Pamti Vladimíra Lorenze. Obsah: - 1 -

Pam ti Vladimíra Lorenze


Obsah:

- 1 -


***

Pam ti Vladimíra Lorenze o historii Hnutí Grálu v našich zemích od t icátých let 20. století

- 2 -


Pam ti o historii Hnutí Grálu v našich zemích od t icátých let minulého století, které jsem postupn sepsal od prosince 1993 do listopadu 2002, obsahují následující *ásti: Vzpomínky na po*átky a další rozvoj Hnutí Grálu v *eských zemích Vzpomínky na n které stoupence Hnutí Grálu, kte í se podíleli na jeho zalo-ení, dalším rozvoji i na ší ení Poselství v .eskoslovensku .ást historie Hnutí Grálu v .eskoslovenské republice v období t icátých let 20. století Nositelé zlatého k í-e v období první republiky N kolik dodatk0

Vladimír Lorenz, prosinec 2002

- 3 -


1. Vzpomínky na po átky a další vývoj Hnutí Grálu v eských zemích Obsah Úvod Jak Poselství Grálu proniklo na Moravu Ší ení Poselství Grálu v letech 1933-1939 Rok 1937 Jak proniklo Poselství Grálu do Lan-hota Hnutí Grálu v roce 1938 a za 2. sv tové války Hnutí Grálu v Aši po 2. sv tové válce

- 4 -


Úvod Od proniknutí Poselství Grálu do .ech a na Moravu v období první .eskoslovenské republiky ub hlo více ne- šedesát let. Z prvních *tená 0 Poselství dnes ji- nikdo ne-ije a je i velmi málo t ch, kte í osobn pamatují období druhé poloviny t icátých let.
Prosinec 1993

- 5 -


Jak Poselství Grálu proniklo na Moravu Nejv tší zásluhy na rozši ování Poselství Grálu na Morav , a tím i v bývalé .eskoslovenské republice, m li Jan a Josef Ková ové. Josef Ková , kterému se dostalo do rukou Pánovo Slovo jako prvnímu v .SR, s ním po jeho p e*tení seznámil Jana Ková e. Šlo o bro-ované vydání n kolika prvních p ednášek, které Pán, ob*anským jménem Oskar Ernst Bernhardt, vydal pod jménem Abdruschin. Jan Ková si tuto kní-ku s velkým zájmem p e*etl a oba spole*n došli k záv ru, -e by Josef Ková m l jet do Tyrol a autora kní-ky navštívit. To se také pozd ji stalo. Na Vomperbergu byl Josef Ková p ijat Pánem a p ivezl Poselství v tehdejší úprav do Zlína. Spolu s Janem Ková em nejd íve Poselství p e*etli a poté se rozhodli, -e je t eba ho p elo-it do *eštiny. Aby byl p eklad co nejv rn jší, zajistili si spolupráci spisovatelky Pavly Moudré. P eklad, který Pavla Moudrá vypracovala, však nebyl dostate*n v rný a po konzultaci na Fakult bohemistiky na vídeIské univerzit nebyl doporu*en. Oba páni Ková ové se tedy dohodli, -e Poselství p elo-í sami. Jan Ková opustil své výhodné zam stnání u firmy BaAa, kde pracoval jako vedoucí osobního odd lení, co- byla t etí nejd0le-it jší funkce v tehdejší hierarchii firmy. Rovn - tak Josef Ková odešel od firmy BaAa, kde byl vedoucím prodejního odd lení. Jan Ková se odst hoval s celou rodinou do Roudky u Velkých Opatovic nedaleko Jeví*ka. Roudka byla malá vesnice a zároveI letovisko v krásné krajin , kde stál jeden hotel a n kolik vil, kam jezdili hosté od jara do podzimu na letní byt. Jednu z vil si Jan Ková na své náklady pronajal k trvalému pobytu a bydlel tam s rodinou a- do roku 1935. Tato vila, obklopená velkou zahradou, byla dostate*n prostorná, aby zde mohli být ubytováni i n kte í další *tená i Poselství Grálu, kte í spolupracovali na jeho p ekladu do *eského jazyka. V p ízemí byla velká hala, dva pokoje, lo-nice, d tský pokoj, kuchyn a p íslušenství. V prvním pat e byla malá hala, lo-nice, velká komora a p0da. V té dob odešel od firmy BaAa rovn - pan Rudolf Klíma, který byl p es sv0j mladý v k - bylo mu tehdy 23 let - editelem továrny v Otrokovicích, zvané BahIák. Továrník BaAa ho necht l uvolnit a dal mu termín na rozmyšlenou. Kdy- však pan Klíma p esto trval na odchodu, obdr-el od Tomáše Bati osobní dopis, ve kterém bylo uvedeno, -e se m0-e do firmy BaAa kdykoliv vrátit. To pan Klíma v roce 1934 také u*inil, ale to ji- Tomáš BaAa ne-il. Pan Josef Ková a Rudolf Klíma se nast hovali k panu Janu Ková ovi do Roudky a za*ali pracovat na p ekladu. Oba páni Ková ové, kte í um li výborn n mecky, p ekládali a pan Klíma, který v té dob n mecky ješt neum l, p episoval na stroji *eský p eklad. Vydatn mu v tom pomáhali pánové Ladislav Spá*il, pan Pospíšil, Karel Zemek, Josef Martin0 a další. S p ekladem vypomáhal rovn - pan František Hlavá*ek, který pocházel ze Svárova nedaleko Roudky a ovládal n kolik cizích jazyk0. Podobn jako Jan a Josef Ková ové odešel i on o n co pozd ji kv0li p ekladu od firmy BaAa, kde byl zam stnán v reklamním odd lení. Pan Josef Ková , který um l n mecky nejlépe, p ekladem obohatil *eský jazyk o n která, do té doby neznámá, nebo nepou-ívaná slova. - 6 -


P es veškerou záslu-nou *innost všech, kte í se svou prací na p ekladu podíleli, pat í nejv tší uznání a dík pán0m Ková 0m, kte í ob tovali veškerý sv0j *as, existen*ní zajišt ní i finan*ní prost edky, aby Poselství bylo do *eštiny p elo-eno v co nejkratší dob . Po dokon*ení byl p eklad p edlo-en Pánovi ke schválení. Pán dal nejd íve p eklad k posouzení na Fakultu jazyk0 ve Vídni a poté si ho nechal v *eštin p ed*ítat, aby mohl posoudit vyza ování jednotlivých slov a v t. Po Pánov schválení *eského p ekladu zajistili páni Ková ové v roce 1932 jeho vydání pod názvem Poselství Grálu, Ve sv tle Pravdy. .eština se tak stala prvním jazykem, do kterého bylo Poselství p elo-eno. Nejv tší *ást finan*ních prost edk0 vynalo-il pan Jan Ková , který financoval pobyt všech pracovník0 a z velké *ásti i náklady na vydání díla. Je t eba podotknout, -e si to pln neuv domovali ani ti, kte í se s Poselstvím seznámili v letech 1934-1939, ani ti, kte í p išli v letech pozd jších, v*etn naší generace. Bylo to poslání obou pán0 Ková 0 a jejich spolupracovník0, které s vynalo-ením všech sil splnili. P eklad Poselství Grálu do *eštiny, jeho vydání a ší ení pokládali za spln ní svého slibu, který dali Nejvyššímu. Po vydání knihy se pánové Josef Ková , Rudolf Klíma a František Hlavá*ek odst hovali do Brna, kde si našli zam stnání u firmy Kaliba a syn. Ve svém volném *ase navšt vovali r0zné okultistické a spiritistické spolky, kterých byl v Brn a okolí zna*ný po*et, a seznamovali jejich *leny s Poselstvím. Pan Josef Ková si pronajal v Holáskách u Brna domek, kde bydlel s rodinou, a do podnájmu vzal i pana Klímu. V té dob m l pan Josef Ková dv d ti, Evi*ku a Alenku. Jo-ínek se narodil a- v Holáskách.
Ší(ení Poselství Grálu v letech 1933-1939 Rok 1933 byl p elomovým rokem, kdy se v Brn , a tím i v .eskoslovenské republice, za*ínalo ší it Poselství Grálu. Lze íci, -e to byl rok nástupu. Hlavní podíl na tom m li Jan a Josef Ková ové a pánové František Hlavá*ek, Rudolf Klíma a Jan Šumbera, který p0sobil na Slovensku a do Brna i na Moravu dojí-d l. Na po*átku roku 1933 bylo jen n kolik povolaných. Byli to: Josef Ková , u*edník s plášt m, pov ený zpe*eAováním, nositel zlatého k í-e s kamenem na stuze, Jan Ková , u*edník se šerpou, nositel zlatého k í-e s kamenem na stuze, dr. V ra Bezd ková, u*ednice s plášt m a k í-em na stuze, Marie Ková ová, nositelka zlatého k í-e (man-elka Josefa Ková e, zvaná paní Mary*ka), Filoména Ková ová, nositelka

- 7 -


zlatého k í-e (man-elka Jana Ková e, zvaná paní Fila), František Hlavá*ek, nositel zlatého k í-e, Jan Šumbera, nositel zlatého k í-e a Rudolf Klíma, který obdr-el zlatý k í- v kv tnu 1933 na slavnosti Svaté Holubice. V té dob se noví *tená i dovídali o Poselství prost ednictvím osobních kontakt0. Ze za*átku jich nebylo mnoho, ale postupn stále p ibývali. Nejv tší po*et v té dob p icházel z okultistických a spiritistických spolk0, Od dubna 1933 za*al úzký okruh *tená 0 Poselství navšt vovat v-dy jednu ned li v m síci rodinu Ková ovu v Holáskách a ka-dou st edu ve*er se scházel u Morav0, kte í bydleli v Brn a m li velký byt. V *ervnu, poté co se zv tšil po*et *tená 0, byla organizována pravidelná setkání ka-dou st edu ve*er v n mecké škole ve st edu Brna. .etly se p ednášky z Poselství a pak následovala rozprava. Na podzim, asi v íjnu, byl ustanoven a *eskoslovenskými ú ady schválen spolek pod názvem P írodn -filosofický kruh stoupenc Grálu v eskoslovenské republice se sídlem v Brn . P edsedou byl zvolen pan Josef Ková , *leny výboru se stali Jan Ková , František Hlavá*ek, Rudolf Klíma, Jan Šumbera, Josef Martin0, Antonín Morava a Vladimír Lorenz. V listopadu se pan Josef Ková s rodinou p est hoval do Prahy a vedením spolku v Brn byli pov eni pánové Hlavá*ek a Klíma. V roce 1934 byla o velikonocích uspo ádána první slavnost v .eskoslovenské republice, na které pan Josef Ková poprvé zpe*eAoval. Slavnost se konala v Brn v malém sále na Stadion . Slavnosti pak byly po ádány pravideln dvakrát do roka, v-dy v ned li o velikonocích a o vánocích na Št pána. Celkem se v Brn konalo deset slavností - první o velikonocích roku 1934, poslední o vánocích roku 1938. P t slavností prob hlo na Stadion a p t v n mecké st ední škole pod Špilberkem. Rozdíl v po*tu ú*astník0 na první a poslední slavnosti, které se ob konaly na Stadion , sv d*í o ší ení Poselství a rozvoji Hnutí Grálu v *eských zemích: zatímco na první slavnosti v malém sále bylo p ítomno sotva sto ú*astník0, poslední slavnosti, tentokrát ve velkém sále, se ji- zú*astnilo asi p t set vyznava*0 Poselství Grálu. V roce 1935 byly zavedeny pravidelné ned lní pobo-nosti, které se zpo*átku konaly v n mecké škole ve st edu Brna, v té-e budov , kde probíhaly i st ede*ní ve*ery. Pozd ji se ned lní pobo-nosti p esunuly do n mecké st ední školy pod Špilberkem, kde se konaly a- do zákazu *innosti Hnutí Grálu n meckými ú ady v roce 1939. V té dob m lo Hnutí Grálu *ty i u*edníky, desítky nositel0 zlatých k í-0 a stovky nositel0 st íbrných k í-0 po celém území .ech a Moravy. Na mnoha místech .ech a Moravy byly zalo-eny kruhy, kde se vyznava*i Poselství pravideln scházeli a konali st ede*ní ve*ery nebo ned lní pobo-ností. Bylo to nap íklad v Praze, Brn , Prost jov , Zlín , Lan-hot , B eclavi, Moravské Nové Vsi, Jarom i, M ín , Ku imi, Kojetín , Kladn , Nové V*elnici a v mnoha dalších m stech. K dokreslení atmosféry po*átk0 rozši ování Poselství Grálu uvádím n kolik skute*ností, které mi do dnešní doby utkv ly v -ivé pam ti. Bylo to koncem února 1933, kdy mé rodi*e navštívili pánové Josef Ková , František Hlavá*ek a Rudolf Klíma. Bydleli jsme tehdy v Brn , ve Štefánikov *tvrti, v Pfléglov ulici *. 3. V té dob byli moji rodi*e *leny okultistického spolku Pokrok, který p0sobil v Brn pod vedením Stanislava Pukla a m l více ne- 100 *len0. Na jednom takovém ve*eru se pánové Ková , Hlavá*ek a Klíma seznámili s mými rodi*i, kte í byli oba mediáln nadaní a b hem ve*era se na d ní aktivn podíleli. Všichni t i pánové navšt vovali podobné spolky a s jednotlivými *leny navazovali osobní

- 8 -


kontakty, aby je seznámili s Poselstvím Grálu. To bylo d0vodem, pro* navštívili i mé rodi*e. Bylo to ve st edu odpoledne, práv jsem se vrátil ze školy, kde jsem m l v dob volna hodinu *eskoslovenského nábo-enství. Po pozdravu a uvítání jsem si sedl stranou a naslouchal debat . Nebylo mi ješt ani jedenáct let, ale podobné rozhovory jsem rád poslouchal a byl jsem na n vnímavý. Zvlášt mi utkv lo v pam ti, -e se hovo ilo o vzniku *lov ka na zemi, zda dle Starého Zákona, nebo z opice, dle Darwina, a rovn - i o lidské duši a její inkarnaci. Probírala se i další témata, která m nebyla neznámá, neboA jsem se ji- od svých p ti let u sta enky v Lan-hot rád zú*astIoval spiritistických seancí, kdy- k tomu byla p íle-itost. Také si dob e pamatuji, -e se mne pan Ková ptal, zda v ím v Boha a zda rád chodím na nábo-enství. Rodi*e Poselství zaujalo a pan Ková jim knihu Ve sv tle Pravdy zap0j*il, dokud si nekoupili vlastní. Po této návšt v navázali úzké vzájemné kontakty, které se rozší ily i o další *leny Pokroku - man-ele Moravovy, Zuzanovy, Krajhanzlovy a paní Kohoutovou; Poselství však p ijali pouze Moravovi. Krajhanzlovi a paní Kohoutová se po krátké dob vrátili do Pokroku. Pan Zuzan bral Poselství vá-n a za*al ho p ekládat do srbštiny. Asi po p0l roce se nedohodl s pány Ková i ve v ci honorá e a p estal se s ostatními *tená i stýkat. V kv tnu jel pan Josef Ková na Horu a vzal s sebou pány Hlavá*ka, Klímu a moji matku. P i slavnosti na Ho e byla matka Pánem zpe*et na a pan Klíma obdr-el zlatý k í-. P i zpáte*ní cest s nimi cestoval i pan Jan Ková . Po návratu z Hory se za*aly v Brn ka-dou st edu konat pravidelné ve*ery *tení z Poselství, po n m- následovala rozprava. Všech t chto *tení se pravideln zú*astIovali také moji rodi*e. Jednou za m síc, v ned li, jsme té- navšt vovali Ková ovy v Holáskách. P ítomni bývali man-elé Ková ovi, sestra pana Ková e, paní Dydy, pan Klíma, pan Hlavá*ek, jeho sestra sle*na
- 9 -


Procházková a další. O velikonocích roku 1934 se v Brn konala první slavnost, na které byla moje sta enka zpe*et na panem Josefem Ková em. Tato slavnost mi zvlášA utkv la v pam ti, a to ze t í d0vod0. Byla to první slavnost v Brn a také v .eskoslovenské republice; byl u nás po dobu t í dn0 ubytován pan Josef Ková a p edevším, co- bylo pro mne jako chlapce zvlášA d0le-ité - tentokrát jsem se nemohl zú*astnit ka-doro*ní slovácké „šlaha*ky“ v Lan-hot , kde jsme pravideln trávili velikonoce u sta enky a teti*ky. Do Brna na slavnost, které jsem se cht l zú*astnit, jsme toti- se sta enkou odjeli ji- v sobotu odpoledne a na „šlaha*ku“ jsem tedy v Lan-hot nebyl. V té dob jsme s rodi*i bydleli v .erných polích v Zem d lské ulici *. 49. Od nádra-í jsme jeli tramvají .íslo 3, ve Vranovské ulici jsme vystoupili a zbytek cesty do kopce, asi jeden kilometr, jsme museli jít p šky. Pro mne dvanáctiletého chlapce a pro sta enku, které bylo 75 let, byly kufr a prout ná taška p íliš t -ké a m li jsme potí-e, ne- jsme se dostali dom0. V kv tnu 1934, na slavnosti Svaté Holubice na Ho e, dostali otec a pan Morava zlaté k í-e. Matka obdr-ela zlatý k í- v zá í tého- roku, ale to se ji- jmenovala Klímová. Celé prázdniny v roce 1934 jsem trávil s matkou u Ková 0 v Roudce. Koncem srpna se matka provdala za pana Klímu a v zá í se odst hovala do Zlína. Otec se o-enil v roce 1935 s paní Dydy, sestrou pana Josefa Ková e. Na podzim 1934 byl v centru i na jednotlivých p edm stích Brna uspo ádán Cyklus p ednášek Poselství Grálu. ZajišAováním jednotlivých cykl0 p ednášek byli pov eni nositelé zlatého k í-e. Otec organizoval p ednášky v Husovicích a já jsem mu pomáhal roznášet pozvánky. Po ukon*ení cyklu p ibyli do Hnutí *etní noví *lenové. Od roku 1935 do roku 1939 se v Brn konaly pravidelné pobo-nosti. Nejd íve krátkou dobu v n mecké škole ve st edu m sta nedaleko divadla a poté v n mecké st ední škole pod Špilberkem. Myslím, -e to bylo v Husov ulici. Sál bylo nutno p ed ka-dou pobo-ností upravit - postavit asi p timetrovou lehkou konstrukci, pov sit záv sy, které splývaly od stropu a- k zemi, p ipravit oltá , pult a -idle. Po ukon*ení bylo t eba vše zase uklidit. Organizací byl pov en m0j otec, pomáhali mu pánové Celý, Adler, Penischka, Möz a tém ka-dou ned li i mladý Adler, Penischka a já. P ípravu oltá e a kv tinovou výzdobu zajišAovaly -eny. Hudbu m la na starosti sle*na Forejtková, po provdání paní Paarová, která p i pobo-nosti hrála na harmonium. U p íle-itosti slavnosti o vánocích 1936 v odpoledních hodinách jsme Liba Moravová, Vlasta Stejskalová, Richard Penischka, Arnošt Adler a já sehráli loutkové p edstavení nazvané Strá'ci hor, které podle pohádky o bytostných na Ho e zdramatizoval a re-íroval m0j otec. Hra se povedla a všem se moc líbila. Na posledních dvou slavnostech v roce 1938, jsem pomáhal p i organizaci. ZajišAoval jsem registraci ú*astník0 slavnosti a p id lování ubytování pro mimobrn nské. Ve Zlín , kde jsem v letech 1935 a 1936 trávil prázdniny, se u Klím0 scházeli ka-dou st edu ve*er stoupenci Hnutí Grálu. Byli to man-elé Jarošovi, paní D dková, sestra pana Hlavá*ka, a pan Spá*il. V dob , kdy pobýval v .SR, se jich zú*astIoval i nositel zlatého k í-e pan Zemek, který byl v té dob slu-ebn ve Švýcarsku a pozd ji v Indii, i jeho man-elka.

- 10 -


V roce 1936 mi pan Klíma k mým *trnáctým narozeninám v noval knihu Ve sv tle Pravdy, do které mi napsal v nování: „.ti piln z knihy -ivota! U* se a pro-ívej neboA skute*nost, kterou nyní -ijeme, se nikdy nevrátí! “ Datováno 2. srpna 1936, podpis Klíma.

Rok 1937 Rok 1937 byl ur*itým mezníkem v mém -ivot , a proto mám na n j mimo ádné vzpomínky. 1. V *ervenci mi bylo 15 let. 2. Byl jsem o velikono*ní slavnosti zpe*et n panem Josefem Ková em. 3. V dubnu jsem dostal od matky dopis, ve kterém mi podrobn a velmi jasné vysv tlila, -e jsem ji- samostatný *lov k jak po stránce duchovní, tak hrubohmotné. 4. Dokon*il jsem m šAanskou školu. 5. Pro velký po*et uchaze*0 jsem se nedostal na pr0myslovou školu a nastoupil jsem do svého prvního zam stnání u firmy Svet-Brno. 6. Dostal jsem od otce nové jízdní kolo. 7. Podnikli jsme s otcem na kolech výlet do Prahy. 8. Poprvé jsem navštívil a vid l hlavní m sto Prahu. 9. V *ervenci v Lan-hot zem ela moje sta enka, kterou jsem m l velmi rád. Na Prahu mám p kné vzpomínky, a proto pokládám za vhodné se o nich zmínit. Bylo to za*átkem *ervence, v ned li ráno, kdy- jsme s otcem, nále-it sportovn vybaveni, vyjeli na kolech sm rem ku Praze. Naším prvním cílem byla Nová V*elnice, kde jsme se cht li krátce zdr-et na statku u Šimk0. Stará paní Šimková byla matkou paní Moravové a švagrovou pana Šimka z Prahy. Jeli jsme sm rem na Jind ich0v Hradec, p es Rosice a T ebí*. Byl krásný den a cesta nám rychle ubíhala, tak-e k ve*eru jsme se nacházeli n kolik kilometr0 od Staré Ríše. V té dob se však ji- zna*n zhoršilo po*así. Obloha se zatáhla a proti nám za*al foukat studený vítr. Jeliko- jsme byli velmi unaveni, zastavili jsme u lesa, p ešli asi padesát metr0 po louce a na kraji v nízkém porostu, obklopeném vysokým lesem, jsme si postavili stan. Na lihovém va i*i jsme si uva ili kávu, pove*e eli a šli spát. Ráno jsme s p ekvapením zjistili, -e se velmi ochladilo a louka je v d0sledku vytrvalého dešt zatopena. Uva ili jsme si kávu, posnídali, sbalili p ikrývky a mokrý stan, p ebrodili louku a vydali se v dešti na další cestu. Stále pršelo, vítr foukal proti nám, tak-e za krátkou dobu jsme byli promo*ení. Byl jsem z toho tak nešAastný, -e jsem -ádal otce, abychom se vrátili. Otec se však tomu smál a íkal, -e to nás bytostní zkouší, co vydr-íme, a -e bude zase dob e. Po n kolika kilometrech té nep íjemné jízdy jsme dojeli do Staré Ríše, kde jsme na zdi tam jšího hostince objevili nápis „Hostinské pokoje“. Vešli jsme dovnit a byli p ijati p íjemným venkovským

- 11 -


hostinským, který nás zavedl do velkého sálu, kde jsme si mohli pov sit k usušení mokrý stan i p ikrývky. Ostatní v ci jsme si dali na pokoj, p evlékli se a sešli do lokálu. Tam jsme se potkali s man-eli, cestujícími rovn - na kolech, které jsme znali od vid ní, proto-e jsme je p edešlý den za T ebí*í p edjeli. Oni dorazili do Staré Ríše ji- ve*er a z0stali tam p es noc. Mimo n byli v lokále ješt vojáci - poru*ík, desátník a vojín, kte í v okolí provád li zam ovací práce a kv0li dešti museli z0stat v hostinci. Ve Staré Ríši jsme byli nuceni se zdr-et do druhého dne, proto-e stále pršelo. Teprve druhý den ráno déšA ustal, tak-e jsme po osmé hodin spolu s man-elským párem, který jel do Jind ichova Hradce, vyrazili. Krátce po poledni jsme p ijeli k Šimk0m a z0stali u nich a- do soboty. Otec se sešel s tamními stoupenci Hnutí, kterých v té dob byl ji- zna*ný po*et. Ve st edu ve*er se otec zú*astnil jednoho z pravidelných *tení Poselství, které vedl pan Garhofer, nositel zlatého k í-e. V ned li ráno jsme vyjeli p es Tábor do Prahy a k ve*eru p ijeli do .er*an, kde jsme z0stali u paní Havlové, tchýn Silvestra Dole-ela, bratra pana Josefa Ková e. Ráno jsme v cest pokra*ovali a p ed polednem jsme dorazili do Prahy na Pankrác, kde bydlel Silvestr Dole-el. Tam jsme se ubytovali a z0stali tam a- do soboty. Odpoledne jsme jeli na Bílou Horu, kde tehdy bydlela rodina pana Ková e. U Ková 0 jsme se p evlékli do civilních šat0, které jsme si tam nechali poslat poštou. Pro mne byl pobyt v Praze velkým zá-itkem, proto-e jsem ji navštívil poprvé. Prošli jsme s otcem všechny hlavní památky a p ipomn li jsme si slavnou historii našeho národa, která mne v-dy velmi zajímala. Pan Ková pro nás uspo ádal jednodenní výlet autem do M lníka a na Koko ín. Cestou jsme trhali kv t divizny. Dopoledne jsme si v M lníku prohlédli zámek, m sto i soutok Labe s Vltavou. Ob dvali jsme v restauraci na nám stí a pak jsme jeli na Koko ín. Pod hradem jsme z0stali v zahradní restauraci, kde byl velký bazén, ve kterém jsme se koupali. Tam jsem dostal lekci o skromnosti, na kterou jsem nikdy nezapomn l. Byl jsem nejen dobrý plavec, ale i skokan do vody. Trochu jsem se p edvád l tím, -e jsem skákal do bazénu, který ale nebyl hluboký. Pan Ková mne varoval, abych si dal pozor a neublí-il si. Já jsem však ve své samolibosti jeho upozorn ní nebral vá-n a dopadlo to tak, -e p i jednom velmi zda ilém skoku jsem si to špatn vypo*ítal a o dno si od el b icho. Byl jsem pak rád, kdy- mne pan Ková ošet il. B hem odpoledne jsme si prohlédli hrad a poté se vrátili do Prahy, kde m *ekalo p ekvapení. Pan Ková nás zavezl do pivovaru „U Flek0“, kde jsme oslavili mé patnácté narozeniny. Bylo mi dovoleno vypít jedno flekovské pivo. B hem našeho pobytu v Praze se otec sešel s mnoha stoupenci Hnutí a ve st edu ve*er se zú*astnil *tení z Poselství. V pátek jsme se s Ková ovými rozlou*ili, v sobotu odeslali Šaty dom0 a v ned li ráno jsme od pana Silvy vyrazili na zpáte*ní cestu do Brna. K ve*eru jsme dorazili do Tu*ap nedaleko V*elnice. U lesa jsme si postavili stan, p espali v n m a ráno p ijeli do V*elnice. Odpoledne jsme ve V*elnici pozdravili všechny známé a druhý den po srde*ném rozlou*ení se Šimkovými jsme se vydali na cestu do Brna. .ekalo nás ješt asi stopadesát kilometr0, které jsme urazili najeden zátah, a dojeli dom0 p ed p0lnocí. Doma mne *ekal telegram, -e sta enka v Lan-hot zem ela a poh eb -e se koná druhý den. Mrzelo mne, -e na poh eb nemohu jet, ale nejvíc mne bolelo, -e jísta enku více neuvidím. M l jsem ji velmi rád. Za mnohé jí vd *ím. V-dy mne vedla v duchu mistra Jana Husa,

- 12 -


Rok 1937 byl v mém -ivot obdobím, ke kterému se ve vzpomínkách rád vracím, neboA zejména b hem výletu do Prahy jsem poznal nejen mnoho krásného, ale i mnohé *tená e Poselství.

Jak proniklo Poselství Grálu do Lan/hota Moje sta enka Anna Helešicová (narozená 25. 7. 1859, zem ela 28. 7. 1937) byla velmi hluboce v ící venkovská -ena, která se svým man-elem Michalem Helešicem (narozeným 24. 5. 1856, zem el 21. 5. 1933), nadhajným na panství kní-ete Liechtensteina v Lan-hot , vychovala dev t d tí. Pravideln chodila do kostela, zatímco sta e*ek v Boha pevn v il, ale do kostela chodil málo, proto-e Boha uctíval rad ji v p írod . Zlom u sta enky nastal na konci 1. sv tové války, kdy- ji lan-hotský fará v kostele ve ejn ozna*il za šk0dce Rakouské íše a církve, proto-e vychovala zrádce národa, syna Miloše, který bojoval jako poru*ík v legiích proti Rakousko-Uhersku. To sta enkou ot áslo natolik, -e p estála kostel navšt vovat a spolu s dcerou R0-enou, jejím man-elem, synem Janem a mojí matkou vstoupila do nov zalo-ené církve .eskoslovenské. Její syn Miloš rovn - z katolické církve vystoupil. Asi v roce 1923 proniklo do Lan-hota v d ní o spiritismu. Sta enka s teti*kou se seznámily se spiritismem prost ednictvím paní Marie Nešporové, pán0 Horáka a Klatovského a té- paní Brumovské - matky paní Javorské, neboA její pozd jší zeA a švagr paní Javorské, Michal Uher, p ivezl v d ní o spiritismu z Prahy, kde se stýkal spány Sezemským a Náprstkem. M0j otec, který tehdy slou-il u finan*ní strá-e v Lan-hot a v církvi ji- nebyl, se za*al o spiritismus a okultní v dy zajímat. Opat il si knihy o spiritismu, okultismu, magii, hypnose atd. I moje matka se o spiritismus zajímala. Oba m li té- mediální dar lé*ebný i dar kresby, psaní a projevu. Otec lé*il magnetismem a m l v Lan-hot dobré výsledky. Po p est hování do Brna a pozd ji do Vranovic však této *innosti na n jakou dobu zanechal a matka také. Teprve po návratu do Brna v roce 1931 a po vstupu do okultistického spolku Pokrok se oba rodi*e ke spiritismu vrátili. Otec kreslil portréty kní-at z doby Sumer0 a EgypAan0 a p ekládal do *eštiny projevy pana Pukla, který je pronášel v e*i Sumer0 a zapisoval je pomocí hieroglyf0 na tabuli. Matka p0sobila jako medium, lé*ila bylinami a byla jasnovidná i jasnoslyšná. Sta enku a teti*ku spiritismus velmi zaujal a v tšina spiritistických seancí se konala u sta enky. I já, a* ješt malý chlapec, jsem pravideln navšt voval tyto seance, pokud se konaly v dob , kdy jsem byl u sta enky, a to i v období, kdy se rodi*e spiritismem práv nezabývali. V kv tnu 1933, v dob , kdy moji rodi*e ji- znali Poselství, dostala matka zprávu od teti*ky z Lan-hota, -e sta e*kovi, který byl ji- t i roky upoután na l0-ko, se p ití-ilo a -e chce matku vid t. Matka ihned odjela do Lan-hota a z0stala se sta e*kem po celou dobu a- do jeho smrti. Za t ch n kolik dní mu sta*ila íci o Poselství to, co o n m tehdy v d la, tak-e sta e*ek odešel s v domím, -e Syn .lov ka p išel na zem. Po poh bu oba rodi*e seznámili sta enku i teti*ku s Poselstvím. Sta enka ho p ijala ihned s plným pochopením, proto-e v ní byla hluboká víra v Boha, v d ní o spiritismu

- 13 -


a husitství i p esv d*ení o pravd mistra Jana Husa. Teti*ka zpo*átku váhala a n jaký *as jí trvalo, ne- opustila spiritismus a p ijala Poselství. B hem dovolené, kterou rodi*e trávili v Lan-hot , byl dostatek *asu i p íle-itostí, hovo it se sta enkou, teti*kou i s ostatními spiritisty o Poselství. Rodi*e m li Poselství ji- p e*tené a matka byla na Ho e zpe*et na. Mimoto Lan-hot v té dob navštívili i pánové Hlavá*ek a Klíma. Sta enka po velmi d0kladném prostudování Poselství p ijala k í- i zpe*et ní na první slavnosti v Brn o velikonocích roku 1934. Teti*ka R0-ena, která pronikla do Poselství o n co pozd ji, byla zpe*et na na Ho e v roce 1935. V *ervenci 1937, v dob , kdy byla sta enka ji- nemocná a byla si v doma toho, -e odejde, vypráv la mé matce velmi podrobn sv0j -ivotopis z minulého -ivota, kdy -ila v rodišti Husov a s Husem se d0v rn znala. Její vypráv ní o této dob bylo velmi zajímavé a je tedy jen škoda, -e je matka nesepsala. Já jsem toto vypráv ní slyšel od matky a- po roce, a to pouze jednou, tak-e o tom nemohu více napsat. Skute*ností však z0stává, -e sta enka, co si pamatuji, v-dy o Husovi a jeho dob hovo ila a -e to husitství, které mám od d tství v sob , mám od své sta enky, kterou jsem m l velmi rád. Záv rem je mo-no íci, -e Poselství Grálu proniklo do Lan-hota prost ednictvím mých rodi*0 ji- v roce 1933. P ijetí v tšinou místních spiritist0 však probíhalo a- do roku 1935. Mezi t mi, kte í Poselství p ijali, byli, pokud si pamatuji; Rezní*kovi, Brumovských, Bartošovi, paní Javorská, Uhrová, Procházková, Jakubí*ková a další. Postupn se vytvo ila dosti silná skupina, která p etrvala i dobu okupace. Jejím vlivem se vytvo ila skupina i v Moravské Nové Vsi, k ní- pat ili Petrjánošovi, Vaší*kovi, pan Sýkora a další.

Hnutí Grálu v roce 1938 a za 2. sv2tové války Po obsazení Rakouska n meckou armádou v b eznu 1938 a jeho p ipojení k Velkon mecké íši, jsme se neoficiální cestou dov d li, -e Pán byl zat*en gestapem a Hora obsazena nacisty. Politické nap tí mezi .eskoslovenskou republikou a N meckem tehdy nedovolovalo, aby n kdo mohl odjet do Rakouska a na míst zjistit opravdový stav v cí. Oficiální styk byl naprosto p erušen a ilegáln p ejít z obou stran mimo ádn dob e st e-enou hranici bylo úpln vylou*eno. Museli jsme se tedy spokojit jen s ústními informacemi, které k nám z Rakouska pronikly. Šlo zejména o zprávy od man-el0 Postlerových, kte í v té dob na Ho e trvale -ili. Po obsazení Hory byli z Rakouska vypov zeni a vrátili se do republiky. V té dob *innost P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu ješt probíhala normáln . Pobo-nosti se konaly pravideln ka-dou ned li nejen v Brn v n meckém gymnáziu pod Špilberkem, ale i v dalších m stech po celé republice. Rovn velikono*ní slavnost prob hla v Brn ve velkém sále na Stadion harmonicky a bez t -kostí. Byli p ítomni všichni u*edníci Jan a Josef Ková ové, dr. Bezd ková, pan fará Valík a rovn - i v tšina nositel0 zlatého k í-e. Na slavnosti u*edník Josef Ková zpe*etil všechny, kte í o to prosili. V té dob byla v naší republice nálada všech .ech0 nep átelsky zam ena proti N mc0m, co- se v Brn projevilo velkou manifestací p ed N meckým domem na

- 14 -


La-anského nám stí a n kolika manifesta*ními pochody do obcí v okolí Brna, kde N mci -ili, nap íklad do Mod ic a Heršpic. Mimoto byli v ulicích Brna pronásledováni N mci, kte í nosili bílé podkolenky. Tyto, ani další události, jako p íprava a konání Sokolského sletu v Praze, dvojí mobilizace v kv tnu a na podzim, ani následné sta-ení armády a vydání pohrani*ního území N mecku, nem ly negativní dopad na Hnutí Grálu. Vše v konání Hnutí i v osobním -ivot stoupenc0 probíhalo normáln . O vánocích na Št pána byla op t uspo ádána slavnost ve velkém sále na Stadion . Zú*astnil se jí do té doby nejv tší po*et nositel0 k í-e, ani- kdokoli z nás tušil, -e je to slavnost poslední. I po vánocích 1938 a na po*átku roku 1939 pokra*ovala *innost Hnutí bez p erušení. V b eznu bylo vše p ipravováno na velikonoce, kdy m la být další slavnost na Stadion , která se však ji- nekonala, neboA ihned po 15. b eznu byla veškerá *innost P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu okam-it zakázána a skromný majetek zabaven. Jednání o zastavení *innosti P írodn -filosofického kruhu se zú*astnil také m0j otec, který jako pokladník a hospodá musel p edat veškerou hotovost a kartotéku *len0. Nastala doba, kdy se jednotliví nositelé k í-e mohli scházet, nebo vzájemn se navšt vovat jen jednotliv v soukromí, nikoliv ve ejn . V té dob jsem -il u otce v Brn a jako šestnáctiletý mladík jsem tyto události velmi siln pro-íval. Otec se po celou dobu okupace stýkal s mnoha stoupenci Hnutí, p edevším se všemi nositeli zlatého k í-e a s Josefem Ková em, který byl v té dob jeho švagrem. Místo zakázaných pobo-ností otec ka-dou ned li ve*er pravideln *etl v rodinném kruhu z Poselství. N kdy byla p ítomna i paní Novotná, která bydlela nedaleko. Ka-dou st edu odpoledne k nám chodily t i dámy: paní Burišková, Kubková a t etí, její- jméno si ji- nepamatuji, a otec jim pravideln p ed*ítal z Poselství. Mimo pravidelná *tení v ned li, *etl otec také ve slavnostních dnech, *asto za ú*asti n kterého z našich p átel. V té dob jsme se stýkali s Libou Moravovou, Vlastou Stejskalovou, Arnoštem Adlerem i Ríšou Penischkou. Ríša však po absolvování pr0myslovky v roce 1939 musel na vojnu, proto-e byl n mecké národnosti. Po jeho odchodu naše vzájemné kontakty nebyly ji- tak *asté. V roce 1941 jsem se p est hoval k matce do Zlína, kde pan Klíma také pravideln p ed*ítal z Poselství. Klímovi udr-ovali po celou dobu okupace osobní i písemné styky s mnoha stoupenci Hnutí - s panem Valíkem, Jarošovými, pány Ji i*kou a Pospíšilem i dalšími *tená i Poselství nejen ve Zlín , ale té- v Lan-hot , Moravské Nové Vsi, Napajedlích, Brn a dalších m stech. ZvlášA úzké kontakty m l pan Klíma s panem Janem Ková em a jeho paní, s nimi- se, pokud to bylo mo-né, vzájemn navšt vovali. U*edník pan Valík p i vykonávání církevních ob ad0 a kázání postupoval v-dy v souladu s Poselstvím. Pod jeho záštitou byly mezi mláde-í církve .eskoslovenské vytvo eny dv skupiny. Jejich *lenové se pravideln scházeli a krom církevních otázek se zabývali i Poselstvím. Byla to tzv. Dvanáctka; kterou vedl Václav Šulc, a Sedmi*ka, kterou vedl jeho bratranec Roman Suchomel. Se všemi jsem se stýkal, proto-e *asto chodili ke Klím0m. Byli to: Vašek Smr*ka, Mirek Vála, Pastorek, Vlasta Homolová, Ma enka Dvo áková, Vlasta Štosková, Irma Chamradová, Mirka Urbanová, V ra Hrušková, Ma enka Ondrušková, Helena Pavlicová, Zdena Vintrová, Vladimír Rec a mnozí další, jejich- jména mi za ty roky ji- vypadla z pam ti. Na p elomu let 1944 a 1945, kdy moje matka t -ce onemocn la, nám velmi pomohla Ma enka Ondrušková, která n kolik m síc0 vedla naši domácnost. Já jsem se nejvíce stýkal s Jaroslavem Bubení*kem, kterého jsem, a*koli byl o dev t let starší,

- 15 -


pokládal za opravdového p ítele. V kv tnu 1942 p ijel do Zlína patnáctiletý chlapec - Jo-ka Smetana, kterého poslal pan Josef Ková s doporu*ujícím dopisem k panu Klímovi, aby ho zam stnali u firmy BaAa, co- se také stalo. Jo-ka pak *asto Klímovy navšt voval. V této dob nás rovn n kolikrát navštívil syn pana Jana Ková e Jenda, který byl od doby mého pobytu v Roudce mým dobrým kamarádem. Naposled byl u nás v roce 1942, kdy se s námi p ijel rozlou*it p ed svým odchodem na vojnu. V roce 1941, den po Št drém dnu, odjeli Klímovi na zvláštní povolení, které opat il pan Klíma, do N mecka navštívit paní Marii a sle*nu Irmingard. Návšt va se poda ila. Klímovi navštívili ob dámy i h bitov, kde byl Pán do*asn poh ben, a p ivezli nám po-ehnání. Po svém návratu pak Klímovi pravideln s pomocí stoupenc0 Hnutí z Lan-hota a Moravské Nové Vsi posílali r0zné balí*ky paní Marii. Po dobu okupace udr-oval pan Klíma také pravidelný styk se stoupenci Hnutí ve Vídni, zejména s panem Rauchem a jeho rodinou. Pan Rauch byl u nás v lét 1941 ve Zlín na návšt v a my s panem Klímou a Kv tou jsme v únoru 1942 navštívili Rauchovi ve Vídni. Pan Rauch byl nositelem zlatého k í-e. Hnutí Grálu z0stalo po celou dobu okupace krom zákazu *innosti neot eseno a jeho stoupenci, sice tajn , ale na všech místech, kde -ili, vyvíjeli *innost v souladu s Poselstvím Grálu. Není mi známo, -e by n který stoupenec Hnutí s N mci kolaboroval a na Hnutí podával udání nebo -aloby. Je nutno íci, -e všichni se zachovali *estn , Hnutí nezradili, p esto-e mnozí byli gestapem vyslýcháni, nebo dokonce i internováni, jako u*edníci Jan Ková , Ferdinand Valík a Josef Ková a té- pánové Hlavá*ek, Nedomanský, Kunze a další. Dr. V ra Bezd ková obdr-ela v roce 1931 od Pána spole*n s Josefem Ková em povolání - k í- na stuze s kamenem a plášA, který ji opravIoval zpe*eAovat. P0sobení dr. Bezd kové se však nem lo vztahovat jen na .eskoslovensko, ale i na všechny slovanské národy sm rem na východ. To odpovídalo její p edchozí *innosti v církvi pravoslavné. Dr. Bezd ková se všech slavností v Brn zú*astnila, ale nezpe*eAovala. B hem okupace se mimo Josefa Ková e tém s nikým ze stoupenc0 Hnutí nestýkala a Hnutí opustila. Po roce 1939 se vrátila do církve pravoslavné, kde pak p0sobila. Osudy jiného stoupence Hnutí: pan Penischka, *eský N mec v Brn , i p es výhody, které za okupace od N mc0 po-íval, jako lepší zam stnání a slu-ební byt, a navzdory tragédii, kterou pro-il, kdy- ve válce ztratil syna, Poselství nezradil a z0stal mu v rný. Z doby okupace mám v pam ti ješt vzpomínku, o které se chci zmínit. Bylo to za*átkem prosince 1941. Byl jsem s matkou doma, proto-e jsem práv prod lal operaci slepého st eva. Na návšt v u nás byla té- paní Tomková z Otrokovic, švagrová paní Petrjánošové z Moravské Nové Vsi. V té dob p išel listonoš a p inesl telegram od pana Josefa Ková e, který v n m panu Klímovi oznamoval, -e Pán opustil svoji t lesnou schránku. Bylo nám strašn . Reagoval jsem nep irozen a matka m musela napomenout, i kdy- sama pro-ívala velký ot es. Byly to velmi smutné okam-iky i doba a my jsme se s nimi nemohli dlouho vypo ádat a smí it.

- 16 -


Hnutí Grálu v Aši po 2. sv2tové válce Za*átkem listopadu 1945 navštívil pan Klíma Aš za ú*elem hledání nového existen*ního místa, proto-e cht l ze Zlína odejít. V Aši byli v té dob t i stoupenci Hnutí Grálu: pan Garhofer, nositel zlatého k í-e a švagr pana Moravy, nositele zlatého k í-e z Brna, který byl zam stnán jako národní správce u firmy Max Köhler, pan Hr0za, rovn - nositel zlatého k í-e, který p0sobil jako správce u firmy Geipel a Klaus, a pan Hryzák, nositel st íbrného k í-e. Ten byl zam stnán u pana Hr0zy jako technický ú edník a vedoucí prodeje. Panu Klímovi to v Aši nevyhovovalo, ale navrhl mi, -e bych se mohl do Aše p est hovat já. V té dob jsem m l ji- vá-nou známost a zamýšlel jsem se koncem roku o-enit. Do Aše jsem odjel na konci listopadu a po týdnu m následovala moje nastávající man-elka, sle*na Ji ina Klikarová, spolu s paní Procházkovou, nositelkou k í-e od roku 1935. Na mé pozvání p ijel do Aše i m0j bývalý spolu-ák a p ítel Mojmír Kup*ík, tak-e nás bylo koncem roku v Aši ji- p t nositel0 k í-e a dva hledající. Za*átkem roku 1946 se ze Zlína na doporu*ení pana Klímy p ist hovali ješt další lidé, ale o Hnutí Grálu m li zájem jen dva. Byla to Mirka Urbanová, *lenka Šulcovy Dvanáctky, a Drahuše Chmela ová, sestra sousedky Klímových, která se rovn - zabývala Poselstvím. V b eznu p ijela do Aše ješt Eva Ková ová, která si našla zam stnání jako u*itelka v mate ské školce, ale ta k nám dlouho nechodila. My ostatní jsme se scházeli pravideln u nás, mimo pana Garhofera, který to odmítl a na *tení Poselství nechodil. Koncem b ezna jsem od vojenského doplIovacího velitelství dostal povolení k sIatku a v lét nám byl p id len v tší byt, tak-e od íjna se u nás mohly ka-dou ned li konat pravidelné pobo-nosti, pro n - jsme vy*lenili jeden pokoj. Scházeli se u nás paní Procházková, Urbanová, Chmela ová, pánové Hr0za, Hryzák, Kup*ík a babi*ka man-elky. Pobo-nosti se konaly pravideln v 9 hodin a ve *tení jsme se st ídali pan Hr0za, Hryzák a já. V lét 1947 se p est hoval do Aše m0j p ítel Jan Pojman, který nebyl nositelem k í-e, ale na pobo-nosti chodil pravideln a- do podzimu 1948, kdy se o-enil a z Aše se odst hoval. V zá í 1946 jeli pánové Hr0za a Hryzák i Mirka Urbanová na slavnost na Horu, kde byla sle*na Urbanová zpe*et na. O vánocích tého- roku odjela na Horu v tší skupina *tená 0 Poselství vedená u*edníkem panem architektem Kotkem a jeho paní, nositelkou zlatého k í-e, k níjsme se v Praze p ipojili i my s man-elkou. Mezi cestujícími byla také mladi*ká Jarmilka Holfeldová, dnešní paní magistra Marková. V Linci se k nám p ipojili i stoupenci z Moravy, které jsem skoro všechny znal. Byla mezi nimi té- moje sest enice Marie Helešicová. Ve Schwazu jsme všichni vystoupili a šli p šky na Vomperberg. Bylo nás hodn , jen nositel0 zlatého k í-e bylo šest. Všichni jsme byli ubytováni v Gästehausu. Následujícího dne p ijel ze slu-ební cesty i dr. Vávra. Slavnost na nás na všechny u*inila velmi hluboký dojem, tak-e jsme ani nebyli schopni vnímat vše, co se p i slavnosti d lo. Moje man-elka, Draha Chmela ová a Mojmír Kup*ík byli zpe*et ni, Hryzákovi m li sIatek. Byli jsme toho všichni plni a trvalo nám velmi dlouho, ne- jsme všechny ty silné dojmy zpracovali. Mimo slavnost jsme se zú*astnili té- vyv šování naší vlajky na balkon Gästehausu, kde ji- visely dv vlajky - švýcarská a tyrolská. P i vyv šování vlajky asistovala paní Marková, tehdy ješt velmi mladá dívka. Po slavnosti jsme jeli p es Schwaz dom0. Bylo nás tehdy na Ho e z .eskoslovenska 48 -en a 21 mu-0. Existují - 17 -


dv fotografie - na jedné jsou -eny a na druhé mu-i. V kv tnu 1947 o slavnosti Svaté Holubice navštívili Horu z Aše man-elé Hryzákovi, pan Hr0za a ob dcery Garhoferovy, které však k nám na pobo-nosti nechodily. V zá í 1947 jsme jeli spolu s panem Hr0zou, paní Procházkovou, Drahuší Chmela ovou a Mojmírem Kup*íkem na Horu na slavnost .isté Lilie. Na této slavnosti jsme si nechali po-ehnat našemu man-elství. Slavnosti se op t zú*astnilo mnoho ú*astník0 z .eskoslovenska, mezi nimi té- dva u*edníci - pan Kotek a pan Valík. P i pobytu na této slavnosti mne cht l pan Klíma p edstavit panu Wengovi, ale ten na poslední chvíli zm nil termín návšt vy, tak-e jsem u n ho nebyl. Z této slavnosti rovn - existují fotografie, ale pouze jednotlivc0 nebo skupinek, které fotografoval pan Janyš, zpracoval je do alba, a to nám pak v noval. Na po*átku roku 1948 usilovali vedoucí Hnutí Grálu na Morav , p edevším pan Nedomanský a pan Hlavá*ek, o samostatnost. P áli si, aby Hnutí p0sobilo v .echách pod vedením pana architekta Kotka a pana dr. Vávry, na Morav pak v *ele s panem Nedomanským a Hlavá*kem, za duchovního vedení pana Valíka. My s man-elkou jsme s tím nesouhlasili, a proto jsme se v té dob nehlásili ani do .ech, ani na Moravu. Ne- se tyto problémy vy ešily, p išly události roku 1948, které všechno zm nily. Paní Marie v zá í 1948 projevila o celou zále-itost zájem a vyslovila se, -e by v .eskoslovenské republice m lo být jedno vedení Hnutí Grálu a ne t i v jednotlivých zemích. 12. prosince 1948 se v Praze konala valná hromada *eského Hnutí Grálu, na které byla se souhlasem ú ad0 p0sobnost *eského Hnutí rozší ena na území celé republiky a Hnutí na Morav i na Slovensku bylo zrušeno. P edsedou byl zvolen pan architekt Antonín Kotek, místop edsedy pan Rudolf Klíma a ing. Vladimír Körber, jednatelem pan JUDr. Jan Vávra. Toto nové uspo ádání nem lo však dlouhého trvání, proto-e koncem roku 1949 došlo k zákazu *innosti Hnutí Grálu v našem stát . O velikonocích v roce 1949 byla v Praze v Léka ském dom ješt uspo ádána slavnost, které jsme se s man-elkou zú*astnili. Asi ve druhé polovin roku nám pak dr. Vávra doporu*il, abychom dále v Aši pobo-nosti ji- nekonali. P estali jsme a scházeli jsme se jen ojedin le. Mezi tím n kte í z nás Aš opustili. Hryzákovi se odst hovali v lét 1948, Drahuše Chmela ová za*átkem roku 1949, pan Hr0za v roce 1952 a my s man-elkou v roce 1953. Asi v roce 1957 odešla paní Procházková do d0chodu a odst hovala se do domova d0chodc0. V té dob z Aše odešel i Mojmír Kup*ík, který se však asi po t ech nebo *ty ech letech do Aše op t vrátil. Tragicky pak zahynul o vánocích 1963 - vzal si sám -ivot. Tím definitivn skon*ilo období zakotvení Sv tla v Aši prost ednictvím stoupenc0 Hnutí Grálu, které tam p išlo v roce 1945. Teprve v poslední dob , díky novým *tená 0m Poselství a nositel0m k í-e, vznikla v Aši op t *tená ská skupina. V dob , kdy jsme bydleli v Aši, nás navštívili i n kte í povolaní - v roce 1946 pan Martin0, ale ten byl pouze u pana Garhofera, v roce 1947 moje matka, paní Klímová, v roce 1948 m0j otec s man-elkou, kte í navštívili i kruh v Karlových Varech, kde byli práv na lé*ení man-elé Nedomanští. V roce 1949 p ijeli autem Klímovi a na zpáte*ní cest se rovn - stavovali v Karlových Varech. V roce 1952 byl v Aši Hranicích po dobu asi dvou a- t í m síc0 zam stnán pan Josef Ková , se kterým jsme se té- setkali.

- 18 -


2. Vzpomínky na n2které stoupence Hnutí Grálu, kte(í se podíleli na jeho zalo/ení, dalším rozvoji i na ší(ení Poselství Grálu v 6eskoslovensku Úvod V této *ásti jsou uvedeny bli-ší údaje o n kterých z t ch stoupenc0 Hnutí Grálu, kte í se podíleli na jeho zalo-ení, pomáhali p i jeho rozvoji i p i ší ení Poselství v našem národ . Uvedeni jsou pouze n kte í z t ch, které jsem v t icátých letech poznal, a sice ti, které jsem znal natolik dob e, abych o nich mohl napsat n co bli-šího a zároveI uvést n kolik osobních vzpomínek. Tyto vzpomínky neposkytují ucelený p ehled o jejich bytí, ale jen vylí*ení ur*itých krátkých úsek0 z jejich -ivota, a to jen t ch chvil, které jsme pro-ili spole*n . Sv d*í o tom, -e zde skute*n byli, ke Hnutí nále-eli a na jeho budování se zp0sobem sob vlastním podíleli. V tšina z nich ji- zde dávno není, ale i díky jejich p0sobení ve Hnutí bylo a je umo-n no p íslušník0m pozd jších generací -ít ve smyslu Poselství a nadále udr-ovat spojení se Sv tlem. Všichni, o kterých zde píši, si v plném rozsahu milost, která nám, lidským duch0m, byla Pánem formou Slova v díle Ve sv tle Pravdy dána, uv domovali a sv0j -ivot ve smyslu Poselství ídili. Se Slovem se seznámili p i p ekládání, nebo nedlouho po vydání Poselství v *eštin , v dob za*átku velkého d ní obratu sv t0. V dnešní dob d ní natolik pokro*ilo, -e se nalézáme uprost ed období, kdy vše nezadr-iteln sp je ke svému záv ru. .asu ji- mnoho nezbývá. Jaký to bude záv r pro nás, náš národ a v0bec pro tuto planetu i pro všechny lidské duchy v jejím okolí se nacházející, velmi závisí také na nás, stoupencích Hnutí Grálu, proto-e naše v d ní a poznání Poselství Grálu nás k plné odpov dnosti zavazuje. Je to naše poslední mo-nost a p íle-itost, jak od*init a uzav ít vše, co jsme v minulosti zp0sobili, obstát p i kone*ném ú*tování a nepropadnout tak hroznému konci. Bu[me proto vd *ní, -e ješt m0-eme být, a sna-me se o udr-ení spojení se Sv tlem alespoI tak, jak o n usilovali ti, kte í zde p0sobili ve t icátých letech minulého století.

Josef Ková( S panem Josefem Ková em jsem se seznámil v b eznu 1933, kdy spolu s pány Hlavá*kem a Klímou navštívil mé rodi*e, aby je jako *leny okultistického spolku Pokrok seznámil s Poselstvím Grálu. V p0b hu roku 1933 byli moji rodi*e s panem Ková em v úzkém kontaktu. Pan Ková nás *asto navšt voval v Brn a naše rodina naopak od dubna do listopadu pravideln jednu ned li v m síci pobývala u Ková 0 v Holáskách. Mimoto chodila - 19 -


matka na návšt vy k paní Mary*ce. V kv tnu jel pan Ková autem na Horu a vzal s sebou matku a pány Hlavá*ka i Klímu. Cestou tam se stavili v Benátkách a p i zpáte*ní cest z Hory s nimi jel i pan Jan Ková . P i slavnosti na Ho e byla moje matka zpe*et na Pánem a pan Klíma obdr-el povolání a zlatý k í-. O prázdninách jsem celý týden strávil u Ková 0 v Holáskách. M li t i d tí - Evu, Alenku a Jo-inka, který se narodil v kv tnu. Bydlela s nimi té- sestra pana Ková e, Hedvika, které všichni íkali paní Dydy. Ta se o dva roky pozd ji stala mojí nevlastní matkou, kdy- se provdala za mého otce. U Ková 0 bydlel i pan Klíma, který byl v té dob podobn jako pan Ková zam stnán u firmy Kaliba v Brn . Asi od srpna nebo od zá í 1933 pracoval pan Ková u firmy Suchánek v Praze, kam se v listopadu p est hoval i s celou rodinou. Bydleli na Bílé Ho e. Ve dnech, kdy paní Dydy likvidovala byt a p ipravovala st hování, bydlela paní Mary*ka s d tmi u nás. I po p est hování do Prahy nás pan Ková p i ka-dé cest do Brna navšt voval. O velikonocích roku 1934, kdy se konala v Brn a tím také v .SR první slavnost, pan Ková jako u*edník v .eskoslovensku poprvé zpe*eAoval. V dob slavnosti byl u nás t i dny ubytován. Ne- se pan Ková odst hoval s rodinou do Prahy, byl ustaven a ú ady schválen P írodn -filosofický kruh stoupenc0 Grálu se sídlem v Brn a pan Josef Ková se stal jeho vedoucím a p edsedou. Po jeho p est hování do Prahy byli ízením v Brn pov eni pan Hlavá*ek a pan Klíma. V roce 1935 se m0j otec o-enil s paní Dydy a vzájemné styky s panem Ková em byly pak *ast jší. V roce 1937 jsem s otcem navštívil Prahu, kde jsme byli hosty u Ková 0 a jeho bratra Silvy. I v dob okupace nás pan Ková navšt voval, kdy- ho slu-ební cesta zavedla do Brna. Po mém p est hování do Zlína v roce 1941 jsem byl v kontaktu s panem Ková em pouze prost ednictvím pana Klímy, který s ním udr-oval jak osobní, tak i písemný styk. Po válce v listopadu 1945, kdyjsem se st hoval do Aše, jsem p espal u Ková 0. Rovn - i další moji známí, kte í se té- ze Zlína nebo Brna st hovali do Aše, byli u Ková 0 v-dy p ijati. K dalšímu našemu setkání s man-eli Ková ovými došlo a- v roce 1949, na poslední slavnosti v Praze. Eva Ková ová nás n kolikrát navštívila v Aši, kde byla krátkou dobu zam stnána jako u*itelka. V roce 1952 v Aši po n kolik m síc0 pracoval i pan Ková , tak-e jsme se s ním n kolikrát vid li. V roce 1954, kdyjsem byl ji- zam stnán v Praze, jsem se dozv d l, -e pan Ková bydlí ve Veverkov ulici proti Veletr-nímu paláci, kde pak -il a- do konce svého -ivota. M0j otec pana Ková e n kolikrát navštívil a té- se zú*astnil i s maminkou jeho poh bu. N kolik skute*ností, které znám z vypráv ní mé nevlastní maminky Dydy. Josef Ková se narodil jako neman-elský syn v jedné vesnici u Olomouce v roce 1901. .ást svého d tství trávil u svého d da Ková e. Kdy- se jeho matka provdala za typografa Dole-ela, m l pak další sourozence - Silvestra, Hedviku, Annu a Jana. Po 1. sv tové válce odešel do Prahy a byl zam stnán jako ú edník v továrn , která pat ila panu Skálovi. Svému bratrovi Silvestrovi zajistil, -e se v této továrn vyu*il nástroja em. V roce 1921 se Josef Ková o-enil s dcerou továrníka Skály a v roce 1922

- 20 -


se jim narodil syn Ji í. V letech 1924-1926 se s man-elkou rozešel. Našel si zam stnání ve Zlín v prodejním odd lení firmy BaAa, kde pak zastával jednu z vedoucích funkcí. V roce 1929, po dohod s panem Janem Ková em, který byl jeho jmenovcem, odjel do Rakouska a v Tyrolích navštívil Pána. Dom0 s sebou p ivezl tehdejší vydání Poselství Grálu. Poté ji- dokon*ené Poselství oba páni Ková ové ve spolupráci se spisovatelkou Pavlou Moudrou p elo-ili. Tento p eklad však schválen a p ijat nebyl. Nezbylo nic jiného, ne- -e Poselství museli páni Ková ové p elo-it sami. Oba odešli od firmy BaAa a nast hovali se do Roudky u Velkých Opatovic, kde pan Jan Ková najal velkou vilu. Na p ekladu spolupracovali té- pánové Klíma, Hlavá*ek, Spá*il, Zemek, Pospíšil, Martin0, Šumbera, sle*na Hlavá*ková a další. V roce 1932, kdy- bylo Poselství p elo-eno, schváleno a vydáno, p est hoval se pan Josef s rodinou do Holásek u Brna. V té dob , tj. v roce 1931, byl pan Josef Ková Pánem povolán za jeho u*edníka s právem zpe*eAování. Obdr-el zlatý k í- s kamenem na stuze, plášA a pov ení vedoucího pro .eskoslovensko. Myln je uvád no, -e obdr-el u*ednický plášA a povolání v roce 1933, nebo dokonce 1934, Pana Ková e jsem si v-dy velmi vá-il a vid l jsem v n m vedoucího Hnutí Grálu u nás. Byl jedním z prvních nositel0 k í-e a p edstavitel0 Hnutí, které jsem poznal, ale na rozdíl od pán0 Hlavá*ka a Klímy se ke mn choval v-dy jako k dosp lému a nevid l ve mn jen jedenáctiletého kluka. V letech pozd jších, bez ohledu na nov vzniklý p íbuzenský pom r, m bral v-dy vá-n , nejen v roce 1937, kdy jsme byli s otcem v Praze, ale i p i jeho návšt vách v Brn . Byla to velká škoda pro n ho a také pro Hnutí, -e po odchodu Pána jeho vztah k paní Marii a sle*n Irmingard nebyl takový, aby mohl nadále vykonávat poslání u*edníka, ke kterému ho Pán v roce 1931 (dle vzpomínek paní Gecks) povolal. Poznámka: Se synem pana Ková e z prvního man-elství, Ji ím, jsem se setkal ve Zlín v roce 1942. S ním a s p áteli mé sest enice jsme strávili ve*er ve Spole*enském dom . Ji í Poselství Grálu neznal a ani se o n nezajímal. Nikdy více jsem pak ji- nem l p íle-itost se s ním setkat.

Jan Ková( Jana Ková e jsem poznal v dubnu 1933. Od po*átku byl v Hnutí Grálu velkou osobností a oporou jak ve hmotné, tak i v duchovní oblasti. Po p e*tení Poselství, které p ivezl od Pána v roce 1929 Josef Ková , se rozhodl ob tovat vše proto, aby mohlo být p elo-eno do *eštiny. Vzdal se své vysoké funkce u firmy BaAa, vynalo-il zna*né finan*ní prost edky na ubytování všech, kte í se na p ekladu podíleli, a rovn financoval vydání p elo-eného Poselství v tehdejším .eskoslovensku. Povolání u*edníka, zlatý k í- s kamenem na stuze a zelenou šerpu p es prsa, obdr-el od Pána v roce 1932. Myln je uvád n rok 1934. V roce 1935, na doporu*ení pana Valentíka, nastoupil u firmy Nehera v Prost jov - 21 -


do funkce vedoucího osobního odd lení a odst hoval se s celou rodinou do Prost jova. Pan Valentík byl v té dob u firmy Nehera prokuristou a zavád l v celém podniku organiza*ní systém podle firmy BaAa. Pan Jan se s panem Valentikem dob e znal ji- z dob p0sobení u firmy BaAa, kde pan Valentík té- vykonával funkci prokuristy a odkud odešel z osobních d0vod0 ješt d íve ne- pan Ková . Pan Valentík p ijal Poselství od pana Ková e a v roce 1935 obdr-el od Pána povolání a zlatý k í-. V té dob také finan*n podporoval Hnutí Grálu u nás. V dob okupace byl Jan Ková n kolik m síc0 v zn n gestapem a po celou dobu války jím byl sledován. Navzdory této skute*nosti však stále udr-oval písemný styk s paní Marií a sle*nou Irmingard, ale osobn se s nimi setkat nemohl. Pan Klíma byl s Janem Ková em po celou dobu války v osobním i písemném kontaktu. Vzájemn se navšt vovali jak v Prost jov , tak ve Zlín , zatímco moje matka se pravideln stýkala s man-elkou pana Ková e, paní Filou. N kolikrát byla paní Fila u nás ve Zlín a matka zase u Ková 0 v Prost jov . Já jsem udr-oval p átelské kontakty s jejich synem Jendou, který však dobrovoln vstoupil do Hitlerjugend a v roce 1942 byl odvelen do Francie, odkud se ji- nevrátil. Ne- odejel, byl n kolikráte ve Zlín , kde se mimo jiné seznámil s Václavem Šulcem a *leny jeho Dvanáctky. Po p est hování ze Zlína do Aše v listopadu 1945 jsem se ji- s panem Janem a jeho rodinou p ímo nestýkal. Pouze o slavnosti Zá ící Hv zdy v prosinci 1946, jsem se setkal na Ho e s paní Ková ovou a p edstavil jí svou man-elku. Máme také spole*nou fotografii. Moje poslední setkání s panem Janem se uskute*nilo v *ervnu 1967 v Lan-hot , kam p ijel, aby se zú*astnil posledního rozlou*ení s mojí matkou. Smute*ní ob ad vykonal u*edník pan fará Valík. K ve*eru po poh bu, kdy- jsme z Lan-hota odjí-d li, vzali jsme pana Ková e s sebou autem a odvezli ho na nádra-í do B eclavi. Pana Jana Ková e jsem si velmi vá-il a m l jsem k n mu velmi dobrý vztah a mimo ádný respekt. V-dy jsem ho pova-oval za skute*ného p edstavitele Hnutí Grálu u nás, a to jak v období t icátých let, tak i b hem okupace a pozd ji. Jako u*edník nem l výsadu zpe*eAování, ale zelená šerpa ho p edur*ovala do pozice zemského vedoucího. Jeho nekompromisní, ale v elý vztah k Poselství Grálu a jeho zásluhy na upevn ní v d ní u nás byly p íkladné. Jeho velkou zálibou byla astrologie a dosahoval v ní zna*ných úsp ch0, S nimi- se však sv oval pouze svým nejbli-ším p átel0m. Jeho p edpov di byly velmi zajímavé a v-dy pravdivé. V dob okupace sd lil pan Jan panu Klímovi, -e mu ve hv zdách vyšlo, -e Zlín zanikne. M li jsme z toho obavy a *ekali jsme, -e Zlín bude letecky bombardován, nebo bude zni*en s p icházející frontou. Kdy- se nic z toho nestalo, byli jsme rádi a mysleli jsme, -e v p edpov di byl mín n letecký nálet v listopadu 1944. .asem jsme na celou v c zapomn li. Teprve v dob , kdy byl Zlín p ejmenován na Gottwaldov, jsem si uv domil, -e astrologické p edpov di nemusí být v-dy v souladu s lidskými p edstavami. Astrologický výpo*et pana Jana se splnil - i kdy- fyzicky Zlín zni*en nebyl, p ece p estal na n kolik desetiletí existovat Další vzpomínka: bylo to asi v roce 1942, kdy- se pan Jan vrátil po n kolikam sí*ním v zn ní na gestapu. V té dob nás navštívil ve Zlín a vypráv l nám o svých duchovních zá-itcích, které m l, kdybyl v samot v zení. Jeho o*i, které, jak jsem m l v-dy dojem, jakoby mne a- do hloubky pronikaly, zá ily zvláštním zp0sobem. Nikdy p edtím, ani potom se mi tak zá ivé nezdály. Tenkrát se m0j dojem,

- 22 -


který jsem o panu Janovi v-dy m l, jen utvrdil. Nevid l jsem p ed sebou jen u*edníka Jana Ková e, ale i arabského vojev0dce a kní-ete Abu Bekra. Moje matka mi tento m0j dojem nevyvrátila, ba naopak tuto mo-nost p ipustila, nebylo to však oficiáln potvrzeno. Uvedu ješt jednu vzpomínku z klukovských let, z doby, kdy jsem byl u Ková 0 na prázdninách. K vile Ková ových v Roudce pat ily celkem t i zahrady. Na té nejv tší a nejvzdálen jší od domu byly zasázeny brambory, pšenice a za ní jetel a tráva pro králíky, která byla postupn sekána. Jenda dostal nápad, -e bychom si na té pose*ené tráv mohli ud lat ohýnek a upéct si brambory. Byli s námi ješt asi dva nebo t i kluci, kte í ten nápad s radostí p ijali a hned nosili roští na oheI, zatímco Jenda šel dom0 pro sirky. Ohýnek jsme rozd lali a t šili jsme se na pe*ené brambory, ale k tomu jinedošlo. Pan Jan, kdy- zjistil, -e jsme n kolik metr0 od dozrávající pšenice rozd lali oheI, vyb hl s panem Klímou na zahradu a k i*el na nás, abychom jej uhasili. Poté dob hl a- k ohni a ihned jej za*al likvidovat. Kluci utekli a my s Jendou jsme nejprve pomáhali p i hašení, ale pak jsme ze strachu také zmizeli. Nebezpe*í p enesení ohn na pšenici jsme si neuv domovali, proto-e jsme pova-ovali vzdálenost mezi ohn m a pšenicí za dostate*nou a o oheI dostate*n pe*ovali. To však pro pana Jana nebyl argument a byli jsme odsouzeni k exekuci. Jenda dostal od pana Jana p t ran emenem, proto-e donesl sirky a já t i rány, proto-e jsem byl starší, a m l jsem mít tedy rozum. Trest jsem p ijal, ale o jeho spravedlnosti jsem pochyboval, neboA jsem byl p esv d*en, -e se dík naší pé*i nemohlo nic stát. Na to se mne však nikdo krom mé matky ji- neptal. Nikterak to však nenarušilo m0j vztah k panu Janovi ani moji velikou úctu k n mu.

Rudolf Klíma Pan Rudolf Klíma, kterého jsem poznal v roce 1933, ve stejný den jako pana Ková e a pana Hlavá*ka, se narodil v Osv timanech dne 12. 7. 1908. Vyr0stal v chudých pom rech jako syn emeslníka a chalupá e, který vlastnil malé pole, je- jeho man-elka zd dila po své tet . Pan Klíma m l *ty i sestry a ve spole*né domácnosti s nimi -ila i jeho teti*ka. Otec pana Klímy byl dobrý vesnický muzikant a krom emesla a práce na poli hrál s vesnickou kapelou na poh bech, svatbách a tancova*kách. Pan Klíma po n m zd dil nadání k hudb . Hrál na housle od svých p ti let, poté se v noval h e na violu a lesní roh, ale ovládal hru i na jiné nástroje. Ješt jako chlapec *asto vypomáhal v kapele a pozd ji, ne- odešel z domu, hrál s kapelou trvale. Absolvoval m šAanskou a obchodní školu, krátký *as byl zam stnán jako praktikant a poté byl p ijat u firmy BaAa ve Zlín . U firmy BaAa se osv d*il jako provozní ú*etní a po krátkém *ase byl pov ován vedoucími funkcemi. Ve svých dvaadvaceti letech byl jmenován správcem (u firmy BaAa to byla funkce editele) vnov vznikající továrn v Otrokovicích, zvané BahIák. Z té doby se také datuje jeho známost s panem Janem Ková em. Z jejich po*áte*ního pom ru nad ízeného k pod ízenému se postupem doby vyvinulo trvalé p átelství, ke kterému p isp la spole*ná znalost Poselství Grálu. Proto také, kdy- odešli oba páni Ková ové od firmy BaAa, p ipojil se k nim i pan Klíma. K odchodu od firmy však

- 23 -


pot eboval souhlas samotného Tomáše Bati, který mu byl nakonec ud len. Odst hoval se do Roudky k panu Janu Ková ovi a vydatn pomáhal opisovat *eský p eklad Poselství. Spolu s ním se na opisování podíleli i jeho p átelé - pan Spá*il, Pospíšil, Zemek, ale i další, kte í si a- na pana Martin0, kterému íkali Martínek, a pana Hlavá*ka, vzali u firmy BaAa neplacenou dovolenou. Pan Spá*il opsal nejv tší po*et stránek, i kdy- Poselství nikdy pln nep ijal. Po dokon*ení p ekladu v roce 1932 si pan Klíma našel zam stnání u firmy Kaliba a syn v Brn a nast hoval se ke Ková ov0m do Holásek u Brna, kde bydlel a- do íjna 1933. V té dob se velmi zaslou-il o rozši ování Poselství v Brn . V kv tnu 1933 obdr-el od Pána povolání - zlatý k í-. V *ervnu 1934 se vrátil k firm BaAa do Zlína. Byl však nucen i p es osobní doporu*ující dopis Tomáše Bati, který potvrzoval, -e se m0-e kdykoli k firm vrátit, za*ínat jako nový zam stnanec úpln od píky. Zapracoval se však rychle a v roce 1936 ji- vykonával funkci zástupce editele ve Spole*enském dom ve Zlín , kde byl editelem pan Valdek. V následujícím roce absolvoval ve Vídni n kolikam sí*ní kurz pro vedoucí hotel0. V té dob byl na *en ze sympatií k N mc0m a udán. Po vyšet ování, kterému se musel podvolit, byl zbaven vedoucího místa ve Spole*enském dom a jen na základ intervence pana Jana Ková e u jeho nástupce pana JaroIka nebyl firmou BaAa propušt n. Musel však ji- po t etí za*ínat úpln od za*átku. Teprve v b eznu 1938 byl jmenován vedoucím prodejny obuvi v Kojetín a po roce se mohl op t vrátit do Zlína, kde byl pak a- do roku 1946 zam stnán jako vedoucí provozní ú*etní v Kotv . Poté na doporu*ení pana Valentíka odešel na Slovensko do textilního pr0myslu. Nejd íve byl v Tren*ín a pak v
- 24 -


František Hlavá ek Pana Hlavá*ka jsem poznal ve stejný den jako pana Ková e a pana Klímu. Pocházel ze Svárova na Morav , kde -ili jeho rodi*e. Narodil se podobn jako m0j otec v roce 1896. M l st edoškolské vzd lání a ovládal n kolik sv tových jazyk0. U firmy BaAa ve Zlín pracoval ve vedoucí funkci v reklamním odd lení. Od firmy odešel v té-e dob jako páni Ková ové a se svou sestrou

jsem jeho rozhodnutí a pokládal jsem je za správné, i kdy- bylo proti mému p ání a bylo mi to líto.

Rodina Moravova S panem Moravou a jeho man-elkou se moji rodi*e seznámili v roce 1932 v okultistickém spolku Pokrok. Moravovi bydleli v Brn pod Stadionem ve stejné ulici, kde byl Hus0v sbor a kde se také konaly pravidelné seance Pokroku. Rodi*e se s Moravovými scházeli jak v Pokroku, tak i v soukromí mimo spolek. Pan Morava, podobn jako m0j otec, nebyl s d ním ve spolku spokojen, a proto uvítal, kdy- ho otec seznámil s knihou Ve sv tle Pravdy, kterou m l od pana Ková e. Poselství man-ele Moravovy velmi zaujalo. M li velký byt, a proto nabídli, aby se st ede*ní *tení z Poselství konalo u nich. První pravidelná spole*ná *tení tedy probíhala u Morav0 v Brn , a to od dubna do léta 1933. Pak se *tení kv0li zvýšenému po*tu poslucha*0 p enesla do n mecké školy ve st edu Brna, která se nacházela nedaleko divadla. O velikonocích 1933 jela moje matka s paní Moravovou a jejím man-elem do V*elnice, kde m li p íbuzné. Matka paní Moravové, paní Šimková, zde m la se svým synem a jeho man-elkou hospodá ství. Sestra paní Moravové, paní Garhoferová, vlastnila nedaleko V*elnice, v Novém Etynku, textilní obchod a dámské krej*ovství. Její man-el, pan Garhofer, byl ú edníkem v místní textilní továrn . Všichni p ijali Poselství, které jim man-elé Moravovi a moje matka p ivezli. Poselství se pak od nich dostalo do Prahy k panu Šimkovi a jeho dv ma dcerám, které pozd ji velmi pomáhaly p i budování a rozši ování pra-ského kruhu. Pan Šimek byl strýcem paní Moravové a švagrem staré paní Šimkové. O vánocích 1933 jeli Moravovi spolu s mými rodi*i na slavnost na Horu, kde byli man-elé Moravovi a otec zpe*et ni Pánem. V té dob ji- byli pan Morava a m0j otec *leny výboru nov vzniklého P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu v .eskoslovensku. Na slavnosti v kv tnu 1934 pan Morava a m0j otec obdr-eli od Pána povolání a zlaté k í-e. S Moravovými byl otec po celá léta v trvalém kontaktu a vzájemn se navšt vovali i v dob zákazu Hnutí Grálu u nás. V *ervnu 1934, kdy- se moje matka odst hovala ke Ková 0m do Roudky, chodili jsme s otcem na ob dy k Morav0m a- do doby, ne- jsem odjel na prázdniny a otec nás p est hoval do domu k d de*kovi ve Vranovské ulici. Moravovi m li dceru Libuši, která byla o rok mladší ne- já. Na podzim roku 1933, v íjnu, jsme spole*n dostali st íbrné k í-e, které nám na malé pobo-nosti u nás p edal pan Klíma. Liba byla moje kamarádka po celou dobu, co jsem -il v Brn , tj. do roku 1941. Scházeli jsme se jako d ti a pozd ji i jako dospívající. Spole*n s Vlastou Stejskalovou, Ríšou Penischkou, Arnoštem Adlerem a dalšími jsme jako mláde- Hnutí ob*as trávili spole*ná odpoledne u Moravu nebo u Penischk0, *etli a také po slavnosti hráli loutkové divadlo pro stoupence Hnutí. Po mém p est hování do Zlína jsem se setkal s Libou pouze dvakrát - jednou v roce 1942, kdyjsem p ijel do Brna a s otcem jsme byli u Morav0 na návšt v a poté a- v prosinci 1976, u p íle-itosti smute*ního ob adu p i poh bu mého otce. Pana Moravu jsme potkali s man-elkou v zá í 1947 na slavnosti na Ho e. Jako památku na n ho máme v albu n kolik fotografií.

- 26 -


V roce 1937, kdy- jsme se vydali s otcem na kolech do Prahy, jsme n kolik dní strávili u Šimk0 ve V*elnici, a to p i cest tam i zp t. V té dob m lo Hnutí Grálu ve V*elnici a Novém Etynku ji- asi 15 *len0. Pan Garhofer, švagr paní Moravové, byl v té dob nositelem zlatého k í-e a zlatý k í- pozd ji dostal i pan Hr0za, který bydlel v Novém Etynku. S panem Garhoferem i s panem Hr0zou jsme po okupaci spole*n -ili v Aši. Pan Garhofer byl mým nad ízeným od prosince 1945 do zá í 1947 a pan Hr0za od zá í 1947 do kv tna 1949. Pan Hr0za se od roku 1946 a- do zákazu Hnutí pravideln zú*astIoval ned lních pobo-ností, které se konaly ka-dou ned li u nás. V roce 1946 a 1947 jsme byli spole*n na slavnostech na Ho e a po návratu z Hory v zá í 1947 jsem p ešel do podniku, který pan Hr0za ídil. Pan Garhofer ani jeho man-elka a dv dcery se našich pobo-ností nezú*astIovali. Jedna zvláštní vzpomínka na pana Moravu. P i pobytu na Ho e, jednou ve*er po ve*e i, jsem se s mým p ítelem Mojmírem Kup*íkem vracel z procházky a p ed budovou, kde jsme byli ubytováni, jsme potkali pana Moravu. Ptal se nás, zda jsme cestou nepotkali pana Hlavá*ka a pana Klímu. M l s nimi dohodnuto, -e p0jdou procházkou do vedlejší vesnice, kde se staví na pivo. Potvrdili jsme, -e jsme je p ed n kolika minutami vid li ješt s jinými pány jít sm rem k vesnici. Pan Morava litoval, -e na n ho nepo*kali, proto-e sám si tam jít netroufal. Nabídli jsme se tedy, -e pana Moravu doprovodíme a budeme mu d lat spole*nost, co- pan Morava p ijal. Došli jsme tedy do hostince a setkali se tam s panem Hlavá*kem, panem Klímou i ostatními. Pan Morava byl rád, -e to tak dob e dopadlo a -e nep išel ani o dobrou spole*nost, ani o procházku a pivo.

Jan Nedomanský Pan Nedomanský se s Poselstvím seznámil ješt jako svobodný v roce 1933, kdy byl majitelem koloniálního obchodu v M ín . Od roku 1935 pat il v Brn mezi p ední *initele Hnutí Grálu. V té dob obdr-el od Pána povolání se zlatým k í-em a p est hoval se do Brna k paní Valerii Fuksové, u které bydlel a se kterou se pozd ji o-enil. Pan Nedomanský se spolu s panem Hlavá*kem podílel na konání ned lních pobo-ností, p i nich- se p evá-n oni dva st ídali v p ed*ítání. Otec se s panem Nedomanským ve t icátých letech stýkal v rámci Hnutí Grálu, neboA zastával funkci pokladníka a hospodá e. Po zastavení *innosti Hnutí byly jejich styky omezené. Já sám jsem s panem Nedomanským od roku 1939 a- do svého odchodu do Zlína v roce 1941 nep išel do styku. Potkali jsme se a- v roce 1946 a 1947 na slavnostech na Ho e, sním i s jeho man-elkou, paní Nedomanskou. Z té doby máme dokonce i spole*né fotografie, ale do bli-šího osobního kontaktu jsem s ním na Ho e nep išel. Moje vzpomínka se vá-e k našemu prvnímu setkání v roce 1933, kdy jsem s panem Nedomanským v d0sledku okolností, a* jedenáctiletý kluk, poprvé a také naposled jednal tvá í v tvá . Stalo se to v íjnu nebo v listopadu, v té dob jsme bydleli v Zem d lské ulici. Byl jsem sám doma a d lal jsem si úkoly do školy, kdy- n kdo zazvonil. Šel jsem otev ít a p ed vchodem stál cizí pán menšího vzr0stu a pronikavých - 27 -


o*í, tlumených silnými, lesknoucími se brýlemi. Na tvá i m l zdvo ilostní úsm v a zna*n nevýrazným, trochu zast eným hlasem se p edstavil jako obchodník z M ína, pan Nedomanský. Cht l hovo it s rodi*i. S politováním jsem mu sd lil, -e jsem sám doma, proto-e rodi*e jsou pry*, ale -e se snad brzy vrátí. Nabídl jsem mu, aby šel dále a po*kal na n . Pan Nedomanský chvíli p emýšlel a pak ekl, -e kdy- s ur*itostí nevím, kdy se vrátí, nebude riskovat, -e by mu ujel vlak a rad ji p0jde. P edal mi krabici s vejci, která p ivezl mé matce, jak m li dohodnuto, a -ádal, abych rodi*0m vy ídil pozdrav, a pokud jde o ta vají*ka, prý se s matkou dohodne, a- se p íšt uvidí. Pan Nedomanský i jeho man-elka byli Poselství velmi oddáni a pro Hnutí vykonali mnoho záslu-né práce jak ve t icátých letech a b hem války, tak i pozd ji. Paní Nedomanská, nositelka zlatého k í-e, záv r svého -ivota pro-ila na Ho e a vrátila se a- v roce 1990, V srpnu 1994 zem ela. Postrádal jsem však o jejím odchodu oficiální oznámení. Dozv d l jsem se to zcela náhodou od *eského stoupence Hnutí -ijícího trvale v N mecku, pana Hykla, o slavnosti na Ho e v zá í 1994 a musel jsem si to ov it u pana Zatloukala. Nebylo to oznámeno ani na našem setkání v íjnu v Lázních Libverda.

Jaroslav Kunze Významnou osobností v Hnutí Grálu v Brn ve t icátých letech byl také pan Kunze, nositel zlatého k í-e. M l bezchybné spole*enské vystupování a byl v-dy vkusn a pe*liv oble*en. V Králov Poli vlastnil fotografický ateliér. Nepamatuji se ji-, p i jaké p íle-itosti se s ním rodi*e seznámili. Vím jen, -e jsme se poprvé setkali v kv tnu, nebo v *ervnu 1933 a -e jsem se mu n jak zalíbil. <ádal toti- moji matku, abychom ho navštívili v jeho ateliéru, -e si mne chce vyfotografovat. To se nedlouho poté uskute*nilo a pan Kunze pou-il moji fotografii ve své propaga*ní vitrín , zatímco další je ulo-ena v mém albu. Zlatý k í- obdr-el pan Kunze pravd podobn koncem roku 1934, nebo v kv tnu 1935. Tehdy se také o-enil. Jeho man-elkou se stala sestra pana Martin0, nositele zlatého k í-e, který se v roce 1932 podílel na opisování prvního p ekladu Poselství a v dob , kdy se pan Kunze -enil, vlastnil obchod v Jarom i. Rodi*e se s panem Kunzem stýkali *asto. Otec trvale v Brn a matka i po svém p est hování do Zlína udr-ovala spole*n s panem Klímou s panem Kunzem stálý kontakt osobní i písemný. Jedna ze vzpomínek na pana Kunzeho. Koncem srpna 1938 jsem byl na prázdninách v Kojetín u Klím0. V té dob jsem o*ekával výzvu k nástupu do firmy BaAa ve Zlín , proto-e na pr0myslovku jsem pro velký po*et poslucha*0 nebyl p ijat. Tehdy p ijel na návšt vu pan Kunze a zdr-el se n kolik dn0. Asi t etího dne jsme, pan Klíma a já, jeli s panem Kunzem jeho autem do Zlína. Pan Kunze vlastnil auto Zetku-Hurvínka. Pan Klíma cht l mimo vy ízení slu-ebních zále-itostí také zaurgovat moje p ijetí k firm BaAa a rovn - pan Kunze m l ve Zlín n jaké ízení. Byli jsme domluveni, -e na n ve Zlín do ob da po*kám, ne- budou hotovi. Všechno dopadlo dob e a- na moje p ijetí. Byla to b -ná zále-itost, kterou v

- 28 -


normálních p ípadech vy izoval referent osobního odd lení. V mém p ípad tomu však bylo jinak. Pan Klíma byl referentem odkázán k editeli osobního odd lení, panu JaroIkovi, který mu velmi p átelsky ekl, -e mne nemohou p ijmout, proto-e jsem jip íliš starý. Bylo mi práv šestnáct let a mladé mu-e a -eny p ijímali pouze ve v ku od .trnácti do šestnácti let. I kdy- to pan JaroIek panu Klímovi p ímo ne ekl, vycítil pan Klíma, -e jeho nedávné osobní potí-e, které pro-il v d0sledku udání, se touto formou p enášejí i na mne. Ze Zlína jsme tedy odjeli velmi smutní. Druhý den se pan Kunze vracel do Brna a vzal mne s sebou. Zavezl mne a- k nám dom0, kde m l s otcem delší rozhovor bez mé p ítomnosti. B hem cesty autem jsme s panem Kunzem hovo ili nejen o situaci, do které jsem se dostal, ale také o -ivot v0bec. Rozhovor ve mn zanechal velmi dobrý pocit. Citlivý zp0sob, kterým ke mn p istupoval vzhledem k mému ot esu, byl velmi p0sobivý a uklidIující. Moje zklamání bylo tehdy velké, proto-e celé prázdniny jsem se p ipravoval na to, -e v zá í nastoupím ve Zlín , jak to bylo slíbeno. Pozd ji jsem se s tím vyrovnal a pochopil, -e to tak asi m lo být.

Rodina pana Jaroše Pan Eduard Jaroš a jeho man-elka, paní Hedvika Jarošová, byli také jedn mi z t ch, kte í poznali Poselství Grálu nedlouho po zalo-ení Hnutí u nás. Seznámil jsem se s nimi v srpnu 1934, v dob , kdy jsem trávil prázdniny se svou matkou v Roudce. Tehdy po*átkem srpna p ijel pan Jaroš ke Ková 0m ze Zlína autem zna*ky Zetka a p ivezl svoji paní s d tmi a pana Klímu. Edá*ovi, jak mu íkali, bylo sedm a Hedvice asi p t let. Pro nás kluky, Jendu a mne, to byla p íjemná událost - získali jsme nového kamaráda, neboA paní Jarošová i s d tmi z0stala u Ková 0 v Roudce a- do konce srpna. Poté pro n pan Jaroš s panem Klímou op t p ijeli. Spolu s nimi odjela do Zlína i moje matka, která se tam za pana Klímu provdala. Po trvalém p est hování mé matky do Zlína v zá í 1934 se Klímovi s panem Jarošem a jeho man-elkou pravideln stýkali a- do doby, kdy se ze Zlína v roce 1937 odst hovali. V roce 1939 se Klímovi do Zlína vrátili a byli s Jarošovými v kontaktu, i kdy- ne pravidelném, po celou dobu okupace. Já jsem Jarošovy navštívil n kolikrát, naposledy v roce 1944 se svým otcem, který spolu s panem Jarošem vymýšlel n jaké p ípravky na výrobu loutek. Loutkové divadlo byla dlouholetou zálibou mého otce a v brn nských loutká ských kruzích byl dob e znám jako loutká amatér. Od té doby jsem se s nikým z rodiny pana Jaroše nevid l, a- v roce 1994. Na setkání stoupenc0 Hnutí v Lázních Libverda v dubnu 1994 jsem byl mile p ekvapen, kdy- ke konci pobytu p ijela i paní Jarošová a mohl jsem si s ní po padesáti letech znovu popovídat. Také jsem s pot šením zjistil, -e paní Horáková je ta malá Hedvi*ka, která p ed šedesáti lety p ijela s rodi*i do Roudky. N kolik dalších vzpomínek. P i pobytu v Roudce jsme byli jako kluci velmi podnikaví a zv daví. Auto pana Jaroše, které stálo na dvo e, nám nedalo pokoje. Rozhodli jsme se, -e se jím svezeme, Jenda, Edá* a já, za ú*asti n kolika místních kamarád0. Auto jsme odbrzdili, vy adili rychlost, vytla*ili n kolik metr0 na konec dvora a pak, proto-e to bylo mírn z kopce,

- 29 -


jsme sjeli zase t ch pár metr0 k brán . To jsme opakovali n kolikrát. Pan Jaroš nám to nezakázal, co-, jak se pozd ji ukázalo, byla chyba. V d0sledku naší hry a neodborného zacházení se toti- panu Jarošovi b hem cesty do Zlína, kam se vracel s panem Klímou, porouchalo azení rychlosti. Pan Jaroš z toho však -ádné d0sledky nevyvozoval, neboA m l pro nás kluky velké pochopení. Koncem srpna, p i pobytu v Roudce, jsme se s panem Jarošem v honitb , pronajaté panem Janem Ková em, zú*astnili honu na koroptve. Byl to pro nás kluky velký zá-itek, kdy- jsme se dom0 vrátili s n kolika koroptvemi a jedním ba-antem, který se nám n jakým zp0sobem p ipletl do rány. Na slavnost Zá ící Hv zdy v roce 1934, která se na Št pána konala v Brn , p ijel pan Jaroš s man-elkou a panem Klímou ze Zlína rovn - autem, ale ji- novou Zetkou. P i zpáte*ní cest mne vzali s sebou. Cestou jsme m li malou p íhodu. N kde za Vyškovem, byla ji- úplná tma a všude plno sn hu, po nás n kdo hodil sn hovou kouli a trefil se p ímo do p edního skla. Pan Jaroš bleskov zastavil, vysko*il z auta, ale výrostek, který kouli hodil, ani jeho kamarádi na nic ne*ekali a utekli do pole. To bylo jejich št stí, proto-e by jinak od pana Jaroše asi dostali p kné pod kování. Zbývající *ást cesty a- do Zlína - Prštného, kde Klímovi bydleli, u- prob hla klidn .

Jarmila Trkalová S Jarmilou Trkalovou se moji rodi*e seznámili prost ednictvím okultistického spolku Pokrok, kam paní Trkalová krátkou dobu docházela ve snaze najít prost ednictvím spiritismu lé*ebnou pomoc pro své d ti, kterým léka i pomoci nedokázali. Paní Trkalová -ila se svým man-elem, který byl stavebním architektem, ve svém dom na hlavní ulici v Brn -
- 30 -


uzav ení nového man-elství s paní Trkalovou stýkal, a to i po dobu války. Já jsem m l paní Trkalovou i její d ti velmi rád a *asto jsem je navšt voval, zvlášt v roce 1938, kdy mne paní Trkalová p ipravovala na zkoušky na pr0myslovou školu. Ne- se provdala, byla profesorkou na dív*ím lyceu v Brn , kde vyu*ovala matematiku a jiné p edm ty. Byla to velmi citlivá, ochotná a ob tavá paní.
Antonín Ji(i ka V období první republiky byla v-dy p ed slavnostmi, které se konaly v Brn , z ízena informa*ní a ubytovací slu-ba pro návšt vníky slavnosti, p edevším pro ty, kte í bydleli mimo Brno. K tomu ú*elu byla pronajmuta kancelá v budov , kde se slavnost konala. V kancelá i bylo den p ed slavností p ítomno v-dy n kolik stoupenc0 Hnutí z brn nského kruhu, kte í poskytovali informace o mo-nostech ubytování v soukromí u t ch, kte í tuto mo-nost rádi nabízeli. Bylo to v tšinou organizováno tak, -e v informa*ní kancelá i *ekali ti, kte í mo-nost ubytování poskytovali, aby p íchozí nemuseli bloudit po Brn a hledat jednotlivé adresy. V dob konání *tvrté slavnosti v n mecké reálce v Brn dne 26. 12. 1935 se otec nabídl, -e vzhledem k velikosti našeho bytu zajistí ubytování pro jednu osobu. Bydleli jsme v
- 31 -


znala maminka. Tak se stalo, -e pozd ve*er p ivedl otec dom0 místo jednoho nocle-níka dv nocle-nice, které se rády uskrovnily, jen kdy- m ly kde spát. Maminka se dob e znala se sle*nou Tláškovou z dob svého pobytu v Praze, kde se spolu *asto stýkaly. Druhého dne po slavnosti u nás ob sle*ny poob dvaly a odpoledne za nimi p išel na návšt vu pan Ji i*ka. Doprovodil je pak na nádra-í a odjel s nimi do Prahy, kde byl tenkrát zam stnán. Tak jsem se seznámil se sle*nami Tláškovou a Ko ínkovou i s panem Ji i*kou. Pozd ji, b hem mého pobytu ve Zlín , jsem se s panem Ji i*kou n kolikráte setkal na návšt v u Klím0. Bylo to v dob , kdy byl pan Ji i*ka zam stnán ve stavebním odd lení firmy BaAa, p edtím, ne- si za ídil vlastní firmu a odst hoval se ze Zlína. Od té doby jsem se s panem Ji i*kou nevid l. Znovu jsme se setkali a- v Praze p i ned lních pobo-nostech v roce 1991, které se konaly ve Slezské ulici. Zpo*átku jsme však netušili, -e se tak dlouho známe, neboA jsme se vzájemn nepoznali. Teprve p i cest na Horu v kv tnu 1991 v autobuse, kde jsme sed li vedle sebe, jsme si vše ujasnili. P i pobytu na Ho e jsme byli spolu ubytováni v jednom pokoji a strávili spole*n n kolik p íjemných dn0 a chvil, a to i mimo vlastní slavnostní dobu. Se sle*nou Tláškovou jsem se setkal ješt jednou v srpnu 1936, kdy- s Alenkou Ková ovou p i návratu z letního pobytu zp t do Prahy navštívily Klímovy ve Zlín a zdr-ely se dva dny. Se sle*nou Ko ínkovou, pozd jší paní Ji í*kovou, jsem se ji- nikdy nem l p íle-itost setkat.

Rodina Klimešova S rodinou Klimešovou se moji rodi*e seznámili v roce 1932 v okultistickém spolku Pokrok. Pan Klimeš m l v Králov Poli velký obchod se smíšeným zbo-ím. M li t i d ti: v té dob asi dvaadvacetiletou Marii, Karla, kterému bylo asi devatenáct let, a dvanáctiletou V ru. Hlavní osobou v rodin však byla teta, sestra paní Klimešové, která se provdala do Itálie a dlouhou dobu tam -ila. Kdy- asi v roce 1930 ovdov la, vrátila se jako zámo-ná vdova do .eskoslovenska. Klimešovi do té doby -ili na Moravském Slovácku, kde m li také obchod. Po návratu tety z Itálie jej prodali a s jejím p isp ním koupili obchod v Brn . V Brn m li velký, p tipokojový byt, obchod a skladišt . Oba man-elé Klimešovi byli velmi hodní a starostliví lidé a vyznávali spiritismus. Teta byla zvláštní osoba, která v d0sledku své povahy i finan*ních mo-ností m la v celé rodin rozhodující slovo a všichni ji pln respektovali. Dcera Klimešových, Ma enka, jak jí íkali, studovala hudbu - hrála na klavír a zpívala. V té dob m la jivá-nou známost s panem Nebeským, za kterého se v roce 1934 provdala. Syn Karel studoval pedagogiku a hudbu. Hrál na n kolik hudebních nástroj0 a hru té- vyu*oval. Sám jsem se u n ho po n jakou dobu u*il hrát na housle. Poslední ze sourozenc0, V ra, byla jen o dva roky starší ne- já, studovala na reálném gymnasiu a byla mojí kamarádkou. V byt Klimešových bydlel i Emil Skovránek, vídeIský .ech, který p išel do Brna dostudovat zv roléka skou fakultu v Králov Poli. Jeho rodina -ila ve Vídni a jeho

- 32 -


otec i sourozenci byli všichni hudebníci. M li dokonce ve Vídni i vlastní kapelu. Pan Emil, jak mu všichni íkali, hrál na mnoho hudebních nástroj0 a já jsem byl n kolikrát u n ho na hodin , kdy- Karel nebyl doma. Byl jsem v-dy rád, proto-e nebyl tak p ísný a hrál se mnou i písni*ky. Emil byl té- vyznava*em spiritismu a chodil do Pokroku. S Karlem bydleli v jednom pokoji. Moji rodi*e se po odchodu z Pokroku a p ijetí Poselství s Klimešovými i Emilem Skovránkem trvale stýkali, proto-e se Klimešovi o Poselství zajímali. Dokonce v prosinci 1933, kdy- rodi*e odjeli na Horu, nast hoval se Emil s V rkou k nám, abych nebyl doma sám K p erušení kontakt0 došlo po kv tnu 1934, neboA se moji rodi*e rozvedli. Matka se p est hovala do Zlína a já s otcem k d de*kovi a babi*ce do Vranovské ulice. Otec byl v P írodn -filosofickém kruhu velmi zam stnán, proto-e v té dob byli v Brn jen t i nositelé zlatého k í-e - pánové Hlavá*ek, Morava a m0j otec. Z toho d0vodu se otec p estal s *leny Pokroku úpln stýkat. Matka si dopisovala s paní Klimešovou, proto-e paní Klimešová *etla Poselství. V té dob pan Klimeš kv0li p ílišné d0v ivosti v0*i svým dlu-ník0m p išel o obchod. Byl pak zam stnán u firmy prodejem benzínu. V té dob té- zem ela jejich teta. Za války, asi v roce 1942 nebo 1943, kdyjsem bydlel u Klím0 ve Zlín , nás paní Klimešová s V rkou a Karlem navštívili. Všichni *etli Poselství. Po skon*ení války, v kv tnu 1947, navštívili Klímovi Horu a paní Klimešová tam byla s nimi. V té dob jsem s V rkou, která byla profesorkou na obchodní akademii, udr-oval písemné kontakty. Kdy- jsem slo-il zkoušky na obchodní akademii v Karlových Varech, -ádal jsem ji o zap0j*ení skript. Pro špatné spojení mezí Aši a Karlovými Vary jsem se však musel externího studia nakonec vzdát. Karel byl té- profesorem a pan Emil m l zv roléka skou praxi n kde v ji-ních .echách. Po odchodu Klímových na Slovensko se jejich styky s Klimešovými postupn utlumily. My s man-elkou jsme si s V rkou v letech 1946-1949 vym nili n kolik dopis0, ale pak vlivem událostí souvisejících se zastavením *innosti Hnutí došlo k p erušení našich kontakt0.

Paní Novotná a její dcera Jednou z forem, kterými se ší ilo v roce 1934 Poselství Grálu v Brn , bylo po ádání cykl0 p ednášek jak v Brn samotném, tak i na v tších p edm stích. Ka-dému cyklu p edcházelo roznášení zvacích dopis0 po domech. Na p ednáškách, které se konaly v tšinou ve školách, byla v-dy p e*tena p ednáška z Poselství Grálu, následovala debata a na záv r pozvání na st ede*ní ve*erní *tení v n mecké škole ve st edu Brna. P ednášky se ú*astnil v-dy jeden ze t í brn nských nositel0 zlatého k í-e, který p e*etl p ednášku a ídil debatu. V této *innosti se st ídali a m li p edem ur*eno, kdo na kterém p edm stí bude celý ve*er ídit. Paní Novotná se zú*astnila cyklu po ádaného v

navšt vovali. Od roku 1935 se paní Novotná i s dcerou zú*astIovaly pravidelných pobo-ností v gymnasiu pod Špilberkem. Ob obdr-ely k í- a byly zpe*et ny. Paní KaIáková i paní Procházková Poselství *etly, ale o k í- nepo-ádaly. Man-el paní Novotné byl povoláním bedná a byl zam stnán ve vinných sklepech. Jeho zam stnání bylo ale nárazové, proto-e byla doba velké nezam stnanosti. Novotní m li t i d ti. Nejstarší Mirek byl *áste*ný invalida, bylo mu asi dvacet let a byl synem pana Novotného z prvního man-elství. Pak m li dceru Dobromilu a syna Zdenka, který byl tak stár jako já. Bydleli v rodinném domku, v jedné *ásti rodina Novotných, ve druhé rodina Procházkova s paní KaIákovou. Pan Procházka byl pensionovaný podd0stojník a s paní Procházkovou m li *ty letou dceru Ani*ku. Paní Novotná se svou dcerou Poselstvím -ily, zatímco paní KaIáková i paní Procházková Poselství p e*etly, ale další vá-ný zájem neprojevovaly.

Petrjánošovi a Helenka Vaší ková S paní Petrjánošovou a jejím man-elem jsem se seznámil v roce 1940 p i jedné návšt v u Klím0 ve Zlín . Bydleli v Moravské Nové Vsi, kde vlastnili restauraci s n kolika hostinskými pokoji. Šlo o malý rodinný pension. Poselství za*ali *íst asi v roce 1939 a pat ili k t m n kolika *len0m Hnutí Grálu, kte í se v té dob scházeli pod vedením pana Vaší*ka v Moravské Nové Vsi. Po mém p est hování do Zlína v roce 1941 jsme se s Petrjánošovými vzájemn navšt vovali ve Zlín i v Moravské Nové Vsi. Petrjánošovi byli v kontaktu s panem Janem Ková em a jeho paní Filou, a to jak v duchovním, tak i hmotném, neboA pro Ková ovy opat ovali potraviny kterých tito m li za okupace i po ní velmi zapot ebí. V té dob s Petrjánošovi vzali k sob nejmladšího syna Ková ových, Petra, který u nich bydlel n kolik let. Po celou dobu okupace posílali Petrjánošovi potraviny také paní Marii a sle*n Irmingard. K Poselství pana Petrjánoše p ivedl hluboký zá-itek, kdy p e-il jako jediný ze *ty pasa-ér0 havárii auta. V momentu havárie mu n kdo ekl: „Oto* se! “ a to mu zachránilo -ivot. Krátce nato se seznámil s n kým z Hnutí Grálu v Moravské Nové Vsi a za*al i s man-elkou *íst Poselství. S paní Petrjánošovou jsem se mimo jiné setkal p i slavnosti na Ho e v roce 1946. Naposledy jsme se pak potkali v roce 1967 v Lan-hot na poh bu mé matky. Ob ad tenkrát provedl u*edník pan Valík za p ítomnosti u*edníka Jana Ková e. Poh bu se zú*astnilo velké mno-ství stoupenc0 Hnutí Grálu, p esto-e politická situace v roce 1967 nebyla p íznivá. Ve*er po ob adu jsme paní Petrjánošovou a pana Ková e svezli autem do B eclavi na nádra-í a poté jsme s man-elkou pokra*ovali v cest do Prahy. Paní Petrjánošová m la bratra, pana Tomka, který vlastnil u nádra-í v Otrokovicích restauraci. Jeho man-elka v dob okupace *etla Poselství. Pan Tomek nebyl proti, ale vá-n se o Poselství nezajímal. Paní Tomková byla práv u nás ve Zlín , kdy- jsme obdr-eli telegram od Josefa Ková e, -e Pán opustil tuto zemi. V *ervenci 1941, kdyjsem se natrvalo p est hoval ke Klím0m do Zlína, bydlela u nich ji- n jaký *as Helenka Vaší*ková z Moravské Nové Vsi. Byla to dcera pana Vaší*ka, nositele k í-e. Helenka se s otcem nepohodla, odešla z domu a matka jí

- 34 -


p echodn poskytla azyl. P í*inou rodinné neshody bylo, -e se Helenka, která byla v Moravské Nové Vsi zam stnána v restauraci u Petrjánoš0, zamilovala do n meckého in-enýra, který vedl v Moravské Nové Vsi zam ovací práce a bydlel v pensionu Petrjánošových. Pan Vaší*ek byl proti této známosti a Helenka, ne- by známost zrušila, rad ji odešla z domova. U Klím0 bydlela n kolik m síc0 a poté se odst hovala do Otrokovic. Zde ji zam stnal pan Tomek, bratr paní Petrjánošové. Její známost skon*ila tím, -e její snoubenec musel narukovat na vojnu a padl na ruské front . Helenka byla vyznava*kou Poselství. Po okupaci se pan Vaší*ek zú*astnil slavnosti na Ho e v prosinci 1946, kde jsme se spolu setkali.

Paní Kohoutová Paní Kohoutová byla man-elkou ezníka a uzená e, který m l obchod ve Vranovské ulici, kde jsme bydleli u d de*ka a babi*ky. Obchod byl na jednom rohu ulice a domek, kde -ili, na druhém rohu té *ásti ulice, která pat ila ji- k Husovicím, kde-to my jsme bydleli ješt v Brn , a*koli vzdálenost byla asi jen sto metr0. Kohoutovi m li menší d0m, ve kterém bydleli i rodi*e paní Kohoutové. Paní Kohoutová byla velkou vyznava*kou spiritismu, znala n kolik brn nských spiritistických kruh0 a byla té- *lenkou Pokroku. Matka se s paní Kohoutovou seznámila v lét 1931 krátce poté, co jsme se p est hovali do Brna. Paní Kohoutová seznámila rodi*e s n kterými spiritisty a uvedla je i do Pokroku. Matka byla v té dob jasnovidná, lé*ila bylinami a byla mediáln nadaná. Otec mediáln kreslil historické osobnosti z doby Sumer0, Babylonu, Egypta a psal události z jejich -ivot0. .asto jsme se s pani Kohoutovou vzájemn navšt vovali a spole*n chodili na spiritistické seance. Kdy- moji rodi*e p ijali prost ednictvím pana Ková e Poselství, za*ala i paní Kohoutová v krátké dob Poselství *íst a ú*astnila se návšt v u Ková 0 i u Morav0 a pozd ji té- st ede*ních ve*eru *tení Poselství v n mecké reálce. Já jsem *asto chodil ke Kohoutovým na návšt vy a jednou týdn i na jídlo, proto-e dom0 bych to kv0li hodin *eskoslovenského nábo-enství, o kterou jsme m li kratší polední p estávku, nestihl. Kdy- matka v kv tnu 1933 jela s pány Ková em, Hlavá*kem a Klímou na slavnost na Horu, chodili jsme s otcem ke Kohoutovým na ob dy. Pan Kohout v d l o spiritismu i o Poselství, nebyl proti, ale nijak zvlášA se o to nezajímal. M l m rád a *asto mi dával salámy. Rovn - i otec paní Kohoutové, pan Doubek, bývalý švec a smýšlením komunista, i jeho paní, matka paní Kohoutové, mne m li rádi. O vánocích roku 1932 jsem od nich dostal kapesní hodinky. Paní Kohoutová se s mými rodi*i a tím také s Poselstvím rozešla v roce 1933, kdybyl ustaven P írodn filosofický kruh stoupenc0 Grálu. Hlavním d0vodem bylo, -e paní Kohoutová se nemohla smí it s po-adavkem, -e si všichni stoupenci Grálu musí navzájem vykat bez ohledu na to, -e si dosud tykali, jak bylo mezi spiritisty zvykem. Od té doby se s mými rodi*i ji- nestýkala.

- 35 -


Zuzan Karel a jeho rodina Pan Zuzan byl *lenem okultistického spolku Pokrok, kde se s ním a s jeho man-elkou v roce 1932 seznámili moji rodi*e. Povoláním byl architekt a bydlel s rodinou v Brn — Husovicích ve dvoupokojovém byt . M li syna Jirku, který byl o rok mladší ne- já, a dceru, která jím však asi v roce 1930 zem ela, co- paní Zuzanová t -ce nesla. V lét 1932 se stavební firma, u které byl pan Zuzan zam stnán, polo-ila a pan Zuzan p išel o zam stnání. Byla to doba velké nezam stnanosti. Zuzanovi se museli velmi uskrovnit, a proto se p est hovali z Husovic do .erných Polí do menšího, jednopokojového bytu v *in-ovním dom Lamploty nedaleko nás. Paní Zuzanová byla, ne- se provdala, profesorkou na -enském lyceu v Brn . Za*ala proto soukrom vyu*ovat n m*inu a *eštinu, m la však jen n kolik -ák0. Já sám jsem k ní rovn - asi rok chodil na n m*inu. V roce 1933, kdy- moji rodi*e dostali od pana Ková e Poselství Grálu, seznámili s ním také Zuzanovy, kte í Poselství za*ali *íst. Zú*astIovali se i ned lních návšt v u Ková 0 v Holáskách a pozd ji, v období od kv tna do íjna, i st ede*ních ve*er0 v n mecké reálce u divadla. Kdy- si pan Zuzan Poselství p e*etl, po-ádal pana Josefa Ková e o souhlas, aby mohl Poselství p elo-it do srbštiny. Byl p0vodem *eský Srb, který se v Srbsku narodil a m l srbské, *eské a n mecké školy. Pan Zuzan o*ekával, -e za p eklad dostane zaplaceno. Pan Jan Ková mu však sd lil, -e s Josefem Ková em p elo-ili Poselství z n m*iny do *eštiny, ani- by za to cokoliv -ádali, naopak, pan Jan do p ekladu investoval tém všechny své finan*ní prost edky. Pan Zuzan to nepochopil, urazil se a mezi vyznava*e Poselství p estal docházet. Rozešel se i s mým otcem. V té dob m l ji- zna*nou *ást Poselství p elo-enu. Jestli se pak Poselství dále v noval nebo ne, to jinevím. Pan Zuzan byl hodný *lov k, ale jako Srb byl velmi temperamentní a velmi tvrdohlavý. Do doby, ne- se rozešel se stoupenci Hnutí, jsme se stýkali *asto. Od jara do podzimu jsme podnikali p ší turistické vycházky po okolí Brna. V pozd jších letech jsem jejich syna Jirku potkal jednou ve skautu, kdy- se naše oddíly setkaly na výlet . Za války, asi v roce 1940, nás v
Anna Procházková Paní Procházková byla nositelkou st íbrného k í-e od roku 1935. Ne- p ijala Poselství, byla *lenkou spiritistického kruhu v Lan-hot . Pocházela z velmi zámo-né - 36 -


rodiny. Její otec, pan R0-i*ka, vlastnil v Lan-hot n kolik dom0, m l eznictví a restauraci. Všechny jeho d ti absolvovaly n mecké školy ve Vídni, v*etn paní Procházkové. Všichni se také, krom paní Procházkové, hlásili k n mecké národnosti. Bratr paní Procházkové chodil v Hranicích do lesnické školy s mým strýcem Milošem Helešicem. Po absolvování školy byli jako jednoro*áci posláni na ruskou frontu. U pluku, kde slou-ili, bylo mnoho chlapc0 z Lan-hota, kte í všichni, krom R0-i*ky, pod vedením mého strýce p eb hli k Rus0m. Tam vstoupili do legií a bojovali u Zborova. R0-i*ka na všechny napsal udava*ský dopis, který zap í*inil, -e v Lan-hot byli *lenové jejich rodin perzekvováni ze strany rakouských ú ad0 a katolické církve. Naše sta enka proto p estala chodit do katolického kostela a po válce vstoupila do .eskoslovenské církve. Ve dvacátých letech pak za*ala navšt vovat spiritistický kruh v Lan-hot . Paní Procházková se po válce dob e provdala, ale její man-el ji brzy opustil a zanechal ji i s dcerou Miladou bez prost edk0. Paní Procházková musela pracovat na polích u sedlák0, aby se u-ivila. Sta enka, teti*ka i Rezní*kovi jí dost vypomáhali. Její otec, pan R0-i*ka, p išel o všechno. Z0stal mu jen jeden d0m, který prodal lan-hotskému léka i s výjimkou dvou místností, kde -il a- do konce svého -ivota s dcerou, paní Procházkovou a vnu*kou Miladou, která byla o dva roky starší ne- já. V roce 1935 odešla Milada do internátu k firm BaAa do Zlína. V roce 1940, po smrti pana R0-i*ky, se paní Procházková p est hovala k dce i, která se mezitím ve Zlín vdala. Ve Zlín nás paní Procházková *asto navšt vovala a po ur*itou dobu, kdy- matka byla nemocná, chodila k nám jednou týdn uklízet. Po válce, na doporu*ení mé matky, odjela paní Procházková s mojí budoucí man-elkou do Aše. Po cest se stavily v Praze a p enocovaly u Ková 0. V Aši byla paní Procházková zam stnána jako kucha ka v závodní jídeln u firmy Max Köhler, kde byl národním správcem pan Garhofer, nositel zlatého k í-e. Po znárodn ní závodu pracovala paní Procházková v expedici a -ehlírn a- do doby, ne- asi v roce 1958 odešla do d0chodu a p est hovala se do domova d0chodc0. Paní Procházková se po celou dobu pravideln ú*astnila ned lních pobo-ností u nás a po zákazu *innosti Hnutí k nám chodila na slavnostní vzpomínkové pobo-nosti ve výro*ních dnech. V prosinci 1946 a v zá í s námi byla na slavnosti na Ho e.

Mojmír Kup ík Mojmír Kup*ík byl m0j velmi dobrý p ítel, s ním- jsem se znal ji- od svých dvanácti let. Spole*n jsme také chodili v Brn t i roky do školy. Jako kamarádi jsme Se *asto stýkali a vzájemn se navšt vovali. V roce 1941, po mém p est hování do Zlína, podal i Kup*ík -ádost o zam stnání u firmy BaAa, ale jeho p ijetí pro ekzém zp0sobený n jakou chemikálií bylo odlo-eno a- do doby uzdravení. Ne- k tomu došlo, dostal p edvolání na pracovní ú ad v Brn a byl totáln nasazen v Rakousku. Po válce, kdyjsem získal zam stnání u firmy Max Köhler v Aši, p ijel na mé pozvání za mnou a nastoupil u té-e firmy. Bydleli jsme ve stejném dom . Poselství znal ode mne a od mého otce ji- d íve, ale p ijal je a- v Aši. Zú*astIoval

- 37 -


se pravideln ned lních pobo-ností, p i kterých se staral o doprovodnou hudbu z gramofonu. V prosinci 1946 jel spole*né s námi na Horu, kde byl zpe*et n na slavnosti Zá ící Hv zdy. V zá í 1947 se s námi op t zú*astnit slavnosti na Ho e. Po znárodn ni závodu pracoval v centrálním skladu jako skladník a poté jako vedoucí skladu úplet0. Po našem odchodu z Aše v roce 1953 z0stal Mojmír v Aši ado roku 1959, kdy se p est hoval do Brna ke své sest e. Asi po t ech letech se však do svého bytu v Aši zase vrátil. Byl nemocný, trp l za-ívacími obtí-emi. Tehdy ji- nikdo ze stoupenc0 Hnutí Grálu v Aši nebyl. Poslední byla paní Procházková, která však odešla do domova d0chodc0. V té dob jsme s man-elkou byli ve Vietnamu, tak-e jsme s Kup*íkem udr-ovali nep íliš *astý písemný styk. Bylo proto pro nás velkým p ekvapením, kdy- nám m0j bratr v dopise napsal, -e Mojmír Kup*ík si o vánocích roku 1963 vzal -ivot a jeho poz0stalost uspo ádala jeho sestra. Pravý d0vod ukon*ení jeho -ivota jsme se nikdy nedozv d li, nev d l to ani jeho bratr, se kterým jsem o tom hovo il. Nezanechal -ádné vysv tlení. Od našeho odchodu z Aše jsme byli ji- jen v písemném kontaktu. N kolikrát jsme ho zvali na návšt vu, ale p ijel za námi do Prahy pouze jednou, v kv tnu 1957. Zdr-el se však jen krátce, proto-e byl v Praze na zájezdu s podnikem. V dob svého p0sobení v Aši navštívil n kolikrát stoupence Hnutí v Karlových Varech a setkal se tam i s man-eli Nedomanskými. Byl to slušný, Poselství oddaný stoupenec Hnutí Grálu.

Rodina pana Celého Pan Celý a jeho man-elka byli rovn - *leny okultistického a spiritistického spolku Pokrok. S Poselstvím se seznámili prost ednictvím svých známých v roce 1933. V té dob m li asi jednoro*ního syna Bed íška a da ilo se jim velmi špatn , proto-e pan Celý byl bez zam stnání.
- 38 -


mého otce. Pan Celý po celou dobu, co jsem ho znal, byl v-dy oddaným vyznava*em Poselství Grálu, a to od samého za*átku a- do své smrti. V dob , kdy -ili v Karlových Varech, se jim narodil ješt jeden syn, toho jsem však ji- neznal.

Rodina pana Penischky Pana Penischku, jeho man-elku a syna Richarda jsem poznal v roce 1935. Byli to brn nští N mci, kte í se seznámili s Poselstvím prost ednictvím cyklu p ednášek, který se ve m st a p edm stích konal v pr0b hu roku 1934. Bydleli v ulici, která spojovala ulici Francouzskou s ulicí Bratislavskou, na jejíjméno si však ji- nevzpomínám Pan Penischka byl zam stnán jako údr-bá v m stském divadle na Hradbách a paní byla v domácnosti. Richard navšt voval n meckou strojírenskou pr0myslovku. M li t ípokojový byt s velkou p edsíní, kde m l pan Penischka za ízenou dílnu, v*etn soustruhu. .asto v díln vyráb l pro Hnutí to, co bylo pot eba. Celá rodina se pravideln zú*astIovala ned lních pobo-ností a oba Penischkové ka-dou ned li pomáhali p i p íprav sálu. Richard byl o dva roky starší ne- já a byli jsme dobrými kamarády. Stýkali jsme se však i s ostatními mladými lidmi z Hnutí - s Libou Moravovou, Vlastou Stejskalovou, Arnoštem Adlerem a dalšími. Po okupaci v roce 1939 se naše styky p erušily, neboA Richard musel po absolvování pr0myslovky na vojnu. Bojoval na front a tam padl. Asi v roce 1940 se Penischkovi p est hovali do nového bytu, který dostali v budov divadla. V té dob se stýkal s panem Penischkou jen otec. D0m, ve kterém p edtím bydleli, byl p i bombardování Brna zasa-en a zni*en. V roce 1945 byli jako ostatní, kte í byli n mecké národnosti, odsunuti. Byli to hodní lidé a Poselství vyznávali.

- 39 -


3. 6ást historie Hnutí Grálu v 6eskoslovenské republice v období t(icátých let 20. století

Jak vzniklo Hnutí Grálu u nás Hnutí Grálu bylo v bývalé .eskoslovenské republice oficiáln zalo-eno a jeho *innost jako spolku pod názvem P írodn -filosofický kruh stoupenc Grálu ú edn povolena na podzim 1933. P edcházela tomu ustavující sch0ze, na které se sešlo asi padesát *tená 0 knihy Ve sv tle Pravdy, z nich- p evá-ná *ást se s Poselstvím teprve seznamovala. Na sch0zi byl p edsedou zvolen Josef Ková , u*edník a nositel zlatého k í-e s kamenem na stuze. Místop edsedou se stal Jan Ková , rovn - u*edník a do výboru byli zvoleni jak nositelé zlatého k í-e - František Hlavá*ek, Rudolf Klíma, Jan Šumbera a Josef Martin0, tak i Antonín Morava a Vladimír Lorenz, nositelé st íbrného k í-e, kte í však v té dob ješt nebyli zpe*et ni. Na ustavující sch0zi byly rovn - schváleny stanovy spolku, program *innosti a výše *lenských p ísp vk0. Sídlem spolku se stalo Brno a p0sobnost zahrnovala celou republiku. V dob , kdy byl P írodn -filosofický kruh stoupenc0 Grálu zaregistrován, bylo v .eskoslovensku celkem dev t povolaných, z toho t i u*edníci. Na zalo-ení spolku, vypracování stanov a programu *innosti m li nejv tší zásluhu oba páni Ková ové, pan Hlavá*ek a pan Klíma. Hlavní .inností spolku bylo po ádání pravidelných st ede*ních ve*er0, na nich- se postupn *etly p ednášky z Poselství Grálu a poté následovala rozprava. Mimoto byly v Brn i jiných m stech organizovány cykly p ednášek pro ve ejnost. Od roku 1935 se pak v Brn a pozd ji i v ostatních m stech konaly ned lní pobo-nosti a st ede*ní ve*ery postupn zanikaly. .tená 0 Poselství neustále p ibývalo, ale ke zpe*et ní na Horu, hlavn z finan*ních d0vod0, nemohl jet ka-dý. O velikonocích 1934 byla proto uspo ádána v .eskoslovensku první slavnost, na ní- Josef Ková poprvé zpe*eAoval. Tato první slavnost se konala v malém sále na Stadion za ú*asti asi 150 stoupenc0 Hnutí Grálu. Další slavnost byla uspo ádána o vánocích 1934 op t na Stadion . V následujících letech se pak konaly slavnosti ka-doro*n o velikonocích a o vánocích na Št pána. Poslední slavnost prob hla v roce 1938 o vánocích. Bylo na ní p ítomno asi 500 ú*astník0, z toho *ty i u*edníci a dv ady nositel0 zlatého k í-e. Celkem bylo v Brn uspo ádáno deset slavností, které se konaly bu[ na Stadion , nebo v n meckém gymnáziu pod Špilberkem. S p íchodem n meckých okupant0 v b eznu 1939 byla veškerá *innost Hnutí zakázána a skromný majetek P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu zabaven.

Co p(edcházelo Na mezinárodním kongresu v*ela 0 ve Vídni v roce 1923 se Josef Ková , který se

- 40 -


jednání ú*astnil jako *eskoslovenský delegát, seznámil se sle*nou Ludmilou Huterovou ze Štýrska, se kterou si pak dopisoval. V roce 1927 sle*na Huterová p ijala zam stnání v rodin Oskara Ernsta Bemhardta. O vánocích tého- roku poslala panu Ková ovi první Gralsblätter a o n co pozd ji pak i první vydání Gralsbotschaft, tak zvaného lidového vydání ve fialové obálce. Plné zn ní tohoto spisu bylo Im Lichte der Wahrheit, neue Gralsbotschaft von Abdruschin. Josef Ková si knihu s velkým zájmem p e*etl a poté ji p inesl svému nad ízenému a p íteli Janu Ková ovi, na n ho- Poselství rovn - hluboce zap0sobilo. Po n kolika spole*ných debatách se nakonec rozhodli - podn t vyšel od Jana Ková e, -e Josef Ková musí odjet do Tyrol a seznámit se s autorem knihy. To se i p es n které t -kosti poda ilo a Josef Ková byl po*átkem roku 1928 na Vomperbergu p ijat Pánem. Byl to první krok, který byl u*in n, aby Poselství Grálu mohlo proniknout do naší vlasti. Od té doby byli oba páni Ková ové s Pánem v trvalém kontaktu, *etli jeho spisy, které v té dob vycházely, a seznamovali s nimi své nejbli-ší p átele. Kdy- Pán v roce 1931 dokon*il a vydal dílo Ve sv tle Pravdy, rozhodli se zajistit jeho p eklad do *eského jazyka, co- Pán schválil. Na prvním p ekladu spolupracovali s *eskou spisovatelkou Pavlou Moudrou. Tento p eklad však nikdy nebyl zve ejn n, neboA nebyl výsti-ný, jak potvrdila i expertiza Fakulty bohemistiky na vídeIské univerzit . Tato skute*nost však oba pány Ková e neodradila a své rozhodnuti p elo-it Poselství uskute*nili neobvyklým, radikálním zp0sobem. Jan Ková , který byl v té dob zam stnán ve Zlín u firmy BaAa ve funkci vedoucího osobního odd lení, co- byla v té dob t etí nejvyšší funkce ve vedení firmy, se rozhodl, -e ze zam stnání odejde a své finan*ní prost edky dá k dispozici pro p eklad knihy. To také uskute*nil. V Roudce u Velkých Opatovic v tam jším letovisku pronajal velkou vilu s mnoha pokoji, dvorem a t emi zahradami, kde ubytoval svoji rodinu a n kolik p átel, kte í ho následovali. Byli to: Josef Ková , který byl u firmy BaAa vedoucím prodejního odd lení a od firmy rovn - odešel. Do Roudky se p est hoval s celou rodinou. Rudolf Klíma, který byl p es sv0j mladý v k editelem nov vybudované továrny v Otrokovicích. K jeho odchodu musel dát souhlas sám Tomáš BaAa, František Hlavá*ek, který zastával vedoucí místo v reklamním odd lení. Do Roudky odešel i se svou sestrou
- 41 -


v rodné Jarom i. Všichni ostatní nastoupili zp t k firm BaAa. Tím skon*ila první d0le-itá epocha ve vývoji Hnutí Grálu v naší zemi. Po vydání *eského Poselství, po*ínaje rokem 1933 nastala další etapa, v ní- se prost ednictvím stoupenc0 Poselství ší ilo v d ní v n m obsa-ené a do Hnutí p icházeli noví *lenové. V té dob , tj. na p elomu let 1932 a 1933 byli u nás ji- t i u*edníci - Josef a Jan Ková ové a dr. V ra Bezd ková, *ty i nositelé zlatých k í-0 - Marie Ková ová, Filoména Ková ová, František Hlavá*ek a Jan Šumbera, celkem však *tená 0 Poselství bylo sotva dvacet. Teprve od února a b ezna 1933, kdy p edevším Josef Ková , František Hlavá*ek a Rudolf Klíma navšt vovali okultistické a spiritistické spolky v Brn a seznamovali jejich *leny s Poselstvím, za*alo *tená 0 Poselství pomalu p ibývat. Z Brna pak prost ednictvím rodinných p íslušník0 pronikalo Poselství i do jiných okultistických a spiritistických kruh0 a nábo-enských sdru-ení v ostatních *ástech Moravy. Ji- na podzim tého- roku bylo proto mo-né oficiáln zalo-it P írodn -filosofický kruh stoupenc0 Grálu v tehdejším .eskoslovensku. Poté následovala další etapa, která se vyzna*ovala dalším ší ením Poselství a získáváním stále v tšího po*tu stoupenc0 Hnutí Grálu. Všichni *tená i Poselství se sna-ili ve svém -ivot podle Poselství -ít tak, jak jim to tehdejší doba a podmínky dovolovaly. Tato etapa byla ukon*ena okupací a p íchodem n mecké armády v b eznu 1939.

M2sto Zlín a Tomáš BaAa Je t eba uvést n kolik skute*ností, které p edcházely proniknutí Poselství Grálu do naší vlasti a zamyslet se nad nimi. Je tak mo-né dojít k záv ru, -e to nebylo náhodné d ní, ke kterému došlo, ale -e tomu tak m lo být, i kdy- se pozd ji další vývoj ubíral jinak, ne- m l, nebo mohl. Nebylo náhodou, -e Poselství p išlo do .ech prost ednictvím obou pán0 Ková 0, pozd jších u*edník0, a to práv do Zlína, kde byli oba zam stnáni na vlivných místech u firmy BaAa. Náhodné nebylo ani to, -e m li n kolik p átel, kte í zastávali vedoucí místa u té-e firmy a z nich- se pak v tšina stala nositeli zlatého k í-e a m la významný podíl nejen na p ekladu Poselství do *eštiny, ale i na jeho dalším ší ení. Šlo o pány Hlavá*ka, Klímu, Šumberu, Valentíka, Zemka, Jaroše, Martin0, Ji i*ku, Pospíšila, Spá*ila a další. Zlín byl v té dob nov se rodícím m stem, na jeho- prudký rozvoj m la firma BaAa bezprost ední vliv, proto-e byla naším nejv tším výrobcem obuvi po 1. sv tové válce. Majitel firmy, Tomáš BaAa, dokázal v továrn rozvinout výrobu a vytvo it takové ekonomické podmínky, které významn podpo ily nejen rozvoj Zlína a jeho okolí, ale zna*nou m rou se podílely i na rozvoji hospodá ství celého státu a ovlivIovaly i situaci na mezinárodních trzích. Nebylo té- náhodou, -e Tomáš BaAa m l p i své cest na zkušenou do USA hluboký zá-itek, který ho postavil p ed -ivotní rozhodnutí. P i zam stnání v obuvnické továrn ve Spojených státech se nemohl existen*n uchytit. Nesta*il tempu výroby a

- 42 -


došlo a- ke kritickému stavu, kdy se musel rozhodnout - bu[ všechno vzdát a vrátit se s ostudou dom0, nebo zatnout zuby, tvrd pracovat a dosáhnout vít zství nad neúsp chem. Tomáš BaAa se rozhodl pro tvrdou práci a do*kal se úsp chu jak v USA, tak i po svém návratu dom0. Byly mu dány velké ekonomické a organiza*ní schopnosti, které pln uplatnil po 1. sv tové válce p i rozši ování výroby. Obklopil se schopnými lidmi, které dokázal vést a za jejich- pomoci vybudoval v .eskoslovensku silný ekonomický podnik, který se stále více prosazoval na mezinárodní úrovni. Další vývoj také nebyl v cí náhody. Kdy- bylo Poselství p elo-eno, Jan Ková je zap0j*il Tomáši BaAovi a ptal se ho na jeho názor. Tomáš BaAa Poselství neodmítl, p ijal je, ale po krátké dob se vyjád il, -e to jsou sice dobré myšlenky, v sou*asné dob se však prý musí zabývat d0le-it jšími zále-itosti, jako je rozši ování výroby a odbytu. K Poselství se vrátí, a- bude mít více *asu. K tomu však ji- nedošlo. Doba byla zralá a -ádala okam-ité jednání. A op t to nebyla náhoda, -e se Tomáš BaAa krátce po zmín ném rozhovoru s Janem Ková em p i své slu-ební cest do zahrani*í za získáním nových trh0, kterou podnikl malým dopravním letadlem, z ítil a zahynul. Byla velká škoda, -e se Poselství nemohlo ší it pod tak silnou ekonomickou a organiza*ní záštitou, jakou p edstavovala firma BaAa, neboA k tomu byly ty nejlepší p edpoklady jak po stránce hmotné, tak i duchovní. V tšina nositel0 k í-e Pravdy, kte í Zlínem prošli, pat ila v-dy k p edním p edstavitel0m Hnutí v naší vlasti. Op t ne náhodou *tvrtý u*edník, pan fará Valík, vyšel ze Zlína a byl zde *inný ado konce své pozemské pouti. Shromá-dit kolem sebe po*etnou skupinu stoupenc0 Hnutí, kte í ve Zlín p0sobili nejen v dob n mecké okupace a diktatury proletariátu, ale p0sobí zde dodnes a pat í k nejsiln jším skupinám na Morav . Po dokon*ení p ekladu knihy Ve sv tle Pravdy v roce 1932 musela být nastoupena jiná cesta. Budovali ji tití- nositelé k í-e, kte í vyšli ze Zlína, i kdy- ne ji- pod ekonomickou záštitou firmy BaAa. Všichni splnili své poslání a p0sobili pak na jiných místech, p edevším v Brn , ale i v Praze a dalších m stech a obcích naší republiky.

N2kolik slov na záv2r Od roku 1993 jsem mimo tento spisek napsal i n kolik stránek svých pam tí a úvah o za*átcích Hnutí Grálu v naší vlasti tak, jak jsou zachovány v mých vzpomínkách od roku 1933, kdy jsem jako jedenáctiletý chlapec p išel poprvé do styku s Poselstvím Grálu a jeho stoupenci Josefem Ková em, Františkem Hlavá*kem a Rudolfem Klímou. Otec i matka mne pak vychovávali v duchu Poselství a dali mi dobrý základ ve v d ní o Stvo ení a p0sobení jeho zákon0. To, co jsem dosud napsal, nepokládám za snahu o vytvo ení n jaké kroniky nebo historického dokumentu, ale pouze za svoje vlastní zá-itky a vzpomínky. Mohou n co íci t m, kte í po*átky Hnutí nepro-ili a o jeho *innosti v období první republiky nev dí nic, nebo jen málo, p i*em- n které události byly navíc zkresleny n kolikerým ústním podáním. Kdo nemá o minulost zájem, nebude se tím zabývat, kdo se však chce o po*átcích Hnutí z mého pohledu n co dov d t, m0-e si moje ádky p e*íst a doplnit si tak to, co je mu z r0zných pramen0 ji- známo.

- 43 -


Ubezpe*uji *tená e, -e jsem p i psaní dbal na zachování maximální objektivity, pokud jde o historii, a vlastní pohled jsem uplatnil pouze u popisu osob a osobních zá-itk0, kde dost dob e nemohu vylou*it sv0j vlastní cit. D0vodem, pro* toto vše píši, je té- to, -e jsem byl p i r0zných rozmluvách s mnoha *tená i Poselství na po*átky Hnutí tázán. Proto pova-uji za svou povinnost podat jako poslední -ijící pam tník své sv dectví. Ustavení P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu v roce 1935 si totimohou z dosud -ijících stoupenc0 Hnutí pamatovat snad ji- jen paní Jarošová a pan Ji i*ka. Prosím *tená e, kte í budou *íst tyto ádky, aby k nim p istupovali s v domím, -e v tomto p ípad nejde o n jakou oficiální historickou studii o po*átcích Hnutí Grálu v .echách a na Morav , nýbr- o ryze soukromé informace o tomto období. V kapitole o Zlín a Tomáši BaAovi p edkládám své vlastní dedukce, p i nichvycházím ze skute*ností tak, jak se udály. Je t eba podotknout, -e podobn jako já smýšleli i n kte í ze zakladatel0 Hnutí Grálu u nás. Napsáno v období od ledna do *ervna 1997. V lednu 2001 byl spisek dopln n o n které skute*nosti na základ Vzpomínek, sepsaných u*ednicí paní Elisabeth Gecks.

Vladimír Lorenz

- 44 -


4. Nositelé zlatého k(í/e v období první republiky Vzpomenu-li si na po*átky Hnutí Grálu u nás v období první republiky, vybaví se mi v pam ti za*átek roku 1933, kdy jsem poprvé p išel do styku s nositeli k í-e Pravdy, a to u*ednického, zlatého i st íbrného. P esto, -e jsem byl pouze jedenáctiletým chlapcem, spat oval jsem v tom n co neobvyklého. Zvlášt poté, kdyjsem vid l, jak hluboce byli moji rodi*e, kte í v té dob byli velkými spiritisty, zaujati knihou, kterou jim tito t i nositelé k í-e p inesli. P0j*ili si ji, horliv ji oba *etli a *asto spolu -iv debatovali o jejím obsahu. To ve mn vzbudilo velký zájem, který ješt zesílil poté, co se matka vrátila z Hory a vypráv la nám nejen o pr0b hu slavnosti, ale i o Pánovi, paní Marii a sle*n Irmingard. V té dob , kdy všechna má pozornost byla up ena tímto sm rem, mi pan Hlavá*ek daroval knihu pohádek, které byly psány v duchu Poselství. Celý zbytek mého d tství a poté i m0j další -ivot sm oval od tohoto okam-iku k ví e v Boha, která ve mn v-dy byla, ale nyní nabyla úpln jiné podoby. Podobn tomu bylo i u Liby Moravové, a proto jsme oba po-ádali o k í- Pravdy. Pan Klíma, který byl v té dob vedoucím kruhu Grálu v Brn , souhlasil a k í-e nám slavnostn p edal. Zda to bylo správné, nebo ne, nechci posuzovat. Bylo to však pro nás významné tím, -e Liba i já jsme víru v Nejvyššího v sob pevn zakotvili. Dnes, kdy- se ve vzpomínkách vracím do doby svých jedenácti let a pak dospívání, nemohu s úctou nevzpomenout na všechny ty povolané, kte í našli cestu k Pánovi a kte í v dob první republiky rozši ovali Poselství v naší zemi, zvlášt pak na Morav , která byla v-dy centrem a kde jsem v období 1933-1938 tém všechny nositele zlatého k í-e osobn znal a oni znali mne. Pro n které jsem byl kluk, ale v tšina z nich mne brala vá-n . Cht l bych proto, dokud mi pam A slou-í, vzpomenout na všechny tyto povolané. Jejich památka by m la být zachována v úct a nová generace stoupenc0 Hnutí Grálu by o nich m la v d t. To, co zde píši, je t eba brát jako osobní vzpomínku, která ve mn z0stala a která neobsahuje -ádné výmysly, ale sna-í se nositele zlatých k í-0 *tená i p iblí-it alespoI *áste*n v jejich p0sobení zde na zemi z pohledu adového stoupence Hnutí Grálu. O u*ednících, jimi- v té dob byli Josef Ková , Jan Ková , Dr. V ra Bezd ková a Ferdinand Valík, nepíši p esto, -e jsem je mimo dr. V ru Bezd kovou také d0v rn znal. Prvními povolanými, kte í obdr-eli od Pána zlaté k í-e ji- v roce 1932, byly ob man-elky u*edník0 Josefa a Jana Ková e, paní Marie (Mary*ka) a paní Filoména (Fila). Z mu-0 to byli pan František Hlavá*ek a pan Jan Šumbera. Po nich pak po*ínaje rokem 1933 následovali další, z nich- uvádím ty, je- jsem osobn znal.

František Hlavá ek Pan Hlavá*ek byl jedním z prvních, kte í obdr-eli od Pána povolání a zlatý k í-, a to ji- v roce 1932. V tém-e roce pan Hlavá*ek spolupracoval s pány Josefem a Janem Ková em v Roudce u Velkých Opatovic na p ekladu Poselství. Od roku 1933 pak - 45 -


p0sobil nep etr-it v Brn , kde m l reklamní kancelá , kterou mu vedla jeho sestra
Jan Šumbera Pan Jan Šumbera byl nositelem zlatého k í-e rovn - od roku 1932 a pat il tak k prvním povolaným v .eskoslovensku. Jeho p0sobišt bylo na Slovensku, kde bydlel a byl zam stnán u firmy BaAa. Na Moravu a do Brna dojí-d l jen ob*as. Poznal jsem se s ním v roce 1933, kdy poprvé navštívil mé rodi*e. Za okupace p0sobil na Slovensku a zú*astnil se jako partyzán boje proti fašist0m. Po osvobození jsme pana Šumberu navštívili s panem Klímou v Tren*ín v jeho dom i v továrn , kde byl zam stnán. Pozd ji pracoval v od vním pr0myslu. Klímovi se po svém p est hování na Slovensko v roce 1946 s panem Šumberou stýkali .asto.

Rudolf Klíma Pan Klíma byl v roce 1932 jedním znejblizších spolupracovníku pán0 Ková 0 p i p ekladu Poselství Grálu do *eštiny. Ob toval funkci editele u firmy BaAa a stal se jedním z písa 0, kte í p episovali *eský p eklad Poselství na stroji, aby mohl být co nejd íve vydán, co- se také povedlo. Po vydání Poselství byl v letech 1933-1934 zam stnán jako disponent u firmy Kaliba a syn. Kdy- firma zbankrotovala, vrátil se v *ervnu 1934 k firm BaAa. Zde však musel za*ínat od píky, jak se íká, i p esto, -e m l doporu*ující dopis od Tomáše Bati, který mu pan BaAa dal osobn p i jeho odchodu v roce 1931. Pan Klíma pat il v Hnutí mezí vedoucí p edstavitele jak v Brn , tak i v celém .eskoslovensku. Zlatý k í- obdr-el na kv tnové slavnosti v roce 1933. Byl v úzkém p átelském kontaktu s panem Janem Ková em, s ním- se stýkal nejen v dob okupace, ale i za minulého re-imu, kdy byla *innost Hnutí zakázána. Od roku 1946 a- do odchodu do d0chodu pracoval v textilním pr0myslu v Tren*ín a
- 46 -


Josef MartinC Pan Martin0 rovn - odešel v roce 1931 od firmy BaAa a za adil se mezi spolupracovníky pán0 Ková 0, kte í pomáhali s p ekladem Poselství Grálu do *eštiny. Po ukon*ení p ekladu a vydání Poselství v *eštin se k firm BaAa ji- nevrátil a otev el si obchod se smíšeným zbo-ím v Jarom i. Byl dobrým p ítelem pana Klímy a jeho spolupracovníkem u firmy BaAa. Zlatý k í- obdr-el v roce 1933. Znal jsem ho jen prost ednictvím pana Klímy, který se s ním stýkal. Sestra pana Martin0 se provdala za pana Kunzeho, nositele zlatého k í-e.

Karel Zemek Pan Zemek byl rovn - dobrým p ítelem pana Klímy. P0sobil p edevším v cizin , v letech 1933-1934 ve Švýcarsku a poté a- do konce svého -ivota v Indii jako zam stnanec firmy BaAa. Zlatý k í- obdr-el bu[ v roce 1933, nebo o rok pozd ji. Já jsem se s ním poznal o prázdninách v roce 1935, p ed jeho odjezdem do Indie. Byl v .eskoslovensku na dovolené spolu se svou man-elkou, která byla Švýcarka. Zú*astnil se i týdne *tení Poselství, které v lét 1935 organizoval pan Klíma ve svém byt . P ítomni byli rovn - paní D dková, sestra pana Hlavá*ka, a man-elé Jarošovi. V dob svého pobytu ve Zlín navšt voval pan Zemek Klímovy *asto a já m l v-dy za úkol mu p ipravit dobrou limonádu.

Antonín Morava Pan Morava, bývalý *len okultistického spolku Pokrok, p ijal Poselství v roce 1933 prost ednictvím mého otce, který je získal od pán0 Josefa Ková e, Františka Hlavá*ka a Rudolfa Klímy. Zpe*et n byl Pánem na Ho e o slavnosti Zá ící Hv zdy v roce 1933. Povolání a zlatý k í- obdr-el v kv tnu 1934 na slavnosti Svaté Holubice. Od roku 1933, kdy bylo oficiáln ustaveno Hnutí Grálu pod názvem P írodn -filosofický kruh stoupenc0 Grálu v .eskoslovensku, byl pan Morava *lenem výboru a jedním z p edstavitel0 vedení v Brn . Po organiza*ních zm nách v roce 1937 se stal p edsedou místního výboru v Brn . Jeho dcera Liba, která byla o rok mladší ne- já, byla mojí dobrou kamarádkou. V roce 1933 jsme spole*n obdr-eli k í-e Pravdy od pana Klímy. Byli jsme první d ti v .eskoslovensku, kterým se této milosti dostalo. Rodinu Moravovu jsem znal výborn , po ur*itou dobu jsem k paní Moravové chodil i na ob dy.

- 47 -


Vladimír Lorenz M0j otec po návratu z boj0, jich- se ú*astnil za 1. sv tové války, vystoupil z katolické církve, a*koli byl v duchu jejích tradic vychován svou velmi nábo-ensky zalo-enou matkou. Po vystoupení z církve hledal otec v okultismu, spiritismu, magii i východních nábo-enstvích odpov [ na otázku, co je smyslem lidského -ivota. Teprve v roce 1933 po návšt v pán0 Ková e, Hlavá*ka a Klímy, kte í mu zap0j*ili knihu Ve sv tle Pravdy, našel odpov [. P i ustavení P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu byl zvolen do výboru poté, co dostal st íbrný k í- a byl v prosinci na slavnosti Zá ící Hv zdy na Ho e Pánem zpe*et n. V kv tnu 1934 na slavnosti Svaté Holubice dostal povolání a zlatý k í-. Po celou dobu své *innosti v Hnutí Grálu pat il v Brn k vedoucím p edstavitel0m, a to a- do doby zastavení *innosti Hnutí v roce 1939. Za války byl ve spojení se všemi povolanými, kte í p0sobili v Brn . V *ervnu 1934 se s mou matkou rozvedli a matka se provdala za pana Klímu, s ním- se p est hovala do Zlína. Otec byl státním zam stnancem u finan*ní strá-e. Byl opravdovým vyznava*em Poselství, jeho zastáncem a ši itelem. Poselství bylo hlavní náplní jeho -ivota. Mne vychovával ve smyslu Poselství a dal mi mnoho do mého -ivota. V roce 1935 se znovu o-enil. Jeho man-elkou se stala sestra pana Josefa Ková e, Hedvika, které všichni íkali paní Dydy. Ke konci svého -ivota t -ce onemocn l, byl dvakrát posti-en mozkovou p íhodou, p esto se však do-il osmdesáti let.

Jan Nedomanský Pan Nedomanský k Poselství pronikl p es spiritismus v dob , kdy vlastnil obchod smíšeným zbo-ím v M ín . V roce 1935, po seznamem s paní Fuksovou, se kterou pozd ji se o-enil, se p est hoval do Brna. Povolání a zlatý k í- obdr-el v prosinci 1934, nebo v kv tnu 1935, to ji- p esn nevím. Od druhé poloviny roku 1935 a- do konce svého -ivota pat il v Brn spolu s panem Hlavá*kem k duchovním vedoucím. Pana Nedomanského jsem poznal v roce 1934, kdy- matce p ivezl vají*ka ze svého obchodu v M ín . V dob mého pobytu v Brn jsem pak s panem Nedomanským p išel do styku *asto, po mém odchodu z Brna jsme se vid li ji- jen dvakrát, a to na Ho e v prosinci 1946 a v zá í 1947. Moje man-elka se s ním setkala i v roce 1948 v Karlových Varech, kde byla s mým otcem a jeho man-elkou na návšt v u tamních stoupenc0 Hnutí Grálu. Já jsem v té dob vykonával vojenskou prezen*ní slu-bu. Pan Nedomanský se svou paní jezdili do Karlových Var0 ka-dý rok na dovolenou a lé*ení. Pan Nedomanský v roce 1938 za*al vydávat *asopis Plamen, který byl však v roce 1939 zakázán. V roce 1953 popsal ve spisku nazvaném Karlovarské šlép je duchovní a bytostné d ní, které se odehrálo p i návšt v Trigonu v Karlových Varech v roce 1941.

- 48 -


Jaroslav Kunze S panem Kunzem se moji rodi*e seznámili ji- v roce 1933. Byl fotografem a vlastnil fotografický ateliér v Brn Králov Poli. Povolání a zlatý k í- dostal asi v prosinci 1934. Byl autorem mnoha fotografií Pána, paní Marie, sle*ny Irmingard a dalších fotografií z Hory. Kdy- jsem se s panem Kunzem v roce 1933 seznámil, bylo mi jedenáct let. Moje vizá- ho zaujala natolik, -e po-ádal moji matku i mne, abych se nechal od n j fotografovat. Moji fotografii poté pou-il p i propagaci svého ateliéru. Pan Kunze se o-enil se sestrou pana Martin0, nositele zlatého k í-e. V roce 1938 jsem trávil prázdniny u Klím0 v Kojetín , kam p ijel na návšt vu i pan Kunze. Na zpáte*ní cest m vzal svým autem dom0 do Brna. Po zastavení *innosti Hnutí jsem ji- nem l mo-nost se s panem Kunzem setkat. Ješt ne- pan Kunze p ijal Poselství, m l spolu s paní Fuksovou - Nedomanskou v Brn školu tance a spole*enského chování.

Stanislav Garhofer Pan Garhofer byl švagrem pana Moravy, nositele zlatého k í-e. Paní Moravová a paní Garhoferová byly sestry, které se za svobodna jmenovaly Šimkové a byly sest enicemi sle*en Šimkových z Prahy, které na psacím stroji p epsaly mnoho literatury pro Hnutí Grálu. Pan Garhofer byl technickým ú edníkem v textilní továrn v Novém Etynku. Poselství p ijal v roce 1933 a povolání obdr-el v roce 1935. V Novém Etynku a V*elnici bylo n kolik *len0 Hnutí Grálu a pan Garhofer byl vedoucím jejich kruhu. Po osvobození se pan Garhofer p est hoval do Aše nejd íve sám, pozd ji ho následovala i jeho man-elka a ob dcery. Stal se národním správcem v textilním závod Max Köhler. Na doporu*ení pana Klímy jsem nastoupil v závod u pana Garhofera jako mistr údr-by konfekce šicích stroj0 a elektrického za ízení. Bylo to koncem listopadu 1945. V prosinci za mnou p ijela moje nastávající man-elka, proto-e jsme o vánocích m li mít svatbu. Vojenské doplIovací velitelství mi však dalo souhlas a- v b eznu. S man-elkou p ijela také paní Procházková, nositelka k í-e od roku 1935. Na mé pozvání za mnou do Aše p ijel také pan Kup*ík, m0j bývalý spolu-ák a p ítel, který byl zpe*et n v prosinci 1946 na Ho e. Všichni jsme byli zam stnáni v závod Max Köhler, kde byl pan Garhofer národním správcem Krátce po p íjezdu do Aše a ubytování, jsme se za*ali ka-dou ned li scházet p i *tení Poselství a od podzimu 1946 p i pravidelných pobo-nostech. V té dob nás bylo ji- osm. Pan Garhofer se odmítl *tení i pobo-ností zú*astIovat. Ani jeho paní, ani dcery na pobo-nosti nechodily. V roce 1947 jsme s man-elkou odešli od firmy Max Köhler pro nesrovnalosti s panem Garhoferem, ona v b eznu, já v zá í. Zam stnal nás pan Hr0za v závod Geipel a Klaus, kde byl národním správcem. V roce 1948 došlo ke znárodn ní, pan Garhofer z Aše odešel a Max Köhler byl za*len n do národního podniku Tosta. S panem Garhoferem jsem se pak setkal ji- jen jednou, v roce 1949 v Praze. V té dob byl zam stnán v textilním závod v Novém Etynku.

- 49 -


Pan Valentík Pan Valentík byl nositelem zlatého k í-e od roku 1935. Byl p ítelem pana Jana Ková e, kterého p ijal k firm Nehera do funkce editele osobního odd lení. V té dob vykonával pan Valentík funkci prokuristy a s panem Ková em se znali ji- n kolik let ješt od firmy BaAa, kde pan Valentík rovn - pracoval jako prokurista. Od firmy BaAa odešel pan Valentík asi v roce 1929, u firmy Nehera však uplatIoval stejné metody ízení jako u firmy BaAa. V dob , kdy byla *innost Hnutí Grálu ješt povolena, podporoval je pan Valentík i finan*n . Po válce, v roce 1946, odešel od firmy Nehera, která byla znárodn na, a pracoval jako organizátor v textilním pr0myslu v Tren*ín a v
Ludvík Dezní ek Pana Rezní*ka jsem poznal v roce 1928, kdy- si v Lan-hot , v ulici, kde bydlela moje teti*ka a strý*ek Tu*kovi, otev el obchod se smíšeným zbo-ím. O rok pozd ji si postavil d0m p ímo naproti domu mé teti*ky, kde provozoval obchod a- do své smrti. Pan Rezní*ek p ijal Poselství prost ednictvím mých rodi*0, teti*ky a sta enky. Zpe*et n byl v roce 1935 a povolání, zlatý k í-, obdr-el asi v roce 1937. Pana Rezní*ka i jeho paní jsem dob e znal, proto-e s jejich synem Milošem, který byl asi o rok mladší ne- já, jsme byli dob í kamarádi. Ka-doro*n jsme se vídali o prázdninách a o velikonocích, kdy jsem pobýval v Lan-hot , a v tšinu volného *asu jsme trávili spole*n . Moje sest enice Marie Helešicová vedla Rezní*kovým asi *ty i roky domácnost, proto-e paní Rezní*ková po narození mladšího syna Jirky v roce 1931 vá-n onemocn la.

Ladislav HrCza Pana Hr0zu jsem poznal v roce 1937, kdy- jsme se s otcem p i cest na kolech do Prahy zastavili na n kolik dní v Novém Etynku, kde pan Hr0za bydlel. Pracoval jako technický ú edník v textilní továrn a byl *lenem P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu. V té dob byl ješt nositelem st íbrného k í-e. Kdy obdr-el povolání a zlatý k í-, p esn nevím, ale pravd podobn v prosinci roku 1937. Po válce jsem se s ním setkal a- v listopadu 1945, kdyjsem p ijel do Aše. Rozhodoval jsem se, zda mám nastoupit do zam stnání u pana Hr0zy, nebo u pana Garhofera. Nakonec jsem zvolil

- 50 -


pana Garhofera, co- se pozd ji ukázalo jako ne práv šAastné rozhodnutí. Pan Hr0za byl národním správcem v závod Geipel a Klaus, továrn na výrobu dámského a pánského prádla. V dob mého pobytu v Aši jsme se s panem Hr0zou pravideln stýkali, nejd íve p i *tení p ednášek z Poselství a od podzimu 1946 p i ned lních pobo-nostech u nás. Na pobo-nostech jsme se ve *tení st ídali, pan Hr0za, pan Hryzák a já. Pobo-nosti jsme konali a- do roku 1949, kdy byla *innost Hnutí op t zakázána. V íjnu 1947 jsem od pana Garhofera p ešel k panu Hr0zovi. Po znárodn ní byl závod Geipel a Klaus za*len n do národního podniku Tosta a pan Hr0za byl jmenován editelem. Závod dostal *íslo 17. Pan Hr0za odešel ze závodu i z Aše v roce 1952. Pak jsem ji- nem l mo-nost se s ním stýkat. Vím jen, -e jako oddaný stoupenec Hnutí Grálu velmi usiloval o to, aby *innost Hnutí Grálu byla legalizována, ale neusp l. Uvedl jsem všechny mu-e, kte í byli povoláni a které jsem dob e znal, neboA pocházeli p evá-n z Moravy. Vzhledem ke svému v ku, kdy jsem byl odkázán na cestování s rodi*i, byla moje znalost povolaných z .ech omezená. Mezi povolanými v té dob bylo podstatn mén -en ne- mu-0 a práv t m nemnohým -enám jsou v novány následující vzpomínky.

Marie Ková(ová Paní Marie Ková ová byla man-elkou pana Josefa Ková e, prvního u*edníka a vedoucího P írodn -filosofického kruhu stoupenc0 Grálu v období první .eskoslovenské republiky. Paní Ková ové všichni v Hnutí íkali paní Mary*ka. Zlatý k í- obdr-ela spole*n s paní Filoménou Ková ovou, man-elkou pana Jana Ková e, našeho druhého u*edníka. Paní Ková ová se rovn - velmi zaslou-ila o p eklad Poselství, neboA spole*n s paní Filou vytvá ely t m, kte í na p ekladu ve vile v Roudce pracovali, dobré zázemí. Po dokon*ení p ekladu a vydání knihy se paní Mary*ka s panem Ková em p est hovali do Holásek u Brna. Pan Ková tam najal rodinný domek, ve kterém s nimi bydlel i pan Klíma. Paní Mary*ku jsem znal velmi dob e, proto-e jsme ji s rodi*i *asto navšt vovali. Jeden týden o prázdninách v roce 1933 jsem strávil u nich v Holáskách. Po*átkem listopadu, kdy- se Ková ovi st hovali do Prahy, bydlela paní Mary*ka n kolik dní u nás. Paní Ková ová m la t i d ti - Evu, které v té dob byly *ty i roky, Alenu, které byl rok a p0l, a p tim sí*ního Jo-inka. Po p est hování do Prahy jsem se s paní Mary*kou vídal jen z ídka. Setkali jsme se pouze v roce 1937, kdyjsem s otcem navštívil Prahu, v roce 1945, kdyjsem se st hoval do Aše, v roce 1949 na slavnosti v Praze a v roce 1957, kdy se paní Mary*ka st hovala do Zlína.

Filoména Ková(ová Paní Filoména Ková ová byla man-elkou pana Jana Ková e, druhého u*edníka, který dostal u*ednický k í- a šerpu v roce 1932. Paní Ková ová dostala Povolání ve stejném roce. Spolu s paní Mary*kou zajišAovala ob ma pán0m Ková 0m a jejich - 51 -


spolupracovník0m zázemí p i jejich p ekladatelské *innosti v Roudce. Paní Fila, jak jí všichni íkali, m la v té dob t i d ti. Sedmiletého Jana, t íletou Magdu a práv narozenou V rušku. V Roudce bydlela rodina Ková ova a- do roku 1935, kdy se p est hovali do Prost jova. V roce 1934 jsem strávil celé prázdniny u Ková 0 v Roudce a s Janem, který byl o t i roky mladší ne- já, jsme byli velmi dob í kamarádi. Paní Fila byla n kolikrát i v dob okupace na návšt v u Klím0 ve Zlín . Já jsem se s paní Filou naposled setkal na Ho e p i slavnosti v prosinci 1946. S jejím synem Janem jsme se vid li naposled v b eznu 1942, kdy- se p ijel do Zlína rozlou*it se mnou a s Klímovými p ed nástupem na vojnu. Bojoval jako voják n mecké armády ve Francii, ale po válce se ji- nevrátil. Ková ovi o n m nem li -ádné zprávy. Po válce se jim narodil ješt syn Petr, kterého jsem však ji- neznal.

Anna Klímová Paní Anna Klímová byla mojí matkou. Od roku 1921 do roku 1934 byla man-elkou mého otce Vladimíra Lorenze, nositele zlatého k í-e. V roce se rodi*e rozvedli a matka se provdala za pana Klímu, rovn - nositele zlatého k í-e. Ne- poznala Poselství zabývala se spiritismem. Byla mediáln nadaná, jasnovidná a lé*ila bylinami r0zné nemoci. Poselství poznala v roce 1933 prost ednictvím pán0 Ková e, Hlavá*ka a Klímy. Zpe*et na byla v kv tnu 1933 na slavnosti na Ho e. Povolání a zlatý k í- obdr-ela v zá í 1934 na slavnosti .isté Lilie. Bylinami lé*ila po celý sv0j -ivot. Mne vychovávala podle Poselství. Za války, v letech 1941-1945, jsem -il v její domácnosti u Klím0. Zem ela v roce 1967. Ob ad jako úkon Grálu vykonal v Lan-hot u*edník pan fará Ferdinand Valík, p esto-e v té dob byla *innost Hnutí zakázána. P ítomen rozlou*ení byl také u*edník pan Jan Ková a mnoho stoupenc0 Hnutí Grálu, p edevším ze Zlína.

Valerie Nedomanská Paní Valerie Nedomanská p ijala Poselství prost ednictvím pana Kunzeho v roce 1933, nebo 1934. V té dob byla vdovou po panu Fuksovi a s panem Nedomanským se seznámila na sch0zkách stoupenc0 Hnutí Grálu, kde se *etly p ednášky z Poselství. Nalezli v sob vzájemné zalíbení a -ili pak ve spole*né domácnosti a- do konce pozemského -ivota pana Nedomanského. Paní Nedomanská obdr-ela povolání a zlatý k í- v roce 1935. Otec se s paní Nedomanskou a jejím man-elem stýkal v rámci pln ní povinností v Hnutí a- do zákazu jeho *innosti v roce 1939 a za okupace pouze nepravideln . Nedomanští adoptovali chlapce Maria a vychovali ho. Po smrti pana Nedomanského paní Nedomanská p esídlila na Horu, kde p0sobila jako lé*itelka. Dom0 do Brna se vrátila a- po roce 1989. Zem ela v roce 1993. S paní Nedomanskou jsem se naposledy setkal v prosinci 1946 a v zá í 1947 o slavnostech na Ho e.

- 52 -


Rudolfa Dezní ková Paní Rudolfa Rezní*ková p ijala Poselství Grálu prost ednictvím naší rodiny. P0vodn byla vyznava*kou spiritismu a *lenkou kruhu v Lan-hot , který vedl pan Uher, zeA paní Brumovské a švagr paní Javorské. V té dob se v tšina spiritistických seancí konala u naší sta enky, kam m0j otec poprvé v roce 1933 p inesl Poselství, které však *leny kruhu mimo naší sta enku p ijato nebylo. Teprve v roce 1934, kdymoje teti*ka R0-ena Tu*kova od nás p ivezla knihu Ve sv tle Pravdy, za*ali postupn spiritisté v Lan-hot Poselství *íst. Jednou z prvních byla i paní Rezní*ková. Zpe*et na byla v roce 1935 a povolání obdr-ela v roce 1937. S naší rodinou v Lan-hot byla ve velmi úzkém p átelském kontaktu, p edevším s teti*kou a sest enicí, která jí v dob její nemoci vedla celou domácnost. Paní Rezní*ková byla jasnovidná a v letech 1945-1958 psala té- r0zná duchovní sd lení v *eském i n meckém jazyce. Její starší syn Miloš jednotlivá sd lení v polovin devadesátých let uspo ádal podle jejich významu a celý soubor o 35 stranách nazval Hlasy kolem nás. Bylo by mo-no je vydat. Po odchodu pana Rezní*ka se paní Rezní*ková odst hovala i se svým mladším synem Jurkou do Karlových Var0, kde dokon*ila sv0j pozemský -ivot. S paní Rezní*kovou jsem se setkal naposled v kv tnu 1967 v Lan-hot p i poh bu mé matky.

Jarmila Paarová Paní Jarmilu Paarovou jsem poznal v roce 1935 jako sle*nu Forejtkovou. Zú*astIovala se pravideln ned lních pobo-ností v n meckém gymnáziu pod Špilberkem, kde hrála na harmonium. Pozd ji se provdala za pana Paara, kterého jsem rovn - dob e znal, proto-e pomáhal mému otci s ú*etnictvím v dob , kdy byl otec hospodá em a pokladníkem Hnutí. Nevím p esn , kdy obdr-ela paní Paarová zlatý k í-, ale domnívám se, -e to bylo a- po válce od paní Marie. Naposledy jsem se s man-eli Paarovými setkal v prosinci roku 1946 na slavnosti na Ho e. V té dob m li oba man-elé ješt st íbrné k í-e.

- 53 -


5. N2kolik dodatkC ke spisku o historii Hnutí Grálu v 6eskoslovenské republice ve t(icátých letech 20. století, napsaném v ervnu 1997 Pobo/nosti Pobo-nostem v roce 1933 p edcházelo konání st ede*ních ve*er0, které probíhaly od *ervna ka-dou st edu od 20 hodin v n mecké st ední škole, v ulici vedoucí rovnob -n s hlavní ulicí od divadla na nám stí Svobody. P i shromá-d ní p e*etl p ednášku z Poselství pan Josef Ková , nebo pánové Klíma *i Hlavá*ek a poté následovala debata, kterou ídil ten, kdo p ednášku *etl. Tyto pravidelné ve*ery se konaly a- do konce roku 1934, pouze vedení se m nilo. Zpo*átku to byl ponejvíce pan Ková , po jeho odchodu do Prahy pan Klíma a po jeho p est hování do Zlína pan Hlavá*ek, s ním- se st ídali dva noví nositelé zlatého k í-e, pánové Morava a Lorenz. roce 1935 byly st ede*ní ve*ery zrušeny a byly zavedeny ned lní pobo-nosti. Konaly se v n meckém gymnáziu pod Špilberkem, kde v letech 1865-1869 studoval T. G. Masaryk. Fotografie této školy z roku 1930 je vytišt na v knize Zdenka Nejedlého Masarykovo mládí ve druhém svazku, mezi stránkami 238 - 239. Tak, jak je v této knize vyobrazena, vypadala i v té dob , kdy zde P írodn -filosofický kruh stoupenc0 Grálu po ádal své pobo-nosti, slavnosti a další aktivity. Pravidelné pobo-nosti se v této škole konaly od po*átku roku 1935 ve velkém secesním sále v 1. pat e. Zpo*átku *etl p i pobo-nosti p edevším pan Hlavá*ek, n kdy i pan Morava nebo pan Lorenz, pozd ji i pan Nedomanský, který v té dob obdr-el zlatý k í-. Od roku 1936 a- do zastavení *innosti Hnutí v roce 1939 p ed*ítali p i pobo-nostech zejména pánové Hlavá*ek a Nedomanský, pouze ob*as pánové Morava, Lorenz nebo Kunze. Pobo-nosti se konaly pravideln ka-dou ned li mimo prázdniny v 9 hodin. V tomto období bylo uspo ádáno rovn - n kolik pobo-ností na brn nských p edm stích. Kv tinovou výzdobu zpo*átku zajišAovaly paní Moravová, paní Nedomanská a sle*na Forejtková, postupem doby i jiné -eny. Hudbu na harmonium zprost edkovávala sle*na Forejtková a pozd ji i pan Paar. Úpravu sálu a stav ní konstrukce pro záv sy zajišAoval m0j otec s pány Celým, Mözem, Adlerem a Penischkou, p i p íprav pomáhali i synové pán0 Adlera a Penischky a já.

Slavnosti V roce 1934 byla se souhlasem Pána v .eskoslovensku jako v první zemi mimo Horu uspo ádána slavnost Grálu, na ní- pan Josef Ková také zpe*eAoval. Bylo to o velikonocích v malém sále na Stadion , který byl majetkem Sokola Brno I. Na této slavnosti byla zpe*et na i moje sta enka Anna Helešicová jako první a v té dob jediná z Lan-hota. Po dobu této slavnosti u nás bydlel pan Josef Ková a na slavnost nás

- 54 -


všechny vezl svým autem zna*ky Renault. Druhá slavnost o vánocích na Št pána tého- roku se op t konala v malém sále na Stadion . Na této slavnosti byla ú*ast ji- v tší, neboA p ibylo mnoho nových *tená 0 Poselství. Odpoledne po slavnosti jsem odjel s panem Klímou, panem Jarošem a jeho paní jejich autem do Zlína, kde v té dob Klímovi bydleli v Prštném. T etí slavnost o velikonocích 1935 byla uspo ádána v n meckém gymnáziu pod Špilberkem ve stejné budov a sále, kde se p edtím konaly pravidelné pobo-nosti. Mám dojem, -e ulice se v té dob jmenovala Husova. .tvrtá slavnost o vánocích 1935 se konala op t v n meckém gymnáziu a rovn tak ob slavnosti v roce 1936. Odpoledne po váno*ní slavnosti v roce 1936 jsme v budov gymnázia pro stoupence Hnutí Grálu uspo ádali loutkové p edstavení, nazvané Strá'ci hor, na motivy stejnojmenné pohádky, kterou pro divadlo upravil m0j otec. Jako herci se ú*astnili sami mladí stoupenci Hnutí: Liba Moravová, Vlasta Stejskalová, Arnošt Adler, Richard Penischka a já. Hra se všem líbila a bylo všeobecným p áním, abychom po p íští slavnosti op t n co zahráli. To jsme však nemohli uskute*nit, proto-e sedmá slavnost se konala ve velkém sále na Stadion , a nikoli v n meckém gymnáziu. Na Stadion m li vlastní velké loutkové divadlo, a proto nám tam hrát nedovolili. Otec, známý brn nský loutká , v tomto divadle p0sobil v letech 1932-1934 jako vedoucí. Osmá, devátá i desátá slavnost se konaly rovn - na Stadion ve velkém sále. Desátou slavností o vánocích 1938 prakticky skon*ila oficiální *innost Hnutí Grálu, neboA za okupace bylo Hnutí zakázáno. Se souhlasem rodi*0 i pana Josefa Ková e jsem se zú*astnil všech deseti slavností, p esto-e zpe*et n jsem byl a- v roce 1937. V dob obou slavností v letech 1937 a 1938 jsem pomáhal p i registraci a zajišAování ubytování pro mimobrn nské ú*astníky slavnosti.

***

- 55 -


Obsah: Pam ti Vladimíra Lorenze..........................................................................................................1 1. Vzpomínky na po*átky a další vývoj Hnutí Grálu v *eských zemích................................4 Úvod ...................................................................................................................................5 Jak Poselství Grálu proniklo na Moravu ............................................................................6 Ší ení Poselství Grálu v letech 1933-1939 .........................................................................7 Rok 1937...........................................................................................................................11 Jak proniklo Poselství Grálu do Lan-hota........................................................................13 Hnutí Grálu v roce 1938 a za 2. sv tové války.................................................................14 Hnutí Grálu v Aši po 2. sv tové válce..............................................................................17 2. Vzpomínky na n které stoupence Hnutí Grálu, kte í se podíleli na jeho zalo-ení, dalším rozvoji i na ší ení Poselství Grálu v .eskoslovensku...........................................................19 Úvod .................................................................................................................................19 Josef Ková .......................................................................................................................19 Jan Ková ..........................................................................................................................21 Rudolf Klíma ....................................................................................................................23 František Hlavá*ek ...........................................................................................................25 Rodina Moravova .............................................................................................................26 Jan Nedomanský...............................................................................................................27 Jaroslav Kunze..................................................................................................................28 Rodina pana Jaroše ...........................................................................................................29 Jarmila Trkalová ...............................................................................................................30 Antonín Ji i*ka .................................................................................................................31 Rodina Klimešova ............................................................................................................32 Paní Novotná a její dcera..................................................................................................33 Petrjánošovi a Helenka Vaší*ková ...................................................................................34 Paní Kohoutová ................................................................................................................35 Zuzan Karel a jeho rodina ................................................................................................36 Anna Procházková............................................................................................................36 Mojmír Kup*ík .................................................................................................................37 Rodina pana Celého..........................................................................................................38 Rodina pana Penischky.....................................................................................................39 3. .ást historie Hnutí Grálu v .eskoslovenské republice v období t icátých let 20. století 40 Jak vzniklo Hnutí Grálu u nás ..........................................................................................40 Co p edcházelo .................................................................................................................40 M sto Zlín a Tomáš BaAa .................................................................................................42 N kolik slov na záv r .......................................................................................................43 4. Nositelé zlatého k í-e v období první republiky ..............................................................45 František Hlavá*ek ...........................................................................................................45 Jan Šumbera......................................................................................................................46 Rudolf Klíma ....................................................................................................................46 Josef Martin0 ....................................................................................................................47 Karel Zemek .....................................................................................................................47 Antonín Morava................................................................................................................47 Vladimír Lorenz ...............................................................................................................48 Jan Nedomanský...............................................................................................................48 Jaroslav Kunze..................................................................................................................49 Stanislav Garhofer ............................................................................................................49 Pan Valentík .....................................................................................................................50 - 56 -


Ludvík Rezní*ek...............................................................................................................50 Ladislav Hr0za..................................................................................................................50 Marie Ková ová................................................................................................................51 Filoména Ková ová ..........................................................................................................51 Anna Klímová...................................................................................................................52 Valerie Nedomanská.........................................................................................................52 Rudolfa Rezní*ková .........................................................................................................53 Jarmila Paarová.................................................................................................................53 5. N kolik dodatk0 ke spisku o historii Hnutí Grálu v .eskoslovenské republice ve t icátých letech 20. století, napsaném v *ervnu 1997 ...........................................................54 Pobo-nosti ........................................................................................................................54 Slavnosti ...........................................................................................................................54

***

- 57 -

Pamti Vladimíra Lorenze. Obsah: - 1 -

Recommend Documents