doba drahokamenná Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15

21. 9. 2015, číslo 07/15

doba drahokamenná Alojz Ryšavý kdysi u tatínka klenotníka obdivoval blýskavé kameny. Ta láska mu zůstala na celý život. Dnes je jeho ALO diamonds největším prodejcem diamantů u nás. ZENu prozradil, proč do nich Češi začínají investovat.

1ZEN

S t y l o v ý

m ě s í č n í k .

V yc h á z í

s  d e n í k e m

E 1 5

546388-01 | AD | Arrival | CS | TimeWalker Extreme | ZEN Magazine | 210 x 270 mm | en | t 5, b 5, r 5, l 5 mm

TimeWalker Extreme Chronograph DLC and Hugh Jackman Crafted for New Heights This automatic chronograph is crafted out of resistant materials like the “diamond-like-carbon” (DLC) used for the coating of the steel case and the innovative Montblanc Extreme leather that produces a highly durable strap, capable of withstanding the rigours of urban life to make the watch a true lifetime companion. Visit Montblanc.com

Montblanc Boutique Pařížská 9, Praha 1, Tel.: 221 771 670, www.carollinum.cz car MontBlanc_210x270_Jackman.indd 1

07.09.15 13:34

editorial

Naši utopenci ▲ Inzerce A151006185  ▼▼ — ▼▼▼ Inzerce A151008972 — 8973  ▼▼▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A151008958 — 8959

J

edna má kamarádka, umělkyně a hlavně nádherná blondýna s nohama dlouhýma až na zem, říkám jí Lvice, mi do telefonu povídá: „Teď se pořád řeší ti utopenci… teda uprchlíci.“ Lvice právě dělala dětem snídani. Obědval jsem pak s  další úchvatnou blondýnkou – byl to požehnaný den – a ta po kávě spěchala koupit hygienické potřeby uprchlicím. Tak jsem jí dal tisícovku, ať koupí taky prezervativy a cigára uprchlíkům-mužům. Ti naši utopenci, osoby podezřele tmavé pleti, které chceme odehnat ode dveří Evropy zpět do moře. Máme z  nich upřímnou hrůzu. Ale utopenci jsou zde, jako vzdálený člen naší rodiny, kterého jsme kdysi kolonizovali. Jenže on teď přišel k našemu prahu a je tu s nataženou rukou. Nepříjemný svědek šílenství údajně vyspělé západní civilizace. Přeháním? Nebyl to snad Západ, kdo rozdmýchal války na Blízkém východě a v severní Africe, aby se pak nenápadně vytratil? Západní firmy vydělávají na zbraních, před kterými ti lidé utíkají. Západ ostatně pomohl rozpoutat většinu válečných konfliktů za posledních sto let. Západ do „rozvojových zemí“ přinesl rozvoj, který znásobil utrpení miliardám lidí. Už jenom tím, že oněm miliardám pomohla moderní medicína se vůbec narodit, aby pak živořili v  nesmyslných megapolích typu Káhiry. Ale jsem já Západ? Jste vy Západ? Jsem já zodpovědný za NATO, že bombarduje někde nějaké muslimy? Chtěl jsem snad já přepadnout Irák, který pak západní koalici vybuchl pod rukama jako papiňák? Na to není lehká odpověď. Karl Jaspers kdysi napsal knížku Otázka viny, kde se ptá, do jaké míry byli všichni občané tehdejšího Německa odpovědní za nacistickou agresi.

Jaspers mluvil o několika stupních viny. „Metafyzická vina“ je podle něj taková, která ulpí na každém, kdo je svědkem nějaké nelidské události. Stojí to za úvahu i dnes. Já bych se třeba zdráhal jít dnes se zbraní v ruce bránit naši zemi. Samozřejmě je to na první pohled nevlastenecké. Někdo nás přece musí chránit před těmi muslimskými odřezávači hlav, před rusáky, žiďáky a žluťáky, nebo jak jim to říkáme. Ale co když jsme na tom dnes trochu jinak? Co když je náš globalizovaný svět jedním velkým organismem protkaným nervovou sítí Facebooku, vteřinových bankovních transakcí a nízkonákladových letů? Co když nás dnešek učí, že neexistuje Česko, Rakousko nebo Libye? „Vlast“ až příliš často hrála roli ve vzletných řečech, když bylo potřeba národy vtáhnout do válek, které slouží odjakživa hlavně k  vydělávání peněz pro pár jedinců. Státy? Jen čáry na mapách, které se každých sto let překreslují. Ale ti lidé, které nazýváme uprchlíky, jsou sakra reální. Tak reální, že nám smrdí na tisíc kilometrů daleko. Je přece jen jediná odpověď na problém imigrantů. Přijmout je. Má-li pomoc bližnímu svému, který utíká před válkou, způsobit konec Evropy, jak se všelijací komentátoři obávají, pak ta Evropa za záchranu nestojí.

Má-li pomoc bližnímu, který utíká před válkou, způsobit konec Evropy, pak ta Evropa za záchranu nestojí.

Jan Müller, šéfredaktor

ZEN03

www.marinayachting.it Marina Yachting, Široká 9, Praha 1 Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1

AZ SE VSEMI SVYMI JÁ BUDETE CELÍ VY.

www.zilkastudio.cz

ZILKAoptik_2x210x270_ZEN.indd 2

20.08.15 13:37

Doktor Živago, Divadlo Na zábradlí

ŽILKA OPTIK STUDIO SPOJUJE CHARAKTER ČLOVĚKA S DESIGNEM BRÝLÍ

ZILKAoptik_2x210x270_ZEN.indd 3

20.08.15 13:37

obsah citát čísla

Jak získat svobodu? Musíš se podívat do zrcadla na sebe jako na idiota, musíš běžet do polí, musíš změnit způsob života. A musíš to udělat, aniž bys to někomu říkal A abys od toho něco očekával. – Rozhovor s guru a malířem Steinem-Kubinem čtěte na straně 24. ZEN Magazín Stylový měsíčník Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 ([email protected]) zástupkyně šéfredaktora Hana de Goeij, l. 334 ([email protected])

doba drahokamenná

editor Luboš Heger ([email protected])

Alojz Ryšavý kdysi u tatínka klenotníka obdivoval blýskavé kameny. ta láska mu zůstala na celý život. dnes je jeho Alo diamonds největším prodejcem diamantů u nás. zenu prozradil, proč do nich češi začínají investovat.

1ZEN

redakce Viola Černodrinská ([email protected])

S t y l o v ý

m ě S í č n í k .

v yc h á z í

S

d e n í k e m

e 1 5

obálka Foto Lucie Robinson

Art Director Samuel Kubín ([email protected]) fotoprodukce Michaela Krutinová Fotografové čísla Lucie Robinson, Petr Hricko, Pavel Wellner, Alexander Dobrovodský, Matúš Tóth, Michael Dvořák

Bulharské střípky. Palác kultury (NDK) uprostřed Sofie je obdobně masivní stavbou jako pražský „kongresák“, ovšem mnohem povedenější. (na dvou snímcích nahoře). Zaparkované skelety už zřejmě nikam neodjedou, příroda se s nimi celkem sžila (vlevo dole). I na bulharské pláže dorazily hipsterské stánky s jídlem, v tomto případě Pop Up Sushi. Nevyzkoušeli jsme.

DTP Retušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec Technické zpracování: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE Lenka Benetková (ředitelka), 225 276 481 e-mail: [email protected]

Generální ředitel David Hurta

DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), 225 276 252 VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4–Modřany IČ: 49240315 VYCHÁZÍ 21. 9. 2015 TISKÁRNA EUROPRINT a. s. MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC

08ZEN

Foto Samuel Kubín

10 pražský chodec Kam zajít I 12 planeta zen Naše návraty I 14 design Pár kousků pro radost I 16 téma Jak se seznámit I 24 Guru Jak to vidí duchovní mistr Stein-Kubin 30 velká kočka Jaguar se představuje I 34 věčný diamant O stálosti drahých kamenů  40 výlet Bulharské UFO I 42 jak na charitu Ze seriálu Česká spořitelna I 44 slow fashion Móda, která myslí v souvislostech I 50 móda je byznys O zákulisí módního průmyslu I 54 můj styl Návrhářka z Hanoje I 56 ve tmě Očistná zkušenost Jana Bílého 60 UMĚNÍ ZPOMALIT Rozhovor nejen o tichu I 64 Mediální trénink Co dělat, když stanete před kamerou I 66 Za poznáním Cestovatelské zkušenosti Lenky Klicperové 70 produkty Drobnosti, které potěší I 72 tip Hotel v Peci I 74 zen like Co redakce miluje Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv

▼ Inzerce A141013120

MARKETING Hana Holková (ředitelka), 225 276 276 Markéta Priknerová (Brand Manager), 225 276 157

WWW.BOGNER-ESHOP.CZ PRAHA KARLOVY VARY ŠPINDLERŮV MLÝN GC KARLŠTEJN GC PLZEŇ

PRAŽSKÝ CHODEC

7EDM tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová

JAVOROVÉ LISTY V KARLÍNĚ Garage, Křižíkova 58, Praha 8

Čechokanaďan DJ Czech si nedávno otevřel restauraci v srdci Karlína. Ochutnat toho můžete hodně, ale pro začátek zkuste třeba quebéckou specialitu poutine neboli dvakrát smažené hranolky se sýrem a masovou omáčkou.

ANDĚLÉ NA ZÁBRADLÍ

Divadlo Na zábradlí, Eliadova knihovna, Anenské náměstí 5, Praha 1

Nová hra Divadla Na zábradlí - Andělé mezi námi zobrazuje svět, v němž jsou z nebe posíláni andělé, aby v lidské podobě, se všemi nedostatky lidského těla a duše, navraceli vše do rovnováhy. MLADÁ KREV Concept Store Alae, Na Švihance 3, Praha 2

Společnost Alae má pod svými křídly mladé návrháře. V pražském butiku se můžete inspirovat již vzniklými kolekcemi nebo si domluvit individuální spolupráci na vysněném módním kousku.

PŘÁNÍ NA MÍRU

Levi‘s Tailor Shop, Václavské náměstí 30

Značka Levi‘s zavádí novou službu personalizace oděvů, kdy si můžete přímo v obchodě nechat na míru zkrášlit novou džínovou bundu za použití cvočků nebo nášivek a vytvořit si tak osobitý styl.

DŽÍNOVÝ SVĚT GAS, Palladium, náměstí Republiky 1

010ZEN

JÓGA JAKO DOMA

Fitlight-Yoga lounge, Riegrovy sady 38, Praha 2

V Riegrových sadech se kromě všudypřítomné zeleně nachází i studio jógy s rodinnou atmosférou. Hodiny zde vede lektorka Zuzka Klingrová, která nabízí i zcela individuální přístup.

V rámci třetího ročníku festivalu pestrých vegetariánských chutí Vegefest se těšte nejen na spoustu vegetariánských, veganských i vitariánských ochutnávek, ale třeba i na přednášky o udržitelném životním stylu. ▼ Inzerce A151008356

Pražská prodejna italské značky GAS poskytuje zajímavou nabídku denimu. Mezi 40 různými modely džín najdete jak boyfriend, antifit, trhané či s ultra vysokým pasem, tak i elegantní nebo ty superúzké.

BEZ MASA

Vegefest, 26.–27. 9., Staré purkrabství na Vyšehradě

HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.com

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

inzerce_BW_003_210x270mm_Zen.indd 1

7.9.2015 10:12:29

sloupek

12ZEN

Náš život je plný návratů. Skoro by se dalo říci, že se skládá převážně z nich. Některé vítáme, jiné méně.

sí si zalhat do kapsy, že se těší do školy. Sílící vítr rozvěsí po stéblech a větvích „babské vlasy“, pavučiny drobných pavouků. Vrací se babí léto a podzim. Teď, snad s připomínkou září, jsem si vzpomněl ještě na jeden svůj návrat; ještě týž den, kdy jsme přijeli z  dovolené, jsem měl večer schůzku s několika spolužáky z gymnázia, něco jako závdavek na sraz abiturientů po čtvrtstoletí, který nás čeká v příštím roce. Sešlo se nás pár. A  jako lidé, kteří se neviděli taky pár let, jsme počáteční nejistotu v  rozhovoru chtěli rozptýlit v nikoli banálních tématech, ne menších než Evropa, Výchova, Kultura, prostě „Kam ten svět spěje“. Půvabná nejistota se brzy změnila v křeč. Spolužák M., s nímž jsem dva roky seděl v lavici a kterého jsem si uchoval v  paměti jako rozpustilého, avšak bystrého a dobrého kluka, měl náhle nervózní a  bojovnou náladu. Jako by smysl našeho setkání viděl v  polemice, z  níž pro nás všechny (čtyři) musí vzejít zásadní poznání. Chvílemi se zdálo, že k velké kritice se kdykoli odrazí i od slánky na stole. Několikrát jsem se v duchu pokusil o návrat do naší lavice ve 2. F, úplně vlevo vzadu, ale nepodařilo se mi to. I on to asi svým způsobem zkoušel, ale ani jemu se to nepovedlo. Některé návraty prostě nevyjdou, navzdory nejlepším úmyslům a  přáním. A  jiné věci nám jdou vstříc s úsměvem a otevřenou náručí, a lehké mrazení, které nám přitom běží po zádech, je jim zcela lhostejné.

David Nesnídal

Ilustrace Shutterstock

S

 chutí bych napsal, že jsem člověk výprav, dobrodruh, kterého vábí cesty (třeba mořeplavec, o nichž rád píše náš zenový guru Jan Bílý). Ale lhal bych si do kapsy. Jsem spíš ten, který se rád navrací, těší se domů, na své lidi, věci a zvyky. A když se nevracím já, vracejí se mí lidé, stavy a  období ke mně. Tak to vidím. Některé návraty vítám, jiné méně, o  některých rád promluvím, o  jiných mlčím a jen jsem nucen je přijmout. Rád připomenu návrat léta a návrat k Jaderskému moři, kam jsme letos cestovali opět po několika letech s rodinou. Užasl jsem několikrát nad dramatickou krajinou Černé Hory plné lesů na mohutných skalách, do nichž dávno a pevně vrostly kláštery spravované mnichy, kteří jsou na pohled vyrovnaní, ale přitom je jim turistický ruch zřejmě z  duše protivný. Divoká krása té krajiny mě uchvacovala a  zároveň nutila myslet na krajinu doma, na intimní zákoutí, která znám, i  na ta, která si jen představuji. „Tady strávíme příští rok dovolenou,“ ukazuje má žena na březový hájek uprostřed dálničního nájezdu nedaleko Zličína. Je to taková naše hra. „Náš biotop“ – říkáme tomu utěšlivému zákoutí dálnice, kolem kterého krouží tisíce aut, a dovolenou tu plánujeme pokaždé, když tudy jedeme. Tím spíš mne pobavil jistý Giuseppe Dellavalle, který na kruhovém objezdu kdesi severně od Turína vyhlásil vlastní nezávislý stát. Nejde o blázna, obrozence transcendentalismu, a není v tom ani moc politiky – „Knížectví Dellavalle“ je trucem proti úřední blbosti, která dál vymáhá po zmíněném důchodci daň z nemovitosti, jež kdysi na místě dnešní silniční stavby stála, ale musela být stržena a majiteli byla přiznána kompenzace. Nic neuteče tak rychle jako léto. Navíc je-li tak vydařené jako to letošní. Dny se zkrátí, tráva se přikrčí a  zežloutne. Děti posmutní a  zku-

▼ Inzerce A141012594

Planeta

design

Zpět v práci

1 Kabelka Fiorangelo, 10 160 Kč, Fiorangelo, Dům módy, Václavské náměstí 58 / 2 Hrnek Anima Decor, 240 Kč, www.animadecor.cz / 3 Koktejlová lžička Anima Decor, set 4 ks 1000 Kč, www.animadecor.cz / 4 Tvářenka a rtěnka v jednom RMS Beauty v odstínu demure, 970 Kč, Ingredients, Jáchymova 2 / 5 Vintage brýle z kolekce Theo od designéra Tima Van Steenbergena, 12 500 Kč, www.zilkastudio.cz / 6 Skicák Papelote, 350 Kč, www.papelote.cz / 7 Dámské hodinky Rado Coupole, 31 500 Kč, Klenotnictví Dušák, Na Příkopě 17 / 8 Parfémová voda Gucci Bamboo s vůní květů pomerančovníku a lilijí – 30 ml, 1849 Kč, www.fann.cz / 9 Boty Thierry Rabotin, 7290 Kč, www.shoerepublic.cz / 10 Hydratační krém Marine Emulsion od Anne Semonin, 50 ml,  1708 Kč, www.laboratorybeauty.cz / 11 Pero Montblanc White Solitare, 25 950 Kč, Montblanc, Pařížská 9

„Osmdesát procent úspěchu je dorazit tam, kam máte.“ – Woody Allen Připravila Viola Černodrinská Foto Michael Dvořák

9 11

2

3 5 4

1 6

10

8

14ZEN

▼ Inzerce A151004929

7

16ZEN

téma

Miluj mě mobilně Seznamovacím aplikacím se někdy říká „randící apokalypsa“. Vztahy totiž redukují na sex. Vyzkoušeli jsme je na vlastní kůži – abychom zjistili, že… to tak může být, ale ti praví partneři stejně přicházejí ve chvíli, kdy už jste natolik samostatní, že vlastně nikoho nepotřebujete. Text Barbora Petrová Ilustrace Tereza Kovandová

ZEN17

S

amozřejmě že jsem na seznamce. S někým si píšu, všechno dobrý, a když se zeptám, jestli nepůjdeme na to kafe, najednou nemají čas. Tak jsem si řekl, zkusíš to z očí do očí,“ popisuje mi asi čtyřicetiletý Jirka z  Poděbrad svou pouť za vysněnou ženou. Sedíme u stolečku ve známé pražské kavárně. Slečna u  dveří zazvoní na zvonek. Jirka se zvedá, s úsměvem mi podává ruku, střídá ho Karel. „Jak se ti tady líbí? Máš děti? Čím se živíš? Kde jsi byla na dovolené?“ pálí na mě v příštích pěti minutách jednu otázku za druhou. Upíjím vinný střik čím dál rychleji. Jsem na „speed datingu“, chcete-li rychlorande. Deset mužů za necelou hodinu. Jsem tu z lásky k ZENu. ZEN si přeje vědět, jak fungují dnešní seznamky. Než se znovu ozve gong, stihne se mi Karel ještě svěřit, že tenhle způsob hledání ideálního protějšku vyzkoušel už před půl rokem, ale bez úspěchu, možná proto, že měl tehdy o  25 kilo víc. Přeju mu, ať to tentokrát vyjde. Přes uličku mrkám na svoji kamarádku, atraktivní tmavovlasou třicátnici v puntíkatých šatech. Směje se a docela dobře se baví, jak mi později přiznává. Před očima se nám míhají muži, vyjevují životní příběhy a spřádají sny. Nakonec ale v seznamu nezaškrtávám ani jedno jméno. Tenhle večer byl fajn, ale nezahrnoval ani přeskakování jisker, ani motýly v břiše. Ale samozřejmě nepřestávám věřit na náhody. Posílena příběhem bývalé šéfové, která se na jednom z prvních pražských speeddatingových večerů seznámila s  manažerem německého koncernu, nechala se pozvat na brunch a  do dvou let svatba, dítě a  stěhování do Německa. To bylo někdy v  roce 2004. Skutečný rozvoj tohoto byznysu začal později, dnes si v  tomto oboru konkuruje zhruba desítka firem. Koncentrují se v Praze, ale rychle randit se dá i v Brně. Za jeden večer zaplatíte od 500 do 1000 korun podle toho, jestli akce zahrnuje další doplňkový program, třeba ochutnávku vín. „Speed dating může lidem hodně zahýbat sebevědomím. Vše běží rychle, je to trochu umělé prostředí a málokdo je připraven na hromadné odmítnutí,“ popisuje mi koučka Kateřina Kučerová záludnosti hry. Tahle empatická blondýnka spolupracuje s on-line seznamovací agenturou, která nabízí konzultace s odborníky. Za poslední rok se vystudovaná psycholožka sešla s více než třemi sty ženami a stovkou mužů, kteří se chtěli seznámit. „Mívají problém s  řízením,“ popisuje mi nad kávou. „Ženy si v  práci zvykly na to, že se od nich čeká tvrdost a přísnost. Profesionální manažerky z této role nedokážou v  osobním životě vystoupit a  potom mužům nahánějí strach. Muži jsou naprosto alergičtí na jakékoli snahy být řízeni.“ Vypráví o tom, jak často stačilo jedno nebo dvě setkání a lidé si jednoduše uvědomili, že vlast18ZEN

ně vysílají opačnému pohlaví úplně jiné signály, než chtějí, a z chladných manažerek nebo věčných čekatelek se stávaly usměvavé a příjemné ženy, které si rády nechají pomoci do dveří. „Jedna klientka pak docela rychle našla životního partnera ve svém okolí. Byl tam už dlouho, ale prostě se ji bál oslovit,“ spokojeně dodává Kateřina. Jak to chodí na Seznamce Trh seznámení chtivých je obrovský. Největší zájem o  on-line služby mají lidé ve věku 35 let a  více. Mladší generace používá pro tyto účely Facebook a  chytré telefony. Na největším českém on-line seznamovacím portálu Seznamka.cz průměrně denně přibude 1300 až 1500 nových inzerátů, takže aktivních uživatelů je až 300 tisíc. Žena, jež stojí o vážnou známost, si v jednu chvíli vybírá z 30 tisíc mužů. O něco více nabídek má ten, kdo hledá v  kategorii „nezávazný flirt“. Tam je umístěno 60 procent všech inzerátů. „Měli jsme i chudá léta, ale teď je to obecně o  hodně lepší,“ říká mi Jan Rychnovský, ředitel Tanger Infosystems, který portál provozuje. Službu provozuje přes 18 let. „Lidé se vrací. Jestliže se díky nám nějaká dáma seznámila v roce 1998 s manželem a teď se rozvedla, tak my víme,

že se k nám zase vrátí hledat nového partnera,“ říká Rychnovský. Dnes má jeho firma 20 zaměstnanců, sídlo v  Ostravě a  pobočky v  Praze i Brně. „Dneska už se lidé venku moc neseznamují, chtějí šetřit čas. Jak se zrychlil život, lidé se chtějí stejně rychle seznamovat a rozcházet.“ Bezplatné seznamovací webové služby jednoduše vydělávají na inzerci od třetích stran prostřednictvím standardní klikací reklamy od Seznamu či Googlu. Zisk jim přináší i nabídka posunout si seznamovací inzerát na lépe viditelné místo prostřednictvím placené SMS. Opačný obchodní model mají placené prémiové seznamky. „Někteří moji přátelé si představovali, že třeba lidi fyzicky seznamuju a volám: Dobrý den, Jano, tady je Filip, mám tady pro vás někoho, s kým byste mohla zajít na kávu. Ale opak je pravdou,“ vypráví mi Daniel Matoušek z  agentury eDarling, která vsadila místo chemie na matematiku a propojuje lidi na základě algoritmu. Za jejich metodou vytváření ideálního páru je model, který vypočítává takzvanou vztahovou kompatibilitu uživatelů. A dělá to na základě demografických údajů, osobnostního psychologického testu a také podle osobních preferencí. „Říká se, že protiklady se přitahují, ale výzkumy ukazují, že to není pravda. Na začátku je to

Speed dating může lidem zahýbat sebevědomím. Vše běží rychle, je to umělé prostředí a málokdo je připraven na hromadné odmítnutí.

Inzerce A150000730

ZEN19

V případě, kdy uživatelé seznamek vidí pouze jméno a věk bez fotografie, počet kontaktů je silně ovlivněný samotným křestním jménem a jeho popularitou a konotacemi. Lidé s populárním jménem mají v on-line seznamování vyšší šance na seznámení. Češi v tom ale nejsou sami, fenomén tzv. kevinismu (za atraktivní jsou považována jména Kevin či Chantal) řeší třeba i v Německu. Naopak 95 % Čechů by neodmítlo schůzku s někým jenom proto, že má dítě nebo děti. Zdroj: eDarling

pokud máte na výběr příliš mnoho jedinců, nevyberete si, protože jste přesvědčeni, že tam venku čeká možná ještě někdo lepší. 20ZEN

Tinder I Letní parno. Město je vylidněné. Víkend. Probouzím se se zánětem spojivek. Padají všechny plány na rybník a slunce. Přemýšlím, jak si zkrátit čas. Možná je tohle vhodná chvíle – stahuji si do mobilu Tinder. Jde to rychle a jednoduše. Do dvou minut jsem přihlášena a  šup, mám tady první fotky mužů, kteří se mi zobrazují na základě společných oblíbených skupin a zálib z  Facebooku (Tinder je ale diskrétní, takže nikdo z mých přátel na Facebooku neuvidí, že tuto službu používám.) Sexy mozek by byl prima, ale bohužel ho z fotky nepoznám, takže sázím na intuici. Vidím křestní jméno, věk a taky to, jak daleko ode mne právě ten který muž je. Líbí, nelíbí. Srdíčko, křížek. Ehm, tedy z 90 procent křížek. Potetované svalovce se zlatými řetězy hážu jedním tahem palce do koše. Na stejné místo putují i profilovky s velkými silnými auty, selfies z tělocvičny nebo hotelového pokoje. Za chvíli si ale i tak vyberu pár sympaťáků. „Congratulations. It’s a match!“ oznámí mi vítězoslavně aplikace pokaždé, když jsem označila někoho, komu se předtím už líbila moje fotka. Jestli má on-line seznamovací byznys dvě základní podoby – matchmaking a dating –, pak ten druhý se v podstatě celý během tří posledních let přesunul do mobilů. Počet uživatelů Tinder u nás roste rychle. Stáhlo si ho už přes 100 tisíc lidí, věkový průměr je někde mezi 22 až 34 lety. Podle jednoho průzkumu je sice 30 % uživatelů ženatých či vdaných, ale to u služby, která chce zprostředkovávat spíše nezávazné

seznamování, nepřekvapuje. Aplikace, která má celosvětově až 50 milionů uživatelů a  je zdarma, před začátkem léta přišla i se způsobem, jak vydělávat. Rozšířená verze Tinder Plus umožní vracet se k profilům můžu či žen, které jste už jednou odmítli, nebo brouzdat profily uživatelů bez reklamních sdělení. Způsoby, jak vydělávat na mobilním flirtování, tím ale nekončí. Ke stažení je například placená aplikace Tickup for Tinder – Pickup Lines, která všechny ty, kteří nevládnou slovem, pravidelně zásobí výběrem balících frází. Že se seznamování přesouvá na mobily, ale vědí i původně čistě webové portály. Seznamka.cz má například mobilní aplikace pro iOS i Android a už nyní eviduje více než 30 procent uživatelů, kteří na jejich web chodí z telefonu nebo tabletu. Začínají mi chodit první zprávy, komplimenty a pozvání na rande. Někteří navíc reagují celkem vtipně – čekání u lékaře i dlouhá cesta tramvají mi začíná připadat jako vítaná aktivita, během níž můžu nezávazně tinderovat. Bezpečné je i  to, že když se vám konverzace začne zajídat, jednoduše propojení zrušíte a už o tom člověku nikdy neuslyšíte. Tahle „hračka“ mě pak baví ještě asi týden. Možná dva (no, konkrétně pořád ten jeden: Pavel, 34, 3 km). Tyranie volby On-line svět nabízí širší výběr potenciálního partnera a  zlepšuje možnosti hledání, ať už chcete krátký románek, nebo malého Románka v kočárku. Když skončí studentská léta, lidé se začnou párovat, zmenší se počet nezadaných v  okolí a  dojdou přátelé přátel i  jejich přátelé, je internet se svou nekonečností logická volba. Ale s tím přichází i problém. Teoreticky by totiž mělo platit, že čím širší nabídka, tím lepší bude ten, koho si nakonec vyberete. Ale v praxi se ukazuje, že pokud máte na výběr příliš mnoho jedinců, nevyberete si, protože jste přesvědčeni, že tam venku čeká možná pořád ještě někdo lepší. Odkládáte rozhodnutí, hledáte, vídáte někoho jen dočasně, než přijde někdo lepší, věříte, že možnosti jsou nekonečné, a  prostě se stanete obětí něčeho, čemu psychologové říkají tyranie volby. Pro někoho se tak seznamování na internetu stalo sportem, věčným koníčkem, opakující se hrou bez konce, ve které se stále zlepšují, ale nikdy s ní vlastně nechtějí přestat. Tinder II „Nejdřív jsem měl taktiku použít jednu vtipnou větu na úvod a  rozeslal jsem ji všem holkám, které se mi na Tinderu líbily. Zabraly většinou tři ze šesti,“ líčí mi svá lovecká dobrodružství posledních tří měsíců můj kolega, devětadvacetiletý blonďák Michal. Živí ho psaní, takže pro něj nebyl problém svůj postup zdolávání žen

▼ Inzerce A151002921

Na velikosti nezáleží, na jméně ano a dítě není problém

možná zajímavé, ale vyvinou se z toho drobné problémy, které vyčerpávají,“ říká Matoušek, jehož agentura je v Česku třetím rokem. Tvrdí o  sobě, že se specializuje na dlouhodobé harmonické vztahy. Týdně se na jejich web zaregistruje sedm tisíc nových uživatelů, kteří vyplní testy a  následně jim začnou přicházet e-maily s  návrhy ideálních mužů či žen. Ve velmi základní verzi je služba zdarma. Plná roční verze stojí měsíčně 349 Kč. Největší zájem jeví lidé ve věku okolo 36 let, polovina má vysokou školu. Jsou země, jež jsou o  něco rezervovanější (například Finsko), ale hlavní rozdíl mezi Českem a světem spočívá v tom, že lidé na Západě jsou už na on-line seznamování zvyklí, nestydí se za něj, probírají své zkušenosti v hospodě. „Pořád ještě trochu budujeme povědomí o tom, že internetové seznamky nejsou ostuda, a  snažíme se zbořit stigma, že služby využívají jen ti, co mají problémy,“ dodává Matoušek. Předsudky o životních ztroskotancích dominovaly zhruba do roku 2008, myslí si Rychnovský ze Seznamky.cz. „Dnes už to není o  žádných lúzrech, protože lidé vidí kolem sebe spoustu pozitivních příkladů, nestydí se o tom mluvit.“

Inspirativní sezení

Český výrobce kancelářského sezení www.ldseating.com

nd  omluvit si partnera na sex trvá na internetu 7,5 minuty n inzerujete-li vážný vztah, dostanete do týdne 10 reakcí, přidáte-li fotku, bude jich 30 nn  a první fyzické rande chodí klienti bezplatných on-line seznamek v řádu dnů, maximálně do týdne np  rvní schůzka klientů, kteří využili placené seznamovací služby, se uskuteční obvykle za 2–3 týdny, většině uživatelů trvá 14 dní až měsíc, než od prvního kontaktu zajdou na rande n lidé on-line seznamky opouštějí asi do 3 měsíců – buď našli partnera on-line, nebo v reálu

partner nemá vyřešit fakt, že se cítíme nemilovaní. paradoxně přijde sám ve chvíli, kdy si ujasníme, co od života vlastně čekáme. 22ZEN

Milý pane Božský To jsou ti příliš vybíraví lidé. Existuje ale i druhý extrém těch, kteří si nevybírají vůbec. Takoví se prostě přihlásí do on-line seznamky vnitřně tak silně naprogramovaní na to, že se chtějí seznámit, že v podstatě skočí na první nebo druhou možnost, která se jim nabídne. Ve skutečnosti nejde s  někým chodit přes internet. On-line si jen vybíráte, s  kým byste se chtěli zkusit vidět nebo i  vídat off-line. Je to jako v baru. Podíváte se, rozhlédnete se, může tam být kdokoli a jen vy se rozhodujete, na koho se usmějete a s kým chcete vypít drink. A kdy je lepší odejít. „Dříve byly největším nebezpečím schůzky naslepo, teď lze lépe ověřit identitu uživatelů seznamek, ženy vyžadují schůzky na bezpečnějších místech a lidé jsou celkově opatrnější a neposílají si navzájem snadno zneužitelné fotky,“ vysvětluje mi odborník na on-line bezpečnost Martin Kožíšek. Dnes Čechy ohrožuje spíše netolismus, chorobná závislost na internetu, která spočívá nejen

v hraní počítačových her, ale i v nonstop chatování, sledování e-mailů a surfování. Netolismus vzniká několik let a končí naprostým sociálním vyhořením. V Česku má dokonce první smrtelnou oběť. „V seznamování není z definice nic dobře nebo špatně. Záleží na tom, jak to cítíte. Je spousta nástrojů a je jen na vás, rozhodnout se, zda je využít, nebo ne. Když jste připraveni, pak je jedno, jak na to půjdete, protože v  tu chvíli víte, co hledat,“ říká mi do sluchátek Karolína Dobrovská, která koučuje ženy on-line. Stylově spolu mluvíme přes Skype poté, co jsem se na rozhovor s ní jednoduše zaregistrovala přes její propracovaný sdílený elektronický kalendář. Pro svoje klientky natáčí videa pro YouTube, diskutuje s  nimi a  vede je přes facebookovou skupinu, pracovní sešity jim nasdílí přes Dropbox, zapsat se můžete na webinář, ale i na individuální koučování a meditace. Vede i  on-line kurz „A  žili spolu šťastně až do smrti...“, který má ženám pomoci ujasnit si, co v  životě hledají. Paradox hledání partnera je totiž o hledání sebe. „Zní to jako největší klišé, ale je pravda, že partner přijde v okamžiku, kdy najdete sama sebe, což někdy znamená, že si jen ujasníte, co vlastně chcete,“ vypráví sympatická a věčně usměvavá brunetka, jejíž osobní i pracovní život je důkazem toho, že to funguje. K  hledání toho pravého ale vůbec nepotřebujete počítač. Stačí tužka, papír a sirky. Karolína nechá své klientky napsat dopis, kterým si zvou do života vysněného muže a zhmotní tím to, co chtějí. Může začínat třeba: Milý pane Božský... Ještě předtím si ale vypíšou různá negativní přesvědčení, která za svůj život nasbíraly a  která je omezují v tom, co si skutečně přejí. Papírky s  přesvědčeními pak rituálně spálí, aby se jich zbavily. O metodě Karolíny Dobrovské mi vypráví moje kamarádka Jarmila. Krásná, sebevědomá, tmavovlasá odbornice na on-line a mobilní marketing. O muže rozhodně neměla nouzi, ale pořád to nějak nebylo ono. Vyzkoušela seznamovací aplikace, schůzky naslepo, neodmítla ani pozvání na rande, která přišla přes Facebook. Stále nic osudového. Pak zkusila napsat dopis svému panu Božskému – přestala se bát jasně popsat muže, kterého chtěla – a jaké bylo překvapení, když zjistila, že už několik měsíců sedí ve vedlejší kanceláři. „Jestli hledáte muže, aby vyřešil fakt, že se cítíte sama, že o sebe neumíte pečovat nebo že si o sobě nemyslíte, že jste krásná, je to cesta do pekel. V  okamžiku, kdy se neobjeví nebo odejde, tak je se mnou amen? Je naše odpovědnost zařídit si, abychom se cítili tak, jak chceme, bez ohledu na to, koho v současné chvíli ve svém životě máme nebo ne. A paradoxně až potom ti praví lidé přijdou.“

▼ Inzerce A151005724

Statistiky

průběžně zdokonalovat – podle fotek se snažil odhadnout, na co by se ta která slečna mohla chytit, takže začátek konverzace personalizoval na míru. A  bodoval čím dál častěji. Aplikace, kterou znal od kamarádů ze zahraničí, mu ulehčila období po rozchodu. Najednou bylo jedno, jestli seznámení vyjde, nebo ne. Vždycky tu byla nová dávka fotek na výběr. Než našel vhodné adeptky na propojení, musel, jak říká, oddělovat zrno od plev: „Rozhodně nechci holky, které mají místo křestního jména zdrobnělinu, na profilovce dělají duckface (špulí pusu do polibku), jsou vysolárkované nebo mají v popisku o sobě moudra typu „jsem, jaká jsem“ nebo „žiju si život naplno“. V Silicon Valley je Tinder považován za symbol sexismu. Časopis Vanity Fair ho dokonce prohlásil za „strůjce randící apokalypsy“, protože seznamování zredukoval na sex. Množství odvážných profilových fotek dívek a  mužů i  historky mých přátel svědčí o tom, že když hledáte partnera či partnerku na celou noc, úspěch se dostaví rychle. „S  hodně holkama, se kterýma došlo na poslední metu, si doteď píšu, nejsou to žádné štěťule, ale fajn a chytré holky, které se nechtěly vázat,“ vysvětluje mi Michal. Tinder ale není jen sexseznamka. Mnoho lidí tam opravdu hledá vážný vztah a jsou v tom úspěšní. Třeba americká herečka Hilary Duff, která má díky němu už roční známost. I Michal mi úplně jiným hlasem vypráví o dvou dívkách, se kterými si rád píše, ale které nikdy neviděl, a zatím to tak chce nechat. „Vlastně mi to celé připadá jako trochu zvrácená věc, lidi se tam navzájem prohlížejí jako ve výloze. Postupně mě to přestává bavit, jsem prostě staromilec, chci se seznamovat z očí do očí,“ loučí se a vyráží do ulic.

Profesionálem za jakýchkoli podmínek Kompaktní fotoaparát Canon PowerShot G3 X poskytuje mnoho špičkových funkcí, včetně Full HD videa a bezdrátového sdílení dat prostřednictvím Wi-Fi a NFC, které ocení fotografové všech úrovní.

+ KARTA SDHC 16 GB 24 790 Kč

• 20,2 Mpx snímač CMOS, procesor DIGIC 6 • Objektiv 24–600 mm (25× optický zoom) • Světelnost objektivu od f/2,8

Centrum FotoŠkoda, Vodičkova 37, Praha 1

www.fotoskoda.cz

guru

D a n i e l St e i n - K u b i n

My nejsme lidi Tak pravil doktor kabaly a protestantský kněz, malíř a kouč se sídlem v Kalifornii, bývalý člen tajných služeb a student vatikánských tajemství, kdysi též zaměstnanec krematoria, hrobník a zahradník. ZEN přináší rozhovor s mužem, který je nekonečně se transformující energií. Text Jan Müller l Foto Pavel Wellner

V

 jeho pražském bytě, kde přebývá jen dva měsíce v roce, je dokonalý pořádek, a  to myslím doslova. Časopisy o  designu, které zdobí titulek arizonské haciendy v Sedoně („tam jsou skály plné železa, což podporuje meditaci v théta vlnách“), jsou vyrovnané na stole do komínku. Ze stěn na nás shlíží jeho divoké abstraktní obrazy, protipól ordnungu kolem. Pan domácí udělal před rozhovorem pár shybů na hrazdě na dveřích a  ucedil mezi zuby, že new age lidičkám by prospěl výcvik u amerických mariňáků. Daniel je vzdělaný, skeptický, tvrdohlavý, zcestovalý, nadšený, veselý, umanutý. Daniel je originál. Daniel křičí: „Všichni jsme originál!“ A  dodává: „Absolutní většina lidí neustále před něčím utíká a říká tomu, že někam běží. Nikdo to nechce přiznat. Když řekneš, že někam běžíš, tak máš pocit, že to máš pod kontrolou. Protože máš dojem, že máš nějaký cíl. A  to je podstata naší neupřímnosti.“ Svoji filozofii nazývá Quantum Cosmic

24ZEN

Consciousness of Oneness, jednotné kvantové kosmické vědomí. Ale počkej, milý zenový čtenáři, neutíkej, neboj se, že je to příliš složité na pochopení. Tedy možná, že je. Ale vyplatí se přečíst si záhadnější odstavce znova. Daniel říká, podobně jako Nietzsche, že člověk na všechno kolem sebe pohlíží z určitého bodu. Ten bod se skládá z našich představ vytvořených tlakem společnosti a výchovy. Všechno je to předem přežvýkané dědictví minulosti. „Jsme nedělitelnou součástí jednoho, dynamického a  neustále se transformujícího vesmíru,“ říká Daniel. „Můžeme odvrhnout všechno, co nás kdo učil. Včetně toho, že jsme tím, co v lidské řeči nazýváme slovem člověk. Nejsme entity. Jedinou entitou ve vesmíru je vesmír sám.“ Daniel také říká, že nejsme lidi, ale jsme nekonečně se transformující energie. Bez konce a počátku. Pochopit tohle nekonečné „flow“ nám dává velkou svobodu. Podobně to vidí i  buddhisté, křesťanští mystici s vírou ve všeobjímající lásku. Nebo třeba ame-

ZEN25

Dialog je kvalitní skoro vždy jen v podobě jeden na jednoho. Už když debatují tři, tak je to problém, protože dva mají vždy tendenci se spojit a třetí je prostě lichej. rický básník Robinson Jeffers, pro něhož všechno byla sjednocená příroda. „Pokud jsi obklopený jen tou naší běžnou realitou, tak žiješ v iluzi způsobené tím, že ta běžná realita ti vlastně pořád zrcadlí to, v co věříš. Doktor blbě léčí, umírají mu pacienti, ale on to nemůže změnit. Protože každý další pacient je potvrzením toho, jak ten doktor žil a léčil posledních třicet let. On to nedokáže rozlomit. Ale právě tohle musíš udělat. Musíš se podívat do zrcadla na sebe jako na idiota, musíš běžet do polí, musíš změnit způsob života. A musíš to udělat, aniž bys to někomu říkal. A abys od toho něco očekával. “ Daniel mi ukazuje sbírku básní. Říká, že jich píše asi dvacet ke dvacítce svých nových obrazů. Nachází verš, který hledal. „Teď poslouchej,“ zvyšuje hlas a obrací se na fotografa. „Ty poslouchej taky. To je důležitý!“ Pak obřadně cituje sám sebe: „A všechno je to lidská snaha o to, jak se v hypnóze kolektivní iluze vymotat z mentálního chléva vlastní cudnosti.“ S fotografem jsme chvíli potichu, abychom dali najevo, že o té větě přemýšlíme. Být sám za sebe bolí a Dan, který ve svých šedesáti letech srší energií, to ví. Když ukazuje na svůj obraz, z  něhož mají vystupovat tři tváře, říká: „Namaloval jsem tam tři obličeje. Počkej, jsou tam vůbec? Nebo už jsem schizofrenní?“ Chechtáme se. Daniel prošel kláštery různých náboženství, byl sám knězem protestantské církve, dnes je koučem a  slavní guruové jako Deepak Chopra jsou jeho sousedi v magické Kalifornii, kterou Daniel nazývá novodobou Atlantidou. K  tématu guruů nicméně říká: „Svého mistra musíš kopnout do prdele. I on tě totiž omezuje. Musíš být osobnost. Vesmír k tobě a skrz tebe vždy promlouvá absolutně originálně. Mistr je proto překážkou mezi tebou a vesmírem. Samozřejmě že absolutní většina žáků to neudělá. Nemají odvahu. Ovšem když mistra nakopneš, bude sice v šoku, ale dřív nebo později ti řekne: Tys to udělal dobře. Šel jsi za hranice!“ Dane, ty vypadáš, že jsi hodně mistrů nakopl. Neutrpěl tím tvůj sociální život? Řeknu ti to otevřeně: Se mnou se skoro nikdo nebaví. Ale mě to nezajímá. Já jsem individualista. Já byl všude možně na meditacích, ale jen jsem se koukal, pozoroval. Víš, to je můj celoživotní výzkum, díky kterému vím, že buddhismus je stejný jako katolická církev. Je to instituce jako instituce. Všechny instituce jsou v podstatě stejný a za26ZEN

ložený na ovládání a na efektu stáda. Dávají ti do hlavy mindset, určité vzorce myšlení a  omezuje tvou individualitu. Přemýšlet a žít jen za sebe. Není to jednoduché dělat to pár minut, natož celý život. „Lidé se pořád s něčím identifikují. To je ta chyba. Dělají chyby, ale protože dělají všichni stejné chyby, tak ty chyby dokonale potvrzují ten svět, ve který věří. Ty musíš umět každou chvíli umřít. Každou vteřinou probíháš svým vlastním hrobem. You run through your own grave!!! Dnes je hledání duchovna velký byznys. Jak se na to díváš? Mnoho firem, jako je Facebook, je syntézou levičáckého myšlení a hi-tech věcí, dnes je to cool. Facebook je marxismus. Nikdo tě nemusí honit jako za komunistů, ale ty o sobě dobrovolně dáváš vědět, hlásíš se, kde jsi a co děláš. Už se ani nepozastavuješ nad tím, odkud přicházejí ty informace, které konzumuješ. Kapitalismus se převlékl za bolševismus, dokonalá syntéza. Firmy ze Silicon Valley chtějí všechno zdokumentovat, všechno zmanipulovat. Chtějí permanentní tok informací, žádné soukromí. Ty jsi ale také dostal nabídky pro tyhle firmy pracovat. V Silicon Valley mají dobré informace o tom, kde jsou nějaké zajímavé myšlenky. Dnes jsou nejvíc „in“ hybridy buddhismu, koučink, řízení vztahů. Celé je to o  manipulaci. Všimni si, jak tradiční církve přestaly mluvit o  modlitbě. Teď se mluví o  meditaci. Probíhá syntéza všech duchovních proudů, protože všechno řídí marketing. Na Východě už nejsou žádní mistři, odešli dávno na Západ. Dnes, když se v Indii otevírá nové duchovní centrum, pozvou si tam Deepaka Chopru a různé poradce, aby Indy naučili, jak ten „retreat“ a meditace kapitalizovat. Jak z toho udělat systém. Ty jsi kdysi byl mánička. Znal jsi Mejlu Hlavsu i Bondyho. Tvoji ženu choval na klíně prezident Hácha. To je bohatý životní příběh. Lidi mají rádi příběhy. Ale vyprávět svůj život je trochu protiklad k tomu, co říkám. Protože příběh dělá svět pochopitelným. Příběh odmocňuje to, že naším běžným vnímáním nejsme schopni svět pochopit. S Bondym jsme si vyměnili několik dopisů. Byl to vzdělanej, bloudící intelektuál a dobrodruh. Napsal jsem mu o tom, jak André Breton jede jednou z Paříže do Mexico City na-

Své klienty „individualizuje“. Pracuje s nimi po celém světě: v pouštích mezi indiány i v hernách Las Vegas. Je to muž devíti povolání, aktuálně hlavně malíř a učitel.

vštívit Trockého, a ten ho bičuje důtkami po holejch zádech, a Breton s  těma masitejma smyslnejma pyskama u  toho slintá štěstím pravého masochisticko-marxistického vyvrcholení... To se Bondymu velice líbilo, a taky jsme okolo toho měli několik freudovskejch přestřelek. Vždyť ty jsi byl i načas v blázinci. Někdy mám pocit, že to je jedinej úsek mýho života, kdy jsem byl mezi normálními lidmi. V roce 1978, na desáté výročí osmašedesátého, jsem se rval s  policajtama, hrozil mi kriminál a  můj doktor mi řekl, že jediná možnost je snížit mi svéprávnost. Šel jsem do pakárny, a  tak jsem se vyhnul vězení. Pak jsem dělal rok v krematoriu, taky na geodezii, na hřbitově, zahradníka...

Kromě Kalifornie trávíš také rád čas ve Vídni, necháváš si tam šít obleky. I já miluju Vídeň. V žebříčcích vyhrává jako město, kde se na světě nejlépe žije. A je tak úžasně perverzní. Vídeň je tak kosmopolitní a zároveň zpátečnická. Cítíš v ní to spojení psychoanalýzy s tím nejprachsprostším bordelem. Jedině tam mohla Anderes Los Salome, která znala Nietzscheho a Freuda osobně, napsat první studie o  análním sexu. Navštěvuju jeden soukromý společenský salon nedaleko Albertiny, který funguje už od roku 1886. Posledně jsem tam potkal pána, špičkového ortopeda, který si zakládá na tom, že chce vypadat jako Fred Astaire. Jeho paní, která dokonale pochopila, že každá žena je svému muži dcerou, matkou, milenkou a bohyní, s ním saZEN27

Dnes jsou nejvíc „in“ hybridy buddhismu, koučink, řízení vztahů. Celé je to o manipulaci.

mozřejmě chodí na všechny zkoušky oblečení. Debatovali jsme o  tom, jak americký profesor Irving Yalom napsal fiktivní příběh o  setkání Freuda a  Nietzscheho. Oni dva se nepotkali. Ale Freud Nietzscheho četl, i  když to nechtěl přiznat. Ale počkej, teď jsem vymyslel název tohoto článku! Ano? Nobody everywhere! Nikdo je všude! Hezký, ale já tam raději dám, že nejsme lidi. To bude lidi zajímat. A co jsi dělal ve Vatikánu? Po té geodezii jsem byl zahradníkem na Konopišti, pak jsem vystudoval teologii, stal se knězem. Pak jsem dostal průvodní list od kardinála Tomáška a v roce 1988 jsem pobýval ve Vatikánu. Byl jsem na užší audienci u papeže, prolezl jsem katakomby, prostě mě zajímal ten systém. Pak jsem strávil celý rok prací a studiem v Izraeli. Podle mě reprezentuje Vatikán rafinovanou práci s psychologií člověka. Jak to tam na tebe působilo? Řeknu to takhle. Už jako kněz jsem měl stejný vztah k  Ježíšovi. Ježíš je jako já. Jako ty. Transformující se kosmická energie. Ovšem on se nachází v plném vědomí toho, že je tou kosmickou energií. Přišel a ukázal lidem cestu k tomu, jak se rozplynout v univerzu. Tento svět pro něj nebyl cílem. Nepřišel se sem nějak etablovat. Vatikán je dokonalým protikladem k  Ježíšovi. Uvědomíš si tam tu sílu a moc. Když papež dnes říká, že marxismus ukradl církvi pojmy – chudý lidi a chudobu, tak má pravdu, ale zároveň tím odhaluje sebe a pravou tvář církve. Protože církev masově manipulovala a preferovala lidskou chudobu a zároveň vraždila jako komunisti. Jakákoli instituce totalitního zaměření je patologický fenomén. Potkal jsi ve Vatikánu nějakou ženu? Byl jsem tam pár dní s  jednou Kanaďankou, liberální nezávislou ženskou. Oba nás provázel tehdejší hlavní archeolog ve Vatikánu, původem Čech, velmi vlivná osoba. Kanaďanka na něj pořád útočila, proč církev utlačuje ženy, proč je zpátečnická a tak dále. On si to vychutnával, byl v klidu, byl na tyhle debaty trénovaný. Stáli jsme tehdy na Svatopetrském náměstí, kde jsou ty obrovské obelisky. A  ten chlap udělal něco, co tu Kanaďanku rozlomilo, něco, z  čeho se nemohla vzpamatovat. Ukázal na celé to náměstí, na ty obelisky z  dob římských císařů a  řekl: „To tady bylo, to tady postavili a bylo to velkolepé. A pak jsme přišli my, udělali jsme takhle (Daniel ukáže rukou znamení kříže), a bylo to naše.“ Jak to říkal, byla v tom ohromná síla. On té Kanaďance kultivovaně, ale přitom drsně dal najevo: Jsi ženská,

28ZEN

tak drž hubu. Ptáš se „proč?“ a já ti na to říkám „proto!“. I tak se šíří Ježíšovo učení… Právě takoví lidé Ježíšův koncept rozplynutí se v univerzu změnili na ten antropocentrický koncept. Tu lásku a energii strukturovali. Ale nedělá to jen církev. Dnes se za „konání dobra“ vydává vše, co je „sociální“ a „humánní“. Slovo „sociální“ přitom před sto lety nevzali vzdělaní lidé do úst. Dnes je sociální všechno, Facebooku se říká sociální média. Dneska chce každý založit nějakou neziskovku a jako její CEO brát 400 tisíc měsíčně. Každý se za to schovává, a přitom je to stejná manipulace v jiném kabátě. Žiješ kousek od Silicon Valley a říkáš, že to je centrum dnešního světa. Proč? Tam se chytrý lidi shlukujou. Tím se tam vytváří iluze něčeho výjimečného – koncentrace vyšší energie. Kalifornie je krásná země, kde najdeš úplně všechno. Úchvatná příroda, oceán. Je to taková Atlantida dneška, než ji pohltí nějaké strašné zemětřesení nebo se sama rozloží zevnitř na základě svých idiotských liberálně-levičáckých programů. Všichni se tam hrnou. Dnes je všude mnoho inteligentních lidí, ale o moudrého nezavadíš, a proto je svět tak zmatenej. Třeba Deepak Chopra, který se pokouší udělat syntézu holistického učení a kvantové mechaniky a vyprodává svými přednáškami sály, nedávno i v Praze. Dialog je kvalitní skoro vždy jen v podobě jeden na jednoho. Už když debatují tři, tak je to problém, protože dva mají vždy tendenci se spojit a  třetí je prostě lichej. Kvantita zabíjí kvalitu. Když tihle guruové dělají workshopy pro padesát nebo pět tisíc lidí, tak to je hodně o emocích. Na tom mimochodem ujíždějí hlavně ženy. Chopra toho pouze využívá. Nechci ho hodnotit, je to chytrý člověk. Má disciplinovaný tým. Jeho syn Gotham ví na mrknutí oka, co má dělat. Jeho žena je schovaná, aby se nezjistilo něco nepěkného z Deepakova soukromého života. Ale hlavně: Deepak je lékař, nikoli fyzik, a z jeho fyzikálních teorií mají vědci legraci. On leze jak pitomec do jejich ringu, snaží se s nimi utkat jejich zbraněmi. Mnohem většího účinku by dosáhl, kdyby to dělal jako Hašek se Švejkem. Kdyby si z té pitomosti dnešní vědy dělal legraci. Jenže Deepakovi pojem ironie není moc vlastní. A jak vypadá tvoje komunikace s vědci? Podle mě je všechno hra. Člověk si neustále hraje, protože srovnává, poměřuje a hledá určité výchozí body. Které ve skutečnosti dost možná neexistují. Budu se opakovat, ale pro mě neexistuje žádný výchozí bod. Ve vědě je to vyjádřeno principem neurčitosti Wernera Heisenberga, kterého

▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A151008742, A151008744, A151008743, A151008745

se mimochodem strašně lekl Einstein, protože se mu to najednou všechno začalo sypat. Před tím principem neurčitosti se pak musel zachránit nějakou matematickou koncepcí. A  podle toho vypadá moje debata s  vědci. Seděl jsem jednou u  nás v  Kalifornii se starým pánem jménem George, který osobně znal otce atomové a vodíkové bomby Roberta Oppenheimera a Edwarda Tellera. Debatovali jsme o  mém konceptu neomezené energie, proudění a nezměřitelnosti a on se zeptal, kde mám „point zero“. Tedy bod, odkud vycházím. A já mu řekl: „George, žádný bod zero neexistuje!“ On z toho byl očividně nešťastný, nechtěl takto vůbec přemýšlet. Vědci mají induktivní metodu. Je to, jako když hudebníci používají stupnici, aby zapsali svoji hudbu. To je v pořádku. Ale nelze tvrdit, že tato metoda je absolutní a jediná.

Člověk musí být „vědec“, aby byl brán seriózně. Ostatně ty máš dva akademické tituly, Ph.D. a Th.M. Přitom poznání je založeno na spojení intelektu s instinktem, kdy rozvíjíš určitý mystický vhled. Můžeš k  tomu samozřejmě používat vědeckou, induktivní metodu, abys to pak ve formě jazyka mohl někomu sdělit. Ale věda tě nemůže omezovat. Já bych tituly nijak nepřeceňoval, něco se naučit musíš, ale důležitá je hlavně tvoje vnímavost a to, jak se umíš dívat kolem sebe. Jezdím s klienty do Sedony v Arizoně, kde zároveň dělám research o kmeni Hopi, o  jeho sepětí s  přírodou. Ale zároveň mám zajímavý formy meditace i se svými klienty v Las Vegas. Hrajeme automaty, učím je aplikovat metodu vakua. Většinou dost vyhrajou a jsou spokojený. Je třeba vyzkoušet všechno. To je totiž pravá kosmická věda – vysoká mystika.

Věda se ale brání všemu, co není „vědecké“. Věda a na druhou stranu new age nebo postmodernisticko-holistickej přístup jsou dva koncepty, které si nyní dělají nárok na to, jak vykládat svět. V určitých oblastech se dokonce sjednocují a snaží se nahradit tradiční koncept světa postavený na náboženství a  jeho etice. Ve skutečnosti to bohužel směřuje ke stejně kolektivní manipulaci masy. Protože tahle koncepce zase eliminuje individualismus a zodpovědnost. A zase jde o moc. Pan Grygar taky kdysi jezdil na semináře o mezních otázkách astronomie, ale dneska přes ten svůj spolek Sisyfos napadá všechny jiné názory jako kovaný nomenklaturista. A  na druhé straně spektra Chopra taky potřebuje vědce, aby mu jeho knížky popularizovali. Proto se Chopra fotí s  potiskem Einsteina na triku. Má mindrák, že není kvantový vědec. Je to všechno o komplexech méněcennosti a potřebě pocitu výjimečnosti. Tak by to viděl Freud i Nietzsche.

Jaký je rozdíl mezi tím, když jsi pomáhal lidem jako farář a dnes jako kouč? Teď už můžu mluvit o  buddhismu, o  Ježíšovi, abych tomu člověku ukázal, jak nebýt rozmělněn v davu. Nemít přefiltrované vnímání. Já svého klienta individualizuju. Proto měl Nietzsche takový význam. Protože řekl, že člověk je sám. Protože když problémy přijdou, vždycky jsi nakonec sám. Neredukujme svoji potenci, svou jedinečnost. Když budeš žít životy jiných lidí, už nepřijmeš tu syrovou jednotu vesmíru, který k tobě a přes tebe promlouvá absolutně identicky a autenticky.

Slovo „sociální“ před sto lety nevzali vzdělaní lidé do úst. Dnes je sociální všechno, i ten Facebook je sociální médium. A každý chce být CEO v nějaké neziskovce a brát 400 tisíc měsíčně.

Co je pro tebe kabala? Můžeš přečíst tisíce knih a nic z toho nemá takový význam, jako se prostřednictvím meditace napojit na vesmírnou vlnu a  tvoje vědomí se rozplyne v nicotě. Pak otevřeš oči a odpovíš sám sobě: „Rovnováha se nachází v místě, které neexistuje.“  Inzerce A151005587

ZEN29

advertorial

halenka, sukně, boty: Ivana Mentlová – Space

30ZEN

Pohladíš velkou kočku?

A1100

Říká se, že kočky si k tělu jen tak někoho nepustí. Musíte být osobnost, abyste jim stáli za to. A co teprve velká kočka, jako je Jaguar! Text David Nesnídal l Foto Matúš Tóth

ZEN31

J

en těžko bychom hledali lepší ambasadorku Jaguaru, než je topmodelka a Miss World Taťána Kuchařová. Už nějaký čas jezdí vozem této značky a velmi rychle se sžila s jeho charakterem. „Je to elegantní a  skvělé auto, ohromně si rozumíme,“ směje se Taťána. „Řídím ráda, přestože toho pořád víc nalétám, než najezdím. Ale jezdím za rodiči do Opočna, takže cestu po hradecké dálnici si vždycky užiju. Sportovní modus jsem ale ještě nevyzkoušela.“ Táňa jezdí po městě nejraději na skútru. „Myslím, že jsem dobrá řidička, snad i proto, že mě to baví. Koho by

halenka: Fox in Trouble sukně: Ivana Mentlová – Space boty: Pietro Filipi styling: Tereza Kytková make-up: Ivana Tokárska

32ZEN

to taky nebavilo v jaguaru, ne? Je to moc sympatické auto, vyzařuje z  něj spolehlivost a jistota, že mě nikdy nenechá na holičkách. Už se těším na nový model.“ Nový model Jaguaru XF je postaven na zcela novém podvozku, který nedělá kompromis mezi komfortem a požadavkem na sportovní jízdu. Je velice vyvážený, i přes to, že má dvacetipalcová kola, slibuje pohodlí na delších cestách, ale i přesné vedení stopy při sportovním stylu jízdy. Auto je díky hliníkové karoserii o  přibližně 190 kilogramů lehčí než stávající model, což zlepšilo jeho dynamiku. Hliníková karoserie je také tužší, což napo-

máhá bezpečnosti, ale také díky tomu má vůz lepší sportovní vlastnosti a  je ovladatelnější. Velkou kočku žene ke skoku také nové srdce – pod kapotou pracuje zcela nový dieselový motor řady Ingenium z továrny ve Wolverhamptonu. Dvoulitrový diesel 20e s  manuální převodovkou vykazuje překvapivě nízkou kombinovanou spotřebu, jen 4 l/100 kilometrů. Díky tomu, že vůz je relativně lehký, má i malý aerodynamický odpor. Na konci spektra motorů je pak benzinový šestiválec o výkonu 380 koní, s nímž Jaguar skočí z nuly na stovku za pouhých 5,3 vteřiny.

Jaguar XF disponuje řadou elektronických asistentů, od adaptivního tempomatu přes laserový head-up dis­play, nebo nový systém infotainmentu, kdy namísto klasických „budíků“ řidič sleduje jeden velký displej, který nabízí jen ty informace, které aktuálně potře­buje, až po poloautonomní systém parkování s 360stupňovým kamerovým systémem, který sleduje okolí vozu. Krásný nadčasový design business limuzíny XF je dílem týmu kolem šéfdesignéra Jaguaru Iana Calluma. Přední část elegantního a uměřeného interiéru svým obloukem evokuje loď a  vnitřní

prostor i  díky prodlouženému rozvoru nabízí více místa, především na zadních sedadlech, ale rezerva pro vyšší cestující je i  nad hlavou. Jaguar tradičně nabízí širokou paletu kožených čalounění a obložení dřevem, kartáčovaným hliníkem či uhlíkovými vlákny.

Jaguar XF 20d motor: diesel 2.0 litru manuální převodovka výkon (kW): 132 (180 koní) točivý moment (Nm): 430 zrychlení 0–100 km/h: 8 s max. rychlost (km/h): 230 kombinovaná spotřeba (l/100 km): 4,3 cena od 999 000 Kč vč. DPH

ZEN33

rozhovor

ALO a lo J z r y š av ý

in the sky with diamonds Víte, že k výrobě šperků se dnes používají 3D tiskárny, že „kameny“ se nakupují v malých antverpských kancelářích nebo že těžba diamantů je stále dražší? Text Viola Černodrinská l Foto Lucie Robinson

V

e své kanceláři v centrále ALO Diamonds v  pražských Holešovicích se scházíme tento rok už podruhé, a  i  když naše dvě schůzky dělí pouhých pět měsíců, novinek v  jeho firmě je mnoho. „Spouštíme nový koncept ALOve, což je značka pod ALO Diamonds, která se specializuje na mladou klientelu. Prodávat budeme například náramky v  barevném provedení s drahým kamenem za dva až tři tisíce, což jsou ceny, které mladí lidé akceptují,“ říká Alojz a jen tak mimochodem dodá, že se tento rok chystá otevřít šest dalších prodejen. Rodáka ze slovenských Levic fascinoval třpyt a  lesk kamenů daleko dřív, než se rozhodl studovat střední klenotnickou školu v  Praze. „Otec pracoval jako klenotník v  jedné státní firmě a já jsem k němu jako malý chodil do dílny a zíral na to, jak se ty kameny krásně třpytí.“

34ZEN

Po škole působil krátce ve zlatnickém družstvu Soluna a v roce 1995 založil, ještě jako devatenáctiletý, společnost Ryalo Gold, která se specializovala na diamantové šperky a jako první z českých firem nakupovala diamanty na prestižní Antverpské diamantové burze. „V Česku se za komunismu prodávaly spíše syntetické kameny, diamantů tady moc nebylo. Po revoluci začala vznikat klenotnictví nabízející diamanty, ale po těch 40 letech komunismu to tady nefrčelo, nebyl tu pořádný dovoz,“ říká o svých začátcích Alojz. Ve společnosti postupně vznikl tvůrčí designérský tým, nakoupily se špičkové technologie a  s  jejich pomocí se výroba zrychlila a zkvalitnila. Z drobného živnostníka se v roce 2001 stalo ALO Diamonds, jedna z  předních společností specializujících se na výrobu šperků, a  Alojz Ryšavý je jejím majoritním vlastníkem.

Jako 19letý založil společnost Ryalo Gold, která jako první z českých firem nakupovala diamanty na Antverpské diamantové burze.

ZEN35

Šperk za půl milionu se nemusíte bát nosit. laik ani nepozná, kolik vlastně stál.

Jaký nejkrásnější diamant jste v životě viděl? Viděl jsem dva nejkrásnější. První byl jemně růžový ve tvaru kapky a pak azurově modrý. Nádherně se třpytily. Jaký diamant je nejvzácnější? Bezbarvé a průhledné diamanty jsou vzácné, ale vzhledem k tomu, že barevných je na světě míň, tak se mezi ty dražší řadí červené, bledě modré nebo žluté, například proto, že těch je desetina co bílých. Kolem roku 2001 se vaše firma začala prudce rozvíjet a vy jste nakoupili nové technologie. O jaké technologie se jedná? Co všechno při výrobě šperků vlastně potřebujete? Dříve se vše vyrábělo ručně, dneska už šperk většinou designujete v počítači. Nejdřív ručně načrtnete, překreslíte do počítače, kde se vytvoří 3D model. Pomocí speciální 3D tiskárny si vytisknete prstýnek z vosku, který se pak zasádruje, ten vosk se pak vypálí a místo toho vlijete kov, který chcete na prsten použít. Říká se tomu lití odstředivého vosku. Držíme se tradičních postupů, takže kameny zasazujeme vždy ručně a  dáváme celoživotní záruku na nevypadnutí kamene.

Make-up: Dagmar Kršková Styling: Stan Steiner Modelky: Kateřina M. a Martina K. (Scouteen)

36ZEN

Pomáhá vám počítač i při stanovení přesného tvaru výbrusu? Začínáme tak, že najdeme kámen a  pomocí

rentgenového skeneru stanovíme, jaký největší kámen z té suroviny vybrousíme. Ne celý kámen je stejné kvality. Snažíte se z toho tedy dostat co největší kousek v co nejlepší kvalitě a ten zbytek se pak ručně brousí na menší kamínky. Kde si necháváte brousit kameny? Ty větší brousíme v Antverpách, menší v Izraeli nebo Indii. Kteří lidé se ve vaší branži nejhůře shánějí? Klenotnické školy dnes už neprodukují tolik studentů a moc lidí se tam ani nehlásí. Je to celoevropský problém a každý člověk v klenotnickém odvětví je ve své specializaci nenahraditelný. Největší potíž máme s hledáním vzorkařů a designérů. Díky rozvoji technologií je teď například problém sehnat designéra, který by uměl pracovat s 3D tiskárnou. Diamanty pro ALO Diamonds nakupujete téměř výhradně na burze v Antverpách. Jak taková burza vlastně funguje? Představte si velké budovy se stovkami malých kanceláří. Každá ta kancelář je na něco specializovaná. Jedna na velké diamanty, druhá na malé, další na čtvercové výbrusy, na malé žluté diamanty, nižší kvalitu diamantů apod. Kanceláří na malé kulaté diamanty je samozřejmě nejvíc, někdy i víc než sto, a ty mezi sebou soupeří.

▼ Inzerce A151002569  ▲▲▲ — ▲▲ Inzerce A151003997 — 3998

„Klenotnické školy dnes už neprodukují tolik studentů,“ lituje Alojz Ryšavý.

~ Nové luxusní byty v centru Prahy ~ Na zeleném nábřeží Vltavy s výhledem na řeku ~ Střešní terasy, velká okna, moderní design ~ Naprosté soukromí s možností vyjet výtahem přímo do bytu ~ Karlín – příjemný život v pulsující čtvrti

ZKOLAUDOVÁNO

Výhradní prodejce KARLÍN GROUP

www.rezidencevltava.cz Kontaktujte nás +420 602 126 264 [email protected] 210x270.indd 1

Developer KORTA Prague, a.s. člen skupiny Horizon Holding

Prodejní kancelář KEYSTONE, Pobřežní 667/78 186 00 Praha 8- Karlín

02.09.15 16:14

ovál

kapka

markýza

smaragdový výbrus

srdce

kulatý briliant

Tento diamant o váze pět karátů ALO Diamonds nedávno prodalo za bezmála pět milionů korun.

Jste první firmou z Česka a Slovenska, která před osmnácti lety začala obchodovat na všech mezinárodních diamantových burzách v Indii, Antverpách, Izraeli a Hongkongu. Ano, já na ty burzy pořád vyrážím tak čtyřikrát do roka podle toho, jaká je poptávka. Vyberu si kameny, které mi speciální pošta, jež se zaobírá pouze šperky, doručí až do kanceláře, takže rozhodně svůj nákup z  burzy nemívám přibalený v kufru. Kimberleyský systém certifikace zaručující nekonfliktní původ diamantů byl realizován v lednu 2003. Změnila se tím pádem tvář obchodu? Někteří prodejci prý z burz zmizeli. Pravděpodobně ano. Dnes už je to tak, že jakmile nemáte ten certifikát, tedy papír o původu, diamanty jsou neobchodovatelné. Dnes se diamanty nakupují pouze certifikované a na burzách prodávají jen takové. O největším světovém producentovi De Beers koluje informace, že drží v sejfech diamanty, čímž uměle vytváří situaci, kdy cena diamantů i poptávka rostou. Co si o tom myslíte? No jo, ono těch příběhů o  diamantech koluje. (smích) Tohle rozhodně neslyším poprvé. De Beersovi už dávno nevlastní a  nekontrolují většinu trhu. Momentálně jsou produktivní nová naleziště mimo Jižní Afriku, kde bývala rodina aktivní. Těží se v  Rusku nebo v  Austrálii a  tito producenti chtějí prodávat. De Beersovi by tak museli vše skoupit, a  to není vůbec možné. A v sejfech jistě nějakou zásobu mají, ale nebude to žádné závratné množství, nedovolí jim to celosvětový trh, protože stejně jako ostatní se snaží diamanty zobchodovat. Celkově ale cena diamantů roste. Zvyšuje se poptávka díky Číně a Indii, kde vzniká ekonomicky silnější střední třída, jež začíná masově cestovat po celém světě. Cena navíc roste i kvůli tomu, že diamant je vytěžitelná surovina a k jeho těžbě se používají stále lepší, technologicky náročnější, a tudíž i dražší stroje. Vezměte si třeba fakt, že z jedné tuny země vytěžíte pouhý jeden karát. Velmi se též zpřísnily zákony. Stojí

38ZEN

Pracujete v byznysu přes 20 let. Máte obchody v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích, Hongkongu, Miami a tento rok jste otevřeli další v Houstonu. Jak byste srovnal jednotlivé trhy? Na Slovensku se prodávají barevnější a odvážnější šperky. V  Česku stále vedou jednodušší tvary jemných šperků. Ve Spojených státech je trh naprosto jiný, Američané jsou zvyklí do šperků investovat, nepovažují to za něco zbytečného, dělají si tím radost. Rádi experimentují, nosí více extravagantní oblečení i  šperky. Tamní trh je skoro bez hranic. V  Hongkongu nemají daň z  přidané hodnoty, takže produkty jsou oproti Evropě o 20 procent levnější. Číňané milují barvy, a i když třeba nemají tolik peněz, koupí si prostě menší kamínek, aby každý něco měl. Už se Češi naučili investovat do šperků? Hodně se to zlepšilo. Lidé, kteří po revoluci tvrdě pracovali a už si pořídili auto i dům, teď hledají způsob, jak našetřené peníze chytře uložit. Cena diamantů bude růst a  oni tak mohou opravdu chytře investovat do rodinného šperku, který se bude dědit po generace. My jsme teď v  ALO ve spolupráci s českými a slovenskými bankami otevřeli privátní oddělení investičních rodinných šperků. Naši vyškolení specialisté radí lidem, kteří chtějí do šperku investovat větší částku v řádu stovek tisíc a výš. Na takové šperky se používají jen vybrané druhy drahých kamenů a  můžeme vám ho zhotovit u nás, nebo si jej můžete pořídit kdekoli jinde. Není to pak stres takový hodnotný prsten nosit? Vůbec. Šperk za půl milionu dnes není nic neobvyklého, navíc člověk, který tomu nerozumí, ani nepozná, kolik vlastně stál. Takový prsten s větším kamínkem může být laikem klidně zaměnitelný za bižuterii. Jak moc ovlivňují trendy vytváření šperků? Vrací se retro vlny stejně jako v módě? Aby si někdo koupil šperk, tak se mu musí líbit, musí být nápaditý a musí se k němu hodit. Takže my určitě trendy sledujeme. A retro se samozřejmě vrací a jde to ve vlnách. Teď je například opět v oblibě žluté nebo růžové zlato. Ve svých 39 letech jste majitelem úspěšné firmy, která si za těch 20 let vybudovala slušné místo na celosvětovém trhu. Neplánujete toho nyní prostě nechat, odjet někam a už jen relaxovat? Na to se cítím pořád dost mladý. Mě ta práce pořád baví a naplňuje, i když například administrativu bych ve svém programu klidně vynechal. 

▼▼▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A140005287

princess

Co všechno musíte splnit, abyste měl na burzu přístup? Musíte být dostatečně bonitní, musíte mít důvěryhodné reference, a co je nejdůležitější, musí vás na burzu doporučit někdo, kdo už tam je a musí se zaručit, že budete v obchodě seriózní a budete akceptovat a respektovat určitá pravidla.

mnoho peněz už jen dostat povolení v  zemích, kde chcete začít těžit.

▼ Inzerce A151008453

Několik běžných tvarů diamantů

Takže neprobíhá něco jako velká aukce ve velkém sále? Ne. Pokud máte přístup na burzu, tak můžete jít do jakékoli kanceláře a tam si dojednat cenu.

trip

velké rudé UFO Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, se tyčí hora, na jejímž vrcholu sedí betonová příšera. Bulharský památník Buzludzha nepřestává fascinovat i v dezolátním stavu. Text a foto Samuel Kubín

D

o Bulharska se jezdilo za socíku na dovolenou k  moři. Nejsem na to pyšný, ale zhruba taková byla moje vědomostní výbava o této balkánské zemi před pár lety. Sám jsem tam dovolenou nikdy neabsolvoval. Jenže to se takhle jednou seznámíte s poloviční Bulharkou a tahle země se vám dostane pod kůži. Zatraceně hluboko. Že se tam vracíte každý rok. Když jsme plánovali letošní výpravu autem, jednu zastávku jsme se rozhodli po dvou letech zopakovat. Tou zastávkou byla Buzludzha. Nejmonumentálnější prezentace moci, kterou jsem kdy viděl. Komunistická strana v Bulharsku se koncem 70. let rozhodla, že nic není nemožné a  že jako připomenutí vzniku socialistického hnutí v roce 1891 postaví na vrcholu hory Buzludzha... UFO, tedy pardon, památník. V roce 1981 byl hotov a otevřen, stál v přepočtu sedm milionů eur, stavělo ho šest tisíc lidí, pracovalo na něm přes dvacet tehdejších předních umělců a dodnes je to největší památník komunismu v Bulharsku. Před dvěma lety jsme zaparkovali pod vrcholem hory a šli k betonovému monstru pěšky. Věděli jsme z fotek, že je obrovské, ale realita byla ještě větší. Hlavní vchod byl zapečetěný, dovnitř se však dalo dostat štěrbinou z boku. Uvnitř se odehrával postapokalyptický film, vše zničené, mozaiky z velké části oloupané, ale majestátnost dosud nevymizela. Hlavní dóm byl obrovský, polorozpadlou střechou dopadaly sluneční paprsky 40ZEN

Hora Buzludzha je vysoká 1441 metrů, samotný pomník má výšku 107 metrů (vlevo uprostřed je pohled z věže). Střecha se už rozpadá a stát pod ní je tak trochu loterie. Strop v hale je 15 metrů vysoký. Do věže se musíte dostat úzkými chodbami a následně vyšplhat stometrovou věží v absolutní tmě po kovových žebřících (vpravo). Vpravo dole jsou dobové fotografie, které zachycují hlavní sál s mozaikami, na kterých jsou vyobrazeni Marx, Engels atd., a slavnostní otevření v roce 1981. Vlevo dole je čelní pohled, nad zapečetěným vchodem je červenou barvou nápis „Never Forget Your Past“.

(dopadnout mohlo ale i cokoli z její konstrukce), a když jsme přesně uprostřed té haly tleskli, echo nám ten zvuk vracelo ještě několik vteřin. Dotknout se hvězdy Letos jsme dojeli až na vrchol a  na věži jsme viděli několik postaviček rozhlížejících se po krajině. Takže se tam dá dostat! Vyhrabali jsme čelovku a vydali se do útrob betonové příšery. Nic pro klaustrofobiky, v  úzkých podzemních chodbách musíte přeskákat díry, na jejichž dno nejde dohlédnout, a zdolat železné žebříky v útrobách věže. Přesněji řečeno 33 žebříků k vrcholu. Všude tma, čelovka osvětlovala stěny polité krví, tedy červenou barvou, která ji měla připomínat. Tu aktivisté použili, aby vytékala z rudé hvězdy na horní části věže. Když jsme se dostali do úrovně vymlácené hvězdy, zbývalo už jen pár pater. Pohled do horské krajiny za ten výstup ale stál. Nesdílím nostalgii po dobách nedávno minulých, ale tady člověk užasne. Užasne nad tou zbytečností, ale i  nad úsilím vynaloženým ke stvoření takového gigantu na špičce hory, uprostřed ničeho. Sami Bulhaři mají ke stavbě přinejmenším rozporuplný vztah. Když jsme se naším pokořením socialistické vyhlídky chlubili kamarádovi ze Sofie, nejdříve přikyvoval, jak výjimečná stavba to je. Jakmile se řeč stočila na každoroční defilé komunistů a jejich příznivců tamtéž, poznamenal: „Už aby na to někdo konečně shodil bombu.“  ZEN41

seriál: česká spořitelna

Otřesné výjevy nepomohou, pomáhat musíme chtít S Franzem Karlem Prüllerem z Nadace Depositum Bonum jsme si povídali o tom, proč lidé obvykle pomáhají charitě a co jim pomáhat brání. Prüller působí ve výkonné radě Erste Stiftung, do jejíhož portfolia patří i Česká spořitelna. Tvrdí, že střední Evropa má společný historický úkol – naučit se integrovat imigranty. Text Hana de Goeij

V zemích střední Evropy vidím nebezpečí, že se od sebe společenství lidí vzdalují. Proč naše společnost potřebuje nadace a charitu? Obzvlášť dnes, kdy státy začínají omezovat financování některých základních sociálních služeb, potřebujeme soukromou iniciativu. A potřebujeme rovněž finanční i osobní závazek lidí z různých prostředí i skupin. Udržuje to pohromadě společnost, v níž se lidé nevzdali odpovědnosti vůči sociálnímu státu, ale v níž také vědí, že právě oni nesou odpovědnost za dění v  jejich komunitách, městech. Bohatý člověk může založit nadaci, méně majetní lidé přispívají na charitu nebo pracují jako dobrovolníci. 42ZEN

Nadace též poskytují financování pro inovativní, rizikové či dlouhodobé iniciativy. Nadace mohou jednat relativně rychle, protože nejsou svázány byrokracií, mohou přijímat rizika, jaká vláda či jiné instituce přijmout nechtějí. Nemusejí uvažovat v  intencích čtyřletých volebních období nebo čtvrtletních výsledků firmy. S čím naše společnost nejvíce bojuje, a proč? V zemích střední Evropy vidím nebezpečí, že se od sebe společenství vzdalují. Lidé z  chudších sfér společnosti mají méně možností posunout se nahoru, než měli před 30 nebo 40 lety. Pozice ve společnosti se „zabetonovávají“. Mnoho lidí už nevěří, že svých snů mohou dosáhnout, takže se ani nesnaží vylepšit životy druhých. Odpovědnost přesouvají na stát, ale ten je přetížen a  výdaje spíše omezuje. To má závažné důsledky i pro politické uspořádání v našich zemích – na vzestupu jsou extremistické strany, protože lidé jsou zoufalí a u zavedených stran nevidí perspektivu. Další obrovskou výzvou pro Evropu jsou migranti, přičemž historicky jsme kontinent, z něhož lidé odcházeli. Nejsme dobře připraveni tyto lidi přijmout a  integrovat. Naše společnost se již mění z  monokulturní na multikulturní, máme soudržné malé jed-

Foto archiv ČS

C

o pro vás znamená „dělat dobro“? Myslím, že dobro děláme, když ho děláme „z  lásky, vděku, přátelství a úcty“, jak píše Adam Smith ve své Teorii mravních citů – a dovolil bych si dodat také z empatie. Dobro děláme ze skutečné starosti a  péče o blaho druhých. A s ohledem na následky našeho počínání.

Foto archiv ČS

notky, ale v  rámci širší komunity soudržnost chybí a  s  ní i  chápání toho, co komunita je či co by mohla být. Naše porodnost zároveň klesá a chceme-li si udržet životní úroveň, nové lidi integrovat potřebujeme. Musíme proto najít způsob, jak tuto změnu organizovat, plánovat, ale též kritizovat a podněcovat, analyzovat a  vědomě prožívat. Musí ji vědomě provádět většina lidí v našich zemích. A jak se to dá zlepšovat? Pro instituce je důležité nabízet modely osvědčených postupů. A právě tohle je něco, co nadace umějí: nabízet lidem modely, které inspirují. Musíme spojovat lidi z chudších a bohatších sfér a z řídnoucí střední třídy a zapojit je do společné práce pro komunity. Tak také bohatí lidé pochopí, že je jejich peníze neizolují od problémů komunity, ale že mohou dobře posloužit k nalezení kreativních řešení a být zdrojem větší odolnosti komunity. Jen tak lze vytvořit prostředí, v němž jsou i nově příchozí chápáni nikoli jako hrozba, ale jako aktéři v rozvoji komunit. Proč si myslíte, že lidé přispívají na dobročinné účely? Myslím, že lidé dávají z  empatie. Někteří lidé

také dávají z  jasného pocitu, že jsme všichni vzájemně propojeni a že pokud trpí jeden z nás, nemůže být skutečně šťastný nikdo, že neseme odpovědnost, aby všichni žili v důstojných podmínkách. Někteří možná chtějí ulevit svědomí, aby se nestyděli za své bohatství. Někdy lidé dávají i z pocitu bezmoci. Lidé také dávají ze skutečného zájmu o změnu k lepšímu a proto, že věří, že instituce občanské společnosti to dokážou.

Na charitativním poli soupeří mnoho organizací, a některé se uchylují i k neetickému chování, aby získaly příspěvky, říká Franz Karl Prüller.

A proč nepřispívají? Také z  pocitu bezmoci. Možná si myslí: „Jak může mých pět eur pomoci? Nic to nezmění, tak proč se namáhat?“ Možná jsou žádostmi přehlceni a  nemohou se rozhodnout, takže nakonec neudělají nic. Soupeří příliš mnoho organizací a někdy je až odporné, jak se chovají, aby dostaly příspěvky. Ve svých kampaních používají otřesné výjevy a snaží se v lidech vyvolat pocit viny, nastává negativní efekt, lidé odmítají pomáhat. Anebo také kvůli tomu, že to vypadá, že reklamní kampaně jsou moc nákladné a lidé ztrácejí víru a přestávají reagovat. Někteří lidé také pochybují o  efektivitě práce nevládních organizací. A někteří další nedávají jednoduše ze sobectví. ZEN43

móda

44ZEN

ZLEVA: Patrícia Madarová majitelka BOHO Vintage Concept Store

prodloužený top, kalhoty, boty, šátek a šperky: vše vintage a second hand (prodává BOHO)

Eva Urbanová majitelka NILA store

šaty: Linda Kaplanová (prodává NILA store), šperk: BOHO

Kristýna Javůrková módní návrhářka a majitelka značky JAKOBY šedý top a batůžek: Jakoby, modré šaty: Odivy, boty: Zuzana Serbák (prodává Czech Labels & Friends)

Katarína Král spoluautorka projektu Local Icons

overal: Pavel Brejcha, psaníčko: Local Icons (prodává Czech Labels & Friends)

Bibiana Beňová dokumentaristka, autorka filmu Zpomalený šatník šaty: Mirka Horká (prodává Czech Labels & Friends), boty: The Sole Sisters (prodává NILA store)

SLOW FASHION Stoupenci pomalé módy jako by se rozpomněli na známé úsloví „práce kvapná, málo platná“. Přemýšlejí v ekonomických i ekologických souvislostech, dávají přednost řemeslné výrobě, přírodním a recyklovatelným materiálům. Odmítají „hadříky“ na jednu sezonu. Text Bibiana Beňová l Foto Alexander Dobrovodský

ZEN45

Co je slow fashion? Stále více zákazníků si uvědomuje, že konvenční módní průmysl vytváří obrovskou ekologickou i etickou zátěž. Reakcí na diktát neustále rychlé spotřeby je hnutí slow fashion, tedy pomalé nebo chcete-li přemýšlivé módy. Znamená to zajímat se o původ oblečení a dopady jeho výroby na prostředí i lidi. Stoupenci slow fashion volají po návratu k „pomalé“ řemeslné výrobě, k lokálnímu původu oblečení, upřednostňují přírodní či recyklovatelné materiály. Odmítají rychlou konfekci, u které se nepočítá s tím, že by vydržela déle než jednu sezonu, a volí raději kvalitní oblečení, které nepodléhá kolotoči trendů a v šatníku vydrží i po několik generací.

U

prostřed rušného náměstí v  Mnichově stojí budka připomínající automat na kávu. Nenabízí však nápoj, ale trendy trička za dvě eura. Vhodíte minci, jenže místo trička se na displeji spustí video s  příběhem bangladéšské dívky Shimu. Aby necelá dvě eura vydělala, šije totiž šestnáctiletá Shimu podobná trička čtrnáct hodin denně. Na konci videa vám automat nabídne tričko, nebo možnost věnovat částku na účet Fashion Revolution. Jde o organizaci, která na otrockou práci dělníků třetího světa v  módním průmyslu upozorňuje. Podle statistik Fashion Revolution až 95 procent lidí zvolí donátorský příspěvek. Stejně jako já. A možná se podobně jako já začne víc zajímat nejen o  to, jak oblečení vypadá. Rozhodla jsem se prozkoumat, zda se můžu oblékat jinak. U nás, v Česku. A natočit o tom film. Když řemeslo nemá zlaté dno Prosvětlený obchod na pražských Vinohradech vás snadno ukolébá v pocitu, že navzdory novinovým titulkům je svět přece jen tou pestrobarevnou a rozesmátou globální vesnicí z reklam Bennetonu. Stěnu hned proti vchodu zdobí pastelové taburety z  Maroka. Vypadají jako rozsypané lentilky z  dětské oslavy. Nad masivním stolem se pohupují subtilní svítidla, připomínající asijské lampiony štěstí. Nákupní koše ze sloní trávy z  Ghany, svazijské šperky z  mačkaného papíru, bohémské kozačky z  marockých vintage koberců... a  z  každé věci jsou cítit konkrétní ruce, každá má svůj příběh. A  majitelka obchodu Eva Urbanová je umí se zápalem vyprávět.

fashion revolution upozorňuje na otrockou práci v módním průmyslu. Eva je v  Česku jakousi ambasadorkou pomalé módy. Trendu, který navazuje na populární fenomén slow food a snaží se hledat alternativní přístupy k oblékání ohleduplné k lidem i k životnímu prostředí. Elfí blondýna s  podmanivým úsměvem před lety zanechala advokacie a rozjela se po světě, aby vyhledávala původní řemesla a  to nejkrásnější z  nich dovážela do Prahy. Dnes pořádá workshopy, píše blog o pomalém životním stylu, organizuje přednášky. Kolekce, kterou sestavila pro svůj pražský obchod a  e-shop, by obstála v  mondénním etno butiku v  londýnském Soho nebo na newyorském Manhattanu. V  posledních letech stále více alternativních módních a designových značek vyrábí v třetím světě, ovšem za férových podmínek, které pomáhají místním komunitám řešit sociální problémy a uvést jejich produkty na západní trh za 46ZEN

důstojné ceny. Evina značka Nila taky spolupracuje s  několika rodinnými manufakturami v severní Africe i Asii. Hledání ztraceného času Na silnou tradici textilní výroby a  kvalitního řemeslného zpracování bychom mohli navazovat i doma. Česko kdysi bývalo textilní velmocí. Stojím na ospalém náměstí v  Třebechovicích pod Orebem, městečku na pomezí Sudet, které odedávna bývaly krajem textilnictví. Teď ve výkladech zdejších obchůdků s  „módním zbožím“ povlávají zažloutlé záclony a kolemjdoucí lákají na halenky, které jsou všechno, jen ne „šik“. S  Veronikou Ruppert, která dlouhodobě mapuje stav módního průmyslu v  Česku, se jedeme podívat na výrobu kabelek do rodinné továrny, navazující ještě na tradici průmyslového 19. století. Elega přežila i  krušná devadesátá a  nultá léta díky kvalitě. Vyrábí na zakázku kabely a zavazadla pro náročné italské či německé klienty. Export živí většinu módního průmyslu, který v Česku zbyl. Domácí trh je příliš malý a zdejší „fashion bubble“ pro průmyslovou výrobu nezajímavá. Když se chcete obléct lokálně, zbývá tak extravagantní autorská tvorba lokálních designérů nebo ony halenky z  bezčasí. Nic mezi. Změnit se to snaží projekt, který Veronika rozjela spolu s Katarinou Kral. Pod značkou Local Icons by rády vytvořily řadu základních kusů šatníku, do nichž se oblečete od hlavy až k patě, dokážou oslovit mladou generaci sledující trendy, ale budou se dobře prodávat i v prodejně na malém městě. Třeba jako jednoduché psaníčko z Elegy. Czech Made bio? Nezájem Většina českých značek si obvykle vystačí s lokální výrobou. Příliš už neřeší ekologickou stopu. Přitom na vypěstování konvenční bavlny na jedno tričko a džíny se spotřebuje až dvacet tisíc litrů vody a prostředí zatěžuje celou třetinou ročně aplikovaných insekticidů. Jenže biomateriály jsou drahé a trh malý. Kristýna Javůrková se nedávno vrátila z Berlína, evropské Mekky biostylu. Odjela tam hledat inspiraci pro vlastní značku Jakoby: „Byla jsem frustrovaná z povrchnosti, kterou s sebou móda chtě nechtě přináší, a tak jsem se snažila najít způsob, jak ji dělat smysluplně.“ Nejprve začala koketovat právě s biomateriály. Jenže narazila. Zákazníci vůbec nechápali, proč by si podobné věci měli pořizovat a  jaké jsou jejich přidané hodnoty. Navíc zjistila, že bio má v módě své limity. „Pokud ušiju legíny z čisté biobavlny, bez příměsi elastanu, po jednom nošení se vytahají. Je pak těžké vysvětlovat zákazníkům, proč mají zaplatit trojnásobek za oblečení, které po třech praních ztratí barvu nebo tvar.“

Je možná vhodné předejít spekulacím a připomenout, že všechny stoupenkyně pomalé módy zachycené na snímku byly v požehnaném stavu...

Jak si sestavit pomalý šatník ■ Zajímejte se o původ oblečení. Nechcete přece nosit tričko, které ušilo desetileté dítě ve sweatshopu v Asii. ■ Vyhledávejte a noste módu od lokálních značek. Toto oblečení má menší uhlíkovou stopu a podporujete tak místní pracovní trh. ■ Štítky se složením materiálů studujte podobně pečlivě jako etikety při nákupu potravin. Pokožka absorbuje řadu toxických látek z oblečení, nemluvě o tom, že ani syntetika nemusí být nutně neekologická, pokud jde o recyklovatelné materiály. Nevhodné pro recyklaci jsou hlavně směsi. Naopak kabelka z umělé kůže vás odmění uspokojením, že kvůli vaší parádě nepřišlo o kůži žádné zvíře. ■ Nevršte odpad! Usedněte ke strojům a přešívejte staré svršky. Dnes už to není z nouze ctnost jako u předchozích generací, ale výraz vaší kreativity a ekologického myšlení. ■ Proberte skříně babiček. Móda se opakuje a při troše štěstí vylovíte stylové poklady. ■ Přemýšlejte. U každého nákupu. Základ šatníku si sestavte z kvalitních a nadčasových kousků, které budete nosit několik sezon. Ulehčíte tak planetě a ve výsledku i vaší peněžence.

Make-up: Veronika Milá Styling: Patricia Madarova Inzerce A151007377

RENAULT KADJAR Nový crossover od značky Renault přímo vybízí k dalekým cestám. Prostorný uvnitř, elegantní vně a s mnoha asistenčními prvky hlavně bezpečný. Díky pohonu všech 4 kol vás ani nějaký ten terén nepřekvapí. Ovšem spotřeba dieselového motoru Energy dCi 130, která se drží okolo 6,5 l/100 km, vyloženě potěší. Motor do kabiny nehlučí, takže si můžete naplno užít zvuk Bose® Surround Sound System. UŽ STAČÍ JEN VYRAZIT!

ZEN47

www.nila.cz kvalitní řemesla z celého světa, módní i bytový design, velký výběr casual značek s pánskou i dámskou módou v biokvalitě www.localicons.cz rostoucí kolekce nadčasových basic kousků šatníku vyrobených českým průmyslem www.csoriginal.cz on-line křižovatka pro podporu a prodej českých a slovenských návrhářů, řada zajímavých tematických projektů Czech Labels & Friends obchod v centru Prahy nabízí vedle lokálního designu i světové značky zaměřené na módu z recyklovatelných či etických materiálů Boho Concept Store vedle pečlivého výběru vintage módy tu najdete i upcycling autorské šperky nebo interiérové doplňky Recycle with Love obchod na pražské Letné fascinovaný myšlenkou recyklace a vintage, mimo jiné prodává upcycling batohy značky Jakoby

dvěma lety jej v  sousedství populárního Korsa Krymská otevřela stylistka Patricia Madarová. Patricia patří k  tomu typu žen, které budou stylové i v pytli od brambor. Móda je pro ni hra s proměnlivými pravidly. Značkové kousky bez problému kombinuje s úlovky z bazarů, boty či kabelky vylovené ze skříně po babičce umí nosit tak, že vypadají jako z  poslední kolekce alternativního návrháře. „Češky se často oblékají tak, jak to vidí naaranžované ve výloze obchodu. Jako by jim chyběla odvaha experimentovat, odlišit se,“ míní Slovenka, usazená po léta v Londýně. Jak je vidět z  jejího šatníku, oblékat se vintage neznamená vypadat jako z  kostýmního filmu, přestože v jejím krámku je na pár metrech čtverečních napěchováno celé dvacáté století. Kabáty jsou většinou ze stoprocentOblékat se vintage neznamená vypadat ní vlny zpracované jako z kostýmního filmu. Jde o odvahu v některém ze socialistických závodů experimentovat, kombinovat různé věci. v  bývalém Československu, a  když máte štěstí, můžete si vyzkoušet šaty ušité z použitých materiálů, návrhářky se jejich miprvorepublikovou švadlenkou. Patricie k  nim nulými životy inspirují, ale nenechávají svazonejspíš přidá punkovou brož, kterou sama vyvat: siluety, střihy nebo kombinace materiálů robila z hedvábné kravaty z blešáku, doporučí a barev jsou nanejvýš trendy a módní svět z jekabelku nebo v mžiku vykouzlí z nudného šátjich dadaistických kreací šílí nadšením. Kristýku originální turban. na se rozhodla sympatický koncept cirkulace Jak je to tedy s  módní alternativou v  Česku? oblečení dotáhnout podle vlastních představ. Ukázalo se, že pod nálepku slow fashion se Začala právě se zmíněnými batůžky. Šije je u nás vejde ledacos. Oblečení z biobavlny, která zatím na zakázku ze starého oblečení, které se na cestě z plantáže až na pulty obchodů vyjí zájemci přinesou. Za rok jich zatím vyrobila hnula toxickým chemikáliím, i recyklované obzhruba padesát. lečení z druhé ruky. Lokální značky i produkty řemeslníků z  opačného konce zeměkoule. Ať Neopouštět staré pro nové už zvolíte cokoli, je fajn nad nákupy přemýšlet. Oázou pro retro romantiky a  fanoušky upA investovat své peníze do věcí s příběhem. cyclingu v  Praze je Boho Concept Store. Před Inzerce A151009400

48ZEN

▼ Inzerce A151005599

Dobré adresy

Na naši schůzku v  pražském bistru dorazila Kristýna v  šatech, které si včera narychlo spíchla ze sukně po babičce. Na zádech batůžek, povinnou rekvizitu pražských hipsterů. Padly na něj troje obnošené džíny. Právě tudy podle ní vede cesta k pomalé módě. V módní branži se pro ni vžil termín upcycling. Berlínskou stáž absolvovala mladá návrhářka u značky, která se právě upcyclingem zabývá. Co si pod tím představit? Zakladatelky brandu s  nevyslovitelným názvem Schmidttakahashi sbírají použité oblečení z  druhé ruky, každý kus pečlivě zdokumentují, rozpárají a  rekonstruují do nových, jedinečných oděvů. Všívají do nich mikročipy s příběhy jednotlivých částí oblečení, aby nový vlastník mohl prozkoumat jeho minulost. Ačkoli jsou modely vyrobeny

KOMERČNÍ PREZENTACE

EdEnrEd nabízí modErní bEnEfity v digitální podobě Získat a udržet si kvalitní zaměstnance je jedním z hlavních zájmů každé firmy a instituce. Již dávno přitom neplatí, že to jediné, co zaměstnance motivuje, je částka, kterou najdou na své výplatnici. Firmy proto pro své pracovníky hledají komplexní řešení v podobě nabídky moderních, daňově uznatelných benefitů. Ucelené benefitní programy jednak slouží k lákání nových zaměstnanců, ale i ke zvýšení motivace a loajality těch stávajících. „Tyto benefity přispívají k tomu, aby zaměstnanci měli pracovní a volný čas vyvážený a měli každý den radost jak z práce, tak i ze života,“ říká Martin Bulíř, generální ředitel firmy Edenred, která je největším světovým hráčem na poli předplacených korporátních služeb. Základem kvalitní politiky firemních benefitů je moderní řešení firemního stravování v podobě stravenkové karty Ticket Restaurant® Card. Ta umožnuje rychlé a bezproblémové platby v restauracích. Zaplatit lze celou částku oběda a známá hláška: „Na stravenky nevracíme,“ se díky tomu stává minulostí. Řešení je výhodné i pro firmy, které se rozhodnou svým zaměstnancům předplacenou stravenkovou

kartu Edenred pořídit. Zjednodušuje se objednávání stravenek, odpadá jejich rozdělování, skladování a doručování zaměstnancům. Edenred má rovněž ucelenou nabídku benefitů pro trávení volného času. Vlajkovou lodí je Ticket Benefits® Card, což byla vůbec první elektronická karta na placení benefitů na českém trhu. Platit s ní lze za všechny typy benefitů v oblasti sportu, rekreace, kultury i péče o zdraví. „Od nákupu vstupenek na koncert, před platbu ve fitness centru až po nákup vitamínů. V tuto chvíli máme více než 6 tisíc partnerských provozoven v celé ČR, kde ji lze uplatnit,“ uvádí Martin Bulíř. Díky daňovému zvýhodnění dostane zaměstnanec v případě volnočasových benefitů o 32 % vyšší reálnou hodnotu, než v případě mzdy. S inovativním řešením přišla společnost Edenred i na poli předškolní péče, kde loni v září představila své řešení Ticket Junior. To umožňuje rodičům ušetřit zhruba třetinu

nákladů na školky a pomáhá tak umístit více dětí v předškolních zařízeních. „Nyní systém ještě rozšiřujeme a prostřednictvím Ticket Junior platformy lze platit rovněž kroužky a další placené zájmové činnosti školáků,“ konstatuje Martin Bulíř. Kromě jednotlivých produktů nabízí Edenred pokročilé řešení i pro celkovou správu firemních benefitů. Tím je Benefits portal, který zaměstnancům dává možnost volby těch výhod, které jsou pro ně nejzajímavější. „Každý zaměstnanec si zde může vybrat ten benefit, který pro něj má největší hodnotu. Navíc se může kdykoli dozvědět, které benefity čerpá a v jaké hodnotě. Systém umožňuje také možnost převedení části mzdy do zvýhodněných benefitů, což přináší úsporu pro zaměstnance i zaměstnavatele. „Firma tímto prostřednictvím může komplexně řídit svou politiku odměňování,“ doplňuje Martin Bulíř. více na www.edenred.cz

rozhovor

k a m i l a b o u d ová

Rozhněvaná mladá žena Má ráda módu, živí se konzultacemi pro návrháře a pořádá semináře o tom, jak postavit módní byznys. Přesto, nekupuje si oblečení a jména některých oděvních značek jsou pro ni sprostá slova. Text Hana de Goeij l Foto Petr Hricko

50ZEN

Holky blogerky na youtube vytahují kousky za dvě libry, po jejichž nákupu si daly kafe za pět...

Z

 Paříže, kde bydlí a přednáší na univerzitách, cestuje do Prahy autobusem, aby minimalizovala svou ekologickou stopu. Pracovala pro textilky, pro výrobce oblečení i  pro jejich nákupčí. Samá velká jména. Teď už nepracuje pro nikoho. Energie má na rozdávání, na puse rudou rtěnku z kurzu přípravy přírodní kosmetiky Liška Mazaná, na nohou několikrát opravované boty a málo času. Kamila Boudová chce změnit globální módní průmysl. Co je shnilého v módním průmyslu? V konvenční módě všechno. Představte si velkou mezinárodní značku s distribucí po celém světě, všechny někomu patří a mají akcionáře se spoustou peněz. Díky dividendám z  akcií jsou ti lidé bohatší a bohatší. Takže tím, že si koupíme levné hadříky ve slevě, ze svých hlubokých kapes sypeme do jejich mělkých. Navíc je módní průmysl o  trendech, a  každý den nás masírují, abychom věděli, co je zrovna in a  že my jsme s  minulou kolekcí už out. Běžnému zákazníkovi tím pádem ani nevadí, že se mu to po třech vypráních rozpadne, protože půjde a koupí si nový kousek. Lidé jsou dnes velmi zaměřeni na cenu a  slepě jdou za červenými cedulkami „sleva“ . Nezajímá nás nic jiného. Holky blogerky na YouTube vytahují kousky za dvě libry, po jejichž nákupu si daly kafe za pět. Tričko za tři libry je už drahé, takže firmy se rozběhly do závodu na dno. Čím levnější, tím pro ně lepší, ale zároveň čím levnější, tím hůře udělané, tím horší pracovní podmínky, tím horší materiál. V důsledku také horší voda, horší jídlo, větší vedro, vyšší výskyt rakoviny.

Co způsobilo tak strašnou devalvaci oblečení? V  každém průmyslu se dají vypozorovat zlomy. Třeba s tou kávou. Bývala a někde je levná, pěstovaná konvenčně, ne fair trade. A pak přišel na trh Starbucks, který řekl, že dělá fair trade kávu, platí dobře pěstitele, a proto je dražší. K tomu poskyt-

li zdarma internet a  hezké prostředí. Tím jejich káva hrozně stoupla na ceně. A dnes vám už skoro i v Čechách přijde normální, že káva stojí 80 korun. V módním průmyslu ještě nikdo nepřišel s tak skvělým masovým konceptem, který by zákazníka přesvědčil, že normální cena za tričko je 800 korun, když káva je za 80. Nezávodíme totiž s  malými nezávislými kavárnami. Trhu vládnou nadnárodní giganty. Dříve ale oblečení přece bývalo za odpovídající cenu. Kdy a proč se tak strašně zlevnilo? V roce 1978 se Čína ekonomicky otevřela světu a  stala se z  ní továrna světového spotřebního zboží. Najednou všichni outsourcovali levnou pracovní sílu z  Číny. To byl první krok. Až do začátku devadesátých let ale dovoz z Číny podléhal kvótám a obchod s textilem byl regulován tzv. multi-fibre arrangement. Mohli jsme dovézt pouze dané množství kilogramů. V  okamžiku, kdy byly kvóty zrušeny, nastal konec evropského textilního průmyslu. Otevřené trhy bohužel nepřinesly benefity, které ekonomové slibovali. V chudých zemích jako Bangladéš či Pákistán neexistuje žádná legislativa regulující bezpečnost práce, chemikálie, pracovní podmínky, pojištění. Místní vlády cítí možnost stát se další světovou fabrikou levného zboží, a tak nemají zájem cokoli regulovat. Chtějí především byznys od zahraničních klientů, ale za jakou cenu? Čína je téměř jediná země, která díky otevřeným trhům nastartovala svůj ekonomický růst, ale za jakou cenu? Dnes v  Číně platy stoupají, v  oděvním průmyslu tam už nikdo pracovat nechce a i pro nákupčí začíná být Čína drahá. Paradoxem je, že v Číně už to je dnes docela dobré a můžeme nosit věci Made in China, platy vzrostly, podmínky se zlepšily a  minimálně v  polovině fabrik jsou korektní. To ale způsobilo odliv byznysu. V Číně řetězce složí svůj sweatshop (pozn. redakce: označení továren s neodpovídajícími pracovními podmínkami), naloží to na loď a odvezou do ZEN51

Jak to funguje u dražších značek? Tam to je bohužel velmi podobné. Všichni mají mentalitu: máme zde akcionáře, a ti chtějí vidět výsledky. Z  pohledu dlouhodobé udržitelnosti, která je založena na zohledňování životního prostředí, společnosti a  ekonomiky, bychom řekli, že se tyto firmy soustředí pouze na ekonomický aspekt. Zapomínají ale na to, že pro jejich přežití je společnost a zdravé životní prostředí stěžejní. Na druhou stranu i veřejnost je navyklá kupovat si věci, kterými dokazuje svůj status a ukazuje veřejně své bohatství, jde o tzv. Conspicuous consumption neboli konzumaci za účelem veřejného vystavení ekonomické moci. Já mám hodinky od nějaké mezinárodní značky, které jsem dostala při odchodu z  galerie Lafayette těsně před tím, než jsem pochopila, že uznávat někoho za to, že ničí přírodu a zotročuje lidi, není pro mě.

Marže mezinárodních výrobců oblečení se každý rok zvyšují, reálná cena oblečení se tudíž snižuje. kupujeme odpad. Vy tedy teď budujete nový módní Starbucks? Ano, celý nový módní systém. Dělám workshopy pro lidi o tom, jak rozjíždět svůj vlastní módní byznys, abychom dostali na trh alternativu velkých řetězců, to je dobrý začátek. Dá se u nich koupit podobný produkt, sice za více peněz, ale mnohem déle vám vydrží. A nedáte 70–80 % z ceny na to, že nakupujete v nákladném obchodě, který je stejný po celém světě. Marže mezinárodních výrobců oblečení se každý rok zvyšují, reálná cena oblečení se tím pádem snižuje. Kupujeme prostě odpad. Když jsem pracovala u výrobců, přišla nám od nákupčího skica s  tím, jak má výrobek vypadat, kolik má mít kapes, knoflíků atd. Podle toho jsme jim poslali cenu a  oni na to řekli, že to je moc, že by museli snížit marži a když nebude marže, tak nákupčího vyhodí. Tak to musíme udělat levněji, proto je v řetězcích všechno průhledné, hledá se totiž levnější materiál. Ubere se knoflík, jedna kapsa a celé se to zkrátí. Nehledá se hodnota, kterou bychom mohli doručit zákazníkovi. Otázka je, jak to udělat, aby to zákazník koupil, a my mohli zaplatit dividendy. 52ZEN

Jak to funguje v udržitelném modelu? Udržitelnost stojí na třech pilířích. Přírodě, lidech a ekonomice. Je přitom důležité soustředit se na jejich dynamiku. Bez přírody by nebyli lidé a bez lidí by nebyla ekonomika. Bohužel my se nyní soustředíme na ten nejméně podstatný, ekonomický článek. Místo abychom řešili to, co nás tady zachová. A  osvěta je malá. Nikdo vám nikdy neotiskne, že nákupem u  řetězce podporujete otravu vody. Módní a textilní průmysl je druhý největší znečišťovatel přírodního prostředí hned po ropě a v módním průmyslu pracuje 60 milionů lidí. Představte si, že uvědomění si špatnosti současného systému roste nejrychleji v  Indii a  Číně. Mají to přímo před očima. Řetězce se často zaštiťují recyklací, ale ta je komplikovaná. Třeba recyklace PET láhví do oděvů. PET láhev je a  priori toxická, vy to rozpustíte, dáte tam další chemikálie a uděláte z toho vlákna. Jaké asi můžou mít složení? Ideálem je pro mne systém Cradle to Cradle, ve kterém neexistuje odpad. Od začátku kontrolujete, co se do daného produktu, ať už to je dům, džíny nebo hrnek, dává za chemii a zároveň se snažíte zachovat surové materiály v co nejčistší podobě. Pak se dají dobře recyklovat. Například plechovka pouze z aluminia není problém, horší je, když ji potiskneme. Stává se z ní hybridní produkt, který už můžeme jenom vyhodit. A na této planetě už moc není kam. Způsoby, kterým jsme dnes naučeni spotřebovávat věci, vůbec nefunguje. Cradle to Cradle má několik konceptů, jak to řešit. Jedním jsou produkty z  čistě přírodních materiálů, například trička z  organické bavlny potištěná přírodně odbouratelnými barvami. Odnosíte je, vyhodíte na kompost, nakrmíte planetu a  nevytvořili jste žádný odpad. Pak existuje druhý technologický koncept. V  něm se točí pouze chemické věci, ty se nesmí vyhazovat a je potřeba je v tom cyklu udržovat. Musíte je tedy přijít někam vrátit. Tam z toho udělají vlákna, a jedeme dál. Můžete samozřejmě udělat i produkt, který obsahuje přírodní i  technické materiály. Důležité je, aby se daly snadno dekomponovat a vrátit do svého cyklu. Je to velmi komplexní a promyšlený systém. Kamilo, snažíte se omezit svou spotřebu oblečení? Neláká vás kupovat si hezké nové věci? Už ani ne, zastávám koncept minimalistického šatníku, ve kterém mám deset věcí a ke změně stylu, pokud mám chuť, mi stačí koupit nové boty a  brýle a  ty já si velmi pečlivě vyberu od nějaké udržitelné značky. Jednoduše je potřeba najít svůj styl, ten nebudete chtít měnit každé dva měsíce. V  rámci mezinárodního projektu Fashion Revolution existuje kampaň o tom, jak se vymanit z fast fashion. 

▼ Inzerce A151009097

Afriky. Je to to nejhorší, co si člověk dokáže představit. Další země nastupují destrukci textilním a módním průmyslem. V Evropě máme alespoň dohodu REACH, vymezuje dovoz chemikálií na evropský trh. Proto jsou produkty vyrobené zde mnohem bezpečnější. V Číně existuje něco podobného, ale je komplikovanější zjišťovat, jestli to dodržují. V  některých provinciích textilky chrlí do řek horkou zelenou vodu, kterou pak pijí krávy, místní lidé jí zalívají zeleninu a očekávaná délka života klesá.

Fashion Bible Speciální vydání magazínu ForMen

Rozhovor a fashion story s Vojtou Dykem

kompletní manuál pánské módy na 244 stranách Vychází ZEN53 2. října!

MŮJ STYL

MIMI LAN

ŠITÍM K PRAVÉMU ČEŠSTVÍ Miluje tlačenku, ale nedokáže pít pivo. Úspěšná návrhářka původem z Hanoje popisuje, jaké to před 22 lety bylo začít nový život zrovna v Česku. Text Viola Černodrinská l Foto Petr Hricko

54ZEN

M

áte hezkou brož,“ komentuje Mimi s úsměvem outfit číšníka v dejvické kavárně. Ten se lehce začervená, poděkuje a odchází se širokým úsměvem. A přesně tak působí jedna z výrazných návrhářek pražské módní scény i na mě. Dcera vietnamských malířů přijela do bohémské Prahy za svou matkou, která tady studovala na AVU. V roce 1993 se jako patnáctiletá ocitla ve městě, kde nikoho neznala, neuměla jazyk. A právě tam někde začala její vášeň pro šití. Všechny kousky ze začátku vyšívala ručně dvojitým stehem. Neměla ani šicí stroj. „Asi to byla nějaká forma terapie, cítila jsem se hrozně osamělá,“ říká teď už s úsměvem Mimi, která si nejdřív na dálku dodělala střední školu v Hanoji a pak se přihlásila na českou vysokou školu. Mezitím stále šila hlavně pro sebe a občas něco prodala spolužákům nebo v krámku své matky ve Štěpánské ulici. „Ze začátku jsem za to ani nechtěla moc peněz, byla jsem ráda, že se mé kousky líbí a bude je nosit také někdo jiný než já.“ Mimi chtěla původně jít ve šlépějích svých umělecky orientovaných rodičů, nakonec ale zvolila studium na pražské Fakultě sociálních věd UK. „Nedovedete si představit, jaké to je, dělat všechny ty zkoušky v češtině. Neměla jsem jako cizinka žádnou výjimku. Jsem za to ale ráda, protože ta škola mi vlastně dala klíč k české kultuře,“ říká Mimi, která miluje české jídlo, hlavně tlačenku a utopence. „Utopenec byl prvním českým jídlem, které jsem po příjezdu před 22 lety jedla. Je to stejně jako naše jídlo tučné, kyselé, slané, kořeněné a trochu pálivé, takže jsem ze začátku vůbec nevěřila, že to není vietnamské.“ Nejčastěji se chodí se svým mužem Jakubem najíst do dejvické hospody U veverky. „Celých 22 let se snažím naučit pít pivo, ale bohužel mi to vůbec nejde. Zkoušela jsem to například i v Bruselu, kde mají velkou nabídku ovocných piv, ale je to děs. Hořká chuť a k tomu ještě malina?“ říká se smíchem návrhářka. Všechny modely zdědí dcera Každý víkend jezdí s mužem a dvěma dětmi na chalupu do jižních Čech a v létě za rodinou do Vietnamu. „Tátovi je 82 let, jezdí na motorce, paří, maluje a je výborný kuchař. Pokaždé se těší, až naučí zetě a vnuka novým věcem. Posledně tak třeba ochutnávali hady.“ V Hanoji, kde vyrostla, si každé léto zajde do oblíbené vývařovny nudlí. Zbytek města už ale radši neprozkoumává. „Hanoj byla krásná, jak ji pamatuji. Spousta domů v koloniálním stylu, noblesní činžáky. Každý rok se to bohužel mění. Ve Vietnamu nefunguje něco jako památkový úřad, ty domy kupují lidé, kteří nemají vkus, bourají je a místo nich staví budovy, které jsou jedna jako druhá,“ říká návrhářka, která se po měsíci stráveném ve Vietnamu netrpělivě těšívá do Prahy. „Tady jsem vystudovala, vdala se, mám tu děti a práci. Do Vietnamu si jezdím od-

1 2

3

4

5

6

7

počinout a setkat se s rodinou. Mám to jako takovou hanojskou variantu české chalupy.“ Mimi momentálně pro svou značku La femme MiMi vytváří modely, podle nichž šijí její tři švadleny. V ateliéru už jí visí kolekce na jaro–léto 2016. Ve své tvorbě se inspiruje všude kolem sebe. Sama nosí většinou věci své značky, protože kdo jiný by měl nosit její kousky než ona sama? „Pětiletá dcera se mě vždy ptá, jestli to jednou zdědí, takže chci, aby moje věci byly nadčasové nejen střihem, ale i použitím kvalitních materiálů.“ Zbytek šatníku doplňuje oblíbenými značkami jako Leeda nebo Sistersconspiracy. Když zrovna nepracuje, ráda si zajede do Berlína na koncert nebo výstavu. „Naposledy jsem byla na Bowiem a Lykke Li,“ říká Mimi. Je prý ráda, že přijela do Čech až po revoluci a chytla vlnu mladých lidí, kterým se najednou otevřel svět a mohli začít nadšeně cestovat a poznávat nové věci. „Pořád jsem jednou nohou ve Vietnamu, ale Čechy jsou můj domov.“

1. Kniha/časopis. Nemám přes den čas si soustředěně číst, a tak mám většinou rozečteno více knih najednou. V poslední době jsem si oblíbila tenhle časopis. Je téměř bez reklam, má vkusné fotky a skvělé kratší texty. 2. Kabelka s gobelínem. Už několik let sbírám gobelínové suvenýry, kabelky, obrazy, polštáře, které jsou součástí mé nové kolekce. 3. Prsten Shit Happens. Prsteny jako muž a žena = pár = láska. Navíc si je můžete nasadit, jak chcete, a otáčet jimi podle nálady. 4. Talířek. Českou keramiku mám ráda. Na tomhle talířku měl být utopenec. 5. Portishead. Poslouchám je už víc než 15 let a nic je nepřekoná. 6. Diář. Bez něj vůbec neexistuji. 7. Krasohled. Nosím jej často v kabelce. Když vás něco nebo někdo štve, podíváte se na něj skrz krasohled a všechno najednou vypadá jinak.

ZEN55

zkušenost

Repor p ve tm Dark retreats, pobyty ve tmě, jsou dnes čím dál populárnější metodou, jak lépe poznat sám sebe. Také sloupkař ZENu a známý terapeut Jan Bílý si střihnul deset dní v naprostém odloučení od světla. Přemohl démony své mysli?

„Mami, ale necháte mi světýlko, ano?“ „Jasně, necháme.“ „Opravdu?“ „Opravdu.“ „Velké?“ „Tak už přestaň, vždyť jsi skoro dospělý!“ No – jak se to vezme. Bylo mi pět a rodiče mě častěji nechávali samotného na chatě. Chodili k sousedům na vínečko a já měl strach. Ze tmy. Z příšer, které ukrývala, ze zvuků, dupání ježka, šramocení myší, a především z něčeho, co se nedalo pojmenovat. Ale o to větší hrůzu to budilo…

56ZEN

ortáž psaná ve tmě ZEN57

Na co zapomenu, když škrtám sirku, je zavřít oči. A tak prožiji svůj malý Big Bang, prvotní záblesk stvoření světa.

58ZEN

vlastnímu přeludy produkujícímu mozku. A náhle – klid, prázdno, jas a úžas. Zakouším okamžik čistého bytí, bez myšlení, bez hodnocení, takřka bez vjemu. Zbude láska a údiv nad krásou okamžiku. Na maličkou chvíli, samozřejmě, ale ta chvilka vydá za dny a měsíce „vnějších“ potěšení. A pak jsou tu ještě setkání, vhledy, které částečně jdou jasně z mého nitra, částečně bůhví odkud. Na pár minut uzřím jakéhosi sibiřského šamana, který, tak jako já, bubnuje a v přestávce se na mě zadívá a říká: „O život je nutno pečovat. Život je moc vzácný v univerzu. Řekni to lidem.“ A  mně vyhrknou slzy do očí a  zatoužím po procházce šumavským lesem, který čeká venku. A vím, že to, co „venku“ dělám, dělat mám a že to dělám vcelku správně, včetně občasných chyb, propadů a bolístek. Zažehnutí světla Téměř nejím. Uvědomuji si, jak tím, že se dostávám k  sobě, ke své podstatě, do centra mého bytí, odpadají touhy po objemu, množství, rychlosti a kontrole. Začínám chodit mikrokrůčky po své kobce a zpívat jakousi ukolébavku. A vida – když se blížím ke zdi, slyším ji skrze ozvěnu. Rozeznávám čistě akusticky výklenek s  toaletou, sprchový kout, prostor nad postelí i pověšenou deku. Připadám si jako netopýr a  baví mě pomalost. A  tak se vkrádá desátý den. Hodinu před propuštěním požádám (píšu ve tmě už docela rutinovaně) o  sirky a  svíčku. Chci ukončit svůj pobyt slavnostním obřadem Zažehnutí Světla. Na co zapomenu, když škrtám sirku, je zavřít oči. A tak prožiji svůj malý Big Bang, prvotní záblesk stvoření světa. Notnou chvíli nic nevidím, zvedá se mi žaludek, jsem jako praštěný – světýlkem. Malým, ale jak můj duchovní učitel Osho říkal: „Zažehneš jednu jedinou svíčku a veškerá tma je pryč.“ Vycházím ven, do vonící, večerním sluncem zalité krajiny šumavského předhůří. Vnímám červené jeřabiny v moři zelených listů, temnou žluť posečených polí a  vysokou, svobodnou, prázdnou, konejšící modř nebe. Je konec léta, jemný vánek šimrá na kůži a svět je neuvěřitelně krásný. „Život nutno opatrovat,“ slyším hlas šamana a vím, že má pravdu. A tomu malému, pětiletému klukovi v sobě říkám: „Vůbec se neboj. Ta tma je součástí světla a to světlo, Honzíku, je v tobě.“ 

▼ Inzerce A151005629

Když jsem se před půl rokem přihlásil na desetidenní pobyt v naprosté tmě a tichu, už jsem samozřejmě dlouho žádný strach ze tmy neměl. Naopak – tma mi je přítelem a  v  našem velehlučném světě ticho vzácnou lahůdkou. Přesto, jak se termín mého nástupu do jedné ze tří temných komor krásného, renovovaného statku na jihu Čech blížil, pociťoval jsem jemné šimrání kdesi pod solárem. Jak budu snášet deprivaci od optických a  akustických vjemů? Budu se nudit? Dosáhnu snad osvícení? Nebo se spíš zblázním? První dny: Ach, ta krása! Před očima se rozsvěcují a  pulzují nádherné fraktální obrazce, které zná asi každý, když si někdy ve tmě mnul oči. Vodní postel, na které si hovím, je příjemně teplá a  pohodlná. Jóga, kterou cvičím, jde hluboko a asány – tedy držení těla – se opravují samy od sebe. Od druhého dne chutná jídlo, postavené jednou za den (v  nepravidelných intervalech!) do meziprostoru dvojitých dveří, neobyčejně intenzivně. A  ticho je úžasné. A  stále vzory, tapety, tvary, barvy, kroutící se linky nebo, od třetího dne, schopnost „vidět“ úplně jiný, a přesto identický prostor kolem – především jakousi románskou kobku či prehistorický kamenný chrám. Jenže pak, asi od čtvrtého dne, začíná přituhovat. Vizuální obrazce nejdou vypnout! A ačkoli se mi prakticky nikdy nezjevují žádné příšery a obludy, samotné neustálé odvíjení se přeludů začíná obtěžovat. A i když vím, že vše, co „vidím“, pramení z té části mého mozku, která je za normálního, denního provozu upozaděna, začíná mě moje naprostá neschopnost kontroly nad „obrazci“ děsit. Cítím se tak trochu jako Buddha, jehož sváděl ďábel Mára – až na to, že já nevidím (bohužel) žádné nahé ženy ani křišťálové paláce, ale povětšinou abstraktní tvary, které připomínají cosi neznámého z dalekých galaxií. Samozřejmě vím, že to není nic zvenčí, že je to moje nudící se ego ve spojení s podvyživeným rozumem, jenž nemusí nic řešit, a tak si pilně vymýšlí. Ale to moc nepomáhá. Co pomáhá, je opět jóga, moje speciální druidská meditace „sezení s  holí“ a  pak, když se krize prohloubí, skálopevné přesvědčení nenechat se vychýlit, nepodlehnout budící se panice a  setrvat ve svém středu. „To mě budete muset zabít, roztrhat na kousky, a ani tím mě nedostanete,“ říkám v  množném čísle svému

KOMERČNÍ PREZENTACE

za oběd lidé zaplatí stokorunu. první reálná data o útratě přináší ticket restaurant® card. Lidé ve dvou největších městech země, v Praze a Brně, zaplatí za oběd v pracovním týdnu v průměru 100 korun. První reálná čísla má k dispozici společnost Edenred, vydavatel stravenkové karty Ticket Restaurant® Card. Reálná čísla tak ukazují, že lidé utratí za obědy více, než kolik říkaly dosavadní průzkumy. Výrazný je i rozdíl mezi skutečnou útratou a průměrnou hodnotou klasické papírové stravenky, která je cca 70 korun. Mnoho zaměstnavatelů bude díky růstu ekonomiky přemýšlet o tom, jak svým zaměstnancům přilepšit. Nabízí se velmi efektivní cesta - pořídit jim stravenkovou kartu a zvýšit denní příspěvky na stravné. Ty jsou totiž daňově uznatelným nákladem a podle současných předpisů jsou nejvýhodnější stravenky ve výši 104 korun. To již koresponduje s cenou, kterou lidé ve skutečnosti v restauracích za jídlo v pracovním týdnu platí. Společnost Edenred představila ticket restaurant® card v polovině června a nyní s ní lze platit ve více než tisícovce tuzemských restaurací a dalších provozoven, zejména v Praze a Brně. Do konce roku se síť rozšíří po celé ČR. „O kartu je velký zájem, a to jak mezi firmami, tak mezi zaměstnanci a restauratéry. Každý den nám přibývá několik desítek nových partnerů,“ říká Pavel Kusý, ředitel pro marketing a strategii společnosti Edenred, který kartu ve spolupráci s firmou MasterCard vydává.

Stravenková karta Edenred má veškeré předpoklady pro to, aby se stala nejrozšířenější kartou na trhu určenou k placení obědů zaměstnanců během pracovního dne. Postupně s ní bude možné zaplatit v několika desítkách tisíc restaurací a provozoven po celé zemi. Je to možné díky tomu, že stravenkovou kartou ticket restaurant® card lze platit nejen prostřednictvím platebních terminálu. Platbu lze jednoduše provést i přes tablet či mobil, do kterých si majitel restaurace nahraje platební aplikaci E-Pay by Edenred. „Pro každou provozovnu je možné mít tolik mobilních zařízení s touto aplikací, kolik jich bude zapotřebí. To urychluje odbavování zákazníků i ve velkých restauracích v době polední špičky. Vše je velmi jednoduché a nevyžaduje to žádné dodatečné školení zaměstnanců,“ sděluje Pavel Kusý. Možnost zaplatit jednoduše a prakticky všude odliší stravenkovou kartu ticket restaurant® card od konkurence. Ale není to jen rychlé a pohodlné placení v široké síti restaurací, co přináší nové řešení od společnosti Edenred. Další výhodou je možnost kdykoli si zjistit, kolik peněz na své kartě máte. Vše je dostupné v mobilní aplikaci TicketCard by Edenred, která

ukazuje zůstatek na kartě.. Aplikace obsahuje rovněž vyhledávač provozoven, které kartu přijímají. Podobně jako restaurace se administrativy zbaví i firmy, které se rozhodnou svým zaměstnancům předplacenou stravenkovou kartu Edenred pořídit. Zjednodušuje se objednávání stravenek, odpadá jejich rozdělování, skladování a doručování zaměstnancům. Stravenková karta ticket restaurant® card, vyvinutá společně s MasterCard, je zároveň vybavena všemi nejmodernějšími bezpečnostními prvky. Při ztrátě nebo odcizení ji lze zablokovat a vystavit novou, na kterou se převedou všechny prostředky z „obědového“ účtu zaměstnance. Platit s kartou mohou zaměstnanci v restauracích i v obchodních řetězcích s potravinami, stejně tak i v menších prodejnách potravin, jako jsou například lahůdky. „Našim cílem je poskytovat inovativní a jednoduchá řešení, která navíc splňují veškeré požadavky na bezpečnost, což ticket restaurant® card jednoznačně splňuje,“ doplňuje Kusý. více na www.edenred.cz a www.trc.cz

etika & byznys

Jeremy McCarthy

Proč je dobré býti zticha Negativní emoce slouží soustředění, pozitivní zase podporují kreativitu. Východ nás zase může učit, jak si vzít čas jen pro sebe. Potřebujeme toto všechno, říká ředitel spa hotelů Mandarin Oriental a světový expert na wellness Jeremy McCarthy. Text Hana de Goeij l Foto Petr Hricko

S

edím v chladu kamenné klenby bývalého kláštera, zrakem kloužu po zbytcích nástěnných maleb a pomalu usrkávám jasmínový čaj. Čas se tady nezastavil, jen příjemně zpomalil. Jeremy McCarthy si nemohl zvolit lepší práci, napadá mne po prvních větách, které globální ředitel spa hotelů Mandarin Oriental pronese melodickým, neuspěchaným hlasem, jenž na vlnách snění unáší posluchače mimo realitu. „Ráno jsem tady cvičil jógu, ty ruiny pod námi mají zajímavou hladinu energie,“ říká. Když si bral mou vizitku, uchopil ji oběma rukama a věnoval několik vteřin jejímu čtení. Na zápěstí se mu houpou meditační kuličky. „K tomu, aby nám lidem bylo dobře, potřebujeme střídat momenty pohybu a  ticha. Bohužel mentální ticho dnes praktikujeme málokdy.“ Jeremy vystudoval psychologii. „Ukázalo se, že je na mne příliš negativní, vše, o čem jsme se učili, byly deviace. Proto jsem se tomu nikdy nevěnoval.“ Místo toho jej oslovil svět spa. O  svém přístupu píše na blogu psychologyofwellbeing.com

ru, že v moderním životě potřebujeme dvě věci  – pohyb a  ticho. Většinu času trávíme sezením u  počítačů a  nehýbeme se. Potřebujeme, aby se naše tělo hýbalo. A  paradoxně, i  když praktikujeme sedavý způsob života, naše mysl je málokdy v klidu. Mentální ticho je nesmírně důležité. Na nic nemyslet, nebýt k ničemu a nikomu připojený. To je velká část toho, co dělám. Spa by měla být místem, kde odložíme telefon a věnujeme se sami sobě.

Proč jste si zvolil zrovna oblast lázeňství? Spa pro mne nikdy nebylo o  luxusním vybavení, exkluzivních ošetřeních a  zázračných produktech. Jde o to, jak se v nich člověk cítí. Před několika lety jsem se vrátil do školy a získal titul v aplikované pozitivní psychologii. Studiem jednotlivých aspektů mysli a těla jsem přišel k závě-

Zmínil jste pozitivní psychologii. V čem je rozdíl oproti té tradiční? Když jsem studoval na univerzitě psychologii, byl jsem instruktorem ve fitness, instruktorem bojových umění a plavání. Studoval jsem psychologii, protože jsem chtěl pochopit lidský výkon a motivaci. Během studia jsem ale zjistil, že psychologie

60ZEN

Jak často je potřeba být v takovém mentálním tichu, aby na nás mělo skutečně dopad? Myslím, že na ticho je potřeba si najít čas každý den. Nemusíte chodit do spa. Stačí chvíli sedět a meditovat, můžete jít na procházku, nebo třeba prostě sedět v autobuse po cestě do práce a nečíst u  toho knížku nebo něco v telefonu. Stačí jen sedět. Ve spa vždy doporučujeme lidem, aby přišli dříve a několik minut před procedurou se zklidnili, a totéž na závěr návštěvy. Dát si čas, relaxovat, přemýšlet.

Psychologie je věda o poruchách a depresích. Pozitivní psychologie naopak zkoumá pocity, jež navozují blaho, říká o svém oboru Jeremy McCarthy.

západ chce jen to, co lze vyfotit a ukázat. východ umí žít pomalu a ve svých myšlenkách.

ZEN61

V USA začínají korporace propagovat meditaci a dbají na dostatek přestávek. Samozřejmě jim jde o výkonnost zaměstnanců, připouští McCarthy.

pozitivní emoce nás otevírají. všimneme si věcí, jež by nám jinak unikly, jsme kreativní.

je velmi negativní, bylo to hodně o  mentálních nemocech, poruchách, depresích, stresu a smutku. Martin Seligman, významný americký psycholog, přišel s termínem naučené bezmoci. Před řadou let dělali v  USA pokusy na psech. Dávali jim pravidelně elektrické šoky. Ti psi se nakonec stali deprimovanými, protože si uvědomili, že ať dělají co dělají, zase dostanou elektrický šok. Byla to přelomová studie, která nám umožnila pochopit, že okamžik, kdy se lidé stanou deprimovanými, je ten, kdy mají pocit, že nic z toho, co udělají, nemá smysl. Seligman pak otázku otočil a začal se ptát, zda se vedle bezmoci dokážeme naučit také optimismu. Je to schopnost, kterou dokážeme rozvinout? Zjistil, že zvířata se to zvládnou naučit, a tím, že se to učí, stávají se odolnějšími proti stresu. Na základě toho založil novou větev psychologie, takzvanou pozitivní. Než studovat to, co nechceme, jako jsou deprese a úzkosti, studujme raději psychologické aspekty života, jež si přejeme více. Jinými slovy – studujme vědu, která se skrývá za pocity, jež nám navozují blaho. Co pomáhá vám, abyste se cítil dobře? Mám dva malé kluky, 3 a 5 let. Každý den se snažím dělat to, co nazývám „být jen rodičem“. Každý den se snažím si se svými dětmi sednout, třeba jen na pár minut, a věnovat jim sto procent své pozornosti. Nemusíme nutně spolu něco dělat. Když si hrají, jen si sednu a dívám se na ně. Když chtějí, hraji si s  nimi. Myslím, že to posiluje náš vztah a jim to pomáhá relaxovat, protože vědí, že tam jsem pro ně. Vyhýbám se poměrně časté frustraci rodičů, kteří nezvládají, i kdyby chtěli, věnovat se dostatečně svým dětem. A také se snažím hodně hýbat. Spa je relaxace pro mozek i  pro tělo, po

62ZEN

masáži mám pokaždé spoustu dobrých nápadů. Zajímavé je, nakolik vyžadované typy procedur v jednotlivých částech světa odrážejí momentální výkon dané země. Například v Číně lidé žádají energizující masáže, chtějí do toho šlapat, být nabití. Na druhé straně v USA chtějí hlavně relaxaci, uvolnění a zpomalení. Všude ale najdete element vody a element tepla. Potřebujeme slunce a vodu k životu, proto jsou lidé přitahováni k těmto silám a cítí se v jejich blízkosti dobře. Něco v nás je teplem a vodou uklidňováno. Mluvil jste o potřebě ticha. Máte pocit, že se mění v souvislosti s vývojem civilizace? V minulosti jsme vždy měli místa, kde jsme mohli být v tichu. Naši předci museli třeba chodit hodinu pro vodu nebo pro jídlo a šli v tichu. Ženy trávily hodiny drcením zrní a přípravou jídla. Také v tichu. To vše se dnes dělá v továrnách automatizovaně. Dříve byly momenty ticha přirozenou součástí našich životů, zatímco dnes žijeme ve světě, kdy nikdy nemusíme být neproduktivní. Můžeme být produktivní každou sekundu každého dne. I když sedíme na toaletě. Myslím si, že poprvé v historii žijeme v období, kdy musíme do našeho života vědomě vnášet nějaký prostor pro pomalost, ticho a přemítání. Jak se s tím lidé srovnávají? Lidé s  tím zápasí, zatím nepříliš úspěšně. Není jednoduché najít potřebnou rovnováhu. Ale jsem optimista. V  posledních desetiletích jsme zde měli koncept rovnováhy pracovního a osobního života. Ten předpokládá, že práce je automaticky něco stresujícího a  vyčerpávajícího. Z  takového prostředí potom utíkáme domů, kde je nám dob-

ře a  děláme aktivity, které nás těší. Dnes se ale lidé čím dál více chtějí cítit dobře všude. Nechtějí jen některé okamžiky, kdy je jim příjemně, chtějí, aby je pocit spokojenosti provázel všude. Částečně možná i proto, že lidé měří stav své dobré nálady a zdraví různými přístroji. Není to trochu absurdní? Částečně ano, ale existuje řada lidí, kteří by si bez měření ani neuvědomili, co dělají. Neuvědomí si, že v židli sedí už devět hodin a tělo zamkli do jedné strnulé pozice. Měření jim pomáhá, aby se podívali na svůj den a řekli si, jestli se vůbec hýbali. Co třeba skoncovat s dobou nonstop výkonnosti, kterou jste zmínil? Ano, nekončící produktivita je problém. Naštěstí se alespoň mění vnímání toho, co je wellness, co znamená cítit se dobře psychicky i fyzicky. Před padesáti lety wellness znamenal dobře jíst a cvičit. Dnes zjišťujeme, že je toho víc, například odpočinek a regenerace. Uvědomujeme si, že jen makat, makat, makat nefunguje, nakonec nás to dožene a  ve výsledku se staneme méně produktivními. I korporace se již učí, že musejí dát zaměstnancům šanci na odpočinek a  regeneraci, protože pak pracují lépe. Uvědomujeme si také důležitost emocí. Potřebujeme rovnováhu mezi pozitivními a  negativními zkušenostmi. Studie ukazují, že nejproduktivnější jsou ti lidé, kteří pracují v blocích dlouhých něco přes hodinu, v plné intenzitě a soustředění a pak si udělají přestávku. Neběhají maraton, ale sérii sprintů. Žijete v Hongkongu. Má Východ něco, co nám chybí? Pomalost je pořád součástí jejich kultury, i když postupně mizí a Hongkong není ideálním příkladem. Měli bychom to od nich převzít. Podívejte

se na jejich koníčky. Jdete do parku a lidé tam cvičí taj-či, závodí s modely lodí, pouštějí draky. Říkám jim pomalé koníčky. Hodiny nechávají draka stoupat výš a výš do oblak. Na Západě děláme to, co můžeme vyfotit a pověsit na sociální sítě. Podívejte se na mě, jak skáču bungee! Skáču z letadla! Na Východě existuje mnohem více pomalých, uzavřených aktivit, které dělají lidé pouze pro sebe. Jsou při tom sami se svými myšlenkami. Bohužel i tamní mladá generace už má v oblibě technologické hračky, které nás zrychují. Každodenně se setkáváme s negativními zprávami, pro noviny dobrá zpráva – žádná zpráva. Jak mají lidé v sobě posilovat pozitivní myšlenky? To je dobrá otázka. Určitě by bylo špatným řešením všechny lidi násilím vést k tomu, aby byli šťastní. Pro mne je to spíš otázka celistvosti, otázka pochopení, že existují pozitivní a  negativní emoce a všechny nás nějakým způsobem obohacují. Dokonce i úzkost, smutek a hněv nám slouží k  něčemu konkrétnímu. Doporučil bych proto lidem, aby se snažili prožívat všechny tyto emoce. Nemá smysl chtít být za každou cenu šťastný. Dlouhou dobu nikdo nevěděl, k  čemu vlastně pozitivní emoce slouží. Je jednoduché pochopit, k čemu je třeba hněv. Když se zlobíte, tělo se napruží a jste připraveni k boji nebo k útěku. Proč máme být šťastni, to jsme ale nevěděli. Výzkum ukázal, že zatímco negativní emoce způsobují soustředění na určitý problém, pozitivní emoce nás otevírají. Když se cítíme dobře, je vyšší pravděpodobnost, že ve svém okolí zaznamenáme věci, které by nám jinak unikly. Je vyšší pravděpodobnost, že rozpoznáme příležitosti, které před námi leží. Je vyšší pravděpodobnost, že přijdeme s kreativní myšlenkou. To znamená, že potřebujeme obojí. Inzerce A151008599

ZEN63

média

co dělat, když se dostanete do rukou novináře Umění vlastní prezentace je v této zemi stále podceňováno. Konzultant agentury FreeCom a bývalý novinář Petr Studenovský připravil osm rad, jak absolvovat bez úhony rozhovor v médiích. Text Hana de Goeij l Foto Alexander Dobrovodský

64ZEN

2

1

3

Nedělejte se chytrým a nepoužívejte odborné nebo cizojazyčné výrazy. Víte, co to je výstav? Teď pravděpodobně rozumí jen ti, kteří vaří pivo. Je to množství, které uvaří za rok.

4

Diváky, kteří vás prostřednictvím médií sledují, nezajímají odborné detaily, při rozhovoru s novinářem se naučte zjednodušovat.

Manažer musí mít nejméně dvě profese. Svoji odbornost a schopnost prezentace toho, co dělá.

Považujte rozhovor s novinářem za důležitý a připravte se na něj. Je to součást vaší práce, ne otravná moucha, které z donucení věnujete právě tolik času, kolik je potřeba na pověšení mucholapky.

5 6

Příslušníci sedmé velmoci bývají označováni za polovzdělance, pitomce či hnůj. Bývají také glorifikováni v amerických filmech, mazáni medem od lidí z public relations či vzýváni jako hlídací psi demokracie (to povětšinou zaznívá z vlastních řad). Mít či nemít novináře rád je ale irelevantní. Nezmizejí, a proto je chytré naučit se s nimi mluvit. Petr Studenovský vedl zpravodajství v České televizi, a když toho měl dost, obrátil se na laickou veřejnost a začal ji trénovat v tom, jak ze sebe před kamerou neudělat pitomce. Čtenářům ZENu nabízí těchto pár rad.

Jestli opravdu, ale opravdu nechcete odpovídat, sir Humphrey Appleby z „Jistě, pane ministře“ má zaručené tipy: Napadněte otázku Napadněte tazatele Pochvalte otázku Předstírejte, že je to nahrané Využijte časového faktoru

7

Krizový scénář

Buďte struční, mluvte v jednoduchých větách. Novinář má právo krátit, a čím jasněji budete mluvit, tím menší šance je, že vás sestříhá.

V žádném případě se s novinářem nehádejte a netvrďte, že téma není předmětem rozhovoru. Můžete si být jisti, že právě na to se novinář zaměří.

8

Nesnažte se před novinářem mluvit lépe a spisovněji. Není jednodušší říci, že nemáte čas, než ze sebe soukat, že bojujete s dostatkem časového prostoru?

Soustřeďte se na své odpovědi, ne na otázky. Skutečně zběhlý řečník dokáže říci to, co chce, bez ohledu na to, jaké otázky mu jsou pokládány.

Naznačte utajení  nikem může být i dlouhé Ú povídání bez pointy

ZEN65

novinařina

l e n k a k l i c p e r ová

Cesty tam a zpátky Někdo říčně cestuje po světě, aby stihl poznat co nejvíc jeho krás, jiný spíš proto, aby poznal a pochopil, co se v různých koutech světa děje. Mezi ty druhé se počítá i šéfredaktorka časopisu Lidé a Země. Text Jan Müller

J

aký byl tvůj most dangerous moment, jak jsi z toho vyvázla a jaké ponaučení nebo zážitek sis z toho odnesla? Nejnebezpečnější situace jsem zažívala asi při poslední cestě do Iráku a Sýrie. Jeli jsme z uprchlického tábora na hoře Sindžár v západním Iráku pod horu, kde leží město Sindžár, jezídské centrum oblasti. To z  osmdesáti procent ovládá Islámský stát. Jeli jsme do města na frontovou linii, která prochází rozbořeným a rozbombardovaným městem. Na jedné straně linie jsou islamisté, na druhé partyzáni z kurdské PKK. Městská válka je strašně nebezpečná v  tom, že v  ruinách nacházejí vynikající krytí snajpři. My jsme se s bojovníky PKK dostali až na padesát metrů od Islámského státu. Obnáší to také to, že mezi jednotlivými ruinami, kde jsou na pozicích PKK, musíte přebíhat prázdná prostranství. Když jsem běžela poprvé, bylo to zvláštní, ale nemáte čas to moc řešit. Podruhé to řešíte ještě méně a potřetí už vůbec – prostě počkáte, až přeběhne ten před vámi, a vybíháte. Odnesla jsem si z  toho ještě větší adaptaci na střelbu a zkušenosti s tím, jak to chodí na frontách. Což se hodí. Jaký byl tvůj nejúžasnější zážitek při cestování, co z toho zůstalo v tobě dodnes? Já nejsem žádná cestovatelka, která jezdí za krásami světa. Na cestách se vždycky soustředím na nějaké téma, kterému je na místě podřízeno úplně všechno. Ale i tak mám úžasných zážitků stovky – třeba jeden z nejhezčích je určitě to, že jsem mohla vidět nádherné oslavy Cure Saleé v severním Nigeru. Nejezdí tam žádní turisté, ta oblast je hodně nestabilní. Slavnosti, při nichž se tančí tanec gerewol, vypadají přesně tak, jak musely vypadat ještě v dobách Livingstona nebo Holuba. Byl to úchvatný zážitek a  vzpomínám si, že když jsem poprvé před sebou viděla řady nastrojených a  namalovaných tanečníků, ne-

66ZEN

chtělo se mi věřit, že jsem to opravdu dokázala, že jsem tam. Kdy ses při cestování smála něčemu komickému, veselému, že jsi nemohla přestat? Obvykle se lidé smějí až poté, co ty zážitky vyprávíme někde v hospodě. Většinou cestuji s některou z kolegyň z neziskovky Femisphera, kterou jsme založily v roce 2008. Pamatuju se, jak jsme s kolegyní Olgou Šilhovou jednou v Maroku vyprávěly, jak nás zatkli v Čadu, protože se nám převlíknul tamní prefekt do jiného hábitu. My ho nepoznaly, poslaly jsme ho do háje, když po nás chtěl povolení k natáčení. On se samozřejmě příšerně naštval a chtěl nás strčit do vězení za špionáž ve prospěch Súdánu. Naše marocká skupinka se otřásala smíchem a my jsme slzely při vzpomínkách na toho nafouknutýho dědka. Jinak my se na cestách smějeme pořád, s  Jarmilou Štukovou jsme v  Albánii dostávaly záchvaty smíchu ze zoufalství nad naším tlumočníkem – smích je to jediné, co vám stejně nakonec zbude. Kdy to naopak bylo nejsmutnější, kdy na tebe dolehla „tíha světa“? Málokdy to na mne dolehne, ale stane se. Snažím se soustředit na práci a  nepřipouštět si ty hrůzy, které člověk poslouchá. Těžké to bylo ale třeba v Kongu, kdy jsem poslouchala líčení takových hrůz. A ti lidé, kteří je prožili a přežili, seděli přímo přede mnou. Většinou šlo o ženy, které byly brutálně znásilněny, mučeny. Člověk cítí jen bezmocnost a vztek nad tím, že planetu sdílí s  lidmi, kteří si nezaslouží tohle označení. Jen lidské zrůdy mohou dělat to, co dělají povstalci v Kongu bezbranným vesničanům a hlavně ženám. Nebo příslušníci Islámského státu. Jak tě cestování změnilo? Mám mnohem víc zkušeností, mohu srovnávat,

v dětství jsem vydržela hodiny studovat atlas a představovat si, jak asi vypadají všechna ta města...

Při focení na základně ISAF v afghánské provincii Logar. Dnes, po stažení koaličních sil, už základna neexistuje. (dole) Můj druhý pobyt v Afghánistánu, rok 2012 (první vpravo, foto J. Štuková) S Jarmilou Štukovou v červnu 2015 ve výcvikovém táboře PKK na hoře Sindžár, západní Irák. (druhá vpravo)

ZEN67

dělat. Neznamená to ale, že jdu bezhlavě do jakéhokoli rizika. Vím přesně, na co si mám dávat pozor, jak se chovat, a pokud to aspoň trochu jde, snažím se rizika minimalizovat. Také většinou nejde jen o mne samotnou. Nemůžu další lidi zbytečně ohrožovat kvůli nějakým rozmarům. Je něco, co tě v poslední době při cestování absolutně překvapilo, něco, co jsi nečekala? V  poslední době jsem hodně jezdila do Iráku nebo Afghánistánu – ty země znám poměrně dobře, nevzpomínám si, že by mě tam teď něco zvlášť překvapilo. Ale předtím jsem byla v Nigeru fotit slavnosti gerewolu (domorodé námluvy). Čekala jsem, že ta cesta bude komplikovaná, a jela jsem se staženým zadkem, jak to zvládnu. Niger mě překvapil, lidé tam byli úžasní. Je pravda, že to bylo díky skvělému kontaktu, díky němuž tam všechno fungovalo. Po zkušenostech se subsaharskou Afrikou jsem myslela, že mne tam oberou o to málo peněz, co s sebou mám, a opak byl pravdou – ještě mne zadarmo živili, ubytovávali a dávali mi dárky.

Na obranné linii pešmergů (kurdských válečníků) blízko iráckého Kirkúku. Pozice islamistů jsou asi dva kilometry před valem. (nahoře) Jezídky v uprchlickém táboře na hoře Sindžár. Islámský stát operuje velice blízko tábora, proto zde nepůsobí téměř žádné humanitární organizace a život (náboženské skupiny) jezídů je strastiplný. Navíc je IS stále napadá. Je tu nebezpečno, v zimě zima, v létě nepředstavitelné vedro... (dole)

68ZEN

díky cestám jsem toho zažila opravdu hodně a  prověřila si také svoje reakce na nestandardní situace. A  nejen ty válečné. Jak třeba člověk dokáže fungovat v zemi, jako je Čad, když nemá dost jídla ani pití, nebo když máte zoufalou spánkovou deprivaci. Nebo když je spalující vedro a vy musíte přesto něco dělat, stejně tak jako když točíte v zimě, kdy máte tělo zmrzlé na kost (třeba v iráckých horách v listopadu to bylo hodně krušné). Jsem asi odolnější vůči všemu možnému. Proti chorobám, i proti lidské blbosti. A  nedokážu moc vracet jídlo v  restauraci – vždycky se mi v hlavě vynoří nějaký obrázek lidí, kteří by za ten kus žvance dali cokoli. Často jezdíš do války. Není to nějaký druh závislosti, adrenalin? Budu úplně upřímná – ano. Kdybych chtěla dělat jenom novinařinu, můžu ji dělat tady v ČR a nikam nejezdit. Ale dobrodružství a adrenalin mě lákaly odjakživa, bohužel od velmi útlého dětství. Prostě jsem taková a moc se s tím nedá

Kde ses nejlíp najedla a napila? Asi v Iráku v horách u Kurdů. Vesnická strava je tam jednoduchá, ale fantastická! Nikdy nezapomenu na snídani na irácko-íránské hranici, kdy paní domu ráno napekla chléb, k tomu naservírovala domácí sýr a bezkonkurenční med. Taky mám ráda afghánskou kuchyni, ta občas také překvapí – třeba houby z  Panšíru jsou opravdová lahůdka. S pitím to je horší – v Africe i na Blízkém a Středním východě to je s alkoholem bída. I když v křesťanské čtvrti v kurdském Irbílu mají libanonští obchodníci alkohol snad úplně z celého světa. Ale teď se mi vybavil ještě můj pobyt na Guadeloupu, abych nemluvila jen o  těch problematických končinách – a  místní skvělé rumy, moc mi chutnal míchaný nápoj zvaný planteur. Kde jsou nejhezčí muži? A nejhezčí ženy? Nejhezčí muži jsou pro mě v Evropě – ideálně co nejvíc na sever. Tam se bohužel zrovna moc nedostávám. Kdybych třeba potkala herce Damiana Lewise, asi by se mi podlomila kolena. Ženy? To je jiná – tam se mohu řídit jen estetickou rovinou. V  každé zemi jsou krásné ženy. Vyzdvihnu ale třeba Etiopii, tam je spousta nádherných žen, naopak myslím, že třeba lidé  často přeceňují půvaby Afghánek nebo Iráčanek – myslí si, že pod každou burkou se skrývá pomalu Miss World. Což není pravda. Drtivá většina tamních žen na svoji tělesnou schránku rezignuje hned po sňatku – porodí děti a  tloustnou. Jediné, v  čem se opravdu vyžívají, je množství make-upu na obličeji. Co jsem viděla v Iráku, by vás zaručeně taky šokovalo!

Kde bys chtěla žít, kdybys nežila v Česku? Já chci žít v Česku. Možná třeba na důchod bych se odstěhovala na nějaký příjemný ostrov, klidně v Chorvatsku nebo v Thajsku. Nebo si koupím plachetnici a budu se plavit kolem světa, to už na to budu mít čas. Co byl ten moment, kdy ses jako dítě nebo teenagerka rozhodla, že budeš cestovatelka. Viděla jsi třeba nějaký film, četla knihu? Mě nic takového nikdy ani nenapadlo. Chtěla jsem být archeoložka. Jen jsem už od takových pěti let četla místo pohádek dobrodružné knížky, tedy nejdřív mi je čítávala máma, to jsem ještě neuměla číst. Přečetla jsem asi všechny mayovky a verneovky a tuny rodokapsů. A milovala jsem prohlížení map – hodiny jsem vydržela studovat atlas a představovat si, jak asi vypadají všechna ta města v Africe, Asii... Máš z cestování nějaké zdravotní komplikace? Ne, já nikdy neměla ani malárii. (klepe) Myslím, že teď už mám vnitřnosti osazené takovým množstvím bakterií, že už mě jen tak něco nerozhodí. Ale před takovými deseti lety jsem v Indii fakt skoro umřela na nějakou silnou infekci. Byla jsem tam sama a to bylo nejhorší – musela jsem se o sebe postarat i se čtyřicítkou horečkou, průjmem a zvracením. To bylo hodně drsné.

Mám pocit, že Češi jsou obrovští cestovatelé, třeba Holub v Africe, Hanzelka se Zikmundem a další. Že jsme prostě hodně zvědavý národ. Co si myslíš ty? Nebo jsme stejní jako Němci, Poláci či Maďaři? Já myslím, že Češi si už dlouho kompenzují cestovací deficit z dob socialismu. Jsme určitě zvídavý národ, to ano, v  rámci Evropy nedokážu říci, jak moc vybočujeme, ale myslím, že třeba Američanům bychom to v cestování docela natřeli. A poslední otázka: Říká se, že lidé jsou vlastně stejní. Co si myslíš ty, která můžeš srovnávat tolik kultur. Jsou? Nejsou? V čem? V základních věcech samozřejmě ano. Lidé na krizové situace většinou reagují úplně stejně všude na světě. Ale jinak tam rozdíly vidím. Jinak přemýšlí Afričan, jinak Afghánec, jinak Evropan. To není dáno ničím jiným než kulturním prostředím, v němž žijeme. To formuje chování a  myšlení. Proniknout do myšlení Konžana je například docela obtížné a chce to hodně zkušeností. Jen tak pak můžete v té zemi fungovat, musíte umět dopředu odhadnout, jak bude dotyčný reagovat. A to se nedá naučit jinak než zkušenostmi. A ne všechny jsou pochopitelně pozitivní.

Výpravná obrazová publikace z nakladatelství Mladá fronta od Lenky Klicperové, Olgy a Václava Šilhových představuje subsaharskou Afriku, krásu její přírody i mizející domorodé zvyky a tradice. Nevyhýbá se ani palčivým problémům černého kontinentu. Kniha představuje jedinečné snímky domorodých obyvatel a zvířat doplněné o reportážní texty.

Inzerce A151002012

design

Malé velké maličkosti

1 Deka Pendleton Circle of Life, 8000 Kč, www.denimheads.cz 2 Dámské triko Armor Lux, 1500 Kč, www.denimheads.cz 3 Hedvábný šátek SJC, 1800 Kč, www.denimheads.cz 4 Paleta očních stínů s vůní sladkého koření Too Faced Semi Sweet Chocolate Bar, 1350 Kč, www.sephora.cz 5 Gin Monkey 47 z jalovce a bylin, cena za 0,5 l 999 Kč, www.1er.cz 6 Tonik Thomas Henry, 0,2 l za 30 Kč, www.1er.cz 7 Toaletní voda Atelier Cologne Cèdre Atlas s vůní dřevin a citrusů v cestovním doplnitelném balení, 30 ml za 1990 Kč, www.sephora.cz 8 Prsteny a náhrdelník z kolekce Pomellato Mama non Mama, zelený prsten 56 500 Kč, růžový 50 400 Kč, přívěsek na řetízku 47 600 Kč, klenotnictví Halada, www.halada.cz 9 Sprchový gel Korres s vůní šalvěje, limetky a jedlového dřeva, 265 Kč, www.korres.cz 10 Svícen Anima Decor za 290 Kč, www.animadecor.cz

„Nejlepší lidské okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí na celý život.“ – Robert Fulghum Připravila Viola Černodrinská Foto Michael Dvořák

1

8

6

4

10

5

7

9

3

70ZEN

▼ Inzerce A151005198

2

advertorial

KŘEHKÁ SÍLA SKLA

Máloco nás proslavilo tak, jako české sklo. Malá země uprostřed Evropy se stala poprvé sklářskou velmocí v 18. století, kdy jsme dali světu krásné křišťálové lustry. České sklo opět kralovalo v období secese na počátku 20. století. Hotovou revoluci způsobili čeští výtvarníci v 50. letech minulého století, když začali ke sklu přistupovat jinak, než bylo do té doby zvykem. Upustili od jeho užitné funkce a povýšili jej na materii, z níž lze vytvářet svébytná umělecká díla.

V

elkou poctou všem generacím českých sklářů bude výstava „Křehká síla skla“, která proběhne 1.–15. října v ZIBA Muzeu moderního skla v Praze Na Příkopě. Za tímto ojedinělým počinem stojí aukční dům Dorotheum, sklářské firmy Moser a Lasvit a privátní J&T Banka. Projekt představí vrcholná díla českého sklářského umění – od velikánů a průkopníků ateliérové tvorby až po současné trendy v podání mladých nadějných designérů. Z velikánů českého skla jsou téměř všichni autoři zastoupeni reprezentativními, často galerijními díly. U mladší generace sklářů pořadatelé kladli důraz na originalitu v přístupu ke sklu, aby si diváci udělali představu, jak se české sklo během uplynulých desetiletí vyvíjelo. Díla „klasiků“ bude reprezentovat několik prací od světoznámého tandemu Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Objekt Prostory II. (Space II.) je mistrovskou ukázkou motivu diagonálního průniku hranolu geometrickým objektem a je jednou z nejsugestivnějších plastik z počátku 90. let. Ukazuje na genialitu autorů a jejich dokonalou znalost zákonitostí skla. Od stejné tvůrčí dvojice se jako protipól představí jedna z jejich prvních společných prací, dílo Polibek, které bylo na-

vrženo v roce 1958. Posledním exponátem Libenského/Brychtové je známá Hlava se čtvercovým okem v  šedomodrém provedení. Dalším vystavovaným velikánem je František Vízner, jehož objekty vynikají krásou dokonalého tvaru, skloviny a řemeslného zpracování. V  roce 1996 autor navázal spolupráci se sklárnou Moser, z této tvorby se představí vázy Linea a  Eclipse a mísa Reflecting Pools II. K vidění bude také Víznerova ateliérová tvorba – Váza se čtyřmi otvory, která je dokonalou ukázkou toho, jak autor dokázal z  jednoduchého hranolového tvaru vykouzlit výsostně elegantní a  nadčasový objekt. „Křehkou sílu skla“ rozzáří také slavná bruselská mísa od Miluše Roubíčkové, špičková ukázka rytiny do křišťálu v podobě portrétu Franze Kafky od Jiřího Harcuby nebo pozdní dílo Pavla Hlavy Vzlet, v  němž se snoubí křehkost a průzračnost skla s výrazným geometrickým, přírodou ovlivněným tvarem. Ze současníků, kteří navazují na tradici českého skla a vnášejí do ní nové impulzy, se představí Petra Krausová s futuristickým objektem Action Glass nebo Luba Bakičová s dílem Fragile Support. Bakičová pracuje s netradičními materiály, v tomto konkrétním případě s uranovým sklem taveným do žárobetonu. Náročné disciplí-

ně sochařiny žhavého skla se věnuje autor plastiky YAN Martin Janecký, umělec s nezaměnitelným rukopisem a  stylem, který si podmanil sběratele z celého světa. Mladá generace je zastoupena také Vázou  01 z  čirého foukaného, broušeného a  pískovaného skla od Romana Kvity. Dílo bylo předobrazem k dnes úspěšné kolekci lisovaného skla Sphere, vyráběné v Německu. Exponáty „Křehké síly skla“ byly pečlivě vybrány z již existující autorské tvorby, řada objektů ale vznikla exkluzivně pro tuto příležitost. Příkladem jsou práce nepřehlédnutelného Maxima Velčovského s názvem Mísa MINErals Nr. 1 a  Zlaté srdce, dále náhrdelník Krystalit první dámy českého šperku Evy Eisler nebo unikátní objekt Flame navržený Lukášem Jabůrkem. „Křehká síla skla“ vyvrcholí aukcí vystavených děl, kterou pořádá Dorotheum s  partnery jako Evening Sale dne 15. října ve slavnostní dvoraně bývalé Živnobanky v  Praze Na Příkopě. Pořadatelé očekávají, že výstava pozvedne povědomí o  tomto specifickém segmentu umění. Věří, že čeští investoři, kteří svou pozornost dosud zaměřovali výhradně na současné české malířství, objeví krásu i  investiční potenciál českého sklářského umění – fenoménu, který ve světě nemá obdoby.  ZEN71

TIP

Neseďte na podzim za pecí

Hotel Horizont vznikl v sedmdesátých letech, ale prošel rekonstrukcí a dnes nabízí moderní, příjemné prostředí, wellness i výtečnou kuchyni.

72ZEN

spolupráci s odborníky na danou problematiku z VŠTJ Medicina Praha hostům připraví individuální návrh efektivních a bezpečných pohybových aktivit a také pomohou s úpravou stravovacího režimu bez nutnosti kupování doplňků stravy či speciální výživy. Každý se tak v tomto programu dozví více o zdravém životním stylu, vyzkouší si různé pohybové aktivity na míru své kondice a lépe pochopí fyziologii vlastního těla. K  tomu patří volný vstup do bazénu, vířivky, sauny a posilovny; výhodou je parkování přímo u hotelu na hlídaném parkovišti a Wi-Fi v celém hotelu zdarma. V  hotelu Horizont mají podchycena významná podzimní data – v rámci Svatováclavského víkendu tu získávají hosté vstupenku na soutěž o nejlepší Krakonošův guláš včetně ochutnávky deseti soutěžních vzorků plus dárek pro všechny Václavy. Bez povšimnutí nezůstane Krkonošský halloween (27. 10.–1. 11.), jehož součástí jsou mimo jiné Halloweenská stezka odvahy, Dýňodlabání a soutěž o nejoriginálnější dýni a animační programy. Podzim v Peci a v Horizontu není podzimem za pecí.

Text Ivan Verner I Foto hotel Horizont

T

outo optikou se podívejme na jedno z  nejoblíbenějších horských středisek u  nás – Pec pod Sněžkou. Kdysi tady bývala hornická osada, ale první turisty zde vítali už v 19. století a dnes většina stálých obyvatel obce – a těch je něco přes šest set – pracuje proto, aby se tu návštěvníci Krkonoš cítili co nejlépe. Mimo zimní sezonu jsou největšími atrakcemi daleké výhledy, ať už z  vrcholu Sněžky, či rozhledny na Hnědém vrchu, kam mají návštěvníci možnost vyjet sedačkami, a také turistické trasy. S těmi výhledy je to jasné, protože Pec pod Sněžkou je obklopena řadou hor a vrchů od lesnaté Růžové hory na severovýchodě přes tři nejvyšší vrcholy Krkonoš – Sněžky, Studniční hory a Luční hory – na severu po západní Zadní planinu a Liščí horu. Pro ty, kteří by se na ně chtěli podívat, přichystal zdejší hotel Horizont turistický servis, jehož součástí jsou jízdenky lanovkou na Sněžku a občerstvení v Bistru Sněžka na vrcholu, ale i turistické mapy Krkonoš a svačiny na túry pro každý den pobytu. Babí léto ale nemusíme prožít v  pohorkách nebo jen lenošit. Pracovníci hotelu Horizont ve

▼ Inzerce A151009973

Podle průzkumů zná průměrný Čech jen dva cíle dovolené – v létě moře a v zimě hory. Velkým kouzlem přitom hory oplývají i na podzim. Poznejte je třeba díky hotelu Horizont.

BUSINESS-LIFESTYLE

15. 10. 2015

F E S T I VA L

PŘIJĎTE NA JEDINEČNOU AKCI

V PRÁCI SE NEPRACUJE, ALE ŽIJE. PARKOVIŠTĚ HOLEŠOVICKÉ TRŽNICE ARTGEN OFFICE GALLERY

VOJTĚCH DYK & B-SIDE BAND BANDLEADER JOSEF BUCHTA XAVIER BAUMAXA | DEBBI

VSTUP ZDARMA

WWW.OFFICENIGHT.CZ

tipy Trpaslík navázal

Relax v industriálu

Příručka pijana

Milovníci britcomu Červený trpaslík zajásali; po pro někoho možná poněkud rozpačitější minisérii Zpátky v Červeném I až III tvůrci chytili ten starý

Jasně že tato stránka bude po létě plná knih nebo tipů na výlet, neseděli jsme přece celé léto v kanclu. Za humny, tedy za Drážďany, leží zatopené hnědouhelné doly – Lužická jezera. Kromě parádního koupání a sportovního vyžití (pro tuzemské cyklistické rodinky v trikotech ideální) jsou tam ale hlavně skvělé industriální expozice. Obrovská vysloužilá briketárna (Energiefabrik Knappenrode), kde si připadáte jak v adaptaci verneovky od Karla Zemana. Navíc tam stojí zaparkované různé důlní stroje a mašiny. Chloubou kraje je na druhé straně jezer důlní dopravník F60 přezdívaný ležící Eiffelovka. Tam se pro změnu cítíte jak na vesmírné stanici. Je to 500 metrů dlouhý kolos, při jehož prohlídce se dostanete do výšky 75 metrů. Krása, skoro jsem doma po návratu vytáhl Merkura. -sam-

Chlastací hry a léčení kocoviny autora jménem Dominic Bliss je titul, který může chybět v každé knihovně, ale nikoli v kapse, jestliže se vydáváme na večírek. Můžeme potvrdit, že všechny hry obsažené

Co redakce miluje

Oprášený Alchymista

Můj bar

„Kdo prožívá svůj Osobní příběh, umí všechno, co potřebuje. Jenom jediné znemožňuje jeho sen: strach z neúspěchu.“ Alchymista sice už není žádnou novinkou na poli beletrie, přesto mě ale tohle léto úplně uhranul!! Možná že už jsme zapomněli, co všechno dokážeme. Zapomněli jsme věřit sami sobě a sami v sebe. Možná že se v životě pořád jen něčeho zbytečně bojíme. A okolí? Coelho tvrdí, že když budeme pracovat sami na sobě, k lepšímu se změní i ti okolo nás. -vio-

Vždycky jsem chtěl mít svůj oblíbený bar. Ne abych tam dřepěl denně, ale abych měl takovou... oázu. Místo, kam

74ZEN

nedoklopýtá ruch města, kde čas teče jako med, kde můžu sedět sám, aniž by to vyvolávalo soucitné pohledy, kde obsluha ctí své řemeslo, a v neposlední řadě, kde si dám zatraceně dobrý drink. A se středním věkem v zádech jsem ho našel! Jmenuje se Bonvivant’s a sídlí v Bartolomějské ulici. Ale pssst... -sam-

Svátek v plachtařské Mekce Jestliže máte rádi létání v jeho nejčistší a nejtišší podobě – tedy plachtění – bude pro vás na víkend 25.–27. září dobrým výletním tipem kopec Raná u Loun. Zdejší aeroklub pořádá tradiční plachtařské soustředění s důrazem na svahové létání. Při příznivém větru tak bude-

te moci z kopce sledovat moderní i historické větroně a kluzáky plachtící jak nad vašimi hlavami, tak v úrovni vrcholu i pod ním. -nes-

Hřebec z výprodeje Až tak často se k beletrii nevracím. Útlá knížečka Borise Vasiljeviče Dědjuchina je výjimkou. Sláva pro dva vpravdě oslavně vypráví o neporazitelnosti sovětského hřebce Anilina. Poprvé jsem ji zhltla v deseti, pak ji z nostalgie vyhledala pět let poté a po dalších dvaceti jsem ji našla ležet na chodníku v knižním výprodeji za pět korun. Tak jsem po ní skočila do třetice a kochám se stejným příběhem, čteným očima staršíma o čtvrtstoletí. -hdg-

▼ Inzerce A151008001  ▼▼ Inzerce A151008930

ZEN like

v útlé knížce za jeden večer nezvládnete, například tu anglických důstojníků, ke které je potřeba kolo a brokovnice. Některou léčbu kocoviny – například polévkou z býčího penisu – ostatně taky ne. -ver-

Foto archiv

dobrý virus vesmírného vtipu a v desáté sérii už zase naplno oživili ducha původního humoru seriálu. Nyní ho stále můžete vidět na ČT. Uznání rovněž zaslouží kongeniální práce českých dabérů a jejich režie. -nes-

A

M

B

A

S

S

A

D

O

R

G

R

O

U

P

Oáza klidu v centru Prahy

Luxusní / Luxury Ambassador Thai & Wellness Club

PRAHA • PRAGUE ● HISTORICKÁ LOKALITA ● HISTORICAL DESTINATION ● NEJVYŠŠÍ KVALITA ● TOP QUALITY ● EXKLUSIVNÍ CATERING ● EXCLUSIVE CATERING Luxusní a ideální místo pro vaše akce, kongresy, konference, VIP jednání, firemní večírky, udílení prestižních cen a módních přehlídek. Luxurious and ideal place for your events, congresses, conferences, VIP meetings, corporate parties, awarding of prestigious awards and fashion shows.

An oasis of peace in the centre of Prague inz 210x270-Amb.indd 1

20.7.15 11:07

MB_GLC_inzerce_210x270_Zen_300procent.indd 1

01.09.15 11:50