Paměť a učení. Střední škola knih, Brno, Bzenecká 23. Studijní obor: Knihkupecké a nakladatelské činnosti. Vedoucí maturitní práce:

„2011-12 Maturitní práce“

Střední škola knih, Brno, Bzenecká 23

Studijní obor: Knihkupecké a nakladatelské činnosti

Paměť a učení

Vedoucí maturitní práce:

Vypracoval:

Mgr. Michaela Matoušková

Radim Němeček

Školní rok: 2011/2012

Třída: 4. A

Termín odevzdání: 16. březen 2012


„Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracoval samostatně a že jsem v ní použil pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedl v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5-NEDOSTATEČNÝ.“

Datum: Podpis:


Obsah ANOTACE ................................................................................................................................ 3 ANNOTATION ......................................................................................................................... 3 1. Úvod ....................................................................................................................................... 4 2. PAMĚŤ .................................................................................................................................. 5 2.1 Definice paměti ................................................................................................................... 5 2.2 Dělení paměti....................................................................................................................... 5 2.2.1 Senzorická paměť ............................................................................................................ 5 2.2.2 Krátkodobá paměť .......................................................................................................... 6 2.2.3 Dlouhodobá paměť .......................................................................................................... 6 3. UČENÍ ................................................................................................................................... 7 3.1 Definice učení ...................................................................................................................... 7 3.2 Učební typy .......................................................................................................................... 7 3.2.1 Vizuální typ ...................................................................................................................... 7 3.2.2 Auditivní typ .................................................................................................................... 8 3.2.3 Haptický a kinestetický typ ............................................................................................ 8 3.2.4 Komunikativní typ ........................................................................................................... 8 3.2.5 Typ zaměřený na osoby ................................................................................................... 9 3.2.6 Typ zaměřený na média .................................................................................................. 9 4. JAK URČIT SVŦJ UČEBNÍ STYL ................................................................................... 9 4.1 Testy k určení učebního typu ............................................................................................ 9 4.1.1 Test paměti – čtení ........................................................................................................... 9 4.1.2 Test auditivní paměti - poslech ..................................................................................... 10

1


4.1.3 Test vizuální paměti - zrak ........................................................................................... 10 4.1.4 Test haptické paměti – hmat......................................................................................... 11 4.1.5 Test kombinované paměti ............................................................................................. 12 5. STRATEGIE UČENÍ A TECHNIKY UČENÍ ............................................................... 12 5.1 Učení slovíček, dějepisných dat a událostí, matematických pojmŧ a vzorečkŧ .......... 12 5.2 Kartotéka: ......................................................................................................................... 13 5.3 Strategie učení .................................................................................................................. 14 5.4 „Pasivní učení“ – superlearning ..................................................................................... 15 5.5 Učit se nahlas, nebo potichu?........................................................................................... 16 5.6 Plánování přestávek ......................................................................................................... 16 5.7 Kontrolní seznamy ............................................................................................................ 17 5.8 Zapisování poznámek a jejich využití ............................................................................. 17 6. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 18 7. ZDROJE .............................................................................................................................. 19

2


Anotace Má maturitní práce má název Paměť a učení. S tímto tématem se ve svém životě setkává téměř každý z nás. Cílem práce bylo najít způsoby jak se efektivněji učit a tím pomoci zlepšit výsledky své i těch, kteří mou práci budou číst. V práci jsem se zabýval definováním paměti a jejím rozdělením, které je obsahem první části. Dále jsem uvedl definici učení a rozdělení studentů podle učebních typů. Velmi mě překvapilo zjištění, že každý student nemá vyhraněný učební typ, ale několik dohromady. Poslední část práce obsahuje tipy a triky, které mohou studentům při učení velmi pomoct a tím pádem zlepšit jejich výsledky. Například uvádím, jak psát správně zápisky nebo se učit slovíčka pomocí obrázků. Zjistil jsem, že díky tomu, že znám svůj soubor učebních typů, vím, jak funguje paměť a při učení používám typy a triky, které jsou velmi jednoduché, ušetřím mnoho času při učení a ještě mě učení mnohonásobně více baví.

Annotation

The title of my graduation thesis is Memory and studying. Almost everyone meets with this theme in his/her live. The aim of the study was to find how to learn more effectively and help to improve my results as well as the results of the readers of my thesis. In my graduation thesis I was occupied by the definition of memory, by its division, which is content of the first part. After that I mentioned the definition of studying and dividing of students according to their studying type. I was very surprised of discovery, that no student has clearly defined studying type, but several types together. Final part of the thesis contains tips and tricks, which can help students with studying thus improve their results. For example I present the best way how to write notes or how to learn vocabularies by using pictures. I found out that because of I know my set of studying types, I know how memory works and during the studying I use tips and tricks which is very simple, I save much time during the studying and it entertains me many times more.

3


1. Úvod Vybral jsem si téma Paměť a učení. Protože jsem studentem a doufám, že nějaký čas ještě budu, rozhodl jsem se zvolit téma, které má smysl i pro můj budoucí život a vzdělávání. Z vlastní zkušenosti vím, že osmdesát procent času, které strávím při učení je neproduktivních. Z toho vyplývá, že jen dvacet procent má smysl, což mě, musím se přiznat, velmi šokovalo. Kladl jsem si tedy otázky, jak zvýšit produktivitu své práce a využít čas co nejefektivněji? Jak s co nejmenším úsilím dojít k dobrým výsledkům? Bylo mi jasné, že v neustálém biflování pojmů nazpaměť, je takřka stejné jako chodit pro vodu s děravým hrncem. Nějaké pojmy jsem si zapamatoval, ale jen na velmi krátký čas. Druhý den jsem často, nevěděl, co jsem se den před tím učil. Mým cílem proto v této maturitní práci je pomoct sobě a lidem, kteří budou tuto prácí číst pochopit podstatu učení a rychleji a efektivněji zpracovat nové poznatky, které jsou pro jejich osobní i pracovní život nezbytné. Věřím, že se mezi mými spolužáky najde hodně těch, kteří často i přes velkou snahu a velké množství času stráveného nad učením řeší stejný problém efektivnosti učení jako já. Myslím si, že stejně jako já nehodlají ztrácet čas neproduktivním učením a chtějí zvýšit svůj výkon, bez toho aby se zvýšilo množství času potřebného pro učení. Proto chci zjistit, jak funguje paměť a techniky učení nejefektivnější pro určité učební typy. Každý člověk je originál, a proto mu vyhovují jiné metody učení. Ve své práci tyto metody popíši pomocí dostupných pramenů a vyvodím z nich vlastní názor na celou problematiku učení.

4


2. Paměť 2.1 Definice paměti Definicí paměti se již zabývala spousta vědců, proto zde uvede také několik definic, které se ovšem dle mého názoru moc neliší.1 Proces zapamatování, uchovávání a reprodukování toho, co jsme dříve vnímali. Duševní schopnost uchování a znovu vyvolání minulé zkušenosti.2 Schopnost podržet zážitek v mysli a vyvolat jej na přání.3 Paměť je systém procesů, které zabezpečují zapamatování, uchování a vybavení informací o vnějším světě i o sobě samém.

2.2 Dělení paměti Náš mozek pracuje s různými druhy paměti, aby se uchránil před záplavou informací. Podle modelu takzvaných tří typů paměti ji rozlišujeme senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou paměť.

2.2.1 Senzorická paměť První ze tří druhů paměti, která slouží k udržení nějakého pojmu po krátkou dobu, konkrétně v rozmezí 0,1 až 20 sekund, se nazývá senzorická paměť. Jako příklad nám může posloužit situace, ve které se většina z nás ocitá téměř každý den. Pojedeme-li automobilem a rozhodneme-li se zabočit doleva, senzorická paměť za nás rozhodne, zda počkat, protože v tomto směru zrovna jede jiný automobil, nebo jestli můžeme vyrazit kupředu. Pokud si za nějaký čas položíme otázku, zdali jsme se podívali do zpětného zrcátka, už si zcela jistě nedokážeme přesvědčivě odpovědět. Hlavním úkolem naší senzorické paměti je třídění informací. Pokud by tato paměť informace netřídila, byli bychom přímo zahlceni nepodstatnými informacemi různých druhů, se kterými se po celý náš život setkáváme. Po 1

VACÍNOVÁ, Marie, Psychologie, 2. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. ISBN 978-807452-008-2 s. 33. 2

SAMUEL, David. Paměť jak ji používáme, ztrácíme a můžeme zlepšit, 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 8085786-20-6 s. 9. 3

GILLEMOVÁ, Ilon. Slovník základních pojmů z psychologie, 1. vyd. Praha: Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-6832 s. 39.

5


řádném vyhodnocení všech informací se paměť rozhodne uložit informace pro nás nezbytné tedy důležité.

2.2.2 Krátkodobá paměť Dalším druhem paměti, který rozeznáváme, je paměť krátkodobá. Stejně jako senzorická paměť slouží k filtrování nových informací. Rozdílný je ovšem způsob, jakým krátkodobá paměť nové informace selektuje. K ukládání informací do krátkodobé paměti nám slouží chemické procesy, díky kterým si pojmy už nepamatujeme pouze dvacet sekund, ale doba, po které jsme schopni tyto informace reprodukovat, se zvyšuje až na tři nebo čtyři minuty. Za příklad nám může posloužit psaní dopisu nebo nákupního seznamu. Položíme-li si otázku, jak je možné, že se doba zapamatování tak razantně zvýšila, můžeme si celkem jednoduše odpovědět. Důvodem, proč si určité pojmy pamatujeme delší dobu je, že jsme se po dobu dvaceti sekund soustředili na průběh určitého děje. Problém u krátkodobé paměti nastává ve chvíli, kdy si musíme rychle zapamatovat několik pojmů naráz. V této situaci se stává, že krátkodobá paměť se přetíží a začne se uchylovat k chybným závěrům. I tento problém, ale můžeme snadno vyřešit. Začneme-li si jednotlivé pojmy řadit do skupin, jež mají logickou souvislost, můžeme tomuto problému jednoduše předejít. Uvedeme si příklad. Poprvé letíme k moři do Řecka, a protože nevíme, co si máme zabalit a také netušíme, v jakém podnebném páse Řecko leží, zeptáme se svých přátel, kteří už několikrát v Řecku na dovolené byli, co si máme do kufru zabalit a na jaké počasí se máme připravit. Protože, ale nemáme k dispozici žádný zápisník či deník na poznámky, budeme si muset rady našich přátel zapamatovat. V normální situaci by se stalo, že bychom si zapamatovaly jen některé rady a zjistili bychom, že nás naše krátkodobá paměť zradila. Jelikož jsme, ale věděli, že tříděním pojmů do skupin můžeme tomuto selhání předcházet, rozdělili jsme si pojmy do kategorií. Jako například: oblečení pro slunečné počasí, oblečení pro chladné počasí, oblečení na plavání a díky této pomůcce jsme problému zcela předešli. Pokud ovšem tuto metodu kategorií nepoužijeme, až si budeme chtít zabalit věci na cestu k moři, zjistíme, že jsme schopni si vzpomenout jen na rady, které nám přátelé sdělili jako první a poslední. Rady, které figurovaly uprostřed rozhovoru, si zkrátka nebudeme schopni vybavit. Tyto takzvaně prostřední pozice dělají mozku velké problémy. Mozek je nucen zároveň ukládat informace, které se mu již podařilo vstřebat a souběžně s tím ještě sbírat nové informace a zpracovávat je.

2.2.3 Dlouhodobá paměť Posledním z již jmenovaných druhů je paměť podle mého názoru zcela nepostradatelná. Do dlouhodobé paměti totiž ukládáme informace, které si chceme trvale uložit a tudíž v paměti natrvalo udržet. To ovšem není ani zdaleka jednoduché. Podmínkou uložení informací do dlouhodobé paměti je nutnost převést tyto informace ze senzorické a 6


krátkodobé paměti. Z vlastní zkušenosti vím, že není snadné jednou již naučené informace znovu najít. Může nastat následující problém: jednoduše už nejsme schopni v naší paměti vyhledat správný klíč, který by nás k informacím znovu dovedl. Pod pojmem klíč si můžeme představit určité heslo, díky němuž bychom byli schopni již naučené informace opět najít a poté použít. I tento problém, jako téměř každý, má své řešení. Pokud propojíme jednotlivé informace, seřadíme je do kategorií a neustále si je budeme opakovat, docílíme požadovaného výsledku.

3. Učení 3.1Definice učení Stejně jako paměť má i učení několik definicí. Proto je zde uvedu pro lepší názornost. Nabytí znalostí, schopností a dovedností a porozumění problému, buď vědomě, nebo náhodně. Jinými slovy, je to nahromadění informací studiem, zkušenostmi nebo instrukcemi. 4 Učení je tendence ke změně chování odehrávající se na úrovni senzomotorické, emocionální, sociální a kognitivní. Učíme se pozorováním, procvičováním nebo vhledem. 5 3.2 Učební typy Každý člověk je jiný. Proto se také každý člověk učí jinak. Z tohoto důvodu rozlišujeme několik učebních typů. Konkrétně čtyři. Vizuální, haptický, auditivní a kinestetický typ. Musíme si ovšem říci, že každý člověk nespadá jen k jednomu určitému typu, ale jednotlivé učební typy se prolínají. Dosud jsem se nesetkal s člověkem, který by se dokázal učit pouze jedním vyhraněným způsobem. Je ale možné, že jeden ze způsobů vnímání může nad ostatními převažovat a tudíž může být rozvinutý lépe než ostatní. V nedávné době se objevily ještě tři další typy. Učení komunikativní, učení se zaměřením na médium nebo osoby. 3.2.1 Vizuální typ Pokud se zeptáme spolužáka, na které straně v knize je například obrázek Boženy Němcové a on bez toho, aby se podíval do obsahu, ihned vychrlí číslo námi hledané stránky, můžeme si být jisti, že se jedná o vizuální typ. Tito lidé se často spoléhají na svůj zrak. Často si kreslí obrázky a dělají různé poznámky, které si barevně podtrhávají. Dá se říci, že si velmi dobře pamatují jednotlivé detaily. Mají velkou představivost, která pracuje s obrazy pestrými 4

SAMUEL, David, Paměť jak ji používáme, ztrácíme a můžeme zlepšit, 1. vydání, Praha Grada, , 2002, ISBN 80-85786-20-6 s.10 5

KERN, Hans, a kolektiv, Přehled psychologie, 1. vydání , Praha, Portál, 1999, s.99

7


a plnými detailů. Pokud na takového člověka narazíme při hře pexeso, a sami nejsme vizuální typ, zcela jistě s tímto člověkem prohrajeme. Co se týče učebního prostředí, mají tito lidé rádi pěkně vizuálně vybavené prostředí. Je možné, že budou mít zdi pokryty plakáty s právě probíranou látkou a na jejich stole najdeme poznámky a schémata napsané na jednotlivých lístečcích. 3.2.2 Auditivní typ Setkáme-li se s člověkem, který bez vlastního vědomí pohybuje rty u učení, jedná se pravděpodobně o auditivní typ. Můžeme jej také velice často spatřit, jak si pročítá texty nahlas či vede samomluvu. Lidé tohoto typu mají schopnost rychle si zapamatovat melodii písně nebo text přednášené básně. Díky jejich dobře vyvinutému vnímání nemají problém převyprávět obsah díla a přitom jednoduše skládat slova, aby do sebe přesně zapadala. Při práci nesnesou hudbu ani hluk, protože je vyrušuje a ztrácejí koncentraci. 3.2.3 Haptický a kinestetický typ Najít rozdíly mezi těmito dvěma typy je opravdu nadlidský úkol. Tyto dva typy si jsou velice podobné. Spadají pod ně lidé, kteří se učí zkušenostmi. Jsou to energičtí lidé, jež se do značné míry řídí svými pocity a rychle podle nich jednají. Potřebují si při učení věci ohmatat a také často používají gesta a rádi se pohybují po místnosti. Není výjimkou, že se rádi učí při skupinových aktivitách, zkouší si cvičné prezentace a v neposlední řadě hrají sami různé role. Tito lidé upřednostňují praktické hledisko. Poznáme je vcelku jednoduše. Jsou všude tam, kde se něco děje. Ve škole často bývají první, kteří si chtějí vyzkoušet jednotlivé pokusy v rámci fyziky či chemie. Pro tyto vlastnosti bývají oblíbení u vyučujících těchto předmětů. Můžeme si být jisti, že už v mládí si hráli se stavebnicemi typu Cheva, Lego či Merkur a byly nadšení, pokud mohli experimentovat a dělat nevšední pokusy. 3.2.4 Komunikativní typ Pokud potkáme ve společnosti dobrého řečníka, je možné, že jsme se právě setkali s člověkem, který se učí hlavně komunikací s ostatními lidmi. Tento typ člověka potřebuje ke svému učení diskutovat o probrané látce. Dobře se učí ve skupině spolu s ostatními žáky. Ve škole jsou tito lidé velmi oblíbení učiteli, jelikož jejich zapojování do hodiny hodně převyšuje standarty. Je to způsobeno tím, že neustále mají potřebu věci zpochybňovat, hledat různé příčiny a pokládat velice srozumitelně otázky všeho druhu. Jsou proslulí tím, že mají hodně přátel a vyhledávají společnost jiných lidí. Často se stává, že se na ně někdo obrátí s žádostí o pomoc ve vyřešení nějakého sporu. Tito lidé díky své komunikativnosti tyto spory jednoduše řeší. Protože umí dobře formulovat věty, nezřídka se stává, že se uplatní jako učitelé.

8


3.2.5 Typ zaměřený na osoby Tento typ studenta potřebuje schopné a komunikativní pedagogy. Jestliže si s pedagogem rozumí, dokáže se naučit téměř cokoliv. Kdyby to bylo možné, měli by tito lidé nejraději individuální výuku, která je orientovaná jen na jednoho studenta. Pokud si ale s pedagogy nerozumí, má velký problém. Jeho schopnosti a potenciál zůstávají nevyužity. Tento typ studenta nemá mnoho přátel a rád tráví volný čas dumáním. Má o svých schopnostech velké pochyby a jeho výkony často bývají nestálé. 3.2.6 Typ zaměřený na média Tito studenti se učí pomocí techniky a speciálního softwaru. Nevyužívají tudíž počítač jen ke hraní. Do této skupiny často patří počítačoví nadšenci, kteří mají rádi nové technické vymoženosti. Mají tudíž velkou motivaci učit se, pokud mohou učení skloubit s technikou. Tento člověk prakticky vůbec nepotřebuje učitele, ale dokáže se učit zcela samostatně. Učitele mu nahrazuje software. V důsledku individuální výuky dochází k sociální izolaci. Doporučuje se záměrně vyhledávat skupinové učení.

4. Jak určit svŧj učební styl K určení stylu učení slouží mnoho testů. Proto ani já nezůstanu pozadu a uvedu několik příkladů těchto testů.

4.1 Testy k určení učebního typu: 4.1.1 Test paměti – čtení (Délka testu: 2 minuty) Přečtěte si seznam následujících deseti slov. Na každé z nich se můžete dívat dvě sekundy. Až skončíte, počítejte třicet sekund z hlavy početní úlohy, potom budete mít dvacet sekund na to, abyste si na slova vzpomněli. Kontrolujte přitom čas.

polštář kytara klíče balkon krb

koberec deštník sukně květina topení

9


Do tabulky s vyhodnocením na konci tohoto cvičení zapište počet slov, na která jste si vzpomněli.6

4.1.2 Test auditivní paměti - poslech (Délka testu: 2 minuty) Poproste někoho, aby vám nahlas a zřetelně přečetl následující slova, vždy s odstupem dvou sekund. Potom opět třicet sekund z hlavy počítejte, následně budete mít dvacet sekund na to, abyste si vybavili slova, která jste slyšeli.

láhev bačkora rám váza volejbal

inkoust med postel polička klobouk

Do tabulky s vyhodnocením si zapište počet slov, na která jste si vzpomněli.7 4.1.3 Test vizuální paměti - zrak (Délka testu: asi 7 minut) Poproste někoho, aby dal do mísy následujících čtrnáct předmětů a potom vám je s odstupem dvou sekund předkládal jeden po druhém na stůl. Pak opět třicet vteřin něco z hlavy počítejte, následně budete mít dvacet pět sekund na to, abyste si na předměty, které jste viděli, vzpomněli.

6

Kolektiv autorů, Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace, 1. vydání, Praha, Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3023-3 s. 83 7

Kolektiv autorů, Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace, 1. vydání, Praha, Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3023-3 s.83

10


mince houbička mobil zápisník pomeranč míček kniha

vidlička CD propiska jehla prstýnek sponka do vlasů časopis

Do tabulky s vyhodnocením zapište počet slov, na která jste si vzpomněli. Pokud nebudete s výsledkem spokojeni, můžete poprosit o zopakování testu, tentokrát s jinými předměty.8

4.1.4 Test haptické paměti – hmat (Délka testu: asi 7 minut) Poproste svého pomocníka, aby přinesl čtrnáct předmětů z následujícího seznamu a zavažte si oči. Požádejte ho, aby vám každé dvě sekundy dal do ruky jeden předmět tak, abyste ho mohli po krátkém prohmatání rozpoznat. Potom opět třicet sekund z hlavy počítejte, následně budete mít dvacet pět sekund na to, abyste si vzpomněli na věci, které jste osahávali. Sluneční brýle lžíce walkman hrníček prospekt mobil kniha

korková zátka láhev náušnice kalkulačka lžíce na nazouvání bot pingpongový míček polštář

Do tabulky s vyhodnocením zapište počet slov, na která jste si vzpomněli.

8

Kolektiv autorů, Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace, 1. vydání, Praha, Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3023-3 s. 84

11


4.1.5 Test kombinované paměti (Délka testu: asi 7 minut) Tentokrát se smíte na uvedených deset předmětů dívat, poslouchat jejich jména, sahat na ně a přečíst si odpovídající názvy. Požádejte pomocníka, aby přinesl deset předmětů z následujícího seznamu a napsal jejich názvy na malé papírky. Potom ať vám každé dvě sekundy podá jeden předmět, zároveň s ním lísteček s názvem, který nahlas a zřetelně přečtete. Následuje opět třicet sekund počítání z hlavy a dvacet pět sekund na to, abyste si předměty vybavili.9 náramek deodorant kleště svazek klíčů jablko

kamínek mobil tužka klíč houska

TABULKA S VYHODNOCENÍM PRO VŠECH PĚT TESTŮ: Test 1

Test 2

Test 3

Test 4

Test 5

5. Strategie učení a techniky učení 5.1Učení slovíček, dějepisných dat a událostí, matematických pojmŧ a vzorečkŧ Ještě než se začneme učit, měli bychom učinit první důležitý krok. Stanovit si cíle, které chceme učením splnit. Protože méně je někdy více, měli bychom si náš seznam slovíček rozdělit na menší úseky s obsahem okolo pěti až deseti slov. Postup je velice jednoduchý: jako první se naučíme menší seznamy slov a poté si opakujeme všechna slovíčka najednou. Slovíčka, která v naší paměti nezůstanou, si projdeme znovu a napíšeme je na nový speciální seznam. Maximální denní dávka slovíček, kterou bychom neměli překročit, je třicet. Pokud se budeme chtít naučit více, zjistíme, že je náš mozek přetížený. Už třicet slovíček totiž dokáže mozek úplně vytížit. 9

Kolektiv autorů, Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace, 1. vydání, Praha, Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3023-3 s. 85

12


Při učení slovíček samozřejmě nemůžeme zapomenout na zrak. Důležité je, abychom si byli schopni spojit slovíčka s obrazy. Není proto vůbec špatné používat obrazových slovníků nebo tabulí, kde najdeme u každého slovíčka obrázek, který znázorňuje jeho význam. Dobře nám může posloužit i klasický plakát. Jeho výroba nezabere mnoho času a efekt je světový. Stačí napsat potřebná slovíčka na velký papír a k nim přimalovat obrázky. Pomůckou podobného typu je i studijní koláž. Můžeme ji použít v případě, když si chceme zapamatovat slovíčka z nějaké tematické oblasti. Stačí vystřihnout pár obrázku z časopisu, které se řadí k námi vybranému tématu a k nim napsat cizojazyčné výrazy. Další možností může být myšlenková mapa. Doprostřed papíru napíšete tzv. hlavní slovo. Například sport a v jeho dosahu napíšete slova, která jsou k němu příbuzná. Takovým slovem podřazeným může být u sportu například hokej. Také nesmíme opomenout náš další smysl a tím je sluch. Učit se slovíčka jen pomocí psaní je nesmysl. Výslovnost je jedna z důležitých složek. Na co nám bude psaný výraz, když v praxi nerozpoznáme slovíčko podle výslovnosti? Ano hádáte správně, bude nám k ničemu. Proto bychom se neměli bát při učení slovíček používat přehrávač. Nejprve si slovíčko nahrajeme česky, poté uděláme delší pauzu a řekneme ho v jiném jazyce. Po nahrání všech pojmů si je všechny přehrajeme. Nesporným kladem této metody je, že můžeme slovíčka přehrávat takřka kdekoliv a je jedno jestli jsme na procházce v lese nebo letíme v letadle. Stále se učíme. Vůbec není na škodu neustálé setkávání se s cizím jazykem. Nedílnou součástí našeho učení se může stát i kino. K osvojení dobré výslovnosti nám pomohou cizojazyčné filmy. Pokud nemáme čas chodit do kina, může nám posloužit DVD přehrávač, který nahradí funkci kina. Jestliže je možnost naladit cizí stanice na radiopřijímači, neprodleně ji využijte. Bude sice nějakou dobu trvat, než porozumíte všem frázím a slovíčkům, ale po nějaké době zjistíte, že tato učební metoda přináší plody.

5.2 Kartotéka Učit se slovíčka jen před písemkou nemusí přinést požadovaný efekt. Proto je nezbytné slovíčka neustále opakovat. K tomu nám může pomoci malá kartotéka. Můžeme ji využít při opakování slovíček, teoretických pojmů nebo letopočtů. Díky opakování se všechny potřebné pojmy do paměti uloží nastálo a už se nám málokdy stane, že bychom si je nedokázaly vybavit. Výroba kartotéky je velice jednoduchá. Zvládne ji vytvořit snad každý. Stačí vzít podlouhlou lepenkovou krabici a tu následně rozdělit na pět částí. Z tvrdého papíru vystřihneme dělící stěny a nalepíme je do krabice. Části rozdělíme podle velikosti 1cm až 16 cm. První část bude nejužší, následující části se budou dále rozšiřovat. Poslední bude největší, protože zde budeme ukládat všechny kartičky s pojmy, které jsme se naučili, a časem jich bude mnoho. Kartičky si sami vyrobíme nebo je také možnost zakoupit je v jakémkoli papírnictví.

13


Potom, co vyrobíme kartotéku, začneme s druhou fází naší práce. Na kartičky zapíšeme všechny údaje, které se chceme naučit. Nejlepší je učivo rozdělit na úderná hesla nebo krátké větné úseky. Důležité je, abychom na jednu kartičku napsali všechna důležitá hesla, což nám umožní lepší přehled o učivu. V případě že se zaměříme na učení slovíček, napíšeme na přední stranu kartičky vždy cizí slovíčko a na druhou český název. Princip práce s kartotékou spočívá v několika jednoduchých bodech. -

vezmeme si kartičku a přečteme si ji stanovíme si čas na přemýšlení o odpovědi následně na otázku odpovíme a zkontrolujeme si správnost naší odpovědi kartičku potom odložíme

Pokud na otázku budeme schopni rychle odpovědět a budeme si jisti, že nám již nedělá žádné potíže, můžeme kartičku z první zásuvky přemístit do druhé. Stejný postup zvolíme i v případě správné odpovědi na otázky v druhé a ostatních zásuvkách. Jde o to, abychom si učivo neustále opakovali a díky tomu správně uložili do dlouhodobé paměti. Abychom docílili co nejlepších výsledků, měli bychom tento postup opakovat poctivě každý den. Výhody kartotéky Díky kartotéce si opakujete látku tak často, jak uznáte za vhodné. Děláte vlastně dvě prospěšné věci zároveň. Utužujete si znalost slovíček, které už znáte a učíte se slovíčka nová, která si časem také stejně jednoduše vybavíte v případě, že nebudete učení podceňovat a věnujete mu dostatek času. Další nediskutovatelnou výhodou kartotéky je fakt, že si sami určujete, kdy se budete učit podle vašeho časového vytížení. Materiály máte stále připraveny k učení. Takže pokud budete nuceni udělat si přestávku, není problém navázat na místě, kde jste skončili a pokračovat v procvičování.

5.3 Strategie učení a) Učení a emoce Občas se stane, že něco nevíte, i když jste si tuto věc několikrát opakovali. Výsledkem toho bude, že se budete muset poprat se zlostí a budete frustrovaní. V tomto případě je nejlepší nechat své emoce jednat a spojit tu látku, které vám takříkajíc neleze do hlavy s vašimi emocemi. Emoce vám mohou pomoct k tomu, abyste si příště na tuto látku vzpomněli. Jedná se o takzvanou metodu propojování učení s pocity. Pokud ji budete používat, zjistíte, že jste si zapamatovali více než normálně. Emoce do učení přinášejí vzrušení. K tomu, abyste zapojili emoce, stačí jednoduché cvičení. Namalujte si na velký papír veselý obličej a ten si potom nalepte na zeď. Na první pohled se tato metoda může zdát 14


bláznivá, ale ještě jsme nedošli k jádru věci. Všechno to, co se máte naučit a nemůžete si to zapamatovat, řekněte osobě na obrázku. Určitě vám odpustí, pokud jí dáte najevo své emoce a bez příkras jí řeknete, co si o učivu myslíte. Až si potom budete muset ve škole vzpomnět na látku, kterou potřebujete, vybavíte si obrázek a navodíte si emoce, které jste měli v okamžiku učení, tím si vzpomenete na učební látku. b) Učení a asociace Důležité je také propojit si učivo se světem, který znáte a ve kterém žijete. Naučit se informace, které nás vůbec nezajímají a nemáme k nim ani žádný osobní vztah, může být velmi obtížné. Proč by nás například měli zajímat životní podmínky černošských otroků před válkou severu proti jihu v USA? Pokud nemáte to štěstí a váš prapradědeček nebojoval v této válce anebo vaše příbuzné nijak nezasáhla, nemáte důvod se o tuto informaci zajímat. Řešení je prosté, stačí si vzpomnět na něco osobního a propojit tuto osobní zkušenost s učivem. Učivo se stane zajímavějším a následně si látku daleko lépe zapamatujeme. Proč číst knihu, která nás nezajímá a kterou musíme znát jen tak ledabyle? Vložme do ní postavy a místa, jež známe, a stane se pro nás zajímavou.

5.4 „Pasivní učení“ – superlearning Vědci už dávno ví, že člověk nejlépe zpracuje a zapamatuje si nové informace, pokud je v naprostém klidu a v pohodě. Lépe překonává překážky v učení a rychleji mizí i počáteční potíže. Z toho vyplývá, že byste se měli ve vlastním zájmu uvolnit a přizpůsobit si místnost učení tak, abyste z ní měli příjemný pocit. Záleží na dobrém osvětlení, teplotě místnosti, uspořádání nábytku i na květinách které vylučují oxid uhličitý, který náš mozek potřebuje. Dobré je také učení vnímat jako věc, do které jste se pustili sami, protože se chcete něco nového naučit a zlepšit tím například své známky, což ve vás může vyvolat emoce štěstí, že se dílo daří. Superlearning je jednou z mnoha metod, které mají pomoct navodit pohodu a zvýšit optimismus žáků, a tím i zlepšit jejich postoj k učení, což se pozitivně projeví i na jejich studijních výsledcích. Georgi Lozanov, bulharský psychiatr, vyvinul takzvané sugestivní metody učení. Pod pojmem sugesce si řada lidí představí cílené ovlivňování myšlení a pocitů člověka. Chápou sugesci jako negativní věc, protože si myslí, že se člověk řídí jen podle sugesce a nemůže ovlivňovat své pocity. Ovšem je to mylné přesvědčení. Superlearning je učební technika, která sugesci používá, orientuje se na odstranění bloků v učení, jenž nám brání v tom, abychom si látku zapamatovali. Lozanov rozdělil tuto metodu na tři fáze: 1.

Fáze uvolnění: Studenti se uvolní pomocí koncentračních cvičení a snaží se dostat do tzv. stavu alfa, kde jsou připraveni na učení, protože jejich myšlenky jsou srovnané a jednoduše za sebou plynou.

15


Fáze učení: Nyní přijde na řadu práce učitele. S klidem a v pomalém tempu přednáší učivo. Jestliže nemáme učitele nebo pomocníka, který nám učivo přednáší, stačí nám k naší práci diktafon, kam si nahrajeme potřebné učivo. Stačí si nahrát dějepisná data, matematické vzorce nebo slovíčka a v uvolněné a pohodové atmosféře si je poslechnout. Účinnost metody zvýšíte, pokud si látku rozdělíte na dva bloky po 15 až 20 minutách. Nic nezkazíte, když během prvního poslouchání budete poslouchaný text i zároveň číst. V druhé polovině zavřete oči a v duchu si budete představovat text v psané podobě. Poté následuje přestávka, ve které byste měli být nejlépe fyzicky aktivní. Po přestávce se můžete s chutí vrhnout na třetí fázi aktivační. 3. Fáze aktivační: V této poslední fázi se naučené informace procvičují aktivně. Pokud jste se učili například slovíčka, můžete z nich skládat třeba věty a aktivujete učivo. Stejně můžete pracovat i s matematickými vzorci, které použijete v praxi při počítání příkladů. Díky tomu, že se na učení podílejí všechny roviny vědomí v kombinaci s uvolněným prostředím, učení se stává zábavnou činností a dalo by se říct i velmi jednoduchou. 2.

5.5 Učit se nahlas, nebo potichu? Vždy záleží na tom, jak dané informace dále použijete. Pokud se chystáte na ústní zkoušku a víte, že budete odpovídat na otázky, je dobré se učit nahlas a zkoušet si formulovat odpovědi. Pokud se bude jednat o písemnou zkoušku, přistupte k látce z opačného konce a dělejte si poznámky, myšlenkové mapy nebo nejrůznější náčrty. Čtení nahlas však není na škodu, protože zapojujeme kromě očí i sluch takže učivo vnímáme více vjemy. Čím více smyslů zapojíme, tím pro nás bude snadnější si nové informace vybavit.

5.6 Plánování přestávek Pokud budeme práci věnovat čas bez toho, abychom si alespoň na chvíli odpočinuli, riskujeme, že se dopustíme chyb. Naše koncentrace se s přibývajícím časem zmenšuje a spolu s ní klesá i naše výkonnost. To se děje zhruba po 35 až 45 minutách, je proto zapotřebí udělat alespoň pětiminutovou přestávku. Jestliže jsme práci věnovali více než dvě hodiny, budeme potřebovat celou hodinu na to, abychom načerpali novou energii. Je dobré dělat takové věci, které se od práce, kdy je mozek koncentrovaný, liší. Zapnout si například hudbu nebo se pozitivně naladit krátkým cvičením. Dobrou službu nám také může poskytnout procházka v přírodě.

16


5.7 Kontrolní seznamy Často se stává, že před sebou máte velké množství materiálů k učení a potřebujete si je roztřídit podle důležitosti a času, který vám zbývá do zkoušky. Systém do vašeho chaosu mohou vnést takzvané kontrolní seznamy. Kontrolní seznamy slouží k naplánování práce, pracovního postupu a také času. Kontrolní seznamy nás chrání před tím, abychom měli v hlavě zmatek a dělali si zbytečné starosti. Zde uvedu příklad kontrolního seznamu z knihy Velká kniha učení, tréninku paměti a koncentrace:

Pracovní kroky/ Postup Pomůcky

čtení

Zvýraznění odstavců zvýrazňovač

Vyhledávání klíčových slov Zvýrazňovač, kartičky

Ústní shrnutí

Během čtení

10 až 15 minut

5 až 8 minut

Časový rozvrh

Text, papír na poznámky, slovník Asi 15 minut

kartičky

Přestávky

Bez přestávky

Bez přestávky

5 minut

Bez přestávky

Výsledek

OK

zvýrazněno

15 slov

OK

5.8 Zapisování poznámek a jejich využití Je málo studentů, kteří si nedělají poznámky. Ve školách často vidíme přesně opačný jev. Jak je tedy možné, že ti, kteří popíší stohy papíru, nakonec spláčou takříkajíc nad výdělkem? Poznámky sice mají, ovšem jejich kvalita je stejná jako by měli v sešitě nepopsaný papír. Pojďme si proto říci, co je pro dělání poznámek takřka nezbytné. Derek Rowntree ve své knize Naučte se studovat, uvádí tři způsoby psaní poznámek. 1. souhrn psaný obyčejným textem 2. kostra osnovy 3. schematické poznámky / rozvětvený diagram/ pavouk Nemusíme samozřejmě používat jen jeden způsob. Kombinací všech tří můžeme naše psaní poznámek zefektivnit. Porovnání těchto tří způsobů: Souhrnné poznámky: V tomto případě se setkáváme s takzvaným výtahem originálu. Jak již název napovídá, jsou psány souhrnným textem. Tvoří je věty a odstavce, které nejsou jeho přesnou kopií, ale některá slova nebo věty jsou vynechány. 17


Kostra osnovy: jedná se o seznam vět a slovíček. Používáme číslování, titulky, mezititulky a další podobné znaky, které nám mají pomoci vybavit si učivo. Rozvětvený diagram: Stejně jako u první metody používáme krátká slova. Text však rozložíme úplně jinak. Důležité je zde vyznačení takzvaného základního tématu. Např. Sport. Od tohoto slova následně vedeme čáry. Každá z nich označuje jednu z hlavních větví tématu, která je popsána několika málo slovy. Čáry se dále rozvětvují tak dlouho, až se nakonec téma rozdělí do menších, podle slov autora dílčích částí. Pro každého studenta je samozřejmě účinnější jiný způsob zapisování poznámek. Nejlepší způsob, jak zjistit, který typ psaní poznámek nám nejlépe vyhovuje, je vyzkoušet si všechny tři způsoby na vlastní kůži nebo lépe řečeno ve vlastním sešitu.

6. Závěr Na začátku práce jsem se zmiňoval o důvodech, proč jsem si vůbec téma paměť a učení vybral. Při té příležitosti jsem mluvil o efektivnosti učení a také o tom, že chci zjistit jak při učení docílit co nejlepších výsledků s menší snahou. Mohu s čistým svědomím říct, že se mi to povedlo. Učebních metod je obrovské množství a názory na ně se mění v závislosti na autorovi. Vybral jsem proto jen učební metody a strategie, o kterých si myslím, že se dají jednoduše a rychle aplikovat a přitom přináší rychlé výsledky. Mnoho z těchto metod jsem použil v praxi na své osobě. Zjistil jsem, že například učení slovíček je pomocí metody, jež je založená na kartotéce, mnohem efektivnější. Během své práce jsem se také dozvěděl o tom, jak je důležité během učení dělat přestávky, udržovat pokoj v dobrém stavu a také o kontrolních seznamech, které ulehčují práci. Jelikož jsem měl problém i s tím, dělat si zápisky takovým způsobem, abych vybral jen to důležité, zaměřil jsem se i na tento problém. Co mě osobně překvapilo, byl fakt, že se do učení dají zapojit i emoce pomocí kterých si můžeme vybavit věci, jež nám při učení dělaly velké problémy. Zjistil jsem, že určit učební typ člověka a zařadit ho do jedné kolonky jednoznačně nejde, protože jednotlivé učební typy se navzájem propojují. Závěr tedy je propojit všechny smyslové vjemy a používat je nejlépe všechny zároveň. Například použití zraku, sluchu a ještě k tomu psaní v mém případě vedlo ke zlepšení mých studijních výsledků. Díky tomu, že jsem zapojil sluch a předříkával jsem si učební látku nahlas, dospěl jsem k tomu, že jsem si zapamatoval mnohem více detailů, než by tomu bylo v případě, kdybych si dělal jen tahák. Nedělalo mi problémy zapamatovat si i letopočty, což mi působilo velké nesnáze a při testech z dějepisu to nevedlo k velkým úspěchům. Nemluvě o tom, že historická data nejsou jen součástí dějepisu. Čím více vjemů, tím si člověk zapamatuje více a tím pádem jeho i výsledky budou lepší.

18


7. Zdroje: 1. VACÍNOVÁ, Marie, Dobromila TRPIŠOVSKÁ a Marie FARKOVÁ. Psychologie. Vyd. 2., rozš. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. ISBN 978-80-7452008-2. 2. SAMUEL, David, Paměť jak ji používáme, ztrácíme a můžeme zlepšit, 1. vydání, Praha Grada, 2002. ISBN 80-85786-20-6 3. GILLERNOVÁ,Ilona, a kolektiv, Slovník základních pojmů z psychologie, 1. vydání, Praha, Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-683-2 4. KERN, Hans, a kolektiv, Přehled psychologie, 1. vydání, Praha, Portál, 1999 5. Kolektiv autorů, Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace, 1. vydání, Praha, Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3023-3

19


Datum: Místo dokončení práce: Podpis:

20

Paměť a učení. Střední škola knih, Brno, Bzenecká 23. Studijní obor: Knihkupecké a nakladatelské činnosti. Vedoucí maturitní práce:

Recommend Documents