Obsah. Podniková ekonomie verze 1.0. Obsah... 1

Podniková ekonomie

verze 1.0

Obsah

Obsah......................................................................................................................................... 1 2. Třídění a typologie podniků ................................................................................................ 2 3. Typologie organizací ............................................................................................................ 6 4. Charakteristika malých a středních firem......................................................................... 7 5. Podnikatelské prostředí ..................................................................................................... 10 6. Založení podniku ................................................................................................................ 12 7. Živnost ................................................................................................................................. 16 8. Obchodní společnosti ......................................................................................................... 18 10. Akciová společnost: .......................................................................................................... 20 11. Družstvo a státní podnik.................................................................................................. 21 12. Podnikatelský záměr:....................................................................................................... 22 14. Majetková a hospodářská struktura podniku ............................................................... 24 16. Náklady podniku .............................................................................................................. 30 17. Nástroje řízení nákladů ................................................................................................... 33 18. Analýza bodu zvratu:....................................................................................................... 34 19. Cena ................................................................................................................................... 35 20. Informační systém podniku............................................................................................. 42 21. Strategie podniku a strategické řízení ............................................................................ 47 24. VÝROBNÍ ČINNOST...................................................................................................... 52 25. Obchodní činnosti a poskytování služeb ........................................................................ 53 26. Výrobní kapacita:............................................................................................................. 56 27. Marketingová činnost podniku ....................................................................................... 57 28. Marketingový mix ............................................................................................................ 60 29. Zásobovací činnost ........................................................................................................... 64 35. Inovační procesy............................................................................................................... 70 37. Rizika podniku a podnikání ............................................................................................ 74 38. Manažerská diagnostika a terapeutika .......................................................................... 76 41. Sdružování podniků a podnikatelů................................................................................. 78 42. Etika v podnikání ............................................................................................................. 81

-1-

Podniková ekonomie

verze 1.0

2. Třídění a typologie podniků A) PODLE DRUHU VÝKONŮ: 1) -

Podniky produkující hmotné výkony: průmyslové řemeslné podniky kapitálové statky výrobní prostředky spotřební statky spotřební předměty

2) -

Podniky poskytující služby: doprava cestovní ruch obchod pojišťovnictví peněžnictví

B) PODLE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉHO HLEDISKA: 1) Odvětvová struktura: (odvětví = část národního hospodářství, ve které se produkují stejné nebo podobné výrobky nebo se zde poskytují služby. Odvětvová klasifikace ekonomických činností – OKEČ –- jsou zde přehledně vyjmenovány a podle příbuznosti uspořádány do skupin základní ekonomické činnosti) 2) Sektorová struktura: a) primární: - prvovýroba - zemědělství, těžební průmysl -

b) sekundární: druhovýroba zpracování výrobků získaných prvovýrobou stavebnictví, zpracovatelský průmysl

-

c) terciální: obchod doprava peněžnictví

-

d) kvartální: věda a výzkum služby se svými 50 – 60 % podílí na HDP

-2-

Podniková ekonomie

verze 1.0

C) PODLE VLASTNICTVÍ: 1) Státní organizace: a) hospodářské b) rozpočtové: - ze státního rozpočtu - výkony a statky poskytují zdarma – veřejné statky a služby - ministerstva, školy, zdravotnictví, armáda, soudy -

c) státní příspěvkové organizace: kina, divadla, galerie působí v oblasti informační, vzdělávací, kulturní a zábavné příjmy se vstupného nepokryjí náklady, proto dostávají od státu předem stanovený příspěvek

2) -

Družstva: společenství neuzavřeného počtu osob majetek se vytváří sdružením prostředků členů družstva vlastní činností

3) Společné podniky: - obchodní společnosti - majetek se vytváří ve formě podílů při zakládání podniku 4) Soukromé podniky: - jsou ve vlastnictví jediné osoby (FO nebo PO) - PO = uměle vytvořené podniky buď společenství osob (FO, PO) nebo společenství majetku (nadace) nebo jednotky územní samosprávy (obec) - PO jsou způsobilé k právním úkonům od data vzniku 5) Podniky se zahraniční majetkovou účastí: - mají sídlo na území ČR, ale na jejich založení nebo podnikání se podílí zahraniční účastník 6) -

Jiné podniky: církevní podniky ústřední orgány zájmových činností sportovní organizace

D) Z HLEDISKA ZISKU: 1) Ziskové organizace 2) Neziskové organizace: a) občanská sdružení = PO (společenství osob), které mají určité společné zájmy, např. spolky, kluby, hnutí, svazy b) nadace a nadační fondy:nadace musí mít vytvořen nadační fond 500 000,-- Kč nadační fond ne. Nadační fondy jsou společenství majetku c) obecně prospěšné společnosti: - zdravotnictví, kultura, sport - zisk musí použít pro obecně prospěšné služby

-3-

Podniková ekonomie

verze 1.0

E) Z HLEDISKA PŘEVLÁDAJÍCÍHO VÝROBNÍHO FAKTORU: 1) Pracovně-intenzivní podniky: - vysoký podíl mzdových nákladů na celkových výrobních nákladech - př. optický průmysl 2) Investičně-náročné podniky: - vysoký podíl DHM 3) Materiálově-intenzivní podniky: F) PODLE VELIKOSTI: podle počtu zaměstnanců 1) Malé podniky: méně než 25 zaměstnanců 2) Střední podniky: 25 – 499 zaměstnanců 3) Velké podniky: 500 a více zaměstnanců G) PODLE PRÁVNÍ A ORGANIZAČNÍ FORMY: 1) Podniky jednotlivce (individuální podnikatel): - malé podniky - výhoda: mají nižší požadavky na počáteční kapitál, minimální regulace státu 2) Obchodní společnosti: a) osobní: - společníci se osobně účastní na podnikání - mají povinnost zapojovat se do podnikatelských činností - v. o. s. a komanditní společnost b) kapitálové: - nutná kapitálová účast společníků - ne osobní účast na podnikání - a. s., s. r. o. 3) -

Družstva: spotřební nákupní úvěrová výrobní

4) Státní (veřejné) podniky: - železniční, silniční, doprava, správa silnic, pošta atd.

Výrobní podniky: -

průmysl zemědělství stavebnictví

-4-

Podniková ekonomie

verze 1.0

Členění: A) Podle typu výroby: 1) -

Kusová výroba: široký sortiment a od každého druhu několik výrobků nízký stupeň opakovatelnosti zaměstnanci proto musí mít vysokou kvalifikaci

2) Sériová výroba 3) Hromadná výroba B) Peter Drücker: - charakterizuje 4 základní typy výrobních činností: 1) Zakázková výroba: - výrobek se zhotovuje podle přání zákazníka (kusově) - př. výroba lodí 2) Vázaná (pevná) hromadná výroba: - vysoce standardizovaná - výrobky jsou určeny pro masovou výrobu - př. výroba elektrické energie, výroba cihel 3) Volná (pružná, flexibilní) hromadná výroba: - vyrábí se jeden druh výrobku, ale individuálně se přizpůsobuje přání zákazníka - kombinace předchozích dvou (př. Škodovka) 4) Plynulá (proudová) výroba: - vysoce automatizovaná výroba produkující téměř bez přerušení + druh výrobku - př. výroba papíru, mléka

-5-

Podniková ekonomie

verze 1.0

3. Typologie organizací A) Deskriptivní typologie: členění organizací podle účelu či funkce vůči společnosti 1) Výrobně-obchodní organizace: - zabývají se zhotovováním statků a poskytováním služeb - jejich úkolem je přibližování statků, zvyšování jejich dostupnosti 2) Politické organizace: - vládní a komunální organizace - ministerstva, fond národního majetku, obecní úřady 3) Integrační organizace: - mají zajišťovat pořádek, sociální vztahy ve společnosti - soudy, policie 4) Organizace se zachovávací funkcí: - mají zachovat kulturu - muzea, divadla, školy, kluby B) Typologie podle prvotního uživatele (podle příjemce výstupu): jaký užitek přináší organizace pro příjemce 1) Vzájemně prospěšné organizace: - organizace s interním prospěchem - kluby, spolky, náboženské spolky - rozhodující je efektivnost - školy, věznice 2) Výrobní podniky: - maloobchod, velkoobchod, družstva, finanční instituce 3) Služby: - školy, vězení, nemocnice 4) Obecně prospěšné organizace: - policie, armáda, daňová správa C) Analytická typologie: - základem je přizpůsobivost členů organizace - žádoucího přizpůsobení se dosahuje mocí, autoritou, motivace

-6-

Podniková ekonomie

verze 1.0

4. Charakteristika malých a středních firem Kvantitativní vymezení malé a střední firmy: - podle počtu zaměstnanců - podle ročních tržeb - podle obratu Kvalitativní vyjádření: základní kritéria: a) role vlastníka ve firmě: u malých firem je typické, že vlastník sehrává trojroli, středních firem se tyto role začínají tyto role vydělovat a ve velkých firmách jsou tyto role odděleny b) substituce produktivních faktorů ve firmě: u malých firem převládá pracovně sociální substituce, u středních firem efektivnost technologicko-kapitálové substituce, která je u velkých firem rozhodující c) finanční optimalizace: u malých firem je důležité věnovat pozornost peněžním tokům, u středních firem vhodnost finanční struktury a u velkých firem struktura aktiv, pasiv a jejich vzájemné vztahy

Specifické problémy malých podniků: 1) Nedostatek času: - podnik roste, rostou činnosti 2) Organizační nedostatky: - musí být uspořádanost ve všech aktivitách 3) Nedostatek místa: - při přijímání nového pracovníka - malý prostor vyžaduje nové finanční zdroje 4) Fluktuace zaměstnanců 5) Nedostatky v účetnictví 6) Platební problémy: - snaha o růst podniku vede podnikatele k tomu, že nekontrolovatelně přibírá další zakázky, neprovede si kalkulaci, zda zakázka je či není zisková 7) Zvládání právních předpisů 8) Nedostatečné portfolio rizika: - nízké finanční rezervy

-7-

Podniková ekonomie

verze 1.0

Funkce malého a středního podnikání: 1) Ekonomická: - vykonává hospodářskou činnost - samostatně hospodaří - uspokojuje lidské potřeby 2) Sociální: - rekvalifikační kurzy 3) Obslužná: - instalatérská služba (do domu) 4) Kulturně a regionálně tvorná funkce

Přednosti drobných podniků: 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Jednoduchá, přehledná organizační správní struktura Větší pružnost v organizaci, přizpůsobení změnám Manažer se bezprostředně účastní podnikání Osobní, přímé kontakty s nadřízenými Centralizace řídících osobností Ztrácí se anonymita u výkonných pracovníků

Nevýhody malých a středních podniků: v oblasti financování: - menší finanční možnosti - samofinancování vlastní činností podniku – zisk a odpisy jsou nízké ve výrobní oblasti: - nemůžou využívat výhody hromadné výroby, optimální organizace výroby - značný podíl ruční práce oblast odbytu: - nedostatek prostředků pro reklamu - musí brát ohled na ceny velkých podniků v personální oblasti: - vyšší intenzita práce - široký okruh kvalifikace - méně příznivé pracovní podmínky v oblasti řízení (managementu): - vlastníkům chybí manažerské znalosti a dovednosti - plánování se dává menší význam a převažuje improvizace - ruční přetížení - nedostatečná připravenost -8-

Podniková ekonomie -

verze 1.0

nedostatek spolupráce mezi podniky

Osobnost podnikatele: - umění vlastnit, řídit, být profesionálem - smrt nebo nemoc ohrožuje další existence podniku

Morfologie malých a středních firem: -

struktura podniku v malých firmách je morfologická struktura spíše mlhavá, odvozená z technologických souvislostí, ve středních firmách se do morfologické struktury vedle neformálních a technologických vztahů prosazují organizační prvky v malých a středních firmách však existuje základní společenský morfologický znak: plochost, difusní a nestabilní charakter typickým znakem morfologické malé a střední firmy je změna

Podpora drobného podnikání: Inkubátory pro drobné podnikání: - jednotky intenzivní péče pro začínající podnikatele, které jim umožňují zahájit podnikání za zvýhodněných podmínek - jedná se o pomoc v oblasti: finanční, obchodní, právní, organizační soustředění začínajících podnikatelů pod jednou střechou - v inkubačních centrech se podnikatelům poskytuje pomoc, např. získávání zákazníků, pomoc při vyhledávání sponzorů to se výrazně projeví ve snížení neúspěchu - bývají zřizovány při vysoké škole – jsou zaměřeny na inovačně orientované podnikatele, kteří chtějí využívat studenty ke své činnosti (př. výzkum) - podnikatelé jsou do inkubačního centra vybírání, platí zvýšené částky nájemného, mají společné komunikační prostředky, společnou sekretářku atd. - po 3 – 5 letech inkubační centra začínající podnikatelé opouštějí

Vývojový proces malé a střední firmy: Fáze zrodu a stabilizace: - malý podnik přerůstá do středního podniku - určité znaky stabilizace Organizační strukturalizace: - rozšiřují se výrobní programy, služby dochází k diverzifikaci - můžeme sledovat prvky identity a kultury Velký a zdravý podnik: - podnik se stává velkou společností, př. s. r. o., má zde více společníků – nevýhoda – nemůže již rozhodovat sám - dochází ke změně právní formy podnikání

-9-

Podniková ekonomie

verze 1.0

5. Podnikatelské prostředí -

souhrn podstatných vlivů působících na podnikatele, podnik a podnikání PP má svou věcnou, časovou, prostorovou aj. dimenzi na PP můžeme nazírat buď jako na objekt nebo jako na subjekt podnikatelské prostředí členíme na externí (makroprostředí a mezzoprostředí) a interní (mikroprostředí)

1) Makropodnikatelské prostředí: - výkonnost ekonomiky - inflace a deflace - zaměstnanost - státní rozpočet - mimoekonomické parametry 2) Mezzopodnikatelské prostředí: - přírodně ekologické faktory - technická a dopravní infrastruktura - ekonomická a podnikatelská infrastruktura - všeobecná a ekonomická kultura - pilotní subjekty 3) Mikropodnikatelské prostředí: - umění vlastnit - umění uspokojovat potřeby - umění komunikovat - umění vést lidi - umění formulovat podnikatelskou filozofii Nositelé podnikatelského prostředí: - státní centrum reprezentované parlamentem, vládou, ministerstvem - OSN, Evropská rada - municipality, tzn. obce, vyšší územně samosprávné celky (kraje) - obyvatelstvo chápaná v roli spotřebitelů, zaměstnanců, voličů - reprezentanti jako odběratelé, dodavatelé, školy, nemocnice - reprezentanti podnikatelského prostředí s vazbou na kulturní, politické, náboženské vlivy atd. Zásobník diagnostických metod a technik: 1) Pasportizace: praktická a jednoduchá metoda, která systematizuje informace o podnikatelském prostředí -

příprava vhodné vlastní nebo přejaté metodiky pro pasportizaci sběr požadovaných údajů o podnikatelském prostředí prověření věrohodnosti získaných údajů sestavení, prezentace a využívání paspartu

- 10 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

aktualizace paspartu (pasportem podnikatelského prostředí chápeme zpravidla tabulkovou formu zpracování informací o určité lokalitě, obci, regionu) tento stručný informační přehled obsahuje zejména slovní a číselné informace uspořádané do následujících částí: • • • • • • • • • • • •

identifikace obce základní údaje (geografické, historické, technické) retrospektivní charakteristiky (např. časové řady obyvatel) plochy dle využití (např. zemědělská půda) statistika podnikání (počet firem dle oborů) seznam nejdůležitějších firem a provozoven přehled žádoucích rozvojových oborů a činností v obci přehled nežádoucích oborů a činností v obci ekologická omezení podnikání kulturní památky a zařízení chráněná území, přírodní rezervace a zvláštnosti obce přehled služeb v obci (např. stravování, ubytování)

2) Diagnostické mise: - rychlý externí a interní diagnostický test podnikatelského prostředí, firem i podnikatelů a vlastníků - přímo v terénu jsou prováděna účelová šetření, upřesňují se vstupní podkladové informace - je prováděn sběr nových informací 3) Monitoring: - permanentní činnost specializovaných firem zaměřených na účelové sledování podnikatelského prostředí - např. konjunkturální výzkumy Českého statistického úřadu 4) Studie podnikatelského prostředí: - obsahuje popis historických a věcných charakteristik vymezeného územního celku, pak následuje diagnóza potenciálů podnikatelského prostředí - další část jsou přehledy hypotéz vývoje faktorů podnikatelského prostředí

- 11 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

6. Založení podniku -

podnikání je upraveno Zákonem o živnostenském podnikání a Obchodním zákoníkem

Podnikání: Proces, který se skládá především ze získávání kapitálu k založení podniku a investování takto získaného kapitálu do vhodné struktury majetku podniku (aktiv) a vytvořit tak předpoklady pro plynulé uskutečňování výroby nebo poskytování služeb pro vymezený okruh zákazníků na trhu nebo pro tzv. segment trhu Obchodní rejstřík: Veřejný seznam, do kterého se zapisují obchodní společnosti, družstva a jiné PO, u nichž to stanoví zákon zahraniční osoby a některé FO o podnikatelích se zapisují tyto údaje: -

obchodní firma, sídlo (u PO) nebo bydliště (u FO) IČ předmět podnikání právní formy PO jméno a bydliště osob ze statutárního orgánu označení a sídlo odštěpného závodu + vedoucí jméno prokuristů jméno společníků

Obchodní firma: - název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti - nesmí být zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele - nesmí působit klamavě 1) osobní – Tajzler a syn, řezník 2) věcné - Diamant, spol. s r. o. 3) smíšené – Foltýn - Florcentrum Jednání podnikatele: FO – jedná osobně nebo prostřednictvím zástupce PO – jedná statutární orgán nebo zástupce Zástupce: - vlastní pracovník podniku: - může jednat jménem podniku, pokud to vyplývá z jeho povinností - vlastní pracovník podniku na základě plné moci - jiná FO nebo PO (cizí): např. advokát Statutární orgán: - orgán oprávněný jednat jménem podnikatele v právních věcech - jsou to vždy pracovníci nebo členové podniku - jednotlivci – např. ředitel státního podniku - 12 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

kolektivní – např. představenstvo družstva

Plná moc: - uděluje ji podnikatel tomu, kdo má jednat jménem podniku a není k tomu běžně oprávněn - je projevem vůle podnikatele, musí být napsána písemnou formou s uvedením rozsahu zmocnění - speciální plná moc: jen pro určitý úkon (např. nákup stroje) - generální plná moc: týká se všech opakujících se úkonů určitého druhu (např. podnikový právník) Prokura: - nejširší plná moc - ten, komu je udělena, je prokuristou firmy - prokurista je oprávněn jednat jménem podnikatele ve všech právních věcech s výjimkou prodeje majetku a zatěžování hypotékami Hlavní cíle podnikání: - dosahování zisku a zvýšení hodnoty podniku - dobré jméno podniku – goodwill - sociální politika - ochrana životního prostředí Cesty ke splnění hlavního cíle: - jsou velmi odlišné a závislé na mnoha faktorech (snižování nákladů, využívání moderních technologií, zvyšován cen atd.) - má-li podnik co nejlépe prosperovat, je důležité, aby jeho činnosti byly hospodárné a efektivní Efektivnost = účinnost:

-

vztah mezi výstupy a vstupy efektivnost = Y/X efektivnost podnikatelské činnosti zjistíme pomocí ukazatelé rentability (poměřením zisku s různými veličinami: Z/zásoby, Z/náklady, Z/výkony, Z/kapitál) podnikatel musí uplatňovat etické principy podnikání (plnit sliby, termíny, kvalita produktu) podnikatel musí brát v úvahu sociální a ekologické hlediska (dodržování norem, neznečišťovat životní prostředí)

Zakládání podniku: - každý člověk zvažuje možnosti, jak si obstarávat prostředky k obživě - pro většinu lidí to znamená rozhodnout se mezi zaměstnáním, nezaměstnaností a samostatným podnikáním - ten, kdo uvažuje o samostatném podnikání by si měl uvědomit, že úspěšné podniky bývají především výsledkem pečlivého průzkumu a plánování - budoucí podnikatel musí nejprve soustředit více podnikatelských námětů a posoudit je ve vztahu k vlastní motivaci, zájmům, potřebám, dovednostem i finančním možnostem - Za hlavní zdroje nápadů lze považovat:

- 13 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Mezery na trhu: - mohou být např. tam, kde je zákazník nespokojen, kde podnikatel může přijít s něčím novým, co tuto mezeru vyplní Nedostatky současné nabídky: - podnikatel si všímá chyb, kterých se dopouští konkurence a snaží se těchto chyb využít ve svůj prospěch Reklamace spotřebitele (uživatele): - je třeba poznat problémy zákazníků (možnost nabídnout lepší kvalitu) Profesionální nabídka nápadů: - odborníci nabízejí nápady a prodávají je - z profesionálních myšlenek se vytvářejí nové náměty Okrajové výrobky: - které mohou být pouze na okraji zájmu spotřebitele, avšak vyplňují mezeru na trhu (např. umělecké kovářství)

Volba podniku: -

-

pro zvolení potenciálního podnikatelského záměru a umístění podniku vzniká pro budoucího podnikatele otázka, zda by měl začít od nuly nebo koupit stávající podnik na koupi stávajícího podniku je atraktivní rychlost dosažení příjmů, měly by přicházet již od prvého dne podnikání začínající podnikatel nemusí hledat vhodné provozovny, vybírat zařízení, hledat nové zákazníky a dodavatele pokud si dobře zvolil druh podnikání, má dobrý základ pro rozšiřování a inovování své podnikatelské činnosti naopak začínat od nuly může být levnější, protože budoucí podnikatel neplatí za tzv. image navíc může získat přesně to, co chce, pokud jde o provozovny, umístění, vybavenost atd. další alternativou proti začátku od nuly nebo koupi stávajícího podniku je franchising (nabytí licence) nabyvatel licence (franchisant) se zavazuje, že zaplatí poskytovateli licence (franchisorovi) určitou částku za užívání firemního jména nebo metody k podnikání, zpravidla formou počátečního poplatku a dohodnutého % z prodeje hlavní výhodou pro začínajícího podnikatele je to, že obvykle koupí ověřenou a vyzkoušenou metodu provozování nějakého konkrétního podniku měl by tak mít větší předpoklady k úspěchu na druhé straně nevýhodou pro franchisanta je, že mu podnik nikdy doopravdy nepatří a že franchisor určuje do různé míry, jak bude podnik veden

franchisant nemůže tedy podnik provozovat úplně podle svých představ franchise však může být vhodným startem pro ty, kteří se pouštějí do podnikání poprvé Předmět podnikatelské činnosti: - pro rozhodování o předmětu podnikatelské činnosti (srovnání podnikatelských námětů) je nezbytné také soustředit potřebný rozsah informací o potenciálním okruhu

- 14 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

zákazníků (jejich kvalitu), o úrovni konkurence a jejím postavení na trhu, geografické poloze atd. Volba právní formy podnikání: - dlouhodobě ovlivňuje činnost podniku - podnikatel zvažuje výhody a nevýhody jednotlivých právních forem podnikání podle různých kritérií Rozsah a způsob ručení: - neomezené – za závazky vyplývající z podnikatelské činnosti ručí celým svým majetkem - omezené – za závazky vyplývající z podnikatelské činnosti ručí jen v omezeném rozsahu Nároky na počáteční kapitál Administrativní náročnost a výdaje spojené se založením a provozováním podniku (nejjednodušší je podnik jednotlivce – živnostenské oprávnění; u obchodní společnosti – výdaje na získání živnostenského oprávnění + výdaje na zpracování společenské smlouvy, její notářské ověření a náklady spojené se zápisem do obchodního rejstříku; nejnáročnější je a. s., protože musí vypracovat zakladatelskou listinu, zpracovat stanovy, musí proběhnout valná hromada, z ní je pořízen notářský zápis.

Účast na zisku Zvážení finančních možností: - možnosti rozšíření vlastního kapitálu - samofinancování Daňové zatížení: • u FO – progresivní daň 15 % • u PO – 31 % • dochází ke zdanění zisku, pokud si zbytek zisku rozdělí, musí platit daň i z této částky Zveřejňovací povinnost: - povinnost zveřejňovat rozvahu nebo výkaz zisků a ztrát a dalších údajů o hospodaření podniku v obchodním věstníku

- 15 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

7. Živnost Živnosti: - jsou upraveny zákonem o živnostenském podnikání - živnost může provozovat FO nebo PO, splní-li podmínky stanovené zákonem - všeobecnými podmínkami provozování živnosti FO jsou: • Dosažení věku 18 let • Způsobilost k právním úkonům • Bezúhonnost • Spolehlivost - zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná (např. zámečník musí mít výuční list)

Členění živností podle způsobu získání živnostenského oprávnění: 1) Ohlašovací: - smějí být provozovány na základě ohlášení - patří k nim: o řemeslné: ƒ kovářství, zemědělství o vázané: ƒ zlatnictví, výroba drahých kovů o volné: 2) Koncesované: - na základě koncese, podnikatel musí dostat povolení

Členění živností z hlediska předmětu podnikání: -

výrobní obchodní poskytující služby průkazem živnostenského oprávnění je živnostenský list nebo koncesní listina vydává je živnostenský úřad

Vznik živnostenského oprávnění: - u ohlašovacích živností vzniká dnem ohlášení živnosti - u koncesovaných živností dnem doručení koncesní listiny - jde-li o PO, vzniká až dnem zápisu do obchodního rejstříku Provozování živnosti průmyslovým způsobem: - jde o činnost, která v rámci jednoho pracovního procesu zahrnuje více dílčích činností, které naplňují znaky živnosti - podnikatel musí popsat postupy, úkony, členění těchto prací Výkon živnostenského oprávnění: - může být vykonáváno na celém území ČR, pouze u koncesovaných živností může živnostenský úřad omezit uzemní rozsah oprávnění - prostor, v němž je živnost provozována, se označuje jako provozovna

- 16 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Zánik živnostenského oprávnění: - smrtí - zánikem PO – výmaz z obchodního rejstříku - uplynutím doby - rozhodnutím živnostenského úřadu Živnostenský rejstřík: - veřejný seznam Budoucí rozhodnutí podnikatele: - rozhodnutí o předmětu činnosti - rozhodnutí finančně ekonomické - rozhodnutí o právní formě podnikání - rozhodnutí o umístění podniku Právní formy podniků: 1) Podniky jednotlivce – zákon o živnostenském podnikání 2) Obchodní společnosti – v obchodním zákoníku 3) Družstva – v obchodním zákoníku 4) Státní podniky – zvláštní zákon o státním podniku

- 17 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

8. Obchodní společnosti -

PO založená za účelem podnikání tvoří je uzavřené společenství osob zakládají se uzavřením společenské smlouvy, vznikají dnem zápisu do obchodního rejstříku zakládá-li společnost jediný zakladatel, nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina společenská smlouva musí obsahovat tyto náležitosti: obchodní firmu, typ společnosti, sídlo, předmět podnikání, jméno a bydliště zakladatelů a určení statutárních orgánů ke zrušení a zániku obchodní společnost dochází výmazem z obchodního rejstříku.

Životní cyklus obchodní společnosti: do 90 dnů

ZALOŽENÍ –---- VZNIK -–--- EXISTENCE –---- ZRUŠENÍ –---- ZÁNIK Společenská smlouva

zápis do OR

likvidací bez likvid.

výmaz z OR

Obchodní společnosti osobní: - ručení společníků je omezené, solidární (společné a nerozdílné) - společníci se osobně účastní na obchodním vedení společnosti - zánik účasti společníka ve společnosti (např. smrt) znamená zrušení společnosti ze zákona - patří k nim v. o. s. a komanditní společnost Obchodní společnosti kapitálové: - společníci mají povinnost vložit do společnosti určitý vklad - během existence společnosti neručí společníci za její závazky buď vůbec (a.s.) nebo jen v omezeném rozsahu po určitou dobu (s.r.o.) Tichá společnost: - není typem obchodní společnosti - nezakládá se společenskou smlouvou, ale smlouvou o tichém společenství - tichý společník uzavírá s podnikatelem (jak s jednotlivcem, tak i společností) písemnou smlouvu o tichém společenství - podílí se určitým vkladem na podnikání Sdružení: - nemá právní samostatnost - není nikde zaregistrováno - vystupuje jako individuální podnikatel - vzniká uzavřením smlouvy o sdružení - několik osob (FO či PO) se spojí, aby společně dosáhli sjednaného účelu, po dosažení obvykle zaniká

- 18 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Veřejná obchodní společnost: -

zakládají ji FO i PO (alespoň 2 osoby) základní jmění se vytváří peněžitými i nepeněžitými vklady společníci ručí za závazky společnosti celým svým majetkem společně a nerozdílně jednat jménem společnosti je oprávněn každý společník zisk se dělí mezi společníky rovným dílem, pokud se ve společenské smlouvě nedohodnou jinak

Komanditní společnost: -

zakládají ji FO i PO (alespoň 2 společníci) minimální vklad 5 000,-- Kč dvě skupiny společníků: komplementáři (ručí celým svým majetkem) a komanditisté (ručí jen do výše svého majetkového vkladu) obchodní vedení společnosti patří komplementářům, jsou statutárním orgánem rozdělení zisku je určeno ve společenské smlouvě zanikne-li účast všech komandistů ve společnosti, mohou se komplementáři dohodnout, že se společnost mění na v. o. s. zrušení a zánik společnosti podléhá obchodnímu zákoníku

Společnost s ručením omezeným: -

zakládají ji FO i PO (může být založena i jednou osobou) společnost může mít maximálně 50 společníků základní kapitál (alespoň 200 000,-- Kč) je tvořeno předem stanovenými vklady společníků za závazky odpovídá společnost celým svým majetkem, společníci ručí jen do výše svého vkladu práva a povinnosti společníka se řídí jeho obchodním podílem základním právem společníka je právo účastnit se na řízení společnosti účastí na valné hromadě, právo kontroly, právo na podíl na zisku a na likvidačním zůstatku statutárním orgánem je jeden nebo více jednatelů, které jmenuje valné hromada (nejvyšší orgán) kontrolu provádí dozorčí rada volená valnou hromadou zisk se dělí podle vkladů společníků společník není oprávněn ze společnosti vystoupit, bude mu vyplacen vypořádací podíl nebo může svůj podíl převést na jiného společníka nebo osobu, pokud to dovoluje společnost úmrtím společníka přechází jeho podíl na dědice na jednatele se vztahuje zákaz konkurence společnost povinně zřizuje rezervní fond

- 19 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

10. Akciová společnost: -

zakládají ji 1 PO nebo 2 či více FO sepisuje se zakladatelská smlouva základní kapitál činí u společnosti založení veřejnou nabídkou akcií 20 000 000,-- Kč, u společnosti založené bez veřejné nabídky 2 000 000,-- Kč tento základní kapitál je rozdělen na určitý počet akcií (podílů) o předem stanovené jmenovité hodnotě za své závazky ručí společnost celým svým majetkem, akcionáři za závazky společnosti neručí nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, která volí představenstvo (statutární orgán) a dozorčí rady a. s. vzniká a zaniká dnem zápisu a výmazu z obchodního rejstříku

Akcie: - cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na řízení společnosti, jejím zisku a na majetkovém (likvidačním) zůstatku při zániku společnosti - může znít na jméno nebo na majitele - zvláštními druhy akcií jsou zaměstnanecké akcie – lze je převádět pouze mezi zaměstnanci a důchodci společnosti - souhrnná hodnota všech akcií musí odpovídat výši základního kapitálu - zakladatelé se snaží získat akcionáře veřejnou výzvou k upisování akcií - jmenovitá (nominální) hodnota akcie není určena zákonem, ale stanovami – od nominální hodnoty se odlišuje tržní (burzovní) cena akcie, která může být vyšší či nižší než nominální hodnota; určuje ji momentální stav na trhu cenných papírů - vlastníkem akcie je akcionář Dividenda: - podíl ze zisku společnosti, určeného k rozdělení na akcie - vyjadřuje se procentem zisku na základním kapitálu,

- 20 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

11. Družstvo a státní podnik Družstvo: -

společenství neuzavřeného počtu osob (FO i PO) – 50, založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů firma musí obsahovat označení „družstvo“ musí mít minimálně 5 členů (alespoň 2 PO) základní kapitál (alespoň 50 000,-- Kč) tvoří souhrn členských vkladů za závazky odpovídá celým svým majetkem, členové za závazky družstva neručí orgány družstva: členská schůze, představenstvo, kontrolní komise, další orgány družstva dle stanov členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením nebo zánikem družstva

Státní podnik: -

zakladatelem je zpravidla ministerstvo, hospodaří samostatně s majetkem, který je ve vlastnictví státu, ale stát neručí za jeho závazky za své závazky ručí státní podnik majetkem, se kterým hospodaří kapitál dostává od státu řídí jej ředitel, jmenovaný zakladatelem poradním a kontrolním orgánem je dozorčí rada

- 21 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

12. Podnikatelský záměr: Zpracovává se při každém obstarávání finančních zdrojů (při zvyšování ZK, při rozšiřování výroby, při zakládání podniku atd.) cílem jeho zpracování je: - analyzovat výchozí stav - ujasnit si základní postup dalšího rozvoje - ukázat, že vymezených cílů může být dosaženo - dokázat, že výsledky uspokojí předpokládané potřeby společnosti - přesvědčit akcionáře, že výsledky dané společnosti budou zajímavé i z jejich hlediska -

podnikatelský záměr je strategický materiál, který reprezentuje firmu pomocí čísel a slov musí uvádět všechny údaje jasně, stručně, zajímavě a v několika variantách PZ je svým způsobem propagační materiál úkolem jeho zpracovatelů je provést analýzu minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti musí zdůrazňovat silné stránky podniku a upozorňovat na slabé stránky (příp. navrhnout jejich odstranění či zmírnění) příprava PZ pomáhá ujasnit si potřebné zdroje pro dosažení budoucích cílů jde nejen o zdroje finanční, ale také o nároky na řízení a vedení (management), rozvoj a změny v kvalifikaci všech pracovníků, výrobní kapacity, její struktury změny v marketingu, v obchodu

Struktura podnikatelského záměru: • • • • • • •

Představení podniku: ƒ obchodní firma, historie vzniku podniku, právní forma podnikání, osobní údaje o podnikatelích, manažerech atd. Analýza okolí podniku (podnikatelského prostředí): ƒ analýza trhu Specifické přednosti podniku: ƒ silné a slabé stránky podniku, odlišení podniku od konkurence Analýza silných a slabých stránek Charakteristika projektu Cílový stav Významné změny při přechodu na cílový stav

Finanční propočty: - počáteční kapitál, jak ho zajistíme - předpokládaný vývoj a průběh příjmů a výdajů - likvidita, propočet očekávaného zisku, propočty rentability - možná finanční rizika (finanční rezervy) Plán marketingu a prodeje: - definuje cílové trhy, tržní segmenty, sortiment výrobku, marketingový mix (cenová politika, zajišťování propagace, očekávaný objem prodeje) - návrh dalšího postupu prací při realizaci a kontrole plnění

- 22 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

podnikatelského záměru

Druhy podnikatelských záměrů: 1) K získání příspěvků (subvence): - celostátního i regionálního charakteru 2) -

K získání úvěru: klade se otázka, zda je schopen splatit úvěr způsoby zajištění úvěru (ručení) jak zvládne případné překážky atd.

3) K získání půjčky nebo kapitálové účasti: - např. půjčka od jiného podniku 4) Pro interní informaci: - napomáhají mobilizaci vnitřních mezer

- 23 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

14. Majetková a hospodářská struktura podniku Podnikatelské záměry jsou založeny na konkrétní představě o tom: - co budeme vyrábět nebo prodávat - komu budeme dodávat své výrobky, výkony, služby - kolik zaměstnanců asi budeme potřebovat - kolik surovin, materiálu nebo zboží budeme potřebovat a kdo nám ho dodá - jaké k tomu budeme potřebovat výrobní prostředky Podnikatel může vložit do podnikání reálny kapitál (př. budovu, pozemek), peněžní kapitál (úspory, vklad tichého společníka) a fiktivní kapitál (CP, př. akcie jiného podniku). Kapitál může podnikatel investovat (vložit) do majetku dlouhodobého (zařizovací, stálý, fixní = stálá aktiva) a oběžného majetku (krátkodobý provozní = oběžná aktiva) Rozvaha (bilance): AKTIVA CELKEM

=

PASIVA CELKEM

Pohledávky za upsané vlastní jmění Stálá aktiva - nehmotný dlouhodobý majetek - hmotný dlouhodobý majetek - dlouhodobé finanční investice - ostatní dlouhodobé CP a vklady - ostatní finanční investice

Vlastní kapitál - základní kapitál - kapitálové fondy - fondy tvořené ze zisku a ostatní fondy - HV minulých let - HV účetního období

Oběžná aktiva - zásoby - materiál, suroviny - nedokončená výroba - polotovary vlastní výroby - hotová výroba - zboží - pohledávky - krátkodobý finanční majetek

Cizí zdroje - zákonné rezervy - jiné rezervy - dlouhodobé závazky - krátkodobé závazky - bank. úvěry a výpomoci - dlouh. bankovní úvěry - krátk. bankovní úvěry

Ostatní aktiva

Ostatní pasiva

AKTIVA: Pohledávky za upsaný vlastní kapitál: - pohledávky za upisovateli vlastní kapitál, tj. podle povahy obchodní společnosti jde o upsané, ale dosud nesplacené akcie (u a.s.)

- 24 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Stálá aktiva: - v průběhu výrobního procesu nemění svou naturální podobu, pouze se opotřebovávají a jejich cena se prostřednictvím odpisů přenáší do nákladů Dlouhodobý majetek: - používá se déle než 1 rok - během používání nemění svou naturální formu - nespotřebovává se najednou, ale postupně se opotřebovává 1) Hmotný dlouhodobý majetek: - budovy, pozemky, stavby - movité věci (stroje, automobily) - vstupní cena vyšší než 40 000,-- Kč - doba použitelnosti delší než 1 rok - movité věci se vstupní cenou nižší než 40 000,-- Kč a použitelností delší než 1 rok se nazývají drobný hmotný dlouhodobý majetek - pěstitelské celky trvalých porostů - základní stáda a tažná zvířata •

aktivní: ƒ přímo se účastní výrobního procesu

•

pasivní: ƒ neúčastní se přímo, umožňuje výrobu (budovy) ƒ vytváří podmínky pro pracovní výkon

2) Nehmotný dlouhodobý majetek: - autorská práva, know-how, software, technologické postupy, vydavatelská práva, nehmotné věci a ocenitelná práva - vstupní cena vyšší než 60 000,-- Kč - doba použitelnosti delší než 1 rok 3) Finanční majetek: - CP se splatností delší než 1 rok – akcie, obligace, dluhopisy, hypotéční zástavní listiny, šeky, směnky - vklady, půjčky se splatností větší než 1 rok, které podnikatel poskytuje někomu jinému - CP = zvláštní listiny, které představují buď pohledávku nebo majetkový nárok vlastníka vůči tomu, kdo CP vystavil Majetkové CP: - majetkový nárok - akcie, podílové listy Podle vlivu: - rozhodující vliv > 50 % - podstatný vliv 20% > 50 % - menšinový podíl < 20%

- 25 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Dlouhodobý finanční majetek může pro podnikatele představovat významný peněžní zdroj (pokud vlastní obligace s vysokým úrokem, dividenda s akcií)

Opotřebení dlouhodobého majetku: -

postupná ztráta užitných vlastností

fyzické (materiální): - při činnosti - při nečinnosti morální: - snížením ceny - technickým rozvojem peněžní vyjádření opotřebení se vyjadřuje odpisem (amortizací) Pro odpisování musíme znát vstupní cenu: pořizovací cena: - cena, za kterou byl dlouhodobý majetek pořízen včetně nákladů na pořízení vlastní náklady: - u majetku vytvořeného vlastní činností ve vlastní režii reprodukční pořizovací cena: - cena, za kterou byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje - je určena soudním znalcem Odpisování dlouhodobého majetku: - hodnota dlouhodobého majetku se musí v průběhu jeho používání postupně přenést do nákladů podniku - k tomu slouží odepisování, upraveno zákonem o účetnictví a zákonem o dani z příjmu - odpis = peněžní vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku za určité časové období - má dvě funkce: nákladová – hodnota majetku se přenáší do nákladů obnovovací – pomocí odpisů zajistíme peněžní prostředky na nový dlouhodobý majetek -

oprávky = souhrn všech odpisů zůstatková cena = vstupní cena bez oprávek pro účely odpisování je dlouhodobý majetek rozdělen do 5 odpisových skupin, které se liší dobou odpisování v letech způsob odpisování: doba a sazba – ta je závislá na době upotřebitelnosti a na objemu výkonů (u dopravních prostředků)

2 druhy odpisování: rovnoměrné: ODPIS = (VSTUPNÍ CENA x ODPISOVÁ SAZBA) / 100 existuje odpisová sazba pro 1. rok a další roky

- 26 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

zrychlené: 1. rok: ODPIS = VSTUPNÍ CENA / KOEFICIENT PRO 1. ROK další roky: ODPIS = 2xZC/KOEF. PRO 2. ROK – ROKY, PO KTERÉ UŽ BYLO ODPISOVÁNO Daňové odpisy: - upravuje zákon o dani z příjmu - tento zákon ukládá zatřídit dlouhodobý majetek do pěti odpisových skupin podle odpisové skupiny je vymezena doba odepisování podnik může provádět buď rovnoměrné nebo zrychlené odepisování způsob odepisování se stanoví pro každý nově pořízený dlouhodobý majetek a nesmí se po celou dobu odepisování měnit Účetní odpisy: - upravuje zákon o účetnictví - podnik si vytvoří odpisový plán, který je podkladem pro vyčíslení oprávek - dále zákon stanovuje, že nehmotný dlouhodobý majetek se odepisuje nejpozději do 5 let od jeho pořízení

Oběžný majetek -

pohledávky peníze výrobky materiál nedokončená výroba

1) Zásoby: • • • • •

Suroviny a základní materiál: o bavlna, ropa, kůže, mouka Pomocné látky: o barvivo, lak, mořidlo Provozovací látky: o palivo, pohonné hmoty, oleje Náhradní díly: o šroub, matice, ozubená kola Obaly: o slouží k ochraně zboží o vratné: patří do materiálních zásob o nevratné

2) Drobný hmotný majetek: - drobné předměty - slouží podniku krátkou dobu (nástroje, přístroje, pomůcky)

- 27 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

3) Skladované zboží: - podnik nakupuje za účelem prodeje (nakupují se nebo vyrábějí a předávají se do vlastních prodejen podniku)

Krátkodobý finanční majetek: -

peníze – hotovost v pokladně včetně šeků a pokladničních poukázek a cenin, BÚ krátkodobý finanční majetek – tj. nakoupené krátkodobé CP (akcie, podílové listy, dluhopisy, obligace, vkladové listy), s nimiž podnik běžně obchoduje

Ostatní aktiva: -

náklady příštích období příjmy příštích období kursové rozdíly

Oceňování aktiv: Stálá aktiva: - cenou pořízení – cena, za kterou byl majetek získán (bez nákladů) - pořizovací cenou – cena za kterou byl majetek získán (+ náklady) - reprodukční pořizovací cenou – cena, za kterou byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje - skutečnými vlastními náklady – byl-li majetek pořízen vl. Výrobou - zůstatkovou cenou = PC – odpisy Oběžná aktiva: - v pořizovacích cenách (byly-li nakoupeny) nebo ve skutečných vlastních nákladech byly-li pořízeny vlastní výrobou) - mohou se použít tyto techniky technika FIFO (první do skladu, první ze skladu) technika LIFO (poslední do skladu, první ze skladu) technika průměrování

PASIVA: Vlastní kapitál: - v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku podle právní formy podniku Kapitálové fondy: - emisní užil - ostatní kapitálové fondy - oceňovací rozdíly Fondy ze zisku: - zákonný rezervní fond - nedělitelný fond - statutární a ostatní fondy - 28 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Hospodářský výsledek minulých let: - nerozdělený zisk z minulých let - nerozdělená ztráta z minulých let Hospodářský výsledek z běžného období: - může mít povahu buď čistého zisku nebo ztráty Cizí zdroje: - rezervy - závazky - ostatní pasiva – výdaje příštích období, výnosy příštích období, kurzové rozdíly pasiv

Členění bilancí (rozvah): 1) Řádná bilance: - je sestavována pravidelně (roční bilance + výkaz zisků a ztrát a roční závěrka) nebo na základě smluvních dohod 2) Mimořádná bilance: - je sestavována nepravidelně

- 29 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

16. Náklady podniku • •

peněžní vyjádření spotřeby prostředků a práce v souvislosti s hospodářskou činností podniku jde tedy o peněžní částky, které podnikatel účelně vynaložil na dosažení výnosů a které ovlivňují jeho hospodářský výsledek

Podle funkce podniku rozlišujeme náklady: 1) Provozní: - výrobní spotřeba (spotřeba materiálu, energie, služeb) - osobní náklady - odpisy dlouhodobého majetku 2) Finanční: - úroky z půjček - kurzové ztráty 3) Mimořádné: - manka a škody Rozdíl mezi výnosy a náklady je hospodářský výsledek, může mít podobu zisku nebo ztráty HV před zdaněním – HV za běžnou činnost (provozní a finanční HV) a HV za mimořádnou činnost (zpravidla představuje ztrátu) HV po zdanění – disponibilní zisk

Třídění nákladů: 1) Druhové: - spotřeba materiálu, surovin, paliv a energie - odpisy DHM, DNM, Drdům - mzdové a ostatní osobní náklady (mzdy, sociální pojištění) - finanční náklady (pojistné, úroky) - náklady na služby (dopravné, cestovné, opravy a udržování) 2) Účelové: a) prvotní: o samostatně hospodaří, samostatně sleduje HV o náklady, které v podniku vznikají poprvé a převádějí se na jednotlivá hospodářská střediska (spotřeba materiálu, energie) b) druhotné: o spotřeba výkonů jiných hospodářských středisek (spotřeba výkonů hospodářského střediska „údržba“) o vyjadřují se ve vnitropodnikových cenách 3) Kalkulační: - podnikatel usiluje o to, aby měl co nejnižší náklady - je nezbytné provádět výpočty nákladů, označují se jako kalkulace - základem kalkulačního členění je princip příčinné souvislosti = aby se do nákladů dostaly jen ty náklady, které byly vyvolány výkony

- 30 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Přímé (jednicové): - základní materiál - úkolové mzdy Nepřímé (režijní): - nelze bezprostředně přiřadit jednotlivým výkonům

Podle závislosti na změnách objemu výkonů: 1) Variabilní (proměnné): - dochází ke změnám; jestliže roste produkce, náklady se zvýší, jestliže produkce klesá, klesají i náklady - př. náklady na údržbu, technologická paliva, mzdy pracovníků - proporcionální náklady – celková výše nákladů se mění přímo úměrně změnám výkonů (úkolové mzdy) - podproporcionální náklady (degresivní) – celková výše nákladů roste pomaleji než objem produkce (náklady na opravu, údržbu) - nadproporcionální náklady – celková výše nákladů roste rychleji než objem produkce (mzdy za práci přesčas) 2) Fixní (stálé): Jsou vyvolány nutností zabezpečit chod (výrobní kapacitu) podniku jako celku. I fixní náklady se mění, nemění se však plynule, ale najednou – skokem (patří sem např. odpisy, nájemné, mzdy technickohospodářských pracovníků atd.). Náklady podniku tvoří: - odpisy - ostatní provozní náklady - finanční náklady (úroky) - mimořádné náklady (dary) Manažerské pojetí nákladů: - vychází ze srovnání nákladů (kolik peněžních jednotek musíme vynaložit) s výnosy (kolik peněžních jednotek získáme) - srovnáváme např. výnosy (tržby) z výroby nového výrobku s náklady, které příprava výrobku stojí - manažerské pojetí nákladů vychází z toho, že: a)

pracuje s ekonomickými (skutečnými, relevantními) náklady, které obsahují i tzv. oportunitní (alternativní) náklady b) při každém rozhodování bereme v úvahu přírůstkové náklady, tzn. ty náklady, které jsou tímto rozhodnutím ovlivněny; zbývající náklady nazýváme utopené náklady c) rozlišujeme krátkodobý a dlouhodobý pohled na náklady a jejich vývoj Na náklady podniku působí mnoho činitelů, proto vytváříme zjednodušené obrazy skutečnosti – nákladové modely. Nejjednodušším nákladovým modelem je model zachycující vliv jednoho činitele (zpravidla objemu výroby) – jeho matematickým vyjádřením je nákladová funkce, kde nezávise proměnnou je objem výroby a závisle proměnnou celkové náklady.

- 31 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Existence fixních nákladů má mimořádný vliv na vztahy mezi základním ekonomickými veličinami podniku, jako jsou objem výroby, náklady a zisk. S růstem objemu výroby klesají totiž průměrné fixní náklady (a tím i celkové náklady) na jednotku produkce – degrese nákladů. Proto ani zisk z jednotky produkce se nevyvíjí lineárně.

Metody stanovení nákladových funkcí: -

k modelování nákladů používáme tyto matematické funkce:

pro proporcionální náklady lineární funkci y = a + bx pro nadproporcionální náklady kvadratickou funkci y = a + bx + cx2 pro podproporcionální náklady kvadratickou funkci y = a + bx – cx2 kde: y = celkové náklady CN x = objem produkce q a = odhad fixních nákladů FN b,c = proměnné náklady na jednotku produkce (marginální náklady) Vnj Parametry nákladových funkcí můžeme vypočítat některou z těchto metod: 1) Klasifikační analýza: - metoda logického třídění nákladů - principem je roztřídění CN podniku na FN a VN podle jejich konkrétního chování 2) Metoda dvou období: - rychlá, ale málo spolehlivá metoda - spočívá v řešení 2 lineárních funkcí (údaje ze dvou období, v 1. období je malý objem produkce a ve 2. období výrazně vyšší objem produkce) CN1 = FN + VNj x q1 CN2 = FN + VNj x q2 3) Grafická metoda: - bodový diagram - na osu x nanášíme objem výroby, na osu y náklady - jsou-li body roztroušeny těsně kolem přímky nebo křivky, kterou přibližně zakreslíme tak, aby všechny body byly od ní co nejméně vzdáleny, pak existuje závislost nákladů na objemu výroby - bod, který je nejvíce vzdálen, se nazývá extrémní náklad (musíme zjistit příčinu) 4) Metoda regresní a korelační analýzy: - nejspolehlivější metoda - je matematicky náročná - „nevýhodou“ je, že předpokládáme existenci řady vstupů za období minimálně 12 měsíců, proto tuto metodu nelze použít na začátku podnikání atd. - výhoda: umožňuje stanovit spolehlivost určených nákladových funkcí a odhadnout chyby zjišťovaných hodnot pomocí tzv. mezní spolehlivosti Nj = FN/q + VNj Čím větší je objem produkce (q), tím budou Nj nižší = degrese nákladů

- 32 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

17. Nástroje řízení nákladů 1) Kalkulace dělením: a) Prostým dělením: - jednoduchý způsob - používá se u hromadné výroby (výroba piva) b) Kalkulace dělením s poměrovými (ekvivalentními) čísly: - používá se v podnicích, kde se vyrábí jeden druh výrobků v různých provedeních (např. výrobky, které se liší pouze velikostí nebo hmotností atd.) - pro rozdělování režijních nákladů je zvolen vhodný ekvivalent - 1 druh výkonu se určí jako základní ekvivalent s hodnotou 1ostatní druhy výkonu se k němu porovnávají 2) Kalkulace přirážková: - uplatňuje se tam, kde se vyrábí více druhů výrobků s více technologiemi přímé náklady: - technickohospodářské normy - cena materiálu přímé mzdy: - výkonová norma - mzdové tarify rozvrhová základna: - celkový počet normohodin - celkový počet strojových hodin 3) Rozdílové kalkulace: - používají se pro řízení jednotlivých nákladů v opakované výrobě s montážní technologií - vyčíslujeme rozdíl proti předem stanovených nákladů - normová metoda - metoda standardních nákladů 4) Kalkulace neúplných nákladů

- 33 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

18. Analýza bodu zvratu: FN p–v p – v = příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku (marže) q (BZ)

=

celková marže v bodu zvratu = CFN –- zisk je nulový –- jakékoliv množství výrobků nad bodem zvratu přispívá celou výší marže k dosažení zisku Stanovení bodu maximálního zisku: - jestliže uvažujeme s nelineárním vývojem nákladů nebo s cenou jako proměnnou veličinou, přichází v úvahu stanovení bodu maximálního zisku - bod maximálního zisku je tvořen z marginálních tržeb (přírůstek tržeb při zvýšení prodeje o jednotku) a marginálních nákladů Provozní páka: - podíl fixních nákladů v celkových nákladech podniku - je-li podíl fixních nákladů v celkových nákladech podniku vysoký, dochází k tomu, že relativně malá změna v tržbách způsobí velkou změnu v provozním zisku - to označujeme jako stupeň provozní páky a vyjadřujeme jej v procentech - stupeň provozní páky je definován jako procentní změna zisku vyvolaná jednoprocentní změnou prodaného zboží procentní změna zisku Z stupeň provozní páky = procentní změna tržeb T

- 34 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

19. Cena -

vyjádření hodnoty zboží výše peněžní úhrady za prodávaný výrobek či poskytovanou službu specifická forma směnné hodnoty (směnná hodnota vyjádřena v penězích jako všeobecném ekvivalentu)

Vyjádření hodnoty: - hodnota zboží se poměřuje penězi, ale existuje i mimo peněžní forma (barterové obchody) Směnná hodnota: - kvantitativní poměr, ve kterém se směňují různé druhy zboží Užitná hodnota: - představuje souhrn užitečných vlastností, které uspokojí lidské potřeby S cenou se nejčastěji setkáváme v prodejnách, na tržištích, při prodeji výrobků mezi podniky. Cenou jsou však i různé tarify, nájemné, honoráře, částky, za které jsou vydraženy umělecké předměty nebo za které vstupuje podnik do společného podnikání se zahraničním partnerem Působení ceny na trhu je spojeno s působením nabídky a poptávky. Jestliže N = P, trh je v rovnováze – rovnovážná cena Tržní cena = cena, za kterou se prodávají konkrétní výrobky na trzích Funkce ceny: 1) Regulační: - cena působí jako tržní regulátor nabídky a poptávky 2) Distribuční: - cena je nástrojem rozdělování důchodů a statků ve společnosti 3) Alokační: - pomocí ceny se ekonomické subjekty rozhodují o alokaci zdrojů 4) Kriteriální: - cena působí jako určité kritérium pro rozhodování o koupi daného statku nebo nabízené služby - při nepřijatelné ceně si vybíráme jiného výrobce 5) Informační: - informuje o situaci na trhu 6) Racionalizační: - cena může ovlivňovat racionální využívání zdrojů ve společnosti - vyšší ceny vedou ke snížení poptávky (př. u společensky nežádoucích produktů) 7) Evidenční: - cena je měřítkem vstupů a výstupů určité ekonomické činnosti Cena je nezbytnou náležitostí kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo. Výše ceny je buď dohodnuta ve smlouvě nebo zde musí být vymezen způsob jejího určení.

- 35 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Cena může být určena: - sjednána smlouvou - stanovena zvláštními předpisy - pokud ani jedním z těchto způsobů, je třeba poskytnout cenu přiměřenou Objednatel je povinen zhotoviteli zaplatit: - cenu dohodnutou ve smlouvě - nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě - není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná, je objednatel povinen zaplatit cenu obvyklou Zákon o cenách: - upravuje uplatňování, regulaci a kontrolu cen zboží pro tuzemský trh včetně cen zboží z dovozu a určeného pro vývoz Zásada smluvní volnosti: - kupující a prodávající se musí domluvit na stejné ceně - smluvní ujednání se nesmí odchýlit od zákona Regulace cen státem: - podle zákona o cenách mohou státní orgány ČR zasahovat do volného sjednávání cen na trhu jen v případech, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže nebo to vyžaduje mimořádná tržní situace - cenové orgány, kterými jsou především ministerstvo financí a ve vymezených případech okresní úřady nebo obce, musí většinou v časově rozložených krocích směřovat svou regulací k takovým cenám, které by vznikaly na konkurenčním trhu Regulace cen: - stanovení nebo přímé usměrňování výše cen - mohou se používat tyto způsoby regulace cen: Úředně stanovené ceny: - ceny stanovené jako maximální, pevné (poplatky) nebo minimální - platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží - maximální ceny – je stanovena horní hranice, kterou prodávající ani kupující nesmí překročit (pro letošní rok byly ministerstvem financí jako maximální ceny stanoveny ceny elektřiny, plynu, vybraných druhů léků, léčebných pomůcek, nájemného z bytů aj.) - minimální ceny jsou stanoveny výhradně pro účely nákupu vybraných zemědělských výrobků, např. cukrové řepy Věcné usměrňování cen: - cenové orgány stanoví podmínky pro sjednávání cen, např. se určuje maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období, závazný postup při kalkulaci ceny aj. - takto jsou v ČR regulovány ceny tepelné energie, vodného a stočného, poštovních služeb apod. - věcné usměrňování je většinou založeno na prověřování ekonomicky oprávněných nákladů zahrnovaných do cen a přiměřeného zisku

- 36 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Časové usměrňování cen: - příslušný cenový orgán stanoví minimální časový předstih pro ohlášení uvažovaného zvýšení ceny, minimální lhůtu, po jejíž uplynutí lze uvažované zvýšení ceny uskutečnit atd. - tento způsob regulace se uplatní, pokud prodávající zaujímá monopolní nebo dominantní postavení na trhu konkrétního druhu zboží Cenové moratorium: - existuje v zákoně, ale dosud nebylo uplatněno - časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu dodaného zboží Prodávající, kupující a i příslušné orgány státní správy musí poskytovat bezplatně informace a podklady, které si cenové orgány vyžádají pro potřeby vyhodnocování vývoje cen, regulace cen i cenové kontroly

Stanovení ceny výrobku: -

hledání vhodného kompromisu mezi různými protichůdnými faktory, činiteli působícími na tvorbu ceny stanovení ceny výrobku nebo služby probíhá zpravidla v těchto krocích:

1) Cíle cenové politiky: - při přípravě návrhu ceny nového výrobku musí management podniku nejprve formulovat záměry cenové politiky, které jsou odvozeny ze základních cílů podniku - mohou jimi být: • •

•

přiměřený zisk: o určení takové výše ceny, při které budou pokryty celkové náklady spojené s výrobou a zaručeno dosažení určité míry zisku maximalizace zisku: o vychází se z odhadu poptávky a cena se stanoví tak, aby zabezpečila maximální celkové tržby z prodeje ve vztahu k vynaloženým nákladům, nejvyšší CF, maximální míru výnosnosti investice apod. o musí brát v úvahu cenovou pružnost poptávky – charakteristika odezvy spotřebitelů na změnu ceny o cenová pružnost = změna požadovaného množství v %/změna ceny v % o o kolik % se poptávka zvýší nebo sníží, jestliže zvýšíme cenu o 1 % nejvyšší tržní podíl: o vychází se z předpokladu, že firma s vysokým podílem na trhu práce bude dosahovat nejnižších nákladů a dlouhodobě nejvyšších zisků

Růst objemu prodeje: - většinou krátkodobý zájem podniku, kdy se neklade důraz na dosažení zisku, ani nepřihlíží ke konkurenci, např. výprodej nadbytečných zásob Špičková kvalita výrobku: - stanovení ceny je přímo úměrné výši kvality (a s tím spojených nákladů na výrobu) - přihlíží se také k image výrobku

- 37 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Návratnost investic: - dlouhodobá strategie, zejména finančně orientovaných podniků, porovnávají návratnost investice s jinou možností jejího umístění Orientace na přežití: - volí ji firma tehdy, jestliže má na trhu příliš mnoho konkurentů, snaha o přežití může vést až ke stanovení ceny, které neobsahuje zisk, případně ceny pod úrovní nákladů Jiné cíle: - např. prodávat výrobky za přiměřenou cenu, zabránit nové konkurenci ve vstupu na trhu, nepostavit proti sobě veřejné mínění aj. - součástí úvah o cenové politice je rovněž rozhodování o prioritě cenové respektive necenové formy konkurence 2) Určení strategie cenové politiky: - podnikatel hledá správnou cenu mezi nízkou a vysokou - platí, že v tržní ekonomice cena určuje náklady, nikoli náklady určují cenu - stanovení ceny je vrcholem marketingové činnosti podnikatele; člověka nelze účinně nahradit 3) Určení poptávky: - zjišťování poptávky je spojeno s výzkumem a průzkumem trhu (tržních segmentů) - jeho význam spočívá v tom, že pomáhá vymezit horní hranici ceny, kterou je zákazník za konkrétních okolností (úrovně příjmů, intenzita reklamy) ochoten za nabízený výrobek zaplatit 4) Zjišťování nákladů: - podnikatel musí co nejpřesněji zjistit, s jakými náklady je schopen určitý výrobek produkovat, aby tak mohl posoudit, zda má šanci tento výrobek na trhu v konkurenci s výrobky jiných firem prodat - z tržeb si přece potřebuje zajistit krytí vynaložených nákladů a přiměřený zisk zahrnující jak podnikatelskou odměnu, tak i ohodnocení rizika podnikání - stanovení fixních a variabilních nákladů na výrobek je rozhodující pro zjištění dolní hranice ceny - jejich součet představuje minimální hranici ceny, při které může podnik dlouhodobě fungovat - nerealizuje sice žádný zisk, ale vzhledem k tomu, že součástí fixních nákladů jsou také odpisy (představující nejen náklad, ale i zdroj), má stále ještě k dispozici určité finanční zdroje - při dalším poklesu ceny až na úroveň variabilních nákladů lze hovořit o krátkodobě udržitelné minimální hranici ceny - prodej výrobků za ceny nižší než vlastní náklady přichází v úvahu především tehdy, když ceny převyšuje variabilní náklady a tak pokryje část fixních nákladů, nízká cena umožní snížit zásoby neprodejných výrobků, dojde k lepšímu využití stávajícího zařízení apod. 5) Rozbor cen konkurence: - při stanovení ceny výrobku je zapotřebí zjistit, zda konkurenční firmy nabízejí stejné nebo podobné výrobky, za jako cenu a jakou mají úroveň parametrů

- 38 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

pokud by podnikatel stanovil cenu v porovnání s konkurencí příliš vysoko, může očekávat nízkou poptávku po svých výrobcích, popř. musí zvýšit náklady na marketingové zabezpečení nového výrobku (služby, reklamu atd.) příliš nízká cena s porovnání s konkurencí by sice mohla vyvolat zvýšenou poptávku a růst tržeb, ale mohla by rovněž vést k cenové válce v případě, že by konkurence na nízkou cenu reagovala snížením cen vlastních výrobků

6) Metody stanovení ceny: - výběr metody stanovení ceny závisí na cílech podniku, na podmínkách, v nichž se podnik nachází, na fázích životního cyklu výrobku apod. - metody stanovení ceny lze rozdělit do 3 skupin: 1) Nákladově orientovaná tvorba ceny: o tuto metodu používá v podmínkách tržního hospodářství až překvapivě vysoký podíl podniků o cenu stanovují na úrovni nákladů, k níž připočítávají ziskovou přirážku (průměrnou míru zisku, např. 15 %) o mezi důvody, které vedou podniky k tomuto způsobu stanovení ceny, patří: o náklady lze zpravidla méně pracně a spolehlivěji zjistit než poptávku o pokud jsou v určitém oboru zastoupeni konkurenti s přibližně stejnými náklady, jsou stejné možnosti cenové konkurence omezeny na minimum o je rozšířeno mínění, že takto stanovené ceny jsou „férovější“ o výhodou nákladově orientované tvorby ceny je, že nabízí relativně jasná pravidla pro stanovení výše ceny, zaručuje firmě, že bude dosahovat určitou míru zisku u každého výkonu o jednou z největších nevýhod však je, že takto stanovené ceny neodrážejí reálnou situaci na trhu, skutečnost, jakou částku jsou zákazníci ochotni za daný výrobek na trhu v tomto okamžiku zaplatit (pokud jsou ochotni zaplatit více, přichází firma zbytečně o tržby, zisk a naopak) o pro management podniku je navíc obtížné odhadnout množství výrobků, které by mělo být vyrobeno a prodáno 2) Poptávkově orientovaná tvorba cen: o cílem použití těchto metod je maximalizace zisku o podnikatelé neberou při tvorbě ceny za základ náklady, ale zákazníkem vnímanou hodnotu výrobku, pružnost (elasticitu) poptávky či intenzitu poptávky Tvorba ceny podle zákazníkem vnímané hodnoty: - vyplývá z marketingové koncepce podniku - předpokladem jejího úspěšného použití je dostatečně přesné zjištění názoru kupujícího na hodnotu (užitek) nabízeného výrobku nebo služby - znamená to pochopit a vžít se do postojů zákazníka - k vybudování určitého postavení výrobku nebo služby v představě zákazníka používá pak podnikatel ostatních částí marketingového mixu

- 39 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

názor kupujícího na hodnotu výrobku je možno zjišťovat buď přímým dotazem na přiměřenost ceny nebo prostřednictvím bodového ohodnocení jím akceptované hodnoty různých nabízených výrobků

Tvorba ceny podle pružnosti poptávky: - poptávka po některých výrobcích se mění v závislosti na změně jejich ceny více než u jiných výrobků, mají tedy různou cenovou pružnost poptávky - je ovlivněna řadou činitelů, k nimž patří např.: - skutečnost, zda se jedná o zboží nezbytné či luxusní (nezbytné zboží má malou cenovou pružnost poptávky) - přítomnost konkurence - struktura výdajů domácnosti (sůl) - možnost použití a cena substitučního výrobku - zboží dlouhodobé spotřeby má obecně vyšší cenovou pružnost než zboží krátkodobé spotřeby atd. Reakce zákazníků na změnu ceny jsou důležitou informací při jejím stanovení. Podnikatel může požadovat vyšší ceny na trhu, kde jsou zákazníci méně citliví na změny ceny naopak na trhu s vysokou cenovou pružností poptávky může zvýšení ceny vést k poklesu celkových tržeb (zisku) podniku. V praxi je však velmi obtížné určovat cenu podle této metody, protože podnikatel těžko získá informace o cenové pružnosti poptávky určitého výrobku a navíc poptávku kromě ceny ovlivňuje velmi mnoho jiných činitelů. Tvorba ceny na základě intenzity poptávky: Metoda cenové diskriminace: O tomto způsobu tvorby ceny hovoříme tehdy, kdy se určitý výrobek prodává za různé ceny, které nelze odvodit z výše nákladů. Cenová diskriminace může mít tyto příčiny: prostorová diferenciace: např. v centrech měst jsou ceny vyšší než v okrajových částech časová diferenciace: naléhavost poptávky se může měnit v závislosti na ročním nebo denním období výrobková diferenciace: řada firem volí taktiku relativně nízké ceny základního provedení výrobku a neproporcionálně k růstu nákladů relativně vysokých cen odvozených výrobkových modifikací diferenciace podle segmentů: např. v dopravě, u vstupného na výstavy, kdy studenti a důchodci platí nižší částky 3) Konkurenčně orientovaná tvorba cen: - jde o nejjednodušší metodu stanovení ceny - podnikatel se při stanovení nebo změně ceny orientuje na výši a změny ceny konkurence bez ohledu na vývoj nákladů svého výrobku - určuje ceny vyšší, nižší, většinou však stejné jako konkurence 8) Přizpůsobení ceny: - Po předchozích krocích při stanovení ceny je zapotřebí ještě zvážit několik důležitých faktorů, které mohou významně ovlivnit konečnou výši ceny

- 40 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

patří k nim způsob započtení pojistného a dopravného do ceny (zejména při dodávkách do zahraničí), velikost a formy poskytování různých slev (např. množstevních, sezónních, funkčních za zaplacení v hotovosti), zápočtů u koupě nového výrobku, při současném vrácení dosavadního výrobku apod.

8) Rozhodnutí o výši ceny: - konečné stanovení ceny produktu nesmí být v rozporu s cenovou politikou podniku - musí se také posoudit pravděpodobná reakce na cenu u celého marketingového okolí

- 41 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

20. Informační systém podniku Informace: - druh zprávy, která slouží jako podklad pro rozhodování - hodnota informace závisí na 4 faktorech – kvalitě, včasnosti, kvantitě a vhodnosti pro činnost manažera - každá zpráva je informací, ale ne každá informace je zprávou Kvalita informací: - čím přesnější informace, tím více se může manažer spolehnout, že jeho rozhodnutí bude správné Včasnost informací: - pro efektivní řízení je zapotřebí, aby informace poskytované informačním systémem byly snadno a včas dostupné pro toho, kdo je potřebuje Kvantita informací: - jestliže manažeři mají více informací než ve skutečnosti potřebují, může se stát, že přehlédnou tu, která je skutečně důležitá Vhodnost informací: - informace, které manažeři dostávají, musí odpovídat jejich odpovědnosti a úkolům - např. personální manažer nemusí vědět o výši zásob a zásobovač nepotřebuje znát, jaký je stav zaměstnanců

Informační systém podniku: -

zpracovávání informační strategie podniku jaký podíl na zavádění a udržování jaká je dělba práce zajištění stimulů proto, aby pracovníci byli podníceni k tomu, aby informace dobře zpracovávali informační strategie by neměla být zaměřena jen na řešení technických otázek a nejen na řešení dílčího zavádění informačních systémů

Druhy informačních systémů: 1) Informační systém pro řízení - MIS: - stanovené za účelem získávat, vybírat a integrovat z různých zdrojů a včas poskytovat nezbytné informace pro rozhodování - MIS jsou úspěšné v poskytování informací pro rutinní, strukturovaná rozhodnutí 2) Systém na podporu rozhodování – DSS: - vychází ze schopnosti osobních počítačů poskytnout manažerům přístup k databázi MIS v reálném čase, vytvářet si vlastní databázi a pracovat s informacemi, aniž by museli čekat na sestavy zpracované výpočetním střediskem

- 42 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

3) Provozní informační systém - PIS: - obsahuje evidenční funkce (kdy něco zaznamenáváme) a informační funkce (kdy se na něco dotazujeme) 4) Informační systém pro vrcholové manažery - EIS: - poskytnout informace top manažerům s přihlédnutím k jejich osobnímu stylu rozhodování s maximálním uživatelským komfortem - poskytované informace mohou být v podobě grafů, textů a čísel 5) Kancelářské systémy – OAS: - vhodné pro administrativní pracovníky - např. textové editory, faxy, kopírovací stroje, e-mail - ovlivňuje efektivnost informačního systému podniku, zejména efektivnost procesu řízení

Vývoj informačních systémů: Strukturovatelné procesy: - programovatelné - opakují se a jsou u nich jasně stanovené cíle a vymezeny vstupy a výstupy Nestrukturovatelné procesy: - neprogramovatelné - nelze pro ně vytvořit odpovídající informační systém - jsou charakteristické svou neopakovatelností a řešení vzniklých problémů je zpravidla jedinečné

Zdroje informací: a) Vnější: 1) Informace o hospodářské politice státu: - cíle: růst ekonomiky, zaměstnanosti, cenové stability, hospodářské rovnováhy se zahraničím - hospodářská politika se projevuje jako:

2) 3) 4) 5)

fiskální politika: - řízení příjmů (informace o daňové politice) a výdajů státního rozpočtu (možné dotace) monetární politika: - peněžní neboli úvěrová politika důchodová a sociální politika: - nástroje regulace mezd strukturální a zahraničně obchodní politika: - zaměřena na podporu směrů výroby a obchodu, jejichž rozvoj je v zájmu státu ekologická oblast Informace z oblasti bankovnictví a pojišťovnictví Informace o dodavatelích Informace o odběratelích Informace o konkurentech - 43 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

b) Vnitřní: -

databáze technickohospodářských norem databáze na úrovni evidence, jejímiž součástmi jsou operativní evidence, vnitropodnikové účetnictví a statistika kalkulační soustava rozpočetnictví

1) Technickohospodářské normy: - představují rozhodující nástroj operativního řízení - THN = normy určující nezbytně nutné množství vstupních faktorů vynaložené na jednici výkonu nebo nezbytně nutné množství určitého druhu zásob k zajištění plynulého chodu podniku podle předmětu normování: - normy spotřeby materiálu, paliv a energie (v ks, l, kg, kWh) - normy zásob (v ks, l, kg, t) - kapacitní normy výkonnosti strojů a zařízení (v ks, l, kg) podle účelu, pro který jsou určeny: - operativní normy (pro operativní řízení) - plánované normy (pro plán) podle předmětu spotřeby: - individuální normy (pro jednotlivé výrobky, pro součásti, pro operace) - souhrnné normy (pro skupinu výrobků) 2) Evidence: - soustavné zachycování a uchovávání informací 1) sbírání informací 2) zpracování informací 3) přenášení informací 4) uchování informací Operativní evidence: - zaznamenává a zjišťuje informace o výrobně-technických, ekonomických a sociálních jevech a operacích v podniku a to plynule při vzniku nebo bezprostředně po ukončení příslušného jevu či operace (např. sledování docházky, záznamy o příjmu a výdeji materiálu ze skladu) Vnitropodnikové účetnictví: - je zaměřeno na zachycení vzniku nákladů, výnosů a zisku za jednotlivé činnosti uvnitř podniku i za podnik jako celek - poskytuje informace finančnímu účetnictví - koncem účetního období (na konci měsíce, roku) se provádí účetní závěrka, jejímž cílem je zjistit hospodářský výsledek a stav majetku, závazků a vlastního kapitálu k určitému datu - jejím výstupem jsou tzv. účetní výkazy:

- 44 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

a) Rozvaha: o účetní výkaz, který zachycuje bilanční formou stav hospodářských prostředků podniku podle jednotlivých druhů a zdroje krytí těchto prostředků k určitému datu o sestavuje se pro hodnocení hospodaření podniku a pro statistické a daňové účely Rozvaha poskytuje: 1) Celkový objem aktiv – celkový majetek podniku 2) Pasiva – zdroje krytí majetku 3) Vztahy mezi jednotlivými položkami aktiv a pasiv pro finanční analýzu b) Výkaz zisků a ztrát: o rekapitulace výnosů, nákladů a výsledků hospodaření o sestavuje se za dané účetní období, pro hodnocení hospodaření podniku a pro statistické a daňové účely Výkaz zisků a ztrát poskytuje informace: 1) Dává přehled o struktuře nákladů a výnosů v peněžním vyjádření za určité období 2) Poskytuje informace o mimořádných ziscích (ztrátách) 3) Poskytuje informace o čistém zisku (ztrátě) 4) Poskytuje základní informace k výpočtu speciálních finančních ukazatelů hodnotících finanční situaci v podniku 5) Dává podklady pro potencionální investory c) Výkaz o peněžních tocích (cash-flow): o informace o peněžních tocích spojených s výrobní činností podniku během daného účetního období a také informace o investiční a finanční aktivitě podniku z hlediska bilance příjmů a výdajů Výkaz o peněžních tocích poskytuje informace: 1) Jak je podnik likvidní (kolik prostředků má k dispozici) 2) Kolik peněz bylo vytvořeno a užito v běžné činnosti podniku 3) Jaké jiné významné zdroje peněžních prostředků byly zaznamenány v daném období 4) Zda a jak podnik využívá volné peněžní prostředky produktivně nebo je neúčelně váže 5) Které a kolik investic je financováno ze zisku 6) Odhad budoucích peněžních toků 7) Poskytuje nezbytný podklad vzhledem k budoucím nárokům na finanční prostředky 4) Statistika: - je zaměřena na sběr a zpracování informací získaných v operativní evidenci a účetnictví - zkoumá vzájemné vztahy jevů uvnitř podniku 5) Kalkulace: - činnost vedoucí ke stanovení nákladů na kalkulační jednici - písemný přehled o ceně kalkulační jednice

- 45 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

kalkulační jednice představuje konkrétní výkon, vymezený měrnou jednotkou

6) Rozpočetnictví: - zachycuje informace o budoucích jevech, které lze vyjádřit v peněžních jednotkách - rozpočet je plán, jehož pomocí se zjišťují náklady a výnosy podniku nebo vnitropodnikových útvarů za určité období Úkoly strategického informačního systému: 1) Umožnit poznání pravděpodobného dlouhodobého vývoje faktorů, které ovlivňují strategii podniku 2) Umožnit provedení kvalifikované SWOT analýzy 3) Signalizovat odchylky od plánovaných trendů a tím umožnit kontrolu plnění strategických záměrů a jejich případnou korekci Obsah strategického informačního systému: - informace vědeckotechnické, politické, demografické, ekologické, právní a sociální, o vývoji ve všech navazujících odvětvích a o vlastním podniku

Členění informací: 1) Informace, které se týkají všech podniků: - mezinárodní politická situace a obraz v ekonomice - demografický vývoj a jeho vliv na výrobu a spotřebu - základní rozvojové trendy ve světě - opatření připravovaná v oblasti mezinárodních ekonomických vztahů - hlavní trendy vědeckotechnického rozvoje - rozvoj hlavních odvětví a komplexů 2) Informace, které ovlivňují strategii podniků v určitém odvětví: - vývoj poptávky po jednotlivých skupinách výrobků - technologie daného odvětví - výrobně technická základna odvětví - mezinárodní srovnání českých výrobků daného odvětví se zahraničím - nové metody organizace 3) Informace, které jsou důležité pro daný obor: 4) Informace o strategické výchozí pozici vlastního podniku Zdroje informací: - ČTK a informace z nejrůznějších periodik - televize, rozhlas - vědecké knihovny - magistráty - Český statistický úřad - Ministerstva - banky a burza - specializované firmy - veletrhy a jiné výstavy - vlastní informační systémy v podniku

- 46 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

21. Strategie podniku a strategické řízení -

musí vymezovat nezbytné činnosti a alokaci (rozvržení) zdrojů potřebných k dosažení zamýšlených cílů strategie je formulace základních rozvojových procesů strategie podniku je otevřeným aktivním systémem, který rychle reaguje na nové možnosti vznikající v jeho okolí, čímž vytváří podmínky pro využívání příležitostí a dosahování stability podniku, jeho trvalé efektivnosti a prosperity

Strategii podniku lze chápat ve třech směrech: - stanovení základních rozvojových procesů podniku - nástroj dlouhodobého vytváření potenciálu podniku - základ běžného řízení všech operací Cíle formulace strategie: - dlouhodobé využívání a získávání trhů - vytváření a zajišťování likvidity Každá strategie zahrnuje: - strategické cíle – určité stavy, jichž má být v průběhu nebo na konci strategického období dosaženo - strategické operace – jsou činnosti, jimiž má být dosaženo strategických cílů - období, pro něž se strategie zpracovává, je strategickým obdobím

Každá strategie vychází z: 1) Poslání: - je soustředěné na současnost - vymezuje prostor pro strategické úlohy - vyjadřuje představy vedení podniku o tom, jaký je současné a budoucí smysl jeho existence - odpovídá na otázky „proč podnik existuje, kdo jsme, co děláme, kam směřujeme“ 2) Vize: - naznačuje představu o budoucím směru a postavení podniku - zaznamenává jevy a trendy, které jsou v současnosti nejasné a nevýrazné - je to cílová komplexní představa budoucnosti podniku Základní rysy strategických procesů: 1) Neznalost budoucího vývoje 2) Vznik kvantitativních změn a kvalitativních zvratů 3) Růst vlivu celosvětového okolí 4) Protikladnost rozhodnutí 5) Existence rozdílů mezi efektivností jednotlivých řešení z hlediska času 6) Necitlivost dílčích změn k celopodnikovým vazbám 7) Působení zpětných vazeb na strategii podniku 8) Vztah mezi vstupy a výstupy podniku Zpracování strategie: 1) Vytvoření strategického týmu včetně zapojení vedení podniku 2) Zvládnutí principů strategického myšlení - 47 -

Podniková ekonomie 3) 4) 5) 6)

verze 1.0

Zpracování strategie Zavedení systému strategického řízení Realizace strategických operací Systematické upřesňování strategie

Všeobecně rozlišujeme 3 úrovně řízení podniku: - vrcholové řízení - taktické řízení - operativní řízení Typy strategie: 1) ofenzivní strategie – cíl – předstižení ostatních podniků 2) poziční strategie – zachování dosavadní postavení 3) koncentrovaná strategie – soustředění na jednu oblast činnosti nebo na malé množství zavedených výrobků 4) diverzifikovaná strategie – orientuje podnik do více oblastí činností,začíná rozvíjet nové druhy výrobků, vstupuje do nových oblastí trhu 5) inovační, průkopnická strategie – směřuje k dosažení inovací vysokých řádů – cíl – získat vedoucí pozici 6) poziční strategie usiluje o uchování svého postavení pomalými změnami je zde nutný: - tvůrčí přístup - hluboké znalosti - optimismus - princip orientace na špičkové výsledky Druhy konkurenčních strategií: - strategie minimálních výrobních nákladů - strategie diferencovaných výrobků - strategie úzkého zaměření Principy strategického myšlení: - princip tvůrčího myšlení - princip myšlení v čase - princip permanentnosti - princip koncentrace - princip myšlení ve variantách - princip celosvětového systémového přístupu - princip interdisciplinárního myšlení - princip orientace na špičkové výsledky - princip etiky myšlení - princip vědomí práce s rizikem Rozlišujeme 3 úrovně řízení podniku: - vrcholové řízení - taktické řízení - operativní řízení

- 48 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Ministrategie: -

jedna z metod zpracování strategie její předností je zpracovat strategii během velmi krátké doby Posláním ministrategie je: - formulovat základní rozvojové procesy podniků - přesvědčit pracovníky, že vrcholové vedení podniku dokáže zajistit dlouhodobou prosperitu - stimulovat pracovní kolektiv k aktivní účasti na formulaci strategie a na její realizaci Obsahem ministrategie je: 1) Stručná analýza a prognóza okolí podniku: - analýza trhu - analýza vlivu vědeckotechnického pokroku - analýza regionu - analýza právních předpisů a ekonomického systému 2) Analýza silných a slabých stránek podniku: - úkolem je stručně vyjádřit náměty a silné a slabé stránky rozdělit do následujících skupin: - výrobky, odbytové cesty, marketing, technologie, dodavatelé, náklady, efektivnost, ceny, finance, organizace, řízení ad. 3) Formulace tzv. specifických předností podniku: - specifické přednosti musí podnik výrazně odlišit od konkurence - musí ji uznat odběratelé a být ochotni za ni zaplatit - specifické přednosti mohou být velmi různorodé: dokonalý servis, vysoká kvalita výrobků a služeb, nízké ceny, využívání nejnovějších poznatků vědeckotechnického pokroku, vysoká kvalifikace pracovníků, rychlý vývoj nových výrobků ad. 4) Vize ideálního podniku: - vyjadřuje, čím chce podnik být - zpracování vize má několik částí: - určí se základní typ strategie - provede se strategické rozhodnutí o tempu a kvalitě růstu podniku - vypracuje se úvaha o struktuře výrobního programu - charakterizují se specifické přednosti - zpracují se základní představy o organizaci podniku 5) Formulace vrcholových strategických cílů: - cíle vztahující se k uspokojení poptávky - cíle vztahující se k vytváření ekonomického efektu - cíle vztahující se k rozvoji hmotného a nehmot. majetku podniku - cíle vztahující se k pracovnímu kolektivu 6) Hlavní strategické operace: - závažné investiční akce - spolupráce se zahraničními partnery

- 49 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

privatizační rozhodnutí zahájení výroby nových výrobků zásadní organizační změny podniku

7) Návrh dalšího postupu prací: - projednání ministrategie s kolektivem pracovníků podniku - vyhodnocení všech připomínek a přijetí stanovisek - zahájení realizace nejdůležitějších strategických operací - zahájení prací na komplexní strategii podniku

Plánování: -

východiskem pro všechny manažerské funkce rozhodovací proces, ve kterém manažer stanoví cíle pro organizaci (podnik) a zároveň vymezuje prostředky cesty k jejich dosažení úkolem plánování je omezení rizik a nejistot, které jsou vždy s prováděnými, např. hospodářskými procesy spojeny výsledkem plánování je plán plánování musí průběžně reagovat na změny, které nastávají v podniku

Členění plánů: A) Časové hledisko: 1) Dlouhodobé (koncepční) plány: o jsou nejobtížněji sestavitelné o sestavují se zhruba na 5 let dopředu (10 – 15 i více) 2) Střednědobé plány: o 2 – 3 roky o posuvné plány 3) Krátkodobé plány: o roční, čtvrtletní, měsíční, dekádní, týdenní, denní, hodinové B) Věcné (obsahové) hledisko: 1) Koncepční plány: o dlouhodobé o vycházejí ze strategie podniku 2) Taktické plány: o na střední úrovni o základ taktického plánování tvoří roční plán 3) Operativní plány: o na nejnižší úrovni, nejkratší období

- 50 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Roční plán: - vychází ze všech činností podniku na základě dělby práce - úkolem je vytvořit soulad mezi jednotlivými plány podniku Plán marketingu: - poskytuje základní informace pro ostatní části - plán získávání zákazníků Plán prodeje (odbytu): - vychází z výzkumu trhu a poznatky srovnává s kapacitními normami o plán tržeb (bilance prodeje) o plán zásob hotových výrobků Plán výrobní: - plánování výrobního programu - plánování výrobního procesu - plánování připravenosti výrobních činitelů potřebných pro výrobu Plán zásobování: - zjištění spotřeby materiálu – objem výkonů - technickohospodářské normy a) plán nákupu b) plán spotřeby c) plán zásob

- 51 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

24. VÝROBNÍ ČINNOST Širší pojetí výroby: - chápání výroby jako každé kombinace výrobních činitelů - do výroby je zahrnuto vše, co nějakým způsobem přispívá k tvorbě hodnoty Užší pojetí výroby: - vlastní výroba (průmysl, řemesla) - poskytování služeb (banky, pojišťovny, obchod, přeprava) - nákup, doprava a skladování - správa a kontrola těchto činností Nejužší pojetí výroby: - zhotovování hmotných statků – přeměna výrobních faktorů ve výrobky a služby - ovlivňuje efektivnost a konkurenční schopnost jeho produktů

Je nutné plánovat tyto oblasti: 1) Výrobní program: - určuje se, které druhy a množství zboží se má v určitém období vyrábět - cílem je určit optimální výrobní program 2) Výrobní proces: a) Hlavní výrobní proces: - souhrn operací, které mění složení, jakost surovin, materiálu, které přímo vstupují do výrobků b) Pomocný výrobní proces: - zabezpečuje výrobu výrobků a realizaci výrobků bezprostředně potřebných pro zabezpečení chodu hlavního výrobního procesu (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravárenské práce) c) Vedlejší výrobní proces: - zabezpečuje všechny druhy energií d) Přidružený výrobní proces: - realizuje se výroba výrobků, které bezprostředně nesouvisí s výrobním programem 3) Připravenost výrobních faktorů potřebných pro výrobu (plánování nákupu, dopravy a skladování) Zákonitosti výrobního procesu: 1) Proporcionálnost: - kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami výrobního procesu - má věcný, časový a prostorový aspekt 2) Paralelnost: představuje možnost současně vytvářet část nebo všechny stejné či rozdílné činnosti využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobků 3) Rytmičnost výroby: - ve stejných časových intervalech se vynakládá stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosáhne se stejné nebo větší množství výroby 4) Nepřetržitost: - je projevem uplatňování proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti výrobního procesu

- 52 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

25. Obchodní činnosti a poskytování služeb OBCHODNÍ ČINNOST: -

zprostředkování přechodu zboží od výrobce ke spotřebiteli použití obchodní organizace poskytuje četné výhody výrobci i spotřebiteli výrobci se snižuje množství finančních prostředků, urychluje se obrat kapitálu a zvyšuje se zisk obchodní organizace poskytuje kvalifikované provádění marketingových operací jako je reklama, distribuce zboží, pojištění pro odběratele znamená zapojení obchodní organizace zkrácení dodacích lhůt, možnost dodávek v menším množství, různou úpravu dodacích podmínek

Obchodní činnost lze provádět: 1) Se zbožím: - v maloobchodní síti (prodej zboží konečnému spotřebiteli) nebo ve velkoobchodní síti (prodej zboží ve velkém a to tzv. průmyslovému spotřebiteli, který zboží dále používá ve výrobě nebo dalším obchodníkům) - do sféry obchodu lze zahrnout i formu prodeje na leasing 2) S penězi: - na burze – burza je zvláštní forma trhu, kde se soustřeďuje nabídka a poptávka po určitém druhu zboží - předměty, s nimiž se obchoduje, nejsou na burze zastoupeny - burzovní obchody se konají pravidelně v určitou dobu a na stejném místě a může se účastnit jen přesně vymezený okruh osob Podle předmětu obchodování se rozlišují: 1) Všeobecné burzy: - obchoduje se zde s různým zbožím i s cennými papíry 2) Komoditní burzy: - specializované 3) Burza hodnotová neboli efektová: - obchoduje s cennými papíry Podle způsobu organizace: 1) Veřejné burzy 2) Neveřejné burzy 3) Soukromé burzy Další formy organizovaného obchodu: - aukce, veletrhy, telefonické obchodování, clearing

POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB: -

služba je jakýkoliv výkon, po kterém je na trhu poptávka a který je ohodnocen cenou k jejich spotřebě dochází v okamžiku jejich výroby

- 53 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Podle toho, komu jsou služby určeny: 1) Služby pro obyvatelstvo: - např. většina živností – opravárenství, kadeřnictví, doprava, spoje, bankovnictví 2) Služby pro výrobní sféru: - reklama, provádění oprav, doprava, spoje, bankovnictví, pojišťovnictví, věda a výzkum 3) Služby ve státním sektoru: - školství, zdravotnictví, sociální služby, policie, státní správa a obrana, soudnictví

Pojišťovnictví: -

pojišťování je operace, při níž jedna instituce vybírá poplatek za to, že na sebe bere rizika, případně škody, které se mohou přihodit v době pojištění pojištění umožňuje zmírnit riziko velké ztráty za jistotu ztráty malé nejčastěji se pojišťuje majetek, zdraví a důchod Pojištění zahrnuje dvě hlavní činnosti: 1) Pojištění škod a věcí 2) Pojištění odpovědnosti za způsobené škody nebo újmu na zdraví

-

pojištění je dobrovolné nebo povinné (např. povinné pojištění automobilů, sociální a zdravotní pojištění) sociální pojištění zahrnuje pojištění nemocenské, důchodové a nezaměstnanecké; příjmy z tohoto pojištění jsou součástí státního rozpočtu, který je pak následně přerozděluje příjmy za zdravotní pojištění jsou vybírány speciálními k tomu určenými institucemi – zdravotními pojišťovnami – které pak získané prostředky rozdělují pojištěnci a zdravotním institucím

Bankovnictví: -

bankovní soustava je základem finančního systému tržní ekonomiky působí na finančním a kapitálovém trhu peněžní trh obchoduje s aktivy v časovém rozsahu kratším než 1 rok, poskytuje krátkodobé úvěry a emisi krátkodobých CP kapitálový trh slouží k obchodování s kapitálem v delším časovém rozsahu než 1 rok – obchoduje se zde s dlouhodobými bankovními úvěry, obligacemi, CP, hypotéčními zástavními listy apod.

Banka je instituce, která nakupuje vklady svých klientů, které investuje do úvěrových papírů za účelem získání zisku, z kterého pak žije a platí úroky svým klientům speciální postavení má centrální banka Funkce centrální banky: 1) Měnová politika státu: - je prováděna regulací nabídky peněz, peněžní zásoby, ovlivňováním úrokových sazeb a devizového kurzu 2) Emisní funkce: - má právo emitovat hotovostní peníze

- 54 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

3) Funkce kontrolní: - vykonává bankovní dohled nad činností bank a fungování celého bankovního systému 4) Funkce banky bank: - slouží pro ostatní banky jako zúčtovací centrum při mezibankovních obchodech 5) Funkce banky státu: - vede účty a provádí některé operace pro vládu 6) Styk se zahraničními centrálními bankami, Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou 7) Správa devizových rezerv: - shromažďuje devizové rezervy a operuje s nimi

Obchodní (komerční) banky: -

jsou akciové společnosti nebo státní peněžní ústavy, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry musí mít přidělenu bankovní licenci od centrální banky každý podnik je povinen si zřídit u své obchodní banky běžný účet, jehož prostřednictvím probíhá platební styk s dodavateli a odběrateli

Některé bankovní ústavy mají speciální zaměření: - spořitelny se soustřeďují na vklady a úvěry drobných střadatelů - úvěrová a spořitelní družstva se zabývají obstaráváním finančních operací svých členů - hypotekární banky (realitní) se soustřeďují na poskytování střednědobých a dlouhodobých úvěrů krytých zástavou nemovitostí - banky se speciálním zaměření

- 55 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

26. Výrobní kapacita: -

maximální množství výrobků, které může zhotovit výrobní jednotka (stroj, dílna) za určité časové období při optimálních podmínkách je ovlivněna: 1) využitelným časovým fondem 2) kapacitními normami 3) množstvím, skladbou, provozními podmínkami nebo konstrukčními zvláštnostmi výrobních jednotek

Kalendářní časový fond Tk: - je dán počtem dní v roce Nominální časový fond Tn: - zjistíme z kalendářního časového fondu odečtením nepracovních dnů (nedělí, svátků, volných sobot) - je obvykle 260 dnů Využitelný časový fond Tp: - vypočteme z nominálního časového fondu odečtením plánovaných prostojů (čas pro opravy a přemístění zařízení, které se provádějí v pracovní době) Využití výrobní kapacity: - skutečně dosažený objem produkce bývá menší než výrobní kapacita, proto se zjišťuje využití výrobní kapacity a hledají se možnosti zvýšení - VVK = (skutečný objem produkce/VK) x 100

- 56 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

27. Marketingová činnost podniku -

způsob řízení hospodářské činnosti pomocí trhu úkolem je připravit a zajistit výrobu a časté dodávky takových výrobků, které spotřebitel potřebuje je to práce s trhem, poprvé zazněl na americké univerzitě r. 1900

Marketing je možno chápat ve dvou rovinách: 1) Marketing jako podnikatelská filosofie: - vymezuje dlouhodobé strategické cíle a priority podniku 2) Marketing jako funkce podniku: - vymezuje souhrn metod, technik a nástrojů, které zahrnují práci s informacemi, vytváření marketingových plánů, rozhodování v oblasti cen, komunikace

Podnikatelské koncepce: -

soubor zásad, které ovlivňují jednání podnikatele převažující názor na určitém místě, v určitém čase na cíle, nástroje a metody podnikání

1) Výrobní podniková koncepce: - přelom 19./20. století - předpokládá, že spotřebitel bude kupovat ty výrobky, které jsou široce dostupné a mají nízkou cenu - silný technický rozvoj s vysokou produktivitou práce, umožňuje prodávat za nízké ceny - zástupci: Henry Ford, Tomáš Baťa 2) Výrobková podniková koncepce: - 20. století, USA - výrobce od ní předpokládá, že kupující dá přednost kvalitnějšímu výrobku s lepším výkonem, lepšími technickými parametry, estetickou a hygienickou úrovní za relativně vyšší cenu - zdrojem zisku jsou vyšší ceny (výroba v malých sériích nebo kusová) 3) Prodejní podniková koncepce: - 30. – 40. léta 20. století - nutné vyvíjet velké úsilí reklamě, propagaci, aby zákazníka přesvědčil o koupi výrobku - zdrojem zisku je především vysoký objem prodeje - vyvinout nátlak na zákazníka: poslední model, hodně jsme jich prodali, další dodávky za měsíc, mnoho zájemců čeká na tento výrobek 4) Marketingová podniková koncepce: - orientuje se na zákazníka, koncepce založená na podrobném poznání potřeb zákaz a přání kupujících - soustředí se na průzkum, na výrobní program, na formy prodeje, na služby spojené s prodejem a na servis

- 57 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

5) Sociální (ekonomická) podniková koncepce: - 70. léta 20. století - bere na zřetel spokojenost zákazníka v dlouhodobém časovém horizontu - orientuje se na ta přání, která respektují ekologická hlediska a zdravý způsob života Společné znaky výrobní a výrobkové podnikatelské koncepce: - pasivní vztah k prodejní politice - dominantní postavení výzkumu, vývoje a technické přípravy Trh musí být jasně vymezen: - prostorem (místní, regionální, státní, mezinárodní, světový) - tržními subjekty (trh spotřebitelský, trh organizační) - objekty trhu (trh zboží, trh služeb, trh práce) - cenou (je vyjádřením vztahu nabídky a poptávky) - konkurencí (monopol, oligopol) - regulační úlohou státu (prosazování celospolečenských zájmů) Tržní cyklus: 1) Potřeby: - pocit nedostatku s tendencí být odstraněn - jsou zdrojem motivů, preferencí, jednání 2) Požadavky: - konkretizovaná potřeba, většinou je měřitelný a lze jej vyjádřit číselně - konkrétní požadavky jsou ovlivněny jednak celospolečenskými vlivy, sociálními faktory a jednak individuálními faktory 3) Poptávka: - jedinci mají 4) Nabídka: 5) Směna (koupě): 6) Transakce: 7) Trh:

Segment trhu: -

členění trhu na menší části s cílem vytvořit homogenní skupiny kupujících, kteří mají stejné nákupní nebo spotřební zvyklosti určitá skupina zákazníků, kteří mají specifické požadavky na výrobek nebo skupinu výrobku hlediska členění: 1) Geografické: - přehled o koncentraci spotřeby v jednotlivých územních lokalitách (vesnice – město – stát) 2) Demografické: - podle příslušnosti zákazníka k určitým sociálním nebo příjmovým skupinám (věk, pohlaví, vzdělání, povolání, příjem) 3) Podle vlastnosti výrobku: - prestižně orientovaní zákazníci – kupují drahé, značkové zboží - esteticky – kupují atraktivní, esteticky výjimečné zboží

- 58 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

technicky – požadují především technicky kvalitní výrobky tržně – kladou důraz na cenu, funkčnost a použitelnost

4) Podle psychologie zákazníka: - zákazníci, kteří si kupují volně určitý druh zboží - zákazníci, kteří se rozhodují o typu výrobku (např. TV, auto) - zákazníci, kteří kupují určité zboží pouze výjimečně (např. umělecké předměty, dárky) - zákazníci, kteří kupují zboží příležitostně (např. slevy)

- 59 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

28. Marketingový mix -

firma musí vyvíjet řadu aktivit pro ovlivňování přání a potřeb zákazníka, které nazýváme marketingovým mixem představuje kombinaci základních prvků marketingu – výrobek, cena, cesty prodeje, stimulování prodeje = „4 P“:

product – výrobek price - cena place - místo promotion – propagace

VÝROBEK: -

statek uspokojující potřeby, v marketingu i služba produktem není jen výrobek, ale i všechny okolnosti, které jsou s prodejem spojeny př. restaurace – jídlo, prostředí, obsluha, posezení židle – funkčnost, elegance, životní styl takto chápaný produkt je označován jako totální výrobek

Životní cyklus výrobku: 1) Zavádění výrobku na trh: - nese v sobě rozhodnutí, jak a s jakou intenzitou zajistit uvedení výrobku na trh, zda se orientovat na široký nebo úzký sortiment, jakou cenu nasadit - tato fáze má mimořádnou důležitost, nastartuje celý proces 2) Růst prodeje: - za pomocí reklamy a tzv. pozitivních zpráv si výrobek kupují tzv. počáteční osvojitelé - výrobní náklady poklesly, podnik dosahuje zisku, reklama se více orientuje na prodej než na výrobek (už je znám) 3) Zralost: - náklady nejnižší, nejvyšší zisk - reklama zdůrazňuje výjimečné vlastnosti oproti konkurenčním - řeší se otázka, zda výrobek inovovat nebo ponechat v původní podobě, zda posílit propagaci a tím udržet nebo zvýšit prodej 4) Úpadek: - signalizuje podniku, že bude muset uvažovat o jeho stažení z trhu a nahrazení jiným – výhodnějším - klesá prodej, zákazník - opozdilec

3 vrstvy totálního výrobku: A) Jádro výrobku: - nový výrobek 1) Nový pro výrobce i spotřebitele: - vyvinut nebo zakoupen patent - situace riziková, ale s možností vysokého zisku 2) Nový pro výrobce: - výrobek již na trhu prodává konkurence, výrobek byl již trhem přijat, zisky jsou omezeny konkurenčním prodejem - 60 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

3) Nový pro spotřebitele: - jde o inovaci spotřeby, např. sýr se sníženým obsahem tuku - rozšíříme odběratele B) Druhá vrstva totálního výrobku: 1) Obal: - chrání užitné vlastnosti výrobku - estetické hledisko - obal prodává - účinnost obalu – musí upoutat pozornost tvarem, motivem, kombinací barev, materiálem - musí vyvolat přání koupit výrobek – atraktivním obrázkem, stručným popisem výhod - musí být zapamatovatelný – značka – má přímý vztah k výrobku, výrazná, jednoduchá, estetická, vyjádřena slovně, číselně, graficky; je právně chráněna, má význam pro výrobce (snadněji prodává), obchod i spotřebitele (je ochoten zaplatit vyšší cenu) 2) Design: - výsledkem technických a marketingových činností, které zajišťují soulad funkční (vnitřní) a soulad vzhledový (vnější) 3) Styl: - je souhrn estetického vyjádření výrobku (tvar, barva, linie) - cílem je, aby se výrobek líbil a aby se zákazník rozhodl výrobek koupit - pokud je styl přijat většinou zákazníků, přerůstá v módu 4) Kvalita (jakost): - pohled spotřebitele – vyžaduje určitý stupeň užitných hodnot - výrobek je v souladu s právními předpisy – technickými normami C) Třetí vrstva totálního výrobku: - jde o služby, zpravidla jsou začleněny do ceny výrobku, někdy jsou fakturovány zvlášť - při převaze nabídky před poptávkou jsou tyto služby dobrým nástrojem konkurence 1) Dodávka a prodejní služby: - slouží zákazníkovi při výběru a uskutečnění dodávky (technická dokumentace, prospekty, seznam výrobků, katalogy, poradenská služba, zaškolení, doprava do domácnosti) - slouží zákazníkovi při užívání – servis (náhradní díly, opravy); mnohdy rozhodující činitelé 2) Instalace: - zapojení náročnějších spotřebičů (plyn, elektro) 3) Záruka: - odpovědnost za vady, které se vyskytnou po převzetí zboží (mnohé podniky zvyšují záruční lhůty) 4) Lhůty – úvěr: - obchodní úvěr – týká se úvěru na daný výrobek

- 61 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

CENA: -

musí být tak vysoká, aby se prodejem v požadované době uhradily vynaložené investice musí být tak nízká, aby byla na trhu přijata

V oblasti cen musí být provedena tato rozhodnutí: - jakým způsobem ceny stanovovat - na jakou cenovou úroveň se orientovat - jaký způsob placení bude firma preferovat - zda budou poskytovány slevy, rabaty a za jakých podmínek

CESTY PRODEJE: a) Přímý prodej: - přímý prodej výrobním podnikem zákazníkovi - výrobní obchod a maloobchod b) Nepřímý prodej: - prostřednictvím velkoobchodu jde do maloobchodu, pak ke spotřebiteli c) Prostřednictvím prodejců: - dealerů, brokerů, prodejních agentů Pro trvalé získání zákazníka by firma měla realizovat program „4 C“: - celkový užitek pro zákazníka - celkové (i nefinanční) náklady na získání a užití výrobku - komfort a pohodlí spojené s nákupem výrobku i s jeho užíváním a následnou likvidací - komunikace

Distribuce: -

zboží nebo služba se dostává k zákazníkovi ve správný čas na správné místo

Marketingový prodejní komplex: - soustava podnikatelů, vytvářející komplex proto, že mezi sebou uzavírají dohody, ale zůstávají samostatnými podnikateli, jeden z nich má vedoucí postavení

STIMULOVÁNÍ PRODEJE: -

ovlivňování jde o působení na spotřebitele, aby si pod vlivem argumentů daný výrobek koupil působení na pozornost, zájem, přání a čin

Propagace musí přinést zákazníkovi informace: - o existenci výrobku - kde lze výrobek koupit - k čemu výrobek slouží - jaká je cena výrobku - jak o výrobek pečovat - jak výrobek používat - jaká je pravděpodobná doba jeho životnosti

- 62 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Firma se musí rozhodnout, jaký důraz bude kladen u jednotlivých výrobků: 1) Reklama: - musí být pravdivá, věcná a působivá a efektivní - reklama firmy má ovlivnit zákazníka, přesvědčit ho, že firma je výborná - reklama výrobků a služeb – důraz kladen na nové užitné vlastnosti výrobků, technické parametry - reklama smíšená – vyvážená reklama výrobků a reklama firmy 2) Publicita: - informace nezávislých osob a institucí (důvěryhodnější než reklama) - publicita se provádí rozhlasy, televizemi, výrobními zprávami (o hospodaření firmy) a sponzorskou činností (prokazuje, že ekonomická situace je dobrá) 3) Podpora prodeje: 1) Spotřebitelská: - kupony, bonusy, rabat, odměny, soutěže, vyzkoušení výrobků, reklamní vzorky 2) -

Mezipodnikatelská: cenová zvýhodnění (při větším množství) slevy z katalogu cen (při okamžitém placení v hotovosti) vedení značky příspěvek na reklamu veletrhy

3) Osobní prodej: - přímá komunikace se zákazníkem – vysoká účinnost, vysoké náklady - fáze prodeje: - průzkum (není vždy dodržen) - kontakty (dopis, telefon, schůzka) - prezentace (sdělení informace o výrobku) - řešení otázek (rozptýlení obav zákazníka) - uzavření prodeje (písemná objednávka, kupní smlouva) - další kontakt (prodej dovést do konce (doprava, instalace, obsluha, služby)

- 63 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

29. Zásobovací činnost Jedna z podnikových činností, která zabezpečuje na trhu část výrobních činitelů nutných k zajištění hlavní funkce podniku (potřebné množství, kvalitu a druhy za výhodné ceny ve stanovené lhůtě – plynulý průběh výroby). Základní funkce: - efektivní zabezpečení předpokládaného průběhu základních, pomocných, obslužných výrobních i nevýrobních procesů surovinami, materiálem a výrobky a to v potřebném množství, sortimentu, kvalitě, času a místě. - splnění této základní funkce v souladu s ekonomickými kritérii efektivnosti předpokládá: - co nejpřesněnji a včas zajišťovat budoucí předpokládanou spotřebu materiálu - systematicky zjišťovat potenciální disponibilní zdroje pro uspokojování těchto potřeb - úplně a včas projednávat a užívat smlouvy o ekonomicky efektivních dodávkách, trvale sledovat jejich realizaci, projednávat vzniklé změny v potřebách, stejně tak i případné odchylky v dodávkách - systematicky sledovat a regulovat stav zásob a zabezpečovat jejich co nejefektivnější využití - pružně realizovat operativní zásahy v případě ohrožení uspokojování vnitropodnikových potřeb. Zásobovací činnost podniku zabezpečuje zásobovací útvar (útvar nákupu) a útvar marketingu. Marketingový útvar se zabývá průzkumem trhu, materiálu a surovin a na základě získaných poznatků ovlivňuje hlavní činnost podniku tak, aby byly uspokojovány potřeby a přání spotřebitelů s přihlédnutím k možnostem podniku získat potřebné materiály a suroviny pro inovaci výrobků i pro výrobu nových výrobků a služeb. Při nákupním průzkumu potřeb sleduje marketingový útvar stav a vývoj trhu surovin a materiálu ceny, dodací lhůty a spolehlivost dodavatelů, dodací a přepravní podmínky. Hodnotí se různé možnosti zabezpečení materiálu: - nákup od dodavatele - kooperace s jiným podnikem - vlastní výroba Marketingový útvar by měl zajistit vhodné dodavatele, kteří mohou nejlépe uspokojit potřeby podniku.

Řízení zásob -

chápeme jako všechny činnosti, které vedou k optimálnímu sladění zásob s tím, co je za současných podmínek v podniku logistiky a finančně žádoucí. Udržovat zásobu nikdy nesmí být samo osobě cílem!

- 64 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Konečným cílem je optimálně posloužit zákazníkům a přitom se snažit minimalizovat prostředky investované do zásob a náklady na zásoby. Dobré řízení zásob musí vždy znát odpovědi na základní otázky jako např. - Kolik a kdy objednat? - V jakém množství objednat? - Co má být na skladě? - Jak zajistit správnost údajů o zásobách? apod. Faktory působící na řízení zásob: - fluktuace poptávky a dodávek - nepřesnost dat o zásobách - kapacity skladů - množstevní slevy - stav financí - trvanlivost zásob apod. Samotná kvalita řízení zásob se dá taky ovlivnit: - systematickou prací ze zásobami - dostatečnou znalostí metod, postupů a detailní znalostí místních podmínek - diferencovaným přístupem k jednotlivým druhům zásob apod. Důležité charakteristiky při řízení zásob: - dodávkový cyklus, který představuje časový úsek mezi dvěma bezprostředně následujícími dodávkami (je vyjadřován ve dnech) - velikost dodávky, což je množství dodaného materiálu ve hmotných jednotkách - dodací lhůta, která představuje časový úsek od okamžiku předložení objednávky, po jehož uplynutí musí být dodávka splněna.

Klasifikace zásob V literatuře se uvádí různé klasifikace zásob. Nejčastější členění je podle stupně zpracování, podle jejich funkce v podniku a členění na okamžitou a průměrnou zásobu. Druhy zásob podle stupně zpracování - výrobní zásoby – suroviny, základní a pomocné materiály, paliva, polotovary, nakupované díly, obaly, apod. - zásoby rozpracovaných výrobků – nedokončené výrobky, polotovary vlastní výroby - zásoby hotových výrobků - zásoby zboží – zboží nakoupené za účelem dalšího prodeje Rozdělení zásob podle jejich funkce: Zásoby : - rozpojovací - v logistickém kanálu - strategické - spekulační - technologické

- 65 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

bez funkce

Rozpojovací zásoby - vznikají v důsledku rozpojování materiálového toku mezi články logistického řetězce nebo jeho jednotlivými procesy. - Důvodem pro vytváření těchto zásob je vyrovnání časového nebo množstevního nesouladu mezi jednotlivými procesy a tlumení nebo zachycování náhodných výkyvů.

Máme 4 druhy těchto zásob: Obratová (běžná) zásoba – má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi dvěma dodávkami, její výše kolísá od maximálního stavu v den dodávky k minimálnímu stavu těsně před dodávkou. Je důsledkem nákupu, výroby nebo dopravy v dávkách, kdy velikost dávky je větší než okamžitá potřeba. Pojistná zásoba – vytváří se u běžně spotřebovávaných nebo prodávaných položek za tím účelem, aby zachycovala náhodné výkyvy v poptávce během dodací lhůty a ve velikosti poptávky. Její velikost se musí prověřovat a na základě tohoto hodnocení může být upravována. Vyrovnávací zásoba – slouží k zachycení nepředvídatelných výkyvů (v čase nebo množství) mezi navazujícími procesy ve výrobě. Vytváří se nejčastěji u úzkoprofilových zařízení nebo drahých a moderních technologií k zabráněním jejich dočasným postojům. Zásoba pro předzásobení – vytváří se zejména v souvislosti se sezónním kolísáním poptávky nebo výroby nebo jednorázové (oprava výrobního zařízení, plánovaná celozávodní dovolená, připravované prodejní akce apod.)

Zásoby v logistickém kanále : -

Logistickým kanálem (cestou) rozumíme cestu mezi jednotlivými články logistického řetězce nebo cestu materiálu nebo výrobků, které mají již konkrétní určení (např. odběratele nebo zakázku). Patří sem zásoby rozpracovanosti =(materiály, polotovary nebo nakoupené díly, které již byly zadány do výroby a nacházejí se ve stádiu rozpracovanosti) a dopravní zásoby =(chápeme jako „zboží na cestě“ z jednoho místa logistického řetězce na druhé.

Strategické zásoby - Tento druh zásob slouží k přežití podniku při neočekávaných kalamitách v zásobování, např. v důsledku přírodních pohrom, válečného stavu, stávek apod. Spekulační zásoby - Jejich vytvářením se podniky snaží docílit určitého přídavného zisku výhodným nákupem nebo docílit úspory při očekávaném zdražení nakupovaného zboží nebo materiálu. - Představují specifický druh zásob pro předzásobení.

- 66 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Technologické zásoby - Představují zásoby materiálu nebo výrobků, které čekají na další zpracování nebo expedici za účelem nabytí požadovaných vlastností. K tomu potřebují jistou dobu skladování, která je součástí technologického postupu (např. zrání sýrů, kvašení vína, vysoušení dřeva aj.) Zásoby bez funkce - Zásoby bez funkce jsou jakékoli neprodejné nebo nevyužitelné zásoby, které vznikají v důsledku nedostatečného sladění podnikových funkcí nebo jednotlivých prvků materiálového toku. Okamžitá a průměrná zásoba

Okamžitá zásoba -

Existují dva druhy okamžité zásoby položky: - Fyzická zásoba – udává okamžitou velikost zásoby jednotlivých skladových položek. Její velikost se zvyšuje při příjmu dodávky do skladu a snižuje se o výdej položek ze skladu směřující do výroby nebo prodeje. - Dispoziční zásoba – je rovna velikosti fyzické zásoby zmenšené o velikost uplatněných, ale ještě nesplněných požadavků na výdej a zvětšená o velikost již umístěných, ale dosud nevyřízených objednávek na doplnění zásoby. Uplatněnými požadavky na výdej se rozumí např. nemožnost vydání potřebného množství zásob kvůli vyčerpání zásoby nebo rezervace části zásoby pro jiného zákazníka nebo výrobní zakázku. Dispoziční zásoba se zvyšuje po potvrzení objednávky dodavatelem nebo po vydání výrobního příkazu, což jsou umístěné, ale ještě nevyřízené objednávky na doplnění zásoby.

Průměrná zásoba -

Pro účely řízení zásob (za předpokladu stejnoměrné poptávky) rozlišujeme průměrnou fyzickou zásobu. Průměrná fyz. zásoba je důležitá především z hlediska z hlediska vázanosti finančních prostředků v zásobách. Jedná se o aritmetický průměr velikosti denní zásoby za určité období, kterým může být rok, sezónní období aj. Značí se Zc Průměrná fyzická zásoba Zc, je součtem obratové (běžné) zásoby a zásoby pojistné. Obratová (běžná) zásoba je označovaná symbolem Zb a zásoba pojistná je označována symbolem Zp.

Z toho plyne: Zc = Zb + Zp Obratová zásoba Zb se počítá pomocí vztahu: Zb = Q/2, kde Q je velikost objednací dodávky.

Náklady na zásoby -

Rozlišujeme 3 druhy nákladů na zásoby: - Objednací náklady – náklady na pořízení jedné dávky k doplnění zásoby položky. Jedná se o dopravní náklady, náklady na přejímku, kontrolu, uskladnění, náklady na úhradu a likvidaci faktury apod. - 67 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

- Náklady na držení zásoby ƒ Členění: ƒ Náklady na úroky – náklady ze ztráty příležitostí, tj. o jaký zisk podnik přichází z důvodu vázanosti finančních prostředků v zásobách. Jsou přímo úměrné hodnotě průměrné zásoby v nákladových cenách ƒ Náklady na správu zásob a na skladový prostor – všechny náklady související s provozem skladových prostor a s evidencí zásob (odpisy budov, mzdy energie, údržba aj.) Tyto náklady mají velkou fixní složku – i při nevyužití kapacity skladu je nutno zabezpečovat mnoho činností. Určují se jako určité procento z hodnoty průměrné zásoby. ƒ Náklady z rizika – týkají se možné budoucí neprodejnosti, poškození, zastarání či nepoužitelnosti zásob. Odhadují se jako určité procento z průměrné zásoby. - Náklady z deficitu – nestačí-li okamžitá skladová zásoba k včasnému uspokojení všech požadavků odběratelů, nastane deficit. Růst nákladů se pak projeví např. zrušením nesplněné objednávky, jako ztráta objemu prodejů, většími náklady na vyřízení dodatečné objednávky apod. Tyto náklady se špatně odhadují. Mohou být zčásti zaviněny i špatnou předpovědí poptávky aj.

Evidence a rozbor materiálových zásob Evidence o materiálových zásobách se vede na prvotních dokladech (příjemka, výdejka, faktura, zápis o vadách). Pro každý druh materiálu vystavuje podnik zpravidla skladovou kartu. Skladové karty není třeba vést, pokud podnik vede evidenci o zásobách na počítači. Materiálové zásoby pořizuje podnik pro zajištění své činnosti. Měl by s nimi proto nakládat co nejhospodárněji. Jejich spotřeba představuje velké položky v nákladech. Je žádoucí, aby z určitého objemu materiálových zásob bylo vytvořeno co nejvíce výkonů. Souhrnným ukazatelem hospodaření se zásobami ve výrobním podniku je ukazatel vázanosti zásob na jednu korunu produkce, který se vypočte jako podíl průměrné celkové zásoby a objemu produkce: Tj. množství produkce připadající na jednu korunu vázanou v zásobách. Účinnost hospodaření se zásobami materiálu vyjadřujeme nejčastěji ukazateli rychlosti obratu zásob. Zpravidla se užívají dva ukazatele: počet obrátek doba obratu Počet obrátek vyjadřuje, kolikrát se zásoba materiálu obrátí za sledované období ve spotřebě: Počet obrátek

=

spotřeba průměrná zásoba

Doba obratu vyjadřuje čas potřebný k tomu, aby se zásoba materiálu přeměnila v následující formu tj. nedokončenou výrobu. Počítá se ve dnech:

- 68 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Doba obratu

=

počet dnů v období počet obrátek (za rok)

Čím je doba obratu materiálových zásob kratší, tím rychleji se zásoby obracejí a potřebujeme jich tedy méně k zabezpečení činnosti podniku. Zkrácení doby obratu vyjadřujeme buď ve dnech (jako rozdíl doby obratu ve sledovaném období a minulém období), nebo v % (podíl rozdílu ve dnech a doby obratu v minulém období).

Plán zásobování (nákupu) Na základě průzkumu trhu materiálu a propočtu potřeb podniku se sestavuje plán zásobování (nákupu), který mj. vychází z výrobního a finančního plánu. Je základem pro další jednání s dodavateli, objednávání a nákup materiálu i pro ovlivňování výroby.

Plán zásobování se sestavuje ve formě bilance materiálu na základě: propočtu spotřeby materiálu - propočtu velikosti zásob, které je třeba udržovat na skladě a to v jednotkách naturálních (pro nejdůležitější druhy materiálových zásob) a v jednotkách peněžních v souhrnu za celý podnik. - V bilanci se vždy porovnávají zdroje a potřeby. V plánu zásobování se tedy porovnávají zdroje materiálu (počáteční zásoba a nákup) s potřebou materiálu (spotřebou a konečnou zásobou). - Z bilance pak můžeme odvodit výpočet velikosti nákupu:

nákup = spotřeba + konečná zásoba - počáteční zásoba N = S + Zkon - Zpoč Počáteční zásoba se stanoví jako zásoba očekávaná k začátku plánovacího období tak, že se ke skutečné zásobě ke dni sestavování bilance připočte očekávaný nákup a odečte se očekávaná spotřeba do začátku plánovacího období. Spotřeba materiálu se stanoví zpravidla podle technickohospodářských norem spotřeby a plánovaného objemu výroby. Konečná zásoba se počítá jako zásoba normovaná.

- 69 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

35. Inovační procesy OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI: - představy dnešních lidí: svět zůstane v podstatě takový, jaký ho známe - projevuje se v různých formách, ale vize budoucnosti je v zásadě stejná: budoucnost bude pokračováním dneška. - Události v posledních desetiletích tímto obrazem budoucnosti dosti otřásly (růst terorismu, pád socialistické soustavy spojený s otřesy konflikty v bývalých socialistických zemích, narůstající konflikt mezi civilizací založenou na křesťanství a jinými civilizacemi (islámská) - Optimistická víra - Skepse - Pokud má být budoucnost vylepšenou realitou dneška, není třeba se na ní speciálně připravovat, když ne, nemá smysl cokoli dělat. - Americký sociolog ALVIN TOFFLAR - Kniha TŘETÍ VLNA – rozpoznává v historii lidstva 3 vlny: PRVNÍ VLNA (přinesla zemědělskou civilizaci), DRUHÁ VLNA – PRŮMYSLOVÁ (nástup industriální civilizace), TŘETÍ VLNA- INFORMAČNÍ (v nejvyspělejších zemích světa) - Vývoj lidské společnosti: - Preindustriální (1. vlna) - Industriální (2. vlna) - Postindustriální (3. vlna) - Industriální společnost má dominantní postavení (v méně vyspělých zemích, preindustriální společnost) POSTINDUSTRIÁLNÍ SPOLEČNOST - postupný přesun od výrobních odvětví k odvětvím poskytujícím služby (zejména informačních) - informační služby – základ znalostí a inovací, jako strategických činitelů rozvoje společnosti - informace – čtvrtý ekonomický zdroj INOVAČNÍ SPOLEČNOST - společnost, kde kvalita života i perspektivista sociálních změn a ekonomického rozvoje závisí na informacích a jejich využití - vyžaduje inovační změny myšlení lidí - zostřuje konkurenci INFORMACE - výsledek poznání a myšlení, které iniciuje tvořivé myšlení a následné jednání - musí být zhodnocena správnými pochopením a zpracováním (poznávacími a myšlenkovými procesy)

NOVÁ FILOSOFIE V ŘÍZENÍ - 70 -

Podniková ekonomie -

-

verze 1.0

podle P. F. Druckera je hybným prvkem transformací změna v dynamice poznání či vědění zdůrazňuje rozhodující úlohu tří ٛ imenzí: - EKONOMICKÁ – nejdůležitější je produktivita kvalifikované práce, prioritu má vzdělaný, poučený a permanentně se učící pracovník, firmy se přemění na organizace založené na znalostech. - SOCIÁLNÍ – v kapitalistické společnosti, třídy: kapitalisté, dělníci – proletáři, v postkapitalistické společnosti kvalifikovaní odborníci, specializované znalosti, obslužní pracovníci ovládající rutinu. - FILOSOFICKO – PEDAGOGICKÁ – rozdělení hodnot a estetického vnímání: intelektuálové, manažeři. Intelektuálové se zabývají slovy a idejem, manažeři lidmi a prací. Profesor Jan Truneček: svět prošel postupně revolucí: PRŮMYSLOVOU (přeměna zkušeností v poznání), PRODUKTIVITY (aplikace poznání na studiu manuální práce), MANAŽERSKOU (uplatněny znalosti na duševní práci) Současnost: poslední s těchto transformací Určujícím faktorem výroby přestává být kapitál, půda a práce, jako v minulosti, ale stávají se jím znalosti, vědomosti a informace.

PARADIGMA: - dlouhodobé používání názorových konceptů odborníky dané oblasti a jejich ověřené aplikace praxi se stávají ustálenými názory, hodnotami i normami a tvoří rámec poznání sdíleného určitou profesní skupinou lidí KVALITNÍ INOVAČNÍ ZMĚNY - ke změně významu či postupnému přežití tradičních názorů a doporučení dochází vlivem nahromadění nových poznatků či prostředků. PROCESTNÍ ŘÍZENÍ - lidský faktor, historický vývoj společnosti v ČR a specifičnost firmy jsou neopomenutelným stimulem snižování nákladů a úspěšnosti firmy - dlouhodobý prospěch klíčových a perspektivních zákazníků - manažeři dokáží zlomkové body neúspěchu e čtyřech fázích životního cyklu firmy zvrátit v úspěch - Zlomkové body neúspěchu: - Neúspěšné nastartování změny - Nezvládnutí turnaroundu - Nezvládnutí stability - Neúspěšná snaha o excelenci REENGINEERING - zásadní přehodnocení a radikální přeměna podnikatelských procesů s cílem dosáhnout dramatického zlepšení v dosavadních parametrech hospodaření, jako jsou náklady, kvalita, služby a rychlost. - Podstata – začít znovu, především začít kvalitní inovace procesu

- 71 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

Umění rychlé a kvalitní inovace se tává hlavním předpokladem podnikatelské prosperity Řídící a organizační i novace jsou ve změněn kvality i kvantity reengineeringem Možno chápat jako aplikaci managementu inovací i jako aplikaci informačního managementu.

ÚLOHA INOVACÍ V PODNIKU - Zdokonalování – dělat věci ještě lépe - Stanovováním kvantitativních cílů – (zvýšení jakosti, obratu, odbytu o určité % za časový úsek) - Řízený vývoj – úspěšný nový výrobek je stupínkem k dalšímu úspěšnému výrobku - Moderní výroba – vyžaduje i moderní, zejména předvýrobní, obchodní a servisní zázemí ZDROJE INOVACÍ - nečekané události – nečekaný úspěch, neúspěch - rozpory – nesoulad mezi tím, co existuje a tím, co by mělo existovat - potřeby procesu – zkoumá potřebu jako zdroj inovace, zaměřená na konkrétní úkoly - odborové a tržní struktury – - demografické faktory – změny obyvatelstva, jeho počtu, věkové struktury, zaměstnanosti, dosaženého vzdělání a výše příjmu. Dají se poměrně přesně předvídat, stejně jako důsledky těchto změn. Mají značné důsledky pro to, co se bude kupovat, kdo to bude kupovat a v jakém množství. - Změny v pohledu na svět – inovace založené na změně pohledu na svět a správné načasování jejich realizace. - Nové znalosti – mají často největší publicitu, dostává se jim nejvíce peněz, liší se od všech ostatních inovací časovým rozmezím, množstvím neúspěšných pokusů, předpověditelností a nároky, které kladou na podnikatele, jsou temperamentní, nevypočitatelné a těžko řiditelné. TYPY INOVACÍ - výrobkové – účelové změny výroku, zlepšení stávajícího výrobku, podstatné změny, vytvoření nových výrobků. - Výrobní – procesní, technicko-technologické) – snížení pracnosti změnou technologie, přizpůsobení se výrobě nového výrobku, zlepšení pracovního a životního prostředí. - Marketingové – nové formy a metody průzkumu trhu a uplatnění výrobku a trhu prostřednictvím nových a netradičních způsobů a forem. - Finanční – změna finanční politiky uvnitř a vně podniku, nová rovnováha kvality a kvantity zboží dosahována výhodnou cenovou politikou. - Personální - Organizační - Řídící Dvě linie v řízení: - linie vlastního tvoření - linie vyvolávání tvůrčí aktivity

- 72 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Nestojí vedle sebe, ale vzájemně se prolínají a podmiňují. INOVAČNÍ CYKLUS - Stádium strategické přípravy inovací - FÁZE 1 PROGNÓZOVÁNÍ – zaměřena na analýzu stavu a tendenci inovací ve stanovené oblasti - FÁZE 2 KONCEPCE INOVACÍ – zaměřena na formulaci hlavních cílů a vytyčení základní strategie v dlouhodobém časovém horizontu - FÁZE 3 PLÁNOVÁNÍ INOVACÍ – zaměřena na zabezpečení přípravných etap plánu inovací ve střednědobém časovém horizontu, rozpis plánu inovací - Stádium řešení inovací – fáze 4 plánovité řešení inovací - Stádium realizace inovací – fáze 5 zavádění inovací do výroby, fáze 6 trvalý provoz (využívání inovací), fáze 7 difúzní fáze.

- 73 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

37. Rizika podniku a podnikání Riziko: - ohrožení hodnot - podnikatelská rizika s realizací podnikatelských záměrů - k riziku lze přistupovat různě: ignorovat je, akceptovat zodpovědnost za výši možného rizika, vytvořit bezpečnostní systém zabezpečující únosnou míru rizika - Bezpečnostní systém – souhrn opatření, jejichž prostřednictvím se má pokrýt nejistota VNĚJŠÍ FAKTORY: - Politické - Finanční - Měnové - Právní a daňové - Sociální - Nástup konkurence (nové produkty, nižší náklady a s tím spojena nižší cena apod.). - Dumpingové praktiky zahraniční konkurence - Ekonomická recese v odvětví - Nesolventnost odběratelů - Ztráta dodavatel - aj. VNITŘNÍ FAKTORY: - strategické chyby - problémy růstu podniku - nesolventnost podniku - špatná organizační struktura podniku - jednostranný výběr odběratelů nebo dodavatelů - nízká produktivita - chybně nastavená cena - aj. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ: - podnikatelské riziko je možné ovlivnit krizovým řízením - začíná tehdy, když hospodářská politika podniku přechází z útoku do obrany - zabývá se jím krizový management: - krizový manažer, který tuto funkci vykonává běžně - členové krizového štábu, který nastupuje v době ohrožení (vedoucí představitelé podniku neboť jejich rozhodnutí mají největší váhu, vybraní špičkoví odborníci podniku i když nezastávají vedoucí funkci, externí odborníci na krizové řízení, předpokládá se u nich větší nestrannost). - Hlavní činnosti krizového managementu: PERMANENTNÍ DIAGNOSTIKA STAVU PODNIKU (v čas identifikovat krizi), PŘEDVÍDÁNÍ KRIZE (předvídatelná krize – vyplývá z předmětu podnikání, nepředvídatelná krize – vyplývá z podnikatelské činnosti), ŘEŠENÍ PŘÍPADNÉ KRIZE (identifikace příčin nastalé krize, ohodnocení jejich následky, určení dalšího postupu, ale hlavně jednání). - 74 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

KONSOLIDACE: - podnik v zásadě zachován - mění se management, styl práce, způsob kontroly, přijímají se úsporná opatření - poměrně šetrný způsob zjednání nápravy - realizují krizoví manažeři podniku SANACE: - drastické zeštíhlení podniku - podnik se zbavuje všech činností, které jsou pro něj ztrátové a bez nichž se obejde FŮZE: - spojení s jiným partnerem

Jestliže diagnóza podniku ukáže, že podnik již není možno zachránit, volí se taková metoda jeho zániku, která je v dané situaci nejefektivnější. Není možné otálet, časová prodleva většinou zvyšuje ztráty.

- 75 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

38. Manažerská diagnostika a terapeutika Diagnóza - je řeckého původu, skládá se z kořene „gnósis“ = poznání a předpony „dia“ = skrz, napříč - významem znamená rozpoznání, stanovení, určení. - Je to nauka o rozpoznávání a jeho metodách Diagnostika v podniku, chápeme nejenom jako ziskové či výrobní nebo služby poskytující organizace, nýbrž i společenské a neziskové instituce. Co podniková diagnostika NENÍ: - analýza - audit - controlling Co podniková diagnostika JE: DIAGNOSTIKA PODNIKU je nauka, zabývající se rozpoznáváním a vyhodnocováním: - úrovně fungování podniku jako systému - celkové hodnoty (bonity) podniku - silných a slabých stránek podniku - problémů a krizových jevů v podniku včetně jeho případného zániku - nevyužitých příležitostí a potenciálů podniku Dále se zabývá výzkumem, formulací a ověřováním přístupů, metod a technik k rozpoznávání a vyhodnocování těchto stránek podniku. Zdravý podnik je především charakteristický tím, že udržuje žádoucí dynamickou vyváženost mezi šancemi a riziky, vstupy a výstupy, náklady a výnosy, příjmy a výdaji, dlouhodobými a krátkodobými cíli, soukromou a společenskou prospěšností… Cílem podnikové diagnostiky je tedy vytvořit postupně ucelenou, uspořádanou soustavu poznatků o provádění diagnóz podniku na základě dosud zpracovaných, ověřených a využitelných metod, identifikovaných problémů, typických slabých míst a nevyužívaných příležitostí, krizí a rizik. Diagnóza musí obsahovat i způsoby prevence nebo pro případ potřeby i systémové řešení vzniklých krizí. Jedním z nosných pilířů diagnostického myšlení je, že manažeři nepřijdou zkrátka, když budou ochotni učit se v jiných oborech – včetně medicíny. Globální diagnostika podniku 1. Podnik jako systém (manažer – diagnostik se bez systémového myšlení nemůže obejít) 2. Hodnota (bonita) podniku (jestliže manažerovi – diagnostikovi provedená hloubková diagnóza spolehlivě ukáže, že je jeho „pacient“ nevyléčitelně nemocen,má právo a dokonce profesionální povinnost existenci takového podniku ukončit) 3. Silné a slabé stránky podniku (existuje dost ověřených metod a technik, které každému podniku umožní jednorázově i průběžně diagnostikovat silné a slabé stránky nejenom u sebe, ale i u konkurence) - 76 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

4. Problémy a krize v podniku (naučit se správnému postoji k problémům a být připravenými je řešit) 5. Nevyužité potenciály podniku (dobrý manažer – diagnostik ví o nebezpečí, které hrozí podniku a eliminuje ho úsilím o odhalení nevyužitých potenciálů podniku)

- 77 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

41. Sdružování podniků a podnikatelů Sdružení – spojení (integrace) dvou nebo více PO za účelem ochrany svých zájmů nebo spojení činnosti, kapitálových a jiných prostředků k dosažení hospodářského cíle. Právní úpravu sdružování obsahuje občanský zákoník. Hlavním důvodem k integraci podnikatelů je maximalizace zisku, kterého lze dosáhnout optimalizací různých podnikových činností: - ve finanční oblasti spojení umožňuje zvýšení možnosti poskytnutí úvěru, realizace kapitálově náročných investic apod. - v marketingové oblasti spojení umožňuje zlepšení postavení na trhu, umožňuje diverzifikaci výrobků a zboží, - v oblasti výroby spojení umožňuje rozšíření výrobních kapacit, rozšíření sortimentu výrobků, zvýšení jakosti, - v oblasti vědecko-výzkumné spojení umožňuje přístup k nejvyšší vědecko-technické úrovni na poli výroby, dopravy, odbytu.

Zájmové sdružení právnických osob K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená zakladateli nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. Sdružení je PO, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností. Nabývá právní způsobilost do registru sdružení vedeného u okresního úřadu příslušného podle sídla sdružení (př. Česká advokátní komora, Sdružení podnikatelů, Sdružení malých pivovarů aj.). Propojování podnikatelských subjektů k realizaci ekonomických aktivit se uskutečňuje: - bez kapitálové účasti (obchodní zastoupení, výměnné obchody,…) - s kapitálovou účastí (koncerny, fúze, akvizice,…) Ke sdružení PO může dojít „smlouvou o sdružení“, kooperací nebo koncentrací. Smlouva o sdružení by měla obsahovat: - vymezení hospodářských cílů - určovat způsob a rozsah, kterým se každý účastník podílí na dosažení cíle - definovat vklady jednotlivých subjektů - odměňování a podíl na dosaženém výsledku - způsob rozhodování - způsob ukončení činnosti Reálnou formou takto založeného sdružení je konsorcium, které chce uskutečnit jeden nebo více hospodářských transakcí na společný účet a za přispění všech účastníků. Druhem majetkového spojení založeného na smlouvě je tiché společenství. Toto spojení nesmí být publikováno na veřejnosti.

Kooperace: Je založena na dobrovolné spolupráci subjektů na určitém úseku hospodářské činnosti. Z hlediska kooperace dochází k: - kooperaci předvýrobní ve výzkumu, vývoji, projektování - kooperaci výrobní - 78 -

Podniková ekonomie -

verze 1.0

kooperaci v manažerské oblasti tj. v servisní nebo odbytové oblasti, kooperaci v oblasti finanční např. zlepšení možnosti získání úvěru, kooperaci komplexní, tzn. vyšší formě kooperace, zahrnující všechny druhy předcházející kooperace.

Z hlediska struktury dochází ke kooperaci: - horizontální, v níž spolupracují subjekty stejného oboru - vertikální, kde spolupracují subjekty od výchozí suroviny až po finální výrobek - kombinované, kterou uskutečňují zčásti výrobci téhož oboru a z části výrobci oborů příbuzných nebo spolu souvisejících.

Kartelové dohody (prováděná koordinace si konkurujících samostatných firem, která vede k omezení nebo odbourání konkurence mezi nimi). Druhy kartelů: - cenový (dohoda o cenách) - odbytový (založeno na dohodě o odbytových podmínkách uplatňovaných spojenými podniky) - výrobní (jeho dohody se týkají výrobní oblasti např. specializace, typizace) - kondiční (součástí dohody může být např. délka záruční lhůty) Chování kartelů je u nás vymezeno Zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Sdružení k podnikatelské činnosti Vytváření tzv. Strategické aliance – Dobrovolná sdružení podniků za účelem využití vynikající výrobní technologie, know-how aj. Mohou být horizontální, vertikální nebo i konglomerátního typu.

Koncentrace (sdružování podniků do stále větších celků) -

koncentrací věcnou dochází k vnitřnímu růstu velikosti podniku organizační koncentrací dochází ke spojování odloučených podniků ve větší celky existují také územní koncentrace podniků.

Vznikají dvěma způsoby: - fúzí, akvizicí (tím existuje jeden subjekt, do kterého se ostatní včlenily) - na základě kapitálového nebo smluvního spojení, při kterém se zachovává právní subjektivita podniků při ztrátě hospodářské samostatnosti (koncern, holding) Výhody velkých podniků: - kapitálová síla - zefektivňování výroby a prodeje - velké podniky ovládají trhy Fúze a akvizice: - FÚZE = sloučení či splynutí několika podniků - AKVIZICE = převzetí podniku na základě koupě či prodeje

- 79 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

Kapitálová a smluvní sdružení -

Koncern = sdružení samostatných podniků podléhající jednotnému vedení nejvyššího orgánu Holding = řízení jedné či více společností jiným subjektem tzv. holdrem, který vlastní rozhodující podíl na jejich základním jměním.

Z hlediska předmětu podnikání existují: 1. klasický holding 2. strategický holding 3. obslužný holding Výhody holdingu např. umožňuje soustředit kapitál pro velké investiční záměry, může se s větší razancí uplatnit v konkurenci, může vzít garance na dceřiné společnosti apod.. Trast – je sdružení zaměřené na ovládnutí trhu, sloučené podniky ztrácejí svou samostatnost. Konglomerát – je forma sdružení podniků, vznikající na základě procesu výrobní koncentrací, při které se podniky dostávají pod kontrolu řídící společnosti.

Nadnárodní sdružování podniků Ke spolupráci dochází: - na základě smlouvy o řízení - na základě kapitálové spoluúčasti zahraničního partnera na podniku, joint ventures - formou investování v zahraničí K důvodům vzniku patří: - nasycení domácích trhů a snaha o získání dalších odbytišť - využití levných surovinových zdrojů - využité levné pracovní síly - odbourání celních bariér

Ochrana hospodářské soutěže Zákon říká: - každý má právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu sdružovat se k výkonu této činnosti. - Každý má povinnost přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmí účast v soutěži zneužívat. Nekalá soutěž je klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, podplácení, zlehčování,… Zákon o hospodářské soutěži rozeznává tři okruhy omezování hospodářské soutěže: 1. kartelové dohody 2. dohody o sloučení podniků 3. dohody vedoucí k získání monopolního nebo dominantního postavení na trhu

- 80 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

42. Etika v podnikání Prospěšná pro podnik i společnost. Zodpovědnosti: - odpovědnost manažera vůči vlastníkovi či odpovědnost vlastníka - odpovědnost manažera vůči zaměstnancům - odpovědnost vůči států - odpovědnost vůči sobě samému - odpovědnost vůči společnosti Morálka - systém pravidel a norem, které určují chování a jednání lidí, je masovým zvykem Etika - jako sociální věda je vědou mravnostní, podává výklad morálního jednání Profesní etika - morálka uplatňovaná v rámci výkonu příslušné profese Profesní kodex - mravní ideje dané profese Etika v podnikání: - podnikatelské jednání v duchu zásad morálního chování - jejím posláním je řešení přijatelnosti či správnosti uplatňovaných konkrétních podnikatelských praktik

Ctnosti v podnikání: -

Mlčenlivost – mluv jen to, co může být tobě nebo jiným užitečné Pořádnost – každá věc má svoje místo, každá část práce svůj čas Šetrnost – čiň jen taková vydání, která činí jiným nebo tobě samotnému dobro, tj. neplýtvej ničím Píle – neztrácej čas, buď vždy zaměstnán něčím užitečným, vyhni se každé neužitečné činnosti Upřímnost – nepoužívej žádný škodlivý klam Spravedlnost – neškoď nikomu tím, že bys činil bezpráví či nevykonal dobrodiní, když jsou tvým povinnostmi.

Zásady podnikatelské etiky -

Poctivost a spravedlnost – dobrovolně dodržovat zákony, zachovat důvěryhodnost, vyhýbat se středu zájmů, věnovat práci potřebnou péči, jednat v dobré víře, být si vědom odpovědností. Vnitřní etika firmy – vztah k zaměstnancům Vnější etika firmy – VZTAH K ZÁKAZNÍKŮM (poskytuj takové služby a vyráběj takové zboží, jaké by sis sám koupil), VZTAH K DODAVATELŮM (dobrá platební morálka, fair play jednání, preference vzájemně výhodných vztahů i smluv, odstranění korupce), VZTAH KE KONKURENCI (poctivá reklama, nepomlouvat nepoškozovat, - 81 -

Podniková ekonomie

verze 1.0

odstranit přehnanou agresivitu, nepřetahovat pracovní síly), VZTAH K OBYVATELSTVU A PROSTŘEDÍ (nenarušovat ekologie, úroveň marketingu a reklamy dbající dobrých mravů, sponzorování, apod.).

Etické kodexy -

soubor zásad a pravidel chování zabývají se: slušností a věrností zákonům, bezpečností a kvalitou výrobků, řešení konfliktů zájmů, uzavíráním pracovních smluv, bezpečností a ochranou zdraví na pracovišti, poctivostí v odbytových praktikách, vztahy k dodavatelům a zákazníkům, stanovením cen a zásadami zacházení s vnitřními informacemi, řešením případů případné korupce při získávání informací a zakázek ochranou životního prostředí).

Etika v podnikání -

soustava pravidel a zvyklostí upravujících společenské chování a chování v pracovním styku.

- 82 -