INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ SPRÁVY CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI JIZERSKÉ HORY

U P O L Í N

_____________________________________________________________________________ Prosinec 2009

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ SPRÁVY CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI JIZERSKÉ HORY

ZDARMA

Pohled na Smrk z nivy Štolpichu v Raspenavě

Z obsahu tohoto čísla: Aktuální informace: • Úvodní slovo pana vedoucího …...............................................................................……………….....….... str. 2 • Akce pro veřejnost konané v roce 2009 …………...........................…………………………………….…... str. 3 • Kauza „Smrk“ na konci roku 2009 ………………….................................... .……………………….….….. str. 4 • Sníh, sníh, sníh a zase sníh ………………...............................................................................………….. str. 4-6 • První sníh zničil památný šácholan v Kořenově ......................................................................................... str. 6-7 • Jizerská oblast tmavé oblohy...................................................................................................................... ..... str. 7 • Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Jizerské hory ................................................................... str. 7-10 • Rekonstrukce objektu Správy .................................................................................................... ................... str. 10 • Představujeme spolupracující NNO - Náš kraj, o.s. ................................................................................ str. 10-12 Ukázky praktických opatření v CHKO JH provedených v roce 2009: .................................................... str. 12-18 Seriály: • I. Tip na výlet (12. díl) ………………………………....................................……………..……….… str. 18-19 • II. Ohrožené druhy rostlin a živočichů (12. díl) …………………….………....................................... str. 19-20 • III. Povedené stavby (10. díl) ………………………..................................…………….……………..….. str. 21 • IV. Zeleným pohledem (9. díl) ……………………………………………….................................... . str. 21-24 • V. Památné stromy v CHKO Jizerské hory (5. díl) ……. ……………………..................................... .... str. 25 • VI. Nepovedené stavby (2. díl) ................................................................................................................ str. 25-27

1

ZPRAVODAJ Správy CHKO Jizerské hory

prosinec 2009

AKTUALITY Úvodní slovo pana vedoucího... Ing. Jiří Hušek Před nedávným časem jsem čtenáře Upolínu informoval o zásadní organizační změně, kdy tehdejší Správa ochrany přírody, která zastřešovala všechny správy CHKO v republice, byla sloučena s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Nově vzniklá organizace s názvem Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) kromě pražského ústředí zahrnuje 24 správ chráněných krajinných oblastí a 13 krajských středisek. Tato regionální pracoviště zajišťují širokou škálu činností ve speciální státní správě ochrany přírody, v odborné práci a v praktické péči o svěřená chráněná území. Přibyly také povinnosti při správě nově vyhlášených území evropské soustavy Natura 2000. Kromě dalších pracovních činností a nových kompetencí přináší ovšem současná doba silné požadavky na úsporu nákladů ve veřejné správě včetně postupného snižování počtu pracovních míst. AOPK ČR řeší tento problém racionalizací vlastní činnosti, jejíž součástí jsou také organizační změny. V roce 2010 se tyto změny dotknou i regionálních pracovišť. Prvním regionem, který byl vybrán, se stal Liberecký kraj. Přede dvěma lety podstatnou úsporu provozních nákladů přineslo sestěhování Krajského střediska Liberec do hospodářské přístavby historického sídla Správy CHKO Jizerské hory v liberecké ulici U Jezu. Krok to byl logický, jakkoli znamenal citelnou prostorovou tíseň v budově, která rozhodně není nijak veliká. Od 1.ledna 2010 platí další podstatná změna. Ke stávající struktuře správ CHKO a krajských středisek přibude ještě jeden typ regionálních pracovišť. Jejich funkčnost se začíná testovat právě v Liberci. Vzniká zde pracoviště, které se nazývá „Správa CHKO Jizerské hory a Krajské středisko Liberec“. V praxi se jedná o sloučení správy CHKO a krajského střediska do jednoho útvaru. Cílem je zvýšení efektivity práce při současné úspoře provozních a investičních nákladů, dále pak reálné snížení počtu pracovních míst. První předpoklad se může potvrdit až po určité době, desetiprocentní snížení pracovních úvazků nastává okamžitě. Nově konstituované pracoviště bude mít příslušné kompetence na území celého libereckého kraje a nadále bude vykonávat všechny činnosti dosud zajišťované Správou v CHKO Jizerské hory. Je rozděleno na 3 oddělení, která velmi zjednodušeně plní následující dílčí činnosti: 1) Uplatňování zákonných zájmů ochrany přírody a krajiny v rozhodovacích a plánovacích procesech včetně územního plánování v CHKO a vyjadřování ke stavební činnosti, ochrana krajinného rázu, dřevin významných kra-

jinných prvků nebo územního systému ekologické stability; patří sem i regulace rozhodujících hospodářských činností v chráněných územích - zemědělství, průmyslu a těžby nerostných surovin, vodního a lesního hospodářství... 2) Odborná přírodovědná a ekologická činnost včetně inventarizací a monitoringu, příprava plánů péče o zvláště chráněná území a zajišťování praktické péče o ZCHÚ, evropsky významné lokality a chráněné druhy rostlin a živočichů; dále administrace příslušných výjimek podle zákona o ochraně přírody a krajiny... 3) Administrace finančních nástrojů v ochraně přírody a krajiny, zejména Programu péče o krajinu (PPK), Programu obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK), Programu péče o majetek státu (MaS) a příslušných částí Operačního programu Životní prostředí (OPŽP); administrace újem za ztížení zemědělského a lesního hospodaření, správa pozemků ve vlastnictví AOPK ČR a další činnosti. Mimo tato oddělení je vyčleněna administrativa, ekonomika, ekologická výchova, správa informačních technologií a geografický informační systém. Počátek roku bude určitě znamenat hledání optimálního fungování nového sloučeného pracoviště včetně vnitřního uspořádání budovy sídla. Na novou situaci si budou muset zvyknout i naši návštěvníci a partneři, adaptace jejich i zaměstnanců však zcela jistě nebude dlouhá. Počátkem roku 2010 také začíná platit poměrně významná novela Zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, která citelně ovlivní naši práci a nově nastavuje i kompetence orgánů ochrany přírody. Podrobný rozbor určitě nemůže být pojednán v tomto příspěvku. S určitým optimismem však zmíním alespoň jednu změnu, která poněkud zjednoduší práci úředníkům, ale především reálně přiblíží státní správu občanům. Konečně se totiž mění neudržitelná praxe, kdy o výjimkách ze zákona rozhodovala v každém jednotlivém případě Vláda ČR. Vláda mimo správní řízení a bez možnosti opravných prostředků rozhodovala i o takových maličkostech jako vstup studentů do rezervace nebo vjezd autem na lesní cestu v CHKO. Dnes je toto rozhodování svěřeno v plném rozsahu Správě CHKO, což ve svém výsledku bude nepochybně znamenat zprůhlednění rozhodovacího procesu a zcela určitě i podstatné urychlení. V dnešním veřejném životě bývá zvykem spíše komplikování vztahů a činností. Opačný trend, třeba málo podstatný, je proto třeba vždy hodnotit pozitivně.

2


prosinec 2009

Akce pro veřejnost konané v roce 2009 Lenka Zadrobilová

Soví noc na Jizerce Po loňském roce oslav a přemíry akcí, jsme se v letošním roce opět vrátili do mírnějšího tempa. Přesto jsme nezaháleli a i tento rok se v programu ekovýchovných akcí našly novinky. Loňské oslavy 40. výročí vyhlášení CHKO Jizerské hory jsme ukončili na konci února výstavou fotografií „Jizerky mýma očima“ v polské Karpaczi. Na jaře, v dubnu, jsme již po několikáté zorganizovali pro širokou veřejnost dvě tradiční akce. Ve spolupráci se Společností pro Jizerské hory o.p.s. to byla Soví noc na Jizerce. Velkým tahákem této akce bylo setkání se živými sovami a noční výlet za sovím houkáním na úpatí Bukovce. Bohužel ani letos jsme z kapacitních důvodů nemohli uspokojit všechny zájemce. Zkuste to příště. Tentýž měsíc jsme se na libereckém Opičáku setkali v brzkých ranních hodinách se zájemci o ornitologii na „Vítání ptačího zpěvu“ Tuto akci pořádáme ve spolupráci s Českou ornitologickou společností. Pro žáky základních škol byl, již po páté vyhlášen projekt „Jizerky za humny“, který probíhá celý školní rok. Ústředním tématem se stala louka. Do projektu se zpočátku přihlásilo 31 dětských kolektivů, ale do konce jich s námi vydrželo pracovat 12. Žáci po celý rok pozorovali vybranou lokalitu a zpracovávali zadané úkoly. Odměnou jim byl výlet do Jizerských hor. Navštěvovali jsme okolí Nové louky a Jizerky, kde se děti v přírodě seznamovaly s různými biotopy, poznávaly chráněné druhy rostlin, ale také dostaly informaci o významu ochrany přírody. Projekt finančně, již několik let podporuje Nadace pro záchranu Jizerských hor. Základní i střední školy také navštěvujeme dle požadavku pedagogů s přednáškami, případně doprovázíme na exkurzích po CHKO. Díky spolupráci s o.s. Náš kraj a podpoře Grantového programu Libereckého kraje jsme mohli vyjet do základních i středních škol po celém Libereckém kraji s programy „Filmy Jizerských hor“ a „Sovy do škol“. Program „Filmy Jizerských hor“ obsahuje jedinečný sestřih krátkých dokumentárních filmů a podává obrazovou informaci o zajímavých historických událostech a obdobích v Jizerských horách (protržení přehrady na Bílé Desné, výstavba vodního díla Josefův Důl, poškození lesních ekosystémů v 70. a 80. letech), nejstarší záběry pocházejí z roku 1916. Program Sovy ve škole seznamuje žáky s životem a ochranou dravých ptáků (zejména sov) a zároveň jsou děti informovány o záchranných stanicích a handicapovaných živočiších. Oba programy mají velký úspěch a ani zde nemůžeme uspokojit všechny požadavky. V letošním roce jsme ve spolupráci s o.s. Náš kraj a díky finanční podpoře Ministerstva životního prostředí mohli také realizovat projekt Zahrada Jizerských hor. Na zahrádce u budovy Správy CHKO Jizerské hory se již nyní můžete projít po ministezce. Najdete zde ukázku babiččiny zahrádky, horskou louku, ukázky místních stromů a keřů, ale také malé rašeliniště či geologickou expozici. K návštěvě můžete využít tištěného průvodce, kterého obdržíte v budově Správy CHKO. Pro širokou veřejnost se nám ke konci roku podařilo vydat tištěného průvodce naučnou stezkou Oldřichovské skály a háje, pro stavebníky vítanou tiskovinu s informacemi - Stavební regulativy aneb Jak stavět v Jizerských horách a nově vyšel také leták s informacemi o CHKO - Chráněná krajinná oblast Jizerské hory. Všechny, nejen nově vydané, ale i dříve vydané tiskoviny jsou zdarma k dispozici v budově Správy CHKO Jizerské hory a některé získáte i v informačních centrech obcí na území CHKO, kam jsou pravidelně distribuovány. 3


prosinec 2009

„Kauza Smrk“ na konci roku 2009 Ing. Jiří Hušek Tématem častých dotazů je aktuální vývoj záměru na vybudování velkého skiareálu na jihozápadním úbočí Smrku, nejvyšší kóty české části Jizerských hor. Tento velkorysý investiční záměr byl v posledních letech intenzivně diskutován a stal se předmětem tříbení velmi rozdílných názorů obcí, dotčených institucí i široké veřejnosti na Frýdlantsku i mimo ně. Mám-li komentovat současný stav z pohledu ochrany přírody a krajiny, musím konstatovat, že nedošlo k uspokojivému konsensu mezi záměrem, tedy samotnou investicí a předpoklady následného provozu areálu, a zájmy ochrany přírody. Projekt takového rozsahu, jaký byl předkládán, zůstává v trvalém konfliktu s předměty ochrany v CHKO Jizerské hory, ať již jsou to prvky živé i neživé přírody nebo dochovaný krajinný ráz severní části Jizerských hor a jejich podhůří. Podle názoru Správy CHKO JH se předkladatelům záměru dosud nepodařilo věrohodně formulovat natolik silný veřejný zájem, který by ve svém důsledku mohl ospravedlnit prolomení ochranných podmínek chráněné oblasti. Do hry vstoupily navíc i zájmy Evropské unie na ochranu vybraných částí přírody v soustavě Natura 2000. Podle aktuálních informací jeden z nositelů projektu, město Nové Město pod Smrkem, záměr v této fázi opustilo a přestalo jej projednávat v rámci změny platného územního plánu. Druhým nositelem byla obec Lázně Libverda, která pokračovala sama v záměru velmi redukovaném na území vlastního katastru. Ani na tomto upraveném skiareálu nebylo dosaženo potřebné shody, zejména s ochranou přírody zastoupenou Správou CHKO, a tak obec stáhla záměr z konceptu připravovaného územního plánu obce. Územní plán se nadále projednává bez kontroverzního návrhu lanovky na Smrk a areálu pro sjezdové lyžování a lze předpokládat jeho úspěšné dokončení v dohledné době. Další osud plánovaného skiareálu je nyní v rukou obcí a záleží pouze na nich, zda jej v dalším období vrátí „do hry“, tedy k novému jednání na platformě dalších změn územně plánovací dokumentace. Mezitím došlo na polské straně hor, na svazích nedalekého Stohu nad lázněmi Swieradów, k dobudování kabinové lanovky s mohutnou horní stanicí, dlouhou sjezdovkou a velkým dolním terminálem s

parkovištěm. Další rozvojové záměry v této oblasti jsou na stole a je pouze otázkou ekonomické úvahy, jak dlouho na sebe dají čekat. Polský skiareál může být poučením pro českou stranu z pohledu reálných parametrů investice, její návratnosti i problematiky provozu. Zároveň může pomoci konkrétněji definovat problémy a nebezpečí ve vztahu k ochraně přírody a krajiny. Na úpatí Smrku, ve spodní části zájmového území zamýšleného skiareálu, se rozbíhá ambiciózní projekt terénních tratí pro cyklisty, takzvaných singltreků. Přestože nemohou být úplnou alternativou skiareálu, mají značný potenciál pro získání dalších návštěvníků hospodářsky zanedbaného Frýdlantska, mohou se stát stimulem pro růst cestovního ruchu s nezanedbatelným ekonomickým přínosem. Na tomto projektu byla naopak nalezena úplná shoda obcí, lesních hospodářů a ochrany přírody. Správa CHKO Jizerské hory tento záměr aktivně podporuje.

Sníh, sníh, sníh a zase sníh Ing. Vladimír Vršovský Zprávy o závodech v klasickém lyžování v Liberci–Vesci ještě stále více jak půl roku po skončení hlavní akce plní stránky tisku. A pohříchu jejich obsah nekomentuje sportovní výkony borců. MS v klasickém lyžování proběhlo na tratích ve Vesci v únoru roku 2009. Závodníci už začínají další sezónu, tým pořadatelů MS 2009 však dosud nedořešil hospodářskou stránku této akce. Dle veřejně dostupných informací a po více než půl roku prováděném závěrečném zúčtování zůstal za týmem pořadatelů dluh ve výši 81 miliónů korun. Někteří věřitelé se domáhají svých pohledávek soudní cestou a v atmosféře ekonomické krize nelze asi předpokládat (jak možná tým kolem Kateřiny Neumannové doufal), že stát tento dluh vyrovná.

4


prosinec 2009

Ani město Liberec zatím nemá štít zcela čistý. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zahájil s Libercem správní řízení v souvislosti s podezřením na porušení příslušných předpisů při zadávání zakázek při přípravě a pořádání MS 2009. Tento problém však nezabránil Liberci v podání kandidatury na pořádání MS juniorů v klasickém lyžování - pro rok 2013. A protože byl Liberec uchazečem jediným, byla jeho kandidatura úspěšná. Pamětníci možná vzpomenou, že jednou se už v blízkém okolí stejná akce konala - v Bedřichově v roce 1976. To však byly zcela jiné podmínky, společenské, politické, ale hlavně ekonomické. Překvapivě tedy možná bude pro někoho znít zpráva, že z formálního hlediska není dosud uzavřena jiná lyžařská akce pořádaná týmem kolem Kateřiny Neumannové - konkrétně generální zkouška na vlastní MS - a to závody Světového poháru ve Vesci v únoru 2008 (ano, to není překlep, jedná se opravdu o rok 2008). Připomeňme si, že v této zimní sezóně nebyly podmínky vůbec pro pořádání závodu příznivé a několik dní před začátkem připomínal areál ve Vesci spíše jarní pohodu. Pořadatelé do poslední chvíle váhali se zrušením závodu a navíc byli odhodláni jej uspořádat stůj co stůj. V časovém tlaku už potom nezbyl prostor na ohledy a vše nabralo rychlý a divoký spád. Najaté firmy začaly svážet sníh z vyšších poloh Jizerských hor, bez ohledu na dikci příslušných zákonů a ruku v ruce s pořadateli jednali s cílem za každou cenu svůj problém vyřešit a případné konflikty s orgány ochrany přírody řešit až následně. Nepřehlédnutelná byla rovněž arogance a pohrdání většinovým názorem veřejnosti, která toto jednání odsoudila a za zmínku jistě stojí, že část sněhu byla vyrabována z upravené stopy Jizerské magistrály - tedy i v rozporu se zájmy široké lyžařské veřejnosti. Závody lyžařského Světového poháru nakonec v únoru 2008 proběhly a pro příslušné orgány státní správy - v tomto případě pro Správu CHKO Jizerské hory - zbyl nelehký úkol, jednání najatých firem vyhodnotit z hlediska porušení zákona o ochraně přírody a krajiny a uložit sankce. Vlastní skutková podstata protiprávního jednání byla poměrně jednoduchá. Při svozu sněhu (který byl odebírán těžkou mechanizací z některých lesních cest a také plošně z louky v obci Jizerka) došlo k porušení základních ochranných podmínek CHKO, kde je mimo jiné stanoven zákaz vjezdu a setrvání motorových vozidel mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. V případě luk na Jizerce došlo i k poškození dotčené plochy, po které se pohyboval pásový bagr při nakládání sněhu na nákladní auta. Vlastní protiprávní jednání je jedna věc, prokázání tohoto jednání viníkovi, dostatečné zdokumentování a uložení sankce je věc druhá a v tomto případě zdlouhavá a komplikovaná. V síti přestupců uvízla celkem nešťastně Jizerská o.p.s, která z vlastní neznalosti a podceněním situace na žádost pořadatelů rolbou přihrnula sníh na loukách na Jizerce. Jako jediný subjekt, s kterým Správa CHKO Jizerské hory vedla správní řízení však své pochybení přiznala a v jarním období sama z vlastního podnětu svými pracovníky zjednala nápravu na rozrytých loukách na Jizerce. Zvláště pro tuto společnost byla jistě uložená a zaplacená pokuta citelnou ztrátou v rozpočtu, protože pro svoji činnost - především úpravu stop v Jizerských horách - každoročně pracně shání dostatek sponzorských finančních prostředků. Ostatní dva subjekty - velké stavební firmy - jistě s dobrými právními odděleními - využily všech možností, jak se odpovědnosti vyhnout. Ukázala se i temnější zákoutí českého právního řádu a opět se vynořily osvědčené postupy, které byly již v podobných případech (např. pořádání motocyklové šestidenní) použity. Jeden z hlavních donátorů pořadatelů MS - společnost Stavby silnic a železnic (dle slov zástupce společnosti během celých příprav sponzorovala tato společnost pořadatelství sumou v řádu desítek milionů korun) - zcela legitimně využil drobných formálních chyb v konání správního orgánu a věc musela být projednávána opakovaně. Poněkud překvapivě (alespoň pro správní orgán) se náhle vynořila smlouva mezi touto společností (se základním kapitálem přes 1 miliardu Kč) a poněkud obskurní společností s ručením omezením. Na tuto monopersonálně provozovanou společnost v poněkud rychle napsané dohodě a bez jasných podmínek Stavby silnic a železnic převedly všechnu potřebnou techniku a personál k zajištění svozu sněhu pro nezbytně nutnou dobu. Zástupce společnosti se vyznačoval jednou základní vlastností - na nic si už nevzpomínal. Účelovost této dohody byla do očí bijící. Rozhodnutí Správy CHKO Jizerské hory bylo dle očekávání napadnuto odvoláním, odvolací orgán však argumenty společnosti Stavby silnic a železnic neshledal důvodnými a rozhodnutí potvrdil. Vyměřená pokuta byla v termínu zaplacena a je nutno zdůraznit, že s ohledem na velikost firmy a výši sponzorských příspěvků pořadatelům se jednalo o sumu zcela marginální. Poněkud jinou taktiku zvolila plzeňská firma podnikatele Petra Březiny. Přesto, že do Vesce několik dnů jezdila plně naložená auta s výrazným nápisem firmy, zástupci firmy se k odpovědnosti rozhodně nehlásili. I zde bylo řízení vedeno opakovaně, především bylo nutno doplnit důkazní materiál, ale nakonec i v tomto případě uložila Správa CHKO Jizerské hory sankci. Podle očekávání i zde bylo rozhodnutí Správy CHKO Jizerské hory napadnuto odvoláním. Protože firma byla vyšetřována Policií ČR v souvislosti s podezřením spáchání trestného činu poškození přírodního prostředí (bylo posléze odloženo a obvinění nebylo vzneseno), požádala Správa CHKO Jizerské hory Policii o poskytnutí protokolů z výslechů se zástupci firmy. Tyto materiály byly úřední cestou poskytnuty a doplnily mozaiku důkazního materiálu. Odvolací orgán sice výši pokuty snížil, ale jinak rozhodnutí Správy CHKO Jizerské hory potvrdil. I tato pokuta byla v řádném termínu viníkem zaplacena. V případě této společnosti se však případ ještě neuzavřel. Poslední možností, jak se odpovědnosti vyhnout (a to i po zaplacení pokuty), je napadnutí rozhodnutí odvolacího orgánu u soudu a v závěru února 2009 (to už ve Vesci probíhaly úplně jiné závody) tak Petr Březina několik dnů před vypršením možné lhůty učinil. Správnímu soudu v Praze byla tedy poskytnuta spolu s vyjádřením MŽP kompletní spisová dokumentace a v době, kdy je tento materiál psán, zatím dosud rozhodnutí nepadlo.

5


prosinec 2009

Začínali jsme informací o pořadatelích MS 2009 a tak se k nim ještě na závěr vraťme. Po skončení závodů v únoru 2008 byli sice ještě krátkou dobu v nejistotě, s kým povede Správa CHKO JH správní řízení. Celkem šikovně toto riziko ošetřili dohodou s dotčenými podnikatelskými subjekty, které tato rizika převzaly. Jistě i spoléhaly na podporu a nestandardní postupy z nejvyšších pater politických stran. Když zástupci sdružení SKI 2009 zjistili, že z hlediska formálního budou právně nepostižitelní, jejich ochota spolupracovat rázem opadla. Měli spoustu jiných starostí, vybírali dlouhodobě plánované dovolené a vyjížděli na zahraniční služební cesty. A pochopitelně si už také na podstatné věci nepamatovali a některé důležité dokumenty nemohli dohledat. Ulpěla na nich rozhodně odpovědnost morální, ta jim však zjevně nezpůsobila újmu, protože morálka do byznysu jménem vrcholový sport už jaksi nepatří. Poučeni okolnostmi kolem pořádání závodů v roce 2008, snažili se pořadatelé v roce 2009 nic neponechat náhodě. V předstihu si vytipovali místa pro „výrobny“ sněhu a na vlastní MS se připravili velkoryse s pořádnou zásobou technického sněhu „za zády“. Škodolibá příroda však v roce 2009 připravila zcela jiný scénář a pořadatelé se naopak potýkali se sněhovou kalamitou. A tak nevyužitý sníh postupně tál až do léta, stal se místem hrátek dětí, letních snowboardistů nebo projíždějících vodáků (v Albrechticích byla deponie na břehu Kamenice), ale stal se na několik měsíců rovněž symbolem marnivosti a lidské zpupnosti.

První sníh zničil památný šácholan v Kořenově Ing. Tomáš Korytář Nečekaná nadílka sněhu v půlce října zaskočila nejen řidiče, ale i celou přírodu. Na řadě stromů ještě listy nezačaly přecházet ze zelené do barev podzimu a už je zasypaly desítky centimetrů mokrého sněhu. Větve nebyly schopny takovouto zátěž unést a lámaly se. Někde dokonce došlo k pádu celého stromu. Říjnové přívaly sněhu přišly do Jizerských hor neočekávaně a ničily stromy bez výjimky. V Dolním Kořenově u „Cutisinky“ bohužel nevydržela tíhu sněhu koruna památného šácholanu zašpičatělého (Magnolia acuminata L.). Ulomila se mohutná kosterní větev, která představovala téměř polovinu koruny, dále několik silných větví a řada větví drobnějších, přičemž spousta větví zůstala nalomených a ty musely být z bezpečnostních důvodu následně odstraněny. Tímto poškozením přišel strom prakticky o tři čtvrtě koruny a podstatně se snížila jeho stabilita. K takovémuto poškození by nedošlo, pokud by šácholan stihl shodit listí. Letos mu však nebyl dopřán dostatečný čas na přípravu. Ke každoročnímu odumírání a shazování listí dochází se zkracováním dne a postupným poklesem teplot. Když poměr těchto dvou faktorů dosáhne kritických hodnot, začne listnatý strom v místech, kde je napojen řapík listu k větvi, vytvářet ze zvláštních korkových buněk přehrádku, která zamezí průchodu vody a živin do listů. Ty pak postupně přestanou tvořit chlorofylové barvivo, ztrácejí zelenou barvu, postupně odumírají a když se oslabí spoj, listy spadnou. Hlavním důvodem, proč stromům každoročně listí opadává, je uchování vlhkosti. S nástupem zimy kořeny přestanou zásobovat strom vláhou a prvořadou záležitostí se stane uchování vody. Pokud by stromy neshodily listy, jejich značné povrchové plochy by vypařováním vydaly obrovské množství vlhkosti a strom by uschl. Šácholan v Kořenově byl vyhlášen jako památný strom v září roku 1989 a to pro svou estetickou hodnotu, stáří a vzrůst, který byl v podmínkách Jizerských hor výjimečný (obvod kmene 1,8 m a výška 14 m). Historické doklady chybí, proto se stáří stromu pouze odhadovalo na cca 100 let. Šácholan žašpičatělý je v Evropě nepůvodní

6


prosinec 2009

dřevinou, pochází z východu USA, ve vhodných podmínkách dorůstá výšky až 20 m, je odolný vůči mrazu a snáší i městské klima. Bohužel šácholan jako druh má nízkou regenerovatelnost, tzn. že velmi špatně reaguje na poškození. Stav stromu po působení váhy sněhu je natolik vážný, že neexistuje adekvátní ošetření, které by zaručilo jeho další zdárný růst. Důvody ochrany tohoto stromu v podstatě zanikly, jeho provozní bezpečnost se stala vzhledem k poškození a umístění v blízkosti cesty a bytového domu kritickou a Správa CHKO Jizerské hory bude nucena přistoupit ke zrušení ochrany šácholanu jako památného stromu. I když bude nakonec záležet na vlastníkovi, jak se rozhodne se stromem naložit, zdá se, že první letošní sníh osud kořenovského šácholanu zpečetil.

Jizerská oblast tmavé oblohy Ing. Kamil Farský lace a je zde málo instalovaného umělého osvětlení (na české straně pouze obec Jizerka, na polské straně osada Orle a Chatka Górzystow). Hřebeny hor znemožňují přímou viditelnost světel z okolních měst a obcí. Je zde zachovalá příroda a vyhlášená Chráněná krajinná oblast, do které je možné noční životní prostředí snadno začlenit. Je to také velmi přitažlivá oblast pro turisty, kteří se tak mohou dozvědět o dalším aspektu ochrany přírody a krajinného rázu. Slavnostní vyhlášení JOTO proběhlo dne 4.11.2009 na Jizerce v rámci Mezinárodního roku astronomie 2009, který má zachování temné oblohy nad námi i pro budoucí generace jako jedno z hlavních témat. Oblast podpořili všichni starostové dotčených obcí. Poprvé zde na problematice světelného znečištění spolupracují různé subjekty, od astronomů přes ochranáře přírody až po lesní správce.

Česko-polská Jizerská oblast tmavé oblohy byla vyhlášena v rámci Mezinárodního roku astronomie 2009 jako první mezinárodní oblast tohoto druhu na světě. Iniciativa přišla v roce 2008 z Polska. Jizerská oblast tmavé oblohy (JOTO) poskytne kromě ochrany nočního životního prostředí také informačně turistický program a počítá s pravidelnými veřejnými akcemi pod tmavou oblohou. Upozornit na to, že tma začíná být ohroženým druhem a že pro ochranu našeho přirozeného nočního prostředí musíme něco udělat, to jsou první úkoly vyhlášené oblasti. JOTO je první oblastí tohoto druhu na území ČR. Z formálního hlediska se jedná o první mezinárodní oblast tohoto druhu na světě. Ve světě již existují oblasti dokonce s přísnějším režimem, než jaký bude mít JOTO, avšak v tomto případě se jedná o první případ přeshraniční oblasti zasahující na území dvou států. JOTO je tak prvním mezinárodním projektem (v tomto případě česko-polským) na ochranu nočního životního prostředí na světě. Tma Jizerských hor není absolutní (tu už v Evropě ani nenajdeme), ale je stále zachovalejší než na většině území ČR. Velikost plánované oblasti je necelých 75 km2, nadmořská výška je nad 800 m n.m. Z této oblasti je stále dobře vidět Mléčná dráha a počet hvězd viditelných očima je zde kolem 1000 (ve městech 200, ve velkoměstech 20). V oblasti žije malá popu-

Více informací najdete na: www.izera-darksky.eu

Hranice Jizerské oblasti tmavé oblohy s viditelnými zdroji světelného znečištění

Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Jizerské hory Ing. arch Jana Mejzrová Krajina je často opakované slovo, jehož význam může ale být pro každého z nás odlišný, podle našeho založení, vzdělání, výchovy, zkušenosti, představ. Všichni se v krajině pohybujeme, ale pro někoho je spíše předmětem podnikání, jiný si v ní chce odpočinout, třetí bydlet podle svých snů, čtvrtý ji vidí jako prostředí pro život veškerých organismů. Jak už název napovídá, krajina je také hlavním předmětem ochrany v chráněných krajinných oblastech, Jizerské hory nevyjímaje. Řeč zákona praví: „Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením

7


prosinec 2009

dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti“. K tomu, aby rozhodování o ochraně krajiny v Jizerských horách bylo co možná neobjektivnější, by mělo sloužit nedávno vyhotovené Preventivní hodnocení krajinného rázu v CHKO JH, zpracované Ing. arch. Jitkou Brychtovou. Paní architektka má bohaté zkušenosti z územního a krajinného plánování a znalost místní krajiny, mimo jiné proto, že je autorkou podobného hodnocení pro sousední Krkonošský národní park. Ve smyslu § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny se CHKO JH člení do oblastí (podoblastí) a míst krajinného rázu. Podle hlavních charakteristik terénu, vodních toků, rostlinstva i osídlení jsou vymezeny oblasti krajinného rázu - Frýdlantsko, Liberecko, Jablonecko, Železnobrodsko a Jizera. Tři první (a nejrozsáhlejší) z nich propojuje podoblast Náhorní plošina včetně strmých svahů, vnímaná jako nezastavěná souvislá plocha lesů v centrální části Jizerských hor s drobnými enklávami historického osídlení. V rámci oblastí krajinného rázu vymezené podoblasti pak lépe vystihují místní odlišnosti krajiny - Novoměstsko, Smědá, Oldřichov - Mníšek, Liberecká předměstí, Jablonecko-tanvaldská, Příchovicko-polubenská, Olešnická, Rokytnicko-pasecká.

Členitá krajina východní části CHKO se zalesněnými hřebeny, rozptýlenou zástavbou ve svazích a souvislou zástavbou v údolí - oblast Jablonecko, podoblast Jablonecko-tanvaldská, v pozadí podoblast Náhorní plošina - pohled od Šumburku na Jizerské hory Pro podrobnější návrh zásad ochrany a priorit slouží místa krajinného rázu - v rámci CHKO JH je to celkem 26 segmentů krajiny, v nichž je kladen důraz na pohledově výrazné vrchy a hřebeny, místa významných výhledů, prostorové uspořádání krajiny, sídla i typické stavby. Odstupňovanou hodnotu částí krajiny vyjadřují pásma ochrany - krajina přírodní a přírodě blízká, krajina kulturní a krajina výrazně změněná. • Nejcennější přírodní jádrové území zahrnuje zhruba polovinu náhorní plošiny včetně severních svahů. • Do pásma A přírodní jsou zařazeny svahy se smíšenými lesy • Do krajiny B přírodě blízké ostatní souvislé lesní porosty. • Pásmo A kulturní pokrývá tradiční zemědělskou krajinu se zbytky původního členění pozemků, s nelesní zelení a rozptýlenou venkovskou zástavbou tradičního rázu. Nejcennější území jsou na Hraběticích, Horním Maxově a Horních Lučanech, Karlově, Šumburku, Polubném, Černé Říčce, Rejdicích, Pasekách nad Jizerou. Výjimečnou pozornost si zaslouží vesnická památková rezervace Jizerka a historické lesní enklávy - Kristiánov, Nová louka, Mariánskohorské boudy, Václavíkova Studánka, ap. • Do pásma B kulturní spadají souvisleji zastavěné části sídel s dochovanou strukturou a více či méně dochovanou zástavbou. • Zbývající pásmo C - výrazně změněná krajina zahrnuje zbývající silně urbanizované části sídel (Nové Město pod Smrkem, Hejnice - Raspenava, Harcov, Mšeno, Lučany nad Nisou, Albrechtice - Jiřetín, Tanvald - Desná).

8


Dobře zachovaná lidová architektura včetně okolí je neobyčejně cenný, ale mizející prvek z krajiny - Bílý Potok pod Smrkem

prosinec 2009

Malebnost krajiny dotváří i přírodní charakter vodních ploch a jejich břehů - rybník Křísák v Lučanech nad Nisou

Součástí hodnocení je také kategorizace sídel, členěná do čtyř skupin • Výrazněji urbanizovaná území s dopravní a technickou infrastrukturou, soustředěná v nejníže položených částech údolí, s městskou strukturou zástavby, různorodými stavbami i výškovou hladinou a cennými solitérními objekty. • Sídla venkovského charakteru v mělčích bočních údolích, převážně typu údolní lánové vsi, případně městského či rekreačního rázu, sídla s volnější strukturou zástavby a zastoupením cenných tradičních objektů. • Výrazně rozptýlená zástavba a menšími shluky staveb až samotami výše ve svazích s převahou trvalých travních porostů, členěná na 1a - památkově chráněné sídlo Jizerka 1b - sídlo nebo jeho část - hodnotné sídlo s výrazným zastoupením lidové architektury, s rozvolněnou strukturou a s vazbou k cenné zemědělské a často i přírodní krajině 1c - sídlo venkovského charakteru nebo jeho část s hodnotnými objekty, s volnější strukturou a s vazbou k hodnotné zemědělské, případně přírodní krajině • Luční enklávy v rámci náhorní plošiny bez vazby k plužině s výrazně zachovanou lidovou architekturou.

Významnou roli v krajině hrají průhledy údolími, v popředí umělá krajina golfového hřiště, v pozadí větrné elektrárny na Vysokém vrchu (mimo CHKO) ukazují riziko umisťování technických zařízení v pohledově exponovaných hřebenových partiích - oblast Liberecko, podoblast Oldřichov - Mníšek - pohled od Fojtky k Albrechtickému sedlu

9


prosinec 2009

Materiál bude sloužit jako odborný podklad pro územní plánování a pro objektivní rozhodování o umisťování a povolování staveb. K nahlédnutí je na Správě CHKO JH, výhledově bude zpřístupněn na webových stránkách.

Rekonstrukce objektu Správy CHKO Jizerské hory Ing. Irena Česká Správa CHKO Jizerské hory sídlí od roku 1976 v roubeném patrovém objektu, tzv. Šolcově domě, který pochází z roku 1774. Vzhledem ke stáří objektu je třeba provádět jeho pravidelnou údržbu. Správě CHKO Jizerské hory se podařilo zajistit potřebné peníze na rekonstrukci tohoto pozoruhodného objektu. Vzhledem k tomu, že se jedná o památkově chráněný dům, bylo třeba nejprve zajistit povolení Magistrátu Města Liberec včetně vyjádření Národního památkového ústavu.V průběhu probíhající rekonstrukce se objevovaly další potřebné zásahy, které si vyžádaly neodkladné řešení a tím i nevyhnutelnou administrativní anabázi. Koncem roku 2008 byla již konečně zahájena rekonstrukce budovy. S ohledem na příznivé klimatické podmínky bylo ihned zahájeno osazení přečerpávací kanalizační jímky, kterou si vyžádal provoz přístavby vybudované v roce 2000. Kanalizační přípojka byla po vybudování přístavby vedena nad úrovní podlahy garáže a v období přívalových dešťů docházelo k zatopení garáže nejen dešťovou vodou. Tyto práce se podařilo dokončit do konce roku 2008. Začátek roku 2009 zastihl všechny pracovníky Správy ve velkých přesunech. Součástí rekonstrukce byla i výměna podlahových krytin, jejich odizolování, revize elektroinstalací a položení nové počítačové sítě. Protože je při obvyklém obsazení Správy využito každé místo v přízemí i patře, byly nutné přesuny pracovníků do podkroví. Po hrubém dokončení interiérových prací byla zahájena oprava a výměna poškozených břidlicových kamenů na střeše a s tím související osazení funkčních okapů a svodů. Do této doby nebyly žlaby na objektu osazeny a docházelo k zatékání a tím i poškozování roubení. Následovaly tesařské práce, tj. plánovaná výměna dožitých a poškozených prvků

roubení. Že je třeba provést výměnu několika trámů jsme předpokládali, ale že bude třeba měnit skoro čtvrtinu východní stěny, bylo i pro nás nepříjemné překvapení. Došlo tedy znovu k částečnému vystěhování pracovníků patra. Okna v okolí poškozeného roubení musela být vysazena a repasována. Přestože byl před cca patnácti lety proveden nátěr objektu, bylo roubení, vlivem absence okapů a ochrany proti škůdcům napadeno dřevomorkou a našlo se zde i nejedno hnízdo létajícího hmyzu. I tato výměna byla přes různé finanční potíže dokončena, včetně nových ochranných nátěrů. Součástí rekonstrukce byla údržba a nátěry oken a dveří, které byly prováděny v průběhu celé stavby, tak jak rekonstrukce postupně docházela ke svému konci. Za povšimnutí bezesporu stojí i pečlivá restaurátorská práce na vstupních dveřích.

Historické dveře do objektu Správy CHKO JH po provedené rekonstrukci

Představujeme spolupracující nevládní neziskové organizace: Náš kraj, o.s. RNDr. Blažena Hušková Občanské sdružení Náš kraj vzniklo z iniciativy vydavatelů a příznivců dnes již zaniklého časopisu Jizerské a Lužické hory v roce 1996. Záměrem zakladatelů občanského sdružení bylo vytvořit neziskovou organizaci, která by sdružovala zájemce o regionální témata zejména přírodovědná a historická, vytvářela prostor pro osvětovou činnost v Libereckém kraji a blízkém polském a německém příhraničí a poskytovala podporu vydávání tiskovin s regionální tematikou. Ačkoli ve stanovách a programových dokumentech občanského sdružení to není výslovně uvedeno, po čtrnácti letech existence je zřejmé, že v popředí jeho zájmu je vyvážený rozvoj území Libereckého kraje zejména s ohledem na regionální kulturní a historická specifika, přírodu a krajinu a venkovský prostor a jeho obyvatele.

10


prosinec 2009

Občanské sdružení má asi 10 aktivních členů a spolupracuje s řadou dobrovolníků. Rozpočet se pohybuje okolo 1 mil. Kč ročně. V existenci a vývoji občanského sdružení Náš kraj lze rozpoznat tři etapy: V letech 1996 – 2000 vyvíjeli členové občanského sdružení aktivity například v souvislosti s tehdy teprve plánovaným Mistrovstvím světa v klasickém lyžování a usilovali o změnu přístupu organizátorů mistrovství jak k místním občanům (více otevřenosti a prostoru pro veřejnou diskusi), k přírodě a krajině (kritika budování rozsáhlého, k přírodě necitlivého lyžařského běžeckého areálu v Bedřichově a na Hraběticích) i k místní ekonomice (zajistit služby pro mistrovství světa tak, aby maximum ekonomických přínosů zůstalo místním obchodníkům a poskytovatelům služeb). Současně jsme realizovali některé projekty zabývající se rozvojem tzv. šetrného, přírodě blízkého cestovního ruchu (Zlepšování podmínek pro měkký turismus na Frýdlantsku, Historie a současnost Frýdlantska publikace, výstava, přednášky, Inventarizace příležitostí pro šetrný cestovní ruch na Frýdlantsku). V tomto období byla činnost občanské sdružení financována téměř výhradně ze soukromých finančních zdrojů, zejména nadačních (Nadace Partnerství, Nadace VIA, REC) a z členských příspěvků. V letech 2000 – 2006 došlo k útlumu činnosti občanského sdružení – aktivní členové sdružení byli plně vytížení v jiných oblastech, realizovali své záměry jinými cestami a občanské sdružení existovalo dál, ale ve fázi latentního klidu. K obnovení a rozvoji činnosti občanského sdružení dochází v roce 2006. Tehdy začalo občanské sdružení více spolupracovat se Správou Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a také se Společností pro Jizerské hory, zejména při realizaci projektu Program rozvoje venkovských oblastí, známého pod zkratkou PRVO. Po úspěšném dokončení tohoto rozsáhlého celokrajského projektu převzalo občanské sdružení Náš kraj aktivity realizované pracovníky PRVO na Českolipsku. Poradenské centrum pro venkov Česká Lípa vede koordinátorka Jana Prokešová a věnuje se například podpoře hippoturistiky na Českolipsku, zapojování místních občanů do úpravy veřejných prostranství (sídliště Špičák) a ekologické výchově. Poskytuje též, s využitím zkušeností z projektu PRVO, konzultace zejména neziskovým organizacím a drobným podnikatelům při zpracování a realizaci jejich projektů (zpracování žádostí o finanční podporu, organizování akcí a seminářů apod.). Nejvíce pozornosti jsme v roce 2008 věnovali projektu Jizerky slaví – připomenutí 40 let existence Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Občanské sdružení Náš kraj celý projekt koordinovalo a podílelo se na vlastní realizaci mnoha akcí. Celkem jich bylo 40 – konference, exkurze, výstavy, dny jizerskohorských filmů, výtvarné a fotografické soutěže, společenská setkání, ekologickovýchovné programy a související publikační činnost. V roce 2009 pokračuje občanské sdružení Náš kraj v práci ve třech oblastech. - Dále funguje Poradenské centrum pro venkov v České Lípě a poskytuje konzultační, organizační a odbornou pomoc různým typům klientů. - Další dva projekty se realizují ve spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory. Konference pro veřejnost konaná v rámci projektu Jizerky slaví S finanční podporou Ministerstva životního prostředí a Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor vznikla na pozemku v sousedství sídla Správy CHKO JH tzv. „Zahrada Jizerských hor“ o rozloze cca 600 m2, představující některé zajímavé jizerskohorské fenomény (geologická expozice, rašeliniště, horská louka, stromy a keře, byliny pěstované na venkovských zahrádkách apod.). Zahrada bude sloužit také ekologické výchově, a to jak pro veřejnost (vydán průvodce Zahradou JH), tak pro školy (pracovní listy pro pedagogy). Díky finanční podpoře z grantového fondu Libereckého kraje můžeme pokračovat ve dvou již osvědčených ekovýchovných programech, které dětem a pedagogům přinášejí Jizerské hory přímo do školy. V roce 2000 byla po celonárodním mapování území vyhlášena na území České republiky soustava evropsky chráněných území pod názvem NATURA 2000. O těchto chráněných územích mají pedagogové i jejich žáci nedostatek informací. Ekovýchovný program „Soví škola“ představí sovy, jejich život i ochranu návaznosti na evropsky významné lokality a ptačí oblast Jizerské hory. Projekt probíhá formou interaktivních přednášek s živými sovami ve školách, byl také vydán informační materiál o sovách. Program „Jizerskohorské filmy“ využívá sestřihu krátkých dokumentárních filmů (nejstarší záběry pocházejí z roku 1916) a podává obrazovou informaci o zajímavých historických událostech a obdobích v Jizerských horách (protržení přehrady na Bílé Desné, výstavba vodního díla Josefův Důl, poškození lesních ekosystémů v 70. a 80.

11


prosinec 2009

letech minulého století) i o jedinečných místních fenoménech (tanvaldská zubačka, rozhledny, rašeliniště apod.). Výběr filmů zahrnuje jak nejstarší dokumenty z let 1916 a 1930, tak například půvabný dokument o životě v drsných zimních podmínkách v horské osadě Jizerka ze šedesátých let minulého století, a kdysi zakázané filmové týdeníky o poškození lesních ekosystémů Jizerských hor z konce 70. let. V úvodní diskusi o ochraně přírody a krajiny Jizerských hor prokazují žáci a studenti znalosti místopisu i historie a zájem o Jizerské hory. Aktivně pracují s promítanými filmy, plní konkrétní zadání a o svých zjištěních diskutují s lektorem, který je odborně usměrňuje a doplňuje. Programový blok je složen tak, že svým zaměřením doplňuje znalosti zejména z přírodopisu, dějepisu, zeměpisu, výchovy k občanství. Jak bude občanské sdružení Náš kraj pracovat v dalších letech? O tom právě teď vedeme diskusi, je ale pravděpodobné, že se dále podržíme činností v oblastech, které jsou členům sdružení od roku 1996 nejbližší. Uvažujeme o dvou zajímavých aktivitách, které by obohatily činnost sdružení. Se Správou CHKO Jizerské hory spolupracujeme na přípravě projektu návštěvnického centra, tzv. Domu přírody, který by měl během několika let vzniknout na Bedřichově a sloužit nejen návštěvníkům, kteří do Jizerských hor přijíždějí za turistikou a rekreací, ale také místním obyvatelům jako kulturní a komunitní centrum. Zabýváme s také myšlenkou navázat na mezinárodní česko-polskoslovensko-americký projekt s půvabným názvem „Babynec“, kterého jsme se účastnili v letech 2000 – 2003. Cílem projektu je vyvážený, udržitelný rozvoj venkova a chráněných území, a do takto směrovaných aktivit se snaží zapojit zejména ženy pracující v různých pozicích – starostky, členky místních občanských sdružení, mateřských center, středisek ekologické výchovy, učitelky apod. Kontaktní údaje: Občanské sdružení Náš Kraj, Hrdinů 113/21, 46001 Liberec. Předsedkyní občanského sdružení je Květa Vinklátová, [email protected], projekty koordinuje Blažena Hušková [email protected].

UKÁZKY PRAKTICKÝCH OPATŘENÍ V CHKO JIZERSKÉ HORY PROVEDENÝCH V ROCE 2009: Péče o lesní ekosystémy na Dlouhém kopci Ing. Vladimír Vršovský Dlouhý kopec je vlastně protáhlý hřbet, začínající na JV okraji náhorní plošiny (pod vodní nádrží Souš) a spadající prudšími svahy k obci Desná. Na západě je vymezen divokým údolím Černé Desné, kterým se prudce přes četné peřeje a vodopády valí vodní tok stejného jména, na východě tvoří jeho hranici údolí Černé říčky. V současnosti je převážná část Dlouhého kopce pokryta lesními porosty, ale nebylo tomu tak vždy. Zvláště na jižních svazích se částečně jedná o les první generace, který zde byl v minulém století vysázen na obhospodařovaných loukách a pastvinách. O tom, kromě pohledu do historických map, svědčí i kamenné hrobky, vyskytující se hojně v lesích a vystupující od jihu až téměř k vrcholu. Celé území Dlouhého kopce bylo v počátku devadesátých let minulého století vymezeno jako biocentrum územního systému ekologické stability a to regionálního významu. Důvodem byl především velmi zachovalý stav lesních ekosystémů s druhovou skladbou blízkou přírodní a to zvláště na západních svazích, spadajících prudce k Černé Desné. To bylo částečně zapříčiněno i technologickou nepřístupností pro běžné lesní hospodářství, a proto zde byly mnohé porosty nerozpracovány pro obnovu i přes existující bohaté, především bukové zmlazení. Hřebenová cesta, která porosty zpřístupňuje, byla po jednáních mezi Správou CHKO JH a lesními hospodáři (tehdy

ještě organizačně spadající pod LZ Harrachov) postavena až v devadesátých letech minulého století. Správa CHKO v uplynulých letech tomuto území věnovala velkou pozornost a směrovala sem z různých krajinotvorných programů i nemalé finanční prostředky. Vždy úzce spolupracovala s místně příslušným revírníkem Lesů ČR, s.p., při plánování a realizaci vhodných opatření. Ta směřovala především k ochraně přirozených nárostů buku a ojediněle i jedle. Jedle zde je totiž zastoupena jenom několika dospělými jedinci a deficit jejího zastoupení v lesních porostech musí být řešen výsadbami. A jak to u jedle bývá, je třeba všechny výsadby chránit proti poškození zvěří. V jižní části Dlouhého kopce bylo před lety krmeliště a i když bylo již dávno zrušeno a zvěř se zde nekrmí (a z větší části je stahována do přezimovacích obůrek), přesto jsou hlavně jižní svahy dosud oblíbeným zimním stávaništěm zvěře. Kromě vlastní výstavby oplocenek a instalace individuálních ochran přistoupila již v uplynulých dvou letech Správa CHKO JH k likvidaci těch oplocení, která již svoji úlohu splnila, resp. jejichž udržování je neekonomické. V odůvodněných případech se přistupuje k výstavbě plotu nového. Tak tomu bylo i v roce 2009, kdy na jižní straně byla v místě zrušené oplocenky postavena nová, tentokrát menší. Je navázána na provedenou obnovní těžbu, na pasece existuje zmlazení javoru klenu a v příštím roce bude plocha doplněna o výsadby jedle bělokoré.

12


prosinec 2009

Smíšené smrko-bukové porosty s bohatým zmlazením buku a jeřábu

Jizerskohorské rašeliniště se nakonec dočkalo Mgr. Ondřej Šnytr, Ph.D. Takzvaná Klugeho louka, součást Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky, se po dlouhých desetiletích vysychání způsobeného umělým odvodněním dočkala změny k lepšímu. Správa CHKO Jizerské hory zde za účelem navrácení přirozeného vodního režimu nechala na melioračních rýhách vystavět bezmála 50 dřevěných přehrážek. Práce v těchto dnech prováděl Jizersko-ještědský horský spolek. Prvotní myšlenka revitalizace rašelinišť vznikla mezi pracovníky Správy CHKO. Projekt hrazení melioračních příkopů na Klugeho louce vzešel z bakalářské práce studenta ČVUT. Tomu předcházelo dvouleté sledování hydrologických a botanických charakteristik, na kterém Správa CHKO spolupracuje právě s Fakultou stavební ČVUT v Praze, Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, Správou Národního parku Šumava a Výzkumným ústavem vodohospodářským TGM. Díky tomuto výzkumu též vznikla na sousední Velké Jizerské

louce automatická meteorologická stanice, která mj. letos v zimě naměřila rekordních -36,2°C a potvrdila, že každý měsíc v roce na Rašeliništi Jizery alespoň jednou klesne teplota pod bod mrazu. Rašeliniště mají nezastupitelnou roli jako zásobárny vody v krajině. V deštivých obdobích roku dokáží vodu účinně zadržet a zpomalit její odtok, naopak za sucha se stávají vítaným zdrojem vláhy. Klugeho louka hostí řadu chráněných a vzácných rostlin, např. blatnici bahenní, rosnatku okrouhlolistou, šichu černou, kyhanku sivolistou, klikvu bahenní, suchopýrek trsnatý, ostřici chudokvětou, vřesovec čtyřřadý aj. Ty by v důsledku dlouhodobého odvodnění tohoto přírodního stanoviště postupně vymizely. Stejně jako v případě letního kosení květnatých luk a mokřadů, likvidace invazních druhů rostlin či výsadeb alejí je i toto opatření financováno z prostředků Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí.

13


prosinec 2009

Dřevěná přehrážka na drenážním příkopu na Klugeho louce

Národní přírodní památka Čertova zeď Ing. Kamil Farský V roce 2009 se Národní přírodní památka (NPP) Čertova zeď těšila poměrně značné pozornosti ochranářských aktivit. Dlužno podotknout, že toho již bylo velmi zapotřebí vzhledem k neutěšenému stavu, v jakém se tato památka nacházela. Hlavní předmět ochrany - zbytky hřebene vypreparované čedičové žíly vystupující na povrch tabule České křídy, v přímé čáře mezi Bezdězem a Mazovou Horkou u Světlé pod Ještědem - byl zarostlý stromy i keři a rovněž informační tabule o NPP vznikly už v šedesátých letech minulého století. A tak v únoru proběhla první schůzka na radnici v Osečné, kde za účasti zástupců města, Správy CHKO Jizerské hory a v neposlední řadě i řady odborníků geologů v čele s Dr. Antonínem Paluskou byla učiněna dohoda o dalším postupu prací při managementu a propagaci této, zejména díky svému stáří unikátní NPP. Z prostředků Programu péče o krajinu byl v roce 2009 proveden: a) razantnější výřez náletových dřevin zejména v příkopech vytěžených minulou těžbou stavebního kamene, b) v terénu nainstalovány dva nové oboustranné informační panely, c) na stávající turistické stezce v NPP byly postaveny dvě dřevěné zábrany proti vjezdu cyklistů, d) na turistické stezce v NPP byl ručně vyrovnán její profil s použitím místního materiálu. Práce byly v průběhu roku a v dobré kvalitě provedeny dodavatelsky městem Osečná. V plánech do budoucna se počítá zejména díky neutuchajícímu zájmu výše zmíněného Dr. Antonína Palusky s vydáním informační skládačky a se zřízením webových stránek o NPP Čertova zeď. Město Osečná se zabývá myšlenkou zakomponování informačního systému v NPP do nově připravované naučné stezky. V rovině zatím spíše teoretické se dále odehrávají úvahy na rozšíření NPP o navazující čedičové zdi vedoucí jihozápadním směrem. Tyto plány již budou realizovány bez aktivní spoluúčasti Správy CHKO Jizerské hory, která v souvislosti s přijatou novelou zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ztratila své kompetence k NPP Čertova zeď Tato působnost nově přechází s účinností od 1.1.2010 na Správu CHKO Lužické hory.

14


prosinec 2009

Rybí přechod na Bílém potoce Od listopadu roku 2008 až do půli roku 2009 byli obyvatelé Bílého Potoka pod Smrkem svědky poměrně čilého stavebního ruchu v extravilánu obce. Tento stav zapříčinila stavba nového rybího přechodu na Bílém potoce, kterou financoval státní podnik Lesy ČR - Správa toků oblast povodí Labe se sídlem v Hradci Králové. Rybí přechod umožňuje rybám a dalším vodním živočichům přirozeně překonávat migrační bariéru na toku - hráz retenční nádrže. Investor této stavby oslovil a jako dodavatele vybral firmu Vodní stavitelství, s.r.o., z Českých Budějovic, která má letité zkušenosti s budováním rybích přechodů na vodních tocích v celé republice včetně náročných přírodě blízkých rybích přechodů postavených např. na Teplé Vltavě v NP Šumava, dále na Kamenici v NP České Švýcarsko nebo i u nás v Jizerských horách na Štolpichu a Blatném potoku. V našem případě vzniklo nové kamenem vyskládané koryto s dvojnásobně lomenou tratí, tzv. bypass, které v mírném podélném sklonu 1:15 a v celkové délce 78,2 m odvádí běžné průtoky vod Bílého potoka přes hráz retenční nádrže a zpětně ústí do původního koryta. Rybí přechod je tvořen 30 nádržkami oddělenými na výšku postavenými kamennými přepážkami, které umožní rybám postupně překonat výškový rozdíl 3 m mezi spodní hladinou vody v podhrází nádrže a provozní hladinou vody v nádrži. Rozdíly hladin vody mezi jednotlivými přepážkami rybochodu by na pstruhových vodách neměl být větší než 10 cm a s tím přímo úměrná rychlost proudící vody do 1,5 m/s. Mírnou komplikací před zahájením stavby se stalo vyhledání dostatečného množství vhodných kamenů. S podporou Lesní správy Frýdlant se podařilo najít 2 vhodné lokality s kumulovaným výskytem kamenů a v přiměřené vzdálenosti od staveniště. Kameny použité na přepážky nesmějí být ostrohranné z důvodu ochrany migrujících ryb a rovněž z jejich esteticky přirozeného působení v novém korytě imitujícím podmínky v přirozeném toku.

Revitalizace toku Od lesa v Raspenavě Na začátku roku 2009 uvolnilo MŽP dotační prostředky z Programu revitalizace říčních systémů pro stavbu liniové revitalizace upraveného koryta vodního toku Od lesa v Raspenavě. Jedná se teprve o druhou stavbu tohoto typu v Libereckém kraji, kdy doposud byly tyto dotace využívány výhradně pro rekonstrukce či výstavby nových malých vodních nádrží s jejich mnohdy problematickým rybářským využíváním v rozporu se zájmy ochrany přírody. Koryto toku Od lesa - v úseku mimo lesní trať - bylo v minulých letech s praktikovanou intenzivní zemědělskou výrobou v mimoprodukčních oblastech směrově napřímeno, dno zahloubeno a stabilizováno kamennými prahy a břehy zpevněnými laťovými plůtky. Potoční niva byla plošně odvodněna trubkovou drenáží. Po studii návrhů revitalizačních opatření v zájmovém povodí vyhotovené Státní meliorační správou v roce 2000, byly do roku 2006 pro daný profil zpracovány její nástupnickou organizací Zemědělskou vodohospodářskou správou navazující stupně projektové přípravy. Projekt stavby navrhuje zrušení původního kapacitního koryta a vytvoření nového vymělčeného do miskovitého profilu v celkové délce úpravy 629 m volně meandrujícího v revitalizačním pásu širokém 20 m. Současně se strojně vyhloubilo 9 tůní (5 průtočných a 4 boční) v celkové ploše 1899 m2 za účelem zvýšení druhové biodiverzity lokality. Původní 2 trubní propustky situované v trase revitalizovaného toku byly nahrazeny kamennými brody. Drenáže ze sousedních zemědělsky obhospodařovaných pozemků byly zaústěny do nově vyhloubených tůní. V dalších letech se Správa CHKO Jizerské hory zaměří na monitorování sukcese a usměrňování managementu této revitalizované mokřadní lokality.

15


prosinec 2009

Vysazování pstruha obecného do vodárenské nádrže Souš Záměr na vysazení ryb byl rámcově dohodnut v roce 2007 na společné schůzce za účasti zástupců vlastníka a provozovatele vodního díla Souš (Povodí Labe, s.p. Hradec Králové), dále Českého rybářského svazu (ČRS - SÚS Ústí nad Labem a ČRS - MO Frýdlant), odborného garanta záměru (RNDr. Miroslav Švátora, CSc.) a Správy CHKO Jizerské hory. V témže roce byly po udělené výjimce Vládou ČR provedeny odlovy 200 ks generačních ryb z Jizery v NPR Rašeliniště Jizery, tyto byly vytřeny suchou metodou v líhni MO ČRS Frýdlant. Generační ryby byly po provedeném vytření vráceny zpět do toku Jizery v místě odběru na Velké Jizerské louce. Vykulený plůdek pstruha byl na jaře 2008 vysazen zčásti do Školního potoka v Arnolticích u Frýdlantu a zčásti do potoka Od Rybích louček ve stejnojmenné přírodní rezervaci v CHKO Jizerské hory. Dvouleté ryby byly začátkem října 2009 odloveny z Arnoltického potoka, dočasně umístěny na sádkách ve Frýdlantu a za účasti všech dotčených dne 22. října letošního roku vysazeny v dobré kondici do nádrže Souš. Realizace druhé etapy (pravděpodobně závěrečná) spojené s vysazením zbývajících 1000 ks dvouletých ryb do přehrady Souš se předpokládá v podzimních měsících příštího roku včetně sledování efektu provedeného opatření v dalších letech.

V zasněženém podzimním období letošního roku proběhlo umělé vysazení 1000 ks dvouletých jedinců pstruha obecného - potočního (Salmo trutta m. fario) do vodárenské nádrže Souš v Jizerských horách. Cílem tohoto záměru bylo posílit stávající populaci pstruha obecného a do budoucna změnit druhovou skladbu rybí obsádky nádrže Souš doposud tvořenou dominantně se vyskytujícím nepůvodním sivenem americkým (Salvelinus fontinalis) ve prospěch výše zmíněného autochtonního druhu lososovité ryby. Vysazené ryby, jako bioindikátor kvality vody v nádrži, nebudou v budoucnosti z přehrady nikdy loveny s výjimkou kontrolních odlovů prováděných odborníky na přítocích v obdobích třecích migrací ryb.

„Pozor, žáby!“ aneb jak se staví záchranná bariéra Ing. Petra Slámová Stejně tak jako minulý rok, bylo i letos nutné v programu Péče o krajinu myslet na záchranné transfery obojživelníků. Hustá cestní síť a především strmě narůstající intenzita silniční dopravy způsobují každoročně při jarních migracích v řadách obojživelníků citelné ztráty. I na území CHKO JH najdeme místa, kde se s těmito problémy potýkáme. Jedním z nich je okolí Šolcova rybníku, kde Správa CHKO JH ve spolupráci s o.p.s. Suchopýr již druhým rokem podél frekventované komunikace instaluje bariéry a realizuje záchranné transfery. Jak taková akce probíhá zjistíte z následujících řádků. S oteplením a táním sněhu se probouzejí i obojživelníci, kteří se vydávají na svou cestu za rozmnožováním. Šolcův rybník je každoročně cílem stovek ropuch a dalších obojživelníků, kteří se zde na jaře páří a kladou sem svá vajíčka. Největším nedočkavcem, který jako první vyráží ze svého zimoviště, je skokan štíhlý. V závislosti na klimatických podmínkách, nejčastěji v poslední dekádě března, ho následují i ostatní druhy. Vzhledem k velmi silnému provozu na přilehlé komunikaci však velká část jedinců zahyne ještě dříve, než vůbec dosáhne břehů rybníka. Migrace probíhá hromadně a její největší intenzita je soustředěna do několika málo dní, proto jsou úhyny tak vysoké. Aby byla bariéra účinná, je nutné začít s její stavbou co nejdříve, nejlépe s prvním táním sněhu. Ovšem vzhledem k náročnosti terénu nelze říci, že by se jednalo o lehký úkol. Bariéra je dlouhá skoro kilometr a po celé její délce je třeba vykopat mírný příkop, do kterého se založí část fólie tak, aby migrující obojživelníci neproklouzli. Na své pouti k vodě jsou obojživelníci nuceni překonávat řadu překážek a jednu z nich vidí i v naší záchranné bariéře. Vzhledem k tomu, že ne všechny druhy putují krajinou tak rozvážně a umírněně jako například ropucha, musíme bariéru trochu vylepšit. Protože je umístěna na svahu, je potřeba pamatovat na „atletičtější“ druhy s dobrým odrazem a výskokem (mezi takové druhy patří např. skokan hnědý, skokan štíhlý) a fólii zvolit vyšší. Abychom si pojistili úspěch i u druhů s nadáním pro šplh a lezení (např. čolek horský, čolek obecný), horní část fólie přeložíme směrem proti svahu. Celou bariéru stabilizujeme kolíky v intervalu 1 m a na každých 20 m zakopeme k bariéře jednu záchytnou nádobu. Jestliže jsme vyzráli na nástrahy terénu, můžeme se naplno poprat s nevyzpytatelným počasím. Překvapit nás může nečekaná sněhová nadílka, ale také silný vítr. Když neponičí bariéru, zcela jistě škodolibě navane ze svahu velké množství listí, které je třeba pravidelně odklízet nejenom z nádob, ale také z paty bariéry, aby se nesnižovala její výška.

16


prosinec 2009

Pokud jsme se s nástrahami vypořádali správně, obojživelníci nedokážou bariéru překonat a putují podél ní než uvíznou v jedné ze záchytných nádob. Ty jsou pravidelně kontrolovány a nalezení jedinci jsou bezpečně a šetrně přenášení přes rizikovou komunikaci na břehy rybníka, kde se jim při troše štěstí podaří dokončit náročný úkol. Procházíte-li pak na jaře kolem břehů rybníka, určitě nepřehlédnete shluky nejpočetnějšího místního zástupce obojživelníků - ropuchy obecné. Často jsou k vidění v tzv. amplexu, kdy sameček drží pevně v sevření svou samičku a statečně ji brání před nájezdy ostatních samců. V mělké vodě můžeme spatřit jejich snůšky, které připomínají šňůru drobných černých perel. Vstřebávají sluneční paprsky a získávají teplo, tolik potřebné pro vývoj zárodků. Narazit můžete také na rosolovité nahloučené shluky vajíček, které zde po sobě zanechal skokan hnědý. Výsledkem pak jsou stovky tisíc malých pulců. Ovšem jen malý zlomek z nich zvládne zdárně dokončit svou proměnu a v příštích letech se sem jako jejich rodiče vrátit a naklást svá vajíčka. Až tedy na jaře uvidíte podél silnice bariéru, budete vědět, co její stavba obnáší. Kromě záchrany přenesených jedinců nám bariéry poskytují také zajímavé informace o početnosti a druhovém zastoupení. V roce 2009 bylo například přeneseno v lokalitě u Šolcova rybníku přes 900 jedinců ropuchy obecné a pokud připočteme také jedince přenesené na hrázi, dostaneme celkem přes 1600 jedinců. Pokud tedy narazíte na značku „Pozor, žáby!“, prosím zpomalte a zkuste jim dát šanci.

Péče o mimolesní krajinu - PSLJH v roce 2008 Ing. Tomáš Korytář V roce 2008 vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí již po několikáté dotační titul Program stabilizace lesa v Jizerských horách (PSLJH). Vzhledem k tomu, že tento program byl vyhlášen v souvislosti s uvažovanou přípravou mistrovství světa v klasickém lyžování „SKI 2009“ v Liberci, byla v tomto roce poslední šance získat finanční prostředky na projekty stabilizace lesních porostů, kompenzační opatření v mimolesní krajině a nebo protierozní opatření. V případě mimolesní krajiny se jednalo zejména o péči o stávající mimolesní zeleň, výsadby místně původních dřevin a údržbu luk a pastvin v okolí sportovišť. Správa CHKO Jizerské hory využila finanční prostředky na každoroční péči o cenné luční porosty v horské enklávě Mariánskohorské boudy a louky U Pechů v Josefově dole. Tyto porosty byly z důvodu zamokření a ochrany půdy i rostlinných společenstev sekány ručně a za použití lehké mechanizace. Další již tradiční akcí financovanou z prostředků PSLJH byla extenzivní pastva ovcí na Nové Louce, Kristiánově a na Mariánskohorských boudách. Pastva je využívána k údržbě luk, které jsou spíše suššího charakteru a to již od roku 2004. Pohybem zvířat dochází k žádoucímu rozrušování souvislého travního drnu a umožnění vzejití semen rostlin, které by se při sekání neprosadily (např. hořce, hořečky). Další výhodou oproti sekání je i skutečnost, že část živin na loukách zůstává v podobě ovčího trusu a rychle se vrací do půdy. Údržba luk je nutná z hlediska udržení a rozšíření jejich biodiverzity, tzn. druhové různorodosti lučních společenstev, kdy nejde jenom o rostliny, ale i živočichy, především hmyz a ostatní bezobratlé. V neposlední řadě se louky podílejí na udržení krajinného rázu hor a zvyšují estetickou hodnotu krajiny. Pokud by se o louky nepečovalo, došlo by k degrada-

ci travního porostu, rozvoji plevelů a někdy i invazních druhů a za čas by tato místa pohltil okolní les. O prostředky z PSLJH mohli zažádat i samotní vlastníci pozemků, na kterých bylo třeba realizovat opatření v souladu s programem. Možnosti využily obce Janov nad Nisou a Josefův Důl, které navázaly na opatření financovaná z PSLJH v minulých letech. Obec Janov nad Nisou dokončila úpravy u hřbitova, kde byl odstraněn porost křídlatky a provedena protierozní opatření (terénní úpravy). Další akcí pak byla úprava pozemku v blízkosti hojně turisticky navštěvovaného místa u kapličky v Hraběticích. Zde byly vysazeny mladé jeřáby jako základ budoucí aleje. Nejprve však bylo nutné odstranit nálet mladých osik a okolní travnaté plochy náležitě ošetřit, tzn. nejen posekat, ale i na některá místa dovézt zeminu a zatravnit. Obec Josefův Důl vysadila v roce 2004 z prostředků PSLJH alej jeřábů u hřbitova v Karlově a v rámci řádné péče o mladé stromky provedla v roce 2008 výchovný řez, který by měl zaručit zdárný vývin dřevin, jejich stabilitu v budoucnu a dlouhou perspektivu růstu. Dále byly ošetřeny stromy na parkových plochách u kostela v Josefově Dole tak, aby nepředstavovaly bezpečnostní riziko pro své okolí. Z důvodu zlepšení vzhledu luk a parkových ploch a zvýšení jejich rekreačního využití, se posekalo cca 5 ha ploch a zhruba 1,5 ha luk bylo zbaveno nevhodného náletu mladých dřevin, křovin i suchých stromů. Přičemž byly ponechány cenné solitérní stromy. Správa CHKO Jizerské hory jako příslušná odborná organizace všechna tato opatření vítá a plně podporuje, neboť ta směřují nejen k posílení biologické různorodosti, ale také výrazně zvyšují estetickou hodnotu krajiny, která se v mnoha lokalitách

17

ZPRAVODAJ Správy CHKO Jizerské hory vlivem absence hospodaření mění a dochází k zarůstání náletem stromů a křovin a cenné louky a bývalé pastviny pomalu mizí. Taktéž správná a včasná péče o stávající stromy je zcela na místě, neboť jen ta zaručí jejich dlouhodobou perspektivu růstu a bezproblémovou existenci na daném stanovišti, kde tyto dřeviny plní své nezastupitelné ekologické, estetické a mnohdy i celospolečenské funkce.

prosinec 2009

Nezbývá než doufat, že s koncem PSLJH neskončí i péče o všechny cenné louky, pastviny, parkové plochy a dřeviny na nich. Snad si vlastníci uvědomí hodnoty v těchto místech obsažené a budou pokračovat v započaté práci i přes finanční náročnost. Určitou šanci jak jim ulehčit nelehkou situaci představuje Program péče o krajinu, který však zdaleka nemůže postihnout všechno.

Pastva ovcí na Mariánskohorských boudách

SERIÁLY: I. Tip na výlet (12. díl) Ing. Jiří Hušek Namísto tradičního Tipu na výlet si dovolím čtenáře Upolínu upozornit na mimořádný literární počin, který se přímo vztahuje k Jizerským horám a který v přeneseném smyslu může být pozvánkou k návštěvě mnoha pozoruhodných míst v jizerském regionu. Na sklonku roku 2009 vydalo nakladatelství RK první díl obsáhlé monografie s názvem Jizerské hory tentokrát s podtitulem „O mapách, kamení a vodě“. Kniha s encyklopedickou důkladností podává hluboké a mnohdy dávno zapomenuté či zcela nové informace o neživé přírodě Jizerských hor. V obsahu najdeme podrobné kapitoly pojednávající o administrativním členění a mapách Jizerských hor, pomístních názvech, geologii, geomorfologii a těžbě surovin, skalních útvarech, podnebí a počasí, hydrogeologii, vodních tocích a vodních dílech a mnoha dalších zajímavých oborech. Pod zkratkou nakladatelství RK se skrývá liberecký autor, grafik a nakladatel Roman Karpaš, který má na svém kontě celou řadu vynikajících regionálních publikací, ať už vydaných vlastním nákladem nebo autorsky připravených - za zmínku stojí především unikátní kniha o Liberci nebo o Frýdlantsku. Romanu Karpašovi se podařilo soustředit autorský kolektiv více než 70 odborníků a kniha o Jizerských horách vznikala dlouhých pět let. Výsledek předčil očekávání. Takřka 580 stran velkého formátu je nabito informacemi a doplněno mnoha fotografiemi a reprodukcemi, které jednak skvěle dokumentují fakta zmiňo-

18


prosinec 2009

vaná v textu a mnohdy působí samy o sobě jako svébytné umělecké dílo, například fotografie Siegfrieda Weisse nebo letecké snímky Aleše Tauchmana či Milana Drahoňovského. Záměrem nakladatele je vydání nejméně dvou dalších dílů, ve kterých by měly být vyčerpávajícím způsobem zpracovány informace o živé přírodě hor, její ochraně, lesích, historii i současném životě lidí. Kniha rozhodně není kapesním průvodcem, svým formátem a váhou přes 3 kilogramy patří spíše na pracovní stoly odborníků nebo do domácích knihoven nesčetných milovníků a přátel Jizerek. Nemůže chybět ve veřejných knihovnách širokého regionu, v knihovnách obcí, škol a všemožných institucí či organizací. Přes vyšší cenu (prodává se za 1950 Kč) se tato investice bohatě vyplatí, protože takovou sumu soustředěných a vytříděných informací, navíc polygraficky perfektně vypravenou, nenajdeme nikde jinde. Rozhodně to není kniha na jedno přečtení, které by ostatně zabralo podstatnou část dlouhých večerů letošní zimy. Ke knize se budou čtenáři vracet dlouhá léta, budou v ní hledat poučení a inspiraci k mnoha výpravám a výletům do našich hor.

II. Ohrožené druhy rostlin a živočichů (12. díl) Ing. Petra Slámová, Mgr. Ondřej Šnytr, Ph.D.

Rak říční (Astacus astacus) Rak říční obývá převážně pomalu tekoucí vody, ale setkat se s ním můžete někdy i v rybnících či jiných stojatých vodách s dostatkem úkrytů. Pokud budete mít štěstí, můžete na něho narazit v Holubím potoce nebo ve vodách Šolcova rybníku. Jedná se o druh, který je velmi citlivý na znečištění vody a je spolehlivým indikátorem její kvality. Populace raka v minulosti výrazně zdecimovalo právě znečištění toků odpadními vodami společně s rozvojem zemědělství, s kterým souvisí intenzivní chemizace. V současné době je rak říční zákonem č. 114/92 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou č. 395/92 Sb. zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů živočichů. Jedná se o poměrně nenápadného živočicha, který loví v noci a přes den odpočívá v úkrytech. Vyskytuje se v tocích s písčitokamenitým dnem, jílovitými břehy a přirozeným břehovým porostem, kde nachází své úkryty. Útočiště mu skýtají také kořeny stromů, kameny nebo napadané větve. Po setmění se rak vydává za potravou. Jedná se o všežravce, živí se drobnými živočichy, kteří nemají šanci vyprostit se ze sevření jeho mohutných klepet. Nepohrdne ale ani mrtvými organismy, jeho funkce by se tak dala přirovnat k čistící službě. Svůj jídelníček si dokáže zpestřit také rostlinnou složkou. Rak říční může dosáhnout délky až 20 cm a dožívá se přibližně 15 let. Na první pohled jistě zaujmou jeho dlouhá tykadla, která slouží jako hmatový orgán. Pyšní se pevným krunýřem, díky němuž je velmi dobře chráněn a jen málo predátorů dokáže jeho obranu prolomit. Rak se během svého života několikrát svléká, často se tak můžeme v korytech řek nebo potoků setkat s jeho svlečkou. Během tohoto období je však velmi zranitelný. Kutikula na povrchu těla tvrdne několik dní a než rak získá zpět své „brnění“ je odkázán pouze na svůj úkryt. Raci se páří na podzim a samička klade přibližně 80 - 200 vajíček. O všechna se po celou dobu příkladně stará, nosí je přichycená na zadečkových nožkách až do jara. Malí ráčci se líhnou v závislosti

na teplotě od května do července. Po „vykulení“ se živí planktonem a do prvního svlékání zůstávají v úkrytu pod ocasem samice. Zanedlouho se postupně osamostatňují. V současné době je pro raka říčního nejvýznamnějším rizikem šíření nepůvodních amerických druhů, především raka pruhovaného a signálního. Jsou jeho potravními konkurenty a z hlediska svých nároků jsou také přizpůsobivější. Patří mezi přenašeče vysoce infekčního račího moru, vůči kterému jsou prakticky imunní, ale který má katastrofické následky právě pro raka říčního. Lehce pak kolonizují uvolněná místa a pozvolna tak vytlačují našeho raka říčního.

19


prosinec 2009

Vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix)

Vřesovec čtyřřadý je velmi zajímavým a do jisté míry i záhadným obyvatelem jednoho rašeliniště v Jizerských horách, tzv. Klugeho louky v NPR Rašeliniště Jizerky. Není chráněným druhem ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny, ale je zařazen do Červeného seznamu, konkrétně do skupiny kriticky ohrožených druhů (PROCHÁZKA 2001). Stejně jako v tomto případě je i v mnoha dalších Červený seznam výstižnější než zákon a představuje odborný pohled na problematiku vzácných a ohrožených druhů. Vřesovec se zjednodušeně řečeno podobá příbuznému vřesu, který je však menší a začíná kvést přibližně o měsíc později. Květena České republiky (HEJNÝ a SLAVÍK a kol.) popisuje vřesovec čtyřřadý následovně: vždyzelené keříky, bohatě větvené, 20 – 70 cm vysoké, kořeny vřetenovité, větve hranaté, listy v čtyřčetných přeslenech jsou jehlicovité, tupé a čárkovitě kopinaté, květy jsou ve vrcholových okolících, květní koruny baňkovité a růžově zbarvené, plodem čtyřpouzdrá mnohosemenná tobolka; větve, listy, květní stopky a kališní lístky jsou žlaznatě chlupaté až pýřité atd. V České republice je ve většině případů zplanělý, pouze výskyt na Klugeho louce (nově též podle BUFKOVÉ a ŽÍLY /2003/ v Mrtvém luhu na Šuma-

vě) je považován za původní. Tato lokalita představuje jihovýchodní výspu areálu tohoto druhu. A právě v otázce původnosti jizerskohorské populace vřesovce čtyřřadého na Klugeho louce se názory odborníků různí. Květena ČR uvádí, že původnost výskytu je velmi pravděpodobná vzhledem k charakteru stanoviště i rostlinného společenstva podobnému skandinávským lokalitám a také vzhledem k blízkosti polských populací, které jsou též brány za původní. Názor, že sem byl druh zavlečen společně se smrkovými sazenicemi z Holštýnska, však vyslovil již nálezce této populace vřesovce Helmut Richter (1929). Později se k této teorii přiklání i další botanici (JEHLÍK 1958, SÝKORA 1974). Nasvědčuje tomu fakt, že před Richterem nikdo vřesovec na Rašeliništi Jizerky nezaznamenal a rovněž jasná snaha o zalesnění Klugeho louky patrná např. podle přítomnosti melioračních rýh. Vřesovec navíc v době objevu porůstal plochu cca 1600 m2, zatímco v současné době je rozsah porostu větší než 1 ha. Objasnění tohoto přírodního tajemství ještě nějaký čas potrvá. Pravděpodobně bude nutné použít vedle podrobného historického průzkumu též moderní biochemické metody (např. analýzy DNA).

20


prosinec 2009

III. Povedené stavby (10. díl) Ing. arch. Jana Mejzrová

A co takhle něco opravdu moderního - rodinný dům v Mníšku u Liberce

Žijeme ve 21. století a někteří z nás nechtějí bydlet v domech tradičního vzhledu. Konstrukce a technologie zdolávají hranice dříve nepřekonatelné a přinášejí s sebou nepřeberné množství nových tvarů, materiálů a barev. Co s tím v chráněném území, kde jedním z důvodů ochrany je i lidová architektura a logicky i stavby na ni tvarově navazující? S nutnou mírou předběžné opatrnosti se můžeme pokoušet přijmout v krajině Jizerských hor i stavby nové, ale účelné a možná i svým způsobem krásné. Hledejme řešení respektující své prostředí, především terén nebo okolní zástavbu, a připusťme zejména jednoduché tvary, které nekonkurují přírodě a krajině. Jednou z vlaštovek snad může být novostavba rodinného domu v Mníšku. Kdo o něm neví, ani se jej nevšimne, ač leží kousek od hlavní silnice. Je totiž dost dobře ukrytý v malém, pohledově izolovaném údolíčku. Vlastní dům důsledně sleduje vrstevnici a je téměř celý zapuštěný do svahu, na nějž navazuje travnatou střechou a plynulou modelací terénu i zídkou z velkých kamenů. Do údolí se obrací prosklenou fasádou, kombinovanou s dřevěným obkladem. Co říci více než že v jednoduchosti bývá často ukryta i krása. Stavba samotná si zaslouží pochvalu, ryze účelové oplocení velkého pozemku opak.

IV. Zeleným pohledem (9. díl) Ing. arch. Jana Mejzrová Dnes obrátíme pozornost do jižní části Jizerských hor - cílem návštěvy budou dvě sousedící obce Jiřetín pod Bukovou a Josefův Důl, propojené řekou Kamenicí.

Jiřetín pod Bukovou Rozlohou 332 ha, ne však počtem 605 obyvatel, je to nejmenší obec ležící celá v CHKO. Rozkládá se na východním svahu Bukové hory nad řekou Kamenicí. Na severu sousedí s Josefovým Dolem, na východě s Albrechticemi a Tanvaldem, na jihozápadě se Smržovkou a na severozápadě s Lučanami nad Nisou. Obec je uváděna v letech 1654 až 1676, rok založení není ale zcela jistý. V té době tu stálo jen několik chalup podél cesty z Albrechtic do Horních Lučan. Patří ale jistě mezi ty obce založené majiteli smržovského panství Desfoursy. Dnes již zástavba vypadá úplně jinak, je soustředěná v údolí kolem dnešní továrny Detoa a ve svahu nad ní.

21


prosinec 2009

Katastr sahá od řeky Kamenice (505 m n. m.) po vrch Bukové hory (836 m n.m.) a pokrývají ho převážně lesy (76 %), zemědělské půdy je poměrně málo (13 %), zbytek připadá na zástavbu a ostatní plochy (10 %). Geologie je poměrně jednoduchá - do staršího žulového jizerského tělesa pronikl výlev čedičové vyvřeliny a vytvořil vrchol Bukové hory. Dnes tu najdeme již jen pozůstatky po těžbě ve starém lomu, zajímavém z hlediska geologického i botanického. Plánován je podrobnější odborný průzkum. Na vodu není Jiřetín příliš bohatý, několik krátkých pravostranných přítoků stéká do Kamenice. V minulosti byla vodní energie Kamenice a hlavního přítoku využívána pro pohon mlýna a později několika brusíren skla. Na malém území nedosahují přírodní hodnoty enormního významu, neleží zde žádná přírodní rezervace ani památka, nezasahuje sem evropsky významná lokalita ani Ptačí oblast Jizerské hory, „jen“ 3. a 4. zóna odstupňované ochrany přírody CHKO JH. Za pozornost ale jistě stojí již zmíněný vrchol Bukové hory jako geologická zajímavost a dále lokalita zvláště chráněných druhů rostlin, např. krásných prstnatců májových, v údolíčku v horní části obce na hranici se Smržovkou. Zatímco v dolní části obce na precizní architekturu původní továrny Schowanek navazuje vesměs novodobá zástavba, výše ve svazích a směrem pod les přibývá pěkných a místy i dobře udržovaných dřevěných chalup, občas se ještě vyskytne i zděná mačkárna s jedním nebo dvěma komíny nebo stará roubená stodůlka. Jsou nenápadné, o to však cennější než docela zmizí. Co nelze opomenout, jsou nádherné výhledy z horní části obce, hlavně od okraje lesa pod Bukovou horou.

Z horní části Jiřetína jsou daleké rozhledy na východ přes Albrechtice na Krkonoše

Josefův Důl Také Josefův Důl leží celý v CHKO JH, dnes se skládá z dříve samostatných vsí - vlastního Josefova Dolu, Antonínova (dříve součást Albrechtic), Dolního Maxova (dříve spolu s Horním Maxovem obec Maxov) a Karlova. Rozlohou 2201 ha zasahuje hluboko do lesů a na hřebeny Jizerských hor. Na severozápadě sousedí s Bedřichovem, na severu krátce s Hejnicemi, na východě s Albrechticemi, na jihu s Jiřetínem pod Bukovou a Lučanami nad Nisou a konečně na západě s Janovem nad Nisou. Celá obec je dokladem kolonizace jizerského podhůří pobělohorskými vlastníky semilského, později odděleného smržovského panství, rodem Desfoursů. Nejstarší část, Antonínov, byla založena v r. 1670 (nebo 1697), Karlov, Dolní Maxov, Josefův Důl potom kolem r. 1700. Osídlení je tedy poměrně mladé, přesto však byly původní usedlosti stavěny na principu starých lánových vsí s dlouhými navazujícími pozemky. Teprve později se zástavba podle potřeby doplňovala až do dnešní podoby souvisle zastavěné údolní části Josefova Dolu a Antonínova a rozptýlené zástavby ve svazích a enklávách (Peklo, Antonínov, Dolní Maxov, Karlov). Zemědělská půda tvoří 11 %, lesy zaujímají 76 %, vodní plochy 8 %, zástavba a ostatní plochy 5 %.

22


prosinec 2009

Katastr je rozložen v členitém terénu ve svazích údolí Kamenice a jejích přítoků a stoupá od 530 m n.m. při Kamenici až po téměř 1000 m n.m. v úbočí Černé hory poblíž Čihadel. Údolí Kamenice je jedním z typických dokladů geologického vývoje Jizerských hor, kdy se při pohybech horských masivů před miliony let naklonila žulová deska, tvořící jednolitý masiv, směrem k jihovýchodu a zároveň rozpraskala systémem puklin ve směrech JV-SZ a SV-JZ. Podél nakloněných trhlin začala rychleji proudit voda, odnášet obroušenou horninu a postupně tvořit hluboká údolí, tedy i údolí Kamenice a jejích přítoků - pravostranné Tiché říčky a levostranných - Hlubokého, Jeleního a Pekelského potoka a Jedlové včetně celé řady drobnějších bezejmenných. Žulový podklad vystupuje na povrch ve formě větších skalních výchozů, skalek a balvanů, v minulosti často využívaných jako zdroj kamene na stavby. Také koryta Kamenice a potoků neustále přemílají žulové kameny a plaví žlutavě hnědé žulové eluvium neboli perk. Katastr obce je dosti bohatý na vodu - protéká tudy jedna z větších jizerskohorských řek, kterou plní přítoky, pramenící v horských rašeliništích. Najdeme zde největší přehradu v Jizerských horách a množství malých vodních nádrží. Můžeme tu objevit přirozené potoky s balvany, peřejemi a vodopády, ale i řeku spoutanou do kamenných zdí, s jezy a vodními elektrárnami. Na jednom z jezů, Ducháčkově, byl v roce 2004 vybudován nový rybí přechod, napodobující přirozenou bystřinu, kterou ryby dokážou překonat výšku jezu a pohybovat se dál proti proudu. Významně do krajiny zasáhla výstavba nádrže na pitnou vodu v dříve tichém údolí Kamenice pod bývalou Jabloneckou chatou. Umělé jezero o 150 hektarech pod vodou skrylo nejen historickou cestu z Kristiánova do Jablonce, ale především pozůstatky staré Karlovy hutě, která ve zdejších lesích pracovala v letech 1758 - 1774. Její pravděpodobná podoba byla při archeologickém výzkumu před stavbou přehrady kresebně zrekonstruována J.V. Scheybalem. Na katastrech obce Josefův Důl jsou zastoupeny všechny čtyři zóny odstupňované ochrany přírody CHKO JH. Území PR Jedlový důl je zařazena do 1. zóny (3 % území obce), 17 % území obce je zařazeno do 2. zóny, 73 % do 3. zóny a 7 % do 4. zóny CHKO JH. Příroda je na území obce rozmanitá. Nejcennější částí je přírodní rezervace Jedlový důl, jedno z mála člověkem téměř nedotčených údolí v jižní části hor se zachovalou balvanitou říčkou a polopřirozenou skladbou lesa se smrkem, bukem a významným výskytem jedle bělokoré. Lesy s přírodě blízkou skladbou dřevin jsou soustředěny ve 2. zóně CHKO JH a v regionálním biocentru Cikaňák, jehož část je zároveň genovou základnou (zdroj kvalitního osiva pro pěstování nových stromků) smrku a buku. Najdeme zde Josefodolská přehrada na Kamenici leží celá na území obce Josefův Důl kromě zbytků původních smrků i jedle a různé listnáče. Na vlhkých loukách v horní části Dolního Maxova a na několika místech v Karlově rostou zvláště chráněné prstnatce májové i Fuchsovy, na jedné lokalitě i pětiprstka žežulník, pod Slovankou pak květina se zvláštním názvem koprník štětinolistý. Některé z nich jsme vám blíže představili v minulých číslech Upolínu. V Antonínově na sjezdovce najdeme louku, kde každoročně vykvétají desítky šafránů bělokvětých. Na zhruba severní polovinu území obce, až k Peklu a k hasičárně, zasahuje Ptačí oblast Jizerské hory, v níž jsou chráněni především tetřívek obecný a sýc rousný.. Jako památné stromy jsou chráněny pyramidální duby v aleji při hlavní ulici v centru.

23


prosinec 2009

Údolí Tiché říčky, protékající Karlovem, je jednou z lokalit poškozených za socialismu nevhodnými a nepovedenými melioracemi. Přes nezdařený pokus o odvodnění se zde zachovala cenná společenstva rostlin včetně těch chráněných. V současné době se připravuje projekt revitalizace od pramene po Karlovskou podkovu, kde by se koryto a jeho niva mělo vrátit k přirozenějšímu tvaru. Voda se tak zpomalí a bude se moci i rozlít na okolní louky. Vše směřuje k rozmanitějšímu přírodnímu prostředí pro různé druhy organismů (rostlin i živočichů) a lepšímu zadržení vody v krajině. Souvisle zastavěné území spolu se zástavbou rozptýlenou ve svazích zaujímá poměrně malou část katastrů. Údolí Kamenice je vyplněno souvislou smíšenou zástavbou, která nese výrazné stopy zajímavého stavebního vývoje - od původních roubených chalup, které jsou pozůstatky původní zástavby z 18. století, přes mladší polozděné a zděné domy a brusírny při potocích, po městské obytné domy, vily a vilky s bohatě zdobenými fasádami. Posledně zmíněné stavby souvisejí s velkým rozvojem sklářského průmyslu a narůstajícím bohatstvím obce především na přelomu 19. a 20. století. Některé ze staveb se zajímavými secesními fasádami by zasloužily ochranu. Stavebními doklady tradičního sklářství jsou dvě dnes již vyhaslé sklářské hutě, ta antonínovská na místě staré a slavné Zenknerovy sklárny ze 17. století. V rozptýlené zástavbě stoupající do svahů dosud převládá velký počet dochovaných staveb lidové architektury - původních chalup s hambalkovými krovy i mladších roubených domů s vaznicovými krovy. Za zmínku stojí unikátní vodní díla na potocích - Tiché říčce, Jedlové a Pekelském potoce. Systémy kamenných nádrží, hrází, náhonů a stavidel spolu se stavbami brusíren s vysokými přístavky pro vodní kola a převody transmisí pohánějících sklářské brusy se nejlépe dochovaly na Pekelském potoce. Dodnes tu najdeme celou řadu funkčních přehrádek a řadu dochovaných staveb. Památkově chráněná brusírna stojí při Jedlové nedaleko od nádraží. Zatímco ve vlastním Josefově Dole vystavěli kostel v novogotickém stylu až v roce 1865, v Karlově stála dřevěná kaple již mnohem dříve, přičemž v roce 1803 byla přestavěna na barokní kamennou (dnes je památkově chráněná a právě je opravována).

Nádherná chalupa na Karlově dochovaná včetně detailů a okolí Krajinářsky nejzachovalejší je Karlov, dnes izolovaná osada, rozložená v tzv. „podkově“ a podél silničky do Lučan. Stále ještě výjimečné je i Peklo s mnoha objekty lidové architektury, místy již bohužel poškozenými nevhodnými přestavbami. Ačkoli krajina zarůstá nálety, přesto stále poskytuje jedinečné výhledy na Jizerské hory a podhůří a překvapivé průhledy údolím Kamenice. Za všechny lze jmenovat výhled z hráze Josefodolské přehrady, rozhledny Slovanka těsna za hranicí obce nebo z Vyhlídky nedaleko hotelu Peklo. Josefův Důl je dokladem zachovalého stavebního vývoje sklářské obce s mnoha cennými stavbami od starých chalup, využívaných jako brusírny, po sklárny a secesní vily. Zde je můžeme vidět na malé ploše in situ.

24


prosinec 2009

V. Památné stromy v CHKO Jizerské hory (5. díl) Ing. Tomáš Korytář

Buk na Hrázi v Raspenavě Buk lesní (Fagus sylvatica) je nejtypičtější dřevinou severozápadních a severních svahů Jizerských hor. Buky patří do přirozené skladby horského lesa a v minulosti bylo jejich zastoupení v něm mnohem vyšší, podíl buku činil více jak jednu třetinu. V současnosti buky vytváří nádherné souvislé porosty (jedny z nejzachovalejších v České republice) v Národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Buky byly vysazovány i mimo les do zahrad a volně se šířily i do mezí a remízků. Nejen v bukových lesích nacházíme občas buky - velikány vymykající se svými rozměry okolním stromům. Tyto stromy se nachází na místech potkávání historických hranic katastrů, lesnických pozemků, vlastnických držav a pod. Označují se jako hraniční stromy a pro svou funkci byly na svém místě zachovány a lesní hospodářství se jich nedotklo. To je pravděpodobně i případ památného buku Na Hrázi u Šolcova rybníku. Buk se nachází těsně za zahradním plotem domu č.p. 749, hájovny Na Hrázi a v minulosti s největší pravděpodobností představoval důležitý bod hranice lesa a nelesní enklávy. Svými rozměry, kdy obvod kmene činí 600 cm a výška stromu 32 m, představuje tento strom pravděpodobně nejmohutnější buk na území CHKO Jizerské hory. Snad pro skutečnost, že se tento buk nachází mimo turistické cesty, možná z důvodu všudypřítomnosti buků v blízkých lesích, unikal tento dlouho pozornosti ochrany přírody. Vyhlášen jako památný strom byl rozhodnutím Správy CHKO Jizerské hory teprve roce 1993. Stáří buku lze odhadovat na 200 - 250 let. Buky patří mezi dlouhověké dřeviny a v průměru se dožívají 350 let, kdy maximální známý věk byl 700 let. Nezbývá tedy než doufat, že tento patriarcha jizerských buků bude svým mohutným svalovitě stočeným kmenem a majestátní korunou udivovat i po několik dalších generací. A jak buk nalézt? Vydejte se po hrázi Šolcova rybníku směrem od silnice Oldřichov - Raspenava, dále pokračujte po lesní cestě až k hájence, před kterou odbočte doleva a asi po padesáti metrech stojíte pod ním. Pohled do koruny tichého velikána stojí za to.

VI. Nepovedené stavby (2. díl) Ing. Irena Česká V dnešním díle si ukážeme, jakým způsobem „může“ být provedena rekonstrukce typické Jizerskohorské roubené chalupy a jak „lze nevhodně provést“ falešné roubení.

25


prosinec 2009

Obytný objekt v Janově nad Nisou

Zde můžeme vidět objekt, který prošel celkovou rekonstrukcí. Na střeše byly osazeny dva pultové vikýře ve dvou úrovních nad sebou, které jsou zcela netypické pro tento druh staveb a tvoří na střeše nevhodnou hmotu.

26


prosinec 2009

Rekreační objekt v Horním Maxově

Zde je vidět novostavba rekreačního domu, kde můžeme pozorovat snahu o napodobeninu původních Jizerskohorských chalup. Odřevení štítů má být provedeno po úroveň stropu 1. nadzemního podlaží, zde je nasazeno výše.

Na tomto snímku vidíme zcela nepovedené provedení falešného roubení. Roubení je provedeno z úzkých, hladkých hoblovaných prken s mezerou širší, než jsou samotná prkna.

27


prosinec 2009

_____________________________________________________________________ Toto číslo informačního zpravodaje Správy CHKO Jizerské hory bylo vydáno s finanční podporou Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Použité fotografie a náčrtky pocházejí z archívu Správy CHKO Jizerské hory. _____________________________________________________________________________________________ UPOLÍN, Informační zpravodaj Správy CHKO Jizerské hory, 10. ročník, číslo 1, prosinec 2009. Povoleno Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 11 944. Vydává a tiskne Správa CHKO Jizerské hory, U Jezu 10, PSČ 460 01, Liberec 4, tel.: 48 24 28 999, fax: 48 24 28 998, e-mail: [email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Kamil Farský, náklad 200 ks výtisků, neprodejné. __________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

28

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ SPRÁVY CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI JIZERSKÉ HORY

Recommend Documents