Paolo iannone. Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15

19. 5. 2014, číslo 04/14

Paolo iannone S obchodním ředitelem UniCredit Bank o tom nejlepším „Made in Italy“, čtyřjazyčných dětech a naslouchání klientům.

1ZEN

S t y l o v ý

m ě s í č n í k .

V yc h á z í

s  d e n í k e m

E 1 5

Stylově a bez kompromisů

Skutečná velikost 1:1

Olympus OM-D

E-M10 + objektiv 14–42 mm + 300 Kč na FotoSlužby

19.990 Kč Malý rozměry - velký svými výkony Nový E-M10 je úžasně štíhlý, elegantní a lehký fotoaparát, nabízející nejlepší výkon ve své třídě. Tento fotoaparát formátu Micro 4/3 je nabitý sofistikovanými technologiemi: velký elektronický hledáček, výkonná 3-osá stabilizace, velmi rychlé automatické zaostřování, a nechybí ani vestavěný blesk a WiFi. E-M10 překonává digitální zrcadlovky jak svými rozměry, tak dokonalostí obrazu!

Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

editorial

Já nic, miláčku, to hvězdy

▲ Inzerce A131016752     Foto Tomáš Železný

V

poslední době se často setká­ vám s tím, že muž a žena, aby cosi prožili a  naučili se, mají potřebu svůj vztah uvolnit a přitom zachovat,“ dí v ZEN­ ovém rozhovoru astrolog Antonín Baudyš. Chodí za ním lidé s  obligát­ ní hádankou: mají rádi svoji manželku/la, ale žízní po dávce čerstvé erotiky, romantiky, po­ etiky… Život je přece tak dlouhý a  čtyřicátník si po deseti letech manželství nechce připadat jako důchodce, který to už má nějak doklepat s jedním při vší úctě nudným sexem týdně (mě­ síčně). Ostatně takoví Číňané tradičně rozlišují romantický a manželský vztah. Do manželství si hledají někoho seriózního, s kým mají šanci vydržet půl století. Oni by řekli: do tak vážné věci se city nepletou. Tleskám panu Baudyšovi, který konejší své kli­ enty, že hvězdy jsou shovívavé k jejich eventu­ ální potřebě najít si na sex/úlet/pokec někoho mimo svůj aktuální vztah. Tleskám mu vestoje, když svým klientům pomáhá pochopit, že se ale kvůli nové lásce ještě nemusí rozvádět. Protože když se rozejdu s partnerem kvůli tomu, co mi na něm vadí, je velká šance, že si najdu jedince, u  něhož mi bude vadit to samé. Jsem to totiž JÁ, kdo je příčinou všech podmínek, ve kterých žiju, včetně toho s kým a jaký mám vztah. Není důležité, kolik toho pan Baudyš vykoumá z  postavení kosmických těles v  momentu va­ šeho narození a  kolik jako zkušený psycholog načte z vás, když u něj sedíte. Sympatické je, že vás povzbudí, že každý jste absolutně jedinečný, a proto máte právo na svou vlastní cestu. Lhos­ tejno, co si o vás myslí ostatní. Nenabádám tu tedy zenového čtenáře, aby hups­nul na rajcovní kolegyni v  práci a  doma oznámil konsternované manželce, že to nikoliv jeho mrzký úd, leč vznešené volání duše způso­ bilo, že má bokovku. Pro experimentování ve vztahu musí mít oba elementární pochopení, které se dosahuje nejlépe láskyplnou, poma­ lou, byť někdy bolestivě upřímnou cestou. O co lehčí to ve střední fázi svého života mají lidé, kteří si umí s partnerem říct: OK, náš vztah je v něčem skvělý (dobře se staráš o děti, máš stej­ ný smysl pro humor, nevadí mi tvoje chlupy ve vaně, můžu se na tebe spolehnout), ale v něčem to holt teď není ono. Potřebujeme se neustále vyvíjet, hledat nové výzvy, kamarády a partnery pro něco, co chceme prožít (swingers party, ku­ ličky, meditace ve tmě, cokoliv...).

Co dělat, když našim potřebám partner nero­ zumí? Osobně soudím, že na místě je velká tr­ pělivost, laskavost a mírnost. Nemůžu chtít po­ chopení od někoho, pro jehož potřeby nemám sám pochopení. Nakonec, ačkoliv to nejdřív ne­ vypadá, dva lidé, kteří se mají rádi, se dokážou vždycky nějak dohodnout. Já nikdy nebyl ani u  kartářky, ani u  astrologa, ani na tantrickém víkendovém semináři a v šat­ níku nemám batikované triko, ale ctihodný as­ trolog Baudyš má podle mě hodně co říct všem – pánbíčkářům, buddhistům i  těm chudákům ateistům –, když říká, že vztahy jsou naší nej­ větší školou. Vybrali jsme si partnera, ať je to kdokoliv, protože jsme se právě skrze něj chtěli něco naučit. Nechť hvězdy září na vaše noční výpravy! Jan Müller, šéfredaktor

ZEN03

obsah

zástupkyně šéfredaktora Hana de Goeij, l. 334 ([email protected]) redakce Viola Černodrinská ([email protected]) Art Director Samuel Kubín fotoprodukce Halina Šebesťáková Fotografové čísla Lucie Robinson, Bára Prášilová, Petr Hricko, Ondřej Tylčer, Tomáš Železný DTP Retušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec Technické zpracování: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE David Korn (ředitel), 225 347 250 Lenka Benetková, 225 276 481, 724 810 810 e-mail: [email protected]

Generální ředitel David Hurta

citát čísla

Američtí antropologové si všimli, že v protialkoholních léčebnách skončí mnohem méně Italoameričanů než ostatních etnik. Přestože Italové vlastně pijí každý den. Anastázie Harrisová v eseji o tom, proč je italský styl prostě nej. Více na straně 18.

8 pražský chodec

Nové obchody, restaurace, galerie aneb tipy na skvělá místa

10 planeta zen Proč se zlato

chvíli třpytí a pak zas jeho lesk pohasíná? Milan Vidlák si všímá jednoho zajímavého aspektu globální ekonomiky

TÉMA ČÍSLA: ITÁLIE

12 cover story Obchodní

ředitel UniCredit Bank Paolo Iannone o českých a italských vychytávkách

22 idea Milánský profesor Pier Luigi Sacco se originálně zamýšlí nad vlivem kultury na kvalitu života

VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315

24 portrét Muž, který nás

naučil běhat. Carlo Capalbo díky svému enormnímu entuziasmu rozběhl velký podnik Run Czech

VYCHÁZÍ 19. 5. 2014

04ZEN

zadarmo

píše o zemi, kde sýr je lékem, básník Bohem a byrokracie tradicí

DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), 225 276 252

MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC

6 de luxe Krása zkrátka není

18 esej Anastázie Harrisová

MARKETING Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Blanka Bumbálková (Brand Manager), 225 347 363

TISKÁRNA EUROPRINT a. s.

Foto Bára Prášilová

ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 ([email protected])

Paolo iannone S obchodním ředitelem UniCredit Banky o tom nejlepším „made in italy“, čtyřjazyčných dětech a naslouchání klientů

1ZEN

S t y l o v ý

m ě S í č n í k .

v yc h á z í

S

d e n í k e m

30 advertorial Sága rodu

Bulgari – příběh kultovní italské značky

34 made in italy Produkty z dílen italských mistrů

36 fashion Pohádková cesta na horu osudu módní návrhářky Petry Ptáčkové a fotografky Lucie Robinson

46 rozhovor Astrolog Antonín Baudyš vysvětluje nejen to, která planeta má na co vliv

54 jím, tedy jsem Mňam!

Ty jedlé květy... Viola Černodrinská ochutnala květy jabloně a další nepravděpodobné lahůdky

58 art Jan Skřivánek sestavil

spolu s J&T Bankou index, který naznačuje, kdo je z dnešních českých výtvarníků perspektivní

62 můj styl Matěj Chlupáček a Mike Samir v jednom dlouhém záběru

64 zen like Co redakce miluje 66 wonderland Co se

cizincům (ne)líbí v Česku

e 1 5

obálka Foto: Lucie Robinson

Web magazínu ZEN: zen.e15.cz Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv

▼ Inzerce A141006171

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15

První máj, lásky čas. „Už vím, kde bydlí Tonda,“ zvolala fotografka Bára Prášilová s pohledem upřeným vzhůru. Nehleděla však ke hvězdám, nýbrž na mokré džíny, jež visely z okna penzionu Trautenberk v Podkrkonoší. O polední pauze jsme tu fotili astrologa Antonína Baudyše, jenž sem se ženou vyrazil na šestidenní tantrický kurz. „Z toho pršet nebude,“ řekl Tonda, načež se spustil prvomájový liják. Ač jsme se schovali v altánu, za chvilku už pózoval oblečený v bazénu. Pak si vyždímal kalhoty a v trenýrkách odběhl vstříc další lekci tantry. Více na str. 46.

DE LUXE

Růžová zahrada Od roku 1960 je růže součástí šperků a hodinek Piaget. Exkluzivní kolekce čítající 75 klenotů a 25 hodinek Rose Passion je poctou Joséphine de Beauharnais, jež v 19. století na francouzském Château de Malmaison vybudovala zahradu se 200 druhy růží. Cena na vyžádání v butiku Carollinum, Pařížská 11.

Mercedes mezi brýlemi Novou kolekci slunečních a dioptrických brýlí Mercedes-Benz Style Eyewear Collection navrhli automobiloví designéři této značky spolu se specialisty na výrobu čoček a obrub z mnichovské firmy s více než stoletou tradicí Rodenstock. Kolekce se vyznačuje čistými liniemi moderního luxusu a je odrazem designové filozofie značky Mercedes-Benz. Cena na on-line shopu www.mercedes-benz.cz.

Smysl světla Česká sklářská firma Preciosa Lighting představila na mezinárodním veletrhu Light+Building ve Frankurtu nad Mohanem kolekci svítidel pro rok 2014 nesoucí název The Seven Senses of Light. Nová kolekce pro architekturu i rezidenční objekty je společným dílem týmu českých designérů ve spolupráci s londýnským studiem Areen Design. Lustr s názvem Lace, Preciosa, Jáchymova 2, Praha 1.

Srdce z křemíku Švýcarská značka hodinek Zenith, kterou založil G. Favre-Jacot, je pověstná svou dlouholetou tradicí a precizností. Novou kolekcí hodinek Synopsis značka představuje křemík jako součást hodinkového srdce. Křemík je tvrdší než ocel a je odolný proti korozi, což dodává hodinkám s rychlostí 36 000 úderů za hodinu tak trochu nesmrtelný nádech. Jejich design je velmi elegantní a nabízí dvě různé varianty, ocelovou a zlatou, obě voděodolné do hloubky sta metrů. Cena 140 00 Kč, Pařížská 4.

Zcela nové Porsche, kompaktní SUV Macan, se vyznačuje pro tuto značku typickou kombinací malé výšky a značné šířky. Model je nabízen jako Macan S, Macan S Diesel a Macan Turbo s nejvyšší rychlostí 266 km/h při výkonu 294 kW. Macan se vyrábí v továrně v Lipsku, je tedy stoprocentně „made in Germany“. Před zahájením výroby do ní automobilka investovala 500 milionů eur.

▼ Inzerce A141006066

Inzerce A141005188

Macek Macan

Připravila Viola Černodrinská

06ZEN

Gurmánský palác Julius Meinl nyní i v Praze! Tři patra kulinářských zážitků z celého světa. Ulice 28. října 377/13, přímo na Můstku.

www.meinlpraha.cz

pražský chodec

7edm tipů na skvělá místa Připravila Hana de Goeij Ilustrace Tereza Kovandová

Budoár nejen pro dámy Veverkova 7, Praha 7 Mimořádně silná koncentrace designu za jedněmi dveřmi, tak to vypadá v nově otevřeném obchodě designérky Heleny Dařbujánové, která zde vystavuje na odiv nejen svá díla, ale i kousky od konkurenčních značek.

Konstruktivní Kubíček Mariánské nám. 1, Praha 1 Městská knihovna hostí až do 10. srpna retrospektivní výstavu jednoho z nejdůležitějších představitelů českého konstruktivismu Jana Kubíčka a shrnuje jeho uměleckou práci za více než půl století.

Království železnic Stroupežnického 23, Praha 5 Největší modelové kolejiště u nás, ale i ve střední a východní Evropě už sice stojí pár let, ale zrovna mu přibyl Liberecký kraj. Ideální čas na návštěvu. Ve výsledku bude reprezentovat celou republiku a její hlavní dominanty na rozloze 1008 metrů čtverečních.

Crazy Wok Spálená 11, Praha 1 Nový koncept rychlého stravování u Crazy Wok vám umožní smíchat ingredience dohromady podle vaší chuti a nálady. Otevřeni jsou až do tří do rána, a jak název napovídá, čekají tu na vás zdravé pochoutky typu pad thai, rýžových nudlí se zeleninou či omáčky z citronové trávy.

08ZEN

Jako oceán Sokolovská 45, Praha 8 Děti mohou za dveřmi svých pokojů objevovat tajemství džungle, přihrát na hřišti míč kámošům nebo vyrazit na dobrodružnou plavbu pirátskou lodí po mořích a oceánech celého světa. Toužíte-li po hravém interiéru, otevřete kouzelné dveře showroomu nové značky Lusito návrhářky Diany Turinové.

▼ Inzerce A141005616

Léto s Vančurou Husitská 24a, Praha 3 Soubor (bra)Tři v tricku uvádí v divadle Ponec cirkusovou humoresku na motivy Vančurova Rozmarného léta. Nechte na sebe dýchnout atmosféru časů minulých, kdy muži pečovali o své zdraví a tělesnou čistotu v říčních lázních.

Botasky na večírek Křížkovského 18, Praha 3 Botas má nový obchod. V prostoru s charakterem továrny se bude nejen prodávat, ale i hostit. Plánovány jsou workshopy, výstavy, večírky a pro každého zdarma dávka inspirace. Kromě toho nabízí i výběr českých a zahraničních magazínů a malé občerstvení.

KB VelkePlany 210x270 ZenMagazin.indd 1

29.4.14 17:40

sloupek

Planeta

Nakupovat fyzické zlato je na jedné straně pojistka proti inflaci. Jenže na druhé straně jeho cena láká řadu hráčů k manipualaci.

Co to znamená? Jedním z nejčastějších způsobů manipulace ceny je, že většina zlata, s nímž banky obchodují, neexistuje. Místo kovu prodávají papírky, jež jen slibují, že zlato mají. „Objem těchto kontraktů až stonásobně převyšuje fyzická aktiva,“ přiznal Jeffrey Christian, prezident firmy provozující komoditní burzu Comex, během svědectví před americkou Komisí pro termínové obchody. Zajímavé jsou názory některých expertů, že nízké ceny zlata pomáhají udržet deklarovanou hegemonii Západu, resp. USA na finančních trzích – zlato je totiž barometrem inflace, jež vzniká nadměrným tiskem bankovek.* Jenže blok Rusko–Čína dává najevo, že vytvoří nový finanční systém bez dolaru coby rezervní měny. Ve stejné době je v  Rusku a  Číně poptávka po zlatě, bezpečné alternativě upadajícího dolaru, na historických maximech. A proč se z řady ekonomických webů dovídáme, že samotní finančníci využívají propad cen, který vyvolali, k  jeho nákupům, často na své osobní účty? Proč, když je to tak mizerná investice? Milan Vidlák

spolupracovník ZENu

* V dubnu 2013 klesla cena zlata o 260 dolarů za jediný týden. Jak? Nejprve přední banka Goldman Sachs varovala investory před velkým propadem ceny zlata. Pak Federální rezervní systém (bankovní kartel, jehož je GS součástí) oznámil, že nebude tisknout tolik dolarů. Hned nato se objevila zpráva, že Kypr prodá 14 tun zlata. A cenový sešup završil prodej ohromujících 1100 tun papírového zlata během dvou dnů. 10ZEN

Foto Shutterstock

poté, co se pumpování peněz do globální ekonomiky před šesti lety téměř vymklo kontrole, začala logicky růst cena žlutého kovu. Jako vždy v  dobách nejistoty. Zlato lámalo historické rekordy a atakovalo hranici 2000 dolarů za troyskou unci (31,1 gramu). Mnoho nezávislých ekonomů (tedy těch, které neplatí bankovní kartel, jenž kasino roztočil) předvídalo, že vzhledem k  politice centrálních bank, jež se krizi způsobenou tištěním nekrytých peněz a  prodáváním problematických finančních produktů rozhodly řešit tištěním víc nekrytých peněz a prodáváním většího množství podvodných produktů, poletí cena k pěti, či dokonce deseti tisícům dolarů. Zlatá horečka stoupala. Jenže pak náhle nastal nepochopitelně prudký pokles ceny zlata. Finanční poradci jej neváhali označovat za nejhorší možnou investici a posmívat se kolegům, kteří mu předvídali růst. Ti se bránili, že v žádném případě nemůže jít o přirozený vývoj trhu, ale o manipulaci ze strany bank, čímž si vysloužili nálepku konspiračních teoretiků.

O čem vypovídá vývoj ceny žlutého kovu, která jako by se řítila na tobogánu? Něco důležitého o samotné podstatě globální ekonomiky.

Nyní se však Ukazuje, že „konspirátoři“ měli pravdu. Přiznaly to i prestižní noviny Financial Times, když koncem února zveřejnily pozoruhodný článek s názvem Gold Price Rigging Fears Put Investors on Alert. Popisují v něm závěry studie konzultační firmy Fideres, podle níž banky při tvorbě ceny zlata giganticky podváděly. Článek sice na stránkách FT přestal být záhy po vydání dostupný, ale obsah zůstal viset na alternativních serverech. Elke Königová z  německého regulačního úřadu BaFin dokonce řekla: „Manipulace s cenami kovů jsou horší než nedávný skandál se sazbou LIBOR.“ Připomeňme jen, že z této klíčové sazby jsou odvozovány úroky u hypoték a firemních úvěrů za 800 bilionů (!) dolarů.

▼ Inzerce A141004315

Když se na podzim roku 2008 otřásaly finanční trhy, jednou z  posledních bezpečných investic bylo zlato. Drahé kovy odnepaměti fungovaly jako opravdové peníze, uchovatel hodnoty a pojistka proti selhání spekulativních investic. První papírové bankovky ve středověku byly ostatně potvrzením toho, že máte v  bance uložené skutečné zlato. Záhy však zlatníci (bankéři) pochopili, že mohou vydávat mnohem víc papírků, než mají zlata, protože to nikdo nepozná. Nakonec, když podváděli moc, se zlegalizovalo, že mohou vydávat víc papírků jen do určité hranice. Měli tedy jeden zlaťák v sejfu a devět na papíře. Od zrušení tzv. zlatého standardu v  roce 1971 jsou veškeré peníze vytvářeny bankami jako dluh. Nové peníze zkrátka a dobře vzniknou, vezme-li si někdo úvěr. Banka sumu prostě kliknutím myši připíše na účet. Dnes se jediné omezení objemu nových peněz vzniklých dluhem vztahuje k počtu již existujících peněz – které samozřejmě rovněž vznikly dluhem. Tak funguje bankovnictví částečných rezerv. A proto jsou všichni zadluženi.

cover story

12ZEN

{paolo iannone}

Risotto Rimini Reputace S dobře naloženým bankéřem se ZEN potkal v dobré restauraci a povídal si o dobré dovolené, dobré bance a dobré kariéře.

P

Text Hana de Goeij

Foto Lucie Robinson

aolo Iannone, místopředseda představenstva a  obchodní ředitel UniCredit Bank pro Českou a Slovenskou republiku, letos slaví pět let pobytu v  naší metropoli a  zdá se, že mu ke štěstí vůbec nic nechybí. Bankovní trh se stává dynamickým, sortiment s  prvotřídními italskými surovinami se v Praze rozšiřuje a  jeho malé dcery díky tátovým zahraničním štacím a mamince Polce už v  útlém věku mluví čtyřmi jazyky. Paolo působí úžasně zorganizovaně. Měli jsme na sebe vyhrazenou hodinu, a  když jsem po 45 minutách vypnula diktafon, byl prvním ze zpovídaných, který se mě kdy zeptal, jestli chci rozhovor skutečně už ukončit. Měl totiž ještě celých patnáct minut času…

Říká se o vás, že jste vášnivý kuchař. Máte nějakou specialitu, kterou vítáte své hosty?

Ano, rád vařím, ale hlavně mě baví hledat a nacházet dobré ingredience a jídla vysoké kvality. To je to nejdůležitější. K přípravě excelentního jídla musíte mít excelentní základní produkty, a teprve potom musíte umět vařit. To řekl slavný italský kuchař Bruno Barbieri, který má několik michelinských hvězd. Mou specialitou je rizoto na jakýkoliv způsob, v tom jsem, myslím, opravdu dobrý. Pak také jídla s mořskými plody a ryby. Moc mi nejde příprava masa a většinou ani žádné nedělám. Používáte při vaření kuchařky? Jak kdy. Většinou vařím sám bez pomoci. Pokud chci něco specifického, tak si recept najdu na internetu, ale může to být zrádné. Například jsem hledal, jak udělat dobrou pizzu. Samozřejmě jsem našel tisíce návodů a každý byl trochu jiný, takže jsem to nakonec začal zkoušet podle sebe. Zhruba za měsíc se mi podařilo najít tu pravou kombinaci. U pizzy je důležité vědět, že ZEN13

14ZEN

n Kde byly vynalezeny počítače? Řekla byste, že ve Spojených státech, ale to je omyl. První počítač vytvořil Pier Giorgio Perotto z Turína.

její kvalita nezávisí na tom, co na ni dáte, ale jak připravíte těsto. Jak dlouho se musí nechat uležet, kolik musí nakynout, jak funguje vaše trouba atd. Kam tedy chodíte v Praze nakupovat ingredience? Teď je situace opravdu dobrá, konečně je v Praze několik míst, kam můžu zajít pro kvalitní italské suroviny. Například Wine Food Market na pražském Smíchově, kde najdu vše na jednom místě. Dalším místem je Gastronomia Ligure na Praze 6. Je to obchod, ale i restaurace. Otevřel si to bývalý šéfkuchař z  Aromi, který vaří jako bůh. Rád taky chodím sem do Vino di Vino a do malé restaurace Ichnusa Botega, kde dělají jídlo ze Sardinie. Dovážejí fantastické ingredience a vína. Sám si z Itálie žádné produkty nevozím, není potřeba. Výběr je tady opravdu velký.

mi zdá rozumná a má přinést stabilitu a hlavně hospodářský růst. Podle našich analytiků poslední zprávy ohledně průmyslové produkce naznačují mírný růst. Lidé už také začali více utrácet ušetřené peníze, než tomu bylo doposud. Jsem optimistický.

Velkou část své kariéry jste strávil mimo domov v několika evropských zemích. Cítíte se pořád ještě býti Italem? Ano, jsem velmi pyšný na to, že jsem Ital, i když život v  zahraničí má také svá plus. Moje dvě dcery, kterým jsou dva a  čtyři roky, už mluví čtyřmi jazyky, cenou za to je ale absence kořenů. Každopádně Itálie toho má hodně co nabídnout, ač momentálně prochází těžkým obdobím. Například bankovnictví bylo vynalezeno v Itálii v období renesance, kdy nebývale kvetl obchod. Bankovnictví je jeho přirozenou součástí a vzniklo v Toskánsku, i když někteří tento objev přisuzují Janovu. Já si ale myslím, že to bylo v Toskánsku. Dodnes tam funguje nejstarší banka na světě Montepaschi Siena. Nebo třeba počítače. Kde byly vynalezeny? Řekla byste, že ve Spojených státech, ale to je omyl. První počítač vytvořil Pier Giorgio Perotto z Turína.

Máte v Itálii svá oblíbená místa? Od té doby, co žiji v zahraničí, jezdím do Itálie na dovolenou. Pokud si chci odpočinout v příjemném prostředí s perfektním servisem, které je vhodné pro děti, tak se vydám do Riccione, městečka na východním pobřeží, kousek od Rimini. Mají tam úžasné jídlo, není to příliš drahé a vše je dokonale zorganizované. Moře není nejkrásnější, protože má písečné dno, ale na koupání příjemné. Naše děti to tam milují. Pokud hledáte krásné moře, které je srovnatelné s Karibikem, musíte jet na Sardinii. Je to nejlepší moře v Evropě. Zejména na severu na Costa Smeralda nebo na jihu kolem Cagliari. Nově je v Itálii velmi populární Puglia. I tam je skvělé jídlo a  zase trochu jiné než v  ostatních regionech. Také jejich vína se velmi zlepšila. Vína z  Puglie byla proslavená svým vysokým obsahem alkoholu a  výrobci je neprodávali samostatně, ale přeprodávali dalším producentům ve Francii nebo na severu Itálie, jejichž víno bylo příliš slabé. Teď je ale lahvují sami a prodávají pod vlastní značkou. Příjemné, že i ceny se drží na rozumné výši. Musím se ale přiznat, že sám preferuji bílá vína ze Sardinie, zejména Vermentino di Gallura. Rozhodně stojí za ochutnání. Miluji i  oblast kolem Neapole, to je něco opravdu speciálního, prodchnuté vůní citronů. A  ani na zimní dovolenou neexistuje nic lepšího než Itálie. Nikde jinde nenajdete tolik sjezdovek, které jsou navzájem propojené. Ráno nasadíte lyže a za celý den si žádnou ani jednou nezopakujete.

Říkal jste, že Itálie prochází těžkým obdobím. Co se z vašeho pohledu děje? Ekonomika v  posledních letech hodně trpěla. Zatím ale všechny kroky premiéra Renziho směřují k tomu, aby se Itálie opět vzpamatovala. Vize nové italské vlády o daňových úlevách pro zaměstnance a menší zátěži pro podnikatele a firmy spolu s velkým zjednodušením a výrazným snížením nákladů veřejného sektoru se

Žijete dlouhodobě v zahraničí. Odkud čerpáte obecné i odborné informace? Pravidelně čtu shrnutí českého a  slovenského tisku. Kromě toho čtu Financial Times a italský denní tisk, sleduji zpravodajství SKY Italia, RAI, BBC a CNN. Moje nejoblíbenější knihy jsou ty, které mají rády moje děti. V  poslední době je u  nás nejvíc populární Disneyho příběh Lady a Tramp. ZEN15

Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být lékařem, potom právníkem a  nakonec jsem nastoupil na střední školu bankovnictví a  účetnictví. Zástupci bank tam pravidelně chodili a hledali nejlepší studenty, kterým rovnou nabízeli práci. Takže než jsem dokončil školu, měl jsem dvě nabídky a  šel přímo k  UniCreditu. Pracovat jsem začal, když mi bylo 18, a studoval pak po večerech. Skupina od mého nástupu pořád rostla a já s ní, takže jsem nikdy neměl důvod měnit zaměstnavatele. Takže tuto kariérní volbu byste doporučil i svým dětem? To určitě ano, ale vydá se na ni maximálně jedno. Jeden z  mých synů studuje architekturu, druhý se učí na šéfkuchaře v jedné z nejlepších italských škol a třetí studuje ekonomii, ten by se tedy mohl stát bankéřem. Pak mám dvě malé dcery a u těch ještě nevíme, ale jedna z nich by bankéřkou určitě být mohla. Počítala dřív, než začala mluvit, a má úžasnou paměť.

„V Itálii funguje nejstarší banka na světě Montepaschi Siena. Vždyť u nás bankovnictví za renesance vzniklo...“ Brýle Žilka Optik Studio, oblek Paolův vlastní.

A co kulturní zážitky? Spousta lidí si Prahu z tohoto pohledu chválí. Mám rád klasickou hudbu a v Praze je spousta opravdu dobrých příležitostí užít si kvalitní koncert. V UniCredit jsme také uskutečnili koncert s názvem La scala orchestra na počest návštěvy italského prezidenta Napolitana u  tehdejšího prezidenta Klause. Největším dosavadním zážitkem pro mne ale byl koncert světového tenora Luciana Pavarottiho. Bohužel velký maestro už nás nikdy nenavštíví. V Itálii bych doporučil každému, aby navštívil Arena di Verona, a to nemusí být fanoušek opery. Vážně to za to stojí, atmosféra je tam magická. Připadáte mi jako velmi energický člověk, což je trochu v rozporu s vnímáním „nudného“ bankovního sektoru. Co vás k této kariéře přivedlo?

16ZEN

Můžete srovnat přístup klientů k bankám v zemích, kde jste působil? Zajímavé je srovnání mezi Polskem a Českou republikou, protože jste si geograficky blízko, ale přístup je rozdílný. Do Prahy jsem přišel v roce 2009 a uvědomil jsem si, že tehdejší polský trh, odkud jsem přišel, byl mnohem dynamičtější a  konkurence byla silnější. Je to samozřejmě i tím, že Polsko je větší trh, na který jde více investic. Tady se bankovnímu sektoru dařilo, ale klienti byli hodně konzervativní. Mým úkolem tedy bylo přinést inovace. Byli jsme v Česku jedni z prvních, kteří přišli se smart bankingem – mobilním bankovnictvím, s převratnou hypotékou s variabilní úrokovou sazbou či optimalizací spotřebitelských půjček. Aktuálně jsme spustili nový revoluční produkt, a  sice běžný účet bez jakýchkoliv poplatků, pokud na něj budete posílat nejméně 12 000 Kč měsíčně. Vedení účtu, vybírání z  jakéhokoliv bankomatu kdekoliv na světě a  transakce máte zdarma. Navíc vám na tyto podmínky dáme garanci 10 let. A jací jsou klienti v České republice? Jsou velmi racionální, třeba oproti Polákům, kteří dají více na emoce. Tady lidé skutečně přemýšlí nad charakteristikami produktů, kolik je co bude stát. Jsou velmi přesní a  rádi si stěžují. I  přesto ale málokdy něco opravdu změní, nemluvě o  bance. Jsme velmi zvědaví, jestli lidé změní svou banku třeba díky nabídce našeho nového běžného účtu. Podle výzkumů sice hodně lidí změnu chce, ale těch, kteří ji opravdu udělají, je velmi málo. Banky a bankéři mají u veřejnosti poměrně špatnou reputaci. Jak se s tím vyrovnáváte?

Máte pravdu, u veřejnosti skutečně existuje tento názor. Banky však vždy byly důležité pro rozvoj ekonomiky a  bez nich by nedošlo k  investicím do nových technologií, podpoře exportu či zaměstnanosti. Realitou ale je i  to, že díky regulaci se marže bank neustále zmenšují. Čili na jedné straně máme profit a marže, které padají dolů, a na druhé straně klienty, kteří si myslí, že k nim ne vždy přistupujeme férově. Snažíme se s tím bojovat tak, že naší prvotní starostí je snaha pochopit, co klient chce a  potřebuje. Nepřicházíme s  novým produktem, protože nás zrovna napadl, ale protože naše výzkumy ukázaly, že ho chce zákazník. Jaké jsou tedy podle vašich výzkumů trendy, které si klient žádá? Nulové poplatky, transparentnost, jednoduchá pravidla, dobří lidé na pobočce, kteří mu poradí. Pobočky jsou pořád důležité, i  když zároveň klienti chtějí i dobrý vzdálený přístup. Chtějí on-line banking nejen na transakce, ale i na nákup našich produktů. Myslím, že dobrým nápadem by mohlo být vystavět virtuální pobočku, kde máte nejen přístup k  účtu, ale i  bankéře, se kterým můžete mluvit přes video z domova. Na Slovensku takovou virtuální

banku už zkoušíme. Lidé s bankéři přes video mluví rádi, ale i tak stejně rádi přijdou ještě na pobočku. Jsou tyto trendy obdobné i na jiných trzích, nebo se týkají jen České republiky? Nemám detailní analýzu ostatních trhů, ale myslím, že to bude podobné. Slovensko je skoro identické. V Turecku jsou již mnohem dál. V jakém směru? Ve všem. Třeba bankomaty tam mají spoustu funkcí. Jde přes ně například provádět internetové transakce, posílat peníze nebo rezervovat lístek na vlak. Tady ale asi něco takového není potřeba. Problémem Turecka byly přeplněné pobočky, kde lidé stáli dlouhé fronty po celý den. Museli to tedy nějak řešit. Jak to vypadá s lidmi na pobočkách v Česku? Klesá to číslo s postupem internetového bankovnictví? Ne, návštěvnost poboček je u  nás konstantní, i  když roste používání on-line bankovnictví. Pro některé věci, jako je hypotéka nebo investice, lidé chodí na pobočky, a často chodí i pro věci, které mohou koupit on-line. Chtějí se jednoduše poradit.  n Inzerce A141002549

ZEN17

esej

Tisíce let napodobujeme Italy a necháváme se jimi okouzlovat i peskovat. Italové mají zkrátka dokonalý životní styl. Pro ně je to samozřejmost, pro všechny ostatní pořád ještě vysněné dolce vita, píše londýnská dopisovatelka ZENu Anastázie Harrisová.

18ZEN

V

šechno špatně,“ utrousil Fedele, když jsem mu na terase naší někdejší washingtonské vily hrdě servírovala omeletu, se kterou jsem si předtím půl hodiny snaživě hrála v  kuchyni. „Italoameričan“ směle ignoroval můj křečovitý úsměv a pokračoval: „Do všeho strkáš zbytečně moc věcí. Komplikuješ to! Moje máma (Italka, která se přestěhovala do Ohia za svým italským ženichem) použije dvě tři ingredience a  výsledek – jedna báseň!“ Po týdnu snaživého vyvařování jsem jeho poznámku neocenila a umělec se do New Yorku vracel dřív, než bylo původně v plánu. Rozhořčeně jsem si přehrávala v hlavě jeho komentář, nicméně v  místním knihkupectví jsem prolistovala několik italských kuchařek a podle nich pak zjednodušila vlastní kuchtění. Život mi přes noc zkrásněl. Od té doby tolik nevyvářím, ale každý den si v kuchyni hraju. Američtí antropologové studující alkoholismus si někdy před dvaceti lety všimli, že v protialkoholních léčebnách skončí mnohem méně Italoameričanů než ostatních etnik. Přišli na to, že ani pravidelná, ani častá konzumace alkoholu nevede nutně k alkoholismu. Nerozhoduje, kolik lidé pijí, ale jak pijí. Angličan z lepší společnosti si před dvanáctou nenalije, ani kdyby to měl být jeho poslední drink. Před polednem si prostě nedá. Nerozhoduje ani, kde nebo kdo mu co nabídne. Rozhoduje pravidlo, které Angličanovi vštípili. Pít před polednem není správné.

Naproti tomu italská teta si ráno řekne, že by jí dnes do kávy sedlo trochu grappy, a  hned si ji nalije bez toho, že by si lámala hlavu něčími pravidly nebo tím, že ještě ani nesnídala. Poslouchá svůj žaludek, a  díky tomu (ukazuje se z  amerického průzkumu, na který vypráskali miliony dolarů) umře později, štíhlejší a se zdravějšími játry než Angličan nebo Ir. Moje italská přítelkyně Alida si dá víno každý den, ale pokud neslaví, nevypije víc než jednu skleničku. „Přestala jsem se stýkat se sousedkami,“ komentuje na adresu Angličanek. „Sejdou se a obracejí do sebe víno, dokud nejsou opilé. Nesnáším to.“ Alida vyrostla na farmě v Itálii a baví se tím, jak nafoukané Angličanky rvou do dětí hranolky a  obalené rybí prsty. Dobré jídlo většina z  nich zná jenom z televize, ve které hodiny sledují nejraději italské vaření. „A na mě se ty paničky dívají svrchu! Lidi, kteří neumějí jíst a neumějí pít!“

Pijme pořád, ale málo

Mladí Američané a  Angličané objevují alkohol většinou tajně, bez dozoru, protože jejich rodiče věří, že čím později ho ochutnají, tím větší je naděje, že mu nepropadnou. Přitom odmala jsou svědky toho, jak do sebe jejich středostavovští rodičové o víkendu obracejí jednu lahev za druhou. Zatímco Italové pijí mírně, pro anglosaské spotřebitele je víno nejoblíbenější omamná látka. Čím víc, tím líp. Když se ráno neprobudí s bolehlavem, usoudí, že předcházející večer nestál za to. V  Umbrii, v  kuchyni středověké farmy velkolepě přestavené pro malíře a pro spisovatelku, jsem očichávala dvě krásná kola. Jedno byl dort z  vlašských ořechů, druhé čokoládový zázrak.

Sophia Lorenová (skutečným jménem Sophia Scicolone) si se svým milým Carlem Pontim a jeho první ženou musela v 60. letech změnit občanství na francouzské, aby se Carlo mohl rozvést a vzít si Sophii.

ZEN19

Hostitelé si nebyli jisti, které kreaci vyhlášeného pekaře Domenica bych dala přednost, a tak mě překvapili hned dvěma. Předcházející večer jsem totiž na otázku, co mi na životě v  Anglii nejvíc vadí, bez zaváhání odpověděla, že si nemůžu dát k snídani koláč nebo buchtu bez toho, že by se mi dostalo kázání o tom, že začínat sladkým hned po ránu je frivolní, nepřípustné, prostě to není správné. Zatímco nad hlavou se šmolkově modralo nebe, pod nosem mi vedle ranní kávy voněly dva skvostné dorty; s plnou pusou jsem si vychutnávala nezapomenutelné italské ráno. Protože Italům je buřt, co je správné; ctí to, co je dobré. Když můj hostitel Paul, imigrant z  Kalifornie, v  Itálii poprvé onemocněl, doktor mu nařídil, ať jí sýr. „Ale jenom ten dobrý sýr. Víte vůbec, který sýr je pro vás dobrý?!“ zaburácel doktor. „Přeci Parmigiano!“ Jeho venkovský doktor mu předepisuje parmazán, podobně jako německý ordinuje nemocnému aspirin.

n Když imigrant z Kalifornie v Itálii poprvé onemocněl, doktor mu nařídil, ať jí sýr. Italové, jako Češi, nemají pochopení pro přistěhovalce a zatvrzele trvají na tom, aby mluvili italsky. Zato naivní a  movité Američany a  Angličany vytrvale lákají, aby znovu vystavěli starobylé vily a farmy, které zemětřesení srovnalo se zemí. Bude to dvacet let, co jsem se snažila zdvořile reagovat na fotografii, kterou se mi přátelé pochlubili slovy: „Koupili jsme v  Itálii dům.“ Hromadou kamení a  suti prorůstalo pár olší a  bujné houští obklopené nevzhlednou mokřinou a  loukou. Kaliforňané byli plni entuziasmu a  vysvětlilli mi, že musejí dodržet půdorys a  charakter původní usedlosti a  za to jim vláda přispěje podporou ve výši 70 procent ceny nemovitosti. Teprve když najali a zaplatili architekta, stavitele, jeho firmu, několik něčích bratranců a  vyřídili prvních dvě stě povolení, ukázalo se, že sedmdesát procent sice dostanou, ale z ceny nemovitosti ze začátku sedmdesátých let. Tehdy byla téměř bezcenná. Ti, kteří prošli a přečkali podobný proces, ho nepřejí ani svým největším nepřátelům. Ale výsledek, úchvatný, řemeslně dokonalý, zaručeně polapí nové a nové naivky. Stejně vyčerpávající jako něco v Itálii stavět je pěstovat třeba víno. Vinař se stará o hrozny jaksi mimochodem, s pomocí bohů. Protože většinu sil spotřebuje na nerovný boj s měnícími se kvótami a bující místní a celoevropskou byrokracií. Ale každý, kdo si myslí, že za to může EU, ať si najde v archivech něco o soustavné administrativní šikaně podnikavců, kteří se z bource morušového odvážili tkát hedvábí v patnáctém století. To je teprve hlavobol! 20ZEN

Když nám ve čtvrté třídě paní učitelka vyprávěla o  Itálii, zmínila Dekameron s  tím, že je to důležité dílo, ale jsme moc malí, a proto ho zatím v  žádném případě nesmíme číst. Téhož odpoledne jsem hltala příběhy italských šlechticů a  po čtyřiceti letech si pamatuji pobavení, o  které jsem se neměla s  kým podělit. Šlo o  veselý příběh osmi jeptišek, jejich abatyše a  švarného zahradníka, který se na oko stavěl slepým, hluchým a slabomyslným. Dodnes mě nepřestává okouzlovat hravost a vynalézavost, s  jakou středověký spisovatel řeší zapeklitou, potenciálně katastrofickou situaci tak, že východisko je originální a povznášející.

Záře očí plála

Boccaccio neinspiroval jenom školačky. Dekameron byl do angličtiny přeložený až v  sedmnáctém století, ale Shakespeare měl údajně k  ruce řadu překladů jednotlivých příběhů a vydatně z nich těžil. Mohl by mě někdo poučit, jak to měl Jaroušek Vrchlický, když překládal Danteho Božskou komedii? Trápil se? Okusoval si nehty, budil se v  noci ze spaní, aby zničil, co vypotil předcházející večer? Řekl vydavateli, že Božskou komedii přeložit nejde; snadnější by bylo naučit všechny Čechy italsky? Měl to udělat. Každý překlad Danteho je blbý, v lepším případě obstojný nebo zavádějící. Když jde o obdiv milované bytosti, Jaroslav nezklame: Nad hvězdu záře jejích očí plála / Jak líbezně a vlídně ke mně praví / Že hlasem andělů řeč její hrála (Lucevan li occhi suoi piuche la stella / e cominciommi a  dir soave e piana / con angelica voce, in sua favella). Ale jakmile dojde na očistec, ve Vrchlického překladu rým směšně ztuhne: střečků roje – krve zdroje… A  stejně, jak pročítám (anglických překladů je celá řada a jsou si podobné, asi jako kdybychom srovnávali Danteho v bulharštině a v čínštině) Božskou komedii, stojím uprostřed vznešených řádků jako pod kupolí svatého Petra. Ambicióznost projektu mě sráží na kolena jako úchvatnost stavby na počest Všemohoucího. Básník je teolog, básník je vůdce, který se ve verších chová v přítomnosti Boha, jako se chová ostřílený právník ke svému partnerovi v zavedené firmě! Přeháním (trošku), Dante je pokorný, ale pořád tam proskakuje vědomí vlastní geniality. „Cool! – „Epic!“ chválím ho pokřikem sedmiletých školáků, když Dante velebí Vergilia a všechny ostatní, kteří se prohřešili pouze tím, že žili před příchodem Krista. Z  provozních důvodů tvrdě nastolených křesťanskou doktrínou se tedy nemůžou kvalifikovat do nebe. Dante vyjmenovává úchvatné postavy, skvostné básníky a filozofy, které křesťanství odsoudilo škvařit se v pekle. Hned mi zlostně naskočí obraz krásné dcery čínského magnáta, kterou

Financial Times představují jako zářný příklad nové elity. Mladá žena má v obýváku nainstalovaná světla kopírující hvězdy noční oblohy, které v jejich městech udušených smogem nejsou vidět. Dnešní tzv. elita by se měla škvařit! Místo aby biliony investovali na to, aby se v Číně dalo zase jednou dýchat, elita se zakonzervuje do luxusních prostor s filtrovaným vzduchem a přírodu si nechají nasimulovat. A  těm, kterým se to nelíbí, octnou se ve vyhnanství podobně jako Dante, když Božskou komedii psal. Denně se mu stýskalo po chuti Florencie (dodnes její pekaři hnětou těsto bez soli). Ale proč se raději neodreagovat italskou televizní detektivkou. Zatímco v  anglických hrají hlavní roli cihlové nemovitosti a  jejich krby, v severských se vše točí kolem duševní úchylky detektiva. To v italských se kamera soustředí na pečlivě zohavenou hlavu mrtvoly a  stejně podrobně se mazlí se záběrem ručně skládaných špenátových ravioli.

Kde ty bambini jsou

Starý Ital, majitel botelu, říká mladému americkému pilotovi v Hlavě 22: „…Jsem si jist, že Itálie přetrvá tuto válku a  bude existovat ještě dlouho poté, co tvoje země bude zničena.“ Dneska by už Nataly vášnivě neprotestoval, že Amerika je neporazitelná, že ji nic nemůže zničit. Ale bordel papá by si taky nebyl tak jist budoucností své krásné země. Italové mají jeden velký problém: bambini. Zatímco hlavní hrdinka E. M. Forstera obdivuje

tučné a  krásné děti Florencie, dnešní Itálii se zoufale nedostává dětí. Italky nechtějí být milované, oslavované a  bezostyšně sedřené jako jejich matky a babičky. Když mladá Sophia Lorenová dávala dohromady kuchařku, měla na vaření a domácnost lidi. To už byla jen hra na dokonalou Italku. Italku, od které se (ve většině případu po příchodu z práce) kromě voňavé krmě očekává servis pro celou rodinu a k tomu vychytávky typu ruční praní a žehlení kašmírových oblečků pro miminka. Dřív se o děti tradičně starala generace prarodičů (dodnes děti do deseti let v  68 procentech případů hlídají z  lásky důchodci), školek bylo vždycky málo. Problém se vyhrocuje nezdravou finanční situací země, důchodový věk se posouvá směrem k  nekonečnu a  prarodiče nejsou k  mání pro nejmenší generaci. A Italové rodu mužského se zatvrdili v roli obdivovaného a hýčkaného páva. Moderní Italky ale už odmítají být na domácnost samy, a  jejich porodní statistiky se proto propadly na nejčernější čísla v Evropě. Mezitím v Anglii kleslo pijanství a s ním spojená kriminalita. Hlavní důvod: macho chování údajně přestalo přitahovat mladé Angličanky. Když má italská přítelkyně Alida přijela do Anglie coby au pair, rozhlédla se a  uznale kývla hlavou: „Tak sem se vdám! Ženské sedí u stolu, plkají a  pijí, chlapi skáčou kolem, vaří a  ještě pak naskládají nádobí do myčky!“ Svůj cíl splnila, ale teď se jí stejně stýská a svou lásku pro slunnou Itálii úspěšně ventiluje na blogu My little italian kitchen. A zase jsme u jídla. n

Skvělé jídlo, velká rodina a občas trochu emocí. Výjev z Boccacciova Dekameronu ztvárněný Sandrem Botticellim.

n v Hlavě 22 říká Starý Ital mladému američanovi: Itálie přetrvá tuto válku a bude existovat ještě dlouho poté, co tvoje země bude zničena. ZEN21

idea

{Pier Luigi Sacco}

Šílenosti jsou potřeba Málokdo rozumí vlivu kultury na náš život jako tento profesor z města módy Milána, který při své návštěvě Prahy ZENu vysvětlil, jak poslech vážné hudby ušetří miliardy na zdravotní péči.

K

Text Hana de Goeij

Foto Petr Hricko

onzumování kultury může zvýšit šance při léčbě rakoviny a  lidé žijící aktivním kulturním životem tráví v  nemocnici nesrovnatelně méně času než ti ostatní. Evropa by tak na rozvoji „kulturních a  kreativních odvětví“ mohla ušetřit miliardy. Tvrdí to alespoň Pier Luigi Sacco, profesor ekonomie kultury na milánské univerzitě a uznávaný poradce v  oblasti územního rozvoje založeného na kultuře. Neumíme podle něj už využít ani to, co odjakživa bylo evropskou výstavní skříní – bohaté kulturní dědictví.

Co se skrývá pod označením kulturní a kreativní odvětví? Koncept kreativních a kulturních odvětví (CCI) je do velké míry veřejností i médii nepochopen. V  zásadě můžeme říct, že jsou tři oblasti, kde na CCI narážíme nejvíce. Jde o oblast vizuálního umění, múzických umění, muzeí a dědictví. Mezi kulturní odvětví řadíme vydávání tisku a knih, rádio a televizi, film, hudbu a hry. Mezi kreativní pak komunikaci, architekturu a  design, kam patří móda, ale třeba i čím dál populárnější design pokrmů. Všechna tato odvětví jsou na sobě navzájem závislá. Když děláte film, potřebujete fotografy, hudební tvůrce, architekty atd. To je přesně ten okamžik, kde politikové dělají největší chybu. Vidí, že vzrůstá herní průmysl, rozhodnou se do něj nasměrovat finance, a vezmou je například muzeím, která peníze nevydělávají. To je hloupé, protože jde o celý řetězec hodnot, který pracuje ve vzájemné závislosti. V  technologiích plynou peníze většinou z  aplikovaných technologií, k  těm je 22ZEN

ale pořád potřeba základní výzkum. Stejné to je s  muzei nebo vizuálním uměním. Vizuální umělci dělají spoustu šíleností, ty šílenosti se ale za pár let stanou tím, co pozorujeme například v  módě nebo v  designu. To znamená v  oblastech, kde začnete vydělávat skutečné peníze. O co přicházíme, nechápeme-li koncept CCI? My Evropané jsme byli dlouhou dobu přesvědčeni, že kultura nemá žádný ekonomický dopad a  pouze absorbuje zdroje. Evropa v 19. století byla založena na průmyslové ekonomice, která nezahrnovala kulturu, protože technologické inovace, které umožnily vznik kulturního průmyslu, přišly až na začátku 20. století. Tento fakt máme zakódován v kolektivní paměti a je extrémně těžké jej vymýtit. Například v USA všichni chápou, že kultura vydělává, a  na Východě to je podobné. Tam je kultura čím dál více objektem strategických investicí. Jaké tedy má CCI dopady na ekonomiku? Nemáme ještě přesnější statistiky, ale obecně se dá říct, že v EU CCI představují 4–5 % národního HDP. A to není špatné. Znáte statistiky i z USA? Jak si dovedete představit, v Kalifornii je to číslo enormní. V Mississippi naopak skoro neexistují. CCI v Americe jsou oproti Evropě extrémně polarizované a několik měst tam vydá za 90 %. Existují příklady evropských zemí, kde by se o CCI starali ukázkově? Dobře se CCI daří například v  Dánsku nebo ve Finsku, ale i třeba v Estonsku. Vytváří řadu

n Asie potřebuje experty z Evropy na kulturní dědictví. Proč se nedáte dohromady s Korejci, když teď koupili ČSA?

podnikatelských laboratoří, univerzity úzce spolupracují s  byznysem. V  designu, herním průmyslu nebo v módě jsou výsledky neskutečné. Tyto země také dobře propagují své mladé talenty v jiných regionech. Vidím v tom pro Evropu do budoucna komparativní výhodu. USA mají sice kulturu silnou, ale je zaměřena pouze na některé oblasti. Například otázka kulturního dědictví zde v podstatě neexistuje. Pro rozvíjející se trhy, jako je Střední východ, je naopak extrémně důležitá. Evropa ví velmi dobře, jak zakomponovat dědictví do nové kreativity. Například Česká republika se může pochlubit bohatým dědictvím v  architektuře a  designu. Co ale dnes s  tímto dědictvím děláte? Nejde o  budovy nebo předměty, jde o  schopnosti. Pravděpodobně ne mnoho. Dalším příkladem jsou archivy. První kroky návrháře u Diora povedou právě do archivu, protože to je nejlepší způsob, jak se na značku skutečně napojit. V Číně chystají v následujících letech ohromné investice do CCI, neporovnatelné s Evropou, ale chybí jim právě ten náš „software“. Nevědí, jak naplnit krabice, které staví. A  to je především otázka dědictví. Je dost možné, že by potřebovali konzultanty z Evropy, ale Evropané to nedělají. Z  nějakého důvodu tuto mezeru nevyplňují. Česká republika by například mohla navázat takové partnerství s  Koreou, poté, co Korejci koupili ČSA. Co nám ještě pochopení CCI přinese? Třeba poznání, jak kultura souvisí s kvalitou života. Třeba víme, že starší lidé, které vystavujeme kulturním zážitkům, jako je poslech vážné hudby, zůstávají při léčení v  nemocnici mnohem kratší domu než ti ostatní. Také pro lidi,

kteří prodělali onkologickou léčbu, je šance na přežití třikrát vyšší u těch, kteří jsou vystaveni kulturním zkušenostem. Na stárnoucím kontinentu typu Evropy s ohromným účtem za sociální zabezpečení by pochopení této souvislosti mohlo ušetřit velké peníze. Víme také, že kulturní participace má přímý efekt na recyklaci. Pokud jsou lidé do kultury zapojeni, mají vyšší motivaci recyklovat. A to bez ohledu na jejich vzdělání či příjmy. Pravděpodobně to je proto, že kulturní participace nutí lidi uvědomit si vzájemnou závislost mezi jejich chováním a tím, co se děje kolem.

„Česká republika se může pochlubit bohatým dědictvím v architektuře a designu. Co ale dnes s tímto dědictvím děláte? Pravděpodobně ne mnoho,“ říká profesor Sacco.

Co dělá s CCI globalizace? Nedochází k unifikaci? Je to zajímavé, ale ne. Globalizace v  jistém smyslu rozšiřuje kompetitivní pole a  ukazují se noví hráči, jako třeba právě Korea. Z tohoto pohledu se Evropě momentálně příliš nedaří. Chybí nám strategické plánování. Například Čína chce pouze určité množství amerických filmů ve svých kinech, ale Evropané v tuto chvíli nejsou schopni existující mezeru vyplnit. V rámci CCI se setkává spousta oborů, které jsou velmi rozdílné. Jak je možné přijmout společnou, řekněme evropskou politiku pro odvětví, z nichž některým se daří velmi dobře a některá skomírají? Máte pravdu, žádná jednotná politika neexistuje. Je ale potřeba pochopit, že i ty oblasti, které jsou v krizi, se mohou vzpamatovat a omladit. Například tradiční řemesla jsou v krizi, ale existují tzv. nová „smart“ řemesla, která integrují staré řemeslné postupy s  novými technologiemi. Tohle je oblast, která může v budoucnu růst.  n

Korejci baví islámský svět Pier Luigi Sacco tvrdí, že globalizace neunifikuje kulturu. Naopak prý rozšiřuje pole pro nové hráče. «Například Korea může v produkci TV seriálů dnes dobývat islámské země. A to proto, že je ve svém vyprávění kompatibilnější s hodnotami islámského světa než západní produkce.»

ZEN23

portrét

{Carlo Capalbo}

Run baby run

„Chci změnit společnost. Chci přeměnit sport. A chci psát historii.“ Carlo Capalbo, zakladatel společnosti Run Czech, největší sportovní události v České republice, netrpí nízkými ambicemi. A nejlepší je, že je umí naplnit.

Text Philippe Riboton

N

Foto Tomáš Železný

ic nenasvědčovalo tomu, že by Carlo Capalbo, rodák z  Neapole, měl kdy mít co do činění se sportem nebo střední Evropou. Právě naopak. Když vojska Varšavské smlouvy v  roce 1968 vtrhla do Československa, jeho otec Gioacchino, mezinárodní právník a kandidát do parlamentu za levici, opustil znechucen stranu, vzdal se kandidatury a  politiky vůbec a odstěhoval se do New Yorku. O několik let později obhájil Carlo svůj právnický diplom, vystudoval MBA v Miláně a  začal pracovat pro marketingové oddělení počítačového konglomerátu Olivetti. V  roce 1985 učinil první krok směrem ke své budoucí podnikatelské dráze, když spolu s americkým a britským společníkem založil v Miláně softwarovou společnost. Vypadalo to, že se stane senior manažerem v IT a bude vést normální život v Itálii; povýšil na regionálního ředitele pro jižní Evropu pro WordPerfect a užíval si sladký život s manželkou Marií Vittorií Mastrostefano – mezi přáteli známou jako „Toia“ – a s jejich dvěma dětmi Olivierem a Claudií.

24ZEN

ZEN25

26ZEN

n Run Czech, cyklus 45 akcí napříč Českou republikou během celého roku, Zaměstnává 38 lidí na plný úvazek, dosahuje obratu 5,5 milionu eur a registruje 69 000 účastníků.

Rozhodující moment přišel během cesty po střední Evropě s  poradci managementu Ernst & Young, s  nimiž navštívil Varšavu, Budapešť a  Prahu. Carlo se do hlavního českého města okamžitě zamiloval a  jeho podnikatelský apetit ještě povzbudil tehdejší italský velvyslanec Francesco Olivieri. Proto již v roce 1992 založil Carlo v  Praze společnost European Business Solutions, poskytující zahraničním investorům poradenské a konzultantské služby v oblasti joint-ventures, akvizic a  privatizace v  tehdejším Československu. Ještě stále neměl nic společného se sportem, nicméně rozhodně začal v Praze zapouštět kořeny: v  roce 1993 se zde narodil jeho třetí potomek, Riccardo. Vše běželo hladce; Carlo si budoval pověst respektovaného poradce v  oblasti soukromého kapitálu, a  dokonce vydal knihu s názvem Praga, l’atra primavera (Další pražské jaro), investičního průvodce nově vzniklou Českou republikou.

Gelindo a lokomotiva

Další rozhodný okamžik nastal v jedné hlučné a zakouřené undergroundové hospodě v Praze, kde si Carlo dával pivo s  Italem Gelindem Bordim, bývalým maratoncem ověnčeným olympijským zlatem. Proč v Praze nepředstavit maraton?, položili si otázku někde mezi pivem a  cigaretou. To není ideální pozadí pro vznik myšlenky na propagaci zdravého životního stylu, že? „Nejenže Gelindo poskytl veřejnou a mezinárodní podporu projektu,“ vzpomíná 56letý Capalbo nad talířem antipasti v  jeho oblíbené italské restauraci Ichnusa, „ale hlavně mě všechno naučil.“ Carlo a  Toia se pak snažili získat jiného bývalého maratonského olympijského vítěze Emila Zátopka, zvaného „česká lokomotiva“. Zátopek, ikonická osobnost české sportovní historie, proslul jako trojnásobný zlatý vítěz letních olympijských her v  Helsinkách roku

Capalbův most. Takhle to vypadá při maratonu na pražském Čechově mostě.

Inzerce A141002627

1952. Zátopek a jeho žena Dana – další bývalá olympijská vítězka – se s projektem ztotožnili a posvětili jej. Následovaly tucty probdělých nocí a 4. června 1995 poprvé obsadil Pražský mezinárodní maraton ulice Prahy a s ním nějakých 958 běžců. Legenda se rozběhla. „Tehdy jsem udělal nesmírné množství chyb,“ říká Carlo při vzpomínce na první roky podniku. „Chtěl jsem přinést mnoho nových nápadů, ale bylo to příliš brzy. Tou dobou byl trh ještě zaměřený na konzumaci. Dnes už lidé chtějí i něco jiného. Už to není jen o tom chodit do nákupních center a tloustnout,“ prohlašuje s přesvědčením. O dvacet let později se osamocená akce zvaná Pražský mezinárodní maraton (PIM) přeměnila na Run Czech, cyklus 45 akcí napříč Českou republikou během celého roku. Zaměstnává 38 lidí na plný úvazek, dosahuje obratu 5,5 milionu eur a registruje 69 000 účastníků (jen Prahou samotnou jich proběhne 38 000). Většina závodů se bez problémů prodá několik měsíců dopředu. Run Czech se může chlubit i pozitivním vlivem na hospodářství města Prahy. Během těchto událostí přijede do Prahy okolo 25 000 zahraničních návštěvníků, polovina z  nich se jich přímo účastní. To znamená tisíce letenek a  nocí v  hotelech; z  nárůstu tržeb těží celé město. Současný italský ambasador v  Praze Pasquale d‘Avino, Carlův dlouholetý kamarád a  rodák ze stejného města, Neapole (potkali se na základní škole a jako děti spolu hráli fotbal), vášnivě vyzdvihuje Carlovy úspěchy: „Je jakýmsi velvyslancem Itálie. A  také neuvěřitelným příkladem toho, čeho jsou Italové schopni v  zahraničí, ztělesněním flexibility, adaptability a vynalézavosti.“ S  uznáním hovoří i bývalý pražský primátor Jan Kasl: „Úspěšně zvládl rozšířit svoje aktivity z jediného běhu ZEN27

ké centrum s  různými službami zaměřenými na tuto komunitu,“ říká Carlo a ukazuje prostory, které zahrnují sportovní místnost vybavenou běžeckými pásy a fitness přístroji, prodejnu Adidas, konferenční sál a  prostor pro setkávání situovaný hned pod kancelářemi Run Czech. „Je to víc než kancelář,“ chlubí se, „je to společenská platforma pro ty, kteří se chtějí setkávat s  lidmi, s  nimiž je spojuje stejná vášeň.“

Muž velkých emocí. „Vím, že mě lidé vnímali jako poněkud přehnaně entuziastického, ale teď chci dosáhnout lepší rovnováhy a kompromisu s ostatními,“ říká Carlo Capalbo.

28ZEN

na celý seriál akcí a  aktivit a  jsem naprosto přesvědčen, že zvýšil pozitivní vnímání Prahy v zahraničí.“ Ale Carlo si zachovává chladnou hlavu. „Jsem toho názoru, že v životě musíte věřit a čekat,“ říká. „Věci mají svůj vlastní čas a vývoj.“ Pražský mezinárodní maraton se stal globální byznys platformou zaměstnávající lidi nejen v Praze, ale také v Olomouci, Ústí nad Labem nebo v  Českých Budějovicích, kde se konají regionální závody (Karlovy Vary a Ostrava se připravují). Navíc pro ty, kteří na závodech pracují, to není pouze zaměstnání, ale vášeň a  způsob, jak navázat kontakt se stejně zaměřenými lidmi. To asi nejlépe ilustruje „running mall“ otevřený na jaře minulého roku. Třípatrová rohová budova na Letné, která byla přeměněna v  místo setkávání pro běžce. „Chtěli jsme vytvořit kompletní běžec-

Vášeň je ostatně to pravé slovo, které Carla charakterizuje. Running Mall je důkazem nového dobrodružství, do nějž se pustil. „Chci se dotknout lidských srdcí a  duší. Chci ovlivnit společnost. Chci ovlivnit charitu. A chci ovlivnit zdraví,“ opakuje Carlo, který předpovídá, že obezita brzy nahradí rakovinu jako hlavní zabiják lidstva. Tak proč neběžet a  nebojovat s obezitou? V této motivaci tkví jádro toho, co jej žene dál i po dvaceti letech boje: boje s byrokracií, s korupcí a s českým syndromem „to není možné“. Nyní by rád přinesl lidem změnu a  bez zaváhání přiznává: „Jsem jiný. Citlivější. Křehčí.“ Ano, jeho bývalí zaměstnanci si dodnes pamatují, jak moc emotivní dříve Carlo býval. „Pár lidí rozplakal, protože se ho báli,“ vzpomíná bývalý manažer popisující Carlovu pověstnou vlastnost – zvládání vzteku (nebo spíš jeho nezvládání). „Carlo je člověk s velkými city,“ říká Alessandro Pasquale, CEO společnosti Mattoni. Lidé však také připouštějí, že se během let změnil spolu s tím, jaké mu život zasadil rány. „Carlo neví, kdy má přestat, protože všechno dělá s  takovou vášní a  energií,“ myslí si Jiří Pos, předseda představenstva pražského Letiště Václava Havla (Letiště Praha) a  strategický partner cyklu Run Czech. „Vím, že mě lidé vnímali jako poněkud přehnaně entuziastického,“ říká Carlo, „ale teď chci dosáhnout lepší rovnováhy a  kompromisu s  ostatními. Chci se dostat do bodu, kdy budu lidi řídit na základě konsenzu a sdílení.“ To mu možná otevírá dveře k novému životu. „Run Czech je obrovský úspěch, ale teď ten úspěch potřebuje být řízen a já nejsem až tak dobrý manažer. Lépe úspěch buduji, než řídím.“ To může znamenat, že bude hledat zcela nové výzvy anebo se méně angažovat v každodenním životě společnosti. Jedna věc je ale jistá: italský imigrant, který při příchodu neuměl ani slovo česky, doběhl na konec své dlouhé trati. „Chtěl bych, aby mě lidi viděli jako dobrého člověka,“ říká s úsměvem, pro který jej mám již přes dvacet let rád.  n Autor je headhunter, managing partner v HR Partners, dříve vydavatel The Prague Tribune

▼ Inzerce A141006332  ▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A141005359 — 5362

Lépe buduji, než řídím

advertorial

Sága rodu Bvlgari Je to jedna z nejitalštějších značek Itálie, v níž se snoubí excelentní řemeslo s úchvatným designem. ZEN se prošel historií kreativní rodiny.

B

ulgari, jméno, které je dnes synonymem bohatých barev, dokonalého řemesla a hluboké historie, se poprvé objevilo na trhu v  podobě malého zlatnického krámku, který si v roce 1884 v Římě otevřel řecký přistěhovalec Sotirio Bulgari. Měl vizi, vášeň a smysl pro inovativní tvorbu. To vše mu zajistilo nesmrtelnost na jevišti italské a světové řemeslné zručnosti. Bulgariho šperky, lehce rozpoznatelné pro svou mocnou okázalost, smysl pro objem a čistotu forem si brzy získaly renomé mezi domácí klientelou a turisty z vyšší společnosti. V  50. a  60. letech jejich kouzlu propadly hvězdy jako Elizabeth Taylorová či Audrey Hepburnová.

30ZEN

Inspirována mezinárodním úspěchem, značka začala svou zahraniční expanzi a otevřela obchody v New Yorku, Ženevě, Monte Carlu a Paříži. S expanzí přišel i růst do dalších odvětví luxusního průmyslu a v roce 1977 uvádí na trh ikonické hodinky BVLGARI BVLGARI, jejichž úspěch odstartoval existenci společnosti Bulgari Time. V roce 1993 se Bulgari podíval do sektoru parfémů a představil světu svou první vůni Eau Parfumé au Thé Vert. Jedenadvacáté století se pak stalo svědkem expanze Bulgari Group do oblasti hoteliérství. První Bulgari Hotel společnost otevřela v  roce 2004 v  Miláně, následován byl resortem na Bali a v roce 2012 otevřel dveře Bulgari Hotel v Londýně. Všechny jsou projevem úcty k historii, často s rafinovanými detaily připomínajícími řeckou a římskou minulost značky.

Sotirio Bulgari

První obchod na Via Dei Condotti 10

1857 Sotirio Bulgari se narodil v Řecku; vyučil se zlatníkem.

1884 Sotirio otevírá svůj první obchod na Via Sistina 85.

1932 Sotirio umírá a zanechává svůj byznys dvěma synům Giorgiovi a Costantinovi.

1960–1970 Společnost Bulgari, sama původem z mýty opředené země, nalezla zalíbení v hluboce zakořeněném symbolu hada. Již brzy se tento symbol stal typickým pro šperky Bulgari.

1977 Bulgari vytváří hodinky Bulgari Bulgari, které jsou dnes klasikou a stále bestsellerem. V 80. letech Bulgari zakládá ve Švýcarsku společnost Bulgari Time.

1993 První vůně Bulgari, Eau Parfumée, Cologne au Thé Vert, je uvedena na trh.

1881 Sotirio se stěhuje do Říma a začíná prodávat stříbro v Trinità dei Monti.

1905 První historický obchod Bulgari, který funguje až do dneška, je otevřen na Via Dei Condotti 10.

1960 Bulgari se posouvá od striktních postupů dominantní francouzské šperkařské školy ke svému vlastnímu stylu inspirovanému řeckým a římským klasicismem, italskou renesancí a římskou zlatnickou školou 19. století.

1970 Společnost vyvinula svou vlastní uměleckou identitu a změnila jak tvary, tak materiály. Zaměřila se zejména na kabošony a převratné kombinace drahých kovů. Zrodila se tak nová šperkařská škola, která otřásla celým světem. Používáním mincí jako dekorativního prvku oživila společnost Bulgari starověké etruské a římské tradice. Díky těmto drahocenným starověkým mincím se jí podařilo propojit tvorbu s dějinami.

Elizabeth Taylor se šperky Bulgari

ZEN31

Šperky Bulgari si oblíbila rovněž Carla Bruni

1994 Bulgari uvádí novou řadu Sport hodinek s automatickým strojkem a taktéž představuje linii vysoce komplikovaných hodinek: Répétition Minutes a Tourbillon.

1999 Vstup do nového milenia reprezentuje prsten B.zero1. Bulgari kupuje společnosti Gérald Genta S. A. a Daniel Roth S. A., švýcarské hodináře, a uvádí na trh unisex hodinky Rettangolo, které interpretují styl 30. let.

2004 První Bulgari hotel je otevřen v Miláně.

2005 Bulgari uvádí kolekci Sapphire Flower, inspirovanou květinami a jedinečnými barevnými safíry.

2007

1996 Bulgari dále rozvíjí svou strategii diverzifikace představením prvních produktů z hedvábí.

1997 Bulgari uvádí v Itálii a USA své první kolekce brýlí a kožených doplňků a představuje kolekci prstenů XL, charakterizovanou originálními tvary a velkým objemem.

2001 Bulgari oznamuje vznik Bulgari Hotels & Resorts. Cílem je otevřít luxusní hotely a resorty ve všech významných městech a destinacích světa.

2006 Společnost pokračuje v rozvoji doplňků a otevírá v Miláně a Florencii první dva evropské obchody s koženými, hedvábnými a stříbrnými doplňky, brýlemi a parfémy.

Bulgari v Tokiu otevírá podnik Il Ristorante, kavárnu Il Café a prodejnu čokolád Il Cioccolato, které mají tlumočit životní styl podle Bulgariho.

2008 Bulgari poprvé představuje svoji kolekci doplňků na únorovém fashion weeku v Miláně a doprovází ji akcí v hotelu Bulgari. Bulgari slaví otevření největšího evropského obchodu s 1500 metry čtverečními v Paříži.

2009 Bulgari slaví 125 let od svého založení první retrospektivní výstavou ve své historii v prestižním Palazzo delle Esposizioni v Římě.

2010 U příležitosti 10. výročí prstenu B.zero1 Bulgari uvádí jeho redesign a 15 nových variací, které vzešly ze spolupráce se světovými umělci.

2011 Bulgari se stává součástí koncernu LVMH. Mezi tváře Bulgari patřila i Anita Ekberg proslulá z filmu La Dolce Vita

32ZEN

Nejnovější model pánských hodinek Octo Velocissimo s chronografem, z růžového 18kt zlata a s kalibrem BVL328 vyvinutým v manufakturách Bulgari. Cena 628 000 Kč.

Náušnice z nejnovější kolekce DIVA, jejichž kónické tvary připomínají filmové líčení Liz Taylorové v Kleopatře a zároveň vějíře, jež se používaly ve starém Egyptě. Zhotoveny jsou z 18kt růžového zlata, doplněné diamanty, ametysty či rubelity. Cena 552 000 Kč.

Kabelka z aktuální kolekce Isabella Rossellini, kterou navrhla sama herečka, modelka a filantropka a která ve svém nitru ukrývá i její podpis. Vyrobená je z perforované telecí kůže, má zapínání twist lock s pyritem. Cena 66 300 Kč.

Prsten z jedné z nejznámějších kolekcí B.Zero1, zhotovený z 18kt růžového zlata a keramiky. Cena 31 500 Kč.

ZEN33

MADE IN ITALY

anerai, cine P m, ky Offi Kč, Carollinu in d o H 0 0 0 7 cena 18 11, Praha 1 ká Pařížs Košile Aeron autica Milit www.a eronau are, 4199 Kč , ticamil itare.c z

Pero Demon strator znač ky Aurora, 17 22 6 Kč, Luxury Office, Páns ká pasáž, Na Příkopě 23, Praha 1

La Bella Vita Krásný život v náruči italského designu.

si, ik Ros gio č, but r e 1 yS 0K Bot 10 77 Praha , a cen ská 18 íž Pař

34ZEN

Prste n zlato y Pome lla s žlutý diaman to nudo , t c 115 5 itrýn ne y + topaz bílé 0 b , Hala 0 Kč, kle o amety s da, P n ařížs otnictví t, ká 7, Prah a 1.

, Valentino Kabelka č, K 10 9 cena 28 ížská 17, butik Pař 1 a h ra P

Parfém Narcotic V. značky Nasomatto, cena 3300 Kč (30 ml), Ingredients, Jáchymova 2, Praha 1

Inzerce A141003658

Sukně Etro, cena 34 650 Kč, w ww. prospektam oda.cz

Připravila Viola Černodrinská

ZEN35

fashion

Odepínatelné ručně pošívané kašmírové šaty, hedvábná ručně malovaná košile s variabilními rukávy, ručně pošívané ponožky a sneakers Reebok Classic.

36ZEN

Slyšte příběh módní návrhářky Petry Ptáčkové o přátelích, kteří na dlouhé pouti za tajemstvím seznali, že cíl se ukrývá... v nich samých. Foto Lucie Robinson

ZEN37

Jakub: Košile s rozparkem, skládací kraťasy, ručně pošívaná čepice, ručně pošívané ponožky a sneakers Reebok Classic. Šimon: Komplet rozkládatelný kabátek a puzzle skládací kraťasy, ručně pošívané ponožky a sneakers Reebok Classic.

38ZEN

Komplet svetr a puzzle kraťasy, ručně pošívané ponožky.

ZEN39

Jakub: Komplet rozkládatelný ručně pošitý kabátek a puzzle skládací kraťasy, modrá haute couture čepice. Šimon: Rozkládatelná ručně pošívaná vesta, košile s rozparkem, puzzle kalhoty/ kraťasy, modrá haute couture čepice.

40ZEN

ZEN41

Multifunkční skládací bundobaťoh s ručními ilustracemi (kašmír), černé basic kalhoty (vlna/ kašmír), sneakers Reebok Classic.

42ZEN

Multifunkční skládací bundobaťoh basic (vlna), černé puzzle kraťasy, černá haute couture čepice.

ZEN43

Haute couture pošívaný svetr (vlněná příze) 

44ZEN

Šimon: Multifunkční skládací bundobaťoh basic (vlna), košile s rozparkem, černé puzzle kratasy, černá haute couture čepice. Jakub: Odepínatelný kabátek s pošívanými detaily (vlna), černé basic kalhoty (vlna/kašmír), barevná haute couture čepice. Foto: Lucie Robinson Styling: Petra Ptáčková Make up & vlasy: Eliška Matějková Produkce: Robinson Joseph Models: Katka M (Scouteen), Šimon K (Czechoslovak), Jakub E (Ph Models)

ZEN45

rozhovor

46ZEN

{Antonín Baudyš}

Hvězdný terapeut V rozhovoru pro ZEN nejznámější český astrolog vysvětluje, proč se hvězdopravectví dostalo do těsného sousedství psychoterapie.

J

Text Milan Vidlák

Foto Bára Prášilová

edničkáři,“ usmál se lišácky studovaný filozof a teolog Antonín Baudyš (41) na fotografku Báru, zatímco stál v džínách a tričku po pás v bazénu u penzionu v Podkrkonoší, kam s manželkou Kristýnou zavítal na šestidenní kurz tantry. Chvíli předtím, než se jej Báře podařilo přimět, aby vlezl oblečený do vody, se ho totiž zeptala, co znamená, když v  datu jejího narození převažují jedničky; a bezprostřední Tonda, jak si nechá zhruba po pěti minutách od seznámení od každého říkat, který má v datu a jeho součtech jedniček také dost, nám vysvětloval, že jedničky souvisejí se schopností prosadit vlastní představy a  s  potřebou dělat věci jedinečným způsobem.

Co všechno se dá vyčíst z hvězd? Astrologie se dost mění. Určitým způsobem odchází a  mizí a  na jiných místech a  v  jiných podobách zase opatrně raší, jako když kytičky lezou ze země… Řada jejích dosavadních představitelů se buď odmlčela, nebo odešla. Nedávno jsem mluvil se spisovatelkou Věrou Kudynovou, která dělala dlouhá léta mluvčí Václavu Fischerovi, a ta mi říkala: „Když jsem se viděla s vaším tátou, tak on do toho koukal, pak si přizvednul brýle a říkal mi: Vypadá to, že jste si v pěti letech

Neplavat ve vleku událostí. Podle Antonína Baudyše nám astrologie může naznačit, jak neuvíznout „v široké řece točící se dokola“.

zlomila nohu někde nad kotníkem, asi pravou, a pak asi v deseti jste si zase na protilehlé straně zlomila ruku.“ A ona, jak je praktická ženská, tak tohle ji úplně dostalo, protože měla v ruce potvrzení, že to funguje. A když tyhle tátovy příběhy slyším, tak sám jsem z toho perplex, protože jak se toto dělá, to nevím. Není to jen o intuici, je v tom i technika. Jako že tvůj táta používal jiný způsob? To taky. Ale že to vůbec uměl! Že to vůbec jde!

48ZEN

A že je to tak uspořádané, člověk, jeho tělo, horoskop, vesmír. Sám nemám touhu dělat astrologii takto. Vážím si na sobě, že rozpoznám, jak daný člověk žije, jak se chová, jak hodnotí sám sebe. V horoskopu vidím, co má nasbírané po otci a co po matce. V čem člověk lítá, a nemusel by. A na tomhle mně se ukazuje významný posun, který se v astrologii děje. Nebude to jen můj vývoj, dalo by se to popsat i tak, že jako se v  rámci celé alternativní obce pozornost posouvá od vnějšího k vnitřnímu, tak i pozornost

nás astrologů se do velké míry posouvá čistě k vnitřnímu světu klienta. Protože si jsme čím dál více jisti tím, že vnitřní svět každého z nás nastavuje a  řídí i  všechno ostatní. Astrolog se tedy může zabývat čímkoli vnějším, ale to jsou jenom důsledky. Které je těžké, ne-li nemožné měnit. Ale přenastavovat život člověka na úrovni výchozích přesvědčení o  sobě sama, v  tom vidím velikou hodnotu.

v  Jeseníkách není kromě přírody zase tolik co z vnějšího světa řešit. Ale věřím tomu, že přesně tohle je cesta, po které si přeje moje duše jít.

Jak to souvisí s hvězdami? Chceš naznačit, že se z astrologů stali spíš psychoterapeuti? Já bych neměl mluvit za druhé. Kontakty s kolegy jsem do velké míry přerušil. Oženil jsem se, odešli jsme z Prahy na tři roky do Španělska, abychom se vyzuli z workoholických bot. A pak jsme se nevrátili to Prahy, šli jsme do Jeseníků. Ruku v ruce s těmi prostředími a jistou izolací nastal obrat k vnitřnímu. Protože jak ve Španělsku, tak

Nemůže to být tím, že je planeta na pokraji ekologického kolapsu a že kdybychom pokračovali jako doteď, vše bychom zničili? Že nás přírodní a možná i nějaké „jiné síly“ vracejí k rovnováze? Já bych se nedivil, kdyby tento proces, o kterém si povídáme, byl ve skutečnosti procesem naší planety jako bytosti a my jsme jenom její součást, která to reflektuje na povrchu. Domnívám

Úplně jsi mi ale neodpověděl... Dobře. Vyjádřím domněnku, že astrologie, aby mohla fungovat lépe, se s psychoterapií dostaly do těsného sousedství. V  horoskopu není napsáno, co se stane nebo co máš dělat. Je tam ale vidět velká pravděpodobnost toho, čemu budeš Mohli bychom to porovnat konkrétněji? Lidi vystaven a jak na to budeš moci reagovat. Mnohse ptají na něco jiného, nebo astrologové dy nemáš tu pravděpodobnou cestu následovat. jinak pracují? Často je důležitější než se octnout ve vleku udáAno, jedno i druhé. Lidé se ptají jinak než dříve lostí, byť správně předpovězených a  pak se saa také astrologové nabízejí něco důležitějšího. monaplňujících, se vědomě strefit do možnosti, Teď, před naším rozhovorem, za mnou byla která je třeba hodně úzká a  nepravděpodobná, dáma v pěkném věku, která se mě přišla zeptat, ale hodnotná. Má třeba jen pětiprocentní šanci že je jí padesát a  neví, co má dělat. A  já jsem na zdar, ale přesně to je ta výzva, které jsme hodpřitom jak na ní jako na člověku, tak na jejím ni. Vybrat si vědomě vlastní scénář, odmítnout horoskopu viděl, že položená otázka je určitým plavbu po široké řece točící se dokola. Změnit toto nastavení, to je vítězství. My jsme n Stále víc lidé chodí jenom s tím, že se životem i  astrolocítí nějak divně, a neví, jak si to vyložit. gickým soukolím čím dál více vedeni útěkem od sebe. Paní zrovna prochází stadiem, a tlačeni k mistrovství. Abychom nežili tak, jako kdy po ní shůry není žádáno, aby dělala něco když se kutálíme z  kopce a  nevíme, proč a  jak ve smyslu profese. A jestli po ní něco žádáno je, dlouho to ještě bude trvat. Ale abychom se oritak aby dokázala přijmout svoji určitou samoentovali v krajině a tu cestu si užili. tu. Bez vinění kohokoliv druhého za to, že by způsobil, že je sama. Toto si s ní vysvětlit a vzáCo ale vede lidi k tomu, že jsou tlačeni od jemně se pochopit bylo velmi náročné, protože vnějšího k vnitřnímu a k tomu, aby pochopili ona zatím ještě nezažila, aby se o ni muž staral a začali dělat něco správně? a něco jí poskytoval. Vnitřně to má ale spojené To všechno řídí jenom naše vědomí. Něco se s  pocitem křivdy a  se selháním mužů. Přitom však v  uplynulých letech opravdu změnilo, či nevidí svůj vlastní podíl, na úrovni svých podaspoň dalo víc do pohybu. Jsme na tom mnovědomých přesvědčení. Lze se na situaci podízí tak, že vidíme, že jsme k mistrovství tlačeni vat i tak, že takové muže, kteří péči poskytují, silou, která nám staví ultimáta. Růst vědomí se k sobě nepustila. Pravděpodobně kvůli strachu odehrává od začátku, co vznikla Země. Od dob, ze ztráty kontroly a z toho, že by byla v roli příkdy se na ní jako bytosti nacházíme. A vypadá jemce a neměla věci pevně v rukách. Její očekáto, že jsme v tom procesu přesto teprve na zavání přitom bylo, že jí během konzultace řekčátku. A že ten vývoj bude ještě tak nádherný nu, co má dělat, a ona to pak bude dělat a tohle a  dalekosáhlý, že to naše představivost teprve nebude řešit. To je naprostá iluze. A když jsme začíná tušit. Pohání nás jednak nesnesitelnost sestupovali k  hlubším příčinám tohoto stavu, bolesti, a také to, že zahlížíme svoje sny. A teď dostali jsme se k tématu polarit přijímání a odnemyslím ty v noci. V našich snech už se objemítání. Je běžné, aby v těchto polaritách člověk vují způsoby soužití a života se sebou sama, kde lítal několik desetiletí. Ale nakonec, když tomu je mnohem víc než nyní přítomna láska a intuizačneme věnovat pozornost, se může začít měce. Ten pocit, že se to zintenzivňuje a zrychluje, nit celý život. mají všichni. Jen nevíme, co se děje přesně.

ZEN49

My jsme si ji ovšem poněkud zakalili a toneme v chaosu… Vývoj se nedá přeskočit. Když jsi byl dítě a dostal jsi něco k Vánocům, tak sis to prohlídl a odložil. Ale teď když nám je 30 a 40, tak těch dárků už je míň a my o nich víc přemýšlíme a mnohem víc si jich vážíme a vidíme za nimi lásku těch, kteří nám je dali. Připadá mi, že jako lidstvo jsme na tom podobně. Staří Mayové, výborní astrologové, ale i třeba staří Egypťané označili dobu po roce 2012 jako počátek nového nebo také zlatého věku. Souhlasíš s nimi? To, co se děje, si vysvětluji v souvislosti s astronomií. Nemohu to dokázat, ale na druhou stranu mi to nemůže asi ani nikdo vyvrátit. S naší sluneční soustavou se odehrává jedna maličkost – naše sluneční soustava po tisíciletích proťala galaktický rovník. Prokazatelně. Někdy

50ZEN

na jaře 1998. Ve středu galaxie je však polovina všech jejích hvězd, asi 50 milionů sluncí. A ono se tímhle způsobem z galaktického středu, právě galaktickým rovníkem, do okolí šíří množství energie, která má lehce radioaktivní povahu. Říká se jí fotonová energie. A právě to, že jsme byli vystaveni intenzivnějšímu působení fotonové energie, může v naší DNA a v našem mozku způsobovat ten druh mutací a  změn, který urychluje vývoj. Zdá se, že se s  tím teď učíme fungovat. Jestli se setkáme i s referencemi o doložitelných nebo měřitelných projevech v  DNA, je – myslím si – otázkou času. Takovéto vývojové skoky se na planetě odehrávaly i v minulosti. Přinejmenším soudě podle toho, že byla období, kdy zničehonic na planetě rozkvetlo několik náboženství a  vystoupila řada filozofů, o kterých se děti učí dodnes. Sokrates v  Evropě, Buddha a  Mahavíra v  Indii, Zarathustra v Persii, Lao-C’ v Číně. Všichni v letech 600–400 před naším letopočtem. Podle starých kalendářů se střídaly různé cykly a zlatý věk už tu byl... Jsem přesvědčený, že jako lidstvo jsme tady na planetě už žili společně s technologiemi, které jsou dál než ty současné, a  že pravděpodobně i  kvalita života a  mravní vyspělost na planetě už tu byly ve stavu vyšším, než je náš současný.

Foto Profimedia.cz a ČTK

Rodiče: Antonín Baudyš starší byl polistopadovým ministrem obrany (na snímku z roku 1991 při inspekci v bývalém výcvikovém prostoru Ralsko). Teprve po jeho politické kariéře se veřejnost dozvěděla o jeho astrologických sklonech. Maminka Zuzana Baudyšová (dole) založila Nadaci Naše dítě a Linku bezpečí, která pomáhá dětem v nesnázích.

se, že v rámci tohoto procesu se nejsilnější interakce odehrává mezi Zemí a  Sluncem. Čím dál víc se mi ukazuje, že Slunce je tou řídící inteligencí, která pohání i  tuhle dynamiku. Slunce a vědomí spolu vzájemně úzce souvisejí, protože oběma je vlastní jas. Jas mysli a čistota citů je přesně to, co nás dostává z bolesti ven. Jas mysli, to je sama o sobě forma radosti.

Svědčí o tom třeba nálezy v Latinské Americe naznačující možnost existence starověkých letadel. To, jakým způsobem je lidstvo zapojeno do nějaké širší rodiny vesmíru, se budeme pravděpodobně teprve dozvídat. Ale umím si představit, že v tom našem současném vývojovém stupni bychom byli schopni být pro naše vesmírné sousedy i  nebezpeční. I  toto se však určitě bude dít se správným načasováním. Jak si vysvětluješ starověké znalosti astrologie? Výskyt astrologie a  jejího nesmírně sofistikovaného instrumentária ve starověkém Babyloně je asi stejně pravděpodobný jako možnost, že by Eskymáci postavili z ledu raketoplán. Babyloňané na to nemohli přijít sami. Nám se toto stává srozumitelnější skrze to, že v posledních desetiletích k nám na Zemi přicházejí hotové obory čistě channelingovou cestou, čili tak, že to dotyčnému v  podstatě nadiktuje jakýsi „vyšší hlas“. Takto vznikl například human design a jeho nástavba, tzv. genové klíče. Jde o mapy, které jsou obrazem nás samých doslova na informační a molekulární úrovni. Ten příběh je zhruba takový, že zakladateli human designu Robertu Krakowerovi přišlo, aby se uzavřel čtvrt roku na Ibize a jenom zapisoval, co mu přicházelo seshora. Systém, který představil, je zcela nepravděpodobný tím, že kombinuje dohromady astrologii s čínským i-ťingem, a přitom je evidentně funkční. Soustavu 360 stupňů kombinuje se systémem 64 prvků.

S čím za tebou lidé přicházejí nejčastěji a co jim můžeš nabídnout? Typický dotaz z posledních let je, že člověk přichází jenom s  tím, že se cítí divně a  neví, jak si to vyložit. Že ví, že se s  ním něco důležitého děje, ale neví co a potřeboval by k tomu od někoho dostat nějaký komentář. To je zrovna úkol, který mám rád, protože můžu začít člo-

Inzerce A140001481

Foto Profimedia.cz a ČTK

Odkud tyto informace přicházejí? My dnes netušíme, kde všude putuje lidská duše napříč životy, a  není úplně důvod si myslet, že duše zůstává vázána pouze na tuhle planetu. Jinými slovy, pravděpodobně jsme jako lidstvo rozptýleni i jinde než zde na Zemi. A možná že i v jiných formách, než v  jaké se známe zde. A  naše představy o andělích, o mimozemských civilizacích či o nehmotných inteligencích vázaných na naši planetu mohou být rovněž formou kontaktu s  lidstvem přítomným jinde a  jinak. Například v budoucnosti. Svět těchto bytostí a inteligencí se ukazuje být mnohem zralejší, pokročilejší a krásnější, než jsme si dokázali představit. Pročišťováním, tedy odstraňováním našich vnitřních bloků a podobně, se stává, že lze tyto „entity“ vnímat. Naše pročišťování se doposud dělo jen prostřednictvím bolesti, ale dnes už nemusíme trpět jako zvířata, abychom něco zásadního pochopili.

ZEN51

Pirát a jezuita n studoval teologii, filozofii a religionistiku ve Fribourgu, Mnichově a Praze n v 90. letech byl čtyři roky členem Jezuitského řádu n od roku 1996 se věnuje poradenské astrologii, stejně jako se jí věnoval jeho otec n je zakladatelem a předsedou Astrologické asociace n je členem České pirátské strany n za svou práci dostal od spolku s názvem Český klub skeptiků Sisyfos v roce 2005 Bludný balvan n v roce 2008 dokonce obdržel spolu se svým otcem Bludný arcibalvan, jejž téhož roku dostal i slavný česko-americký psychiatr Stanislav Grof n Sisyfos jej také označuje jako hlavního šiřitele tzv. konspiračních teorií v Česku, neboť zpochybňuje například oficiální teorii o útocích z 11. září 2001 n se svou ženou, psychoterapeutkou Kristýnou, má dva syny a dcerku v pěstounské péči a žijí v Šumperku

věku ukazovat, jakým druhem „školy“ prochází. Pro lidské vědomí je velká úleva najednou spatřit, že jeho cesta není chaos. Že to nejsou náhody, že to není nesmyslné utrpení, ale že se to dá popsat. Že to dává smysl. Pak se na té své cestě člověk cítí líp a líp. S jakými reakcemi na astrologii se setkáváš? Setkávám se jenom, s  kým chci. A  naopak se mnou se setkávají jen lidi, kteří chtějí. Nastavil jsem si život tak, abych nenarážel. Ale já sám kdybych se astrologií nezabýval, asi bych vůbec nevěděl, co si o ní myslet. A nezabýval bych se jí, kdyby se jí nezabýval táta. Takhle to přišlo. Táta v tom byl dobrý až tak moc, že ho kolegové příliš nejmenovali. (směje se) Proč mě vůbec ovlivňují planety a jak to funguje? Vysvětlení, na které se ptáš, hotové nemám. Mám jenom domněnky. A  moje oblíbená domněnka je, že hmota naší planety, kosmický prach, ze kterého byla utvořena celá sluneční soustava, je svým způsobem stále jeden a tentýž stavební materiál. Takže naše planeta nemůže být postavena z něčeho úplně jiného než Uran a Neptun, přestože mají povahu zmrzlých plynů a par. A za druhé: v astrologii perfektně funguje geometrie. Jakmile jsou libovolné dvě planety – viděno ze Země – postavené v úhlu, který je násobkem 30 stupňů, začíná astrologie. No a při zkoumání horoskopu sledujeme jednoduše to, co se opakuje. Jestliže se něco vyskytuje vícekrát, víme, že je zde nějaký akcent, nějaké téma. Co se od astrologa dozvím? Každý z  nás je sestavený z  energie svého otce a energie své matky. A tohle je určitá počáteční hladina, která se dá číst – co člověk převzal od rodičů. Jakou životní strategii si člověk volí, aby tady obstál – o  tom vypovídá Slunce. O  tom, jak se člověk prezentuje, vypovídá Ascendent. O  tom, jakými lidmi se obklopuješ, vypovídá Descendent. Jaká je tvoje forma emocí a  na co emocionálně reaguješ, o tom vypovídá Luna. Jaký

n nejsme zvyklí dívat se na partnerský život optikou, že jsme spolu, protože se učíme. je tvůj způsob smýšlení a  mentální filtr, o  tom vypovídá Merkur. Co máš rád, co se ti líbí, říká Venuše. Jakým způsobem uchopuješ činnost a jak reaguješ na konfrontační situace, říká Mars. Jupiter vypovídá o tvé ochotě růst a čemu jsi ochotný věřit. Saturn vypovídá o  tom, kde se zastavuješ v životě a čeho se bojíš. Uran popisuje, skrz kterou životní oblast si uvědomuješ svoji svobodu a kde pro sebe svobodu nárokuješ. Neptun vypovídá o tvých snech a tvé schopnosti být užitečný. 52ZEN

Pluto popisuje fungování tvých instinktů, tvoji touhu po přežití a tvé vnímání moci. Ale to říkám jen pro základní přiblížení, protože většinou lidé chtějí slyšet o sobě a o partnerovi a jejich vztahu. Neříkám to o sobě zase tak hlasitě, ale moje specializace se týká partnerských vztahů, jsou to dvě třetiny mojí práce. Co se ti na astrologii nejvíc líbí? Že můžeš lidem skrze horoskop nabídnout k  nahlédnutí jejich jedinečnost. My víme, že každý člověk je jiný, ale často nevíme sami o  sobě, že my jsme ti jiní. A  mnoho utrpení v našem životě pramení z toho, že si sami sebe nevážíme. Ale ve chvíli, kdy si svou jedinečnost načteš – jakkoliv ona je vždy kombinací věcí příjemných a hodně náročných –, tak se ti prostor pro sebeúctu otevírá mnohem přirozeněji. Co když za tebou přijdou dva lidé, kteří se podle horoskopu k sobě nehodí? To, že se k  sobě někdo s  někým nehodí, jsem přestal říkat. Je to totiž jen naše představa. Ale duše lidí, kteří jsou spolu, vědí velmi dobře, že spolu mají být. My nejsme zvyklí se dívat na partnerský život optikou, že jsme spolu, protože se něco důležitého učíme. Že ten druhý a moje soužití s ním je nejsilnějším nástrojem mého růstu. Přitom z interakce dvou horoskopů lze pojmenovat, o jaký růst se jedná, co se ti dva lidé učí. Jde také ukázat, ve kterých liniích se jejich vztah bude rozvíjet sám od sebe a kterým je zapotřebí věnovat větší pozornost, aby se tam ten vývoj mohl začít dít. Většinou toužíme po vztahu, ve kterém bychom plně prožili své nejlepší stránky, byli milováni, přijati a pochopeni. Chceme zjistit, že to jde. Chodí za tebou víc ženy, nebo muži? Častěji ženy. Často přichází žena skrze svůj pocit zodpovědnosti za vztah. Cítí, že by se toho v tom vztahu mělo dít mnohem více. Většinou ty kulečníkové koule uvádí do pohybu žena. Zatímco my muži máme sklon smířit se s tím, že se toho ve vztahu děje relativně málo. Když láska málo proudí, ženská duše tím více trpí. My muži máme situaci o  něco složitější v  tom, že nejsme zvyklí tolik spolupracovat s intuicí, spolupracujeme primárně s rozumem a vůlí, ale tak jsme často uzavření v  sobě. V  rámci chápání toho současného celoplanetárního procesu k vyššímu uvědomění jsme do velké míry odkázáni na ženy kolem sebe. V čemž je ale zase výzva, zda jsme schopni jim důvěřovat. Protože doba, kdy jsme byli zapletení do vzájemných manipulací, trvala dlouho. Jak tuhle dichotomii tvoji klienti cítí? Když to zjednoduším, lidé přicházejí proto, že se toho děje moc, anebo naopak proto, že se nic neděje. V  profesi či ve vztahu. Máme čas-

to očekávání, že se láska partnera k nám bude projevovat podle naší představy o  lásce. To očekávání však bývá málokdy naplněno. A každý se s  tím vypořádáváme po svém. Často čekáme, že se partner změní. A po osmi, deseti, dvanácti letech už začínáme mít obavu, že se možná nezmění nikdy. Ale pokud se pustíme do jiného vztahu, tak zpravidla mnohem dřív než za dvanáct let zjistíme, že se opakuje stejná situace. Že ten stejný problém nás mrzí na novém partnerovi. A každý z nás potřebuje své množství těchto cyklů na to, aby pochopil, že si to způsobuje sám. Že jen on způsobuje, že ta druhá strana nějak reaguje a něco neposkytuje. Tohle bývá okamžik, kdy člověk přestává partnera obviňovat a začíná hledat způsob, co může změnit ve svém přesvědčení, aby se i realita vybarvila zajímavějším způsobem. S tím asi bude souviset otec a matka, jak jsi už zmiňoval, že? Každý z  nás je napůl otec a  napůl matka. Už tohle je pro klienty náročné k  přijetí, protože často nám naše potřeba být jiní než naši rodiče brání vidět, jak moc jsme podobní jako oni. Přitom to, s čím se pereme v sobě, bývá kopií toho, co si rodiče řešili mezi sebou, a  jejich vzájemného potýkání a příběhu. A partnera si

vybíráme komplementárně k  tomu. Ale právě pochopením získává člověk odstup. A s odstupem se problémy začínají řešit. A co na to hvězdy? Žádná jiná disciplína než astrologie nedokáže tak přesně ukázat, co si dva libovolní lidé vzájemně způsobují, v  dobrém i  ve zlém. V  příbězích se setkávám hodně s tím, že muž a žena proto, aby cosi prožili a naučili se, mají potřebu vztah uvolnit a přitom zachovat. A to je něco, o čem jsme se neučili, o čem nám rodiče neříkali. A můžeme mít strach, že v okamžiku, kdy se vztah uvolňuje a  mění se například z  intenzivního manželství na volnější přátelství, je se vztahem něco špatně. A že bude konec. Přitom je to často v nejlepším pořádku, že se vztah takto vyvíjí. Jeho uvolňování nemusí být projevem krize partnerů, ale naopak jejich růstu. Často se setkávám s tím, že muž nebo žena potřebují prožít něco, co nemůžou prožít v rámci svého partnerského vztahu, a potřebují to prožít s někým jiným. Ale bojí se, že kvůli tomu jejich život skončí v troskách. A mohou mít i tendenci obviňovat sebe, popřípadě svého partnera za to, že tuhle potřebu mají. Právě astrologie pomáhá tento proces vysvětlit a změkčit, aby mohl proběhnout čistě. A muž se ženou spolu mohou zůstat, oba bohatší a zralejší než předtím.  n Inzerce A141006840

ZEN53

jím, tedy jsem

Mňam!

Talíře květů... Redaktorka ZENu Viola Černodrinská se vydala po stopách našich babiček a ochutnala jarní lahůdky. Dávno zapomenuté se dnes vracejí na náš stůl. Foto Petr Hricko

54ZEN

V aleji bílé tajili jsme dech. Jak sníh ležely květy vysoko na stromech. – Jan Skácel

H

indské přísloví říká, že člověk má být zdvořilý a květina má vonět. Jana Vlková by k tomu dodala „a chutnat“. Mířím do pražské Šárky na terénní seminář Jedlé květy, který tato food expertka pořádá společně s  botaničkou Irenou Svobodovou. Zastavujeme se hned na prvním plácku kousek od tramvajové zastávky a hledíme na všude rostoucí pampelišky. „Když zakryjete růžici květináčem na tři dny, tak listy zbělají a  chutnají jako čekanka,“ s  nadšením vypráví Jana a vytahuje z batohu sklenici, z níž nám cosi pomocí kleštiček podává. „Jsou to poupata pampelišek naložená v octu a soli jako kapary.“ Kupodivu to opravdu chutná jako kapary, ne-li lépe. Vida, i pampeliška

může překvapit! Zkusila jsem to posléze sama na chalupě, ale budu to muset ještě pilovat. Správný lák je věda. Víme, jak chutná máta a na co je dobrá bazal­ ka, ale tím to u  většiny z  nás asi končí. Jenže na Zemi roste 350 000 druhů rostlin a mnoho z  nich je jedlých a  zdraví prospěšných, i  když svou nenápadností třeba zcela zapadnou mezi trávu a  plevel. Celosvětově je z  250 000 známých druhů vyšších rostlin k léčení používáno více než 10 000 druhů. Na území České republiky se v  průběhu staletí k  léčebným účelům užívalo 800 rostlin, nyní asi 200. Pamatuju si, jak babička říkala, že mateřídouška je na kašel, měsíček na bolavé klouby, vlaštovičník na bradavice, šalvěj na bolení v krku, řebříček čistí krev a  květ sedmikrásky funguje proti bolení hlavy (stačí sežvýkat sedm květů).

Česnáček lékařský, jedna z všudypřítomných rostlin, voní a chutná jako hořčice. (nahoře vlevo) Stonek žabince ptačince zkoumá botanička Irena Svobodová. (nahoře vpravo) To bylo na začátku. Pak jsme začaly rostlinami plnit košíky. (dole vlevo) Popenec břečťanolistý v kuchyni nahradí petržel. (dole vpravo)

ZEN55

n žabinec ptačinec chutná jako hrášek. květy trnky jsou zase jako mandle.

Dnes už se bylinkářství nesměle probojovává i do mainstreamu: herečky Linda Rybová a Kateřina Winterová uvádějí úspěšný televizní pořad Herbář, který nás učí, co jsme kdysi dávno věděli. Vždyť jak pravil proslulý lékař Paracelsus: „Všechny kopce a  pohoří, všechny louky a lesy jsou lékárny.“ Naše skupinka novinářek vybavená nůžkami, krabičkami a  papírovými pytlíky a  se zvláštní tendencí ožírat všechno, co je po cestě, pokračuje dál po parku. Hle! Zde jitrocel kopinatý, tam popenec břečťanolistý, tady kokoška pastuší tobolka, onde bršlice kozí noha… Zastavujeme u čehosi nevábně vyhlížejícího, co naše guru Jana nadšeně koštuje. Je to žabinec ptačinec a chutná jako hrášek! Hned vedle je trnka – keř s bílými květy, jež se chutí podobají mandlím. Natahuju ruce k nádherně vzrostlé jabloni, jejíž květy chutnají trochu jako opravdová jabl56ZEN

ka a trochu jako ty trnkové mandle. „Výborné je, když je přelijete čokoládou,“ dodává Jana. Míjíme lány česneku podivného. Nevypadá jako normální česnek ani jako ten medvědí. Vzhledem připomíná spíš bledule. Chutná však opravdu jako česnek, a sklízí tak od naší party úspěch. Hned plánujeme, do jakých jídel ten podivný zdravý česnek lupneme. Na konci naší cesty za přírodní potravou jsem měla i přes zkonzumované množství všemožného kvítí a  listí celkem hlad. Takže moje pečlivě nasbíraná krabička šťavelu kyselého padla, než jsem dojela domů. Nevěřila bych, že v pražském parku můžete najít tolik jedlých rostlin, které vám zpestří třeba salát, sorbet nebo bábovku. A ještě jsou zdravé. Experimentování se meze nekladou, říkám si, když před domem trhám výhonky smrku a  jdu vyrábět sirup...  ➤

Míjíme trnku, jejíž květy chutnají jako mandle. (nahoře) Na protější straně shora: Květy hluchavky skvrnité jsou o trochu míň sladké než ty bílé. „Vypadají ale nádherně na čemkoliv,“ říká Jana Vlková. Jana ochutnává jedlé květy stromů. Česnek podivný očichávám a v hlavě už spřádám recepty. Šťavel kyselý, ten mi domů nevydržel. Na to je příliš dobrý.

ZENové tipy: Bylinkové menu Třezalka tečkovaná (lidově krev svatého Jana) Je to trvalka s bohatě větvenou lodyhou, vyrůstá do výšky 60 cm a disponuje krásnými zlatožlutými květy – ty se sbírají od května do září. Dají se použít na přípravu Jánova oleje, který zklidňuje popáleniny všeho druhu. Celá kvetoucí nať se dá využít i na koupele a přípravu čajů. Pomáhá rovněž při zánětu trojklanného nervu, chronického ekzému či akné. Třezalka se trhávala o půlnoci na svatého Jana Křtitele, vily se z ní věnce a tančilo se kolem svatojánských ohňů. Větvičky se pak házely do řeky, a když znovu vykvetly, znamenalo to svatbu. Netřesk střešní (lidově Jupiterův vous) Jedná se o robustní víceletou rostlinu dorůstající do výšky 60 cm, která kvete pouze jednou, a to krásnými růžovými květy. Dužinaté skvrnité lístky se dají sbírat celoročně, lze z nich připravit obklad, přidat je do salátu nebo vylisovat šťávu. Musí se s ním však nakládat opatrně, je to alergen. Zevně se dá použít jako obklad na popáleniny všeho druhu, na bradavice, kuří oka, na záněty v dutině ústní či při silné bolesti zubů, kterou dokáže utišit do 15 minut. Navíc blesk prý do netřeskem chráněného domu „netřeskne“. Měsíček lékařský (lidově krušínek) Tato jednoletá bylina dorůstá do výšky až 80 cm a pyšní se krásně žlutými květy, které se sbírají od června do podzimu. Z usušeného měsíčku můžeme připravovat čaje, koupele, oleje, masti a tinktury. Používá se proti žloutence, klidní naběhlé uzliny, výborně hojí pooperační jizvy a působí také jako prevence rakoviny ženských pohlavních orgánů. Dříve měsíček zdobil domácí oltáře při Dušičkách, kdy jeho zářivá barva ukazovala duším zemřelých cestu na zem. Ostropestřec mariánský (lidově bejlí Panny Marie) Je to vzrostlý krásný bodlák, vyskytující se jako letnička či dvouletka. Jeho květy jsou purpurové a listy mají dlouhé ostré špičky. Z ostropestřce se koncem léta sbírají semena ukrytá v bodláku, která pak sušíme. Lze z nich připravit čaj, tinkturu, olej nebo je jen tak jíst. Semena pomáhají regeneraci jater při jejich poškození alkoholem, drogami nebo chemoterapií. Na léčivé účinky tohoto bodláku upozorňoval v 16. století i Mattioli ve svém Herbáři. Levandule lékařská (lidově dulenka) Tento větvený polokeř vyrůstá do výšky 60 až 120 cm. Levandule má velmi charakteristickou aromatickou vůni. Kvete celé léto a její květy a kvetoucí nať se sbírají za sucha, nejlépe před rozvinutím samotného květu. Levanduli můžeme použít ve formě čajových směsí, masážních či vonných olejů třeba do koupele. Má mírný sedativní až antidepresivní účinek, a je tak vhodná při nervozitě či nespavosti. Mírně snižuje krevní tlak. Levandulový olej navíc zklidňuje štípance od hmyzu. A tam, kde roste, se prý lidé dožívají vysokého věku. Kopretina řimbaba (lidově maří baba) Vytrvalá bylina, jejíž keříky vyrůstají do výšky 20 až 50 cm. Lodyha je přímá a větvená, květy jsou žlutavé a výrazně voní. Nejčastěji se sbírá kvetoucí nať. Kopretina kvete během léta až do pozdního podzimu. Funguje jako analgetikum při bolestech hlavy a migrénách. Používá se buď v podobě lihové tinktury, nebo sušená na čaj. Žvýkání dvou až tří listů, které následně spolkneme, pomáhá při bolestech hlavy, která by tak do 15 minut měla polevit. Kopretinu lze konzumovat pravidelně právě jako prevence proti bolesti hlavy. Lze si ji pořídit i domů do květináče jako trvalku. Kostival lékařský (lidově černý kořen) Šedesát až sedmdesát centimetrů vysoká bylina s přímou lodyhou, listy kopinatého tvaru a květy nachové barvy. Kořen se sbírá na začátku jara nebo na podzim, dá se použít i čerstvý. Lepší je však jej usušit a udělat z něj mast. Kostival uleví od bolesti kloubů, kostí a svalů a podporuje tvorbu hojivé tkáně. Používá se výhradně zevně. Zdroj: Herbář, Edice České televize, 2014

ZEN57

art

Zač stojí dnešní umělci? Vyplatí se Kintera víc než Černý? O kolik bodů je lepší Nikl než Róna? Jistě, umělec není houska na krámě. Přesto se experti pokusili sestavit žebříček, který může napovědět, do koho investovat. Text Jan Skřivánek

Instalace Krištofa Kintery z jeho výstavy v Městské knihovně 58ZEN

J

&T Banka spolu s portálem o trhu s  uměním artplus.cz nedávno představily „index současného umění“, který mapuje úspěchy českých výtvarníků narozených ve  druhé polovině 20. století. Index vychází z  předpokladu, že vlastní hodnotu umění nelze objektivně změřit, že však lze posuzovat úspěšnost umělecké kariéry. Zohledňuje účasti na výstavách a  bienále, výtvarná ocenění či zastoupení galeriemi, dělá to celkem osm různých kategorií. Finální žebříček pak vzniká prostým součtem dosažených bodů. Posuzováno takto bylo na čtyři sta autorů, zveřejněna pak byla jména první stovky. Jakkoliv nelze klást automaticky rovnítko mezi vysoké umístění a uměleckou kvalitu, nabízí J&T Banka Art Index zajímavou zprávu o současné výtvarné scéně. Na čelních příčkách žebříčku se umístili autoři, kteří patří k  nejúspěšnějším českým umělcům v mezinárodním kontextu. O žádném z nich nelze říct, že je ve světě kdovíjak slavný, v rámci odborné komunity jsou však známí. Svá díla také častěji prodávají v zahraničí než v Česku, neboť domácí sběratelé bývají velice konzervativní. Na aukcích jsou dražena hlavně díla z první poloviny 20. století, ze současného umění je pak největší zájem o malbu. Méně tradiční média – a  v  první desítce najdeme hlavně představitele různých poloh konceptuálního umění – se u nás prodávají výrazně hůře.

Sběratelské vodítko

Podíváme-li se na český trh s  uměním z  delší časové perspektivy, platí, že autoři, kteří se prosadili ve světě, dosahují nejvyšších cen. Týká se to nejen Františka Kupky či Toyen, ale i staršího umění. Z 19. století se nejdráž prodávají Alfons Mucha, Václav Brožík či Václav Radimský, kteří vesměs prožili část života v Paříži, tehdejším centru uměleckého světa. Vysoké umístění v žebříčku není zárukou nejvýhodnější investice, dává však jistotu, že daní autoři nezapadnou a jejich díla se v  budoucnu nestanou neprodejnými. Ve srovnání s klasickou modernou je současné umění velice levné. Problém tedy není ani tak pořizovací cena jako schopnost odhadnout, kdo ze současníků bude za sto let někoho zajímat. Zatímco v  zahraničí lze definovat cosi jako obecný profil perspektivního mladého umělce – vystavoval v těch a těch galeriích, zúčastnil se těch a  těch skupinových přehlídek –, v  našem případě je to s ohledem na problematický stav centrálních galerijních institucí obtížnější. J&T Banka Art Index je pokusem, jak dát sběratelům do ruky aspoň nějaké vodítko. Byť zjednoduše-

Top 10 výtvarníků Jiří Kovanda (*1953) za minulého režimu pracoval v depozitáři Národní galerie a vedle toho se věnoval osobitým performancím, které ve své době znal jen omezený okruh umělcových přátel. Od 90. let je jeho tvorba postupně vřazována do mezinárodního kontextu. Kovanda často pracuje formou drobných intervencí, které lze na první pohled snadno přehlédnout – nesou však s sebou bohatství významů. Kateřina Šedá (*1977) je rázné děvče z Moravy, které dokáže pro spolupráci na svých projektech získat i celou vesnici. Před třemi lety tak například odvezla osmdesát obyvatel Bedřichovic u Brna do Londýna, aby se v prestižní galerii Tate Modern a jejím okolí po celý den věnovali stejným činnostem jako doma na vesnici. Hlavním tématem, které Šedá ve své tvorbě řeší, jsou mezilidské vztahy a možnost umění fungovat jako prostředek sdílené identity. Eva Koťátková (*1982) našla své téma v otázce institucionální výchovy a socializace jedince. Její kresby, koláže, filmy a sochy zobrazují fantaskní stroje sloužící k vynucování si pozornosti a disciplinaci. Loni byla pozvána na hlavní kurátorskou výstavu bienále v Benátkách, což je pocta, které se deset let žádnému českému umělci nedostalo. Vedle toho – jenom v loňském roce – stihla ještě samostatné výstavy v Braunschweigu, v Oxfordu a ve Vratislavi. Zbyněk Baladrán (*1973) původně vystudoval dějiny umění a vedle vlastní tvorby dál působí jako kurátor a architekt výstav. Ve svých filmech a instalacích se zabývá problémem konstruování minulosti a paměti, zejména ve vztahu k ideálům moderny a socialistickým utopiím. Jako kurátor i autor je podepsán například pod aktuální výstavou Report on the Construction of a Spaceship Module v newyorském New Museum. Ján Mančuška (1972–2011) se prosadil ve světě dřív než v Česku. Zastupuje jej newyorská Andrew Kreps Gallery, která patří mezi nejvlivnější galerie v oblasti současného konceptuálně orientovaného umění. Mančuška ve svých instalacích a filmech zkoumá limity našeho vnímání sebe sama a narativní mechanismy. Před třemi lety podlehl leukémii. Krištof Kintera (*1973) patří mezi nejznámější umělce své generace. Jeho pohyblivé a mluvící sochy v sobě snoubí vtip i kritický náboj. Dokáže komentovat aktuální společenskou situaci, aniž by upadal do laciného moralizování a klišé. Kintera je mimo jiné autorem pomníku sebevrahů pod Nuselským mostem a památníku Jana Bouchala na nábřeží Kpt. Jaroše. Letos v létě bude mít první velkou zahraniční sólo výstavu, a to v muzeu Jeana Tinguelyho v Basileji. Dominik Lang (*1980) se loni stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, přičemž jeho „díra v překližce“ byla asi nejvíce diskutovaným dílem ve více než dvacetileté historii ceny. Lang je navzdory svému mládí vedoucím ateliéru sochařství na pražské UMPRUM. Ve své tvorbě tematizuje jak institucionální rámec výstavního provozu, tak i historickou paměť sochy jako výtvarného média. Filip Cenek (*1976) je vyučený promítač a absolvent Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, kde dnes působí jako odborný asistent. Jeho umístění v první desítce je jedním z největších překvapení J&T Banka Art Indexu. Se svými filmy a videi, ve kterých mapuje možnosti a limity pohyblivého obrazu, se nicméně již zúčastnil řady zahraničních výstav a festivalů. Tomáš Vaněk (*1966) je od loňského roku novým rektorem pražské Akademie výtvarných umění. Ve své tvorbě pracuje se sprejovými šablonami, textovými intervencemi a zvukovými instalacemi. Je mistrem v dosahování maximálního efektu za použití minimálních prostředků. Jednoduchá věta nebo kresba nastříkaná sprejem přes šablonu dokáže v člověku nastartovat celý řetězec významů a asociací. Vaněk svá díla příznačně nazývá Participy. Markéta Othová (*1968) vytváří černobílé fotografie, které navzdory banalitě námětu či nedramatičnosti zachycené situace v sobě vždy mají cosi zneklidňujícího. Je příznačné, že jediná fotografka v první desítce nemá fotografické vzdělání a k samotnému médiu a jeho historii přistupuje mnohem intuitivněji a svobodněji než profesionální fotografové.

ZEN59

Čísla u fotografií děl na protější straně se vztahují k umístění jejich autorů v žebříčku.

60ZEN

né. Kdyby žebříček existoval za první republiky, František Kupka by se patrně umístil až někde v jeho druhé polovině, neboť v meziválečném období stál spíše stranou výstavního provozu. J&T Banka Art Index současně funguje i jako zajímavá sociologická sonda. Téměř dvě třetiny autorů, kteří se umístili v první stovce, se narodily po roce 1970 a pěti nejmladším ještě ani nebylo třicet let (hodnoceni byli pouze umělci narození po roce 1950). Pokud jde o  zastoupení mužů

a  žen, tvoří ženy necelou čtvrtinu z  celkového počtu. Z hlediska preferovaného média je nejpočetněji zastoupena malba, které se v nějaké formě věnuje víc než čtyřicet umělců z první stovky. Do první desítky se však žádný malíř nedostal. Mezi českými komerčními galeriemi dnes hraje prim Hunt Kastner Artworks, která zastupuje hned čtyři umělce v první desítce. n Autor je šéfredaktor časopisu Art+Antiques a spoluautor J&T Banka Art Indexu.

55

nejperspektivnějších českých výtvarníků podle J&T Banka Art Indexu 2014 jméno

body

Kovanda Jiří 3522 Šedá Kateřina 2712 Koťátková Eva 2241 Baladrán Zbyněk 2085 Mančuška Ján 1945 Kintera Krištof 1630 Lang Dominik 1459 Cenek Filip 1445 Vaněk Tomáš 1419 Othová Markéta 1407 David Jiří 1279 Alt Hynek – Vajd Aleksandra 1154 13 Bolf Josef 1107 14 Nálevka Jan 1091 15 Brody Ondřej 1090 16 Kotzmannová Alena 1083 17 Pitín Daniel 1075 18 Dopitová Milena 1052 19 Černý David 1030 20 Mrkus Pavel 950 21 Merta Jan 936 22 Smetana Matěj 912 23 Skála Jiří 890 24 Svoboda Tomáš 874 25 Nepraš Jakub 866 26 Pěchouček Michal 860 27 Thýn Jiří 832 28 Stratil Václav 829 29 Šerých Jan 825 30 Černický Jiří 819 31 Nikl Petr 796 32 Vačkář Adam 769 33 Scerankova Pavla 730 34 Gabriel Michal 722 35–36 Labuda Radim 718 35–36 Róna Jaroslav 718 37 Díaz Federico 717 38 Thelenová Michaela 704 39 Artamonov Vasil - Klyuykov Alexej 702 40 Klímová Barbora 695 41 Škoda Michal 690 42 Nikitinová Alice 683 43 Pfeiffer Jan 669 44 Franta Jiří – Böhm David 659 45 Surůvka Jiří 656 46 Grosseová Isabela 649 47 Chalánková Vendula 648 48 Kokolia Vladimír 645 639 49 Kvíčala Petr 50 Rittstein Lukáš 635 51 Špaňhel Jakub 631 52 Klodová Lenka 630 53 Střížek Antonín 623 54 Bromová Veronika 619 55 Meduna Marek 618 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

rok nar. médium

1953 1977 1982 1973 1972 1973 1980 1976 1966 1968 1956 1976 1971 1971 1976 1980 1974 1977 1963 1967 1970 1952 1980 1976 1974 1981 1973 1977 1950 1972 1966 1960 1979 1980 1960 1976 1957 1971 1969 1980 1983 1977 1962 1979 1984 1978 1982 1961 1976 1981 1956 1960 1973 1976 1970 1959 1966 1973

koncept akce/koncept socha/kocept koncept koncept socha socha/kocept video koncept foto malba/socha foto malba koncept koncept/socha foto malba socha/objekt socha video malba socha/objekt koncept koncept video malba/foto foto/koncept malba malba/koncept malba/objekt malba/akce video socha/kocept socha video socha/malba socha foto koncept koncept koncept malba koncept kresba/koncept malba video/instalace malba/instalace malba malba socha malba socha/kocept malba foto malba

Inzerce A141006661

pořadí

ZEN61

můj styl

Filmoví tvůrci Matěj Chlupáček (vlevo) a Mike Samir v pražském kině Atlas.

62ZEN

{MATĚJ CHLUPÁČEK&MIKE SAMIR}

Mr. Transit a bojovník Devatenáctiletý Matěj Chlupáček už má za sebou dva celovečerní filmy. Seznamte se s naším nejmladším producentem a jeho bratrem v triku Mikem Samirem. Text Viola Černodrinská

P

Foto Ondřej Tylčer

řestože je Matějovi teprve devatenáct, dokázal si sehnat 5,5 milionu korun a pár zvučných jmen do svého už druhého celovečerního filmu Hany, který měl v dubnu premiéru. Liberecký rodák, jenž zásadně nevaří a nerad uklízí či jezdí v MHD, už v deseti věděl, že chce být režisérem. V patnácti se rozhodl, že natočí film, a za rok se v kinech objevila jeho prvotina Bez doteku. Letos Matěj přidal další film, výjimečný tím, že je natočený prakticky v jediném záběru. Na otázku, jak se ještě jako mladík chytil v branži s takovou konkurencí, odpovídá lapidárně: „Celé to vnímám jako síť kontaktů, kterou je třeba obsáhnout. Pak už je to o tom, co člověk umí.“ Milovník Vesmírné odysey a newyorské galerie moderního umění Moma pochází z producentské rodiny a na ulici ho nepotkáte jinak než s šálkou nonšalantně okolo krku. „Oblíbil jsem si obchod Egoist a italskou značku Transit pro její absolutní uvolněnost.“ Módu nakupuje i na cestách. „Každý rok jezdím do městečka Sirmione u jezera Lago di Garda. A nadchl mě francouzský Biarritz s ohromujícími plážemi a obrovskými vlnami.“ To česko-afghánský scenárista a režisér snímku Hany Mike Samir (28) si většinou vystačí s kvalitními černými tričky. „Dokresluje to mou siluetu,“ dodává se smíchem. Ke své profesi se dostal zenově jednoduchou cestou: „Chtěl jsem být režisér, a tak jsem si na internetu zadal ,drama directing‘ a našel školu Drama Center v Londýně, kde studoval třeba Pierce Brosnan. Do ročníku nás vzali sedm a dostudovali jsme dva. Byla to úžasná škola, ale dost drahá. A tak jsem načas bydlel ve sklepním pokoji spolu s občasnou návštěvou potkanů.“ V Česku by se filmem také neuživil, a tak točí reklamy. Milovník Dostojevského Krokodýla, Strýčka Váni a mixed martial arts (v Británii populární tzv. smíšená bojová umění) se potkal s Matějem v letadle do Londýna. „Asi hodinu jsme strávili dohady o tom, kdo zná víc filmů Emira Kusturici.“ Filmový fanatismus a obrovská energie, kterou Matěj s Mikem vkládají do práce, se jim docela hodily při natáčení filmu Hany, který pořídili za skromných šest milionů korun – levnější celovečerní film přijde na 20 milionů, Lidice dokonce na 70 milionů. „Kdybychom věděli, jak bude natáčení náročné, byli bychom asi stále ve fázi přípravy,“ usmívá se Mike, který prý během tří natáčecích dnů zhubl osm kilo. ■

Parfém. Už si vůbec nepamatuju, kdy a za jakých okolností jsem ho objevil. Každopádně si ale na sobě jiný nedovedu představit. (Matěj) La Grande Belleza. Koukal jsem na všechny Sorrentinovy filmy několikrát. Tohle je asi nejlepší film, co jsem kdy viděl. (Matěj)

Panáček ze Star Wars. Jako malej jsem zbožňoval lego a je to jeden z důvodů, proč dělám filmy. Tam vznikla touha po imaginaci. (Matěj) Chránič na zuby. Jsem milovník zápasů v kleci. Z tréninků se odchází po čtyřech, ale je to parádní sport. (Mike)

iPhone – moje třetí ruka. (Matěj)

Strýček Váňa. Tahle hra mi pomohla dostat se na režii v Londýně. (Mike)

ZEN63

tipy

Chvála Tyršovi

Arnie, Sly, Dolph, Van Damme, Chuck… Pokud ve vás tahle jména nevyvolávají mladické chvění, ani nemusíte číst dál. Hrdinové konce 80. let, které jsem hltal z rozostřeného obrazu VHS se simultánním dabingem, se poslední dobou vracejí v plné síle. A jejich filmy rozhodně nejsou nízkorozpočtová béčka. Jsou to vysokorozpočtová béčka! A ctí osvalenou minulost svých představitelů. Celé to odstartoval před pár lety Sylvester Stallone, když vrátil na plátno Rockyho (toho hrdinu, jenž kdysi ukradl Oscara Scorceseho Taxikáři) a kultovního Ramba. Comeback korunoval filmovou slezinou akčních hrdinů před důchodem – The Expendables (Postradatelní). Další level představil společný útěk z vězení Arnieho a Slye na konci loňského roku ve filmu Escape Plan (Plán útěku). A chystají se další... Kluci, vítejte zpět! -sam-

Jsem sokol, celý svůj dospělý život. Protože každou neděli, už skoro dvacet let chodím s pár kluky, ze kterých se mezitím stali fotříci, do TJ Sokol Břevnov na sálový fotbálek. Je to můj

ZEN like

Co redakce miluje

Moon

Tolik dobré hudby

Sweet Secret of Raw

Režisér Duncan Jones (syn Davida Bowieho) si ve filmu Moon pokládá otázku: Kdybychom se potkali sami se sebou, měli bychom se nutně rádi? Astronaut Sam Bell (Sam Rockwell) je jediným zaměstnancem firmy na měsíční základně, kde během nemoci začne objevovat své klony. Vedle něj a spolu s ním později umírá někdo, kdo má stejná gesta, záliby i vzpomínky. Těm, kteří mají jako já dvojče, doporučuji koukat se na film s balíčkem kapesníků. Stojí to za to. -vio- 

Někdejší frontman Blur a člen Gorillaz Damon Albarn vydává své první sólové album Everyday Robots. Melancholická nálada a geniální písně, které nejsou hity, ale o to intenzivněji zalézají pod kůži.

Cukráren, kde necháte pár stovek a na oplátku si odtud odnesete pár kilo živé váhy, je dost. Ale jen v jedné, kterou znám, se nic nepeče – Sweet Secret of Raw poblíž náměstí Míru (Rumunská 25) je totiž první čistokrevná raw cukrárna v Česku. Nepoužívají tu mouku, cukr, mléko ani vejce, vše připravují z čerstvých, čistě rostlinných surovin bez tepelné úpravy, a přesto (nebo proto)

64ZEN

Breakbeatový DJ a producent Future Funk Squad stvořil své třetí album Darker Days, temný soundtrack současnosti, který mě uhranul. A Dave Tipper je zvukový mág, jenž na své novince Forward Escape vyvolává téměř ušní orgasmus. Jeho zvuky totiž nejsou z našeho vesmíru. -sam-

chutnají jejich dortíky a koktejly fenomenálně a jsou úplně zdravé. Mě nejvíc nadchl levandulovo-borůvkový dortík s čerstvými kvítky levandule uvnitř. -vid- 

jediný neměnný rituál v týdnu. Pořádně se zpotit a pokopat v tělocvičně, tím končí vždy jeden časový cyklus. Ráno v pondělí rozlámaný, ale šťastný do práce. Dokud budu chodit, budu mladej jako tenkrát, když jsme začínali. Díky, Sokole! Tvoje staré dobré tělocvičny po celé republice jsou požehnání. -jam-

Doma u Rothschildů

Co dělat, když jste členkou nejbohatší rodiny světa, manželství nevyšlo a děti nemáte? Třeba postavit vilu na Cap Ferrat kousek od Nice, stejně jako baronka Beatrice Ephrussi de Rothschild. Vzniklo dílo ve směsici stylů a se směsicí růnorodých nádherných zahrad, ve kterých si Beatrice tak ráda povídala se svými pejsky. Každopádně stojí za to se tam stavit v místním tea roomu na salát. Delikatesní pochutnání zaručeno. -hdg-

Foto archiv

Ideální nástroj pro ty, kteří si rádi hrají na špiony nebo jen chtějí sledovat, kde se zrovna nachází letadlo s příbuzným či známým. Do on-line nástroje flightradar24.com stačí zadat číslo letu a můžete jej bezplatně sledovat po celou dobu, kdy je ve vzduchu (mimo některé části oceánu), nebo se dokonce přepnout do kabiny pilotů a sledovat horizont při přistávání. Budete o letu vědět víc než sami cestující. -hdg-

Návrat opravdových mužů

▼ Inzerce A141005489

Kde je letadlo?

LOGO TEE ROSE F79274

P

M

TE

EQ LE G

N CO 0 70 02 ZX 654 D

GINGS

F7787 4

S FLE HOODED TT F77908 W

AC BOWLINGBAG F79336

PABLINA W D67841

AC CLASSIC CAP F77237

OR I F78 GINA 001 LS F I T

DT

GO TEE F7

BIR

RE

ORGNLS LO 8605 RUNNING FB CAP F77544

Z G4 X 7 01 50 59

ORIG FIREBIRD TP F77996 AC SIR BAG G84857

SUPERSTAR II G17067

www.lionsport.cz PRAHA, Centrum Chodov / PRAHA 10, NC Eden / PRAHA 9, Nákupní Galerie Fénix / PRAHA 5-Radotín, OUTLET / ČESKÉ BUDĚJOVICE, OC IGY / JIHLAVA, OC City Park / KARLOVY VARY, OC VARYÁDA / LIBEREC, NC Géčko / MLADÁ BOLESLAV, Bondy Centrum / OLOMOUC, vzorková prodejna / PŘÍBRAM, Pražská 148 / PŘÍBRAM, OUTLET, OC Skalka / ÚSTÍ NAD LABEM, OC Fórum

Wonderland

„Jste málo asertivní a neumíte se prodat. Na rozdíl od takových Poláků…“ Na závěr ZENu se ptá Hana de Goeij zahraničních topmanažerů, co je v České republice překvapuje – v tom dobrém i horším. Dnes nás hodnotí irský „lovec manažerů“ Mark Hamill.

66ZEN

▼ Inzerce A141005497  ▼▼ Inzerce A141006772

P

hub na světě,“ hodnotí sebekriticky Mark. Obdobně je na tom raha bývala vzrušující, dnes je prostě pohodlprý s lyžováním. „V Irsku mají všichni golfové hole a tady zase ná, a to myslím v tom nejlepším slova smyslyže. Momentálně učím své syny, jak na nich správně padat,“ dolu,“ hodnotí svou současnou domovinu Mark dává se smíchem. Hamill, CEO headhunterské společnosti „Až do příjezdu do Prahy jsem si myslel, že mám talent na jazyky. SpenglerFox, která se zaměřuje na vyhledáOvšem třeba Angelina JoliOVÁ na filmovém plakátě mě vždycky vání topmanažerů pro mezinárodní klienty. dostane,“ říká Mark, který prý češtinu přiměřeně ovládá jen díky „Cítím se tady bezpečně a příjemně, o žádnekonečné trpělivosti své tchyně a její matky. Možná by ji ale ani ném velkém vzrušení ale nemůže být řeč.“ nepotřeboval. „Mám pocit, že Češi jsou velcí pohodáři, rádi se Mark poprvé přicestoval do Prahy v, jak říká, druhé přistěhovabaví a o věci se zajímají. Mnohokrát jsem se neuvěřitelně nasmál lecké vlně, z irského Dublinu v roce 1997. „Mohl jsem si tehdy i s lidmi, kteří neuměli ani slovo anglicky a já ještě zase nic česky.“ vybrat mezi Dubají, Oslem, Bruselem a Prahou. V Dubaji je moc Bohužel v oblasti byznysu připadá většina Čechů jeho klientům horko, v Oslu moc zima a v Bruselu strašná nuda. Tak jsem šel z nadnárodních společností málo asertivních a bez schopnosti se do Prahy,“ směje se čtyřicátník, kterému lehce šediví skráně a ke prodat. Na rozdíl třeba od Poláků, kterým prý sebevědomí nesnídani po celou dobu rozhovoru nezakousne ani sousto, jen má chybí. „Je to paradox, protože schopnosti a znalosti Češi určitě vedle sebe vzorně postavenou misku s  ovocem a upíjí černou mají. Děláme to tedy tak, že připravujeme nejen klienta na setkákávu. Pražskou základnu často mění za jiné destinace, kde pobýní s kandidátem, ale i kandidáta na setkání s klientem. Je potřeba, vá s celou rodinou i několik měsíců. „Do Aix-en-Provence jsme aby si obě strany uvědomily, s kým budou mluvit. s manželkou jeli, když našim dvojčatům byly sotDříve zde existovalo určité stigma a společnosti va tři měsíce.“ Prostě taková normální nomádská ze Západu váhaly s náborem manažerů z tohoto rodinka. regionu, to je ale už pryč. Obecně národnost hra„Když se narodíte v Irsku, nemáte na vybranou, je menší a menší roli. Pokud hledáme ředitele pro musíte začít cestovat. Ta země je tak malá, že CEE, tak klientovi je většinou jedno, jestli bude ji velice rychle přerostete. Myslel jsem si, že to z Varšavy, Prahy nebo Budapešti.“ bude podobné v  České republice, ale Češi velcí Velkou službu našemu trhu podle Marka udělala dobrodruzi nejsou,“ vysvětluje Mark, proč nezůsvětová ekonomická krize. „Zaznamenal jsem, že stal na svém zeleném ostrově. Překvapilo ho ale, v letech kolem roku 2005, kdy se všem automatickolik času tady lidé tráví venku. „Neznám Čechy, ky dařilo, jste se z  hlediska pracovního nasazení kteří by o víkendu neprchali na svou chatu, je dostali do stagnace, lidé si říkali, proč pracovat tvrto skoro závod o to, kdo bude z Prahy dřív pryč. ději, všechno funguje. To probuzení, které přišlo, Nebo musíte alespoň vyrazit na houby. To jsem Mark Hamill bylo pro vás z mého pohledu velmi důležité.“ n se ani za ty roky nenaučil, jsem nejhorší sběrač

HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.com

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

C00089_S14SP_BM_009_210x270mm_ZEN.indd 1

25.4.2014 15:47:31

NOVÁ KOLEKCE JARO/LÉTO 2014 PRODEJNY AERONAUTICA MILITARE: OC CHODOV Roztylská 2321/19 148 00 Praha 4

CENTRUM ČERNÝ MOST Chlumecká 765/6 198 19 Praha 9

OLYMPIA BRNO Událnice 777 664 42 Modřice

OLYMPIA OLOMOUC Olomoucká 90 777 00 Velký Týnec 2

www.aeronauticamilitare.cz Zastoupení pro ČR/SR: Aeronautica Czech republic s. r .o., Šmeralova 1019, 664 34 Brno-venkov