Rozbory Chráněné krajinné oblasti České středohoří

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti České středohoří Michalská 260/14, 412 01 Litoměřice

Rozbory Chráněné krajinné oblasti České středohoří

OBSAH 1. Identifikační údaje .................................................................................................................... 4 1.1. Výnos................................................................................................................................ 4 1.2. Mezinárodní význam ......................................................................................................... 4 2. Charakteristika území ............................................................................................................... 6 2.1. Geologie, paleontologie, krasové jevy a mineralogie ......................................................... 6 2.2. Geomorfologie .................................................................................................................. 8 2.3. Pedologie .........................................................................................................................12 2.4. Klimatologie .....................................................................................................................14 2.5. Hydrologie........................................................................................................................14 2.6. Flora ................................................................................................................................15 2.7. Fauna ..............................................................................................................................24 2.8. Vývoj osídlení ..................................................................................................................26 3. Ochrana přírody ......................................................................................................................30 3.1. Předmět ochrany CHKO ..................................................................................................30 3.2. Zonace CHKO .................................................................................................................30 3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ................................................................................33 3.4. Natura 2000 .....................................................................................................................44 3.5. Památné stromy ...............................................................................................................54 3.6. Rostlinná společenstva ....................................................................................................66 3.7. Významné druhy rostlin....................................................................................................73 3.8. Významné druhy živočichů ............................................................................................100 3.9. Invazní a expanzivní druhy ............................................................................................136 3.10. Neživá příroda .............................................................................................................141 3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES) .................................................................146 3.12. Krajinný ráz ..................................................................................................................158 3.13. Monitoring a výzkum ....................................................................................................156 3.14. Práce s veřejností ........................................................................................................185 4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny .....................................................................188 4.1. Lesní hospodářství.........................................................................................................188 4.2. Zemědělství ...................................................................................................................205 4.3. Myslivost ........................................................................................................................210 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ..................................................................................216 4.5. Vodní hospodářství ........................................................................................................221 4.6. Výstavba ........................................................................................................................224 4.7. Doprava a inženýrské sítě ..............................................................................................229 4.8. Průmysl ..........................................................................................................................243 4.9. Těžba nerostných surovin a rašeliny ..............................................................................245 4.10. Rekreace a turistika .....................................................................................................253 5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče ..................................................................................260 6. Použitá literatura ...................................................................................................................272 7. Seznam zkratek.....................................................................................................................274

8. Přílohy Textové přílohy č. 1. Zřizovací výnos č. 2. Přehled katastrálních území CHKO České středohoří č. 3. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Mapové přílohy č. 1 Přehledová mapa č. 2 Zonace CHKO č. 3 Památné stromy a MZCHÚ

2

č. 4 č. 5 č. 6 č. 7 č. 8 č. 9

Natura 2000 Typy krajiny Vlastnictví lesa Kategorie lesa Honitby Územní systém ekologické stability

3

1. Identifikační údaje 1.1. Výnos Chráněná krajinná oblast České středohoří byla zřízena Výnosem Ministerstva kultury ČSR č. j. 6883/76 ze dne 19. 3. 1976 (úplné znění výnosu viz textová příloha č. 1). Součástí výnosu je vymezení území CHKO (popis hranic). Plocha CHKO činí dle výnosu 1070 km2, výměrou je druhou největší v České republice. Poslání CHKO České středohoří je definováno v § 1, odst. 2 výnosu takto: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu.“ Základní principy ochrany CHKO jsou zakotveny v § 25 až 27 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále také jen zákon). Bližší ochranné podmínky vyhlašuje v současnosti Vláda ČR nařízením, ve zřizovacím výnosu CHKO České středohoří byly podmínky ochrany formulovány v § 2. Zřizovací výnos CHKO je z dnešního pohledu zastaralý; vycházel ze zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, a v současné době podmínky ochrany v něm uvedené v řadě případů již nekorespondují s platným zákonem o ochraně přírody a krajiny. Výnos trpí i dalšími nedostatky a rozpory. Stanovuje např. specifický režim pro některá sídla na území okresu Most. Raritou výnosu je vymezení území, na něž se z hlediska zemědělské výroby nevztahují žádná omezení hospodářské činnosti (celkem 69 k. ú. v okre sech Litoměřice a Most). CHKO České středohoří zasahuje do území Ústeckého a Libereckého kraje, okresů Most, Louny, Teplice, Litoměřice, Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa a do územní působnosti obcí s rozšířenou působností Most, Louny, Lovosice, Teplice, Bílina, Ústí nad Labem, Děčín, Litoměřice, Česká Lípa a Nový Bor. Na území CHKO se nachází 114 měst a obcí (z toho 2 statutární města - Děčín a Ústí nad Labem). Území CHKO tvoří 335 katastrálních území, z toho 236 plně, 99 z části (viz textová příloha č. 2).

1.2. Mezinárodní význam České středohoří představuje minimálně v středoevropském kontextu unikátní přírodní a krajinný fenomén s vysokou geo- a biodiverzitou, podmíněnou působením řady činitelů, z nichž se nejvýznamněji uplatňují vysoká variabilita geomorfologických jevů, pestrost geologického podkladu, historický vývoj využívání krajiny během postglaciálu, výrazný klimatický gradient od jihozápadu po severovýchod a mikroklimatická diferenciace stanovišť v závislosti na reliéfu. Vysoká biodiverzita se tedy týká jak vysokého počtu druhů na jednotlivých stanovištích, tak vysoké diferenciace druhové rozmanitosti mezi stanovišti. Vysoká stanovištní diverzita pak v kombinaci s převažujícím úživným substrátem vytváří podmínky pro vysokou druhovou bohatost celého území Českého středohoří. Střední a západní Evropa představuje oblast s hojným zastoupením fenoménů vnitrodeskového vulkanismu. Jednotlivé vulkanické komplexy střední a západní Evropy (Garrotxa, Aubrac, Cantal, Cézalier, Monts Dore-Sancy, Westerwald, Vogelsberg, Rhön, Doupovské hory a České středohoří) představují vulkanické systémy v různém stupni eroze, který závisí jednak na stáří, jednak na hydrologických podmínkách. Oblast Českého středohoří se odlišuje jako jedinečný region, ve kterém jsou vulkány erodovány až na úroveň přívodních drah a subvulkanických intruzí a přitom jsou zde ještě zachovány povrchové facie vulkanických systémů. Pro tyto hodnoty byla MŽP v roce 2011 prověřována možnost zařazení Českého středohoří či jeho části v kategorii přírodní památka na Indikativní seznam UNESCO. Výstupem prověření bylo konstatování, že v případě Českého středohoří je vhodnější zvážit

4

možnost zařazení jako kulturní krajiny UNESCO (ochrana unikátního celku kulturní krajiny). Další alternativou je prověřit možnost zařazení Českého středohoří nebo jeho částí do soustavy biosférických rezervací UNESCO. CHKO České středohoří je významným územím také v rámci evropské soustavy Natura 2000. V CHKO je vymezeno 32 evropsky významných lokalit. Podrobnější údaje k soustavě Natura 2000 jsou obsaženy v kapitole 3.4. V rámci sdružení Planta Europea jsou jako botanicky významná území (Important Plant Areas) registrovány Babinské louky (kód CZ 019), Bílé stráně (kód CZ 018), Lovoš (kód CZ 059) a Lounské vrchy (zahrnující vrchy Oblík, Srdov, Brník, Raná a Milá; kód CZ 060). České středohoří je také územím s řadou typových lokalit pro bezobratlé organismy (viz kapitola 3.8.).

5

2. Charakteristika území 2.1. Geologie, paleontologie, krasové jevy a mineralogie 2.1.1. Geologie České středohoří je oblastí s poměrně složitou geologickou stavbou, která významným způsobem ovlivňuje vývoj živé přírody. Představuje významné centrum neovulkanické činnosti ležící na území komplikované tektonické zóny založené na rozhraní středočeské a krušnohorské oblasti Českého masivu. Díky svojí pozici je tato zóna charakteristická výskytem hlubinných zlomů, je považovaná i za riftovou strukturu, a v průběhu geologického vývoje byla mnohokrát oživená. V současné podobě má území Českého středohoří charakter hrásťové hornatiny výrazně ovlivněné paralelně i následně probíhajícími denudačními a sedimentačními procesy, které ve výsledku modelovaly v rámci střední Evropy zcela jedinečnou krajinu. Základ dnešního Středohoří je budován horninami starohorního a prvohorního stáří, které však v oblasti vystupují na povrch jen velmi zřídka. Na několika málo místech (Bílina a okolí – již mimo CHKO) jsou k zastižení převážně starohorní přeměněné horniny náležící krušnohorskému krystaliniku, zejména ortoruly, pararuly a amfibolity. Poměrně plošně rozsáhlé je krystalinikum Brány Čech a Oparenského údolí, severně od Lovosic. Labe zde protíná izolovanou tektonickou kru s dnes říční erozí vzniklými téměř svislými skalními stěnami, tvořenými krystalickými břidlicemi s různým stupněm metamorfózy. V plošině Dobrého (311 m) mezi Oparenským údolím a Bránou Čech je odkryt v lomu Kubo rozsáhlý výlev paleoryolitu (ignimbritu) karbonského stáří, který je troskou rozsáhlé vulkanické struktury pravděpodobně zasahující až do oblasti dnešních Krušných hor po Cínovec. V závěru druhohorní éry, v období svrchní křídy, vznikla na území téměř celé severní poloviny Čech mělká mořská pánev, protažená přes jižní Moravu až do oblasti tehdejšího mediteránního moře. Sedimenty, které ve Středohoří vznikly, dosahují mocnosti až 700 metrů a z velké části jsou zakryty neovulkanickými horninami nebo sladkovodními sedimenty. Cenomanské pískovce jsou bohatou zásobárnou podzemních vod (jejich přirozené vývěry jsou např. u Vlastislavi). Turonské pískovce, charakteristické pro oblast Lužických hor a Labských pískovců, mají ve Středohoří jen omezený výskyt. Mladší svrchnokřídové sedimenty (jílovce, slínovce, jílovité vápence a kaolinické pískovce) nejsou naopak na podzemní vody příliš bohaté. V souvislém pásmu lemují jižní a jihovýchodní úpatí Českého středohoří. Jejich těžba pro Čížkovickou cementárnu společnosti Lafarge probíhá v současné době již mimo CHKO v Dolnoohárecké tabuli. V třetihorách, po ústupu svrchnokřídového moře, kdy se Český masiv stává definitivně souší, probíhá výzdvih spojený s intenzivní denudací a erozí. Teplé a suché podnebí starších třetihor podporuje rozrušování hornin. Tyto procesy vedou k vytváření zarovnaného reliéfu, jehož zbytky lze nalézt v okolí Dlouhého vrchu (450–600 m) na úpatích Milešovky a Kletečné (asi 500 m), v okolí Verneřic apod. Počátek třetihorní vulkanické činnosti je na území Českého středohoří datován do období spodního oligocénu, tj. přibližně před 36 miliony let. Produkty prvních fází sopečné činnosti jsou převážně málo odolné čedičové tufy a tufity, nasedající na starší vrstvy křídového stáří nebo třetihorních křemenců na Mostecku a u Žitenic nebo diatomitů u Kučlína a Kundratic. Svrchnímu oligocénu pak náleží rovněž paleontologicky mimořádně významné vrstvy diatomitů u Bechlejovic na Děčínsku. Při počáteční slabé vulkanické činnosti došlo k sedimentaci vulkanogenních sedimentů s vložkami uhelných jílů a hořlavých břidlic s uhelnými slojkami. Dále došlo k sedimentaci vápenců, křemenných písků a jílů. Polohy diatomitů a uhelné sedimenty obsahují vědecky významné zbytky fauny a flóry. Povrchové struktury prvních vulkánů byly většinou zcela denudovány a následně došlo i k odkrytí výplní sopečných jícnů a přívodních kanálů. Produkty povrchové sopečné činnosti (pyroklastika, lávové příkrovy a proudy) jsou výjimečně dochovány jen v centrálních částech pohoří.

6

Horniny vzniklé během následujících fází sopečné činnosti pocházejí ze spodního až svrchního miocénu (nejmladší vulkanické horniny jsou datovány na přibližně 16 – 21 milionů let), a proto stupeň jejich denudace bývá nižší. Sem spadají stovky menších či větších těles budovaných olivínickými čediči a nefelinity na Lounsku a Teplicku, trachyty a fonolity na Ústecku, Teplicku a Mostecku a také např. kimberlitoidní erupce z okolí Třebívlic a Měrunic (např. Linhorka). Vzhledem ke složitosti struktury vulkanické oblasti je třeba zdůraznit, že starší tělesa vulkanického původu byla v období zhruba 20 milionů let současně denudována a protínána mladšími vulkanickými strukturami (sopouchy, žilnými tělesy) nebo překrývána novými vrstvami sedimentů ukládaných v pánvích a pánvičkách mezi elevacemi sopečného původu. Krajinářsky nejnápadnější jsou zejména izolovaná vypreparovaná původně podpovrchová vulkanická tělesa jako kupy, lakolity, výplně sopouchů a žíly. Jihovýchodní okraj Středohoří (nejvýše vysunutá kra hrástě) má jen reliktní výskyty produktů povrchové sopečné činnosti, kdežto severozápadní část pohoří je bohatší na dochované souvislejší pyroklastické a lávové příkrovy. Vyskytují se zde trachytické horniny (diopsidicko - biotitický trachyt, fonolit, sodalitický fonolit, sodalitický tefritický fonolit, sodalitický alkalický trachyt, sodalitický syenit), v malé míře andezitické horniny (trachyandezit, rongstockit), a zejména čedičové horniny (sodalitický tefrit, nefelinický bazanit, nefelinicko-hauynický bazanit, essexit, olivinický leucitit, pikritický leucitit, olivinický nefelinit atd.). Rozmístění jednotlivých druhů vyvřelin podléhá přitom zřetelným zákonitostem (trachytické lakolitické intruze – severní křídlo hrástě Českého středohoří, hlubinné formy trachybasaltových, trachyandezitových a trachytových magmat – centrum Českého středohoří (essexity, sodalitické syenity, rongstockit u Roztok nad Labem apod.). Významný podíl hrají plošně rozšířené akumulace pyroklastik – tufy a tufity včetně přeplavených vulkanických produktů. V dalším vývoji povrchových tvarů se uplatnilo podstatně pleistocenní mrazové zvětrávání. Typickými prvky krajiny se tak staly suťové proudy, soliflukční pláště, balvanová moře. Výšková členitost a geologické poměry v podloží (obsah jílových minerálů) daly vznik četným svahovým pohybům, zejména půdním sesuvům, z nichž některé měly katastrofický průběh, a soliflukčním proudům (pyroponosné štěrky na Třebenicku) při střídavém zamrzání a rozmrzání. Z kvartérních eolických sedimentů se pak významně morfologicky projevují návěje a závěje spraší a sprašových hlín. Závěrem lze konstatovat, že České středohoří je mladovulkanickou oblastí v pokročilém stupni destrukce. Jako tektonicky vyzdvižené území velmi nápadně vyniká ostrými povrchovými tvary nad sousedním územím, postiženým poklesy. Pestrý, vysoce členitý a místy unikátní reliéf je výsledkem rozmanitosti vnitřní stavby, nakupení vulkanických těles, rázu podložních hornin, intenzity tektonických pohybů a vztahů k místním erozním bázím hlavních vodních toků, jejichž osu představuje Labe se svým mimořádně krajinářsky hodnotným, hlubokým antecedentním údolím. 2.1.2. Paleontologie Doba vzniku Českého středohoří, poznamenaná mohutnou sopečnou a sedimentační činností, je zároveň obdobím, ze kterého máme velké množství rostlinných a živočišných dokladů. V třetihorách dosáhly velkého rozmachu rozsivky (Diatomaceae). Zpevněné horniny, vzniklé z jejich křemičitých schránek, jsou diatomity. Řada malých jezírek, oživovaných rozsivkami, se nacházela právě v Českém středohoří. Proslulými lokalitami diatomitových břidlic se zachovanými fosilními listy jsou Kundratice (pod Varhoštěm), Suletice, Žichov, Bechlejovice (NPP Březinské tisy) a Kučlín (ten již mimo CHKO). Z listů třetihorních dřevin, nalezených na těchto lokalitách, uvádíme alespoň Engelhardia macroptera – Kučlín, Tilia lignitum – Žichov, šípky třetihorních růží byly nalezeny v Bechlejovicích. Ke světově proslulým nalezištím třetihorní fauny patří opět Bechlejovice (NPP Březinské tisy), kde se fosilní materiál nachází v diatomitu. Dnes jsou naleziště do značné míry již vyčerpána. Proslulé jsou zejména nálezy otisků žab, žijících v třetihorních jezerech (např. Palaeobatrachus grandipes), se zachovanými měkkými částmi těla (vakovité plíce, kloaka, oční a kožní pigmenty, hlenové žlázy). Společně se žábami zde v mladotřetihorním jezeře žili

7

desetinožci, např. Bechleja inopinata (asi 3 cm dlouhý ráček, pravděpodobně volně plavající s dobře vyvinutým zadečkem). Rekonstrukce živočicha byla provedena podle limonitem zbarvených otisků v diatomitu. Příbuzný rod Micropsalis, lišící se umístěním klepet, byl nalezen v kučlínských diatomitech, známých také pozoruhodnými nálezy sladkovodních ryb. 2.1.3. Pseudokrasové jevy Krasové jevy se v CHKO ČS nevyskytují. Jsou zde však soustředěny nejvýznamnější pseudokrasové jevy v neovulkanitech ČR (jeskyně, ventaroly, ledové jámy). S převahou největší je Loupežnická jeskyně u Velkého Března (celkem asi 130 m chodeb), vytvořená na puklině v trachytu. Puklinová jeskyně na Bukové hoře (asi 7 m) je popisována jako ledová. Jeskyně na Radobýlu (asi 10 m) vznikla na puklině vlivem svahových pohybů. Jeskyně u Dobrné (asi 10 m) je ukázkou suťových jeskyní. Systémy ventaroly – ledové jámy se vyskytují velmi často. Klasickými lokalitami jsou Plešivec, Borečský vrch, Kamenná hůra. 2.1.4. Mineralogie Neovulkanity Českého středohoří představují z mineralogického hlediska klasickou oblast, zejména pokud jde o hydrotermální minerály vázané na autometamorfní procesy ve vulkanických tělesech. Z lokalit minerálů trachytických hornin jsou důležité následující: Mariánská skála (Ústí n. L., mimo CHKO) a Kamenný vrch: nálezy natrolitu v trachytu (marienbergitu). Dutiny ve velikosti od několika mm do 0,5 m jsou vystlané bohatou hydrotermální mineralizací. Dále se zde vyskytují apofylit, kalcit, aragonit, wad, analcim, thomsonit. Mineralogickou raritou lokality je hibschit ze skupiny granátů. Debus (Prackovice n. L.): natrolit, thomsonit. Kalich: analcim, kalcit, thomsonit. Mojžíř, Divoká rokle: analcim, kalcit phillipsit, thomsonit, sodalit. Veselí: analcim, fluorit, kalcit, natrolit, thomsonit. Žežice: bohatá asociace zeolitů. Vítov u Velkého Března: kalcit, aragonit, zeolity. Velké Březno, Kočičí hlava: zeolity. Radejčín: zeofylit. Řepčice: chabasit v sodalitickém tefritu. Údolí Rytiny: chabasit, phillipsit. Jakuby: thomsonit, natrolit. Soutěsky: jehlic. agregáty natrolitu, analcim, phillipsit, apofylit, mesolit, thomsonit. Přední Lhota: významné naleziště pektolitu, natrolitu a kalcitu. Čičov: hořenecký typ aragonitu v hydrotermálně přeměněném pikritickém leucititu. Řada dalších lokalit minerálů již zanikla kvůli těžbě nebo sběratelské exploataci. Obecně nejznámějším minerálem Českého středohoří je pyrop – český granát, který je vázán na zvětrávání silně metamorfovaných ultrabazických hornin vyvržených v průběhu vulkanické činnosti z hlubších pater zemské kůry v podobě xenolitů. Jedná se o serpentinizovaný pyroponosný peridotit. Jeho ložiskově významné výskyty se nacházejí v okolí Třebívlic, Podsedic a Měrunic. Odsud pochází i jediné diamanty nalezené v Evropě. V minulosti byly též využívány výskyty uhlí v intermontánních pánvičkách starotřetihorního stáří (např. okolí Žalan), ložiska třetihorních jílů a bentonitu (např. okolí Skršína), dodnes se těží vlastní vulkanické horniny jako stavební kámen.

2.2. Geomorfologie České středohoří je jedním z pěti geomorfologických celků Podkrušnohorské oblasti (III B - 1 Chebská pánev, III B - 2 Sokolovská pánev, III B - 3 Mostecká pánev, III B - 4 Doupovské hory, III B - 5 České středohoří). Vnitřně se člení takto:

8

Podcelek III B - 5A Verneřické středohoří Okrsek III B - 5A - a Benešovské středohoří Okrsek III B - 5A - b Markvartická kotlina Okrsek III B - 5A - c Litoměřické středohoří Okrsek III B - 5A - d Třebušínské středohoří Okrsek III B - 5A - e Ústecké středohoří Okrsek III B - 5A - f Děčínská kotlina Podcelek III B - 5B Milešovské středohoří Okrsek III B - 5B - a Kostomlatské středohoří Okrsek III B - 5B - b Velemínská kotlina Okrsek III B - 5B - c Teplické středohoří Okrsek III B - 5B - d Bořeňské středohoří Okrsek III B - 5B - e Bečovské středohoří Okrsek III B - 5B - f Libčeveská kotlina Okrsek III B - 5B - g Chožovské středohoří III B - 5A Verneřické středohoří (732 km2) zaujímá střední a severovýchodní část Českého středohoří. Má převážně charakter ploché hornatiny o střední nadm. výšce 385,6 m, střední sklon je 8°50´. Uplatňují se povrchové výlevy (převážně čediče, méně znělce a trachyty), dále svrchnokřídové pískovce a slínovce, vzácně třetihorní tufity, jíly a písky. Typický je kerný reliéf vulkanické hrásti se strukturně denudačním povrchem výraznějších hřbetů, suků, zarovnaných povrchů a hlubokých říčních údolí (Labe, Ploučnice, Bílina a jejich přítoky). Početné jsou tvary pleistocenního mrazového zvětrávání a odnosu vulkanitů. Nejvyšší bod: Sedlo 726 m, nejnižší bod: hladina Labe v Děčíně 121,9 m. III B - 5A - a Benešovské středohoří Okrsek v severovýchodní části Verneřického středohoří je kernou členitou vrchovinou, budovanou především čedičovými horninami a jejich pyroklastiky. Dále jsou zastoupeny coniacké pískovce, třetihorní písky a jíly. Kromě chlumské části se jeho území rozprostírá na pravém břehu antecedentního údolí Ploučnice. Jsou tu většinou zarovnané posopečné povrchy, strukturní plošiny, suky. Hluboká údolí sledují směry východojihovýchod -západoseverozápad a severovýchod-jihozápad. Uplatňují se vrcholové skály, mrazové sruby a srázy, úpatní haldy a balvanové proudy, stejně tak i další formy zvětrávání a odnosu vulkanitů. Nejvýchodnějším bodem okrsku (již na území CHKO Lužické hory) je východní úpatí Medvědí horky 646 m v masivu Polevského hřebene u Kytlic. Nejvýznamnější vrcholy: Česká skála 629 m, Dobrná 534 m, Dvorský kopec 527 m, Kameník 641 m, Kosí vrch 401 m, Kozlí 594 m, Malý Chlum 447 m, Panská skála 597 m, Popovičský vrch 527 m (na území CHKO Labské pískovce), Poustevna 515 m, Pustý vrch 499 m, Radečský kopec 500 m, Rozsocha 583 m, Sedlo 447 m, Smrčník 582 m, Sokolí vrch 512 m, Strážný vrch 405 m, Šenovský vrch 632 m (na území CHKO Lužické hory), Velký Chlum 508 m, Veselka 460 m, Zámecký vrch 530 m. III B - 5A - b Markvartická kotlina Strukturně denudační sníženina na severu Verneřického středohoří, protékaná Bystrou. Je budovaná coniackými pískovci s proniky tercierních vulkanitů. Typický je denudovaný reliéf mírně až středně ukloněných svahů, krytých čedičovými sutěmi, rozvlečenými balvany, s odlehlíky a ojedinělými drobnými vulkanickými suky. Mocné sprašové návěje. III B - 5A - c Litoměřické středohoří Okrsek ve střední a jihozápadní části Verneřického středohoří má charakter ploché hornatiny neovulkanické hrásti mezi údolími Labe, Ploučnice a dolní Bíliny, s čedičovými povrchovými i podpovrchovými tělesy, vzácněji se znělcovými a trachytovými podpovrchovými tělesy. Dále jsou zastoupeny svrchnokřídové pískovce a slínovce. Strukturně denudační reliéf s rozsáhlými zbytky zarovnaného povrchu, strukturními plošinami, rozlehlejšími hřbety a suky, hlubokými antecedentními, svahovými a subsekventními údolími a s četnými

9

kryogenními tvary. Nejvýznamnější vrcholy: Buková hora 683 m, Bílá stráň 354 m, Dlouhý vrch 674 m, Dubí hora 463 m, Hamry 532 m, Hradiště 545 m, Kamenec 519 m, Kohout 589 m, Kozel 598 m, Králův vrch 536 m, Krkavčí skála 445 m, Křížová hora 590 m, Kukla 674 m, Kupka 373 m, Liščín 437 m, Matrý 595 m, Mnišská hora 381 m (již mimo CHKO ČS), Modřín 626 m, Panenská skála 361 m, Pohorský vrch 601 m, Strážný vrch 609 m, Střekov 258 m, Stříbrný roh 517 m, Vaňovský vrch 561 m, Varhošť 639 m, Vrabinec 400 m, Vrkoč 441 m, Vysoký Ostrý 587 m. II B - 5A - d Třebušínské středohoří Okrsek v jižní části Verneřického středohoří je plochou hornatinou, tvořenou svrchnoturonskými až coniackými slínovci a pískovci s průniky třetihorních čedičových a znělcových hornin. Strukturně denudační reliéf s výraznými kuželovitými, kupovitými a hřbetovými suky na vypreparovaných sopečných tělesech, s početnými izolovanými skalami, mrazovými sruby, balvanovými proudy, haldami a soliflukčními plášti porušenými sesuvy. Vulkanické suky ostře kontrastují s měkkým denudačním reliéfem na křídových horninách. Nejvýznamnější vrcholy: Kalich 536 m, Litýš 486 m, Malé Sedlo 541 m, Mlýnský vrch 527 m, Panna 594 m, Sedlo 726 m, Soudný kámen 546 m, Trojhora 451 m. III B - 5A - e Ústecké středohoří Okrsek v severozápadní. části Verneřického středohoří je z větší části plochou hornatinou, méně členitou vrchovinou na levém břehu hlubokého antecedentního údolí Labe. Budují jej převážně čediče povrchových a podpovrchových těles, méně jsou zastoupeny svrchnoturonské až coniacké slínovce a pískovce. Charakteristický je destruovaný neovulkanický reliéf se zbytky posopečného zarovnaného povrchu, strukturními plošinami, hřbety a výraznými kuželovitými a kupovitými suky s tvary zvětrávání a odnosu hornin a s početnými sesuvy. Pruh území při labském údolí je rozbrázděn hlubokými údolími potoků. Nejvýznamnější vrcholy: Blansko 545 m, Chmelník 508 m, Javorský vrch 617 m, Klobouk 502 m, Lotarův vrch 512 m, Mariánská skála 265 m (mimo CHKO ČS), Popovický vrch 356 m, Radešín 550 m, Sedmihoří 443 m, Strážiště 534 m, Střížovická hora 342 m (mimo CHKO ČS), Výrovna 540 m. III B - 5A - f Děčínská kotlina Okrsek v severní části Verneřického středohoří je erozní sníženinou v širším okolí soutoku Labe a Ploučnice, vytvořenou v pleistocénu na svrchnoturonských až coniackých slínovcích a vápnitých jílovcích, s akumulačním reliéfem pleistocenních říčních teras a údolních niv, mírných až středně ukloněných svahů na proluviálních uloženinách, spraších a navátých píscích a denudačních slínovcových svahů porušených sesuvy. III B - 5B Milešovské středohoří (533 km2) tvoří členitou vrchovinu až plochou hornatinu o střední nadmořské výšce 331,7 m a středním sklonu 6°44´. Zaujímá střední a jihozápadní část Českého středohoří. Je budováno převážně podpovrchovými tělesy třetihorních vulkanitů, svrchnokřídovými slínovci, miocenními písky, jíly a tufity. Je neovulkanickou hrástí s tektonicky různě vyzdviženými krami strukturně denudačního reliéfu výrazných suků a měkkého zarovnaného povrchu na křídových horninách, místy s hlubokými antecedentními a svahovými údolími vodních toků, převážně na levém břehu Labe. Četné jsou tvary kryogenního zvětrávání, odnosu vulkanitů a recentní sesuvy. Nejvyšší bod: Milešovka 836,5 m, nejnižší bod: hladina Labe při ústí Tlučeňského potoka v Sebuzíně 139,8 m. III B - 5B - a Kostomlatské středohoří Okrsek ve střední a východní části Milešovského středohoří je plochou strukturní hornatinou kerného typu v místech maximálního zdvihu neovulkanické hrástě, budovanou především čedičovými, méně znělcovými horninami a svrchnokřídovými slínovci a písčitými slínovci, s mohutnými kuželovitými a kupovitými suky vypreparovaných podpovrchových těles (lakolitů, žil, diatrem aj.). Místy se uplatňuje mírně až středně ukloněný zarovnaný povrch na křídových sedimentech. Na severovýchodě proráží Labe v antecedentním údolí dílčí hrásť

10

krystalinického podkladu (krystalinikum Oparenského údolí a České brány). Na vulkanitech vznikly četné mrazové sruby, izolované skály, balvanové sutě a další jevy. Nejvýznamnější vrcholy: Blešenský vrch 520 m, Boreč 446 m, Deblík 459 m, Dlouhý vrch 524 m, Dobrý 311 m, Hrádek (Oltářík) 566 m, Hradišťany 752 m, Hradišťko 536 m, Chloumek 481 m (již mimo CHKO ČS), Jezerka 471 m, Kamenec 542 m, Kamýk (u Libčevsi) 438 m, Kamýk 373 m, Kleč 718 m, Kletečná 706 m, Kostomlatský vrch 552 m, Košťálov 481 m, Kotolský vrch 632 m, Křížový vrch 450 m, Kubačka 542 m, Kuzov 416 m, Libeš 404 m, Lipská hora 688 m, Líska 534 m, Líšeň 548 m, Lhota 571 m, Lovoš 570 m, Milešovka 837 m, Milešovský Kloc 674 m, Ostrý (v hradišťanském masivu) 717 m, Ostrý (u Milešova) 553 m, Ovčín 431 m, Pařez 733 m, Plešivec 510 m, Radobýl 399 m, Solanská hora 638 m, Srbsko 560 m, Stráž 520 m, Strážiště 362 m, Sutomský vrch 505 m, Štěpánovská hora 621 m, Táhlina 656 m, Trabice 429 m, Vraník 483 m, Vršetín (kopec v likvidaci lomem), Zvon (Francká hora) 650 m. III B - 5B - b Velemínská kotlina Okrsek na východě Milešovského středohoří je strukturně denudační sníženinou v povodí horní Modly a Milešovského potoka na turonských slínovcích a jílovcích s ojedinělými drobnými tělesy třetihorních vulkanitů, uzavřenou sopečnými vrchy Kostomlatského středohoří. Má mírně až středně ukloněný zarovnaný povrch s rozvlečenými vulkanitovými sutěmi. Vzácné jsou čedičové suky, např. Mannsteinův kámen 327 m. III B - 5B - c Teplické středohoří Celý okrsek se nachází již mimo CHKO České středohoří, v severní části Milešovského středohoří. Je plochou vrchovinou kerného typu, tvořenou převážně čedičovými, méně trachytovými vulkanity většinou povrchových výlevů, miocenními jezerními jíly a písky, vzácněji vápnitými jílovci, slínovci a vápenci svrchního turonu až coniaku a karbonským křemenným porfyrem. Vyznačuje se strukturně denudačním reliéfem plochých hřbetů, plošin a vulkanických suků, proříznutých antecedentním údolím Bíliny, využívající staropleistocenní údolí Ohře, které přehloubila. Na západě je hrásť kaolinicky zvětralého porfyru. Místy vznikly rozsáhlé plochy sprašových pokryvů a závějí. Jsou zde malé zbytky říčních teras, balvanové sutě a při okrajích antropogenní formy (lomy, výsypky apod.). Nejvýznamnější vrcholy: Doubravská hora 387 m, Hradiště u Habří 314 m, Jedovina 339 m, Pohradická hora 419 m, Ve chvojkách 383 m, Štrbický vrch 475 m (vše mimo CHKO ČS). III B - 5B - d Bořeňské středohoří Okrsek v západní části Milešovského středohoří je celý již mimo CHKO České středohoří. Tvoří členitou vrchovinu při středním toku Bíliny na čedičových a znělcových horninách třetihorního povrchového a podpovrchového vulkanismu, na svrchnoturonských slínovcích a jílovcích, vzácně na miocenních jílech a píscích. Má kerný, strukturně podmíněný erozně denudační reliéf rozsáhlých vulkanických suků, které jsou většinou vypreparovanými lakolity. Místy se uplatňuje mírně zvlněný zarovnaný povrch na exhumovaných sopečných příkrovech a třetihorních i křídových horninách. Území přetíná údolí Bíliny, prořezávající na severu vyzdvižené krystalinické podloží. V Bílině jsou minerální prameny. Nejvýznamnější vrcholy: Bořeň 539 m, Čepirožská výšina 413 m, Hněvín 408 m, Kaňkov 436 m, Špičák 399 m, Zlatník 527 m, Želenický vrch 455 m (vše mimo CHKO ČS). III B - 5B - e Bečovské středohoří Okrsek na jihozápadě Milešovského středohoří představuje plochou vrchovinu na svrchnoturonských až coniackých slínovcích a vápnitých jílovcích a převážně podpovrchových tělesech třetihorních čedičových hornin. Vytváří strukturně denudační reliéf vulkanických kuželovitých suků a hřbetů na vypreparovaných podpovrchových formách, které jsou modelovány kryogenními procesy. Tato tělesa ostře kontrastují s měkkým povrchem na křídových horninách s rozsáhlými kryopedimenty. Vývoj území ovlivnil tok Ohře při západním okraji okrsku – dnes opuštěné údolí, protékané Srpinou. Nejvýznamnější vrcholy: Bečovský vrch 356 m, Čičov 477 m, Dlouhá hora 483 m, Dob 455 m, Chloumek 259

11

m (již mimo CHKO ČS), Janský vrch 340 m, Jezeř 262 m (mimo CHKO ČS), Milá 510 m, Písečný vrch 318 m (mimo CHKO ČS), Světecký vrch 416 m, Tobiášův vrch 354 m, Velká Volavka 344 m (mimo CHKO ČS). III B - 5B - f Libčeveská kotlina Nachází se v jihozápadní části Milešovského středohoří jako strukturně denudační sníženina krušnohorského směru, tvořená turonskými a coniackými slínovci, vápnitými jílovci a spongility, charakterizovaná mírně až středně ukloněnými zarovnanými povrchy, navazujícími na úpatní části vulkanických suků. Povrch je krytý místy rozvlečenými křemencovými a čedičovými balvany a úlomky. Na západě je proříznut údolím Hrádeckého potoka. Má genetický vztah k vývoji opuštěného údolí Ohře v jihozápadním sousedství. U Břvan se získává minerální voda vrty v údolí Hrádeckého potoka. Významný bod Břvanský vrch 302 m je již mimo CHKO ČS. III B - 5B - g Chožovské středohoří Okrsek na jihozápadě Milešovského středohoří vytváří členitou vrchovinu, budovanou turonskými a coniackými slínovci a vápnitými jílovci, čedičovými horninami a vzácně miocenní jezerními písky a jíly. Charakteristický je strukturně denudační reliéf okrajových ker středohorské hrástě s kuželovitými suky vypreparovaných sopečných žil a výplní diatrem lineárních erupcí, s četnými kryogenními tvary a úpatními soliflukčními plášti porušenými sesuvy. Mezi suky jsou velké plochy zarovnaného povrchu (kryopediplén) na křídových horninách. V černodolské části na jihu (mimo CHKO ČS) vznikl nižší členitý reliéf porcelanitových a jaspisových suků, svědeckých vrchů a odlehlíků. Nejvýznamnější vrcholy: Brník 471 m, Černodoly 306 m (mimo CHKO ČS), Červený vrch 274 m, Chožovská hora 359 m, Křížové vršky 386 m, Lenešický chlum 297 m, Oblík 509 m, Raná 457 m, Srdov 486 m, Velký vrch 303 m (mimo CHKO ČS).

2.3. Pedologie Podle mapy půdních regionů a regionálních struktur půdního pokryvu ČSR (NĚMEČEK J., TOMÁŠEK M., 1983) je největší část Českého středohoří zastoupena v regionech VIII, IX a X, okrajově se uplatňují regiony II, III, IV, V, VI. Seznam zkratek použitých v kapitole 2.3. PGm – pseudoglej modální PGp-pseudoglej pelický HPm – hnědá půda modální HPmu – hnědá půda eutrofní HPr – hnědá půda arenická PSk – pelosol karbonátový PSm – pelosol modální PR – pararendzina ČMm – černozem modální ČMp – černozem pelická ČMr – černozem arenická ČAm – černica modální RGr – regosol arenický VAm – vega modální HMm – hnědozem modální SMm – smonica modální Region VIII je regionem pseudoglejů až hydromorfních půd plochých a akumulačních oblastí. V CHKO České středohoří zaujímá východní část Verneřického středohoří (jednotka struktury půdního pokryvu VIII-31) a sníženinu mezi Českým středohořím a Děčínskou

12

vrchovinou (VIII-26). Je vázán na ploché části reliéfu mírně vlhkých až vlhkých klimatických okrsků. Lesnatost se pohybuje mezi 25–50 %. Charakteristika VIII-1: Skupina půdních asociací o vyšším stupni heterogenity představuje kombinaci pseudoglejů s hnědými půdami za přítomnosti těžkých substrátů. Složení půdní mezokombinace: PGm (PGp): HPmu. Charakteristika VIII-26: Zvýšená heterogenita je dána střídáním pseudoglejů z polygenetických hlín (z části z prachovic) s hnědými půdami. Složení půdní mezokombinace: PGm: HPm. Region IX je regionem hnědých půd eubazických a mezobazických pahorkatin a vrchovin. Region IX je největším regionem s nejbohatším vnitřním členěním. V CHKO České středohoří je zastoupen jednotkami struktury půdního pokryvu IX: X-2 a IX-3. První z nich zasahuje větší část Milešovského středohoří, druhá pak jižní část Milešovského středohoří a menší část Verneřického středohoří. Lesnatost je v obou případech 25–50 %, někdy i mírně nad 50 %. Charakteristika IX: X-2: Dominují hnědé půdy eutrofní a jejich kombinace s hnědými půdami a pelosoly ze svahovin a slínů. Složení půdní mezokombinace: HPm : HPmu. Charakteristika IX-3: Podobně jako předcházející, složení půdní mezokombinace: PSk,PSm:HPm (PR). Region X je regionem hnědých půd eubazických až mezobazických a rankerů výrazněji svažitých území. Převažujícími substráty v obou regionech jsou svahoviny přemístěných zvětralin pevných a zpevněných hornin. Výraznou kategorii zde představují bazická efuzíva a jejich tufy. Přemístěné zvětraliny čedičů představují hlíny až prachovité hlíny. U tufů a tufitů se zrnitost přesouvá do jílovitých hlín, prachovitých jílovitých hlín až do prachových jílů. Region X je zastoupen jednotkou struktury půdního pokryvu X-2, která zaujímá větší část Verneřického středohoří. Charakteristika X-2: Vůdčí hnědé půdy eutrofní na výrazněji svažitých územích. Složení půdní mezokombinace: HPmu. Region II je regionem fluviálních teras bez hlubších eolických překryvů. Větší areál je na soutoku Labe a Ohře, podél Ohře a v okolí (Terezínská kotlina). Jednotka struktury půdního pokryvu II-3. Charakteristika II-3: Rozsáhlý areál štěrkopísků s ostrůvky navátých písků. Složení půdní mezokombinace: HPr, RGr, ČMr (ČAm) : VAm. Region III je regionem černozemních půd ze spraší, většinou plochých tabulí a pahorkatin. Jednotky struktury půdního pokryvu tohoto regionu se vyskytují v klimaticky teplejší a sušší části areálu rozšíření spraší. Obě jednotky, které zasahují okraj CHKO České středohoří, mají nejhomogennější pedoasociace s dominujícími černozeměmi (ve velmi slabě svažitém terénu). Charakteristika III-2: Okraj Terezínské kotliny a část Hazmburské tabule. Složení půdní mezokombinace: ČM (PR). Charakteristika III-6: Východní část Žatecké pánve. Složení půdní mezokombinace: ČMm (ČAm, HPr). Region IV je regionem hnědozemí a ilimerizovaných půd z eolických sedimentů a polygenetických hlín, většinou plochých tabulí až pahorkatin. Charakteristika IV-l5: Větší část Dokeské pahorkatiny s hnědými půdami z pískovců. Složení půdní mezokombinace: HMm: HPm. Region V je regionem smonic, černozemí a černic pelických a vertických ze slínů a slinitých jílů. Charakteristika V-4: Jednotka struktury půdního pokryvu zahrnuje jihozápadní část Milešovského středohoří a severní část Hazmburské tabule. Pedoasociace zahrnuje

13

kombinaci černozemí pelických až vertických při zastoupení černic a sprašových černozemí s pararendzinami a hnědými půdami z opuk a pelosoly se slínů při uplatnění půd teras. Složení půdní mezokombinace: ČMp, v(SMm, PS): ČMm (PR,HP). Region VI je regionem pelosolů a hnědých půd pelických z jílů a slínů. Charakteristika VI-9: V sousedství CHKO České středohoří v severovýchodní části Chomutovsko-teplické pánve jsou asociovány zbytky půdního pokryvu, tvořené pelosoly, smonicemi a pseudogleji ze slinitých jílů a hnědozeměmi ze svahovin a prachovic s antropogenně pozměněnými krajinnými segmenty a celky. Složení půdní mezokombinace: PSm (SMm): PGm(HM).

2.4. Klimatologie České středohoří spadá do mírně teplé oblasti (MT). Na jihozápadě CHKO je zastoupen klimatický okrsek suchý s mírnou zimou a mírně suchý s mírnou zimou. Okolí Milešovky a centrální část horopisného okrsku Litoměřického středohoří spadají do klimatického okrsku mírně vlhkého, vrchovinného. Zbytek CHKO na severovýchodě patří ke klimatickému okrsku mírně vlhkému s mírnou zimou, pahorkatinnému. Průměrné roční teploty se ve Středohoří pohybují mezi 9°C (Ústí nad Labem) a 5,1°C (vrchol Milešovky). Děčín-Libverda má roční průměr 8,3°C, Litoměřice 8,5 °C, Lenešice 8,6°C. Nejvyšší vrcholy bořislavské části Kostomlatského středohoří mají roční průměry kolem 6 °C, javorská část Ústeckého středohoří pod 7°C, chladnější je i okolí Bukové hory, Sedla, Dlouhého vrchu, Varhoště. Také na Verneřicku a na Polevském hřebenu (přechází do CHKO Lužické hory) se roční průměry pohybují mezi 6 až 7°C. Nejteplejším měsícem je červenec (Ústí nad Labem 18,8°C, Lenešice 18,8°C, Litoměřice 18,3°C, Děčín-Libverda 18,1 °C). Vrchol Milešovky má dlouhodobý červencový průměr jen 14,6°C, několik vrcholů Kostomlatského středohoří, Javorský vrch a nejvyšší vrcholy Litoměřického středohoří pod 16 °C. Průměrné lednové teploty se na většině míst pohybují mezi -1 až -2 °C, nejnižší jsou na Milešovce, a to - 4,3°C. Průměrné roční množství srážek v Českém středohoří vykazuje výrazný gradient od jihozápadu k severovýchodu, od 450 mm do více než 800 mm. Celá západní část CHKO leží ve srážkovém stínu Krušných hor (jen lokality v okolí Milešovky dosahují roční průměry přes 600 mm (Milešov 607 mm, vlastní vrchol Milešovky pak jen 564 mm – nespolehlivost měření srážek ve větrné poloze). Prakticky celé Verneřické středohoří má naproti tomu roční průměry vyšší než 600 mm, okolí České Kamenice pak více než 800 mm. Kromě nadmořské výšky má na množství srážek vliv ještě utváření a členitost terénu a expozice svahů ke světovým stranám (návětrnost či závětrnost). Srážkově nejbohatším měsícem je červenec, kdy spadne nejvíce vody v bouřkových lijácích. Nejživější bouřková činnost je na Milešovce (ročně více než 30 dní s bouřkou, asi 75 bouřkových hodin). Doba trvání slunečního svitu se v CHKO ČS měří na Milešovce, kde slunce svítí průměrně 1 753 hodin v roce, což je 39 % astronomicky možného slunečního svitu. Nejvyšší vrcholy Českého středohoří se vyznačují velkým počtem větrných dní. Vrchol Milešovky má mimořádnou větrnost z hlediska celého území republiky. Proudění vzduchu se dá charakterizovat převahou větrů ze západní poloviny horizontu. Z hlediska znečištění ovzduší jsou tedy větrné poměry pro Středohoří krajně nepříznivé. Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou na území CHKO ČS vykazuje velké místní rozdíly a pohybuje se kolem 40–60. Milešovka má průměr 110 dní v roce se souvislou sněhovou pokrývkou. Průměrná výška sněhové pokrývky činí 10–40 cm.

2.5. Hydrologie České středohoří patří z hlediska hustoty vodních toků k typu krajiny s podprůměrně vyvinutou sítí vodotečí. Jejich hustota se pohybuje převážně v hranicích 0,2–0,6 km/km2,

14

přičemž průměr ČR je 0,8 km/km2. Hodnoty specifických odtoků na severovýchodě převyšují 10 l/s.km2, zatímco na západě klesají na 1,9 l/s.km2. Tyto základní ukazatele jsou v přímé souvislosti se základními přírodními podmínkami – geologickou stavbou a konfigurací terénu, množstvím srážek a jejich rozložením, teplotami i hustotou a složením vegetačního krytu. Hydrogeologický masiv Českého středohoří spadá do těchto hydrogeologických rajónů (hydrogeologická rajonizace z r. 1987): 461 – křída dolního Labe po Děčín – levý břeh, 462 – křída dolního Labe po Děčín – pravý břeh, 465 – křída Ploučnice a horní Kamenice, 466 – křída dolní Kamenice a Křinice. Komplikovanost zvodnění podzemních horizontů v Českém středohoří je dána rozmanitými geologickými poměry. Vyskytují se tu jak kompaktní vyvřeliny s malou propustností a malým zvodněním, tak i křídový horizont s vazbou značného množství podzemních vod. Zvodnění svahových sutí je dotováno srážkami a drobnými puklinovými vývěry. Suťové prameny slouží k lokálnímu zásobování obcí a osad pitnou vodou, avšak velmi nevýhodná je jejich vysoká závislost na atmosférických srážkách. Podél toku Labe jsou vyvinuty kvartérní štěkokopískové terasy, jejichž zvodnění bývá významné a často využívané pro zásobování vodou. Obecně platí, že s vyšší nadmořskou výškou roste v Českém středohoří význam puklinového oběhu podzemní vody. V údolích Labe, Ploučnice, Bíliny, Ohře a Hrádeckého potoka naopak zcela převažují souvislá zvodnění, v hlubších partiích často oddělená nepropustnými horizonty s mírným artézským přetlakem. České středohoří je území s výrazně pasivní vodohospodářskou bilancí, neboť křídový horizont je většinou malé mocnosti či nesouvislý, voda bývá někdy silně mineralizovaná nebo obsahuje dusíkaté látky ve vyšším množství, než připouští vodárenské využití. Jímání minerálních vod na území CHKO České středohoří se provádí pouze v Břvanech v údolí Hrádeckého potoka (stolní voda Praga; vymezeno ochranné pásmo, v němž se nachází evidovaná stará zátěž – skládka v bývalém opukovém lomu u Hrádku). Těsně vně hranice CHKO jsou zdroje Zaječické hořké vody, užívané k léčení trávicích obtíží. Zdroje podzemních termálních pramenů jsou využívány na území města Ústí nad Labem v Brné, a to k rekreačním účelům. Prameny jsou podchyceny v hloubkách 300–400 m a mají artézský charakter. Od roku 2002 je v provozu geotermální vrt v Děčíně, který zásobuje teplem část města.

2.6. Flora Botanická atraktivita CHKO České středohoří je dána jeho širokým druhovým spektrem, koncentrovaným na relativně malé ploše. Floristicky je CHKO ČS jedno z nejbohatších území České republiky, což je dáno zejména jeho nesourodostí. Tato rozdílnost má základ ve vlivu různých podmínek klimatických, mikroklimatických, geologických, půdních a v neposlední řadě i ve vlivu různé intenzity obhospodařování. Komplexnější botanický průzkum pochází již z počátku 20. století (Domin 1904). Území je řazeno do 2 fytogeografických obvodů: České termofytikum a Českomoravské mezofytikum. V rámci dalšího dělení jsou v CHKO ČS zastoupeny rozsáhle 3 fytogeografické okresy (FO): 4 Lounsko-labské středohoří, 45 Verneřické středohoří a 44 Milešovské středohoří; méně rozsáhle 5 FO: 25 Krušnohorské podhůří, 50 Lužické hory, 53 Podještědí, 7 Středočeská tabule a 5 Terezínská kotlina; okrajově až velmi okrajově 4 FO: 2 Střední Poohří, 3 Podkrušnohorská pánev, 46 Labské pískovce a 51 Polomené hory. České termofytikum zahrnuje především jižní část CHKO ČS (okresy Litoměřice, Louny a Most, části okresů Ústí nad Labem a Teplice a výběžkem u Labe směrem k Vrabinci i velmi malou plochu okresu Děčín). Fytogeografické okresy: 4 Lounsko-labské středohoří 4a Lounské středohoří 4b Labské středohoří 4c Úštěcká kotlina 7 Středočeská tabule 7a Libochovická tabule

15

5 Terezínská kotlina 5a Dolní Poohří 2 Střední Poohří 2a Žatecké Poohří Českomoravské mezofytikum zahrnuje plochu FO Milešovského středohoří na rozhraní okresů Teplice a Litoměřice, mimo malé plochy v údolí Labe k Vrabinci okres Děčín a plochu okresu Česká Lípa. Fytogeografické okresy: 45 Verneřické středohoří 45a Lovečkovické středohoří 45b Českokamenická kotlina 50 Lužické hory 53 Podještědí 53a Českolipská kotlina 25 Krušnohorské podhůří 25a Krušnohorská pánev vlastní 25b Libouchecká plošina 46 Labské pískovce 46a Děčínský Sněžník: 46b Kaňon Labe 46c Růžovská tabule 51 Polomené hory Termofytikum Lounsko-labského středohoří (a fragmenty termofytika ostatních FO) je charakteristické velmi bohatou teplo- a suchomilnou květenou na velké diverzitě ekotopů s různými stanovišti. Rostlinstvo obsahuje mnoho floroelementů včetně exklávních. Lounské středohoří patří k nejteplejším a nejsušším oblastem v Čechách s plochami azonálních stepí. Na neobdělávaných plochách, zejména na extrémně orientovaných jižních svazích neovulkanických suků, jsou druhově velmi bohaté porosty suchých, nízkostébelných kostřavových (Festuca sp. div.) trávníků s kavyly (Stipa sp. div.) a trýzelem škardolistým (Erysimum crepidifolium) svazu Festucion valesiacae. Vyskytují se zde relikty z teplejších dob postglaciálu, např. kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), k. chlupatý (S. dasyphylla), kozinec dánský (Astragalus danicus), violka obojaká (Viola ambigua), ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum). Ovsíř tvoří na Janském vrchu a Rané západní exklávní geografickou hranici rozšíření druhu (ve vzácně se vyskytující asociaci Avenastro besseri-Stipetum joannis). Největší souvislé porosty kavylů v ČR (vrch Raná) jsou tvořeny především kavylem sličným (Stipa pulcherrima). Vyskytují se zde všechny české druhů kavylů – mimo již jmenované: pontické druhy kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a k. Ivanův (S. pennata), dále k. Smirnovův (S. smirnovii), k. olysalý (S. zalesskii) rostoucí ve více asociacích, mj. Koelerio macranthae-Stipetum joannis. Na Rané byla popsána endemická forma kavylu sličného (Stipa pulcherrima f. nudicostata). Dalšími rostlinami jsou kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus) a k. rakouský (A. austriacus), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), jihosibiřské geoelementy divizna brunátná (Verbascum phoeniceum) a oman vrbolistý (Inula salicina), dále řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), řebříček štětinolistý (Achillea setacea), velmi bohatě západoevropský migrant bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Na Brníku přistupuje žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum), vzácně na Oblíku třemdava bílá (Dictamnus albus) a velmi vzácně kosatec bezlistý (Iris aphylla). Na západním svahu Rané a na Oblíku vzácně pupava bezlodyžná prodloužená (Carlina acaulis subsp. caulescens). Extrémní jsou sešlapávaná a pravidelně více erodovaná společenstva jak v podnoží, tak na kopcích u cest (zejména Raná a Oblík), se vzácnými druhy trýzel rozkladitý (Erysimum repandum) a tužanka tuhá (Sclerochloa dura), pod vrcholem Velké Boule Rané občas východomediteránní archeofyt jablečník obecný (Marrubium vulgare), na západě Rané suboceanicko-submediteránní černohlávek dřípatý (Prunella laciniata). Občas se objevuje submediteránní hadí mordec šedý (Podospermum canum), dříve i rohatec růžkatý (Glaucium corniculatum). Především na jižních svazích

16

Oblíku jsou porosty lnu rakouského (Linum austriacum), na bázi porosty pontického druhu hlaváčku jarního (Adonis vernalis). Na nízkostébelné trávníky navazují širokolisté suché trávníky svazů Cirsio-Brachypodion pinnati a Bromion erecti (většinou trávníky pod alespoň občasným tlakem extenzivní pastvy) s bohatým zastoupením bylin, např. tužebník obecný (Filipendula vulgaris), oman vrbolistý (Inula salicina), smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidalis), jahodník trávnice (Fragaria viridis). Na vlhčích místech na severních svazích druhotně rozšířená společenstva „suššího typu“ ovsíkových luk svazu Arrhenatherion, silně obohacená o druhy sousedních kostřavových nebo sveřepových trávníků. Bohatý je např. výskyt šalvěje luční (Salvia pratensis), š. přeslenité (Salvia verticillata), dobromysli obecné (Origanum vulgare), svízele syřišťového (Galium verum). Na mnoha lokalitách rostou vzácné druhy záraz (mordovek), např. mordovka písečná (Phelipanche arenaria), záraza namodralá (Orobanche coerulescens), z. síťnatá (O. reticulata), z. žlutá (O. lutea), častěji z. bílá šalvějová (O. alba subsp. major), z. hřebíčková (O. caryophyllacea), z. zardělá (O. kochii). Obrat nastává na plochách druhotně opět „odkřovinělých“, určených „nově“ zejména pro extenzivní pastvu ovcí a koz. V současnosti „odkřovinělé“ dřívější neprostupné porosty křovin (více méně sporadicky obhospodařované plochy alespoň ještě do poč. 90. let 20. století), vyrostlé za pouhých 20 let, byly tvořeny zejména druhy trnka obecná (Prunus spinosa), hlohy (Crataegus monogyna, C. laevigata), růže šípková (Rosa canina) a svída krvavá (Cornus sanguinea). Po odstranění křovin se druhotně objevuje bohatá vegetace svazu Bromion s velkým druhovým zastoupením: kozinec dánský (Astragalus danicus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), pelyněk pontický (Artemisia pontica), řebříček panonský (Achillea pannonica), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), kavyly – zejména kavyl Ivanův (Stipa pennata) a k. sličný (S. pulcherrima). Širší báze vulkanických kopců jsou tvořeny křídovými bazickými usazeninami (Raná, Oblík, Křížové vršky, Odolický vrch, stráně mezi Dobroměřickým rybníkem a Oblíkem, jižní svahy Červeného a Lenešického vrchu a další). Prudké stráně podléhají erozi, částečně umocněné znovuzavedením pastvy v některých lokalitách. Na tento typ tzv. „bílých strání“ se šíří druhy v čele s bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum) a pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), na stráňkách pod Oblíkem západní rhónsko-rýnský migrant čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), vzácně bradáček vejčitý (Listera ovata), více lokalit má hadí mordec šedý (Podospermum canum). Z orchidejí rostou např. pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) na Lenešickém vrchu, při východním okraji pod Solanskou horou pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), roztroušeně okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Na stinnějších místech se objevují chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), dřín jarní (Cornus mas), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), na Milé hrachor panonský mléčný (Lathyrus pannonicus subsp. lactaeus), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), nově popsaný endemický druh jeřáb milský (Sorbus milensis). Severní svahy, dříve v některých případech od pastvy téměř holé, jsou porostlé lesíky s bohatým keřovým patrem, převažující lískou obecnou (Corylus avellana) a impozantními stromovitými hlohy (Crataegus sp. div.) – zejména na Milé a Oblíku. Dále zde rostou růže, např. r. plstnatá (Rosa tomentosa), svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus avellana), dřín obecný (Cornus mas). Při severním podnoží Milé je porost orseje blatoucholistého (Ficaria calthifolia) a velké porosty prvosenky jarní (Primula veris) ve střední části vrchu. V porostu lísek je na Oblíku náznak dubohabřin s výskytem diagnostických druhů dymnivky duté (Corydalis cava), sasanky pryskyřníkovité (Anemone ranunculoides) a dalších. Příklady závislosti vegetace na expozici jsou patrné v PP Tobiášův vrch – rozmístění druhů hlaváček jarní (Adonis vernalis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a koniklec otevřený (Pulsatilla patens) na kopci. Zároveň je spolu s Číčovem příkladem kopce bez lesních enkláv. V případě PR Milá jsou její jižní svahy travnaté se skupinkami keřů v relativně vlhčích místech; úbočí severně orientovaná jsou porostlá lesem s převládajícím zastoupením jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), lípy srdčité (Tilia cordata), dubu zimního (Quercus petraea) a javoru babyky (Acer campestris).

17

Mokřadní biotopy jsou ojediněle zastoupeny malými prameništi (např. Třtěnské stráně, pod Ranou, pod Solanskou horou, stráně nad Teplou); v těsném okolí roste rákos obecný (Phragmites australis), u Třtěna bařička bahenní (Triglochin palustre). Vzácná je sekundární, subhalofilní vegetace (např. asociace Loto tenuis-Potentilletum anserinae a Agrostio stoloniferae-Juncetum ranarii) narušovaných stanovišť s vyšší koncentrací solí a uhličitanu vápenatého. Na Třtěnských stráních roste subhalofilní jetel přímořský (Plantago maritima), na více místech ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), pod Syslíkem navíc ostřice žitná (Carex secalina). Tato vegetace navazuje na bohatší lokality ve FO Středočeská tabule a Střední Poohří. U několika významnějších vodních ploch se projevuje přítomnost subhalofilních druhů, u Dobroměřického rybníka jsou to kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s. l.) a štírovník tenkolistý (Lotus tenuis); u rybníčků pod Oblíkem roste šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia). Vzácná je v oblasti vegetace vlhkých luk, např. údolí Hrádeckého potoka s menšími enklávami svazu Calthion. Lesy nejsou četné. Na Svinkách nebo v okolí Lužic jsou vyvinuty perialpidské bazifilní teplomilné doubravy svazu Quercion pubescenti-petraeae, v případě Lužic se silným zastoupením dubu pýřitého (Quercus pubescens). Na stepní plešce na Svinkách roste sarmatský element hadí mord nachový (Scorzonera purpurea); na severní, vlhčí části Svinek jsou bohaté dubohabřiny s lilií zlatohlavou (Lilium martagon), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), prvosenkou jarní (Primula veris), hrachorem černým (Lathyrus niger) atd. Degradované náznaky luhů jsou mezi intenzivními ovocnými sady pod Libeší a plošně větší v okolí Hrádeckého potoka se zbytky olší (Alnus glutinosa), vrb (Salix sp.), dymnivkou dutou (Corydalis cava) a sasankou pryskyřníkovou (Anemone ranunculoides). Výrazným fenoménem zalesnění částí svahů jsou nepůvodní druhy (geograficky či stanovištně), zejména trnovník akát (Robinia pseudacacia) na Chožovské hoře, Červeném vrchu nebo na Janském vrchu a dále modřín opadavý (Larix decidua), borovice černá (Pinus nigra), smrk ztepilý (Picea abies) na Rané, Brníku, Třtěnských stráních, Kuzově. K zalesnění opuštěných ploch pastvin (de facto „stepí“ na jižních stráních Dlouhé hory) byly použity i nepůvodní křoviny žanovec měchýřník (Colutea arborescens) nebo pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Termofytikum Labského středohoří a Úštěcké kotliny tvoří nevýraznou fytogeografickou hranici s podokresem Lounské středohoří na západě a na východě s FO Polomené hory (zasahující pouze fragmentem do CHKO ČS). Ostřejší hranice je s mezofytikem Verneřického středohoří na východě (masív Dlouhého vrchu u Litoměřic, Čertova jizba, Vysoký Ostrý, bučiny Stříbrného rohu a Těchlovic, Vrabinec) i mezofytikem Milešovského středohoří. Druhově je území podobné Lounskému středohoří, některé druhy vyznívají směrem k východu, především kavyly – nejvýchodnější velmi bohaté lokality jsou Lovoš, Radobýl a průrva Labe (včetně její části Porta Bohemica) s výrazným inverzním a expozičním fenomenem. Bohatě zastoupeny jsou asociace sv. Alysso-Festucion pallentis, xerotermní trávníky svazu Festucion valasiacae, na hlubších půdách vegetace svazu Koelerio-Phleion phleoidis, pláště křovin svazů Prunion spinosae, Prunion fruticosae, lesní lemy svazu Geraniom sanguinei, na zalesněných sutích Aceri-Carpinetum. Vlhkomilná vegetace je mimo břehů Labe, Oparenského údolí, a těsného okolí mála potoků (např. Podlešínský nebo Mlýnský potok) vzácná. Velmi výrazným efektem, mimo skály s porosty tařice skalní (Alyssum saxatile), jsou sutě a fenomén ventarol (vývěry teplého a studeného vzduchu, podmrzající sutě, ledové jámy). Nejnápadnější jsou ventaroly na Borči, Plešivci a v celém údolí Labe a dále přesahují do Verneřického FO. Na Borči roste přímo ve vývěrech teplého vzduchu na temeni kopce játrovka borečka vzácná (Targionia hypophylla), u spodních průduchů chladného vzduchu praealpin lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica); podddruh l. t. vlnatý (S. r. subsp. steinmannii) roste na Vrkoči (jako locus classicus); s ním i vzácné druhy pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) a řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), na skalách kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hvozdík pyšný (Dianthus superbus). V podnoží Borče přímo na vrcholcích mravenišť vzácné

18

efemery lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a pochybek prodloužený (Androsace elongata), na sutích bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Na exponovaných jižních stráních vulkanitů Lovoše a Radobýlu (degradované spadem, střídavými stavy zvěře apod.) rostou kavyly, především k. vláskovitý (Stipa capillata), k. sličný (S. pulcherrima), k. Ivanův (S. pennata), na Deblíku k. Smirnovův (S. smirnovii), na Kostelním vrchu a Holém vrchu u Sutomi k. olysalý (S. zalesskii). Dále přistupují zvonek boloňský (Campanula bononiensis), locika vytrvalá (Lactuca perennis). Na suchých stráních údolí Labe křivatec český (Gagea bohemica), častý je k. vstřícnolistý (G. transversalis), na loukách vzácnější křivatec luční (G. pratensis). Na skalách a sutích průrvy Labe (Porta Bohemica, skály u Moravan, Doerellova vyhlídka, Panenská skála), Ostrého atd. rostou kosatec bezlistý (Iris aphylla), vzácně v několika exemplářích pouze na skalách u Střekova kyvor lékařský (Ceterach officinarum), na temeni Radobýlu submediteránní pískavice provensálská (Trigonella monspeliaca) a na jeho severních svazích subatlantsko -submediteránní geoelement hrachor trávolistý (Lathyrus nissolia) a na jižních svazích čistec německý (Stachys germanica) a hrachor pačočkový (Lathyrus aphaca). Z kapradin roste na Sluneční stráni sleziník netíkovitý (Asplenium adiantum-nigrum), na svazích Deblíku rostl včelník rakouský (Dracocephallum austriacum). Teplomilné druhy postupně vyznívají na sever směrem ke Kozímu vrchu, kde roste kavyl Ivanův (Stipa pennata), k. sličný (S. pulcherrima), a především vzácné pěchavové trávníky asociace Saxifrago paniculatae -Seslerietum caeruleae s dealpíny lomikamenem vždyživým (Saxifraga paniculata) a pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea). Výspou xerotermních druhů je Vrabinec s bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago), kostřavou sivou (Festuca pallens) a na loukách vstavačem osmahlým (Orchis ustulata). Na exponovanějšícch skalách roste mnoho vzácných druhů záraz (mordovek); nejbohatší lokality jsou v průrvě Labe, např. na Kozím vrchu rostou: mordovka nachová pravá (Phelipanche purpurea subsp. purpurea), m. nachová česká (P. purpurea subsp. bohemica), záraza namodralá (Orobanche coerulescens), z. písečná (O. arenaria), z. šupinatá (O. artemisiae-campestris), z. zardělá (O. kochii), na Radobýlu z. hořčíková (O. picridis), pouze od Církvic je známa z. bílá pravá (O. alba), od Dobkovic z. alsaská (O. alsatica). Ojedinělé v rámci CHKO ČS jsou písčiny u Církvic; roste zde dealpinský druh dvojštítek hladký (Biscutella laevigata) a bohatě trávnička obecná (Armeria vulgaris). Bohatě jsou zastoupené šířící se křoviny v pásech kolem skal, trávníků nebo jako pláště lesů, především svazy Prunion spinosae a Berberidion. Vzácně zde rostou růže galská (Rosa gallica), na Satanu, Liščínu a v údolí Labe růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima). Báze mnoha vulkanických kopců je tvořena bohatými teplomilnými doubravami svazu Quercion pubescenti-petraeae s válečkou prapořitou (Brachypodim pinnatum), smldníkem jelením (Peucedanum cervaria), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum), v údolí Labe s bohatými porosty třemdavy bílé (Dictamnus albus). Na severním Lovoši a jižní části Ostrého přechází teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae v asociaci Sorbo torminalis-Quercetum petraeae v jednolitý porost břeků (Sorbus torminalis). Locus classicus pro endemický jeřáb český (Sorbus bohemica) je Lovoš, nově jsou popsány z podokresu jeřáb labský (S. albensis) a j. soutěskový (S. portae -bohemicae); roztroušeně se vyskytuje j. oskeruše (S. domestica). Zalesněné sutě hostí vegetaci asociace Aceri-Carpinetum s druhově bohatými podrostem, mj. lilií zlatohlavou (Lilium martagon), avšak suťové lesy jsou pod tlakem invazní netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Relativně rozlehlé jsou volné sutě s velkými exempláři lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) – např. na Plešivci; suťové lesy svazu Tilio-Acerion a hercynské dubohabřiny svazu Carpinion s habrem a duby, lipnicí hajní (Poa nemoralis), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), sasankou hajní (Anemone nemorosa), bohatě zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). Menší porosty šipákových doubrav (případně i pouze skupin několika stromů) svazu Quercion pubescenti-petraeae jsou vázány zejména na bohatý karbonátový podklad (pod Košťálovem, na bílých stráních v okolí Litoměřic: Pokratice, Satan, stráně proti Satanu, Malíč, Kamýk) s bohatými porosty třemdavy bílé (Dictamnus albus), okrotice bílé

19

(Cephalanthera damasonium), medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum) a dalších druhů. Významnou částí obou fytogeografických podokresů jsou bílé stráně, především ty druhově nejbohatší se silným zastoupením vstavačovitých. Vyskytují se při jižním úpatí CHKO ČS při hranici s FO Úštěcko, nejbohatší v okolí Litoměřic (především Pokratice, Satan, stráně proti Satanu, za Mostnou horou, Malíč, Kamýk, u Libochovan, u Venduly, Bílá hora u Trnovan a další už mimo CHKO ČS na Úštěcku). Charakterizovány jsou jako společenstva karbonátových až ultrabazických substrátů sv. Seslerio-Festucion pallentis, as. Cirsio pannonici-Seslerietum calcariae s obligátním kalcifytem koulenkou prodlouženou (Globularia bisnagarica), bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum) a hadím mordem španělským (Scorzonera hispanica) a dále druhy: hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač nachový (Orchis purpurea), vzácně vstavač vojenský (Orchis militaris), okrotice bílá (Cephalanthera alba), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), velmi bohatě bradáček vejčitý (Listera ovata), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora). Z dalších druhů významný pontický geoelement len žlutý (Linum flavum), sasanka lesní (Anemone sylvestris), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), smldník jelení (Peucedanum cervaria), jetel horský (Trifolium montanum), pouze u Pokratic podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), na Satanu podražec křovištní (Aristolochia clematitis), v křovinatých pláštích svazu Prunion spinosae třemdava bílá (Dictamnus albus), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), kalina tušalaj (Viburnum lantana) a další. Nivní pruhy s náznakem degradovaných luhů tvoří především olšiny asociace Stellario -Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum, jsou přítomné např. v Oparenském údolí a údolí Pokratického potoka pod Bílými stráněmi, výskyt např.: sasanka pryskyřníková (Anemone ranunculoides), dymnivka dutá (Corydalis cava), bledule jarní (Leucojum vernum), dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), pryšec sladký (Euphorbia dulcis). Vlhkomilná vegetace se vyskytuje pouze ve fragmentech (např. na prameništích) vlhkých luk svazu Calthion u Podlešína, u Modly, u potoků v průrvě Labe nebo u břehů Labe. Jedinečné a naprosto odlišné jsou labské břehy v CHKO ČS. Od Litoměřic přes Lovosice (zde navazují na termofytikum FO Terezínská kotlina, podokres Dolní Poohří) až po PP Nebočadský luh jsou řazeny do termofytika. Fragment úseku Labe mezi Nebočady a Děčínem do mezofytika Verneřického středohoří, pod děčínským zámkem do FO Labské pískovce (podokres Kaňon Labe) na hranici s CHKO Labské pískovce. Břehy Labe mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem jsou ovlivněné výstavbou zdymadel Lovosice a Střekov a tvoří je především kamenný zához (mimo ojedinělých ostrovů, jesepů a menších náplavů pod lovosickým zdymadlem). Hladina je víceméně bez proudu u okrajů, u břehu s relativně malým vertikálním pohybem. Výstavba zdymadel zamezila jak menším povodním a pohybu hladiny, tak obnově štěrkopískových náplavů plavením ledových ker z horních částí Labe (např. po záplavách v r. 2002 se obnovily štěrkové náplavy u Malých Žernosek, v současnosti opět přesypané ornicí s využitím jako orná půda). Mimo podíl invazních druhů (křídlatky, netýkavka žláznatá) a nitrofilních druhů jako kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) dominují vlnám vodní dopravy na Labi odolná chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), dále dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), kyprej obecný (Lythrum salicaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), řidčeji andělika lékařská (Angelica archangelica), puškvorec obecný (Acorus calamus), vzácně je řekou zanesen stulík žlutý (Nuphar luteum). Okolí koncentračních hrází i břehy řeky jsou více tvořena společenstvy stromových i keřových vrb (svazu Salicion triandrae, as. Salici-Populetum, Salicetum albae) s dominantními vrbou bílou (Salix alba), v. košíkářskou (S. viminalis), v podrostu ostřice štíhlá (Carex gracilis), rdesna (Persicaria hydropiper, P. lapathifolia), křídlatky (Reynoutria sp.). Další druhy jsou vázány i na plochy s jemným bahnem, které poskytují přírodní slepá ramena nebo uměle vytvořené koncentrační hráze: dominantní rukve (Rorippa sp.), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), dvouzubec, kyprej, méně frekventovaně tajnička rýžovitá (Leerzia oryzoides), blatěnka vodní (Limosella aquatica), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), velmi zřídka druhy šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) a potočnice lékařská

20

(Nasturtium officinale). Na navigacích rostou česnek pažitka (Allium schoenoprasum), mochna stříbrná (Potentilla argentea), pelyněk pravý (Artemisia absinthium), v přístavu v Rozbělesích, na březích zřídka ruderální a nepůvodní ambrosie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia). Z pohledu ČR jsou rozsahem i druhovým složením unikátní periodicky (nepravidelně) obnažované písčité a štěrkové náplavy u Valtířova, Velkého Března, Povrlů, Nebočadského luhu a směrem k Děčínu (a dále ke Hřensku v CHKO Labské pískovce). Střídavé obnažování náplavů (z pod nánosů jiných naplavenin) je plně závislé na vertikálním kolísání výšky vodní hladiny, síle a turbulencích proudu u břehu. Především při větších povodních (dříve i při nárazech ledových ker) dojde k „odstřižení“ porostu chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) spolu s nitrofilní vegetací. Následně nastává uvolnění ploch pro růst druhů na obnažené náplavy přímo vázaných, zejména drobnokvětu pobřežního (Corrigiola littoralis), který má více lokalit, nejbohatší pod děčínským zámkem na soutoku Ploučnice a Labe. Zvláštní pozornost je věnována podpoře výsadeb druhu topol černý (Populus nigra) za postupného odstraňování nepůvodního topolu kanadského (P. x canadensis). Zcela ojedinělý je pro CHKO ČS výskyt druhu růžkatec potopený (Ceratophyllum submersum) v rybníčku na Kamýku. Mezofytikum Milešovského středohoří je fytogeografickým ostrovem (vklíněno) v termofytiku FO Lounsko-labského středohoří. Podnebí Milešovského středohoří je vlhčí a oceáničtější, v důsledku toho je zde vyšší zastoupení jak lesů, tak významnějších vlhčích luk i sušší vegetace skal, až na ostrůvky bez xerofytů. Vrchol Milešovky (s prokázaným anemo-orografickým systémem na biotě) dosahuje výšky 837 m, náhorní plošiny masivů Hradišťan a Březiny 700 m, významné vrchy jsou např. Lipská hora, masiv Štěpánovské a Solanské hory, masivy Táhliny, Kloce, Skalky, Houžetína. Na náhorních plošinách masívu Hradišťan a Březiny jsou uchovány podhorské louky (dříve tzv. „orchideové“, „babinského typu“) svazu Arrhenatherion, v současnosti s výskytem druhů: hadí mord nízký (Scorzonera humilis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín evropský (Trollius altissimus), prasetník plamatý (Hypochaeris maculata), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), oměj pestrý (Aconitum variegatum), hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus). Problematicky se vyskytuje kostřava ametystová (Festuca amethystina), na Březině navíc zanesený koprník štětinolistý (Meum athamanticum). Podobné louky jsou i v nižších nadmořských výškách např. u Lukova, Štěpánova a Hetova, severně od Lipské hory (s různou intenzitou obhospodařování), dominuje upolín nejvyšší (Trollius altisimus), bledule jarní (Leucojum vernum), kuklík potoční (Geum rivale), vzácněji kosatec sibiřský (Iris sibirica), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), velmi vzácně prha arnika (Arnica montana). Na sušších loukách v oblasti roste hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), pod Milešovkou plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia), termofilnější druh dobromysl obecná (Origanum vulgare); pod Lipskou horou jižně při hranici termofytika Labského středohoří řada druhů bílých strání, např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), starček roketolistý (Senecio erucifolius), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), plamének přímý (Clematis recta) a další. Na výslunnějších skalách prakticky v celé oblasti je dominatním druhem tařice skalní (Alyssum saxatile), která místy roste i na zdech staveb (Milešov). V Čechách je pouze na znělcové Milešovce považován za původní výskyt růže májové (Rosa majalis), vyskytuje se zde žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), v suti pod vrcholem kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), třtina pestrá (Calamagrostis varia), na vrcholu v okolí staveb lopuštík skloněný (Hackelia deflexa), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus). Na Výřích skalách bohatě tařice skalní (Alyssum saxatile), medvědice léčivá (Arctostaphyllos uva-ursi), kostřava sivá (Festuca pallens), na zazemněných sutích kosatec bezlistý (Iris aphylla), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), při okrajích skal a na sutích bohatě třešeň křovitá (Prunus fruticosa). Na Výřích skalách mimo subboreální medvědice léčivé (Arctostaphyllos uva-ursi) opět druhy tařice skalní, kostřava sivá a bříza skalní (Betula petraea). Obdobná je květena skal Lipské hory, mimo medvědice ve větší míře přistupuje hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus). Na výslunnějších skalách oblasti roste roztroušeně středoevropský (hercynský) teplomilný endemit zvonek jemný (Campanula gentilis).

21

Na Ostrém u Milešova při hranici termofytika roste kromě zvonku jemného i kosatec bezlistý (Iris aphylla), na jižních svazích jeřáb břek (Sorbus torminalis), na severních sutích bohatě lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), na hradní zřícenině lopuštík skloněný (Hackelia deflexa) a strošek pomněnkový (Lappula squarrosa). Ojedinělé jsou výspy termoxerofytní vegetace na prudších, jižně a jihozápadně orientovaných stráních o nadmořské výšce přesahující 600 m (Solanská hora, Štěpánovská hora) s kavylem Ivanovým (Stipa pennata), koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), zárazami – mordovkou písečnou (Phelipanche arenaria) nebo mordovkou nachovou pravou (P. purpurea subsp. purpurea). V masivu Houžetína roste na karbonátech řada druhů bílých strání – tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), přímo na velikých zvodnatělých terénních sesuvech pětiprstka žežulník (Gymandenia conopsea), dále čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kostřava ametystová (Festuca amethystina), hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotundifolia), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium). V dubohabřinách na karbonátech medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Severovýchodně u Dřevců na malé louce ostřice Davallova (Carex davalliana) a kruštík bahenní (Epipactis palustris), podél Granátky pod Skalicí oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a kruštík modrofialový (Epipactis purpurata). Suťové lesy jsou většinou svazu Tilio-Acerion, asociace Aceri-Carpinetum a dalších s druhově bohatým podrostem, mj. lilií zlatohlavou (Lilium martagon), náprstníkem velkokvětým (Digitalis grandiflora), lýkovcem jedovatým (Daphne mezerum); jsou ovšem pod značným tlakem invazní netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Rozlehlé jsou hercynské dubohabřiny svazu Carpinion s habrem a duby, lipnicí hajní (Poa nemoralis), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), sasankou hajní (Anemone nemorosa), bohatě zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). U Děkovky roste vzácný kříženec sasanky pryskyřníkové (A. ranunculoides) a s. hajní (A. nemorosa) – A. x seemenii. Větší zastoupení mají květnaté bučiny. Věkově i přes 170 let staré bučiny svazu Fagion sylvaticae jsou na svazích Březiny a Milešovky; s podrostem submontánní věsenky nachové (Prenanthes purpurea), samorostlíku klasnatého (Actaea spicatum), kostřavy lesní (Festuca altissima) ječmenky evropské (Hordelymus europaeus), pitulníku žlutého (Galeobdolon luteum). Do olšin svazu Alnion incanae v nivách potoků proniká bohatě bledule jarní (Leucojum vernum). Vzácný je v CHKO ČS biotop rašelinišť. V Milešovském středohoří je jediné malé rašeliniště s ostrůvky „Pod Bukovým vrchem“ (součást PR Březina). Kromě rašeliníku (Sphagnum sp.) zde rostou okřehek menší (Lemna minor), bublinatka jižní (Utricularia australis), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) i s. širolistý (Eriophorum latifolium). Pokusně sem byla přenesena v roce 1952 rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), která dnes porůstá celé koberce rašeliníků. Aktivními zásahy se podařilo zabránit prudké expanzi orobince širolistého (Typha latifolia) na rašeliništi. Mezofytikum Verneřického středohoří (a fragmentů mezofytika ostatních FO) se nachází v severovýchodní části Středohoří a svým zřetelně vlhčím, chladnějším klimatem i odlišným krajinným reliéfem (většinou výlevné plošiny) a částečně i převažující květenou se odlišuje od předešlých FO. Floristické složení této části území je také odlišné, např. přibývá druh árón plamatý (Arum maculatum). Chybí tu obligátní xerotermofyty a zbytky teplomilnějších druhů rostou pouze na jižně exponovaných skalách a sutích v jižní části FO. Větší komplexy lesa (často se sutěmi) jsou na Dlouhém vrchu, Sedle, Kamenné hůře, v údolí Ploučnice, okolí Děčína a Jílového. Nejbohatšími lokalitami s xerofytní vegetací jsou čedičové (znělcové) výstupy skal, především na Trojhoře, Kalichu, Soudném kameni a Sedle; s výraznou tařicí skalní (Alyssum saxatile), česnekem šerým horským (Allium senescens subsp. montanum), lněnkou lnolistou (Thesium linophyllon), chrpou latnatou (Centaurea stoebe), chrpou chlumní (Centaurea

22

triumfettii), koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), rozrazilem ožankovým (Veronica teucrium), trýzelem škardolistým (Erysimum crepidifolium), černýšem hřebenitým (Melampyrum cristatum), čistcem přímým (Stachys recta), bojínkem tuhým (Phleum phleoides), smldníkem jelením (Peucedanum cervaria), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica), rozchodníkem velikým (Hylotelephium maximum); navíc na Kalichu kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), na znělcovém Sedle několik rostlin hvězdnice alpské (Aster alpinus). Velké plochy otevřených sutí (s ventarolami, ledovými jamami) jsou především v PR Kamenná hůra s brusnicovou vegetací skal a sutí, převažuje brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), dále vranec jedlový (Huperzia selago) a především mechy. Jedinečné jsou inverzní polohy, nejvýraznější je tento efekt v Bobří soutěsce. Ve spodní části rokle roste v asociaci Ribeso alpini-Rosetum pendulinae středoevropský horský druh růže převislá (Rosa pendulina), u potoka měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), bledule jarní (Leucojum vernum) a áron plamatý (Arum maculatum); na výslunných skalách xerofytní vegetace svazu Alysso-Festucion pallentis s tařicí, kostřavou sivou (Festuca pallens). Druhově pestrá společenstva luk jsou vyvinutá zejména na slínovcích na Děčínsku (např. Bohyňská lada, Horní Oldřichov, Jílové, Modrá – podél tratě ve větších fragmentech), na Českolipsku (Velká Javorská, Janovice), Litoměřicku (pod Trojhorou). Louky náleží do svazu Arrhenatherion (na prameništích přechází tyto louky v Molinion nebo Calthion) se zastoupením řady vstavačovitých: prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač mužský (Orchis mascula), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), velmi vzácně prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata); dále hvozdík pyšný (Dianthus superbus), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum). Specifické jsou Babinské louky (dříve “babinské orchideové louky“, považované za tzv. „pralouky“), také na slínech. Převažují svazy Arrhenatherion, Molinion a Calthion s průnikem více druhů teplomilnějších z termofytika. Rostou zde zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), boreální subelement tolije bahenní (Parnassia palustris), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), oměj pestrý (Aconitum variegatum), vrba plazivá (Salix repens), v. rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia), bohatě kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), bledule jarní (Leucojum vernum), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), lněnka bavorská (Thesium bavarum), škarda ukouslá (Crepis praemorsa), z orchidejí prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vzácně vstavač mužský (Orchis mascula). Význačnými biotopy jsou i další luční porosty, lesní loučky a prameniště, např. u Verneřic, Čermné, Bobřího a Merboltického potoka, Volfartic, Slunečné, České Kamenice, na Chvojensku s výskytem druhů upolín evropský (Trollius altissimus), svízel lesní (Geranium sylvaticum), kuklík potoční (Geum rivale), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), ojediněle s prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), hojněji s prstnatcem Fuchsovým (Dactylorhiza fuchsii). K vzácným druhům exklávního charakteru patří např. hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus). V okolí České Kamenice na vlhkých loukách s pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum), rdesnem hadím kořenem (Bistorta major), tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) vzácně i prstnatec májový (Dactylorhiza majalis); na loukách u Kamenického Šenova na pastvinách prha arnika (Arnica montana). Na sušších loukách, křovinatých pláštích a mezích v okolí Horní Vysoké a Dubičné roste mochna skalní (Potentilla rupestris). U Slunečné ve vsi je na sušší loučce naleziště šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus), u Malého Chvojna v zářezu železniční tratě hořečku nahořklého (Gentianella amarella). Do roku 1967 rostla na kopci u Rýdče (zničeno odtěžením) růže Sabinova (Rosa sabinii), která byla tehdy přenesena a roste v několika exemplářích v Litoměřicích a Pohořanech. Okrajově při jižní hranici s termofytikem zasahují teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, zvláště Sorbo torminalis-Quercetum a Potentillo albae-Quercetum. Teplejší suťové lesy s lípou, javorem, jasanem a jilmem jsou vyvinuty především na Litoměřicku (např. Trojhora, Soudný kámen, Panna, Mlýnský vrch, Dlouhý vrch). V doubravách na jižních svazích většinou rostou teplomilnější druhy, např.

23

kopretina chocholičnatá (Tanacetum corymbosum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), smldník jelení (Peucedanum cervaria), svízel vonný (Galium odoratum) apod. Doubravy severních svahů mají druhy vyšších poloh: věsenka nachová (Prenanthes purpurea), vikev lesní (Vicia sylvatica), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), meruzalka alpská (Ribes alpinum). Časté zvláště po obvodu (hranicích s termofytikem) jsou i dubohabřiny as. Melampyro nemorosi-Carpinetum. Acidofilní doubravy s lipnicí hajní (Poa nemoralis) jsou vyvinuty kromě Křížové hory, kde roste kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), především při východní hranici FO (asociace Genisto germanicae-Quercion). Velmi významné jsou plochy bučin svazu Fagion na svazích, zvláště nad průlomem Labe u Těchlovic, např. Stříbrný roh, Buková hora a další. Svým složením odpovídají druhům přítomným i v Milešovském středohoří, s převažujícími druhy kyčelnice cibulkatá (Dentaria bulbifera) a k. devítilistá (D. eneaphyllos), kostřava lesní (Festuca altissima), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), strdivka nící (Melica nutans). Velké suťové lesy (s plochami otevřených sutí) jsou v okolí Bobří soutěsky, částečně též s invazivní netýkavkou malokvětou (Impatiens parviflora). V suťových lesích na Soudném kameni a u Jedlky roste vzácná okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Na plošinách převládají květnaté bučiny podsvazu Fagenion s asociacemi Dentario eneaphylli-Fagetum a Melico-Fagetum. Suťové lesy charakterizuje svaz Tilio-Acerion (asociace Aceri-Carpinetum) s výskytem tisu červeného (Taxus baccata) na Děčínsku, především v Bechlejovicích (NPP Březinské tisy), PP Jílovské tisy a na Chmelníku. Bory jsou v Českém středohoří rozmístěny jen okrajově. Nalezneme je jen na několika místech na pískovcích v okolí Lovečkovic, Skalice apod. Bylinné patro je chudší, převažuje kapradina hasivka orličí (Pteridium aquilinum), boreální metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), u Karlovky byl nalezen subatlantský druh žebrovice různolistá (Blechnum spicant). Společenstva olšin svazu Alnion incanae, asociací Stellario-Alnetum glutinosae nebo Carici remotaeFraxinetum, s bohatou přítomností jasanu podél vodních toků, se vyznačují velmi bohatými populacemi bledule jarní (Leucojum vernum), u Lučního potoka navíc ladoňky vídeňské (Scilla vindobonensis), poblíž Veselíčka u potoka Bystrá oměj různobarvý (Aconitum variegatum), na Českolipsku přibývá árón plamatý (Arum maculatum). Rašeliniště pod Sedlem je jediným rašeliništěm v této části CHKO ČS. Je však značně zazemněné, kromě řady druhů rašeliníku (Sphagnum sp.) zde roste suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Aktuálně je zjištěno na území CHKO 420 vzácných druhů, z toho 134 je zvláště chráněných dle vyhlášky 395/1992 Sb. Dalších 46 zvláště chráněných druhů a 15 vzácných druhů je vyhynulých nebo nezvěstných. Regionální význam má dalších 15 druhů.

2.7. Fauna Z hlediska faunistické prozkoumanosti území nelze v případě Českého středohoří ani zdaleka hovořit o tak vysokém stupni, na kterém se nachází prozkoumanost flóry a vegetačního krytu. I na současném stupni poznání lze však tvrdit, že po faunistické stránce je České středohoří řazeno k nejbohatším oblastem ČR a v tomto směru zaujímá výjimečné postavení jako např. CHKO Pálava nebo plošně srovnatelnější Bílé Karpaty nebo Křivoklátsko. Nejkomplexněji jsou v Ceském středohoří zpracováni obratlovci. Poněkud odlišná situace panuje u bezobratlých. Z druhově bohatších systematických skupin jsou nejlépe známí měkkýši, pavouci a mnohonožky, z hmyzu to jsou např. rovnokřídlí a velké řády motýlů a brouků. Naopak dosud velmi nedostatečně jsou zpracovány řády dvoukřídlého a blanokřídlého hmyzu. Aktuálně je zjištěn tento počet zvláště chráněných druhů živočichů žijících v CHKO:

24

Obratlovců je známo 156 druhů (143 taxonů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho v kategorii kriticky ohrožený (KO) – 34 druhů, silně ohrožený (SO) – 84 druhů (71 taxonů), ohrožený (O) – 38 druhů. Bezobratlých je známo 63 druhů (47 taxonů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho v kategorii KO – 6 druhů, SO – 15 druhů, O – 42 druhů (26 taxonů). Živočichů je celkem známo 219 druhů (190 taxonů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho v kategorii KO – 40 druhů, SO – 99 druhů (86 taxonů), O – 80 druhů (64 taxonů). Extrémní nevyváženost, co se zastoupení systematických skupin v současné vyhlášce týče, dokládá fakt, že téměř polovinu z celkového počtu zvláště chráněných druhů žijících v CHKO ČS tvoří ptáci (ca 100 druhů). Příčiny výše uvedené druhové bohatosti jsou shodné s příčinami uvedenými ve stati o flóře a vegetaci, a to s tím, že také glaciály obohatily faunu Českého středohoří o organismy severské provenience, které se po následném oteplení a ústupu zalednění v tomto nízko položeném území udržely dodnes (tzv. glaciální relikty), a to díky existenci vysoce specifických biotopů jako jsou podmrzající sutě. Řada taxonů (druhů nebo poddruhů) bezobratlých živočichů je v rámci ČR dosud známá jen z Českého středohoří, z nich některé jsou dokonce endemické. Řada taxonů bezobratlých byla z tohoto území také popsána jako nových pro vědu. Po této stránce jde bezesporu o jedno z nejvýznamnějších území v České republice. Jihozápadní část s průměrnou roční teplotou nad 8 °C a srážkovým průměrem pod 500 mm, splňuje základní podmínky pro rozvoj a udržení jedinečných živočišných společenstev s vysokým podílem zvláště chráněných a vzácných druhů. Na charakteristické biotopy úzkolistých suchých trávníků, kavylových stepí a pastvin je vázána převážná většina zdejších xerotermofilních organismů. Z bezobratlých v nich žijí např. pavouci skálovka Haplodrassus bohemicus, sklípkánek Atypus muralis, z motýlů modrásek ligrusový (Polyommatus damon), okáč skalní (Chazara briseis), přástevník mařinkový (Watsonarctia casta), vřetenuška pozdní (Zygaena laeta), z brouků střevlíci Notiophilus laticollis, Polistichus connexus, vrubouni Euheptaulacus villosus, Copris lunaris, Sisyphus schaefferi, několik druhů majek (Meloe spp.), drabčíci Heterothops balthasari, Myrmoecia plicata (vázaní na nory sysla a na mravence Tapinoma), reliktní nosatci Otiorhynchus conspersus, Melanobaris morio, z blanokřídlého hmyzu mravenec Lasius reginae. Mezi obratlovci zaujímají významné místo bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) a sysel obecný (Spermophilus citellus). Centrální část území se vyznačuje nižšími průměrnými teplotami, vyššími srážkovými úhrny a mnohem větší lesnatostí než předchozí část. Zdejší převážně mezofilní fauna proto vykazuje vysoký podíl lesních prvků. Pro tuto část jsou dále charakteristické podhorské vlhké louky, izolované stepní enklávy a bílé stráně lemující jižní okraj území a hlavně impozantní a faunisticky nesmírně cenný Labský kaňon. Z bezobratlých v území žije např. páskovka Cepaea vindobonensis, vrásenka Discus ruderatus, z pavouků sklípkánek Atypus affinis, slíďáci Alopecosa sulzeri a Acantholycosa norvegica, z rovnokřídlých saranče Oedipoda germanica, z motýlů okáč ovsový (Minois dryas), na vlhkých loukách a ladech modrásek bahenní a m. očkovaný (Maculinea nausithous, M. teleius), dále píďalka Coenocalpe lapidata, z brouků střevlíci Leistus montanus kultianus, krajník pižmový (Calosoma sycophanta), Harpalus zabroides, drabčík Myrmoecia confragrosa (vázaný na mravence Tapinoma), nosatec Hypera vidua, kovařík Ischnodes sanguinicollis. Dále je zde lokalita výskytu kriticky ohroženého listonoha letního (Triops cancriformis) v bývalém vojenském prostoru Babiny I, dále jsou v Českém středohoří lokality výskytu raka říčního (Astacus fluviatilis) – řeka Ploučnice a potok Bystrá, kde žije zároveň i rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). Ten byl zjištěn v Lučním potoce u Dolního Týnce, v Trojhorském potoce u Třebušína, v pravobřežním bezejmenném přítoku Trojhorského potoka v Třebušíně a Řepčicích, v potocích Valdeckém a přítocích v osadě Novosedlo u Horní Police, nově byl zjištěn ve Vrbovém potoce v Žandově u České Lípy. Monitoring probíhá po celém území Českého středohoří, je nutné ověřit opakovaně údaje z Homolského a Milešovského potoka, kde raci žili ještě okolo r. 1986. Mezi významnými obratlovci jsou ještěrka zelená (Lacerta viridis), dudek chocholatý (Upupa epops), čáp černý (Ciconia nigra).

25

Severovýchodní část území se od předchozí liší ještě chladnějším a vlhčím klimatem a menší vertikální členitostí. Dominantní složku fauny zde představují vlhkomilné a teplotně nevyhraněné až chladnomilné druhy. Pro tuto část jsou dále charakteristická hluboce zaříznutá inverzní údolí malých vodních toků, rozsáhlé vlhké louky s pastvinami a četná prameniště. Z bezobratlých zde žijí např. sekáč Ischyropsalis hellwigi, z pavouků plachetnatky Bathyphantes simillimus, Wubanoides uralensis (glaciální relikty), z brouků střevlíci Carabus irregularis, C. auratus, glaciální relikt z čeledi Leiodidae Choleva lederiana, drabčík Quedius riparius. Významnými obratlovci zde jsou čáp černý (Ciconia nigra) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Ve skutečnosti však nejsou poměry v území vždy tak jednoduché a mezi zvláštnosti Českého středohoří z faunistického hlediska je nutno připočítat i někdy velmi těsná sousedství nebo dokonce společný výskyt teplomilných a vyloženě horských, chladnomilných druhů.

2.8. Vývoj osídlení Nejstarší osídlení Z archeologického hlediska patří České středohoří a přilehlé okolí k nejatraktivnějším oblastem České republiky. První stopy pobytu člověka pocházejí z rané fáze starší doby kamenné, asi před 200 000 lety (pěstní klín z Křešic u Litoměřic). Buď ve stejné epoše, nebo ve středním paleolitu, v období asi před 100 000 lety, žil člověk také na Písečném vrchu u Bečova. Z mladší fáze téže epochy (40 000 – 10 000 let př. n. l.) pocházejí doklady magického umění, stanice pravěkých lovců byly zjištěny v Trmicích a Malých Žernosekách. Prvotní společnost, odkázaná na lovecké a sběračské způsoby obživy, byla v 6.–4. tisíciletí př. n. l., v mladší době kamenné, vystřídána prvními zemědělci. V souvislosti s touto proměnou začínají vznikat první stálejší osady, situované v polohách s nejúrodnější půdou, např. v povodí Ohře a Bíliny, které se zatím z pochopitelných důvodů vyhýbají vyšším polohám Českého středohoří. Přerod nastává s rozvojem používání kovů. V době bronzové se výrazněji v Českém středohoří projevila únětická kultura (2000–1500 let př. n. l.). Nálezy z té doby pocházejí např. od Libčevsi, Třebívlic, Lovosic a Libochovan. Později se sem od severovýchodu dostal nový osídlovací proud, označovaný jako lid lužické kultury (lid popelnicových polí). Celkem hustě byly osazeny nižší polohy střední a východní části Středohoří (významná naleziště Libochovany, Střekov), západně od Labe bylo osídlení 13.-8. stol. př. n. l. zastoupeno knovízskou kulturou (Lounsko, Bílinsko), jejíž stopy jsou ojediněle nacházeny i na východ od Labe (Rýdeč). Neklidná doba se odrážela na budování nejstarších opevnění, rozlehlých hradišť (Hrádek u Libochovan, Štěpánovská hora, Hradišťany). Halštatské období (8.–5. stol. př. n. l.) se odlišuje od předchozích již používáním železa. V oblasti je zastoupeno bylanskou kulturou, která vrcholí v 6. stol. př. n. l. O sociální diferenciaci tehdejší společnosti svědčí tzv. knížecí pohřby na vozech (Lhotka nad Labem). Okolo r. 400 př. n. l. přišlo do této oblasti bojovné plemeno Keltů, již pevně organizované (doba laténská). Toto první etnikum na našem území, jehož jméno známe, a jež bylo relativně velmi vyspělé, zanechalo po sobě stopy zejména u Radovesic, Libčevsi, Lovosic, Malých Ženosek. U Dřemčic byly nalezeny keltské mince, takže se uvažuje o jejich místní výrobě. Z mladší fáze tohoto období (3.–1. stol. př. n. l.) pocházejí doklady tzv. podmokelské skupiny (Podmokly, Neštěmice). Kolem začátku letopočtu ustoupila laténská kultura tlaku germánských kmenů, později se objevují silné římské vlivy (Trmice, Staňkovice, údolí Bíliny). Období starověku končí obrovskými etnickými přesuny národů (ve 4.–6. stol. n. l.) s průchody germánských kmenů, jejichž pozůstatky jsou odkryty v Poohří, Polabí a v podhůří Teplického středohoří. Vývoj osídlení ve středověku Od 6. století k nám pronikali z východu Slované. Osídlili nejprve staré sídelní polohy (Polabí, Poohří, Bílinsko) s nejlepšími půdními a klimatickými podmínkami. Prvotní slovanské lokality

26

dokumentují mj. nálezy od Lovosic. Postupný rozvoj osídlování vcházel i do vyšších poloh, avšak dlouho zůstávají od sebe odděleny tzv. sídelní komory. Postupně tak vzniká několik kmenů, jejichž dislokace však v poslední době bývá zpochybňována (Lučané – Poohří, Lemúzi – centrum na hradišti u Zabrušan, Děčané – Děčínská kotlina, Ljutomirici – u soutoku Labe a Ohře). Dokladovány jsou velkomoravské kulturní vlivy z 9. stol. Složitý sjednocovací proces, probíhající mírovými i násilnými formami, zachycuje ve svém literárním odkazu kronikář Kosmas (†1125). Pověst o Přemyslu Oráči je náznakem mírových forem, pověst o válce Čechů s Lučany reprezentuje násilí. Verifikace pověsti o lucké válce je do značné míry provedena archeologickými průzkumy na hradišti u Vlastislavi z 2. pol. 9. stol. Po sjednocení Čech pod vládou Přemyslovců, s postupující feudalizací, byl severozápad země ovládán systémem tzv. hradských okrsků (Žatec, Litoměřice, Děčín, Bílina).. Důležité pozice získává i církev. Kapitula v Litoměřicích patří k nejstarším církevním institucím v zemi. Vznikla v roce 1057. Od 11. stol. jsou zde zakládány bohaté kláštery (Postoloprty, Doksany, Teplice, Osek). Nástup vrcholného feudalismu je spojen od počátku 13. stol. se vznikem měst. K nejdůležitějším patří Litoměřice, vzniklé navázáním na rozsáhlou sídelní aglomeraci v okolí přemyslovského správního hradiště. V průběhu 1. pol. 13. stol. vznikají i další královská města Most, Ústí nad Labem a Louny. V prostředí královských měst zaujímají místo nové církevní řády (dominikáni – Litoměřice, Louny, minorité – Litoměřice, Most, Žatec, křížovníci s červenou hvězdou – Litoměřice, Most). Kolonizačním podnikáním pokračuje osídlovací proces, zprvu vycházející z původních sídelních komor, do vyšších poloh. Značné tempo je příčinou toho, že do poloviny 14. stol. je dotvořena v podstatě dnešní sídelní struktura. Osídlovací aktivity jsou především dílem šlechty. Její rostoucí moc vtiskává zdejší krajině nový rys budováním nových šlechtických sídel – hradů a tvrzí, a to od 13. stol. po celý středověk. Prosadily se zde především tyto šlechtické rody: Zajícové z Hazmburka, Hrabišici, Vartenberkové, Michalovici, Berkové z Dubé a drobnější šlechta – Kaplířové ze Sulevic a Vchynští – která se zachytila především v jižních částech Českého středohoří, kdežto severní okrsky oblasti byly částmi rozlehlých panských dominií. Ekonomickou platformou šlechty se stala poddanská města, jejichž síť se utvářela od poloviny 13. do počátku 14. stol. (Česká Lípa, Děčín, Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, Bílina, Úštěk, Kravaře). Vývoj v době husitství, reformace a protireformace Hromadící se sociální problémy začaly způsobovat neklid, především ve městech. Přispěly k tomu i revoluční myšlenky reformních kazatelů. V 60. letech 14. stol. působil v Litoměřicích Konrád Waldhauser. Mezi nejhorlivější stoupence Jana Husa patřil po jeho smrti zeman Zikmund Řepanský z Řepan a na Třebívlicích. Radikální program nalezl ohlas především v Žatci a Lounech. Pozice husitů na severu země sílily. Výprava Jana Žižky v květnu 1421 měla za následek připojení Litoměřic k pražskému svazu husitských měst a vybudování hradu Kalicha na vrchu nad Třebušínem, který se stal Žižkovým rodovým sídlem. Proti Kalichu byly vybudovány hrady Litýš a Panna. V r. 1426 došlo k bitvě Na běhání u Ústí nad Labem, nejkrvavější bitvě českého středověku. K získání rozsáhlých majetků na Bílinsku a Lovosicku využil husitství hejtman Jakoubek z Vřesovic. Litoměřice se postupně staly nejvýznamnějším městem českého severu. S tím jsou spojeny kulturní rozvoj, růst vzdělanosti, vznik nových škol a celková změna životního stylu. K posílení nekatolického obyvatelstva vlnou nové lutherské reformace v 1. pol. 16. stol. došlo zejména na severu (Děčín, Benešov nad Ploučnicí). Absolutistické tendence na poč. 17. stol. značně oslabily pozici Litoměřic. Třicetiletá válka, která započala r. 1618, velmi ovlivnila oblast Českého středohoří. Do stavovského odboje se zapojil Václav Vilém z Roupova, majitel Žitenic. V Praze r. 1621 byli popraveni Bedřich z Bílé na Chotiměři a Řehlovicích, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic a na Bukově a žatecký primátor Maxmilián Hošťálek. Po zákazu nekatolických náboženství postihla oblast rozsáhlá exulantská vlna, přičemž musela odejít i část české šlechty. Ta byla nahrazena cizími rody (Thunové, Aldringenové a dal.). Silně

27

devastující účinky měly opakované vpády saských a zejména švédských vojsk v letech 1631–1648 spolu s protiakcemi habsburských jednotek. Výsledkem byl celkový hospodářský, sociální i kulturní úpadek. V popisovaném období byly obnoveny starší mnišské kongregace, živořící od husitského období a vznikaly i nové (dominikáni v Ústí n. L., augustiniáni v České Lípě, jezuité v Liběšicích, Litoměřicích a Bohosudově, kapucíni v Litoměřicích). Neutěšené poměry po třicetileté válce vedly k útlaku, postihujícím ponejvíc obyvatele venkova. Selské povstání postihlo r. 1680 hlavně Děčínsko a Litoměřicko (panství Liběšice a Úštěk). Koncem období se v oblasti začínají projevovat nové formy výroby, zejména textilní manufaktury. Okolo poloviny 18. stol. se oblasti nepříznivě dotkly tzv. války o dědictví rakouské. Prologem sedmileté války (1756–1763) se stala rozsáhlá bitva u Lovosic, kde 1. října 1756 byla rakouská armáda poražena pruským vojskem. Vývoj v období průmyslové revoluce Signálem nových poměrů se stalo zrušení nevolnictví, které uvolnilo venkovskou pracovní sílu. V Českém středohoří se vyvíjely zárodky forem průmyslové výroby (Českokamenicko – sklářství, plátenictví, Verneřicko – r. 1770 kartounka, na přelomu 18./19. stol. sem byl dovezen první parní stroj). Postupně dochází k vyhrocování problémů ekonomických, sociálních, ale i národnostních (probíhala tudy jazyková hranice mezi českým a německým živlem). Objevily se již tehdy požadavky na rozdělení na českou a německou oblast. Výsledkem revolučního roku 1848 byla změna poddaných ve svobodné občany, došlo však ke gradaci problémů a rozporů, vyplývajících se změny feudální společnosti v kapitalistickou. S rozvojem průmyslu nastupuje těžba hnědého uhlí v severozápadním podhůří Českého středohoří a železniční doprava. Bouřlivý rozvoj postihl zejména vsi a města podél trati Praha – Ústí n. L. – Drážďany (zahájení provozu r. 1851), např. Podmokly, které během velmi krátké doby zmnohonásobily počet svých obyvatel. V 70. letech 19. stol. byla zahájena doprava i na pravobřežní polabské trati. Železniční síť ve Středohoří se pak postupně zahušťovala rozvojem podružných transverzálních a místních tratí, mnohdy s bizarními sklonovými a směrovými parametry v náročných terénech. První světová válka znamenala pochopitelně úpadek území a po vzniku samostatného československého státu nepřispěly ke stabilitě ani snahy německých irredentistů o odtržení území od Československa a vytvoření provincie Deutschböhmen. Vývoj v období mezi dvěma válkami, za okupace a po osvobození Situaci lze charakterizovat jako krátké období latentní stability, vystřídané zmítáním se v sociálních a nacionálních rozporech, přiživovaných extrémními politickými stranami a skupinami. Po Mnichovu došlo (na počátku října 1938) k posunu státních hranic tak, že prakticky celá oblast Českého středohoří se ocitla mimo naše státní území. Nepatrný zbytek se pak stal součástí Protektorátu Čechy a Morava. Druhá světová válka poznamenala oblast kromě činnosti různých skupin odboje jednak zřízením terezínského ghetta a vysídlením jeho původních obyvatel v listopadu 1941, jednak vybudování podzemní továrny Richard v r. 1944 v masivu mezi Radobýlem a Bídnicí u Litoměřic s několikakilometrovým labyrintem chodeb (dnešní využití: úložiště radioaktivního odpadu). Na sklonku války bylo pak rozbombardováno centrum města Ústí nad Labem. 8. května 1945 projely Českým středohořím v linii Teplice–Lovosice tankové jednotky sovětské armády. Vzhledem k početné německé populaci došlo po II. světové válce k vylidnění Českého středohoří (násilné vystěhování) a k výměně obyvatelstva (dosídlování pohraničí). To krajině převážně ublížilo, snad s výjimkou postupného zalesňování zemědělsky obtížně využitelných pozemků. Spontánně se také zvýšilo zastoupení mimolesní zeleně, která má dnes téměř jednotný věk – kolem 60 let. Silně utrpěl venkovský stavební fond s četnými památkami lidové architektury. Silně negativní dopad na krajinu mělo poválečné zemědělství se svými snahami aplikovat velkovýrobní metody z východních rovin v členitých terénech Středohoří. Dědictvím

28

jsou erozní ohrožení, znečištěné vody a kontaminovaná půda a velkokapacitní stavby nezačlenitelné do krajiny. Jakékoliv poválečné úsilí o kompenzaci úbytku obyvatel se prakticky minulo účinkem nebo mělo jen náhražkový charakter. Víkendová rekreace nemohla suplovat celý rozsah vazeb mezi jednotlivými body sídelní struktury, který bylo schopno uskutečňovat jen stálé obyvatelstvo a udržovat přitom kulturní krajinu v přijatelném stavu. Současný vývoj pomalu dospívá k úplnému opuštění některých částí krajiny v centru Středohoří (nerentabilita zemědělského hospodaření v podhorských podmínkách, resp. jeho nahrazení aktuálně podporovaným formami plošného hospodaření, rušení obchodní sítě a služeb na venkově, nedostatek pracovních míst, omezení spojů veřejné přepravy apod.). Současně, zhruba od druhé poloviny 90. let minulého století, se začíná v okrajových částech CHKO s vazbou na větší města silně projevovat suburbanizace. V takovýchto obcích se pouze bydlí, ale nežije (chybí vazba na místo, krajina není obhospodařovaná místními, do vesnického prostředí jsou vnášeny městské prvky např. ve sféře urbanismu a architektury, ale též ve sféře přístupu k využívání místních zdrojů, noví obyvatelé se nemusí sociálně sžít atp.). V době vyhlášení náleželo území CHKO Severočeskému kraji a 7 okresům (Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem), po r. 1989 pak Ústeckému a Libereckému kraji při zachování počtu okresů. Neuvěřitelný počet obcí 160 se v průběhu integrační vlny snížil až na 59 (1988), po roce 1989 se opět zvýšil, v současnosti je jich 114. Na území CHKO České středohoří trvale žije cca 140 000 obyvatel, což je počet více než dvojnásobný ve srovnání s dalšími CHKO obdobné velikosti.

29

3. Ochrana přírody 3.1. Předmět ochrany CHKO Hlavní poslání CHKO České středohoří spočívá dle § 2 zřizovacího výnosu v ochraně všech hodnot krajiny, jejího vzhledu, typických znaků i přírodních zdrojů a ve vytváření vyváženého životního prostředí. Zřizovací výnos dále vyjmenovává, co se rozumí typickými znaky krajiny: je to zejména povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídel, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu. Takto definované poslání CHKO České středohoří je nepochybně obecným vyjádřením poslání jakékoliv CHKO (prakticky shodně je definováno poslání ve zřizovacích výnosech dalších v téže době vyhlášených CHKO, např. Lužické hory, Kokořínsko a Pálava). V současném pojetí předmětu ochrany je jím krajina Českého středohoří s typickým krajinným rázem, plněním přírodních funkcí a přírodními hodnotami, kterými jsou významné geologické a geomorfologické jevy a zastoupené přírodní, přírodě blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné, vzácné či regionálně významné druhy rostlin a živočichů. Přírodní hodnoty, které jsou předmětem ochrany CHKO, lze konkretizovat takto: - krajinný reliéf unikátní ve středoevropském kontextu (pestrý, dynamický reliéf s dominantním projevem kup a kuželů a též vulkanických suků vystupujících ze zarovnaného terénu) - říční fenomény Labe a Ploučnice (hluboká údolí se strmými svahy) a zvláštnosti v síti jejich drobných přítoků (vysoké sklony, peřeje, vodopády, skalní soutěsky) - četné tvary periglaciálního mrazového zvětrávání a odnosu vulkanitů (rozsáhlá suťová pole, haldy, kamenná až bloková moře, soliflukční proudy) včetně ledových jam a ventarol - výskyt pseudokrasových jevů (puklinové jeskyně v neovulkanitech) - četná paleontologická a mineralogická naleziště - doklady geologického vývoje a obecně pestrost horninového a půdního prostředí - neobyčejná pestrost společenstev podmíněná diverzitou přírodních podmínek významná v republikovém až středoevropském kontextu (vynikající a typická jsou zejména společenstva skal a sutí, stepí, tzv. bílých strání a lesostepí, vlhkých podhorských luk, teplomilných doubrav, dubohabřin, suťových lesů, vzácně též slaných půd) - jedinečné druhové bohatství (populace vzácných a zvláště chráněných druhů organismů včetně endemických), zejména u květeny a fauny bezobratlých - přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000. Typický krajinný ráz je dán nejen unikátním reliéfem, ale také dlouhodobým působením člověka (starosídelní krajina s charakteristickou strukturou osídlení s četnými doklady kulturně-historického vývoje, např. archeologická naleziště, početné objekty hradů, tvrz a zámků, sakrálních objektů, významný počet památkově chráněných objektů či souborů lidové architektury a historických městských částí).

3.2. Zonace CHKO Dle § 27 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se k určení způsobu ochrany přírody chráněných krajinných oblastí vymezují zpravidla čtyři, nejméně však tři zóny odstupňované ochrany přírody; první zóna má přitom nejpřísnější režim ochrany. Podle ustanovení § 25 odst. 2 téhož zákona se hospodářské využívání chráněných krajinných oblastí provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.

30

Základní ochranné podmínky pro jednotlivé zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona, podrobnější režim zón ochrany přírody chráněných krajinných oblastí upravuje právní předpis, kterým se chráněná krajinná oblast vyhlašuje. Území CHKO České středohoří je rozděleno do čtyř zón odstupňované ochrany přírody (dále jen zóny) a vymezení zón bylo schváleno protokolem MŽP č. j. OOP/4905/96 ze dne 4. 9. 1996 (viz mapová příloha č. 2). Tabulka č. 1: Zastoupení zón v CHKO ČS Okres

I. zóna

ha Česká Lípa 320,6206 Děčín 474,5789 Litoměřice 3437,545 Louny 311,054 Most 123,7491 Teplice 1725,92 Ústí nad Labem 732,8011 CHKO celkem 7126,2687

% 4,499137 6,659571 48,23766 4,364893 1,73652 24,21913 10,2831 6,663918

II. zóna ha 3108,38 2966,1339 6384,9323 316,7042 0 1554,4834 7314,1893 21644,823

% 14,36085 13,70366 29,49866 1,463187 0 7,181779 33,79186 20,24051

III. zóna ha 3100,6367 10437,388 5250,5515 97,9258 997,5545 2104,9872 6188,3902 28177,434

% 11,00397 37,04166 18,63389 0,347533 3,54026 7,470472 21,96222 26,34929

IV. zóna ha 5060,5407 11719,898 15111,597 7591,7035 1473,1379 2125,7146 6907,0028 49989,594

% 10,12319 23,44467 30,22948 15,18657 2,946889 4,252314 13,81688 46,74628

Charakteristika I. zóny: Přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané přirozenému vývoji. Jedná se především o lesy s přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbou a prostorovou i věkovou strukturou, mokřady, společenstva skal, přirozená a polopřirozená travní společenstva, příp. značně pozměněné ekosystémy se soustředěným výskytem vzácných a existenčně ohrožených druhů bioty vázané na určitý typ obhospodařování. Dále jsou zařazena souvislá území s mimořádnou krajinářskou hodnotou a souvislá území s výskytem geologických a geomorfologických jevů. Zahrnuje některá maloplošná chráněná území (§ 14 odst. 2 písm. c) až f) zák. 114/92 Sb.) včetně jejich ochranných pásem, koridory spojující chráněná území a plochy s významnými ekosystémy. Jedná se o území s nevýraznými civilizačními zásahy, s výskytem mimořádných přírodních hodnot v měřítku celostátním i mezinárodním, většinou bez trvalých sídel a s minimálním zastoupením orné půdy. Přehled segmentů I. zóny v CHKO České středohoří: I/1 Bobří soutěska: výměra 4,1 km2, zahrnuje PP Bobří soutěsku a okolí I/2 Sedlo: výměra 6,3 km2, zahrnuje NPR Sedlo a okolí I/3 Stříbrný roh: výměra 4,5 km2, zahrnuje PP Stříbrný roh a okolí I/4 Hradiště - Bílá stráň: výměra 7,8 km2, zahrnuje PR Holý vrch, PP Hradiště, PP Plešivec, NPP Bílé stráně včetně propojení těchto maloplošných chráněných území I/5 Radobýl: výměra 0,7 km2, zahrnuje PP Radobýl a okolí I/6 Vysoký Ostrý: výměra 6,1 km2, zahrnuje Vysoký Ostrý, PR Sluneční stráň, Čertovu jizbu, Průčelskou rokli I/7 Kalvárie: výměra 2,1 km2, zahrnuje pravobřežní část Brány Čech - PR Kalvárie, Strážiště, Hrádek I/8 Lovoš: výměra 3,4 km2, zahrnuje NPR Lovoš a okolí I/9 Jezerka - Boreč: výměra 6,2 km2, zahrnuje skupinu Sutomského vrchu - NPP Borečský vrch, PP Košťálov, Jezerka, Ovčín, Sutomský vrch, Holý vrch I/10 Milešovka - Březina - Hradišťany: výměra 29,2 km2, zahrnuje nejvyšší část Kostomlatského středohoří - NPR Milešovka, PR Březina, PP Štěpánovská hora, PR Hradišťanská louka, PR Lipská hora, Francká hora včetně jejich propojení I/11 Oblík: výměra 2,7 km2, zahrnuje NPR Oblík, Srdov, Brník a okolí I/12 Raná: výměra 1,3 km2, zahrnuje NPR Raná a okolí

31

I/13 Milá: výměra 0,6 km2, zahrnuje PR Milá a bezprostřední okolí I/14 Janský vrch: výměra 1,5 km2, zahrnuje NPP Janský vrch a masiv Špičáku u Dobrčic.

Charakteristika II. zóny: Člověkem pozměněné ekosystémy, zejména lesní porosty s pozměněnou druhovou skladbou i prostorovou a věkovou strukturou, ale s uchovanou mozaikou přírodě blízkých lesních společenstev. Dále travní společenstva (louky a pastviny) s bohatou druhovou skladbou s výskytem ohrožených druhů rostlin, udržovaných vhodným managementem. Patří sem taktéž rozsáhlý soubor ekosystémů vázaných na určitý typ obhospodařování s významným výskytem ohrožených druhů organizmů. Organickou součástí jsou souvislá území s vysokou krajinářskou hodnotou a vyšším stupněm ekologické stability. Zahrnuje území s relativně vyrovnaným poměrem mezi přírodními objekty a lidskými díly, s relativně řídkým osídlením. Zastoupena jsou sídla převážně rekreačního charakteru, často s památkovou hodnotou. Orná půda je zastoupena minimálně. Přehled segmentů II. zóny v CHKO České středohoří: II/1 Slunečná: výměra 14,8 km2, zahrnuje Českou skálu, Kameník, Poustevnu a Slunečnou II/2 Rané: výměra 19,9 km2, zahrnuje Kozelský hřbet, Stvolínecké Petrovice, Rané a okolí II/3 Soudný kámen: výměra 19,3 km2, zahrnuje Pannu, Trojhoru, Kalich, Soudný kámen, Mlýnský vrch, Horní Vysoké II/4 Vrabinec: výměra 18,3 km2, zahrnuje území pravého břehu Labe od Milířska přes PR Vrabinec, Chlum, NPP Březinské tisy na severovýchodní svahy Jedlové na levém břehu Ploučnice II/5 Pravý břeh Labe: výměra 55,3 km2, zahrnuje pravobřežní polabskou zónu nad souvislou zástavbou od Deblíku přes Tlučeňské údolí na Matrý, Kuklu, PP Loupežnickou jeskyni, Vartu, PP Magnetovec - Skalní hřib, Vráž po Bukovou horu II/6 Český Bukov: výměra 24,5 km2, zahrnuje území od Mojžíře přes PP Divoká rokle, PR Kozí vrch, Český Bukov po Borek II/7 Dlouhý vrch: výměra 12,9 km2, zahrnuje Dlouhý vrch, Babinský vrch II/8 Výrovna: výměra 3,9 km2, zahrnuje Výrovnu u Jílového a PP Jílovské tisy s okolím II/9 Kletečná: výměra 30,1 km2, zahrnuje Lhotu, Ostrý, Milešov, Kletečnou a okolí II/10 Solanská hora: výměra 21,3 km2, zahrnuje Srbsko, PP Kuzov, Solanskou horu, Líšeň, kotlinu horního toku Modly. Charakteristika III. zóny: Člověkem silně pozměněné ekosystémy, běžně hospodářsky využívané, zejména lesy se zcela pozměněnou druhovou skladbou, věkově a prostorově málo strukturované, druhově chudší intenzivně obhospodařované louky a pastviny, orná půda a ostatní zemědělské pozemky rozčleněné do menších částí s bohatým zastoupením dřevin mimo les, s rozptýlenou venkovskou zástavbou. Hodnoty krajiny jsou určovány kombinací přírodních a kulturních prvků. Území se sídly místního významu, významné jsou mimoprodukční funkce území vodohospodářské, rekreační a kulturní. Segmenty III. zóny v CHKO České středohoří: III/1 Mistrovice: výměra 43,8 km2 III/2 Valkeřice: výměra 37,4 km2, zahrnuje PR Kamenná hůra III/3 Ovesná: výměra 18,8 km2 III/4 Brusov: výměra 20,2 km2 III/5 Centrální ČS: výměra 48,2 km2, zahrnuje PP Babinské louky III/6 Bohyně - Čepec: výměra 45,3 km2, zahrnuje PR Bohyňská lada III/7 Povrly: výměra 1,7 km2 III/8 Stadice - D.Zálezly: výměra 19,1 km2, zahrnuje NPP Vrkoč III/9 Oparno: výměra 5,9 km2 III/10 Kostomlaty p. M.: výměra 1,8 km2

32

III/11 Mrzlice - Lukov: výměra 14,8 km2 III/12 Žichov: výměra 9,8 km2, zahrnuje PP Lužické šípáky III/13 Bělušice: výměra 5,8 km2 Charakteristika IV. zóny: IV. zóna zahrnuje zejména souvisle zastavěné plochy, intenzivně obhospodařované velké celky zemědělských pozemků (s převahou orné půdy), větší dobývací prostory, průmyslové areály a ostatní území přechodu z volné krajiny do chráněné krajinné oblasti. Uspořádání a kombinace těchto ploch tvoří krajinnou matrici, která vyjadřuje hodnotu krajinného rázu, a to jak v detailu, tak na úrovni oblasti. Segmenty IV. zóny v CHKO České středohoří: Segmenty IV. zóny (bez označení) tvoří zbytek území CHKO ČS mimo I., II. a III.zónu a zahrnuje NPP Dubí hora, NPP Kamenná slunce, PR Čičov, PP Nebočadský luh, PP Tobiášův vrch a PP Třtěnské stráně. Zonace CHKO České středohoří v současné době na značné ploše výrazně nekoresponduje s aktuálním stavem přírody a krajiny a potřebou uplatňovat pro jeho zachování ochranné podmínky dle zákona. Současná zonace neodpovídá současnému stupni poznání území, ani aktuálním metodickým zásadám pro vymezování zón (MŽP, 2007). Okruhy problémů, které je nutno v souvislosti s vymezením zón řešit jsou identifikovány a mají různý stupeň závažnosti. Jedná se zejména o tyto: - zařazení vymezených EVL a vyhlášených nových MZCHÚ s vysokým podílem přírodních biotopů do kvalitativně odpovídající zóny - odstranění rozdílného zařazení segmentů krajiny se shodnými přírodními charakteristikami a shodným stupněm zachovalosti v různých okresech do různých zón - zařazení plošně významných cenných biotopů ve stávajících segmentech III. až IV. zóny do kvalitativně odpovídající zóny - neopodstatněně vysoká výměra IV. zóny (v kontextu se stávající legislativou a aktuálním stupněm prozkoumanosti území), resp. nízká výměra I. a II. zóny - častá přímá návaznost I. a II. zóny na zóny o dva a tři stupně nižší s negativními důsledky pro uplatňování ochrany cenných biotopů - zařazení vysokého počtu sídel do II. zóny - segmenty soustředěné zástavby na území I. zóny.

3.3. Maloplošná zvláště chráněná území Na území CHKO České středohoří je vyhlášeno celkem 43 maloplošných zvláště chráněných území. Z toho • 5 v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 185,62 ha • 8 v kategorii národní přírodní památky na celkové ploše 63,85 ha • 12 v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše 202,05 ha • 18 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 201,1 ha Z celkové plochy MZCHÚ připadá • 493,96 ha na lesní půdu, tj. 75,69 % • 28,96 ha na trvalé travní porosty, tj. 4,43 % • 124,19 ha na ostatní plochu, tj. 19,03 % • 5,00 ha na vodní plochu, tj. 0,77 % • 0,51 ha na zahrady a zastavěné plochy, tj. 0,08 % Celková plocha MZCHÚ v CHKO je 652,62 ha, tj. cca 0,61 % plochy z celkové rozlohy CHKO. MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č. 3.

33

NPR Lovoš Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 448/2013 ze dne 19. 12. 2013 Výměra: 50,93 ha Katastrální území: Oparno, Lhotka nad Labem Předmět ochrany: Přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy suťových lesů, teplomilných a acidofilních doubrav, hercynských dubohabřin a květnatých bučin; společenstva širokolistých stepních trávníků, štěrbinová vegetace skal a drolin a populace druhu živočicha přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria), včetně jeho biotopu. Plán péče s platností 2010-2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner, Pavel Moravec, Ing. Borek Franěk, RNDr. Vlastislav Vlačiha, Martin Buk; plán péče neschválen (probíhá proces schvalování). Geodetické zaměření: ano Zápis do katastru nemovitostí: ne NPR Milešovka Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 449/2013 ze dne 19. 12. 2013 Výměra: 58,35 ha Katastrální území: Milešov u Lovosic Předmět ochrany: Přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy suťových lesů, acidofilních doubrav, hercynských dubohabřin a květnatých bučin; společenstva kontinentálních opadavých křovin a panonských skalních trávníků; štěrbinová vegetace silikátových skalnatých svahů, pionýrská vegetace silikátových skal a brusnicová vegetace skal a drolin. Plán péče s platností 2011-2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner, Pavel Moravec, Ing. Borek Franěk, RNDr. Vlastislav Vlačiha, Martin Buk; plán péče neschválen (probíhá proces schvalování). Geodetické zaměření: ano Zápis do katastru nemovitostí: ne NPR Oblík Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPR) Výměra: 23,30 ha Katastrální území: Mnichov, Raná u Loun Předmět ochrany: Suchomilná stepní společenstva na výhřevném čedičovém podkladu v nejsušší oblasti Čech. Výskyt zvláště chráněných druhů rostlin. Výskyt unikátní fauny bezobratlých. Výskyt 81 druhů obratlovců. Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen MŽP pod č. j. 51688/ENV/06-2880/620/06 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ano NPR Raná Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 23. 5. 1951; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPR) Výměra: 9,3 ha Katastrální území: Raná u Loun Předmět ochrany: Mezinárodně významná lokalita s dochovanými zbytky unikátních xerothermních travinných splečenstev, výskyt kriticky ohroženého druhu ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum). Výskyt endemické formy kavylu sličného lysého (Stipa pulcherrima f. nudicostata). Nejcennější část největší souvislé plochy tzv. „kavylových stepí“ v České republice. Ochrana lokality s koncentrovaným zastoupením zvláště chráněných

34

a vzácných druhů rostlin. Ochrana kriticky ohroženého sysla obecného (Spermophilus citellus). Ochrana vzácných druhů ptáků. Ochrana unikátní stepní entomofauny. Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen MŽP pod č. j. 35739/ENV/06-2074/620/06 Geodetické zaměření: ano Zápis do katastru nemovitostí: ano NPR Sedlo Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury a informací ze dne 10. 9. 1968; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPR) Výměra: 53 ha Katastrální území: Horní Chobolice, Srdov Předmět ochrany: Ochrana celé geobiocenózy. Plán péče s platností 2009–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen MŽP pod č. j. 20624/ENV/09-1281/620/09 Geodetické zaměření: ano (v roce 2000) Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Bílé stráně Vyhlášení: Vyhláška Ministerstva kultury ze dne 30. 3. 1954; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 1,3 ha Katastrální území: Pokratice Předmět ochrany: Jedinečná ukázka fenomenu „bílých strání“, tzn. slínovcových vápnitých strání, na příkrém erozně denudovanném svahu s výskytem škály zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů na teplomilných travnatých porostech. Plán péče s platností 2009–2019 zpracoval Mgr. Jiří Bělohoubek; schválen MŽP pod č. j. 4840/ENV/09-308/620/09 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Borečský vrch Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 23. 6. 1951; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 12,1 ha Katastrální území: Boreč u Lovosic Předmět ochrany: Původní lesní ekosystémy a krajinný ráz, společenstva sutí a skal. Plán péče s platností 2009–2015 zpracovali Ing. Luboš Beran, Martin Košner, Ing. Roman Hamerský; schválen MŽP pod č. j. 29307/ENV/09-1953/620/09 Geodetické zaměření: ano (v hranici návrhu na přehlášení) Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Březinské tisy Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 10. 2. 1969; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 37,58 ha Katastrální území: Březiny u Děčína, Chlum u Děčína Předmět ochrany: Populace tisu červeného (Taxus baccata). Význačné paleontologické naleziště třetihorní flóry a fauny. Geologický výtvor – Bechlejovická skalní stěna. Plán péče s platností 2010–2023 zpracoval EKOLES-PROJEKT s. r. o.; schválen MŽP pod č. j. 47680/ENV/09-2838/620/09 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne

35

NPP Dubí hora Vyhlášení: Usnesení Rady okresního národního výboru v Litoměřicích ze dne 14. 10. 1966; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 0,09 ha Katastrální území: Konojedy u Úštěku Předmět ochrany: Odkryté čelo lávového proudu s vyvinutými odlučnými sloupci analcimického tefritu s mocností až 1 metr, druhotně příčně rozpukaných, tvořící jedinečný tzv. „bochníkovitý rozpad čediče“. Plán péče s platností 2006–2015 zpracoval Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen MŽP pod č. j. 58049/ENV/06-3221/620/06 Geodetické zaměření: ano (v letech 1999–2000) Zápis do katastru nemovitostí:ne NPP Janský vrch Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství věd a umění ze dne 25. 9. 1951; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 8,54 ha Katastrální území: Korozluky Předmět ochrany: Rostlinný druh ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum). Stepní a lesostepní společenstva flory a fauny na skalnatých svazích. Plán péče s platností 2009–2015 zpracoval EKOLES-PROJEKT s. r. o.; schválen MŽP pod č. j. 26951/ENV/09-1783/620/09 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Kamenná slunce Vyhlášení: Usnesení Rady okresního národního výboru v Lounech ze dne 10. 9. 1965; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 0,38 ha Katastrální území: Hnojnice Předmět ochrany: Geologický jev "kamenná slunce", unikátní dokument sopečné činnosti ve stěne bývalého zemníku. Mezinárodně významný doklad sopečného maaru, vzniku explozivní struktury s okrajovým valem v němž se nachází vlastní geologický fenomén - "kamenná slunce". Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen MŽP pod č. j. 20860/ENV/06-1643/620/06 Geodetické zaměření: ano Zápis do katastru nemovitostí: z části (p. p. č. 760) NPP Panská skála Vyhlášení: Vyhláška okresního národního výboru Česká Lípa ze dne 12. 1. 1989; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 1,24 ha Katastrální území: Kamenický Šenov Předmět ochrany: Reprezentativní a velmi dobře zachovaná ukázka tělesa vulkanického původu s pravidelnou sloupcovitou odlučností čedičové horniny, v rámci České republiky jedinečná, atraktivní a dobře přístupná. Plán péče s platností 2010–2019 zpracoval RNDr. Vlastislav Vlačiha; schválen MŽP pod č. j. 104884/ENV/10-3822/620/10 Geodetické zaměření: ano (v roce 1999)

36

Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Vrkoč Vyhlášení: Usnesení Rady Okresního národního výboru v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 1966; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP) Výměra: 2,61 ha Katastrální území: Vaňov Předmět ochrany: Vypreparovaná čedičová žíla s typickým rozpadem horniny. Ochrana populací ohrožených druhů rostlin a živočichů. Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner, RNDr. Vlastislav Vlačiha ; schválen MŽP pod č. j. 70590/ENV/06-3816/620/06 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Bohyňská lada Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO České středohoří ze dne 30.12.2002 Výměra : 14,35 ha Katastrální území: Krásný Studenec, Vilsnice Předmět ochrany: Ochrana jedinečného fragmentu tzv. „orchideových luk“ s koncentrovaným výskytem mnoha zvláště chráněných druhů rostlin. Plán péče s platností 2013–2023 zpracovali Buk Martin, Ing. Franěk Borek, Ing. Fričová Šárka, Ing. Hamerský Roman, Košner Martin, Moravec Pavel, Ing. Němec Vladimír; schválen SCHKO České středohoří pod č.j. SR/0118/2013-2 Geodetické zaměření: ano (v roce 2011) Zápis do katastru nemovitostí: ano PR Březina Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 20.1.1969; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 11,9 ha Katastrální území:Kostomlaty pod Milešovkou, Milešov u Lovosic Předmět ochrany: Věkově stará květnatá bučina – buk lesní (Fagus sylvatica) s kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera). Rašeliniště s výskytem rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), suchopýru širolistého (Eriophorum latifolium) a skokana ostronosého (Rana arvalis). Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Martin Košner, Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2350/PR Březina/05-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2003) Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Čičov Vyhlášení:Výnos Ministrestva školství, věd a umění ze dne 23.5.1951; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 5,6 ha Katastrální území: Hořenec Předmět ochrany: Lokalita s dochovanými xerothermními travinnými společenstvy, výskyt ohrožených a vzácných druhů rostlin. „Hořenecký typ aragonitu“- ochrana trosky neovulkanického tělesa s výskytem krystalického aragonitu. Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2231/PR Čičov/04-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2003) Zápis do katastru nemovitostí: ne

37

PR Holý vrch u Hlinné Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 8.7.1949; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 7,64 ha Katastrální území: Hlinná Předmět ochrany:Ochrana naleziště kriticky ohroženého druhu koniklec otevřený (Pulsatilla patens) a dalších vzácných druhů: koniklec luční (Pulsatilla pratensis subspecia bohemica), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylides), a plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia). Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2230/PR Holý vrch/04-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2000) Zápis do katastru nemovitostí:ne PR Hradišťanská louka Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 3.1.1952; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 3,93 ha Katastrální území: Mukov Předmět ochrany: Ochrana lokality podhorské louky dříve označované typem „babinské orchidejové louky“ s výskytem kriticky ohroženého druhu kostřava ametystová (Festuca amethystina) a ohroženého druhu oměj pestrý (Aconitum variegatum). Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2265/PR Hradišťanská louka/04-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2003) Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Kalvárie Vyhlášení: Vyhláška č. 2/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 24.5.1993 Výměra : 8,71 ha Katastrální území: Libochovany, Velké Žernoseky Předmět ochrany: Nejhodnotnější část pravobřežního labského masivu České brány se všemi geologickými a geomorfologickými fenomény v prvohorních vyvřelinách obnažených erozních činností Labe, dále ochrana významných xerotermních rostlinných i živočišných společenstev se zastoupením řady zvláště chráněných druhů, jakož i ochrana biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6257/PR Kalvárie/04-Ham Geodetické zaměření: ano (v letech 2002–2003) Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Kamenná hůra Vyhlášení: Vyhláška č. 5/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 20.8.1993 Výměra : 58,62 ha Katastrální území: Malý Šachov, Merboltice, Valkeřice Předmět ochrany: Čedičové sutě a trvalé ledové jámy, na jejichž specifické mikroklimatické podmínky jsou vázány některé vzácné a ohrožené druhy mechorostů, dále pak ochrana rostlinných a živočišných společenstev sutí a suťových lesů spolu s biologickými procesy a funkcemi biocentra regionálního významu. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Sprvávou CHKO České středohoří pod č.j. 2415/PR Kamenná hůra/05-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Kozí vrch Vyhlášení: Vyhláška č. 3/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 24.5.1993

38

Výměra : 32,42 ha Katastrální území: Mojžíř, Neštědice Předmět ochrany: Ochrana významné krajinné dominanty labského údolí se všemi geologickými a geomorfologickými fenomény, mikroklimatickými jevy, rostlinnými a živočišnými společenstvy skal, sutí a přirozeného dubohabrového lesa, jakož i ochrana biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2409/PR Kozí vrch/05-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ano PR Lipská hora Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 10.2.1977; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 22,22 ha Katastrální území: Mrsklesy Předmět ochrany: Ochrana typické geobicenózy znělcových skal a sutí Českého středohoří, s výskytem medvědice léčivé (Arctostaphylos uva ursi). Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6255/PR Lipská hora/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Milá Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 25.2.1958 a Rozhodnutí Okresního národního výboru Most ze dne 20.1.1987; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 20,10 ha Katastrální území: Milá Předmět ochrany: Čedičová kupa s teplomilnými společenstvy Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2354/PR Milá/05-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Sluneční stráň Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury a informací ze dne 10.9.1968; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR) Výměra : 7,62 Katastrální území: Brná nad Labem Předmět ochrany: Ochrana typické geobiocenózy Českého středohoří s výraznou teplomilnou květenou Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2867/PR Sluneční stráň/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Vrabinec Vyhlášení: Vyhláška č. 4/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993 Výměra : 8,77 ha Katastrální území: Babětín, Přední Lhota u Těchlovic Předmět ochrany: Teplomilná rostlinná a živočišná společenstva skal, sutí a suťových lesů (jedna z nejsevernějších enkláv teplomilné květeny v labském údolí), pokrývající vypreparovaný čedičový sopouch (významná krajinná dominanta se zbytky zříceniny středověkého hradu) a jeho bezprostřední okolí, zřetelně se odlišující morfologicky

39

i z hlediska složení vegetačního krytu od ostatního území této části Českého středohoří. Ochrana biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2413/PR Vrabinec/05-Ham Geodetické zaměření:ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Babinské louky Vyhlášení: Vyhláška č. 9/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 15.11.1993 Výměra :40,9 ha Katastrální území: Babiny I Předmět ochrany: Populace kriticky ohroženého zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia) a dalších významných druhů květeny vlhkých podhorských luk na části zbytku tzv. babinských orchidejových luk. Plán péče s platností pod 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6254/PP Babinské louky/Ham-04 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Bobří soutěska Vyhlášení: Vyhláška Okresního národního výboru v České Lípě ze dne 12.1.1989; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 0,81 ha Katastrální území: Loučky u Verneřic, Velká Javorská Předmět ochrany: Ochrana hlubokého erozního údolí se dvěma vodopády v pevné čedičové hornině. Ochrana zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6258/PP Bobří soutěska/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Divoká rokle Vyhlášení: Vyhláška č. 1/2001 Správy CHKO České středohoří ze dne 12.11.2001 Výměra : 2,42 ha Katastrální území: Mojžíř Předmět ochrany: Unikátní skalní výchoz, který je odlučnou plochou starého sesuvu s odkrytým sledem vulkanogenních hornin úlomkovitého charakteru o mocnosti až 200 m, uložených v mísovité depresi prevulkanického reliéfu. Plán péče s platností 2011–2020 zpracoval RNDr. Vlačiha Vlastislav; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 00056/CS/2012 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Farská louka Vyhlášení: Vyhláškou Rady Okresního národního výboru v České Lípě ze dne 3.5.1968; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra: 0,73 ha Katastrální území: Slunečná u České Lípy Předmět ochrany: Výskyt kriticky ohroženého druhu šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus) Plán péče s platností 2012–2021 zpracoval RNDr. Vlastislav Vlačiha; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 06382/CS/2011 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne

40

PP Hradiště Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 22.6.1949; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 5,25 ha Katastrální území: Hlinná Předmět ochrany: Ochrana populace silně ohroženého druhu koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Ochrana společenstev skalních stepí a travních porostů jihozápadního svahu Hradiště s výskytem řady ohrožených druhů rostlin. Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 12/PP Hradiště/Ham/04 Geodetické zaměření: ano Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Jílovské tisy Vyhlášení: Vyhláška č. 6/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993 Výměra : 26,15 ha Katastrální území: Jílové u Děčína Předmět ochrany: Lesní společenstvo na příkrém svahu znělcového vrchu s bohatým výskytem tisu červeného (Taxus baccata), který zde přirozenou cestou zmlazuje. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2364/PP Jílovské tisy/05-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2000) Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Košťálov Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství a kultury ze dne 9.1.1960; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 6 ha Katastrální území: Jenčice Předmět ochrany: Ochrana skalních svahů s výskytem teplomilné flóry: tařice skalní (Aurinia saxatilis), kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a další. Ochrana teplomilné a suchomilné fauny (zejména motýli a brouci) a dále výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), zmije obecné (Vipera berus), slepýše křehkého (Anguis fragilis). Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 3664/PP Košťálov/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Kuzov Vyhlášení: Usnesení Okresního národního výboru v Litoměřicích ze dne 1.11.1990; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 7,87 ha Katastrální území: Dřemčice Předmět ochrany: Průnik dvou žil leucitického tefritu, okolí je tvořeno turonskými usazeninami. Na skalních útvarech se vyskytují stepní společenstva s význačnými a chráněnými druhy rostlin. Plán péče s platností 2003–2014 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6031/PP Kuzov-plán péče/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Loupežnická jeskyně Vyhlášení: Vyhláška č. 2/2001 Správy CHKO České středohoří ze dne 22.10.2001

41

Výměra : 13,04 ha Katastrální území: Olešnice u Svádova, Vítov u Velkého Března Předmět ochrany: Rozsáhlá puklinová jeskyně v neovulkanickém masivu, vzniklá posunem jednotlivých bloků rozpukané horniny (fonolit) ve strmém svahu Zámeckého vrchu, ochrana populací letounů a mloka skvrnitého Plán péče s platností 2012–2022; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 03715/CS/2012 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ano PP Lužické šipáky Vyhlášení: Vyhláška č. 7/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993 Výměra : 3,83 ha Katastrální území: Lužice u Mostu Předmět ochrany: Ochrana různověkých porostů dubu šipáku (Quercus pubescens). Ochrana svažitého sesuvného území s výskytem ohroženého druhu kozinec rakouský (Astragalus austriacus). Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6256/PP Lužické šipáky/04-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2003) Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Magnetovec – skalní hřib Vyhlášení: Vyhláška Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 27.4.1992 Výměra : 6,31 ha Katastrální území: Velké Březno Předmět ochrany: Bazanitový skalní hřib. Jedná se o vypreparovanou část lávového příkrovu, tvořeného dvěma výlevy bazanitové horniny. Spodní výlev je pórovitější a více zvětralý, čímž selektivně vznikla tenká „noha hřibu“, na které sedí mohutná horní část – široký „klobouk“. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2351/PP Magnetovec/05-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Nebočadský luh Vyhlášení: Vyhláška č. 1/95 Správy CHKO České středohoří ze dne 3.4.1995 Výměra : 11,99 ha Katastrální území: Nebočady Předmět ochrany: Ochrana slepého ramene řeky Labe s vyvinutým měkkým luhem. Významné ornitologické hnízdiště a zimoviště (největší zimoviště morčáka velkého (Mergus merganser). Výskyt bobra evropského (Castor fiber), užovky podplamaté (Natrix tessellata) a dalších zvláště chráněných nebo vzácných živočichů. Naleziště významných druhů bahenních rostlin: šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia). Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský, Ing. Borek Franěk; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2355/PP Nebočadský luh/05-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Plešivec Vyhlášení: Vyhláška č. 8/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993 Výměra : 32,65 ha Katastrální území: Hlinná, Kamýk u Litoměřic, Miřejovice

42

Předmět ochrany: Ochrana otevřených sutí na jižním i severním svahu Plešivce se systémem cirkulace vzduchu, umožňujícím funkci trvalých ledových jam a ventarol. Na stabilizaci sutí se podílejí věkově i vzrůstově výjimečné exempláře lip, které jsou rovněž předmětem ochrany. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2353/PP Plešivec/05-Ham Geodetické zaměření: ano (v roce 2003) Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Radobýl Vyhlášení: Vyhláška MŽP ČR č. 395/92 ze dne 11.6.1992, sjednocující výnos Ministerstva kultury ČR č.j. 13.428/68-II/2 ze dne 20.1. 1969 a Usnesení rady ONV Litoměřiceč. 101/66 ze 4.10.1966; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 6,38 ha Katastrální území: Litoměřice, Žalhostice Předmět ochrany: Ochrana těžbou odkrytého severojižního řezu vulkanickým tělesem s dobře vyvinutou sloupcovitou odlučností čedičové horniny. Ochrana bohaté populace ohroženého druhu divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) a významných xerothermních rostlinných a živočišných společenstev s velkým zastoupením zvláště chráněných druhů rostlin. Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2261/PP Radobýl/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Stříbrný roh Vyhlášení:Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 10.9.1968; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 8,18 ha Katastrální území: Těchlovice nad Labem Předmět ochrany: Ochrana staré přirozené bučiny na čedičovém vrcholu. Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 12.606/68-II/2 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Štěpánovská hora Vyhlášení:Výnos Ministerstva školství věd a umění ze dne 11.1.1952; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 12,17 ha Katastrální území: Radovesice u Bíliny, Štěpánov u Lukova Předmět ochrany: Biotop stepních pleší pod vrcholem Štěpánovské hory (ve výšce 600 m n.m.) Biotop chladných sutí a suťových polí (nadm. výška 500–530 m n.m.). Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2852/PP Štěpánovská hora/04-Ham Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Tobiášův vrch Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 9.3.1951; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP) Výměra : 3,43 ha Katastrální území: Kozly u Loun

43

Předmět ochrany: Fragment vzácného stepního ekosystému s množstvím ohrožených druhů rostlin (hlaváček jarní, koniklec luční český, koniklec otevřený, kavyl Ivanův, modřenec tenkokvětý) Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 11/PR Tobiáš/Ham/04 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Třtěnské stráně Vyhlášení:Vyhláška č. 1/2013 Správy CHKO České středohoří ze dne 16.12.2013 Výměra : 12, 99 ha Katastrální území: Třtěno Předmět ochrany: Obnažené erozní svahy v jílovito-karbonátových souvrstvých tzv. bílé stráně a svahová prameniště; širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) a slaniska; rostlinná a živočišná společenstva vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, zejména populace teplomilných a subhalofilních druhů rostlin jitrocel přímořský (Plantago maritima), bařička bahenní (Triglochin palustre), len žlutý (Linum flavum),kozinec rakouský (Astragalus austriacus),len tenkolistý (Linum tenuifolium) a zlatovlásek obecný (Aster linosyris) a společenstvo významných druhů bezobratlých živočichů vázaných na bílé stráně; významná lokalita denních motýlů; typy přírodních stanovišť, pro které byla jiným právním předpisem vyhlášena EVL Třtěnské stráně. Plán péče s platností 2013–2022 zpracovali Buk Martin, Ing. Franěk Borek, Ing. Hamerský Roman, Košner Martin, Mgr. Kyselka Jan, Moravec Pavel, Bc. Urbanová Hana, RNDr. Vlačiha Vlastislav, ve schvalovacím procesu Geodetické zaměření: ZPMZ Zápis do katastru nemovitostí: ne Ve stávající soustavě MCHÚ je reprezentativně zastoupena většina biotopů charakteristických pro oblast CHKO, doplněných o významná naleziště zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Soustavu MZCHÚ je vhodné doplnit o vodní biotopy s výskytem vodního ptactva a bezobratlých, které nejsou v soustavě podchyceny a nejsou ani dostatečně ošetřeny ochranou I. a II. zóny (např. Dobroměřický rybník). S ohledem na probíhající monitoringy na území CHKO nelze vyloučit, že po vyhodnocení výsledků vznikne potřeba posílit ochranu biotopů s významnými nalezišti zvláště chráněných druhů v lokalitách zařazených (např. z důvodu velikosti) ve IV. a III. zónách, a rozšířit tak soustavu MZCHÚ.

3.4. Natura 2000 Natura 2000 je soustavou chráněných území evropského významu zakládaných na územích členských států ES pro ochranu nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a tzv. přírodních stanovišť. Natura 2000 vznikla podle předem připravených a dohodnutých evropských směrnic schválených evropským parlamentem. Legislativně je zakotvena do dvou právních pilířů, které jsou součástí zákona 114/1992 Sb.: 1. směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“) 2. směrnice 2009/147/ES (nahradila směrnici 79/409/EHS), o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) Na základě směrnice o ptácích jsou následně vyhlašovány ptačí oblasti – PO (angl. SPA – Special Protection Areas) a dle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (angl. SCI – Sites Of Community Importance). Směrnice ve svých přílohách (příloha I. a II.

44

směrnice o stanovištích a příloha I. směrnice o ptácích) dále uvádějí, pro které druhy rostlin, živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality vymezeny, jsou definovány také tzv. prioritní druhy a stanoviště, jejichž záchrana je v zájmu EU přednostní a u kterých platí přísnější kritéria ochrany. Evropsky významné lokality na území České republiky jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 Sb. ve znění novelizace ze 3. 11. 2009 (NV č. 371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit. Na území CHKO se nachází celkem 32 EVL na celkové ploše 4168,11 ha, tj. cca 3,92 % z celkové rozlohy CHKO. Ptačí oblasti zde nejsou vyhlášeny. Na území CHKO byla v roce 2004 navržena EVL CZ0424128 Labské údolí. Návrh zahrnuje samotný tok Labe (od soutoku s Ohří až po státní hranici) a přilehlé svahy údolí Labe o celkové rozloze 9044,7307 ha. Na základě vleklého procesu projednávání není EVL stále zahrnuta do národního seznamu EVL. Tabulka č. 2: Přehled EVL na území CHKO České středohoří Kód a název lokality

CZ0424034 Babinské louky

CZ0423198 Bezejmenný přítok Trojhorského potoka CZ0424129 Bílé stráně

CZ0510441 Binov Bobří soutěska

Rozloha Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště soustavy (ha) Natura 2000 a druhy chráněné EU (prioritní stanoviště a druhy jsou označeny * ) 74,27 6410 - Bezkolencové louky na vápnitých, rašeliných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) 6430 - Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) 0,77 rak kamenáč (Austropotamobius torrentium*)

63,92

455,92

6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco- Brometalia) 8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii) 91E0*- Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*) střevičník pantoflíček (Cypripedium calceolus) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91E0* - Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 91I0* - Eurosibiřské stepní doubravy

45

CZ0420451 Bohyňská lada, Chmelník, Lotarův vrch

376,86

CZ0422075 Borečský vrch CZ0423202 Březina CZ0423206 Dobrná CZ0513505 Dolní Ploučnice

26,90

CZ04223651 Držovice - rodinný dům CZ0424038 Holý vrch u Hlinné

CZ0423507 Horní Kamenice

CZ04243212 Hořenec - Čičov CZ0423001 Huníkovský potok CZ0420406 Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník

59,77 7,75 779,28

0,04 102,91

185,63 (v CHKO 1,06) 20,83

6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco- Brometalia) 6410 - Bezkolencové louky na vápnitých, rašeliných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91E0*- Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) koniklec otevřený (Pulsatilla patens) čolek velký (Triturus cristatus) čolek velký (Triturus cristatus) kuňka ohnivá (Bombina bombina) vydra říční (Lutra lutra) losos atlantský (Salmo salar) netopýr velký (Myotis myotis) 40A0* - Kontinentální opadavé křoviny 6190 - Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco-Brometalia) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii) koniklec otevřený (Pulsatilla patens) losos atlantský (Salmo salar) vydra říční (Lutra lutra) přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)

4,26

rak kamenáč (Austropotamobius torrentium*)

18,34

40A0* - Kontinentální opadavé křoviny 6110*- Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi) 6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých

46

CZ0420459 Košťálov

485,48

CZ0420455 Lhota

82,97

CZ0420454 Lipská hora

66,02

CZ0424037 Lovoš

292,94

CZ0423219 Luční potok - Třebušín CZ0420416 Milešovka

0,66 490,18

6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco-Brometalia) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 40A0* - Kontinentální opadavé křoviny 6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco-Brometalia) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91H0* - Panonské šípákové doubravy 91I0* - Eurosibiřské stepní doubravy 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91I0* - Eurosibiřské stepní doubravy 8160* - Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91I0*- Eurosibiřské stepní doubravy 6110*- Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi) 6190 - Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9110 - Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91H0* - Panonské šípákové doubravy přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*) rak kamenáč (Austropotamobius torrentium*) 40A0* - Kontinentální opadavé křoviny 6190 - Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii)

47

CZ0424039 Oblík Srdov - Brník

335,17

CZ0420456 Ostrý

93,24

CZ0420462 Plešivec

5,20

CZ0423224 Ploskovice CZ0423225 Radobýl

9,01 29,33

CZ0424033 Raná Hrádek

168,94

CZ0420449 Sedlo

54,37

9130 - Bučiny asociace Asperulo - Fagetum 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91E0*- Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 6110*- Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi) 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco-Brometalia) 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8160* - Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*) saranče (Stenobothrus eurasius) kavyl olysalý (Stipa zaleskii*) 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 91I0*- Eurosibiřské stepní doubravy 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii) páchník hnědý (Osmoderma eremita*) přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*) saranče (Stenobothrus eurasius) 40A0* - Kontinentální opadavé křoviny 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco - Brometalia) 8150 - Středoevropské silikátové sutě sysel obecný (Spermophilus citellus) saranče (Stenobothrus eurasius) 9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)

CZ0423227 Sinutec 31,58 Dlouhý kopec CZ0420460 Třtěnské 12,56 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na stráně vápnitých (Festuco- Brometalia) CZ0423233 Vrch Milá 5,49 saranče (Stenobothrus eurasius) CZ0423236 Všechlapy 12,09 přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*) - Kamýk CZ0424128 Labské 9044,73 2330-Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem údolí (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) (v návrhu) 3150–Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 3260-Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 3270-Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion

48

rubri p.p. a Bidention p.p. 40A0*-Kontinentální opadavé křoviny 6110*-Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi) 6190-Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 6210-Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých (Festuco-Brometalia) 6410-Bezkolencové louky na vápnitých, rašeliných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) 6430-Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 6510-Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 8150-Středoevropské silikátové sutě 8220-Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9110-Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130-Bučiny asociace Asperulo – Fagetum 9170-Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 9180*-Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91E0*-Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 91H0*-Panonské šípákové doubravy 91I0*-Eurosibiřské stepní doubravy 91T0-Středoevropské lišejníkové bory vydra říční (Lutra lutra) losos atlantský (Salmo salar) bobr evropský (Castor fiber) žabníček vzplývavý (Luronium natans)

Popis EVL na území CHKO České středohoří EVL Babinské louky – mimořádně cenné podhorské druhově bohaté louky, obhospodařované již po několik staletí, s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Stálá populace zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia). Území je v současné době udržováno převážně mozaikovitým kosením s ponecháním nepokosených ploch. Okrajové části lokality přepásány skotem v rámci přesunu dobytka na zimoviště. Plochy s výskytem zvonovce nutno kosit až po odkvětu a dozrání semen (říjen). Kosení ostatních ploch v období červen-červenec s respektem výskytu živných rostlin modrásků a ponechání nepokosených částí (koseny v roce následujícím). EVL Bezejmenný přítok Trojhorského potoka – slabý potok v zahloubeném údolí se stálou populací raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). Populace raků je od doby vytrávení potoka v roce 2006 zcela minimální, každoročně sledováno jen několik kusů schopných reprodukce. Úsek potoka protékající sídlem Třebušín je značně znečištěn odpadními vodami z přilehlých domů, koryto je částečně zazemněno. Zásadní je ochrana pramenišť potoka a zachování dostatku vody v letních měsících, aby nedocházelo k vysychání koryta, případně přehřátí vody.

49

EVL Bílé stráně – teplomilné trávníky s reprezentativní ukázkou rostlinných a živočišných společenstev tzv. bílých strání. Významná lokalita střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) a přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria). Na lokalitě probíhá mozaikovité kosení se zachováním nepokosený částí, doplněné o mozaikovité odstraňování náletových dřevin a křovin. Vhodné obnovit pastvu ovcí a koz v kombinaci s kosením nepasených ploch. EVL Binov - Bobří soutěska – erozní údolí Bobřího potoka s převažujícími suťovými lesy. Při okrajích lokality vlhké louky s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Louky jsou udržovány kosením, nejčastěji v termínu červenec–srpen (po odkvětu orchidejí a vyhnízdění chřástala). Části zarostlé křovinami a náletovými dřevinami jsou odkřoviňovány a následně koseny. V lesních porostech kladen důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření s dostatečnou ochranou proti zvěři. Ponechání jednotlivých stromů přirozené druhové skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. EVL Bohyňská lada, Chmelník, Lotarův vrch – členité území s lesy na svazích vrchů, luhy, vlhkými loukami, malými vodními toky, mokřady, tůněmi v potočním údolí. Často zde "ožívají" sesuvy půdy, zvláště po déletrvajících deštích nebo při tání sněhu. Významné naleziště vstavačovitých. Louky jsou udržovány kosením a pasením dobytka v souladu s potřebami chráněných druhů rostlin a živočichů. Plochy zarostlé náletovými dřevinami a křovinami jsou odkřoviňovány a následně paseny nebo koseny. V lesních porostech preferována přirozená druhová skladba s ponecháním mrtvého dřeva. EVL Borečský vrch – lokalita ventarol, výronů teplého vzduchu v zimních obdobích, na které jsou vázány rostlinné a živočišné druhy, nesnášející pokles teploty. Mozaiku volných pohyblivých sutí na svazích kopce doplňují lesní porosty a vegetace suchých trávníků, skal a sutí. Plochy uvnitř EVL mimo lesní porosty ponechávány samovolnému vývoji bez speciálních zásahů. Louky na okrajích lokality pravidelně udržovány kosením a pastvou ovcí. V lesních porostech preferována přirozená druhová skladba s ponecháním mrtvého dřeva. EVL Březina – náhorní plošina s rybníkem a kosenou loukou, doplněná o lesní porosty a rašelinné jezírko s bučinou. Významná lokalita se stálou populací čolka velkého (Triturus cristatus). Výskyt druhu závislý především na aktuálním stavu rybníka a stádiu jeho sukcesního vývoje, zachovat stav bez rybářského využívání. EVL Dobrná – mělké nádrže s přilehlými porosty orobince a rákosin, vrbovými porosty a polovlhkými loukami. Významná lokalita stálé populace čolka velkého (Triturus cristatus). Proběhlo odstranění nelegálně vysazených smrků z hráze nádrže a myslivecké kazatelny. Nutné zachování dostatečně hluboké volné vodní hladiny nádrží, prováděním šetrného odstranění sedimentů v souladu s nároky druhu. Nádrže nevyužívat k rybářským účelům. EVL Dolní Ploučnice – částečně přírodní tok Ploučnice s fragmenty lužních lesů, vlhkých podmáčených luk a bylinných břehových porostů. Jedná se o významný migrační koridor vydry říční (Lutra lutra) a jedno z mála stanovišť stálé populace kuňky ohnivé (Bombina bombina). Vzhledem k velké koncentraci sídel na toku jsou přirozená stanoviště druhů ohrožena zejména výstavbou v rámci rozvoje sídel a protipovodňovými stavbami. Minimalizovat zásahy do koryta toku a jeho přirozeného okolí. EVL Držovice – rodinný dům – letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) na půdě domu. Jedná se o rozmnožující se populaci. Minimalizovat rušení netopýrů na lokalitě. V případě opravy střechy domu nutno postupovat v souladu s požadavky druhu.

50

EVL Holý vrch u Hlinné – severojižně orientované obloukovité těleso se souborem skalních, lesostepních a stepních ekosystémů s významnou teplomilnou květenou. Jedna z nejpočetnějších lokalit koniklece otevřeného (Pulsatilla patens). V území probíhá extenzivní pastva ovcí a koz (zejména na stepních plochách) v kombinaci s mozaikovým kosením luk. Průběžně dochází k odstraňování expanzních dřevin a křovin v místech výskytu chráněných druhů rostlin. Na částech lokality s výskytem koniklece otevřeného je pastva doplňována ručním zraňováním drnů v blízkosti rostlin (odstranění stařiny, vyhrabání mechu a zranění povrchu půdy před dopadem semen). EVL Horní Kamenice – tok řeky Kamenice, který na území CHKO zasahuje pouze v intravilánu sídla Česká Kamenice. Zachovat průchodnost migrační cesty vydry říční (Lutra lutra). EVL Hořenec – Čičov – vrch stepního charakteru s výskytem termofilního hmyzu a řady ohrožených druhů rostlin. Obnovena pastva smíšeného stáda ovcí a koz, v současnosti opakovaně doplňovaná o odstraňování náletových dřevin a křovin zejména na severním svahu vrchu. Pokud nelze zajistit pastvu, je potřeba provést mozaikovité kosení lokality. EVL Huníkovský potok – zachovalý meandrující tok v přirozeném korytě s dostatkem vody i v letních měsících, s reprezentativním břehovým porostem, s pestrou dřevinnou i bylinnou skladbou a stálou populací raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). Zachování přirozeného toku s omezením přikrmování ryb na Huníkovském rybníce. EVL Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník – neovulkanické kužely s převládajícími suchými trávníky, bohatými na výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Okraje lokality lemovány křovinami, které se při nedostatečném managementu šíří do plochy a musejí být pak následně redukovány. Na lokalitě probíhá extenzivní pastva stádem ovcí a koz, která je nezbytná pro udržení a zlepšení stavu předmětu ochrany. V případě absence stáda nutné zajištění mozaikovitého kosení lokalit. Nutné je i dořešení přístupnosti na jednotlivé vrchy pro stádo např. formou průhonů. EVL Košťálov – území tvoří čtyři vrchy s listnatými lesy, sutěmi, skálami a travními porosty. Louky koseny s následným odklizením hmoty. Vhodná obnova pastvy ovcí a koz na suchých travních porostech, kde doposud probíhá pouze redukce náletových dřevin a křovin. Skalní vegetace s kostřavou sivou – odstraňování náletu. V lesních porostech kladen důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření s dostatečnou ochranou proti zvěři. Ponechání jednotlivých stromů přirozené druhové skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. EVL Lhota – výrazný hřbet s převládajícími suťovými lesy, s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. V lesních porostech kladen důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření s dostatečnou ochranou proti zvěři. Ponechání jednotlivých stromů přirozené druhové skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. EVL Lipská hora – nepravidelná kupa se svahy pokrytými sutěmi a suťovými lesy. Při okrajích lokality vlhké louky s doubravami. Výskyt řady významných druhů rostlin a živočichů. Udržování skalnaté stepi na vrcholu kopce vyřezáváním náletových dřevin a křovin. Louky udržovat kosením. Porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou ponechat přirozenému vývoji. EVL Lovoš – rozsáhlá společenstva skal, sutí, travnatých stepí, lesostepí a listnatých lesů s teplomilnými druhy rostlin a živočichů. Odstraňování expanzních dřevin a křovin ze stepní plochy pod vrcholem kopce. Louky při okrajích lokality částečně koseny. Nadměrné stavy spárkaté zvěře poškozují lesní i nelesní biotopy. V pásmech listnatých lesů je nutno podpořit

51

na vybraných lokalitách návrat k cyklickému pařezinovému způsobu obhospodařování s ponecháváním výstavků, nebo jeho simulaci. Ve vymezených územích je nutno zachovat lesní lemy a mozaiku světlin a pasek. EVL Luční potok – Třebušín – polopřirozený tok se stálou populací raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). V současnosti ohrožován znečištěním v rámci zemědělské činnosti a vyústění blízké ČOV do toku. Eliminovat znečištění vody (úprava zemědělského hospodaření a zlepšení čistící technologie odpadních vod). Případné úpravy koryta provádět v souladu s požadavky druhu. EVL Milešovka – rozsáhlé zachovalé lesní ekosystémy s velkou koncentrací populací vzácných druhů rostlin. Lesnické obhospodařování v minulosti probíhalo v závislosti na rozvoji lidského společenství, projevují se pozůstatky pařezin, část porostů byla přeměněna na monokulturní smrčiny (vliv blízkosti dolů a s tím spojená potřeba relativně rychle vyrostlého rovného sortimentu). V současné době jsou lesní porosty obnovovány dřevinami stanovištně odpovídajícími. Podporovat přirozenou obnovu lesů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření, doplněné o dostatečnou ochranu proti zvěři (výrazně limitující faktor pro přirozenou obnovu). Vhodné ponechání jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby na dožití, do úplného rozpadu dřevní hmoty. EVL Oblík - Srdov – Brník – skupina vrchů s cennými stepními společenstvy. Na svazích převládají suché trávníky udržované extenzivní pastvou ovcí a koz, doplněné o suťové lesy. Na okrajích lokality louky udržované kosením a pastvou. Část plochy EVL zarostlá náletovými dřevinami a křovinami, které jsou průběžně redukovány s následnou obnovou pastvy nebo mozaikovitého kosení. Součástí lokality jsou i zbytky extenzivních ovocných sadů, které jsou nezbytné z hlediska vývoje bezobratlých, bude potřeba počítat s jejich postupnou obnovou. Přítomnost geograficky nepůvodních druhů rostlin je zaznamenána zejména na svazích (např. trnovník akát /Robinia pseudacacia/), které jsou opakovaně redukovány. Druhovou bohatost území doplňují drobná políčka s výskytem cenných druhů rostlin a živočichů vázaných na polní okraje. EVL Ostrý – zalesněný vrch se skalními výchozy a rozsáhlými hrubými sutěmi typu kamenné moře, s výskytem řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Luční porosty v jižní části lokality pravidelně koseny. Dochované lesní porosty navrženy na bezzásahové území ponechané přirozenému vývoji. EVL Plešivec – volné otevřené sutě pokrývající svahy a částečně i vrcholové partie kopce se systémem proudění vzduchu, který umožňuje výskyt řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Většinu území tvoří sutě bez zásahů. Při okrajích suťové lesy se zachováním přirozené skladby. EVL Ploskovice – zámecký park středoevropského typu s rybníčkem, lipovými alejemi a solitérními dřevinami. Výskyt stálé populace páchníka hnědého (Osmoderma eremita), který obývá zejména dutiny v osluněných listnatých stromech. Hlavním cílem managementu je zachování časové kontinuity výskytu dostatečného množství dutin na lokalitě. Je proto třeba zamezit kácení dutinových stromů a zajistit ořez koruny jako prevenci před poškozením větrem. V případě nezbytného kácení (bezpečnostní ohrožení) ponechat pokácené dřevo do rozpadu na vhodném místě v blízkosti ostatních starých stromů. Zamezit užívání pesticidů v blízkosti dutinových stromů. EVL Radobýl – vrchol kopce porostlý společenstvy stepí a lesostepí. Na západním svahu opuštěný lom, který na svazích doplňují volné sutě a terásky v kombinaci se suťovým lesem. Při okrajích lokality zbytky ovocných sadů a vinic. Výskyt řady vzácných druhů rostlin a živočichů (významná lokalita sarančete – Stenobothrus eurasius a přástevníka kostivalového – Callimorpha quadripunctaria). Odstraňování náletových dřevin a křovin

52

ze stepních ploch. Vrchol kopce udržován především sešlapem návštěvníků. Vhodné obnovení extenzivní pastvy ovcí a koz v lokalitě nebo zavedení mozaikovitého kosení s ponecháním nepokosený částí. EVL Raná – Hrádek – téměř bezlesý hřbet s xerotermní vegetací stepního rázu a unikátními živočišnými společenstvy, a to zejména na jižně exponovaných svazích vlastního vrchu a jeho předpolí. V lokalitě probíhá převážně extenzivní mozaikovitá pastva ovcí a koz v kombinaci s kosením ploch kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus) a ploch neudržovaných pastvou (přítomnost živných rostlin – např. vičenec). Plochy zarostlé náletovými dřevinami a křovinami jsou postupně redukovány a následně využívány v souladu s požadavky druhů. V lokalitě EVL nalezneme četné sutě, na kterých je potřeba zachovat obvodový lem dřevin a udržet tak částečné zastínění. Součástí lokality jsou i zbytky ovocných sadů, které jsou nezbytné z hlediska vývoje bezobratlých, bude potřeba počítat s jejich postupnou obnovou. Na části lokality (severní svah a jihovýchodní okraj EVL) se nacházejí geograficky nepůvodní druhy rostlin zejména borovice černá (Pinus nigra) a trnovník akát (Robinia pseudacacia), které jsou průběžně redukovány. Západní výběžek EVL zahrnuje ornou půdu a letiště Hrádek s kolonií sysla obecného, kde je plocha letiště udržována kosením společně se zatravněným propojovacím pásem mezi kopcem Raná a letištěm. Ostatní plocha orné půdy zůstává v rezervě pro případné zatravnění a v současnosti slouží jako potravinová základna pro sysla. EVL Sedlo – vrch s příkrými svahy a mocnými sutěmi, s listnatými porosty pralesovitého charakteru, s teplomilnou květenou i relikty alpínské flóry. Porosty suťových lesů a doubrav ponechat přirozenému vývoji. Postupná redukce nepůvodních smrčin v okrajích lokality a obnova přirozené skladby. EVL Sinutec – Dlouhý kopec – protáhlý hřbet, na jižním svahu s cennými suchomilnými rostlinnými a živočišnými společenstvy (zejména termofilního hmyzu). Na lokalitě byla obnovena extenzivní pastva ovcí a došlo k redukci náletových dřevin a křovin. V únoru 2012 většina stepní části EVL při nehodě vyhořela, což výrazně pomohlo odstranění nahromaděné stařiny a podpořilo snadnější obnovu stepních trávníků. Pokračovat v mozaikovité extenzivní pastvě ovcí a koz se střídáním nepasených částí. Pokud nelze zajistit pastvu, je potřeba provést mozaikovité kosení lokality. EVL Třtěnské stráně – tzv. „bílá stráň“ s výskytem stepních trávníků a přítomnou subhalofilní vegetací. Lokalita je význačná výskytem bohaté populace jitrocele přímořského (Plantago maritima) a dalších chráněných druhů rostlin a živočichů (zejména bezobratlých). Vhodným managementem v území je pastva ovcí a koz, kombinovaná s kosením nevypásaných ploch (např. prameniště, plochy s vičencem apod.). Na okraji území se vyskytují geograficky nepůvodní rostliny (např. borovice černá /Pinus nigra/, trnovník akát /Robinia pseudacacia/), které je v případě jejich expanze do lokality nutné odstranit. EVL Vrch Milá – významná lokalita termofilního hmyzu se stálou populací sarančete Stenobothrus eurasius. Doposud prováděno zejména odstraňování náletových dřevin a křovin. Vhodné je znovuzavedení extenzivní pastvy ovcí a koz na lokalitě. Pokud nebude možné zajistit pastvu, je vhodné ruční kosení 1x ročně. Každý rok by měla být pokosena přibližně 1/2 plochy, polohu nepokosených částí je nutné přesouvat. EVL Všechlapy – Kamýk – bezlesý vrch s travinnými společenstvy stepního charakteru s výskytem termofilního hmyzu vázaného na lesostepní společenstva. Na lokalitě byla obnovena mozaikovitá extenzivní pastva ovcí a koz, která je nezbytná pro zachování biotopu. V případě nepřítomnosti stáda je potřeba lokalitu udržovat mozaikovitým kosením a potlačovat přítomnost náletových dřevin a křovin. Nutné je i dořešení přístupnosti stáda na vrchy např. formou průhonu.

53

3.5. Památné stromy Na území CHKO České středohoří je evidováno celkem 126 položek památných stromů vyhlášených podle zákona č. 114/1992 Sb. Z celkového počtu 164 stromů je 109 solitérních, dalších 55 stromů tvoří 17 skupin památných stromů. Na území CHKO České středohoří není chráněna žádná památná alej. Podrobná revize fondu památných stromů proběhla v roce 2010. Stromy byly prověřeny v terénu, což vedlo k pořízení GIS vrstvy památných stromů a uložení dalších nezbytných údajů. Výsledky byly zaznamenány do databáze památných stromů ÚSOP. Tištěná podoba evidence památných stromů je uložena v archivu ÚSOP a na Správě CHKO České středohoří. Zdravotní stav stromů odpovídá jejich věku a charakteru a je průběžně monitorován. Správa CHKO České středohoří zajišťuje průběžnou péči o jednotlivé stromy, tj. jsou prováděny zdravotní a bezpečnostní řezy, ošetřování dutin, popř. instalace bezpečnostních vazeb korun stromů. Odborné ošetření památných stromů je zpravidla realizováno z prostředků dotačního programu „Program péče o krajinu“ a je prováděna odbornými arboristickými firmami či zhotoviteli s živnostenským listem. Náklady na péči se pohybují průměrně kolem 200 000 Kč za rok. Kromě vyhlášených památných stromů se na území CHKO České středohoří nacházejí další stromy významné zejména vzrůstem, věkem či estetickým působením, které mohou být vnímány jako potenciální památné stromy. Správa CHKO vede evidenci cca 40 významných stromů, průběžně sleduje jejich stav a spolupracuje s vlastníky pozemků na udržení dobrého zdravotního stavu stromů (konzultace, příp. ošetření stromů). Nejčastějším druhem dřeviny vyhlášených památných stromů je lípa srdčitá (Tilia cordata). Dále jsou zastoupeny následující druhy dřevin: lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), javor babyka (Acer campestre), borovice Schwerinova (Pinus x Schwerinii), borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice černá (Pinus nigra), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), buk lesní (Fagus sylvatica), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), modřín opadavý (Larix decidua), mišpule obecná (Mespilus germanica), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), platan javorolistý (Platanus hispanica), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), katalpa obecná (Catalpa bignonioides), tis červený (Taxus baccata), tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) a topol černý (Populus nigra).

54

Tabulka č. 3: Seznam památných stromů Chráněné krajinné oblasti České středohoří vyhlášených k 1. 1. 2013 Název PS

Kód Druh ÚSOP stromu

Vědecký název

Poč et (ks)

Ochran Vyhlás Datum Katastrální Číslo né il vyhlášen území parcel pásmo í y (r/m) 19 SCHK 11.11.19 Arnultovice 11/1; O ČS 93 u Lučního Chvojna 8 SCHK 15.12.19 Jenčice 439/6 O ČS 93 (Košťálov) 8 SCHK 18.3.199 Velké 32, O ČS 4 Březno 33/1

Arnultovická 101 lípa 800

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

Babyka u Košťálova Babyka ve Velkém Březně Borovice v Roztokác h nad Labem Břek u Hostovic

101 91 5 101 789

Javor babyka Javor babyka

Acer campestre L.

1

Acer campestre L.

1

Pinus x Schwerinii Fitschen

1

9

SCHK O ČS

5.1.1994

Roztoky nad Labem

101 741

Jeřáb břek Sorbus torminalis (L.) Crantz

1

7

SCHK O ČS

2.4.2002

Břek ve Velkém Březně Buk na nádvoří zámku

101 767

Jeřáb břek Sorbus torminalis (L.) Crantz

1

8

SCHK O ČS

3.11.199 7

Hostovice u Ústí nad Labem Velké Březno

102 152

1

12

SCHK O ČS

4.2.1994

Buk na Střekově Buk pod Trojhorou Buk u Bláhova Buk u lomu

101 775 101 878 101 785 101

Buk Fagus sylvatica obecný ´Asplenifolia´ střihanolist ý Buk lesní Fagus sylvatica L.

1

12

9.4.1996

Buk lesní

Fagus sylvatica L.

1

11

Buk lesní

Fagus sylvatica L.

1

13

Buk lesní

Fagus sylvatica L.

1

16

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK

101 79 Borovice 2 Schwerino va

55

Výška Zdravot strom ní stav u (m)

610

17

3

230

13

3

234

17

3

167

288

15

3

327/8

220

18

4

862/3, 943/1

242

15

3

Děčín

2 346

378

16

3

Střekov

3340/5

370

21

3

279

339

27

3

181, 182/1 943/1

410

23

3

490

30

1

22.7.200 Chudoslavi 2 ce 7.4.1994 Bláhov 3.11.199

Obvod kmene (cm)

Velké

802 Buk 102 v Manušicíc 189 h Buk za 101 Srdovskou 879 hájovnou Dub Panny 104 Marie 722 Lurdské Dub u 102 Dolního 111 Chlumu Dub u 105 Franců 829 Dub u 104 76 rozcestí 1 Dub u Žežic 101 771 Dub 102 v Merbolticí 149 ch Dub 101 v Panském 877 lese Dub v Žimu 101 816 Dub ve 10588 Veselém 7 Dub ve Volfartické Nové Vsi Duby u

O ČS SCHK O ČS

3 2.11.199 8

Buk lesní

Fagus sylvatica L.

1

13

Buk lesní

Fagus sylvatica L.

1

9

SCHK O ČS

12.8.200 2

Dub zimní

Quercus petraea (Mattuschka) Liebl.

1

12

SCHK O ČS

8.12.200 5

Dub letní

Quercus robur L.

1

13

SCHK O ČS

Dub letní

Quercus robur L.

1

11

Dub letní

Quercus robur L.

1

15

Dub zimní

Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. Quercus robur L.

1

8

1

14

Dub letní

Březno Manušice, Horní Libchava Srdov

154, 2018

401

26

3

847/1

269

22

3

Němčí u Malečova

145

380

12

3

4.6.1998

Chlum u Děčína

364/3

429

29

3

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

22.8.201 1 14.6.200 6 4.11.199 6 29.3.199 4

Karlovka

2437/6

355

21

3

Dolní Zálezly Žežice

1200

493

16

3

170

340

18

3

455

22

3

Merboltice 1610/1 1610/2

Dub zimní

Quercus petraea (Mattuschka) Liebl.

1

9

SCHK O ČS

9.9.2002

Třebušín

424/5

274

24

3

Dub zimní

1

10

Žim

180

291

14

3

1

13

20.2.201 2

Veselé

1584/2

414

22

3

102 169

Dub letní

Quercus robur L.

1

11

SCHK O ČS S CHKO ČS SCHK O ČS

7.2.1996

Dub letní

Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. Quercus robur L.

5.11.200 1

Volfartická Nová Ves

5, 154/1

345

22

3

101

Dub zimní

Quercus petraea

3

14

SCHK

4.2.1994

Kamýk

917/4,

368

8

3

56

O ČS

kapličky

911

Duby u Kravař

102 185

Dub letní

Quercus robur L.

2

12

SCHK O ČS

6.4.1999

Kravaře v Čechách

524

Homolská borovice Jasan u Neznaboh

101 756 101 768

Borovice černá Jasan ztepilý

Pinus nigra Arnold

1

8

1

17

23.5.200 Homole u 0 Panny 12.12.19 Chuderove 96 c, Žďár

271

Fraxinus excelsior L.

SCHK O ČS SCHK O ČS

Jasan v České Kamenici Jasan v Rychnově Jinan u muzea

102 110

Jasan ztepilý

Fraxinus excelsior L.

1

15

SCHK O ČS

22.12.19 98

Česká Kamenice

Fraxinus excelsior L. Ginkgo biloba L.

1

16

1

12

SCHK O ČS SCHK O ČS

18.5.199 5 4.2.1994

Ginkgo biloba L.

1

8

SCHK O ČS

Ginkgo biloba L.

1

8

Ginkgo biloba L.

1

Ginkgo biloba L.

102 136 102 15 4

(Mattuschka) Liebl.

Jasan ztepilý Jinan dvoulaločn ý Jinan u 102 Jinan zámku 150 dvoulaločn ý Jinan 105 Jinan v Brné 748 dvoulaločn ý Jinan 102 Jinan v Březinách 130 dvoulaločn ý Jinany 101 Jinan v Litoměřicí 921 dvoulaločn ch ý Jírovec 101 90 Jírovec v Litoměřicí 0 maďal ch Liliovníky 102 Liliovník v Děčíně 160 tulipánokvě

445 378 352 370 257

16 17 24 21 23

3 3 3 3 2

242, 243, 339 st. 76

520

29

3

468

31

3

Rychnov

713/4

511

16

3

Podmokly

811

370

18

2

18.3.199 4

Děčín

2 350

189

16

2

SCHK O ČS

4.2.2011

Brná

366

146; 228

21

2

13

SCHK O ČS

20.12.19 93

Březiny

332/1

363

23

2

2

7

SCHK O ČS

18.6.199 3

Litoměřice

567

141 226

15 15

2 2

Aesculus hippocastanum L.

1

11

SCHK O ČS

15.9.199 4

Litoměřice 1434/1

335

22

3

Liriodendron tulipifera L.

2

3

SCHK O ČS

12.11.19 93

75 63

9 8

1 1

57

917/6

Děčín

105

Lípa na Chlumu Lípa nad chalupou v Ovesné Lípa pod Bukovou horou Lípa u kaple v Sinutci Lípa u kapličky ve Lhotce nad Labem Lípa u kapličky v Božtěšicíc h Lípa u kostela Lípa u kostela v Mojžíři Lípa u Lipové Lípa u Neštěmické ho potoka Lípa u pomníčku – 1. Lípa u pomníčku – 2.

102 098 102 135

tý Lípa malolistá Lípa malolistá

102 109

Tilia cordata Mill.

1

11

SCHK O ČS SCHK O ČS

7.12.200 0 18.5.199 5

Tilia cordata Mill.

1

8

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

101 845 101 904

Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

101 776

17

SCHK O ČS

2.2.1999

1

12

Tilia cordata Mill.

1

13

SCHK O ČS SCHK O ČS

14.4.199 Sinutec 7 23.3.199 Lhotka nad 8 Labem

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

14

SCHK O ČS

18.3.199 6

101 916 101 77 0

Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

10

Tilia cordata Mill.

1

8

SCHK O ČS SCHK O ČS

20.12.19 Konojedy u 93 Úštěku 26.11.19 Mojžíř 96

101 79 9 101 753

Lípa malolistá Lípa velkolistá

Tilia cordata Mill.

1

13

Tilia platyphyllos Scop.

1

12

SCHK O ČS SCHK O ČS

17.12.19 Lipová pod 93 Blanskem 4.2.2011 Neštěmice

101 804

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

8

SCHK O ČS

3.11.199 3

101 803

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

8

SCHK O ČS

2.11.199 3

58

Chlum

364/3

332

20

2

Ovesná

441/3

225

24

2

Velké Stínky

290, 294, st. 14 140

520

22

3

385

14

3

526/1

425

15

3

196

424

19

3

98

310

27

3

206

250

15

4

408

402

18

3

1113

365

16

3

Homole u Panny

251

230

17

4

Homole u Panny

242

221

20

4

Božtěšice

Lípa u pomníčku v Novém Týně Lípa u Radostic Lípa u silnice Lípa u silnice v Ovesné Lípa u Slunečné Lípa u Stružnice Lípa u tvrze Lípa u zastávky Lípa u zastávky v Mojžíři Lípa v Benešově nad Ploučnicí Lípa v Býňově Lípa v Čermné Lípa v Čeřeništi Lípa v Českém Bukově

101 901

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

10

SCHK O ČS

1.6.1999

246/3

332

22

3

104 932 101 790 102 133

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

11

17

3

1

15

480

28

3

Tilia cordata Mill.

1

8

250

26

3

102 219 105 828 102 201 101 777 101 769

Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

17

535

24

3

Tilia platyphyllos Scop. Tilia cordata Mill.

1

17

523

7

4

1

12

342

25

3

Tilia cordata Mill.

1

11

330

21

3

Tilia cordata Mill.

1

12

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

30.4.200 Radostice 1093/1 7 u Vchynice 4 4.2.1994 Čermná u 965/1 Libouchce 20.11.19 Ovesná 111/1, 95 111/2, 737/1 11.11.19 Horní 617 93 Libchava 16.11.20 Stružnice 1006/3 11 9.1.1996 Volfartice 378, 379/1 1.11.199 Zubrnice 67 5 26.11.19 Mojžíř 215/11 96

302

Tilia cordata Mill.

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

214

16

3

102 116

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

11

SCHK O ČS

14.4.199 7

Benešov nad Ploučnicí

27

3

101 807 101 781 101 763 101 791

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

11

Tilia cordata Mill.

1

11

Tilia cordata Mill.

1

12

1

13

18.6.199 3 31.10.19 94 1.11.199 3 4.2.1994

Suletice (Býňov) Čermná u Libouchce Čeřeniště

Tilia cordata Mill.

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

59

Držovice (Nový Týn)

Český Bukov

1176, 342; 317 1184/5 (dvojkme n) 493

422

18

3

119

340

18

3

st. 502

365

23

2

50

405

19

3

Lípa v Dubičné Lípa v Hlinné Lípa v Chuderov ci Lípa v Kozlech Lípa v Lužci

101 920 101 91 8 101 75 7

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa velkolistá

Tilia cordata Mill.

1

13

102 220 101 784

Tilia cordata Mill.

1

8

Tilia platyphyllos Scop.

1

10

Lípa velkolistá Lípa malolistá

Tilia platyphyllos Scop. Tilia cordata Mill.

1

21

1

13

101 83 2 101 793 Lípa 101 v Maškovicí 787 ch

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

16

Tilia cordata Mill.

1

14

Tilia cordata Mill.

1

30

Lípa v Merbolticí ch Lípa v Mirkově Lípa v Nové Vsi u Střekova Lípa v Nové Vsi u Pláně

102 115

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

13

SCHK O ČS

101 761 101 788

Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

11

Tilia cordata Mill.

1

17

SCHK O ČS SCHK O ČS

22.12.19 98 29.3.199 4

101 806

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

10

SCHK O ČS

22.7.199 3

Lípa v Práchni Lípa v Rychnově

102 17 3 102 147

Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

12

Tilia cordata Mill.

1

21

SCHK O ČS SCHK O ČS

3.11.200 0 15.9.199 4

Lípa v Lužici Lípa v Lysé

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

60

6.9.1993

Dubičná

533/2

400

22

4

17.12.19 Hlinná 93 14.1.200 Chuderove 0 c

945/9

285

18

1

35/1

327

20

3

3.11.199 Kozly u 3 České Lípy 29.3.199 Lužec u 4 Petrova Mlýna 8.4.1993 Lužice u Mostu 20.12.19 Lysá 93 21.3.199 Český 4 Bukov (Maškovice ) 4.8.1997 Merboltice

235/4

724

21

3

40, 42/1

405

20

3

984/1

488

21

3

5

432

18

2

381/1

925

14

4

2225

403

23

3

Mírkov

5

350

24

3

Nová Ves

121/1

525

10

3

Babiny II. (Nová Ves u Pláně) Prácheň

317

300

22

3

653/1

371

21

3

st. 173/1,

653

20

4

Rychnov

342/1 Lípa v Suleticích Lípa v Šachově Lípa v zámecké m parku Lípa v zatáčce Lípa v Zubrnicích Lípa ve Lhotě Lípa ve Skalici Lípa ve Valkeřicích

101 760 101 794 101 902

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

11

Tilia cordata Mill.

1

14

Tilia cordata Mill.

1

13

101 762 101 80 5 101 912 104 646 102 148

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

13

Tilia cordata Mill.

1

9

Tilia cordata Mill.

1

23

Tilia cordata Mill.

1

15

Tilia cordata Mill.

1

12

Lípa ve Vitíně

101 772

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

18

SCHK O ČS

Lípa ve Žďáru

101 797

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

15

SCHK O ČS

Lípa za Soběnickou loukou Lípa, modřín a buk ve Vitíně

101 876

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

8

SCHK O ČS

101 796

Lípa malolistá Modřín opadavý Buk lesní

Tilia cordata Mill.

3

12

SCHK O ČS

Larix decidua Mill.

7

Fagus sylvatica L.

14

61

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

2.2.1999

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

1.11.199 3 3.11.199 3 4.2.1994

Suletice

20.12.19 Šachov 93 6.4.1999 Konojedy u Úštěku Čeřeniště Zubrnice

540

345

16

3

313

440

21

3

980, 1233, 1235/1 495

425

27

3

425

28

3

292

21

3

717

20

3

460

21

3

360

22

3

548

22

3

716

21

3

257

23

3

378

24

3

222

20

3

420

16

5

63, 64, 635/1 st. 4/1

Lhota u Medvědic 14.10.20 Skalice u 1581/5 05 České Lípy 1581/2 7.12.200 Valkeřice 582, 0 583/1, 584 24.9.199 Vitín u 208 6 Malého Března 20.12.19 Žďár u 133/1 93 Velkého Chvojna 9.9.2002 Soběnice 479/1

20.12.19 93

Vitín u Malého Března

193, 206, 208

Lípy u kostela v Měrunicíc h Lípy v Čeřeništi

101 824

Tilia cordata Mill.

101 764

Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá

2

12

SCHK O ČS

Tilia platyphyllos Scop. Tilia cordata Mill.

2

13

SCHK O ČS

3.11.199 3

Čeřeniště

500

Lípy ve Stebně

101 801

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

2

16

SCHK O ČS

11.11.19 93

Stebno u Dubic

711, 422/3

Menší lípa v Horním Šebířově

101 905

Lípa velkolistá

Tilia platyphyllos Scop.

1

14

SCHK O ČS

18.2.199 8

st. 5

Mišpule v Miřejovicí ch Modřín u Nové Vsi

101 910

Mišpule obecná

Mespilus germanica L.

1

6

SCHK O ČS

26.9.199 4

Dolní Šebířov (Horní Šebířov) Miřejovice

101 808

Modřín opadavý

Larix decidua Mill.

1

10

SCHK O ČS

18.6.199 3

Modřín u zámku

102 151

Modřín opadavý

Larix decidua Mill.

1

11

SCHK O ČS

20.12.19 93

Náčkovická lípa Oskeruše pod Lovošem Oskeruše pod Radobýlem Oskeruše u Bílého Újezdu Oskeruše u Košťálova

104 723 101 907

Lípa malolistá Jeřáb oskeruše

Tilia cordata Mill.

1

14

Sorbus domestica L.

1

6

SCHK O ČS SCHK O ČS

30.12.20 05 17.11.19 97

101 919

Jeřáb oskeruše

Sorbus domestica L.

1

8

SCHK O ČS

101 906

Jeřáb oskeruše

Sorbus domestica L.

1

8

101 91 Jeřáb 3 oskeruše

Sorbus domestica L.

1

11

62

17.6.199 3

Měrunice

1664/2

290

16

3

381

21

3

398 416 310 279 437

29 31 16 9 14

3 3 4 4 4

1083/2 1083/3

60

7

3

Babiny II. (Nová Ves u Pláně) Benešov nad Ploučnicí Náčkovice

234/1

292

28

4

st. 15/1

365

27

2

939

436

20

3

Opárno

554/2

220

19

3

20.12.19 93

Žalhostice

913/1

263

12

3

SCHK O ČS

18.2.199 8

Bílý Újezd

354/1

222

12

3

SCHK O ČS

3.2.1994

Jenčice (Košťálov)

439/1

380

17

3

Oskeruše u Radostic Oskeruše u Těchobuzic Platan a borovice na Mariánské louce Platany na Letné

104 933 101 90 3 102 132

Sorbus domestica L. Sorbus domestica L. Platanus hispanica Mill. Pinus strobus L.

102 155

Jeřáb oskeruše Jeřáb oskeruše Platan javorolistý Borovice vejmutovka Platan javorolistý

Platanus hispanica Mill.

2

17

SCHK O ČS

3.2.1994

Podmokly

2660/1

Platany v Podmoklec h

102 134

Platan javorolistý

Platanus hispanica Mill.

3

5

SCHK O ČS

24.4.199 5

Podmokly

963/1, 964/1

Platany v Boleticích

102 129

Platan javorolistý

Platanus hispanica Mill.

5

13

SCHK O ČS

20.12.19 Boletice 93 nad Labem

Pnětlucký dub Skupina v březinské m parku

101 91 Dub letní 7 102 Jedlovec 127 kanadský Liliovník tulipánokvě tý Katalpa obecná 101 Dub zimní 798 104 Lípa 648 velkolistá 101 Tis 782 červený

Quercus robur L.

1

14

Tsuga canadensis (L.) Liriodendron tulipifera L.

3

8

SCHK O ČS SCHK O ČS

17.12.19 93 18.3.199 6

Slavošovsk ý dub Šimrova lípa Tis a babyka

Catalpa bignonioides Walt. Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. Tilia platyphyllos Scop. Taxus baccata L.

1

10

1

10

2

12

1

9

1

13

2

8

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

63

11.4.200 Radostice 1220/1 7 u Vchynice 5 18.9.199 Těchobuzic 117 8 e 3.1.1996 Děčín 2401/1

17.12.19 93 30.8.200 5 9.8.1994

Pnětluky u Podsedic Březiny u Děčína

Slavošov Velemín Šachov

286

16

4

314

15

3

386

29

3

306

26

3

1

515 375 85 90 85 330 350 450 400 378 430

25 24 12 12 12 29 28 27 27 25 25

3 3 2 2 2 3 3 3 3 3 3

332/1

110

16

4

232

22

3

192

17

3

290

17

3

392

16

3

135

9

4

st. 16/1, 16/13

100/5, 100/3 st. 71/1 11, 14

v Šachově Tis na nádvoří zámku Tis u Maškovic

102 158

Javor babyka Tis červený

101 783

Tis v Benešově nad Ploučnicí Tis v České Kamenici Tis ve dvoře

Acer campestre L. Taxus baccata L.

1

8

SCHK O ČS

3.2.1994

Tis červený

Taxus baccata L.

1

6

SCHK O ČS

102 15 Tis 9 červený

Taxus baccata L.

1

9

SCHK O ČS

Český Bukov (Maškovice ) 15.12.19 Benešov 93 nad Ploučnicí

Taxus baccata L.

1

11

Taxus baccata L.

1

8

Taxus baccata L.

1

5

SCHK O ČS SCHK O ČS SCHK O ČS

Taxodium distichum (L.) Rich.

14

11

102 12 1 105 749 Tis ve Staré 102 Bohyni 118

Tis červený Tis červený Tis červený

Tisovce na Mariánské louce

Tisovec dvouřadý

102 157

SCHK O ČS

64

Děčín

27.6.199 4

11.9.199 6 4.2.2011

Česká Kamenice Děčín

23.1.199 7

Stará Bohyně

3.2.1994

Děčín

215

16

3

2346

234

14

3

322, 323

165

12

3

1 241

230

7

3

296

332

7

4

526/1

253

15

3

44/1, st. 15/2 2390/1

145

12

2

46 57 37 56 26 30 260 281 282 292 368 37

11 11 11 11 11 11 22 22 22 22 22 11

2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 2

Tisovce u Jordánky

102 15 Tisovec 3 dvouřadý

Taxodium distichum (L.) Rich.

2

12

SCHK O ČS

4.2.1994

Podmokly

821/1

Tisovec u trati

102 15 Tisovec 6 dvouřadý

Taxodium distichum (L.) Rich.

1

7

SCHK O ČS

3.2.1994

Děčín

2 395/19

45 35 330 333 192

11 11 26 27 23

2 2 3 3 2

137 77 115 125 529

10 8 9 9 25

1 1 1 1 4

Tisy 102 v Březinách 131

Tis červený

Taxus baccata L.

4

5

SCHK O ČS

20.12.19 93

Březiny u Děčína

847/2

Topol u Kravařské hájovny Trnovník v Horní Libchavě Třebenická lípa Větší lípa v Horním Šebířově

102 221

Topol černý

Populus nigra L.

1

16

SCHK O ČS

17.6.199 3

Kravaře

549

102 200

Trnovník bílý (akát)

Robinia pseudoacacia L.

1

10

SCHK O ČS

18.3.199 6

Horní Libchava

697/3, st. 180

323

20

4

101 914 101 908

Lípa malolistá Lípa velkolistá

Tilia cordata Mill.

1

10

54

322

19

3

1

17

15.12.19 93 14.4.199 7

Třebenice

Tilia platyphyllos Scop.

SCHK O ČS SCHK O ČS

st. 6

540

19

3

102 174

Lípa malolistá

Tilia cordata Mill.

1

15

SCHK O ČS

19.10.20 00

Dolní Šebířov (Horní Šebířov) Volfartice

683, 684

456

30

3

Volfartická lípa

Vysvětlivky: ÚSOP: Ústřední seznam ochrany přírody. PS: Památný strom. Ochranné pásmo r/m: Ochranné pásmo památného stromu – kruh o poloměru (m). Zdravotní stav: 1- výborný, 2 – velmi dobrý, 3 – dobrý, 4 – silně poškozený, 5 – mrtvý strom

65

Při vyhlašování památných stromů v rámci CHKO je snaha, aby ve spektru vyhlášených památných stromů byly zastoupeny jednak různé druhy dřevin, jednak různé věkové kategorie památných stromů. Byly proto vyhlášeny nejen starší, popř. velmi staré exempláře, ale i stromy relativně mladé, u kterých se předpokládá perspektiva dalšího zdárného růstu v dané lokalitě. S relativně malým obvodem kmene byla vyhlášena např. mišpule obecná; v daném případě se jedná o nepříliš běžný druh, který se dříve tradičně v Českém středohoří pěstoval, avšak nyní je jeho výskyt sporadický. V rámci CHKO byly vyhlášeny i geograficky nepůvodní druhy dřevin, a to převážně v zastavených částech obcí. V těchto případech se jedná o dendrologicky zajímavé dřeviny, mimo jiné významné svým vzrůstem, popř. habitem. Některé z památných stromů jsou ve špatném zdravotním stavu; jedná se převážně o exempláře, které jsou velmi staré, popř. o exempláře, které byly poškozeny např. při vichřici, kdy došlo k jejich rozlomení či odlomení části koruny. Tyto stromy byly následně odborně ošetřeny, aby se zmírnily následky nepříznivých vlivů. Největší stromy dle obvodu kmene ve výčetní výšce 130 cm: 1. Lípa v Maškovicích (Tilia cordata), obvod 925 cm. 2. Lípa v Kozlech (Tilia platyphyllos), obvod 724 cm. 3. Lípa ve Lhotě (Tilia cordata), obvod 717 cm. 4. Lípa ve Žďáru (Tilia cordata), obvod 716 cm. Na území CHKO České středohoří se nachází nejsilnější památný strom jeřábu oskeruše v Čechách – Oskeruše u Košťálova (Sorbus domestica), obvod 380 cm.

3.6. Rostlinná společenstva Následující přehled vegetace Českého středohoří je zpracován dle Katalogu biotopů ČR (Chytrý a kol. 2010). Podkladem ke zpracování byly zejména výsledky mapování přírodních stanovišť v letech 2001–2003 a dále provedených aktualizací mapování Natura 2000 do roku 2012. Rozlohy všech identifikovaných biotopů v území, včetně okrajových a netypických, jsou uvedeny v následující tabulce, odfiltrovány jsou jen jednoznačné mapovací chyby. Tabulka č. 4: Rozlohy biotopů v CHKO České středohoří Biotop V1A V1C V1F V1G V2A V2C V3 V4A V4B M1.1 M1.2 M1.3 M1.4 M1.5 M1.7 M2.1 M5 M6 M7

Rozloha (ha) 0,12 0,04 40,87 111,72 0,89 1,96 0,12 60,82 459,34 98,61 5,88 0,80 21,95 4,95 63,84 0,26 8,82 2,47 10,73

R1.1 R1.2 R1.3 R1.4 R2.2 R2.3 S1.1 S1.2 S1.3 S1.5 S2A S2B S3B T1.1 T1.2 T1.3 T1.4 T1.5 T1.6 T1.9

66

0,07 0,25 0,08 5,74 0,31 0,24 0,41 187,84 10,52 8,72 1,31 5,66 0,00 9142,90 13,03 2239,26 79,12 697,51 300,82 147,21

T1.10 T2.3B T3.1 T3.2 T3.3D T3.4A T3.4C T3.4D T3.5B T4.1 T4.2 T5.3 T5.5 T6.1B T6.2A T6.2B T7 T8.1B T8.3 K1 K2.1 K3 K4A K4C L1 L2.2 L2.2A L2.2B L2.3B L2.4 L3.1 L4 L4A L5.1

44,61 4,42 33,12 0,64 116,24 4,45 12,98 877,04 31,06 29,35 107,75 9,37 4,48 1,26 0,25 3,25 0,01 0,43 1,18 60,00 55,53 3044,49 7,23 1,67 28,61 540,89 707,41 1252,28 0,20 50,35 7716,37 3892,28 0,53 3483,27

L5.4 L6.1 L6.4 L6.5B L7.1 L7.2 L7.3 L8.1A L8.1B L9.1 L9.2B L10.1 X1 X2 X3 X4 X5 X6 X7 X7A X7B X8 X9A X9B X10 X11 X12 X12A X12B X13 X14 X (nemapované)

668,09 61,78 464,04 305,60 456,10 14,94 142,89 0,02 7,82 0,16 0,23 1,92 4088,28 5370,03 1226,60 514,67 7284,89 123,51 1796,53 188,97 217,61 124,29 9874,50 2058,55 304,03 1122,08 800,93 174,97 256,59 1351,35 22,92 32020,30

Stručný popis významných, plošně rozsáhlých, častých nebo jedinečných přírodních biotopů V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Vodní vegetace je v CHKO ČS vázána především na břehy Labe a Ploučnice (slepá ramena, koncentrační hráze, náplavy) a na malé umělé vodní nádrže, celkově dosahuje malé rozlohy, výskyt Najas marina. V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V CHKO ČS velmi vzácné biotopy, především při březích rybníků, tůněk v lesích, příp. slepých ramen Labe a Ploučnice, Českolipsko. V4 Makrofytní vegetace vodních toků Výskyt hlavně na dynamičtějších tocích, zejména na řece Ploučnici s přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta, částečně i podél Labe.

67

M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod Porosty s dominantními Phragmites australis, Typha latifolia. Výskyt je vázán především do okolí řek, rybníků a dále na uměle vytvořená stanoviště, popř. se jedná o zarostlá prameniště. M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty Vzácný biotop, výhradně na Lounsku, např. Dobroměřický rybník, údolí Hrádeckého potoka, okolí Třtěna, Hnojnic. Výskyt druhů Schonoplectus tabernaemontani, Bolboschoschoenus maritimus agg., Lotus tenuis. M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Porosty bažinných bylin u polozazemněných, neobhospodařovaných rybníků nebo starších nádrží, zejména Českolipsko. M1.4 Říční rákosiny Výskyt zejména podél řek Labe a Ploučnice; porosty s vůči vlnobití odolnou chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea). M1.5 Pobřežní vegetace potoků Roztroušeně se vyskytující biotop zejména v FO Milešovské a Verneřické středohoří, v ústí potoků do Labe; porosty s Myosotis palustris agg., Veronica angallis-aquatica, vzácně výskyt Nasturtium officinale. M1.7 Vegetace vysokých ostřic Především více eutrofní typ vegetace (Phalaridetum arundinaceae, Caricetum gracilis); výskyt většinou lemově, zřídka u Labe, více u Ploučnice a některých větších potoků (Bobří potok). M5 Devětsilové lomy horských potoků Roztroušený výskyt biotopu ve vyšších polohách CHKO ČS, většinou s charakteristickým druhem Petasites hybridus; lokálně i podél Ploučnice. M6 Bahnité říční náplavy V CHKO ČS vázány na dolní Ploučnici a především na břehy Labe (slepá ramena, koncentrační hráze apod.), výskyt vzácnějších druhů Sagittaria sagittifolia, Butomus umbellatus, Cyperus fuscus; velmi vzácný typ vegetace štěrko-písčitých náplavů s Corrigiola littoralis. M7 Bylinné lemy nížinných řek Výskyt biotopu zejména podél Labe a Ploučnice, porosty Humulus lupulus, Rubus caesius a Calystegia sepium často invadovány druhy rodu Reynoutria a Impatiens glandulifera. R1.1 Luční pěnovcová prameniště Velmi vzácný biotop v CHKO ČS, výskyt slatiništních druhů, např. u Dřevců, pod Solanskou horou, Houžetín, nad Teplou. V případě výskytu je to druhově velmi významný biotop (Gymnadenia densiflora, Carex davalliana, C. flacca apod.). R1.3 Lesní pěnovcová prameniště Velmi vzácný biotop v CHKO ČS, rozdíl proti R1.1 je umístěním v lese (vyšší zastínění), především olšiny. Často výskyt některých druhů čeledi Orchidaceae. S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Velmi významný a plošně rozsáhlý biotop CHKO ČS, obsahuje droliny velkých i menších rozměrů s ventarolami a ledovými jámami; výskyt játrovky Targionia hypophylla, kapradin

68

– rody Asplenium (mj. i vzácné A. adiantum-nigrum), Ceterach officinarum, Woodsia ilvensis; z dalších druhů např. Aster alpinus, Dianthus gratianopolitanus, Saxifraga rosacea. S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek Vzácný biotop, výskyt především v FO Milešovské a Verneřické středohoří; v údolích, na svazích kopců, často návazně na předchozí S1.2 typ vegetace; druhově chudší porosty s kapradinami, Vincetoxicum hirundinaria, Convallaria majalis na osluněných, příp. Vaccinium myrtillus na stinných svazích. S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) Vzácný biotop (CHKO ČS obsahuje 35 % plochy biotopu v ČR), slunné i stinné svahy skalnatých údolí, vrcholových skal, např. Milešovka; výskyt druhů rodu Sorbus, Sambucus racemosa, Cornus sanguinea, Cotoneaster integerrima, Rosa pendulina a další. S2 Pohyblivé sutě Velmi významný biotop pro CHKO ČS, problematicky řazený jak do S2A (bazické horniny), tak S2B (kyselé horniny); výskyt v celé CHKO ČS, zejména ale ve FO Milešovské a Verneřické středohoří; vegetace podle expozice a zastínění (př. rozdílu: suť na extrémních teplých stanovištích na Rané a v inverzní Bobří soutěsce), častá např. Vincetoxicum hirundinaria, Galeopsis sp., Anthericum liliago. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Plošně nejrozšířenější luční biotop. Zčásti druhově chudší porosty ovlivněné intenzivními zemědělskými postupy (umělý výsev travin, přísevky, hnojení). Druhově bohaté segmenty jsou často jako podrost extenzivních sadů. Častý přechod k suchým trávníkům – typu T3.4 (zejména v termofytiku), přechod k typu T1.3 nebo dalším (v mezofytiku). Některé degradovanější typy na hraně s nepřírodními biotopy, naopak některé obhospodařované nepřírodní biotopy vykazují vysoký potenciál k T1.1. T1.3 Poháňkové pastviny Na menších plochách než T1.1, mezická stanoviště, údržba ploch především pastvou (ovce, kozy, při menším zatížení i větší dobytek), dále sečené travnaté plochy v blízkosti rekreačních chat a chalup po delší době tohoto typu obhospodařování (bez intenzifikačních faktorů). T1.5 Vlhké pcháčové louky Louky trvale vlhkých stanovišť, většinou v nivách potoků, občas při okrajích luk, v minulosti podléhaly vysušení, odvodnění, v některých místech po letech znovuobnovení; typicky s Cirsium oleraceum. Maloplošný výskyt, trpí ponecháváním hmoty (plochy často nejsou koseny větší mechanizací); při neúdržbě rychlá ruderalizace, zarůstání Populus tremula, Alnus glutinosa; v některých případech při neúdržbě zvrat v T1.6. Výskyt vzácnějších druhů, např. Trollius altissimus. T1.6 Vlhká tužebníková lada Nepravidelně sečené nebo i zcela nesečené porosty vysokých vlhkomilných bylin na stanovištích vlhkých luk s dominantní Filipendula ulmaria, Geranium palustre nebo i Petasites hybridus. Po zavedení kosení často zvrat vegetace směrem k T1.5. Výskyt vzácnějších druhů, např. Trollius altissimus, Iris sibirica. T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Základním faktorem podmiňujícím výskyt této vegetace je dočasné zamokření. Významný biotop druhově velmi bohatých luk, např. Milešovsko, Babinské louky, Bohyňská lada se sezónními prameništi; diagnostické druhy většinou na místě ve vyšších koncentracích (např. Betonica officinalis, Serratula tinctoria, Molinia arundinacea).

69

T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Významný biotop CHKO ČS, na řadě skalnatých svahů Lounského, Milešovského i Verneřického středohoří; typický výskyt druhu Festuca pallens a jarní aspekt s Aurinia saxatilis. T3.2 Pěchavové trávníky Velmi vzácný biotop, ojedinělý výskyt na skalách Kozího vrchu s druhy Sesleria caerulea, Saxifraga paniculata, Allium senescens, Biscutella laevigata. T3.3 Úzkolisté suché trávníky Významný biotop CHKO ČS, v podjednotce T3.3D, různě zapojené porosty na jižních, jihozápadních, východních svazích kopců (svahů) s výskytem druhů Festuca valesiaca, Carex humilis, Stipa sp. div., výskyt celé řady ZCHD a vzácných druhů rostlin, zejména na Lounsku, Lovosicku, údolí Labe. T3.4 Širokolisté suché trávníky Významný biotop CHKO ČS, druhově bohaté travní porosty s výskytem mnoha ZCHD a vzácných druhů, včetně orchidejí. Obecně jde vesměs o podjednotku T3.4D (bez výskytu vstavačovitých a jalovce obecného), příp. T3.4C (s význačným výskytem vstavačovitých, bez výskytu jalovce obecného). Okrajově jsou zde zahrnuty i chudší porosty při přechodech k suššímu, bohatšímu typu T1.1, některé porosty s význačným výskytem vzácných druhů např.: Clematis recta, Coronilla vaginalis, Anthericum ramosum, Aster amellus, Orchis purpurea, Gymnadenia conopsea, Globularia bisnagarica, Ophrys insectifera, Prunella grandiflora, Scorzonera hispanica; plochy s absencí údržby trpí ochuzováním o konkurenčně slabší druhy, šířením agresivních trav (Calamagrostis epigejos) a křovin (trnka, hloh, růže šípková). T3.5 Acidofilní suché trávníky Biotop přítomen především v Milešovském středohoří; v zářezech skal s Lychnis viscaria, Rumex acetosella, na zazemněných plochách s Festuca rupicola a Phleum phleoides; na kyselých horninách, v některých místech navazuje biotop na T3.3. T4 Lesní lemy Biotop tvoří úzké pruhy při okrajích lesa, křovité lesní pláště; suché bylinné lemy (T4.1) v typické formě jsou jen málo vyvinuty, častější je vegetace v plochách suchých trávníků, v místě, kde výrazně převládne některý z dominantních lemových druhů (Geranium sanguineum, Peucedanum cervaria, Vicia tenuifolia). Častější je biotop T4.2 Mezofilní bylinné lemy – při okrajích lesa je dominantní Melampyrum nemorosum, častá Clinopodium vulgare, Agrimonia eupatoria. K1 Mokřadní vrbiny Biotop mezernatých keřovitých vrb, přítomen především v terénních sníženinách v severovýchoní části CHKO ČS; častými druhy jsou v podrostu Caltha palustris, Filipendula ulmaria, Deschampsia cespitosa. K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů Druhově chudé, fragmentární porosty zejména při Labi a Ploučnici, na březích větších i menších toků; převládá Salix fragilis. K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Plošně relativně rozsáhlý biotop, zejména společenstvo lesních plášťů a remízků v odlesněné krajině; nápadný typ vegetace, často se šíří na plochy bývalých luk, do sadů a na pastviny. Některé plochy je nutné obnovovat (redukovat) z důvodů silnější expanze, mají potenciál vrátit se k původnímu ochranářsky cennějšímu biotopu (zvláště v termofytiku, např. výskyt druhu dřín jarní). Přírodovědně významný biotop, zejména jako hnízdiště.

70

Postupující sukcesí dochází k přerůstání křovin stromy (často např. Populus sp.) a vývoji k lesní vegetaci. L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy Obvykle liniové porosty podél vodních toků, rozsáhlejší a zachovalejší výskyty jsou vázány na přirozený a zachovalý vývoj dotčených toků (meandry a občasné rozlivy) i jejich okolí. Plošně menší porosty jsou v CHKO ČS lesní prameniště. Bohatý podrost např. u Lučního potoka u Vinného (Leucojum vernum, Scilla vindobonensis, Corydalis cava, místy i C. intermedia, Lathraea squamaria a další druhy. Porosty bledulí podél potoků zejména na Milešovsku, Verneřicku a severovýchodě CHKO ČS. L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek Pouze v malých fragmentech nízké kvality, především v okolí Labe; zbytky porostu Quercus robur, zejména porosty Fraxinus excelsior, místně i Populus nigra, porosty u Labe degradovány invadujícími (Reynoutria sp. div., Impatiens glandulifera) i expandujícími druhy (např. Urtica dioica, Bidens sp. div.). L2.4 Měkké luhy nížinných řek Světlé porosty širších niv, břehy řek, slepých říčních ramen s výskytem např. Salix alba, S. fragilis, Populus nigra, z bylin Aegopodium podagraria, Galium aparine, Lamium maculatum a další. L3.1 Hercynské dubohabřiny Plošně rozsáhlý biotop, v rámci celé CHKO ČS; s převahou Carpinus betulus, Quercus petraea, Q. robur, v jižní části převládají druhy teplomilných doubrav, v severních částech CHKO spíše acidofilní druhy; časté jsou druhy Cornus sanguinea, Corylus avellana, Tilia cordata, Anemone nemorosa, Convallaria majalis, Campanula trachelium a další. L4 Suťové lesy Klasickými stanovišti vegetace této jednotky jsou především strmé svahy FO Milešovské a Verneřické středohoří, údolí Labe; velmi rozšířený biotop CHKO ČS; výskyt v mnoha segmentech roztroušeně po celém území na prudších stinných svazích, zejména v jejich spodních částech. Ve stromovém patře jsou hojné dřeviny snášející mechanické poškozování pohybující se půdou (Acer pseudoplatanus, Acer campestre, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Fraxinus excelsior), pro bylinné patro je typické hojné zastoupení Mercurialis perennis. Na řadě míst bohužel invaduje a degraduje podrost Impatiens parviflora. L5.1 Květnaté bučiny Typické porosty v Milešovském středohoří, svahy nad Labem u Těchlovic, v údolí Ploučnice u Jedlky a na východě CHKO ČS; převažují Dentaria bulbifera a D. eneaphyllos, kapradě, Hordelymus europaeus, Milium effusum, časté je Paris quarifolia. Na menších plochách, zejména na Milešovsku a severovýchodě území, se v této vegetaci přirozeně vyskytuje druh Abies alba. L5.4 Acidofilní bučiny Vyskytují se ve fragmentech a maloplošněji, pouze v údolí Labe a na severovýchod od údolí Labe; pouze na kyselých substrátech (kyselé vyvřeliny, pískovec); částečně jde o výskyt nejspíše odvozený z květnaté bučiny silnějším ochuzením o živiny (povrchové odvápnění – dřívější odvozy steliva, sirnaté spady apod.); převládá Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica, Betula pendula, Tilia cordata, v podrostu Avenella flexuosa, kapradiny. L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy Většinou menší, rozvolněné porosty na jižně orientovaných, teplých svazích s Quercus pubescens, Q. petraea, lokálně i převažující Sorbus torminalis; výskyt v termofytiku (např. Bílé stráně u Litoměřic, Satan, pod Košťálovem, Lovoš, Ostrý); na vyvřelinách nebo

71

karbonátech (opuky); bohatý druhový porost, výskyt vzácných druhů, např. Clematis recta, Dictamnus albus, Melittis melissophyllum. L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy Častější a více plošnější výskyt než specifický L6.1; zejména v jihozápadní a střední části, výskyt i v teplejších částech mezofytika (zde ovšem na teplých, jižních svazích, vrcholové plošiny – zde maloplošně); podrost v typických porostech je druhově bohatý s významným zastoupením teplomilných bylin (např. Potentilla alba, Betonica officinalis, Tanacetum corymbosum). Místy podrost invadován výskytem Impatiens parviflora (např. Lovoš); částečně trpí degradací v důsledku vysokých stavů prasat, místně muflonů. L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy Rozvolněné porosty dubu zimního (Quercus petraea) většinou na mělkých, svažitých, částečně skeletových půdách s okyselenou částí horizontu, podjednotka L6.5B – bez přítomnosti Genista pilosa. Ve většině případů v CHKO ČS biotop vázán na kyselejší vyvřeliny (např. fonolit); místně přechody mezi L6.4 a L6.5 zvláště na nábězích svazů se střídavým karbonátovým a nekarbonátovým podkladem; výskyt teplomilných druhů Tanacetum corymbosum, Vincetoxicum hirundinaria, často s přítomností Rosa canina agg., Crataegus sp. div., velmi vzácně např. Antennaria dioica. L7.1 Suché acidofilní doubravy Spíše menší, často i fragmentované porosty v sousedství L6.5, porosty blízké teplomilným doubravám. Vázané jsou na prudší svahy s mělkou půdou s limitovanou dostupností živin. Výskyt na kyselých podkladech, mimo acidofytů (např. Avenella flexuosa, Luzula luzuloides) se objevuje Lychnis viscaria, Melampyrum pratense, Silene nutans a další druhy; silně rozvinuté mechové patro. L7.2 Vlhké acidofilní doubravy Ojedinělý výskyt v severovýchodní části CHKO ČS, zejména na pískovci; dominantní druh Quercus robur a Q. petraea, příměs Betula pendula, Pinus sylvestris, místně (nyní i vysazovaná) Abies alba, z bylin Carex brizoides, Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella, vyvinuté mechové patro. L7.3 Subkontinentální borové doubravy Pouze fragmenty porostů (především severozápad CHKO ČS) na pískovcových podložích, dominantní Pinus sylvestris, příměs Quercus robur a Q. petraea, Betula pendula; v podrostu acidofyty např. Vaccinium myrtillus, Calluna vulgaris. L8.1 Boreokontinentální bory Velmi vzácný biotop (v podjednotce L8.1B Boreokontinentální bory, ostatní porosty); pouze na severu a severovýchodě CHKO ČS, ve fragmentech a maloplošně nebo v mozaikách s L7.3; dominantní Pinus sylvestris, průnik Betula pendula, Quercus petraea, i Frangula alnus, Sorbus aria, v podrostu především Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus, mechy. L9.1 Horské třtinové smrčiny Diskutabilní atypický výskyt malého fragmentu biotopu pouze v severní části Kamenné hůry v typu inverzní polohy (způsobena silnějšími vývěry chadného vzduchu ze suti a v okolí ledových jam); v podrostu bohatě kapradiny, mechy (včetně submontánních druhů).

72

3.7. Významné druhy rostlin 3.7.1. Houby, lišejníky, mechorosty 3.7.1.1. Houby Vysvětlivky k formátu údajů: ČS = Červený seznam hub (makromycetů) České republiky CR – kriticky ohrožený druh EN – ohrožený druh NT – téměř ohrožený druh VU – zranitelný druh DD – druh, o kterém nejsou dostatečné údaje ?EX – nezvěstný, pravděpodobně vyhynulý druh Houby jsou z ochranářského hlediska dosud poměrně opomíjenou složkou bioty, jak je tomu i v rámci CHKO České středohoří. Nicméně i v této oblasti je jejich výskyt včetně zajímavých druhů bohatě zastoupen, a to v různých biotopech. Mezi nejvýznamnější z nich a současně charakteristické pro České středohoří patří stepní svahy a xerotermní skalně stepní komplexy. Z ohrožených druhů hub se zde vyskytuje např. choroš travní – Polyporus rhizophilus (ČS: CR; Raná, Oblík, Srdov, Brník, Lovoš, Radobýl, Vendula u Velkých Žernosek), rostoucí na bázích kavylů; špička stepní – Marasmiellus carneopallidus (vyhláška: kriticky ohrožený druh, ČS: EN; Raná, Oblík, Lovoš); z jižního svahu vrchu Raná a z několika dalších lokalit okolo jižní hranice CHKO je z historie známa velmi vzácná květka písečná – Montagnea arenaria (vyhláška: kriticky ohrožený druh, ČS: CR), jejíž výskyt v Českém středohoří není novodobě potvrzen. Pro zachování těchto i dalších druhů je optimální udržet stepní lokality beze změn, a pokud lokalita zarůstá, vyřezávání náletových dřevin může být ku prospěchu věci. Negativním vlivem může být decimování stepního porostu přemnoženou zvěří, jak je tomu např. na Lovoši. V PR Sluneční stráň je tento jev ještě silnější, zde však patrně přispěl k výskytu škárky hvězdicovité – Mycenastrum corium (ČS: NT), rostoucí na ruderálních či pohnojených místech v teplých oblastech. Žádoucí by ovšem byl nižší stav počtu spárkaté zvěře. Na Vendule u Velkých Žernosek byla objevena patrně první lokalita špičky Crinipellis tomentosa v Čechách. Některé významné lokality stepních druhů hub nejsou maloplošně chráněny: jde např. o Svažíkův kopec u Bílinky a Holý vrch u Sutomi – na obou roste hvězdovka Pouzarova – Geastrum pouzarii (vyhláška: kriticky ohrožený druh, ČS: EN), Dlouhou horu u Kozel, kde byla nalezena hvězdovka uherská – Geastrum hungaricum (vyhláška: ohrožený druh, ČS: CR) nebo o step nad Církvicemi s výskytem velice vzácné palečky Hollósovy – Tulostoma pulchellum (ČS: ?EX), která byla v poslední době nalezena také na Radobýlu a Kalvárii. Muchomůrka Vittadiniho – Amanita vittadinii (vyhláška: kriticky ohrožený druh, ČS: CR), která na rozdíl od ostatních muchomůrek není mykorhizní, nebyla na svých lokalitách na Srdově, Rané a Dlouhé hoře nověji potvrzena; nejedná se však o striktně stepní druh, vzácně roste i na lokalitách parkového typu v centrech některých měst, jak ukázala nová zjištění. Známy jsou však nálezy i dalších zajímavých druhů rostoucích na stepích nebo výslunných lučních stanovištích, např. hlíva máčková – Pleurotus eryngii (ČS: CR; Raná), běločechratka stepní – Leucopaxillus lepistoides (ČS: CR; Raná, Srdov), penízovka jehlicová – Flammulina ononidis (ČS: CR; Raná, Oblík, Srdov, Střední Kříž u Charvatců neboli „Křížové vršky“), strmělka suchomilná – Clitocybe barbularum (vyhláška: silně ohrožený druh, ČS: CR; Raná, Oblík, Srdov) a jiné. Další skupinou význačných hub v Českém středohoří jsou dřevožijné druhy, řada z nich vyžaduje homogenní, trvale bezzásahové lokality, některé je možno chápat jako indikátory přirozenosti prostředí, a to v různém stupni náročnosti. České středohoří v tomto ohledu nemůže konkurovat našim nejznámějším pralesním rezervacím (Boubín, Žofín, Mionší atd.), nicméně alespoň částečně srovnatelné biotopy tu lze nalézt. Mykologicky nejcennější je patrně Bukový vrch v PR Březina s výskytem např. mozkovky rosolovité – Ascotremella

73

faginea (vyhláška: silně ohrožený druh, ČS: VU) nebo korálovce bukového – Hericium coralloides – oba druhy na trouchnivějícím bukovém dřevě. Vzácný pstřeňovec dubový – Buglossoporus quercinus (ČS: VU) byl v Českém středohoří zaznamenán na vrchu Vysoký Ostrý u Ústí n. L. a v NPR Sedlo, vždy na mrtvém dřevě dubu. I některé další lokality hostí zajímavé dřevní houby, např. Milešovka (nález vzácné šupinovky elegantní – Pholiota elegans; ČS: CR) nebo PP Stříbrný roh (nález méně běžné slizopórky nazelenalé – Gloeoporus pannocinctus, známé dále např. z PR Březina a NPR Sedlo). Pro zachování tohoto typu lokalit je nezbytné minimalizovat hospodářské zásahy v daných územích, resp. ponechat lokality přirozenému vývoji, především jde o neodstraňování tlející dřevní hmoty. K této pro mykologickou obec jedné z nejdůležitějších potřeb je záhodno přihlédnout též při volbě ochranářského režimu i v dalších lokalitách, které jsou např. nově vyhlašovány jako maloplošná CHÚ a ve kterých dosud hospodářské zásahy probíhají. Specifickým pro České středohoří a zjevně ohroženým biotopem jsou přirozené háje v Milešovském středohoří s porostem zejména jeřábů a jasanů. Na tento typ lokalit je ze vzácných druhů hub vázán ohnivec zimní – Microstoma protractum (ČS: EN). Dříve se v tomto prostoru vyskytoval na několika lokalitách, v současnosti přežívá zřejmě pouze na jednom místě na severním úbočí vrchu Kletečná. Hospodářská aktivita v porostech je pro tento druh likvidační, ať už jde třeba jen o probírky stromů – pravděpodobně z tohoto důvodu nebyl v poslední době ověřen na historických nalezištích na vrších Milíře a Zvon u Černčic, Pařez u Kostomlat pod Milešovkou, Újezdská hora u Kletečné a u železniční trati u Radejčína. Byl naopak nově nalezen na dvou malých lokalitách u Nové Vsi u Ústí n. L., kde je teoreticky ohrožen blízkostí zastavěných území a jeho zdejší naleziště nejsou dosud nikde podchycena. Nejbohatší lokalitou ohnivce zimního v CHKO České středohoří je PR Milá. Tentýž biotop má v oblibě urnička pohárová – Urnula craterium (ČS: CR), která velmi často doprovází ohnivec zimní na jeho lokalitách. Tak je tomu v PR Milá a jednou byla nalezena i na nalezišti ohnivce zimního u Nové Vsi, odkud se však vytratila. Dříve rostla spolu s ohnivcem zimním též na severním úbočí vrchu Kletečná, ale odtud zmizela úplně, stejně jako z dalších historických lokalit v Milešovském středohoří. Kromě vrchu Milá je však nově známa ještě z vrchu Ovčín u Radostic. Významnou skupinou hub jsou luční druhy. Bohužel v rámci Českého středohoří zásadně chybí podklady k vyhodnocování jejich současného výskytu. Typickým jevem je kumulace velkého počtu lučních druhů hub na jediné lokalitě, často jde např. o botanicky významné louky, na kterých však nebyl proveden srovnatelně intenzivní mykologický průzkum. Na ukázku je nicméně možno jmenovat dvě lokality: třešňový sad pod Oblíkem, což je rozsáhlá plocha s výskytem několika vzácných druhů zejména z rodu voskovka, např. zde roste v. cihlová – Hygrocybe sciophana (vyhláška: silně ohrožený druh; ČS: CR) a v. výstřední – Hygrocybe fornicata (ČS: CR), a druhým, prakticky náhodně nalezeným místem je louka na okraji Nové Vsi u Ústí n. L. s výskytem druhů z rodu voskovečka, např. zde roste v. zápašná – Camarophyllopsis foetens (ČS: ?EX). Pro zachování lučních stanovišť v odpovídající kvalitě pro růst vzácných druhů hub je záhodno realizovat extenzivní způsob hospodaření, tyto louky musí zůstat nehnojené. Vhodná je pastva zvířat, nejlépe ovcí, případně koní, ovšem počet zvířat by neměl být předimenzován, rovnocenně optimální variantou je ruční kosení. Pastva krav už často představuje příliš silný faktor narušující prostředí, zejména pokud je počet krav vyšší, což obvykle rychle degraduje flóru i mykoflóru. Přepásávání malého množství skotu na velkém území však nemusí být negativním prvkem, naopak to může být považováno za jednu z vhodných variant extenzivního hospodaření. V případě Oblíku bylo znovuzavedení pastvy ovcí přínosem pro mykoflóru, nicméně počet ovcí se zdá být až nadměrný. Silně negativním faktorem je ale odstraňování mrtvého dřeva třešní včetně ležících větví (tzn. příliš radikální „pročišťování“ prostoru), které je zde po mykologické stránce zajímavé. V případě louky u Nové Vsi byl v poslední době na lokalitě pozorován ohrazený výběh pro koně – lze tedy doufat v to, že intenzita využití louky nebude znamenat její ochuzení. Zajímavé mykorhizní druhy hub jsou v Českém středohoří porůznu roztroušeny – vyskytují se jak v maloplošných CHÚ, tak, a to značně typicky, v nijak nechráněných lokalitách, kde jejich přítomnost obvykle nekoreluje s výskytem zajímavých druhů z jiných

74

skupin organizmů. Z maloplošných CHÚ lze jako příklad uvést s borovicí mykorhizní šťavnatku hnědobílou – Hygrophorus latitabundus (ČS: CR; NPP Bílé stráně) a s bukem mykorhizní holubinku sluneční – Russula solaris (ČS: VU; PP Stříbrný roh). Více nálezů však pochází mimo maloplošná CHÚ – např. s duby mykorhizní hřib bronzový – Boletus aereus (ČS: VU) a kozák dubový – Leccinum crocipodium (ČS: VU) u Chrášťan, pod listnáči rostoucí pavučinec černošupinkatý – Cortinarius melanotus (ČS: DD; les v labském svahu u PR Sluneční stráň), s duby mykorhizní šťavnatka žíhaná – Hygrophorus arbustivus (ČS: CR; ve svahu mezi Novou Vsí a hradem Střekovem), na jediné lokalitě v Českém středohoří na vrchu Varta u Olešnice pod listnáči rostoucí kuřátka načervenalá – Ramaria rubripermanens (ČS: DD), taktéž na jediném místě v CHKO pod listnáči u Litoměřic – Pokratic objevená vláknice krvavějící – Inocybe haemacta (ČS: EN) a mnoho dalších. Hřib satan – Boletus satanas (ČS: VU), jehož hojný výskyt na Velkém vrchu u Vršovic mimo CHKO byl důvodem ke zřízení chráněné mykologické lokality, je v současnosti znám z prvního naleziště uvnitř CHKO, a to z okraje obce Povrly, kde roste pod duby nad zahradní osadou. V rámci zachování těchto lokalit je potřeba nejen nevykácet partnerské dřeviny, ale také nenarušovat těžkou technikou půdní kryt. Hospodářské zásahy rovněž fragmentují lesní celek, čímž rozruší jeho homogenitu. Pro houby to konkrétně může znamenat vpuštění větru a případně slunečního světla, na což citlivé mykorhizní druhy obvykle reagují trvalým ústupem. Zbývající, dosud nejmenované skupiny hub je možno shrnout najednou. Jde především o saprotrofní terestrické druhy (kromě výše uvedených stepních), které jsou nalézány sice nahodile, ale řada z nich na svých lokalitách fruktifikuje trvale po mnoho let. Významný je výskyt vzácné bedly ohňopochvé – Lepiota ignivolvata (ČS: EN) na vrchu Vysoký Ostrý u Ústí n. L. jakožto na jediné lokalitě v CHKO České středohoří. Bohužel před několika lety došlo k odtěžení části dospělé bučiny, což mělo na její výskyt neblahý vliv – poslední záznam o nálezu je z roku 2002. Nicméně po hospodářském zásahu již lokalita nebyla pravidelně sledována, takže není vyloučeno, že by se v nezasažených částech lokality mohla dodnes někde vyskytovat. Naopak v trvale dobrém stavu jsou naleziště bedly Bucknallovy – Cystolepiota bucknallii (ČS: EN) v Opárenském údolí u Lovosic, které pro ni představuje také jedinou lokalitu v CHKO České středohoří. Tato mykologicky zajímavá lokalita hostí např. i vzácnou terčovnici síťnatou – Disciotis venosa (ČS: EN), vázanou na inundační porosty devětsilu lékařského. Z pohledu cennosti jejího výskytu bylo před několika lety uskutečněno poněkud nešetrné rozšíření údolní cesty v úseku mezi Velemínem a Černodolským mlýnem, které mělo za následek poškození populace devětsilů v některých místech. Nicméně druh se zde stále vyskytuje, devětsilové plantáže by ovšem měly zůstat uchráněné jakýmkoli dalším zásahům. Velmi překvapivé bylo objevení 87 let v ČR nezvěstné zemničky žlutavé – Boubovia luteola (ČS: ?EX) v PP Třtěnské stráně v roce 2012. Tento druh je velmi drobný a jeho nároky nejasné, nicméně protože byl nalezen na místě zarostlém mladšími listnatými stromy a keři, nabízí se varianta nečinit právě tam žádný aktivní management. V NPP Bílé stráně byly nalezeny některé zajímavé dřevní druhy, zejména bolinka žlutá – Camarops lutea (ČS: CR) na mrtvé větvi lísky a také např. větvovka teplomilná – Vuilleminia cystidiata (ČS: CR) na ležící větvi asi jasanu. Z toho vyplývá požadavek neodnášet dřevní hmotu i z lokalit, kde trouchnivějící dřevo není hlavním (ba třeba ani vedlejším) předmětem ochrany. Někdy však může být substrátem zajímavého druhu i pařez – na jednom modřínovém byl nad hradem Střekovem jakožto na jediné lokalitě v Českém středohoří v uplynulých letech pozorován hřib dřevožijný – Buchwaldoboletus lignicola (ČS: EN). Z rašeliniště v PR Březina je pak znám historický nález čihovitky blatní – Sarcoleotia turficola (ČS: CR; padesátá léta 20. století). Na rozdíl od stavu botanického prozkoumání Českého středohoří zůstává tato oblast z mykologického pohledu z větší části neznámá. Ačkoliv každým rokem přibývají nové nálezy, na mnoha lokalitách, i slibných, dosud neproběhla jediná řádná mykologická exkurze. V tomto kontextu je třeba nahlížet na relevanci tohoto stručného shrnutí.

75

3.7.1.2. Lišejníky Vysvětlivky k formátu údajů: EN – ohrožený taxon; VU – zranitelný taxon České středohoří nemá nejbohatší lichenoflóru v Čechách, přesto se zde vyskytují zajímavé a vzácné druhy. Lišejníky (lichenizované houby) rostou na nejrůznějších podkladech a jsou velmi odolné vůči extrémnímu klimatu. Většina lišejníků je velmi citlivá na znečištění životního prostředí a často jsou využívány jako bioindikátory. Zjednodušeně lze říci, že tam, kde je hodně lišejníků, je čisté prostředí. V posledních 15 letech dochází k šíření některých druhů dříve (cca od poloviny 50. let 20. století) považovaných téměř za vymizelé, např. více druhů rodu Usnea – provazovka. Důvodem je především odsíření tepelných elektráren. Vzhledem ke zvyšujícímu se podílu emitovaných sloučenin dusíku v ovzduší mají vyšší tendenci k šíření některé druhy nitrofilní (rod Xanthoria). Je velmi obtížné chránit jednotlivé druhy. Účinná je ochrana celých biotopů především formou maloplošných chráněných území. Velmi nápadný je ohrožený druh blýskavka žlutá (Fulgensia fulgens) – (EN). Roste na vápnité půdě, korovitá stélka je malá, žlutá s červenohnědými plodničkami. Kvůli jeho zabarvení ho lze těžko přehlédnout. V Českém středohoří byl považován za vyhynulý zhruba od poloviny minulého století. V roce 2006 jej nalezla J. Kocourková v PP Třtěnské stráně. Na podobných místech jako Fulgensia fulgens roste vzácně toninie bublinatá (Toninia sedifolia) – (LC). Zajímavý je nález zranitelného druhu hávnatky blanité (Peltigera membranacea) – (EN) v NPP Březinské tisy. Roste na čedičových balvanech již porostlých mechem. Podobná hávnatka psí (Peltigera canina) – (EN) byla nalezena na Plešivci u Hlinné. Na Plešivci v ledových jamách se vyskytuje pevnokmínek rozvětvený (Stereocaulon dactylophyllum) s keříčkovitou stélkou. Jeho velmi dobře vyvinuté plodné exempláře jsou hojné na suti Kamence u Starého Šachova. Další keříčkovitý lišejník je ohrožená dutohlávka zetlelá (Cladonia cariosa) – (EN), rostoucí v NPP Kamenná slunce na půdě mezi jinými dutohlávkami. V současné době je známo pouze několik jejích lokalit v České republice. Zástupcem saxikolních lišejníků je teplomilná misnička (Lecanora argopholis) – (VU), rostoucí pod vrcholem Lovoše na malém balvanu. Na jižním svahu Lovoše na čedičové skalce roste rohovka horská (Dimelaena oreina) – (VU). V potocích s čistou vodou se vyskytuje bradavnice přehlédnutá (Verrucaria praetermissa) – (VU). Hojná je na čedičových balvanech v Pokratickém potoce na úpatí Bílých strání nebo v Podlešínském potoce pod Vrkočem. Nejnápadnější (a nejcitlivější) jsou ale epifytické líšejníky rostoucí na dřevinách. V současné době se v mnoha oblastech rychle šíří, což souvisí s odsířením tepelných elektráren a zlepšením stavu ovzduší. Příkladem běžného druhu je terčník zední (Xanthoria parietina) – (LC) se žlutou stélkou. Je dnes běžný dokonce v městské zástavbě. Objevují se ale i lišejníky velmi citlivé na znečištění životního prostředí. Jsou to provazovky (rod Usnea) s keříčkovitou stélkou. Nejhojnější jsou na keřích trnky, hlohu a větvičkách modřínu. Provazovku chocholatou (Usnea subfloridana) – (VU), nalezneme na trnce na východním úpatí NPR Bořeň u Bíliny. Citlivý druh je i vousatec hnědavý (Bryoria fuscescens) – (VU), roste na Lovoši a na Sedle. Začátek intenivně probíhající rekolonizace lze v současné době (rok 2012) pozorovat v porostech dřevin pod Velkým vrchem u Loun kolem vojenské střelnice. Mezi dřevinami převažují trnky a hlohy. Kromě provazovek se tu vyskytují vzácná terčovka (Punctelia jeckeri) – (VU) a terčovka hrbolkatá (Melanelixia subarifera) – (VU), ohrožený druh terčovník lysý (Physcia aipolia) – (EN) a mnoho běžných epifytických lišejníků. 3.7.1.3. Mechorosty Vybrané druhy mechorostů, zjištěné recentně na území CHKO České středohoří, které jsou zařazeny do některé z kategorií ohrožení v rámci červeného seznamu mechorostů (Kučera et al. 2012) nebo jejich výskyt zasluhuje pozornost (publikovaná i nepublikovaná data):

76

CR – kriticky ohrožené Cephaloziella stellulifera (Taylor ex Spruce) Schiffn. – drobnička hvězdovitá (Lbín, 1 km západně obce, kámen na mezi pod hlohem) Ekologie: na písčité až jílovito-písčité půdě. Rozšíření v ČR: Praha: Cibulka (originál C. cibulkensis Douin); jediná recentní lokalita u Lbína na Litoměřicku, snad byla dosud přehlížena. Gymnomitrion corallioides Nees – skulinatka korálová (PR Kamenná hůra, suť na severním svahu) Ekologie: na silikátových, větru exponovaných skalách v horách, vzácněji na humusu ve štěrbinách skal. Rozšíření v ČR: vzácně v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a dále na jedné lokalitě v Českém Středohoří (PR Kamenná hůra u Starého Šachova). Targionia hypophylla L. – borečka vzácná (vrchol Borče, ventaroly) Ekologie: typický xerofyt, rostoucí na holé zemi; u nás na humózní půdě na okrajích ventarol. Rozšíření v Č R : pouze České středohoří (Boreč), kdysi sbírána i v okolí Mnichova Hradiště (Mužský). EN – ohrožené Riccia huebeneriana Lindenb. – trhutka Hübenerova (Karlovka, dno vypuštěného rybníka) Ekologie: druh význačný pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží, typicky se vyskytuje na dnech letněných rybníků; nezasahuje do hor. Rozšíření v ČR: roztroušeně až vzácně převážně v jihozápadních, jižních a středních Čechách a jižní Moravě, dále u Jablonce nad Nisou, na Opavsku (Raduň) a u Karviné (Darkov, Louky). Entosthodon pulchellus (H. Philib.) Brugués – nitrozubka spanilá Ekologie: výslunné skalní a stepní stráně, vždy na holých a především vápnitých půdách, mezi trsy trav, na prsti ve skalních štěrbinách. Rozšíření: velmi vzácně v teplých a xerotermních oblastech; České středohoří (Kalvárie a Vendula u Velkých Žernosek), recentně doložen z Venduly a NP Podyjí. Pseudocrossidium revolutum (Brid.) R. H. Zander – patřásnatka ohrnutá (Vendula, skalní štěrbina) Ekologie: bazifilní druh na otevřených xerotermních stanovištích, na okrajích cest, betonu. Rozšíření v ČR: doklady z Prahy (Petřín, Liboc), Kralup, okolí Slaného (Královice, Libušín), Lounska (Koštice n. O.), Ivančic (Pekárka) a Mikulova (Sv. Kopeček). Další literární údaje je nutné brát s rezervou pro časté záměny s P. hornschuchianum. VU – zranitelné Sphenolobus saxicola (Schrad.) Steph. – nuzenka skalní (na sutích: Binov, Bobří soutěska, Kamenec, Kolný/Stvolinec, Starosti) Ekologie: většinou na silikátových exponovaných skalách či skalních sutích v horách nebo v inversních polohách. Rozšíření v ČR: v současné době pravděpodobně pouze na 3 lokalitách v Českém středohoří (Bobří soutěska, Kamenná hůra, Stvolinec), lokality v Krkonoších se nepodařilo ověřit; uvádí se i z Jizerských hor a Hrubého Jeseníku. Discelium nudum (Dicks.) Brid. – drobnolístek nahý (severně od Úštěka, čerstvě vyčištěný příkop podle lesní cesty) Ekologie: holé a vlhké jílovité půdě, náplavy rybníků, okraje málo používaných cest a vlhké příkopy, staré kaolínové lomy.

77

Rozšíření v ČR: velmi ojediněle, záp. Čechy (Soos, Nevřeň, Kaznějov), Krušné hory (Vejprty), České středohoří (Kravaře), Lažánky u Tišnova, Vidnava, Javorníky, v minulosti i Třeboňsko. Při absenci sporofytu může být přehlížený. Územím České republiky prochází jižní hranice jeho rozšíření v Evropě. Gyroweisia tenuis (Hedw.) Schimp. – nahoústka útlá (Vendula, skalní štěrbina) Ekologie: epiliticky na vápencích, často na bazických pískovcích, někdy na starém zdivu. Rozšíření v ČR: nejvíce doložených lokalit v Chřibech, dále v Dolním Poohří a Podkrkonoší. Physcomitrium eurystomum Sendtn. – měchýřočepka široústá (Malé Březno, při ústí Lučního potoka; Svádov, náplav u přívozu) Ekologie: obnažená jílovitá nebo písčitá hlína, nejčastěji dna a břehy vypuštěných rybníků (často společně s P. sphaericum), břehy toků, náplavy. Rozšíření v ČR: vzácně, v rybníkářských oblastech častější; zejména v nížinách, vystupuje i do pahorkatin a může se vyskytnout i v nižších polohách hor. Physcomitrium sphaericum (C. F. Ludw. ex Schkuhr) Fürnr. – měchýřočepka kulovitá (Svádov, náplav u přívozu; Valtířov, břeh Labe u pískovny) Ekologie: dna vypuštěných rybníků a jiných vodních nádrží, obnažené břehy toků, pole, často společně s P. eurystomum. Rozšíření v ČR: velmi roztroušeně až vzácně od nížin do nižších pohoří, zvláště v rybníkářských oblastech. Pogonatum nanum (Hedw.) P. Beauv. – ploníček nízký (Boreč, okraj lesa nad sutí na severním svahu) Ekologie: na obnažené půdě pod převisy kamenů, náspech cest hlavně v nížinách a pahorkatinách Rozšíření v ČR: aktuální rozšíření v ČR není publikováno. Pterygoneurum subsessile (Brid.) Jur. – lupenitka přisedlá (Lukavec, bílá stráň) Ekologie: na vápnité zemi, často na spraši na výslunných xerotermních místech ve velmi teplých oblastech. Rozšíření v ČR: hojně roztroušeno v českém a moravském termofytiku, do mezofytika zasahuje jen okrajově na vhodných stanovištích. Rhynchostegium megapolitanum (Blandow ex F. Weber et D. Mohr) Schimp. – zobanitka otočená ( Kalvárie, jižní svah) Ekologie: v teplomilných rozvolněných travních společenstvech na bazických substrátech, často na mírně ruderalizovaných místech, v našich nejteplejších oblastech nížin a pahorkatin. Rozšíření v ČR: rozšíření nedokonale známé, patrně ale velmi roztroušeně ve všech našich teplých oblastech, recentní doklady z jižní Moravy (Pouzdřanská step), Křivoklátska (PR Baba) a Českého středohoří (Kalvárie). Tetraplodon angustatus (Hedw.) Bruch et Schimp. – souzubka zúžená (na sutích – Binov, Bobří soutěska, Kolný) Ekologie: roste na humózní půdě, na kamenech překrytých humusem, na vývratech i na ztrouchnivělém dřevě v horách. Na vlhčích místech exempláře řidší a vyšší. Rozšíření v ČR: recentně velmi vzácně v Krkonoších (Labský důl), na Šumavě (Kyselovský les, okolí Kašperských Hor), na Vyšebrodsku (NPR Čertova stěna – Luč). Tetraplodon mnioides (Hedw.) Bruch et Schimp. – souzubka měříkovitá (na sutích – Kamenná hůra, Kolný) Ekologie: roste ve vyšších nadmořských výškách na humusu, na pařezech a v jizvách stromů, ve skulinách skal, i na poněkud sušších místech.

78

Rozšíření v ČR: recentně Adršpach, Šumava, všude velmi vzácně, historicky uváděn z Krkonoš (Obří důl, mezi Pomezními boudami a Sněžkou, Roemer, Nees) a z Adršpašských skal (Sendtner, Velenovský).

LR-nt – blízké ohrožení Isopaches bicrenatus (Schmidel exHoffm.) H.Buch – obděnka zoubkatá (Binov, Blešenský vrch, Bobří soutěska, Čertova jizba, Kamenná hůra, Kolný, Modřín, Ostrý u Milešova, Rovný u Stadic, Štěpánovská hora) Ekologie: obvykle na holé, jílovité či písčité půdě, podél cest, na suchých místech, vřesovištích apod., ojediněle i na skalách, spíše v nižších polohách. Rozšíření v ČR: roztroušeně po celém území, poněkud hojněji ve středních a severozápadních Čechách, na jihozápadní Moravě a ve Slezsku. Lophoziopsis longidens (Lindb.) Konst. et Vilnet – křižítka protáhlá (Binov, Bobří soutěska, Čertova jizba, Kamenná hůra, Kolný, Plešivec, Štěpánovská hora) Ekologie: na sutích (silikáty) nebo na humusu silikátových skal, na borce stromů či na tlejícím dřevě, hlavně v podhorských a horských oblastech. Rozšíření v ČR: porůznu na řadě míst, v některých oblastech (jihovýchodní a severovýchodní Čechy) chybí. Mannia fragrans (Balbis) Frye & L. Clark – mozolka vonná (Kalvárie a Vendula) Ekologie: xerofyt, rostoucí na holé sypké zemi, skalních teráskách pokrytých půdou ve společenstvech svazu Festucion vallesiacae. Rozšíření v ČR: porůznu až hojně v xerothermních oblastech v údolí Vltavy, Sázavy, Berounky, v Českém středohoří, Podkrkonoší, na Kotouči u Štramberka a zvláště na jižní Moravě. Marsupella funckii (F. Weber et D. Mohr) Dumort. – obrutka Funckova (Kamenná hůra, suť na severním svahu) Ekologie: na holé ± kyselé zemi (hlinité okraje cest, úvozů), vzácněji na silikátových skalách i kamenech; od nížin až do vysokohoří (zde častěji na skalách). Rozšíření v ČR: roztroušeně až vzácně na většině území, hojně např. v jesenických kotlinách, častěji rovněž v Českém středohoří. Dnešní skutečné rozšíření, hlavně v nižších polohách, nepříliš známé. Riccia cavernosa Hoffm. – trhutka dutinkatá (Svádov, náplavy Labe u přívozu; Žalhostice – holá půda na břehu Labe) Ekologie: druh význačný pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží, typicky se vyskytuje na dnech letněných rybníků; nezasahuje do hor. Rozšíření v ČR: roztroušeně až vzácně po celém území, prozatím není znám ze západních Čech a severní Moravy. Buxbaumia aphylla Hedw. – šikoušek bezlistý (Vaňov, severovýchodní svah, v lese) Ekologie: na holé jílovito-písčité až písčité půdě na suchých světlých stanovištích v lesích. Rozšíření v ČR: aktuální rozšíření v ČR není publikováno. Tortella squarrosa (Brid.) Limpr. – vijozub kostrbatý (Ledviňák, skalní step; Vendula – skalní step) Ekologie: teplomilný druh, vázaný na bazickou půdu na výhřevných, obvykle otevřených stanovištích, u nás jen v nižších polohách v termofytiku. Rozšíření v ČR: roztroušeně v českém a moravském termofytiku. Sphagnum obtusum Warnst. – rašeliník tupolistý (rašeliniště Březina)

79

Ekologie: Typický druh lučních rašelinišť či okrajů rybníků, nejčastěji v silně zamokřených částech lokalit. Nezasahuje na vrchoviště (ani do laggů), do lesů apod. Rozšíření v ČR: Poměrně vzácný druh, rozšířený na vhodných stanovištích zvláště v Čechách (Soos u Františkových Lázní, okolí Mariánských Lázní, Mostu, Lovosic, v Krušných horách, Brdech, na Křivoklátsku, v předhoří Šumavy, okolí Boskovic aj.). Dodnes snad pouze v okolí České Lípy, Doks, v Českém středohoří, na Třeboňsku a hlavně ve střední a jižní části Českomoravské vrchoviny.

3.7.2. Cévnaté rostliny České středohoří, protažené od jihozápadu k severozápadu v délce přesahující 70 km, je velmi diverzifikované. Floristicky nejbohatší a nejpozoruhodnější je termofytikum, kde je koncentrována především vzácná nelesní flóra. V termofytiku na Lounsku převládají na extrémních místech především xerotermofyty, které vyznívají směrem k severovýchodu a prakticky končí na Lovoši, Radobýlu, max. na Trojhoře nebo Soudném kameni u Třebušína, nebo na prudkých jižně orientovaných skalách či svazích průrvy Labe na sever max. po Povrly, příp. Vrabinec – jako výspu tohoto typu vegetace. V této oblasti dále roste řada vzácných druhů termofytních, které nerostou pouze na nejextrémnějších vysychavých stanovištích, ale přesto jsou vázány pouze na teplé oblasti (např. druhy tzv. „bílých strání“). Vzácné druhy jsou soustředěny především do refugií („lounské biogeografické ostrovy“ v intenzivně obdělávané krajině; některé druhy ovšem závislé na obdělávání). Rostou v extrémních polohách svahů, které nebyly intenzivněji zúrodňovány (pouze extenzivně paseny). Větších ploch je méně (Raná, Oblík, Srdov, Brník, Milá, Křížové vršky), menších plošek celá řada (zejména u Libčevsi). V květeně termofytika dominují druhy s centry rozšíření v panonské, pontické, jihosibiřské, submediteránní nebo submediteránně -subatlantické oblasti. Řada druhů je považována za relikty teplejších období postglaciálu. Druhy původem z jihu až jihovýchodu pochází ze sarmatské, druhy západosubmediteránně -oceanické pochází z rónsko-rýnské migrační cesty. Nejvzácnější jsou především obligátní xerotermofyty. Těžištěm jsou zejména kavyly, z nichž na Lounsku jsou zaznamenány všechny české druhy: kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), k. chlupatý (S. dasyphylla), k. sličný (Stipa pulcherrima), k. vláskovitý (S. capillata) a k. Ivanův (S. pennata), k. Smirnovův (S. smirnovii), k. olysalý (S. zalesskii) Další stepní druhy: kozinec dánský (Astragalus danicus), k. bezlodyžný (A. exscapus), k. rakouský (A. austriacus), česnek tuhý (Allium strictum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), jihosibiřský geoelement divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), řebříček štětinolistý (Achillea setacea), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum), pupava bezlodyžná prodloužená (Carlina acaulis subsp. caulescens), submediteránní hadí mordec šedý (Podospermum canum), submediteránní rohatec růžkatý (Glaucium corniculatum), trýzel rozkladitý (Erysimum repandum), tužanka tuhá (Sclerochloa dura), východomediteránní archeofyt jablečník obecný (Marrubium vulgare), suboceanicko -submediteránní černohlávek dřípatý (Prunella laciniata), len rakouský (Linum austriacum), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), pontický druh hlaváček jarní (Adonis vernalis), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), pelyněk pontický (Artemisia pontica), řebříček panonský (Achillea pannonica), velmi vzácná východoevropská silenka lepkavá (Silene viscosa). Vzácné jsou druhy záraz (mordovek), např. mordovka písečná (Phelipanche arenaria), záraza namodralá (Orobanche coerulescens), z. síťnatá (O. reticulata), z. žlutá (O. lutea), z. bílá šalvějová (O. alba subsp. major), z. hřebíčková (O. caryophyllacea), z. zardělá (O. kochii), mordovka nachová pravá (P. purpurea subsp. purpurea). Specifické jsou vzácné druhy karbonátových, silně zásaditých půd na slínech a opukách bílých strání při jižním obvodu CHKO ČS prakticky od Loun po Úštěk (a dále s kombinací mezofilnějších druhů i na Děčínsku a např. na Babinách). Bohaté jsou především nejvíce osluněné, prudké stráně s tendencí k sesuvům. Rostou zde obligátní kalcifyty, např. koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), hadí mord španělský (Scorzonera

80

hispanica), dále hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač nachový (Orchis purpurea), vzácně vstavač vojenský (Orchis militaris), okrotice bílá (Cephalanthera alba), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), v. kukačka (O. morio), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), černohlávek dřípatý (Prunella laciniata), pontický geoelement s českou exklávou len žlutý (Linum flavum), dále sasanka lesní (Anemone sylvestris), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), smldník jelení (Peucedanum cervaria), jetel horský (Trifolium montanum), starček roketolistý (Senecio erucifolius), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), plamének přímý (Clematis recta), třemdava bílá (Dictamnus albus), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kostřava ametystová (Festuca amethystina), dub pýřitý (Quercus pubescens), místy v rozsáhlých porostech bělozářka větvitá (Anthericum ramosum). Na velmi vzácných pěnovcových prameništích v CHKO ČS, např. u Dřevců, roste ostřice Davallova (Carex davalliana), kruštík bahenní (Epipactis palustris), na prameništích na Třtěnských stráních bařička bahenní (Triglochin palustre). Lokality extrémně zásadité nebo slané mají specifickou subhalofilní vegetaci, jejíž větší část je soustředěna mimo CHKO ČS v Poohří. Většinou se jedná o sekundární vegetaci narušovaných stanovišť s vyšší koncentrací solí a uhličitanu vápenatého. Vzácnější druhy: jetel přímořský (Plantago maritima), ostřice žitná (Carex secalina), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s. l.) a štírovník tenkolistý (Lotus tenuis), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), častější ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus). Druhově bohaté jsou tzv. „louky Babinského typu“ (některé dříve označované i tzv. „louky orchideové“) s výskytem druhů lučních, lesních i mokřadních, teplomilných i mezofilních v rámci jedné lokality (př. Babinské louky, Bohyňská lada, okolí Milešovky). Rostou zde: zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), prasetník plamatý (Hypochaeris maculata), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), oměj pestrý (Aconitum variegatum), hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus), vzácně prha arnika (Arnica montana), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), tolije bahenní (Parnassia palustris), vrba nízká (Salix repens), v. rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia), kosatec sibiřský (Iris sibirica), bledule jarní (Leucojum vernum), hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum), škarda ukouslá (Crepis praemorsa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vstavač mužský (Orchis mascula). Vzácnější jsou i některé stínomilnější, vápnomilné druhy dubohabřin: oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), z dalších lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kruštík polabský (Epipactis albensis), dále k. růžkatý (E. muelleri), k. ostrokvětý (E. leptochila), k. širolistý oddálený (E. latifolia subsp. distans). V suťových, stinnějších lesích roste třtina pestrá (Calamagrostis varia), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), na Děčínsku tis červený (Taxus baccata); v boru u Karlovky byl nalezen subatlantský druh žebrovice různolistá (Blechnum spicant). Vzácné druhy skal, skalních terásek, štěrbin, sutí (méně zazemněných), příp. náhradních stanovišť (zdi apod.) jsou: kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), hvězdnice alpská (Aster alpinus), kyvor lékařský (Ceterach officinarum), lopuštík skloněný (Hackelia deflexa), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), medvědice léčivá (Arctostaphyllos uvaursi), kosatec bezlistý (Iris aphylla), středoevropský (hercynský) teplomilný endemit zvonek jemný (Campanula gentilis), strošek pomněnkový (Lappula squarrosa), bříza skalní (Betula petraea), dále jestřábník bledý Winklerův (Hieracium schmidtii subsp. winkleri) a jestřábník bledý různolistý (Hieracium schmidtii subsp. diversifolium). Vzhledem k tomu, že biotop rašelinišť je ojedinělý v CHKO ČS, přítomné druhy jsou i druhy vzácnými. Jsou to: bublinatka jižní (Utricularia australis), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) i s. širolistý (Eriophorum latifolium), zdomácnělá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Dalšími vzácnými druhy jsou subboreální hruštičky, z nichž nyní roste v CHKO pouze hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotudifolia) např.

81

na Houžetíně, h. prostřední (P. media) na Kamenné hůře. Z lužních, např. druhů vázaných na nivy pouze u Lučního potoka ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), a jen na Českolipsku áron plamatý (Arum maculatum). Jedinečná společenstva vzácných teplomilných druhů plevelů jsou vyvinuta při okrajích polí na opukovém podkladě Lounska a Litoměřicka. Rostou zde např. zběhovec trojklaný pravý (Ajuga chamaepitys subsp. chamaepitys), svízel trojrohý (Galium tricornutum), dejvorec velkoplodý pravý (Caucalis platycarpos subsp. platycarpos), trýzel rozkladitý (Erysimum repandum), pryšec srpovitý (Euphorbia falcata), tužanka tuhá (Sclerochloa dura). Endemismus V CHKO ČS se vyskytují některé druhy, vázané pouze na České středohoří. Na Rané byla popsána endemická forma kavylu sličného (Stipa pulcherrima f. nudicostata). Endemickými druhy jsou některé jeřáby v širším území labského údolí: jeřáb český (Sorbus bohemica), j. soutěskový (Sorbus portae-bohemicae), j. labský (S. albensis), pouze na Milé roste druh jeřáb milský (Sorbus milensis). Pouze na skalách a sutích Ústecka roste jestřábník bledý různolistý (Hieracium schmidtii subsp. diversifolium) – Kozí vrch a těsně mimo CHKO ČS na Mariánské skále (druh je tedy endemitem Českého středohoří, ale ne již CHKO ČS). Na skalách v údolí Labe (např. Vrkoč) roste český endemit lomikámen trsnatý vlnatý (Saxifraga rosacea subsp. steinmannii). Příklady vzácných druhů na hranici světového areálu a druhů rostoucích pouze v CHKO ČS CHKO ČS je severní hranicí exklávního výskytu submediteránního druhu pískavice provensálská (Trigonella monspeliaca) – Radobýl; západní hranicí exklávního rozšíření euroasijského kontinentálního druhu ovsíř stepní čedičový (Helictotrichon desertorum subsp. basalticum) – Janský vrch, Raná, Oblík; pouze z CHKO ČS je znám druh východoevropských stepí kavyl olysalý (Stipa zalesskii). V Čechách je na pouze na znělcové Milešovce považován za původní výskyt růže májové (Rosa majalis); prozatím v kultivaci je růže Sabinova (R. sabinii), která rostla u Rýdče do r. 1967 na jediném místě v ČR. V současné době pouze z břehů Labe severně od Ústí nad Labem je v současné době znám výskyt druhu říčních štěrkopískových náplavů drobnokvět pobřežní (Corrigiola littoralis). Vzácné druhy mimo areál Otázkou je původnost druhů: podkovky chocholaté (Hippocrepis comosa) na Bílých stráních u Pokratic; podražce křovištního (Aristolochia clematitis) na Satanu; katránu tatarského (Crambe tataria) na Rané; koprníku štětinolistého (Meum athamantichum) na Březině; rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) byla do PR Březina pokusně vysazena v roce 1952. 3.7.3.1. Komentovaný seznam chráněných druhů rostlin Vysvětlivky k formátu údajů: – vědecké jméno taxonu (příp. synonymum); – české jméno taxonu (příp. synonymum); – druhy chráněné podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.: KO – kriticky ohrožený druh, SO – silně ohroženýdruh, O – ohrožený druh; – EVD - Evropsky významný druh (dle Přílohy II směrnice č. 92/43/EEC); -EVD* - prioritní Evropsky významný druh (dle Přílohy II směrnice č.92/43/EEC); – kategorie podle Černého a červeného seznamu České republiky (Danihelka 2012): A1 – vyhynulý (vymizelý) druh, A2 – nezvěstný druh, A3 – nejasný případ, C1 – kriticky ohrožený druh, C2 – silně ohrožený druh, C3 – ohrožený druh, další členění pro autochtonní populace C1 a C2: t – na sestupu, r – vzácnost, b – kombinace obou, C4a – vzácnější druh vyžadující pozornost (zranitelný), C4b – vzácnější druh vyžadující pozornost (nedostatečné údaje);

82

– výskyt v oblastech: CL – Českolipsko, ČK – Českokamenicko, DC – Děčínsko, LN – Lounsko, LO – Lovosicko, LT – Litoměřicko; – * před vědeckým jménem: v současnosti problematický druh v CHKO ČS (např.: zavlečený druh, druh není delší dobu pozorován – ale není považován za nezvěstný, výskyt v těsné návaznosti za stávající hranicí CHKO ČS; konkrétní problematika vždy uvedena v popisu). Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum (A. vulparia) – oměj vlčí mor (o. vlčí) (O, C4a): stinná místa v zářezu potoka Granátka pod Dřevci, severní úpatí vrchu Lhota u Milešova, severní svahy vrchu Jezerka u Borče. Aconitum variegatum – oměj pestrý (O, C3): velmi roztroušeně Milešovské středohoří, např. Hradišťanská louka, úpatí Milešovky, severní úpatí Solanské hory, dále Babiny – Čeřeniště – Ovčárna, CL/DC – vlhké vrbiny a louky v okolí Karlovky. Adenophora liliifolia – zvonovec liliolistý (KO, C1b, EVD): v současnosti pouze PP Babinské louky, fluktující populace na louce (až 200 jedinců), druh sledován, probíhá kosení louky a management populací. Adonis vernalis – hlaváček jarní (O, C2b): louky, křoviny, především LN, LO, LT, MO části CHKO ČS, hojně např. jižní svahy Oblíku, Raná, kopce u Libčevsi, LT (po průlom Labe). Allium strictum – česnek tuhý (SO, C2r): stepní stráně, skály, štěrbiny skal, ojediněle – vzácně, LN, LO, ojediněle (Kuzov), LT a UL (údolí Labe). Anemone sylvestris – sasanka lesní (O, C2b): vzácněji na suchých loukách a křovinách, vázána na karbonátové půdy, roztroušeně na bílých stráních (především LN, LO, LT), špatně snáší kosení, častěji na bílých stráních v okolí Litoměřic, z lokalit v okrese UL vymizela. Anthericum liliago – bělozářka liliovitá (O, C3): skalnaté stráně, sutě na vyvřelinách (velmi ojediněle i na opuce), především – LN, LO, LT, MO, UL, údolí Labe po Vrabinec, na vhodných stanovištích hojná. Arctostaphyllos uva-ursi – medvědice léčivá (SO, C2r): skály, pouze PR Lipská hora a NPR Milešovka (Výří skály), celkem plocha populace do cca 25 m2, v ČS kriticky ohrožený a velmi zranitelný druh. Arnica montana – prha arnika (p. chlumní) (O, C3): dříve častěji, dnes pouze Milešovsko (louky u Mukova, Hradišťanská louka), louky u Kamenického Šenova, celkem do 100 rostlin, na území ČS kriticky ohrožený druh, lokality v Milešovském středohoří v posledních letech neověřené, vyžaduje monitoring a management. Arum maculatum – áron plamatý (O, C3): roztroušeně, úzké nivy potoků, pouze CL, ČK (severovýchodní část CHKO ČS), např. Bobří soutěska, Slunečná, Brložec. Asplenium adiantum-nigrum – sleziník černý (KO, C1r): sutě, skály, velmi vzácný druh, v současnosti znám pouze z PR Sluneční stráň a z Čertovy jizby u Ústí n. L.-Brné, dříve NPR Milešovka, v CHKO ČS celkově pouze několik rostlin. Aster alpinus – hvězdnice alpská (KO, C1b): skály, štěrbiny skal, sutě, velmi vzácný druh, pouze NPR Sedlo; pouze několik rostlin v CHKO ČS; pozn.: nejbohatší populace druhu v ČR – NPR Bořeň (mimo CHKO ČS). Aster amellus – hvězdnice chlumní (O, C3): zřídka na okrajích remízků, opuštěné sady, jižní část území – především LN, LO, LT, karbonátové půdy (typ "bílé stráně" – zde hojněji), UL – nápadný ústup v severní části arely na Ústecku, vzácnější výskyt v PR Kozí vrch. Aster (Crinitina, Galatella) linosyris (Linosyris vulgaris) – hvězdnice zlatovlásek (zlatovlásek obecný) (O, C3): termofytikum vápenaté půdy, koncentrovanější naleziště LN (Třtěno, Oblík, Raná, Kamenná slunce, Baba a další), širší údolí Labe (Lovoš, Radobýl, Kozí vrch), na některých lokalitách probíhá management kosení, redukce křovinatých lemů, hojný druh.

83

Astragalus austriacus – kozinec rakouský (SO, C3): termofytikum, roztroušeně na LN, MO, LO, LT (např. Radobýl, Malíč, Kalvárie, průlom Labe, na východ vyznívá). Astragalus danicus – kozinec dánský (O, C3): termofytikum, zejména MO, LN, LO, řídce LT, reaguje na management (zejména extenzivní pastvu) rozšiřováním populace. Astragalus exscapus – kozinec bezlodyžný (SO, C2b): termofytikum, xerotermofyt, řídce (sešlapávaná místa, aktivní extenzivní pastva), zejména LN, MO, LO, LT vyznívá (Radobýl), lokálně i větší populace (Raná). Aurinia (Alyssum) saxatilis – tařice skalní (O, C4a): skály v celé západní a střední části CHKO ČS, relat. hojně (průrva Labe od Lo po Vrabinec, LN kopce), místy na náspech, zdech (Milešov, Střekov). Biscutella laevigata subsp. varia (B. varia) – dvojštítek hladkoplodý proměnlivý (d. měnlivý)(O, C3): vzácně, reliktní druh, početnější populace UL – u Církvic a Sebuzína i v zahradách v chatové osadě, vzácně PR Sluneční stráň, PP Divoká rokle, PR Kozí vrch. Calamagrostis varia – třtina pestrá (SO, C1b): vzácně, druh přehlížen?, znám z NPR Milešovka, mimořádně vzácný druh, vyžadoval by zacílený průzkum. *Calla palustris – ďáblík bahenní (O, C3): CL – těsně za hranicí CHKO ČS – Stvolínky (u Bobřího potoka) a u Stvolíneckých rybníků východně od vsi, jinde v rámci CHKO ČS?. Campanula bononiensis – zvonek boloňský (O, C2b): křovinaté lemy, výskyt velmi roztroušený, LO (např. Lovoš), více na UL (Podlešín, Chvalov, Dolní Zálezly), LT a LO – Porta Bohemica, LN – Svinky. Carex (Vignea) davalliana – ostřice (tuřice) Davallova (O, C2t): velmi vzácně, v posledních letech zaznamenána u Mukova a ze slatiny v Dřevcích. Probíhá management kosení. Carex secalina – ostřice žitná (SO, C2t): vzácněji, subhalofilní druh, okraje pole pod vrchem Syslík, okolí Třtěna (návaznost na populace z dolního Poohří), obec Milá. Cardaminopsis (Arabidopsis) petraea – řeřišničník skalní (KO, C2r): vzácně, skály, sutě, LO – Boreč, mimořádně vzácný druh známý z CHKO ČS z jediné lokality, vyžaduje monitoring. Centaurea triumfettii – chrpa chlumní (O, C3): křoviny, okraje luk, louky, LN častěji, roztroušeně na lokalitách jižně od spojnice LT – UL, severněji např. Kozí vrch. Cephalanthera damasonium – okrotice bílá (O, C4a): v současnosti přibývají naleziště zejména v jižní a střední části CHKO ČS, více LO, Milešovsko, UL, jižně DC, vzácněji na východ od LT. Cephalanthera longifolia – okrotice dlouholistá (O, C2b): velmi vzácně, v současnosti známa pouze ze Soudného kamene u Třebušína a bučiny u Jedlky v údolí Ploučnice, kriticky ohrožený druh CHKO ČS, nutný monitoring a ochrana stanovišť při lesním hospodaření. Cephalanthera rubra – okrotice červená (SO, C2): recentně několik malých populací, desítky ex. v NPR Lovoš,a u Panenské skály jižně od Ústí n. L.-Vaňova, ostatní populace do 10 ex. (východní úpatí vrchu Srbsko u Leské, jižní úpatí Štěpánovské hory /mimo PR/, východní úpatí vrchu Ostrý u Milešova, východní úpatí Sutomského vrchu, severní úpatí vrchu Jezerka, jižní úpatí při hranicích PR Sluneční stráň, Čertova jizba u Ústí n. L.- Brné, dříve Sedlo). Ceratophyllum submersum – růžkatec potopený (SO, C3): velmi vzácně, znám pouze z rybníčka na Kamýku. Ceterach officinarum (Asplenium ceterach) – kyvor lékařský (KO, C1r): mimořádně vzácný, kriticky ohrožený druh, v roce 2012 pouze jediná rostlina, skály za Střekovem u UL.

84

Clematis recta – plamének přímý (O, C3): křoviny, více lokalit ve střední části CHKO ČS – LT, LO, UL (údolí Labe, bílé stráně v okolí Litoměřic), na sever po Velké Březno a Dobkovice, řidčeji na LN. *Corallorhiza trifida – korálice trojklaná (SO, C2b): naposledy 1 rostlina u Nového Dvora východně od Lbína v r. 1979. Coronilla vaginalis – čičorka pochvatá (SO, C2b): roztroušeně pouze na karbonátových půdách, bílé stráně u Litoměřic, Malíče, Kamýku, Libochovan, LO – Houžetín, LN – Libeš, Třtěno, bílá stráň pod Oblíkem. Corrigiola littoralis – drobnokvět pobřežní (KO, C1t): jednoletka, přímo vázaná na štěrkové a písečné náplavy Labe, mezi Ústím nad Labem (železniční most) a Děčínem (soutok Ploučnice a Labe), např. Valtířov, Velké Březno, Povrly, Nebočady, fluktuace početnosti, významně ohrožen plánovanými stavebně-technickými úpravami řeky Labe. Cornus mas – dřín jarní (O, C4a): ojediněle, bez větších porostů, např. LN – Oblík, Raná; LO – Boreč, Košťálov, Lipská hora, MO – Milá, UL – Vrabinec, LT – Kalvárie. *Crambe tataria – katrán tatarský (KO, C2r, EVD): zavlečený druh, pouze Raná (NPR Raná), v současnosti do 5 kvetoucích rostlin, jsou okousávány při extenzivní pastvě. Crocus albiflorus – šafrán bělokvětý (SO, C2r): vyskytuje se v jedné populaci asi 400 rostlin v PP Farská louka, probíhá management – kosení louky, odstraňování mechu, výskyt pravděpodobně druhotný. Cryptogramma crispa – jinořadec kadeřavý (SO, C1r): ojedinělý přechodný výskyt na severně orientované suti v PR Kamenná hůra v r. 1988. Cypripedium calceolus – střevíčník pantoflíček (SO, C2b, EVD): ubývající druh, recentně známo pouze několik trsů na Bílých stráních u Litoměřic (Pokratic) a na Houžetíně, probíhá management populací, na území CHKO ČS kriticky ohrožený druh. Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii – prstnatec Fuchsův pravý (O, C4a): ojediněle lesní lemy a louky, častěji na CL, DC, koncentrovaněji např. Bohyňská lada, Janovice, Velká Javorská, vzácně UL – PP Babinské louky, v Milešovském středohoří vymizel. Management kosením, obnova lesních louček a světlin. Dactylorhiza incarnata – prstnatec pleťový (SO, C1b): velmi vzácně, recentně pouze CL, louky u Kravař. Dactylorhiza majalis (subsp. majalis) – prstnatec májový (O, C3): vlhké louky – Milešovsko (Štěpánov, Lukov, Březina), LO – louky severně od Lipské hory, UL – Babinské louky, DC – Bohyně, podél železniční tratě od DC po Malé Chvojno roztroušeně, ČK, Kamenický Šenov (Nový Oldřichov). Dianthus gratianopolitanus – hvozdík sivý (SO, C2r): skály, skalní štěrbiny a plotny, velmi vzácně, PR Lipská hora, NPR Milešovka, Průčelská rokle u Ústí n. L.-Brné. Dianthus superbus (subsp. superbus) – hvozdík pyšný pravý (SO, C2t): vzácně na loukách a v lesních lemech, LT – severně od Trojhory, LO – NPR Boreč, úpatí vrchu Líšeň u Mrskles, DC – PR Bohyňská lada, Horní Oldřichov, značně ohrožený druh, lokality vyžadují monitoring a manegementové zásahy. Dianthus sylvaticus (D. seguieri) – hvozdík lesní (h. křovištní, h. Seguierův) (O, C3): recentně západní úpatí vrchu Klobouk u Krásného Studence na Děčínsku, na území CHKO ČS mimořádně vzácný a fytogeograficky významný druh, vyžaduje monitoring a v případě potřeby managementové zásahy. Dictamnus albus – třemdava bílá (O, C3): křoviny, teplomilné doubravy, dosti hojně na vhodných stanovištích v údolí Labe (na sever po Kozí vrch), mezi LT a Třebušínem, Třebenicko, vyznívá ke Štěpánovské hoře, Svinky, vzácně Oblík a jinde.

85

*Dracocephallum austriacum – včelník rakouský (KO, C1r, EVD): v CHKO ČS jediná desetiletí známá lokalita – Deblík, 2 rostliny naposledy r. 1995, nezvěstný? Drosera rotundifolia – rosnatka okrouhlolistá (SO, C3): původní naleziště rašeliniště pod Sedlem (dnes?), recentně v PR Březina – vysazena v r. 1952 – zde prosperuje, probíhá management odstraňování vrb, limitace přirůstání rašeliníku. Epipactis albensis – kruštík polabský (SO, C2b): LT/LO: Pokratický potok, Lukov, Milešov, Skalice u Třebívlic, CL: Stružnice, DC: u Děčína, vzácný druh, ale částečně zřejmě také uniká pozornosti. Epipactis atrorubens – kruštík tmavočervený (O, C3): vápnomilný druh, Třebívlicko – Houžetín, PP Košťálov – dříve, Libochovany, PP Divoká rokle, Roztoky), vzácný druh, populace většinou početně slabé a citlivé, vyžadují monitoring a v případě potřeby managementové zásahy, případně citlivé lesní hospodaření. Epipactis leptochila (subsp. leptochila) – kruštík ostrokvětý pravý (KO, C1r): velmi vzácný druh známý zatím ze dvou lokalit, částečně zřejmě také přehlížen, Štěpánov – úpatí Štěpánovské hory (pod PP Š. h.), úpatí svahů mezi Hostovicemi a Větruší u Ústí n. L. Epipactis muelleri – kruštík růžkatý (SO, C2b): znám pouze z Bílých strání u Pokratic (několik rostlin), kriticky ohrožený druh v CHKO ČS, vhodný monitoring populace, případně též citlivé prosvětlení porostu v místě výskytu. Epipactis palustris – kruštík bahenní (SO, C2t): recentně známé pouze 2 populace na UL – Babinské louky a LO – slatina u Dřevců, velmi vzácný druh vyžaduje monitoring a management. Epipactis purpurata – kruštík modrofialový (O, C3): roztroušené lokality na LO – Třebívlicko (Skalice, Děkovka), Boreč, Milešov, Velemín, NPR Lovoš, UL – Vysoký Ostrý, DC – Nová Bohyně, CL – Radečský kopec. Festuca amethystina – kostřava ametystová (KO, C1r): recentně pouze Houžetín u Třebívlic (populace cca 100 rostlin), populace v PR Hradišťanská louka v posledních letech nepotvrzena, probíhá management kosení, mimořádně vzácný a významný taxon, vhodný pravidelný monitoring. Gagea bohemica – křivatec český (SO, C2r): v současnosti znám v jedné populaci Porta Bohemica – PR Kalvárie, občasný management redukce křovin. *Galanthus nivalis – sněženka podsněžník (O, C3): vzácně, ČK – při okraji města, CL – Janovice/ Kravaře (Binov), druh zavlečený ze zahrádek? Gentiana (Tretorhiza) cruciata – hořec (prostřelenec) křížatý (O, C2b): vzácný a značně ohrožený druh, bílé stráně v okolí Litoměřic, Houžetín, v údolí Labe na úpatí Lovoše, na Kubačce u Prackovic n. L., u Moravan, Chvalova a u Dobkovic (DC), většina populací početně slabá, vyžaduje managementové zásahy a monitoring, management kosení, odstraňování stařiny. Gentianella amarella subsp. amarella – hořeček nahořklý pravý (SO, C1t): jediná populace UL – u Malého Chvojna v zářezu železniční tratě, fluktující populace, v posledních letech až přes 1000 ex., probíhá cílený management populace kosení, obsékání skupin rostlin. Druhá populace NPP Boreč nad sutí, několik jedinců. Další populace těsně za hranicí CHKO ČS – LN – v údolí Hrádeckého potoka. Glaux maritima – sivěnka přímořská (KO, C1t): Třtěno, dříve na více místech, dnes pouze okraj nádrže ve Třtěně (lokalita přeseta travní směsí v r. 2004, od té doby (?), mimořádně vzácný a kriticky ohrožený druh, vyžaduje monitoring a managementové zásahy. Globularia bisnagarica (G. punctata) – koulenka prodloužená (k. vyšší) (O, C3): obligátní kalcifyt, LT – bílé stráně u Litoměřic, Malíče, Žitenice, Porta Bohemica – Vendula,

86

LO – pravděpodobně vysazená na bílých stráních u Vlastislavi, management – odstraňování stařiny, křovin. Gymnadenia conopsea – pětiprstka žežulník (O, C2t): LN vzácně Lenešický vrch, LO – Houžetín, jihozápadní úpatí Solanské hory, LT – bílé stráně u Pokratic, Malíče, DC – Bohyňská lada, okolí železniční trati u Jílového u Děčína, management kosení luk, redukce křovin na většině lokalit s výskytem druhu. Gymnadenia densiflora – pětiprstka hustokvětá (KO, C1b): LT – bílé stráně u Pokratic, Knoblošky, Kamýku, LO – louka pod Solanskou horou, Houžetín, Skalice u Třebívlic, probíhá management většiny lokalit – kosení, redukce křovin. Helichrysum arenarium – smil písečný (SO, C2b): velmi vzácně, LT/UL: pouze PR Kalvárie (část Vendula) v údolí Porta Bohemica, východně od Libochovan, Havraní skála u Sebuzína. Kriticky ohrožený druh CHKO ČS, potřebný monitoring a případné podpůrné zásahy. Helictotrichon desertorum – ovsíř stepní (KO, C1r): LN/MO: suché stepní stráně, vzácně, Raná (1 velká populace, 2 menší populace), Oblík, Janský vrch (velmi malá populace). Huperzia selago – vranec jedlový (O, C3): pouze spodní část severně orientovaných sutí v PR Kamenná hůra. Hypericum elegans – třezalka sličná (SO, C2r): LN/LO: vzácně, recentně menší populace Kamenná slunce, Syslík. Inula germanica – oman německý (SO, C2b): recentně LN – Oblík a další vrchy, UL – Moravany. Iris aphylla – kosatec bezlistý (SO, C2b): skály, sutě, svahy, vzácně LN Oblík, Brník?, LO – Milešovka, Ostrý, především údolí Labe mezi LT a ÚL roztroušeně; subsp. aphylla (snad většina lokalit), subsp. fieberii (popsán ze Sedla). Iris sibirica – kosatec sibiřský (SO, C3): vlhké louky, UL – Babinské louky, LO – pod Lipskou horou, úpatí vrchu Ostrý u Milešova, TP – Březina, louky u Lukova, Štěpánova. Juncus gerardii – sítina Gerardova (SO, C1t): slané půdy na LN, okolí Třtěna. *Juncus sphaerocarpus – sítina kulatoplodá (KO, C1t): velmi vzácně ve vysýchajících kalužích a na podmáčených polích, LT – nalezena severně od Mostné hory, málo známý druh, aktuální informace schází, vhodný cílený průzkum. Laserpitium prutenicum – hladýš pruský (SO, C3): vzácně, květnaté louky, dnes UL – Babinské louky, DC – Horní Oldřichov, vzácný druh, vhodný management lokalit. Lathyrus heterophyllus – hrachor různolistý (SO, C2r): podhorské louky, křoviny, recentně pouze TP/LO – Milešovsko (Hradišťanská louka), LT/UL – Martinská stěna, velmi vzácný, v území kriticky ohrožený druh vyžadující monitoring a v případě potřeby podpůrné zásahy. Lathyrus pannonicus – hrachor panonský (KO, C2b): v CHKO ČS vzácný hrachor, pouze poddruh L. p. subsp. collinus – h. p. chlumní (KO, C2b):, stepní a lesostepní stráně, křoviny, velmi roztroušeně, Lovoš, Bílé stráně, údolí Labe od LT po UL, LO, LN, Kozí vrch, Košťálov, Milá, Oblík. Leucojum vernum – bledule jarní (O, C3): nivy potoků, lužní porosty roztroušeně LO/TP/LT, místně hojněji DC/CL, téměř chybí na LN/MO. *Lilium bulbiferum – lilie cibulkonosná (SO, C2b): velmi vzácně, údaj CL – Bínov (80. léta 20. stol.), zplanělá?

87

Lilium martagon – lilie zlatohlavá (O, C4a): roztroušeně po celém území, především dubouhabřiny, křoviny i louky (Malíč, Hradišťanská louka), místy management kosení, odstraňování křovin (podpora kvetení). Linum flavum – len žlutý (O, C2b): vzácně, kalcifyt, LT – Bílé stráně v okolí Litoměřic, LN – nově PP Třtěnské stráně, management odstraňování křovin, kosení; zřejmě vysazený na bílých stráních u Vlastislavi. Linum tenuifolium – len tenkolistý (O, C3): na sušších stráňkách a loukách, jižní část CHKO ČS, od Litoměřic, přes průlom Labe na Lovosicko, Třebenicko (stráně nad Teplou), lounské vrchy (Oblík, Raná). Lunaria rediviva – měsíčnice vytrvalá (O, C4a): velmi roztroušeně v trojúhelníku UL – Úštěk – DC, Sedlo, inverzní polohy (Bobří soutěska, Průčelská rokle). Melittis melissophyllum – medovník meduňkolistý (m. velkokvětý) (O, C4a): křoviny, teplomilné světlé doubravy, místy i okraje luk (Leská) roztroušené lokality především v Labském a Milešovském středohoří, chybí na CL. *Meum athamanticum – koprník štětinolistý (O, C3): Březina, několik rostlin na louce na plató, druh zřejmě zavlečen z Krušnohoří, nověji nalezen také u Neznaboh na Ústecku. Muscari tenuiflorum (Leopoldia tenuiflora) – modřenec (modravec) tenkokvětý (O, C2b): termofytikum, xerotermofyt, LT, LO, MO, LN, nejteplejší části TP; Štěpánovská hora, nejseverněji v PR Sluneční stráň, management kosení a extenzivní pastva stepních ploch. Myosotis stenophylla – pomněnka úzkolistá (KO, C1b): výslunné stráně, LN – Oblík a další místa (Srdov), LO – Boreč. *Najas (Caulinia) minor – řečanka (řečanečka) menší (KO, C1b): recentně nalezeno několik rostlin těsně za hranicí CHKO ČS (slepá ramena Labe „Na slavíku“ východně od Litoměřic), je velká šance na současné opětovné šíření druhu i do CHKO ČS. Nasturtium officinale – potočnice lékařská (O, C2b): nivy řek, potoků, velmi roztroušeně u Labe mezi UL a DC. Ophioglossum vulgatum – hadí jazyk obecný (O, C2b): zřídka na střídavě vlhkých loukách, mokřadech, DC – okolí Bohyně, Jílové, UL – vrch Modřín, Malé Chvojno, LO – louka pod Solanskou horou, Houžetín, Chrášťany, LT – Vinné, nejspíš častěji, přehlížen; na některých lokalitách management kosení. Ophrys apifera – tořič včelonosný (KO, C1r): pouze Leská – suchá, slínová stráň, 1 kvetoucí rostlina 2009 (první lokalita v Čechách), 2013 – 2 rostliny, doporučen management kosení. Ophrys insectifera (muscifera) – tořič hmyzonosný (muchonosný) (KO, C1b): recentně velmi vzácně LT – Bílé stráně u Pokratic, stabilní populace desítek ex., velmi vzácně na úpatí Satanu, LO – Houžetín, taktéž velmi vzácně, management kosení, odstraňování hustých křovin, extenzivní pastva, potřebný pravidelný monitoring populací. Orchis mascula – vstavač mužský (SO, C1b): zarostlé agrární terasy s jasany a okraje luk, DC – Modrá, Jílové, Martiněves, u Lotarova vrchu, Javory, dříve Bohyně, UL – PP Babinské louky – fluktuace, naposledy 2001), velmi vzácně, management kosení, populace vyžadují monitoring a pravidelný management, též populace, které zatím nebyly podporovány (Javory). Orchis militaris – vstavač vojenský (SO, C2b): velmi vzácně LT – Bílé stráně u Pokratic, pouze občas, 1 rostlina? Orchis morio – vstavač kukačka (SO, C1b): recentně pouze DC – PR Bohyňská lada (fluktující populace populace 40–500 rostlin, management kosení luk, kriticky ohrožený druh,

88

nutný každoroční monitoring, v případě vážného oslabení populace, v poslední době například vliv prasete divokého, možná i zesílení ochrany (oplocení). Orchis purpurea – vstavač nachový (SO, C2b): recentně LT – Bílé stráně u Pokratic, stráně proti Satanu, též na vlastním Satanu, UL/DC – stráňka mezi Dobkovicemi a Povrly, DC – velmi vzácně Nová Bohyně, LO – velmi vzácně na Houžetíně. Management odstraňování křovin (podpora dozrání semenné banky), kosení. Orchis ustulata – vstavač osmahlý (SO, C1t): preference nízkostébelných trávníků, vzácně CL, DC, velmi vzácně UL, často pouze jediná rostlina, relativně početnější populace u Šachova, na Bohyňských ladech a těsně za hranicemi CHKO také u Kozlů (CL), management především kosení. Orobanche reticulata – záraza síťnatá (SO, C1b): travnaté svahové úhory, jihozápadní část CHKO ČS: LN/MO: u Bečova, Milá, Korozluky, Granátový vrch, Vraník, TP – Kostomlaty p. Milešovkou, LO – Třebenice. Parnassia palustris – tolije bahenní (O, C2t): recentně známa pouze menší populace na UL – PP Babinské louky (tendence mírný vzestup početnosti), před deseti lety na východním úpatí Trojhory, managemnet kosení louky, velmi vzácný druh vyžadující monitoring. *Pedicularis sylvatica – všivec mokřadní (SO, C2t): těsně za hranicí CHKO ČS, recentně CL – na rašeliništi u rybníka Napajedla u Manušic; velmi vzácně, možný výskyt v nejvýchodnější části CHKO ČS? Plantago maritima – jitrocel přímořský (KO, C1t): recentně pouze LN – PP Třtěnské stráně roztroušeně – lokálně hojněji, snad i jinde v okolí Třtěna (Syslík). Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý (O, C3): louky, pastviny, lesy, LO/TP – početná populace na vrchu Jezerka u Třebenic, ostatní velmi omezené (Lovoš, Lhota u Milešova, Houžetín, Štěpánovská hora, Solanská hora aj.) LT – Bílé stráně, UL – Čeřeniště, CL – Janovice, výrazně ustupující druh, na zváženou je nějaká forma podpory alternativním lesním hospodařením na vytipované lokalitě (prosvětlení lesa, apod.). Platanthera chlorantha – vemeník zelenavý (O, C3): louky, pastviny, lesy, vzácný druh, DC – Bohyně (početnější populace), Javory, D. Habartice, LO – Houžetín,LT – Starý Týn. * Pozn.: Platanthera × hybrida – vemeník zvrhlý: jaseniny na střídavě vlhkých půdách na slínovci, rostliny morfologicky náležející k tomuto hybridu byly zatím nalezeny především v Milešovském středohoří, kde nejčastěji vytváří čisté populace bez rodičovských druhů, na méně častých společných lokalitách s P. bifolia bývá tento taxon fenologicky oddělen (kvete cca o 10 dní později), rostliny tohoto typu byly v minulosti porůznu přiřazovány k P. chlorantha, i k P. bifolia, zatím zaznamenán na Solanské hoře, Houžetíně, u Lukova, na úpatí Milešovky a v NPP Bílé stráně. Potentilla (Drymocallis) rupestris – mochna (vřeteník) skalní (O, C1t): okraje luk – křovinaté pásy nerozdupané od skotu, LT – recentně pouze u Dubičné, u Horního Týnce, UL – Leština. Kriticky ohrožený druh CHKO ČS, vyžaduje okamžité provedení monitoringu stavu zbývajících populací a realizaci záchranných opatření. Pulsatilla patens – koniklec otevřený (KO, C1t, EVD): pasené louky, křoviny, okraje skal, LT Lbín – Holý vrch, Hradiště a ve spojnici těchto kopců, Křížová hora, LO – Boreč, Ledvinův vršek, LN – Tobiášův vrch. Individuální management všech lokalit. Pulsatilla pratensis (subsp. bohemica) – koniklec luční (český) (SO, C2b): suché výslunné stráně, křoviny, termofytikum,na vhodných stanovištích roztroušeně, především LN, MO, LO, LT, UL, jižní TP. Management některých lokalit (kosení, odstraňování křovin, extenzivní pastva). * Pozn.: Pulsatilla x hackelii – koniklec x Hackelův: LT – velmi vzácně, pouze několik jedinců na Holém vrchu u Hlinné. Individuální management populace.

89

Pyrola media – hruštička prostřední (KO, C2t): pouze CL – Kamenná hůra, severní svah pod sutí (nález z roku 2003). Quercus pubescens – dub pýřitý (O, C3): velmi ojediněle (nebo koncentrovanější lokality), termofytikum, teplomilná dřevina, většinou na karbonátových půdách, LT – Bílé stráně v okolí Litoměřic (až po Satan), Radobýl, LO – Košťálov, Lovoš, MO – PP Lužické šipáky, jinde vzácně ojediněle. Salix repens – vrba plazivá (O, C2b): vzácně, UL – Babiny – vlhké louky roztroušeně. Salix rosmarinifolia – vrba rozmarýnolistá (O, C3): vzácně, DC – Horní Oldřichov, mokré louky nad železniční tratí, CL – Kravaře – ojediněle. Saxifraga rosacea (decipiens) – lomikámen trsnatý (růžicovitý) (SO, C2r a C1r): vzácně, ve 2 subspeciích: l. t. křehký (S. r. subsp. sponhemica) (SO, C2r): – LT – Holý vrch, Martinská stěna, LO – Boreč, Ostrý u Milešova (bohatší populace), Oltářík pod hradem, Solanská hora, Štěpánovská hora; l. t. vlnatý (S. r. subsp. steinmannii) (SO, C1r): UL – Vrkoč (locus classicus), svahy nad Vaňovem, morfologicky velmi blízké též recentně nalezené rostliny z Průčelské rokle u Brné. Saxifraga paniculata – lomikámen latnatý (SO, C3): štěrbiny skal, velmi vzácně, pouze UL – Kozí vrch. Saxifraga tridactylites – lomikámen trojprstý (SO, C3): vzácně efemerní výskyt, porůznu na narušovaných půdách. LT – Holý vrch, zářez silnice mezi Lbínem a Kundraticemi; PR Kalvárie; LO – Boreč, vršky „obsazených“ mravenišť s „přeskupovanou“ půdou, spolu s Androsace elongata. Senecio erucifolius – starček roketolistý (SO, C2b): suché, výslunné stráně, křoviny, lokality soustředěny v oblasti LO/(LN) – od Sulejovic cca po louku pod Solanskou horou. Scilla vindobonensis – ladoňka vídeňská (SO, C3): LT – Luční potok jižně a severně od Vinného směrem k Třebušínu (zde roztroušeně – hojněji), UL – Čeřeniště. Scorzonera purpurea – hadí mord nachový (O, C2b): velmi vzácně, recentně pouze LN – Svinky, vrcholová stepní pleš, management kosení a odstraňování křovin. Mimořádně vzácný, kriticky ohrožený taxon, monitoring jediné populace žádoucí. Scutellaria hastifolia – šišák hrálolistý (SO, C2b): recentně znám na LN – soustavy rybníčků „U topolů“ jižně pod Oblíkem, jinde druh přehlížen? Stipa dasyphylla – kavyl chlupatý (SO, C2r): vzácně, LN – Oblík, Brník, MO – Svinky, UL – Deblík, LT – Kalvárie, Strážiště, Radobýl. Stipa glabrata (S. zalesskii) – kavyl olysalý (KO, C1r, EVD*): velmi vzácně, LN – Oblík, Brník, UL – Deblík, LO – Holý vrch u Sutomi. Stipa pennata – kavyl Ivanův (O, C3): varieta: S. p. var. pennata (O, C3), suché kamenité stráně, termofytikum LN, MO, LO/UL/LT – především průlom Labe po cca Kozí vrch a nejteplejší stráňky u Povrl, LT – Radobýl, u Knobložky, vzácněji východněji – Třebušín (Trojhora, Soudný kámen); varieta: S. p. var. puberula (O, C1r), pouze (?) LN – Raná. Stipa pulcherrima – kavyl sličný (SO, C3): suché stepní stráně, skalky, termofytikum, jižní polovina CHKO ČS: LN, MO, nejteplejší TP, LO/LT/UL průlom Labe po Povrly, LT – na sever po Soudný kámen; 2 formy: S. p. f. pulcherrima (častá) a S. p. f. nudicostata (Raná). Stipa smirnovii – kavyl Smirnovův (SO, C1r): LT/UL – údolí Labe (Deblík Trabice, Kostelní vrch), LN Oblík, Srdov, Brník, Svinky?, MO – Bečovský vrch. Stipa tirsa – kavyl tenkolistý (SO, C2b): vzácněji na LN – Raná, Oblík, Srdov, Brník, Milá, Dlouhá hora a další lokality, LT/UL – velmi vzácně údolí Labe – okolí Deblíku, Kostelní vrch. Sorbus bohemica – jeřáb (muk) český (KO, C2b): vzácně, cca 1 200 keřů a stromů, LO – Lovoš, Kybička – locus classicus, LT/LO/UL – průlom Labe, Deblík, Havraní a Krkavčí

90

skála, Rytina soutěska, Průčelská LT – Knobložka, Malíč, LO – Boreč.

rokle,

Debus,

Kubačka,

Trabice,

Dobkovičky,

Symphytum bohemicum – kostival český (O, C2t): vzácně, pouze LN – niva Hrádeckého potoka v okolí Břvan, lokalita navazuje na lokality u Ohře. Taxus baccata – tis červený (SO, C3): v CHKO ČS 3 koncentrovanější lokality pouze na DC – NPP Březinské tisy, PP Jílovské tisy a porost na vrchu Chmelník, ojediněle (snad zplaněle) i jinde UL – Kundratice při cestě na Holý vrch, pod PR Sluneční stráň; výsadby do přírodních podmínek i před r. 1945. *Tephroseris aurantiaca – stařinec oranžový (KO, C1t): velmi vzácně, v současnosti nenalezen, do r. 1987 potvrzen v PR Hradišťanská louka, dříve Babiny, Březina, probíhá dohledávání, management kosení louky + odstraňování pokosené hmoty (malá šance znovunalezení druhu – v současnosti pravděpodobně jediné naleziště v ČR – PP V hlubokém u Peruce). Tephroseris integrifolia – stařinec (starček) celolistý (SO, C2b): velmi vzácný druh, pouze MO – vrchol PR Milá, několik desítek rostlin, management kosení okolí rostlin a odstraňování větví (zamezení většího zastínění), kriticky ohrožený, mimořádně zranitelný druh, potřebný každoroční monitoring a v případě nutnosti i posílení ochrany (oplocenka). Thalictrum foetidum – žluťucha smrdutá (O, C2r): teplomilný druh, nyní LN – vrch Brník pod skalami, dříve i Raná, Oblík (dnes?), možné záměny s Thalictrum minus. *Trichomanes speciosum – vláskatec tajemný (KO, C2r, EVD): CL – těsně za hranicí CHKO ČS – CL – Kolné, v průrvě vodopádu PP Kolné, v úzkých spárách pískovcových skal (porost o ploše několik cm2), jinde v rámci CHKO ČS? Trigonella (Medicago) monspeliaca – pískavice (tolice) thesalská (p. provensálská) (KO, C1t): velmi vzácně, pouze LT – Radobýl (1968, 2005), 1 nebo max. několik málo rostlin. Trollius altissimus (T. europaeus) – upolín nejvyšší (u. evropský) (O, C3): vlhké louky, mimo termofytikum, místy roztroušeně, např. LT – severně od Lbína, LO – směrem k TP okresu (Milešov), severně a jižně od Lipské hory (pod silnicí), UL – Babiny, Čeřeniště, Tašov, okolí potoků na Chvojensku, TP – častěji Mukov, Štěpánov, Lukov, DC – okolí trati Děčín – Martiněves (místy hojněji), CL – např. louky u Bobří soutěsky, ojediněle v nivě Ploučnice, management kosením – ale hůře snáší kosení za vegetační doby. Verbascum phoeniceum – divizna brunátná (O, C3): suché, výslunné stráně, okolí cest, teplomilný druh, termofytikum, LN, MO, LO, LT po Radobýl, UL/LO/LT – průlom Labe, vzácněji i jinde – pozitivně reaguje na narušování drnu (pastva, odstraňování zbytků stařiny, včetně řízeného i neřízeného vypalování lokalit. Viola ambigua – violka obojaká (SO, C3): velmi vzácný druh, okolí skalek, suché teplé stráně, pouze LN – Oblík, Raná, MO – Milá, dříve LO – Vršetín u Vlastislavi (naleziště odtěženo lomem). Woodsia ilvensis – kapradinka skalní (SO, C2r): okraje skal, sutě, recentně znám pouze: LT – Kalich, LO – Milešovka, max. několik málo desítek rostlin. 3.7.3.2. Chráněné druhy v CHKO nezvěstné a vyhynulé Allium angulosum – česnek hranatý (SO, C3) Androsace septentrionalis – pochybek severní (KO, C1b) Astragalus onobrychis – kozinec vičencovitý (O, C3) Botrychium lunaria – vratička měsíční (O, C2b) Botrychium matricariifolium – vratička heřmánkolistá (KO, C1t) Bupleurum tenuissimum – prorostlík nejtenčí (KO, C1t) Campanula cervicaria – zvonek hadincovitý (SO, C1t) Carex melanostachya – ostřice černoklasá (SO, C2t)

91

Carex pediformis – ostřice tlapkatá (O, C3) Chimaphila umbellata – zimozelen okolíkatý (KO, C1t) Coeloglossum viride – vemeníček zelený (SO, C2t) Dactylorhiza sambucina – prstnatec bezový (SO, C2t) Diphasiastrum complanatum – plavuník zploštělý (SO, C2b) Epipogium aphyllum – sklenobýl bezlistý (KO, C1t) Equisetum hyemale – cídivka zimní (SO, C2r) Gentiana (Pneumonanthe) asclepiadea – hořec tolitovitý (O, C3) Gentiana pneumonathe (Pneumonanthe vulgaris) – hořec hořepník (hořepník luční) (KO, C2t) Gentianella bohemica – hořeček český (KO,C1t) Gentianella campestris – hořeček ladní (KO,C1t) Goodyera repens – smrkovník plazivý (KO, C1b) Gratiola officinalis – konitrud lékařský (KO,C2t) Himantoglossum adriaticum – jazýček jadranský (KO,C1t) Hippuris vulgaris – prustka obecná (KO, C1t) Iris pumila – kosatec nízký (KO, C2r) Juncus capitatus – sítina hlavatá (KO,C1t) Moneses uniflora – jednokvítek velekvětý (SO, C1b) Naumburgia (Lysimachia) thyrsiflora – bazanovec (vrbina) kytkokvětý (-á) (SO, C3) Nymphaea candida – leknín bělostný (SO, C1b) Orchis coriophora subsp. coriophora – vstavač štěničný pravý (A1) Pedicularis palustris – všivec bahenní (SO, C1t) Phyteuma orbiculare – zvonečník hlavatý (SO, C3) Polystichum lonchitis – kapradina hrálovitá (KO, C2b) Potamogeton alpinum – rdest alpský (SO, C2b) Potentilla sterilis – mochna jahodníkovitá (KO, C1r) Pyrola media – hruštička prostřední (KO, C2t) Ranunculus illyricus – pryskyřník ilyrský (SO, C2b) Sagina nodosa – úrazník uzlovitý (SO, A2) Sedum villosum – rozchodník pýřitý (KO, C1t) Senecio fluviatilis – starček poříční (SO, C2b) Sparganium minimum – zevar nejmenší (SO, C2b) Spiranthes spiralis – švihlík krutiklas (KO, C1t) Taraxacum bessarabicum – pampeliška besarabská (KO, C1t) Teucrium scordium – ožanka čpavá (SO, C2b) Tillaea aquatica – masnice vodní (KO, C1t) Traunsteinera globosa – hlavěnka horská (SO, C2b) Tofieldia calyculata – kohátka kalíškatá (KO, C1t) 3.7.3.3. Vzácné druhy rostoucí v CHKO Abies alba – jedle bělokorá (C4a) Achillea pannonica – řebříček panonský (C3) Achillea setacea – řebříček štětinolistý (C3) Achillea nobilis – řebříček sličný (C3) Adonis aestivalis subsp. aestivalis – hlaváček letní pravý (C3) Agrostemma githago – koukol polní (C1t) Ajuga chamaepitys subsp. chamaepitys – zběhovec trojklaný pravý (C1t) Allium rotundum subsp. rotundum – česnek kulovitý pravý (C3) Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum – pažitka pobřežní pravá (C3) Allium senescens subsp. montanum – česnek šerý horský (C4a) Allium sphaerocephalon subsp. sphaerocephalon – česnek kulatohlavý pravý (C2b) Allium ursinum subsp. ursinum – česnek medvědí pravý Alyssum montanum subsp. gmelinii – tařice horská Gmelinova (C3) Anagallis foemina – drchnička modrá (C3)

92

Androsace elongata – pochybek prodloužený (C3) Antennaria dioica – kociánek dvoudomý (C2t) Anthericum ramosum – bělozářka větevnatá (C4a) Anthriscus cerefolium subsp. brachypetalum – kerblík třebule štětinoplodý (C4a) Aphanes arvensis – nepatrnec rolní (C3) Aquilegia vulgaris – orlíček planý (C3) Arabis auriculata – huseník ouškatý (C3) Arabis sagittata – huseník střelovitý (C3) Arctium nemorosum – lopuch hajní (C4a) Aristolochia clematitis – podražec křovištní (C4a) Armeria elongata subsp. elongata – trávníčka prodloužená pravá (C4a) Artemisia pontica – pelyněk pontický (C3) Aruncus dioicus – udatna lesní (C4a) Asperugo procumbens – ostrolist poléhavý (C3) Asperula tinctoria subsp. tinctoria – mařinka barvířská pravá (C3) Barbarea stricta – barborka přitisklá (C3) Batrachium fluitans – lakušník vzplývavý (C4a) Berberis vulgaris – dřišťál obecný (C4a) Blechnum spicant – žebrovice různolistá (C4a) Bolboschenus laticarpus – kamyšník širokoplodý (C4a) Bolboschenus maritimus – kamyšník přímořský (C2b) Botriochloa ischaemum – vousatka prstnatá (C3) Buglossoides purpurocaerulea – kamejka modronachová (C4a) Bupleurum longifolium subsp. longifolium – prorostlík dlouholistý pravý (C2b) Bupleurum rotundifolium – prorostlík okrouhlolistý (C1t) Butomus umbellatus – šmel okoličnatý (C4a) Campanula latifolia – zvonek širokolistý (C3) Campanula gentilis – zvonek jemný (C3) Carduus nutans subsp. nutans – bodlák nicí pravý (C4a) Carex buekii – ostřice banátská (C4a) Carex disticha – ostřice dvouřadá (C4a) Carex humilis – ostřice nízká (C4a) Carex michelii – ostřice Micheliova (C3) Carex supina – ostřice nízká (C3) Carlina acaulis subsp. caulescens – pupava bezlodyžná prodloužená (C1r) Caucalis platycarpos subsp. platycarpos – dejvorec velkoplodý pravý (C2b) Centarea pseudophrygia – chrpa parukářka (C4a) Centaurium erythhraea subsp. erythhraea – zeměžluč lékařská pravá (C4a) Centaurium pulchellum – zeměžluč spanilá (C3) Cerastium brachypetalum subsp. brachypetalum – rožec krátkoplátečný pravý (C3) Cerastium pumillum – rožec nízký (C3) Cerinthe minor – voskovka menší (C4a) Chondrilla juncea – radyk prutnatý (C3) Chrysosplenium oppositifolium – mokrýš vstřícnolistý (C4a) Cirsium acaulon subsp. acaulon – pcháč bezlodyžný pravý (C4a) Cirsium eriophorum – pcháč bělohlavý (C3) Cirsium pannonicum – pcháč panonský (C3) Conringia orientalis – hořinka východní (C1t) Corydalis intermedia – dymnivka bobovitá (C4a) Corydalis pumila – dymnivka nízká (C4a) Corydalis solida subsp. solida – dymnivka plná pravá (C4a) Cota tinctoria subsp. tinctoria – rmen barvířský pravý (C4a) Cotoneaster integerrimus – skalník celokrajný (C4a) Crataegus lindmanii – hloh Lindmanův (C4b) Crepis praemorsa – škarda ukousnutá (C2b)

93

Crepis mollis subsp. succisifolia – škarda měkká čertkusolistá (C3) Cyperus fuscus – šáchor hnědý (C3) Dentaria eneaphyllos – kyčelnice devítilistá (C3) Dianthus armeria – hvozdík svazčitý (C4a) Draba muralis – chudina zední (C2b) Dryopteris expansa – kapraď podobná (C4a) Epipactis leptochila subsp. leptochila – kruštík ostrokvětý pravý (C1r) Epipactis distans – kruštík oddálený (C2r) Epipactis leutei – kruštík podhorský (C2r) ? Equisetum x moorei – přeslička Mooreova (C2t) Equisetum telmateia – přeslička největší (C4a) Eriophorum latifolium – suchopýr širolistý (C2t) Erysimum crepidifolium – trýzel škardolistý (C4a) Erysimum odoratum – trýzel vonný (C3) Erysimum repandum – trýzel rozkladitý (C1t) Erysimum virgatum – trýzel jestřábníkolistý (C4a) Euphorbia exigua – pryšec drobný (C4a) Euphorbia falcata – pryšec srpovitý (C2t) Euphorbia seguieriana subsp. seguieriana – pryšec sivý pravý (C2b) Festuca pallens – kostřava sivá (C4a) Ficaria calthifolia – orsej blatoucholistý (C3) Filago arvensis – bělolist rolní (C3) Fumaria officinalis subsp. wirtgenii – zemědým lékařský pravý (C4b) Fumaria rostellata – zemědým zobánkatý (C3) Fumaria schleicheri – zemědým Schleicherův (C4a) Gagea transversalis – křivatec vstřícnolistý (C4a) Gagea villosa – křivatec rolní (C2b) Galeopsis angustifolia – konopice úzkolistá (C3) Galeopsis ladanum – konopice širolistá (C4a) Galium boreale subsp. boreale – svízel severní pravý (C4a) Galium glaucum – svízel sivý (C4a) Galium mollugo – svízel povázka (C4a) Galium tricornutum – svízel trojrohý (C1t) Gentianopsis ciliata – hořec brvitý (C3) Geranium divaricatum – kakost rozkladitý (C1t) Geranium molle subsp. molle – kakost měkký pravý (C2t) Geranium sanguineum – kakost krvavý (C4a) Hackelia deflexa – lopuštík skloněný (C2b) Helictochloa pratensis subsp. pratensis – ovsíř luční pravý (C4a) Helictochloa pratensis subsp. hirtifolia – ovsíř luční chlupatý (C4b) Hieracium schmidtii – jestřábník bledý (C4a) Hierochloe australis – tomkovice jižní (C3) Hippocrepis comosa – podkovka chocholatá (C1t) Hyoscyamus niger var. niger – blín černý pravý (C3) Hypochaeris maculata – prasetník plamatý (C3) Inula hirta – oman srsnatý (C3) Inula salicina subsp. salicina – oman vrbolistý pravý (C4a) Jovibarba globifera subsp. globifera – netřesk výběžkatý pravý (C3) Kickxia elatine subsp. elatine – úporek hrálovitý pravý (C1t) Kickxia spuria subsp. spuria – úporek pochybný zvrhlý (C2t) Koeleria glauca – smělek sivý (C1t) Lactuca perennis – locika vytrvalá (C3) Lactuca quercina – locika dubová (C3) Lappula squarrosa – strošek pomněnkový (C3) Laserpitium latifolium – hladýš širolistý (C3)

94

Lathyrus linifolius – hrachor horský (C3) Lathyrus nissolia subsp. nissolia – hrachor trávolistý pravý (C4b) Lavatera thuringiaca subsp. thuringiaca – slézovec durynský pravý (C4a) Leerzia oryzoides – tajnička rýžovitá (C3) Lepidium coronopus – vranožka šupinatá (C2t) Libanotis pyrenaica – žebřice pyrenejská (C4a) Limosella aquatica – blatěnka vodní (C4a) Linum austriacum subsp. austriacum – len rakouský pravý (C4a) Listera ovata – bradáček vejčitý (C4a) Lithospermum officinale – kamejka lékařská (C2b) Loranthus europaeus – ochmet evropský (C4a) Lotus maritimus – ledenec přímořský (C3) Lotus tenuis – štírovník tenkolistý (C3) Malus sylvestris – jabloň lesní (C3) Malva alcea – sléz velkokvětý (C4a) Marrubium vulgare – jablečník obecný (C1t) Medicago minima – tolice nejmenší (C3) Melympyrum arvense – černýš rolní (C3) Melympyrum cristatum subsp. cristatum – černýš hřebenitý pravý (C3) Melica transsilvanica subsp. transsilvanica – strdivka sedmihradská pravá (C4a) Melica picta – strdivka zbarvená (C3) Melilotus altissimus – komonice nejvyšší (C3) Misopates orontium – šklebivec přímý (C2t) Monotropa hypophegea – hnilák lysý (C2b) Monotropa hypopitys – hnilák smrkový (C3) Myosotis sparsiflora – pomněnka řídkokvětá (C4a) Myosurus minimus – myší ocásek nejmenší (C3) Najas marina – řečanka přímořská (C3) Neottia nidus-avis – hlístník hnízdák (C4a) Nigella arvensis – černucha rolní (C1t) Nonea pulla – pipla osmahlá (C4a) Nuphar lutea – stulík žlutý (C4a) Odontiles luteus – zdravínek žlutý (C2b) Odontites vernus subsp. vernus – zdravínek jarní pravý (C2t) Onobrychis arenaria susp. arenaria – vičenec písečný pravý (C4b) Orobanche alba subsp. alba – záraza bílá pravá (C3) Orobanche alba subsp. major – záraza bílá šalvějová (C2r) Orobanche alsatica – záraza alsaská (C2b) Orobanche artemisiae-campestris – záraza šupinatá (C1b) Orobanche caryophyllacea – záraza hřebíčková (C3) Orobanche coerulescens – záraza namodralá (C1b) Orobanche elatior – záraza vyšší (C1t) Orobanche kochii – záraza zardělá (C3) Orobanche lutea – záraza žlutá (C3) Orobanche picridis – záraza hořčíková (C2b) Orthilia secunda subsp. secunda – hruštice jednostranná pravá (C3) Oxytropis pilosa – vlnice chlupatá (C3) Papaver argemone – mák polní (C4a) Papaver confine – mák časný (C3) Papaver lecoquii – mák Lecoqův (C1t) Petrorhagia prolifera – hvozdíček prorostlý (C4a) Peucedanum alsaticum – smldník alsaský (C3) Peucedanum cervaria – smldník jelení (C4a) Peucedanum oreoselinum – smldník olešníkový (C4a) Phelipanche arenaria – mordovka písečná (C2b)

95

Phelipanche purpurea subsp. purpurea – mordovka nachová pravá (C2b) Phelipanche purpurea subsp. bohemica – mordovka nachová česká (C1r) Pilosella aurantiaca – chlupáček oranžový (C3) Pilosella calodon – chlupáček vysoký (C2b) Pilosella cymosa subsp. cymosa – chlupáček chocholíkatý pravý (C4a) Pilosella echioides – chlupáček hadincovitý (C3) Pilosella rothiana – chlupáček štětinatý (C3) Pleurospermum austriacum – mázdřinec rakouský (C2b) Polypodium interjectum – osladič přehlížený (C2r) Populus nigra subsp. nigra – topol černý pravý (C1t) Potamogeton nodosus – rdest uzlinatý (C3) Potamogeton perfoliatus – rdest prorostlý (C2t) Potentilla alba – mochna bílá (C3) Potentilla incana – mochna písečná (C4a) Potentilla puberula – mochna nitkovitá (C4a) Potentilla recta – mochna přímá (C4a) Primula veris subsp. veris – prvosenka jarní pravá (C4a) Primula veris subsp. canescens – prvosenka jarní šedavá (C4b) Prunella grandiflora – černohlávek velkokvětý (C3) Prunella laciniata – černohlávek dřípený (C3) Prunus fruticosa – třešeň křovitá (C2t) Prunus mahaleb subsp. mahaleb – mahalebka obecná pravá (C4b) Pulicaria vulgaris – blešník obecný (C1t) Pulmonaria angustifolia – plicník úzkolistý (C3) Pyrola rotundifolia subsp. rotundifolia – hruštička okrouhlolistá pravá (C2t) Pyrus pyraster – hrušeň polnička (C4a) Pyrus nivalis – hrušeň sněhobílá (C4b) Quercus cerris – dub cer (C2r) Quercus dalechampii – dub žlutavý (C4b) Ranunculus arvensis – pryskyřník rolní (C2t) Rapistrum perenne – řepovník vytrvalý (C3) Reseda luteola – rýt barvířský (C3) Ribes alpinum – rybíz alpínský (C4a) Rosa elliptica – růže oválnolistá (C4b) Rosa gallica – růže galská (C3) Rosa majalis – růlže májová (C2r) Rosa marginata – růže Jundzillova (C3) Rosa micrantha – růže malokvětá (C3) Rosa sherardii – růže Sherardova (C3) Rosa spinossissima – růže bedrníkolistá (C2b) Rosa tomentosa – růže plstnatá (C3) Scabiosa canescens – hlaváč šedavý (C3) Scabiosa columbaria – hlaváč fialový (C3) Schoenoplectus lacustris – skřípinec jezerní (C4a) Schoenoplectus tabernaemontanii – skřípinec Tabernaemontanův (C2b) Sclerochloa dura – tužanka tvrdá (C2b) Scorzonera cana – hadí mord šedý (C3) Scorzonera hispanica – hadí mord španělský (C3) Scorzonera humilis – hadí mord nízký (C4a) Scrophularia umbrosa subsp. umbrosa – krtičník křídlatý pravý (C4a) Serratula tinctoria subsp. tinctoria – srpice barvířská pravá (C4a) Seseli annuum – sesel roční (C3) Seseli hippomarathrum – sesel fenyklový (C3) Seseli osseum – sesel sivý (C4a) Silene otites – silenka ušnice (C3)

96

Silene viscosa – silenka lepkavá (C1t) Sorbus danubialis – jeřáb dunajský (C3) Sorbus graeca – jeřáb řecký (C3) Sorbus albensis – jeřáb labský (C2r) Sorbus milensis – jeřáb milský (C1b) Sorbus portae-bohemicae – jeřáb soutěskový (C1b) Sorbus torminalis – jeřáb břek (C4a) Spergula morisonii – kolenec Morisonův (C3) Stachys annua – čistec roční (C2t) Stachys germanica subsp. germanica – čistec německý pravý (C2b) Stipa capillata – kavyl vláskovitý (C4a) Teucrium botrys – ožanka hroznatá (C3) Teucrium chamaedrys – ožanka kalamandra (C4a) Thalictrum lucidum – žluťucha lesklá (C3) Thalictrum minus subsp. minus – žluťucha menší pravá (C3) Thesium bavarum – lněnka bavorská (C2b) Thesium linophyllon – lněnka lnolistá (C3) Thymus glabrascens – mateřídouška olysalá (C3) Thymus pannonicus – mateřídouška panonská (C3) Thymus praecox subsp. praecox – mateřídouška časná pravá (C4a) Torilis arvensis subsp. arvensis – tořice rolní pravá (C2t) Trientalis europaea – sedmikvítek evropský (C4a) Trifolium ochroleucon – jetel bledožlutý (C3) Trifolium rubens – jetel červenavý (C3) Triglochin palustris – bařička bahenní (C2t) Ulmus laevis – jilm vaz (C4a) Ulmus minor – jilm habrolistý (C4a) Urtica urens – kopřiva žahavka (C3) Utricularia australis – bublinatka jižní (C4a) Valeriana dioica – kozlík dvoudomý (C4a) Valeriana stolonifera subsp. angustifolia – kozlík ukrajinský chlumní (C4a) Valerianella carinata – kozlíček kýlnatý (C2r) Verbena officinalis – sporýš lékařský (C3) Veronica austriaca – rozrazil rakouský (C2b) Veronica hederifolia – rozrazil břetanolistý (C4b) Veronica catenata – rozrazil pobřežní (C3) Veronica maritima – rozrazil dlouholisý (C3) Veronica praecox – rozrazil časný (C3) Veronica prostrata – rozrazil rozprostřený (C4a) Veronica scutellata – rozrazil štítkovitý (C4a) Veronica spicata subsp. spicata – rozrazil klasnatý pravý (C4a) Veronica teucrium – rozrazil ožankový (C4a) Veronica dillenii – rozrazil Dilleniův (C4a) Veronica verna – rozrazil jarní (C4a) Viburnum lantana – kalina tušalaj (C4a) Vicia cassubica – vikev kašubská (C3) Vicia dumetorum – vikev křovištní (C4a) Vicia lathyroides – vikev hrachorovitá (C3) Vicia pisiformis – vikev hrachovitá (C3) Viola mirabilis – violka divotvárná (C4a) Viola tricolor subsp. saxatilis – violka trojbarevná skalní (C3) Viscum album subsp. austriacum – jmelí bílé borovicové (C4a) 3.7.3.4. Vzácné druhy v CHKO nezvěstné a vyhynulé Adonis flammea – hlaváček plamenný (C1t)

97

Bromus racemosus – sveřep hroznatý (C3) Calamagrostis pseudophragmites – třtina pobřežní (C1t) Callitriche platycarpa – hvězdoš hranoplodý (C3) Carex strigosa – ostřice hubená (C2r) Catabrosa aquatica – odemka vodní (C1t) Chenopodium murale – merlík zední (C1t) Chondrilla juncea – radyk prutnatý (C3) Filago vulgaris – bělolist obecný (C1t) Trifolium retusum – jetel otupený (C1t) Caucalis platycarpos subsp. muricata – dejvorec stroškový krátkoostenný (A2) Conringia austriaca – hořinka rakouská (A1) Cuscuta epilinum – kokotice hubilen (A1) Gentianella campestris subsp. campestris – hořeček ladní pravý (A1) Scandix pecten-veneris – vochlice hřebenitá (C1t) Vaccaria hispanica subsp. hispanica – kravinec španělský pravý (A2) 3.7.3.5. Regionálně významné druhy rostoucí v CHKO Allium vineale – česnek viničný Anthyllis vulneraria – úročník bolhoj Asplenium x alternifolium – sleziník střídavolistý Campanula glomerata subsp. glomerata – zvonek klubkatý pravý Daphne mezerum – lýkovec jedovatý Dentaria bulbifera – kyčelnice cibulkatá Digitalis grandiflora – náprstník velkokvětý Digitalis purpurea – náprstník červený Iris pseudacorus – kosatec žlutý Lathyrus aphaca – hrachor pačočkový Rosa pendulina – růže převislá Stachys recta – čistec přímý Thalictrum aquilegiifolium – žluťucha orlíčkolistá Trifolium montanum – jetel horský Turritis glabra – strmobýl lysý 3.7.4. Opatření realizovaná k záchraně a ochraně V 90. letech 20. století probíhal program záchrany tří vybraných kriticky ohrožených druhů, a to zvonovec liliolistý, stařinec oranžový a hvozdík písečný český. Řešitelem byla tehdejší Pedagogická fakulta UJEP Ústí nad Labem. Probíhal především odběr semen nebo částí pletiv rostlin k jejich dalšímu množení formou meristémových kultur in vitro. CHKO ČS se přímo týkal odběr druhu zvonovec liliolistý a jeho následné vysazení na lokalitu Babinské louky (1997 – celkem 7 vzrostlejších rostlin). Odběr druhu stařinec oranžový proběhl z naleziště v PP V hlubokém u Peruce s tím, že bude zpětně vysazen na tuto lokalitu a případně na jeho dřívější naleziště v PR Hradišťanská louka (realizována byla pouze část výsadby do PP V hlubokém). Pro záchranu druhu hvozdík písečný český je v současnosti realizován záchranný program (NPP Kleneč, mimo CHKO ČS). Správa CHKO ČS provádí především různé typy podpůrných managementových opatření přímo na nalezištích (in situ). Pozornost je přitom věnována především EVD, dále celé řadě ZCHD i druhů vyjmenovaných v Červeném seznamu. Pravidelné kosení porostů (často spojené s obsekáváním vzácných druhů a časováním seče) je realizováno zejména pro druhy: prstnatec májový, p. Fuchsův, pětiprstka žežulník, p. hustokvětá, vstavač kukačka, v. osmahlý, zvonovec liliolistý. Odstraňování expandujících křovin a následná extenzivní pastva (především ovce, kozy, příp. kombinovaná stáda) má zásadní vliv na podporu populací kozince dánského, k. bezlodyžného, k. rakouského, kavylů – všechny druhy, ovsíře stepního, koniklece lučního českého, divizny brunátné, vlnice chlupaté a mnoha dalších. Individuální péče o druhy (okopávání, odstraňování drnů, stařiny, omezování zastínění apod.) je zavedena

98

v současnosti např. pro druhy: koniklec otevřený (EVL Holý vrch – Hradiště), stařinec celolistý (Milá), hvozdík sivý (Lipská hora), ovsíř stepní (Janský vrch), kruštík bahenní (Babinské louky, Dřevce), hořeček nahořklý (Malé Chvojno), hořec křížatý (Dobkovice), lněnka bavorská (Babinské louky), střevíčník pantoflíček (Bílé stráně u Pokratic), tořič hmyzonosný s kostřavou ametystovou (Houžetín). Provádění těchto opatření stanovená „na míru“ vybraným druhům většinou pomáhá i mnoha dalším vzácným druhům. V bance semen (VÚRV Praha – Ruzyně) není zatím uložen ze strany CHKO ČS žádný semenný materiál, a to přesto, že v CHKO ČS se zejména v termofytiku vyskytují i velmi vzácné druhy okrajů polí (např. svízel trojrohý, pryšec srpovitý, trýzel rozkladitý, zběhovec trojklaný).

99

3.8. Významné druhy živočichů 3.8.1.Obratlovci 3.8.1.1. Seznam zvláště chráněných druhů obratlovců Vysvětlivky: Kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Plesník et al. 2003): RE: regionally extinct (pro území ČR vymizelý druh) CR: critically endangered (kriticky ohrožený druh) EN: endangered (ohrožený druh) VU: vulnerable (zranitelný druh) NT: near threatened (téměř ohrožený druh) LC: least concern (málo dotčený) DD: data deficient (druh o němž jsou nedostatečné údaje) NE: not evaluated (nevyhodnocený) Druhy chráněné podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění: KO – kriticky ohrožený druh SO – silně ohrožený druh O – ohrožený druh EVD – evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC o stanovištích N – evropsky významné ptačí druhy chráněné dle směrnice č.2009/147 EC o ptácích Tabulka č. 5: Počet zvláště chráněných druhů/taxonů obratlovců (dle vyhlášky 395/1992 Sb.) v CHKO ČS. skupina / celkem druhů KO SO O kategorie (taxonů) Ryby, mihule 1 2 5 8 Obojživelníci 2 10 1 13 Plazi 3 4 1 8 Ptáci 22 49 28 99 Savci 6 19 (6)[1] 3 28 (15) celkem obratlovci 34 84 (71) 38 156 (143) [1] v závorce je uveden počet taxonů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (14 druhů netopýrů je ve vyhlášce uvedeno jako 1 taxon „netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera“) Zvláště chráněné druhy obratlovců: bekasina otavní – Gallinago gallinago SO, EN : poměrně vzácný bahňák, pravidelně zjišťován v hnízdním období v okolí Milešovky, okolí Bobřího potoka v Loučkách. Potřebuje mokré louky, bažiny, prameniště. Ideální je letnění nebo upouštění rybníků. Nutné je maximálně tlumit predační tlak prasat divokých a neodvodňovat vhodné biotopy. bekasina větší – Gallinago media O, N : sporadicky zastižena na tahu - Labe, Lenešice, jinak podobné nároky jako bekasina otavní. bělořit šedý – Oenanthe oenanthe SO, EN : vázaný na rudeální biotopy, kamenolomy. Hnízdí v hromadách kamení, asfaltových ker s volným okolím, vyhovují mu silně ruderalizovaná území. Nejvíce hnízd je v okolo staveniště D8 – Prackovice, Dobkovičky, v Lovosicích na skládce asfaltu k recyklaci. Podpora je možná výstavbou kamenných budek

100

na zemi, zachováním ruderálu v raném stádiu sukcese a ponecháním opuštěných kamenolomů přirozené sukcesi bělozubka bělobřichá – Crocidura leucodon O : poměrně rozšířený druh teplejších partií Č.středohoří s vazbou na lidská sídla, zjištěna v Litoměřicích, Třebušíně, Rané, Židovicích, Držovicích, Konojedech blatnice skvrnitá – Pelobates fuscus SO, EVD, NT : poměrně těžko nalezitelná nehlučná žába často nacházena díky pulcům. Zjištěna ve Stružnici, Manušicích, Dobroměřicích, Lenešicích, Mnichově, Rané a Srdově u Úštěka. Potřeba je podporovat budování tůní, na lokalitách výskytu zachovat pouze extenzivní chovy ryb a potlačovat nepůvodní druhy ryb. bobr evropský – Castor fiber SO, EVD, VU : pro bobra evropského byl vypracován „Teoretický podklad pro zachování populace bobra evropského na Labi“ (Aleš Vorel, 2010, ČZU FŽP). Současné rozšíření po celém úseku Labe po Střekovské zdymadlo bylo již po souši překonáno, bobři jsou nyní před Mělníkem, v Bílince (Trmice) a Ploučnici (Česká Lípa). Je třeba zachovávat klidové zóny v okolí toků, dosazovat břehové porosty, ponechávat veškerý podrost a podporovat luhy. bramborníček černohlavý – Saxicola torquata O, VU : poměrně rozšířený druh teplých oblastí Č.středohoří, hnízdí na zemi v trávě. Pro ochranu druhu je třeba posunout seč do srpna a nepást na hnízdištích. Nejsevernější výskyt v CHKO je v Děčíně-Rozbělesích, na hrázích přístavu zde hnízdí 3 páry, s Povodím Labe a firmou České přístavy a.s. došlo k dohodě o posunu termínu seče. bramborníček hnědý – Saxicola rubetra O, LC : častěji pozorovaný druh s podobnými nároky jako bramborníček černohlavý. Při obnově luk je potřeba nevyřezávat veškeré keře, ponechávat solitery. Nejvíce byl pozorován na Litoměřicku, Lounsku, Mostecku. brkoslav severní – Bombycilla garrulus O : výskyt pouze v zimě a v době tahu, v hejnech často naráží do velkých tabulí skla. Prevencí jsou polepy skel, vhodné podporovat a ponechávat bobulonosné keře-ptačí zob, bezinky, skalník. břehouš černoocasý – Limosa limosa KO, CR : velmi sporadicky pozorovaný druh bahňáka, hnízdění neprokázáno, na tahu zjištěn na Labi, v Píšťanech. břehule říční – Riparia riparia O, NT : v CHKO ČS vlivem nedostatku hnízdních podmínek (absence kolmých hlinitých a písčitých břehů) poměrně vzácný druh, poslední hnízdění - Píšťany, Valtířovská pískovna, Ústí nad Labem (zde v kamenných opevněních). Možnost umisťování náhradních hnízd do zdí, vhodné úpravy kolmých břehů, odstraňování náletových dřevin ve starých pískovnách. bukač velký – Botaurus stellaris KO, N, CR : opakovaně pozorovaný druh na Ploučnici, v Úštěku, Lenešicích, Dobroměřicích, Stružnici, Manušicích. Potřebné zachovávat litorál a rozsáhlé rákosiny s polehavými vrbami. bukáček malý – Ixobrychus minutus KO, N, CR : podobné nároky jako bukač velký, zjištěn na tahu na Labi. cvrčilka slavíková – Locustella luscinioides O, EN : poměrně často pozorovaný druh v nivách Labe, Ploučnice a u Dobroměřic, preferuje spletitý podrost kopřiv, polehavých vrb, rákosu. čáp bílý – Ciconia ciconia O, N, NT: V CHKO ČS je paradoxně vzácnější než čáp černý, hnízdí především v oblastech s vlhkými loukami a rybníky, adaptován je na lov hrabošů a dalších drobných savců a obojživelníků. Hnízdiště v Jezvé, Horních Habarticích, Veselém, Verneřicích, České Kamenici, zaniklo v Liběšicích. Podporován je pomocí umělých hnízd – Benešov n.Ploučnicí, Kravaře, Verneřice, Nebočady. Jeden pár se pokoušel stavět hnízdo v r. 2012 v Loučkách, Ovesné. Všechna hnízda jsou pravidelně kontrolována a je prováděno kroužkování.

101

čáp černý – Ciconia nigra – SO,N,VU :České středohoří je typickým biotopem a mohlo by být klidně ptačí oblastí pro tento druh, což dokazuje počet hnízdišť i dohledaných hnízd s pravidelným kroužkováním. Je vázán na výskyt stojatých, především tekoucích vod s dostatkem ryb, na rozdíl od čápa bílého je striktně rybožravý. Potřeba podporovat přirozený výskyt a rozmnožování ryb. Hnízdiště se nacházejí v lokalitách: Lovoš-Oparno, Milešovka -Francká hora, Ostrý u Milešova, Rané–Bořetín, Babětín, Mirošovice, Neznabohy, Libouchec-Žďárek, Držovice, Malá Veleň, Dlouhý vrch-Staňkovice, Mukov, Varhošť – Rytina soutěska, Český Bukov, Benešov nad Ploučnicí-Františkov, Králův vrch –Valteřice, Kolné, Novosedlo-Volfartice. Zásadní je zajistit klid v době hnízdění (klidové oblasti min. 300 m od hnízda) a netěžit potencionální hnízdní stromy – staré buky, olše, soliterní modříny čírka modrá – Anas querquedula SO, CR : sporadický výskyt v době tahu, hnízdění nepotvrzeno, celkově ubývající druh pravděpodobně vlivem tlaku ostatních větších druhů kachen. Za tahu na Labi, Lenešicích, Dobroměřicích, v Úštěku. čírka obecná – Anas crecca O, CR : ubývající druh, občasný výskyt v Úštěku, Litoměřicích za ČOV, na tahu v Lenešicích, Dobroměřicích, hnízdění neprokázáno. čolek horský – Ichthyosaura alpestris SO, NT: rozmnožování je vázáno na stojaté vody s porosty vodních rostlin, na která lepí vajíčka, celkem rozšířený druh ve vyšších polohách – Ovesná, Prácheň, Březina. Péče spočívá v podpoře tůní, potlačování invazních druhů ryb – karase střibřitého, sumečka amerického a zachovávání litorálu. Důležité je kontrolovat čistotu vod a podporovat pouze extenzivní chovy ryb. čolek obecný – Lissotriton vulgaris SO, NT : méně vzácný oproti čolku horskému, biotopově má podobné nároky, výskyt v nižších polohách – Litoměřice, Pokratice, Ploskovice, Ústí n.L., Děčín, Stružnice. Péče je obdobná jako u předchozího druhu. čolek velký – Triturus cristatus SO, EVD, EN: podobné nároky jako čolek obecný, preferuje ale hlubší tůně, má noční aktivitu a tím unikal dříve pozornosti. Je pro něho zřízena EVL Březina a EVL Dobrná. Péče je obdobná jako u ostatních druhů čolků. drozd cvrčala – Turdus iliacus SO, VU : vzhledem k životu v lesních biotopech je měně známý, hnízdní záznamy jsou sporadické – Ústí n.L., Horní Týnec, Skalice u Žitenic. Jeho počty se budou pravděpodobně snižovat jako u jiných drozdů vlivem predace mláďat sojkou obecnou a především strakou obecnou. Vhodné tlumit populace sojek a strak. dřemlík tundrový – Falco columbarius SO, N : Nepravidelně pozorovaný druh na tahu. Horní Týnec, Milá, Raná. Nutné je zajistit ochranu ptáků před napětím na sloupech elektrického vedení. dudek chocholatý – Upupa epops SO, EN: poslední záznamy o výskytu z 90.let z NPR Oblík, hnízdění prokázáno nebylo. Od r.2011 pravidelně pozorován v hnízdní době v sadu pod Oblíkem, na Lovoši, Kolném u Stvolínek, častá jsou pozorování z pastvin koní po celé CHKO. hohol severní – Bucephala clangula SO, EN: v posledních letech v zimě opakovaně pozorován na jezeře v Píšťanech, a na Labi v Píšťanech, Střekově, Lovosicích, dále v Děčíně na Labi i Ploučnici a na Zámeckém rybníku, dale pozorováni na rybníku Chmelař v Úštěku v zimním období, v Lenešicích. holub doupňák – Columba oenas SO, VU: rozšířen po celé CHKO tam, kde jsou vhodné lesní biotopy, duté stromy a opuštěná datlí hnízda (např. Brná, Březina, Milešov). Nutné je zachovávat klidové zóny v okolí obsazených dutin a nekácet doupné stromy. hýl rudý - Carpodacus erythrinus O, VU: zjištěn u Volfartic, udáván také z Průčelské rokle u Brné chocholouš obecný – Galerida cristata O, EN: takřka vyhynulý druh, sporadické nálezy jednotlivých kusů po celém území, důvodem je nedostatek hnízdních možností – absence ruderálních biotopů v raných stádiích sukcese (dříve rozšířen okolo stavenišť),

102

pravděpodobně i úbytek chované drůbeže na vesnicích a ve městech. Poslední záznamy pocházejí z Lovosic. chřástal kropenatý – Porzana porzana SO, N, EN : hnízdění prokázáno na Dobroměřickém rybníku, jinde pouze za tahu – Lenešice, Labe. Potřebuje rákosiny s vysekanými pruhy, dostatečný rozsah litorálu, vodní rostliny, bahnité břehy. Nový hnízdič pro CHKO ČS. chřástal polní – Crex crex SO, N, VU : Ačkoliv byl tento druh v 90.letech na silném vzestupu, vlivem neobhospodařování luk a okrajů polí, vytvořením typických biotopů s množstvím ruderálu a plevelů a minimální chemizací, došlo v současné době opět k prudkému poklesu populace v důsledku intenzivního obhospodařování a predačního tlaku, vadí mu i rozsáhlé pastviny dobytka. V rámci Agroenvironmentálních opatření dochází k posunu první seče na období po 15. srpnu. Současný výskyt okolo Bohyně, Slavošova, Březiny, Černčic, Třebušína, Hlinné, Srdova, Konojed, Děčína, Bohyně, Lukova, Kostomlat pod Milešovkou, monitoring 2012-2013 prokázal velice hustý výskyt. chřástal vodní – Rallus aquaticus SO, VU : hnízdění prokázáno pouze na Dobroměřickém rybníku, v r.2013 na Dobroměřických pískovnách, jinak zastižen na tahu. Podobné nároky jako chřástal kropenatý. jelec jesen – Leuciscus idus O, VU : pravidelně vysazovaná ryba ČRS do Labe a Ploučnice. Jedná se o tažnou rybu, označené kusy z Č.středohoří byly nalezeny na zimovišti v klidných úsecích řeky u Drážďan. Je potřeba podporovat tvorbu tůní, náplavů a tím přirozeného prostředí pro ryby včetně trdlišť. V tocích také zcela chybí mrtvé dřevo jako úkrytů. Dále je vhodné podporovat výstavbu rybích přechodů, preferovat obchvaty s polopřirozeným a přirozeným korytem, sledovat stavy kormoránů a stavy jelců včetně predačního tlaku. Chybí údaje, zda k predaci dochází a zda je jelec jesen preferovanou složkou potravy. jeřáb popelavý – Grus grus KO, N, CR : nově hnízdící druh na rybníku Chmelař, hnízdění od r. 2010. V r. 2013 slyšeni také na Velkém rybníku u Karlovky. Potřeba kontrolovat dostatečnost zajištění el vedení.vysokého napětí v okolí rybníků, nelegální činnost – klid v rákosinách v době hnízdění, zcela prioritní je pak omezit predační tlak prasat divokých. jeřábek lesní – Tetrastes bonasia SO, N, VU : velice skrytě žijící pták s pravděpodobným výskytem na území CHKO, ideální podmínky jsou na Milešovsku a v okolí Babin a Varhoště, odkud pocházejí také poslední pozorování. Vhodná by byla repatriace tohoto stálého druhu. jestřáb lesní – Accipiter gentilis O, VU: Ve Středohoří poměrně častý hnízdič po celém území, hustota je však malá. Není potravním specialistou, přesto patrně úbytkem drobné zvěře –bažant, zajíc, koroptev, dochází i k úbytku jestřábů. Časté je i ilegální používání jestřábích košů, trávení karbofuranem, střílení, dále i elektrické vedení vysokého napětí bez ochrany. Potřeba podporovat a kontrolovat aktivní ochranu vodičů a osvětou snižovat ilegální činnosti. ještěrka obecná – Lacerta agilis SO, EVD, NT : rozšířená po celém území CHKO, paradoxně miluje obnažené ruderální stanoviště s množstvím úkrytů a možností rozmanité potravy, postupně však dochází k rapidnímu úbytku vlivem přeměny zahrad na sečené sterilní trávníky a zarůstání stepních stanovišť. ještěrka zelená – Lacerta viridis KO, EVD, EN : pozitivně se rozšiřující populace na Kalvárii, Vendule, od Velkých Žernosek až po Libochovany. Nutné odstranit všechny akáty a prosvětlit les pod Kalvárií, rozšířit PR, zachovat I.zónu na Strážišti a v okolí. Nově byla ověřena lokalita s malou populací v Dolních Zálezlech, prověřovat i populaci na Kozím vrchu, Oblíku. Stále hledat nové mikropopulace v Labském kaňonu podle starých dat. Podpořit lze vytvořením líhnišť. ještěrka živorodá – Zootoca vivipara SO, NT: skrytě žijící ještěrka chladnějších a vlhčích oblastí. Je rozšířena po celém území na vhodných biotopech nejčastěji okolo rybníků,

103

potoků, pramenišť. Nutno zachovat bezzásahovost těchto často neudržovaných území, vhodné na zimování a kladení mláďat jsou staré balíky sena nebo slámy. kalous pustovka – Asio flammeus SO, N, VU: tažná sova hnízdící na zemi, v době tahu výskyt okolo Litoměřic, Labe, Ústí nad Labem kavka obecná – Corvus monedula SO, NT: typický dutinový hnízdič, v severní části CHKO zjištěno hnízdění v Litoměřicích na červeném kostele, dále i na sile SETUZY ve Střekově. Velice dobře reaguje na umisťování celodřevěných budek, které se musí pravidelně čistit. Zjištěna byla i v paneláku v Boleticích, zde je nutno ponechat větrací otvory v atice volné. V zimě se v CHKO objevuje populace ze severu. koliha velká – Numenius arquata KO, CR : zjištěna pouze na tahu na Labi konipas luční – Motacilla flava SO, VU : poměně dobře hnízdí v okolí vod v Polabí, hnízdo si staví na zemi. Seče luk je nutno posouvat na srpen. kopřivka obecná – Anas strepera O, N, VU: pravidelný hnízdič na větších rybnících – Úštěk, Dobroměřice, Lenešice, nově Černčická retenční nádrž, v zimě sporadicky na Labi. Vhodné zachovávat litorální pásmo. koroptev polní – Perdix perdix O, NT: stálý druh, velice zasažen změnami polního hospodaření, především zaoráním strnišť, která ptáky v zimě chrání proti větru a umrznutí, dále pro možnost zimní potravy. Zcela chybí i oblíbená ruderální stanoviště se semeny různých plevelů, pravděpodobně zasažena i sílícím predačním tlakem. Opatření na podporu populace by měly zahrnovat především: ponechávat maximum strnišť, zakládat remízky, ponechávat rudeální stanoviště, nepoužívat pesticidy. krahujec obecný – Accipiter nisus SO, VU: stabilní druh, který se dobře adaptoval i na život ve městech, kde především v zimě létá za potravou. Je to potravní specialista na ptáky, vyhovují mu krmítka u oken domů, kde loví pěvce i ostatní druhy. Nebezpečí představují tabule skla s odrazem krajiny, střety s auty a možné střety s vedením el.vysokého napětí. Rozšířen je po celém CHKO. Prosazovat ochranná opatření proti úhynům na sloupech el.vedení, polepy skel. krkavec velký – Corvus corax O, VU: velice dobře adaptovaný druh, k vidění jsou hejna o několika desítkách kusů okolo skládky Orlík na Děčínsku, Verneřicku, Litoměřicku. Hnízdní konkurent čápa černého, sokola stěhovavého. krutihlav obecný – Jynx torquilla SO, VU : vyhledává především staré duté stromy, kterých je ve Středohoří dostatek. Na území je početný. Nutné je zachovávat veškeré duté stromy pro možnost hnízdění, žije i přímo ve městech, např. Litoměřice, Lovosice. Největší hustota je ve starých sadech – Oblík, Raná, Litoměřice, Velké Žernoseky, Kamýk, Řepnice. křeček polní – Cricetus cricetus SO, EVD : nejrychleji mizející savec na území CHKO, úbytek vlivem změn hospodaření a nedostatku zásob na zimu s následným úhynem hlady, trávením pomocí rodenticidů, predací a fragmentací areálu. Na území se vyskytuje pouze ostrůvkovitě. Podpora je možná vykoupením a ponecháním pruhu obilí na poli, nepoužívat a zakázat rodenticidy. Sporadický výskyt na Litoměřicku, Mostecku, Lounsku. křepelka polní – Coturnix coturnix SO, NT: tažný pták s výskytem hlavně na Litoměřicku, Lounsku a Mostecku v teplých oblastech. Preferuje pole a louky s dostatkem plevelů a ruderální stanoviště. Patrně podléhá úbytku vhodných biotopů a používání pesticidů. Ochrana a podpora spočívá v ponechávání ruderálů a okrajů polí s druhovou pestrostí plevelů a posunu seče na hnízdištích až na srpen. kulíšek nejmenší – Glaucidium passerinum SO, N, VU: nově zjištěný druh pro České středohoří. Preferuje dutiny po strakapoudech. Zjištěn na Březině, Milešovce, Bukové hoře. Podpora spočívá v ponechávání doupných stromů a zákazu rodenticidů. kuňka obecná (=ohnivá) – Bombina bombina SO, EVD, EN : vyhovují ji rozsáhlé mokřiny s mělkými tůněmi. Nejvíce ubývající druh na našem území. Úbytek je patrně způsoben

104

nevhodnými rekultivacemi a zasypáním tůní. Největší plochy s výskytem kuněk v ČR se nacházely v okolí CHKO – Všebořická výsypka a Radovesická výsypka, byly však zasypány a počet žab klesl asi na 1%. Ochrana spočívá v ponechávání opuštěných lomů samovolné rekutivaci sukcesí, zrovna tak je třeba mokřady prosvětlovat a vyřezávat keře a stromy – Ovesná, Manušice, Stružnice, Babiny I, největší výskyt na nových mokřadech v okolí Lenešic. kvakoš noční – Nycticorax nycticorax SO, N, EN : ojedinělé záznamy z tahu přes Labe, Lenešice. ledňáček říční – Alcedo atthis SO, N, VU : preferuje zarybněné oblasti s malými rybkami, nátrže a kolmé svahy, kde si buduje hnízdní nory, ideálně poblíž větve, na které vysedává, může však hnízdit i v umělých norách a dutých větvích či padlých kmenech. Početně zastoupen, výskyt po celém území: Opárno, Srdov, Žalhostice, Litoměřice, celá Ploučnice, Bystrá. Ponechávat nátrže a nezasahovat do přirozeného toku, podporovat početnost drobných ryb v potocích ponechaným mrtvým dřevem. Možno podpořit budkami v klidnějších partiích na regulací upravovaných úsecích. lejsek šedý – Muscicapa striata O, LC : pravidelný hnízdič po celém území, preferuje teplejší oblasti, často v zahradách, dobře využívá polobudky. lejsek malý – Ficedula parva SO, N, VU : zatím nově zjištěn na Lovoši, Milešovce, pravděpodobně bude i na Sedle, preferuje staré bučiny. Podporovat doupné stromy, příp. ponechávat bezzásahové zóny. lelek lesní – Caprimulgus europaeus SO, N, EN : Středohoří je typickým biotopem, preferuje okraje lesů, hnízdí na zemi bez vystýlky, podléhá pravděpodobně predačnímu tlaku prasat divokých. Vzhledem ke skrytému nočnímu životu jsou údaje ojedinělé – Řepnice, Třebušín. Zasloužil by větší pozornost s cíleným monitoringem. linduška úhorní – Anthus campestris SO, N, CR: hnízdí zatím pouze na Oblíku a Rané, na zemi většinou pod trsy kavylu. Nutné omezit pastvu v době hnízdění. luňák červený – Milvus milvus KO, N, CR : pravděpodobný hnízdič, pozorován opakovaně okolo Nebočad, Verneřic, Děčína, Milé i s mláďaty, preferuje remízky, okraje lesů. Často sedá na elektrické vedení vysokého napětí bez ochrany. Podporovat a kontrolovat ochranu vodičů. luňák hnědý – Milvus migrans KO, N, CR : o něco vzácnější druh, vídán okolo Liběšic, Úštěka, biotop a nároky jako luňák červený lžičák pestrý – Anas clypeata SO, N, CR : hnízdění neprokázáno, ojediněle spatřován při tahu v Lenešicích, Dobroměřicích, Úštěku. mihule potoční – Lampetra planeri KO, EVD, EN : populace známá z potoků Robečský a Bystré, z řeky Ploučnice. Zachovávat toky bez zaústění odpadních vod z ČOV, septiků, chránit jemné písečné a štěrkové náplavy, kde se vyvíjejí larvy-minohy. Zamezit regulování toků a jejich přehrazování, kaskádové rybochody jsou pro tento druh nepřekonatelné. mlok skvrnitý – Salamandra salamandra SO, VU : velice silné populace v celém území Č.středohoří, výjimku tvoří Lounsko a Mostecko, podmínky jsou dány listnatými lesy, sutěmi, podzemními prostorami na zimování a potoky pro rozmnožování. V celém kaňonu Labe, nejvíce Oparenské údolí, Průčelská rokle, nově Bílá stráň u Litoměřic-Pokratický potok. mník jednovousý – Lota lota O, VU: vysazován ČRS v Ploučnici, jinak zjištěn i v Labi. Budovat rybí přechody-obchvaty, nestavět nové VD na řece. Zachovávat náplavy a mrtvé dřevo v řečišti. morčák velký – Mergus merganser KO,CR: Běžně zimující pták na Labi a Ploučnici, podpořen hnízdními budkami v Nebočadech, Boleticích, Svádově, obsazenost zatím negativní, patrně přílišný ruch z okolí. Hnízdění neprokázáno.

105

moták lužní – Circus pygargus SO,N, EN: zjištěn pouze na tahu na Labi a v okolí Lenešic. moták pilich – Circus cyaneus SO, N, CR : zdržuje se v okolí Labe v době tahu, hnízdění neprokázáno, též pozorován v Úštěku a v Lenešicích. moták pochop – Circus aeruginosus O, N, VU : pták s narůstajícími počty hnízdění v rákosinách i v obilných polích, zde hrozí predace prasaty divokými a posečení mláďat kombajnem. Časté úrazy od el. proudu a nechráněných vodičů a po střetu s autem. V r. 2010 objeveno vystřílené hnízdo v Chotiměři. Osvěta především rybářů a myslivců. Prosazovat ochranu sloupů el.vedení před střety s dravci. moudivláček lužní – Remiz pendulinus O, NT : Silně ubývající druh, občasné hnízdění na Labi a Ploučnici: Žalhostice, Starý Šachov. Ochrana spočívá v ponechávání vhodných hnízdních stromů (především vrb a bříz) nahnutých nad vodu. netopýr Brandtův – Myotis brandtii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: dříve zaměňován s n. vousatým, velmi vzácně, pouze několik záznamů z kaňonu Labe. Výhradně štěrbinový druh. netopýr černý – Barbastella barbastellus KO, EVD : poměrně běžný druh ve vyšších polohách, zimuje na Slunečné, v Práchni, Skalici u České Lípy, Skalici u Žitenic, Kamýku, záznamy z Milešovky, Litoměřic. Typický štěrbinový druh. netopýr dlouhouchý – Plecotus austriacus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: jednoznačně vázaný na lidská sidle, zjištěn v Lovosicích, Benešově n.Pl., Zubrnicích, Ploskovicích, Bílém Kostelci, Skalici u Žitenic, pozorován na zimovišti v Jakubech, Stínkách. Jeden z poměrně hojných druhů s výskytem po celé CHKO. netopýr hvízdavý – Pipistrellus pipistrellus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: jeden z nejmenších typicky štěrbinových netopýrů se silnou sociální vazbou, tvoří velké kolonie při podzimních přeletech. V létě zjišťovám v různých štěrbinách v domech, zimoviště nebylo v ČS prokázáno, netopýr nejmenší – Pipistrellus pygmaeus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD, DD: jedná se o nedávno popsaný druh, zaměňovaný za netopýra hvízdavého, má stejné nároky, o rozšíření zatím moc nevíme, jeden záznam z Lovosic netopýr parkový – Pipistrellus nathusii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD, DD: jde o typicky lužní druh s vazbou na pobřežní vegetaci, jedná se o dutinový i štěrbinový druh. Opakovaně z Litoměřic, Ústí n.L. Potřeba zachovávat duté stromy. netopýr pestrý – Vespertilio murinus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD, DD: typický štěrbinový a dutinový druh se silnou vazbou na lidská obydlí, preferuje panelové domy. Ochrana spočívá v instalaci budek do měst, kontrolní činnosti při zateplování. Rozšířen po celé CHKO. Chránit doupné stormy. netopýr rezavý – Nyctalus noctula (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: typicky dutinový druh se silnou vazbou na břehové porosty, prioritní druh na panelových domech. Ochrana spočívá v instalaci budek na domy, kontrolách při zateplování a ponechávání dutých stromů. Rozšířen po celé CHKO, dominantní se jeví ve městech. netopýr řasnatý – Myotis nattereri (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: štěrbinový a dutinový druh, zjištěn jak na půdách pod hřebenáči, tak v dutých stromech. Zimuje ve štolách. Zjištěn po celém území CHKO, ochrana spočívá v instalaci vhodných úkrytů (budek) na půdy a ochraně doupných stromů. netopýr severní – Eptesicus nilssonii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: adaptoval se na lidské stavby, v ČS od nížin-Litoměřice po Děčín.

106

netopýr ušatý – Plecotus auritus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: typicky dutinový druh běžný po celé CHKO. Záznamy jsou z Litoměřic, Konojed, Bukové hory a dalších míst. Ochrana spočívá v zachování doupných stromů. netopýr večerní – Eptesicus serotinus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: typický netopýr městských aglomerací, dutinový druh adaptovaný i na paneláky, v celém ČS poměrně hojný druh. netopýr velkouchý – Myotis bechsteinii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD, DD: typicky lesní druh, dutinový. Využívá hlavně horní stromové patro, Záznamy jsou jen sporadické. Potřeba zachovat doupné stormy. netopýr velký – Myotis myotis KO, EVD, VU: rozšířen po celé CHKO, zimoviště Roztoky, Prácheň, Stínky, Folknáře, Jakuby, Malá Veleň, letní kolonie samic na půdách : Povrly, EVL Držovice, Sutom, Úštěk..Péče o letní kolonie (odstraňování trusu apod.), bránit zásahům do mikroklimatu půdních prostor a odpuzovat na koloniích kuny skalní. netopýr vodní – Myotis daubentonii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: rozšířen po celém území CHKO, pravidelně na zimovištích v podzemí: Stínky, Byňov, Prácheň, Slunečná, Malá Veleň, Roztoky, Olšinky, Jakuby. Výskyt okolo vodních ploch a řek. netopýr vousatý – Myotis mystacinus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD: Příznačně štěrbinový druh. Často zaznamenán na zimovištích v podzemí Stínky, Česká skála-Prácheň. Poměrně vzácný druh. orel mořský – Haliaeetus albicilla KO, N, CR: pravidelně se vyskytuje v zimě na Labi a v Píšťanech, pozorován také okolo Ústí n.L., Velkého Března, hnízdění zatím neprokázáno, v létě vídán opakovaně okolo Žalhostic a Litoměřic, pravděpodobně hnízdič z Nučniček. orel skalní – Aquila chrysaetos KO, N: opakované záznamy z Lovoše, z Labe při tahu, uniká pozornosti díky letovým výškám. Hlášení pochází nejvíce od sokolníků. orlovec říční – Pandion haliaeetus KO, N: opakovaně pozorován v Dobroměřicích, Lenešicích, Píšťanech, Úštěku, na Labi, hnízdění neprokázáno. ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes O, VU: výskyt zaznamenán okolo Práchně, České Kamenice, na Dlouhém vrchu, Sedle, Milešovce především na podzim a v zimě, hnízdění neprokázáno. ostralka štíhlá – Anas acuta KO,RE: záznamy z Labe-Ústí n.L., Lovosice, Lenešice, většinou v zimě. ostříž lesní – Falco subbuteo SO, EN: pravděpodobný hnízdič, známý z Oparna, Košťálova, Lounska. Striktně potravní specialista na ptáky s preferencí vlaštovek a skřivanů. Zaznamenány střety s automobily a dráty el.vedení. Prosazovat efektivní ochranu sloupů el.vedení před střety s dravci. ouklejka pruhovaná – Alburnoides bipunctatus SO, VU: velice vzácná, údaj pouze od Litoměřic z Labe. Druh má vysoké nároky na dostatek kyslíku a čistotu vody. pěnice vlašská – Sylvia nisoria SO, N, VU: druh je mírně na vzestupu, v CHKO má ideální podmínky k hnízdění, preferuje souvislejší trnité keřové porosty, kde staví hnízdo nízko nad zemí. CHKO ČS by mohla být ptačí oblastí pro tento druh. Rozšířena hlavně na Lounsku a Litoměřicku, Mostecku, v ostatních regionech je pokrytí slabší. Na pastvinách ponechávat při okrajích pásy trnitých keřů. pisík obecný – Actitis hypoleucos SO, EN: Pravidelný hnízdič kaňonu Labe na štěrkopískových náplavech, záznamy Litoměřice, Píšťany, Nebočady, Velké Březno, Boletice, Valtířov. Nutné je zachovávání přirozených břehů a štěrkopískových náplavů.

107

piskoř pruhovaný – Misgurnus fossilis O, EVD, EN: známý pouze z Mrskles, potoka i přírodního koupaliště. Může být i na jiných tocích, uniká však pozornosti. Ochrana přirozeného toku s bahnitým dnem. plch velký – Glis glis O, DD: CHKO ČS je pro plchy ideální biotop, pokrytí je po celém území, často obývá chaty – Lovoš, Konojedy, Mentaurov, Lbín, Kundratice, Mojžíř, Valteřice, Verneřice. plch zahradní – Eliomys quercinus KO, EN: existuje jediný záznam přejetého plcha z okolí Kundratic z 90. let. plšík lískový – Muscardinus avellanarius SO, EVD: rozšířen po celé CHKO, preferuje oblasti s hustým keřovým podrostem. Nejvíce Verneřicko, Litoměřicko. polák malý – Aythya nyroca KO, N, RE: ojedinělý výskyt na Labi a v Úštěku. poštolka rudonohá – Falco vespertinus KO, RE: zjištěna pouze v době tahu mezi Milou a Ranou. potápka černokrká – Podiceps nigricollis O, EN : ojediněle hnízdí na stojatých vodách – Velká Bukovina, Úštěk, záznamy též z Lenešic a Dobroměřic. Nutné je zachování litorálního pásma. potápka malá – Tachybaptus ruficollis O, VU: výskyt zaznamenán po celém území CHKO na stojatých vodách, Labi a Ploučnici, kde preferuje slepá ramena a klidné zóny. potápka roháč – Podiceps cristatus O, VU: pravidelný hnízdič na stojatých vodách, Lenešice, Dobroměřice, Úštěk, Soběnice, Markvartice, Velká Bukovina, Býčkovice, v zimě k zastižení i na Labi a Ploučnici. potápka rudokrká – Podiceps grisegena SO, CR: ojediněle v Lenešicích racek černohlavý – Larus melanocephalus SO, N, EN: ojediněle spatřen na Labi rákosník velký – Acrocephalus arundinaceus SO, VU: hnízdič v Lenešicích, Dobroměřicích, Úštěku, potřebuje rozsáhlé rákosiny. raroh velký – Falco cherrug KO, N, CR: v r.1999 proběhla repatriace 4 ks na Mariánské skále v Ústí n.L., následný rok nepotvrzen. Novější údaje jsou od Čížkovic a ze Sedla. Středohoří je ideálním biotopem pro stromové i skalní hnízdění. Potravní specialista na sysly, pravděpodobně se adaptoval i na jinou potravu. ropucha obecná – Bufo bufo O, NT: náš nejhojnější obojživelník pokrývající celé území, zjištěna i na vrcholu Milešovky. Ohrožena je silniční dopravou na migračních trasách. Nejsilnější populace - Milešov, Mukov, Povrly, Úštěk, Karlovka, Žďárek, Martiněves, Konojedy. Ochrana spočívá v budování tůní a ochraně migračních tras budováním odchytových bariér a podchodů. ropucha zelená – Bufo viridis SO, EVD, NT: výskyt převážně z Litoměřicka, Lounska, Mostecka, Děčínska. Preferuje teplejší oblasti. Na migračních trasách nezastižena. rorýs obecný – Apus apus O: typicky synantropní druh s vazbou převážně na panelové domy, výskyt ve všech městech, hnízdění převážně ve větracích otvorech v atice, ochrana spočívá v kontrolách zateplování a instalaci budek. rosnička zelená – Hyla arborea SO, EVD, NT: stojaté vody hlavně na Českolipsku, Litoměřicku a Lounsku – Stružnice, Horní Libchava, Dobroměřice, Lenešice, Raná, Oparno. Jako stromová žába uniká často pozornosti. Podpora je možná budováním nových tůní. rybák černý – Chlidonias niger KO, N, CR: ojediněle při tahu na Labi, často pozorovaný v Lenešicích na tahu do června.

108

rybák obecný – Sterna hirundo SO, N, EN: ojediněle hnízdí v Lenešicích, chybí však štěrkové lavice nebo ostrůvky s pískem, kde by vytvořil kolonii, lze podpořit vybudováním plovoucího ostrůvku. rys ostrovid – Lynx lynx SO, EVD, EN: ojediněle pozorován při potulce v okolí Varhoště, stopy byly odlity na Lovoši. sekavec písečný – Cobitis taenia SO, EVD: vzácně zjištěn v Bystré a v Úštěckém potoce, zachovávat přirozená koryta. skalník zpěvný – Monticola saxatilis KO, RE: jediný amatérský záznam je ze Střekova, skály pod hradem, nutno ještě ověřit. skokan ostronosý (=rašelinný) – Rana arvalis KO, EVD, EN: velice vzácný v posledních letech klesající tendence, lokality Vlastislav, Březina. skokan skřehotavý – Rana ridibunda KO, NT: poměrně hojný na Litoměřicku, Děčínsku, Ústecku a Lounsku, po celém Labi a Ploučnici, ve stojatých vodách. skokan štíhlý – Rana dalmatina SO, EVD, NT: mírný vzestup populace byl zastaven v zimě 2011/12, velká část skokanů patrně nepřežila zimování, jinak vcelku rozšířen – Sedlo, Mentaurov, Úštěk, Lhotsko skokan zelený – Rana kl. esculenta SO, NT: zaznamenán na Ústecku – Žďárek skřivan lesní – Lullula arborea SO, N, EN: rozšířen po celé CHKO, preferuje řídké lesy místy s obnaženou půdou. slavík modráček středoevropský – Luscinia svecica cyanecula SO, N, EN: zjištěn pouze v okolí Labe, a na Litoměřicku (Dobroměřice) slavík obecný – Luscinia megarhynchos O, LC: rozšířen po celém území CHKO. Nejlépe se mu daří v okolí řek s podrostem kopřiv a vrb slepýš křehký – Anguis fragilis SO, LC: v Českém středohoří se jedná o poměrně hojný druh díky konfiguraci terénu, mozaikovitosti. V posledních letech i u tohoto druhu dochází k poklesu populační hustoty na celém území. Velice často jsou usmrceni při mechanizovaném sečení luk. sluka lesní – Scolopax rusticola O, VU: preferuje lesní komplexy s prameništi a listnatým porostem, okolo Třebívlic, Milešova, Kravař, Benešova n.Pl. Ochranu hnízd na zemi lze zajistit tlumením počtů prasat divokých. sokol stěhovavý – Falco peregrinus KO, N, CR: podařilo se mu vytvořit stabilní hnízdiště v Průčelské rokli, okolo Trmic, postupně záznamy z Dobroměřic, Lenešic, Dolního Týnce. Č.středohoří skýtá jedinečné hnízdní možnosti, postupně bude pravděpodobně ptáků přibývat. Instalovány jsou dvě budky na skalách ve Velkých Žernosekách a na Kozím Vrchu. sova pálená – Tyto alba SO, EN: od r.1999 podporována vyvěšováním budek na zemědělské a církevní objekty, které jsou každoročně kontrolovány, hnízdění hlavně na Litoměřicku, Mostecku, Lounsku, v ostatních částech zatím neznámá. strakapoud prostřední – Dendrocopos medius O, N, VU: vyhovují mu staré ovocné sady, nejvíce na Lounsku, Litoměřicku, Děčínsku. Ochrana spočívá v zachovávání starých odumřelých stromů. strnad luční – Miliaria calandra KO, VU: druh je na vzestupu, především na Lounsku a Litoměřicku, preferuje stepní charakter kopců se soliterními keři. strnad zahradní – Emberiza hortulana KO, N, CR: Za poslední 3 roky nezjištěn, naposledy pozorován na Rané. Úbytek zaznamenán na celém území ČR pravděpodobně změnami hospodaření, v současné době obývá nejblíže výsypky okolo Chomutova.

109

střevle potoční – Phoxinus phoxinus O: výskyt na tekoucích i stojatých vodách, Žandov, Kravaře. sysel obecný – Spermophilus citellus KO, EVD, CR: nejohroženější druh savce, dnešní výskyt pouze na Rané u Loun, Hrádku, kdy lokality byly spojeny do jedné Evropsky významné lokality, v rámci ČR se jedná o největší přírodní lokalitu se stabilní populací s mírně vzestupnou tendencí. Režim managementu je v souladu se Záchranným programem. Poslední výskyt na Lovoši zaznamenán v r.1995. Pro repatriaci vybrány lokality Oblík a Písečný vrch. Zcela závislý na nízko sečených a pasených trávnících. Potřeba striktně hlídat používání rodenticidů a pesticidů v okolí jeho výskytu. sýc rousný – Aegolius funereus SO, N, VU: zatím ojedinělá hlášení pouze z Milešovky. sýček obecný – Athene noctua SO, EN: v současné době zaniklo tradiční hnízdiště na Hrádku u Loun, poslední známé hnízdění je z Boletic – panelové sídliště. sýkořice vousatá – Panurus biarmicus SO, EN: Vzácně hnízdí v Úštěku, Dobroměřicích, Lenešicích, preferuje rozsáhlé rákosiny. tenkozobec opačný – Recurvirostra avosetta KO, VU: vzácně pozorován v Lenešicích na tahu. tetřívek obecný – Tetrao tetrix SO, N, EN: v r.1999-2000 proběhla neúspěšná reintrodukce na Třebívlicku, bylo vypuštěno 51 ptáků, žádný záznam o současném výskytu není znám. tchoř stepní – Putorius eversmanni KO, EVD, EN: poslední záznam je ze 70.let 20.století z Rané, od té doby nebyl pozorován, cílený monitoring však nebyl proveden. ťuhýk obecný – Lanius collurio O, N, NT: rozšířen po celé CHKO, vyhovuje mu otevřená krajiny s dostatkem trnitých keřů. CHKO ČS by mohla být ptačí oblastí pro tento druh. Ochrana spočívá v zachovávání trnitých keřů v krajině. ťuhýk šedý – Lanius excubitor O, VU: hnízdění v součastnosti není prokázáno, ojediněle se vyskytuje hlavně v teplejších oblastech CHKO, na Litoměřicku, Mostecku a Lounsku. užovka hladká – Coronella austriaca SO, EVD, VU: tento druh má ideální podmínky v teplejších partiích CHKO, rozšířena je především na Lounsku, Litoměřicku, Mostecku, Ústecku a Teplicku, hlavním místem výskytu jsou osluněné stráně stepního charakteru. Ochrana spočívá v ponechávání hromad staré trávy a větví jako líhniště a přirozené úkryty. užovka obojková – Natrix natrix O, LC: výskyt po celé CHKO s vazbou na vodní prostředí. Podpora je možná pomocí budování tůní a plazníků. užovka podplamatá – Natrix tessellata KO, EVD, EN: Výskyt znám v celém údolí Ploučnice po Starý Šachov, na Labi ojedinělá pozorování v Nebočadech, Střekově. Ochrana spočívá v budování plazníků a ponechávání klidových zón vedle řek. V r. 2013 začal cílený monitoring. včelojed lesní – Pernis apivorus SO, N, EN: Hnízdič teplejších oblastí Č.středohoří na Lounsku, Litoměřicku, Teplicku. Ochrana spočívá v instalaci zařízení proti úhynům na sloupech el.vedení. veverka obecná – Sciurus vulgaris O, NE: stabilní populace obou barevných forem po celé oblasti, poměrně vzácná na Lounsku a Mostecku. Často v městských parcích a na hřbitovech – Litoměřice, Děčín, Benešov n.Pl., Lovosice. vlaštovka obecná – Hirundo rustica O, LC: rychle ubývající synantropní druh závislý na otevřených stájích, kravínech. Výskyt znám po celém území CHKO, s přibývajícími chovy koní dochází i k jejímu rozšiřování, dále je schopna se dobře adaptovat na výrobní haly – CS Beton Píšťany cca 40 hnízd na nosnících, OBI Litoměřice cca 60 hnízd. vlha pestrá – Merops apiaster SO, EN: ojedinělá pozorování na Lounsku. vodouš kropenatý – Tringa ochropus SO, EN: vzácně zastižen na tahu : Labe, Lenešice

110

vodouš rudonohý – Tringa totanus KO, CR: vzácně zastižen na tahu : Labe, Lenešice volavka bílá – Ergetta alba SO, N: v CHKO nehnízdí, stále častěji se s ní můžeme setkat celoročně v Úštěku, Dobroměřicích, Velké Bukovině, Žalhosticích, Píšťanech. volavka stříbřitá – Ergetta garzetta SO, N, CR: vzácně a ojediněle zastižena v Lenešicích vranka obecná – Cottus gobio O, EVD, VU: v čistých tocích po celé CHKO, v Labi i Ploučnici, Bystré, Radečském potoce, Vrbovém potoce, Lučním potoce u Třebušína, Trojhorském potoce. vrápenec malý – Rhinolophus hipposideros KO, EVD, EN: druh je na mírném vzestupu a pravidelně zastižen na zimovištích ve Folknářích, Olešnici, Jakubech, Stínkách, Práchni, Slunečné, Roztokách, Bílém Kostelci, jediná známá letní kolonie je v Liběšicích ve sklepení zámku. vydra říční – Lutra lutra SO, EVD, VU: Je předmětem ochrany EVL Ploučnice, pobytové stopy a výskyt je znám po celém území CHKO v zarybněných vodách. Podpora nutná pomocí lávek ve vodotečích pod mostky. výr velký – Bubo bubo O, N, EN : Pravidelný hnízdič po celé CHKO, které mu skýtá ideální prostředí. Stabilní lokality Sedlo, Boreč, Milešovka, Česká skála u Práchně, Dlouhý vrch. Ochrana spočívá v instalaci izolátorů na elektrické vedení vysokého napětí a v zakrývání nepoužívaných komínů. Časté jsou i střety s automobily, může docházet k predaci mláďat prasetem divokým, liškami. V CHKO početný, České středohoří by mohlo být ptačí oblastí pro tento druh. zmije obecná – Vipera berus KO, VU: výskyt po celé CHKO, minimálně na Lounsku a Mostecku. Vyhledává suťová pole, kamenolomy, železniční náspy. zrzohlávka rudozobá – Netta rufina SO, EN : výskyt ojediněle při tahu na Labi, Ploučnici, Lenešickém rybníku. žluva hajní – Oriolus oriolus SO, LC : pravidelný hnízdič teplejších oblastí CHKO, Litoměřice, Lovosice, Mrsklesy, Teplá, Třebenice, Konojedy.

3.8.1.2. Další významné druhy obratlovců vyskytující se na území CHKO bolen dravý – Aspius aspius EVD čečetka zimní – Carduelis flammea VU čejka chocholatá – Vanellus vanellus VU datel černý – Dryocopus martius N, LC havran polní – Corvus frugilesus VU hořavka duhová – Rhodeus sericeus EVD, EN husa velká – Anser anser N, EN husice liščí – Tadorna tadorna VU hvízdák eurasijský – Anas penelope VU jespák bojovný – Philomachus pugnax N jiřička obecná – Delichon urbica NT kalous ušatý – Asio otus LC karas obecný – Carrassius carassius VU kormorán velký – Phalacrocorax carbo VU kulík říční – Charadrius dubius VU labuť velká – Cygnus olor VU lejsek bělokrký – Ficedula albicollis N, NT lejsek černohlavý – Ficedula hypoleuca NT linduška luční – Anthus pratensis LC lipan pohorní – Thymallus thymallus EVD, NT losos obecný – Salmo salar EVD, CR

111

morčák bílý – Mergus albellus N ostroretka stěhovavá – Chondrostoma nasus EN parma obecná – Barbus barbus EVD, NT podoustev říční – Vimba vimba VU potáplice severní – Gavia arctica N racek chechtavý – Larus ridibundus VU racek bouřní – Larus canus VU racek bělohlavý – Larus cachinnans VU rákosník ostřicový – Acrocephalus paludicola N skokan hnědý – Rana temporaria NT skorec vodní – Cinclus cinclus LC slípka zelenonohá – Gallinula chloropus NT slunka obecná – Leucaspius delineatus EN strakapoud malý – Dendrocopos minor VU sýkora parukářka – Parus cristatus LC tchoř tmavý – Mustela putorius DD úhoř říční – Anguilla anguilla NT volavka popelavá – Ardea cinerea NT vrabec domácí – Passer domesticus LC vrabec polní – Passer montanus LC vrána obecná – Corvus corone NT zajíc polní – Lepus europaeus NT žluna šedá – Picus canus N, VU žluna zelená – Picus viridis LC Komentáře k vybraným druhům: Ryby: Dlouhodobě opomíjená třída živočichů, přestože jsou v CHKO významné řeky Labe a Ploučnice. Za zcela zásadní se ukazuje průchodnost migračních bariér a manipulace s vodní hladinou, absence trdlišť a přirozených úkrytů pro ryby a ostatní akvatické živočichy včetně absence mrtvého dřeva. Výsledkem je zcela minimální reprodukční schopnost většiny druhů ryb, nemožnost čelit rybožravým predátorům i mezidruhové predaci ryb. Dalším důležitým faktorem je čistota vod v souvislosti s budováním ČOV. Ukazuje se však, především na menších tocích, že dochází k přečištění organických látek, ale nedostatečnému čištění fosfátů a nitrátů, největším problémem je kyslíkový deficit v místě vypouštění a pod ním a vytváření tzv.mrtvé vody. Na řece Ploučnici je dlouhodobý problém s manipulací hladiny v řečišti způsobený odběrem vody pro provozy malých vodních elektráren, navíc zde dochází k poškozování a úhynu ryb, především pak úhořů, u menších toků se nepříznivě projevují v letních měsících nelegální odběry vod z toků. Na řece Labi probíhá program Losos 2000 a byl již prokázán návrat ryb z trdlišť zpět do řeky. Poslední odchyt proběhl v březnu 2013 na jezu řeky Ohře v Terezíně, kdy byl sloven losos o délce 95 cm (Vostradovský in verb., 2013). Plazi: Patří k nejohroženější třídě živočichů na území CHKO, za posledních 10 let došlo k úbytku lokalit výskytu užovky hladké např. vlivem nadměrné výstavby v okolí Litoměřic (Miřejovická stráň, Pokratice), u ostatních stepních oblastí především změnou hospodaření a zarůstáním původních osluněných míst a celkovým úbytkem ještěrek, které tvoří významnou část potravy užovky hladké. Podpora spočívá zejména v mozaikovitém hospodaření. Ukazuje se, že ideálními líhništi jsou i zapomenuté balíky sena a slámy na okrajích luk. Užovka podplamatá – výskyt zaznamenán na řece Labi (v okolí Nebočad) a Ploučnici (nejvíce v okolí Benešova n.Pl.), zde byl zaznamenán v posledních deseti letech nárůst

112

populace díky nelegálním skládkám biologického odpadu na břehu řeky a elektrárenských náhonů, dále fungování pily vedle řeky a navážení zbytků z výroby – kůra, pařezy, piliny až na okraj areálu na břeh řeky.Zde je jednoznačně prokázán rozdíl mezi hustotou populace Ploučnice a Labe ve vazbě na biotop, především pak litorál. Mnoho užovek je usmrceno při mechanizovaných sečích luk. Ještěrka zelená je na vzestupu pouze na lokalitě Kalvárie a okolí, díky velikosti vhodného biotopu a mozaikovitém vyřezávání křovin a jejich ponechávání na hromadách, kde nacházejí útočiště především mláďata a po zetlení slouží i jako líhniště a patrně i zimoviště. Druhá lokalita u Dolních Zálezel stagnuje, snad díky dobrému managementu dojde k postupnému rozšíření jak plochy, tak populace - nynější stav byl okolo 10 dospělců (Martin Vlček in verb. 2012). Ještěrka obecná – jednoznačně ubývající druh na celém území CHKO, patrně vlivem hospodaření v krajině a rozšiřování zástavby, zarůstáním osluněných míst křovinami a vysokou trávou. Postupná likvidace ruderálních stanovišť, přeměny tzv.přírodních zahrad na kulturní zahrady s nízko střiženým trávníkem, které jsou však spíše sterilní. Ještěrka živorodá – díky skrytému stylu života a preferenci zarostlých biotopů vyšších oblastí se zdá být proti ještěrce obecné méně početná, obecně je však málo recentních údajů. Slepýš křehký – v Českém středohoří se jedná o poměrně hojný druh díky konfiguraci terénu, mozaikovitosti. V posledních letech i u tohoto druhu dochází k poklesu populační hustoty na celém území. Velice často jsou usmrceni při mechanizovaném sečení luk. Obojživelníci: Obecně platí, že dochází k celoplošnému úbytku lokalit s výskytem obojživelníků vlivem fragmentace krajiny zástavbou, křížení migračních tras dopravními cestami, v tůních se ukazuje velký problém s predací karasem stříbřitým, který navíc při přemnožení způsobí kyslíkový deficit a úhyn pulců. Ptáci: V Českém středohoří je velká druhová diverzita a ideální biotopy pro některé druhy ptáků, které svojí hustotou silně převyšují i některé ptačí oblasti. Biotopově je CHKO velice pestrá, nabízí celou škálu prostředí od akvatického až po stepi. Mimořádně velké hustoty zde dosahují tyto druhy: čáp černý, holub doupňák, lejsek malý, lelek lesní, výr velký, krutihlav obecný, moták pochop, sokol stěhovavý, luňák hnědý, luňák červený, sova pálená, kulíšek nejmenší, datel černý, žluva hajní, strnad luční, ťuhýk obecný, pěnice vlašská, krkavec velký, slavík obecný, bramborníček černohlavý a hnědý, jestřáb lesní, sluka lesní, skorec vodní, ledňáček říční. V posledních letech je stále více pozorování dudka chocholatého, naopak jsme zaznamenali velký úbytek chřástala polního, koroptve polní, rorýsů obecných, jiřiček obecných, vlaštovek obecných, vrabců domácích a polních, chocholoušů obecných, sýčků obecných. Důvodem je nevhodné hospodaření na polích – monokultury s převahou řepky olejné, neponechávání strnišť pro možnost úkrytu a potravy, úbytek hnízdních možností rušením statků a kravínů, používáním silikátových fasádních barev, kde nedrží nalepená ptačí hnízda, celkový úbytek volné vody - kaluží s blátem, úbytek přirozených hnízdišť na staveních, doupných stromech, v atikách domů. Savci: České středohoří je oblastí pro bobra evropského - labského, vydru říční, plcha velkého, plšíka lískového, sysla obecného, křečka polního, zajíce polního, většinu druhů našich letounů, veverku obecnou, bělozubku bělobřichou. Pro sysla obecného je MŽP schválen záchranný program, pro vydru a bobra pak program péče. Pro bobra evropského, který obsadil řeku Labe i pod Střekovské zdymadlo a řeku Ploučnici, je důležité zachování klidových zón, neodklízení náplavů na březích, které využívá jako úkryty, ponechávání břehových porostů, nestavění bariér na řekách, podporovat nové

113

výsadby břehových porostů s převahou vrb včetně keřových forem. Podobně je na tom vydra říční, obsadila prakticky celé území Českého středohoří, její stavy zatím mírně stoupají. Je však potřeba u mostů přes vodoteče vždy budovat lávky pro vydry a tím zamezit střetu s motorovými vozidly. Pro plcha velkého, plšíka lískového a letouny je potřeba zachovávat doupné stromy, kontrolovat kácení a poškozování doprovodné zeleně podél komunikací, podporovat je pomocí instalace budek. U letounů je potřeba kontrolovat zateplování budov, výměny střech a podporovat je vyvěšováním budek, zajištěním zimovišť a kontrolou stavu letních kolonií. V rámci záchranného programu pro sysla obecného byla vybrána EVL Raná-Hrádek jako největší přírodní lokalita pro rozšiřování populací sysla na metapopulace - Písečný vrch, Oblík. Zcela zásadní je však propojení obou lokalit zatravněním celých polí mezi letištěm Hrádek a kopcem Raná, která byla v minulosti kompletně zatravněná. Zatím byly vytvořeny jen propojovací pásy, které se ukázaly jako neúčinné. Evidentní je zde nárůst populace na letišti, kde je zachováván stále stejný management sečením a byla zde provedena podpora syslů zatravňováním orné půdy a ponecháváním obilných políček pro potravu. U křečka polního je v posledních letech zaznamenán prudký pokles způsobený změnami kultur z obilnin na řepku, velkými monokulturami a následnou rychlou sklizní zralého obilí, kdy si křečci nestihnou udělat zásoby na zimu.

3.8.2. Bezobratlí 3.8.2.1. Seznam zvláště chráněných druhů Vysvětlivky: 1/ vědecké jméno taxonu (pokud je platná nomenklatura odlišná, pak je původní znění použité ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. uvedeno v závorce); 2/ české jméno taxonu (ditto, jen výjimečné případy); 3/ druhy chráněné podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění: KO – kriticky ohrožený druh, SO – silně ohrožený druh, O – ohrožený druh; 4/ kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al. 2005): RE – vymizelý druh pro území ČR, CR – kriticky ohrožený druh, EN – ohrožený druh, VU – zranitelný druh, NT – téměř ohrožený druh; 5/ EVD – evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC; 6/ bioindikační skupiny u střevlíků (Hůrka et al. 1996) / drabčíků (Boháč et al. 2007): R / R1 – reliktní druh, A – adaptabilní druh, E – eurytopní druh. R – druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti namnoze charakter reliktů. Jedná se většinou o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů. R1 (relikty I. řádu) – zahrnuje druhy biotopů nejméně ovlivněných činností člověka. Jedná se především o druhy s arktoalpinním, boreoalpinním a boreomontánním rozšířením, dále druhy charakteristické pro rašeliniště (tyrfobionti a tyrfofilové), druhy vyskytující se jen v původních lesních porostech apod. A – druhy osídlující více nebo méně přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch. E – druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se biotopů, stejně jako druhy, obývající silně antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu. Z hlediska výskytu bezobratlých živočichů je CHKO České středohoří velmi významným územím. To se odráží v počtu zvláště chráněných druhů, kterých bylo dosud potvrzeno 63 (resp. 47 taxonů, tj. druhů a rodů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho v kategorii KO – 6 druhů, SO – 15 druhů, O – 42 druhů (resp. 26 taxonů). Z nich je 12 druhů evropsky významných (EVD). Dalších 6 zástupců reprezentuje druhy regionálně vyhynulé. Přes tato

114

zdánlivě vysoká čísla je nutné podotknout, že zvláště chráněné druhy tvoří jen nepatrný a navíc nereprezentativní výsek z celkového množství významných neboli ohrožených druhů, které se v CHKO vyskytují. Z celkem 63 stávajících druhů (47 taxonů) je plných 24 druhů (14 taxonů) ve skutečnosti neohrožených, a to zejména na podkladě jejich nezařazení do Červeného seznamu. Z nich 23 druhů (13 taxonů) náleží do kategorie O a jen jediný druh (a taxon), velevrub malířský, náleží paradoxně do kategorie KO. Procentuelně vyjádřeno téměř 40% zákonem chráněných druhů (přes 30% taxonů) žijících v CHKO ČS je ve skutečnosti momentálně neohrožených. S výjimkou dvou druhů, majky Meloe decorus a zlatohlávka Oxythyrea funesta, z nichž se staly v mezidobí 1992 (vyhl. č. 395/1992) až 2005 (Červený seznam) hojné druhy, byly všechny ostatní „ohrožené“ druhy (taxony) do vyhlášky zařazeny více či méně neoprávněně. Tabulka č. 6: Počet zváště chráněných druhů/taxonů bezobratlých (dle vyhlášky 395/1992 Sb.) v CHKO ČS skupina / celkem druhů KO SO O kategorie (taxonů) [1] Hmyz 2 13 41 (25) 56 (40) ostatní bezobratlí 4 2 1 7 celkem bezobratlí 6 15 42 (26) 63 (47) [1] v závorce je uveden počet taxonů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (např. 9 druhů Formica spp. = 1 taxon Formica spp. dle vyhlášky) Komentovaný seznam dle vědeckých názvů: Anodonta cygnea – škeble rybničná (SO, VU): odstavená ramena, rybníky, větší řeky v nižších a středních polohách. Vzácně v řece Labi (Malé Březno, Povrly, Roztoky). Ohrožení: pravděpodobně znečištění, vodohospodářské zásahy, intenzivní hospodaření na rybnících. Apatura (=Apatura spp.) ilia – batolec červený (O): lesní cesty, průseky a lemy v údolích řek, lužní lesy; širší oligofág (topoly, vrby). Územní ochrana zajištěna v MZCHÚ nacházejících se zejména v I. a II. zóně CHKO, kde převažují lesy. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Apatura (=Apatura spp.) iris – batolec duhový (O): vlhká lesní údolí, lesní cesty a paseky v rozsáhlejších lesích; oligofág (vrby). Územní ochrana jako u předchozího druhu. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Astacus fluviatilis – rak říční (KO, EN): větší vodní toky a nádrže. Územní ochrana zajištěna např. v EVL Dolní Ploučnice. Ohrožení: regulace toku nebo budování příčných stupňů a mezidruhová konkurence a přenos račího moru nepůvodním druhem - rakem pruhovaným (Orconectes limosus). Astacus leptodactylus – rak bahenní (O): preferuje stojaté vody, oproti ostatním druhům našich raků lépe snáší znečištění. Zjištěn pouze v rybnících Velký a Malý Farský u Skalice na Českolipsku. Ohrožení a ochrana: odbahňování rybníka neprovádět když mrzne, v případě nutnosti zajistit transfer, ohrožen může být také intenzivním hospodařením na rybníce. Atherix ibis – hnízdotvorka (=číhalka) pospolitá (O, VU): dravé larvy ve vodě potoků a řek, imaga v dosahu toků; hnízda na mostech, lávkách a větvích nad hladinou. Územní ochrana zajištěna na dosud jediné známé lokalitě v EVL Dolní Ploučnice, kam proniká z Českolipska. Ohrožení: zhoršená kvalita vody, znečištění chemickými látkami, zvýšená kyselost vody, masivní regulace toku apod. Austropotamobius (=Astacus) torrentium – rak kamenáč (KO, CR, EVD): menší vodní toky s kamenitým dnem. Územní ochrana zajištěna v EVL Luční potok, přítok Trojhorského potoka a Huníkovský potok, čtvrtá známá lokalita dosud není územně chráněna. Ohrožení:

115

odvádění a využívání vody k různým účelům (náhony, nepovolené odběry), regulace toku a budování příčných stupňů, v menší míře i znečištění vody. Bombus spp. – čmelák (O): převážně nelesní stanoviště. Všeobecně hojné eurytopní druhy, např. čmelák zemní (Bombus terrestris), jsou mimo kategorie ohrožení, vzácné druhy v kategoriích CR, EN, VU Červeného seznamu. Dosud neexistuje výčet druhů žijících na území CHKO. Excerpcí literárních údajů by bylo možné jakýsi prvotní seznam vytvořit, ten by ale jistě neodrážel aktuální druhovou skladbu. Brachinus (=Brachinus spp.) crepitans – prskavec větší (O, E): suché biotopy teplých oblastí (stepi, okraje polí); vyhýbá se písčitým půdám. Územní ochrana tohoto eurytopního a velmi hojného druhu není potřebná, i když je zajištěna ve všech nelesních MZCHÚ stepní zóny CHKO. Druh není a ani nikdy nebyl v ČR ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Brachinus (=Brachinus spp.) explodens – prskavec menší (O, E): vlhčí biotopy teplých oblastí (louky, nivy). dtto jako u předchozího druhu. Druh není a ani nikdy nebyl v ČR ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Calosoma inquisitor – krajník hnědý (O, A): listnaté, především dubové lesy, hojný zejména při kalamitním výskytu obaleče dubového. Územní ochrana je zajištěna neboť se pravidelně vyskytuje v silných populacích v mnoha MZCHÚ. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Calosoma sycophanta – krajník pižmový (O, VU, A): listnaté lesy a zahrady v teplých, nížinných oblastech. Druh se po desítkách let poprvé vyskytl v roce 1993 v údolí Labe při kalamitě bekyně velkohlavé. Jeho četnost je významně ovlivňována výkyvy v populační dynamice bekyně. Ohrožení: chemické postřiky při kalamitním výskytu bekyně velkohlavé. Aktivní ochrana: ponechání vybraných, plošně omezených kalamitních ohnisek bez zásahu. Carabus arcensis – střevlík polní (O, A): v rámci ČR hojný, převážně lesní druh – světlé písčité lesy, ale také vřesoviště, okraje rašelinišť, pastviny od nížin do hor. Územní ochrana není zajištěna, dosud zjištěn na jediné plošně nepatrné lokalitě na Děčínsku, kam zasahuje z CHKO Labské pískovce. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Carabus auratus – střevlík zlatý (KO, VU, A): vlhčí louky, zahrady, pole a pastviny pahorkatin; heliofil. Územní ochrana není zajištěna, vyskytuje se zejména v odlesněné hornatině Verneřického středohoří mezi Ústím n. L. a Českou Lípou. Druh není v CHKO prozatím kriticky ohrožený a velmi lokálně může být i hojný. Čechami probíhá východní hranice rozšíření druhu v Evropě a periodické výkyvy četnosti mohou být spojeny i s tímto faktorem. Ohrožení: zalesňování, zábor pozemků pro výstavbu, fragmentace krajiny (dopravní cesty) a vlastní doprava; meliorace; chemizace v zemědělství a s tím spojená likvidace vývojových stadií, včetně jejich potravy. Carabus irregularis – střevlík nepravidelný (O, NT, R): reliktní druh původních bukových lesů. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Milešovka, PP Stříbrný roh. Výskyt mimo MZCHÚ je většinou soustředěn do I. a II. zóny CHKO. Druh není v ČR ani v CHKO přímo ohrožený, ale ve vyšších kategoriích ohrožení by se mohl ocitnout při pokračující likvidaci přirozených porostů a jejich nahrazování smrkovými monokulturami. Ochrana spočívá v zachování a obnově přirozených porostů a v ponechávání padlých stromů na vlhčích místech Carabus scheidleri* – střevlík Scheidlerův (O, A): hojný, lokálně až velmi hojný druh otevřených vlhčích stanovišť (pole, louky pastviny) od nížin do hor, běžně proniká i do světlých lesů. Územní ochrana není zajištěna, dosud pouze při jihovýchodním okraji CHKO, kam zasahuje z Českolipska. Územím CHKO probíhá severozápadní hranice rozšíření druhu v Čechách a případné periodické výkyvy v četnosti mohou být spojeny také s tímto faktorem. Druh a jeho poddruhy nejsou v ČR v současnosti ohrožené, nezařazeny do Červeného seznamu.

116

*V severních Čechách žije poddruh C. scheidleri helleri. Carabus ulrichii* (=ullrichi) – střevlík Ulrichův (O, A): hojný, lokálně až velmi hojný druh otevřených vlhčích stanovišť, často společně s C. scheidleri. Územní ochrana není zajištěna, dosud pouze na Úštěcku, kam proniká z Polabské nížiny. Také u tohoto druhu probíhá územím CHKO sseverozápadní hranice rozšíření v Čechách. Nominotypický poddruh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. *V severních Čechách žije nominotypický poddruh C. ulrichii ulrichii. Cicindela (=Cicindela spp.) campestris – svižník polní (O, A): otevřené hlinité biotopy - sesuvy, nezpevněné lesní i nelesní cesty, lomy, pastviny, také trávníky v intravilánech měst; od nížin do hor. Územní ochrana tohoto velmi hojného druhu není potřebná, je však zajištěna v mnoha MZCHÚ stepní i lesní zóny CHKO. Druh není a ani nikdy nebyl v ČR ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Cicindela (=Cicindela spp.) sylvatica – svižník lesní (O, NT, A): paseky a cesty v písčitých borových lesích od nížin do pahorkatin; psamofil. Územní ochrana jediné lokality na hranici CHKO u Stvolínek není zajištěna. Druh není v ČR v současnosti přímo ohrožený, avšak vzhledem ke sporadickému a lokálnímu výskytu mohou být jednotlivé populace potencionálně ohroženy změnou užívání pozemků (trvalé odlesnění pro těžbu písku), stavební činností apod. Cicindela (=Cicindela spp.) sylvicola – svižník lesomil (O, A): otevřené hlinité biotopy v lesích - zářezy cest, okraje lomů, erozní rýhy; hory, v nižších polohách ojediněle. Územní ochrana např. PP Plešivec, v CHKO je vzácný. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Copris lunaris – chrobák pečlivý (KO, CR): xerotermní pastviny v nejteplejších oblastech; koprofág. V Čechách vymírající druh. Zjištěn např. v EVL Raná-Hrádek a Milá. Poslední nálezy z Rané jsou datovány rokem 2005, další pokusy o nalezení druhu v Lounském středohoří zatím negativní. Ohrožení: likvidace pastvy, zejména pastvy skotu. Cucujus cinnaberinus – lesák rumělkový (SO, EN, EVD): imago i larvy pod kůrou listnatých dřevin (topol, vrba) od lužních po horské lesy. Územní ochrana není zajištěna; z dolního Poohří zasahuje k Labi na Litoměřicko a v CHKO se vyskytuje na jediné lokalitě ve IV. zóně. Druh není v ČR v současnosti přímo ohrožený; hojný je zejména ve středním Polabí a na jihovýchodní Moravě, což patrně souvisí s vrcholícím rozpadem výsadeb hybridních topolů. Ohrožen může být nedostatkem nebo dočasnou nepřítomností mrtvých stromů v lužních lesích. Cylindera (=Cicindela spp.) germanica – svižník německý (O, VU, A): hlinité (sprašové) pastviny, okraje polí, erozní svahy, protipovodňové hráze v nížinách. V Čechách velmi vzácný druh, na Moravě mnohem hojnější, územní ochrana zajištěna na jediné lokalitě v Lounském středohoří. Ohrožení: ukončení pastvy nebo jiného tradičního způsobu využívání (tankodromy) a následné zarůstání křovinami, příliš intenzivní obhospodařování orné půdy spojené s nadměrnou chemizací apod. Elater (=Ludius) ferrugineus – kovařík rezavý (SO, CR): listnaté lesy i osamocené skupiny starých stromů (lípy, vrby, topoly, duby, javory), často v blízkosti vodních toků. Krepuskulární druh, přilétá ke světlu. V ČR vzácný a velmi lokální, recentně zjištěn J. Mertlikem v Labském kaňonu. Podobně jako jiné dutinové druhy brouků (viz páchník) je ohrožen likvidací resp. asanací starých stromů. Emus hirtus – drabčík huňatý (O, EN, R1): xerotermní pastviny v nejteplejších oblastech, dravec lovící bezobratlé živočichy v exkrementech skotu. V Čechách vzácný druh, zjištěn v EVL Oblík-Srdov-Brník (mimo NPR Oblík), recentně na několika dalších pastvinách na Lounsku a také na Kravařsku. Příčinou ohrožení může být zejména omezení nebo úplná likvidace pastvy skotu.

117

Formica (=Formica spp.) rufa, F. polyctena, F. pratensis, F. cinerea, F. cunicularia, F. fusca, F. lemani, F. rufibarbis, F. sanguinea – mravenec (O): všechny typy biotopů od bezlesí po les, specifické dle druhu. Smysl má pouze aktivní ochrana druhů s kupovitými hnízdy (např. lesní druhy F. rufa a F. polyctena nebo luční F. pratensis), ochrana vesměs eurytopních a často nesmírně hojných druhů s převážně zemními hnízdy (např. F. fusca) je zbytečná a fakticky neproveditelná. Ohrožení druhů s kupovitými hnízdy spočívá především v přímé likvidaci mravenišť (např. těžba dřeva, výstavba) a také v likvidaci zdrojů potravy (postřiky při kalamitách lesních škůdců apod.). Žádný z jmenovitě uvedených druhů není v ČR ani v CHKO přímo ohrožený a není zařazen do žádné z kategorií Červeného seznamu. Gomphus (=Stylurus) flavipes – klínatka žlutonohá (SO, EN, EVD): reobiont vázaný na nížinné, přírodě blízké řeky. Územní ochrana není zajištěna, prokázaný výskyt v Labi u Litoměřic a Děčína. Ohrožení: zejména regulace, splavňování vodního toku, stavba jezů, bagrování štěrkopískových náplavů aj. Hyles (=Celerio) euphorbiae – lišaj pryšcový (O, EN): nejteplejší a nejsušší biotopy stepních oblastí, písčiny; monofág na pryšci chvojce (Tithymalus cyparissias). Územní ochrana zajištěna v mnoha MZCHÚ stepní zóny CHKO, kde je dosud hojný. Ohrožení: zarůstání a zapojování porostů křovin, rekultivace v lomech apod., kdy je potlačována živná rostlina. Chazara (=Hipparchia) briseis – okáč skalní (SO, CR): krátkostébelné skalní a sprašové stepi, staré lomy, skály; širší oligofág (stepní trávy). V ČR a celé střední Evropě vymírající druh, poslední populace již jen v Lounském středohoří, kde je územní ochrana zajištěna v několika MZCHÚ a EVL. Ohrožení: zarůstání stepí po omezení pastvy, záměrné nebo samovolné zalesňování, rekultivace lomů apod., drastický úbytek lokalit vede k následnému zhroucení metapopulační struktury. Aktivní ochrana spočívá především v blokování sukcese (zarůstání křovinami, lesem) a v podpoře disturbančních aktivit (extenzivní pastva, sešlap, paragliding, řízené vypalování). Iphiclides podalirius – otakárek ovocný (O, VU): otevřená stanoviště – skalní stepi, lesostepi, suché stráně s porosty křovin; oligofág (hlohy, slivoně). Převážně hojný druh, avšak s kolísavou četností. Územní ochrana zajištěna v mnoha MZCHÚ stepní zóny CHKO. Ohrožení: intenzifikace sadařství, zapojování křovinatých porostů na stráních a v lesostepích, lesnické a zemědělské rekultivace lomů apod. Leucorrhinia pectoralis – vážka jasnoskvrnná (SO, VU, EVD): stojaté vody (slatiny, rašeliniště, rybníky, pískovny aj.) s bohatou vegetací. Územní ochrana zajištěna jen v PR Březina, v Českolipské části Č.středohoří se vyskytuje mimo MZCHÚ. Ohrožení: degradace stanovišť (eutrofizace), odvodňování, výrazná manipulace s vodní hladinou, intenzivní chov ryb apod. Limenitis (=Limenitis spp.) camilla – bělopásek dvouřadý (O, VU): okraje a světliny listnatých lesů; lesní průseky, oligofág (zimolezy). Ohrožení: zarůstání lesních světlin, tmavé vysokokmenné lesy, stejnověké kultury či monokultury, přezvěření. Limenitis (=Limenitis spp.) populi – bělopásek topolový (O): světliny a lesní cesty v údolích podél vodních toků; oligofág (topoly). Územní ochrana zajištěna např. v PP Bobří soutěska, NPR Sedlo. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Lucanus cervus – roháč obecný (O, EN, EVD): saproxylofág - vývoj v trouchnivém dřevě dubů i jiných listnáčů; původní dubové lesy a solitéry na pastvinách a v parcích; imago na stromových šťávách. Není adaptabilní na náhradní biotopy jako nosorožík. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Oblík, NPR Lovoš a PR Sluneční stráň; v Labském údolí je dosud relativně hojný. Ohrožení: likvidace stojících mrtvých stromů, nahrazování přirozených listnatých porostů nevhodnými dřevinami, frézování pařezů na pasekách. Pravděpodobně největší negativní příčinou současnosti je bezpříkladně přemnožená černá zvěř, která roháče

118

likviduje formou vyrývání pařezů (=likvidace biotopu) a následnou konzumací všech jeho vývojových stádií (=přímá likvidace brouka). Aktivní ochrana spočívá především v eliminaci uvedených příčin ohrožení. Meloe (=Meloe spp.) decorus – majka (O): stepi, pastviny a sekané trávníky v nejteplejších oblastech; časně jarní druh (březen až duben). Územní ochrana zajištěna např. v NPR Raná, NPR Oblík a v PP Radobýl. V posledních patnácti letech dochází v Čechách k expanzi, druh proto není v současnosti ohrožený a nebyl zařazen do Červeného seznamu. Meloe (=Meloe spp.) rugosus – majka (O, VU): stepi a pastviny od teplých poloh po nižší hory; podzimní druh (září až listopad), vzácně brzo na jaře. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Raná, NPR Oblík a v PP Radobýl. Ohrožení: velkoplošná devastace přirozených a polopřirozených stanovišť, zarůstání křovinami, chemizace prostředí, celkový úbytek a výkyvy v populační dynamice hostitelů preimaginálních stadií (samotářské včely). Meloe (=Meloe spp.) scabriusculus – majka (O, NT): stepi a pastviny nejteplejších a nejsušších oblastí; jarní druh (duben až květen). Územní ochrana zajištěna v NPR Raná a NPR Oblík. Ohrožení: stejné jako u předchozího druhu. Pravděpodobně především poklesem spotřeby agrochemikálií a snížením imisního zatížení krajiny došlo od r. 1990 k nárůstu četnosti všech uvedených druhů majek. Odonteus (=Odontaeus) armiger – chrobák ozbrojený (O, EN): stepi, lesostepi, lesní louky, pastviny v teplých oblastech, v CHKO dosti hojný druh. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Oblík, NPP Bílé stráně, PP Radobýl a PP Třtěnské stráně. Všechna stádia žijí velmi skrytě, larva v zemi, imago je aktivní v noci a přilétá ke světlu. Příčiny ohrožení jsou nejasné, snad zarůstání biotopů kde žijí larvy. Ophiogomphus cecilia – klínatka rohatá (SO, VU*, EVD): reobiont vázaný na nížinné až podhorské řeky, prokázaný výskyt v Labi a v Ploučnici (EVL Dolní Ploučnice). Ohrožení: zejména regulace, splavňování vodního toku, stavba jezů, bagrování štěrkopískových náplavů aj. *Dolný et al. (2007: 185) Oryctes nasicornis – nosorožík kapucínek (O, EN): saproxylofág - vývoj v tlejícím dřevě listnatých stromů. Larvy a imaga dnes skoro výlučně v druhotných biotopech - skládky kůry a pilin, stájové podestýlky, komposty, a to i v centrech velkých měst. Druh není v ČR v současnosti ohrožený vzhledem k téměř výhradně synantropnímu způsobu života; za reálně ohrožené lze považovat snad jen přírodní populace. Osmoderma barnabita (=eremita) – páchník hnědý (SO, CR, EVD): dutiny listnatých, solitérních stromů (včetně ovocných) v teplých oblastech. Územní ochrana zajištěna jen v EVL Ploskovice-zámecký park, jinak jednotlivě v jižní a jihozápadní části CHKO. Ohrožení: likvidace resp. asanace „nebezpečných“ a „přestárlých“ stromů ve stromořadích podél komunikací a vodních toků (hlavaté vrby), v alejích, parcích a starých extenzivních sadech. Typický „deštníkový druh“ indikující výskyt dalších, mnohdy ještě vzácnějších a významnějších druhů bezobratlých. Aktivní ochrana: eliminace příčin ohrožení, citlivé ošetřování a výběrové kácení starých stromů, osvěta. Oxythyrea funesta – zlatohlávek tmavý (O): expanzivní druh osidlující agrocenózy, louky a stepi v teplých oblastech; larva v půdě na kořínkách rostlin, imaga na květech. Územní ochrana zajištěna např. v NPR a EVL Raná, kde se poprvé objevil v roce 2004, v současnosti velmi hojně po celé CHKO. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Papilio machaon – otakárek fenyklový (O): otevřená stanoviště – louky, stepi, opuštěná pole, velmi často i zahrady (housenky), vrcholky kopců (imaga); širší oligofág (miříkovité). Trvale hojný po celé CHKO. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.

119

Phengaris (=Maculinea) nausithous – modrásek bahenní (SO, NT, EVD): přirozené vlhké louky, příkopy podél komunikací, okraje vodních nádrží; monofág (Sanguisorba officinalis), myrmekofil (rod Myrmica). Územní ochrana např. v PP Babinské louky, ale převážná většina populací se vyskytuje mimo MZCHÚ zejména v severní a severovýchodní části CHKO. V ČR není v současnosti přímo ohrožený; ohrožen by mohl být změnami ve způsobu obhospodařování vlhkých luk (odvodnění, přehnojení, rozorání, intenzivní pastva), ukončení hospodaření a samovolné zarůstání, stavební činnost apod. Aktivní ochrana: jednosečné a mozaikovité kosení luk před dobou letu imag; eliminace uvedených příčin ohrožení. Phengaris telejus (=Maculinea teleius) – modrásek očkovaný (SO, VU, EVD): přirozené vlhké krvavcové louky; monofág (Sanguisorba officinalis), myrmekofil (rod Myrmica). Syntopicky s předešlým druhem, ale ne vždy a často v menším počtu (stanovištně náročnější druh). Ohrožení a ochrana jako u předchozího druhu. Proserpinus proserpina – lišaj pupalkový (SO, NT, EVD): okraje lesů, křovinaté stráně, louky, břehové porosty; širší oligofág (pupalkovité, kyprejovité). Územní ochrana zajištěna např. v NPP Bílé stráně, kde však byla zjištěna pouze imaga; biotopy s výskytem larvárních stádií jsou neznámé. V ČR není v současnosti přímo ohrožený. Protaetia (=Potosia) aeruginosa – zlatohlávek skvostný (O, EN): saproxylofág – vývoj v trouchnivém dřevě listnatých stromů, zejména dubů v teplých oblastech, imago na stromových šťávách a na přezrálém ovoci. Velmi vzácně podél toku Labe na Litoměřicku. Ohrožení: likvidace a asanace „nebezpečných“ a „přestárlých“ stromů ve stromořadích podél komunikací a vodních toků, v alejích a parcích (viz také páchník hnědý). Aktivní ochrana: eliminace příčin ohrožení, citlivé ošetřování a výběrové kácení starých stromů, osvěta. Sisyphus schaefferi – chrobák vrubounovitý (O, EN): pontomediteránní druh obývající xerotermní pastviny v nejteplejších oblastech; koprofág. Českým středohořím probíhá severní hranice rozšíření druhu. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Oblík a NPR Raná, kde je dosti hojný. Dodnes se vzácně vyskytuje také v Labském údolí. Ohrožení: likvidace pastvy na vhodných lokalitách. Stenobothrus eurasius* – saranče skalní (SO, EN, EVD): skalní stepi na temenech kopců se specifickým, extrémně teplým a suchým mikroklimatem. Územní ochrana zajištěna v NPR Raná, Oblík (typová lokalita), Lovoš, PR Milá a PP Radobýl. Izolovaná populace na vrchu Hazmburk již mimo CHKO. Ohrožení: zarůstání skalních stepí a xerotermních trávníků svazu Festucion valesiacae náletovými dřevinami, hromadění stařiny na místech s obnaženou půdou apod. Aktivní ochrana spočívá v potlačení nežádoucí sukcese pastvou, vyřezáváním dřevin, mechanickým narušováním půdního povrchu apod. *V Č. středohoří žije endemický poddruh S. eurasius bohemicus. Trichius (=Trichius spp.) rosaceus – zdobenec (O, CR): saproxylofág - vývoj v trouchnivém dřevě listnatých stromů, imaga na květech. Územní ochrana není zajištěna, dosud jen několik nálezů v intravilánu Děčína a podél Labe na Litoměřicku. V ČR velmi vzácný druh známý jen z malého počtu lokalit. Ohrožení: likvidace stromů s dutinami (viz páchník hnědý a zlatohlávek skvostný). Aktivní ochrana: eliminace příčin ohrožení, citlivé ošetřování a výběrové kácení starých stromů, osvěta. Triops cancriformis – listonoh letní (KO, CR): letní periodické tůně a louže. Územní ochrana není zajištěna, výskyt na jediné lokalitě na bývalém vojenském cvičišti. Ohrožení: ukončení tradičního využívání lokality. Aktivní ochrana: blokování sukcese a udržování louží pojezdem (čtyřkolky, terénní auta). Tropinota hirta – zlatohlávek chlupatý (SO, EN): travní porosty stepního charakteru v teplých oblastech; larva v půdě na kořínkách rostlin, imago v časném jaře na květech. Územní ochrana zajištěna v NPR Oblík, kde byl poprvé zjištěn v roce 2008; zřejmě se šíří z centra výskytu na Žatecku. Pravděpodobně více vázán na přirozené travní porosty než příbuzný zlatohlávek rodu Oxythyrea, takže míra jeho ohrožení v důsledku zemědělského obhospodařování je daleko menší.

120

Unio crassus – velevrub tupý (SO, EN, EVD): vodní toky od potoků po největší řeky; žije i v málo úživných vodách. Vzácně v Labi. Ohrožení: vodohospodářské úpravy (regulace, přehrazení, prohlubování a čištění toků), zánik stojatých vod (přímá likvidace) a znečistění včetně zvýšeného přísunu živin. Unio pictorum – velevrub malířský (KO): vodní toky od menších potoků po největší řeky, slepá ramena, pískovny. Územní ochrana zajištěna např. v EVL Dolní Ploučnice, hojný výskyt v Labi. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu. Watsonarctia (=Eucharia) casta – přástevník mařinkový (SO, CR): celkově vzácný druh, skalní stepi a suché kamenité stráně; širší oligofág (svízelovité). Územní ochrana zajištěna např. v NPR Oblík, kde je poměrně hojný. Příčiny ohrožení nejsou přesně známé, jedná se asi, podobně jako u většiny stepních organizmů, zejména o spontánní zarůstání volných ploch dřevinami. Orientační seznam dle českých názvů: batolec červený – Apatura ilia batolec duhový – Apatura iris bělopásek dvouřadý – Limenitis camilla bělopásek topolový – Limenitis populi čmelák – Bombus spp. drabčík huňatý – Emus hirtus hnízdotvorka pospolitá – Atherix ibis chrobák ozbrojený – Odonteus armiger chrobák pečlivý – Copris lunaris chrobák vrubounovitý – Sisyphus schaefferi klínatka rohatá – Ophiogomphus cecilia klínatka žlutonohá – Gomphus flavipes kovařík rezavý – Elater ferrugineus krajník hnědý – Calosoma inquisitor krajník pižmový – Calosoma sycophanta lesák rumělkový – Cucujus cinnaberinus listonoh letní – Triops cancriformis lišaj pryšcový – Hyles euphorbiae lišaj pupalkový – Proserpinus proserpina majka – Meloe decorus majka – Meloe rugosus majka – Meloe scabriusculus modrásek bahenní – Phengaris nausithous modrásek očkovaný – Phengaris telejus mravenec – Formica rufa, F. polyctena, F. pratensis, F. cinerea, F. cunicularia, F. fusca, F. lemani, F. rufibarbis, F. sanguinea nosorožík kapucínek – Oryctes nasicornis okáč skalní – Chazara briseis otakárek fenyklový – Papilio machaon otakárek ovocný – Iphiclides podalirius páchník hnědý – Osmoderma barnabita prskavec větší – Brachinus crepitans prskavec menší – Brachinus explodens přástevník mařinkový – Watsonarctia casta rak bahenní – Astacus leptodactylus rak kamenáč – Austropotamobius torrentium rak říční – Astacus fluviatilis roháč obecný – Lucanus cervus saranče skalní – Stenobothrus eurasius střevlík polní – Carabus arcensis

121

střevlík nepravidelný – Carabus irregularis střevlík Scheidlerův – Carabus scheidleri střevlík Ulrichův – Carabus ulrichii střevlík zlatý – Carabus auratus svižník lesomil – Cicindela sylvicola svižník německý – Cylindera germanica svižník lesní – Cicindela sylvatica svižník polní – Cicindela campestris škeble rybničná – Anodonta cygnea vážka jasnoskvrnná – Leucorrhinia pectoralis velevrub tupý – Unio crassus velevrub malířský – Unio pictorum zdobenec – Trichius rosaceus zlatohlávek tmavý – Oxythyrea funesta zlatohlávek chlupatý – Tropinota hirta zlatohlávek skvostný – Protaetia aeruginosa

122

3.8.2.2. Komentovaný seznam vybraných vyhynulých druhů Carabus nitens – střevlík (KO, VU, R): pouze historické údaje z Českolipské části CHKO (Slunečná, Stružnice) z počátku 20. století. Od 50-tých let zřetelný posun jižní hranice areálu rozšíření na sever v důsledku dlouhodobého oteplování. V oblasti někdejšího více či méně souvislého výskytu zůstaly jen izolované horské populace, které ovšem také zvolna vymírají. Maculinea arion – modrásek černoskvrnný (KO, CR, EVD) Maculinea rebeli – modrásek Rebelův (KO, CR): do roku 1975 prokazatelně žil (dokladový materiál!) v NPP Bílé stráně. Živná rostlina a hostitelští mravenci se zde dosud vyskytují. Parnassius mnemosyne – jasoň dymnivkový (KO, CR, EVD): v Čechách před nedávnem vyhynulý druh. Purpuricenus kaehleri – tesařík broskvoňový (KO, CR*): pouze historické údaje z údolí Labe. *V Červeném seznamu veden jako v ČR vyhynulý (RE), ale recentně nalezen ve středních Čechách a na jižní Moravě (Ambrus 2013). Rosalia alpina – tesařík alpský (KO, CR, EVD): pouze historické údaje z NPR Sedlo u Liběšic. 3.8.2.3. Významné druhy Významný druh je zde definován jako příslušník některé z kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (Farkač et al. 2005) nebo se jedná o evropsky významný druh. Zároveň žádný z těchto druhů není zařazen mezi druhy zvláště chráněné dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Z několika set významných druhů bezobratlých, o kterých se momentálně ví, že žijí na území CHKO, bylo vybráno 228 druhů náležejících ke všem kategoriím Červeného seznamu (kriticky ohrožené druhy - 24, ohrožené druhy - 68, zranitelné druhy - 92, téměř ohrožené druhy - 44) a dále dva evropsky významné druhy chráněné dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC, které nejsou zařazeny do Červeného seznamu. Na rozdíl od mnoha ve skutečnosti neohrožených zvláště chráněných druhů se zde bezezbytku jedná o reálně ohrožené druhy, které je možné považovat za vlajkové druhy ochrany přírody v CHKO. K 39 nejzajímavějším zástupcům z různých systematických skupin je připojen stručný komentář. K seznamu je připojeno také několik náhodně vybraných druhů, které lze při současném stavu poznání označit za trvale vyhynulé (nelétavé nebo jen vzácně létající druhy s omezenými možnostmi šíření, např. Cymindis miliaris) nebo, jak všichni v skrytu duše doufáme, jen přechodně vymizelé (obecně všechny létající či přenosuschopné druhy s alespoň teoretickou možností návratu na původní lokality, např. Harpalus cephalotes, Helicopsis striata). Každopádně se jedná o druhy, na které byl v nedávné minulosti zaměřen cílený průzkum, a jejichž trvalý výskyt na území CHKO se nepodařilo i přes značné úsilí prokázat. Na další druhy, které se na první pohled jeví jako vyhynulé nebo přinejmenším nezvěstné (viz střevlík Harpalus cisteloides hurkai nebo okáč šedohnědý (Hyponephele lycaon) v komentovaných druzích) bude nutno zaměřit specializovaný průzkum a ten teprve rozhodne o jejich aktuálním statusu. V chráněných druzích jsou analogickým případem např. krajník pižmový (Calosoma sycophanta) nebo chrobák pečlivý (Copris lunaris). K podpoře uvedeného přístupu mohou jako příklady posloužit tesařík Akimerus schaefferi, hnědásek černýšový (Melitaea aurelia) nebo drabčík Myrmoecia plicata, všichni považovaní přinejmenším za regionálně vyhynulé a znovuobjevení buď díky náhodě (tesařík), přirozenému zvýšení četnosti (hnědásek) nebo cílenému průzkumu (drabčík). Nicméně identifikace a pochopení příčin vyhynutí některých druhů pomáhají k ochraně a zachování těch, které jsou vyhynutím v současné době bezprostředně ohroženy. Na závěr je připojen seznam lokalit, ze kterých byly popsány druhy bezobratlých jako nové pro vědu. Všechny uvedené druhy byly popsány platně a jsou v současné době považovány za validní. Veškeré poznatky a údaje jsou čerpány z velmi cenného díla o živočišných druzích popsaných z území ČR (Bezděk 2011), kde autor v úvodu praví (výstižněji to říci nelze, proto citát) „Přes řadu pozoruhodných objevů neexistuje souborná publikace shrnující a komentující nově popsané druhy v kontextu současného stavu vědeckého poznání a současně dokládající nesmírnou cennost jednotlivých biotopů nejen

123

z hlediska vědeckého a ochranářského, ale i kulturně-historického, protože jako unikátní typové lokality popsaných taxonů se tato místa stávají i národně kulturním dědictvím.“ Celkem bylo v hranicích CHKO identifikováno 17 lokalit, z nichž bylo dohromady popsáno 43 taxonů (druhů a poddruhů). Co do počtu taxonů jsou nejbohatšimi lokalitami Oblík a Raná (8 resp. 7), nejbohatší systematickou skupinou jsou roztoči (10 taxonů) následovaní třásnokřídlými a blanokřídlými (po 6 taxonech). Kromě uvedených platných byl z CHKO popsán větší počet neplatných (synonymických) taxonů a z mnoha lokalit také pocházejí exempláře zahrnuté do typových sérií nově popisovaných taxonů (paratypy). Tyto taxony a lokality nejsou do přehledů zapracovány.

Vysvětlivky: EVD – evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC; ČS - kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al. 2005): RE – vymizelý druh pro území ČR, CR – kriticky ohrožený druh, EN – ohrožený druh, VU – zranitelný druh, NT – téměř ohrožený druh; tučně – viz Komentáře k vybraným druhům Tabulka č. 7: Přehled vybraných významných druhů bezobratlých v CHKO ČS vědecké jméno

české jméno

EVD ČS

Acalles fallax Acmaeops septentrionis Acupalpus maculatus Aegopinella nitidula Aeshna affinis Agrilus convexicollis Agrilus integerrimus

nosatec tesařík střevlík sítovka lesklá šídlo rákosní krasec krasec

NT VU VU NT VU VU EN

Agrilus olivicolor Agriotes pallidulus Akimerus schaefferi Amara crenata Ampedus cinnaberinus Ampedus rufipennis Andrena nanula Andrena polita Andrena pontica Anthaxia candens Aphodius foetens Aporia crataegi Argopus ahrensi Armadillidium pictum Atypus affinis Atypus muralis Atypus piceus Aulonium trisulcum Auplopus rectus Balea perversa Berytinus striola Bisnius nitidulus Bisnius varipennis Brachygonus megerlei Brachypera vidua

krasec kovařík tesařík střevlík kovařík kovařík pískorypka (včela) pískorypka (včela) pískorypka (včela) krasec třešňový hnojník bělásek ovocný dřepčík svinka sklípkánek hnědý sklípkánek pontický sklípkánek černý

NT VU CR VU EN VU EN VU CR VU NT NT CR NT VU EN VU VU CR VU EN VU EN VU CR

hrabalka hrotice obrácená štíhlenka (ploštice) drabčík drabčík kovařík nosatec

124

poznámka indikátor původních lesů, dubohabřiny vývoj v Picea

vývoj ve Fraxinus vývoj v Daphne vývoj v Quercus, Carpinus, Corylus vývoj v Quercus, pařeziny

vývoj v Prunus vývoj na dřev. Rosaceae oligofág na Clematis

Coleoptera: Colydiidae nevápnité sutě

nory sysla monofág na Geranium

sanguineum Brachysomus setiger Byrrhus pustulatus Carabus cancellatus Cardiophorus gramineus Carphacis striatus Cassida murraea Causa holosericea Cepaea vindobonensis Ceratapion austriacum Cernuella neglecta Clausilia parvula Claviger longicornis Claviger testaceus Coelioxys emarginata Cochlodina orthostoma Colletes succinctus Coryphium angusticolle Crepidodera lamina Crossocerus cetratus Cryptocephalus octomaculatus Cryptocephalus schaefferi Cryptocephalus vittula Cydnus aterrimus Cylindromorphus bifrons Cymindis axillaris Dasypoda argentata Datonychus paszlavszkyi Dibolia cryptocephala Dichagyris forcipula Diplocolenus frauenfeldi Discus perspectivus Discus ruderatus Drapetes cinctus Dyschirius angustatus Dyschirius intermedius Elasmostethus minor Elonium piceum Ena montana Ero tuberculata Eucera interrupta Eucnemis capucina Euheptaulacus villosus Euchorthippus pulvinatus Euodynerus quadrifasciatus Euplagia quadripunctaria Eurysella brunnea Galeatus maculatus Galeruca pomonae Gerris lateralis Glaucopsyche alexis Glyphesis servulus

nosatec vyklenulec střevlík měděný kovařík drabčík štítonoš zuboústka sametová páskovka žíhaná nosatčík suchomilka přehlížená závornatka malá kyjorožec kyjorožec včela vřetenovka rovnoústá hedvábnice (včela) drabčík dřepčík kutilka

NT VU NT VU EN EN NT NT NT

monofág na Centaurea scabiosa

NT NT EN VU CR VU CR VU CR monofág na Populus tremula VU

krytohlav EN krytohlav CR krytohlav EN hrabulka velká VU krasec EN střevlík VU včela EN nosatec NT dřepčík EN osenice šedokřídlá EN křísek EN vrásenka orlojovitá VU vrásenka pomezní NT kovařík EN střevlík VU střevlík NT kněz zimolezový VU drabčík EN hladovka horská NT ostník hrbolkový VU včela VU dřevomil EN vruboun VU saranče slámová NT hrnčířka EN přástevník kostivalový EVD ostruhovník VU síťnatka skvrnitá VU bázlivec (mandelinka) EN bruslařka severská EN modrásek kozincový VU pavučenka noscovitá VU

125

oligofág na Inula balvanité sutě

oligofág na Quercus

vývoj v stepních druzích r.Carex

oligofág na Salvia oligofág na Thymus

monofág na Lonicera xylosteum nory sysla

fytosaprofág

polyfág

polyfág vývoj na Fabaceae

Gnophos dumentatus Granaria frumentum Hadena irregularis Haplodrassus bohemicus Harpagoxenus sublaevis Harpalus cisteloides hurkai Harpalus politus Harpalus zabroides Helicella itala

Leptorchestes berolinensis Leptusa flavicornis Licinus cassideus Licinus hoffmannseggii Liocranum rutilans Liparus dirus Longitarsus absynthii Longitarsus brunneus Longitarsus foudrasi Longitarsus languidus Longitarsus longiseta

šerokřídlec trnkový žitovka obilná můra ušnicová skálovka česká mravenec střevlík střevlík střevlík suchomilka ladní soumračník čárkovaný drabčík drabčík okáč metlicový včela vodan lišaj svízelový kovařík okáč šedohnědý šerokřídlec žlutavý práchnivec trojzubka stepní zlatěnka kovařík sekáč střevlík mravenec střevlík chvostnatka rudooká chvostnatka písmooká skákavka mravencovitá drabčík střevlík střevlík zápředka hnědá nosatec dřepčík dřepčík dřepčík dřepčík dřepčík

Longitarsus minusculus Longitarsus nanus Lycaena dispar Macrogastra plicatula Machilis helleri Megachile melanopyga Megachile pyrenaea Megalonotus hirsutus Melanobaris morio Melitaea aurelia

dřepčík EN dřepčík EN ohniváček černočárný EVD řasnatka lesní NT chvostnatka temná EN loc.typ. Hrad Střekov včela VU včela CR ploštice EN nosatec EN monofág na Reseda luteola hnědásek černýšový CR vývoj obvykle na Plantago

Hesperia comma Hesperus rufipennis Heterothops balthasari Hipparchia semele Hoplitis acuticornis Hydraena morio Hyles galii Hypoganus inunctus Hyponephele lycaon Charissa intermedia Choleva lederiana Chondrula tridens Chrysis longula Ischnodes sanguinicollis Ischyropsalis hellwigi Laemostenus terricola Lasius reginae Lebia cyanocephala Lepismachilis rozsypali Lepismachilis y-signata

126

NT NT VU CR loc.typ. Raná EN sociální parazit VU loc.typ. Dlouhý vrch, endemit ČS VU VU EN VU VU EN CR VU EN VU EN EN VU VU VU EN CR NT NT EN EN CR

vývoj na Festuca ovina loc.typ. Raná, nory sysla vývoj na Poaceae

vývoj na Festuca a Bromus

zvířecí nory sociální parazit loc.typ. Hrad Střekov

CR loc.typ. Hrad Střekov VU VU EN NT VU VU EN EN EN EN EN

kamenité sutě monofág na Laserpitium latifolium oligofág na Artemisia oligofág na Thalictrum oligofág na Verbascum monofág na Senecio jacobae oligofág na Veronica a Plantago oligofág na Sta. recta a Ballota nigra monofág na Teucrium montanum vývoj na Rumex

lanceolata Metoecus paradoxus Metropis mayri Minois dryas Mocuellus quadricornis Mogulones andreae Mogulones austriacus Mogulones euphorbiae Mogulones javetii Mycetophagus fulvicollis Myrmoecia plicata Negastrius pulchellus Negastrius sabulicola Notiophilus laticollis Ocypus ophthalmicus Oedipoda germanica Oedostethus quadripustulatus Onthophagus vacca Onthophagus verticicornis Onthophagus vitulus Ophonus sabulicola Ophonus stictus Opsilia uncinata Orthocerus clavicornis Osmia parietina Otiorhynchus conspersus Otiorhynchus velutinus Oxychilus depressus Oxychilus glaber Oxychilus inopinatus Parazuphium chevrolatii rebli

vějířník ostruhovník okáč ovsový křísek nosatec nosatec nosatec nosatec

zednice (včela) nosatec nosatec skelnatka stlačená skelnatka hladká skelnatka zemní střevlík

NT EN VU VU VU VU NT NT VU CR VU EN VU VU CR VU CR VU EN NT VU EN EN EN VU NT NT NT NT VU

Pedostrangalia revestita Pelecotoma fennica Pennisetia bohemica

tesařík vějířník nesytka česká

EN CR EN

Pericartiellus telephii Peritrechus angusticollis Philonthus salinus Phosphaenus hemipterus Phrydiuchus topiarius Platydema violaceum Plinthisus pusillus Poecilus sericeus Polistichus connexus Polydesmus germanicus Polyommatus damon Polyommatus daphnis

nosatec ploštice drabčík světluška nosatec potemník ploštice střevlík střevlík plochule drobná modrásek ligrusový modr. hnědoskvrnný

CR CR VU VU NT VU NT VU VU NT CR VU

Polyommatus thersites Porcinolus murinus Porthmidius austriacus Pseudanostirus globicollis Pseudocleonus cinereus

modrásek vičencový vyklenulec kovařík kovařík nosatec

VU EN EN EN EN* oligofág na Asteraceae

drabčík kovařík kovařík střevlík drabčík saranče německá kovařík chrobák chrobák chrobák střevlík střevlík tesařík

127

vývoj na Poaceae monofág na Cerinthe minor monofág na Nonea pulla oligofág na Myosotis monofág na Anchusa officinalis Coleoptera: Mycetophagidae myrmekofil

nory sysla monofág na Caucalis platycarpos monofág na Cerinthe minor Coleoptera: Colydiidae Polyfág Sutě lesní sutě loc.typ. Oblík, endemit Oblíku vývoj na Quercus, původní doubravy

monofág na Hypotelephium maximum

monofág na Salvia pratensis

vývoj na Onobrychis arenaria vývoj na Coronilla varia vývoj na Onobrychis arenaria a O.viciaefolia

Pseudophilotes vicrama Pseudotrichia rubiginosa Ptinus schlerethi Pupilla sterrii Pupilla triplicata Pyralis perversalis Pyrgus carthami Quedius picipes Quedius riparius Rhyparia purpurata Rhyssemus germanus Ruteria hypocrita Ruthenica filograna

modrásek východní vlahovka rezavá vrtavec zrnovka žebernatá zrnovka trojzubá zavíječ soumračník proskurníkový drabčík drabčík přástevník angreštový vruboun nosatec žebernatěnka drobná

EN VU EN VU VU VU VU EN VU EN VU NT VU

Saphanus piceus

tesařík ostruháček kapinicový ostruháček trnkový ostruháček jilmový nosatec modr. rozchodníkový drabčík

NT

Satyrium acaciae Satyrium spini Satyrium w-album Sciaphobus scitulus Scolitantides orion Scopaeus gracilis Scraptia fuscula Selatosomus cruciatus Simyra nervosa Spialia sertorius Stelis minima Stenagostus rhombeus Sympetrum fonscolombii Sympetrum striolatum Tandonia rustica Tetramorium moravicum Thamiocolus viduatus Thanatus sabulosus Thymelicus acteon Trachyphloeus rectus Trachyphloeus spinimanus Truncatellina claustralis Tychius lineatulus Tychius tridentinus Vallonia enniensis Vertigo alpestris Vertigo angustior Vertigo pusilla Zorochros quadriguttatus Zygaena laeta Zyras fulgidus Zyras haworthi

kovařík šípověnka stepní soumračník skořicový čalounice (včela) kovařík vážka jarní vážka žíhaná plžice vroubená mravenec nosatec listovník lesostepní soumr. žlutoskvrnný nosatec nosatec drobnička jižní nosatec nosatec údolníček rýhovaný vrkoč horský vrkoč útlý vrkoč lesní kovařík vřetenuška pozdní drabčík drabčík

VU VU VU VU VU EN NT VU NT VU EN EN EN NT NT EN VU EN EN VU NT EN NT VU EN VU VU NT EN EN CR VU

vývoj na Thymus

vývoj na Potentilla Ripikol

indikátor kontinuálního lesa vývoj v Quercus, Carpinus, Corylus vývoj v Prunus spinosa vývoj v Rhamnus catharticus vývoj v Ulmus Polyfág vývoj na Hypotelephium maximum štěrkové říční náplavy Coleoptera: Scraptiidae

vývoj na Sanguisorba minor původní lesy, obvykle na Quercus

monofág na Stachys palustris vývoj v Brachypodium pinnatum polyfág

monofág na Trifolium medium monofág na Astragalus austriacus

podmáčené louky (EVD)

vývoj na Eryngium myrmekofil myrmekofil

Komentáře k vybraným druhům: Akimerus schaefferi – v Čechách velmi vzácný a lokální druh, vázaný na velmi staré duby a doubravy pařezinového původu. Donedávna byl z CHKO známý jen historický údaj, avšak recentně byl nalezen v Labském kaňonu.

128

Amara crenata – v ČR již téměř výhradně jen v Českém středohoří, kde žije vzácně na pastvinách, úhorech a v lemech polí po jižním obvodu CHKO od Litoměřicka po Lounsko. Reliktní druh. Argopus ahrensi – v ČR velmi vzácný a velmi lokální druh vázaný na plaménky, v CHKO na jižním okraji Milešovského středohoří a u Litoměřic. Atypus muralis – náš nejvzácnější sklípkánek, kromě jihovýchodní Moravy jen stř. a severozápadní Čechy, v CHKO pouze na skalní stepi na Oblíku. Brachypera vidua – velmi vzácný druh vázaný na kakost krvavý, v CHKO a v celé ČR pouze na dvou lokalitách v Labském kaňonu. Tento nosatec patří mezi nejhodnotnější druhy bezobratlých nejen v CHKO České středohoří, ale i v celé ČR. Cryptocephalus octomaculatus – vzácný druh potravně vázaný na duby, doposud zjištěný v Lounském středohoří a v Labském kaňonu. Cylindromorphus bifrons – ve stř. a severozápadních Čechách vzácný a velmi lokální druh vývojově vázaný na stepní ostřice, dosud známý jen z několika lokalit v Lounském středohoří. Datonychus paszlavszkyi – vzácný a lokální druh přirozených stepních biotopů vázaný na šalvěje, který je zajímavý také tím, že se v Čechách vyskytuje jen na Žatecku a v Českém středohoří. Elonium piceum – v Čechách velmi vzácný druh nedávno objevený v Českém středohoří (Raná), poté nalezený v Praze a naposledy v centrálním Polabí na Kolínsku. Všechny české nálezy pocházejí ze syslích nor. Euheptaulacus villosus – vzácný druh známý ze stř. a severozápadních Čech, v CHKO jen na několika málo stepích Lounského středohoří. Haplodrassus bohemicus – v ČR velmi vzácný druh pavouka popsaný ze skalní stepi na Rané a až mnohem později nalezený také na vátých píscích na Bzenecku. Harpalus cisteloides hurkai – endemický taxon žijící v Lounském středohoří, popsán z Dlouhého vrchu u Bělušic. Výskyt má výrazný extraareálový charakter, nominotypická rasa je nejblíže známá z Kujbyševské oblasti v Rusku. V 90-tých letech na opuštěných polích zarůstajících mrkvemi lokálně hojný, po roce 2000 prudký pokles četnosti a v posledních letech nepozorován. Reliktní druh. Harpalus zabroides – v Čechách velmi vzácný druh, v Českém středohoří na Lounsku a v údolí Labe, kde se vyskytuje na vinicích a úhorech v dosahu České brány. Reliktní druh. Heterothops balthasari – velmi vzácný druh popsaný z Rané a nedávno objevený také na Moravě. Žije v norách sysla. Hipparchia semele – v ČR vzácný, rychle mizející druh velkého okáče, kterého je možné v CHKO spatřit již jen na vyprahlých kopcích Lounského středohoří. Podobně jako příbuzné druhy preferuje plochy s ranými sukcesními stádii a jistou nadějí pro jeho záchranu se tak paradoxně staly výsypky hnědouhelných lomů a skládky elektrárenských popílků. Hyponephele lycaon – v Čechách již kriticky ohrožený druh, poslední známé údaje o výskytu v CHKO pocházejí z Lounského středohoří a jsou datovány do poloviny 90-tých let. Příčiny ohrožení jsou zřejmě stejné jako u jiných okáčů, tj. úbytek ploch s ranými sukcesními stádii. Choleva lederiana – severský druh, v ČR vázaný na chladné a podmrzající volné (nezarostlé) sutě, kde může být lokálně i hojný. Zjištěn na více lokalitách v Milešovském a Verneřickém středohoří. Spolu s tímto druhem žijí další stenotopní (suťové) a reliktní druhy střevlíků neuvedené v ČS pro bezprostřední neohroženost suťových biotopů, např. Leistus montanus kultianus (poddruh popsaný z Rané) a Pterostichus negligens.

129

Ischnodes sanguinicollis – celkově vzácný, ale v místech výskytu i dosti hojný druh obývající stromové dutiny, v CHKO v dosahu Labe v úseku mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem, často spolu s dalším ohroženým druhem kovaříka Selatosomus cruciatus. Lasius reginae – velmi vzácný druh, dočasný sociální parazit u jiných mravenců z rodu Lasius, nalezený jednou na skalní stepi na Oblíku. Lebia cyanocephala – další ze střevlíkových perel Českého středohoří, v současnosti v Čechách nejspíš jen na několika lokalitách v Labském kaňonu (lomy) a v Lounském středohoří (extenzivní pastviny). Reliktní druh. Licinus cassideus – v Čechách velmi vzácný a mizející druh s omezenou možností přirozeného šíření (brachypterie), v CHKO dosud přežívá na několika lokalitách Lounského středohoří, kde osidluje extenzivní pastviny a úhory stepního charakteru. Reliktní druh. Liparus dirus – vzácný druh nosatce vázaný na hladýš širolistý, v CHKO a také v celých Čechách na několika málo lokalitách v Labském kaňonu a na Litoměřicku. Melanobaris morio – velmi vzácný druh vázaný na rýt barvířský, v Čechách známý jen z několika lokalit v Lounském středohoří. Melitaea aurelia – v Čechách kriticky ohrožený druh, o němž se myslelo, že v CHKO definitivně vyhynul. Kolem roku 2005 však byli na Bílinsku a Lounsku objeveni první jedinci a v současné době (2012) na mnoha lokalitách Lounského středohoří nastala doslova populační exploze, kdy jsou na jednotlivých lokalitách pozorovány až desítky exemplářů. Myrmoecia plicata – další z plejády mimořádně vzácných, stenotopních drabčíků, o němž se donedávna předpokládalo, že v Čechách zcela vyhynul. Byl však překvapivě objeven na několika lokalitách v Lounském středohoří, kde žije v hnízdech mravenců rodu Tapinoma. Negastrius sabulicola – velmi vzácný a velmi lokální druh osidlující nezastíněné, holé nebo jen řídce vegetací porostlé písčité břehy velkých nížinných řek, v CHKO na jediné lokalitě na Labi pod Střekovskou přehradou. Druh je bezprostředně ohrožený likvidací původních břehů, např. vzdutím hladiny vodními díly a regulací. Notiophilus laticollis – v Čechách velmi vzácný druh střevlíka, v současnosti asi jen v Českém středohoří, typický druh pastvin a narušovaných půd (motokrosové dráhy, úhory, košáry) v oblasti Lounského středohoří. Reliktní druh. Oedipoda germanica – v Čechách velmi vzácný druh, v současnosti na několika lokalitách v Českém krasu a na jediné lokalitě v Českém středohoří (Košťálov). Populace je extrémně malá, tvoří ji v průměru 110 jedinců vázaných jen na vrcholové skály. Parazuphium chevrolatii rebli – jedno z nejpozoruhodnějších zviřátek Českého středohoří, s nejbližšími příbuznými až na středním Slovensku. Brachypterní, depigmentovaný obyvatel hlubokých půdních puklin ve vápnitých jílovcích na úpatí kopce. Poddruh je popsaný z Oblíku a dosud známý jen ve třech typových exemplářích. Reliktní druh. Pericartiellus telephii – další velmi vzácný druh nosatce vázaný na rozchodník největší, v CHKO a v celé ČR na jediné lokalitě, která se nachází na horní hraně Labského kaňonu. Philonthus salinus – v Čechách velmi vzácný a velmi lokální druh, jeden z posledních zástupců zdejší dnes už téměř zaniklé slanomilné fauny. Recentně na několika lokalitách v severozápadních Čechách včetně Lounského středohoří (Dobroměřický rybník). Poecilus sericeus – vzácný druh s dramaticky se snižující abundancí, v CHKO velmi lokálně na pastvinách, úhorech a v lemech polí od Litoměřicka po Lounsko. Reliktní druh. Polyommatus damon – druh stojící na pokraji vyhynutí v celé ČR, v Čechách poslední dvě lokality, obě v Lounském středohoří. Podobně jako u okáče skalního jsou podnikány kroky, které by měly vést k jeho záchraně (dosadby vičence, odkřovinění).

130

Pseudanostirus globicollis – v ČR vzácný druh vázaný zejména na lesostepní lokality, v Českém středohoří zjištěn v suťovém lese na Zlatníku a na okraji lesní sutě u České Lípy. Pseudocleonus cinereus – v Čechách vzácný bezkřídlý druh indikující pastvou trvale narušované biotopy, oligofág na hvězdnicovitých, dosud známý pouze z Rané. Kategorie ohrožení nově změněna z VU na EN (Stejskal et Trnka 2013). Rhyparia purpurata – v Čechách velmi vzácný a kriticky ohrožený druh, v současnosti potvrzený výskyt v Lounském středohoří, kde pravděpodobně žije na podobných biotopech jako chráněný přástevník mařinkový. Rhyssemus germanus – velmi vzácný druh udávaný jen z několika lokalit v severozápadních Čechách a v Polabí, v CHKO známý z nálezů na Rané, kde žije v ústí králičích nor. Tychius tridentinus – vzácný teplomilný nosatec, v Čechách vázaný na kozinec rakouský, dosud známý jen z Lounska a Žatecka. Zygaena laeta – vzácný a lokální druh suchých lokalit s porosty máčky rolní, rozšířený v pásu od Loun po Litoměřice a v Labském kaňonu po Ústí nad Labem.

131

Vyhynulé / nezvěstné významné druhy: Cymindis miliaris – střevlík (VU): přes cílený průzkum provedený v letech 1992-1993 nebyl tento reliktní brachypterní (vzácně makropterní) druh na lokalitě Raná potvrzen (poslední nález z roku 1966) a v CHKO i v celých Čechách je od té doby považován za vyhynulý. Příčiny vyhynutí jsou neznámé. Harpalus cephalotes – střevlík (CR): v Lounském středohoří byly provedeny v posledních patnácti letech desítky pokusů o odchycení metodou přilákání na světlo (kombinovaná výbojka) nebo na UV zdroj (lapáky). Poslední nálezy z CHKO (Oblík-světlo, srpen 1977) a z celých Čech (Hazmburk, červen 1979) jsou přes 30 let staré a druh je považován přinejmenším za nezvěstný. Příčiny vymizení jsou neznámé. Helicopsis striata – suchomilka rýhovaná (CR): v Českém středohoří s největší pravděpodobností vyhynulý druh, recentně jen ve stř. Čechách. Příčiny vyhynutí jsou dosud neznámé. Přehled typových lokalit a validních druhů popsaných z CHKO ČS: Dle lokality: Boreč (vrch): roztoč Prozercon lutulentus (typ) (Acari: Oribatida: Zerconidae), stonožka Folkmanovius parallelus (typ) (Chilopoda: Geophilidae), stonožka Lithobius purkynei (typ) (Chilopoda: Lithobiidae). NPP + EVL Borečský vrch. Deblík (vrch): lumčík Phaedrotoma magnicauda (holotyp) (Hymenoptera: Braconidae), kovověnka Spalangia erythromera brachyceps (holotyp) (Hymenoptera: Pteromalidae). Děčín-Libverda: drobníček Ectoedemia liebwerdella (typ) (Lepidoptera: Nepticulidae). Dlouhý vrch u Bedřichova Světce: střevlík Harpalus cisteloides hurkai (holotyp) (Coleoptera: Carabidae). Holibka (vrch) u Razic: smutnice Epidapus subgracilis (holotyp) (Diptera: Sciaridae). Litoměřice / okolí Litoměřic (= pravděpodobně vrch Radobýl): cvrček malý (Modicogryllus frontalis) (syntypy) (Orthoptera: Gryllidae), síťnatka Oncochila scapularis (syntypy) (Heteroptera: Tingidae). Milešovka (vrch): stuhatka Aeolothrips versicolor (syntypy) (Thysanoptera: Aeolothripidae), třásněnky Rhaphidothrips longistylosa (syntypy), Sminyothrips biuncata (typ), Thrips calcarata (syntypy), Thrips klapaleki (typ), Thrips major (syntypy) (Thysanoptera: Thripidae). NPR + EVL Milešovka. Mnichovský Týnec: chalcidka Syrphophagus staryi (holotyp) (Hymenoptera: Encyrtidae). Oblík (vrch): roztoči Evadorhagidia oblikensis, Latoempodia macroempodiata, Poecilophysis pseudoreflexa, Rhagidia ruseki, Robustocheles robusta, Thoria brevisensilla (holotypy) (Acari: Prostigmata: Rhagidiidae), saranče skalní (Stenobothrus eurasius bohemicus) (holotyp) (Orthoptera: Acrididae), střevlík Parazuphium chevrolatii rebli (holotyp) (Coleoptera: Carabidae). NPR Oblík + EVL Oblík-Srdov-Brník. Průčelská rokle u Brné nad Labem: roztoč Foveacheles gigantea (holotyp) (Acari: Prostigmata: Rhagidiidae). Raná (vrch): roztoč Oplitis lapidaria (holotyp) (Acari: Mesostigmata: Oplitidae), roztoč Trachyuropoda hirschmanni (holotyp) (Acari: Mesostigmata: Trachyuropodidae), skálovka česká (Haplodrassus bohemicus) (holotyp) (Araneae: Gnaphosidae), střevlík Leistus montanus kultianus (holotyp) (Coleoptera: Carabidae), drabčík Heterothops balthasari (holotyp) (Coleoptera: Staphylinidae), lumčík Lysiphlebus melandriicola (holotyp)

132

(Hymenoptera: Braconidae), pomalenka Cirrospilus elongatus (holotyp) (Hymenoptera: Eucharitidae). NPR Raná + EVL Raná-Hrádek. Sedlo (vrch): kovověnka Spaniopus fulvicornis (holotyp) (Hymenoptera: Pteromalidae). NPR + EVL Sedlo. Střekov / hrad Střekov: hrotice Balea biplicata bohemica (typ) (Gastropoda: Clausiliidae), chvostnatka rudooká (Lepismachilis rozsypali) (syntypy), chvostnatka písmooká (Lepismachilis y-signata) (syntypy), chvostnatka temná (Machilis helleri) (typ) (vše Microcoryphia/Archaeognatha: Machilidae). Tlučeň: makadlovka Stenolechoides pseudogemellus (holotyp) (Lepidoptera: Gelechiidae). Tobiášův vrch: mšice Aphis picridicola (holotyp) (Sternorrhyncha: Aphididae). PP Tobiášův vrch. Velemín: blecha Citellophilus martinoi rotundus (holotyp) (Siphonaptera: Ceratophyllidae). Velké Žernoseky: pouzdrovníček Coleophora galatellae (typ), pouzdrovníček Coleophora linosyris (typ) (Lepidoptera: Coleophoridae). Dle systematické skupiny: Plži (Gastropoda): hrotice Balea biplicata bohemica (Clausiliidae). Pavouci (Araneae): skálovka česká (Haplodrassus bohemicus) (Gnaphosidae). Roztoči (Acari): Prozercon lutulentus (Oribatida: Zerconidae), Evadorhagidia oblikensis, Latoempodia macroempodiata, Poecilophysis pseudoreflexa, Rhagidia ruseki, Robustocheles robusta, Thoria brevisensilla, Foveacheles gigantea (Prostigmata: Rhagidiidae), Oplitis lapidaria (Mesostigmata: Oplitidae), Trachyuropoda hirschmanni (Mesostigmata: Trachyuropodidae). Stonožky (Chilopoda): (Lithobiidae).

Folkmanovius

parallelus

(Geophilidae),

Lithobius

purkynei

Chvostnatky (Microcoryphia/Archaeognatha): chvostnatka rudooká (Lepismachilis rozsypali), chvostnatka písmooká (Lepismachilis y-signata), chvostnatka temná (Machilis helleri) (Machilidae). Rovnokřídlí (Orthoptera): cvrček malý (Modicogryllus frontalis) (Gryllidae), saranče skalní (Stenobothrus eurasius bohemicus) (Acrididae). Mšice (Sternorrhyncha): Aphis picridicola (Aphididae). Ploštice (Heteroptera): síťnatka Oncochila scapularis (Tingidae). Třásnokřídlí (Thysanoptera): stuhatka Aeolothrips versicolor (Aeolothripidae), třásněnky Rhaphidothrips longistylosa, Sminyothrips biuncata, Thrips calcarata, Thrips klapaleki, Thrips major (Thripidae). Brouci (Coleoptera): střevlíci Harpalus cisteloides hurkai, Parazuphium chevrolatii rebli, Leistus montanus kultianus (Carabidae), drabčík Heterothops balthasari (Staphylinidae). Motýli (Lepidoptera): makadlovka Stenolechoides pseudogemellus (Gelechiidae), pouzdrovníčci Coleophora galatellae, Coleophora linosyris (Coleophoridae), drobníček Ectoedemia liebwerdella (Nepticulidae). Dvoukřídlí (Diptera): smutnice Epidapus subgracilis (Sciaridae). Blechy (Siphonaptera): Citellophilus martinoi rotundus (Ceratophyllidae). Blanokřídlí (Hymenoptera): lumčíci Phaedrotoma magnicauda, Lysiphlebus melandriicola (Braconidae), kovověnky Spalangia erythromera brachyceps, Spaniopus fulvicornis

133

(Pteromalidae), chalcidka elongatus (Eucharitidae).

Syrphophagus

staryi

(Encyrtidae),

pomalenka

Cirrospilus

3.8.3. Opatření realizovaná k záchraně a ochraně fauny 3.8.3.1. Obratlovci Na území CHKO České středohoří probíhá v současné době Záchranný program pro sysla obecného, který byl schválen MŽP ČR v r. 2005. V rámci ČR je nejvýznamnější lokalitou s přirozeným prostředím Raná. Populace sysla je podporována také v rámci projektu LIFE+ "Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy v Lounském středohoří" (2011-2016), kde je sysel jedním z cílových druhů, pro které je navržen vhodný management (kosení, pastva). V současnosti jsou v rámci monitoringu sysla sledovány dvě lokality – Raná (v r.2012 cca 200ex.) a Raná-Hrádek (v r.2012 cca 350 ex.) s relativně stabilní populací, druhá dokonce se stoupající. Lokalita Raná-Hrádek má silně rostoucí populační dynamiku díky pravidelnému celoplošnému sečení a rozšiřování těchto ploch, dále díky potravní nabídce, která spočívá v ponechání části vykoupených obilných polí jako potravy pro sysly. Na migračních trasách obojživelníků jsou prováděny záchranné transfery při jarním tahu přes komunikace v lokalitách Lbín, Pokratice-Mentaurov, Povrly, Lesní Mlýn, Boletice, Habřina, Konojedy, Martiněves, Velká Bukovina-Karlovka, Třebušín, Vinné, Mukov, Štěpánov, Milešov, Byňov, Suletice. Dále jsou s odbornou podporou Správy budovány nové tůně (Černčice, Milešov, Malá Veleň, Srdov, Hoštice, Slavošov). Péče o ptačí druhy spočívá ve striktním dodržování ochrany hnízdišť rorýsů na panelácích a ostatních výškových budovách a kontrolách plnění podmínek daných v odborných vyjádřeních, vyvěšováním budek pro pěvce, sovy, poštolky, kachny, skorce, ponechávání doupných stromů a jejich značení a upozorňování vlastníků pozemků na hnízdiště, dále také v budování umělých nor pro ledňáčky a břehule na Labi a Ploučnici v rámci vodohospodářských úprav. Hnízdiště čápů černých a sokolů stěhovavých jsou střežena částečně pomocí fotopastí a dále kontrolami garantů ČSO se kterými Správa úzce spolupracuje. Každé nově zjištěné hnízdiště ihned hlásíme vlastníkům pozemků, aby nedošlo k rušení nebo poškození lokality těžbou dřeva. Podpora čápů bílých spočívá v osazování hnízdních podložek a vyplétání hnízd na vhodných lokalitách, kde čápi dlouhodobě sedají na komín nebo zde bylo hnízdiště v minulosti. Stávající hnízdiště jsou průběžně kontrolována, hnízda upravována – odlehčení, případně vyměna za nová při hrozbě pádu celého hnízda. Podpora sovy pálené a sýčka obecného jsou zajišťovány prostřednictvím občanského sdružení TYTO umisťováním budek na zemědělské objekty a společně na církevní objekty. Na celém území probíhají agroenvironmentální programy na podporu hnízdění chřástalů polních posunem první seče na období po 15. srpnu. Stejné biotopy často používají křepelky polní. Ochrana koroptví polních se zatím nedaří z důvodů nevhodného polního hospodaření v zimních měsících – rozorávání strnišť před zimou, kdy zcela chybí potravní nabídka a možnost úkrytu před větrem a sněhem. Ve spolupráci s německými rybáři a ČRS probíhá od roku 1997 projekt - Losos 2000, jehož cílem je repatriace lososa atlantského do českých řek – Labe, Ploučnice, Česká Kamenice, Chřibská Kamenice, Ohře. Výsledky jsou zatím pozitivní, v součanosti se objevuje řada záznamů o jedincích, kteří se vrátili zpět do míst svého vysazení. Ostatní ZCHD ryb se Správa snaží chránit v rámci ochrany celého biotopu, t.j vodního toku nebo plochy. Od r. 2013 pracuje na užší spolupráci s ČRS a správci toků na naturalizaci toků ponecháváním mrtvého dřeva ve vodě, štěrkopískových náplavů, tůní a litorálu, kontrolách čistoty vod, průchodnosti koryt, především u MVE. U ZCHD savců je zajišťována ochrana letounů na zimovištích (štoly, jeskyně) osazováním mříží, čištěním vchodů-vletů, u letních kolonií se jedná především o kontrolu vletových otvorů před příletem v březnu-dubnu. Zvláštní pozornost je věnována ochraně netopýrů žijících v panelových a ostatních obytných domech, kde vlastníci pod odborným

134

dohledem Správy zajišťují instalaci budek, ponechání otevřených vletových otvorů a monitoring. Předešlé vyvěšování budek pro netopýry ve volné krajině v Litoměřicích, Opárně a Nové Vsi bylo vyhodnoceno jako neúspěšné, netopýři obsazovali budky cca v 5% a jen na letní období, rozmnožování nebylo prokázáno. Netopýři dávali vždy raději přednost dutým stromům. Jako úspěšné lze prohlásit vyvěšování budek pro plchy velké v lokalitě Pokratice-Mentaurov, Opárno, které byly instalovány do porostů s nulovým počtem doupných stromů. Obsazenost budek je 95% a bylo prokázáno i vyvádění mláďat. 3.8.3.2. Bezobratlí K ochraně významných a ohrožených druhů bezobratlých je nezbytné zachování vhodných biotopů. Nejcennější biotopy a nejdůležitější příčiny jejich ohrožení jsou následující: 1/ stepní biotopy Od roku 2006 teoreticky a od roku 2011 prakticky probíhá prostřednictvím projektu Life+ v Lounském středohoří záchrana kriticky ohroženého druhu denního motýla okáče skalního. V roce 2006 byl proveden zevrubný průzkum lounské metapopulace, tehdy jedné z posledních ve střední Evropě (Kadlec et al. 2006). Výstup studie byl jednoznačný - pokud nebudou provedena okamžitá celoplošná opatření, spočívající v radikálním odkřovinění opuštěných pastvin a extenzivních sadů a ve znovuzavedení tradičního způsobu hospodaření (pastva ovcí, koz a skotu), tak populace okáče během několika málo let vyhyne. Na podzim roku 2011 započaly uvedené aktivity souběžně ve všech EVL (Raná-Hrádek, Oblík-Srdov-Brník, Křížové vršky, Milá, Třtěnské stráně, Sinutec-Dlouhý kopec, HořenecČíčov, Všechlapy-Kamýk) a zároveň v tzv. nášlapných kamenech (menší plochy na spojnicích EVL, např. Bílá stráň pod Milou, Odolický vrch, Bílé stráně pod Oblíkem, Kamenná slunce, Mlýnský vrch, Libeš) a budou probíhat až do roku 2016. Výskyt okáče je od roku 2008 pravidelně monitorován a bude tak možné účinnost zásahů vyhodnotit. Specifický problém představuje další vymírající druh motýla - modrásek ligrusový, který žije na na podobných stepních biotopech a bílých stráních, avšak vyžaduje management bez pastvy, což znamená budování ochranných oplůtků kolem ploch živné rostliny a její výsev. Od roku 2009 je druh pravidelně monitorován. Opatření realizovaná pro záchranu obou motýlů jsou zároveň opatřeními pro záchranu celého množství často kriticky ohrožených druhů živočichů vázaných na stepní biotopy*. Z pohledu CHKO je tedy ochrana stepních biotopů jednoznačně prioritou. *Z druhů koprofágních to jsou např. chrobák pečlivý, chrobák vrubounovitý, chrobák Onthophagus vacca, hnojník Aphodius foetens, drabčík huňatý, z ostatních druhů vázaných na vyprahlé pastviny a narušované půdy to jsou např. svižník Cylindera germanica, střevlíci Amara crenata, Lebia cyanocephala, Licinus cassideus, Notiophilus laticollis, majky, nosatec Pseudocleonus cinereus, z druhů vázaných na stepi a nízké trávníky např. saranče skalní, s. slámová, přástevník mařinkový, lišaj pryšcový, okáč metlicový, vřetenuška pozdní, z druhů vázaných na sysla např. chrobák Onthophagus vitulus, drabčíci Bisnius varipennis, Elonium piceum, Heterothops balthasari. 2/ vlhké luční biotopy a mokřiny Příčinou likvidace fauny těchto biotopů jsou: příliš intenzivní hospodaření, odvodňování, přehnojování; zánik luk samovolným zarůstáním, úmyslné zalesňování, výstavba. Problémem jsou také dotace na kosení luk resp. způsob jeho provedení, který spočívá v pokosení co největších ploch v co nejkratším termínu. Pokud seč proběhne tímto způsobem dvakrát za rok, pro většinu fytofágních bezobratlých, např. modrásky bahenní a očkované, je tento způsob obhospodařování likvidační. Naopak postupné mozaikovité kosení fauně nejenže přímo neškodí, ale v konečném důsledku prospívá. 3/ lesní biotopy Hlavními problémy v lesích jsou z pohledu fauny bezobratlých zejména: - malé množství dřeva ponechávaného k zetlení (kromě pařezů), a to ve formě stojícího i ležícího dřeva (souše, zlomy, vývraty). Na toto prostředí jsou vázány četné xylofágní

135

a saproxylofágní druhy, na houby na tomto dřevě rostoucí zase specializované druhy mycetofágní. - pro bezobratlé vázané na světliny, osluněné dřevo a stromové dutiny jsou nejcennější lesy pastevní, střední a pařeziny, které však téměř bezezbytku zanikly. V druhově chudém, stejnověkém, vysokokmenném a stinném lese žije o několik řádů méně druhů. Dutinové druhy a druhy vázané na osluněné dřevo jsou tímto způsobem vytlačovány do volné krajiny, kde představují nemalou komplikaci při údržbě břehových porostů, alejí a parků. - likvidace starých porostů a izolovaných zbytků přirozeného lesa, s tím spojené vymírání tzv. pralesních druhů, pokud do současnosti na jednotlivých lokalitách nějaké ještě přežily. - patrně největší hrozba současnosti je bezpříkladně přemnožená černá zvěř, která obrýváním stojících souší a vyrýváním pařezů likviduje biotopy i ohrožené druhy vázané na toto specifické prostředí, např. roháč obecný. 4/ vodní toky Při srpnové povodni 2002 došlo v nejcennějším úseku Labe mezi Ústím n.L. a Děčínem k přirozené revitalizaci toku, tedy především k vytvoření a přeskupení mohutných štěrkových, písčitých a bahnitých náplavů. Na toto jedinečné prostředí jsou vázány vysoce specializované ripikolní druhy, z nichž některé žijí v ČR jen v tomto úseku Labe. Problematická je obnova průchodnosti toku (likvidace příčných stupňů, rybí přechody), která je na jedné straně potřebná především z pohledu ryb a mihulí, na druhé straně ohrožuje domácí raky morem přenášeným invazivním rakem pruhovaným. Dalším problémem mohou být: opakované snahy o odbagrování náplavů, zpevňování břehů, kácení břehových porostů, vytahování mrtvého dřeva z vody a podobné aktivity, často vydávané za tzv. „odstraňování povodňových škod“. Reálnou hrozbou je také likvidace pobřežních biotopů trvalým zatopením v rámci výstavby plavebních stupňů na Labi. Realizace záměru znamená faktické vyhynutí specializovaných ripikolních druhů. Malé vodní toky, oproti Labi s relativně chudší ripikolní faunou, jsou podobnými aktivitami ohrožovány v daleko menší míře. Specifickým problémem je také znečištění toků odpadními vodami a pevným průmyslovým a komunálním odpadem.

3.9. Invazní a expanzivní druhy Invazním druhem rozumíme takový druh, který je na našem území geograficky nepůvodní a současně se zde samovolně šíří. Expanzivní druhy jsou druhy, které jsou u nás původní a dokáží masivně osídlovat nová, pro ně ne vždy přirozená stanoviště. V obou případech jde o druhy, které mohou negativně ovlivňovat přirozené ekosystémy – vytlačují původní druhy a mnohdy zcela potlačí celé společenstvo. Z hlediska ochrany přírody jsou významné především druhy vstupující do (polo)přirozených společenstev (tzv. neoindigenofyty), jež mají výrazný vliv na jejich strukturu a složení. 3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin Invazní rostliny mohou negativně ovlivňovat rozsáhlé plochy přírodních biotopů a zcela změnit jejich druhové složení kompeticí o živiny, vodu, světlo nebo obohacováním stanoviště o produkované látky (dusíkaté sloučeniny, růstové inhibitory). V CHKO České středohoří jsou rostlinnými invazemi a expanzemi nejohroženější břehy velkých řek (Labe, Ploučnice), menších toků a potoků i s jejich nivami, dále opuštěné sady, pastviny, louky a některé lesy. Častým zdrojem diaspor jsou okraje komunikací (cest, silnic, železnic) a ruderální stanoviště v okolí sídel. Zřejmě nejproblematičtějším druhem je expanzivní třtina křovištní. Ailanthus altissima – pajasan žláznatý: druh nepůvodní (pochází z východní Asie), agresivnější šíření zejména podél železnice (Lovosice – Ústí n. L. v údolí Porta Bohemica) a ruderalizovaných místech i zahradách, zejména na Ústecku, Teplicku, Litoměřicku, Lovosicku. Druh se často agresivněji šíří do okolí z jednotlivých semenných stromů. Druh je částečně likvidován, zejména okolo železničních tratí.

136

Acer negundo – javor jasanolistý: nepůvodní druh pocházející ze Severní Ameriky; vysazovaná dřevina podél silnic, částečně lokálně zplaňuje, v současné době s menší agresivitou, vzhledem k agresivnějšímu chování dřeviny v návaznosti na CHKO ČS např. u Terezína je toto chování očekáváno i v nižších polohách CHKO ČS. Aster lanceolatus, Aster novi-belgii – hvězdnice kopinatá, hvězdnice novobelgická: nepůvodní druhy ze Severní Ameriky, do poloviny 20. století byl výskyt v území velmi vzácný; nyní častěji podél větších vodních toků (Labe) a v silničních příkopech až do podhůří. Calamagrostis epigejos – třtina křovištní: velmi problematický expanzivní druh na celém území CHKO ČS, osidluje jak luční, tak lesní biotopy. Vytváří velké množství stařiny, čímž získává konkurenční výhodu oproti jiným druhům zvláště tehdy, pokud se neprovádí kosení či pastva. Dokáže pak vytvořit rozsáhlé monocenózy. Cirsium arvense – pcháč oset: původní druh, šířící se zejména z ploch polí na plochy ruderalizované, narušované podél komunikací; částečně zasahující do přírodních biotopů po znovuzavedení hospodaření (extenzivní pastva); druh se šíří jak do stepních a lesostepních ploch, tak do ploch mokřadních luk a částečně i lesů (teplomilné doubravy, acidofilní doubravy i okraje olšin apod.) v rámci celé CHKO ČS. Colutea arborescens – žanovec měchýřník: druh nepůvodní (pochází z jihovýchodní Evropy); lokálně se šířící do přírodních biotopů většinou v doprovodu akátu, v současnosti zejména na Lounsku (např. PP Třtěnské stráně) a Mostecku (např. NPP Janský vrch) – na těchto místech je druh odstraňován mechanicky a chemicky. Crataegus monogyna a C. laevigata – hloh jednosemenný a h. obecný: původní druhy s agresivnějším šířením zejména v termofytiku a mezofytiku CHKO ČS; šíří se na plochy mezí, opuštěných ploch luk, pastvin, políček, okrajů lesů (doubravy) především na Lounsku, Litoměřicku, Lovosicku, Mostecku, Teplicku a Ústecku a v teplejších enklávách Děčínska (širší údolí Labe); často v kombinaci růže šípková-hloh-trnka. Fraxinus excelsior – jasan ztepilý: původní druh se současným agresivním chováním zejména na plochách s minerálně bohatými, vlhčími a humózními půdami na celém území CHKO ČS. Pravidelné likvidace jak semenáčků, tak velkých semenných stromů na bílých stráních (Pokratice a další), opuštěných cenných lesních loučkách (Janovice u České Lípy) a mnoha dalších plochách (teplomilné doubravy, lesostepní enklávy). Helianthus tuberosus – slunečnice topinambur: nepůvodní druh (pochází ze středu a jihu USA a Kanady), lokálně se šíří podél vodních toků a na vlhčích ruderálních místech (opuštěné louky) v nivách. Druh je lokálně vysazován jako příkrm na myslivecká políčka. Druh zatím není likvidován. Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý: neofyt rostoucí podél potoků nebo na ruderalizovaných místech, opuštěných loukách, koncentrovanější výskyty podél Suchého potoka západně od Třebívlic; podél potoka západně od Kozlů směrem k Chrámcům, částečně se šíří i do sadů; na skládkách u potoků (Děčínsko), neobhospodařovaná ruderalizovaná místa (severně a západně od Litoměřic); pravidelně likvidován mechanicky a chemicky. Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá: nepůvodní druh (pochází ze Západního Himálaje); agresivně se šířící zejména podél Labe a Ploučnice a menších vodních toků a v návazných, většinou opuštěných neobhospodařovaných nivách zejména na Děčínsku, Českolipsku, Ústecku, méně na Litoměřicku a Lovosicku, částečně likvidován chemicky (příp. mechanicky) na cenných lokalitách (štěrkové náplavy Labe, PP Nebočadský luh apod.). Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá: invazní druh původem z Asie, který se během století rozšířil po celém území, především v lesích, zejména v bučinách, dubohabřinách, posléze do suťových lesů, v současnosti se šíří do teplomilných doubrav

137

i na suchá stanoviště lesostepního charakteru a do sutí (např. NPR Lovoš, PP Plešivec, NPR Milešovka). Druh zatím není likvidován. Juncus tenuis – sítina tenká: druh zavlečený ze Severní Ameriky, dnes roztroušeně podél komunikací, částečně na lesních a lučních cestách prakticky po celém území CHKO ČS. Lycium barbatum – kustovnice cizí: druh původní v mediteránu, místy agresivní chování, zejména podél komunikací, na ruderálních plochách, lokálně zasahující i do přírodních biotopů suchých stepních trávníků (NPR Oblík); šíření zejména při jižním obvodu hranice CHKO ČS na Litoměřicku, Lovosicku, Lounsku a Mostecku. Pinus nigra – borovice černá: druh nepůvodní (původní v jižní Evropě), problematický zejména dlouhým rozkladem jehlic, neumožňujícím růst přírodních společenstev. Lokální redukce porostu nebo semenáčků na cenných, druhově bohatých lokalitách (např. EVL Bílé stráně u Litoměřic, EVL Raná, PP Třtěnské stráně, PP Kuzov, Líska u Libčevsi). Pinus sylvestris – borovice lesní: původní druh, s místními tendencemi šíření semenáčků do přírodních biotopů (např. EVL Bílé stráně u Litoměřic a další); na takových místech je v menší míře redukována vytrháváním semenáčků. Populus tremula – topol osika: původní druh, šířící se lokálně zejména do okolí přirozených míst jeho výskytu ve vlhkých částech lesů; tendence menší agresivity, ale přesto šíření, zejména na druhově bohaté okraje lesů, mezofilních luk a málo (občas) obhospodařované vlhké louky (zejména Teplicko, Děčínsko, Českolipsko). Prunus spinosa – trnka obecná: původní druh s tendencí k šíření zejména po vymizení toulavé pastvy nebo denních přesunů stád zejména ovcí a koz; agresivnější šíření zejména na plochy přírodních biotopů nízkostébelných stepních trávníků, mezí, opuštěných pastvin a lesů (teplomilné doubravy) především v jižní a střední části CHKO ČS (především Lounsko a Mostecko, dále Lovosicko, Litoměřicko, Teplicko, Ústecko); často v kombinaci: růže šípková-trnka-hloh. Reynoutria japonica var. japonica – křídlatka japonská pravá: invazní agresivní druh zplaňující z kultury nebo spontánně se rozšiřující kolem vodních toků (zejména Labe, Ploučnice a jejich nivy), okrajů komunikací, místa ruderálního charakteru po celém území, zejména Děčínsko, Českolipsko, Ústecko, Teplicko, méně Litoměřicko a Lovosicko, lokálněji Lounsko a Mostecko. Reynoutria sachalinensis – křídlatka sachalinská: invazní neofyt, menší porosty než u předchozího, agresivní charakter, podél vodních toků, komunikací, opuštěných ploch luk po celém území (s obdobným charakterem jako křídlatka japonská pravá), lokálně pěstován a unikající. Reynoutria × bohemica – křídlatka česká: nedávno popsaný kříženec dvou invazních neofytů, křídlatky japonské (R. japonica) a k. sachalinské (R. sachalinensis), zřídka u vodních toků a silnic; předpokládá se velmi agresivní chování, druh je zaměňován s křídlatkou japonskou (R. japonica). Všechny druhy křídlatek jsou likvidovány, především na biotopově nejcennějších místech na Děčínsku a Českolipsku. Robinia pseudacacia – trnovník akát: původně v Severní Americe, druh byl vysazován od 2. poloviny 19. století na místa opuštěných pastvin, „neúrodných ploch“. Odtud se šíří zejména na plochy přírodních biotopů suchých strání, stepní plochy, teplomilných doubrav a dále na skály po opuštění lomů s tendencí vytlačování těchto společenstev a jejich ruderalizace (větší plochy zejména NPP Janský vrch, NPR Lovoš, PP Třtěnské stráně, NPR Oblík a další). Dále se vyskytuje roztroušeně po celém území (zejména Lounsko, Mostecko, Lovosicko, Litoměřicko, méně Ústecko, Teplicko a severní části CHKO ČS), zpravidla na antropogenních stanovištích podél komunikací (železnice v Porta Bohemica), v obcích a jejich okolí. V některých lesních porostech (PP Plešivec, Lovoš a další) je opakovaně likvidován.

138

Rosa canina – růže šípková: původní druh s agresivním šířením zejména na plochy opuštěných polí, pastvin a luk; zarůstání ploch touto růží ve spojení s hlohem (Crataegus laevigata) a trnkou obecnou (Prunus spinosa) je zejména v teplejších částech CHKO ČS velmi rychlé. Sambucus nigra – bez černý: původní druh, šířící se na ruderálních stanovištích a na bohatších půdách v částech lesů (dubohabřiny), druh je na těchto cenných lokalitách odstraňován vlastníky. Symphoricarpos albus – pámelník bílý: místy se šířící druh původně ze severní Ameriky, pěstován podél komunikací, zkoušen i na „opuštěných“ půdách přírodních biotopů stepního charakteru zejména na Lounsku (např. Dlouhá hora), druh je na těchto cenných lokalitách odstraňován. Syringa vulgaris – šeřík obecný: druh původní v jihovýchodní Evropě; s lokální tendencí k šíření do přírodních biotopů ze zahrad a ruderalizovaných ploch (NPP Kamenná slunce, PP Košťálov), v nejteplejších částech CHKO ČS. Solidago canadensis – zlatobýl kanadský, Solidago gigantea – zlatobýl obrovský: druhy původní v Severní Americe; oba se vyskytují roztroušeně podél cest (železnic) a na rumištích po celém území. Pro obhospodařované porosty nebo cenné přírodní biotopy zatím snad nepředstavují tyto severoamerické zlatobýly vážné nebezpečí. Telekia speciosa – kolotočník ozdobný: druh původní na Kavkaze, Balkáně, v Karpatech; lokální tendence šíření do přírodních biotopů ze zahrad a ruderalizovaných ploch (nalezen v roce 2013 severně od rybníka Chmelař u Úštěku, několik set rostlin), potenciálně i na dalších vlhkých a výživných loukách ve střední a severozápadní části CHKO ČS.

3.9.2. Invazní druhy živočichů 3.9.2.1. Obratlovci RYBY: amur bílý (Ctenopharyngodon idella) karas stříbřitý (Carassius auratus) tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) sumeček americký (Ameiurus nebulosus ) pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) siven americký (Salvelinus fontinalis) Z těchto druhů pouze karas stříbřitý a sumeček americký vytvořili stabilní populace v přírodních biotopech, které si udržují vlastní reprodukci. Oba druhy vykazují silně invazní charakter, navíc je prokázána reprodukční schopnost a páření karasa stříbřitého s jakoukoliv karasovitou rybou. Zcela již vytlačil karase obecného a významně negativně ovlivňuje ostatní druhy ryb v rámci potravní konkurence. Karasem stříbřitým jsou obsazovány i přírodní tůně a vodní plochy určené původně pro obojživelníky. Stavy sumečka amerického pravděpodobně zčásti redukuje plísňové onemocnění, kdy mu odpadávají hmatové vousy a není schopen hledat potravu, přesto jeho počty v rámci ČR neklesají a představuje tak stále reálnou hrozbu. Je potřeba radikálně redukovat stavy karase stříbřitého i sumečka amerického na minimum. Ostatní uvedené druhy, které jsou na území CHKO od r. 1992 vysazovány členy ČRS (často bez vědomí orgánu OP), nejsou schopny samostatné reprodukce. PLAZI: želva nádherná (Trachemys scripta elegans) Postupně se šířící druh po roce 2000. V současné době je zjištěna ostrůvkovitě na celém toku Labe a Ploučnice, nejvíc však z Píšťan, Lovosic, Svádova, Nebočad, na Ploučnici

139

potom z Benešova nad Ploučnicí. Dle některých členů ČRS byla pozorována i mláďata v Píšťanech. V některých případech byly želvy pozorovány i na rybnících a tůních. Zatím nejsou sledovány negativní dopady na ostatní živočichy. OBOJŽIVELNÍCI: Není zjištěn žádný nepůvodní druh. PTÁCI: bažant obecný (Phasianus colchicus), typ torquatus a typ colchicus: bezproblémový druh, uměle vysazen už ve středověku. Nepůsobí negativně na ostatní druhy živočichů kachnička mandarínská (Aix galericulata): ojedinělá pozorování na Labi a zámeckém rybníku v Děčíně, pravděpodobně únik z chovu kachna divoká – hybrid (Anas platyrhynchos): zde se jedná o citelný problém při intenzivním vysazování, v CHKO ČS zaznamenáno nelegální vysazení pouze v Píšťanech, nutná bude kontrola vysazování zvěře jednotlivými MS. SAVCI: psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) mýval severní (Procyon lotor) norek americký (Mustela vison) Jedná se o skupinu silně invazivních živočichů, negativně mohou jako potravní konkurenti působit na lišku obecnou, především však zcela likvidují populace raka kamenáče a raka říčního na tocích, kde se usadí a další drobné živočichy včetně např. chráněné ještěrky zelené. Znaky predace zjištěny v EVL Luční potok v r.2012 při podzimní kontrole, kdy byly nacházeny kadavery velkých raků na břehu a utrhaná klepeta největších kusů. V potoce při kontrolních odchytech byli nalézáni největší raci o délce do 10 cm s klepety. (Franěk B., 2012). Bude nutné se zaměřit na tyto invazivní druhy a veškeré jedince likvidovat. sika (Cervus nippon): šíří se hlavně v západní části Č. středohoří okolo Hradišťan, Lipské hory – negativně ovlivňuje populaci jelena evropského, se kterým se kříží a vytváří hybridní a sterilní jedince. daněk evropský (Dama dama): zcela zdomácnělý a bezproblémový druh, který nekonkuruje ostatním živočichům. muflon (Ovis musimon): nadstavy muflonů negativně ovlivňují erozí prudké svahy a stepní stanoviště s výskytem ZCHD rostlin – např. NPR Lovoš, PR Sluneční stráň, NPR Sedlo. V posledních letech došlo k částečnému úbytku vlivem plísňového onemocnění spárků, kdy zvířata silně kulhají a chodí po kolenou. Většinou pak hynou hlady. nutrie (Myocastor coypus): šíření po celém území bylo zaznamenáno poprvé v r. 1992 v Žalhosticích na Labi v zimě, některá zvířata měla umrzlé ocasy, přesto se populace stala vitální a v současné době jsou obsazeny řeky Labe, Ploučnice, na potocích zatím jen ojedinělé záznamy. Zvířata se soustřeďují v blízkosti větších měst, kde jsou většinou na zimovištích labutí přikrmovány – Litoměřice, Lovosice, Střekov, Benešov nad Ploučnicí, Děčín, PP Nebočadský luh, Svádov. Negativní ovlivňování jiných druhů nebylo zaznamenáno. Patrně se jedná o jedince uniklé ze zájmových chovů kožešinových a masných zvířat. ondatra pižmová (Ondatra zibethicus): rozšířena po celém území CHKO na řekách Labe a Ploučnice, na rybnících a nádržích a větších potocích. Negativně nepůsobí na jiné druhy živočichů. Nevykazuje známky invazního druhu. 3.9.2.2. Bezobratlí Z velkého počtu nepůvodních druhů bezobratlých žijících v CHKO (Mlíkovský et Stýblo 2006) byly vybrány zejména druhy, které již jsou nebo se v brzké době mohou stát invazními a představují tak hrozbu pro domácí druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů

140

a nebo se jedná přímo o konkurenty člověka, tedy o klasické „škůdce“. Z tohoto pohledu se jako skutečně nebezpečné jeví druhy slávička mnohotvárná, blešivec velkohrbý a rak pruhovaný. Plzák španělský (Arion luisitanicus) – druh v ČR etablovaný od roku 1991, kromě vyšších hor rychle obsadil prakticky celé území. V současné době je v CHKO v intravilánech obcí prakticky všudypřítomný. V našich podmínkách nemá predátory, ani specifické parazity a nic tedy nestojí v cestě k jeho další expanzi. Lidé ho vnímají především jako obtížného škůdce v zahrádkách, dokáže zcela zlikvidovat jak zeleninu, tak i okrasné rostliny. Proniká i do polních kultur (řepka). Korbikula asijská (Corbicula fluminea), slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum) – tři nepůvodní druhy vodních měkkýšů, kteří v současné době obývají, často ve velkých populačních hustotách, dolní Labe. U prvního a hlavně druhého z nich lze předpokládat negativní vliv na faunu našich vodních měkkýšů, zejména mlžů. V případě CHKO se jedná o dva druhy velevrubů a škebli rybničnou. Další nepůvodní druhy měkkýšů, např. člunka pravohrotá (Ferrissia fragilis), mentovník rozšířený (Menetus dilatatus) a levatka ostrá (Physella acuta) zjištěné na Labi a v okolí zatím nepředstavují pro místní faunu větší problém. Kleštík zhoubný (Varroa destructor) – roztoč původem z východní Asie, kde parazituje u včely indické (Apis cerana). V Evropě napadá včelí plod i dospělce včely medonosné (Apis mellifera) a dokáže zničit celá včelstva. U nás rozšířen celoplošně. Blešivec velkohrbý (Dikerogammarus villosus) – druh v ČR etablovaný teprve od roku 2003, v současné době postupuje proti proudu Labe a rychle obsazuje nové lokality. V místech, která osídlil se stává dominantním organizmem říčního dna. Jedná se o extrémně agresivního dravce, který loví larvy vodního hmyzu, jiné blešivce apod. Jeho přítomnost má významný negativní dopad na přirozená společenstva makrozoobentosu. Rak pruhovaný (Orconectes limosus) – původem ze Severní Ameriky, poprvé zaznamenán v Ústí nad Labem v roce 1988. Dnes po celé délce Labe, proniká i do přítoků (Ohře, Luční potok, Modla). Zatím nebyl nezaznamenán v Ploučnici, kde žije rak říční. Druh je přenašečem račího moru a je odpovědný za množství masových úhynů domácích druhů raků, zejména raka říčního. Sám je proti této chorobě rezistentní. Mnohonožka (Cylindroiulus caeruleocinctus) – původem západoevropský druh, u nás od roku 1954, teprve po roce 2000 prudký nárůst počtu jedinců a lokalit. V CHKO ohlášeno několik masových invazí v intravilánech obcí, kdy mnohonožky po tisících zalézají do budov, včetně obytných. V Litoměřicích zaznamenán masový výskyt v městské nemocnici na oddělení ARO. Pro odpudivý zápach není tento saprofág atraktivní pro případné predátory. Potemník (Latheticus oryzae) – neúmyslně introdukovaný druh, původem pravděpodobně z Indie. Nejčastěji synantropně (v rýži, pšenici aj.), ale také v přírodě, kde se dá nejsnáz zjistit odchytem na světlo. Z Čech je první publikovaný nález z roku 2005 (Hradec Králové), v Lounském středohoří však byl zachycen již v roce 2004.

3.10. Neživá příroda Celkově jsou hodnoty neživé přírody uvedeny již ve zřizovacím výnosu CHKO České středohoří, kde je poukazováno na skutečnost, že k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, tedy v rámci Evropy jedinečný georeliéf daný existencí třetihorní vulkanické činnosti a následnou erozí. V rámci České republiky jde o oblast s vysokou koncentrací geologických, geomorfologických, paleontologických a mineralogických fenoménů. Navíc v důsledku dlouhodobého a částečně extenzívního zemědělského

141

využívání krajiny je zde důvod hodnotit České středohoří jako příklad harmonické krajiny. Výrazem hodnot oblasti z hlediska geologického je vysoké zastoupení maloplošných chráněných území geologické povahy, kde je geologická stavba nebo geomorfologický fenomén předmětem ochrany nebo je významnou součástí ochrany území jako celku. Tyto lokality tvoří mezi MZCHÚ více než jednu třetinu. Na území CHKO jsou pak desítky dalších geologicky významných lokalit, z části evidovaných Českou geologickou službou (ČGS). Přehled nejvýznamnějších geologických, mineralogických a paleontologických lokalit NPP Panská skála: Reprezentativní a velmi dobře zachovaná ukázka tělesa vulkanického původu s pravidelnou sloupcovitou odlučností čedičové horniny, v rámci České republiky jedinečná, atraktivní a dobře přístupná. PP Magnetovec – skalní hřib: Nejlepší ukázka skalního hřibu v oblasti. Jedná se o vypreparovanou část lávového příkrovu, tvořeného dvěma výlevy bazanitové horniny. Spodní výlev je pórovitější a více zvětralý, čímž selektivně vznikla tenká „noha hřibu“, na které sedí mohutná horní část – široký „klobouk“. PP Divoká rokle: Unikátní skalní výchoz, který je odlučnou plochou starého sesuvu s odkrytým sledem vulkanogenních hornin úlomkovitého charakteru o mocnosti až 200 m, uložených v mísovité depresi prevulkanického reliéfu. Významné mineralogické naleziště. PP Radobýl: Ochrana těžbou odkrytého severojižního řezu vulkanickým tělesem s dobře vyvinutou sloupcovitou odlučností čedičové horniny. Významná puklinová jeskyně v čedičovém masívu. NPP Borečský vrch: Vedle významných a vzácných živých složek přírody jde o nejpřístupnější a nejatraktivnější ukázku ventarol v rozpukaném trachytovém tělese. PP Plešivec: Ochrana otevřených sutí na jižním i severním svahu Plešivce se systémem cirkulace vzduchu, umožňujícím funkci trvalých ledových jam a ventarol. PR Kamenná hůra: Jedna z nejlepších ukázek rozsáhlých čedičových sutí, trvalé ledové jámy, na jejichž specifické mikroklimatické podmínky jsou vázány některé vzácné reliktní a ohrožené druhy rostlin a živočichů. PP Loupežnická jeskyně: Rozsáhlá puklinová jeskyně v neovulkanickém masivu, vzniklá posunem jednotlivých bloků rozpukané horniny (fonolit) ve strmém svahu Zámeckého vrchu. NPP Březinské tisy: Evropsky významné paleontologické naleziště třetihorní flóry a fauny v lokalitě Bechlejovická skalní stěna. NPP Kamenná slunce: Unikátní dokument explozívní vulkanické činnosti ve stěně bývalého zemníku. Mezinárodně významný doklad sopečného maaru – explozivní struktury s okrajovým valem, v němž se nachází vlastní geologický fenomén – „kamenná slunce". PP Kuzov: Vypreparovaný ukázkový průnik dvou žil leucitického tefritu uložených v souvrství turonských usazenin. NPP Dubí hora: Lomovou činností odkryté čelo lávového proudu s vyvinutými odlučnými sloupci analcimického tefritu s mocností až 1 metr, druhotně příčně rozpukanými, tvořící jedinečný tzv. „bochníkovitý rozpad čedičové horniny“. PP Bobří soutěska: Předmětem ochrany je hluboké erozní údolí se dvěma vodopády v pevné čedičové hornině. PR Kalvárie: Geomorfologicky nejhodnotnější část masivu České brány se specifickou horninovou stavbou, všemi geologickými a geomorfologickými fenomény v prvohorních vyvřelinách, obnažená erozní činností Labe. PP Košťálov: Ochrana skalních svahů vypreparované výplně přívodní vulkanické struktury, geomorfologická dominanta města Třebenice.

142

PR Číčov: Učebnicový výskyt „hořeneckého typu aragonitu“, ochrana trosky neovulkanického tělesa. PR Vrabinec: Jeden z nejnápadnějších příkladů vypreparovaných čedičových sopouchů se zbytky zříceniny středověkého hradu mimořádné geomorfologické hodnoty. NPP Vrkoč: Vypreparovaná žilná struktura v údolí Labe s typickým vějířovitým rozpadem čedičové horniny. PR Kozí vrch: Významná krajinná dominanta labského údolí se všemi geologickými a geomorfologickými fenomény a mikroklimatickými jevy. Další významné geologické lokality, evidované ČGS NPP Bílé stráně: Strmá opuková stráň, prokřemenělé vápence křídového stáří tvoří pevné polohy v měkčích slínovcích. Obsahují hojné zbytky mlže rodu Inoceramus. Čeřeniště: Paleontologická a mineralogická lokalita. Vyskytují se zde diatomity oligocénního stáří, které obsahují otisky částí rostlin. V dutinách se nacházejí krystalky fakolitu, narostlé na starším analcimu. Dochází zde k posunu celých bloků sopečných hornin po křídovém podloží. Dobkovičky: Zajímavé výskyty uzavřenin spinelových peridotitů (tzv. olivínické koule) o velikosti až 25 cm. Dobrná: Vrcholová část stratigraficky nejvyššího masívu sopečného původu v okolí Děčína, dva výskyty olivinického bazaltoidu. Dolní Chlum: Pyroklastika střední části středohorského vulkanosedimentárního komplexu. Zprostředkovaný doklad dynamiky vývoje paleoreliéfu v době sopečné činnosti (úlomkotoky). Dolní Zálezly: Málo zpevněné rozpadavé pískovce a písky merboltického souvrství. Žíly sodalitických tefritů v místním opuštěném lomu patřily k nejvýznamnějším lokalitám zeolitů v Evropě. Granátový vrch: Pyroponosná bazaltová diatrema, ve výchozové části je zachována sedimentární výplň bývalé maarové deprese. PR Holý vrch: Relikt čedičového lávového proudu. Mimo PR výchozy hyaloklastické brekcie. PP Hradiště: Relikt čedičového lávového proudu. Jsou zde vyvinuty tvary mrazového zvětrávání sloupcově odlučného výlevu. Jedlka: Nejvyšší odlučná plocha souborů kerných sesuvů, které níže přecházejí do suťových akumulací s výraznou morfologií. Redeponovaná pyroklastika bezolivinických bazaltoidů až trachybazaltů. Jílovské tisy: Těleso fonolitového lakolitu se zčásti zachovaným pláštěm svrchnokřídových vápnitých jílovců březenského souvrství. V údolí Hornojílovského potoka je dobře patrná jeho kontaktní metamorfóza na porcelanity. Kočka: Terciérní intruze čedičového složení do okolních slínovců. V dutinách čediče se vyskytují minerály ze skupiny zeolitů. Korozluky: Klasická lokalita sladkovodního vápence mostecké pánve s místním hojným obsahem schránek plžů. Krkavčí skála u Sebuzína: Vypreparovaná žíla melilitického olivinického nefelinitu, v blízkosti jsou známy další 4 žíly olivinického nefelinitu o mocnosti několika metrů. Kubačka: Hyaloklastické brekcie – sopečné úlomkovité horniny, vzniklé tepelným ovlivněním žhavé čedičové lávy vodou. PP Lipská hora: Trachytové intruzivní těleso lakolitové povahy s jevy mrazového zvětrávání.

143

Lom pod Větruší: Tři lávové výlevy spodní části vulkanosedimentárního komplexu. Jedná se o typickou ukázku výlevů odplyněné lávy do vodního prostředí. NPR Lovoš: Selektivní erozí vypreparovaná přívodní dráha bazaltového vulkánu (vlastní vulkán již podlehl erozi). Svahy kopce jsou pokryty hlinitokamenitými kvartérními sedimenty. PP Lužické šípáky: Důležitá paleontologická lokalita, z křídových jílovců byly vyplaveny schránky několika desítek druhů foraminifer (drobných dírkovců), podle kterých jsou dodnes porovnávány křídové uloženiny po celém světě. Lužický potok u Žichova: Terciérní makroflora a makrofauna v diatomitech, místy opalizovaných. Malá Veleň: Jemnozrnné až středně zrnité stratifikované vulkanogenní sedimenty spodní části středohorského vulkanosedimentárního komplexu. Mašovice: Flyšoidní facie březenského souvrství (svrchní křída). Pevné lavice vápnitých pískovců selektivně vyvětrávají z měkkčích vápnitých jílovců. PR Milá a Odolický vrch: Selektivní erozí obnažená kompaktní přívodní dráha stratovulkánu (haynický nefelinit olivinický). Na okolních vrších zachovány zbytky láv a pyroklastik. NPR Milešovka: Trachytový lakolit, vypreparovaný z povrchových vulkanitů a se svým okolím tektonicky vyzdvižený. V nižších partiích jsou rozsáhlé suťové akumulace. Mukařov – zářez silnice: Hrubozrnné sedimenty – redeponovaná tefritová pyroklastika, Charakter sedimentů odpovídá fluviální redepozici původně pyroklastického materiálu. NPR Oblík: Selektivní erozí vypreparovaná přívodní dráha bazaltového vulkanizmu, která prorazila svrchnokřídové slínovce. Oparenské slepence: Hrubozrnné konglomeráty nejistého stáří vyplňující deprese v rulách. Pravděpodobně příbojová facie křídového moře. Panenská skála: Výchoz vulkanitů středohorského komplexu ve formě strmé stěny. Střídání různě alternovaných facií jednotlivých výlevů. Poustka: Významná lokalita slínovců oherské faciální oblasti, odkryta koprolitová vrstva a zlom. Průčelská rokle: Četné skalní výchozy a stěny odkrývají stavbu několika lávových výlevů. Rozlehlé sutě, vodopád cca 5 m vysoký. Pod hranicí sutí vystupují výchozy pyroklastik. NPR Raná: Čedičová, žilně tvarovaná, intruze směru severovýchod-jihozápad vypreparovaná z křídových slínovců selektivní erozí. Je tvořená olivinickým nefelinitem. Roztocká subvulkanická struktura: Geologicky jedinečná vulkanická struktura zachycující subvulkanický aparát předpokládané karbonatitové intruze. NPR Sedlo: Vypreparovaná značně rozsáhlá několikanásobná trachybazaltická přívodní dráha. PR Sluneční stráň: Terasovité stupně na jednotlivých lávových výlevech. Nalezneme zde i žilnou horninu – monchiquit. Soutěsky: Hrubozrnná, převážně vulkanogenní klastika s podporou základní hmoty, jejichž hrubá frakce je tvořena širokou škálou texturně odlišných, převážně olivinických bazaltoidů. Soutěsky – lom: Vulkanogenní klastika, subakvální výlevy bazaltových láv v různém stupni alternace prostřídané redeponovaným klastickým materiálem hyaloklastitových brekcií. Významné naleziště natrolitu a dalších dutinových minerálů v čedičové hornině. Střekov – pískovna: Báze vulkanického komplexu na křídovém podloží. Střekov – hradní skála: Selektivní erozí obnažené intruzivní těleso trachytového magmatu.

144

PP Stříbrný roh: Úlomkovité vulkanické horniny, ležící na křídových pískovcích. Tyto horniny jsou proniknuty několika dalšími sopečnými tělesy. PP Štěpánovská hora: Příkré svahy na alkalickém bazaltu, zčásti kryty suťovými poli. Terciér u Lužic-Dobrčic: Odkryvy s pestrou škálou vypálených neogénních jílovitých hornin, které dokumentují všechny typy tepelné metamorfózy. Lokalita je rovněž známa jako paleontologické naleziště. Údolí pod Velkým rybníkem: Zářez potoka v olivinických bazaltech, na svazích zřícené skalní bloky a suťová pole. Na mnoha místech ukázky sloupcové odlučnosti čedičové lávy. Újezd u Trmic: Ukázka brekciace výlevů ve vodním prostředí (hyaloklastéza). Vaňov: Inženýrsko-geologická lokalita, vzniklá během roku 1995 náhlým skalním řícením a následnými svahovými pohyby. Povrchové sopečné horniny jsou zde uloženy na křídových pískovcích merboltického souvrství. Pseudokrasové tvary V mnoha tělesech vulkanického původu jsou dokumentovány výskyty pseudokrasových jevů a starých důlních prací v podobě průzkumných a těžebních štol. Vedle toho jsou na území Českého středohoří pozůstatky dolování třetihorního hnědého uhlí v reliktech intramontánních pánví, zejména v okolí Verneřic. Do této skupiny významných geologických lokalit patří kromě již zmíněných pseudokrasových objektů na území MZCHÚ Radobýl a Loupežnická jeskyně následující lokality: Jeskyně v Průčelské rokli u Brné – Skluzavka a Medvědí brloh. První je přístupná v délce 7,5 m s maximální výškou 70 cm, druhá v délce 4,5 m a s výškou 50–80 cm. Jeskyně v Divoké rokli u Mojžíře má délku 7,1 m a výšku až 1,1 m. Z několika jeskyní na Bukové hoře u Verneřic je nutné uvést zejména rozsedlinovou Ledovou jeskyni s délkou 10 m a výškou až 4 m, rozsedlinovou Propástku s délkou 3,5 m a výškou 1,9 m, Sněhovou jeskyni o délce 7,2 m a výšce 1,3 m. V údolí Dobranského potoka u obce Dobrná se nachází suťová jeskyně o délce 2,5 m a výšce 1,7 m v blízkosti významného naleziště zeolitových minerálů. V masívu Malého Chlumu u Děčína je Liščí jeskyně o délce 4 m a výšce 1,6 m a jeskyňka Ve stěně, která má délku 4,5 m a výšku 4,2 m. Několik dalších pseudokrasových jeskyní bylo objeveno v masívu Pustého vrchu u obce Folknáře. Mezi nimi je největší Velká jeskyně skřítků s celkovou délkou 24 m a dále Malá jeskyně skřítků s délkou 13,9 m. V údolí Ploučnice u Františkova se nacházejí dvě větší jeskyně – Zlatá díra, přímo naproti hradu Ostrý o délce 7,5 m a jeskyně Pod vodopádem o délce 11,6 m. Valkeřická jeskyně je rozsedlinou o zřetelné délce 290 m. Jeskyně Na výhledu se nachází ve vrchu Hradiště u Hlinné má délku 4,9 m a výšku až 3,7 m. Jeskyně na Panně u Třebušína je dlouhá 9,7 m a má výšku až 2,5 m. Kromě uvedených jeskyní a propástek je v oblasti řada dalších menších dutin a skalních výklenků, které jsou nejčastějšími erozními tvary, vytvořenými zejména na rozhraní čedičových výlevů a tufových poloh nebo v mocnějších suťových akumulacích. Vodopády Do skupiny objektů geomorfologické povahy lze zařadit vodopády, kterých je v oblasti Českého středohoří celá řada a které si rovněž zaslouží pozornost orgánů ochrany přírody. Ačkoliv velká část Milešovského středohoří nevyniká hojností srážek, situaci vyrovnává Verneřické středohoří, kde je vyšší počet přítoků Labe a vyšší srážkový průměr. Vaňovský vodopád na Podlešínském potoce je jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších vodopádů oblasti tvořený dvěma stupni. Snáze přístupný je spodní stupeň o výšce 12 metrů, nad ním ležící osmimetrový stupeň je běžnému návštěvníkovi ukryt v lesním porostu. V blízkosti se na Podlešínském potoce nachází ještě další vodopád, téměř

145

neznámý, který si pro polohu v místech, kde kdysi stával Čertův mlýn, vysloužil název Vodopád nad Čertovým mlýnem. Výška skoku je v tomto případě 3 m. V Bobří soutěsce u Louček je další atraktivní místo s vodopádem na Bobřím potoku, který překonává skok 2,5 m a další 8 m vysoký vodopád lze snadno navštívit na jeho bezejmenném přítoku. Celý prostor je zahrnut do území PP Bobří soutěska a EVL Binov – Bobří soutěska. Nejzajímavější kaskádou vodopádů je bezpochyby soustava v zalesněném údolí mezi vrchy Debus a Výsluní nad obcí Prackovice, její celkové délka dosahuje 40 m. Poblíž lze dále nalézt vodopády na potoku Dubina v soutěsce pod známým Dubickým kostelíkem, které tvoří rovněž velmi zajímavou soustavu: v úseku o délce 400 m a výšce 110 m lze v jen velmi obtížně průchodném a srázném terénu najít celkem 4 vodopády o výšce 2 až 7,5 m. Další drobnější vodopády se vyskytují v divokém terénu u obce Dolní Zálezly na potoce Moravanka. Jde o rokli nazvanou Mlýnský důl, vodopád protékající puklinou v čedičovém masivu má výšku 6 m. Poblíž vede turistická stezka ze Zálezel k Dubickému kostelíku. Průčelský vodopád se nachází na pravém břehu Labe v divolé Průčelské rokli opět v blízkosti turistické trasy. Je vysoký 15 m, bohužel však jde o velmi slabý pravostranný přítok Průčelského potoka. Nápadný je jen v zimním období, kdy se zde vytvářejí velkolepé ledopády. Mezi Olšinkami a Kojeticemi se nachází nejvodnatější vodopád v okrese Ústí nad Labem. V prostoru se zajímavou soutěskou a ruinami mlýna leží na Kojetickém potoce vodopád s výškou 7 m. Pozoruhodný geomorfologický útvar leží také na Budovském potoce, který má výšku 11 m a spadá do velkého skalního kotle ve Vlčí rokli. Přístup z návsi v Budově je velmi nebezpečný. Na Ústecku se pak nachází další skupina vodopádů v okolí Neštěmic – téměř sedmimetrový na Pekelském potoce pod osadou Žežice, osmimetrový na Blanském potoce nad Mojžířem a pětimetrový na skalním stupni Kamenného potoka, rovněž nad Mojžířem. V pravobřežní části údolí Ploučnice najdeme málo známý vodopád mezi Benešovem a Františkovem, který spadá do hloubky celkem asi 7 m k jeskyni zmíněné v předchozím textu. Sesuvná území Vznik sesuvů vázaných na porušení stability svahů erozní činností je v území s velkými výškovými rozdíly a přítomností měkkých jílovitých sedimentů zcela zákonitý. Setkáváme se s nimi v plochém terénu s výskytem třeba jen mělkých údolí, zejména ale na úpatí těles budovaných neovulkanity. V řadě případů jde o sesuvy velkých až katastrofálních rozměrů. Sesuvy založené ve svažitém terénu s opukami a jílovitými sedimenty v podloží nalezneme především na jižních svazích Středohoří na Lounsku a Litoměřicku, kde přispívají ke vzniku „bílých strání“. V současné době je nejlepším příkladem soustavy aktivních a zcela přirozených sesuvů trojice smykových ploch na jižním až východním svahu Houžetína u obce Staré. Stabilizované sesuvy najde na „bílých stráních“ poblíž vrchů jako jsou Oblík, Raná, na Třtěnských stráních nebo v okolí Skalice u Třebívlic a Lipské hory. Specifikum mají sesuvy v kaňonovitém údolí Labe, kde došlo k silnému narušení stability svahů erozní činností řeky. Nejlepšími příklady jsou Martinská stěna u Čeřeniště, sesuvy ohrožující zástavbu ve Vaňově nebo obrovský sesuv u Mojžíře, který zdevastoval vesničku Veselí. Nově byl aktivován rozsáhlý sesuv na svazích vrchu Kubačka u Prackovic navazující na dobývací prostor lomu Dobkovičky, který postihnul železniční dráhu a stavbu dálnice D8.

3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES) ÚSES je důležitým nástrojem ochrany přírody pro udržení či znovuobnovení druhové pestrosti území v její přirozené podobě. Tvoří ho soustava přírodních nebo částečně pozměněných, ale přírodě blízkých biotopů v krajině – biocenter propojených biokoridory,

146

a to ve třech hierarchických úrovních: nadregionální, regionální a místní (lokální). Cílem ÚSES je vytvořit síť ekologicky stabilních území, příznivě ovlivňujících okolní, ekologicky méně stabilní krajinu a zajišťující zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny a rozmanitosti původních druhů a jejich společenstev. Jeho existence je definována v zákoně 114/1992 Sb. § 3 a 4 jako veřejný zájem, na jehož tvorbě se podílí vlastníci pozemků, obec i stát. 3.11.1. Stav zpracování dokumentace ÚSES Kostra ekologické stability, ze které tvorba ÚSES vychází, je v Českém středohoří, díky jeho členitému reliéfu, poměrně dobře zachovalá. Problémy jsou pouze v jihozápadní části CHKO, kde vlivem značného stupně zornění je četnost potřebných přírodních prvků poměrně malá. Z toho důvodu je zde v generelech výskyt nefunkčních skladebních částí ÚSES častější. Generel ÚSES byl postupně zpracován pro celé území CHKO. Vznikal ve velkém časovém rozmezí, takže z části se při jeho tvorbě uplatnily ještě neustálené formy metodiky. Nadregionální a regionální úroveň vycházela z ÚTP MMR z r. 1996. Ještě dříve, před tímto podkladem, již existovaly pro některé části CHKO schválené plány VÚC (Litoměřicko), které se částečně lišily od pozdějšího ÚTP MMR. Tyto disproporce se promítly při tvorbě místního ÚSES v rámci zpracovávaných územních plánů obcí. Pořizovatelem generelů byly vesměs tehdejší okresní úřady. Správa CHKO financovala pouze několik plánů MÚSES, na ojedinělá katastrální území, na která do té doby nebyl zpracován ani generel. Potřebu vyhotovení aktuálního plánu ÚSES pro celou CHKO avízuje Správa již řadu let. Dosud se tento záměr nepodařilo finančně prosadit. Absence aktuálního uceleného podkladu znesnadňuje práci na tomto úseku. Například podklady, které byly poskytnuty pro vektorizaci MÚSES CHKO v r. 2009, nebyly aktualizovány. Správa se snaží tento nedostatek alespoň postupně napravovat při spoluúčasti na tvorbě územních plánů obcí nebo jejich změn, případně při tvorbě projektů KPÚ. Ne vždy se náprava podaří, některé úřady územního plánování vyžadují za tyto korekce finanční úhrady. Správa však takovými prostředky nedisponuje. V r. 2012 byl v rámci finančních možností AOPK aktualizován ÚSES v 20-ti katastrálních území. ÚTP MMR z r. 1996 i dosud platné plány VÚC byly v roce 2011 nahrazeny ZÚR krajů Ústeckého a Libereckého. 3.11.2. Realizace ÚSES v krajině Aktualizace vymezení NRBC byla provedena MŽP v r. 2010. Aktualizace vymezení os NRBK nebyla zatím dokončena. Nadregionální a regionální ÚSES pro území CHKO je zapracován v ZÚR Ústeckého a Libereckého kraje. Tyto dokumenty jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů menších územních jednotek. Při příležitosti první změny ZÚR se předpokládá odstranění zjištěných nepřesností a zahrnutí případných změn (zpřesněním a doplněním vymezení ÚSES), které jsou součástí Plánu ÚSES Ústeckého kraje a Plánu ÚSES části CHKO Č.středohoří (Friedrich 2012), případně také korekce průběhu os NRBK po dokončené aktualizaci jejich vymezení MŽP. Schválením ÚP obce se stává ÚSES pro veřejnost závazným. Příležitostí pro realizaci ÚSES v krajině jsou komplexní pozemkové úpravy. Při realizaci KPÚ je vymezen ÚSES na konkrétní parcely, řeší se i po stránce vlastnických vztahů k pozemkům. Problémy často nastávají v případech, kdy biokoridor musí projít sídlem. Táhlá zastavěná území vesnic (zejména v okresech Děčín a Česká Lípa) neposkytují dostatek příležitostí pro funkční a bezkonfliktní průchod biokoridoru. Další střety mohou nastat v oblastech s intenzivním zemědělstvím (rozsáhlé lány polí bez mimolesní zeleně a travních pásů), v místech těžby nerostných surovin či při vedením koridorů tokem Labe, na který je kladen neustálý tlak ve smyslu úprav pro zvýšení její splavnosti. Problémy začaly rovněž vyvstávat totálním rozprodejem státní půdy související s ukončením činnosti Státního pozemkového fondu. Vyskytly se případy, kdy v katastrálním území nebylo ponecháno ani povinné minimum ze zákona (3 % výměry). Nebyly k dispozici pozemky pro směnu v rámci realizace společných zařízení, jejichž součástí je i ÚSES.

147

Vzhledem k chybějícím finančním prostředkům neprovedla Správa žádnou úpravu nefunkčních prvků ÚSES ani jejich částí. Přesto v rámci jiných managementových opatření z prostředků PPK, došlo v mnoha případech ke zlepšení skladebných částí ÚSES, pokud se zrovna na plochách těchto opatření nacházely (např. pastva, podpora přirozené druhové skladby lesa, kosení, odstraňování přebujelých křovinných porostů, zakládání tůní). Při zpracování územních plánů a projektů KPÚ je věnována pozornost také interakčním prvkům. Ty se podílí rovněž na ekologické stabilitě území a často plní i další funkce v krajině (např. protierozní), přitom bývají snadným terčem poškozování. Přehled nadregionálních a regionálních prvků ÚSES na území CHKO České středohoří CHKO České středohoří zahrnuje rozsáhlé území o rozloze 1070km2. Nadregionální ÚSES tvoří 3 biocentra a 10 biokoridorů, regionální úroveň pak celkem 49 biocenter a 26 biokoridorů. Výčet skladebných částí by převzat ze ZÚR Ústeckého a ZÚR Libereckého kraje. Tabulka č. 8: Přehled nadregionálních a regionálních biocenter ev. číslo v ÚTP

Okres

ORP

název

min. výměra [ha]

biocentra - nadregionální úroveň Teplice,Litoměřice Milešovka 1 000

17

TP, LT

18

LN

Louny

Oblík - Raná

1 000

19

UL, DC

Ústí n.L.,Děčín

Stříbrný roh

1 000

004 005 006

UL, LT LT, ÚL LT

007 008

LT LT

009 010 011 013 019

LT LN, LT LT LT LT

021

DC

379 381

LT LT

Lovosice Litoměřice

Lovoš Sedlo

293 50

1269 1277 1278

LT LT UL, LT

Litoměřice Lovosice, Litoměřice Ústí n.L., Lovosice

1285 1289 1292

UL UL LT

Ústí n.L. Ústí n.L. Lovosice

Bílé stráně Píšťany Dubický vrch, Výsluní Varta Kozí vrch Sutomský vrch-

biocentra - regionální úroveň Ústí n.L.,Litoměřice Deblík Litoměřice, Ústí n.L. Hradiště-Holý vrch Litoměřice Les mezi Staňkovicemi a Všeradištěm Litoměřice Trojhora Litoměřice Kalich-Písková hora Lovosice Medvědický vrch Louny, Litoměřice Srbsko Lovosice Baba Lovosice Litochovické skály Lovosice Lipská horaPákova hora Děčín Březinské tisy

148

stáv. společenstva

L1-SU, BK, X1, S1, MH X1,D1,L1-DB,L3BOČ,AK,LA,T L1-SU, BK,P, L,LA,MB, MH

30 40 30

L1-DB,X1, S1 L1-DB,X1, D1 L1-DB

30 30

L1-DB,S1 L1-DB, SU

30 30 30 10 30

L1-SU, S1 L2-DB, SM L3-BOČ, S1 L1-DB, S1 L1-SU, S1

36

17 30 40

L1-SU, DB, BK,L3-SM L1-DB, X1, S1 L1-SU, DB, S1, X1 X1, D1 L2-LU,V2 L1-DB, SU, X1

40 37 60

L1-DB, BK L1-DB, X L1-DB, X1

1295 1305

UL LT, DC, CL DC LT LT LT LT LT UL

Ústí n.L. Litoměřice, Děčín, Česká Lípa

Ústí n.L. Ústí n.L. Ústí n.L. Ústí n.L.,Děčín

1321

UL UL UL UL, DC UL

1322 1325

UL LN, TP

Ústí n.L. Louny, Teplice

1326

Mo

Most

1329 1330 1357

LT LT DC, CL DC, CL DC UL UL TP CL CL CL

1308 1310 1311 1312 1313 1314 1315 1316 1317 1318 1320

1358 1367 1384 1385 1797 RC 01 RC 11 RC 1306 RC 1307 RC 1356

Jezerka-Ovčín Čepec Bobří potok (Bínov)

40 30

L1-DB, BK L2-BO, L1-BK

Kohout Bukovinská hora Soudný kámen Dlouhý vrch Varhošť Kubačka Stadické srázy, Široký kámen Vaňovský vrch Vysoký Ostrý Velké Březno Labské stráně

50 50 50 30 40 45 50

L1-BK,HB,L3-SM L1-DB L1-DB L1-BK,HB,L3-SM L1-SU, BK, D1 L1-DB, S1 L1-SU, L2-BO

30 30 60 60 60

60 30

L2-DB,BK,D2,P2 L2-DB, X1

60

L2-DB, X1

Lovosice Lovosice Děčín, Česká Lípa

Údolí Neštěmického potoka Sedmihoří Velký a Malý Vraník Jánský vrch, Špičák Solanská hora Ostrý u Milešova Výsluní

L2-SU,X1, S1 L1-SU, S1 L1-BK,DB, KL L1-SU, DB, BK,S1,P1 L2, P2

50 30 70

L1-SU, S1, X1 L1-SU, S1 L1-SU, S1

Děčín, Nový Bor

Smrčník

40

L2-SM, BK, DB

Děčín Ústí n.L. Ústí n.L. Bílina Česká Lípa Česká Lípa Česká Lípa

Chlum Sebuzín Vrkoč Hradišťany Novina Hamry Králův vrch

60 30 30 30 25 25 30

L1, P1 L1-DB L1-DB, SU, X1 L2, P1

CL

Česká Lípa

Strážný vrch

25

CL

Nový Bor

Hřeben Kozlí Kameník

30

Děčín Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Lovosice Ústí n.L.

Ústí n.L.

Tabulka č. 9: Přehled nadregionálních a regionálních biokoridorů ev. číslo v ÚTP K4 K5 K8 K9

název

úroveň

Jezeří - Stříbrný roh Stříbrný roh - Studený vrch Stříbrný roh - st hranice Stříbrný roh - Milešovka

N N N N

149

typ stávajícího společenstva MB, MH MB MB, MH, B, V MB

K10 K12 K13 K14 K20 K21 K201 0001 0003 0004 550 551 554 555 569 581 588 589 590 591 592 593 594 595 596 597 598 599 600 616 RK 556 RK 601 RK 602 RK 603

Stříbrný roh - Polabský luh Vědlice - K9 Vědlice - Oblík - Raná Milešovka - K13 Stroupeč - Šebín Oblík,Rana - Pochvalovská stráň Stroupeč - Oblík, Raná Baba - K13 Velká Kozí Horka - K13 Medvědický vrch-Ostrý u Milešova Popovický vrch - K8 Březinské tisy - K5 Studený vrch - Smrčník Smrčník - Výsluní Milešovka - RBK 564 Luční potok - Jánský vrch, Špičák Jánský vrch, Špičák-Velký a Malý Vraník Velký a Malý Vraník-K13 Medvědický vrch-K14 Lovoš-Ostrý u Milešova Ostrý u Milešova-Sutomský vrch,Jezerka,Ovčín Údolí Neštěmického potoka-K10 Údolí Neštěmického potoka-K10 Stadické srázy,Široký kámen-Vrkoč Milešovka - Kubačka Varhošť - Hradiště,Holý vrch Sedlo - Bukovinská hora Bukovinská hora-Bobří potok,Binov Sedlo - Holý vrch Sutomský vrch,Jezerka,OvčínHumenský vrch Hřeben kozlí,Kameník - K5 Králův vrch - K5 Králův vrch - Novina -RK603 Bobří potok (Binov) - Hamry - RK602

N N N N N N N R R R R R R R R R R

MH, T, B, N, V MH T MB N, V T T B, A X, D. A L, A L L2-BK, SM, P, A, Z L2-BK, BO, SM, P L3-BO, SM L, A, X, D A, B L, A

R R R R

L, A L2-DB, BO, MD L1-DB, HB, A, Z L2-DB, SM, A

R R R R R R R R R

L, A L L L, X, A L2-SM, DB L2-BK, SM, MD, A L2-DB, SM,BO, A L2, A L, X, Z, A

R R R R

Vysvětlivky: Typy společenstev: L - lesní (+ hlavní dřeviny zkratkou), X - xerotermofytní (stepní lada, lesostepi), S - skaly, D - lada s dřevinami, P - luční, V - vodní (stojaté vody s břehovými porosty), M - mokřadní, A - polní, B – břehové porosty podél tekoucích vod, T - rašeliništní, H - halofytní travinobylinná, Z - zastavěné urbanizované plochy Přirozené ekosystémy: V - vodní, N - nivní, T - teplomilné doubravní, MH - mezofilní hájové, MB – mezofilní bučinné, B - borové Náhradní ekosystémy: L - luční, LA - stepní lada, Hlavní dřeviny: DB - dub, BK - buk, HB - habr, KL - klen, JS - jasan, JLM - jilm, OL - olše, VR - vrba, TP - topol, LP - lípa, BŘ - bříza, BO - borovice lesní, BL - borovice blatka, SM - smrk ztepilý, MD - modřin, AK – trnovník akát, BOČ - borovice černa, SU - směs dřevin suťových lesů, LU - směs dřevin lužních lesů Hodnocení stavu: 1 - zcela vyhovující (převážně přírodní a přirozená společenstva) 2 - částečně vyhovující (převážně přírodě blízká společenstva) 3 - nevyhovující (přírodě vzdálena, cizí a uměla společenstva)

150

ÚSES nadregionálního významu Biocentra NRBC 17 Milešovka – jedná se o přírodně hodnotné území o celkové rozloze 1532 ha (1,4 % CHKO), jeho součástí jsou NPR Milešovka a PR Březina a stejnojmenné EVL. Území je tvořeno z velké části lesem (nejvíce zastoupeny dubohabřiny a acidofilní teplomilné doubravy, dále také lesy suťové a acidofilní bučiny), z luk převažují ovsíkové louky. Biocentrum je funkční a vycházejí z něj dva NRBK K14 a K9. NRBC 18 Oblík - Raná – biocentrum tvoří mozaikovitá krajina s poli, xerotermními stepními společenstvy (ovsíkové louky a suché širolisté trávníky), mezemi, a fragmenty dubohabřin. V některých místech pastviny a louky značně zarůstající, v lesních porostech se objevují nepůvodní dřeviny - borovice černá a akát. Součástí území jsou NPR Raná, NPR Oblík a EVL – Raná-Hrádek a Oblík-Srdov-Brník. Rozloha území činí 1034 ha (0,97 % CHKO). Biocentrum je funkční, vychází z něj tři částečně funkční NRBK K 201, K 21 a K13 (T osa). NRBC 19 Stříbrný roh – převážně lesní biocentrum tvořené acidofilními bučinami a dubohabřinami. Bezlesí tvoří poháňkové pastviny a ovsíkové louky. Přírodní biotopy jsou zastoupeny z velké části. Rozloha území je 1364 ha (1,3 % CHKO). Biocentrum je funkční a vycházejí z něj dva mezofilní bučinné biokoridory K9 a K5. Součástí je PP Stříbrný roh. Biokoridory K4 - Jezeří - Stříbrný roh – mezofilní bučinná osa, vychází severním směrem z NRBC 19 převážně přirozenými listnatými i smíšenými lesy a okrajově také travními lady až k Martiněvsi, kde opouští CHKO a dále směřuje do NRBC 71 (již mimo CHKO), součástí osy jsou RBC 1320 a 1322 a EVL Bohyňská lada, Chmelník, Lotarův vrch. Koridor je plně funkční. K5 - Stříbrný roh – Studený vrch – funkční mezofilní bučinná osa vycházející z NRBC 19 na východ, za Žandovem se stáčí k severovýchodu a směřuje do NRBC 82 (mimo CHKO). Součástí osy jsou RBC 1308, 1307 a PR Kamenná hůra. K8 - Stříbrný roh - stát. hranice – osa mezofilní hájová, vychází z NRBC 19 směrem na sever přes PR Vrabinec, RBC 1367 a NPP Březinské tisy (RBC 021) a dále mimo CHKO až k státním hranicím. Osa vodní je tvořená přirozeným tokem Labe, vychází z NRBC 19 a pokračuje až ke hranicím CHKO u Děčína. Osa je funkční. K9 - Stříbrný roh – Milešovka – funkční mezofilní bučinná osa, propojuje NRBC 17 a NRBC 19. Prochází převážně zachovalými lesními porosty a řadou vrcholů (Deblík, Varhošť, Velký a Malý Ostrý). Vloženy jsou RBC 004, 1313, 1317, 1285 a 1318. K10 Stříbrný roh - Polabský luh – osa mezofilní hájová (pravý břeh Labe, propojuje NRBK K9 s K4), teplomilná doubravní (levý břeh Labe, propojuje NRBK K13 a K4), vodní osa podél toku Labe (od hranice CHKO u Litoměřic po křížení s K4), nivní osa podél toku Labe (od hranice CHKO u Litoměřic po křížení s K13), na území CHKO funkční. Biokoridor zahrnuje RBC 004, 013, 1016, 1278, 1289, 1314, 1317, 1320, 1384, 1385, PR Sluneční stráň, NPP Vrkoč, PR Kozí vrch, PP Divoká rokle. K12 Vědlice - K9 – mezofilní hájová osa, funkční, převážně lesní biokoridor směřující od Deblíku (křížení s koridorem K9) přes PP Plešivec (EVL) a PP Hradiště (EVL Holý vrch u Hlinné), vrcholy Trojhoru, Kalich a NPR Sedlo (EVL), Liběšice do NRBC 3 Vědlice, biokoridor prochází RBC 005, 006, 007, 008, 381, 1311, 1312 a dále také EVL Bezejmenný potok Trojhorského potoka.

151

K13 Vědlice - Oblík – Raná – teplomilná doubravní osa, částečně funkční, k založení jsou některé úseky (Libčeves - RBC 010, přechod přes dálnici D8 u Lovosic, Velké Žernoseky – RBC 1296 a krátký úsek u obce Libínky). Biokoridor vychází z NRBC 18 Oblík – Raná a směřuje přes vrchy Srbsko, Solanská hora, Plešivec, EVL Košťálov, Lovoš (NPR), Bílé stráně u Litoměřic, Holý vrch a Skalky u Třebutiček, obec Drahobuz do NRBC 3 Vědlice. Včleněny jsou RBC 010, 379, 1269, 1292,1297 a 1329. K14 Milešovka - K13 – mezofilní bučinná osa, funkční, jedná se o lesní biokoridor směřující z NRBC 17 Milešovka přes vrch Hradišťany (PR Hradišťanská louka) a Pákovou horu do místa křížení s koridorem K13, zahrnuje dvě RBC 019 a 1797. K21 Oblík, Raná - Pochvalovská stráň – teplomilná doubravní osa, na území CHKO jen krátký úsek procházející poli a remízy mezi NRBC 18 Oblík–Raná a silnicí mezi obcemi Nečichy a Chožov, funkční. K201 Stroupeč - Oblík, Raná – teplomilná doubravní osa, CHKO prochází jen krátký úsek mezi obcí Lenešice a NRBC 18 Oblík–Raná, jedná se o nefunkční úsek procházející poli, určeno k založení. ÚSES regionálního významu Biocentra Všechna biocentra vymezená v ZÚR Ústeckého jsou v současnosti funkční. Ústecký kraj RBC 004 Deblík – výrazný čedičových vrchol na pravé břehu Labe, je tvořen lesní komplexem dubohabřin a suťových lesů. K biocentru přiléhá činný lom. Územím prochází NRBK K9 (MB osa). RBC 005 Hradiště-Holý vrch – funkční biocentrum převážně lesostepního charakteru s čedičovými výchozy. Vegetaci tvoří mozaika ovsíkových luk a xerotermních křovin. Ve střední části biocentra jsou fragmenty acidofilních bučin v jižní části pak větší komplex dubohabřin a suťových lesů. Součástí území jsou PR Holý vrch u Hlinné, PP Hradiště a EVL Holý vrch u Hlinné. Územím prochází NRBK K12 (MH osa). RBC 006 Les mezi Staňkovicemi a Všeradištěm – lesní biocentrum na vrcholu Pískového vrchu s převahou dubohabřin, v údolí Trojhorského a Chudoslavického potoka výskyt jasano - olšových luhů. Územím prochází NRBK K12 (MH osa). RBC 007 Trojhora – lesnatý kopec Trojhora s výskytem dubohabřin, vrcholové partie tvoří zčásti štěrbinová vegetace silikátových skal. Územím prochází NRBK K12 (MH osa). RBC 008 Kalich - Písková hora – lesní komplex dubohabřin, acidofilních doubrav a bučin zahrnující dva vrcholy - Kalich a Pískovou horu a jejich okolí. Územím prochází NRBK K12 (MH osa). RBC 009 Medvědický vrch – biocentrum tvoří vrch Lhota severozápadně od obce Kocourov. Zastoupeny jsou suťové lesy, teplomilné doubravy, bučiny a dubohabřiny. Biocentrum je totožné s vymezením EVL Lhota. RBC 010 Srbsko - lesnatý vrch se zbytky teplomilné doubravy (přírodě blízká společenstva - DB, SM) a úzkolistých suchých trávníků RBC 011 Baba – zčásti (sz.) lesnatý vrch Baba s fragmenty teplomilné doubravy, jasanoolšových luhů podél Suchého potoka, zastoupeny i přírodě vzdálená společenstva s borovicí černou, okrajově i širolisté suché trávníky a ovsíkové louky. RBC 013 Litochovické skály – biocentrum tvoří lesnaté svahy nad Labem mezi obcemi Litochovice a Malé Žernoseky (tzv. Porta bohemica), zastoupeny jsou dubohabřiny, acidofilní

152

doubravy a vegetace silikátových skal a drolin, biocentrum je místem křížení NRBK K10 (T osa) a K13 (T osa). RBC 019 Lipská hora-Pákova hora – lesní celky dubohabřin, suťových lesů, květ. Bučin a teplomilných doubrav táhnoucí se z Pakové po Lipskou horu. Součástí biocentra je EVL Lipská hora. RBC 021 Březinské tisy – biocentrum odpovídá vymezení stejnojmenné NPP, která byla vyhlášena k ochraně smíšených porostů (zastoupeny suťové lesy a dubohabřiny) se starými jedinci tisů, v některých místech je výrazněji zastoupen i zde nepůvodní smrk, součástí BC je významné paleontologické naleziště - Bechlejovická stěna. Územím prochází NRBK K8 (MH osa). RBC 379 Lovoš – biocentrum odpovídá stejnojmenné EVL, jedná se o dobře zachovalé dubohabřiny, suťové lesy a acidofilní bučiny, v jižní části pod vrcholem je zastoupena i skalní vegetace a suché trávníky. Nejhodnotnější porosty byly zahrnuty do NPR Lovoš. Územím prochází NRBK K13 (T osa). RBC 381 Sedlo – čedičový hřeben s příkrými svahy a suťovisky, lesní biocentrum, přítomny zachovalé suťové lesy místy pralesovitého charakteru, okrajově také bučiny a vegetace skal. Součástí území je NPR Sedlo a stejnojmenné EVL, zahrnuty byly i okolní porosty se zastoupením přírodních biotopů. Zaznamenány některé vzácné druhy rostlin - hvězdnice alpská, kosatec bezlistý, prstnatec listnatý. Prochází tudy NRBK K12 (MH osa). RBC 1269 Bílé stráně – biocentrum zahrnuje západní část EVL Bílé stráně a stejnojmennou NPP, na bílé stráně s teplomilnými trávníky je vázána řada chráněných rostlin (orchideje, hořec křížatý aj.) i bezobratlích (např. modrásek hořcový). Severozápad BC tvoří jasano -olšové luhy a teplomilné doubravy, jihovýchod pak lesostep se suchými trávníky a křovinami. RBC 1277 Píšťany – vodní biocentrum, zahrnuje ostrov a slepá ramena na Labi u Píšťan, zastoupeny jasano-olšové luhy, makrofytní vegetace vodních toků a vegetace vysokých ostřic. Územím prochází NRBK K10 (N a V osa). RBC 1278 Dubický vrch, Výsluní – lesní biocentrum a xerotermními křovinami. Územím prochází NRBK K10 (T osa).

tvořené

dubohabřinami

RBC 1285 Varta – Zámecký vrch a přiléhlé lesní porosty tvořené především dubohabřinami a květnatými bučinami, fragmentovitě zastoupeny suché acidofilní doubravy a suťové lesy, při okrajích zbytky ovsíkových luk a širolistých suchých trávníků, součástí území je PP Loupežnická jeskyně, biocentrem prochází NRBK K9 (MB osa). RBC 1289 Kozí vrch – biocentrum tvoří skalní trachytový masiv Kozího vrchu, který je stejnojmennou PR, zahrnuje teplomilná lesní a lesostepní společenstva s chráněnými druhy jako bělozářka liliová, třemdava bílá, koniklec luční, zlatovlásek obecný, lilie zlatohlávek aj. Biocentrem prochází NRBK K10 (T osa). RBC 1292 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín - biocentrum odpovídá vymezení EVL Košťálov, v jihozápadní části je součástí stejnojmenná PP. Jedná se o komplex dubohabřin a teplomilných doubrav s bohatým bylinným patrem, stepních trávníků, skal a sutí. Biocentrem prochází NRBK K13 (T osa). RBC 1295 Čepec – lesní biocentrum, zahrnující vrchol Ćepec a lesy severně od něj s převahou dubohabřin, prochází tudy NRBK K4 a K10 (MH osa). RBC 1305 Bobří potok (Bínov) – součástí biocentra je PP Bobří soutěska (vznikla erozí čedičového podloží) a severní část stejnojemnné EVL. Jedná se o kaňon Bobřího potoka s přiléhlými skálami a na ně vázanou vegetací a suťovými lesy s fragmenty květnatých bučin, místy se podél toku objevují i jasano-olšové luhy. RBC 1308 Kohout – lesní biocentrum zahrnuje suťové lesy a květnaté bučiny v okolí vrchu Kohout, výrazněji zastoupen i zde nepůvodní smrk.

153

RBC 1310 Bukovinská hora – rozvolněné lesní porosty mezi obcemi Brusov a Třebín, přítomny suťové lesy fragmentovitě pak acidofilní doubravy a dubohabřiny, okrajově u obce Třebín ovsíkové louky RBC 1311 Soudný kámen – lesní biocentrum v okolí vrchu Soudný kámen, zachovalé lesy (především dubohabřiny) se nacházejí hlavně v jižní části BC. Přítomny jsou i suťové lesy a štěrbinová vegetace skal, územím prochází NRBK K12 (MH osa). RBC 1312 Dlouhý vrch – lesní biocentru, zahrnuje zejména květnaté bučiny a suťové lesy, výrazněji zastoupen i zde nepůvodní smrk, územím prochází NRBK K12 (MH osa). RBC 1313 Varhošť – lesní biocentrum umístěné do okolí vrchu Varhošť, zachovalejší porosty se nacházejí především na jižní svahu – dubohabřiny a suťové lesy, územím prochází NRBK K9 (MB osa). RBC 1314 Kubačka – lesní biocentrum zahrnující vrchol Kubačky a dalšího vrcholu umístěného jihozápadně. Lesy jsou tvořeny především dubohabřinami. RBC 1315 Stadické srázy, Široký kámen – lesní biocentrum rozkládající se mezi hřebenem Stadických srázů a Širokým kamenem, převažují dubohabřiny a suťové lesy, zastoupena také vegetace silikátových skal. RBC 1316 Vaňovský vrch – zahrnuje Vaňovský vrch a okolní skály na levém břehu Labe, lesní porosty tvoří dubohabřiny, květnaté bučiny, suťové lesy a teplomilné doubravy. Územím prochází NRBK K10 (T osa). RBC 1317 Vysoký Ostrý – skalní vrchol s lesní vegetací – květnaté bučiny a dubohabřiny, přítomny jsou též mezofilní – xerotermní křoviny a skalní vegetace s kostřavou sivou. Prochází tudy NRBK K9 (MB osa). RBC 1318 Velké Březno – biocentrum tvoří komplex květnatých bučin a suťových lesů, při okrajích směrem k Velkému Březnu zastoupeny i dubohabřiny a ovsíkové louky, územím prochází NRBK K9 (MB osa). RBC 1320 Labské stráně – okolí vrchů Bradlo a Spálený, převažují lesy – květnaté bučiny a dubohabřiny, v blízkosti obcí Povrly a Roztoky zastoupeny i ovsíkové louky, biocentrem prochází NRBK K10 (T osa) a K4 (MB osa). RBC 1321 Údolí Neštemického potoka – lesní svahy nad Neštěmickým potokem, převážně acidofilní bučiny, suťové lesy a dubohabřiny, průtočný rybník, okrajově ovsíkové louky. RBC 1322 Sedmihoří – komplex lesů a kulturních luk ve stráni nad obcí Malšovice, fragmentovitě zastoupeny suťové lesy a teplomilná doubrava, biocentrem prochází NRBK K4 (MB osa). RBC 1325 Velký a Malý Vraník – vrch Vraník, severní část zahrnuje dubohabřiny a teplomilné doubravy, jih tvoří lesostepní krajina se suchými trávníky a křovinami. RBC 1326 Janský vrch, Špičák – převážně lesní biocentrum umístěné mezi vrchy Špičák a Jánský vrch, zastoupeny jsou dubohabřiny a květnaté bučiny, při okrajích pak ovsíkové louky a suché trávníky s křovinami, součástí území (jz.) je NPP Janský vrch zahrnující luční společenstva s výskytem chráněných druhů rostlin (ovsíř stepní, koniklec luční, kozinec bezlodyžný, hlaváček jarní aj.) RBC 1329 Solanská hora – vrch Solanská hora s okolními lesními porosty – především dubohabřiny, suťové lesy a teplomilné doubravy, zastoupena je i vegetace skal. Biocentrem prochází NRBK K13 (T osa). RBC 1330 Ostrý u Milešova – lesní biocentrum zahrnující stejnojmennou EVL. Je tvořena přirozenými lesními celky - dubohabřinami, květnatými bučinami a suťovým lesem.

154

RBC 1357 Výsluní – biocentrum zahrnuje Velký rybník a Vrbový potok s jasano-olšovými luhy, dále lesní porosty (dubohabřiny, suťové lesy a zbytky bučin) v jejich okolí a okolí vrchu Výsluní. RBC 1358 Smrčník – lesní biocentrum, zahrnující vrchol Smrčníku, přilehlé suťové lesy a bučiny, částečně funkční. RBC 1367 Chlum – lesní biocentrum tvoří hřeben táhnoucí se od vrcholu Chlum jihozápadním směrem. Zastoupeny jsou bučiny (vápnomilné i květnaté) a suťové lesy, v blízkosti potoků pak jasano-olšové luhy. Územím prochází NRBK K8 (MH osa). RBC 1384 – Sebuzín – vrch Havraní skála nad obcí Sebuzín, převážně lesní biocentrum s dubohabřinami a suťovými lesy, v jihozápadní části biocentra se nacházejí ovsíkové louky a suché trávníky, zastoupena je i vegetace silikátových skal a drolin, územím prochází NRBK K10 (MH osa). RBC 1385 Vrkoč – biocentrum zahrnuje NPP Vrkoč - skálu s zachovalou čedičovou odlučností ve tvaru vějíře a okolní přírodě blízké porosty – dubohabřiny, květnatné bučiny a suťové lesy. Územím prochází NRBK K10 (T osa). OKRBC 1797 Hradišťany – součástí vymezeného území je i PR Hradišťanská louka, jedná se o louku podhorského typu s výskytem chráněných druhů rostlin (např. lilie zlatohlavá, upolín evropský), biocentrum zahrnuje i okolní lesní porosty tvořené dubohabřinami, suťovými lesy a teplomilnými doubravami.

155

Liberecký kraj RBC 01 Novina – lesní komplex nedaleko obce Novina zahrnuje převážně suťové lesy, květnaté bučiny a štěrbinovou vegetaci silikátových skal. RBC je funkční. RBC 11 Hamry – funkční, smíšený les v okolí vrchol Hamry, suťové lesy, květnaté bučiny a dubohabřiny. RBC 1306 Králův vrch – severozápadná část Kozelského hřebene, lesní biocentrum, smíšené lesy s převahou acidofilní a květnatých bučin, funkční. RBC 1307 Strážný vrch – lesní komplex u obce Novosedlo, fragmenty suť.lesů a bučin, Valdecký potok s dvěma průtočnými rybníky a přilehlámi jasano-olšovými luhy, územím prochází NRBK K5 (MB osa). RBC je částečně funkční. RBC 1356 Hřeben Kozli-Kamenik – vrchol Kozlíku a lesní porosty severovýchodně směrem k vrchu Češka, převažují suťové lesy a květnaté bučiny. Územím prochází NRBK K5 (MB osa). RBC je částečně funkční. Biokoridory V CHKO byly vymezeny následující osy regionálních biokoridorů (RBK). Ústecký kraj 0001 Baba - K13 – nefunkční, k založení, prochází poli a břehovými porosty Suchého potoka, propojuje RBC 011 Baba a NRBK K13 (T osa). 0003 Velká Kozí Horka - K13 – nefunkční, k založení, vychází z RBC 012 Velká Kozí Horka podél kopce Vršetín prochází poli, stepními lady a lady s dřevinami až do NRBK K13 (T osa). 0004 Medvědický vrch-Ostrý u Milešova – funkční, koridor propojuje RBC 009 Medvědický vrch s RBC 1330 Ostrý u Milešova a prochází lesní a polní krajinou. 550 Popovický vrch - K8 – funkční, lesní biokoridor propojuje RBC Popovický vrch s NRBK K8 (MH osa). 551 Březinské tisy - K5 – částečně funkční, vychází z RBC 021 Březinské tisy jihovýchodním směrem přes lesy (přírodě blízké složení - BK, SM), louky, pole a zastavěná území a v lesním komplexu Máslovka se napojuje na NRBK K5 (MB osa), nefunkční úsek se nachází u obce Heřmanov. 554 Studený vrch – Smrčník – lesní (přírodě blízké složení - BK, BO) a luční biokoridor, na území CHKO funkční, propojuje NRBC 82 Studený vrch (mimo CHKO) s RBC 1358 Smrčník. 555 Smrčník – Výsluní – funkční, lesní koridor (s přírodě vzdáleným složením – BO, SM), propojuje RBC 1358 Smrčník s RBC 1357 Výsluní. 569 Milešovka - RBK 564 – na území CHKO funkční, biokoridor vychází z NRBC 17 Milešovka severozápadním směrem, prochází lesy, poli, stepními lady i lady s dřevinami, mimo CHKO se pak napojuje na RBK 564. 588 Jánský vrch, Špičák-Velký a Malý Vraník – částečně funkční, koridor vychází z RBC 1326 Jánský vrch, Špičák přes lesní komplex u Lužice a Záhorní vrch do RBC 1325 Velký a Malý Vraník, koridor prochází lesy a poli, nefunkční úsek se nachází v místě křižování silnice vedoucí z lomu Stříbrník ke křižovatce se silnicí I/15. 589 Velký a Malý Vraník - K13 – funkční biokoridor, prochází poli a lesy a propojuje RBC 1325 Velký a Malý Vraník přes vrch Líska s NRBK K13 (T osa). 590 Medvědický vrch - K14 – funkční lesní biokoridor (přírodě blízké složení - DB, BO), propojuje RBC 009 Medvědický vrch s NRBK K14 (MB osa).

156

591 Lovoš - Ostrý u Milešova – částečně funkční, k založení úsek přecházející silnici I/8 pod Velemínem, biokoridor prochází přírodními lesy (DB, HB), poli a zástavbou, propojuje RBC 379 Lovoš s RBC 1330 Ostrý u Milešova. 592 Ostrý u Milešova - Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín – částečně funkční, k založení úsek od silnice Mrsklesy – Březno směrem k RBC 1292 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín, biokoridor prochází lesy (s přírodě blízkým složením - DB, SM) a poli. 593 Údolí Neštěmického potoka - K10 – funkční biokoridor, prochází lesy a poli a propojuje RBC 1321 Údolí Neštěmického potoka s NRBK K10 (MH osa). 594 Údolí Neštěmického potoka - K10 – lesní biokoridor, funkční, jedná se o krátký úsek propojující RBC 1321 Údolí Neštěmického potoka s NRBK K10 (T osa). 595 Stadické srázy, Široký kámen - Vrkoč – lesní biokoridor, funkční, propojuje dvě RBC 1315 Stadické srázy, Široký kámen a 1385 Vrkoč. 596 Milešovka – Kubačka – funkční biokoridor, prochází lesy, stepními lady a poli. Propojuje NRBC 17 Milešovka a RBC 1314 Kubačka. 597 Varhošť - Hradiště, Holý vrch – lesní biokoridor s přírodě blízkými společenstvy (SM, DB), funkční, jedná se o krátký úsek propojující RBC 1313 Varhošť s RBC 005 Hradiště, Holý vrch. 598 Sedlo - Bukovinská hora – funkční biokoridor, součástí jsou lesy (s přírodě blízkými společenstvy) a pole, zajišťuje propojení mezi RBC 381 Sedlo – RBC 1310 Bukovinská hora. 599 Bukovinská hora - Bobří potok, Binov – funkční biokoridor, součástí jsou lesy (s přírodě blízkými společenstvy) a pole, zajišťuje propojení mezi RBC 1310 Bukovinská hora a RBC 1305 Bobří potok, Binov. 600 Sedlo - Holý vrch – částečně funkční biokoridor, součástí jsou lesy (s přírodě blízkými společenstvy) a pole, biokoridor vychází z RBC 381 Sedlo jihozápadním směrem přes Mlýnský vrch a nad Horními Nezly se stáčí k jihu. Následně prochází okolo obcí Býčkovice a Sedlce až do RBC 1296 Holý vrch (již mimo CHKO), úsek k založení se nachází pod Býčkovicemi v místě kde koridor křižuje silnici I/15. 616 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín - Humenský vrch – na území CHKO nefunkční, k založení úsek od RBC 1292 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín až k silnici I/15, biokoridor prochází lesy, poli, stepními lady i zástavbou, propojuje RBC 1292 s RBC 1293 Humenský vrch (již mimo CHKO). Liberecký kraj 556 Hřeben kozlí, Kameník - K5 – částečně funkční biokoridor vychází z RBC 1356 Hřeben kozlí, Kameník, prochází přes vrch Poustevna, Volfarticemi a dále přes Radečský kopec až do NRBK K5 (MB osa), koridor prochází lesy, poli, lesostepními lady, loukami a zástavbou. 601 Králův vrch - K5 – krátký biokoridor procházející lesy a loukami, propojuje RBC 1306 Králův vrch s NRBK K5 (MB osa), funkční. 602 Králův vrch - Novina – RK 603 – převážně lesní biokoridor vycházející z RBC 602 Králův vrch přes Kozelský hřeben do RBC 01 Novina a dále přes vrch Kozel lesními porosty a z části také loukami do RBK 603, funkční. 603 Bobří potok (Binov) - Hamry – RK 602 – biokoridor prochází lesními porosty a propojuje RBC 1305 Bobří potok (Bínov) s RBC 11 Hamry, dále vede lesy a loukami přes vrch Dubina, křižuje RBK 602 a pokračuje dále mimo CHKO až do RBC 1304 Holanské rybníky, funkční.

157

3.12. Krajinný ráz Krajinný ráz je jedním z hlavních předmětů ochrany CHKO. Je to jeden z hlavních fenoménů, pro který byla CHKO vyhlášena. Ochrana krajinného rázu byla zajištěna teprve zákonem o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb., § 12. I tak je ochrana krajinného rázu nadále nesnadná, hlavně pro obtížně prokazatelnou objektivitu jeho hodnocení v mínění oponentů. Správa ve snaze eliminovat tento problém, nechala vypracovat studii hodnocení krajinného rázu autorským kolektivem I.Vorla: České středohoří – Hodnocení CHKO z hlediska krajinného rázu (1999). Zároveň z vlastních zdrojů vydala rozsáhlé dílo J. Kinského: CHKO České středohoří – Hodnocení krajinného rázu (2000). Při zpracování této studie bylo použito metodiky R. Bukáčka a P. Matějky (1998). V r. 2010 byla vypracována další studie, jejímž autorem je kolektiv J.Löwa: Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKO České středohoří. Správa CHKO pro svá hodnocení využívá v současnosti práci J. Löwa pro její aktuálnější, komplexní pojetí problematiky a práci J. Kinského, která předešlou vhodně doplňuje ve vyjádření detailu konkrétního místa. Obě práce byly dány k dispozici veřejnosti v systému UAP i na webových stránkách AOPK. J. Löw v úvodní části vysvětluje základní pojmy a metodiku podle které byla studie dělána. V dalším textu hodnocení charakterizuje řešené území v kontextu středoevropského prostoru, stručně popisuje typologické charakteristiky řešeného území, jako podkladu pro jeho vlastní definici hodnot krajinného rázu. Důležitou pasáž představuje vylišení 85 oblastí krajinného rázu s popisem jejich krajinářských charakteristik a hodnot včetně doporučených zásad jejich ochrany. Vzhledem k značnému rozsahu území nevymezuje práce „místa krajinného rázu“. Místo toho jsou popsány typy matric, které tato místa charakterizují. Studie popisuje funkce místa krajinného rázu v krajinném obraze nadřazených oblastí krajinného rázu. Z těchto charakteristik je odvozen návod hodnocení vlivů nových zásahů do jednotlivých míst krajinného rázu a uveden způsob jejich ochrany. Závěrečná část shrnuje zobecněné poznatky o krajinném rázu řešeného území a uvádí soubor doporučení pro územní plány a inspiraci pro strategii usměrňování vývoje území do budoucna. J. Kinský vedle počátečních kapitol rozborů přírodních a kulturně historických poměrů řešeného území, v druhé části práce, v hodnocení krajinného rázu, rozděluje území do 44 krajinných celků, u kterých podrobně popisuje jejich přírodní, historické a kulturní poměry, detailně se věnuje jednotlivým sídlům, analýzou těchto poznatků navrhuje regulativy. V třetí části díla hodnotí krajinný ráz jednotlivých krajinných prostorů, kterých určuje 12. 3.12.1. Specifické rysy krajinného rázu Specifické rysy krajinného rázu lze stanovit pro České středohoří velmi obtížně. Preventivní hodnocení krajinného rázu zpracované kolektivem pod vedením J. Löwa vymezuje 30 krajinných typů. Většina z nich (20) je hodnocena jako vzácné, zasluhující si zvýšené ochrany. Jedná se o tyto typy krajin: − 1Z11 - starosídelní zemědělská krajina širokých říčních niv (Břvany,Lenešice) − 1M11 - starosídelní lesozemědělská krajina širokých říčních niv (Lovosicko) − 1Z17 - starosídelní zemědělská krajina kup a kuželů (nejjižnější část CHKO, Třebívlicko) − 3Z17 - vrcholně středověká zemědělská krajina kup a kuželů (Vlastislavská kotlina) − 1M17 - starosídelní lesozemědělská krajina kup a kuželů (např. Libochovanská kotlina, území navazující ze západu na Litoměřice) − 3M17 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina kup a kuželů (Měrunicko,Velemínsko, pás Třebívlice - Třebenice - Lovosice, Třebušínsko apod.) − 3L17 - vrcholně středověká lesní krajina kup a kuželů (horní část údolí Tlučeňského potoka) − 5M17 - pozdně středověká lesozemědělská krajina kup a kuželů (severozápadně od Třebušína, západně od Děčína, Žandovsko, prostor Kerhartice - Česká Kamenice) − 5L17 - pozdně středověká lesní krajina kup a kuželů (centrální prostor Milešovského středohoří, Sedlo, Vysoký Ostrý)

158

−

3M7 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina sopečných pohoří (jihozápadně a severovýchodně od Ústí nad Labem) − 5M7 - pozdně středověká lesozemědělská krajina sopečných pohoří (okolí Javorského vrchu, prostor mezi Benešovem nad Ploučnicí a Dobrnou, území jihozápadně od Kamenického Šenova) − 5L7 - pozdně středověká lesní krajina sopečných pohoří (prostor mezi Ústím n. L. a Litoměřicemi navazující východně na údolí Labe, včetně Dlouhého vrchu) − 1M15 - starosídelní lesozemědělská krajina zaříznutých údolí (údolí Bíliny i Stadic a Rtyně n. B., střední část údolí Labe mezi Ústím a Lovosice) − 3M15 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina zaříznutých údolí (údolí Labe v prostoru Porta Bohemica, dolní část údolí Neštěnického potoka) − 3L15 - vrcholně středověká lesní krajina zaříznutých údolí (Opárenské údolí) − 5M15 - pozdně středověká lesozemědělská krajina zaříznutých údolí (údolí Labe jihovýchodně od Ústí n. L. a jižně od Děčína, dolní tok Ploučnice) − 5L15 - pozdně středověká krajina zaříznutých údolí (Bobří soutěska, údolí Labe jižně a východně od Ústí n. L.) − 5M13 - pozdně středověká lesozemědělská krajina výrazných svahů a skalních horských hřbetů (východní ohraničení Děčínské kotliny) − 1Z4 - starosídelní zemědělská krajina rovin (nejjižnější část CHKO). Vymezení těchto krajinných typů je mapovou přílohou č. 5. Vyšší přísnost je doporučována i v urbanizovaných typech krajin s výjimečným reliéfem (5 typů), např. starosídelní urbanizovaná krajina zaříznutých údolí (údolí Labe u Ústí nad Labem s plošnou novodobou zástavbou ) a vrcholně a pozdně středověkou urbanizovanou krajinou kup a kuželů (úpatí Sedla, západní okraj Děčína). Z pohledu běžného návštěvníka upoutá České středohoří především charakteristickým reliéfem vulkanických útvarů kuželů a kup, případně ostře zařízlým údolím Labe. 3.12.2. Příčiny narušení krajinného rázu Lze konstatovat, že do poloviny čtyřicátých let minulého století krajina neutrpěla rozsáhlejší případy narušení krajinného rázu (z dnešního pohledu). Z předválečného období se dá připomenout postavení zdymadla na Střekově, ostatní případy byly nevýrazné, pouze s bodovým účinkem. Zlom nastal po II. světové válce, v tomto období došlo k radikálním změnám charakteru krajiny v celoplošném měřítku. Bylo to způsobeno faktory působícími globálně, celosvětově (pokračující industrializace, nástup nových výrobních technologií, migrace obyvatelstva do měst), avšak v Československu k tomuto přistupovaly faktory další (odsun německy mluvícího obyvatelstva, zánik demokratického politického systému). Všechny zmíněné faktory působily paralelně, většinou i kumulovaně. Tabulka č. 10: Hlavní příčiny narušení krajinného rázu území CHKO ČS Příčina negativní dopad výměna obyvatelstva odsun obyvatelstva s krajinou identifikovaného nové obyvatelstvo bez citových vazeb na krajinu, bez přirozené sociální struktury, neúcta k hodnotám osidlovaného území, mozaikovitý úbytek stavebního fondu

místo (příklad) Celoplošně

politické změny

Celoplošně

kolektivizované zemědělství

vyvlastnění majetku - kolektivizace, přerušení konsolidace poměrů ve vysídleném území scelování pozemků - snížení estetické hodnoty krajiny, vznik nevzhledných areálů zemědělské výroby u větších vesnic, umisťování staveb k sídelním souborům objemově i tvarově disproporčním, nyní jsou areály často v rozvalinách, hyzdící své okolí

159

celoplošně, větší vesnice, např.: Měrunice, Mnich.Týnec, Lužice, Třtěno, ...

např.: Řisuty, Lahovice, St. Týn, Habrovany, Soběnice, . . . rekreační výstavba nevhodně umisťované chatové a zahrádkářské např.: Labské osady, umisťování drobných rekr. staveb do údolí, Bláhov, proluk v tradiční obytné zástavbě Žichov, Leština, Mukov, Suletice, . . výstavba pro bydlení architektonicky nevhodné objekty (bytové domy) Homole, umisťované do tradiční zástavby, architektonicky Konojedy, cizorodé typy rod. domů, nevhodně umístěné Lovečkovice, V. solitery RD, narušení charakteru a struktury sídel Chvojno, Raná, . .. dopravní dálnice D8 - stavba s výrazným negativním koridor průchodu infrastruktura účinkem na krajinný ráz, umístěná do CHKO s D8 ohledem na její veřejně prospěšnou roli, v podmínkách výjimky alespoň částečně eliminovány její negativní vlivy telekomunikační a mohou působit značné problémy v ochraně Milešovka, Lovoš, industriální stavby, krajinného rázu, snaha o minimalizaci počtu Habřina, vedení energovody (sdílení telekomunikačních stožárů více 400kV Chotějovic operátory, FVE, výrobní zóny, větrné elektrárny e – Babylon nepovolovány) koncentrace a specializace zemědělské výroby

objemné stavby, obtížně umístitelné do krajiny s ohledem na ochranu kraj. Rázu

3.13. Monitoring a výzkum 3.13.1. Botanický výzkum Počátky podrobnějšího botanického průzkumu sahají do 19. století. První ucelené zpracování flóry Českého středohoří sepsal Domin roku 1904. Ve 20. století se výrazně podíleli na poznávání flóry např. J. Šimr (zejména Milešovské středohoří), J. O. Martinovský (např. srovnávací fytogeografická studie k problematice středoevropské stepi, studie babinských “orchideových luk“, monografie evropských druhů kavylů). Od 60. let 20. století se významně podílí na botanických průzkumech K. Kubát, J. Kolbek, V. Petříček, J. Toman, J. Kuncová, M. Abtová, J. Kinský, D. Blažková, V. Vlačiha, J. Bělohoubek, Č. Ondráček, I. Machová, J. Rydlo, P. Bauer R. Kroufek, K. Nepraš. R. Hamerský a další. V této době začíná i vyšší zájem o další skupiny (především houby, lišejníky, mechy). Velké množství botanických údajů je získáváno prostřednictvím organizování mnoha botanických (i specializovaných lichenologických, bryologických a mykologických) exkurzí a kurzů Severočeské pobočky ČBS. Celostátní kurzy ČBS se značnými přesahy do CHKO ČS byly organizovány v Děčíně (1984), České Lípě (1998) a Lounech (2007). Významnou odbornou literaturou jsou zejména periodika Severočeskou přírodou, Bezděz a další. Velký význam mají oblastní muzea. Pozice botaniků mají v současnosti oblastní muzea v Litoměřicích, České Lípě, Ústí n. L., Chomutově a Lounech. Ve jmenovaných muzeích (+Most) jsou vedené početné herbářové doklady. Velké množství herbářových položek z Českého středohoří je situováno prakticky ve všech herbářových sbírkách v rámci ČR. V rámci výzkumu SCHKO ČS spolupracuje s univerzitami především na tématech bakalářských, magisterských, popř. doktorandských prací i na některých oborových přednáškách nebo seminářích (zejména PřF UK Praha, PřF UJEP Ústí nad Labem, ČZU Praha, PřF Univerzity Hradec Králové, ZF a BF JU v Českých Budějovicích a další). V rámci mezinárodního projektu Ziel 3 (LB, UL, KV kraje a Svobodný stát Sasko) se SCHKO ČS nepřímo podílí na vytváření soupisu lokalit zájmových vzácných druhů území (např. Trifolium montanum, Dianthus sylvaticus, Gentianella amarella, Laserpitium

160

prutenicum, Orchis ustulata, O. morio, O. mascula). V poslední době SCHKO ČS např. umožnila odběry vzorků pro studia druhu Saxifraga rosacea Přírodovědeckému muzeu v Lucemburku, PřF UK Praha pro studium druhu Pulsatilla x hackelii. V současnosti probíhá síťové botanické mapování Českého středohoří, plánované na několik let. Délka je závislá především na časové dostupnosti odborníků. I přes svůj velký význam mapování probíhá víceméně na dobrovolné bázi a celkově značném podfinancování. Provedeným průzkumem (zejména prostor průlomu Labe) v letech 2009–2012 byl potvrzen výskyt celé řady vzácných druhů (lokality jak nové, tak znovuobjevené i po více než 80 letech). Jedním ze základů práce jsou také postupně prováděné botanické inventarizační průzkumy MZCHÚ (finančně ovšem vázané na příslušné plány péče a jejich končící platnost a včasnou dostupnost vhodných odborníků). V rámci databáze NDOP AOPK ČR je v současnosti z území CHKO ČS vedeno přes 150 000 botanických údajů. Mykologické, bryologické a lichenologické údaje jsou zatím v NDOP vedeny nedostatečně. V poslední době Správa CHKO ČS spolupracovala na vydání publikací Orchideje Českého středohoří a Zárazy Českého středohoří. Z dalších publikací byly vydány např. Zvláště chráněné a ohrožené druhy Ústecka, více literatury je věnováno agrárním valům (zejména oblast Oblíku a Verneřicka). Na území CHKO ČS je prováděn „monitoring PPK“ (včetně monitoringu projektu Life na Lounsku): standardizovaný monitoring, prováděný z důvodů zjištění efektivity finančně podporovaných opatření; „monitoring TMP“ (trvalé monitorovací plochy) ke zjištění změn vybraných přírodních biotopů v čase; „monitoring EVD“ (evropsky významných druhů) – standardizované zjišťování stavu, početnosti a plodnosti populací. Dále jsou průběžně prováděny aktualizace mapování Natura 2000, v současnosti je přebráno asi 30 % v CHKO ČS, určených k provedení aktualizace. 3.13.2. Zoologický výzkum Obratlovci České středohoří bylo a je jedním z nejcennějším územím České republiky z hlediska obratlovců, což je dáno geomorfologií, teplotními poměry (Žitenice – nejteplejší místo v Čechách, Milešovka – nejvíc zaznamenaných úderů blesku a největrnější hora ČR), především však způsobem obhospodařování zdejší zemědělské krajiny - rozšířeny zde byly všechny obory zemědělství: chmelařství, pěstování řepy, pěstování brambor, lukaření, pěstování obilí, ovocnářství a v Polabí pěstování zeleniny. Nezastupitelnou roli sehrál také chov dobytka a pastva ovcí a koz. Území tak nabízelo mozaikovité biotopy, které však byly necitelně narušeny v poválečném období, především scelováním polí, melioracemi, novými dobývacími prostory. Důležitou částí obhospodařování území bylo i pěstování lesa, zde první zmínky o fauně obratlovců pocházejí z lesních hospodářských knih v kapitole myslivost, kde je vždy uvedeno, co v které honitbě žilo a kolik se zvěře zastřelilo na jednotlivých panstvích a dvorech. Jedná se o záznamy přibližně od 17. století. První zmínky o fauně Českého středohoří jsou v latinsky psané knize Bohuslava Balbína z druhé poloviny 17. století (vydaná poprvé v r. 1681 pod názvem Miscellanea historica regni Bohemiae ), kde popisuje především Milešovku, Sedlo a Bořeň. Stěžejním dílem se stala publikace A. Friče z r. 1872 Wirbeltiere Böhmens. Arbeit der zoologischen Sektion der Landesdurchforschung von Böhmen. První, avšak amatérský ucelenější seznam fauny obratlovců Českého středohoří byl sepsán až v r. 1926 J. R. Tesařem v publikaci Obraz vlastivědný, Litoměřicko, XII. Další publikací zabývající se faunou obratlovců je práce vydaná Českou Besedou v r. 1890, Severním Polabím. K jednotlivým druhům můžeme nacházet data v časopise Národního musea, oddíle přírodovědném, dále v Živě od 19. století vydávané Ottovým nakladatelstvím. Ve 20. století byl stěžejním regionální časopis Natur und Heimat, vydávaný Litoměřickým muzeem, takováto periodika byla vydávána i ostatními muzei. Z 20. století je jednoznačně nejucelenější dílo o fauně obratlovců od I. a M. Flasarových z roku 1975. Od 60. Let do r. 1990 se výrazně podíleli na výzkumu obratlovců v Českém středohoří A. Pešková, Z. Bárta, H. Tichý, J. Houda, J. Šedivý, P. Pleticha, J. Vondráček, M. Vlček, I. Flasar, P. Voženílek, V. Bejček, J. Vostradovský, M. Honců, S. Chvapil, od roku 1990

161

do součastnosti – H. Tichý, V. Šutera, M. Honců, J. Vondráček, P. Benda, V. Vohralík, V. Bejček, T. Kumstátová-Petrusková, J. Bažant, R. Vlček, M. Vlček, M. Porteš, B. Franěk, J. Hejduk, M. Půlpán, M. Horák, K. Šrubař, P. Kůrka, Z. Vitáček, E. Mikolášková, J. Matějů, A. Vorel, V. Beran, K. Poprach, V. Čeřovský, T. Kava, J. Vostradovský, P. Majer, S. Chvapil, J. Uhlíková. V průběhu let vznikaly taktéž četné diplomové a disertační práce, z nichž k nejvýznamnějším patří Kosnarova Biologie rozmnožování, populační dynamika a etologie sysla obecného (Citellus citellus). Fakticky byl výzkum zaměřen do r. 1992 především na faunu maloplošných chráněných území, pro která byly zpracovávány inventarizační průzkumy, nebo na regionální mapování obratlovců, jejichž výsledky vycházely především v periodikách při okresních muzeích. Většina průzkumů obratlovců však zcela postrádala letouny, neboť těm se detailně věnoval pouze Z. Bárta, později M. Porteš, B. Franěk, P. Benda, Z. Vitáček a E. Mikolášková, okolo roku 2000 byly zahájeny výzkumné práce pomocí ultrazvukového detektoru, což značně ulehčilo determinaci letících netopýrů a vrápenců. Na území Českého středohoří probíhají pravidelná sčítání letních kolonií a zimujících netopýrů, výsledky jsou předávány Národnímu muzeu v Praze, České společnosti na ochranu netopýrů a jsou průběžně zaznamenávány do národní databáze ochrany přírody (NDOP). Některé amatérské záznamy lze též najít v databázi BIOLIB. Mapování vyder na celém území CHKO koordinuje od r. 2000 občanské sdružení Lutra pod vedením V. Berana v součinnosti s AOPK ČR. Od roku 1992 probíhá mapování a monitoring sysla obecného (na kterém se průběžně podílejí M. Anděra, V. Vohralík, H. Tichý, B. Franěk, J. Matějů, Š. Hulová, P. Nová, E. Cepáková, J. Uhlíková), v r. 2005 byl vydán a schválen Záchranný program sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice, v roce 2008 byl P.Novou zpracován katalog vhodných lokalit pro repatriaci sysla. Mapování a monitoring bobrů evropských – labských započal v r. 1992, kdy první rodina bobrů osídlila PP Nebočadský luh (práce prováděli P. Benda, B. Franěk). Od r. 1999 se bobrům dodnes podrobně věnuje A. Vorel , dále se začal věnovat etologii bobrů a do svého týmu přibral J. Korbela a J. Korbelovou, kteří pod jeho vedením zahájili výzkumné telemetrické práce. Tento podrobný výzkum je veden dodnes. Zcela samostatný výzkum ptáků včetně databáze údajů je veden Českou společností ornitologickou a kroužkovací stanicí při Národním muzeu v Praze. Od r. 1992 dodnes je prováděn průzkum rorýsů a netopýrů na panelových domech v Českém středohoří s přesahem do Ústeckého a Libereckého kraje a do ostatních CHKO a NP v těchto krajích (E. Mikolášková, R. Vlček, B. Franěk, M. Porteš). Od roku 2005 dodnes je prováděn výzkum hnízdních kolonií havranů polních na území Ústeckého kraje (B. Franěk). Monitoring hnízdišť čápa černého na území CHKO České středohoří a v okolí se provádí od r. 1992 (J. Vondráček, V. Beran, B. Franěk, J. Vondráček, P. Kůrka, F. Pojer, P. Benda) a od téhož roku probíhá také monitoring sov a dravců (J. Vondráček, H. Tichý, M. Porteš, /K. Poprach – program na podporu sovy pálené a sýčka obecného/, B. Franěk, E. Mikolášková, V. Beran, K. Kůrka, K. Šrubař). Od r. 1992 je vedeno podrobné mapování a monitoring obojživelníků a plazů na území CHKO ČS, bylo navázáno na rozsáhlé práce P. Voženílka. Podrobně se jím zabývá B. Franěk, M. Vlček, R. Vlček, E. Mikolášková, V. Zavadil, J. Hejduk, Z. Vitáček a ČSOP 37/02 Litoměřice, dále probíhá monitoring PPK – se zaměřením na tůně, od r. 2003. Od r. 2013 bude prováděno mapování užovky podplamaté na Ploučnici a Labi (B. Franěk). Ichtylogií a průzkumem celého území se zabývá Český rybářský svaz, Severočeský územní svaz Ústí nad Labem, nicméně řekou Labe se vždy podrobně zabýval I. Flasar a dodnes se jí zabývá J. Vostradovský. Český rybářský svaz je koordinátorem programu Losos 2000, který je zaměřen na repatriaci lososa obecného do našich řek. Plůdek lososa je vysazován do řek Ohře, Ploučnice, hlavní tahovou cestou však zůstává Labe, hlavními koordinátory jsou T. Kava, J. Vostradovský. Souhrnným ichtyologickým dílem bude dokončená, ale stále nevydaná Flasarova monografie Ichtyofauna řeky Labe. Monitoring ptáků a vybraných druhů je prováděn od r. 1992, v r. 2006 bylo zahájeno sledování stavu biotopů a druhů pod záštitou AOPK ČR. Naše pracoviště je zapojeno

162

do Mezinárodního sčítání vodních ptáků v ČR od r. 1998, koordinátorem je katedra zoologie PřF UK Praha. Je zde výborná spolupráce s UK Praha, ČZU Praha, UP Olomouc, UJEP Ústí nad Labem, JU České Budějovice, Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka v Praze, Národním muzeem v Praze, Oblastním muzeem v České Lípě, Okresním vlastivědným muzeem v Litoměřicích, Regionálním muzeem v České Lípě, Okresním muzeem v Mostě, Okresním muzeem v Ústí nad Labem, Regionálním muzeem v Teplicích, odbornými organizacemi jako Česká společnost ornitologická, Česká společnost na ochranu netopýrů, Zoologický klub při ZOO Ústí nad Labem, ZOO Děčín, Zoopark Chomutov, Záchranná stanice pro volně žijící handicapované živočichy FALCO Dolní Týnec, Český svaz ochránců přírody, Český rybářský svaz, Českomoravská myslivecká jednota, ze zahraničních institucí NABU – Naturschutzbund Deutschland, Landesverband Sachsen, Dresden. Důležitá je však spolupráce i s laickou veřejností, díky které Správa dostává podněty k ověření lokalit se zvláště chráněnými druhy živočichů, četnou fotodokumentaci a staré, jinak často nedostupné údaje o původním výskytu obratlovců v regionech. Bezobratlí České středohoří pro svojí relativně malou vzdálenost od Prahy stálo odjakživa v centru zájmu přírodovědců. Přesto je úroveň prozkoumanosti bezobratlých, až na malé výjimky (např. měkkýši a aktuálně i motýli), stále nedostatečná a nedostihuje úrovně u obratlovců. Historie zoologického zkoumání Českého středohoří od nejstarších dob je popsána v práci Kolešky (1978). Po roce 1980 byly realizovány spíše ojedinělé průzkumy, a to pro potřebu dokumentace nebo vyhlášení nových CHÚ, rozšiřování lomů nebo budování dopravních staveb. Průzkum v trase navrhované dálnice D8 (Blažek (ed.) 1991) je jedním z největších předlistopadových a doposud jedním z nejkomplexnějších průzkumů, které se kdy na území CHKO uskutečnily. Po roce 1990 frekvence aktivit v oblasti základního průzkumu prudce stoupá, zde je uveden chronologický přehled těch nejdůležitějších. Pokud byly výsledky průzkumů zpracovány formou nepublikované zprávy nebo publikace, je tato skutečnost uvedena formou citace, jenž jsou v nezkrácené formě uvedeny v tabulce č. 11, případně v navazujících přehledech botanických či zoologických publikací: 1983–1985: KSSPPOP Ústí n. L. Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří (Flasar & Flasarová, Fuksa, Holečková, Strejček, Táborský, Tyrner, Vysoký in Kubát (ed.) 1987). 1988–1991: ČSOP Praha. Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba Lovosice-Řehlovice (Farkač, Král, Pádr, Pulpán, Skyva et al., Strejček, Tyrner, Vilímová in Blažek (ed.) 1991). 1992–1993: SCHKO ČS. Inventarizační průzkum entomologický – brouci (viz NPR Raná, PR Lipská hora) (Moravec 1994a,b). 1993–1995: SCHKO ČS, ČZU Praha-Suchdol. Průzkum sutí v Českém středohoří (např. Raná, Bořeň, Zlatník, Želenický vrch, Štěpánovská hora, Blešenský vrch, Boreč, Ovčín, Plešivec u Litoměřic, Průčelská rokle, Čertova jizba, Kamenec, Bobří soutěska, Kolný) (Růžička 1994, 1996, 1999, 2000). 1995–1997: SCHKO ČS. Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích (viz NPR Oblík, NPR Sedlo) (Moravec 1997, Werner 1997). Monitoring již nebyl opakován. 90. léta-2013: různé subjekty ve spolupráci s SCHKO ČS. Plavební stupně na Labi. Průzkum řeky Labe v úseku Ústí n. Labem-Děčín (Kuncová et al. 2001). 1996–1998: J. Liška, J. Skyva. Lepidopterologický průzkum Lounského středohoří (viz zejména NPR Raná) (Novák & Liška (eds.) 1997, Liška & Skyva 2000). 1998–2013: SCHKO ČS, M. Žemlička. Inventarizační průzkum entomologický – motýli (různá MZCHÚ v CHKO ČS). (viz např. PP Radobýl, NPP Bílé stráně, NPR Oblík) (Žemlička 2005, 2011, 2013).

163

2001–2002: AOPK ČR, SCHKO ČS. Vulnerability of Biodiversity in the Agro-ecosystem as influenced by Green Veining and Land-use Intensity. Zkrácený název projektu: Greenveins (Verneřicko). (Moravec 2002, Billeter et al. 2008). 2005: AOPK ČR, SCHKO ČS. Průzkum denních motýlů ve vybraných NPR a NPP (např. Lovoš, Milešovka, Oblík, Raná, Sedlo, Bílé stráně, Janský vrch, Kamenná slunce) (Kadlec & Skala 2005a, b, c, d, e, Žemlička 2005a, b, Havelda 2005) 2011–2014: AOPK ČR, SCHKO ČS. Inventarizační průzkumy v NPR a NPP v CHKO ČS (např. Janský vrch, Kamenná slunce) (Kůrka 2012a, b; dosud nedokončeno) Z dalších nesystematických aktivit SCHKO ČS je možné uvést např. spolupráci s univerzitami především na tématech bakalářských nebo magisterských prací (PřF UK Praha, UJEP Ústí nad Labem, ČZU Praha, UP Olomouc) - např. Budský (2011), Kumstátová (2001), Šlancarová (2009), Štěpánová (2009), Štorkánová (2000). Do CHKO ČS také v poslední době směřovaly exkurze v rámci celostátních setkání odonatologů (2009 a malakozoologů (2011, 2012), které nejen doplnily stávající, ale také přinesly zcela nové poznatky o fauně Českého středohoří. Od roku 2006 probíhá v CHKO ČS extenzivní monitoring zaměřený na systematické vyhledávání lokalit významných druhů bezobratlých, např. modrásků bahenního a očkovaného (od 2010), dále na roháče obecného (2010–2013), páchníka hnědého, lesáka rumělkového (2006–2010), raka kamenáče a raka říčního (od 2002) – Z. Ďuriš, M. Štambergová, J. Svobodová, B. Franěk. Výsledky jsou průběžně zaznamenávány do národní databáze ochrany přírody (NDOP). Prostřednictvím těchto druhů bude možné účinně chránit např. zachovalé vlhké louky, zbytky původních doubrav a lužních lesů, a rovněž aleje a staré stromy rostoucí mimo les. Ochranou těchto vzácných a mizejících ekotopů lze zpětně dosáhnout přiměřené ochrany nejen těchto vybraných druhů, ale i řady dalších druhů vázaných na stejný biotop. Tab.č. 11: Přehled průzkumů realizovaných v CHKO České středohoří Inventarizační průzkumy Název Obor Citace NPR Lovoš Botanika Hamerský R. & Kuncová J. (2005): Inventarizační botanický průzkum národní přírodní rezervace Lovoš v CHKO České středohoří. Botanika Kuncová J. (1969): Základní botanický výzkum SPR Lovoš. Zoologie Vlček M. (1976a): Obratlovci státní přírodní rezervace Lovoš v Českém středohoří. Sborník Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 8: 79-97. Zoologie Ložek V. (1951): Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 6: 46-47. zoologie Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Oblík z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea (Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého středohoří. zoologie Růžička V. (1989): Spider (Araneae) communities of rock debris on a typical hillside in the České Středohoří Mts. (North Bohemia). Acta Entomol. Bohemoslov., 86: 419-431. NPR botanika Hamerský R. & Kuncová J. (2005): Inventarizační botanický Milešovka průzkum národní přírodní rezervace Milešovka v CHKO České středohoří. botanika Sýkora T. (1978): Botanická inventarizace CHÚ a popis AO-systému Milešovky v Českém středohoří.

164

zoologie zoologie zoologie NPR Oblík

botanika zoologie zoologie zoologie zoologie

zoologie

zoologie zoologie zoologie

zoologie zoologie

zoologie

zoologie zoologie zoologie zoologie zoologie zoologie

NPR Raná

zoologie botanika

botanika botanika

Vlček M. (1970): Obratlovci státní přírodní rezervace Milešovka. Ložek V. (1954c): Měkkýši Milešovky. Ochrana Přírody, 9: 123. Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Milešovka z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Kubát K. (2005): Inventarizační botanický průzkum národní přírodní rezervace Oblík v CHKO České středohoří. Tichý H. (1988a): Chráněné druhy ornitofauny SPR Oblík. Fauna Boh. Septentr., 13: 33-36. Tichý H. (1988b): Obratlovci SPR Oblík na Lounsku. Stipa, Ústí n.L., 10: 29-46. Pižl V. [1998]: Biomonitoring v chráněných územích – České středohoří. Lumbricidae – žížalovití. Tajovský K. [1999]: Biomonitoring v chráněných územích – CHKO České středohoří. Diplopoda – mnohonožky, Oniscidea – suchozemští stejnonožci, Chilopoda – stonožky. Moravec P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo. Carabidae (Insecta, Coleoptera). Honců M. [1997]: Biomonitoring v chráněných územích - CHKO České středohoří. Orthoptera (rovnokřídlí) Oblíku. Flasarová M. & Flasar I. [1983]: SPR Oblík. Výsledky průzkumu za rok 1983. Isopoda, Mollusca. Werner P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo. Formicidae (Insecta, Hymenoptera). Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Oblík z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Žemlička M. (2013): Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Oblík v CHKO České středohoří. Šumpich J., Žemlička M. & Dvořák I. (2013): Příspěvek k fauně motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67-168. Moravec P. (2001): Coleoptera (Carabidae, Staphylinidae: Staphylinini) ze zemních pastí v NPR Oblík. Kohout J. [2000]: Ploštice (Heteroptera) v zemních pastích v NPR Oblík (České středohoří). Tkalců [B.] [1985]: CHKO České středohoří, chráněné území Oblík, Srdov u Oblíku (Hymenoptera, Apoidea). Rébl K. (2004): Zpráva pro CHKO České středohoří [Coleoptera: Carabidae]. Kůrka A. (2003): Arachnofauna NPR Oblík. Seznam dosud zjištěných druhů Araneae. Kůrka A. & Buchar J. (2010): Pavouci (Araneae) vrchu Oblík v Českém středohoří (severozápadní Čechy). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 28: 71-106. Kořínková J. (1977): Střevlíci Lounského středohoří. Hamerský R. & Kuncová J. (2005): Inventarizační botanický průzkum národní přírodní rezervace Raná v CHKO České středohoří. Martincová H. (2001): Floristický průzkum vrchu Raná na Lounsku. Toman J. (1931): Květena Ranské hory.

165

zoologie zoologie zoologie zoologie zoologie

zoologie

zoologie

zoologie zoologie

zoologie

zoologie

NPR Sedlo

botanika zoologie zoologie zoologie

zoologie zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

Vlček M. (1971): Obratlovci SPR Raná. Tichý H. (1982): Obratlovci SPR Raná. Fauna Boh. Septentr., 7: 2130. Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Raná z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Liška J. & Skyva J. (2000): Lepidopterologický průzkum NPR Raná a NPR Oblík. Závěrečná zpráva za období 1996-1998. Konvička M., Hrouzek M., Beneš J. & Havelda Z. (2006): Monitoring a předběžný autekologický průzkum modráska ligrusového (Polyommatus damon, Lycaenidae) na jeho posledních lokalitách v ČR: Podklady pro přípravu záchranného programu (2005 - 2006). Kadlec T., Vrba P. & Konvička M. (2006): Monitoring a autekologický výzkum okáče skalního (Chazara briseis, Nymphalidae) v lounské části CHKO České středohoří – podklady pro přípravu záchranného programu (rok 2006). Trávníček Z. [1982]: Zpráva o provedení entomologického inventarizačního průzkumu státních přírodních rezervací Raná a Oblík v letech 1981 a 1982 [Carabidae, Scarabaeidae]. Rébl K. (2004): Zpráva pro CHKO České středohoří [Coleoptera: Carabidae]. Moravec P. (1994): Entomologický inventarizační průzkum NPR Raná v Českém středohoří. Závěrečná zpráva I. (Coleoptera: Carabidae). Moravec P. (1995): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) vrchu Raná v Českém středohoří. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 17: 38-48. Škoda R. & Moravec P. (2007): Nosatcovití brouci (Coleoptera: Curculionoidea) vrchu Raná v Českém středohoří. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 25: 97-111. Novák J. (2005): Inventarizační botanický průzkum národní přírodní rezervace Sedlo v CHKO České středohoří. Vlček M. (1972): Obratlovci státní přírodní rezervace Sedlo v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 9: 91-110. Žemlička M. (2005): Inventarizační průzkum NPR Sedlo z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Moravec P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo. Carabidae (Insecta, Coleoptera). Pižl V. [1998]: Biomonitoring v chráněných územích – České středohoří. Lumbricidae – žížalovití. Tajovský K. [1999]: Biomonitoring v chráněných územích – CHKO České středohoří. Diplopoda – mnohonožky, Oniscidea – suchozemští stejnonožci, Chilopoda – stonožky. Werner P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo. Formicidae (Insecta, Hymenoptera). Vitáček Z. (2004): Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo. Vertebrata - obratlovci. Kůrka A. (1998): Biomonitoring v chráněných územích. CST 02 01 – Sedlo. Pavouci – Araneida.

166

NPP Bílé stráně

NPP Borečský vrch

NPP Březinské tisy

botanika

Žídková K. (1989): Inventarizační průzkum květeny státní přírodní rezervace Bílé stráně a vrchu Satan u Litoměřic. Severočeskou přírodou 23. zoologie Vlček M. (1980): Vertebratologie, pp. 32-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 159. zoologie Ložek V. (1980): Malakologie, pp. 20-21, 44-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 159. zoologie Strejček J. (1980): Entomologie. Výsledky dosavadního průzkumu brouků z čeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Urodonidae a Curculionidae, pp. 21-32, 44-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 159. zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea (Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého středohoří. zoologie Žemlička M. (2005): Inventarizační průzkum NPP Bílé stráně z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). zoologie Žemlička M. (2003): Výsledky faunistického průzkumu motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní památce Bílé stráně v CHKO České středohoří. zoologie Žemlička M. (2011): Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní památce Bílé stráně v CHKO České středohoří. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 29: 149-182. zoologie Novotná Z. & Novotný J. (1966): Inventarisační seznam Coleopter. Státní přírodní rezervace „Bílé stráně“ v roce 1966. zoologie Moravec P. (2000): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) v zemních pastech na lokalitách Bílé stráně a Skalice u Litoměřic. zoologie Budský F. (2011): Studium vybraných čeledí nočních motýlů na území NPP Bílé stráně u Litoměřic. zoologie Štorkánová A. (2000): Sezónní dynamika a biotopové preference vybraných skupin brouků (Coleoptera) na lokalitě Bílé stráně (CHKO České středohoří). bryologie Pilous Z. (1996): Mechorosty Borečského vrchu v Českém středohoří. botanika Kuncová J. (1973): Botanický inventarizační průzkum SPR Boreč zoologie Vlček M. (1976b): Obratlovci státní přírodní rezervace Borečský vrch v Českém středohoří. Českoslov. Ochrana Prírody, Bratislava, 16: 339-353. zoologie Ložek V. (1954a): Malakozoologický výzkum reservace Boreč v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 9: 63-64. zoologie Novotná Z. & Novotný J. (1966): Inventarisační seznam Coleopter. Státní přírodní rezervace „Borečský vrch“ v roce 1966. zoologie Růžička J. (1994): Průzkum epigeonu suťového pole v NPR [sic] Boreč (CHKO České středohoří). geologie Konrád L. (1978): Inventarizační průzkum SPR Borečský vrch. botanika Řeháková T. (2007): Revize výskytu Taxus baccata v lokalitě Březinské tisy.

167

botanika NPP Dubí

geologie

hora

zoologie

zoologie

NPP Janský vrch

obecně zoologie zoologie zoologie

NPP Kamenná slunce

geologie zoologie zoologie zoologie

NPP Panská zoologie skála zoologie

NPP Vrkoč PR Bohyňská lada

geologie botanika botanika

Abtová M. (1983): Botanický inventarizační průzkum CHN Březinské tisy. Chvátal P. (1992): Inventarizačním průzkum geologický, NPP Dubí hora. Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a velcí drabčíkovití brouci, (Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina) NPP Dubí hora. Kůrka A. (2012): Inventarizační průzkum NPP Dubí hora. Pavouci (Araneae). 2011-2012. Kinský J. (1975): Dubí hora. – Kult. Měs., Roudnice, 11. Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPP Jánský vrch z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Kůrka A. (2012): Národní přírodní památka Jánský vrch. Zpráva o zoologickém výzkumu. Pavouci (Araneae). 2012. Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a velcí drabčíkovití brouci, (Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina) NPP Jánský vrch. Blažková M. (1986): CHPV Kamenná slunce. Havelda Z. (2005): Inventarizační průzkum NPP Kamenná slunce oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Kůrka A. (2012): Národní přírodní památka Kamenná slunce. Zpráva o zoologickém výzkumu. Pavouci (Araneae). 2011-2012. Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a velcí drabčíkovití brouci, (Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina) NPP Kamenná slunce. Kůrka A. (2012): Národní přírodní památka Panská skála. Zpráva o zoologickém výzkumu. Pavouci (Araneae). 2011-2012. Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a velcí drabčíkovití brouci , ( Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina) NPP Panská skála. Čichovský L. (1978): Inventarizační průzkum CHPV Panská skála. Štěpánková J. (1998): Botanický průzkum rezervací Plešivec a Vrkoč v CHKO ČS. Bauer P., Bělohoubek J., Hamerský R. (1997): Bohyňská lada – fragment orchideových luk na Děčínsku. Ochr. přír., 52, Praha.

botanika

PR Březina

PR Čičov

Bauer P. (1989): Floristický příspěvek k poznání současného stavu výskytu vstavačovitých rostlin Bohyňských lad (okres Děčín). – Ms. SVOČ na VŠZ Praha. zoologie Bárta Z. [nedat.]: Ptáci Bohyňských lad na Děčínsku. [in?]: 251-261. [Sběr dat v letech 1960-1962]. geologie Glockner P. (2003): Geologický inventarizační průzkum PR Bohyňská lada. bryologie Němcová L. (2003): Bryofloristický průzkum PR Březina. botanika Benešová R. (1996): Floristická inventarizace části bývalého vojenského proastoru Březina – CHKO České středohoří. botanika Turoňová D. (1978): Botanický inventarizační průzkum PR Březina. botanika Šimr J. (1929): Fenologická pozorování na stepi, v doubravě a v bučině v oblasti Březiny. zoologie Vlček M. (1974): Ochranářský průzkum obratlovců státní přírodní rezervace Březina v Českém středohoří. zoologie Moravec P. (2000): Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) na lokalitě Březina v CHKO České středohoří. botanika Tříska J. (1956): Čičov u Hořence – mineralogická a botanická

168

botanika zoologie PR Holý vrch botanika u Hlinné PR botanika Hradišťansk á louka botanika

PR Kalvárie

PR Kamenná hůra

rezervace. Kuncová J. (1976): SPR Čičov – inventarizační průzkum botanický. Ložek V. (1958): Měkkýší reservace Čičov u Hořence na Lounsku. Ochrana Přírody, 13: 137-138. Kuncová J. (1979): Botanický inventarizační průzkum SPR Holý vrch. Kuncová J. (1975): Botanický inventarizační průzkum SPR Hradišťanská louka.

Šimr J. (1939): Hradišťanská louka – Lobkowiczská přírodní reservace. (Příspěvek k průzkumu bývalé naší reservace). botanika Šimr J. (1929): Fenologická pozorování na orchideové louce hradišťanské r. 1927. bryologie Němcová L. (2005): Mechorosty Přírodní rezervace Kalvárie. botanika Kuncová J. (1977): Invantarizační průzkum botanický navržené SPR Kalvárie. zoologie Vlček M. & Vondráček J. (1973): Vertebratologické poměry navržené státní přírodní rezervace Kalvárie v Českém středohoří. zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea (Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého středohoří. zoologie Ložek V. (1955b): Měkkýši Kalvárie u Velkých Žernosek. Ochrana Přírody, 10: 117-118. zoologie Zvarič B. (1974): Měkkýši Kalvárie a Venduly u Velkých Žernosek. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 69-71. zoologie Honců M. (1974): Příspěvek k poznání fauny Coleopter vrchu Kalvárie u Velkých Žernosek (České středohoří). Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 73-87. zoologie Vysoký V. (1990): Mravenci vrchu Kalvárie a okolí (Hymenoptera, Formicoidea). Fauna Boh. Septentr., 14-15: 41-45. bryologie Pujmanová L. (1989): Bryologický inventarizační průzkum vrchu Kamenec (Kamenná hůra). zoologie zoologie

zoologie

zoologie

PR Kozí vrch lesy geologie PR Lipská

botanika

hora

botanika zoologie

Hajer J. & Růžička V. (1996): Zpráva o plnění grantového úkolu PF UJEP „Ekologie kamenitých sutí severočeského regionu“. Čeřovský V & Holec M. (1996): Arachnofauna suťového svahu na vrchu Kamenec. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,18: 2125. Honců M. (2000): Die Käfer (Coleoptera) der Blockhalden des Berges Kamenec bei Merboltice (Steinberg bei Mertendorf, NW Böhmen), pp. 159–174. In: Kubát K. (ed.), Stony Debris Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201. Růžička J. (2000): Beetle communities (Insecta: Coleoptera) of rock debris on the Kamenec hill (Czech Republic: České středohoří mts), pp. 175–182. In: Kubát K. (ed.), Stony Debris Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201. Kottová M. (1988): Inventarizační průzkum lesnický. Blažková M. (1986): Geologický inventarizační průzkum CHPV Kozí vrch. Hamerský R. (1992): Botanický inventarizační průzkum – Lipská hora. Turoňová D. (1977): Botanický IP SPR Lipská hora. Moravec P. (1994): Entomologický inventarizační průzkum PR Lipská hora v Českém středohoří. Závěrečná zpráva I. (Coleoptera:

169

PR Milá

PR Sluneční stráň

PR Vrabinec

PP Babinské louky

PP Bobří soutěska

PP Divoká rokle PP Farská louka PP Hradiště

PP Jílovské tisy PP Košťálov

Carabidae). botanika Hamerský R. (1992): Botanický inventarizační průzkum PR Milá. botanika, Bárta Z. & Tyrner P. (1968): SPR Milá. zoologie zoologie Vlček M. [1976]: Suchozemští obratlovci rezervace Milá v Českém středohoří. zoologie Ložek V. (1954e): Měkkýši reservace Milá u Loun. Ochrana Přírody, 9: 310. zoologie Flasar I. (1977): Malakofauna státní přírodní rezervace Milá (katastrální území Milá, okres Most). Zprávy a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 12 (1976-1977): 53-57. botanika Nepraš K. (2012): Inventarizační průzkum botanický PR Sluneční stráň. botanika Kuncová J. (1967): Základní botanický výzkum SPR Sluneční stráň. zoologie Vondráček J. (1985): Vertebratologický průzkum SPR Sluneční stráň v Českém středohoří. Fauna Boh. Septentr., 10: 21-33. zoologie Vysoký V. (1987): Poznámky k výskytu mravenců na naučné stezce Pod Vysokým Ostrým (Hymenoptera: Formicidae). Fauna Boh. Septentr., 12: 103-106. botanika Rykrová D. (1998): Historická a současná flóra Vrabince ve verneřickém Středohoří. lesy Bártová Z. (1992): Inventarizační průzkum lesnický (navržené) přírodní rezervace Vrabinec. zoologie Flasarová M. & Flasar I. (1983): SPR Vrabinec, zřícenina, obec Babětín [Isopoda, Mollusca] geologie Radoň M. (2005): Geologický inventarizační průzkum PR Vrabinec botanika Martinovský J. O. (1967): Srovnávací fytogeografická studie tzv. babinských orchideových luk a travinných společenstev jim podobných. Mostecko a Litvínovsko. zoologie Žemlička M. (2013): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) PP Babinské louky. botanika Kolbek J. & Petříček V. (1975): Vegetace Bopbří soutěsky a její vztah k povodí Dolní Ploučnice. botanika Kolbek J. & Petříček V. (1972): Inventarizační průzkum Bobří soutěsky (botanika). zoologie Růžička V., Boháč J., Syrovátka O. & Klimeš L. (1989): Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 17: 25-36. geologie Cajz V. (1993): Divoká rokle v Ústí n. L. – rekonstrukce sopečného vývoje. obecně Prinz K. (1940): Der „Tolle Graben“ bei Wesseln im Boehmischen Elbethale.- Naturschutz, Neudamm-Berlin,21. botanika Abtová M. (1986): Botanický inventarizační průzkum CHN Farská louka. botanika Kuncová J. (1979): Botanická inventarizace SPR Hradiště. zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea (Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého středohoří. botanika Jungbauer (1977): Lokalita tisu červeného (Taxus baccata L.) na Jílovském vrchu botanika Kuncová J. (1985): Inventarizační průzkum vegetačního krytu SPR Košťálov u Třebenic. zoologie Vlček M. (1980): Ochranářský průzkum suchozemských obratlovců

170

zoologie zoologie

geologie PP Kuzov

botanika zoologie

PP jeskyně Loupežnická jeskyně PP Lužické botanika šipáky botanika PP Magnetovec -skalní hřib PP Nebočadský luh

geologie

zoologie

státní přírodní rezervace Košťálov v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 16: 151-176. Záruba P. (1992): Lepidopterologický inventarizační průzkum chráněného území Přírodní památka Košťálov. Štěpánová L. (2009): Rozšíření saranče německé (Oedipoda germanica) v České republice a demografická charakteristika modelové populace na lokalitě Košťálov. Vavřínová M. (1979): Inventarizační geologický průzkum přírodní rezervace Košťál u Třebenic. Tříska J. (1953): SPR Kuzov. Ložek V. (1951): Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 6: 46-47. Česká speleol. spol. (2000): Schéma, plán, půdorys a bokorys Loupežnické jeskyně Kyncl P. (2007): Floristická studie přírodní rezervace Lužické šípáky. Joza V. (2003): Botanický inventarizační průzkum PP Lužické šipáky. Chvátal P. (1999): Geologický inventarizační průzkum PP Magnetovec – skalní hřib. Čeřovský V. (2003): Vertebratologický průzkum PP Nebočadský luh.

zoologie

Moravec P. (2000): Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) PP Nebočady v CHKO České středohoří. zoologie Vorel A. (2002): Zpráva o aktuálním stavu populace bobra evropského (Castor fiber L. 1758) na české části Labe. PP Plešivec botanika Štěpánková J. (1998): Botanický průzkum rezervací Plešivec a Vrkoč v CHKO ČS. zoologie Růžička J. (1996): Brouci (Insecta: Coleoptera) sutí vrchu Plešivec (severní Čechy, CHKO České středohoří). Klapalekiana, 32: 229235. zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea (Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého středohoří. PP Radobýl geologie Havránek P. (1980): Inventarizační geologický průzkum CHPV Radobýl. bryologie Lienertová J. (2009): Mechorosty vybraných lokalit v Českém středohoří, 1. část Radobýl. zoologie Vlček M. (1978): Obratlovci chráněného naleziště Radobýl v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 14: 33-48. zoologie Ložek V. (1954d): Malakozoologické poměry reservace Radobýl u Litoměřic. Ochrana Přírody, 9: 275. zoologie Žemlička M. (2005): Inventarizační lepidopterologický průzkumu přírodní památky a vrchu Radobýl v CHKO České středohoří. PP Střbrný botanika Petříček V. (1970): Inventarizace SPR Stříbrný roh. roh zoologie Pešková A. 1984: Zoologický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Stříbrný roh. PP botanika Hamerský R. (1993): Botanický inventarizační průzkum přírodní Štěpánovská památky Štěpánovská hora. hora botanika Šimr J. (1956): SPR Štěpánovská hora. zoologie Ložek V. (1953): Několik poznámek o reservaci na Štěpánovském vrchu v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 8: 17-18. zoologie Novotný J. & Novotná Z. (1965): Inventarisační seznam Coleopter

171

PP Tobiášův botanika vrch

botanika botanika zoologie zoologie

PP Třtěnské stráně

zoologie zoologie

CHKO České středohoří

zoologie zoologie

zoologie zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

… Státní přírodní rezervace Kajba, Bělák, Vršíček a Štěpánská hora. Bělohoubek J. (2003): Botanický inventarizační průzkum PP Tobiášův vrch. Strnadová I. (1991): Inventarizační výzkum vegetačního krytu SPR Tobiášův vrch v Českém středohoří. Kuncová J. (1976): Inventarizační průzkum botanuický SPR Tobiášův vrch. Vlček M. [1976]: Suchozemští obratlovci rezervace Tobiášův vrch v Českém středohoří. Ložek V. (1956): Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch. Ochrana Přírody, 11: 119. Moravec P. (2004): Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) PP Třtěnské stráně v CHKO České středohoří. Šumpich J., Žemlička M. & Dvořák I. (2013): Příspěvek k fauně motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67-168. Liška J. & Skyva J. (1994): Šibeník 1993. [Průzkum Lepidoptera]. Moravec P. (2002): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) ze zemních a nárazových pastí v okolí Verneřic v Českém středohoří projekt „Greenveins“ Havelda Z. (2005): Denní motýli jižní části Českého středohoří. Žemlička M., Budský F. & Moravec P. (2012): Průzkum řádu Lepidoptera v Českém středohoří v roce 2011. [Babinské louky, Bílé stráně, Březina, Číčov, Jánský vrch, Kalvárie, Kamenná slunce, Lovoš, Lužické šipáky, Milá, Oblík, Sedlo, Sluneční stráň, Tobiášův vrch + Velký vrch, Kybička] Žemlička M., Budský F. & Moravec P. (eds.) (2013): Průzkum řádu Lepidoptera v Českém středohoří v roce 2012. [Babinské louky, Březina, Kalvárie, Kamenná slunce, Milá, Milešovka, Raná, Sluneční stráň, Třtěnské stráně + Písečný vrch, Velký vrch, Dlouhá hora u Kozel, bílé stráně pod Oblíkem, Chrášťany – louka pod Solanskou horou, Kamýk u Libčevsi, Vraník, Syslík u Třtěna] Moravec P. & Žemlička M. (2012): Monitoring denních motýlů prováděný v rámci programu LIFE+ v Lounském středohoří v roce 2012. Moravec P. & Žemlička M. (2013): Monitoring denních motýlů prováděný v rámci programu LIFE+ v Lounském středohoří v roce 2013. Farkač J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Carabidae, pp. 202-218. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Král D. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie (Lamellicornia, Heteromera, Sternoxia – Coleoptera), pp. 145-162. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Pádr Z. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Hymenoptera: Symphyta, pp. 219-239. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-

172

zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

zoologie

91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Pulpán J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Carabidae, pp. 163-201. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Skyva J., Petrů M., Elsner G. & Böhm S. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Lepidoptera, pp. 95-134. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Strejček J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Chrysomelidae, Curculionidae, pp. 46-94. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Tyrner P. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, akuleátní Hymenoptera, pp. 240-256. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 198891. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Vilímová J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Heteroptera, pp. 278-293. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 198891. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp. Vysoký V. (1981): Inventarizační průzkum Coleopter v oblasti Kojetic, okres Ústí n.L.

Diplomové (bakalářské, magisterské) a dizertační práce týkající se Českého středohoří Baxová L. (2004): Botanické zhodnocení území Olšinky - Svádov – Olešnice. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Bělohoubek J. (1994): Floristický výzkum libčeveských vrchů v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Benešová R. (1996): Floristická inventarizace části bývalého vojenského prostoru Březina – CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Bezek J. (1996): Inventarizační průzkum PP Jílovské tisy a výskyt dalších jedinců Taxus baccata – tis červený na Děčínsku. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem. Bílý M. (1997): Floristický průzkum vrchů Srdov a Brník na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Bok J. (1999): Lišejníky Kamence. Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Budský F. (2011): Studium vybraných čeledí nočních motýlů na území NPP Bílé stráně u Litoměřic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fakulta životního prostředí ČZU Praha, 80 pp.] Česánková M. (2002): Inventarizace tisu červeného jako podklad pro záchranná opatření a pro jeho reintrodukci. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Davidová M. (2008): Floristické poměry agrárních valů v zalesněném území mezi obcemi Dobrná a Ovesná (okres Děčín). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Erbenová A. (2004): Flóra a vegetace mokřadů Šporky mezi Českou Lípou a Skalicí a nivy Ploučnice mezi Českou Lípou a Stružnicí. - Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]

173

Filipová L. (2009): Polní plevele v okolí obce Libčeves na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Forstová M. (1997): Vegetační mapování Lučního potoka v CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Franěk B. (2006): Návrh plánu péče o NPR Raná. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Hergerová K. (2009): Mechorosty vybraných lokalit v jižní části Českého středohoří (Košťálov, Ledvinův vršek). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Hodačová L. (2007): Floristický průzkum stepních společenstev v přírodní rezervaci Bořeň. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Hliňáková I. (2011): Mechorosty Národní přírodní rezervace Milešovka. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Hovorková H. (2008): Mechorosty vybraných lokalit v jižní části Českého středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Hulíková M. (2003): Mechorosty Lovoš a Oparenského údolí. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Janečková P. (2005): Flóra a vegetace agrárních valův okolí Srdova a Brníku v Lounském středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Jankovcová J. (1999): Návrh podrobného plánu péče o území katastrů Tlučeň a Hlinná (CHKO České středohoří). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.] Jeřábková L. (2005): Floristický průzkum oblasti severovýchodněod Litoměřic - oblast Mostná hora – Kočka. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Joza V. (2005): Studium systematiky a ekologie Quercus petraea agg. Na území CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.] Kopřiva M. (2003): Porovnání ekologických a ekonomických aspektů chovu ovcí v oblastech CHKO České středohoří a Národní park Loch Lomond & Trossachs. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Kolbek J. (1969): Vegetační poměry východní části Českého středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: PřF UK, Praha.] Kořínková J. (1977): Střevlíci Lounského středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 73 pp.] [Oblík] Kosnar J. (1979): Biologie rozmnožování, populační dynamika a etologie sysla obecného (Citellus citellus) [ Dipl.pr.; depon in: PřF UK, Praha] Košuličková P. (2006): Populace mravencůrodu Formica na vrchu Strážiště (České středohoří) a jejich vliv na šíření netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora DC.). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Krajícová R. (1994): Příčiny a důsledky změny stepních populací. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Kubát D. (2002): Myslivost jako součást péče o biodiverzitu v CHKO České středohoří (na příkladu druhu daněk skvrnitý). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Kulíková V. (2000): Použití modřínu v oblasti CHKO České středohoří a porovnání s Krušnými horami. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Kumstátová T. (2001): Biologie lindušky lesní (Anthus trivialis) v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 86 pp.] [Oblík] Kvičera V. (2000): Botanická inventarizace, sledování a ubývání zástupců čeledi Orchidaceae v rezervaci Bílé stráně stráně u Pokratic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.] Kyncl P. (2007): Floristická studie přírodní rezervace Lužické šípáky. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Kysilková M. (2009): Floristický průzkum okolí Bukové hory. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Lacinová R. (1995): Floristický výzkum břehů labe v úseku Ústí n. L. – Těchlovice. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]

174

Laňar L. (2009): Generativní rozmnožování vybraných druhů rodu Sorbus L. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Mendelova. zem.a lesnická fakulta Brno, Zahrad. fakulta v Lednici.] Lienertová J. (2009): Mechorosty vybraných lokalit v Českém středohoří, 1. část - Radobýl. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Marečková L. (2013): Stav populací a lokalit kriticky ohroženého druhu rostliny zvonovce liliolistého (Adenphora liliifolia) v České republice. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Přír. fak. Univ. Hradec Králové, Hradec Králové.] Martincová H. (2001): Floristický průzkum vrchu Raná na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Matějovská P. (2008): Hodnocení vlivu managementu na populace orchidejí ve vybraných lokalitách CHKO České středohoří. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Přír. fak. Jihoč. Univ., České Budějovice.] Mařasová A. (2006): Rozšíření rodu Reynoutria Houtt. na území města Ústí nad Labem. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Nepraš K. (2002): Teplomilné doubravy jižní části okresu Ústí n. L. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Novák J. (1999): Halofilní vegetace dolního Poohří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Přír. Fak. Univ. Palackého, Olomouc.] Nováková L. (2003): Přirozené šíření rodu Ulmus v podmínkách povodí Doubravy a Bíliny. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Pechová Š. (2005): Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valův okolí Heřmanova – Fojtovic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Pivrnec M. (2001): Přirozené zmlazení jedle bělokoré (Abies alba Mill.) na lokalitě Muckov, okres Litoměřice. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Ponocná M. (2004): Květena národní přírodní rezervace Sedlo v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Poustková E. (1987): Floristický příspěvek ke klvěteně části Českého středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: PřF UK, Praha.] Roleček J. (2007): Vegetace subkontinentálních doubrav ve střední a východní Evropě. – Ms. [Disert. pr.; depon in: PřF Masarykovy Univerzity Brno, Brno.] Rykrová D. (1998): Historická a současná flóra Vrabince ve verneřickém Středohoří. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Řeháková A. (2013): Monitoring populací zvonovce liliiolistého (Adenophora liliifolia). – Ms. [Bakal. pr.; depon in: PřF. Univ. Hradec Králové, Hradec Králové.] Řeháková T. (2007): Revize výskytu Taxus baccata v lokalitě Březinské tisy. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Řezníček M. (2013): Monitoring koniklece lučního Pulsatilla pratensis na stepních stanovištích Českého Středohoří. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.] Sikorová P. (2004): Studium vlivu pastvy na stepních loukách v CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] vědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 63 pp.] Stodola J. (2006): Možnosti přirozené obnovy Abies alba MILL. - jedle bělokoré v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Strnadová I. (1991): Inventarizační výzkum vegetačního krytu SPR Tobiášův vrch v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Strnadová L. (2005): Dokumentace lomů, pískoven a štěrkoven v okrese Teplice a vliv současné těžby na životní prostředí. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Svobodová L. (1998): Floristický průzkum vrchu Oblík na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Šlancarová J. (2009): Srovnání nároků dvou ohrožených modrásků Polyommatus damon a Polyommatus thersites, využívajících shodnou živnou rostlinu. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:. Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 63 pp.]

175

Šmíd O. (2006): Současný stav rozšíření Sorbus torminalis (L.) Crantz - břeku obecného v CHKO České středohoří, levý břeh Labe v prostoru Ústí nad Labem – Děčín. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Štefková M. (2010): Lesní druhy rostlin na různých typech stanovišť na lokalitě mezi obcemi Knínice a Libouchec. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Štěpán Z. (2002): Současný stav rozšíření Sorbus torminalis (L.) Crantz-břeku obecného v CHKO České středohoří, levý břeh Labe. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Štěpánková J. (1998): Botanický průzkum rezervací Plešivec a Vrkoč v CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Štěpánová L. (2009): Rozšíření saranče německé (Oedipoda germanica) v České republice a demografická charakteristika modelové populace na lokalitě Košťálov. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 33 pp.] Štorkánová A. (2000): Sezónní dynamika a biotopové preference vybraných skupin brouků (Coleoptera) na lokalitě Bílé stráně (CHKO České středohoří).. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Lesnická fakulta ČZU Praha, 82 pp. + 10 příloh] Täuberová A. (2010): Mechorosty Národní přírodní památky Bílé stráně u Litoměřic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Uhrová S. (2005): Flóra území části Verneřického středohoří s důrazem na agrární valy [rukopis]. 2005. 86 s. FŽP UJEP, Ústí n.L. Katedra přírodních věd. Obor: ochrana životního prostředí. Vedral J. (2005): Povodněna Labi v roce 2002 se zaměřením na destrukci břehových porostů v úseku Ústí nad Labem – Děčín. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Vnuková K. (2010): Mechorosty vybraných lokalit v okolí Ústí n.L. na levém břehu Labe. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Vobrátilová Z. (2013): Mechorosty Národní přírodní památky Březinské tisy v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Vorel A. (2001): Bobr evropský (Castor fiber L.) na Labi a Kateřinském potoce [Dipl.pr.; depon in : KE FL ČZÚ, Praha] Vychytil J. (2013): Monitoring fytocenóz s výskytem zvonovce liliiolistého (Adenophora liliifolia). – Ms. [Bakal. pr.; depon in: PřF. Univ. Hradec Králové, Hradec Králové.] Zdvořák M. (1996): Floristický výzkum tzv. „babinských luk“ v Českém středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] Zmeškalová J. (2009): Změny stepní vegetace na modelovém území NPR Oblík, CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: PřF Univerzita Karlova Praha, Praha.] Botanické publikace týkající se Českého středohoří (výběr, mimo příspěvků publikovaných v rámci sborníku Severočeskou přírodou) Bauer P., Haertel H. (1999): Floristický materiál k údolí Jílovského potoka (oblast plánované výstavby dálničního přivaděče Děčín – dálnice D8). – Ms. - Dep. S CHKO ČS Litoměřice. Benda M. (1990): Přírodní poměry Kravařské oblasti. – Bezděz, Česká Lípa, 1. Benda M. (1994): Příspěvek k flóře Českolipska. – Bezděz, Česká Lípa, 2. Benda M. (1997): Nálezy teplomilné flóry na Českolipsku. – Bezděz, Česká Lípa, 6 Benda M. (2000a): Ohrožená květena na Českolipsku.– Bezděz, Česká Lípa, 9.. Benda M. (2000b): Pralouky na Českolipsku.– Bezděz, Česká Lípa, 9. Bělohoubek J., Hamerský R. (2003): Monitorování zm쮠vegetace a populací ohrožených druhů vlivem managementu řízeným vypalováním, kosením a pastvou na území CHKO České stedohoří.- Příroda, Praha. Billeter R., Liira J., Bailey D., Bugter R., ArensI P., Augenstein I., Aviron S., Baudry J., Bukacek R.,

176

Burel F., Cerny M., De Blust G., De Cock R., Diekötter T., Dietz H., Dirksen J., Dormann C., Durka W., Frenzel M., Hamersky R., Hendrickx F., Herzog F., Klotz S., Koolstra B., Lausch A., Le Coeur D., Maelfait J.P., Opdam P., Roubalova M., Schermann A., Schermann N., Schmidt T., Schweiger O., Smulders M.J.M., Speelmans M., Simova P., Verboom J., van Wingerden W.K.R.E., Zobel M.and Edwards P.J. (2008): Indicators for biodiversity in agricultural landscapes: a pan-European study. Journal of Applied Ecology 2008, 45, 000–000 doi: 10.1111/j.1365-2664.2007.01393.x. Čeřovský J., Podhájská Z., Turoňová D. (eds.) (2007): Botanicky významná území České republiky. – AOPK ČR, Praha. Chvojková E., Marková Š. (2008): Zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku pl. Km 90 až státní hranice ČR/SRN. Ms. Dep. SCHKO ČS Litoměřice. Domin K. (1904): České středohoří. Studie fytogeografická. Knihtiskárna Dr. Ed. Grégr a syn v Praze. Domin K. (1925): „Bílé stráně“ Českého středohoří. – Krása našeho Domova, Praha 17. Firbas F. (1928): Vegetationsstudien auf dem Donnersberge im Boehmischen Mittelgebirge. Unter Mitwirkung von Hans Sigmond. – Lotos, Prag, 76. Futák J., Domin K. (1960): Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. – Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava. Honců M. (1995): Vstavačovité (Orchidaceae) Českolipska. – Bezděz 3. Houda J. (1968): Srdov a Brník. Lounské dvojvrší zvané Dědek a Bába. – Ochr. Přír., Praha 23. Klika J. (1936): Studien ueber die xerotherme Vegetation Nitteleuropas IV. Erlaeterung zur vegetationskundlichen Karte des Lovoě (Lobosch). – Beih. Bot. Cbl., Dresden, 57B. Klika J. (1939): Zur Kenntnis der Waldgesellschaften im Boehmischen Mittelgebirge. (Waelder des Milleschaeur Mittelgebirges.).Studien ueber die xerotherme Vegetation Nitteleuropas IV. Erlaeterung zur vegetationskundlichen Karte des Lovoě (Lobosch). – Beih. Bot. Cbl., Dresden, 60B. Klika J. (1952): Fytocenologická studie lesních společřenstev Českého středohoří. – Rozpr. 2. Tř. Čes. Akad. Věd Um., Praha, 61/15. Kolbek J. (1973): Další možnosti ochrany vegetace ve východní části Českého středohoří. - Ochr. Přír. Praha, příloha k 28/8. Kopřiva J. (1982): Květena. – Příroda Ústecka, Ústí nad Labem, 1. Kubát, K., Šimr J., Šťastný E. (1970): Přírodní poměry Litoměřicka. 2. Rostlinstvo. – ˇKolská správa ONV Litoměřice. Kubát, K. (1970): Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. – Okresní muzeum Litoměřice. Kubát, K. (2013): Rozpis floristických dat pro České středohoří a okres Litoměřice. – Dep. Okres. vlastiv. Muzeum Litoměřice. Kuncová J. (1979): Seznam chráněných území Severočeského kraje. – Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Kroufek R., Kříž M., Nepraš K., Vlačiha V. (2012): Zárazy Českého středohoří. – 42 p., Český svaz ochránců přírody, ZO č. 38/02 Launensia Ústí nad Labem a Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice, Nakladatelství Oswald. Imagine Media, s.r.o. Lipser H., Wittenberger G., Wittenberger W. (1967-1968): Pflanzenvorkommen im Boehmische Mittelgebirge und im Ost-Erzgebirge aus der Jahren 1930–45.- Aussiger Bote, Muenchen, Beil. 19, 20. Lipser H., Wittenberger G., Wittenberger W. (1967-1968): Pflanzenvorkommen im Boehmische Mittelgebirge und im Ost-Erzgebirge aus der Jahren 1930–45.- Beitr. Arbeitsgem. Heimatforsch. Nordboehmen 5, 6. Machová I., Kubát K. (2004): Zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin Ústecka. – Academia, Praha. Malenínská J. (1984): Oronyma Českého středohoří. Ms. Okresní vlastiv. Muzeum, Litoměřice. Martinovský J. O. (1967): Srovnávací fytogeografická studie tzv. babinských orchideových luk a travinných společenstev jim podobných. Mostecko a Litvínovsko, 1967.

177

Nepraš K., Kroufek R., Kubát K., Vlačiha V. (2008): Orchideje Českého středohoří. – 135 p., Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice, Nakladatelství Oswald. Neumann A. (1933): Die Pflanzenwelt des Deblik. – Natur und Heimat, Aussig 4. Novák J., Šumberová K. (2007): Plantagini maritimae – Caricetum flaccae Novák ass. Nova. In: Chytrý M (ed.) Vegetation of the Czech Republic 1. Grassland and Heathland Vegetation. – Academia, Praha. Novák J. (2006): Botanický průzkum připravované přírodní památky Martinská stěna. Ms. Dep. SCHKO ČS. Novák J. (2006): Variabilita sukcesních změn vegetace v čedičových lomech Českého středohoří. –succession in quarries in the České středohoří Hills.– Ms. Zprávy České Botanické Společnosti 2006, 21:107-112. Novák J. (2006): Vegetation succession in quarries in the České středohoří Hills.– Ms. PhD. thesis.; depon in: Kat. botan. Biolog. Fak. Jihočeské univ., České Budějovice. Novák J., Konvička M. (2006): Proximity of valuable habitats affects succession patterns in abondaned quarries. [Ecological Engineering, 26: 113 – 122. Novák J., Prach K. (2003): Vegetation succession in basalt quarries: pattern over a landscape. - [Applied Vegetation Science, 6: 111 – 116.] Novotný B. (1967): Vstavače Bohyňských lad.- Vlastiv. Zprávy Okres. Muzea Děčín, duben 1967. Šutera V., Kuncová J., Vysoký V. (eds.) (2001): Labe. Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století. AOS Publishing. Pekárek P. (1997): Orchideje Ústecka.- Okresní úřad, Ústí nad Labem. Petříček V., Kolbek J (1976): Fytogeografické poznámky k povodí dolní Ploučnice.- Preslia, Praha 48. Prinz K. (1941): Die Vegetation der nordboehmischen Tonmergel im Gebiete der mittelgebirgischen Randbrueche.- Natur und Heimat, Aussig, 12. Procházka F. (2002): Redakční poznámka k článku R. Hendrycha „K nálezu Himantoglossum hircinum v Čechách“ (preslia 72).- Preslia, Praha 72. Rychnovská M., Úlehlová (1975): Vegetace ČSSR A 8: Autoekologische Studie die tschechoslowakischen STIPA-Arten. Akademia, Praha. Slavíková J. (1983): Vegetace ČSSR A 13: Ecological and Vegetational Differentiation of a Solitary Conic Hill (Oblík in České středohoří Mts.). Akademia, Praha. Schaberg F. (s.d.): Pflanzengeographische Kartierung in Nordboehmen zwischen Aussig und Leitmeritz 1939 – 1941.- Ms. Dep K. Kubát. Schiffner V. (1886): Beitraege zur Flora des Gebietes von B. Leipa. – Mittl. Nordboehm. ExcClubs, Leipa, 9. Šimr J. (1931a): Po stopách orchideových luk na levém břehu Labe. (Příspěvek kpoznání květeny Českého středohoří.). Čas. Nár. Mus., Praha, Sect. Natur., 105. Šimr J. (1931b): Květena Březiny a okolí. (nástin rostlino-geografický). - Čas. Nár. Mus., Praha, Sect. Natur., 105. Šimr J. (1931a): Po stopách orchideových luk na levém břehu Labe. (Příspěvek kpoznání květeny Českého středohoří.). Čas. Nár. Mus., Praha, Sect. Natur., 105. Šimr J. (1950): Zeměpisné rozšíření koniklece otevřeného, Pulsatilla patens Mill. V Českém středohoří. – Krása našeho Domova, Praha, 41. Toman M. (1949): K výskytu Ophrys muscifera Huds. U Skalice v Čes. Středohoří.- Vesmír, Praha, 28. Toman M. (1981): Die Gesellschaft der Klasse Festuco-Brometea im westklischen Teil des Boehmischen Xerotherm gebietes.- Fededes Repert., Berlin, 92. Tříska J. (1953): SPR Lipská hora. – Ochr. Přír., Praha, 8. Velenovský J. (1890): Botanická vycházka na Milešovku. – Výr. Zpr. Klubu Přírod. Praha, 20. Vlačiha V. (2002): Floristické údaje o rozšíření vstavačovitých v Českém středohoří z let 1985 – 2002. Ms. Dep. Oblastní muzeum v Litoměřicích. Vulterin Z. (1947): O rozšíření tořiče muchonosného, Ophrys musciferaHuds., v Čechách. - Krása našeho Domova, Praha, 38.

178

Zatloukal V. (2010): Rozšíření tisu červeného v České republice se zřetelem na jeho ekologickou amplitudu, vyhodnocení rizikových faktorů a zpracování komplexního návrhu opatření pro záchranu tohoto silně ohroženého druhu. Závěrečná zpráva o průběhu řešení projektu SP/2d4/31/07. Dep.: IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Jílové u Prahy. Zlatník A. (1928): Lesy a skalní stepi v Milešovském středohoří. (Typologická a synekologická studie československých lesů I.) – Lesn. Pr., Písek 7. Zoologické publikace týkající se Českého středohoří Bárta Z. [nedat.]: Ptáci Bohyňských lad na Děčínsku. [in?]: 251-261. [Sběr dat v letech 1960 -1962]. Barták M. & Vaňhara J. (eds.) (2000-2001): Diptera in an Industrially affected Region (North -Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs). Vol. 1, 2. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 104 (2000): 1-240; Biol. 105 (2001): 241-514. [Holibka] Benedikt S., Borovec R., Fremuth J., Krátký J., Schön K., Skuhrovec J. & Trýzna M. (2010): Komentovaný seznam nosatcovitých brouků (Coleoptera: Curculionoidea bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. Klapalekiana, 46, Suppl.: 1 –363. Beneš J. & Konvička M. (2006): Denní motýli v národních maloploškách: první poznatky z celostátní inventarizace. Ochrana Přírody, 61: 145-150. Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres Publishers, Praha, 349 pp. Čeřovský V & Holec M. (1996): Arachnofauna suťového svahu na vrchu Kamenec. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,18: 21-25. Čížek P. (2006): Dřepčíci (Coleoptera: Chrysomelidae: Alticinae) Česka a Slovenska. Městské muzeum Nové Město nad Metují, 76 pp. Ducháč V. (1988): Příspěvek k poznání štírků Českého středohoří. Fauna Boh. Septentr., 13: 103-108. Flasar I. & Flasarová M. (1975): Die Wirbeltierfauna Nordwestböhmens (severozápadní Čechy), Die bisheringen Ergebnisse ihrer Erforschung. Zool. Abhandlungen Leipzig: 8-43. Flasar I. (1977): Malakofauna státní přírodní rezervace Milá (katastrální území Milá, okres Most). Zprávy a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 12 (1976-1977): 53-57. Flasar I. & Flasarová M. (1987): Mollusca a Isopoda vrchu Trabice a jeho okolí (České středohoří), pp. 39-54. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp. Flasar I. & Zvarič B. (1966): Neue Fundstellen dreier bemerkenswerter Schneckenarten in der Tschechoslowakei. Malakologische Abhandlungen Staatl. Mus. für Tierk. in Dresden, 17: 245-251. [Košťálov] Frič. A. (1872): Wirbeltiere Böhmens. Arbeit der Zoologischen Sektion der Landesdurchforschung von Böhmen. Prag. Fuksa M. (1987): Motýli vrchu Trabice, pp. 107-117. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp. Gulička J., Flasarová M. & Flasar I. (1994-1995): Příspěvky k faunistice mnohonožek (Diplopoda) severozápadních Čech. I. II. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,15-16 (1993-1994): 5-13, 17 (1995): 5-14. Hajer J., Růžička V. & Bartoš J. (1997): Pavouci suťového pole lokality Koštov (České středohoří, severní Čechy). Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,19: 19-28. Holečková D. (1987): Vertebratologický výzkum Trabice v Českém středohoří, pp. 119-122. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp.

179

Holuša J. (2006): Saranče německá (Oedipoda germanica) v Čechách, pp. 85-86. In: Bryja J. & Zukal J. (eds.), Zoologické dny Brno 2006. Sborník abstraktů z konference 9.-10. února 2006. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 268 pp. [Košťálov] Holuša J. & Holuša O. (2002): Occurrence of the grasshopper Stenobothrus eurasius bohemicus (Caelifera: Acrididae) in the Czech Republic. Articulata, 17: 89-93. Honců M. (1974): Příspěvek k poznání fauny Coleopter vrchu Kalvárie u Velkých Žernosek (České středohoří). Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 73-87. Honců M. (1975): Poznámky ke zvířeně drabčíků Československa. Sborník Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7: 71-82. Honců M. (1993): Příspěvek k poznání orthopteroidního hmyzu severozápadních Čech. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,13-14 (1991-1992): 89-108. Honců M. (2000): Die Käfer (Coleoptera) der Blockhalden des Berges Kamenec bei Merboltice (Steinberg bei Mertendorf, NW Böhmen), pp. 159–174. In: Kubát K. (ed.), Stony Debris Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201. Chvátalová I. & Buchar J. (2002): Distribution and habitat of Talavera aperta, T. milleri and T. thorelli in the Czech Republic (Araneae: Salticidae). Acta Soc. Zool. Bohem., 66: 3-11. Janák J. (1992): Zajímavé nálezy drabčíků v Čechách (Coleoptera, Staphylinidae). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 18: 83-102. Juřena D., Týr V. & Bezděk A. (2008): Příspěvek k faunistickému výzkumu listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea) na území České republiky a Slovenska. Klapalekiana, 44 (Suppl.): 17-176. Kadlec T., Vrba P. & Konvička M. (2007): Autekologický výzkum okáče skalního (Chazara briseis: Satyrinae) v Lounské části CHKO České středohoří – předběžné výsledky, p. 13. In: Laštůvka Z. & Šefrová H. (eds.), II. Lepidopterologické kolokvium. Program a sborník abstraktů. AF MZLU v Brně, 25. ledna 2007, 36 pp. Kubát K. (ed.) (1987): Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp. Kuncová J., Šutera V. & Vysoký V. (2001): Labe - Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století. Ústí nad Labem, 166 pp. + přílohy (nestr.). Kůrka A. & Buchar J. (2010): Pavouci (Araneae) vrchu Oblík v Českém středohoří (severozápadní Čechy). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 28: 71-106. Ložek V. (1951): Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 6: 46-47. Ložek V. (1953): Několik poznámek o reservaci na Štěpánovském vrchu v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 8: 17-18. Ložek V. (1954a): Malakozoologický výzkum reservace Boreč v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 9: 63-64. Ložek V. (1955b): Měkkýši Kalvárie u Velkých Žernosek. Ochrana Přírody, 10: 117-118. Ložek V. (1954c): Měkkýši Milešovky. Ochrana Přírody, 9: 123. Ložek V. (1954d): Malakozoologické poměry reservace Radobýl u Litoměřic. Ochrana Přírody, 9: 275. Ložek V. (1954e): Měkkýši reservace Milá u Loun. Ochrana Přírody, 9: 310. Ložek V. (1956): Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch. Ochrana Přírody, 11: 119. Ložek V. (1958): Měkkýší reservace Čičov u Hořence na Lounsku. Ochrana Přírody, 13: 137 -138. Ložek V. (1980): Malakologie, pp. 20-21, 44-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 1-59. Matějů J., Hulová Š., Nová P., Cepáková E., Marhoul P. & Uhlíková J. (2010): Záchranný program sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice. (Action plan for the European Ground Squirrel (Spermophilus citellus) in the Czech Republic. PřFUK v Praze, AOPK ČR, Praha, 80 pp. Mlejnek R. & Krásenský P. (2005): Průzkum drabčíků (Staphylinidae) v jeskyních České republiky. Ochrana Přírody, Praha, 60: 183. [Loupežnická jeskyně]

180

Moravec P. (1995): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) vrchu Raná v Českém středohoří. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 17: 38-48. Nová P. (2008): Příprava podkladů pro vytvoření katalogu lokalit potencionálně vhodných pro sysla obecného na území Českého středohoří k repatriaci sysla obecného. Studie PPK, AOPK ČR, Praha , Novák I. & Liška J. (eds.) (1997): Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech. Klapalekiana, 33 (Suppl.): 1-159. Pádr Z. & Tyrner P. (1992): Hymenoptera Aculeata a Symphyta na Písečném vrchu v Českém středohoří. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 11-12 (1989-1990): 19-48. Petrusková T., Osiejuk T.S. & Petrusek A. (2010): Geographic variation in songs of the tree pipit (Anthus trivialis) at two spatial scales. The Auk, 127: 274-282. [Oblík] Petrusková T., Osiejuk T.S., Linhart P. & Petrusek A. (2008): Structure and complexity of perched and flight songs of the tree pipit (Anthus trivialis). Annales Zoologici Fennici, 45: 135-148. [Oblík] Preisler J. & Lauterer P. (2003): Some new species of planthoppers and leafhoppers for the Czech Republic and Slovakia (Hemiptera, Auchenorrhyncha). Beiträge zur Zikadenkunde, 6: 53-56. Pulpán J. & Táborský I. (1983): Střevlíkovití severozápadních Čech (Coleoptera, Carabidae). Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 5: 1-65. Růžička J. (1996): Brouci (Insecta: Coleoptera) sutí vrchu Plešivec (severní Čechy, CHKO České středohoří). Klapalekiana, 32: 229-235. Růžička J. (1999): Beetle communities (Insecta: Coleoptera) of rock debris on the Boreč hill (Czech Republic: České středohoří mts). Acta Soc. Zool. Bohem., 63: 315-330. Růžička J. (2000): Beetle communities (Insecta: Coleoptera) of rock debris on the Kamenec hill (Czech Republic: České středohoří mts), pp. 175–182. In: Kubát K. (ed.), Stony Debris Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201. Růžička J. & Vávra J. (1993): Rozšíření a ekologie brouků rodu Choleva (Coleoptera: Leiodidae: Cholevinae) na území Čech, Moravy a Slovenska. Klapalekiana, 29: 103 -130. Růžička J. & Vávra J. (2003): A revision of the Choleva agilis species group (Coleoptera, Leiodidae, Cholevinae), pp. 141-255. In: Cuccodoro G. & Leschen R.A.B. (eds.), Systematics of Coleoptera: papers celebrating the retirement of Ivan Löbl. Memoirs of Entomology, International, 17: v+955 pp. Růžička V. (1989): Spider (Araneae) communities of rock debris on a typical hillside in the České Středohoří Mts. (North Bohemia). Acta Entomol. Bohemoslov., 86: 419-431. [Lovoš] Růžička V., Boháč J., Syrovátka O. & Klimeš L. (1989): Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 17: 25-36. [Bobří soutěska] Řezáč M. (2009): Rozšíření a ochrana pavouků sklípkánků (Araneae: Atypus spp.) v České republice. Příroda, Praha, 28: 3-43. Řezáč M. & Kubcová L. (2002): Rozšíření pavouků (Araneae) čeledí Atypidae, Eresidae a Titanoecidae v České republice. Klapalekiana, 38: 37-61. Řezáč M., Řezáčová V. & Pekár S. (2007): The distribution of purse-web Atypus spiders (Araneae: Mygalomorphae) in central Europe is constrained by microclimatic continentality and soil compactness. Journal of Biogeography, 34: 1016-1027. Sekerka L. (2007): Poznámky k rozšíření štítonošů (Coleoptera: Chrysomelidae: Cassidinae) v Čechách. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 25: 87-96. Schön K. (1992): Katalog druhů rodu Apion Herbst (Col., Curculionidae s.l.) sběrné oblasti entomologického oddělení Okresního muzea v Mostě. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 11-12 (1989-1990): 59-70. Schülke M. (2009): Über Mycetoporus monticola Fowler und ähnliche mitteleuropäische Arten (Coleoptera, Staphylinidae, Tachyporinae). 74. Beitrag zur Kenntnis der Tachyporinen. Ent. Blätter 105: 1-18.

181

Skuhravá M. (1982): Bejlomorky severních a severozápadních Čech (Cecidomyiidae, Diptera). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 12: 120-144. Strejček J. (1976): Příspěvek k poznání fauny brouků čeledí Chrysomelidae a Bruchidae v Československu. Zprávy Čs. Společ. Entomol. při ČSAV, 12: 59-67. Strejček J. (1976): Příspěvek k poznání fauny brouků čeledí Anthribidae a Curculionidae v ČSSR. Zprávy Čs. Společ. Entomol. při ČSAV, 12: 119-138. Strejček J. (1980): Entomologie. Výsledky dosavadního průzkumu brouků z čeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Urodonidae a Curculionidae, pp. 21-32, 44-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 1-59. Strejček J. (1987): Výsledky průzkumu brouků z čeledí Chrysomelidae s.l., Bruchidae, Curculionidae s.l. a Carabidae na lokalitách Trabice a Kostelní vrch, pp. 75-97. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp. Škoda R. & Moravec P. (2007): Nosatcovití brouci (Coleoptera: Curculionoidea) vrchu Raná v Českém středohoří. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 25: 97-111. Šmaha J. (1978): Některé charakteristiky avifauny lounské části Českého středohoří. Zprávy a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 13: 57-67. Štěpánová L., Holuša J. & Kuras T. (2010): Konec saranče německé v Čechách aneb je to jinak? (poster), pp. 218-219. In: Bryja J. & Zasadil P. (eds.), Zoologické dny Praha 2010. Sborník abstraktů z konference 11.-12. února 2010. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 277 pp. [Košťálov] Šumpich J., Žemlička M. & Dvořák I. (2013): Příspěvek k fauně motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67-168. [Oblík, Třtěnské stráně, Velký vrch] Šutera V., Vondráček J. & Vysoký V. (1997): Ptáci okresu Ústí nad Labem. AOS Publishing, Ústí n.L., 280 pp. Táborský I. (1980): K rozšíření Coleopter z čeledí Silphidae a Catopidae v severozápadních Čechách. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 2: 33-51. Táborský I. (1987): Coleoptera (vybrané čeledi) vrchu Trabice a jeho okolí (České středohoří), pp. 99-105. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1125 pp. Táborský I. (1993): K faunistice střevlíkovitých severozápadních Čech (Coleoptera, Carabidae). Zprávy a Studie Reg. Muz. v Teplicích, 19: 37-40. Táborský I. (1994): Nové a faunisticky pozoruhodné nálezy brouků ze severozápadních Čech. 4. (Coleoptera). Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 15-16 (1993-1994): 29-35. Táborský I. (1995): Histeroidea severozápadních Čech ze sbírek Okresního muzea v Mostě. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 17: 49-52. Tichý H. (1982): Obratlovci SPR Raná. Fauna Boh. Septentr., 7: 21-30. Tichý H. (1988a): Chráněné druhy ornitofauny SPR Oblík. Fauna Boh. Septentr., 13: 33-36. Tichý H. (1988b): Obratlovci SPR Oblík na Lounsku. Stipa, Ústí n.L., 10: 29-46. Tyrner P. (1969): Dva vzácné nálezy brouků z čeledi chrobákovitých (Scarabaeidae) v severních Čechách. Živa, 17: 183. [Milá] Tyrner P. (1987): Výsledky faunistitického průzkumu akuleátních Hymenopter lokality Trabice v Českém středohoří, pp. 55-67. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp. Vejvoda M. (1982): Netopýři okresu Ústí nad Labem. Fauna Boh. Septentr., 7: 31-36. [Loupežnická jeskyně] Veselý P., Resl K. & Těťál I. (2002): Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) z České republiky v letech 1997-2001 a doplněk údajů o sběrech z předcházejícího období. Klapalekiana, 38: 85-109.

182

Veselý P. & Těťál I. (1998): Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) z Čech, Moravy a Slovenska v letech 1992-96 a doplněk údajů o sběrech z předcházejícího období. Klapalekiana, 34: 99-131. Vlček M. (1972): Obratlovci státní přírodní rezervace Sedlo v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 9: 91-110. Vlček M. (1975): Ochranářský průzkum obratlovců státní přírodní rezervace Francká hora v Českém středohoří. Zprávy a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 11: 29-42. Vlček M. (1976a): Obratlovci státní přírodní rezervace Lovoš v Českém středohoří. Sborník Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 8: 79-97. Vlček M. (1976b): Obratlovci státní přírodní rezervace Borečský vrch v Českém středohoří. Českoslov. Ochrana Prírody, Bratislava, 16: 339-353. Vlček M. (1977): Společenstvo obratlovců v rezervacích Českého středohoří. Stipa, Ústí n.L., 3: 59-108. Vlček M. (1978): Obratlovci chráněného naleziště Radobýl v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 14: 33-48. Vlček M. (1980): Vertebratologie, pp. 32-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 1-59. Vlček M. (1980): Ochranářský průzkum suchozemských obratlovců státní přírodní rezervace Košťálov v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 16: 151-176. Vlček M. & Vondráček J. (1974): Vertebratologické poměry navržené státní přírodní rezervace Kalvárie v Českém středohoří. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 89 -110. Vondráček J. (1985): Vertebratologický průzkum SPR Sluneční stráň v Českém středohoří. Fauna Boh. Septentr., 10: 21-33. Vorel A. (2010): Teoretický podklad pro zachování populace bobra evropského na Labi, verze 1. ČZU Praha, KE FŽP. Vostradovský J. (1992): Posouzení poměrů na Labi z hlediska rybářství a ichtyocenóz ve vztahu k uvažované výstavbě VD Dolní Žleb a Malé Březno, manuskript Praha, 27 str. Vostradovský J. (1995): Ichtyofauna řeky Labe a negativní vliv lidské činnosti – Sb. Labe řeka současnosti a budoucnosti. Amici Decini: 73–78. Vrabec V. (2002): Rozšíření druhu Meloe decorus (Coleoptera: Meloidae) v ČR, pp. 75-76. In: Bryja J. & Zukal J. (eds.), Zoologické dny Brno 2002. Sborník abstraktů z konference 14.-15. února 2002. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 191 pp. Vrabec V. (2003): Rozšíření druhu Meloe rugosus (Coleoptera: Meloidae) v ČR, p. 101. In: Bryja J. & Zukal J. (eds.), Zoologické dny Brno 2003. Sborník abstraktů z konference 13.-14. února 2003. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 244 pp. Vrba P., Kadlec T. & Konvička M. (2009): Přežije okáč skalní v České republice? Živa, 57: 30-33. Vysoký V. (1982): Příspěvek k poznání Coleopter CHKO České středohoří. Fauna Boh. Septentr., 7: 129-143. Vysoký V. (1987): Poznámky k výskytu mravenců na naučné stezce Pod Vysokým Ostrým (Hymenoptera: Formicidae). Fauna Boh. Septentr., 12: 103-106. [Sluneční stráň] Vysoký V. (1987): Mravenci vrchů Trabice, Deblík a okolí Církvic (Hymenoptera, Formicoidea), pp. 69-74. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1 -125 pp. Vysoký V. (1989): Střevlíkovití okresu Ústí nad Labem (Coleoptera, Carabidae). Příroda Ústecka, 2: 1-149. Vysoký V. (1990): Mravenci vrchu Kalvárie a okolí (Hymenoptera, Formicoidea). Fauna Boh. Septentr., 14-15: 41-45. Vysoký V. (2007): Zástupci čeledí Agyrtidae, Silphidae a Leiodidae vyskytující se na území Ústeckého kraje (Coleoptera). Fauna Boh. Septentr., Suppl.: 1-251 + (1).

183

Vysoký V. (2007): Doplněk k Supplementu z roku 2007. Fauna Boh. Septentr., 32: 123-138. Vysoký V. & Šutera V. (2001): Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera: Formicidae). Albis International, Ústí nad Labem, 211 pp. Zacharda M. (1980): Soil mites of the family Rhagidiidae (Actinedida: Eupodoidea). Morphology, systematics, ecology. Acta Univ. Carolinae, Biologica, 5-6 (1978): 489785. Zacharda M., Gude M., Kraus S., Hauck Ch., Molenda R. & Růžička V. (2005): The Relic Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a Biological Cryoindicator of Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arcric, Antarctic, and Alpine Research, 37: 402-408. [Kamenec, Plešivec] Záruba P. (1994): Lepidopterofauna CHPP Košťálov. Ochrana přírody, Praha, 49: 271. Zvarič B. (1974): Měkkýši Kalvárie a Venduly u Velkých Žernosek. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 69-71. Žemlička M. (2011): Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní památce Bílé stráně v CHKO České středohoří. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 29: 149-182. Geologické publikace týkající se Českého středohoří Cajz V. (2000): Proposal of lithostratigraphy for the České středohoří Mountains volcanics.Věst. Čes. Geol. Úst., 75, 1: 7-16. Praha. Cajz V., Kinský J., Chvátal P. (1996): České středohoří. Geologická a přírodovědná mapa 1:100 000. Český geologický ústav Praha. Cajz V., Vokurka K., Balogh K., Lang M., Ulrych J. (1999): The České středohoří Mountains Vulcanostratigraphy and Geochemistry. Geolines, 9, 21-28. Praha. Demek J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia Praha. Shrbený O., Valečka J. (1988): Terciérní vulkanosedimentární komplex jihozápadně od Děčína. Zpr. geol. výzk. v r. 1985, 174 -176. ÚÚG Praha. Ostatní publikace týkající se Českého středohoří Hrdoušek, V. (et.) a kol (2003).: Oskeruše od A do Z, Obec Modrá v rámci Programu obnovy venkova. Jelíková K., Zatloukal V.(2001): Praktická příručka o tisu, Cortusa. Roelke P., Bauer P., Franěk B., Hamerský R., Kinský J., Roelke Ch., Roelke A., Roelke K., Thalheim K. (2008): Wander- und Naturfuehrer Boehmisches Mittelgebirge, Dresden. Tetera, V. (2003): Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin, Veselí nad Moravou.

184

3.14. Práce s veřejností Environmentální výchově, vzdělávání a osvětě v CHKO České středohoří je věnována značná pozornost a tato činnost má již dlouhou tradici. S postupným vývojem možností se postupně mění i formy činnosti, vzhledem k omezeným možnostem je intenzita EVVO závislá mimo jiné i na aktivitě neziskového sektoru, především nevládních organizací. Správa aktivně vykonává přímou osvětu, a to jak v terénu, ve vlastní informační místnosti v sídle Správy či v objektech jiných subjektů. Hlavní formy využívané dosud v EVVO byly následující: Přednášková činnost – přednášky pro veřejnost poskytované příležitostně především v rámci spolupráce s jinými subjekty – např. knihovna Litoměřice, klub důchodců. Výukově informativní programy – pro školní mládež v informační místnosti, na školách a v terénu. Terénní odborné exkurze – pro veřejnost již tradiční „Soboty ve Středohoří“, na vyžádání doprovod pro exkurze především studentů středních a vysokých škol. Příležitostné akce – každoroční účast a spolupořadatelství akcí typu Den Země, Vítání ptačího zpěvu, Netopýří noc, Den s LČR, vlastní stánek na Zemědělské výstavě v Děčíně, Mladé Labe v Děčíně apod. Publikační činnost – vydávání nepravidelného periodika Zpravodaje správy CHKO České středohoří, vydání letáků – skládaček Chráněná krajinná oblast České středohoří, Geologie CHKO České středohoří, Chcete stavět v CHKO České středohoří?, brožury Natura 2000 v CHKO České středohoří, České středohoří – průvodce po maloplošných chráněných územích, tištěné průvodce k naučným stezkám NS Lovoš a NS Boreč; významný je i podíl pracovníků Správy jako autorů publikací vydávaných jinými subjekty – např. kniha Orchideje Českého středohoří nebo brožura Zárazy Českého středohoří; přispívání do periodik vydávaných mimo SCHKO ČS. Výstavy – stálá geologická expozice na zahradě sídla Správy v Litoměřicích, výstavní vitríny v průjezdu a v informační místnosti v budově Správy. Příležitostné výstavy – pořádané ve spolupráci s partnery, tradiční výstava krajových odrůd ovoce. Informační tabule v terénu – všechna zvláště chráněná území jsou vybavena označením, u některých jsou doplněny ještě dodatkové vysvětlující tabule. Stav dodatkových tabulí vyžaduje u většiny revizi z hlediska modernizace prezentace a opravu. Naučné stezky – Správa pečuje o provoz Naučných stezek NS Lovoš a NS Boreč. Dále je na území CHKO několik významnějších naučných stezek – NS Březina, NS Luční potok, NS Cesta přátelství, NS Bedřicha Smetany. Naučná stezka Lovoš vede z Malých Žernosek Opárenským údolím okolo hradu Opárno na vrchol Lovoše a Kybičky (Malého Lovoše). Hlavním cílem naučné stezky je seznámit návštěvníky s pestrostí geologické stavby masívu Lovoše a Brány Čech, zajímavostmi tohoto území z hlediska geomorfologického, přiblížit bohatost a rozmanitost přírodních stanovišť a také upozornit na některé historické zajímavosti a dlouhodobé i dnešní hospodářské vlivy člověka na zdejší krajinu. Délka trasy 9 km, 16 zastávek. Naučná stezka Boreč je okružní naučnou stezkou na Borečský vrch, navštěvuje NPP Borečský vrch a stejnojmennou EVL. Naučné panely představují veřejnosti předměty ochrany – místní geologické zvláštnosti i ohroženou květenu. Délka trasy 3 km, 9 zastávek.

185

Naučná stezka Pod Vysokým Ostrým, Ústí nad Labem, Střekov – Ústí nad Labem, Brná. Prochází okrajem přírodní rezervace Sluneční stráň, vynikající společenstvem skalních stepí. Délka trasy 8 km, 16 zastávek přírodovědného a místopisného obsahu, za sněhu a náledí ztížená dostupnost. Naučná stezka Bedřicha Smetany, Obecní úřad Kamýk – zřícenina hradu Kamýk, délka trasy 0,6 km, 7 zastávek vlastivědného a přírodovědného obsahu, pro pěší, za sněhu a náledí ztížená dostupnost. Provozovatel obec Kamýk. Naučná stezka Luční potok, Zubrnice a nejbližší okolí, navazuje na Skanzen lidové architektury a bydlení Zubrnice. Délka trasy 2,5 km, 12 zastávek přírodovědného a vlastivědného obsahu, provozovatel Obec Zubrnice. Cesta přátelství, Bořislav – Bílka – Černčice. 13 zastávek – umělecká sochařská díla českých a německých autorů. Celoroční dostupnost pro pěší i cyklisty. Zřizovatel a provozovatel Občanské sdružení Bílka a Obec Bořislav. Naučná stezka Řepčice – Panna, východiště Řepčice, náves, cesta vede na vrch Panna (vyhlídkové místo a bývalý hrad). Délka 2 km, pásové značení. 4 zastávky a tabule s texty přírodovědného a místopisného obsahu. Zřizovatel a provozovatel Lesy ČR, s. p., lesní správa Litoměřice. Naučná stezka Březina – věnována společenským funkcím lesa. Výchozí i cílový bod je u rybníků pod hradem Kostomlaty. Stezka vede přes činný sesuv, kolem Vysoké jedle k Vojenskému rybníku, okolo PR Březina (rašeliniště) a zpět pod hrad Kostomlaty. Délka 7 km, klasické značení, 8 zastávek, tabule s texty přírodovědného, místopisného a lesnického obsahu. Zřizovatel a provozovatel Lesy ČR, s. p., lesní správa Litoměřice. Připravována je geologická naučná stezka mezi Litoměřicemi a obcí Kamýk, jejím zřizovatelem a budoucím provozovatelem je Destinační agentura České středohoří. V posledním období vznikla i řada projektů lokálního charakteru, které jsou charakteru naučných stezek, Správa v případě, že je požádána o součinnost, poskytuje odbornou pomoc při zpracování textů informačních tabulí. Internetové stránky – internetové stránky se staly nejdostupnějším zdrojem informací, v rámci nového redakčního systému byl aktualizován jednorázově celý obsah stránek, nyní jsou stránky aktualizovány průběžně. Správa poskytuje informace i pro webové stránky patrnerů, se kterými spolupracuje – například www.ceskestredori.cz. Propagační činnost – návštěvníci především akcí jsou motivováni drobnými propagačními předměty souvisejícími s osvětovými informacemi a zvyšujícími motivaci zájmu o ochranu přírody. Spolupráce s partnery – mezi hlavní partnery v oblasti EVVO patří Sever Litoměřice o. p. s., ČSOP ZO Launensia, ČSOP ZO Litoměřice, ČSOP ZO Děčínsko, Česká společnost ornitologická, Knihovna Litoměřice. Při práci s veřejností dále spolupracuje Správa s Klubem Českých turistů, s Informačními centry měst Louny, Děčín, Litoměřice, Česká kamenice, Informační centrum Panská skála. EVVO v rámci projektu programu LIFE+ – aktivity EVVO jsou vedle praktické péče jednou z významných aktivit projektu. V rámci projektu zaměřeného na ochranu stepí v lounské části Českého středohoří probíhají následující aktivity EVVO: semináře s vlastníky půdy, zemědělskými subjekty a samosprávami, výstavy pro veřejnost, instalace informačních panelů, akce pro veřejnost – Slavnosti stepí.

186

Spolupráce se školami – v rámci studentské praxe absolvují studenti na Správě CHKO pravidelně stáže, při kterých jsou seznámeni s činností Správy CHKO a rovněž se aktivně zapojují do činností EVVO. Nejčastěji se jedná o studenty Univerzity JEP Ústí nad Labem, Univerzity Karlovy Praha, České zemědělské univerzity Praha, střední odborné školy Schola Humanitas Litvínov. Spolupráce s médii – vydávány jsou příležitostně tiskové zprávy a poskytovány informace, rozhovory a články, především místním novinářům. Stráž přírody – činnost stráže přírody v oblasti EVVO je jednou z jejích hlavních aktivit. Stráž má celkem 24 strážců a 3 zpravodaje. Strážci a zpravodajové působí osvětově přímo v terénu při svých pravidelných obchůzkách nebo při společných akcích – strážci se účastní pravidelného jarního úklidu v okolí Milešovky nebo svoji činnost představují veřejnosti při akcích jako je Den stráže. Pravidelně dvakrát ročně probíhá setkání stráže na Správě CHKO, kde je vyhodnocována činnost a jsou poskytovány informace aktuálního a metodického charakteru. Strážci využívají elektronických hlášenek, které posílají přes svoje internetové stránky a pověřený pracovník Správy je vyhodnocuje a zpracovává. V r. 2012 byl založen oddíl mladých ochránců přírody registrován pod ČSOP 37/02 Litoměřice, který pracuje podle metodiky JUNIOR RANGER PROJECT pod záštitou EUROPARC FEDERATION a byl vytvořen pro výchovu nových strážců CHKO Českého středohoří. Cílem je také rozvíjet spolupráci správy CHKO České středohoří a oddílu mladých strážců.

187

4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 4.1. Lesní hospodářství Vliv člověka na lesy Českého středohoří je odhadován od starší doby kamenné. S rozvojem osídlování krajiny došlo již od 13. stol. k zasahování člověka do lesních porostů. Lesy byly postupně vytlačovány z nižších lokalit přístupných pro zemědělské účely, ale byly trvale vytlačeny i z hůře přístupných teplých strání, kde se velmi brzy začaly zakládat ovocné sady a vinice. Každá terénně přístupná plocha při okrajích a místy i uvnitř lesních komplexů byla klučena a využívána hlavně pro pastvu dobytka. Tyto enklávy se teprve v 19.století začaly znovu postupně přirozenou obnovou i umělým zalesňováním trvale navracet lesu. V celé oblasti převažovalo do té doby především zemědělské obhospodařování, až později dochází v nepřístupných polohách ke spontánnímu přirozenému zalesňování (strmé úbočí labského údolí, údolí Ploučnice, údolí potoků – Luční p., Bobří p. centrální část Milešovského středohoří). V blízkosti sídel se v závislosti na způsobu obživy projevuje potřeba dřeva – v zemědělství pro vinařství, chmelařství, ovocnářství a pro výrobu nářádí (především v jižní a jihovýchodní části oblasti, ale i v širších údolích drobných toků (Zubrnicko, Třebušínsko, Kravařsko), v průmyslu pro potřeby dolů (např. těžba rud u Roztok), skláren (okolí České Kamenice a Nového Boru). V labském údolí bylo těženo dřevo pro stavbu lodí. Dřevo bylo rovněž hojně používáno ve stavebnictví a jako palivo. S rozvojem těžby hnědého uhlí v podkrušnohorské pánvi (1830–1850) se změnila poptávka po sortimentech dřeva – výdřeva v dolech (především smrk a borovice) a stavba tratí (stavební smrk, tvrdé listnáče na pražce) – způsobila změnu v hospodaření v lesích. Započal převod nízkých a středních lesů na lesy vysoké. Předržené dubové pařeziny se vyskytují dodnes na celém území CHKO České středohoří. Poptávka po jehličnatém, především smrkovém, dřevu vedla k zásadní změně druhové skladby již od počátku 19.století. Stejnověké smrkové porosty později podléhají kalamitám (Milešovsko, Kostomlatsko, Dlouhý vrch u Litoměřic, komplex Sedla u Liběšic). V CHKO České středohoří nejsou lesní porosty, které by bylo možné charakterizovat jako lesy původní (pralesy). Pouze ve fragmentech se nacházejí lesní porosty, které dle vyhl. 64/2011 Sb. splňují kritéria pro zařazení do stupně přírozenosti „přírodní“ (např. bučiny v údolí Labe – Těchlovicko – PP Stříbrný roh, Velkobřezensko, Povrly, Milešovsko – NPR Milešovka, PR Březina, či suťové lesy na příkrých srázech v údolí Labe – např. Průčelská rokle, na strmých svazích - např. NPR Sedlo, NPP Boreč, svahy náhorní plošiny Březina, údolí Bobřího potoka, PR Kamenná hůra, PP Plešivec, PR Lipská hora). Mezi porosty stupně „přírodě blízké“ lze zařadit především veškeré dubohabřiny Českého středohoří v jižní a jihozápadní části CHKO. 4.1.1. Vlastnictví lesů V Českém středohoří převažují lesy ve vlastnictví státu (65 %), následuje vlastnictví obcí a měst (20 %). Péči o lesy ve vlastnictví státu zajišťuje státní podnik Lesy České republiky prostřednictvím místně příslušných organizačních jednotek, kterými jsou krajská ředitelství Lesů ČR (KŘ LČR) a v rámci nich lesní správy (LS): KŘ LČR Liberec (LS Česká Lípa), KŘ LČR Teplice (LS Děčín, LS Litoměřice, LS Litvínov, LS Rumburk, LS Žatec). Největší plochu má ve správě LS Litoměřice (jižní hranici tvoří hranice CHKO České středohoří, pokračuje po silnici Louny – Raná – Břvany, dále k řece Bílině a po ní do Ústí nad Labem, po řece Labi do Malého Března a dále na Zubrnice, Verneřice do Kravař). LS Děčín spravuje lesní porosty severně od území LS Litoměřice s výjmkou komplexu u Strážek (LS Litvínov), komplexu u Nového Oldřichova (LS Rumburk), a východní části Českého středohoří (zhruba po hranici Kamenický Šenov – Žandov – Stvolínky) spravuje LS Česká Lípa) LS Žatec v rámci CHKO spravuje lesy v komplexu Lenešický chlum. Organizační jednotky LČR, s.p. spravují pozemky v následujících maloplošných ZCHÚ: LS Litoměřice:NPR Lovoš, NPR Milešovka, NPR Sedlo, NPP Borečský vrch, NPP Janský vrch, PR Březina, PR Kalvárie, PR Lipská hora, PP Babinské louky, PP Bobří soutěska,

188

PP Loupežnická jeskyně, PP Lužické šipáky, PP Magnetovec – skalní hřib, PP Plešivec, PP Třetěnské stráně LS Děčín: NPP Březinské tisy, PR Bohyňská lada, PR Kamenná hůra, PR Kozí vrch, PR Vrabinec, PP Divoká rokle, PP Jílovské tisy, PP Stříbrný roh. Lesní porosty vlastní v CHKO také následující města a obce (s vyznačením MZCHÚ): Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, Děčín (NPP Březinské tisy, PR Bohyňská lada), Dobkovice, Dobrná, Horní Libchava, Heřmanov, Hlinná, Homole u Panny, Horní Police, Horní Habartice, Hrobčice, Chuderov, Jílové u Děčína (PP Jílovské tisy), Kamenický Šenov, Kozly u České Lípy, Kozly u Loun, Kravaře v Čechách, Levín, Libouchec, Litoměřice, Lovečkovice, Ludvíkovice, Malá Veleň, Malšovice, Markvartice, Most (PP Kuzov), Ploskovice, Povrly, Raná, Skalice u České Lípy, Starý Šachov (PR Kamenná hůra), Stružnice, Těchlovice (PR Vrabinec), Třebenice (PR Lipská hora), Třebušín, Ústí nad Labem (NPP Vrkoč), Úštěk, Valkeřice, Velemín, Verneřice, Veselé, Žandov. Majetky jednotlivých obcí a měst se pohybují obvykle v desítkách ha. Právnické osoby: Lesy Sever s.r.o. (PR Hradišťanská louka, PP Štěpánovská hora), Lesy Martina Lobkowicze (PR Sluneční stráň), Fine Dream, AOPK ČR (NPR Oblík). Fyzické osoby zařazené do LHO - zařizovací obvod Bílina, Česká Lípa, Děčín, Louny (PP Třtěnské stráně), Lovosice (PP Košťálov), Litoměřice, Most (PR Milá), Nový Bor, Telnice, Ústí nad Labem. Mapa s vyznačením vlastnictví lesů tvoří přílohu č. 6. 4.1.2. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách V I. zóně jsou zařazeny lesní porosty: a) porosty přirozené a porosty blízké přirozenému stavu (tzn. různověké, s vyvinutými etážemi atd.), v CHKO České středohoří pouze fragmenty v MZCHÚ b) porosty s vyhovující dřevinnou skladbou nebo porosty s dřevinnou skladbou, která se jen minimálně odlišuje od skladby přirozené (stačí hospodářským zásahem vyloučit nepůvodní dřeviny), ale ve kterých se běžně hospodařilo. Cílem je tyto porosty převést postupně na porosty různověké a víceetážové s optimální dřevinnou skladbou pomocí citlivé výchovy a poté minimalizovat zásahy člověka (udržení vhodné skladby přirozenou obnovou), případně ponechat vybrané části (např. v MZCHÚ) samovolnému vývoji. c) porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou (tzn. monokultury nepůvodních jehličnanů, případně porosty se zanedbatelným zastoupením listnatých dřevin), které by se měly postupně přeměnit na porosty s přirozenou dřevinnou skladbou. Ve II. zóně jsou zařazeny lesní porosty: a) porosty s vyhovující dřevinnou skladbou nebo porosty s dřevinnou skladbou, která se jen minimálně odlišuje od skladby přirozené (stačí hospodářským zásahem vyloučit nepůvodní dřeviny), ale ve kterých se běžně hospodařilo. b) porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou (tzn. monokultury jehličnanů na nepůvodních stanovištích, případně porosty se zanedbatelným zastoupením listnatých dřevin), které by se měly postupně přeměnit na porosty s přirozenou dřevinnou skladbou. Lesní porosty ve III. a IV. zóně: Třetí zóna zahrnuje přechodová území mezi přírodní krajinou a krajinou intenzivně zemědělsky využívanou, příp. ochranářsky méně hodnotné celky s vyšším podílem porostů s nevyhovující dřevinnou skladbou. Zastoupeny jsou hospodářsky využívané lesy v rozlehlých zemědělských komplexech, lesy na svazích údolí Labe, Ploučnice a Bíliny, lesy v severní části CHKO. Ve IV. zóně se obvykle jedná v zemědělsky obhospodařované krajině o menší lesy různorodého složení. Výměra lesních pozemků v jednotlivých zónach je uvedena v tabulce č. 13.

189

4.1.3. Členění lesů podle PLO a kategorií lesa Naprostá většina CHKO České středohoří patří do lesní oblasti "5 - České středohoří" (99,9 %), minimální části pak do lesních oblastí "17 – Polabí" v oblasti u Lovosic (bez PUPFL) a v oblasti Třtěnských strání (0,08 %) a "18 - Severočeská pískovcová plošina a Český ráj" v oblasti u Kravař v Čechách (0,02 %). Lesnatost oblasti činí 26,5 %. Kategorie lesa Les hospodářský: Celková výměra činí 18324,98 ha, t.j 59,03 % lesů CHKO. Les ochranný: subkategorie 21a – § 7 odst. 1a - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích Jedná se lesní porosty prudkých a velmi prudkých erozních svazích. V této kategorii jsou rovněž NPP Borečský vrch, Janský vrch a Vrkoč. Celková výměra činí 4786,32 ha, t.j 15,42 % Les zvláštního určení: subkategorie 31a – § 8 odst. 1a – lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně Celková výměra činí 116,51 ha, t.j 0,38% subkategorie 31b – § 8 odst. 1b – lesy v ochranných pásmech zdrojů léčivých a minerálních vod Celková výměra činí 65,35 ha, t.j 0,21% subkategorie 31c – § 8 odst. 1c – lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací Jedná o porosty v jednotlivých národních přírodních rezervacích Lovoš, Milešovka, Oblík a Sedlo Celková výměra činí 65,36 ha, t.j 0,21 % subkategorie 32a – § 8 odst. 2a – lesy v I. zónách CHKO a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách Jedná o porosty v segmetech I. zóny CHKO České středohoří a v jednotlivých přírodních rezervacích (Bohyňská lada, Březina, Hradišťanská louka, Kalvárie, Kamenná hůra, Kozí vrch, Lipská hora, Milá, Vrabinec) a přírodních památkách (Babinské louky, Bobří soutěska, Divoká rokle, Jílovské tisy, Košťálov, Kuzov, Loupežnická jeskyně, Lužické šipáky, Magnetovec – skalní hřib, Plešivec, Stříbrný roh, Štěpánovská hora, Třtěnské stráně). Celková výměra činí 1265,24 ha, t.j 4,08 % subkategorie 32e – § 8 odst. 2e – lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou Jedná se o např. porosty na prudších svazích s možností sesuvů či NPP Březinské tisy Celková výměra činí 6111,78 ha, t.j 19,69 % subkategorie 32f – § 8 odst. 2f – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti Do této kategorie byla zařazena GZ Fráž Celková výměra činí 320,30 ha, t.j 1,03 % Lesní porosty v oboře Chrastná u Třebenic jsou zařazeny do lesů hospodářských, vlastník nepožádal o změnu kategorizace.

190

Přestože převládá kategorie lesa hospodářského, významný podíl mají i lesy ochranné a z lesů zvláštního určení lesy s funkcí půdoochrannou, což je dáno zejména geomorfologií a charakterem půd. Tabulka č. 12: Překryv subkategorií lesa zvláštního určení Překryvy kategorií lesa 31b/32a/32e 31b/32e 31c/32a/32e 32a/32e 32f/31a 32f/32e 31a/32a 31b/32a 31c/32a 32f/31a/32e

Výměra (ha) 4,55 2,39 21,3 1049,46 2,79 75,25 7,81 25,96 4,55 11,63

Mapa s vyznačením kategorií lesa tvoří přílohu č. 7. 4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO Stanovištně jsou lesy v CHKO České středohoří velmi pestré a tato pestrost je dána jak značnými rozdíly klimatických podmínek, tak různorodým geologickým podložím. Rozdílnost klimatických podmínek je dána značným rozpětím nadmořských výšek od 130 m n.m. (Labe u Děčína) po 837 m n.m. (Milešovka) a teplotním a srážkovým gradientem ve směru jihozápad-severovýchod, kdy směrem na severovýchod se postupně zvyšují srážky a klesají průměrné teploty (v závislosti na nadm. výšce). Rozdíly v průměrných ročních teplotách a srážkách jsou mezi jednotlivými částmi CHKO značné (např. průměrná roční teplota v okolí Loun a Ústí n. Lab. 9 °C, Milešovka 5,1 °C, Lounsko kolem 450 mm srážek, okolí České Kamenice kolem 800 mm srážek). V rámci klimatických podmínek se dále uplatňují mezo - a mikroklimatické rozdíly v závislosti na expozicích a sklonech. Z geologického hlediska je České středohoří oblastí se složitou geologickou stavbou, která významným způsobem ovlivňuje vývoj živé přírody. Třetihorní sopečné vyvřeliny, které mají největší zastoupení a významně se podílejí na charakteristickém reliéfu, mají různé složení, většinou se jedná o čediče, znělce a trachyty. Většinou jsou tyto horniny neutrální až bazické. Sopečné vyvřeliny mají sice různou rychlost zvětrávání (v závislosti na textuře, struktuře a chemismu), většinou však na nich vznikají půdy minerálně poměrně bohaté s různým obsahem skeletu. Kromě třetihorních vyvřelin se v oblasti v menší míře uplatňují i starohorní přeměněné horniny náležící krušnohorskému krystaliniku či křídové sedimenty. Soubory lesních typů (dané vegetačním stupněm a edafickou kategorií) jsou dále podrobněji rozlišeny na jednotlivé lesní typy. Za účelem zjednodušení hospodaření jsou naopak slučováním SLT s podobnými podmínkami a obdobným způsobem obhospodařování vytvářeny hospodářské soubory, pro něž se sestavují rámcové směrnice hospodaření. Zastoupení SLT v CHKO České středohoří je zpracováno podle vrstvy typologie poskytnuté z ÚHÚL dle stavu v roce 2012. Rozdíl v celkové výměře lesů mezi OPRL a LHP (+LHO) je způsoben tím, že v OPRL jsou typologicky zařazeny i některé plochy, které LHP/ LHO hodnotí jako bezlesí, naopak v LHP/LHO mohlo dojít k novému zařazení pozemků do PUPFL.

191

Vegetační stupňovitost V CHKO České středohoří se vyskytují stanoviště od 1. LVS do 5. LVS. Výskyt lesních vegetačních stupňů v CHKO: 0 - bory 200 ha (0,7 %) 1 – dubový 1730 ha (5,7 %) 2 - bukodubový 8440 ha (28,0 %) 3 - dubobukový 16010 ha (53,2 %) 4 – bukový 2610 ha (8,7 %) 5 – jedlobukový 1110 ha ( 3,7 %). . Nejběžnějším lesním vegetačním stupněm jsou stupně dubobukový a bukodubový, které se vyskytují na stanovištích všech expozic a všech podloží. Lesní vegetační stupeň dubový se vyskytuje také běžně, častěji v teplé jihozápadní části CHKO a dále v nižších polohách a na slunných expozicích. Bukový LVS vegetační stupeň se vyskytuje rozptýleně ve stinných polohách, větší zastoupení má v severovýchodní části CHKO. LVS jedlobukový se vyskytuje hlavně ve vyšších plohách na severovýchodě oblasti. LVS 0-bory se vyskytuje pouze na malých plochách na kyselých substrátech. Zastoupení edafických kategorií je pestré. Nejčastěji se vyskytují edafické kategorie živné řady (66,5 %), zejména B, S, H a C a edafické kategorie humusem obohacené řady D, A a J (17,3 %). Kyselá řada je zastoupena výrazně méně (6,7 %) zejména na výchozech kyselých hornin a štěrkopískových říčních terasách. Výrazné a pro oblast typické je i zastoupení extrémní řady (2,2 %), zejména stanovišť zakrslých a xerotermních. Malý podíl mají v CHKO řada oglejená, podmáčená a rašelinná. Nejběžněji se vyskytují SLT 3B, 3S, 2B a 2C, které mají zastoupení vyšší než 5% a dohromady tvoří cca 41 % oblasti. Zastoupení větší než 3 % mají ještě SLT 3H, 3C, 3D, 3A, 4B a 2H a zastoupení vyšší než 1% pak dalších 13 SLT (většinou živné a obohacené řady). Tabulka č. 13: Zastoupení SLT celkově v rámci CHKO a v jednotlivých zónách

SLT 0K 0M 0N 0Z 1A 1B 1C 1D 1G 1H 1J 1K 1N 1S 1T 1X 1Z 2A 2B 2C 2D 2H 2I

I 7,52

21,20 182,80 79,23 36,42 2,32 15,71 50,77 2,34 0,39 38,92 51,13 181,68 337,27 167,63 203,13 209,27 22,50

Zóna CHKO III II 74,02 39,31 5,51 12,20 1,56 0,61 3,03 54,27 18,84 177,33 24,60 181,95 15,72 1,52 6,09 6,20

8,22

0,46 48,09 34,28 17,27 13,26 141,10 145,00 1325,57 1059,28 813,11 379,86 416,51 219,63 372,15 241,46 32,12 78,17

192

IV 57,94 0,17 0,24 0,08 28,70 226,27 182,18 26,21 0,36 27,26 32,49 18,01 6,72 5,99 6,65 46,49 28,78 37,94 202,98 200,49 52,22 81,29 35,19

Celkem ha 178,78 5,68 12,44 2,25 107,21 605,23 467,95 78,35 10,29 27,26 62,62 68,78 9,06 6,38 7,11 167,78 110,44 505,73 2925,09 1561,09 891,50 904,17 167,98

Celkem % 0,58 0,02 0,04 0,01 0,35 1,95 1,51 0,25 0,03 0,09 0,20 0,22 0,03 0,02 0,02 0,54 0,36 1,63 9,42 5,03 2,87 2,91 0,54

2K 20,97 67,65 97,14 19,80 205,56 2L 7,73 7,73 2N 44,81 46,20 6,17 3,98 101,16 2S 221,97 403,38 143,71 92,08 861,14 2V 31,34 56,37 71,40 4,55 163,67 2Z 60,00 66,21 13,06 8,55 147,82 3A 217,02 271,03 523,33 32,26 1043,64 3B 790,78 2034,09 1360,68 105,89 4291,44 3C 150,67 587,24 374,23 49,61 1161,75 3D 398,94 423,44 206,33 99,54 1128,25 3H 268,33 239,15 757,50 159,29 1424,27 3I 42,39 154,82 228,76 1,30 427,27 3J 213,95 220,00 183,44 14,54 631,93 3K 109,57 308,25 106,66 6,26 530,75 3L 16,53 50,42 103,40 79,73 250,08 3N 85,07 71,95 41,41 4,76 203,19 3O 34,94 99,72 230,32 8,21 373,18 3S 508,74 1513,38 1445,07 183,92 3651,11 3U 14,49 115,24 156,97 34,97 321,67 3V 88,42 27,77 179,98 66,05 362,22 3Y 16,78 24,85 30,73 4,09 76,46 3Z 46,14 49,06 27,87 8,13 131,21 4A 46,96 167,96 44,10 6,69 265,71 4B 144,96 655,48 173,07 0,12 973,63 4C 2,97 78,10 1,93 83,00 4D 27,57 92,80 1,16 0,11 121,63 4G 9,38 6,96 8,93 1,34 26,61 4H 320,04 14,33 41,07 375,44 4K 34,56 3,72 1,65 39,93 4N 13,29 38,86 0,02 52,18 4O 28,34 114,99 78,50 221,83 4P 2,75 0,55 0,01 3,31 4Q 0,01 9,20 9,21 4R 0,76 0,76 4S 139,44 178,52 27,18 13,95 359,09 4V 1,78 62,06 9,14 1,30 74,28 4Y 6,95 6,95 4Z 0,33 0,33 5A 4,97 21,65 88,67 2,09 117,38 5B 73,46 144,44 13,16 1,21 232,28 5D 30,66 44,76 2,31 77,73 5G 12,56 2,94 1,07 16,58 5H 9,92 11,89 11,15 32,96 5J 7,09 116,48 38,38 1,69 163,65 5N 3,41 10,47 13,88 5O 26,62 0,03 0,03 26,69 5S 16,40 52,67 1,27 13,52 83,86 5U 47,25 141,92 65,13 17,54 271,85 5V 2,09 21,87 38,80 1,11 63,88 5Y 3,34 0,63 3,96 5Z 4,01 1,10 1,68 6,80 neklasifikováno 147,36 326,73 313,35 149,74 937,18 Celkový součet 6027,76 12433,93 9964,32 2615,20 31041,21

193

0,66 0,02 0,33 2,77 0,53 0,48 3,36 13,82 3,74 3,63 4,59 1,38 2,04 1,71 0,81 0,65 1,20 11,76 1,04 1,17 0,25 0,42 0,86 3,14 0,27 0,39 0,09 1,21 0,13 0,17 0,71 0,01 0,03 0,00 1,16 0,24 0,02 0,00 0,38 0,75 0,25 0,05 0,11 0,53 0,04 0,09 0,27 0,88 0,21 0,01 0,02 3,02 100,00

4.1.5. Věková struktura Věková skladba současných porostů se velmi liší od normálního zastoupení věkových stupňů. Z tabulky je patrný nedostatek mladých věkových stupňů, který je výrazný v 6. věkovém stupni. Obdobný nedostatek je i v nejstarších věkových stupních od 13. věkového stupně výše. Naopak výrazně nadnormální jsou střední věkové stupně (8. až 10.), které tvoří 46 % celkové porostní plochy oblasti. Právě v těchto věkových stupních je soustředěno nejvíce jehličnanů - zde je poměr jehličnatých k listnatým téměř vyrovnaný, kdežto v ostatních věkových stupních výrazně převažují listnáče. Vysoce nadnormální rozloha 8. až 10. věkového stupně je způsobena jednak úhynem lesních porostů suchem a vedrem v letech 1901 až 1911, ale pak především rozsáhlými holožíry mnišky ve 20. letech minulého století. Zalesňování těchto holin se realizovalo převážně smrkem. V současné době probíhá obnova takto založených porostů převážně listnáči (BK, DB). Tabulka č. 14: Zastoupení věkových stupňů (dle LHP a LHO) normální zastoupení Věkový dle OPRL stupeň ha % % 0 195,25 0,66 0,84 1 1674,63 5,65 7,57 2 1693,14 5,71 8,41 3 1755,89 5,93 8,41 4 1461,83 4,93 8,41 5 1606,4 5,42 8,41 6 959,87 3,24 8,41 7 1953,48 6,59 8,27 8 6956,68 23,48 7,86 9 3943,41 13,31 7,27 10 2616,17 8,83 6,23 11 1580,78 5,34 5,00 12 1335,85 4,51 3,82 13 774,3 2,61 3,27 14 545,17 1,84 2,85 15 283,68 0,96 2,48 16 152,89 0,52 1,70 17 137,85 0,47 0,80 100 Celkem 29627,27 100

4.1.6. Zastoupení dřevin Pro České středohoří je charakteristická široká škála vyskytujících se dřevin. V Českém středohoří jsou nejrozšířenějšími dřevinami smrk ztepilý a duby (letní, zimní, částečně šipák), následují bříza, jasan a buk. Kromě častého zastoupení původních listnáčů (dub, buk), jsou hojně zastoupeny smrkové porosty. Čisté porosty smrku zaujímají 7,7 % plochy PLO, porosty s dominantním smrkem (t.j. porosty s jeho 71 - 90 % zastoupením) 9,2 % plochy, porosty s majoritním zastoupením smrku (t.j. 51 - 70 %) 4,0 % plochy oblasti. Čisté dubové porosty zaujímají 7,0 % PLO 5, porosty v nichž je dub dominantní a majoritní (51 - 90 %) 9,4 % oblasti. Čisté bukové porosty zaujímají 1,3 % plochy oblasti, porosty s dominantním a majoritním zastoupením buku 1,3 % PLO 5. Časté jsou různé nesourodé směsi dřevin. Pěstebně nepříznivé jsou jaseniny se zastoupením jasanu > 70 %, tento typ porostů zaujímá

194

1 % lesů Českého středohoří. Modřínové porosty se zastoupením modřínu nad 70 % v porostě zaujímají 0,5 % plochy PLO 5; i tyto porosty jsou z hlediska OP nevhodné. S m r k z t e p i l ý je na území zastoupen 25,17 %, z toho nejvýrazněji je ve východní části PLO, v Litoměřickém středohoří (LHC Děčín - část Těchlovice, LHC Litoměřice, LHC Česká Lípa, LHC Rumburk - část Rybniště), kde má zastoupení 37,9% a zaujímá zde 72% smrku celé oblasti. Nejnižší zastoupení má v Ústeckém středohoří (LHC Sněžník - část Povrly, východní část LHC Litvínov) - 16,4 % a na celkové ploše smrku se podílí jen 5,1 %. Průměrná bonita smrku je AVB 25,1 (= RVB 4,5) a průměrný věk 68 let. Nejvýrazněji je smrk zastoupen v „mniškovém“ 7. věkovém stupni /35 % své plochy/, dále v 8. a 9. věkových stupních (20 a 14 %) - tedy téměř 70 % smrku je soustředěno do těchto 3 věkových stupňů. Smrk je v porostní skladbě nejčastěji jako čistá nebo dominantní dřevina (tj. zastoupení v porostních typech více než 70 %), a to na 63 % své celkové plochy. Majoritní zastoupení (od 51 do 70 % v porostní směsi) má na 14 % své plochy. Příměs smrku tvoří nejčastěji modřín, méně buk, dub, jasan, bříza a olše. V oblasti je poměrně řídká příměs borovice ve smrku. Daleko nejvýrazněji je smrk zastoupen v cílovém hospodářském souboru 45 (živná stanoviště středních poloh), mnohem menší plochu zaujímá v HS 55, 25, 43 a 41. V přirozené skladbě má nepatrné zastoupení. D u b l e t n í a d u b z i m n í je v Českém středohoří zastoupen velmi výrazně - 24,09 %, a to hlavně v západní části v Milešovském středohoří (LHC Lovosice, západní část LHC Litvínov), kde je přes 50% jeho zastoupení v PLO 5. Jeho průměrná bonita AVB je 20,3 (=RVB 5), průměrný věk 75 let. Převážně je v nejvíce zastoupeném 7. věkovém stupni (22 %), ale poměrně výrazně i v 8. až 11. věkovém stupni (8 až 14 %). Na území LO roste na nejrůznějších stanovištích – od exponovaných HS 21 až po živná stanoviště HS 25 (zde je nejčastější) a HS 45. Tomu odpovídá i jeho kvalita - od málo kvalitních porostů charakteru předržených pařezin až po poměrně kvalitní tyčoviny až kmenoviny na příznivějších stanovištích. Čisté a dominantní porosty (nad 70 % zastoupení v porostech) má na 11% své plochy, majoritní zastoupení (51 - 70 %) má na 4,5 % své plochy. V ostatních případech, jichž je nejvíce, roste převážně ve skupinovitých nebo i jednotlivých směsích - nejčastěji s jasanem, bukem, javory, lípou. Méně časté jsou v dubu příměsi jehličnanů a zde je jeho přibližně stejné zastoupení ve smrku, borovici a modřínu. Dub je v přirozené skladbě plošně zastoupen o 48 % více, než je jeho současný stav. B ř í z a b r a d a v i č n a t á je třetí nejvíce zastoupenou dřevinou v PLO 5, a to na 6,53 % celkové plochy. Je prakticky rovnoměrně přimíšena po celém území na různých stanovištích. Její bonita se pohybuje podle růstových podmínek od RVB 2 do 3 (průměrná AVB je 21,2), střední věk je 45 let, ale tvoří 2 vrcholy - nejčastější je v 7. věkovém stupni (26 % svého zastoupení) a pak i ve 2. věkovém stupni (19 %). Pokud ve 2. věkovém stupni neroste na extrémních stanovištích, její výrazný podíl zde je spíše následkem nedostatečné výchovné péče. Současné zastoupení břízy v PLO 5 je výrazně vyšší než ve skladbě přirozené. J a s a n z t e p i l ý má v PLO velmi výrazné zastoupení - dosahuje 9,65 %. Více než 60 % jeho celkové plochy je ve východní „smrkové“ části oblasti - v Litoměřickém středohoří. Průměrná bonita je AVB 24,9 (RVB 3) a průměrný věk 57 let. Nejvíce je zastoupen v 7. věkovém stupni (25 %/ a pak i v 8. věkovém stupni /13 %). Tvoří výraznější příměsi v potočním luhu (cílový HS 19b), směsi s dubem v HS 25 a nejvyšší zastoupení má na živných stanovištích HS 45, kde se zároveň nejčastěji vyskytují čisté porosty jasanu nebo s jeho dominantním zastoupením. Čisté a dominantní zastoupení má i na plošně méně významných oglejených stanovištích HS 47. Jasan se na příznivých stanovištích dobře zmlazuje a je významnou zpevňující dřevinou v porostech. Neměl by být ale pěstován v čistých porostech, protože nedostatečně kryje půdu, která pak na svěžích a bohatších stanovištích silně zabuřeňuje a bez výplně je také silně větevnatý. Současné skutečné zastoupení jasanu je výrazně vyšší, než jeho zastoupení v přirozené skladbě.

195

B u k l e s n í má na LO zastoupení 8,53 % a je velmi výrazně soustředěn do střední části oblasti, a to na stinnější severní a západní svahy podél Labe - hlavně v úseku mezi Velkým Březnem a Děčínem, kde také tvoří čisté porosty nebo porosty s dominantním zastoupením. Průměrná bonita buku je AVB 24,7 (=RVB 5). Průměrný věk je 86 let - jde o dřevinu, která má největší zastoupení v 9. až 14. věkovém stupni, s vrcholem ve 12. věkovém stupni (12 %). Velmi výrazně se však na zastoupení podílí 1. věkový stupeň - 11 %, jako důsledek zvýšené péče o jeho vpravování do porostů v posledním období. Nejvíce je zastoupen v cílových HS 45 a 55 - v HS 45 bývá i ve směsi s dubem, v HS 55 ve směsi se smrkem a klenem. V nižších polohách a na chudších stanovištích je často ve směsi s dubem, případně javorem mléčem, lípou a dalšími listnáči. Současné skutečné zastoupení buku je - obdobně jako v jiných oblastech - výrazně nižší než je potřeba vyplývající z přirozené skladby a činí jen 16 % přirozeného zastoupení. Protože je i hlavní meliorační a zpevňující dřevinou v HS 41, 43, 45, 51, 53 a 55, mělo by se jeho zastoupení výrazně zvýšit téměř čtyřikrát proti současnému stavu. M o d ř í n e v r o p s k ý je v PLO 5 zastoupen 6,15 %, a to nejvýrazněji ve východní části - v Litoměřickém středohoří, kde má 51 % svého celkového zastoupení. Průměrná bonita je AVB 24,8 (=RVB 3). Průměrný věk je 47 let, ale průběh ve věkových stupních má dva výrazné vrcholy. Nejvíce je zastoupen v 1. věkovém stupni - plných 25 % své plochy. V PLO 5 jde prakticky o nejvíce zastoupenou dřevinu 1. věkového stupně - podíl modřínu je 26 %. Je to důsledek nadměrného zalesňování v době zvýšeného ohrožení imisemi, kdy se modřínem nahrazoval nedostatek listnaté sadby na holiny nebo k vylepšování stávajících kultur. Další vrchol v zastoupení je v 7. a 8. věkovém stupni (20 a 12 %). Modřín je nejčastěji ve skupinovitých nebo i jednotlivých příměsích ve smrkových porostech, a to hlavně na stanovištích cílového hospodářského souboru 45, kde má místy zastoupení až do 30 %. V malé míře na HS 25 tvoří modřín směsi s dubem. Jeho pěstování v čistých velkých skupinách není vhodné - pro nedostatečný kryt půdy stanoviště zabuřeňuje již ve středním věku porostu. Výhodnější jsou příměsi v malých skupinách, v pruzích do okrajů lesa, kde modřín působí pozitivně jako významný zpevňující prvek porostů. Pěstování modřínu, jako geograficky nepůvodní dřeviny, je omezeno závazným stanoviskem MŽP v CHKO. V I. zóně CHKO se výsadba modřínu nepřipouští. Modřín jako dřevina nepůvodní v přirozené skladbě chybí. C e l k o v é z h o d n o c e n í d ř e v i n n é s k l a d b y : V přirozené skladbě mají v PLO 5 naprosto výraznou převahu listnaté dřeviny, jejichž podíl činí více než 96 % celkového zastoupení. Hlavní podíl na zastoupení jehličnanů by měla mít jedle. Celkově se nejvýrazněji v oblasti projevuje silně nadnormální zastoupení smrku, který v přirozené skladbě téměř chybí. Naproti tomu nejvýraznější deficit má buk, o něco menší deficit se projevuje u dubu. Silně nad svým přirozeným zastoupením je bříza a jasan. Výraznější deficit v současné druhové skladbě mají vedle buku, dubu a jedle ještě i klen a lípa, tedy důležité meliorační a zpevňující dřeviny. S modřínem jako nepůvodní dřevinou se v dalších hospodářských obdobích počítá v obnově v mnohem menší míře (diferencovaně podle HS pouze ve II., III. a IV. zóně CHKO). Oproti stavu dle předchozího plánu péče došlo k poměrně významnému poklesu v zastoupení jehličnanů. Příznivě lze hodnotit, že zastoupení SM pokleslo z 32% na 25%. Ke snižování jeho zastoupení přitom dochází v CHKO dlouhodobě (37% v roce 1976). Také zastoupení BO v CHKO postupně klesá (oproti předchozímu plánu péče pokles cca o 1%). Zastoupení JD, se sice postupně zvyšuje, ale tyto změny jsou téměř zanedbatelné (rozdíly v setinách %) a nezajišťují obnovení modelového přirozeného zastoupení. Negativně lze hodnotit zvýšení zastoupení MD (z 5,5 na 6,15 %); přitom pomalé zvyšování zastoupení této dřeviny je dlouhodobým trendem (3,5% v roce 1976). Zastoupení listnáčů postupně narůstá. Přitom zastoupení DB (převážně zimního), který je hlavní dřevinou přirozené skladby, oproti předchozímu stavu dokonce velmi mírně pokleslo (z 24,5 na 23,9%). Dlouhodobě se však udržuje na podobné úrovni. Zastoupení BK se mírně zvýšilo (z 6,6 na 8,5%) a toto zvyšování je také dlouhodobým trendem (5,2% v roce 1976).

196

Zastoupení BR a JS, které vysoce překračuje přirozené zastoupení, neklesá; zatímco u BR mírně kleslo (z 7 na 6,5%), u JS se zvýšilo (ze 7,1 na 9,6 %) a toto zvyšování je také dlouhodobé (4,6% v roce 1976). Oproti předchozímu plánu péče narostlo také zastoupení javorů (mléč i klen) a lip (z 3,2 na 5,4 %, resp. z 2,4 na 3,2%). U dalších dřevin přirozené skladby (např. OL, HB, jeřáby, OS) se jejich zastoupení drží na stejné úrovni. To však bohužel platí i pro zastoupení AK. Celkově lze konstatovat, že SM je na nevhodných stanovištích postupně cíleně nahrazován listnatými dřevinami, zejména BK, (JV, KL), příp. v nižších polohách dubem. Při obnově jehličnatých porostů však mnohdy dochází k nežádoucímu nárůstu JS či BR, příp. MD, obvykle v důsledku poškození původně provedené výsadby (DB, BK). Přestože je JD věnována zvýšená pozornost, její zastoupení se nijak podstatně nezvyšuje. Za negativní změnu lze považovat nárůst zastoupení JS, který by mohl být, v případě kalamitního zhoršení zdravotního stavu, zdrojem problémů. Tabulka č. 15: Porovnání současného a rekonstruovaného zastoupení dřevin rekonstruovaná dřevinná Dřevina skladba % AK 0,02 BB 43,3 BK BKS 0,5 BO BOC BOP BOX 0,09 BR 0,27 BRK CER DB + 34,42 DBZ 0,45 DBP DBC DG 3,51 HB + HR + JB 3,73 JD JDO + JIV 0,76 JL 0 JLH 0,02 JR 1,56 JS JSA 2,48 JV KJ

skutečná dřevinná skladba % 0,55 0,18 8,53 + 2,89 0,33 + 0,01 6,53 0,06 0,01 24,09 + 0,17 0,06 2,73 0,01 0,01 0,09 + 0,06 0,04 + 0,18 9,65 + 0,32 0,02

197

1,1 5,08 1 0,02 0,02 6,76 3,16 + + 6,15 0,2 0,00 0,67 2,33 0,01 + 0,02 0,59 0,03 25,17 0,02 0,10 + + + 0,11 + 0,01 0,37 0,22 0,11 0,11 + + 0,04 + 0,01 100,00% 100,00 + označeny dřeviny se zastoupením nižším než 0, 01 % KL KR KS LP LPV LTX MD MK OLL OLS OR OS SM SMO SMP STR TP TPC TPS TPX TR TS VJ VR

4.1.7. Genové zdroje lesních dřevin Genové základny jsou v rámci CHKO České středohoří zaměřeny především na buk. V těchto lokalitách je dále udržován a reprodukován genetický materiál javoru klenu, jilmu (dle možností), lípy a jeřábu. Lokalizace : - GZ "Těchlovické bučiny". Součástí GZ je PP Stříbrný roh. (LS Děčín, odd. 767 E-F, 769 B, 770 B-D, 771 A-B, 772 C-E) - GZ "Fráž" (LS Litoměřice, odd.409 A-L, 410 A-C, 411A, 412 A-D, 413 A-B) Tabulka č. 16: Genové základny pro lesní dřeviny na území CHKO ČS okr Název č. Dřevin lvs mapa Lokalizace a SMO UL FRÁŽ 91 BK 34 USTL08 408C,D 409B-H 410A-C 411Aa 5 E 412A DC TĚCHLOVIC 92 BK,KL 34 DECI97 767C,E 769B 770A,D 771A,B KÉ BUČINY 5 772A,C-E 775A

Plocha PUPFL 301,99 245,36

Genové základny mají díky převážně podrostnímu způsobu obhospodařování spojenému se stanovištní vhodností předpoklad stát se do budoucna lokalitami s režimem velice blízkým přírodnímu. Lze očekávat vývoj sukcesních stádií biotopu směřujících ke klimaxu, a to včetně všech zúčastněných organismů.

198

4.1.8. Zdravotní stav lesních porostů Škody v kulturách Zdravotní stav kultur je ovlivňován způsoby hospodaření, t.j. již používáním sadebního materiálu po stránce odpovídající kvality (jak z hlediska zdravotního, tak provenienčního). Dalším významným faktorem je péče o sadební materiál v době od vyzvednutí ve školkách až po vlastní výsadbu. Nepříznivě se na bohatších půdách projevují vlivy buřeně a na propustných půdách v polohách s nižšími srážkami škody suchem. Vlivy buřeně jsou patrné především v oblasti Milešovského středohoří, mnohdy se jedná o nezajištěné kultury po dobu 20 – 30 let (komplex Milešovky, Březiny, Jezerky a Košťálova). Zabuřenění (především třtinou křovištní) zcela blokuje přirozenou obnovu. Kouřové škody Již v době vyhlášení CHKO se v její severozápadní části projevovaly škody způsobené průmyslovými exhalacemi, jejichž začátek probíhal téměř současně s projevem škod v Krušných horách. Jednalo se o část přivrácenou k hnědouhelné pánvi. Největší nárůst byl v letech 1979 až 1982, kdy byl interakcí exhalací a extrémně nízkých teplot na přelomu roku 1978/1979 postižen především smrk. Projevila se závislost na nadmořské výšce, smrky ve vyšších polohách byly více poškozeny. Poškození borovice není v CHKO ČS s výjimkou reliktních borů v extrémních polohách příliš výrazné jednak z toho důvodu, že má poměrně nízké zastoupení (4,4%) a dále i nepříliš výraznou expozici vůči zdrojům emisí v pískovcových obvodech, např. v okolí Sedla. Bořivý vítr Významnější škody způsobené větrem jsou z let 1976, 1987, 1990 a 1993 a 2007. Nejvíce byly postiženy exponované lokality na hlinitých půdách edafických kategorií G (podmáčená), O (oglejená), B (bohatá, včetně W - ultrabazická), H (hlinitá), D (humusem obohacená) a S (středně bohatá), které se stávaly ohniskem plošného polomu. Směr bořivého větru je hlavně od západu-severozápadu (jihozápadu). Vichřice v roce 2007 zničila na území CHKO České středohoří především smrkové porosty (vývraty a polomy) v následujících lokalitách – Milešovsko, Malšovicko, Chlum u Děčína, Dobrná, Huntířov, Verneřicko, Homolsko, Slunečná, Bukovina u Úštěka, komplex Sedlo, Žandovsko. Obaleč dubový Chronické žíry přetrvávají s rozdílnou intenzitou již 30 let především v jihozápadní části Českého středohoří. V posledních letech je opět základní stav. Bekyně velkohlavá Poslední výrazný žír v roce 1993 především v jihozápadní části Českého středohoří (Zlatník, Lovoš), nyní na úrovni základního stavu. Lýkožrout smrkový V posledních letech je ve zvýšeném stavu (především v severovýchodní části Českého středohoří - Bukovinsko, Bobří potok), celkový rozsah však nedosahuje úrovně kalamity. V minulosti uváděny minimální škody na Žandovsku. Škody zvěří Poškození kultur okusem zvěří je rozdílné podle jednotlivých lokalit v závislosti na zazvěření honiteb. Nejvíce trpí listnaté dřeviny - dub, buk, javor, lípa, z jehličnatých dřevin trpí nejvíce tis, dřevina přirozené skladby některých lesních porostů Českého středohoří a smrk. Škody loupáním a ohryzem kmenů se projevují v severních částech CHKO České středohoří – vliv jelení zvěře. Okus tisu je limitujícím faktorem pro přirozenou obnovu především v NPP Březinské tisy a PP Jílovské tisy. V PP Jílovské tisy bylo 33 jedinců ochráněno individuální ochranou. Primární hniloby na smrku

199

Hniloby jsou rozšířeny v oblasti na bohatých půdách třetihorních vyvřelin. Převládají hniloby měkké. Projevuje se závislost na věku a lesním typu. Podle charakteru hniloby se většinou jedná o infekci václavkou. Tracheomykóza dubových porostů Ve většině dospívajících a dospělých DB porostech se nacházejí stromy se zřetelnými příznaky onemocnění tracheomykózou. Převažuje stupeň poškození I a II (dohromady na více než 90% plochy dubových porostů). Silně poškozené porosty (st. IIIA, IIIB) dosahují 2,5% plochy DB (většinou na suchých lokalitách prudkých svahů terénních hřbetů a vrcholů). Rozsah poškozených porostů má sestupnou tendenci. 4.1.9. Stav lesnické plánovací dokumentace OPRL pro PLO 5 České středohoří zpracovaný na období 2001-2020 Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočkou Jablonec nad Nisou byl schválen Ministerstvem zemědělství dne 20.4. 2001 pod č. j. 16452/2001-5040. Tabulka č. 17: Přehled aktuální lesnické plánovací dokumentace

200

Druh Číslo Název dokumentu LHC LHP 842201 LHC Lesy ve vlastnictví státu – Ústecký kraj (AOPK ČR) LHP 407000 LHC Litoměřice LHP 404000 LHC Děčín LHC Česká Lípa LHC Rumburk LHC Žatec 1 LHC Telnice LHC Most LHC Lesy Města Děčína LHC Obec Těchlovice LHC Město Benešov nad Ploučnicí LHC Město Česká Kamenice LHC Obec Dobkovice LHC Obec Dobrná LHC Obec Heřmanov LHC Obec Horní Habartice LHC Obec Chuderov LHC Město Jílové u Děčína LHC Obec Ludvíkovice LHC Obec Malá Veleň LHC Obec Malšovice LHC Obec Markvartice LHC Obec Merboltice LHC Novina

LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP

408000 405000 406000 403001 402403 404401 404423 404405

LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP

405401 404419 404406 404407 404408 404420 404421 404412 404413 404422 404414 404408 408702

LHP

408422 LHC Město Kamenický Šenov 408421 LHC Obec Horní Police 408427 LHC Obec Skalice u České Lípy 404403 LHC Obec Povrly 404416 LHC Obec Valkeřice 404417 LHC Obec Verneřice 404418 LHC Obec Veselé 408437 LHC Obec Kozly 407404 LHC Hlinná 407407 LHC Homole u Panny 407412 LHC Hrobčice 407421 LHC Obecní lesy Kozly 407303 LHC Lesy Sever s.r.o. 407414 LHC Litoměřice (Město Litoměřice) 407702 LHC Martin Lobkowicz 407413 LHC Ploskovice 407418 LHC Třebenice 407419 LHC Třebušín 407420 LHC Velemín 408413 LHC Horní Libchava 408406 LHC Stružnice 408405 LHC Žandov 407410 LHC Levín 407411 LHC Lovečkovice 407405 LHC Úštěk

LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP LHP

201

Platnost

Zpracovatel

2007 - 2016

Lesprojekt Brno, a.s.

2007 - 2016 2005 - 2014

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Lesprojekt Stará Boleslav, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Ing. Stanislav JANSKÝ Ing. Stanislav JANSKÝ EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

2004 - 2013 2006 - 2015 2008 - 2017 2011 - 2020 2010 - 2019 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2006 - 2015 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2004 - 2013 2004 - 2013 2004 - 2013

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Ing. Vladimír Jablonský, lesotechnické služby EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

2004 - 2013 2004 - 2013

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2005 - 2014 2006 - 2015 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Ing. František Černý EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2011 - 2020 2011 - 2020 2011 - 2020 2010 - 2019 2010 - 2019 2010 - 2019

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

LHP LHP LHP LHO LHO LHO LHO

407409 403405 407401 407803 407806 407804 407801

LHC Kravaře v Čechách LHC Libouchec LHC Ústí nad Labem Zařizovací obvod Bílina Zařizovací obvod Lovosice Zařizovací obvod Litoměřice Zařizovací obvod Most

2010 - 2019 2011 - 2020 2011 - 2020 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016 2007 - 2016

LHO LHO

404801 Zařizovací obvod Děčín 404802 Zařizovací obvod Ústí nad Labem 404803 Zařizovací obvod Litoměřice 403803 LHO Litvínov, ORP Ústí nad Labem

2005 - 2014 2005 - 2014

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Ing. VÁCLAV PATERA EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Lesprojekt Stará Boleslav, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

2005 - 2014 2011 - 2020

EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

LHO LHO

4.1.10. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření Historický způsob hospodaření Dle OPRL pro PLO 5 České středohoří (2001) je možné z historických pramenů bývalých velkostatků v oblasti až do 18. století zjistit jen velmi kusé informace o dřevinném zastoupení, vesměs pouze výčet dřevin nebo hrubý poměr jehličnatých a listnatých. Tak na velkostatku Bílina - Libčeves se udává z r. 1776-1780 dub jako hlavní dřevina a údaj, že mimo oblast Lukova zde nejsou žádné jehličnany. U velkostatku Lovosice – Kamýk se v protokolu z r. 1732 udává, že většina lesů jsou směsi jehličnanů s listnáči, výraznější zastoupení mají dub, jedle, o něco méně smrk a borovice a značnou část území zabírá pařezina, kde kromě převládajícího dubu je osika, líska, habr, lípa, vrba a keře. Obdobně je tomu u sousedního velkostatku Milešov - Kostomlaty. U velkostatku Děčín z r. 1713 jsou udávány jako hlavní dřeviny buk, jedle a smrk a poměrně málo borovice. Obdobné složení mají další velkostatky s převahou lesů na labských stráních - Skrytín a Velké Březno. Velkostatek Krásné Březno s teplejšími svahy mělo patrně výraznou převahu listnáčů - teprve v 18. století se uměle zavádí smrk. Velkostatek Liběšice má v r. 1802 ve vyšších polohách směsi jedle - smrk - buk, níže je borovice a pařeziny dubu. Na hřebeni Sedla převažuje smrk. Velkostatek Žitenice měl patrně dost jedle a listnáčů, smrku bylo v 18. století zde ještě málo. Město Litoměřice v r. 1780 mělo smíšené jehličnato - listnaté porosty, nejvíce bylo smrku a poměrně dost jedle, buku a dubových pařezin. Velkostatek Střekov v r. 1799 má převážně dub a příměsi habru, břízy, javoru, jasanu, jilmu, olše a jalovce. Na prudších svazích k Labi je smrk, jedle, buk, osika, lípa, javor (asi hlavně klen), jeřáb a líska. Velkostatek Zahrádky (část České Lípy jižně od Práchně) má hlavně smrk, jedli a buk. Velkostatky Police a Benešov měly patrně převahu jehličnanů. Více informací je z 19. století - ve většině případů se cca do poloviny století původní skladba mění jen málo. Následkem jednotlivých výběrů kvalitních smrků a jedlí z prudších stinných svahů zde začíná převažovat buk a nebo i střední a nízký les s převahou dubu. Smrk a jedle tak ustupují z území velkostatků, kde byla tradiční hercynská směs, ale na druhé straně smrku začíná přibývat umělým zalesňováním při přeměnách pařezin, a to převážně již v klimatických poměrech pro smrk nevhodných. Převahu listnáčů, hlavně dubu, si udržují velkostatky Lovosice - Kamýk, Milešov a v území na stinných svazích k Labi převládá buk s ostatními listnáči. Na velkostatcích Kostomlaty, Děčín a na převážné východní části oblasti pak během 2. poloviny 19. století významně narůstá podíl smrku, který koncem století už v okolí Žandova, Č. Kamenice, Ústí n.L. (část Střekov) a Žitenic dosahuje 70 - 90 % celkového zastoupení. Podíl jedle rychle klesá - ve výše zmíněných oblastech nepřesahuje 10 % a někde již z evidence velkostatků zcela mizí (např. velkostatek Police).

202

V 1. polovině 20. století postihuje smrkové oblasti mniška. Na většině velkostatků se na kalamitní holiny opět dostává smrk, jehož zastoupení téměř všude stoupá. Ve 30. letech je na většině velkostatků zastoupen smrk více než 70 %, jen v západních a nižších částech oblasti převažuje dub a na stinných labských stráních buk. Borovice se v teplejších polohách udržuje na zastoupení kolem 10 % a jedle již není evidována buď vůbec nebo maximálně do 2 % zastoupení (v severovýchodní části PLO - Benešov, Malé Březno). Modřín je na většině území zastoupen kolem 2 %. Pestrá skladba v zastoupení od 1 do 5 % je téměř v celé oblasti u ostatních listnáčů - nejvíce je zastoupen jasan, javory, bříza, lípa, osika, v teplejších lokalitách habr, v extrémnějších suchých polohách borovice černá a akát. Z ostatních exot je jen velmi sporadicky zastoupen modřín japonský, vejmutovka a některé smrkové exoty. Až do konce 18. stol. se na většině velkostatků realizovala obnova lesů cestou přirozeného zmlazování, i když na některých velkostatcích k umělé obnově docházelo již v polovině 18. století (Žitenice). Přirozeného zmlazování se využívalo pak i v dalších obdobích na velkostatcích, kde bylo rozvinuto pěstování nízkého lesa - pařezin, a to pařezovou výmladností. Přirozenou obnovu silně omezovala pastva dobytka v lese a travaření. Zhruba od přelomu 18. a 19. století se začíná s umělou obnovou, a to zprvu výhradně síjí (plnosíje, síje talířová, rýhová), kterou se nejprve pouze doplňuje mezernaté přirozené zmlazení a výmladnost v pařezinách. Na plochách po těžbě se doporučovalo ponechávat semenáče, tj. výstavky starých plodných stromů. Koncem 18. století se na některých lokalitách polařilo, tj. selo se do vzešlého obilí. Od 2. poloviny 19. století v důsledku zrušení robotní povinnosti, jejíž součástí byl sběr semene, a zvýšené potřeby osiva, se od síjí většinou upouští a přechází se na pěstování sazenic. Zprvu se sází tzv. balíkové sazenice, vyzvedávané buď z přehoustlého přirozeného zmlazení nebo z přehoustlých síjí, později se semeno školkuje ve školkách, které byly zakládány na všech velkých velkostatcích. Podíl síje a sadby se však v průběhu 19. století různě mění podle bohatosti semenných let. V 19. století se objevují pokusy o zalesnění prudkých svahů a sutí. K tomu se vedle jilmu, břeku a muku využívá i ruj, pajasan, borovice černá a akát. Také se doporučovala předsadba keřů. Síje a přirozená obnova se nadále používá u listnáčů a u jedle. Smrk, i když měl dosti časté semenné roky, se na vhodných stanovištích zmlazoval příliš brzy, takže dlouhodobě trpěl zastíněním a postupně zacházel, pokud se včas neuvolnil. Podsadby a obnova clonnými způsoby se osvědčovala jen na stanovištích, kde nepůsobila intenzivní buřeň, což byl problém většiny území této oblasti. Koncem 19. století se ve školkách pěstují i různé exoty smrku a jedle, douglaska, vejmutovka, banksovka, modřín japonský aj. Sadba se používá převážně jamková, kopečková s drnem - tato se v některých zamokřelých lokalitách realizuje zároveň s prováděním odvodňovací sítě. Umělá obnova se v 2. polovině 19. století provádí často na velkých pasekách, kde se vyklízí celá plocha včetně stávajícího přirozeného zmlazení a dokonce i s vyklučením pařezů. Tento způsob byl vyloučen na prudších kamenitých lokalitách. Po mniškových kalamitách se smrk sází na rozlehlé plochy v poměrně hustém sponu a často na stanoviště, která mu nevyhovují - navíc sazenicemi z velké části cizího původu, takže v dalších letech smrkové porosty z 20. až 30. let 20. století trpí nejrůznějšími škodlivými vlivy. Hospodaření v lese bylo vždy závislé na odbytu dřeva a na zásadách, stanovených nejprve v instrukcích správ velkostatků, později v zařízení velkostatkových lesů. Až do konce 18. století se potřeby dřeva, které byly v oblasti vzhledem k vysoké zalidněnosti značné a různorodé, řešily převážně toulavou sečí - výběrem potřebných druhů dřevin a jejich sortimentů. Tak například na velkostatku Děčín a Velké Březno docházelo na labských stráních k úbytku vtroušených kvalitních smrků a jedlí a po nich vznikaly téměř čisté porosty listnáčů - hlavně buku a nízkého dubu s ostatními příměsemi, o které byl malý zájem.

203

Specialitou území, hlavně jeho západní části, bylo v té době již rozvinuté hospodaření v dubových porostech, které se dlouhodobě udržovaly ve formě pařezin pro dubové loupenictví a palivo. Vznikaly nízké lesy, které se obnovovaly po 15 až 20 letech a nebo lesy střední. Zájem o dubovou kůru byl takový, že se ještě na přelomu 18. a 19. století převáděly současné vysoké lesy na pařeziny, a teprve v polovině 19.století se vlivem sníženého zájmu o palivo (nástup hnědého uhlí) a dovážených surovin pro zpracování koží začíná s opětnými převody na vysoký les. Převážně výběrný způsob hospodaření a následná přirozená obnova se v průběhu 19. století výrazně mění. S nástupem zařizovací lánové soustavy se začínají prosazovat pasečné způsoby - řazení pasek podle ploch a počtu let obnovní doby. Na pasekách se zprvu ponechávají výstavky - semenné stromy a využívá se přirozený nálet, později doplňovaný síjemi. Na velkostatku Milešov - Kostomlaty k těmto holosečím dochází již počátkem 19. století a po těžbách vznikají tak v této oblasti rozsáhlé stejnorodé jehličnaté nebo listnaté porosty. K tomuto stavu přispěly i následky z polomů a hmyzích kalamit v letech 1830 - 40. U většiny velkostatků se zhruba od poloviny 19. století rozšiřují holosečné způsoby na přístupnějších lokalitách, obnovuje se stále více sadbou a k tomu se používá semeno převážně z nákupu z jiných oblastí Čech a z ciziny. Pouze u exponovaných lokalit a jiných hůře přístupných míst se provádějí clonné seče se snahou po přirozené obnově. To se ale málo osvědčuje na bohatších stanovištích, kde plochy rychle zabuřeňují a pak je nutno urychleně přistoupit k podsíji nebo podsadbě. Koncem 19. století holoseče jako hospodářská forma převažují a obnova se zde i na značné části převodů pařezin realizuje hlavně smrkem. Snahy po zjemnění způsobů hospodaření na přelomu 19. a 20. století, vyvolané přechodem na kombinované staťové metody rozdělení lesa s prvky porostního hospodářství, byly záhy na většině velkostatků narušeny větrnými a mniškovými kalamitami, které opět ve 20. až 30. letech vedly ke vzniku rozsáhlých holin. Tyto holiny se zalesňovaly převážně smrkem různých proveniencí a v hustém sponu, takže v dalších letech při nedostatečné výchovné péči vznikají smrkové monokultury, náchylné k různým škodlivým vlivům. Výchovné zásahy, i když v tehdejších hospodářských plánech již velmi dobře teoreticky zpracované a umísťované do porostů, nedosahují v praxi předepsaných intenzit a nesplňují požadavky na výchovu kladené. Monokultury smrku a v oblasti v menší míře i borovice se postupně prořeďují nahodilou těžbou, doplňují se modřínem, zčásti borovicí a u opakovaných nezdarů a zanedbané výchovy se do porostů postupně dostává příměs břízy, osiky, jeřábu. Způsoby hospodaření byly v porostním hospodářství v LHP diferencovány podle vymezených hospodářských skupin a po II. světové válce se dále zpřesňují na základě stanovištního průzkumu. V r. 1956 se publikují 2 systematiky pro mapování lesních typů (Zlatník a Mezera-Mráz-Samek) a v r. 1970 zaveden jednotný systém mapování ÚHÚL (Plíva, Průša). Základní plánovací jednotkou je provozní soubor, později hospodářský soubor jako základ plánování v rámcových směrnicích hospodaření. Platnost směrnic byla pro lesní hospodářský celek. V současné době ve smyslu lesního zákona č.289/95 Sb., jsou rámcové směrnice hospodaření vytvářeny pro každou přírodní lesní oblast a staly se součástí Oblastních plánů rozvoje lesa. Aktuální způsob hospodaření V současné době přistupují vlastníci lesa k obhospodařování lesních porostů s vyšším ohledem na přírodní podmínky. Uplatňují jemnější obnovní způsoby, využívají přirozeného zmlazení listnatých porostů, stanovištně nevhodné smrčiny jsou rovněž obnovovány zvýšeným podílem listnáčů a jedle. Při tvorbě lesnické plánovací dokumentace jsou respektovány požadavky Správy CHKO České středohoří. Zastoupení smrku klesá. Akátové porosty jsou přeměňovány především na dubové (např. Plešivec, Trabice). Do porostů jsou vnášeny dříve více zastoupené dřeviny (především TR, JL). Zvláštní pozornost je věnována jedli. Na území LS Litoměřice byla zřízena podokapová školka, na území LS Litoměřice, LS

204

Děčín, LS Rumburk a LS Česká Lípa byly oploceny stávající jedlové porosty z důvodu ochrany přirozeného zmlazení a získání sadebního materiálu. V dubových porostech jsou umisťovány předsunuté obnovní prvky s ponecháním výstavků BRK (Lovoš), je však nutné eliminovat zmlazení HB. Některá z těchto opatření jsou spolufinancována Správou CHKO České středohoří prostřednictvím krajinotvorných programů (především na pozemcích LČR, s.p., měst Česká Kamenice, Děčína, Litoměřic, Úštěka, Verneřic, Žandova, dále obcí – např. Kravaře, Lovečkovice a na pozemcích právnických osob – např. Lesy Sever, s.r.o., Lesy Martina Lobkovicze). Patrné je i menší využívání chemických prostředků. Jedná se převážně o chemické utlumení buřeně v kombinaci s vyžínáním (výjimka pro použití byla povolena LS Litoměřice, negativní dopad na chráněné druhy organismů nebyl zjištěn). Limitujícím faktorem pro přirozenou obnovu jsou nadměrné stavy spárkaté zvěře v celé CHKO České středohoří. Správa CHKO České středohoří dlouhodobě nesouhlasí s rozšiřováním oblastí s normovanými stavy dančí zvěře, operativně spolupracuje s jednotlivými obcemi s rozšířenou působností při povolování mimořádných odlovů. Vliv současného obhospodařování lesních porostů na předměty ochrany je pozitivní. Zvyšuje se zastoupení stanovištně vhodných dřevin a druhová pestrost porostů a tím i pestrost stanovišť pro jednotlivé druhy organismů.

4.2. Zemědělství Charakteristika vývoje zemědělství na území CHKO Podobně jako jinde, bylo i v Českém středohoří zemědělství hlavním faktorem v přetváření krajiny člověkem. Tento proces zde nastal již na úsvitu evropských dějin – s rozvojem usedlého způsobu života obyvatel. Charakteristický krajinný ráz začala středohorská krajina nabývat postupně asi od poloviny 19. století. Do té doby převládaly na svazích kopců pastviny pro ovce a křovinaté háje. Příhodné přírodní podmínky umožňovaly ve větší míře pěstování náročnějších plodin: na celé ploše Českého středohoří to bylo hlavně ovoce, v jižní části k tomu přistupovaly vinná réva a chmel, při Labi zelenina. Zemědělství vykazovalo poměrně značnou intenzitu, avšak stále dostatečnou šetrnost vůči přírodnímu prostředí. Radikální změny v krajinotvorném procesu nastaly v polovině 20. století. Po II. světové válce bylo v letech 1946–47 odsunuto německy mluvící obyvatelstvo, krátce nato byly po r. 1948 nastoleny ve státě zásadní politicko-ekonomické změny, zemědělství bylo direktivně a násilně kolektivizováno. Tato změna zastihla středohorskou zemědělskou krajinu ve stavu rozsáhlé kultivace s charakteristickým vysokým podílem pěstování ovoce (polní sady, stromořadí podél cest a na mezích), pestré členění ploch zemědělských kultur a plodin. Plochy byly členěny kamennými snosy, které plnily několik funkcí (hraniční vymezení, stabilizace svahů, protierozní funkce, refugia). Během čtyřicetiletého období kolektivizovaného zemědělství došlo k závažným změnám, ty postihly krajinu velmi hluboce – postupná koncentrace zemědělské výroby kontrastovala s požadavky ekologicky optimalizovaného zemědělství. Výrobní proces se přizpůsoboval úbytku pracovní síly – rušení extenzivních sadů, opouštění špatně dostupných ploch ZPF, nástup těžké techniky, monokultury. V rámci tzv. intenzifikace a specializace zemědělské výroby docházelo k nesprávným zásahům v rámci hospodářsko -technických úprav pozemků – blokace pozemků, regulace toků, rekultivace a meliorace. Následek nesprávně užitých výše jmenovaných zásahů znamenal ekologickou destabilizaci krajiny, erozi, snížení krajinářské hodnoty (poškození hodnoty krajinné matrice, narušení či setření někdejších plužin) a v konečném účinku i negativní ekonomický dopad. Tento proces se nepodařilo zastavit ani vyhlášením CHKO v r. 1976. Zákon o ochraně přírody č. 40/1956 Sb. neumožňoval orgánům OP dostatečně účinně zasahovat, k tomu nebyla ani politická vůle mocenských struktur. Po roce 1989 došlo k transformaci zemědělství do podmínek tržní ekonomiky. Během 90. let min. století proběhly zásadní změny v majetkoprávních vztazích (restituce, privatizace). Naprostá většina dosavadních zemědělských podniků (státní statky, JZD) zanikla. Na jejich místo nastupovaly nové hospodařící subjekty, převážně nájemci, později

205

vlastnící podniků o výměrách několika set hektarů. Restituenti ve většině případů své pozemky pronajali nebo prodali. Celý proces transformace zemědělství představoval především jeho útlum – snížení produkce, snížení počtu hospodářských zvířat až na 1/3 někdejších stavů. Rozsáhlé plochy zemědělské půdy zůstaly řadu let ležet ladem. Vysoké procento zornění ZPF bylo vystřídáno rozsáhlým zatravňováním. Komplexy zemědělských areálů zůstaly často opuštěny a postupně devastovány zloději kovů. Stabilizace poměrů v zemědělství nastala postupně až po roce 2000. Především se stabilizovaly hospodařící subjekty. Vlivem dotační politiky se zlepšila jejich hospodářská situace, častěji se začaly objevovat investiční záměry do zemědělství. Současný stav zemědělství v CHKO Během uplynulých 20 let došlo na území CHKO k rozsáhlým strukturálním změnám. Změnil se poměr druhů pozemků výrazně ve prospěch TTP. Velké plochy orné zůstaly převážně v západní, jihozápadní a jižní části CHKO, v převládající zbylé části CHKO došlo k rozsáhlému zatravňování. Úbytek zaznamenaly i plochy sadů a chmelnic. Pro Středohoří tolik typické ovocnářství možno označit jako nadále stagnující, plochy nově založených sadů nedosáhly ploch sadů zaniklých. Nesměle stoupající trend lze evidovat u ploch vinic (k. ú. V. Žernoseky, Žalhostice, Litoměřice, Šepetely, Třebenice). Pokles stavů hospodářských zvířat se v posledních 10 letech zastavil, došlo dokonce k omezenému nárůstu asi na poloviční stav k r. 1989. Změnila se však struktura jednotlivých chovaných kategorií: v chovu skotu převládají stáda pro masnou produkci. Většina masného skotu je chována volně v ohradách bez ustájení. Chov ovcí v 90. letech téměř zanikl, nyní se postupně objevují početnější stáda (Leská, Rýdeč, Slavošov, Oblík, Boreč, Černčice, Řisuty, Rytířov). Pokles stavů prasat se zastavil, nyní je soustředěn do několika halových provozů (např. Velké Chvojno, těsně za hranicí CHKO – Razice, Podsedice). Nové trendy v zemědělství na území CHKO: na celém území se rozmohly drobné chovy koní. V tomto případě však nelze mluvit o zemědělství v pravém slova smyslu, jde většinou o chov pro sportovní účely nebo ze záliby, v některých případech o podnikání v agroturistice (Třebušín, Zababeč, Babiny II, Židovice, Charvatce a Slavošov a další). Vzniklo několik specializovaných farem s chovem koz (Držovice, Luční Chvojno, Hrádek). Za zmínku stojí i faremní chov jelenovitých (Milešov, Dobkovice, Slunečná, Žalany ). V oblasti rostlinné výroby se změnila struktura pěstovaných druhů plodin: jde především o výrazné zvětšení ploch energetických plodin (řepka, plodiny pro bioplynové stanice, začínající rychle rostoucí dřeviny). Významné subjekty hospodařící v CHKO V roce 1989 hospodařilo na území CHKO České středohoří 9 státních statků, 12 JZD a 3 ostatní podniky. Současný stav zobrazuje následující tabulka. Tabuka č. 18: Přehled významných subjektů hospodařících v CHKO ČS Název subjektu Agrofarma Merboltice spol. s r. o. Agrokomplex spol. s r. o. Agrome s. r. o. Agrosonep Skalka Agro Starý Týn spol. s r. o. AVENA, výrobně obchodní družstvo Barbořík Jiří Barbořík Václav Boháček Jaroslav Dittrich Karel Farma Huníkov "Pod Sedlem" spol. s r. o. Farma Mirkov spol. s r. o.

Sídlo Merboltice Verneřice Horní Police Vlastislav Starý Týn Kravaře Lhota pod Pannou Čeřeniště Čermná Lenešice Lipová Mírkov

206

Výměra (ha dle LPIS) 343,65 1660 1256,21 499,76 472,18 1319,64 * 513,03 620,61 584,86 1289,66* 687,18 333,84

Farma Ploučnice a. s. Horní Police Farma Slunečná v. o. s. Nový Bor Farma Šenov s. r. o. Nový Bor Fyton spol. Odolice Geletič Vazil Mnichov Horčík Petr Lhota pod Pannou I.H.Farm s. r. o. Praha 1 Komaspol s. r. o. Vchynice Lope 2000 s. r. o. Šepetely Milec František Ústí nad Labem Natural Agro Slavošov Nováková Zdeňka Děčínská Pitek Daniel Milešov Pisingerová Lucie Neštěmice Pošík Ladislav Malíč Produkta s. r. o. Litoměřice PRVNÍ ŽATECKÁ a. s. Teplice Radičová Jana Babiny II Rolnické družstvo Dobroměřice Dobroměřice Sempra Litoměřice s. r. o. Litoměřice Skalický Jiří Bílý Újezd Statek Starý Týn Skalice u České Lípy Šlambor Milan Velká Veleň Verneřický Angus a. s. Verneřice Vodička Aleš Děčín Zelená farma s r.o. Kozly Zemědělské družstvo Liběšice Liběšice Zemědělské družstvo Úštěk Úštěk Zemědělství Malšovice s. r. o. Malšovice ZEVOS s. r. o., Libčeves Smolnice Pozn.: * část výměry je mimo území CHKO ČS

934,51* 518,53* 469,28* 963,3 289,78 709,4 154,77 691,08* 1202,49* 855,64* 448,08 471,14 509,58 310,08 758,69 540,99* 1029,53* 450,2 1149,45* 345,78* 771,42 440,93* 1111,2 835,95 546,35 744,32 1885,27* 841,30* 953,14 900,08*

Vliv zemědělství na předmět ochrany přírody a krajiny Proti ostatním CHKO je České středohoří charakteristické vysokým procentem zemědělské půdy – téměř 60 % celkové výměry. Koncem 80. let minulého století měly jednotlivé kultury zemědělské půdy toto procentické zastoupení z výměry CHKO: orná p. – 34,44; louky – 11,36; pastviny – 8,29, sady a zahrady – 5,21; chmelnice – 0,24; vinice – 0,18; rybníky – 0,11. Podle aktuálních údajů LPIS je zemědělská půda z 56,5 % tvořena travními porosty, 39,5 % ornou půdou a 3,5 % sady, zbytek připadá na chmelnice, vinice a jiné kultury. Za období platnosti předchozího plánu péče (2000-2014) pokleslo zastoupení orné půdy o 17 procentních bodů (ve prospěch travních porostů), což přibližně odpovídá rozloze orné půdy, která již tehdy ležela ladem. Celkové zastoupení zemědělské půdy se prakticky nezměnilo. Vycházíme-li ze stabilizovaného stavu zemědělsky již kultivované krajiny 1. poloviny 20. stol., začal přírodní prostředí nepříznivě ovlivňovat nástup chemie do zemědělství. Chemické prostředky ve formě průmyslových hnojiv a později biocidů nepříznivě ovlivňují druhovou pestrost flory a fauny. Výraznější použití těchto prostředků začalo již v období německého záboru, radikální vzestup nastal v období „budování socializmu“, od poloviny 50., v 60., 70. a do poloviny 80. let. Intenzitou použití chemických prostředků začaly být neúnosně znečišťovány i povrchové a podzemní vody. Velké škody na přírodním prostředí napáchaly zejména vysoké dávky na plochu, špatně stanovená koncentrace prostředku a nepřesná aplikace (letecká). Ekonomické problémy od 2. poloviny 80. let způsobily snížení dávek chemických prostředků, což se záhy příznivě projevilo zejména na entomofauně. Brzdou

207

rozsahu jejich použití je v posledních 20ti letech rostoucí poptávka po biopotravinách i přísnější předpisy pro uplatňování chemických prostředků, zejména po vstupu republiky do EU. Nejradikálněji se na ovlivnění přírodního prostředí podepsalo období kolektivizovaného zemědělství. Vlivem již výše zmiňovaných opatření, majících za cíl přizpůsobit pozemky velkovýrobním způsobům při ignoraci elementárních zásad trvale udržitelného hospodaření, došlo k závažnému poškození přírody a krajinného rázu. Potřeba o jeho nápravu trvá stále, avšak za cenu velkého úsilí i finančních nákladů. Období po roce 1989 přineslo nové možnosti pro ekologizaci zemědělství. Rozsáhlé zatravňování snížilo erozně ohrožené plochy, při KPÚ jsou zohledňovány zásady trvale udržitelného hospodaření (možnost náprav ale naráží na nedostatek finančních prostředků). Plochy s tzv. kulturními loukami nyní postupně přecházejí na přirozenou druhovou skladbu. Ochraně přírody však i v tomto období vyvstaly velké problémy. Rozpadem dosavadních zemědělských podniků nebyly rozsáhlé plochy řadu let obhospodařovány. To se týkalo především pastvin, kde vlivem sukcesního procesu začaly zanikat biotopy s ohroženými druhy rostlin a živočichů, vázaných na pastvu. Nadále trvá deficit v rovnoměrném, ekologicky přijatelném zatížení krajiny hospodářskými zvířaty. V nedostatečné míře došlo ke zmenšení půdních bloků, rovněž požadovaná mozaikovitost zemědělských kultur je nedostatečná. Převládající monokulturnost v rostlinné výrobě (obiloviny, řepka) snižuje rovnoměrné rozložení potravní nabídky pro živočichy v krajině. Se vzrůstajícími cenami energií stoupá od roku 2008 tlak na pěstování energeticky využitelných plodin a rychle rostoucích dřevin. Většinou jde o geograficky nepůvodní druhy, jejichž pěstování je v CHKO ze zákona zakázáno. Zvláštní skupinu problémů tvoří vytváření bariér oplocováním rozsáhlých ploch ve volné krajině pro potřeby pastvy, ochrany kultur nebo jenom pro vymezení vlastněného území. Agroenvironmentální programy V současnosti má významný vliv na zemědělské hospodaření dotační politika státu a EU. Většina zemědělských subjektů je registrovaná v systému LPIS a čerpá tak finanční prostředky z EU nebo státního rozpočtu. Na území CHKO se jedná převážně o tituly spojené s ošetřováním travních porostů. Na základě výsledků botanického a zoologického mapování provádí Správa CHKO vymezování vrstvy ENVIRO, jejíž definitivní podobu konzultuje s jednotlivými zemědělci, tak aby došlo k souladu mezi možnostmi zemědělce a potřebami ochrany přírody. Zavedení tohoto systému nastartovalo návrat k obhospodařování ploch, které v předešlých letech ležely ladem. Postupné vytváření mozaikovité krajiny však narazilo na rozdílné přístupy jednotlivých institucí a odstartovalo postupné slučování jednotlivých půdních bloků. Postupem doby tak na některých místech vznikly půdní bloky o rozlohách přesahujících 100 ha s jedním managementem, prováděným v jednu dobu. Dalším problematickým bodem se ukázala povinnost zemědělce zajistit, aby se po 31. říjnu na půdním bloku nenacházel travní porost vyšší než 30 cm. Touto povinností se v podstatě stírají opatření prováděná během roku a z krajiny se tak na konci vegetační sezony stává trávník o stejné výšce. S ohledem na finanční motivaci v rámci ošetřování trvalých travních porostů nastoupilo i masivní zatravňování orné půdy, které však nemá návaznost na povinnost změny kultury v katastru nemovitostí. Nebezpečí tohoto nedostatku tkví v opětovném rozorání již adaptovaných lučních společenstev a ve snižování druhové rozmanitosti krajiny. Výrazným posunem z hlediska ochrany přírody a obhospodařování krajiny by bylo nastartování procesu faremních plánů, které zčásti již někteří zemědělci aplikují. Dle evidence LPIS (2013) je na území CHKO evidováno 20897,84 ha zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství. Z toho je zařazeno: • 19572,55 ha v travních porostech (v I. zóně CHKO se nachází 212,5 ha) • 421,11 ha v ovocných sadech (v I. zóně CHKO se nachází 16,70 ha) • 4,18 ha ve vinicích • 895,50 ha v orné půdě • 4,50 ha v jiné kultuře

208

V režimu konvenčního hospodaření je na území CHKO dle evidence LPIS evidováno 24123,41 ha zemědělské půdy, kterou tvoří: • 16846,38 ha orné půdy (v I. zóně CHKO se nachází 58,33 ha) • 5822,56 ha travních porostů (v I. zóně CHKO se nachází 179,60 ha) • 1132,09 ha ovocných sadů (v. I. zóně CHKO se nachází 0,38 ha) • 114,21 ha vinic • 45,41 ha chmelnic • 83,70 ha jiná kultura • 63,38 ha školka • 12,60 ha zalesněná půda • 2,91 ha rychle rostoucích dřevin • 0,17 ha zelinářské zahrady Ovocnářství V regionu severních Čech zaujímalo vždy významné postavení ovocnářství. V minulosti bylo i jedním z hlavních zdrojů příjmů v regionu a ještě za I. republiky představovalo ovoce důležitou obchodní a vývozní komoditu. Ovocné sady současně určovaly charakter krajiny a byly považovány zejména v období květu za turistickou atrakci. Ovocné sady (polní, selské) představovaly v ovocnářsky vhodných oblastech za první republiky až 60 % zemědělských ploch, často tak byly obdělávány i celé katastry. Současné zastoupení sadů je nesrovnatelně nižší (do 7 % výměry zemědělských ploch) v důsledku postupného kácení přestárlých stromů (kolektivizace, náhradní rekultivace, převod na ornou půdu apod.), převažují v něm modernější formy pěstování (intenzivní sady, např. v okolí Želkovic, Ploskovic, Žalan), doplněny jsou biosady (např. Chrámce). Sady s kmennými formami stromů jsou přítomny ve fragmentech v méně přístupných polohách (např. úpatí Milešovky, Oblíku a Lovoše) event. v podobě výsadeb podél původních cest či na mezích. I když zastoupení ovocných stromů v krajině dnes není tak vysoké jako v minulosti, jsou stále její součástí. Jejich nezastupitelná role je zejména v území s vyšším podílem orné půdy, kde se ovocné stromy staly vyhledávaným biotopem pro bezobratlé a ptáky. Některé druhy bezobratlých jsou dokonce na přítomnost ovocných stromů vázány (např. krasec třešňový, otakárek ovocný). Velkou hodnotu mají především vysokokmené stromy, které sice již neplní produkční účel, nicméně v rámci svého dožívání jsou živnou rostlinou řady bezobratlých. Staré a krajové odrůdy představují kulturní dědictví a zvyšují ve zdejší kuturní krajině biodiverzitu. Abychom je mohli do krajiny navracet, je potřeba znát jejich zastoupení. Správa CHKO České středohoří se proto od roku 2001 věnuje mapování ovocných stromů. Účelem je, vedle lokalizace ploch se starými stromy, podchycení krajových a starých odrůd (v poměrech Českého středohoří především hrušek, jablek a třešní). Informace o vymapovaných odrůdách a zejména jejich odolnosti v prostředí Českého středohoří jsou výchozím materiálem při plánování výsadeb ovocných stromů do volné krajiny. Do roku 2013 se podařilo vymapovat cca 120 odrůd jabloní a 40 odrůd hrušní. Na základě spolupráce mezi CHKO ČS, CHKO LP a Střední zahradnickou a zemědělskou školou A. E. Komerse v Děčíně byl v roce 2001 založen při škole vysokokmenný sad starých odrůd ovocných stromů, které se nacházejí v oblasti Českého středohoří a Labských pískovců. V současné době se zde nachází cca 300 ks ovocných stromů (jabloní, hrušní, třešní), které slouží jako matečnice pro odběr roubů a zároveň pro výuku a osvětu v oblasti ovocných stromů. Správa CHKO ČS podporuje obnovu vysokokmenných sadů a výsadbu ovocných stromů v podobě vysokokmenů zpět do krajiny. V posledních letech se většinou jedná o spolupráci s vlastníky pozemků, kterým Správa přispívá na základní práce spojené s čištěním pozemku od náletových dřevin, se základním ošetřením dožívajících stromů (učí vlastníka pečovat o stromy, které již ztratily svou produkční schopnost), se zajištěním výsadbového materiálu (umožní nákup kvalitních stromů pro lokalitu) apod. Jedná se o motivační způsob řešení situace, kdy vlastník sám hradí část nákladů a zajišťuje péči

209

o stromy v následujícíh letech. V tomto směru byla provedena obnova starých sadů např. v Levíně, na Slunečné, v Černčicích. Z nových výsadeb se jedná např. o obnovu sadu v Černčicích, třešňovky pod Oblíkem, obnovu aleje z Hlupice na Třebušín, obnovu aleje Třebušín - Rýdeč - Řepčice - Chudoslavice.

4.3. Myslivost Výkon práva myslivosti upravuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Orgánem státní správy myslivosti jsou na území CHKO České středohoří příslušné obce s rozšířenou působností. Správa CHKO může ovlivňovat výkon práva myslivosti na základě zákona č.114/92 Sb. pouze v omezené míře a většinou nepřímo (přímo pouze na území národních přírodních rezervací). Myslivost je zákonem č. 449/2001 Sb. definována jako: “soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního bohatství“. Zvěř je stejným zákonem definována jako: “obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů“, které zákon taxativně vyjmenovává. Zvěř je zákonem o myslivosti rozdělena do dvou základních skupin: do skupiny druhů zvěře, které z důvodu ochrany mezinárodními smlouvami a zákonem č.114/92 Sb. lovit nelze a do skupiny druhů zvěře, které lovit lze. Mezi tyto druhy zvěře patří i druhy geograficky nepůvodní, jejichž úmyslné rozšiřování je v rozporu se základními ochrannými podmínkami CHKO. Správa CHKO věnuje primárně pozornost těm druhům zvěře, které jsou zařazeny mezi zvláště chráněné druhy živočichů se zvláštním zřetelem na evropsky významné druhy (Natura 2000). V rámci svých kompetencí dále Správa CHKO věnuje setrvalou pozornost těm druhům zvěře, které mají podstatný vliv na stav biotopů často tvořících předmět ochrany jednotlivých MZCHÚ (většinou jde o spárkatou zvěř). Tabulka č. 19: Zastoupení jednotlivých druhů zvěře a jejich rozšíření v CHKO Druhy zvěře, které nelze lovit: Bobr evropský (Castor fiber) Rys ostrovid (Lynx lynx) Vydra říční (Lutra lutra) Čírka modrá (Anas querquedula) Čírka obecná (Anas crecca) Havran polní (Corvus frugilegus) Holub doupňák (Columba oenas)

Jeřábek lesní (Tetrastes bonasia) Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)

Káně lesní (Buteo buteo)

rozšíření, poznámka Celý úsek Labe, šíří se po Ploučnici (výskyt zjištěn v České Lípě). Ojediněle pozorován v okolí Varhoště, na Lovoši. Pobytové stopy zjištěny po celé CHKO České středohoří v zarybněných vodách. Sporadický výskyt v době tahu na Labi, v Lenešicích, Dobroměřicích a Úštěku. Občasný výskyt v Úštěku, na Labi u Litoměřic, na tahu u Lenešic, Dobroměřic. Ve zbytcích topolových luhů, největší kolonie u Litoměřic. Rozšířen po celé CHKO České středohoří v místech výskytu vhodných doupných stromů. Brná nad Labem, Březina, Milešov. V minulosti pozorování v okolí Milešova, Babin a Varhoště. Aktuálně nepotvrzen. Častý v celém Českém středohoří. Ohrožen nepovolenými prostředky lovu (otravy, odstřel). Výskyt po celém území CHKO České středohoří.

210

Kopřivka obecná (Anas strepera)

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo)

Koroptev polní (Perdix perdix)

Krahujec obecný (Accipiter nisus) Krkavec velký (Corvus corax)

Křepelka polní (Coturnix coturnix) Lžičák pestrý (Anas clypeata) Moták pochop (Circus aeruginosus) Poštolka obecná (Falco tinnunculus) Racek chechtavý (Larus ridibundus) Raroh velký (Falco cherrug)

Sluka lesní (Scolopax rusticola) Sojka obecná (Garrulus glandarius) Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Tetřívek obecný (Tetrao tetrix)

Volavka popelavá (Ardea cinerea) Výr velký (Bubo bubo)

Druhy zvěře, které lze lovit: Daněk skvrnitý (Dama dama)

Jelen evropský (Cervus elaphus)

Jezevec lesní (Meles meles) Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) Kuna lesní (Martes martes)

Pravidelný výskyt (hnízdění) na větších rybnících, např. Úštěk, Dobroměřice, Lenešice. Zimní shromaždiště na Labi v úseku Střekov – Děčín. V posledních letech tendence k redukci populace – škody na rybí obsádce. Sporadický výskyt v zemědělsky obhospodařovaných částech Českého středohoří (Litoměřicko, Lounsko). Stabilní rozšíření po celé CHKO České středohoří. Stabilní populace. Velká hejna v okolí Děčína, Verneřic, Litoměřic. V roce 2012 první žádosti o povolení odstřelu z důvodu škod na hospodářských zvířatech (telata, jehňata). Tažný pták s centrem výskytu na Litoměřicku, Lounsku a Mostecku. Ojedinělý výskyt na tahu v Lenešicích, Dobroměřicích, Úštěku. Výskyt po celé CHKO s narůstajícím počtem hnízdění v rákosinách a obilných polích. Hojně po celé CHKO České středohoří. Kolonie na větších vodních plochách v Lenešicích, Dobroměřicích, Úštěku. V r. 1999 proběhla repatriace 4 ks na Mariánské skále v Ústí n.L., následující rok nepotvrzen. Novější údaje jsou od Čížkovic a ze Sedla. Výskyt v okolí Třebívlic, Milešova, Kravař, Benešova n.Pl. Běžný druh v celé CHKO České středohoří. Hnízdění v okolí Ústí nad Labem (Trmice, Brná nad Labem). V r.1999-2000 proběhla neúspěšná reintrodukce na Třebívlicku, bylo vypuštěno 51 ptáků, žádný záznam o současném výskytu není. Roztroušeně po celé CHKO České středohoří (okolí rybníků a vodních toků). Pravidelné hnízdění po celé CHKO České středohoří (např. Sedlo, Boreč, Milešovka, Česká skála, Dlouhý vrch). rozšíření, poznámka Výskyt po celé CHKO, především na levém břehu Labe. Snaha o legalizaci chovu není Správou CHKO podporována. Postupné nežádoucí rozšiřování druhu od severu a severozápadu (Lužické hory, Krušné hory). Výskyt po celé CHKO. Občasný výskyt v okolí České Kamenice a Kamenického Šenova. Výskyt po celé CHKO.

211

Liška obecná (Vulpes vulpes) Muflon (Ovis musimon)

Výskyt po celé CHKO. Výskyt po celé CHKO. Druh způsobující nežádoucí změny na rostlinných společenstvech (např. NPR Lovoš, NPR Sedlo). Ondatra pižmová (Ondatra zibethica) Břehy Labe a Ploučnice, rybníky (Lenešice, Dobroměřice, Úštěk) Prase divoké (Sus scrofa) Přemnožený druh na celém území CHKO České středohoří. Sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) Druh původně chovaný v oboře na Dlouhém vrchu, později vypuštěn a odloven. Možný (nepotvrzený) výskyt na Třebušínsku. Sika japonský (Cervus nippon nippon) Druh migrující do západní části Českého středohoří (Hradišťany, Milešovsko). Možné ohrožení lesních ekosystémů. Srnec obecný (Capreolus capreolus) Výskyt po celé CHKO České středohoří. Tchoř tmavý (Mustela putorius) Výskyt po celé CHKO České středohoří. Tchoř stepní (Mustela eversmanni) Poslední záznam je ze 70.let 20.století z Rané, od té doby nebyl pozorován. Zajíc polní (Lepus europaeus) Snižující se výskyt na celém území CHKO České středohoří. Bažant obecný (Phasianus colchicus) Snižující se výskyt na celém území CHKO České středohoří. Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) Synantropní druh, výskyt v celé CHKO České středohoří. Holub hřivnáč (Columba palumbus) Výskyt převážně v okolí a uvnitř lidských sídel, dále v řidších lesích po celé CHKO. Husa velká (Anser anser) Přelety po celé CHKO, hnízdění u Dobroměřic a Habřiny. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Běžný druh na vodních plochách a tocích CHKO České středohoří. Lyska černá (Fulica atra) Běžný druh na vodních plochách a tocích CHKO České středohoří. Polák chocholačka (Aythya fuligula) Zimuje na Labi a Ploučnici, dále u Dobroměřic, Lenešic a Úštěka. Polák velký (Aythya felina) Výskyt na Labi a Ploučnici, dále u Úštěku, Žandova, Lenešic a Dobroměřic. Straka obecná (Pica pica) Běžný druh CHKO České středohoří. Špaček obecný (Sturnus vulgaris) Běžný druh CHKO České středohoří. Vrána obecná (Corvus corone) Běžný druh CHKO České středohoří. Honitby Na celém území CHKO České středohoří je vymezeno 101 honiteb. Ve dvou případech do 31.3. 2013 Ministerstvo zemědělství neukončilo odvolací řízení k uznání sporných honiteb a jejich hranic (Měrunice, Ploskovice). Držiteli honiteb jsou převážně honební společenstva, v majetku Lesů ČR, s.p. jsou honitby Milešovka (LS Litoměřice) a Karlovka (LS Česká Lípa). Zbylé honitby jsou pronajaty soukromým subjektům. Mapa honiteb viz příloha č. 8. Myslivecké obhospodařování se soustředí zejména na zvěř spárkatou (jelen, daněk, srnec, muflon, prase divoké) a na zvěř drobnou (zajíc, bažant, kachna divoká). Honitby mají v naprosté většině smíšený charakter, převážně lesní jsou např. honitba Březina, Milešovka, Lovoš, Dlouhý vrch či Sedlo. Intenzivní chovy

212

V CHKO České středohoří je jedna oficiálně povolená obora. Obora Chrastná, kde je předmětem chovu zvěř jelení, byla zřízena v roce 2003 a je situována u osady Chrastná (u obce Vlastislav) a má výměru 105 ha. V převážné míře se jedná o plochy bývalých sadů, v jižní části navazuje vrch Plešivec se stepními společenstvy na jižním svahu a lesními porosty na severním svahu. V případě poškozování stepí je vrch Plešivec možné oplocením oddělit od zbytku obory. Dosud nebylo nutné k tomuto opatření přistoupit. V současnosti je patrný zájem na zřízení dalších obor. Vyskytuje se též farmový chov zvěře (viz kap. 4.2.). Tabulka č. 20: Honitby na území CHKO Název Pihel Prysk Skalice Nový Oldřichov Horní Libchava Huníkov Slunečná Karlovka Radečský vrch Horní Police Stružnice Kvítkov-Babylon Novina Kravaře Holany Vlhošť- Blíževedly Dubice Bobří potok Verneřice Kostomlaty pod Milešovkou Diana Radovesice Bílina Lukov - Štěpánov Březina Lesy Sever II Medvědice Řisuty Pustý Zámek Huntířov Markvartice Ludvíkovice Březiny Brložec Lesní úřad Děčín Boletice Jalůvčí Sněžník

Kód honitby CZ5106110604 CZ5106210606 CZ5106109602 CZ5106210613 CZ5101110129 CZ4202310030 CZ5106210612 CZ5101202114 CZ5101110128 CZ5101310137 CZ5101306126 CZ5101110107 CZ5101110108 CZ5101110110 CZ5101310136 CZ5101210120 CZ5101309127 CZ5101110109 CZ4202110047 CZ4213110021 CZ4201910006 CZ4201110003 CZ4201110004 CZ4208210001 CZ4201911007 CZ4208110016 CZ4207109026 CZ4202110032 CZ4202101034 CZ4202110044 CZ4202110041 CZ4202110042 CZ4202210043 CZ4202505054 CZ4202310050 CZ4202211055 CZ4202210040

213

Plocha v m2 41,8957027151259 8813,89589800448 10651165,4466973 15419020,2082048 2224208,39167519 21558655,4577969 4610568,50885693 15930793,4741518 9966392,63157679 16965493,6531227 7830305,7607243 348244,569084419 11872822,1052111 13479587,7438236 118,773481123598 1485,86546491353 3183,83550055297 8886139,09784363 28347272,9139475 741233,841360118 1595,61503055595 7105587,80464701 6358285,1166832 11564382,1970996 10606847,788792 7496914,04042798 9467510,66926236 7898,58474877461 1507469,90547661 15509816,8036821 726634,259644221 20939768,3806945 15710696,1415754 3995967,86036792 29766574,3654505 33693,9165909449 67160,2732463624

Krásný Studenec Jílové Malšovice Chvojenka Povrly Těchlovice Heřmanov Buková hora Valkeřice Benešov Agro Starý Týn Lovečkovice Strážky Diana Ústí nad Labem Děčany Český granát Podsedice Jezerka Čížkovice - Úpohlavy Lovosice Pyrop Libčeves Krásná Vlastislav Humberk Lovoš Velemín Březno Milešovka Kletečná Kubačka Hrádek-Stražiště Bořislav-Žim Verneřice Dubice Habrovany Chvalova - Přemyslovka Dlouhý Vrch Němčí Labské stráně Malečov Sedlo Hubert Homole Varhošť Sebuzín Fráž Postoloprty Vtelno Milá

CZ4202110052 CZ4202110053 CZ4202109051 CZ4214110008 CZ4214110011 CZ4202209048 CZ4202310049 CZ4214110014 CZ4202310046 CZ4202110045 CZ4205101012 CZ4205110006 CZ4214110005 CZ4214110006 CZ4208110005 CZ4208101003 CZ4208110007 CZ4208110004 CZ4208110014 CZ4208110018 CZ4207110028 CZ4208610010 CZ4208110021 CZ4205110004 CZ4208110015 CZ4208110020 CZ4208110002 CZ4208202017 CZ4208110009 CZ4208110012 CZ4205110025 CZ4213110024 CZ4213210025 CZ4214110009 CZ4214110012 CZ4205206008 CZ4214210020 CZ4214110001 CZ4214610019 CZ4214110002 CZ4214105023 CZ4205110026 CZ4214210018 CZ4207110020 CZ4209110008 CZ4209101005

214

14349347,7122289 11694405,2906239 15973218,1434522 22259388,0014596 27332963,7584808 13054778,1485066 22424103,8071276 11683642,9010361 20650510,4481236 16865071,8308675 18210047,5920005 15804658,0057819 10854,6744062282 23223562,2285516 3250754,67811344 10647974,4941626 12600346,5711176 11212,5568110834 2296965,13786231 10941669,9461902 13254092,5616716 1070345,67210666 9915080,68937619 15042,9622608381 14238022,5721036 8677550,6139547 7140494,91937076 9180261,33821088 7128694,02462286 11967747,0946801 31117111,4180223 11074220,350143 7398043,33184532 12745371,4622404 25170029,1610673 9188392,86915317 7572197,3804773 24078156,9923731 9352124,24091303 11580438,7795408 8218778,98899177 10023712,1615525 10269319,268937 69256,1389941026 150591,231749917 9443373,55906447

Charvátce Bělušice Lužice České Zlatníky Mnichovský Týnec Lenešice Dobroměřice Chožov Žitenice honitba Liběšice - Líčkov Velký Újezd Kalich Ploskovice Jeleč Levín Úštěk Ostrý Bžany Rtyně nad Bílinou

CZ4207101005 CZ4209101006 CZ4209110007 CZ4209110009 CZ4207109012 CZ4207110009 CZ4207101002 CZ4207110007 CZ4205110024 CZ4216101005 CZ4205110030 CZ4205110023 CZ4205206010 CZ4205110018 CZ4205110011 CZ4205110028 CZ4213110022 CZ4213110023

16601236,0721705 6543850,84409934 10519272,2260382 2845,91270321441 9550532,07295061 15034272,5480022 15458908,6047089 1384413,47104872 19395065,6282259 14601698,7477866 2363,07112200954 33317039,236941 12600157,0151604 6913883,35105381 15897403,4970014 2370,59279157839 2010283,71322577 2449819,15671574

Normované stavy zvěře Z hlediska ochrany přírody není stanovena únosnost území pro myslivecké hospodaření. Obecně lze konstatovat, že sčítané stavy spárkaté zvěře jsou zhruba o 50 % vyšší než normované. Ke stejnému číslu dospěli i pracovníci ÚHÚL např. při zpracování podkladů pro LHP LHC Litoměřice. K původním zástupcům spárkaté zvěře v Českém středohoří je možné zařadit pouze zvěř srnčí a černou. Ze sousedních regionů pak často přechází zvěř jelení, v rámci CHKO ČS však normována není (NKS v lokalitách Slunečná a Dobrná byly zrušeny). V oblasti je hojně zastoupena nepůvodní zvěř mufloní. V důsledku jejího působení dochází k degradaci původních společenstev a v některých případech (NPR Sedlo) i k likvidaci zvláště chráněných částí přírody. Stavy drobné zvěře jsou převážně hluboko pod normovanou hodnotou. V posledních letech má stav zajíců mírně vzestupnou tendenci v souvislosti s vypouštením zaječí zvěře. Střety myslivosti s ochranou přírody Škody zvěří jsou především častou příčinou neúspěchu přirozené obnovy lesních porostů (např. NPR Milešovka, NPR Lovoš, NPR Sedlo, PR Březina, PP Stříbrný roh). V závislosti na konkrétní lokalitě se uplatňuje zvěř srnčí, jelení, dančí, mufloní. Neúměrné stavy zvěře černé mají negativní vliv nejen na zemědělsky obhospodařované plochy, ale i na zvláště chráněné druhy organismů – vyrývání rostlin, likvidace stanovišť pro vývoj bezobratlých. V honitbě Slunečná byla v roce 2012 zřízena přezimovací obůrka z důvodu snížení zimního okusu v okolních porostech. Kromě vlivu na zmlazení stanovištně vhodných lesních dřevin má stav přemnožené zvěře nepříznivý dopad na stav rostlinných společenstev např. v NPR Lovoš (především v části Kybička – stávaniště muflonní zvěře a s tím spojená nitrifikace stanoviště), NPR Sedlo (stávaniště muflonní zvěře, nitrifikace stanoviště, okus hvězdnice alpské), PR Sluneční stráň (rytí černé zvěře ve stepních partiích), NPP Březinské tisy a PP Jílovské tisy (okus tisu). Vliv nadměrných stavů zvěře, zvláště černé, lze vysledovat i ve vlivu na biotopy zvláště chráněných druhů živočichů, především obrýváním starých souší a vyrýváním pařezů (likvidace biotopu např. roháče obecného – PR Sluneční stráň, PR Kalvárie, NPR Lovoš aj.). V případě obratlovců se jedná o likvidaci hnízd např. bekasíny otavní, motáka pochopa, sluky lesní.

215

Přetrvává trend zazvěřování honiteb daňkem. Z doby před platností zákona přetrvávají normované stavy (též u muflona), trend je udržovat je (muflon) a rozšiřovat (daněk). Postoj SCHKO k tomuto je negativní, Správa směřuje, i s ohledem na velikost honiteb, k přehodnocení stanovených normovaných stavů; je však třeba počítat se zvýšeným tlakem myslivecké veřejnosti. Přetrvává umisťování krmných zařízení včetně slanisek do maloplošných zvláště chráněných území, zejména v méně lesnatých částech CHKO České středohoří (např. PP Třtěnské stráně) či do jejich bezprostřední blízkosti (např. NPR Sedlo, PR Březina, PR Kalvárie, PP Jílovské tisy). Taková zařízení způsobují koncentraci zvěře a s ní možné poškozování vzácných společenstev. Absence loveckých aktivit v hůře přístupných či nepřehledných (zarostlých) částech honiteb způsobuje koncentraci zvěře do takových míst (např. v NPR Milešovka, NPR Sedlo, NPP Březinské tisy, PR Kalvárie, PR Sluneční stráň, PP Jílovské tisy, PP Stříbrný roh) a následnou degradaci přírodního prostředí. Přikrmování zvěře mimo dobu nouze a často nevhodným krmivem (zbytky z pekáren, odpadní obilí) nebo nerozdělení krmných dávek v zimním období na jednotlivá krmeliště (z důvodu nedosažitelnosti motorovým vozidlem) opět způsobuje nežádoucí koncentraci zvěře a s ní spojené změny na stanovišti – nitrifikace, zbahnění, znečištění vodních toků (např. oblast Březiny). Onemocnění muflonní zvěře vlivem plísňového onemocnění spárků má za následek snahu o ozdravení chovu v aklimatizačních obůrkách a oživení chovu vypouštěním dovezených jedinců. Postoj správy CHKO je negativní, je však třeba počítat se zvýšeným tlakem myslivecké veřejnosti.

4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství 4.4.1. Rybníkářství V CHKO České středohoří probíhá obhospodařování vodních nádrží formou klasického rybníkářství pouze v minimálním rozsahu. Poměrně velká rybníkářská oblast se nachází těsně za hranicí CHKO v prostoru mezi obcemi Holany a Doksy. Na Manušicku se rovněž za hranicí CHKO nachází soustava Manušických rybníků a na Lounsku pak Lenešický rybník. Přímo v CHKO České středohoří jsou z větších nádrží tradičně rybníkářsky využívány rybník Chmelař u Úštěka (Rybářstvím Doksy s. r. o.) a Dobroměřický rybník (Rybářstvím Karlovy Vary, s. r. o.). Další větší vodní nádrže jsou využívány především jako sportovní rybářské revíry, viz kapitola sportovní rybářství. Pro intenzivní i polointenzivní chov ryb byly v minulosti využívány i poměrně malé účelové vodní plochy, které byly většinou jako boční nádrže zřizovány k mlýnům, stoupám a jako zásobní zdroje vody pro obyvatelstvo, hospodářská zvířata a závlahu, většinou v sevřených údolích podél méně vodných vodotečí. Mnoho těchto nádrží po odsunu původního německého obyvatelstva zaniklo spolu s účelem, pro který byly zřízeny. Zbývající vodní plochy tohoto typu jsou dnes využívány pro nejrůznější funkce, od protipožárních a rekreačních až po hospodářský chov ryb. Nové velké nádrže zakládané cíleně pro intenzivní nebo polointenzivní chov ryb by neměly vznikat ani v současnosti. Zřizování a především obnovu menších nádrží s extenzivním chovem původních druhů ryb je však nutno pro udržení a zlepšení biodiverzity okolního prostředí i nadále podporovat. Při posuzování záměrů novostavby či obnovy malých nádrží, kde bude jedním z účelů zájmový a extenzivní chov hospodářských ryb, je třeba brát do úvahy i historické souvislosti, například obnova historických mlýnů a dalších vodních zařízení, dále místní zvláštnosti a přírodní podmínky stanoviště, včetně druhového složení rostlinných i živočišných společenstev. Tomu by mělo odpovídat i ze strany SCHKO odsouhlasené kombinované funkční využití těchto ploch, které se značně liší od tradičních rybníkářských postupů. Velmi důležitým faktorem bude také trvalá udržitelnost provozu těchto nádrží, což by mělo být zajištěno právě racionální podporou vícefunkčního využívání malých vodních nádrží.

216

Ke střetům se zájmy ochrany přírody dochází ze strany rybářských společností na rozdíl od sportovních rybářů minimálně. Požadavky ochrany přírody jsou zde v naprosté většině případů respektovány. Rybníkářsky obhospodařované rybníky v CHKO jsou navíc rekreačně využívány, což z důvodu udržení čistoty vody výrazně omezuje přikrmování. 4.4.2. Sportovní rybářství Oblast CHKO České středohoří je z pohledu sportovního rybolovu obhospodařována Českým rybářským svazem, respektive jeho Severočeským územním svazem Ústí nad Labem. Podíl soukromých subjektů mimo Český rybářský svaz je nevýznamný a omezuje se spíše na malé nádrže na veřejně nepřístupných soukromých pozemcích, mimo rybářské revíry ČRS. Na území CHKO České středohoří se nachází nebo do něho zasahuje 14 pstruhových rybářských revírů ČRS a 15 mimopstruhových revírů ČRS. Největším rybářským revírem je vodní tok Labe, který je z praktických důvodů rozdělen na několik menších rybářských revírů. Druhým velmi významným revírem je Ploučnice, která je rovněž rozdělena na několik menších rybářských revírů, z nichž některé jsou pstruhové. Do pstruhových vod jsou vysazovány pouze lososovité ryby - pstruh obecný a duhový, lipan podhorní. Do mimopstruhových vod jsou vysazovány tyto druhy: kapr, štika, lín, candát, sumec, úhoř; méně často: tloušť, bolen, mník, amur. ČRS Ústí nad Labem se aktivně podílí na reintrodukci lososa atlantského v rámci programu Losos 2000. Celkově lze konstatovat, že výkon práva rybářství v rámci sportovního rybolovu není činností, která by vyvolávala zásadnější střety se zájmy ochrany přírody. Spolupráce s ústředím územního svazu ČRS Ústí nad Labem je velmi dobrá. Na úrovni jednotlivých základních organizacích ČRS dochází ke konfliktům se zájmy ochrany přírody a také se zájmy správců toků. Ryby v lovných revírech jsou na základě zarybňovacích plánů pravidelně dosazovány z chovných toků. Složení rybí obsádky je částečně přirozené podle typu pásma, čistoty vody a také dle násady. Zde dochází ke konfliktu se zájmy ochrany přírody vlivem tendence vysazovat do lovných revírů i zcela nepůvodní druhy. Konflikty se zájmy ochrany přírody způsobuje rybářské hospodaření i na tocích chovných, například na Trojhorském a Lučním potoce, kde se vyskytuje rak kamenáč. Problémem je skutečnost, že i na těchto lokalitách je s rybami neustále manipulováno. Často jsou vlivem pomíjení biologických potřeb vysazovaných druhů likvidovány všechny původní místní formy druhů ryb, které jsou nejlépe přizpůsobené danému prostředí. Z uvedených důvodů se pak nemůže vytvořit přirozená vodní zoocenóza, tj. rovnovážné zastoupení všech místních vodních živočichů. Dalším problémem je opakované vysazování a slovování hospodářských druhů ryb nejprve do chovných toků a později do lovných toků v jednoletém či dvouletém cyklu. V chovných tocích se vyskytují pouze stejnověké skupiny mladých ryb a po odlovu do opětovného vysazení zůstává potok bez rybí obsádky. Problémy mohou způsobovat i nevhodně organizované odlovy el.agretátem, kdy nelze vyloučit nepříznivý vliv na další živočichy (raci, vodní hmyz, bentické druhy ryb), který může vést až k jejich poškození nebo poškození jejich vývojových stádií. Ze strany sportovních rybářů jsou poměrně časté stížnosti na škody vysazovaných rybích obsádek přirozenými predátory - volavkami a kormorány. Přes výše uvedené nedostatky však komunikace s ČRS probíhá obecně na velmi dobré korektní a odborné úrovni. Seznam mimopstruhových revírů: BÍLINA 1 – č. revíru 441 001 Z uvedeného revíru spadá do CHKO pouze rybník Stebno: 0,6 ha. BÍLINA 5 B – č. revíru 441 069 Z uvedeného revíru spadá do CHKO pouze rybník Mukov 0,7 ha

217

BÍLINA 6 – č. revíru 441 005 Do revíru patří v CHKO jen přehrada Lužice I: 0,8 ha a přehrada Lužice II: 3,5 ha KONOJEDSKÉ RYBNÍKY – č. revíru 441 066 Revír tvoří: Konojedské rybníky I, II, III v k. ú. Konojedy 1,8 ha. Jedná se o majetek ve správě AOPK ČR. V současné době není uzavřena nájemní smlouva s ČRS. LABE 2 – č. revíru 441 020 Revír je od ř. km 99,0 (Prostřední Žleb) k ř. km 91,55 (Rozbělesy-Chrochvice). Mimo Ploučnice a Jílovského potoka. Lov ryb z plavidel je povolen. Na přítocích je lov ryb zakázán, přítoky jsou chovné. Platí i zákaz lovu ryb v přístavu Loubí v ř. km 95,52 (tj. od Tyršova mostu v Děčíně po konec přístaviště v Děčíně – Loubí) až ř. km 98,2 a v přístavu Děčín – Rozbělesy na levém břehu Labe v ř. km 92,0 až 94,2 (s přístavními bazény). Část revíru je v CHKO Labské pískovce. LABE 3 – č. revíru 441 021 Od ř. km 91,55 (Rozbělesy-Chrochvice) až k ř. km 83,5 (u přívozu obce Roztoky). Lov ryb z plavidel je povolen. Přítoky jsou chovné – lov ryb je zde zakázán. LABE 4 – 5 – č. revíru 441 022 Revír od přívozu obce Roztoky v ř. km 83,50 až k tělesu zdymadla ve Střekově s rybářským právem na zatopených propadlinách po pravém břehu mimo přítoky. Lov ryb z plavidel je povolen. Platí zákaz lovu ryb v přístavu Ústí nad Labem – Krásné Březno na levém břehu Labe v ř. km 71,80 až 75,30 (s přístavními bazény). Na tomto revíru si denně lovící smí ponechat jen dva kusy parmy obecné (vynucená ochrana populace, rozhodnutí uživatele revíru dle § 13 odst.9 zákona č. 99/2004 Sb.) LABE 6 - 7 - ÚN Střekov – č. revíru 441 023 Revír od tělesa zdymadla ve Střekově až k ř.km 55 (Litochovice -Tři kříže), mimo přítoky. Lov ryb z plavidel je povolen. Platí zákaz lovu ryb v překladišti ve Vaňově na levém břehu Labe v ř. km 67,5 až 68,7. LABE 8 – č. revíru 441 024 Revír od ř. km 55 u obce Litochovice až k jezu Prosmyky (Píšťany), mimo Milešovský potok a štěrkoviště v Žernosekách. Lov ryb z plavidel je povolen. Osobám provádějícím lov ryb je zakázán lov pod pohyblivým jezem v Lovosicích na levém břehu Labe, tj. na břehu ostrova do vzdálenosti 50 m a na pravém břehu Labe u Píšťan do vzdálenosti shodné s koncem dělicí hrázky vorové propusti. Vstup na Havraní ostrov přes zařízení plavební komory je v obecném zájmu zakázán (sankce blokovou pokutou). Osobám provádějícím lov ryb je zakázán lov v prostoru plavebního kanálu (přístav Lovosice) v ř. km 49 až 50,3 (až k ústí kanálu do koryta řeky Labe) – vyznačeno tabulemi. Součástí revíru je pískovna Havraní ostrov v k. ú. Lovosice – 5,9 ha. Součástí revíru je dále potok Modla od Labe k pramenům, lov ryb udicí je ale na Modle zakázán v úseku Želechovice – prameniště. KAMENICE 3 – č. revíru 441 017 Revír tvoří v CHKO České středohoří nádrž Huníkovská v k. ú. Dolní Kamenice (2,00 ha). V současné době je v důsledku poškození hráze bleskovou povodní nádrž vypuštěná. Nádrž leží na EVL Huníkovský potok (rak kamenáč). MARKVARTICKÝ RYBNÍK – č. revíru 441 099 Jedná se o rybník rekonstruovaný bývalou ZVHS, na okraji obce Markvartice. PLOUČNICE 1 – č. revíru 441 047

218

Revír je PP přítokem Labe, převážně v EVL Ploučnice. Začíná od vtoku do Labe v Děčíně v ř. km 0,0 až k jezu u Daymoon a. s. v ř. km 1,6, a dále od čtvrtého jezu (vakuového) od Labe pod Soutěskami v ř. km 5,5 až k jezu nad mostem se silnicí ze Starého Šachova do Žandova v ř. km 18,6. Potok Bystrá tvoří samostatný revír. Přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. Platí zákaz lovu ryb v úseku od ústí Ploučnice do Labe v Děčíně až po první jez s malou vodní elektrárnou (u fotbalového stadionu) v období od 16. 3. do 15. 6. včetně (hromadné migrace ryb a jejich rozmnožování na trdlištích). V době migrace lososa může být lov ryb dočasně zakázán i mimo výše stanovené období. PLOUČNICE 1 B – č. revíru 441 086 Revír tvoří v CHKO České středohoří nádrž Velký Zámecký rybník v k. ú. Děčín (1,2ha) Zbytek revíru se nachází v CHKO Labské pískovce. PLOUČNICE 2 – č. revíru 441 048 Revír je v EVL Ploučnice. Probíhá od jezu mlýna ve Starém Šachově až k jezu mlýna ve Stružnici. Ve vrchní části náhonu od slupu až k jezu je lov ryb zakázán. Přítoky do revíru nepatří. Na revíru je povolen lov ryb z plavidel. ŽERNOSEKY – č. revíru 441 059 Revír tvoří propadlina vzniklá těžbou v Žernosekách. Lov ryb z plavidel povolen. Zavážení nástrah povoleno. Seznam pstruhových revírů: BOBŘÍ POTOK 1 – č. revíru 443 060 Na území CHKO České středohoří probíhá revír od silničního mostku v Kravařích k silničnímu mostku v Janovicích se všemi přítoky, které jsou chovné – lov ryb je zde zakázán. BOBŘÍ POTOK 2 – č. revíru 443 061 Revír probíhá od silničního mostku v Janovicích až k pramenům, se všemi přítoky. Celý úsek je vyhlášen chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán. BYSTRÁ 1 – č. revíru 443 006 Přítok Ploučnice. Revír probíhá od vtoku do Ploučnice v Benešově (EVL Ploučnice) až k pramenům. Pramenná část od konce obce Kerhartice a všechny přítoky jsou chovné – lov ryb je zde zakázán.

219

BÍLINA 3 – č. revíru 443 001 Revír je tvořen na území CHKO Bořislavským, Žalanským a Lelovským potokem. Většina revíru je však mimo CHKO. Celý revír je chráněnou rybí oblastí dle rozhodnutí OkÚ Teplice č.j. ŽP/1795/207/ro294/2000. BÝČKOVICE – č. revíru 443 072 Revír je tvořen zavlažovací nádrží Býčkovice v k. ú. Býčkovice. JÍLOVSKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 017 Levobřežní přítok Labe. Revír probíhá od soutoku s Labem až k pramenům. K revíru patří v CHKO České středohoří Jílovský potok (hlavní tok), zbytek je v CHKO Labské pískovce. Pramenná část od statku v Libouchci a všechny přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. KAMENICE 2 B – č. revíru 443 022 V CHKO České středohoří je revírem pouze část ve městě Česká Kamenice od centra proti proudu až ke křižovatce na Chřibskou. Zbytek v CHKO Labské pískovce. Přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. Úsek od jezu u č.p. 14 v České (Dolní) Kamenici ř. km 20,6 až k jezu v Havlíčkově ulici (u panelového domu) ř. km 21,8 je dle rozhodnutí OkÚ Děčín č.j. 050/3597/99 chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán. V případě tahu lososa bude dočasně zakázán lov ryb na tomto revíru. Jedná se o EVL Kamenice. KRUŠNOHORSKÝ REVÍR 1 – č. revíru 443 024 K revíru patří v CHKO České středohoří všechny přítoky revíru Bílina 1, mimo potok Modlanský a Zalužanský a všechny přítoky revíru Labe 4 – 5 a Labe 6 – 7. Lov ryb se provádí na potocích Luční – od soutoku s Labem až k silničnímu mostu v obci Klínky. Dále na toku Homolský – od soutoku s Labem až k silničnímu mostu Byňov. Úsek od soutoku s Labem až k silničnímu mostu mezi obcemi Velké Březno a osadou Vítov (třetí přemostění od Labe) je chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán. Dále se jedná o Lužecký potok – od soutoku s Labem až k nádrži v Mirkově včetně této nádrže a nádrže Povrly II. Dále Neštěmický potok – od soutoku s Labem až k nádrži v obci Ryjíce, včetně této nádrže. Dále Klíšský potok – od soutoku s Labem až do obce Žďár, včetně požární nádrže v Božtěšicích. LIBCHAVA - ŠPORKA 1 – č. revíru 443 028 Revír jde po toku Šporky od železničního mostu tratě Děčín – Česká Lípa až k pramenům. Od jezu u č.p. 22 ve Skalici, ř. km 12,6 začíná chovný úsek až k pramenům – lov ryb je zde zakázán. Dále jde po toku Libchavy od soutoku se Šporkou až k pramenům, od 1. Jezu ve Volfarticích (č.p. 120) až k pramenům s přítoky je chovný úsek – lov ryb zakázán. LUČNÍ POTOK – č. revíru 443 031 Přítok Labe. V CHKO České středohoří od silnice I.třídy Litoměřice – Česká Lípa k pramenům. Pramenná část potoka od mostu silnice Mlýnec – Třebušín je chovná – lov ryb zakázán. Jedním z hlavních přítoků je EVL Trojhorský potok, výskyt raka kamenáče. MERBOLTICKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 058 Přítok Ploučnice. Revír probíhá od ústí Ploučnice u obce Starý Šachov až k pramenům. Pramenná část Merboltického potoka od posledního domu v Merbolticích a všechny ostatní přítoky revíru Ploučnice 2 jsou chovné – lov ryb zakázán. Do revíru nepatří Valteřický potok. MILEŠOVSKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 034 Přítok Labe. Revír probíhá od ústí Labe u Malých Žernosek až k pramenům. Pramenná část potoka Milešovského od silničního mostu komunikace Velemín – Milešov (Luční mlýn) v Milešově a všechny přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán.

220

PLOUČNICE 1 A – č. revíru 443 045 Přítok Labe. Od jezu u Daymoon a.s. v Děčíně ř. km 1,6 až ke čtvrtému jezu (vakovému) od Labe pod soutěskami ř. km 5,5. Přítoky a náhon v Březinách jsou chovné – lov ryb zakázán. V případě tahu lososa bude dočasně zakázán lov ryb na tomto revíru. EVL Ploučnice. ÚŠTĚCKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 056 Přítok Labe. Od vtoku do Labe v k. ú. Nučnice až k pramenům. Lov ryb je zakázán na chovných úsecích: pramenná část Úštěckého potoka od železničního mostu tratě Litoměřice – Česká Lípa pod osadou Líčenice, pramenná část potoka Habřina od silničního mostu Úštěk – Litoměřice a všechny ostatní přítoky. K revíru patří Úštěcký potok (hlavní tok) a potok Habřina. Tabulka č. 21: Seznam základní organizací ČRS, zasahujících do CHKO České středohoří MO ČRS Bílina Česká Kamenice Česká Lípa Děčín Libochovice Litoměřice Louny Most Nový Bor Teplice v Čechách Ústí nad Labem Žandov

Adresa Důlní 85, 418 01 Bílina Pražská 518, 407 21 Česká Kamenice Máchova 1160, 470 72 Česká Lípa Ústecká 23, 405 02 Děčín, +420 412 517 633 Turinského 274, 411 17 Libochovice Velká mlýnská 2, 412 01 Litoměřice, +420 416 735 047 Česká 155, 440 01 Louny Budovatelů 265, 434 01 Most, +420 777 910 517 Sklářská 74, 473 01 Nový Bor, +420 487 727 323 Havířská 7, 415 02 Teplice Masarykova 155, 400 01 Ústí nad Labem, +420 472 741 669 Vladimír, Děčínská 277, 471 07 Žandov Kovář

4.5. Vodní hospodářství 4.5.1. Vodní toky Labe – ČHP 1-01-01-001, celková délka 1 154 km, z toho v CHKO 52,5 km, povodí 144 055 km2, z toho v CHKO 1063 km2, odvodňuje tedy celou CHKO a je hlavní osou vodních toků v oblasti. Jeho průlomové údolí začíná v České bráně u Velkých Žernosek. Erozní činností byla v labském koridoru vypreparována podpovrchová i hlubinná vulkanická tělesa, z nichž řada je maloplošně chráněna. Řeka Labe vytváří krajinný prvek mimořádné hodnoty, avšak negativně ovlivněný vysokým stupněm urbanizace v oblasti měst Ústí nad Labem a Děčín, pobřežními dopravními koridory po obou stranách řeky, těžbou kamene a na ní navazujícími přístavišti v Libochovanech a Malých Žernosekách, vzdutím střekovské zdrže v úseku od Lovosic po Střekov a opatřeními pro zlepšení plavebních podmínek, jako jsou prohrábky plavební kynety v celé délce plavební cesty, koncentrační hráze a výhony na úseku od Střekova po Děčín, opevněné břehy na celém úseku toku a říční přístavy v Ústí nad Labem a Děčíně. Mezi Ústím nad Labem a Děčíném sbírá Labe na levém břehu jako přítoky následující toky: Jílovský potok (ČHP 1-14-02-026, 76km2), Račí potok (ČHP 1-14-02-022, 9,776km2), Poustka (ČHP 1-14-02-020, 11,018km2), Lužecký potok (ČHP 1-14-02-012, 17,468 km2), Neštěmický potok (ČHP 1-14-02-004, 10,940 km2), Klíšský potok I (ČHP 1-14-01-103, 5,629 km2), Klíšský potok II (ČHP 1-14-01-105, 13,059 km2), Žďárský potok (ČHP 1-14-01 -104, 6,547 km2) a řeku Bílinu. Řeka Bílina odvodňuje v této části již zmíněný Klíšský potok, pramenící z. od Malého Chvojna v nadm. výšce 435 m a ústící v Ústí n.L. zleva

221

do Bíliny ve výšce 133 m.n.m. mimo CHKO. Rekreační a rybářsky využívané povodí má Lužecký potok (ČHP 1-14-02-012, 17,468 km2), s vodní nádrží nad obcí Povrly. Na pravém břehu jsou v daném úseku do Labe odvodňovány především Ploučnice a pak větší množství drobnějších bystřinných toků, z těch významnějších například Kamenička (ČHP 1-14-02024, 6,278 km2), Rychnovský (ČHP 1-14-02-018, 6,772 km2), Těchlovický (ČHP 1-14-02016, 5,035 km2), Luční (ČHP 1-14-02-014, 33,358 km2), Homolský (ČHP 1-14-02-008, 27,9 km2), Kojetický (ČHP 1-14-02-002, 4,959 km2) a Olešnický potok (ČHP 1-14-02-006, 5,060 km2) - vše drobné toky II.řádu. Mezi Ústím nad Labem a Litoměřicemi sbírá Labe na levém břehu z významnějších drobných vodotečí Milešovské části středohoří Podlešínský (ČHP 1-13-05-021, 9,9km2), Moravanský potok (ČHP 1-13-05-016, 4,255 km2), dále Modla (ČHP 1-13-05-004, 47,936km2), pramenící 1 km z. od Lhoty u Medvědic v nadm. výšce 498 m, ústící zleva do Labe v Lovosicích již mimo CHKO ve výšce 140 m.n.m., tok II.řádu, dále Milešovský potok (ČHP 1-13-05-010, 40,3km2), pramenící východně od Kleče v nadm. výšce 665 m, ústící zleva do Labe v Malých Žernosekách ve 140 m.n.m., tok II.řádu, délka 14,5 km. Na pravém břehu sbírá Labe toky, odvodňující jižní a západní část část Verneřického středohoří a centrální polohy Litoměřického a Třebušínského středohoří a to opět větším počtem malých vodotečí, například již zmíněnými Homolským potokem, pramenícím 1 km západoseverozápadně od Homole u Panny v nadm. výšce 478 m a ústícím zprava do Labe ve Velkém Březně ve výšce 130 m.n.m., tok II.řádu, 7,8 km, a Lučním potokem, pramenícím 1 km severozápadně od Náčkovic v nadm. výšce 560 m, ústícím zprava do Labe v Malém Březně ve výšce 129 m.m.n., tok II.řádu, délky 11,9 km, Úštěckým potokem (ČHP 1-12-03-044, 12,672 km2), pramenícím 1 km j. od Mukařova ve výšce 505 m n.m. a ústícím zprava do Labe u Oken (mimo CHKO ČS) ve výšce 148 m.n.m. tok II.řádu, Loubním (ČHP 1-12-03-051, 18,615 km2), Tlučeňským (ČHP 1-13-05-018, 8,182 km2), Býčkovickým (Lučním) potokem (ČHP 1-12-03-080, 36,2km2), pramenícím v Hlupici ve výšce 470 m.n.m. a ústícím zprava do Labe v Třebouticích (mimo CHKO ČS) ve výšce 146 m.n.m. tok II.řádu, Trojhorským (ČHP 1-12-03-077, 10,201 km2), Chudoslavickým (ČHP 1-12-03-079, 5,682 km2), Kotelickým potokem (ČHP 1-12-03-075, 8,341 km2) Pokratickým potokem (ČHP 1-13-05-002, 10,641 km2), potokem Močidla (ČHP 1-12-03-086, 13,039 km2) a Rytinou (ČHP 1-13-05-020, 6,926 km2). Přítoky Labe nedosahují erozní činnosti výší erozního působení hlavního toku. Tato nevyrovnanost se projevuje ve výskytu peřejí a vodopádů, např. na drobném Podlešínském a Budovském potoce ve Vlčí rokli, na Moravance, na Kojetickém potoce v Černé rokli u Olšinek i jinde. Bílina – řeka je tokem II. řádu, ČHP 1-14-01-070, délka 84,2 km, povodí 1 070,9 km2. Protéká v úzkém erozním údolí pod nevýraznými vrchy Teplického středohoří, těsně vně hranice CHKO, s využitím koryta někdejší Ohře. Značným množstvím pravostranných přítoků odvodňuje západní svahy Českého středohoří v prostoru od Milé až do Ústí nad Labem. V tomto prostoru jsou významnějšími vodními toky například Bořislavský (ČHP 1-14-01079, 6,916 km2), Řehlovický (ČHP 1-14-01-084, 4,0 km2), Újezdský (ČHP 1-14-01-092, 5,32 km2), Radejčínský (ČHP 1-14-01-085, 15,02 km2), Stadický (ČHP 1-14-01-086, 4,484 km2) a Žalanský potok (ČHP 1-14-01-080, 10,843 km2), dále prostřednictvím Srpiny (mimo CHKO ČS) pak ještě Bečovský (ČHP 1-14-01-039, 10,09 km2), Zaječický (ČHP 1-14-01041, 16,941 km2) a Lužický potok (ČHP 1-14-01-043, 19,965 km2). Ploučnice – poměrně hluboce zaříznutý profil má v oblasti CHKO i údolí Ploučnice. Řeka je tokem II. řádu, ČHP 1-14-03-001, délka hlavního toku 106,2 km, povodí 1 193,94 km2, pramení na úpatí Ještědu. Zajímavostí je mimořádně velký sklon na posledních 16 km před jejím vyústěním do Labe v Děčíně - 6,4 %. Uvedený sklon toku je důvodem existence značného množství malých vodních elektrárem po celé délce toku v úseku mezi Děčínem a Stružnicí u České Lípy, často s dlouhými přívodními a odpadními kanály podél hlavního toku. Ploučnice svými oboustrannými přítoky odvodňuje podstatnou část Verneřického středohoří, vyjma nevýznamné části Českokamenicka, které je odvodňováno říčkou

222

Kamenice. Říčka Kamenice (EVL Kamenice, ČHP 1-14-05-001, 33,581 km2) protéká Českým středohořím jen okrajově, v intravilánu města Česká Kamenice. Z větších potoků je na Ploučnici důležitý Bobří potok (ČHP 1-14-03-070), který je tokem IV. řádu, délka 28,1 km, povodí 127 km2, pramenící ve svahu Bukové hory, asi 3,5 km vzdušnou čarou na východ od Labe, přesto teče po povrchu ukloněné plošiny nejprve širokou údolní depresí a pak hlubokým erozním údolím opačným směrem, svými vodami napájí soustavu Holanských rybníků a Novozámecký rybník. Prostřednictvím Robečského potoka a Ploučnice se teprve v Děčíně dostává jeho voda do Labe. Centrální části Verneřického středohoří jsou dále odvodňovány sítí drobných vodotečí, které směřují k Labi a Ploučnici. Jejich průtoky bývají rozkolísané podle ročních období a některé toky jsou pouze občasné, dotované intenzivními srážkami z letních bouřek. U těchto toků převažují v jejich pramenných oblastech na náhorních plošinách a plochých údolích mírnější sklony, často s tendencí k meandrování, při sestupu do údolí hlavních toků pak tyto vodoteče mění svůj charakter na bystřiny, často s velmi rozkolísanými průtoky. To má historicky za následek, že uvedené toky bývají v sídlech i nad nimi takřka bez výjimky opatřeny protipovodňovými štěrkovými přehrážkami a těžkými kamennými opevněními břehů i dna, převážně z let na přelomu 19.-20.století. Opakované povodně v uplynulých 10 letech vyvolaly zvýšený tlak na rekonstrukce stávajících úprav a další úpravy toků v sídlech a v jejich blízkosti, v pozitivním směru pak snahu o obnovu starých a tvorbu nových splaveninových přehrážek v lesních úsecích bystřinného charakteru. Z důležitějších vodních toků ústí do Ploučnice ještě Bystrá (ČHP 1-14-03-099), pramenící u Nového Oldřichova v nadm. výšce 518 m, ústí v Benešově 182 m.n.m., tok III.řádu, 17,3 km, 52,0 km2, Fojtovický potok (ČHP 1-14-03-093, 10,506 km2), Dobrnský potok (ČHP 1-14-03-101, 7,873 km2) - též Dobranka, a dále Dolský (ČHP 1-14-03-094, 6,135 km2), Valkeřický (ČHP 1-14-03-091, 6,42 km2), Valteřický (ČHP 1-14-03-083, 14,18 km2), Valdecký (ČHP 1-14-03-085, 8,653 km2), Merboltický (ČHP 1-14-03-089, 16,366 km2), Radečský (ČHP 1-14-03-082, 5,1 km2) a Vrbový potok (ČHP 1-14-03-087, 11,492 km2), vše toky III. řádu. Prostřednictvím říčky Šporky (ČHS 1-14-03-057), která zasahuje do CHKO jen pramennou oblastí, se do Ploučnice vlévá rovněž potok Libchava (ČHS 1-14 -03-058, 19,485 km2). Jílovský potok – tok II. řádu, (ČHP 1-14-02-030), délka 20,1 km, 76,2 km2 s přítoky, odvodňující chvojenskou a jílovskou část Českého středohoří. Na tomto toku byla v letech 1979–1987 dosažena 3krát stoletá voda. Dnes je tento tok, který je levostranným přítokem Labe a protéká městy Jílové u Děčína a Děčín, těžce hrazenářsky opevněn na většině délky toku. Koryto toku má především v úsecích se zástavbou čtvercový příčný profil. K omezení značného transportu splavenin do dolních částí toku a do Labe (plavební cesta), byla v Martiněvsi vybudována rozměrná štěrková přehrážka. Hrádecký potok - pramenící u Měrunic ve výšce 370 m n. m. a ústícím zleva do Ohře u Lenešic mimo CHKO ve 176 m n. m., tok III. řádu (ČHP 1-13-04-002), 20,8 km, 74,4 km2. Tento potok odvodňuje významnou součást lounské části Českého středohoří (Libčeveská kotlina). Jedná se oblast se značným deficitem vody, navíc s nedostatkem vzrostlé doprovodné zeleně okolo drobných vodotečí. To má za následek, že některé střední části toku jsou v letním období zcela bez vody. Nelze ale vyloučit vliv nadměrných odběrů vody obyvatelstvem a zemědělskými podniky, stejně jako nelze vyloučit vliv velkého výparu na nechráněných částech toku především v letních měsících. 4.5.2. Vodní plochy Na celém území CHKO České středohoří se projevuje citelný nedostatek vodních ploch. Žernosecké jezero, vzniklé po těžbě štěrkopísků, částečně zavodněná Dobroměřická pískovna, dále Chmelař (nádrž na Úštěckém potoce, zemní hráz v koruně dlouhá 508 m, vodní plocha 76,1 ha, celkový objem 1,5 mil. m3, délka vzdutí 0,7 km, max. hladina 229,3 m.n.m., rybářství, rekreace - koupání, vodní sporty), soustava 3 rybníků u Konojed (majetek AOPK), Dobroměřický rybník (průtočný na levém přítoku Ohře, rybochovný, 21,8 ha), soustava 3 rybníků u Karlovky, průtočný rybník na Vrbovém potoce (rybochovný, 9,0 ha)

223

a Černý rybník (4,0 ha, t. č. vypuštěný po poškození hráze) jsou spíše výjimkami. V přímém dosahu těsně za hranicí CHKO ČS je ještě Lenešický rybník (boční na Hrádeckém potoce, rybochovný, 72 ha). Na přelomu století, jako důsledek podpory revitalizace vodních nádrží bylo obnoveno několik rybníků, například Vojenský rybník u Kostomlat (1,5 ha, investor AOPK ČR), soustava rybníků na Milešovském potoce pod Černčicemi (1,1 ha a 0,07 ha, investor LČR, s. p.), soustava 3 rybníků pod Sedlem (celkem 0,2 ha, investor AOPK ČR) a též byly obnoveny a nově vytvářeny bezodtoké tůně, například 9 bezodtokých tůní pod Sedlem, s celkovou výměrou cca 0,12 ha a 3 tůně u Janovic u Kravař s plochou do 0,04 ha, obdobně jedna tůň v mokřadu Pod skalou u Rtyně nad Bílinou v rozsahu cca 0,2 ha. V rámci protipovodňových opatření a ochrany obce Vlastislav byl vybudován nad obcí poldr, který má v retenčním prostoru nevypustitelnou část ve formě průtočné tůně. Na úrovni územních plánů je uvažováno více takovýchto opatření, často též koncipovaných jako protipovodňová opatření (retenční nádrže, poldry).

4.6. Výstavba 4.6.1. Tradiční sídelní struktura a zástavba Charakter sídelní struktury CHKO České středohoří je dán morfologií terénu s převahou podhorské krajiny a způsobem využívání krajiny (zemědělství od poloh s intenzivním využíváním po polohy pastvinářské a pícninářské). Pro území CHKO je charakteristické velké množství tradičních typů sídel, převládají však takřka výhradně typy se soustředěnou až kompaktní zástavbou. Pro celé území platí, že soustředěné osídlení je poměrně ostře odděleno od volné nezastavěné krajiny, přechody do nezastavěné plužiny jsou zajištěny pásy ovocných zahrad. Jižní části CHKO dominují menší kompaktní sídla (např. Žichov, Dolní Nezly, Dobrčice, Kozly u Loun), v severní části pak lineárně uspořádané a protažené vsi lánové typu (např. Merboltice, Loučky, Kerhartice, Veselé, Kozly u Č. Lípy), v centrální části pak sídla typu krátkých řadových vsí (např. Srdov, Brusov, Sutom). Doplněny jsou okrouhlicemi (např. Slavošov), silničními a uličními typy (např. Židovice, Mnichov, Řepnice), hromadnými a hromadnými silničními typy (Těchobuzice, Býčkovice). Četné jsou různé vývojové modifikace (návesní ulicovky - např. Kostomlaty pod Milešovkou, kombinace soustředěné vesnické zástavby s přičleněnými okrsky zástavby vzniklé v období mezi světovými válkami - např. Bořislav apod.). Rozptýlená zástavba horského charakteru je zastoupena pouze několika sídly (např. Čeřeniště, Slunečná). Samoty se objevují zcela výjimečně, vždy se jednalo o stavby se specifickou funkcí (hájovny, mlýny apod.). Osady mají málo usedlostí vzhledem k členitosti a tím i nízké výnosnosti území. Četné jsou i typy plužin (zemědělské zázemí sídla): v plochých částech krajiny převažují traťové, v jižní a jihovýchodní části území úsekové a úsekové dělené, v centrální části délkové, na severozápadě je enkláva paprsčitých plužin, celému severu dominuje plužina záhumenicová. Objevují se i plužiny dominikální, nepravé traťové a různé přechodné formy. Sídelní struktura CHKO byla významně poznamenána vysídlením německy mluvících obyvatel po r. 1945, kdy přisídlenci nebyli schopni chybějící počet obyvatelstva doplnit, některá sídla se vylidňovala i v důsledku kolektivizace (soustředění aktivit a služeb do větších center), chátrala, posléze byla zlikvidována (např. Horní Šebířov, Sluková, Starosti), jiná zachránil nástup chalupaření (Černčice). Dopady těžby v přilehlé hnědouhelné pánvi byla poznamenána obec Hetov (likvidace sídla v prostoru Radovesické výsypky). Historické členění plužin bylo z větší části zničeno při poválečném scelování pozemků, vznikl nový typ plužiny „scelených pozemků“. Lidová architektura je v závislosti na dostupné místní materiálové základně reprezentována domy hrázděnými, roubenými i zděnými. Oblasti typů domu se mnohde vzájemně překrývají.

224

Hrázděné domy (v Českém středohoří hrázděné domy patrové se zděným přízemím) jsou dokladem typu stavební činnosti pronikající do území s německým obyvatelstvem (přes Děčín, Litoměřice, posléze na Mělnicko). Roubené domy mají starší kořeny. Patro nasedá na přízemí na konstrukčně a staticky vypomáhající podstávku (pomocnou rámovou konstrukci) se sloupy rámujícími přízemí v rytmu okenních polí. Zděné domy do ČS zasahují z jižně navazujících rovinných poloh, typické jsou pro Lounsko, ve vesnicích, které se mohly v rovině rozložit a disponovaly nehořlavou surovinou. Zděný dům postupně vytlačoval dům roubený i hrázděný i v dalších místech Středohoří. Na Lounsku byla jako stavební materiál obvykle používána opuka, v centrální části Středohoří pak znělec a čedič, na východním okraji i pískovec, novodobě pak v kombinaci s cihelným zdivem. Hospodářské zázemí tvořily špýchary, stodoly, chlévy, sušárny ovoce (ty často již v bezpečném protipožárním odstupu) a dále stavby sakrální a související s vytvářením komunikační sítě (mnohdy lámáním ve skalách). Typickým znakem je patrovost objektů, trojkomorovost podélných úzkých dispozic a časté komunikační propojování patra pavlačí. Neopakovatelný a výrazný je fenomén vysokých zděných patrových obytných budov, v úrodnějších částech mohutného projevu, v chudších částech objemově umírněnější. 4.6.2. Památková ochrana území a staveb Na území CHKO České středohoří existuje více než 1900 samostatných objektů uvedených ve státním seznamu nemovitých kulturních památek (dále NKP) a současně několik desítek souborů staveb. Takto vysoké číslo je spoluutvářeno přítomností velkých měst nebo jejich částí, které se nalézají v prostoru CHKO. Mezi městské památkové rezervace (dále MPR) na území CHKO patří Litoměřice (*1978) a Úštěk (*1980), městskými památkovými zónami (MPZ) jsou Benešov nad Ploučnicí (*1992), Česká Kamenice (*1992) a Kamenický Šenov (*1992). Kulturní hodnoty území dále charakterizuje přítomnost čtyř vesnických památkových rezervací a pěti vyhlášených vesnických památkových zón. Výčet vesnických památkových rezervací na území CHKO tvoří Starý Týn (*1995), Janovice (*1995), Rané (*1995) a Zubnice (*1995), do kterých je současně zasazen i skanzen lidové architektury. Vesnické památkové zóny představují sídla Kravaře (*1995), Dolní Nezly (*1995), Soběnice (*1995), Srdov (*1995), nejmladší jsou Merboltice (*2004). V současné době se uvažuje o vyhlášení několika dalších vesnických památkových zón, jde např. o Valkeřice, Jenčice či Těchobuzice. Pro České středohoří je dále charakteristická relativně vysoká plošná koncentrace zřícenin hradů a zámků. Z hradů jmenujme alespoň Ostrý, Oltářík, Kamýk, Litýš, Pannu, Českou Kamenici nebo Košťálov, z těch známějších pak husitský Kalich či ústecký Střekov. Ze zámků lze uvést Ploskovice, Velké Březno, Milešov, Benešov nad Ploučnicí či v současné době nově zrekonstruovaný Děčín. O bohatém duchovním životě předválečných obyvatel Českého středohoří svědčí celá řada kostelů, kaplí, kapliček a poutních míst. Z těchto církevních staveb se však některé nedochovaly do dnešních dnů, část jich je v dezolátním stavu. Ze zaniklých církevních staveb jmenujme alespoň kostel sv. Bartoloměje v Rychnově a poutní areál s kostelem nejsv. Trojice na Božím vrchu u Verneřic (něm. název Gottesberg), z těch, kterým bezprostředně hrozí zánik pak např. Řisuty, Starý Týn, Mrzlice. K technickým zajímavostem na území CHKO České středohoří bezesporu patří Střekovské zdymadlo budované v letech 1923 až 1935 nebo nejstarší dělnická kolonie svého druhu v Evropě v Terezínském údolí pod hradem Ostrý u obce Františkov nad Ploučnicí. Mezi ojedinělé a významem zásadní technické památky patří doposud z části fungující železniční tratě vedené územím CHKO. Jedná se o tzv. Kozí dráhu (Děčín-Dubí), Švestkovou dráhu (Lovosice-Most) a železniční trať s mimořádným traťovým převýšením z Velkého Března přes Zubrnice do Úštěka. V CHKO České středohoří se vyskytuje ještě celá řada dalších objektů, které by si zasloužily, vzhledem ke svým stavebně historickým hodnotám, ochranu a zvýšenou péči. Bohužel, díky veliké rozloze území a pohnuté poválečné historii, kdy došlo k výraznému

225

snížení počtu obyvatel a mnohdy zániku celých vesnic, není dodnes řada objektů popsána a bez zájmu společnosti chátrá. Finanční prostředky nových obyvatel, často pouze rekreačních, nestačí ani na běžnou údržbu, natožpak pro obnovu původních konstrukčních prvků nebo materiálů. Dokonce jsou známé případy, kdy současný majitel nechá zachovalou stavbu úmyslně chátrat (například zásahy do krovu nebo střešní krytiny) aby byl objekt posléze určen k demolici a stavební parcela pod objektem „výhodně“ zpeněžena. Méně destruktivní, ale ve výsledku stejně škodlivá, je snaha objekty dostavovat nebo přestavovat bez odborného dozoru a často bez příslušných povolení. Světlou výjimkou, která bohužel potvrzuje neutěšený stav věci, je vznik občanských sdružení nebo iniciativ, které se snaží navázat zpřetrhané kulturní kořeny a záměrně obnovují historické objekty, které nejsou evidovány jako památkově chráněné. Takovéto organizace často spolupracují s některou místní akční skupinou (MAS). 4.6.3. Aktuální stav výstavby Trendy ve výstavbě jsou dány polohou území CHKO v ČR a regionu (tranzitní poloha), ekonomickou základnou a charakterem území (převážně zemědělská krajina). V období platnosti stávajícího plánu péče se zájem o výstavbu soustřeďoval především na rozvoj a úpravu infrastruktury (zejména doprava a energetická zařízení) a na oblast výstavby objektů pro bydlení a rekreaci. Trendy ovlivňuje vždy též aktuální dotační politika (období zájmu o výstavbu zemědělských objektů, rozvodů plynu, VE, FVE apod.). Obytná zástavba Nejmarkantněji se výstavba projevuje v oblasti bydlení zvýšenou poptávkou po rodinných domech, naopak prakticky zmizel fenomén komplexní bytové výstavby. V rozložení sídel a obyvatel je přitom na území CHKO dlouhodobě patrná určitá disproporce. Sídla v celkovém počtu cca 400 oscilují velikostně mezi většími městy včetně měst krajské úrovně s rozložením převážně po okraji CHKO a drobnými sidly s několika objekty v centrálních částech CHKO, když zemědělské bezlesí s menšími sídly zaujímá cca 2/3 území CHKO. Pokud jde obyvatelstvo, naprostá většina obývá větší a střední sídla, naopak v menších sídlech se uplatňuje rekreační využití. Na jedné straně tak dochází k tlaku na rozvoj obytné zástavby zpravidla u níže položených, větších a středních sídel s lepší dostupností, vybaveností apod., na straně druhé v odlehlejších a vyšších polohách dochází k přeměně sídel na sídla rekreační. Tento demografický vývoj se projevuje v krajině dvěma odlišnými trendy: u středních a větších sídel narůstá plošná zástavba (s typickými projevy suburbanizace a s rozvojem sídel neúměrně jejich velikosti), v menších sídlech pak zůstává nevyužit stavební fond původní zemědělské zástavby. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy staré stavby kvůli nákladnosti rekonstrukce chátrají a není o ně zájem, a současně, kvůli atraktivnosti území, sílí snahy o výstavbu nových domů mimo vlastní urbanizovaný prostor. Ze strany stavebníků je dále vyžadován soubor užitných vlastností objektů, který vyžaduje objekty odchylující se tvaroslovím od tradičních, případně jiné způsoby užívání zázemí (zahrady apod.), než jsou tradiční. Nové okrsky nesou často urbanistické rysy typické pro městskou zástavbu (velikost pozemků, členění ulic), tzv. katalogové domy převažují nad objekty nesoucími znaky tradiční zástavby i v menších sídlech. Možnost regulovat strukturu a charakter zastavitelných ploch je již na úrovni územně plánovací dokumentace pro požadavky ochrany sídel jako součásti krajiny na území CHKO značně omezená, regulační plány se v praxi prakticky nevyužívají. Obtížné je obecně prosazování tradiční výstavby do sídel, kde zásahy z doby před platností zákona č. 114/1992 Sb. a dokonce i vznikem CHKO již znehodnotily tradiční charakter vesnice. Situaci komplikuje i počet a pestrost sídel (s odlišnými urbanistickými a architektonickými kvalitami) a stupeň jejich dochovanosti, kdy je prakticky nemožné stanovit pro celé území i pro dílčí části regionu jednotné parametry běžných stavebních aktivit.

226

Průmyslová zástavba, těžba a zpracování surovin Výstavba průmyslových objektů většinou využívá stávající struktury a je směrována do městských aglomerací při okraji CHKO. Objevují se však i tendence přestavovat či dostavovat chátrající zemědělské apod. areály v menších sídlech. Zásadním problémem těchto staveb je jejich objem, v některých případech i výškové parametry a dále používání typizovaných objektů, materiálově odchylných od tradičních materiálů (ocelové montované haly apod.). Výstavba související s těžbou surovin je ryze účelová a proto (s výjimkou úpravy granátu u Podsedic) umístěná přímo do vlastní těžebny (administrativní objekty, úprava horniny, zásobníky, distribuce apod.). Stavby pro zemědělství České středohoří je převážně zemědělskou oblastí, dlouhodobě kultivovanou. Různé části Středohoří se od sebe liší charakterem zemědělských aktivit a od toho lze odvodit i požadavky na zemědělskou výstavbu. Pro všechny oblasti však platí, že období kolektivních a velkovýrobních forem hospodaření bylo doprovázeno výstavbou objektů, které významně narušily charakter a siluetu sídel v krajině (velkokapacitní stájové chovy, silážní věže apod.). Takřka každé sídlo se “pyšní” takovýmto areálem či alespoň objektem. Po roce 1989 se část takovýchto areálů a objektů začala využívat k jiným účelům (skladové a výrobní prostory), plochy fotovoltaiky apod., část chátrá. V plochách intenzivně obhospodařovaných (jižní okraje Středohoří) se i nadále hospodaří v podmínkách velkovýrobních, hospodařící subjekty se spíše než na výstavbu nových objektů zaměřují na rekonstrukci stávajících či doplnění o nové technologie (bioplynové stanice). Ve vyšších partiích s převahou menších farem apod. se objevuje tendence umisťovat zemědělské objekty i do volné krajiny, často bez vazby objektů na prvovýrobní využití pozemků (bez odpovídající vnitřní náplně objektů), zvýšené požadavky jsou též na menší objekty (seníky, přístřešky na pastvinách apod.); objevuje se i tzv. restituční urbanismus projevující se požadavky na umisťování staveb deklarovaných jako stavby pro zemědělské hospodaření (často s fakticky jinou náplní, nejčastěji rekreační) v blocích zemědělské půdy. Ekonomické podmínky (cenová dostupnost) vedou stavebníky obecně k upřednostňování objektů, které materiálově a hmotově nekorespondují s charakterem zástavby v místě; nejčastěji se jedná o typové stavby typu ocelokolen, srubů apod. Zásadním problémem se začíná jevit oplocování zemědělských pozemků (ochranu před zvěří, krádežemi, pastva, farmový chov zvěře apod.); zvyšuje se podíl souvisle zaplocených ploch a podíl oplocení neumožňujícího průchod krajinou a migraci větších obratlovců. Patrný je též návrat k drobnému hospodaření na úrovni zahrádkaření - viz podkapitola Rekreační výstavba. Rekreační výstavba České středohoří je oblíbeným místem pro individuální formy rekreace; rozvoj nastal zejména v 60. a 70. letech výstavbou značně rozsáhlých zahrádkových a chatových osad, často v návaznosti na tehdy masivní panelovou výstavbu ve městech. Některé části Středohoří jsou zatíženy tímto způsobem rekreace neúnosným způsobem - kapacita území je v podstatě vyčerpána, často jsou osady umístěny v krajinářsky (např. údolí Labe) i přírodně (bílé stráně, stepní lada) cenných územích. Po určitém útlumu zájmu o tento typ rekreace na přelomu století se opět začíná zájem zvedat, objevují se snahy o rozšíření takovýchto osad, zvětšování staveb a zahušťování zástavby, často s nekvalitní architekturou. Dalším trendem je transformace osad na obytné plochy. Oblíbené je chalupaření, jeho pozitivní stránkou je záchrana starých objektů a oživení (byť jen víkendové) drobných vsí, negativní pak někdy sporné úpravy objektů s odchylkami od tradiční architektury. Penziony, hotely apod. vznikají většinou přestavbou starších objektů; rekreační střediska a trvalé tábory jsou na území CHKO spíše výjimkou.

227

Ostatní V průběhu platnosti plánu péče se objevily snahy o obnovu sídel či samot zaniklých po nuceném vysídlení německého obyvatelstva či v době kolektivizace. V obou případech se jedná na území CHKO o problematické snahy vzhledem k charakteru sídelní struktury a s ohledem na okolnost, že území v takovýchto místech je dlouhodobě zklidněné, velmi často bez návaznosti na dostupné sítě apod. Návrhy na obnovu sídel, při respektování novodobých požadavků na bydlení a životní požadavky obecně, se zákonitě odchylují od původní urbanistické struktury a „náplně“ sídel (např. návrh na obnovu Hetova), vyžadují vybudování kompletní infrastruktury či představují narušení cenných přírodních a krajinných enkláv. Pokus o obnovu sídla Dvorsko (na úrovni ÚP respektování původního charakteru sídla; v současné době realizován pouze jeden objekt) nasvědčuje ostatně tomu, že deklarovaného charakteru sídla nelze fakticky docílit (limitující vlastnické poměry, výměry pozemků neodpovídající zemědělskému charakteru sídla, hůře dostupná poloha apod.). Samoty na území CHKO se vyskytují sporadicky, vždy se jednalo o účelové objekty (mlýny, hájovny). Zájem o jejich obnovu však spěje k jinému účelu staveb, nejčastěji se objevují požadavky na rekreační objekty či objekty bydlení. Často se jedná o objekty umístěné v dlouhodobě zklidněném území či v zónách s vyšším stupněm ochrany. Patrný je i trend vytváření uzavřených/soukromých sídelních enkláv. Na přelomu století se objevil tlak na výstavbu rodinných farem ze strany staronových vlastníků restituovaných pozemků. V několika případech bylo umístění takovýchto objektů připuštěno ve volné krajině (Valteřice, Chuderov), v konečném důsledku však mají tyto objekty jinou faktickou náplň (a pozemky přešly do vlastnictví či využití jiných subjektů). U zemědělských pozemků je běžně vyžadována výstavba objektů pro hospodaření ( seníky, sklady úrody, techniky apod.), některé z nich však jsou fyzicky využívány pro rekreační účely. 4.6.4. Územní plánování Na území CHKO se vztahují Zásady územního rozvoje Ústeckého a Libereckého kraje z roku 2011, většina území CHKO je pokryta územními plány obcí. Územně plánovací dokumentace obcí jsou různě staré (některé dokonce z let 1993-1995), také úroveň zpracování je různá. Pouze velmi malá část obcí nemá zpracovanou územně plánovací dokumentaci vůbec, některé z nich mají alespoň vymezené zastavěné území (např. Kozly u Loun, Starý Šachov, Dobrná), některé však nemají ani to (např. Měrunice, Valkeřice). Regulační plány se v praxi neuplatňují. Jako nepříznivý fakt vnímá Správa ohromné množství změn územních plánů, u některých obcí probíhá změna v průměru každé dva roky (tedy téměř nepřetržitě, vezmeme-li v úvahu lhůty stanovené stavebním zákonem), což práci s takovýmito plány velmi komplikuje. Negativní dopad na stav ÚPD má také neustálé posunování termínu pro povinné zpracování nového územního plánu (viz novela stavebního zákona po 1. 1. 2013). Snahou obcí je především vymezení nových (často rozsáhlých) lokalit pro obytnou zástavbu. Tyto tendence se projevují zejména v krajinářsky velmi cenných lokalitách (snaha o bydlení v kvalitním prostředí). Dříve neobvyklým jevem je také aktivní zasahování některých majitelů pozemků, často developerů, do procesu projednávání územního plánu; zájmy těchto subjektů bývají často zcela v rozporu se zájmem ochrany CHKO. Pozitivem novely stavebního zákona platné od 1. 1. 2013 je zpřesnění obsahu územních plánů se zahrnutím údajů týkajících se charakteru a struktury zástavby v sídle s potenciálem zajistit na úrovni územního plánu charakteristické rysy jednotlivých typů sídel (půdorysné uspořádání sídla, rozmístění objektů, veřejných prostranství, komunikací, velikost pozemků apod.) a s možností jednoznačně omezit výstavbu ve volné krajině.

228

4.7. Doprava a inženýrské sítě CHKO České středohoří se díky svému umístění, velikosti a tvaru nachází v tranzitní poloze mezi centry severočeského regionu a prochází jí dopravní tahy do SRN. Území představuje pro všechny typy dopravy a přepravy významnou přírodní překážku. Hlavní dopravní koridor (směr na Ústí, Děčín, SRN) se přitom nachází v centrální části CHKO, jsou v něm soustředěny hlavní i vedlejší železniční koridory, silnice I. třídy, rozestavěná dálnice D805 a labská vodní cesta. U většiny těchto dopravních tras se kalkuluje v dlouhodobém měřítku s určitou formou intenzifikace (VRT Praha-SRN, splavnění Labe) či modernizace. Území CHKO ČS je dále tranzitní oblastí pro vyvedení výkonu velkých energetických celků v Podkrušnohoří (elektárny Ledvice a Počerady) do ostatních regionů republiky. 4.7.1. Doprava 4.7.1.1. Dálniční a silniční síť Včetně hraničních úseků je na území CHKO cca 170 km silnic I. třídy, 200 km silnic II. třídy a v provozu cca 6,5 km dálnice. Dálnice Součástí CHKO je cca 1,2 km dlouhý úsek dálnice č. D806 Teplice-Ústí nad Labem u Řehlovic, na hranici CHKO. Ve výstavbě je 16,4 km dlouhý úsek dálnice D805 LovosiceŘehlovice, z tohoto úseku bylo v 05/2012 cca 4,5 km (úsek MÚK Lovosice-MÚK Bílinka) uvedeno do předčasného provozu. Zbývající část dálnice je ve výstavbě. Stavba dálnice D805 je umístěna z cca 90 % délky na území IV. zóny CHKO (převážně zemědělské pozemky), zbytek pak na území III. zóny CHKO (přechod prostoru vrchů Kubačka a Debus a Opárenského údolí). Umístění dálnice do CHKO ČS je povoleno výjimkou ze zákazů dle § 26 odst. 1 písm. f) zákona a dalšími potřebnými opatřeními a rozhodnutími (druhové výjimky ze zákazů dle § 49 a 50 zákona, zásahy do krajinného rázu apod.). Provozovaný úsek dálnice disponuje výjimkou ze zákazů chemického posypu dle § 26 odst. 1 písm. h) zákona. Hlavní trasa D805 je navržena v kategorii D 27.5/120, součástí stavby jsou tři mimoúrovňové křižovatky (Lovosice, Bílinka, Řehlovice), tunely Prackovice a Radejčín a 18 dálničních mostů včetně objektů zajišťujících průchodnost krajiny a funkčnost biokoridorů. Z hlediska realizace se stavba dělí na 6 samostatných objektů (stav výstavby k 12/2012): − A Trasa dálnice: dokončena a ve zkušebním provozu po MÚK Bílinka, od MÚK Bílinka ve výstavbě (provedeny skrývky zemin, terénní úpravy, v části trasy položeny konstrukční vrstvy vozovky) − B Most Vchynice: dokončen, ve zkušebním provozu − C Most Oparno: de facto dokončen, chybí osazení PHS, dopravní značení apod. − D Most Dobkovičky: hrubá stavba před dokončením − E Tunel Prackovice: hrubá stavba před dokončením − F Tunel Radejčín: rozestavěno Součástí stavby dálnice je realizace kompenzačních opatření, vesměs na úrovni realizace náhradních výsadeb za dřeviny kácené pro stavbu (rozsah náhradních výsadeb, umístění apod. jsou v gesci obecních úřadů, výsadby jsou průběžně realizovány). Ze zvláštních opatření realizoval investor opatření k zajištění vybraných druhů a jejich populací (záchranné transfery, zřízení náhradních stanovišť, posílení populace jeřábu českého). Stavba dálnice nabírá oproti původním plánům významné časové zpoždění v souvislosti s nesouhlasem některých nevládních organizací s jejím umístěním resp. stavbou (odvolání, žaloby), ke zpoždění aktuálně mohou přispět i nejasnosti s financováním stavby a komplikace spojené se sesuvem z 7/2013 u Dobkoviček. Současný termín dokončení dálnice je stanoven na rok 2015, i ten však může být ohrožen. Dálnice přes ČS byla koncipována jako ryze tranzitní záležitost, tj. pouze s nezbytnými sjezdy a bez doprovodných

229

staveb apod. V současnosti se však objevují tendence využít území v okolí dálnice a sjezdů pro skladové, dopravní ap. areály. Objevil se též návrh na zřízení další MÚK u Dobkoviček, jejímž účelem má být primárně zajištění odlehčení přilehlých obcí od nákladní dopravy z kamenolomu Dobkovičky. Silnice I. třídy Silnice E 55 (I/8) Praha-Lovosice-Teplice (11 km v CHKO): Trasa je vybudováním obchvatu Žalan a průtahu Velemínem zbavena dopravně nejproblematičtějších míst. Další směrové úpravy se nepředpokládají. Trasa je v současnosti intezivně využívána (jako pokračování zprovozněného úseku dálnice D 805 do Bílinky ve směru na Teplice a dálniční spojku Teplice-Ústí nad Labem) pro tranzitní dopravu. Silnice I/30 Lovosice – Ústí nad Labem (18 km v CHKO) a navazující silnice I/62 Ústí nad Labem – Děčín (23 km) Silnice kopíruje tok Labe v souběhu s železničním koridorem Praha- Děčín. Komunikace je dopravně přetížená (jeden z výstupů dálnice D8 od Prahy s nejkratším přístupen do Ústí nad Labem), spojnice Ústí nad Labem a Děčína. Probíhají zde pouze běžné opravy a úpravy (z prostorových důvodů nelze silnici směrově upravit či zkapacitnit). Silnice I/28 Louny - křiž. Kozly (úsek v CHKO 11 km): Dokončena úprava silnice v úseku Dobroměřice-Odolice (modernizace, drobné směrové úpravy, mostní objekty, propustky, výsadby nové zeleně). Po zprovoznění úseku je požadováno ze strany obce Raná dodatečné ozelenění k odclonění silnice od zástavby. Silnice I/15 Ústí n. L. - Lovosice - Třebenice - Libčeves - Skršín - Korozluky - Most (47 km v CHKO, z toho 15 km tvoří hranici CHKO): Je dokončen obchvat Třebenic, dále směrová úprava (de facto nová trasa) mezi Skršínem a Odolicemi. Dále jsou na úrovni ZÚR resp. ÚP obcí územně fixovány tyto záměry sloužící k úpravě směrových poměrů, odklonění silnice ze zástavby sídel, zlepšení napojení na silnici I/28 ap.: - přeložka silnice I/15 Bělušice-Libčeves (v ZÚR ÚK koridor PK6): slouží k zjednodušení přepravních vztahů na trase Lovosice-Most s napojením na silnici I/28. Zahrnuje nové vedení silnice I/15 v úseku mezi Libčevsí a Bělušicemi zhruba v souběhu s žel. tratí Lovosice –Most. - rekonstrukce a přeložka silnice I/15 v úseku Libčeves-Želkovice (v ZÚR ÚK koridor f2): zahrnuje za účelem zvášení plynulosti provozu a bezpečnosti dopravy odklonění silnice ze zástavby Želkovic (obchvat východně od Želkovic), směrovou úprava u Libčevsi včetně napojení silnice. Silnice I/15 Litoměřice-Úštěk-Kravaře-Stvolínky (v úseku cca 20 km tvoří hranici CHKO): Komunikace má několik dopravních závad, zejména při průjezdu sídly. Tyto závady jsou v současné době navrženy na úrovni ZÚR resp. ÚP obcí k řešení takto: - obchvat Trnovany, severní varianta (v ZÚR ÚK vyznačeno jako VPS-b-I/15): fixace koridoru; k prověření zůstává nadále jižní varianta (střet se zájmy AČR) s vazbou na záměr východního obchvatu Litoměřice (v ZÚR ÚK PK 7, mimo CHKO); - obchvat Liběšice (V ZÚR ÚK označeno jako ÚP 8): koncepčně nestabilizované, k prověření na úrovni ÚP obce; - přeložka silnice Úštěk (v ZÚR ÚK označeno jako ÚP 9): koncepčně nestabilizované, k prověření na úrovni ÚP obce; - obchvat Kravaře a Stvolínky (v ZÚR LK označeno jako D13A+D47): fixace koridoru, k upřesnění v koordinaci s ÚK. Dále je navrženo a částečně již realizováno odlehčení silnice I/15 pro průjezdnou dopravu (dle ÚP Litoměřice), dle ZÚR ÚK koridor silnice nadmístního významu II/247 (VPS-b-III/00815) - přivaděč k průmyslové zóně Prosmyky I. a II. včetně mostu přes Labe: záměr slouží k vhodnějšímu prostorovému rozložení dopravy mezi D8, Lovosicemi a Litoměřicemi. Část již realizována (mimo CHKO) včetně mostu přes Labe (pravobřežní

230

část mostu je v CHKO), k dokončení chybí v CHKO část mezi mostem a Pokraticemi, převážně v zástavbě Litoměřic (územně stabilizováno). Silnice I/13 (E 442) Karlovy Vary - Děčín - Česká Kamenice - Nový Bor - Liberec (v úseku dlouhém 39 km převážně tvoří hranici CHKO): Stávající trasa této dálkové komunikace (tangenciála Karlovarský-Ústecký-Liberecký kraj) má s ohledem na význam a vazbu na dálnici D8 a R35 řadu prakticky neřešitelných problémových míst; navrženy jsou tyto zásadní úpravy: Za ekologicky nejproblémovější je nutno považovat přeložku I/13 v úseku mezi Knínicemi a Děčínem (slouží k napojení Děčína a navazujících severních okrsků na D8, tzv. dálniční přivaděč). Podmínky pro průchod silnice I/13 územím jsou z hlediska konfigurace terénu, zásavby, potřebné ochrany z hlediska životního prostředí a veřejného zdraví a s ohledem na přítomnost CHKO České středohoří (PP Jílovské tisy, lokality s ohroženými a chráněnými druhy rostlin a bezobratlých, rozsáhlá sesuvná území, velké celky lesních porostů apod.) a CHKO Labské pískovce mimořádně komplikované. Vhodná trasa přeložky se hledá již od 70. let minulého století, posledních letech se zájem soustředil na koridor podél žel. trati Oldřichov u Duchcova-Děčín. V ZÚR ÚK je pod označením PK 3 dle závěrů hodnocení EIA vymezen koridor pro toto opatření mezi Knínicemi a zástavbou Děčína (Martiněves) vedený právě v souběhu s tratí Oldřichov u Duchcova - Děčín; i tak zde zůstává k řešení zejména konflikt s lokalitami chráněných organismů. V navazujícím úseku (tedy průchod Děčínem) je záměr navržen jako opatření ÚP7 k dalšímu prověření. Jako nejpravděpodobnější varianta převedení přes Děčín připadá k prověření tunelová varianta přes Podmokly, resp. pod Pastýřskou stěnou a dále tzv. chrochvická varianta, tj. odklonění z údolí Jílovského potoka u H. Oldřichova tunelem pod horizontem spojnice Klobouk-Popovický vrch do údolí Chrochvického potoka a do zástavby Chrochvic. V obou případech je nezbytné křížení s dopravním koridorem na břehu Labe a převedení dopravy na most přes Labe. Prvá varianta se z hlediska zájmů OPK jeví jako výrazně výhodnější (nevystupuje z údolí Jílovského potoka, nedotýká se cenných biotopů a druhů), druhá varianta představuje především opticky významný zásah do svahů labského údolí. Zejména z nedostatku finančních prostředků byly pozdrženy přípravy úpravy I/13 spojené s přeložením úseku Děčín-Nový Bor do zcela nové trasy Děčín-Benešov n.Pl.- Velká Bukovina - Manušice - Česká Lípa. (v ZÚR UK pod značením PK 4, v ZÚRK LK pod označením D06, dle PÚR ČR 2008 záměr S11). Koridor je vymezen ve vazbě na výsledky hodnocení EIA z roku 1999. Jedná se o záměr, který velmi silně ovlivní přírodní a zejména krajinné prostředí okrsku Benešovské středohoří. Na silnici I/13 jsou dále navrženy tyto úpravy: - Děčín - Folknářská spojka (v ZÚR ÚK označeno jako ÚP17) - Ludvíkovice - Folknářská spojka (v ZÚR ÚK označeno jako ÚP18) Obě úpravy představují realizaci výstupního úseku silnice I/13 ve směru z Děčína na Českou Kamenici/N.Bor včetně napojení na komunikační systém Děčína. Určeno k vymezení na úrovni ÚP obcí. Na všech silnicích I. třídy se s ohledem na jejich tranzitní charakter při zimní údržbě počítá s použitím solení (výjimky z § 26 odst. 1 písm. h) zákona). Silnice II. a III. třídy Přehled silnic II. třídy: II/240: Valkeřice - Lovečkovice - Liběšice II/247: Lovosice - Litoměřice II/249: Odolice - Koštice II/250: Břvany - Raná II/257 :Odolice - Hrobčice II/258: Kostomlaty p. Mil. - Žalany - Rtyně n. Bíl. – Trmice - Ústí n.L. (hranice CHKO) II/260: Malé Březno - Úštěk II/261 :Litoměřice – Střekov - Velké Březno - Děčín

231

II/262: Děčín - Benešov n.Pl. - Žandov – Stružnice - Česká Lípa II/263: Kravaře - H. Police - Žandov - V. Bukovina - Česká Kamenice. II/528 : Ústí nad Labem - Strážky (hranice CHKO) Síť silnic II. a III. třídy na území CHKO je hustá, u III. třídy místy až naddimenzovaná a odpovídá hustotě sídelní struktury. Některé silnice či jejich úseky mají výjimku pro zimní solení. U silnic II. a III. třídy se nepředpokládají větší opravy a investice, s výjimkou oprav mostních objektů. Zásadnější úprava je navržena na silnici II/262 v úseku Žandov - Stružnice (viz opatření D19A v ZÚRK LK), de facto se jedná o přeložení silnice mimo zástavbu sídel. Na silnicích těchto tříd jsou podchyceny pravidelné migrace obojživelníků. Jedná se o tyto úseky silnic (tah žab): − k. ú. Mukov, p. p. č.892/1, silnice č. III/2584 − k. ú. Lbín, p. p. č.1307/1, silnice č. III/2611 − k. ú. Karlovka, p. p. č.2798/2, obec Velká Bukovina-Karlovka, silnice č. II/263 − k. ú. Babiny II, p. p. č.273/1, obec Nová ves u Pláně, silnice č. III/26027 − k. ú. Horní Zálezly, obec Byňov, p. p. č.596/1, silnice č. III/25847 − k. ú. Třebušín, p. p. č.903/1, obec Starý Mlýnec, silnice č. III/26010 − k. ú. Vinné, p. p. č.906/2, 890/1 a 903/2, silnice č. III/26015 − k. ú. Třebušín, p. p. č.825, silnice č. III/25841 − k. ú. Povrly, p. p. č. 1245, silnice č. III/25361 − k. ú. Pokratice, p. p. č.893 (Mentaurov u skautské základny), silnice č. III/2611 − k. ú. Radovesice u Bíliny, obec Hrobčice p. p. č.1705/1, 1698/5, silnice č. III/2575 − k. ú. Martiněves u Děčína, p. p. č. 680/1, silnice č. I/13 − k. ú. Lesná u Děčína obec Lesní Mlýn, p. p. č. 523/3, silnice č. III/25851 − k. ú. Boletice nad Labem, p. p. č.525/3, silnice č. III/25851 − k. ú. Konojedy u Úštěku, p. p. č. 1210, silnice č. III/2631 − k. ú. Habřina u Úštěku , p. p. č.2415, silnice č. II/260 − k. ú. Kostomlaty pod Milešovkou, p. p. č.2306/2 (Březina u hájovny) - lesní cesta − k. ú. Milešov u Lovosic, p. p. č.1054, silnice č. III/25819 Úseky pro tah mloka skvrnitého jsou pod Českým Bukovem od křižovatky z Povrlů, v Opárenském údolí, Milešov u sv. Anny. Další méně početné tahy jsou v Nové Vsi a Žďáru. Nejsou zde zhotoveny podchody pro obojživelníky ani jiná opatření trvalého charakteru pro obojživelníky, tahy jsou proto řešeny každoročně instalací jednoduchých bariér (cca 3 500 m) a přenášením zvířat. CHKO je migračně významným územím, z hlediska průchodnosti hlavních migračních tras jsou problematické následující lokality: - silnice III. třídy a žel. trať č. 132 u obce Žďár - úsek silnice I/8 mezi Velemínem a Bořislaví (trojproudý, přes 10 tis. aut/den) - místo křížení silnice II/249 s žel. trati č.113 mezi obcemi Libčeves a Židovice a úsek silnice mezi Třtěnem a silnicí II/249 (hlavním překážkou v migraci je však spíše než silnice dlouhý bezlesý úsek koridoru procházející poli) - silnice II/261 a I/30, žel. tratě č. 072 a č. 090 a tok Labe severovýchodně od obce Dolní Zálezly - silnice II/261 a I/62, žel. tratě č. 073 a č. 090 a tok Labe u obce Těchlovice Mostní objekty Součástí dopravních systémů jsou taktéž velké mostní objekty přes významné překážky v terénu. Systém je dlouhodobě stabilizovaný, v roce 1998 do něj přibyl nový most přes Labe v Ústí nad Labem (Mariánský most) a v roce 2009 v Litoměřicích most Generála Františka Chábery (konstrukce mostu zajišťuje spojení obou břehů Labe při vysokých povodňových průtocích). Nové velké mostní objekty (některé s neutrálním, jiné naopak s nepřehlédnutelným projevem v krajině) vznikají taktéž na stavbě dálnice D805 (most Vchynice, Opárno, Dobkovičky, estakáda Prackovice ap.).

232

4.7.1.2. Železniční síť, lanovky Celková délka železničních tratí v CHKO ČS je 212 km. Součástí železniční sítě v CHKO je i mezinárodní tranzitní a velmi frekventovaný tah železniční dopravy Wien - Praha - Berlin. Prochází CHKO České středohoří labským údolím v úsecích Lovosice - Ústí n. Labem a Mojžíř - Děčín hl.n. - Prostřední Žleb. Úsek prošel rozsáhlou modernizací umožňující zvýšení traťové rychlosti na 100 - 120 km/h, resp. až 160 km/hod mimo CHKO (úpravy žel. svršků, opravy propustků, viaduktů, opěrných aj. zdí, osazení PHS, úpravy nástupišť, pokládky kabelů, opatření ke zlepšení přehledů na trati - kácení stromů, odtěžení svahů u oblouků, čištění skal a zajištění nebezpečných skalních masivů). Tratě nadmístního významu - Dvoukolejná trať Lysá n.Labem - Litoměřice - Ústí n. Labem - Střekov - Děčín prochází územím CHKO labským údolím v úseku Litoměřice město - Děčín východ - Děčín hl. n., Děčín východ - Děčín Prostřední Žleb, Ústí n. Labem - Střekov – Ústí n. L. – západ. Úsek Ústí n. Labem - Litoměřice patří v regionu k nejzatíženějším po stránce nákladní přepravy. Provádějí se zde průběžně udržovací práce, sanace skalních masivů, úpravy nástupišť. Záměry nepřesahují drážní pozemky. - Jednokolejná trať Děčín - Benešov n. Pl. - Česká Lípa prochází až po Stružnici územím CHKO. V nejbližším časovém horizontu bude prováděna jen běžná údržba, trať je nicméně navržena na optimalizaci na rychlost min. 80 km/hod a k dílčímu zkapacitnění. - Jednokolejná trať Benešov n. Pl. - Česká Kamenice - Jedlová s mezikrajskou vazbou. V nejbližším časovém horizontu bude prováděna jen běžná údržba, trať je nicméně navržena na optimalizaci na rychlost min. 80 km/hod a k dílčímu zkapacitnění . - Jednokolejná trať Kralupy n. Vlt. - Most, úsek v CHKO ČS Dobroměřice-Břvany: probíhá pouze běžná údržba. Místní tratě Prakticky bez investic, pouze s nezbytnou údržbou: Lovosice - Úpořiny - Řetenice - Teplice v Č. (CHKO úsek Lovosice - Žalany): osobní přeprava,dřívější využívání pro přepravu kameniva z kamenolomu Dobkovičky a řeziva z pily tamtéž bylo nahrazeno silniční přepravou; Lovosice - Litoměřice hor. nádr. - Česká Lípa (úsek v CHKO Lovosice závod - Trnovany u Litoměřic-Dubičná): osobní přeprava s vyšší intenzitou v úseku Lovosice - Litoměřice hor. nádraží. Oblast se nevyhnula rušení tzv. nerentabilních tratí již v roce 1978. Zrušeny byly tratě Velké Březno - Verneřice s odb. Lovečkovice - Úštěk hor. n. a Česká Lípa - Česká Kamenice. V roce 1993 byl obnoven soukromým subjektem občasný muzejní provoz na traťovém úseku Velké Březno - Zubrnice (6,1 km), realizován je taktéž sezónní letní muzejní provoz na tzv. Sklářské lokálce z České Kamenice do Kamenického Šenova (4,5 km). Drážní tělesa byla částečně využita pro umístění cyklostezek. V roce 2007 byl zrušen provoz na tzv. Švestkové dráze (lokální trať LovosiceČížkovice-Obrnice, v CHKO úsek Třebenice-Třebívlice- Skršín). Hned následujího roku na ní sdružení obcí kolem dráhy obnovilo sezónní a výletní provoz. V roce 2007 byl taktéž zrušen provoz na tzv. Kozí dráze (lokální trať Děčín - Malé Chvojno - Oldřichov u Duchcova, v CHKO ČS v úseku Děčín-Jílové, dále tvoří po Žďárek hranici CHKO). Provoz na dráze je udržován jako občasný (výletní) soukromým přepravcem. Vysokorychlostní železnice V ZÚR ÚK je vymezen jako územní rezerva koridor vysokorychlostní trati (Dresden) - hranice SRN/ČR - Praha - (Nürnberg, Wien, Bratislava) převzatý z PÚR ČR 2008. Ministerstvo dopravy v současné době pořizuje studii, která podrobně prověřuje komplexní problematiku sítě VRT v ČR. VRT je v prostoru CHKO uvažována jako tunelová varianta pro smíšenou dopravu, která z důvodu maximálního sklonu 12,5 promile musí vstoupit do CHKO tunelem

233

u Vchynic a pokačuje v podzemí až do údolí Bíliny (alternativně byla v minulosti zvažována i varianta s osobní dopravou s krátkým tunelem u Vchynic a 6ti km tunelem pod Milešovkou s výjezdem před Žalany), při vstupu do CHKO je koridor VRT veden v souběhu s dálnicí D805. V současné době je projednávána studie vedoucí trasu VRT přes CHKO v tunelu mezi Litoměřicemi a Střekovem (tedy po pravém břehu Labe) jako alternativa vedení VRT po levém břehu Labe. Přestože se tunelové varianty VRT jeví jako vhodné řešení z hlediska ochrany CHKO, nelze zapomínat na doprovodné projevy stavby na povrchu (vzduchotechnika ap.), nezbytná bezpečnostní apod. zařízení, nutnost vyřešit průchod geologicky komplikovaným územím, ukládání mimořádných objemů vytěžených hmot a vlivy výstavby VRT, jako takové na prostředí. Lanovky Na území CHKO je provozována jedna lanovka pro osobní přepravu (vrch Větruše-OC Fórum v Ústí nad Labem, denní provoz, s ohledem na umístění v okrajové části CHKO bez vlivu na prostředí CHKO) a nákladní lanovka s občasným provozem pro potřeby ÚFA AV z Bílky na vrchol Milešovky (s průsekem v lesních prostech severního svahu Milešovky v I.zóně CHKO, NPR a EVL Milešovka, s ponechanými starými lany v průseku, jinak bez zásadního vlivu na prostředí CHKO; vzhledem k stáří lanovky je reálný předpoklad její brzké rekonstrukce). Na úrovni územně plánovacích dokumentací různých stupňů není uvažována žádná nová lanovka, znám je však investorský návrh na lanovku mezi jezerem Píšťany a vrcholem Lovoše (NPR a EVL Lovoš, I. zóna CHKO). 4.7.1.3. Letecká doprava Ve vysokých letových hladinách vede nad CHKO ČS řada dálkových letových koridorů, bez uplatnění ve vztahu k CHKO. České středohoří je nicméně oblíbeným místem pro sportovní létání a vyhlídkové lety. Přímo v CHKO jsou dvě sportovní letiště (Raná a Charvátce). Obě letiště disponují travnatými rozjezdovými plochami, letiště Raná má statut veřejného vnitrostátního letiště. V blízkosti CHKO se dále nachází letiště Teplice, Most, Roudnice, Ústí nad Labem a Česká Lípa, některá z nich se statutem veřejných vnitrostátních letišť (Most, Roudnice, Česká Lípa). Lokálně jsou umístěny travnaté plochy pro využití letadel v zemědělství a heliporty pro IZS apod. Nepříznivé vlivy letecké dopravy jako takové na prostředí CHKO ČS nejsou známé. Letiště Raná i Charvátce jsou územně stabilizovány, u letiště Charvátce jsou patrné tendence k umisťování objektů nad rámec vymezených funkčních ploch letiště a jejich náplně. Letiště Raná je součástí EVL Raná-Hrádek, určené k ochraně sysla obecného, který osidluje ve stabilní populaci rozjezdové dráhy. 4.7.1.4. Vodní doprava Labe je z pohledu České republiky významnou vodní cestou a přirozenou spojnicí českých vnitrozemských říčních přístavů s námořním přístavem v Hamburku. Lodní doprava na Labi je však v současnosti v důsledku ekonomických podmínek a silné konkurence silniční a železniční dopravy redukována na minimum. V posledních letech se na Labe znovu alespoň částečně vrací osobní lodní doprava, a to nejen mezinárodní. V souvislosti s nákladní dopravou se ale objevují opakované záměry vybudovat na Labi další dvě vodní díla a to plavební stupeň Velké Březno a plavební stupeň Prostřední Žleb. Hlavními střety těchto záměrů se zájmy ochrany přírody jsou především druhová ochrana se zvláštním zřetelem na drobnokvět pobřežní a labskou formu bobra evropského, ochrana pobřežních biotopů se zvláštním zřetelem na písčité a štěrkové náplavy a ochrana krajinného rázu. Důvodem pro plánovanou výstavbu dalších plavebních stupňů je snaha o zlepšení stávajících plavebních podmínek pro nákladní lodní dopravu a to tak, aby bylo proti minulosti dosaženo větších plavebních hloubek a zlepšila se tak ekonomika nákladní lodní přepravy. Některé úvahy jdou ještě dál v tom, že uvedené plavební stupně by měly být součástí plánovaného vnitrozemského vodního kanálu Dunaj-Odra –Labe.

234

Historicky bylo Labe z důvodu lodní dopravy již do značné míry regulováno a kanalizováno, část koryta nad vodním dílem Střekov je dokonce zatopena. Regulačními zásahy nejméně dotčený úsek Labe se nachází mezi Střekovem a státní hranicí se SRN, kde se dodnes nachází velmi cenné biotopy. I zde je však plavební kyneta v současné době udržována prohrábkami. Materiál z těchto prohrábek byl v minulosti bohužel odkládán do prostoru za koncentračními hrázemi. Tím došlo k zániku mnohých litorálních a mokřadních biotopů, například mezi Píšťanským jezerem a obcí Velké Žernoseky. V současné době je materiál z prohrábek dále využíván nebo odvážen na skládky. Údržbu této vodní dopravní cesty vykonává ze zákona Povodí Labe, s.p. Zajímavostí jsou na Labi obnovené přívozy. Mezi obcemi Malé a Velké Žernoseky funguje v sezóně motorový přívoz pro pěší a cyklisty, mezi obcemi Velké Březno a Povrly pak přívoz pro pěší i auta, zavěšený na laně a využívající k překonání Labe energii proudící vody. Uvedené přívozy nemají v současné době hodnotitelný vliv na zájmy ochrany přírody. 4.7.2. Inženýrské sítě 4.7.2.1. Elektrovody Území CHKO ČS je tranzitní oblastí pro energetické propojení významných rozvoden v rámci elektrizační soustavy ČR. Nedaleko jihozápadní hranice CHKO je to rozvodna Výškov (okr. Louny), u z. hranice rozvodna Chotějovice (okr. Teplice), těsně za východní hranicí CHKO pak rozvodna Babylon (okr. Česká Lípa). Rozvodny jsou již mimo území CHKO ČS, avšak několik větví magistrálního propojení o napětí 440 kV, často v souběhu s VVN 220 kV či 110 kV, prochází v dlouhých úsecích krajinou a nepříznivě se uplatňuje pohledově i nutností širokých lesních průseků (šířka ochranných pásem v souběhu až 100 m). V souvislosti s potřebou vyvedení nového výkonu Elektrárny Ledvice se objevily požadavky na posílení přenosové schopnosti soustavy 400 kV (viz koridory č. ER5 a ER6 v ZÚR ÚK). V blízkosti rozvoden a větších center osídlení a průmyslu při okrajích CHKO vytváří hustá síť elektrovodů VVN, VN a NN dojem zašněrovanosti a přehuštění příhradových a železobetonových konstrukcí. − V ZÚRK ÚK jsou navrženy tyto koridory distribuční rozvodné soustavy nadmístního významu: − E1: výstavba vedení VVN 110kV TR Štětí - Hoštka - Úštěk - (TR Babylon) − E4: přeložka vedení VVN 110 kV TR Koštov - Předlice − E5. smyčka vedení VVN 110 kV do TR Ústí nad Labem - Střekov − E6: výstavba vedení VVN 110 kV TR Želenice - (TR Babylon) − ER5 (koridor územní rezervy pro E10 z PÚR ČR 2008): dvojnásobné vedení 400 kV TR Chotějovice -TR Výškov ( souběh se stávajícím vedením 220 kV, které bude v delším časovém horizontu zrušeno) − ER6 (koridor územní rezervy pro E10 z PÚR ČR 2008): zdvojení stávajícího vedení 400 kV TR Výškov - TR Babylon (souběh se stávajícím vedením 400 kV, které bude následně zrušeno) V roce 2011 byla v koridoru ER5 zahájena výstavba dvojnásobného vedení 400 kV Chotějovice-Výškov. Součástí stavby je vymístění stávajícího VVN 220 kV z I. zóny CHKO ČS č. I/10 Milešovka-Březina - Hradišťany (PUPFL, krajinná veduta). − V ZÚRK LK jsou navrženy tyto koridory distribuční rozvodné soustavy nadmístního významu: − E3: vedení VVN 110 kV, TR Babylon - hranice LK (TR Úštěk) − E4: vedení VVN 110 kV, TR Babylon - hranice LK (TR Děčín) − E7: vedení VVN 110 kV, Česká Lípa Sever - TR Nový Bor − PUR01 (E10 z PÚR ČR 2008): vedení VVN 400 kV, úsek hranice LK-TR Babylon (pokračování ER6 ze ZÚRK ÚK).

235

Stávající venkovní vedení VN a NN jsou postupně rekonstruována. U vedení VN jsou průběžně nahrazovány rovinné konzoly z důvodu ochrany ptactva vhodnějšími typy. V současné době jsou některá nová i rekonstruovaná vedení NN především v intravilánech ukládána do země. 4.7.2.2. Produktovody, plynovody apod. Jsou vedeny převážně podzemními trasami a v krajině se neuplatňují. Většina produktovodů (ethylenovod, benzinovod, tranzitní plynovod, ropovod) je vedena okrskem Ranského středohoří jednotným potrubním koridorem přes zemědělskou půdu. Tento koridor je veden taktéž jako územní rezerva v ZÚR ÚK (koridor DVR1) pro zdvojení potrubí ropovodu Družba v úseku Nelahozeves, centrální tankoviště ropy - Litvínov. Z významných dálkových vedení je nutno připomenout ještě Labský přivaděč, určený k posílení zásobování energetického komplexu elektrárny a úpravny uhlí Ledvice průmyslovou vodou odebíranou z Labe u Dolních Zálezel. Vysokotlaké a středotlaké plynovody včetně napojení obcí a místních rozvodů patřily ještě donedávna mezi nejfrekventovanější druhy staveb v CHKO ČS; plynofikace obcí je v území mimořádně vysoká. V současnosti je patrný, zejména z ekonomických důvodů, odklon od využívání plynu jako topného média a snížení požadavků na tento typ staveb včetně navrácení se, zejména ve vesnickém prostředí, k pevným palivům. 4.7.2.3. Vysílače Vysílačů operátorů mobilních sítí a jiných provozovatelů se v CHKO nachází významné množství; tato okolnost je dána kopcovitým terénem a potřebou pokrýt různá „zákoutí“ CHKO signálem; souvisí i s hustotou zástavby, komunikací apod. Přednostně jsou využívány pro umístění zařízení operátorů a dalších provozovatelů (ČD, IZS, PČR, AČR apod.) stávající vyšší objekty v zástavbě či objekty ve vyšších nadmořských výškách (věže kostelů, turistické apod. objekty na vrcholu Milešovky, Lovoše, Červeného vrchu atd.). Správa CHKO ČS se značným úspěchem prosazovala v době zvýšených potřeb výstavby vysílačů kumulaci zařízení různých provozovatelů na jednom vysílači a současně dle konkrétné situace i spojení s jinými požadavky včetně navázání na tradiční existenci vyhlídek a rozhleden v Českém středohoří (de facto vytvoření multifunkčních výškových objektů, ve volné krajině nejčastěji kombinace vysílač + rozhledna). Takto byl realizován např. objekt u D805 u Radejčína (zařízení operátorů + požadavky IZS na zajištění tunelů na D805 + rozhledna), objekt na Sokolím vrchu, u Náčkovic a na Varhošti (zařízení operátorů + rozhledna). Nejvýraznější vertikální dominantou na území CHKO (charakteru krajinné singularity) je televizní vysílač na Bukové hoře u Děčína z roku 1975. Základní síť zařízení operátorů je stabilizována, v současné době se zájmy operátorů zaměřují prakticky jen na rekonstrukce zařízení a modernizaci technologií a jen výjimečně na doplnění sítě. 4.7.2.4 Vodovody Východní část území CHKO České středohoří je vyhlášeno chráněnou oblastí přirozené akumulace podzemních vod pro vodárenské využívání, zahrnující centrální část České křídy. Další speciální ochranou vodních zdrojů jsou vyhlášená ochranná pásma hygienické ochrany. Tato pásma (PHO) 1. a 2. stupně jsou zřizována k zabezpečení jakosti těch vodních zdrojů, které se používají pro hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou, nebo s jejichž využitím se uvažuje do budoucna. Kvalita podzemní vody je vedle geologického typu prostředí značně ovlivňována antropogenní činností. Sem patří zásahy do přírodních podmínek vzniku a cirkulace podzemní vody, různé průsaky znečistěných vod. Nejvýznamnější složkou znečištění je rozptylování znečišťujících látek do okolí - umělá hnojiva, chemické ochranné látky, posypové materiály na silnice apod. Výstavba a provozování vodovodů se i na území CHKO řídí primárně zákonem o vodovodech a kanalizacích. Dalších významým dokumentem je Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Ústeckého kraje z října 2007 (Hydroprojekt CZ a.s.). Na okrese Česká Lípa má obdobný dokument vypracovaný i Liberecký kraj. Uvedené dokumenty by měly být

236

ve vzájemném souladu s územně plánovací dokumentací jednotlivých měst a obcí. V současné době se bohužel ukazuje, že původní představy, promítnuté do tohoto dokumentu, jsou z ekonomických důvodů v menších obcích nerealizovatelné a především z důvodu vysokých investičních nákladů na připojení místních rozvodů do hlavních vodárenských soustav regionu dochází k udělování nejrůznějších výjimek. To má v praxi za následek postupné zvyšování tlaku na místní vodní zdroje a to i v I. a II.zónách CHKO. Globálně je vody v CHKO relativní dostatek, ale jen pokud bereme do úvahy i zdroje ze štěrkopískových kolektorů v údolí Labe a Labe samotné i jako zdroj povrchové vody. Problémy s dostatkem vody však nastávají už v některých bočních údolích u Labe a na náhorních planinách. Obecně jsou ale nedostatečné místní vodní zdroje například na Děčínsku a Lounsku, na Třebenicku a Třebívlicku, na Třebušínsku a Liběšicku, v části obcí v údolích okolo Ploučnice atd. S optimalizací zdrojů pitné vody se uvažuje i na Českolipsku. Převážná část místních odběrů je mimo hlavní spotřebiště (města a velké obce) vázaná na mělké kolektory svahových deponií a niv drobných vodotečí, nebo v lepším případě na puklinový oběh. V minulosti byla v Děčíně využívána pro zásobování vodovodní sítě města i voda z termálního artézkého vrtu centrálního zdroje tepla, tento odběr byl však už ze strany SčVK ukončen a nyní tato podzemní voda po odebrání tepla vytéká volně do Ploučnice. V oblasti CHKO České středohoří je dosud z výše uvedených příčin mnoho malých obcí bez veřejného vodovodu nebo má kapacitně (náhorní plošiny) či kvalitativně (údolí Labe) nevyhovující místní vodní zdroje. Tento problém narůstá se vzdáleností od velkých měst. Příkladem mohou být například Liběšice, kde je několik jejich místních částí zcela odkázáno na soukromé studny s vodou, která v důsledku zemědělského znečištění a nevyhovujícím způsobům obhospodařování půdy nevyhovuje často ani základním hygienickým požadavkům. V případě obce Malečov zase dochází k čerpání podzemní vody v objemu, který již několik let způsobuje vyschnutí pramenných přítoků některých povrchových toků. V případě obce Merboltice je každé léto horní část obce bez vody, dalším příkladem může být obec Třebušín, atd. Hlavní vodárenská soustava je v majetku Severočeské vodárenské společnosti a.s. (skupina Veolia). Provoz této soustavy, včetně jejich jednotlivých částí v CHKO České středohoří, zajišťují Severočeské vodovody a kanalizace a.s. V rámci této soustavy je převáděna pitná voda nejrůznějšího původu i do značných vzdáleností. Podzemní i povrchová voda z různých zdrojů se během dopravy v několika uzlech vodárenské soustavy vzájemně míchá za účelem dosažení co nejlepší dosažitelné kvality u konečného spotřebitele. Z důvodu minimalizace investičních a provozních nákladů provozují některé obce své vlastní vodárenské a kanalizační soustavy. Jedná se především o obec Velemín, kde jsou zdrojem vody pro jednotlivé osady pramenné oblasti Milešovské části Českého středohoří. Dále je to obec Velké Březno, kde jsou zdrojem vody pramenné oblasti západní části Verneřického středohoří. V minulosti využívané vrty v nivě Labe přestává obec využívat z důvodu nadlimitního množství arsenu. To při rozvoji obce dále zvyšuje nároky na zdroje podzemní vody v okolí. Část oficiální vodovodní sítě provozuje i obec Markvartice, pramenná oblast se nachází západně od obce. Část vodovodů v menších sídlech je provozována i nejrůznějšími místními komunitami, za tiché podpory jejich obcí. Jedná se většinou o malé místní vodárenské systémy, v mnoha případech bez technické dokumentace, některé i 100 let staré, jiné vybudované často “načerno” již zaniklými zemědělskými družstvy, státními statky, státními lesy nebo svépomocí. Odběry těchto malých vodárenských soustav jsou z pohledu ovlivnění vodního režimu okolní krajiny nevýznamné a s ohledem na jejich většinou nedobrý stav se nedá předpokládat jejich další rozšiřování. Se zvyšující se cenou pitné vody stoupá zájem podniků i soukromníků o odběr povrchové vody (užitkové) a o využití lokálních studní. Zde vznikají problémy dvojího druhu. První část problémů vzniká z přesvědčení, že podzemní zdroje pitné vody jsou nevyčerpatelné a že je tedy možné realizovat rozšiřování obcí a zvyšovat počty obyvatel i v pramenných oblastech Českého středohoří. To vede následně ke zvýšené potřebě odkanalizování těchto vod po jejich využití, se všemi dopady na podzemní a povrchové vody v pramenných oblastech

237

toků a zároveň i v místech níže po toku. Druhá část problémů spočívá v nedostatečné evidenci povolených odběrů podzemní a povrchové vody, v absenci jakýchkoli hodnocení kumulativních vlivů a v neposlední řadě v chybějící povinnosti měřit a evidovat odběry ze zdrojů, kde povolený odběr nepřevyšuje 500m3/měsíc a 3000m3/rok odebrané vody. Například v některých zahrádkářských koloniích a malých osadách probíhá odběr z místních vodních toků nejrůznějšími technickými zařízeními bez jakékoli kontroly. 4.7.2.5 Kanalizace Úroveň výstavby zaostává za výstavbou vodovodů. Napojení na veřejnou kanalizaci nepřesahuje celkové množství 40 % domů. Řada kanalizací je i dožívající (zarůstání, poruchy), ale je také provedena nekvalitně a neodborně (Akce Z). Velká část nové výstavby v menších sídlech je prostřednictvím domovních ČOV napojována na místní dešťové kanalizace ve správě obcí. To nese do budoucna komplikace s odpovědností konkrétních obcí za zbytkové znečištění, vypouštěné z takto využívaných kanalizací do vodních toků. Velká část kanalizací velkých měst je sdružených, s odlehčovacími komorami pro dešťové srážky. To vyvolává komplikace na drobných vodních tocích z důvodu nedostatečné schopnosti těchto toků tyto odlehčené vody dostatečně naředit. Dalším negativním vlivem většiny odlehčovacích komor je znečištění toků hrubými nečistotami, například plastovými pytlíky a dalším hrubým odpadem. Tento problém se týká i Labe. Některé části části měst (Ústí nad Labem, Děčín, Trmice) jsou dosud odkanalizovány přímo do Labe městskými stokami neukončenými ČOV. Tyto stoky jsou postupně zaslepovány a převáděny na centrální městské ČOV. V případě Trmic je část těchto stok odvedena do řeky Bíliny. Některé menší obce v labském údolí mají rovněž své kanalizační systémy neukončené ČOV a vypouštějí nečištěné splaškové vody přímo do toku Labe. Řešení této situace je zcela závislé na dostupnosti finančních prostředků na vybudování ČOV, protože projekčně jsou tyto akce již připraveny. Typickým příkladem jsou například Libochovany. V oblasti kanalizací platí stejná zásada jako v případě vodovodů, t.j. s rostoucí vzdáleností od hlavních center a s rostoucí nadmořskou výškou klesá jejich využitelnost, rostou náklady na jejich výstavbu, údržbu a rekonstruce a v malých obcích pak většinou zcela chybí a jejich funkci zde suplují dešťové systému různé kvality a původu a též drobné vodní toky, kde ústí nejen tyto kanalizace. 4.7.2.6 ČOV Čistírny odpadních vod jsou i v CHKO buď pro individuální čištění odpadních vod bez větších doprovodných kanalizačních systémů, nebo se jedná o centrální čistírny odpadních vod, budované na konci větších kanalizačních systémů. V současné době převažuje na území CHKO výstavba malých domovních čistíren. Za posledních 10 let bylo těchto malých čistíren povoleno cca 800, ilegálně jich bylo odhadem vybudováno minimálně stejné množství. Je to dáno tím, že v minulých letech nastal rozvoj nové a značná rekonstrukce stávající bytové výstavby a to především v krajinářsky atraktivních obcích v horních a pramených oblastech menších vodních toků. Většina těchto obcí má ale zároveň velké problémy s dostatečnou kapacitou recipientů, do kterých jsou nově vznikající přečištěné splaškové vody odváděny. Přes deklarovanou vysokou účinnost čištění odpadních vod z rodinných domů a malých provozů produkují malé domovní čistírny kvalitativně i kvantitativně poměrně velký rozsah zbytkového znečištění. Při odkanalizování do málo vodnatých recipientů nedochází v mnoha případech k dostatečnému naředění zbytkového znečištění, což následně zvyšuje eutrofizaci těchto toků a navazujících nádrží. Problém přitom není jen se zbytkovým znečištěním fosforem a dusíkem. Jedná se i o problémy spojené se znečišťováním vodního prostředí takovými látkami, jako jsou rezidua léčiv, čistících prostředků, hormonů a dalších látek z oblasti vysoce kvalifikované chemie, jejichž vliv na vodní ekosystémy není dosud ani řádně prozkoumán a vyhodnocen. Na takto ovlivněných drobných vodních tocích není bohužel průběžně sledována kvalita vody a vlivem kumulativního účinku jednotlivých čistíren vznikají z některých drobných toků zvláště v letním období zapáchající stoky. Příkladem mohou být například některé nové satelitní výstavby rodinných domů v okrajových částech Děčína, kdy

238

výstavba domů předběhla výstavbu kanalizace a odkanalizování bylo vyřešeno prostřednictvím malých domovních čistíren. Komplikace představuje i případné vypouštění přečištěných odpadních vod do vod podzemních, které není z pohledu vodního zákona preferováno a z pohledu geologické stavby Českého středohoří může na většině lokalit vést až k trvalému znečištění stávajících podzemních zdrojů pitné vody. Jakákoli průběžná kontrola takového množství malých čistíren se navíc stává velmi obtížnou až nemožnou, a to bez ohledu na to, zda jsou odkanalizovány do vod podzemních či povrchových. Budování velkých čistíren odpadních vod je vázáno na přítomnost dostatečně kapacitní kanalizace, což je mnoha obcích a městech velký problém především z pohledu nutných investic. Velká města mají vybudované centrální čistírny odpadních vod již několik let. Jedná se o Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Velké Březno a Děčín. Tyto čistírny odvádějí přečištěné odpadní vody do Labe, které má v současnosti dostatečnou ředící schopnost pro eliminaci zbytkového znečištění. Tyto čistírny, provozované SčVK a.s., jsou také průběžně modernizovány a intenzifikovány. Na tyto čistírny jsou postupně přepojovány i stoky z okrajových částí měst, což se týká především Ústí nad Labem a Děčína. Problémy ale nastávají u menších obecních čistíren na horních částech malých toků, kde chybí peníze na dobudování oddílné kanalizace a na modernizaci a intenzifikaci těchto menších komunálních čistíren. Problémy jsou zde pak obdobné, jako jsou u malých domovních čistíren, často jen ve větším měřítku. Odstrašujícím případem je například obecní čistírna v Malečově, která je vyústěna do Olešnického potoka a která není schopna kapacitně pokrýt prudce se rozvíjející výstavbu v obci. Tuto čistírnu spravuje obec Malečov. Podobným příkladem může být ale i čistírna v Třebušíně, která je v majetku SčVK. Obecně lze na základě pozorování konstatovat, že intenzivní výstavba na březích malých vodních toků v CHKO České středohoří vyvolává potřebu odkanalizování této výstavby a to následně vede ke zhoršení kvality vody v těchto tocích minimálně v lidskými smysly vnímaném rozsahu. To znamená, že voda získává nepřirozené zabarvení, často nepříjemně zapáchá a na březích nastává intenzivní rozvoj eutrofilní vegetace. Na většině takto postižených toků není kontinuálně ani namátkově měřena kvalita jejich vod. Není zde ani sledován kumulativní účinek zbytkového znečištění, což má v některých oblastech za následek snižování přirozené biodiverzity ve prospěch nežádoucí a geograficky často nepůvodní eutrofilní vegetace. 4.7.3. Alternativní zdroje energie 4.7.3.1 Větrná energie, fotovoltaika České středohoří je s ohledem na morfologii terénu a hustou rozvodnou síť vyhledávaným územím pro možnost realizace fotovoltaických elektráren. FVE byly realizovány v sídlech Habřina, Heřmanov, Kerhartice, Manušice, Horní Libchava, Chuderov a Skalice u České Lípy. Na úrovni ÚP jsou navrženy plochy pro výstavbu FVE v sídle Habrovany a Velemín. Jde o menší výměry převážně v bývalých zemědělských areálech (např. Kerhartice, Chuderov, Habrovany) či v návaznosti na ně (Velemín, Heřmanov). Solární či FV panely se vyskytují často jako lokální zdroje pro účely vlastníků (většinou panely umístěné na střechách rodinných domů). Velké větrné elektrárny na území CHKO nejsou realizovány, na úrovni ÚP všech stupňů není výstavba VVE navržena. ZÚR ÚK vylučují lokalizaci VVE na území CHKO, krom toho stanovují kolem CHKO ochranné pásmo o šíři 3 km k omezení vizuálního vlivu VVE, v němž se lokalizace VVE taktéž nepřipouští. 4.7.3.2. Vodní energetika Hydroenergetický potenciál vodních toků je v Českém středohoří využíván po celou historii osídlení této oblasti. Zpočátku se jednalo především o nejrůznější stoupy, mlýny, pily a hamry, později s rozvojem průmyslové výroby začaly ve velkém počtu vznikat i malé vodní elektrárny. S rozvojem malých vodních elektráren a průmyslu postupně během 18.-19.století zanikla většina mlýnů a dalších zařízení, převádějících vodní sílu na mechanickou. S tím

239

často zanikaly i příslušné stavební objekty, situované většinou o samotě na vhodných místech vodních toků. Součástí těchto vodních staveb byly i akumulační nádrže a náhony. V období od roku 1945 do roku 1989 pak zanikla i velká část malých vodních elektráren a to především s ohledem na fakt, že energetická politika státu se začala orientovat především na výrobu elektřiny z uhlí a současně zanikla část malých, často textilních fabrik, které vyrostly během 19.století na březích energeticky využitelných toků a byly zásobeny energií z vodních turbín. Vodní elektrárny se dnes v CHKO České středohoří vyskytují především na Labi (2 VE) a na Ploučnici (24 MVE). Na ostatních tocích jsou umístěny turbíny menších výkonů a to většinou v profilech po bývalých mlýnech. V posledních přibližně 20 letech začala renesance malých vodních elektráren i v CHKO České středohoří a to především díky státní podpoře obnovitelných zdrojů energie. Často bohužel i s negativními vlivy na bezprostředně navazující vodní ekosystémy. Jedná se zejména o negativní ovlivnění rybích migračních tras vysokými pevnými jezy, o zraňování a usmrcování ryb a dalších vodních živočichů turbínami vodních elektráren a o nelegální nadměrné odběry vody z hlavních toků při tzv. „špičkování“ vodních elektráren, což je problém téměř výhradně na řece Ploučnici (EVL Ploučnice). Většinu těchto negativních vlivů se daří postupně omezovat. Na části malých vodních elektráren na Ploučnici už byly vybudovány rybí přechody, instalovány elektronické odpuzovače a po celém toku je prováděna zvláště v letním období důsledná kontrola dodržování limitů odběru vody z hlavního toku, a to i za účasti Českého rybářského svazu, Policie České republiky a ČIŽP. Žádná nová vodní elektrárna není uváděna do provozu bez aplikace výše uvedených opatření a v rámci souhlasu orgánu ochrany přírody je požadována maximální automatizace provozu, včetně automatického odstavení MVE při velmi nízkých průtocích v hlavním toku. Při prodlužování vodoprávních povolení pro MVE jsou ve spolupráci s vodoprávními úřady tato povolení modifikována podle nových poznatků a jsou stanovovány nové limity pro využívání energetického potenciálu dotčených toků. Stanovení minimálních průtoků je velice závažné zejména u derivačních elektráren, kde zachování tzv. hygienického minima, obvykle v hodnotě Q355d, je pro udržení dostatečné biodiverzity toku nepostačující. Například na Ploučnici je proto stanoven minimální zůstatkový průtok v hlavním toku na 4m3/sec pro všechny derivační elektrárny. Při dosažení této hodnoty musí být turbíny odstaveny z provozu. Nové malé vodní elektrárny jsou dnes navrhovány zejména u stávajících jezů, v lokalitách zrušených mlýnů a jejich náhonů a rekonstrukcí bývalých elektráren. Výstavba těchto malých elektráren má ve většině případů své opodstatnění. Vodní energie je zde pouze doplňkovým, nicméně kvalitativně cenným zdrojem výroby elektrické energie. Energetické využití hydropotenciálu toku je na základě našich zkušeností ale přijatelné pouze tehdy, nedojde-li provozem MVE k degradaci biologických funkcí toků. I při stanovení podmínek provozu jsou ale bohužel zkušenosti, že provozovatelé ve snaze o maximální využití potenciálu MVE neberou otázku ochrany přírody v úvahu a porušují zejména stanovený minimální průtok v korytě. VE na Labi: Vodní elektrárna Střekov - umístění na zdymadle Střekov, do provozu uvedena 1936, na levém břehu Labe, v ř. km 767,68, výkon 19,5MW, délka vzdutí 19 km a objem nádrže cca 16mil.m3 vody. Mezi elektrárnou a zdymadlem je umístěn komůrkový rybí přechod, rekonstruovaný v minulých letech za účelem zlepšení jeho atraktivity pro migrující ryby. Rybí přechod je v dolní části na levém břehu vybaven pozorovací místností se sklem. Provozovatelem je ČEZ Obnovitelné zdroje a.s. V minulosti se objevil záměr doplnit VE Střekov i o přečerpávací elektrárnu s akumulační nádrží na náhorní planině u Podlešína. Vodní elektrárna Lovosice – Píšťany – umístění na jezu Lovosice, v provozu od 2010, na pravém břehu Labe, v ř. km 60,12, výkon 2,73MW. Mezi elektrárnou a jezem je umístěný menší komůrkový rybí přechod, na pravém břehu je pak vybudován velký rybí přechod přírodního typu (bypass). Oba přechody byly dokončeny společně s elektrárnou. Elektrárna je vybavena odpuzovači ryb různého typu a únikovými otvory z prostoru před jemnými

240

česlemi. Do budoucna se plánuje rozšíření VE o další turbíny. Provozovatelem je RenoEnergie a. s.

241

MVE na Ploučnici (výčtem): MVE ř.km inst.výkon pozn.(PB=pravýbřeh,LB=levý břeh) Děčín - Pod Zámeckým ryb. 1,542 75 kW ELECOMs.r.o.,odpad do Labe, PB Děčín - P1 -Třebenský 1,600 270 kW Třebenský Pavel, LB Děčín – P2 – R.A.Znojmo 3,402 55+630 kW R.A.Znojmo, s.r.o, LB Březiny - Sádky derivační 4,512 0.000 Třebenský Pavel, PB, rekonstrukce Březiny Sádky příjezová 4,512 198 kW Třebenský Pavel, PB Březiny – P3 5,452 52+500 kW Vodní elektrárny Ploučnice, a.s., PB Malá Veleň A-Energy 7,340 782 kW A-Energy s.r.o., LB Malá Veleň 7,372 0.000 mimo provoz Jedlka 8,750 0.000 ELBALO s.r.o., rekonstrukce, PB Benešov n.Pl. -Nikoh 9,640 150 kW Nikoh s.r.o., LB Benešov – Interkov 10,250 220 kW Kozáková, Holakovský, PB Benešov 10,975 0.000 mimo provoz Benešov – Benar 02 – Elecom 11,350 60 kW ELECOM s.r.o., LB Benešov – Benar 01 – A-Energy 11,618 264 kW A–Energy s.r.o., LB Benešov – Benar 04 – Hol. 12,897 200 kW Holakovský Františkov – Ostrý 13,000 200 kW ELECOM s.r.o., PB Františkov - Spedquick 14,050 0 kW mimo provoz, LB Oldřichov - Cuprum 17,879 150 kW CUPRUM s.r.o., LB Františkov - Stratex 15,288 260 kW STRATEX s.r.o., LB Valkeřice – A-Energy 16,050 623 kW A-Energy s.r.o. Starý Šachov 18,700 520 kW Big Watter s.r.o., rekonstrukce Žandov 21,050 0.000 mimo provoz Jezvé 25,300 0.000 mimo provoz Stružnice 30,150 0.000 mimo provoz Další MVE na drobných tocích: Milešovský potok – zrušená malá vodní elekrárna na Milešovském potoce v ř.km 1,3, přímo v obci Malé Žernoseky, na konci dlouhého náhonu procházejícho obcí, odpadní kanál sveden do Labe. Záměr rekonstrukce, komplikované vlastnické vztahy. Poustka – zrušená malá vodní elektrárna nad Dobkovicemi v ř.km.2.0, odpadní kanál sveden zpět do toku, plánovaná obnova, komplikované vlastnické vztahy. Pokratický potok - zrušená malá vodní elektrárna v Pokraticích v ř.km.2.540, odpadní kanál zpět do toku, plánovaná obnova, komplikované vlastnické vztahy. Jílovský potok – Děčín-Horní Oldřichov, MVE v ř.km 3,055, inst.výkon 7,2kW, LB, vlastník nezjištěn Bystrá – Dolní Habartice, bývalý Hocheho mlýn, ř.km 3.0, mimo provoz, opuštěné vodní dílo, plánovaná obnova, komplikované vlastnické vztahy. Bobří potok – Janovice, bývalý mlýn, ř.km 13,7, mimo provoz, plánovaná obnova, včetně obnovy náhonu. Na náhonu komplikované vlastnické vztahy. Homolský potok – Vítov, býv.mlýn, ř.km 1,5, výkon 9 kW, majitel nezjištěn Luční potok - Malé Březno, býv.mlýn, ř.km 0,900, výkon 7,5 kW, majitel nezjištěn Malé Březno, býv.mlýn, ř.km 1,160, mimo provoz Leština, býv.mlýn, ř.km 3,0, mimo provoz Leština, býv.mlýn, ř.km 3,8, mimo provoz Zubrnice, býv.mlýn, ř.km 5,0 Na Lučním potoce a obdobně i na mnoha dalších vodních tocích se vyskytují mnohé další profily, kde byly v minulosti provozovány z dnešního pohledu mikrozdroje na výrobu elektrické energie. Známá je například lokalita s Bánkyho turbínou u Ledvinkova mlýna nad Zubrnicemi nebo vodní miniturbína u Lidmanů na drobném bezejmenném toku ve správě Lesů ČR v Okrouhlé. Pro podchycení těchto malých, energeticky vyžívaných profilů, historických i současných, však chybí jakýkoli komplexní průzkum a s ohledem na rozsah tématu se lze v rámci plánu péče CHKO jednotlivými profily detailně zabývat jen v případech, hodných zvláštního zřetele.

242

Co se týká obnovy původních historických mlýnů a dalších vodních zařízení, tak na rozdíl od snah o obnovu MVE se zatím jedná o sporadické počiny, které jsou většinou dílem nadšenců. I v případě těchto aktivit se ale obnova vodních děl většinou omezuje na stavební objekty, které jsou využitelné k rekreačním účelům, méně k trvalému bydlení. Obnova původního účelu, včetně vodní technologie, náhonů a akumulačních nádrží, je totiž v mnoha případech značně problematická. Často je důvodem jen to, že na souvisejících náhonech a akumulačních nádržích se změnily vlastnické vztahy do té míry, že obnova vodního práva není z právního hlediska realizovatelná a s ohledem na související enormní náklady ani technicky možná. Jako příklad historického a úspěšně obnoveného mlýna může posložit Ledvinkův mlýn rodiny Ledvinkových v Zubrnicích na Lučním potoce. Revitalizace těchto historických vodních zařízení většinou zásadním způsobem nezhoršuje migrační prostupnost dotčených toků, původní mlýnská technologie neusmrcuje migrující ryby a související akumulační nádrže často dokonce zlepšují biodiverzitu v dané lokalitě.

4.8. Průmysl Průmyslové podniky situované na území CHKO České středohoří nemají ve srovnání s jinými odvětvími lidské činnosti na přírodní prostředí CHKO rozhodující vliv. Industriální struktura území se dlouhodobě příliš nemění, což je dáno nejen orientací odvětví v regionu (většina území CHKO má výrazný potenciál pro zemědělství) a jeho ekonomickými podmínkami, ale též polohou center v území, které neumožňuje zásadní plošný rozvoj. Významnější průmyslová centra jsou soustředěna do okrajových částí CHKO. Jsou jimi Lovosice s chemickým průmyslem a loděnicemi, Ústí nad Labem s chemickým, potravinářským a zpracovatelským průmyslem, strojírenstvím a loděnicemi, dale Povrly s tradicí ve zpracování mědi a mosazi (kovohutě), Děčín s chemickým, elektrotechnickým a potravinářským průmyslem, strojírenstvím, hutnictvím a loděnicemi. Většina průmyslových areálů je nicméně umístěna již mimo území CHKO. Z větších podniků je v CHKO např. SETUZA a.s. v Ústí nad Labem, CS Beton s.r.o. ve Velkých Žernosekách či Chemotex Děčín a.s. Průmysl v CHKO se prakticky nerozvíjí, aktivity směřují spíše k modernizaci či přeměně náplně stávajících provozů (např. využití rozsáhlého areálu bývalé koželužny v Žalhosticích pro výstavbu souboru obytných staveb). Při zakládání nových podniků jsou z ekonomických důvodů využívány stávající struktury, záměry jsou situovány na okraj oblasti, nejčastěji se pak jedná o aktivity na úrovni drobného a středního podnikání. V centrální části území ke vzniku nových průmyslových komplexů nedochází, v souvislosti se zánikem části velkých zemědělských areálů je však často jejich kapacita využívána pro menší průmyslovou výrobu a skladování místního významu. Největší konflikty představuje ovlivnění krajinného rázu, technologie výroby má vliv na kvalitu ovzduší a vody. Negativní vliv na životní prostředí v okolí průmyslových center má sekundárně i vyšší míra nákladní automobilové dopravy související s přepravou surovin a hotových výrobků. Je nutno ale zmínit významný dopad průmyslových komplexů umístěných mimo oblast, mnohdy těsně za její hranicí, např. Lovochemie Lovosice, Spolchemie Ústí nad Labem, cementárna v Čížkovicích (Lafarge cement a.s.), elektrárny Počerady a Ledvice, teplárna Trmice a energetický komplex Prunéřov - Tušimice. Tyto komplexy představují především “optické znečištění” (jsou často předsazeny krajině Středohoří s uplatněním v dálkových pohledech) a zdroj znečištění ovzduší. Energetické komplexy krom toho s sebou přinášejí zvýšené požadavky na přepravu vyrobené elektrické energie, což se projevuje na území CHKO vysokou hustotou přenosových soustav (viz kapitola 4.7.).

243

4.9. Zacházení s odpady Zacházení s odpady řeší komplexně zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Zacházení s odpady na území CHKO České středohoří vychází také z Plánu odpadového hospodářství Ústeckého kraje, na okrese Česká Lípa z Plánu odpadového hospodářství Libereckého kraje. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny řeší zacházení s odpady pouze okrajově prostřednictvím § 26 odst. 1 písm. a), kde je uvedeno, že „na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody“. To znamená, že v oblasti nakládání s odpady zbývá Správě CHKO především osvětová funkce. Mimo nedostatečné a neúplné evidence starých ekologických zátěží, vedené na MŽP, neexistuje jiný komplexní dokument, který by evidenčně pokrýval celé území CHKO České středohoří z pohledu nakládání s odpady. Částečně území CHKO ČS pokrývá mapování firmy INGEO (1995-1997), které bylo velmi detailní. Současné strategické i operativní dokumenty krajských úřadů, měst a obcí se obecně starými ekologickými zátěžem (tzv. černými skládkami) nijak detailně nezabývají a řeší spíše současné nakládání s nově vznikajícími odpady. Celkový počet černých skládek lze na území CHKO České středohoří kvalifikovaně odhadnout na 800-1000, přesné číslo lze těžko určit. Tento odhad vychází z praktické zkušenosti, že každé sídlo má „za humny“ v každém vhodném (t.j.dopravně přístupném směru) minimálně jednu skládku. To se týká bohužel často i malých osad a samot. Většina těchto dnes již historických deponií není dále využívána a velká část z nich vlivem povrchové renaturace není jako skládka ani identifikovatelná. Vlivem zavedení kolektivních systémů nakládání s odpady se naštěstí nové nelegální skládky již téměř neobjevují a i v případě starých ekologických zátěží známých pod pojmem „černé skládky“ dochází k jejich dalšímu využívání v naprosto minimální míře a pouze nahodile. Jedná se spíše o vznik ojedinělých deponií, například stavebních sutí (včetně eternitu) z rekonstrukcí domů, případně jiné odpady z jednorázových činností. V těchto případech jde ale o doznívající činnost, což je výsledek postupného zdokonalováním obecních a městských kolektivních systémů nakládání s odpady. V oblasti inertních odpadů, jako jsou výkopové zeminy a nekontaminovaná stavební suť, se nárazově objevují snahy ukládat tyto materiály mimo legální skládky či recyklační střediska, a to především pod záminkou vyrovnávání území s různě deklarovanými cíly, či pod záminkou rekultivací, například ve zbytkových těžebních jámách kamenolomů a pískoven. V současné době je takto částečně zavážen lom Soutěsky a lom Žandov. Většina odpadů, vyprodukovaných na území CHKO dnes končí díky systémům kolektivního nakládání s odpady mimo území CHKO České středohoří. Na území CHKO se dnes nacházejí pouze dvě velké, legálně provozované skládky tuhých komunálních odpadů (TKO). Jedná se historickou skládku TKO Orlík, provozovatel Marius Pedersen a. s. (dříve TS Děčín), a o novodobou skládku TKO Volfartice, provozovatel EKO Volfartice a. s. Skládka TKO Volfartice je budována se souhlasem Správy CHKO ČS od roku 1996, v současné době byla schválena poslední III.etapa, včetně konečné rekultivace. Na okraji Litoměřic, ve štolách bývalé podzemní továrny Richard, se nachází podzemní úložiště jaderného odpadu „lehčí kategorie“, což jsou například zářiče z různých lékařských přístrojů. Z dříve legálních skládek stojí za zmínku skládka Břvany (sklo z Kyselka Břvany), která je z větší části v majetku AOPK ČR. Na tuto skládku bylo ze strany AOPK ČR zadáno a následně zpracováno hodnocení rizik, protože skládka zasahuje do ochranného pásmo minerálních vod Břvanská kyselka. Bohužel na rekultivaci této skládky nebyly v konečné fázi uvolněny finanční prostředky. Dále je to skládka Skršín (povrchově rekultivováno), skládka Huntířov-Markvartice (komplexní rekultivace) a skládka TKO Dubí hora (Město Úštěk, v současnosti rekultivováno). Z těch nebezpečnějších skládek je to skládka kyanidových solí Malá Veleň (EVL Ploučnice, rekultivováno, monitorováno) a skládka odpadu z výroby sody Radešín (původce TONASO Ústí n.Labem, rekultivováno, monitorováno). Likvidace menších historických skládek a různých drobných deponií odpadů v okolí obcí a menších měst je zcela oprávněná ve všech případech, kdy vlivem charakteristik uložených odpadů hrozí reálné nebezpečí poškození životního prostředí. V některých případech

244

je ovšem zjevné, že by zásah do takové skládky byl z ekologického hlediska zcela kontraproduktivní. Vlivem času totiž část nejstarších, dávno nevyužívaných skládek podlehla povrchové renaturalizaci a vznikla zde často zajímavá sukcesní společenstva. To může dále komplikovat snahy o úplné odstranění těchto skládek do té míry, že se odstranění uvedených skládek stane nejen z ekonomického, ale i z ekologického hlediska velmi kontroverzním až kontraproduktivním. Správa CHKO České středohoří v současné době nedisponuje žádnou evidencí starých skládek, která by umožňovala selekci těchto skládek i na základě jejich současných vnějších ekologických charakteristik.

4.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny Krajina Českého středohoří je lokálně silně zatěžována těžbou nerostných surovin, při níž dochází k nevratnému poškozování a ničení reliéfu krajiny včetně nejdůležitějších krajinných dominant. V případě Českého středohoří je nutné unikátní reliéf považovat za základní hodnotu území. Dalšími negativními stránkami těžby jsou: přímé ničení lokalit výskytu ohrožených a zvlášť chráněných organismů, negativní ovlivňování krajiny morfologicky cizorodými útvary výsypek neupotřebitelných zemin a hornin, vysoká prašnost, hlučnost, vibrace, seismicita, úbytek lesních ploch v relativně málo lesnatém území, jakož i další problémy spojené s přepravou vytěžené suroviny. Možno předpokládat i ovlivnění místního klimatu při prolomení hřbetů ochranných masivů či při likvidaci celých kopců. Kladnými stránkami těžby jsou odkrytí významných geologických jevů (problémem je zastavení těžby v potřebné fázi), dále obnažení skalních stěn a navrácení sukcese do iniciálního stadia – preference světlomilných rostlinných druhů, případně vytvoření příležitostí pro hnízdění některých druhů ptáků, bezobratlých specializovaných na prostředí sutí (v tomto případě působí těžba jako jisté biotechnické opatření ve směru stanovištní diverzifikace prostředí). Ekologicky optimální je pak využití vytěžené suroviny v místních podmínkách při různých stavbách (minimalizace vnášení cizorodých substrátů do prostředí CHKO). Tabulka č. 22: Registrované dobývací prostory na území CHKO České středohoří číslo DP 0336 0263 0266 0993 1038 0092 0701 0894 0957 1070 0747 0819 1063 0259 0065 0704 0996 0267 1086 0829

název DP Dobkovičky Dubičná Chraberce Kamýk Libouchec Libochovany Libochovany I Libochovany III Litochovice Litochovice I Malé Žernoseky Měrunice Měrunice I Obřice Podsedice Přední Lhota Přední Lhota I Soutěsky Valkeřice Žandov

těžené nerosty čedič tefrit čedič čedič čedič čedič čedič čedič čedič čedič křemenný porfyr čedič čedič čedič pyroponosné štěrky čedič čedič čedič trachyt, dekorační kámen čedič

245

0155

Židovice

dinasový křemenec, bentonit

V současnosti je hornická činnost prováděna v následujících těžebnách: Dobkovičky

Kámen Zbraslav, s. r. o. Dobývací prostory: 700 336 Dobkovičky 700 957 Litochovice I Celková devastovaná plocha: větší než 60 ha Nerost: čedičová hornina., objemová hmotnost = 3000 kg/m3 Dotčená zóna CHKO ČS: IV, /II/ Zásoby k 1. 1. 2013: 6 782 000 m3 Finální výrobek: drcené kamenivo Těžba v r. 2011: 355 000 t (těžba v r. 2012: 163 000 t) Projektovaná těžba: 200 000 t/r Trhací práce: velkého rozsahu Celkové vynětí z LPF: asi 20 ha Způsob přepravy suroviny: 20 % po železnici, zbytek po silnici Hygienické aspekty: hlučnost, vysoká prašnost! Předpokládaná životnost ložiska: 60–70 let Hodnocení činnosti lomu: v mnoha směrech nepříznivé vlivy na okolní prostředí – pohledová exponovanost, velké devastované plochy, prašnost, zátěž sídel přepravou kameniva, staré ekologické zátěže (např. skládky v lomu). V současnosti je lom uveden do klidu pro nedořešené vztahy mezi majitelem pozemků a držitelem práva k dobývání.

Dubičná

EUROVIA, a. s., těžbu provozuje v pronájmu CS Kámen Plus, s. r. o., Kravaře Dobývací prostor: 700 263 Dubičná Nerost: analcimický tefrit, objemová hmotnost 2 770 kg/m3 Dotčená zóna CHKO: IV Zásoby k 1. 1. 2013 : 8 500 000 m3 Finální výrobek: štípaná a řezaná dlažba, drcené kamenivo, pokusy o výrobky z leštěného kamene. Těžba 2012: 37 000 t (těžba 2011: 37 000 t) Projektovaná těžba: 35 až 40 000 t/r Celková devastovaná plocha: asi 30 ha, na části zřízena městská skládka Úštěk Celkové vynětí z LPF: 25 ha, dále nepokračuje Trhací práce: malého rozsahu Směnnost: 1/56 pracovních míst Způsob přepravy suroviny, výrobků: výhradně po silnici Lom byl založen v r. 1920 Okresním hejtmanstvím v České Lípě. Výroba strojních a granulovaných drtí, eichtberské desky. Od r. 1950 byly vlastníkem St. silnice Teplice, od r. 1960 Severokámen Liberec. Speciální zájmy ochrany přírody: NPP Dubí hora, 1 km severozápadně. V okolí výskyt Potentilla rupestris a Orchis ustulata. Předpokládaná životnost ložiska: cca 200 let Hodnocení činnosti lomu: V současné fázi těžby je nepříznivé působení na okolí minimální. Přechodem na kamenickou výrobu se snížila výše roční těžby 4–5 x. Narušení krajinného rázu je nepodstatné.

Chraberce

EUROVIA, a. s.

246

Dobývací prostor: 700 266 Chraberce, vyhl. 30. 12. 1962 Celková devastovaná plocha. 16 ha Nerost: čedičová hornina, 3 010 kg/m3 Dotčená zóna CHKO: IV Zásoby k 1. 1. 2013: 1 250 000 m3 Finální výrobek: drcené kamenivo Těžba v r. 2011: 380 000 t (těžba v r. 2012: 270 000 t) Projektovaná těžba: 250 000 t/r Trhací práce: velkého rozsahu Celkové vynětí z LPF: 8 ha, zatím nepokračuje Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici Hygienické aspekty: hlučnost, postiženo širší okolí, včetně NPR Oblík Předpokládaná životnost ložiska: 5 let Směnnost: 2/26 pracovních míst Hodnocení činnosti lomu:Těžbou již téměř zlikvidován vrch Týnecký chlum, nyní se těží v zahloubení. Kvalitní čedič, odvaly zatěžují krajinu nepodstatně. Vypouštění důlních vod bez problémů. Současná fáze těžby s výjimkou hluku krajinu ovlivňuje jen málo. Kubo

Rudolf Vít, Malé Žernoseky, 410 02 p. Lovosice Dobývací prostor: 700 747 Malé Žernoseky, vyhl. 31. 7. 1973 Celková devastovaná plocha: 11 ha Nerost: křemenný porfyr, objemová hmotnost = 1 530 kg/m3 štěrkopísek v nadloží porfyru Dotčená zóna CHKO: III Zásoby k 1. 1. 2013: 617 000 m3 Finální výrobek: kámen lomový, dekorační, sloupkový, záhozový písek Těžba v r. 2012: 8073 t dlažba (těžba v r. 2011: 10 295 t) Projektovaná těžba: cca 10 000 t/r Trhací práce: malého rozsahu do 200 kg Celkové vynětí z LPF: do 5 ha, dále nepokračuje Způsob přepravy suroviny: po silnici, možnost nakládky na lodě Předpokládaná životnost ložiska: více než 130 let Směnnost: 1/5–6 míst Hodnocení činnosti lomu: prakticky bez nepříznivých vlivů na okolní prostředí, průběžně udržován pořádek, zklidněné části lomu postupně zarůstají březovým náletem, lom oživen různými druhy živočichů. Těžba v zahloubení, pohledově se neuplatňuje.

Libochovany

EUROVIA, a.s. Dobývací prostory:

700 092 700 701 700 873

Libochovany vyhl. 1967 Libochovany I vyhl. 1972 Libochovany II vyhl. 1975 Libochovany III vyhl. 1977 700 993 Kamýk v současné fázi se těží v bl. 13 /DP Libochovany + Libochovany III/ a v DP Kamýk (na Trabici) Nerost: nefelinický bazanit, objemová hmotnost = 3000–3 020 kg/m3 olivinický čedič leucitický bazanit., objem. hmotnost = 2 300 kg/m3 Dotčená zóna CHKO: IV, II Zásoby k 1. 1. 2013: 4 5 000 m3 – bl. 13 Deblík + bl. Trabice Finální výrobek: drcené kamenivo Těžba v r. 2012: 390 000 t (těžba 2011: 500 000 t) Projektovaná těžba: 320 000 t/r

247

Celková devastovaná plocha: větší než 100 ha, včetně propojení vzdál. pracovišť dopravními systémy větší než 2 km2 Celkové vynětí z LPF: více než 50 ha, bude pokračovat na Trabici Způsob přepravy suroviny: tuzemská poptávka obsloužena po silnici Hygienické aspekty: hlučnost, seismicita, prašnost Speciální zájmy ochrany přírody: Malý Deblík – výskyt Dracocephalum austriacum, Kostelní vrch – výskyt Stipa smirnovii. Předpokládaná životnost ložiska: 15 let Směnnost: 1/40 prac. míst Hodnocení činnosti lomu: Počátek těžebních aktivit byl v r. 1929. Postupně těžba zasáhla velké území, poškodila krajinnou dominantu a ohrozila existenci několika silně i kriticky ohrožených druhů. Vážné změny reliéfu krajiny. Existence lomu v současných parametrech se v podstatě neslučuje s posláním CHKO. Měrunice

Basalt, spol. s r. o., Měrunice Dobývací prostory: 700 816 Měrunice (vyhl. 7. 2. 1975) 701 063 Měrunice I (vyhl. 19. 2. 1990) Celková devastovaná plocha: asi 20 ha + výsypkové hospodářství v údolí Lužického potoka cca 8 ha (část. rekult.) Nerost: čedičová hornina – olivinický nefelinit objemová hmotnost = 3 000 kg/m Dotčená zóna CHKO: IV Zásoby k 1. 1. 2013: 7 391 000 m Finální výrobek: drcené kamenivo Těžba 2012: 324 966 t (v r. 2011: 603 452 t) Projektovaná těžba: (po r. 2013) 350 000 t/r Celkové vynětí z LPF: přibl. 11 ha Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici Hygienické aspekty: hlučnost, prašnost, seismicita, znečištění ropnými látkami v řešení Trhací práce: velkého rozsahu Předpokládaná životnost. 40 let Směnnost: nepřetržitý provoz – 3/68 prac. míst Speciální zájmy ochrany přírody: pruh listnatého lesa mezi lomem a silnicí Bílina-Louny, hájová květena s Lilium martagon Hodnocení činnosti lomu: stěnojámový lom, bude se postupně zahlubovat v několika etážích. Odtěžován plochý lakolit Stříbrníku, bez nápadnějších změn reliéfu krajiny. Vysoké tempo těžby; cca 75 % drceného kameniva je exportováno do SRN. Měrunice jsou jediným lomem v CHKO ČS, který neomezil těžbu oproti r.1990 v souvislosti s propadem tuzemské poptávky. Majoritní účast německé firmy.

Soutěsky

Ing. Jan Weiss, Mírové nám., 405 02 Děčín IV. Dobývací prostor: 700 267 Soutěsky Nerost: analcimický bazanit Dotčená zóna CHKO: IV, III Zásoby k 1. 1.1994: 500 000 m3 Finální výrobek: drcené kamenivo, sloupkový čedič Těžba 1993: 20 000 t (těžba 1985: 70 000 t) Projektovaná těžba: 100 000 t Celková devastovaná plocha: 15 ha Celkové vynětí z LPF: 0 Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici Hygienické aspekty: seismicita

248

Trhací práce: malého rozsahu Předpokládaná životnost ložiska: 10 let Směnnost: 1/5 pracovních míst Speciální zájmy ochrany přírody: mineralogická lokalita Hodnocení činnosti lomu: stěnový lom v údolní poloze, současná fáze těžby přechází do zahloubení. Devastace prostředí, spojené s úvodní fází těžby prakticky nepokračují. Těchlovice

ve

Žandov

Č.N.E.S, Kladno Dobývací prostor:

700 704 Přední Lhota 700 996 Přední Lhota I Celková devastovaná plocha: přibl. 20 ha Celkové vynětí z LPF: přibl. 10 ha Nerost: čedičová, trachytová a tefritová hornina, průměr. objemová hmotnost = 2 940 kg/m3 (petrografická skladba ložiska je velmi pestrá) Dotčená zóna CHKO: IV Zásoby k 31. 12. 2010: 1 600 000 m3 Finální výrobek: drcené kamenivo, použ. k výrobě obalovaných drtí vlastní obalovně v Dobkovicích Těžba 2012: 101 000 t Projektovaná těžba: do 150 000 t/r Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici, na Staroměstském nábřeží v Děčíně nakládka na lodě Trhací práce: velkého rozsahu Předpokládaná životnost ložiska: do 20 let Hygienické aspekty: trvalé střety se zájmy obyvatel přilehlé části Přední Lhoty, rázové vlny v labském údolí Směnnost: 1/5 pracovních míst Speciální zájmy ochrany přírody: blízkost PR Vrabinec (0,7 km)., lom je významnou mineralogickou lokalitou Hodnocení činnosti lomu: stěnový lom v údolní poloze, ovlivnění reliéfu krajiny není závažného rázu. Výše těžby v současné fázi přijatelná. CEMEX Sand, k. s., Masarykovo nám. 207, Napajedla Dobývací prostor: 700 829 Žandov, v současnosti probíhá těžba rovněž v nevýhradní části ložiska mimo DP na parc. 728/4 v k. ú. Žandov u České Lípy. Celková devastovaná plocha: asi 5,5 ha Celkové vynětí z LPF: 0 Nerost: olivinický čedič., objemová hmotnost = 3 000 kg/m3 Dotčená zóna CHKO: IV Zásoby k 1. 1. 1994: 80 000 m 3 + 99 000 m3 váz. Finální výrobek: drcené kamenivo, sloupkový čedič (výjimečně) Těžba 1993: 70 000 t (těžba 1985: 100 000 t) Projektovaná roční těžba: 120 000 t/r Trhací práce: malého rozsahu do 200 kg Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici Předpokládaná životnost ložiska: 5 let Směnnost: 1/8 pracovních míst Hygienické aspekty: činnost lomu se musí podřídit bezprostřední blízkosti zástavby Hodnocení činnosti lomu: těží se v zahloubení, lom je s výjimkou okolní zástavby prakticky bez vlivu na okolní prostředí

249

Podsedice

Granát Turnov, provoz Podsedice Těžba pyroponosných štěrků probíhá v dobývacím prostoru Podsedice, t. č. mimo CHKO České středohoří. V CHKO je pouze umístěna technologická linka s objekty správy provozovny a soc. zázemím.

Na území CHKO České středohoří se dále nachází množství v současnosti netěžených evidovaných ložisek: Výhradní ložiska 3018300 Prácheň-Česká Skála Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit Těžba: dřívější povrchová CHLÚ 01830000 Prácheň Dotčená zóna CHKO: II 3104700 Slunečná-Kozlí Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit Těžba: dosud netěženo CHLÚ 10470000 Slunečná Dotčená zóna CHKO: II 3098200 Valkeřice Surovina, nerost: Kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu; trachyt Těžba: dřívější povrchová DP 71086 Valkeřice CHLÚ 09820000 Valkeřice I. Dotčená zóna CHKO: IV 3236300 Valkeřice-Zaječí vrch Surovina, nerost: Náhrady živců; znělec, nefelinit Těžba: dosud netěženo CHLÚ 23630000 Valkeřice Dotčená zóna CHKO: III 3167200 Janovice u Kravař Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit Těžba: dosud netěženo CHLÚ 16720001 Janovice u Kravař I. CHLÚ 16720002 Janovice u Kravař II. Dotčená zóna CHKO: II, III, IV 3237200 Lhota pod Pannou Surovina, nerost: Stavební kámen; trachyt Těžba: dosud netěženo CHLÚ 23720000 Lhota pod Pannou Dotčená zóna CHKO: III 3237100 Řetouň Surovina, nerost: Stavební kámen; trachyt Těžba: dosud netěženo CHLÚ 23710000 Řetouň Dotčená zóna CHKO: III

250

3236200 Tašov-Rovný Surovina, nerost: Náhrady živců; znělec, nefelinit Těžba: dosud netěženo CHLÚ 23620000 Tašov Dotčená zóna CHKO: II 3094000 Libouchec-Chvojno Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, nefelinit Těžba: dosud netěženo DP 71038 Libouchec Dotčená zóna CHKO: IV 3096300 Dobkovice Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, nefelinit Těžba: dřívější povrchová CHLÚ 09630000 Dobkovice Dotčená zóna CHKO: II, IV 3237000 Mírkov Surovina, nerost: Stavební kámen; nefelinit, analcimolit Těžba: dosud netěženo CHLÚ 23700000 Mírkov Dotčená zóna CHKO: III 3237300 Chvalov Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit Těžba: dosud netěženo CHLÚ 23730000 Chvalov Dotčená zóna CHKO: III 3162201 Třebívlice Surovina, nerost: Polodrahokamy; granát, štěrkopísek, štěrk Těžba: dosud netěženo CHLÚ 22890000 Podsedice Dotčená zóna CHKO: IV 3228900 Linhorka-Staré Surovina, nerost: Polodrahokamy; peridotit, granát Těžba: dosud netěženo CHLÚ 22890000 Podsedice Dotčená zóna CHKO: II 3162400 Podsedice-Dřemčice Surovina, nerost: Polodrahokamy; granát, štěrkopísek, štěrk Těžba: současná povrchová (mimo CHKO, viz výše) DP 60065 Podsedice CHLÚ 22890000 Podsedice Dotčená zóna CHKO: IV 3109100 Obřice Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, leucitit Těžba: dřívější povrchová DP 70259 Obřice Dotčená zóna CHKO: IV

251

3063100 Obřice Surovina, nerost: Vápenec; jílovitý vápenec, slínovec, vápenec Těžba: dřívější povrchová CHLÚ 06310000 Obřice I. Dotčená zóna CHKO: IV Ložiska nevyhrazených nerostů 3167000 Bedřichův Světec-Dlouhý v. Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, analcimolit Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: III 3167700 Skršín Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, analcimolit Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: IV 3168000 Kozly u Loun-Svinky Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: III 3217800 Libochovany-jih Surovina, nerost: Stavební kámen; amfibolit, migmatit, ortorula Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: I 3145600 Libochovany-Trabice Surovina, nerost: Stavební kámen; trachyt, znělec Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: IV 3167202 Janovice-Heřmanice Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, bazanit Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: II 25475819 Ludvíkovice Surovina, nerost: Stavební kámen, technické zeminy; reziduum, rula Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: III 3245100 Karlovka 2 Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, bazanit Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: III 3193600 Slunečná-Kameník Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, bazanit Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: II 3260500 Chuderovec-Zámecký vrch Surovina, nerost: Cementářské korekční sialitické suroviny; tuf

252

Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: III Nebilancovaná ložiska 5015000 Horní Kamenice-Smrčník Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: III 5015400 Slunečná-Poustevna Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: II 5019400 Kravaře v Čechách-Mimoňsko Surovina, nerost: Cihlářská surovina; jíl, pískovec Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: IV 5207700 Soběnice Surovina, nerost: Cihlářská surovina; jíl, pískovec, písek, sprašová hlína Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: II 5018200 Litoměřice Surovina, nerost: Cihlářská surovina; slín, spraš Těžba: dřívější povrchová Dotčená zóna CHKO: IV 5202800 Velké Žernoseky Surovina, nerost: Štěrkopísky; psamity, štěrk Těžba: dřívější z vody Dotčená zóna CHKO: IV 5022600 Červený Újezd Surovina, nerost: Křemenné suroviny; křemenec Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: II 5212300 Korozluky-Dobrčice Surovina, nerost: Stavební kámen; porcelanit Těžba: dosud netěženo Dotčená zóna CHKO: I Evidována je taktéž řada starých důlních děl, zejména průzkumných štol (např. Dobkovičky, Prackovice, Rýdeč) či větracích šachet (např. okolí Žalan). Některé ze štol slouží jako zimoviště netopýrů (např. Roztoky, Volfartice).

4.11. Rekreace a turistika 4.11.1. Potenciál oblasti pro rekraci, sport a turistiku

253

České středohoří je v rámci analýzy Strategie rozvoje cestovního ruchu Ústeckého kraje vymezeno jako jeden turistický region společně s Podřipskem. Tento region je charakterizován tím, že zde převažuje plocha zázemí nad jádrovými oblastmi. Za jedinou jádrovou oblast jsou na území CHKO České středohoří považovány Litoměřice jako město. Zázemí je přirozeně navštěvováno menším počtem návštěvníků. Jedná se tedy o území, v němž cestovní ruch tvoří doplňkové odvětví místní ekonomiky. Region Českého středohoří a Podřipska má vzhledem k relativně nižší vybavenosti infrastrukturou potenciál především pro poznávací turistiku, a to jak přírodní (zejména České středohoří), tak kulturní a historickou (zejména rovinatá část regionu). Dobré předpoklady má region také pro pěší turistiku a díky toku Labe také pro cykloturistiku, příp. rekreační plavbu. Odlehlejší oblasti Českého středohoří jsou vhodné pro venkovskou turistiku a agroturistiku s důrazem na hipoturistiku. Tradice vinařství v okolí Litoměřic vytváří relativně příznivé podmínky pro rozvoj gastronomického cestovního ruchu. 4.11.2. Hlavní provozované aktivity Pro pěší turistiku je České středohoří vhodnou oblastí. Svědčí o tom přes 600 km turisticky značených cest, které jsou podrobně uvedeny v tabulce č. 22. Turisticky nejvýznamnější částí Českého středohoří je Ústecko, Lovosicko a severní Litoměřicko. Značené turistické trasy jsou koncentrovány zejména na severu regionu v oblasti Porta Bohemica, Varhoště, Milešovky a Oparenského údolí. Ty doplňuje několik naučných stezek např. NS Luční potok u Zubrnic, NS Pod Vysokým Ostrým u Ústí n. L., NS Boreč a NS Lovoš a další naučné stezky místního významu. Nejvýznamnějšími přírodními atraktivitami regionu jsou: - Milešovka - nejvyšší hora Českého středohoří s rozhlednou a meteorologickou observatoří (837 m n. m.), národní přírodní rezervace, cíl turistů jako půldenní výlet s výstupem z Milešova, Bílky či Černčic. Jedná se o jednu z nenavštěvovanějších lokalit. Pro parkování aut návštěvníků není vytvořena dostatečná kapacita. Odstavné parkoviště je v Bílce, chybí však v Milešově. Na vrcholu Milešovky je nyní zprovozněno turistické zázemí provozované obcí Velemín. Objekty na vrcholu mají zajištěno čištění odpadních vod v ČOV. Problémem je doprava materiálu na vrchol, současná nákladní lanovka se blíží konci své životnosti. Po skončení jejího provozu by mohlo znamenat negativní zvýšení počtu návštěvníků v případě budování lanovky pro dopravu osob. - Lovoš - národní přírodní rezervace, hora u Lovosic s turistickou chatou na vrcholu (570 m n. m.), stezka na vrchol je vedena přes Oparenské údolí z Lovosic. Jedná se o další poměrně navštěvovanou lokalitu, problémem je nevhodné řešení likvidace odpadních vod a doprava materiálu. Obsluha turistické chaty je terénním automobilem. Současný provoz turistické chaty nenarušuje významně negativně stav přírody. Při intenzivnějším využívání chaty hrozí nebezpečí zvýšeného zájmu o výjimky ze zákazu vjezdu automobilů. - Boreč - národní přírodní památka, znělcový vrch, na němž v zimě dochází k tzv. mikroexhalaci, čili vyvěrání teplého a vlhkého vzduchu z četných puklin na vrcholu i svazích. - Porta Bohemica - úzké labské údolí mezi Litochovicemi a Malými Žernoseky s několika vyhlídkovými místy. - Sedlo – národní přírodní rezervace dostupná z města Úštěku, které patří k turisticky atraktivním destinacím.

Tabulka č. 23: Turistické značené trasy (úseky v CHKO České středohoří)

254

Červené značky Třebívlice – Bukovice

Ústí n L – Třebenice

Děčín – Proboštov Ploskovice – Úštěk Střekov – Litoměřice

Modré značky Lenešice - Bečov

Lukov – Lovoš

Třebívlice -Děkovka Kocourov – Lovosice Dolní Zálezly – Koštov Vaňov -skály Povrly – Dobkovice Manušice – Česká skála Malé Březno – Buková hora Benešov n Pl – Strážní vrch Sedlo-Levín Olšinky – Velké Žernoseky Litoměřice - Varhošť Zelené značky Dobroměřice- Mnichov Bedřichův Světec- Kozí hřbet Kostomlaty – Radejčín Třebenice – Vchynice Velemín – Opárenské údolí

Délka Dotčená trasy MZCHÚ v km

Dotčené EVL Průchod I. a soustavy II. zónou NATURA 2000

27,00 PR Hradišťanská louka, PR Březina 36,00 PR Lipská hora, NPR Milešovka 31,00 PR Vrabinec 20,00 poblíž NPR Sedlo 20,00 NPP Bílé stáně,PP Babinské louky,

EVL Březina

I.zóna II. zóna

EVL Lipská hora EVL Milešovka

I.zóna II. zóna

I.zóna II. zóna I.zóna II. zóna

EVL Ploskovice EVL Bílé I.zóna II. zóna stráně u Litoměřic EVL Babinské louky

16,00 NPR Raná, PR EVL Raná Milá Hrádek EVL Vrch Milá 20,00 NPR EVL Milešovka, Milešovka NPR Lovoš EVL Lovoš 5,50 poblíž PP Kuzov 9,50 poblíž NPP EVL Ostrý Borečský vrch 6,50 3,00 10,00 6,50 PP Farská louka 5,50 10,00 EVL Dolní Ploučnice 3,50 poblíž NPR Sedlo 24,50 PP Plešivec EVL Plešivec 13,50 8,50

NPR Oblík

13,00 poblíž PP Lužické šípáky 16,50 4,50 PP Košťálov 4,00

255

EVL Oblík Sdov Brník

I.zóna

I.zóna II. zóna

II.zóna II.zóna

II.zóna II.zóna II.zóna

I.zóna II. zóna I.zóna II. zóna II.zóna I.zóna I.zóna II. zóna

I.zóna II. zóna EVL Košťálov I.zóna EVL Lovoš I.zóna

Lovosice – Lovoš Ústí nad Labem- Stadice Chuderov – Malé Chvojno Jílové- Dobkovice Neštědice – Blansko Neštěmice - Ryjice Děčín – Markvartice Česká Kamenice – Panská skála Police – Kravaře

Velké Březno – Sedlo – Proboštov

Velké Žernoseky – Kamýk Sebuzín – Litoměřice

Střekov – Němčí Malečov – Nová Ves Žluté značky Nad Velemínem(Milešovka) – Paška Pole

3,00 20,50 7,50 12,00 6,50 2,50 13,00 8,00

NPR Lovoš NPP Vrkoč

I.zóna

II.zóna II.zóna

PR Kozí vrch

NPP Panská skála 14,00 PP Bobří soutěska

EVL Dolní Ploučnice EVL Binov Bobří soutěska 31,00 PP EVL Sedlo Magnetovec EVL Luční skalní hřib,NPR potokSedlo Třebušín 4,50 PR Kalvárie 11,50 PR Holý vrch, EVL Holý vrch poblíž PP u Hlinné Hradiště 6,50 4,50

I.zóna II. zóna I.zóna II. zóna

2,50

I.zóna II. zóna

NPR Milešovka EVL Milešovka

Bílka- Řehlovice Leská – Dřemčice Baková –Lhota Košťálov - Litochovice

5,00 2,50 PP Kuzov 2,00 13,50 NPR Lovoš

Žalany – Nad Lelovem Litochovice – Střekov Děčín Chrochvice- Žežice

3,00 20,00 NPP Vrkoč 21,00 poblíž PR Bohyňská lada

Malé Chvojno – Jílové Boletice – Velký Chlum Huntířov – Benešov nad Ploučnicí

11,00 4,00 7,50

Nový Oldřichov – Kamenický Šenov

3,00

Panská skála – Police

12,00 NPP Panská skála 3,00 1,00

Bořetín – Kozly Panna- Řepčice

EVL Lovoš

EVL Lovoš EVL Košťálov

EVL Bohyňská ladaChmelníkLotarův vrch

I.zóna

I.zóna II. zóna

I.zóna I.zóna II. zóna

II.zóna II.zóna II.zóna I.zóna II.zóna II.zóna II.zóna

II.zóna II.zóna EVL Dolní Ploučnice

256

II.zóna II.zóna II.zóna

Třebušín – Kalich Nad Lovečkovicemi – Sedlo

2,00 1,50

Liběšice- Sedlo

4,00

Velké Březno – Olšinky Proboštov - Kostelní sedlo Sebuzín – Brná Litoměřice – Žalhostice

13,50 11,50 5,00 5,50 PP Radobýl

II.zóna I.zóna II. zóna

poblíž NPR Sedlo poblíž NPR Sedlo

I.zóna

EVL Radobýl

I.zóna II. zóna II.zóna II.zóna I.zóna

Obecně lze konstatovat, že návštěvnost pěších turistů nepředstravuje pro ochranu přírody v současném rozsahu žádný větší problém. Mnoho podobných turistických cílů způsobuje rozptýlení návštěvníků po celém území CHKO. Pro řadu bezlesých stanovišť je sešlap návštěvníky i vítanou aktivitou v místech, kde zanikla pastva ovcí a koz. Jedním z fenomenů krajiny Českého středohoří je velké množství vrcholů a míst, ze kterých je rozhled do krajiny, proto jsou často rozhledny navštěvovanými lokalitami pro jednodenní výlety v CHKO České středohoří: - Milešovka, 837 m n. m.; - Náčkovice u Lovečkovic, 616 m n. m.; - Varhošť, 639 m n. m.; - Strážný vrch u Merboltic, 601 m n. m. - Kohout, 589 m n. m. - Zámecký vrch u České Kamenice, 529 m n. m. - Mostná hora u Litoměřic, 272 m n. m.; - lovecký zámeček Větruše v Ústí n. L., 210 m n. m. - Velký Chlum u Děčína, 488 m n.m. - Sokolí vrch u Děčína, 506 m n.m. - Radejčín, 370 m n.m. - Stříbrník (Červený vrch) u Loun, 289 m n.m. Problémem je, že rozhledny často navštěvují i turisté využívající individuální automobilovou dopravu. Vzhledem k tomu, že chybí doprovodná infrastruktura pro parkování aut, dochází tak k porušování zákazu stání motorových vozidel mimo vyhrazená místa. CHKO České středohoří je také unikátní výhledy z vrchů a hor, na nichž se často nacházejí zříceniny hradů, např. Sukoslav (hrad Kostomlaty), Ostrý, Opárno, Košťálov, Hrádek–Oltářík, Kamýk, Panna, Kalich apod. V oblasti Českého středohoří je možné nalézt také velké množství vodopádů, ty jsou však relativně neznámé a málo navštěvované, i když turistické stezky jsou k nim vybudovány. Cykloturistika patří k dalšímu čím dál více frekventovanému druhu cestovního ruchu v Českém středohoří. Na území CHKO je nyní několik cyklostezek se stále rostoucí návštěvností. Cyklostezky na území CHKO: Labská cyklostezka Labská stezka je evropským cykloturistickým fenoménem mající mezinárodní charakter. Je vedena na území několika zemí v rámci Evropy a několika krajů v rámci České republiky. Značená Labská stezka č. 2 spojuje Prahu s územím Německa a vstupuje do CHKO České středohoří v Litoměřicích, pokračuje po pravém břehu Labe přes Ústí nad Labem – Střekov až do Děčína. Stezka je většinou v dobrém stavu a místy se zcela novou konstrukcí. Výjimkou jsou pouze úseky u Žalhostic a Těchlovic, které byly poškozeny povodněmi v červnu 2013. Jedinou významnější překážkou na celé cyklostezce je střekovské zdymadlo. Zhruba 300 m se musí překonat buď s vystoupáním schodů nebo lze úsek přejet po silnici. Celkem je s parametry bezpečné cesty pro cyklisty na území kraje upraveno přibližně 48 km této cyklostezky a toto číslo neustále roste.

257

Cyklostezka Ploučnice Cyklostezka Ploučnice je jednou ze čtyř páteřních cyklistických tras v Ústeckém kraji. Stezka má nadregionální charakter a spojuje Ústecký a Liberecký kraj. Na území Ústeckého kraje začíná stezka v Děčíně na spojnici s Labskou stezkou. Z centra města Děčín vede střídavě po pravém nebo levém břehu řeky Ploučnice zcela nová cyklostezka údolím řeky Ploučnice směrem na Benešov nad Ploučnicí, Františkov nad Ploučnicí a Starý Šachov, kde přechází do Libereckého kraje. Nejnovější úsek z Děčína do Starého Šachova má délku 10,6 km. Cyklostezka Varhany Cyklostezka Varhany je budována na zemním tělese zrušeného úseku železniční trati Česká Kamenice – Česká Lípa mezi Českou Lípou a Kamenickým Šenovem. Je součástí cyklotrasy 3054. Celá trasa byla dokončena v roce 2013 v celkové délce 17,3 km. V České Lípě začíná cyklostezka až za hranicí města, dále vede přes Horní Libchavu, Nový Oldřichov do Kamenického Šenova, kde končí v blízkosti NPP Panská skála. Cyklostezky jsou doplňovány informačními tabulemi s texty vztahujícími se k ochraně přírody. Z Litoměřic také v letní sezoně vyjíždějí cyklobusy ve směru na Lovečkovice, Varhošť a Oparno. Kromě cyklostezek je na území CHKO uváděno velké množství cyklotras. Jejich využívání je však spíše individuální a nepředstavuje pro ochranu přírody v současném stavu riziko. Rovněž podmínky pro hipoturistiku jsou v Českém středohoří hodnoceny jako příhodné, v oblasti Českého středohoří se nacházejí jízdárny (Velká Bukovina, Slavošov, Žežice, Babiny apod.) s možností vyjížděk do okolí. Množství značených hipostezek je však minimální, nejvýznamnějším realizovaným projektem je Polabská jezdecká stezka. Z různých dalších sportovních odvětví mají na území CHKO ČS příležitost se rozvíjet téměř všechny druhy vodních sportů na Labi a dalších lokalitách; jejich provozování není většinou v rozporu s ochranným režimem CHKO. Na území CHKO České středohoří je pro vodní turistiku využíváno především Labe. Zde se ale jedná většinou o turistiku na motorových lodích, individuální i hromadnou. V posledních letech byla u mnoha polabských obcí obnovena přístaviště pro osobní a individuální dopravu. V menší míře je provozován jachting, který se soustřeďuje především na Píšťanském jezeře, které je spojeno s Labem krátkým plavebním kanálem. Na Píšťanském jezeře je rovněž provozováno sportovní potápění a koupání. V minimální míře se na Labi vyskytují klasické vodácké lodě, a to především s ohledem na místy intenzivní lodní dopravu a s tím spojená rizika. Stávající jezy na Labi v Lovosicích a na Střekově jsou i pro turistické lodě průchodné díky zdymadlům. Klasická vodní turistika na kánoích, pramicích a gumových člunech je provozována pouze na Ploučnici, a to především v úseku od Stráže pod Ralskem po Stružnici, tedy mimo CHKO. Od Stružnice po Děčín je Ploučnice velkou část roku vodácky v důsledku svého bystřinného charakteru obtížně sjízdná až nesjízdná. Jsou zde dlouhé peřejnaté a balvanité úseky, dále je zde velké množství pevných jezů bez vorových propustí a části za normálních podmínek vodácky využitelného průtoku jsou často převáděny do derivačních kanálů malých vodních elektráren. Vodní turistika je zde tedy provozována zatím velmi vyjímečně, bez odpovídajícího zázemí a jakékoli navazující infrastruktury. Horolezecká činnost probíhá převážně na skalních útvarech lokálního významu (s výjimkou NPR Bořeň – mimo CHKO ČS). Za tradiční terény lze považovat Čimu u Brné (v ochranném pásmu PR Sluneční stráň) a Vrabinec (PR Vrabinec – zde je lezení sezónně omezeno). Z novodobějších oblastí lze za atraktivní považovat Kreutzberk (Křížová hora u Litoměřic), Mlynářův kámen u Dolních Zálezlů, příp. Ptačí stěny u Verneřic či Budov. Ostatní sektory lze považovat za sporadicky navštěvované převážně místní horolezeckou komunitou. Jedná se o skály u Veleně, Baba u Mojžíře, Francká hora, Kostomlaty pod Milešovkou, Hetov, skály na Dlouhém vrchu (např. Rotterův kámen, Ostrostřelec), skály u Merboltic, Milířsko, Mravenec (bývalý lom u Libochovan), Rytířov, Soudný vrch, Studený masív, skály u Tašova, skály u Vaňova. V posledních letech vznikají nové, dosud širší

258

veřejnosti neprezentované sektory – např. Krkavčí skály u Tlučně, skály v Průčelské rokli. Posledně jmenovaná lokalita je zároveň od roku 2010 hnízdištěm sokola stěhovavého, horolezci tuto okolnost respektují a v době hnízdění zde nelezou. Všechny jmenované oblasti jsou osazeny stabilním jištěním, případné dojišťování je nedestruktivními prostředky. Zimní lezení po ledopádech probíhá v příznivých klimatických podmínkách (a tedy zcela výjimečně) na Vaňovském vodopádu, v Průčelské rokli a na vodopádu u Budova. Oblast Českého středohoří je také hojně navštěvována vyznavači geocachingu. Počet keší se řádově pohybuje v tisících. Oblastí s minimálním výskytem keší je Verneřicko. Geocaching je outdoorová aktivita blízká přírodě, která není v rozporu z ochranou přírody. Naopak pomáhá upevňovat v návštěvnících vztah k přírodě a vhodně popularizuje přírodu Českého středohoří. Obdobnou aktivitou je tvorba „naučných stezek“ pomocí tzv. beetaggů, založených na QR kódu. V oblasti jsou celkově čtyři beetaggové trasy s různou tématikou, např. Hrady Českého středohoří, vrcholy Českého středohoří. Dále je třeba zmínit létání na závěsných kluzácích a klouzavých padácích a letecké modelářství provozované tradičně především na kopci Raná a individuálně pak i na dalších místech – Oblík, Radobýl. K největší koncentraci letců dochází na kopci Raná, kde jsou na odrazových plochách instalovány rohože bránící nadměrnému sešlapu, poškození povrchu a erozi půdy. Činnost ostatních aktivit na kopci Raná je nyní usměrňována vydanými vyjímkami – např. pořádání setkání leteckých modelářů. Vzhledem k charakteru činnosti a potřebám managementu pro sysla a suché trávníky se tyto činnosti vzájemně doplňují a pokud zůstanou v současném rozsahu, tak nepředstavují neúnosné riziko pro ochranu přírody. Létání na ostatních lokalitách v CHKO České středohoří nepředstavuje v současném rozsahu žádné riziko, jedná se spíše o individuální záležitost s minimálním vlivem na přírodu – jedná se např o lokality Radobýl nebo Oblík. Na území CHKO však probíhají živelně i aktivity motoristických sportů – jízda na terénních motocyklech, čtyřkolkách či off-roadech. Byť v některých územích mohou tyto aktivity vyvolat žádoucí disturbance ve společenstvech s probíhající sukcesí, celková živelnost těchto aktivit je pro ochranu přírody nebezpečná. Na území CHKO probíhají na základě udělených výjimek i motokrosové závody – Bezinka a je zde snaha obnovit některé zaniklé motokrosové tratě. Pobytová rekreace, obvykle víkendová, v sezóně dovolených i delší, se v naprosté většině odehrává v individuálních objektech (rekreační chalupy, chaty, lokality zahrádkářských aktivit). Dále přetrvává tlak na umísťování dalších rekreačních objektů do volné krajiny, a to často i s deklarací jiného způsobu užívání. 4.11.3. Vliv rekreace, sportu a turistiky na zájmy OPK Ústecký kraj zřídil pro oblast Českého středohoří samostatnou destinační agenturu, se kterou navázala Správa CHKO spolupráci. Ze současných poznatků vyplývá, že nejfrekventovanějším typem návštěvníka je menší skupina (rodina) přijíždějící individuálně. Tito turisté nemají přehnané nároky na služby cestovního ruchu, přesto si stěžují na nedostatky v dostupnosti stravovacích služeb a parkovacích ploch poblíž turistických cílů. Většina návštěvníků přírodních poznávacích cest oceňuje kvalitu přírodních hodnot území a jsou ochotni tolerovat menší komfort infrastruktury. Dokonce řada návštěvníků tohoto typu považuje budování některé infrastruktury cestovního ruchu za nežádoucí – například odpor členů KČT k záměru stavět lanovku na vrchol Lovoše. Nyní je dokončován projekt turistického centra na vrcholu Milešovky v objektu patřícím Armádě ČR. Zatím nevyhovující z hlediska vodního hospodářství je provoz turistické chaty na vrcholu Lovoše; připravuje se projekt opravy přístupové cesty na vrchol, což je podmínkou i pro vyřešení nakládání s odpadní vodou v objektu. Velkou návštěvnost vykazuje i NPP Panská skála.

259

5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče 5.1. Dlouhodobé cíle Dlouhodobé cíle jsou koncipovány ve vazbě na jednotlivé zóny CHKO jako strategický plán pro konkrétní zónu. V období platnosti PP se dlouhodobé cíle dařilo plnit, pouze prostředky k plnění cílů se v reakci na aktuální legislativní (transponování evropského práva do práva ČR apod.) a věcné (např. dotační tituly v oblasti zemědělství) možnosti v některých případech odchylovaly od původně uvažovaných. 5.1.1.Strategický plán pro I. zónu Plán předpokládá uchování přírodních hodnot a postupnou obnovu samořídících funkcí přirozených společenstev, případně uchování cílových přírodních společenstev za pomoci managementu, lidská činnost je omezena. Prostředky k dosažení cíle: uplatnění nejjemnějších forem lesního hospodaření, v odůvodněných případech s ponecháním vybraných částí přirozenému vývoji Lesnická činnost se omezuje na zásahy směřující k rekonstrukci ploch s porosty stanovištně nevhodných dřevin (nejčastěji náhrada smrku listnáči, podsadby jedlí), využíváno a podporováno bylo přirozené zmlazení včetně ochrany před okusem zvěří. Používán je převážně maloplošný holosečný, násečný a podrostní hospodářský způsob. Zalesnění po těžbě či kalamitách se provádí s maximálním (až 100 %) zastoupením MZD. Některé porosty jsou fakticky ponechány přirozenému vývoji, na území CHKO však nejsou vyčleněny bezzásahové plochy lesních porostů. Prostředky k dosažení cíle : účelové obhospodařování luk a mokřadů Součástí I. zóny jsou některá MZCHÚ s významným podílem nelesních biotopů. Péče o tyto lokality probíhala podle schválených plánů péče o MZCHÚ. Součástí této zóny jsou i TTP, které jsou však evidenčně vedeny jako orná půda a hrozí jejich rozorání, což se ve dvou případech i fakticky stalo. Dále se podařilo AOPK ČR získat (výkupem, převodem) některé klíčové pozemky nelesního charakteru v I. zónách (Raná, Oblík), což významně posílilo možnost orgánu ochrany přírody uplatňovat specifické způsoby hospodaření v nejcennějších lokalitách. V roce 2010 se podařilo prosadit podporu projektů určených k péči o segmenty Oblík a Raná z OPŽP a následně u projektu „Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy v lounském Středohoří“ v témže roce i podporu EU z programu LIFE+ . Prvně uvedený projekt nebyl nakonec s ohledem na dílčí překryv s druhým projektem realizován. Převážná část opatření na nelesních biotopech I. zóny je prováděna s podporou PPK. Dotační politika v zemědělství (AEO) schválená v průběhu plánu péče umožnila u některých lokalit zapojení zemědělců do péče o ně (pastva ovcí na stepních trávníkách, kosení vlhkých luk). Prostředky k dosažení cíle: neumisťování nových staveb, skládek, těžeben apod. Umístění těžebních aktivit, skládek apod. v I. zóně nebylo v průběhu platnosti PP uvažováno. V I. zóně je historicky umístěno větší množství staveb včetně části zastavěného území obce Hlinná, Lbín apod. Tyto stavby jsou průběžně udržovány či rekonstruovány, zástavba obcí je zahušťována a arondována. Do okrajových částí některých segmentů I. zóny bylo umístěno několik účelových objektů, naopak se podařilo odstranit z I. zóny některé staré zátěže nebo problematické stavby, např. ruiny staveb na Rané a v bývalém vojenském prostoru na Březině, část VVN 220 Chotějovice-Výškov.

260

Prostředky k dosažení cíle: usměrňování rekreačních aktivit na nejšetrnější nepobytové Lokality se soustředěnou pobytovou rekreací jsou mimo segmenty I. zóny, byť v některých případech na přímém kontaktu s touto zónou (Mukov, Lovoš) a související projevy rekreace se obtížně eliminují. 5.1.2. Strategický plán pro II. zónu Plán předpokládá uchování přírodních a kulturních hodnot, postupné přibližování se k přirozeným ekosystémům, lidská činnost je usměrňována tímto směrem Prostředky k dosažení cílů: uplatňování převážně maloplošného způsobu hospodaření v lesích s maximálním využitím přirozené obnovy V lesnické praxi byla opatření pro II. zónu prakticky shodná s opatřeními pro I. zónu. Prostředky k dosažení cílů: travní porosty jsou trvale tradičně obhospodařovány s cílem udržet jejich druhové bohatství Způsob hospodaření je stabilizován (pastvinářství, pícninářství). Významná část pozemků je v současné době zařazena do AEO. Prostředky k dosažení cílů: uchování vodního režimu, zachování struktury porostů dřevin mimo les. U vodních ploch udržet či zlepšit kvalitu vody a druhové bohatství příbřežních porostů i na ně vázaných živočichů. V období platnosti plánu péče nebyla navrhována a ani realizována žádná opatření směřující ke změně vodního režimu segmenů II. zóny a k změně struktury nelesní zeleně. Kvalita vod u nádrží je obecně vyhovující, v dloudobém měřítku se zlepšující. Prostředky k dosažení cílů: udržet plošné zastoupení kultur V důsledku dotační politiky v oblasti zemědělství (zatravňování orné půdy) je patrný nárůst TTP, vlivem dotační politiky MZe vzrostl zájem o zalesňování nelesních půd (např. okolí Lhoty, Tlučně, na Úštěcku). Prostředky k dosažení cílů: udržet charakter vhodně začleněných staveb jako významného prvku dotvářejícího krajinný ráz, nerozvíjet urbanizaci prostoru; umisťování nových staveb je omezeno pouze na nezbytné účelové stavby pro lesní a zemědělské hospodaření V tomto bodě naráží strategický plán na přítomnost vysokého počtu sídel ve II. zóně. Mezi sídly ve II. zóně je navíc významná disproporce - část sídel reprezentují drobné osady o několika domech (např. Mnichov), část sídel je naopak součástí velkých měst (např. Nová Ves). U drobných sídel se daří udržet hranice zástavby v historických mezích, u větších sídel je tlak na urbanizaci prostoru navazujícího přímo na sídla značný (okolí Ústí nad Labem - např. Kojetice, dále Velké Březno, Slunečná, Svobodná Ves). Dalším případem jsou záměry na rozšíření urbanizovaného prostoru u stávajících účelových staveb charakteru samot či polosamot, často s následným jiným funkčním využitím (např. Skrytín). Stavby pro lesní a zemědělské hospodaření se objevují pouze sporadicky. 5.1.3.Strategický plán pro III. zónu Plán zahrnuje ochranu dochovaných přírodních prvků a uchování krajinného rázu, usměrňování lidské činnosti v tomto duchu, dotvoření funkčního systému ekologické stability krajiny. Prostředky k dosažení cílů: běžné obhospodařování lesů s uplatněním melioračních dřevin při horní hranici předepsaného zastoupení, minimalizovat podíl geograficky nepůvodních dřevin a druhů s invazním chováním Při zalesnění je využíváno maximální zastoupení MZD, vyloučeno je rozšiřování geograficky nepůvodních dřevin.

261

Prostředky k dosažení cílů: běžné obhospodařování luk a pastvin při dodržení jejich plošného zastoupení Plošné zastoupení luk a pastvin doznalo navýšení, hospodaření na nich je stabilizováno (pícninářství a zejména v severní části CHKO pastvinářství). Významná část pozemků je zařazena do AEO. V některých částech CHKO (Hetov, Mukov apod.) jsou však stále patrné následky útlumu hospodaření ze začátku 90. let minulého století (souvislé porosty dřevin na plochách charakteru TTP). Prostředky k dosažení cílů: údržba, případně obnova rozptýlené zástavby, zejména udržení vhodného objemového a architektonického řešení staveb charakteristického pro daný region; při umisťování účelových staveb chránit a vhodně dotvářet ráz krajiny; v územních plánech zajistit, aby nedocházelo k urbanizaci krajinného prostředí Záměr obnovy rozptýlené zástavby je veřejností nečastěji chápán jako rozšiřování rozvolněné zástavby do volné krajiny či rekonstrukce objektů či výstavba na zbořeništích k jiným účelům, než byl původní účel objektů; kladné příklady jsou obecně vzácné. Zaznamenán byl taktéž zájem o obnovu zaniklých sídel (Hetov, H. Šebířov), avšak ve zcela jiné urbanistické podobě. Z účelových staveb, umisťovaných mimo zastavěná území sídel, převládají zemědělské stavby, četné jsou stavby sítí a jiné infrastuktury. Urbanizace krajinného prostředí III. zóny se významněji projevila zejména u některých sídel charakteru center území (např. Malečov, Třebušín) nebo na kontaktu zóny s hranicí CHKO (např. Kostomlaty pod Mil.). 5.1.4. Strategický plán pro IV. zónu Plán předpokládá uchování krajinného rázu a vytvoření kostry systému ekologické stability krajiny. Prostředky k dosažení cíle: hospodaření v lesích a na zemědělských pozemcích bez zvláštního omezení Režim hospodaření bez omezení je běžně uplatňován, poměrně vysoký podíl zemědělských pozemků je zařazen do AEO. V průběhu platnosti plánu péče se však objevily některé způsoby využívání zemědělských pozemků (především zájem o výsadbu energetických plodin na orné půdě) mající potenciál vlivu na krajinný ráz. Prostředky k dosažení cíle: těžbou devastovaná území důsledně rekultivovat, odstraňovat staré ekologické zátěže V průběhu platnosti plánu péče neukončila žádná z těžeben na území CHKO činnost. Na úrovni projednání POPD resp. plánů rekultivací je důsledně sledován požadavek na rekultivaci takovýchto území, preferováno je přitom ponechání území samovolnému vývoji s předchozím nezbytným báňským zabezpečením. V území je podchycena řada starých zátěží, většinou skládek s maximálně středním rizikem a lokálním vlivem, výjimkou je skládka kyanidových solí a popelovin u Malé Veleně a skládka komunálního a jiného odpadu v prostoru bývalé těžebny opuky u Břvan (viz kap.4.9.). Některé skládky se pokouší sanovat obce (např. skládka u Třtěna). Malé černé skládky se dlouhodobě nedaří účinně odstraňovat a ani předcházet jejich vzniku. Prostředky k dosažení cíle: v obcích a na pozemcích určených pro jejich rozvoj umisťovat architektonicky kvalitní stavby pro bydlení i výrobu Tento úkol, s ohledem na úpravu legislativy po roce 2004 (zejména znění § 44 odst. 2 ZOPK a obsah ÚP dle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon), nebylo možné důsledně plnit. Další viz kapitola 5.2.12. Prostředky k dosažení cíle: podporovat vybudování protierozních opatření v rozsáhlých celcích orné půdy, obnovit minimální lokální systém ekologické stability Protierozní opatření jsou zajišťována především v rámci pozemkových úprav, na úrovni koncepční též v rámci ÚPD . ÚSES viz kap. 5.2.7.

262

5.1.5. Souhrnně pro všechny zóny U všech zón plán péče navrhoval úpravy vymezení jednotlivých segmentů zón, tato úprava nebyla v průběhu plánu péče realizována a je řešena v současné době. 5.2. Střednědobé a krátkodobé cíle 5.2.1. Inventarizační průzkumy (IP) V období platnosti plánu péče byly zpracovány botanické IP pro NPR Raná, NPR Oblík, NPR Sedlo, NPR Lovoš, NPR Milešovka, PR Kalvárie a navrženou PP Martinská stěna; bryologické inventarizační průzkumy PR Březina a PR Kalvárie; IP motýlů v PP Radobýl, PP Třtěnské stráně, PP Babinské louky, NPP Bílé stráně, NPR Oblík, NPR Raná; IP brouků v NPR Raná, PR Kamenná hůra, PP Plešivec; IP pavouků v NPR Oblík, PR Kamenná hůra; IP obratlovců v PR Březina; IP geologický v PR Vrabinec. V rámci projektu AOPK ČR “Implementace soustavy Natura 2000” jsou postupně realizovány potřebné IP pro MZCHÚ v kategorii NPR a NPP. Některé plánované IP nebyly provedeny a jsou proto řešeny formou diplomových prací různých univerzit (postupně navazována spolupráce). Úkol sumarizace výsledků IP byl splněn v rámci zavedení a vyplňování nálezové databáze AOPK ČR (NDOP). 5.2.2. Monitoring a výzkum Úkoly plánu péče byly splněny takto: 1/ Monitoring atmosférických depozic (NPR Raná): Zhotovitelem AOPK Brno byl monitoring plánován na období 1994-1997, ale ukončen byl až v roce 2000. Výsledky byly publikovány. 2/ Bazální monitoring půd (NPR Raná): Monitoring započala roku1994 AOPK Brno, později jej převzal ÚKZUZ Brno a probíhá dosud. 3/ Monitoring populací ohrožených druhů rostlin a živočichů: Od roku 2010 jsou intenzivně získávány terénní údaje v rámci mapování flóry Českého středohoří (ve spolupráci s regionálními muzei a UJEP Ústí nad Labem). Bylo provedeno mapování výskytu orchidejí v CHKO ČS (vydání publikace), záraz (vydána určovací publikace), dále bylo provedeno mapování výskytů konikleců otevřeného, k. lučního, hlaváčku jarního (za spolupráce KS AOPK ČR v Ústí nad Labem). Mapování výskytu některých dalších vzácných druhů (hvozdík lesní, jetel horský, hořečky, hladýš pruský) je řešeno v rámci příhraničního česko - saského projektu Cíl 3/Ziel 3. Od roku 2006 probíhají monitoringy zaměřené na systematické vyhledávání lokalit významných druhů bezobratlých, převážně druhů Natura 2000 - lesák rumělkový (2006 -2010), roháč obecný (2010-2013), modrásek bahenní, modrásek očkovaný (začátek 2010, dosud probíhá), páchník hnědý (průběžně), denní motýli Lounska pro projekt Life+ (začátek 2012, dosud probíhá), autochtonní raci (dokončeno) (AOPK Ústí n.L. ve spolupráci se SCHKO ČS ). 4/ Komplexní synekologický monitoring v chráněných územích (NPR Oblík, NPR Sedlo): 1. etapa proběhla v letech 1995-1997 (kontinuální dvouletý průzkum), 2. etapa měla proběhnout po pětileté pauze, avšak k opakování již nedošlo. Výstupy ve formě zpráv, viz kapitola 3.13. 5/ Floristické a zoologické inventarizace: Jednotlivé inventarizace prováděné ponejvíce externisty pro CHKO ČS a hromadné implementační inventarizace z projektu AOPK Praha (2005: Inventarizační průzkumy denních motýlů v NPR a NPP; 2011-2013: Inventarizační průzkumy v NPR a NPP). 6/ Monitoring ploch změněných různými aktivitami (lomová těžba, liniové stavby, managementové zásahy apod.): Kontinuální úkol, realizováno např. formou monitoringu PPK. 7/ Červená kniha ohrožené flóry a fauny CHKO ČS: První seznamy ohrožených druhů flóry a fauny CHKO ČS jsou sestaveny dle stávajících Červených knih teprve pro účely nového plánu péče, viz kapitoly 3.7. a 3.8.

263

Všechna floristická i faunistická data jsou průběžně ukládána do nálezové databáze NDOP. Výstupy ve formě zpráv a publikací viz kapitola 3.13. 5.2.3. MZCHÚ Návrhy nových maloplošně chráněných území Předešlý plán péče navrhoval vyhlášení 2 PR a 1 PP takto: PR Bohyňská lada k ochraně posledního zbytku "orchideových luk" na Děčínsku, PP Divoká soutěska k ochraně čedičové soutěsky v labském údolí s ukázkou rozpadových stadií čediče a jedinečné skalní flóry údolí Labe a dále PR Loupežnická jeskyně k ochraně největší pseudokrasové jeskyně v čediči v ČR. Uvedené úkoly se podařilo naplnit (viz kapitola 3.3.). Nad rámec úkolů došlo v roce 2002 k vyhlášení PP Třtěnské stráně, a to na výměře 19,17 ha. V rámci příprav nového plánu péče pro PP Třtěnské stráně je navržena úprava hranice a stanovena nová výměra PP, tak aby lépe odpovídala stavu na lokalitě. Přehlášení a úpravy stávajících MCHÚ Plán péče navrhoval pro MCHÚ v uplynulém období následující úkoly: Kategorie NPR a NPP: NPR Lovoš, Milešovka a Sedlo zaměřit v nové hranici s tím, že po zaměření bude nutné nové vyhlášení těchto NPR vzhledem ke změně budoucích ploch těchto rezervací oproti stávajícím vyhláškám, rozšířit plochu NPP Bílé stráně a pro území NPP Boreč, Březinské tisy, Kamenná slunce a Janský vrch provést zaměření nebo jejich jednoznačné vyznačení v terénu. Úkoly byly splněny jen částečně, a to zejména v oblasti zaměření a vyznačení v terénu (viz rozborová část, kapitola 3.3). Kategorie PR a PP: Zjištění skutečné plochy (zaměřením, vyznačením v terénu, apod.) u následujících PR: Březina, Čičov, Holý vrch, Hradišťanská louka, Kozí vrch, Lipská hora a Milá. Obdobná situace je v kategorii PP u následujících: Košťálov, Kuzov, Radobýl, Stříbrný roh, Štěpánovská hora a Tobiášův vrch. Naplňování úkolů proběhlo pouze v části zaměření, a to jen u MZCHÚ, kde byly předem vyjasněné skutečnosti z hlediska průběhu hranice v terénu (viz rozborová část, kapitola 3.3). V současné době probíhají jednání o úpravě hranice PR Čičov v rámci KPÚ tak, aby odpovídala stavu v terénu. KPÚ spustily také jednání o podobě PR Kalvárie a narovnání hranic pozemků s průběhem v terénu. Průběžně dochází k odstraňování nedostatků ve zřizovacích výnosech PR a PP (např. nejasně vymezené hranice, chybná parcelní čísla, upřesnění předmětu ochrany). 5.2.4. Záchrana genofondu Flóra Zajištění ochrany genofondu CHKO je primárně postaveno na ochraně a péči o stanoviště, jejichž součástí sledované druhy jsou, ve výjimečných případech i na individuální péči o vybrané druhy. Záchrana genofondu využívá metod in situ i ex situ, podílejí se na ní různé subjekty i finanční zdroje. V oblasti ochrany rostlinných společenstev a druhů se úkol daří realizovat na vybraných lokalitách o vysoké přirozené diverzitě zavedením vhodných forem obhospodařování (ruční nebo strojní kosení, cílená pastva ovcí a koz, individuální péče o druhy). Programová péče byla koncentrována do předem vytipovaných celků o vysoké diverzitě s vysokým potenciálem (zejména ZCHÚ všech kategorií), dále na Lounsku (např. Raná, Oblík-SrdovBrník, Odolický vrch, Lenešický vrch, Křížové vršky, Vraník, Dlouhá hora, Svinky), Mostecku (např. Janský vrch), Teplicku (např. vlhké louky na Milešovsku, u Štěpánova, Lukova, Mukova), Lovosicku (např. bílé stráně masivu Houžetína, pod Lipskou horou, prameniště u Dřevců, vlhké louky u hájovny Kačenka, Solanská hora, louka pod Solanskou horou),

264

Litoměřicku (bílé stráně v okolí Malíče, Knobložky, Pokratic, Satan, údolí Labe - Kalvárie, Prackovice n.L., Holý vrch – Hradiště), Ústecku (údolí Labe - Dubice, Babinské louky), Děčínsku (údolí Labe - Dobkovice, Bohyňská lada, okolí Jílovského potoka mezi Děčínem a Velkým Chvojnem) a Českolipsku (vlhké louky a obnova lesních louček u Janovic, Velké Javorské). Z významných invazních druhů byla věnována pozornost zejména odstraňování bolševníku velkolepého (Knobložka, okolí Třebívlic a okolí Kozlů na Lounsku) a křídlatek na Děčínsku, Českokamenicku a v okolí Kamenického Šenova. Další údaje též kapitola 3.7.3.6. Fauna Zajištění ochrany genofondu CHKO je postaveno především na detailním mapováním druhů, zachováním, rozšiřováním a propojováním jejich biotopů, potlačováním nepůvodních a expanzivních druhů živočichů. Co se bezobratlých týče, tak základem, stejně jako u flóry, je komplexní péče o stanoviště, jejichž trvalou součástí předmětné druhy jsou. Jen ve zcela výjimečných případech se u vybraných druhů může jednat o individuální péči (příkladem může být management na podporu populací modráska ligrusového – výsadba a oplocování vičence nebo okáče skalního – rozvolňování travních ploch pastvou). Na nelesních biotopech, jako jsou suché trávníky a stepi, mezofilní až vlhké louky, se uplatňuje především mozaikovité a časově diferencované kosení, selektivní vyřezávání dřevin, pastva ovcí, koz a skotu. V zachovalých lesních společentvech, jako jsou suťové lesy, je kladen důraz na ponechávání mrtvého dřeva, na zachování přirozené skladby dřevin a pokud možno také na soustavné prořeďování porostu. Pro zachování genofondu vysoce specializovaných druhů je důležitá kontinuální přítomnost vzácných nebo efemérních biotopů v různých stádiích sukcese. Jedná se např. o lomové odvaly, říční náplavy, spoře porostlé písčiny a slaniska, půdní sesuvy, ale i staré solitérní stromy v alejích, parcích a sadech. Ryby byly dlouhou dobu opomíjeny a díky vysazování geneticky nepůvodních autochtonních druhů již původní genofond prakticky neexistuje. Úspěšný se zatím jeví program na repatriaci lososa obecného pod názvem Losos 2000, kdy jsou plůdky vypouštěny do Ploučnice a Ohře, Labe tak tvoří hlavní tahovou cestu. Postupně byly vybudovány funkční rybí přechody na řece Labi, nejlepší je v Píšťanech. Český rybářský svaz postupně úspěšně zarybňoval Labe bolenem dravým, došlo však k velkému poklesu jeho potravního konkurenta štiky obecné. U obojživelníků a plazů došlo k poklesu populací všech druhů, což má za příčinu několik faktorů – fragmentace krajiny novou výstavbou, nárůst silniční dopravy a přetínání migračních cest, sekání zahrad v oblastech rozmnožování. Klíčové migrační trasy jsou na jaře zabezpečeny bariérou a žáby jsou přenášeny. V červenci-srpnu 1996 byly vypuštěny 2 páry rarohů velkých na Mariánské skále v Ústí nad Labem, následně se však nepodařilo potvrdit výskyt ani hnízdění těchto ptáků. V r. 1999 byla zahájena v CHKO Č.středohoří realizace projektu zaměřeného na ochranu a podporu silně ohrožené sovy pálené metodou instalace hnízdních budek na zemědělské objekty a na církevní objekty. Byl zaznamenán nárůst populace v okresech Louny, Litoměřice, Most. V r. 1999 a 2000 došlo k neúspěšnému pokusu o repatriaci tetřívka obecného na Třebívlicku loveckou společností PYROP, kdy bylo v r.1999 vypuštěno 21 ptáků a v r.2000 vypuštěno 30 ptáků. Dochází k podpoře netopýrů pomocí vyvěšování budek na panelácích a po důsledných kontrolách staveb se podařilo populaci dutinových druhů stabilizovat. U ostatních druhů letounů probíhá mapování, kontrola zimovišť a letních kolonií. Plch velký je taktéž podporován pomocí budek, populace se jeví jako stabilní. Pro ochranu bobra evropského byl vypracován Teoretický podklad pro zachování populace bobra evropského na Labi (A. Vorel, 2010) a schválen program péče. Program péče je zaktéž schválen pro vydru říční, pro sysla obecného byl schválen záchranný program.

265

Dřeviny Z místního genetického materiálu bylo zajištěno vegetativní namnožení mizejícího topolu černého, provedena byla výsadba odrostků do prostoru PP Nebočadský luh a okolí. Od roku 2001 mapuje Správa výskyt ovocných dřevin na území CHKO a dle možností zajišťuje jejich pomologické určení. Do roku 2012 se podařilo určit 110 odrůd jabloní a 38 odrůd hrušní. Výsledky jsou prezentovány v rámci EVVO a slouží jako východisko pro záchranu genofondu starých odrůd. Ve spolupráci se Střední zahradnickou a zemědělskou školou v Děčíně a s EC Meluzína RCAB se podařilo při škole založit sad starých odrůd s produkcí omezeného množství stromků. U sadů vybraných na základě mapování je prováděna údržba stromů. V roce 2003–2005 zahájila Správa CHKO s týmem mapovatelů rozsáhlé mapování jeřábu oskeruše (Sorbus domestica) na území CHKO. Podařilo se vymapovat přes 100 jedinců různého stáří a rozměrů. Souběžně s mapováním Správa CHKO a ve spolupráci s EC Meluzína RCAB spustila množení jeřábu oskeruše (Sorbus domestica) generativní cestou. Každoročně se daří vypěstovat minimálně 50 ks semenáčků, které putovaly v prvních letech hlavně na lesní pozemky a se vzrůstajícím zájmem obcí a veřejnosti i do volné krajiny v podobě soliterních výsadeb a stromořadí. Součástí kompenzačních opatření u D 0805 bylo množení jeřábu českého, s dnes již provedenou výsadbou odrostků více jak 100 ks jeřábu do masivu Kubačky a Debusu. V lesních porostech byla realizována opatření na záchranu genofondu jedle bělokoré (podpora zřízení podokapové školky na Fráži), zřízení semeniště pro buk lesní (Velké Březno), skupinová ochrana přirozeného zmlazení jedle (Horní Habartice, Žandov, Karlovka, Novosedlo, Janovice u Kravař), individuální ochrana tisu červeného (PP Jílovské tisy). V PR Březina byla zřízena individuální I skupinová ochrana přirozeného náletu buku lesního. V letech 2000-2012 bylo na podporu biodiverzity v CHKO ČS rozděleno z PPK, MaS a POPFK 73,8 mil. Kč. 5.2.5. Dřeviny a památné stromy Správa CHKO po celé období naplňovala úkoly spojené s dozorem, kontrolní činností a součiností s vlastníky a veřejnou správou při ochraně dřevin rostoucích mimo les. Správa CHKO odborně podporovala obnovy a výsadby alejí, sadů a soliterních stromů. Z finančního příspěvku z PPK se podařilo obnovit např. třešňový sad pod Oblíkem a na Slunečné, udržovat sad v Levíně a podpořit obnovu stromořadí mezi Třebušínem a Všeradištěm. V roce 2010 proběhla rozsáhlá revize památných stromů (viz kap.3.5.). V průběhu uplynulých let SCHKO ČS postupně zrušila 9 položek památných stromů z důvodu jejich odumření. Ve stejném období bylo nově vyhlášeno 21 položek památných stromů. V současné době je evidováno 128 položek památných stromů. Správa ve spolupráci s vlastníky pozemků pokračovala v ošetřování jednotlivých památných stromů dle stupně jejich naléhavosti a finančních možností. 5.2.6. Neživá příroda Území NPP Kamenná slunce bylo zahrnuto do projektu Správy CHKO České středohoří LIFE; tím se zvýšila péče o lokalitu a její propagace na veřejnosti. Významné geologické lokality byly pravidelně sledovány s cílem ochránit je před negativními vlivy jako je umisťování skládek odpadů a odtěžování. Dále byly sledovány aktivity v sesuvných územích a skalní řícení (Martiněves, Mojžíř, Houžetín, Vaňov) a provádění zabezpečovacích prácí ve skalních stěnách ohrožujících bezpečnost železničního provozu v úsecích vedoucích v údolí Labe (Kozí vrch, Libochovany, Litochovice, Větruše). 5.2.7. ÚSES Na zbývajících katastrálních územích byl dopracován generel ÚSES. Během období platnosti PP se nepodařilo zajistit finanční prostředky pro jednotné zpracování generelu celé

266

CHKO, resp. aktualizaci všech jednotlivých generelů. Tato je realizována alespoň po dílčích částech v rámci projektů KPÚ (jednotlivá k.ú.) nebo při zpracování ÚPD obcí. Zde se však objevily u některých ORP požadavky na finanční úhradu zpracování změn oproti řešení MÚSES v dosavadním ÚPD nebo generelu. Správa CHKO v takových případech nemohla požadavky na aktualizaci MÚSES uplatnit, neboť těmito finančními prostředky nedisponuje. Od r. 2009 provádí MŽP aktualizaci NRÚSES. Tato akce však nebyla zkoordinována s přípravou ZÚR krajů, a tak schválení těchto dokumentů, obsahujících i vrstvu RÚSES (v r. 2011), předběhlo aktualizaci NRÚSES, která dosud nebyla dokončena. V r. 2012 byla provedena aktualizace 11 katastrálních území na úrovni MÚSES. Fyzická realizace nefunkčních částí MÚSES nebyla v uplynulém období provedena . 5.2.8. Lesy Opatření ochrany přírody a krajiny směřovaná do oblasti lesního hospodářství byla plněna. Jednalo se především o zvyšování ekologické stability lesů cestou zvyšování podílu dřevin přirozené druhové skladby, snižování podílu geograficky nepůvodních dřevin (především MD, AK, BOC) a přeměny stanovištně nevhodných jehličnatých porostů (SM) na porosty listnaté či porosty s významným zastoupením listnáčů. Uplatňování uvedených principů bylo možné díky úzké spolupráci zúčastněných subjektů, tzn. vlastníků, tvůrců lesnické plánovací dokumentace, orgánů státní správy a orgánů ochrany přírody. Porosty v prvních zónách jsou průběžně, ve vazbě na pořizování LHP, zařazovány do kategorie lesa zvláštního určení. Významným faktorem byla rovněž finanční podpora v rámci rezortních krajinotvorných programů (PPK) či podpora z Operačního programu ŽP, např. příspěvek na výsadby melioračních a zpevňujících dřevin nad rámec stanovený zákonnými předpisy a na ochranu výsadeb i přirozeného zmlazení proti zvěři a buřeni. Rovněž byla podpořena výsadba provenienčně původních druhů ovocných stromů (třešeň). V roce 2003 bylo v rámci výzkumného projektu VaV 610/6/02 vytypováno 18 lokalit přirozených lesů v CHKO České středohoří. Žádná z lokalit nebyla zařazena do lesů ponechaných samovolnému vývoji. Získané výsledky jsou využívány jako podklad pro zpracování plánů péče o MZCHÚ, CHKO a pro přípravu nové zonace. Speciální problematiku tvoří zařazení některých původně zemědělských pozemků do pozemků určených k plnění funkcí lesa. Jedná se především o stepní lokality v jižní části Českého středohoří. Optimálním způsobem obhospodařování je pastva, kterou však v hospodářských lesích neumožňuje lesnická legislativa. Správa CHKO proto iniciovala vlastníky dotčených pozemků (LČR, s.p., Obec Chožov a Obec Kozly) k podání žádosti o změnu kategorie lesa na les zvláštního určení a o uložení opatření odchylných od lesního zákona. V případě LČR, s.p. a Obce Chožov bylo rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého žádosti vyhověno, Obec Kozly dosud žádost nepodala. 5.2.9. Zemědělství V návrhové části je řešení zemědělské problematiky vyjádřeno přehledem hlavních zemědělských aktivit, které mohou mít významnější dopad na přírodní prostředí a krajinný ráz. U každé z nich byly stanoveny požadavky ochrany přírody a krajiny, činnost Správy a časový horizont pro jejich dosažení. Tento přehled je vyhotoven pro každou zónu zvlášť. Nástupem agroenvironmentálních programů (AEO) nastal radikální obrat v řešení zemědělské problematiky. AEO se staly hlavním nástrojem ovlivňování zemědělských aktivit směrem k jejich ekologizaci. Celkově lze za sledované období konstatovat zlepšení ekologické stability území, zejména ve IV. zóně. V průměru došlo ke snížení výměr pozemků vlivem privatizace půdy, ale zdaleka nebylo dosaženo optima. Nadále jsou oblasti s rozsáhlými plochami orné půdy (Lounsko, Měrunicko, Vlastislavsko), především ve IV. zóně. Došlo k nárůstu ploch TTP, zejména v zónách II. – IV., často celá katastrální území (Blankartice, Bílka, Lovečkovice). Druhová skladba tzv. kulturních luk spontánně přechází na přirozenou, doba a způsob sekání jsou určovány selektivně podle nastavení v dotačním titulu AEP. Výrazné zvýšení ploch TTP vedlo místy až k opačnému extrému (absence jiných kultur), avšak celkově podmínečně

267

vyřešilo problém vodní eroze. Následkem snížení vodní eroze se ovšem v rámci KPÚ obtížněji prosazují protierozní opatření terénního charakteru. Ohrožení půd větrnou erozí trvá nadále na Lounsku. V rámci KPÚ jsou prosazovány polyfunkční prvky do krajiny (protierozní + ÚSES). U hospodářských zvířat převažuje pastevní způsob odchovu s celoročním pobytem na pastvině, chov skotu pro mléčnou produkci byl oproti původním stavům minimalizován. Doba a rozsah pastvy jsou regulovány nitrátovou směrnicí a nastavením AEO. Přežívá několik provozů s halovým, velkokapacitním odchovem (prasata – V.Chvojno, Podsedice, drůbež – Vchynice, Lenešice). Zřetelný je podstav zvířat v krajině. Velmi pomalý je návrat pastvy ovcí a koz, výpas ochranářsky nejcennějších lokalit (Lounské středohoří) byl zajišťován s podporou PPK. V osevních postupech konkuruje obilovinám výrazně řepka, plochy kukuřice a okopanin jsou zastoupeny minimálně. Na vzestupu je pěstování energetických plodin a s ní spojený problém geograficky nepůvodních druhů a jejich kříženců. Došlo k výsadbě menších ploch intenzivních ovocných sadů (Trnovany), výsadbě extenzivních sadů na Milešovsku a k nárůstu ploch vinic (Třebívlice, Šepetely). Hnojení statkovými hnojivy výrazně pokleslo vlivem nízkých stavů i nových technologií chovu hospodářských zvířat. Hnojení průmyslovými hnojivy oproti 90. létům nepatrně stouplo. Nadále přetrvává letecká aplikace prům. hnojiv na Lounsku. Intenzita aplikace chemických látek je obecně na přijatelné úrovni. Některé farmy se přihlásily k ekologickým výrobním programům (Chrámce, Verneřice). Za sledované období nedošlo k realizaci žádného melioračního opatření. 5.2.10. Myslivost a rybářství 5.2.10.1. Myslivost Dosavadní plán péče navrhoval zpracování studie únosnosti CHKO České středohoří v závislosti na normovaných kmenových stavech. Studie nebyla z důvodu nedostatku finančních prostředků vyhotovena, z problému škod způsobovaných zvěří na zvláště chráněných částech přírody se v průběhu platnosti plánu péče stal problém obecný. Plánovaná účast na sčítáních zvěře nebyla systematicky realizována. V průběhu plánu péče nebyl opakovaně povolen záměr rozšiřování geograficky nepůvodního druhu (daňka skvrnitého). Každoročně jsou udělovány souhlasy k mimořádným odstřelům zvěře spárkaté (jelení, mufloní, dančí). Dlouhodobě se nedaří optimalizovat stavy zvěře. 5.2.10.2. Rybářství Byla navázána bližší spolupráce s Českým rybářkým svazem (Severočeským územním svazem Ústí nad Labem a místními rybářskými organizacemi v Litoměřicích, Žandově, Děčíně a Ústí nad Labem), což umožňuje Správě CHKO průběžně monitorovat původnost ryb při obnově a doplňování rybích obsádek. Pracovníci CHKO se v některých případech účastní kontrolních odlovů prováděných ČRS. Spolupráce s ČRS probíhá rovněž v rámci posuzování migračních zprůchodňování vodních toků a při vyjadřování k výstavbě MVE a v oblasti vypouštění přečištěných odpadních vod do vod povrchových, kde trvá společný zájem na postupném snižování imisního zatížení vodních toků. Byla navázána komunikace s Rybářstvím Doksy a Českým rybářstvím Karlovy vary. V obou případech se jednalo o konzultace a následné vydání souhlasů s používáním krmiv na chovných rybnících Chmelař a Dobroměřický rybník. Mezi střetové oblasti patří opakované snahy rybářů o povolení odstřelu odstřelu kormoránů a volavek. Tento problém stále trvá a každý případ je posuzován individuálně. Do majetku AOPK ČR byly převedeny 3 rybníky v k.ú. Konojedy. Tyto rybníky jsou využívány pro sportovní rybolov místní základní organizací ČRS Litoměřice na základě nájemní smlouvy.

268

5.2.11. Voda 5.2.11.1. Vodní hospodářství V rámci úkolu zlepšovat infiltrační schopnost území z hlediska využívání a ochrany vod. zdrojů jsou při vyjadřování k čerpání vody důsledně vyžadovány hydrogeologické posudky a v rámci stanovisek k zemědělskému a lesnickému obhospodařování krajiny jsou zásadním způsobem preferovány způsoby hospodaření zvyšující infiltrační schopnost půdy. V rámci revitalizací vodních toků byla provedena částečná revitalizace toku Modla, naopak se nepodařilo dosáhnout klíčové revitalizace povodí Hrádeckého potoka, a to ani formou zpracování komplexní revitalizační studie. Opakované povodně na drobných tocích (např. Rychnovský a Merboltický potok) vyvolávají požadavky na čištění, případně obnovu splaveninových přehrážek, sanaci nátrží (řešeno většinou těžkými kamennými záhozy) a zabezpečení toků přímo v sídlech. Při technických úpravách takovýchto toků byl proto kladen důraz na přirozená dna toků i v intravilánech, s minimalizací dnových dlažeb na cementovou maltu, se stabilizačními dnovými prahy. Zhlaví opěrných zdí je preferováno s kamenným záklopem místo betonového všude, kde to poměry umožňují. Výsadba břehových porostů probíhá v rámci obnovy břehových porostů převážně v režii správců toků (např. podél Labe po povodni 2002). Přímo Správou CHKO byla provedena revitalizace Vojenského rybníka (nyní EVL Březina), vlastníky či provozovateli byla provedena revitalizace či obnova dalších rybníků (např. soustavy rybníků u Černčic, Kostomlat pod Mil. a Karlovky, u Bukoviny a Habartic a u Žalan). Vybudována byla řada tůní (např. soustava tůní pod Sedlem, tůně v Hlinné, u Kundratic, Korozluk, Rtyně nad Bílinou apod.), částečně s podporou z PPK. Protierozní opatření v povodí k zamezení splachů a tím plošnému znečištění byla realizována ve spolupráci se SZIF a Agenturou pro zemědělství a venkov (především zatravnění orné půdy a organizace hospodaření), případně na úrovni KPÚ (zatravňovací pásy, výsadby mezí). Spolupráce se zemědělci probíhá až na výjimky dobře, nejčastější problémy představují aplikace statkových hnojiv a jejich vliv na kvalitu vody, pastva skotu v břehových partiích toků (Huníkov) a sešlap pozemků (Stará Bohyně, Veselé) či přiorávání pozemků na hranu koryt toků (Lounsko). Při stanovení podmínek zachování přirozeného vodního režimu jsou povolovány rekonstrukce MVE na historicky využívaných profilech po již zaniklých vodních elektrárnách, mlýnech, stoupách, hamrech apod.. Zcela nové MVE jsou povolovány výjimečně (například k RD v Okrouhlé, Píšťany na Labi). Zabezpečení biologicky nezbytného průtoku bylo řešeno především na Ploučnici (soustava MVE), kde byla navázána užší spolupráce s vodoprávními úřady, ČIŽP, rybáři a Policií ČR za účelem důslednějších kontrol dodržování minimálních zůstatkových průtoků ze strany provozovatelů MVE. Zároveň je strikně uplatňován požadavek na minimální zůstatkový průtok 4m3/sec v celém dotčeném úseku EVL Ploučnice. Migrační propustnost toků je zabezpečna taktéž výstavbou rybích přechodů (např. MVE Píšťany). Kanalizace a ČOV jsou průběžně povolovány, objevuje se ale postupně problém s dodržováním imisních limitů, a to především na malých vodních tocích s větším množstvím instalovaných domovních ČOV. Dalším problémem je nadměrné čerpání podzemní vody, v důsledku čehož vysychají koryta některých menších potoků. Povrchové odběry, například pro zahrádkářské kolonie či firmy, nemají v současné době zásadní význam a jsou již bilančně řešeny správci příslušných toků. Evidence starých skládek a zátěží je provedena, enviromentální rizika jsou známá (viz kapitola 5.1.4.). 5.2.11.2. Vodní dopravní cesta Během platnosti plánu péče byla ze strany SCHKO ČS opakovaně odmítnuta snaha o výstavbu plavebního stupně Malé Březno, stejně jako výstavba plavebního stupně Prostřední Žleb, který by zasahoval do CHKO ČS svým vzdutím. V ZÚR ÚK je labská vodní cesta funkčně vymezena jako koridor pro “Zlepšení plavebních podmínek na řece Labi” bez jednoznačného vyloučení možnosti výstavby jezů a podobných opatření. Úkoly ze stávajícího plánu péče k ochraně mokřadních lokalit (včetně PP Nebočadský luh) trvají.

269

5.2.12. Krajinný ráz, územní plánování, výstavba Plán péče v této oblasti směřoval k nastavení regulativů chránících estetickou a přírodní hodnotu území. Pro tyto účely determinoval jako rozhodující ochranu krajinného rázu území, regulaci využívání území (činnost OOP ve spolupráci s pořizovateli, investory a projektanty) v rámci přípravy územních plánů a vlastních stavebních aktivit. Reálné možnosti praktického naplnění uvedených cílů ovlivnily (až omezily) vnější okolnosti, např. stav a průběh pořizování ÚPD a jejich obsahové limity, změny v legislativě v oblasti stavebního řádu a územního plánování ve vztahu k ochraně přírody a krajiny a masivní rozvoj sídel a výstavby obecně. Pro účely objektivizace hodnocení krajinného rázu byly nicméně v průběhu platnosti PP pro území CHKO ČS pořízeny materiály týkající se hodnocení krajinného rázu, jmenovitě: − Vorel I., 1999: České středohoří. Hodnocení území CHKO z hlediska krajinného rázu - § 12 zák. č. 114/92 Sb. − Kinský J., 2000: Chráněná krajinná oblast Českého středohoří. Hodnocení krajinného rázu − LÖW & spol., s. r. o., 2010: Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKO České středohoří Správa CHKO v praxi uplatňuje dva posledně uvedené materiály, které jsou poskytovány i jako ÚAP. V oblasti územního plánování bylo prioritou udržení kvalitní a čitelné urbanistické struktury, udržení vlastností venkovského prostoru, zachování a obnova prostorového a architektonického rázu tradičního vesnického prostoru. V této souvilosti se v nově projednávaných územních plánech u sídel v ryze venkovském prostoru dařilo regulovat nové rozvojové plochy tak, aby korespondovaly s dochovaným charakterem sídla a uspořádání krajiny tak, aby tvořila odpovídající venkovský rámec sídlům. Městské aglomerace a sídla na ně navazujících, kde se nejvíce projevoval zájem na výstavbě, mají tendenci s městy splývat, přestože i zde uplatňovala Správa CHKO požadavky na ochranu krajinného rázu. Promítnutí podrobností ochrany krajinného rázu (včetně ochrany architektonického rázu sídel) dle výše uvedených materiálů do ÚPD má limity dané stavebním zákonem resp. obsahem ÚPD (limity prostorových regulativů), které neumožňují na úrovni územních plánů účinně prosazovat všechny požadavky k ochraně krajinného rázu související se zachováním charakteru zástavby v sídlech. 5.2.13. Doprava, energetika, průmysl, těžba nerostných surovin Ze záměrů v oblasti dopravy známých byla část realizována, a to v souladu s požadavky stanovenými orgánem ochrany přírody (např. modernizace žlz. trati Vídeň-Berlín, úprava silnice I/28). Důvodem nerealizace části uvažovaných aktivit je absence definitivní koncepce záměru či absence finančních prostředků (např. přeložka silnice I/13). Zvláštní pozornost byla věnována stavbě dálnice D805; požadavky na umístění a realizaci dálnice byly ze strany investora plněny. Spolu s postupem výstavby dálnice se však objevují ze strany jiných subjektů (zejména obce) další nároky na výstavbu popírající ryze tranzitní účel úseku dálnice přes ČS (MÚK Dobkovičky, plochy pro sklady, výrobu v blízkosti sjezdů apod.). V letech 1994 až 2004 byla na železniční trati Praha–Berlín v úseku Lovosice-Drážďany provozována tzv. RoLa (Rollende Landstrasse), tedy převážení kamiónů v uvedeném úseku po železnici. Efektivita systému RoLa se projevila pouze v šetrnosti k životnímu prostředí, dnes tento systém již provozován není. Podmínky plánu péče stanovené pro realizaci energetických staveb a zařízení byly průběžně plněny při výstavbě nových vedení i při rekonstrukcích (odstupy od cenných lokalit, začlenění stožárů do matrice příslušného pohledového segmentu, umisťování NN rozvodů pod zem, ochrana ptactva apod.). V průběhu platnosti PP se ovšem objevily i požadavky (např. vedení 400 kV Chotějovice-Výškov a Výškov-Babylon), u kterých musela být, s ohledem na charakter záměru, uplatněna nad rámec PP přísnější kritéria při hodnocení a umístění záměru.

270

Větrné elektrárny nebyly v průběhu plánu péče realizovány žádné, v období mezi rokem 2000 a 2011 se objevil zvýšený zájem o výstavbu či obnovu MVE a zejména masivní zájem o výstavbu FVE, v PP tyto aktivity ovšem nebyly předpokládány. V oblasti průmyslu nedošlo k zásadnímu rozvoji na území CHKO ČS. Opatření navržená plánem péče u těžebních aktivit byla ze strany průběžně realizována (např. omezení těžby, ponechání siluet kopců a hřbetů apod.). U většiny lomů, s ohledem na vysoký stupeň roztěžení ložiska, probíhala v průběhu platnosti plánu péče těžba do zahloubení. V lomu Dobkovičky se po znovuzprovoznění lomu nepředpokládá těžba v DB Litochovice I, zachována je taktéž kulisa severovýchodní hrany lomu. U lomu Libochovany je těžba omezena na Trabici, silueta Deblíku je zachována. Z legislativních důvodů se však nepodařilo dosáhnout uvažovaného odpisu zásob u bloku č. 14 u lomu Libochovany (vrcholová část Deblíku). U lomu Obřice je pozastavena těžba z důvodu její nerentabilnosti, lom je dočasně zabezpečen. Problematické je u některých lomů výsypkové hospodářství a skladování kameniva s tendencí rozšiřovat plochy záborů na úkor dochovaného přírodního prostředí (zejména Měrunice, Chraberce, Libochovany, Těchlovice). Vzhledem k tomu, že žádná z těžeben v průběhu platnosti PP neukončila činnost, byly požadavky na zabezpečení a rekultivaci ze strany OOP zabudovávány do POPD resp. plánu sanace a rekultivace. U opuštěného lomu Prackovice je prováděna rekulivace části lomu přilehlé ke stavbě D 805 jako součást stavby dálnice. Lom Volfartice s již dříve ukončenou těžbou je po příslušných úpravách využíván pro ukládání komunálního odpadu, u lomu Soutěsky byla povolena dílčí rekultivace (terénní úpravy) s využitím stavebního odpadu. Místní zdroje surovin nebyly využívány především pro nerentabilnost těžby, v řadě případů tyto zdroje (zejména v podobě historických těžeben) představují zajímavé přírodní fenomény. Průběžně byl ze strany OOP prováděn ekologický dohled nad těžbou, z něhož vyplynulo, že některé aktivity je třeba systematicky sledovat (využívání pozemků, výskyt ZCHD, dokladování mineralogických a petrografických zajímavostí apod.). 5.2.14. Rekreace, EVVO, stráž, spolupráce se vzdělávacími institucemi Za období platnosti plánu péče o CHKO došlo ke změnám v přístupu k aktivitám EVVO. Význam stále vzrůstá, průběžně bylo zřízeno specializované místo pracovníka se samostatnou náplní práce s veřejností. Byly rozvíjeny aktivity přímého působení např. výukové programy pro žáky a studenty, přednášková a exkurzní činnost. Pestrá byla i publikační činnost a účast na akcích pro veřejnost. S rozvojem dostupnosti internetu se část informací přetransformovala do elektronické podoby. S ohledem na současné kapacity Správy se práce s veřejností stala součástí práce více pracovníků Správy CHKO a byl opuštěn model samostatného pracovníka pro tuto činnost. Rezervy jsou v návštěvnické infrastruktuře, zanedbaný je stav informačních tabulí, které postupně dožívají. V rámci funkčnosti operačních programů směřovaly do oblasti EVVO i finance na různé projekty. Kromě dvou naučných stezek spravovaných přímo Správou CHKO (NS Lovoš, NS Boreč) vznikly ve spolupráci se Správou nové naučné stezky zřízené různými subjekty (např. NS Březina, NS B. Smetany). Zhruba během let 2000-2011 byla utlumena činnost stráže přírody, kterou se však podařilo opět zaktivizovat.

271

6. Použitá literatura AMBRUS R. (2013): Nové nálezy tesaříka Purpuricenus kaehleri kaehleri (Coleoptera: Cerambycidae) v České republice. Klapalekiana, 49: 185–186. BEZDĚK J. (2011): Přehled živočišných druhů popsaných z území České republiky. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 420 pp. BOHÁČ J., MATĚJÍČEK J. & ROUS R. (2007): Check-list staphylinid beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 56: 227–276. CULEK M. (ed.) a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky. 33-34, 75-82, 144150. Praha. DANIHELKA J.,CHRTEK J. jr. & KAPLAN Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia 84: 647- 811. DEMEK J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny. Academia, Praha. DOLNÝ A., BÁRTA D., WALDHAUSER M., HOLUŠA O. & HANEL L. (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim, 672 pp. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758+2 pp. GRULICH V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic. Červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Preslia 84(3): 631–645. Electronic appendix. HÄRTEL H. a kol. (2011): Studie posouzení potenciálu a vhodnosti nominace přírodních památek České republiky na seznam světového dědictví UNESCO. HOLEC J. & BERAN M. (2006): Červeny seznam hub (makromycetů) České republiky, Přiroda, Praha 24:47 HONCŮ M. (1987): CHKO České středohoří – Posouzení fauny. MS., depon. in: Správa CHKO České středohoří, Litoměřice. HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. (1996): Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: 15–26. CHYTRÝ M. a kol. (2010): Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha, 445 pp. KINSKÝ J. (2000): Chráněná krajinná oblast České středohoří – Hodnocení krajinného rázu KOL. (1987–1988): Podklady pro prověrky velkoplošných chráněných území. CHKO České středohoří. Část I. Nepublikováno. Depon. in: Správa CHKO České středohoří, Litoměřice. KOL. (1996): Plán péče CHKO České středohoří, 2000–2014. KOLEŠKA Z. (1978): Příspěvek k historii entomologického zkoumání Českého středohoří. Fauna Boh. Septentr., Ústí n. L., 3: 83–95. KUBÁT K. (1981): Vyhynulé a ohrožené taxony vyšších rostlin CHKO České středohoří a okresu Litoměřice. Cyklost., depon. in : Správa CHKO České středohoří, Litoměřice. KUBÁT K. (1986): Červená kniha vyšších rostlin Severočeského kraje. Praha. KUBÁT K., ŠIMR J. & ŠŤASTNÝ E. (1970): Přírodní poměry Litoměřicka. II – Rostlinstvo. Litoměřice. KUČERA J., VÁŇA J. & HRADÍLEK Z. (2012): Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis. Preslia 84: 813–850. LAŠTŮVKA Z. & LIŠKA J. (2011): Komentovaný seznam motýlů České republiky. Annotated checklist of moths and butterflies of the Czech Republic (Insecta: Coleoptera). Biocont Laboratory, Brno, 148 pp. LIŠKA J. & PALICE Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1). Příroda, Praha, 29: 3–66. LÖW a spol. (2010): Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKO České středohoří, Brno. LÖW J. A KOL. (1985): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability, Nakladatelství Doplněk, Brno. MACKOVČIN P. (ed.) a kol. (1999): Ústecko – Chráněná území ČR I., AOPK Praha. MACKOVČIN P. (ed.) a kol. (2002): Liberecko – Chráněná území ČR III., AOPK Praha.

272

MARTINOVSKÝ J. O. (1967): Srovnávací fytogeografická studie tzv. Babinských orchideových luk a travinných společenstev jim podobných. Mostecko a Litvínovsko, oddíl přírodních věd, regionální studie č. 4, Litvínov. MÍCHAL I. a kol. (1992): Obnova ekologické stability lesů. Praha. MLÍKOVSKÝ J. & STÝBLO P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody, Praha, 496 pp. MORAVEC J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vyd. Severočeskou přírodou, příloha 1995. Litoměřice. MORAVEC P. & RÉBL K. (2012): Výsledky faunistického průzkumu brouků (Coleoptera) na území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko (Česká republika). Dodatek I. Elateridarium, 6: 29-53. NĚMCOVÁ L. (1996): Příspěvek k poznání mechorostů SZ Čech. Severočes. Přír., Litoměřice, 29: 83–89. NĚMEČEK J. & TOMÁŠEK M. (1983): Geografie půd ČSR. Studie ČSAV, 23: 1–100. NOVÁKOVÁ B. (ed.) a kol. (1989): Zeměpisný lexikon ČR – Obce a sídla. Academia, Praha. PEŠTA J. (2009): Encyklopedie českých vesnic. Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách, díl IV. Ústecký kraj – Severozápadní Čechy. Nakladatelství Libri, Praha. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: 1–184. PLÍVA K. & ŽLÁBEK I. (1986): Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Studia Geographica 16: 1–79, Geografický ústav ČSAV, Brno. STEJSKAL R. & TRNKA F. (2013): Nosatci tribu Cleonini a rodu Lixus (Coleoptera: Curculionidae, Lixinae) v České republice. Klapalekiana, 49: 111–184. SVOBODA J. a kol. (1964): Regionální geologie ČSSR. Díl I, svazek 1 – Krystalinikum. S. 183–185. Praha. SVOBODA J. a kol. (1964): Regionální geologie ČSSR. Díl II, svazek 2 – Algonkium až kvartér, S. 365–408. Praha.

273

7. Seznam zkratek AEO – Agroenviromentální opatření AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky AV ČR – Akademie věd České republiky ČBS – Česká botanická společnost ČGS – Česká geologická služba ČHS – Český horolezecký svaz ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí ČOV – čistírna odpadních vod ČR – Česká republika ČS – České středohoří ČSAV – Československá akademie věd ČSO – Česká společnost ornitologická ČSOP – Český svaz ochránců přírody ČSR – Česká socialistická republika DP – dobývací prostor EU – Evropská unie EVL – evropsky významná lokalita EVVO – enviromentální výchova, vzdělání a osvěta FO – fytogeografický okrsek GIS – Geografický informační systém GZ – genová základna HS – hospodářský soubor CHKO – chráněná krajinná oblast CHKO ČS – Chráněná krajinná oblast České středohoří CHLÚ – chráněné ložiskové území CHN – chráněné naleziště CHPV – chráněný přírodní výtvor CHÚ – chráněné území IP – inventarizační průzkum JZD – jednotné zemědělské družstvo k. ú. – katastrální území KČT – Klub českých turistů KPÚ – komplexní pozemkové úpravy LČR – Lesy České republiky, s. p. MZLU – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita LHC – lesní hospodářský celek LHO – lesní hospodářská osnova LHP – lesní hospodářský plán LPIS – Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků) LS – lesní správa LVS – lesní vegetační stupeň MMR – ministerstvo pro místní rozvoj MO ČRS – místní organizace Českého rybářského svazu MS – myslivecké sdružení MVE – malá vodní elektrárna MZD – meliorační a zpevňující dřeviny MÚSES – místní územní systém ekologické stability MZe – Ministerstvo zemědělství MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MŽP – Ministerstvo životního prostředí NN – nízké napětí NPP – národní přírodní památka NPR – národní přírodní rezervace NRBC – nadregionální biocentrum

274

NRBK – nadregionální biokoridor NS – naučná stezka NÚSES – nadregionální územní systém ekologické stability OkÚ – okresní úřad ONV – okresní národní výbor OOP – orgán ochrany přírody OPK – ochrana přírody a krajiny OPRL – oblastní plán rozvoje lesů ORP – obec s rozšířenou působností PLO – přírodní lesní oblast POPD – plán otvírky a přípravy dobývání PP – přírodní památka PPK – Program péče o krajinu PR – přírodní rezervace PřF – Přírodovědecká fakulta PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa RBC – regionální biocentrum RBK – regionální biokoridor RÚSES – regionální územní systém ekologické stability SCHKO – správa CHKO SLT – soubor lesních typů SPR – státní přírodní rezervace TTP – trvalé travní porosty ÚAP – územně analytické podklady UNESCO – Organizace OSN (Organizace spojených národů) pro výchovu vědu a kulturu ÚP – územní plán ÚPD – územně plánovací dokumentace ÚSES – územní systém ekologické stability ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody ÚTP – územně technické podklady VaV – výzkum a vývoj VN – vysoké napětí VÚC – velký územní celek VVN – velmi vysoké napětí ZCHD – zvláště chráněný druh ZCHÚ – zvláště chráněné území ZO – základní organizace ZOPK – zákon o ochraně přírody a krajiny ZPF – zemědělský půdní fond ZPMZ – záznam podrobného měření změn ZÚR – zásady územního rozvoje ZVHS – Zemědělská vodohospodářská správa Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování

275