí (exhalace, vznik kalamitních holin, prudký nárůst početních stavů spárkaté zvěře ap.). V tomto období v lesnictví vygradovala většina problémů vzniklých v minulosti. Problémy při zalesňování byly řešeny melioracemi a výsadbami tzv. náhradních dřevin – nejvíce smrku pichlavého. Prudce vzrostly náklady na ochranu kultur i mýtních porostů. Emisemi oslabené porosty dále ztrácely stabilitu. Nárůst acidity lesních půd v důsledku kyselých dešťů a nadměrného opadu jehličí byl řešen leteckým vápněním porostů. S vyhlášením CHKO LH začali od 80. let 20. století pracovníci ochrany přírody prosazovat přírodě bližší lesnické hospodaření odstupňované podle zonace CHKO a MZCHÚ. Od roku 1992 na základě zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny probíhá spolupráce mezi Správou CHKO LH a LČR, Lesními správami Česká Lípa, Rumburk a Ještěd. LČR částečně ustoupily od holosečného způsobu hospodaření a přešly na hospodaření podrostní. V rámci nových výsadeb je dodržován a leckdy překračován minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Zlepšení přírodních podmínek na konci 20. století způsobené snížením emisní zátěže v kombinaci s opakovanými semennými roky především buku se pozitivně projevilo na nárůstu přirozeného zmlazení. Přibližně od stejného období začaly LČR ve větší míře s výsadbou jedle. Mezi největší problémy současného lesnické hospodaření patří především problémy technicko-organizační, kdy se v důsledku tržních principů hospodaření nedaří v řadě případů uzavírat smlouvy na lesnické práce včas s ohledem na klimaticky vhodné termíny, popř. se vlivem častých změn dodavatelů prací nedaří držet kontinuitu a kvalitu řady potřebných dlouhodobých opatření. Problémy přináší i přechod na harvestorové technologie a zavádění sortimentní metody výroby dříví na pařezu. Tyto technologie a metody zvyšují nároky na další zlepšení a zahuštění lesní dopravní sítě, což v důsledku vede k neúnosné fragmentaci lesů. K tomu se přidávají i narůstající střety zájmů při využívání lesních cest pro účely turistiky a cyklistiky a řady dalších rekreačních a zájmových aktivit. Setrvalý nárůst antropických vlivů na lesní prostředí v souvislosti s trvale početně vysokými stavy spárkaté zvěře s sebou nese další problémy a vysoké náklady při ochraně výsadeb především dřevin přirozené skladby lesa. Další problémy přináší stále častější výskyt kalamit (2007 orkán Kyril, 2008 orkán Emma, lokální větrná kalamita v květnu 2010, povodně 2010 atd.) Ovlivňování lesů člověkem je historicky dlouhodobý proces, který bude i nadále pokračovat. Náprava nevhodných opatření z minulosti je a bude dlouhodobým procesem, který budou dále ovlivňovat nové problémy současného lesnického hospodaření. V závislosti na zonaci, MZCHÚ a lokalitách soustavy Natura 2000 budou ze strany ochrany přírody i nadále uplatňovány diferenciované přístupy v prosazování přírodě šetrnějších způsobů lesnického hospodaření směřujících ke zvýšení ekologické stability lesů a jejich postupné přeměně směrem k přirozené skladbě. Vývoj skladby lesů Lužických hor během několika posledních desetiletí lze dokladovat i údaji tzv. souhrného lesního hospodářského plánu pro území CHKO, který byl sestaven v roce 1976, 1997 a 2008 z aktuálně platných LHP. Údaje z roku 1997 zahrnují data LHP s počátkem platnosti k 1. 1. 1993, 1. 1. 1994, 1. 1. 1996. Údaje z roku 2008 zahrnují data LHP s počátkem platnosti k 1. 1. 2002 – 1. 1. 2007. Byť se tedy jedná o údaje ve třech průřezových letech s různým časovým rozptylem, tak pro dokumentaci vývoje mají dobrou vypovídací schopnost. Tab. č. 21: Porovnání dřevinné skladby v lesích CHKO v letech 1976, 1997 a 2008. Dřevina SM SMP JD JDO

Dřevinná skladba Dřevinná skladba Dřevinná skladba v r. 1976 v r. 1997 v r. 2008 ha % ha % ha % 11 427,11 66,2 10 452,45 59,9 9 971,55 57,5 75,08 0,5 53,46 0,3 15,08 0,1 1,37 0,0 30,19 0,2 0,45 0,0

116

DG BO BKS VJ BOX KOS BL MD JX DB DBZ DBC BK HB JV KL JS JL JLH AK BR JR TR LP OL OLS OS TP TPS JIV KS KR LTX, LMX celkem jehlič. celkem listnaté holina celkem

7,39 2 805,80 353,54 111,88

0,0 16,2 2,0 0,6

7,69 2 443,70 2,28 107,77 862,61 3,50

0,0 14,0 0,0 0,6 5,0 0,0

82,21

0,5

118,52

0,7

6,67 1 477,76 4,76 139,76 94,26

0,0 8,8 0,0 0,8 0,5

6,23 1 877,92 5,39 1,80 160,99 121,05

0,0 10,8 0,0 0,0 0,9 0,7

3,46

0,0

1,57

0,0

418,36 9,33 188,94 7,03

2,4 0,0 1,1 0,0

714,63 40,05 7,60 230,58 9,73

4,1 0,3 0,0 1,3 0,1

2,54

0,0

2,94

0,0

19,56 14 720,80 2 454,64 115,65 17 291,09

0,1 85,1 14,2 0,7 100,0

0,27 13 956,45 3 299,27 190,01 17 445,73

0,0 80,0 18,9 1,1 100,0

6,91 2 271,00 0,38 113,12 3,66 0,18 0,03 903,54 160,56 0,42 6,71 2 342,57 5,13 4,47 205,60 149,31 4,05 0,65 0,35 665,16 31,75 1,55 10,87 255,03 0,14 13,68 0,46 2,14 1,62 0,12 0,24 13 354,47 3 862,58 118,78 17 335,83

0,0 13,1 0,0 0,7 0,0 0,0 0,0 5,2 0,9 0,0 0,0 13,5 0,0 0,0 1,2 0,9 0,0 0,0 0,0 3,9 0,2 0,0 0,1 1,5 0,0 0,1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 77,0 22,3 0,7 100,0

Pozn. Metodika tvorby SLHP nebyla stejná a výčet dřevin v letech 1976 a 1997 byl méně podrobný než v roce 2008. Rozdíly ve výměře jednotlivých dřevin a celkových údajů jsou uvedeny jako ostatní jehličnaté (JX) a ostatní listnaté (LTX, LMX), i když je jasné že se pravděpodobně jedná o zastoupení některé dřeviny v tabulce uvedené. Např. v roce 1976 není uváděna výměra borovice vejmutovky, přestože je vzhledem k jejímu zastoupení ve starších věkových stupních jasné, že se zde vyskytovala.

V uvedené tabulce (tab. č. 21) jsou dobře patrné trendy ve vývoji dřevinné skladby. Jedná se o zvyšování podílu listnatých dřevin, zejména buku lesního, na úkor jehličnatých dřevin. Dále je to významný nárust plochy jedle bělokoré, byť se její zastoupení stále pohybuje pouze v desetinách procent. Tento, z hlediska ochrany přírody, pozitivní vývoj je ještě patrnější z porovnání dřevinné skladby v I. věkovém stupni, které uvádí následující tabulka (tab. č. 22). Tab. č. 22: Porovnání dřevinné skladby v lesích CHKO v I. věkovém stupni v letech 1976, 1997 a 2008.

117

Dřevina SM SMP SMX JD JDO DG BO VJ MD JX DB DBC BK HB JV KL JL JLH JS BR JR TR OL OS LP LTX, LMX celkem

I. věkový stupeň v roce I. věkový stupeň v roce I. věkový stupeň v 1976 1997 roce 2008 ha % ha % ha % 1 196,39 66,6 730,99 51,4 643,45 48,0 0,29 0,0 42,30 3,0 9,46 0,5 0,79 0,1 28,79 2,2 0,45 0,0 0,69 0,0 4,46 0,3 0,30 0,0 313,42 17,5 218,20 15,3 192,20 14,4 1,54 0,1 45,56 2,5 229,93 16,2 42,50 3,2 10,97 0,6 0,08 0,0 19,14 1,1 13,46 0,9 19,45 1,5 3,98 0,2 2,10 0,1 0,02 0,0 124,26 6,9 119,85 8,4 345,21 25,8 0,06 0,0 0,53 0,0 12,40 0,7 10,25 0,7 17,82 1,3 2,99 0,2 0,47 0,0 5,70 0,3 1,53 0,1 2,05 0,2 27,32 1,5 36,76 2,6 28,35 2,1 1,25 0,1 1,29 0,1 26,03 1,5 10,60 0,7 9,89 0,8 0,01 0,0 0,59 0,0 2,38 1 795,32

0,1 100,0

2,20 1 423,50

0,2 100,0

1 339,50

100,0

I v těchto údajích je patrná nejednotnost metodiky tvorby SLHP. Lze se domnívat, že převážná část výměry uvedená v roce 1997 u smrků ostatních (SMX) náleží smrku pichlavému (SMP). Za zmínku stojí poměrně vysoký podíl buku lesního v současném I. věkovém stupni, který je dán jednak vyšším podílem této meliorační a zpevňující dřeviny při umělé obnově porostů, ale také se zde projevuje intenzivní přirozená obnova. Srovnání údajů v obou výše uvedených tabulkách, kdy 95 % jedle bělokoré je zastoupeno v I. věkovém stupni, jasně dokládá intenzivní využívání této dřeviny při zalesňování od devadesátých let. 20. století. Zajímavý je též údaj o celkové zásobě porostů v lesích CHKO LH, která dle údajů SLHP v roce 1997 činila 3 665 579 m3. V následujícím deceniu (SLHP 2008) se zvýšila na 4 115 992 m3. Zvyšování zásoby dříví je pravděpodobně dáno dorůstáním plošně rozsáhlých předmýtných porostů, případně zašetřováním zásob v I. zónách CHKO.

4.2. Zemědělství Současné zaměření zemědělství Lužické hory leží v mírně teplé oblasti s krátkým mírně teplým létem. Vzhledem ke své zeměpisné poloze a výrazné geomorfologické členitosti, kdy masiv Lužických hor vytváří

118

výrazný povětrnostní předěl, jsou velmi bohaté na srážky. Svými klimatickými a půdními podmínkami se území CHKO Lužické hory zařazuje do bramborářské výrobní oblasti. Zemědělská půda tvoří asi 25 % rozlohy CHKO Lužické hory. Severně od Jablonného v Podještědí se nachází nejúrodnější půda území – hnědozem luvizemní s přechodem do luvizemí. Jedná se o nevelkou plochu v nejnižších částech území na podloží sprašových hlín až spraší. Podhorská část území je tvořena kambizeměmi arenickou, dystrickou či typickou. Pro vrchovinu až hornatinu jsou typické arenické podzoly s arenickou kambizemí či typickou kambizemí. V oblastech s naplaveninami nalezneme půdy štěrkovité, písčité, hlinitopísčité. Na lokalitách podél vodotečí s nivními naplaveninami leží hydromorfní půdy, v okolí pramenišť a nivách nalezneme především gleje. Na území CHKO Lužické hory převládají louky a pastviny. Jen na malé výměře pěstují zemědělci řepku, kukuřici a obilniny. Hrozí zánik některých krajových odrůd ovocných stromů. Vzhledem k vysokému podílu trvalých travních porostů byl v minulosti významným odvětvím zemědělské výroby chov skotu. Jednotlivé farmy buď ukončily svou činnost, nebo zredukovaly počet chovaných hospodářských zvířat, přičemž se zemědělci zaměřují na chov masného skotu. Na několika farmách se specializují na chov koní, v Horní Světlé je kozí farma. Tyto počty jsou velmi nízké s ohledem na rozlohu luk a pastvin v CHKO. Řada pozemků zůstává neobhospodařována, zarůstá plevelnými druhy rostlin a náletovými dřevinami, snižuje se jejich druhová pestrost a zvyšuje se degradace půdy. Obhospodařování pozemků v některých částech CHKO je zaměřeno spíše na údržbu krajiny než na zemědělskou produkci. Tradiční formy hospodaření Zemědělství se významněji podílelo na utváření charakteru krajiny Lužických hor od 13. století v souvislosti s kolonizačními snahami českých panovníků a později i šlechtických rodů. Od počátku 14. století začínají přicházet kolonisté z německých oblastí a dochází k prolínání obou kultur a k jejich vzájemnému soužití. Přerušeno bylo až událostmi 2. světové války. K rozšiřování zemědělství docházelo v důsledku osidlování území a zvyšování počtu obyvatel. Po vykácení či vyžďáření přírodních lesů následovala etapa tzv. lesních luk a pastvin. Zvětšováním otevřených ploch docházelo ke zvýšení rozmanitosti krajiny a tím i biotopů a vytvoření relativně ekologicky stabilních agroekosystémů. Dle momentální ekonomické a demografické situace se měnil poměr travních ploch a polí. Až do počátku 20. století se udržela pestrá mozaika polí a travních porostů (se značnou proměnlivostí kultur), oddělených od sebe travnatými mezemi a remízky, s množstvím solitérních stromů, jejich skupin či alejí. Obhospodařována byla prakticky veškerá nelesní půda, včetně dnešních mokřadů a rašelinišť, které byly využívány jako tzv. kyselé (ostřicové) louky. Po 2. světové válce se situace dramaticky změnila. Došlo k vysídlení převážné většiny původního německého obyvatelstva a do regionu přišlo na jejich místo obyvatelstvo z různých míst České republiky. Byly zpřetrhány historické vazby k domovu a půdě. Některé opuštěné zemědělské pozemky postupně zpustly a zarostly stromy. Další politický vývoj znemožnil obnovu rodinného hospodářství na půdě. Mizela rozptýlená zeleň, méně produktivní pozemky zůstaly dlouhodobě ležet ladem. Kolektivizace v 50. letech minulého století znamenala likvidaci soukromého hospodaření a vyvlastňování půdy. Převážná část zemědělské půdy i soukromých lesů podléhala centrálně řízené zemědělské a lesní velkovýrobě. Důsledkem bylo scelování terénně snadno přístupné zemědělské půdy pro těžkou zemědělskou mechanizaci, radikální úbytek travnatých mezí, remízků, stromů a další mimolesní zeleně. Proces destrukce venkovské krajiny byl završen v 70. a 80. letech, kdy probíhalo další scelování pozemků, rozsáhlé zorňování a především velké odvodňovací a regulační projekty, spojené s likvidací zbylé mimolesní zeleně. Ve snaze o maximální produkci v rostlinné výrobě docházelo k velkému zatížení půdy průmyslovými hnojivy a chemickými ochrannými prostředky. Zničeno bylo mnoho cenných mokřadních biotopů. Zásahy do koryt toků (zatrubnění, napřímení a dláždění koryt) negativně ovlivnily vodní režim v krajině a snížily její retenční schopnost. Zvláště nevhodné bylo umisťování náhradních rekultivací na území CHKO za stavby provedené mimo její území (např. na území dnešní PP Brazilka došlo k napřímení a zahloubení potoka, plošnému odvodnění a převrstvení půdních

119

horizontů; v rámci revitalizace se podařilo v roce 1999 vodní režim zlepšit a cenná rostlinná společenstva na lokalitě zachovat). V současnosti jsou dřívější meliorační systémy ponechány dlouhodobě bez údržby a svoji funkci neplní. Některé pozemky jsou dále nezpůsobilé k zemědělskému využívání a místy se staly i cennými, vzhledem k výskytu vzácných mokřadních společenstev. U svažitých pozemků docházelo k jejich ponechání ladem, zarůstání či přímo zalesnění. Do roku 1989, v době existence hospodařících státních statků, byly hlavními plodinami, které se zde pěstovaly, brambory, krmné pícniny a kukuřice na siláž. Na území Lužických hor bylo několik rozsáhlých pastevních areálů v oblasti Prysku, Mařenic a Krompachu nebo ve Chřibské, ve kterých se chovala masná a mléčná plemena skotu. Po roce 1990 došlo vlivem politických změn k narovnání vlastnických práv k půdě a transformaci zemědělských podniků. Došlo k rozpadu velkých zemědělských podniků hospodařících na státní půdě na menší akciové společnosti, zemědělská družstva byla zlikvidována. Pozemky ve vlastnictví státu převzal Pozemkový fond ČR, část z nich pronajal nově vzniklým zemědělským subjektům, menší část byla navrácena původním majitelům v restitucích. Zemědělská výroba zaznamenala v posledních letech výrazný útlum, ovlivněný změnami zemědělské politiky státu, vlastnických vztahů k půdě (velké množství půdy se dostalo do vlastnictví lidí, kteří zemědělsky nehospodaří) a ekonomickými podmínkami. V souladu s dotační zemědělskou politikou státu je patrný nárůst uvádění půdy do klidu, tj. převod orné půdy do kultury louka a pastvina. Dále roste tlak ze strany vlastníků pozemků na zalesnění pozemků méně vhodných pro zemědělskou výrobu (horší přístupnost, malá výnosnost) nebo naopak k odstranění „náletů“, což souvisí s poskytovanými dotacemi a nezájmem vlastníků půdy o zemědělské hospodaření. V důsledku nedořešených majetkových poměrů a nerentabilnosti zemědělské výroby přestala být podstatná část zemědělské půdy na území CHKO Lužické hory pravidelně obhospodařována. V souvislosti s touto situací došlo také ke změně struktury zemědělského půdního fondu. S využitím dotací MZe se zatravnily rozsáhlé plochy obhospodařované orné půdy. Stavy hospodářských zvířat od roku 1990 značně poklesly. Většina zemědělských objektů je nevyužívána nebo slouží k jiným účelům (sklady apod.). Na vlhkých pozemcích se rychle rozšířily náletové dřeviny, zejména olše, na opuštěných polích a kulturních loukách expandovaly ruderální byliny. Rozdělení zemědělského půdního fondu Zemědělská půda na území CHKO Lužické hory pokrývá 7 832 ha, což je 25 % území. Pouze 469 ha představuje orná půda. Tab. č. 23: Využití zemědělské půdy v CHKO Lužické hory dle ZABAGED (2012) kultura výměra (ha) % TP 6 253,95 79,85 orná půda 468,7 5,98 sady a zahrady 1 047,11 13,37 okrasné zahrady a parky 62,62 0,8 vinice 0 0 chmelnice 0 0 celkem 7 832,37 100 V systému LPIS je na území CHKO registrováno 135 zemědělských subjektů, hospodařících na přibližně 5 090 ha. Z PPK a MaS je zajištěna údržba asi na 12,5 ha bezlesí, převážně v prvních zónách. Tab. č. 24: Využití zemědělské půdy v CHKO Lužické hory dle systému LPIS (2012) kultura výměra (ha) % TP 4 659,42 91,54 orná 422,4 8,3

120

rychle rostoucí dřeviny zalesnění jiné celkem v CHKO

2,14 3,19 2,83 5 089,98

0,04 0,06 0,06 100

Tab. č. 25: Významné subjekty hospodařící na území CHKO Lužické hory název subjektu sídlo výměra (ha dle LPIS)

zaměření

AGRIP s. r. o.

Chrastavská 327, 460 01 Liberec 1

24,91 OP LFA S

skot

AGRO Chomutice a.s.

Chomutice 92, 507 53 Chomutice

2,74 TTP LFA S

krávy s tržní produkcí mléka

185,81 OP LFA S AGROME s.r.o.

9. května 1 , 47106 Horní Police

33,23 TTP LFA HB

APALOSA LB s.r.o.

Chrastavská 327, 460 01 Liberec

3,42 OP LFA HA 152,85 TTP LFA HA 513,64 TTP LFA S

krávy bez tržní produkce mléka, skot

Biochov s.r.o.

Postřelná 76, 471 25 Jablonné v Podj.

16,6 TTP LFA HA 96,6 TTP LFA S

skot

Brodský Jiří

Pražská 161, 250 81 Nehvizdy

35,73 TTP LFA S

krávy bez tržní produkce mléka

CASCA, a. s.

Vinohrady, Na zájezdu 101 00 Praha 10

30,24 TTP LFA HA

koně

Cihlář Josef

Dolní Podluží 1, 40755 Dolní Podluží

35,37 TTP LFA S

skot

Českolipská farma s r.o.

Nové Zákupy 315, 47123 Zákupy

51,53 TTP LFA S

Českolipská zemědělská a. s.

Nové Zákupy 315, 47123 Zákupy

50,75TTP LFA S 11,28 OP LFA S

krávy bez tržní produkce mléka

Dastych Petr

Komenského 452 /11, 407 46 Krásná Lípa

75,37 TTP LFA S

koně

DARTEX-CX spol. s.r.o.

Dubnice 157, 471 26 Dubnice

41,05 TTP LFA HA

krávy s tržní produkcí mléka

Devátý Martin

Chřibská 295, 407 44

133,7 TTP LFAS

skot

Děčínská zemědělská a. s.

Mírové nám. 142, 407 25 Verneřice

91,65 TTP LFAS 5,84 TTP LFA HA 0,93 OP LFAS

krávy bez tržní produkce mléka

Faflák Miroslav

Krásná Lípa 3, 407 46 Krásná lípa

87,17 TTP LFAS

prasata, skot

Farma Huníkov Pod Sedlem, spol. s r. o.

Lipová 813, Č. Kamenice 407 21

2,73 TTP LFA HA 8,6 TTP LFAS

Farma Slunečná v.o.s.

Lázeňská 822, 47301 Nový Bor, Arnultovice

104,46 TTP LFA HB 44,36 TTP LFA S 8,48 TTP LFA HA

skot

Farma Šenov s.r.o.

Lázeňská 822, 47301 Nový Bor, Arnultovice

98 TTP LFA HA 19,45 TTP LFA HB 25,63 TTP LFA S

skot

Hájková Jitka

Fibichova 2089, 407 47 Varnsdorf

5,59 OP LFAS 62,73 TTP LFAS

121

5,01 TTP LFA HA Halamková Veronika

Chřibská 186, 407 44 Chřibská

70, 25 TTP LFAS

Hanykýř Pavel

Horní Podluží 308, 407 57 Horní Podluží

18,95 TTP LFA S 0,89 TTP LFA HA

skot

Haman František

Č. Kamenice 50, 407 21 Č. Kamenice

11,33 TTP LFA HA

prasata, skot

Hazi Jan

Přímá 111, 460 01 Liberec 31

11,16 TTP LFA S

ovce, koně

Hochman Ladislav

Dolní Sedlo 4, 463 34 Hrádek n. N.

14,81 TTP LFA S

ovce

Hruška Jan

Krompach 58, 471 57

14,83 TTP LFA HA

skot,ovce

JAGRA spol s r.o.

Postřelná 76, 471 25 Jablonné v Podještědí

506, 33 TTP LFA S 6,7 OP LFA S 226,47 TTP LFA HA

ovce, krávy bez tržní produkce mléka, skot

Janiš Jiří

Frindova 689 /16, 407 46 Krásná lípa

23,92 TTP LFA S

Jirmásek Miloš

Krompach 132 ,47157 Krompach

59,75 TTP LFA HA

Job František

Novoměstská 2825, 407 47 Varnsdorf

1,73 TTP LFAS 13,56 TTP LFAS

Kudla Bohumil

Komenského 2322, 407 47 Varnsdorf

117,6 TTP LFA S 0,53 TTP LFA HA

Kudlová Lucie

Horní Podluží 303, 40757 Horní Podluží

25,92 TTP, LFA HA

Lemfeld Jaroslav

Heřmanice v P. 131, 471 25 Jablonné v Podj.

14,94 TTP LFA S

ovce, krávy s tržní produkcí mléka

Linhart Jan

Lužická 124, Horní Kamenice, 40721

17,29 TTP LFA S

kozy

Lukavcková Ivana

Velký Valtinov 100, 471 25

13,10 TTP LFA HA

Machač Jan

Chřibská 233, 407 44 Chřibská

168,31 TTP LFA S 1,01 OP LFAS 0,21 LFA HA

Mánek Jiří

Dolní Světlá 78, 47157 Mařenice

32,2 TTP LFA HA

Malypetrová Iva

Chřibská 1, 407 44 Chřibská

24,96 TTP LFA S

koně

MALEVIL, s.r.o.

Heřmanice v P. 280, 471 25 Jablonné v Pj.

63,09 TTP LFA S

ovce, koně

Mánek Jiří

Dolní Světlá 78,

32,2 TTP LFA HA

Mrákotová Leona

Kunratice 69 , 405 02 Kunratice u Č. K.

33,47 TTP LFA HA

skot

Moudrý Jaroslav

Kunratice 1, 405 02 Kunratice u Č. K.

91,97 TTP LFAS 9,22 TTP LFAS

skot

Nemleinová Hana

5. Května 231, 407 21 Č. Kamenice

16,46 TTP LFAS 37,85 TTP LFA HA

Pasovský Bohuslav

Kamenická 3179, 407 47 Varnsdorf

52,82 TTP LFAS 81,32 TTP LFA HA

ovce

Petržílka Antonín

Na tabuli 420

23,87 TTP LFA S

ovce, koně, daňci,mufloni

PRODUKTA s.r.o.

Předměstí, Křižíkova 713, 410 01

47157 Mařenice

250 65 Líbeznice

122

15 OP LFA HA

koně

skot

Litoměřice

134,49 OP LFA S 3,54 TTP LFA S

Procházková Zuzana

Koněvova 1872/21 40001 Ústí n. L.

16,66 TTP LFAS

Rašín František

Šluknov 220, 40747 Šluknov

20,21 TTP LFA S 49,25 TTP LFA HA

Rezek Karel

č.p. 30, 40747 Doubice

20,73 TTP LFAS

Romanovský Tomáš

Polevsko 38, 471 16

32,91 TTP LFA HA

koně, kozy

ROVS s.r.o.

Heřmanice 185 , 471 25 Jablonné v Podj.

90,34 TTP LFA S 52,82 TTP LFA HA

krávy bez tržní produkce mléka

Sadílek Vladimír

Skalní 373 /24, 408 01 Rumburk

45,35 (TTP, LFAS)

Stebelská Zdeňka

Dolní Světlá 37, 47157 Mařenice

12,59 TTP LFA HA

Syrovátka Jan

Chřibská 293, 407 44 Chřibská

18,88 TTP LFAS

Šilhanová Marie

Nová Ves 6, 250 63

64,66 TTP LFA HB

skot

Štědra Jaroslav

Vršovická 160 /1 10100, Praha 10

28, 25 TTP LFA S 115,29 TTP LFA HA

skot,krávy,koně

Škvor Marcel

Rybniště 36, 407 47 Rybniště

49,17 TTP LFAS

ovce

Tejmlová Stanislava

Kunratice 49, 405 02

31,17 TTP LFAS

Tyrychtr Milan

5. Května 520, 407 21 Č. Kamenice

49,86 TTP LFA HA Natura 2000

Vajdjak Jozef

Chřibská 5, 407 44 Chřibská

16,43 TTP LFAS

Wagner Marek

Petrovice 44, Jablonné v Podještědí

6,11 OP LFA S 37,08 TTP LFA S

stáj

1,26

krávy bez tržní produkce mléka

Vliv zemědělství na předměty ochrany přírody a krajiny Zemědělství je faktorem, který má významný vliv na charakter krajiny. Podstatným způsobem ovlivňuje také život společenstev rostlin a živočichů. Používání velkovýrobních způsobů obhospodařování zemědělské půdy vede k omezování biologické rozmanitosti. Dochází ke změnám zastoupení rostlin a živočichů vázaných na přirozené ekosystémy. S výjimkou malé části druhově bohatých pastvin, kde se nepoužívala hnojiva, jsou plochy trvalých travních porostů poznamenány značnou redukcí druhů. V důsledku využívání intenzivních a nevhodných technologií dochází k rozšiřování plevelných a invazních druhů, přímé likvidaci rostlinných i živočišných druhů, znečišťování vodotečí a půdního profilu. Často dochází k likvidaci mimolesní zeleně v krajině. Dalším negativním jevem je ponechávání ladem dříve obhospodařovaných ploch. Jedná se zejména o špatně přístupné plochy, mokré a podmáčené louky, které se pro jejich malou produkčnost, nízkou kvalitu píce a velkou náročnost obhospodařování ponechávají bez kosení, zarůstají vysokými bylinami a náletovými dřevinami (o nejcennější lokality pečuje Správa CHKO Lužické hory s pomocí prostředků PPK. Mezi pozitivní vlivy zemědělství na ochranu přírody a krajiny patří udržování dochovaného krajinného rázu, údržba a obnova biotopů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a potlačování plevelných a invazních druhů rostlin. Na mnoha místech dochází k obnově TP likvidací náletových dřevin a zajištěním následné údržby. Vlastníci se snaží tyto plochy zařadit do systému zemědělských dotací a čerpat finanční prostředky na jejich běžnou údržbu (např. rozoráním). Agroenvironmentální opatření přinesla určitý pozitivní efekt při údržbě krajiny, krajinného rázu i diverzity. Motivací pro zemědělské subjekty je zejména

123

vyšší finanční podpora. Tento přístup se z hlediska ochrany přírody nejeví jako ideální. Řešením by byla změna přístupu k zemědělci a krajině, kterou obhospodařuje. Zemědělec je dnes v rámci dotačního systému vnímán pouze skrze půdní bloky, nikoli jako samostatná hospodařící jednotka. Agroenvironmentální programy S cílem podpořit rozvoj venkova a zemědělství byly v členských státech Evropské unie zavedeny agroenvironmentální programy, které mají posílit způsoby využívání zemědělské půdy v souladu s ochranou přírody, krajiny a zlepšováním životního prostředí. Od roku 2007 je možné díky Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 získat finanční prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (z angl. EAFRD). Do tohoto programu je zapojena značná část zemědělců hospodařících na území CHKO. Využíváno je zejména opatření Ošetřování travních porostů s tituly louky, mezofilní a vlhké louky, horské a suchomilné louky, pastviny, druhově bohaté pastviny. V menší míře pak trvale podmáčené a rašelinné louky a ptačí lokality na TP – hnízdiště chřástala polního. Vymezení vhodného managementu na jednotlivých půdních blocích (LPIS) proběhlo na základě botanického mapování NATURA 2000. Od agroenvironmentálních opatření, se očekávala podpora takových způsobů využívání zemědělské půdy, které jsou nejen v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí a krajiny, ale které také umožní zachování cenných území, přírodních zdrojů a biologické rozmanitosti. Nevýhodou těchto opatření je, že jsou nastaveny plošně a nemohou tak zohledňovat specifika členité krajiny. Často přispívají k unifikaci hospodaření, jež nepřispívá k zachování biodiverzity. Na nejcennějších lokalitách se specifickými požadavky na management z hlediska ochrany druhů či společenstev je údržba podporována z PPK. V méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA) se poskytuje vyrovnávací příspěvek na hospodaření na travních porostech evidovaných v LPIS. Část území CHKO Lužické hory zabírá tzv. LFA–S (oblast se specifickými omezeními), jde o k. ú. Cvikov, Drnovec, Naděje, Trávník u Cvikova, Heřmanice v Lužických horách, Petrovice v Lužických horách, Kunratice u Cvikova, Dolní světlá pod Luží, Mařenice, Mařeničky, Svor, Dolní Podluží, LFA–HA (horská oblast), jde o k. ú. Horní Světlá pod Luží a Krompach a LFA– HB (horská oblast nesplňující kritéria pro oblast HA) pak v k. ú . Horní a Dolní Prysk.

4.3. Myslivost Výkon práva myslivosti upravuje zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění. Orgánem státní správy myslivosti jsou na území CHKO Lužické hory příslušné obce s rozšířenou působností (Liberec, Nový Bor, Rumburk, Varnsdorf a Děčín). Myslivost je zákonem č. 449/2001 Sb. definována jako: “soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního bohatství“. Zvěř je stejným zákonem definována jako: “obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů“, které zákon taxativně vyjmenovává. Zvěř je zákonem o myslivosti rozdělena do dvou základních skupin: do skupiny druhů zvěře, které z důvodu ochrany mezinárodními smlouvami a zákonem č. 114/1992 Sb. lovit nelze a do skupiny druhů zvěře, které lovit lze. Mezi druhy zvěře, které lze lovit, patří i druhy geograficky nepůvodní, jejichž úmyslné rozšiřování je v rozporu se základními ochrannými podmínkami CHKO. Správa CHKO Lužické hory věnuje primární pozornost těm druhům zvěře, které jsou zařazeny mezi zvláště chráněné druhy živočichů se zvláštním zřetelem na evropsky významné druhy (Natura 2000). V rámci svých kompetencí dále Správa CHKO Lužické hory věnuje setrvalou pozornost těm druhům především spárkaté zvěře, které mají podstatný vliv na stav významných biotopů často tvořících předmět ochrany jednotlivých MZCHÚ.

124

Tab. č. 26: Zastoupení jednotlivých druhů zvěře a jejich rozšíření v CHKO Lužické hory. Druhy zvěře, které nelze lovit: rozšíření, poznámka Bobr evropský (Castor fiber) očekávaný výskyt, nyní na hranici CHKO Los evropský (Alces alces) ojedinělý, naposledy při migraci 2006 Rys ostrovid (Lynx lynx) vzácný, při migraci Vlk euroasijský (Canis lupus) očekávaný výskyt při migraci, v současnosti potvrzený výskyt na hranici CHKO /2012/ Vydra říční (Lutra lutra) vzácná, stále častější výskyt Holub doupňák (Columba oenas) běžný Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) běžný Káně lesní (Buteo buteo) hojná Káně rousná (Buteo lagopus) běžná, při migraci Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) běžný, nárazový výskyt Koroptev polní (Perdix perdix) ojedinělý výskyt Krahujec obecný (Accipiter nisus) vzácný Krkavec velký (Corvus corax) běžný Křepelka polní (Coturnix coturnix) ojedinělý výskyt Lžičák pestrý (Anas clypeata) výskyt na hranici CHKO Čírka obecná (Anas crecca) výskyt na hranici CHKO Moták pochop (Circus aeruginosus) výskyt na hranici CHKO Poštolka obecná (Falco tinnunculus) běžná Sluka lesní (Scolopax rusticola) běžná, výskyt vázán na vhodný biotop Sojka obecná (Garrulus glandarius) běžná Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) vzácný, opakované úspěšné hnízdění Volavka popelavá (Ardea cinerea) běžný celoroční výskyt Výr velký (Bubo bubo) vzácný, opakované úspěšné hnízdění Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) v minulosti, v současnosti výskyt v CHKO nepotvrzen Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) v minulosti, v současnosti výskyt v CHKO nepotvrzen Druhy zvěře, které lze lovit Daněk skvrnitý (Dama dama) Jelen lesní (Cervus elaphus) Jezevec lesní (Meles meles) Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) Králík divoký (Oryctolagus cuniculus) Kuna lesní (Martes martes) Kuna skalní (Martes foina) Liška obecná (Vulpes vulpes) Muflon (Ovis musimon) Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) Prase divoké (Sus scrofa) Sika japonský (Cervus nippon nippon)

rozšíření, poznámka ojedinělý výskyt, v CHKO bez stálé populace hojný, limitní vliv na lesní ekosytémy, žádoucí významné snížení početních stavů běžný, povolení lovu bez významného vlivu na populaci v CHKO na několika lokalitách v CHKO běžný, v současnosti patrné markantní snížení početních stavů V minulosti, v současnosti výskyt v CHKO nepotvrzen běžná hojná hojná v současnosti zbytková populace bez významného vlivu na lesní ekosystémy na některých lokalitách běžná, v současnosti bez prokázaného negativního vlivu na ekosystémy hojné, v současnosti výrazný dynamický nárůst početních stavů výskyt na hranici CHKO, v CHKO dosud

125

Srnec obecný (Capreolus capreolus) Tchoř tmavý (Mustela putorius) Zajíc polní (Lepus europaeus) Bažant obecný (Phasianus colchicus) Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) Husa polní (Anser fabalis) Husa velká (Anser anser) Husa běločelá (Anser albifrons) Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Lyska černá (Fulica atra) Polák chocholačka (Aythya fuligula) Polák velký (Aythya ferina) Straka obecná (Pica pica) Špaček obecný (Sturnus vulgaris) Vrána obecná (Corvus corone)

nepotvrzen, potenciální hrozba pro lesní ekosystémy hojný, limitní vliv na lesní ekosystémy, žádoucí významné snížení početních stavů běžný běžný výskyt po celé CHKO, setrvalá zbytková populace na hranici minimálních stavů, dlouhodobě bez nárůstu ojedinělý výskyt, lokální zbytkové populace běžná, celoroční výskyt při jarní a podzimní migraci při jarní a podzimní migraci při jarní a podzimní migraci hojná, celoroční výskyt vzácná, na hranici CHKO běžná vzácný, na hranici CHKO častější výskyt vzácný, na hranici CHKO častější výskyt hojná, v posledních letech dynamický nárůst stavů a posun výskytu do vyšších poloh běžný příležitostný výskyt

Zavlečené, v přírodě nežádoucí druhy rozšíření, poznámka živočichů Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) v CHKO potvrzený ojedinělý výskyt, patrná mírně vzrůstající tendence Celkově se v CHKO vyskytuje trvale nebo přechodně (migrace) přibližně 50 druhů zvěře, z tohoto počtu je 25 druhů zákonem chráněných. Honitby Na území CHKO Lužické hory je v současnosti uznáno 20 samostatných honiteb (z toho 1 obora). Majoritním vlastníkem honiteb jsou Lesy České republiky, s.p. Vlastní 16 honiteb, 1 honitba je honebního společenstva, 1 soukromá, 1 Pozemkového fondu ČR, obora Heřmanice je soukromá. Uživateli honiteb LČR, s.p. jsou převážně myslivecká sdružení, ale i soukromé fyzické a právnické osoby. Ve vlastní režii provozují LČR, s.p. pouze 1 honitbu (Studený vrch). V průběhu uplynulého mysliveckého období došlo k opakovaným změnám uživatelů některých honiteb. 3 honitby LČR byly v uplynulých letech nově pronajaty, u zbylých 13 budou uzavírány nové nájemní smlouvy od 1.4. 2013. Rozmístění honiteb v CHKO je uvedeno v mapové příloze č. 9. Tab. č. 27: Přehled honiteb v CHKO Lužické hory název honitby kód honitby výměra (ha) poznámka Rynoltice CZ5105110526 645 v CHKO cca ½ Sedlo CZ5105210544 1 011 Kněžice CZ5105206537 877 Jablonné v Podj. CZ5105110515 1 477 v CHKO cca 1/3 Petrovice CZ5105210542 1 120 Mařenice CZ5106210609 1 186 Krompach CZ5106210608 790 Cvikov - Zelený vrch CZ5106110601 666 Naděje CZ5106211615 1 913 Luž CZ5106210607 1 483 Svor CZ5106206605 2 000

126

Jedlová Slunečná Prysk Tisovec Pustý zámek Studený vrch Chřibská Vápenka Obora Heřmanice

CZ4215210022 CZ5106210612 CZ5106210606 CZ4215202023 CZ4202110032 CZ4202202031 CZ4215110021 CZ4212210016 CZ5105606546

1 445 755 v CHKO cca ½ 1 585 2 057 937 2 195 881 991 29

Normované stavy zvěře Jedná se o početní stavy zvěře, které stanoví orgán státní správy myslivosti pro každý druh zvěře a každou konkrétní honitbu samostatně v závislosti na konkrétních přírodních podmínkách. Jedná se o maximální přípustné stavy zvěře, které je možno s ohledem na přírodní podmínky v honitbě chovat tak, aby nebyl poškozován ekosystém. Orgán státní správy myslivosti postupuje dle ustanovení zákona o myslivosti a dále v souladu s vyhláškou č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich části do jakostních tříd. Minimální stavy zvěře jsou takové početní stavy, které uživatel honitby musí v honitbě zachovat, aby byla možná přirozená reprodukce zvěře. Minimální stavy zvěře stanoví rovněž orgán státní správy myslivosti v souladu s výše uvedenou legislativou. Cílové stavy zvěře jsou takové početní stavy, které se pohybují v rozmezí minimálních a normovaných stavů a jsou vlastníkem honitby považovány za optimální. Tab. č. 28: Normované stavy zvěře pro jednotlivé honitby a jednotlivé druhy zvěře. název honitby jelen lesní srnec obecný prase divoké kamzík horský Rynoltice 0 60 4 0 Sedlo 0 50 7 0 Kněžice 0 28 5 0 Jablonné v Podj. 0 50 0 0 Petrovice 0 32 4 0 Mařenice 6 44 8 0 Krompach 5 12 5 0 Cvikov - Zelený vrch 0 30 0 0 Naděje 16 44 12 0 Luž 19 87 12 0 Svor 19 47 15 0 Jedlová 20 77 12 0 Slunečná 8 29 7 0 Prysk 13 39 5 0 Tisovec 29 64 18 0 Pustý zámek 7 28 0 23 Studený vrch 20 29 10 92 Chřibská 0 28 0 0 Vápenka 9 29 0 0 celkem v CHKO LH 171 807 124 115 název honitby obora Heřmanice

daněk skvrnitý 50

muflon 18

Intenzivní chovy Území CHKO Lužické hory historicky nikdy nepatřilo k oblastem, kde by byly zakládány a provozovány velké oborní chovy zvěře. Na počátku 20. století byly na českokamenickém

127

panství Kinských zřízeny malé aklimatizační obůrky pro právě dovezenou kamzičí zvěř, tyto obůrky však poměrně záhy zanikly. Genofond jelení zvěře v Lužických horách mohla do jisté míry ovlivnit i jelení zvěř chovaná v období před II. světovou válkou ve známé Vogtově oboře na Děčínském Sněžníku, odkud se v průběhu II. světové války po zániku obory dostala část zvěře do volnosti. V současnosti se na území CHKO nachází jediný celoroční intenzivní chov zvěře – Obora Heřmanice o výměře 29 ha. Založena byla v r. 2000 a je zde chována daňčí a mufloní zvěř. Za dobu existence obory nebyl sice dosud zaznamenán žádný únik zvěře, avšak vzhledem k blízkosti NPR Jezevčí vrch tento faktor představuje pro ochranu přírody určité riziko. Za dočasné intenzivní chovy lze považovat i přezimovací obůrky, které v posledních letech realizovaly LČR, s.p. Jedná se o zařízení určená primárně pro jelení zvěř, která by zde měla být soustředěna po dobu zimních měsíců z důvodu omezení škod na lesních porostech. Na území CHKO jsou v současnosti v provozu dvě obůrky. Obůrka Kytlice je uživatelem honitby provozována od roku 2010 a každoročně se zde soustředí v období prosinec až duben cca 60-70 ks jelení zvěře, převážně holé a jelenů I. VT. Zastoupení jelenů vyšších věkových tříd je velmi malé. Obůrka Rousínov byla dokončena v prosinci 2012, v současnosti je provozována přímo LČR, s. p., a dosud s ní nejsou žádné zkušenosti, množství soustředěné zvěře je zde zatím velmi malé. Od ledna 2013 je provozována obůrka Slunečná, ležící cca 1 km od hranic CHKO Lužické hory. V současnosti je zde soustředěno cca 80 ks jelení zvěře, částečně jistě přecházející i z území CHKO Lužické hory. Průměrná výměra obůrek je cca 5 ha a po dobu soustředění je zde zvěř plně krmena. Vzhledem ke krátkodobé zkušenosti s přezimovacími obůrkami v Lužických horách nelze dosud kvalifikovaně posoudit jejich účinnost a význam z hlediska ochrany přírody. Skutečností zůstává, že podstatná část jelení zvěře v CHKO Lužické hory zimuje ve volnosti, případně odchází na tradiční zimní stávaniště mimo území CHKO. Významné druhy zvěře z hlediska ochrany přírody Jelen lesní Jedná se o druh zvěře, který má v CHKO Lužické hory nejvýraznější vliv na lesní ekosystémy. V převážné části honiteb je hlavním druhem myslivecky obhospodařované spárkaté zvěře. Na území CHKO je jelení zvěř rozšířena celoplošně, ale není normována pro všechny honitby. Vysoká koncentrace jelení zvěře se nachází především v západní polovině CHKO, ve východní části CHKO je jelení zvěře výrazně méně. Za poslední decénium je pozorovatelný úbytek jelení zvěře ve vrcholových partiích Lužických hor a její přesun do nižších, antropickými vlivy méně zasažených partií. Z hlediska zájmů ochrany přírody působí jelení zvěř výrazné škody především v zimních měsících ohryzem a okusem na cenných listnáčích (buk, javor klen, jasan, jilm apod) a jedli. V letních měsících pak na stejných dřevinách loupáním a okusem a v neposlední řadě i vytloukáním (samčí zvěř). Na řadě lokalit je jelení zvěř limitujícím faktorem přirozeného zmlazování cenných listnáčů a jedle. Náklady na ochranu dřevin proti škodám zvěří dosahují dlouhodobě milionových částek. Dochované historické myslivecké evidence (2. polovina 19. století. a počátek 20. století.) uvádějí jen velmi malé počty ulovené jelení zvěře (desítky kusů). Početní stavy jelení zvěře v CHKO výrazně narostly až v 2. polovině 20. století a kulminovaly na přelomu 80. a 90. let 20. století. Do roku 1993 hospodařily s jelení zvěří na území CHKO převážně Státní lesy Teplice,s.p. Od r.1993 došlo k pronájmu velké části honiteb s jelení zvěří jiným uživatelům a tento stav trvá dosud. Ve stávajících honitbách nelze jelení zvěř cílevědomě chovat z důvodu jejich malé výměry a častým protichůdným zájmům (uživatelů, vlastníků, státní správy, veřejnosti atd). Praktickým důsledkem je skutečnost, že početní stavy jelení zvěře v CHKO dlouhodobě násobně převyšují normované stavy, zatímco kvalita populace je dlouhodobě nízká. Výrazně převažuje mladá a samičí zvěř, u samčí zvěře převažují jeleni I. VT, jelenů II. VT je výrazně méně, než by v normální populaci mělo být, jeleni III. VT v populaci téměř chybějí. Bodové hodnocení trofejí ulovených jelenů je v průměru nízké. Zdravotní a fyzický stav populace v současnosti ovlivňuje nejvíce nedostatečná potravní nabídka a časté rušení.

128

Z nejčastějších onemocnění se jedná o kožní střečkovitost vyvolávanou druhem Hypoderma diana a částečně i motoličnatost působenou hlísticemi - motolicí jaterní Fasciola hepatica a motolicí obrovskou Fascioloides lanceolatum. Reálná data však chybějí. Početní stavy jelení zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5letém odstupu. Jedná se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO byly započítány poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 29) je zřejmé, že početní stavy trvale neklesají, naopak mají mírně rostoucí tendenci. Tab. č. 29: Početní stavy jelena evropského v CHKO LH v letech 2006 a 2011. rok normované minimální sčítané cílové skutečný lov stavy stavy stavy stavy (včetně úhynu) 2006 176 145 427 145 470 2011 171 138 419 138 538 Srnec obecný Srnčí zvěř je nejrozšířenějším druhem zvěře v CHKO Lužické hory a nachází se ve všech honitbách. V posledních desetiletích lze u srnčí zvěře pozorovat tendenci obsazovat i lokality ve vyšších polohách a v souvislých lesních komplexech. Početní stavy srnčí zvěře na území CHKO rovněž násobně převyšují normované stavy a navíc vykazují setrvalý drobný nárůst (byť s výkyvy způsobenými klimatickými vlivy). Ze všech druhů spárkaté zvěře v CHKO je srnčí zvěř nejvíce citlivá na průběh zimy a potravní nabídku. Kvalita srnčí zvěře v CHKO je průměrná až podprůměrná, existují však mikrolokality, kde se opakovaně vyskytují i kvalitnější jedinci. Z hlediska zájmů ochrany přírody působí srnčí zvěř škody hlavně okusem na jedli a cenných listnáčích (např. dubu), částečně také vytloukáním. Zdravotní stav populace v současnosti ovlivňuje nejvíce střečkovitost – kožní, vyvolávaná druhem Hypoderma diana i nosní, vyvolávaná druhy Cephenemyia stimulator a Pharyngomyia picta. Reálná data však chybějí. Početní stavy srnčí zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5-letém odstupu. Jedná se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO byly započítány poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 30) je zřejmé, že početní stavy trvale neklesají, naopak mají mírně rostoucí tendenci. Tab. č. 30: Početní stavy srnce obecného v CHKO LH v letech 2006 a 2011. rok normované minimální sčítané cílové skutečný lov stavy stavy stavy stavy (včetně úhynu) 2006 737 480 710 480 367 2011 807 474 706 474 396 Prase divoké Jedná se o původní druh zvěře, který se však z dochovaných historických přehledů v 19. a 1. polovině 20. století v Lužických horách vyskytoval naprosto ojediněle. Černá zvěř se do Lužických hor trvale navrátila po II. světové válce a její početní stavy začaly být významnější cca od počátku 70. let 20. století. V posledním desetiletí však vykazují silně stoupající tendenci. Tuto tendenci se nedaří zastavit ani intenzivním celoročním lovem včetně často používaných společných lovů a udělením povolení k užití jinak zakázaných způsobů lovu. Černá zvěř nyní celoročně obsazuje i lokality ve vyšších polohách a souvislých lesních porostech. Vzhledem k vysokým a stále rostoucím stavům může černá zvěř z hlediska ochrany přírody působit významnější škody především na přirozeném zmlazení i umělých výsadbách listnáčů (buku a dubu) a jedle, na některých druzích ptactva hnízdících na zemi a také na některých lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin. Setrvalý nárůst stavů černé zvěře může mít do budoucna významný vliv na většinu ekosystémů v CHKO

129

Lužické hory. Extrémní nárůst početních stavů černé zvěře se může do budoucna projevit na zdravotním stavu populace (klasický mor prasat, ektoparazitózy apod.). Početní stavy černé zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5-letém odstupu. Jedná se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO byly započítány poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 31) je zřejmé, že početní stavy jsou trvale vysoké, neklesají, naopak mají mírně rostoucí tendenci. Tab. č. 31: Početní stavy prasete divokého v CHKO LH v letech 2006 a 2011. rok normované minimální sčítané cílové skutečný lov stavy stavy stavy stavy (včetně úhynu) 2006 118 81 246 118 397 2011 124 81 339 124 425 Kamzičí zvěř Kamzičí zvěř byla do Lužických hor dovezena na počátku 20. století z Alp. Vysazována byla na českokamenickém panství Kinských, odkud se postupně rozšířila do širšího okolí. Z důvodu malé populační dynamiky její faktické početní stavy nikdy výrazně nepřekročily normované stavy. Vzhledem k lokálnímu překryvu s chovem jelení zvěře nejsou jednoznačně prokázány škody na biotopech, které by bylo možné spojovat výhradně s kamzičí zvěří. V současné době dochází ke znatelnému poklesu početních stavů kamzičí zvěře, ústupu z tradičních stávanišť a jejímu částečnému rozšiřování po velmi malých skupinkách (2-3 ks) nebo jednotlivcích na lokality, kde se dosud kamzičí zvěř pravidelně nevyskytovala. Dle názoru vlastníka honiteb je tato tendence způsobena opakovaným pytláctvím a zneklidňováním zvěře antropickými vlivy. Početní stavy kamzičí zvěře uváděné v CHKO (tab. č. 32) jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5letém odstupu. Jedná se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO byly započítány poměrné údaje). Tab. č. 32: Početní stavy kamzíka horského v CHKO LH v letech 2006 a 2011. rok normované minimální sčítané cílové skutečný lov stavy stavy stavy stavy (včetně úhynu) 2006 115 115 114 115 0 2011 115 60 113 115 3 Muflon Mufloní zvěř byla v Lužických horách opakovaně vysazována na více lokalitách v 50. letech 20. století. Početní stavy kulminovaly na přelomu 80. a 90. let 20. století. V této době působila mufloní zvěř rozsáhlé škody v lesních ekosystémech. Od mysliveckého období 1993-2003 na zásah orgánů ochrany přírody přestala být v honitbách na území CHKO Lužické hory mufloní zvěř normována a její další chov byl zrušen. Zvěř začala být intenzivně lovena. V posledním desetiletí se v CHKO vyskytuje pouze v malém, nevýznamném počtu, navíc migruje i mimo území CHKO. Místní populace je trvale dotována střídající zvěří z oblasti českokamenicka a žandovska. Početní stavy mufloní zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5letém odstupu. Jedná se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO byly započítány poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 33) je zřejmé, že početní stavy klesají na minimum, což je v souladu s dosavadním plánem péče o CHKO.

130

Tab. č. 33. Početní stavy muflona v CHKO LH v letech 2006 a 2011. rok normované stavy minimální stavy sčítané stavy cílové stavy skutečný lov (včetně úhynu) 2006 0 0 25 0 19 2011 0 0 8 0 9 Liška obecná Populace lišek v Lužických horách je dlouhodobě stabilní a nevykazuje pozorovatelné početní výkyvy. Vzteklina u lišek zde nebyla prokázána cca za posledních deset let. V současnosti populaci lišek nejvíce zatěžuje častý výskyt ektoparazitóz. Z hlediska ochrany přírody mají lišky nezanedbatelný vliv při likvidaci myšovitých, kteří působí citelné škody na mladých listnáčích a jedli. Vydra říční Po dlouhé absenci se v současnosti v CHKO vyskytuje relativně často, jak dokládají opakovaná pozorování jedinců i pobytových znaků. Lze pozorovat mírně vzrůstající tendenci. Správa CHKO věnuje dlouhodobě systematickou pozornost provádění zásahů do biotopů vydry a v souladu se zákonem tyto zásahy ovlivňuje ve prospěch zlepšení stavu biotopu. Trvalé ohrožení vydry znamená silniční a železniční doprava na trasách v blízkosti vodních toků a migračních tras. Nemalým potenciálním rizikem je i pytláctví. Rys ostrovid V současnosti nejsou k dispozici věrohodné údaje o trvalém výskytu rysů v Lužických horách. Jsou však zaznamenána nepravidelná pozorování jedinců a jsou doloženy pobytové znaky (stopy, potravní kadávery). Potenciál pro byť omezené rozšíření existuje, především díky potenciální bohaté potravní nabídce (srnčí, jelení a černá zvěř). Prognóza stálé populace je však nepříliš pravděpodobná (pytláctví, vyrušování, doprava apod.). Výr velký Má v Lužických horách relativně dlouhodobě stabilní populaci s opakovaným prokázaným vyváděním mláďat. Rozhodujícími důvody relativně stabilní populace je dostatek vhodných hnízdních příležitostí (pískovcové skály) a dostatečná potravní nabídka. Správa CHKO Lužické hory ve spolupráci s externisty hnízdění výrů dlouhodobě sleduje a využívá zákonných možností k jeho podpoře. Rizikem je rušení hnízdících párů především v době snůšky (lesnický provoz, turistika, horolezectví) a dále také kontakt s ocelovými neizolovanými vodiči vedení NN a VVN. Pytláctví a vykrádání hnízd nebylo dosud prokázáno. Nezanedbatelný pozitivní význam pro zdejší populaci výrů má i jeho ochrana a podpora v sousední SRN. Sokol stěhovavý Do Lužických hor se opět navrátil po více než 50ti letech. První úspěšné hnízdění bylo zaznamenáno v PR Klíč v r. 2007 a od té doby bylo opakovaně úspěšné. Monitoringu výskytu a hnízdění sokola stěhovavého věnuje Správa CHKO dlouhodobou pozornost. V CHKO existuje potenciál pro další rozšiřování tohoto druhu. Rizikem pro úspěšné hnízdění je rušení návštěvníky CHKO a nelegální provozování horolezectví především v období snůšky a také likvidace snůšky a mláďat krkavci, kteří často obsazují stejný biotop. Pytláctví a vykrádání hnízd nebylo dosud prokázáno. Střety myslivosti s ochranou přírody Potenciální střety mohou vycházet z bezprostředního ovlivňování některých živočišných druhů významných pro ochranu přírody přímo výkonem práva myslivosti a některými z hlediska ochrany přírody nevhodnými a nešetrnými způsoby mysliveckého hospodaření. Dlouhodobé střety pak vycházejí z rozdílného pohledu na množství chované zvěře vzhledem ke stavu ekosystému a na úlohu predátorů, zvláště velkých šelem, v přírodě. Hlavní problémy a střety spočívají především v následujících bodech:

131

•

•

• • • •

•

• •

•

Dlouhodobě nadměrné stavy některých druhů spárkaté zvěře, které jsou v řadě lokalit limitujícím faktorem pro vývoj lesních i nelesních ekosystémů a limitujícím faktorem pro přirozenou obnovu lesa. Dlouhodobě nadměrné náklady /např. z prostředků PPK/ na ochranu dřevin rostoucích mimo les a ochranu některých druhů dřevin přirozené skladby lesa před škodami působenými zvěří. Tendence chovu více druhů zvěře v lokálním překryvu (např. jelen x kamzík). Snahy o chov geograficky nepůvodních druhů zvěře. Snahy o zřízení dalších intenzivních chovů zvěře včetně geograficky nepůvodních druhů. Nelegální odstřel zvěře, jejíž lov je zákonem zakázán a nelegální lov zákonem chráněných živočichů, kteří jsou některými myslivci vnímáni jako „škodná“ (např. dravci, sovy, sojky, lasice apod.). Nevhodný způsob krmení, přikrmování, umísťování slanisek a vnadění zvěře vedoucí k její nadměrné koncentraci v přírodně cenných lokalitách (např. v I.zónách CHKO). Stavba nevhodných a neestetických mysliveckých zařízení (zateplené kazatelny, posedy, krmná zařízení apod.) Nadměrné neodůvodněné vjíždění motorovými vozidly mimo zpevněné lesní komunikace a neodůvodněné vjíždění do přírodně cenných lokalit mimo stávající cestní síť. Provoz loveckých chat a nezákonné vjíždění a setrvávání motorovými vozidly některými jejich návštěvníky, kteří neprovádějí výkon práva myslivosti.

4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství Rybníkářství Na území CHKO Lužické hory jsou k rybníkářství využívány pouze 2 vodní nádrže, a to Kněžický rybník a rybník U Mlýna (oba ve správě Státního pozemkového úřadu a v nájmu Rybářství Doksy, s. r. o.). Kněžický rybník – menší rybník (2 ha) ve II. zóně CHKO LH, v lokálním biocentru ÚSES, v nivě Kněžického potoka na okraji obce Kněžice, s návazností na volnou krajinu. Při srpnové povodni 2010 byl poškozen (protržena hráz), oprava zatím neproběhla a rybník je bez vody. Rybník byl využíván pro chov kapra v jednohorkovém cyklu s výlovem na podzim. Ještě v polovině 90-tých let rybník byl bez významnějších rybochovných aktivit, s čistou vodou a bohatou batrachofaunou (ropucha obecná /Bufo bufo/, blatnice skvrnitá /Pelobates fuscus/, skokan hnědý /Rana temporaria/, čolek horský /Mesotriton alpestris/, čolek obecný /Lissotriton vulgaris/). Od konce 90. let zde probíhalo intenzivní rybářské využívání s negativními doprovodnými jevy – hnojení, vysoká vodní hladina (nefunkční požerák, vodní hladina na úrovni bezpečnostního přelivu), kácení břehových porostů, rybník většinou vypuštěn na zimu, napouštěl se na jaře až za tahu obojživelníků (v některých letech na základě urgence Správy CHKO LH). Změna hospodaření se projevila negativními důsledky na celý biotop rybníka – chyběla litorální vegetace, významný úbytek batrachofauny (u tohoto rybníka je podél komunikace od r. 2001 během jarního tahu každoročně instalována 500 m dlouhá odchytová bariéra obojživelníků s doprovodným monitoringem blatnice skvrnité). Vzhledem k výše uvedenému přistoupila Správa CHKO LH v r. 2008 k vyhloubení podpůrné tůně pro obojživelníky nad Kněžickým rybníkem a stanovila podmínky v souhlasu k nakládáním s vodami. Vzhledem ke komplikacím v průběhu řízení a následnému poškození rybníka však dosud povolení k nakládání s vodami nebylo vydáno. Rybník U Mlýna (Ládenský) - 5 ha, ve II. zóně CHKO LH, v lokálním biocentru ÚSES, v nivě Heřmanického potoka, v okolí další mokřady a potoční olšiny. Jedna z největších vodních ploch v CHKO LH s hodnotnými mokřadními lady v okolí a poměrně rozsáhlými litorálními porosty makrofyt. Poškozen povodní v září 2010 a lednu 2011 (nátrž na vzdušní

132

straně hráze u bezpečnostního přelivu), v současnosti vypuštěn. Byl využíván jako plůdkový výtažník a lovil se na jaře. Negativním jevem z hlediska ochrany přírody bylo vypouštění vody na jaře a následné částečné letnění s napouštěním na plnou hladinu až v období května – června, což mělo negativní důsledky pro časně se rozmnožující obojživelníky a rozvoj litorální vegetace v přítokové zóně rybníka (hnízdiště ptáků). Na lokalitě byla zjištěna bohatá batrachofauna – zelení skokani /Pelophylax ridibundus + Pelophylax esculentus/, čolek obecný /Lissotriton vulgaris/, čolek horský /Mesotriton alpestris/, skokan štíhlý /Rana dalmatina/ a skokan hnědý /Rana temporaria/. Průzkum vážek prokázal více než 20 druhů včetně vážky jasnoskvrnné /Leucorrhinia pectoralis/. Povolení k nakládání s vodami vydáno 2007 s podmínkou, že zde nebude používáno hnojení, platnost do r. 2017. Další menší vodní nádrže v CHKO LH jsou využívány jako rybochovné nebo jako rybářské revíry a jsou ve vlastnictví obcí, MO ČRS i soukromých osob. Ke střetům dochází v souvislosti s jarními výlovy rybníků (např. rybník Mach ve Cvikově - Správa CHKO LH v r. 2008 přistoupila k vytvoření podpůrné tůně v přítokové zóně rybníka, což se ukázalo jako velmi účinné opatření. Dalšími problémy u některých nádrží jsou: vysoká rybí obsádka (zejména kapra), rybí obsádka nevhodného složení, vysazování nepůvodních druhů (amur bílý, siven americký, pstruh duhový), udržování nádrží na vysoké hladině, nevhodné údržby nádrží (kácení břehových porostů, zásahy do litorálu aj.). Důsledkem nevhodného obhospodařování je absence litorálních porostů, snížení druhové diverzity nádrže, úbytek obojživelníků. U nádrží obnovených z veřejných prostředků, určených ke zlepšování životního prostředí je takové obhospodařování v přímém rozporu s účelem vodní nádrže. Velké vodní plochy nebyly na území CHKO Lužické hory v minulosti budovány, historické vodní nádrže byly stavěny na místech s příhodnou konfigurací terénu a vhodným vodním režimem. Budování velkých vodních ploch není v CHKO LH žádoucí s ohledem na měřítko krajiny a konfiguraci terénu. Zřizování menších rybníků lze za určitých podmínek podpořit. Vždy je nutno pečlivě zvážit umístění nádrže s ohledem na přírodní a krajinné prostředí (oživení toku, výskyt chráněných druhů, migrační prostupnost, způsob odběru vody v případě boční nádrže, atd.). Problematické je umístění nových nádrží ve svahu, na propustném podloží, na místě s nedostatečným přítokem). Nevhodné je umístění nádrže v lokalitě s kvalitativně cennějším biotopem (např. niva, přirozené koryto toku). Obecně platí, že vodní nádrž by měla být budována tam, kde zvýší ekologickou hodnotu území, což by mělo být prokázano přírodovědným průzkumem území nebo biologickým hodnocení (§ 67 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.). Vodní nádrž musí být přírodě blízkého vzhledu s litorálem (ideálně alespoň 15–20 % plochy nádrže) a následně využívaná pouze k extenzivnímu chovu ryb bez hnojení, přikrmování a vysazování nepůvodních druhů. Sportovní rybářství Na území CHKO Lužické hory jsou 4 mimopstruhové a 6 pstruhových revírů obhospodařovaných příslušnými místními organizacemi Českého rybářského svazu (MO ČRS). Nedílnou součástí obhospodařovaných vod jsou i chovné úseky a chráněné rybí oblasti, kde je lov ryb zakázán nebo omezen. Chráněné rybí oblasti vyhlašuje příslušný krajský úřad pro ty části rybářského revíru, kde dochází k rozmnožování ryb, kde je výskyt chráněných druhů nebo kde probíhá výzkum. Chovné nádrže a chovné úseky toků využívají místní organizace ČRS pro chov násady ryb do rybářských revírů. Lov ryb na těchto vodách je zakázán. Popis rybářských revírů na území CHKO Lužické hory: Revíry pstruhové 443 015 CHŘIBSKÁ KAMENICE (18,0 km, 6,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Chřibská)

133

Přítok Kamenice – Labe. Od ústí do Kamenice až k hrázi nádrže v Horní Chřibské. Nádrž s přítokem do revíru nepatří. Úsek od mostu společnosti Crystalex v Horní Chřibské až k tělesu hráze a ostatní přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. V revíru je ustanovena rybí oblast v CHKO LH od mostu nad náměstím až k mostu pod náměstím v Chřibské (asi 200 m), dle označení. V CHKO LH pouze část revíru. 443 022 KAMENICE 2 B (24,0 km, 9,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Česká Kamenice) Přítok Labe. Od soutoku s Chřibskou Kamenicí až k pramenům. Přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. Úsek od jezu u čp. 14 v Dolní Kamenici až k jezu v Havlíčkově ulici je chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán. Úsek od mostu ke koupališti Kytlice až k Hraničnímu rybníku je chráněnou rybí oblastí. V CHKO LH pouze část revíru. 443 025 KŘINICE 1 A (8,0 km, 4,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Krásná Lípa) Od soutoku s potokem vytékajícím z Kyjovské přehrady až k pramenům. Na území CHKO jen malá část revíru v Krásné Lípě. 443 028 LIBCHAVA – ŠPORKA 1 (15,0 km, 3,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Česká Lípa) Přítok Ploučnice. Celý tok Šporky v CHKO LH je chovným úsekem - lov ryb zakázán. Zbytek revíru mimo CHKO LH. 443 032 MANDAVA 1 (5,0 km, 2,50 ha, Severočeský územní svaz, MO Varnsdorf) V CHKO LH potok Lužnička od hranic ČR s Německem po křížení toku se silnicí D. Podluží – Jiřetín pod Jedlovou. Přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. 443 055 SVITAVA 3 (28,0 km, 5,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Cvikov) Přítok Ploučnice. Od soutoku Svitavy s Boberským potokem až k pramenům. Lov ryb zakázán na chovných úsecích: pramenná část Svitavy od prvního silničního mostu v Mařenicích ve směru do Kunratic, pramenná část potoka Lužná (Hamerský potok) od vtoku do nádrže Naděje, pramenná část Boberského potoka od Rousínova a všechny ostatní přítoky. Revír tvoří potoky: Svitava (Svitávka), Lužná (Hamerský potok), Boberský potok. Na území CHKO pouze část revíru. Revíry mimopstruhové 441 012 CHŘIBSKÁ KAMENICE 2 (1,20 ha, Severočeský územní svaz, MO Chřibská) rybník Tomiška (Tomišák) 1,20 ha v k.ú. Chřibská 441 018 KŘINICE 2 (6, 00 ha, Severočeský územní svaz, MO Krásná Lípa) V CHKO LH tvoří revír tyto tůně a nádrže v k.ú Krásná Lípa: tůň V 1,7 ha tůň VI 0,1 ha Cimrák 2,8 ha 441 056 SVITAVA 4 (0,70 ha, Severočeský územní svaz, MO Cvikov) Třeťák 0,7 ha, k.ú. Cvikov 441 080 PANENSKÝ POTOK 2B (0,30 ha, Severočeský územní svaz, MO Jablonné v Podještědí) nádrž Kněžice 0,30 ha, k.ú. Kněžice v Lužických horách Do pstruhových revírů je vysazována jako hlavní ryba pstruh obecný potoční. Z dalších ryb a kruhoústých můžeme zastihnout v tocích Lužických hor vranku obecnou, střevli potoční (vzácně), mihuli potoční, lipana podhorního, mřenku mramorovanou, hrouzka obecného, z nepůvodních druhů sivena amerického a pstruha duhového, jejichž vysazování je z hlediska zájmů ochrany přírody nežádoucí. Významný je výskyt chráněných druhů, silně ohrožené mihule potoční a ohrožené vranky obecné a střevle potoční. Mihule potoční a vranka obecná jsou předmětem ochrany také dle práva Evropských společenství, pro mihuli potoční je vyhlášena EVL Svitávka. Celkově lze konstatovat, že výkon práva rybářství na výše uvedených lovných tocích (revírech) není činností, která by vyvolávala zásadnější střety se zájmy ochrany přírody. Ryby jsou zde pravidelně dosazovány z chovných toků, nepůvodní druhy dle informací

134

SCHKO LH nejsou ČRS do toků na území CHKO vysazovány. Složení rybí obsádky je částečně přirozené podle rybího pásma (zejména původní neobhospodařované druhy) s ohledem na čistotu vody, morfologii koryta toku aj. Ke střetu mezi rybářskými a ochranářskými zájmy dochází spíše na tocích chovných. S rybami je neustále manipulováno, většinou byly zlikvidovány původní místní formy nejlépe přizpůsobené danému prostředí, nemůže se vytvořit přirozená vodní zoocenóza. Pstruh obecný potoční je vysazován do chovných toků a později zde opět sloven a vysazen do lovných toků. Tento cyklus je obvykle dvouletý, odlov probíhá elektrickým agregátem většinou na jaře. V chovných tocích se tak vyskytují převážně stejnověké skupiny mladých ryb, po odlovu do opětovného vysazení zůstává potok bez ryb, nemůže se vytvořit různověká rybí obsádka. Při odlovu nelze vyloučit nepříznivý vliv na další živočichy (raci, vodní hmyz, bentické druhy ryb). V mimopstruhových revírech je hlavním zájmovým druhem kapr, dále lín, a dravá ryba (candát obecný, štika obecná). Využití nádrží ke sportovnímu rybolovu je z hlediska zájmů ochrany přírody většinou mírně příznivější než využití k chovu ryb za účelem podnikání. Nádrže se nevypouštějí a neměly by být využívány intenzivně. Vždy však záleží na početnosti a druhovém složení rybí obsádky a také na rychlosti vychytávání jednotlivých druhů ryb. Zkušenosti s takto obhospodařovanými nádržemi v CHKO LH jsou spíše negativní. Problémem je často velký pohyb rybářů v okolí a březích nádrže (rušení vodního ptactva, ničení litorálu), absence litorálních makrofyt (absence mělké vody, vysoké rybí obsádky, vysazování amura bílého), nadměrné kácení břehových porostů, nevhodné úpravy těchto nádrží (odbahňování s vyhrnováním do břehů aj.). Problémem může být i přemnožení planktonofágních druhů ryb či vysazování některých dravců (sumec velký, okoun říční).

4.5. Vodní hospodářství Významné vodní plochy Nádrží a rybníků je na území CHKO Lužické hory poměrně málo, jedná se o menší vodní plochy (žádný z rybníků nepřesahuje 7 ha). Drobné vodní plochy byly dříve často u jednotlivých usedlostí, sloužily jako zdroj užitkové vody, k napájení dobytka apod. Řada z nich zanikla v důsledku neprováděné údržby. Údolní nádrže Z údolních nádrží je nejvýznamnější Chřibská (12,7 ha) na Chřibské Kamenici (ř. km 18,4), vybudovaná v r. 1926 z důvodů ochrany území před povodněmi a pro nadlepšování průtoků horní trati Chřibské Kamenice. V 60. letech bylo rozhodnuto o vodárenském využití, v současné době slouží především k zásobování Šluknovského výběžku pitnou vodou. Stavba má zemní sypanou hráz 26 m vysokou, délka v koruně 195 m. Dílo bylo od 1. poloviny sedmdesátých let postupně rekonstruováno (dokončení 1994), nyní je nádrž dimenzována na stoletý povodňový průtok. Úpravna vody (SčVaK a.s., Teplice, z. Děčín) je cca 500 m pod hrází přehrady. Výskyt raka říčního. Přehrada Naděje (1,2 ha) na Hamerském potoce byla postavena v r. 1938 jako nádrž užitkové vody pro pilu vodovodního svazu Niederland se sídlem ve Varnsdorfu – jako náhrada za podchycení pramenů Hamerského potoka pro zásobování Varnsdorfu pitnou vodou. Pila se nacházela asi 800 m pod přehradou, v čp. 51. Hráz je tížní zděná, 8 m vysoká, délka v koruně 92 m. V současné době slouží nádrž pouze pro retenci vody. Nádrž na Lesenském potoce slouží jako retenční, v současné době jsou objekty nádrže ve špatném technickém stavu. Rybníky Cimrák – na levostranném přítoku Křinice, 3,8 ha, Krásná Lípa, požární nádrž, rybářský revír (ČRS MO Krásná Lípa), rekreační využití. Dvoják – na levostranném přítoku Křinice, rybochovný (ČRS MO Krásná Lípa), rak říční.

135

Nad Hřištěm – na levostranném přítoku Křinice, rybochovný (ČRS MO Krásná Lípa). Školní rybník – na Matyásce, 2,5 ha, Rybniště, rybochovný (Obec Rybniště), orchidejové louky, ve špatném technickém stavu. Doubické rybníky – na Doubickém potoce, Doubice, dolní rybochovný, 1,2 ha, horní i fce rekreační. Noldenteich – na přítoku Líseckého potoka, PP Noldenteich, ve správě AOPK ČR, rašeliniště, výskyt ZCHD, opraven 2012. Velký Jedlovský - 2 ha, na Chřibské Kamenici, retenční nádrž pro přehradu Chřibská, rybochovný (LČR, s. p.), rašeliniště, výskyt raka říčního, 2012 oprava. Malý Jedlovský - na pravostranném přítoku Chřibské Kamenice, rybochovný (LČR, s. p.), retenční nádrž, rašeliniště, rak říční, po povodni 2010 má protrženou hráz, oprava plánovaná na r. 2013. Rolský – na pravostranném přítoku Chřibské Kamenice, opraven z PPK, udržován na nízké hladině z důvodu ochrany drážního tělesa. Hraniční - na Kamenici, území bohaté na vývěry, bývalá vodárenská nádrž, bývalá úpravna vody, rašeliniště. Svorský (Jezírko) - na Boberském potoce, rašeliniště, výskyt chráněných druhů, opraven 2012. Mach – na Boberském potoce, rybochovný (ČRS MO Cvikov), výskyt chráněných druhů. Třeťák – na přítoku Boberského potoka, prameny, rybářský revír (ČRS MO Cvikov) Lesní víla – na přítoku Boberského potoka, nad Dětskou léčebnou ve Cvikově, rybochovný. Kunratické rybníky - 9 ha, na Svitávce, využití pro rybolov (Ing. Ladýř – LADEO), vybudované Uranovými doly Hamr jako náhrada za likvidaci rybníků ve Stráži pod Ralskem, dokončeny 1981, technicky nezdařilé, betonové obtokové koryto, migrační překážka. U Mlýna (Ládenský) - 7 ha, na Heřmanickém potoce, využívaný k rybníkářství (Rybářství Doksy, plůdkový výtažník), řada druhů vod. ptáků, mokřad, výskyt chráněných druhů, v současné době vypuštěn z důvodů povod. škod. Daníčkův rybník – na Heřmanickém potoce, rybochovný (ČRS MO Jablonné v P.). Kněžický - 1,7 ha, na Kněžickém potoce, rybníkářství (Rybářství Doksy s.r.o.), mokřad a tůň na přítoku, výskyt chráněných druhů, v současné době protržená hráz po povodni 2010. Kněžická nádrž - na levostranném přítoku Kněžického potoka, rybářský revír (ČRS MO Jablonné v P.). Černý (Křížový) - na Kněžickém potoce, rybochovný. Horní a Dolní rybník v Polesí – na lvs. přítoku Panenského potoka, rekreační využití. Obnoveny nebo nově vybudovány byly vodní plochy (v závorce uveden žadatel a rok dokončení): Líska - rybník na přítoku Líseckého potoka (LČR) rybníky Krásné Pole – na přítoku Chřibské Kamenice (LČR 1992, 1993) rybníky na Zeleném vrchu v České Kamenici – na přítoku Kamenice (Město Česká Kamenice, 1999) Horní rybník v Doubici – na přítoku Doubického potoka (Obec Doubice, 2009) Bělská – na přítoku Kamenice (LČR, 2009) Internát – rybník na přítoku Boberského potoka (Město Cvikov, 2012) V přípravě je obnova nádrží: rybníky v areálu Dětské léčebny Cvikov („Vodní nádrže v areálu Dětské léčebny Cvikov“, Frolík 2010, DSP) rybník v Polesí („Rynoltice – Polesí, malá vodní nádrž“, Maděra 2010, DSP). V České Kamenici a okolí se nachází řada menších vodních ploch, z nichž některé slouží k rekreaci. Také v okolí Chřibské a Krásné Lípy je řada malých nádrží, mnohé z nich jsou však vypuštěny. Řada nádrží je lesních, oligotrofních, často s přilehlými rašeliništi (Noldenteich, Jedlovské rybníky, Hraniční rybník, Svorský rybník). Rašelinné a mokřadní lokality v okolí Jedlovských rybníků jsou chráněny v EVL „Údolí Chřibské Kamenice“. V mnoha obcích byly

136

před válkou vybudovány rekreační prostory slunečních lázní a koupališť (Horní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou, Chřibská, Česká Kamenice, Prysk, Kamenický Šenov, Svor, Nový Bor, Cvikov, Krompach, Jablonné v Podještědí, Rynoltice). Dnes jsou značně zanedbané a málo využívané, jsou však často útočištěm řady druhů vodních živočichů (např. obojživelníků v době rozmnožování). Správa CHKO LH dlouhodobě usiluje o obnovu a vytváření drobných vodních ploch (tůně, mokřady, nádrže) za účelem vzniku biotopů pro vodní a na vodu vázanou biotu včetně chráněných druhů a pro podporu retence vody v krajině. Nové vodní plochy jsou v krátkém čase osidlovány zvláště chráněnými druhy živočichů (čolek horský /Mesotriton alpestris/, čolek obecný /Lissotriton vulgaris/, čolek velký /Triturus cristatus/, ropucha obecná /Bufo bufo/, skokan hnědý /Rana temporaria/, skokan štíhlý /Rana dalmatina/, skokan skřehotavý /Pelophylax ridibundus/, aj.) a jsou přínosným krajinotvorným prvkem. Tab. č. 34. Obnova vodních ploch v CHKO Lužické hory z PPK. název akce Obnova mokřadu a rybníčku v areálu Dětské léčebně Cvikov Obnova lesního rybníčku u Třídomí

k. ú.

rok dotační uskutečnění titul akce

Cvikov Mařeničky

C1, B1 C1

1998 1999

Obnova drobné vodní plochy v Nové Chřibské

Nová Chřibská

C1

1999

Odbahnění rybníčku na Nové Huti Revitalizace vodních nádrží Oko, V parku, Pod lesem Obnova rybníčku Chřibská Obnova tůně v k.ú. Mařeničky Obnova 2 tůní v nivě potoka v Mařeničkách Obnova tůně na Brazilce Obnova rybníčku pod Kozími hřbety Obnova rybníčku v Rybništi Obnova rybníčku pod Tolštejnem Obnova rybníčku " U Řezáče" v Mlýnech Obnova rybníčku v České Kamenici Obnova mokřadu v Mlýnech Obnova Rolského rybníku Obnova dvou vodních ploch pod Lady Obnova drobné vodní plochy v Dolním Podluží pod Kozími hřbety Obnova mokřadu na Rozhledu Odbahnění vodní nádrže v Dolním Podluží Obnova rybníčků na Kamenné Horce

Svor

C1

1999

Krásná Lípa Chřibská Mařeničky Mařeničky Horní Světlá Dolní Podluží Rybniště Rozhled Kytlické Mlýny LHC Rybniště Kytlické Mlýny Jedlová Rozhled

C1 C1 D2 D2 D2 D2 D2 D2 D2 D2 D2 D2 D

1999 1999 2000 2000 2000 2000 2000 2000 2001 2001 2001 2001 2003

Dolní Podluží Rozhled Dolní Podluží Krásný Buk Petrovice v Lužických horách Rozhled Krásný Buk Dolní Chřibská Dolní Podluží Mařenice Petrovice v Lužických horách Dolní Chřibská

C1 D D D 4f

2003 2003 2003 2004

D4f D4f D4i D4j D4j D1.4i

2004 2004 2005 2005 2005 2006

D1.4i D1.4i

2006 2006

Obnova tůně v Petrovicích Obnova rybníčku U Slovanu Obnova rybníčku Krásný Buk Vyhloubení tůně Chřibská Obnova dvou tůní v Dolním Podluží Vytvoření tůně v nivě Svitávky - Mařenice Vytvoření tůně v Petrovicích Obnova tůně Chřibská

137

Vytvoření tůně v nivě Kamenice Obnova mokřadu v lomu Klučky Obnova tůně Zicht malá Obnova dvou tůní na Práchni Zvětšení tůně v Mařeničkách Obnova dvou tůní v Dolní Chřibské Vytvoření dvou tůní v Naději Vytvoření tůně u Kněžického rybníka

Dolní Falknov Horní Prysk Prácheň Prácheň Mařeničky Dolní Chřibská Naděje Kněžice Petrovice v Lužických horách Cvikov Prácheň

Vytvoření tůně v Petrovicích Vytvoření tůně u rybníka Mach Obnova tůně Zicht velká

D1.4i D1.4i D1.4i D1.4i D1.4i D1.4i D1.4i D1.4i

2006 2006 2006 2007 2007 2007 2008 2008

D1.4i D1.4i D1.4i

2008 2008 2008

Významné vodní toky Lužické hory jsou pramennou oblastí s potoky a říčkami v pstruhovém nebo lipanovém pásmu. Většina území je odvodňována k Labi, menší část území k Odře (více viz kap. 2. Charakteristika území – hydrologie). Síť vodotečí je poměrně hustá s četným výskytem mokřadů (prameniště, rašeliniště, vlhké louky). Vodní toky mají převažující charakter potoků pahorkatin, prudší peřejnaté úseky se střídají s klidnějšími, v nivách toky mírně meandrují. Substrát dna je balvanitý až písčitý často s jemnozrnnými sedimenty, v tůních úseky písčité, hlinité až bahnité. Sklony toků jsou proměnlivé, niva často nespojitá. Migrační spojitost je dobrá, v úsecích většího sklonu může být za menších průtoků narušena. Většina toků má dobrou kvalitu vody, problémem je znečištění toků splaškovými vodami (toky protékající sídly bez odkanalizování na ČOV - více viz kap. 4.7.2. Kanalizace a kvalita povrchových vod). Problématický je vysoký podíl úprav vodních toků a jejich niv v minulosti, v důsledku využití pozemků kolem toků k výstavbě a k zemědělství i v důsledku využití samotných vodních toků (náhony, stupně, retenční nádrže pro pily, hamry, mlýny, zprůchodňování toků pro plavení dřeva aj.). Tyto tendence se datují od středověku. Od konce 18. století využívají vodní síly také brusírny skla. Zejména v minulém století však docházelo k plošnému odvodňování vlhkých luk a mokřadů v Lužických horách, které vyvrcholilo v 80. letech 20. století, kdy byly odvodňovány soustavy podhorských luk v rámci tkz. náhradních rekultivací. Takto bylo odvodněno např. území dnešní PP Brazilka náhradou za zemědělské pozemky pro výstavbu sídliště Lada v České Lípě. Tato plošná odvodnění byla vždy spojená s napřímením a zahloubením toku, často i s tvrdým opevněním koryta. Touto činností docházelo k zásadní změně vodního režimu odvodněných lokalit a k narušení morfologie a přirozeného vývoje vodních toků. Přírodní toky na území CHKO LH se tak zachovaly ve zbytcích převážně na lesní půdě, i zde však docházelo k jejich ovlivnění (propustky, lesní cesty, odvodňování lesní půdy aj.). Vzhledem k útlumu zemědělství v Lužických horách po r. 1989 není větší údržba melioračních zařízení včetně upravených toků prováděna a koryta toků se tak částečně vrací do přírodě bližšího stavu (poškození opevnění toků, rozpad stupňů, vytváření břehových nátrží a tůní, zanášení odvodňovacích drénů a opětovný vznik mokřadů apod.). Tento proces se velmi urychlil v důsledku srpnové povodně r. 2010. Cílem Správy CHKO je po dohodě se správcem toku udržet tento příznivý vývoj, tj. zamezit provedení oprav těchto úseků toků ve volné krajině, kde stav toku neohrožuje zastavěné území, komunikaci, most apod. Problémem však vždy zůstává zahloubení toku, plošné odvodnění nivy a tvrdé opevnění toku. Vzhledem k tomu nejsou některé toky k této „renaturalizaci“ (Just, 2009) vhodné a žádoucí je revitalizace toku i nivy. V CHKO LH byly dosud uskutečněny tyto liniové revitalizace toků: • revitalizace Železného a Lesního potoka v r. 1995, zadavatel Státní meliorační správa (dále SMS), vkládání příčných prahů do toku, výsadba břehového porostu,

138

revitalizace nepřinesla výraznější pozitivní efekt obnova mokřadů na Brazilce, 1999, zadavatel SCHKO, revitalizace toku vkládáním příčných přehrádek, plošná revitalizace (přerušení hlavních odvodňovacích drénů, tvorba tůní a mokřadů) Zpracované revitalizační studie a projekty: • Hydroekologická studie povodí Panenského potoka (Hydroprojekt a.s., 1994) • Geologický průzkum pro návrh revitalizačních opatření v povodí říčky Svitávky (Hejnák, 1995) (zadavatelem obou studií byla SMS, studie se zabývají pouze těmi toky, které spravovala SMS. Celou problematiku revitalizace tyto studie zužují na možnost výstavby retenčních nádrží). • Revitalizace říčních systémů v povodí říčky Křinice (Terraprojekt, 1999) • Studie revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka (Vrána a kol., 2001) • Revitalizační studie levobřežních přítoků Chřibské Kamenice v CHKO Lužické hory – diplomová práce (Burešová, 2004) V rámci Plánu oblasti povodí Ohře a Dolního Labe byly zadány studie: • Revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků, ř. km 27,007-28,197 (Envisystem s.r.o., 2010), studie proveditelnosti • Revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků, ř. km 27,007-28,197, DÚR (AZ Consult, 2012) Problematickou záležitostí v CHKO jsou opravy povodňových škod po povodni v srpnu 2010, které probíhají ve zvláštním režimu (§ 83 písm. m/ vodního zákona) často bez jakéhokoliv úkonu správy. Zároveň jsou vyvíjeny velké tlaky ze strany obcí, občanů, správců objektů při vodních tocích i správců toků na opevnění toků včetně dna, kácení břehových porostů a těžbu naplavenin a to zejména v intravilánu, ale i ve volné krajině. Problémem je také často nevhodné řešení rekonstrukce mostů s ohledem na jejich průchodnost pro faunu, zejména pro vydru říční. •

Migrační bariéry na vodních tocích Migrační překážka je překážka ve vodním toku, která brání volné migraci vodních organismů. Jedná se zejména o příčné stavby, vzdouvací objekty a místa s nedostatečnou hloubkou vody. Migrační překážkou pro některé druhy může být i nevhodně upravené koryto toku (např. betonové koryto Svitávky u Kunratických rybníků). Schopnost ryb překonávat překážky je různá, většina ryb je překonává proplouváním, pouze některé ryby jsou schopny překonávat je i skokem (pstruh, losos). Větší jedinci pstruha potočního jsou schopní zdolat překážku až 1 m vysokou, pro většinu je však nepřekonatelný již stupeň o výšce 0,7 m. Schopnost ryby proplout překážku závisí na plovacích schopnostech příslušného jedince a druhu. Při projektování rybího přechodu je nutno vždy přihlížet k oživení konkrétního toku a konstruovat rybí přechod tak, aby propluli i nejméně schopní plavci (vranka, mihule). Za překážku na pstruhových či lipanových vodách považujeme již stupeň s rozdílem hladin větším než 0,25 cm. U ryb a mihulovců jsou migrace nezbytným životním projevem a potřebou, která zajišťuje přežití jedinců a druhu (migrace za potravou, únik před predátory, kompenzační migrace, reprodukční migrace, přezimování a další). Migrace udržuje životaschopnost populací, pokud je narušena, roste riziko degradace postižených populací nebo následně celých rybích společenstev. Na tocích v CHKO se vyskytují migrační překážky (většinou vzdouvací objekty), což vzhledem k výše uvedenému považuje SCHKO za závažný problém. Bylo zadáno zpracování „Studie migrační prostupnosti vodního toku Svitávka a návrh zprůchodnění hlavních bariér“ (David, Dušek, 2006). Na základě této studie byly navrženy k řešení velké migrační překážky v EVL NATURA Svitávka, které byly zařazeny do hlavních úkolů Plánu oblasti povodí Ohře a Dolního Labe. Dále byl k přednostnímu řešení navržen skluz v Horní Kamenici v EVL NATURA Horní Kamenice, který byl zařazen do ostatních

139

opatření Plánu oblasti povodí. Zprůchodnění obou toků má návaznost na program repatriace lososa atlantského. Na Svitávce se jedná o tyto připravované rybí přechody: Rybí přechod Krompach (zpracována DÚR, 2012 vydáno územní rozhodnutí) Rybí přechod Kunratice u Cvikova (zpracována DÚR, DSP, 2012 vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení) Revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků (zpracována studie a DÚR) Na Kamenici se jedná o zprůchodnění skluzu v Horní Kamenici (v současné době je připravována studie proveditelnosti). Postupně bude řešena prostupnost dalších stávajících migračních překážek. V ideálním případě lze stupeň zrušit (nevyužívané stupně po bývalých vodních dílech) nebo nahradit balvanitým skluzem nebo u vyšších stupňů nebo větších vodních toků řešit přírodě blízkým rybím přechodem typu obtokového koryta, balvanitého skluzu nebo balvanité rampy, dle prostorových a dalších podmínek. U nových příčných překážek je Správou CHKO vyžadováno zajištění jejich migrační prostupnosti. Malé vodní elektrárny Od r. 1992 eviduje Správa CHKO LH dvě žádosti o výstavbu MVE na území CHKO LH (Boberský potok ve Cvikově, Hamerský potok v Hamru). Pro komplikace s uskutečněním projektu bylo v obou případech investorem od záměru upuštěno. Vzhledem k velikosti průtoků v tocích CHKO LH (Q355d často menší než 20 l/s, většinou maximálně kolem 100 l/s), častému výskytu chráněných druhů a existenci EVL a biokoridorů na tocích je stavba MVE spíše nežádoucí. Vzhledem k charakteru koryt vodních toků v CHKO LH je problematické i zachování minimální hloubky vody v korytě hmin = 0,20 m při minimálním zůstatkovém průtoku. Při žádosti o výstavbu MVE je Správou CHKO LH vždy požadováno zpracování biologického hodnocení, zachování minimálního zůstatkového průtoku (dále MZP) v hodnotě Q330d, v lokalitách s výskytem chráněných druhů v hodnotě Q220d a zachování nebo obnovení (pokud MVE využije stávající vzdouvací objekt) migrační prostupnosti toku. U vodních toků s průtokem menším než Q355d = 20 l/s není odběr vody z toku pro MVE povolen. Nádrže k zasněžování V poslední době rostou požadavky na výstavbu vodních nádrží k zasněžování sjezdových tratí. V CHKO LH je to v Jiřetíně pod Jedlovou – v lokalitě Lesné, Rozhled a Jedlová. Správou CHKO LH bylo povoleno umístění nádrže na Rozhledu pro zasněžování sjezdové trati Mezičky, umístění nádrže na Bílém potoce pod hotelem Slovan k zasněžování sjezdové trati Jedlová bylo zamítnuto z důvodu umístění v biokoridoru ÚSES a negativního ovlivnění krajinného rázu. Byla navržena náhradní lokalita pro umístění nádrže níže po toku mimo vlastní tok a biokoridor ÚSES. SCHKO LH posuzuje možnost umístění nádrže s ohledem na možnost ovlivnění přírodních a krajinných hodnot území, vodnatost zdrojového toku, oživení toku, výskyt chráněných druhů a další. Požaduje přírodě blízký vzhled nádrže s minimem opevnění, litorál alespoň v malé části nádrže a zřízení odděleného prostoru v nádrži s dostatečným vodním sloupcem pro přezimování vodních živočichů, který nebude ohrožen zimním čerpáním vody. Zároveň SCHKO LH požaduje zachování MZP v hodnotě alespoň Q330d v toku pod nádrží a v případě boční neprůtočné nádrže řešení odběrného objektu tak, aby nebyl migrační překážkou v toku a umožňoval vždy zachování MZP Q330d bez nutnosti obsluhy. Významné vodní toky jsou vodní toky nebo jejich úseky, uvedené ve vyhlášce č. 178/2012 Sb. Na území CHKO LH to jsou: 1-14- 03 Povodí Ploučnice Svitávka (č.h.p. 1-14-03-038) - pramení v SRN 1km od st. hranice na jižním svahu vrchu Buchberg, přitéká ve výšce 505 m n.m., ústí zprava do Ploučnice v Branné, délka toku 37,4 km, z toho na území CHKO LH 11 km, plocha povodí 132,5 km2, Kunratické rybníky.

140

Pstruhový revír 443055 Svitava 3, MO Cvikov, chovný úsek od prvního silničního mostu v Mařenicích k pramenům. Přítoky jsou chovné vyjma dolního úseku Hamerského a Boberského potoka. Od státní hranice až po Lindavu je na vodním toku vymezena EVL Svitávka pro mihuli potoční /Lampetra planeri/. Převážná část nivy se nachází mimo les. Na území CHKO protéká Svitávka z větší části zastavěným územím, upravené úseky se střídají s přírodě blízkými. Přes úpravy toku (většinou opevnění břehů, často zahloubení koryta a změny v trase) si dno většinou zachovává přírodě blízký charakter (břehové úkryty, kameny, střídání peřejnatých úseků s tůněmi, jemnozrnné náplavy). Přírodovědně i krajinářsky hodnotné jsou meandry Svitávky nad soutokem s Hamerským potokem. Kromě mihule potoční výskyt vranky obecné /Cottus gobio/ v celé délce toku. Problémem jsou migrační překážky (jez Krompach, obtokové koryto Kunratických rybníků a jez Kunratice u Cvikova), opravy koryta a mostů po povodni v srpnu 2010 a znečištění splaškovými vodami (obce nejsou odkanalizovány na ČOV). Je však nutno konstatovat, že díky příznivé morfologii koryta má Svitávka velkou samočistící schopnost, což dokládá výskyt mihule pod obcemi. Od roku 2007 zde probíhá monitoring evropsky významných druhů – vranky obecné a mihule potoční. Hamerský potok (Lužná) (1-14-03-042) - pramení pod Ptačincem, vlévá se do Svitávky v Mařeničkách, přehrada Naděje, pstruhový revír 443 055 Svitava 3, MO Cvikov, chovný úsek od vtoku do nádrže Naděje po prameny, čistý, větší část nivy je v lese, na dolním toku se v nivě nacházejí vlhké louky s lesními ostrůvky a skupinami náletových dřevin. Vranka obecná, na přítoku od Naděje mihule potoční. Šporka (1-14-03-055) - pramení 0,7 km v. od Polevska 517 m n.m., ústí zprava do Ploučnice 2 pod Českou Lípou, plocha povodí 70,1 km , délka toku 21,4 km, v CHKO LH 4 km, průměrný průtok u ústí 0,61 m3/s, protéká převážně mimo les zastavěným územím, značný podíl úprav (opevnění břehů, dna, stupně), upravené úseky se střídají s přírodě blízkými. Zlepšení čistoty vody v souvislosti s odkanalizováním Polevska a Arnultovic na ČOV Nový Bor. Problémem jsou migrační překážky (stupně, nevhodné úpravy koryta – např. betonové lichoběžníkové koryto), tvrdé úpravy koryta, opravy koryta po povodni 2010. 1-14-05 Povodí Kamenice a Labe pod Kamenicí Kamenice (1-14-05-001) - pramení na jz. svahu Jelení skály (Konopáče) 595 m n.m., ústí zprava do Labe v Hřensku, délka toku 24 km, v CHKO LH 13 km, Hraniční rybník, pstruhový revír 443 022 Kamenice 2B, MO Česká Kamenice, chovný úsek od jezu u čp. 14 v Dolní Kamenici po jez v Havlíčkově ul. (ř. km 20,6 – 21,8) a od mostu ke koupališti v Kytlicích k Hraničnímu rybníku (ř. km 32,933 – 36,170). Přítoky jsou chovné. Od Srbské Kamenice po Hraniční rybník EVL pro lososa atlantského /Salmo salar/ a vydru říční /Lutra lutra/ včetně Líseckého a Bílého potoka. Niva má mimo zastavěné území přírodě blízký charakter s vlhkými loukami, mokřadními lady a doprovodnými břehovými porosty, podél toku mírně převažují lesní porosty. Převážně přírodě blízké koryto toku, s úpravami v obcích nebo v souvislosti s železniční tratí, která vede v souběhu s tokem a několikrát ho kříží. Problémem je znečištění splaškovými vodami z obcí (Kytlice, Falknov, Mlýny), i když má říčka velkou samočistící schopnost. Dalším problémem jsou opravy koryta a objektů na toku po povodni 2010 a migrační překážky na toku (skluz v Horní Kamenici a několik dalších menších stupňů). Vydra říční, losos zatím nemůže migrovat do úseku řeky v CHKO kvůli jezům níže po toku (Česká Kamenice). Šenovský potok (1-14-05-005) - pramení v Kamenickém Šenově 450 m n. m., ústí zleva do 2 Pryského potoka nad Českou Kamenicí, plocha povodí 7,1 km , délka toku 3,4 km, průměrný 3 průtok u ústí 0,07 m /s, většina toku v zastavěném území města Kamenický Šenov, velký spád toku, vysoký podíl úprav koryta včetně opevnění dna, migrační překážky, znečištění (Kamenický Šenov odkanalizován na ČOV jen částečně, více viz kap. 4.7.), povodňové škody. Chřibská Kamenice (1-14- 05-014) - pramení na sz. svahu Jelení skály ve výšce 535 m n. m., ústí zprava do Kamenice u Všemil, vodárenský tok, Jedlovské rybníky, vodárenská nádrž Chřibská, profil pro sledování jakosti vody (na odtoku z přehrady Chřibská, Povodí Ohře, s.p.). Pstruhový revír 443 015 Chřibská Kamenice, MO Chřibská, nádrž Chřibská s přítokem

141

do revíru nepatří. Úsek od mostu u Crystalexu v Horní Chřibské po hráz přehrady a přítoky jsou chovné, chráněná rybí oblast od mostu nad náměstím až k mostu pod náměstím v Chřibské (cca 200 m). Tok nad přehradou Chřibská v EVL Údolí Chřibské Kamenice. Výskyt raka říčního /Astacus astacus/ (Jedlovské rybníky, přehrada Chřibská, Chřibská Kamenice nad přehradou, některé přítoky), mihule potoční, vranky obecné, vydry říční. Niva je v horní části zalesněná, pod přehradou probíhá zastavěným územím Chřibské, přírodovědně i krajinářsky hodnotný je úsek toku od konce zástavby v Dolní Chřibské po hranici CHKO (Na Potocích). Problémy – čistota vody (město Chřibská neodkanalizováno na ČOV viz kap. 4.7.), migrační překážky, povodňové škody, vysoký podíl úprav toku. 1-15-01 Pravostranné přítoky Labe ze Šluknovského výběžku Křinice (1-15-01-001) - pramení západně od Studánky 494 m n. m., česko-něm. hranice přetíná z. od Jankova kopce, délka 21 km, plocha povodí 84,1 km2, pstruhový revír 443025 Křinice 1A, MO Krásná Lípa, v CHKO pouze malá část protékající zastavěným územím Krásné Lípy, převážně upravené koryto, problémy s čistotou vody. 2-04-08 Mandava Lužnička (2-04-08-006) - pramení v Rybništi 430 m n. m., česko-německé hranice přetíná u Dolního Podluží, vlévá se do Mandavy v Großschönau v Německu, Školní rybník, Velký rybník (mimo území CHKO LH). Pstruhový revír 443 032 Mandava 1, MO Varnsdorf, přítoky chovné. V CHKO pouze malá část pramenné oblasti a malá část protékající zastavěným územím Dolního Podluží, znečištění splaškovými vodami, velké povodňové škody při povodni 2010, rozsáhlé opravy. Další toky: 1-14-03 Povodí Ploučnice Boberský potok - pramení u Nové Hutě 556 m n. m., ústí zprava do Svitávky v Lindavě, 2 plocha povodí 32,8 km , délka toku 12,5 km, průměrný průtok u ústí 0,29 m3/s, pstruhový revír 443055 Svitava 3, MO Cvikov, chovný úsek od Rousínova k pramenům, v obcích tvrdé úpravy koryta, výskyt vranky obecné. Rousínovský potok - pramení pod Bouřným, vlévá se zleva do Boberského potoka v Martinově údolí, v obci Rousínov místní úpravy toku (i tvrdé opevnění), výskyt vranky obecné. Kohoutí potok - pramení pod Milštejnem, vlévá se zleva do Rousínovského potoka v Rusínově, celý tok v lese. Krompašský potok - pramení pod Hvozdem, vlévá se zleva do Svitávky na Juliovce, protéká většinou zástavbou. Heřmanický potok - pramení j. pod Hvozdem, vlévá se do Panenského potoka v Jablonném v Podještědí, rybník U mlýna. S výjimkou průchodu zastavěným územím má potok přírodě blízký charakter s místy hodnotnými mokřadními lady a zbytky vlhkých luk. V horním úseku byl napřímen a zahlouben při melioracích okolních pozemků. Železný potok - pramení v polích mezi Petrovicemi a Heřmanicemi, vlévá se do Panenského potoka v Jablonném v Podještědí, městské koupaliště, horní úsek v minulosti napřímen a zahlouben, meliorace okolních pozemků. Kněžický potok - pramení pod Sokolem, vlévá se do Panenského potoka pod Lemberkem, Kněžický rybník, horní úsek napřímen, zahlouben, meliorace okolních pozemků, v obci úpravy koryta, jinak přírodě blízký tok zejména v dolním úseku (meandry, kvalitní břehový porost). Výskyt chráněných druhů. 1-14- 05 Povodí Kamenice a Labe pod Kamenicí Bílý potok – pramení nad Kunraticemi u České Kamenice, vlévá se zprava do Kamenice v Jánské, součástí EVL NATURA Horní Kamenice, povodňové škody 2010. Pryský potok - pramení 1,5 km vsv. od Horního Prysku 520 m n. m., ústí zleva do Kamenice u České Kamenice, plocha povodí 17,5 km2, délka toku 6,8 km, průměrný průtok u ústí 0,20 m3/s. Místy i v obci přírodě blízké koryto toku.

142

Lísecký potok - pramení mezi Studeným a Zlatým vrchem, vlévá se zprava do Kamenice v Horní Kamenici, součástí EVL NATURA Horní Kamenice, horní část protéká obcí Líska, tvrdé úpravy toku, dolní část v kvalitní nivě s přirozeným průběhem toku, povodňové škody v r. 2010 v upravených úsecích. Luční potok - pramení pod Křížovým Bukem, vlévá se zprava do Kamenice pod obcí Mlýny, vodopád. Černý potok - pramení pod Stříbrným vrchem, vlévá se zleva do Kamenice v Mlýnech. Bělá - pramení pod Malou Tisovou, vlévá se do zprava do Kamenice mezi Mlýny a Dolním Falknovem. Červený luh - pramení mezi Popelovou horou a Velkým Bukem, vlévá se zleva do Kamenice nad Kytlicí. Studený potok - pramení pod Studeným vrchem, vlévá se do Chřibské Kamenice u Rynartic, povodňové škody 2010. Doubický potok - pramení pod Vápenným vrchem, vlévá se do Chřibské Kamenice pod Chřibskou, v suchém období střední část toku vysychá, rak říční, vranka obecná. 2-04-08 Mandava Lesenský potok - pramení pod Stožcem, ústí do Lužničky v Jiřetíně pod Jedlovou, přehrada Lesné, většina toku v lese. Malý Stožecký (Rybný) potok – pramení u ž. st. Chřibská, vlévá se zprava do Lužničky v Horním Podluží (přítok Stožecký potok).

4.6. Výstavba Tradiční zástavba – lidová architektura Lidová architektura se výrazně podílí na typickém rázu Lužických hor. Sídla Lužických hor, městská i vesnická, jsou bohatě prostoupena stavbami tradiční lidové architektury. Území se nachází v přechodovém pásmu mezi oblastí domu roubeného a hrázděného a ve východní části se dotýká rozmezí mezi oblastí domu přízemního a patrového. Je pro ně charakteristické zastoupení roubených, poloroubených, hrázděných i zděných objektů. Zastoupeny jsou domy přízemní, polopatrové i patrové. Tím je dána vysoká rozmanitost původních staveb v sídlech. V řešeném území se jedná o nejrůznější formy tzv. severočeského roubeného domu. Severočeský dům je charakteristický roubenou konstrukcí obytných částí na pískovcové podezdívce, někdy doplněný o přízemní zděnou část chlévů. Hrázdění je v Lužických horách přítomno pouze v konstrukci patra, někdy i štítu. Světnice v přízemí zůstává vždy roubená. Konstrukce obvodového roubení bývá často doplněna o tzv. podstávku. Jejím účelem je odlehčit přízemněním stěnám domu od váhy patra. Stěny patra jsou tak předsunuty před stěny přízemí a hrázděná konstrukce patra spočívá na sloupech před roubenou stěnou. Jednotlivé prvky podstávky – sloupky, ližiny a pásky – bývají zdobeny vyřezáváním. Charakteristické je dekorativní ztvárnění podstávek formou dřevěných arkád a profilovaných balustrád. Štít domu, zde charakteru lomenice, bývá často zdobený s bohatým členěním, obložený břidlicovými šablonami různých tvarů a barev, které vytvářejí ornamenty. Zpočátku je používána jednobarevná břidlice různých velikostí, později se používají i rozmanité barvy. Výtvarně řešené štíty patří k základním charakteristikám lidové architektury Lužických hor. Stavby také často mívají asymetrické řešení štítu, v 17.–18. století bývá přistavována za světnicí ještě podlouhlá světnička - výměnek, komora. Střecha bývá protažena i nad tento přístavek. Celkově však stavba zůstává v proporcích vyvážená. Střecha domu bývá nejčastěji sedlová, původně kryta štípanou dřevěnou šindelovou krytinou. Ta se zde používala až do 20. století, kdy se začala hojněji používat krytina z pálených tašek (tzv. bobrovek). Hojně využívány byly od konce 19. století také eternitové šablony. Součástí střech bývá často také vikýř. Charakteristický pro řešené území je typ

143

sedlového vikýře s jedním oknem a protáhlý vikýř s řadou malých okének osvětlující schodiště do patra a horní síň. Pro domy tradiční lidové architektury jsou charakteristické rovněž výrazné pískovcové portály vstupů, výtvarně a kamenicky mimořádně bohatě provedené. Okna obytných staveb jsou až do počátku 20. století obdélná, situovaná na výšku s dvojím dělením (svislé i vodorovné), převážně čtyř nebo šestitabulková. V řešeném území se nejprve osazovala okna jednoduchá k vnějšímu líci stěny. Od konce 18. století se začíná vkládat okno druhé, k vnitřnímu líci stěny. Z hlediska vnitřní dispozice severočeského domu je charakteristická trojdílná dispozice (síň, světnice, komora - obr. 6.), která je na první pohled patrná díky umístění vchodových dveří uprostřed delší stěny. Vstupní prostor tvořila síň, která oddělovala světnici orientovanou k průčelí od chléva a komory. Toto základní trojdílné členění se opakovalo i v patře. Pro Lužické hory je také typická barevnost staveb. Charakteristické je výrazné rozlišení architektonických článků stavby a výplňového zdiva, tedy tmavý nátěr nosné dřevěné konstrukce a světlé výplňové plochy u hrázděných staveb, u poloroubených staveb kontrast mezi tmavou dřevěnou částí domu a většinou světlou omítkou zděné hospodářské části objektu. Poslední dřevěné roubené domy byly v řešeném území stavěny na počátku 20. století v období první světové války. Velké soubory domů lidové architektury lze vidět například ve městě Cvikov či Kamenický Šenov, v obcích Chřibská, Doubice, Horní a Dolní Světlá, Krompach, Mařenice, Naděje, Trávník, Rousínov, Polevsko, Petrovice aj.

Obr. 7. Severočeský patrový roubený dům chlévního typu /Heřmanice v Podj./ Regiony lidové architektury Řešené území leží na hranici 3 regionů lidové architektury – region Lužické hory; Podhůří Lužických hor a Novoborsko; Děčínsko a Šluknovský výběžek (Pešta, 2009; 2011). Hranice

144

mezi regiony nelze přesně vymezit, v průběhu času docházelo k vzájemnému ovlivňování, prolínání i kulturním překryvům a z tohoto důvodu se mohou v rámci jednoho sídla setkávat prvky z více regionů. Region Lužické hory, který v řešeném území převažuje, je charakteristický sídelní strukturou údolní lánové vsi. Zástavba vesnic je zde dodnes dobře dochovaná, převažuje roubená architektura. V níže položených vsích (Mařenice, Rynoltice) tvoří větší domy zemědělských usedlostí patrové objekty, příbuzné především s lidovou architekturou regionu Podhůří Lužických hor. Domy tohoto regionu většinou postrádají pavlače, v přízemí jsou nejčastěji roubené jen světnice, patra jsou dřevěná celá. Plošně však v regionu převažují domy přízemní (zejména ve výše položených sídlech). Typickými znaky staveb regionu jsou do oblouku seříznutá podstávka, různé obklady stěn (nejčastěji bedněné nebo imitující kvádrovou bosáž), břidlicí zdobený štít a vikýře ve tvaru „štičí tlamy“. Často se objevuje i prvek tzv. sněhových domečků (Schneehäsel) – zádveří v podobě budky. Mezi nejvíce zachovalé sídelní celky řešeného území spadající do tohoto regionu náleží: Mařenice, Krompach, Valy, Dolní a Horní Světlá. Cenné jsou rovněž Rynoltice a Polesí. Region Podhůří Lužických hor a Novoborsko zasahuje do řešeného území z jihu, lze ho vymezit jako obdélník mezi městy Nový Bor, Jablonné v Podještědí, Mimoň a Česká Lípa. V regionu dominují velké patrové roubené domy. Stejně jako v regionu Lužických hor i zde chybí domům pavlače. Charakteristická je zde obloukovitá podstávka bez výrazného zdobení, dekorativní obklady stěn a zdobené štíty. Specifickým fenoménem regionu jsou tzv. sklářské domy, tedy objekty bez hospodářského zázemí, patřící bohatým sklářským rodinám (např. Nový Bor, Polevsko). Tyto domy jsou mimořádných kvalit, zejména z hlediska architektonických řešení, profesionální tesařské práce a mnohých netradičních zdobných detailů. Cenné sídelní celky regionu, které se nacházejí v řešeném území, jsou Polevsko, Nový Bor a Kamenický Šenov. Region Děčínsko a Šluknovský výběžek je velmi rozmanitou oblastí, která zasahuje do Saska (resp. Lužice), Českého středohoří i Lužických hor. Většina vesnic regionu je charakteru lánové vsi v dlouhých potočních údolích (Chřibská, Líska). V zástavbě se uplatňují stavby patrové i přízemní, případně polopatrové. Charakteristickými znaky staveb jsou podstávky /s dekorativním klenákem/ a výrazně dekorativní obklady stěn i štítů. K nejcennějším vesnickým celkům regionu v řešeném území patří Kytlice, Chřibská, Doubice a Kyjov.

Obr. 8. Domy prezentující regiony lidové architektury v Lužických horách (A. region Lužické hory, B. region Podhůří Lužických hor a Novoborsko, C. region Děčínsko a Šluknovský výběžek)(zdroj: Pešta 2009, 2011)

145

Obr. 9. Severočeský přízemní roubený dům komorového typu /Svor/ Památkově chráněná území V řešeném území se nachází několik historicky významných sídel, které Ministerstvo kultury České republiky vyhlásilo roku 1992 městskou památkovou zónou. Jedná se o Jablonné v Podještědí, Kamenický Šenov, Nový Bor, Českou Kamenici a Jiřetín pod Jedlovou. Severovýchodně od Jablonného v Podještědí zasahuje do řešeného území krajinná památková zóna (KPZ) Lembersko vyhlášená Ministerstvem kultury České republiky roku 1996. KPZ Lembersko představuje komponovanou kulturní krajinu vytvořenou v okolí zámku Lemberk, zahrnuje bývalý lemberský zámecký park a přilehlé okolí mezi osadami Lvová, Kunová, Zpěvná, Markvartice a Kněžičky. Přirozeným středem KPZ je zámek Lemberk, stojící mimo řešené území na strmém návrší Krutina nad údolím Panenského potoka. Do řešeného území zasahuje KPZ osadami Lvová a Kněžičky. Krajinářské kompozice spojené se zámkem Lemberk se v řešeném území uplatňují sice lokálně, avšak významně. Kulturní památky Na území CHKO Lužické hory se dle údajů Národního památkového ústavu nachází celkem 187 nemovitých kulturních památek zapsaných ve státním seznamu. Z tohoto počtu je 88 památek charakteru sakrálních staveb, 61 lidových staveb, 25 staveb městských, 7 panských sídel a fortifikací a 6 památek technického charakteru. Ochrana těchto nemovitých kulturních památek je prováděna v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči (v platném znění). Orgánem státní správy v oblasti památkové péče jsou obce s rozšířenou působností /Liberec, Nový Bor, Rumburk, Varnsdorf a Děčín/. Odborným garantem je Národní památkový ústav /pracoviště Ústí nad Labem a Liberec/. Aktuální stav výstavby Pro jednotlivá sídla a jejich části byly z pohledu zachovalosti charakteru sídla a jeho převažující zástavby identifikovány ve studii Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Lužické hory (Ing. Kamila Svobodová, 2011) následující typické znaky: Sídlo/osada Arnultovice

Typické znaky krajinného rázu ve vztahu k zachovalosti sídla původní sídelní struktura: údolní lánová ves – v důsledku prorůstání městské aglomerace Nového Boru od 19. století značně setřena

146

Cvikov

Česká Kamenice část)

(SV

Dolní Podluží (J část)

Dolní Sedlo (J část) Dolní Suchá (J část) Dolní Světlá

Doubice

Drnovec

vizuální uzavřenost prostoru sídla daná členitostí okolního terénu vysoké zastoupení domů městského charakteru, průmyslových staveb, a novotvarů původní sídelní struktura: středověké město s náměstím pravidelného tvaru, později doplněno kompaktnější zástavbou podél cest vyšších hodnot dosahuje území v severní části podél vodoteče a náměstí kombinace staveb venkovského a městského charakteru vysoké zastoupení domů městského charakteru, průmyslových staveb, a novotvarů, negativní působení panelového sídliště původní sídelní struktura: středověké město s pravidelným náměstím městský charakter zástavby architektonicky cenné zejm. náměstí a přilehlé měšťanské domy převažuje střední zachovalost zástavby negativní působení průmyslového areálu bývalých papíren původní sídelní struktura: údolní lánová ves řadové domy ve vazbě na cesty vybíhající z hlavní osy (podél vodoteče) sídla do krajiny vyšší zachovalost zástavby ve východní části sídla negativní působení bývalých továrních areálů – dnes opuštěných podíl tradiční zástavby cca 50 % rozptýlená zástavba samostatně stojících domů podél cest podíl tradiční zástavby cca 50 % rozptýlená zástavba skupin domů nebo domů samostatně stojících podél cest podíl tradiční zástavby cca 70 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vyšší zachovalost sídelní struktury a tradiční lidové architektury nejednotná orientace objektů v sídle dvouřadá údolní zástavba, rozvolněného charakteru charakter koncové lokality dlouhého řetězce lánových vsí (Mařenice-Krompach-Světlá) fragmenty záhumenicové plužiny vysoký podíl tradiční zástavby cca 75 % původní sídelní struktura: roztroušená shluková ves ve vazbě na cesty vysoká zachovalost sídelní struktury i tradiční lidové architektury rozvolněnost zástavby respektující terénní členitost území orientace objektů v sídle především ve vazbě na cesty prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací a plochami luk v širším krajinném rámci negativní působení areálu bývalé továrny a ploch y sportu a rekreace u Staré Doubické hospody podíl tradiční zástavby cca 70 % původní sídelní struktura: nepravidelná shluková ves typické shlukové uspořádání sídla nejednotná orientace objektů vyšší zachovalost vykazuje západní část sídla (architektura i

147

Heřmanice

Horní Podluží (J část)

Horní Sedlo (J část)

Horní Světlá

Chřibská

Jiřetín Jedlovou část)

pod (J

sídelní struktura) podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším krajinném rámci rozvolněná zástavba nejednotná orientace objektů v sídle výrazný podíl roubené lidové architektury fragmenty lánové plužiny negativní působení areálu Sikr spol. s. r. o., ranče Malevil, areálu sbírky vojenské techniky p. Chocholouška a chatkových táborů podíl tradiční zástavby 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves rozvolněnost zástavby prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším krajinném rámci podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves s řadovou zástavbou v severní části (dřevorubecké domky) výrazná charakterová odlišnost dvou částí sídla (řadová a rozptýlená zástavba) v jižní části sídla nejednotná orientace objektů, v severní části řadová zástavba podíl tradiční zástavby cca 50 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves výjimečně vysoká zachovalost sídelní struktury a tradiční lidové architektury nejednotná orientace objektů v sídle dvouřadá údolní zástavba, rozvolněného charakteru charakter koncové lokality dlouhého řetězce lánových vsí (Mařenice-Krompach-Světlá) zachovalá lánová plužina zejm. v severní části sídla vysoký podíl tradiční zástavby cca 80 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves (střed sídla v 19. století městský charakter s pravidelným náměstím) charakterově odlišné tři části (Dolní Chřibská – Střed s náměstím - Horní Chřibská) nejcennější z pohledu sídelní struktury i zachovalé tradiční lidové architektury je Dolní Chřibská střední část – pravidelné náměstí, dochované měšťanské domy vyšší zachovalost sídelní struktury sídla nejednotná orientace objektů v sídle víceřadá údolní zástavba, rozvolněného charakteru dochované fragmenty úsekové plužiny negativní působení výrobních areálů původní sídelní struktura: renesanční město s pravidelným náměstím a pravidelnou šachovnicovou ulicovou zástavbou vysoká zachovalost typické pravidelné řadové ulicové zástavba vysoká zachovalost tradiční lidové architektury vysoká pohledová exponovanost (zejm. pro jižní část sídla), uplatnění dalekých výhledů

148

Kamenický Šenov (S střední část)

a

Kněžice

Kněžičky

Krompach, Juliovka a Valy

Kunratice u Cvikova (S část)

Kunratice České Kamenice část)

Lada Podještědí

Krásný Buk

u (JZ

v

původní sídelní struktura: původně údolní lánová ves, vyvinuta v město s pravidelným náměstím vyšší zachovalost sídelní struktury i tradiční lidové architektury ve střední části severně od náměstí údolní poloha střední části města (vizuální uzavřenost) negativní působení průmyslových výrobních areálů a panelového sídliště původní sídelní struktura: údolní lánová ves hustější zástavba v blízkosti toku a silnice, směrem do svahů rozvolněná vysoká zachovalost sídelní struktury v severní části sídla pod Petrovickým vrchem negativní působení bývalého zemědělského skladu podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vysoká zachovalost struktury sídla a tradiční lidové architektury uspořádání usedlostí do dvorců původní sídelní struktura: Krompach, Juliovka – údolní lánová ves; Valy – kobercový typ vysoká zachovalost sídelní struktury a tradiční lidové architektury rozvolněný charakter zástavby ve vazbě na vodní tok a silnice (Krompach) hustě parcelovaná řádková zástavba po obou stranách silnic (Valy), pohledově otevřené díky volným plochám luk mezi řadovou zástavbou Krompach a Juliovka – zástavba uzavřena v údolí, vizuální uzavřenost; Valy – vizuální otevřenost, na horizontu dochovány ojedinělé fragmenty záhumenicové plužiny podíl tradiční zástavby cca 70 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves, později zahuštěno v severní části podél cest vazba zachovalejších objektů na vodní tok západní část sídla v pohledově uzavřeném údolí negativní působení objektu přemostění silnice I/13 podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves střední zachovalost sídelní struktury prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším krajinném rámci rozvolněná zástavba nejednotná orientace objektů v sídle, ve vazbě na vodní tok zahuštění zástavby podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: pravidelná zástavba ve vazbě na cesty vysoká zachovalost struktury sídla i tradiční lidové architektury podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: roztroušená shluková ves, z většiny řadová ve vazbě na cesty vysoká zachovalost struktury sídla i tradiční lidové architektury

149

Krásná Lípa

Kyjov

Kytlice, Falknov

Lesné

Líska

Lvová

typická řadová zástavba ve vazbě na cesty nejednotná orientace objektů v sídle ve vazbě na cesty shluky domů v prolínání se vzrostlou stromovou vegetací a plochami luk v širším krajinném rámci vizuální otevřenost prostorů, uplatnění dalekých výhledů podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: řadová zástavba ve vazbě na cesty, později město s pravidelným náměstím střední zachovalost sídelní struktury v jižní části typická řadová zástavba v prolínání plochami luk v širším krajinném rámci v jižní části vizuální otevřenost negativní působení bývalých továrních areálů, dnes většinou opuštěných původní sídelní struktura: roztroušená ves, usedlosti ve vazbě na cesty vysoká zachovalost struktury sídla i tradiční lidové architektury rozvolněnost zástavby nejednotná orientace objektů v sídle ve vazbě na cesty prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací a plochami luk v širším krajinném rámci zachovalé fragmenty záhumenicové plužiny ve východní části sídla podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní přípotoční ves, další usedlosti rozptýleny ve vazbě na cesty vyšší zachovalost struktury sídla a vyšší podíl tradiční lidové architektury rozvolněnost zástavby respektující terénní členitost území orientace objektů v sídle ve vazbě na cesty prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším krajinném rámci podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: pravidelná ulicová zástavba (v jižní části kobercová zástavba) střední zachovalost sídelní struktury a tradiční architektury v jižní části vysoká zachovalost lánové plužiny (u hradu Tolštejn) negativní působení silnice I/9 podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vysoká zachovalost struktury sídla celkově střední zachovalost charakteru zástavby nejednotná orientace objektů v sídle v severní části cenné stavby tradiční lidové architektury vizuální uzavřenost prostorů dvouřadá údolní zástavba rozvolněného charakteru zachovalá záhumenicová plužina (zejm. v severovýchodní části) podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: jednotlivé usedlosti ve vazbě na cesty vysoká zachovalost struktury sídla rozptýlenost zástavby, orientace objektů ve vazbě na cesty

150

Mařenice

Mařeničky

Myslivny

Mlýny

Naděje

Nový část)

Bor

(S

vyšší zachovalost charakteru zástavby v Židovicích negativní působení silnice I/13 podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vysoká zachovalost sídelní struktury i tradiční lidové architektury nejednotná orientace objektů v sídle typické uspořádání objektů do dvou řad podél vodoteče údolní poloha sídla, pohledová uzavřenost prostorů dominantní pohledové působení kostela sv.Máří Magdaleny a vrchu Kalvárie s kaplí Božího hrobu negativní působení ocelokolny v centru obce podíl tradiční zástavby cca 70 % původní sídelní struktura: rozptýlená lánová ves vysoká zachovalost sídelní struktury rozvolněný charakter zástavby ve vazbě na vodní tok a silnici nejednotná orientace objektů v sídle vyšší podíl staveb zachovalé lidové architektury prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším krajinném rámci podíl tradiční zástavby cca 70 % původní sídelní struktura: ulicová řadová zástavba oboustranně podél cesty vysoká zachovalost struktury sídla střední zachovalost charakteru zástavby typická pravidelná řadová zástavba nízkých chalupnických domků ve vazbě na komunikaci vysoký podíl tradiční zástavby cca 90 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vyšší zachovalost sídelní struktury vyšší zachovalost tradiční lidové architektury v západní a východní části sídla uplatnění výhledů na okolní svahy v rámci celého sídla podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: nepravidelná shluková ves s řadovou zástavbou v severní části vysoká zachovalost struktury sídla výjimečně vysoká zachovalost tradiční lidové architektury rozvolněnost zástavby nejednotná orientace objektů v sídle prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací a plochami luk v širším krajinném rámci vizuální otevřenost v rámci sídla, uplatnění dalekých výhledů a okolních terénních dominant vysoký podíl tradiční zástavby cca 90 % původní sídelní struktura: pravidelná kobercová zástavba, barokní město s pravidelným náměstím, architektonicky cenná část tzv. zahradního města mimo CHKO zástavba městského charakteru vyšší zachovalost charakteru zástavby severně od náměstí charakteristická pravidelná zástavba parcel převažují stavby menšího měřítka (pouze na západě průmyslově

151

Petrovice

Polevsko

Prysk

Polesí, Louže

Rousínov

Rozhled, Jedlová

Černá

objekty vyššího měřítka) negativní působení průmyslových a obchodních areálů původní sídelní struktura: údolní lánová ves s vyšším zahuštěním zástavby ve střední části vyšší zachovalost sídelní struktury (zejm. v severní části a v okolních osadách) vysoká zachovalost tradiční lidové architektury v severní části a v osadě pod Sokolem podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves, později přibyla zástavba ulicového typu vysoká zachovalost struktury sídla a tradiční lidové architektury ve střední a západní části orientace objektů ve vazbě na cesty pohledová uzavřenost sídla v údolí podél hlavní komunikace, v ulicích vybíhajících od hlavní osy vizuální otevřenost dochované fragmenty záhumenicové plužiny v severní a jižní části sídla podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves střední zachovalost sídelní struktury, vysoké zahuštění v jižní části z pohledu zachovalosti tradiční architektury hodnotný zejména Horní Prysk zahuštění zástavby v údolí podél komunikace a vodoteče uplatnění výhledů na okolní svahy v rámci sídla negativní působení výrobního areálu Preciosa a.s. negativní působení rozptýlené chatové výstavby podíl tradiční zástavby cca 50 % původní sídelní struktura: původně ulicová zástavba, později zastavěno do tzv. kobercového uspořádání umístění v kotlině pohledově uzavřené zalesněnými svahy vyšší podíl zachovalé tradiční lidové architektury, převažují přízemní domy s roubenými světnicemi typické tzv. kobercové uspořádání sídla podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vysoká zachovalost struktury sídla dvě charakterově odlišné části (severní – kobercová zástavba, pohledová otevřenost; jižní údolní lánová, pohledová uzavřenost) rozvolněnost zástavby (zejm. v severní a střední části) nejednotná orientace objektů v sídle prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací a plochami luk v širším krajinném rámci podíl tradiční zástavby cca 70 % původní sídelní struktura: ulicová rozptýlená zástavba (Rozhled); řadová ulicová (Jedlová) střední zachovalost sídelní struktury a tradiční architektury prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací podél osy tvořené silnicí vysoká zachovalost lánové plužiny v jižní části (ve vazbě na

152

Rybniště, Nová Chřibská

Rynoltice část)

Studený

Svor

Trávník

(S

hrad Tolštejn) negativní působení chatových objektů podíl tradiční zástavby cca 40 % původní sídelní struktura: ulicová řadová zástavba (Rybniště); rozptýlená shluková zástavba (Nová Chřibská) střední zachovalost sídelní struktury vysoká zachovalost charakteru zástavby v lokalitě Nová Chřibská prolínání řadové zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším krajinném rámci negativní působení areálu pily a velkých lokalit nové výstavby podíl tradiční zástavby cca 50 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vysoká zachovalost struktury sídla (s výjimkou severní části zahrádkářských kolonií) lineární uspořádání domů podél vodoteče ve dvou řadách, často zahuštěné ve středové části vysoký podíl zachovalé tradiční lidové architektury negativní působení chatové osady v S části obce podíl tradiční zástavby cca 50 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vysoká zachovalost struktury sídla rozvolněnost zástavby směrem od potoka do svahů nejednotná orientace objektů v sídle umístění v kotlině, pohledově uzavřené prostory zachovalé ojedinělé fragmenty lánové plužiny podíl tradiční zástavby cca 60 % původní sídelní struktura: údolní lánová ves vyšší zachovalost struktury sídla zejména ve střední části sídla ve vazbě na vodoteč objekty zachovalé původní architektury ve střední části sídla ve vazbě na vodní tok údolní poloha - vizuální uzavřenost sídla nejednotná orientace objektů v sídle uplatnění pohledové dominanty domu č. p. 121 ve většině východní části sídla zachovalé fragmenty lánové plužiny při severozápadní části sídla) negativní působení areálu bývalé sklárny podíl tradiční zástavby cca 50 % původní sídelní struktura: nepravidelná shluková ves vysoká zachovalost struktury sídla vysoká zachovalost tradiční lidové architektury (výjimečně zachovalý soubor sklářských domků v severní části sídla) rozvolněnost zástavby nejednotná orientace objektů v sídle prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací a plochami luk v širším krajinném rámci vizuální otevřenost v rámci sídla, uplatnění dalekých výhledů na okolní terénní dominanty podíl tradiční zástavby cca 70 %

153

Vesnička

původní sídelní struktura: ulicová ves s řadovou zástavbou uplatnění pohledových os na okolní terénní dominanty negativní působení četných ploch s novotvary podíl tradiční zástavby cca 20 %

Územní plánování Zásady územního rozvoje Území CHKO Lužické hory leží na území dvou krajů – Libereckého a Ústeckého. Pro oba kraje jsou zpracovány a schváleny zásady územního rozvoje. Na přípravě obou dokumentů se Správa CHKO Lužické hory aktivně podílela v rozsahu svých pravomocí. Územně analytické podklady V souladu s vnitřními předpisy AOPK ČR (organizační opatření ředitele č. 37.2. ze dne 27. 9. 2012) je Správa CHKO Lužické hory poskytovatelem následujících podkladů: • oblasti krajinného rázu a jejich charakteristika • místa krajinného rázu a jejich charakteristika • územní systém ekologické stability /místní a regionální/ • přechodně chráněné plochy Výše uvedené podklady včetně aktualizace poskytuje Správa CHKO Lužické hory průběžně zpracovatelům ÚAP a pověřeným úřadům. Územní plány Na území CHKO Lužické hory se nachází nebo svými částmi zasahuje 22 samostatných obcí. Z těchto obcí má v současné době platný územní plán 21 z nich. Pouze obec Kytlice nemá v současné době platný územní plán. Z 21 platných územních plánů bylo podle zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu /v platném znění/ schváleno 8 územních plánů, zbylá část byla schválena podle předchozích předpisů. Pro jednotlivé územní plány bylo v průběhu jejich platnosti projednáváno a schvalováno velké množství změn. Veškeré platné územní plány na území CHKO Lužické hory byly zpracovány a schváleny za účasti Správy. V současné době se Správa CHKO Lužické hory aktivně zapojuje do procesu přípravy a schvalování jednotlivých územních plánů a této agendě věnuje prvořadou a systematickou pozornost. V souvislosti s přijetím zákonů č. 186/2006 Sb. o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění a zákonem č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu a některé související zákony, došlo k výrazným změnám pravomocí správ CHKO v oblasti ochrany krajinného rázu v sídlech. Výše uvedenými zákony byla podstatná část této agendy přesunuta do územních plánů. Správa s pořizovateli územních plánů dohaduje podmínky plošného a prostorového uspořádání řešeného území a podmínky ochrany krajinného rázu. Tento postup však v praxi přináší řadu problémů, protože územní plány v řadě případů neumožňují řešení této problematiky v potřebné podrobnosti, která by splňovala nároky Správy CHKO na účinnou ochranu dochovaných urbanistických hodnot sídel a jejich tradiční architektonické zástavby jako jednoho ze základních předmětů ochrany CHKO Lužické hory.

4.7. Doprava a inženýrské sítě 4.7.1. Doprava Silniční doprava

154

Dálnice územím CHKO LH nevede. Silnice l. třídy I/13 tvoří celou jižní hranici CHKO od Jitravského Sedla do České Kamenice v celkové délce 40 km. Trasa silnice prochází II., III. a IV. zónou CHKO. Územím dále prochází velmi významná a frekventovaná silnice I.třídy I/9 ze Svoru do Jiřetína pod Jedlovu - Mýto v délce 10 km, tato silnice rozděluje CHKO LH na východní a západní část a směřuje k státní hranici s Německem. Silnice prochází II., III. a IV. zónou CHKO. Připravuje se výstavba kruhového objezdu ve Svoru, jehož součástí má být přeložka silnice I/9 vedená mimo obec Svor. Po zprovoznění nové kapacitní silnice pro veškerou dopravu I/35 Bílý Kostel – Hrádek nad Nisou – Polsko/Německo (lze očekávat odliv tranzitní dopravy ze silnice I/9. Projekčně je připravena i přeložka silnice I/13 v úseku Lvová – Rynoltice. Silnice II. třídy (II/263, II/264 a II/265) na území CHKO LH spojují Českou Kamenici přes Lísku se Šluknovským výběžkem a silnice II/270 spojuje Jablonné v Podještědí přes Petrovice s Německem. V roce 2010 byl realizován stoupací pruh Líska jako významnější stavba na silnicích II. třidy. Silnice III. třídy měří cca 133 km. Hraniční přechody Pro osobní automobily, autobusy a pěší slouží hraniční přechod Petrovice – Lückendorf. Pro osobní automobily a pěší slouží hraniční přechod Krompach – Kurort Jonsdorf. Hraniční přechody pro pěší ztratily smysl po vstupu České republiky do Shengenského prostoru 21. 12. 2007, od kdy je možné státní hranici překračovat volně (s výjimkou mimořádných situací). Na frekventovaných místech (přechod turistických značených tras přes státní hranici) SCHKO LH instalovala česko-německé informační tabule o některých omezeních vyplývajících z režimu ochrany přírody v CHKO Lužické hory. Místní komunikace Místní komunikace doplňují základní komunikační síť především v obcích. Značná část z nich je ve špatném technickém stavu (např. Juliovka – Krompach – Valy - státní hranice, Krompach – Heřmanice, Juliovka – Horní Světlá, Svor – Polevsko, Polevsko – Prácheň, Kytlice – Chřibská ap.). Místní komunikace mají velký význam pro rozvoj zástavby zejména ve III. a IV. zóně CHKO LH, v zastavěných územích. Účelové komunikace Významné jsou zejména lesní účelové komunikace. Z důvodu zavádění moderních harvestorových výrobních technologií je v současnosti vyvíjen vlastníky lesa silný tlak na budování nových komunikací a rekonstrukce stávajících kapacitně nevyhovujících komunikací. Enormní zájem o využívání těchto komunikací turisty, běžkaři a cyklisty vyvolává v současnosti řadu střetů a problémů. Pro běžnou automobilovou dopravu účelové komunikace neslouží, k zamezení vjezdu jsou obvykle tyto komunikace na přístupu opatřeny závorami. Zimní údržba komunikací (solení) Zimní údržba komunikací probíhá v souladu se zákonem pluhováním a aplikací inertního posypu (písek nebo drobný štěrk). Z důvodu zajištění bezpečnosti a sjízdnosti nejvýznamnějších komunikací je povoleno na základě výjimek z § 26 odst. h) zákona solení silnic 1. a 2. třídy (I/9, I/13, II/263, II/264, II/265, II/270), ojediněle i jednoho úseku silnice III. třídy Nový Bor – Polevsko – Jedličná. Na území Libereckého kraje lze na základě výjimky solit také ostatní komunikace v případě definovaných kalamitních situací (plošné náledí). V roce 2009 byla ŘSD, s.p. na silnici I/9 na Šébru zřízena monitorovací stanice, která nepřetržitě vyhodnocuje stav počasí a umožňuje přesnější a účelnější aplikaci posypových materiálů, což v konečném důsledku znamená menší zatížení prostředí. Další podobná stanice je povolena na silnici II/263 u stoupacího pruhu Líska a uvažuje se o podobné stavbě na silnici I/13 na Práchni. Parkování kapacitní

155

Díky dostatku parkovišť návštěvníci nezákonně neparkují mimo silnice a místní komuniace a místa vyhrazená OOP, kde by mohlo dojít k poškození předmětů ochrany CHKO. Zásadní význam pro OPK mají kapacitní parkoviště sloužící cestovnímu ruchu, a to zejména v turistických východiscích. V současnosti jsou to parkoviště např. v obcích Mařenice – Myslivny a Dolní Světlá, Jiřetín pod Jedlovou – Rozhled a Česká Kamenice – Líska. Značně jsou využívána stávající parkoviště v obcích. Při tvorbě nových územních plánů je pamatováno na vymezení ploch pro parkování téměř ve všech obcích (např. Mařenice, Krompach, Doubice, Polevsko, Krásná Lípa – Kyjov ap.). Sezónní parkování Správa CHKO Lužické hory vydává rozhodnutí o vyhrazení místa pro parkování pro jednorázové hromadné akce a vydává rozhodnutí o vyhrazení místa pro parkování u lyžařských vleků po dobu lyžařské sezóny na území CHKO Lužické hory. Železničná doprava Železniční doprava zasahuje na území CHKO 3 tratěmi: č. 080 Nový Bor- Jedlová č. 081 Česká Kamenice – Jedlová – Rybniště – Rumburk č. 089 Rybniště – Varnsdorf Problematickým bodem v budoucnosti může být vymezení koridoru územní rezervy D33A pro železniční spojení Liberec – Česká Lípa v úseku Bílý Kostel – Rynoltice. Správa CHKO Lužické hory dlouhodobě prosazuje variantu vedoucí mimo území CHKO. Lanovky Aktuálně nejsou. Je připravován záměr stavby sedačkové lanovky na Jedlovou. Cyklistická doprava Cyklotrasy na území CHKO: Č.6 –Z Nového Boru k vrcholu Luž a zpět – 35,6 km Č. 9 – kolem Jezevčího vrchu 33 km – CHKO LH 13 km Č. 11 – Buková 21 km Č. 12 – Okolo Šenovského vrchu 20 km – CHKO LH 13 km Mezinárodní cyklokoridory Trasa Č.8 – Dolním Podlužím 36 km – CHKO LH – 27 km, Německem 9 km Trasa Č.10 – Kytlice-Dolní Podluží-Varnsdorf – 18,1 km, v CHKO LH 14 km, Německem 4,1 km Trasa č.211 Spreeweg v Německu – Berlín – Praha (prochází obcí Kytlice – Kamenický Šenov) Trasa č. 3055,3045 a 3054 (prochází v trase Valy CZ/D – Krompach – Mařenice – Kunratice u Cvikova). Trasa č. 241 : Zittau – Ralsko – Praha (prochází obcí Petrovice v Lužických horách) Nadregionální cyklokoridory Nadregionální cyklokoridory většinou propojují významná sídla na území regionu, případně propojují sousední regiony. Územím CHKO LH prochází trasa č. 21: Chrastava – Hřensko (Chrastava – Andělská Hora, elektrárna – Kryštofovo Údolí – Křižanské sedlo – Jablonné v Podještědí – Kytlice –Česká Kamenice. 4.7.2. Inženýrské sítě Inženýrské sítě jsou v krajině vždy cizorodým prvkem, velikost jejich vlivu na přírodní a krajinné prostředí závisí na typu inženýrské sítě a konkrétní lokalitě. V souvislosti s výstavbou inženýrských sítí je dle konkrétní lokalizace řešena ochrana krajinného rázu, ochrana dřevin rostoucích mimo les, ÚSES, VKP a potřeba ochrany ptáků při dosednutí na sloupy VN. Dále je řešen termín provádění stavebních prací a případný konflikt se

156

základními ochrannými podmínkami CHKO, se základními a bližšími ochrannými podmínkami ZCHÚ, a druhovou ochranou. Může docházet k úpravám trasy jednotlivých sítí, úpravám termínu výstavby, použitých technologií apod. Přechod přes vodní toky je u podzemních vedení navrhován v chráničce vedené souběžně se stávající mostní konstrukcí případně v dostatečné hloubce pode dnem toku. V případě dotčení stromů pokládkou podzemních inženýrských sítí je vyžadováno dodržování podmínek státní normy ČSN 83 9061 (2006) - Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích (dříve ČSN 18 920 z roku 1997), která upravuje např. vzdálenost výkopu od kmene stromu, způsob hloubení výkopu, nakládání s výkopovým materiálem, zajištění výkopu proti vysychání či vymrzání kořenů a další. Sítě VVN, VN, NN Územím CHKO LH neprochází žádné elektrické vedení 400 kV ani 220 kV. Vedení VVN o napětí 110 kV prochází západní částí CHKO LH přes Studený u Kunratic směrem na Chřibskou a Rumburk. Od roku 1998 se objevují požadavky na zvýšení spolehlivosti zásobování Šluknovského výběžku elektrickou energií formou výstavby propojovacího vedení VVN 110 kV Nový Bor – Varnsdorf. Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny lze za variantu s minimálními dopady považovat varianty: • vedení mimo CHKO LH (decentralizovaný zdroj ve Šluknovském výběžku nebo zásobování z Německa) • podzemní kabelové vedení v souběhu se silnicí I/9 a se stávajícím plynovodem. Realizací nadzemní varianty vedení VVN 110 kV by došlo ke střetům se zájmy ochrany přírody a krajiny – k výraznému trvalému znehodnocení krajinného rázu a k výraznému negativnímu ovlivnění lesních porostů, což bylo potvrzeno i v rámci procesu EIA záměru „Propojovací vedení 110 kV Nový Bor – Varnsdorf“, který v roce 2004 skončil nesouhlasným stanoviskem MŽP. V ZUR Libereckého kraje je navržena územní rezerva (koridor) pro podzemní vedení VVN 110 kV vedené na území CHKO LH v souběhu se silnicí I/9 ze Svoru po Stožecké sedlo (hranice Libereckého a Ústeckého kraje). V ZUR Ústeckého kraje je navržena územní rezerva (koridor) pro vedení VVN 110 kV vedené na území CHKO LH v souběhu se silnicí I/9 ze Stožeckého sedla (hranice Libereckého a Ústeckého kraje) do Dolního Podluží. Stávající vedení VN a NN jsou postupně rekonstruována. Vrchní sítě jsou často nejen v obcích nahrazovány vodiči AES osazenými na železobetonových sloupech. Výhodou tohoto vedení je téměř nulová údržba a možnost jeho vedení i v zalesněném prostředí bez nutnosti kácení a častého ořezu. Negativní dopad při použití této technologie spatřujeme zejména ve znehodnocení stavbou dotčeného místa, (znehodnocení estetické hodnoty krajiny, harmonického měřítka, narušení kulturní a historické zástavby,…). Správa preferuje zejména v intravilánech obcí a jejich okolí podzemní vedení. Pokud toto není možné, usiluje alespoň o použití dřevěných podpěrných bodů. Nadzemní vedení neizolovanými vodiči jsou realizována pouze ojediněle. Přípojky k objektům jsou již z velké části vedeny zemním kabelem. Ustanovení § 5a odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění nařizuje: „Každý, kdo buduje nebo rekonstruuje nadzemní vedení vysokého napětí, je povinen opatřit je ochrannými prostředky, které účinně zabrání usmrcování ptáků elektrickým proudem“. V praxi způsobovaly největší problémy sloupy VN 35 kV s rovinnými konzelemi a vodiči umístěnými nad konzolí větším druhům ptáků (např. dravcům). V minulosti se nejčastěji používaly tzv. lavičky, které však nezajišťují dostatečnou ochranu ptáků na elektrických stožárech. Po dohodě mezi zástupci energetiků a ochrany přírody doporučilo MŽP ČR upustit od instalace laviček a používat vhodnější způsoby ochrany, zejména nové bezpečnější typy sloupů (typ „Delta Variant“, typ „Pařát“, rovinné konzole se závěsnými izolátory aj.) v kombinaci s izolací rizikových míst u trafostanic, případně plastové kryty na izolátory (které jsou však méně vhodné s ohledem na nutnost průběžné kontroly a údržby). Telekomunikační síť

157

Síť GSM V uplynulých cca 15 letech byla na území CHKO LH vybudována síť GSM s téměř celoplošným pokrytím. Největším zásahem do krajiny při budování této sítě bylo vybudování ocelových příhradových stožárů o výšce cca 45 m na Jedlové a Práchni. Menší příhradový stožár byl postaven v obci Svor. Ocelové popř.betonové monolitické stožáry vysoké cca 35 m jsou umístěny na Kamenném vrchu jižně od Horní Světlé, v Kytlicích a v Doubici. Další retranslační stanice jsou umístěny v kostelních věžích (např. Polevsko, Doubice, Petrovice) nebo na jiných objektech (kamenná rozhledna Jedlová,…). Z hlediska narušení krajiny jsou problematické zejména příhradové ocelové stožáry na Jedlové a Práchni. Telefonní síť Velká část vedení byla na přelomu století umístěna pod zem. S nástupem sítě technologie GSM zůstala v řadě obcí nefunkční nadzemní vedení, která snižují krajinný ráz prostředí některých obcí. Jedná se o problém, který by měl být do budoucna řešen. Solární a větrné elektrárny Fotovoltaické elektrárny na území CHKO LH nebyly masivně budovány. Povolena a v provozu je pouze jediná a to v uzavřeném bývalém areálu Severočeských papíren, s.p. v České Kamenici. Elektrárna má rozlohu cca 2 ha a nachází se na samém okraji CHKO v sousedství silnice I/13 a stávající rozvodny VN na ploše stávající průmyslové výroby.Vliv stavby FVE na krajinný ráz a jiné zájmy OPK je v této lokalitě zanedbatelný. Fotovoltaické panely v malém měřítku jsou dále individuálně umísťovány na střechách objektů a rodinných domů. Plynovody Územím Správy CHKO LH prochází dva vysokotlaké plynovody. Jeden podél silnice I/9 ze Svoru směrem na Rumburk; druhý ze Svoru – přes Lindavu, Kunratice, Jablonné, Rynoltice – zde se rozděluje směrem na Dolní Sedlo k Hrádku nad Nisou a směrem na Bílý Kostel. Rozvody plynových řadů v obcích jsou zřejmé z tab. č. 35 . I když jsou ve městech a obcích vybudovány plynové řady, obyvatelé z finančních důvodů plynové přípojky nevyužívají, v současné době ti, kteří mají možnost jiného druhu zdroje vytápění se odpojují. Vodovody Většina sídel na území CHKO LH je zásobována vodou z vodovodů pro veřejnou potřebu vyjma některých menších obcí nebo jejich částí (Hely, Kamenná Horka, Kyjov, Nová Chřibská, Studený, Mařeničky, Heřmanice v Podještědí, Lada v Podještědí, Lvová, Dolní Sedlo), kde jsou zdrojem vody jednotlivé studny. Sídla jsou zásobována místními vodovody nebo skupinovými vodovody (skupinový vodovod Varnsdorf – Chřibská, přivaděč Jedlová – Krásná Lípa, skupinový vodovod Česká Kamenice – Kunratice, skupinový vodovod Česká Lípa, skupinový vodovod Kamenický Šenov). Většina obcí je zásobována vodou z místních vodovodů a zdrojů. Z vodovodní sítě je zásobováno v jednotlivých sídlech 80 – 100 % obyvatel, méně jen v některých menších obcích (částech obcí) – 74 % obyvatel v Kněžících, 72 % v Mlýnech, 67 % na Valech, 38 % v Horní Světlé a Jägersdorfu, 37 % na Práchni. Vodovody jsou nejčastěji v majetku Severočeské vodárenské společnosti, a. s. (dále SVS) a provozují je Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. (dále SčVK). Některé vodovody jsou v majetku a správě obcí, u jiných je vlastníkem obec a spravují je SčVK. Problémem je často špatný technický stav vodovodní sítě a špatná kvalita vody v některých ukazatelích (např. pH, Ca, Mg). Existence vodovodů v obcích je zřejmá z tab. č. 35. Trasy nových vodovodů jsou posuzovány individuálně dle výše uvedených kritérií, problémy někdy nastávají též v souvislosti s umisťováním doprovodných objektů a zařízení (vodojemy, vyrovnávací nádrže apod.), které mohou snížit nebo změnit krajinný ráz místa nebo oblasti. Kanalizace a kvalita povrchových vod

158

Většina obcí na území CHKO LH nemá dosud vybudovanou veřejnou splaškovou kanalizační síť s vyústěním na ČOV. Města jsou již většinou odkanalizována na jednu nebo více centrálních ČOV (Jablonné v Podještědí včetně Markvartic, Petrovic a Lückendorfu, Cvikov, Nový Bor včetně Arnultovic, Česká Kamenice, Krásná Lípa, Kamenický Šenov), často je však odkanalizováno pouze centrum města bez okrajových částí, kanalizační řady jsou postupně doplňovány. Město Kamenický Šenov – větší část města je odkanalizována na ČOV Česká Kamenice, část kanalizačních stok stále není přepojena na ČOV a jsou zaústěny do Šenovského potoka. Do stok jsou vyústěna individuální čistící zařízení, převážně septiky bez dočištění. Stoky by měly být přepojeny na ČOV do konce r. 2016, otázkou zůstává rychlost napojení jednotlivých objektů na tyto stoky. Město Chřibská – stav odkanalizování je neuspokojivý, jednotná kanalizace o třech lokálních větvích samostatně zústěných do recipientu (Chřibská Kamenice), ČOV pro 50 EO u náměstí (ve vlastnictví a správě města), do stok sváděny nedostatečně předčištěné odpadní vody. Z obcí jsou odkanalizovány na ČOV Jiřetín pod Jedlovou (část.), Svor (na ČOV Cvikov), Polevsko (na ČOV Nový Bor), Krompach (část, zastaralá technologie ČOV, nyní před rekonstrukcí), Horní Podluží (pouze malá část), Dolní Podluží (část), Petrovice (část obce odkanalizováno na ČOV Jablonné v P.). I v obcích s vybudovanou veřejnou kanalizací je problém s napojením stávajících objektů, vzhledem k tomu, že jednotliví vlastníci domů se často odmítají dobrovolně připojit (neochota vybudování přípojek na vlastní náklady, neochota platit stočné). Pro nově realizované objekty je napojení na kanalizační řad povinné. Kanalizační stoky a ČOV jsou většinou ve vlastnictví SVS a provozují je SčVK, někdy jsou ve vlastnictví obcí (Jiřetín pod Jedlovou, Krompach). Ve většině obcí CHKO LH je odkanalizování objektů řešeno individuálně, jímkami na vyvážení, septiky s biologickým dočištěním a domovními ČOV. Z výše uvedených důvodů je hlavním problémem znečištění povrchových vod v CHKO LH splaškovými odpadními vodami. Vzhledem k absenci veřejné kanalizace a centrálních ČOV v obcích dochází k vypouštění předčištěných splaškových vod do toků z jednotlivých zařízení pro individuální čistění odpadních vod někdy pochybného stavu a řešení. Často jsou používány septiky bez dočištění, nebo dokonce jímky na vyvážení s přepadem do vodoteče. Řada starších zařízení technicky nebo kapacitně nevyhovuje nebo nedochází ze strany majitele k potřebné údržbě. Často je použito nevhodné řešení čištění, např. použití některých typů ČOV pro rekreační objekty (narušení biologického čištění v době odstávky ČOV a následná nižší účinnost čištění). Problém může být i v čištění odpadních vod dle platných předpisů, pokud více objektů vypouští předčištěné odpadní vody do drobné vodoteče nebo do vodoteče s výskytem chráněných druhů citlivých na znečištění splaškovými vodami (rak, mihule). Přesto ale můžeme konstatovat, že situace se postupně mírně zlepšuje v souvislosti s dokončenými výstavbami kanalizací a ČOV a modernizací individuálních čistících zařízení v souvislosti se zánikem povolení k vypouštění odpadních vod k 1. 1. 2008 (čl. II bodu 2 zákona č. 20/2004 Sb.). Trasy nových vodovodů jsou posuzovány individuálně dle výše uvedených kritérií. Stav odkanalizování jednot. sídel viz tab. č. 35 IS k 1. 1. 2013. Tab. č. 35. Stav inženýrských sítí v jednotlivých obcích CHKO Lužické hory k 1.1.2013 obec/město

1 2 3 4

Měú Hrádek nad Nisou - SÚ Dolní Sedlo Horní Sedlo Dolní Suchá OÚ Rynoltice Rynoltice

kanalizač ní řad

ČOV

vodovod

plyn

-

-

* -

* -

-

-

*

částeč.

159

poznámka

5 6

Polesí Černá Louže

-

-

* *

-

7 8 9 10 11

MěÚ Jablonné v Podještědí-SO Kněžice Lvová Heřmanice v Podještědí Lada v Podještědí Petrovice

*

-

* *

-

12

Markvartice

*

-

*

*

* -

* -

* * * *

* -

* -

-

* *

* -

částečně částečně

* -

* * *

-

-

-

* * * -

-

částečně

-

*

*

13 14 15 16 17 18 19 20 21

Měú Cvikov - SO Cvikov Naděje Drnovec Trávník OÚ Svor Svor Rousínov OÚ Krompach Krompach Juliovka Valy

ČOV Jablonnné v Podještědí ČOV Jablonné v Podještědí

ČOV Cvikov

ČOV Krompach

26

OÚ Mařenice Mařenice Dolní Světlá Horní Světlá Mařeničky OÚ Kunratice u Cvikova Kunratice u Cvikova

27

MěÚ Nový Bor – SÚ Arnultovice

*

-

*

*

ČOV Nový Bor

28

OÚ Polevsko Polevsko

*

-

*

*

ČOV Nový Bor

29

Měú Kamenický Šenov - SÚ Kamenický Šenov

částečně.

-

*

*

ČOV Č.Kamenice

-

-

*

*

částečně -

-

* * *

* * *

22 23 24 25

30 31 32 33

Prácheň OÚ Prysk Prysk Dolní Prysk Horní Prysk Měú Česká Kamenice- SÚ

160

ČOV Preciosa

34 35

Česká Kamenice Horní Kamenice

* částečně.

* -

* *

* *

36

Líska OÚ Kytlice Mlýny Hillův Mlýn Falknov Dolní Falknov Kytlice OÚ Kunratice u Č. Kamenice Kunratice Studený

-

-

*

-

částečně

-

* * * * *

-

částečně -

* -

* -

-

částečně

*

*

*

částečně částečně

* *

* -

* -

Rozhled OÚ Rybniště Rybniště

-

-

-

-

částečně

*

částečně

-

Nová Chřibská OÚ Horní Podluží Horní Podluží Měú Chřibská Chřibská Dolní Chřibská Horní Chřibská Krásné Pole

-

-

-

-

částečně

*

*

*

částečně -

* -

* * * *

část -

částečně částečně -

* -

částečně částečně -

* * -

-

-

*

-

37 38 39 40 41 42 43

44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54

55 56 57 58 59

Měú Varnsdorf – SÚ OÚ Dolní Podluží Dolní Podluží OÚ Jiřetín Jiřetín pod Jedlovou Jedlová

Měú Rumburk - SÚ Měú Krásná Lípa Krásná Lípa Kamenná Horka Krásný Buk Kyjov OÚ Doubice Doubice

Vysvětlivky k tabulce:

* ano - ne SÚ - stavební úřad SO – stavební odbor Měú - městský úřad OÚ - obecní úřad VTL – vysokotlaký plynovod STL – středotlaký plynovod ČOV – čistírna odpadních vod Část – částečně vybudovaný řad KP –kanalizační přípojky BD - bytový dům

161

ČOV Česká Kamenice

11 KP

ČOV 2011 ČOV RS Setuza pouze BD Hangár

ČOV K.Lípa

RS – rekreační středisko

4.8. Průmysl Oblast Lužických hor byly intenzivněji kolonizována až v průběhu 13. a 14. století. V té době byla pokryta neprostupným hvozdem, převládaly zde především listnaté či smíšené lesy s dominantním bukem a jedlí. Hned od počátku se zde začalo rozvíjet sklářství, hutě byly zakládány roztroušeně po celém území a postupně vznikaly a zanikaly v závislosti na vyčerpání zásob dřeva a především křemene, potřebného pro výrobu sklářského kmene (nejstarší huť, která je v provozu do nynějška se nachází v Horní Chřibské). Ve středověku (od 15. století) se zde těžily polymetalurgické rudy a stříbro (např. štoly u Jiřetína, Tolštejna, údolí Milířky). Rozsáhlé lesy a dostatek dřeva vedly k rozvoji dřevozpracujícího a později papírenského průmyslu, na území vznikaly papírny, škrobárny, továrny na výrobu kartonů a nábytku (např. Horní a Dolní Podluží, Česká Kamenice). S těžbou dřeva byl spojen vznik pil (Chřibská). Další rozvoj průmyslu je dále spojen s průmyslovou revolucí a výstavbou železnice na konci 18. a především v 19. století. Pro celou oblast hor i podhůří je charakteristický také průmysl textilní (především plátenictví a tkalcovství), ten se rozvíjel např. v České Kamenici, kde po roce 1855 vzniklo několik tkalcoven a přádelen, továrna na pletené zboží a kožedělné závody (významné místo zaujímaly závody velkoprůmyslníka Franze Preidla). V jiných obcích např. Jiřetíně pod Jedlovou, Dolním Podluží se rozvíjela výroba sametu a manšestru. V souvislosti s tím vznikaly v okolí také bělidla. Průmyslová výroba byla v minulosti významným faktorem ovlivňujícím přírodní prostředí Lužických hor. Zejména stav lesů v souvislosti s rozvojem sklářské výroby, dále i vody a ovzduší v pozdější době při rozvoji strojírenské, papírenské a textilní výroby značně utrpěl. Průmyslová výroba je dnes soustředěna převážně do intravilánu měst při hranicích CHKO LH. Vlivem změn ve společnosti však zde dochází k útlumu průmyslové výroby a to zejména větších podniků. Řada areálů je opuštěných a chátrá, stávají se z nich tzv. brownfields, jejichž další využití je zatíženo náklady na likvidaci či rekonstrukci opuštěných objektů. Řada takových areálů je např. podél Křinice v Krásné Lípě. Opuštěné areály jsou rovněž ve Cvikově, Chřibské, Jiřetíně pod Jedlovou a jinde. V České Kamenici byla v bývalé papírně na místě starých hal postavena fotovoltaická elektrárna. V současné době je rozvoj průmyslové výroby soustředěn zejména do menších objektů, převážně ve III. a IV. zónách CHKO. Jedná se například o menší sklářské hutě a výrobny v okolí Nového Boru v Polevsku a na Práchni. Lze konstatovat, že takovéto menší objekty průmyslové výroby zatěžují životní prostředí poměrně málo. Vliv na krajinný ráz je závislý od konkrétního umístění v terénu a architektonického řešení. Na území CHKO LH fungovalo v minulosti několik pil a dřevozpracujících závodů, dnes je v provozu pouze pila v Chřibské. Na území CHKO LH nejsou v současnosti umístěny novostavby velkokapacitních výrobních a skladovacích hal. Snaha o výstavbu takovýchto objektů byla v minulých letech ve Cvikově u benzínové pumpy u silnice I/13. Byla však Správou CHKO LH zamítnuta zejména z důvodu závažného narušení krajinného rázu a negativního ovlivnění vodního režimu. Výčet stávajících průmyslových podniků: Lužické hory a jejich podhůří jsou i nadále spjaty se sklářským průmyslem. Největší podniky se dnes nacházejí v Kamenickém Šenově - Severosklo Kamenický Šenov, s.r.o. (svářečská skla), Jilek 1905, s.r.o. (dříve součást podniku Crystalex v Novém Boru), K-lights, s.r.o. (křišťálová svítidla), a Novém Boru - GLASS METAL, spol. s.r.o., Crystalex s.r.o. a Egermann s.r.o (již mimo CHKO). Sklářství se nadále rozvíjí i v Polevsku, kde funguje sklářská huť - Klára - sklářská huť s.r.o a podniky C.B.B. s.r.o. a AP crystal s.r.o., v Chřibské - Bohemia glas Chřibská, s.r.o. a Glassworks Chřibská, s.r.o., a v Okrouhlé - HG atelier design, s.r.o. V řadě dalších obcí se setkáme s drobnými soukromými sklářskými podniky.

162

Dalším významným odvětvím byl v minulosti také textilní průmysl, na řadě míst (Krásná Lípa, Česká Kamenice, Nový Bor, Horní a Dolní Podluží aj.) tak vznikly tkalcovny, přádelny a s nimi spojené barvírny. Z tohoto pohledu existují dnes větší podniky pouze v Krásné Lípě (ColorJersey, s.r.o. a Novia Fasion s.r.o.). Na území zůstala zachována pila v Chřibské – podnik Uniles a.s., zajišťující prodej dřeva i řeziva. Z dřevozpracujících podniků lze zmínit firmu Max-Moser, s.r.o. ve Cvikově, papírenský průmysl zastupuje závod Papírna Apis, s.r.o. (České Kamenice) na okraji CHKO. V oblasti je dále i řada strojírenských podniků - Tenos, s.r.o. (Kamenický Šenov, výroba kovových dílů), Diosna CS s.r.o. a Euro topoz.s.r.o. (Krásná Lípa, potravinářské stroje), Morton Trade, a.s. (Cvikov, polygrafické stroje, již mimo CHKO), Sitos - Průmyslová síta - IS, s.r.o. a Sikr, s.r.o. (Jablonné v pod Ještědí, výroba průmyslových sít a pletiv), CNC technik, s.r.o. (Kytlice, kovoobrábění), Artifex s.r.o (Nový Bor), Profi regal, s.r.o. (Rynoltice) aj. Z dalších odvětví jsou zastoupeny: potravinářský průmysl – pekárny např. Limmo food s.r.o. (Česká Kamenice), polygrafický průmysl - Tisk Krásná Lípa s.r.o., elektrotechnický Mavis Nový Bor s.r.o. (měřící přístroje), stavebnictví - Ricom gas, s.r.o. (Cvikov, výroba komínových systémů), FENSTRA PLAST spol. s r.o. (Svor, výroba plastových oken) atd.

4.9. Zacházení s odpady Nakládání s odpady v CHKO Lužické hory je řešeno Obecně závaznými vyhláškami jednotlivých měst a obcí: - kterými je stanoven systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů včetně systému nakládání se stavebním odpadem na jejich území - o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Likvidace odpadu v CHKO Lužické hory: Směsný (netříděný) komunální odpad je svážen na zabezpečené skládky mimo Chráněnou krajinnou oblast Lužické hory v Rožanech okres Děčín, v Mimoni a Volfarticích okres Česká Lípa či do spalovny tuhého komunálního odpadu TERMIZO v Liberci. Tříděný odpad - ve všech městech a obcích jsou umístěny speciální kontejnery příp. pytle na sklo, papír, plasty (případně se dají využít i sběrné dvory), jejichž likvidaci zajišťují odborné firmy Velkoobjemový komunální odpad mohou občané ukládat do sběrných dvorů (např. v Krásné Lípě, Kamenickém Šenově, Rybništi, Jiřetíně pod Jedlovou, Novém Boru) či v menších obcí do sběrných místností. Likvidaci zajišťují smluvně odborné firmy. Nebezpečný odpad mohou občané ukládat do sběrných dvorů (např. Krásná Lípa Kamenický Šenov, Jiřetín pod Jedlovou, Nový Bor) či v menších obcích do sběrných místností. Nejméně 2 x ročně je ve městech a obcích organizován svoz nebezpečného odpadu. Bioodpad – v některých městech je možné biomasu odvézt na sběrné místo (např. Krásná Lípa, Jiřetín pod Jedlovou), kde se kompostuje. Ve vesnicích lidé většinu bioodpadu kompostují sami na svých zahradách. V některých městech je třídění odpadů na velmi dobré úrovni. Např. město Nový Bor se pravidelně umísťuje na předních pozicích v soutěži Libereckého kraje – „Zlatá popelnice“, při které jsou finanční částkou odměňovány města i obce s nejefektivnějším způsobem třídění odpadů. Ve stejném duchu na území Ústeckého kraje probíhá soutěž „Skleněná popelnice“, ve které se dobře umísťují města Kamenický Šenov a Krásná Lípa.

163

Staré zátěže: V minulosti byl tuhý komunální odpad odkládán na skládky v CHKO Lužické hory v Krásném Poli, Kamenickém Šenově, Rousínově, Mařenicích a Polevsku. Některé byly později částečně rekultivované. Menší nepovolené skládky, které se vyskytovaly v téměř všech obcích byly zrušeny a částečně rekultivovány. Nově zjištěné černé skládky jsou obcemi likvidovány v rámci odpadového hospodářství. Likvidace černých skládek je povinností vlastníků pozemků. Negativní jevy: stále vznikají nové černé skládky, i přesto že jsou v obcích sběrné dvory, stále dochází k ukládání komunálního odpadu, autovraků, elektroodpadu, pneumatik aj. v lesních porostech či jinde ve volné krajině nepovolené navážení inertních zemin, stavebních sutí nebo výkopků v místech terénních vln a zlomů nebo v kolejích polních či lesních cest apod. ukládání bioodpadu ze zahrad za hranicemi pozemků a na břehové hraně vodních toků Kamenice, Chřibské Kamenice, Svitávky z tuhého komunálního odpadu se třídí pouze cca 10-15 %

4.10. Těžba nerostných surovin Na území CHKO se nacházejí následující evidovaná ložiska nerostných surovin (viz tab. č. 36). Tab. č. 36: Přehled evidovaných ložisek nerostných surovin typ ložiska ident. název těžba číslo výhradní 3018400 Polevsko dřívější povrchová nevýhradní 5238600 Horní Kamenice současná povrchová nebilancované 5016100 Jablonné v dřívější povrchová Podještědí nebilancované 5015100 Šenov – dosud netěženo Šenovský vrch nebilancované 5014400 Krásná Lípa dosud netěženo

Nerost. surovina čedič štěrkopísek spraš čedič baryt, fluorit

Výhradní ložiska zásob nerostných surovin – stavební kámen čedič – jsou omezena na lokalitu Polevsko, jsou zde 2 dobývací prostory (70079 Polevsko a 71009 Polevsko I), lomy byly otevřeny 1961, resp. 1984. Těžba byla zastavena na základě rozhodnutí okresního báňského úřadu v Liberci ze dne 17. 12. 1990 pod č. j. 3028-To/90. V současnosti je vedeno jako ložisko se zůstatkovými zásobami, které lze využít za změněných ekonomických podmínek. V době platnosti minulého plánu péče byl v roce 2005 na návrh SCHKO LH zrušen dobývací prostor výhradního ložiska čediče Prysk. Tento dobývací prostor byl vyhlášen rozhodnutím Ministerstva výstavby ČSR (2. 10. 1961, č. j. OVTZ/II/443/61), dobývání ložiska bylo zastaveno (rozhodnutí OBÚ Liberec 8. 6. 1983, č. j. 2087-Hv/1983), bilanční a nebilanční zásoby odepsány a vyjmuty z evidence (rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, 13. 7. 2005, č. j. 33173/2005/03300) a dobývací prostor zrušen (rozhodnutí OBÚ Liberec, 28. 11. 2005, č. j. 3535-02/05). V současnosti je těženo pouze 1 ložisko nevyhrazených nerostů – stavebních písků – v Horní Kamenici (rozhodnutí o přípustnosti stavby pískovny v České Kamenici Okresního národního výboru v Děčíně, odboru výstavby a územního plánování pod č. j. Výst. 328/2581/75-Ně/Pa ze dne 1. 7. 1975). Na ložisku je těžba maloobjemová, omezená, pro potřeby města, s minimálními dopady na životní prostředí a řešitelnými střety zájmů. V 1km zóně vně

164

území CHKO LH je těženo nevýhradní ložisko nevyhrazeného nerostu (štěrkopísky) jižně od obce Rynoltice. Na území CHKO jsou evidována 3 nebilancovaná ložiska, těžba na Šenovském vrchu je z hlediska ochrany přírody nepřijatelná (i zákonem zakázaná – I. zóna). Těžba nerostných surovin byla v Lužických horách zahájena již ve středověku. Měď, olovo, stříbro a cín v Jiřetíně pod Jedlovou. Vápenec se těžil na JZ svahu Vápenného vrchu (dnešní Přírodní rezervace Vápenka), čedič u Nové Huti, na Zlatém vrchu, Stříbrném vrchu, na Sokole, u Horního Sedla, pískovec na Plešivci, Hvozdu, Jílovém vrchu aj. Všechny tyto malé lomy jsou nyní opuštěné, nacházejí se na LPF, nejsou parcelně vylišené, neexistuje o nich žádná písemná dokumentace. Na lokalitách bývalých lomů probíhá spontánní sukcese rostlinných a živočišných druhů, místy se vytváří zajímavé mokřadní nebo skalní biotopy, například lom Prysk (Klučky), Polevsko nebo Horní Sedlo. Rekultivace není žádoucí, Správa CHKO LH upřednostňuje přirozené ekologické procesy, nebo se snaží aktivně uchovat cenné biotopy vzniklé v bývalých lomech v důsledku těžby (výřez náletových dřevin v blízkosti tůní). Ve zrušeném dobývacím prostoru Prysk SCHKO LH uvažuje o vyhlášení přírodní památky jako ukázky sloupcovité odlučnosti čediče.

4.11. Rekreace a turistika 4.11.1. Potenciál oblasti pro rekreaci, sport, turistiku Lužické hory byly v minulosti v rámci ČR z hlediska rekreace a cestovního ruchu poněkud opomíjenou lokalitou, jejíž potenciál je však v současné době objevován a využíván. CHKO Lužické hory má atraktivní přírodní prostředí s unikátním reliéfem terénu, vysokým podílem lesních porostů, horskými a podhorskými loukami, vodními toky a plochami, městskými i venkovskými sídly s řadou památek a dochovaných staveb lidové architektury. To vše spolu s hustou a kvalitní sítí komunikací a turistických tras vytváří předpoklady pro celou řadu sportovních a rekreačních aktivit. Území je dobře dostupné hromadnou dopravou (vlakovou i autobusovou) i individuální automobilovou dopravou. Lužické hory nemají ve svém bezprostředním okolí velké sídelní útvary, což zapříčiňuje poměrně nižší návštěvnost území, zejména víkendovou a jednodenní. Svojí polohou mají Lužické hory velký potenciál návštěvnosti i ze sousedních zemí, zejména Spolkové republiky Německo a v menší míře i Polské republiky. Státní hranice mezi ČR a SRN vede po hlavním hřebenu Lužických hor a dělí tak území na Lužické hory a Žitavské hory (Zittauer Gebirge). Toto území bylo již v 19. stol. předmětem zájmu tehdejšího převážně německého obyvatelstva. Vznikaly zde různé turistické i horolezecké spolky, na řadě vrcholů byly postaveny rozhledny nebo restaurace a turistické chaty (Studenec, Jedlová, Luž, Hvozd). Tento zájem o turistiku přetrval na německé straně dodnes a cizinci vždy tvořili významnou část návštěvníků CHKO LH. Po odstranění hraničních bariér v souvislosti se schengenským prostorem proto nebyla pozorována zvýšená návštěvnost. Pro rozvoj turistického ruchu a sportovních aktivit je do jisté míry limitujícím faktorem i typ, množství a kvalita ubytovacích a stravovacích zařízení v regionu. Většina těchto zařízení jsou malé penziony a hotely, vybudované převážně ve stávajících vesnických objektech. Novější stavby pocházejí převážně ze 70. a 80. let minulého století jako pozůstatky podnikové rekreace. Dnes jsou často v nedobrém technickém stavu a také jejich architektonický výraz zpravidla negativně ovlivňuje krajinný ráz. Z nově vzniklých ubytovacích a stravovacích kapacit, které mají významnější vliv na turistický a sportovní ruch v regionu lze zmínit Ranč Malevil v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí, provozující mimo jiné aktivity i golfový areál. Rekreační a sportovní využívání krajiny zaznamenává zejména v posledním desetiletí velmi dynamický rozvoj. Všeobecný rozvoj sportovních a rekreačních aktivit v řadě případů naráží na principy udržitelného rozvoje krajiny a přírodního prostředí a koliduje se zájmy ochrany přírody. Dochází na jedné straně ke koncentraci návštěvníků v některých lokalitách,

165

na druhé straně mají mnohé aktivity tendenci k plošnému rozšiřování po většině území CHKO LH. Důsledkem je přetížení některých lokalit a zároveň úbytek rekreací nedotčených částí krajiny, vnímaných jako klidové území. Velká část návštěvníků regionu navštěvuje zejména tradiční výletní a rekreační lokality v okolí Lužických hor (např. NP České Švýcarsko, Máchův kraj, Jizerské hory a Ještědský hřbet). V posledním desetiletí však lze zaznamenat zvýšený zájem právě o Lužické hory, zejména pro jejich charakter klidové lokality. Přesný počet návštěvníků lze jen velmi obtížně určit, protože zatím nejsou využívány nástroje a metody k měření návštěvnosti. Ubytovací kapacity jsou pouze odhadovány, přesná kapacita a obsazenost objektů soukromé rekreace není známa. Navíc podstatnou část turistů tvoří jednodenní návštěvníci, kteří v území nepřenocují. Významná část objektů na vesnicích neslouží k trvalému bydlení, ale k rekreaci, jejich uživatele lze také považovat za rekreanty a návštěvníky. Rozvoj cestovního ruchu je jednou z priorit všech rozvojových úvah a strategických dokumentů regionálních samospráv od úrovně obcí po krajské úrovně. Cestovní ruch je považován za významnou ekonomickou aktivitu s velkým potenciálem pro vznik a udržení pracovních míst, tvorbu zisku u podnikatelských subjektů a zprostředkovaně pro naplňování veřejných rozpočtů. Vzhledem k omezování až likvidaci tradiční zemědělské výroby, lesnictví i průmyslových odvětví (textilní, sklářská, strojírenská výroba), je rozvoj cestovního ruchu považován za jejich alternativu. Toto očekávání však není podloženo seriózními sociologickými a ekonomickými rozbory a studiemi. Rekreace, sport a turistika jsou lidské činnosti, které mají velmi významný a stále rostoucí vliv na stav chráněných území, jejich rozvoj a dlouhodobou možnost zachování předmětů ochrany. Správa CHKO Lužické hory spolu se Správou CHKO Jizerské hory proto v roce 2005 iniciovala zadání studie, která měla formulovat potenciál pro rozvoj cestovního ruchu z pohledu limitů ochrany přírody a krajiny. Byl zpracován dokument s názvem „Šetrný rozvoj cestovního ruchu (Územní studie rozvoje)“. Některé turisticky atraktivní a intenzivně navštěvované lokality: − PP Bílé kameny (Sloní kameny, Sloní skály) u Jítravy – turistický cíl − Popova skála, Vraní skály u Hrádku n Nisou – skalní vyhlídka, pískovcové útvary − Hora Hvozd u Krompachu – hraniční vrchol, rozhledna − Ranč Malevil – golf, jízdárna − Naděje – přehrada, ledová jeskyně − Horní Světlá – Myslivny – turistický cíl, sjezdovky, výchozí místo na zimní běžecké tratě, výchozí místo výstupu na Luž − Brazilka – turistický hraniční přechod, přírodní památka s naučnou stezkou − Krkavčí kameny - pískovcové útvary poblíž turistického hraničního přechodu − Hora Luž – hraniční vrchol, nejvyšší hora Lužických hor, 793 m n. m − Hora Jedlová – rozhledna, sjezdovky − Zřícenina Hradu Tolštejn – turistický cíl, výhled − Hora Klíč – turistický cíl, panoramatický výhled − Polevsko – lyžařský vlek, běžecké tratě − PP Pustý zámek – geologická zajímavost, výhled − NPP Zlatý vrch – geologický zajímavost − PR Studený vrch – rozhledna − Vrch Spravedlnost – přírodní rezervace, výhled 4.11.2 Hlavní provozované aktivity Pěší turistika V Lužických horách je vybudována kvalitní a poměrně hustá síť značených turistických tras. Ta je doplněna sedmi naučnými stezkami, z nichž 3 jsou udržovány Správou CHKO LH, ostatní provozují jiné subjekty.

166

Pěší turistika patří k jedné z forem z tzv. měkkého turismu a je proto Správou CHKO podporována. V rámci pěší turistiky je během roku různými subjekty organizováno několik hromadných akcí, např. „Pochod za kvetoucí měsíčnicí“. Také Správa CHKO LH organizuje ročně několik vycházek a exkurzí s odborným vedením, určených pro veřejnost. Těchto akcí se účastní obvykle několik desítek účastníků a jsou velmi dobře přijímány a hodnoceny. AKCE

obvyklý měsíc počet konání účastníků

Za kvetoucí měsíčnicí cyklo turistická Lužická padesátka Výšlap na Popovku Skalními hrádky Labských pískovců

5 5 5 10 8

Celkem

200 500 660 250 100 1 710

Orientační běh (OB) a ostatní běžecké akce Na rozdíl od pěší turistiky orientační běh postihuje část krajiny plošně. Závodníci se pohybují mimo cesty v terénu a při jejich vysokém počtu dochází ke značnému rušení živočichů, zejména v době rozmnožování. Je proto nutné tuto aktivitu směřovat do období mimo rozmnožování živočichů a do lokalit, kde se živočichové citlivě reagující na vyrušení nevyskytují. AKCE běh do vrchu Studenec běh do vrchu Klíč Saxbo - OB Chrastavský pohárek - OB Bohemia - OB ROB - OB ultramaraton různé tréninky Polevský běh lyžařů Kytlický minitriatlon

obvyklý měsíc max. počet konání účastníků 4 100 12 50 5 800 10 300 7 1 500 9,10 40 8 100 100 4 100 8 200

Celkem

3 290

Geocaching Pohybová aktivita v přírodě spočívající v individuálním hledání bodů se schránkami v terénu pomocí souřadnic GPS. Tato aktivita může mít negativní dopad v případě, že body se schránkami jsou nevhodně umístěny v lokalitách se zvýšeným stupněm ochrany, případně výskytem ZCHD. Limitující faktorem je také počet návštěvníků lokality. Cestou k řešení případných konfliktů s ochranou přírody je konzultace vhodnosti umístění schránky před jejím zveřejněním, případně přemístění již nevhodně instalovaných schránek. Golf V současnosti narůstá obliba golfu u některých skupin obyvatel a s tím i požadavků na budování golfových hřišť a areálů. Na území CHKO Lužické hory je v provozu jeden golfový areál – Ranč a golf Malevil. Je zde vybudované 18-ti jamkové hřiště, které je začleněno do

167

okolní krajiny, golfový klub a zázemí je ve stávající budově ranče. Samotná hra golfu nepředstavuje problém, škodlivé může být nadměrné používání hnojiv a pesticidů při údržbě trávníků a dále odvodňování některých ploch. Terénní úpravy a modelace hřiště může negativně ovlivňovat krajinný ráz. Zejména o víkendech zde dochází ke značné koncentraci lidí, což klade značné nároky na zázemí, včetně parkování. Horolezectví Tento sport má v Lužických horách dlouhou tradici. Navazuje na lezectví v Českosaském Švýcarsku a tradici horských spolků. Některé skalní útvary v Lužických horách slézali odvážní jedinci již koncem 18. století, ale k prvním horolezeckým výstupům došlo až o 100 sto let později, často s použitím zauzlených lan a provazových žebříků. V roce 1893 členové Alpského spolku v Novém Boru vybudovali stezku na vrchol Klíče. Prvovýstupy na většinu ze sedmi skalních věží v komplexu Horních skal podnikl liberecký horolezec a básník Rudolf Kauschka v roce 1904. V současné době je v CHKO Lužické hory vyčleněno několik terénů pro provozování horolezectví: − Horní skály na Horním sedle mezi Rynolticemi a Hrádkem nad Nisou jsou nejvíce frekventovanou horolezeckou lokalitou v Lužických horách. Je zde několik pískovcových věží tvořených poměrně tvrdým prokřemenělým pískovcem, odolným proti otěru, proto jsou stopy po poměrně intenzivním lezení minimální a lezení je zde povoleno. − Vraní skály u Horního sedla nejsou příliš lezecky využívány, horolezectví je zde povoleno. − Přírodní památka Bílé kameny u Jítravy je skupina skalních útvarů využívaných k lezectví odedávna. V minulosti zde byly dokonce do skal vysekány stupy pro lepší dosažení jednotlivých vrcholků a byly zde zabudovány slaňovací a jistící kruhy. Bílé kameny jsou tvořeny velmi měkkým pískovcem, kde jsou stopy po minulé lezecké činnosti velmi zřetelné. V dnešní době není z důvodu enormního poškozování horolezectví ani výstup na jednotlivé skály povolen. − Výří skála (v mapách také uváděný Panenský kámen) v NPR Jezevčí vrch je osamocený pískovcový útvar mimo značené cesty, s tradičním hnízděním výra velkého. Vstup mimo cesty je v NPR ze zákona zakázán, stejně jako horolezectví a ostatní outdoorové aktivity na této lokalitě, přesto byla Výří skála jako lezecký terén nevhodně zmíněna v některých horolezeckých průvodcích. − PR Klíč je vrchol tvořený znělcem. V minulosti zde bylo provozováno horolezectví, a to jak v letních měsících, tak v zimě a předjaří na tvořících se ledopádech. Podle bližších ochranných podmínek PR je provozování horolezectví vázáno na souhlas SCHKO LH, který však nebyl vydán, protože v skalní stěně na JZ hory Klíč pravidelně hnízdí kriticky ohrožený sokol stěhovavý a ve skalních štěrbinách roste kriticky ohrožená hvězdnice alpská a v minulosti zde byla zjištěna rovněž kriticky ohrožená kapradinka skalní. − Severní stěna Břidličného vrchu v údolí Kamenice je lokalita, která byla k lezení odsouhlasena. Na území CHKO LH jsou také terény vhodné pro provozování horolezectví na ledu a k horolezectví jsou využívány i některé méně známé skalní útvary. Vzhledem k frekvenci využívání a jejich umístění zatím nedochází ke konfliktům se zájmy ochrany přírody. Limitujícím faktorem pro jejich využívání by mohlo být hnízdění ptáků či výskyt jiných chráněných a ohrožených živočichů na těchto biotopech. Cyklistika Tento dynamicky se rozvíjející sportovní obor je nutno rozdělit na dvě části, cykloturistiku a ostatní cyklistické aktivity. Cykloturistika Vzhledem k tomu, že v CHKO LH je dostatečně hustá síť veřejných komunikací a kvalitních lesních cest, jsou zde vytvořeny ideální podmínky pro cykloturistiku. Ta je provozována většinou individuálně, rodinami nebo v malých skupinkách. Tento typ sportovního a

168

rekreačního vyžití je v souladu s principy šetrného využívání krajiny. Také SCHKO LH pořádá pro veřejnost několikrát ročně cyklovyjížďky spojené s návštěvou zajímavých míst a odborným výkladem. V dnešní době neexistují pro území CHKO kvalitní a přehledné cykloturistické mapy a chybí zde také cyklistické naučné stezky. Při pohybu cykloturistů po zpevněných komunikacích a ohleduplné jízdě je negativní dopad cykloturistiky na přírodní prostředí minimální. AKCE přejezd Lužických hor

obvyklý měsíc max. počet konání účastníků jaro a podzim (2 x) 40

Celkem

40

Cyklistické závody, terénní cyklistika, downhill cyklistika Protikladem výše zmíněné cykloturistiky, kde je pohyb na jízdním kole součástí a prostředkem poznávání přírody a krajiny, jsou závodní a sportovní cyklistické aktivity. Jejich cílem není primárně poznávání přírody a krajiny, ale sportovní výkon, při kterém se jezdec soustředí zejména na vlastní jízdu. Negativním dopadem sportovní cyklistiky je vznik erozních rýh a znečištění přírody odpady (jezdci jsou také často aktéry kolizí s pěšími turisty či cykloturisty). SCHKO LH akceptuje všeobecný trend využití krajiny pro sportovní akce a umožňuje uspořádat v průběhu roku několik cyklistických závodů. Tyto mají pevně stanovenou trasu a pořadatelé jsou zodpovědní za dodržování dohodnutých podmínek pro minimalizaci negativních dopadů. Vzhledem k množícímu se počtu žádostí o pořádání cyklistických závodů, zejména v období rozmnožování živočichů, se stává kapacita území naplněnou. Orientační závody na kolech Při této cyklistické aktivitě dochází k hromadnému pohybu závodníků v terénu mezi pevnými kontrolními body. Malý vliv má, pokud se cyklisté pohybují po zpevněných cestách, často však dochází k poškozování půdního povrchu a vegetace, rušení živočichů a snižování rekreačního a klidového potenciálu území. Downhill cyklistika je sjezd na speciálních kolech po speciálních tratích. Tato aktivita je povolena na lyžařské sjezdovce na hoře Jedlová. Z nedostatku zkušeností s tímto sportem je monitorována a její dopady budou vyhodnocovány. AKCE 1000 MILES ADVENTURE Lužické sedmistovky PEKLO SEVERU Fofr Cup (PEKLO SEVERU) Časovka na Jedlovou (PEKLO SEVERU) Okruhy pod Jehlou (PEKLO SEVERU) Okolo Šenova Malevil Cup Outdoor Challenge - triatlon Bluestone Kytlice X duatlon - minitriatlon

obvyklý měsíc max. počet konání účastníků 7 120 6 200 (termíny se mění) 6-7 500

169

9

500

6 8 6 9 9 8

300 200 1 300 170 150 200

Sixnumbers - cyklo

6,8

500

Celkem

4 140

Jízda na koních I když se po roce 1990 zvyšoval zájem o tento druh rekreace a sportu, dnes lze považovat situaci v regionu za stabilizovanou a nové farmy zaměřené na chov koní a jezdectví vznikají jen sporadicky. K významnějším stájím s větším počtem zvířat patří Ranč Malevil v Heřmanicích, stáj Na Stodolci v Chřibské, stáj Dr. Štědry v Kytlici a stáj v Rybništi, i když na území CHKO LH je ještě celá řada chovů koní s menším počtem zvířat. Chov koní má pozitivní vliv na údržbu krajiny, výroba krmiv a pastva je smysluplným využitím zemědělské půdy. Vlastní jezdectví je nutno provozovat tam, kde nehrozí nebezpečí nadměrného narušování půdního krytu, poškozování vegetace a rušení živočichů. V současnosti nejsou v CHKO LH vyznačeny hipostezky (trasy pro provozování jezdectví). Letectví a závěsné létání V současnosti je v provozu jedna plocha pro létání malými motorovými letadly - ultralighty. Jedná se o zemědělský pozemek jižně od města Chřibská, kde je jako zázemí a hangár využívána stavba určená původně pro zemědělskou výrobu. Vzhledem k velmi nízké frekvenci letů (několikrát ročně) není zatím konfliktní s ochranou přírody. Vyhlídkové lety vrtulníky jsou, vzhledem ke hluku, který stroje vydávají při relativně nízké letové hladině, rušivou aktivitou, jejíž frekvence v posledních letech narůstá. Dochází nejen k rušení živočichů (zejména v době rozmnožování), ale narušuje to i klid v krajině pro lidskou rekreaci a pobyt v přírodě. Závěsné létání (rogalo) není v Lužických horách příliš rozšířeno, v minulosti bylo zaznamenáno několik vzletů z hory Klíč. Tato činnost je výrazně v rozporu s ochranou přírody, protože dochází k rušení ptáků hnízdících na Klíči ve skalnících stěnách, zejména kriticky ohroženého sokola stěhovavého. Běh na lyžích Patří mezi sportovní aktivity s nízkým negativním působením na přírodu. Běžci zpravidla neopouštějí upravené stopy, proto nedochází k zimnímu rušení zvěře, která si na lyžaře rychle zvykne a dobře je toleruje. V hřebenových partiích Lužických hor je upravováno strojně několik běžeckých tratí a okruhů, které mají vazbu na běžecké okruhy v SRN a jsou s nimi místy propojeny. Nejnavštěvovanější běžecké tratě: − okolo vrcholu Luže směrem ke Stožeckému sedlu − lyžařský běžecký areál Polevsko − okolo hory Jedlová V případě dostatečné sněhové pokrývky jsou stopy upraveny i v nižších polohách v okolí Cvikova, Hrádku nad Nisou apod. AKCE Polevský běh lyžařů Silvestrovský běh na lyžích Polevská lyže Lužická třicítka Lužické 7 stovky na běžkách - turist. akce

obvyklý měsíc max. počet konání účastníků 4 100 12 50 1 50 2 50 1

Celkem

20 270

170

Sjezdové lyžování V Lužických horách jsou využívány tyto sjezdové areály a sjezdovky: − Horní Světlá - Myslivny – dva vleky, bez umělého zasněžování − Polevsko – jeden vlek bez umělého zasněžování − Jedlová a Mezičky – dva vleky dnes bez zasněžování, probíhají zde na obou rekonstrukce technologie a zázemí a o zasněžování se uvažuje − Horní Podluží – areál se dvěma vleky a umělým zasněžováním Za současného využívání a počtu návštěvníků nepůsobí sjezdové lyžování zásadnější problémy v ochraně přírody. V případě modernizace, změně technologií, zkapacitnění a umělého zasněžování lze konflikty očekávat, zejména z důvodu negativního ovlivnění krajinného rázu stavbami a technologickými prvky, vlivu na vodní režim čerpáním vody na zasněžování a zvýšeného počtu návštěvníků. Při umělém osvětlení sjezdových tratí to bude dále tzv. světelný smog, hluk a další projevy zvýšené koncentrace návštěvníků sjezdových areálů. Motorismus Přestože je motorismus v CHKO řešen přímo zákonem č. 114/1992 Sb., dochází ke střetům mezi motoristy a ochranou přírody. K nejčastějším případům patří zajíždění mimo veřejné komunikace zejména při houbaření a sběru lesních plodů, dále pak jízda terénními auty, čtyřkolkami a motocykly v terénu a po lesních a polních komunikacích. Začínají se objevovat nelegální jízdy sněžnými skůtry v terénu v zimním období. Motorismus působí v terénu negativně; napomáhá vzniku eroze, dochází k ničení vegetace a rušení živočichů. Ostatní sportovní a rekreační aktivity se v současnosti na území CHKO LH buďto neprovozují, nebo jen v minimální míře, se zanedbatelným dopadem na přírodní prostředí.

171

5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče Dosavadní plán péče o CHKO Lužické hory byl zpracován v letech 1997–99 a byl schválen MŽP s platností pro období 2000–2009 dne 6. 3. 2000 protokolem č. j. OOP/1686/00. Následně byla platnost plánu péče prodloužena do roku 2014 (č. j.: 620/1333/05 ze dne 8. 4. 2005). Tento strategický dokument se stal ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3, zákona o ochraně přírody a krajiny výchozím podkladem pro rozhodovací činnost Správy CHKO Lužické hory, zejména pro územně plánovací dokumentaci, lesní hospodářské plány a osnovy, směrný vodohospodářský plán a jiné druhy plánovací dokumentace. Byl podkladem řízení vývoje přírodního prostředí a krajiny a pro odborné práce a projekty. Stávající plán péče o CHKO LH formuloval řadu koncepčních úkolů dlouhodobějšího charakteru a střednědobého charakteru, ale i úkoly s krátkodobým časovým horizontem několika let. Ochrana přírody Při zpracování návrhové části se vycházelo z faktu, že přes dlouholetou existenci CHKO Lužické hory nebyly v minulosti prováděny na jejím území systematické přírodovědecké průzkumy a monitoring. Výjimku tvořily ojedinělé průzkumy např. v NPR Jezevčí vrch, PR Studený vrch a PR Marschnerova louka. Proto jedním z hlavních úkolů bylo získat dostatečné množství dat o území a na jejich základě stanovit konkrétní úkoly v ochraně druhů, biotopů, součástí neživé přírody a jejich managementu. Od roku 2000 byla na území CHKO LH provedena celá řada přírodovědných průzkumů a sledování. Podrobný rozpis je uveden v kap. 3.13. Monitoring, výzkum, v rozborové části plánu péče o CHKO LH. Inventarizační průzkumy byly zpracovávány zejména v rámci přípravy plánů péče o MZCHÚ a vyhlašování nových MZCHÚ. V MZCHÚ byly prováděny i výzkumné práce zoologické, botanické i další, které měly většinou charakter inventarizačních průzkumů jednotlivých sledovaných skupin. Tato práce přinesla množství údajů nezbytných k podrobnému poznání předmětu ochrany, péči o něj a ke kvalifikovanému rozhodování Správy CHKO v území. V rámci příprav na vymezení soustavy Natura 2000 proběhlo podrobné a kontextové mapování stanovišť na celém území CHKO. Na základě tohoto mapování bylo na území CHKO LH vymezeno 12 evropsky významných lokalit Natura 2000. Maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ): Do roku 2000 bylo na území vyhlášeno 12 MZCHÚ. V MZCHÚ byla prováděna managementová opatření dle plánů péče (kosení lučních ekosystémů, odstraňování náletových dřevin, dosadby MZD apod.) U všech MZCHÚ byly instalovány informační tabule a provedena opatření umožňující zpřístupnění návštěvníkům bez negativních dopadů na předměty ochrany. V průběhu platnosti plánu péče byla vyhlášena nová MZCHÚ: PP Brazilka PP Rašeliniště Mařeničky PR Spravedlnost PP Noldenteich PR Luž PP U Rozmoklé žáby a provedeno rozšíření PR Klíč o 31 ha Záchrana genofondu Ohrožené druhy rostlin Pro záchranu a udržení populací zvláště chráněných druhů rostlin, zejména rostoucích na vlhkých horských a podhorských loukách, bylo zajišťováno každoroční šetrné kosení a odklízení

172

biomasy z lokalit, případně byla prováděna likvidace náletových dřevin a invazích rostlin z těchto biotopů. Záchranné transfery rostlin nebyly prováděny. Obnova květnatých luk výsevem nebyla prováděna zejména z důvodu nedostatku vhodného semene pro míchání regionálních směsí, větší finanční náročnosti a vlastnických vztahů k vhodným pozemkům. Dostupné semeno je většinou sbíráno v nevyhovujících oblastech. Záchrana genofondu jedle bělokoré probíhá v součinnosti s LČR již od roku 1995. Jedná se o sběr semene z místní populace jedlí, jeho výsev a pěstování v malých školkách s přesnou evidencí původu a zpětné vysazování do nejcennějších partií Lužických hor. Podobně je sbíráno a vyséváno semeno jilmu horského, který je potom rovněž zpět vysazován do porostů. Správa CHKO LH dlouhodobě spolupracuje se ZO ČSOP Meles na zachování a rozšiřování tisu červeného v lesích Lužických hor. Likvidace invazních druhů rostlin: Od roku 2001 je na území CHKO LH prováděno mapování výskytu a systematická likvidace invazních druhů rostlin křídlatky japonské a sachalinské, netýkavky žlaznaté, kolotočníku zdobného a bolševníku velkolepého. Touto cílevědomou činností se podařilo omezit jejich rozšíření na lokální výskyt, zpravidla jednotlivých rostlin nebo malých skupinek Ohrožené druhy živočichů Mimo prováděných průzkumů se SCHKO LH zaměřila i na praktická opatření k záchraně a rozšiřování populací chráněných a ohrožených druhů živočichů na svém území. Pro podporu hnízdních možností bylo od roku 2000 v lesních porostech postupně vyvěšeno 580 hnízdních budek pro pěvce a 170 hnízdních budek pro sýce rousného a puštíka obecného. Všechny budky jsou každoročně čištěny a je evidována jejich obsazenost. Na lokalitách Petrovice a Doubice byl každoročně prováděn transfer obojživelníků přes komunikace, spojený s jejich monitoringem. Také pokračoval program Formica, zejména transfery ohrožených mravenčích hnízd. Reintrodukce tetřevovitých nebyla prováděna. Stanici pro handicapované živočichy se nepodařilo zřídit. Památné stromy a dřeviny rostoucí mimo les V roce 2000 bylo v CHKO vyhlášeno 7 památných stromů. Do konce roku 2012 bylo vyhlášeno dalších 11 jedinců památných stromů (z toho dvě skupiny památných stromů). U všech památných stromů byl pravidelně monitorován jejich zdravotní stav a bylo o ně systematicky pečováno. SCHKO LH spolupracuje jako odborný orgán v péči o mimolesní zeleň s obcemi a vlastníky. Zvláštní péče byla věnována liniové zeleni, zejména břehovým porostům a alejím a byla podporována jejich údržba i zakládání nových. Neživá příroda Po dobu platnosti plánu péče nebyla obnovena těžba nerostných surovin na území CHKO LH. K zamezení poškozování geologických fenoménů horolezectvím byly vyčleněny vhodné lezecké terény, na ostatních lokalitách nebylo provozování horolezectví povoleno. SCHKO LH připravuje vyhlášení dalšího MZCHÚ na území bývalého lomu Klučky. Územní systém ekologické stability (ÚSES) V roce 1999 byla provedena revize ÚSES na území CHKO LH (R. Višňák). Prvky ÚSES byly postupně zapracovávány do schvalované územně plánovací dokumentace, zásady péče o prvky ÚSES byly zakotveny do příslušných oborových dokumentací (OPRL, LHP, Plán oblasti povodí atd.). Dokumentace

173

Informace spojené se správní i odbornou činností pracoviště získané v průběhu minulých let jsou ukládány do informačního systému AOPK ČR. Veškerá data o chráněných územích a evropsky významných územích jsou ukládána do ÚSOP (Ústřední seznam ochrany přírody), který je archivuje. Lesnictví Úkoly plánu péče v lesnické oblasti byly vytýčeny především s ohledem na aktuální stav lesních ekosystémů. Cílem byla stabilizace lesních porostů a zachování a případné rozšiřování částí lesa s přirozeným, případně přírodě blízkým charakterem. K tomu mělo dojít využitím zásad přírodě blízkého hospodaření, zejména využitím původního genofondu dřevin a podporou zvyšování podílu MZD. Tyto činnosti měly být prováděny rozrůzněně dle zonace CHKO, kategorizace lesa a ÚSES a jejich zásady zapracovávány do OPRL, LHP a LHO. Výstavba a údržba sítě odvozních cest měla být regulována, aby lesní cesty odpovídaly hospodářským potřebám a také umožnily rekreační využití. Tyto výše popsané úkoly a cíle se dařilo postupně naplňovat (viz kap. 4.1.8. rozborové části plánu péče). Úkol monitorovat škody způsobené spárkatou zvěří a snažit se s vlastníky a správci lesa regulovat její stavy na únosnou míru se dařilo plnit ve východní části CHKO LH, naopak některé části zejména v jihozápadní části okolo Prysku a Kytlice jsou zvěří poškozovány tak, že i při využívání prostředků k ochraně lesa jsou škody enormní a obnova téměř znemožněna. Na území CHKO LH jsou vybudovány dvě přezimovací obůrky pro jelení zvěř v Kytlici a Rousínově. Tyto vybudovaly LČR, s. p., za podpory SCHKO LH, jako zařízení pro zamezení škod na lesních porostech. Zemědělství Vlivem společenských změn došlo k útlumu zemědělské výroby, likvidaci velkokapacitních chovů a intenzivní zemědělské výroby. Nastoupil druhý extrémní přístup, kdy zemědělské pozemky zůstávají ležet ladem a jsou tzv. udržovány jen prostřednictvím zemědělských dotací. Zároveň dochází ke snižování výměry orné půdy. Původní areály zemědělské výroby se mění v ruiny s problematickým hospodařením. Výsledkem tohoto stavu je situace, kdy jsou špatně ošetřované pozemky postupně zaplevelovány a často zarůstají náletovými dřevinami. Dalším jevem je snaha o čím dál větší zábor zemědělské půdy pro výstavbu nejrůznějšího druhu. Je patrná také snaha o pěstování RRD na zemědělské půdě či její často nevhodné zalesňování. Nástroje ochrany přírody jsou v tomto velmi omezené, jednou z možností je využití agroenvironmentálních programů na podporu šetrného zemědělství. V lokalitách se zvláštním významem pro ochranu přírody a krajiny je to podpora extenzivní údržby trvalých travních ploch pravidelným sečením, dále pastvou skotu a ovcí. Dlouhodobé cíle vztažené k zemědělství: − navrácení původních funkcí krajině, − údržba krajiny, − uchování a zvyšování biodiverzity, − zachování unikátního krajinného rázu Lužických hor se nedařilo příliš naplňovat. Vodní hospodářství V posledních letech lze pozorovat postupné zlepšování kvality povrchových vod, a to zejména v souvislosti s budováním městských čistíren odpadních vod a zlepšováním čištění odpadních vod z jednotlivých objektů pro bydlení. Nedostatečně odkanalizován je Kamenický Šenov a Chřibská, problematické je i odkanalizování obcí bez centrálních ČOV. Zlepšující se kvalitu povrchových vod a jejich vysokou samočistící schopnost dokládá výskyt životaschopných populací raka říčního, vranky obecné a mihule potoční v řadě toků Lužických hor. Do řeky Kamenice jsou na dolním toku vysazování lososi obecní, kteří se již vracejí ke tření, bohužel v migraci na území CHKO LH jim zatím brání jezy v České

174

Kamenici. Řeka Svitávka byla vyhlášena EVL pro mihuli potoční, řeka Kamenice pro lososa obecného a vydru říční. Snahou SCHKO LH je postupné migrační zprůchodnění toků, prioritně jsou v součinosti se správcem toku řešeny EVL Svitávka a Horní Kamenice. Vlastní realizace výstavby rybích přechodů je závislá na poskytnutí dotačních prostředků a součinnosti vlastníků sousedních pozemků. Problémem je vysoký podíl nevhodných úprav vodních toků zejména v intravilánech a na zemědělské půdě. Zájmem SCHKO LH je renaturalizace a revitalizace toků a jejich niv ve volné krajině. Z iniciativy SCHKO LH byla uskutečněna revitalizace toku a mokřadů na Brazilce a zpracováno několik studií. Byla připravena revitalizace obtokového koryta Kunratických rybníků na Svitávce, která je ve fázi územního řízení. Velmi problematické je u těchto projektů řešení vlastnických vztahů. V současnosti není v CHKO LH provozováno energetické využívání vodních toků, vzhledem k malé vodnatosti toků v pramenné oblasti. Z pohledu ochrany přírody je i obtížné zachování minimálních zůstatkových průtoků. Rybníky V CHKO LH nejsou větší vodní plochy či rybniční soustavy, SCHKO LH však dlouhodobě usiluje o obnovu a vytváření menších vodních ploch (tůně, mokřady, rybníčky) za účelem vzniku biotopů pro vodní a na vodu vázanou biotu včetně chráněných druhů a pro podporu zadržení vody v krajině. Kromě několika menších tůní a mokřadů se podařilo zbudovat i větší nádrže, např. Bělský rybník u obce Kytlice, který je ve správě LČR, s. p. Urbanizace Základním nástrojem pro řízení urbanizace v CHKO jsou ZÚR Libereckého a Ústeckého kraje a na ně navazující územní plány jednotlivých měst a obcí. Správě CHKO se do jisté míry dařilo prosazovat zájmy ochrany přírody a krajiny do těchto dokumentů. Bohužel při změnách legislativy, zejména stavební, je pozice orgánů ochrany přírody značně oslabována a uplatňování zásad ochrany hodnot krajinného rázu při rozvoji sídel a výstavbě je velmi komplikované. A to i přes to, že pro tyto zásady byly zpracovány odborné podklady (např. studie preventivního hodnocení krajinného rázu). Zneškodňování odpadů Na území CHKO LH dnes není provozována žádná legální skládka komunálního ani jiného odpadu. Všechny odpady jsou likvidovány mimo území CHKO. Nepodařilo se dořešit legislativní uzavření bývalé skládky v Kamenickém Šenově a její rekultivaci. Průmysl Průmyslová výroba zaznamenala podstatný útlum, došlo k praktické likvidaci textilní, strojírenské a do jisté míry i sklářské výroby. V tradičních městech s vyšším podílem průmyslu v CHKO nebo jeho okolí (Kamenický Šenov, Česká Kamenice, Krásná Lípa, Varnsdorf) jsou opuštěné a chátrající areály bývalých továren. Nová průmyslová výroba se pomalu rozvíjí v podobě malých provozů, majících na přírodní prostředí poměrně malý vliv. Rekreace Správa CHKO LH se snaží usměrňovat rekreační aktivity, aby jejich negativní vliv na přírodní prostředí byl minimalizován. Probíhala spolupráce s KČT i ostatními subjekty při vedení a vyznačování nových turistických a naučných tras. Podařilo se usměrnění závodů v orientačním běhu a cyklistických závodů na místa, kde nehrozí poškození přírodního prostředí a nadměrné rušení fauny a minimalizace počtu závodů v době rozmnožování živočichů. Došlo k vymezení lyžařských turistických tras, které nejsou konfliktní se zájmy ochrany přírody. Došlo k omezení horolezectví v místech možného konfliktu s ochranou přírody. Při žádostech o ostatní aktivity v přírodě byly stanovovány podmínky tak, aby neměly negativní vliv na přírodu.

175

Ekologická výchova, informační činnost, práce s veřejností Problematika práce s veřejností a EVVO je oblastí mimořádného významu. V rámci úkolů z minulého plánu péče se podařilo zrekonstruovat naučnou stezku Lužický přesmyk (v rámci propojení s německou částí je nyní nazývána Mezinárodní naučná stezka) a vybudovat naučnou stezku Okolím Studence. Správa CHKO spolupracovala při rekonstrukci Koeglerovy NS a při přípravě krátké NS v dětské léčebně ve Cvikově. Podařilo se vydat tištěného průvodce naučnými stezkami Lužických hor a několik dalších tištěných materiálů ochrany přírody a realizovat několik výstav fotografií. Bylo uspořádáno několik pravidelně se konajících větších akcí pro veřejnost, organizovány besedy, přednášky a vycházky do přírody. Nepodařilo se však zřídit stálé informační středisko v CHKO LH jako informační bod a zázemí pro pořádání akcí PR a EVVO. Přestože byla většina plánovaných úkolů splněna, lze konstatovat, že práce na tomto úseku postrádala dlouhodobou koncepci, personální a finanční zázemí a její budoucí zajištění je nejisté. Práci vykonávali zaměstnanci Správy CHKO LH nad rámec svých pracovních povinností a pracovní doby a bez spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi by tato práce vůbec nebyla možná. Strážní služba Strážní služba byla zajišťována prostřednictvím pracovníků SCHKO LH nad rámec jejich pracovních povinností a bez odpovídající systémové podpory a materiálního zajištění. Kvalita strážní služby, zejména její preventivní a výchovné působení, byla proto nedostatečná a nevyhovující stav nelze bez odpovídajícího personálního a materiálního zabezpečení zásadním způsobem zlepšit.

176

6. Použitá literatura ABTOVÁ M. 1986: Botanický inventarizační průzkum CHN Kytlice. 17 pp. M. s. ABTOVÁ M. 1987: Botanický inventarizační průzkum CHN Líska. 17 pp. M. s. ANDĚRA M., HANZAL V. 1995: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. I. Sudokopytníci (Artiodactyla), Zajíci (Lagomorpha). Národní muzeum, Praha. 64 pp. ANDĚRA M., HANZAL V. 1996: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha. 85 pp. ANDERS J. 1898: Beiträge zur Kenntnis der Insektenfauna Nordböhmens. Mitteilungen Nordb.Excursions - Clubs 21: 151-162. P.161 ANKERT H. 1896:Vogelfauna in Gebiet des Nordböhm. Excursions Clubs, MNEC. B. Leipa, 19:229-314. ANSORGE H., FRANKE P. 1981: Die Alpenspitzmaus, Sorex alpinus in der Oberlausitz. Abh.Ber. Naturkundemuseums., Görlitz 55(7): 43-48. AOPK ČR 2003: Návrh rybí obsádky pro vodní nádrž „Noldenteich“ k.ú. Kunratice. 2 pp. M. s. BÁRTA Z. 1982: Ke zvířeně netopýrů CHKO Labské pískovce. Sborn. Severočes. Muz., Ser. Natur., Liberec, 12:163-165. BECK A. et al. 2012: Halbquantitative Arterfassung der Farn- und Samenpflanzen, Flechten und Moose im Lauschemoor CZ / Brazilka. 11 pp. M. s. BENDA M. 1994: Příspěvky k flóře Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 115 BENDA P., BÁRTA Z. 1998: K rozšíření myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v severním pohraničí Čech. Lynx, 21: 7 - 10. BENDA P., MARSCHNER R. 1998/1999: Příspěvek k rozšíření vážky podhorní - Sympetrum pedemontanum (Allioni, 1766) na Děčínsku. Sborn. Okres. muzea v Mostě, řada přír., 1998/1999, 20/21: 35 - 38. BENDA P., VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem. 337pp. BERAN L. 2004: Vodní měkkýši PP Noldenteich. 4 pp. M.s. BEZDĚČKA P., BEZDĚČKOVÁ K. 2008: Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 161-174 BLAŽEK L. et al. 1985: Fytocenoindikace stupně podmáčených půd pro meliorace na úseku Studený v Lužických horách a zhodnocení přírodních prvků významných z hlediska ochrany přírody a krajiny. 27 pp. M. s. BOUDA F. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch – lišejníky. 14 pp. M. s. BRYCHTOVÁ J. 2005: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO Lužické hory. M.s. BRZÁK P., FABIÁNEK O., HAVRÁNEK P. 2000: Jeskyně na Milštejně. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 253-268 BUČEK A. 2012: Východiska a vývoj tvorby ekologické sítě v ČR, Ochrana přírody, zvláštní číslo, AOPK ČR, 13-17 CULEK M. (ED.) ET AL.1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 s. ČÁP J. 1998: Mykologický nález. 1pp. M.s. ČERVENÝ J. et al.2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha. 592 pp. ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA 2013: Významné geologické lokality v České republice. online 24.7.2013. URL: http://lokality.geology.cz ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Pustý zámek. 3 pp. M.s. ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 4 pp. M. s. ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 7 pp. M. s. ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 11 pp. M. s.

177

ČÍŽEK O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PP Brazilka. 7 pp. M. s. ČÍŽEK O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PR Marschnerova louka. 7 pp. M. s. ČVANČARA 1983: Výsledky taxonomického studia seveočeských populací z okruhu Crocus vernus agg. 1p. M. s. DANIHELKA J., CHRTEK J. JR. & KAPLAN Z. 2012: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky. Preslia 84(3): 647–811 DEMEK ET AL.2006: Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. AOPK ČR, Brno, 582 s. DEYL M. 1955: Předběžná zpráva o vegetačních poměrech. EGERTOVÁ Z. 2009: Mykologický průzkum k vyhlášení PP Rozmoklá žába. 36 pp. M. s. ENDTOVÁ, J. 1980: Současný stav flory a vegetace. Dipl.práce FABIÁNEK , O. 1996: Těžba rud v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 147-152 FARKAČ J., FASSATI M. 1999: Subspecific taxonomy of Leistus Montanus from Central Europe (Coleoptera: Carabidae: Nebriini). Acta Soc. Zool. Bohem. 63: 407-425. FLASAR I. 1990: Měkkýši (Gastropoda) severozápadních Čech. Kandidátská disertační práce. Teplice 1990 FLASAR I., FLASAROVÁ M. 1985: SPR Studený vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s. FLASAR, I., FLASAROVÁ, M. 1986: CHPV Zlatý vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s. FLASAR, I., FLASAROVÁ, M. 1986: SPR Vápenka, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s. FLASAROVÁ M. 1990: Stejnonožci (Isopoda) severozápadních Čech. Teplice 1990. 2 svazky. Kandidátská práce, deponováno Český ústav ochrany přirody Ústí a Labem. FORMANOVÁ, I. 1997: Fytocenologický průzkum PR Studený vrch v Lužických horách. 8 pp. M. s. FROLEC V. VAŘEKA J. 1983: Lidová architektura (encyklopedie). SNTL Praha. 360 pp. GABRIEL F. 1996: Hrad Milštejn. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 17-36 GELNAR M. 1996: Sklářské hutě v Lužických horách a v jejich podhůří. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 37-74 GELNAR M. 1997: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 41-60 GELNAR M. 2000: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Část III. - Shrnutí -. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 103-103-118 GELNAR M. 2009: Hmotné prameny z náleziště sklářské hutě u Naděje na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 265-275 GELNAR M. 2009: Hyality, agatiny a uranová skla ze sklárny Nová Huť na svorském katastru. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 27 GELNAR M. 2010: Hmotné prameny z druhého naleziště gotické sklářské hutě na katastrálním území obce Svor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2010: 217224 GELNAR M. 2011: Hmotné prameny ze zaniklé středověké sklářské hutě na K. ú. Obce Horní Světlá na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011:395 GELNAR M. 2012: Hmotné prameny z naleziště gotické sklářské hutě v okolí Jiřetína pod Jedlovou v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 173 182 GELNAR M. 2012: Středověké sklářské hutě na tzv. Polesného louce v katastru obce Naděje okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 227-240 GELNAR M., PLEKANEC, M., ŠTIKA J. 2000: Kde ležely Glasendorfy? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 119-136 GRULICH V. 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic. Červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Preslia 84(3): 631–645. Electronic apendix. HALDA J. 2005: Inventarizační lichenologický výzkum NPR z oboru lichenologie . 14 pp. M.s. HALDA J. 2005: Inventarizační výzkum PR Studený vrch z oboru lichenologie. 18 pp. M.s. HALDA J.2004: Inventarizační lichenologický průzkum v PR Klíč. 23 pp. M. s. HÄNEL K. 1912: Beiträge zur Fauna Saxonica II. Ent. Blätt. 8: 90-91

178

HANTSCHEL 1911: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. B. Leipa, p. 4854 HANUŠ, VLČEK O. 1970: Fauna SPR Studený vrch. 1pp. M.s. HANUŠ, VLČEK O. 1970: Vegetační kryt SPR Studený vrch. 1pp.. M.s. HÄRTEL H., BAUER P., HADINEC J. 2002: Floristický kurs Severočeské pobočky České botanické společnosti 2000 v Rumburku. Severočes. Přír., Litoměřice, 33-34: 85-94 HÄRTEL H., HÄRTEL H. 1992: Vstavačovité louky u Chřibské. Severočes. Přír. Litoměřice, 26: 59-62. HAVRÁNEK P. 1982: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Památky a příroda, 4, 235-242, Praha. HAVRÁNEK P. 1996: Dobývání železných rud v okolí Mařenic. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 153-162 HAVRÁNEK P. 1996: Geologie Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 97-114. HAVRÁNEK P. 2001: Jeskyně Okno v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 401-404 HAVRÁNEK P. 2002: Milíře v Horní Světlé. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 11: 275-284 HAVRÁNEK P. 2006: Skalní mísy v Lužických horách? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 15: 177-182 HAVRÁNEK P. 2010: Skalní řícení na Juliovce. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2010: 207-216 HEJNÝ S., SLAVÍK B. et al.(eds.) 1988: Květena ČR, díl 1., Academia, Praha., 560 s. HONCŮ M 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 - 1999. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 307-324 HONCŮ M. & ROZTOČIL O. 2006: Významné druhy vážek (Odonata) na Českolipsku z let 2003–2005. (Sborník referátů VIII. celostátního semináře odonatologů ve Žďárských vrších). ZO ČSOP Vlašim: 49–63. HONCŮ M. 1990: Zvířena Lužických hor. Bezděz, 1: 70-77. HONCŮ M. 1995: Jedlová, entomologický průzkum. 20 pp. M. s. HONCŮ M. 1995: Vstavačovité (Orchidacae). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3: 91-170 HONCŮ M. 1995: Zoologický průzkum Jedlové v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 243-258 HONCŮ M. 1997: Monitorování epigeonu metodou zemních pastí v NPR Jezevčí vrch ve vegetační sezöně 1996 – 1997. 22 pp. M. s. HONCŮ M. 1997: Příspěvek k poznání entomofauny Lužických hor. OVM Č.Lípa.20 pp. Ms. HONCŮ M. 1997: Zoologický posudek na lokalitu na okraji Nového Boru mezi odbočkou na Svor, resp. K. Šenov a mysliveckou střelnicí pro SCHKO LH. M. s. HONCŮ M. 1998: Entomologický průzkum Luže a údolí Bílého potoka v Lužických horách v roce 1998. OVM Č.Lípa. Ms., s. 1-18. HONCŮ M. 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 a 1999. Bezděz, 9:307-324. HONCŮ M., ROZTOČIL O. 2001: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku. Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů na Šumavě, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85. HONCŮ M., ROZTOČIL O. 2002: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku v roce 2002. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 91-139. HONCŮ M., ROZTOČIL O. 2004: Výsledky monitorování vážek rodu Leucorrhinia (Odonata: Libellulidae) na Českolipsku v letech 2003-2004. Vážky 2004. Sborník referátů VI. celostátního semináře odonatologů v Krušných horách, ZO ČSOP Vlašim: 22-34. HONCŮ M., CHVALKOVSKÝ J., KADLEC J. et. al. 2011: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska – 1. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 327-370

179

HONCŮ M., CHVALKOVSKÝ J., KADLEC J. et. al. 2012: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska, 2. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 129-173 HONCŮ M., KAŠPAR L. 2003: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 12: 279-306 HONCŮ M., KAŠPAR L. 2008: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Dodatek I. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 175-186 HONCŮ M., PLÁNSKÁ M. 1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 235-242 HONCŮ M., PULPÁN J. 1974: Střevlíkovití (Carabidae) Českolipska. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.6: 93 - 149. HONCŮ M., VITÁČEK Z.1990:Obojživelníci okresu Česká Lípa. Bezděz, 1: 95-111. HONCŮ M., VONDRÁČEK J.1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 259-278 HONCŮ M., WALDHAUSER M. 2000: Vážky Hraničního rybníka a Jedlovských rybníků v Lužických horách. Sborník referátů III.celostátního semináře odonatologů v CHKO Třeboňsko 2000, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85. HONCŮ M.1995: Vážky (Odonata) na Českolipsku. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.19:113-121. HORÁČEK D., VITÁČEK Z. 2009: Nové druhy netopýrů na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 293 HRNČIAROVÁ T., MACKOVČIN P., ZVARA I.ET AL.2009: Atlas krajiny České republiky. Praha: MŽP ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. 332 pp. HUMMITSCH 1967: Tannenhäherbeobachtung an der Lausche. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 10:354 CHVÁTAL P. 1991: Inventarizační průzkum geologický. 23 pp. M. s. CHVÁTAL P. 1996: Geologický inventarizační průzkum přírodní památky Bílé kameny. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 115-124 IG ATELIER HŘENSKO 1999: Vyjádření ke stabilní situaci na chráněném skalním útvaru Pustý zámek. 8 pp. M. s. JORDAN K. H. C. 1963: Die Heteropterenfauna Sachsens. Faun. Abh. Staat. Mus. Tierkunde Dresden, 1:1-68. JUST T. ET AL.2003: Revitalizace vodního prostředí, AOPK ČR, Praha, 144 pp. JUST T. ET AL.2005: Vodohospodářské revitalizace, 3. ZO ČSOP Hořovicko, Ekologické služby s.r.o., AOPK ČR, MŽP ČR, Praha, 359 pp. JUST T., MORAVEC P., ŠÁMAL V., FRANKOVÁ L. 2009: Obnova rybníků. Obnova malých vodních nádrží jako významných krajinných prvků, AOPK ČR, Praha, 28 pp. KLABNÍK L. 1986: Ptactvo Šluknovského výběžku. Sbor. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec, 15:103-138. KLABNÍK L., LUMPE P. 1979: Příspěvky k bionomii potápky rudokrké. Natura sempervivi. M.s. p. 83-95. KLOS R. SOVADINA M. 2004: Tajemný hrad v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 5-22 KMENT P. 2004: Inventarizační průzkum ploštic (Heteroptera) PP Rašeliniště Mařeničky a Noldenteich v Lužických horách. 5 pp. M. s. KNOBLOCH H. 1961: Das Birkwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 8:94-97,227-228. KNOBLOCH H. 1977: Zur Vorkommen des Sperlingkauzes (Glaucidium passerinum L.) im Zitauer Gebirge. Aves, Strigidae. Faun. Abh.Mus. f. Tierkunde Dresden. Dresden, Bd. 6, Teilband, 339-340. KNOBLOCH H. 1990: Die Rauhfusshühner (Tetraonidae) in der Oberlausitz. Abh. Ber. Naturkundemuseums Görlitz, 8: 1-24. KNOBLOCH H:1962: Das Haselwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 9: 3-6.

180

KOLEKTIV 1985: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 10:67-70. KOLEKTIV 1987: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,12:37-39, KOLEKTIV 1988: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,13:67-72 KOLEKTIV 1990: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,15:15-17. KOLEKTIV 1991: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 16:47-49. KOLEKTIV 1991: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 19: 47-49. KOLEKTIV 1992: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 17:59-67. KOLEKTIV 1993: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 18:35-44. KOLEKTIV 1994: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 19:91-102. KOLEKTIV 1995: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 20:27-37. KOLEKTIV 1996: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,21 KOPECKÝ L. 1968: Zpráva o lokalitě Zlatý vrch u České Kamenice. Ústřední ústav geologický. 1 pp. M.s. KOZÁKOVÁ R., POKORNÝ P. 2013: Pylové analýzy v PP Mařeničky v rámci projektu „Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku KOZÁKOVÁ R., POKORNÝ P. 2013: Pylové analýzy v PP U Rozmoklé žáby v rámci projektu „Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku KRAMÁŘ J., CHALUPSKÝ J., MINÁŘ J. 1967: Komáři severočeského kraje.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.3: 167-174. KŘIVSKÝ A. 1977: Inventarizační průzkum lesnický. KŘÍŽ M. 2010: Mykologický průzkum navrhované přírodní rezervace Luž (CHKO Lužické hory). 40 pp. M. s. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. JUN., KAPLAN Z., KIRSCHNER J., ŠTĚPÁNEK J. 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 p. KUČERA B. 1973: Inventarizační průzkum CHPV Naděje - Geologie, geomorfologie. 8 pp. M. s. KUČÍREK P. 1996: Postglaciální vývoj lesních ekosystémů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 163-178 KUDRNA O. 1994: Kommentierter Verbreitungsatlas der Tagfalter Tschechiens. Oedipus, 8:1-137. KÜHN P. 1996: Petrografické porovnání čedičových hornin ze staveb regulace potůčků v Kytlici a Mařeničkách s čediči lokalit Zlatý vrch a Soutěsky. 13 pp. M. s. KÜHN P. 1996: Čedičová zeď Jánských kamenů u Krompachu v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 125-146 KÜHN P. 1999: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky. 61 pp. M. s. KÜHN P. 2001: Kde byl u Petrovic důl na železnou rudu. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 379-384 KÜHN P. 2002: "Sirný pramen" u Horní Světlé. Vlastivědný sborník Českolipska. 11:327 KÜHN P. 2004: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky. Část 2. 20 pp. M. s. KÜHN P. 2004: Reliéf Sv. Trojice mezi Mařenicemi a Kunraticemi u Cvikova. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 299-304

181

KÜHN P. 2005: Líska – Zlatý vrch. Pokus o určení geologické stavby národní přírodní památky. 28 pp. M. s. KÜHN P. 2005: Modrý hřeben v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 14: 297-300 KÜHN P. 2007: Poznámky k tajemnému hradu "Winterstein" v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 16: 27-48 KÜHN P. 2009: Podaří se zachránit rozhlednu na Studenci? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: 305-313 KÜHN P. 2011: Líska – Zlatý vrch. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 251-288 KUNCOVÁ J. 1971: Botanický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. 8 pp. M.s. KUNCOVÁ J. 1974: Dílčí zpráva o inventarizačním průzkumu SPR Vápenka. 2 pp. Kuncová J. 1975: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 13 pp. M.s. KUNCOVÁ J. 1976: Státní přírodní rzervace Studený vrch - botanický inventarizační průzkum. Československá ochrana přírody 16: 113-121. KUNCOVÁ J. 1996: Chráněná krajinná oblast Lužické hory dvacetiletá (Historie vzniku CHKO). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 7-16 KUNCOVÁ J.1972: Botanický inventarizační průzkum SPR Klíč. 12 pp. KŮRKA A. 2003: Inventarizační arachnologický průzkum PR Klíč. KŮRKA A. 2012: NPP Zlatý vrch - zpráva o zoologickém výzkumu (Pavouci – Araneae). 6 pp. M. s. LEPŠOVÁ A. 2005: Mykologický inventarizační průzkum v NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické hory. 19 pp. M. s. LOŽEK V. 1957: Malakologické poměry reservace Studený vrch u České Kamennice. Ochrana přírody. 14 ( 1): 54-55. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M., KUNCOVÁ J. (EDS.) 2002: Liberecko. In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR,svazek III., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 331 pp. MALÍK J. 1996: Ledová jeskyně Naděje. Dlouhodobé měření teplot a sledování stavu jeskyně v letech 1993 – 1995. 12 pp. M. s. MARKOVÁ I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PP Mařeničky. 4 pp. M. s. MARKOVÁ I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PR Noldenteich. 4 pp. M. s. MARKOVÁ I. 2003: Mechorosty nalezené během 10. jarního setkání bryologckolichenologické sekce ČBS v Krásné Lípě. 2 pp. M. s. MARTINEK V. 1974: Nové nálezy druhů skuiny Acalyptrata (Diptera) v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.6:151-175. MARTINEK V. 1987: Další nálezy dvoukřídlých (Diptera) některých čeledí skupiny Acalyptrata v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.16:185-198. MARVAN P ET AL.1998: Algologický monitoring Kamenice, jejích přítoků a Olešského rybníka. 61 pp. M. s. MÍCHAL I., PETŘÍČEK V.1998: Péče o chráněná území II. Praha MICHEL J. 1929: Tiere der Heimat. Heimatkunde d. Bezirk Tetschen. Tetschen, p. 1-200. 1929 MÍKA P. 1995: Faunistic records from the Czech republic 33. Klapalekiana, 31: 147-149. MÍKA P. 1997: Brouci čeledi Latridiidae českolipska a Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 7: 181-192 MLÍKOVSKÝ J., STÝBLO P. (EDS.) 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha: ČSOP, 496 pp. MORÁVKOVÁ K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PP Líska (CHKO Lužické hory). 31 pp. M. s. MORÁVKOVÁ K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PR Maschnerova louka (u Dolní Chřibské). 49 pp. M. s. NESVADBOVÁ J. 1984: Occurence of the racoon dog (Nyctereutes procyonoides) in Bohemia and moravia (ČSSR). Folia zoologica, 33(4): 57-64.

182

NOVÁK M. 1997: Jizerské a Lužické hory očima meteorologa, Jizerské Lužické hory, 4/1997, Občanské sdružení Náš kraj, Liberec, 14-16 NOVOTNÁ J. 1994: Inventarizační průzkum cévnatých rostlin chráněného území Zlatý vrch. Bakalářská práce. PřF UK Praha. 19 pp. M. s. PAVLŮ L., KŮRKA A., VONIČKA P., VITÁČEK Z. 1988: Doplňující biologický průzkum v trase přeložky silnice I/13 Rynoltice - Lvová. M. s. 44pp. PEŠA V. 2004: Podzemní lomy na Českolipsku. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 83-134 PEŠKOVÁ A. 1985: Zoologický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. KSSPPOP, Ústí nad Labem, 10 pp. M. s. PEŠKOVÁ A. 1986: Zoologický inventarizační průzkum SPR Vápenka. KSSPPOP, Ústí nad Labem, 11 pp. M. s. PETRUŠ J. JANDERKOVÁ J, SEDLÁČEK J. 2009: Bazální monitoring půd. Subsystém – chráněná území ČR, CHKO Lužické hory – lokalita Jezevčí vrch. 11 pp. PETRUŠ J., KALUS Č. 1999: Monitoring celkové atmosférické depozice na plochách bazalního monitoringu půd v chráněných územích. Přírodní poměry – výzkum. PIŽL V. 1975: Příspěvek ke zvířeně kovaříkovitých (Coleoptera, Elateridae) Děčínska. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:83-89. PLÁNSKÁ M 1991: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 34. pp.M.s. PLÁNSKÁ M. 1996: Inventarizační průzkum PR Maschnerova louka. 44 pp. M.s. PLÁNSKÁ M. 1993: Botanický inventarizační průzkum a monitoring NPR Jezevčí vrch v Lužických horách. 74 pp. PLÁNSKÁ M. 1995: Pokus s přesazováním prstnatců. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3:185 PLÁNSKÁ M. 1996: Botanický inventarizační průzkum a biomonitoring NPR Jezevčí vrch v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 199-234 PLÁNSKÁ M. 1997: Botanický inventarizační průzkum PP Louka u Brodských. 22 pp. M.s. PLÁNSKÁ M. 1997: Orchidejové louky v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 7: 193-202 PLÁNSKÁ M. 1998: Inventarizační průzkum PR Klíč. PLÁNSKÁ M. 1999: Přírodní památka „Louka u Brodských“ v Dolní Chřibské. Bezděz 8: 249-257 PLÁNSKÁ M. 2000: Inventarizační průzkum Přírodní rezervace (PR) Klíč. Bezděz 9: 346-383 PLÁNSKÁ M. 2001: Inventarizační průzkum přírodní památky Kytlice. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 267-284 PLÁNSKÁ M. 2001: Nález jabloně lesní (Malus sylvestris) v PR Klíč. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 407-410 PLÁNSKÁ M. 2003: Inventarizační průzkum navrhované Přírodní památky (PP) přechodového rašeliniště Mařeničky. Bezděz 12: 335-347. PLÁNSKÁ M. 2004: Mikrolesy - Microsylvae v Polevsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 233-248 PLÁNSKÁ M. 2007: Inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Vápenka. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 16: 135-158 PLÁNSKÁ M. 2008: Botanický inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Spravedlnost. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 187-204 PLÁNSKÁ M. 2009: Rozšíření vstavačovitých v Lužických horách a vliv biotechnických zásahů na jejich populační dynamiku ve vybraných lokalitách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 153 PLEKANEC M., HAVRÁNEK P., 2004: Milíře na Weberbergu a v Milířské dolině. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 283-288 PLEKANEC M., HAVRÁNEK P., ŠTIKA J. 2001: Nové poznatky o dobývání a zpracování železných rud v Lužickcýh horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 119148 PRŮCHA M. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch z oboru zoologie - letouni. 12 pp. M. s. QUITT, E. 1971: Klimatické oblasti Československa, Studia geografica 16, Brno

183

RADOŇOVÁ M. 2001: Floristická inventarizace části území CHKO Lužické hory (úvodní studie). Diplomová práce. 52 pp. M. s. ROČEK Z. 1972: Rozšíření čolka horského (Triturus alpestris Laur.) v severních čechách. Die Verbreitung des Bergmolches (Triturus alpestris Laur) in Nordböhmen. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 4: 45-52. ROUBAL J. 1967: Fauna ploštic (Insecta: Heteroptera) severních Čech. Sborn. Severočes. Mus., přírodní vědy, 3:127-159. RŮŽIČKA V. 1988: Krkavec velký v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,13:57-64. RŮŽIČKA V. 1994: Spiders of the Průčelská rokle defile, Klíč mt. And Zlatník mt. In North Bohemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, 19:129-138. RŮŽIČKA V. 2006: Návrh dlouhodobého obnovního postupu pro vrcholové porosty Pěnkavčího vrchu (LHC Česká Lípa). Absolventská práce. 51 pp. M.s. RŮŽIČKA V., BOHÁČ J., SYROVÁTKA O., KLIMEŠ L. 1989: Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera).Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.17:25-36. RŮŽIČKA V: 1994 Spiders of the Prúčelská rokle defile, Klíč mt., and Zlatník mt. In north Behemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, Tomus 19: 129-138 SAMŠIŇÁK K.1966:K zoogeografickému výzkumu v Lužických horách. Živa 6:67 SHRBENÝ O., MACHÁČEK V. 1973: Microelements in melilitic rocks in northern Bohemia. Čas. min. geol.,Praha, 19: 15 - 25 SCHEYBAL J.V., SCHEYBALOVÁ J. 1985: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách. Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem. 352 pp. SKÁCELOVÁ O. 1998: Předběžná zpráva o algologickém výzkumu v CHKO Labské pískovce. Sborník referátů 38. pracovní konference Algologické sekce České botanické společnosti, Rožmberk nad Vltavou: 37-40 SKŘIVÁNEK 1970: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 4 pp. M. s. SLÁMA M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice. 383pp. SLAVÍK B., ŠTĚPÁNKOVÁ J. ET AL.(EDS.) 2004: Květena ČR, díl 7., Academia, Praha., 767 s. SVOBODOVÁ K. 2011: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Preventivní hodnocení CHKO z hlediska krajinného rázu. 103 pp. M.s. SÝKORA T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Naděje. 15 pp. M.s. SÝKORA T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Pustý zámek. 25 pp. M.s. ŠPINAR Z. V. 1985: Krkavci opět v Čechách. Nika, Praha, 12-13, ŠTILL J. 1975: Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) v Lužických horách a Labských pískovcích. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:127-166. ŠUTERA V., VONDRÁČEK J. 1993: Moudivláček lužní v severních Čechách.Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,18:45-52. ŠVÁTORA, MIROSLAV, ŠANDA RADEL 2005: Ichtyologie Kamenice a Svitávky včetně přítoků. Inventarizační průzkum. 7 pp. M. s. THELENOVÁ J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní památky Zlatý vrch (CHKO Lužické hory). 11 pp. M.s. THELENOVÁ J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 16 pp. TOMÁŠEK M. 1995: Atlas půd České republiky. Český geologický ústav, Praha, 36 s. TSCHUSI V., DALLA-TORRE K. 1890: VI. Jahresbericht (1887) des Comites für ornitologische beobachtungsstationen in Oesterreich-Ungaren, Ornis. Wien.1883 TUFOVÁ J., TUF I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea, Opiliones, Dermaptera. 10 pp.

184

TUFOVÁ J., TUF I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu PR Studený vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea, Opiliones, Dermaptera, 13 pp. M.s. TUMA E. 1964: Inventarizační průzkum Vápenka. 18 pp. M.s. ÚHÚL 2000: Přírodní lesní oblast Lužická pískovcová vrchovina. Oblastní plány rozvoje lesů, Jablonec nad Nisou ÚHÚL 2000: Přírodní lesní oblast Severočeská pískovcová plošina a Český Ráj. Oblastní plány rozvoje lesů, Jablonec nad Nisou ÚHÚL 2008: Souhrnný lesní hospodářský plán CHKO Lužické hory k 1.1.2008, CD, Správa CHKO Lužické hory URBÁNEK J., JÓN Z. 1962: Poznámky k ptactvu Českolipska. Sbor. Severočes. Musea, Přír.vědy.Liberec, 2: 175-187 VACA O. 1978: Inventarizační průzkum lesnický. 6 pp VACA O. 1980 INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM LESNICKÝ. M.S. VACA O. 1981 INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM LESNICKÝ. 33 PP. M. S. VACA O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 21 pp. M. s. VACA O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 24 pp. M. s. VALÁŠEK M. 2004: Inventarizační průzkum avifauny v PP Rašeliniště Mařeničky. 7 pp. M. s. VALÁŠEK M. 2005: Ornitologický inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 22 pp. VÁVRA et al .1998: Digitalizovaná vegetační mapa NPR Jezevčí vrch v CHKO Lužické hory. 20 pp. M. s. VESELÝ M. 2000: Důl "Anton Segen Gotes" ve Světlinách u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 137-160 VESELÝ M. 2001: Hnědouhelné doly u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 105-118 VIŠŇÁK R. 1999: Brazilka, botanický inventarizační průzkum. 33 pp. M. s. VIŠŇÁK R. 1999: Revize ÚSES CHKO Lužické hory. Ms., depon. in Správa CHKO Lužické hory, Jablonné v Podještědí. VIŠŇÁK R. 2009: Botanický inventarizační průzkum PP Brazilka. 56 pp. M. s. VIŠŇÁK R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PP U Rozmoklé žáby. 14 pp. M. s. VIŠŇÁK R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PR Luž. 14 pp. M. s. VITÁČEK Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa. Akce - Podpora výskytu vydry říční Lutra lutra na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 87 VITÁČEK Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz, 2: 65-85. VITÁČEK Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 65 86 VITÁČEK Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa akce - podpora výskytu vydry říční Lutra lutra na českolipsku. Bezděz, 2: 87 - 92. VITÁČEK Z. 1996: Zpáva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz, 4: 279-282. VITÁČEK Z. 1996: Zpráva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4:279 VITÁČEK Z. 2000: Deset let sledování netopýrů a vrápenců na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 269-306 VITÁČEK Z., PYTLOUN M. 2008: Vydra říční (Lutra lutra) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 285-290 VLČEK M. 1970: Vertebratologické poměry 1970 VLČEK M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. 22 pp. VLČEK M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. KSSPPOP Ústí n. Lab. M.s. VLČEK M. 1973: Vertebratologické poměry ve státní přírodní rezervaci Jezevčí vrch v Lužických horách. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 5: 13-26. VLČEK O., HANUŠ 1970: Fauna SPR Vápenka. 1pp. M.s. VLČEK O., HANUŠ 1970: Vegetační kryt SPR Vápenka. 1pp. M.s.

185

VLČEK V. et al.1984: Vodní toky a nádrže, Academia, Praha, 315 pp. VOGEL J. 1977: Stenus parcior limonensis FAGEL (Col., Staphylinidae) - ein Neufund für die DDR. Ent. Nachr., 21, (12):190 VOGEL J. 1978: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera) aus der Oberlausitz. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 52 (8):1-13. VOGEL J. 1982: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera) aus der Oberlausitz. Teil I. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 55(6):1-26. VOJTÍŠEK B., VAŘEKA J. 1999: Lidová architektura v severních Čechách. Okresní vlastivědné muzeum v České Lípě, 120 pp. VONDRÁČEK J. 1970: K výskytu sýce rousného v severních Čechách a sousedních oblastech Saska. Ochrana fauny, Bratislava, 4(2): 75-78 VONDRÁČEK J. 1975: K výskytu orlů v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 7:95-98. VONDRÁČEK J. 1976: Sokolovití dravci v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 8:67-78. VONDRÁČEK J. 1978: Čáp bílý evropský (Ciconia ciconia L.) v Severočeském kraji. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 3:37-40. VONDRÁČEK J. 1985: Sovy v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 14:137-168. VONDRÁČEK J. 1991: Potápka na území Severočeského kraje. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 16:35-44. VONDRÁČEK J. 1993: Vývoj severočeské populace čápů bílých v letech 1985-1989. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 18:71-76. VONDRÁČEK J. 1995: Čáp černý v severních Čechách. Sylvia, 31: 61-68. VONDRÁČEK J., HONCŮ M. 1992: Dudek chocholatý v Severočeském kraji. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 17:23-28. VONDRÁČEK J., HONCŮ M. 1997: Zvlášť chráněné ptačí druhy v avifauně Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 81-106 VONDRÁČEK J., ŠUSTERA V. 1986: Ptactvo CHKO Labské pískovce. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 11:39-59. VRÁNA K., DOSTÁL T. VEJVALKOVÁ M., VOKURKA A. 2001: Studie revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka . M.s. 109 pp. WALDHAUSER M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch, CHKO Lužické hory, Denní motýli (Lepidoptera). 4 pp. M. s. WALDHAUSER M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch, CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci (Carabidae). 5 pp. M. s. WALDHAUSER M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci (Carabidae). 6 pp. M. s. WALDHAUSER M. 2001: Současný stav průzkumu vážek (Odonata) v CHKO Lužické hory. Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů na Šumavě, ZO ČSOP Vlašim: 62 – 79. WALDHAUSER M. 2002: Poznámky k fauně vážek (Odonata) Lužických hor. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 55-71. WALDHAUSER M. 2005: Střevlíkovití, Inventarizační průzkum, 5 pp. M.s. WALDHAUSER M. 2008: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 112-114. In: In: Dolný A. (ed.): Vážky 2008. Sborník referátů XI. celostátního semináře odonatologů v Českém lese. ZO ČSOP Vlašim. WALDHAUSER M. 2009: První nález šidélka Lindenova Erythromma lindenii (Sélys, 1840), (Odonata, Coenagrionidae) v České republice. Bull. Lampetra, ZO ČSOP Vlašim, 6: 26-29. WALDHAUSER M. 2010: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 50–60. In: Dolný A. & Harabiš F.

186

(eds.) 2010. Vážky 2010. Sborník referátů XIII. celostátního semináře odonatologů v Podyjí. ZO ČSOP Vlašim. WALDHAUSER M., WALDHAUSEROVÁ I. 2007: Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v Libereckém kraji. Interesting findings of dragonflies (Odonata) in the Liberec Region. Sborník Severočeského muzea v Liberci, Přírodní vědy, Liberec, 25: 39-48. WURM F. 1912: Die Vögel der Leipaer Umgebung des Nordb. Exc Clubs, MNEC. B. Leipa. 35:294-314. ZACHARDA M., GUDE M., KRAUS S., HAUCK C. MOLENDA R., RŮŽIČKA V. 2005: The Relict Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a Biological Cryoindicator of Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. Vol. 37, No. 3: 402-408. ZACHARDA M., GUDE M., RŮŽIČKA V. 2007: Thermal Regime og Tree Low Elevation Scree Slopes in Central Europe. Permafrost and Periglac. Process. 18: 301-308 ŽĎÁRSKÝ M. 2008: Zhodnocení zdravotního stavu památných stromů.

187

7. Seznam zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky ČBS – Česká botanická společnost ČOV – čistírna odpadních vod ČSAV – Československá akademie věd ČSOP - Český svaz ochránců přírody EU – Evropská unie EVL – evropsky významná lokalita EVVO – enviromentální výchova, vzdělání a osvěta GIS – Geografický informační systém GSM – globální systém pro mobilní komunikaci GZ – genový zdroj CHKO LH – Chráněná krajinná oblast Lužické hory CHN – chráněné naleziště CHOPAV – chráněná oblast přirozené akumulace vod CHPV – chráněný přírodní výtvor IS AOPK – informační systém Agentury ochrany přírody a krajiny KČT – Klub českých turistů k. ú. – katastrální území KPÚ – komplexní pozemkové úpravy LBC – lokální biocentrum LČR – Lesy České republiky, s. p. LFA – Less-favoured areas (méně příznivé oblasti pro zemědělství) LHC – lesní hospodářský celek LHO – lesní hospodářská osnova LHP – lesní hospodářský plán LPF – lesní půdní fond LPIS – Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků) LS – lesní správa MaS – dotační program Správa nezcizitelného státního majetku ve zvláště chráněných územích MK ČSR – Ministerstvo kultury Československé republiky MO ČRS – místní organizace Českého rybářského svazu MVE – malá vodní elektrárna MZD – melioračně zpevňující dřeviny MZe – Ministerstvo zemědělství MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MZP – minimální zůstatkový průtok MŽP – Ministerstvo životního prostředí NGO – non-governmental organisation (nestátní nezisková organizace) NN – nízké napětí NP – národní park NPR – národní přírodní rezervace NPP – národní přírodní památka NR ÚSES – nadregionální územní systém ekologické stability NRBC – nadregionální biocentrum NRBK – nadregionální biokoridor NS – naučná stezka OBÚ – obvodní báňský úřad ONV – okresní národní výbor OP – ochranné pásmo OPK – ochrana přírody a krajiny OPRL – oblastní plán rozvoje lesů OPS – obecně prospěšná společnost

188

OPŽP – Operační program životní prostředí OVM – okresní vlastivědné muzeum PCHP – přechodně chráněná plocha PLO – přírodní lesní oblast PO – ptačí oblast PP – přírodní památka PPK – Program péče o krajinu PR – přírodní rezervace Přf UK – Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa RBC – regionální biocentrum RBK – regionální biokoridor RRD – rychle rostoucí dřeviny ŘSD – Ředitelství silnic a dálnic SCI – Sites of community importance (Evropsky významné lokality) SCHKO – správa chráněné krajinné oblasti SLHP – souhrnné lesní hospodářské plány SLT – soubor lesních typů SPA – Special protected areas (Ptáčí oblasti) SPR – státní přírodní rezervace SÚ – sídelní útvar SÚOP – Státní ústav ochrany přírody TP (TTP) – travní porost (trvalý travní porost) ÚAP – územně analytické podklady ÚHUL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů ÚP – územní plán ÚSES – územní systém ekologické stability ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody ÚTP – územně technické podklady VaV – výzkum a vývoj VKP – významný krajinný prvek VMG – vlastivědné muzeum a galerie VN – vysoké napětí VT – věková třída VÚKOZ – Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví VVN – velmi vysoké napětí ZCHÚ – zvláště chráněné území ZCHD – zvláště chráněný druh ZO ČSOP – základní organizace Českého svazu ochránců přírody ZPF – zemědělský půdní fond ZÚR – zásady územního rozvoje Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování

189