U P O L Í N Informační zpravodaj AOPK ČR, regionálního pracoviště Liberecko | prosinec 2016 | zdarma
Rekonstruovaný dům čp. 27 v osadě Mužský (k článku na str. 5)
zdobné detaily profilace oken a jejich rámů z 19. století, Jiřetín pod Jedlovou dům čp. 36 a 220 (k článku na str. 16)
foto: I. Česká
foto: P. Rydygrová
ÚVODNÍ SLOVO (Jiří Hušek)..............................................................................................................................................................2
ČAS VÝLOVŮ (Jan Mocek)............................................................................................................................................................... 3 OSADA MUŽSKÝ (Irena Česká)........................................................................................................................................................ 5 VELIKONOCE NA VĚŽÁKU (Hana Pourová).......................................................................................................................................7 PÉČE O LOKALITY S VÝSKYTEM ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO ČESKÝ RÁJ (Hana Pourová)..............................10
CHŘIBSKÁ - GENIUS LOCI INDUSTRIÁLNÍCH STAVEB (Petra Rydygrová)............................................................................................12 OKNA - DŮLEŽITÁ SOUČÁST TVÁŘE LIDOVÝCH STAVEB LUŽICKÝCH HOR (Petra Rydygrová)............................................................ 16
Ohrožené druhy rostlin (19): JAZÝČEK JADRANSKÝ (HIMANTOGLOSSUM ADRIATICUM) (Jan Mocek)............................................................................................... 18 Ohrožené druhy živočichů (19): JEŘÁBEK LESNÍ (BONASA BONASIA) (Václav Tomášek)..................................................................................................................... 19 Památné stromy v CHKO Jizerské hory (12): JASANY V JIZERSKÝCH HORÁCH (Tomáš Korytář)........................................................................................................................... 22 Nepůvodní druhy rostlin a živočichů (5): INDIÁNSKÁ OKURKA U SMĚDÉ (Šárka Mazánková).........................................................................................................................26 Povedené stavby (17): PRO POTĚCHU OKA I DUŠE (Jana Mejzrová)....................................................................................................................................28 Představujeme přírodu Libereckého kraje (6): PŘÍRODNÍ REZERVACE BAŽANTNÍK (Jan Višinský)...........................................................................................................................31 Tip na výlet (19): KRAJEM PÍSKOVCOVÝCH SKAL ZA PŘÍRODNÍ PAMÁTKOU NOLDENTEICH (Zuzana Růžičková)........................................................... 33 Zeleným pohledem (16): PRŮMYSLOVÁ ÚDOLÍ NA JIHU: SMRŽOVKA A TANVALD (Jana Mejzrová)......................................................................................... 36 Představujeme spolupracující nevládní neziskové organizace (11): HNUTÍ DUHA OLOMOUC (Václav Tomášek)....................................................................................................................................39 na 1. straně obálky: pohled z Finkštejna ke Krkonoším (k článku na straně 36 , foto: J. Mejzrová) 1
ÚVODNÍK
V úvodníku k minulému vydání Upolínu jsem naše Bylo by ovšem zpozdilé domnívat se, že v uplynulém ctěné čtenářstvo informoval o dramatických roce žilo naše regionální pracoviště toliko vlastními organizačních změnách, kterými prošla Agentura organizačními a personálními problémy. Se ctí se nám ochrany přírody a krajiny a její liberecké regionální podařilo vyrovnat se se všemi běžnými agendami, ať už pracoviště v roce 2015. K mému potěšení se jednalo o státní správu, odbornou práci včetně i ku prospěchu věci mohu dnes konstatovat, že k dalším monitoringu, péči o svěřená chráněná území (jenom „zemětřesením“ v této oblasti nedošlo a pokud mohu třeba na stovky drobných opatření v chráněných soudit, nechystají se ani v nejbližší době. Celý územích jsme v rámci Programu péče o krajinu organizační a personální systém AOPK ČR a jeho investovali více než pět milionů korun) nebo náročnou řízení se postupně usazuje, jeho úpravy v roce 2016 administraci dotačních programů v čele s Operačním byly pouze dílčí. Nastavení cílového stavu a rutinního programem Životní prostředí. A musel zbýt čas provozu je časově náročné, což je dáno jednak a energie i na mimořádné úkoly nebo koncepční práci. rozsahem a hloubkou provedených organizačních změn Za zmínku určitě stojí příprava naší regionální a jednak poměrně složitým a velkou setrvačností koncepce ekologické výchovy a práce s veřejností. obdařeným prostředím souběžně zaváděného zákona Program návštěvnických středisek Agentury, o státní službě. takzvaných Domů přírody, byl završen dubnovým V průběhu celého roku 2016 probíhala v celé slavnostním otevřením Domu přírody Českého ráje AOPK ČR výběrová řízení na definitivní obsazení míst v Dolánkách u Turnova, a to samotným ministrem představených, která byla dle zákona dosud obsazena životního prostředí. Na dalších projektech Domů s časovým omezením. Na libereckém regionálním přírody, tentokrát pro Lužické a Jizerské hory, nadále pracovišti jsem obhájil pozici ředitele, na místech intenzivně pracujeme. Na podzim zahájila svoji činnost vedoucích oddělení pak došlo k některým změnám. regionální Architektonická komise, která s účastí Beze změny zůstala pozice vedoucího Správy CHKO expertů z Agentury i mimo ni bude odborně pomáhat Lužické hory a zároveň zástupce ředitele regionálního správám CHKO při posuzování složitých či pracoviště, tím je i nadále Ing.Tomáš Besta. Stejně tak konfliktních stavebních záměrů. Neobvyklým úkolem vedoucí Oddělení péče o přírodu a krajinu zůstává nás pověřilo Ministerstvo životního prostředí Mgr. Šárka Mazánková a vedoucím Oddělení na základě podnětu některých obcí nyní připravujeme provozního Mgr. Ondřej Tomášek. podklady pro případné přehlášení Změna naopak nastala na místě CHKO Jizerské hory a změny její vedoucího Správy CHKO Jizerské zonace. CHKO oslaví za rok hory. Dosavadní vedoucí, svoje padesáté narozeniny a Ing. arch. Jana Mejzrová se uvidíme, zda do další padesátky z vlastního rozhodnutí neúčastnila vstoupí ve svých dosud dobře výběrového řízení. Vedoucím padnoucích šatech nebo v novém Správy je tak od 1. listopadu kabátě. Ing. Tomáš Korytář, Jana Jak vidno, máme za sebou pestré Mejzrová zůstává jeho zástupkyní. a náročné období a další nás po Před polovinou prosince, kdy tento vánocích čeká. Na závěr mi proto příspěvek píšu, nebyl ještě nezbývá než poděkovat všem formálně uzavřen výběr vedoucího spolupracovníkům za vcelku posledního z oddělení, Správy úspěšný pracovní rok 2016 CHKO Český ráj. Lze ovšem mít a popřát nejen jim, ale všem za nanejvýš pravděpodobné, že čtenářům Upolínu a přátelům bude rozhodnuto v nejbližších přírody na Liberecku příjemný dnech a že i tady dojde ke zcela a neméně úspěšný rok 2017. přirozené generační výměně. expozice v Domě přírody Českého ráje
2
ČESKÝ RÁJ
foto: J. Mocek
Podzim v Českém ráji je obdobím, kdy se průvody turistů na exponovaných místech postupně mění ve skupinky, pak v jednotlivce, až se nakonec v říjnu a listopadu zdá, že je příroda naprosto opuštěná. Chladné počasí a první mrazíky mění barvy buků a javorů na červenou a žlutou. V chladných inverzních údolích pískovcových skalních měst se válejí mlhy a počasí připomíná spíše horské podmínky než teplou oblast jižně od Kozákova. Je to čas, kdy příroda regeneruje a prožívá každoroční období zdánlivého odpočinku. Teplomilné druhy ptáků se připravují na odlet do jižních krajin a naopak zaznamenáváme druhy, které přilétají ze severu. Podle lidových pranostik se pak odhaduje příchod zimy. Ale se zaručenými předpověďmi to mají lidoví prognostici čím dál horší. Při ochlazení letí sešikované šípy hus divokých spořádaně na jih, po náhlé delší teplejší vlně
počasí se však obrací znovu na sever a hledají potravní nabídku v našich končinách. Konečně, když teploty dosáhnou bodu zlomu směrem k nule, vše se v krajině řídí obvyklým pořádkem. Podzimní období nám také připomenou rybáři. Nastává čas výlovů, rybářské sklizně. V Českém ráji je několik desítek rybníků od malých půlhektarových po největší Žabakor s plochou o 60 hektarech. Mezi nejproslulejší z nich patří nejvíce filmovaný rybník Věžák, kde skalní stěny spadají až pod jeho hladinu. Rybníky patří mezi nejstarší stavby v krajině českého ráje. Byly zřizovány od 15. století jako součást panství při hradu Kost, v Podtroseckých údolích nebo na Mnichovohradišťsku a tvořily významnou hospodářskou součást středověkých panství. Mezi významné rybníky, které dosud neztratily svůj 3
ČESKÝ RÁJ
foto: J. Mocek
význam, lze zařadit ty ležící meyi Troskami a Vyskeří. Jsou chladné a kromě obvyklých vodohospodářských funkcí jsou domovem řady vzácných druhů obojživelníků a v případě Krčáku i drobné rybky, evropsky významného sekavce písečného. V čas výlovů tyto vodní nádrže lákají početná hejna ptactva. Na Žabakoru můžeme zahlédnout nejen desítky volavek popelavých, ale také pár orlů mořských. A konečně, jak je to s rybami? Do rybníků se nasazuje převážně kapr, lín a bílá ryba (to je souhrný název pro nedravé ryby menších rozměrů). Obsádka se doplňuje dravou štikou, někde i v malém množství candátem, sumcem a úhořem. V Podtroseckých rybnících, které jsou od roku 1999 přírodní rezervací a nyní také podléhají evropské ochraně, hospodaří Chlumecké rybářství a. s. a sportovní rybáři ze Svijan podle nejpřísnějších ekologických kritérií. A tak až za mlhavého a zdánlivě nevlídného rána spatříte rybáře, kteří se brodí ve studeném rybničním bahně, vzpomeňte na jejich celoroční péči o krajinné klenoty Českého ráje. Výlovem ryb vše končí i začíná. Provzdušnění rybničního bahna, zimní provzdušňování pod nepropustnou ledovou krustou, jarní nasazování obsádky, letní přikrmování obilím a především pravidelná údržba hladiny, sekání hrází, sledování planktonu, teploty vody i obsahu kyslíku. Než se tradiční kapr v té nejvyšší kvalitě čisté potraviny dostane na váš vánoční stůl, je za tím velká dřina, ale v krásném prostředí. V prostředí, které trvá staletí a je obdivováno světovým dědictvím pod záštitou UNESCO.
sekavec písečny (Cobitis taenia)
foto: J. Mocek
4
zdroj: www.rybsvaz.cz
ČESKÝ RÁJ
Osada Mužský je částí obce Boseň. Nachází se v západní části CHKO Český ráj, na vysoko položené náhorní planině, kterou téměř ze všech stran obklopují členité pískovcové skály se skalními městy. Severním směrem se nad osadu Mužský vypíná nejvýše položené místo v okolí, stejnojmenný vulkanický vrch Mužský (464 m) s památníkem pruskorakouské války z roku 1866.
Základem vesnice je nepravidelná, západním směrem svahující se náves, obklopená paprskovitě uspořádanými usedlostmi. Na náves je jediný vstup z jihovýchodní strany, západní část se svažuje do postranní rokle. V osadě Mužský jsou zachovány cenné přízemní roubené objekty patřící mezi zástupce lidové architektury středního Pojizeří. Najdeme zde roubené chalupy, zděné domy i hospodářská stavení. Objekty v okolí návsi jsou orientovány převážně štítovou stranou do veřejného prostoru se vzrostlými stromy. Náves je doplněna jednoduchou dřevěnou zvoničkou, u které stojí litinový kříž, na vysokém, reliéfně zdobeném soklu. V roce 1995 byla osada prohlášena vesnickou památkovou rezervací. Objekty v osadě prošly nebo v současné době procházejí citlivou regenerací s velkým důrazem kladeným na zachování historického ztvárnění objektů. Náves je dochována dle map stabilního katastru a nebyla narušena novostavbami ani modernizací. Dodnes představuje ojediněle působící prostor. Správa CHKO Český ráj využila bohatství památek v tomto sídle a vytvořila zde jednu ze zastávek interaktivní naučné stezky Příhrazskými skalami.
osada Mužský na mapě stabilního katastru
5
ČESKÝ RÁJ
panoramatický pohled na osadu od zvoničky
foto: I. Česká
uspořádání návsi
foto: I. Česká
rekonstruovaný objekt čp. 27
6
zvonička
foto: I. Česká
ČESKÝ RÁJ
Tuto tradiční ekologicko-výchovnou akci každoročně pořádá AOPK ČR, RP Liberecko, oddělení Správa CHKO Český ráj týden před velikonočními svátky v informačním středisku Věžák. Každý rok na návštěvníky čeká pestrý program. V letošním roce proběhla akce Velikonoce na Věžáku sobotu 19. března 2016. I přes nepřízeň počasí se akce zúčastnilo 38 návštěvníků. Před zahájením velikonoční akce návštěvníci byli shlédnout ukázku jarního aspektu v přírodní rezervaci Podtrosecká údolí na lokalitě s hojně kvetoucími bledulemi jarními.
bledule jarní (Leucojum vernum)
V průběhu odpoledne bylo v informačním středisku Věžák pro návštěvníky připraveno několik velikonočně zaměřených činností, které si mohli sami vyzkoušet. Ve vnitřních prostorách informačního střediska Věžák si mohli rodiče s dětmi namalovat vajíčka různými technikami, vytvořit velikonoční masky a dekorace z osení. Před informačním střediskem se mohli také naučit plést pomlázky z připraveného vrbového proutí.
Vajíčka byla zdobena třemi technikami - čirým voskem a barvami na vajíčka, v cibulových slupkách a přírodními materiály (mák, lněná semínka, hrubozrnná sůl atd.).
7
ČESKÝ RÁJ
Děti si mohly vyzdobit velikonoční masky barevnými papíry či jinými dekorativními technikami nebo mohly vytvářet dekorace z osení. Připravena byla i názorná ukázka, jak vytvořit velikonočního skřítka Oseníčka.
Pro odvážné návštěvníky byla připravena soutěž o nejrychlejšího skokana, která spočívala ve dvou disciplínách, skoky v pytlích a žabí skok. Nejlepší skokani byli oceněni barevnými a chutnými medailemi.
V průběhu náročného odpoledne bylo pro energií nabité návštěvníky připraveno pohoštění, konkrétně výtečný chléb se sádlem a škvarky, lahodné špekáčky, vynikající velikonoční jidáše a linecké cukroví. Nechyběla ani káva a čaj.
8
ČESKÝ RÁJ
V závěru akce proběhlo vyhodnocení předem vyhlášených soutěží - „O nejoriginálnější a nejchutnější mazanec a o nejhezčího velikonočního zajíčka“. Návštěvníci přinesli opravdu povedené zajíčky, mezi kterými bylo těžké vybrat ty skutečně nejkrásnější. Všem účastníkům děkujeme!
foto: Správa CHKO Český ráj a J. Šťastný
9
ČESKÝ RÁJ
pastva koz na Mužském
Správa CHKO každoročně využívá dotačních programů (Program péče o krajinu a Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny) na péči o hodnotné přírodní lokality na území CHKO Český ráj. Nejvíce peněz je přitom vynakládáno na údržbu trvalých travních porostů, zejména na kosení a dále na odstraňování náletových dřevin a pastvu ovcí a koz. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům jsou jednotlivá opatření hrazena podle priorit. Nejvyšší prioritu mají místa v I. zónách CHKO, maloplošně zvláště chráněných územích a evropsky významných lokalitách, dále místa ve II. zónách CHKO, biotopy se silně a kriticky ohroženými druhy a nakonec lokality ve III. zónách CHKO a biotopy ohrožených druhů. Údržba travního porostu bývá u těchto lokalit často náročná kvůli ztíženým podmínkám a různým omezujícím požadavkům. Mezi ty patří například zákaz mulčování travního porostu a dodržení vhodného termínu opatření. Vhodný termín je 10
foto: D. Berger
na jednotlivých lokalitách v CHKO Český ráj stanoven podle požadavků konkrétních zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které je obývají. Kosení nejčastěji probíhá ve druhé polovině července a na začátku srpna. Například v přírodní památce Podloučky jsou koseny travní porosty s výskytem prstnatce májového, pětiprstky žežulníku horského, hořce křižatého a hořce brvitého. Na přechodně chráněné ploše Pod Rotštejnem jsou koseny travní porosty s výskytem hořce křižatého, a to v termínu od 10. srpna. Na většině lokalit jsou ztížené podmínky. Nejčastěji se jedná o podmáčené a svažité pozemky. Silně podmáčené luční porosty se hojně vyskytují na území přírodních rezervací Podtrosecká údolí a Údolí Plakánek a na území přírodních památek Libunecké rašeliniště, Oborská luka nebo Rybník Vražda. V loňském roce byla financována údržba 39 podmáčených luk na 20 lokalitách. Nejvíce svažitých pozemků je udržováno v přírodní památce
ČESKÝ RÁJ
Podloučky. V loňském roce zde bylo provedeno kosení 23 luk. Celkem byla financována údržba 32 ploch svažitých lučních porostů na 13 lokalitách. Mezi další ztížené podmínky patří zhoršená dostupnost lokality a obsekávání zvláště chráněných druhů rostlin. Nejhůře dostupnou lokalitou je přírodní památka Libunecké rašeliniště, kde se vyskytují silně podmáčené pozemky. Jde o luční porosty tužebníkových lad s výskytem zvláště chráněných druhů, pcháčové a ovsíkové louky, které jsou od sebe odděleny železniční tratí. Z dalších stran jsou lemovány dřevinami a obhospodařovanými poli. Největší komplikaci na této lokalitě představuje úklid posečené travní hmoty. Obsekání zvláště chráněných druhů rostlin je významné zejména na lokalitách s výskytem úpolínů nejvyšších či hořců křižatých, kde není žádoucí pokosení těchto rostlinných druhů. Pro někoho může být otázkou, proč lokality s výskytem těchto druhů udržovat. Jde o to, že mnohdy se úpolíny nejvyšší a hořce křižaté vyskytují v lučních porostech s agresivně se šířícími druhy trav, jejichž konkurenční tlak je natolik silný, že jimi výskyt těchto druhů může být ohrožen. Zásadní problém při údržbě travních porostů vzniká ve vztahu k využití pokosené travní hmoty. Na lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů nesmí být posečená travní hmota ponechána. Často
sečení a úklid travní hmoty na rašeliništi Vidlák
upolín nejvyšší
foto: D. Vacková
přestárlou travní hmotu nelze zkrmit a většinou ji nelze z důvodu druhového složení využít ani jako podestýlku pro dobytek. Jediný akceptovatelný způsob likvidace posečené travní hmoty je tak odvoz z dané lokality a tím mnohdy vzniká problém kam. Na území CHKO Český ráj nejsou kompostárny, kam by se posečená travní hmota mohla odvézt. Zajímavý je i fakt, že ani kompostárny nepřijímají jakoukoliv travní hmotu, ale ta musí splňovat určitá kritéria například vlhkost. Likvidace pokosené travní hmoty je tak mnohdy náročnější než samotné kosení. Správa CHKO Český ráj každoročně zajišťuje kosení cca 80 luk na 32 lokalitách. V loňském roce bylo kosení těchto lokalit finančně podpořeno částkou 1 207 978 Kč. Celkem bylo pokoseno cca 64,7 ha.
foto: J. Višinský
11
LUŽICKÉ HORY
Nejstarší sklářská huť (vlevo) v Horní Chřibské v malebné krajině Lužických hor
Bývaly symbolem rozmachu, bohatství a soběstačnosti. Často se jednalo o architektonické skvosty a významné kulturní dominanty. V souvislosti s nimi vznikala pozoruhodná technická díla, vily továrníků či dělnické kolonie. Řeč je o industriálních stavbách, často opomíjených a skrývajících obrovský potenciál. Městečko Chřibská se rozprostírá v mělkém údolí Chřibské Kamenice, izolované enklávě ohraničené zalesněnými horskými pásmy Lužických hor a Labských pískovců. Pro město, které je odnepaměti spojováno s průmyslem, je typické prolínání cenných objektů tradiční lidové architektury s industriálními stavbami bohaté historie a nezaměnitelné atmosféry. Příznivý georeliéf, blízké zdroje nerostných surovin a přítomnost vydatné řeky předurčily vznik průmyslových areálů provozujících výrobu závislou na vodě. Některé průmyslové areály zanikly, mnohé jsou v provozu a jiné čekají na obnovu své zašlé slávy. Složitá síť vodních náhonů dává městu, které se 12
postupně formovalo s omezenými možnostmi v prostoru nivy Chřibské Kamenice, svébytný ráz. Město se skládá ze tří charakterově odlišných místních částí - Dolní Chřibské, centra a Horní Chřibské. Dolní Chřibská oproti Horní Chřibské disponuje vyšším počtem větších hospodářských usedlostí spojených se vznikem nejstarší urbanistické struktury - lánové vsi, později doplněné o drobnou zástavbu. V Horní Chřibské se drobná domkářská zástavba rozvíjela patrně v 2. polovině 15. století v souvislosti se založením sklářské hutě. Ve středu někdejší vsi se v této době vyčlenilo městečko, jehož jádro se zformovalo do unikátní podoby nepravidelného okrouhlého náměstí. Zástavba v celé údolní nivě se již od 2. poloviny 17. století velmi rychle zahušťovala vlivem ekonomického rozvoje opřeného o sklářskou a tkalcovskou výrobu. Největší přírůstek počtu domů byl zaznamenán mezi polovinou 18. a 19. století a z tohoto období pochází i většina stávající zástavby.
LUŽICKÉ HORY
Že Horní Chřibská patří mezi kolébky sklářství, dokládá existence nejstarší známé sklářské huti v Čechách, doložené již v roce 1419. Domácké tkalcovství se v 2. polovině 18. století v souvislosti s povolením dovozu anglické vlny rozvinulo v textilní průmysl. Od roku 1830 se zaváděla výroba nití, od roku 1840 výroba šicího hedvábí a příze, později též výroba sklářských forem. V poslední čtvrtině 19. století vznikl v Dolní Chřibské mlýn na koření. V letech 1912 až 1926 byla pro zajištění zdroje průmyslové vody vybudována přehrada, která byla do roku 1964 nejvyšší sypanou přehradou v Čechách. Ve 20. letech 20. století existovalo v Chřibské pět továren na výrobu bavlněného zboží, dvě továrny na výrobu nití, pivovar a knihtiskárna, v Dolní Chřibské čtyři niťárny, dvě továrny na výrobu příze a pletárny, tkalcovna, továrna punčochového zboží, dvě barvírny a dvě pily, v Horní Chřibské sklárna, dvě brusírny skla, čtyři rafinerie skla, domácká výroba skleněného zboží, továrna na výrobu rámů, niťárna, pletárna a továrna na výrobu piškotů. V 80. letech 20. století byla Chřibská střediskem osídlení místního významu s rozvinutým strojírenským, dřevozpracujícím, sklářským (výroba užitkového skla), textilním (výroba vláken) a místním průmyslem. Osudových mezníků znamenajících ukončení provozu
některých industriálních staveb v Chřibské, potažmo v celém severočeském pohraničí, bylo několik. Jedním z nich byla hospodářská krize ve 30. letech 20. století. V této době přestala vyrábět například věhlasná tkalcovna čp. 297 v Dolní Chřibské, kterou založil Florian Hübel v roce 1886 a která byla stržena v roce 2000. Zachovalé unikátní vodní dílo tvořené do skály tesaným náhonem a osm metrů vysokým akvaduktem je od roku 1991 památkově chráněné. Dalším osudovým mezníkem ukončení průmyslové éry některých zdejších odvětví byl odsun původního německého obyvatelstva v letech 1945 a 1946. Své domovy, ale i živnosti a firmy, musely opustit tisíce schopných lidí, kteří řemesla dědili po generace. Starost z vnitrozemí dosazených správců továren o udržení výroby dokládají desítky žádostí o jména mistrů a odborných pracovníků ze seznamů odsunutých. Přes všechny snahy po roce 1945 zaniklo v česko-německém pohraničí osm tisíc provozů. Odsun byl zásadní i pro pivovar v Chřibské, který byl v roce 1946 uzavřen, v následujících letech chátral, až byl v roce 1975 zbořen. Nástup komunistů k moci po roce 1948 a centralizace průmyslu byly osudové pro drobné závody. Za osudový mezník lze označit i revoluci v roce 1989, která přinesla nové hospodářské podmínky, ztrátu
Sklářská huť v Horní Chřibské, v provozu do roku 2007
13
LUŽICKÉ HORY
odbytiště na východních trzích a novou konkurenci vyspělých trhů západních. Přestože se po roce 1989 vzhled města postupně zlepšoval a v obci se opět rozvinuly soukromé živnosti spjaté především s rozvojem služeb, řada provozů zanikla. Vlivem rostoucí kvality levného skla vyráběného automatickými linkami a dovozu levného skla z Asie došlo po roce 2000 ke snižování produkce skla ručně vyráběného. V podobné situaci se nacházela i další průmyslová odvětví. S cenami asijských dovozců a zvyšujícími se náklady na mzdy a energie se
nedokázaly vyrovnat leckteré provozy českého pohraničí. V roce 2007 byla uzavřena i sklárna v Horní Chřibské - nejstarší nepřetržitě fungující sklárna ve střední Evropě. Mnohé industriální stavby a technické památky na území CHKO Lužické hory statečně odolávají zubu času a čekají na lepší zítřky. Řada z nich špatnému technickému stavu čelí i desítky let. I těmto stavbám je třeba dát šanci a doufat, že se najde investor, který znovu probudí jejich zašlou slávu.
Budova přádelny čp. 155, náležící zřejmě k areálu firmy Karl Hille založené roku 1735. Stav v roce 1930 na dobové kresbě a současný stav po modernizaci, která znamenala ztrátu řady architektonických detailů.
Skladištní budova čp. 312 továrny na koření firmy Josef Horn & spol. z přelomu 19. a 20. století. Štukové detaily secesní fasády zobrazují různé aromatické rostliny, z nichž se koření vyrábělo.
Budovy přádelny s tradiční výrobou bavlněné příze a lněných nití čp. 167 firmy Karl Hille založené roku 1735. Areál se po znárodnění stal součástí Spojených niťáren, dodnes se zde vyrábějí nitě a příze jako pobočka firmy Amann & Söhne. 14
LUŽICKÉ HORY
Monumentální stavba pivovaru u silnice do Rybniště na dobovém snímku z roku 1921. Vlevo v pozadí je vidět věž kostela sv. Jiří. Součástí pivovaru byl park. Pivovar byl postaven v roce 1831 a zbořen roku 1975. Na jeho místě byly postaveny novostavby rodinných domů čp. 60, 316, 317 a 318. Tři kaskádovité vodní nádrže zůstaly zachovány do současnosti.
Historie cihlové patrové industriální stavby čp. 22 v Horní Chřibské, která se nachází v blízkosti zbořeniště mlýna při cestě vedoucí k hřbitovu, je zřejmě spjata se sklářským průmyslem. Areál je dlouhodobě nevyužíván a chátrá. Citlivá obnova této pozoruhodné stavby se zachováním původního vzhledu je ve fázi projektové přípravy. Snímek pochází z roku 2009.
15
LUŽICKÉ HORY
Příklady oken ve správním území obce Mařenice - barokní, klasicistní, empírové či secesní tvarosloví je cennou ukázkou tradičního řemesla a dokladem historického vývoje stavby i tváře lidové architektury Lužických hor. foto: P. Rydygrová
UBRÁNÍ SE DŘEVĚNÁ OKNA DOBĚ PLASTOVÉ? Stejně jako je lidová architektura nezbytnou součástí tváře venkova Lužických hor, jsou dřevěná dělená okna důležitou součástí tváře zdejších lidových staveb. Přestože jsou dřevěná okna svými tepelně-izolačními vlastnostmi schopna konkurovat oknům plastovým, mnohdy kvůli nevědomosti majitelů svádí marný boj o svou budoucí existenci. Právě okna bohužel totiž doplácejí na to, že patří mezi nejexponovanější a nejzatěžovanější části staveb. I historická okna lze však renovovat, vybavit dvojskly a zateplit zafrézováním těsnění do okenních rámů tak, aby vykazovala tepelně-izolační hodnoty srovnatelné 16
s okny novými. Zateplení lze provádět jak u oken jednoduchých, tak i u oken zdvojených a špaletových. Vzhledem k tomu, že jsou podstávkové domy i zděné objekty tradiční lidové architektury součástí kulturního dědictví, je žádoucí věnovat pozornost jejich citlivé údržbě a obnově, rekonstrukci konzultovat s odborníky na danou věc, nejlépe certifikovanými řemeslníky. Okna jsou stejně jako jiné architektonické detaily nejen prvkem určujícím autentický výraz stavby, ale i důležitým svědkem jejího historického vývoje. Postupným zdokonalováním dospěla do několika nejčastějších forem, které odpovídají době svého
LUŽICKÉ HORY
vzniku. Od 1. poloviny 19. století se instalovala okna dvoukřídlá šestitabulková. Mladší jsou okna čtyřtabulková s vodorovnou dělící příčkou v horní polovině okna. Až na přelomu 19. a 20. století se začala instalovat okna dělená do „T“ na tři křídla. Od konce 18. století se okna v roubených stěnách rámovala dřevěnými různě vyřezávanými paspartami, tzv. obložkami. V této době se také začínají okna, která se původně nelišila od charakteru roubené stěny, zdůrazňovat barevnými nátěry. Okna ve zděných stěnách bývala také rámována, nikoliv však dřevěnými obložkami, ale kamenným ostěním nebo omítkovými (štukovými) lemy, tzv. šambránami, které bývaly též barevně odlišeny. Stejně jako členění a barevnost je i profilace oken a šambrán typická pro určité slohové období. Při výměně oken mějme na paměti, že každým zjednodušením či použitím oken odlišného provedení je stavba ochuzována nejen ve svém celkovém architektonickém výrazu, ale i v součtu a hodnotě informací, které v sobě nese.
Degradace architektonického výrazu stavby fary čp. 160 v Doubici výměnou původních oken v přízemí za okna plastová. Přestože rozměry a členění zůstaly zachovány, nepůsobí jednokřídlé výkyvné okno z cizorodého materiálu za žádných okolností autenticky. Stavebními úpravami došlo k poškození historické památky a ochuzení tváře stavby o důležité detaily.
Objekt bývalé školy čp. 53 ve Mlýnech je ojedinělým pozitivním příkladem postupné výměny dožilých oken za jejich věrohodné kopie. Osvícený majitel pochopil význam oken - důležité součásti architektonického výrazu stavby. Nákladná rekonstrukce stavby se zachováním původního vzhledu je důkazem toho, že nejsou rozhodující finanční možnosti, ale priority stavebníka. foto: P. Rydygrová 17
SERIÁLY
Ohrožené druhy rostlin (19)
HIMANTOGLOSSUM ADRIATICUM Územím Českého ráje prošla nejedna botanická legenda. Byla popsána řada vzácných druhů naší květeny. Botanici se dostali do nepřístupných skalních stěn i pískovcových slují. V touze po objevech i ochraně jednotlivých mizejících druhů monitorují biotopy celého území v průběhu celé vegetační sezóny. Naplňují nálezové databáze institucí. A přesto se i mimo tyto postupy mohou podařit zcela unikátní objevy druhů. V červnu jsme na Správě CHKO Český ráj obdrželi zprávu od botanika Jiřího Plekance o neuvěřitelném nálezu jazýčku jadranského (Himantoglossum adriaticum) v přírodní památce Podloučky. Atraktivní, ale přitom nenápadná orchidej vyniká řídkým květenstvím složeným z květů vytvářející uzavřenou
přilbu s fialovým pyskem a až 7 cm dlouhým spirálovitě stočeným prostředním lalokem. Jazýček jadranský kvete v červnu na vysychavých a kamenitých půdách s bazickým podkladem v nepravidelném cyklu v průběhu let. Dosahuje až 60 cm výšky, je opylován hmyzem a vytváří téměř mikroskopická semena v tobolce. Rozmnožuje se téměř výhradně semeny. Rostlina je naprosto nepěstovatelná. V České republice je taxon zařazen mezi chráněné a kriticky ohrožené rostliny, je obsažen v Červené knize vyšších rostlin ČR a patří také do seznamu druhů chráněné evropskou legislativou v rámci soustavy NATURA 2000. Jazýček byl poprvé popsán v italské provincii Trentino v roce 1978. Vyskytuje se také např. na Istrii v oblasti Jadranu - odtud pochází i jeho pojmenování. Hranice areálu zasahuje až do teplých území jižního Slovenska a v minulosti bylo zjištěno několik lokalit na jihu Moravy. V současné době roste několik desítek jedinců už jen na jediné lokalitě. V Čechách je považován za vyhynulý. Jazýček jadranský je silně závislý na stanovišti a nejvíce doplácí na změny tradičního obhospodařování lokalit, kdy se působením hnojiv a pesticidů mění chemizmus půdy. Semena vyklíčí jen po vzniku endotrofní mykorhizy, při které pronikají vlákna symbiotické houby do kořenových buněk jazýčku. V lokalitě Podloučky roste na extenzívně obhospodařované louce s teplomilným společenstvem s dalšími druhy orchidejí – pětiprstkou žežulníkem, bradáčkem vejčitým. Doufejme, že tato velmi bohatá orchidejová lokalita nezanikne náhle vzniklým intenzívním ovocným sadem. Chemické splachy z této plochy směřují totiž terénní depresí právě přímo do této lokality. foto: I. Česká
18
SERIÁLY
Ohrožené druhy živočichů (19)
BONASA BONASIA
sameček jeřábka
V tomto dílu našeho seriálu se zaměříme na ptačí druh, který patří v Jizerských horách mezi nejvzácnější, jeřábka lesního. Spatřit jej můžete v jehličnatých nebo smíšených horských lesích, v nichž slunce vydatně zaplavuje světlem skrz klenby řídkých větví rozličné skupiny organismů. Nejvýstižnější je anglický název pro jeřábka, který v překladu vypovídá o zálibě tohoto lesního kura ve sběru pupenů pionýrských dřevin. Anglické označení Hazel grouse totiž znamená lískový tetřev a můžete si tak jednoduše odvodit, jaké dřeviny tvoří nedílnou součást jeho jídelníčku především v době vegetačního klidu - líska, bříza, olše či jeřáb. V letních měsících pak jeřábci s oblibou získávají energii z bezobratlých živočichů či z bobulí a bylin. Všechny tyto pochutiny se v Jizerských horách vyskytují, proč zde tedy jeřábek nedosahuje vyšší
foto: V. Tomášek
početnosti než odhadovaných pět párů? Odpověď není snadná a nejdříve je třeba se s jeřábkem seznámit podrobněji. V celé České republice se jeřábek vyskytuje ostrůvkovitě a jeho výskyt se často využívá jako indikace stabilního horského lesa. Nejvyšší početnosti dosahuje v Beskydech, Jeseníkách a na Šumavě. Celková početnost se odhaduje na 1000 až 1500 párů. I proto je podle Červeného seznamu ČR řazen mezi druhy zranitelné (vulnerable, VU). Stupeň ohrožení jeřábka dobře ilustruje také zákon č. 114/92 Sb., podle kterého je řazen mezi silně ohrožené druhy. Jako jiní lesní kuři mají také jeřábci určitou pohlavní dvoutvárnost, která je patrná především v jarních měsících, kdy kohoutek získá syté barvy a zvýrazní se mu černé hrdlo s bílým lemem, jak je patrné na obrázku n atéto stránce. Samička se stará o rodinu 19
SERIÁLY
sama. Jen skromně si vystele důlek u pařezu nebo pod stromem a snese tam v květnu 8 až 12 žlutavých vajíček s tmavými skvrnkami. Po 25 dnech se vylíhnou mláďata. Velmi zajímavým jevem u jeřábků je prodloužený začátek vyvíjení a také klování mláďat v dříve snešených vejcích. Díky tomu se všechna mláďata vylíhnou současně a samice je po osušení ihned odvádí z hnízda. Naštěstí se mláďata jeřábků velmi rychle vyvíjejí. Již ve stáří čtyř dnů mohou krátce poletovat a ve stáří čtrnácti dnů jsou plně schopná letu. Jeřábek jako jediný z našich lesních kurů žije v monogamním svazku. Samci koncem března začínají tokat. Kohoutci tehdy ve svém teritoriu sedají na stromech a pařezech a volají pískavým hlasem na nezadané samičky. Pískání jeřábků má ale ještě jeden zásadní význam. Dávají tak najevo případným sokům, že vstupují do ostře hlídaného území, které je střeženo celoročně. Kohoutci jeřábků jsou totiž velice teritoriální ptáci a o svá území jsou ochotni svádět líté boje. Právě tohoto povahového rysu začali už před staletími využívat myslivci, kteří si vytvářeli píšťalky a na ně pak jeřábkův hlas věrně napodobovali.
mapka rozšíření jeřábka lesního
20
Zvědavého kohoutka, jenž se přišel podívat na soka až pod myslivcovy nohy, pak poměrně snadno ulovili. Maso jeřábka je totiž delikatesou, což pregnantně vystihuje jeho latinský název „bona assa“ neboli dobrá pečeně. Vzhledem k celoročnímu zákazu lovu však v současnosti myslivci nepředstavují pro jeřábka nebezpečí. Přesto člověk jeřábkovi dokáže ubližovat, ať už přímo nebo alespoň zhoršováním jeho životních podmínek. V tom prvním případě se jedná především o masivní nárůst turistiky a z ní odvozených celoročních „horských sportů“. Jeřábek, podobně jako třeba tetřívek, žije skrytě a před predátory utíká. Turista, který se jde do lesa podívat na houby či „kešky“, představuje pro jeřábka ohrožení a vyvolává v něm stres. Stres se projevuje zrychlením tepu a větším výdejem energie, přičemž jeřábek do poslední chvíle zůstává přikrčen v krytu a odlétá až po přiblížení na pár metrů. Čím více lidí se v horách pohybuje, tím více stresových situací pak lesní kuři zažívají. V létě kvůli všudypřítomným turistům v horách navíc může dojít k oddělení kuřátek od samičky, čímž jsou mláďata odsouzena k jisté záhubě.
SERIÁLY
Ještě horší dopad má ale turistika v zimních měsících, kdy turisté či hlučné rolby opakovaně vystresují dospělé jeřábky a ti tak rychle ztrácejí energii. Tu však nemohou kvůli nedostatečné potravní nabídce v zimě doplňovat a mnoho ptáků příliš zeslábne a jara se nedožije. Jeřábek žije velmi skrytě, a tak jej ve volné přírodě spatří opravdu málokdo a málokdo si proto dokáže uvědomit, že jej vyrušil. Spí na stromech, v zimě i v úkrytech na zemi. Jakoby toho nebylo dost, ovlivňujeme obývané prostředí jeřábků také nepřímo, a to dlouhodobě. Jedním z takových dlouhodobých procesů je i změna lesů z polopřirozených na člověkem řízené. Drtivá většina takových lesů pak postrádá světlo a chybí v nich jak podrost, tak i zmlazení, borůvky, bobulonosné dřeviny či odumřelá torza stromů. Proto zde ubývají logicky také bezobratlí živočichové -
slepička jeřábka lesního
potrava jeřábků. V konečném důsledku se celý ekosystém stává méně druhově rozmanitým v porovnáním s prosvětlenými lesy s různými stadii vývoje. Možností jak do lesa dostat „více života“ je mnoho - například ponecháváním mrtvého dřeva, vytvářením kotlíků, výběrným hospodařením, ochranou dřevin před okusem zvěří atd. Vždy je však nezbytné zachovat v lese klid. Ideálně tím, že v lesích budeme pracovat v době vegetačního klidu a rekreovat se tak, abychom nevstupovali mimo značené cesty. Proces uvědomění si potřeby takový bohatý a klidný les vychovávat záleží na každém, kdo jej navštěvuje. Jeřábek takové lesy v Jizerských horách zatím má, není jich ale mnoho. Proto se jeho odhadovaná početnost několika málo párů může začít zvyšovat, jen pokud mu pomůžou nejen ochranáři a lesní hospodáři, ale především vy návštěvníci hor.
foto: V. Tomášek
21
SERIÁLY
Památné stromy v CHKO Jizerské hory (12)
čtyřkmenný jasan v PR Malá Strana
Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) potkáte v Jizerských horách na mnoha místech. Jde o jeden z našich nejběžnějších listnatých stromů, který zároveň patří mezi ty nejvyšší. Dospělé stromy dorůstají až do výšky 40 m. Samostatně rostoucí jasany vytvářejí mohutný kmen a charakteristickou rozložitou korunu. Jasan si málokdo splete, neboť jeho lichozpeřené listy složené z 9 až 13 podlouhle vejčitých lístků jsou prakticky nezaměnitelné. Charakteristické jsou i jeho šedavé větvičky s velkými černými pupeny a jeho plody okřídlené nažky nahloučené v hroznech. Zajímavostí je, že jasany kvetou brzy na jaře, ještě před vyrašením listů a na podzim se jejich listí nebarví a opadává v podstatě ještě zelené. Málokdo ví, že v České republice se nachází tři různé ekotypy1) jasanu ztepilého, a to vápencový, lužní a
foto: T. Korytář
horský. Zatímco s vápencovými jasany se v Jizerkách nesetkáme, zbylých dvou typů máme u nás dostatek. S těmi lužními se setkáme v břehových porostech říček a řek a v jejich údolích. S těmi horskými pak na svazích a hřebenech hor, a to až do výšky 1000 m, ale vždy tam, kde je dostatek vláhy a dobré půdní podmínky. Jasany totiž patří mezi nejnáročnější stromy. Vyžadují hlubší a živinově bohatší půdy. Přirozený výskyt jasanů pak ukazuje na místa s nejlepšími půdami. Jasany jsou již od dávné doby hojně hospodářsky využívány. Jejich dřevo je velmi kvalitní a bylo proto často vyhledáváno pro výrobu nábytku, rozmanitých nástrojů (topůrka, násady, oštěpy, saně, lyže atd.) i hudebních nástrojů. Lidoví léčitelé využívali dříve jasany pro získávání tříslovin a éterických olejů a například z listů se připravovaly nálevy k úpravě zažívání.
1) Ekotyp je geneticky odlišitelná populace nějakého druhu, která je přizpůsobena pro určité podmínky prostředí, ve kterém se vyskytuje. Pokud vysadíme lužní jasan v horách, bude strádat a horský jasan u řek zrovna tak.
22
SERIÁLY
Za zmínku stojí i to, že jasan byl jednou z nejčastějších dřevin, kterou dřívější hospodáři využívali jako zdroj tzv. letniny pro dobytek. Šlo o mladé olistěné letorosty, které byly opakovaně ze stromů osekávány a sušeny, aby s nimi mohl být dobytek v zimě krmen. Jasan se k tomuto pravidelnému osekávání a ořezávání letorostů velmi dobře hodil, protože má velmi dobrou kmenovou výmladnost, tzn. že je schopen vytvářet náhradní (sekundární) výhony. V Jizerských horách roste mnoho krásných mohutných jasanů. Jsou to stromy časté jak v otevřené podhorské krajině, například v pastvinách, loukách, na mezích a kamenicích, ale rostou i u chalup a domů. Najdete je jak v oblasti Desenska (např. na Pustinách u č. e. 224 či nedaleko v pastvině) tak Jablonecka (jasan u kostela v Horním Maxově, atypický čtyřkmenný jasan v přírodní rezervaci Malá Strana kousek od bývalého penzionu Yetti, v Horních Lučanech u č. p. 86, v Hraničné nad Nisou u roubených chalup pod Hašlerovou chatou atd.), ale i na mnoha jiných místech. Na celém území Jizerských hor se pak můžete setkat s jasany v alejích podél cest. Nejslavnější jsou samozřejmě ty na Frýdlantsku, byť osud jedné z nich, Kočárové z Raspenavy do Krásného lesa, se již naplnil. Ale o tom snad někdy příště.
jasan na pustinských pastvinách
foto: T. Korytář
jasan na Pustinách
foto: T. Korytář
KRÁL, KTERÝ NEBYL SESAZEN V CHKO Jizerské hory najdeme pouze jediný památný jasan ztepilý, ale jak lze předpokládat, je to ten nejmohutnější. Roste v Kořenově nedaleko tamější školy nad údolím Tesařovského potoka u domu č. p. 34. Obvod jeho kmene činí 5,15 m a strom dosahuje výšky přes 30 m, čímž se řadí mezi nejmohutnější jasany v kraji. Byť není spojen s žádnou historickou událostí ani pověstí, jeho příběh za vyprávění stojí. Jasan v Kořenově byl vyhlášen za památný strom v roce 1980 a již v té době byl jeho kmen obestaven kůlnou, jak je patrné z fotografie. Ačkoli se při vyhlášení
23
SERIÁLY
jasan v Hraničné nad Nisou
foto: T. Korytář
jasan v Horních Lučanech
foto: T. Korytář
24
nepodařilo nařídit odstranění stavby od kmene stromu, tehdejší okresní národní výbor v Jablonci alespoň zakázal vlastníkovi skladovat v kůlně materiál, jehož látky by mohly poškodit zdraví stromu. Dnes se tato podmínka může zdát trochu úsměvnou a neexistuje záznam, který by dokládal, že bylo její dodržování někdy zkontrolováno. Řadu let byl tak stav kmene tajemstvím a předpokládala se spíše ta horší varianta, že je strom poškozen. V roce 1998 přišla pro jasan první rána osudu. Vlastník bez ohledu na ochranu stromu jasan velmi výrazně a neodborně ořezal. Velké větve koruny tzv. vyvětvil do vysoké výšky a tu, co zasahovala nad jeho dům, dokonce v polovině zkrátil. Strom se však díky své výborné vitalitě se zásahem vypořádal a snažil se pomocí výmladků ztrátu koruny postupně nahradit. Za druhou ránu osudu pro našeho krále jasanů lze považovat podnět ke zrušení jeho ochrany, který podala Česká inspekce životního prostředí v roce 2005. Důvodem byly poškozené větve bez ošetření a ono již zmíněné obestavení kůlnami a pravděpodobné poškození kmene. Bezesporu zde hrál roli i názor vlastníka na další (ne)existenci takovéhoto stromu vedle jeho domu. Naštěstí pracovníci Správy CHKO Jizerské hory nepovažovali uvedené důvody za něco, co by se nedalo řešit. Navíc v roce 2008 noví vlastníci nechali ony kůlny odstranit, dokonce sami obnovili původní označení památného stromu a my jsme si tak konečně mohli prohlédnout jasan v celé jeho kráse. Překvapením bylo, že strom neměl vůbec poškozený kmen. Střechy kůlny držely na kmeni pouze na dvou železných kramlích, které jasanu v jeho růstu vůbec nevadily. Problémem bylo ale větvení kmene. Silné a velmi vysoké hlavní větve koruny vytvářely značné páky na toto místo, byly již znát morfologické změny a diskutovalo se riziko rozlomení kmene. Strom byl proto od této chvíle pravidelně kontrolován a v roce 2011 po dohodě s odbornou arboristickou firmou přistoupila Správa CHKO Jizerské hory k ošetření
SERIÁLY
stromu. Koruna byla z důvodu stabilizace celého stromu snížena. Naštěstí i tuto třetí ránu osudu jasan přečkal a díky své vitalitě a houževnatosti dál kraluje jizerským jasanům.
POSLEDNÍ RÁNA OSUDU? Jasan ztepilý je obecně považován za dřevinu, která není náchylná k chorobám. Od 90. let 20. století se však v Evropě začínají objevovat zprávy o chřadnutí a odumírání jasanů. Choroba (nekróza jasanu), za jejíž původce byla určena houba Chalara fraxinea, se během krátké doby velmi rozšířila a v roce 2006 se projevila již na celém území České republiky. Jak prokázal následný výzkum, patří uvedená houba k druhu Hymenoscyphus pseudoalbidus, což je patogen, který byl do Evropy zavlečen z Asie. Patogen se šíří vzduchem, napadá listy a řapíky i místa poškozená savým hmyzem. U napadených stromů dochází k výraznému prosychání korun, odumírání jednoletých letorostů, a k rozvoji nekróz pod kůrou. Stromům nakonec usychají i kosterní větve a stromy odumírají. Uvedená houba napadá jak dospělé stromy, tak stromy mladé, šíří se v lesních porostech, v alejích, břehových porostech i mezi volně rostoucími jasany. Působí také škody v lesních a sadovnických školkách. Jasan ztepilý je bohužel na tuto nákazu velmi citlivý a pro valnou většinu jedinců je napadení touto houbou osudné. Tak tomu bylo např. i s alejí jasanů u Fojtecké přehrady. Ochrana proti napadení je velmi obtížná, ne-li nemožná. U cenných jedinců odborníci doporučují použití fungicidů, provedení zdravotního řezu a likvidaci spadaného listí, ale zkušenosti jsou zatím minimální. Nezbývá tedy než doufat, že kořenovskému jasanu se tato nákaza vyhne a kdyby snad ne, že se díky svým vrozeným vlastnostem s chorobou zdárně vypořádá.
památný jasan v Kořenově (1993)
foto: T. Korytář
památný jasan v Kořenově po provedeném ošetření (2012)
foto: T. Korytář
25
SERIÁLY
Nepůvodní druhy (5)
foto: Š. Mazánková
Při jedné listopadové procházce podél meandrujícího dolního toku Smědé pod Višňovou jsem narazila na zvláštní, již suché, ježaté měchýřky. Byly zavěšené jako lampionky na dlouhé liáně, která se pnula po vrbách a křovinách na břehu Smědé, v místech, kde bych očekávala spíše chmel otáčivý. Liánu zvanou štětinec laločnatý od té doby potkávám častěji i v jiných ročních obdobích na více mistech podél Smědé. V létě svým vzhledem s dlouhými výhony s úponky a pětilaločnými listy rostlina trochu připomíná vinnou révu prokříženou s okurkou. Květy jsou nevýrazné tvarem, velikostí i světlou nažloutlou barvou. Už od pohledu rostlina budí dojem něčeho neobvyklého, přinejmenším v podzimním aspektu. Zdání v tomto případě neklame. Skutečně nejde o přirozenou součást naší přírody, pochází až ze Severní Ameriky. Z Čech se udává od roku 1911 a již v roce 1941 začal zplaňovat. Štětinec není příliš náročný, šíří se hlavně podél potoků a řek, vyskytuje se i v blízkosti lidských sídel na ruderálních stanovištích. Velmi často je k vidění jako popínavka na plotech a zídkách venkovských zahrádek. 26
Roste velmi bujně, rychle a ochotně, proto se stal mezi zahrádkáři velmi populární. Právě zahrádky se stávají ohnisky šíření mnoha původně okrasných druhů rostlin do volné přírody a štětinec představuje jeden z nich. Na mapě, převzaté z Nálezové databáze ochrany přírody, lze vystopovat výskyt hlavně podél větších řek jako jsou Labe, Morava, Berounka aj., které usnadňují další distribuci rostlin. V Libereckém kraji se kromě Smědé šíří i např. podél Ploučnice. Český botanický název štětinec laločnatý se zatím příliš nedostal do obecnějšího povědomí, stejně jako synonyma štětiplod nebo ježatec. Lidový název indiánská okurka je o něco známější, ten se ale používá i pro jiné rostliny, třeba pro mexickou ačokču, tzv. paprikookurku (Cyclanthera pedanta). Plody štětince jsou však na rozdíl od ačokči nejedlé a mají halucinogenními účinky. Vědecký název Echinocystis lobata vychází z řečtiny a odráží podobu plodů ježatých měchýřků (echinos=ježek, kystis=měchýř). Botanicky se štětinec řadí do čeledi tykvovitých stejně jako okurky, dýně, meloun nebo také cizokrajná lufa oblíbená jako mycí houba.
SERIÁLY
foto: Š. Mazánková
Štětinec prozatím není systematicky likvidován jako např. bolševník, křídlatka nebo netýkavka žláznatá. Je ale považován za potenciálně nebezpečný druh, který by v případě masivního rozšíření mohl ovlivnit přirozená společenstva podél vodních toků. Záměrné pěstování spojené s nezodpovědným vyvážením odumřelé biomasy za plot do blízkosti vodních toků, vytvářejí dobré předpoklady pro další rozšiřování druhu. Smutnou skutečností a známkou nedostatečné
osvěty je také prodej semen štětince i jiných invazních rostlin prostřednictvím zahradnických e-shopů nebo obchodních řetězců. Pozdější likvidace invazních rostlin klade na vlastníky a správce dotčených pozemků vysoké finanční nároky, proto nás výskyt nepůvodních druhů nejen v přírodě zajímá. Budeme vděčni za každou informaci zaslanou na naše pracoviště, třeba prostřednictvím e-mailu
[email protected].
zdroj: Nálezová databáze ochrany přírody
27
SERIÁLY
Povedené stavby (17)
Lidová architektura zůstává i přes velké proměny ve vkusu stavebníků v průběhu let fenoménem a stálicí jizerskohorské krajiny. Vždyť byla i jedním z důvodů vyhlášení CHKO Jizerské hory před téměř padesáti lety. Díky stovkám nadšenců z řad převážně rekreantů chalupářů se zachovalo stále ještě mnoho původních staveb. Ale upřímně řečeno, doby se mění a majitelé
chalupa v Příchovicích po rekonstrukci (z jihozápadu)
s nimi. A ti noví už mají jiné nároky na životní i rekreační standard. S původní chalupou se výdobytky moderní techniky někdy těžko srovnávají. Že i to je možné, si můžeme představit na třech příkladech z poslední doby - dvou rekonstrukcích a jedné novostavbě.
foto: J. Mejzrová
MANSARDA Z PŘÍCHOVIC Příchovické chalupy s klasickými mansardovými střechami (ne nějakými pseudo náhražkami) jsou mezi místní lidovou architekturou ojedinělým zjevem. A právě jedna z nich se v roce 2015 dožila dokonalé obnovy ve zcela původním rázu. Původní chalupa si zachovala původní půdorys i mansardovou střechu, ale působila s omšelou lepenkovou střechou poněkud opotřebovaně. V novém kabátku působí úplně přirozeně, jakoby tu takhle stála 28
odjakživa - očištěné a opravené roubení na vysoké podezdívce (spodní trámy uhnily a tradičně se takto podezdívaly), opravená mansardová střecha s pravým dřevěným šindelem a decentními vikýři, špaletová okna v líci fasády s jednoduchými šambránami, elegantní křivky stříšek prodloužených nad zádveřím a přístěnkem, krásné šambrány v omítané části domu. V letošním roce se klasické úpravy dočkala i zahrada s plaňkovým plotem a stodůlkou.
SERIÁLY
chalupa v Příchovicích před rekonstrukcí
foto: J. Mejzrová chalupa v Příchovicích těsně před dokončením
foto: J. Mejzrová
CHALUPA U LILIÍ Na samém konci Rejdic, jen s několika vzdálenějšími sousedy opuštěně dožívala chaloupka s krásným výhledem přes údolí Ješkrabce na Příchovice. Společnost jí dělá louka s poměrně vzácnými rostlinami prstnatci, vemeníky, bradáčky a liliemi zlatohlavými. Také tato chalupa se v letech 2015 - 2016 dočkala kvalitní rekonstrukce. Opravené přiznané roubení, nová
chalupa v Rejdicích po rekonstrukci s upraveným okolím
hambalková střecha s tradičními vikýři a umělým šindelem (nepůsobí vůbec špatně), podezdívka z místního kamene, rampa zápraží se třemi schody. Jednoduché bednění hospodářské části a štítů nepravidelnou šířkou prken podtrhuje původní ráz. Okolí bylo po dohodě upraveno tak, aby umožnilo přežít cenným druhům rostlin.
foto: J. Mejzrová
29
SERIÁLY
K NEPOZNÁNÍ OD STARÉ CHALUPY Na místě garáže územní plán umožnil výstavbu nového rodinného domu, který by doplnil skupinu tradičních chalup v serpentinách pod Příchovicemi. A povedlo se. Novostavba ctí vše důležité, co má chalupa mít. Na obdélném půdoryse vyrůstá na kamenné podezdívce přízemní stavba se střechou bez nadezdívky a s přiměřeným přesahem nad zápraží, umělý šindel celkový ráz neruší. Na severní straně, obvyklým
novostavba v Příchovicích ctí vše, co k chalupě patří
stylový „seníkový“ vikýř 30
způsobem zasazené do terénu, přiléhá přístěnek pod prodlouženou střechou. Do stráně hledí „seníkový“ vikýř, do údolí malý vikýřek se sedlovou stříškou. Hlavní štítová stěna se tváří velmi tradičně s dvojicemi bílých oken v přízemí i v podkroví. Zádveří s kamenným zápražím je opatřené sdruženými okny. Okolí bez plotu doplňují nízká na sucho skládaná zídka a jednoduché travnaté plochy.
foto: J. Mejzrová
foto: J. Mejzrová
SERIÁLY
litorál rybníku Bažantník
Ve stínu Hruboskalska, jednoho z nejvýznačnějších skalních měst v Českém ráji, kousek od lázní Sedmihorky, se nachází nenápadná přírodní rezervace Bažantník, která byla vyhlášena 21. března 1998. Jedná se o vzácný fragment staré lipové doubravy, na kterou navazují olšiny a mokřady na břehu rybníka Bažantník. Tento celek spolu s Podhájským rybníkem, který leží za hranicí rezervace, tvoří cennou lokalitu s biotopy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, kteří zde žijí. Vlastní lesní porosty mají příznivou polohu, protože jsou z části obklopeny loukami, a součástí lokality je také rybník s porosty rákosu a další mokřadní vegetace. Jak louky, tak mokřady jsou významnými zdroji potravy pro řadu živočišných druhů a výraznou roli tu také hrají tzv. ekotony (přechodové zóny na rozhraní různých biotopů), kde se potkávají druhy z obou sousedících biotopů.
foto: J. Višinský
Stávající příznivé druhové složení převážně listnatých porostů s charakterem lužního lesa je zajímavé hlavně díky přítomnosti více než dvěstěletých dubů. Ty zde zůstaly jako upomínka na parkovou úpravu krajiny v době rozkvětu místních lázní. Z architektury jejich korun se dá vysledovat vývoj stromů - původní solitéry byly postupně více a více stíněné okolními dřevinami, a proto u nich teď probíhá proces odumírání spodních větví a rozpad korun. Oslabené a zastíněné části dubů byly napadeny několika druhy dřevokazných hub, například ohňovcem statným nebo sírovcem žlutooranžovým, a tito parazité dále podporují rozlamování korun a kmenů. Díky svému stavu jsou duby také velmi zajímavým entomologickým stanovištěm a mají rozhodující význam pro vývoj různých druhů brouků a dalšího hmyzu. Mezi vzácné obyvatele patří nosorožík kapucínek, jehož larvy žijí v trouchnivějícím dřevě, ale například také ve starých
31
SERIÁLY
kompostech, v hnijících hromadách pilin a skládkách dřevního odpadu. Dalším zajímavým broukem je kriticky ohrožený páchník hnědý, který je na území přírodní rezervace historicky udáván z roku 1978 a vzhledem k nálezu páchníka z léta 2016 v blízkém okolí se dá předpokládat, že žije také v rezervaci. Páchník hnědý je typickým druhem osídlujícím osvětlené stromové dutiny a nejčastěji jej lze nalézt v solitérních stromech či v alejích. Rezervace byla zarostlá hustým náletem lip, na podzim tohoto roku byla však z části prořezána a tím došlo k většímu oslunění dutin a zatraktivnění biotopu pro tohoto nenápadného až 3 centimetry velikého brouka. Statné duby poskytují možnost úkrytu a jsou místem potravní nabídky a hnízdních příležitostí také pro ptáky i savce. Jelikož jde o starý les, kde je hustota živočichů zákonitě vyšší než v mladém porostu, je přírodní rezervace Bažantník ornitologicky a obecně zoologicky jednou z cennějších lokalit na území CHKO Český ráj. Hnízdí zde okolo 40 druhů ptáků, z těch zajímavějších stojí za zmínku například lejsek bělokrký, lejsek šedý, puštík obecný nebo strakapoud prostřední. Louky v západní části rezervace podél zadní cesty od koupaliště ke kempu byly v minulosti pravděpodobně zmeliorovány (středem louky se táhne meliorační kanál) a druhové složení bylo pozměněno umělým výsevem. Mají charakter vlhkých pcháčových luk, kde roztroušeně zůstal zachován výskyt prstnatce májového. V jihovýchodním okraji pod cestou se pak nachází mezofilní ovsíková louka. Louky byly pravidelně koseny do roku 1992, poté byly ponechány ladem a zarůstaly náletem. V roce 1995 správa CHKO Český ráj financovala pokosení louky a vyřezání náletu, od roku 1997 jsou pak všechny louky v přírodní rezervaci pravidelně koseny, péče je hrazena z finančních prostředků státu v rámci Programu péče o krajinu). Soustavnou péčí se povedlo stav lučních společenstev výrazně zlepšit. Ačkoli se jedná o nenápadnou rezervaci a většímu náporu na vlastní lesní porosty brání vedle zamokření především masivní podrost a spadané větve a stromy, patří mezi hlavní vlivy, které ji negativně ovlivňují, turismus a rekreace. Mezi nejvýraznější patří táboření a volnočasové aktivity v těsné blízkosti rezervace, během kterých dochází ke sběru dřeva na táboráčky, vyšší zatížení území odpadky, nadměrný hluk v letní sezóně, sběr chráněných rostlin a živočichů a podobně. Přes část louky také vede pěšina z nedaleké hospody a sílící tlak na rekreační využití v bezprostřední blízkosti
32
zastínění dubů porostem mladých lip
foto: J. Višinský
trouchnivějící kmen dubu
foto: J. Višinský
přírodní rezervace pokračuje. Přes negativní vlivy se však daří udržovat příznivý stav tohoto cenného území a výsledky péče se pozvolna projevují. I v budoucnu je třeba při péči o tuto rezervaci zohledňovat výskyt chráněných druhů a provádět zásahy v jejich prospěch.
SERIÁLY
Pohled na přírodní památku Noldenteich z hráze rybníka
Přírodní památku Noldenteich najdete v jihozápadní části Lužických hor, nedaleko České Kamenice, příjemného městečka se zachovalým historickým jádrem. Dostanete se k ní po modré turistické značce z náměstí Míru v České Kamenici. Značka vás zavede do romantického prostředí pískovcových skal s četnými stopami minulosti a zajímavými místy. Cestou nezapomeňte vystoupit na čedičový vrch Jehla (478 m) se dvěma vrcholy a úzkým čedičovým hřbítkem, tvořeným špičatými skalisky. Po temeni hřbítku se dostanete na vyhlídku se zábradlím, zpřístupněnou roku 1879. Severovýchodní svah Jehly ukrývá staré poutní místo, Bratrský oltář. Kamenné schody vás zavedou na plošinu obklopenou pískovcovými skalkami, ve kterých jsou vytesané rámy a výklenky pro obrazy křížové cesty a sochy světců. Podle lidových vyprávění se zde v letech
foto: P. Rydygrová
1515 – 1614, kdy panství ovládala protestantská šlechta, tajně scházeli katolíci. Naopak po Bílé hoře se zde měly konat obřady protestantů. V roce 1887 zde byla umístěna bohatá barokní výzdoba včetně oltáře a soch svatých a andělů. Po 2. světové válce byla výzdoba zničena a místo zpustlo. Teprve v roce 1993 a následně v letech 2010 - 2011 bylo prostranství obnoveno do dnešní podoby s deskou s reliéfem bývalého oltáře, dochovanými torzy barokních soch, kopiemi původních obrázků Křížové cesty a replikou sochy Anděla smrti nedaleko desky s reliéfem oltáře. Opraveno bylo také kamenné přístupové schodiště s replikou původní sochy sv. Jana Nepomuckého a s torzem sochy sv. Antonína Paduánského. Po odpočinku a zamyšlení u Bratrského oltáře se vydejte krajinou lesů a skal k přírodní památce Noldenteich. K její návštěvě odbočte nedaleko cíle 33
SERIÁLY
pod obcí Líska z modré značky vpravo směrem k silnici z České Kamenice do Chřibské. Přírodní památka Noldenteich byla vyhlášena v roce 2004 a pojmenována byla po rybníku Noldenteich, který je její součástí. Lesní rybník s čistou vodou a přirozenými břehovými porosty, rašeliništěm a podmáčenou olšinou je předmětem ochrany tohoto nepříliš známého zvláště chráněného území. Rašeliniště na přítoku do rybníka je domovem početné populace silně ohrožené masožravé rostlinky rosnatky okrouhlolisté, bohatý výskyt skřípince jezerního na západním břehu rybníka je v Lužických horách ojedinělý. Z dalších cenných druhů zde roste např. sítina ostrokvětá, vrbovka tmavá a bahenní nebo suchopýr úzkolistý a pochvatý. Z obojživelníků tu zastihnete čolka horského, čolka obecného, skokana hnědého, ropuchu obecnou, ojediněle i čolka velkého a skokana ostronosého. Bylo tu zaznamenáno na 30 druhů vážek, včetně druhů typických pro rašelinné biotopy - vážky čárkované, páskovce kroužkovaného nebo šídla sítinného. Často tu můžete potkat čápa černého či ledňáčka říčního. Z původního jména rybníku Nagelteich podle blízkého
Bratrský oltář z roku 1937
34
vrchu Jehla (německy Nagel) je odvozen jeho nynější název Noldenteich. Česká jména Jehelský nebo Lísecký rybník se nevžila. Rybník je středověkého původu, jeho existence je doložena písemnými prameny. Od konce 18. století je zachycen v historických a vojenských katastrálních mapách. V minulosti sloužil k nadržení vody pro mlýn v Horní Kamenici, který už dnes nestojí. Pravděpodobně v první polovině 20. století byl rybník opraven, čímž získal zbytečně velký betonový požerák a zvýšený severní břeh zřejmě v důsledku vyhrnutého sedimentu. Vzhledem k tomu, že rybník díky kyselé vodě a malé úživnosti nebyl atraktivní pro rybářské hospodaření, trpěl neúdržbou a objekty rybníka postupně chátraly, což nakonec mělo za následek velké snížení hladiny rybníka a zmenšení jeho plochy po roce 2000, které v dlouhodobějším horizontu mohlo negativně ovlivnit i mokřad. V roce 2009 byl rybník předán do správy Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, Správě CHKO Lužické hory, která připravila projekt jeho obnovy. V letech 2011-12 byl rybník šetrně opraven bez zásahu do břehových porostů a byl zpracován manipulační řád pro jeho provoz. Rybník je vybaven menším
historická pohlednice ze sbírky S. Kopeckého
SERIÁLY
rosnatka okrouhlolistá
foto: T. Besta
betonovým požerákem ukrytým v dubovém obkladu, dřevěnou lávkou, bezpečnostním přelivem, tj. průlehem v hrázi opevněným kamenem na sucho, který chrání rybník a jeho okolí při velkých vodách. Díky opravě mohla být zvýšena hladina vody v rybníce, což je důležité pro existenci přilehlých mokřadů. A tak dnes můžete obdivovat většinou klidnou hladinu rybníka na větší ploše než dříve. Jak se péče o tuto přírodní památku dařila a daří, posuďte již sami na výletě za touto málo známou krásou Lužických hor. Do České Kamenice se vydejte zpět po modré turistické značce, za Bratrským oltářem pak doporučujeme pokračovat dále po žluté s krásnými vyhlídkovými místy (převislý pískovcový kámen Tell-
Platte pojmenovaný po postavě švýcarských legend, zázračném střelci z kuše Vilému Tellovi; skalní věže s překvapivým názem Ponorka přístupné po vytesaných schodech a propojené můstky s výhledem na Jehlu, Zámecký vrch a město Česká Kamenice; skála Žába s vyhlídkovou plošinkou). U rozcestí v sedle na severozápadním úpatí Jehly najdete v pískovcovém skalním bloku vytesanou kapličku Nejsvětější Trojice, která bývala ohrazená plůtkem, a na skále nad ní byl železný křížek. Její původní výzdoba se bohužel nezachovala. Zdatnějším turistům doporučujeme pokračovat z Noldenteichu dále po modré přes Lísku na vrch Studenec (přírodní rezervace, čedičový suk s rozsáhlými suťovými poli a kvalitními bučinami, historická železná rozhledna na vrcholu), ze Studence zpět po naučné stezce „Okolím Studence“ přes Národní přírodní památku Zlatý vrch (geologická lokalita evropského významu, lomová těžba v minulosti odkryla vnitřní stavbu neovulkanického tělesa s vertikální sloupcovitou odlučností čediče, sloupce dlouhé až 27 m), Stříbrný vrch, Pustý zámek (přírodní památka, neovulkanický znělcový suk, vodorovné uspořádání znělcových sloupců, zbytky hradu Fredevaldu) a údolím říčky Kamenice pod Břidličným vrchem zpět do České Kamenice. Hezký výlet!
35
SERIÁLY
pohled z Finkštejna ke Krkonoším
V předposledním dílu seriálu se přesuneme na jih Jizerských hor, do údolí Kamenice a Desné. SMRŽOVKA Ze Smržovky leží v CHKO Jizerské hory jen malá část na severu katastru, za sousedy má Lučany nad Nisou, Jiřetín pod Bukovou a Tanvald. Smržovský potok a Kamenice zde obtékají hřebínek Bínova vrchu (699 m) a Vyhlídky (678 m), hranici „chráněnkové“ části tvoří silnice z náměstí pod viadukt a dolů k mostu přes Kamenici. Nejvyšším místem této části je Bínův vrch, nejníže leží most přes Kamenici (500 m). Oba zalesněné vrchy obtáčejí pěkné nelesní partie s loukami a pastvinami a rozptýlenou zástavbou. Vody ze smržovského katastru odtékají na jihovýchod do Kamenice, která je odvádí do Jizery, dále tečou Labem do Severního moře. Z vodních ploch tu najdeme jen několik nádrží shromažďujících vodu pro bývalé brusírny. Žulové podloží symbolicky reprezentuje Finkštejn, velký blok žuly s vyhlídkou na město a okolí. 36
foto: J. Mejzrová
Smržovka v části CHKO Jizerské hory neoplývá mimořádnými přírodními hodnotami, přesto na některých mokrých loukách vykvétá naše nejhojnější orchidej prstnatec májový jako zástupce zvláště chráněných druhů rostlin. Na území obce uvnitř CHKO Jizerské hory jsou vymezeny pouze třetí a čtvrtá zóna odstupňované ochrany přírody, není zde vyhlášeno žádné maloplošné chráněné území, nezasahuje sem Ptačí oblast Jizerské hory ani žádná z evropsky významných lokalit, není zde vyhlášen památný strom. Nejkrásnější partie krajiny s dalekými výhledy až na Krkonoše leží na severu katastru pod Bukovou horou. Smržovka je městem s minulostí sahající do 16. století, první zmínka o ní pochází z roku 1568. Významná část historie Smržovky je spojena s rodem Desfoursů, který v roce 1635 získal původní semilské panství. Významným odvětvím se od 18. století jako všude na jižní straně hor stalo sklářství. Stála zde sklářská huť, z roku 1753 je zmínka o první brusírně. V roce 1848 zde v oboru pracovalo přes 3500 lidí od foukačů
SERIÁLY
Z historických a stavebních zajímavostí nelze opomenout viadukt ze žulových kvádrů postavený v letech 1893 až 1894 na železniční trati Liberec Tanvald. V okrajových částech se dosud dochovaly pěkné stavby lidové architektury včetně několika mačkáren. Charakteristické původní brusírny byly v minulosti vesměs přestavěny.
vemeník zelenavý
foto: O. Šnytr
přes mačkáře, brusiče, malíře, zlatiče po obchodníky. Druhým rozšířeným oborem bylo tkalcovství, které z domácké výroby postupně přešlo do továren podél vodních toků. Dodnes tak najdeme ve městě drobné i větší technické památky po těchto odvětvích a také výstavné vily majitelů podniků. Zámeček na náměstí je bývalým letním panským sídlem, postaveným Maxmiliánem II. Antonínem Desfours.
Údolí Desné od Šumburku
TANVALD Na východ od Smržovky leží na soutoku Kamenice a Desné město Tanvald, sousedící kromě Smržovky ještě s Jiřetínem pod Bukovou, Albrechticemi v Jizerských horách, Desnou, Kořenovem a Velkými Hamry. Do CHKO Jizerské hory zasahuje větší částí svých dvou katastrů (Tanvaldu a Šumburku nad Desnou), souvisle zastavěná městská část včetně sídliště a průmyslových areálů leží jižně od hranice CHKO. V západní části území ční výrazný samostatný vrchol Tanvaldského Špičáku (831 m), který ukončuje jižní výběžek hřbetu běžícího od Milíře v centrální části hor. Masiv Špičáku obtéká ze západu a jihu Kamenice, z východu Desná, na severu leží dvě drobnější údolí Albrechtického potoka a potoka od Žďáru. Východní část území tvoří hluboké údolí Desné, rozdělené kolmými přítoky do členitého terénu údolíček a hřebínků, poskytujících spoustu zajímavých výhledů do širokého okolí. Nejvyšším místem zde je Špičák, nejníže leží v CHKO křižovatka u nádraží (cca 460 m). Voda z tanvaldských katastrů odtéká Kamenicí do Jizery a dále teče Labem do Severního moře. V území nenajdeme vodní plochy, až občas nějakou tu nádrž zadržující kdysi vodu pro pohon mlýnů nebo brusíren.
foto: J. Mejzrová
37
SERIÁLY
Žulové podloží vystupuje na povrch všude, kam oko pohlédne skalkami a většími balvany, většina jim podobných ale již dávno skončila ve zdech zdejších chalup a na opěrných zídkách místních cest. Podobně jako řada jizerskohorských kopců má i Špičák svoji žulovou skalní vyhlídku. Podobně jako Smržovka ani Tanvald neoplývá mimořádnými přírodními hodnotami, na území obce jsou vymezeny pouze třetí a čtvrtá zóna odstupňované ochrany přírody CHKO Jizerské hory. Také zde není vyhlášeno maloplošné chráněné území, nezasahuje sem Ptačí oblast Jizerské hory ani žádná z evropsky významných lokalit. Jako památný strom je vyhlášen Dub na Šumburku - rozložitý dub letní s odhadovaným věkem 250 let, obvodem kmene 490 cm a výškou 25 metrů. Na loukách ve Žďáru a především na Šumburku vykvétá díky někdejšímu tradičnímu hospodaření několik druhů chráněných orchidejí - prstnatec májový i Fuchsův, vemeník zelenavý i dvoulistý a pětiprstka žežulník. Tanvald jako dřevařská osada na levém břehu Kamenice je poprvé zmiňován v roce 1586, nacházel se pravděpodobně v místech dnešního Horního Tanvaldu. O něco starší je Šumburk, uváděný poprvé snad v roce
38
Chalupa na Šumburku
foto: J. Mejzrová
1565. Od 18. století je obec spojena s pěstováním a zpracováním lnu, z něhož se během 19. století vyvinul prosperující textilní průmysl, který postupně vtiskl ráz celému městu. Krajinářsky nejhezčí jsou partie na německém i českém Šumburku, s rozptýlenou zástavbou a dosud velkým počtem staveb lidové architektury. Množstvím pěkných výhledů se můžeme kochat ze svahů i vrcholu Špičáku, korunovaném kamennou rozhlednou z roku 1909 a o rok mladší turistickou chatou.
SERIÁLY
seminář pořádaný na chatě Luž v srpnu 2016
Problematice velkých šelem se v libereckém regionu věnuje naše pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny podrobněji posledních asi 5 let. Během uplynulého roku se však mnohé změnilo. Nejprve jsme měli velké štěstí, když jsme na jaře roku 2015 v rámci monitoringu sov zažili přímé pozorování rysa ostrovida ve skalách nedaleko Hejnic. Následně se nám pomocí fotopastí podařilo zachytit a zdokumentovat vlka obecného uprostřed CHKO Lužické hory, jakož i rysa v Jizerských horách (v zimě 2016). Potvrdili jsme tak výskyt obou našich nejvzácnějších šelem a to i díky spolupráci s Hnutí DUHA Olomouc. Jak k této spolupráci napříč půlkou republiky vůbec došlo? V roce 2015 Hnutí DUHA Olomouc začala uskutečňovat projekt „Monitoring evropsky významných druhů šelem ve vybraných lokalitách soustavy Natura 2000“. Zprávy o náhodných pozorováních šelem na Liberecku se v té době šířily v odborných kruzích a donesly se i do Olomouce. V létě 2015 nás poprvé oslovili zástupci Hnutí DUHA a nabídli nám možnost spolupráce. Poté jsme se stali
foto: V. Tomášek
jednou z partnerských organizací, podílejících se na realizaci výše zmíněného projektu. Prakticky to znamenalo, že jsme začali na Liberecku velké šelmy systematicky zkoumat a monitorovat s využitím nejmodernější techniky a znalostí expertů. Pomocí fotopastí rozmístěných na předem vytipovaných místech jsme mohli zdokumentovat migrační trasy rysa i vlka a místa koncentrace spárkaté zvěře. Kromě poskytnuté techniky (10 fotopastí) nám však hnutí DUHA Olomouc pomohla také praktickými znalostmi. Opakovaně jsme využili konzultaci při řešení škod způsobených vlkem obecným na domestikovaných zvířatech. Nejednou jsme konzultovali také nálezy pobytových stop zvířat v terénu nebo potenciální místa vhodná k monitoringu stop šelem. Nejužší spolupráci jsme navázali s Miroslavem Kutalem, který se pod hlavičkou hnutí DUHA Olomouc věnuje velkým šelmám již 15 let. Míra Kutal své poznatky publikoval v několika zahraničních vědeckých časopisech a vydal také výjimečnou monografii „Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku“, 39
SERIÁLY
která získala cenu rektora ČZU v Praze za nejlepší publikační výstup roku 2014. Společně jsme pak v srpnu 2016 na chatě Luž uspořádali seminář pro chovatele ovcí a koz, na kterém se přítomní posluchači od pana Kutala dozvěděli, jak zabezpečit svá stáda před vlkem či jaké pastevecké psy
si mají ke hlídání ovcí opatřit. Seminář měl mnoho pozitivních ohlasů a proto bychom v pořádání podobných akcí rádi pokračovali i v příštích letech. Seznámit veřejnost a především chovatele s možnostmi ochrany majetku před velkými šelmami je totiž pro přežití těchto predátorů v přírodě to nejdůležitější.
Hnutí Duha Olomouc je jednou z deseti poboček celostátní ekologické organizace Hnutí Duha. Základním posláním olomoucké pobočky je zlepšování stavu životního prostředí a informovanost občanů o ekologických tématech na Olomoucku a také v Moravskoslezském a Zlínském kraji. Zapojuje se do správních řízení o vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu, o povolení ke kácení dřevin, nebo nejrůznějších územních a stavebních řízení. Hnutí Duha Olomouc tak přispívá k naplňování zákona o ochraně přírody a brání prosazování kontroverzních záměrů, které by přehlížely zájmy ochrany přírody. Jedním z hlavních témat hnutí DUHA Olomouc je podpora návratu velkých šelem (vlků, rysů a medvědů) do českých lesů. V této věci vede osvětovou kampaň za jejich ochranu na místní (Beskydy) i národní úrovni. Hnutí DUHA Olomouc se problematice velkých šelem věnuje již 18 let. Především v zimním období také koordinuje dobrovolníky, kteří se snaží bránit pytláctví velkých šelem v Beskydech a v posledních měsících také v dalších oblastech (Kokořínsko - Máchův kraj, Broumovsko, Jeseníky). Tzv. vlčí hlídky monitorují výskyt vlků, rysů a medvědů a známky či indikátory jejich nelegálního lovu. Při osvětě pak hnutí DUHA Olomouc klade velký důraz na zapojení myslivců či chovatelů ovcí, konzultace s nimi a spolupráci při ochraně velkých šelem, a také oslovování veřejnosti.
rys zachycený fotopastí Hnutí DUHA Olomouc v lednu 2016 u Hejnic
40
rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) (k článku na str. 33)
pastva koz na Mužském (k článku na str. 10)
foto: T. Besta
foto: D. Berger
jazýček jadranský (Himantoglossum adriaticum) (k článku na str. 18)
foto: I. Česká
Toto číslo informačního zpravodaje regionálního pracoviště Liberecko bylo vydáno s finanční podporou Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor.
UPOLÍN, informační zpravodaj regionálního pracoviště Liberecko. 18. ročník, číslo 1, prosinec 2016. Povoleno Ministerstvem kultury České republiky pod evidenčním číslem MK ČR E 11 944. Vydává AOPK ČR, regionální pracoviště Liberecko, U Jezu 10, 460 01 Liberec 4, tel.: 482 428 999, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Stanislav Budka. Tiskne Geoprint, s. r. o. Náklad 500 ks. Neprodejné.
