Paletizační robot KUKA splňuje potřeby automatizace budoucnosti

Paletizační robot KUKA splňuje potřeby automatizace budoucnosti Vysoká rychlost je velká výzva pro paletizační roboty působící v systémových řešeních v potravinářském průmyslu nebo logistice. Ta však nesmí být dosažena na úkor přesnosti. Jak vysvětluje Michael Fraede - manažer segmentu spotřebního zboží ve společnosti KUKA Robotics, ani jeden z těchto požadavků není problém pro paletizační roboty KUKA KR QUANTEC.

Pane Fraede, pracujete ve společnosti KUKA Robotics jako manažer segmentu spotřebního zboží. Jaká je role robotů v tomto odvětví? Naše paletizační roboty hrají významnou roli jak v potravinářském průmyslu, tak v logistice. Zároveň ztělesňují vše, co je potřebné pro dokonalou automatizaci v této oblasti. S rozsahem nosností od 40 do 1300 kilogramů nabízejí zákazníkům bezkonkurenční rozmanitost. Všechny paletizační roboty KUKA jsou také speciálně navrženy právě pro náročné aplikace. Výsledkem toho jsou krátké časy cyklu a vysoký výkon v kombinaci s nízkými nároky na prostor a vysokou efektivitou. Jedná se o základní aspekty, které umožňují našim zákazníkům v sektoru spotřebního zboží nejen být konkurenceschopní, ale ještě využívat výhod oproti svým konkurentům na trhu. Které konkrétní výhody nabízejí vaše automatizační systémy zákazníkovi? Co můžou roboty dělat lépe?

Hlavní výhody jsou jasně vidět na zvýšení produkce. Například u firmy Certech nasazení robotů do výroby vedlo ke znatelnému zvýšení výkonu. Předtím, než byly zavedeny změny, bylo pracovníky naskládáno na palety za směnu asi 20 až 25 tun zboží. Nyní s využitím robotů to je přibližně 40 tun za stejný čas. To znamená zvýšení produktivity přibližně o 100 procent. Navíc zaměstnanci jednoznačně těží ze zavedené automatizace. Jsou zbaveni fyzicky stresující práce a mohou přejít na méně namáhavé úkoly. KUKA paletizační robot z rodiny KR QUANTEC může pracovat při teplotách hluboko pod nulou. Co je na něm zvláštního? Jedná se o robot KR QUANTEC PA Arctic. Přitom nejde, jak by se mohlo zdát na první pohled, o speciální řešení od společnosti KUKA. Je to standardní paletizační robot ze série KR QUANTEC s vysokou odolností vůči nízkým teplotám. Se svým dosahem 3,195 milimetrů se vy-

značuje velmi krátkou dobou cyklu, vysokou flexibilitou a extrémní přesností při paletizaci i depaletizaci. A díky tomu, že může fungovat i v extrémních prostředích, je efektivní z hlediska nákladů. Nevznikají žádné prostoje jeho úpravou do chladného prostředí, není potřeba zvláštní ohřev ramene robota a také pracovní prostor není omezen další tepelnou izolací. Jaký potenciál vidíte vy, jako výrobce robotů, v příštích letech pro paletizační roboty z rodiny KR QUANTEC? Naše modely z energeticky úsporné řady KR QUANTEC splňují všechny požadavky na automatizaci budoucnosti. Znamená to minimální skladové prostory, kratší cykly, maximální dostupnost a snížení provozních nákladů. Využitím těchto faktorů u našich robotů chceme, aby v budoucnosti bylo pro naše zákazníky snadné najít řešení složitých automatizačních úloh. To bude hrát stále důležitější roli. Paletizační roboty KUKA a jejich aerodynamický tvar umožňují práci ve výškách nad 2500 mm, což je ideální v odvětvích, pro které jsou určeny. Pokud chce společnost v potravinářském průmyslu a logistice přežít v dlouhodobém horizontu, kvalitní automatizace pracovních procesů je pro ni nevyhnutelná. V úzké spolupráci s našimi systémovými partnery se proto snažíme převádět nápady našich zákazníků do reality. ■

36 2I2016

Foto: archiv společnosti KUKA Roboter CEE GmbH

Kuchyňské sety z Plzně pro Airbus A320 Tisící kuchyňský set pro Airbus A320 zhotovený v Plzni Zodiac Galleys Europe s.r.o., „odcestoval“ z výrobního závodu v poslední dekádě června. Společnost spolupracuje s jedním z největších světových výrobců dopravních letadel pátým rokem a stala se exkluzivním dodavatelem kuchyňských modulů pro řadu letadel A320. Během následujících pěti let Zodiac pro Airbus vyrobí dalších více než 3000 kuchyňských setů. Kvůli rozšiřování výroby postaví v Plzni na Borských polích novou výrobní halu.

K

uchyňky dosud vyrobené společností Zodiac Galleys Europe v Plzni pro Airbus A320 létají s 90 aerolinkami na všech kontinentech světa a celkem už nalétaly přes 20 miliard kilometrů. „Airbus si vybral naši společnost v roce 2011 a postupně jsme se stali výhradním dodavatelem dopravních letounů řady A320. Vyhráli jsme výběrové řízení díky jedinečnému know-how, které jsme získali jak v projektování, tak ve výrobě už s předchozí generací kuchyněk, a také díky naší konkurenceschopnosti,“ říká Philippe Michel, ředitel Zodiac Galleys Europe. Kuchyňský modul může být navržen tak, aby maximalizoval využití prostoru pro přepravu cestujících a do letadla mohla být přidána další sedadla. Průměrně tak může jedno letadlo přepravit ročně až o 10 000 lidí více. Pro jeho ekonomické výhody si aerolinky tento typ palubní kuchyňky pořizují nejen do nových letadel, ale také jako retrofit výbavu pro svá stávající letadla. Zodiac Galleys Europe v současné době zaměstnává ve svém plzeňském závodě téměř 1000 osob. Vzhledem k množství objednávek plánuje od roku 2017 rozšířit své aktivity do nové výrobní haly. Ta by měla zaměstnat dalších více než 200 osob a poskytnout prostory pro stále se rozšiřující oddělení konstrukce, které se věnuje nejen zlepšování stávajících produktů, ale také inovacím pro následující generaci letadel. V letošním fiskálním roce očekává společnost Zodiac Galleys Europe obrat 3 miliardy korun.

Jak se vyrábí kuchyňka do letadla Každá kuchyňka je sestavena ze základních stavebních prvků nejprve virtuálně zkušeným týmem konstruktérů. Poté je zahájena samotná výroba, která je zakončena testo-

váním každé kuchyňky a kompletním certifikačním procesem. Teprve pak může být produkt dodán společnosti Airbus. Tento výrobní proces byl vyvinut a uveden do praxe v Plzni. Letecké společnosti požadují kuchyňky upravené na míru svým potřebám a nabízeným službám v rámci různých letů. Proto společnosti Zodiac Galleys Europe a Airbus vyvinuli specifický způsob výroby kuchyněk, který umožňuje přizpůsobit produkt požadavkům zákazníka při zachování standardizované průmyslové výroby. Palubní kuchyňky jsou vyrobené z odlehčeného kompozitního materiálu, aby šetřily palivo. Obvykle jsou instalovány v přední a v zadní části letadla a spojují několik přístrojů, používaných pro přípravu občerstvení na palubě letadla, jako jsou trouby, ohřívače vody, kávovary, chladničky atd.

Čím je zvláštní stravování na palubě letadla Vzhledem letové výšce, nízkému tlaku a nízké vlhkosti vzduchu jsou v letadle naše chuťové i čichové buňky méně citlivé, a aby nám jídlo chutnalo, bývá více osoleno a okořeněno (na zemi by nám připadalo přesolené a překořeněné). Naopak citlivější je v letadle specifický chuťový receptor pro chuť umami (pátá chuť vedle slané, sladké, kyselé a hořké). Ten vnímá aminokyselinu glutamátovou a její soli glutaman. Pokrmy nabízené v letadle proto často obsahují rajčata, houby nebo sójovou omáčku, v nichž je velké množství glutamátu. Na palubě letadla také výborně chutná rajčatový džus, který je tu mezi cestujícími mnohem oblíbenější než na zemi. ■

Zajímavosti o palubních kuchyňkách v číslech 1000 kuchyněk už vyrobila společnost Zodiac Galleys Europe v Plzni pro letadla Airbus. 20 miliard kilometrů po celém světě už nalétaly kuchyňky od Zodiacu v letadlech Airbus. 90 aerolinek využívá ve svých letadlech kuchyňky vyrobené v Zodiacu v Plzni. 10 000 pasažérů navíc ročně může přepravit jedno letadlo s kuchyňským setem od Zodiacu. 3000 kuchyňských setů bude vyrobeno pro Airbus v následujících pěti letech. 200 zaměstnanců bude pracovat v nové výrobní hale v Plzni od roku 2017.

37 2I2016

Kvalita elektrické energie pro Industry 4.0 Se stoupající komplexností průmyslových systémů jsou již dnes některé části průmyslových podniků velmi citlivé na parazitní jevy na napájecí elektrické síti, a díky tomu jsou náchylné ke kolapsu. Proto je při plánování a zavádění výrobních procesů Industry 4.0 bezpodmínečné sledování a řízení kvality elektrické energie a jejího vlivu na výrobní technologie. Norma EN 50160 je pro distribuci... Většina energetických manažerů současných firem považuje za dostačující, že jejich elektrická síť (ES) uvnitř podniku vyhovuje podmínkám normy EN 50160, a netuší, že ta je určena pro potřeby ověření kvality elektrické energie ve vztahu dodavatel-odběratel, tedy na straně odběrného místa, což je pro většinu podniků primární strana napájecího transformátoru, tedy to, co „dostává“ z nadřazené sítě. Informace od distributora, že kvalita sítě na odběrném místě je vyhovující, neposkytuje však téměř žádnou zprávu o hodnotě na sekundární straně transformátoru, tedy toho, co se děje v podniku samotném, ze které jsou napájena veškerá zařízení v něm. To je první špatná zpráva.

Kde se bere rušení?

38 2I2016

Kvalita napětí na sekundární straně může být, a ve většině případů i je zásadně odlišná od kvality na primární straně. Je totiž ovlivňována odběry připojených zařízení. Na jedné straně většina dnešních spotřebičů, nejen v průmyslových závodech, je nelineárních a zavádí do sítě harmonické složky. Stále přibývá řízených pohonů všech výkonů, výkonových regulátorů, vč. zdrojů počítačových systémů, datových center, UPS atd. Do elektrické sítě závodu vnášejí tato zařízení velké množství rušení a odběry moderních technologií jsou velmi dynamické a vytvářejí kolísání napětí, napěťové poklesy a překmity i impulzní špičky. Na druhou stranu připojená zařízení jsou na rušení a jevy v el. síti mnohem citlivější, než zařízení předchozích generací. I když jsou konstruována a testována dle přísných norem pro EMC, tak se samozřejmě tyto testy vztahují na jednotlivá zařízení, nikoliv však na komplex takovýchto zařízení připojených současně na jednu elektrickou síť závodu. ES dnešního výrobního závodu, a tím více závodu v podobě Industry 4.0, se spíše než jako klasický elektrický rozvod nízkého napětí chová jako výkonový elektronický obvod se všemi důsledky. Druhou špatnou zprávou je, že limity normy EN 50160, podle kterých většina dnešních energetiků v podnicích hodnotí kvalitu elektřiny v závodě, tedy na sekundární straně transformátoru, je z hlediska sledovaných parametrů sítě naprosto nedostatečná a většina rušivých jevů v síti, které ovlivňují provoz zařízení, není schopna postřehnout. Měření a vyhodnocování podle této „pomalé“ normy postihuje pouze jevy napěťové a nezajímá se vůbec o to, jak vypadají proudy protékající síti, které, vzhledem k výše uvedenému, jsou poznamenány připojenými zařízeními.

Měření dle nevhodné normy přináší chybné výsledky Třetí špatnou zprávou pro vyhodnocování kvality s využitím EN 50160 je, že postup, kterým jsou parametry sítě měřeny a vyhodnocovány příslušnými přístroji určuje norma EN 61000-4-30, která krom jiného určuje, že efektivní hodnota napětí je průměrována přes 10 period síťového kmitočtu.

Proč kvalita elektřiny? Protože náklady! S rostoucí složitostí technologie v daném oboru rostou i ztráty vyvolané jednou událostí na napětí. Dá se snadno odvodit, že díky nárůstu komplexnosti technologií v Industry 4.0 ztráty způsobené událostmi v elektrické síti dramaticky porostou, pokud kvalita elektrické energie nebude dostatečná. Ta však není, jak již bylo naznačeno, jen o poklesech napětí, ale představuje řadu parametrů, které různým způsobem ovlivňují hladký provoz připojených zařízení, jejich životnost i efektivitu. Nekvalita elektrické energie se na zařízeních pak projevuje různými způsoby jako je oteplování motorů, transformátorů a vedení, které vede ke zkracování jejich životnosti nebo okamžité poruše, k náhodným výpadkům automatů, PLC a podobně, k nestabilitě provozu pohonů a akčních členů a k jejich náhodným poruchám, poškozování elektroniky, náhodným výpadkům počítačových systémů řízení výroby atd. Důsledkem nekvality elektrické energie pak jsou výpadky výroby, snižování životnosti zařízení, růst nákladů na údržbu, zbytečné investice do posilování výkonu, snížená kvalita výrobků i energetické ztráty. Vše tedy vede k finančním ztrátám.

Industry 4.0 sleduje kvalitu všech surovin Jak vidno, kvalitní elektrická energie je stejně zásadním faktorem pro výrobu jako ostatní suroviny, a je třeba na ni tak pohlížet. Dům také nezačnete stavět na písku, potřebujete mít základy. Pro kontrolu kvality vstupních surovin, materiálů a komponentů má každý výrobní podnik běžně vybudovaný systém kontroly kvality. Na elektřinu se většina podniků však zatím dívá jako na něco daného automaticky, nanejvýše se pokouší ji ověřovat dle ČSN EN 50160 v blahé naději, že mají vše pod kontrolou. Pokud dojde k nějaké události v elektrické síti podniku, automaticky se předpokládá, že problém byl způsoben distributorem elektřiny. Z dlouhodobých statistik však plyne, že pouze 10-15 % událostí v elektrické síti závodu, které způsobí prob-

lém ve výrobě, pochází z nadřazené sítě, tedy od distributora. Ostatních 85-90 % si způsobuje závod vlastním provozem své technologie, tedy vzájemným ovlivňováním se jednotlivých strojů a zařízení. To není problém dodavatele, ale podniku samotného. Z toho plyne mnoho zásadních důvodů, proč pro efektivní a spolehlivý provoz výroby je nezbytné mít průběžný přehled o kvalitě elektřiny v celém závodě. Mnohem zásadnější to pak je při nasazení konceptu Industry 4.0, kdy jakákoliv turbulence v energetické síti závodu může způsobit kolaps celé výroby.

Každý podnik je unikátní Limity, jak již bylo řečeno, a způsob měření používaný v rámci normy ČSN EN 50160 jsou z pohledu vlivu elektřiny na výrobní systémy nedostatečné. Každá konstelace zařízení v různých závodech je jiným způsobem ovlivňována jevy v elektrické síti a sama tuto síť ovlivňuje různě, nelze většinou nastavit jakékoliv „prahové“ hodnoty, od kterých je „něco špatně“, tak jak je to v uvedené normě. Je třeba provádět trvalý monitoring a sledování všech parametrů elektrické sítě, a to jak na vstupních bodech závodu, tak i ve vybraných uzlech, kde je připojena zásadní technologie. Bez zavedení vhodného systému komplexního monitoringu kvality elektrické energie se závod vystavuje riziku „náhodných“ výpadků části výroby a dostává se do situace slepce bloudícího v lese, který oklepává každý strom s cílem nalézt cestu ven, v našem případě příčinu poruchy.

Je „kvalita“ a „spotřeba“ to samé? V mnoha podnicích je dnes zaveden takzvaný „monitoring energie“, se kterým je sledování „kvality“ energie často zaměňováno. Pod pojmem monitoring energie je v drtivé většině schováno pouze sledování „spotřeby“ a bohužel přístroje a programy pro toto měření nejsou technicky vybaveny funkcemi pro sledování „kvality“ elektřiny.

Měřte skutečný stav, ne virtuální K účelu monitoringu kvality elektřiny je na trhu velké množství analyzátorů/monitorů kvality elektrické energie a podpůrného softwaru. Měří a zaznamenávají v podstatě dvěma způsoby. První fungují podle postupů definovaných normou EN 61000-4-30, ukládají výsledky pomalých dějů a současně během měření provádějí okamžitě vyhodnocení rychlých dějů podle limitů definovaných normou ČSN EN 50160. Do paměti pak ukládají pouze informace o situacích, které

nevyhověly podmínkám normy. Rozhodovací podmínky odlišné od definovaných normou lze většinou změnit na uživatelem definované. Tato zařízení jsou však použitelná pouze v případě, že důvodem monitoringu je ověření kvality dle normy, pro odhalení vlivu z nadřazené sítě, tedy reálně pouze 10-15 % problémů v síti. Pro potřeby monitoringu vlivu kvality elektřiny na výrobní zařízení, který má sloužit k průběžnému sledování je třeba jednak průběžně měřit metodikou EN 61000-4-30, ale i metodikou „perioda po periodě“ pro jasnou představu o velikosti měřených veličin. Souběžně se provádí trvalý záznam všech potřebných veličin, tedy 4 napětí a 4 proudů pro potřebu následné analýzy, která zajistí odhalení příčiny poruchy. Tento způsob umožní odhalit jak chyby z nadřazené sítě, tak i zbylých 85-90 % z vlastní sítě, tedy 100 % poruch. Ze zaznamenaných údajů o proudech a napětích lze pak zpětně určit kterýkoliv potřebný parametr, z nich možnou příčinu potíží, a tak zajistit odpovídající nápravu.

Digitální záznam s chytrou kompresí Pro ukládání dat lze použít metodu přímého digitálního záznamu průběhu signálů jednotlivých fází – napětí a proudů – s dostatečně vysokou vzorkovací rychlostí. Problémem však je, že při dostatečném vzorkování pro dobrou přesnost měření bez ztráty detailů, tedy alespoň 1024 vzorků na jednu periodu 50 Hz a pro 8 vstupů, vznikne cca 800 MB dat za 24 hodin záznamu. Kromě obrovského množství dat pro jedno měřicí místo to přináší i problém jejich rychlého vyhledávání a zpracování. To vyřešila firma Elspec v podobě speciálního bezztrátového kompresního algoritmu PQZIP. Ten zajistí kompresní poměr 1000:1, při jehož použití je možné rok záznamu včetně časových značek a dalších údajů uložit do prostoru 8 GB. Algoritmus je adaptivní, takže v případě, že jsou vstupní veličiny „klidné“, je potřeba datového prostoru minimální. Objeví-li se v síti například krátký přechodový děj, množství dat se zvětší, nicméně stále je vzorkováno plným počtem vzorků.

Specifika zpracování dat Na rozdíl od „klasické“ konstrukce monitorů pak provádějí monitory Elspec řady Black-

Box G4400 měření všech napětí a proudů vzorkovací rychlostí až 1024 vzorků za periodu metodou perioda po periodě bez jakéhokoliv průměrování, a takto získaná data jsou nepřetržitě komprimována a ukládána do vnitřní paměti přístroje pro další zpracování. Současně s tímto procesem je prováděno zpracování metodikou EN 61000-4-30 a vyhodnocení dle ČSN EN 50160. I tato data jsou ukládána společně daty PQZIP. Výsledkem této konstrukce je, že jsou k dispozici informace o reálné fyzické velikosti jednotlivých napětí a proudů průběžně po celou dobu záznamu, tedy nepřetržitě a současně i informace vyhodnocené dle normy, čímž lze 100% zaznamenat chování elektrické sítě v podniku. Navíc jsou obě sady dat ihned k dispozici pro jejich průběžnou analýzu.

Online data a přístup odkudkoli Pro praktické použití jsou přístroje koncepčně řešeny pro „on-line“ měření a zobrazení naměřených údajů jak energetických (U, I, P, Q, S, Cos (Φ)), výkonnostních, tak i kvalitativních, jako jsou poklesy napětí, harmonické, flicker atd. Výpočty pro jejich zobrazení v reálném čase pak provádí samostatný procesor. Druhý samostatný procesor provádí kompresi naměřených dat a jejich ukládání do vnitřní paměti přístroje. Uložená data z paměti přístroje jsou pak předávána k archivaci a k další možné „offline“ analýze v softwarovém balíku PQSCADA. Komunikace přístroje s okolím probíhá přes rozhraní Ethernet. Pro snadné připojení a nastavení je přístroj vybaven webovým serverem, a je tak přístupný, v případě připojení na LAN síť, pro on-line měření z jakéhokoliv prohlížeče a jakéhokoliv místa, tedy plně v souladu s Industry 4.0.

Týden, měsíc nebo rok V současné době dodává Elspec řadu pevných monitorů Elspec BlackBox G44XX využívajících tuto technologii, kde se jednotlivé modely řady liší velikostí paměti pro ukládání dat (paměť na 5-7 dnů, na měsíc a na 1 rok). Toto univerzální a snadno modifikovatelné řešení umožňuje vybudování monitorovacího systému kvality elektrické energie zajišťující dostatečné možnosti jak pro současné průmyslové podniky, tak i pro podniky s koncepcí Industry 4.0.

Lze dohlížet a monitorovat vybrané distribuční uzly závodu, kterými mohou být například hlavní přívod(y) do závodu na straně vysokého napětí (VN), hlavní a podružné transformátory, rozváděče pro vybrané provozy apod. Všechny analyzátory mohou být trvale připojeny do místní počítačové sítě LAN kabelem nebo bezdrátově pomocí WiFi modulu. K monitorům i k datům na serveru je pak přímý přístup z kteréhokoliv místa v závodě pro příslušné pracovníky energetiky, údržby či managementu, a to buď online pro okamžitou kontrolu stavu v měřeném bodě, nebo s využitím modulu PQSCADA Investigator pro vytváření off-line analýz. Systém je schopen provádět i automatický reporting posíláním nebo ukládáním reportů ve formátu PDF nebo XML, případně posláním SMS zprávy v reakci na urgentní událost. V řešeních Industry 4.0 je pak možné data snadno integrovat do řídicího systému závodu a využívat je pro podporu výroby. V případě potřeby je možné umožnit i přístup do systému SDACA externím pracovníkům, například pro audit kvality elektřiny. Databázový systém PQSCADA, pracující nad SQL serverem MicrosoftSQL zajišťuje automatický přenos dat z jednotlivých monitorů na server a jejich dlouhodobou archivaci strukturovaným způsobem. Pomocí nástroje PQSCADA Investigator je možné zobrazovat a vyhodnocovat data uložená v databázi členěná po jednotlivých měřicích místech a uzlech, ve zvoleném časovém intervalu a volit jakoukoliv kombinaci veličin, která nás zajímá. Do systému monitoringu lze zahrnout i přístroje jiných výrobců pouze s jednou podmínkou – podpora komunikace protokolem MODBUS. Vše ostatní je otázkou nastavení sytému a zkombinovat je možné monitory kvality a spotřeby elektrické energie spolu s přístroji pro měření spotřeby plynu, vody, tlakového vzduchu, tepla atd. Získaná data pak lze ukládat, zobrazovat, analyzovat, reportovat z jednoho nástroje PQSCADA a zajistit tak komplexní přehled pro potřeby koncepce Industry 4.0. ■

Jaroslav Smetana ředitel společnosti Blue Panther

39 2I2016

Dejte hlas svému vítězi Ekologického oskara Nominované projekty základních kategorií 8. ročníku soutěže Ekologický oskar byly 15. června představeny v Praze. O vítězích letos rozhodne veřejnost v on-line hlasování. Každý z hlasujících se může zúčastnit soutěže o auto ŠKODA Citigo a navíc svým hlasem pomůže získat úsporné osvětlení základní a mateřské škole Trhové Sviny.

D

40 2I2016

o osmého ročníku soutěže se přihlásilo téměř 300 projektů. Odborná porota letos vybírala dva nejlepší zaměřené na úsporu energie a ochranu přírody v pěti základních kategoriích. Jednomu ze dvou nominovaných projektů v kategoriích Obec, Kutil, Firma, Mládež a Stavba mohou nyní lidé poslat svůj hlas. „Společnost E.ON poskytne za každý hlas deset korun na realizaci E.ON úsporného osvětlení v základní a mateřské škole a sportovní hale ve městě Trhové Sviny. Město vyhrálo Ekologického oskara v kategorii Obec v roce 2012 a od té doby soutěž významně podporuje. Umožňuje například testování přihlášených projektů v kategorii Nápad,“ říká Michael Fehn, předseda představenstva E.ON Czech Holding AG. V kategorii Obec nominovali odborníci projekt města Litoměřice, které šetří energii nezávisle na rozpočtu města. Proti němu budou stát padesátkrát menší Haňovice na Hané, které právě díky omezenému obecnímu rozpočtu šetří finance a energii spoluprací obce a místních podniků. Společnost Slavona uspěla v kategorii Firma s inovativním technologickým řešením vyráběných posuvných dveří pro pasivní domy a o vítězství se utká s hotelem Na Farmě, který na jednom místě vyrábí a spotřebovává veškeré energie i produkty, a navíc zpracovává bio odpad sousední vesnice. V kategorii Mládež komise ocenila iniciativu mladých školáků ze Zbirohu, kteří již v dětském věku chrání životní prostředí a sami získávají finanční prostředky na své aktivity. Druhou nominaci získal projekt, který naopak děti připravuje na to, co využijí v budoucnu. Dětské zážitkové experimentárium je svým tématem energeticky úsporného stavění a zábavným pojetím unikátní v celé Evropě. V kategorii Kutil zaujaly porotu projekty s automobilovou tématikou, které proti sobě postavily pravého českého kutila a iniciativu, jež nové české kutily vychovává. Jaromír März se svým vlastnoručně vyrobeným solárním automobilem a elektrokoloběžkou bude soupeřit s Národním technickým muzeem Praha, které pořádá technické soutěže pro mládež. V letošní nové soutěžní kategorii Stavba byla nominována secesní vila, kterou se podařilo přestavět na moderní polyfunkční dům, aniž by ztratila svůj půvab z roku 1907, a moderní dům nad vodopádem v Telči postavený na nevyužívaném pozemku pod hrází rybníka, který přesto zapadá do historické zástavby. Obě budovy přitom dosahují nejnižšího stupně energetické třídy A. „Pro vítěze jednotlivých kategorií mohou lidé hlasovat až do 30. září. Na hlasující čeká spousta zajímavých odměn v podobě elektrospotřebičů Miele, tou hlavní je pak roční zápůjčka vozu ŠKODA Citigo G-TEC na stlačený zemní plyn,“ dodává Vladimíra Glaserová

z organizačního týmu soutěže. Přihlašování projektů je stále otevřené v kategorii Nápad. Do kategorie určené všem nezrealizovaným projektům se zaměřením na úsporu energie či ochranu životního prostředí je možné zasílat přihlášky až do 15. srpna. Vítězové jednotlivých kategorií 8. ročníku soutěže Ekologický oskar budou představeni v říjnu na slavnostním vyhlášení, které již tradičně odvysílá Česká televize.

Ekologický oskar je nejvýznamnější české ocenění v oblasti ekologie. Jedná se o mezinárodní soutěž (Energy Globe Award), kterou v České republice již od roku 2008 pořádá energetická společnost E.ON. V rámci soutěže jsou oceňovány projekty a inovativní nápady v oblasti životního prostředí a úspor energie. Za dobu své existence soutěž přilákala přes 1 500 projektů. Více informací o soutěži i hlasování je na www.ekologickyoskar.cz ■

Domácnosti si mohou samy vyrábět elektřinu z biomasy K výrobě elektřiny ve vašem domě nebo bytě vám již brzy bude stačit jen dřevo, sláma nebo jiná biomasa. Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze pokřtilo 1. června první prototyp mikroelektrárny WAVE, která domácnostem nabídne levnou výrobu elektřiny z biomasy. Křtu zařízení, které v roce 2015 vyhrálo v soutěži Ekologický oskar cenu pro nejlepší nápad, a jehož vývoj dlouhodobě podporuje energetická společnost E.ON, se zúčastnil místopředseda vlády Pavel Bělobrádek.

M

ikroelektrárna WAVE bude po uvedení na trh sloužit jako energetický zdroj do bytových domů a menších lokálních kotelen. Zařízení vychází z technologie vyvinuté v Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT a pracuje na principu takzvaného organického Rankinova cyklu (ORC). Jako palivo využívá biomasu, konkrétně dřevní štěpky. Aktuálně jsou připravovány první pilotní instalace. „Výsledky zkušebního provozu, kdy zařízení využívá unikátní infrastruktury UCEEB a jeho nasazení je blízké reálnému provozu, jsou velmi povzbudivé a naplňují naše očekávání. Z toho máme jako tým asi největší radost. Koncoví zákazníci v konečném důsledku ušetří asi třetinu svých nákladů na elektřinu,“ řekl vedoucí realizačního týmu mikroelektrárny Jakub Maščuch. Pro UCEEB ČVUT je mikroelektrárna WAVE dalším potvrzením, že svou činností přispívá k rozšiřování inovací a zvyšování transferu technologií a znalostí v České republice. Nápad na zařízení uspěl již v roce 2015 v soutěži Ekologický oskar, kde díky vítězství v kategorii Nápad získal finanční odměnu ve výši 300 000 Kč. Pořadatel soutěže, energetická společnost E.ON, dále zajistí rovněž prostor k otestování pilotní jednotky. K tomu dojde u jednoho ze zákazníků společnosti v Tepelném hospodářství města Trhové Sviny. „Soutěž Ekologický oskar vznikla proto, aby nacházela a podporovala užitečné projekty, které pomohou společnosti a zároveň uleví životnímu prostředí. Mikroelektrárna WAVE byla od začátku velmi zajímavým nápadem s ohromným potenciálem,“ říká Michael Fehn, předseda představenstva E.ON Czech Holding AG. „Máme obrovskou radost, že Univerzitní centrum dokázalo svoji vizi realizovat. Přejeme našim partnerům, aby svoji technologii prosadili na trhu, a těšíme se na případnou další spolupráci,“ dodává Michael Fehn. Kmotry prvního prototypu mikroelektrárny WAVE se stali Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace, a Michael Fehn, předseda představenstva E.ON Czech Holding AG. „Vývoj nových zdrojů energie a oblast energetiky vůbec patří mezi národní výzkumné priority. Mikroelektrárna Wave, na rozdíl třeba od solárních panelů, je výrobkem českým a využívá zdroje, jehož máme dostatek. Dostupný, malý a levný zdroj elektrické energie je dobrou alternativou velkým elektrárnám, které se obtížně regulují a je tak potřeba počítat s velkými ztrátami pro pokrytí špičkové spotřeby," řekl během slavnostního ceremoniálu vicepremiér Bělobrádek. Prototyp, který je ve fázi testování a přípravy pro

komercializaci, bude v průběhu tohoto roku vylepšován. Cílem je zefektivnit zařízení tak, aby bylo nejen cenově dostupné, ale i jednoduše ovladatelné. Kotelna bytového domu může vyrobenou elektřinu využít pro vlastní spotřebu, nebo ji prodat do veřejné distribuční sítě. Zařízení je možné technologicky vybavit i pro takzvaný ostrovní provoz, tedy pro nasazení v místech bez připojení k elektrizační soustavě. Tento typ zařízení se také může stát velmi dobrým technologickým základem pro rozšíření Smart grids, což je silová elektrická i komunikační síť umožňující regulovat spotřebu a výrobu energie v reálném čase. ■

41 2I2016

Z historie 1925

Řemesla a továrny jindy a nyní Hrubá tělesná práce byla a jest považována vždy za něco nepříjemného a ponižujícího. Při řemeslech v starověku a na počátku středověku ji prováděli otroci, později pak nevolníci a poddaní; panstva a boháči si ponechali jen vedení a řízení. I. Koncem středověku a počátkem nového věku osvobodilo se množství lidí z poddanství; usadivše se v hrazených městech, počali provozovati řemesla na svou pěst. Podle nynějších názorů zaměstnávaly se při tom následující osoby: 1. Podnikatelé, kteří vkládali peníze do řemesla a hlavní užitek z něho brali. 2. Mistři, ovládající celé řemeslo tak, že byli s to, provésti každou příslušnou věc. 3. Tovaryši, již se vyučili celému řemeslu, aby každý předmět mohli zhotoviti. 4. Učedníci, snažící se celé řemeslo pochopiti, aby se stali nejen tovaryši, ale i mistry. 5. Pomocníci při hrubých pracích. Je zajímavo, že podnes v řemesle uplatňuje se pouze těchto pět činitelů; jenom v případech, kde se řemeslo mění v tovární výrobu, vyskytuje se ještě jiný pojem pracovníka. Mistr přijal objednávku, provedl ji s tovaryši a učedníky, obstarav si suroviny a polotovary, nástroje, přístroje, ba i stroje. Dílny byly jednoduché, neupravené místnosti, v nichž se jen za denního světla pracovalo. Výjimku tvořily závody, pracující s ohněm, jako byly hutě, železárny, slévárny, kovárny atd., které pro svůj provoz potřebovaly zvláštních zařízení.

42 2I2016

Strojů se užívalo jen na výpomoc; jich pohon obstarávali lidé, zvířata, větrná a vodní kola; jelikož efekt byl malý, mohly býti i výrobní stroje jen malé a slabé. Zvětšení provozu stalo se snadno rozšířením provozovny a povoláním dalších vždy laciných sil. Pracovní doba byla neurčitou; v 15. a 16. století se dělalo od východu do západu slunce. V zimě byla večerní práce zahajována jídlem; zvyky se posud zachovaly. Výroba se dělila v mnohá odvětví, nebyla to však dělba práce, nýbrž dělba výrobků. Vizme řemeslníka při zpracování dřeva; byli to: stolař, stoličník, lavičník, truhlář, pokladník, postelník, kolebečník, soustružník, kolář, loďkař, kotečník, budař, bečvář, neckář, okřinár, korytník, trubák, přesličník, vřetenář, jeholničkář, pouzderník, kostkář, šachovník, vrchcábník a tesař. Ještě větší rozmanitost byla při práci v železe; zpracovali jej: kovář, zámečník, pilař, lopatník, kosatník, srpník, nebozezník, ostrožník, kotevník, vidlař, plotnař, pluhař, vochlář, dratník, šínař, hřebečník, jehelník, šídlař, nožíř, nožikář, břitvář, mečíř, hrotník, ratištník, helméř, platnéř, brníř, štítař, lukař, střelec, šípař, toulař, puškař. Je s podivením, že mnohý živnostník se uživil; patrně vedle řemesla provozoval zemědělství.

Zvláštní výroby byly drženy v tajnosti; rozšířily se přechodem dělníků. Tak Benátčené z Byzancie si přivezli výrobku skla; r. 1289 vystěhovali všech 8000 sklářů na ostrov Murano, kde je přísně hlídali, nedovolivše jim odchodu. Teprve r. 1665 odvedl Colbert několik sklářů do Francie, kde r. 1701 v St. Gobain založili továrnu zrcadel.

II. Blahobyt řemeslnictva těch dob nestal se však rozmachem řemesel dělbou, usnadněním a zvětšením práce, nýbrž povstal vývojem obchodu. Světská i duchovní panstva a svobodná města vymohli svým řemeslníkům, totiž vlastně sobě, hojně privilegií, z nichž některá uvádíme: 1. Právo nákupu surovin z panského nebo obecního majetku, předkup odjinud přivezených hmot, takzvaný ungelt apod. 2. Právo výroby příslušných předmětů. Z toho vyplynulo omezení řemesel, zákaz jiné výroby, zákaz práce s jinými než vyučenými tovaryši atd. 3. Právo a povinnost práci dávati a přijmouti; platilo to nejen pro mistry, ale i pro tovaryše. Mistr musel přijmout do práce, míti jen určitý počet účedníků atd. Dělníci museli práci přijmout, obráceně museli ustoupiti, jití na vandr apod.

4. Právo přednosti domácích a měšťanských synků před cizími. Vyvrcholilo to až v omezení počtu mistrů, tovaryšů a učedníků. 5. Právo prodeje a rozvozu, zákaz přívozu; právo mílové, dovolující výhradní prodej na míli cesty; provezení městem, poplatky tržní, cla, akcize, tácy, atd.

III. Je zajímavo, že všechny výsady týkaly se obmezení konkurence, (třebas pod jménem nekalé soutěže), a nikoliv provozu. Novinky toho byly odmítány a s rozhořčením odsuzovány. Tak se stalo např. v mlynářství, které svým úkolem, čištění a drcení zrna a třídění výrobku, bylo zvláště schopno, aby se stalo továrnou a nezůstalo řemeslem. Nikoliv vodní a větrná kola, známá již z dob Kristových, udělala převrat, nýbrž vynález moučné truhly a vysévače, učiněný roku 1550. Vyvolal vzbouření dělnictva, ale pokrok nezarazil. Podobně tomu bylo v pilnikářství, jehlářství, špendlikářství, mosaznictví, tažení drátu, pocínování a válcování plechů atd., kde v 15., 16., a 17. století byly vynalezeny potřebné pracovní stroje, ale valně se nerozmohly, nemajíce dostatek pohonu. Vodní kola, která jedině mohla v úvahu přijíti, byla vázána na potoky a řeky; výkon byl malý, max. 40 k.s. a přenos síly transmisí nedokonalý. Veliké a velkou sílu vyžadující pracovní stroje nedaly se postaviti. Muselo se užíti mnoho malých výrobních i pohonných strojů. To vyžadovalo velký počet lidí. Zvětšování výroby naráželo na velikou překážku; bylo třeba veliké peněžní investice a množství dělníků; při nedostatku práce nastalo houfné propouštění. Podnikatelé v 17. a 18. století si pomohli prodloužením pracovní doby až i na 16 hodin denně. V továrnách na Rýně se to udrželo až do polovice 19. století.

IV. Náprava děla se dvojím směrem: obchodním, uvolniti výrobu, a manipulačním, zvětšiti ji zavedením strojního pohonu. 1. Svoboda živností kázala, ať každý si vyrábí co chce a jak chce, kde a z čeho se mu líbí. To prospělo pouze peněžně silným a rozumově čiperným podnikatelům, nikoliv maloživnostníkům, mistrům a dělníkům. V první polovici 19. století se dostavily neblahé následky a v druhé polovici jeho jsme svědky, že se to odstraňuje zaváděním nucených společenstev, průkazem způsobilosti, ochranou mistrů a dělníků, obranou před nekalou soutěží atd. 2. Potřeba pohonu přivodila vynález parního stroje. Týž mohl se postaviti kdekoliv a o jakékoli síle, bylo možno použíti libovolné rychlosti při absolutně stejnoměrném pohybu. Výrobu možno zvýšiti zvětšením rychlostí a postavením nových mohutných výrobních strojů; rozmnožení dělníků bylo nutno teprve

v druhé řadě provésti. Při nedostatku práce zastavil se pouze výrobní stroj a nemuselo se všechno dělnictvo propustiti. Takové závody však vyžadovaly mnoho peněz. To zmohli jen kapitalisté, kteří však výrobu neznali a proto vedení svěřili najmutým lidem; v oboru manipulačním strojníkovi, mistrovi, dílovedoucímu, inženýrovi atd., v oboru obchodním pak knihvedoucím, korespondentům, účetním apod. Povstal tu nový činitel: úředníci.

V. Zprvu byly továrny vedeny po řemeslnicku. Kancelář odevzdala příkaz objednávky se všemi ustanovujícími detaily mistrovi a ten svěřil provedení dělníkům, kteří si pomocné stroje sami zvolili. Brzo se shledalo, že není třeba, aby dělníci do všech prací továrny byli zasvěcení; že stačí, znají-li jen jednu práci, kterou na stroji konají. Povstali tak zaučení neb kvalifikovaní dělníci, kteří měli k ruce nezaučené čili nekvalifikované a mladé dělníky. Pro všeobecné práce v dílně, jako je doprava hmot, výpomoc při práci, úklid atd. byli ustanoveni nádeníci a pomocní dělníci. Řemeslo tudíž znali jen předáci a někteří dělníci, pro něž a jim k ruce ostatní pracovali; sami sestavovali objednávku v celek dle návodu mistra, pod dohledem dílovedoucího a kanceláře. Pro učedníky není v továrnách místa; tam se nehodí. V řemeslech je obvyklým zjevem, že učedník stane se tovaryšem a má-li štěstí, i mistrem. V továrnách není tomu tak. Mladík se na dvoře stane nádeníkem, popřípadě dozorcem; mladík v dílnách přivede to až na kvalifikovaného dělníka. Teprve učedník u řemesla dosáhne postavení řemeslníka, předáka, mistra, ano i dílovedoucího; vždy je v odvislém postavení. Je řídkým případem, že projde kancelářemi, až se stane vedoucím úředníkem a podnikatelem.

VI. V továrnách podnikatelé rozumějí řemeslu, ale neznají ho tak, aby provedli každé dílo. Ponejvíce zaměstnávají se obchodem, podružně výrobou. Zprvu se vyráběly jen nové věci; konstruktér výroby a udavatel vzorů byli hlavními osobami. Výroba stala se dokonalou, ale byla drahá. Koncem předešlého století se shledalo, že větší umění je předmět prodat než vyrobit. Otěží se chopili obchodníci, kteří zavedli různé úsporné soustavy, zakládající se ve snižování mezd a zvyšování práce. To vedlo k úplné nespokojenosti dělnictva. Teprve nyní se obrátil zřetel ke snížení všech výrobních nákladů studiem práce. Hledí se dosíci maximum výroby, aby dělník nebyl zdržován v práci vedlejším zaměstnáváním sebe i jiných. Děje se to dle hesla: v minimum čase maximum práce za maximum platu.

VII. Rozvoj továren děl se hlavně ve Spojených státech severoamerických, kde nebylo žádného vzrůstu řemeslnictva, ale přece se požadovala spousta výrobků. Továrny otevřely se dokořán každému, kdo přišel a chtěl pracovat, aniž by se vyšetřovaly jeho poměry, vědomosti a znalosti. Dělník byl postaven k dílu; osvědčil-li se, bylo dobře, ne-li, pak šel dále. Záleželo na jeho osobní čipernosti, jak se stavil k práci. Dokonalé strojní zařízení činilo divy; dělník to snadno zastal a mnohdy v tom vynikl. Stal se kvalifikovaným dělníkem, obsluhovačem strojů; stroje konaly práci a dělník řídil jich běh a výkon. Při snadném mezinárodním spojení přenesl se tento úkaz do Evropy, a to spíše do Německa než do Anglie, ač tato byla pravlastí průmyslu. Lid v Německu byl vychován k takovému vedení závodů, byl vycepován k práci „podle rozkazu“, nestaraje se proč, nač a komu to dělá. Anglie, Belgie a Francie následovaly rychle za sebou, nikoliv však ostatní země. V nich jevil se spor mezi řemeslnou a ryze tovární výrobou. 1. V Evropě bylo zprvu použito universálních strojů. Tyto konaly jistou práci určitými svými pohyby. Měla-li se práce změnit, změnil se stroj zvolením jiné rychlosti, přidáním neb ubráním součástí, krátce řečeno přestavěním jeho. To prováděl obsluhovač, ale to nesvedl každý dělník, nýbrž řemeslník, který věděl, proč a nač stroj zařídí. Strojů nebylo mnoho, bylo to pohodlné, ale zdlouhavé a drahé. 2. Proto zavedeny byly stroje speciální, které určitou práci konaly, určité polotovary hotovily. Počet strojů se rozmnožil, ale nebyly tak složitými. Universální stroj se rozpadl ve více jednodušších druhů, které obsluhují kvalifikovaní dělníci. 3. Pokračujíce touže cestou z toho povstaly stroje detailní, kterými se vyrábějí pouze jednotlivé součástky díla. Jsou velmi jednoduché, konají jedinou práci, k obsluze postačí i nekvalifikovaný dělník. Jejich výrobky jsou polotovary pro následující výkon, který ovšem musí konati kvalifikovaný dělník neb řemeslník. Takových součástí v každé továrně je třeba velice mnoho; jsou zhotovovány předem, aby byly k výrobku použity. Ve velkých továrnách strojů a strojků jde do tisíců a přece hledí se, aby jimi konaná práce byla soustavnou a rozmyslnou, by celku odpovídala. Je to připravovaná dělba práce, kterou dohromady skládají odborníci, zvlášť k tomu vycvičení. 4. V Americe sestavili detailní stroje v celek, rozumem řízený. Prvním strojům dodávají se suroviny, ostatní postupně je zpracují v polotovary, až konečně vyjde celý, hotový výrobek. Jeden stroj pracuje pro druhý, jeden dělník podává druhému své výrobky. Je to řada za sebou pracujících a mezi sebou vázaných strojů. Tvoří poloautomatický řetěz, který je však ovládán dobrou vůlí dělníků. 5. Jestliže spojíme tyto detailní stroje v jediný celek, vázaný spolu pohybem, pří-

43 2I2016

sně odpovídající jeden druhému, obdržíme plně automatický stroj. Jest to ideál strojů; na jedné straně se vkládá surovina, na druhé vychází hotový výrobek. Jsou velice drahé a choulostivé, obsluha je jednoduchá, ale udržování a opravy jsou nákladné. Zhotovují jen jediný výrobek, proto se málo rozšiřují. Ovensův automatický stroj na výrobu láhví zhotovuje 25 000 kusů denně. Western Electric Company v Chicagu, vyrábějíc telefonické centrály, má v činnosti celou řadu automatů, které jednotlivé součástky tak přesně provádějí, že nepotřebují žádné úpravy, aby mohly v celek býti složeny. Dříve jednotlivé stroje byly obsluhovány 2-3 dělníky, postup všude vázl, přechod od stroje k stroji nebyl zabezpečen. Nyní, po postavení automatů, obsluhuje jedno děvče 2 až 3 stroje. Ovšem zhotovení vyžadovalo mnoho usilovné práce konstruktéra a inženýra, ale bylo vykonáváno jednou pro vždy; pak se vyplatilo.

VIII. Další krok byl učiněn v rozsahu výroby.

44 2I2016

Je pravdou, že nikdy nebylo továrny, která by všechno vyráběla. Dělení práce bylo zavedeno již od počátku, vždyť leží v podstatě věcí. Pivovary vždy vařily 2 až 3 druhy piva, lihovary dělaly surový a rektifikovaný líh, mlynářství obíralo se jen mletím obilí atd. Ale mnohé továrny sdružovaly všecky práce svého oboru v celek, nedbavše valných rozdílů v provozu. 1. Nejprve počalo specialisování, neb jinak řečeno standardisování továren. Cukrovary nevyráběly přímo cukr, nýbrž se dělily v surovárny a rafinérie; knihtiskárny obstarávaly tisk novin, akcidenční práci a tisk modlitebních knih, olejářství zabývalo se frakcí olejů některého druhu anebo dle surovin amerických, ruských, rumunských, haličských atd. Nejvíce se toho chopily strojírny, které se dělily dle toho, pro jaký obor stroje vyráběly. Svoje „standard výrobky“ zaváděly po celém světě, neomezujíce se na hranice státu. 2. Další dělení práce povstalo typizováním výrobků. Továrna se rozhodla pro zhotovení jen určitých typů, vzorů, výrobků a nedbala více přání objednatele. Týž chtě, nechtě, musel se přizpůsobiti a uvedený typ odebrati. Za to obdržel výrobek dokonalý, přesný, nalézající se na vrcholu své doby. 3. Normalizace předmětů, jak právě u nás se provádí, napomáhá jednotné výrobě určením tvarů jednotlivých součástí. Jsou to řetězy a lana, šrouby a nýty, armatury vodní a parní ve strojírenství, okna, dveře, schodnice a stropnice ve stavitelství, formáty papíru a obálek atd., které jsou celé řadě výrobků společné a jimž nevadí, mají-li určitou danou velikost. Sem se řadí i normalie pro výrobu kotlů, parních turbín, automobilů, letadel atd., ačkoliv tyto spíše se hotoví jako typy. Společná výroba stává se pohodlnou a výrobky jsou lacinými polotovary k dalšímu upotřebení. 4. Sériová výroba usnadňuje zhotovení jednotlivých předmětů. Nevezme se jeden

předmět do práce, nýbrž tři, pět, deset i více. Duševní práce s údaji o výrobě, s výkresy a plány je společná, provede se jen jednou pro všechny výrobky, které se tím a hromadnou výrobou zlevní. Konkuruje se nyní cenou, nejen jakostí, jak tomu bylo dříve během války a těsně po válce. Konsument teď napálí se jen jednou, podruhé hledí na ostatní výhody, které jsou; přesné provedení, výborný materiál a snadná výměna poškozených věcí. Nepotřebuje reservních částí, továrna mu je ihned dodá ve správném provedení tak, že beze všeho přizpůsobení dají se vložiti do výrobku. Vzpomenutá již Western Electric Company má své závody na západě Chicaga, na rozhraní obcí Cicero a Berwyn. Zhotovuje telefonické centrály na jedno brdo, podle svého osvědčeného vzoru. Dostane-li objednávku, vyšle úředníka, aby vše prohlédl a sepsal. Ten udá všechny předměty, nestaraje se, kde je továrna vezme, ale továrna má a musí je míti připraveny. Automaty zhotovují jednotlivé součásti, sta rukou je sestavují, skládají a třídí. Vyřizujíc objednávku, posílá továrna ze skladu všecky drobnosti, které montéři či spíše úředníci na místě upevňují. Nedivme se, že na 10 000 dělníků čítá se 7000 úředníků. Rozmyslnou je tato práce výkonná. Dělnická práce je výhradně tělesnou.

IX. Takové provádění vyžaduje práci „podle rozkazu“, na předpis. Nezáleží jenom, aby byla provedena dobře, nýbrž minuciésně správně, dle určených měr a vah. Je to práce dle kalibrů, přesných měřidel, určujících rozměry na setiny milimetrů. Ve strojnictví jsou ty tam časy, kde se upravovalo ložisko dle hřídele, pístový kroužek dle vrtání válce atd. Nyní pracuje se s kalibry a dle nich se seřídí i ložisko i hřídel, pístový kroužek tak jako válec. Lícování ploch rozeznáváme nejméně dvojí, ale i čtveré, pro každé se udává tolerance, která smí obnášeti jen pár setin milimetru.

Dělník obdrží s materiálem předpis, na němž je uveden stroj vyráběcí, rychlost obráběcí a čas ku provedení. Dozor konají 4 mistři; zařizovací, upozorňující kde se bude vyrábět, rychlostní, stanovící čas, zkušební, který výrobek měří a udržovací, jenž se stará o stroje. Samo sebou se rozumí, že obráběcí přístroje dostane dělník hotové, aby se nezdržoval. Tak např. Canadian Car and Toundry Co. zadala milionovou objednávku nábojů ve Spojených státech v subkontraktu tak, že každý z těch podnikatelů dodával jen určité částky šrapnelů. Ocelové nábojnice pro granáty vyráběly se v Pensylvánii a Ohiu, mosazné zápalnice v Indianě a Novém Yorku, výbušné látky obstarali podnikatelé sami. Přirozeně byly všechny dodávky skoro neupotřebitelné, když se při měření vyskytly diference i jen 3 tisíciny anglického palce.

X. Všechno konání je marné, nejsou-li dělníci ku své práci vycvičeni a není-li jim práce usnadněna a dobře zaplacena. Zprvu byli dělníci ponecháni sami sobě, jak se chtěli přičiniti a jakým způsobem svou práci vykonati. Teprve Američan Frederic Winslov Taylor, narozený r. 1856 v Germantownu v Pensylvanii (zemřel r. 1915), sledoval postup pracovníka. S hodinkami v ruce stanovil čas, potřebný ku vykonání podstatné práce, čas ku přípravám ztracený, ku práci nevyužitý, a čas promarněný. Nechtěl však, aby se dělníku čas ztracený neplatil, nýbrž učil, že dělník se namáhá stejně, ač koná zbytečnou práci pro sebe nebo podstatnou pro závod. Časovými rozbory zjistil výkon, podle něho vybral si vhodné lidi pro určité práce a hodnotil je přiměřeně vzhledem na technické možnosti u dosažení nejvyšší výkonnosti při nejmenší únavě. Nazval to vědeckou správou, pojednávající o ekonomii lidské práce. Nalezením podstatného času, s přičleněním přídavného a odstraněním zbytečného našel dobu, v které určitá práce má býti hotova. Zkrácení té doby zaplatil více než mzdou, pro-

dloužení její neplatil. Nezavedl totiž obyčejný akord za práci, nýbrž stoupající při zkrácení, klesající při prodloužení doby. Nazval jej diferenciálním systémem mzdovým. Chvatná práce však vyžadovala více duševní námahy, byť by i tělesná zůstala stejnou. Tomu čelil Taylor zkrácením pracovní doby. Heslo jeho bylo; maximum výroby v minimum času za maximum platu. Jeho učení nepochopili jak zaměstnavatelé, tak dělníci. Podnikatelé vidouce, že přísný dohled na práci mnoho zmůže, zaváděli ho, nepodnikajíce nic pro jeho možnost. Dělníci pozorovali, že pilná práce více vynáší kapitalismu než jim, proto požadovali zkrácení pracovní doby, nechtěli však přičinlivost zvýšiti. Nastal prudký boj, který v Americe teprve v poslední době polevil. V Německu nebyl systém Taylorův zhola odmítnut, naopak bylo poukazováno k jeho dobrým stránkám. U nás je stálý spor; dělníci chtějí zkrácenou dobu pracovní, ale nepřejí si zvýšiti svou výkonnost, zaměstnavatelé nechtějí pak závody zříditi tak, aby větší výkonnost sama sebou vyplynula. Neochota je na obou stranách, a to proto, že není věci dobře porozuměno. Ing. Frank Bunker Gilbreth, narozený r. 1868 ve Fairfieldu ve Spojených státech (zemřel r. 1924), konal podobná studia, ale obráceně. Pozoroval hlavně zedníky a přišel k náhledu, že dělají při práci zbytečně mnoho pohybů. Připravil jim zvláštní lešení, vymítil neodůvodněné pohyby a docílil výkon až 350 malých cihel za hodinu. Později obrátil zřetel k jiným zaměstnáním a všude docílil úspor při námaze, všude shledal, že při dobré vůli v kratším čase lze více vyrobiti. Výsledky zkoušek nejsou u nás však použity, není příležitosti, aby se o větším výkonu, třebas i při větším platu, mohlo jednati. Dělníci se bojí nezaměstnanosti; zapomínají, že zrychlením výroby zlaciní výrobky a tím nastane možnost více vyráběti; že výrobek se rozšíří, bude všeobecně používán a požadován. Příkladem je šicí stroj, kterým nebyla ubrána práce švadlenám, nýbrž rozmohla se jejím zpohodlněním. Třetím průkopníkem amerického průmyslu jest Henry Ford, narozen r. 1863 v Detroit. Omezil se jedině na výrobu automobilů, ale nikoliv dle přání objednavatelů, nýbrž dle svého uznání. Roku 1901 pustil svůj první automobil z továrny a kolem roku 1906 začal vyráběti jej v jediné velikosti, v jediném provedení, za jednotnou cenu; všem všechno stejně. Všech 2000 součástek vyrábí se v jeho závodech. Každý dělník hotoví jen malou částku a polotovar dodá druhému, by týž svoji práci k ní přičinil; po projití mnoha set a tisíc rukou dojde výrobek, zde automobil, ku své zkoušce. Dělník stojí na svém místě a výrobek se volně podle něho pohybuje. Dělník musí býti prací hotov, neboť výrobek nečeká a uteče, ač práce není dokončena. Vadí to ostatním dělníkům, kteří si pak musí dohlédnouti, aby jediným nedbalcem nebyli zdrženi. Před zavedením organizace hotovilo 1100 lidí denně 1000 motorů, po organizaci udě-

lalo 1400 lidí 3000 kusů denně. V červenci 1921 vyrábělo se 4063 kusů denně. Pak nedivme se, že dělník nabyl báječnou zručnost v hotovení své, velmi jednoduché a všemi pomůckami vystrojené práce.

XI. Však ustavičně stejná práce omrzovala. Zprvu se u Forda ročně vyměnilo 41 000 dělníků, tak že se při 10 000 zaměstnancích vystřídal stav každým čtvrtrokem. Proto zavedeny později různé výhody a podíl na zisku. Nyní, při 41 000 zaměstnaných lidí, ročně opouští závody 7500 osob, nečítajíc v to 10 000 invalidů, neschopných k původní práci. Americký dělník nemá zabezpečený život; tam neexistuje ani úrazová, ani nemocenská pokladna, není pomoci v nezaměstnanosti, nadtož starobní pense. Vše musí si dělník vydělati; proto žádá vysoký plat. Podíl na zisku, cirka 10 % výtěžku, je sem tam zaveden. Více je rozšířena prémie za přičinlivost, která dle Halsey, Rowana, Ganta a jiných se počítá a vyplácí hned při mzdě. Akordy všeho druhu jsou stoupavé, tj. při větším zkrácení výrobní doby se vyplácí větší akord, než je normální. Vše směřuje k rychlému vydělání peněz. Toho u nás není. Dělník touží, aby měl malé namáhání a přiměřeně velký plat. Spokojuje se se mzdou podle času (viz všechny kollektivní smouvy) a nechce, aby mu výkon a výrobní čas byl předpisován. Ještě spokojuje se s čistým akordem, či vlastně platem od kusu, a nedůvěřivě pohlíží na úkol, pensum, zvrácený a nastavený akord. Pro rychlou práci a velký výkon musí býti vychován. K tomu cíli je nutno, aby továrna si zavedla normalizaci a zařídila se na typisaci předmětů; postavila detailní a poloautomatické stroje. Jimi a jich pomocí bude cvičiti dělníky v rychlé práci, zaučovati je jako kvalifikované osoby a pak teprve může mluviti o zavedení Taylorismu, Fordismu a o podobných soustavách výroby. Stanovení nejlepší mzdové soustavy vyplyne pak samo sebou ze zařízení továrny a přičinění dělníka.

XII. Továrny stejného druhu spojovaly se za účelem prodeje svých výrobků v jediný celek. Zřizovaly ústřední prodejní kanceláře, v Americe trusty, v Evropě kartely, svazy, spojené továrny, comptoir de vent apod. Vymýťovaly tím nekalou soutěž a chránily své ceny. Bylo to horizontální slučování stejných objektů. Docílilo se tak opanování celého světového trhu. Standard Oil Co. z Ameriky prodávala petrolej a oleje po celém světě; německé továrny Chronos a Libra monopolizovaly výrobu automatických vah atd. Za války povstaly kolektivní organizace pod dozorem státu, který kupoval suroviny, prodával všechny výrobky, staral se o dopravu, rozhodoval spory mezi dělníky a zaměstnavateli. Německá a bývalá rakouská vláda snažily se spojiti stejnorodé továrny v celek tak, že by část se jich zavřela a ostatní, zbylé, účinně, rychle a lacino pra-

covaly; systém Gröner. Však neosvědčilo se to, stát na to nestačil. Nyní provádí se vertikální koncentrace všeho průmyslu, od prvovýroby až ke konečnému výrobku. Snaží se o to Stinnes a Thyssen v Německu, Schneider ve Francii atd. Např. v těžkém průmyslu pojí se k sobě zpracování rud: doly, hutě, železárny, ocelárny, kovárny, strojírny a zámečnické dílny tak, že ze železné rudy vyrábějí se složité jemné stroje pod jedním vedením na společný náklad. I u nás továrník obuvi Baťa ve Zlíně na Moravě má svou koželužnu, dřevařské oddělení, papírnu, továrnu na lepenku, tiskárnu, železnici, elektrárnu, cihelnu, lomy a zemědělské hospodářství, pracující k tomu, aby hlavní jeho závod, továrna na obuv, byla opatřena vším ku výrobě potřebným.

XIII. Pozorujíce rozvoj továren, maně nám na mysl vstupují otázky: jakou budoucnost má řemeslo? Bude skomírati vedle továren? Má se něco pro něj učiniti? Po vyšetření všech poměrů odpovídáme takto: Málo je továren, v nichž možno použíti všech výsledků techniky ku správné a levné výrobě. V každé továrně lze po řemeslnicku, tedy pomalu, dobře, ale draze pracovati, avšak ne každé řemeslo lze měniti v továrnu. Existující spousty výrobků, při nichž nelze továrnickou výrobu zavésti, protože každý výrobek je individuelní a individuelně musí býti zpracován. Jsou to stavební řemesla, grafické závody, oděvnictví atd., která nesnesou uniformity. K tomu přistupují opravy všeho druhu, hlavně, nutno-li je na místě konati. Je to rozsáhlý obor, který vyžaduje rozmyslnou práci, kterou jen všestranně vyučený řemeslník může vykonati. Mistr musí naříditi dělníkovi, co a jak má provésti, připraví mu všechen materiál, promyslí práci, sestaví postup její a pak dělník vykoná, co mu poručeno. Dělník vykoná podstatnou, mistr však přípravnou práci, oba se musí starati, aby zbytečně nic nekonali a tím nezdražili výrobek ani sobě, ani svým zaměstnavatelům. Při tom použijí surovin a polovýrobků, jež jim továrny ve velkém, tedy lacino zhotovily. Oni provedou jen zušlechťovací výrobu. Přitom stanou se více obchodníky než řemeslníky, protože od továren polohotové nebo skoro hotové výrobky koupí a dále je prodají, ale zůstávají řemeslníky a nestanou se ryzími obchodníky, jelikož své výrobky zušlechťují a zdokonalují. Řemeslo má a bude míti budoucnost, nikoli však po starodávnu, kde přímo ze surovin, ručně a pouhou tělesnou prací výrobky hotovilo, nýbrž po novém způsobu, dle něhož bude vyráběti z polotovarů, za použití strojů a kvalifikovanými dělníky. Řemeslo nezmizí, přizpůsobí-li se moderním požadavkům, vyráběti rychle, dobře a lacino. ■

45 Doc. Ing. František Krátký

2I2016

Taiwan se zajímá o vodíkové technologie Za poznáním vodíkových technologií vyrazila početná a velmi odborně zdatná delegace z Taiwanu do Evropy. Mezi její zastávky, vedle Dánska a Německa, patřila Česká republika. Konkrétně ÚJV Řež, a. s., společnost, která se dlouhodobě věnuje otázce vodíku, jeho využití v dopravě nebo jako formy ukládání energie například ze solárních článků.

V

delegaci byly zastoupeny jak státní instituce, například ITRI (Industrial Technology Research Institute), Ministerstvo pro vědu a techniku, Národní energetický program-Phase II (NEP-II), dále zástupci univerzitního školství se zaměře-

46 2I2016

ním na techniku (National Central University, KAO YUAN University nebo National Taipei University of Technology) i z významných výzkumných pracovišť (ITRI nebo Institute of Nuclear Energy Research Atomic Energy Gouncil, R.O.C.) a rovněž z řady velkých firem, z nichž nejzajímavější byla bezesporu CPC Corporation, Taiwan, státní ropná a plynárenská společnost. Posledně jmenovaná, spolu s ITRI, totiž plánuje vybudovat první vodíkovou čerpací stanici v jednom z národních parků na Taiwanu již příští rok. „Byli jsme na návštěvě v Japonsku, na jejich vodíkových zařízeních, a musím konstatovat, že Japonci jsou v tomto směru hodně aktivní a mají programy pro usnadňování a realizaci vodíkových projektů pod patronací tamní Vodíkové společnosti. Celou řadu komponentů i vyrábí, ale s dodávkou některých klíčových komponentů jsou stále závislí na evropských technologiích. Také proto se zajímáme o vodíkové čerpací stanice v Evropě,“ uvedla Rosalyn Chen z ITRI International Center. Během návštěvy čerpací stanice, kterou vybudovala ÚJV Řež v rámci projektu vodíkového autobusu TriHyBus v Neratovicích, představil podrobně její funkce a technické vybavení Lukáš Polák z oddělení vodíkových technologií ÚJV Řež. Sa-

motný TriHyBus, který je středoevropským výzkumným unikátem spojujícím hned tři technologie získávání a používání energie, představil delegaci z Taiwanu Aleš Doucek, vedoucí oddělení vodíkových technologií ÚJV Řež. Vysoké hodnocení úrovně viděných zařízení zaznělo v diskusi stejně jako zájem o další výměnu informací a spolupráci s ÚJV Řež, a. s. ■

V rámci 25. ročníku mezinárodního veletrhu AMPER se 16. března uskutečnil seminář na téma Vodíkové technologie v energetice a dopravě a Akumulace energie a malé energetické zdroje. Seminář, kterého se zúčastnilo na čtyři desítky zájemců o zmíněná témata, pořádala Česká vodíková platforma (HYTEP) společně se Skupinou ÚJV. Ještě před zahájením zmíněného semináře mohli návštěvníci veletrhu shlédnout živý televizní přenos rozhovoru s odborníky na vodíkovou problematiku Alešem Douckem a Lukášem Polákem, kteří oba působí v oddělení vodíkových technologií v ÚJV Řež, a. s., a v rámci semináře měli několik přednášek.

Ve VZÚ Plzeň testují americké dopravní systémy V nenápadném areálu uprostřed lesů v Plzni Bolevci testují specialisté ze společnosti VZÚ Plzeň podvozky kolejových vozidel z celého světa. Momentálně vyřizují objednávku ze San Franciska v hodnotě stovek tisíc dolarů.

Z

akázku pro systém veřejné dopravy v oblasti sanfranciského zálivu (Bay Area Rapid Transit) získala plzeňská firma díky mezinárodnímu renomé a kladným referencím dalších zákazníků. Rám a kolébka příměstského vlaku pro San Francisco a okolí projdou v dynamické zkušebně Výzkumného zkušebního ústavu Plzeň s. r. o., (VZÚ Plzeň) několikaměsíčním testováním: náročnými statickými, vibračními a únavovými zkouškami. VZÚ Plzeň je dceřinou společností ÚJV Řež, a. s., a patří do Skupiny ÚJV. Podle vedoucího dynamické zkušebny Ing. Jana Chvojana prudký rozvoj techniky v poslední době na jednu stranu přináší narůstající parametry strojů, konstrukcí a zařízení, a na stranu druhou je patrná výrazná snaha snížit jejich výkonovou hmotnost. Tento trend vede k vyššímu namáhání strojů a konstrukcí, zároveň však rostou nároky na jejich bezpečnost. Tramvaje, vagony i další dopravní systémy jsou tedy stále lehčí, ale zároveň si mají uchovat svoji pevnost a pokud možno zvýšit užitečné zatížení. „Sestavit optimální konstrukci splňující široké spektrum standardů, předpisů a zákonných nařízení je tvrdým oříškem a velmi namáhavou a časově náročnou tvůrčí prací týmu odborníků. Pak ale do hry vstupuje ještě technologie výroby, která může projektované vlastnosti nechtěně pozměnit. Předvídaví zákazníci si proto u nás objednají testování, které chování vyprojektovaného modulu prověří v reálné praxi. Výrobce pak má možnost proces výroby a případně i konstrukce včas a operativně optimalizovat,“ říká Jan Chvojan. Odborníci z VZÚ Plzeň při testech simulují podmínky provozu pomocí speciálních zatěžovacích strojů, tzv. zkušebních standů. Objednavatel nejprve zadá zkušební specifikaci dle lokálních provozních podmínek a platných standardů. „Ve VZÚ Plzeň následně vytvoříme na míru šitý design takového zkušebního standu. V případě potřeby navrhneme a vyrobíme speciální díly nutné k řádnému ustavení a upevnění zkoušeného předmětu či připojení zatěžovacích prvků,“ popisuje Jan Chvojan složitý proces. Po instalaci všech nutných snímačů (tenzometry, snímače sil a posuvů, akcelerometry apod.) následuje montáž celého zkušebního standu včetně zatěžovacích hydromotorů. Provedením rozsáhlých testů získají tisíce důležitých dat, které vyhodnotí, zaprotokolují a předají zákazníkovi. „Cenné zkušenosti s testováním celých podvozků nebo jeho částí si naši pracovníci budují po desetiletí,“ dodává Jan Chvojan. Při statických zkouškách se zjišťuje například rozložení napětí v konstrukci podvozku, jeho namáhání jako odezva na pro-

vozní a výjimečné zatížení. Tedy zda i nejvíce namáhané části a z pevnostního hlediska kritická místa konstrukce odolají očekávaným podmínkám provozu. Vibrační zkoušky testují odolnost elektrické výzbroje vozidla proti otřesům, tj. integritu její konstrukce a funkčnost elektronických systémů v provozních podmínkách. Únavové zkoušky komplexně prověří konstrukci z hlediska její schopnosti odolávat provozním podmínkám vozidla a zároveň i prokáží zvládnutí výrobní technologie a kvality procesu svařování ve výrobním podniku. Zakázku pro San Francisko získal VZÚ Plzeň díky úspěšné realizaci obdobných projektů pro další americká města, namátkou např. Detroit či Dayton. Důraz na nejrůznější homologace kolejových vozidel však kladou především regule a předpisy Evropské unie. Zakázky z členských zemí EU tvoří cca. 60 % objemu. Testování pod-

vozků si u VZÚ Plzeň objednávali výrobci dopravních systémů například pro Helsinky, Rigu, Paříž, Graz, Linec, Veronu, Cagliari, Petrohrad, Poprad, Bratislavu či Vratislav. Samozřejmostí je testování pro města i výrobce z České republiky. Další skupinu zákazníků tvoří výrobci ze zemí mimo EU, kteří chtějí se svými zařízeními uspět na evropském trhu, což v praxi znamená získat certifikaci pro vozidla uzpůsobená původně jiným podmínkám provozu či odlišným normativním předpisům. Sem spadá např. Austrálie, která se soustředí na železniční vozidla, zejména šestinápravové lokomotivy určené pro těžkou posunovací a přetahovou službu až kilometrových souprav plně naložených nerostnými surovinami. Ve VZÚ Plzeň prováděli testy i pro dopravní podnik z Istanbulu, který pro město vyvinul vlastní tramvaj. Rovněž v tureckém Kaysery se prohánějí tramvaje, jejichž rámy podvozků prošly ve VZÚ Plzeň dynamickou zkušebnou. ■

47 2I2016

Šestý a sedmý blok Novovoroněžské JE

První reaktor generace III+ ve světě „začal žít“ Šestý blok Novovoroněžské JE je nejpokročilejším projektem výstavby jaderných reaktorů generace III+ ve světě. Dne 20. května v něm bylo poprvé dosaženo minimálního kontrolovatelného výkonu, což je významný mezník ve spouštěcích pracích. Generace III+ posouvá opět dále bezpečnost, spolehlivost a účinnost provozu jaderných elektráren.

M

48 2I2016

inimální kontrolovatelný výkon (MKV) je nejnižší úroveň výkonu dostatečná k provedení testů elektrárny za samostatně se udržující kontrolovatelné řetězové štěpné reakce. Pomocí přístrojů byl ustálen neutronový tok v aktivní zóně reaktoru na požadované hodnotě. Jaderní inženýři obvykle říkají, že reaktor po dosažení MKV „začal žít“. Jde o zásadní krok v přípravě nového bloku v produkci elektřiny. Nyní odborníci provedou řadu zkoušek zařízení a po jejich úspěšném zakončení bude završena i etapa fyzikálního spouštění. Činnost se přesune k energetické části elektrárny, jednotlivá zařízení budou opakovaně testována za postupně zvyšované hodnoty výkonu. Šestý a sedmý blok Novovoroněžské JE jsou stavěny podle typového projektu AES-2006, který zahrnuje reaktory VVER1200 o instalovaném výkonu 1200 MW. Ty patří do generace III+, která nejen splňuje všechny požadavky kladené na současné jaderné elektrárny včetně takzvaných pofukušimských opatření, ale také mnohem striktnější požadavky očekávané od nových jaderných bloků. Jde především o další zlepšení bezpečnosti pomocí rozšíření počtu pasivních bezpečnostních systémů a zlepšení účinnosti elektrárny. K připojení šestého bloku k síti má dojít letos v létě a do konce roku má být zahá-

jen komerční provoz. Reaktory generace III+ jsou ve výstavbě také ve Spojených státech, Francii, Číně a dalších zemích, šestý blok Novovoroněžské elektrárny je prvním, jehož výstavba byla dokončena a který vstoupil do fáze fyzikálního spouštění. Jejím provozovatelem, stejně jako všech ostatních ruských jaderných elektráren, je společnost Rosenergoatom, součást ruské korporace Rosatom. Elektrárna se nachází na břehu Donu poblíž města Voroněž v evropské části Ruska. Jde o elektrárnu, která má od svého založení zásadní význam pro vývoj reaktorů typu VVER. První dva bloky postavené v 50. a 60. letech mají vývojové typy ruských tlakovodních reaktorů a byly trvale odstaveny v letech 1988 a 1990. Další dvojice bloků má reaktory VVER-440, které byly uvedeny do komerčního provozu v letech 1972-1973 a jde o první reaktory tohoto typu. Podobné prvenství drží i pátý blok elektrárny, který se po uvedení do provozu v roce 1981 stal prvním reaktorem VVER-1000.

Fyzikální spouštění druhého bloku JE Kudankulam V indické jaderné elektrárně Kudankulam bylo 18. května dokončeno zavážení paliva do reaktoru druhého bloku. Během sedmi dnů bylo pracovníky elektrárny zavezeno

všech 163 palivových souborů. Díky zkušenostem ze spouštění prvního bloku se podařilo tuto činnost dokončit o 4 dny dříve, než požadoval časový harmonogram. Reaktor je nyní připraven na dosažení minimálního kontrolovaného výkonu, což indická společnost pro atomovou energii NPCIL plánovala udělat během následujících několika dní, čímž se ukončí etapa fyzikálního spouštění. Dalším krokem bude připojení nového reaktoru vybudovaného Rosatomem k indické přenosové síti a provedení nezbytných stovek zkoušek správné funkce jednotlivých zařízení. Podle odhadů expertů se tak stane v létě. První blok JE Kudankulam, který byl připojen k indické rozvodné síti v říjnu 2013, již dosáhl svého nominálního výkonu 1000 MWe a dodává elektrickou energii obyvatelům ve státech Tamilnádu (poměr elektřiny dodané do sítě tohoto státu odpovídá výkonu asi 563 MWe), Kérala (133 MWe), Karnátaka (221 MWe), Ándrapradéš (50 MWe) a svazovém teritoriu Puttučéri (33 MWe). První etapa výstavby JE Kudankulam, která obsahuje první dva bloky této elektrárny s reaktory VVER-1000, se tak blíží ke svému úspěšnému zakončení. V roce 2014 podepsaly Rusko a Indie rámcovou dohodu o druhé etapě výstavby této JE (druhá dvojice reaktorů VVER-1000) a také

plán, který předpokládá vybudování alespoň 12 bloků jaderných elektráren v Indii s využitím ruských technologií, a to i v lokalitě Kudankulam (zde by mělo stát až osm bloků s reaktory VVER-1000). Stojí za zmínku, že české společnosti jsou v rámci spolupráce s Rosatomem dodavateli zařízení pro její indický projekt: pro první etapu výstavby realizovaly smlouvy v celkové hodnotě kolem miliardy korun. Společnost ARAKO dodala 1600 kusů armatur, Kabelovna KABEX téměř 3000 km kabelů. Mezi dodavately jsou i VÍTKOVICE MACHINERY GROUP, SIGMA GROUP a další společnosti. „Vítáme fyzikální spouštění nového bloku v Indii a jsme rádi, že naše společnost přispěla k tomuto úspěchu. Kabelovna KABEX dodala pro tento projekt tisíce kilometrů vysoce kvalitních výrobků, které odpovídají mezinárodním i ruským požadavkům. Jsem přesvědčen, že naše spolupráce s Rosatomem při výstavbě jaderných elektráren bude pokračovat i nadále,“ řekl generální ředitel společnosti Kabelovna KABEX Anton Slobodin.

Kurská JE-II s reaktory VVER-TOI Čtyři bloky s reaktory VVER-TOI, nejmodernější verzí reaktorů typu VVER, nahradí současnou čtveřici bloků ruské Kurské jaderné elektrárny s reaktory RBMK-1000. Povolení k výstavbě bylo získáno 9. června a následně začaly na staveništi výkopové práce. Podle plánu by v květnu 2018 mělo začít betonování základů a zahájení fyzikálního spouštění prvního bloku je očekáváno koncem roku 2022. Výstavbu zahájila společnost Rosenergoatom, generálním projektantem i dodavatelem čtyř nových bloků je společnost NIAEP (také součást Rosatomu), která tuto roli zastává i na právě spouštěné Novovoroněžské JE-II s dvojicí bloků typu VVER1200 verze AES-2006, jež byla nabízena ve zrušeném tendru na rozšíření české JE Temelín.

Reaktor VVER-TOI je typový projekt dnes nejpokročilejší generace III+, který má optimalizované technickoekonomické parametry. Evolučně vychází ze zmíněné verze reaktoru VVER-1200 AES-2006 navazující na reaktory VVER-1000, kterých je ve světě 30 včetně dvou v Temelíně. Instalovaný výkon reaktoru VVER-TOI činí 1255 MWe. K projektování jaderného bloku s reaktorem VVER-TOI byly použity nejmodernější výpočetní technologie a k řízení výstavby se využije pokročilá metodika řízení Multi-D. Ta umožňuje efektivní řízení výstavby, především zajišťuje dodržení časového harmonogramu a stanoveného rozpočtu. K jejím dosavadním úspěchům se řadí třetí blok ruské Rostovské JE s reaktorem VVER-1000, který byl uveden do provozu s tříměsíčním předstihem oproti stanovenému termínu. Jeho výstavbu řídila také společnost NIAEP. Při přípravě nového typového projektu bylo maximálně využito zkušeností z výstavby posledních bloků s reaktory VVER: Novovoroněžské JE-II a Leningradské JEII s reaktory VVER-1200. Projekt bloku s reaktorem VVER-TOI přináší oproti svému předchůdci AES-2006 zvýšenou seismickou odolnost důležitých budov elektrárny, velkou variabilitu výkonu bloku (rychlá možnost přizpůsobení aktuálním potřebám přenosové sítě), zvýšenou odolnost proti pádu těžkých objektů na budovu hlavního výrobního bloku (budova vydrží i pád 400 tun těžkého letadla) a použití paliva MOX. K základním požadavkům na elektrárnu s reaktorem VVER-TOI patří odolnost vůči extrémním vnějším událostem vyvolaným člověkem i přírodního původu (exploze, povodeň, tornádo apod.) a nezávislost na externím napájení elektřinou a vodou v případě nouzového stavu. Projekt odpovídá všem současným standardům a požadavkům na jaderné elektrárny uplatňovaným v celém světě a je použitelný ve všech

klimatických oblastech od tropických po polární kraje.

O budoucnosti atomové energetiky V Moskvě se od 30. května do 1. června 2016 konalo osmé Mezinárodní fórum Atomexpo 2016, největší ruská platforma k setkání a jednání světových lídrů jaderné energetiky. Organizátorem fóra je Rosatom. Cílem Atomexpo 2016 byl rozvoj mezinárodní spolupráce Ruska se státy Latinské Ameriky, regionu Tichého oceánu a Asie, Afriky a střední a východní Evropy v oblasti mírového využití jaderné energie a posouzení ruských návrhů na rozvoj národních energetických programů. Letošním hlavním tématem fóra se staly perspektivy jaderné energetiky jakožto základu bezuhlíkové energetické bilance. Jednou z hlavních událostí bylo plenární zasedání „Budoucnost atomové energetiky. Noví hráči.“ To se věnovalo otázkám spolupráce Ruska se státy plánujícími rozvíjet svoji jadernou energetiku. Na zasedání vystoupili generální ředitel Rosatomu Sergej Kirienko, prezident organizace Ochránci přírody za jadernou energetiku Bruno Kombi, generální ředitel Fortum Corporation Pekka Lundmark, prezident Atomové společnosti Francie Christophe Béhar, prezident společnosti Rolls-Royce Nuclear Harry Holt a další světoví experti v oblasti mírového využívání jaderné energie. Účastníci fóra prodiskutovali možnosti Rosatomu v oblasti stavby, zabezpečení a fungování výzkumných reaktorů a jaderných výzkumných center. Hlavním tématem diskuze se stal projekt v Rusku rozestavěného multifunkčního výzkumného reaktoru na bázi rychlých neutronů MBIR s největším výkonem ve světě. V diskuzi u kulatého stolu, která byla věnována projektu MBIR, vystoupili i účastníci z České republiky. Jiří Žďárek, vedoucí útvaru Integrita a technický inženýring

JE Kudankulam

49 2I2016

Kurská JE-II s reaktory VVER-TOI

50 2I2016

ÚJV Řež, hovořil o zkušenostech ÚJV Řež s realizací mezinárodních projektů a ocenil perspektivu projektu MBIR z pohledu ÚJV Řež. O své zkušenosti z práce v rámci projektu MBIR a o zájmu českých společností o něj mluvili zástupci společnosti EGP Invest z Uherského Brodu. Ta se již zúčastnila projektování strojovny reaktoru MBIR. V rámci Atomexpo 2016 podepsala EGP Invest s ruskými společnostmi Státní specializovaný projektový institut a TASMO dohodu o společné práci na projektování reaktoru MBIR. Byly také uzavřeny kontrakty mezi českými firmami a strukturami Rosatomu. Například Sigma Group podepsala dohodu s Rusatom Servis o dodání součástek pro hlavní cirkulační čerpadlo pro JE Dukovany. Škoda JS signovala s Rusatom Servis Memorandum o vzájemném porozumění. Společnosti se domluvily na rozšíření oboustranné spolupráce v jaderné energetice. V rámci memoranda obě strany hodlají spolupracovat na projektu dostavby třetího a čtvrtého energetického bloku JE Mochovce, včetně poskytování technické podpory ze strany Rusatom Servis v oblasti montáže zařízení primárního okruhu, a také při plnění prací zaměřených na zahájení činnosti, instalace a uvedení do provozu energetických bloků 3 a 4 v Mochovcích. Smluvní strany se dále zaměří na zjištění možností spolupráce v oblasti technického servisu, oprav a podpory využívání a dodávek zařízení a náhradních dílů pro jaderné elektrárny po celém světě. Rosatom navrhuje svým novým potencionálním partnerům komplexní přístup k vytvoření celých atomových odvětví v jednotlivých státech, obsahující projekty výstavby a údržby výzkumných reaktorů a energobloků JE, společné vědecko-výzkumné projekty, přípravu odborníků pro atomovou energetiku, podporu v oblasti jaderné a radiační bezpečnosti a pomoc při tvorbě právních norem pro jaderné odvětví. V rámci fóra se konaly další diskuze na téma jaderná energetika, například o finančních a právních aspektech projektů výstavby jaderných elektráren v různých

státech světa. Zvláštní pozornost byla věnována možnostem uzavření jaderného palivového cyklu na základě reaktorů na bázi rychlých neutronů. Rusku patří světové prvenství v oblasti technologií stavby reaktorů na bázi rychlých neutronů. Nyní Rosatom realizuje řadu projektů, které se orientují na vypracování technologií uzavření jaderného palivového cyklu.

Reaktor BN-800 dosáhl výkon 85 procent Testy zařízení čtvrtého bloku ruské Bělojarské JE s rychlým reaktorem BN-800 při výkonu 85 % nominální hodnoty byly úspěšně zakončeny v polovině dubna. Reaktor, který hraje důležitou roli při uzavírání jaderného palivového cyklu v Rusku, má být převeden do komerčního provozu letos na podzim. Energetické spouštění čtvrtého bloku bylo Rosenergoatomem zahájeno v polovině prosince 2015, což obnášelo testy všech zařízení pro výrobu elektřiny prozatím na minimálním výkonu. Do rozvodné sítě tak začaly proudit první kilowatty elektrické energie vyrobené tímto blokem. V dalších měsících byl výkon postupně zvyšován a pokračovaly zkoušky. Veškerá zařízení jsou několikanásobně otestována za různých hodnot výkonu bloku. Od 16. dubna probíhá další etapa spouštěcích prací, při nichž blok poprvé dosáhne 100% výkonu, tedy 864 MWe. Po provedení posledních testů bude za dohledu regulačního úřadu blok uveden do komerčního provozu, oficiální rozhodnutí je očekáváno na podzim. Reaktor BN-800 je chlazen tekutým sodíkem, takže neutrony nejsou zpomalovány moderátorem. Jde o podstatný rozdíl oproti klasickým lehkovodním reaktorům (k nim patří i dukovanské a temelínské reaktory), které zpomalují neutrony pomocí moderátoru (vody) z důvodu zvýšení pravděpodobnosti štěpení uranu 235. V sodíkových reaktorech neutrony zůstávají nezpomalené a mohou tak nejen štěpit palivo, ale také generovat z množivého

materiálu nové palivo. Tímto způsobem z uranu 238, který není energeticky využitelný v současných tlakovodních reaktorech, vzniká plutonium 239, které slouží jako další palivo. Nevýhodou je nutnost udržování intenzivního neutronového toku, který způsobuje degradaci materiálu reaktorové nádoby. Výroba komponent rychlých reaktorů tak podléhá mnohem vyšším materiálovým nárokům než v případě klasických reaktorů. V budoucnu se v Rusku počítá s výstavbou dalších sodíkových reaktorů, ovšem s vyšším výkonem. Odhaduje se, že reaktory BN-1200, evolučně vycházející ze současného BN-800, budou mít srovnatelné investiční náklady jako reaktory VVER1200. Rosatom plánuje v sodíkových reaktorech používat přepracované palivo z tlakovodních reaktorů VVER, čímž dojde k podstatnému snížení vysoceaktivních odpadů pocházejících z provozu jaderných elektráren. Přepracováním použitého paliva je možno získávat uran a plutonium, z jejichž směsi se vyrábí tzv. směsné palivo (také MOX palivo z anglického mixed oxide fuel). V sodíkovém reaktoru lze navíc „spalovat“ transurany, což jsou látky s vyšším protonovým číslem, než má uran, generované v průběhu provozu jaderného reaktoru. Tyto látky jako například americium a curium se vyznačují velmi dlouhými poločasy rozpadu, což znamená, že použité jaderné palivo bychom museli izolovat od životního prostředí po desítky tisíc let. Separací transuranů jsme schopni tuto dobu zkrátit na stovky let.

Rosenergoatom a EdF pokračují ve spolupráci Jadernou bezpečnost a dlouhodobý provoz ruských a francouzských jaderných elektráren bude rozvíjet dohoda uzavřená mezi Rosenergoatomem a EdF. Dohoda navazuje na více jak dvacetiletou spolupráci těchto dvou největších provozovatelů jaderných elektráren ve světě. Dokument byl podepsán v rámci zasedání WANO (Světové asociace provozovatelů jaderných elektráren), které proběhlo v Petrohradě. Společnosti se zavázaly k součinnosti například v těchto oblastech: provoz a modernizace jaderných elektráren a prodlužování jejich provozu za původně stanovenou hranici, vyřazování jaderných zařízení z provozu, nakládání s radioaktivními odpady a výzkum a vývoj pro tyto oblasti. Výkonný ředitel společnosti EdF pro provoz jaderných a tepelných elektráren, Dominique Minière, sdělil, že podpis této dohody je prvním vážným krokem, který předchází realizaci každoročních programů spolupráce. „Naše spolupráce se společností Rosenergoatom začala v roce 1994 a do dnešních dnů se obdivuhodně rozšířila. Od jednotlivých otázek v jaderné bezpečnosti jsme přešli ke komplexním otázkám provozu, údržby, oprav, výstavby nových jaderných zdrojů a také k reaktorům IV. generace - v této oblasti máme my i Rusové dlouhodobé zkušenosti,“ řekl Minière.

Dohoda o licencování a dodávkách paliva TVS-KVADRAT do USA Ruská palivová společnost TVEL oznámila uzavření dohody s americkou společností Global Nuclear Fuel – Americas (GNF-A) o spolupráci při licencování, marketingu a fabrikaci jaderného paliva pro tlakovodní reaktory provozované ve Spojených státech. Dohoda stanovuje, že TVEL a GNF-A založí společnou alianci, která bude americkým zákazníkům nabízet palivo ruské konstrukce TVS-KVADRAT ke zkušebnímu a později i komerčnímu provozu, zajistí jeho licencování v USA a schválení amerického regulačního úřadu Nuclear Regulatory Commission. V rámci společné aliance bude GNF-A zajišťovat inženýringové služby, řízení projektu na území Spojených států a bude se zabývat otázkami licencování a zajištění kvality. Ruský TVEL se zavázal k poskytnutí technických dat o konstrukci paliva TVSKVADRAT a zajistí technologickou podporu a výrobu palivových kazet pro zkušební provoz ze svých vlastních zdrojů. Kazety pro budoucí komerční provoz budou vyráběny ve výrobním závodě společnosti GNF-A ve Wilmingtonu (Severní Karolína). „Palivová společnost TVEL je jedním z předních výrobců jaderného paliva, při jeho výrobě pro reaktory VVER používá nejmodernější postupy samotné výroby i kontroly kvality a před několika lety vytvořila vlastní konstrukci paliva pro tlakovodní reaktory západní koncepce. To je unikátní a nemá na trhu obdobu díky odlišné genealogii své konstrukce, včetně použité slitiny zirkonia pro pokrytí paliva, a díky tomu může zajistit skutečnou diverzifikaci jeho dodávek pro západní tlakovodní reaktory,“ objasnil Oleg Grigorjev, viceprezident TVEL. „Vlastní palivo pro západní typy tlakovodních reaktorů TVSKVADRAT již dodáváme do Evropy a první zkušenosti nevzbuzují pochybnosti o kva-

litě, spolehlivosti, bezpečnosti a ekonomické výhodnosti našeho paliva.“ Grigorjev dodal: „Společnost TVEL je potěšena tím, že se mohla spojit s americkou globální společností GNF při vstupu s vlastním typem jaderného paliva na americký kontinent. Nepochybujeme o budoucím úspěchu tohoto projektu, který vnese konkurenci na americký trh s jaderným palivem“. „Američtí provozovatelé tlakovodních reaktorů získají širší možnosti a budou profitovat z růstu konkurence,“ uvedl Lance Hall, výkonný ředitel společnosti GE Hitachi Nuclear Energy (GEH), do jejíž struktury patří GNF-A. „Jednáme s několika potenciálními zákazníky o zkušebním provozu paliva ruské konstrukce a informujeme je o tom, jakým způsobem rozšíří naše aliance výběr na trhu s jaderným palivem pro západní typy tlakovodních reaktorů,“ dodal. Palivové kazety TVS-KVADRAT jsou typu 17x17 a jsou určeny pro reaktory americké společnosti Westinghouse se třemi a čtyřmi chladicími smyčkami (tj. pro 900 a 1300MWe verze reaktorů). Jen v USA je dnes v provozu 35 bloků s reaktory tohoto typu. Do konstrukce paliva TVS-KVADRAT se promítají dlouholeté zkušenosti s vývojem, výrobou a provozem paliva pro reaktory VVER-1000. V současnosti dodává TVEL palivo pro 78 bloků jaderných elektráren ve 14 zemích, pro výzkumné reaktory v 9 zemích a také pro námořní jaderné reaktory. Společnost GEH se původně soustředila na varné reaktory a nedávno se zaměřila i na tlakovodní reaktory. Dohoda s TVELem rozšiřuje nabídku jejích služeb v této oblasti. Během loňského podzimu provedla plánovanou údržbu v jaderné elektrárně Ginna ve státě New York ve spolupráci se společností Exelon Generation, jejím provozovatelem, což byla první zakázka této společnosti v oblasti tlakovodních reaktorů. Práce proběhly v rámci stanoveného

rozpočtu i harmonogramu a nebyly žádné potíže s kvalitou jejich realizace.

Studie projektu likvidace následků v JE Fukušima Koncem ledna 2016 uzavřely japonská společnost Mitsubishi Heavy Industries a německá společnost NUKEM Technologies (dceřiná společnost Atomstrojexportu, která patří do Rosatomu) smlouvu na přípravu čtyř technicko-ekonomických studií pro projekt likvidace poškozených bloků jaderné elektrárny Fukušima Dajiči. Vypracování studií má probíhat do letošního srpna a společnosti NUKEM Technologies otevře dveře i k dalším aktivitám v poškozené japonské jaderné elektrárně. Studie jsou součástí výzkumného projektu japonské vlády, jehož cílem je příprava technologií vhodných pro demontáž poškozených reaktorů v JE Fukušima Dajiči. Hlavním dodavatelem prací při realizaci připravovaného projektu bude společnost Mitsubishi Heavy Industries. NUKEM Technologies vypracuje studii postupu mapování polohy trosek uvnitř primární kontejnmentové nádoby fukušimských reaktorů a vyjímání a přepravy těchto cizích předmětů. Další studie se bude týkat dálkově ovládaných nástrojů pro rozřezání biologického stínění obklopujícího reaktory a i ve zbývajících dvou studiích budou využity dálkově ovládané technologie. Půjde o přepravu ochranných obalů s poškozeným jaderným palivem, nejenže tento systém samotný bude dálkově řízen, ale dokonce bude dálkově provedena i montáž jeho kolejnic. „Tento kontrakt je pro NUKEM Technologies velmi významný, protože naše společnost byla uznána japonskou obchodní asociací jako způsobilá pro řešení složitých úkolů při rekultivaci lokality jaderné elektrárny Fukušima Dajiči,“ vysvětlil výkonný ředitel NUKEM Technologies, Ulf Kutscher. ■

Palivo TVS-KVADRAT

51 2I2016

Jaderně energetická vize Strategické rozhodování o jaderné energetice je závislé na odhadu nejistot ve významných oborech Ekonomika

52 2I2016

Kolísání cen energie v enormním a ekonomicky neopodstatněném rozsahu je znepokojujícím faktorem současnosti a obavou pro budoucnost. Ohrožuje hospodářskou i politickou stabilitu států, investiční záměry, ekonomickou stabilitu podniků a států, jistoty občanů a vytváří širokou škálu rizik pro budoucnost. Světové těžební, transportní, zpracovatelské a obchodní náklady na paliva se mění v čase jen nepatrně. Setrvačnost těžebních technologií, vydatnost zdrojů paliv a nákladů na jejich úpravu a transport až ke spotřebiteli je časově stabilní. To platí nejen pro uhlí a ropu, ale zejména pro uran, u kterého je navíc možnost vytvořit zásoby jaderných paliv pro mnoho let. Extrémní výkyvy světových cen paliv jsou proto iracionálním faktorem. Jejich současný vliv na investiční politiku a na rozumný rozvoj budoucího energetického hospodářství je katastrofální. Konkrétním příkladem této reality je pokles cen MWh pod reálné výrobní náklady jaderných elektráren. Souvisejícími současnými faktory je diskontinuita nároků na těžbu uhlí, která ohrožuje hospodárné využívání uhelné substance v provozovaných dolech, rozumnou těžbu provozovaných dolů, vyvolává sociální napětí v hornických regionech, ovlivňuje vědecký a technologický vývoj prováděný s nadějí na uplatnění výsledků ve strategických investicích, negativně působí na kvalifikační strukturu pro celé energetické hospodářství, a znejisťuje i politická řešení s velmi dlouhodobým výhledem. Nedávný raketový růst cen ropy a současný pokles vytváří problémy, které nejsou řešitelné ekonomickými nástroji, vyžadují a budou vyžadovat odvážná a teoreticky nepodložená rozhodnutí pro podporu investiční politiky. Krizové stavy vyvolané zvůlí ve tvorbě cen paliv jsou nejen teoretické a vzdálené, ale reálné a blízké. Je možné očekávat vznik strategicky silných řešení v době, kdy rámec rozhodování tvoří předlužené světové a evropské hospodářství? Význam energie pro soudobou civilizaci je klíčový. Spotřeba energie určuje životní úroveň. Dělení států na chudé a bohaté je a bude determinováno spotřebou energie. V současném světě je přebytek energie pro každého, kdo ji dokáže zaplatit. Na příklad subsaharské regiony nemohou a ani v dlouhodobé perspektivě nebudou schopné vyřešit ekonomickou a související energetickou podporu rozvoje výrobní infrastruktury a to je jedním z motorů stěhování národů na sever provozující vynikající a dlouhodobě stabilní energetiku od výroby až ke spotřebě. Řádový rozdíl mezi nimi a Evropou nejen existuje, ale s časem roste a dále poroste. Pracovní síly nadějně (a iluzorně) očekávané v Německu budou chybět v zemi původu uprchlíků. Fungování energetického hospodářství je podmíněně stabilní. Podmínky stability jsou dlouhodobě neznámé i nepoznatelné. Jonkipurská krize ukázala, že ke kolapsu může dojít v řádu hodin. Situace se bude dlouhodobě měnit z řady příčin, z nichž zvláště významné

jsou: růst počtu obyvatel Země, zvyšování osobní spotřeby energie, které prohlubuje závislost soudobé civilizace na energetické podpoře, postupné vyčerpávání primárních energetických zdrojů, včetně konce ropného věku a vyčerpání zemního plynu (nemusí to být již v 21. století, ale 22. století není zase tak daleko), změny klimatu, na nichž se podílejí spalovací procesy, problémy s odpady, nerovnoměrnost spotřeby energie ve světě a z ní plynoucí rozdíly mezi bohatými a chudými státy, stárnutí elektráren a očekávaná nedostatečnost energetického hospodářství včetně ekonomických, politických, bezpečnostních a sociálních souvislostí a rizik, geografická nerovnoměrnost rozdělení primárních energetických zdrojů a v neposlední řadě i rozpory mezi světem islámu (vlastnícím významné ropné zdroje) a „západní“ civilizací. Zřejmé souvislosti mezi dramatickým a neočekávaným kolísáním cen energie v uplynulých letech a hospodářskou i politickou stabilitou státu v rámci světového a evropského dění nemohou opomenout dosud globálně neřešené problémy s dostatkem půdy, s odpady, omezeností kvalitních vodních zdrojů (spotřeba vody se ve světě zdvojnásobí za 14 let) a s výskytem rizikových jevů souvisejících se šířením epidemií. Rizikem je využívání půdy k pěstování biomasy pro energetické využití v éře hladomorů v některých světových regionech. Neznámou kartou jsou i současné (nezvládané) i očekávané (katastrofické) geopolitické střety mající „ropné pozadí“. Nízký potenciál obnovitelných zdrojů nepostačuje ani ke krytí přírůstků spotřeby energie. Prognózy WEC ukazují, že podíl energie získávané z obnovitelných zdrojů (pocházející zejména z vody) v nejbližších 30 letech výrazně nevzroste. Dominovat budou stále fosilní paliva, bez ohledu na potenciální kolaps biosféry. Homo sapiens nakonec spálí všechna uhlíková paliva, která ze země vytěží. Referenční rámec volby zdrojů energie je vytvářen za dramatické situace kolísání cen paliv, dosud nebývalých a neřešených rizik v investicích do „velké energetiky“, jejichž společným jmenovatelem je působení rozmarů a zvůle globalizace, bez absence nástrojů k jejich omezení. Při tom investiční cykly velké energetiky s jejich čtyřicetiletou periodou jen málo znepokojují politiky s jejich čtyřletým volebním obdobím. Paradoxem k nejistotám ohrožujícím energeticky orientované investice je fakt, že hlad po energii trvale poroste. Podle analýz IEA se očekává v období 2000 – 2030 roční růst spotřeby energie asi o 1,7 %. Podle údajů WEC se zvýší světová spotřeba energie do roku 2020 ze současných 10 na 14 mld. tmp/rok (tmp je 7.106 kcal nebo 29,281 GJ). Zvyšování účinnosti ve výrobě, přenosu a spotřebě energie nevede a nepovede k absolutnímu snižování spotřeby energie. Potenciál úspor nestačí pokrýt růst nároků. Spotřeba energie roste ve všech světových regionech. To vyvolává nejen rychlejší vyčerpávání paliv, ale i možné riziko ohrožení biosféry. Rostoucí nároky na energii odčerpávají nenahraditelné fosilní zdroje energie, které jsou zá-

roveň chemickou surovinou. Absolutní snižování spotřeby energie není v tržním hospodářství dosažitelné. Její drastické omezení nenastane dříve, než globální krizové jevy přinutí člověka ke změnám sociálního chování. Demokratická askeze – omezování vlastní spotřeby ve prospěch budoucích generací – je jen pojmem navíc prakticky neznámým. Zato skutečnost, že lidstvo vytěží a spálí všechna dostupná paliva, je realitou bez ohledu na životní prostředí. Intuitivně očekávaný výsledek všech rizik může ve velmi dlouhodobém horizontu znamenat jednu z následujících variant: 1. intenzivní rozvoj populace současného typu technologicky podporovaný a neomezující nároky jednotlivce a bez zásadního ohledu na přírodu (globální neoliberální vize), 2. extenzívní rozvoj s omezením populace na míru odpovídající technologickému pokroku a ochraně přírody a aplikující demokratickou askezi jako omezení vlastních potřeb se zřetelem k příštím generacím (liberální představy), 3. ustálení populace na míře, která umožní relativně bezkonfliktní přežívání lidstva a uplatnění věd ve prospěch lidstva i přírody (humanistický přístup), 4. pád civilizace (apokalypsa). Zasedání světové energetické rady (WEC World Energy Council) akcentovalo v roce 2004 tři “A”: Accessability, Availiabilty, Acceptability, tj. dostupnost energetických zdrojů pro každého, pohotovost energetických služeb zejména z hlediska zásobování a jejich přijatelnost širokou veřejností. Konstatovalo ale, že ani jedno z těchto tří “A” není celosvětově dosažitelné. Energetický systém takového typu není podle WEC ani udržitelný ani přijatelný. Římské zasedání WEC přidalo čtvrté „A“ Affordability “, tj. odpovědnost této a příštím generacím. Politická a manažerská odpovědnost je ukrývána za vykonstruovanými a dlouhodobě přetrvávajícím mýty.

Stanovisko WEC k mýtům mezi ekonomikou a energetikou Světová energetická rada je nejprestižnější mezinárodní energetickou organizací. Rada je akreditována v rámci OSN a je to nezisková organizace, jejímž cílem je pomáhat ekonomickému rozvoji a mírovému a udržitelnému energetickému zásobování. Zasedání 22. energetického kongresu WEC se konalo v roce 2013 v Jižní Koreji. Dominujícím tématem byl udržitelný rozvoj lidské společnosti. Důvodem volby tématu byly obavy z pokračování dosavadního vývoje energetiky a ekonomiky a projednání změn energetické politiky tak, aby byla celosvětově a dlouhodobě přijatelná pro budoucí populace. WEC varuje, že se v současné době nacházíme se v bodě zlomu, ve kterém je řešení budoucích problémů nutné zahájit okamžitě. Závěry kongresu konstatují, že existuje reálná možnost dosažení vytčených cílů a již dnes

jsou známé nadějné cesty vedoucí k hledanému rozvoji. Doporučení formulovaná pro energetiku jako celek mají klíčový význam pro budoucnost jaderné energetiky. Souhrn základních prezentovaných faktů: • Do roku 2025 se očekává růst světové spotřeby energie o 30 – 65 %, při čemž konsumpce elektřiny poroste rychleji než konečná spotřeba energie. • Podpora úspor energie je již dnes globálním trendem od vyspělého po rozvojový svět. • I přes výrazný rozvoj obnovitelných zdrojů v nejbližších dekádách budou mít i nadále rozhodující úlohu fosilní paliva. • Nedostatek kapitálu představuje významnější riziko než snižující se zásoby ropy a zemního plynu a růst ekologických bariér pro využívání uhlí. • Zásoby fosilních paliv jsou podstatně vyšší, než se donedávna předpokládalo a jejich využívání omezují spíše ekonomické a ekologické než technické důvody. • Přístup k přijatelné energii a pojetí energie jako hnací síly ekonomického rozvoje jsou více středem pozornosti než klimatické změny, přičemž výsledky jednání o ochraně klimatu dosud neposkytují závazná pravidla k jejich celosvětové interpretaci. K zajištění budoucnosti energetiky je nutná podpora na dvou úrovních: na národní úrovni je to promyšlená energetická politika a na světové úrovni podpora mezinárodní kooperace. Trh sám o sobě nevyřeší všechny problémy a proto je energetická strategie nezbytná. Významným poučením 22. kongresu WEC je varování, že některé přetrvávající stereotypy a „mýty“ brání správnému úsilí vlád, energetického průmyslu a občanské společnosti budovat udržitelnými postupy další rozvoj energetiky. Zvládání realistických řešení v energetice musí být charakterizována realistickým přístupem “Time to get Real“ při řešení budoucích energetických problémů. K mýtu o stagnaci globální poptávky po energii WEC konstatuje „Spotřeba energie dále poroste a pravděpodobně se zdvojnásobí do roku 2050. Bude tažena ekonomickým růstem v zemích mimo OECD“. K mýtu o tom, že spotřeba ropy je za „zenitem“ a hrozí bezprostřední nedostatek zdrojů fosilních paliv, upřesňuje „Ve výhledu světové energetiky není nedostatek zdrojů. Pokračují nálezy nových zdrojů a objevují se nové technologie. Obojí umožňuje nástup nekonvenční ropy a plynu, vyžití stávajících těžebních polí se zvyšuje až čtyřikrát a uvedený trend bude pokračovat“ K růstu spotřeby plně pokryté novými čistými energetickými zdroji analýzy WEC ukazují, že i přes významný nárůst příspěvku obnovitelných zdrojů energie z dnešních 15 % na hodnoty 20 % až 30 % v roce 2050, objemy fosilních paliv na pokrytí globální energetické spotřeby budou 10 až 16 Gtoe. To představuje pětiprocentní snížení absolutní spotřeby fosilních paliv podle jednoho z referenčních scénářů WEC, ale zvýšení o 55 % u scénáře druhého. K problému, zda můžeme snížit globální emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2050, ukazuje realita podle studie WEC s názvem „World Energy Scenarios“, že dokonce i v nejpříznivějším případě vývoje dojde ke

zvýšení emisí skleníkových plynů na dvojnásobek do roku 2050 v porovnání s hodnotou „450 parts per milion CO2“, vyhlášenou pro rok 2050 jako referenční údaj. Při nepříznivém vývoji emisí by tato hodnota koncentrace CO2 mohla do roku 2050 dosáhnout dokonce čtyřnásobku! K současným obchodním modelům a trhům zajišťujícím energetické potřeby ukazují analýzy WEC, že energetické trhy se stávají stále více komplexní a provázané, což je způsobeno i rychlými změnami energetické politiky, technicky schopnými se vypořádat s rostoucími podíly obnovitelných zdrojů, nástupem decentralizovaných soustav a stále rozsáhlejší informační architekturou. Představa o tom, že současné programy zajistí přístup k energii pro všechny v rozmezí příštích 10-15 let je nereálná. Všeobecný přístup k energii je ještě hodně vzdálen od budoucí reality. I když se uznává nedávný dílčí pokrok a počátek zavádění programů na snížení energetické chudoby, analýzy WEC ukazují, že při současných trajektoriích rozvoje asi 730 – 880 milionů obyvatel ve světě bude stále bez přístupu k elektřině v roce 2030 a dále 320 – 530 milionů obyvatel v roce 2050. Nejzávažnější je mýtus o energetice, který tvrdí, že ve světovém měřítku je kapitál levný a je ho dostatek. Opak je pravdou. „Kapitál nesmírně citlivě vnímá politická a regulační rizika. A navíc z důvodů rostoucích tlaků na veřejné finance ve většině zemí veřejné finance nebudou k dispozici, aby nahradily nebo navýšily finanční zdroje pro energetické potřeby“.

Závěry ke světovým mýtům: Nejen z těchto, ale i z dalších faktorů plyne, že celkové prostředí a podmínky ve světové energetice jsou stále komplexnější a více propojené. Globální aspirace na zvyšování spolehlivosti dodávek energie, spravedlivý přístup k energii a udržitelnost z hlediska životního prostředí by mohly selhávat, pokud by nebyly provedeny rozsáhlé a naléhavé akce k potřebnému rozvoji a transformace energetických systémů. 1. Zaměření současného myšlení o energetických systémech je zaujaté a neadekvátní. 2. Pro získání potřebných investic musí být národní energetická politika a regulační rámce dobře vyváženy. 3. Významné investice do výzkumu a vývoje jsou nezbytností. 4. Energetické mapy se mění, a proto se instituce také musí reformovat, aby mohly udržovat krok s probíhajícím rozvojem. 5. Pro zajištění všeobecného přístupu k energii jsou politika, institucionální rámce i finanční zdroje naléhavě nutné k ošetření rizika pro podporu podnikatelských postupů. 6. Zdaleka již nejde jen o zmírnění negativních jevů. Oblíbené francouzské úsloví „Avec doubts arretez“ využívané Evropskou unií ve vztahu k energetice, je hrozivé: pokud se neudělá nic, potom potenciální nečinnost bude mít celosvětové i regionální důsledky. Ve vztahu k jaderné energii konstatuje text WEC:

1. Budoucnost světové jaderné energetiky je značně nejistá. Některé země ji odmítají, jiné naopak rozvoj očekávají. 2. Známé zásoby uranu vystačí na více než 100 let při současné úrovni těžby. 3. Celková výroba elektřiny v jaderných elektrárnách dosahuje 2,3 PWh ročně, při čemž víc než polovinu produkují USA, Francie, Japonsko a Rusko. Podíl jaderné elektřiny na celkové světové výrobě se v současné době pohybuje kolem 13 %. Instalovaný výkon jaderných elektráren se pohybuje nad 364 GW. 4. Nejvyšší kapitálové nároky jsou na rozestavěné jaderné elektrárny v Evropě, a to 7 milionů USD/MW, tedy 7 miliard USD na elektrárnu 1000 MW. Se zřetelem k velmi dlouhému vývoji a dlouhé době výstavby není nouze o cenová překvapení, které mohou výsledné náklady velmi prodražit. 5. Za nízké výrobní náklady (USD/MWh) se považuje hodnota 91, za střední 94 a za vysoké 147. Celkový závěr autora textu: Přesto, že se text WEC pokouší definovat logické a předvídatelné energetické politiky, zůstávají jeho formulace na úrovni obecných konstatování. Hodnota dokumentu WEC spočívá ve varování týkajícího se předpověděného bodu zlomu ve světové energetice.

Energetické strategie Přestože energie je v současném pojetí tržní komodita jako každá jiná, je stále více zřejmé, že tržní systém nemůže vytvořit podmínky pro koherentní energetickou politiku a tím méně pro strategii. K překonání této ekonomické slabosti vypracovala řada států národní energetické strategie zaměřené na dlouhodobý vývoj. Jejich posláním bylo analyzovat možnosti státu v daném ekonomickém, přírodním, technologickém, politickém a sociálním prostředí. Účinnost strategických rozhodnutí je omezena inherentními nejistotami potenciálního dlouhodobého vývoje. Z nich ekonomické nejistoty jsou dominantní. Prvním strategicky orientovaným vládním dokumentem byla „National Energy Strategy“ USA z roku 1991. Jejím posláním bylo „zabezpečit spolehlivou dodávku energie a tím ekonomickou úspěšnost za současné ochrany životního prostředí“. Její přijetí je dokladem faktu, že regulační zásahy státu do energetického hospodářství jsou nezbytné i v zemi, která je Mekkou tržního hospodářství. Energetické strategie se pokoušejí analyzovat technologické (forward looking technology), ekonomické, přírodní a sociální prostředí, ošetřit rizika dlouhodobé energetické nedostatečnosti vytvářením nástrojů k jejich omezení nebo překlenutí a formulovat vizi, která umožní přenesení závěrů do legislativy a tím ke startu změn. Texty energetických strategií představují konfrontační problematiku, projednávající nadčasové otázky a problémy, pro které není ve vzdálenějším horizontu známý a ani náznak řešení. Proto ani nelze očekávat, že by byly přijímány bez kritiky. Očekávané přenesení závěru vize do legislativy je klíčové pro vytvoření podnikatelského prostředí k zajištění udržitelného rozvoje, formulaci kritérií úspěšnosti a specifikaci pravidel a nástroje, podle kterých bude záměr a navazující projekty v tomto případě

53 2I2016

vztažené k energetice dlouhodobě řízeny, kategorizaci oprávněných a nepřijatelných záměrů i změn a včasnou přípravu účastníků relevantních procesů na reparační zákroky všude tam, kde se nežádoucí jevy mohou reálně (s nezanedbatelnou pravděpodobností) projevit. Klíčové pojmy charakterizující problémy, o kterých bude nutné v českém prostředí rozhodovat již v blízké budoucnosti: • budoucnost českého uhlí (nejen další rozvoj těžby, stabilita dolů, sociální problémy, atd. ale např. „clean coal“ technologie), • provozování stávajících bloků a rozvoj jaderné energetiky včetně volby výkonu a zaměření jaderných zdrojů energie, • udržení českých dodavatelů jaderných zařízení v české republice v klubu výrobců jaderných zařízení, • únosnost finanční podpory státem a vymezení reálného potenciálu obnovitelných zdrojů energie, • „carbon tax“ a její vliv na technologie transformace energie a na odpady, • náhrada kapalných paliv při vyčerpávání uhlovodíkových zdrojů energie, • podpora energeticky orientované infrastruktury (věda, školství, výzkum, průmysl), • mezinárodní orientace na významné potenciální partnery schopné dodat špičkové technologie a zahájení kooperace s nimi, • včasný další rozvoj přenosových systémů pro paliva i energii, • vytváření racionální daňové politiky ve vztahu k energii, • podpora pro stát ekonomicky výhodného a ekologického využívání energie pro mezinárodní transport, • zaujetí reálného pohledu na očekávaný cenový vývoj v oblasti paliv, • stanovení průhledné relevantní legislativy, chránící investory i spotřebitele, • dosažitelné úspory energie a jejich možný vliv na vývoj spotřeby, • stárnoucí výrobní a přenosové soustavy vytvářející požadavky ohromných nejen českých, ale zejména celosvětových investic do energetických systémů za podmínek nejistoty ve složení energetického mixu, zvláště v zastoupení spalovacích technologií, jaderných a obnovitelných zdrojů, • celkové náklady na fosilní paliva působící stále silněji jako brzda světové energetiky,

54 2I2016

To vše s využitím principu subsidiarity v přírodních a hospodářských podmínkách českého státu. V současné době je český energetický sektor stabilní (M. Vrba, předseda českého výboru WEC). O udržení této stability jde i ve strategickém výhledu. Problémem je mimo jiné rozptyl ve výhledu spotřeby elektřiny v České republice, který je výrazně velký, než aby z něho bylo možné vytvořit realistické představy o nezbytných projektech. Občan ČR spotřebovává energii, která je více než 200násobkem lidského osobního potenciálu (2 MJ). Ztráta této podpory je cestou do životní úrovně středověku Dlouhodobě platí varovné konstatování Zelené knihy EU „Energetickou soběstačnost nelze docílit“. Je výzvou k doplnění rizika ekonomických otřesů vyvolaných nestálostí tržních směnných hodnot, sociálních otřesů (všechny formy otřesů mohou vést k sociál-

ním požadavkům a konfliktům) a nevratných ekologických otřesů (poškození při nehodách, emise škodlivin). Specifikou Evropy je její 14% podíl na spotřebě primárních energetických zdrojů, který je v protikladu s nulovým vlivem Evropy na tvorbu cen paliv. Odborně specifikované významné problémy energetické strategie ukazují, že pro řešení většiny z nich je čas řádově měsíců a roků. Výjimkou jsou krizové jevy (války, politické rozpory ohrožující trh), jejichž pravděpodobnost výskytu je nevyzpytatelná Ekonomické problémy zatím omezují perspektivní vize ovlivňující energetickou budoucnost: přenesení kamionové dopravy na evropské železnice, urychlené zalesňování oblasti, které člověk zbavil a zbavuje ve své ekonomické nenasytnosti trvalých porostů, investice do saharské solární energetiky vyrábějící vodík pro Evropu, uplatnění výzvy „Weg vom Ol“ (pryč od ropy) znamenající rychlý přechod na vodík zejména v dopravě a další rozsáhlé i menší rozumné, ale ekonomicky náročné projekty. Téma spolehlivé dodávky energie pro svět ve 21. století je v principu rozporné a v dlouhodobém horizontu globálně neznámé. Přes rozmanitost názorů na specifikované cíle a racionální postupy k jejich dosažení je závažnou překážkou jejich politizace. Odklad je dalším rizikem již pro naši generaci. I pro bohatší národy jsou minulostí dny spolehlivé dodávky levné energie a využívání investic. Na pořadu dne jsou masivní investice do získávání paliv, výroby, rozvodu a spotřeby energie. Dožívající jaderné elektrárny v Evropě jsou ekonomickým mementem doby. Jen obtížně lze formulovat stav, do kterého se lidstvo dostane v důsledku enormní energetické zátěže planety. Je nezbytné celosvětově dosáhnout shodu k odvrácení potenciálně katastrofického procesu. Trvání současných energetických trendů není podle OECD, IAEA a WEC udržitelné, a to ekonomicky, sociálně a také z hlediska uchování světového klimatu. Globální mandát Světové energetické rady (WEC) usiluje o celosvětové řešení zahrnující odpovědnosti za omezení skleníkových emisí, zajištění stabilních cen paliv, globální pravidla pro obchod s energií a investice, nová finanční schémata omezující rizika investování a zajišťující realistickou návratnost, vyšší úroveň zainteresovanosti vlád a partnerství veřejného a privátního sektoru, vynaložení větších prostředků na výzkum a vývoj nových technologií. Udržitelný rozvoj se zřejmě již ve 21. století neobejde bez změny životního stylu, bez snížení nároků na energii a životní prostředí. Tato nutná změna, jejíž vize se formuje na viditelném horizontu, nebude dobrovolně akceptovaná a bezbolestná. Tím větší odpovědnost je na rozhodování současných politiků a tím naléhavější je nutnost srozumitelně informovat veřejnost a uskutečnit podložené správné sociálně, ekonomicky, ekologicky a technologicky orientované kroky ke snížení globálních rizik, které se České republice nevyhnou a ani vyhnout nemohou. Zásadním problémem je skutečnost, že by měly být projednány nadčasové otázky a problémy, pro které není ve vzdálenějším horizontu známé řešení. Velká hospodářská krize zaskočila celý svět a trvalo více než dva roky, než byl pochopen rozsah tohoto šoku. Nejistoty v energetice ne-

mají obdoby (generální sekretář WEC). Finanční krize začala jako rozhodný činitel působit na konkurenční schopnosti národních energetik. Nehody v jaderné elekrárně Fukušima způsobily, že se v mnoha zemích přehodnotily energetické strategie (P. Gadonneix, předseda WEC). Výzvou je energetické trilema jako spolehlivost dodávky energie pro všechny a udržitelnost z hlediska životního prostředí. V prognózách se dává přednost scénářům, které by poukázaly na rozmanitost možných trajektorií. Proto je i dnes zpracováváni scénářů nezbytností. Přesto by bylo výrazem dobrého porozumění vypracovat pravděpodobnou trajektorii rozvoje světové i národních energetik a vyhodnocovat vliv odchylek od této trajektorie na určující parametry energetiky. Lidé, materiály a energie byli odjakživa propojeni v trojúhelníku, který je ovlivňován stupněm technického pokroku a způsobem života společnosti. Problémy materiálů a energie se dotýkají každého, oboje potřebujeme k životu, k práci a k dopravě, za energii platíme a přijímáme i riziko plynoucí z našich energetických nároků.

Technologie Průmysl má k dispozici všechny nejnovější dosažitelné technologie potřebné k využívání fosilních paliv, jaderné energie, velkých vodních a obnovitelných zdrojů (WEC, 2007). Potřebné budou všechny energetické zdroje a přednostně ty, které emitují málo nebo žádný CO2. Energetický mix každé země závisí na její velikosti, historii, vývoji, kultuře a přírodních a lidských zdrojích. Tyto faktory by měly určovat realistický přístup, který by ponechal stranou veškeré ideologické úvahy. Žádná technologie by se neměla stát idolem, ani by se neměla démonizovat. Vývoj energeticky zaměřených technologií nestagnuje, náklady na něj jsou podporovány z řady zdrojů, ale cest, kterou ušly jaderně energetické technologie od padesátých let do doby dosažení zralosti lehkovodních jadernách elektráren v osmdesátých letech naznačují, že kvalitní prrokekty jaderných elektráren čtvrté generace neznamenají dosažení zralosti, ale pouze vstup do etapy jejího ověřování. Výroba elektřiny je pouze částí energetického hospodářství a neřeší souvislosti s koncem uhlovodíkového věku, tedy s vyčerpáním ropy a zemního plynu ve 21. století. Dostatek elektřiny může přechodem na vodíkové hospodářství zabezpečit náhradu kapalných paliv pro dopravu i průmysl. Pokud by ale každý dopravní prostředek měl v období několika roků přejít na vodíkové palivo, byl by takový zásah celosvětově nejrozsáhlejší změnou technologie, kterou lidstvo zažilo a náklady na ni by přesáhly dnes rozumně myslitelné meze. Cílené soustředění na obnovitelné zdroje přehlíží problémy spojené s očekávaným přechodem na vodíkové hospodářství.

Kompetence pro energetiku Kompetence pro kvalifikovaný výkon profese sestává z fyzické, psychické (a morální) způsobilosti, z dosaženého vzdělání včetně celoživotního, z odborného růstu a výkonu odborného působení spojeného s vývojem kariéry

• • • • •

Tento magický trojúhelník se změnil v současné společnosti na sedmiúhelník, obr. 1.

v dané profesi. Porozumění problematiky není jednoduché: Peter´s Principle tvrdí, že odborník je povyšován díky úspěšné práci až na post, kde nerozumí ničemu. V energetice se nejedná jen o odborníky pro vývoj, výstavbu a provoz elektráren, rozvodných sítí a spotřebičů, ale o spektrum odborností komplexně zahrnující technické a přírodní vědy, ekonomické a právní systémy a politiku jako nástroj rozumného řízení očekávané budoucnosti. Zřetelně také vystupuje kompetence veřejnosti pro „energetickou volbu“. Všechny tyto úrovně mají slabiny, které je nezbytné poznat, pochopit a řešit. Nároky na budoucí profese nemusí být odvoditelné ze soudobé zkušenosti. Umělá inteligence má své klady i úskalí.

Kompetence veřejnosti – veřejné mínění Problém veřejného mínění zůstává v neřešené podobě přesto, že přijatelnost zdrojů energie, přenosových kapacit a soustav spotřeby je se zřetelem na dopad politických rozhodnutí a legitimnímu právu obyvatel podílet se na rozhodovacím procesu klíčové. Takový stav by se měl změnit. Kompetentní veřejnost musí mít přístup ke srozumitelně formulovaným informacím. Veřejnost by měla být seznámena s úsilím o udržení setrvalého rámce české energetiky a s jeho vývojem, který dodrží technologická, geopolitická, ekologická a bezpečnostní pravidla společná všem státům Unie. K diskuzi o budoucnosti jaderné energie pro Českou republiku by proto přispěla informace zaměřená jak na veřejnost, tak na ty z rozhodujících činitelů, kteří nejsou specialisty, ale přesto by nepovažovali informace v ní obsažené za nadbytečné. Zřetelné a trvalé vysvětlování energetické strategie státu je podmínkou pro dosažení souhlasu veřejnosti s programy udržení spolehlivé dodávky energie i pro nejbližší desítky let. Vysvětlení energetické budoucnosti České republiky se neobejde bez pochopení širších souvislostí se světovou a evropskou situací. Velmi markantním jevem současnosti je, naneštěstí, nárůst

publicity iracionálních společenských projevů svádějících veřejnost z cesty poznání a následného pochopení. Tato medializovaní iracionalita se tváří jako podpora svobodě poskytováním absurdních a nesmyslných informací bez rozlišení jejich významu a věrohodnosti. Platilo to dosud, bohužel, i o medializaci energetiky a v tom i obnovitelných zdrojů.

Kompetence technologů Ani optimistický pohled na růst absolutního množství energie z obnovitelných zdrojů nemůže zastřít fakt, že jeho hodnoty nepostačí ani ke krytí přírůstků spotřeby elektrické energie. Verbální nadhodnocení jejich možného přínosu se dobře poslouchá, ale nereálně dosahuje. Pro nejbližších třicet let zůstanou spalovací procesy a štěpení těžkých jader hlavním zdrojem elektrické energie. Překážky k uplatnění uhelných elektráren a výzvy k ukončení provozu jaderných elektráren jsou politickou kartou ve hře, která může ohrozit spolehlivou dodávku elektřiny. Reálné myšlení vede k nutnosti průběžně vyvíjet projekty elektráren. Nahrazování dožilých elektráren je na pořadu dne: IEA odhaduje, že více než 1000 GW všech typů by mělo být instalováno do roku 2030. Zde je třeba uvést, že na nové jaderné elektrárny jsou kladeny požadavky, které respektují současní výrobci, vyvíjející nové typy jaderných elektráren. Jsou to zejména: • životnost až 60 let, • roční využití větší než 90 %, • zavážení paliva v cyklu od 12 do 24 měsíců, • pravděpodobnost poškození aktivní zóny nižší než jedna miliontina za rok, • pravděpodobnost úniku velkého množství štěpných produktů nižší než desetimiliontina ročně, • velmi nízké dávky z povolání, • krátká doba výstavby. Dále jsou na nové projekty kladeny požadavky:

zjednodušení inženýrských systémů, redukci jevů v chybové analýze, nízký vliv selhání lidského činitele, nízké náklady na inspekci a údržbu, zdokonalenou havarijní analýzu s minimem externích souvislostí.

Společné studie IAEA a OECD Nuclear Energy Agency ukázaly, že nové jaderné elektrárny v zemích OECD mohou být konkurenceschopné s ostatními elektrárnami za podmínek jako je financování, doba výstavby, regulující pravidla, cena a dostupnost paliv. Příklady EPR a VVER prokazují výrazná zdokonalování zásadních kritérií využitelnosti jaderných elektráren. Perspektivní typy jaderných energetických zařízení předpokládají přechod od současných typů k reaktorům na rychlé neutrony a dále od nich k využití slučování lehkých jader. Charakteristickým rysem nově a vysoce perspektivně vyvíjených jaderných technologií je skutečnost, že vědecká a technická základna jak v poznání, tak pro vývoj a výrobu těchto zařízení využije dosavadní zkušenosti z jaderné energetiky. Rozhodujícím ekonomickým faktorem jsou následující vlastnosti jaderného paliva: Při volbě jaderných zdrojů v energetickém mixu jsou významné: • přírodní uran a jeho dostupnost. Jaderné elektrárny nejsou v zásadě citlivé vůči změnám cen paliva. Jaderné palivo včetně obohacování a výroby představuje 10-15 % celkových nákladů na výrobu elektřiny. Navíc lze strategické zásoby, pokrývající spotřebu paliva na několik let, udržovat snadno bez významných břemen pro uživatele, • nedostatek uranu se v blízké budoucnosti nepředpokládá. Vzestup cen uranu vedl k rozšíření těžebního průzkumu i zvýšení jeho těžby, měl však malý dopad na náklady na elektřinu z jaderných zdrojů. Přiměřené zajištěné a vytěžitelné známé zdroje uranu mohou při konkurenčních cenách, pro soudobé typy jaderných elektráren a současnou úroveň spotřeby, pokrýt poptávku jaderného průmyslu na dalších 85 let. Provoz reaktorů na rychlých neutronech umožní pokrýt spotřebu energie na 5 000 let, • primární výroba uranu (požadavek na novou těžbu) je nižší, než byla v roce 1985. Rozdíl pokrývají zásoby, přepracování vyhořelého paliva a ochuzování vysoce obohaceného uranu z vojenských zásob. Protože tyto rezervy budou k roku 2020 vyčerpány, je nutné rozšiřovat průzkum nerostných ložisek a zkoumat další možnosti těžby ve světě a samozřejmě i v ČR, • Smlouva o Euratomu požaduje, aby všichni uživatelé měli pravidelné a rovnoměrné zásobování rudami a jadernými palivy. Stanoví rovněž společnou politiku dodávek založenou na principu rovného přístupu ke zdrojům, • mezinárodní bezpečnostní režim, jehož cílem je zabránit šíření jaderných zbraní, určuje trhům s jadernými palivy určitá omezení související s ohlašováním, kontrolou a prověřováním mírových způsobů využití jaderných materiálů. Vypracovaný rámec vytvořený podle Smlouvy o Euratomu a IAEA poskytuje dobře definovaný soubor pravidel. V tomto rámci lze mezi zeměmi

55 2I2016

a provozovateli obchodovat volně s jadernými materiály pro mírové využití. • Jaderná paliva stojí mimo cenové výkyvy dodávek surovin. Při využívání lehkovodních reaktorů je využití uranu malé v porovnání s potenciálem, který bude dostupný po přechodu na rychlé reaktory. Ty jsou schopné využít energii z uranu stokrát více a ochuzený uran, jehož zásoby z procesů obohacování jsou ohromné. Palivové náklady se podílejí, jak už bylo uvedeno, na ceně elektřiny přibližně 15 %, z toho připadá na přírodní uran 6 %, na separaci a na obohacení 6 % a na výrobu 3 %. • Světové zásoby uranu obsahují 130 Gtoe při využití v tepelných reaktorech. Dalších 22 MtU je ve fosfátových depozitech. Využití rychlých reaktorů umožní využít 17 500 Gtoe. • Technologie vysokoteplotních reaktorů umožní přijatelnou výrobu vodíku a využití Th v uzavřeném palivovém cyklu. Odpovídající zvýšení množství energie představuje dalších 5 800 Gtoe. Vědecko-technická připravenost soudobé společnosti je na vysoké úrovni: • vyspělý evropský průmysl zahrnuje výrobní a provozní znalosti všech dostupných energetických technologií, • pokračuje výzkum a vývoj, • potřeba investic do obnovy stávajících kapacit a adresné rozhodování o skladbě budoucích kapacit, do přenosových systémů a o prodlužování životnosti je závažným strategickým problémem, • každý členský stát EU rozhoduje o vlastní skladbě zdrojů v rámci evropských pravidel o bezpečnostních zárukách a o vlivu na životní prostředí.

Konkurenceschopnost jaderných elektráren v současném ekonomickém prostředí

56 2I2016

Pro většinu průmyslově vyspělých zemí jsou jaderné elektrárny ekonomicky výhodným způsobem výroby elektřiny v pásmu základního zatížení. Pro další rozvoj jaderné energetiky je ze současného hlediska stěžejní hospodářské hodnocení. Při plánování nového jaderného reaktoru hrají významnou roli náklady, zisky a investiční riziko (zejména z cen paliv a z následků velkých havárií). Výstavba jaderné elektrárny vyžaduje investici dvou až tří miliard EUR. Počáteční vysokou investici kompenzují později výrazně nižší provozní náklady. Ekologické cíle formulují dobré a naléhavé důvody pro respektování hrozby skleníkového efektu. Jednou z klíčových otázek je, aby jaderná energie byla uznána jako konkurenceschopná nejen finančními hledisky, ale také jako faktor snižující apokalyptické hrozby oteplování Země. Investice do nových jaderných zařízení vyžaduje především stabilní a jednotný rámec právních předpisů a politik vzhledem k časové prodlevě mezi počáteční investicí a dobou, než začne vytvářet vysoké výnosy. Postupy udělování licencí musí být dále zjednodušovány. Při zachování přísných standardů na bezpečnost a jakost, předvídatelnosti technických parametrů a harmonogramů, od návrhu přes certifikaci a výstavbu až k provozu, nižší

regulační náklady snižují celkovou finanční náročnost. Vzhledem tomu, že liberalizované trhy nemohou zaručit dlouhodobou stabilitu cen, uvádí IEA, že k zajištění investic soukromého sektoru do nových jaderných projektů by měly vlády přijímat opatření ke snížení investičních rizik Celkové výnosy a náklady po dobu životnosti jaderné elektrárny by bylo vhodné porovnat s výnosy, které by za stejnou dobu vytvořily ostatní zdroje. Prognóza v tomto smyslu je však nejistá se zřetelem k nestálosti cen ropy a plynu i cen elektřiny. Negativně působí zvyšování nároků na investici v budované finské jaderné elektrárně a spory o její úhradě. Analýza IAEA a NEA na základě údajů z více než 130 různých typů elektráren včetně uhelných, plynových, jaderných, větrných, solárních a na biomasu naznačuje, že ve většině průmyslových zemí nové jaderné elektrárny nabízejí za předpokladu setrvání cen plynu a uhlí na určité úrovni hospodárný způsob výroby elektrické energie v pásmu základního zatížení. Podle IAE a NEA je jaderná elektřina konkurenceschopnou alternativou, přičemž náklady a konkurenceschopnost závisejí na konkrétním projektu. Diskuze o konkurenceschopnosti je ovšem účelná pouze tam, kde existuje možná substituce v palivovém mixu. V případě ČR je nutné analyzovat dopad do ekonomiky způsobený budoucím nedostatkem elektřiny nebo její extrémně vysokou cenou. Nejistota v rychlosti vývoje budoucích cen elektřiny, struktury a podmínek trhu a také se zřetelem na budoucí energetické politiky a politiky týkající se změn klimatu představují významné riziko pro dlouhodobé investice v energetice. To je pro jaderné elektrárny zvláště významné se zřetelem k vysokým investičním nákladům a tím k relativně dlouhé době než taková investice začne vytvářet zisk. Proto je důležité usilovat o vytvoření pevného politického rámce, aby podmínky pro nové investice byly jasné a předvídatelné. Dalším klíčovým faktorem pro ekonomickou budoucnost jaderné energie je pochopení vztahu komerčních výnosů ke strukturám trhu s elektřinou. Pro investory jsou přitažlivější investice s kratší dobou návratnosti, s nižšími náklady na výstavbu a kratší realizační dobou. Samotná doba výstavby u jaderných elektráren (5 – 6 let) je z technických a licenčních důvodů mnohem delší než v případě plynových nebo obnovitelných zdrojů. Ovšem celková doba pro přípravu a vlastní výstavbu se pohybuje mezi 10 až 15 lety (od rozhodnutí o přípravě do uvedení do provozu) a je závislá především na složitosti legislativního procesu, který je na kritické cestě v přípravné fázi jaderné elektrárny. Hospodářská rizika jaderné elektrárny souvisejí s velkou počáteční kapitálovou investicí a vyžadují vysoce bezporuchový provoz během počátečních 15 až 20 let její životnosti (více než 60 let). Také vyřazení jaderné elektrárny z provozu a nakládání s odpady vyžadují dostupnost finančních rezerv v trvání 50 až 100 let po odstavení reaktoru. Původně (v padesátých letech) byla životnost jaderné elektrárny odhadována na 40 let. Bezpečnostní přehledy prokazují reálnou prodloužení této doby na více než 60 roků. Je obvyklé prodlužovat licenci po 10 letech.

Hospodářská konkurenceschopnost jaderné energie závisí významně na několika faktorech, v nichž klíčové jsou v souhrnu doba a kvalita výstavby, investiční náklady, nakládání s odpady, vyřazování z provozu a provozní kapacita. Provozní náklady klesaly v uplynulých 20 letech současně se zvyšováním kapacity. Přestože ceny uranu od roku 2004 podstatně stouply, byl dopad na náklady na výrobu elektřiny relativně malý proto, že náklady na uran vytvářejí přibližně 5 % celkových nákladů na výrobu kWh. IAE konstatuje (analýza z roku 2006), že „nové jaderné elektrárny by mohly vyrábět elektřinu za cenu menší než 5 USc/kWh, pokud budou dodavatelé elektráren a energetické společnosti vhodně řídit stavební a provozní rizika“. Při ceně uhlí pod 70 USD/t by jaderná energie byla stále dražší, než energie z konvenčních tepelných elektráren spalujících uhlí (v březnu 2008 byla cena černého uhlí v evropském přístavu 140 USD/t, v dubnu 2016 cca 60 USD/t). Nové jaderné elektrárny se obecně staví bez podpor, což svědčí o tom, že jaderná energie je stále více vnímána jako konkurenceschopná. Výrobní náklady elektřiny zahrnují tři složky: kapitál, provoz a údržbu a palivo. Dlouhá životnost jaderných elektráren (40-60 let) umožňuje dlouhou amortizaci kapitálu. Mnoho JE má investiční náklady plně amortizovány, a proto platí jen za modernizaci, provoz a palivo. Zvyšující se roční využití jaderných elektráren v Evropě v letech 1990-2015 ze 74 na 84 % i více ovlivňuje efektivnost využití investice. U jaderných elektráren nové generace je využití instalovaného výkonu zadáváno na úrovni 91-93 %. Celosvětově pokračuje trend ve zvyšování vyhoření jaderného paliva. To se zvýšilo z cca 34 000 MWd/tU v roce 1990 na více než 42 000 MWd/tU nyní zejména v důsledku využívání vyššího obohacení čerstvého paliva (za uvedené období cca o půl procenta U 235) a dále roste. Současné snižování ceny energie není primárně dáno cenami paliv, výrobou a dalšími náklady, ale světovou ekonomickou situací s nízkým nebo nulovým růstem získávaných hodnot. Dlouhodobá krize ekonomiky zpomaluje hospodářský růst, snižuje rozsah investic a ovlivňuje kvalitu obyvatel Země. Spory ekonomů zda šetřit nebo investovat se odrážejí v nejistotách strategických programů a tím v nárocích na spotřebu energie. Přidružený a dlouhodobě neřešený problém evropské a světové nezaměstnanosti je větší hrozbou než světový terorizmus. Občan bez práce je vyvržen ze společnosti nejen ekonomicky, ale i společensky. Nevyužití jeho potenciálu je slabostí soudobé společnosti. Očekávaným důsledkem mohou být jen negativní jevy enormního rozsahu (masová migrace, ovlivnění kulturních hodnot, narušení stability společnosti a ztráta perspektiv, které se nevyhne nikdo. Konkurenceschopnost energetiky je konkurenceschopností ekonomiky. Uzavření dolu schopného dodávat kvalitní uhlí z hlediska soudobých cen je neschopností vidět do střednědobé budoucnosti s jejími požadavky na všechny zdroje energie. V některých zemích EU včetně ČR legislativa stanoví příplatky k ceně elektřiny tak, aby zajistily nakládání se vzniklým odpadem

a jeho zneškodnění a financovaly vyřazování jaderných zařízení z provozu. Znehodnocování světových měn je faktorem, který povede ke kardinálnímu problému dostatku finančních prostředků v očekávané době likvidace vyhořelého paliva a technologií. Přes požadavek akumulovat prostředky na dlouhodobé skladování a uložení odpadu existuje nejistota mezi dostupnými prostředky a prostředky skutečně potřebnými. Evropa bude významně závislá na externích dodávkách uranu, sama spotřebuje více než 28 000 tU ročně a pro partnery dalších 5000 tU za rok. Současná světová spotřeba 65 000 tU/rok velice převyšuje těžební kapacitu, která je 36 000 tU/rok Zbytek pochází z existujících vojenských a civilních zásob. Infrastruktura pro konverzi uranu a obohacování je dostatečná. Evropská jaderná technologie a průmysl mají robustní a dostatečné kapacity pro dodávky jaderného paliva. Slabým místem je těžba uranu, protože domácí zdroje jsou malé. Ostatní součásti od konverze, obohacování a MOX výrobu a přepracování jsou v EU dobře vybavené. Přesto bude do palivového cyklu v Evropě nutné i nadále investovat. V budoucnosti se risk investorů může snižovat jako výsledek: • požadavků na elektřinu za tržní ceny, • volby úspěšného projektu, • dosažení souhlasu veřejnosti • reverzí spirály světového mínění od negativního k pozitivnímu. Pokud by emise CO2 byly zahrnuty do nákladů na výrobu elektřiny, potom by se zvýšila konkurenceschopnost jaderné energie. Jaderné elektrárny jsou konkurenceschopné, při očekávaném nedostatku elektřiny budou růst ceny energie a tak se bude návratnost investice zvyšovat.

Bezpečnost jaderných elektráren Kapitola o bezpečnosti jaderných elektráren se nemůže obejít bez úvodu do moderní filosofie bezpečnosti. Pokud se hovoří o riziku jakéhokoliv oboru izolovaně a bez souvislostí s dalšími riziky, nemůže vzniknout ani ucelená teorie pro hodnocení rizika ani dobrý systém řízení bezpečnosti. Vývoj teorie bezpečnosti byl složitý a odrážel nejen pokusy o vědecká hodnocení, ale také o objasnění relevantních pojmů veřejnosti. Tu zaujmou zejména havárie velkého dosahu s vysokými ztrátami na životech a enormního ohrožení životního prostředí. Dnes každý zná pojem Titanik, ale ztráty tonáže podobné velikosti jsou běžným jevem. Malé časté nehody mohou v ročním součtu způsobit větší újmu, než několik velkých. Proto se stala jádrem hodnocení bezpečnosti – analytická metoda. Ta analyzuje teoreticky i experimentálně pravděpodobnost iniciace havárií, sleduje možnosti jejich rozvoje a hodnotí následky. Problém vysvětlení pojmu „bezpečnost“ je komplikován nejen faktem, že pohled běžného občana na svět je deterministický a statická hodnocení vnímá asi jako předpověď počasí, tedy s lehkou nedůvěrou. Druhým problémem je nevhodné používání termínů odborníky. Jen málo z nich odlišuje od sebe bezpeč-

nost a spolehlivost. Správné je chápání bezpečnosti jako pravděpodobnosti vzniku újmy na životech, zdraví a hodnotách. Spolehlivost je pravděpodobnost plnění funkce za definovaných podmínek a v čase. Tedy spolehlivé auto jede, má-li spolehlivého řidiče, který o vůz pečuje a využívá dobré cesty. Bezpečné auto je takové, ze kterého řidič po havárii vystoupí zdráv a jde si koupit auto nové. Bohužel se mezi takto zřetelně definované pojmy vloudil zcela nevhodný pojem „jaderná bezpečnost“, který v běžném pojetí označuje spolehlivost dodávky energie a nevypovídá nic o riziku a bezpečnosti. Pokud k tomu přibudou chlácholivá slova hodnotící jadernou bezpečnost jako podmíněně stabilní, aniž by definovala tyto podmínky stability, potom je bariéra mezi vědeckým hodnocením rizika a občany nepropustná. Korunu nedorozumění nasazují nekvalifikovaní odpůrci čehokoliv požadavkem, aby určitá technologie byla využita, až bude stoprocentně bezpečná.

Základna pro posuzování rizika Vědecké hodnocení zjišťuje pravděpodobnost újmy vztaženou na obyvatele a rok. Újmou se rozumí ztráta života, zdraví nebo hodnot. Průkazné je doložení bezpečnosti dané činnosti počtem úmrtí vztažených na milion obyvatel a rok. Žádnou lidskou činnost nelze provádět absolutně bezpečně. Zdokonalováním se zřetelem k vyšší bezpečnosti nelze nikdy dosáhnout 100% bezpečnost. Ta je limitní. Ohrožení lze hodnotit • intuitivně, tj. subjektivně, • vědecky, tj. statisticko analyticky. Vedle analytického chápání bezpečnosti existuje ještě subjektivní hodnocení, které není opřeno o výsledky, ale o postoj jednotlivce k hodnocenému jevu. Právě tento fakt je důvodem řady neoprávněných obav z různých průmyslových činností. Rizikový potenciál vyjádřený pravděpodobností, že nežádoucí jev nastane, spolu s odhadem následků, určují přijatelnost díla nebo jeho zamítnutí. Rostoucí složitost světového hospodářství, růst jednotkových výkonů strojů, výroba chemických sloučenin, které se nevyskytují v přírodě, rostoucí agresivita teroristů a ovládnutí enormního množství energie člověkem vedou globálně k růstu ohrožení společnosti. Protože velké havárie přitahují více pozornosti než mnoho menších nehod, vycházela filozofie bezpečnosti ještě před nedávnem z hodnocení havárií. Protože však nehoda ústící až do havárie může mít velké množství příčin, rozvojů a následků, vyvinula se teorie bezpečnosti založená na statisticko analytickém hodnocení. Soudobý statisticko analytický přístup k hodnocení bezpečnosti a spolehlivosti je dobrým základem pro vědce a techniky, ale nevyhovuje veřejnosti, která ve statistikách a prognózách vidí něco nejasného, nesrozumitelného a snad i klamajícího, jakýsi nástroj k vysvětlení něčeho, co snad není ani pravda. Konstruktivní dialog ale není možný bez společné báze, a proto je prvním krokem k porozumění definování pojmů, objasnění rizika jako měřitelné veličiny, poukaz na metody hodnocení rizika a na umění modelovat a ovlivňovat riziko a to nejen náhodně a intu-

itivně, ale vědecky odpovědně, komplexně a racionálně a při tom s vědomím vztahu mezi ekonomickou náročností a bezpečností, neboť ani bezpečnost není zadarmo. O riziku jsou známé zejména tři skutečnosti: 1. neexistuje děj s nulovým rizikem, 2. jakkoliv nízké riziko může přispět ke vzniku následků, 3. osobní riziko se může významně lišit od průměrného Ve vztahu k riziku je nutné zvážit tři jeho souvislosti: 1. příhoda, ke které se riziko vztahuje, 2. pravděpodobnost výskytu a průběhu události, 3. následky příhody Hodnocení bezpečnosti závisí na délce období, které je posuzováno. V jaderné technice není určující horizont naší generace ani mnoha generací dalších, ale dlouhodobý výhled s odpovědností za výsledek ještě po desítkách tisíc let. Hovoříme-li o statistickém a pravděpodobnostním hodnocení, máme na mysli klasifikaci náhodných jevů pro poznání té zvláštní příčinné souvislosti, jež se vyskytuje u náhodných procesů a která vyjadřuje riziko ne jako předpověď jistého, ale jako možnost očekávaného. Odhad rizika má tři zásadní složky a to: zjištění rizika, tedy identifikaci a kvantifikaci rizika, vývoj rizika, tedy proces vážení a porovnávání různých aspektů bezpečnosti v průběhu času a řízení rizika, tedy formulaci a implementaci bezpečnostní politiky. Nejzřetelněji si člověk uvědomí nebezpečí po katastrofické události neobvyklého rozsahu, i když při ní není sám poškozen. Přestože ohrožení vyvolávají jak malé, tak katastrofické události, je pozornost veřejnosti spíše upřena na ty katastrofické, zatímco projevy denního rizika nejsou vnímány. Pád velkého letadla, havárie tankeru, havárie ropné plošiny, prasknutí potrubí plynovodu nebo havárie v jaderné elektrárně se objevují na titulcích deníků, zatímco desetitisíce mrtvých na silnicích (jen v České republice v průměru více než tři denně) jsou vnímány bez komentáře. Hovoří se více o jedné příhodě, při které bylo zabito sto lidí, než o stu příhod, ve kterých přišel o život vždy jeden člověk. Každá lidská činnost vyvolává riziko, které může být větší i nepatrné, ale nikdy nulové. Hovořit proto o stoprocentně bezpečné činnosti je nesmyslné. Jiná věc je vnímání rizika. Riziko vnímáme tehdy, když jsme na jev upozornění ať již právem nebo účelově a se záměrem. Naopak riziko nevnímáme tam, kde o něm nevíme. Proto zkracování života v okolí uhelných elektráren nebo ve velkých městech v důsledku znečištěného ovzduší nevyvolávají již ani protesty a tedy negenerují tlak na zlepšení, i když zkrácení života a vliv na zdraví jsou významně průkazné. Nepřekvapuje proto, že prvotní hodnocení rizika bylo odvozováno z velkých havárií a že nároky na bezpečnost vycházely právě ze zkušeností s rozsáhlými nebezpečnými příhodami. Pravděpodobnost katastrofických příhod s velkým počtem fatálních událostí, zranění a nebývale vysokými ztrátami na majetku mají nízkou frekvenci (pokud by tomu tak nebylo, stát by takovým zařízením neudělil licenci k provozu), a proto se brzy stalo zřej-

57 2I2016

58 2I2016

mým, že častěji se vyskytující příhoda s menšími následky může vést ke srovnatelným ztrátám než málo frekventovaná havárie velkého rozsahu. Proto byl rozsah sledovaných příhod stále rozšiřován a do odhadů bezpečnosti vstupovaly různé příčiny s různými pravděpodobnostmi rozvoje a s rozmanitými následky, to vše se snahou odhadnout pravděpodobnost iniciace poruch, jejich rozvoj a omezení i následky. Protože bylo nutné dát projektantům, stavitelům a provozovatelům návody, které by pro ně představovaly meze odpovědnosti, vznikaly pojmy jako je maximální věrohodná havárie (Worst Credible Accident – WCA), nebo maximální projektová havárie (Worst Project Accident WPA). Takové vymezení znamenalo, že projektant nemusí brát v úvahu ty příhody, jejichž výskyt a následky jsou mimo rámec reálně odhadnutého rizika. Zvyšování bezpečnosti vyústilo v aplikaci pojmu ALARA ( As Low As Reasonable Achievable) jako nástroje k rozumnému vztahu mezi bezpečností a náklady na ni. O tom, že takový přístup není pro moderní společnost jedině možný, svědčí pozornost věnovaná právě nadprojektovým haváriím. Jejich analýza se provádí proto, že se takové jevy již vyskytly, i když pravděpodobnost jejich výskytu byla zanedbatelná a dále pro to, aby i pro ně byly připraveny návody k jednání. Od postupu hodnotícího velké i střední mimořádné příhody byl pak již jen krok ke statisticko analytickému přístupu, který zahrnuje všechny možné následky rozmanitých příhod. Tak se dosahuje vyhodnocení míry rizika, vztaženého na roční ztráty. Hodnocení rizika je i metodou pro jeho snižování. Při každé lidské činnosti vzniká ohrožení jak pro toho, kdo činnost sám provádí, tak pro jeho okolí. Podle toho, jak velký je poměrný počet lidí, postižených následky rizika, se hodnotí přijatelnost jevu. Tak například režim, při kterém je pravděpodobnost úmrtí 10-3 za rok, je nepřijatelný, u míry rizik 10-4/rok jsou výrazně uplatňována a kontrolována ochranná opatření, riziko 10-5 jednotlivec ještě postřehne je ochoten přijmout jistá opatření a u rizika 10-6 již žádné ohrožení necítí, pokud v něm nebylo systematicky neoprávněně vyvoláváno. Riziko specializované činnosti lze doložit statisticky. Například podle Francouzského národního statistického úřadu byl počet smrtelných pracovních úrazů ve Francii v roce 1985 rozdělen takto: na jeden milion pracovníků bylo postiženo úrazem ročně 17 pracovníků v oděvním průmyslu, 12 v textilním, 118 v kovoprůmyslu, 169 v chemickém průmyslu, 365 při lomové těžbě a 1020 při stavbě lodí (tedy 10-3, což je již teoreticky nepřijatelné). V každém státě jsou tato čísla jiná, v závislosti na vybavení pracovišť, systému ochran a provozních pravidlech. Jiným příkladem je USA, kde na milion pracovníků v průmyslu připadalo ve stejném roce 200 smrtelných úrazů. Průmyslová činnost tedy vystavuje člověka poměrně velkému ohrožení. Ostatně nejen výrobní činnost vyvolává ohrožení. Opět údaje z Francie ze stejného roku: z 16 265 úmrtí připadalo 285 na silniční nehody, 100 na nehody v domácnosti, 180 na nehody o dovolených, 2300 úmrtí na rakovinu a 13 400 na úmrtí choroby z kouření. Moderní obory, jako je energetika včetně jaderné, letecká doprava, chemický průmysl

nebo těžba surovin rozvinuly bezpečnostní analýzy do vysoké dokonalosti. V těchto rozborech řeší nejen klasické bezpečnostní problémy, ale • odhady spolehlivosti zařízení založené na testování malého počtu vzorků, • spekulativní úvahy o jevech s extrémně nízkou pravděpodobností výskytu a s velkými následky, • odhad vlivu technologického zařízení, systému ochran a řízení i kvalifikace obsluhy na bezpečnost a spolehlivost, • návrhy diagnostických systémů včetně metod hodnocení výsledků, • odhady zbytkové životnosti, • určení pravděpodobnosti poškození za degradace vlastností zařízení apod. Nesleduje se jen výskyt jednotlivých jevů, ale zkoumá se pravděpodobnost výskytu řetězce událostí v tak zvané sekvenční analýze rychlým vytvářením řad historií tak, jak to umožňuje soudobá teorie hloubkou modelů a výpočetní technika operační rychlostí počítačů. Tak se pravděpodobnostní přístup stává metodou k prognóze chování systémů technických, přírodních i společenských i návodem k racionálnímu opodstatnění budoucího lidského chování. Zejména vlastnosti počítačů umožňují řešit významné problémy jako je • indikace historií, trendů, podmínek práce a stavu zařízení, • detekce havarijních stavů a jejich signalizace, • zobrazování poruchových stavů a jejich popis umožňující optimální zákroky, • odvození významných poplachů pomocí varovné postupné kontroly a poruchové analýzy, • přímé on-line rozhodnutí o rezervě bezpečnosti, • automatické testování funkce a schopnosti řídit ochranné systémy ap. Ani samotné statisticko-analytické hodnocení systémů zaměřené na bezpečnost a spolehlivost, ani diagnostika stavů a kompletace datových bází nejsou konečným cílem. Tím je možnost kontrolovat, ovlivňovat a řídit míru rizika. Po identifikaci tedy musí dojít k rozhod-

nutí, kterým může být podložené povolení, omezení nebo zamítnutí dané činnosti. Takové rozhodnutí lze ovšem provést jen na bázi, kterou tvoří vedle fyzikálního poznání a technického popisu i příslušné normy, pravidla a předpisy, které určují, co a za jakých okolností je přijatelné, licencovatelné, průkazně spolehlivé a bezpečné a jak rozumět kvantifikaci relevantních pojmů. Veličiny, které se měří za provozu zařízení, nemají všechny přímý vztah k bezpečnosti. Ty, které tento vztah mají, jsou předmětem zvláštní pozornosti. Tak například v jaderné elektrárně jsou specifikovány charakteristiky, které mají vztah k jaderné, technické i radiační bezpečnosti a ty jsou pak sledovány nejen provozovatelem, ale také dozorčími orgány, ustanovenými státem. Extrémně rychlý vývoj, při kterém byly uváděny do provozu jaderné elektrárny s kvalitou komponent a s úrovní vědeckého a technického poznání odpovídající dané době, se neobešel bez negativních jevů. Teorie bezpečnosti a spolehlivosti byla v počátcích rozvoje jaderné energetiky v dětských plenkách. Nekomplexní odhady bezpečnosti a spolehlivosti, na základě kterých se určovala pravděpodobnost výskytu poruch, udávaly v etapě do roku 1980 optimistické údaje a skutečný počet mimořádných příhod byl vyšší. Nehody v jaderném průmyslu vznikaly zejména v důsledku vývojových problémů a dokonce i hrubých chyb a selhání lidského činitele, nejen v provozu, ale i v projektování a při konstrukci a stavbě. Tak tomu ostatně bylo a je v řadě dalších oborů, například v dopravě. Vývojové problémy první generace jaderných elektráren vedly již před významnými nehodami ve Three Mile a v Černobylu k růstu kritických hlasů proti jaderným elektrárnám. Teprve po havárii v jaderné elektrárně Three Mile Island byla věnována systémová analýza spolehlivosti lidského činitele. Poznání chybového potenciálu člověka zaměřilo projektanty blokových dozoren na vytvoření systémů, jejichž spolehlivost nezávisí na okamžitém zásahu obsluhy. Kromě systému blokování nežádoucích a chybných činností a instalace ochran byl zaváděn automatizovaný systém řízení, ve

Obr. 2. Hodnocení rizika je nutné provádět se zřetelem k pravděpodobnosti výskytu jevu a k následkům.

kterém rozhodování bezprostředně po nehodě neprovádí lidská obsluha, ale počítačový systém. Malá operační rychlost počítačů v 60. a 70. letech a nízký rozsah paměti počítačů neumožňoval provádění komplexních výpočtů jaderné elektrárny, ale jen nepříliš detailní matematické modelování vlastností jednotlivých komponent. Ze stejného důvodu trpěl počítačovou slabostí i systém řízení. Vývoj komponent „za pochodu“ vedl k nasazení prvků a systémů, které nebyly dlouhodobě spolehlivě prověřeny. Při vývoji jaderných elektráren dominovaly aktuální problémy. Tak na příklad vývoji jaderného paliva (front end of nuclear fuel cycle) byla věnována významná pozornost, jejímž výsledkem je extrémně vysoký standard kvality této složky aktivní zóny. Konci jaderného palivového cyklu (back end), který se jevil jako úloha časově velmi vzdálená, byla věnována pozornost podstatně nižší. V současné době je řešení konce jaderného palivového cyklu problémem, na jehož řešení včetně výzkumu nových technologií jsou věnovány extrémní prostředky. Ve druhé polovině dvacátého století byly stále precizněji definovány standardy bezpečnosti, i když dodnes nedošlo k vytvoření mezinárodně závazných řešení. Doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) vymezila dělící rovinu mezi přijatelnými a nevhodnými přístupy a řešeními. V tomto rámci přední světoví výrobci i provozovatelé využívají vlastní vzájemně odlišná řešení. Při hodnocení rizika z mírového využívání jaderné energie nelze opomenout rizikový potenciál vzniklý testy „atomových bomb“ jak na bázi štěpení, tak vodíkových a potenciální riziko „špinavých bomb“ typu kobaltové bomby. V letech 1945 – 1998 bylo uskutečněno 2053 jaderných explozí. USA provedly 1032 výbuchů, SSSR 715, Francie 210, Británie 45, Indie 4 a Pákistán 2. Po roce 1998 provedla tři testy Severní Korea, další zřejmě v nedávném období. Riziko nespočívalo jen v radioaktivním spadu – zkoušky v ovzduší měly za následek měřitelné poškození světové populace. Výroba Pu239 v tepelných reaktorech se provádí v krátkých palivových kampaních, aby se tak omezila produkce Pu240, které „znehodnocuje“ absorpcí neutronů vlastnosti štěpitelného Pu239. Výsledkem je plýtvání uranem a hromadění radioaktivních odpadů. Kompenzací těchto ztrát může být konstatování, že bez rovnováhy odstrašující síly nepřátelských bloků by došlo ke třetí světové válce s následky jen stěží představitelnými. Mezi hodnocená rizika patří se zřetelem ke specifičnosti bezpečnost jaderná a radiační. Jaderná bezpečnost je spojována s nekontrolovaným rozvojem štěpné řetězové reakce. Radiační bezpečnost se zabývá rizikem z ozáření živých organizmů. Porovnání rizika z různých zdrojů energie ukazuje, že v evropských podmínkách připadá na jednotku vyrobené energie (se zahrnutím nehod při získávání paliv a materiálů, konstrukci a provozu elektrárny a ukončení včetně palivového cyklu) v uhelné energetice 4070krát vyšší počet fatálních příhod v porovnání s energetikou jadernou. Jaderná bezpečnost a radiační ochrana jsou předmětem stěžejního zájmu Evrop-

Obr. 3. Hodnocení rizika z různých zdrojů (WEC 2004)

ského společenství. Smlouva o Euratomu vyžaduje využívat jadernou energii v souladu s nejvyššími standardy bezpečnosti. Tento rámec zahrnuje i nakládání s odpady a vyřazování jaderných elektráren z provozu. Jaderná bezpečnost je předmětem intenzivní kontroly, která přispěla k jejímu zvýšení. Jaderné havárie elektrárny Three Mile Island (1979 USA) a v Černobylu (1986 bývalý SSSR) odstartovaly mezinárodní úsilí o zvýšení bezpečnostních standardů. Toto odvětví se stalo předmětem intenzivní kontroly, jejímž výsledkem bylo zvýšení jaderné bezpečnosti v celém světě. Odpovědnost za jaderné havárie ve členských zemích EU upravuje režim Pařížské úmluvy z roku 1960, který vytvořil harmonizovaný mezinárodní systém odpovědnosti za jaderné havárie a jenž vymezuje odpovědnost operátorů v případě jaderné havárie na 700 milionů USD. Vídeňská úmluva a další opatření upravující stejnou problematiku jsou propojené s Pařížskou úmluvou společným protokolem z roku 1988 a jsou použitelné pro celou EU. Jaderná bezpečnost je i nadále ústřední otázkou v kontextu s rozšířením EU. Jaderné elektrárny jsou robustní, spolehlivé a patří mezi nejbezpečnější průmyslová zařízení ve světě. Hodnocení počtu fatálních příhod z různých energetických technologií prokazuje vysoké riziko vodních zdrojů a nepatrné u zdrojů jaderných. Zvláštní je vztah obyvatel k radiačnímu riziku. Prostředí, ve kterém žijeme, je radioaktivní. Lidské tělo obsahuje zářiče. Potrava, kterou jíme, je radioaktivní. Při dopravě letadlem v obvyklé výšce je dávka na lidské tělo mnohanásobkem dávky, kterou za stejnou dobu dostaneme na zemském povrchu. Havárie ve Windscale, Three Mile Island, v Černobylu a v dalších lokalitách byly podrobně popsány v odborné i obecně literatuře. Totéž se děje v případě Fukušimy, kde si ale na konečné výsledky ještě budeme muset počkat. Analýza havárií generuje množství významných poznatků. Tak například rozbory spolehlivosti lidského činitele provedené Kémenyho komisí přispěly k poznání rizikového potenciálu člověka a k přizpůsobení technologie člověku. Obavy z dávek z provozu jaderných elektráren nejsou na místě. Výjimkou jsou následky mimořádných stavů a havárií. V tom případě hovoříme o nadprojektových haváriích jako o jevech s řídkým výskytem a s enormními důsledky. Proniknout do filo-

zofie neprojektových havárií umožní seznámení s dosavadním hodnocením havárie ve Fukušime. Havárie ve Fukušimě je poslední havárií s enormními následky a s nejistotami při jejich odstraňování. Tato havárie nebyla očekávána ani genezí ani následky. Nejasné zůstává vyhodnocení příčin a následků. Ani reakce světového společenství na poznání plynoucího z ni není bez vad. Téma Fukušima snad umožní přispět k porozumění problému nadprojektových havárií.

Nadprojektové havárie Moderní matematické metody přispívají k řešením, ve kterých použití klasických metod narazilo na bariéry. Významným příkladem a úkolem pro budoucnost jaderné energetiky je hodnocení nadprojektových havárií. Se zřetelem na nízkou četnost poznatků udávalo klasické statistické hodnocení nepoužitelné řešení. Existuje obecnější metodologie aplikovatelná na problémy matematické gnostiky, která je schopná vytvořit robustní řešení s maximem informací získaných i při analýze malých vzorků s nejistými daty.

Etika energetiky Dravost rozvoje průmyslu, na kterém má energetika svůj lví podíl, rozvrátila harmonii dřívějšího pomalého vývoje světa. Účelově využití všeho, co je dostupné, bez znalostí a bez zřetele na následky a zejména bez ohledu na příští generace přinesly již své trpké ovoce. Humanizace technických věd má v budoucnosti respektovat etické principy technického myšlení a jednání. Východiskem je porozumění mezi jednotlivými disciplínami přírodních, technických i sociálních věd. Z minulosti existuje bezpočet příkladů, kdy technici pracovali na zásadních problémech bez přírodovědců. Negativní výsledky takových činností nacházíme stále. Proto velké projekty budoucnosti, mezi něž energetika a zvláště jaderná energetika bezesporu patří, budou vedle plnění obchodních cílů zahrnovat i dobře definované etické cíle. Nelze popřít, že průmysl plní své poslání dobře, neboť umožňuje žít většímu počtu lidí a to „slušně“ a dostatek energie je podmínkou jeho úspěšného fungování. Dnes však již nemůžeme přehlédnout rizika komplexu možných příčin a následků s katastrofickým koncem ve vztahu k energetice. Absolutistické tendence se vždy ukázaly

59 2I2016

v minulosti pro lidstvo zhoubné. Studium historie může napomoci při hledání správných cest. Dnes již víme, že člověk byl v celé své historii největším škůdcem lesa. Také víme, že člověk má dostatek energie k tomu, aby zničil celou biosféru. Budoucí očekávaný růst lidské moci musí být provázen růstem poznání a růstem odpovědnosti. Při rozhodování nemůže stát stranou etika: Žádná dobrá strategie se neobejde bez respektování systému hodnot, neobejde se však ani bez její petrifikace tak, aby zákonná moc měla dost prostředků pro řešení konfliktů. Teprve technika s etikou mohou vytvořit dobré smíšené normy, které povedou k přijatelnému konsensu.

Spolehlivost lidského činitele Tím, že člověk zavádí nové technologie podložené novými vědeckými poznatky, vstupuje do programů, pro které nemá úplný systém pravidel, praktik a znalostí, neboť provozní empirie a reálná bezpečnost, spolehlivost a úspěšnost projektu mohou být hodnoceny až na základě dlouhodobých provozních zkušeností. Změnám ve výrobním procesu je nutné přizpůsobit nejen technologii, ale také člověka. Tento dlouhodobý vývoj se neobejde bez kroků do neznámých typů procesů, do neočekávaného selhání, do adaptivního poznávání a epochy zrání projektů až k nesporné společenské přijatelnosti. V jaderném programu docházelo při vývoji jaderných zdrojů energie k růstu jednotkového výkonu strojů, k růstu složitosti zařízení, k růstu nároků na poznání podstaty a zejména dynamiky jevů s jejich složitými odezvami a vazbami, při provozu byly poznávány degradační procesy a z nich plynoucí požadavky na diagnostiku, servis a řízení. Vznikaly specifické nároky na kvalitu materiálů, na poznání stárnutí a životnosti materiálů a komponent. Tyto a další fyzikální, technické, ekonomické a sociální faktory vyžadují zásadní a dlouhodobě orientované řešení. Tak vzniká nárok nejen na novou kvalitu technického poznání a z něho odvozené nové technologie, ale i na adekvátní kvalifikaci pracovníků všech úrovní a profesí. Problém kvalifikace pro nové technologie je komplikován proto, že nové technologie jsou zaváděny ve velmi krátké době se zřetelem k očekávanému přínosu nebo k dosažení priority na světových trzích, aniž by byl posuzován problém zralosti člověka pro ně. Přes pokroky dosažené při nahrazování lidské práce mechanizací, automatizací, zaváděním robotiky, využíváním počítačů a prostředků umělé inteligence včetně budování expertních systémů zůstává člověk nedílnou součástí výrobních procesů v osvědčených i nově zaváděných technologiích.

Nejistoty jsou objektivní

60 2I2016

Problematika konkurenceschopnosti nemůže opomenout světový rámec rozvoje lidské civilizace. Rychlé čerpání energetických zdrojů, problémy s životním prostředím, očekávaný nedostatek vody a potravin v kontextu s explozivně rostoucí populací nemají daleko (po studené třetí) k označení „4. světová válka“. Úhrada nákladů na tuto válku nemá v historii obdoby. Již dnes i poznané souvislosti ekonomiky

Obr. 4. Podíl umělých zdrojů jaderného záření z jaderných elektráren je nepatrný

Obr. 5. Dávky z přírodních a antropogenních zdrojů

a energetiky vytvářejí zásadní problémy pro dosažení a udržení „energetické bezpečnosti“ světa v dlouhodobém pohledu. Nedávné přetrvávající a dosud neřešené finanční otřesy nebyly ani zdaleka předvídány hloubkou a globalitou působení, nejistotou v délce trvání a vlivem na světovou populaci. Absence strategické vize prokazuje zjevnou bezradnost, se kterou nejsou světově proslulí ekonomové a vlády schopní a tedy kompetentní vědecky fundovaně rozhodnout a zodpovědně ani v elementární otázce, tj. „investovat a tím dále zvyšovat zadluženost států nebo šetřit a tím krizi prohlubovat“. Výdaje na energetické hospodářství bude zřejmě problematické dlouhodobě získávat. Pro porovnání: samotný vývoj atomové bomby v pro-

jektu Manhattan stál dvě miliardy tehdejších USD, optimistické odhady na udržení a rozvoj dodávky energie ve viditelném horizontu naznačují nároky na sta až tisíce miliard amerických dolarů. Otřesení důvěry v instituce vymezující stabilitu bankovního systému, hrubé chyby odpovědných osob vykládané post festum jako upadnutí do světových mýtů a současné poznané i dosud neznámé hrozby ohrožují i energetickou budoucnost. Řada světových konferencí vyslovila pochyby, zda je štěpení těžkých jader udržitelným zdrojem energie. Neplatí totéž o ropě a zemním plynu? S výhledem na třicet roků nejsou známé žádné nové zdroje, které by se mohly výkonem a náklady významně podílet na zajištění spolehlivých dodávek energie pro lidstvo.

Obr. 6. Dávky záření pocházejí převážně z přírodního pozadí

S pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že lidstvo by nové zdroje energie získalo, pokud by mělo dost času. Pokud by se počet obyvatel Země držel na miliardě z doby našich praotců, byl by čas na staletí. Deset miliard světové populace vyčerpá fosilní paliva již ve 21. století. Jedna třetina obyvatel Země využívá jen vlastní energii, pro ostatní je její spolehlivá dodávka nutnou podmínkou kvalitního (i nuzného) života a výkonu profese. Rizika strategického získávání zdrojů energie, udržení a rozvoje přenosových soustav energie a hmot s časem vzrůstají a nabývají charakter potenciálních vojenských střetů. Snižování spotřeby pomocí úspor energie je zřetelnou iluzí: demokratická askeze jako omezení vlastní spotřeby ve prospěch budoucích generací není v tržním hospodářství reálným očekáváním. Progresivní projekty, například využívání solární energie v afrických pouštích, výstavba celoevropské železniční sítě pro přepravu kamionů, která by zvýšila bezpečnost dopravy a ušetřila výrazný podíl ropy, využívání solární energie z kosmu, nebudou právě se zřetelem k celosvětovým finančním problémům zřejmě urychleny. Lidstvo jako celek by mělo projevit svoji kompetenci a vědomí řídit vlastní osudy (pokud to je uskutečnitelné) k méně rizikové budoucnosti. Ekonomika energetiky tvoří komplex věd se široce propojenými vztahy. Do ekonomického hodnocení různých zdrojů energie zasahuje velký počet faktorů popisujících moderní společnost. Dobrá energetická strategie musí vycházet z dlouhodobé energetické prognózy, která je v tržním hospodářství v principu nedostupná. Pro občana státu vzniká problém: "Ptáme se správně, když chceme zjistit náklady na výrobu energie?" Nebylo by správnější ptát se, jaké hodnoty lze získat využitím jistého množství energie? Různé státy dosahují odlišné zhodnocení energie. Rozhodovat se bude o složitém systému za objektivně daných nejistot pro strategické časové období, které je mimo dosah lidského poznání. Kvalita rozhodnutí vzniká s rostoucí věrohodností v následujících přístupech: 1. nejméně věrohodné expertní posouzení jako analýza hodnotného experta pro celé spek-

trum problémů, 2. dokonalejší je párové srovnání jako porovnání řešeného problému s problémem známým. Známý problém jako model pro příští století je nedostupný, 3. matematické modelováni, které má k dispozici výkonové počítače schopné modelovat ohromná množství vývojových tendencí, pro které ale nemá relevantní data týkající se věd, technik a společnosti v době uvažované životnosti dnes projektované jaderné elektrárny, 4. identifikace a vyhodnocení chování systému jako analýza po uplynutí doby zájmu (post mortem) neexistuje. Pro energetickou budoucnost můžeme v průběhu příštích deseti let bezpečně provozovat současné české kvalitní energetické soustavy včetně zdrojů paliv, elektráren, přenosových sítí a odpadů s důvěrou společnosti a s porozuměním blízkých i vzdálených států a také připravovat projekty a kvalifikovat široké spektrum profesí pro předpokládané činnosti (a uchovávat zkušenost českých odborníků, kteří v minulosti energetické systémy vytvořili). Pro budoucí období deseti až dvaceti až dvaceti let je nutné vědecky účelně bádat, projektovat, zdokonalovat technologie, stavět, získávat důvěru veřejnosti a formovat politická řešení. Pro dobu od dvaceti let výše zbývá jen vypracování energetické vize. Cílem je udržení současné spolehlivé české energetiky i v dohledné budoucnosti. Rozvoj společnosti a energetiky jsou natolik úzce spjaté, že energetické nároky vypovídají o vyspělosti státu. Množství využitelné energie vždy zásadně ovlivňovalo způsob života lidí. V historii člověk dokázal rychle využít nové zdroje energie, někdy k výrobě předmětů, potravy či staveb, jindy pro dopravu a získání tepla a velice často pro vojenské výboje. Dostatek energie byl hnací silou společnosti a objevy nových energetických zdrojů představovaly stupně, po nichž společnost stoupala po příčkách své technické zralosti. Energie připadající na jednotlivce s časem rostla tak, jak člověk přecházel od využití vlastních sil k ovládnutí síly zvířat, větru a vodních toků až k energii získávané spalovacími procesy a později jadernými reakcemi. Dosažitelná energie omezovala počty obyvatel. Až do počátku průmyslové revoluce

v 18. století neuživila půda v podmínkách střední Evropy více než 25 obyvatel na km2. Do 19. století bylo lidstvo sužováno zimou, hladem a tmou. Lidé žili ve stálém boji s nepřízní přírody. Pracovní doba závisela na délce slunečního svitu. Teplo a světlo byly přepychem. Teprve nové stroje a dostatek paliv umožnily vyrobit dostatek energie. Spotřeba primárních energetických zdrojů se však za uplynulých sto let zvýšila více než dvacetinásobně. V současné době jsou nároky na energii ve světě ekvivalentní deseti miliardám tun černého uhlí. Průměrná spotřeba na obyvatele jsou dvě tuny černého uhlí (tmp) a ve vyspělých státech sedm i více tmp na osobu a rok a to znamená roční spotřebu energie 210 000 MJ. Protože člověk vyrobí vlastní silou denně asi 2 MJ, tedy 730 MJ za rok, je obyvatel vyspělého státu ve své činnosti podporován asi třistanásobkem svého osobního potenciálu. Růst počtu obyvatel Země výrazně ovlivnily dva faktory: prvním z nich byl vynález metody získávání dusíku ze vzduchu objevený Fritzem Haberem (potenciál růstu o 2 miliardy obyvatel) a druhým je energetická podpora lidstva využitím paliv. Spotřeba energie ve světě není ovšem rovnoměrná. Svět se dělí na státy bohaté na paliva a země na dovozu paliv závislé. Průmyslově vyspělé státy, ve kterých žije 26 % obyvatel planety, konzumují 76 % spotřeby primárních energetických zdrojů. Dále jsou země, které z nejrůznějších důvodů nemají a nebudou mít prostředky na dovoz paliv a na nákup investičně náročných energetických technologií. To v sobě obsahuje politické riziko, které je hrozbou pro budoucnost. Představa rychlého čerpání paliv je nepříjemnou vidinou konce civilizace soudobého typu. Vytěžení uhlí a vysušení ropných pramenů je otázkou času. Vyčíslení rezerv pro ropu udává 200 miliard tmp, což při dnešní roční spotřebě předpovídá vyčerpání za padesát let. Uhlí se 782 miliardami tmp je rezervou na dobu delší. Zásoby uranu za předpokladu využití v soudobých reaktorech jsou asi 87 miliard tmp, ale při využití v rychlých reaktorech již 5500 miliard tmp. Proto je na místě hovořit o nových zdrojích energie, u kterých však limitujícím faktorem je jejich roční potenciál. A ten není tak velký, aby pokryl soudobé energetické potřeby lidstva. V technologicky vyspělých zemích je tržní princip základním pravidlem i v energetice. Dostatek energie je předpokladem stability státu a jeho dlouhodobé prosperity a také proto, že vedle ekonomického hodnocení paliv, transformací energie, rozvodu a spotřeby energie vystupují do hry i další kritéria. Nekonvenční zdroje byly často označovány jako měkké nebo nezhoubné, v protikladu se zdroji velké energetiky, které naopak byly deklarovány jako zdroje s významným rizikem. Z porovnání plyne, že nejbezpečnější je využití zemního plynu, potom ropy a jaderných paliv, zatímco ostatní zdroje jsou až o řád a více nebezpečnější. Ještě zřetelnější obraz dostaneme porovnáním celkového rizika pro deset konvenčních i nových zdrojů energie tak, že každý zdroj by produkoval stejné množství energie. Riziko klasických zdrojů uhlí a ropy je jasné, ale riziko biomasy, větrné energie i solární energie jsou překvapující.

61 2I2016

Porovnání investičních nároků je ještě zajímavější. Elektrárnu je nutné nejprve postavit. Nároky na plochu patří také mezi ekonomické ukazatele porovnávající jednotlivá paliva. Při rozhodování o dalším rozvoji jaderné energetiky jen nutné odpovědět na dvě zásadní otázky: 1. Lze uspokojit energetické potřeby lidstva bez jaderné energie? 2. Je riziko jaderné energetiky přijatelné v porovnání s jejím přínosem? Současná věda a technika nezná kromě rychlých štěpných reaktorů (a později snad fúzních reaktorů) žádný jiný zdroj, který by mohl svým potenciálem dlouhodobě, tj. s výhledem na tisíce roků, vyřešit hrozbu vyčerpávání paliv. Slučování lehkých jader je ovšem také jadernou technologií včetně nakládání s radioaktivními odpady.

Možné závěry

62 2I2016

1. Ani jedno ze čtyř “A” není celosvětově dosažitelné. 2. Optimistickým závěrem WEC je formulace hodnotící fungující energetické systémy jako dosažitelné i v 21. století. Podmínkou pro naplnění takové prognózy je splnění četných výzev, které musí být řešeny. Vytvoření strategické vize a realizace kroků k jejímu upřesňování a naplňování v energetické politice, ekonomice energetiky, technologickém vývoji a v respektování sociálních a ekologických mezí se ale neobejde bez zásadních kompromisů v oblasti sociálního a ekonomického rozvoje. Není jisté, že v globálním světovém hospodářství najdou rozhodující místa k takovým změnám odvahu i prostředky. 3. Globální světová energetická situace vytváří kritický problém, kterému se lidstvo nevyhne, ale přesto mu nevěnuje odpovídající pozornost. Ve 21. století bude stále více otřásat lidskou civilizací zcela jistě vyčerpávání zdrojů ropy a zemního plynu a zřejmě také důsledky klimatických změn vyvolaných spalovacími procesy, politické a teroristické excesy. Více než osmdesát milionů barelů ropy (a ve výhledu po roce 2030 více než 130 milionů barelů) spálených každodenně spolu s řádově stejným podílem zemního plynu a uhlí povede rostoucí počet obyvatel Země již ve 21. století do katastrofických situací. Celosvětový rozsah problému akcentuje naléhavost opatření a akcí k jejich řešení. Přesto se s rozumnými opatření prakticky ani nezačalo. Globální zásahy do historicky stabilizovaného systému energetického hospodářství, falešná představa o schopnosti trhu nahradit koherentní energetickou politiku a hodnocení energie jako běžné komodity vytvořilo špatný start pro rozumné řešení. 4. Energie je v tržním hospodářství hodnocena jako každá jiná komodita. Politických výjimek z tržního hospodářství je ale již tolik, že o fungování tržních principů vznikají vážné pochybnosti. Přesto proniká do povědomí strategicky myslících politiků a odborníků fakt, že spolehlivá dodávka energie je nutnou podmínkou hospodářské a politické stability státu. Není náhodou, že první státní energetická koncepce

(National Energy Strategy USA) vznikla bezprostředně po prvních krocích otevírajících v USA trh s elektřinou a plynem. I další národní energetické strategie vypracované s třiceti až padesátiletým horizontem nejen v průmyslově vyspělých, ale také v rozvíjejících se zemích vesměs reagují na obavy ze ztráty spolehlivosti dodávky energie. Mezi velmi významné vládní dokumenty zaměřené na dlouhodobé zabezpečení spolehlivých dodávek energie, poznání podstatných problémů a korigování minulých chybných hodnocení a z nich přetrvávajících nereálných stanovisek patří například francouzská „Étude économique prospective de la filiére électrique nucléair“, (Francie, 2003) nebo „Strategy of nuclear power development in Russia in the first half of the 21st century“ (2003). 5. EU dováží více než polovinu paliv. Podíl dovozu stoupne do roku 2020 na více než 70 %. Dožívání starších elektráren vytváří jeden z problémů spojených s enormními očekávanými investicemi pro jejich náhradu a pro trvale rostoucí spotřebu elektřiny. Energetická soběstačnost Evropské unie je nedosažitelná. EU nemá vypracovanou komplexní a reálnou energetickou strategii. Bez reakce EU zůstala deklarace SRN o vystoupení z jaderné energetiky. Vydané balíčky jsou beznadějně zastaralé. Přesto až dosud nenavrhla řešení snižující dlouhodobá ekonomická, sociální a ekologická rizika energetiky. 6. Česká republika má Státní energetickou koncepci z března 2004. Její text je řešením opírajícím se o české energetické uhlí, spolehlivé jaderné elektrárny a přiměřený rozvoj obnovitelných zdrojů. Text SEK včetně její aktualizované podoby ale nebyl projednán všemi politickými subjekty a nemá tak charakter dlouhodobě politicky odsouhlaseného dokumentu jako podmínky pro jednání s občany a pro vytvoření zájmu investorů. O projednání s veřejností není ani zmínky. Formulace zásad energetické strategie ČR a následné schválení celým politickým spektrem je přesto životním zájmem republiky. 7. Vedle textu SEK byla vytvořena řada kvalitních státních i podnikových dokumentů zaměřených na energetickou politiku České republiky. Další práce mohou být úspěšné jen tehdy, pokud z existujících světových i českých textů extrahuje dokument, který bude zejména: • respektovat světovou i evropskou situaci • s využitím principu subsidiarity zohlední • specifickou situaci České republiky v palivo energetické základně, v energetických technologiích i ve spotřebě, • realisticky hodnotit současný stav a jeho třicetileté výhledy, • odpoví na všechny významné relevantní otázky a známá i tušená rizika vztahující se k energetice, • kvantifikací výroků a jejich vědeckou analýzou zúží problematiku na racionální bázi, • vytvoří text čitelný pro široké spektrum obyvatelstva. 8. Systém tak složitý a vnitřně protikladný jako energetika, vylučuje předem získat dokument přijatelný pro všechny. Lze dosáh-

nout jen kompromis, který ale nesmí mít nepřekonatelné vady. Kompromis je zárodkem konfliktu.

Závěr Aplikace jaderné fyziky vznikaly za vzájemné interakce s významným rozsahem vědních, technických a méně sociálních věd. Inovativní potenciál jaderných oborů byl a zřejmě i nadále bude využíván v širokém spektru oborů. Problémy jaderné, radiační a technické bezpečnosti jsou průběžně zvládány. Řešení sporných problémů má charakter kompromisu. V budoucím vývoji budou řešeny s větší váhou společenské problémy. Jaderná energie dala lidstvu vizi dostatku energie i hrozbu jaderných zbraní.

Dvě poznámky autora pod čarou: 1. V průběhu celonárodní diskuze o strategické volbě energetických zdrojů byl pod vedením paní Nicole Fontaine, ministryně průmyslu Francie vypracován a rozšířen text určený široké veřejnosti k udržitelnému rozvoji (Development durable) a kvalitě života (Quailité de vie). K české verzi zatím naše společnost nedozrála přesto, že není pochyb o požadavku uvést a prohloubit v České republice takové poznání na politické, občanské i odborné úrovni. Informační text pro veřejnost o energii nejen jaderné citelně chybí. Mnou vypracovaný analogický text pro Českou republiku byl pozitivně hodnocen ale nikdy vydán. 2. Ve snaze o uchování a rozšířit zkušenosti českých budovatelů jaderných elektráren jsem vypracoval text o jaderné energii v České republice. Jeho cílem bylo poukázat na rozsah současných oborů nezbytných pro budoucí výstavbu jaderných elektráren. Každá kapitola uváděla obory, které byly teoreticky i experimentálně rozpracovány ve světovém měřítku do enormní hloubky. Ověření provozními zkušenostmi a to i negativními vytvořilo základy užité jaderné fyziky a jejích aplikací v energetice. Jaderné vědy se uplatňují v ohromném počtu vědy a techniky a jaderná energetika extrémní rozsah oborů a praktik využívá. Mírové i vojenské využití jaderné energie dosáhlo významu, který se neobejde bez ekonomického, sociálního a etického hodnocení v rozumně dosažitelném rozsahu. Teprve komplexní analýzy mohou prokázat oprávněnost minulých, současných i budoucích projektů. Hodnocení jaderné energetiky samotné je kontroverzním složitým problémem, který vyvolává extrémní emoce i naděje. Vedle dosaženého poznání stojí před vědou, technikou, ekonomikou a politikou problémy, jejichž vyřešení vyjasní budoucnost jaderné energetiky. Prezentace českých i zahraničních firem by mohly přispět ke zvýšení obecného povědomí a kompetence ve vztahu k jaderným zdrojům energie. Ani tento text nenašel editora. ■

Doc. Ing. Petr Otčenášek, CSc.

Audit národní bezpečnosti Centrum terorismu a hybridních hrozeb nebo vytvoření Národního systému ochrany měkkých cílů – to jsou první konkrétní návrhy pracovních týmů Auditu národní bezpečnosti, které 12. května představil premiér Bohuslav Sobotka spolu s ministrem vnitra Milanem Chovancem na pracovní konferenci k první etapě Auditu v Poslanecké sněmovně.

V

první etapě Auditu se kontrola zaměřila především na hrozby terorismu, extremismu, bezpečnostní aspekty migrace a antropogenní a přírodní hrozby. „Zajištění bezpečnosti občanů je pro mne i vládu klíčová priorita. Zřízení Auditu národní bezpečnosti je důležité nejen pro posouzení připravenosti naší země na bezpečnostní hrozby, ale také pro definování dalších kroků, kterými chceme bezpečnost dále posilovat. Na základě jednání Bezpečnostní rady státu nyní připravuje Ministerstvo vnitra komplexní audit bezpečnosti České republiky, a to i z hlediska například připravenosti infrastruktury, rizika nedostupnosti energie, vody, otázky nebezpečných nemocí či kybernetické bezpečnosti,“ uvedl premiér Bohuslav Sobotka. Cílem Auditu je zjistit, jak je ČR připravena čelit současným závažným bezpečnostním hrozbám a jaká je odolnost ČR při přímé konfrontaci s nebezpečím, zda a kde máme slabá místa a jak je posílit. Z průběžných závěrů Auditu např. vyplývá, že je potřeba reagovat na tzv. hybridní kampaně, kterými např. Islámský stát míří na základní zájmy státu a společnosti. Vzhledem k tomu, že ČR nemá jasného gestora ani organizační struktury, které by tomuto fenoménu čelily, chce MV na základě návrhu pracovních týmů navrhnout vznik Centra terorismu a hybridních hrozeb Ministerstva vnitra. „Audit nám už teď odhalil, že je nutné, aby stát měl centrum, které bude komplexně monitorovat teroristické a hybridní hrozby i tzv. propagandu cizí moci. Tyto oblasti musí mít jasného gestora a této role by se podle nás mělo ujmout Ministerstvo vnitra. Takové centrum by se ve spolupráci se zpravodajskými službami a příslušnými resorty věnovalo i problematice terorismu, radikalizaci či ochraně měkkých cílů. Stát musí mít nástroje a informace, kterými dokáže aktivně čelit novým bezpečnostním hrozbám,“ sdělil ministr Chovanec s tím, že centrum by průběžné monitorovalo utajované i neutajované informace, mj. propagandu, a vytvářelo by podporu pro mediální vyvracení dezinformací. O konkrétní podobě centra by se vedla odborná diskuse. Inovativním nástrojem by však mj. mohlo být zřízení speciální buňky, která by nonstop analyzovala dezinformace získané z otevřených zdrojů včetně sociálních sítí. Na základě získaných poznatků by také MV chtělo prosazovat vytvoření Národního systému ochrany měkkých cílů, tedy slaběji chráněných míst s výskytem

vyššího počtu osob, jako jsou obchodní centra nebo místa s jasnou symbolikou, např. židovské objekty. V rámci tohoto systému by stát poskytl některým definovaným skupinám měkkých cílů metodickou, organizační i finanční pomoc tak, aby se zvýšila jejich odolnost proti útokům, k jakým došlo např. v Paříži.

Vybrané návrhy pracovních týmů Finální výsledky Auditu by měly být hotové do konce tohoto roku. Materiál, který projde odbornou oponenturou, projedná jak BRS, tak vláda, která na základě materiálu rozhodne o konkrétních opatřeních. V první etapě pracovní týmy pracovaly na pěti oblastech, dalších šest oblastí by mělo být zpracováno do konce léta.

Bezpečnostní aspekty migrace: Výsledky v oblasti migrace ukazují, že systémová, legislativní i materiálnětechnická a personální opatření jsou prozatím nastavena optimálně. Vývoj v této oblasti je však velmi rychlý a nepředvídatelný, takže budeme i nadále průběžně prověřovat, jak efektivně jsme schopni spolupracovat při novém vývoji situace.

Extremismus: Koncept boje proti tomuto negativnímu fenoménu se nebude dále zaměřovat pouze na potírání tzv. extremistických subjektů, ale ve větší míře se bude zabývat ochranou práv a svobod jejich obětí. Ty jsou totiž působením extremistických subjektů zasaženy v největší míře a mnohem dříve než majoritní společnost.

Terorismus: Kromě Centra terorismu a hybridních hrozeb a Národního systému ochrany měkkých cílů je nutné se komplexněji věnovat možné radikalizaci ve věznicích, protože zkušenosti ze zahraničí ukazují, že kriminální prostředí představuje důležitý radikalizační faktor.

Přírodní a antropogenní hrozby: Závěry doporučují zakotvit problematiku sucha do právních předpisů, posílit personální kapacity pracovníků v oblasti krizového řízení a zvýšit odpovědnost vybraných firem či podnikatelů za jimi provozované objekty, které mohou představovat zvýšené riziko pro okolí.

Na jaké otázky poskytne Audit odpovědi? Je stávající legislativa dostatečná? Máme k dispozici dostatečné lidské, technické a komunikační kapacity? Má stát schopnost přijímat příslušná opatření a konat v okamžiku, kdy je to potřeba? V rámci Auditu odborníci ověří dvě základní schopnosti – schopnost zjistit, identifikovat a eliminovat konkrétní bezpečnostní hrozbu, jakož i schopnost následně reagovat na situaci, kdy se bezpečnostní incident stal, a na potřebu okamžitě řešit jeho důsledky.

Jaké budou výstupy Auditu? Výstupem Auditu bude komplexní materiál, který popíše reálnou připravenost ČR čelit tradičním i nově vzniklým bezpečnostním hrozbám. Zpráva, která identifikuje slabá místa v bezpečnostních oblastech i celém systému a doporučí vládě opatření, jež je potřeba přijmout. Ke každé z definovaných bezpečnostních hrozeb vznikne: popis a vyhodnocení hrozby a rizik z ní pro ČR vyplývajících, SWOT analýza, doporučení k posílení odolnosti. Audit zjistí, které instituce jsou v rámci bezpečnostních systémů ČR odpovědné, a stanoví základní nástroje pro eliminaci hrozeb – legislativu, strategie a koncepce. Audit se zpracovává v několika vrstvách, obecný výstup v co nejvyšší míře bez režimu utajení bude podepřen přílohami a podklady, které budou podle své povahy v různém stupni utajení. Práce na Auditu se účastní přes 120 expertů státní správy a šest externích konzultantů. Návrhy tak prochází oponenturou např. prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D., z Fakulty sociálních studií MUNI, PhDr. Miloše Balabána, Ph.D., z Fakulty sociálních věd UK či Dana Schueftana, Ph.D., z National Security Studies Center University Haifa. Mezi témata auditu patří vedle terorismu jak tzv. klasické bezpečnostní hrozby, jako je extremismus nebo přírodní hrozby, tak i tzv. nové hrozby, jakými jsou působení cizí moci, hrozby v kyberprostoru či bezpečnostní aspekty migrace. ■

Lucie Nováková ředitelka odboru tisku a PR MV

63 2I2016

R/evoluce v ekologii a neustálý tlak na snižování emisí zasáhla i náš automotive průmysl, na trh přichází nové aditivum BEP – Much Better Fuel Naše aditivum dává příslib pomoci nejen při snižování emisí produkovaných automobily, ale i úsporám pro uživatele a provozovatele vozidel. Rozhovor poskytli CzechIndustry jednatelé společnosti BEP Fuel International s.r.o., Viliam Sivek jr., obchodní ředitel a Zbyněk Čep, marketingový ředitel.

64 2I2016

Můžete nám představit nejdříve v kostce vaší společnost? V. Sivek: BEP Fuel International s.r.o. je výhradní servisní organizací společnosti Boogie Energy Pill s.r.o., zajištující rozvoj mezinárodních trhů a obchodu v oblasti výjimečných palivových aditiv a ekologických produktů. Naším cílem je vyhledávat na mezinárodních trzích ty nejlepší z nejlepších v oboru automotive a poskytnout jim vysoce kvalitní produkty v oblasti palivových aditiv, servis v rámci marketingové podpory, exportu a kontaktu s B2B partnery. V současné době pracujeme na rozšíření obchodní značky BEP nejen v ČR, ale v rámci EU a dalších zemí světa s novým produktem označeným jako: BEP – Much Better Fuel, což znamená v Češtině ,,BEP - Mnohem lepší palivo“

Od založení působí BEP nejen v ČR, ale i na trzích v Německu, Rakousku, Maďarsku, Izraeli a Rusku. Za dobu působení BEP bylo aditivum pravidelně testováno jak ve formě tablet, tak i v „tekuté formě“. Společnost Boogie Energy Pill vynaložila nemalé finanční prostředky na certifikace výrobku u NTL (Nezávislá tribotechnická laboratoř), VURUP, DEKRA, SGS a jiných uznávaných institucí. Díky pozitivním ohlasům klientů i odběratelů se za první 3 roky testování prodalo přes 1 500 000 balení palivového aditiva Boogie Energy Pill. Věříme, že již brzy objeví náš pokrokový výrobek v podobě nové vylepšené receptury BEP – Much Better Fuel čtenáři CzechIndustry a přidají se k tisícům spokojených zákazníků.

Řekněte nám více o obchodní značce BEP? V. Sivek: BEP = Boogie Energy Pill je český výrobce mezinárodně známého aditiva BEP, (zkratka Balanced Eco Products, pozn. redakce) ve formě tablet, ale i v tekuté formě. Tato společnost byla založena v roce 2013 z ryze českého kapitálu, odvádí daně v České republice a poskytuje pracovní příležitost našim spoluobčanům. Samotný produkt byl však již 15 let před tím v trochu jiném složení používán na Novém Zélandě, odkud byla výroba přenesena právě do ČR.

Můžete nám prozradit čím je BEP tak ojedinělý a revoluční oproti jiným dostupným aditivům? Z. Čep: Ano, jistě. BEP je zkrátka ojedinělý jak svojí kvalitou, tak i vlastnostmi, účinností a složením, které je přísně chráněno. Srozumitelně a laicky řečeno, BEP je vlastně taková ozdravná kúra, nebo chcete-li „vitaminy“ pro vozidla respektive motory a palivovou soustavu. Výrazně ale šetrně dekarbonizuje, čistí a promazává motor tak, aby ho dostal a udržel v té nejlepší možné kondici. Při pravidelném

používání se pak motor chová stejně ba i lépe, jako když si koupíte nový automobil. Není to trochu přehnané tvrzení? Z. Čep: Rozhodně není, ukazují nám to tři roky testů a výzkumů, které s BEP provádíme a investujeme do něj nemalé finanční prostředky. Dnes máme k dispozici více než 2000 testů, atestací a certifikací např. od SGS, NTL, VÚRUP apod. Nechali jsme naše aditiva testovat společností DEKRA, vše s kladnými výsledky jak na spotřebu, tak i s výrazným (až 95%) snížením kouřivosti motoru. Naši zákazníci se nám vrací velmi spokojeni, což je pro nás obrovská výzva. Co je tedy předností vašeho aditiva a v čem je jiné než ty ostatní? V. Sivek: Na současném trhu je obrovské množství aditiv, avšak ne všechny výrobky tohoto druhu jsou kvalitní. BEP – Much Better Fuel je vyráběn v ČR, složen z 12 kvalitních látek, které lze ve svých kategoriích získat z celosvětového AUTOMOTIVE průmyslu. Velmi dbáme na kvalitu a převážnou část přísad odebíráme z Německa. Naše aditivum je určeno pro benzínové, naftové a LPG motory a je určeno pro ty, kteří skutečně hledají to nejlepší a zaručeně bezpečné. Účinky jsou postavené zejména na 4 pilířích.

govat, souhlasil s testy a pak i s nasazením v závodech v Africe. Dnes je Tom naším ambasadorem a v roce 2014 i díky BEP skončil na třetím místě a vloni dokonce na druhém! Přitom zvítězil v soutěži i s vozidly, které sponzoruje RedBull. Dalšími spokojenými klienty jsou např. DPP města Brna, Lokotrans Servis Brno, ČD, AWT Rekultivace a mnoho dalších. Momentálně jsme v jednání se závodním Teamem BUGGYRA, kde naše aditivum prochází náročnými testy na obrovských motorech tahačů.

Viliam Sivek (vlevo), Martin Lupták, zástupce výrobce (uprostřed) a Zbyněk Čep

První je založený na čištění palivové soustavy a motoru včetně výfuku. Veškeré usazeniny se bezpečně naruší a bezezbytku shoří, motor a jeho části se celý dekarbonizuje a důkladně promaže. Ustálí se otáčky, motor se ztiší a „zklidní“, jako kdyby byl nový. Druhý pilíř je o ekologii, neboť s použitím našeho aditiva dochází k výraznému snížení emisí, respektive kouřivosti (CO) a Hc (Hydro Carbonu) až o 95 %. Třetí pilíř zajistí lepší a účinnější výkon motoru, což poskytuje záruku bezpečné akcelerace bez použití chip tuningu Čtvrtý je založen na úspoře paliva a prodlouženém dojezdu, čímž naši klienti díky speciálnímu složení aditiva získají finanční prostředky za koupi BEP zpět. Pojďme se prosím vrátit ke garanci vrácení finančních prostředků, pokud tomu rozumím správně, tak garantujete všem svým klientům snížení emisí až o 30 % a úsporu paliva? Z. Čep: Ano, je to tak, výrobce garantuje snížení emisí o 30 % po deseti nádržích u osobních automobilů a 20 nádržích u nákladních automobilů formou „vrácení“ peněz. Tak moc jsme si jisti výsledky. Toto je velmi vzrušující, pokud si domyslíte, jak obrovský dopad to může mít na použití v motorech osobních vozidel, vozidel veřejné dopravy včetně autobusů a vlaků, lodí, ale také v leteckém průmyslu. Představte si, že všichni lidé na této planetě, všechny nadnárodní společnosti a korporace nyní mohou jednoduše ovlivnit tak kritizované znečišťování životního prostředí výfukovými plyny, aniž by cokoliv ztratili ze svého pohodlí. Výdaje za produkt se jim vždy minimálně vrátí, neboť palivo nasycené BEP výrazně kvalitněji a efektivněji prohoří. Tím motor vyvine více energie při menším použití paliva a zvýší se dojezd/účinnost. Srozumitelněji řečeno, zefektivní se spalování, zvýší se dojezd na stejné množství paliva a náklady na pořízení BEP se vždy minimálně vrátí. Na tomto jsou postaveny, jak už bylo řečeno, třetí a čtvrtý pilíř účinků aditiva, tedy na úspoře paliva a lepším výkonu motoru.

Čím jsme myslím zajímaví pro klienty je i ta skutečnost, že naše aditivum se dodává do všech druhů spalovacích motorů, které pohání jak nafta, benzín, LPG či etanol. K lepšímu výkonu s naším palivem je nutné dodat, že motor po vyčištění, které trvá v průměru 10 nádrží, reaguje okamžitě, vozidlo jede lépe a je celkově živější a pružnější. Tento efekt lze přirovnat například k chip tunningu, kdy ovšem ztrácíte na vozidle záruku. Protože BEP splňuje veškeré státní normy, záruka na vozidle tak zůstává nedotčena. Máte nějaké reference či partnery, kteří jsou vašimi klienty? V. Sivek: Děkuji za tento dotaz, jsem rád, když nemusíme hovořit jen o sobě, ale můžeme poukázat na naše spokojené klienty. Jedním takovým se stal i náš původně klient a nyní ambasador značky Tomáš Tomeček jezdící Africa Eco Race. Jsme s ním ve spojení celé 3 roky, ale až po dlouhém přesvědčování, kdy Tom nevěřil, že by to opravdu mohlo fun-

Co můžete nabídnout velkým a středním podnikům? V. Sivek: V rámci podpory nabízíme nejen v ČR pomoc v rámci environmentálního marketingu, ale také můžeme díky speciální technologii našeho aditiva BEP – Much Better Fuel nabídnout snížení ekologické zátěže u jejich vozového parku o CO a NOX. Dále umíme snížit dost výrazným způsobem finanční zátěž za PHM a další servisní práce. Což u větších společností může představovat i 2 000 000 Kč ročně. To je velmi zajímavé! Řekněte nám, co Vás nyní s výrobkem čeká a o co usilujete? Z. Čep: Momentálně je výrobek připraven vstoupit na celoevropský trh a naše práce po 3 letech teprve začíná. Hledáním generálních dodavatelů pro jednotlivé trhy a momentálně se zabýváme i aktivním vyhledáváním TOP partnera v České republice. Dá se říci, že v současnosti věnujeme vyhledávání hlavních dodavatelů převážnou většinu svého času, kdy jednáme s řadou významných společností a silnými hráči v oblasti AUTOMOTIVE například také ve Francii, Chorvatsku, Belgii, apod. Naším cílem je vybudovat celosvětově uznávanou značku, jejíž dosah a dopad může být naprosto globální a přinese radost a větší kvalitu života nejen motoristům, ale všem lidem. BEP – Much Better Fuel však není jen o ekologii, radosti z jízdy a spolehlivosti, ale především o životním postoji a filosofii. Naše heslo je: Šetříme vaše motory, přírodu a životní prostředí. ■ Více na www.bepfuel.com

65 2I2016

Veletrh FOR ARCH nabídne významné téma řízení energetické náročnosti a koncepce větrání Nadcházející ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční na konci září v areálu PVA EXPO PRAHA, si jako jedno z významných denních témat vybral řízení energetické náročnosti budov a koncepci větrání. V jeho rámci se uskuteční přednáška nazvaná Vytápění a větrání v moderních úsporných budovách, na které se budou moci návštěvníci podrobně seznámit s problematikou energeticky efektivních staveb. Dalším zajímavým bodem programu bude konference o požární bezpečnosti budov.

S

tředa 21. září bude v rámci nového konceptu různých denních témat na stavebním veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve dnech ve dnech 20. až 24. září v areálu PVA EXPO PRAHA, věnována řízení energetické náročnosti budov a koncepci větrání. Jedná se o velmi významné kapitoly, neboť český právní řád ukládá za povinnost, aby nové budovy (od r. 2018 veřejné a od r. 2020 všechny) spadaly do kategorie s velmi nízkou energetickou náročností, jejichž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů. Zvyšování nároků na tepelnou ochranu budov také zároveň stále více ukazuje na nutnost udržet požadovanou kvalitu vnitřního prostředí. S přijatelnou kvalitou vzduchu v interiéru a eliminací kondenzace však může zároveň vyvstávat problém nadměrného větrání. Ten je potřeba řešit efektivními větracími systémy, které zajišťují, aby rychlost výměny vzduchu odpovídala aktuálním potřebám. Významně se tím snižují jak energetické ztráty, tak množ-

66 1I2016

ství energie spotřebované k pohonu ventilátorů. Součástí středečního programu bude proto přednáška Vytápění a větrání v moderních úsporných budovách pořádaná Společností pro techniku prostředí (STP), která sdružuje více než 1300 odborníků, zabývajících se tvorbou vnitřního prostředí budov z hlediska projektování, provozování, realizace, výuky, výzkumu a vývoje a legislativy. Návštěvníci se v jejím průběhu budou moci seznámit s problematikou energeticky efektivních budov, akumulace tepla a chladu a nízkoenergetického chlazení. Výklad se také zaměří na využití alternativních zdrojů energie a představí řešení založená na solárním vytápění a chlazení, použití biomasy v budovách, tepelných čerpadlech, případně s využitím energie okolního prostředí. Nebude chybět ani téma úspor při provozu samotném. Další zajímavou středeční akcí pak bude konference Požární bezpečnost budov pořádaná odborným internetovým portálem TZB-info, která se svým profilem snaží vy-

Vydala agentura STUDIO P+P, spol. s r.o. IČO: 25 05 45 62

tvořit místo k setkání specialistů napříč obory. Proto se krom novinek v normách na ochranu budov a tomu odpovídajících stavebních řešení bude zabývat například také vlivem větrání na odvod tepla a kouře, požárními vodovody a bezpečnostními prvky výtahů. Nepůjde však vždy jen o technická řešení jako taková, ale i o provoz a údržbu těchto zařízení v rámci facility managementu. Konferenci zahájí Ing. arch. David Vávra o zkušenosti z rekonstrukce divadla v Kladně Jelikož jednou ze zajímavých staveb poslední doby s moderními systémy pro zabezpečení budov je rekonstrukce divadla v Kladně, vystoupí na úvod právě D. Vávra, který je autorem projektu architektonického návrhu rekonstrukce divadla. Přijďte si poslechnout, jak se prolínaly představy architekta a požadavky na bezpečnost a technologie při rekonstrukci sto let staré budovy Městského divadla v Kladně, která se konečně dočkala tolik potřebné kompletní rekonstrukce po několika letech průtahů. ■

č. 2/2016

Adresa redakce: Semilská 40, 197 00 Praha 9 – Kbely • Redakce: PhDr. František Petružalek, Zdeňka Konopásková • Zlom a DTP příprava: O.S. • Marketing: Tomáš Popp • Jazyková úprava: Hana Gillarová ISSN 2464-5664 Tisk: Akontext, Praha, červenec 2016 Magazín je zapsán do evidence periodického tisku pod číslem MK ČR E 15448

www.casopisczechindustry.cz

27. MEZINÁRODNÍ STAVEBNÍ VELETRH

Souběžně probíhající veletrhy:

FOR STAV | FOR THERM | FOR WOOD | BAZÉNY, SAUNY & SPA

www.forarch.cz

20. – 24. 9. 2016 DENNÍ TÉMATA | ÚTERÝ | KVALITA VÝROBKU, KONFERENCE ŘEDITELŮ PROJEKTOVÝCH SPOLEČNOSTÍ | STŘEDA | VĚTRACÍ KONCEPT/ŘÍZENÍ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI BUDOV | ČTVRTEK | PODPORA ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ | MATCHMAKING OBCHODNÍ JEDNÁNÍ | PÁTEK | CHYTRÝ DŮM | SOBOTA | SVÉPOMOCÍ | GENERÁLNÍ PARTNER

OFICIÁLNÍ VOZY

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER