www.migraceonline.cz, Multikulturní centrum Praha, červenec 2005
„Paralelní společnosti“ – neologismus, který se vymkl z rukou (zkrácená verze)
William Hiscott
Shrnutí Tento krátký článek se zabývá užíváním sociologického neologismu „paralelní společnosti“ v německém prostředí. Autor vyzývá k odmítnutí tohoto termínu, a to především proto, že je snadno zneužitelný k vytváření „nebezpečných scénářů“ a dichotomie „přítel versus nepřítel“, kdy se proti sobě terminologicky vzato staví většinová společnost a přistěhovalecké komunity a zcela je přehlížena faktická kulturní pluralita ve společnosti. William Hiscott je politický publicista a redaktor působící v Berlině. Magisterský titul z filosofie, politologie a gender studies získal na Humboldtově univerzitě v Berlíně a bakalářský titul z politologie a německých studií na Dickinson College v americkém Carlisle. V současnosti je doktorandem na Postupimské univerzitě.
*** Autorem německého neologismu „Parallelgesellschaften“ („paralelní společnosti“) je respektovaný sociolog Wilhelm Heitmeyer, který jej v roce 1996 použil k označení údajně „segregovaných“ přistěhovaleckých komunit, především islámských nebo tureckých. Podle běžné definice jsou „paralelní společnosti“ tvořeny kulturními nebo náboženskými skupinami, které praktikují určitou formu dobrovolné segregace, nejsou ochotné integrovat se do německé společnosti, a představují nebezpečí pro liberálně-demokratické základy německého státu1. V souvislosti s těmito skupinami v Německu a jejich vztahem k většinové společnosti jsou často zmiňovány „nebezpečné scénáře“2 a dichotomie „přítel versus nepřítel“3. Mnoho sociologů, politiků a důležitých lidí – ať už se pohybují v mainstreamu nebo na krajní pravici – přišlo na to, že tento neologismus skvěle zapadá do jejich argumentace proti otevřené imigrační a integrační politice. Nejvýznamnější osobnosti dnešní německé politiky včetně sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera,4 vůdkyně křesťanských demokratů Angely Merkel5 a dalších prominentních osobností mainstreamu německé politiky
1
Meyer, Thomas. Parallelgesellschaft und Demokratie. s. l., 2003. Heitmeyer, Wilhelm. Für türkische Jugendliche in Deutschland spielt der Islam eine wichtige Rolle. In: Die Zeit, Nr. 35, 1996. http://www.zeit.de/archiv/1996/35/heitmey.txt.19960823.xml, dne 23.06.2005. 3 Luft, Stefan. Droht die Gefahr islamisch geprägter Parallelgesellschaften in deutschen Städten? In: MeierWalser, Reinhard et al. (ed.). Die islamische Herausforderung – Illusionen und Realitäten. München 2002, s. 55. 4 Viz: Telegraph.co.uk, 24.11.2004. http://www.telegraph.co.uk/news/main.jhtml?xml=/news/2004/11/22/ wger22.xml&sSheet=/news/2004/11/22/ixworld.html, dne 22.06.2005. 5 Merkel, Angela. Unvereinbarkeit mit den Grundüberzeugungen der Union. Brief der CDU-Bundesvorsitzenden Angela Merkel an Partei und Bundestagsfraktion vom 14. November 2003. In: http://www.blaetter2
používá daný termín k tomu, aby si připravili půdu pro své argumenty dotýkající se přistěhovalecké a integrační politiky6. Důležité osobnosti politického mainstreamu nejsou v používání termínu „paralelní společnosti“ v debatách o „nebezpečnosti“ přistěhovaleckých komunit v Německu osamocené: největší fašistická strana v Německu, Národní demokratická strana (NPD), jej uzpůsobila tak, aby byl použitelný i pro účely stranické kampaně proti přistěhovalectví. Tisková zpráva strany z nedávné doby uvádí, že „paralelní společnosti… jsou etnicky a sociálně strukturované skupiny a rodinné jednotky či klanové struktury s nepřímými vazbami na organizovaný zločin. Vylučují se z německých zákonů a řeší vnitřní spory prostřednictvím islámských kazatelů nebo násilností… Vyzýváme k ukončení imigrace odpadu a spravedlivému návratu těch osob, které nepřispívají ke společnému blahobytu, do jejich domoviny7“. Jak je patrné, užívání termínu „paralelní společnosti“ se na politickém kolbišti v Německu dostalo do všech koutů mainstreamu i do krajně pravicové politiky. A ve většině případů byly ruku v ruce s tímto termínem propagovány i „nebezpečné scénáře“ a dichotomie „přítel versus nepřítel“. Heitmeyerem vytvořený sociologický termín se tedy proměnil v monstrum. S tím, jak se používání termínu „paralelní společnosti“ epidemicky rozšířilo po vraždě holandského režiséra Thea van Gogha, došlo i k zesílení jeho kritiky. Jeden novinář například kritizoval „fetišizaci“ tohoto termínu jako sloganu, který slouží k vnucování „německé vůdčí kultury“ (deutsche Leitkultur) přistěhovalcům v průběhu procesu integrace. „Tento termín,“ píše novinář, „zní dobře“, je očividně neutrální a má kolem sebe auru vědeckosti. Pokud do nás bude dostatečně často vtloukán, stane se z něj součástí sociální reality, protože změní postoje obyvatel. Právě tento vliv činí daný termín nebezpečným“8. Podobně hovoří i Klaus Bade, respektovaný odborník na migraci: „pokud bude tato jednoduchá a nebezpečná debata o paralelních společnostech pokračovat, situace se jen zhorší. Takové řeči nejsou součástí řešení, ale spíš součástí problému“9. Další novinář hovoří o tom, jak se podobné slogany nebo to, čemu říká „bojové termíny“ dostávají do popředí debaty a pak jsou zdánlivě silou vůle měněny s cílem vystupňovat konflikt v rámci veřejné debaty. Dále poznamenává, že termín „paralelní společnosti“ byl svým užíváním pozměněn tak, že již znamená „antagonistické online.de/artikel.php?pr=1713, dne 24.06.2005; Viz též stránky Angely Merkel: http://www.angelamerkel.de/ueberzeugungen/53_356.htm. 6 Stoiber viz: Das Parlament, No. 49, 2004. http://www.das-parlament.de/ 2004/49/Dokumentation/001.html; Bosnách viz stránky CDU: http://www.cducsu.de/section__1/ subsection__6/id__2951/Meldungen.aspx; Schily viz: Die Welt, 18.11.2004. http://www.welt.de/data/2004/ 11/18/362059.html, dne 25.06.2005. 7 NPD (ed.). Parallelgesellschaften – Feind hört mit! Meldung der NPD, 17.03.2005. http://www.npd.de/ npd_info/meldungen/2005/m0305-15.html, dne 24.06.2005. 8 Tageszeitung, 24.11.2004. http://www.taz.de/pt/2004/11/24/a0082.nf/text 9 Der Spiegel, 24.11.2004. http://www.spiegel.de/kultur/gesellschaft/0,1518,329285,00.html 2
společnosti“10. Toto terminologické stupňování – od „paralelních“ k „antagonistickým“ společnostem – funguje jako „sebenaplňující se proroctví“ s tím, že podobné řeči vedou jen k větší polarizaci a nenávisti mezi jednotlivými komunitami11. Jedna z nejpropracovanějších sociálněvědních kritik termínu „paralelní společnosti“ byla publikována v době okolo 11. září 2001, kdy se užívání termínu pro politické účely začalo šířit. Berouce v úvahu zjednodušené používání termínu jako politického sloganu Gaitanides tvrdí, že dlouhodobá „sociálněvědní debata o fenoménu soustřeďování přistěhovalců v některých regionálních oblastech a o zachování částí jejich kulturních identit“ je ve stávající debatě vědomě opomíjena. Podle Gaitanidese je pro konzervativní opozici typický znak „politické kampaně“ nebo „zinscenované debaty“ – debaty, v níž jde „opozici méně o racionální
diskurs
týkající
se
politických
výzev,
které
představuje
multikulturní
přistěhovalecká společnost, a více o mobilizaci hlasů na základě politiky symbolů“. Při inscenování této debaty opozice „vytváří menetekel odcizených ‚paralelních společností‘, které jsou neslučitelné s naší ‚vůdčí kulturou“12. Namísto užívání podobně nebezpečných neologismů volá Gaitanides po znovuobjevení starších, důkladnějších sociologických diskusí o „procesech individualizace“ v přistěhovalecké komunitě, o „budování subkulturní komunity“ a podobně, které společenských vědám v minulosti sloužily ke zkoumání transformace přistěhovaleckých komunit v Německu. Namísto fetišizovaných sloganů, „nebezpečných scénářů“ a dichotomií „přítel versus nepřítel“ hledá možná řešení existujících problémů kladoucí důraz na integrační aspekty spolupráce a přisuzující patřičnou vážnost procesům, které jsou součástí daného fenoménu13. Takový přístup dává v moderní společnosti smysl, protože procesy individualizace a kulturní pluralita zde přispěly ke vzniku situace, která má ze všeho nejblíže k ‚mnohosti’“14. Skutečně se zdá, že Gaitanides je na správné cestě, když vyzývá k odmítnutí užívání takových neologismů ve veřejné debatě a k návratu k informovanějším diskusím o přistěhovaleckých komunitách a kulturních menšinách. S cílem nalézt způsob definování a řešení fenoménu migrace v Německu se dívá za hranice německé sociologie. Odvolává se na etiku diskursu Seyly Benhabib jako na způsob vytváření veřejného diskursu, v jehož rámci mohou zástupci 10
Lucke, Albrecht von. Diskursiver Dammbruch. In: Blätter für deutsche und internationale Politik, No. 1, 2005. viz: Focus, 22.11.2004. 11 Tamtéž. Von Lucke jmenuje několik novinářů, kteří tyto termíny využili k propagaci hlediska „přítel versus nepřítel“. 12 Gaitanides, Stefan. Die Legende der Bildung von Parallelgesellschaften. Einwanderer zwischen Individualisierung, subkultureller Vergemeinschaftung und liberal-demokratischer Leitkultur. In: iza Zeitschrift für Migration und soziale Arbeit, No. 3-4, 2001. 13 Tamtéž. 14 Viz: Hardt, Michael a Negri, Antonio. Multitude: War and Democracy in the Age of Empire. New York, 2004. 3
všech možných skupin diskutovat o svých problémech, rozdílech atd. Takový způsob pro něj představuje šanci na smysluplné projednání a řešení konfliktů namísto jejich vytrubování do světa a stupňování15. V takových souvislostech by termín jako je „paralelní společnosti“ jednoduše neměl co dělat. Samozřejmě bychom se neměli nechat příliš unést představou zrození politické kultury spočívající na etickém diskursu, rovnosti a respektu. Ústředním problémem liberálního republikanismu vždy byla jeho neschopnost zajistit politickou atmosféru podobného druhu berouce v úvahu moc, která je ukryta v agresivním vytváření názorů. Co lze tedy učinit? Odmítnout termín „paralelní společnosti“ jako ideologický slogan spočívající ve vytváření „nebezpečného scénáře“ a dichotomie „přítel versus nepřítel“. Vrátit se zpět k rozvážnému, na výsledky orientovanému sociologickému výzkumu fenoménu migrace a k politické propagaci koncepce fungující deliberativní demokracie v současné kulturně pluralitní společnosti.
Bibliografie Benhabib, Seyla. The Claims of Culture. Equality and Diversity in the Global Era. Princeton, 2002. Gaitanides, Stefan. Die Legende der Bildung von Parallelgesellschaften. Einwanderer zwischen Individualisierung, subkultureller Vergemeinschaftung und liberal-demokratischer Leitkultur. In: iza Zeitschrift für Migration und soziale Arbeit, 3-4, 2001. Hardt, Michael and Negri, Antonio. Multitude: War and Democracy in the Age of Empire. New York, 2004. Heitmeyer, Wilhelm. Für türkische Jugendliche in Deutschland spielt der Islam eine wichtige Rolle. In: Die Zeit, Nr. 35, 1996. http://www.zeit.de/archiv/1996/35/heitmey.txt. 19960823.xml, dne 23.06.2005. Lucke, Albrecht von. Diskursiver Dammbruch. In: Blätter für deutsche und internationale Politik, No. 1, 2005. http://www.blaetter-online.de/artikel.php?pr=1949, dne 19.06.2005. Luft, Stefan. Droht die Gefahr islamisch geprägter Parallelgesellschaften in deutschen Städten? In: Meier-Walser, Reinhard et al. (ed.). Die islamische Herausforderung – Illusionen und Realitäten. München 2002, s. 55.
15
Viz: Benhabib, Seyla. The Claims of Culture. Equality and Diversity in the Global Era. Princeton, 2002. 4
________. Die Dynamik der Desintegration. Zum Stand der Ausländerintegration in deutschen Großstädten. Hans-Seidel-Stiftung, München 2002. http://www.bpb.de/refdb/ refdb_pdf_openshow.php?rid=452&pid=345, dne 27.06.2005. Meyer, Thomas. Parallelgesellschaft und Demokratie. s.l., 2003. http://www.fes-onlineakademie.de/download/pdf/Meyer_Parallelgesellschaft_und_Demokratie.pdf, dne 23.06.2005, s. 1. ________. Politische Kultur. s.l., 2002. http://www.fes-online-akademie.de/download/pdf/ Meyer_%20Politische%20Kultur.pdf, dne 26.06.2005.
5
