U Prosinec 2010
P O L Í N Informaní zpravodaj Správy Chránné krajinné oblasti Jizerské hory
zdarma
OBSAH Aktuáln ÚVODNÍ SLOVO (Jií Hušek) ........................................................................................................................................................ 1 VIA FERRATA V JIZERSKÝCH HORÁCH? (Vladimír Vršovský) ...................................................................................................... 2 REVIZE PAMÁTNÝCH STROM (Jana Šedlbauerová).................................................................................................................... 3 SOVY VE ŠKOLE (Lenka Zadrobilová) ......................................................................................................................................... 4 DNY JIZERSKOHORSKÝCH FILM (Blažena Hušková) .................................................................................................................. 5 NATURA 2000 V ROCE 2010 (Jarmila Sýkorová) ......................................................................................................................... 6 VÝLOV DUBÁKU (Šárka Mazánková).......................................................................................................................................... 8 ODCHYTY PTÁK NA JIZERCE (Jakub ejka) ............................................................................................................................... 9
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory VÝZNAMNÉ INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN V JIZERSKÝCH HORÁCH (Ondej Šnytr).......................................................................... 10 REVITALIZACE MALÉ JEICE V OLDICHOV V HÁJÍCH (Kamil Farský)................................................................................... 12 PASTVA OVCÍ NA HORSKÝCH ENKLÁVÁCH V CHKO JIZERSKÉ HORY (Tomáš Korytá) ............................................................. 13 OŠETOVÁNÍ STROM V CHKO JIZERSKÉ HORY (Tomáš Korytá)............................................................................................ 14
Seriály Pedstavujeme pírodu libereckého kraje (1): OBLAST NA SOUTOKU JIZERY A KAMENICE (Ivana Krpatová)................................................................................................... 17 Ohrožené druhy rostlin (13): VEMENÍK ZELENAVÝ A VEMENÍK DVOULISTÝ (Ondej Šnytr) .................................................................................................... 20 Ohrožené druhy živoich (13): MLOK SKVRNITÝ (Petra Menclová)........................................................................................................................................... 22 Památné stromy v CHKO Jizerské hory (6): DUB U VTROVA (Tomáš Korytá) ............................................................................................................................................ 23 Povedené stavby (11): DETAILY DOTVÁEJÍ DM (Jana Mejzrová)............................................................................................................................... 24 Nepovedené stavby (3): JAK LZE NEVHODNÝM ZPSOBEM ROZŠÍIT OBJEKT (Irena eská) ............................................................................................ 25 Tip na výlet (13): KARLOVSKÉ BU INY (Jií Hušek).............................................................................................................................................. 25 Zeleným pohledem (10): LIBEREC (Jana Mejzrová).......................................................................................................................................................... 27 Pedstavujeme spolupracující nevládní neziskové organizace (6): JUNIOR RANGER PROJECT V JIZERSKÝCH HORÁCH (Tomáš Klimovi) ....................................................................................... 28
na 1. stran obálky: Velká Jizerská louka za povodn v srpnu 2010, foto: V Vršovský na 4. stran obálky: Kulistec jablíkovitý (Bartramia pomiformis), © Petr Nesvadba
Aktuáln
ÚVODNÍ SLOVO Jií Hušek
foto: P. Menclová
V úvodním slovu k minulému íslu Upolínu jsem informoval o zásadní organizaní zmn, kterou prošlo liberecké regionální pracovišt Agentury ochrany pírody a krajiny R. Nový organizaní model, kdy byla slouena Správa CHKO Jizerské hory a Krajské stedisko AOPK v Liberci, pinesla jisté komplikace a dtské nemoci. Pomrn dlouho trvalo provázání administrativních agend a informaních technologií, stávající systémy nebyly totiž postaveny tak, aby vyhovly potebám pracovišt s novou vnitní strukturou a velmi rznorodou inností. Rozšíená územní psobnost kladla vysoké nároky na pracovníky, kteí dosud byli specializováni pouze na „chránnku“ nebo na „zbytek kraje“ a nyní se museli nejen seznámit s celým územím, ale také zvládnout nové úkoly ve svých pracovních náplních. Situace byla o to složitjší, že akoli došlo na jedné stran k nárstu agend a zvýšení objemu práce, na stran druhé ubyly dv pracovní pozice (tedy 10% všech zamstnanc). Pesto s odstupem necelého roku je možné konstatovat, že zvýšeným úsilím všech pracovník se podailo uspokojiv rozebhnout chod nového libereckého pracovišt. Mohu dnes odpovdn íci, že pes všechny pekážky a složitosti se nový organizaní model projevil jako životaschopný. Libereckých zkušeností využilo editelství AOPK R pi uskute ování úsporných opatení, která vyvolalo nezbytné snižování deficitu státního rozpotu. Krom znaných úspor v investicích a provozním rozpotu organizace došlo ke snížení potu zamstnanc celkem o 62 míst. ást této úspory bude zajištna práv zmnou organizaního uspoádání nkterých regionálních pracoviš podle libereckého vzoru. Od ledna 2011 dochází ke sluování šesti správ CHKO se šesti krajskými stedisky. Nezbývá než pát kolegm z ostatních region, aby je pi konverzi pronásledovalo mén problém než nás - snad jsme k tomu jako „testovací pracovišt“ pimen pispli.
1
Ani Správ CHKO Jizerské hory a krajskému stedisku Liberec se ovšem nevyhnou další zmny v následujícím období. eká nás zmrazení investic, snížení provozního rozpotu v roce 2011 nejmén o 10% a v neposlední ad také další snižování potu pracovník. Nový rok zaneme opt chudší o 2 pracovní místa, takže celkové snížení v letošním roce dosáhne pibližn 20%. To je situace, kterou už nelze ešit pouhou mobilizací vnitních rezerv, ale zcela jist také redukcí nkterých pracovních inností. Konkrétní rozhodování v tomto smru nás brzy eká, zmny jist nastanou a budou citelné. Rozhodn však nechceme prvoplánov rušit zdánliv zbytné innosti jako práce s veejností, ekologická výchova nebo podpora výkonu státní správy v ochran pírody pro malé obce. Rok 2010 byl také ve znamení píprav plán pée. Plán pée o CHKO Jizerské hory je základním strategickým dokumentem ochrany pírody a krajiny v území a jakkoli není závazný pro fyzické ani právnické osoby, je východiskem pi rozhodování orgán ochrany pírody a do znané míry ovliv uje využívání území CHKO. Jeho formální schválení Ministerstvem životního prostedí oekáváme na pelomu roku 2010 a 2011 po projednání s velkými vlastníky pozemk, obcemi a Libereckým krajem. Správa CHKOJH a KSL pipravuje také pedstavení nového plánu pée široké veejnosti. Zárove probhlo zpracování plán pée o podstatnou ást národních pírodních rezervací, pírodních rezervací a pírodních památek ve správ našeho pracovišt, vetn chránných území v majetku Vojenských les a statk na eskolipsku. Tyto dokumenty jsou závazným rámcem pro praktickou péi o rezervace a památky a nezbytnou podmínkou pro pidlení potebných finanních prostedk z veejných zdroj. Plány pée budou zájemcm veejn pístupné na webových stránkách AOPK R.
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
ZAJIŠTNÁ CESTA (VIA FERRATA) V JIZERSKÝCH HORÁCH? Vladimír Vršovský
Koií kameny
Snad jenom pro úplnost si hned na úvod pipome me, co to via ferrata (dále bude používán eský výraz „zajištná cesta“) je: jedná se o technické zaízení instalované ve skále nebo v horských skalních pasážích umož ující zajištný postup terénem, který by bylo normáln možno prostoupit jen horolezeckým zpsobem. V praxi se používají železné stupy, kramle, kolíky, ale pedevším v plné délce instalované ocelové lano. Zajištné cesty jsou známy pedevším z alpských zemí. Nkteré dosahují délky i stovek metr a jsou prbžn osazeny ocelovým lanem. asto jsou doplnny adrenalinovými atrakcemi typu zavšených mostk nebo pejezd po ocelovém lan na kladce (flying fox). V alpských zemích, kde jsou velmi oblíbené (a tam snad mají i své opodstatnní), zpístup ují nkterá místa (vrcholy), kam by se bžný turista jen tžko dostával. V poslední dob však vzniká celá ada zajištných cest, kde cílem není zpístupnit jinak nepístupný vrchol, ale nabídnout návštvníkm „jiný“ zážitek. Zajištná cesta pak koní v místech, kam vedou turistické cesty nebo která jsou dokonce pístupná lanovkou. Tyto zajištné cesty, asto s úelov stup ovanou obtížností, mají pak spíše charakter atrakcí a lanových park. I v alpských zemích prošly tyto aktivity svým vývojem. Po velmi boulivém a vícemén neregulovaném nárstu
UPOLÍN 12/2010
foto: V. Vršovský
potu zajištných cest lze v posledních nkolika letech pozorovat urité vystízlivní a akcentování postup, které jsou mnohem citlivjší k horskému prostedí. Nmecký alpský spolek (DAV) dnes posuzuje výstavbu nových zajištných cest velmi kriticky. Nové cesty sice zásadn neodmítá, ale chce aktivn ovliv ovat další vývoj v této oblasti a pípadn podporovat výstavbu nových zajištných cest jen pi splnní velmi písných podmínek. Na Valné hromad v roce 2007 pijal dokument (Katalog kriterií k posouzení nových zajištných cest), který by ml být vodítkem pro rozhodování o vhodnosti uskutenní zámru zízení nové zajištné cesty. V Jizerských horách se o možnosti vybudovat zajištnou cestu vedou diskuze již tém dva roky. Ponkud pekvapiv je hlavním iniciátorem státní podnik Lesy eské republiky. Inspirace byla pravdpodobn nalezena v nedalekých Žitavských horách, kde byly v minulosti zízeny dv krátké (vícemén cviné) zajištné cesty. Správa CHKO Jizerské hory byla v lo ském roce konfrontována s návrhem zízení zajištné cesty z údolí erného potoka na vrchol Frýdlantského cimbuí. Velmi kontroverzní zámr byl umístn do jádrového území NPR Jizerskohorské buiny. Území patí z hlediska dochovaných pírodních hodnot k nejcennjším v rámci
2
Aktuáln Jizerských hor a i formální ochrana je zde nkolikanásobná (Národní pírodní rezervace Jizerskohorské buiny, Ptaí oblast Jizerské hory, Evropsky významná lokalita Jizerskohorské buiny, nadregionální biocentrum ÚSES, I. zóna chránné krajinné oblasti). To neznamená, že území je nepístupné pro návštvníky - údolím erného potoka vede turisticky znaená cesta, která má i odboku na Frýdlantské cimbuí, jedna z vrcholových skal je opatena železným schodištm, druhá je pístupná horolezeckým výstupem. Tžko by tedy obstál argument, že zajištná cesta pivádí bžné návštvníky nkam, kam se jinak nemohou dostat. Zákon o ochran pírody však stanovuje pro tato území velmi písné ochranné podmínky a Správa CHKO Jizerské hory pochopiteln musí tento zákon nejen dodržovat, ale i vyžadovat jeho dodržování ostatními subjekty. Prosazení realizace cestou vydání celé ady výjimek ze zákona bylo tak nereálné, že Lesy eské republiky od zámru v této lokalit ustoupily a vlastn ani formální žádost nepodaly. Kauza byla prezentována v regionálních i celostátních médiích a celá ada lidí (pedevším „skalních“ turist a milovník Jizerských hor) pijala její rozuzlení s uspokojením. Potenciální investor této akce, tedy Lesy R (podporované nkolika místními horolezci a jejich nmeckými páteli), však svj plán neopustil a pokusil se najít náhradní ešení. To našel ve volb jiné lokality a jeho zájem se upnul k vyhlídkovému vrcholu Koiích kamen. Tato skála byla již v roce 1923 zpístupnna pro bžné návštvníky vytesáním schodišt a instalací
železného zábradlí. Z jejího vrcholu je krásný výhled na severní svahy Jizerských hor a do údolí Smdé. Protože se nachází v tsné blízkosti chaty Hubertka a poblíž frekventované kižovatky turistických cest, je její návštvnost vysoká. V lo ském roce byla v okolí zprovoznna 1. etapa sít singltreku (tedy stezek pro terénní cyklistiku) a práv u Hubertky je jedno z nástupních míst. Ani v tomto pípad není zámr zízení zajištné cesty motivován zpístupnním jinak tžce dostupného místa a více se bude jednat o atrakci a (snad) jakýsi trenažér pro nácvik specifických dovedností. Zámr vyvolal boulivou diskuzi na nkterých specializovaných horolezeckých serverech a celá ada diskutujících vyjádila kritické názory na umístní tohoto zaízení do Jizerských hor i na vlastní technické provedení budoucí zajištné cesty. Správa CHKO Jizerské hory však s ohledem na své, zákonem definované, kompetence posuzovala pouze možný vliv na pírodní prostedí. V konkrétním míst, kde je režim v porovnání s pedchozím návrhem mnohem volnjší a i dotení místa turistickým ruchem mnohem intenzivnjší, stanovila podmínky realizace (nap. ástené peložení pístupu ke skále a úpravu této pístupové cesty) a proti zámru nemla námitky. Smysluplnost existence této adrenalinové atrakce v Jizerských horách bude asi možno posoudit až s odstupem asu po jejím vybudování. Zatím však zámr vyvolává spíše otázky, na nž neexistují uspokojivé odpovdi.
REVIZE PAMÁTNÝCH STROM Jana Šedlbauerová
Hruše v Peimov
V letošním roce se uzavírá dvouletá celostátní akce Agentury ochrany pírody a krajiny R pod názvem „Revize památných strom 20092010“. Dendrologové spolen s odpovdnými úedníky státní správy mli za úkol zjistit aktuální zdravotní stav našich památných strom. Ku píkladu jen v roce 2009 se v Libereckém kraji vyskytly hned dva píklady extrémního poasí - nkteré stromy na Jablonecku mají šrámy od pívalu snhu z íjna 2009, stromoví veteráni na Jilemnicku zas byli proveni vichicí z ervence 2009. Vtrná smrš napíklad rozlomila vejpl korunu památné lípy Na Javorku - poškození bylo tak rozsáhlé, že povený úad v Jilemnici její ochranu následn zrušil. Fatální
3
foto: J. Šedlbauerová
Víte, že ... ... v Libereckém kraji (mimo chránná území) je 256 památných strom? ... v CHKO Jizerské hory se nachází 17 památných strom? ... nejvtší obvod, a to 467 cm má jeden z dub letních na hbitov v Páslavicích? ... nejvyšší z památných strom (jeden z buk lesních na Mariánském hbitov v Turnov) mí 32 m?
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln následky mla vichice bohužel také pro památný dub v Pedláncích u Viš ové na Frýdlantsku, jehož kmen podlehl náporu vtru a zlomil se. V rámci terénního šetení dendrologové památné stromy zmili, ovili jejich polohu, zhodnotili dosavadní péi a navrhovali vhodná ošetení zelených veterán. Získaná data byla zpracována do celostátní veejn pístupné databáze Ústedního seznamu ochrany pírody (drusop.nature.cz), který obsahuje krom záznam o památných stromech také údaje o zvlášt chránných území R, ptaích oblastech a evropsky významných lokalitách. Dále byla aktualizovaná celostátní mapa památných strom (mapy.nature.cz), která mže posloužit jako inspirace nejen fotografm k toulání naší krajinou za krásnými stromy za každého poasí.
Lípy v Kotli ( stromy roku 2009)
foto: J. Šedlbauerová
Lípa v Jabloneku
Alej v Zahrádkách
fota: foto: J. Šedlbauerová
foto: Š. Mazánková
Maškova zahrada
foto: J. Šedlbauerová
SOVY VE ŠKOLE Lenka Zadrobilová Vidli jste nkdy sovy ve škole? Dti z mnoha základních i mateských škol Libereckého kraje to štstí mly. Jak je to možné? Naše organizace ve spolupráci s obanským sdružením Náš kraj získala dotaci z Grantového fondu Libereckého
UPOLÍN 12/2010
kraje, a proto jsme se do škol s výukovým programem mohli vypravit. Pevážná ást dotace je urena pro lektorku za lektorné a cestovné. Zbylá ást a další finanní podpora Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor byla využita pro pípravu a tisk nového
4
Aktuáln informaního materiálu Sovy Libereckého kraje, který je zdarma k dispozici v budov Správy CHKO Jizerské hory v Liberci.
foto: L. Zadrobilová
A jak se takový program pipravuje? Nejprve je nutno sehnat dobrou lektorku, kterou je v našem pípad Vra Malátková. Ta má s výukou dtí mnoholeté zkušenosti a dovede je zaujmout natolik, že si ji žáci pamatují i pi píští návštv. Dalším krokem je rozeslání nabídky. Vzhledem k tomu, že se Správa CHKO Jizerské hory slouila s Krajským stediskem Liberec a jsme te jedna organizace, rozeslali jsme v letošním roce nabídku do všech škol celého Libereckého kraje. S tím nám pomáhá mstské stedisko ekologické výchovy v Liberci Divizna, za což jí patí velký dík.
Pak už vci naberou rychlý spád... Zanou drnet telefony, pijímáme pihlášky, e-mailová schránka praská ve švech a plní se dotazy a bhem dvou až tí dní jsou všechny nabízené termíny zaplnné. Bohužel máme omezené kapacity a tak nejsou výjimkou neš astné telefonáty, jak je možné, že MY jsme se tam nedostali, když voláme tak brzy… A tak se stane, že si organizátor „zavaí“ a nkam vtlaí ješt tuhle malou školu a teba ješt druhou a denní program si tak ádn „našponuje“. Pihlášené školy jsou s pedstihem informovány o tom, co mají pro program pipravit, a pak už se jen tší na den „D“. Jak takový výukový program probíhá? Vtšinou ve školní tíd, kde již eká zástup natšených dtí, kterým se pi píchodu soviek do tídy rozzáí oi. Lektorka má pro program pipravené dv sovy, a to puštíka obecného a výra velkého. Ob dv zvíata jsou hendikepovaná, ve volné pírod by nepežila. Puštík byl do záchranné stanice donesen po srážce s nákladním automobilem a výr má amputované jedno kídlo, které si zejm poranil na sloupu elektrického vedení. Tito ptáci jsou pipraveni na setkání s žáky, jsou klidní a dtem nehrozí žádné nebezpeí. Sovy jezdí za žáky do škol pravideln již nkolik let. Na zaátku programu jsou žáci seznámeni se stavbou tla pták a nkteré zajímavosti si mohou hned ovit. Vdli jste napíklad, že má sova troje víka nebo že dokáže otoit hlavu o 270 stup ? Pesvdí se, že sova létá nízko, tiše a pomalu. Dozvdí se, ím se sova v pírod živí, ale také jaké má nepátele. Povídáme si o tom, jaké hrozí sovám nebezpeí a ím je ohrožujeme my, lidé. Žákm objasníme mimo jiné také princip záchranných stanic a také to, jak takové zaízení funguje. Diskutujeme o pirozených biotopech sov a umle vyvšovaných budkách v lesích. Nakonec si dti oví své nabyté vdomosti v testu a odnesou si za své odpovdi drobné ceny. V lo ském školním roce jsme takto navštívili 2532 žák a 122 pedagog . Výukový program je kladn hodnocen jak ze strany pedagog, tak i z ad dtí, které mají pímý kontakt se zvíetem a získané informace si tak lépe zapamatují.
DNY JIZERSKOHORSKÝCH FILM Blažena Hušková Dalším programem, který probíhal v lo ském školním roce, byl komponovaný poad Dny jizerskohorských film. Tento výukový program byl uren pro druhý stupe základních škol a pro žáky škol stedních a byl nabídnut školám celého Libereckého kraje. Dny jizerskohorských film se konaly v 17 školách, zúastnilo se jich 922 žák a 68 pedagog. Devadesátiminutový výukový blok je pojat interaktivn – zaíná vstupním znalostním kvízem/soutží o Jizerských horách, následuje promítání film se zadanými úkoly a diskuse o nich. V diskusi a výkladu se neomezujeme na témata pírodovdná a ochranáská, ale pracujeme v širším historickém, spoleenském, kulturním a ekonomickém kontextu (esko-nmecké
5
vztahy, zpsoby obživy obyvatel hor a podhí, zdroje energie a hospodaení s energií díve a dnes a podobn). O programy byl vtší zájem, než jsme byli schopni uspokojit, a to zejména ze škol v malých obcích. Devadesátiminutový interaktivní blok se ukázal být dobrá volba, vyhovoval žákm i pedagogm a souasn poskytoval dostatek prostoru k diskusi i výkladu. Výbr a sestih film, od nejstarších (1916) po nedávnou minulost (1980) poskytl úastníkm pehled o vývoji pírody a krajiny hor a zpsobu života v nich a vyvolával spoustu otázek a bohatou diskusi. Ukázalo se, že je teba poítat s velmi omezeným všeobecným pehledem žák (1. a 2. svtová válka, esko-nmecké vztahy v Sudetech apod.) a obsah výukového bloku tomu pizpsobit.
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
NATURA 2000 V ROCE 2010 Jarmila Sýkorová
EVL Velký a Malý Bezdz
Úvodem trochu teorie a ísel pro objasnní tohoto v ochranáské praxi relativn asto citovaného pojmu. Natura 2000 je celoevropská soustava vybraných území, budovaná k ochran vzácné fauny a flóry, ímž je myšlena nejen ochrana samotných rostlinných a živoišných druh a jejich biotop, ale obecn i ochrana dochovaných pírodních stanoviš jako takových. Výbr tchto území v lenských zemích EU se dje na podklad dvou základních evropských smrnic, a to tzv. „smrnice o ptácích“ z roku 1979 a „smrnice o stanovištích“ z roku 1992, jejíž pílohou jsou i seznamy ohrožených rostlin a živoich. Do souasné doby bylo v Evrop vyhlášeno již hodn pes 20 000 takových území. V R se pro naplnní požadavk obou smrnic, tj. zejména požadavku zajistit ohroženým fenoménm úinnou ochranu, zizují dva základní typy chránných území: „ptaí oblasti“ a „evropsky významné lokality“ (dále jen EVL). Tch prvních, plošn obvykle velmi rozlehlých, máme v republice 41, piemž v našem kraji byly vyhlášeny 3 (Jizerské hory, Krkonoše, eskolipskoDokeské pískovce a mokady). Další dopl ování se aktuáln nepedpokládá. Naproti tomu proces vymezování a vyhlašování EVL je stále ješt v bhu situace na dílích lokalitách se v prbhu let mní, získáváme nové a hlubší poznatky o kvalit pírodních stanoviš , objevují se rzné rozvojové zámry a to vše je teba ve výsledku zohlednit. EVL jsou svojí výmrou velice rozdílné, plocha nkterých se poítá doslova jen na m2, u jiných se ale mže jednat o desítky až stovky km2. V republice je aktuáln vymezeno 1 000 EVL, v Libereckém kraji jich máme 47 (vetn tch, které pípadn sdílíme s krajem sousedním). Zatímco bím odborné pípravy a výbru EVL leželo v uplynulých letech hlavn na Agentue ochrany pírody a krajiny (dále AOPK), po zveejnní lokalit v národním a výhledov i v evropském seznamu vstupují intenzivn do hry též krajské úady, kterým zákon ukládá povinnost zajistit lokalitám úinnou ochranu. U pedem vybraných, obvykle takových, kde se UPOLÍN 12/2010
foto: O. Svainka
pedpokládá poteba specifické pée o pedmty ochrany, požaduje zákon ochranu smluvní nebo vyhlášení zvlášt chránného území. To se samozejm týká jen území spravovaného krajskými úady. V chránných krajinných oblastech je situace jednodušší, protože všechny EVL vymezené na území CHKO již územní ochrany logicky požívají. Odpadá tu tedy administrativa spojená s oficiálním vyhlašovacím procesem i uzavíráním smluv, pakliže se Správa CHKO sama nerozhodne zajistit nkteré lokalit územní ochranu písnjší. Na pracovnících AOPK ale leží jiné povinnosti vyplývající z našich závazk vi EU a transponované též do zákona o ochran pírody a krajiny. K nim patí zejména prbžn sledovat (monitorovat) a vyhodnocovat stav pedmt ochrany v jednotlivých evropsky významných územích tak, aby ministerstvo životního prostedí mohlo podávat pravidelná hlášení Evropské komisi do Bruselu, jak vyžadují mezinárodní pedpisy. Monitoring vybraných druh živoich a rostlin probíhá od roku 2006, v lo ském roce k nmu pibyl ješt monitoring pírodních biotop. Jaké konkrétní úkoly tedy aktuáln plní naše slouené agenturní pracovišt? Zoologové se letos zamili zejména na plošné mapování obojživelník a plaz na Frýdlantsku a v Jizerských horách. Z tohoto pohledu se jako velmi cenná ukazuje niva Smdé v prostoru mezi Hartou a státní hranicí, kde byly zjištny i kriticky a siln ohrožené druhy jako skokan skehotavý, skokan zelený, blatnice skvrnitá i rosnika zelená - u posledn jmenované s patrným trendem šíení i do vyšších nadmoských výšek. K velkým vzácnostem patí siln ohrožený olek velký, zjištný nov na dvou lokalitách u Frýdlantu, z nichž ta u Vtrova-Zátiší je vbec prvním záznamem v CHKO Jizerské hory. K podpoe zdejší populace pipravujeme projekt vybudování mlkých tní, které rozšíí nejen životní prostor pro olka, ale poskytnou píležitost k rozmnožování i dalším v okolí žijícím obojživelníkm. V celém kraji dále probíhá každoroní monitoring 6
Aktuáln konkrétních lokalit s populacemi evropsky chránných živoich - ku ky ohnivé, rosniky zelené, olka velkého, skokana štíhlého a skehotavého, ještrky obecné, mihule potoní, raka íního aj. Detailn je sledován i výskyt velmi vzácného sysla obecného na letišti u Hodkovic nad Mohelkou, kde pežívá v potu posledních asi 10 kus v Libereckém kraji. Samostatnou kapitolou je monitoring vzácných pták v ptaích oblastech v Jizerských horách a na eskolipsku. Potšitelné je, že poetn jich neubývá, u nkterých lze dokonce konstatovat nárst. To platí nap. pro atraktivního jeába popelavého, a to jak pro jeho jizerskohorskou populaci (kam poítáme i jeáby od Dubáku), tak pro populaci eskolipsko-Dokeskou, která aktuáln ítá 15 až 20 pár. Naproti tomu se prozatím nepodailo potvrdit údaje z literatury o výskytu našeho nejvtšího brouka roháe obecného na Zahrádecku nebo o výskytu ropuchy krátkonohé v Uhelné u Hrádku nad Nisou. Pokud jde o rostliny, probhlo letos již tvrtým rokem sítání drobné mokadní orchideje z kategorie druh kriticky ohrožených, hlízovce Loeselova. K událostem sezóny bezesporu patí objev mimoádn bohaté lokality na Behyni, kde G. Leugnerová z Liberce nalezla a spoetla kolem 1 000 exemplá. Podstatná ást populace ze slatin mezi Jestebím a Starými Splavy je vázána na rákosiny a otevené plochy v prostoru bývalé tžebny rašeliny známé jako Shnilé louky, kde evidujeme až stovky jedinc. Místo ale postupn zarstá náletem devin, do díve otevených vlhkých depresí více a více expandují traviny a rákos. Aby ml hlízovec šanci i do budoucna v této konkurenci obstát, pistoupili jsme loni ve spolupráci s krajským úadem ke stržení pdního povrchu i s vegetaním krytem, pochopiteln jen na omezené ploše. Tímto opatením vzniká vhodné prostedí nejen pro evropsky chránné orchideje vetn hlízovce, ale i pro celou adu dalších rostlinných vzácností. K úkolm našeho pracovišt patí sledovat, jak jednotlivé druhy na tuto nabídnutou píležitost zareagují. Na eskolipsku monitorujeme, ásten s pomocí externist, také kriticky ohrožené druhy koniklec otevený a popelivku sibiskou. Úspchem letošního roku je potvrzení výskytu popelivky na teprve nedávno objevené lokalit u Okešic. Jde o jakýsi „výsadek“ vzdálený vzdušnou arou cca 4,5 km severozápadn od dlouhodob známé a relativn poetné populace jestebské. V lo ském roce jsme zahájili i monitoring pírodních biotop a v letošní sezón v nm intenzivn pokraujeme. Na vybraných, pro daný úel nejvhodnjších lokalitách, pokud možno rovnomrn rozložených na území celého kraje vetn všech CHKO a pilehlé ásti Krkonošského národního parku, se zakládají trvalé monitorovací plochy o velikosti cca 400 m2 (v lese) nebo 25 m2 (na nelesních stanovištích). Na nich se pak podle metodicky daných kritérií hodnotí píslušné rostlinné spoleenstvo. Loni a letos se v našem kraji monitorovaly smriny, buiny rzného typu (kyselé, kvtnaté, vápnomilné), vlhkomilné doubravy a su ové lesy. Paraleln probíhá pedbžný výbr míst pro založení monitorovacích ploch na jiných stanovištích v píštím roce, konkrétn se jedná o dubohabiny a vybrané typy travinných a vodních biotop. Smyslem celé práce
7
je, aby pi opakovaném hodnocení téže plochy po nkolika letech byly zejmé zmny, k nimž pípadn na stanovišti dochází. Setkáte-li se tedy pi Vaší vycházce v lese s mode oznaenými kmeny strom (pruhy, kíže), jedná se s nejvtší pravdpodobností o jednu z našich trvalých monitorovacích ploch. Pestože vnášení jakýchkoliv barevných znaek do prostedí lesa není práv obecn ochranásky „košer“, v tomto pípad akceptujme metodická doporuení a specifický odborný smysl takového znaení a tolerujme je podobn jako snad již zažité ervené pruhy na hranici pírodní rezervace nebo památky. V souvislosti s Naturou 2000 plní botanici AOPK ješt další odborn a asov nároný úkol – spolen s týmem externist aktualizují mapovou vrstvu biotop, která vznikla na základ celorepublikového mapování po roce 2000 a která tehdy sloužila k vymezení EVL pro pírodní stanovišt a rostlinné druhy. Na tehdejším plošném mapování se podílelo obrovské množství odborník rzného zamení, nejen profesionální botanici. Výsledný elaborát proto logicky nese známky individuálního pohledu rzných mapovatel, nehled na to, že ti tehdy pro svoje mapové zákresy nemli k dispozici kvalitní letecké snímky ani další podklady, které jsou dnes dostupné a které se pi práci v terénu bžn užívají. V neposlední ad se za tém celé desetiletí zmnila i situace v naší krajin, pedevším té zemdlské. To vše jsou dvody pro aktualizaci získaných dat. Díky upravené metodice nyní získává ochrana pírody velké množství botanických údaj, které tým mapovatel postupn vkládá do píslušné poítaové databáze. Její propojení s nálezovou databází ochrany pírody umož uje, aby nov získaná data mohli využívat pracovníci státní správy, lesníci, vodohospodái, územní plánovai, projektanti i další zájemci z ad široké veejnosti. Podobn jako u monitoringu biotop, i zde je sledován cíl identifikovat zmny, k nimž v naší volné krajin dochází, hodnotit zjištné trendy a pípadn pijímat opatení k náprav nežádoucího stavu.
Koniklec otevený (Pulsatilla patens)
foto: J. Sýkorová
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
VÝLOV DUBÁKU Šárka Mazánková
foto: Š. Mazánková
Každý, kdo se trochu orientuje v krajin Frýdlantska, ví, že Dubový rybník (zvaný Dubák) je v souasné dob nejvtší rybník této oblasti. Nachází se v katastrálním území Pedlánce, jež patí k obci Viš ová severn od Frýdlantu. Dubák je jednou z nejcennjších partií Pírodní rezervace Meandry Smdé, jeho souasná rozloha iní pibližn 8 ha. Osm set metr dlouhou zemní hráz lemují vkovité duby letní i ervené. Samotný rybník a jeho pásmo mlin, tzv. litorál, je domovem ady vzácných druh rostlin a živoich. Z významnjších druh rostlin lze jmenovat hned nkolik druh rdest (alpský, tupolistý, vláskovitý), skípinec jezerní nebo masožravou bublinatku jižní. Z živoich jmenujme obojživelníky (nap. skokan skehotavý, olek obecný, olek velký, blatnice skvrnitá, rosnika zelená), ptáky (jeáb popelavý, volavka popelavá, volavka bílá, vodouš kropenatý, rákosník velký, moták pochop, chástal vodní), zajímavá je i fauna bezobratlých, nap. vážky. Rybník v prbhu své existence, která se datuje již od doby Albrechta z Valdštejna, mnil své hospodáe. V souasnosti je v majetku státu, ve správ Agentury ochrany pírody a krajiny eské republiky (dále AOPK). Zpsob hospodaení respektuje skutenost, že se jedná o pírodn unikátní lokalitu, a vyluuje tudíž intenzivní pístupy k chovu ryb i výkonu práva myslivosti. V posledních letech hladina rybníka masivn zarstá rákosinami, porost zaujímá až 90% plochy zátopy a rybník již z nkterých pohled pipomíná spíš louku. Tento stav postupn zpsobila nižší úrove hladiny v minulých letech spolu se silným zazemnním. V roce 2006 byla opravena hráz a technické objekty a i pes zvýšení hladiny zárst pokrauje. Ohrožuje vzácná spoleenstva rostlin, má i negativní vliv na hnízdící ptactvo (niení snšek ptactva díky pístupu zve, zejména prasete divokého apod.). Aby se negativní vývoj zvrátil, pistoupila AOPK
UPOLÍN 12/2010
ke zpracování projektu na revitalizaci rybník v Pírodní rezervaci Meandry Smdé, jehož souástí je i ástené odbahnní Dubového rybníka. Práce budou zapoaty již prbhu letošního podzimu. Pedtím, než na obnažené dno rybníka najedou bagry, bylo teba odlovit veškeré ryby. Pro realizaci výlovu byl vybrán profesionální rybá p. Jaroslav Hlava z Bozkova. Se svým týmem zahájil práce v nedli 12. záí. Výlov byl znan komplikovaný masivním zárstem rybníku. Bylo nutné velmi pomalé spouštní vody na urenou hladinu, aby se ryby postupn stáhly k lovišti. Rybí obsádku bylo tžké pedem odhadnout - jednak proto, že vznikla neízen, a také proto, že v srpnu s jejím složením a množstvím navíc významn zamíchala povode . Tílenný tým po týden tvrd pracoval, spouštl vodu na 4 dluže (tj. na cca 90 cm) a pro odvodnní vzniklých lagun bylo poteba run vykopat 180 m rýhy. Vlastní výlov zapoal ve tvrtek 16. záí a vrcholil v sobotu 18. záí, kdy pracovní skupina posílila na 11 len. Plochy v rybníce se omezily pepínacími ploty, hlavní zátah se provádl prubním plotem o délce 20 m k podložní síti. K detailnímu odlovu použili rybái vatku – rybáskou sí s malými oky, urenou pro odlov pldku a násady. Kádišt bylo umístno na hrázi, erpala se sem voda ze Smdé a probíhalo zde tídní ryb. Ve složení rybí obsádky dominoval perlín, následoval lín, štika a kapr – ádkový lysec. Ojedinle se zde vyskytl i cejn, karas, okoun a amur. Slovené ryby byly odvezeny v rybáské bedn s kyslíkem, využití našly v zarybnní rybáských revír v okolí. Ke zdárnému prbhu výlovu pispli svým dílem i rybái z místní frýdlantské organizace pod vedením p. Fro ka. Oberstvení zdarma zajistil p. Doležal z Nového Msta pod Smrkem. Pes ztížené podmínky se podailo rybník slovit tém do poslední rybiky. Ty, které unikly rybáským sítím, se staly vítanou potravou pro nenasytné volavky bílé a
8
Aktuáln popelavé, jichž se sem slétl celý houf. Pilétly nejspíš z nedaleké polské pehradní nádrže Witka, kterou tžce poškodila srpnová povode . Na dno rybníka co nevidt najede technika, aby doasn
zmnila pírodní idylku. Vše se ale musí stihnout do pedjaí píštího roku, kdy sem pilétnou hnízdit jeábi.
foto: Š. Mazánková
foto: Š. Mazánková
ODCHYTY PTÁK NA JIZERCE Jakub ejka v nepíznivém poasí byly sít staženy. Samotné kroužkování probíhalo pímo u chaty muzea, takže i zvdaví kolemjdoucí mohli sledovat práci ornitolog a dozvdt se zajímavosti o jednotlivých druzích i o významu a výsledcích kroužkování pták. Poasí akci letos celkem pálo, a díky tomu bylo odchyceno a okroužkováno rekordních 712 pták v 28 druzích. Nejpoetnjší byli králíci obecní, kterých bylo odchyceno 283, dalšími hojn chytanými druhy byly ervenky obecné, budníci menší a sýkory uhelníci. Lindušek luních bylo letos odchyceno prmrných 43, vtší úspšnosti zabránilo vtrné poasí. Naopak vzácným zpestením byl odchyt samice datla erného, jednoho brhlíka lesního, dvou sýc rousných a protahujících pozdních migrant – pnic pokovních a slavíkových, dvou rehk zahradních. Je jisté, že podzimní jizerské odchyty si postupn budují reputaci mezi kroužkovateli, zejména kvli spektru lesních druh, které jsou ve srovnání s jinými odchytovými akcemi neobvyklé, a díky jedinené jizerské atmosfée klidných mrazivých nocí s troubením jelen v pozadí. Pokud máte chu nahlédnout zblízka do ptaí íše, stavte se v polovin píštího záí u chaty Severoeského muzea na Jizerce, urit nebudete litovat.
foto: J. ejka
V termínu 17. až 24. záí 2010 probhl na Jizerce již sedmý roník tradiních podzimních odchyt pták. Zázemí bylo na chat Severoeského muzea, odkud kroužkovatelé a jejich pomocníci vyráželi k sítím nataženým v okolních porostech. Akce se letos zúastnilo šest kroužkovatel, z nichž nkteí s erstvou licencí kroužkovali vbec poprvé samostatn. Nataženo bylo celkem 110 metr speciálních odchytových sítí, které byly kontrolovány každé dv hodiny, na noc a
9
Králíek obecný (Regulus regulus)
foto: J. ejka
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
VÝZNAMNÉ INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN V JIZERSKÝCH HORÁCH Ondej Šnytr
Kídlatka japonská (Reynoutria japonica)
Termínem „invazní druhy“ jsou v pípad rostlin oznaovány nepvodní druhy, jejichž následné šíení významn ohrožuje pirozená rostlinná spoleenstva v dotené oblasti (MLÍKOVSKÝ & STÝBLO 2006). V Jizerských horách se mžeme setkat zejména s kídlatkami (k. japonskou [Reynoutria japonica], k. sachalinskou [R. sachalinensis], píp. k. eskou [R. bohemica]), bolševníkem velkolepým (Heracleum mantegazzianum), vlím bobem mnoholistým (Lupinus polyphyllus), netýkavkou malokvtou (Impatiens parviflora), netýkavkou žláznatou (Impatiens glandulifera), kolotoníkem zdobným (Telekia speciosa), zlatobýlem kanadským (Solidago canadensis) a tapatkou dípatou (Rudbeckia laciniata). Tyto druhy rostlin navíc asto vytváejí hust zapojené porosty, ímž dále negativn ovliv ují pvodní vegetaci. Nkterá spoleenstva mohou být invazí kídlatek, píp. netýkavky žláznaté prakticky zniena. Mezi nejohroženjší patí nivní spoleenstva, behové porosty podél vodních tok, neobhospodaované luní porosty aj. Správa CHKO Jizerské hory dlouhodob vynakládá nemalé prostedky z Programu pée o krajinu na likvidaci invazních druh rostlin. Do roku 2009 smluvn zajiš ovala postik kídlatky japonské v k. ú. Albrechtice v Jizerských horách, Bedichov, Bílý Potok pod Smrkem, Horní Maxov, Hejnice, Janov nad Nisou, Jindichov nad Nisou, Josefv Dl, Luany nad Nisou, Raspenava, Rudolfov, dále likvidaci bolševníku na
UPOLÍN 12/2010
foto: O. Šnytr
Kídlatka japonská (Reynoutria japonica) pirozené rozšíení:
Japonsko, Korea, ína, Taiwan
populace v R:
velmi hojný druh šíící se na synantropních (v blízkosti lidských obydlí) i pirozených stanovištích, výskyt zejména podél vodních tok, komunikací atp. trvalka oddenky ervenec – záí íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy, bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky, kontinentální vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav, údolní jasanovoolšové luhy pastva, postik herbicidem, se + bodový nátr herbicidem
vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy:
likvidace:
Kídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) pirozené rozšíení: populace v R: vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy:
likvidace:
Japonsko (ostrovy Hokkaido a Honšu), Sachalin, Ullung-do hojný druh šíící se na synantropní i pirozená stanovišt, výskyt zejména podél vodních tok trvalka oddenky srpen – záí íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy, bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky, kontinentální vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav, údolní jasanovoolšové luhy pastva, se + bodový nátr herbicidem, vyrývání
Kídlatka eská (Reynoutria bohemica) pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy:
likvidace:
kíženec kídlatky japonské x k. sachalinské, výskyt na pekryvu pirozené rozšíení rodiovských druh – Japonsko, ostrovy Hokkaido a Honšu velmi hojný druh se silnou tendencí pronikat do pirozených spoleenstev, výskyt zejména podél vodních tok, komunikací a na synantropních stanovištích trvalka oddenky ervenec – záí íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy, bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky, kontinentální vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav, údolní jasanovo-olšové luhy pastva, postik herbicidem, se + bodový nátr herbicidem
10
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) pirozené rozšíení: populace v R:
vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy: likvidace:
Západní Kavkaz lokáln velmi hojný a siln invazivní druh (nejhojnji v západních echách), šíí se podél vodních tok, silnic a železnic, obsazuje lesní lemy, okraje kovin, vlhké louky a rumišt, zboeništ, opuštné zahrady, lesní svtliny a ruderální stanovišt. Vzácn zasahuje pímo do lesních porost dvouletá – trvalka semeny erven – záí devtsilové lemy horských potok, vlhké pcháové louky a vlhká tužebníková lada, stídav vlhké bezkolencové louky se, bodový / plošný postik herbicidem, pastva, pesekávání oddenk
Vlí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) pirozené rozšíení: populace v R:
vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy:
likvidace:
Severní Amerika, západ USA relativn hojný druh, asto vysévaný do pírody, populace se dlí na 1) vzniklé a šíící se z výsevu do pírody, 2) lokáln petrvávající a šíící se jako pozstatek dívjšího pstování v sídlech a 3) spontánn vzniklé a šíící se nezávisle na lovku trvalka semeny kvten – záí mezofilní ovsíkové louky, horské trojšttové louky, pohá kové pastviny, podhorské až horské smilkové trávníky, acidofilní suché trávníky, mezofilní bylinné lemy, suchá vesovišt nížin a pahorkatin, sekundární podhorská a horská vesovišt pastva, se, (postik herbicidem)
Netýkavka malokvtá (Impatiens parviflora) pirozené rozšíení: populace v R:
vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy: likvidace:
Západní Sibi, západní Mongolsko a pilehlé turánské oblasti a západní Himálaj nejastji osidluje behy potok a ek, dále nap. ruderalizované pímstské lesy, vlhí stinné lesy, lesní lemy, rumišt, zahrady, parky, železniní náspy, pístavy a zemdlské a prmyslové areály jednoletá semeny erven – záí údolní jasanovo-olšové luhy, hercynské dubohabiny, su ové lesy, kvtnaté buiny vytrhávání
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) pirozené rozšíení: populace v R: vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy:
likvidace:
západní Himálaj hojný druh šíící zejména v aluviích ek, vyžaduje vlhká živinami bohatá stanovišt, slab kyselé až slab bazické pdy a polostín jednoletá semeny srpen – íjen íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy, devtsilové lemy horských potok, bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky, kontinentální vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav, údolní jasanovo-olšové luhy vytrhávání
Kolotoník zdobný (Telekia speciosa) pirozené rozšíení: populace v R:
vytrvalost: šíení: doba kvtu: ohrožené biotopy: likvidace:
hory jižní a východní Evropy (východní Karpaty, Balkán, Apeniny, severní Anatolie, Kavkaz) od nížin do hor s optimem v chladnjším a vlhím klimatu, osidluje zámecké parky, pobežní lemy a koviny, behy tok, píkopy lesních silnic, lesní lemy, neseené lesní louky trvalka semeny erven – srpen devtsilové lemy horských potok, údolní jasanovo-olšové luhy se, postik herbicidem, vyrývání
bývalé pokusné plantáži v lokalit Sedmidomí v k. ú. Horní Maxov, likvidaci vlího bobu v PR Bukovec a na Jizerce a redukci populace zlatobýlu kanadského v PR Vápenný vrch. Bohužel se však zdaleka nejedná o všechny výskyty invazních rostlin na území CHKO Jizerské hory. Pi terénních pochzkách se pracovníci setkávají s dalšími populacemi invazivních druh. Ty jsou v nkterých extrémních pípadech dokonce úmysln pstovány obyvateli pilehlých nemovitostí. V roce 2010 byl proveden pouze další postik bolševníku v Horním Maxov a postik kídlatky japonské v povodí Sloupského potoka. Správa CHKO totiž vstoupila do jednání s Krajským úadem Libereckého kraje, který získal v rámci peshraniní spolupráce finanní prostedky na realizaci projektu nazvaného „Management invazních druh v Euroregionu Nisa“. Zájmovým územím tohoto projektu jsou povodí ek Jizery a Nisy na území Libereckého kraje, a proto se nabízí možnost financovat likvidaci invazních druh rostlin v CHKO Jizerské hory z tohoto zdroje. Do budoucna je pi likvidaci invazních rostlin velmi dležité: prohlubovat spolupráci s obcemi, Krajským úadem, vlastníky a správci pozemk (nap. Povodí Labe s. p., Lesy R s. p.), úinn potlaovat zejména nejagresivnjší druhy rostlin, tj. kídlatky, bolševník velkolepý a netýkavku žláznatou, diferencovan podle stupn ochrany území a nebezpeí šíení; vhodný zpsob likvidace (pastva, se a nátr, plošný i bodový postik aj.) volit podle možností zadavatele, ekologických vlastností druh a vazeb v okolí, opatení koordinovat s ohledem na zajištní logické návaznosti a efektivnosti (postup v rámci dílích povodí atp.), pokraovat v likvidaci vlího bobu v PR Bukovec a na Jizerce a v redukci populace zlatobýlu kanadského v PR Vápenný vrch, zaktualizovat podrobné mapování výskytu invazních druh, pitom využívat (ovovat) informace od obcí, vlastník a správc pozemk a veejnosti, monitorovat zjištné výskyty a šíení invazních a expanzivních druh rostlin v CHKO, pednostn v návaznosti na ochranásky cenné lokality, nap. zachovalá pírodní stanovišt, lokality s významnými a chránnými druhy, provádt cílenou osvtu pro majitele a uživatele pozemk a tím pedcházet úmyslnému pstování invazních druh rostlin, propagovat návrat k tradinímu hospodaení na pozemcích, které šíení invazní druh rostlin výrazn omezuje.
Intenzita zásah proti invazním rostlinám je však siln závislá na dostateném finanním a personálním zabezpeení všech souvisejících inností. Doufejme tedy, že se i v píštích letech podaí zajistit potebné prostedky na opatení, která bezesporu povedou ke zlepšení stavu krajiny kolem nás.
11
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) pirozené rozšíení: severní Amerika populace v R: hojný siln invazní druh, obsazuje ruderální spoleenstva a behy vodních tok na území celé R, snadno proniká do pirozené vegetace, svtlomilná rostlina, nenároná na živiny a odolná vi suchu vytrvalost: trvalka šíení: semeny, oddenky doba kvtu: srpen – íjen ohrožené biotopy: rákosiny eutrofních stojatých vod, íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy, bylinné lemy nížinných ek, mezofilní ovsíkové louky, aluviální psárkové louky, kontinentální vysokobylinná vegetace, vegetace vlhkých narušovaných pd, vrbové koviny ,vysoké mezofilní a xerofilní koviny, mkké luhy nížinných ek likvidace: se, vytrhávání, (postik herbicidem)
Tapatka dípatá (Rudbeckia laciniata) pirozené rozšíení: severovýchodní Kanada, východní a stední ást USA populace v R: význaný invazivní druh, roste ve stedních polohách (do 700 m n. m.) na bezích vodních tok a nádrží, na vlhkých loukách, podél komunikací a železnice, v lesních lemech, lužních lesích, na ruderálních stanovištích, rumištích a skládkách, preferuje provzdušnné pdy a narušené biotopy v blízkosti tekoucích vod vytrvalost: trvalka šíení: semeny doba kvtu: ervenec – záí ohrožené biotopy: vrbové koviny, louky likvidace: se, vyrývání, (postik herbicidem)
Charakteristiky výše uvedených invazních druh rostlin byly pevzaty z publikace MLÍKOVSKÝ & STÝBLO (2006).
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
foto: O. Šnytr
REVITALIZACE MALÉ JEICE V OLDICHOV V HÁJÍCH Kamil Farský
foto: P. Menclová
Od jarních msíc zhruba do záí roku 2010 probíhal pomrn ilý stavební ruch na Malé Jeici v katastru obce Oldichov v Hájích. Stavebník - Zemdlská vodohospodáská správa, Oblast povodí Labe Hradec Králové - zde provádl liniovou revitalizaci
UPOLÍN 12/2010
regulovaného koryta toku. Úelem stavby bylo iniciovat proces tvorby pírod blízkého koryta, zpomalit odtok vody z povodí, zvýšit druhovou biodiverzitu území a akumulovat vodu v nových tních. Stavba probhla pevážn na pozemcích ve vlastnictví eské republiky,
12
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory ve správ Agentury ochrany pírody a krajiny R, dále na pozemcích stavebníka a v malé ásti i na soukromém pozemku s díve udleným souhlasem jeho vlastník.
foto: P. Menclová
Projekt stavby navrhnul odstranní dláždní a následné zasypání starého koryta Malé Jeice v délce 482 m a vytvoení nového „meandrujícího“ koryta o prmrném sklonu 0,5 % v délce 687,55 m. Nové koryto je oproti pvodnímu (Q2 = 2,4 m3/s) dimenzováno na pevedení dlouhodobého prmrného roního prtoku (Qa = 0,055 m3/s). V obnovené niv Malé Jeice o ploše 2,54 ha byly vyhloubeny ti boní tn o celkové ploše 1814 m2 a na pti píných stabilizaních objektech pvodního napímeného koryta toku byly rovnž vyhloubeny neprtoné tn o celkové ploše 750 m2. Souástí stavby bylo též nahrazení trubního propustku na stávající polní cest kížící vodní tok kamenným brodem. Na stavbu byla využita 100 % dotace z prostedk krajinotvorného programu MŽP - Programu revitalizace íních systém. Cena stavby inila 2,5 mil. K. Stavb samotné pedcházela pomrn složitá a dlouhá obhajoba tohoto zámru ped odbornou i laickou veejností, která mimo jiné zahrnovala veejnou prezentaci zámru, zpracování studie odtokových pomr až po operativní ešení problém vzniklých pi
realizaci stavby samotné. Tsn ped pedáním stavby v srpnu tohoto roku bylo staveništ proveno povodní, která dle dostupných údaj výrazn pesáhla prtoky na úrovni stoleté vody, vlivem ehož došlo k ástenému obnažení pvodní trasy koryta spojené s transportem erodovaných splavenin do nižších partií toku, rozvalení balvanitých stabilizaních prah na novém koryt a zanesení zejména neprtoných tní na pvodním koryt splavenými sedimenty. Krom obnovy pvodní zahloubené trasy koryta toku však nebyla revitalizace zásadním zpsobem povodní znehodnocena. Na stavb byly vyísleny povod ové škody v ádu stovek tisíc korun. Zásadní otázkou bude další správcovství realizované stavby vzhledem ke skutenosti, že stavebník Zemdlská vodohospodáská správa - byl s platností ke konci roku 2010 rozhodnutím MZe zrušen a správu toku pevezme státní podnik Lesy R, Správa tok, Oblast povodí Labe Hradec Králové. Správa CHKO Jizerské hory se v dalších letech zamí zejména na monitorování sukcese a usmr ování managementu této revitalizované mokadní lokality.
foto: K. Farský
PASTVA OVCÍ NA HORSKÝCH ENKLÁVÁCH V CHKO JIZERSKÉ HORY Tomáš Korytá Tak jako každý rok, i letos probhla na loukách ped zámekem na Nové Louce, na Kristiánov a na Mariánskohorských boudách extenzivní pastva ovcí. Údržbu luk v tchto horských enklávách Jizerských hor práv pastvou ovcí zajiš uje Správa CHKO Jizerské hory již od roku 2004. Tehdy bylo pivedeno stádo ovcí na Kristiánov a na Mariánskohorské boudy. Ped zámekem na Nové Louce, tzv. Šámalovou chatou, se oveky poprvé pásly v roce 2006. Toto opatení nabídlo ešení problému odstra ování biomasy na ošetovaných travních porostech. Pastva byla zvolena také proto, aby se perušila dlouholetá degradace luních spoleenstev a došlo k jejich vylepšení, tzn. pedevším zvýšení jejich biodiverzity (tj. druhové rznorodosti), kdy nejde jenom o rostliny, ale i o živoichy, pedevším hmyz a ostatní bezobratlé. Enklávám se vnuje zvýšená pozornost již adu let. Ješt ped realizací pastvy byly
13
louky udržovány svými vlastníky (Obec Bedichov) i správci (Lesy eské republiky, s. p.) kosením a to nap. z prostedk Programu stabilizace lesa v Jizerských horách. I když Nová Louka, Kristiánov ani Mariánskohorské boudy již dávno nejsou tmi skláskými, pasteveckými ani uhlískými osadami, pedstavují pro nás pipomínku starých as, kdy lidé na tchto místech žili a hospodaili a pedevším také ukázku tradiního rázu ásti jizerskohorské krajiny. Pro udržení krajinného rázu a malebnosti tchto míst je teba pravidelná pée o zmínné louky. Pokud by se louky neudržovaly, došlo by k degradaci travního porostu, rozvoji plevel a nkdy i invazních druh a za as by tato místa pohltil okolní les. Hlavním dvodem, pro je pastva ovcí vhodná pro udržování horských luk, je její pozitivní vliv na
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory biodiverzitu luních spoleenstev. Pohybem pasoucích se zvíat dochází k žádoucímu rozrušování souvislého travního drnu, potlaení jinak dominantních druh rostlin (pedevším trav) a umožnní vzejití semen rostlin, které by se pi sekání neprosadily, nap. hoce nebo hoeky. Na Nové Louce se v posledních letech také díky pastv úspšn rozšiuje ohrožená prha chlumní (Arnica montana). Je nutné také zdraznit, že toto rozrušování drnu je pi extenzivní pastv nepravidelné, závislé na konkrétních vlhkostních podmínkách (vyložen vlhké a podmáené louky jsou z pastvy vyjmuty) a pouze jemné. Nehrozí zde tedy riziko vzniku eroze vlivem dlouhodobého pohybu zvíat na lokalit a nebo naopak utužení pdy jako v pípad sekání za pomocí techniky. Další výhodou oproti sekání je i skutenost, že pi pastv ovcí ást živin na loukách zstává v podob ovího trusu a rychle se vrací do pdy. Pastva sama o sob je selektivní, protože i ovce je „vybíravá“. Zvíata spásají jenom nkteré rostliny a jiným se vyhýbají, nap. bodlákm, kopivám, miíkovitým rostlinám, tezalkám apod. Ty pak na loukách po odchodu ovcí zstávají v podob tzv. nedopask, díky kterým mohou spasené louky sice psobit neuesaným dojmem, ale které vytváejí biologicky cennou mozaikovitost travního porostu. Nespasené rostliny pedstavují dležitý biotop pro hmyz a další bezobratlé. Uvnit vysokých stonk žijí larvy ady brouk a motýl, na kvtech sbírají nektar a pyl vely, nezralá semena sají nap. ploštice a mezi stonky napínají své sít pavouci. I pastvou vzniklé malé holé plošky mezi hustými drny jsou dležité - zde nap. loví stevlíci, kladou vajíka saranata a staví si svá hnízda samotáské vely. Ani oví trus nezstane bez povšimnutí. Velmi záhy se v nm objeví larvy brouk i dvoukídlého hmyzu, které napomáhají jeho rozkladu a tak rychle vracejí živiny do pdy. Louky bohaté na rzné druhy rostlin a bezobratlých pak samozejm pedstavují významnou potravní nabídku nap. pro ptactvo a drobné savce. Údržba horských luk pastvou je pomrn technicky
i finann nároná a pináší mnohdy neekaná úskalí. Vzhledem k podmínkám v horách je asto obtížné stanovit termín zaátku pastvy tak, aby oveky mly na první lokalit již dostatený zelený pažit a zárove se stihly pesunout na poslední lokalitu do doby, než trávy píliš vyrostou, protože tuhá stébla už jim nechutnají a ovce pak více pošlapou než spasou. Dvou a pl kilometrový pesun mezi Novou Loukou a Kristiánovem absolvují oveky hezky po svých za nemalého údivu turist. Na Mariánskohorské boudy se pak vezou, protože 10 km po jizerskohorské panelce by bylo nad jejich síly. Jednotlivé pastevní bloky musí být obehnány elektrickým ohradníkem, který je nutný, aby se ovce pásly jen tam, kde mají a neutekly teba do lesa nebo do blízkých vlhkých luk, kde by mohly zpsobit více škody než užitku. Ale také proto, aby nedošlo ke kolizi s turisty a cyklisty, protože všechny ti horské enklávy jsou vyhledávanými turistickými cíly. Z toho dvodu je také stádo pod neustálým dohledem ováka. I pesto dochází k nepíjemným stetm. Nap. letos na Kristiánov si neukáznní výletníci pletli ovce s ko mi a snažili se je ve stylu rodea zkrotit. Na Nové Louce zase nezvládl pán svého psa a ten, nedbaje ohradníku ani píkaz, ovce prohnal. Naštstí jde vždy o výjimené pípady. Každoron však dochází ke kontaktu ovcí se zmijemi (Vipera berus), samozejm ke smle oveek. Zmije jsou totiž v horách doma, jsou písn chránné, a tedy musíme pi pastv v tchto lokalitách s tímto rizikem poítat. Jak bylo uvedeno výše, je pastva nároná i finann. Správa CHKO Jizerské hory si stádo i s ovákem najímá a pro finanní zajištní využívá po ukonení Programu stabilizace les v Jizerských horách v roce 2008 dotací z Programu pée o krajinu. Zkušenosti s využitím stáda ovcí na údržbu luk v horských enklávách Jizerských hor prokázaly, že se jedná o opatení, které má píznivý vliv na pírodní prostedí i krajinný ráz, a v neposlední ad se pastva ovcí stala i každoroním turistickým zpestením pro návštvníky CHKO Jizerské hory.
foto: P. Menclová
UPOLÍN 12/2010
14
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
OŠETOVÁNÍ STROM V CHKO JIZERSKÉ HORY Tomáš Korytá
Jilm na Šumburku – významný strom CHKO Jizerské hory
foto: T. Korytá
Na území CHKO Jizerské hory se nachází 17 památných strom (s nkolika z nich jste se již mohli na stránkách Upolínu seznámit) a mnoho tzv. významných strom. Tyto stromy sice nedosahují parametr památných strom, ale svou charakteristikou i hodnotou (nap. druhem, tvarem, stáím, rozmry, historickým významem) výrazn pesahují bžný standard a významn se podílejí na tvorb kostry mimolesní zelen v krajin a psobí také jako dležitý krajinotvorný, tedy estetický prvek. Správa CHKO Jizerské hory každoron financuje z dotaních titul Ministerstva životního prostedí, pedevším z Programu pée o krajinu, ošetování nkolika významných a památných strom. Pée o deviny, zejména jejich ošetování a udržování, je dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona . 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny v platném znní, povinností vlastníka. Správa CHKO Jizerské hory (i jejím prostednictvím stát samotný) si však uvdomuje nejen ekologický, estetický, krajinotvorný a spoleenský význam velkých strom, ale také finanní a pedevším odbornou náronost jejich ošetování. Z toho dvodu v rámci zmínných dotaních program poskytuje na ošetování významných a památných strom finanní prostedky a na provedení prací si najímá zkušené arboristy s mnohaletou praxí. V posledních dvou letech byly ze zmínných dotaních program ošeteny následující památné stromy: lípy v Rejdicích, klen v Albrechticích v Jizerských horách, topol bílý u fary v Raspenav, dub na Šumburku a alej
15
Lípa na Mariánské hoe – nevhodn ošetený strom
foto: T. Korytá
dub v Josefov dole. Zárove Správa nechala ošetit nkolik významných strom: lípu u kížku na Morav nad Pustinami, jilm horský na Šumburku, buk a lípu nedaleko Obího sudu u Lázní Libverda a dub u hišt v Hejnicích. Všechny uvedené stromy si bezpochyby svými parametry zaslouží naši pozornost a péi. Cílem provedených zásah je podpoit co nejdelší dobu setrvání tchto významných devin na daném stanovišti pi zajištní všech jejich funkcí, samozejmostí je zajištní provozní bezpenosti v lokalit. Ošetení nkterých z uvedených strom si vyžádala snhová kalamita, která postihla Jizerské hory loni v íjnu. ada strom, a to nejen památných i významných, byla vlivem psobení tžkého snhu siln poškozena (vzpome me napíklad na šácholan v Koenov). íjnový sníh však stromy de facto poškozoval i dlouho potom, co roztál. Na mnoha místech byly totiž stromy následn jejich majiteli oezány zcela neodborn a v nkolika pípadech, snad z dvodu prevence, i zcela neodvodnn, a to takovým zpsobem, který zpsobil jejich tžké a trvalé poškození. Bohužel odborná arboristika (obor zabývající se komplexní péí o deviny a jejich porosty zejména v urbanizovaném prostedí) je v eské republice relativn mladá a její základní zásady nejsou zdaleka ješt v povdomí laické veejnosti. Vzniká pak znané nebezpeí, že pi ošetování devin jejich vlastníky, by teba i z dobré vle, mže neodborný zásah zpsobit poškození strom i dokonce jejich zniení. Takovým zásahem mže dojít k zásadnímu narušení rovnováhy
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory fyziologických proces, snížení vitality a životnosti stromu, nevhodnému posunu i vychýlení tžišt (k založení asymetrie korun) a k destrukci systému stability devin (zmna prbhu a rozložení naptí v materiálu, které se dlouhodob utváelo tvarovou optimalizací v prbhu rstu deviny, zmna koenového systému vlivem redukce asimilaního aparátu). Velké množství ran pak asto napomáhá dynamickému šíení patogen. O degradaci estetické a ekologické hodnoty devin nemluv. Neodborn ošetený strom tak mže paradoxn pedstavovat vtší riziko než ten, který byl ponechán bez zásahu. Co je tedy dležité pi údržb a ošetování devin dodržet? Na zaátku je poteba si uvdomit, že ez je vždy poranní stromu a mli bychom ho realizovat pouze tehdy, jestliže jeho klady pevažují nad zápory. K oezu strom bychom mli tedy pistoupit opravdu pouze v odvodnných pípadech a vždy bychom mli podrobn zvážit, co od oezu stromu oekáváme a podle toho zvolit konkrétní typ a rozsah ezu, mnohdy odlišný od ez v ovocnáství (výchovný, zdravotní, bezpenostní, redukní, píp. jiný speciální ez). Je nutné dodržet základní pravidla a správnou techniku ezu: Obecn lze íci, že by nemla být nikdy odstranna ást koruny vtší než 30 % a to nikdy jednostrann. Pi ezu je nutné respektovat habitus (= celkový vnjší vzhled) daného stromu a pirozenou architekturu koruny. ez provádt na dostaten silnou postranní vtev (tzv. tetinové pravidlo – prmr ponechané postranní vtve by ml být minimáln tetinový vi prmru odstranné vtve). Prmr ezu by ml být maximáln 10 cm (nap. u jírovce a dalších devin, které snáší ez he, nejvíce 5 cm) – z hlediska života stromu jsou vtší ezy tžkým poškozením a jejich použití by mlo být vždy dobe zdvodnné (nap. odstranní nalomené vtve apod.). ez by ml být veden kolmo na vtev (minimalizace velikosti rány) a to v míst tzv. vtevního límeku, tedy tak, aby nevznikaly rány v podob tzv. lízanc nebo naopak dlouhých pahýl (všák). Pi ezání silnjších vtví je poteba nejprve vtev naíznout zespodu a následn doíznout z druhé strany. Tak pedejdeme vzniku zátrhu až na kmen. ez by ml být vždy hladký a istý. Motorovou pilu používat pouze u vtví silnjších než 5 cm a i poté rány zaistit runím náadím. Nemla by být odstranna terminální (= vrcholová) ást. Krácení vzrostlé zelen na základní vtvení (hlavový ez) nebo dokonce až na úrove kmene pináší stromu tžké poranní až úhyn. Jestliže strom razantní oez pežije, asto vytvoí sekundární korunu tvoenou výhony ze spících nebo adventivních (=náhradních) pupen. Zakotvení tchto výhon ve dev kmene, resp. kosterních vtví, není dostatené. Pokud tyto výhony zesílí a založí korunu typickou pro daný druh, dochází asto k jejich vylamování. Riziko vylamování (rozlamování „hlav“) zvyšuje i napadení kmene patogenními organismy, ke kterému asto v dsledku rozsáhlých ran dochází. Strom jednou takto oezaný již
UPOLÍN 12/2010
není možné jinak zapstovat a ošetovat jej jiným typem ezu. Tyto deviny pak následn vyžadují pravidelnou odbornou péi. Neoezávat spodní vtve nad únosnou mez. Oez nad jednu tetinu výšky posunuje tžišt stromu smrem nahoru – strom je potom náchylnjší k vývratu a ohrožení okolí. Ne každá doba je pro oez vhodná: Obvykle nejvhodnjší je první polovina vegetaního období (duben až erven), kdy strom má dost sil se s poranními vypoádat. Pi vtších rozsazích ezu je pak vhodné pedjaí. ez suchých vtví je možný kdykoliv a vtve, které ohrožují bezpenost, odstra ujeme samozejm okamžit. Nevhodné je provádt ez na stromech v období silných mraz (trvale pod -5°C). Pi ošetování starých strom, siln poškozených strom (nap. již zmínným snhem) a v ostatních složitých pípadech (nap. umístní vazby apod.) je lépe se poradit s odborníkem. Nezbývá než doufat, že lidé si i pes dramatické klimatické události minulých let najdou opt vztah ke stromm a budou žít v jejich sousedství nikoli se strachem, ale s respektem a pokorou. Správná odborná pée o stromy by pak mla zaruit, že stromy budou bezpené a budou nám všem pro radost i užitek. Stromy totiž v krajin plní velké spektrum dležitých funkcí vytváejí biotop pro adu živoich, pozitivn ovliv ují mikroklima a vodní režim, psobí pdoochrann, jsou asto dležitými orientaními body, spoluvytváejí ráz krajiny a mnohdy jsou i místem setkávání lidí. Role strom v eské krajin je nenahraditelná.
Lípa v Desné – píklad v podstat likvidaního ezu
foto: T. Korytá
16
Seriály
Pedstavujeme pírodu libereckého kraje (1)
OBLAST NA SOUTOKU JIZERY A KAMENICE Ivana Krpatová
foto: I. Krpatová
I v krajin mimo území chránných krajinných oblastí mžeme nalézt cenná a nádherná místa. Jsou asto nenápadn ukrytá mezi hospodásky intenzivn využívanými plochami luk, polí a les, nkdy dokonce pímo v zastavných oblastech, tsn za hranicemi zástavby a nebo v ostrvcích souasné husté dopravní sít. Nkterá z tchto míst se tší ochran jako zvlášt chránná území (PR, PP, NPR, NPP), významné krajinné prvky, pírodní parky nebo nov jako evropsky významné lokality. Ale v krajin ješt zstává celá ada dalších „utajených“ vzácných luk, vodních ploch, lesních porost nebo geomorfologicky zajímavých míst, zpravidla v odlehlejších oblastech a díky extenzivnímu nebo tradinímu zpsobu hospodaení. Jedním z míst, která urit stojí za návštvu, je údolí Jizery a Kamenice v oblasti jejich soutoku u Podspálova na Železnobrodsku. Setkávají se tam turistické stezky s dlouhou tradicí: stoletá Riegrova stezka v údolí Jizery, spojující Semily, Podspálov a Železný Brod, a o pár let mladší Palackého stezka podél Kamenice, spojující Tanvald, Plavy a Podspálov. Riegrova stezka lemující eku na pravém behu navazuje v Bítouchov na stezku Kamenického s adou vyhlídkových míst; ta vás okruhem dovede po horní hran ka onu Jizery pes osady Morava a Spálov zpátky do Podspálova. Na levém behu Jizery stojí za zastávku dobe pístupná skalní vyhlídka na Krkaví skále, kterou semilští oznaují za pramáti zdejší turistiky – je to první zajištná vyhlídka nad Jizerou se zábradlím prvn vybudovaným roku 1905. Ze stometrové výšky nabízí snad nejlepší pohledy do hlubokého údolí s balvanitým korytem Jizery, s její zlatou nebo po deštích ervenou vodou z jemných splavenin z železitých hlín z Podkrkonoší.
17
Údolí Jizery mezi Bítouchovem u Semil a Podspálovem na první pohled vypadá jako obtížn prostupný ka on a zapomenutý, nikdy nedotený kout pírody, ale kdepak údolí dlouhé necelé 3 km ukrývá pinejmenším ti technické památky: štolu vyhloubenou v nitru pravého úboí, odvádjící vodu od jezu pod Bítouchovem do podspálovské vodní elektrárny, železniní tra na levé stran ka onu se tymi tunely a ješt jednu zajímavost, o které se dnes už málo ví – rozšíenou skalní soutsku hned za Bítouchovem. Další drobnosti, jako napíklad skalní brána pro pší na Riegrovce dlouhá asi deset metr, už potom píliš nepekvapí... Skalní soutska u Bítouchova je vstupní branou do ka onu Jizery a také do pírodní památky Galerie a pírodní rezervace Údolí Jizery. Soutska byla kdysi velmi úzká, místy jen 1 m, ale v období rozrstající se zástavby a zvýšeného rozvoje osídlení krajiny Pojizeí byla v oích místních obyvatel píinou povodní v semilské niv. V dob, kdy rozlití Jizery psobilo škody na prmyslových provozech na okraji Semil, nechal jí továrník Schmitt, majitel pádelny, v roce 1870 rozšíit na souasných 15 – 20 metr. V tomto úseku soutsky je dnes nízko nad hladinou eky visutá lávka pro pší, dlouhá tém 80 m. Od galerie je to jen kousek k jezu, odkud odtéká velký podíl íní vody štolou v pravém behu do hydroelektrárny v Podspálov. Stavba tunelu v tomto terénu byla urit nároná a délka štoly (1 300 m) je úctyhodná - jen množství odvádné vody z pohledu života vodní vegetace v íním toku už tolik ne. Celý objekt elektrárny je bez nadsázky kulturní i technickou památkou. Stavbu ve stylu art-déco projektoval eský architekt Emil Králíek (1877 – 1930), mistr secese a kubismu, jehož dalšími díly jsou nap. budova banky
UPOLÍN 12/2010
Seriály Slávie ve Lvov, oblouk nad sochou Jana Nepomuckého v Praze ve Spálené, nebo secesní a kubistické pražské vily, domy a sokolovny. Stavba byla dokonená v roce 1926 a celých dalších 72 let byla elektrárna bez pestávky v provozu. V roce 1998 byla velmi zdaile zrekonstruovaná se zachováním pvodního vzhledu i výrobních technologií s Francisovou turbínou, by v rámci modernizace neunikla zvýšení výkonu ze 2 na 2,4 MW, a byla také zpístupnná pro veejnost.
foto: I. Krpatová
Do levého behu nevysoko nad korytem Jizery je zasazená železnice, která je souástí železniní trati Pardubice – Liberec. V tomto úseku dlouhém 2 km vlak projíždí 4 tunely dlouhými 100 až 350 metr; to v místech, kde skalní stny ka onu kolmo sestupující až do íního koryta neumožnily vybudování teras. Stavba probíhala v padesátých letech 19. století a podíleli se na ní mj. i Italové, z nichž nkteí tady potom zstali po zbytek života. Jedna z vyhlídek na Kamenického stezce na protjším behu, Peretka, nese jméno po Ann Perettiové, vdov po italském dlníkovi zamstnaném na stavb železnice. Železnice vede i podél Kamenice v terénu jen o maliko mírnjším, nežli skýtá ka on Jizery. V oblasti Navarova si ale ob údolí nezadají a i nad Navarovem a u Plav jsou dva dvousetmetrové tunely. Z železniního mostu u spálovské zastávky je na soutoku obou ek vidt barevný kontrast vod Kamenice a Jizery; Jizera je tam na chvíli dvoubarevná, než se do sebe oba odstíny obou ek pomalu prolnou. Pokud je voda práv irá a nezakalená po deštích, ze štrkového dna jasn i temn zelen záí ponoené polštáe lakušník vzplývavých, v polovin léta nad hladinou ozdobené žlutobílými kvty. Stezka podél Jizery nese jméno po Dr. Františku Ladislavu Riegrovi, semilském rodákovi a významném eském politikovi psobícím v druhé polovin 19. století. Roku 1909 ji otevel K T ze Semil a Železného Brodu. Mezi Bítouchovem a Podspálovem byla roku 1951 vyhlášena pírodní rezervace Údolí Jizery a pozdji otevena geologická nauná stezka, která byla obnovena a tematicky rozšíena v roce 2009 pi 100. výroí založení cesty. Pšinu na horní hran údolí Jizery vysoko nad Riegrovkou objevili místní roku 1939 a K T jí pro veejnost zprchodnil roku 1941. Nese jméno JUDr. Jana Kamenického, dalšího semilského rodáka a velkého místního znalce a turisty, a propojuje šest vyhlídek UPOLÍN 12/2010
na Jizeru vetn Myší skály na Spálov, pocházející už z roku 1926. Stezka po levém behu Kamenice byla pojmenována po „otci národa“ – historikovi, politikovi a spisovateli Františku Palackém, krátce po otevení Riegrovky, na jejím budování se v letech 1911 až 1913 podílely kluby K T z Velkých Hamr i ze Semil. Geologicky jsou údolí složená z fylit, ze zelených bidlic (tj. slab metamorfovaného edie), granit (nap. tzv. bítouchovské žuly) a maloplošn i krystalických vápenc. Jizera vyhloubila tento 130 metrový ka on od období mladších tetihor. Pvodní vzhled vegetace obou íních údolí byl tvoen smíšenými lesy s bukem, jedlí a smrkem na strmých svazích; v su ových partiích a v záezech svah se svží pdou a obasnými potoky také s lípou, jilmem, habrem, jasanem a javory. Horní hrany svah lemovaly kvtnaté buiny a v oslunných partiích na hlubokých pdách dubohabiny s lípou a podrostem ke a pestrou druhovou skladbou bylin nebo také druhov mén pestré doubravy s bízou a podrostem úzkolistých a krátkostébelných travin nebo borví a vesu na pdách mlkých a vysýchavých. Su ové lesy probarvovaly na skalnatých svtlinách bylinné trávníky s ernýšem, hvozdíky, jahodníky, chrastavci nebo vikvovitými druhy; odkryté a výslunné skalní hrany a terásky porstaly kostavové trávníky nebo keíky borvky, brusinky a vesu a nebo také koviny i s rybízem alpským, které se uchytily zazemnných skalních terasách. Na oslunných místech jsou stále k vidní. Naproti tomu zastínné skalní hrany i štrbiny nebo balvanové rozpady níže v tchto hlubokých údolích porstaly a dodnes porstají etné druhy kapradin – drobných sleziník, puchýníku, bukovník a osladi, nebo vtších bukovinc, kapradí a papratky spolu s adou druh mechorost.
foto: I. Krpatová
Balvanitá koryta obou ek byla a jsou ovliv ována proudící vodou a stále jsou velmi promnlivým stanovištm, než aby poskytovala dobré podmínky pro vývoj vodní bylinné vegetace. Štrkové náplavy a ostrvky se mní po každém jarním tání nebo po velkých letních boukách. V klidnjších úsecích toku se ale na štrkových lavicích objevují trsy lakušník a podél beh, tam kde šíe údolí dovoluje, jsou vyvinuté úzké porosty olšin nebo vrbin s bohatým bylinným podrostem. Jak je ovšem zejmé z dobových fotografií, ka on Jizery 18
Seriály i Kamenice byl ped 150 až 200 lety i pes svou nepístupnost zcela odlesnný; byl využívaný k pastv ovcí a koz, které snad mohly být ve strmých srázech prolínajících se se skalními výchozy s adou lenitých terásek jako doma. I pes to, kolik tato dv údolí nesou stop lidské innosti, hostí všechny lidské aktivity minulosti i souasnosti stále pomrn shovívav. Tak i pes pší turistický ruch i provoz železnice a hydroelektrárny je možné zde stále sledovat vzácné a významné druhy živoich i rostlin. Po optovném zalesnní se sice do schdnjších ástí svah vlivem lesního hospodaení dostaly isté porosty smrku, který byl v pvodních lesích zastoupen jen v omezené míe, ale na obtížn pístupných místech úzkých ka on se vyvinuly opt buiny s pímsí klenu a smrku a také druhov pestejší su ové lesy s bohatším bylinným i keovým podrostem. V soutsce u Bítouchova se nevysoko nad hladinou Jizery stále vyskytuje náš kriticky ohrožený druh lomikámen trsnatý vlnatý, jako endemit na své poslední lokalit v R. Je k vidní hned z lávky Galerie ve výši oí, jako v asném lét bíle kvetoucí rostlinka s hu atými prstovit dlenými lístky. Nov jsou tato údolí souástí evropsky významné lokality Údolí Jizery a Kamenice v rámci soustavy Natura 2000, jejímž pedmtem ochrany je vranka obecná, zachovalé porosty kyselých i kvtnatých typ buin, su ové lesy, keíková vegetace i trávníky skalních terásek i vegetace skalních štrbin a také
štrkové náplavy s ttinou pobežní. V úvodu zmínné nedaleké Bozkovské jeskyn byly objeveny tsn po válce pi tžb dolomitu a v roce 1969 byly zpístupnny; hladiny podzemních jezer musely být sníženy o více než 5 metr a jsou celoron otevené pro veejnost. Dolomitové jeskyn jsou u nás unikátem, další se nalézají u Poniklé a ješt na nkolika místech Krkonoš, ty jsou ale pístupné pouze speleologm. O této oblasti Železnobrodska a Semilska by bylo možné mluvit a psát dlouho, objevte jí ale sami pro sebe návštvou s vlastními zážitky. Pedjarní výlety v píštím roce teba zahajte v beznu v dob kvtu bledulí návštvou Zlaté Olešnice, projdte se podél nádherných bledulových polí v ješt neolistné olšin v niv Draího potoka i potoka Zlatník a také dál do svah podél jeho pítoku V Bahništích, kde bílá barva stále záí spolu se svží zelení list esneku medvdího, by v tchto svazích jsou už podrostem jednotvárného šera mladých smrin. Ale otevené bledulové louky výše v údolí nad potemnlými smrinami se vám za ten výšlap odmní. Jeskynní osvžení v Bozkov si nechte na letní horké dny a bhem nejbarevnjších dn jara a podzimu si užijte lenitá údolí ek Kamenice a Jizery s porosty buin a su ových les na strmých svazích, teba i z vyhlídky na Krkaví skále. Oba ka ony mají své kouzlo i v lét a v zim, kdy mže být prchod trochu zábavnjší, ale cestu lemovanou ledopády na skalních žebrech sestupujících až k pšin všude nezažijete.
foto: I. Krpatová
19
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Ohrožené druhy rostlin (13)
VEMENÍK ZELENAVÝ A VEMENÍK DVOULISTÝ Ondej Šnytr PhD. Vemeníky jsou krásné bíle kvetoucí orchideje. Mžeme se s nimi setkat v lesích (zejména listnatých), na lesních okrajích, v kovinách i na loukách, od nížin až do horských poloh. Kvetou od kvtna do ervence. Upednost ují vlhí až erstvé pdy, pomrn bohaté živinami. Oba druhy vemeníku patí v eské republice mezi ohrožené rostliny, jak podle zákona o ochran pírody a krajiny, tak podle erveného seznamu. eský název „vemeník“ údajn vychází z podobnosti hlíz s kravským vemenem. Druhy jsou si velmi podobné, spolehlivým rozlišovacím znakem je vzájemná pozice brylek (viz obrázky v tabulce /Rothmaler/). Brylky (pollinaria) jsou hrudky slepených pylových zrn z celého prašného pouzdra. asto mají lepivý štítek, pomocí nhož se pilepí na tlo hmyzího opylovae. Vemeník dvoulistý má brylky rovnobžn postavené, kdežto vemeník zelenavý má brylky nápadn rozbíhavé. Další rozdíly lze najít nap. ve tvaru hlíz a síle koen nebo ve velikosti a tvaru pízemních list i v zakonení ostruhy (viz tabulku). Vemeníky jsou vytrvalé rostliny se vzpímenou svtle zelenou lodyhou, která má na bázi 2 kopinaté šupiny. Hlízy jsou dv, koeny krátké. Krom pln vyvinutých pízemních list vyrstá výše na lodyze nkolik malých kopinatých lístk podobných listen1. ídké válcovité kvtenství dosahuje délky až 25 cm a mže obsahovat až 25 kvt. Listeny jsou žlutozelené barvy. Semeník je 1,3 - 1,6 cm dlouhý, úzce válcovitý, zkroucený. Pysk2 je nedlený a protažený v nápadnou ostruhu3. Ta je tenká a vodorovn odstálá, nebo dol ohnutá. Kvty vemeník jsou opylovány Vemeník zelenavý (Plantathera chloranta) foto: O. Šnytr mrami a lišaji. Jedin tito noní motýli mají dostaten dlouhý sosák, aby dosáhli pro nektar obsažený v ostruze kvtu. Plodem jsou zelené válcovité tobolky4, které ukrývají velké množství semen. Rostliny jsou, zejména v poátení fázi vývoje, vázány na soužití jejich koen se specifickými pdními houbami, tzv. mykorhizu. Vyrývání rostlin na jejich pirozených stanovištích za úelem pesazení jinam je tedy z tohoto dvodu zpravidla neúspšné. Druhy se v místech spoleného výskytu mezi sebou kíží, kíženci pak mají znaky obou rodi. Vemeníky mají rozsáhlý euroasijský areál rozšíení, vyskytují se tém v celé Evrop a v Asii zasahují až na východní Sibi, vemeník zelenavý dokonce do severní íny. Oba druhy rostou též v severní Africe. Akoli ada pramen uvádí, že vemeník zelenavý je vzácnjší než dvoulistý, v Jizerských horách je to úpln naopak. Vemeník dvoulistý je uvádn pouze na louce U Šídy v Šumburku nad Desnou, jeho výskyt navíc nebyl v posledních letech na této lokalit zaznamenám. Naopak vemeník zelenavý se vyskytuje na celé ad lokalit: v Pírodní rezervaci (PR) Bukovec, v PR Malá Strana, v Pírodní památce Tichá íka, na eském Šumburku, v Horním a Dolním Maxov, v Janov nad Nisou (Velký Semerink, Louná nad Nisou, Hraniná a Hrabtice), ve Starém Harcov (louka U Blažka), v Šumburku 1
Listen (bractea) - je listu podobný útvar, z jehož úžlabí vyrstá kvt nebo vtve kvtenství. Pysk (labellum) - výrazn zvtšený dolní okvtní lístek (nap. u vstavaovitých rostlin). 3 Ostruha (calcar) - je protažení korunního nebo okvtního lístku v dutý kuželovitý nebo válcovitý útvar. Je typická nap. pro rostliny z eledi vstavaovitých (Orchidaceae) nebo violkovitých (Violaceae). V ostruze bývá velmi asto produkován nektar. 4 Tobolka (capsula) - je suchý, pukavý plod vzniklý pemnou dvou nebo více plodolist. 2
UPOLÍN 12/2010
20
Seriály nad Desnou (louka U Šídy), ve Fojtce a v Rejdicích. Vemeníkm (i ostatním orchidejím) vždy prospívalo tradiní obhospodaování luk. Optimální je naasovat kosení lokalit s výskytem vemeník na období po jejich odkvtu a vysemenní. V pípad, že si chcete s loukou trochu „pohrát“, je vhodné v pedstihu pokosit okolní plochy, aby semena vemeník mla šanci dopadnout na povrch pdy, nikoliv do husté vegetace. Sušení sena je ideální zpsob, jak zajistit vysemenní rostlin pímo na dané lokalit. Za hlavní faktory ohrožující populace vemeník jsou považovány: nešetrné obhospodaování pozemk (zemdlské i lesnické), píp. ponechání pdy dlouhodob ladem, vysoké stavy lesní zve, imisní zátž a následná eutrofizace pd.
výška: hlízy: koeny: lodyha: listy:
listeny: semeník: kvty: zevní okvtní lístky: vnitní okvtní lístky: pysk: ostruha: brylky:
Vemeník dvoulistý (Plantathera bifolia) 30 – 55 cm vejité až podlouhlé, zúžené do koenovitého výbžku silné +/- rýhovaná 2 (- 3), vstícné, široce oválné až podlouhlé, lysé, dlouhé 8 – 20 cm, široké 1,7 – 7,5 cm, rostou pi bázi lodyhy kopinaté, stejn dlouhé jako semeníky pisedlý bílé, píjemn voní (zejména v noci) bílé, tupé, dlouhé 5 - 9 mm, široké 4 – 5 mm, prostední je kratší žlutozelené, užší, nahoru zakivené celokrajný, šikmo svislý, pi bázi bílý, na konci zelenobílý, delší než ostatní okvtní lístky dlouze zašpiatlá svtle žluté, blízko u sebe, rovnobžné
Vemeník zelenavý (Plantathera chloranta) 20 – 65 cm vetenovité tení rýhovaná, dutá 2 -3 (- 4), +/- vstícné, široce oválné, dlouhé 10 – 18 cm, široké 2,3 – 7,0 cm, rostou tsn nad bází lodyhy vejit kopinaté až kopinaté, stejn dlouhé jako kvty obloukovit zahnutý nažloutlé až zelenav bílé, voní pouze slab +/- trojboké, dlouhé 6,4 – 12 mm, široké 7,5 – 8,5 mm, prostední je kratší a širší, +/- srditý kratší, užší zelenožlutý, na konci zelený, +/- stejn dlouhý jako ostatní okvtní lístky na konci kyjovit ztlustlá svtle žluté nebo zelenavé, oddálené, rozbíhavé
Zdroje: HOSKOVEC, Ladislav. Botany.cz [online]. 13.07.2007 [cit. 2010-11-02]. PLATANTHERA BIFOLIA (L.) L. C. Rich. – vemeník dvoulistý / vemenník dvojlistý. Dostupné z WWW:
. KOVÁ, Ladislav. Botany.cz [online]. 1.08.2007 [cit. 2010-11-02]. PLATANTHERA CHLORANTHA (Custer) Rchb. – vemeník zelenavý / vemenník zelenkastý. Dostupné z WWW:
. KUPSKÁ, Kristýna. Obec Stelice u Brna [online]. 23.10.2009 [cit. 2010-11-02]. Klenoty mezi kvtinami. Dostupné z WWW: <www.streliceubrna.cz/klenoty-mezikvetinami>. NEPRAŠ, Karel; KROUFEK, Roman. Orchideje eského stedohoí [online]. 13.03.2009 [cit. 2010-11-02]. Platanthera bifolia - vemeník dvoulistý. Dostupné z WWW:
. NEPRAŠ, Karel; KROUFEK, Roman. Orchideje eského stedohoí [online]. 13.03.2009 [cit. 2010-11-02]. Platanthera chlorantha - vemeník zelenavý. Dostupné z WWW: . PAZDERA, Zdenk. Botanický slovník Wendys [online].[cit. 2010-11-02]. Botanický slovník. Dostupné z WWW: . PRŠA, David. Orchideje eské republiky. Brno : Computer Press, 2005. 192 s. ROTHMALER, Werner; JÄGER, Eckehart J.; WERNER, Klaus: Exkursionsflora von Deutschland; Band 3 Gefässpflanzen: Atlasband. 10. Berlin : Spectrum Akademischer Verlag Heidelberg, 2000. 753 s.
21
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Ohrožené druhy živoich (13)
MLOK SKVRNITÝ (SALAMANDRA SALAMANDRA) Petra Menclová
foto: P. Menclová
Jedná se o našeho nejmohutnjšího ocasatého obojživelníka, který dorstá délky zhruba 15 až 20 cm. Navzdory svému nápadnému zbarvení žije pomrn skrytým zpsobem života. Pes den se ukrývá pod listy nebo kameny, hojn využívá rzné štrbiny a dutiny, ztrouchnivlé devo a paezy i skalní rozsedliny. Jedná se o druh s pevážn noní aktivitou, ale se štstím jej mžeme na jae po dešti spatit i ve dne. Se soumrakem vyráží za potravou, kterou tvoí bezobratlí, pevážn žížaly, slimáci a stonožky. Nepohrdne ani larvami hmyzu nebo brouky. Svou koist usmrcuje vysoce úinným jedem (salamandrin), který však není pro zdravého lovka nebezpený. To ovšem neplatí pro drobné živoichy. Na sílu svého jedu mlok upozor uje nezamnitelným kontrastním zbarvením, kdy na tmav fialovém až erném tle jasn a výstražn záí žluté skvrny. Ty vysílají potenciálním predátorm jasný varovný signál, aby si svj útok dobe rozmysleli. V pípad, že varování neuposlechnou, riskují svalové kee a zástavu srdce. Nejspíš i díky tomuto ochrannému štítu si mže mlok dovolit své povstné „mloí“ tempo. Neoplývá pílišnou fyzickou výdrží a terénem se
UPOLÍN 12/2010
pohybuje velmi rozvážn. Jedná se o dlouhovký druh, který se dožívá až 30 let. V našich podmínkách je samice mloka vejcoživorodá, což znamená, že oplozená vajíka se po celou dobu vyvíjejí uvnit jejího tla a to až do okamžiku líhnutí. V pípad mloka skvrnitého se jedná o pomrn dlouhé asové období, kdy od oplození vajíek do jejich líhnutí uplynou pibližn 2 roky. Jedná se o druh suchozemský, avšak vývoj larev probíhá ve vodním prostedí. Jako rozmnožišt si samice vybírá isté tn a tišiny lesních potok, kam je schopna vypustit až 70 živých larev. Ty jsou oproti dosplcm velmi hbité a dravé, výjimkou není ani kanibalismus. Jakmile projdou metamorfózou a ztratí keíkovité žábry, jsou odkázány na dýchání atmosférického kyslíku a pecházejí na souš. Dosplosti dosahují po 2 - 5 letech. Mlok skvrnitý nemá díky své jedové zbrani v živoišné íši mnoho pirozených nepátel, nejvtší hrozbou mu je lovk. V souasné dob je ohrožen zejména zneištním vodního prostedí (mlok je bioindikaní druh kvality vody) a nárstem intenzity silniní, ale i cyklistické dopravy, které díky svému „mloímu“ tempu nedokáže uniknout.
22
Seriály
Památné stromy v CHKO Jizerské hory (6)
DUB U VTROVA Tomáš Korytá V lo ském roce rozšíil rodinu památných strom CHKO Jizerské hory mohutný dub letní, který roste nedaleko Vtrova u Frýdlantu. Snad díky tomu, že dub roste v mén atraktivní ásti CHKO Jizerské hory a mimo hlavní turistické cesty, unikal dlouho vtší pozornosti. Od roku 1998 Správa CHKO Jizerské hory podrobn sledovala zdravotní stav tohoto stromu, aby nakonec pistoupila k jeho vyhlášení za památný strom pod názvem „Dub u Vtrova“. Je nutné zdraznit, že dub se nachází na okraji pastviny soukromého zemdlce pana Františka Henzla, u kterého nalezla Správa CHKO Jizerské hory pi ochran tohoto významného stromu více než pochopení, což je bohužel v poslední dob spíše výjimkou. Dub letní (Quercus robur), lidov oznaovaný jako kemelák, roste v eské republice pedevším v teplejších oblastech, od nížin do podhí, a to v pvodních doubravách i smíšených lesích, v zemdlské krajin se pak s ním asto mžeme setkat v drobných hájích, skupinách nebo jako se solitérní devinou. Práv v pípad samostatn rostoucích dub vyniká jejich majestátnost, tj. mohutnost kmen a rozkladitost korun se silnými asto mnohokrát zakivenými vtvemi. Dub letní je dlouhovkou devinou dožívající se i pes 1000 let. Již od dávné minulosti byl uctíván práv pro svou dlouhovkost a také pro užitek, které poskytovalo nejen devo, ale také sbr žalud a pedevším kry s vysokým obsahem tíslovin, která se i dnes hojn využívá pro léivé úinky. V dobách pohanských náboženství byly duby symbolem síly a odolnosti a byly zasvcovány nejvýznamnjším bohm - Perunovi u Slovan a u germánských kmen Thorovi. Ke starým ekm pak
skrze šumní dubových list promlouval samotný Zeus. Za zmínku stojí, že dub je považován za nmecký národní strom a dubový list je asto odznakem lesník. Dub se také objevuje v ad lidových písní a v pohádkách, staí si vzpomenout na pohádku „Až opadá listí z dubu“ z knihy Fimfárum od Jana Wericha. Ta také ukazuje na jednu významnou vlastnost dub, a to, že si ponechávají v korun ást starého listí po celou zimu. Dnes staré duby „uctíváme“ krom jejich vku hlavn pro jejich ekologické a krajinotvorné hodnoty. A to je i pípad Dubu u Vtrova. Ten se nachází uprosted pastvin pi polní cest z Vtrova na Polní domky a pi své velikosti, mohutnosti a pravidelnosti koruny, vytváí jedinenou dominantu v zemdlské krajin v podhí Jizerských hor. Jde o nejstarší a nejmohutnjší strom v lokalit. Jeho stáí lze odhadovat na 250 - 300 let. Z historického hlediska se s nejvtší pravdpodobností jedná o tzv. hraniní strom. Hraniní stromy se vždy sázely na místa potkávání historických cest, tam kde sousedily hranice katastr, lesnických pozemk, vlastnických držav a podobn. Obvod kmene tohoto památného dubu mený ve výšce 130 cm nad zemí je 455 cm. Výška stromu pesahuje 20 m a prmr koruny iní pibližn 18 m. Dub je ve velmi dobrém zdravotním stavu beze známek snížení vitality i stability a nenachází se na nm ani žádné známky napadení devokaznými organismy. Z toho dvodu lze doufat, že dub využije všechny jemu geneticky dané schopnosti a bude loukám a pastvinám u Vtrova dominovat ješt nkolik stovek let a udivovat svou majestátností mnoho dalších generací.
foto: T. Korytá
23
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Povedené stavby (11)
DETAILY DOTVÁEJÍ DM Jana Mejzrová Akoli se ešení podrobností jako oken, viký, devných obklad nebo podezdívek neprojeví hned na první pohled, na ten druhý si jich vtšina z nás už všimne. Vra me se tedy tentokrát od žhavé souasnosti v minulém díle k tradici. I dnes se najdou investoi, kteí chtjí stavt tradiní obytné domy, a to vetn stavebních podrobností. Dležitým detailem jsou okna. Jejich velikost, tvar a lenní spoluutváejí fasádu stavby. Tradinímu obytnému domu v Jizerských horách sluší okna obdélná na výšku, velikosti a potem pimená hmot domu (není nutné používat malinká okénka starých chalup),
Dokonalá tradiní kompozice oken v hlavní štítové stn ti vtší okna v pízemí, dv menší v podkroví a jedno vtrací okénko na pd v osov soumrném uspoádání.
Vikýe jsou svojí velikostí, tvarem a proporcemi pizpsobeny tvaru a hmot stechy.
s pomrem šíky k výšce pibližn 2:3, s lenním do kíže (horní kídlo zhruba poloviní výšky v porovnání s dolním). Podobn jako okna pro fasádu jsou podstatné vikýe pro stechu. Jejich velikost, tvar a pomr vi hmot stechy by mly být harmonicky vyvážené. K jizerskohorskému domu se hodí sedlové vikýe, a to bu jeden vtší umístný na sted nebo dva až ti menší, pípadn jejich vhodná kombinace. Sklon stech by se ml blížit 45°, elní stn sluší klasický devný obklad. Tm, kdo chtjí stavt skuten tradin, se dobrý píklad, jako je tento, urit bude hodit.
Okno je špaletové, s vnjším kídlem otvíraným ven. V pízemní zdné stn je osazeno tém do jejího líce, pomry stran i lenní jsou velmi slušivé. Na pkné emeslné práci jsou zajímavé jemn profilované rámy, historizující kování a zdný parapet.
Vtší viký je emesln pkn zpracován vetn oken a odevení. foto: J. Mejzrová
UPOLÍN 12/2010
24
Seriály
Nepovedené stavby (3)
JAK LZE NEVHODNÝM ZPSOBEM ROZŠÍIT OBJEKT Irena eská
Pohled na pístavbu zádveí k pvodn obdélnému pdorysu. Plochostechá pístavba pedstupuje ped pdorys pvodního objektu a svým umístním pod rameno sedlové stechy musí v zimním období tvoit problém se shromažováním snhu.
Na tomto obrázku je vidt, jakým nevhodným zpsobem jsou ešeny pístavby a stavební úpravy tradiní jizerskohorské stavby. foto: I. eská
Správa CHKO se poslední dobou stále více potýká s pístavbami, a to nejen ke starým, ale i k novým objektm. Pestože jsou investoi již pi konzultacích upozor ováni na to, že je nutné myslet na parkování a zádveí, vtšina to z finanních dvod neeší. Již v prbhu prvního zimního období bydlení v novém objektu se pak ukáže, že kryté stání a studené zádveí jsou ve zdejší oblasti nezbytností. V tuto chvíli nastává otázka, jakým zpsobem si s tímto problémem co nejvhodnji poradit. Následující ukázky opravdu nejsou vhodným píkladem ešení otázek parkování, sklad a zádveí. Tyto pístavby jsou pevážn ešeny místn netradiním zpsobem, a to „pilepením“ pultové stechy ke štítové stn.
Další z nevhodn ešených pístaveb, za úelem rozšíení skladových prostor.
Detailní pohled na nevhodn zvolené ešení odstavné plochy s úložištm deva.
Pístavba ke štítové stn a souasn prodloužení jednoho ramene sedlové stechy. foto: I. eská
Tip na výlet (13)
KARLOVSKÉ BU INY Jií Hušek V pozvánkách na výlety do pozoruhodných míst v našem okolí jsme se dosud zabývali Jizerskými horami. as na zmnu nazrál nikoli proto, že by jizerské pírodní skvosty „došly“, ale pedevším z toho dvodu, že místní píslušnost našeho libereckého pracovišt se významn rozšíila a i zábr Upolínu tedy logicky roste. Po slouení
25
Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stediska AOPK R se naše psobišt rozrostlo o podstatnou ást libereckého kraje a i na toto území vás chceme zvát k návštv pírody, za poznáním a zážitky. Dnes budou cílem návštvy Karlovské buiny. Zatímco na jizerských hebenech a svazích se v asném
UPOLÍN 12/2010
Seriály jaru ješt roztáí lyžaský koloto, zaínají buiny na ještdském hbetu ožívat zelení a záplavou kvt. Pestrý a bohatý les Karlovských buin je chránn již od roku 1972 a dnes je národní pírodní rezervací. Najdeme ji západn od Liberce, mezi Karlovem a Kryštofovým Údolím na svazích Kryštofových hbet. tyicetihektarový listnatý les nápadn vystupuje z okolních druhotných a chudých smrin a je zde pravým ostrovem zachovalé pírody. Zimní še buk, jarní svží zele nebo podzimní pastelová paleta barev kontrastuje s okolím a buiny jsou pi troše pozornosti dobe viditelné i ze vzdálených tvrtí Liberce.
se známjšími Jizerskohorskými buinami v rozloze, rozmanitostí života je však dozajista pedí. Ne všichni živoichové ovšem žijí se zdejším lesem v rovnováze. Trvale pemnožená spárkatá zv, vetn muflon, pro kterou jsou š avnaté buiny prosteným stolem, prakticky znemož uje pirozený vývoj rezervace, vypásá byliny a likviduje semenáky listnatých devin. Karlovské buiny jsou pro návštvníky velmi dobe dostupné. Ideálním východiskem je železniní zastávka Karlov pod Ještdem na trati Liberec - eská Lípa. Odtud dojdeme na okraj rezervace bhem nkolika minut. Pestože národní pírodní rezervace je podle zákona pístupná pouze po znaených cestách, není návštvník o nic ochuzen. Turistická znaka prochází pímo rezervací, široké a pohodlné cesty nás vedou i po jejích okrajích a nabízejí dostatené výhledy. Pro milovníky geocachingu, oblíbeného hledání „pokladu“ podle družicové GPS navigace, je zde zízena velmi zdailá trasa a bhem hledání se dovdí mnoho dalších zajímavých informací o zdejším území. Železniní tra prochází tunelem pímo pod rezervací a její smr mžeme sledovat i pi našem výletu. Lesy se stopami po nkdejší dlní innosti dojdeme až do Kryštofova Údolí, malebné obce s pozoruhodnými památkami lidové architektury, vesnickým orlojem, muzeem betlém nebo s technickou památkou velkého viaduktu u Noviny. Údolí potoka Rokytky, které je chránno jako evropsky významná lokalita soustavy Natura 2000, nás mezi porosty medvdího esneku dovede až k zátoin eky Nisy pod stedovkou zíceninou hradu Hamrštejna ve stejnojmenné pírodní rezervaci. Pší turista i cyklista si tak v tsné blízkosti krajského msta a v relativním klidu rozhodn pijde na své.
foto: J. ejka
Pírodní bohatství rezervace záleží z velké ásti na píznivém geologickém podloží. Živinami bohaté pdy vznikly na zdejších krystalických bidlicích a pedevším na vápencích a dolomitech. V blízkém okolí mžeme ostatn najít i velmi zajímavé krasové jevy vetn puklinových propastí, jeskyní s krápníkovou výzdobou nebo pnovcový pramen. Jaro zde nastupuje rychle. Pod zdejšími buky, javory nebo jasany se rozlijí zelené a pestrobarevné koberce hajních bylin - bažanky, bílé i žluté sasanky, dymnivky, plicníky nebo kyelnice. Objevují se toulce áron, kvty lilií, okrotic nebo kruštík. Pestrosti zdejšího rostlinstva odpovídá i bohatství živoišných druh, pedevším pak bezobratlých. Karlovské buiny obtížn snesou srovnání
UPOLÍN 12/2010
zdroj: www.mapy.cz
26
Seriály
Zeleným pohledem (10)
LIBEREC Jana Mejzrová
Výhled od krásnostudánecké aleje na pedhí Jizerských hor na okrajích Liberce
foto: J. Mejzrová
Na území krajského msta Liberec zasahuje CHKO Jizerské hory jen svým jižním okrajem (1460 ha). Bývalé obce, dnes mstské ásti a zárove katastrální území Krásná Studánka, Kateinky, Radice, Rudolfov a Starý Harcov stoupají do jižních svah hor. V CHKO tak leží jen malá ást zastavného území, ale podstatný díl krajinásky a pírodn hodnotné nelesní krajiny a lesních porost navazujících na souvislé lesy centrální ásti hor. Na severu sousedí s Mníškem, na východ s Bedichovem a Janovem nad Nisou, na jihovýchod s Jabloncem nad Nisou. Liberecká kotlina byla osídlována postupn od 14. století. Nejstarší obcí na území CHKO JH je Krásná Studánka, zmi ovaná již v roce 1381, která pedstavuje typickou lánovou ves založenou na obou bezích místního potoka. V roce 1444 uvádné Radice stoupají od Radického potoka až do západních svah Draího kamene. Starý Harcov, o nmž je první zmínka z roku 1522, je lánovou vsí v niv Harcovského potoka. Textilácké Kateinky založila v roce 1609 Kateina z Redernu na jižních stráních Draího kamene a horská ves Rudolfov byla osídlena v roce 1657 takka násiln poruníky nezletilých Clam-Gallas. Pro ásti katastr tchto obcí patících do CHKO Jizerské hory, jsou charakteristické smíšené a listnaté lesy na hebenech a svazích spadajících k Liberecké kotlin, pecházející místy do druhotných smrin, podhorská zemdlská krajina s loukami, nelesní zelení a pevahou rozptýlené zástavby. Katastry jsou položeny na jižních výbžcích Jizerských hor s Javorovým (723 m), Jílovým (634 m) a Klášterním vrchem (654 m). Nejvyššího bodu, necelých 800 m n. m. ale dosahuje území poblíž Malinového vrchu ve Vysokém hebenu, nejníže leží erná Nisa v Kateinkách (382 m n. m.) Geologicky území potvrzuje píslušnost ke krkonošskojizerskému žulovému plutonu - hluboká údolí vyhloubená v tvrdé liberecké žule na liniích starých
puklin ve smrech JV-SZ a SV-JZ oddlují hebínky a vrchy s mnoha skalními formacemi, ne sice tak známými jako ty na severních svazích hor, pesto však velice psobivými v prostedí zdejších bukových les, píkladem mže být Martinská stna s vyhlídkou. Dopl ují je menší skalky, skalní výchozy a balvany, v minulosti asto rozebírané na místní stavby. Kvalitu zdejší žuly potvrzuje existence ruprechtických lom nedaleko za hranicí CHKO.
27
Kateinské buiny
foto: J. Mejzrová
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Vody Jizerských hor stékají ernou Nisou z centrální ásti od Olivetské hory, drobnjší potoky (Radický, Kateinský, Rudolfovský, Harcovský, Kemenný, Jílový, Lukášovský) pramení na okraji hor a mimo sídla proudí v pirozených korytech s balvany a malými peejemi. Na území CHKO tady nenajdeme vtší vodní plochy, nejzajímavjší je historické energetické využití velkého spádu bystinného toku erné Nisy v Kateinském údolí s nkolika obnovenými malými vodními elektrárnami. Na katastrech msta Liberce jsou zastoupeny ti ze ty zón odstup ované ochrany pírody CHKO Jizerské hory. Dva vtší lesní komplexy - kateinské a harcovské buiny jsou zaazeny do 2. zóny, ostatní lesy a nelesní krajina s rozptýlenou zástavbou do 3. zóny a souvisle zastavné ásti do 4. zóny CHKO. Akoliv na území Liberce nezasahují ty pírodn nejcennjší partie Jizerských hor, lze i tady, ve 2. zón a zárove v regionálních biocentrech, nalézt lesy s pírod blízkou skladbou devin, zejména bukových porost na strmých balvanitých svazích. Louky a pastviny v Krásné Studánce a Radicích si dosud uchovaly druhovou pestrost, a už jako mezofilní ovsíkové louky nebo vlhké pcháové louky a nebo vlhká tužebníková lada v mlkých nivách drobných potok. Nkteré z nich hostí zvlášt chránné druhy rostlin jako prstnatce májové, vemeníky zelenavé, pípadn vzácnou vrbu plazivou. Nenajdeme tady maloplošná chránná území (národní pírodní rezervace, pírodní rezervace, národní pírodní památky, pírodní památky) ani naturová území evropsky významné lokality a ptaí oblast. V kateinských a harcovských buinách jsou vymezena regionální biocentra, propojená biokoridory v systému nadregionálního i regionálního systému ekologické stability. Zástavba je v katastrech zasahujících do CHKO v souasné dob rozmanitá, od souvislého kobercového zastavní v Harcov pes údolní souvislou pásovou zástavbu pi Harcovském potoce a v Rudolfov po skupiny staveb a samoty rozptýlené v krajin v Radicích a Krásné Studánce. Tradiní lidová architektura se dochovala pouze v jednotlivých pípadech, nejvíce v Rudolfov, mén pak v Harcov a
vyšších polohách Radic a Kateinek. Pkným propojením historie a souasnosti je opravená Petrova kaplika v Radicích. Z hlediska stavebního vývoje nelze pominout unikátní kateinské údolí, v 19. století historického intenzívn využité pro textilní výrobu a s ní spojený originální systém využití vodní energie soustavou kanál, náhon, stavidel, vodních nádrží. Vše dopl ovaly továrnické vily s upravenými zahradami, dnes bohužel zchátralé, pípadn zdemolované. Krajinásky nejhezí jsou jist partie Krásné Studánky za tratí pecházející do lenitého terénu Radic s potky, mokady a lesními remízy. V Liberci již ojedinlé jsou dálkové výhledy na celé msto s Ještdským hebenem v pozadí z aleje lemující silnici I/14 v Krásné Studánce.
Zdná chalupa typická pro venkovskou zástavbu v okolí Liberce foto: J. Mejzrová
Pedstavujeme spolupracující nevládní neziskové organizace
JUNIOR RANGER PROJECT V JIZERSKÝCH HORÁCH Tomáš Klimovi Projekt výchovy mladých strážc – „Junior Ranger Project“ – je uren mladým lidem ve vku 14 až 18 let. Jedná se o pilotní projekt realizovaný od roku 2002 mezinárodní organizací Europarc Federation, která zastešuje chránná území z celé Evropy a jejímž lenem je i AOPK R. Sí mladých strážc je tak tvoena skupinami z Nmecka, Velké Británie, Slovenska, Slovinska, Rumunska, Itálie, Finska i Estonska. V R psobí kolektivy mladých strážc v Krkonošském národním parku, NP Šumava a v CHKO Jizerské hory. V Jizerských horách je projekt realizován od roku 2007 jako první v podmínkách CHKO, tj. mimo národní park.
UPOLÍN 12/2010
Z tohoto dvodu probíhá pod hlavikou 36/02 ZO eského svazu ochránc pírody v úzké spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory. Pitom navazuje na dlouholetou tradici výchovy mladých ochránc pírody zapoatou již v roce 1972 vznikem oddílu Mladí ochránci Jizerských hor. Základní myšlenkou projektu je prezentovat vhodnou formou práci strážc pírody a Správy CHKO a vychovat tak nové zájemce o práci ve stráži pírody. Zapojení lidé budou schopni po absolvování programu pozitivn ovliv ovat prostednictvím svých vrstevník a rodin mínní místních obyvatel, jejich vnímání chránných území jako celku, vliv na rozvoj krajiny a její šetrné
28
obhospodaování a budou úspšn tato území obhajovat. Mladí strážci se scházejí jednou za ti týdny v klubovn SOP v objektu bývalé lesní správy v Liberci Kateinkách. Formou pednášek a besed s pracovníky Správy CHKO a dalšími odborníky se seznamují s pírodními pomry Jizerských hor, ale také s problematikou jejich ochrany a jejím legislativním rámcem.
foto: archív JR Project
foto: archív JR Project
Na víkendových akcích, které probíhají každý msíc, si pak úastnící projektu prakticky procviují roli strážce formou tzv. „JR Follow up“ aktivit, které byly vypracovány a úspšn odzkoušeny s mladými strážci v KRNAP. Jedná se nap. o nácvik komunikace s návštvníky, zvládání konfliktních situací, nácvik prezentací a pedávání informací. Dále pak asistují pi výkonu strážní služby v horách nebo pomáhají pi managementu zvlášt chránných území (nap. pi výezech náletu, výsadb devin, kosení mokad atd.) i monitoringu zvlášt chránných druh (tetívek obecný, sýc rousný). Krom toho se uí také dovednostem, které potebuje dobrý strážce pírody pi výkonu své práce ovládat – nacviují si pobyt v horské pírod, orientaci v zimním a letním terénu, absolvují horolezecký výcvik, uí se poskytovat první pomoc atd. K terénním aktivitám slouží mladým strážcm základna na Teteví chat v Jizerských horách, kterou si sami svépomocn udržují. Vyvrcholením innosti je potom zimní a letní ochranáský tábor na výše uvedené základn Teteví chata. Bhem tchto dlouhodobjších akcí si mladí strážci prohlubují získané znalosti a dovednosti, pod dohledem se úastní strážní služby (zejména dohledu nad neukáznnými borvkái), pomáhají pi údržb rezervací v Jizerských horách, provádjí ištní rybích pechod. Bhem letošního tábora mladí strážci vnovali dva dny své dobrovolné práce též pomoci povodní postiženému mstu Hejnice.
Nejlepší úastníci projektu jsou pak každoron vysíláni na mezinárodní tábory mladých strážc, které se konají v rzných chránných územích Evropy. Napíklad v letošním ervenci se ti lenové zúastnili 9. mezinárodního Junior Ranger tábora v Mendip Hills AONB ve Velké Británii. Krom toho se konají i národní setkání mladých strážc, z nichž poslední probhlo práv na Teteví chat v Jizerských horách. Výchova mladých strážc je podporována i Asociací strážc zvlášt chránných území R a naši mladí strážci tak nap. prezentovali v záí letošního roku svoji innost zástupcm slovenských velkoplošných chránných území. Na závr je teba podkovat všem pracovníkm Správy CHKO Jizerské hory, kteí se podílejí na pednáškových cyklech pro mladé strážce a pomáhají pi jejich terénních aktivitách. Bez jejich pomoci by nebylo možné projekt realizovat. Naší snahou je získat strážce z celého chránného území tak, aby byly rovnomrn pokryty Jizerské hory od Frýdlantska po Tanvaldsko. Rádi tedy mezi sebou uvítáme nové mladé zájemce o projekt Junior Ranger. Bližší informace jsou na webových stránkách www.mojh.sweb.cz.
foto: archív JR Project
Toto íslo informaního zpravodaje Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stediska Liberec bylo vydáno s finanní podporou Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor. UPOLÍN - informaní zpravodaj Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stediska Liberec. 11. roník, íslo 1, prosinec 2010. Povoleno Ministerstvem kultury R pod evidenním íslem MK R E 11 944. Vydává a tiskne Správa CHKO Jizerské hory a Krajské stedisko Liberec, U Jezu 10, 460 01 Liberec 4, tel.: 482 428 999, fax: 482 428 998, e-mail: [email protected]. Odpovdný redaktor: Ing. Stanislav Budka. Náklad 200 ks výtisk. Neprodejné.
