Ozvěny z DPS Letohrad

Ozvěny z DPS Letohrad Podzim 2011

10 Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Slovo redakce Milí klienti, máme tu opět krásný, barevný podzim. Letos se opravdu povedl. Po šedém, uplakaném létě vysvitlo sluníčko a nádherně probarvilo přírodu. Venku je krásně, někdy mrazivo, spadané listí voní a když se rozhrne nohou příjemně zašustí. Je období dušiček a v tomto čase více než jindy, vzpomínáme na ty „naše“, kteří už mezi námi nejsou. Navštěvujeme hřbitovy, zdobíme je květinami a zapalujeme svíce. Ráda se procházím v toto čase hřbitovem, který je ozařován těmito malými s v ě t é l k y. J s o u z n a m e n í m : Nezapomněli jsme, počítáme s vámi. Jsou symbolem našich vzájemných vazeb a lásky k nám. Naši provázanost s těmi, kteří odešli, ale přesto jsou a budou součástí našeho životního příběhu, pěkně vyjádřil básník Jan Skácel ve své básni Mrtví: Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami…

Právě pomalu přichází do tisku podzimní číslo a já již pomalu chystám „vánoce“. Pokud máte příspěvek, článek, báseň, cokoliv, co by se k těmto krásným svátkům hodilo, můžete mi opět přispět a podělit se s ostatními klienty. Zároveň mám ještě něco na srdci. V tomto vydání časopisu, z rubriky Naši oslavenci, je možné, že některé z vašich významných dní budou chybět. Proto Vás prosím o nahlášení svátků a narozenin - jedná se o technickou závadu.:) Děkuji. Všem Vám přeji krásný zbytek podzimu, pěkné prožití doby adventní, kterou máme za dveřmi, období provoněné přípravou vánočního cukroví a nákupem dárečků pro naše blízké. Hodně radosti, pohody a zdraví přeje Věra.

(Přepsáno z Dolnočermenského Poutníka) Ráda bych poděkovala všem, kteří mi přispívají do časopisu a nosí články. Některé mám uložené,ale určitě je použiji v dalších číslech.

2

Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Novinky z kanceláře V této době je připraven nový sociální zákon. Čeká nás tedy od 1.1.2012 spousta novinek. Jelikož je možné, že dojde ještě k nějakým úpravám, nebudu popisovat, co nás pravděpodobně nemine. Určitě Vám dáme vědět, jakmile to bude možné. J.M. Pranostiky na listopad Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá. Když svatý Martin se sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet. Na svatého Martina slunečno - dlouhá zima. O Martině po ledu - o Vánocích po blátě. Na svatého Martina bývá dobrá peřina. Zelí naložené na Svatou Kateřinu platí za nejlepší. Řekla Káča Barce: Nechme toho tance! Kateřina na ledě, Vánoce na blátě. Zima-li na Kateřinu, přilož sobě o peřinu. Když Kateřina po ledě už chodívá, Eva potom blátem oplývá. Je -li Kačenka ucouraná, je Baruška naškrobená. Hrozí-li Kateřina sněhem, přinese jej Ondřej. Přišla svatá Kateřina, nevzdaluj se od komína. Svatá Kateřina zavěsila housle do komína. Na svatého Ondřeje ještě se zem ohřeje. Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima zase naše. Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok. Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: přeplyne-li, bude mokrý rok; zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok. Svatý Ondřej dělá led a svatý Jiří jej láme. Sníh svatého Ondřeje žitu velmi prospěje. Hrozí-li Kateřina sněhem, přinese jej Ondřej.


Jižní čechy Dobrý den, posílám Vám článek o tom, jak si to pamatuji, když jsem žila v Želči u Tábora: Vážení přátelé, pocházím z jïžních Čech. Od dvou let jsem žila v obci Želeč u Tábora. Tenkrát byla velká bída. Některé rodiny byly celé zamořené tuberkulózou. Dříve se říkalo tuberkulóze souchotiny. Nebyla téměř žádná práce. Tady aspoň dělaly krajky a šily knoflíky. Tam nic takového nebylo. V některých rodinách neměli ani na chleba. Lepší na tom byli ti, co měli chalupu. Měli krávu, kozu a mohli si vykrmit prase. Také si mohli vypěstovat na políčku brambory. Chodívala jsem s maminkou pro mléko do jedné chalupy, elektřinou se šetřilo. Tak jsme seděli potmě a vyprávělo se o všem možném. Když nebyl sníh, mohli muži chodit dělat něco v lese. V Želči byl velkostatek a byl tam pivovar. Když byl z pivovaru propuštěn poklasný, tak už nemohl pít pivo a dostal tuberkulózu také a zemřel. My jako děti jsme běhaly na boso, a všechny jsme měly vši. Ty se vyčesávaly hustým hřebenem a hnidy se stahovaly z vlasů ručně. Tenkrát žádné přípravky na vši nebyly. Jednou, ještě jsem nechodila do školy, mě kvuli vším

ostříhali do hola. Také byly doma blechy. Peřiny se vynášely ven, rozepnul se povlak, naslinily se prsty a chytaly se blechy. Selky, které si doma vyrobily máslo a tvaroh, chodily pěšky bosy do Tábora, i když se mohly svést autobusem. Před Táborem si boty obuly. Když jsem začala chodit do první třídy, spolužačka Mařenka Řezníčková dostala záškrt a zemřela. V obci byl velký rybník Želečák, na jedné straně jsme se koupaly my děti, na druhé straně se koupaly husy. Také jsme na něj chodili bruslit. Když byl led hodně silný, tak se vysekávaly kusy ledu a vozily se do pivovaru k pivu. Když přišel Baťa do Sezimova Ústí a začal stavět továrnu a budoval domky pro své zaměstnance, tak už práce byla. Ještě více si vydělali, když se začaly stavět obranné bunkry, tam hodně platili. Tenkrát byla doba velmi zlá. To jsem Vám napsala, jak si to pamatuji z mého mládí. Zdraví Vás Vlasta Dostálová.

4


Záznamník telefonu "Dobré jitro ........ momentálně nejsme doma. Po zaznění zvukového signálu zanechte prosím vzkaz. - jestliže jste jedno z našich dětí, zmáčkněte jedničku a dále zvolte číslo od jedné do pěti podle pořadí, jak jste se nám narodili, abychom věděli, koho z vás budeme pak poslouchat. - jestliže potřebujete, abychom vám hlídali vaše děti, zmáčkněte dvojku. - potřebujete-li si půjčit naše auto, zmáčkněte trojku. - jestliže potřebujete, abychom vám vyprali a vyžehlili prádlo, zmáčkněte čtyřku. - chcete-li, aby dnes u nás spala vnoučata, zmáčkněte pětku. - jestli chcete, abychom vyzvedli vnoučata ze školy, pak zmáčkněte šestku. - jestliže chcete, abychom uvařili na neděli, nebo vám nedělní oběd doručili k vám domů, zmáčkněte sedmičku. - chcete-li přijít najíst se k nám, zmáčkněte osmičku. - potřebujete-li od nás peníze, zmáčkněte devítku. - Máte-li v úmyslu pozvat nás na večeři nebo nás vzít do divadla....................začněte hovořit, posloucháme!!!!!!!"

Jak jsem si barvou myla ruce Když jsem bydlela v Praze-Vršovicích, jela jsem si trolejbusem něco vyřídit na Karlovo náměstí, kde mě přepadl průjem. Naštěstí byla nablízku dětská poradna a WC. Toaletní papír tam nebyl a já měla v kabelce pouze dopisní obálku. S tou to šlo špatně .Potřebovala jsem se umýt mýdlem,které tam také nebylo. Tu jsem si všimla, že pod umývadlem je velká plechovka, která se nápadně podobala plechovce s tekutým mýdlem. To se používalo na úklid jeslí, kde jsem byla zaměstnaná. Jelikož víko bylo na plechovce pouze položené, hrábla jsem pod něj a šup pod vodu. Až když jsem měla bílé ruce s přilnavou hmotou, která nešla umýt, uvědomila jsem si svůj omyl. Pomocí loktů jsem se dostala do ordinace, kde jsem vysvětlovala co se mi přihodilo s prosbou o něco, čím bych tu lepkavou hmotu dostala z prstů. Sestřička mi podala papírový ubrousek. Ten se lepil a trhal. Připadala jsem si jako klaun s třásněmi.


Pokračování ze str. 5 Pak přece jenom sestřička našla nějakou vodičku, pomocí níž jsem se jakž takž utřela a mohla dojet trolejbusem domů, aniž bych se přilepila k tyči, které jsem se držela. Doma jsem konečně ředidlem barvu smyla. Vzpomínala p. Jantačová

Jaroslav Seifert Pohlednice Jiřího Trnky Do vánočního dopisu, který mi pošta přinesla, vložila vlídná pisatelka z Moravy i pohlednici Jiřího Trnky. Dopis jsem přečetl, poděkoval a uložil k ostatním. Teprve v lednu, když mi zbyla chvíle, dopisy jsem srovnával. A tato zmíněná Trnkova pohlednice mi z obálky vypadla. Byla na ní kolorovaná kresba sněhuláka. A teprve tehdy jsem si všiml několika řádek, připsaných na druhé straně. Byl to citát z Plinia:??? Poněvadž nám není dopřáno dlouho žít, zanechejme něco po sobě jako svědectví, že jsme žili. Vybrala p. Šprinclová

Léčivá síla čerstvého koření 2 Fenykl – zažene hlad Fenykl, latinsky foeniculum vulgare je vytrvalá bylina, dorůstající do výšky dvě stě centimetrů. Původní planý fenykl rostl ve Středozemí a v Malé Asii. Z plané formy vznikly kulturní odrůdy, jako jsou kořenný a hlíznatý, jinak nazývaný řapíkatý neboli buloňský fenykl. Kořenný fenykl bývá pěstován jako dvouletý nebo i víceletý. Nápadné jsou silné, rýhované lodyhy s jemně členěnými, zpeřenými listy. I s květními okolíky, objevujícími se v létě, z květů se pak vyvíjí semena ,trochu chutnají po anýzu a vypadají jako půlměsíčky. Za své léčivé účinky vděčí vysokému obsahu silic. Název fenykl pochází z latinského „foenum“ neboli seno, je to kvůli vůni. Tuto rostlinu již v dávných dobách využívali Číňané, Indové a Egypťané jako prostředek chránící před hadím jedem a před jedem škorpionů, dále jako vynikající oční lék a také jako prostředek napomáhající hubnutí. Lidé věřili, že vůně fenyklu má schopnost zahnat zlé duchy a chránit před působením kouzel. Dioskorides a Hippokrates doporučovali tuto bylinu pro posílení tvorby mateřského mléka. Římané využívali jeho vlastnosti ke zlepšení zažívání. 6


Pokračování ze str. 6 Ve středověku se fenykl žvýkal kvůli potlačení zvuků kručení v žaludku během kostelní mše. Pěstování fenyklu Tato bylina má ráda plné slunce a teplo,aby i semena mohla dobře dozrát. Protože má dlouhý, kůlový kořen, musí být půda předem hluboko zpracovaná a také výživná,vápenitá a dobře propustná. Léčivé účinky fenyklu Ze semene se připravuje čaj, který pomáhá při žaludečních a střevních obtížích, rovněž zmírňuje nadýmání. Také při průduškových problémech, astmatu udělá dobrou službu, protože výborně odhleňuje. Slabý fenyklový čaj je vhodný i pro malé děti,které mají problémy a kolikami a kašlem. Nedávné výzkumy potvrdily, že fenykl snižuje toxické působení alkoholu na lidský organismus. Čaj proti nadýmání Při nadměrném nadýmání si můžeme pomoci čajem z jednoho dílu semene fenyklu, jednoho dílu máty,jednoho dílu květu heřmánku a jednoho dílu semene kmínu. Všechny uvedené přísady

smícháme, čaj si připravíme tak, že jednu polévkovou lžíci směsi přelijeme třemi dl vroucí vody a necháme patnáct minut louhovat. Pak scedíme, čaj popíjíme po douškách. Fenyklová masáž proti kašli. Když smícháme čtyři polévkové lžíce olivového, mandlového či sezamového oleje a přidáme k němu čtyři kapky éterického fenyklového oleje, získáme tak velmi účinný prostředek na masáž hrudníku při dráždivém a suchém kašli. Postiženému nanášíme dvakrát denně a zakryjeme ručníkem (Fenyklový olej není vhodný pro osoby s epilepsií a těhotné ženy) Abeceda života Abeceda života - A je ALEJ třešní z jara, alej bílá jako pára. - B jsou BARVY zahrad v září, i tu kytku čeká stáří. - C jsou CESTY tam a zpátky, někdy dlouhý někdy krátký. - D je DOMOV v tichém koutě, tam kde končí všechny poutě. - E je EVA první žena, z ráje pro hřích vyhoštěna. - F je FALEŠ sestra zrady, k ní se raděj otoč zády.


Pokračovaní ze str. 7 - G jsou GESTA, němá slova, za která se všechno schová - H jsou HVĚZDY, co se třpytí, střepy slunce, noční kvítí. abecedy ... - CH je CHLÉB náš, živých lánů, naděj chudých, jídlo pánů. - I je inkoust první řádky, co jsi čmáral do pohádky. - J je JIZVA v duši skrytá, jizvy život nepočítá. - K je KÁMEN - nezestárne, jenom člověk to má marné. - L je LÁSKA, slabé chrání, za peníze není k mání. - M je MATKA, má nás ráda, i když pláče, i když strádá. - N je NOUZE, přepych střídá, často po ní chodí bída. - O je OMYL, to se stává, čekáš pád a přijde sláva. - P je PRAVDA, maják v bouřích, nikdy oči nezamhouří. - R je RADOST, malé ptáče, co si jen tak světem skáče. - S je SMUTEK - kreslí vrásky, někdy zbývá z velké lásky. - T je TOUHA, voda živá, její pramen v každém bývá. - U je ÚŽAS dětských očí, nad tím, že se země točí. - V je horká VŮNĚ hlíny, každý musí mezi stíny. - Z je ZEMŘÍT, a tak tedy zet je konec.

Slon na Králickém Sněžníku Oskar Gutwinski spatřil světlo světa 16. června 1873 v Hotzenplotz (Osoblaha) a je pochopitelné, že světem jeho prvních krůčků se stala medicína, neboť tatínek byl místním lékárníkem. Rozumělo se samo sebou, že nejstarší syn půjde v otcových šlépějích – Oskar studoval ve Vídni a v Berlíně, nakonec se přiklonil k praxi stomatologické. V osmadvaceti letech se oženil a bylo nutno zajistit rodinu. Přijal tedy místo zubního lékaře v Šumperku a najednou byl uprostřed hor. V době jeho vídeňských studií se poznal s dalším krajanem, o sedmnáct let starším malířem a sochařem Matyášem Žďárským z Kožichovic u Třebíče. Ten se nakonec stal známým propagátorem alpského lyžování. Usadil se na statku v Lilienfeldu v Dolních Rakousích a věnoval se lyžování profesionálně. V roce 1896 vydal knihu Alpská (lilienfeldská) technika, kterou zná dnes každý student tělovýchovy a sportu. Znal ji i Oskar Gutwinski, jemuž hory v okolí Šumperka doslova učarovaly. M i m o c h o d e m ž i vo t M a ty á š e Žďárského by vydal na celou knihu. Zkrátil lyže na délku 190 – 220 cm, 8


Pokračování ze str. 8 vymyslel vázání vlastní konstrukce, studoval laviny, pořádal lyžařské kurzy a sám vášnivě lyžoval. Jeho specialitou byla silná (jediná) dvoumetrová lyžařská hůl s kovovým hrotem, která sloužila jako brzda (lyžař na ní seděl). Byl to rozdíl oproti metodě švédské, která používala dvě hole a oblouk telemarku. Žďárskému nakonec přezdívali „otec lyžařů“ a bohužel je více znám v Alpách než v Čechách. A tak zubař Gutwinski organizoval lyžařské kurzy a sám využíval volný čas k lyžování. Neměl ho moc, protože jako vážený otec rodiny ji musel také zabezpečit. V Šumperku se stal Oskar Gutwinski členem městského zastupitelstva a v letech 1909 – 1912 byl dokonce členem městské rady. V té době se zasloužil o vytyčení zimních tras v oblasti Ramzové, Červenohorského sedla a Králického Sněžníku. Nezapomínal ani na původní profesi – stal se dvorním zubním lékařem prince Liechtensteina a ten mu otevřel cestu do liechtensteinských lesních revírů. Gutwinski nejen organizoval kurzy, výlety či lyžařské oddíly, sám vášnivě lyžoval. Pro jeho odvahu, charakterizovanou nesmírně rychlou jízdou na prudkých panenských svazích jesenických hor, mu přezdívali „Rychlý Oskar“. Jeho přičiněním bylo už v letech 1908 a 1909 vybudováno zřejmě první tyčové zimní značení tří tras, a to z Ramzové přes Červenohorské sedlo na Praděd, dále přes Ovčárnu a Vysokou holi ke Skřítku, a ze Starého Města na Králický Sněžník. Významně se podílel na založení Severomoravského lyžařského klubu - 25. září 1913 - a byl čestným členem lyžařského klubu v Landecku, dnešním Ladku-Zdroji v Polsku. Po zubní praxi v losinském zámku neváhal vyměnit nabízený titul dvorního zubaře lékaře jeho výsosti prince Liechtnštejna za povolení ke vstupu do lesních revírů,prošel tak mnoha zapomenutými zákoutími hor a mohl mnohé ukázat jak rodině,tak i přátelům. První světové války se zúčastnil od začátku až do konce. Přihlásil se dobrovolně už v roce 1914,jako lékař k vojenské službě, ačkoliv měl tehdy již 40 let.Přišel k lyžařskému batalionu ve Starém Městě pod Sněžníkem jako lékař.Zúčastnil se pak úplně prvních bojů,které byly na lyžích v zimě v 1915 v Karpatech a nakonec byl v Tyrolsku v Ortler a Marmolata-Massiv u proslulé roty Molterer,s níž strávil celý rok v ledové jeskyni. Nechal si ušít velmi praktickou,ale nepředpisovou uniformu-žďárského oblek v barvě uniformy,který ještě dlouho používal. Díky němu a dlouhému, již prošedivělému plnovousu, byl v armádě znám jako „otec Jahn“. 9 Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Pokračování ze str. 9 Byl mnohokrát vyznamenán, z toho dvakrát zlatým záslužným křížem s korunou,přestože ani vůči nejvyšším představeným si nebral žádné servítky a tvrdě kritizoval nešvary, které mělo velení na svědomí. Nerozpakoval se zastávat prostých vojáků. Nakonec upadl do italského zajetí,ze kterého se vrátil s transportem raněných až na vánoce roku 1918. Prožil toho tolik,co by jiným stačilo na deset životů. Ve svých pětačtyřiceti letech,s mírně podlomeným zdravím,se vrhl do dalšího horského dobrodružství. S manželkou a s dětmi si pronajali Liechtensteinovu chatu na Králickém Sněžníku. Jeho žena doufala,že rodina prožije klidný život nájemce horské chaty. Avšak její muž viděl další příležitost, jak zdolat prudký horský svah. Gutwinski pověsil zubařinu na hřebík a stal se propagátorem a organizátorem horského cestovního ruchu. Zapojil celou rodinu a chatu v krátké době proměnil na prvotřídní horský hotel. Často zajížděl dolů do údolí a pořádal přednášky o horské turistice,organizoval výstavy fotografií a psal nadšené články do nejrůznějších novin. Podepisoval se tajemným pseudonymem Der Alte vom Berge. (Starý brach z hory).Zavedl chov bernardýnů,hovězího dobytka a zřídil meteorologickou stanici. Zval hosty z uměleckých kruhů a brzy byla jeho chata o sezóně významným dostaveníčkem turistů z Moravy,Čech i sousedních zemí . Proč by také nebyla-služby byly perfektní a moderní. Telefon a elektřina nebyly něčím neznámým. A lyžařské kurzy organizoval i nadále-to již přijímali jeho pozvání další odborníci a mistři převážně z Rakouska. Dá se říci, že Oskar Gutwinski byl jedním z prvních propagátorů vysokohorského sportu. Byl mimořádně oblíben a měl skutečně ryzí,nezištné srdce.V roce 1925 sem z Kitzbülu pozval tehdejšího tyrolského lyžařského mistra J.Lacknera, který vedl od ledna do konce března pravidelné lyžařské kurzy pro začátečníky i pokročilé. To už ovšem i zde převládal severský způsob lyžování. Byl úžasně všestranný. Mimo bernardýnů a meteorologie se dokázal věnovat i botanice. Sbíral rostliny, studoval je a mnohé vůbec jako první popsal. Objevil dokonce i několik velice vzácných a málo známých rostlin,za všechny uveďme např. Zvonek vousatý, Oměj šalamounek či masožravou Rosnatku okrouhlolistou. V jeho stínu se pohybovala Adéla Gutwinská i jeho tři synové. Na ní závisel běžný chod hotelu,jeho údržba i kompletní provoz. Umožnila tak svému muži, aby se stal již za svého života legendou a skutečným brachem z hor. V této době bylo na Sněžníku zaměstnáno, nepočítáme-li manžele Gutwinské 10 Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Pokračování ze str. 10 a jejich tři syny, jedenáct osob. Kuchař, kočí, servírky, úklidový personál a účetní. Z různých pramenů lze doložit, že Gutwinski používal ve styku s českými lidmi češtinu. Někteří Češi popisovali malého zavalitého Oskara s mohutnou šedivou bradou jako neotesaného grobiána, který má přinejmenším svérázný postoj k hostům,němečtí návštěvníci na něho pohlíželi mnohem shovívavěji. Jeho chování k hostům popisovali spíše takto: “Dokázal si svou poněkud svéráznou, jakoby nevlídnou,nicméně upřímnou povahou získat srdce všech,kteří se na chatě zastavili.“ Další jej popisovali jako člověka se zlatým srdcem, který dokonce dokázal rozdat dětem veškerá lízátka z obslužného pultu,který hlídal. Velkou část příznivců si získal mezi českými lyžaři, kteří neopomněli ve svém nekrologu připomenout jeho zásluhy i kladný vztah k českým návštěvníkům. V časopise Zimní sport doslova uvedli „smýšlením Němec, byl přirozeně jako inteligent povznesen nad sprosté nacionální spory a tak jsme i my, čeští lyžaři, k němu rádi zavítali.“ Nebyl zatrpklý,přestože celá jeho rodina byla až do 2.světové války bez státní příslušnosti,protože československé úřady mu nedůvěřovaly. Těžce nesl, že mu československý stát neudělil státní občanství. Úřady nevěřily, že opuštění jeho zavedené zubní praxe a skromný život v horách měl toliko zdravotní lidský důvod. Byly spíše názoru, že přišel na Sněžník s úmyslem věnovat se špionáži, a zamítli mu proto československé státní občanství. I když si Oskar nebral nikdy servítky a dokázal být nevybíravý až obhroublý, byl dobrý člověk,nezištný přítel a příznivec mládeže. Podporoval především mladé umělce z okruhu malířů, spisovatelů a básníků,seskupené do uměleckého spolku „JESCH“ , pro které vytvořil na Lichtenštejnské chatě skutečný domov,místo,kde se setkávali a kam se všichni rádi vraceli. Jako král Artuš u kulatého stolu panoval „Starý z hory“ a kořenil jídlo a pití jadrným humorem,vtipnými poznámkami a průpovídkami. Například ty, co nosili pyžama,která se právě tehdy začala prosazovat, nazýval „nočními husary“, sám se pak označoval za „reakcionáře“., neboť zůstával věrný noční košili. Tehdy se tu scházela skupina mladých umělců a literátů. (Kurt Halleger ze Šumperka a pokroková pražská skupina Pražská secese“.), kteří se pokoušeli na kulturním poli sblížit Čechy a Němce. Při svých setkáních si oblíbili melodickou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“. 11 Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Pokračování ze str. 11 Podle ní si dali název JESCHER a jejich symbolem byl šeřík. Později se jim nelíbilo,že jejich symbol není spojen s místem,kde se scházejí. Všimli si, že když kýchá slon, zní to „ješ“. A tak sice jméno ponechali, odvodili je však od kýchání slona,kterého tak přijali za svůj symbol. V roce 1932 vzpomenuli umělci 10.výročí vzniku této skupiny. Poblíž chaty postavili svůj symbol-sochu slona, který zde dodnes stojí a stále vesele hledí do krajiny. Oskar Gutwinski se bohužel nedožil ani šedesátky. Když 13.června 1932 na Sněžníku skonal na infarkt, dostavili se ještě týž den jeho nejbližší přátelé a drželi u zemřelého spolu s jeho třemi syny noční stráž. Příští večer jej na ramenou za svitu pochodní snesli do údolí, kde se shromáždili další přátelé a známí ke smutečnímu rozloučení. Dle jeho přání byl zpopelněn a jeho popel ve vší tichosti uložen na jeho Hoře. Další osudy rodiny i hotelu jsou velice smutné.Adéla Gutwinská, věrna závěti svého muže,vytrvala statečně navzdory všem potížím, pouze s podporou svých studujících synů v hospodaření na Králickém Sněžníku až do podzimu 1936. Toho roku jí za podivných a zatím nevysvětlených okolností staroměstská sekce Moravsko-slezského sudetského horského spolku zrušila smlouvu a na chatu přijala nového nájemce. Matka z Hory, jak ji její přátelé nazývali, strávila podzim svého života u svých synů v tehdejším západním Německu. Ti pohlíželi na její celoživotní práci s obdivem a uznáním .Hotel střídal po válce nájemce, až nakonec byl v srpnu 1971 zdemolován. Vzácné zařízení chaty bylo odvezeno neznámo kam, a to včetně dřeva a trámů z demolice a mnoha uměleckých předmětů pamatujících kulturní a společenský ruch dvacátých a třicátých let. V roce 1933, rok po smrti Oskara Gutwinského, byl na jeho památku pojmenován pramen vyvěrající nedaleko státní hranice a cesty do Kladského sedla. Byla zde umístěna mramorová deska s nápisem „In memoriam Dr.Gutwinski.“ Tato deska vzala za své v padesátých letech,když byla v těchto místech prováděna těžba dřeva. V říjnu 2001 byl pramen místními příznivci opět upraven a byla u něho na dřevěném samorostu umístěna deska s životními daty a základní údaje o jeho osobě. A to je smutný konec legendy, která dnes jen s velkými obtížemi dostává svoji konkrétní podobu. Chlapec z rovinaté Osoblahy dokázal, co dovede velký duch v horách,aniž by byl jejich součástí od dětství. Patří Oskar Gutwinski k těm,kteří na svého životopisce teprve čekají,podobně jako zajímavá historie Králického Sněžníku a jeho okolí. Gutwinského odkaz i jeho majetek potkal stejný osud,jako jeho rodné město. A poctivě-Gutwinski nebyl nikdy špionem. Měl totiž cosi,co se hned tak nevidí. Charakter se tomu říká. 12


Tymián - zaskočí bacily K velmi ceněným druhům bylin se řadí tymián obecný, latinsky Thymus vulgarit. Pochází se středomoří,severní a západní Afriky. Je to asi třicet pět centimetrů vysoký polokeř se silně větvenými a mírně zdřevnatělými větvemi. Má úzké a pevné listy, které jsou na okrajích lehce podvinuté a navenek připomínají jehlice. Od června do srpna vykvétají drobné, bělavé, růžové či lehce nafialovělé květy. Plody jsou jemné červenohnědé oříšky. Do rodu tymián (thymus) patří asi čtyři sta druhů. Tymián vydatně produkuje silice, proto je hojně používán i v aromaterapii. Tuto léčivku pravděpodobně používali již Sumerové tři a půl tisíce let před naším letopočtem. O původu rodového názvu existuje několik verzí. Jedna ho spojuje se slovy thymol, Což v překladu znamená odvaha, síla. Ve středověku se totiž lidé domnívali, že tymián dodává sílu a odvahu, proto zobrazení větviček této byliny vyšívaly ženy na šály svých rytířů. Podle jiné verze se toto řecké slovo překládá jako „vdechnutí života, dech.“ Třetí verze praví, že původ slova souvisí se slovem „thyo“, což znamená dokonat oběť. Tato verze je založena na tvrzení, že tymián je velmi starou kultovní rostlinou. U všech národů existoval zvyk přinášet tymián jako oběť bohům, spaloval se v chrámech nebo na oltářích. Dým libé vůně se vznášel k nebi, laskal čich bohů a vyvolával tak jejich blahosklonnost. Staří Egypťané tuto bylinu používali při balzámování. Řekové ho používali při léčbě epilepsie, migrén a pro dobré trávení. V době první světové války ho využívali jako dezinfekci v armádních nemocnicích. Jak pěstovat tymián Tymián vyžaduje plné slunce,suchou a dobře propustnou půdu. Listy a mladé výhonky tymiánu se mohou sklízet od května do listopadu. K sušení se musí seřezávat vždy část keříku těsně před rozkvětem. Léčivé účinky tymiánu Tato rostlina má silné antiseptické, baktericidní, protivirové a antiparazitní účinky. Působí na organismus hřejivě, aktivizuje duševní činnost. Čaj z této byliny se používá proti průjmům, k ošetření zánětu dutiny ústní a nosohltanu, jakož i ke zmírnění kašle a bronchitidy. V obkladech a tinkturách pomáhá tymián při hojení drobných poranění, pohmožděnin a kožních neduhů. Tymián je dobrý pomocník při respiračních onemocněních,nachlazení a celkovém vyčerpání. Přírodní prostředek zabraňující nadměrnému vypadávání vlasů. 13 Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Pokračování ze str. 13 Padesát gramů tymiánu přelijeme jedním litrem vroucí vody a vaříme tak dlouho, dokud se polovina nevypaří. Pak scedíme a necháme vychladnout. Vlasovou část hlavy potíráme jednou denně (nejlépe na noc)pravidelně po dobu pěti týdnů. Výsledek je zaručen. Tymiánové brambory Potřebujeme: 750g brambor nakrájených na kostky, 1 snítku čerstvého tymiánu, 50g másla, 1 hrst třešňových rajčátek, mořskou sůl. Postup: Brambory uvaříme a rozšťoucháme. Otrháme lístky tymiánu a orestujeme na másle. Vzniklé tymiánové máslo nalijeme na brambory a promícháme. Rajčata, také orestujeme na pánvi a naskládáme na brambory. Tip: Jako obměnu můžeme orestovat tymián s dvěma stroužky česneku. (z knihy Simony Grygárkové) Příště Rozmarýn a Majoránka Dovolená s melounem Manžel byl zaměstnán v lokomotivním depu, které mělo v Jizerských horách podnikovou chatu. Jezdili jsme tam celá rodina v létě na 14 denní dovolenou. Jeden rok manžel dostal volno o týden později, než jsme si naplánovali, takže jsem odjela s kluky dříve s tím,že táta za námi přijede. Já jsem všem vždycky zabalila, co bylo třeba, a tak jsem se ptala otce rodiny, jestli mu mám věci také zabalit, eventuelně vzít s sebou. On prohlásil, že to dokáže sám, abych si nedělala starosti. Za týden manžel přijel s jednou, ne příliš velkou taškou, spíše malou, která byla původně obdélníková, nyní nápadně kulatá. „Ty sis toho moc nepřivezl“ povídám mu. „Tys mi s sebou nic nevzala? - Ale přivezl jsem vám meloun.“ Všichni jsme z toho byli náramně veselí, protože táta chodil v ponožkách do jídelny, kam jsme se museli přezouvat. Jelikož byla neděle, vydali jsme se až druhý den do Lučan pro nejnutnější prádlo. Měli zavřeno. Nestihli bychom večeři, odložili jsme nákup na úterý a jeli autobusem do Jablonce. Tam zas neměli pantofle. Ve středu jsme je konečně v Liberci dostali a manžel už mohl fungovat normálně. Jelikož jsme s tímto výdajem nepočítali, museli jsme se uskromňovat, co se týče zmrzlinových pohárů a jiných dobrot. Přesto se nám dovolená líbila. Pochutnávali jsme si na melounu, protože jsme věděli, že nám chtěl táta udělat radost. Tenkrát se na melouny stály fronty. P. Jantačová 14 Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Letohrad www.dpsletohrad.eu

Naši oslavenci Narozeniny oslaví: p.Merta p.Vacková p.Krejsová p.Laňková p.Stejskalová p.Horáčková p.Moravec p.Valentová p.Rojková p.Kubová Božena p.Novotná

Svátek oslaví: p.Horáčková p.Jantačová p.Vyhnálková p.Formánková p.Hubálková p.Applová p.Novotná p.Zálešáková p.Brůnová p.Mikysková p.Vacková p.Jagerská M.Faltusová p.Hoffmannová p.Moravec p.Šendorfová p.Motyčková p.Hrabcová p.Vávrová V.Faltusová p.Pecháčková K.Šilarová

Přejeme Vám tolik štěstí, kolik je kapek vody v moři, tolik zdraví, co je zrnek písku na poušti a tolik lásky, kolik je hvězdiček na nebi, když vyjde měsíc


opisu

čas šeho

le na

. čís to 10

vá, ostálo D . p li: cova Šprinclová a r p vá spolu ačová, p. Vacko e i t r n a M p. Ja rola: t n o ák , opisn á v a r usová Moravcov P t l a F Věra Jana kci: a d e Za r Ášek ika: f a r ků G výtis 5 4 no vydá o l y B Kč 10,a n e C om

Na t


Ozvěny z DPS Letohrad

Recommend Documents