Střední škola KNIH, o.p.s. Brno. Psychologie sekt

Střední škola KNIH, o.p.s. Brno

Jiřina Skočíková

Psychologie sekt Maturitní práce

Vedoucí práce: Mgr. Richard Jurečka, Ph.D.

Brno 2012

„2011-12 Maturitní práce“

„Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 – NEDOSTATEČNÝ.“


Obsah

Úvod.................................................................................................................... 2 1. Význam pojmu sekta...........................................................................................3 1.1. Sekta – etymologie slova..................................................................................3 1.2. Sekta – význam slova v současném chápání...................................................4 1.2.1. Sekta, více než pojem....................................................................................4 2. Co je sekta?........................................................................................................6 2.1. Charakteristické znaky autoritářských skupin...................................................6 2.1.1. Víra versus prosperita....................................................................................7 3. Sekty a jejich psychologie.................................................................................9 3.1. Několik cest k jednomu cíli...............................................................................10 3.2. Závislost na sektě a její vznik...........................................................................11 3.3. O stupeň dál.....................................................................................................12 3.4. Cílová stanice...................................................................................................13 4. Svědci Jehovovi................................................................................................15 4.1. Ohlédnutí do historie........................................................................................16 4.2. Stavební kameny víry Svědků Jehovových.....................................................16 4.3. Církev a její členové.........................................................................................17 Závěr...................................................................................................................19 Anotace..............................................................................................................20 Seznam použitých informačních zdrojů.........................................................21

1


Úvod Sekta je pojmem všeobecně známým a alespoň základní povědomí o jeho významu má každý z nás. V širším kruhu veřejnosti je jeho význam vnímán pejorativně, z čehož vyplývá negativistický postoj vůči sektám jako nepsaná konvence. Pocity strachu či averze již při pouhém vyslovení slova sekta, bývají často běžné. Pojem však sám o sobě není dostatečným motivem pro utváření plnohodnotného názoru. Je to pouze něco, k čemu se postupně přidávají další a další informace, na které každý reaguje jiným způsobem. Záleží na osobních postojích, životních zkušenostech, prioritách a v nemalé míře také na sociálně kulturních vlivech, utvářejících osobnost každého člověka. Cílem mé práce není zjištění zda jsou či nejsou sekty špatné a to především z důvodu, který vyplývá z předešlého odstavce. Vlastní subjektivní názor si utvoří každý sám, nicméně právě k tomuto utvoření je důležité, získat co nejvíce objektivních informací, což jsem si vytkla jako primární linii v této odborné práci. Proto se zde zaměřím na souhrn těchto informací, jejich přehlednost a budu klást důraz na vlastní objektivitu, i když si uvědomuji, že v daném tématu se ne vždy lze vyvarovat vlastního subjektivního názoru. Pokud se rozhodnu některý ze svých subjektivních názorů v práci uvést, tak na tuto skutečnost předem poukáži. V první části se zaměřuji na výčet obecných informací, týkajících se sekt, jejich struktury a psychologie. Část druhá je věnována konkrétnímu seznámení s jednou celosvětově známou náboženskou skupinou, která do povědomí společnosti vstoupila jako jeden z nejtypičtějších představitelů reprezentujících přízvisko sekta. Zdrojem mých informací je použitá odborná literatura a některé webové stránky, zabývající se danou problematikou a úplný výčet těchto pramenů je uveden v podrobné bibliografii na konci mé práce.

2


1. Význam pojmu sekta Pro pochopení správného významu slova sekta je třeba se vyvarovat terminologické nejasnosti, která může při výkladu daného pojmu vzniknout. Už pouhý pojem nabízí široký prostor pro možnou variabilitu výkladu jeho významu a z toho plynoucích možných diferenciací při samotné snaze o jakoukoliv obecnou definici. V případě nejasnosti ve výkladu slova lze využít dostupných slovníků cizích slov, které definují daný pojem v obecně přijímané a ustálené formě. Avšak i zde mohou vyvstat výkladové rozdílnosti nebo jsou informace příliš zobecnělé a tím pádem se stávají pro hlubší pochopení určitého pojmu nedostačujícími. Pokládám také za důležité, uvědomit si historický základ určitého pojmu. A to především v případě, že s tímto pojmem nějakým způsobem pracujeme, užíváme jej a nebo se pouze snažíme o pochopení jeho pravé podstaty. 1.1. Sekta – etymologie slova Podle etymologického výkladu vzniklo slovo sekta z latinského sequi (následovat), což by logicky vyhovovalo kontextu obecného chápání pojmu sekta. Nicméně lze vysledovat ještě další možné výklady. Latinské sequi bylo také chápáno jako secare, jež znamené ve svém významu „sekat“ či „oddělovat“ a stalo latinským ekvivalentem pro řecký výraz hairesis, což je překládáno jako „volba“, „výběr“ a „sklon k něčemu“. Pokud se odkloníme od biblického využití tohoto pojmu, pak bylo ve své době používáno pro označení nějaké konkrétní, např. filosofické školy, v níž bylo shromáždění žáků v čele se svým učitelem, určitým způsobem odlišeno od svého okolí. V křesťanském pojetí je slovo hairesis vnímáno negativně a je užíváno pro označení odklonu od pravé víry a církve, protože nabytý význam zde značí ne „volbu“, ale „svévoli“. V počátcích byla sekta v podstatě synonymem pro herezi a přestože se později každý z pojmů profiloval do jiné roviny – pojem „hereze“ byl vztahován k naukové stránce, kdežto pojem „sekta“ se spojil se stránkou institucionální, přesto je zde podtext totožný. Co to značí? Podle tradičního chápání je tedy sekta určitá vydělená skupina, která se na základě bludného učení (tj. hereze) odklonila od primárního náboženství obecně přijímaného danou společností a sama sebe považuje za posla pravého učení. Většinovou společností je však takováto skupina vnímána negativisticky a je často cíleně vytlačována za hranici uznávaných konvencí. Po dlouhá tisíciletí byl pojem „sekta“ provázen takovýmito konotacemi, byl chápán jako označení skupin, které narušují jednotu křesťanské církve, nebo i jako tajné skupiny, jejichž cílem je církev poškozovat. (MRÁZEK, Miloš, Terminologické 3


problémy tzv. alternativní religiozity)1 1.2. Sekta – význam slova v současném chápání V současném chápání pojmu „sekta“ dochází k většímu rozpětí jeho významu, tzn. že pod tímto slovem není prezentována pouze skupina, která se odštěpila od nějakého hlavního náboženského proudu právě na základě herezí a za účelem jeho poškozování. Sektami je nazývána také řada nově vznikajících náboženských skupin, kde je však vhodnější použít označení jako např. alternativní náboženství. Vhodnější z toho důvodu, že toto jiné (tj. alternativní) náboženství nemusí vždy nutně stát proti hlavnímu proudu věroučné doktríny, kterou společnost uznává. Náboženské skupiny, které jsou obecně označovány jako sekty, také nemusí být skupinami odštěpenými, ale mohou to být skupiny zcela nově vzniklé a nestavějící svá učení na opozičnosti vůči primárnímu náboženství. Realitou současného chápání významu slova „sekta“ je i fakt, že pojem je v nemalé míře zobecněn v pejorativním duchu. Navíc je skutečností také poněkud nelehká definovatelnost samotného pojmu, což může být příčinou netolerance vůči náboženským menšinám. 1.2.1. Sekta, více než pojem Při hlubším zamyšlení nad definovatelností pojmu „sekta“ vyvstává na povrch skutečnost, že jakákoliv definice podávaná v čistě deskriptivním duchu, nebude nikdy dostatečně vystihující. Pojem sekta se vždy bude vyznačovat schopností vyvolávat u člověka určitý vztahový postoj a tím pádem se stává pojmem s relačním charakterem. Proč je tomu tak? Přihlédneme-li k výše zmíněnému faktu, že již samotný pojem „sekta“ je většinově vnímán v pejorativním duchu, logicky se dostaneme k základnímu kameni, na němž tato skutečnost stojí. Zkusme si uvědomit jak neuvěřitelně velké množství nejrůznějších pojmů známe. Pojmů, s nimiž se setkáváme den co den, pojmů, u nichž nemáme potřebu zabývat se jejich definovatelností s tím, že bychom k nim zaujímali nějaký užší vztah. A nyní si zkusme uvědomit, kolik známe pojmů, s jejichž slovní definicí můžeme mít problém, ale přitom nás naše emoční já do nějakého vztahu vůči danému pojmu staví. Sekta se řadí mezi pojmy, u nichž je vztahovost klíčová. Na základě této vztahovosti, bude každý člověk zaujímat svůj vlastní subjektivní postoj vůči sektě a 1

Autor se věnoval vysvětlení terminologických nejasností u některých pojmů spjatých s tématem religiozity. Podle: http://www.dingir.cz/secta.shtml; Staženo: 4.3. 2012.

4


vysvětlení pojmu se dosti lišit.

tedy může u různých osob v návaznosti na jejich subjektivitu

Významnou roli při snaze definovat pojem „sekta“ hrají u každého z nás naše vlastní vztahy k pojmům obsáhlejším, jako je náboženství, společnost, svoboda či nesvoboda, dobro a zlo a jistě by se našly další. Svou roli hrají také nasbírané zkušenosti, postavení jednotlivce ve společnosti, vnímání obecně uznávaných norem, míra tolerance či netolerance každého z nás a řada jiných aspektů. Z tohoto plyne, že vystihnout podstatu pojmu „sekta“ nějakou deskriptivní definicí, není zrovna snadné. Přes veškerou složitost, která vyplouvá na povrch při snaze definovat, je daným faktem, že slovo „sekta“ se co do vztahovosti ustálilo ve většinovém chápání v deviantních normách.

5


2. Co je sekta? Obecně lze říci, že sekty jsou organizované nábožensky orientované skupiny. Ať již byly v minulosti součástí velkých a společností uznávaných náboženských proudů či jsou to skupiny vzniklé nezávisle, je všem sektám společné tvrzení o jedinečnosti a pravdivosti jimi hlásané víry. Jinými slovy – pouze jejich učení je pravou vírou. K tomuto učení velmi často využívají výkladu svatých knih, například Bible. Dle jejich tvrzení je jimi interpretovaný výklad svatých spisů jediný správný a často se jedná o výklad doslovný. Rozdílný pohled na výklad těchto knih je ze strany křesťanských teologů, podle nichž se například Bible nedá vykládat doslovně, jak tomu bylo v dřívějších dobách. Sekty jsou autoritářské skupiny odvolávající se na svobodu slova, na náboženskou svobodu a často argumentují také tím, že v podstatě dělají to, co činí i uznávané velké církve. Na základě této skutečnosti je z jejich strany vyžadováno uznání stejných práv.2 Je skutečností, že sekty vykazují některé shodné znaky či rysy jako různá velká světová náboženství. Jsou jimi: •

Dodržování přikázání, rituálů a zvyků.

•

Snaha o šíření víry.

•

Uctívání spasitelů či proroků.

•

Přisuzování neomylnosti svému vůdci.

•

Stanovy pravidel pro život svých členů.

•

„Bezvěrci“ či vyznavači jiné víry jsou nahlíženi nepřátelsky.

2.1. Charakteristické znaky autoritářských skupin Jak již bylo zmíněno výše, jsou sekty autoritářskými skupinami. Přestože je zřejmé , že nemalé množství sekt nacházejících se po celém světě a právě s tímto množstvím spojená variabilita specifik, vážících se k jednotlivým skupinám, jsou zde i určité charakteristické rysy, všechny tyto skupiny spojující. Dle těchto rysů, je možno velmi snadno odhalit, že se jedná o autoritářskou organizaci a uvědomit si míru její 2

Právo na svobodu vyznání je garantováno v Listině základních práv a svobod v čl. 15 a čl. 16.

6


nebezpečnosti vůči jedinci.3 Stěžejními a společnými charakteristickými znaky autoritářských skupin jsou: •

Naprosto bezvýhradná závislost na vůdci skupiny, jehož učení je pokládáno za slovo boží a tím je zákonem, který je nutno za každých okolností akceptovat. Vůdce skupiny, který se může nazývat prorokem, je často žijící osobou.

•

Je vyžadován zcela nekritický postoj vůči řádu a učení sekty. Jakékoliv odchylky či náznaky revolty jsou trestány.

•

Vlastní svědomí jedince je zde naprosto bezvýznamné.4

•

Je vyžadováno striktní dodržování pravidel skupiny. Tato pravidla nezřídka zasahují i do oblastí soukromého života svých členů, jako je například sexualita, stravování, trávení volného času.

•

Skutečností jsou dokonale propracované a cíleně vedené techniky, jimiž je vedena, kontrolována a manipulována psychika členů sekty.

•

Primární roli hraje finanční prosperita skupiny.

V případě, že bychom chtěli nějakým způsobem zhodnotit míru nebezpečnosti u autoritářských skupin, pak je třeba se zaměřit na následující skutečnosti: •

Skupina brání osobnostnímu rozvoji jedince a jeho autonomii.

•

Jedinci je zabraňováno ve vytváření vlastních kritických názorů.

•

Skupina se vyznačuje diktátorskými a dogmatickými znaky. Je autoritativní a od svých členů vyžaduje slepou poslušnost.

2.1.1. Víra versus prosperita Jednou z uvedených charakteristik je finanční prosperita skupiny. Lze tedy konstatovat, že většina sekt jsou v podstatě výdělečné skupiny, zneužívající své členy k získávání stále většího majetku. Není neobvyklé, že v celé řadě sekt odevzdávají její členové pro blaho celku 3

Zda se jedná o skupinu špatnou či dobrou, zda je skutečně nebezpečná či nikoliv, může již být věcí polemiky a v tomto bodě už je také patrný vztahový postoj jednotlivce k dané problematice, tzn. že každý dle vlastní subjektivity posoudí míru nebezpečnosti s přihlédnutím k prezentovaným bodům charakteristiky. 4 Zde je patrný rozdíl mezi sektou a například katolickou církví, v níž je právě svědomí jedince považováno za velmi důležitou součást duchovního života, poznání a víry. Tento rozdíl považuji za jeden z nejvýznamnějších faktorů, jímž se sekta specifikuje či ve své podstatě dokonce vyděluje z běžné společnosti.

7


veškerý svůj majetek, úsporami počínaje a nemovitostmi konče. Členové často odevzdávají i velkou část svého platu, pokud jsou zaměstnáni, a ponechávají si pouze minimální kapesné. Přestože sama skupina bývá prosperující organizací s velmi dobrou finanční záštitou, tak je faktem, že sami řadoví členového z tohoto bohatství nemají takřka nic. Veškeré finanční i nefinanční prostředky drží pevně ve svých rukou vůdce či vůdcové skupiny a obyčejný člen je často, v případě potřeby, odkázán na pomoc blízkých, kteří zůstali vně sekty. Může to být třeba v případě akutní hospitalizace v nemocnici, jelikož sekta svému členu zdravotní pojištění nehradí, a tak pokud není hrazeno z jiných zdrojů, může nastat nemalý problém. Je až s podivem, že i přes uvedené skutečnosti mají sekty velmi mnoho členů a pevnou základnu v mnoha zemích po celém světě. Jak je to možné, se pokusím prezentovat v následující kapitole.

8


3. Sekty a jejich psychologie Psychologie sekt je důmyslně propracovaným systémem. S jeho pomocí si sekty nejenom udržují stávající členy, ale také získávají do svých řad nové příznivce a o míře úspěšnosti tohoto systému svědčí fakt, že počet takto profilovaných skupin celosvětově stále roste. Není nijak nadnesené, pokud uvedu v přímém poměru k psychickému stavu člena sekty psychický stav oběti jakékoliv jiné závislosti. Vyvolání a udržování závislosti je podstatnou a nedílnou částí zmiňovaného systému. Ruku v ruce se závislostí však jdou další aspekty jako například ztráta sebevědomí, ztráta vlastní identity ve prospěch skupiny, pocity sounáležitosti a elitářství. Systém je dokonale pracujícím soukolím, kde není nic ponecháno náhodě, kde každý ojedinělý čin má návaznost na skutek další, vše je synchronizováno do nejmenších detailů tak, aby nový či stávající člen neviděl jinou možnost volby. Ztráta vlastní identity je stejně klíčová, jako vyvolaný pocit závislosti. Nečlenům sekty se může něco takového zdát až příliš nadnesené, v krajním případě nemožné, nicméně skutečností zůstává, že členové sekty svou identitu ztrácejí. Uvádím zde citaci z knihy Barbary Büchnerové, která v ní mimo jiné uvádí také několik subjektivních pohledů lidí, majících osobní zkušenost s nějakou extremistickou skupinou: „Mít vlastní vůli je hřích. Pro fundamentalisty zůstává osobní identita (dnes jako v minulosti) známkou bezbožného myšlení. Touto strukturou myšlení se vyznačují všechny destruktivní kulty. Ale i prominentní evangelikální vůdci jako Billy Graham vyžadují ve svých kázáních zřeknutí se vlastní identity: ‚Podstatou hříchu je vlastní vůle. Ve velkých i malých věcech nás zásadně musí kontrolovat a ovládat Ježíš. Tento verš nám připomíná starozákonní oběti. Vše bylo spáleno na oltáři. Stejně tak musí být i naše odevzdanost – naše podrobení a naše oddanost – úplná a naprostá. Měli bychom se proto modlit, aby nás (Ježíš) zbavil našeho Já – naší sebelásky, naší vůle, našich sklonů.‘ V praxi to znamenalo: ‚Já vím lépe než ty, co Ježíš žádá, a to mi dává právo tě jeho jménem ovládat.‘ Poselství pak zní asi takhle: ‚Když někdo neposlouchá křesťanského vůdce, kterého vidí, jak má poslouchat Boha, kteréh nevidí?‘ Samozřejmě, že nám nedával rozkazy Ježíš, nýbrž vůdce skupiny, který je většinou uvedl slovy: ‚Bůh mi řekl, že máš ...‘“5

5

BÜCHNEROVÁ, Barbara. Co máme vědět o sektách. Str. 63.

9


3.1. Několik cest k jednomu cíli Aby se člověk stal členem sekty, musí jej k tomuto rozhodnutí přivést nějaká konkrétní cesta. Podobné přesvědčení nepřichází ze dne na den, z hodiny na hodinu, ale předchází mu některý z konkrétních důvodů, který lze považovat za jakýsi startér této cesty, vedoucí do společenství sekty. Může nás před vstupem do sekty ochránit strach? Tuto otázku zodpovídá ve své knize Hans-Otto Wiebeus: „Někteří lidé mají opravdový strach před sektami. Myslí se, že mohou být šikovnými misionáři téměř proti své vůli zataženi do společenství a potom bude těžké ho opustit. Některé křesťanské skupiny se dokonce domnívají, že vlivem hudby budou mladiství bez vlastního povšimnutí změněni v satanisty. To je nesmysl. Cesta do sekty je vždy dobrovolná. S výjimkou dětí a mladistvých, jejichž rodiče už členy takové skupiny jsou.“6 Považuji za důležité brát na zřetel citovanou myšlenku, protože právě strach může často vést k zaslepenosti vůči objektivitě, s níž bychom měli zhodnocovat nějakou konkrétní situaci či problém. Pravdou je, že i strach má v životě své opodstatnění, ale zároveň může být svazujícím prvkem, díky němuž nejsme schopni vidět, přijmout a zhodnotit veškeré informace v plné míře. Jaké jsou tedy cesty, které mohou sektám přivést do jejich řad nové členy? V lidské společnosti se nachází řada nadmíru citlivých lidí, kteří nejsou lhostejní vůči současnému stavu světa. Trápí se nad otázkami, na něž nejsou schopni nalézt odpověď. Proč je na zemi hlad? Proč lidé vedou války? Proč musí jedni žít v bídě, zatímco druzí se utápějí v blahobytu? Neutěšený obraz lidské společnosti, který těmto vnímavým jedincům nedá spát. Se stejnou intenzitou nutkavého neklidu, které tyto globální otázky člověku přinášejí, přicházejí na řadu také nejistoty a otázky osobnějšího charakteru. Například strach ze ztráty zaměstnání, nedostatku financí, pocit strachu z agresivity konzumní společnosti a řada dalších.Tyto nejistoty, obavy a nezodpovězené palčivé otázky jsou vhodným výchozím bodem pro působení sekt. Nabídnou člověku odpovědi, klid, vizi lepší budoucnosti a nejeden člověk podlehne jejich působení, protože v danou chvíli je pro něj sekta osvobozujícím prostředkem. V návaznosti na pocity strachu a neklidu, které zákonitě vyvstávají z otázek, jež jsem uvedla v předchozí odrážce, často k člověku přicházejí také pocity nespokojenosti se svým životem. Zde se již nacházíme v osobnější rovině. Citliví lidé budou těžce nést případné neshody v partnerském životě, s rodiči a příbuznými, neuspokojivé vztahy na pracovišti nebo ve škole. Pokud se však jakýmkoli způsobem dostanou do společenství sekty, budou náhle zavaleni pocity pochopení, vstřícnosti, srdečnosti a lásky. Přemíra pozitivních vjemů, které je přimějí k dalším a dalším návštěvám společenství, do něhož se postupem času sami a dobrovolně začlení. Dalším ze způsobů, jak se dostat do kontaktu se sektou, je poznání sekty přes lidi známé a nám důvěryhodné. Tito lidé jsou schopni přimět člověka k návštěvě 6

WIEBEUS, Hans-Otto. Sekty a lovci duší. Kdo je „napadnutelný“ sektami?. Str. 33.

10


náboženské skupiny, i přes jeho prvotní negativistický přístup. Mnohdy jsou potom lidé příjemně překvapeni přátelskou a celkově pozitivně laděnou atmosférou, s níž se ve skupině setkají. Poté je zcela pochopitelné, že se člověk do tohoto příjemně působícího prostředí může chtít navracet. Touha po jedinečnosti, odlišnosti a oproštění se od průměrné masy může být dalším mezníkem, díky němuž je jedinec nasměrován na cestu, kterou se lze dostat do nekonvenčního prostředí některé ze sekt. Mnoha lidem se většinová společnost jeví jako nudná, duchovně zaostalá či omezená. Především mladým lidem, které pak na základě těchto jejich postojů vůči společnosti mohou sekty získat do svých řad snadněji. Je zřejmé, že příčin, díky nimž jsou lidé motivováni ke vstupu do sekt je mnoho. Cesty jsou rozdílné, avšak cílová stanice bývá ve své podstatě stejná. Na jakých principech pracuje psychologické působení sekt na své členy? Co způsobuje závislost členů na skupině? Těmto otázkám je věnována následující podkapitola. 3.2. Závislost na sektě a její vznik V úvodu třetí kapitoly uvádím přirovnání psychického stavu mezi členem sekty a člověkem, který se stal obětí jakékoliv jiné závislosti. Velmi trefně je tento příměr specifikován autorkou Barbarou Büchnerovou v její knize Co máme vědět o sektách: „Stejně jako při drogové závislosti začíná všechno i zde fantastickým „šlehem“, báječným zážitkem zcela zvláštního druhu.“ Co si pod pojmem „báječný šleh“ představit? V případě sekty a nově příchozího potenciálního člena je to záplava skvělých, báječných až euforických pocitů. Podobně jako v případě drogy, kdy ještě nejsou patrny žádné nežádoucí a nepříjemné vedlejší účinky. Všechny tyto úžasné pocity však nepřicházejí náhodně a samy od sebe. Jsou výsledkem obratně zinscenovaných událostí, jejichž hlavní úlohou je nováčka v podstatě opít. K nejčastěji využívaným způsobům patří tzv. „love bombing“, tedy bombardování láskou. Nový člen je vystaven nadmíru velkému přílivu lásky a porozumění ze strany ostatních členů sekty a navíc je mu budoucnost líčena jen v těch nejlepších vyobrazeních. Nováček je tak dlouho zpracováván, neustále slyší od ostatních popis jejich fantastických prožitků osvícení, až sám začne věřit, že i on musí dojít ke stejnému bodu. Podstatným faktorem je vznik davové psychózy, o níž vedení sekty jde. Za tímto účelem jsou připraveny další rozličné rekvizity – strhující kázání, hluboce podmanivá hudba, zpívání manter, přehlídka extatických stavů a často také událost osvícení v přímém přenosu. Způsobů je mnoho, avšak cíl je jediný. Za vším stojí snaha připoutat nováčka ke 11


skupině, probudit v něm závislost na pocitech štěstí, po nichž bude toužit stále více. 3.3. O stupeň dál Počáteční stav blaženosti není samozřejmě trvalý. Přichází běžná realita života ve skupině, které je podřízeno vše. Pro nového člena se stává prvořadou činností práce pro sektu, která je často nudná a nezáživná. Navíc se mu nedostává ani počátečního přílivu lásky. Přichází celkové ochlazení, čímž je nováček donucen k tomu, aby zvýšil svou snahu a také disciplínu. Nový člen tak učiní, neboť touží po opětovném uznání. Toto vše funguje na velmi prostém, ale účinném principu metody „cukru a biče“. Nováček není udržován ve stavu nespokojenosti natolik dlouho, aby se rozhodl skupinu opustit. Je nutné jej ke společenství stále pevněji připoutávat, a tak je mu ve vhodný okamžik opět umožněno zažívat euforické pocity blaženosti. A tak stále znovu a znovu je oběť srážena do stavu nelibosti, aby byla v pravý čas opět odměněna přízní a láskou. Psychologický efekt této metody je velmi účinný. Oběť se bude ze všech svých sil snažit o to, aby se jí dostávalo stále dalších a dalších „báječných šlehů“ a oddanost vůči skupině bude stále hlubší. Je až zarážející, jak tato metoda dokáže pozměnit lidskou psychiku a poukazuje to na skutečnost, že vedoucí autoritářských skupin jsou velmi zruční v manipulaci s lidmi a jejich techniky jsou mistrně a do nejmenších detailů propracovány. Veškerá psychologie sekt by se v podstatě dala shrnout do několika následujících bodů:

7

•

Důležitý je stálý a těsný styk člena se skupinou.

•

Metoda „cukru a biče“, kdy je na jedné straně člen zahrnován zájmem, pochopením a láskou a na straně druhé jsou v něm vyvolávány pocity viny a strachu.

•

Člen musí být pod dohledem a to dokonce i jeho myšlení, které je obratně usměrňováno díky cíleným rozhovorům, do nichž jsou začleňovány například vybrané citáty z Bible.

•

Eliminace kontaktu s lidmi mimo skupinu, nebo alespoň snaha tento kontakt snížit na co největší minimum.V případě kritiky ji stavět do pozice agresora, který jedná se zlým úmyslem. Zároveň je jakákoliv kritika využita jako důkaz o správnosti vlastního učení: „Samozřejmě, že proti nám musejí vystupovat, vždyť my hlásáme pravdu.“7

BÜCHNEROVÁ, Barbara. Co máme vědět o sektách. Str. 94.

12


3.4. Cílová stanice Jak již bylo uvedeno, do lůna sekty může člověka přivést mnoho různých cest. Cílová stanice ovšem bývá většinou nápadně podobná. Život v sektě přivádí člověka do společenského ústraní, protože i samotná sekta jako celek, se od běžné společnosti distancuje. A samozřejmě také okolí velmi často zaujímá vůči sektám negativistický postoj a tímto dochází k distancování i z druhé strany. Jakmile je člověk izolován v jakémkoli omezeném prostředí, dochází ke změnám na struktuře jeho mentálního života. Dochází ke stále těsnějšímu ztotožňování jedince se skupinou a člověk sám sebe může stavět až do role mučedníka. Členové sekty věnují skupině téměř veškerý svůj čas. Na osobní život, zábavu, vzdělávání či mimoskupinové vztahy již prostor nezbývá. V tomto bodě bych ráda vyzdvihla především absenci vzdělání, která se s velmi negativním dopadem odrazí na dětech členů sekty. Mnoho dětí se narodí přímo v náboženské skupině a tím pádem jsou jejími členy od narození a tedy nedobrovolně. Nebo jsou zde děti, jejichž rodiče se pro vstup do skupiny rozhodnou až za života svých potomků a nezřídka jsou potom tyto děti přinuceny ukončit školní vzdělávání. Je samozřejmé, že tyto děti mají nesrovnatelně těžší podmínky pro začlenění se do běžné společnosti v případě, že někdy v budoucnu sektu opustí. Součástí života v sektě je silný psychický stres, jako následek cílené psychomutace8, kterou člen sekty prochází. Důležitým rysem je tedy jednoznačně změna myšlení členů skupiny a velmi zjednodušeně by se pro vystižení této změny dalo použít adjektivum „zploštělé“. Příčinou je normativní myšlenkové schéma vštěpované vedením sekty a nedostatek vnějších podnětů k rozvoji kritického uvažování. Není tedy náhodou, že sekta zabraňuje svým členům, aby se podíleli na kulturním životě vnějšího světa. Nesmějí sledovat televizi, navštěvovat nejrůznější kulturní či vzdělávací instituce a je jim zapovězena i řada dalších pro normální společnost naprosto běžných aktivit. Převážná většina členů sekt vstoupila do těchto společenství dobrovolně. Z vlastní vůle se vydělili z běžné společnosti a rozhodli se pro život ve skupině, v níž neplatí jinde standardně uznávaná práva lidského jedince. Někteří lidé však přece jenom po čase dojdou k přesvědčení, že chtějí skupinu opustit. Cesta ven ze sekty bývá mnohem obtížnější, než byla cesta tam. Nejenom, že odcházející člen musí čelit praktickým problémům, jakými jsou nedostatek financí, hledání ubytování a zaměstnání, ale jsou zde i problémy psychické. Pocity strachu a bezmoci, hledání své ztracené identity a znovubudování vlastního sebevědomí, to vše jsou překážky, které mohou být velmi těžce zvládnutelné. V takovýchto případech je velmi účinná 8 Psychomutace je nezbytná pro začlenění se do sekty a projevuje se mnoha výraznými specifiky. Jedná se o násilnou metodu psychického rázu, jejímž výsledkem je duchovní přeměna oběti. Sečtou-li se veškeré projevy úspěšně provedené psychomutace, získává sekta člena naprosto závislého na vedoucích skupiny, přičemž je jím zcela nekriticky přijímán vštěpovaný model myšlení.

13


pomoc ze strany bývalých přátel a příbuzných, kteří mohou výrazně pomoci při překonávání těchto obtíží.

14


4. Svědci Jehovovi Prohlašovali, že jsou nejrychleji se šířícím náboženstvím na světě. Jsou pověstní návštěvami v domácnostech, obvykle lidem nabízejí výtisk svého časopisu.9 Náboženské hnutí nesoucí název Svědci Jehovovi patří mezi nejznámější skupiny a veřejností je vnímáno jako typický představitel pojmu sekta. Za svou popularitu vděčí především nepřehlédnutelné misijní činnosti, s níž byla většina lidí, alespoň jednou, osobně konfrontována. Svědci Jehovovi jsou náboženskou skupinou s velmi rozsáhlou základnou, která má v současné době na 6 000 000 členů ve více než 230 zemích světa.10 Jedním z nejznámějších atributů, pojícím se s tímto náboženským hnutím, je časopis Strážní věž, který je svědky vydáván a distribuován. Součástí misionářské aktivity Svědků Jehovových jsou také návštěvy v domácnostech. Tyto návštěvy jsou pro členy skupiny jakousi povinnou pracovní činností. Každý člen je považován za posla, jehož úkolem je šíření učení víry tohoto náboženského hnutí všem ostatním lidem. Řadoví členové mají předepsaný určitý počet hodin týdně, jež musí věnovat návštěvám v domácnostech a šířit tak poselství. K dalším specifickým rysům skupiny patří odmítání transfuze krve, neslaví narozeniny, Vánoce ani Velikonoce, odmítají volit, odmítají výkon vojenské služby a nevyjadřují příslušnost k žádné konkrétní zemi. V minulosti byli veřejně pronásledováni a řada svědků zahynula například v koncentračních táborech za druhé světové války. V současnosti jsou tolerováni téměř ve všech oblastech svého působení. Výjimku tvoří některé africké země. Své pojmenování převzali Svědci Jehovovi z biblické zprávy nacházející se v Izaiáši (43:10,11), kde se praví: Vy svědkové moji jste, promlouvá Jahve11, svědkové moji, které jsem zvolil, aby se poznalo a věřilo ve mne, uznalo konečně, že já jsem Bůh.

9

BUTTERWORTH, John. Sekty a nová náboženství, Svědci Jehovovi. Str. 90.

10

Tento numerický údaj je převzat z oficiálních webových stránek Svědků Jehovových. http:// www.watchtower.org/b/jt/index.htm; Staženo: 4.3. 2012

11

Jahve, nebol-li Jehova, je pojmenováním Boha. Označení „Jahve“ bylo upřednostňováno římskokatolickou Jeruzalémskou biblí. Přestože se toto boží jméno mnohokrát objevilo v původních hebrejských písmech, tak většinou Biblí uváděno není. Nahrazovala jej substantiva Bůh, Pán a Hospodin. Podle: http://www.watchtower.org/b/jt/index.htm; Staženo: 4.3. 2012

15


4.1. Ohlédnutí do historie Vznik této náboženské skupiny lze časově zařadit do druhé poloviny 19. století. Za jejím zrodem stál pastor Charles Taze Russel, který roku 1879 založil novou náboženskou organizaci, nesoucí název Sionistická strážní věž. Touto skutečností reagoval na své opoziční postoje vůči obecně uznávaným myšlenkám církve. Shromáždil kolem sebe skupinu lidí, kteří sympatizovali s jeho názory a primární náplní jejich činnosti se stalo studium Bible a to především za účelem odhalení data druhého příchodu Krista. Zhruba ve stejnou dobu začal také s vydáváním časopisu Strážní věž, který je vydáván dodnes a Svědky Jehovovi je stále považován za významnou věroučnou autoritu. Po smrti Charlese Taze Russela převzal vedení skupiny Joseph Franklin Rutheford, který prosadil změnu názvu organizace na Svědky Jehovovi. Během jeho působení došlo k progresivnímu rozvoji skupiny a jedním z výrazných rysů se stalo například silně antimilitantní smýšlení. Za protiválečnou kampaň byl Rutheford spolu s několika dalšími vůdci skupiny dokonce odsouzen a krátce vězněn. Během historie Svědků Jehovových se vystřídali na vedoucím postu ještě další muži, kteří se mimo jiné zasloužili o mezinárodní misijní činnost a také o tzv. Nový světový překlad svatých písem, což je v podstatě vlastní jehovistický překlad Bible. 4.2. Stavební kameny víry Svědků Jehovových Jedním z hlavních rysů vyznačujícím tezi Svědků Jehovových je výrazné eschatologické a apokalyptické smýšlení. Dle jejich slov může být svět spasen pouze skrze jimi hlásané učení. Nebo jinými slovy – dle názoru této náboženské skupiny je pouze jimi zvěstována boží pravda a naději na spasení mají pouze ti, kteří se ke skupině připojí. Shrnutí podstaty víry Svědků Jehovových zde budu parafrázovat podle publikace Sekty a nová náboženství od Johna Butterwortha.12

12

•

Bůh, neboli Jehova, je stvořitelem všeho.

•

Ježíš byl stvořen Bohem a po svém vzkříšení se vrátil zpět na nebesa jako Duch.

•

Za spáchané hříchy může být člověk vykoupen pouze tehdy, pokud bude bezpodmínečně poslouchat Boha.

•

Duch svatý není Bůh, ale jakási neviditelná aktivní síla, nabádající své služebníky k poslušnosti vůči ní. BUTTERWORTH, John. Sekty a nová náboženství, Svědci Jehovovi. Str. 91.

16


•

Jakékoliv jiné církve nebo i vlády světa jsou ovládány ďáblem.

•

Stávající světový systém bude zničen tzv. Armagedonskou bitvou a ti, jež přežijí, budou vládnout spolu s Kristem po dobu tisíce let. Po tuto dobu bude na Zemi hojnost a dokonce i šelmy zkrotnou.

•

Po uplynutí avizovaných tisíce let budou mrtví vzkříšeni a 144 000 vyvolených se dostane na nebesa, kde budou žít. Většina lidí však zůstane na zemi a zničeni budou ti, kteří zavrhnou učení hlásané Svědky Jehovovými.

•

Každá katastrofa postihující lidstvo, zemětřesením počínaje a hladomorem konče, je znamením, jež zvěstuje blížící se konec.

Jak již bylo naznačeno výše, základem jejich učení je Bible, z níž často citují, aby tím podpořili své myšlenky. Nicméně skutečností je také fakt, že citované biblické verše bývají vytrhovány z kontextu, jak uvádí Butterworth v kapitole věnované této náboženské skupině, a mimo jiné říká: „Citují Bibli, ale jejich překlad Nového zákona není přesný a uznávaní vědci v oboru teologie ho nikdy nepřijali.“13 4.3. Církev a její členové Církev Svědků Jehovových je celosvětovou organizací s dobře propracovanou vnitřní strukturou a dle názoru Johna Butterwortha, který ji prezentuje v knize Sekty a nová náboženství, ji lze přirovnat k obchodní firmě. V čele organizace stojí skupina lidí, tvořících něco jako „management“, tedy vedení celé skupiny. Ústředí tohoto vedoucího sboru se nachází ve Spojených státech v newyorském Brooklynu. Z tohoto vedoucího střediska bývají každoročně vysíláni zástupci církve, aby v jednotlivých regionech po celém světě dohlíželi na činnost menších poboček a případně konzultovali s jejich vedoucími interní záležitosti. Celá struktura církve je dělena na oblasti, rozdělující se dále na kraje a v každém kraji se nalézá kolem dvaceti sborů. Dohled nad těmito menšími celky spadá do pravomoci tzv. oblastního dozorce, jehož úkolem je dohlížení a postupné navštěvování krajů spadajících do oblasti jeho kompetence. Nedílnou součástí vnitřního života v církvi jsou společná setkání většího rozsahu, jako například dvakrát v roce konaný krajský sjezd. Cílem těchto organizovaných sjezdů je především šíření učení církve prostřednictvím kazatelů. V řadě oblastí se také nacházejí vlastní tiskárny, které vydávají církevní časopis Strážní věž, a ve světovém ústředí organizace bývá jednou do roka vydávána tzv. Ročenka. 13

BUTTERWORTH, John. Sekty a nová náboženství, Svědci Jehovovi. Str. 93.

17


Členové církve, neboli Svědci Jehovovi, jsou lidé, kteří jsou tomuto náboženskému hnutí cele oddáni. Ku prospěchu skupiny postupují veškerý svůj majetek a v názorech jsou naprosto loajální vůči doktríně, jež byla v této sektě vytvořena. Rozhodne-li se některý člen opustit církev Svědků Jehovových, neobejde se tento čin bez následných sankcí. John Butterworth ve své publikaci uvádí také stručné rozdělení způsobu, jakým se člověk stává jedním ze Svědků Jehovových: „Šest kroků, jak se stát Svědkem Jehovovým. •

•

•

•

• •

První (úvodní) návštěva – po dobu první návštěvy se jehovista představí a nabídne nějakou literaturu. Ti, kteří si myslí, že se ho zbaví, když si literaturu vezmou, zjistí, že je to nejlepší způsob, jak si zajistit další návštěvu. Opakovaná návštěva – každý potenciální věřící dostane druhou návštěvu, během které se jehovista snaží zjistit, jak literatura zapůsobila. Pokusí se sestavit i domácí studijní skupinu. Domácí studijní skupina – osobě, s kterou se zkontaktovali, navrhnou, aby si přivedla přátele a aby společně doma studovali některou z publikací. Po několika týdnech ho začlení do větší skupiny, kde se učením zabývají mnohem podrobněji. Královská síň – po skončení domácího studia pozvou uvedenou osobu do královské síně. Chovají se k ní jako k velmi významné osobnosti a protože ji už předem připravili, pochopí i jejich učení. Návštěva – potom svého hosta vyzvou, aby se uprostřed týdne zúčastnil přednášek a učil se chodit dům od domu na návštěvy. Křest – posledním stupněm před přijetím mezi jehovisty je křest.

Obecně lze členy této sekty charakterizovat jako jedince, jež jsou zcela závislí na své skupině a na jejím vedení. Veškerý jejich život je podřízen celku, tvořícím skupinu, a tímto jsou samozřejmě také ovlivněny sociální vazby všech členů. Proto je z psychologického hlediska pro jednotlivce velmi obtížné, v případě pochybností o správnosti svého začlenění do skupiny, tuto společnost opustit.

18


Závěr Jak již bylo specifikováno v úvodu této odborné práce, nebylo jejím cílem hodnotit negativa či pozitiva, která s sebou sekty, jako náboženská hnutí, přinášejí. Stěžejní snahou byl souhrn dostupných informací, vztahujících se k problematice sekt a jejich psychologii. Za důležité jsem považovala zachování co největší možné míry objektivity, a aby tato snaha byla patrna také při konfrontaci čtenáře s mou prací. Sekta je pojmem celospolečensky známým a alespoň jakési základní a obecné povědomí o jeho významu má většina z nás. Většinově je sekta vnímána v pejorativním duchu a nebylo mou snahou, abych svou prací toto vnímání nějakým způsobem přetvářela. Cílem práce na téma psychologie sekt je prohloubení poznatků o sektě jako o skupině, která se svou charakteristikou, chováním a psychologií sama vyděluje z běžné společnosti. Už pouhé tyto základní skutečnosti staví sekty do roviny atraktivních témat, která lákají k hlubšímu prozkoumání. Způsob, jakým jsou a budou sekty vnímány v jednotlivých případech je ryze subjektivní záležitostí. Tuto svou tezi jsem zmínila již v průběhu psaní práce samotné a držím se jí i po jejím dokončení. Vnímání víry jako takové, vnímání náboženství, osobní vztahový postoj vůči nim, toto vše je nedílnou součástí lidské osobnosti. A stejně jako se liší osobnost každého jedince, liší se také naše názory, vnímání a zhodnocení jakékoliv problematiky. Sekty, alternativní náboženství, nová náboženská hnutí - ať jsou tyto specifické skupiny nazývány jakýmkoliv přívlastkem a samy se svou odlišností vyhraňují z běžné společnosti, tak přesto budou také její součástí. Jakým způsobem budou hodnoceny nebo i přijímány, závisí také v nemalé míře na množství, racionalitě a aktuálnosti informací, které budou společnosti dostupné.

19


Anotace Primární linií této odborné práce je souhrn informací, které jsou potřebné k hlubšímu pochopení jak samotného terminologického pojmu sekta, tak i oblasti, jíž je tento termín přisuzován. První část práce je podrobně věnována etymologii slova sekta a jeho definovatelnosti coby pojmu. Dále se zaměřuje na vnitřní strukturu náboženských skupin, obecně považovaných za sekty, a na jejich charakteristické znaky. Jedna z kapitol se zabývá samotnou psychologií sekt a na její vliv vůči stávajícím či potenciálním členům. Ve druhé části je prezentována vybraná celosvětově známá náboženská skupina, jež je společností vnímána jako zobecnělý model termínu sekta.

═ ●═

Annotation A primary line of this theses is a summary of information that is necesary for deeper understanding of the very notion of the term “sect”. I also included description of a broader meaning of this word that is attributed to this concept. The first part is devoted to a detailed etymology of the word “sect” and its definability as a concept. Then my theses focuses on the internal structure of religious groups, generally regarded as sects, and their characteristics. One chapter deals with the very psychology of sects and its impact to its existing or potential members. A selected well-known religious group perceived as a generalized model of the sect is presented in the second part of my theses.

20


Seznam použitých informačních zdrojů

•

ALLAN, John. BUTTERWORTH, John. LANGLEYOVÁ, Myrtle. Víry a vyznání. 1. vyd. 1993. ISBN 80-7145-011-1

•

BŰCHNEROVÁ, Barbara. Co máme vědět o sektách. 1. vyd. 1999. 127 s. ISBN 80-86299-02-3

•

WIEBEUS. Hans-Otto. Sekty a lovci duší. 1. vyd. 2006. 296 s. ISBN 80-7211-224-4

•

Watchtower, Official Web Site of Jehovah’s Witnesses [online]. 2012 [cit. 4. března 2012] Dostupné z:

•

MRÁZEK, Miloš. Theologická revue. Terminologické problémy studia tzv. alternativní religiozity. 2005. 1. str. 55-63. [online]. 2012 [cit. 4. března 2012] Dostupné z:

4. března 2012 Maršov Jiřina Skočíková

21

Střední škola KNIH, o.p.s. Brno. Psychologie sekt

Recommend Documents