OZVĚNY Z DPS LETOHRAD. Zima 2010

OZVĚNY Z DPS LETOHRAD

Zima 2010

Úvodní slovo Milí čtenáři, obyvatelé pečovatelského domu. Doufám, ţe jste proţili pokojné vánoce a sníh se vám, alespoň na pohled líbí. Je náročné tu ţít se stále stejnými lidmi, stále se respektovat a chápat. Toto delší souţití by se dalo nazvat ,, ponorkovou nemocí“ a přesto je vzácnost, ţe nejsme sami. Obdivuji, kdyţ se lidé dokáţou respektovat, přijímat svojí rozdílnost, popř. nemoc a brát věci s humorem. Já i ostatní pečovatelky děkují za přínos těchto vlastností do zdejšího souţití. Jsme si vědomy svojí nedokonalosti, přesto oceníme upřímnost a nekritický pohled. Za náš pracovní tým a za redakci. Petra Novinky z kanceláře Je to jiţ delší čas od vydání posledního čísla našeho časopisu a tak se změnilo i obyvatelstvo DPS. Dovolte mi abych mezi námi přivítala paní Horáčkovou Marii, Jantačovou Marii, Vančo Antonína a Bučmejovou Josefu. Přeji všem jmenovaným, aby se jim v DPS líbilo a byli mezi námi spokojeni. Rovněţ máme upřímnou radost, ţe se mezi nás po těţké nemoci vrátila paní Helena Netušilová a přejeme jí hodně zdraví. V polovině března se do našeho kolektivu vrátí Kateřina Šilarová, po mateřské dovolené. Tak budeme opět v plném počtu. V posledním čísle jsem se zmínila o inspekci poskytovatelů sociálních sluţeb. V polovině prosince jsem odeslala opravené materiály na Pardubický kraj a k dnešnímu dni nemám ţádné zprávy o tom, zda jsme určená opatření provedli správně či ne. Na jaře letošního roku nás čeká ještě jedna kontrola, opět z krajského úřadu, která se bude zabývat registrací. Tak nám všem přeji hodně úspěchů. J.M. 2

Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

Poděkování p. Vackové a p. Vyhnálkovi za starost o třídění odpadů. p. Vyhnálkovi a p. Moravcovi za vyhazování sněhu. p. Jágerské za ochotu pouštění filmů pro ostatní klienty ve svém bytě. Zemřel pan Emil APPL Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a který byl vţdy naplněn láskou a porozuměním. Děkujeme za vše, čím nás obohatil. I kdyţ se s ním loučíme, jeho obraz v nás zůstává. Všem nejbliţším přejeme, aby jste brzy překonali pro Vás tak bolestnou ztrátu. Plánovaná akce: Chtěli bychom jet společně na plavání do Ústí nad Orlicí. Dle informací je pro seniory nejlepší čas po 14 hodině v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. 1 a ½ hodiny koupání stojí 70 Kč do bazénu, 20 Kč relaxační vany + cesta , o kterou bychom se podělili podle počtu zájemců. Jeli bychom pečovatelskými auty. Plakátem bude vše upřesněno. Minianketa o spokojenosti s vařením na Zámku, nebo v nádražní jídelně. Dotazováni byli klienti, kteří odebírají obědy o víkendu. Výsledky : 4 klienti jsou více spokojeni s vařením na zámku, zejména s kvalitou polévek. 3 klienti jsou spokojeni na obou místech, tudíţ jim je volba odběru obědů lhostejná. 1 klient byl více spokojen v nádraţní jídelně a chtěl by se tam s odběrem obědů vrátit. 1 klient neodebírá obědy ze zámku z důvodu nespokojenosti s polévkami. Chce se vrátit k nádraţní jídelně. Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

3

ANKETA Otázka: Z čeho máte upřímnou radost ? Co se vám v životě povedlo, na co jste hrdý(á)?  Můj ţivot nebyla procházka rozkvetlým sadem, ale stáří mám krásné. Dobře jsem vychovala děti, nemusím se za ně stydět, i kdyţ syn uţ tady není. Jeden rok jsem na základní škole učila ruční práce, pletení, vyšívání. Dali nám vitrínu a některé výrobky jsme vystavovali. Moje ţákyně si dokázaly uplést svetr, ponoţky, ušít noční košili, vyšívaly jsme polštářky hanou,. Měla jsem z toho radost. (ţena 88 let) Kdyţ jsem byla na mateřské dovolené, podařilo se mi uplést celý komplet, svetr se skládanou sukní. Jedna řada ke konci sukně mi trvala celou hodinu. Nakonec jsem ho měla jen několikrát na sobě, protoţe škrábal. (ţena 53 let)  Myslím, ţe se mi zatím podařilo mít pěkný vztah se svým muţem. Také narození dcery. ( ţena 40 let) 

Podařilo se mi to, ţe jsem se doţila 82 let.

( ţena 82 let) Jsem hrdý na to, ţe jsem postavil dům. Vybojoval jsem si ho, přesto ţe mi komunisté po převratu v roce 1948 dali demoliční výměr na nedostavěný rodinný dům. Neustále jsem se odvolával, jednal i se stavební policií. Nakonec jsem si ho vydobyl a kaţdou cihlu jsem měl v ruce. ( muţ 97 let)  Jsem hrdá, ţe jsem vydrţela 3 roky a dodělala si večerní školu. Také se naučila ruštinu. Ledacos si ještě opakuji, dalo mi to hodně. Přečetla jsem Odyseu a Ilias, coţ je velká kniha o řeckých bozích a bojovnících. ( ţena 86 let) 4




V ţivotě se mi podařilo vyspravit 4000 ponoţek. ( ţena 70 let)

Zajímavosti z přírody Semínka pampelišek mají kaţdé elegantní a důmyslný padáček. Dvojzubec má na semínku dva drápky, které se mohou zachytit na srsti zvířat nebo i na našich šatech. (Říkali jsme jim ţebrácké vši.) Zrnka pylu různých rostlin vypadají v mikroskopu různě. Pyly roznášené hmyzem jsou naopak větší, s povrchem lepkavým nebo různě tvarovaným, aby se zrnka dobře zachytila. Všechna jsou velice pevná a odolná. Vědci z nich dovedou i po tisících let odvodit, nejen jaké rostliny v místě nálezu kdysi kvetly, ale i jaké podnebí tam tehdy převládalo. K úţasu postačí i jediná sněhová vločka. Neţ si ale člověk její krásu zapamatuje, vločka roztaje. Občas se ji někomu podaří vyfotografovat. Nádherné tvary vloček jsou většinou šestiúhelníky a jen výjimečně se najdou dvě stejné. A tak bychom mohli pokračovat i o vesmíru nebo o člověku a úţas by nebral konce. Ze života ptáků Poštolka vidí myš z výšky více neţ jeden a půl kilometru. Africký orel vidí kuře ve vzdálenosti šesti km a uloví ho. Zatímco člověk má na kaţdém mm čtverečním oční sítnice 120 tisíc světločivných tyčinek, vrabec jich má 400 tisíc a sokol stěhovavý dokonce milion. Navíc ptáci vidí a rozlišují barevné odstíny, o nichţ nemají lidé ani tušení. Ptáci mají několik orientačních a navigačních systémů. Do paměti si vštípí výrazné orientační body v přírodě, ale registrují i polohu slunce a porovnávají ji se svými biologickými hodinami. Noční letci se řídí podle hvězd. Taţní ptáci na severní polokouli se bezpečně orientují podle Polárky. A kdyţ je zataţeno, řídí se podle siločar Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

5

magnetického pole Země. Rozpoznávají polohu stejně dobře jako moderní satelitní zařízení. Hejno ptáků se chová jako jeden velký, dobře koordinovaný superorganismus. Indický pták krejčiřík obecný umí šít. Samička uchopí zobákem vlákno pavučiny, přitáhne k sobě dva listy stromu a šije. Při okrajích listů vyklove dírky a pavučinou listy sešívá k sobě. Na kaţdý steh pouţije novou nit a jednotlivé uzlíky pevně utahuje, aby miskovité hnízdo z nenápadných listů bylo pevné a bezpečné. Podle knížky Dr. Marie Svatošové vybrala M. Vacková Recepty naší kuchařky Zelňačka se špekem Na menším mnoţství oleje a drobně nakrájených kostičkách špeku zpěníme 2 větší cibule do růţova. Zvlášť uvaříme brambory. V hrnci vaříme kyselé zelí s vodou, přidáme kostičku masoxu. Polovičku uvařených brambor rozmixujeme s osmaţenou cibulí a špekem.Vlijeme do vroucí vody se zelím.Do takto zahuštěné zelňačky nakonec přilijeme šlehačku. Mírně opepříme a dosolíme. Medovník 6 dkg másla 6 lţic medu - rozehřát v páře, sodu rozmíchat v mléce 10 dkg cukru 2 vejce 2 lţičky jedlé sody Vypracovat těsto a rozdělit na 6 dílů kulatých jako dort, nebo na 4 díly na pekáč. Upečené placky pokapat kávou s rumem a pomazat krémem. Krém: 1 kondenzované slazené mléko vařit 2 hod. ve vodě a vychladit. 25 dkg másla ušlehat a přidávat vychlazené mléko. 6


Vrchní placky potřít krémem, prostředek marmeládou. Posypat perníkem a ořechy. Prášková buchta s jablky 10 dkg cukru 15 dkg oleje 2 vejce, 1 prášek do pečiva + ¼ lţičky sody 50 dkg hladké mouky, citrónová kůra, špetka soli Mléko- tolik, aby bylo těsto vláčné. Rozdělit na 2 díly. Náplň : 1 kg jablek, 1 vanilkový pudink, 1 vanilkový cukr, trochu skořice, 5 lţic kokosu, 3 lţíce cukru ( méně, nebo více), rozinky. Tyto recepty jsem vyzískala od p. Marie Vyhnálkové Cestománie Začátkem dubna 1957 mi děda Klein dal nabídku, jestli bych mu nedělala společnici na cestě na Moravu a Slovensko. Domluvil s babičkou, ţe mi pohlídá děti. Pozvání jsem přijala s radostí, ţe se zbavím denních starostí a odpočnu před jahodovou sezonou. Potom uţ naše cesta vedla z našich hor do Hanáckého kraje. První zastávka byla v Bedikošti u Prostějova. Tam byl velký statek Fryštenských a pomocník bratr Gustav, jehoţ zdravotní stav uţ nebyl v pořádku. Měl zateklé ruce s vykloubenými prsty od jeho zápasení, ale cítil se ještě potřebný. Uţ jen vzpomínal na chvíle slavných vítězství. Byli jsme vlídně přivítáni. Dále mě otec seznamoval s jejich velkou rodinou. Obdivovala jsem s jakou precizností si pamatoval historii i data všech příbuzných. Při vzpomínkách nás cesta dovedla do Roţnova na nocleh ke strýci. Dále jsme pokračovali do Bratislavy, kde jsme obhlíţeli krásný nový most i celé město. Viděli jsme Bánskou Bystricu, Ruţomberok. Za Liptovským Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

7

Mikulášem jsme obešli krásné Demanské jeskyně. V Nízkých Tatrách jsme se svezli lanovkou na Chopok. Tam bylo ještě plno sněhu. Otci nějak ujely nohy a upadl, ale dobře to dopadlo. Později jsem si z něho dělala legraci, ţe udělal pochopa na Chopoku. Dále naše cesta vedla do Tatranské Lomnice. V Krásném hotelu jsme měli dobrý oběd. Přes Krompachy naše cesta vedla do Košic, kde jsme byli večer v divadle. Otec byl velký filatelista a tak se druhý den vydal na známkařskou burzu, kde měl úspěch. Ještě ţe se domluvil maďarsky. Cestou zpět jsme ještě nocovali v Nitře. Potom uţ naše cesta vedla přes Bratislavu a Bruv směr domů. Dědova Tatrovka šlapala dobře a byli jsme rádi, ţe jsme opět doma. Díky, tatínku, za krásné záţitky z cesty, kterou asi nezapomenu. Doma bylo vyprávění a čekala mě práce na naší jahodové plantáţi. příspěvek od p. Motyčkové Doba učení za první republiky Vyučený řemeslník měl větší mnoţnost uplatnění, kdyţ se vyučil nějakému řemeslu, neţ pomocný dělník. Proto se mladí lidé snaţili vyučit. Po skončení školní docházky v měšťanské škole v Čermné jsem jezdil do 4. ročníku měšťanské školy v Lanškrouně roku 1937. Otec vlastnil mlýn, pilu a cihelnu, a tak chtěl, abych se vyučil mlynářem. A tak mi zamluvil učení ve mlýně u Němce pana Mulera u Dlouhého rybníka v Lanškrouně. S mlynářem Milera byl vrstevník a dobře se znali. Mě však od mládí zajímalo černé řemeslo. Otec i jeho 3 bratři byli vyučení strojaři. Doma u mlýna byla strojní dílna pro potřebu vlastního provozu, kde byli zaměstnáni 2 dělníci. Bez domluvy s rodiči jsem se rozhodl vyučit se také strojním zámečníkem a jel ke konci školního roku 8


sám si vyjednat učení ke strýci Petru Applovi, který měl strojní dílnu na výrobu mlékařských strojů a zařízení ve Verměřovicích. Kdyţ jsem přišel do kanceláře a ptal se mě na jméno, odpověděl jsem Emil Appl ze mlýna. To bylo mé první setkání s mým mistrem. Otec se strýcem od nějakého nedorozumění, kdy spolu stavěli parní stroj, se nestýkali.Uţ asi 15 roků. Po mém oznámení, ţe bych se chtěl u něho učit strojním zámečníkem , mě odkázal, ať si to ještě rozmyslím a přijdu se znovu zeptat za měsíc. Z Čermné se ve Verměřovicích učili starší 2 učni. Z Čermenské školy se tam učil jeden můj spoluţák. Do učení jsem nastoupil po skončení školy v roce 1938 na 3 a ¼ roku. Mistr byl přísný a kaţdý rok bral jen 2 učně. Po celou dobu učení jsem mu neřekl strýčku a byl jsem ,,knot“ jako ti ostatní , neměl jsem ţádné ulehčení, ba naopak. Byla to tvrdá zkušenost, ale i tak na tu dobu rád vzpomínám. V době mého učení v dílně pracovalo asi 22 učňů a dělníků. Dílna byla plná ,na tehdejší poměry strojně dobře vybavená. Vyráběly se zde nové stroje pro mlékárny, a to chladiče na mléko, uzrávače na smetanu, pastery, velké sudy, máselnice ze dřeva, mahagonu, teáku, které se dováţelo z Afriky a z Asie, formovačky, které krájely kostky másla, pístová čerpadla na mléko a různé armatury. Armatury pro mlékárny byly odlity z mosaze a po opracování na soustruhu se pilovaly. Armatury se namáčely v lázni v roztaveném cínu. Potrubí na mléko bylo z měděných trubek, které se v délce aţ 3 metry pocínovaly jak ze vnitřku , tak i na povrchu. To byla práce učňů v 1.roce. V dalším roce učeň pracoval na strojích, vrtačkách, hoblovačkách na kovy, soustruhu. Pohon celé dílny, kde ještě tenkrát nebyl zavedený veřejný elektrický proud, byl poháněn dieselmotorem. Ve Verměřovicích byl elektrický proud ze mlýna, a to na osvětlení zvečera a brzy Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

9

ráno stejnosměrným proudem. Tehdy byla v kaţdé větší vesnici druţstevní nebo soukromá mlékárna. V době učení jsem jeden den v týdnu navštěvoval odbornou pokračovací školu v Ţamberku pro učně černého řemesla. A jeden den v měsíci školní strojní dílnu. Tato nová škola byla po odborné stránce velice dobrá. Strýc Petr byl praktik a dobrý odborník. Vzpomínám na jeho výrobu dřevěných modelů do slévárny, na různá čerpadla, převodové skříně, armatury a jiné. Pracovní doba byla od 7 hodin do 17 hodin s půlhodinovou přestávkou v poledne. V sobotu jiţ tehdy dělníci v dílně nepracovali, coţ nebylo všude běţné. Tovaryši si uklízeli pracovní stoly a stroje a učni uklízeli denně podlahy a místnosti. V sobotu učni dělali kaţdý týden generální úklid celé dopoledne. Učni první roky nedostávali ţádný plat a třetím rokem dostávali jen kapesné. Mistr platil za učně nemocenské dávky a úrazové pojištění. Starší dělníci dostávali výplatu kaţdý týden, a to byla mzda hodinová, 2,50 aţ 3,50Kčs na hodinu v době mého učení. Do práce jsem dojíţděl na kole. Kdyţ byla Horní Černá zabrána do Sudet, tak jsem ještě 2 roky dojíţděl na propustku do Protektorátu přes hranici. Posledního půl roku učení mě uţ nepustili do práce, a tak jsem pracoval doma na dokončení stavby mlýna u otce. Po ukončení doby 3 a ¼ roku jsem ve Verměřovicích v dílně skládal tovaryšské zkoušky. To přijeli páni mistři z Kyšperka, a to pan Hubálek starší a Vrbický. Vzpomínám, ţe jsem dostal úkol před komisí uříznout ručně taţenou ocel průměr 30 mm, a síle 10 mm a z plátu vypilovat šestihran. Kdyţ šestihran pan Hubálek přeměřoval, byl překvapen, jak to má přesné míry. Ústní zkouška byla vypočítat výkon pístového čerpadla na vodu pro dopravu pro potřeby domácnosti a dobytka ve statku. To jsem také dobře zvládl. 10


V pozdějším ţivotě mi vţdy pomohlo, ţe jsem ovládal černé řemeslo a uměl si poradit v různých situacích. A také jsem rozuměl německy Emil Appl. Rady pro lepší seniorský život Humor: S kým se zasmějete. Bez humoru to nejde. Jestliţe nám něco umoţňuje přeţít, je to právě humor. Někteří filozofové a kněţí jej rádi přirovnávají k víře. Přeskočí jiskra porozumění a uţ se smějete. Nenechte si ho vzít. Pokud jste v náročné ţivotní situaci, lidem bez smyslu pro humor se vyhýbejte. A nebojte se zasmát sami sobě. Mezilidské vztahy: Chvála křehkosti Jste křehčí a citlivější. Většina seniorů to říká. A je to tak v pořádku. Patří to k věku i k moudrosti. Buďte tedy opatrnější i ve vztazích. Důvěru neztrácejte nikdy. Jen myslete na svoji zranitelnost. Generační propast: Skutečně tak propastná?Ţivot je dnes rychlý. Nicméně hodnoty zůstávají. Namátkou – láska k sobě i ke světu, radost ze sdílení, pravdivost a ryzost. Je ta propast skutečně tak veliká? Nebojte se být sami sebou: to, co uznáváte, platí. Je to jen o komunikaci. Naučte se pracovat s počítačem a jestli se vám do toho nechce, naučte vnoučata psát dopisy. Stůjte si ale za tím, ţe ani jedno, ani druhé nenahradí osobní kontakty. Smrt: Průvodce ţivotem. Je vyústěním celého ţivota. Po celý ţivot člověka provází – člověk zaţívá neustálé malé smrti a malá znovuzrození. Ztráty a nálezy. Celý ţivot se tím na smrt připravujeme. Kdyţ přijde nevhod, řekněte jí: ,,Ještě ne.“Kdyţ v pravý čas, přijměte ji. A nestyďte se o ní mluvit. Zdraví a nemoc: Tělo a duše Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

11

Kaţdý se s nemocí setká, není to jen seniorská specialita. Člověk se učí být nemocný a léčit se po celý ţivot. Buďte na sebe hodní. Snaţte se pochopit význam a příčiny nemoci. Pouhé potlačování příznaků je jenom vyhání z jedné části těla do druhé. Mluvte o významech a příčinách s partnerem a rodinou. Rodinné události a nemoci spolu často souvisejí. Stejně tak tělo a duše. Peníze a hmotné zabezpečení: Děti uţ vyrostly. Jako moudří víte, ţe peníze nejsou všechno, ale všichni se tváří, ţe se mýlíte. Nemýlíte. Přesto – myslete hlavně na sebe. Děti jste vychovali a uţ je dál podporovat nemusíte. Rozmazlovali byste je. Naopak děti by v případě potřeby měly teď podporovat vás. Není to ostuda. Společenské postavení: Nebojte se a nedejte se Sdílejte své osudy a nedejte se. Společně i jednotlivě. Sdílejte se občas s vrstevníky, ale také často s mladými. Nebojte se. V konečném důsledku i poslední volby ukázaly, ţe mocní se bojí vás. Práce a zábava: Ora et labora= modli se a pracuj. Modli se a pracuj. Nezaměřujte se při práci na výkon – tušíte, ţe není důleţitý a ţe uţ to pravděpodobně také není co to bývalo. Naopak dávejte ostatním příklad v radosti z práce jako takové, z malých úspěchů a z velkorysosti. Ušetřený čas věnujte procházce. A nezapomínejte improvizovat a tvořit – ţivot vás bude víc bavit. Radost ze života: Carpe diem= uţívej dne Spočívá v jednoduchosti, v maličkostech a především v přítomnosti. Carpe diem – uţívej dne!

12


Můj nový život v ,,Pečovatelském domě.“ 25.8. 2008 jsem se dozvěděla, ţe se konečně dostanu do ,,Pečováku.“Celé prázdniny jsem se uţ pomalu chystala, co si vezmu s sebou. Je to hrůza, kdyţ se má člověk stěhovat na stará kolena. Co vzít a nevzít? Ze 3 místností se to má vejít do 1 místnosti. Navíc se blíţily ,,oslavy 700 let města Kyšperka“. Také jsem se zúčastnila jednoho koncertu na náměstí, kde jsem nastydla ( v létě!). Zapomněla jsem si vzít ,,polštářek na sedění“ a pak, kdyţ jsem byla na hřbitově zalévat – mně při zvednutí kropičky seklo v zádech a bylo to ,,hotové“. V neděli ráno mě vezla sanita uţ do nemocnice, kde jsem byla 14 dní, ale ţádné zlepšení. Injekce, obstřiky a poslali mě domů. Teprve to vše začalo. Sanita mě zavezla do Pečovatelského domu. Mezi tím mě naši uţ ,,dopřestěhovali.“ Jenţe, byla jsem v hrozném stavu – chůze jen nejnutnější s hůlkou, ohnutá jak oblouk. Vyhnálkovi mě přivítali a začali se o mě starat. Děvčata pečovatelky se o mě také staraly. Nopomalu, pomaloučku jsem si tady začala zvykat. Dcera se zetěm tady byli denně. Všude, kde bylo potřeba mě museli vozit! Pak se tady objevil pan masér ze Vamberka a tím začal můj obrat k lepšímu. Také motlitby všech mých příbuzných a známých mi pomáhaly. Snacha se synem tady byli také kaţdý den. Masáţe mi začaly pomáhat, tak jsem se začala pomalu rovnat a chodit bez hole. Chodím i pěšky, ale nic se nemá přehánět! Ještě, ţe pečovatelky všechno nakoupí, dovezou a udělají vše, vše co je potřeba. Takţe první vánoce jsem tady uţ zaţila. Mikuláš s čerty a čertíky, vánoce s nadílkou – bylo to pěkné! Je to úplně něco jiného v kolektivu, neţ být doma sama, i kdyţ obklopena rodinami dětí. Úryvek z deníku jedné naší obyvatelky. Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

13

CITÁTY Teď uţ mi dělá radost jedině, kdyţ ráno vstávám, aniţ bych pociťoval nějakou bolest, nebo tušil nové trable. Taková rána však nejsou tak častá. Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměli rodiče. To proto, ţe někteří rodiče se chovají tak, jako kdyby neměly děti. Co naplat ! Ţijeme na světě, na němţ i upřímnost vlastních dětí je věcí neznámou. Nestačí mít rozum, je třeba mít ho tolik, abychom ho neměli příliš. Jedna z věcí, jeţ se politikové snaţí rozlousknout, je problém, jak dluţit víc, neţ máme, a ţít si přitom, jako bychom byli bez dluhů. Rodina je oporou státu. Lidé zaměstnaní rodinnými starostmi, nemyslí na politiku. Rodiče chválí své děti, tím vědomě chválí sebe. V rodině je nás dvacet pět. A neví, ke komu jít na oběd. Udílet rady je vţdy chybou, ale dáš-li dobrou radu, nebude ti odpuštěno nikdy. Snadno všichni, zdrávi jsouce, nemocným dobré rady dáváme. Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne. Pozorně poslouchej, co ti ţena radí, abys to mohl udělat naopak. citáty vybral p. Merta

14


,,Stáří je zlozvyk, na který opravdu zaměstnaný člověk nemá čas.“ Vybrala p. Jantačová CHŘIPKA Výňatek rozhovoru s Mudr. Janem Šulou ( vedoucím imunologem) Proč se chřipka objevuje zejména v říjnu a listopadu a pak v únoru a březnu? Teorií vzniku chřipky právě v tomto období je mnoho, ale já osobně se přikláním k teorii sníţení imunity vlivem poklesu slunečního světla, tedy oslabení osy hypotalamus hypofýza, která dává našim T- lymfocytům povel se buď vzchopit, nebo to nechat být, protoţe to stejně nemá cenu a všichni onemocníme. Dále je to změna stravy a určitá deprese( stísněnost) z toho, ţe uţ je tady zase podzim. Na jaře je to pak vyčerpání a projev únavového syndromu, protoţe příroda nutí člověka odpočívat. Já osobně ale mám za to, ţe pokud tedy člověk podlehne davovému šílenství, ţe uţ to mají všichni, tak já to asi dostanu také, potom se to skutečně stane. Při pečlivém studiu epidemiologických studií je skutečně tato nemocnost vyvolána z velké části sdělovacími prostředky a médii, které jsou zase nástrojem výrobců vakcín a vitaminů, kdy je nutné zvýšit prodeje a vytvořit davovou psychózu, coţ se jim jiţ několik desetiletí velmi dobře daří. Člověk, který zdravě ţije a myslí, nikdy chřipkou neonemocní. To je jednoznačný fakt, ale není zájem, aby lidi byli veselí a jedli pomeranče a jablka, ale je nutné je očkovat a vytvořit dvakrát do roka nárůst prodeje vakcín a imunomodulátů. Jestliže člověk posiluje imunitní systém zdravou výživou, otužováním, sportem, saunováním, jak je možné, že onemocní? Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

15

Jednoduše proto, ţe se věnuje tělu a ne mysli. Pouze silná mysl a silný duch zabrání nemoci. Podívejte se na případy v koncentračních táborech, nikdo tam nejedl řádně, ani se nemyl, ale neonemocněli jen ti, kteří věřili, ţe přeţijí. Harmonie a čistota těla jsou nástrojem k harmonii mysli. Velmi přesně je toto popsáno v knize Dr. Candance Pert Molekuly emocí, která naprosto jasně ukázala v laboratoři, jak deprese a úzkost sniţuje imunitu. Pokud budete skvěle jíst a cvičit a budete se bát rakoviny, pak ji stejně dostanete. S chřipkou to je stejné. Je správné na podzim a v zimě jíst citrusové plody, které mají velký obsah vitaminu C ? Určitě ano, všechny přírodní vitaminy mají větší slučitelnost, organismus si jich více váţí a spotřebuje je všechny, zatímco ty syntetické vyloučí. Jde ale i o jiné prvky výţivy jako vláknina atd. Pokud mám zácpu, tak mohu jíst kilogramy pomerančů a je z toho menší uţitek neţ z půl kila jablek a správné funkce tlustého střeva. Jakým způsobem se vy osobně bráníte proti chřipce? 1. Ţádnou chřipku ani jiné nemoci si nepřipouštím. 2. Denně beru česnek, zinek a selen a také betaglukany. 3. Dvě hodiny 5 x týdně sportuji- jezdím na kole. 4. Denně vypiji večer 350 ml červeného vína. Jaká je podle vašeho názoru nejúčinnější prevence? Jednoznačně veselá mysl, půl zdraví. Víme to všichni, jen málo se to praktikuje. Únorové pranostiky Je-li v únoru sucho a zima, bude horký srpen. Leţí-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. 16


Mnoho mlh v únoru přináší toho roku mnoho deště. Co si únor zazelená, březen si to hájí. Co si duben zazelená, květen mu to spálí. Kdyţ v únoru mráz ostro drţí, to dlouho jiţ nepodrţí. Kdyţ únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí. Kdyţ skřivánek v únoru zpívá, velká zima potom bývá. V únoru sníh a led- v létě nanesou včely med. Teplý únor- studené jaro, teplé léto. V únoru-li vítr neburácí, jistě v dubnu krovy kácí. Slunečný únor- na poli úhor. Vybráno z knihy Lidových tradic ROZHOVORY Tentokrát jsem se ptala 3 našich nových obyvatel. Bydlel jsem v Letohradě v ulici Komenského. Pocházím ze Zvolena na Slovensku, kde jsem se vyučil truhlářem. Po válce se mi tam nelíbilo, tak jsem zdrhnul sem do Kyšperka, protoţe jsem zde měl sestru, která bydlela na náměstí. Zde příbuzné nemám. Měl jsem jednu sestru, která neměla děti, a tři bratry, z kterých jsem byl nejmladší. Všichni uţ zemřeli, ale mám po kaţdém jednu neteř. S nimi si telefonuji. Tady v pečovatelském domě jsem si ještě moc nezvykl, ale myslím, ţe to dopadne. Na stará kolena všechno mám, nemusím topit a tak… Kdysi jsem stavěl v Janovicích chatu, kde jsem se seznámil s kamarádem panem Bednářem. Ten se teď o mě stará, nakupuje mi, navštěvuje mě. V ţivotě jsem nejdéle pracoval jsem v Mezu, jako manipulant a jezdil s vysokozdviţným vozíkem. Také jsem v Ţamberku čtyři roky prodával nábytek. A čtyři roky v Jednotě pod zámkem dělal skladníka. Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

17

Hodně mě bavilo jezdění s autem. Nejdříve jsem měl pionýra, pak skutra. Hodně jsme jezdili s kamarády po zábavách. Na vojně jsem byl v Příbrami. Jsem katolík, ale do kostela nechodím. Umím si uvařit i upéct. Mám tady kamarádku p. Brůnovou, protoţe jsme byli sousedi. Z naší ulice je tady pět ţen, takţe tady lidi znám. Sestřičky jsou tady hodný, veselý, nejsou ţádný nabručený. p. Antonín Vančo Pocházím z Prahy, kde jsem ţila 77 let. V červnu předloňského roku jsem se stěhovala do podnájmu na sídliště u Dvora. Bydlela jsem tam rok a půl, přičemţ jsem zastihla výměnu oken a výtahu. Sem do pečovatelského domu jsem měla ţádost 3,5 roku a teď jsem se dočkala S opraveným výtahem jsem nakonec měla štěstí, protoţe jsem pomalu mohla začít stěhovat. Nábytek jsem skoro ţádný neměla, nechala jsem ho v praţském bytě. Mám dva syny, jeden ţije v Praze a druhý zde v Letohradě. Z Prahy jsem odešla ze zdravotních důvodů, mám potíţe s dýcháním. Tady se mi moc líbí, je tu klid a lidé nikam nespěchají. Auta počítají s chodci. Člověk v těchto letech má v Praze pocit, ţe tam překáţí. Zde vnímám všeobecně od lidí úctu ke stáří , třeba mi podrţí dveře. V pátek a v neděli večer chodím hlídat k synovi sedmiletou holčičku. Většinou chodím pěšky, ale kdyţ je špatná cesta, tak mě syn zaveze. Mým koníčkem je cestování. Vyberu si stanici, kam dojedu vlakem a pak jdu zpátky pěšky. Krásná byla cesta z Verměřovic, tu jsem šla dvakrát. Naposledy, před zimou jsem zajela do Chocně a místo plánovaného dojití do Brandýsa na Orlicí jsem po cyklostezce došla do Vysokého Mýta. Bylo to asi 18


11 kilometrů. Asi třikrát jsem s kamarádkou byla v Králikách na kopci Hedeč. Nerada cvičím. Ruce udrţuji v pohybu tím, ţe si peru ručně. Mám jen malou mini pračku. Hodně prádlo namáčím, máchám a ţdímu. Ráda skládám puzzle, hraji sama se sebou karty, luštím sudoku, kříţovky a hlavolamy. Pletu ze zbytků ponoţky. Jeden rok jsem napletla celé rodině, asi 16 párů. Mám celkem 4 vnoučata. Dvě zde a dvě v Praze. Jsem věřící, i kdyţ mám problematičtější vztah k církvi, ne k Bohu. Zde v pečovatelském domě jsem spokojená. Mám pěkný rozhled a přitom pouze 6 schodů do bytu. Manţel mi zemřel před 10 lety, tak jsem na samotu zvyklá. Společenských akcí se zde ráda zúčastním. p. Marie Jantačová Pocházím z Litomyšle- čtvrť Nedošín. Můj muţ byl vojenský důstojník a do Letohradu jsem se dostala s ním, kdyţ ho převeleli. Bydleli jsme na hranicích, dcera tam chodila do školy, kde byla pouze dvoutřídka. Proto muţ poţádal o přeloţení. V Litomyšli mám stále dům a zahradu. V létě tam jezdím a pokud to zvládnu, tak stále chci. Je mi tam dobře. Je tam zdravý vzduch, rybník a pracuji na zahrádce. Mám dvě děti. Dcera je starší, bydlí v Praze a je zaměstnaná na Stavební fakultě. Syn ţije také v Praze, je doktorem práv. Kaţdým rokem bývá 1. ledna pozván od prezidenta na hrad. Z dětí mám radost. Od dcery mám vnučku Petru, která pracuje jako medička v Motolské nemocnici. Má dvě dcery, moje pravnučky. Jedna studuje gymnázium a tancuje balet v Národním divadle. Kaţdou neděli má vystoupení. Druhá moje Ozvěny z DPS, vydává Město Letohrad, Dům s pečovatelskou sluţbou

19

vnučka se jmenuje Andrea, je inţenýrkou architektury a vdala se do Dánska. Má dva syny. Já jsem celý ţivot pracovala ve školství. Obor školství, vědy a kultury. Nastoupila jsem, kdyţ byly synovi 3 roky a začínala ve školce v Taušlově ulici.. Pak na základní škole, tehdy ještě na zámku. Byla jsem ve druţině a všude, kde bylo třeba. Nacvičovala jsem s dětmi kulturní představení. Pracovala jsem do svých 70 let. Mezi mé koníčky patří poezie. Ráda zpívám, recituji. Dobře si pamatuji text a spoustu věcí znám i dnes nazpaměť.Za mlada jsem hrála divadlo. Ráda pracuji na zahrádce a mám ráda děti. I dnes se musím podívat do kaţdého kočárku. V Letohradě jsem bydlela tam, co je samoobsluha. Před rokem , kolem vánoc jsem onemocněla. Nebylo mi dobře, usnula jsem a nemohli mě vzbudit. K vědomí jsem přišla aţ v nemocnici. Nic moc mi nenašli, léčím se srdcem, na tlak. Nařídili mi, ţe nesmím být sama a proto jsem tady. Mám tady známou, paní Brůnovou. Nejsem moc společenská, spíše samotář. p. Marie Horáčková Bílá zima Letošní zima zde na Vysočině určitě není skoupá na sníh. Ţe je to protivné nám dospělým, je asi pochopitelné. Ţe však ty haldy bílého sněhu nerozjařují ani děti, je moţná důvodem k zamyšlení. Kdyţ jsme před padesáti lety vyráţeli na okolní kopce, neexistovalo nic jako oteplovačky. Boty, tepláky i spodní punčocháče vypadaly po několikerém pádu jako ledové brnění. Omrzliny na rukou i nohou nebyly ničím mimořádným. Bruslili jsme na rybnících, kde nám podstatnou část krátkého zimního odpoledne zabralo vyčištění zaváté ledové plochy. Branky 20


z čepic, občasné šátrání v ledové vodě u nezamrzlého přítoku, kam nám zajíţděl puk. Nechat ho ve vodě do jara nepřipadalo v úvahu, puk byl vzácnost, jako bylo vzácností kde co. Moţná jsme dnes mnohem vybavenější, jen těch vzácností nějak ubylo. Vy, co ţijete ve městech, si moţná zastesknete, ţe ta bílá poezie vánoc je od vás na hony vzdálená. Jenţe i s poezií je to podobné z jako s mnoţstvím jiných naprosto všedních věcí. Kde je jí moc tam jí je příliš. Nějak jsem se rozpovídal, zatímco lopata opřená o domovní dveře vyhlíţí, kdy uţ nechám zbytečností a začnu společně s ní, dnes jiţ potřetí, vyhazovat sníh ze zavátého dvora. No nic, přece ji nenechám čekat. příspěvek od p. Pecháčkové V MĚSÍCI LEDNU, ÚNORU, BŘEZNU A DUBNU MAJÍ: Svátek Boţena Kubová Boţena Krejsová Jiřina Kodýtková Miroslav Vyhnálek Růţena Laňková Aleš Netušil Jiří Merta

Narozeniny Marie Karlíčková 68 let Marie Jagerská 75 let Alena Šťovíčková 81 let Marie Formánková 74 let Jaroslava Šprinclová 84 let Věra Šendorfová 82 let Antonín Vančo 85 let Marie Applová 82 let Marie Hubálková 86 let Věra Faltusová 35 let Marie Mikysková 81 let

Přejeme lásku, radost, pokoj v srdci a pěkné vztahy s blízkými.


21

,,Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každej starej blbec byl taky jednou mladej blbec . “ Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl…. od Jana Vericha Vybrala Lenka Koňušíková Písečný flám Písek: Jsem rád, ţe Tě mám Vítr: Jsem rád, ţe Tě znám. A tak se proto ptám. Chceš být se mnou nebo sám? Je láska nebeská a je láska jako trám. Po řece ţivota proudí pískový prám. Občas ţiju trochu z fám Ale je to jenom světský klam Copak na to vypadám? Písek: Prstýnek s úsměvem Ti navlékám Vítr: Já za to hubičku Ti dám. Pojď se mnou rychle, neptej se kam. Budem se věnovat rozverným hrám. Čeká nás přece písečný flám. Ukázka z knihy ,,Pošeptal mně velbloud“ od Zdeňky Koumalové - dcery p. Krčálové Na tomto časopise spolupracovali: p.Motyčková, p. Appl, p.Pecháčková, p.Vacková, Lenka Koňušíková,p. Vančo, p. Jantačová, p. Horáčková, Jana Moravcová. Za redakci p. Kaplanová 22


OZVĚNY Z DPS LETOHRAD. Zima 2010

Recommend Documents