«P^ _" OŽÍ MLÝNY. ^g g CHODSKÝ ROMÁN ^00. nakladatelství KARLA BENÍSKAV PLZNI

«P^

Yt^DA: JAN VRBA:

_" OŽÍ MLÝNY ^gg

CHODSKÝ ROMÁN

^00

nakladatelství KARLA BENÍSKAV PLZNI

IarborI

Presented to the

LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

KNIHY

ESKOSLOVENSKÝCH SPISOVATEL SVAZEK

BOZI

MLÝNY

L

JAN VRBA:

BOZI MLÝNY CHODSKY ROMAN

1919

NAKLADATEL KAREL BENÍŠKO

V

PLZNL

PSÁNO ROKU

1916-17.

VEŠKERÁ PRÁVA, ZEJMÉNA PEKLADU VYHRAZUJE SI AUTOR.

SLOVUTNÉMU KRAJANU

PROF. D^y JOSEFU THOMAYEROVI NA DKAZ UPÍMNÉ ODDANOSTI JAN VRBA.

v DUBNU

1919.

I.

v nedli ped svatým Martinem nená mladý Podectát k inu. Skoro

odhodlal se korok již odpoíval hbitov, ale Zá-

na klenském erné, ani bílé. A pece mohl si na prstech spoítat, že po „poádku" a odbytí všech sourozenc a po tahání se s úady jist není u Podestátú penz nazbyt. Ženin pínos, tebaže nebyl malý, rozplynul se jako mýdlová bublinka, praskla a mladý hospodá nyní, když celá letošní úroda ml vyplatiti eledi celoroní mzdu, ocitl se v úzkých Vezmi chlup z dlan, když na ní nevyrostl! Marn se proto díval Podestát od rána již po tvrté do ohmatané kožené tobolky, zddné po pantátovi, kterou ml peliv uloženou v pihrádce malované truhly v pístnku. Byly v ní pouhopouhé dv desítky, a takových papírku, aby mohl vyplatiti mzdu dvece eledínu, poteboval práv patnáct. Jaký tedy div, že byl od rána nesvj. Ve stedu byl den svatého Martina, a se tvrtkem se blížil domažlický výroní trh, o nmž ode dávna koná chasa jeho nebožtik tatik

houc

starý

poád

ani

—

.

i

.

JAN VRB

S

A

—

a byla by hanba hanboucí, kdyby se své nákupy rozneslo po vsi, že v Podestátuc statku eládka neMohl by si pravda vyobdržela výplaty všude pjiti v domažlické nebo klenské záložn ale by ho uvítali vlídn, protože má statek istý to by bylo lidských eí, že již v prvním roce zaal ješt bylo jedno východisko Mohl s dluhy ... plnou by prodati pár vol a pár krav; stáj ale tu srdce nedovolilo ani pomysliti. Vyženil pár vol smálo. Když a pár krav, kusy, že se až srdce na je pivedl do stáje, odprodal ti kusy ze svých, a osm kus, které zbyly, nezadalo si s nov pibylými. Stáj, dobytek byl proto jeho pýchou, a každá myšlenka na odprodej nezbytn musila býti mrtva již o svém narození. Chodil proto sencí sem a tam, a v hlav se mu honilo páté pes deváté. Kloudné myšlenky se nemohl za svt dobrati jak tak chodil, pomalu se mu probouzel v srdci .

.

—

.

—

A

.

ml

,

— —

.

—

n

,

.

.

A

hnv

.

.

.

Tenhle starý Zaho. Slovo kdyby ekl, ale to ne! Pt let je jim už dlužen ti stovky, a o zaplacení poád ani potuchy. Ješt na smrtelné posteli si tatík vzpomnl na jeho dluh! Jak by také ne; kdyby to byl ledajaký pakatýlek, ale ti stovky jsou peníze, které se nenaleznou jen tak na silnici. A Záhouc pantáta mohl by také vdt, že po pevzetí statku nebývá ve stavení nikdy penz nazbyt ,

v

,

.

Chodil tak mladý Podestát sencí a rozhooval se duchu, zatím co selka se otáela kolem plotny

DOŽIMLÍNY a vaila

Pišla

ff

spšn

pozd

—

vepovou se zelím. nedlní obd: kde byla na hrubé, a dohánla

z Klenci,

aby jídlo bylo vas hotovo, než pijde chasa kde meškala pod lipami na dopolední nedlní besed. asem ohlédla se zvídav po muži, jako by chtla uhodnouti, cože ho hryže, ale nezeptala se. Jednak vdla, že jí sám poví, a krom toho vdla také, že není žen dovoleno pátrati po starostech mužových. Hospodá i hospodyn každý má své starosti, a muž se také neplete do jejích. Vaila tedy a ekala, až se sám ozve, V srdci mladého Podestáta zatím nerušené dokvašovalo hnvivé zaujetí. Bylo mu ho navýsost teba, nebo bez nho nebyl by se odhodlal k ráznému inu. Byla by mu bránila jednak úcta k staršímu, jednak i vdomí, pramenící ze sedlácké pýchy, že se chce dožadovati penz na druhém, a tak mu pipraviti vydání v dob, kdy by i oprávnn v každém statku je groš nezbytn teba. Zel však, košile je vždy bližší, než kabát a potom tíse, ve které se mladý hospodá nacházel, byla neodnyní,

z návsi,

—

—

—

—

bytná. Proto a prosté.

konené

rozhodnutí bylo

samozejmé

Práv když selka zavaovala knedlíky, obrátil se k ní a povdl, že odpoledne zajde k Záhoovi, aby ho požádal o zaplacení dluhu. Selka pikryla hrnec velikou plechovou puklici, ruku s mchakou opela o bok a horliv muži pisvdila, Ze by už bulo vopraudu na ase, háby zaplatil ekla, a když se byla ješt zmínila o sta-

—

—

!•

;

roštech

s

že muže vzrušena,

výplatou chase, tíží,

obrátila se

o nichž

V

R 5 A

vdla bezpen,

k plotn a vaila jako

ncstarostliva,

A N

dál,

ne-

by se jednalo o

vc

zcela prostou. Její klid

pešel na sedláka. Ulehilo se mu, a byf

vc

za tak lehkou a snadnou, jako jeho citeln povolila tíse nerozhodnosti, která mu ležela na prsou jako balvan. Vyšel si jen tak ve vest za stodolu na sad a zadíval se nahoru do dálky na modré pásmo Haltravy. Válely

nepokládal žena,

pece jenom

se tam mraky tžké, šedé, a táhla se z nich zima, jak se spodlíem jako by to byly duchny plné snhu. tely o heben, zdálo se, že každé chvíle se protrhnou,

A

snhové vloky se jako pápeí rozletí do kraje, aby do blá posypaly každou louku, strá i mez. Beztak zima letos nešla prazatrachtiie dlouho, a bylo již teba, aby svatý Martin pijel na bílém koni a pikryl a

bílým pláštm rží osetá pole. Nebo nestane-li se tak, a udeí-li mrazy na holo, vymrzne osev, a žita budou Sedlák mudroval o píští úrod z jara jedna edina a o poasí, aby pehlušil a zahnal vnitní pochybnosti, .

které se ho

.

houževnat

Jedno však bylo

vdl

.

žen, ped

—

držely.

jisté.

níž

Couvnouti

již

nemohl. Po-

muž nesmí ukazovati

slabosti

a proto nezvratn bylo mu vykonebo váhavosti nati odpoledne pislíbený in. Nechtlo se mu valn do nho. Skliovala a roztrpovala ho zarytá pedtucha nezdaru. Vdl, že starý Zaho je Ušák všemi mastmi mazaný, a bál se proto, aby se mu ncvy toil z kliky hladkými slovy

ftOŽlMLtNY a neodbyl

ho

nutn teba,

11

sliby

držel

do budoucna. se

této

mu penét

Bylo

jediné své nadje,

tonoucí stébla, a pi tom, žel, Odepe-li je vratká a nejistá.

cítii

píliš

jako

urit, jak

mu Zaho

vyhovti,

bude pece jenom nucen vypjiti si, anebo prodati dobytek, Rozezlíval se na sebe, že již ho díve neupomenul o zaplacení a neustále jenom odkládal, nebo tak bude lze nyní snadno starému sedláku ukázati na krátkost lhty, aby si zaopatil tak znanou Zazlíval v duchu i nebožtíku otci, pro mu ástku. vbec kdy co pjil ... A v myšlenkách se již uvo-

vdk i splátkou polovice, nu, snad tetiny dluhu Spolu uvažoval, zda by mu švagr anebo snad hospodský nemohli vypomoci na krátký as nedostávajícím se potom ješt zbytkem. Dobrou hodinu tak bezradn bloumal ješt po dvorem, do klny zašel, aby si tam dležit prohlédl na zimu uložené hospodáské náadí, k vrát-

loval pijmouti za i

,

.

.

obd

stodoly pivalil stranou odhozený kámen, aby snad vítr neotevel ale potom se vzdorovit zastydl. Zazdálo se mu, že se podobá chlapci, který nco vyvedl, a proto se potlouká v tušení jistého výprasku kolem a se bojí vejíti do stavení, A pece jeho vc byla spravedlivá, a on v ní práv Záhoovi. ekl si tvrd na posílenou oblíbené písloví nebožtíka otce, že kdo je práv každému dneska i dále, nemusí se bát císae ani krále a jíž otvíral truhlu v pístnku a oblékal se do sváteního kabátu Ale jen vyšel ze vrat statku na náves, poklesla zase jeho odvaha. Rozhlédl se po nebi, jako by se nicím jich

—

—

.

.

.

ti

)

A N

v R D A

Že zmokne, podíval se po stechách, kde který holub sedí, a jal se zapínati kabát, jako by jíž byla

bál,

bh

ví

jaká zima. Potom široce a z pohodlného zvyku

klátiv vykroil

.

.

.

návsi stála v hloucích dvata s chasníky a smlouvala si s nimi pástky. Bylo na na ase, nebof svatém Martinu, musily již píští nedli, v nedli po býti po dávném zv^"ku zahájeny- Byla s nimi nemalá starost, nebof „svobodné" pástky mly letos zaíti u Kadlák, kde však výmnkáka na smrt po

Na

ad

nutno uraditi se, nemá-H býti aby pástek nepokazil poheb a

stonala, a proto bylo

vynechán,

statek

smutek. Podestát se podíval po chase a usmál se v milé vzpomínce. Inu ba, ješt loni až do masopustu chodil za Dodlou na pástky po chalupách. Rok ješt neSel pomalu návsí dol a uplynul, a on je žená v pedposlední den ped veusmíval se. Ano, ješt daleko bylo do rozpástek, zapálil jí selkou, tebaže andlíka na kželi a uprosted pedení jí pepálil ,

nit

.

.

A

.

Inu zase

.

.

.

.

.

mu úsmv

vystydl na rtech, a zam.rail Dole u mostku pes potok vykoukla do cesty špice stechy Záhouc srubu a pipomenula mu kose.

—

nený

cíl

cesty a

Posléze se

nevaln píjemnou

zastavil

ped

vraty

povinnost.

Záhouc

Bezradn

statku.

zaváhal, nkolikráte pešlápl v blát silnice, a již ho zase posílil prudký píliv vzdorovitého studu a utvrdil jeho odhodlání. Zatáhl prudce za provázek vešel brankou do dvora petlice a

hlun

.

.

.

DOŽiMltNY

tS

n.

z otevených dvíek czámy ozýval se úsený, pravidelný chrupot. Starší syn Vondra ezal tam s dvekou ezanku, zatím co mladší Matj vlekl jím ze stodoly mohu né otýpky slámy. Otec obou, starý Zaho, stál s opálkou v ruce na záspi a sypal zrní holubm. Bylf on náruživý holubá, a jeho bubláci, stavácí, sedlatí, kapucíni i paváci byli proslulí široko daleko po kraji. Také daleko široko v kraji nebylo pravého holubáe, který by netoužil po párku ze Záhoova holubníku, teba že, jakmile dosáhne splnní své tužby, nebude trampotám konce, nebof Záhooví holubi milovali svj holubník nezízenou láskou, a kdyby je byl nkdo odnesl kraj svta, kídla jim pistihl a uvázal je na etízek, pece ulétli dom. Dvakrát, tikrát, tyikrát vrátil se pro jejich nový majetník, až na konec zmrzela se mu marná chze a rozlouil se s nimi na vky. Mezi holubái se vyprávlo, že starý Zaho vymazává svj holubník zvláštní hlinkou, kterou holubi zobají, a ta že je píinou jejich vrnosti. su, ale bylo-li na tom zbla

dv

vdl

n

Bh

U

)

A N

R 5 A

v

pravdy, bylo jist stejn pravdivé tvrzení, že složení podivné hlinky je nesdlitelným tajemstvím starého Zahoe, který byl vedle svého lišáctví i takový lakomec, že by si byl nechal pro groš vrtat koleno Když hrmotn cvakla petlice, a otevela se branka, obrátil se na záspi, a spativ píchozího, zamžikal oima, postavil opálku na zem a vyšel mu vstíc. ,

„Hlele!"

uvítanou. stát

trefil

—

zahovoil

široce,

podávaje

ruku

,

.

na

„Kam pa' to napsat, že teky mladyj Porek nám pijit na hyjtu! A cák nám ne-

seš?"

A

nevykav

ani odpovdi, postrkoval již píchosebou do dveí chalupy, aby po zvyku v kraji pohovoili si o sousedské vci po sousedsku Starý Zaho byl vdovsedíce v seuci za stolem cem, a proto, sotvaže vešli do sence, bylo mu vykonati kus ženské práce, kterou by jinak musila vykonati s jistou obadností hospodyn. Díve než hostu nabídl židli, utel ji ile vlhkým laviníkem, aby si neumazal nedlních koženek - a již chvatn odbhl do komory, aby pinesl a na stl položil chléb a sl Podestát vdl sice dobe, že tohle všecko je nutné, že se tomu nelze vyhnouti, ale pes to byl jako na trní, a nejradji by byl ml už všecko za sebou, ne-

zího

ped

—

.

.

.

.

,

bof vlídnost starého Zahoe a jeho podivn milý chvat to všecko bylo velmi podezelé a nepíjemné. V mladém sedláku se ozvala stará nedvra, která ho muila již od rána, ale nyní mnila e v jistotu, ješt, než vže všecko dopadne velmi špatn -

—

h

bec možno oekávati

.

.

.

;

O£lMLtNY Zaho

Ale

té

se nedeil zmásti jeho neklidem.

Vnutil

pecen, vnutil mu i nž, a chtj nechtj musil si místo do ei. Podestát ukrojiti a dáti se do jídla vdovec jedl, stýskal si Zaho do obtíží, jaké Zatím co jsou v hospodáství bez ženské. Žertem si dobral nedávno ženatého, jakže se mu s mladou selkou hospo-

mu

—

as

s nebožkou a zažehral daí, zavzpomínal onch na své stáí i na osud, který mu dal tak záhy syny Nebýti toho, nikterak by se nerozmýšlel a hned o maOtevel bezzubá ústa a zasmál sopustu by tento .

se

neomalen

V

.

.

hodn neupímn

a

vlastnímu žirtu,.,

práv Podestát posolený krajíc, zvyku modrým šátkem koženky na ko-

té chvíli dojedl

oprášil

si

ze

nepokojn poposedl na Zahoe opustil humor Ale

lenou a

i

lidli-

bodrost.

i

Úsmv zmi-

tváe, a místo nho objevil se jakýsi íhav chytrácký rys. Oba sedláci se na sebe podívali pronikav, jako by chtl uhodnouti pedem druh druha, Odmlovali zel s

se,

jako

Potom

by uvažovali a

Zaho

hledali

odkašlal ...

vhodných

A práv

toto

slov

.

,

.

odkapouilo,

zamrazilo Podestáta, polekalo ho a naprosto jist je všecko ztraceno, že nadarmo sem pišel a také nadarmo bude nym' mluviti,

šlání

že

—

hned na záspi — usnesl na krajn nepátelském. Hlava se mu zamotala z nenadálého poznání, sklíil ho protivn ponižující stud, a spolu již zaal v odkudsi ze spoda vyvrati tvrdý vzdor. Napadlo ho, že tu sedí, jako by ekal na almužnu akoliv si pišel

ponvadž Zaho

nem

se

již

pedem

nm

—

1«

A N v R B A

)

A

píiny

pro své. tu pojednou, jaksi bez vodu, spustil zhurta .

dyk vy dobe

„É,

.

a bez

d-

.

víte,

héJe dláte, jako byste ne-

vdl!

Roziun byste mil mít a teky sjedomí. Táta leží rok na bítov, hale vy poád nic!" „A cák bych mil, chlape?" udivil se a spolu

—

Zaho.

urazil starý

„Ty ti stouky byste kikl mizí

mu

již

Podestát, cít

pda

bude

.

.

oi .

píiny

Ale

již

táta puil," vy-

mu tžko

a

hoko

zetelnji

cítil,

krev,

vdl,

—

s

ostuda

smutno

i

aniž se

se natásal

hnviv

i

starý

Zaho

„Jakýpa' ti stouky, copa' za ti stouky sem je ncbožtíku tátovi zaplatil

mn

mu

tváe

mohl

dobrati.

pa' já už

ty

že

jistotou,

se zaleskly. Ostuda,

Bylo

z ponížení, které neustále

jeho

vám

co

píšernou

pod nohama. Do hlavy stoupala

zahoely, a

z toho

mil, s

.

.

.

,

—

.

Hdy-

.

a

íko

takuvou pídeš ..."

Podestátovi se zatmlo ped oima, a sence se ním zatoila do koleka, že až se židle zachytil. Vydechl prudce a z hluboká, vstal, dlaní se opel o desku stolu, a nahnuv se, podíval se mu zblízka do oí. Nechtlo se mu viti sluchu. Byl pipraven na vytáky, na slibování, ale že by mu mohl býti dluh do oí zapen, toho neekal. Díval se, díval a všecko Až ho zamrazilo znenadání, si srovnával v hlav. nebof si uvdomil pojednou tžkou a píšernou skutenost, že ne on, ale sám nebožtík tatík je vinen s

ze

lži

.

.

.

BOŽlMLtNY

17

A tu ekl tžce a rozvážliv, klada draz na každé slovo: „Hupamatuj se dobe, Zahoí, neber si takuvyj hích na sjedomí! Na smrtelnyj posteli ležíl tatík, ." to poudal hdyž „Hdyby bul zrouna potom humíL byla myjlka možná, Pamt musel zpoztrácet, hdyž nevdl, že sem mu vod pedlonskýho Vabince práv," ekl hezky zhurta Zaho, a chvíli bylo dusné ticho. Navzájem dívali se na sebe tvrd a upen... liš dlouho, bylo mu snad Mlení trvalo Záhoovi

mn

i

-

.

p

—

nepíjemné a proto dorazil: „A když jenom pro tuto, Porestáte,

musel

to's

teky ne-

pijít!"

Podestát se napímil, jako by byl dostal poliek,

nm

po epici. Všecko v dsiv hanba, úzkost a nade všecko vyrstala dsivá skutenost, že jeho umírající tatík byl a uražen hmátl ulehlo urážka,

—

nazván lháem

.

.

—

.

—

hích ped Pánem Bohem to, Zahoí, ekneš ešt jednou!" — vyhrkl posléze drazn, obrátil se k sousedu zády a již vykroil smrem ke dveím, naznauje tak velmi zeteln, že je mezi nimi po sousedské shod, nebo odcházel, nepodav ruky „Hdyž hích, tak

tera

mn

.

—

.

.

„Teba tisíckrát!" vykikl za ním Zaho, a v hlase zachvlo se zeteln cosi spokojen zveseleného, jako by se mu práv bylo podailo vykonati kus perné práce

.

.

.

lé

J

Ale

ov

práv

A N

v

R B A

pesvdilo Podestáta o ZáhoAž dosud nebyi si práv dvakrát jist,

to zcela

zloinu.

ješt zstávala

pochybnost, ala jakmile zaslechl i ona. Spolu vzpomnl, že zítra bude mu shánti peníze. Tomu se nebylo lze vyhnouti. škoda. Krev mu stoupala do Dobytka by byla hlavy pi pouhém pomyšlení Až sem dospl v myšlenkách, práv když pekraoval práh sence. Prudký vztek ho pepadl v té chvíli, v hlav jako by se mu otoilo kolo a on, zajat tísknout, nco zlomit, nebo v prudké touze práskl dvemi, jezkrátka provésti nco siláckého jichž kliku držel v ruce, tak siln, až se celá chalupa zatásla. Uinil, a již venku ped hnojištm zachrastil etz u psí boudy. To pes Voech ze zkušenosti zalezl do boudy; po každém takovém prásknutí dvemi dostalo se mu pravideln kopance, zstal-li ležeti venku na sluníku. Pochopil po ase, že není zrovna a že je nutno býti hromosvodem selského vzteku proto neskonale lépe zalézti do boudy ped kopnutím, jistá

toto zveselení, padia

vná

.

.

.

—

ním

—

—

nm

po Ale Podestát pešel rázným krokem mimo psi boudu, jediným trhnutím otevel branku a práskl jejími dvíky ješt dkladnji, než ped chvílí dvemi sence, Svatý Vavinec, který vky stál již v ervené dalamatice, v jedné ruce drže rošt a v druhé palmu ve výklenku vrat Záhouc statku, lekl se takové prudké rány, až se všecek zatásl — a ješt neustále klepal hlavou, jako by se tuze divil, když mladý sedlák

nežli

,

,

,

—

R

o

z

M

I

N

Ý

1.

dávno se

Y

ip

z

/tratil

jíž

zmizev

dohledu,

za

ohybeiTi

cesty.

V

senci zbyl starý sedlák sám. Sotvaže za Pode-

státem

—

prásknutím zapadly dvee jako by víti rozehnal, hned nebylo v jeho tvái ani stop-^

s

mrana

njakém

rozhorlení. Naopak, všecky

svaly kolem

lícních kostí napialy se vesele a lišácky,

víka prudce

po

zamrkala,

a

Záhoi

již

oknem k branec Vidl slyšel. Když .

natáhl

aby

krk,

vid

lépe

.

.

i

práskla

vrátka,

trhl

hlavou

k,

když zaslechne prásknutí bie, ale souasné zkivil mu rty úsmv. Zamnul rukama, rozhodil jimi, tleskl vesele dlanmi, rozkroil se po senci ale sotva uinil dva kroky, zastavil se a levicí podepe! Vzpomnl si na poslední slova Podestátova bradu a zapemýšlel o nich. Požene ho asi na písahu — nebof nic jiného nemohla znamenati Hmátl rukou jako

—

.

.

.

.

.

.

do týla a poškrábal se v ídkých šedivých vlasech. Nemuil se však dlouho pemýšlením. Mávl zase

—

nikou, jako by mouchy rozhánl Soudy sice Pán s námi, a zlé pry nu, ale nebude-li lze

—

Bh

.

.

,

tento

koínek možno pekousnouti

byla

píliš

Jeho aby se mohl na dlouho zamstnávati mrzutým hákem. Hmátl na postel po epici, posadil si ji na hlavu a vyšel ze sence. jinak,

i

radost

ák

v

.

.

.

veliká,

—

„Kale ten se rozkatíl!" ekl si pro sebe a takový smích ho pepadl, že se až zakuckal

síni,

a rozkašlal

Rozhlédl

van

.

.

se,

.

na záprsni, po dvoe a zamilostechu srubu, kde capali nahoru

stoje

se podíval na

30

J

V R B A

A N

dol

jeho staváci, bubláci, sedlatí i kapucíni. Jindy hodiny dovedl se takto dívat na stechu s úsmvem na rtech, ale dnes jako by mu nalil rtuti do žil. Podmanila si ho úpln podivná družnost a

dv

teba

—

taková nutkavá poteba

nkým

sdíleti s

radost, íci

nco veselého, dobrosrdeného nu ano, teba vidti Usený, pravidelný, ale také úsmv v tvái jiného i

;

.

.

.

Vzpovesele jasný chrupot ezací stolice ho zlákal Vondra i Matj jsou v ezárn, dveka s nimi. He-he, bude možno íci nco veselého, snad i dobrati ,

mnl si

.

.

:

nkoho

.

.

.

Pošoupl epici do

týla,

a hrnul se

sešel se záspi

vrátkm. Zastavil se ped nimi a zadovnit. Vondra otáel kolem ezaky, dveka

k oteveným díval se

nakládala do ní jetel a slámu, a Matj stál naproti open o prkennou stnu a díval se na pracující, ekaje trpliv, až se bratr unaví, aby ho vystídal v práci. Starý Zaho se podíval dovnit, ale jen se podíval, Manka, jak už mu škvor zavrtal v mozku. tak stála zády proti nmu, byla široká v bocích jako

Dveka

v nm,' starém, probudila híšné pomyJeho pohled svezl se Kmitlo mu hlavou, nejist na Matje i na Vondru že by potom vlastn to tu bylo hích za hích, nebof klisna, že až šlení;

což teprve v mladých!

.

práv

ti stovky

když

vymoval

.

.

soud selským

synkm

—

za

že za nic staí postavili hlavu na svt nedovolí, aby hích byl napraven manželstvím. Ale jen ho myšlenka pepadla, už ji zažehnával úsmvem. Zatanulaf mu na mysli kováova Nana. Byla jako lusk, silná, zdravá i statná, a krom otcovství,

si

—

dve

R02IMLÝNY toho

vdl

31

každý ve

vsi, že její pínos nebude malý. vynášelo, polí si také hledl a ve jenom dti. Za takových okolností

Kovái emeslo stavení

ml

dv

hospodaí se snadno, snadno se i zahospodaí. Vrabci po stechách zpívali, že ková Drastil chodívá tuze zhusta do klenské záložny ukládat na úroky Za takových okolností chra Bh aby byl starý

—

neho

Zaho

namítal dcei. Mrzelo ho

dvete,

proti

.

—

.

.

syn kováov

nadcházení

že se oba pobláznili do jednoho

sice,

valn nemohl. NebyH sami, Ale ona byla holka vybíravá; s každým se zastavila, s každým se zasmála, žádný však se nemohl pochlubiti, že by mu byla otevela okénko. Zaklepali na chlapci arci asto, ale když nebylo jim oteveno, nehlomozili na zhurta a naléhav, jako inili jinde, spoléhajíce na díví báze "le diviti se jim

Nan

kdož nadbíhali

.

.

.

n

ped

n

nebo dobe vdli,

klevetami,

že

má ková

Drastil svaly ze železa a psti jako kladiva

Tož do Nany

oba Záhouc

se zbláznili

ani jeden, ani druhý

nemohl

nositi

,

,

.

chlapci, ale

hlavu píliš vzhru.

Chovala se k nim stejn jako k ostatním, žádného zvláš nevyznamenávajíc. Nebylo proto také dvodu k žárlivosti a nebratrskému nepátelství pro dve. Pes to prese všechno zpsobila spolená záliba mezi nimi jakési nedvivé rozladní a uinila z nich zasmušilé mlelivce.

To všecko

se kmitlo hlavou starému Záhoi, když

ped dvíka ezárny mu íci nco ... I ekl

se postavil

chtlo se

„Poslouchej,

,

Vondro,"

—

,

,

.

Bylo ,

povídal

mu

veselo,

,

—

„nebo

ty,

12

J

A N

V

R B A

Matyj, erchmant háby teky vcdl, keryj z vás! Bulo by už na ase poslat na námluvy Drastilom ..." V ten ráz utichla ezaka, jako když utne, a Vondra se vzpímil

a

již

od

kola.

Podíval

se

nebozízem na tátu

se utrhl škaredé, jako pes se

„Teky

ste

mohl mlít, hdyž

ste

etzu. už

nevdl

lepšího

ect!"

ekl, poitirail se ješt víc a již pádným krokem kolem otce do dvora a zamil do stavení. Tentokrát odnesl vzkyplý hnv pes Voech. Nedo-

vyšel

mu znamení prásknutím dveí, a proto dvykal, maje enich položený na prackácli a dívaje se moude na blížícího se. Vondra neodolal. Jak šel mimo, kopí jej citeln do zadku. Ozvalo se a Voech krátké, uleknuté štknutí, zachrastl etz stalo se

viv

—

zmizel v Starý

zpátky

boud.

Zaho udiven

do ezárny,

podivu.

zavrtl hlavou a obrátil se nikterak utajiti svého

nemoha

—

vyhrklo z nho už pevzel?" Ale Matj zrudl prudce až po uši, a slova neprones, naklonil se k držadlu a zaal ze vší síly toiti na kolem. Dveka Manka se podívala na Matje starého a zasmála se vysoce a hlasit. „Fiíj!" zahvízdl si pekvapen, ale již vševédoucn starý Zaho a otoil se do dvora. Jaksi pedležít se podíval po stechách stodoly, srubu i stavení, jako by poítal na nich sedící holuby. Potom pišoupl epici do ela a zaškrábal se v týle, aby se hned poté ponkud zachmuen pustil dvorem na sad

„Cák

si

mu

ji

.

.

.

—

.

.

DOZfHLÝN Ti

u

zapené Podestátovi, nikterak ho však pemýšlel o jiných stovkách o tch, které dostane Nana od táty. A hryzlo ho pi tom, že stovky,

nemuily

práv

—

—

Matje si oblíbila, holka nerozvážná, nevdla, že od starodávna ddí statek vždy

mladšího

jako by

Tuze ho mrzelo, že tak

její stovky nenýbrž poletí kamsi do kraje, aby se staly základem nové vtve rodu Záho „Hm, hm, vídáme!" ekl si posléze, opíraje se na konci sadu o plakový plot „stakvalenská divka, ta to zmotála!" A nespokojen r:iávl rukou

nejstarší syn.

zstanou na

statku,

.

—

—

—

.

.

.

.

.

24

J

A N V R D A

m. Za

v

to

hospod

bylo

toho

dne

veer hotové

vzbouení.

Mladý Podestát nemohl a nedovedl smleti odpopíhody; byl píliš pobouen urážkou Záhoovou, který zapením dluhu obvinil ze lži jeho umírajícího otce. Nebylo nikdy slýcháno nco podobného v kraji, kde v srdcích všech tkvla zarytá víra, že umírající lední

nemže

—

nýbrž naopak, ped ním již prhled do života vného, stává se jasnovidým a vštcem, jehož slov uposlechnouti je vždy prospšno .. První o události zvdl starosta Ziman, který šel návsí dol k hospod a srazil se s Podestátem, práv když vycházel ze vrat svého statku. Stejný cíl sdružil oba sedláky a jakási nutná sd Inost pimla Podestáta povdti starostovi o Záhoov inu. V hovoru, který byl zapoat na návsi, pokraováno bylo v šenkovn, kde záhy upoutal pozornost všech pítomných že

pronésti nepravého

práv

v této

slova

když otevírá se

chvíli,

.

—

i

nov

picházejících

Když vesnice,

.

.

.

zaalo smrákati, stáli již všichni sedláci vyjma jediného Zahoe, který se toho dne se

DOŽIMLNY

n

—

—

kolem jediného snad, lišák, tušil nedostavil stolu, šermujíce ped sebou dýmkami a živé gestikulujíce

doprovodem ke svým vtám. Rozhorlovali

se

dv

byla rozdélena ve nestejn veliké ásti. Vtší z nich uvila v Záhov hích, a proto zle horlila do takové neslýchanosti, kdežto menší hrozila se takové špatnosti a z jakéhosi místního a proto nemístného patriotismu zdráhala se uviti, že by se jí mohl nkdo z nich dopustiti. Tito spravedliví spíše byli ochotni pemítati o tom, zdali snad umírající v kalícím se vdomí nepronesl tvrzení, které kdysi bylo pravdivé, ale nemlo již této vlastnosti ve chvíli, kdy naposledy bylo proneseno. Hlavním zastáncem této myšlenky byl výmnká Hadlásek, lovk spravedlivý a nábožný, veliký národovec a písmák, který pro tyto své vlastnosti požíval znamenité úcty mezi svými. Dlouhá léta starostoval ve vsi, a ješt dosud, bželo-li o njaké obecní rozhodnutí, platilo jeho mínní, tebaže již nebyl ani ve výboru, neskonale více, než sebe delší vlády starosty Zimana, který se domohl po

a peli,

nebof

celá

vesnice

nm

nad

vesnicí.

Hadlásek krotil obviovati Zahoe.

en

enní

i

Podestáta, varuje ho píliš urit když mladý sedlák se roztrp-

A

zeptal, ví-li, že by umírající mohl selhati, upoho záporem. Rozhovoil se, nejstarší z pítomných, o poslední hodince, kdy duše lidská již je obrácena tváí a upiata pohledem k sláv vné, a pece ješt neustále vzpomínkami se vrací na zemi, aby nezanechala zde nieho neukoneného. A v takové sladké kojil

M

A N

V

R 5 A

že snadno mohlo se pihoditi nedorozumní. Umírající mohl se zmíniti o dluhu - ale

roztržitosti, tvrdil,

Re

také nedopovdti o jeho vyrovnání starcova byla tak pesvdivá, že otásla í Podestátovou pevnou vrou, tebaže se jí nechtl nikterak vzdáti Nastala krátká chvíle nejistého odmlení, v níž každý velmi bedliv uvažoval o starcových slovech Ticho perušil starosta Ziman, který byl lehce podráždn ve své dstojnosti pedstaveného obce. Vdl, že by nebylo dobe odporovati výmnkái Hadláskovi, ale pes to zachtlo se mu uplatniti také svoji moudrost a vhlas. I rozhovoil se o tom, zdali by nebylo vhodné dopátrati se pravdy tím, že by byl Zaho donucen písahati. Sotva doekl, již souhlasil s ním nadšen sedlák Foukalík, který byl nejen prvním výborem v obci, ale také hloubavým nedvivcem a šourou, pro kteréžto vlastnosti byl jaksi štikou v rybníce Ku podivu však! I tentokrát ozval se výmnká Hadlásek, Vc ruje slovy písma ped pokoušením Boha, jehož není teba dovolávati se za svdka v tak malichemé vcí. - Jeho hlas však zstal nevšimnut. Podestát vzpomnl posledních slov, která v rozhorv senci, a již pispíšil si polení pronesl u vdti, že k takovému zjištní pravdy rozhodl se v téže ,

.

,

.

.

.

.

.

.

.

.

—

Záho

kdy do oí zapel mu Zaho dluh. Jen doekl, ozvalo se rázné bouchnutí do desky stolu, až sklenice poposkoily a zadrnely. Byl to ková Drastil, kterému práv pekypla krev, a proto hlun projevil svou nevoli. Patil mezi pochybovae chvíli,

ROZlMLfNY

XI

vin Záhoov, ale protože byl lovk pímoarý a skoro neurvalý milenec istých pojm, zabolela ho O

podivná myšlenka,

mzdou

že by

híchu na

dopustil se

cti

ml

lovku, který zemelému a snad

sloužiti

utrhání

za poctivou svoji práci

vzíti

—

nco

z nepoctivé

nabytých penz, Zabolela ho tato myšlenka, zaala mu spár do lebky a donutila ho prudce vybuchnouti. „Ne, pantáto!" - obrátil se proti Hadláskovi

—

„jenom

—

pisahá, ajt se hukáže, hdo mil praudul" Odkašlal, znovu do stolu udeil, a otoiv se k Podestátovi, doekl ješt tvrdji: „Ha ty teky nepovol, dože ho až ke smrtelnyj pisaze!" Doekl, a v šenkovn zavládlo tak hluboké odmlení, že až bylo slyšet zvonní ticha mezi zaernalými trámy stropu Výmnká Hadlásek již neekl ani slova; zakýval jenom rozvážliv šedivou hlavou, a potom, podepev dlaní bradu, zadíval se na protjší stnu. ajt

.

Potom

.

.

starosta velmi

nesmle

a

njak piškrcen

pitakal Drastilovi.

Nebylo

divu,

nebo

celém Chodsku velmi

smrtelná písaha je pojem po tak známý, že

dobe známý,

jeho slovném oznaení pebhne každému narozenému po zádech mráz, a hlava mimovoln a s bázní v oích otoí se smrem k památnému vrchu Hrádku, na jehož temeni ní socha rebela a muenníka za práva strážného lidu Jana Sladkého - Koziny z Oujezda Nikdo z pítomných se jíž nevrátil ani slovem

pi pouhém v kraji

—

,

,

.

k hovoru, který všechny cele zamstnával,

nebo

ná-

2á

A N V R D A

I

znakem koneného rozhodnutí sven byl tžký spor nebezpeím smrtelného híchu vševdoucnosti boží, — co zmohou? proti níž lidský rozum a soud

—

—

Zvolna rozpovídal se sedlák po sedláku. Zprvu o poasí, o úrod, o eledi, jaksi bázliv a nejist

—

soused vzpomnl i tžce nemocné výKadlákové a již hovoili tak, jak bylo zvykem každé nedle. Jenom Podestát se odmlel trvale. Ne snad, že by se ješt zamstnával Záhoem ze

kterýsi

—

mnkáky

a jeho zapením, o nmž bylo již uinno pevné a nezvratné rozhodnutí zcela jiná starost zaklesla se mu na ramena. Bylo nutno pomýšleti na vypjem' Nebylo penz, aby mohl vyplatiti eledi mzdu do jiné pomoci, než vydati se za jitra do msta záložny Bylo mu hoko pi takovém pomyšlení, byl nesvj, zapomínal píti, a pivo ped ním kyslo

—

.

,

,

na

stole

.

,

.

—

.

.

A ješt

.

he mu

bylo druhého dne, když se vydal na cestu k Domažíicm, Do klenské záložny, kde ho znal každý, za svt by si nebyl šel vypjiti.

mu

Bránila

selská pýcha.

nale snáze tak uiniti^

pro

šel

a jemu

bylo i

nesko-

již

druhý dvod,

radji do msta. Bylo teba podati žalobu, zdálo býti po selsku vkusné uiniti tak si

vypjí penz nebo bude ;

mstil za své ponížení

Na stechách z domu,

dovou

byl

se

ihned, jakmile

by se

mst

Ve

Konen

.

.

byly šindele pisedlé,

a kalužinky na cest byly

tíští.

Uhodil

dený, svží a istý.

pes noc Pálil

to,

jako

.

když vyšel

pekižovány

le-

mráz. Vzduch byl stu-

do tváí ... Za

vsí

sedla

SOŽlMLÝNY

»

k

i na trsech jinovatka na hroudách, na prutech V dálce pod horským pásmem trhalo slunce na cáry poslední závoje tžké, zimní již mlhy, a bylo to, jako by velké hromady les doutnaly ze spoda Jitro bylo isté a cudné. Vysoko vzduté, jasn

trávy.

.

.

.

modré nebe klenulo se nad krajem, a ticho leželo nad zemí velebn, jako by ustydlo ve vzduchu. Jak Podestát oddychoval, srážel se

mu ped

ústy dech na

mstky nmu, a chzi a z-

kotouky. Stromy podél cesty pes píkop do polí blížily se poslušn k bílé,

viditelné

i

jedva že došly, juž skromn ustávaly v stávaly vzadu, daleko za ním. Cesty, poznenáhlu sice, svázané ale jist obývalo, teba že šel, jako by

ml

nohy

.

.

.

Potom, jak stoupal do vršku, vykoukla mu pívstíc baatá hláska domažlického kostela, ulcázala se i típatrová vž chodského hradu s eským, po vtru se toícím lvem na hrotu. Celá erná vezávala se oste trojím kranclovím do modrého pozadí oblohy Když vyšel až na vršek, rozložila se ped ním ve hloubce údolí stech staroslavného msta, laskajícího ve svém stedu starodávný hrad strážného lidu pyšnou pohádku, sen, který už dávno pestal býti

vtiv

,

.

.

zm

—

pravdou

.

,

,

Pozdržel se krátkou chvílí v záložn a vyšel rozveselen, nebo se ukázalo, že není teba nepíjemných pochzek. Zapial si kabát a pohladil náprsní kapsu, kde v tobolce stovky a dlužní vypjené knížku, o níž byl pesvden, že velmi brzo bude

ml

dv

»

j

A

M

v R

B

A

pemnna

na vkladní, nebo záhy teba pomýšleti na budoucnost, aby nepekvapoval píchod dtí a jejich rst, Usmái se v takových myšlenkácii a rozhlédl se námstím smrem k hospod, kam zacházíval ped

odchodem z msta, kdykoH Vykroil již, ale v téže druhou

svoji povinnost.

na

byl trh chvíli

Úsmv mu

.

.

.

se rozpomenul na

zmizel z oblieje,

pohnuly a ztuhly v zamraení- Podíval se na protjší stranu námstí. Stál tam dm, který ml malý štíteek uprosted prelí, a po obou jeho stranách zdvihaly se dva vysoké ale poloviní, takže to bylo, jako by nestvrný kamenný pták rozepínal kídla k rozletu Advokátv dm! Podestát však neváhal. Rozvážn vykroil, ne rychle, ne pomalu pešel námstím a již zmizel v temném prchodu a stoupal po tmavých schodec!. ke dveím kanceláe. Zestárlý advokát ho vyslechl pozorn, zamyslil se a pešel kanceláí. Potom se zaškrábal na temenu hlavy a zeptal se na dv, na ti podrobnosti. Zase pešel svtnici s rukama založenýma vzadu a posléze mu ekl, že najisto svoji pi prohraje, odpísáhne-lí Zaho svoje zapení. Podestát zakýval hlavou a ekl mu, že to ví také, ale práv to že chce, aby odpísáhl, A když obdržel slib, že žaloba bude v nejbližších dnech podána, vyšel z kanceláe a z domu a zamil na druhou stranu námstí do hospody. Advokát, kývaje hlavou, díval se za ním oknem. Podivný lid, podivný kraj! Žil zde již ticet let, ale svaly

lících se

.

.

—

,

—

ftOŽÍMI. ÝNY

31

dosud nepochopil jeho tajemství. Taková, jako dnešní, byla valná vLsina jejich žalob a asto nedovedl pochopiti. Zdáli se

spor,

jichž velmi nepraktití tito lidé, kteí jako by se peli jenorn teoreticky a souTento dnes bude se soudili se vždycky pro ideu. diti ne pro svj prospch, ale za est nebožtíka, zítra jiný prosoudí grunt pro pojem svého práva, a tetí pijde pozítí a zahájí proces jenorn proto, aby vyšla pravda na jevo ... Podivný lid, podivný kraj Starý advokát žil v již ticet let, zestaral tady, nahromadil slušné jmní, ale dosud nedovedl pochopiti. Nkdy se smál podivným sedlákm jako vrtošivým dtem, anebo tichým bláznm, nkdy odkudsi z podvdomá vyvel v pocit úcty ale nejastji, jako práv dnes byl uinil, postavil se k oknu, a pohlížeje za odcházejícím, kýval anebo vrtl hlavou !

mu

nm

nm

—

.

.

.

M

I

A N V R B A

IV.

Ale ješt díve, než došlo k stání, udaly se dv píhody, které živ zaujaly pozornost vesnice. Bylo dávným zvykem chasy zahájiti v nedli po svatém Martin pástky muzikou, která byla poslední ped adventem, a proto zvlášt oblíbená. K ní vystrojili se chlapci, jak dovedli nejlépe, a dvata pirov parád. Byly tu koženky, vezen pedila nad sty s blýskavými knoflíky, vyšívané košile, byly tu šerky koukolové, masové, pivové i vikové, perzných šnrovaek, hedvábných zástr a šátk, že až zahoelo barvami, jako když rozkvete záhon máku. Nebylo také možno se diviti. Byla to poslední muzika ped masopustem a v masopust bývaly již svatby... Byla to muzika míchaná, o níž nebylo stavovských rozdíl. Všechny ti vesnické kasty zmizely, a rovní se veselili s rovnými; chasa služebná, selští synkové i dcerky i mládež narodivší se v chalupách. Proto obyejn skonila prakou, o níž byli nejvíce biti selští synkové. eledíni a domkáští chlapci schlazovali

n

—

—

nOŽlMLÝNY si

33

tak jednou do roka žáhu na selských hbetech, což nemožno. Pes to však nestzilo se nikdy,

jindy bylo

aby se nedostavili stou

uritostí, že

selští junáci.

budou

biti;

Vdli

sice s

napro-

byl to starodávný

ale

zvyk, jakési právo ostatní chasy, aby jim o této muže každé právo, teba zice nadlala modin ... bylo áblovo, je na Chodsku uznáváno a ctno, cho-

A

si ješt dodnes selští syndili si vytrvale, a chodí kové na svatomartinskou muziku pro bili. Tentokráte však se strhla ežba ku podivu záhy ješt dív, než muzikanti jak se patí spustili. Chlapci stáli v jednom rohu šenkovny, a dvata v druhém, Zavískl klarinet, zatctelil se vzduchem jasný zvuk kídlovky. Bylo to jakoby fanfáry znamení zahájení. V té chvíli zdvihl každý z chlapc do výšky pravou nohu, tleskl furiantsky plnou dlaní maliko nad kolenem do koženek a juž máchnutím pravice kývl do protjšího rohu na své dve, které na ten pokyn zcela urit pišlo, nebo odepení poslušnosti v této chvílí bylo odedávna nejvtší urážkou, které se mohlo dopustiti. Urážkou takovou, že byla dvodem, aby byla rozvázána známost sebe delší, a teba už rodii schválená. Na znamení pohnula se skupina dvat. Vískly trumpety, zajeel klarinet, zatesknila flétna, a dudy, které odjakživa na Chodsku místo basy tvrdily muziku, zaaly poítati tanení kroky Ale ku podivu

—

—

dve

,

Dvata

,

,

velmi pomalu, jako by se ani nebyla již nkolik nedl tšila na tento tanec. Jediná Nana Drastíiuc vykroila rychleji a jaksi okázale, takže šla tentokráte

34

J

po tech krocích

Než

ani chlapci nebyli udiveni loudavou

A

fi

.

.

.

chzí svých

Jejich pozornost byla obrácena zcela jinam.

milých.

Oi se bo ..

V R

pede všemi družkami

se

ocitla

A N

jim,

dvatm, zvdav leskly,

stejn jako

ne-

.

Ano! Vedle sebe

stojíce,

souasné

a kývU

tleskli

protjšího rohu i oba Záhouc chlapci. A nyní oba, pobledlí v tvái a rychle dýchajíce, dívali se na Drastiluc Nanu, nebo práv na ni oba gestem zavolah, nutíce ji tak, aby veejn a pede všemi mezí nimi volila a piznala se Hudba lomozila, až okna drnela, a vesnická krasavice šla tanením krokem, okázale se nadnášejíc, Podala ruku z úhlu do úhlu po prknech pes sál. mladšímu Matji, druhou mu položila na rameno a již se s ním zatoila sálem. Chlapci s dvaty se rozestoupli na strany, aby noví milenci mohli si voln zataniti svoje první „sólo". Nebo odedávna taková skutenost, jaká se nyní byla udala, byla práv tak významná, jako by jejich jména pospolu byl povdl pan kaplan s kazatelny v klenském kostele ped

do

.

nedlní hrubou Ale nastojte! .

Ješt cosi

se spolu

daleko

—

.

více

.

.

.

kloudn neotoih, když vzrušujícího

—

ale

se

stejn

udalo jako

oekávaného Uraženému a poníženému Vondrovi nechtlo

prvé

.

.

.

jen tak zlehka prohátí. Zrudl

postál jako solný sloup, ale potora vykroil,

oima

se

hnvem, nkolik vtein

a jediným trhnutím ruky vyrval bratra

zajiskil

dveti

h

o

/,

t

M

N

I

35

1

ho na zem. Co se potom délo, nebo ncdéio, znamení k rvace, pi níž domkáští chlapci a chasu postíivíli se na stranu mladšího Matje z vrozené náklonnosti k nmu, ncbot neml zdditi statku, a proto bylo pochybno, zda bude jednou sedlákem. a

ví

povalil

sán» Bih, nelio bylo to

—

i

Chlapci se shrnuli v jediný chumá, dvata zajeela a zaala se hrnouti na náves, aby se zvdav

okny, jakže to uvnit dopadne. iMuzikanti ve he, jako když utne, a kvapné se šourali s pódia a ven, nesouce s sebou pro bezpenost i nástroje. Odstraovali se proto, aby nemohli býti voláni za svdky, kdyby snad došlo k soudm. Opatrklepl uprosted zmatku a hluku níci Potom nkdo do lampy. Zainelo sklo, lampa zaoudíla a zhasla A když posléze zavládlo ticho, když se vášn úplné vybouily, a pod záštitou nového cylindru se rozzáilo svtlo, bylo vidti, jak hostinský smetá pod lampou stepy. Muzikanti se pomalu vrátili na svá nusta. Hostinský jim pinesl nové pivo. Vrátila se i dvata. Jenom chlapci byli ješt venku, nkteí prost ekajíce ped hospodou, až poet jejich bude naplnn nkteí zase a to byli práv ti, jimiž poet býti naplnn meškajíce u potoka za hospodou a vymývajíce si rány, utržené v junáckém zápolení. a muzikanti spustili Posléze se vrátili i ti dívala

ustali

—

—

!

.

.

.

—

— —

ml

—

skonou, Z hejna chlapc vykroil hrdina dne Matj. Hodil furiantsky muzikantm zlatník

—

Záhouc

a rozhlédl

56

)

Levou tvá mél

A N

V

R h A

napuchlou a pod Ale Drastiluc nho nestydla. Ba naopak, vyšla mu aby s ním zatanila „sólo", které pyšné vstíc

se šeokovnou.

pravým okem Nana se za

silné

dkladný šrám

rdél se

.

,

.

—

bylo díve pokaženo

.

.

,

Ale tehdy juž nebylo Vondry v šenkovn. Bloudil za vsí po mezích, skípaje silnými zuby a duse se vztekem. Nebyl nikterak spokojen, ne vybouil se o rvace, tebaže vdl dobe, co ani ostatním nebylo tajno, že to byl práv on, kdo jich v chumlu a ve tm Matji nebratrsky na záda naložil vykládána Událost vzbudila pozornost, byla a živ petásána, zejména tetkami, které se za svt nedovedly shodnouti v nejdležitjším závru, co že .

.

.

rzn

tomu ekne ková, a nebude-li klásti pekážek dcein lásce. Nebylo také divu, že práv tato otázka nejByla velmi tžko ešitelná, nebo bylo takového rázu, že se selský Drastil syna Josefa, rozum nad nimi zastavoval. a proto nebylo ani pomyšlení, že by se snad mohl Záhouc Matj piženiti do kovárny a na druhé stran zase Vondrovo prvorozenství bránilo teba jen pouhé domnnce, že by si šastný Matj molil pivésti více

zamstnala.

mnoho

okolností

—

ml

—

dve Zaho

na tatíkv

grunt.

Krom

nebyli tak majetní,

toho ani ková, ani aby mohli dtem „pes

a kdyby a starý dost opatrný Zaho dost lakomý, aby se odhodlali k tak nerozumné sázce, která po dávných zkušenostech konila skoro

pole" i

byli

zakoupiti majetní,

vždy špatné.

sebe

byl

menší hospodáství;

ková

—

o

o

M

I

I.

?

N

S7

v

To jednak viaou nových pomru,

jiného

zpsobu

hospodaení jiné pdy v cizím kraji, a na neposledtím, že mladí lidé, jsouce vysazeni samí ním míst uprosted cizoty a pohešujíce pevné ruky a rad stanu, a když rých, v opojení volnosti si zateštili i

i

—

nezabrzdný

vz

a v polou cesty zastaviti.

Proto nebylo lze se nice

.

.

tžko jej v trysku Ceká jej píkop a zvrácení diviti úastnému zájmu ves-

se spustí

s

kopce,

.

.

.

Ale ješt dív, než mohlo dojíti k jakémusi ustáleni v názorech, pekvapila vesnici druhá událost, která, tebaže nebyla s první v žádné souvislosti, zmátla dokonale všechny. Byla to píhoda zcela prostá, samozejmá po všem, co pedcházelo dosud pi vypjených penz, a byla by jist minula klidn, nevzrušivši nilíoho, kdyby se nebyla udala práv ped Drastilovou kovárnou, kdyby jí nebyl býval pítomen Drastil i Nana, a kdyby se oba nebyli ujali starého Zahoe proti výtkám a varování v>'mnkáe Hadláska. Starému poctivci od nedlní rozprávky v hospod nedala záhada vvpjených penz pokoje. Pemýšlel o ní ve dne v noci, a ím déle pemýšlel, tím žádoucnjší a nutnjší se mu zdálo zakroiti vážným napomenutím, aby snad nedošlo k smrtelnému híchu, který by nejen na viníka, ale i na celou vesnici pivolal

í

::

spravedlivý trest boží. Dovdl se také, že mladý Podcstát byl už v u advokáta. Nepochyboval tu si proto, že skuten dojde k smrtelné písaze, uvdomil, že starý' Zaho je lakomec, která nectnost

mst

A

pivádí

lidi

nejastji k híchu

.

,

,

3»

I

Od

neml

té chvíle

klidu,

neml

stání

A N

a

V

R B A

jen vy-

aby se potkal se Záhoem ped lidmi, veejn ho mohl varovati a ped svdky vydoznání pro pokoj a klid vlastní nutiti na duše. To proto, že se ho zastal o nedlní rozprávce v hospod, nebo se mu zdálo, že by tak ulpla i na ást možné tžké víny, kdyby se pro své mínní hledával píležitosti,

—

nm

nm

—

nedovolal jeho svdectví. Oklame-lí ho, selže-li mu vezme sám na sebe ustanovil podle svého rozumu a jenom celou tíhu, nebo lidem jest viti

—

jest

vševdoucí

-

.

—

Bh

.

stedu po muzice. Starý Hadlásek brzo po ránu vyhlédl oknem na náves a zaradoval se. Spatil starého Zahoe, an kulí nové kolo ke kovárn po svahu návsi. Byla již zima, a proto více než jisto, hospodáské práce pomalu že se starý Zaho pozdrží u kováe na besed, až obru bude nasazena. Toho mu práv bylo teba. Nacpal si dcvnku, zapálil, krk omotal šátkem a A již se epicí s ušima si zavázal pod bradou. hrnul návsí ke kovárn nic víc než Ped ní byla jakási otevená klna jstecha, spoívající na tech devných sloupcích, pod níž ková za pkného poasí i nepohody provádl práce, k nimž nebylo dosti svtla, anebo místa v tmavé kováské díln. Sloupky raly mimo to ješt jiný úel, než nésti stechu. Byli k nim pivazováni kon o kování Když sem dospl starý Hadlásek, šlehal sice Stalo se ve

—

.

.

.

byl

.

.

ohe rudými jazýky, ale ková pod stíškou a hlunými ranami nabíjel obru

ešt na výhni vesele jíž

.

— —

ROlMLYN'> na nové kolo.

známý

moud

Naproti

59

Prcstydlým vzduchem šíil se velmi pismahlého bukového deva loukotí .

kovái,

open

.

.

sloupek vzadu, stál starý Zaho, díval se na pracujícího a z celého jeho nedokavého zaujetí, které ho naklonilo hoejší plí tla kupedu, bylo patrno, že hovoili spolu o emsi velmi zajímavém a že v tomto hovoru bude pokraováno, jakmile dopadne poslední rána na obru. Ková nemohl se zdržovati v práci. Byl mráz, a železo stydlo pod rukou Ale žel, juž nedohovoíli, byl jejich hovor jakkoliv zajímavý. Nedopál jim toho výmnká Hadlásek. Pistoupil bez dlouhých okolk k Záhooví a již spustil, zdali ví o tom, že na nho podal mladý Podestát žalobu. A když mu o

krajní

— .

.

.

a

—

pisvdil, udeil pímo. Zaal široce rozkládati, jedcýže by to byl hích kiv písahati pro mizerných pár stovek, a hned ve své bohaté pamti shánl, co kde etl o božích trestech za takový in. Vzpomnl i skutených, v kraji každému známých a tradicí peliv dochovávaných Ková jeho poslouchal tak na pl ucha, dávaje velké rány do obrue; ale za to Záhoovi zdálo se nebyl hovor valn po chuti. Napímil se zprvu, potom nkolikráte pešlápl z nohy na nohu a posléze odstoupil od sloupku. Ale práv tímto poínáním vzbudil vážné podezení v Hadláskovi, podezení takové, které nebylo jíž daleko víry. Proto zaal hovoiti tak, jako by již hích byl na cest, a jemu bylo uloženo stj co stj zabrániti jeho píchodu. Zaho postehl promnu tónu. Zamrkal oima po

píbh

e

—

.

.

.

—

40

J

A N V R B A

kovái, jehož pítomnost zaala býti nepíjemná. A že Hadlásek nepestával, pochopil, ze je nutno se opíti. Zrudl

hnvem,

a

mu

strima trplivosti

praskla

.

.

.

„Vídáme," — ekl ze široka, jak bylo jeho

zvykem, „hde hdo je, muší dlat Porestátuc mladymu harvokáta, a na jednoho je každyj jako husman. Poudal sem mu, že sem nebožtíku zaplatil a teky jo, Cák tera poád máte!"

—

Hadlásek se zarazil a polekal. Na chvíli zaváhal, víc propotom zaal zprostedkovacím tónem sebn než výstrahou.

—

ale

—

—

„pro spasení boží povídal, „Hale Tomši," hupamatuj se dobe, asli si zaplatil; neber si na sjedomí smrtelný) hích!" opáil Zaho, „Bujte bez starosti, Hadlásku," „asli žaloval, žaloval já mu to natásaje se, mžu smle vodpisáhnout Ha, hdyby ..."

—

—

—

!

Nedoekl, nebo v téže chvíli, kde se vzal, tu se vzal, objevil se na prahu klny ped kovárnou mladý Podestát. Pišel ze zadu kolem stavení, a bylo nesporn jisto, že zaslechl poslední slova Záhoova. Byl v oblieji zrudlý, a v oích mu svítila prchlivá Zaho spativ ho, zalapal po vzduchu, ale jiskra. Podestát již mu nedopál vzpamatovati se. rozkikl se na nho, jako na „Vrdloužcš!" „Groše si nezaplatil, a asli vodpisáhneš, kluka. vodpisáhneš na svý sjedomí!" V tom se ozvalo hluné binknutí, a tucet rezavých, o zed opených obruí se sesypal na zem. To pe-

—

—

—

— —

mohla Drastila kováská nátura. práci

a

vty

poslouchal

sváru,

dávno dokonil propuknuvšího pod

Již

Potom se náhle zamrail a mrštil kladivem do kupy starého železa, až hnvivé zainelo. zahímal prudce „Hale už, cákra, háby do vás!" „Hrom ajt vám jazyky pokiví! proti sváícím se. Na vádu máte soudy, hin ajt si vás pan sudnyj porozsápl se na slouchá! Ha ty teky, Porestátc," „bul si pi tem, hdyž si vypouel? píchozího, Vídíl si? Asii ne, tera nemžeš chtt, háby platil!" Hlukem a prvním vykiknutím otcovým vylákána, vybhla z domu a na práh kovárny se postavila Nana. Jsouc žensky bystrozraká, pochopila rázem situaci, a jazyk ji zasvrbl. Smoila si také a že proti starším nebylo po dávném zvyku dovoleno, tasila jeho stechou.

—

—

—

—

—

proti

mladému

Podestátovi.

„Šak poudali ve

vsi,"

—

—

udeila rázem doprosted

„poudali, že ti chybilo vya v nejcitlivjší místo, Dodla poslala shánt ..." platit chase, a že

t

Ková

hned zakikl dceru,

ale co bylo již venku, nedalo se chytit. Mladý Podestát zrudl rozpaky a ztratil dar jazyka. sice, že se mu posmívají sousedé pro jeho dosud velmi zamilovaný pomr k žen a tvrdí, že ona vládne statku i muži, ale že by vdli již i o jeho doasné penžní tísni, toho nemohl dosti dobe pochopiti. Odmlel se proto rozpait. Jeho zrudnutí a zmlknutí pišlo však velmi vhod starému Záhoi. „íko se ervenáš a mlíš," spustil pateticky, „hale tos' mil se ervenat a mlít, než sis' usmysli sice

z úst

Vdl

—

—

43

I

A N

V R

B

A

iMohlo té napadnout, že na verejšího nepidcš!" Ale Podestátovi již nebylo do ei, ani hádky. Nco studeného ulehlo mu v prsou, a pemohla ho podivná hokost a tesknota. Zadrtil jenom mezi zuby cosi o soudu a o písaze, a nevykav ani posmšné Záhoovy odpovdi, obrátil se k odchodu. Docela již se zapomnl zeptati Drastila, jsou-li jeho brány spraveny, akoliv pouze proto byl pišel Za to se rozenil ped kovárnou Zaho, který se rozveselil, jako by již bylo neomyln dokázáno, že pijít.

.

.

.

naen

ze lži. Nejdíve ped kováem rozhoeností otevel srdce dokoán a potom i nkolik mimojdoucích soused poastoval širokým vyprávním o tom, jak podivn zkrotí mladý Podestát, když mu ml své obvinní íci veejn byl s

neprávem

jakousi blaženou

ped

lidmi do oi. Zpráva se roznesla vsí, a zárove s ní letla od stavení k stavení druhá, nebof ani sousedily nemlely a tak se stalo, že do veera každému bylo známo také, jak se choval o píhod ková, a jak Nana. Veer na pástkách byla ženskými událost na všelijak a tu teprve petásána, vysloven mandel dohad se nemolil nikdo dobrati kloudného závru na konené rozI ekala celá vesnice netrpliv hodnutí, jédfco na boží smilování, ncbof ono jediné mohlo zjednati alespo trochu jasná. Jediný, kdo stál stranou zájmu vesnice, byl práv Podestát. Jemu byla již pe o dlužné peníze celkem Vytušil, že Zaho necouvne ani ped písahou. cizí.

a

—

.

.

.

»

o

I

M

I

v

N

43

1

stalo se pouze proto, aby mu Záhoovou kivou písahou svatosvat zaruen trest boží, v njž nezlomn vil, nebo se nelišil nikterak od svého prostedí. Na Chodsku bylo sice

a že neodvolal žaloby,

byl

ode dávna

pehojn pochybova

názor ve vcech

—

a

lidi

odlišných

bezvrci se tu nerodili; což však nikterak nepekáželo a také nemohlo zabrániti, aby se tu nerodili jedinci, obdaení velmi víry

ale

širokým svdomím. Podestáta hntlo cosi zcela jiného. Byl udeen v mužské hrdostí, uražen v dstojnosti hospodáov

—

ale co zabolelo nejvíce, byla

pýcha. Lidé ve vsi

ped

pošramocena

jeho selská

i

vdli

svatým Martinem.

o úzkých, v nichž se ocitl Bylo jim zcela jisté známo

to, že si musíl vypjiti na výplatu eledi. Taková byla krutá; neústupná a hlodabyla jeho bolest. jící, nebo zasáhla sám koen selské bytosti. Prosedl celý den za stolem s podepenou hlavou i

A

a pomraoval se. Slovo mu však nevyklouzlo z úst. Na tolik už byl hospodáem, že za nic na svt by

nebyl postýskal žen. A Dodla zase vdla píliš dobe, že selka musí býti hluchá, slepá nmá, pelítne-li sedláku pes nos nco, do eho jí nic není. do Chodila kolem muže, liledla si své práce, vyšla si

i

i

stáje

dohlédnout na

krmení

a

—

k dojení

pravá

Jenom podveer se maliko udivila, když muž vzal epicí a dýmku a zamil do hospody, akoliv tak uiniti bylo jeho zvykem pouze v nedlním odselka.

piUdnu. Vrátil se

však brzo, ale zase mlel

.

.

.

i4

)

A

N

V

R

ft

A

Teprve když ulehlí, a senci prostela se tma, neaby si neposteskl. Jen tak pro sebe zahovoil do stropu, jako by se dommval, že žena spi. A Dodla skuten pod duchnou ani nedutala, asem lehýnko zachrápia, aby se nezdálo, že poslouchá; dalo mu,

i

ale uši bystila jako

Ráno

vstala, jako

koka

.

.

.

by se nebylo nic udalo, ale na

na stole mužovo oblíbené tebaže byl sedlákem, mužem maliko ulevilo

poledne zakouilo

A Podestátovi, spodáem,

se

.

.

.

jídlo.

a ho-

bOŽi MLtNY

V.

Nadešel den soudu

Po

kraji bylo

Snhu

do vánoc.

již

,

.

.

snhem

bílo,

a

nebylo daleko

bylo po kolena, a místy

závje

zvýší

lovka.

Sníh tu byl vždycky doma. Každá bichatá ví odkud vlekla a jenom mráka, která se s ním s velkou námahou vylezla po bavorské stran na pravideln o vršky špiCerchov, zatrhla se na atých smrk již chumelilo, jako když se ro?:trhne peina z výbavy. Tentokráte byla zima nejen ranná, ale i zvlášt tuhá. Se strom jinovatka od svatého Martina skoro ani nesešla. Všecko do daleka byla slitá bílá plá, až oí pecházely a bolely, šel-li lovk venku. v páru. A toho dne šli silnicí tyi lidé. Naped dva, a hon cesty za nimi zase dva. Ti, kteí šli naped, byli starosta a mladý Podestát, a za nimi

bh

nm

-a

Pkn

si vykraoval po chrupajícím snhu starý synem Vondrou. Cíl cesty obou dvojic byl

stejn oste

Zaho stejný Sli

se :

Domažlice k okresnímu soudu, -

,

.

.

v jehož místnostech

mla

46

)

A N

V K

i A

skoncována pe vypjených penz. Dlo se tak sice na pání iiiladého Podestáta, ale ani slarý Zaho nebyl nespokojen s takovým doešením. Naopak usmíval se cestou a šel krokem tak spšným, až ho syn napomínal k volnjší chzi, obávaje se, že dostihnou chodc ped nimi jdoucích, a že tím í propukne hádka a svár uprosted polí. Obával se právem, nebof u obou býti

stran dostoupilo

naptí v poslední

chvíli

ped

roz-

hodnutím nejvyššího stupn, tebaže u každého se utváilo naprosto odlišn. Podestáta zmocnilo se rozechvlé rozilení a neklid, kdežto Záhore práv naopak ovládl smír a spokojená blaženost. Vdl, že za krátkou chvíli bude mu podstoupiti malou zkoušku, kterou, jakmile ji pestojí, bude úpln oištn pede všemi sousedy a celou vesnicí. Cítil v sob dosti síly a toto neochvjn vydržeti do konce, necouvnouti odvážné odhodlání dodávalo mu podivuhodné lehkosti. Zdálo se mu, že mu na zádech mezi lopatkami Byl neustále o krok narstají neviditelná kídla. naped, popouzeje tak Vondru, kterého vedle bázn ped dostihnutím pedních chodc tyransky sužovala levá bota, tlaící ho nemilosrdn v nártu a pod patou. Nemohl se proto obas zdržeti rázného zaklení Ale tatík naprosto nechápal synovy tžkosti. Vedle touhy po ukonení pohánlo jeho kroky ješt cosi jiného. Od nkolika dn pocioval zvláštní dráždívé nedokavosti, jakéhosi hráského rozilení lovka, a zvdav který vsadil všecko na jedinou kartu

—

.

.

.

—

eká, kraje,

jak se

mu

obrátí ...

1

v tom byl pravým synem

zalidnného toraášsky pochybovanými

lidmi,

h

o

ž

M

(

1.

N v

v

nedúvérivci,

aby vše sami vylo, ve svých poclíybách a nezkouška dobe dopadla, nebot ani názoru není vylouena náhodnost

toužícími vždy o

a setrvávajícími

zkoušeli,

dve,

47

i

když

tehdy po jejich zdaru starému Záhoí se zachtlo Zkrátka .

.

.

pokoušeli

samotného pána Boha Se zcela jinými pocity ubíral se ped nimi mladý Podestát se starostou. Pudové vytušil již pedem pošetilost každé nadje, nebo dokonce víry, že by se starý lakomec odhodlal couvnouti v poslední chvíli. Pochopil, že když již nic jiného, tedy zcela urité .

.

Proto tvrdá selská palice mu zabrání tak uiniti mu bylo hoko pi pouhém pomyšlení, že se ješt dobe, že dnes vrátí do vsi jako lhá, nebo pod hrznou tíhou písahy, jaká bude uložena starému Záhoovi, ulehne každá pochybnost a nevíra. Již ped nkolika dny ho napadlo, zda by nebylo lépe vzdáti ,

.

.

vdl

se

pe

a

nebýti

híchu, který se

sed

již

tak

píinou smrtelného

udal. AJe

zatížení

pouhá pipomínka sou-

a vesnice nedovolila domyslit.

To všecko zp-

že vyšel ráno z domu s naprostou jistotou nezdaru, o ostatn od poátku nepochyboval, ale kterého tehdy nedomyslil do posledních dsledk. Pes to však vykraoval si pevn a šel zpíma, jako lovk, který je si uvnit jist svou vcí a její sprasobilo,

nmž

vedlností, — Na rozdíl od Zahoe spolehl úpln na vševdoucnost a spravedlnost boží, nebo vdl, že svtskou možno lehko oklamati. Bylo mu teba takové viry.

Penz

již

oželel,

nedvru soused

a vlastoí

4i

A N

J

potupu,

vdl,

že

mu bude

již

proti

snésti, ale

—

V

R B A

emu

že by pose vzpíralo všecko jeho vnitní cítní: v celém tatíka, který nebožtíka pojmenování tupení a nespravedlnosti, lháem že by nedopustil se život tomu viti takový in mohl zstati nepotrestán I šel do msta a k soudu, jakoby nechtl a nemohlpro poukázku na spravedlivý trest boží V nekrátíd se vzdálenosti šli za sebou žalobce a v dálce za nimi zstávala vesnice, poi žalovaný, ložená pod prudce stoupajícím pásmem Haltravy a toho neznatelná. Její stechy byly zasuty snhem, dne kolem hradeb dvor a plot zahrad, ba i na návsi bylo plno mohutných závjí, takže splývala, tratila se a propadala do nekonené snhové spousty. Jenom kouící se komíny naznaovaly život,

—

—

—

.

.

.

tém

A pece

klamné zdání. Tebaže bílý klid kraúrovn vesnici, tebaže náves byla pust prázdná, a každý se kril ve svtnici, tebaže ani drbež nerušila blosti dvor, choulíc se v hejnech a chomáích pod klnami, na záspích anebo ve stojak

jiny zatlail do své

pes

nebylo ve vsi klidu. Naopak, kde koho ovládla vzrušená nedokavost, každý mel zvdavostí, jakéže zprávy pinese z msta starosta, nebo on byl jediný osobn nezúastnný,

dolách,

to prese

všecko

mohl nestrann zpraviti spoluobany. Ze svdil ve prospch Podestátv, nemlo valného významu, ponvadž každý vdl, že k soudnímu ízení byl pipleten práv tak, jako Pilát do a

proto

náhodou

kréda. Slyšel kdysi o

výroním

spolu starého Podestáta a

trhu ve

mst

Zahoe o pjce

hovoiti tí stovek

I

I

R

o

Ž

M

(

L Ý

N Y

49

—

jako o nedávné události shod o stejný peníz mezi

a

když nyní došlo k ne-

synem zemelého a Záhoem, vzpomnl si na píhodu a zmínil se o ní v hospod, V dsledku toho byl požádán žalobcem, aby vydal svdectví, a pochopiteln neodepel. Bylo v jeho povaze, a jaksi sama starostenská dstojnost vyža-

aby

dovala,

pokud

se

ml

týkalo

pesné

znalosti

oban

vesnice,

o všem

úadním,

nebo po svém

názoru byl jakýmsi jejím zosobnním, zázastáncem celému ostatnímu svtu, který o ní vdl velmi málo. Ale to inu nepekáželo, aby byl na svoji pomíjejícnou dstojnost pevelice hrdý, a také, vda dobe o její závislosti na vli a svobodné volb oban-soused, všemožn se snažil, aby si ji udržel. Ve vsi zase vdl každý o jeho slabostí, a proto teba sebe více hartusil v nedli na proklaté tahání se po soudech a po úadech, nevil mu nikdo. Hartusil jen tak od plic, kdežto ve skutenosti si na podobné „ouední" pochzky velmi potrpl, vvprávje podrobn sousedm o veerních besedách jaksi povinn, ale s pídechem patrné honosnosti o každé z nich Proto také byl rád cestou málomluvnosti Podestátov. Tonul již v rozkošnických pedstavách, jakže obsáhle a z gruntu podá po svém návratu veer obsah ouedního jednání všem sousedm, pišedším na besedu. Bylo také vru o vyprávti S poátku ovšem byl prbh soudního ízení velmi jednotvárný a naprosto nezajímavý, ale jakmile zaplanuly svíce po stranách krucifixu, byla ihned jiná. vlastním

stupcem

vi

i

—

vné

.

.

.

em

.

,

.

SÓ

J

A N

v R

A

ft

dv píhody, z nichž pedvídána, druhá však domimodk. A práv ona byla stavila se z nenadání píinou, že tak toužebn vykávané pelíení nepi-

Potom ráz na jedna byla

ráz udaly se ony

oekávána

neslo naprosté

jistoty,

a

nýbrž,

pes

k uskutenní po celém Chodsku

to,

nm

došlo že o slavné smr-

hrzn

telné písahy, zanechalo v srdcích pece jenom hodn Stalo se tak vinou starého Zahoe pochybností Nejprve byl vyslechnut starosta, který poctiv povdl, co vdl. Jeho výrok se shodoval se žalobou v tom, že peníze skuten kdysi byly vypjeny. Ale toho ani starý Zaho nezapíral. IVrdil však naproti tomu, že vypjené peníze už dávno nebožtíku Podestátovi zaplatil. Aby pak dodal svému tvrzení vtšího drazu a váhy, vytáhl z kapsy kožichu a vymotal ze šátku pedloský vimperský kalendá, kde v msíních poznámkách vedle peruzných jiných hospodáských dležitostí, jakými nesporn byly záznamy kdy se bhala Seka, a kdy mla Straka tele, kdy bylo co etlo prodáno, a kdy byly eráru zaplaceny dan se doslova erné ná bílém, ke konci msíce íjna: „Zaplatil sem Hondzovi Porcstátuc dluh 300 fl." Tomuto záznamu pak pedcházely údaje o píjmu nkolika set zlatých za prodané obilí a pár bulík, což nesporn siln ovovalo vrohodnost následujícího zápisu Syn Vondra pak velmi obšírn a rozvlán potvrdil tatíkovi, že práv tenkrát hovoil doma o zastarému placení tí stovek dej mu Pán B' nebe .

.

,

,

,

.

.

.

.

— —

—

—

Podestátovi, a dodal,

jak

si

táta

se prazatrachtilého dluhu zbavil.

tenkrát

liboval,

že

i

f>

Ž

I

M

I.

Ý

N

Y

51

Konec konc nebyl nikdo uíoudrý; nejméné soudce tvrdil, že jeho otec kdysi žalovanému pjil starosta slavn dosvdil, a jeho svdek

Žalobce ti sta

že kdysi kdesi slyšel dva mluvit o tom, že jeden z nich druhému pjil tí stovky. Žalovaný zase svatosvat se

dušoval,

a vlastní syn

vypjené peníze už dávno splatil, mu dosvdoval, že tatík jednou doma

že

Doklad nebylo, vyjma mohl starý Zaho tužkou namárat kdy chtl, co chtl Ovšem, starý Zaho navrhoval velmi drazn, aby byl vyslechnut ezník, jemuž voly prodal. Uinil tak proto, že starosta, jehož svdectví se dovolával, nemohl se dobe upamatovati, zda skuten prodal Zahor

povídal o zaplacení

dluhu.

nhož

starý kalendá, do

si

.

ve

.

.

zmínný as njaký dobytek, háje svoji tvrzením, že má hlavu plnou úedních

pamt

slabou starostí

nemže nosit, kdy kdo ve vsi prodal nebo krávu Než ani soudce nebyl valn naklonn vyhovti Záhoové žádostí. Jednak nechápal, jak by nebožtíci sndení voli pišli k té cti, aby o jejich prodeji bylo vyslechnuto snad písežné svdectví a mimo to znal své. Byl domažlickým rodákem, a proto vdl, že kdyby dnes uinil po vli jednomu, musil by zítra vyhovti druhému což znamenalo, že by se ke tetímu stání dostavilo etné, široko daleko rozvtvené píbuzenstvo obou stran, a tím soudní pelíení se promnilo v hotový tábor lidu, O by se strany dkladn pohádaly, z ehož by vzešlo nkolik žalob pro urážku na cti. Ale to by ješt daleko nebyl konec.

a proto v ní vola,

.

.

.

—

nm

52

A N

J

pe

penesena do

V R

R A

vzájemné by nebylo konce soudm, nebo tito lidé byli odjakživa vtlený právní cit a o cizí dovedli se vždycky starati a píti draznji a vášnivji, než o vlastní.

Potom by

byla

žaloby by jen jen pršely.

Do pti

vesnic, a

let

Taková vyhlídka ho nikterak nemohla

svésti.

Proto pistoupil s netajenou radostí na návrh žalobcova zástupce, aby žalovaný potvrdil písahou svoji

výpov o splacení dluhu. A tehdy se stalo .

.

-

svíky na soudcovském stole, a starý vykroil náhle Zaho již vstal, aby složil písahu Podcstát, Položil mu levici na rameno a pravicí ukázal Hlavy všech pítomných širokým gestem oknem.

Když

zaplály

—

—

otoily smrem napažené ruky, se tásla, jako u lovka ochoelého zimnicí.

mimodk

se

Oknem kraje.

cesty ~

otvírala se

Uprosted

skvlá vyhlídka do zasnženého

nho

vypínal se

která

—

nco pes hodinu prudce vypouklý chlum.

v dálce

významn

Na samém temeni oste

se kreslila proti nebi edina strom, a uprosted nich tmla se kamenná skvrna. Stála tam socha. Byl to vrch Hrádek, nad Oujezdem, vul^o Koziny, hrdiny s památníkem Jana Sladkého, za práva a svobodu všeho strážného lidu chodského po celé délce domažlických vrat zemských od Postekova u Klenci až k Pocínovicm u Klatov. „Hindle,

vidíš,"

Podcstát, a hlas se

lovk

—

zahovoíl v naprostém tichu

mu

tetelil,

jak bývá, dotýká-li se

jazykem ehosi na výsost svátostného, -

„lepéí

V>

o

t

\

MI

Ý N Y

53

hin se Kozína na tebe kouká! pamatuj: do roka a do dne!"

se podívej, si

—

Tak

tera

Doeld a oddýchl si, jako by byl erstv vybéhl až na temeno Cerchova. Byla jím vyslovena tžká formule, která promovala obyejnou písahu na smrtelnou, Všichni pítomní sedláci zstali

tiší

a vážní.

Zaho

znateln pobledl, nebo až do této chvíle choval kdesi v koutku srdce bláhovou nadji, že to snad Podcstát pece jenom nepožcne k nejhoršímu ... se zastavil

Ale

již

uprosted kroku

se stalo

.

a

,

.

ekl sice povýšen, ale hlas mu „Dyk já vím!" valn neposloužil. Zaznl drsn a piškrcen, takže -

byla píliš patrná jeho rozmrzelost.

Jenom soudci míjivý

úsmv.

zahrál v té chvíli

Znal

dobe

tuto

po

tžkou

tvái lehký, a v krajin

velmi oblíbenou formu písahy, užívanou ovšem pictn jen v pípadech zvláš pochybných a tžce zjistitelných. Jejím podkladem byla povrená víra v moc heroa, vzešlého z jejích krve, který hned napoprvé hích nepravdivé výpovdi a jí zavinné soudní nespravedlností ztrestal smrtí v ustanovené lht, Trest Lomikaruv, ohlášený mu odsouzencem ped popravou na plzeském rynku, stal se povrenou pohržkou znamenité váhy. Domažlití soudcové vdli o ní dobe, ale trpli ji nebo obyejná písaha nemla desetinu váhy smrtelné. Byla sice kivá jsouc také híchem, ale už jaksi všednjším, který bylo

—

—

54

I

možno

vzíti si

na svdomí, zejména

A N

V K

A

ft

kynul-li z takové

nepravostí znanjší osobní prospch. Proto se soudce usmál, ale souasn také zbystií pozornost. Ne nadarmo, nebo hned v následující chvíli se ukázalo, že starý Zaho se pokouší zvraceti písahu Sotva zvedl pravici se temi nataženými prsty do .

,

výše proti krucifixu, již prudce sebou vrtnul mladý Podesát, uinil krok ku pedu a otevel ústa. Díve však, než mohl pronésti slova, zakikl Zahoe sám soudce.

„Copak ložte

to

pkn

ji

dláte levou rukou? na prsa!*'

—

Pokejte! Po-

Mladému Podestátovi vítzn

zajiskily oi, a bez zase na své místo, - Soudce se zase klidn lehýnce usmál, a starý Zaho jaksi dusivé se rozkašlal. Jeho kašel však nebyl upímný, byl to zakrýti rozpaky pistižekašel divadelní, který ustoupil

hlesnutí

ml

ného

,

.

.

Panuje v kraji taková povra, dle níž je možno každou písahu zvrácením uiniti neplatnou. Písahajírí dovolává se pi tom vedle svdectví božího i svdectví áblova, jemuž hlasit lže ústy, pi emž v duchu Pánu Bohu povídá nejistší pravdu, o níž ovšem nemá nikdo z naslouchajících nejmenší potuchy. Ale vc má háek! Stejn jako pravdivá písaha doprovázena je viditelným znamením zdvižené pravice, musí být viditeln projevena i vle písahy záporné, Dlá se to tak: která je inna ve jméno dábla. levice natáhne se tsn pi tle pímo k zemi, pod

BOŽI

M

I.

Y N

\

S5

korou odedávna

je peklo, a prsty její uzpsobí tak jako prsty pravice. A nyní se písahá na dvojí: v duchu zvrací se v opak slova ústy pronášená, a levicí se zapírá znamení pravíce. Sám das, který se o takové písaze dlí s Pánem Bohem na jejíž

se

práv

polovic,

ví,

kde tato povra vznikla;

je

pvodu

však

nebo

tak prý skládali jíž porobení Chodové slib^ poslušnosti Lomikarovi a všem svým vrchnostem. Ze se udržela do dneška, toho maní píinou jsou domažlití soudcové; juž po nkolik generací.

prastarého,

Povra Chod se brzy soudu peliv dbáno je

tu odedávna u aby takovým uskokem

prozradila, a toho,

nebyl obcházen zákon. Úsilím soudc byla povra utvrzena a snad jenom as ji vykoení K takovému uskoku se tedy hotovil Zaho o své smrtelné písaze. Trochu zrozpaitl, když byl soudcem napomenut, ale sotvaže, otoiv se maliko v záchvatu dusivého kašle, spatil vítzoslavnou tvá Podestátovu, zkemenl ve svém odhodlání. Pokroil ješt blíže ped kíž, zvedl pravici a levici po píkazu soudcov položil na prsa. A odpisáhl! Uinil tak naráz. Tvrdým, zvuným hlasem odíkal písežnou formuli, a hlas se mu ani sebe nepatrnji nezachvl, když se živého Boha dovolával za svdka. A nezmnným, stejn zvuným hlasem opakoval znovu, že svj dluh již pede dvma léty úpln

—

.

—

—

.

.

— — —

žalobcov zemelému otci Potom skonilo vše obvyklým, šablonovitým zp-

zaplatil

,

.

.

sobem. Žaloba Podestátova byla zamítnuta, a všichni

A N

56

pítomní

R B A

aby uinili místo

se hnuli ze soudní sín,

Starosta Ziman

ným znesváeným.

V

ji-

zachmuen,

šel

jeho úední osob a starostenské dstojzáil radostí, že pernou zkoušku staten pestál, a jeho syn Vondra pokulhával za ním, nemoha jak slušelo

Zaho

nosti,

kdy juž vejdou do hospody, aby si mohl proklatou botu a aspo na chvíli si tak poho-

se dokati,

zouti

vti

.

.

,

Jediný Podestát šel jako ve snách. Nechtlo se mu uviti. Zvuný hlas Záhov ho zmátl do té míry, že na chvíli vetela se mu myšlenka, zdali snad otec

—

zesláblý na

zapudil

ji

pamti

však brzo

s

—

se pece jenom nemýlil; rozhoením, nebof pravdo-

mluvnost umírajícího nebyla nikdy brána v pochybnost a nejmén mohlo by se tak státi synem. Byl proto jaksi nesvj a vzpamatoval se teprve na tyhranném námstíku ped bývalým chodským hradem, Zastavili se v té v nmž byl soud umístn

—

.

chvíli všichni

.

.

tyi, jako by uvažovali,

nemají-li nyní,

když spor mezi nimi je skoncován, zajíti spolen do nejbližší hospody na pivo. Ale Podestát znenadání se napímil, pistoupil k Záhoovi a ekl; „Pisahasí, prauda svatá, pisahal's,

hale

A

jako

ped Pánem Bohem

si

lhal!"

—

by se nebylo zhola nic udalo, otoil se k nim zády a odcházel nahoru ke klášteru, na mstském námstí se zatoil kolem rohu a pustil se na západ — dom Zaho se naped zarazil, ale hned se zaškaredil. Než mlel. Starosta se však urazil. Zahuel cosi o ne.

.

.

BOŽÍMLÝNY Úct

a k

57

tomu

cosi o

odmn

za

to,

svd-

že šel za

zanedbávaje vlastní práci. A již poslechl Záhoova vybídnutí, aby s nimi zašel na sklenici, a potom spolen se vydali k domovu. V hospod zmizely poslední pochybnosti starostovy o možnosti Záhoovy viny, a když se spolu ubírali k domovu, horlil zle na Podestáta, jakže se mohl odvážiti žaloby a naení ka,

proti staršímu

.

.

.

Podveer sešli se sousedé, jak bylo zvykem po každém starostov ízení v mst, u Ziman na besedu. Každý z nich se tásl nedokavostí, které však žádný nechtl nejradji

dáti

na

jevo.

Starosta také

by byl

již

nebylo tu dosud prvního výbora Foukalíka, bez nhož nebylo možno zaíti, O každých obecních volbách byl nejvážnjším soupeem Zimanovým o úad starostenský, a proto nebylo radno spustil, ale

ho podrážditi. A hnvem Foukalíkovým si mohl jist, kdyby nevykal jeho píchodu; selská hrdost ítá odedávna mezi pocty, které jí právem patí, i posi

býti

pokání

—

a toho práv Foukalík zneužíval starostov velmi zhusta. Je v selskosti nco královského — a snad práv proto mezi rovnými šetrn dbáno všech jejích náležitostí Ješt ped Foukalíkem dostavil se k nesmírnému udivení všech starý Zaho. Údiv brzo promnil se v radost, nebo samozejm bylo pochopeno, že soud mu na cti neubral, nebo jinak ztžka by se odvážil

vinné

k nemalé

zlosti

.

.

.

—

pijíti.

Nasvdovala tomu nepítomnost z msta mnohem díve

který pišel

i

Podestátova, brzo po po-

»«

)

lední

—

což

již

A N

v R

b A

samo nebylo práv nejpíznivjším

znamením. Nebyli nestískli

ješt hotovi všichni po

mu

s

uvítáním píchozího, ješt ruku, když tu byl jíž

ad

Foukahk.

Tehdy

starosta povytáhl knot v

oudila, zapálil si kladem. Vykládal,

lamp, aby silnji a jíž zaal s vý-

obadn devnku vykládal, jakže

to

bylo u soudu,

práv, když s náležitou epickou šíí šastn doplul až k Záhoov smrtelné písaze, a každý sotva dýchal nedokavostí - perušil ho Foukalík. ekl starostovi po„Pomalu, Martine, pomalu!" smšn, jak bylo jeho zvykem, a již se obrátil bokem mladyj ke starému Záhoovi: „Slyšil sem, Tomši že si pryj kakraholtsky Porestát mi poudal prsty k peklu natahuval ..." A obrátiv se poouchle zpátky k starostovi, dodal vyítav: „Ha ty*s to teky zapomíl ect!" odchrchlal starosta, pistižen jsa v stra„Ehm!" pan nickosti: „Chtíl, chtíl, snad — tžko je ect sudnyj nco zblyjskl. Snad tera, ale tžko je ect! Dyk von pan sudnyj je teky takuvyj dízda z Hondova a kouká se na sedláka jako s pnebí. Nhdy teky nemá praudu ..." Foukalík se na Zimanovy vytáky jenom suše zasmál, a když se ozval sám starý Zaho, pipomenul mu velmi obšírn a pesn, kolikže již prodaných a opt dom se vrátivších holub zapel pespolním znovu kupcm-holubám. když si pišli pro ale

—

—

—

pkn

—

—

n

,

.

BOŽlMLtN>

S9

as ho byl dlužen. Zahoukal jako sova, a co z jeho eí nalezlo sousedm do hlav, nebylo juž možno vystrnaditi.

a starý z

nejdvivjším zstal

v

I

Zaho

naení,

—

sousedy oištn

byl pál. Smrtelná písaha mu píliš naopak, vyrostlo z ní podezení druhé,

jak

nepomohla, ješt tžší

ped

nebyl

nikterak

osten pochyb

.

by

.

si

.

pesvditi shromáž* výkladem, že Zaho pece jenom smrtelnou písahu složil bezelstn, a práv proto musil Nepodailo

dné býti

se ani starostovi

obvšírným

propuštn ze žaloby. širokou vtou,

Jedinou

gestem, zniil Foukalík vanou stavbu. „Víme, teky víme,"

i

—

patiným pracn budo-

provozenou

tuto poslední,

ekl,

—

„hale

pokáme

si

do roka ha do dne ..." A. jen doekl, vtšina v zamyšlení sklonných lilav sedlák pikývla mu na souhlas Nebylo to nikterak napoprvé, kdy starosta prohrál .

enickou

šarvátku

proti

.

.

Foukalíkoví.

Dlo

se tak

pravideln, nebo tento rozený oposiník v posmch starostovu úednímu tónu obracel se vždy bud k vnitnímu cítní, anebo i k nectnostem svých spoluoban, takže jim vru bylo tžko projeviti nesouhlas s jeho

mínním. Proto byl štikou v rybníce

penou

štikou

.

.

.

—

a starostovi nebez-

JAN

V

K R K

VI.

Zbyly mnohé pochybností v hlavách i srdcích usedlík, ale daleko nemly síly, aby mohly pehlušiti vážný klad Záhoovy smrtelné písahy. Proto vtšina

tebaže uvnit každý zaujal vykávací statváila se jako by byla uvila v nevinu a proto i v jeho kivé naení Podestátem Tváila se tak zprvu; ale potom silnji a silnji domáhala se místa opravdová víra, nebo nikdy nebylo slýcháno, že by si boží požehnání trvale oblíbilo kivopísežníkúv. V Záhouc dvoe pak nebylo poinu, který by nebyl provázei naprostým zdarem. Více ješt. Pojednou zaal tichnouti a mírniti se i spor bratí, v nmž mnozí vidli pramen píštích nešváru a po-

vesnice,

novisko,

,

.

.

dm

nmž

átek

se domnívali, že jako nevirozkladu, o plamen zachvátí a ztráví až do základu všecko, co jejich otec vybudoval, jestliže se dopustil smrtelného ditelný

híchu

.

.

.

Proto pomalu se vytrácely z duší pochybnosti, a místo nich objevilo se jakési mírné zahanbení. Mnozí jíž se mrzeli na svoji nevíru, jíní pemáhali ji v sobe.

n

o

t

I

M

I,

v N

v

éi

anebo,

nejzatvrzelejší,

tlúvod,

aby mohli v ní nieho, a proto

snažili se nalézti

setrvati.

dosti

silný

Bohužel však nena-

byli nejzamlkTejší ze všech. Poznenálilu doznával vztah sousedu k starému Záhoovi pozoruhodné promny. Narodila se jakási pozornost a šetrná úcta k nmu, jíž jako by se mu omlouvali a nahraditi chtli opakem všecko pohrdání, které musil petrpti Starý Zaho byl píliš veliký

lézaH

.

.

,

radosti nad takovým zadostuinním. Pijímal sousedské vlídností jako cosi prosté samozejmého, nesplácel jích vdností, ani

chytrák, aby dal na jevo pocit

—

optováním pozorností a tím své sousedy pesvdoval ješt silnji ... Ne tak starosta Ziman, který nadouval pýchou tím více, ím silnji se rozmáhala chtl hned o prvém dnu vštpovati do srdcí všech. To proto, že bylo mu jí teba, nebo byl z tch teprve tehdy, když dolidí, kteí sob samým

se

víra, již

ví

uviti své okoh, odevzdan uviti i lži

—

kdyby

uvili,

nutili

potom schopni

ale za to jsou

své nejvlastnjší lži. Ale pes to prese všecko nikterak nebyla obrácena na novou víru celá vesnice. Mladý Podestát pirozen nemohl uviti, a nebyl by uvil ani tehdy, již

všichni

byli

—

Slova umírajícího nic na celém i Foukalík

mu kladem, kterého nemohlo zvrátiti širém svt. Nebyl však sám. Stejn vil byla

—

z oposice proti starostovi a proti celé vesnici; bylo nutno státi vždycky na opané stran

—

vtšin. Nedlo se tím nechtl Foukalík nikdy nieho osobního prospchu už dokonce ne; starostovi a proti

to

jemu proti

úmysln, také

docíliti,

zejména taková

ale byla

tó

J

A N

v R

h A

proudu -- a vždycky pošklebek pro holuby, kteí se toí na báxú A ješt byi kdosi, kdo pojal hlubokou nedvru starý Hadlásek. ve spravedlnost písahy Záhorovy Uvažoval dlouho dnem i nocí o podivné záhad vypjených penz, nedada se másti ani Záhoovou písahou, ani událostmi posledních dn, ani vrou vtšiny vesnice. Rozpomínal se na celý život nebožtíka Podejeho povaha:

vždycliy

proti

.

státa

i

kové

.

Zahoe, nebo dobe vdl, že v tarozhodím mohou býti iny a daleko pouze ony že mohou souditi

starého

záhad

jediuým

—

celého života, správnji, než soudce, který spatí lovka na chvíli, býti snadno oklamán již pouhou doa proto natož pak písahou. Ale ím déle bráckou tváí staroch pemýšlel a ím déle se rozpomínal, tím jistji

mže

—

Zaho k oklamání všech pihíchu nový a neskonale vtší Potom znenadání roznesla se vsí neuvitelná zpráva o vdavkách Drastíluc Nany za Záhouc Matje

se

mu

zdálo, že starý

inil pouze k starému

,

.

.

a o jejím vyvdání se na Záhouc grunt. Vyvolala jenom pochybované vrtní hlavami, zejména když starý Zaho na dotazy pokroval rameny, nedávaje

zvdavcm nijakého vysvtlení ani kladem, ani záporem. Cosi se u Záho dlo, o tom nebylo nejmenších pochyb, cosi podivného a nezvyklého, co patrn starému Záhoi nebylo valn po chuti. Zdálo se tak aspo, nebof byl v poslední dob nehovorný. Avšak povst, která znenadání vy vela, nejevila nikterak snahy utuchnoutí. Spíše naopak; mla život až píliš tuhý, nebof Záhouc dveka vynášela ze dvora po-

b

f)

Ž

I

M

I.

•>

N

v

í,i

zoiuhodjié zprávy, nichž bylc» naprosto urité patrno, že povídání není jenom tak bez podstaty. Naproti vli otcové radili se brati, jak nejlépe by bylo zaídvr, aniž diti, aby se mohl Matj oženiti a pevzíti by Vondra musil opustiti všechno to, co právem a po /.

dávném zvyku mu náleželo ddictvím. Scdláci za svt nedovedli chápati cosi podobného. Bylo

jich

vzdáleno podkládati

prbhu

událostí citové

píiny, nebo liloupostem podobného rázu vykázán byl v jejich srdcích nejmenší a nejzastrenjší koutek, stydli a svdomit jej Proto rozumli Vondrovi a jejich výklad byl jedin správný. zcela jinak Pochopili dobe, že Vondra vzdoruje tvrd životu a osudu, kterým se neuzdálo ustoupiti jeho svévolnému chtní, a že jenom proto rouhav v sob zapírá nejsilnjší cítní, jako by se chtl na své selskosti vyjeho vzdor zdál se jím mstíti za všechen nezdar, híšný, nebo byl zetelným pohrdáním pdou, která jim byla vždy svatá, protože byla odkazem otc a jejich prací požehnána a potem pokropena. Vrtli proto jenom draznji hlavami, a ponvadž byli neomyln pesvdení, že tako\'ý in nemže zstati bez potrestání, vzmáhalo se jim v duších poznenáhla pesvdení, jako by se pece jenom zadrhla nad Záhouc gruntem njaká klika spravedlivé msty boží. a za ten

ukrývali

se

ješt

ped

hluboce

ostatními.

A

dd,

Nemohlo však býti vysloveno hlasit, ponvadž nebylo v kraji zvykem podezívati bezdvodn. Cetrpliv, a jediným projevem jejich nejistoty byla palivá zvdavost a snaha dopátrati se alespo sebe

kali

64

I

A N

V R R A

nepatrnjších zpráv a sebe menší jistoty o tom, cože se vlastn déje mezi obma bratími, a na kolik jimi bude pekvapena vesnice. Než starý Zaho byl hluchý a nmý, jako les v zim, na všechny dotazy jenom potrhával rameny a tváil se, jako by byl natahován na skipec. Ani jeho synové nebyli hovornjší. Starší Vondra se mrail, kudy chodil, jako hrom do potoka, takže bylo nelákavo se ho zeptati. Matj se zase usmíval jako msíc v úplku, ale zepíal-li se ho kdo, nezmoudel. Každému íkal, že jsou to všecko jenom

povídaky, a tváil se pi tom, jako by jaké tajemství za lubem. tvrzení nepodíval do

oí

Nikomu

ml bh

ví

pi takovém pozoroval dležit vrabce

—

se však

a chocholouše, poskakující na cest, anebo honil po-

hledy

oblaka po nebi.

Zkrátka vypadal

skoro tak

hloup jako ženich ped veselkou A práv když zvdavost vesnice dostoupila nejvyššího stupn, uinn byl naptí neoekávaný konec. .

.

.

Byl to Vondra, kdo všecko naráz vyjevil. Stalo se besed v hospod, když drahnou chvíli naléhali sousedé žertem i do pravdy na starého Zahoe, který po svém zvyku se jen vytáel a potrhoval rameny, Vondra, který s ním pišel do hospody, sedl velmi nepokojn, potrhoval sice také rameny, ale jinak než opatrný táta, netrpliv a poposedával, jako by bylo pod ním na lavici nasypáno žhavých uhlík Doslechl již, jak se o vypráví po vsi, a ponvadž sotva ple dohad byla pravdivá, tžce nesl nespravedlnost celého odsouzení.

tak o nedlní

—

,

nm

u

,

,

—

ROŽÍMLÝNY

65

al

znenadání a oste „Teky byste mil mít rozum!" zahartusil na tátu „ha ne jenom poád šecko tutlat a ramenama vrtit, Cák je to platný? Já iná nedám, a na konec to pece jenom bure!" .

-

.

—

—

A juž za hlubokého ticha vyložil sousedm jádro bratrských úmluv, jimž se až dosud starý Zaho z nepochopitelných vzpíral ze všech sil. Ukázalo se, že bylo Vondrovi opravdu kivdno, nebof nebylo tu vzdání se ddických práv, nebylo ani híšného pohrdání pdou a pece zbývalo velmi mnoho nejasného a nepochopitelného- Podle vzájemného dohodnutí bratí býti statek rozdlen na ti ro' né díly, jejichž vlastníky mli se státi oba bratí a Matjova nevsta. Všichni stejným dílem odvádli by otci a tchánu výmnek, Matj a Vondra by spolu hospodaili, a Nané bylo by starati se o domácnost a dvr. Vondra tak, teba by byl zkrácen, nepozbyl by plného domáckého práva na statku, ba neztratil by nieho ani ze scl-

dvod

—

ml

skosti.

Tak se

jasn a zeteln pede všemi. Potom a spokojen se napil. Sousedé mleli, nemohouce si všecko poádn v hlav

vyložil

hmotn

sice chvíli

posadil

ponechavše si rozvažování o podivné ústupnosti Vondrov na pozdjší chvíle, pidali se na jeho stranu proti tátovi, který tu sedl pokrotle srovnati, ale brzo,

vodou mohl a dovedl, spolenému nátlaku a naléhavým poptávkám, ale všecky jeho vytáky a odkazování na vžité a starodávné zvyky byly píliš a jakoby polit studenou

Vytáel

se,

jak

,

.

.

M slabé,

J

aby mohly

býti pijaty.

A N V R D A

Bylo útoeno na jeho i odsuzován. Zaho

tvrdošíjnost, a jakoby žertem, byl

však brzy postehl skrytou píinu kvapné sjednocesedlák, kteí, vdouce nyní píinu, rádi by byli poznali také dvody jeho odporu. Neml však chuti jim je povdti. Dosti ho zamrzela prudká povídavost Vondrova. Proto velmi brzo zmlkl a díve, než bylo jeho zvykem, odešel s Vondrou dom. Sotva za nimi zapadly dvee šenkovny, obrátil se se hovor besedník práv opaným smrem. Bylo nyní na výsost lhostejno, pro brání starý Zaho synm v jejích plánu o vytvoení podivného spoleenského hospodaení, nebof konec konc bylo jisto, že bude nucen povoliti, jak mu pede všemi pedpovdl Vondra, setrvají-li oba bratí na svém rozhodnutí. Dohadovali se píiny až nebratrsky smírného ustoupení Vondrova, v nmž vytušili tutéž, tebaže ponkud odchyln utváenou vzdornou ke, kterou mu byli již díve piAle ješt na více zamstnal je plán dvou soudili. hospodá na jediném statku. Starosta Ziman sice prohlásil, pro že by to nebylo Ale uskutenitelno, je-li jenom trochu dobré vle. Foukalík, tvrd, takové zaposmíval že jen vykl, již se nosti

—

—

—

hospodaení bude jak orání párem jankovitých koní Smoil si i mlelívý jinak a pi msíku pokuující si a naslouchající hospodá Blevec, který, .

,

vn

,

byl dlouho perzným mínním naslouchal a o nich uvažoval, pronesl velmi rozvážliv soud, že nebude na statku ani Vondra za takových

když

pomr

hospodáem,

ani eledínem,

jak

nkteí

prorokovali,

BOŽlMLÝNY

é

železnou kravou, která bude

jenom na obtíž cest Pouze starý Hadlásek tentokráte mlel. Od výstupu

nýbrž

a neustále v

.

.

.

v kovárn ustanovil si pevn nemíchati se již do vci, nedotýkati se nikoho ze zúastnných slovem, nýbrž klidn vykávati v pevné víe, že sama moudrost boží nalezne

vnou

as

i

zpsob, jakým by projevila svoji tebaže se mu zdálo, jako

spravedlnost. Proto,

by již všecko vstupovalo do neúprosných kolejí osudu, nepiinil siova. Poslouchal jenom a kýval hlavou, když se ostatní peli a dohadovali se bez konce a bez výsledku.

—

jeden z prvních — z této velmi živé Odešel besedy a odešel práv tak chytrý, jako pozd po plnoci odcházeli poslední, nebo petžko je býti dobrým prorokem mezi svými, kde zpravidla je každý rann slepotou, a ješt tíže uhodnouti myšlenky druskrývá pro hého, anebo dokonce to, co se v budoucí asy. Než ten rozdíl mezi ním a posledními besedníky pece jenom byl on odcházel z hospody pi svém vku ku podivu zpíma a svižn, kdežto oni krokem velmi nejistým a tuze vratkým. Bývá tomu tak pravideln, že ti, kdož chtjí prohlédnouti tajemné dráhy osud a život svých bližních, nejastji nevidí na svou vlastní cestu, po níž tisíckráte pešli

nm

:

,

.

,

JAN VRBA

VII.

Starý

Zaho

byl

tomu velmi nerad, že Vondra ho

prohlášením tak zaskoil a ped sousedy oznail za píinu, pro niž nedochází na statku ke skoncování prožklulé záhady. Byl tomu dvakrát velmi nerad, nebof až dosud, tebaže již nkolikráte stejným zpsobem, jak s ním mluvil Vondra doma uinil nyní v hospod, zdálo se mu a doufal, že iní tak z jakéhosi vzdoru, který asem pomine, a potom nic z toho, co bylo mezi bratími sjednáno, se neuskutení. Druhá píina jeho odporu byla ješt hlubší. Znal dobe svého staršího a milejšího syna, a práv proto ani na chvíli nedovedl uviti, že by skuten Jeho odstup z práv prvenství byl mínén jen tak prost a bez kliky. enichal jakousi ertovinu, kterou Vondra ponechává si pro sebe v tvrdé palici zavenu. Jí se bál a dsil se pouhé možnosti jejího uskutenní. Nedovedl sice nikterak oznaiti tuto hrozící možnost, vil však v ni zaryt Jeho odhodlání za svt nepovoliti podvrátil mu však Vondra svým výstupem. Proto byl starý Zaho v

hospod svým

,

.

.

BOlMLÝNY

é9

celý týden nesvj. Kudy chodil, uvdomoval si oste, že nelze již dále setrvávati na prostém odpírání sou-

dvod, nebo na Chodsku vžito je spoleenské právo. Sedlák je dob jakési dávných z sice na svém gruntu neomezeným pánem, ale pes to velmi mnoho platí i veejné mínní obce. Proti nmu

hlasu bez udání

bezdvodn

se vzepíti

znamená dobrovoln

louiti z kruhu ostatních a býti odsuzován,

se vy-

ehož opt

jen tak zhola snésti. Zbylo v Chodech do dneška oste cítné vdomí sounáležitosti a jí podmínného práva celku na jedince. Je to patrný pozstatek nkdejší vojenské organisace strážného lidu, který ješt v pítomnosti zaasté zpsobuje, že pátelské rokování o inech nkterého z nich v sousedském besedování má úplný ráz výslechu obvinného a z úhrnu pronesených mínní pítomných vytváí se hlas lidu a hlas boží. Nemá jakýsi obecný soud pirozen právního významu, ale mravní jeho váha jest znaná, nebof kdo byl jím jednou postižen, varuje se peliv i pouhé možnosti druhého odsudku O starém Záhoi bylo již jednou v sousedském rokování zapochybováno velmi tžce, a vdl proto

nelze

—

—

.

naprosto

nmu, aniž

by

klika,

bezpen,

setrvá-li jej

dkladn

nebo on

alespo ne tak

vesnice se zatvrdí

že celá

ve svém

odporu

vysvtlil.

nou

mincí, všecko

žvásty a jalové

.

proti

úmluv syn, tom práv byla neml dvod,

A

v

pádných,

Jenom takové byly

aby ber-

pak považováno za plané

ostatní

vytáky

.

proti

pro své jednání uritých, jasných a

musily býti sousedy uznány.

.

.

.

»

J

Již proto bylo

A N

v

R B A

nutno rozhodnouti se a bylo nutno ;

ponvadž od neblahé nedle byl Vondra ertem posedlý. Vyvolával úmysln hádky, tikrát

tím více,

jako

denn

proldinal zatracené hospodáství bez hospodyn, akoliv takové bylo na statku již plných šest rok. — Zkrátka bylo patrno, že stj co stj chce donutiti otce ke konenému rozhodnutí, anebo pobouiti proti

nmu

celou vesnici

.

.

.

dn

Plných trnácte setrval starý Zaho v neproniknutelné uzavenosti a plných trnácte snažil se uhodnouti píinu Vondrova jednání. Ale marn.

dn

Syn

ml práv

tak kemenitou palici jako táta, a úsilí podlamován bázní ze soudu celou na své stran.

nadto nebyl ve svém

již ml tém A tak se stalo, co byl otci veejn pedpovdl, a ve vili všichni usedlíci. Starý Zaho rozhodl se uiniti synm po vli.

obce,

BOŽlMLfNV

M

vm. Bylo práv zaato s vymováním trati dlouho toužené lokální dráhy, které potom trvalo ješt dlouhých, pedlouhých dvanáct let, než došlo k inu a vypráví se mezi zasvcenci, že prý toto vymování, perzné petice, urgence, zakroování a jiné píjemnosti stály práv tikráte tolik, co tra sama. Za to ovšem prese všecky nepkné klevety o lokálkách pejel vlak hned o první slavnostní jízd staenu, belhající se pes koleje Tehdy tedy, když zaato bylo s vymováním, svolal poslanec Steidl, který dlouhou adu let zastupoval na zemském snmu severní polovici chodských vesnic Chody domažlické, schzi zájcmník do Trhanova. Bylo nutno rozumn pouiti tyto paliáky, aby snad jich nenapadlo initi obtíže svou povstnou neústupností a nepovolností a znemožovati tak stavbu konen vymodlené a vybhané dráhy. Pišli po pesném píkazu „našeho pana poslance" všichni, pes jejichž pozemky tra mla býti vedena, aby byli úastni výkladu a naueni. Schze konala se v hos-

—

-

—

—

.

.

71

I

pod, vybudované kdysi

tsn

rebelantští jejich

Lomikarovi

utopili

na

behu

pedkové

o masopustní

A N

rybníka,

v potupný

v

V

R B A

nmž

posmch

maškarád robotu

dráhovým karabáem a dtkami. Do oken šenkovny zamraen se díval ponurý a písný Lomikarv zámek se dvma obludnými železnými kohouty, stojícími ped branou na jedné noze. Snad byly tam tyto nestvry postaveny v upomínku na onu dsnou plnoc, v níž zaplatil Lomikar životem svou Snad! Nezloinnou pomstu na Janu Sladkém i

s

.

dsily však

již

.

.

nikoho, a ani znak, který byl

zazdn

nad portálem, nebyl znakem rodu Lomikarova, tebaže se ve dvou jeho polích svítil bílý kíž v erveném poli. Stední erb se temi pevrženými luny, pvodní znak hrabat Stadion jej zakrýval, naznauje tak dostaten jeho mrtvou minulost. Hospoda byla plna sedlák výrazných tváí, v nichž rýsovala se tvrdost, tuhost a nepoddajnost. Vystouplá ela, silné lícní kosti a nosy u hrbolku oste naloByli tu z Havlovic, z Pece, z Chodova, mené z Trhanova, Klenci i Postekova. Šumu a ruchu byla plná šenkovna, a vzduch v ní modrav houstl kouem z nespoetných doutník a dýmek. Ale všichni ekali trpliv, až se zvedne pan poslanec, aby jim povdl, pro byli zavolám. Sedl za dlouhým stolem v ele místnosti spolu se starosty obcí, s nimiž živ hovoilByl z nejstarších politik eských, ze Staroech, .

.

.

.

kteí ješt dovedli svému národu získávati drobeky Svoje silné, koenité ešství odbruel si v mládí za mížemi, aby se brzy po té stal osobností dobe .

.

.

ROŽIMLYNY

n

zapsanou u panovnických dvor, nebof byl znamenitým a dovedným lékaem. Pozdji se vrátil do rodného kraje, a vnoval jeho prospchu nejen své nejlepší síly, ale i znanou ást jmní, aby se ku posledu dokal nevdku a spílání Posléze se zdvihl se židle, vsunul levici do kapsy .

kalhot a

kával

,

,

s oima pimhouenýma vyzvolna uléhal, hlasy mely, až pouhé pukáni rt dýmek.

tvrd vzpímen

utišení.

Sum

kuák

posléz ozývalo se Tu zaal vykládati Ale kozla starého z jeho Tomeš Zaho. Sedl v protjším úhlu svtnice u okna vedle kováe Drastila, a utišení všech mu bylo velmi píjemné, nebof nebyl nikterak vyrušován ze svého pemítání. Hlas pednášejícího byl sice zvuný, ale byl to stejnomrný, rytmicky uzákonný hlas eníka, který Zá,

,

,

vdl

hoovy myšlenky jenom o šlakovité vci,

jakže

ei

kolébal. A Tomeš pemýšlel by bylo nejlépe zaíti a do

se s kováem, nebo dnešní zdála se mu velmi píhodnou Arciže teprve cestou k domovu možno se dohovoiti, ale práv tu již byla otázka, jak to navléci, aby sám se mohl s ním vydati na zpátení cestu. Ostatní šlo by již daleko snáze Náhoda mu pála. Již dávno pan poslanec doenil, již i starosta Ziman se vydal se sousedy na cestu,

jaké míry dohodnouti píležitost

.

.

.

.

.

.

ale ková poád ješt sedl a neml se k odchodu. Ne, že by snad byl pijan, chra Bh, Drastil byl lovk stídmý; sešel se však se švakrcm z Havlovic, nu a známo všem, cože bývá eí, když se potká

—

U

i

píze.

mu

Drastil,

.

strach z babského povídání

—

ei

.

cesta

vedla za TrhaKlením „na kratší" tento že by byl

Cesta, kterou bylo

novem mokinami, potom za bahnitými lukami ... Ne snad

pece

R 5 A

hodiny hovo-

samotnému. Ve dvou, a za

jíti

snáze ubíhá.

v

vzpomnli návratu spativ starého Zahoe. Ne-

se siln stmívalo, když

Zaradoval se bylo

pl

o dobytku dovedou švaki

I

Již

iti.

A N

jíti,

—

—

o bludikách

—

ková

erta nebojí ale nebezpená byla ta cesta. Snadno lovk sejde s pšiny noha sklouzne do bahniska, a když ne práv neštstí, tož nepíjemnost hotova. Ano, hloupé povídání posmvák o podroušeností lze potom oekávati nádavkem. Nejen píjemnji, ale i bezpenji se jde dom za tmy ve dvou se

ani

—

i

.

.

.

Lišák Zaho pisvdoval dobrácky a místo kováe kul železo, dokud bylo žhavé. Nemohl se již zdržeti a proto spustil velmi záhy zrovna ped

—

zámkem. „Habych nezapomíl!" sem t chtíl teky ect

ák

lenskyj,

se

—

zaal diplomaticky. „To Náš Matyj, chlapec stakvatuze do vaší Nankydly zadíval ,

,

.

—

ne a ne povoHt!" „Dyk vona je naše Nana dive zlatá" zaal se po pivu roznžovati Drastil „a pracant k poa

—

hledání

.

pohnutím

.

Vona

.

.

.

je to

.

divka jako

—

lusk"

—

— a zaškytal —

teky poudám" svdil Zaho nepedpojat a juž vsunul kovái ruku v podpaždí, aby se jim lépe šlo, nebof práv vcházeli „Prauda,

prauda

B02lMLfNY

M.

do vkovité lipové aleje, táhnoud se od Trhanova Hamrm. Pod krytem jejích mohutných korun byla za msíné nocí tma. natož pak nyní, kdy nebe bylo bezhvzdné, a od Ccrchova, jako jíž celý den, bez ustání se valily mraky. oli spolu, pátelsky se vedouce, a hovoiíi o pozemském blahu svých dtí. Ková neustále pochvaloval si Nanu, zajat v monologu sUn rozjaeného, takže mu nezbývalo kdy odpovídati na rozklady Záhoovy. Chápal sice úpln jasn, o soused rozpráví a jakého souhlasu se chce domoci — ale to všecko nebylo v té chvíli tak dležité, jako siln a obšírn zdrazniti oteckou lásku k dcei a s náležitou eníckou šíí vvoovdti všecky její selské k i

em

Zaho mu

ctnosti a jiné ješté preonosu.

v této snaze

pekážel ustaviným vpadáním do ei a pednášením svých návrh a požadavk. Proto byl tomu Drastil nesmírn rád, když v polovin cesty od Trhanova k Hamrm práv u panské cihelny se zavelice

—

stavil

Zaho

a

ruku,

nastavil

slovo a rukoudání.

Plácli

si

žádaje

práv

tak,

o

sousedské jako

kdyby

a hned na míst se se dostaví starý Zaho

prodávali krávu anebo bulíka, smluvili,

že

píští

nedli

Matjem

k Drastilm na sjednání. Když tak uprosted polí, pod šumícími korunami lip byly skoncovány námluvy, oddechl si Zaho, ale ješt víc ková Drastil, nebo nyní mu bylo možno nerušené a podle chuti rozohniti se v chvalozpvu na Tebaže ml díve neustále jejich Nanu. Ale šlakovit plná ústa i hlavu, nyní za svt nedovedl se upamas

!

7»

J

V

R B A

na spoustu vcí, které ho dlvc napadaly samy kolem tí nea tak neustále otáela se jeho

tovatí

—

A N

e

Nana dive zlatá — že je pracant k pohledání a že je dívka jako lusk stailo starému Ale to Záhoí, který hoel nadšením a opojením z tak skvlého zdaru. „Hale, ba ba!" — íkal kovái na pisvdenou. — „To A plácal ho spokojen širokou je teky má e!" zvratitelných

bod

:

že

je

—

.

i

.

.

—

—

—

po tvrdých zádech. Ped hamerskou hospodou

pravici

hodn

Hlun

se

oba

neroz-

jaksi

nebo

pobashoda v myšlence zaváhání, jako by vbec mohlo býti pochyb o tom, zda nutno skutenost zdárných námluv oslaviti pátelskou pitkou, tebaže se již as naklonil siln do noci. Okna hospody byla osvtlena, i vešli do šenkovny. Ukázalo se, že i starosta Ziman se sedlákem Blevcem se zastavili na sklenici, kterou již dávno zaaU násobiti. Nepišla tato událost nevhod, nebo bylo možno za tepla se pochlua posléze kybiti, pijmouti sousedská blahopání Ale nejen, nula vítaná jistota spolené další cesty že sousedé byU pekvapeni a potšeni tím, že se první Drastilovi se i kovái dovdli dležitou novinku vrátil pi piv dar jazyka. Zaal znovu chváliti Nanu, zastavili.

se rozesmáli,

vila

je

i

—

.

.

.

—

pi emž vedlo se mu mnohem lépe, nebo nyní nejen Zaho, ale Ziman a Blevec vydatn napomáhali jeho posláblé pamti Bylo již hezky pes plnoc, když se vydali k doi

.

movu.

I

.

.

tehdy ješt Drastil enil.

celou cestu,

ba,

ped Lomikarovýmí

enil

vytrvale

božími mukami

BOifMLtNY

f

nedaleko Klenci dokonce se rozplakal pohnut a Ifjakouže to ztratí sílu v hospodáství Již druhého dne z rána byla novinkou pekvapena ale nejvíce šastný ženich Matj, ktecelá vesnice rému se nechtlo ani sluchu viti. Velice pochyboval, že by se byl tatík odhodlal k povolnosti, a proto, tebaže mu sám ohlásil patheticky zmnu svého rozhodnutí, a Vondra se tváil jako vojevdce po vyhrané bitv, prožil celý dlouhý týden jako ve snách. Nebylo by ho zhola nic pekvapilo, kdyby si byli oba kteréa snad by se hosi dne L rána všecko rozmyslili nebyl ani píliš mrzel. Jeho láska k Nan nebyla z tvrdošíjných, které stj co stj se domáhají svého

tostivé,

.

.

.

—

—

doešeni u

;

dvete

byla pouze vzdorovitá, a stailo Proto se a bratrova prohra.

jí

prvenství

Matj

nenadálým skoncováním také v koncích. Dosud

s

ocitl

Nanou

o veselce nemluvil, ani jí manželství nesliboval Nebylo toho dosud teba, nebo ješt nezatoužili po híchu tož ani mu nenapadlo svádti ji a pipraPravda, líbali se spolu viti o vnec takovými sliby. asto, tiskli se k sob, že až tla žhavla, trnula a roztásala se žádostivým hladem ale dosud jim tato rozkoš pln postaovala. nyní pojednou tu bylo všecko se závratnou rychlostí, takže se až Matji zdálo, jakoby nevas a pedasn, ponvadž v dosud ani zatoužení po takovém skoncování neuzrálo pod tlakem nutnosti. Poslechl sice otcova píkazu a vystrojil se v ne,

.

.

—

—

A

nm

dli, jak se sluší na ženicha, uvítal i starostu Zimana, když se brzy po poledni dostavil do statku, nebo

n

I

svdkem ženichovým poád ješt se mu to

uvolil se býti

svatb,

A

N

v

o smlouvách

R » A

i

pi

nezdálo jaksi do opravdy. Usmíval se rozpaité cestou po návsi a uvnit byl ukrutn zvdav, jak to vlastn všecko dopadne. Dopadlo to dobe práv tak, jako o jiných námluvách. I zevní znaky tomu pln nasvdovaly Práv když se vracely ženské z Klenci z požehnání, a poslední mužští pišli do hospody na nedlní besedu, vybhla z kovárny dveka s velikým džbánem svátením, který zanechala v hospod, abv zatím, než jak prozradila hospodská, a jak bude naepován zcela správn vytušili všichni doskoila ješt k židu Perelesovi zadem do krámku pro láhev punše a rosolky. ale

;

.

.

,

—

—

To

byl ode dávna neklamný znak zdárn skonených a proto všichni besedníci se o nich rozho-

smluv

—

voili jako o hotové události.

Trochu jim bránila ve volnosti soud pítomnost Vondrova, který tu sedl již od božího poledne pišel, sotvaže doma lžíci pustil od úst — v rohu šenkovny a pil jako duha. Nevdl nikdo, zda na radost, i zda zalévá hokost. Po všem, co se odehrálo, bylo mu vru tžko rozumti ... A Vondra, jako by pochopil, že je sousedn, na obtíž, dopil a vyšel z hospody Nikdo se nestaral, kam šel. Zmizel s oí, sešel s mysli. Sousedé pojednou cele byli zaujati dležitou událostí po její nejhmotnjší stránce. Nejžádoucnjší bylo jim vdti, jaký majetkový pesun bude jejím dsledkem. Nebylo pochyb o tom, že ková Drastíl, který ml pouze dv dti, mohl by dcei dáti znaný

—

,

.

.

B02lMLfNY pínos.

A

n

juž bylo poítáno,

kolik asi

statk ped-

bhne Záhouc dvr, pokud se týe majetnosti. Hlavním eníkem byl tenkráte málomluvný sedlák Blevec, nebo on jediný mohl alespo matn naznaiti hrubé obrysy smlouvy, o níž pirozen byly uinny o podivných dozvucích námluv v hamerské hospod i na cest k domovu. Bylo však nutno býti opatrným, nebo jinak hovoí podnapilí,

hojné zmínky

jinak jednají stízliví

.

.

.

Nco

uritjších zpráv dostalo se besedníkm podveer od hospodské, která poslala dveku do kovárny na pezvdy. Z nich bylo patrno, že starému Záhoi se podailo vyzískati pokud možno nejvíce. Nikdo o tom nepochyboval ani díve, nebo vdli dobe, že starý lišák odhodlá se jíti do výmnku teprve tehdy, až statku bude vyplaceno dkladné odškodnní, které je po dávném selském zvyku poslední zásluhou odstupujícího. Rozhovoili se sedláci uznale a v proudu nebylo ani lze jinak, než že došli ke zmínce o domnlé kivé písaze Záhoov. Tehdy se zvedl a odešel mladý Podestát. Vdl, že v hovoru o tomto pedmtu by mu znova vzkypla žlu, a nechtl rozdmýchati

ei

;

starých hádek a naseti sváru.

Po jeho odchodu

ztichU

—

ale sousedé na chvíli, jako by znovu uvažovali brzo se zase rozhovoili, a všichni ku podivu shodn domnívali se vidti v pítomné události neomylné znamení, že pochybováním o jeho spravedlnosti a poctivosti bylo Záhoovi jist ublíženo Ale práv tehdy se ozval starý Hadlásek. Odchrchlal si po svém zvyku a pomalouku a svdomit* .

.

.

ao

)

A N

5 A

v R

jako by každé slovo vážil na jazyku, povídal „Jáku, víme, vona byjt v našich rozumech myjlkaVomylnyj je každyj. Ne, že bych snad tento rád bych bul, jako by bul z vás hdehdo, hdeby takuvyj hích zvostál za humny, hale nevím, nevím. Jenom se nenáhlite Asii Pánb' chce trestat, tera zkouší :

mže

—

!

,

.

-

Vony dycky

boží mlyjny melou pomalu, hale melou íst! Dejte pozor, vono na mý slova donde!" Sotva Hadlásek domluvil, bylo patrno, že ubylo valn jistoty. Bylo sice ješt hovoeno, bylo i starému Hadláskovi odpíráno, ale bylo tak inno pro est aby se nezdálo, že bylo díve hovoeno jen tak do vtru bez jakéhokoliv pesvdení a vnitní jistoty Brzy však proskoila vesnicí poouchlá zpráva. ,

,

,

kdož ji zaslechli, vzpomnli si maní na Hadláskova slova, nebo byla taková, že nutn si vynutila zakrouceni hlavou a v prsou probudila jakési zamlklé podezení. Nejhorší pak nebylo možno neuviti jí. Vyšla z úst kleneského kostelníka, který byl tu osobou vrohodnou a povolanou, nebo bylo naprosto vyloueno dožádati se jejího potvrzení na osob ješt povolanjší. Pan fará byl by z takového dotazu uhodl podezívání, a bda tomu, na nmž by byl nalezl podobnou nectnost! I veejného pokárání z kazatelny v nedli ped hrubou bylo by se nadíti Kostelník byl sice šelma chlap, ale žert od pravdy rozezná i sedlák. Ptali se ho i nejstarší a nejváženjší z obce, jimž jist by nebyl mohl selhati — ale odpov byla vždy stejná. Starý Zaho obtoval mši na dobrý úmysl. Ti zlaté za ni zaplatil panu farái Všichni,

—

,

.

.

i

ftOŽIMLYN^

ni

a modlil prý se o ní velmi nábožn a celou ji pekleel na kolenou Bylo sice zvykem v kraji obas obtovati mši za zemelé ve výroní den jejich úmrtí, anebo v den, zasvcený památce jejich patrona. Stejn ustáleným zvykem pak bylo platiti za obtování mše panu farái tvrdý zlatník. Ani nejnábožnjší ze vsi nikdy nedal .

,

.

Zaho

za mši, obtobylo více než jisto, že musily tu býti velmi zvláštní pohnutky. Nikdo nebyl ani na chvíli v pochybnostech, cože donutilo starého lakomce štde otevíti dla. Tebaže nikdo neprojevil nahlas své jistoty, shodli se všichni v myšlení a na vesnici ulehla podivná tíha Všichni naráz pochopili. Uvili nejenom, že starý Zaho kiv písahal, ale také, že se rozhodl v híchu setrvati a nyní se pokouší licomrným pedstíráním a petvákou podvésti a ošiditi samotného Pána více

-

.

Zaplatil-li

.

nyní starý

vanou na dobrý úmysl, ti

zlaté,

—

.

.

.

—

Boha

.

.

.

Toto bylo hrozné, a proto chodili se dsili již strašlivosti píštích trest se neodvážil pronésti slova

všichni, jako

—

by

ale ani jeden

obvinní nebo varování,

nebo každý rouhavý smlec,

který vešel v tak ne-

rovný zápas s Bohem, požíval povrené úcty, byl jim tvorem jaksi vznešenjším, ponvadž nebylo jisto, zdali se mu pece jenom nepodaí njakým šikovným zpsobem Pána Boha napálit.

•a

I

A N

v

R D A

K. Jediný, kdo z celé vsi neuvil, byl ková Drastil. dva dvody. První jaksi rozumový

Ml pro svoji nevíru

a druhý osobní. Domníval se totiž, že starý Zaho, kdyby skuten byl vinen zloinem kivé písahy, byl by se najisto choval o námluvách nmohem umírnnji a nestál tak nepovoln na splnní všech svých pod-

mínek, o nichž bylo jednáno velmi dlouho a obšírn. Druhým dvodem jeho nevíry byl starý Hadlásek. Ková Drastil byl vedle Zahoe jediný ze vsi, kdo neuznával Hadláskovy autority, nebo ml tento staec na svdomí bíšek. Za svobodna prý si Drastilovu matku namlouval nebožku kováku a

vi nmu

—

—

zrušil

známost tehdy, kdy se

již

zrušiti

nemá.

Ale

tak svdomí a zpsobil svým inem, že potom byla ráda, vdala-li se na kovárnu. Byl toho asu ková ješt chuas, který teprve tvrdým starý Hadlásek obtížil

si

se probil k jakémusi skrovnému blahobytu. Synu byio jíž lépe, a ponvadž zddil otcovu neúnavnou pracovitost, nashromáždil nejen jmní, na vesnické pomry dosti znané, nýbrž také znamenit

úsilím

SOŽlMLÝSY rozšíil

B

koupmi svj

statek. Stejné však, jako otcovu

matinu

pracovitost,

zddil

Hadláskovi.

Nevystoupil

i

nenávist

sice proti

ke

nmu

starému

nikdy,

ale

po celý život nechut a byl podezívav zaujat proti každému jeho inu. starému Záhoi v dobré víe Setrval proto naproti soudu celé vesnice. Marn ho varoval Foukalík, vštecky mu pedpovídaje nedobrý osud, který najisto stihne Nanu na gruntu, propadnuvším spravedlivé mst boží. Ba, nepochodil ani sám starosta Zíman, když v odpor svému dívjšímu pesvdení o nahodilém setkání uprosted návsi mu povdl s mnohým pokašláváním a posunováním širáku do týla a zpátky k elu o svých vážných pochybách

uvnit

si

nesl

vi

.

.

.

Málomhivný

a ve

nedal se zviklati skoupé, neslané šel

.

—

.

svém rozhodnutí zatvrzelý .

Vyslechl

sice

Drastil

sousedské

ei,

nemastné slovo prohodil a zase svou cestou, anebo si hledl práce. Byla proto

vesnice krátký as v nejistotách o jeho koneném rozhodnutí. Ale pouze krátký as, nebo tetí nedle

po smlouvách spadl v kleneském kostele ped hrubou mší Matj Záhouc s Drastiluc Nanou s kazatelny Zašiimlo kostelem, jako když se silný vítr ope do košatých lip na cest k Trhanovu, hlava se obracela k hlav, oi významn zamrkaly po okolí, aby hned poté se obrátily do rohu kostela, kde pede dvemi zákristie, v koutu vyhrazeném chase, s vypiatýma prsoma stál Matj na pravé stran, zatím co na levé klopila oí k zemi a upejpav se ervenala .

.

,

M

I

A N

V R B A

Neraohlí jednati jinak. Ženich a nevsta Je od ncpamti na Chodsku takový nenapssmý zákon, podle nhcž musí si ženich furíantsky pestáti své ohlášky v kostele pod kazatelnou, a nevsta v nedaleku se ervenati. Tímto stáním ped obcí i vícími jaksi povinn dokazuje ženich, že nemá zánebo této zase je dovoleno nmým vazk k jiné pistoupením k nmu a podíváním se mu zpíma do Ncina.

.

.

.

—

ped lidmi pokárati veejn jeho oí ped Bohem lež. Nevsta pak ervená se patrn ze strachu, i

drzou

—

aby se tak nestalo. Sotva však první vzrušení pominulo, juž vypoítali si zvdaví, že ohláškové šestinedlí uplyne práv vas, aby ješt pede žnmi mohla býti oslavena svarba. Nebylo již pochyb, že svarba bude, nebof po první ohlášce pekaziti ji mohla jenom smrt nkterého z obou, anebo událost ješt neoekávanjší a nemožnjší této Ani nejvtší škarohlíd netroufal si viti, že by se nco podobného pihodilo, a proto zájem vesnice se podstatn promnil. Sedláci, donuceni nezvratnou sku.

teností,

jali

se

,

.

peliv

uvažovati, o kolik že vzroste

význam Záhouc statku, což bylo velmi významné, nebof jím byla urována závaznost hlasu jeho držitele sousedských besedách a obecních poradách. Za pak jednomysln uznáván mladší Matj, nebo sedlákm se nechtlo za svt uznati Vondrových novot. Selky opt si poklepaly po veerech na lavikách ped vrátky statk a na konec uznaly, že Drastiluc Han nelze práv závidti, ponvadž hospodaení ve v

držitele

—

B02lMLfNY

W

kde lakomec a držgrešlc výmnká se bude mladé selce do rukou i pod pukliku, nebude zrovna med lízat Nejvtší starosti mla však dvata. Starší závidla mladší Nan, že se tak asn vdává, mezi mladšími pak vzbudila starostlivý rozruch otázka, kterou že si z nich vyvolí za družiku. Byla by jí bývala jist Kadlákuc Hani, kdyby jejich bába-výmnkáka nebyla ped msícem zemela. Ale i tato naléhavá starost byla rozluštna velmi brzo, tebaže bylo úkolem družiky tajiti svého vyvolení statku, dívati

.

:

.

.

až do svatebního dne. Ostražité pozornosti dvaí na vsi neujde zhola nic, a proto prozradilo se brzy, že Vavíkuc Kadla vyzpvuje si podveer na sade svarbové písniky. k emu by se jim uila, kdyby nebyla vyvolena Ponvadž pak s naprostou jistotou bylo pedpokládáno, že družbou bude sám Záhouc Vondra, vyrostlo naráz v celé vesnici podezení, že i tu provádí

A

.

starý

Zaho

.

.

nové chytráctví.

—

Byla

totiž

Vavíkuc

na selském Kadla „tžká nevsta" stejn Chodsku na bez mužského ddice, pípad statku vzácný, jako toužebn vyhledávaný druhorozenými selskými synky, snažícími se o dstojnost hospodáe. Podezení soused a sousedek bylo pak zvláš siln zdraznno tím, že spolené družbo vství odedávna platilo za nejlepší píležitost k zapoetí známosti. Ovšem, svobodná dvata mla jiné starosti. Závidla mladé družce, pedpokládajíce, že snadno bude pemoci rozmarem, veselostí jí ve svatebním zápolení písnmi družbu a získati si tak povést zdatné svajediná dcera

—

i

M

)

—

nebo

A N

V

R D A

by se mohl veseliti a výskati brousil zuby na nevstu Byla však zklamána ve svém oekávání a vydail se. Nebe bylo Nadešel den svatby se honili ptáci, nad bez obláku, vysoko po

tcbanky

který

družba,

jak

sám

si

,

.

—

.

.

.

.

nm

žloutnoucími lány tásl se vzduch, biovaný osinami klas rží a jemen, a zvonil skípním cvrk, jako by byl ze skla. Dálka byla jasná, temný pás lesnaté Haltravy, strmící nad vesnicí, oblékl se do nejsvátenjšího tmavomodrého sametu, a svžím sltmcem osvtlené lipky ped vraty statk neodvážily se ani pohnouti,

krásu

.

.

jsouce

píliš

bojácné

o

takovou

ídkou

.

Stíny jejich byly ješt velmi dlouhé, a v

dmu

na

návsi jiskily se tisíce krpjí rosy, když ze vrátek Záhouc statku vyšel ženich Matj. Za novým erným širákem trel do výše dkladný rozmarýno\'ý prut, bohat opentlený fábory, že až širák pod bradou musil býti uvázán ernou stuhou, aby mu nespadl

—

„žemodrého kabátu blyštly se oste, byly stíbrné, a po pravé stran splývaly dol do mašle svázané dv svarbové pentle jedna ervená a druhá bílá. Ve výkrojku šohajsky nedopiaté vesty blela se vyšívaná košile, a vesta sama hrála všemi barvami, jako louka v kvtnu.

s

hlavy. Knoflíky dlouhého

nícího"

—

—

Však ji také nevsta vyšívala plné tyi nedle Koženky žlutší než hlinka, jíž byly nabarveny, a jako zrcadlo se lesknoucí vysoké boty doplovaly svatební odznak úbor. Ba, ani na bi, ozdobený fábory selskosti a vlády nad zddnou pdou, nemohlo býti .

—

.

.

frOžtMLTNY zapomenuto

17

—

Ženich jak obrázek a ješt vonl z vrátek nemén vystrojený družba Vondra, a otec tlampa i starosvat v jedné osob. Ten vyšel, zamrkal oima lišácky proti

krejíem

mu

zmokla

Za ním vyšel

—

—

se rozhlédl. Spokojený úsmv rozNebylo se báti, že by snad svarba proto ani ne toho, že by z nového man-

zkušen

slunci a šíil

.

.

,

...

tvá-

—

mnoho gruntm

dtí, což

želství vzešlo

selským

.

.

venkoncem není zdrávo

.

—

Všichni ti se pustili beze slova návsí dol ke kovárn. Bylo v ní dnes tmavo. Ohe nešlehal vesele rudými jazyky vzhru ve výklenku výhn, kladivo neznlo, a kovadlina zahálela. ležel splasklý, jako hladové bicho a všechny obrue a rezavá železa choulila se složena na hromad v koutku. Ková sám, obleen v kroj, stál pod stíškou kováské klny a v pravé ruce držel tlusté tyrákové cigáro pepych vru vtší než božíhodový. Ped ním se Matj zastavil a spustil dlouhé íkáni o nevstu. Drastil však se zatváil, jak dovedl nejudivenji že prý v jeho stavení nevsty není; ba dokonce nemohl se ani pi nejlepší vli rozpomenouti, že by

Mch

— pkn

—

—

kdy byl

ml

dceru.

Ale kurážný Matj se nedal odbýti. Jenom aby mu dovolil, že už si ji sám najde! Pochybovan pokril Drastil rameny a pikývl. Matj vkroil do domu ale tu stála první ada na svarbu pozvaných selek z pízn. Zapely nevstu

—

.9

J

A N

V

R 5 A

když ženich mermo si troufal Rovnou se hnal ke dveím najíti ji, Selky se povážliv udivily, jak to, že komrky tak dobe zná, kudy se chodí na panenská jab'ka. až na konec vzkypla jViatj se vytáel, vytáel krev, a mocí se domohl pístupu k dveím. v Otevel je prudce a stanul na prahu nejinak, než Za ním se ozval jako by ho byl zasáhl boží posel jeivý ženský smích ... V komrce sedla na židlí u kolovratu svarbovn vystrojená osmdesátiletá Bnejstarší bába ve vsí levcova výmnkáka a tváila se nejinak, než jako starodávná pohádková princezna, pedoucí zlatou nit a trpliv ekající až Když otevel dvée, do dneška na svého prince obrátila se k nmu a zasmála se jako majolenka ržovými, bezzubými dásnmi Jenom úcta k stáí zabránila Matji, aby si s chutí stejn jako

Drastil, ale

propustily ho. ,

.

.

—

nm

,

.

,

—

—

,

.

.

.

.

.

neodplivl.

mu Nana

Slíbila

svatosvat, že o jejich svarb hle Pochopil, a zatím

tchto hloupostí nebude

—

—

!

že to selky z pízn jeho i nevstiny prosadily svoji, nechtíce se pipraviti o vzácné potšení pomuiti Obrátil se zamraen, ale i ze sence mužského zubili se mu sedláci. Honem zatváil se lhostejn, odevzdal se do vle boží a zaal se selkami vy.

.

.

jednávati.

Zachtlo se jim, aby pinesl strom s devaterým ovocem. Div nepkn nezaklcl do své hloupé dvivosti Ale pece na zkoušku vyšel na sad. Ne nadarmo. .

.

BOZIMLYNl

m

že chlapci, nedvujíce jeho ujišování, za jeho zády na mladém Drastilovi nejen, že bude pokoušen, ale také ím. Proto již mu žádané pipravili, a dali mu nyní za slib vyastování v hospod smrek, asi loket zvýši, a nemálo podobný vá-

Ukázalo

se,

vyzvdli

nonímu stromeku.

Byl

ovšen

jablky,

kami a švestkami, tešnmi, oechy,

suchými hrušpomorari,

fíky,

datlemi a jedlými kaštany Oddechl si a donesl jej selkám, které tak na výsost udivil, nebo a ješt více vzpíráním nevsty byly pesvdeny, že se zapomnl na svarbu pipraviti. -

.

.

eí

Zklamány

ustoupily,

nebof pozbyly práva pekážeti

v hledání.

Ale kdyby se byl uhledal, nevsty najíti nemohl. Prometl celé stavení od sklepa až po stechu, ale marn. Mrzut se podvolil a zaal vyjednávati se selkami. Po starobylém zvyku se uvolily vydati mu

nevstu, vyplatí-li se stíbrným etzem, nataženým na nejdelší pi stolu. Matj chlubn zacinkal v kapsách koženek stíbráky, a již pikroil k dubovému stolu s trnožera a sázel zlatník vedle zlatníku rovnou arou z rohu do rohu stolu. Když se tak stalo, shrábly peníze selky, které mu vyepily nevstu, aby je o píští nedli protancovaly a propily o muzice v hospod. Potom mu pinesly za hlaholu smíchu a s veselým pokikováním nevstu, nesouce ji, sedící na povísle. Požehnání rodi bylo provedeno zkrátka, nebof starý

tahuje

Zaho z

již netrpliv pešlapoval, neustále vykapsy vesty veliké a památení stíbrné

•«

J

A N

v

R D A

hodinky a pobízeje k spchu, aby pan fará nemusil dlouho ekat Konen se nahrnuli muzikanti i svarbovníci do žebiák, a dkladná dubová vrata dvora se rozevela do široka. Ped nimi na návsi v dlouhém špalíru stálo všecko obyvatelstvo vesnice od výmnpokivených stáím až do dvouletých batolat. Každý byl žádostiv spatiti ženicha a nevstu, dru-

.

.

ká

žiku

...

A

hlavn družbu, nebo pes

tisíceré do-

hady nemohli se lidé shodnouti o tom, jak že se bude tváiti Zklamal však nepkn všechny, kdož oekávali, že bude kysele zamraen a ulehí tak družice námahy. Pravý opak se stal! Sotva se první žebiák hnul ze vrat, a dív než pemohla družika poátení ostych, zahájil sám písnikové zápolení. Vyhodil jae širák do výšky, až zatepotaly, chytil jej v letu se pentle na .

.

.

—

nm

a

již

spustil

„Hdyž sem

mn

svítily

já

vod hubiky,

šel

dje

vzdiky,

jedna jasaá, druhá tmavá, ach, muj Bože, kerá je má?" „Si-li

—

tmavá, rozjasni se rozmysli se!"

má hubiko,

Zavískaly klarínety, zahuely dudy, a muzikanti poctiv spustili pedzpívanou písniku. Návsí zašuŽenské se rozhorlily, ale mužští spokojen mlo ,

.

.

pokyvovali

hlavami.

opravdu mezi nimi

Ba práv!

nco

.

.

.

Na

tajiti,

bylo-li

502IMLYNY

M

—

a juž se na voze vztyila Muzikanti doiiráli družika, pohnvaná a rozdurdná nedvorným družbovým výpadem. A vybrala si opravdu pichlavou písniku na oplátku „Asii

máš vrnýho milýho,

—

pkn

ho vyprovázej t falešn miluval, házej!" kamením po

a hdo

nm

Ale co jí bylo plátno, když ráz na ráz se jí Vondra zaposmival tak chlubn, že sama nevsta se zaervenala hnvem „Pro pa' by kamením házila, hdyž vona ráda míla, haf si hde chtíla vidild,

m

'dycky se potšila!"

Za vsí vjela již veselost do každého ze svarbovník. Jednak je pekvapil neoekávan veselý družba, od nhož po tak zvláštním zahájení bylo možno oekávati v prbhu veselky ješt mnohou podaenou taškainu, jednak i proto, že jejích selská srdce se potšila pohledem na krásnou zrající úrodu, která tu kolem dokola stála po polích v plné sláv pozdního ervna ... A za poli, nepíliš daleko již, vykukovala kleneského koervená, jako cibulika kulatá

bá

stela

,

.

.

Ková

oharek doutníku do píkopu po božím svt. Ba, dávno-li je tomu, co sám jel touto cestou za vískání klarinet a za huení dud a dneska již veze dceru. Nese ani uviti. Dvacet, ano dvacet ti léta chtlo mu Drastil odhodil

silnice a rozhlédl se

—

.

.

ai

J

A N

v

R D A

Ale nebylo stesku v tomto poítáni. Díval se nahoru na tmavou Haltravu, díval se po svazích, kde žloutla pole, i do luk se zadíval na oste se lesknoucí plochy

rybník

.

.

.

svt. Tak Chodské vesnice krily se

Nebylo krásnjšího kraje v celém širém mílo,

teplo a

pod vysokým

bezpeno.

pásmem hraniních

a se všech

hor,

nim strán, jako by vdly, že snáze možno vyjeti do vrchu s vozem prázdným, než s obtíženým úrodou. Slunce polévalo teple každý svah, prosvítilo každý dohk, pole kvetla a vonla a pece nikde nebylo panské zmkilosti. Na všem ležel a do všeho byl vryt tvrdý a tžký rys. Kraj Psohlavc, vždy zamraených muž, ploužících se lesem s ekanou v ruce a zpod širák nedviv vyhlížejících s rozervaného hebene horského pásma do západních dálek. Potom kraj vzpurných rebel, kteí nedovedli nad sebou uznati pánem nikoho mimo krále, ale pes to ze samé vrnosti se bouících i proti a nejpozdji kraj sedlák, v nmž jeho rozkazm zrušení roboty nebylo uvítáno bláznivou radostí, nýbrž mlky a dstojn, jako dlouho ekané zadostuinní, dost nepatrné konen, aby mohlo nahraditi ukradená starodávná privilegia a práva. Ková Drastil se díval a v srdci ml podivné teplo. všecky hokostí Vyrostl v tomto kraji, prožil v i radosti života, nikdy se z nho na delší dobu nevzdálil, nepoítaje let, ztrávených na vojn, která však valných vzpomínek nezanechala v ale pes to nikdy neprocítil svoji náležitost k tomuto kraji a svoji

stran svažovaly se k

nm

nm

;

BOŽfMlÝNI

M

bytostnou souvislost s ním tak oste, jako práv dnes. Byl to takový slavnostní klid, jako by mu táhlo duší poledne života. Trochu se i roztesknil, nebo všechno jako by mu znenadání pipomenulo, že nyní spádn

bude k veeru a šírati k soumraku Zesmutnti však nemohl. Kraj byl píliš jasný, teplý a milý, zvonily do nho svatební písniky a ková se usmál jemn a tiše, jako by se pro svoji pozdní lásku ke kraji usmioval s celým schylovati

vné

se

noci

,

.

.

—

životem

A

.

.

.

zem

první kleneské statky. ze nimi zastavily se vozy, jako ped nepekonatelnou pekážkou a všichni svarebníci vystoupili, aby se uspoádali v prvod, a dlouhým adem potom táhli do kostela Pánb' nemá rád pýchu a pýchou by bylo, kdyby sedlák jel k na voze. Do kostela nutno jíti pšky Když prvod vyšel na námstí Klenci je stekem již od krále „Toho bohdá nebude !" mimodk zrychlil každý krok, nebo uprosted silnice ped farou stál kostelník, v rudé suknici a bílé komži, což bylo neomylným znamením, že pan fará již netrpliv eká. ZachvátH si sice nyní velmi svdomit, ale to ješt neomluvilo jejich viny, nebo sotvaže již

vyrostly

Ped

.

.

—

,

nmu

.

do kostela,

zmil

.

—

as

vešli

.

pan fará

je

s

m-

—

prahu zákristie

—

velmi kárným pohledem Inu, nevídáno jako by Po každé jim se každá chodská veselka nezpozdila sice pan fará hrozil, že, nepijdou-li vas, odslouží ale nikdy toho si mši a veselku nechá kaplanovi neuinil, nebo dobe, jak tžce by nesl sedlák. .

.

.

I

—

vdl

M

)

kdyby jeho fará.

N V R D A

nebo syna nesezdal práv

dceru

To bylo

A

jakési dávné,

mlky

pan

vžité privilegium.

se dokonce, že pán faráovy veselky jsou šastnjší a trvalejší, nebo prý silnji svazuje štolou ruce, kdežto kaplan to tak ješt nedovede Zaala raše. Pan ídící stiskl pedály vaihan, a hluboký, vzduchem otásající jejich hlas se slavnostn ozval. Okny svítilo slunce na svatého Martina na hlavním oltái i na pichystané a bíle prostené klekátko ped jeho stupni. Všichni svarebnící pojednou nejvíce starý Zaho, který sepial široké, zezbožnli zakroutil oima po krucifixu nad svatoruce a žilnaté stánkem, jako by chtl mermo pánaboha pesvditi o své neskonalé odevzdanosti do jeho vle Potom se pan fará obrátil na evangelní stran k vícím, aby promluvil k ženichu a nevst. Bylo to tuze krásné íkání, až milo poslechnout. Poslechli si skuten ženich i nevsta, poslechli si také všichni ale nic více, než poslechli. A kdyby se ostatní jich byl nkdo za hodinu zeptal, cože pan fará íkal,

íkalo

.

.

.

.

.

—

.

—

by povdli Potom zaal obad. Ženich i nevsta si klekli na klekátko, postavené práv na náhrobním kameni nkdejší milostivé chodské vrchnosti, „povstného Wolfa Maxmilina Lamingcna z Albenreuthu, J. Mti.

nebyli

.

,

.

Leopolda komoího a v království eském pána na Blé, Koutech, Klenci, Rýzmberce, Eisendorfu, Zahoanech, Všerubech a na Cho-

císae

místodržícího,

dech".

A

pan fará

nad zpráchnivélými jeho kostmi požehnal nkdejších jeho rebel

potomkm

.

.

.

BOŽI MLÝNY

M

Když bylo všecko skoneno, vyhrnuli se svarebCekali na pana a rovnou ped faru. faráe s pozváním na veselku. A sotva že se ukázal

níci z kostela

ped

kostelem a uinil první krok po kak fae, již družika jala se obmkovati jeho srdce písnikou plnou chvály, jenom aby vyhovl. Vyhodila ruce do výšky, zatepetala šátkem a sotva kvíkl klarinet a muzikantm na znamení zajeely dudy, zaznla vdná

na svahu

menném

schodišti

—

pkn

káže, „Náš klenckyi pan falá vobrázky rozdává, ruce váže. Já na to kázaní teky pudu, vo jeden vobrázek prosit budu.

Náš klenckyi pan falá milostivyj, dal vobrázek, *en je živyj. von Co já s tím vobrázkem, co dlat mám, hdyž pro nj místeka nihdež nemám ?

mn

Dám Dám Dám von

já já

já

—

ho do truhly ? Hudusí se Nevtlaí se! ho do knížek? ho na lajci, sednu k nmu, dá hubiku, ha já jemu."

—

mn

Ale bohužel pan fará byl tvrdého srdce a nedal ani písnikou. Podkoval za pozvání a poslal za sebe kaplana. Neurazil však nikterak, nebof všem bylo známo, že na veselky nechodí, nýbrž posílá vždy kaplana. Za mlada chodívával, ale od té doby, co dostal faru, pál vyražení kaplanu nebof na kleneské fae byl takový vžilý zvyk, že na veselky chodí ten, kdo zaopatuje umírající. To byl kaplan. I pijali svatebnid kaplana, a když se

pkn

obmkiti

—

vdn

M

I

se ješt byli

A N

V R

maliko pozdrželi v hospod „na

vdanou", nasedali do

žebiák

a

R A

za-

jeli.

Ne píliš daleko. Tam, kde se zahýbala cesta kolem Jouzova mlýna, natažen byl pes ni povijan, jehož konce drželi pevn mládek a prášek. Za ním stál stárek, drže v ruce veliký cínový tác z výbavy a na láhev vína se panímámy mlynáky dvma sklenikami. Mlýnská chasa využívala svého práva veselku. Ženich, a zatahovala svým nevsta, družba a družika sestoupili, a stárek držel dlouhou orací o významu povijanu. Potom jim zavdal a pál všeho dobra. Byl štde obdarován a ve-

—

nm

—

mlém

—

selka

konen

vyjela z Klenci

Všichni bylí tomu rádi

.

.

.

toužili již po plném stolu. nebot vtšina jich postila byli dkladn hladovi, se plné ti dny, aby veselky jak náleží užila. Ani ne tak z lanosti, jako spíše ze zvyku, ponvadž na chodské svarb je upejpání urážkou nevstina otcehostitele, který tžce by nesl pomluvu, že teba jedinému hostu nechutnalo, anebo dokonce, že se nkdo u nho o svarb nenajedl A bylo opravdu na se tšiti, nebo bylo všem známo, že chystáni a strojení zúastnila se již po ti dny sama panna Bábinka z kleneské fary, která byla kuchaskou dovedností proslulá až k Plzni. A ráno silná vn, táhnoucí se z Drastilovic komory, všech možných dobrot dráždila až ke kýchání chípí dostavujících se host ;

A

—

vn

.

.

.

no2(MLYNY

97

X.

Ti dny a ti noci bylo nepetržit hodováno nebo Drastila neml nikdo pomluviti. Již prvého dne bylo nade všecku poc; ybnost zejmo, že Drastil skuten pomluven nebude, nebo takové hody nebyly jíž dávno v kraji uchystány. Stl se prohýbal a praskal pod tíží vrchovatých mis, pivo teklo proudem do mužských hrdel do ženských pak sladká rosolika. Ková chodil ze sence do sence a všude pobízel a nutil do jídla a do pití. Dbal peliv toho, aby žádné ze starých zvyklostí nebylo opomenuto, aby vše bylo vykonáno v pravý as. Neml stání. Pro vtší jistotu sám všude dohlížel. Hned byl ve sklep pesvditi se, zda pivo je dobe opateno, hned zase ženským v kuchyni se pletl do

—

emesla

A

,

.

.

—

pece, Nebylo ovšem jeho vinou, že bhem celého trvání svarby dlo se cosi, emu již dávno nebylo pamtHlavní osobou svarby a stedem pozornosti níka. nebyl ženich, nýbrž družba. Po ženichu byly sice

98

j

A N

V

R D A

metány obvyklé vtipy, ani jediného žertu, ani jediného pomuení nebyl ušeten, ale pes to nezakusil To tolik, kolik by zakusil za pravidelných pomr. proto, že všecko toto bylo inno jako by na nho, kdežto úin byl pozorován na družbovi. Velmi brzo mužští i ženské, že pod vypozorovali svarebníci

—

zdánlivým Vondrovým klidem bouí ješt stará bolest. Bylo proto nutno jej pomuiti. Dlo se tak sice nepímo, pesto však zejména selky osvdily vyzývavou vynalézavost ve výpadech Tebaže družika nebyla nikterak nehezká byl si jí nevšímal k ní Vondra velmi nedvorný. a oima se neustále toil jenom po nevst. O podobném nebylo slýcháno, a proto bylo nutno tako.

.

.

Tém

nem

dáti na pamtnou. odedávna právem ženicha a nevsty odebrati se již jediných ze všech svarbovník v prvé noci svarby k spánku, kdežto všichni ostatní musí vytrvati v hodování až do bílého rána, aby znovu molili oba, vrátivší se do hodovní sín, uvítati pípitky jako muže a ženu, nepochybné již nyní nejen ped Bohem, ale i ped lidmi. Stejn starodávným zvykem je, že všichni pítomní mužští siln potásají rukou ženichu ped odchodem, a ženy pejí nevst noc tak krásnou, jako je kraslice o ervených SvátVdí sice dobe, že nebude takové míti, cích. stejn jako jí nemla žádná z nich, nebo jaký by to byl chodský ženich, který by se nedomohl pedem jednak závdavku na manželství; ale pejí tak pece takto že tak zvykem páti, jednak, se aleproto, že je

vému zbojníku Je

sice

—

—

—

—

BOllMLfNÍ

•#

spo

tváí jakoby vícími, že všecko njším poádku po zákonu a ádu božím

v nejpíslidském

je i

,

.

.

Ale tentokráte, dík siln již rozjaenýtn ženským, byla ze starodávného zvyku uinna slavnostn obsáhlá ceremonie. Pání selek byla protahována dlouhým cnním žertovnými písnmi, pi emž narážka stíhala narážku, a každá následující byla i

rohatjší své poslední sestry. Posléze doprovodily ženské nevstu i ženicha s dudami a klarinety, zpívajíce veselé písn, až ke dveím komrky To všecko dlo se proto, aby byl Vondra jak náleží vytrestán. Tálo vru do živého. Vondra, již také trochu podnapilý, stídav bledl a rudl a vyhýbal se pohledm, ale tím jenom piléval oleje do ohn. Selky, jakmile poznaly, že se jim vc daí, byly k nenabaženi. Neustále si vymýšlely nové výpady a neustále ho nov vydraždovaly. Vondra však zstával Vondrou. Ani druhého dne neuzdáío se mu nadbíhati družice a initi jí úklady a svody, takže bylo píliš patrno, že se asi o bratrov veselce nevyspí; nebo je takový zvyk na Chodsku, že usnouti bhem veselky dovoleno je družbovi pouze tehdy, stane-li se tak u družiky v komrce Je to sice zvyk nevaln chvalitebný, ale omlouvaný, nebo pravideln bývají družbovstvím poveni snoubenci, anebo ti, kteí by se rádi dostali za sebe. ,

,

A

.

.

,

.

dojde-li k híchu, bývá náprava snadno tu, novou vezjednána nejjednodušším prostedkem selkou. Ano, asto bývají i nepovolní otcové takovým zpsobem donucováni dtmi k povolnosti, nebo sku-

—

U

)

A N

v

R n A

tcnost nunosti satku není ješt hanbou, potupou však, která by ulpéla na obou rodech a znepátelila je do vnosti, byjo by narození nemanželskélio dítte. Proto varují se otcové, aby se tak jejich paliatost stala

zejmou ped Bohem

i

ped

lidmi,

a

povolují

v rozhodné chvíli, iníce z nouze ctnost. Uchylují se k farái se svou bolestí, která v krátce poté zhojena je svátosti stavu manželského tak dokonale, že vytušiti její jsoucnost v minulosti mohl by jenom takový šoura, který by svdomit poítal msíce, uplynuvší od veselky do prvních krtin. Takových lidí však na Chodsku není. Jsou tu všichni píliš nábožní a oddaní svému Bohu, aby lidským jazykem pipomínali jízliv, co smírným slovem svého odpuštní pikryl zapomenutím.

Není však toto daleko ješt nejhorším pokleskem písné a neúchylné mravností, který je znám v kraji. Chodové sami posmívají se svým sousedm

proti

z nmeckých vesnic, vzniklých v pohraniném pásmu bývalého královského hvozdu na vykácených plochách kolonisací pán z Albenreuthu a ze Stadionu, že mezi nimi teprve, když hoch má s dvetem tetí dít, zaíná se viti v jejich opravdovou lásku, což opravuje k pedpokladu, že se asi jednou vezmou. Je sice skutenost pravdivá, aic ani zde není nemravi tato

ba neplatí tu ani prpovidka: jiný kraj, jiný Pouhopouhá chudoba zavinuje tento zdánliv pohoršující a opravdu velmi astý stav. Stateky vlastn chaloupeky tchto horal jsou tak skrovné, ž« jejich sence naprosto by nepojala dvou rodin. Jsou

nosti,

mrav.

—

DOŽIMLTNY

t«1

to takové chalupy, v nichž

ena í

v

jsou

stodola

všechna

—

takže

patriarchální

pod jednou stechou

nutná

stavení

;

obývací,

slou-

chlév

pod touto jedinou stechou

shod

lidé,

jejích

—

sporých ervenavých kravek djské myši. Nelze za takových

živitelky a

—

žijí

pár

posléze i zlopomýšleti

pomr

synu na ženitbu ped otcovou smrtí a vyvdáním Otcové však mají v tchto horských výškách tuhý život a umírají pravdcln v úctyhodném stáí. Synové naproti tomu jsou stejn zdraví, pud sebezáchovy je v nich dokonale vyvinut — a tak dochází na horách k astým porodm nemanželských dtí. Uvykli však tomu již vžichní, a proto není pohoršení. milenky trpliv ekají na staíkovu smrt, Matky nebo vdí, že jednou urit pijde, a za šest nedl a ne pouze na bepo ní že vejdou již na trvale sedu, za práh sence svého, již zákonitého muže. Do sester.

—

—

té

doby

jest

ovšem

jejích

otcm

živiti

celé nelegitimní

potomstvo svých dcer. Nereptají, nebo zvyklý ád jako by byl nenapsaným zákonem. Konen každá ruka od šesti rok vku jest zde dlnou silou, na jejíž výkonnost i pípadnou mzdu má pravoplatný nárok živitel, ai již jest jím otec, muž, anebo dd. Stává se tak dosti zhiisía, že se tu žení tyicátníci, ba, není ani vzácností veselka, na niž se dostaví na dovolenou syn voják, nebo vojákem tu bývá každý, kdo se práv nenarodil hrbatý, anebo chromý- Tato krajinná podivnstka psobí sice velmi asté zmatky v matrikách, ale farái v okolí již dávno pochopili a nehorlí na ni. Kývají jenom hlavou její nutnost

los

)

a mávají

pravicí,

jako

A N

v

R & A

by rozhánli mouchy, když

zcsmutnlý syn pijde vyjednati otcv poheb

a soutaké svoji veselku horáci samí omlouvají tuto šlakovitou rozpaitým, širokým úsmvem a jakousi pejícnou stydže prý tak aspo i dti užijí tátovy velivostí

asn

.

.

,

A

vc

—

selky.

bu,

Než, píliš proti

patrno,

jak bud, o veselce

že

Záhouc Matje

bylo

nedojde k nejmenšímu pestupku

nejpísnjší mravnosti.

Vondra s tvrdošíjnou dsledností nevšímal si po celé ti dny družiky, a bylo velmi patrno, že se mu znamenit ulehilo, když nade vsí rozbesklo se ráno

nm

ustanoveno bylo pevézti v tvrtého dne. V nostním prvodu nevstu do statku, v nmž se

slavstsda

hospodyní. Je to velmi obadný úkon. Nejprve byla na žebiák naložena malovaná truhla s výbavou, potom nkolik a na kus nutného nábytku, bednáské nádobí vrchu všeho zakolébaly se pyšn peiny, velice naduté prachovým peím, které jsou pýchou každé chodské spoila ze stád matky, vdávající dceru, nebot na husí po adu let. Po té rozlouila se dcera s rodii a pijala jejich požehnání na odchodnou na samot-

—

n

stavení ped oim.a celé sebhnuvší se Svatebané seadili se podél vozu a za vozem, a každý z nich vypomohl tím, že nesl kus kuchyského náadí. Jenom Vondra ujal se ty kus

ném prahu vesnice

.

.

,

dobytka, jež bratr vyženil. Posléze vzal ková Drastil pichystaný nástnný kíž, a kováka obrazy tmím

ftOŽlMLYNY

109

—

korunovaného Ježíše a sedmíbolestné Matky boží nevsta s pecnem chleba v jedné a krušcem soli v druhé ruce vyskoila vpedu na vz a již se

—

prvod

hnul

,

.

,

Pod obloukem vrat, otevených do široka, ekal již starý Zaho, Uvítal nevstu, políbil ji a pede všemi pojmenoval hospodyní- Jenom tak mohla vejíti bez

nejmenší pochybnosti o svých právech. Vešla do sence a položila na stl pecen chleba a krušec soli; to proto, aby bylo obého dostatek, pokud ona bude na statku hospodaiti. Potom Drastil zavsil na elnou mezi okna nad stl sence kíž, a kováka povsila pod rozpiatou jeho píku po obou stranách své obrazy první

ze

— ,

výbavy nevstiny

.

.

vozu a uložení její do komory bylo hladce vykonáno. A již se zase objevily na stole mísy, a mladý hospodá zval první své hosty, aby pojedli u nho, alespo kousek studeného, kdyžt hospodyn nemohla dosud nic jiného pipraviti. Odmítnouti nebylo možno, a proto každý „na poctu" pisedl, aby požil nkolika soust. Brzo však se hosté zase zvedali, omlouvajíce se nejrozmanitjšími šprýmy, nebo v hospod juž byla pipravena poslední hostina, která mla býti skonena muzikou pro celou vesnici, nepozvanou na svarbu Všichni se vyhrnuli ze vrat statku „na vostatky". Pouze mladí smli již zstati doma. Pirozen, že jako I

složení

s

.

.

.

ped nimi, ani oni nepohrdli touto výsadou. Nana rozlouila se již v senci se všemi, a sotvaže poslední vyšli hned, hospodyn pepelivá, všichni „sezdaní"

—

1»4

J

A N

V

R D A

Snad báze ji nedala, aby se nevyzkoušela v novém prostedí Matj doprovodil hosty až ped vrata, rozlouil se s nimi a ješt chvíli postál pod obloukem jejich plkruhovité klenby, zdvižené vysoko nad zed hradby. Díval se za nimi s úsmvem, až zašli do hospody. A když se ozval hluboce jeící hlas dud, rozpomenul se na návrat k žen Ano, bylo to tak podivné, skoro neK žen! uvitelné, jakoby ve snu. Bylo mu skuten tak, jako by byl prožil poslední dva msíce v nepetržitém snu a zdání Zavíraná jím erná vrata zaskípla železnou osou v kamenných stžejích a zavela se. Potom vsunul kolík do západu, obrátil se a vykroil ujala se úklidu.

.

—

,

-

k stavení

.

.

,

.

.

,

.

,

,

dvorem, pepadl ho znenadání podivný Takové hluché ticho se rozložilo kolem, že devný srub uprosted dvora až zastrašil šedí svých mohutných beven. Neznámý strach sevel Matji

Ale jak

šel

pocit.

prsa. Bylo

mu

dvorem a po

tak úzko, že zápraži,

aby

mimodk juž

zachvátí

honem

onmlým

byl v senci

.

.

.

5

o

2

I

M

I.

Y N

1

XI.

Záhy po veselce zavládlo ve vsí napiaté ticho, které bylo plné zájmu. Bylo ovšem hovoeno o pozoruhodných ale

to

udavších

událostech,

dlo

se

spíše

o

se

bhem

svarby,

veerním klepání žen ped

muž. Sedláky za to byla velmi pozorn sledována každá sebe menší událost v Záhouc statku. Podivná, nebývalá a nezvyklá skustatky než v rozmluvách

tenost dvou

hospodá

na jednom gruntu podnítila Nebylo jim zcela jasno, jakže se m.ají zachovati k obma držitelm usedlosti mnohem

selský zájem.

—

dležitjší však, nedovedli se nikterak shodnouti ani v tom, jaký je pomr obce k obma bratím. Ženitba Matjova byla nesporn jednou z nezbytných náležitostí pravého sedláka a pedstavitele statku, naproti tomu však mocn se stavla práva prvorozeného Vondry, tebaže se jich tento byl jaksi poloviat odekl. Byli však oba držiteli statku, a tato neodstranitelná pekážka mátla vytrvale i nejrozumnjší. Starosta Ziman snažil se sice vší svou výeností pesvditi sousedy, že za pedstavitele rodu i statku

iOt>

>

musí

A N

v

K b A

Matj, jemuž jaksi Vondra k ženitb. Snad by byl vnutil bhem asu a pomocí všemožných sousedm svj soud, kdyby nebylo bývalo jmín

býti

mladší

ustoupil s prvenství svolením starosta

dkaz

—

Foukalíka

Vný

,

.

.

oposíník hudl

si

zase

svoji.

Od

stvoení

svta nebylo prý slýcháno nco podobného tomu, na nyní pišel starostv rozum. Vytasil se s Esauem a Jakubem i s jejich povs ínou mísou ryšavého jídla — a na tomto pípadu pesvdiv dokazoval, že prvorozenství a jeho práva jsou nezrušitelná a jejich znevážení híchem ped bohem i ped lidmi. Mluvil mlácením prázdné k vícím, a proto nebyla jeho slámy. Nepesvdil sice nikoho, že obec je povinna za hlavu uznati Vondru, ale nebylo také dáno za pravdu starostovi, který by jí byl rád uinil Matje. Opatrní sedláci zstali prost v polovici cesty, ekajíce, jak utváí se pomry na statku, aby teprve podle nich, jsouce donuceni tvrdou skuteností, uinili svá

e

.

konená

rozhodnutí

.

.

-

Ale na Záhouc gruntu chodilo vše, jako chodilo díve alespo nápadných zmn nebylo, takže juž juž hrozilo nebezpeí, že nedojde nikdy k rozešení sporné otázky. Starý Zaho, pravda, ustoupil do výmnku, usídliv se v upravené obývací komoe, která díve sloužila za skladišt nejnemožnjší smsice

—

—

Vondra se nai nepotebných pedmt. sthoval do sencc v pístnku, která zazdním dveí byla neprostupn oddlena od velké selské sence a kuchyn, v nichž se usadili mladí. Tyto zmny byly

potebných

DOllHLfNY

l«r

by nasvdovaly starostovu tvrzeni, kdyby nebylo a selsky dležitého, že v ízení onoho dležitého

—

statku nenastala nejmenší

zmna.

Starý

Zaho

vzdal

zde vlády, což konené bylo nejen pochopitelné, ale i nutné, aby nebylo rozbroj a svár, které vždy iní výmnkái tvrdý chléb. Tím však na vci nebylo zmnno zhola nic, ponvadž jíž adu let hospodail vlastn Vondra pod velmi mírným otcovým dozorem. Hospodail i nyní, aniž mu v tom bylo bránno Matjem. Rozkazoval stejn, jako díve, zkrátka podruhu i dvece, uroval poad prací zstal hospodáem, kdežto ženatý Matj pes svoji rovnoprávnost, i spíše víceprávnost, nebo jsa muž vládl po ^Avrérn r^^ykn i ženinou tetinou statku, spokojoval se podružným postavením jakéhosi dobrovolného eledína, jemuž není sice možno nakázati, ale který také neiní nepíjemností odporem, nýbrž se sice

i

—

—

spíše snaží se zameziti každé nedorozumní mírným vyhovováním, zachovávaje si tak alespo zdání osobní volnosti.

Tento stav byl pirozeným dsledkem výchovy starého Zahoe, v níž zase nebylo zhola nic nepirozeného, nebo nikdo nemohl žádati na sedláku, aby byl vševdoucí. Ve Vondrovi, prvorozeném synu, byl jím vychováván píští hospodá statku, které nutnosti nebylo u Matje, Nelze ovšem íci, že by proto Matj bylo nebyl dovedl jím býti. Tolik selskošti v

nm

byl býval po veselce zstaven sám sob, jist že do roka byl by se z nho vyklubal hospodá a sedlák práv takový, jakými byli všichni zcela jist.

Kdyby

1«

I

A N

R D A

v

ve vsí. Vadila mu však pítomnost Vondrova, jehož od mládí uvykl pokládati za mnohem zkušenjšího a rozšafnjšího. Proto v prvých dnech po svarb nemohl

nebo

mu

pemoci

jistého ostychu,

právem

se rozdírá ve velké senci, kdežto

musí

tísniti

v pístnku.

se

zdálo, že jaksi ne-

Naproti tomu

Vondra

zase

se

se

mu

že právem mlo by se mu dostati mnohem vtší míry úasti na vedení hospodáství. Jakási hrdost zvedala v radle hlavu, a pro ni se i mlky mrzel na bratra, který píliš samozejm si hrál na jediného hospodáe. Nkolikráte hotovil se k inu, ale vždy v pravé chvíli neml dosti odvahy. Pemýšlel -- až posléze dospl k podivnému poznání, že vlastn obojí jím cítná nesrovnalost se navzájem vyrovnává, takže není ani píiny, ani dvodu na nich neho mniti. Bylo i pohodlné tak domysliti, ježto každé jiné doešení bylo by mlo v záptí za následek rznice a nešváry, jichž se chtl stj co stj uvarovati V prbhu žní, v kvapu a shonu práce ušla pozornosti mnohá drobná píhoda. Sedlákm, cele zamstnaným sklizní, nezbývalo valn kdy, aby se mohli zdálo,

nm

.

.

,

událostmi v Záhouc statku, nebo v této o vlastní prospcli vyžadovala plného Byl zaujetí, nepipouštjíc jakéhokoliv rozptylování. opravdu úrodný rok, jaký se vydaí málokdy. Nejen ve všedních dnech, i o nedlích a svátcích od božího rána až do veera hrnuiy se se všech stran do vsi vysoce naložené žebinové vozy, vratn stodol byly neustále oteveny dokoán, ba i na sadech za stodozejmý dkaz lami zaaly ze zem vyrstat stohy obírati

dob

starost

—

nOŽlMLYNY

tO»

stodoly nemohou pojmouti nebohaté úrody. Ale kdyby ani nebylo bývalo tchto neklamných ? viditelných znak, byly by každého pouily široce rozzáené tváe blažených sedlák. Byly sice tentokráte spojeny žn s nebý valou námahou, ale pes to se hospodái nikterak nemrzeli. Tebaže ve výhni léta nejen v polích, ale i jdouce návsí neustále zvedali široké rukávec košil, toho,

že tentokráte

oekávan

—

nepešlo pes jejich pejíždli jimi eia i tváe rty postžování do úmorné námahy. Když se potkali a promluvili, velebili jenom velikost úrody, znalecky naz aovali na ploše dlan délku klas a tšili se již na mlácení, o nmž teprve, dle toho, jak budou klasy sypati, n^la se objeviti bohatost žní v plné své sláv. A zachmuili-Ji se pece jenom, dalo se tak pouze, když je pepadlo pomyšlení na možnost požáru, jímž by mohla vzíti za své nejenom a

tuhé

~

úroda, ale

i

stodola

—

a vzejíti

ného zisku dvojí nenahraditelná

tak místo

oekáva-

Proto napomínali neustále eled i najaté chalupníky-žence a radji oblomili svoji selskou pýchu a posedli s nimi veer na zápraží, besedujíce pi piv a nabízejíce nyní všem bachorat tabákem nadmutou vlastní mchuinu, jenom aby si zajistili plnní píkazu a zbavili srdce doléhavého strachu. Teprve po svážení, když bylo již dávno zapoato s výrolaty a jedlo se již z nového, vrátil se do jejích srdcí zase klid a mužná rozvážlivost. Jak rostly na sýpkách a špýcharech zásoby obilí, rostla i jejích selská hrdost a pýcha, vdomí neodvislých a sobztráta.

tft)

)

A N

v

R B A

t»ia«.a>cii .ivii a Uui sM ]ií zcela samozejm dostavoval nový píliv mocného zájmu o vše, co souviselo s jejich sclskosti. Záhouc dvr byl prvni na

ad ... V

dob

nm

v vše jasn vyhránno, pochyb, kdo jest opravdu hospodáem. Byl to Vondra, Ale ani tato zcela uritá skutenost jim nepostaovala. Pesvdila sice uvnit každého, ale žádný z nich se neodvážil projeviti tohoto svého pesvdení na venek. ekali ješt, bylo jim teba okázalejšího dkazu, nebo nebylo zcela jasno, zda se Vondra neuspokojí pouze tímto pedním postavením v ohrad dvora a neponechá veejné zastupování statku mladšímu bratru-

takže

té

nemohlo

bylo

již

býti

—

Kdyby se tak bylo stalo, nebyli by váhali ani chvíli piznati Matji tuto dstojnost pokládajíce ji, spolenou úmluvou bratí zpeetnou, za jcikési spravedlivé rozdlení selské osobnosti ve rovnocenné ple. NebyH by také jist nikd\ Matji slovem pipomenuli ve statl
—

dv

pomr

Bohužel nestalo pokrytectví,

tak i

se.

nebo v

Nebylo teba ani obadného

krátce

se

jim

dostalo

pádného, že naráz byli vyvedeni

z

dkazu

pochybností

rozpak.

Udalo se v dob, kdy juž na sýpkách stály pichystány nasypané pytle obilí. Blížila se doba trh. A tu, díve než nastala — v posledních týdnech ped

BOŽlMLfNY

111

bylo zvykem zaplatiti

dan. Dalo se tak ode dávna, honosný zvyk selské pýchy, jímž jaksi ml býti na venek ukázán dostatek a blahobyt. inil tak každý, kdo jen trochu mohl; a kdo neuinil, o tom bylo více než jisto, že povinné bern již nevyrovná penzi, nýbrž kravou o phonu práva Stejn zatvrzelým zvykem bylo, aby zaplacení daní vykonal sám hospodá, nebof tento úkon byl považován za jakési povinné pedstavení se úadm. Snad byl to zbytek bývalých slavných výroních shromáždní chodských z dob branné povinnosti pohraniních strážc, kdy dostavení se bylo jakýmsi potvrzením všech osobních práv v osad; snad byla to pro vnou nenávist dochovávaná upomínka na nucená dostavování se ped ryšavého Lomikara, který rád se tšil — pod záminkou pehlídky pohledem na sevené psti a hnvem zbrázdná ela vzpurných ní

a byl to

,

,

.

—

ví, jaký byl pvod tohoto podivného a uriti bez nebezpeí mýlky petžko, nebof sedláci sami nevdí již dávno Velmi dležité však bylo pro celou vesnici, kdože pjde platiti dan za Záhouc dvr.

chám zvyku

,

,

—

.

Kdo

,

Sel Vondra.

Nemohlo

,

.

—

býti

pochyb o

této

skuteností, nebof

vidn v berním úadu sousedy Skovarákcm Kodrnáem, meškajícími tam za týmž úelem, A jedva

byl

a

eí

jako vody. Souzpráva roznesla se po vsi, bylo sedé hovoili spolu o ní, potásajíce hlavami, ale neiníce žádných závr, nebof takové doešení bylo právem shromáždné obce o nedlní besed. Zato

IIJ

)

selky vediy

si

zcela jinak.

A N

v R

b A

Tušily píliš urité, )akže

konený soud muž, a proto horlily juž nebo byly uraženy ve své dstojnosti hospedem, podyní. Po jejích rozumu byl hospodáem nesporn ženatý Matj, a proto in Vondrv zdál se jím

dopadne

a snad i mstivou urážkou mladé Ovšem, ani Matj neušel písnému odsudku. shledána vina nemužné slabostí, a dosti Byla na bylo mezi selkami tch, které si v rozhorlení pály býti Nanou jenoni proto, aby jak náleží nehodnému muži vycinkaíy. - Žel však, význam žen na Chodsku nikdy nebyl a nebude tak mocný, aby mohl psobiti na rozhodování obce. Nestalo se ani tentokráte V nedli sešli se muži v hospod. Sešli se všichni, zcela urit, že pouze Vondra se nedostavil. ~ povinnou jakousi bylo bude o rokováno a tu obadní zdvoiiostí nejíti na besedu, aby volnost ho-

drsnou, zpupnou

selky.

nm

.

nm

.

,

Vdl

voru nebyla zatížena osobní pítomností. Dostavil se však Matj, Snad z nevdomosti, snad proto, že zaplacení daní bratrem nepovažoval za tak znanou újmu na vlastní dstojnosti, aby jím byla podmínna nutnost hovoru v nedlní besed Byl skuten sedlákm na pekážku, nebof dlouho se nedovedli v jeho pítomnosti rozhovoiti o tak .

.

.

ožehavém pedmtu, akoliv všem bylo

jasno, že jen dnes má a musí býti jednáno. Nkolikráte o bylo juž nakousnuto, ale každý nábh jaksi sám se Konené osvítil Duch Svatý zastavil v pli cesty. málomluvného sedláka Blevce. Zavzpomínal on nedalekých obecních voleb -- a tak, snad ani nevda,

nm

B o

Ž

M

I

ukázal

I.

Y

N

1Í5

>

sousedm

cestu,

jíž

jaksi

nepímo

a

odvozen

mohl býti doešen naléhavý pípad. Volby na Chodsku, vedle nesetných jiných svých ctností

i

nectností, jsou

zajímavé

i

tím,

že

mají

vý-

znam jakéhosi sousedského majetkového odhadu, který

mnohem pesnjší, než ten, podle nhož jsou vymovány dan. Opakuje se každého a proto i možnost oprav a náprav tetího roku ve své podstat zaomyl je mnohem snazší. kládá se na tom, že voiitelnost souvisí vždy tsn s majetkem, práv tak jako volební právo platného volebního ádu.*) Proto zvolení výboi i jejich náhradv obecní rad, níci jsou vždy náležit odstupováni akoliv má býti naprostá rovnoprávnost hlas kde ve skutenosti hlas držitele vtšího statku je silnjší o tolik menšího — o kolik korc polí více vlastní zpravidla bývá

—

Vc

i

—

—

jeho majitel. tu

—

Pímoae

logicky uvažující Psohlavci

prost

ádu

vystupovali zásady obcí k jejich nejlogitjším

A práv

platného

dsledkm

volebního ...

Matjovou a setrváním Vondry Záhouc dvr do ííídy voliíelnosti

ženitbou

na statku postoupil

za náhradníka obecního výboru. Proto sotva sedlák voleb, oddychli si všichni sousedé

Blevec vzpomnl spokojen.

Pouze starosta

—

jaksi ztichl,

ponechávaje

diplomaticky práv z dvodu nedalekých voleb první slovo Foukaiíkovi, aby si ho nerozumn ne-

—

rozhnval. Foukalík pak, jak by •)

Psáno

r.

1917.

—

šlo o

vc

Pozn. autora.

zcela

samozejmou,

tu

I

A

N

v

R5 A

zua. oy bylo, i uebylo možno zvoliti za náhradníka Záhouc Vondru uslyšel Matj, podíval se vyKdyž takovou jeven po sousedech. Ti však se tváili úpln vážn, ten i onen slovo pronesl, nebo projevil odlišný názor Matje nevzpomnl o podrobnostech, ale jeho

zaal hovoiti,

e

.

.

.

—

žádný

.

.

.

A

tehdy pochopil. -— Zaražen pobyl ješt chvíli, ale neml již valného stání. Brzy dopil a vyšel, sklíen poznáním, že ani jediný ze soused ho nepokládá za sedláka A nebyl tak hloupý, aby nevdl pro. .

.

—

.

eOžlMLYN^

IW

xn. Nešel z hospody dom. Pešel návsí a stoil se stranou do polí. Klid nejrannjšího podzimu rozložil se vkol ného, a pihávavé odpolední slimce pímo zvalo, aby se na chvíli posadil a užil posledního laciného tepla. Neodolal. Uvelebil se na suchém svahu úvozu a zamyslil se. Dole v lukách rozléhal se kik chlapc, pasoucích tam krávy, a vítr pinášel od nich známý,

kou ohník. Vonla ješt mateídouška, bujn nu kupekách krtin a mraveniš, vonl utuhly a zai ebíek, jehož kvtné stonky již dávno ínaly schnouti. Veliký melák, jehož zadeek byl již opaten na zimu huatou ernou a bílou kožišinou, oste pící rostoucí

bruel si monotónn, poletuje s místa na místo, s jednoho trsu kvetoucího vesu na druhý, nebo nebylo již

výb;;ru.

Ve hloubce rozkládaly se zelené plochy luk, protkané zrcadly rybník. Místy temnly kupy podél potoka a na právo pod lesem blel se mlýn, obklopený po jedné stran ped vraty rostoucími vysokými lipami, po druhé ovocným sadem. Na bezích

—

ke

IM

I

A N

v

R B A

—

potoka táhly se slromoradiiii iolyuáovy oUe. Za mlýnem zvedala se lesnatá strá „Hora", majetek trhanovského pána. Vlevo od ni rozkládala se pole tí sousedících obcí. Ale nade vším ležel nepohnutý klid poínajícího

odpoinku zem. Vzduch pohledu rozeznati

ve

byl istý, a proto dovolovíil

spletí

na

rzno bžících

polí

nejen každou mez a pínou odvodóovací áru, nýbrž Všechny polní cesty i široká, stroi každou hroudu. moadím vroubená silnice od Klenci k Domažlicm. byly liduprázdné. Neozvalo se ani zarachocení vozu, ani zapráskáni biem. Nic nerušilo ticha a klidu nedlního odpoledne, nic nemohlo upoutati a rozptýliti pozornost Matj pemýšlel o svém postavení na statku i ve vsi, ale ím déle pemýšlel, tím byl nespokojenjší. Znal dobe dkladnost každého selského rozhodnutí, které vždy dozrává neukvapen, a proto také, jakdojde, bývá velmi tžko dosáhnouti mile k však ješt. Nemohl se zbaviti ani jeho zmny. tísnivého vdomí, že sám je zpíinil svým jednáním .

,

.

nmu

He

zpsobem života, nepokusiv se zavas domoci se práva pednosti v rozhodování, které mu náleželo. Proto cítil dvojnásob oste pohanu, zpsobenou mu práv sousedy mlelivým opomenutím v úad. Mrzel se na sebe, ale ješt více na Vondru, který se mu zdál býti nejvlastnjším pvodcem všeho. Aby pak byla dovršena jeho nespokojenost, vtírala se mu neustále myšlenka na Nanu, nebo nepochyboval, že záhy bude zpravena o dležité dnešní události. Tento i

OilMltNT osten

117

nejostejší

byl

a

zpsoboval nejvtší

bolest;

neníf pro sedláka horšího pokoení, než býti sníženu

ped

vlastní

ženou.

Pemýšlel proto úsiln, jak by snad ješt bylo lze skutenost zvrátiti, anebo alespo napraviti, ale nedostavovala se žádná spásná myšlenka. Vzrstala jenom jeho hokost. Jemu bylo by konené nebylo pekáželo podružné postavení na statku, které bylo dokonce pohodlné, ale znal píliš dobe Nanu, která i

byla

z

téhož tsta, z

jakého

jsou

všechny ostatní

smí býti pijanem, mže ale eho nesmí: pivésti statek úpln na mizinu ukázati slabost. Býti neomezeným pánem a vládcem selky.

Muž

mže

na svém statku

ím

jim

je

i

vybiti,

první a

—

nejvýznanjší

ctností sel-

zpupnjší, pyšnjší, tím vtší úcty požívá u své ženy, která dovede díti do úpadu a promniti se na pouhé tažné dobyte, jenom když ví, že má sedláka statného a silného, neochvjného tyrana, který nesnese na svéin nejmenšího odporu, a jehož nesmí nikdo v seískosti beztrestn omezovati, anebo dokonce urážeti. Bda však, dojde-li k opaku. Tehdy žena rázem pozbude povinné úcty k nmu, mi ujme se vlády sama a chodská selka, skosti.

je

—

svdkem, dovede i svému muži .

Matj

.

potom

Bh

tvrd

a

krut

vládnouti

.

dobe, že k tomuto doešení nev jejich siatku dojíti, nebo Vondra byl tu neodstranitclnou pekážkou. Všecko bylo pust beznadjné a nikde nebylo lze nalézti východiska. Jenom tolik bylo jisto, že Nana ponese petžce takový stav.

mže

však

cítil

1|»

)

A N

K B A

v

a soužití s ní promní se v peklo, nepodcíí-li se mu silným vystoupením pímti Vondru k bratrské povolNeoddával se však nosti a rozumným ústupkm. bláhovému doufání, že dorozumní s bratrem bude snadné a lehké. Vdl, že na statku vždy platila jeho vle, že nedovede ustupovati nikomu a ped a proto pedem již tušil hádky, sváry a roznikým broje, které se u nich zahnízdí na trvalo, a jichž se ve své pokojné a pohodlné duši bál, vda dobe, že nikdy se nedomže svého práva a nikdy nevyhraje

—

nad tuhým Vondrou. Slunce

již

bylo nízko nad obzorem, a stromy

i

kee

erné stíny na zele luk a teplou polí, když Matj rozmrzele vstal a pustil se úvozem ke vsi. Z komín statk se kouilo, a ze

kladly dlouhé a

hn

—

I na sad za staveními se rozléhaly díví písniky. návsi bylo mnohem živji než odpoledne. Pod lipami stáli chlapci v hloucích, radíce se, kam by míí dnes zajíti, a ze statk vycházeli již i eledínové a dveky,

po svém svobodné chvíle nedlního veera. juž dobytek a naveereU se, a proto ani hospodá nemohl jím naporuiti. Matj pešel návsí rychle a jako siín, nejsa si jist, zda již chlapci nevdí o všem, co se udalo odpoledne v hospod. Teprve za vrátky statku uvolnil krok a po záspi šel nejinak, než jako by ml olovné

aby

užili

Pospravili

podešve. Tušení

ho

váe

Sotvaže otevel sedti svého tchána

nezklamalo.

sence, spatil za stolem

Drastila. Pochopil ihned,

pro

dvée

—

ko-

pišel; ale kdyby

bOŽlMLyNY

lit

ani toho nebylo bývalo, byl by ho pouil jediný pohled na ženu. Nana se mraila jako škaredá steda, po selském a když vešel, obrátila se k zády. hnv a nespokojenost naznaujícím zpsobu Nebylo mu však dopáno, aby se pichystal. Jen pozdravil a doekl pivítání tchána, již tento bez

—

nmu

dlouhých

úvod

spustil

.

.

—

.

dláš? Cák jsi to za sedláka?" „Chtíl jsem ti už dávno zahovoil nakvašen. ect, a mrzílo mne dneska v hospod vopraudu, že sem neek'! Je to teky prauda, jak pa' mžeš chtt, háby t jmíli za sedláka, hdyž necháš Vondru po sob lapat! Mrzílo mne dneska, že sem šel do hos-

—

„Cák

to,

Matyj,

—

tušil, nebul bych se tam hani vovostudu má lovk ..." kázal. Darmou Matj pokril rameny a mlky pešel síní, hledaje vhodného slova, jímž by pokud možno kloudnou vytákou odpovdl na tchánovy výitky. Jeho mlení bylo však pihš dlouhé, aby nedopálilo tchána, který je považoval za mlelivé pohrdání. Udeil proto hnviv pstí do stolu, vstal a narazil si na hlavu klobouk, chystaje se k odchodu. Uprosted scnce se ješt zastavil a prohodil hoce smrem k zeti: „Ha to ti poudám, hdybych bul vdíl, jakyj ty bureš

pody, hdybych bul

sedlák, bul

bych

si

to s

Nanou

stokrát rozmyslel!"

—

Nan

Potom ekl obvyklé „S Pán' B'em!" a vyšel ze sence, piprásknuv za sebou dvee Po jeho odchodu zavládlo ticho. Nana se vytrvale mraila, otáejíc se kolem plotny, a Matj pecházel .

sem tam

sencí,

nevda,

jak

by

ml

.

.

zaíti.

Vdl,

že

130

naprosto

J

nemže

spustit

po selsky zhurta,

V

R D A

nebo

pak,

A N

kdyby mu právem odpovdla stejným zpsobem, musil by ji zbíti. Omlouvati se žen nemohl a nesml, nebo tím by podal jenom nový dkaz své neselskosti. sencí až do zetmní a posléze byl tomu I pecházel rád, že do sence pišli poveeeti tatík a Vondra. Odložil výklady na noní dobu. Bylo mu sice velmi nepíjemno, že se Nana mraila i nyní, nebo postehl pošklebný úsmv na rtech bratrových, ale ped ním nebylo možno nieho initi Neuinil však stejn nieho, když odešli, nepromluvil ani v posteli, ba zapomnl i páti žen dobré noci. A když se ráno probudil, zachmuil se v rozpomínce. Mraila se i Nana, a tak bylo to v Záhouc .

,

.

by všichni onmli, nebo i Vondra stehl nedlní události, a starý Zaho byl lišák. Vypozoroval dobe, že zpsobila rozladní mezi mladými, ale za svt nechtl, aby zpsobila trvalé nevle. Proto pokoušel se nepímo o nápravu. Tváil se, jako by o niem nevdl, a každého dne a pi každé nahodivší se píležitosti pochvaloval selku, klada na toto slovo silný draz, nebo si pál upímn, aby byla na statku pln spokojena a nestýskala si. Vdl dobe, že z jediného takového postýsknutí vyrojil by se mandel potmšilých klípk, které by záhy dovedly statku, jako

se dotknouti

Ale nebyl to jenom ohled na veejnost, co ponoukalo výmnkáe k takovému jednání. V jeho duši vyrstal neuritý strach z ehosi hrozícího, emu neznal jména, ale co, zdálo se mu, že se usadilo jako stín do všech kout zniiti jedva získanou vážnost statku.

BOŽlMLÝNY

121

a jako koka pikreno, íhá jenom na píhodnou chvíli, aby vypadlo a zaútoilo. Byl to týž nepíjemný pocit strachu, který mu sedl v týle, díve než se rozhodl povoliti Vondrovu naléhání Ukázalo se však, že všecky jeho obavy jsou naprosto zbytené. Matje a Nanu sblížilo cosi mnohem statku,

.

.

.

životnjšího a živelnjšího, než všecka jeho bázní vynucená slova, by znla sebe pochlebnji. Oba byli mladí a ješt plni hladu- Proto zvítzila u Nany ženská ohebnost a povolnost. Mraila se a mlela sice vytrvale tyi dny, pátého dne však zaala již

o nm

nakusovat slova, Matj dobe pochopil, jde žen a tu na krátký as probudila se v mužská dstojnost. Dva dny ješt setrval v hnvu, ale posléze

—

pemohla píroda

i

jej.

Smíili se spolu v nedlní noci štdrostí tla

Ale pece!

Nan

nedalo,

vzdechem ke si

—

aby

si

na

loži

jakého že to nechá jiným na svém rozkazovati stropu,

,

.

,

nepostýskla pomuže, který

má .

,

,

m

J

A N

v

R B A

xm. Matj

k postýsknutí ženinu mlel a tváil se, ale pece ho hryzlo. Podléhaje vdnosti chvíle, umínil si pevn, že nedá se již zkracovati ve svých právech a rázn se ujme vlády stj co stj i naproti bratrov vli. Skuten nalezl v sob jako

sice

by

neslyšel,

tentokráte tolik

ovati

.

.

síly,

že zaal své rozhodnutí uplat-

.

Zel však, že inil tak píliš okázale, takže podobal dcku, než rozvážlivému sed-

se spíše vzdorovitému

láku a hospodái. Hned druhého dne zrána, vyšed na zápraží, naídil dvece, která práv vyvážela hnj ze stáje, aby, jakmile bude s touto prací hotova, pehodila na špýcharu obilí. Byla to práce velmi

ped temi dny

zbytená, nebo práv

Vondra, ale Matj byl pln neuvažuje píliš, nakázal

vle

vykonal

ji

rozkazovati a proto, práci, která ho první napadla. Stalo se tak i proto, že Vondra stál na hnojišti, rozhazuje po jeho ploše práv pivážený hnj, Matjovi se zachtlo poruiti nahlas a ped ním, a aby slyšel a pochopil .

.

.

DOilMLVNY

Dveka

se sice zastavila

US a

podívala

nedvivé

na Vondru, ale když tento nepronášel dlouho žádné poznámky, zakroutila jenom hlavou, vyklopila z koVondra, když leka hnj a zamila zase do stáje. uslyšel Matjv píkaz, zastavil se v práci a drže vidle vodorovn ped sebou, zadíval se na bratra. Bylo patrno, že uvažuje ... Po chvílí však sešpulil rty a jaksi v náznak, že pln pochopil, vysoce a trochu posmšn protáhle si zahvízdl. A potom bez jediné slabiky souhlasu nebo odporu nabral na vidle kupku hnoje a roztásal ji po hnojiští tak pozorn a svdomit, jako by je solil. Matj postál ješt chvilku na zápraží, nejsa si jaksi jist, zda skuten je již rozkázáno, ale potom zdálo se mu hloupé jen tak státi a zevlovati. Obrátil Ale tebaže ho se tedy a zašel zpátky do sence. pivítala žena úsmvem, nebo dobe slyšela i vidla ze sence oknem, nebyl svým prvním krokem do hospodáství nikterak spokojen. Postehl píliš dobe zaváhání dveky i její tázavý pohled, upený na Vondru, a nehbiio se mu ani jeho mlení. Byl by býval mnohem radji, kdyby bylo došlo mezi nimi k hádce, v níž by mu byl nepokryt povdl o svém pevném odhodlání. Toužil po pádnjším dkazu své moci, než jakým bylo mlelivé uposlechnutí, anebo prosté a snad i pohrdavé podrobení se Proto jaksi žárliv hlídal, bude-li jeho rozkazu uposlechnuto. Stalo se skuten, nebo nedlouho poté Ale ješt nebylo se odebrala dveka na špýchar. Pišlo mu velmi jeho srdce naplnno spokojeností

—

.

.

.

.

.

.

IM

I

A N

V

R & A

dveka se vrátila píliš ráhy. Rozkikl sotva vstoupila do sín, obvinil ji z nedbalé práce a znovu hnal na špýchar. Zabruela sice rozmrzele, ale šla pece Sotva však vyšla ze sín, otevely se dvee bratrova pístnku. a Vondra se postavil na práh. Zcela mírn, jako by rozzlobeného psa chlácholil hlazením,

vhod,

že

se na

ní,

.

zaal

,

,

vykládati.

Šak sem sám pevehromady peházel, Dyk je to zbytená práce. Dive vo tom ví, tera se jí nediv ..." opáil bratrovou mír„Tak tera má muknout" „Ty, Matyj, nebuj blázen

vírkem

!

vob

—

pokroený Matj — „ha ne mi tady bruít Cák by to bulo za poádek?" — odekl Vondra, a ušklíb„To je teky prauda," nuv se, dodal „hale míi bys jako poádnyj hospodá vedet, co je hudláno nosti trochu polichocený a trochu !

—

.

A

než se

,

.

Matj vzpamatoval

z

pekvapení, za-

padly za Vondrou dvee, za nimi se ozvalo nkolik krok a vrznutí židle, na niž pouivšího usedl. Byl-li nespokojen díve, byl nyní nespokojen dvojnásob, nebof z istá jasná se mu zazdálo, že on sám je tu vlastn poád tetí osobou, nkým upiné vedlejším, a že i spor, který byl jím dneska zahájen, není ani sporem jeho, nýbrž sváením se ženy s Vondrou. Napovdla mu tuto skutenost práv Vondrova posmvaná umímnost, nebof nebylo pochyb, že by vypadl po svém zvyku daleko píkeji, byl proti kdyby spor byl pouze jejich. Byl to jakýsi rozumný a otecky shovívavý tón, s nimž mu Vondra vyšel vstíc.

nmu

ft

o

I

t

M

L Ý

N

11*

Y

Rozladéu zašel do sence a mrzut se postavil k oknu. vedoucímu na náves. Bylo mu hoko z rozuzlení, kterého se mu dostalo talc záhy. Nechtl býti a vyhlížeje zprostedkovatelem, ženou nastreným oknem na náves zhrozil se pomyšlení, že by o jeho sporu s bratrem mla býti vesnice takto zpravena. Rázem si uvdomil všecky možné následky takové skutenosti. Nejen, že by nikterak nestoupl ve vážJemu, který nosti, pravý opak by byl výsledkem. dosud neml heslíka, dostalo by se pezdívky, a sám dvr by byl pezván podle ní. Neíkalo by se již ve vsi, ani v kraji jejich slatku „U Záho", nýbrž „U Nana on sám byl by první Naniák, jenž iák" potupné heslíko zstavil by synu i vnuku a všem, hospodaili na statku kdož by po Nebylo o tom nejmenší pochyby, nebof je na Chodsku starodávným zvykem sousedil trestati hospodáe, kteí se provinili podvolením ženské nadvlád, hanlivou pezdívkou, utvoenou z kestného jména jejich ženy. Jsou tu taková manželství, v nichž nosi tvrdá pýcha a hrdost kalhoty žena, velmi neastá se již, nepipouští éile stane-li „bulák" jich tu zaznamenávají se pezdívkou i na grunt, aby na taková hanba. vky bylo patrno, že vládla v Bhem staletí se v každé vesnici vyskytl podobný pípad proto možno v každé nalézti njaký Madákuc, Dodlákuc, Haniákuc nebo Madleákuc zaasté již lidské statek, na nmž kdysi dávno ;

—

nm

.

,

.

—

tém

;

nm

—

tém

—

pamti neznámý Byla-li

první

Madák

byl

pak taková ženská nadvláda

pod pantoflem. píliš

knitá,

a

tM

)

miiz tak zbabéiý, že bez dovolení ženina

A N

V R

nesml

5 A ani

do sousedských besed na sklenicí piva, zaznamenala se skutenost do pezdívky v nedli

zajíti

zdrobnním.

í

si

slul

nehodný sedlák

Madák"

vrn Maáek,

a statku

íkalo „U Lze však ke cti chodských sedlák íci, že podobná pojmenování statk jsou ídká, nejvýše dv zdrobnlá pak jsou už možno nalézti ve vsí

se

.

-

.

—

vzácností

.

.

,

Není proto divu, že Matje, když se mu ukázala taková hrza, popadl vztek. Zazdálo se mu, že V^ondra svým jednájaím nezamýšlí nic jiného, než aby se stala tato pohana skutkem. A práv naproti jeho domnlé

pevn si umínil dokázati, Od té chvíle mla dveka

vli

že se

v

tak nestane

Záhouc

.

.

.

statku peklo

Matj, porouel Vondra, a popojednou se siln zachtlo podpoRozkazy všech se rovati muže v bojí proti bratru. velmi asto zkížily, takže docházelo k výstupm mezi dvekou a Matjem. Nikdy však nepropukla hádka mezi bratímí, ponvadž Vondru nebylo možno nakvasiti k hnvu. Tváil se neustále rozumnji a pohlížel na bratrovu hospodáskou horeku jako na pozdní dtskou nemoc. I když hádka propukla v jeho

na zemi. rouela i

Porouel

jí

selka, které

—

pítomností, a dveka dovolala se jeho svdectví, neinil nic jiného, než že pisvdil pravd a snažil se Matje pouiti, anebo pesvditi o správnosti a nutnosti svého rozkazu, Vdl, že je mamá každá když Matj se rozkikl snaha, ale inil tak pece, obas ve hnvu i na nho, pokril jen dlouze rameny

A

ROflMLYNT

lar

he

a usmál se tak, že urazil ne/ nadávkou, anebo ranou nésti. Matj alespo dusil se pokaždé vzteky. Bylo ve Vondrov jednání cosi tak pohrdlivého a snižujícího, že i dveka si pestala vážiti hospodáe. A ponvadž dospla k pesvdení, že dvma pánm je tžko sloužiti, zlámala rohá a odešla dva týdny

ped

Martinem ze služby, vynášejíc ze statku mandel

klep

a pomluv, jimž bylo všude ochotn veno. Již prosté proto, že odešla tak krátce ped dosloužcním roku, ímž zbavila se výsluhy velikého tyrohého koláe a erného, v rozích kvtovaného šátku, výsluhy,

odmnou

za vrnou celoroní službu. neopustí na Chodsku služby ped asem, nebo „zlámání roháe" je hanbou i pro ni. Stalo-li se tak pece a tak krátce ped dosloužením, musila tu býti nesporn závažná píina. Její ji objasnily dokonale - - a tak, díve než nastaly první zámrazky, bylo hovoeno v sousedských která

je

tradiní

dveka

Žádná

ei

besedách

i

na pástkách o dvou kohoutech na jednom

smetišti.

Ozval se hlas boží lidovým poekadlem, nebof když se tak stalo, nikdo nepomyslil na hloubku

jist že,

podobenství; ale sotvaže bylo vysloveno, juž selky zaaly vzpomínati na Matjovu svarbu i na muziku, o níž byl Vondrou do krvavá zbit .

.

I

A N

V

R

FV

A

XIV.

Nikdo netušil tak

dobe nebezpeí,

klíícího

pot-

mšile v zarytém mlení Vondrov, jako starý Zaho. Znal píliš dobe oba své syny, aby se mohl klamati. Vdl také, že Matj je vždycky jako pokosené pole, na nmž možno shlédnouti prvním pohledem i myš bžící do díry, kdežto Vondra byl od malika jako hluboká ovroubená studna, v níž možno spatiti povrch vody, ale nikdy ne dohlédnouti dna. Proto dlouho váhal, než yvolil k uzákonní pozavládnouti na statku ádku, jaký by po jeho vlí ženitbou Matjovou. Podezíral ho neustále z jakéhosi blýskající se

ml

druhého, jen jemu dobe známého a dobe tajeného úmyslu, který by mohl ohroziti všecku houževnatou práci, vnovanou statku a jeho prospchu nejen jím, ale i adou mrtvých pedchdc. Podobného se starý Tomeš Zaho opravdov bál, nebo jeho zájem byl mnohem osobnjší, než tomu mohlo býti u prostého bývalého hospodáe u výmnkáe. Takovému bylo by záleželo jenom na prospchu a hmotném rstu statku. Jemu však záleželo vedle toho na všem ostatním.

—

i

D

o

2

I

M

N

L Y

|3V

Y

Vroucn si pál, aby v život bratí, hem více, aby v soužití mladých byl

ale

ješt mno-

trvalý

soulad,

který by nebyl porušen žádnou násilností zvláštní nedávnou minuVyrostl ve své vsi a lost. Tyto skutenosti podmiovaly všecky jeho snahy a cítní. Nebyl nikterak tak naivn dobromyslný, aby vil, že vesnice již zapomnla na jeho smrtelnou písahu, a stejn dobe vdl, že jí nebylo píliš uveno. Znal své. Proto také nemohl se mýliti v tom, že každý svár a každá nepístojnost na statku byla ,

.

,

ml

dv

by zcela jist pokládána vesnicí za poátené znamení hnvu božího. A nieho více nebylo teba, než takového poáteného znamení, aby celá vesn e uvila v jeho zloin a pojmenovala ho kivopísežníkem. Pál si proto, aby se nic podobného neudalo ve dvoe za jeho živobytí. Po smrti juž, dj se co dj teba sídla by mohla padat z modra v ervenci, jenom ne

—

za života

.

.

.

tebaže od

té chvíle, kdy se uchýlil do výnezavadil ani slovem, ani pohledem o hospodáství a hledl si jenom svých zamilovaných holub, svdomit pozoroval každé hnutí obou syn i snachy, neustále jsa na stráži a neustále zmíraje bázní, aby njaký prudký výstup neprolomil hráze, a divoina se nerozpoutala v plné hrze. Žil tak ž'votem uprch-

Proto,

mnku,

lého

galejníka,

vdoucího dobe, že má na ramenu

vypálený cejch, a proto zmírá úzkostí, aby nebyl nešastnou náhodou prozrazen. Jednal proto velmi opatrn a hlavn se snažil, aby Nana byla na statku spokojena, nebo z její ne-

130

j

spokojenosti

mohla

býti

nejsnáze

A N

V

R 5 A

pouena všecka

kdo by mohl ze statku vynésti jakoukoli zprávu. Nebyla t:tiž po odchodu dveky najata jiná v náhradu. Jednak proto, že brati za souhlasu Nany se shodli v íom, že jí není teba, jednak, že sama Nana prohlásila ochotu vykonávati vtšinu jejích prací. Zbytek jejich pisvojil si Vondra. Starý \^mnká nemohl, než souhlasiti, nebo i jemu zamlouval se takový poádek, klerý jednak mu ubíral

vesnice, protože byla jediná,

bázn, jednak

i

pln Ve

odpovídal Jeho pedstavám o še-

vsi ovšem pošklíbli se všichni, kdož bylí zpraveni o skutenosti, záhoovskému mamonu, kterému po jejich pesvdení propadla jíž Drastiluc Nana. proti Nemohlo proto býti nikomu nápadno, že si zamiloval výmnká snachu nevšem zvykm na vsi na zízeným zpsobem. Byla zcela dle jeho srdce více, než jeho nebožka selka, která si asto postžovala sousedkám do sedlákovy lakomosti. Proto astji, než ve své výmnkáské komrce, meškal ve velké senci, kam chodM ustavin na 'hyjtu — a vyšsi-li již ze statku a pustil se po vsi pobesedovati se soudruhy výmnkái, trousil všude jenom chválu o Nan, jakáže je to nevsta, kterou aby zrovna spálil, kosti utloukl na prášek a všechny ostatní nevsty jím posypal. Takových pochval nemohli ovšeín pronášeti ostatní výmnkái, kteí vtšinou žiH se svými snachami v neshod. Za to však ve slovních ptkách vystavovali ji selkám za vzor, ímž se stalo, že vkrátce byla Nana nenávidna všemi hospodvnmi ve vsi, nebo

trné

spoivosti.

—

— —

n o Ž

ty,

M

I

které

I.

Y

N

Y

mly

131

na statku

výmnkáe,

nakazily svými

mén

nechtl docíliti Zahor svou chválou, než aby rozeštval svou snachu se všemi selkami a tak jim znemožnil picházeti do statku na výzvdy. Podailo se mu skvle. stížnostmi všechny ostatní.

Nic

starý

Ke

cti

však

bu..

mu eeno,

že nejednal naprosto

i doma. O spolených snídaních, obdech veeích chválil snachu ped obma syny a bezpctukráte svolával na její hlavu nejmocnjší požehnání nebes Ale ku podivu. Vondra tím nebyl nikterak uražen, tebaže otec velmi asto a nespravedliv piítal pouze všechen zdar a prospch statku. Bylo nesporn jí jisto, že zásluha patí v prvé jeho piiování. V^ondra však ani posmškem, ba ani slovem neodporoval otcovým chval oeím. Práv naopak. Zprvu sice jaksi podezívav pozoroval tatíka, a mlel, ale potom pojednou, jako by se byl rozmyslil, zaal mu pi každé píležitosti pizvukovati ze všech sil. Sta-

dvojace. Jak mluvil venku, mluvil i

.

.

.

ad

rého

Zahoe

lišák vytušil

tím nikterak

nerozradovai,

nebo

starý

dobe, že syn prohlédl jeho hru a pijal

zakrývaje však vytrvale své karty. A nejhroznjší že Vondra jde elem proti nmu, že oni dva to budou, kteí se jednou spolu srazí v divokém utkání, ale nevdl, ba neml ani zdání pro, anebo jak se to stane. Cítil jenom, že oba jsou proti sob hnáni ímsi mocnjším a silnjším, než jsou všecky jejich selské i neselské vášn, ale také, že ani jeden ani druhý z nich nemže a nesmí se vzepíti ji,

pi tom: vdl,

této strašlivé síle ...

tai

)

Zima tak uplynula zcela klidn. uléhala vznícená zvdavost, nebo na

—

Ve

A N

vsi

Záhouc

v

H

n A

pomalu statku

takového, na cekala a ve vila vesnice. Dostavilo se proto znechucení a nespokojenost, která zejména ubrala všem Nebylo také nejmenších zpráv ze statku, ze zájmu. a proto bylo tžko usuzovati o pomrech, na vládnoucích. Jenom starý Zaho trousil neustále po stejná, se již pejídala vsi svoji chválu, která,

nedlo

se

nic

pozoruhodného

nic

nm

vn

—

zejména mladším hospodyním O její opravdovosti nemohlo však býti pochyb, nebof starý Zaho dokázal na jae svoji lásku k snaše inem u nho neslýchaným. První párek holoubat,

všem

.

.

,

který se v jeho holubníku vydail, vybral vlastníma rukama z hnízda a snesl po žebíku dol, aby jej pinesl darem na znamení své zvláštní spo-

Nan

kojenosti.

Bylo to po prvé

od stvoení svta, kdy Tomeš

nkomu nco - a proto celá vesnice zkoprnla údivem. Sedlák Foukalík dokonce z toho jedovat usuzoval, že bud už starý Zaho

Zaho dobrovoln

brzo

ume, anebo

dal

že se blíží konec svta.

—

a druhého teprve ne. Nebezpeí prvého nebylo Za to pineslo jaro do statku z brusu nový poádek. Byl sice jaksi podmínn odchodem dveky, pes to však nepochopitelnou umímností Vondrovou

dostalo se mu tváností, která snadno mohla zvrátiti soud utvoený o Matji a jeho pochybné hospodáské dstojnosti, Matj byl nyní skuten sedlákem a jaksi všemi na statku uznávanou hlavou rodu.

B

o

ž

M

I

I.

Ý

N

IM

1

Sotvaže byly zahájeny polní práce, dostavil se nový zpsob jakoby samozejm. Matj sice, když zaínal sníh táti, a skivani se ozvali nad hlavou, podivn zneklidnl, protože se ho zmocnila nejistota. Nevdl, jakže nyní bude moci uplatniti svá práva, kdyžt není nikoho, na nmž by je mohl zdrazovati bez

nebezpeí odporu. Šlakovitou otázku rozluštil sám Vondra kteréhosi Zeptal se prost bratra, ím míní zahájiti jarní práce, Matj se koktav rozpovídal, ale nevedlo se mu píliš valn, ponvadž zhola nepipravený, byl velmi pekvapen Vondrovým dotazem. Pomohl mu nkolika radami tatík, nkolik rad pronesl i Vondra, takže odpoledne toho dne bylo ztráveno sice hlavními v jakémsi poradném rozhovoru, v initeli byU výmnká a Vondra, ale jinak bylo jednáno tak, jako by o všem rozhodoval Matj. A Matj se skuten opil náhle získanou dstojností. Byl na ni nemálo hrd, a tebaže se snažil užívati své uznané hospodáské moci bratrsky mírn a stídm, i snad práv proto, podobal se tíletému

dne o polednách.

nmž

kterému byly po prvé navleeny kalhoty. rozkazy byly vždy doprovázeny vyslovenou podmínenou závislostí na vli Vondrov, kterou zdvoilostní formu oplácel tento záhadným prohýbáním rt, které mohlo býti stejn dobe posmškem, chlapci,

Jeho

jako

vdn

šitnosti

,

.

dkovným pousmáním

polechtané

je-

.

Zkrátka

dlal jinak a

Matj porouel

nco

a Vondra dlal. asto Matj naporuil,

zcela jiného, než

194

ale

j

když se

A

N

v R

b

A

zpravil vždy bratra-hospodáe objasnním, že naprosto nebylo

téik stalo,

zdvodnným možno neho mu

tak

vytknouti.

Ba

zhusta uvedl bratra má-li se Von-

nevdl —

do takových rozpak, že drovi omluviti z opomenutí dležitjší práce, anebo se prost zastydti Bylo v poínání obou nco žertovn veselého, jako v hovoru cirkusového krasojezdce s paácou. Oba se tváí vážn: paáca je pánovitý a krasojezdec ponížený. Oba se tváí, jak dovedou nejopravdovji, sna.

žíce se tak

vivé

-

.

pesvditi

a jedva

tají

publikum, které

smích,

nebo

je

velmi

ned-

dobe, že všecko dostane vznešenému ví

skoní výpraskem, kterého se paácovi od pokorného krasojezdce.

A jsou vždycky mezi diváky takoví, jimž se paáca svou neupímností a obelháváním sebe linusí a jiní, kteí ho mají rádi z pirozené dobroty srdce, nebo z bratrského vztahu, jaký cítí každý lovk k svému obrazu v zrcadle.

—

A

vru! Nana byla

píliš selkou

—

píliš ženou,

aby netrpla slepotou svého muže. Pochopila velmi brzo neupímnou Vondrovu hru, vyetla mu z ústních

souasn probouzela se v ní hlupáku Matji, která v nkterých chvílích stupovala se až k nenávisti. Ale pes to nechtlo se jí muže pouovati, spíše v ní rostla podivná chut spráskati ho díve, než napadne tak uiniti protihrái. Její vážnost k muži, která nebyla nikdy veliká, trpla den ode dne více. Matji bylo neustále astji snášeti nájezdy, kterým se pro pokoj v dom podroboval, nevda, že tak pilévá oleje do ohn. Nana neustále

koutk nechu

poškiebek, ale

proti

í\

o

/

1

M

L v

N

¥

135

nadvlády nad Matjem, takže jíž Jediný, kdo toho nepozoroval, a proto by se byl s každým pel do

patrnji nabývala i

po

vsi

krve, byl

zaala

se trousiti kleveta.

ovšem Matj.

Zcela jinak se choval starý Zaho, Ani jemu nebylo proti mysli, že se Nana domáhá nadvlády na statku, nebo takové vyešení zdálo se mu býti nejlepší ze všech možných; aie strach mu nedal uviti Vondroví. Stejn, jako hospodyn, prohlédl i on jeho poínání, A sotva prohlédl, zneklidnl. Jeho strach se znásobnil a nutii ho ustavin býti na stráži. Nechvíle klidu. Šukal po celém statku. Hned byl

ml

na dvoe, hned zašel do stáje, anebo do stodoly, hned se objevil ve velké seiíci, aby se uklidnil rozhovorem s Na not!- Byl jako nepokojné svdomí Zá-

houc

statku.

Trpl pi

tom,

nebo

neustále byl

muen

bodnutími strachu, že už tam i onde se provalil dravý proud, že praskla píliš napiatá struna, na níž hraje Vondra svoji potmšilou písniku. Pro nho nebylo pochyb, že Vondra hraje o cosi divoce a odvážn a proto trnul hrzou a umíral bázní, až kam tato strašlivá hra dojde, jakých dostoupí mezí

náhlými

—

—

a jakže posléze

skoní

.

,

-

19*

)

A N

V R

B

A

XV. nebyl z rodu krajn drzých odvážnestoudnou nepokrytostí dávají na jevo svj zámr i konený jeho cíl, zpsobujíce tak, že nebývá jim uveno a tak oni mohou bez obtíží a bez pekážek svoje dílo dokonati k ohromnému pekvapení všech, když nedviv se usmívali a vrtli hlavami nad jejich šíleností. Nikoli, z rodu tchto Pes to však mohl starý Zaho, Vondra nebyl. kdyby byl pozoroval lépe a správnji, spatiti mnohé drobnosti, postehnouti etné, by i tiché skutenosti a souhrn všeho jist by mu byl vnukl správné podezení. Žel však! Ke své škod byl zaujat píliš osobn a pí tom píliš vnjšn. Bál se, aby nebylo ublíženo jemu, aby jeho povst neutrpla ped vesvšechen jeho zájem soustedn byl nicí, a proto k tomu, aby neudalo se nic rušného a hluného, co by naráz upoutalo pozornost soused. Neustále byl na stráži, aby zakroil plnou silou své, dosud neotesené otecké autority, jakmile by došlo k výbuchu. Nebylo toho však zapotebí. Život na statku plynul

Vondra

livc, kteí

sice

s

—

—

—

BOZI

M

I.

V

N

Y

eištm, takže on, teba byl velmi obezelý, a naprosto se nedal zkolébati v bezpenost, nevidl nikde bezprostedn hrozícího nebezpeí. Neznal svého staršího syna, pes to, že byl pesvden o pravém opaku. Neustále se bál prudkého propuknutí sváru, pekypní žlue u Vondry, ale Vondra zatím snad neml žlue vbec. Za to bylo mu dáno cosi mnohem nebezpenjšího povaha, jaká se málokdy naskytne na Chodsku, v kraji tvrdých lebek a lidí dobrého srdce, kteí se sice dovedou vzrušiti až k nepíetnosti prchlivým vztekem, v zajatí, jsou schopni všeho až do krvavého zloinu! ale jakmile se vybouí, vzpnná krev se v nich uklidní a hlava ochladne, vrátí se k nim všechny dobré kmenové vlastnosti. Potom piznávají se k vin, kají se, zpovídají a zcela opravdov a z horounení-li cího srdce touží všecko napraviti, anebo už možno div se nedoprošují spravedlivého trestu. Jsou to krásná eská a slovanská srdce, která napojena jsou silou boží a krví áblovou, která touží po utrpení, jako po nejvyšší zkoušce života, a která milují i hích jenom proto, ponvadž vdí, že nutn jim bude za nj trpti. sám, anebo das ví, odkud zabloudila sem povaha Vondrova, která byla zákená, dravci a dobyvaná, ale nikoliv oteven a tvrd, ráz na ráz, nýbrž pomalu, ale vytrvale a bezpen, pí po pídi, krok za krokem, bez honu a chvatu, ale také bez zchvácení a zadýchání. Bylo to, jako by se tu ve zlo pehodnotila houževnatá pracovitost lidu jeho rodného kraje klidn svým obvyklým

:

nmž

—

—

bu

—

Bh

.

.

A N

V R

PV

A

Proto mu špatn rozuml starý Zaho, a proto se také zbyten bál prudkého, nenadálého zvichení. Nic podobného nemohlo nastati, Vondra spokojoval se dosud tím, že svým zdánliv lhostejným a iín rozvážlivým poínáním zesmšoval Matje a zdrazoval sebe. To se mu dailo

neuvitelnou m_roa, nebol bratr sám mu pomáhal vydatn. Byl jednak slabší postavy a nemohl se proto odvažovati siiáckých kousk, jakými hýil a jaké s jistou okázalostí provádl Vondra. Zaasté stávalo se, že pracujícímu Matji bral náadí anebo nástroj z ruky, žertovn se rozhorluje, jakže se nimrá s prací a juž se sám do ní rozehnal, že až radost bylo

—

dívati se na jeho vypracované tlo. Bylo jako z ocele, a když pracoval, bylo pod napiatou košilí zeteln vidti, jak svaly hrají, jeden pes druhý pebíhá, ten

se smršuje

—

a ten zas natahuje.

vtlená rozkoš Matjovi nikterak se

byl jako

Pracující

Vondra

z práce.

neprotivila

Vondrova

horli-

Byl jí rád, nebo -nu dovolovala vyhnouti se každé vtší námaze. asto se pihodilo, že sám, píliš se dožadoval jeho si stýskaje do námahy, nepímo pomoci. Byla ío kletba jeho mládí, která neustále se mu všela na paty. Lenivosti, již v sob vypstoval druhorozený selský synek, nemohl nyní odvyknouti hospodá, a ta zpsobovala, že nikteraic se nedovedl vžíti v nové postavení. Píliš spoléhal na Vondru, jehož hned považoval za spoludržitele statku a hned se na nho rozkikoval jako na eledína Pohíchu však všecko toto pozorovala žensky pávost.

.

.

.

n

o

Ž

M

I

I

v N

Y

159

travým a pronikajícím zréikem Nana. Byla neustále nespokojenjší se svým mužem, A nejhorší! Dostavil se 11 ní nepíjemný pocit studu. Byla zahanbována podivn slabošským jeho jednáním, jeho nemužností a neselskostí, nebo pochopila, že kdyby nebylo na statku Vondry, ítilo by se všecko neiíprosnš do jícnu zkázy ... Ale pes to prese všecko Vondry nenávidla tak drav, jak dovede nenávidti jenom žena, pochopivší plný dosah své ztráty. Nenávidla ho tím více, ím astji v jeho prospch byla nucena pirovnávati oba bratí Za to Vondra necítil proti ní nejmenší nenávisti. Pochvaloval ii snolu s otcem neustále a zaasté pokusil se i zažertovali s lu s onou drsnou selskou upímností, jež dovoluje íci velmi mnoho, aniž by se obávala, že mže býti pocítna nepíjemn anebo dokonce urážliv. - Ale toto všecko, by sebe astji, inil jakoby letmo, jakoby na rychlo. Na pochvalu ani na žert neml nikdy více asu, než práv bylo teba k vyslovení. Odpovdi se nikdy nedokal, nebo než mohla býti pronesena, odcházel již po své práci, .

.

.

A práv

toto jednání dráždilo

Nanu

nejvíce

,

,

.

Bylo to, jako by konen nalezl pravý smysl svého života v práci v pouhé prácí. Nic mu ji nedovedlo

—

znechutiti

anebo

zprotiviti.

Peusmíval každé

Mat-

jovo poruníkování, jehož poslouchal jen potud, pokud uznal za správné, jednaje vždy tak, jak toho vyžadoval zájem a zdar hospodáství. Byl proti dívjšku málomluvnéjší, za to však jaksi zradostnl, ba do-

!40

}

A N

V R

b

A

konce objevil se u ného i humor, jímž jako by si ulehoval tíhu osudu a trampoty vezdejšího života. Byl to takový široký, zemitý selský humor, který obléká v háv dobrosrdené bodrosti mnohou drsnou pravdu i žíravý posmšek, avšak nedovoluje napadenému brániti se jinak, než zase humorem. Rozhoení, hnvivost byla by znakem slabosti a piznáním, nebof na Chodsku pevn že výtky jsou pravdivé tomu, že jenom pro hokou pravdu se lidé hn-

—

ví

vají

,

,

,

Proto

každý, kdo

kaše, musí se tváiti

se

dosti

nenajedl vtipné

bud nevšímav, anebo povýšen.

Ale to všecko nebylo by nikterak rušilo souladu, kdyby nebyl Vondra využíval zjinaeného zpsobu svého chování velmi záludn. Bratra spíše pezíral, než aby na nho útoil, za to však zmnil se podstatn jeho vztah k Nan. Oblíbil si ji jaksi dobrosrdené bratrsky, a jeho nebývalá žertovnost uplatovala se nejvíce ní. Byl to nejbezpenjší zpsob navázání uritého pomru, který vzhledem k jejich soužití pod jednou stechou byl nezbytn nutný, A byl to také nejnebezpenjší zpsob, ponvadž nebylo dobe možno jej odmítnouti, tebaže dovoloval Vondrovi velmi mnoho, co mohlo býti perzn vykládáno. To proto, že píkré odmítnutí Nanino bylo by ji usvdilo z podezívání o špatných úmyslech a Vondru oprávnilo k estnému pocitu uraženého, anebo alespo k tomu, aby se tváil uraženým. Naproti tomu odmítání žertovné oplátka za oplátku ode dávna bylo považováno za obvyklou formu svolení. Byly sice s poátku nejrznjší projevy upímné

vi

—

—

B

o

Ž

I

M

I

T

N

r

i4t

Nan hodn nepíjemné, ponvadž ženskou podezívavostí a jakousi vnitní jistotou zcela pesn vytušila jejich pravý podklad. Když pozdji nabývaly neustále srdenjšího rázu ba dokonce, když Vondra osmlil se tu a tam jí potepati jakoby spokojen po širokých zádech anebo dovolil si jiné, více než švagrovské dvrnosti, umináklonností Vondrovy

—

—

ovala

opravdov, že poví o všem muži. To vychována jsouc v písn náboženském názoru na manželství, jaký od nepamtí ovládal celý kraj, lekala se možností hrozícího smrtelného híchu zpronevry af již skutené, anebo pomyslné. Jet istota pojm na Chodsku velmi vytíbena, emuž konelze se ani píliš diviti pi vrozené tvrdé pímoarosti tohoto lidu. Ze však se tak vbec nestalo — byl vinen zase Matj. Stail pouhý pohled na nho, aby se dostavilo naráz rozarování, a všechna krásná odhodlání a pedsevzetí se rozplynula v níve. Jeho smšná pósa si

zcela

proto, že,

nen

hospodáe byla

již

—

sama znechucující

ale on, zajat

domnlé

dstojnosti, nechápal toho vbec, ba spíše si zakládal na svém prvenství, z nhož podivnou cestou vyvodil si výsadu pohodlné Icnošnosti v pocitu

spolehnutí na Vondru. Nadto zpsoboval svými jalovými rozprávkami, pi nichž se tváil pedležit a starostliv, že zcízoval se žen neustále více. Nemohla nepostrehnouti jeho sebeobelhávání, které bylo pronášeno hlasit jenom za tím úelem, aby její pisvdování a souhlas stal se podkladem jeho vlastní víry, která se jinak nedostavovala a

,

.

.

142

)

A

tak se dlo:

ovala a

hrouzila

enil

a

zcela

—

—

Nana

se

do sebe,

Vondra dlal.

zejm

patrno,

ím

se

neustále

Matj

A H

V R

h

A

odml-

více

neustále

více

o jarních pracích statku, vynikla tato sku-

Bylo-lí je

již

tenost o žních stonásobn Nana se narodila na vsi, pí jejich kovárn bylo hospodáství a proto nemohla nevidti. Psobila i jiná vc. Vondra byl hromotluk, kypl silou a nadto -- naschvál po kohoutím zpsobu hýil okázale siláckými produkcemi pi práci, byla-li selka nabií/kii n-'>daí ujíti jediné píležitosti k obdivuhodnému výkonu, aniž by jí .

-

-

—

—

n.

nepoužil. Bylo to, jakoby se

ím

Nana v I

nm

kdysi

posmšn

nerozumn

vychloubal vším, pohrdla .

,

.

astji a astjí, že selku navštvo-

stávalo se

perzné

nedovolené myšlenky, že zabíhala i do pemítala o ní a dohadovala se, cože mohlo býti, aby s tím vtší trpkostí a hokostí vracela se k tomu, co bylo. Zprvu se lekala takového dáblova pokoušení, brala do rukou i rženec a hledala útoišt v Bohu ale zahrada tchto nedovolených zasnívání byla svdná a její ovoce sladké. Vracela se znovu a znovu, aby okusila tajn neselské rozkoše híchu myšlenkou. Bylo jí pi takovém poínání stydno valy

minulosti,

—

—

paliv

tlesn

stydno, ale Pistihovala se i

práv

to byla nejtom, že dvrné doteky Vondrovy naplují ji chvjivou smyslností a touhou po híchu - ale i to bylo sladké, a ona, jakoby nucena njakou silou, ^^ensky vyialézav se

a

sladší rozkoš

,

,

.

piiovala, aby Vondra k podobnému projevu .

nalezl ,

.

pi

každého dne píležitost

BOŽlMLYNY

]4$

Pomraovala se sice pi nich, utrhovala se, poškurameny a obracejíc se k nmu zády, pesvédovaia se sice uvnit, že ho z hloubi duše nenávidí, dokonce tomu i vila ale pece znovu a znovu bávajíc

—

vycházela v ústrety dráždivému pokušení a stále více nenávidla svého slabošského muže A hlavn tebaže si tisíckrát umiovala ve chví.

,

,

;

—

o hrubé mši ve kleneském kostele, poví muži a znemožní tak další nebezpené dvrnosti Vondrovy, pece toho nikdy neuinila. Mlela, nové a nové strpla, aniž se slovem zmí-

lích úzkosti

že o všem

nila

Matjovi,

)

A N

VRBA

XVI.

Zn

již byly v plném proudu. Pole byla zpola pokosena, a silná dosychajícího obilí naplnila kraj pod horami. Žlutá záe parních letních polévala pole, zesilovala stíbrné blýštní hladin rybník v úpadu a ostré blýskání kos po stráních. Pohybovaly se v rukou pilných seká, pracujících o pekot, zajíždly hbit do houšt stébel a ustala-li nkterá v blýskavé he, stalo se jen na krátkou chvíli, jen proto, aby seká si mohl utíti širokým rukávem režné košile potem zarosené elo. Ale i jejich košile byly nasáklé potem, lípaly se na lopatky zad a svítily do dálky prudkou blí do obrazu smle vsazených skvrn, k nimž v jásajícím výkiku družily se jiné ohniv ervené. To byly rudé suknice žen, svazujících kopky do otýpek a stavících z nich ady ztuhle rozkroe-

vn

dn

—

—

ných mandel. I v Záhouc statku bylo plno chvatu, šumu a shonu. Byla dosekávána žita, zaato již s pšenicí a jemeny a souasn sváženy již jae s polí do stodoly. Selka mla plné ruce práce, nebof byli zjednáni dva

—

n o

/.

I

M

1.

v

N

^

145

A

sekái a tyi odbraky. je-Ií ke stolu deset lidí, není vaení hrakou, Nana se však pln osvdila, práv tak, jako již pedešlého roku. Otáela se v práci hbit a plnila pesn nejen povinnosti hospodyn, ale obstarala i chlév, aby dobytek nebuel hlady za všecku námahu, do níž byl zapražen. Bylo to nutné, statku nebylo dveky a Vondra, který jindy obstarával polovinu její práce, byl nyní zcela zaneprázdnn mnohem dležitjší polní prací. Bylo opravdu s podivem, že se nerozplynul v potu, nebo se na nho shrnula všecka práce eledína i hospodáe. Vondra však táhl dobe, dokonce s jakousi tvrdou - Ani rázné zaklení uprosted diny mu rozkoší. neslétlo se rt. Za to velmi hlasit si stýskal do námahy Matj, tebaže dlal jenom hubou, a ruce zstávaly líné. Stýskal si do diny za všechny ostatní, kteí nemli na darmé asu. Byl však ve svém živlu, nebo bylo mu možno zvláš dležit si hráti na hospodáe. Neustále porouel a rozkazoval, do všeho se pletl hned do stodoly, hned na pole zašel dohlédnouti, jako by tu bylo jeho dohledu bhví jak teba ale hlavn se vyhýbal práci, jako ert kíži jsa tak podoben spíše neblahé pamti panskému drábu, než hospodái Bylo to kteréhosi parného dne veer, když juž i nádobí po veei bylo sklizeno se stolu, a ženci se trousili ze svtnice a ubírali se do svých domov. Záhoové sedli ješt za stolem, pokuujíce labužnicky z dýmek, které zahálely celý den, nebo pi práci nebylo kdy na kouení a dokonce bylo by bý-

—

nebo na

—

eí

—

—

—

—

— .

—

.

.

146

)

A N

R 6 A

V

nebezpeno kouiti uprosted suché úrody. Matiky jiskry ani neuhlídáš, ale syna již tžko

valo také

—

pemžeš!

—

SedU

a nebylo jim ani

tak brati

valn do ei.

s

otcem

výmnkáem

Ba, starý toho dne

Po rtech se jim toulal spokojený jaký krášlí tvá každého sedláka, jsou-li zdárné, suché žn, a sklize, nezdržována nepohodou, klidn se sthuje s polí pod stechu. Pojednou však pohnul se Vondra, jako by se byl práv rozpomenul, a nechvátavými vtami se rozhovoil o poteb nového isticího mlýnku, jehož vkoani selky nechválil.

široký

úsmv,

vitý pedchdce minulého roku inil znamenité obtíže. Nebylo také divu. Koupil jej výmnká za mlada Proto také starý a nic na svt netrvá lýnek vytrvale vypovídal službu, a pracovati s ním bylo leda pro zlost. Starý Zaho sice namítl obrátkou na Vondrovu e, že dlal ješt dobrou službu než Vondra stejn klidn a rozvážliv podotkl, že spoivost je sice dobrá vc, a on také že není žádný rozhaza, ale pes to že by si pro groš koleno nenechal provrtat a spoení na hospodáském náadí

—

vn.

—

—

že není dobré.

Mstí se dvojnásob. Již loni vinou samá sme a neád, takže bylo nutno na slevovati; starosta Ziman, který daleko lehí jemen, docílil na centnýi o tyicet krejcar vyšší ceny, ponvadž zrno isté Nebylo však teba tak širokého zdvodnní. Hospodá Matj souhlasil ihned s bratrem, zejména proto, že zdraznil jeho dstojnost sedláka, piiniv návrh, že by mohl nkterého dne zajeti do Plzn, aby tam

mlýnku bylo

obilí

nm

ml

ml

,

.

.

rtOŽlMLVNY

t47

vyhlédl a koupil vhodný stroj. Námitky výmnkábyly zamítnuty, a horlivý Matj slíbil, že hned zítra zajede ke strojníku, aby uinil píslušnou objednávku.

ovy

Stalo se opravdu, jak bylo rozhodnuto.

odešel

Matj

z

vas do

domu, aby došel

Za

svítání

Domažlic,

vzdálených dv hodiny cesty, a stihl ješt ranní vlak. Zdailo se mu. S plnou tobolkou v náprsní kapse a s plnjšíma ješt prsoma usedl pyšn do železniního vozu a již ujíždl k Plzní Celý den neukazovalo nic, že by v Záhouc statku chybla silná ruka hospodáova. Stejn jako každého dne, krátce po té, co vyvedl kohout slepií hav z kurníku na hnojišt, dostavili se sekái, nasnídali se a vytáhli do pole. Vondra zapáhl voly do žebiáku a jel na kopec nad oimaníkuc mlýnem pro žito. Pivezl náklad, složil jej do perný a již vyjel znovu, aby se ješt o polcdnách vrátil Všecko jako jindy. Teprve po polednách udala se podivná píhoda Jako jindy dostavila se jedna z odbraek pro obd žencm a odnesla jej. Jako jindy pišel k obdu výmnká, a naobdvav se zase odešel na humna, kde si rád hovl, obstarávaje tu úkol husopasa. Nebylo tu sice valné námahy, nebot husy sbíraly si klasy na svezeném žitném poli, a bylo teba pouze dohlédnouti, aby se nezatoulaly do sousedního stojatého obilí. Než starý Zaho pásl husy rád, jak ve žních iní skoro všichni výmnkái na Chodsku s problematickým vnitním zadostiuinním, nebo jsou .

.

,

—

,

.

,

.

.

I4M

)

pesvdení,

alespo

že tak

zrovna zadarmo

.

.

neujídají

A N

v R

B A

mladým chleba

.

s novým nákladem. Selka dobytek, tu Vondra, aby zbyten nemaili asu, zavedl voly do stáje a ekl jí, aby jenom dokrmila, že zatím složí obilí. A složil AJe když pišel do sence, nejedl rychle a hltav, jako jindy, nýbrž nehladov pomalu, jako by se bál zadušení vtším soustem. Pi tom však nespouštl oí s Nany, Prohlížel si ji tak, že ji až nutil do rudmlel a jedl a díval se, nutí. bylo nepíjemn. Posedla ji taková nepojraenovatelná chvjivá nejistota, takže se jí ruce podivn klepaly, když mu po polévce pinášela na stl mísu s knedlíky. Jaksi svéhlav si usmyslila na vzdory vydržeti v scnci. Nepodailo se jí. Pepadala jí stále vtší úzkost, až posléze jí bylo, jako by mla hrdlo zadrhnuté ve smyce. Nevydržela, Sama na sebe rozhnvána vyšla ze sence do pedsín, kde odemkla jarmaru, vytáhla ošatky a zaala poítati do kop vejce pro pekupnici Ješt však nespo etla ani první kopy, když Vondra dojedl a vyšel ze sence. Vida jí skren sedící nad vejci, zastavil se u ní a poplácal ji po širokých zádech Zvedla hlavu a podívala se na nho nevlídn pomraena Vondry však nezmátla. Zasmál se široce a povídal; „Nu, nu, na se mrait nemusíš, ha teky ze sencí si nemusela hutíkat. Já za to nemžu, že máš muže takuvýho nekubu, keryj není hani podruh, haní sedlák Bula bys holt lepší hudlála, hdyby si s? bula vzela m!"

Po poledni pijel Vondra

práv

A

krmila

.

A

.

.

Nan

.

.

.

,

,

.

m

.

,

,

,

— —

.

R

o

se

/

M

I

N

v

I

»*

Y

Doekl a po svém zvyku odešel, díve ješté, uež mohla Nana zmoci na náležité íznou odpovd...

Plna nevole ustala v poítání, zasunula ošatky s vejci do píhrad, zavela jarmaru a odešla do sence. Mraila se, i slzy jí vhrkly do oí, nebof dobe cítila, necítila nenávisti že byla pohanna, ale podivno však zalomcoval vztek proti proti Vondrovi, za to jí vlastnímu muži Ve dvoe se ozvalo zapráskání biem, rozlehlo se mužské pobídnutí potahu a zarachotil žebinový vz Podívala se zamraen oknem na náves. SUný, ramenatý Vondra šel vedle vozu. Režná košile, nad opaskem vykasaná, zvyšovala ješt mohutnost Zmizel v zátoce cesty, a všecko bylo postavy uipla zase jako dív. Jenom jeho slova zstala ve vzduchu a zvonila jí v uších. Proti svému zvyku usedla na lavici u kamen Byiy to híšné myšlenky, které ji a zamyslila se. pepadaly. Dávala Vondrovi za pravdu, nebof byla plna hokosti proti svému. muži. Tžkopádnou obra.

.

.

.

.

.

.

zivostí

.

.

—

snažila

se

vybudovati

si

pedstavu Vondrou

naznaeného stavu. Cítila, že by byla pod silnou mužskou pstí, ale práv toto bylo by ji uinilo na více selkou, než z ní

udlala pouhou

K veeru kterého prací.

a

zmkilá

jí

dveku

.

,

.

pospravila dobytek, ale škvor, nasadil Vondra do hlavy, nedal se zahnati

Pišli

odešli.

lepší

poddajnost Matjova, která

uvaila, ženci

Výmnká

a s

s pole, naveeeli se Vondrou kouíce pobesedovali

ženské

na záspi, a když se položil do dvora soumrak, a ve-

150

j

A N

V R

5 A

ernice se nachýlila až k levé špici stechy srubu, zvedli se a odešli — každý do své komory Nana šukala ješt chvíli, vyšla odvázatí psa, a potom si ustlala a ulehla. Mra ji však tlaila neustále za svt nemohla usnouti V polodímot zaslechla v síni šmatravé kroky, cvakla klika u dveí a kdosi vešel V té chvíli jí byio, jako by ji nkdo polil hrncem velé vody. Zmocnil se jí podivný úlek, a celým tlem probhlo híšn chvjivé ztrnutí. Nco ji nutilo vztyiti se v loži a zeptati se, kdože tu je ale cosi mnohem silnjšího nutilo ji pitlaiti se do pein a petváeti se, jako by byla ponoena v nejtvrdším spánku, Maliko otevela jedno oko, V senci byla hustá tma. Muž Matj to tedy naprosto nemohl býti. Vlak z Plzn pijíždí do msta teprve o druhé s plnoci, proto se nemohl vrátiti ped tvrtou ranní, kdy už je dávno bílý den Pravda, mohlo se nco ,

.

.

—

,

,

,

—

—

.

.

,

Výmnká má

pihoditi ve statku. uslyšel a pišel Ale .

se obelhává

-

.

.

,

Nana

.

lehké

vdla

zcela

spaní

urit, že

Pes ani nezaštkl Bylo naprosto Vondra ... A Nana, tebaže jistojist vdla, cože zde chce, neodvažovala se domysliti Tlaila hlavu do pein, byla plna žhavého chvní a spala pro celý svt spala, Ten, který vešel, se však nezastavoval. Pešel svtnicí pímo k hospodáovu loži. Postel pod ním Ležel zapraskala, zašumly peiny jisté,

.

.

.

.

že v sencí

.

.

—

,

.

.

je

——

—

,

.

.

.

,

.

Nejistota rozlézala tžké chvíle svtnice a každým vydechnutím byla vtší.

Míjely

.

.

.

se

tmou

Naslou-

nOŽlMLVNY chala

101

pozorn

a

svdila

—

Konen

.

,

Horko

chvní.

tetclivé

kže

celého povrchu tla lehce nebylo možno se pohnouti

pece

a

samo

byia

se po ní rozlévalo, a

.

.

.

.

Postel lehce zapraskala, zašeptaly peiny, a ozvaly

znovu ápoty bosých nohou Zastavily se u jejího lože, a žila ruka na rameno „Nano!" se

.

,

.

.

souasn

se

jí

polo-

.

.

Nana

Vydechla, nabrala tasspala Ale uvnit, v srdci bouil prsou jí prudký svár, jakého dosud nezažila. Všecko ulehlo dsiv. Hrozná chvíle šla doslova šla, nebo Nana cítila, jak jí leze po tle, v nmž každá žilka hrála varným naptím, A v tom se jí prudce zachtlo podneví o niem. vésti sebe samu spala Spí Jakási strašlivá síla ji nutila, Nco se jí zdálo aby zapomnla na všecko a cele se vzdala jejímu v hlav mla prázdno drsnému násilí ... A vru nevdla zhola o niem Ruka zatásla jí lehce ramenem Ticho

,

.

-

.

.

.

.

.

lav vzduchu do

.

—

,

.

.

—

.

,

—

.

—

—

.

.

.

.

.

.

„Nano!"

Nana se pohnula a protáhla, jako z nejtvrdšího spánku .

„A'

—

.

co pa' chceš!" !"

by

se probouzela

.

— —

~

„Pojccm Zrovna jako Matj napadla ji krátkodechá výmluva, jakoby v ospravedlnní a krátkou lež, A tebaže neurvalá pudová síla ji tlaila do ruky, spoívaa jako jící na jejím rómaenu, pohnula se v loži lín !

—

—

»5J

J

by se

nechtlo

jí

—

A N

h

V R

A

— ——

zvolna uhnula ke zdi

že spáchán byl hích, nad njž hích takový, že o jeho velikosti nemla nejmenšího tušení. Ležela již sama v poduškách s hlavou hluboko zarytou do polštá, poale neopouštlo jí strašlivé vnitní divn nasycena

Náhle pochopila, není strašlivjšího

—

—

rezavé chvní.

Vondra ležel zase v posteli, jako by se mu nechtlo odejíti- Slova sice nepronesl, ale ona vdla kdo by také jiný. Mela bázní, urit, že je to on aby ho nenapadlo promluviti. Cosi píšerného se neustále vznášelo ve vzduchu a hrozilo, že spadne a zadusí ji svou ohromnou tíhou Náhle se k ní vrátila ženská chytrost. Podruhé ... A potom neustále chráZachrápla jako by byla pala víc a víc, jako když pilou eže ponoena v nejtvrdší spánek Vondra se pohnul na loži. Slyšela, ale chrápala dále, jako by bylo hluchá

—

.

.

.

.

.

,

—

.

— — ozvaly se lehké, jako.

.

.

Postel lehýnce zapraskla

.

.

Zbystila by koií ápoty, a otevely se dvee Tu se Dvee se zavely sluch, jako koka Zrudla, nebof napímila na loží a zaposlouchala tak, jako by se se jí zdálo, že slyší tichý smích, nkdo smál nosem A potom cvakla klika v síni — cvakla ješt jednou Byla to klika Vondrovy komory — znala Bylo jisto, nebylo pochyb ji dobe po zvuku Usedla Jako by jich díve vbec mohlo býti! ,

.

.

.

,

—

.

,

.

.

,

.

.

.

.

.

.

,

.

.

.

.

——

!

—

v loži na bobek a rukama objala kolena Potom vyjela z postele, jakoby bodnuta sídlem Pistoupila k mužové postelí, aby ji pestlala. Byla ješt vlažná .

.

.

.

,

.

.

,

Uprosted práce náhle

ena prutem pes

prsty

.

.

jako by byla ude-

ustala, .

Zdálo se jí, že slyši zase takový protivný, tichý smích nosem. Velmi tiše dokonila práci a podivn zahanbena

na lože Zmocnilo se jí jakési ulehlé, vzdálené a díraotavé pemítání ano hích ale jeho vina Hích byla i na Matji- Rozlesknila se Jaký je to muž, vrátila se

.

.

.

,

,

—

—

.

-

—

jaký sedlák

—

jaký

kdyby Vondra

.

.

hospodá

.

,

Vru,

.

.

.

lépe by bylo

.

Pebhla Vondra i

!

aestoudná a smyslná vlna ji žhavá, Lépe dovede býti hospodáem, sedlákem Vondra - Matj

mužem V komoe ,

.

.

.

,

.

—

dut

A

.

.

.

.

ze spaní výmnká Vondra Matj ... náhle se jí všecko zmátlo a ona usnula, jak by spaní na ni hodil — zachrchlal

.

,

——

—

I

A N

VRBA

xvn.

Ráno pišel Vondra k snídani jako obvykle, jako by se nebylo zhola nic udalo- Sedl si za stl, ukrojil si z bochníku dkladný krajíc a pustil se do jídla, Matj chodil po senci a rozespale zíval, Vondra zatím klidn snídal, a bratr neodvážil se ho vyrušiti, tebaže zrovna hoel nedokavostí, aby mu již molil s dležitostí hospodáe a po selsku rozvlán povdti, jak To proto, že na Chodsku, stejn jako kdepoídil. koliv na eském venkov, boží dar je pedevšímJídla nelze rušiti ani hovorem, nebof takové poínání bylo by zlehováním. Ba, úcta k božímu daru zachází tak daleko, že — ne podle slov, ani podle nýbrž práv podle jídla urují nejcennjší složku lidské pracovitost, íkajíce jak k jídlu, tak k dílu povahy Proto Matj mlel a ekal. Konen Vondra dojedl. Shrnul šetrn po stole roztroušené drobty na hromádku, aby je hospodyn vhodila do kamen, nebo drobty chleba patí ohni, aby nemohly býti zneištny pošlapáním. Potom zavel

in —

—

kudlu,

.

:

kterou ukrajoval sousta z krajíce,

a

.

juž se

hOŽlMIÍNY

IM

k bratru, táže

obrátil

„Za

šírání"

kdy pišel

se,

— ekl Matj,

,

—

mže

práv

steloucí

konen

„Sak bylo Nana neví, hdy

vytáhnouti stavidla na plno. v domu, jako by všichni humíli, hani sem pišel!"

Nana,

.

.

rozradován, že •

se napímila,

postele,

J£iko

nkdo pívtiv na

by

šouchl pstí do zad, a podívala se nemuže. A hned ji napadla hloupá lež, pedstírání sebeklamu, nebo pochopila, že je nutno ji

ped Vondrou „Hdybys nemluvil!"

se krýti

Cák

.

.

,

—

povídala.

necejtím ..."

—

neví!

nPryj

— —

a krátká udivená pootoil k Nan pomlka se položila mezi n. Nana podivn zmatena se zamraila a obrátila

iMatj

se

hlavu stranou.

„Cák

se

ti

vsadit do lutríje,

ákyj

zdálo ? aslí

živyj

sen

Míla bys

!

jenom mají teky na

tuto

lu-

zasmál se hlun „Bode!" odsekla mu rozhnvan Ale Matj už, pln dležitých vcí, obrátil se k ní zády a široce se rozhovoil o své návštv u strojníka i o koupi mlýnku Vondra ho však poslouchal tak na pl ucha a oi ml jenom pro Nanu, která zaryt si hledla své práce. Ale Vondra ekal trpliv. Obas bratru jedno-

mera"

-

.

.

—

.

.

slabin pisvdil, výkladem,

ten

.

,

.

.

.

jako by byl

oí však nespouštl

bhví s

jak zaujat jeho

Nany

...

A

jí

sku-

Jakoby jeho pohledem hypnotis ována, zvedla hlavu a pátrav se po podívala. Její nedalo.

nm

IM

A N

i

V R

PV

A

pohled stetl se s jeho upeným, podivn uritým a zetelným. Zrudla jako divoký mák a sklopila hlavu, A v téže chvíli se ozval scncí tichý a pece oste úsený smích nosem ,

.

.

Mohl jist platit i vyprávní práv holedbav líil píhodu u

Matjovu, který v Plzní.

strojníka

Chytrák chtl mu vnutiti starý opravený a pebarvený stroj za nový. Ovšem, Matj dobe poznal léku, a proto ho ani nenapadlo sednouti na vjiku Pijal zasmání bratrovo jako mírnou pochvalu a .

sam

.

.

hlun

rozesmál. pochopila správn- Zamraila se, a že práv dostlala, pistoupila k oknu a zadívala se na náves, jako by se tam práv dlo cosi nesmírn zajímavého. Bylo tak nejlépe uiniti. Byla obrácena do svtnice zády, takže jí nebylo vidt do oblieje a její planý zájem o náves zbavil ji povinnosti zase

Ale Nana

je

—

mstnávati se ímkoli ve svtnicí, anebo dokud by nenabyla zase rovnováhy .

.

jí

pejíti,

.

Jakýsi neodbytný jí však velrni nepíjemn. neustále íkal, že všecka tato hra je jíž zbytená a marná, že jí neoklame ani sebe, ani Vondry. Ona noní událost, které nebylo jíž lze zapíti a tím odiniti, promovala se v cosi tžce závaz-

Bylo

hlas

jí

mén

ného, co poutá strašliv mieli\'ým spoleenstvím proti proti samotnému svdomí. Byla i ímsi, eho prozrazení se bylo hrozn báti ped mužem i takovým híchem, který bude asi ped lidmi nutno obas upíáceti stejným híchem Pravda, nebylo jí nikterak píjemn pi takovém pomyšlení,

každému ádu, ba

—

.

.

.

noži

M

I.

v

N

1

ku podivu pece je bylo, že se nedostavila ona téžká hrza, která ji pepadla vera a ulehla na hlavu, jako ohromný kus olova. Pemýšlela, pemýšlela ale jenom tak, jako by šío o nepíjemný a nevýhodný prodej másla nebo tvarohu. Snad proto nalezla v sob dosti síly umíniti si, že setrvá nezvratn a dokud bude možno na svém pedstírání klamu, které se jí zdálo dosti mocným prostedkem, aby udrželo Vondru ale

'

—

na uzd.

Ano,

se

stalo

,

,

Ale

.

pouhým

stalo se

Prozrazení se musí Vondra omylem v rozespalosti A toto prozrazení, jeho možnost spoívá báti ... Div, že se jí nezmocnila pýcha, v jejích nilíou jakže to lehce dostala i Vondru v podruí Obrátila se a vykroila sebevdom do sencc. Žel však, nebylo jí jíž dopáno, aby se zaradovala ze své moci. Nemohla si Vondnt ani pemiti tvrdým pohledem, jak se jí zachtlo Práv v té chvíli mužští dohovoili. Prohodili ješt nkolik slov o denní práci a již vyšli ze sence, aby pipravili náadí a vozy, díve než pijdou ženci a žneky Ale ani v poledne nezdailo se jí slaviti chtného .

.

.

,

.

.

.

.

,

.

.

—

,

.

,

.

vítzství.

Mužští hovoili spolu o práci a úrod, sešcdše se toho dne v stejný as, najedli se chvatn a zase se rozešli, každý po své prácí Teprve k veeru se dostavila toužená chvíle. Vondra, jak se dlo každého dne, dostavil se s pole díve než ostatní, aby pipravil ezanku k veernímu krmení. Pešel dvorem, vešel do ezárny, a po chvíli již se ozval pravidelný chrupot. K obsluze nové .

.

-

)

ezaky, zakoupené

krátce

nebylo poteba dvou

lidí,

A N

V

R n A

ped Matjovou

veselkou,

která výhoda se

znamenit

osvdila po propuštní dveky tebaže vhodná chvíle nadešla, opustila Ale pojednou Nanu všecka odvaha. Zachvívala se pi pouhém pomyšlení, že nyní nezbytn se musí s Vondrou sraziti, nebof bylo nutno zajíti k nmu do ezárny .

.

.

—

pro

Tušení prohry

píci.

ji

zmohlo.

A

více!

Do

týla

sedla nepojmenovatelná obava, že vlastn nyní teprve dovršen bude verejší in jakýmsi neznámým zetelnou jistotou, které až dosud neujasnním jí

—

bylo ji není .

.

Alespo ona

.

.

.

když

Proto,

zárny,

pod

šla

ní

se

pesvdovala, že dosud

.

s košem v ruce do enohy svázané, Kolena se

šla ze stáje

jako by mla rozráželo

tásla,

ji

horko,

a srdce cvakalo

v prsou, jako by ochoelo zimnicí. Jedva vešla, zarazil Vondra ezaku, napímil se, a pohledy jejich se setkaly.

Nana

se v ten ráz zapálila

dosud bylo

pro

.

,

do nachová, aniž by

.

Vondra se rozkroil. „cák si to ráno íkala? Dyk „Nano!" zaal dobe víš, že víra ..." Ale Nanu pepadla podivná, tesoucí báze „Kuš!" zašeptala, tžce a prudce oddechujíc, aniž by bylo píiny k šeptání. „Neki! Co pa' vím? — Nic nevím ..." ekl Vondra njak keovit s po„Nano!" divn zjinaenou tváí a pistoupil k ní tak blízko,

—

,

—

.

.

B

o

z

I

M

L

v N

IW

v

jeho dech ožehl tvá „Nu, co pa' chceš?" zašeptala všecka rozpálená a na celém tle se neudržiteln tesouc, jako by nevdla a netušila a zítím píšerná živelná síla jí už pemohla a uinila hladov nedokavou Vondra ji stiskl beze slova v náruí a zvrátil na

až

jí

.

.

.

.

.

————

hromadu jetele, pichystaného k ezání Ku podivu! Narovnala koš vrchem A potom ezankou, a když se napímila, podívala se na Vondru, který stál open o ezací stolicí, jako by ješt na nco ekal. Obma peletl tváí úsmv míjívý, ale .

.

.

A

pece velmi zetelný. Bylo mezi

nimi jasno ... bylo Dostavilo se poznání sladkosti híchu Vondra pistoupil k ní, a jak se znovu naklánla, aby vzala koš, pohladil ji, jak dovedl nejnžnji, po

v nich ticho

.

.

.

.

.

zádech Zasmála se tiše, a jak šla dvorem do stáje, pepadla ji dokonce taková jasná veselost, jako by tu vbec nebylo provinní, nýbrž naplnní ehosi samozejmého, co už léta bylo pedureno, léta ekalo .

.

.

—

a nyní se stalo,

Ozval se za

ponvadž

se státi musilo

ní pravidelný chrupot

se znovu, vcházejíc krávu, aby uhnula .

.

do ,

stáje,

Když

se o žlab a zamyslila se

.

.

.

kde

Ráno

jí

.

loktem

Všecka

!

dloubla

opela

tíha,

která

— skoro k smíchu.

ani podivení, jakže se tak rychle vzdala

pedstíráním klamu. Bylo nebof nade vším, co se již udalo své

.

naložila dobytku,

se na ni nahrnula, byla nyní daleko

Nepepadlo

.

ezaky. Usmála

síly

bude, ležela Vondrova

síla.

jí

—

Vdla

prost bezpeno, a co snad ješt jist, že

dovede

(

A N

V B

5 A

a proti všem. Toto bylo, eho jí ubrániti proti všemu a eho se jí až dosud nedonenalezla u Matje stávalo Proto se pomraila, když zaslechla rachot pijíždjícího vozu, Matj se vracel s pole. Pipomenul Sekala nepívtivou skutenost a rozaroval jí

—

!

.

.

.

,

,

chlév, a potom vyšla, aby pinesla píci práv pibylému dobytku. Matj stál mezi vraty stodoly, kam z; jel s vozem, a utíral si upocené elo, stýskaje si bratru do psího vedra -~ nebo on, eho Vondra neinil nikdy, stýskal Vondra však se beze slova si do každé námahy. vzkikl na podruhyni, která a obrátil, vzal podávky

ješt

chvíli

ve

s Matjem s pole a vracela se práv kam odvedla krávy, aby se pichystala k odebírání, Sám pak se vyšvihl na kolo, vylezl na žebiák a zaal jí podávati snopy do perný Nanu zalila pýcha. Ohlédla se ješt jednou se

pijela z

spolu

chléva,

.

,

.

zalíbením po Vondrovi, který se zdatn tužil na voze, jist toto byl neomylný dkaz jeho mužné síly ... když se vracela z ezárny s plným košem dvorem do stáje, a Matj se k ní pitoil a poplácal ji po zádech, oboila se na nho nevaln pívtiv, kouc, aby jí nepekážel v práci ...

nebof

A

B

o

1

M

t

L Ý N

l«|

1

XVIII.

Z nenadáni nastal na Záhouc statku zcela nový poádek, který byl píliš odlišný, aby nebyl postehnut vesnicí a nevy dráždil znovu již již usínající pozornosti. Vondra pojednou, aniž byla zejmá toho píina, zaal se píiti bratru a vyvolávati sváry. Nejprve pouze potrhoval rameny a ušklíbal se všem jeho páním, ale brzo pikroil k slovm a inm. Matje zprvu zarážela náhlá bratrova nepovolnost. Uvykl však píliš v uplynulé dob sladké dstojnosti hospodáe a ješt sladšímu právu lenivého hovní si, aby se neulekl možností ztráty obojího. Vypadl prudce proti bratru, ale byl odražen neslýchaným posm-

chem

.

,

.

Vondra

postavil

se

na záspi

proti

nmu,

po vy táhl se jaksi do výše a rozložil do široka ramena, a v tomto postoji chlubivé pýchy tlesnou zdatností a silou

povdl mu

selsky

jadrn

a

rozvlán

mu, že každá roztesená výmnkáka ve vsi, akoliv již nemusí, vykoná vtší kus práce, aby si zasloužila svého krajíce, ale pes to, že ani ve snu nenapadne, aby porouela ostatním. jí

svj názor.

ekl

Ma

I

A N

Potom

v R

D A

jízlivými pošklebky zvážil všecku jeho práci, a když byl skonil nezvykle obsáhlou obrátil se Matj zkopml k zády a šel po své práci. A nejhorší! Svdkem prvního výbuchu a ztratil mezi nimi byla Nana. Stála na prahu obytného stavení, a Matj zpozoroval její pítomnosti, teprve když Ulekl se jejího zamraení a se rozmrzelc obrátil Pemohl proto svj úlek pochopil, že nutno jednati. vcšed do zaal hlun hartusiti a neklid, a sence, a zasypávati nepítomného pohržkami, o nichž sám musil býti pesvden, že jsou hluchými kvty jeho jalového hnvu, a proto nemohou se dokati slávy dozrání Ale Nana nepestávala se mraiti. Slova sice ncsedlák ekla, ale v jejím mlení choulilo se cosi, neznal jména. Nco dsivého a výhružného souasn. Zesiloval proto svoje hartusení, aby pehlušil a perostla a zveliokonal škrtivou úzkost, která v ale marn. Posléze nespokojen se na ni vala se Nana, jakoby se od Vondry nauila rozkikl ... tomuto nezpsobu, obrátila se k zády a vyšla ze sence, aby zamila dvorem ke kurníku. Díval se za ní oknem a vidl, jak tam z košíkových hnízd vybírá vejce. Nespokojen setrval ješt chvílí v senci, kde ho všecko dusilo a skliovalo. Potom vyšel ze statku a pustil se do polí, kde svatosvat si umioval ujatí se tvrd nebojácnou rukou hospodáství a domoci se uznání všech svých práv. Bylo mu sice jasno, že nebude to snadná práce, cosi mu dokonce našeptávalo, že nikdy se mu nepodaí odhodlání vtliti

—

nmu

e,

e.

.

.

.

.

.

.

emu

nm

—

A

nmu

DOIIMLYNV v

M9

ín, ale on pehlušoval tento

sama pesvdoval o své Bohužel však

!

síle

Každým

.

vnitní .

hlas

a

sebe

.

násiedujícíiu

dnem

rostla

bezvýslednosti jeho poínání. Vondra hospodcil na statku dále, jak se mu líbilo, zpurnl víc a více, a když Matj znovu bouliv vypadl proti nmu, naznail mu zeteln, že je pevn odhodlán vymoci si uznání svého prvenství a prvorozenství na

naprostá

jistota

teba pstním právem ... Tehdy se již vyprávlo ve vsí, že byl ponížen Vondrou, který všemi byl jmín hospodáem. Dík tomu, umelo nebezpeí, že dvoru bude pezdno „U Nanstatku

Zaho, bratí. které

—

nm

íák", nebo

žena, nýbrž muž nevládla na af již jím byl starší, anebo mladší z obou Byla to prostá spravedlnost a istota pojm,

dv

cnosti jsou

od nepamti domovem v tchto

pohanní gruntu nespravedlivým inem proti Vondrovi, Pes to však skutenost vydráždila kováe Drastila ke druhému zakroeníPišel do statku v nedlním odpldnu, ale nezastihl vesnicích, co znemožnilo

zet doma.

Toulal se kdesi za vsí po mezích, jak dob velmi asto. Pijat byv dcerou, rozhovoil se nespokojen o poádku na statku, o vzájemném pomru bratí a zle horlil na Matje. Selka rnu pisvdovala. nejen že pisvdovala, dokonce povdla mu i mnohé, co dosud nebylo známo nikomu ve vsi- Naproti mínní otcovu velice zapochybovala, že by bylo lze ješt docíliti nápravy, ale na konec slíbila, že poví muži o návštv a s ním sdlí všechny kárající i nábadné vty, které byla vyslechla. inil v poslední

A

vrn

Ié4

I

A N

V

R A A

Ale nepovdla Naopak, píští nedle sama zašla do kovárny^ aby si tu trpce postžovala do nových ústupk a slabostí mužových — a inila tak znovu a znovu, až konen ková DrastJl se rozpálil spravedlivým hnvem proti zeti. Hnv jeho položil se jako balvan mezi ob rodiny, takže pšinka mezí nimi, beztak málo vyšlapaná, zarostla dokonale travou. Ale lo Nan ješt nestailo. Jako by ji zlý duch byl posedl, roznášela své stesky po vsí. Žalovala na muže každému, koho potkala, zveliovala jeho slabosti, že až se proto na ni horšily ostatní selky. Sedláci však pln schvalovali její po.

ínání,

ponvadž

se

.

.

jim

zdálo,

že

Matjovým

jsou

jednáním uražení ve své hospodáské dstojnosti. Výsledek byl prostý. Matj byl nmým pohrdáním vyobcován z kruhu hospodá, a jeho místo pro vždy

Vondra Po niem jiném Nana

zaujal

chutil.

.

.

,

Pomraovala

—

se

netoužila.

doma

Matj

se

jí

zne-

neustále, ale ješt více

Její hích pestávala mu býti ženou a proto pestal býti Vondrou rostl a násobil se híchem. Ona, selka, piznala uvnit Vondrovi právo hospodáe až do posledních dsledk a závry žensky kivolaké logiky došla k poznání, že její pomr je

než to s

.

.

.

—

naprosto zákonitý. Provdala se za hospodáe v Záhouc statku a nebylo její vinou, že Matj jím nedovedl býti. Ovšem, v jejím zápase byl nepekonatelnou oddána s Matjem, pekážkou kostel. Byla v byla ped Bohem i ped lidmi Matjovou ženou. Toho nebylo lze popíti a zvrátiti. A proto, aby jí kostel

nm

nepekážel, vyhnula se mu. Svj in omluvila Nebylo na statku déveky, a všecka starost o ženské hospodáství spoívala na ní. Nebylo asu na kostel Potom již razila si cestu híšn zdravá nechu píliš

prací.

.

.

.

k vlastnímu muži. Hnusilo se

dvma mužm

—

jí

sloužiti

souasn tlem

dvma

bratím. Všecko ji táhlo k silnému a zdatnému Vondroví, Zneužívala proto svého hnvu a vzdalovala od sebe muže, jak jen bylo možno, Podvolovala se mu pouze tehdy, když ale i tehdy podnaptí hrozilo již vybuchnouti dávala se s nechutí a odporem. Muila Matje, a nevdouc ani o tom, zeslabovala ho ješt více; inila ho ke každému svému pání slabošsky povolným, aby si ho tím více z hnusil a. A bylo jí teba býti v tomto pomru k muži krajn opatrnou, nebo v ohrad statku vyrstalo nové, prudké a nepomrn vtší nebezpeí Byla jím dravá žárlivost Vondrova, jenž byl muen a nadto

—

.

.

,

Naninou láskou stejn, jako Matj neláskou. Pouhá skutenost, že je ženou druhého, byla mu pramenem surových utrpení. Zarytý zdrželívec, jímž až dosud Vondra byl, došel svého ile — a vytoužená sladkost promnila se mu v nejpalivjší trýze. Podezíral Nanu pílišnou štdrostí k Matjovi, dusil se vášní, které bylo teba nového a nového pesvdování, jímž však byla ješt více rozplameována. Soužití s obma pod jedinou stechou promnilo se mu v peklo. Jeho noci byly žhav nepokojné, a on v nich myšlenkami biován k zešílení ,

,

,

M«

)

A N

V

R

fV

A

Jeho pohrdání bratrem promnilo se v palivou Ponižoval Matje úmysln a užil k tomu každé naskytnuvší se píležitosti, Ciníi tak vždycky ped Nanou, aby souasn povýšil sebe. Vládl neobmezen, odsunuv Matje naprosto stranou, a nedovoluje mu vykonávati ani eledínských prací, jenom aby dokázal Nan svoji sílu a vtší cenu. A pi tom trpl jako zvíe Nana snažila se ovládnouti .oba muže, Vondru poddáváním se a netajenou nechutí a píkrostí Matjovi, a tohoto ustavinými výitkami, hnvem, mraením a vzdorem. Žili tak všichni pod jamem spoleného zloinu, z nhož nebylo uniknutí. Bylo to jako by se položila jakási ohromná tíha na krov Záhouc statku a prohnula k prasknutí všechny jeho trámy, krokve i podpry. Všichni, kdož v ném byli, žUi jakoby v horece oekávání ehoi nutn se blížícího, eho si souasn páli i báli se. Každý nový den pinesl nové, ponkud z jinaené naptí, ^^latj, Nana i Vondra octli se pojednou v zaarovaném kole, které se s nimi otáelo talc prudce, že jim až pecházel zrak i síuch, ale oni si nežádali vysvobození. Jim bylo teba žhavosti muk a bolestí, Netoužili jimiž trýznili diuh druha i sebe samy. po umírnm', spíše po vyhoení. Jediný rozdíl byl v tom., že Vondra se rval ím dále prudeji s osudem, a Matj umdléval, že Vondra bolestí syel Nana, a Matj uboze plakal skrze zaaté zuby musila, ncjsouc nejklidnjší, tíhla k silnjšímu; mlo-U dojíti k prudkému výbuchu a rozpoutám nenávist.

.

,

,

vi

—

,

.

.

ttOliMLYNí všech selských v lovku.

Záhouc

|«7

i

ncselských vášní, které jsou zaklety

grunt byl jako sud prachu

.

.

.

Výmnká Zaho všecko,

A pece

chodil po hlídal

byl tvrtý mezí nimi. Tušil, cítil chodil do sence, chodil k Vondrovi,

dvoe, jako by

každého. Dávno už

nevdl vdl,

o

Cíhav

niem.

cože se dje, dávno

Vondrou zaskoen. Mlel však, jako nmý. Tisíc hích mohlo býti, tisíc nepravostí, všecko se smlo díti pod stechou gruntu, jenom když nepronikla zpráva o tom na náves. Chodil mezi svými, nutil se do ledajakých hovor, objevoval se mezi nimi. když tušil, že se schyluje k bouce. Byl ustavin na stráži. Poznal také sílu pochopil, ze byl

by byl

slepý, hluchý a

svého mlení, kterou jim vládl, nebo jeho objevení zamykalo ústa všem, A uprosted takového naptí rostlo v veliké, neselské odhodlání Pokaždé, jakmile odešla chvíle nebezpeí, uchyloval se do výmnku a vytahoval z pístolku starý ohmataný „nebesklí", sepiatý mosaznou sponou. Potom se podíval na zdi visícímu Pánu Kristu do tváe, a když se tak byl pesvdil, že má zavené oi, rozevíral „nebesklí" a jektaje zuby pepoítával znovu a znovu své nastádané desítky Bylo jich práv za dv st padesát zlatých

nm

.

,

,

—

.

.

.

.

.

.

!••

)

A N

V

R B A

Práv

ve chvíli, kdy se zdálo, že nutn musí dok prudkému výbuchu, dostavil se úder, který zarazil všechny v prudkém rozbhu, donutil je zaváhati a piml k nerozhodnému vykávání. Po objíti

dobí

bouí

a

výstup

zavládl v

Záhouc

statku na-

piatý klid.

Nana

zavinila

prudkou boulivost prvních trnácti

dn, ale také její zásluhou bylo náhlé utišení. S poátku bylo to, jako by posedl njaký nevysvtliji

Z nenadání zaala se vyhýbati Vondrovi, a tebaže nezmnila svého pomru k muži, zakousla se drsnému milenci do týla krutá báze, že

telný vrtoch.

mu uniká všecko, eho se byl domohl dlouhým odíkáním a trplivým postem, aby se znovu vrátilo k bratru. Za svt nemohl k tomu pivoliti. Proto se zdvojenou nenávistí proti domnlému škdci. zesílil k takové tvrdosti a ostrosti, že v žádném dvoe nezakusil eledín tolik ústrk, kolik v Záhouc hospodá, I utiskovanému a odstrkovanému Matji se zdálo takové ponižování pílišné. obrátil se

Všechny své výpady

ftOŽfMLTNY

IM

vzkypla mu žlu.

Ozval se prudce, a slovné pobyly den ode dne prudší a hlunjší. Jíž nepomáhala ani astá zakroení starého Zahoe, který o jedné z nich byl Vondrou odkázán do své výmnkáské svtniky, když mu již díve bylo upeno právo míchati se do hospodáství, Bylof ono trvale pedstíranou píinou všech bratrských spor, které uml Vondra vyvolávati se zvláštní dovedností Ale pojednou ustalo vše, a zavládl ztuhlý klid Kteréhosi dne, když Vondra ve stodole spravoval ped zimním uložením hospodáské náadí, pišla za ním Nana. Pišla, opela se o prkenné pažení perný, zadívala se na nho a mlela. Venku pršelo, a v okapové rýze ped otevenými vrátky stodoly žvachtala tichým a neustálým cupotcm voda. Vondra zvedl hlavu od práce, nevstávaje se špalku, na sedl, a zadíval se na ni, nevyslovuje otázky. Za ním ervenal se rud natený isticí mlýnek jako pamtník jejich prvního híchu. Bylo píliš zejmo, že Nana pišla mu cosi povdti. Proto mlel a ekal, nechápaje a netuše, zejména po jejím odcizení v poslední dob. Ticho, které se prostelo mezi nimi, bylo píliš plné a tžké, aby mohlo trvati dlouho. Perušila je Nana „Cák íko koukáš?" ekla jako by chtla kousnouti, ale ve zvuku hlasu tásla se nepojmenovatelná úkost a báze z píští chvíle. Vondra pustil z ruky hrablici, poposcdl na špalku a dlan opel o kolena. Byl pln napiaté zvdavostí. a

tyky bratí

.

.

.

.

nmž

nmý

.

,

.

—

.

.

tn

{

A N

v R

B A

ekal, píliš dobe znal Nanu, mu íci cosi dležitého. pichází aby nepochopil, že vyslovená vta, znamejím každá, že dobe, ale

nepenesl

slova,

Vdl

by zbytené oddálení noviny, a proto, teba hoel nedokavostí, nemluvil a jenom vykával. Vdl, nala

že tak se

doká

nejspíše. Nemýlil se.

chvíle hluchá, a juž

Uplynula krátká

Nana kousla znovu do hokého

oechu, ." ekla a od„Je to tu! Co muselo pijít, pišlo mlela se A když se Vondra ješt díval nechápav, doekla „Nu, sem samodruhá!" Chtla to íci rozhnvan, snad i prchliv, ale hlas doznla dut jí selhal uprosted piznání, takže vta ,

.

.

.

.

,

.

.

a chraplav, jako by, ji nco škrtilo. Sotva vyslovila, oddychla si a napímila se. Oima ulpla na tvái Vondrov a byla plna vzruše; ého vykávání. Vondra vstal se špalku njak rozložit a zvláštn, jako by dorstal vlastní velikosti. Zadíval se na ni „A cák, Matyjovi už a potom se zeptal:

upen — si

poudala?" „Ne."

V

té

chvíli

Vondra k

v silné objetí a pohbil

Nana nosti se

vrn

stila,

.

ní

pistoupil,

zchvátil

ji

.

na nho oi, nebof podobné nžnho dosud nedostalo. Pochopila na eho báti, že Vondra stojí pi ní se

vyvalila jí

od

ráz, že není

a

,

jí

vytrvá dj se, co dj. Všecka báze ji oputíha spadla se srdce a úsmv zatoulal se po

fiOŽlMl, fNY rtech. Pochopila

vdla

také

tft

proto úplné, když

svému muži.

Všecko

radil,

jí

bylo

jí

aby pojasné

a

samozejmé.

Jenom jaksi, aby nebylo mezi nimi pouhé slavné odmlení, prohodila usmíen „Hale hdybych aspo

vdla, í

to bure!"

——

„Stakva, cák to nevíš?"

rokým, samolibým

úsmvem

:

—

odekl Vondra

na

lících

se

ši-

.

.

,

Rozešli se jako spiklenci, vdoucí dobe, že minula chvíle, v níž zaíná se uskuteovati in, ped nímž až dosud cítili nejasný záchvv hrzy. Nyní se již dalo, již nebylo možno nieho zvrátiti ani napraviti, a proto zavládl hluboký klid .

Nana povdla Matjovi,

ale

,

.

ku podivu

—

legi-

nenarozeného dítte se nikterak zvláš nezara doval. Spíše bylo to, jako by se ulekl ehosi nenadálého a neoekávaného. Ale ani starý Zaho, když se dovdl o svém nedalekém ddovství, se píliš nerozradoval. Zamrkal siln oima, podíval se na Nanu, Matje i Vondru a jenom zakýval timní

otec

—

hlavou.

Podivné a neradostné jednání obou, tak píliš odod poínání Vondrova, dohálo Nanu. Zmocnil se jí tvrdý vzdor proti obma. A již druhého dne zcela okázale obrátila se k Vondrovi s nkolika dotazy, z nichž bylo píliš zejm patrno, že i ona ho uznává po zpsobu celé vesnice za hospodáe na statku. Uinila tak ped výmnkáem i mužem, a polekala svým inem více onoho než tohoto. Starý Zaho pochopil, že se již zaíná neviditeln valiti, lišné

m eho

f

A N

v

R R A

cosi, eho nelze ovládnouti oténelze postaviti hráze. Pohrbil se jenom a zašel na sad za stodolu, aby tam, usednuv na chladný již trávník pod oesanou hrušní, uvažoval se strachem o možném tvaru a podob hrozícího ne-

žemi,

se nejvíce bál proti

bezpeí

.

.

;

emu

.

Zcela jinak bylo Matjovi. Nechápal již nkolik týdn nieho. Všecko bylo zjinaeno, všecko se obraa díve, než mohl nalézti pravý celo proti tón a pomr k událostem, pikvaila nová zpráva, která ho sice pekvapila, ale nerozradovala, V jeho nco jako nesrdci se sice ozvala temná struna dvra a podezení, ale obojí nemlo dosud vyhrána ného tvaru, pouze rostlo, pevalovalo se v hledalo si pravé podoby, v niž by se mohlo vtlitidusný a ulehlý klid, jaký bývá v zamraByl v ped bouí, kdy není dosud jisto, zda krajin ené z vlastních nehybných mraen, vyšlehnou blesky anebo z tch, které pižene odkudsi z daleka znenadání se pozdvihnuvší vichice. Jediný, kdo rázem se vpravil do skuteného stavu vcí, byl Vondra. Jemu bylo úpln jasno, jaké jsou a proto si poínal rozhodn a jeho povinnosti neúchyln. Zmátl nadobro bratra a ješt více pestrašil starého výmnkáe, nebof mu tak jenom poa zesílil jeho báze tvrdil jeho urité podezení Bylo nepochopitelno, a na vesz vcí budoucích nici neslýcháno, aby muž píliš dbal thotenství ženy. Selky tu odjakživa rodily jako koky -- uprosted shonu a práce, aniž kdo dbal toho, piWížila-li se

nmu

—

—

nm

nm

—

—

.

.

.

B

o

jíž

í

!

M

sedlák

více i

\U

Y

hodinka.

jejich

mrn

N

Y

I

nebof

druhou

:

pínosem zdarma,

s

mu nedá

Hovadu bylo vnováno vždy nepo-

pée

nikdo

.

.

ženu

dostane

kdyby

ale krávy,

pošla,

.

Ale Vondra byl z jiného kraje. Asi pátého dne té, co oznámila Nana muži a tchánu své thotenv poledne. ství, rozhovoil se o A jako by se jednalo o vc zcela samozejmou, vybídl bratra, aby nelze najal dveku, ponvadž za zjinacných Zaplatil jí žádati na Nan, aby se prací strhala

po

nm

pomr

,

.

.

skvle nedávné její uznání, a souasné si ji zavázal psovsky oddanou vdností. Za to Matj se ocitl s rozumem v koncích. Pekvapen takovým nenadálým výpadem a klidem bratrovým, nedovedl zhola nic jiného, než pisvditi. Bylo mu, jako by se s ním zatoil celý svt do koleka

tak

—

a on v nenadálé závrati ztratil rozvahu, Vondrv zájem o Nanu, její neustálé odcizování, zmlknutí a jakési pikrení se otcovo to všechno vnukalo mu nepíjemný pocit nejistoty, dojem hluchého, kolem - a on vidí pouze nhož lidé hovoí o strašlivý pohyb nmých úst, která jsou jako osudová

—

—

pohržka

i

lichocení

nm

zárove

.

—

.

.

Uinil Vondrovi po vli. Ve statku objevila se o Martinu dveka, ale nezmnilo se nejmenší. Nastalo jenom ješt hlubší utišení, ješt mrtvjší klid. Vondra i Nana byli zamlklejší, než kdykoliv díve Vondrovi ale pi své zamlkiosti také nepátelštjší. po licích neustále se toulal podivn výsmšný úsmv, Nana .se který Matje studil i rozpaloval zárove.

t94

)

A N

V

R

ft

A

zase utekla za hradbu svého thotenství, které omlouvalo všechny její rozmary. Alespo Vondra, který jí piskakovai pokaždé ochotné na pomoc, hájil jí touto

výmluvou

.

.

.

Když napadl první

sníh,

bylo

v

Záhouc

statku

hluboké ticho, Vondra, jako by se byl vybouil z prudkého návalu vznícené vášnivostí, nevyhledával píin k hádkám. Byl by jich také stží nalezl, nebof kvapných hospodáských prací nebylo, a jiné záminky byly vzácné. Stranil se dokonce jaksi vIi;Lo. V stejn íhavém klidu byl zajat i výmnká, který ve své

komoe

byl

podoben pavouku sklípkanu, v jehož

sítí

znenadání objevila se vyhladovlá kižáci samika a on v zoufalém naptí eká, brzo-li se vrhne na nho z nedostatku potravy. Takový sklípkan by jist samice dal vera ulovenou mouchu, kdyby ji ješt

ml

.

.

,

Statkem chodila nová dveka. Její pítomnost jaksi udržovala všechny na uzd, nejvíce hospodáe, nebof jím tváil se ješt neustále Matj. Nebylo také pekážky, nebof Vondra se zase pohroužil do uleiilého

mlení Ale

.

.

.

pes

to nezmizel pocit krajního naptí. Všichni

kolem sebe velmi ostražit, jako kolem kousavých ps druh hledl se vyhnouti diuhu, aby ho zbyten nedráždil, a sám uchoval si všecku sílu do chvíle, v níž popadnou se v kížku, A že tato chvíle neodvratn a neodvolateln se blíží vdli všichni. chodili

;

—

Míjela zvolna zima. Dny se dloužily o slepií kroky. Byly teskuté lednové mrazy, za nichž rybníky

m

B02IMLTNY

zamrzaly na dva lokte do hloubky, a šindele praskaly na stechách, pišly únorové oblevy, které shánly sníh se stech a ulamovaly dlouhé ledové stechýle, visící nad okapovými rýhami záspí. Na silnici a na návsi bylo o polednách bláto, a ráno blýskala se malá ledová zrcádka .

.

Všecko jako jiná léta Ale vesnice nevila. tichem v Záhouc dvoe.

.

.

.

dutým

Nedala se zmásti

Celá ves ekala trpliv ...

A

dokala se Co na tom, že 1

.

.

.

se

dokala teprve

z jara

.

,

.

)f«

J

A N v R

ft

A

XX. Zima na

dobou hlubokého klidu a odpopodzim má svoje práce, a proto v jejich msících nemohou venkované vnovati plného zájmu ani svému prostedí, ani obecním vcem. Za to v zim je každá vesnice malou republikou. Je odlouena od celého svta, ale zvdavost všech je inku.

práv

vsi

Jaro,

je

léto

dob

i

nebo je siln podncována zima je dobou politikaení muž, které ovšem nezbytn dík okolnostem musí zstati upoutáno na místo a jeho nejbližší okolí. Ženy opt piln si nledí klep, klípk a klevet, pro nž v tu dobu jeví zájem i muži I špitalo se ve vsi o Záhouc gruntu. Mluvilo se tak i onak, veškery zprávy, prodravší se na veejnost, byly podrobovány pelivým rozborm, až na konec byl jim dán jediný smr. Zprvu od úst k uchu, potom mezi tymi stnami sencí v statcích, ale posléze již veejn na návsi a v hospod bylo s posmchem hovoeno o tom, že Matj pivedl do statku Nanu Vondrovi. Selky zapamatovaly si dobe všecky v té

nezamstnaností.

nejvtší,

Proto

—

—

.

,

.

BOŽlMLfNV

177

nepijemností, které jim díve zpsoboval starý Zaho velebením Nany nezapomnly ani jejích žalobníckých pochzek do kovárny. Zahryzly se do lákavého sousta, jako štika do udice, a tepaly Nanu zlými jazyky

výmnkám — .

Na jae

,

.

po stechách stodol, kde nejen že není hospodá hospodáem, ale ani ne mužem své ženy ... Byl by býval zázrak, aby Matj nebyl zaslechl, o bylo povídáno již nahlas. Musil zaslechnouti, již proto, že bylo hovoeno asto, jako by hlásnou narodilo mnohé troubou. Pravda také, že se v erné podezení, mnohá pochybnost zvedla hlavu; ale on z vrozené touhy po klidu, z jakési pohodlné lenivosti a bázn ped prudkými výstupy, neustále pesvdoval sebe sama o zachmuené sice, ale pece jenom o pohod. Ovládala ho cele nepochopitelná únava a ncchut ke všemu, emu dobe nerozuml a co neustále tušil na blízku. Vdl, že se cosi ve statku zvedá, že proudí jím dravý živel, který mu rve pdu ale on by byl nejradji pod nohama, kus po kusu neustále couval, ustupoval, jenom aby si nemusíl jakže

to

zpívali

chodí

v

již

vrabci

Záhouc

statku,

em

nm

—

piznati tuto skutenost.

Teprve úder zvení ho vzpružil a vzpamatoval. Podsil se, když zvdl, nebof rázem pochopil všechny pošklebky, které velmi asto vídal, mnohé a proto také bez váhání uvil. Dsivá narážky a on hrza mu pojednou zacivla pímo do oblieje

—

pochopil svoji nízkou ubohost

—

.

.

.

ItB

I

A N

V

R 5 A

Bylo to práv v dob, kdy se otvírala první tešpoupata na stroirech. Rozhazoval na louce pod vesnicí krtiny a upraA tehdy se dovdl. voval zavodovací stružky. Sel kolem Foukaiík odkudsi s polí a zastavil se u nho povídal ..Ty si vopraudu Matyj „Ty, MatyJ Asii ti to nihdo neckne, tak tera já ti to poudám.

ová

—

.

.

.

!

Cák

si

zanáší

—

—

slepyj? Pryj ti

pryj

—

máš Nanu

s

Vondrou na

ha ty jako hdyby nebulo

pl

nic.

—

Dyk

—

vostuda i pro nás vostatní Cákra, erchmante zvalchoval na modro, ha to by bulo, ji Nebo si vopraudu takuvá háby nedlala dobrotu! " buchta? a když Matj neustále Doekl, postál ješt chvíli ped ním stál s otevenými ústy, jako solný sloup, a zamrail se a odplivl si, jako slova neodpovídal by velmi litoval zbhdarma pronesené ei. Potom zády a tžkou, klátivou chzí se se obrátil k je to

!

tak bych

—

—

—

nmu

sunul pomalu ke vsi. Když se tak stalo, naklonil se Matj k zemi a bezmyšlenkovit rozhrnul ješt ti krtí hromádky. Potom se však vzpímil, opel o hráb a zamyslil se. a každá byla horší a Myšlenka stíhala myšlenku prudší pedešlé. Nebylo pochyb. Celá vesnice již dávno prohlédla nekalou bratrovu hru i Naninu nízkost,

—

kolem nich jako slepý, žil s nimi a zstával hlupákem. Ohromné ponížení ho tlailo k zemi, nco ho dusilo a bylo mu tak, že by byl ncjradji zaplakal. jenom on chodil

pod jednou stechou

—

—

D

o

2

I

M

L v

N

tn

T

Chápal, že je nutno jednati rychle a rázn, že musí býti v krátce zjednáno jasno, že žíti tak dále je nemožno, A pece byl pln strachu z píštích chvil a hodin, ponvadž chápal dobe, že Vondra ani Nana nejsou z íéch, kteí by dovedli ustoupiti, jimž by bylo možno vnutiti cizí vli a jí je podíditi. Vdl, že to nepjde po dobrém ale nedsiilo se mu, nePemýšlel, pemýšlel nalézal východiska. Pojednou se v nco zlomilo. Ryze mužský pocit jím zatásl Nana, jeho majetek, žena, která v kostele mu slíbila všecko, ím je žena povinna muži, tato Nana se mu zpronevila! Ostrá vlna pokoení a ponížení pronikla jím od paty až k hlav a Matjem zalomcoval vztek. Prudký, nerozumný vztek, jakým trpívají slaboši, vztek, který šílí, nepostaví-lí se mu nic v cestu, ale který se shrne ped první vážnou pekážkou, aby se rozpadl v bezmoci a vnitním rozvrácení svého nositele Matj pojednou ucítil v sob býí sílu. Zachmuil se, zadrtil v ústech zuby, div že si jich nepeskípil. že mu bylo teba jakéhosi zevního, okázalého projevu, mrštil hrábmi o zem ze vší síly. Hráb dopadly na hranu píe, a že tato byla vzepena silným pružným prutem, odskoily, vylétly do výše tí lidských délek a pemetly se ve vzduchu v ohrom.

.

,

—

nm

.

.

.

—

,

.

,

A

ném chvíli

met.

Toto se Matjovi líbilo. Zapomnl na všeho a usmál se pi pohledu na takový pePotom si zase vzpomnl, zaal psti, že až se

oblouku.

IM

I

A N

V

R D A

mu nehty vryly do dlani, zamrail se a vykroil rázn k vesnici, zanechávaje na louce hráb lopatu, nebo se mu zdálo vkusné initi tak na znamení i

it

svého hnvu. co už ho Sotva ušel dvacet krok, napadlo ho vlastn muilo tuze dávno že snad ani dít, které

—

:

se

má

naroditi, není jeho

.

.

.

nm

A

rozhoíval tžký a spravedlivý potom se v hnv k vtší prudkostí a síle. Ješt než došel do vsi, zbrunátnl v tvái, na ele nabhla mu žíla, silná jako husí brk, a dech zaal supti v hrdle. Nozdry se

mu

rozšíily.

ítil se

silnicí

k statku jako zplašený býk

Vrátka za sebou pípráskl Jejich

zvlášf

úderem vyrušen, otoil

píjemn naladn,

stál

.

.

.

úmysln hlun. se Vondra, který,

na záspi

s

kudlou a kra-

jícem chleba v ruce. Ukrajoval z krajíce a házel kusy chleba psu. Matj spativ ho se zastavil, jako by chtl vybuchnouti již zde. Ale jenom se zastavil, již se rozhodl jinak.

Zmil

mlky ho pešel

bratra

rozhnvaným

pohle-

—

a vešel do stavení. Ano, o tom nemohlo býti pochyb, že vlastm'm viníkem je

dem,

pouze Nana

mu

.

.

pálo. Selka byla práv ve svtnici, Prosévala mouku ešetem do okínu, a ke kamnm pistavená díže zeteln nasvdovala tomu, že se chystá k zadlání chlebového kvásku. Taková je vždy pedehra k zadlávání chleba, které dje se v noci souasn s roztápním chlebové pece, naež pak ráno mezi vaením snídan vsazují se vykynuté bochníky do Štstí

BOtlMLYNT

IM

Práce tato, práv tede, jako první sedlákem, musí býti konána výhradn selkou i kdyby mla smrt na jazyku. Je to skoro obad, cosi svátostného, nebo úcta venkovského lovka k chlebu pešla na Chodsku až k zbožnému uctívání. Lidé, stejn jako tažná zvíata, mají zde pouze hubu, ale již chlebová pec má „hustá" a chleba se dává „do hust" ... V jiném smyslu není na Chodsku pojem úst vbec znám Rušiti pak hospodyni z této práce není dovoleno nikomu, neboí možné nedopatení pí zadlávání anebo peení míti za následek „nepodaený chléb", který zase je špatným znamením. Ale Matj ve svém spravedlivém hnvu nedbal nieho. Sotva zavel dvee, zahulákal jako na lesy. Nešel po pšinkách, neobcházel oklikami udeil pímo. A zašel ješt dále, než bylo nutn teba. Nejen, že jí obvinil z manželské nevry, ale již se Nana pí zíkal i otcovství nenarozeného dítte jeho prvních výkicích ustala v práci a podívala se na nho nejist a pokiven. Bylo píliš patmo, že si není jista pítomným stavem vcí. V mžikajících oích bylo piznání viny, na lících se zapaloval rumnec, ale elo bylo ješt pomraené. Ale i tento vzdor byl píliš nejistý, byl jenom jaksi hradbou, za niž se utekla v náhle pikvaivší chvíli prozrazení. Nebyla naprosto odhodlána vzepíti se mu, nebyla

vymetené pece. jarní setí

—

—

.

.

.

mže

—

,

konen

ani

pipravena

.

.

.

,

.

podivné posílilo Matje; tak ho posílilo, že se mu zazdálo velmi vkusné na znamení svého hnvu a jeho velikosti udeiti ji plnou dlani Její

zaleknutí

tm

I

A N

v

R a A

do tváe. To proto, že neodpovdla na jeho vÝpad, nýbrž se zadívala vzdorovit ke stropu. Juž se rozkroil a nadzvedl ruku Ale nedozvdí a neudeil Zastavil se uprosted kroku, nebof v téže chvíli cvakla klika dveí sence, a na prahu se objevil Vondra. Pelétl pohledem svtnici. Nebylo pochyb Ale Vondrovi nebylo teba ani uvažovati. Juž dávno byl na tuto chvíli pipraven, ekal ji a skoro se zaradoval, že konen pišla. Byl proto dstojný, klidný se jedná mezi Maa silný. Jako by nevdl, o tjem a Nanou, zahovoil kárav .

.

.

,

.

.

.

.

.

em

„Nevidíš, že

zadlává? Cák

tera

dláš rámus?"

—

Po tch slovech se v senci všecko na chvilenku uprosted hlubokého ticha se ozvalo ulehu-

zastavilo, a

Nanino oddýchnutí. Pochopila, že nejhorší chvíle a není se už eho báti. Ale práv toto píliš zetelné oddýchnutí ješt více rozpálilo Matjv jící

minula,

hnv. se

mu

pes to zaryt na jinak koleka osudu.

Pochopil, že prohrál všecko, ale

zachtlo

zvrátiti

„Ty koukej, habys bul v komoe, hin je tvý místo odsekl prudce tary se mi nebureš rozdírat!" a na znamení nevole se k nmu obrátil zády. A sou-

—

—

asn V

zase zvedl ruku a vykroil proti

Nan.

ním prkno podlahy pod prudkým kroejem, a rázným trhnutím za rameno obrácen byl tváí v tvá bratru. Vondrova tvá nevstila zhola nic dobrého. Oí se leskly, nozdry byly rozšíeny, a mezi rozchlípenými rty svítily se dv ady k sob pimknutých zub. A než si mohl téže chvíli však zapraskalo za

D02IMLYN1

10

Matj uvdomiti píkré vystupování chvíle, tlesklo to siln, až mu zuby zacvakiy a hlava se zatásla. Vydechl a všecka krev se mu proudem hnala k hlav.

ob

ZaCal

ruce v psti a vypadl proti Vondrovi

Chytli se v

kížky

.

.

.

.

.

.

Nana, nucena jakousi strachlivou, ale pece jenom ohromnou zvdavostí, vypjala se na špiky a oí nemohla s nich spustiti Vidla, jak Vondra podrazil Matjovi nohy, takže se oba octli na zemi, ale Vondra byl navrchu. Matj se mu zahryzl do levé ruky v zápstí. Vondra zasyel a pravicí zaal bušiti .

.

.

do bratrova

týla, ztuha napiatého Bylo to odporné. Dávno jíž ne dva drati, ale dva samci se spolu hnusn rvali o samici. Nana vzrušena stála u stolu na špikách, dívala se na s výšky a rostla sama ped sebou. Srdce jí bilo závratn .

.

.

n

oi se jí rozsvítily pýchou — na Vondru Matj už dávno ustal v marných pokusech, juž jenom kril hlavu mezi ramena, ale rozbsnný Vondra rychle,

ješt

.

neustále

nikterak,

Matj

.

ezal pstí, neohlížeje se Kleel mu na prsou a

dopadají.

zaínal chroptt.

juž

Nana

nho

do

kam rány

.

se polekala

„Nech už ho!"

zaznl tvrd Vondra poslechl.

soucitu,

.

.

.

— ekla — ale v jejím hlase nebylo — tak tvrd, jako samo pohrdám.

než se mohl kdo eho a vlekl ho, za límec marn snažícího se povstati ke dveím, A když je byl prudkým trhnutím otevel, smýkl jím ke schodm na pdu na cihlové dláždní pedsín nadíti,

bez

eí

Vstal, ale

popadl

—

Matje

.

.

,

.184

/

A N

V

5A

II

Potom byly dvee sence zase prudce piprásknuty, zvláštní, hluný a roza za nimi se ozval smích

—

lánkovaný, v

nmž

na rovno

s

posmchem

otásalo

— smích, jímž dovede se rozesmátí jenom chodský chasník po vyhrané pranici Jedva se stalo — a díve než se mohl Matj zvednouti — zacvakla klika výmnkáovy komory. se

í

syté uspokojení

.

.

.

Starý Zaho se zadíval na vstávajícího Matje, mrkaje siln oima. Bylo se emu diviti. Matj byl v oblieji poznamenán blavými napuchlinami, jaké zstávají po prudkých úderech, a z nosu mu tekla krev, jíž poskvrnny ruce i košili

ml

.

,

.

Matj vstával, napímil se již, ale starý ješt poád jenom klepal hlavou, mžikal oima a mlel. Matjovi nebylo pkn. Tlo ho bolelo, hlavy nemohl napímiti — a v ní se mu pletlo páté pes deváté. Hlavn však nevdl, cože bude dále .

.

.

Ze sence pronikal šepot dvou hlas. Ale teba bystil starý

rozuml

Zaho

sebe lépe sluch, ne-

ani slabice.

Pojednou se v síní setmlo, a na práh domovních dveí stoupla dveka. Byla bosá a mla oi jsko baz lišek. Sla patrn na zvdy, z vábena kikem, a aby jí nebylo slyšeti, zanechala kdesi deváky. Shlédnuvší v síni výmnkáe a hospodáe, ulekla se a ucouvla. Sotva se tak stalo, zopatrnl starý Zaho. Vdl dobe, že dvece nelze zavázati úst a jakmile z nich vyjde vtví, když má kídla ,

slovo .

.

:

—

—

chytej

ptáka na

»02lMLÝNY

1«

vdl

Nadto také zcela bezpen, že všichni sousedé hladov íhají na každý klep, který proklouzne vrátky dvora na náves Zakýval proto na Matje a pokynem ruky ho pozval k sob do výmnku na hyjtu, Matj poslechl a šel. Byl by konen poslechl každého, nebof se A sotvaže za ním zapadly ocitl úpln v koncích. .

dvee výmnku,

Dovdl

se

juž

vše

.

.

zaal vyzvídati. od hovoru

—

s

Foukalíkcm až

k vyhození Vondrou ze scncc a poekl jenom: „Ježíši Kriste Kriste Ježíši díval se na starý vyezávaný kíž, visící na stn. njak ochable, Ale devný Kristus visel na unaven, hlavu ml naklonnu na stranu a oi piveny tak, jako by tvrd spal Starý Zahor pešel sencí sem a tam Potom se ohlédl po Matjovi. Sedl naproti oknu u jarmary na nízké podnožce s nohama široce roztaženýma do svtnice a hlavou zapenou do dlaní. Byl cele pohroužen v tžký, bezmyšlenkovitý klid, který zachvátí každého po prudkém .

.

.

!

!

—

nm

.

.

,

.

.

.

osudovém úderu. kolem když se

Starci se nezadržiteln rozklepala brada, a

ústních

koutk zaaly

se

váleti vlny, jako

Ješt jednou se poBylo mu nevydržel teba opory, posily ... Co se práv bylo udalo, píliš ho pekvapilo ale on vdl, že ješt více pekvapí vesnici, ponvadž nejen potvrdí, ale pímo ukáže chlubiv všecko, co až dosud bylo šeptanými

vítr opírá

díval

po

o napiaté plachty

lííži,

a potom

—

již

.

.

.

.

.

.

tM

J

klepy ...

vdl,

A Zaho znal dobe své

teba opory

;

s

.

.

V

K 5 A

naprostou jistotou Bylo mu

bude o všem hovoeno

jakže

A N

.

,

.

,

Usedl za stl, vytáhl z pístolku „nebesklí", otevel sponu, a v rukou zašelestily mu desítky Poítal jeho

.

.

.

Suchý

Znl

.

.

,

píliš

šelest papíru probudil

Matje

ze ztmulosti.

oste v tichu svtnice po ulehnutí krok

a zašramocení židle. Matj se zadíval na tatíka zprvu bez myšlenky a zcela tup Potom pojednou si uvdomil desítky 1

—

.

.

.

:

Zadíval se pozornji Bylo jich mnoho. Tatík naslinil prst mezi poítáním. Bylo jich dobe za sto, za dv st zlatých bylo jich ješt víc Možná, že za tisíci Díval se na tatíka, ale neuvdomoval si více, než

—

,

.

.

.

.

—

.

poítá peníze, že jsou to desítky, a že je jich mnoho. Nenamáhal se valn pemýšlením Díval se na tatíkovy desítky pouze proto, aby na že

.

.

emsi

soustedil

pozornost,

a

nemusil

.

se

vraceti

k hrozné skutenosti, ke všemu, co se dnes udalo.

A

Musil se na cosi dívati, musil cosi pozorovati. kdyby zde nebylo bývalo tatíka, jist by se byl se stejnou dležitostí zadíval na velkou ernou mouchu, která neustále lezla po okenní tabulce zdola nahoru, a když dospla až k rámu, hlun se rozzlobila na devo, vstavivší se pekážkou do cesty, Pokaždé, hnviv bzuíc se vrátila zpátky a znovu lezla trpliv nahoru nejinak, než jako by byla zddila Sysifv osud.

—

—

B02I MlTNY

XXI.

Došlo na starého Zahoe. Nic na svét nemohlo sousedy a sousedky v pesvdení, že spravedliv trestající ruka Pán se mstí na dtech za otcv hích. Zprávy, které roztrousila po vsi Záhouc dveka, byly sice kusé a neúplné, ale vesnianm postaily úpln, nebo jim potvrdily vše, co již dávno vytušili. Bylo naprosto jisto, že starý Zaho je kivopísežník a jeho kivá písaha pímou píinou dokázaného cizoložnictví Nanina a Vondrova, nebo logika vesnického lovka ízena jest i nerozumovými zákony, a silné lpní na povrách je jedním z nich. Uvil nyní i ková Drastíl, který rozhnvané ukázal dcei dvee, když pišla zase na besedu, a na vky stavení jí zakázal pekroiti práh jeho zvrátiti

—

.

,

.

dusno, a Záhouc statek byl jako zaarovaný hrad. Styk jeho obyvatel s vesnicí ustal zalezl do své koúpln. mory, jako hlemýž do ulity, a v^'^cházel jenom na sad. Tebaže neslyšel, zcela jist, co se vypráví ve vsi. Ale proto se neuzavel. Byl jako veliké Vsí

rozložilo se ulehlé

tém

Výmnká

vdl

IW

f

A N

v R

5

A

dusném tichu eká svého dozrání. nemohl jím pohnouti. Matj byl nyní jeho astým hostem ve výmnku. Hostem nmým, nebof pišel, usedl na podnožku u zdi, nebo na lavici u kamen, vklínil hlavu do dlaní a zamyslil se. Bylo patrno, že také on dospívá k jakémusi rozhodnutí. Starému nebyla na pekážku synova zamlklost. Hovor a stýskání si byly by rozhodn nepíjemnjší. Tak sedali spolu, každý se díval ped sebe, odhodlání, které v

Žádný

vítr,

pohroužen

ani úder

do

myšlenek, a byli si touto než kdykoliv díve. Matj také netoužil po okázalosti. Cítil píliš oste svoje ponížení a hanbu, aby se odvažoval za svtla na náves. Bylo mu tím he, ponvadž vdl, že náprava možná není a také nikdy nebude docílena. Proto jeho dny se vlekly líné. Nebyly niím vyplnny. Pestal si hráti na hospodáe, pestal rozkazovati a také pracovati. Složil ruce v klín a všecko pustil mimo. Vtšinu svého asu prosedl v otcov komoe, na sadu, anebo na prázdných hambalkách stodoly, kam vylézal po žebíku a jakmile kdekoliv usedl, zapel lokty o kolena a bradu vklínil do dlaní. Jinak se už ani nedovedl posaditi. Zamiloval si samotu. Do sence chodil jenom se vyspat a najíst. Lože mu Nana odstavila ke zdi au dveí v rohu se objevilo lože Vondrovo. Nenamítal nieho proti tmto zmnám, vda dobe, že všecko je marné. Nemluvil již vbec. Nana a Vondra si ho také nevšímali. Chodili tak všichni kolem sebe a mezi nimi bylo ticho tak hluboké, že se mohlo z nho naroditi samo šílenství. Dík ješt,

nmou

vlastních

podobou

bližší,

—

—

DOllMI. YNY

im

Že byla v statku dveka, již bylo asem nutno cosi naporuiti. Kdyby té nebylo bývalo, nebyla by saad Záhouc scnce slyšela živého slova Dny se strašn vlekly a byly nekonen dlouhé . Potom objevila se ve statku porodní bába, a také z jiných píznak bylo zejmo, že radostná událost je nedaleko, A skuten Nedlouho pede žnmi Nana porodila. Zcela lehce a bez obtíží, jak zdravé selské ženy rodí skoro bez výjimky- - Narodil se chlapec, kterého Vondra pivítal na svt s netajenou radostí. Naproti tomu Matj pohrbil se ješt více a dokonale se do sebe zhroutil, nebo mu bylo, jako by byl teprve nyní dokonale pokoen. Tím si znepátelil úpln Nanu, která z jakési nepochopitelné ženské ješitnosti se domnívala, ba dokonce by byla ráda vidla, aby se alespo trochu hlásil k dítti, ncboC sama nemohla ,

.

.

-

jistiti, í že je. Bylo by jí tím bývalo uleheno, vesnici vnuknuta pece jenom jakási pochybnost. Snad bylo by mohlo dojíti i k smíru, nebo alespo k dohod mezi nimi — alespo na as

nikterak

.

.

.

Ale Matj promeškal všecko. Byl naprosto netený, a od chvíle porodu svoji nevšímavost ješt zvýšil.

Chodil

nemluv, jako námsíník

—

se ploužil

a zdálo se, statkem, po mezích a po humnech jako by byl zajat v njakém snu, anebo celou vnitní Bylo silou pracoval na njakém pevném odhodlání. tak bez

obtíží

zrušeno poslední pouto, a Nana za-

nevela na svého muže jako na nejhoršího nepítele, který ji nejen vydal na pospas vesnici, ale také naprosto znemožnil sblížení

s

rodinou, k

nmuž,

doufala,

•W

J

A N

v

R R A

dojde o krtinách. Takto ovšem nebylo možno požádati kováe Drastiia o kmotrovství, nebo na prstech bylo možno spoítati, jaký že by byl výsledek prosby. Stejn nebylo možno požádati žádného ze Že

sedlák, ponvadž odpovdí dožádaného byl by jist Nana i dít. Taková pís-

býval pohann dvr, rod, nost byla zde domovem.

Ku podivu však. Vondru, nebo mohl

Co jí

zkrušilo Nanu, rozradovalo

ulehiti a zbaviti

ji

kruté sta-

dávno usmysleným plánem. Nic nepekáželo, aby byl dítti sám kmotrem, Nana sice vyvalila oi na vrch hlavy, když vyslechla jeho návrh, ale byla ihned srozumna, nebof tato skutenost zdála se jí jakýmsi zadostuinním vzhledem k vesnici. Vše bylo vykonáno v tichosti, takže rosti.

Vytasil

sousedé

se

svým

již

dovdli se o hotové události. Byli mravn nebo se jim zdálo, že tu byl spáchán hích

pohoršeni,

snad ješt horší kivé písahy starého Zahoe, Nalezli kdesi ve svých pamtech, bud ze školy, anebo z katechismu ped veselkou utkvlé tam nauení, že otec nesmí býti kmotrem svému dítti. Rozumli pak Vondrovu inu tak, jako by chtl podvésti samého Pána

Boha a zapíti mu híšné

otcovství. Jejich

pobouení

mocnjší, že unikla jim dlouho toužená možnost pokoiti Zahoe náznakem obecného odsouzení, když jim bude odepena úsluha kmotrovství, se ochotn vychází vstíc na prosté požádání jíž bylo

i

tím

podruhm.

Rozhoení jejich bylo tak mocné, že starý Hadlásek se odhodlal zakroiti dodaten na fae. Fará

B

o

2

I

M

L

^ N

]M

í

pokril rameny a vyložil Hadláskoví, že v tomto je rada velmi drahá, ponvadž nejprve by musilo býti popeno otcovství Matjovo, což mohlo by se státi pouze na jeho žádost. Ale hned dodal, že v tomto pípadu je velmi pochybno, zdali by mohlo ale

pípadu

vyhovno. Snažil se vymluviti starci jeho pesvdení, zdrazuje, že asto nalézáme na bližních viny a tžké híchy, jichž na nich vbec není Starého Hadláska ovšem nikterak nezviklal v jeho

býti

i

.

.

.

a výsledek všeho byl, že ten se vrátil do vsi nezvratnou jistotou, že se ustaviné zveliují špatnosti tohoto svta, na njž vru by mla již padati síra,

víe, s

jako kdysi na Sodomu a Gomorhu. Nebof jist je hrozné, napomáhá-li zákon sám pcrznými tžkými obtížemi udržeti hích a brání zjevení pravdy, která by pivodila vinníkm veejné opovržení a hanbu. V dsledku zašlo píští nedle po hrubé nkolik starších sedlák na faru, aby ujistili faráe o pravdivosti híchu Nanina a Vondrova naproti Matjovi. Odešli odmnni slibem, že fará se pokusí vc napraviti píležitostným zavoláním vinníka k sob, aby mu vyložil celou hloubku a dosah jeho híšného skutku i pomru Bohužel však nedošlo k tomu vbec. Nebylo však vinou faráovou, že nedošlo. Znenadání a neuviteln spádn za sebou zaaly se hrnouti události, z nichž jedna byla závratnjší druhé, a vesnice, stržena do jejich bouícího víru, zmítala se jako planá .

.

.

hruška ve vichici. A když se mrana pehnala, a lidé vzpamatovali, nebylo již teba nieho initi, nebof

»«

I

všecko bylo tak strašným zmizí

sled

jíž

A N

v

K B A

rozešeno, odsouzeno a potrestáno

zpsobem, že z pamti lidu nikdy nekonené hrzy, a nkolik desítek

nelet

bude vládnouti mezí nimi až do samého koene bytosti vniklá píšerná báze ped neúprosnou krutostí spravedlivých

soud

božích

.

.

,

Tak náhlého zakoneni ovšem nikdo netušil a také nemohl tušiti. Všichni se spokojili faráovým slibem a mli dosti

Záhouc dvorem, a každému z jeho obyvatel se vyhýbali na hon cesty, jako prašivé ovci. Jenom starý Hadlásek si poínal ponkud vzrušenji. Hích Vondrv po dsil ho pespíliš, a snad i vysoké jeho stáí spolu se sklonem k náboženskému hloubání zavinilo, že upadl v jakési trvalé prorocké vzrušení. V zajat procházel vesnicí, zacházel ve všedních dnech do statk a v nedli do hospody a nepetržit vštil, že nejsou daleko hrozné tresty, které postihnou nejen Záhouc dvr, ale i celou ddinu. Slovm jeho bylo nasloucháno pozorn, a jenom tomu, že práv nastaly žn, bylo dkovati, že vesnice nebyla jimi a vlastní bázní na tom, že perušili všechny styky se

nm

dohnána k nepedloženostem také pohoda mocn Ale nejen Hadláskovy ei Bylo boulivé léto hospodáe. vzrušovala všechny pívaly, takže bylo dešovými silnými s prudkými a zhola nemožno urovati pedem postup prací a sklizn. .

.

.

—

Dostavil se jakýsi neúmrný horený chvat, podmínný bázlivou starostí. Hospodái chodili jako bezhlaví, nemohouce se na niem soustediti. Chtli býti

B

í»

;.

I

M

L

Y

N

«W

í

všude a nebyli nikde proto jejich silná ruka a dohled scházely všude, zatím co oni vystávali uprosted dvoru, anebo ped vraty na návsi, rozhlížejíce se kolem dokola po obzoru, jako by ekali, že pojednou se jim SledovaU objeví na nebi njaké strašlivé znamení. nevylézá-li pesvdovali, se smr vtru a neustále ;

—

od erchova, nebo nad Haltravu, anebo z „Hanzlova kouta" zlovstné rudé mrano, chrastící ledem a kroupami. a nervosní chvat vládl i u Záho. než kdekoli jinde, ponvadž nebyl dostatek pracovních sil. Nenávist a povrené zaujetí vesnice projevilo se i v tom, že lidé zdráhali se a tak nezbylo Vondrovi než pepijmouti práci moci jejich nechut vysokou mzdou. Pes to však nepodailo se mu sehnati potebný poet dlnic. Zaal tedy zuby a pracoval sám za ti, nebo Matj žil juž jako krmné hovado. krom té drahé duše Stébla kížem nepeložil Nikdo ho také nenutil do práce. Šum žní plynul kolem nho, jako kolem mezníku na rohu pole. Chodil do výmnku vysedati s otcem hodiny, nebo s ním pásal husy na sad, anebo bloumal zamyšlen po humnech. Dvakráte, nebo tikráte odešel také ze vsi kamsi pes pole Zdálo se, že se chystá k njakému rozhodnému inu. Avšak vesnice, tolikrát již jím zklamaná, pestala dávno dvovati jeho jednání. Nenapravitelný slaboch, jakým byl, nemohl podle jejího soudu pi-

Stejné naptí

Zde

více,

—

—

—

.

.

.

.

.

voditi rozhodujícího obratu.

.

194

;

A

N

V

R B A

Jeho poínání bylo vnováno tím mén pozorností, uklidnila se pohoda, a ve trnácti krásných dnech snažil se každý, se byl, aby svezl pokud možno nejvtší ást úrody pod stechu. Všude bylo plno práce. Náves otásala se rachoccním žebíák, ujíždjících do polí, i skípním a vrzáním jejich kol, když se vracely obtížené do stodol. Oblieje sedlák, tebaže se leskly potem, jas3ily den ode dne z ústže

práv

;

zmizel tvrd bolestný rys, a místo nho objevil se na rtech sebevdomý široký úsmv, jaký o žních jedin sluší sedláku. Je to pyšný a sobstaný úsmv lovka, který je sám svým pánem, a kterému, když vydá jenom trochu úrody, není teba se báti nieho. Selský bh, kdyby ho nkdo namaloval, musil by míti nezbytn na lících tento široký úsmv Potom zase sprchlo, a dostavilo se nevlídné poasí. Nepolekalo nikoho, ponvadž pršelo již jenom do bramboiš, tuínových a zelných polí, v nichž nemohla nepohoda natropiti pílišných škod. Leda ješt Otavám mohla ublížiti, ale ani tato možnost nenahánla valného strachu, ponvadž senose byla vydatná. Dostavila se chvilka svobodného oddýchnutí, nkolik hodin spokojeného poklidu, v nichž opt bylo lze rozhlédnouti se kolem sebe a pobesedovati ních

koutk

zem ,

s

.

,

druhy A tehdy .

,

.

práv roznesla se vsí první šeptmá zpráva, Záhouc Matj odjede do Ameriky. Pinesli ji sousedé Blevec a Kodrná z Trhanova, kde jim ji že

povdl

mladý Jírovec

z

Chodova, který se také chy-

Bf>iiMLyNr

t^

stal na cestu za bludikou amerického štstí. Všichni, kdož slyšeli, zakývali jaksi teskné hlavami. Zpráva jim rozhodné nebyla po chuti, nepáli si takového

rozlušténí, které zdálo se jim býti ješté silnjším potvrzením slabosti Matjovy. Ale pres to ho všichni politovali, soudíce podle sebe samých, nebo teprve tato skutenost jim naznaila, jak velké musilo býti utrpení a ponížení, když ho dohnalo k vysthování. Není totiž na Chodsku, a nikdy nebvia Amerika ímsi lákavým. Za moe jezdili pouze ti. kdož nemli co dáti

do

úst,

anebo

Ostatní,

teba

byli

jímž

pýcha

kde všichni

vdli

ztroskotanci,

selští

nedovolila žíti v chudob o jejich dívjším blahobytu

tam, i

píinách

sebe chudší a

jeho zániku

.

,

.

sebe iiuznji se

protloukali životem, byli nedviví vtii každému skvlému líení a nadto píliš milovali svj kraj a modré pásmo lior, než aby mu mohli dáti ze srdce

výhost. Žili zde í emeslníci, ponejvíce zedníci a tesai, kteí odjíždli z jara do ciziny na práci a teprve v podzimu se vraceli s úsporami ke svým žcnáin a dtem; ale nikoho z nich nenapadlo ani ve snu, že by se mohl do ciziny odsthovati. Srdci by se píliš stýskalo, a krom toho nikde nebylo tak útuln bezpeno, jako zde pod horami, které praddové uhlídali a uhájili, a které za to je dodnes chrání ped zlými vtry. Proto všichni politovali a odmleli se. Zloba, která byla v jejich srdcích proti Matjovi, uhasla, aby za to zesílila nenávist Vondrovi Vondra však se všemu jenom smál. Naprosto se mu nechtlo viti, že by mohl Matj své odhodlání

vrn

vi

,

.

.

196

I

uskuteniti.

Podveer

s

V

R B A

u nich ve statku mladý Jícelé odpoledne na sad. sence, a jsa hovorný, vykl^idal

Objevil

rovec a besedoval

A N

se

Matjem

do Vondrovi nekonenou chválu, již byl vyetl z verbíské knížky kterési moeplavecké spolenosti, napsané pouze proto, aby se chytlo nkolik hejl na vjiku. Ale Vondra se vysmál i jemu. Ztichl teprve tehdy, když posmchem dohátý zcela pesn naznail nepíliš daleký již den odjezdu. Zvážnl maliko, poškrábal se za uchem a po dlouhém ase obrátil se zase jednou k Matjovi s dotazem. Ale ten se hnviv zamrail a obrátil se k nmu zády. Neml jednak naprosto chuti pouštti se s bratrem do hovoru, jednak velice ho mrzela druhova povídavost. Jedva se tak stalo, položil Vondra prst na ústa, vešel

obsáhle selce

hloubav soko

si

í

se zamyslil

zahvízdl

.

.

.

-

Ale

a

potom

jaksi

chápav

vy-

to také bylo vše co uinil

.

.

h

<1

^

I

M

I.

t

(>«

Í9V

1

xxn. v tch dnech byla promna Matjem. Bylo to, jako by se rozpol-

Nejpodivuhodnjší která se dala

s

coval do dvou rozdílných bytostí, z nichž jedna byla

ona pokoená a v sebe uzavená, zatnlkle vysedávavedle a jinde v koutech statku jící ve výmnku ní však, a možno íci: nad ní, rodila se a utváela se bytost nová, mnohem radostnjší a slunenjší. Matj pilnul celou sílou své rozbolavné duše k svdštstí, které mu bylo druhem jeho knížkami vymalováno v nejohnivjších barvách. Všecky jeho pochybnosti byly vyvráceny peetnými

nému peludu zámoského i

poukazy na adu chuasu, o nichž bylo každému známo, že odjeli za moe do zaslíbené zem s holýma rukama a dnes jejich dopisy svdí o znamenité

—

zámožnosti. A nejen dopisy docházejí i zásilky penz, tu starým rodim na pilepšenou, tu sourozencm, ocitnuvším se v bíd. Ba, mnozí z vyjejich

sthovalc

poslali

již

svým pibuzným

i

lodní lístky

k následování. O žádném pak nedošla zpráva, že by se mu dailo za moem zle.

a z vábili je tak

Mk

i

a N

v

R

a

F)

Nebylo teba pílišné námahy, aby Matéj zcela Bylo mu teba na ulptí, vytvoiti si

nem

uvil.

v nejvyvšší spravedlnost. Jejím symbolem uinil Ameriku. Bylo mu pojednou zcela jasno, že je nezbytn teba opustiti nejen domov, ale i tuto zemi, a odejíti kamsi daleko, kde ho nikdo nezná a neví nieho o jeho minulém ponížení. Tam, rovnému mezi rovnými, bude možno zaíti nový život, žíti svobodn, pracovati piln a hospodaiti, aby Ano v selském slabochu vyrazila v kvt i krotká romantika. Pro drsnou skutenost pítomnosti neml osobní

jakousi

silnou

víru

,

,

.

—

porozumní, jsa v ní zajat nevdl si rady ale budoucnost ležela ped ním zcela zetelná, jako stránka v knize. Cože bude v Americe initi, jakže tam bude pracovati, toho nevdl to také nebylo nikterak dležité, ale za to bylo samozejmé, že tam zbohatne,

—

jako

práv

všichni

ostatní

do rodné

vsi.

-

a

potom se

Pijde

s

vrátí

domii

plnými kapsami

—

penz

dvr. Usadí se zde ale o rodný statek nezavadí ani pohledem a bude se tváiti, jako by neznal ani bratra ani ženy ... A Matj ve svém zbohatlickém snní div že si juž nevybíral statek, který potom a koupí

koupí

si

tu

——

Když

-

se tak zasnívai, dostavoval se pocit osvobo-

mu

narstída kídla. Svým oddálil se od svého prostedí. Nauil se pohrdati Vondrou. Chodil kolem nho jako kolem nkoho mnohem nižšího, a!e Vondra byl píliš zamstnán, aby si všímal z brusu nové Matjovy vznešenosti. - Jinak bylo s Nanou, Pození.

Bylo mu, jako by

snním podivn zdstojnl

a

ft

o

/:

;

M

v N

I

199

I

stehla velice brzo

promnu,

ženskýma oima tichou mužovu

zahlédla nkolikráte na jeho rtech bloudící

nmé

úsmv

pohrdám.

Zena, klidnou Matjovu duševní pohodu. Byla jí nepíjemná a zdála se jí i nebezpená. Proto ráda by byla zvdla nco bližšího. Jsouc si jista Vondrovým zastáním, kdyby snad se Matj odhodlával k násilí, zaala na vyzvídati. Ale Matj mlel jako dub k jejím výpadm i neupímným úlisnostem Ale práv jeho zamlklost dráždila Nanu. Uchylovala se proto k perzným klikám a zchytralostem. Zašla i do výmnkáské svtnice, aby vyzvídala na starém Záhoi. Nedovdla se ovšem nieho. Potom šfastlivý

nedovedla

a ucítila jeho pezírati po zpsobu

Vondrov

nm

,

pokoušela se

hovor, toužila

.

.

pímti muže ke

jejichž

sdílností

navazováním

pedmt

vyzvdti,

byl velice vzdálen všeho, co Matj s nechutí odpovídal, pe-

kousl dv, ti vty, a když její dotazy nebraly konce, vstával pravideln od stolu a vycházel ven. V jeho srdci nebylo nenávisti, potlailo ji snní, ale tím vtší byla jeho nechut. Poznal u Nany všechny ony stinné stránky, kterých díve nedovolovala mu uzíti láska Objevila se však u nho zádumivost. Již díve prosedl celé hodiny ve výmnku, nebo kdesi v ústraní, ponoen zcela v sebe ale tehdy mu bylo teba samoty, anebo alespo ticha otcovy komory, aby se mohl pohroužiti v rozjímání. V poslední dob však nabývala jeho záHba chorobného rázu. Sed za stolem ve svtnici, nebo uprosted jídla se zahloubával s pohledem upeným na jediné místo, kterého ne.

—

.

(

A N

V

R » A

nem

zasnlval, anebo Bylo to, jako by se o vidl tak pi obd, se Stalo-li pemýšlel. emsi usilovn o býval nejastji Tu smšný. velmi nho na pohled byl probuzen hluným Vondrovým smíchem. Vyrušil se vždy prudce a ulckan, zamžikal víky a oima rychle zatkal po všech pítomných, jako by se chtl pe.

.

.

svditi, zda nikdo nevytušil jeho myšlenek, A jako by byly píliš drahocenné, a on se bál, aby mu nebyly vzaty, vycházel z místnosti a zalézal v ústraní, aby tam dosnil a domyslil Jeho podivná roztržitost a záliba v lenošném meškání v zastrených koutech byla nekoneným pramenem Vondrovy veselostí. Znepokojovala však .

znamenit Nanu

i

starého

ani

jeden,

.

Zahoe, Nana

pes to marn snažila se mleliv pozoroval syna a Ale ani

.

pokoušel

druhý nedospl

vytrvale, ale

kdežto

vyzvídati,

se

k

starý

uhodnouti.

nejmenšímu

kladu.

Tu udala se taková píhoda. Ve tvrtek Vondra odvezl poslední vz žita, pokud bylo ureno k prodeji, do Domažlic židovskému obobdržel výplatu. Druhého dne do výmnku. Rty zatrhl mu pošklebný úsmv, když spatil Matje sedti v zadumání na podnožce u stny. Potom obadn sáhl do náprsní kapsy kabátu, vytáhl koženou tobolku a položil ped otce na stl pt desítek. Byl to peníz, který po spolené úmluv všech ml mu býti každoron po žních

chodníku

obilím

z rána zašel

k

a

otci

vyplácen za odstoupení statku. Výmnká vzrušen papírky, zneklidnl a rozzáil se. Skoro

pepoetl

noZlMLYNí

Mi

slavnostn otevel zásuvku stolu, vytáhl ohmataný „nebesklí" a obadné uložil práv obdržené peníze k ostatním. Nikdo neekl slova. Vondra se díval na otce úastn, a Matj nejinak. Vondra však první zrušil svátení mlení, které vždy je náležitým doplkem selské vážnosti, ve chvíli výkonu estné, nebo úední povinností. V takové chvíli sedlák zdstojní, a ponvadž pojem dstojnosti se mu tsn pimyká k farái a kostelu, není divu, že mimodk nápodobí obadná gesta a odmluje se. Vondra však se podíval znovu na Matje, a v prsou se mu pro-

tém

budila pýcha.

Uvdomil

si,

že vypláceti

výmnek

ná-

pouze hospodái. A jak tak Matje vidl pikrené sedti na podnožce, zachtlo se mu zdrazniti tuto skutenost, trochu ho ponížiti Povytáhl ramena do výše a tobolku s bankovkami, jíž držel ješt v rukou, zastril do náprsní kapsy širokým gestem, za nž nemusil by se podle jeho ná-

leží

.

,

.

zoru stydti ani milioná. Ješt nebyl s tímto úkonem když prudce mžikl víky, a široký úsmv, se

hotov,

mu

rozlil

po

Rozpomenul se

lících.

.

.

.

„Nu, tak, Matyj, hdypa' se pichystáš do tý Hameriky?" A neodolal. Spativ jak bratr uleknuté trhl rameny, hlun se rozesmál, jako by byl vyslovil bhví

—

jak

podaený vtip Matj ulekl se opravdu .

.

,

velíce,

nebo

drova byla jako neoekávaný úder

slova Von-

palicí

do hlavy.

Zapomnl již skoro, že Vondra je v místnosti, nebo se byl pozorn díval na radostn rozechvlého otce.

Ma

I

A N

v

R B A

—

a Vondrovi se zdálo, že velmi dobe uhodl tohoto zrudnutí. Proto se rozesmál. Byl toho dne pátek a nedaleká nedle byla, podle mladého Jírovce z Chodova, ustanoveným dnem od-

Zrudl

píinu

—

eí

chodu z vlasti Ale Matj bratru slovem neodpovdl. Zmocnila se ho podivná úzkost, V zádech ho siln zamrazilo, a v prsou jako by mu rozrstalo podivné tetclivé chvní. Vstal s podnožky a rychle, jako by utíkal ped bratrovým pohledem, vyšel z výmnku. Vondrv smích táhl za ním Zaváhal v síni, ale potom njak velmi pevn a skoro vzdorn vešel -

.

,

,

do sence

.

,

,

,

.

Ve výmnku smích utichl. Starý Zaho, vyrušen z podivné své

blažeností,

zasunul zásuvku stolu a zadíval se na Vondru, jako by se ho ptal po vysvtlení. Ale Vondra byl píliš nadšen, aby se mohl druhému sviti. Zdálo se mu, že nalezl novou možnost, jéik obas pozlobiti Matje a lacino se rqzveseliti. Sdliti ji s druhým? Za svt se mu nechtlo, nebo tak by nebyla jíž radost úplná, ztratila by dráždivou píchu tajemnosti, neudivovala by ostatních Proto pokril pouze rameny a vyšel, plný jsa vnitní radosti a spokojené pohody. Pešel dvorem, zašel do stáje a neustále se mu po lících toulal ješitn sebevdomý úsmv Pojednou zatoužil pozlobiti Matje ped Nanou, ponížiti ho a pouhým slovem vyhnati ze sence. Cestou po záspi ho napadlo, že Nan by potom mohl íci,

nm

,

,

,

.

,

,

B

o

2

M

r

f

I

K4

MS

v

pro se Mate) dopálil, aby ona se mohla zveseliti, kdykoliv by on znovu ... A konen, i ona sama mohla by asem stejným zpsobem dobrati si Matje. Zdálo se mu, že si ji tak ješt více pibhží a oddálí i

Matji

.

.

.

Ped vchodem do domu sezul deváky, peí-ál síní otevel dvee sence. U okna stála Nana s Matjem a šeptmo se s ním o domlouvala. Zahlédl ješt její zvláštní nutkav jako by domlouvavé gesto levé ruky Potom ual bylo po hovoru. Nana podívala se ke dveím, a skoro a spativši ho odstoupila od Matje Matj podíval rozpaité pešla sencí ke kamnm nofom otoil se zády do se také na nír-Horfhr., svtnice a zaaí bubnovat prsty po okenních tabulkách Vondra zapomnl, pro pišel. Všecko se mu v hlav zmotalo a srazilo v chumá, v klubko Nana Bylo toho píliš mnoho najednou Matj PoNové a nové myšlenky se tlaily do hlavy cioval jakési podivné vzrušení, jako by se mu uvnit hlavy zvedal krouživý vtrný vír. který zdvíhá a nese do výšky zežloutlé listí, dávno spadlé se strom. Dávno zapomenuté vci picházely pojednou jako blesk, na tisíc vcí se rozpomenul, tisíc jiných si jwipamatoval ... A práv jako když lovk vkroí do vtrného víru, nutn zavírá oi, nebo náhle Vondrovi, Neje má plné písku - tak bylo Bylo t3ba Bylo toho píliš mnoho chápal a

nem

.

—

,

-

.

.

.

,-»

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

i

.

.

.

uvážiti ...

.

,

.

.

.

.

.

.

.

.

7M

I

Nana

kamen

stála u

a míchala

A N

mchakou

v

K

A

r>

hlasit

nepochybné znovu pisunutou na prudký ohe, Matj bubnoval po skle, jako by chtl cosi zastíti, ale Vondrovi se pece zdálo, že njak pánovit Zastavil se u dveí, uinil nkolik bezradných krok zase se zastavil. Nana do sence smrem ke stolu ohlédla, ale zase horliv míchala se od kamen po dále jíšku, kdežto Matj bez pestání bubnoval do okna ... A tu pojednou se Vondra obrátil a slova nevyknuv, vyšel ven. Na dvoe vzal vidle, vystoupil na hnj, ale tam se

škvaící

.

jíšku,

.

.

—

nm

n

v zamyšlení. Vzpomnl zabodl a opel se o hrdého a povýšcneckého poínání Matjova v poslední dob, kterého ve své upílišené jistot pezíral,

je

vzpomnl toho, že astji jíž pistihl Nanu v MatAle pes to prese všecko nedovedl jov blízkosti si ješt myšlenky v hlav srovnati. Jenom tolik cítil: že je mu uvnit podivn horko, a že jeho úsmv, i

.

,

,

který jaksi úmyslné a s nucením vydržuje je pokivený a zahanbený ,

,

na

rtech,

.

mu na

kraj teba pohovoiti s Nanou, peAle marné bylo jeho usilováni. Nana nevycházela ven, jako by se hovoru s ním bála a ve svtnici nebylo možno s ní pohovoiti, ptmvadž Matj neodcházel. Pešel den, pešel veer pišla noc Tehdy již ve Vondrovi kvasila hokost. Leže v posteli hryzl se do rt. Byl njak ponížen, napálen a podveden Zdálo se mu, že se nechal pelstíti

Bylo

svditi

se

,

.

,

—

—

,

.

,

.

.

.

.

.

.

Písn stj,

SI umioval, že zítra si zjedná jasno stj co kdyby mlo dojíti k násilí. Ale nikdy dosud se

i

neprobudil tak slab a tak nerozhodný, jako tenkráte. Stydl se skoro sám ped sebou Ani toho dne nepodailo se mu pistihnouti Nanu o samot Tím se jeho podezení promnilo na jistotu - a do prsou zakousla se mu žárlivost, nekonen horši A nebyla té, kterou tak dlouho staten pemáhal. to jenom žárlivost, byla to také uražená pýcha a stud Ponížení Vondra skípal zuby, kudy chodil, tásl jím bez.

,

.

.

mocný tu

.

.

,

-

.

vztek, dusil se jím

.

.

.

AJe co bylo všecko plátno. nerozhodne on, nýbrž Nana.

Cítil

píliš urité, že

A toto

ženské panství,

dobe, že nezmizí, že tu bude neustále, dokud si bude moci vybírati ona na chvílí toho a na chvíli zase onoho ... pochopil

JAN

V

R a A

xxní.

Ani tetího dne nebylo lépe. Jakýsi nepochopivír huel bez ustání v hlav, strhoval každou jeho myšlenku k sob a nutil ho neustále vraceti se k jedínén.u pedmtu. Nebylo pochyb o tom, že Nana hraje s ním nepknou hru, že mezi ní a Matjem došlo k jakémusi dorozumní. Ale bylo nesmírné záhadné, a proto také na výsost dležité, o emž že se spolu dohodli. A tebaže se snažil- se byl, uhodtelný

—

chápal, že všecko úsilí je marné, pravdy že se nedobere. Ne jednou, ale stokrát snažil se pistihnouti Nauu samotnu, nepodailo se mu to nikdy. Pokaždé byl v senci, nebo v síni, nebo nkde na blízku Matj, takže nebylo ani pomyšlení zaíti dvrný hovor. Zrazovala ho možnost prohry, která pítomností, anebo objevením bratrovým by se promnila v jakési ohromné ponížení Co tak tápal v hrozných nejistotách, rozpomínal se na každou malikost, na každý pohyb Nanín a Matjv, na každý jejich vzájemný pohled a všemu, zajat jsa ve své žárlivosti, okoenné siln smyslností, nouti, domysliti se

.

.

,

ftOilMLYNY

701

pikládal zveliený význam. Rozpomenul se na Maa pokterou pohrdav míjel Drtil zuby v ústech, jednou jí rozuml zcela jinak Bylo div že si jich nepeskípil a spílal si hlupák. Spravedlnost, nebo to, jako by ho trestala všechna muka, kterými kdysi trpl pišla k Matj. Výbušnjší a prudší Vondra zakoušel však jejich hryzení neskonale silnji Cítil také, že tento napiatý stav hrozné nejistoty nemže trvati dlouho, ncmá-lí dojíti k výbuchu prudšímu a horšímu všech pedešlých. Hokost, hnv a nenávist se v hromadily a nemly odtoku. Vnitní naptí bylo neustále vyšší a vyšší, k žádné práci nedovedl se soustediti, nebo myšlenky ho pcpadaiy, vracely se k v sterých obmnách a vytrvale ho biovaly. Byl zvyklý jíti vždy sebevdom za svým cílem a tento cíl byl vždy v dosahu jeho moci a vle. Tentokráte však mu unikl, postavil se mimo nj a vložil se do rukou jiné osoby. To byla pravá píina jeho vzteku, který jím zmítal tak, že až se mu tásly ruce a chvla kolena Byla toho dne nedle Již dvakrát pokusil se od rána piblížiti se k Nan, aby se domohl žádoucího vysvtlení, ale vždy marné. Po prvé i po druhé se srazil v síní s Matjem, který tu slídil nejinak, než jako by hledal verejší den. Proto se po každé vrátil bez výsledku Dveka již dávno odešla ze statku do Klenci na hrubou mši, již odešel í tatík za ní, ale Matje jako by dnes uvázal k domu, jako psa etzem k boud. Na krok se ne-

tjovu vznešenost

—

—

.

.

.

Vná

nmu

.

.

.

n

nmu

—

.

,

,

.

-

,

.

.

.

JHW

A N

I

vzdaloval. Nebylo sice obavy, že by mohla také

V

R » A

Nana

nebof dávno si již odvykla choditi do kostela. Konen bylo by neskonale lépe, kdyby šla, nebo Vondra by byl šel s ní a cestou zcela urit se domohl Chýlilo se již k desáté. Za vysvtlení. Takto však chvíli zane vaiti obd Každou vteinou umenšovala se pravdpodobnost, že by mohla ješt ped polednem vyjíti z domu do stáje, ke kurníku, nebo kamkoliv Nebylo také píiny. Všecka práce byla odejíti,

.

,

.

vykonána

.

.

.

.

.

.

dvekou ped odchodem

Vondra, pln Stál nyní v

.

.

,

jsa nevole, div neklel, že

kln

open

ji

najal.

o pluh, vbo dával

zrak

do zem a mrail se. Pojednou sebou prudce trhl a vzpímil se. Bylo to, jako by se mu dostalo milosti zjevení. Vzpomnl si, že dneska je den ustanoveného odjezdu Matjova, a souasn proniklo jím podezeni ale hned již to nebylo podezení, nýbrž nez\'ratná jistota, že se domluvil s Nanou o nutných penzích na cestu. Ráz na ráz utvoil si ve své tžkopádné obraznosti jakousi neuritou, éJe zrdn velikou pedstavu o tchto penzích, pedstavu práv tak neohranienou, jakou ml také o Americe Nebylo pochyb. Pemluvil Nanu, bhví co ji namluvil, a ona mu vydá, nebo již vydala peníze Možná, že ji na ní vyloudil snad spoitelní knížku ve jméno svého podílu Jejich šeptmé hovory Matjova odstupování od sebe, kdykoliv on vešel zády povýšenecká nevšímavost, obracení se k to všecko pojednou byly naprosto pevné a neZaskípl zuby, a v ten ráz ozvala zvratné dkazy

—

,

.

,

—

.

,

.

,

,

—

,

—

nmu

—

,

.

.

o

i

1

I

L T

»•

nm

ddiná

lakomost všech Záhoú, co jich Vxe ješt než laVomost. Vtšinu tchto penz vydel on vlastninia rukama po adu let, o tom naprosto nemohlo býti pochybováno a nyní mají býti vhozeny do chtánu lenochu, S€ V

bylo od stvoeni svta.

—

který sotva

darmo

si

ujídal

.

zasloužil chleba, jehož v poslední .

dob

.

Pojednou bylo mu, jako by ho všecko táhlo k staUtvrdí hnvem, a podivný vir, který až do:ud prohánl jeho myšlenky neustále dokola, jako by pojednou ustal v uzaveném pohybu a vyítil se urit>'m. zacíleným smrem. Zachtlo se znemožniti, veni.

pekaziti toto zlodiství Ješt se myšlenka, že by tak bylo okradeno .

dít

.

.

,

.

mu i

mihla hlavou

jeho a Nanino

.

pevn jsa odhodlán. Byla pry všecka nerozhodnost, kolena se mu nezachvla, a psti se tvrd sevely. Vyšel z klny a zamil dvorem pímo ke stavení Jak šel kolem srubu, zarazil se, nebof dvíka levé místnosti devného stavení, byla pootevena. Místnost tato sloužila za špýchar, a byly tam nyní uloženy dosud málo dotené zásoby obilní. Proto zrušil smr chze, aby dvíka uzamkl a klí vzal s sebou do stavení. Ale jen tak uinil, jen jak mrkl okem mezerou pootevených dveí dovnit, zatmul uleknuté, napímil se a zvedl hlavu do výše. Oi se mu zaleskly, nozdry se rozšíily, a spodní oblouk zub vfal do hoejšího rtu U vtracího otvoru ve sténé srubu stal Matj. Vykroil

,

.

.

.

.

.

310

t

Obleen kupedu

A N

V

R B A

ml

naklonnu byl do sváteního šatu, hlavu a v rukou držel papírové peníze. Byl jich

k

svazeek, a Matéj je pepoítával. Hle, pi zaržání. Vondra zvedl hlavu jako pišel práv vas, o minutku pozdji, a snad juž by Nedomyslil. Železn silný vyskoil na povýšený práh, vkroil a pirazil za sebou dvee. Náhlého zablesknutí svtla a úderu dveí ulekl se Matj. Trhl rukama a bankovky pitiskl na prsa. Stáli proti sob v pítmí špýcharu, bratr proti bratru. Pojednou bylo mezi nimi nepátelské ticho, které oba dobe dsiv ulehlé znah z hospodských pranic. Druh díval se druhu do, oí, a obma huelo neustále prudeji v hlav. Náhle pochopil Matj, že je jaksi ncvýhodno státi tak s penzi v rukou. Uinil pohyb, aby je vstril do kapsy silnjší

—

.

.

.

—

v podšívce kabátu

V

téže

.

.

nmž

se ho hlasem, v dolibostí;

.

zachytil

chvíli

mu Vondra

ruku a zeptal

se rvala jízlivá radost se ško-

„Pokej! Hdepa

si

ty peníze vzell?"

Matj

se napímil, ruky neutrhoval, jenom se zostra a zblízka díval bratru do tváe. Chvilku trvala tato

mlelivá hra nenávistných chvilku, ale v ní

jak se všechna

cítili

žene

pohled,

snad

krátkou

oba, jak jim krev ve v žilách, do hlavy, a v srdci nezstává

A

zdálo se jim, jako by jim nad hlavami rvala stechu srubu nejprudší vichice V tom, zcela neoekávan naph'1 Matj prudce ani kapka.

.

.

,

Vondrovi do oblieje. Bylo to uinno s takovou ošklivostí, že Vondrovi bylo, jako by se mu nejprudším vztekem rozskako-

R

o

Ž

I

M

I.

> N

111

>

vala lebka. Volnou rukou hmátl po oblicii, aby utel slinu

—

a

ruku

jak

snižoval

Souasn

tvái úšklebek.

na Matjové mu do oí

zahlédl

oste

zasvítil

límec bratrovy vyšívané košile, tak oste, že až Mai s krkem, jako by byla odíznuta od trupu, vznášela se nad ním ... V téže chvíli pepadla

tjova hlava

Vondru jediná myšlenka, že Matjv krk je práv tak široký, aby mohl býti obsáhnut rukou ... A ješt takový obraz se mu kmitl ped oima: chapnout, stisknout, zakroutit, utrhnout

beztoho nestojí

—

.

.

psu

hodit

a

—

za víc

.

ty tak!" zadrtíl mezi zuby a již ho „Ha tak popadl za chtán a stiskl mu ohryzek prsty tak siln, jako by jej chtl mezi palcem a kloubem ukazováku rozdrtiti na prach Matj zasípl a volnou rukou udeil Vondru do oblieje, až se mu zajiskilo v oích Obratem se mu Vondra odmnil nebratrským kopnutím kolenem do bicha Matj zajekl a ve svrchované úzkostí ho praštil znovu. ,

.

-

.

.

Vondra

.

.

.

.

jen více pitiskl a prsty zaryl hloubji.

Matj rozevel druhou ruku, cht jí užíti k zoufalému zápolení Vzduchem se zatepetaly modravé ,

.

.

—

a po nich hrubými podpatky zaali taniti oba v kížku se držící. Potom se shrnuli na zem. Vondra byl na vrchu a klekl koleny na prsa Matjovi, který již jenom clotmial bratrovýma nikama a sípl, jako husa v dob housat na mimojdoucího chodce. Vondra oddychoval prudce a supív papírky, padající k zemi

ai2

a

A N

)

koieny

nads^akoval

tento let,

zaruen

po

oslabující

bratrových

.

.

R

A

ft

prsou, znaje

prostedek již z dtských asto se tak pral s pasáky

kdy pásáva! krávy a obce na sousedících

ze sousední pastvinách

v

obecních

spolu

.

Potom Matj vyvalil oi z dlku Vondra se až zakuckal smíchy, jaká nerozumná .

.

.

radost se ho zmocnila. Bylo to jako opilost z vlastni mstivý' vír mu zaboiii ukrutný, síly; hlavou, prsa pekypla vdomím dokonalého zadostNevda náležit ani, co iní, zaal prudce uinní cloumati a otásati bratrovou hlavou, jako by ji skuchtl odtrhnouti od trupu Já ti dám Haraeriku!" „Já ti dám peníze! v ydy choval supiv, otásaje hlavou a nadskakuje neustále po prsou Potom, jako by ufal, náhle se nabažil Pustil iV\atje Ale ten se nezdvíhal Jak ležel na hromad jemene, zvrátil hlavu nazad a otevením úst vycenil zuby. Tžký, velký a zmodralý jazyk vylezl z nich pomalu jako hlemýž Vondra se na nho díval chvíli bezmyšlenkovit.

posmvan

.

.

.

ten

—

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

,

.

.

Po

.

,

.

.

.

.

zamrail a njak nejisté a rozpait zaal po zemi a po hromad obilí roztroušené paKdyž je sebral, stoupl si k vtracímu prduchu

chvíli se

sbírati

pírky.

a dal se do poítání. Bylo jich Zavrtl hlavou a podíval se na

práv za Matje .

.

ti sta .

.

.

.

Nehýbal Prudce

dosud Nedalo mu, i sáhl mu na ruku napímil a vyteštil oi na ležícího Ruka byla ^KLmátl mu po Jilav ... 1 ta byla stud^ená j^hUidná .

jsie

.

se

.

.

,

.

.

.

,

.

.

.

.

,

tA

'

»

z

I

M

L

N

1

Ifí

I

Vondrovi pojednou zaalo v uších droboulince

zuílí,

jako by slyšel zvoniti tisíce malých zvonek, jaké bez ustání cinkají na staniní budov ped dvemi pednostovy kanceláe v Domažlicích na nádraží.

Matj

byl bezpochyby nebožtík. Ale uvéiti nechtlo. Díval se na nho a pemítal, zdali pece jenom ješt neobživne. Schoval peníze do náprsní kapsy, sehnul se k nmu a sáhi mu na ruku a na elo. Obojí bylo studené Bylo mu njak nepíjemn tsno, a napadlo ho,

Nu,

se

tomu

jaksi

.

že

as

stavil.

Chtl odejíti, ale pede dvemi se zaa Ješt jednou sáhl na Matje klekl k hromad a rozhrnoval pod ním Potom zaal Matj klesal do hromady

kvapí. Vrátil

potom

jemen

.

,

si .

-

.

hrnouti na

—

se.

,

nho

.

,

A

se všech síran zrna ...

když

již

úpln

pikryt, takže ani špika boty neouhala po vrchu ven, vzal lopatu a hromadu jecnvene uhladil. Odstoupil a zadíval se na ni. Vru nikdo nemohl nieho poznati. Hromada byia práv taková, o poznání vyšší jaká byla dív, jenže o kapánek Vondra si oddechl z hluboká a vyšel ze srubu. byl

pkn

—

.

.

Seskoil do dvora, dvíka za sebou pozorn uzamkl Vykroil smrem a klí vsunul do kapsy u kalhot.

Na záspi maliko zaváhal, ale k stavení se a vešel do sin a do sence .

.

.

,

Nana

stála

práv u

.

pemohl

.

nmu hlavu.

plotny a otoila k

Vondra se siln zachmuil a pešel sencí k oknu. Teprve nyní ho napadlo, že mezí nimi není úpln jasno, že je teba Bylo patrno,

domluviti

se.

že se

maliko

Zapomnl na

udivila.

to docela

,

.

.

Ale

ticho,

2U

V tom

ho.

v

vládlo

které

si

sencí,

bylo velmi hloupé

vzpomnl na

peníze, a

zamraen

rozradova], svraštil

tvá,

—

a nechápav.

„V který hlasu

—

truhle ..."

se

zrcadlil

povídala,

v oblieji,

a

odrazil

R B A

vlastn od okna

se

vrátii se

kamnm

v

a dráždilo

tebaže

a obrátil se k Nan. „Poslouchej! Hdepa' mas peníze?" vy setu jírího soudce. Nana zvedla lilavu a zadívala se na

ke

A N

I

ekl tónem

nho

užasle

nechápavý úžas, se ve zvuku i

.

.

„Hukaž!"

—

nevícn

dožadoval se Vondra.

A

Nana skuten bez váhání šla k posteli, vytáhla z pod polštáe klí, otevela vedle lože stojící malovanou truhlu, a než by deset napoítal, podala mu koženou tobolku. Vondra ji vzal, rozevel a spoítal

.

.

.

Ku

podivu

!

Ani ptka nebyla

z ní

vzata

.

.

.

„Máš teky spoitelní knížku?" - zeptal se ješt, vrt hlavou. Nana se znovu naklonila nad truhhi a již rozmotávala erný hedvábný šátek s ohnivými kvt>' v rozích, do nhož byla knížka zabalena. Vondra ji

—

vkladem nebylo ani hnuto skuten myšlenek, ale žádná z nich snad tisíc mu chytrá. Stál ped trulilou, v jedné ruce drže

rozevel a Hlavou letlo

-

,

.

nebyla tobolku a v druhé knížku, díval se na Nanu a Nana na nho, oba jako by se druh druha na nco ptal, ale kdeže byla Chápal sice, že je nyní nezbytn nutno nco íci; ale co jenom. Slovo nepicházelo, a kdyby se byl

nm

odpov

.

.

.

B02IMLVN1

2i»

na kousíky, nevdl co íci Byl naplnn podivným, hluchým a bezeslovným údivem, jako každý, kdo znenadání stane ped ohromnou a nepochopitelnou záhadou. A náhle, co tak stál, pronikl vzduchem, celým stavením zatásl a do zdí se vryl až do kostí mraziv vnikající výkik. Byl to vzkek nelidský, neslýchaný, nebylo možno uhodnouti, z í úst vyšel jenom toHk bylo jisto, že byl vyražen z prsou nrozkrájel

-

.

.

—

jakým píšerným údsem Vondra se lekl, zbledl, knížka mu vypadla z ruky, a zuby zacvakly jako v zimnici Nana, tebaže se ulekla také, byla mnohem duchapítomnjší. Obrátila se a chvátala ke dveím Vondrovi bylo, jako by ho nkdo vyzdvihoval za vlasy do výšky, a pece cítil, jak se pod ním zimnin tesou kolena. Zdálo se mu, že naprosto urit padne, jestliže hrozné a vysilující naptí hned, na .

-

.

.

.

,

.

dj

ráz nepovolí,

se

již,

co

dj

.

.

.

.

.

Ale Nana nedošla ješt do poloviny svtnice, když se tu prudce otevely dvee, a na prahu se objevil

výmnká. Byl v oblieji bílý jako kída, vybledlé modré od vyvaleny na vrch hlavy a tásl se neudržiteln na celém tle, jako by byla na nho sáhla smrt. Udlal krok do svtnice a zablekotal: „P pe peníze!" A potom ješt s nejvtší námahou ze sebe vyrazil;

ml

——

— —

„Zlod—

jí

.

.

."

I

A

N

V

R

» A

XXIV.

Toho dne ráno odešel starý Zaho z domu, nesa v prsou svátostné odhodlání. Sel do Klenci na hrubou mši jenom proto, aby se utvrdil ve svém rozhodnutí a zpeetil je modlitbou a píslibem ped oltáem božím. Byla proto jeho chze uprosted polí vznešená a vážná skoro slavnostní, nebof dobe vycítil ve svém selském srdci, utvrdlém kopuletou lakomostí, že in, k nmuž se odhodlává, je spravedlivý a proto

—

osvobozující.

Slimce viselo za liim na bezoblané obloze, takže jeho stín se sunul vážn krok ped ním. Jasné svtlo opíralo se mu do zad, hrálo zlat v pohch kolem po a ovs, ale bylo již strnech svezených žit, zestárlé a vyšeptalé, nemlo tepla. Starý Zaho byl

jemen

však úplné spokojen, líbiio se mu takto venku. Bylo dopoledne raného podzimu, chladné a isté, a proto jaksi pln odpovídalo vnitní jeho nálad. Díval se po stromech, na nichž místy ješt bylo ovoce. Koruny byly dosud zelené, jenom tu a tam, jako vštec blížícího se opravdového podzimku, blýskal se žlutý.

ft

o

/

M

I

Y

t.

N

anebo rdl

217

•

/ervenaly

se

Tráva v píkopu cesty zimomivé k zemi

list.

kvetla bohaté chudobkami, krícími se

a šípkové kee na kraji polí byly opedeny stíbrnými vlákny babího léta, která vlála a poletovala vzduchem — a bylo to, jako by sklenné slunení paprsky se rozlám.aly ve vzduchu a napadaly na zem Bylo ticho a klid. Sváten obleení sousedé, kteí ho míjeli, byli již odni v kabáty z biavé šerky, které je inily vysokými, stejn jako starodávné širáky s ernými pentlerni jim. dodávaly slavnostního rázu. Naproti tomu selky v bílých, vyšívaných plenách a dvata s ernými, ohniv kvtovanými šátky na hlavách, zdály se býti menší a drobnjší, než tomu i

bylo ve skutenosti. Jejich kroj se jen pestil, a celá

dlouhá

silnice

podobala se pruhu

všemožn barevných

kvt.

Všichni byli slavnostn vzrušeni, všichni chvátali, nebo šlí do chrámu Pán, který zde ješt nepozbyl ani páprky ze své vysoké ceny. V hovoru

smlejších „neznaboh-pokroká", a to je hanlivé slovo, se sice asem ozvalo nesmlé dloubnutí, ale i

nm

pi

sedla

v srdci

báze, aby pece jenom

Nebo Pánbh je podle katechismu všudypítomný ... V hospod snad však pece nebývá, tento a

.

.

.

jenom

proto

slovíko

.

.

zde

padlo

obas

takové

I starý Zaho se oblékl do sváteního. žíšek byl starodávný, na zádech

sedmi tulipány

Záhov jej

rouhavé

.

jej

dotrhává.

—

koupil,

pkn

a

sloužil

jíž

tetímu kolenu.

otec nosil

Barvy tulipán

Jeho ko-

kvtovaný

-

již

Dd

vnuk, sice znamenit vya nyní on,

2i«

J

A

N V RB A

—

bledly, ale kožíšek byl dosud dobrý poctivá práce, jaké už nynjší krejíi nedovedou, a snad se již ani nerodí tak rounatí a kožnatí beránci, erchmanta

nm

heje ješt dobe, ledy by v Zaho juž jej dávno rozepial zahál chzí .

.

—

A

mohl starý sekat

docela,

.

.

nebof se byl

.

Ve

farním kostele, jakmile vstoupil do lavice na své místo, hned si klekl na kolena. Zadíval se nábožn na obraz svatého Martina nad hlavním oltáem a sepial ruce. Ani nevytáhl z kapsy modlitebních knížek, nebof hovor, jaký se díti dnes mezi ním a Pánem Bohem, nebyl doposud napsán v žádných. Ale ješt než se zaal modliti, zazdálo se mu, že je vlastn nevhodno vzhlížeti na obraz svatého Martina, by byl patronem kostela. Nebyl dosti dstojný, nebof byl jenom svatý, kdežto on picházel se svou modlitbou pímo k Pánu Bohu. byla velmi choulostivá, a v takové není radno míti prostedník. Proto svezl se pohledem níž a ulpl oima pímo na svatostánku již se zaal s Pánem Bohem domlouvati v my-

ob

ml

Vc

.

.

.

A

šlenkách.

Pomalouku a okUkami, aby si Ho nerozhnval hned na poátku, sdloval Mu, že tenkráte o písaze u soudu skuten lhal. Totiž Pán jist ví,

—

Bh

Mže

v hospodáství. se dostaviti neúroda, nebo krupobití roztíská všechno na padrf i mor mže padnouti na dobytek a v takovém pípad je hospodá nadobro v koncích, nemá-li za-

jaké jsou starosti

—

—

hospodaených penz, po nichž by mohl

sáhnouti.

a

o

2

f

H

L y

N

ji«

t

a on vdl, že brzo mu bude chtl jim zanechati, aby se jim snáze hospodíiilo, takovou zabezpeující zálohu Ano, dokonce nebylo tehdy jisto, zda pece jenom nebude nutno vyplatiti mladšímu Matji podíl, aby se mohl nkam piženiti. Taková ztráta byla by zle zatížila hospodáství. Proto tedy se stalo. On, Zaho, si tch penz nenechal, jenom poloviku Ale již tehdy, když si ji nechával, klíilo v dnešní rozhodnutí. Celá ti léta odtrhoval si od úst, nieho si nedopál, jak iní ostatní výmnkái na píklad starý Hadlásek, který je každé nedle v hospod nýbrž celý penžitý výmnek uschovával, aby až poctiv vrátil pjku synu peníz bude dovršen zemelého vitele. Stalo se tak práv tohoto týdne. Plné ti stovky má uschovány doma v nebesklii A nyní slavnostn zasliboval v duši své Pánu Bohu, že ješt dnes dlužný peníz vrátí mladému Podes-

Synové

byli dorostli,

postoupiti statek.

I

.

.

.

—

—

—

.

—

.

.

nm —

tátovi ...

.

.

.

-

Toho však Pánu Bohu neekl, že krásné dnešní odhodláni vykvetlo v z bázn. Ze se mu nelíbí

nm

dn

nyní dje na statku, a že na duše se mu choulí mrazivé podezení, zdali vším tím nedozrává k tžkému úderu Jeho spravedlivý hnv. Nezdálo se mu toho teba, nebo na odkrývati všech karet najednou. Pán by se mohl domnívati, že si Ho chce koupit Domodlil se a vykával. Marn Neozval se v žádný vnitní hlas, o slýchával, ba nepepadlo ho ani žádné vnuknuti. Namluvil si posléze. nic z toho, co se

Bh

.

.

.

.

nm

nmž

.

.

JAN

220

Že

je

R B A

Pán Búh trochu rozhnván, nicmén však, Zbyla v arci pochybnost, ale

asi

mlky

v

nm

souhlasí.

cestou o návratu píslibem, že jistojist odpoledne peníze vrátí. Bylo tak uutno uiniti, již nemyslil, že Ho chce i také proto, aby si Pán chlácholil

jí

Bh

tentokráte podvésti.

Umínil

obdvá.

pevn, že slib uskutení, jakmile se napišed domu, otevel zásuvku stolu, peníze k sob a po obd pimo od stolu si

Proto,

aby vzal zašel k Podestátovi. Vytáhl „nebeskií", otevel desku a z hrdla vydral se mu píšerný ryk do kostí

—

zmrazujícího údsu. Peníze byíy pry! Vyrazil v úleku dvee

—

—

sence slova

.

.

zastavil se

výmnku,

vyrazil

i

dvee

na prahu a vykikl zoufalá

dv

.

Sotva se stalo, shýbl se Vondra k zemi a zdvihl podlahy spoitelní knížku, která mu byla vypadla Potom se napímil, zoufale se pemáhaje. z ruky. Bylo však málo plátno. Kolena se mu tásla a poklesávala pod ním, a brada se mu klepala tak, že znlo chrastní zubu „Cák dláte takuvyj randái, jako hdyby hoílo" chtl íci tvrd a pohnvan, ale dopadlo to velmi rozdrkotan. Potom sáhl do kapsy, vytáhl svazeek bankovek, a podávaje peníze otci dodal kárav; „Podruhy si je lepcí skovejte, habych je nemusel sbírat po pedsíni, ha ncmíl darmou starost, lido je hin vys

.

.

.

—

trousii!"

Starý

Zaho

lapí

po penzích jako luák. Vydechl

n

si

o

*

I

M

T

I

N

721

I

zhluboka, jtko

by

vyvá^i

i

njakého

píišcruého

nebezpeí. Ulehilo se mu, ale podivný ds Iio již neopouštl. Tesoucíma se rukama poítal bankovky, klada jednu za druhou na stl a podezívav si je prohlížel. Byly díve všecky hladké, ale nyní ta byla pomakána - ta zase ušpinna ona odena, jako by se byl na ní nkdo podpatkem otáel Potásal hlavou. Ale ješt nedopoítal, když se ozvala Nana. povídala - „bulo by „Že teky Matyj nejde" už na ase jist ..." Vondra sebou trhl, jako by ho bodl srše. Obrátil se k ní a povídal velmi úzce, skoro zasípal „Možná, že hani nepídc! Šel vokolo desátý nkam pry, a hdyž sem se ho ptal, kam 'de, poudal, že do Ha-

—

—

.

.

,

—

;

raeríky ..."

Až zrudl nad silou vyslovené lži, a radostn uspokojené udivení nad sebou samým se mu rozložilo v prsou otoila, a také výmnká Nana se prudce po když zaslechne zvedl hlavu, jako starý vojenský hlas trubky. Vondra však byl již silný a sebevdomý. Vydržel staten udivené pohledy obou a doložil tera bychom pesvdiv: „Inu poudal, poudal teba darmo ekali. Jenom nos na stl!" Nana za^Ttla sice hlavou, ale poslechla Pi jídle bylo ticho, jak obvykle, ale jiné, než obvykle. Starému Záhoí se zdálo, že se na nho tlaí stny se všech stran a samy trámec stropu byly Proto mu také nebývalé nízko. Ticho zrovna dusilo .

,

,

nm

k,

—

.

,

.

.

.

.

2}2

I

A N

V R A A

—

nechutnalo a sousta jako by mu rostla v ústech. Asi tikráte si hmátl mezí jídlem po náprsní Velmi brzo položil lžíci kapse, v níž ml peníze a zvedl se. Podíval se na Vondru a Nanu, První sedl zamraen, a selka ani nedutala. Byla zaražena, valné

.

a jako by o

nem

Výmnkáe

,

.

úsiln pemýšlela všecko ven. Uposlechl svého .

.

.

hnalo

nutkání a vyšel

.

.

.

Sotva však uinil, podíval se Vondra na Nanu a zdvihl se také. Cítil, že ona pemýšlí o Matjov zmizení, že pemílá v hlav všecky události dne a že každou chvíli se ho mže na nco zeptati. Tomu bylo nutno pedejíti, nebo podobný hovor byl by velmi nepíjemný a nebezpený. Snadno by se mohl hloup podeknouti ... A pedevším bylo nutno kdesi v ústraní dobudovati svou lež, utvrditi se v ní, aby mohl na každou otázku smle a tvrd odpovdti bez Vyšel beze slova ze nebezpeí, že bude zaskoen zahledl se stoje na záspi, za tatíkem, který sence, a práv procházel brankou na cestu. Bylo mu divno, Ale hned pohodil kam jde tak záhy po poledni hlavou a rozhlédl se dvorem. Srub mu zacívl do oí njak výhružn, a v téže chvíh ho pepadla strašliv Rozhlédl se kolem jako zlodj píšerná myšlenka a uvdomil si, že každou chvíli mže pijíti dveka. Jet výsadou eled v nedli vymknouti se z písného

—

.

.

.

.

.

poádku Opatrn pešel dvorem

jinak

.

.

.

.

.

.

—

.

a nkolikráte se rozhlédnutím ujistil, než zašel za roh srubu. Tam otevel dvíka, vskoil dovnit špýcharu a rychle zamkl za

m

ftOžlMLTNY

sebou. Potom se rozhlédl ... V záptí si spokojené oddychl. Hromada jemene byla nedotena, pkné uhlazena, jak ji byl ped hodinou zanechal. Zahmatal

po

ní; hrábl

dovnit

.

.

.

Nahmátl prsty ruky

.

.

.

Se-

vel je v dlani Byly studené Oddychl si spokojen po druhé a devnou obilní lopatou zase uhladil Potom podepel si bradu pravící, hromadu zrní její loket podchytil levou dlaní, opel se zády o devnou stnu srubu a zamyslil se .

,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

V té dob jíž byl starý Zaho v Podestátov stavení. Chvilku sice pešlapoval nerozhodn ped statkem, cíle potom si dodal odvahy a vešel. Mladý Podestát, vysvleen jsa z kabátu, sedl práv za stolem a pebíral se v njakých papírech. Když spatil vešedšího výmnkáe, shrnul papíry dohromady a vstal. elo sice pomrail, ale celá tvá vyprávla o nehorázném pekvapení. Pekvapena byla i selka, Dodla, sedící na

u kamen

lavici

s

díttem u

prsu. Jiné,

pldruhého

roku staré, motalo se kolem kolébky mladšího sourozence Podestát vstal sice od stolu, ale nepodával píchoa zímu ruky. Bylo mezi nimi tžké nepátelství nepátelství na Chodsku nezná ani slušnosti, ani spoleenských ohled. Každý z tchto tvrdých lidí pohrdal by druhým, o nmž by se rozhlásilo, že podal ruku lovku, 8 nímž se rozešel v neshod. Jejích pímoarý mravní názor jde asto v nenávistí až za hrob a stejn asto až do tetího kolena V send bylo ticho, a starému Záhoí bylo nejinak, .

.

.

—

—

.

.

.

724

)

A N

V K

B

A

než jako by se stropu padaly centnýové balvany, a jeden po drithém se mu všel na záda. Až se pi-

—

kreoval pod neviditelnou tíhou. Pozdravil, ale sedlák pozdravu neoptoval. Vykával chvíli, zdali se nkdo zeptá, pro pichází, ale když nikdo nepronášel jedíiiého slova, zaal velmi nejist a roztesen sám. „Porestáte!" povídal „Víš, spravedlnost nade všecko Tenkrát si mil praudu. Já sem nebožtíkovi tatíkovi chtíl zaplatit, a teky sem si to huž napsal. Hale potem sem to vodložil a zapomíi na všecko, Hdyž si tenkrát pišel íkat, myslel sem vopraudu, a teky sem to mil napsáno. Proto že sem zaplatil sem vodpisáh' Hale potem sem si vzpomíl, hale

—

.

.

—

.

ák

—

to víš

.

—

stydíl

.

.

sem

neád

se

.

.

,

Do hrobu na bítov bych

vodnes' nepravost Vony ti patí ty ti stouky, tak hin je m.áš!" Oddychl si, vytáhl z kapsy pehrštel bankovek, a nejist mžikaje oima podával je sedláku „Hale jenom si je necht!" zahovoil patheticky Podestát, napáhnuv proti ruku v odmítavém gestu, již vznešen se vzpímil a skoro rostl do výšky. Pochopil, že nadešla chvíle odplaty za všecko ponížení vlastní i neslýchanou urážku nebožtíka otce. Pochopil dobe, a nebyl by se sml naroditi na Chodsku, aby si nechal ujíti takovou píhale teky

.

.

.

— — —

.

—

.

.

nmu

A

ležitost

-

,

,

„Chvála „Jenom si je necht!" opakoval znovu Pánu Bohu za všecko požehnání! Požehnával, poíko ž^ehnával, z nejhoršího sme se protloukli ,

,

.

.

.

ttOZlMLVNY

225

nám neteba takuvyjch penz, na kcryjch je hích! Jenom si je necht, a svj hích si vemte do hrobu a vypoádejte se s Pánem Bohem sám! Beztoho vám nepožehnává S takuvyjma penzi nepichází požehnání do domu, a proto pod stechu nesmí!" Doekl a oddychl si. Málokdy se zmohl na tak .

,

.

mn

e

dlouhou „Hale Porestáte!" zažebronil Zaho a šoural se ke stolu, aby tam peníze položil. Mladý Podestát mu však zastoupil cestu. vykikl a oima nepkn „Už jsem poudal!" .

.

.

—

—

„A

zablýskal.

na náves!"

Zaho

aslí je

——

hin necháte,

vyhodím

neochotn

se pikril, jaksi

.

váma

a nerad se otoil,

vmákl bankovky do epíce a ztžka dveím Jakoby ml v nohou olovo. ,

za

je

se

vlekl

ke

.

Ješt nebyl ped vraty statku, když mladý Podestát již chvatn oblékal do sváteního kabátu — a než došel Zaho do svého statku, sedl jíž mladý sedlák se

v

hospod

a vykládal

.

.

.

Potom vybhl hospodský, vybhla

i

hospodská, a

každý vkouzl do jiného statku. Brzo oživla náves. Nastalo pebíhání ze statku do statku mužští po dvou i po tech chvátali záhy do hospody na nedlní

—

besedu, a než uplynula hodina, trousily se návsí svávystrojené selky, jakoby ofrou. Jedna za druhou chvátala k Podestátuc statku, aby za tepla vyzvdla na Dodle, jakže se to vlastn všecko udalo když se vracely nasyceny, hluela již hospoda, jako velí úl ^

ten

.

.

.

A

.

.

.

15

226

I

A N

VR D

A

XXV. Starý Zaho zalezl do svého výmnku, jako správ hlav pusto a prázdno, skaný pes do boudy. jako po vyhoení, S poátku nechápal vbec nic. Sedl bez hnutí na židli za stolem, na jehož desce a v se modrala ležel rozevený „nebesklí" Díval se na zblízka a pohromádka desítek kyvoval pomalu hlavou. Potom velmi tžce pochopil, že je opravdu zle, že je neskonale he, než bylo vera a pedevírem, neskonale he, než bylo ráno Ze pro hanbu nebude možno vyjíti na náves, ba ani ne vystriti hlavy ze stavení Pomalu, pomalouku, krek za krkem vzmáhala jistota, že s Pánem Bohem nelze žertovati, že se v krátce, že je naHo nelze napáliti anebo ošiditi prosto neúprosný Šeilo se již, a soumrak houstl. Svtnice se plnila

Ml

—

,

.

nm

n

.

.

.

nm

.

.

,

—

.

stíny

.

.

.

.

.

zavolala k veei. Sel. Jenom tak pro jméno. Jedva vpravil do úst nkolik soust, ustal. Jídlo se mu oškUvilo. Ale ani Vondrovi se nevedlo

Nana ho

božími. ÝNY lépe, a také

Jenom

2Tt

Nana

dveka

byla, jako vejce,

pí

byla

uvaené na mkko.

Ped

chuti.

chvílí pospravila

dobytek a nyní chvátala s jídlem, aby byla hotova a mohla jíti na náves a k muzice. odešla a po jejím odchodu se hluché ticho v jenom prohloubilo- Rostlo, promnilo se v samu

—

která byla jako zející jícen

.

krut uléhavé

,

.

senci

tmu,

nestvrn ohromných

Vyhnalo posléze výmnkáe Bylo sice hluboké ticho i ve výmnku, ale tak

brzy Brzy

.

úst.

.

již

ne

.

Pešel svtnicí a podíval se oknem. Nebe bylo pod mrakem, ve výši hvzdy nevidti, a ve dvoe tma jako v pytli. Lože bylo již odestláno, ale jemu nebylo do spánku. Chvíli stál, chvíli chodil, chvíli sedl. Posléze však se pece odstrojil a ulehl Ale usnouti za svt nemohl. Jak tak ležel, pepadaly ho všelijaké myšlenky. Jedna za druhou picházela, jedna pivádla druhou za ruku a bylo to, jako když za vtru se dlají vlny na hladin rybníka a dorážejí na kamennou hráz. Posléze pišla jedna, a u té se staec zastavil, nebo se mu v ní velmi .

,

,

—

zalíbilo

.

.

,

Napadlo ho, že by mohl zloeené tí stovky obtovati na njaký nábožný úel. Na opravu kostela, na zakoupení nového ornátu panu farái, nebo na nco podobného Myšlenka se mu zalíbila, a proto ji rozvíjel dále Bude ovšem nutno rychle jednati — hned zítra ráno, aby snad zatím nkdo nedonesl na faru zprávu, z níž by fará uhodl pravou píinu jeho .

,

,

.

,

,

pekvapující štdrosti

,

.

.

nt

J

A N

R B A

v

Z pemýšlení ho vyrušilo klepnutí branky a kroky. Ozvaly se po záspí, v síní a stoupaly po devných schodech na pdu. Dveka se vracela od muziky. Nad ním ozvalo se tápání a šmatlání krok, potom zavrzala postel

Kdesi ve pes

,

—

a zase bylo ticho

nkde

vsi,

dvoe

v pátém

.

.

,

odtud, zaštkal

.

,

Znovu zavládlo ticho Tma zaala býti pátelštjší a teplejší. Snížila se až k loži, podivn se schoulila na peinu, že až skoro cítil její dotek, vlahý a sametov hebký, jako bývá ,

srst živé

koky

.

.

.

.

.

Z první dímoty ho

vyrušilo tenké za skípnutí dveí šmatlavé kroky bosých nohou v síni Zaposlouchal Kroky vyšly ze sín a ztichly na záspi Potom bylo chvíli ticho, do nhož odkudsi zalehlo vzdálené zašramocení Za chvíli se ozvaly kroky znovu, tžší, šavnaté, jakoby do bláta se zahoující ... A juž bylo slyšeti žuchnuti, jako když se svalí pytel obilí do kaluže Starý Zaho se tásl v posteli nepo jméno vatelným dsem. Pikril se trochu, kolena povytáhl výše k sob a zvedl hlavu. Všechny smysly v jako by odumely, a zstal jediný sluch který byl ostražit zjitený, jako vped posunutá hlídka, vdomá si toho, že na jejím pozorném bdní visí tisíce život spících bratí, jako tžké závaží pravidelné na tenké praskající niti ... A slyšel Znlo bez žvachtání, jako by nkdo kydal hnj pestání, zvuk za zvukem se rodil pravideln v hluchých mezidobích a stoupal do ady svých peda

mkké,

.

-

.

,

.

.

,

,

.

—

-

,

,

.

nm

—

,

.

,

.

,

BOtlHLVNi

229

chúdcu. V obrazivosti starce podobaly se tyto zvuky tmavým postavám, kupícím se v hroziv nmý dav Potom na chvílí ustaly rozlehlo se blátivé žuchnuti

—a

po druhé zvuky

již

znovu se ozvaly

.

strašlivé žvachtající

.

.

.

,

.

—

Tehdy

jíž

Zaho

Tebaže

neodolal-

se klepal

hr-

píiny, vstal s lože a blížil se k oknu. Tesoucí se rukou odsunul vorbiku okna a otevel pravou pli. Vyklonil se ven a oima pronikavé zahledal v husté tm. Na hnojišti stála svtlá postava, která se naklánla a zase napimovala, a hlasitým doprovodem tchto pohyb byly ony žvachtavé zvuky „Hdo pa' je to hin?" ekl do tmy, a hlas se mu zou, neznající

.

tásl tak

silné,

zuby Postava na .

•

že elisti klapaly o sebe zbylými v nich

.

.

se odplivnutí a

hnojišti se uleknuté

potom

hlas

.

.

napímila- Ozval*)

-

Byl to Vondra. „Sakra Duši byste vytísl z jednoho leknutím

!"

!

ekl a znovu si odplivnul, „Cák tam dláš?" ptal se Zaho znepokojené dále Ale Vondrovi došla patrn trplivost. Zaldel nekesansky a pidušen houkl na tatíka: „Poád je vám nco, vod rána ert s váma šíje- Lehnite si a .

-

hdyž je noc!" Starý Zaho polekan zatáhl hlavu do sence a zavel okno. V úleku ho ani nenapadlo, že by mohl stejnou radou posloužiti synu Odplížil se k posteli a ulehl Hlavou se mu hnaly nejrznjší myšlenky ale žádná z nich nejedna peludnéjší druhé spitc,

-

.

—

.

.

—

.

.

2J0

I

byla

pravd podobna

slední otírání

zvuk, v o

jich

dveí

hvízdnutí

síni se

svazek -

-

,

.

.

A N

v

R b A

Potom na dvoe umel po-

ozvaly kroky

bosých nohou, slámy a tenouké a pomalé

.

Poté zavládlo trvalé ticho Staec ležel v posteli, ale bylo mu, jako by byl v ohnivé peci. Po celém povrchu tla rozlézalo se podivné chvjivé teplo, táslo se, jak lezlo, neustále víc a víc a bylo krut nepíjemné. Pevaloval se s boku na bok i naznak se položil, ale nadarmo. Nebylo .

.

,

—

mu

lépe

.

.

.

—

Krom

toho picházela myšlenka za myšlenkou a každá následující byla protivnjší a nepíjemnjší pedešlé. Každé uvnit odpovídal, ale ony byly neujim odpovídati. stále dotrnjší, a neustále bylo Na konec pustil se do hovoru s Bohem, Rozkládal široce, zdvodoval a hájil se, nevda o tom, že proti sob samému, nebof selská tvrdost a pýcha a všechny ony neohebné a neoblomné povahové vlastnosti, které iní sedláka sedlákem, bránily, aby jeho srdce dozrálo k sladké a osvobozující pokoe. Až do ranního šírání neodstoupila od nho tato muka, takže povstal s hlavou tžkou a rozbolavénou,

he

nezamhouiv

té noci ani

na

chvíli

oka

.

-

.

nati mltnií

2St

XXVI. Sotva se rozbeskl den, byl i Vondra na nohou. Spalo se mu proklat špatn. Pod oima ml nafialovlé pruhy, a bylo mu mdlo. V ústech se mu bez ustání hromadily sliny, a opakované polykání jich ho popouzelo k rozmrzelé vzteklivosti proti sob samému. Usedl za stl, aby vykal snídan, kterou dnes vaila Nana k omrzení dlouho. Všecko bylo podivn hloupé, a samo ráno syrové a kalné Potom Nana zavolala, a výmnká pišel k snídani. Každý usedl a naklonil se nad svým hrníkem. Všichni byli Vondrovi se tak alespo zdálo njak zloinecky nahrbeni, že až ho to popouzelo k výbuchu. Ze všech sil se ovládal, aby neekl nco hrubého Pišla i dveka, najedla se chvatn u kamen a zase vyšla. Odešel i výmnká, a Nana zaala poklízeti- V senci bylo protivné, hluché ticho prese všechen šramot, který vznikal šukáním hospoa Vondrovi zaryt se zachtlo toto ticho dyn perušiti Nadzvedl se na židli a ekl: „Tak sme hin íko sami dva ..." .

—

.

.

.

.

.

.

—

.

.

—

m k

Nana, sotvaže pronesl a podívala se na

nmu

A N

v

R b A

svoji vetu, obrátila se

tvái

í

nho nepíjemn

prohlou-

benýma oima. Uhnul pohledem stranou, a v téže chvíli zazdálo ekl nco velmi neobratného, že promluvil

se mu, že

—

hloup a svojí vtou

tak pokazil neskonale

neíkaje

vstal se židle, a

sence

.

.

Rozhnval

napraviti.

již

éuii

více,

než chtl

proto prudce, á éini bé, vyšel ze se

.

Ale jen pekroil práh stavení, ulekl se strašliv. sáhl do týla a kolena se pod ním zakleBylo pro se uleknouti. Na hnojišti stála dpala veka a rozhazovala hnj vidlemi. Zbledl jako stna, ale již v druhé chvíli se vzkísil. Pokroil k ní a zhurta se zeptal, cože tu dlá. Podívala se na nho

Mráz mu .

.

.

pekvapen

.

.

.

„Nu, vyvážím

udiven

sice, ale

—

hnj 'dyk pece jenom s

je

pondlí ..." ekla

jakousi rozvážlivostí.

Zstala státi s vidlemi v rukou a dívala se na nho, jako by vykávala, cože jí ekne. Vodrovi se zdálo, že její pohled je zvídavý, a proto hnviv zrozpaitl .

„Dej sem a voz!" a

sám

si

stoupl

na

—

její

ekl, bera

jí

.

vidle z rukou,

místo.

Dveka

zavrtla hlavou, úkosem se na nho podívala, ale potom se již ohnula, popadla držadla koleka a odjíždla do chléva, nepronesši slova. Podezíval ji Vondra správn, jenže na jinak, nebof ona mla plnou hlavu výmnkáovy kivé písahy, o níž si vera vyprávla celá ddina, a domnívala se, že hospodá je tak nakvašen jejím prozrazením .

.

B

o

2

M

I

L r

N

T

2)}

ncml ani zdání. hnj po celé ploše

Vondra zatím o tátov kivé písaze

Zamraen

roztásal vidlemi hnojišt a díval se kradmo a nejist na jediné místo. Dveka pivážela koleko za kolekem, vyklopila vždy náklad a zase jela zpátky. Potom ustala a zaala nositi ze stodoly do chléva dlouhou a dosud vonící žitnou slámu, která je k podestlání dobytku nejvhodnjší ani píliš tvrdá a tuhá, jako pšeniná, ani píliš mkká, jako ovesná a jená, které

pkn

—

se píliš

rychle

spalují

—

na mazlavý hnj

a jichž

krom toho byla by vná škoda, nebo zužitkují se mnohem lépe do ezanky, jako suché krmivo Vondra zatím neustále roztásal navczenou kupu Ješt daleko nebyl s prací hotov, když za zády .

.

.

.

.

.

ozvalo se klepnutí petlice vrátek branky Otoil se po zvuku a zamrail se ješt víc. Na dvr statku vešel a po záspi k zamil Jírovec z Chodova. Pozdravil po sousedsku a již se zeptal, kdeže je .

.

.

nmu

Matj

.

.

.

Vondra se zaškaredil, ruky mu nepodal a utrhl se na nho, jako pes ze etzu „Cák já vím? Cák ho hlídám? Každyj se mne jenom ptá, hde je Matyjl Vod víra není doma. Ráno šel z domu, a hdyž sem se ho ptal „Kam?" Ešt si blázny dlal poudal, že do Hamcriky .

.

.

—

.

z

jednoho

.

.

.

.

."

Jírovec se zarazil, podíval se pekvapen na Vondru a rozvážliv povídal: „Hinu mil, mil pijít, míli sme smluveno ject, hale nepišel do msta, hani na nádraží 1"

2U

I

„A cák se

k

nmu

tera já vím ..." odrazil

A N

Vondra a

naprosto nesousedsky zády

.

.

V

R n A

obrátil

.

Jírovec rozpait postál, ale potom sebou hnul a zašel do staveni, aby se zeptal selky. Než éuii tam se píliš dlouho nezdržel. Vyšel brzo znovu na zásep a zastavil se ped prahem stavení, pohlížeje neroz-

hodn smrem

k Vondrovi, který s úžasnou a nepodkladností si hledl svého díla. Ale pojednou mávl rozmrzcle rukou, pustil se po svahu záspi k brance a vyšel ze statku. Vondra podíval se za ním, pošklíbl se, když vrátka zase zapadla, a hned si hledl mnohem ileji díla. Po prvé ode víra mu bylo veseleji Nebylo však veselo starému Záhoovi, který vya slyšel také, jak slechl ve výmnku jejich hovor selka povídá Jírovci na vlas totéž, co mu byl již ekl Vondra. Zarazil se a zamyslil. Až dosud byl píliš zajat ve svém vlastním pokoení a skoro si ani nevšiml Matjovy nepítomnosti. Teprve nyní mu napadla tíha do týlu. A tebaže byl již uchystán vydati se na cestu do Klenci, neuinil tak. Bránilo mu v tom cosi, emu neznal jména, taková bázlivá pedozval vnitní jako by se v nebo, ano tucha chopitelnou

.

.

.

—

—

—

hlas, vnuknutí,

nm

kterého

si

Svlékl kožíšek, povsil

naléhav žádal na devný hebík jarmary

vera

jej

a usedl za stl Matj mu nešel z hlavy. .

.

tak

.

.

.

Pece by byl nco ekl, Nu, Nan by byl snad m'm se rozlouil také povdl ... A potom již se mu honily hlavou Zatanula mu na mysli píperzné vzpomínky

aspo

s

.

,

.

.

,

.

BO/MLYNT

Í)5

—

hoda dnešní nod vzpomnl na ztracené peníze na Vondrv úlek a jeho podráždní To všecko picházelo, pojilo se k sob v jakýsi etzec, který ho obemykal v kruhu S píšernou uritostí vzmá-

—

.

.

nm

halo se v

neznámém

,

,

že všecko toto

je

v jakémsi

záhadným Matjovým zmizeVzpomínal, vzpomínal potom se již nutil

,

mýšleti

,

.

pesvdení,

spojení se

ním do vzpomínání, protože ,

.

.

.

—

se

bál

pemýšleti

a

do-

.

A pojednou, jako by sjel blesk, pepadla ho strachuplná myšlenka, zdali to již nedozrává neúprosný trest a spravedlivá msta boží. Ulekl se této myšlenky, honem od ní utíkal, ale hned se k ní zase vracel nerad, nevoln, jako by ho nkdo pitahoval za vlasy

-

.

-

V té dob rostlo již v ddin nové pobouení. Jedna ohromující událost nebyla ješt ztrávena, a již zpráva o nové, ješt daleko vtší, protože záhadné a neproniknutelné

se šíila

.

Záhouc Matj

se ztratil!

.

,

—

Poplach zpsobil mladý Jírovec Nevrátil on zašel do hospody a tam, jsa nakvašen, posty ski si šenkýi, jakže se k choval Vondra. Slovo dalo slovo, až na konec rozpovídal se host o verejším zbhdarmém ekání na Matje, který se však nedostavil, ímž se pozdržel i jeho vlastní odjezd do Ameriky, Vondra mu nyní ekl, že Matj vera odešel Doma není, ale do Ameriky jeti vbec nemohl, ponvadž by se nedostal pes .

se

.

.

pímo dom, nýbrž

nmu

.

.

.

2M

A N

V

R n A

svého tvrzení vytasil se

s

Ma-

)

hranice.

A

na

dkaz

tjovým cestovním pasem Hospodský vykulil pekvapením oi na .

.

.

vrch hlavy,

poprosil Jírovce, aby se pozdržel, a juž se opakovala

verejší historie pouze s tím rozdílem, že dneska se Pichvátali, scházeli po výtce obecní hodnostái. tebaže byl všední den, všichni jako na povel. Jim nyní Jírovec znovu vyprávl všecko od Adama až

k

píhod

s

Vondrou

.

,

.

Nastalo úsilné vzpomínání, ale nikdo si za svt nemohl vzpomenouti, že by byl vidl vera v nasouasn znaenou dobu pejíti Matje návsí ... v myslích všech zaalo klíiti soumrané podezení, byf nebylo vysloveno projevilo se v opakteré teních, na nichž se ihned usnesli. Jenom Foukalik, zdálo se, že ho s nimi nesdílí. On, oposiník a proto jaksi pokrokový lovk, varoval sousedy ped hloupou ukvapeností, a dokonce když se mu ozval nedávno poradil mu zase znovu zvolený starosta Ziman pede všemi, že by vbec udlal lépe, kdyby si hledl více svého a nestrkal píliš zhurta prsty tam, kde by si je mohl pipálit- Nepochodil ovšem, nebof byl tentokráte v naprosto osamocené menšin Ped polednem odešel ze vsi Jírovec a vydal se

A

—

—

—

—

.

.

.

k Chodovu. Zanedlouho po nm, sotva se nachvat naobdvali, vyšli spolen po dopolední úad ti mladší sedláci k Dražinovu, aby se tam poptali, nebyl-Ii vidn Matj, nebof kdyby byl šel do Domažlic, nezbytn musil projiti touto obcí Když došlí do vsí, rozešli se .

.

.

o

ž

I

M

1.

Y

N

717

Y

po staveních, ale nechf pátrali a vyptávali se sebe úsilnji, nikdo jim nedovedl pisvditi, Matje nevidl nikdo A když se podveer vrátili a povdli v hospod ostatním, dovdli se od nich, že ani v ddin Matje nikdo nevidl .

.

.

dom

,

,

.

Potom za šera zaaly se ped vraty statk hromaditi hlouky hovoících, zaaly peskakovati soudy a dohady, které — byf byly sebe zteštnjší a fan-

—

—

nepostrádaly nikterak jádra a byly pravd blíže, než si sami jejich tvrcové myslili Nejvtší z hlouk byl seskupen ped Hadláskuc statkem, nebo tam starý výmnká vytváel nejsmlejší a nejdivoejší podezení. Ukazoval na podivnou shodu odpovdi Vondrovy a Kainovy, který také, když byl Bohem otázán po zavraždném bratru, drsn a s tváí zamraenou boží dotaz opáil, ka „Zdaliž já jsem jeho hlídaem?" A tak, dík starému Hadláskovi, díve než se setmlo, vyrostl v oích vesnian nad Záhouc statkem tastitjší

,

———

pízrak bratro vraždy

.

.

.

.

.

2»

J

A N

V

K B A

xxvn. Tehdy

jíž

starý

Zaho dospl

kajícDosti. Ulekl se tak

hrozn

k pravé a

lítostné

trestu božího, že oprav-

dov zaal

uvažovati o prostedcích, jak jej odvrátiti. cítil, že se ocitl ve slepé ulice, z níž bude tžko nalézti pohodlného východu. I zaal uvažovati o nepíjemn pohodlném. Odkudsi ze spoda ozvala se v dávno zasypaná a umlená struna istoty pojm a znla neustále silnji a silnji, zejm naznaujíc, že nutno s Pánem Bohem jednati víc než' po selsku zpíma a estn Zaho pokyvoval hlavou, nebo chápal velmi jasn, tebaže mu pi tom bylo, jako by kousal do šovíku. Ale co plátno Ano, on obelhal Pána Boha ped úadem a proto patrn nebude usmíen díve, dokud se mu nedostane stejn úedního zadostuiZáhoovi bylo velmi krušn, nebo soudu se nní bál, vda, že by z jeho dráp nevyváži neporušen, leda že by si zase pomohl novou lží a toho nechtl uiniti. Pemýšlel, pemýšlel, ale nieho se nedomýšlel až pojednou zase pišla taková myšlenka,

ím

déle pemýšíel, tím uritji

nm

—

.

—

.

,

,

,

.

,

—

—

.

.

DOŽIMLYNY

219

která osvítila jasn všechnu nejistotu, a proto byia jako vnuknutí. Vzpomnl si znovu na faráe Pojednou bylo všecko prosté a samozejmé, že až se zaradoval jako dít. Fará byl zajisté práv tak ustanoveným správcem božím, jako soudce císeiovým. Napadlo ho také a juž vytáhl „nebesklí" a pesvdil se, že skuten ekl jednou Kristus: .

-

.

—

„Dávejte, co je císaovo, císai, a co je božího Bohu!" jeho hích byl vru híchem proti Pánu Bohu. a již Vzpomnl i verejšího svého odhodlání sestavený celý plán Hned zítra ráno, jakmile

A

—

.

.

ml

.

vezme do kapsy proklaté tí stovky a pjde poví panu fado Klenci ke zpovdi. Všecko porái od „a" až do „ze' a na konec ho prosí, aby pijal ony ti stovky a naložil s nimi, jak uzná za dobré a spravedlivé Napadla ho i taková myšlenka, že snad farái se podaí pemluviti Podestáta, aby peníze pijal, ale i když ne, na již nebude viny. Peníze budou sveny do ochrany vstane,

pkn

.

.

pkn

,

nm

dj s nimi cokoliv až k tomuto závru, bylo již pozd v noci. Msíc byl práv v úplku a svítil plným proudem oknem a kreslil na podlaze stínové kosotverce rámu a píek. Sence byla plná studeného a bylo to, jako by se v ní vznášel jemný šera, modravý kou, jaký stoupá z mosazné kadítelnice v nedli pi hrubé o pozdvihování Starý Zaho znovu vznešen uklidnn se odstrojil a ulehl, a spánek dostavil se k díve, než po za-

Pán, a potom Když dospl

se

,

.

nmu

toužil

.

.

,

,

,

,

.

—

nm

340

A N

)

V

K

A

Zcela jinak bylo Vondrovi v senci. Usnouti nechtl, ale také ne pevalovati se v posteli, aby neprobudil Nany. Zprvu se zamstnával pozorným nasloucháním. Vdl, že otec ješt nespí, a jeho bdní bylo mu pekážkou. Byl venku, než ulehl, a vidl ho sedti za stolem. Potom zaslechl kroky, posunuti židle a neuritý šum. Otec patrn ulehl ... tu se Vondra vrátil k myšlence, která ho pepadla odpo-

A

ledne.

hnj na

Za dva, za ti týdny bude nutno vyvážeti

A vbec

hnojišt nebylo vhodným píhoda dokázala to zcela zeteln. Mnohem píhodnjší se mu zdála hromada záleže, která již druhým rokem ležela v rohu louky za sadem. Není daleko nkolik krok od stavení Zloa proto mže býti vše snadn vykonáno pole ...

pohebištm.

—

Již

ranní

—

.

,

.

ho sice jasná msíná noc, která jakoby naschvál pišla v nepíhodný as ... Již se zdvíhal, aby se piodl a vyšel, když tu Nana se zaala pevalovati na loži, jako by ji tlaila mra. Pitiskl se zase do pein a ekal. Ale Nana se dala do tlumeného vzdybouil chání a pevalovala se neustále ... V proti ní hnv, který však nesml propuknouti. Tváil se, jako by spal, zatím co noc se vlekla do nekonena, takže se mu zdálo, že není již daleko do rána. déle trval Nanin nepokoj, tím naléhavji se mu v srdci ozýval strach. Byl by juž rád odpustil noci Nebylo její svtlost, jenom kdyby mohl do ní vyjíti. svoji vykonati píšernou této noci zbytí, musil ješt práci, protože ho napadlo, že snad již zítra se zane mrtvola rozkládati. A pi tom pomyšlení zachvátila

bila

nm

ím

BOŽIMLYNY

241

ho prudká ošklivost. Potom, cítil zcela jist, svt by se již neodhodlal k práci Zatím .

míjely vteiny, a

Jeho strach

mu

již

.

,

že za

spádn

Nana neustávala ve svém vzdychání. do dsu, a všemi údy zaalo

zesílil

probíhati lehké, tetelivé, ale nezadržitelné chvní.

Posléze ztichla

.

,

.

potichu oblékl kalhoty a opatrn vyšel ze sence. V síní pistoupil ke dveím výmnkáovým a ostražit zaposlouchal Uvnit ozývalo se pouze pravidelné dýchání spícího Vyšel na

Vondra

vstal,

,

.

.

.

zásep.

Msíc ho

zdálo, že je

klidným jasem svtlo skoro jako ve dne. polil

.

—

.

a jemu se

Vondra udlal nkolik krok po záspi, a pes v boud etzem. Vystril enich a zavrel potichu. Vondra zstal státi na jedné no/e jako áp, otoil hlavu smrem k boud a skrze zuby procedil tiché, ale významn pohržné: „Ku— š!" Pes poznal po hlasu známého. Zadrkl ješt tlumen etzem a zachrastil

—

zase se položil v boud Dvorem rozlévalo se jasné a nehybné msíní svtlo. Šindele na steše stodoly se v leskly, jako by byly mokré. Vkol i do dálky nad celou vsí leželo hluboké ticho, které vlastn ani nebylo tichem, ponvadž bylo plné dímajících zvuk, které jako by cosi šeptaly ze sna. Vondra jich nikdy díve neslýchal --až dnes napoprvé, a každý z nich zdál se mu býti podezelý a íhající. Mnohem opatrnji, než vera, vstoupil na hnojišt a zaal zticha vidlemi rozhrnovati hnj .

.

.

nm

—

.

.

.

16

24?

A N

I

Oddychl

V

R B A

zhluboka, když nahrnul poslední hrovrch záleže a siln ji pišlápl nohou> obešel celou hromadu, obhlédl ji a po-

si

madu hlíny na Obezele ješt

na všecky strany. Bylo ticho, ani vtérek nehnul lístkem. Šíralo k ránu. Pustil se zarosenou travou podél siln naklonného plotu sadu. Ale práv když vstoupil do vrátek, udeila ho do temene hlavy proklatá myšlenka. Opel lopatu o plot a tžce se posadil na blavý, dešti do hladká ošlehaný, kemedíval se

nitý balvan, který tu

ležel

již

kopu

let,

aby se vrátka

neotvírala na více, než práv teba, a který sloužíval za jejich závoru, když se na sad pásávaly husy bez

žových dnech

dozoru ve

Ano!

.

,

.

bude nutno odvézti na podzim, anebo nejdéle z jara na pole k lesu, pro nž byla I

zálež

—

Toho nevzpomnl Bude Otásl se hnusem Ješt jednou! nutno znovu Zoufale pi pouhém pomyšlení, a bylo mu mdlo se mu zachtlo vc ihned rozešiti, na míst se ustanoviti na nem, ale souasn si vzpomnl, že musí

urena

založena

i

.

,

.

,

.

!

.

.

,

.

.

ješt zaházeti jámu na

hnojišti.

nyní zpozoroval, že má Zamrazilo ho chladem .

.

.

se,

.

a teprve

hnojem potísnnou košili. Ale nebylo již valn asu. Msíc se skulil až na samý okraj obzoru, .

Svítalo

Vzchopil

.

,

.

a všechny pedmty vystupovaly uritji. Byly njak pisedlé, ba samo jitro zdálo se mu mdlé a šeré, tebaže svítání bylo z nejkrásnjších, jaká pedcházejí slunené podzimkové dny, plné svtla, lesku babího léta po polích a poklidné pohody i shovíva-

vého

tepla.

ft

o

Ž

I

M

L

v N

>

241

Ale Vondra, kdyby byl chtl, nedovedl jíž vnímati ani toho, z eho díve dovedl uhadovatí, V uvnit bylo jako v jeskyni, temné, veliké, duté a hluché s bezedným jezerem dole, do néhož se stropu, který je nkde ohromn a neznámo jak vysoko, neustále kape voda Kapka za kapkou a kapka za kapkou, nekonen, bez ustání, jako by to neviditelné kyvadlo milo vnost, která tu nic neznamená, ponvadž je tu tma, píšern jednotvárný zvuk a strach a ds z vlastní hloubky a neznámosti Došel do dvora, stoupl si na hnojišt a dal se i

nm

vné .

.

,

.

.

do práce. Naploval jámu Ješt nebyl hotov, když ze sín vyšla na zásep Nana, Zastavila se, zadívala se na nho, a potom se .

.

.

——

„Cák tu dláš?" Vondra vzhlédl nechápav a zadíval

zeptala:

se

na

ni,

A

pojednou ho všecko omrzelo. jako by byl nedoslechl. Zabodl vidle do hnoje a sestoupil na zásep. Strašliv se mu zachtlo spát jak šel proti Nan, zpozoroval, že se dívá na .

.

.

A

nho zvídav

a podezívav. Její tvá byla nepía z celé Nany bylo jemná, široká, byla neumytá ješt cítiti teplo pein. Bylo mu, jako by se v nco provalilo, jako by vysvitla nová pravda, v té chvíli bylo mu jasno, že pouze ona je píinou všeho neštstí, Zalomcovala jím prudká nenávist a vztek. Došel až k ní a náhle a neoekávan vyal jí tak rázný políek, až jí vystiklá krev nosem Potom, slova neprones, se obrátil a zašel do

—

nm

A

.

stavem

.

.

.

.

V

K b A

ddin, kdo

ml

2*4

I

A N

XXVIII.

Nebyl Vondra, nebyl neklidnou noc .

Také

.

tém oka nezamhouil.

starý Hadlásek

ped

vraty,

bibli a pustil se do tení. Nejprve si peetl o Kainovi a Ábelu a potom vyhledal si kde bylo vylíeno proroctví proroka Daniela

vázanou

píbh místo,

Když

a on se odebral do vytáhl z truhly starodávnou, do vepovice

se rozešel zástup

výmnku,

jediný v

.

o spravedlivém

—

trestu božím,

který

stihl

niemného

rouhavou rukou sáhl po statku, jenž byl národu vyvolenému drahý nade všecky. Zakýval hlavou, nebof jist i Vondra porušil nejsvtjší zvyklosti a urazil cítní kmene, z nhož byl vzešel. Stejn uinil i jeho otec Tomeš Zaho. Proto trest boží nemohl býti daleko* Byl Hadlásek písmák a dlouhým tením kronik a písem nauil se vnikati pod povrch slov a vt a chápati ukrytý a utajený

krále Balsazara za to,

že

.

.

.

v nich hlubší smysl Uvážil také, že Pánb' sice shovívá dlouho, ale konen že nezbytné musí petéci i míra jeho trplivosti -

.

.

.

.

.

ftOŽlMLVNY

2-15

se pomodlil a ulehl. Zdímnul si maliko, záhy se zase probudil. Bylo sice ješt daleko do rána, ale jemu se již nechtlo spát. Nebylo po prvé, nebof jíž dlouho trpl nespavostí a íkal, že na veer je jako netopýr a ráno jako vlaštovka. Vdl, že je to stáím a pedzvstí nedalekého konce, ale nereptal. Sám pro sebe našel tiché pirovnání a íkal si, když ho pepadla nespavost, že svíka také, když dohoívá, spaluje se nejvíce. Odevzdal se zcela do vle boží a byl na zemi jako pozapomenutá stráž, která trpliv vykává svého odvolání. Toho dne však uvítal rané procitnutí radostnji než jindy. Již vera veer mu bylo, jako by se v probudilo svdomí celé vesnice, a všecko ho nutilo neustále pemýšleti o záhadném zmizení Záhouc Pomodlil se a potom uvažoval. Zopakoval Matje si všecko, co vera íkal lidem, a zalekl se maliko, zdali se nedopustil nepravosti, obviniv tžce, tebaže jenom obrazn, Vondru. Bylo mu teba ješt jednou všecko pemysliti Ale do myšlenek zaléhal mu dech spících a rušil ho. Také místnost byla mu tsná, ponvadž hovoil s Bohem v myšlenkách nejradji pod volnou oblohou Oblékl se proto do kožíšku, vzal v síni na nohy deváky a vyšel na sad. Šíralo práv a po nebi se rozlévala vlna za vhiou: první byla temn modrá,

Potom

ale

nm

.

,

.

.

.

.

.

potom

.

.

—

pišla zelená, zahoela dole žlutí a juž stoupala oranžová a rudá a juž, juž se objevovaly nad horami tryskající prameny jakoby hoícího bílého svtla

——

.

.

.

Pemýšlel, díval se na nebe a chodil

246

t

A N

V

R

e A

sadem sem a tam. Zarosena tráva se ohýbala pokorn pod jeho kroky a dusila jejích zvuk Pojednou ho vyrušilo nepíjemn skuívé zavytí ,

.

psa.

Skoro polekán se

.

obrátil v tu stranu, nebof psí

zabdování není nikterak dobrým znamením.

Obrátil

Napí pes

ti louky vidl, jak kdosi pracuje lopatou na hromad záleže u ZáAno, bylo to za Záhouc sadem houc statku Ten zde byl Dvoákuc, druhý Skovarákuc, tetí Konen Levcuc a potom Záhouc u žádného sadu nebyla zálež, jenom u Záhouc Nemohlo býti to tedy mýlky Ramenatá postava na hromad byl Vondra Nikdo jiný ... I chze byla jeho Starý Hadlásek se pitiskl k rohu stodoly a vidl, jak se lovk obezele rozhlíží, jak obchází hromadu a odchází. Pootoil se a zády se opel o roh stodoly Nebvlo pochyb, cože tam Vondra dlal. Hadlásek zadrkotal zuby pi takové hrozné myšlence ale soupochopil, že n-dtno stj co stj se pesvditi. Napadlo ho, že sám ho probudil ze sna a ídil jeho kroky až sem na sad, aby skrze nho vyšlo na jeve, co mlo býti potrestáno ... A tebaže se ješt náležit nevzpamatoval z úleku, již chvátal Zavolal syna hospodáe a požádal ho, aby se s ním vydal po snídani k starostovi. Jakmile tam pišli, vybídl starý Hadlásek starostu, aby svolal na rychlo obecní výbor. Ziman vyhovl, a tebaže hoel zvdavou nedokavostí, nezadal si v dstojnosti. Pecházel dlouhými kroky sencí, nevyptával se a trpliv ekal. Teprve když sousedé se se a ulekl se ješt více.

-

.

-

,

.

,

.

.

.

,

.

.

.

.

.

—

.

.

.

,

.

,

—

,

-

.

-

-

;

asn

Bh

—

dom

,

502IMI. Tni shromáždili,

247

zaal

starý Hadlásek vyprávti, cože byl

Vyprávl potichu a dvrn, iakžc za dvemi naslouchající selka nepochopila ani zbla pro pílišné ticho ... když domluvil, teprve neslyšela nieho, nebo v scnci bylo hlasit rušno jciko o stavb lidem^jazyky babylonské vže, když zmátl Pán Jenom jednotlivá slova, jako zálež, Záhouc, vykodoléhala až k ní do sín. Ale z tch pání, Vondra nebylo možno vybrati si nic uritého Sotva Hadlásek domluvil, již prohlásil starosta Zíman dležit, že bude nutno rozkopati hromadu záleže, aby vzešlo jasno a vyšla pravda na jeve. Všichni hlun pisvdovali, ba sám málomluvný Blevec vypravil ze sebe asi pt pitakavých vt Jenom Foukalík si postavil hlavu a zaal v nesouhlas a naproti všem vykládati kdesi cosi o rušení držby takovým samovolným inem, o nutnosti vyšetení pípadu soudní komisí, nebo nejmén za úasti etníka Byl však pekien projevy odporu Pobouení vidl za

svítání

.

,

-

A

Bh

.

,

—

.

.

.

.

.

.

,

—

.

.

.

,

uprosted nho, posílen souhlasem všech, Ziman Foukalíkovi obsáhlost své úední pravomoci a prohlásil, že zálež bude rozkopána na jeho rozkaz a zodpovídání. Potom vyvedl sousedy na dvr, vyhrabal z klny nkolik rezavých lopat, krompá a ti motyky, které náadí rozdloval nejmladším ze sedlák. Nkolik horlivc si dokonce odbhlo do statk pro vlastní náadí

rostlo

dstojn

.

a

vyložil starosta

.

.

Ale tehdy již nebylo Foukalíka v starostov statku. Díve než vyšli ostatní, vybhl již ven, práskl dopálen

^^ J

—

A N

v

R

f\

A

vrátky starostovy branky a tak, jak byl, se pustil náves. Nikoli však k svému statku. Vybhl ze vsi za humna a již pelášil cestou necestou, pes brázdy bramboiš, pes pole a luka rovnou ke Klenci, jako by mu nkdo hlavu zapálil

pes

—

.

.

.

o

o

/.

I

M

I

Y

N

249

r

XXIX.

v

dob

nebylo již dávno starého Zahoe ve i vyzpovídán a sedl práv na fae plná o samot s faráem. Naslouchal jeho radám. prsa hejivého tepla a bylo mu njak lehko, nebof všechnu tíží již svrhl se sebe Vyšed z domu brzy a po ní se ráno, pišel práv vas k ranní mši vyzpovídal farái ze své híšné písahy, povdv mu u mladého Podci o svém nedlním nezdaru té

Ba, byl

vsí.

již

Ml

.

.

.

—

vrn

státa, který se proti

nmu

zle zatvrdil.

velmi dobe svené mu stádo, znal i tvrdé palice a vryté do nich pedsudky. Proto jenom zakýval hlavou, vda dobe, že velmi tžce se mu

Fará

znal

podaí pímti mladého sedláka, aby pijal peníze, na hích kivé písahy a dokonce smrtelné kivé písahy. Ale také nemohl souhlasiti s restitucí, jakou navrhoval starý Zaho. Hluboká znalost povah Udu kraje mu bránila, nebo pochopil, že vlastn Zaho chce tak nabídnouti úplatek Pánu Bohu, aby pimhouil oi nad jeho híšným skutkem. Proto udlil sice starci rozhešení, ale souasn pozval si ho na faru k úad.

nichž lpl

—

250

I

A N

V

R 5 A

Zde povdl mu, že nelze tchto penz užíti ve prospch kostela, ani tehdy, kdyby Podestát znovu odepel je pijmouti a souasn navrhl jiné jich

—

Byla v obecní pastoušce ddiny bába, dávno již pes devadesát let stará. íkali jí Hadmice. To proto, že se živila sbíráním a prodejem hadr v Domažlicích, dokud jí sloužily síly. Potom se roznemohla a byla dopravena do své domovské obce, aby nebyla mstu na obtíž. Byla ubytována v obecní pastoušce. S poátku chodila po stíd, ale záhy ustala, nebof nastuzením získémá dna jí bránila v sebe nepatrnjším pohybu. Žila tak, odkázána na milosrdenství vesnice,; které, jako každé milosrdenství, bylo velmi tenké umíti pi nešlo tak rychle a žíti také nebylo lze. Živoila tak den ode dne a volala k sob smrt A fará navrhl, aby pak znovu odmítnuté peníze byly uloženy pro ni u obce, a získána jí tak lepší pée a ošetení Starý Zaho souhlasil byl by konen souhlasil se vším, nebof byl rozradován a spokojen, jak již nebyl dávno. Nezáleželo mu na tom, cože se bude s penzi díti; byl rád, že se jich juž zbude, nebof použití.

nm

,

.

.

,

.

—

byl

pevn pesvden,

že tak

sata bude

i

kletba se

faráe, že hned o návratu zajde k Podestátovi, aby mu povdl pán faráv vzkaz a nepijme-li penz, že mu je zítra ráno ped pijímáním odevzdá, aby sám podnikl poslední pokus, anebo zaídil všecko další. Ba, pikyvoval i tehdy, když fará vykládal, že by bylo spravedlivo piznati se i soudu k vin, a tak statku

.

,

,

Ujistil

—

ftOŽlMLYNTt

iil

svtské spravedlnosti zadost. Zaho kýval, a byl by kýval do veera, neboC o slovech faráových vbec nepemýšlel Tonul v blaženosti

uiniti

kýval

i

—

.

.

.

.

.

Zatím co se toto dlo na kleneské fae, bylo již rušno na Záhouc louce za sadem. Práv sem pitrhl dav skoro všecko mužské obyvatelstvo vesnice, nebof hrzná zpráva roznesla se bleskem ddinou a vnikla do všech statk i chalup. Selky a domkáky, dsící se hrzného podívání, nebžely sice s muži, zato však se shrnuly na návsi v hlun brebentící chumel, nedbajíce nikterak, zdali se jim co na pekáích pipálí, anebo vykypí z hrnc však nevdl dosud nikdo o tomto vzruU šení a zmatku- Dveka odjela s kravami pro jetel, selka vaila a Vondra poloobleen ležel napí postele. Usnouti však nemohl. Naped se mu neustále míhala ped oima Nana s tváí od políku siln napuchlou a když odvrátil hlavu na druhou stranu, slyšel nepetržit její kroky, pistavování hrnc na plotnu, škrabání brambor a bhví co ješt rostla Nenávidl jí od rána na smrt, a ošklivost v každou vteinou. Posléze vstal prudce s lože, vyšel na zásep, kde vklouzl do devák, a zamil ke sto-

—

.

.

.

Záho

—

—

—

.

.

.

nm

dole,

aby se tam na

slámy a prospal se o Ale práv když

hambalkách

samot

.

.

položil

do otepí

.

stál na mlate a kladl nohu na hlas a železné první píku ebíku, zarazila ho skípání, jakoby lopatou, které zvuky, zdálo se, že picházejí odkudsi ze sadu. Znepokojen jsa, stáhl nohu

zm

252

I

A N

V

K B A

Všechna krev se mu nahrnula do hlavy a zahuela tam tak siln, jako vitr, když se v lese ope do jedlových korun. Váhavými, jakousi zlou pedtuchou zdržovanými kroky pešel klátiv mlatem k zadním vratm stodoly Došed naklonil se a podíval se škvírou mezi prkny ven A hned se zase prudce napímil Ulekl se tak, že kdyby mu byl hrom udeil z cista jasná zrovna za patami, nebyl by se více ulekl Kolem hromady záleže stál dav lidí, a nkteí z nich lopatami a motykami rozhrabávali, co byl ráno zahrabal. Ziman tam stál, starý Hadlásek, Búlevec Ale než mohl vbec nco pochopiti, než mohl si uvdomiti celý dosah skutenosti, ozval se z louky prudký a vysoký výkik a hned za ním, docela bezzpátky.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

,

.

.

—

prostedn

rozlehl se ryk, jakoby z tisíc a tisíc hrdel

—

. .

konec!" napadlo ješt Vondru A náhle kolem bylo píšerné hlucho, ped oima tma, ve které se toila ohromná zlatá kola ... Ta zmizela, a místo nich zaaly pršeti hust sršící roje Potom se blížil z ohromné modrých a zelených jisker dálky nejasný zvuk ... A na konec objevila se zase kolem stodola zed, bednní perný a vrata V té chvíli pepadla Vondru taková hrza a slabost, že se jedva držel na nohou lidských hrdel byl však velmi blízko, zcela blizouko jakoby ped samými vraty stodoly. Již bylo možno rozeznati i hlasy Hadlásek Podestát

„Se vším

je

,

.

.

.

.

—

:

Kadlák

,

.

.

.

.

:

ev

.

.

.

.

.

—

—

o

o

2

I

M

»

1.

N

25Í

r

ke škvíe a celým tlem se položil Kolena se pod nim klepala, jako by ml lidé již bylí na sad, zimnicí Zahlédl štrbinou všichni byli v tvái zrudlí a vylamovali tyky l plotu Nkteí mli lopaty, jiní motyky í motyky A v téže chvíli -su, jak se stalo snadže vrata nebyla dobe upevnna kolíkem — pojednou pod tíží jeho tla povolily vrátnice, rozevely se a Vondra padl mezi vraty obliejem k zemi Zahlédli ho... Ozval se ev,.. Rozlehly se výkiky.., PHklonil

na vrata

.

.

,

.

se

.

.

:

.

—

—

Bh

.

.

„Mordý!"

—

„Zbíte ho!"

.

.

.

.

—

„Matyje zabil!" „Vrah!"

—

,

—

Vondra se vzpamatoval a vyskoil Všichni se hrnuli proti nmu, a každý ml nco v rukou Zachvl se bázní o život a rozhlédl se kolem sebe. Piskoil k nmu a ulomil tžkou Za ním stál vz bukovou klanici, jžiko by to byl vrbový prut .

.

,

.

.

.

zástup

lidé .

.

již

.

,

.

Ale

.

byli za

ním ve stodole

.

.

.

.

Byl

.

jich

,

Vondra rychle probhl ulikou mezi vozem a pernou, dvíka pedních vrat a vybhl do dvora I sem ho následovali hluíce a spílajíce

vyrazil

.

.

Peskoil hnj

.

.

.

.

a hnsd se k dveím staveni Ale na prahu se objevila Nana. Ztrnulá, zdvihla ruce do výšky a vykikla Spativ ji, Vondra se jaksi vztekle zastydl a zastavil se. Potom se otoil, zády se opel o zcd staveni a s klanici v ruce se postavil naproti všem .

,

.

.

.

.

,

,

,

2^4

Nana vykikla „Ježíš

—

—

Míiríá

ješt

již

tyky

se zvedly

nadávky Vondra .

.

i

vysokým

jednou

Józef!"

Sousedé dobhli až k a

A N

(

—

nmu,

V

R B A

hlasem

a zmizela ve stavení. obklíili ho

lopaty do výše.

plkruhem,

Rozlehly se

.

po tváích, zalitých

krví, po chípích a jako stroj zvedl svj tžký obušek a ohnal se jím dokola V téže chvíli práslda vrátka branky, a dvorem se rozlehl jeící Foukalíkv hlas: „Lidiky! Mjte rozum! Pro Pána Boha! Sousedí!" Za Foukalíkem se objevil klobouk s chocholem

se rozhlédl

oích a

blýskajících se

—

supících

,

—

a vedle

—— —

bodlo.

Rázem pe-

Byl to kleneský etnický závodí. hlédl celou situaci, bleskurychle

a

a

temi rychlými skoky „Ve jménu zákona!" jíž

si razil

.

—

—

nho

.

sal

byl u chumlu

—

s

ramene pušku lidí

,

,

.

vykikl do uší nejbližším, pažbou pušky cestu k Vondrovi .

.

.

Sedláci, vidouce etníka, se rozestoupli, ucouvii

—

takže na zápraží zstala volná prostora. Hluk a nadávky utichly, a z davu naproti etníku vystoupil starosta Ziman. Vondra se podíval napravo i nalevo, chvíli jako by maliko váhal, ale potom odhodil klanici na hnojišt, a ruce založil vysoko na prsou. Zaopel se o mrail se, zadíval se do neuritá k zemi ped sebe

ze

ale ani nehlesl

—

.

Zaal eniti

.

,

starosta

vskakoval Foukalík

.

,

.

Ziman

—

a

do

eí

mu

n

o

1

I

M

I

Y

N

2S5

T

XXX.

ped jedenáctou vyšel z kleneské fary Zaho, Podíval se naproti na bá kostelní vže, ale náhodou nebylo na ní ani jediného holuba. Uinil tak z pouhého zvyku. Potom se pustil kolem staré Krátce

starý

radnice se šindelovou vžikou po svahu dol. U „doktorovny" se zatoil nalevo a kolem Jouzova mlýna vypadl do polí. Na všech stranách byl mírný slunený klid a ticho. Lidí bylo na polích velmi málo, nebo ti,

—

a pro píci, dávno se již vrátili dom Všeho všudy, kam dosud nebylo vidti mohlo oko dohlédnout, dva nebo ti orali v dálce na luženických polích. To proto, že nebyla dosud skonena doba omlat a bylo dosti práce doma. Také bramboišt byla ješt sirá, nebo na teprve zaínala žloutnouti. Nad hlavou bylo jasné nebe s blostnými, oste ozáenými hrady, které bez ustání vylézaly nad Cerchovem, podobny obrovitým chimiám pny. Teprve nyní, uprosted tichých poh, zaal starý Zaho pemýšleti o faráových slovech. Usmál se samolib, nebo mu bylo, jako by byl vyhrál zna-

kteí

orá

vyjeli

.

.

,

2S6

)

menit tžkou

A N

V R

B A

pi. Ani ho nenapadlo pemýšleti, zdali

pijme i nepijme Podestát penz. Bylo to nedležité. Ncpijme-lt, budou uloženy u starosty pro vstarou

vná

Zazdálo se mu sice, že je škoda pro scvrklou bábu vzpomnl své tíleté šetrnosti, ale hned ku podivu pejícn mávl rukou, nebof hlavního úelu bylo dosaženo, a toto bylo naprosto vedlejší Nabízel farái na kostel, ale on si usmyslil jinak Nic není po tom starému Záhoovi Vykoná prost vše, co mu bylo uloženo za pokání V tom se uleknuté zastavil, jako by ho nkdo ze zadu udeil holí pod koleny. „Stakva!" vyjelo mu z úst a levice mimodk se zvedla, aby poechrala vlasy v týle na dkaz, že jejího vlastníka pepadla njaká velmi mrzutá myšlenka Hadrnici.

tolika

—

penz

,

.

,

.

.

.

.

,

.

.

i

.

.

—

,

.

,

A

vru, že pepadla Starý Zaho si vzpomnl, že fará vykládal také cosi o piznání soudu A piznati se soudu znamenalo zcela urit kriminál. To vdl starý Zaho dobe, a proto se podsil, nebof kriminál a kriminálník jsou na Chodsku pojmy velmi ,

,

,

,

strašlivé.

lovk,

který

týden, je jako prašivá

byl ovce.

,

,

zaven na déle než na Každý se mu vyhýbá

mu nepodá ruky Ne, toho starý Zaho neuiní. V ten ráz se mu zazdálo, že podobného nemže na žádati ani Pán Bh. A honem si pipamatoval, že mu toho neekl fará ze zpovdnice, nýbrž teprve o porad a také ne, že musí, nýbrž že by ml na fae a nikdo

.

neho

—

.

.

nm

.

.

.

B

'.)

?,

M

I

Zaho

I.

T

N

?57

I

zakroutil hlavou,

ptáek

jako

nebo

krutihlav,

dvakráte nelíbila. A již uskoil, a jako tonoucí se chytá stébla, chytil se v kraji zakoenné istoty pojm. Upamatoval se na výklad katechismu, který slyšel kdysi o kesanském cviení tato rada se

mu práv

—

jakmile opaten štolou usedne do zpovdAle práv, že mu toho na míst božím fará neekl ve zpovdnici, nýbrž až na fae, kde již žádným zpsobem nebyl na míst božím Ulehilo se mu po tomto logickém dkazu, jímž faráova rada pozbyla závaznosti. Vykroil zase spo-

že

knz,

nice, je

.

.

.

.

umiuje

kojené,

Naprosto

mu

Fará ovšem

A

zeptá-li

si

není .

se?

,

,

—

.

.

pevn, že toho nikterak neuiní. teba na stará kolena kriminálu! Nu, na by o tom vyprávl? I tehdy možno farái íci, že jest

—

—

odhodlán tak uiniti rozhešení mu Konen nebylo odepeno, zítra pjde k pijímání je tedy jistojisté s Pánem Bohem vyrovnán Svtské soudy Co je mu do domažlického soudu, a co jemu do nho Pohvizdl si a chut vykroil silnicí Ze vsi ozval se mu vstíc zvonek s vížky, stojící na návsi ped kovárnou Poledne že by už bylo? Otoil hiavu k slunci, pohledem oblouk od východního lemu obzoru až k slunení desce Ale, kdeže by bylo dobe ješt pl hodiny do poledne Patrn nkdo umel. Zavzpomínal, kdože by mohl, nevdl však o nikom z celé vsi, kdo by byl vážn churav. Znepokojil ho ponkud hlas umíráku, ale ne pílišn. Bylo mu tuze lehko, aby se dovedl zamstnati tmavými myšlenkami .

.

.

.

.

.

.

.

—

-

.

.

.

.

.

.

,

me

,

.

,

—

.

.

.

.

.

.

258

í

A N

V

R D A

dohonil na návsi Skovarákuc výkterá hnala práv husy s pastvy dom, zeptal se jí, kdo umel, udivuje se žertem, že jí potkává, ponvadž prý myslil na ni, když zaslechl vy-

Teprve, když

mnkáku, zvánní

,

.

.

„Inu, každyj

zyjtra hinten;

—A

tam muší," ekla, — „dneska ten a ." starou hadrnici si Pánb' zavolal .

.

hnala husy dál, nestarajíc se o Zahoe, nebo byl to kivopísežník, a co by kdo ml s takovým již

lovkem

.

,

.

Starý Zaho opravdu zkoprnl Nohy tžké, jako by byly z oloHadrnice! va, a hrud se mu sevela, že nemohl ani vydechnouti. Ani chvíli nepochyboval o tom, že je to nový úder rozhnvaného Boha, který nechce pijmouti jeho híšných tí stovek, a proto kázal Hadrnici umíti Také ani vtedíve, než in mohl býti vykonán inu nepochyboval o tom, že mladý Podestát i po druhé odmítne nabízené peníze. Stál uprosted návsi Napadlo ho, že snad Pán jako solný sloup slyšel, jakže si cestou umioval oklamati faráe falešSe vší vroucností, jaké byl ným pedstíráním. schopen, zaal slibovati a ujišovati Pána Boha, že se Ale tedy udá, je-li to již tak krajné nutná vc ani tehdy strašlivá tíse nepolevovaia Mimo nj, rychle jdouce, pešli etník a Foukalík .

—

.

.

ml

.

-

.

.

.

Bh

.

—

.

.

.

.

.

,

.

„Kam

pa' tak

lermo?" zeptal se piškrcen, pln

jsa jakéhosi zmrazujícího

—

údsu.

nakousl Foukalík udýchan, mávl „Hale ..." rukou do široka a nedopovdv bžel za etníkcm.

t»OllML9NI

n»

Dole pod návgí uhnuli oba jeho statku ... tenina hlasu a

Nové ho

nkdo

výkiky

leknutí ze

cesty a zašli do vrátclí dolehla az k nénni zma-

s

A souasn mu

zadu

.

.

.

dc nohou, a on, jako by

vjelo

postrkávai,

trhan

klopýtav

a

chvátal k domovu. Kolena pod ním poklesávala, ale Nkolik myšlenedbal ... Ve statku se cosi dlo nek zatetelilo se mu hlavou, ale nebylo asu se jimi .

,

.

zamstnávati ...

Když vstoupil do branky, shromáždna celá vesnice. Na

vidl, že

dvoe

na

jv

záspi stál etník, Von-

Ziman a radní výbor Foukalík. Cetník pipínal Vondrovi na ruce pouta. svrchovaném zdšení zachvátí po záspi a zase tsn pede dvemi do stavení. Dále již ne-

dra, starosta

práv

U stavil

mohl. Opel se rukou o veej dveí nepíjemn vysoko peskakujícím hlasem ty

„Fanynko Marjá sedmibolesíná! ~ vyjekl na konec hudlál?"

nho,

vyvaluje

oi hrzou

.

zabdovai

a .

.

.

Vondro, cák ;

zadíval se

jsi

na

.

,

„Matyjc zabil!" vykikl nkdo ze zástupu. A již se ozvaly podezívavé hlasy, a jiné popouzely etníka proti výmnkái, žádajíce, aby také jej zatkl a odvedl do vzení V té chvíli po prvé promluvil Vondra „To není prauda! Já sem ho uškrtil sám -— dyk já se piznám!" — ekl a podíval se tvrd, vzpumé a zamraené do zástupu Nastalo náhlé utišeni zahuelo v davu a po .

.

.

.

.

.

.

nm

mruení hrzného údsu.

.

.

MO

)

A N

v

K

O A

„Tak jdete, jdete !" zavelel již netrpliv etník, a Vondra se sklonnou hlavou se hnul a šel ped ním po záspi, brankou ven ~ a zahnul po novém etníkov píkazu smrem k Domažlícm Starý Zaho ustoupil jim z cesty do sín a díval se vyteštn ped sebe na dvr, nechápaje ješt zhola nieho a nemoha si všech vzrušujících událostí ,

,

dne náležit srovnati v hlav. Lidé hrnuli se brankou ze

Vondrou

a

etníkem

mali z plotu

Záhouc

a odhazovali

.

statku, dívali Se za

tyky, které vylá-

sadu. Nastavli se po návsi do

hlouk, živ hovoíce a rozkládajíce. Ze stavení bhly ženské, vyposlechly ohromujíd zprávy a i

se

spínati

ková se

k

dávno bylo po poledni, které odzvoniti, nebof práv když práci chystal, byla mu donesena zpráva o ruce.

toho dne

této

vyjaly

Matjov

Již

zapomnl

všem, co se udalo v Záhouc dosud v hloucích, rozkládali, Kdeže hovoili, pebíhali od hlouku k hlouku by také nkomu pišla myšlenka na jídlo, které dávno na plotnách, pod nimiž vyhasl již stydlo v hrncích smrti

statku

.

.

.

Ale

o

a

lidé stáli

.

ohe

.

.

.

.

,

Nieho

o tomto

nevdl

starý

Zaho

...

ze statku, a zmatený šum se vzdálil, otoil se v síni a skoro tápav došel ke dveím výmnku. Opatrn a zpolehouka, jako by Ale jen za šel krást, otevel dvee a vstoupil sebou zavel dvee, stanul ped nimi nejinak, než jako by byl pimražen k zemi. Vyteštil oi a díval se pímo na protjší zed, na níž visel erný kíž a

Když sousedé

v^^šli

.

.

.

n

o

X

M

I

v N

L

t

Ji^

nm

Kristus. Byl již hodné sešlý, lak po tle byl dávno opnskaný a místy odený až na devo. Nebylo divu — stáím, nebof tento kíž pinesla do Ale staec díval statku Záhoova nebožka žena se na kíž vyteštnýma oima, nehýbal se s místa,

na

.

a brada se

mu

klepala

hrzou

.

.

.

.

.

Bylo ticho, hluboké ticho v celém stavení jenom v senci nkdo dušené plakal. Bezpochyby

Nana

.

.

.

však tohoto pláe neslyšel. V uších mu huelo, jako by za ním tekla voda širokým proudem Díval se neustále na kíž, oka z jezu do kamení. s nho na chvíli nespouštl a pohnouti se nemohl; všecek jako by zdevnl ... V prsou ml ulehlé

Zaho

ticho, srdce

Ano

sotva tlouklo hrzou,

—

!

Když

vstoupil

nebo

-

,

.

do výmnku, udala se

taková podivuhodná vc: Pi vstupu ulpl pohledem na kíži a tu vidl, jak Kristus, spativ ho, zamrail elo a pomalouku zavel oi. Starý Zaho ztuhl v té chvíli na rampouch. To nebylo divné, že se Kristus mrail a ml oí za-

—

ale pehrozné bylo, zavené a mrail se

vené,

že se

ml

celou

naped

adu

díval.

Oi

po kterou visel na stn ve statku díve v senci, a od Matjovy veselky ve výmnku. Ale nikdy, nikdy se dosud nedíval

—

.

.

let,

.

dlouho stál výmnká u dveí s vypoulenýma oima. Jak dlouho, nevdl sám. V hlav ml prázdno, v uších mu huelo, ale on se díval a jenom díval ...

Nekonen

3ét

I

A N

R

V

H

A

se tesa a nastupuje na špíky, koka ke stolu, nad nímž kíž visel. jako plížil se Podíval se dlouze a pozorn pátrajícím pohledem Potom odstoupil, pikril se poKristu do tváe klesnutím kolen a podíval se z pravé strany stejným, Obešel stl a podíval se zleva zpsobem oi zavené a mrail se vytrKristus

Potom, všecek

.

.

.

.

.

.

.

.

.

ml

Mam.

Ale srdce starého Zahoe se neupokojilo. Cvakalo, jako by se chtlo utrhnout — a v jeho duši

vale

.

,

.

promoval

pomalu se

úds

prvotní

na bezmeznou

a nekonenou hrzu, která neustále rostla a zvtšovala se a rostla a rostla, až byla vysoká a rozlehlá jako hora, a hluboká jako na ní vyrostlý les Nebylo divu - starý Zaho se po prvé v život .

.

.

tvá rozhnvaného Boha „Dyk ty vidíš!" ekl rozdrkotan, cvakaje zuby

podíval ve

,

„Já to vím, že vidíš!" Ale Kristus na kíži se mrail neotvíral

.

.

.

.

mlky

dál a

oí

.

Zaho se mu Malomocn

do tváe a nemohl zraku na prsou, jakoby k modlitb, ale hned je prudce utrhl od tla, jako Jak položil ruce na by byl sáhl na horké železo Zaprsa, zašustly mu v kapse papírové peníze a po zádech pebhl mu mžikal oima po kíži, Jeho hrza vzrostla jevšt více mráz „Já si je nechci nechat, a teky že nenechám!" vyrazil ze sebe skoro plativ a stáhl rty do oblotiku koutky dol, jako malé dít, díve než propukne v plá Starý

odvrátiti.

díval

sepial ruce

.

-

.

.

.

.

.

.

,

.

.

.

.

.

.

—

VOŽIMLTNi

J6J

—

A souasn ho napadlo: »iaby vidíl!" — Zahmatal po kapse kalhot. Zachrastila v nich plePodíval se ke kamnm chová krabika se sirkami U kamen však nebylo jediné loue. Kde by se tam také vzala! Šest msíc již nebylo v nich topeno Bezradn se rozhlédl a bylo mu hrozn, nebot cítil, a za chvíli snad již bude že as kvapí a kvapí .

.

.

.

.

pozd

— — vzpomnl

...

pd

„Na

.

.

.

je seno" si neváhaje pistavil ke stolu židli, stoupl si na ni, poklekl na stl a snímal se stny kíž. Vzal jej v podpaždí a vyšel z výmnku. Po toitých devných schodech, zapuštných na jedné stran do zdiva a na druhé do devného sloupu, vystoupil do podsteší a zamil, pckrouje mohutná a zaernalá trámová bevna, k ohromné hald sena Bylo ho zde nkolik vrchem naložených žebinových voz, všecko pokud se nevešlo pod stechu

A

stáje.

.

.

.

.

.

již

.

—

—

Došed až sem, opel Zaho kíž o hromadu sena a

vzal

Položil

z jej

ní

dkladný chuchvalec suchého

ped kíž

krmiva.

a sáhl do kapsy pro sirky. Vytáhl

krabiku, rozškrtl sirku dlouhým tahem o koženky a položil ji do sena. A jíž vytahoval z náprsní kapsy

bankovek Seno zaplápolalo jasným plamenem, a po jednotlivých stébéikách, roztroušených po zemi, utíkaly malé, docela drobounké plamínky k veliké kup sena, jako by jí bžely povdt, cože se stalo s onou hrstí, hrst

,

,

.

která byla z ní vzata.

A N

Výmnká

však

jich

oistném odhodlaní, plamene .

.

v

K 6 A

nevidl. Zcela zaujat ve svém práv první desítku do

položil

.

„Abysi tera

—

„Tu máš!"

—

vidíl!"

dodal

.

.

ekl a

druhou

položil

Papírky vzplákly plamenem, zkroutíly a zernaly

vly

.

,

.

.

,

.

se,

zreza-

.

„Tu máš!" drtil mezi zuby starý Zaho, podávaje nenasytnému plamenu desítku za desítkou. A ohe žral a žral, jako by byl juž hladovl a se postil nejmén padesát let. Podával mu asi osmnáctou, když z pravá ožehla mu tvá prudká tepelná vlna. Hnul hlavou, a peníze mu vypadly z rukou Celá hromada sena byla jediný plamen, proudící sterými, tisícerými pramínky zdola nahoru. Uprosted .

dole,

ní,

obklopen

vncem plamen

.

.

nepohnut

stál

nm ml

oi zavené a mrail se kíž, a Kristus na Zaho rozpáhl ruce do široka a zaal dlan v psti Ale i tam Podíval se nahoru do krovu a ke steše za latmi uvázlé chomáky sena hoely a rezavly .

.

.

.

.

.

.

podobny ohnivým hnízdm rázem vzpamatoval. Hrza ho opustila, a místo ní pronikl jím pouhý úds- Pochopil, Do temena lebky udeila Zaklel co se stalo Vzpomnl, že pda ho myšlenka, že až zavrávoral stavení je oddlena od pdy chléva pouhým prkenným bednním. Chlév nebyl klenut, ml pouze trámy byla vrstva lepodložený povalový strop, a na pod

šindeli, jsouce tak

Starý

Zaho .

.

.

.

.

se

.

.

.

,

.

.

nm

penice.

Ale

podstcší bylo plné sena

brzo-li tu

— A

neprohoí?

lepenice

ve

stáji

je

trnáct

kus

dobytka

A

mu

juž se

zase v hlavé zatemnilo

Jednati, rychle jednati se je

nutno

.

.

.

mu chtlo

.

-

védl, že

.

A jako by chtl nebezpeí petrhnouti u samého práv tam, kde koene, piskoil k hromad sena piléhala k rozhraniujícímu bednni, a nedbaje nebezpea ani ohn, jal se odhazovati celá náruí sena

—

—

stranou s tváí, a

kabát Nedbal .

.

.

marném

pímo ohni do jícnu. Pot se mu jen lil oi ml vypouleny Zaal mu doutnati Nedbal Vlasy se mu spekly na hlav ,

.

.

,

,

.

.

.

.

.

.

S píšernou zarytostí pokraoval ve svém

díle

.

,

.

Ze zadu oteveným vikýem dul sem plným proua seno jen, jen rezavlo. Hukot plamen neustále zvtšoval Žárem nebylo možno vy-

dem vzduch, se

.

držeti

.

.

.

.

.

pokraovati, nebo již Odstoupil a zoufale se Ale ten byl zatarasen kupou ohlédl po východu Ucovnul až k prkennému bednni, hoícího sena místo k rozbhu. Byl odhodlán probhnouti aby kruhem živého ohn, uprosted nhož byl zaven

Ale také v práci nemohl

byl popálen na obou rukou. .

.

.

.

,

.

ml

.

V

.

.

Podíval nad ním siln zahuelo a vidl, že ohromný kus hoícího sena, se vzhru ponvadž on odtud vykterý neml dole opory bral seno, chystá se zítiti v místo, kde stál. Již, již se naklánl téže chvíli

— .

.

—

.

.

.

.

JM

)

A N

Sílený strachem a dsem uskoil se o hoící kíž a upadl .

Ve skoku zakopl

A

se zítila

již

Zahoe

.

,

.

V

R

A

(9

.

,

.

kupa hoícího sena na kíž

.

i

na

.

Zatoil se po ní blavý, do zelena zažloutlý dým; zmizel pod plameny, které se po ní vítzn rozlily Zvedla se, klesla Kupa se zvedla a zase klesla A ješt jednou se zvedla Potom již bylo jenom huení, tanec zlatých pla.

.

men

a bsnící žár

.

.

.

.

.

.

.

-

.

.

.

H

o

t

M

I

I

t

K

aCT

I

XXXI. Po steše stavení Záhouc statku zaal se rozléblavý dým. Na dvoe nebylo nikoho, pouze

zati

z

czámy

se rozléhal pravidelný chrupot ezaky. ilrrnó nlo^e stechy na stran dvora

Potom na

objevil se na šindeíecn rezavý véncc, a juž vyrazil neustále do výše sloup plamen. Byl rovný, pímý rostoucí, jako by se chtl dotknouti klenby nebes. Tam, kde konil plamen, zaínal sloup zlovstn erného dýmu, který byl práv tak pímý a rostl ješt výše, než sloup plamen. Dvorem rozložilo se ono zvláštní napiaté ticho, jaké pedchází vždy mocnému vzruAle již se ozvalo lehké praskání hoících šení

—

.

.

.

šindel, sloup

plamen

mnil ve výhe, plameny

V zanky nou,

.

.

z níž

se jaksi petrhl, rozšíil a prodraly se v rzno vyšlehujíci

.

ezámy dveka

té chvíli vyšla z

s

košem e-

Spativši hrzné divadlo, poklesla v kolepustila koš a v úleku sepiala ruce. Vykikla .

.

a utíkala

.

do stavem

.

.

.

Venku na návsi vykikl nkdo silným hlasem „Hoíl" :

Rozlehly te etné jiné hlasy, které se blížily nich ozvalo se poplašné klinkání zvoneku Potom zapraskala vrata. lovk vbéhl brankou do dvora a vytáhl z nich kolík. Vrátnice se rozevely

Do

.

.

.

.

.

.

rozbhlo po dvoe. Zastechu stavení a bezradn se rozhlédli kolem. Bylo vru na pováženou, eho se chopiti proti rozpoutanému živlu, který již zmohutnl tak, že sila pouhých lidských rukou byla slabá k jeho zdolání. Polovina stechy obytného stavení byla zahalena v plameny, stecha stáje chytala po vrchu a z jejího vikýe fuely daleko šlehajía plameny Ze stavení vybhla Níina s díttem na rukou. Pebhla zásep, rozbhla se do dvora a teprve když se octla mezi lidmi, obrátila hlavu nazpt. Zabdovala a zaala svolávati všecky svaté na pomoc Sotva se však objevila, promnily se tváie všech pichvátavších. Bylo to, jako by se byli rozpomenuli na všecko, co pedcházelo Usedla na podezdívku srubu, ale v bdování neustávala. V náruí zaalo jí naíkati i dít. Srdce sedlák však tuhla a tvrdla na kámen. Pomraili se, jaksi zlobn se postavili do hlouk a umlkli Bylo ticho, jenom plsimeny praskaly a huely dsiv Zdálo se, že bude ješt Do dvora vbhl starosta Ziman a mladý Podestá V patách jim pibíhal Foukalík, a za ním klopýtal starý Hadlásek Podestát byl v tvái rudý rozilením, oi se mu leskly jakýmsi vnitním vytržením, a celý jeho zjev do

široka,

stavili se,

a nkolik

lidí

se

podívali se na

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

he

.

.

.

.

.

.

.

.

ftOllMLÍNY

M9

byl jako proroka

ícím krovm,

Rozpáhl

Zatásl péstí proti ho-

mstitele.

a

potom se ruce do široka a

obrátil

sousedm.

proti

prudce

a

sepial

je

uad

hlavou „Sousedí!" zavolal tak siln, že pehlušil i pra„Sousedí, se semknutyjma skání a hukot plamen. Pro nebožtíka tatíka rukama vás prosím, nehaste vás prosím, keryj humíl v necti, jako hlá! Nezbraujte, hdyž Pánb' trestá! Nehaste!" V davu ozvalo se souhlasné mruení a ohe, jako by zapraskal silnji a vyhržnji Jenom Foukalík sebou hnul, jakoby na znamení nevole Ale díve než mohl pronésti slova, ozval se mladému Podestátovi na pomoc starý Hadlásek. Pokižoval se pede všemi obadn a zaal hrzou tesoucím se hlasem vykikovati zpvav, jak byl zvyklý initi o poutních prvodech, procesích a pohbech, pedikavae pi nichž zastával úad improvisatora modliteb, jaký je v každé vsi na Chodsku. „Ve jméno otce i syna i ducha svatýho Vod pokušení smrtelnýho híchu uchovej nás, Panel Hale jako Trestající rukou nestihej nás, Pane! na nebi, teky na zemi bujt Tvá vle!" Tetelivé chvní probhlo zástupem sedlák, nebof starého Hadláska ctil a vážil si každý. 1 Foukalík sklonil hlavu a jaksi rozpait ustoupil z popedí do davu V téže chvíli vrazil vraty do dvora ková Drastil se synem. Oba nesli v rukou dlouhé trhací háky .

.

.

—

—

!

—

.

.

.

.

———

.

.

—

—

—

!

—

—

—

.

.

.

.

.

.

270

I

spativ sousedy,

Drastil,

na lesy

.

stojící

hnvem

cího stavení, zrudl

A N

V

R

B

A

netené podál hoí-

a ro^íkikl se na nd, jako

.

.

„Cák tu stojíte a koukáte? To ste kesfani! Cák hdeby hu vás nékerýho hoílo, teky byste tuto rádi vidíli?"

Z davu se ozvalo mruení a výkiky. Ten pipomínal kivou písahu starého Zahoe, onen Vondrovu vraždu a jiný vykikoval cosi o božích trestech

—

-

„Hímoles!"

—

ková.

—

„Cák

tuím

všechny

pehlušil

Hdo

ste všickní mrtohlaví?

.

hlasem pa'

vám

tuto poudal ..."

Nedomluvil, nebof v téže chvíli do nenadálého a do praskání hoících krov zalehla ostrá quinta hasiské trubky. Pijíždli klenetí k požáru Ješt nedoznla a jíž, jakoby ozvnou, ozvala se z dálky druhá ... To byli trhanovští utišení

.

—

.

.

.

.

„Cákra!" zahímal sousedm do svdomí osmlený Foukalík, v nmž se probudila žárlivá žehravost místního hasiského sboru, jímž byl

velitele

by bulo krásný!

—

nakonec!"

A

vypjal

již

Naposled

prsa a zavelel

pro tíkaku!"

Vyhrnul se vraty za ním

.

.

Sotva .

,

.

.

.

„To

a asi

zvun

„Hasii

:

—

osm soused se hnulo

.

svj úad. líkem

—

.

pídou domácí k vohni

se

tak stalo rozpomenul se Ziman na Za svt pece nemohl zstati za Fouká i

nOtlMLYNV „Udiky ale dále se

— již

JT1

sousedi ..." eki v nedostal

ei

.

.

rozumným basem, .

Ped

s ni vraty zahrela stíkaka, zastavila se sedláuc ním za závodí, etnický kleneský seskoil Jozef se stíbrn se lesknoucí helmicí na hlav, potom

Dva Iczci. Psutkuc Vojta s trubkou a dva hasii hasii zstali na stíkace, která se zase hnula prudce Ostatní hasii, s místa a odjíždla návsí k potoku. kteí sestoupili, chopili se rue kola s hadicemi, a juž je kladli pes náves od hoícího statku smrem, jímž stíkaka Sedláuc Jozef se podíval na právo

odjela

a

.

nekesansky

.

.

zaklel.

Bylo juž

—

na levo nejvýš na ase, aby i

bylo zaato s prací. Stavení i stáj byly úpln v plamenech, a stecha stodoly chytcila po celé šíce ští-

Rozkázal buely podšené krávy Ale jen byly vyraženy dvee stáje, vyítilo se pt kus do dvora Tam již popadl etník za rameno sedláka Blevce, rozkazuje mu, aby vyvedl jednu z poplašených krav ekl odpírajícím tó„Cák zroima já bych ..." nem Blcvec. Se závodím však nebylo žert. Setásl pohybem Blevec, neramene pušku a výhružn zahímal. vida zbytí, popadl krávu za petržený etz a vlekl ji ze dvora, A etník hnal k práci druhého i tetího Potom sal klobouk, opel pušku o loket a šátkem utíral zapocené elo. Zaklel hmotn, aby hrom uhodil do zatraceného živobytí a ješt zatracenjšího gnmtu,

tu ..

Ve

.

stáji

.

.

.

je vyvésti.

.

.

.

.

.

.

—

—

,

W2

na

I

nmž

lovk

kdyby

A N

v R

A

tt

sedl od rána do veera,

pece )ej neuhlídá Ml plné právo býti nespokojen. Neobdval toho dne vbec, a bylo patrno, že nebude ani veeeti. Picházel práv z Domažlic, kam odvedl .

.

.

Vondru do vzení, když tu v ústrety vyhrnula se mu stíkaka. Zeptal se, vsedl na ni a jel Sotva umlkl etník, zaal klnouti sedláuc Jozef. Ukázalo se, že klenetí nevzali s sebou dostatené množství hadic a stíkaka že špatn vytlauje vodu. A když posléze po nekoneném troubení došla voda k požaišti a proud se zapraskáním vyrazil proti plamenm, byla jíž dávno promnna ve výhe nejen stodola, napchovaná slámou a dosud ne vymláceným obilím, ale také srub hoel jako svíka. Na záchranu uloženého nebylo pomyšlení. Se tí stran obílí v ,

.

,

nm

prudce

žár vytlail

sálající

lidí

i

ze dvora.

Mezi tím hledl se závodí dopátrati zpráv o píin vzniku požáru; ale nikdo nemohl mu povdti nic uj-itjšího

.

,

starého Zahoe, Ani selka o Již, již vznikalo

nm

Jenom

.

tolik

jisto nikde nebylo shánli sebe úsilnji. než vdli sedláci

bylo

po

nm

nevdla

více,

at se

:

.

,

,

nejasné podezení žháství, když tu zase všechen zájem byl rozptýlen nepíjemnou skuteností Vítr, jenž až dosud vál na hu na, obrátil se .

s

.

veerem do

jakési

.

vsi

.

,

I

.

Mezi rozncujícími

se

hvzdami

objevily

se po-

rud

záící samohaše. Valná ást lidí se a stíkaek k vlastním stavením, která se tak octla v nebezpeí, by byla i dosti letující

a

rozbhla

od

ohn

znan

B

o

£

M

I

I.

y

N

Y

)Ti

vzdálena. Byly znovu poléváiny doškové a šindelové stechy, na jejichž hebeny rozkromo usedli mužští s mokrými pytli. Ti se dívali pozorn po obou plochách stechy a pozorovali vzduchem letící oharky, uhadujíce, kamže asi dopadnou. A neustále byli pipraveni hned na tu, nebo na onu stranu stechy plaziti se po stehn, anebo po kolenou s mokrým pytlem k uvízlé jiskérce, a zameziti tak, aby z ní nebyl velký

ohe

.

.

-

Po jedenácté hodin noní nebezpeí valn porudé jiskry poletovaly již velmi ídce, ale pes všecko opatrnosti nezbývalo. Mužští sice již slezlí se stech k hovorm do dvora, ale neustále hovoili s ostatními ješt byli pipraveni vrátiti se takka s nohou na žebíku Ohe jíž ustal v bsnni, také zá nad stechami zbledla, kdežto na obloze skoro zmizela. Hvzdy, až dosud jí zeslabované, vysvitly jasnji a zaaly se jiskiti. asem sice zvedla se ješt zá prudeji, ale to byl již jenom marný hnv ohn, kterému nebylo dovoleno rozšíiti se Ale teprve po plnoci bylo jisto, že se ohe jíž nerozšíí, a nebezpeí že pominulo ... Na stíkaky byly povšeny svítilny, a lidé se zvolna trousili dom. U dohoívajících trosek zstaly jenom noní hasiské hlídky dobrovolní horlivci, kteí ulévali ežavící trámy a ohnivé výdut, zvláš zetelné nyní v houstna zernalých hromadách noucí levilo;

to prese

-

.

.

.

.

.

.

—

tm

.

.

.

274

)

A N

V

R

ti

A

xxxn. na požáišti až do remniho a Nana. Stejný sice šírání, byl také ková pibhl k ohni, Ková píina. rozdílná byl in, ale nedbaje toho, u koho hoí; stejn by byl bžel pomoci do kteréhokoliv statku. Teprve po plnoci, když jíž poslal syna dom, uvdomil si náležit všecko, co Zamrail se však, a aby nemusil pedcházelo

Mezí tmi, kdož

setrvalí

Drastil

,

,

.

dále pemýšleti, chopil se vdra a vytrvale uléval každou ežavící skulinu a každý oharek, který

o

vcech

mu práv

zasvítil

rud

do oí

.

.

-

Nana po pestálé hrze usedla na hromadu tyek, naházených k plotu sousedova

sadu a zadívala se

usnulo na klíntup ped sebe. Dít nad n, jako by je chtla krýti tlem, a jí

Ped

Nahrbila se zamyslila se.

ze tí velikých hromad trosek. do základ, srub do podezdívky, Stodola vyhoela stavením a stájí nebylo lépe. Jejich ani obytným s ale zdivo bylo valn poškozeno, než aby mohlo posloužiti stechy i stropy zmizely, za základ nových budov ba i komín se sítil krátce po plnoci s temným ní

se kouilo

—

n

o

£

I

M

I

T

N

27S

Y

bouchnutím. Vyjma vyvedený dobytek nebylo zachráaéno zhola nic. Byla zniena úroda, hospodáské náadí i nábytek ve stavení po Když polevil ohe, zatoužila po spánku jako pro dít. pro sebe, odpoinku Ani ne tak Ale jenom zatoužila, již pochopila, že nikde není pro Vdla, že ni místa. Doprošovati se u soused? by byla odmítnuta, nebo nikdo nepijme bez bázn pod stechu toho, na nmž spoinula mstící se ruka Pán. Zajíti dom? Vdla, že nemá domova. Otcem byly jí ped asem ukázány dvee a zakázáno .

.

.

.

.

.

—

—

pestoupiti práh.

Nevidla vkol sebe Beznadjné se rozhlédla dravému nepatméjšiho písteší. I klna padla za živlu ... Za kouícími se troskami stodoly stály smutn ožehnuté stromy sadu. Tráva byla tam pošlapána a plot rozlámán Jak rostl do jitra chlad, plo spáeništ osteji a osteji, že až se jí rozbolela hlava Tu pojednou jí bylo, jako by se jí zaklesla na ramena ohromná a nepojmenovatclná tíha. Pochopila, že šel tudy kdosi zamraený a neúprosn trestající, že snad neodvrátil dosud pohledu od svého díla .

.

.

ob

.

.

.

-

.

.

.

.

Zachvátila ji úzkost, a ponvadž nevdla si jiné rady, nahrbila se ješt více a propukla v tichý, sku-

ivý plá, aby

Práv

šíralo

se

jí

ponkud

k ránu

.

ulevilo ...

— —

.

byl již dosti unaven, aby se mu zachtlo v práci. Praštil vdrem o zem, napímil se a prohnutím narovnal v kíži. Stál práv na podezdívce snibUf a proto nezbytn musil spatiti Nanu. Sedla Drastil

ustati

;

siln nachýlena kupedu, na klinu chovala ale

nevdla

o niem, co se

dlo kolem

A N

VRBA

spící dité,

ní.

Spatí4v

—

zamrail se ková siln, a chvíli jako by váhal. Potom prudce se k ní obrátil zády a seskoil s podezdívky. Dlouhými a pádnými kroky vyšel ze dvora Nezastavuje se pecházel již návsí pímo ke kovárn, a každým krokem houstly mu zlostné vrásky na ele i v tvái. Podobal se mranu ped boukou A vruf V prsou mu bouil z nenadání propukly hnv a vztek. Nevdl sám na koho, proti komu, anebo proti emu. Bylo mu tak, že by byl nejradji popadl perlík a jedním rázem roztískl svt na tyi kusy Místo do stavení zaáel do kovárny Obklopilo ho ticho a chlad. Výhe vyhasla již vera, mch ležel splasklý, a stny tmly se více, než kdykoliv jindy. Jenom zaouzená okna kaln sivla a popela vela do rána. Uprosted kovárny leskla se horní plocha kovadliny, zapuštná do mohutného dubového špalku, odrážejíc proud polosvtla, dopadajícího sem otevenými dvemi. Jinak bylo tu pítmí Drastil došel až ke kovadlin a pravící zachytil ji,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

její špici.

Zamyslil se

.

.

Bylo nerušené ticho, a jenom kohouti kokrhaU ve vsi. V prsou pojednou zaal mu uléhati hnv, a odktidsi ze spoda ozvala se dávno již umlklá struna. Cosi ho zachvacovalo ... Ne strach, nýbrž báze jaké zakouší každý bohabojný, pocítí-li blízkost ohromné oné Síly, kterou lidské jazyky pojmenovaly tisíd

—

ftOílMLYNí

77

Drastilova jmény, a žádným z nich ji nevystihly neustále rostla, nebof pojednou nalézal na sob viny nekonená ada jich byla „Proti boží psti nihdo nic nezmže!" zadrkotal mezí zuby a v téže chvíli pochopil, že nikdo na celém širém svt nemá práva souditi svých bližních, vyjma toho, který vidí až do ledví lidských, a jehož ani hladká nemže proto oklamati žádná sladká tvá, ani sebe pokornjší farizejská modlitba. Pochopil, že není na tomto svt ani spravedlivého trestu, vyjma ten, kter^^ pochází od Boha .

.

.

báze

—

.

.

,

—

e,

.

Taková hrza

zchvátila

.

kováe

.

Drastila,

ped

že

se

kovadlinou na kolena, elo na ni složil tak prudce, až to buchlo ruce sepial v zátylí, a jíž odíkával tžce nazpamt nauené vty „Ote náš, jenž jsi na nebesích posv se mno Tvé vle Tvá, jako pid království Tvé — v nebi teky na zemi ..." A slzy jako hrachy koulely se mu po lících a pa— daly pod kovadlinu do erných okují. Potom vstal, odešel do sence a tam pikázal synu Jozeovi, aby hned šel do Záhouc statku a pivedl do domu Nanu s díttem. Jakmile tak uinil, obrátil se do rohu svtnice, položil se jak široký, tak dlouhý napí postele a obliej otoil ke zdi shrnul

:

—

—

— bu ——

— —

.

.

.

)n

)

A

W

v

K W A

XXXIIL Ráno, sotvaže bylo na spáleništi zapoato s odjeho klízením trosek, nalezen byl starý Zaho zbytky, neboC jinak nebylo možno pojmenovati nkolik zuhelnatlých hnátu, které byly objeveny pod kupou trámc zíceného krovu.

—

Zpráva o nálezu roznesla se vsí Mladého Podestáta zastihla ve stodole, kde pipravoval k ištní vikvové semeno. Ihned zanechal práce, nebo prsa se mu vzedmula takovou radostí a blažeností, že nikterak nemohl zstati naklonn. Vyšel ze stodoly na dvr, ale i zde ml málo volnosti. Zaskoil si proto do stavení, oblékl kabát a šel do .

polí

.

.

Sel

.

.

.

úvozem,

Haltravy,

potom

stoupal

mu

neustále

a cestou

návrším k pásmu rozrstala v srdd

Teprve tam, kde zaínala „Dílská pole", se zahledl do kraje. Pod ním rozkládala se vesnice, na jejímž dolním konci lehce se kouilo z místa, kde ješt vera stál Záhouc dvr. Dnes bylo z nho pár opálených a rozpraskaných

radost.

zastavil, obrátil se a

b

z

C)

zdí,

M

I

N

v

I

nkolik

trámc

?79

1

hromad

slámy

doutnající

ohoelých

a

a nade vším žalostn strml vzhru obnažený a pod údery vtru lehce se chvjící zbytek ko-

—

mína.

Nebylo

již

nebylo starého Zahoe,

statku,

Matje — a Vondra ve vzení Petžce, ale spravedliv dolehla trestající ruka

nebylo

.

.

-

Pán! Podestát byl Nad hlavou

jejím dílem úplné spokojen.

s

ml

slunce, v prsou pýchu a blaženeckou spokojenost. Díval se do kraje. Pode vsí v lukách blýskal a kroutil se potok mezi vrbikami a olšemi. Leskly se tam také nesetné plochy drobných selských rybník, takže s výšky to na veliké louce blil obí bylo, jako by nkdo

prádlo V neveliké dálce pnula se po pravé stran do kleneského kostela, pod ní se výše ervená tmla vžika radnice — a kolem nich utíkaly domky ,

.

,

bá

dvma adami

po stráni dol Ješt dále krily se nízko k zemi doškové stechy Chodova, a níže v lukách ležel Trhanov ... A zase téim byla ervená vž koavšak vedle ní zernalý ponurý stela .

,

,

dm —

—

zámek Lomikarúv Nejzáze na obzoru, až tam pod jako zasamými lesy, ješt jedno hejno chalup bloudilých kuat, anebo kuat nkterého lesního ptáka. To byla Pec, vesnice chodských drvoštp. Nad ní již se vypínal tmavý erchov, vysoký a vzdutý, jako ohromný a dešti ošlehaný balvan, ležící tu od .

,

,

—

vk

závorou mezi

dvma

národy rozdílného jazyka

.

.

.

ybU

i

Ponkud Hrádek, Na

ohnm

z níž

se

strážnjší

Kozina

.

z

.

v

K h A

—

vršek pedhoí jeho temenu stávala kdysi hlídková véž, bylo dáváno do kraje znamení, kdykoliv vypínal

v icvo

Dnes

nepítel.

blížil

A N

—

Chod

se

tam vnou stráží nejsvobod svého lidu

stojí

strážce

.

vdl

A

dobe, že za vrškem se krí Oujezdo, o maliko dále prápoišt Dražinov ... ješt dále že jsou LužeChodu Tlunice, Havlovice, Petro vice, Stráž a Nevolie Starec Zahoany maov, Mrákov a Kyov

Podestát hnízdo rebel

—

A

—

—

celé

Chodsko

,

.

^

-

po celém možná, že

Ano,

—

tomto kraji rozletí se snad již dnes se vypráví o tom, jak urážku, uinnou starým Záhopísn potrestal proti nmu a nebožtíku tatíkovi. Ne deset, ne sto let se bude vyprávti, jak dvacet silnou pstí vybil v jediném dnu skoro celý rod za jedinou kivou písahu pro píklad a na výstrahu a

zítra

již

Bh

em

—

všem

,

.

Bh

.

Podestát byl o tom skálopevn pesvden, že všecko se stalo pouze proto ale nebylo pochyb, že stejn jako on viti budou všichni Chodové, emuž dík nebude nejmén padesát let zneužita povstná jejich smrtelná písaha, k nemalému pohodlí a radosti všech, kdož budou v Domažlirích soudci. Mocná blaženost mladého sedláka žádala si odtoku Podestát sepial ruce na prsou, oima za-

—

.

.

.

vdn

kroutil

k

nebesm

a

již

se

zaal

modliti;

n

o

ž

I

M

L Y

N

»l

t

„Otenáš, jenž " Tvé

si

—

na nebesích

po8vé( se

mno

Ani o slovo dál se nedostal. Zatmul, jako v lehkém úleku, zopakoval si druhou vetu otenáše a blažené se usmál. Po prvé v živote si s Pánem Bohem tyká pojednou bylo mu, jako by se byl utvoil mezi Bohem a jím zvlášf vroucí vztah, že on je Bohu jaksi blíž a u Nho ve zvláštní oblib Ne, ješt nikdy dosud nebyl tak krásný svt, jako toho dne, v nmž sestupoval mladý Podestát s pocitem oblíbence božího od tenm zelené Haltravy dol ke vsi. Bízy byly oi.dobeny zlatými listy, všecka pole byla potažena stíbrnými vlákny a drny posypány spoustou chudobkovýcli Vlastní dvr, když do nho vešel, zdál se mu nenesprazvykle vehký- To proto, že nebylo na vedliv nabytého krejcaru, Dodla byla krásnjší a žádoucnjší než jindy, a chléb sám, když z bochníku si ukrojil, byl ku podivu sladký. A tehdy Podestát pochopil, že nade vším životem vládne Nejvyšší Spravedlnost, pro ni, že je krásný a jenom pro ni, prese všecko trní a hloží, které roste na pozemských cestách, že pece stojí za to, aby

zpozoroval, že

.

.

.

A

.

.

kvt

,

.

.

.

nm

byl

žit.

—

KONEC.

Od téhož autora

RADOSTNÉ

vyšlo:

ZASLÍBENÍ. Básn.

Poctno cenou

z

fondu

R. 1914.

Zeyera.

-lul.

LES. Kniha

pros. (IIL vyd.) R. 1915. Poctno výroní cenou eské Akademie.

MUENNICI.

Novelly. R. 1916.

JITNÍ LOV. Básn.

LOVK

BOŽÍ. R. 1917.

DOLINA. Román. Poteno cenou

hl.

R. 1917.

msta

i'rahy

R. 1917. z

nadace Turkovy.

ZAHRADA GETSEMANSKÁ. SÁZAVA.

Básn. R.

Kniha pros. R. 1918.

NESPOKOJENÁ SRDCE.

R. 1919.

1918.

VYTISKLA DRUŽSTEVNÍ KNIHTISKÁRNA (KAREL 5ENÍSKO) V

PLZNI