Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podrobná zpráva

Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

podrobná zpráva

Drahomíra Fischlová Danica Čerňanská

VÚPSV prosinec 2001

Obsah Úvod 1. Cizinci na tru práce Rakouska 1.1 Základní druhy pracovních povolení 1.2 Kvóty 1.2.1 Kvóta povolení k pobytu 1.2.2 Kvóta pracovních povolení 1.3 Druhy pobytu 1.3.1 Povolení k pobytu 1.3.2 Povolení k usazení

1 2 2 4 4 4 7 7 8

2. Systém sociálního pojištění Rakouska 2.1 Příspěvky a dávky 2.2 Aktuální pojistné sazby

9 10 10

3. Pojištění pro případ nezaměstnanosti v Rakousku 3.1 Odvody 3.2 Rakouský úřad práce 3.3 Odbory

13 14 15 15

4. Systém pojištění pro případ nezaměstnanosti v Rakousku 4.1 Pasivní politika zaměstnanosti 4.2 Pasivní opatření 4.2.1 Dávka v nezaměstnanosti 4.2.2 Doplněk rodinného příjmu 4.2.3 Pomoc (podpora) v případě nouze 4.2.4 Předčasný důchod 4.2.5 Speciální pomoc (podpora) v případě nouze 4.2.6 Další příspěvky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti

16 16 16 17 18 19 19 20 20

5. Statistiky AMS 5.1 Cizinci a nezaměstnanost v roce 2000 5.2 Cizinci a trh práce 5.2.1 Cizinci a samostatně výdělečně činné osoby v Rakousku 5.2.2 Nabídka pracovních sil 5.2.3 Zaměstnanost v civilním sektoru národního hospodářství 5.2.4 Zaměstnanost cizinců v Rakousku

21 21 22 22 22 23 24

6. 6.1 6.2 6.3 6.4

28 28 30 30 31

Cizinci v SRN Historické souvislosti Legislativa Zaměstnanost cizinců Nezaměstnanost cizinců

7 7.1 7.1.1 7.1.2 7.2 7.3 7.3.1 7.3.2 7.3.3 7.3.4 7.3.5 7.3.6 7.4 7.4.1 7.4.2 7.4.3 7.4.4 7.4.5

Typy pracovních povolení a pobytů Vymezení základních pojmů Souhlas s pracovní činností Pobytové tituly Výjimky Pracovní povolení a oprávnění Pracovní povolení Pracovní oprávnění Doba trvání a rozsah platnosti Odepření (odmítnutí), zrušení a zánik Pokuty a penále – předpisy Podání návrhů Hostující zaměstnanci Nutné předpoklady zahraničních pracovníků Nutné předpoklady zaměstnavatelů Proces zprostředkování zahraničního pracovníka Postup zprostředkování zahraničního pracovníka Zprostředkování zahraničních pracovníků z východoevropských zemí

33 33 33 34 36 37 38 39 40 41 41 42 42 43 44 44 45 46

8 8.1 8.2 8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.2.4 8.2.5

Systém sociálního pojištění v SRN Systém sociálního zabezpečení Pojistné, odvody Pojištění v nezaměstnanosti… Pojištění v nezaměstnanosti -cizinci Dávky cizincům žijícím v SRN Dávky cizincům, kteří pobývají ve své vlasti Refundace příspěvků důchodového zabezpečení

47 47 47 49 52 53 54 55

9 9.1 9.2 9.2.1 9.3 9.4

Dohody SRN upravující sociální zabezpečení zahraničních pracovníků Multilaterální dohody Dohody o sociálním zabezpečení. Česko-německá smlouva o sociálním zabezpečení Národní (německý) zákon. Žádost o proplacení příspěvku do systému důchodového zabezpečení

55 55 57 57 58 59

10 10.1 10.2 10.3

Cizinecká politika v SRN Zásady cizinecké politiky Sociální podmínky přistěhovalců Sociální poradenství pro cizince

60 60 61 61

11 11.1 11.2 11.3 11.4 11.5

Základní předpoklady zaměstnávání cizinců v ČR Povolení k zaměstnání Povolení získávat zaměstnance ze zahraničí Opakované vydání povolení k zaměstnání Zvláštní případy při udělování povolení k zaměstnání Legislativní úprava zaměstnávání cizinců na území České republiky

62 62 63 64 64 67

12 12.1 12.2 12.2.1 12.2.1 12.3 12.4

Pobyt cizinců v České republice Vstup na území České republiky Pobyt cizinců na území České republiky Trvalý pobyt v České republice. Zrušení povolení k pobytu Základní skupiny platných pracovních povolení pro cizince Praktické zkušenosti se zaměstnáváním cizinců z ÚP

68 68 69 71 73 73 75

13 13.1 13.2 13.2.1 13.3 13.4

Problematika integrace cizinců v ČR Problematika statistických údajů o cizincích Problematika navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti cizincům Varianty řešení Předpoklady pro řešení problematiky cizinců Doporučení, závěry

75 75 76 76 77 77

Úvod Postupné sjednocování Evropy, spolu s odstraňováním bariér, které by bránily volnému pohybu zboží, kapitálu a osob, je na druhé straně spojeno s úsilím zabezpečit bezproblémový pohyb těchto toků. To je nutné zejména u pohybu osob, neboť migrační procesy, ke kterým v Evropě dochází, jsou nutně spojeny i s vyšší mobilitou pracovníků. U zaměstnanců přecházejících hranice za účelem zaměstnání je důležité, aby nenastala situace, kdy tato osoba není nikde pojištěna, případně je pojištěna v několika státech najednou. Sociální zabezpečení pracovníků se tak nestává pouze záležitostí jednoho státu, ale stává se záležitostí evropskou. Také do ČR přichází řada zahraničních pracovníků, ať už ze zemí EU nebo dále z východu. V této souvislosti je důležité, aby ČR zajistila všem pracovníkům, kteří legálně pobývají na území ČR, stejná práva a povinnosti jako českým pracovníkům. Cizinci na území České republiky mají obdobné postavení jako občané České republiky; každý cizinec, jehož zaměstnání zakládá účast na nemocenském pojištění zaměstnanců, je poplatníkem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nicméně v případě ztráty zaměstnání cizinec příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nemůže čerpat a ani mu není zpětně proplácen. Bylo konstatováno, že tato skutečnost je v rozporu se Zásadami koncepce integrace cizinců a že tento nedostatek je třeba urychleně a důsledně odstranit. Cílem této studie je popis vybraných otázek německého a rakouského modelu integrace cizinců – přístupu zahraničních pracovníků na trh práce, jejich sociálního zabezpečení, zejména se speciálním zaměřením na situaci, kdy zahraniční pracovník ztrácí zaměstnání. Studie je založena na sekundární analýze dat, nicméně byly rovněž uskutečněny řízené rozhovory se zástupci státní samosprávy –úřady práce a cizineckou policií, navázány kontakty s německým a rakouským velvyslanectvím a zároveň byly využity zkušenosti odborníků z centrálního úřadu práce (AMS) ve Vídni. Nedílnou součástí studie je i závěrečná souhrnná zpráva, kde jsou zachycena nejdůležitější fakta vztahující se ke zkoumané problematice.

1

1. Cizinci na trhu práce Rakouska Podmínky zaměstnávání cizinců v Rakousku a jejich pobytu v zemi taxativně vymezují příslušné rakouské právní normy, dohody Evropské unie (EU) a Evropského hospodářského společenství (EHP – informace o EHP viz příloha), bilaterální dohody uzavřené s jednotlivými státy. Rakouské instituce dělí cizince v intencích integračního programu v zásadě do tří základních skupin podle místa jejich původu: ! občané Evropské unie a EHP – podle smluv a zákonů EU a EHP ! občané zemí, se kterými Rakousko uzavřelo bilaterální dohodu (ČR patří mezi ně) ! občané všech ostatních zemí – na základě podmínek taxativně vymezených právními normami upravujícími problematiku cizinců v Rakousku. Zákony, které svými ustanoveními řeší problematiku cizinců v Rakousku jsou následující: • Fremdengesetz (1997) – Zákon o mezistátní migraci • Aufenthaltgesetz (1997) – Zákon o pobytu cizinců • Ausländerbeschäftigungsgesetz (1998) – Zákon o zaměstnávání cizinců (a následující novelizace uvedených právních norem). 1.1 Základní druhy pracovních povolení Základní druhy pracovních povolení, o které žádá (podle typu povolení) buď cizinec, který má zájem pracovat v Rakousku, anebo jeho potenciální zaměstnavatel: - povolení k zaměstnání (Beschäftigungsbewilligung) - pracovní povolení (Arbeitserlaubnis) - potvrzení o zproštění (Befreiunhsschein) - potvrzení o zajištění (Sicherungsbescheinigung) - potvrzení k vyslání (Entsendebewilligung) - potvrzení EU o vyslání (EU-Entsendebestätigung) - oznamovací povinnost o zaměstnávání praktikantů Definice a výklady pojmů a podmínek udělování pracovních povolení a zaměstnávání cizinců viz přílohu. Udělování jednotlivých typů pracovních povolení cizincům se řídí na základě systému integrace cizinců do společnosti. Cizinec si nejdříve zažádá o pracovní povolení a následně je posuzován na základě integračního programu cizinců v Rakousku. Stručná charakteristika jednotlivých pracovních povolení: Povolení k zaměstnání (Beschäftigungsbewilligung) – žadatelem tohoto povolení je potenciální zaměstnavatel, který má v úmyslu zaměstnat na volné pracovní místo cizince. Žádost o udělení povolení k zaměstnání musí zaměstnavatel doručit místnímu úřadu práce (Arbeitsmarktservis – AMS) v místě, ve kterém se má nacházet místo výkonu zaměstnání cizince (v případě střídavého zaměstnání se tato příslušnost řídí podle sídla podniku). Platnost povolení k zaměstnání se vždy vztahuje na určitou osobu a na určitou činnost u určitého zaměstnavatele. Pokud cizinec ukončí pracovní poměr před vypršením povolení k zaměstnání, ukončí se tím automaticky i toto povolení. Povolení k zaměstnání se vydává na dobu 1 roku. Pracovní povolení (Arbeitserlaubnis) – žadatelem je cizinec, který musí doručit svou žádost o udělení pracovního povolení místnímu úřadu práce (AMS), pod který spadá místo 2

bydliště cizince. Pracovní povolení musí být cizinci vystaveno v případě, že v průběhu posledních 14 měsíců celkem 52 týdnů vykonával na základě platného povolení zaměstnání podléhající oblasti platnosti zákona o zaměstnávání cizinců (tj. s platným povolením k zaměstnání = Beschäftigungsbewilligung). Pracovní povolení se vystavuje pro oblast spolkové země, ve které bylo vystaveno poslední pracovní povolení. Cizinec má po obdržení pracovního povolení právo výběru zaměstnavatele a oblasti výkonu zaměstnání v dané spolkové zemi. Tento typ pracovního povolení se vydává nejdéle na dobu 2 let; za určitých vymezených podmínek může být prodlouženo. Potvrzení o zproštění (Befreiunhsschein) – žadatelem je cizinec, který musí doručit svou žádost o udělení pracovního povolení místnímu úřadu práce (AMS), pod který spadá místo bydliště cizince. Vydává se na dobu 5 let a jeho majitele opravňuje k jakémukoliv zaměstnání po celém území Rakouska. Podmínky udělení a další charakteristiky tohoto potvrzení viz přílohu. Potvrzení o zajištění (Sicherungsbescheinigung) – v případě, že má zaměstnavatel v úmyslu zaměstnávat pracovní sílu ze zahraničí, musí před přicestováním cizince podat žádost o udělení potvrzení o zajištění u příslušného místního úřadu. Na základě potvrzení o zajištění se cizinci uděluje povolení k usídlení, které ho/ji opravňuje k přicestování do Rakouska a k pobytu v Rakousku. Potvrzení o zajištění ale nenahrazuje povolení k zaměstnání. Žádost o udělení povolení k zaměstnání musí být doručena příslušnému místnímu úřadu práce jakmile se cizinec nachází na spolkovém území a ještě před zahájením výkonu zaměstnání. Platnost tohoto potvrzení je omezena lhůtou maximálně 26 týdnů. V odůvodněných případech je možné prodloužení až na celkovou dobu 36 týdnů. V rámci prvního druhu pracovního povolení – Beschäftigungsbewilligung – existují dvě varianty: 1) Obecné (resp. běžné) povolení k zaměstnání – vydávané většinou na dobu 1 roku; 2) Sezónní pracovní povolení - vydávané maximálně na dobu 6 měsíců - pro 2 oblasti hospodářství – zemědělství a turismus (cizinecký ruch) - pro udělení tohoto podtypu pracovního povolení existují kvóty stanovené na základě Fremdengesetz (Zákona o migraci), přičemž si ale každá spolková země může sama stanovit kvóty pro sezónní pracovníky - od začátku roku 2001 se udělují sezónní pracovní povolení pro pomocníky při sklizni úrody a vydávají se na dobu 6 týdnů - u sezónních povolení k zaměstnání cizinec nemusí žádat o povolení k pobytu, protože ho automaticky dostane s tímto pracovním povolením (na totožnou dobu). Pracovní povolení se vydávají jen pro činnosti závislé. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) nemají povinnost platného pracovního povolení, vyžaduje se však povolení k pobytu. Integrační program Rakouska o systematickém a postupním začleňování cizinců do společnosti se ve svém základě řídí udělováním odstupňovaných pracovních povolení a povolení k pobytu. Dlouhodobá povolení k pobytu se vydávají nejdřív na dobu jednoho roku, po uplynutí této doby existuje možnost dvojnásobného prodloužení po dvou letech; následně je možnost získat časově neomezené povolení k pobytu. Je nutné poznamenat, že udělování jak pracovních, tak i pobytových povolení neprobíhá na základě obecně daných pravidel, ale děje se na základě posuzování jednotlivých žádostí případ od případu; za důsledného zohledňování maximálního počtu atributů integračního programu Rakouska.

3

1.2 Kvóty Kvótní systém jako jedna ze součástí programu integrace cizinců do rakouské společnosti je vzhledem k jeho vnitřní strukturovanosti a členitosti nesmírně obtížně popsatelný. Možná i proto v různých pramenech nacházíme různé popisy tohoto systému, který sám o sobě prochází v čase vlastním vývojem a je značně spjatý s vývojem mezinárodních dohod Evropské unie a EHP. V zásadě však existují dva pilíře „kvót“ – kvóta pro počet udělených povolení k pobytu pro daný rok a hranice určující maximálně možný počet cizinců zaměstnaných v zemi (patří sem jen závislé výdělečné činnosti). 1.2.1 Kvóta povolení k pobytu V rakouském zákoně o pobytu cizinců (Aufenthaltsgesetz) jsou definovány tzv. „Einwanderungsquoten“, tj. kvóty určující počet imigrantů za rok. Tyto kvóty pracují na principu ročního limitu, po jehož vyčerpání nesmí do země přicestovat další cizinec, který ke svému pobytu v Rakousku potřebuje povolení k pobytu (i tehdy, jestliže by se jich ve stejném roce z Rakouska odstěhovalo např. 100). Kvóta určující počet povolení k pobytu v daném roce nezahrnuje občany zemí Evropské unie, na které se povinnost povolení k pobytu nevztahuje. 1.2.2 Kvóta pracovních povolení V zákoně o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz) z roku 1998 je dále definován tzv. „Bundeshöchstzahl“, co znamená nejvyšší možný počet zaměstnaných (závisle zaměstnaných) cizinců v zemi. Tento počet lze obecně považovat za národní „kvótu“ pro občany všech cizích zemí (přesné vymezení tohoto pojmu níže v textu), která je rozdělená na dílčí kvóty pro jednotlivé spolkové země. Nutno však podotknout, že tento uvedený limit pracuje na jiném principu než kvóty pro povolení k pobytu; a to tak, že pokud se ve stejném roce sníží počet zaměstnaných cizinců s pracovním povolením, může být tento počet doplněn dalšími cizinci. Uvedený limit tvoří hranice 8 % zaměstnaných cizinců z celkového potenciálu pracovních sil v Rakousku, přičemž tento potenciál tvoří: - všichni zaměstnaní (včetně cizinců), kteří mají pojišťovací povinnost - všichni nezaměstnaní (včetně cizinců) za jeden měsíc. Při stanovení 8 % hranice zaměstnaných cizinců z potenciálu pracovních sil Rakouska (který je podle AMS definován jako suma závislých zaměstnaných a registrovaných nezaměstnaných) se zohledňuje průměrný stav pracovní síly Rakouska za posledních dvanáct měsíců. Z tohoto průměrného čísla je stanovená hranice 8 %, kterou počet zaměstnaných cizinců v zemi nesmí překročit. Uvedená hranice však není závazně stanovena pro celý daný rok, ale funguje na principu měsíčního přepočítávání a průběžném možném doplňování 8 % hranice zaměstnaných cizinců v Rakousku v průběhu roku. De facto to znamená, že jestliže v průběhu roku v jednotlivých měsících dochází k poddimenzování možného stavu zaměstnaných cizinců v zemi (odchod ze země, úmrtí apod.), daná hranice se průběžně doplňuje (uvedené platí i pro udělování pracovních povolení – buď se vydávají případná další pracovní povolení nebo se jejich vydávaní na určitou dobu pozastaví). Na rozdíl od této hranice, kvóta pro povolení k pobytu je stanovená na začátku roku a v průběhu roku absolutně nereaguje na změnu stavu cizinců s platným povolením k pobytu v Rakousku. Z uvedeného jasně vyplývá subsidiární princip obsazování volných pracovních míst v Rakousku, který stanovuje následující „posloupnost“: při obsazovaní volných pracovních míst jsou místními úřady práce na základě aktuální analýzy trhu práce v první řadě zohledňováni nezaměstnaní občané Rakouska, následně občané Evropské unie a Evropského hospodářského společenství, dále nezaměstnaní cizinci s platným pracovním a pobytovým povolením a až po zohlednění uvedených subjektů na trhu práce jsou bráni v úvahu cizinci

4

žádající o udělení pracovního povolení. Uvedená 8 % hranice byla odvozena na základě výsledků studie ILO, ve které se obecně řečeno stanovuje, že pokud stát zaměstná více než 10 % cizinců, mohou vzniknout určité hospodářské nevýhody, resp. zvýší se pravděpodobnost jejich výskytu v zemi. V souvislosti s uvedenou hranicí rozlišujeme následující skupiny cizinců pohybujících se na národním trhu Rakouska: 1. skupina (základní): všichni cizinci se sociálním pojištěním 2. skupina: cizinci, kteří nemají povinnost pracovního povolení (taxativně je vymezuje §1, odst. 2 AuslBG [pozn. 1] – Zákon o zaměstnávání cizinců) 3. skupina: cizinci, kteří mají povinnost pracovního povolení. Nad touto hranicí existuje ještě malá rezerva, která může být i v případě jejího překročení využita pro zaměstnávání především následujících skupin cizinců: - mladiství - kvalifikované pracovní síly specifikované na základě analýzy trhu práce - cizinci, kteří mají minimálně 8 let trvalý pobyt v Rakousku - cizinci žádající o azyl (nesmějí být deportovaní do země svého původu) - cizinci, kteří jsou rodinnými příslušníky a zažili násilí v rodině (především „týrané ženy“) s platným povolením k pobytu - sezónní pracovníci Pokud táto hranice není vyčerpaná, mohou být, ve smyslu analýzy trhu práce, zaměstnáni především cizinci, kteří: - mají minimálně tříletý dlouhodobý pobyt v Rakousku, - mají specializovanou klasifikaci - a pokud druh jejich pracovní kvalifikace v Rakousku chybí nebo je nedostačující. Z následujících statistických zjištění a na základě existence závazných mezinárodních dohod Evropské unie a EHP se uvedená hranice 8 % vztahuje výlučně na cizince, na které se vztahuje povinnost pracovního povolení. Tabulka1 Podíly závisle zaměstnaných cizinců na celkovém potenciálu pracovních sil Rakouska (v závislosti na povinnosti pracovního povolení), 2000 Potenciál pracovních sil

Závisle zaměstnaní cizinci

Závisle zaměstnaní cizinci (%)

Závisle zaměstnaní cizinci bez povinnosti pracovního povolení1

Závisle zaměstnaní cizinci bez povinnosti pracovního povolení (%)

Závisle zaměstnaní cizinci s povinností pracovního povolení

3 328 051

319 900

9,6

77 741

2,3

242 159

1

Závisle zaměstnaní cizinci s povinností pracovního povolení (%) 7,3 %

Občané EHP a cizinci, na které se vztahuje §1 AuslBG Pramen: Hauptverband der österreichischen Sozialversicherungsträger, AMS Österreich,

5

Grafické znázornění: Podíl závisle zaměstnaných cizinců na celkovém potenciálu pracovních sil Rakouska, 2000 Závisle zaměstnaní cizinci (9,6 %)

Zůstatek potenciálu pracovních sil

Závisle zaměstnaní cizinci bez povinnosti pracovního povolení (2,3 %).

Závisle zaměstnaní cizinci s povinností pracovního povolení (7,3)

Počet cizinců vykonávajících samostatně výdělečnou činnost (selbständige Beschäftigung), na které se nevztahuje povinnost pracovního povolení (jenom povinnost povolení k pobytu) byl v roce 2000 následující: Tabulka2 Podíl cizinců na celkovém počtu samostatně výdělečně činných osob1 v Rakousku, 2000 Počet osob (celkově) Rakušané Cizinci Celkem

392 100 13 900 406 0002

Průměrný Změna (1999/2000 v %) stav (celkově) 0,2 6,9 0,4

354 200 11 300 365 500

1

roční Průměrný roční stav (změna 99/2000v %) 0,0 9,6 0,2

Termín „samostatně výdělečně činná osoba“ zahrnuje zemědělce, živnostníky v oblasti svobodných povolání a jejich rodinné příslušníky. 2 Z toho je 16 400 osob v poproduktivním věku (podle definice: ženy starší než 60 let a muži nad 65 let). Absolutní čísla jsou zaokrouhlena na sto, procenta jsou odvozena z hrubých dat: HV Rakouské databáze sociálního pojištění: Synthetis-Sstrukturberichterstattung 2000, AMS Pramen: AMS, 2000

6

1.3 Druhy pobytu I když celý systém udělování je značně složitý, udělování povolení k pobytu v Rakousku se řídí na základě tří základních kritérií: •

• •

druhy vstupu - průjezdní vízum na dobu 5 dnů - cestovní vízum maximálně na dobu tří měsíců - pobytové vízum s platností maximálně na dobu 6 měsíců, přičemž vydávání tohoto druhu víz se řídí národní legislativou a ne Schengenskou dohodou - pobytové vízum pro státní příslušníky z nečlenských států EU, v případě neexistence bilaterální dohody o bezvízovém styku opakovanost vstupu do země - „první vstup“ - „opakovaný vstup“ účel pobytu - účelem pobytu se stanovuje i druh pobytu a jeho délka. V Rakousku existují dva druhy povolení: - povolení k pobytu - povolení k usazení

1.3.1 Povolení k pobytu Povolení k pobytu je možno vystavit na základě taxativně vyjmenovaných účelů. K danému druhu povolení se vztahuje roční kvóta (Einwanderungsquoten), určující maximální počet imigrantů za rok, přičemž tato kvóta se v průběhu roku nemění. Udělování povolení k pobytu tedy není limitováno na základě charakteru účelu pobytu, ale na základě maximálně možného počtu udělených povolení k pobytu v daném roce. Platnost povolení k pobytu je časově ohraničena délkou účelu pobytu. Po skončení účelu pobytu platnost povolení k pobytu automaticky zaniká. Účel pobytu, na který je vázáno povolení k pobytu, může být: studium (na žádost mohou studenti přivést své rodinné příslušníky, ti ovšem nemohou v Rakousku pracovat), závislá pracovní činnost (pobytové povolení se vystavuje na dobu, na kterou bylo vystaveno pracovní povolení; rodinní příslušníci závisle pracujících nemohou v Rakousku pracovat). Cizinci, kterým bylo uděleno sezónní povolení k zaměstnání, už nemusí o povolení k pobytu žádat, je jim uděleno automaticky. Pracovníci vyslaní zahraniční firmou, přeshraniční zaměstnání, praktikanti, pendleři mají povinnost pracovního i pobytového povolení. Umělcům, humanitárním pracovníkům může být povolení k pobytu uděleno, ale i odmítnuto. Povolení k pobytu není spojeno s nárokem na bydlení, finanční podporou, sjednocením rodiny. Rodinný příslušník se musí prokázat oddacím listem, resp. jiným potvrzením o sňatku, v případě dítěte rodním listem. Vydávání povolení k pobytu: - je nutné o něj žádat před vstupem do Rakouska; - první žádost o toto povolení se podává na zastupitelském úřadě v zahraničí. Žádost je dále předána příslušnému úřadu v Rakousku a pak žadateli. U určitých skupin cizinců je možné udělení povolení k pobytu urychlit (např. v případě diplomatů). - cizinec žádající o toto povolení musí mít platný cestovní pas, doklad o zajištěném ubytování, potvrzení o zdravotním a nemocenském pojištění, doklad o dostatku finančních prostředků na pobyt v zemi.

7

1.3.2 Povolení k usazení V případě, že se počítá s plnou integrací cizince do společnosti, vystavuje se povolení k usazení. Na základě příslušné právní normy se stanovuje roční kvóta počtu vystavených povolení k usazení pro daný rok pro určitý typ imigrantů. Tato roční kvóta reaguje na vývoj na trhu práce. Správa a řízení těchto ročních kvót spadají do kompetence každé spolkové země Rakouska a stanovuje je hejtman. Povolení k usazení se v rámci integračního programu uděluje řídícím a vysoce kvalifikovaným pracovníkům a jejich rodinám; soukromým osobám, které mají zájem v Rakousku bydlet, ale nemají zájem v této zemi pracovat; umělcům a jejich rodinám, kde je alespoň jeden člen rodiny státním příslušníkem země EHP. Státní příslušníci zemí Evropského hospodářského společenství se mohou v Rakousku usazovat libovolně, přesto ale určitý dohled nad nimi existuje. V případě, že jsou sezdáni s osobou z třetí země, mají tyto osoby i jejich děti určité výhody. Počet takto usazených osob ročním kvótám nepodléhá. [Horáková, 2000]

8

2. Systém sociálního pojištění Rakouska Typickým znakem rakouského sociálního pojištění je jeho povinnost. Pojistné na sociální pojištění musí odvádět všichni výdělečně činní. Tento pojištěnecký vztah vychází „ex lege“, jedná se tedy o zákonně povinné pojištění. Toto pojištění již od začátku pojištěneckého vztahu ihned zabezpečuje každému pojištěnci, který je výdělečně činný a s platem nad životním minimem, náležitou a odpovídající ochranu s nárokem na plnění. Sociální pojištění v Rakousku stojí na třech základních pilířích: - nemocenském pojištění - penzijním (důchodovém) pojištění - úrazovém pojištění. Určité skupiny osob jsou, na základě charakteru vykonávaného zaměstnání (pracovní činnosti) a regionálních znaků, v současné době spojeny do velké skupiny pojištěnců (rizikové skupiny) a přidruženy k vlastním (specifickým) nositelům sociálního pojištění. Takovéto sloučení přirozeně na jedné straně posiluje pozici samotných pojištěnců při vyjednáváních se zástupci pojišťoven (např. rozsah nabídky lékařských úkonů) a na straně druhé garantuje požadovanou kompenzaci rizika. Tímto je zajištěna ochrana všech zúčastněných, nezávislá na pracovním a zdravotním riziku. Obecně v sociálním pojištění v Rakousku neexistují rozdíly mezi občany Rakouska a cizinci pracujícími v Rakousku. „Rakouský nejvyšší soud uzákonil v červnu 1996 stejný přístup sociálně potřebným a cizincům k sociálním dávkám, založený na hodnocení finanční situace klientů“ (Horáková, 2000). Systém je v základě postaven na rovnosti příspěvků a rovnosti nároku na dávky sociálního pojištění: každá výdělečně činná osoba platí stejné příspěvky a v případě potřeby má nárok na dávku za stejných podmínek. Jako alternativa k poskytování sociálního pojištění ze strany státu byla zavedena povinnost pojištění, kde si pojištěnec vybírá nositele sociálního pojištění. Tento fakt sice umožňuje svobodnou volbu (výběr) nositelů pojištění (např. BRD), ale zároveň má také závažné nevýhody, eventuelně s sebou nese rizika v podobě takových nevýhod jako např.: Riziko výběru V protikladu k privátnímu pojištění existuje sociální pojištění, které s sebou v zásadě nenese žádné riziko výběru. Nositel pojištění nemusí tento pojistný vztah na základě příslušného zákona selektovat, nemůže tedy (hlavně) „určitá větší“ rizika odmítnout (např. zvýšený počet pracovních úrazů na základě vykonávané profese, pokročilý věk, přetrvávající nemoc, chronické onemocnění,…). Žádný nositel pojištění nemůže o pojištěncích všechno vědět. V podstatě může znát jen to, že představují „určité zvýšené riziko“. Všichni pojištění mají proto, nezávisle na jejich individuálním riziku a taky na odvedených příspěvcích (případně na tom, zda vůbec příspěvky odvedeny budou – např. osvobození od placení příspěvku v případě spolupojištěného rodinného příslušníka), stejný nárok a přístup k lékařské péči nejvyšší úrovně. Výše pojistného Uhrazení pojistného v oblasti zákonného sociálního pojištění se neřídí podle toho, do které rizikové skupiny, případně jakému pojištěnci nebo oprávněnému žadateli přináleží (sociálně slabí jako např. staří lidé, invalidé,…), ale jedině a samostatně v zákonem stanovené výši a pod dozorem platných pojistných osnov – podle individuálního dosaženého příjmu. Zvýšené administrativní výdaje Především na základě a v porovnaní s povinným pojištěním ze strany státu, vzrostly náklady na reklamu. Pro systém individuální volby pojištění (instituce) jsou typické vyšší administrativní náklady.

9

Nezisková orientace systému sociálního pojištění Zákonné sociální pojištění je zavedeno ze zákona jako vhodné, účelné a hospodárné využití prostředků výdělečně činných osob, protože dochází ke spoření těchto prostředků na základě plnění odvodů příspěvků. Zákonné pojištění není ziskově orientované – celková suma obdržených příspěvků je určena pro bezprostředně vzniklé pojistné události spadající do oblasti sociálního pojištění. Kolem 97 % finančních příjmů je použito na úhradu výkonů v rámci sociálního zabezpečení. Zákonné sociální pojištění primárně sleduje sociální cíle a ne úzce ohraničené cíle tržní (jako např. vyplácení podílů ze zisku,…). To umožňuje, že zákonné sociální pojištění poskytuje kvalitativně vyšší výkony pro všechny pojištěnce. 2.1 Příspěvky a dávky Obecně Z odvedených příspěvků na sociální pojištění se vrací více než 97 % zpět pojištěncům, a to ve formě sociálních dávek. Je důležité poznamenat, že z důvodu zjednodušení správy odvodu pojistného na sociální pojištění jsou zároveň s odvody na nemocenské pojištění odváděny i další příspěvky, které jsou následně poukazovány na příslušné instituce. K těmto příspěvkům patří: • • • • • •

pojištění v případě nezaměstnanosti příspěvky do fondu pro případ insolventnosti (podle Zákona o pojištění a odškodnění v případě platební neschopnosti) odškodnění v případě nepřízně počasí příspěvek na výkon těžké noční práce příspěvek na bydlení odvody do odborových svazů

2.2 Aktuální pojistné sazby Pojistné sazby – závisle výdělečně činných Nemocenské pojištění (Krankenversicherung)1

Zaměstnavatel

Zaměstnanec

Zaměstnanci

3,40 %

3,40 %

Dělníci (EFZG)

3,65 %

3,95 %

Úředníci

3,15 %

3,95 %

Ostatní dělníci

4,55 %

4,55 %

Nezávislí zaměstnanci

3,25 %

3,25 %

1

V uvedených příspěvcích nemocenského pojištění je už započítaný i dodatečný příspěvek ve výši od 0,5 % na financování nemocenských ústavů (die Krankenanstaltenfinanzierung).

10

Úrazové pojištění (Unfallversicherung) Dělníci a zaměstnanci

1,4 %

bez příspěvku

Úředníci

0,47 %

bez příspěvku

Penzijní pojištění (Pensionsversicherung) Dělníci a zaměstnanci

12,55 %

10,25 %

Horníci

18,05 %

10,25 %

Pojistné sazby – nezávisle výdělečně činných Živnostníci Nemocenské pojištění (Krankenversicherung)1

8,9 %

Příspěvek na podporu podniku (Betriebshilfebeitrag)

0,05 %

Penzijní pojištění (Pensionsversicherung)

15,00 %

Úrazové pojištění (Unfallversicherung)

1072,- na osobu na rok

Noví samostatně výdělečně činní (Neue Selbständige) Nemocenské pojištění (Krankenversicherung)1

8,9 %

Příspěvek na podporu podniku (Betriebshilfebeitrag)

0,05 %

Penzijní pojištění (Pensionsversicherung)

15,00 %

Úrazové pojištění (Unfallversicherung)

1072,- ATS na rok

Zemědělci Nemocenské pojištění (Krankenversicherung)1

6,4 %

11

Příspěvek na podporu podniku (Betriebshilfebeitrag)

0,4 %

Úrazové pojištění (Unfallversicherung) (podnik)

1,9 %

Penzijní pojištění (Pensionsversicherung)

14,5 %

12

3. Pojištění pro případ nezaměstnanosti v Rakousku (Arbeitslosenversicherung) V Rakousku se za žádných okolností finanční odvody na základě pojištění pro případ nezaměstnanosti cizincům po řádném ukončení pracovního poměru nevracejí. Odvody pojištění pro případ nezaměstnanosti se po řádném ukončení pracovního vztahu nevracejí ani rakouským občanům. Systém tohoto druhu pojištění je postaven na principu pojistné události (v tomto případě případ nezaměstnanosti). Pojištění v případě nezaměstnanosti stojí „mimo“ tři základní pilíře sociálního pojištění v Rakousku, které tvoří: • • •

nemocenské pojištění (Krankenversicherung ) úrazové pojištění (Unfallversicherung) .důchodové pojištění (Pensionsversicherung)

Pojištění pro případ nezaměstnanosti patří ale i tak do systému povinných pojistných odvodů. Rakouské instituce dělí cizince v zásadě do tří základních skupin: # #

#

občané Evropské unie a Evropského hospodářského společenství – řídí se podle smluv EU a EHP občané zemí, s kterými Rakousko uzavřelo bilaterální dohodu (ČR patří mezi ně) - do uzavření bilaterální dohody mezi Rakouskem a Českou republikou museli občané České republiky pobírat dávky v případě nezaměstnanosti jenom v Rakousku (v případě platného povolení k pobytu). V současné době však tyto dávky mohou pobírat i v České republice, přepočítané podle platných pravidel na českou měnu. občané všech ostatních zemí – řídí se na základě podmínek taxativně vymezených zákony upravujícími problematiku cizinců v Rakousku.

Pro každého, kdo v Rakousku pracoval a v případě nezaměstnanosti zažádá o finanční podporu, platí tři následující podmínky: 1. chuť a vůle pracovat, 2. práce, kterou chce osoba vykonávat (má v budoucnu vykonávat), nesmí stát mimo zákon, 3. cizinec, v případě, že má povinnost povolení k pobytu, musí mít platné povolení k pobytu udělené podle příslušné právní normy a tuto normu nesmí ani jinak porušit (Fremdengesetz – Zákon o migraci). V minulosti platilo, že cizinci, kteří pracovali, ale nežili v Rakousku, mohli tyto dávky v případě nezaměstnanosti pobírat. Tato skutečnost v současné době už neplatí. Dnes se rozlišují druhy povolení k pobytu na základě délky doby povoleného pobytu. Při zažádání o dávku v nezaměstnanosti se posuzuje každý případ individuálně. Důležitou podmínkou v případě, že cizinec vyplněním žádosti o pobírání dávky v nezaměstnanosti žádá o pravidelné vyplácení této dávky je, že tento cizinec je oprávněn a smí být v Rakousku zaměstnaný. Cizinec se musí osvědčit platným povolením k pobytu, které časově kryje dobu jeho nezaměstnanosti nebo její část (např. sezónní pracovníci o podporu v nezaměstnanosti žádat nemohou). Jestliže cizinec toto povolení k pobytu vlastní, neexistuje žádný důvod pro deportaci v době trvání jeho nezaměstnanosti. Tuto problematiku vymezuje rakouský Zákon o migraci. V podstatě však ale stále platí individuální ověřování žadatelů, kde se zohledňuje začlenění cizince do tří základních skupin, přičemž rodinní příslušníci, utečenci a ostatní uvedení v § 1AuslBG [pozn. 1]. jsou hodnoceni a posuzováni zvlášť. 13

Čím delší povolený pobyt je, tím je posuzování rakouských úřadů práce (AMS) komplikovanější. Obecně však můžeme vycházet z následujících informací: -

v případě, že cizinec žádá o dávku v nezaměstnanosti poprvé, musí mít odpracováno minimálně 52 týdnů za poslední dva roky (jednotlivé dni se sčítají) při opakovaném podání žádosti o dávku v nezaměstnanosti stačí 28 týdnů odpracovaných v minulém roce, ode dne podání žádosti jestliže žadatelem je osoba mladší 25 let, postačuje i při podání první žádosti jenom 26 týdnů odpracovaných v Rakousku

Na základě platnosti bilaterální dohody mezi Českou republikou a Rakouskem platí pro občany České republiky jisté výjimky. Existencí zvláštních ustanovení je zajištěno, že občan České republiky pracující v Rakousku nemusí odpracovat dva roky; v případě odpracování 26 týdnů v Rakousku a předcházejícím zaměstnání v České republice a sumou těchto dvou období dosáhne požadovaných 52 týdnů, získá nárok na dávku v nezaměstnanosti. Podle místa podání žádosti o dávku nezaměstnanosti a vlastnění platného povolení k pobytu může tuto dávku pobírat buď na území Rakouska, nebo na území České republiky. Uvedené platí v opačném významu i pro občany Rakouska, kteří jsou zaměstnáni v České republice. (kapitola 4, článek 20 německé verze příslušné bilaterální dohody). Pro občany Evropské unie platí dohoda Evropské unie, která obsahuje ustanovení, podle kterého může žadatel o peněžité dávky v případě nezaměstnanosti tento svůj nárok přenést a následně ho uplatnit kdekoliv na území členských států Evropské unie (např. občan Rakouska po přesídlení do jiného členského státu Evropské unie v době pobírání dávky v nezaměstnanosti nárok na tuto dávku neztrácí a je mu dále vyplácena ze strany hostujícího státu, který tyto finanční prostředky zpětně dostane navráceny od rakouské strany; (resp. příslušné instituce, v tomto případě od rakouského úřadu práce). 3.1 Odvody V Rakousku jsou příspěvky pro případ nezaměstnanosti stejné na straně zaměstnavatele i na straně zaměstnance – 3 % z hrubé mzdy. Samostatně výdělečně činné osoby tento druh pojištění neplatí a tedy ani nemají nárok na dávky z tohoto pojištění vyplývající (k danému druhu pojištění se nevztahují ani odvody do insolventního fondu). Pojištění samostatně výdělečných osob pro případ nezaměstnanosti se váže na živnostenské pojištění, které stojí mimo oblast spadající do správy rakouského úřadu práce. Samostatně výdělečné osoby musí rozlišovat, jaký druh pojištění platí pro svoji osobu a jaký druh pojištění hradí pro své zaměstnance a podnik (firmu) vůbec. Výjimku v řadě závislých zaměstnání, co se odvodu a nároku na pojištění pro případ nezaměstnanosti týče, tvoří cizinci se sezónním pracovním povolením, kteří odvody tohoto pojištění ze své hrubé mzdy platí, ale v případě nezaměstnanosti nemají na dávku v nezaměstnanosti nárok. Pomocníci při sklizni úrody tento odvod platit nemusí a nárok na dávku v nezaměstnanosti nemají. Cizincům se tento příspěvek v případě předčasného ukončení pracovního poměru vlastní vinou nebo návratem do domovské země za žádných okolností nevrací. Dávky sociálního pojištění (včetně pojištění pro případ nezaměstnanosti – Arbeitslosenversicherung) vybírají nemocenské pojišťovny, které takto odvedené finance spravují a rozdělují do jednotlivých částí systému sociálního pojištění v Rakousku. Finančními toky se kumulují příslušné finance ve fondu rakouského úřadu práce, který tato instituce spravuje na základě vlastního rozpočtu. Z fondu jsou následně jednotlivými úřady práce vypláceny dávky, které spadají do systému pojištění v případě nezaměstnanosti.

14

3.2 Rakouský úřad práce Rakouský úřad práce (Arbeitsmarktservis) spadá pod rakouské Ministerstvo hospodářských záležitostí a svým základním charakterem (ne pokud se jedná o pojištění pro případ nezaměstnanosti – Arbeitslosenversicherung) a místním rozložením připomíná charakter tuzemských úřadů práce. Zároveň však plní i určité funkce správy služeb zaměstnanosti a správy sociálního pojištění. Centrála rakouského úřadu práce – AMS se nachází ve Vídni a působí jako celorakouská instituce. V současnosti AMS představuje „Dienstleistungsunternehmen des öffentlichen Recht“, což představuje zvláštní právní formu: „veřejnoprávní podnik v oblasti služeb“. Na tomto základě představuje zvláštní právní formu ustanovení instituce podobného charakteru, která odlišuje AMS od ostatních subjektů sociálního pojištění. V současnosti v rakouských kompetentních kruzích neustále probíhá diskuse o přestavbě AMS na typ společnosti s ručením omezeným. Služby rakouského úřadu práce se dělí na „hoheitstechtliche“ a na „privatwirtschaftliche“, tedy na veřejnoprávní a soukromě-hospodářské služby. Do první skupiny – veřejnoprávní služby (hoheitsrechtliche) – spadají téměř všechny služby týkající se sociálního pojištění/zabezpečení a jsou posuzovány podle veřejného práva (öffentliches Recht). První skupina služeb AMS spadá pod Ministerstvo pro hospodářské záležitosti (Ministerium für wirtschaftliche Angelegenheiten). Do druhé supiny – soukromě-hospodářské služby (privatwirtschaftliche) – spadají např. dávky při rekvalifikaci v nezaměstnanosti a jsou posuzované podle občanského práva (bürgerliches Recht). 3.3 Odbory Při podání žádosti o přiznání nároku na dávku v nezaměstnanosti mohou odbory sehrát jen poradní úlohu pro zaměstnance. O dávku v nezaměstnanosti musí žadatel zažádat osobně na příslušném úřadě práce (AMS).

15

4. Systém pojištění pro případ nezaměstnanosti v Rakousku - obecné podmínky 4.1 Pasivní politika zaměstnanosti Peněžité dávky, které jsou nezaměstnaným vypláceny v rámci pojištění pro případ nezaměstnanosti, zahrnují zejména: • •

Arbeitslosengeld Ausbildungsarbeitslosengeld

• • • •

Familienzuschlag Notstandshilfe Pensionvorschuss Sondernotstandshilfe

•

Überbrückungshilfe

Dávky v nezaměstnanosti Dávky na rekvalifikaci v nezaměstnanosti [pozn. 2 ] Doplněk rodinného příjmu Pomoc (podpora) v případě nouze Předčasný důchod Zvláštní pomoc (podpora) v případě nouze Podpora pro bývalé státní úředníky

Přiznání nároku na dávku v nezaměstnanosti a její vyplácení spadá do kompetence regionálních úřadů práce (AMS). Podmínky, které musí žadatel o dávku z pojištění pro případ nezaměstnanosti splnit, jsou následující: musí být nezaměstnaný, schopný a ochotný pracovat, v minulosti musel být minimální dobu zaměstnán a platil příspěvek pojištění pro případ nezaměstnanosti (Arbeitslosenversicherung – ekvivalent příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v České republice). Existují specifické podmínky jednotlivých individuálních dávek, které spadají do systému pojištění pro případ nezaměstnanosti. Žadatelé, kteří vyplní patřiční formulář žádosti o přiznání dávky v nezaměstnanosti, jsou oprávněni za splnění určitých podmínek dávku pobírat. Příjemci dávky v nezaměstnanosti je z této podpůrné dávky hrazeno zdravotní pojištění, důchodové pojištění a v některých případech pojištění úrazové. Rodinní příslušníci příjemců dávek v nezaměstnanosti jsou rovněž zastřešeni zdravotním pojištěním. Doba pobírání dávky v nezaměstnanosti je považována za náhradní dobu pojištění pro potřeby důchodového pojištění. Příjemci dávek v rámci pojištění pro případ nezaměstnanosti jsou pojištěni pro případ úrazu pokud se účastní programu aktivní politiky zaměstnanosti (employment foundation, training-unemployment). Výše dávky obvykle závisí od výše předcházejícího příjmu nezaměstnaného. Regionální oddělení úřadů práce pro vyplácení dávek z pojištění pro případ nezaměstnanosti určují a kontrolují oprávněnost žadatele pobírat tyto dávky. 4.2 Pasivní opatření Nezaměstnaná osoba je definována jako osoba bez zaměstnání, registrovaná na úřadě práce, jako osoba práci aktivně hledající a schopna i ochotna pracovat. Nárok na dávku v nezaměstnanosti může být uplatněn jen tehdy, jestliže tato osoba byla v minulosti zaměstnána alespoň minimální dobu a řádně platila příspěvek pojištění pro případ nezaměstnanosti (tato doba je taxativně vymezená – uvedeno níž). Např. osoby, které přerušily zaměstnání na delší čas, a absolventi škol nárok na dávku v nezaměstnanosti nemají. Aby osoba mohla uplatnit nárok na vyplácení dávky z pojištění pro případ nezaměstnanosti, musí být registrována na úřadě práce.

16

4.2.1 Dávka v nezaměstnanosti K získání této peněžité dávky (finanční podpory v rámci pojištění pro případ nezaměstnanosti) musí osoba splňovat již uvedené podmínky nároku na dávku z pojištění pro případ nezaměstnanosti. Vůle a ochota pracovat se projeví v ochotě osoby přijmout vhodné zaměstnání, v participaci na programu aktivní politiky zaměstnanosti a v individuálních aktivitách hledání si dalšího vhodného zaměstnání. Za přiměřené zaměstnání se považuje zaměstnání, které koresponduje s fyzickými schopnostmi nezaměstnaného, který si práci hledá, neohrožuje jeho zdraví ani mravní zásady, je adekvátní a dostatečně finančně ohodnocené a splňuje jeho kvalifikační možnosti. V případě, že by příjemce dávky v nezaměstnanosti odmítl zaměstnání anebo úmyslně zabraňoval dalšímu zaměstnání nebo úspěšnému absolvování rekvalifikačního programu, jeho dávka v nezaměstnanosti by byla pozastavena (pozastavení pobírání dávky minimálně na 6 týdnů, na 8 týdnů při opakovaných přestupcích). Minimální požadovaná doba, po kterou byl žadatel o dávku v nezaměstnanosti zaměstnán a řádně si platil pojištění pro případ nezaměstnanosti, je celkově 52 týdnů v průběhu posledních 24 měsíců. Ti, kteří už dříve pobírali dávku v nezaměstnanosti anebo mateřský, resp. otcovský příspěvek, jednoduše musí dokázat, že byli zaměstnáni po dobu 28 týdnů za posledních 12 měsíců. Existují speciální regulační opatření týkající se mladých lidí do 25 let. Ti musí dokázat, že pracovali 26 týdnů a řádně si platili pojištění pro případ nezaměstnanosti. Dávka v nezaměstnanosti jim ze strany úřadu práce může být poskytnuta jen tehdy, jestliže jim prostřednictvím úřadu práce nebylo nalezeno nové zaměstnání nebo poskytnut vzdělávací rekvalifikační kurz v průběhu 4 týdnů. Výše dávky v nezaměstnanosti se určuje na základě předcházejícího příjmu (základ dávky). Tento základ je odvozen z hrubé mzdy (včetně poměrného podílu mimořádných odměn) za poslední kalendářní rok v případě, že žadatel požádal o dávku v nezaměstnanosti v časovém rozmezí od 1. června do 31. prosince příslušného roku. V případě, že žádost o dávku v nezaměstnanosti byla podána v časovém rozmezí od 1. ledna do 30. června příslušného roku, základ dávky se odvozuje od hrubého příjmu (včetně poměrného podílu mimořádných odměn) v předminulém roce. Příklad: 1) žádost 1999

2000

1.1.2001

= hrubá mzda z roku 1999 jako základ dávky

17

30.6.2001

2) žádost 1999

2000

1.1.2001

30.6.2001

31.12.2001

= hrubá mzda z r. 2000 jako základ dávky

Hrubá mzda je snížena o daň z příjmu a o příspěvky na sociální pojištění (= čistý příjem). Základ dávky v nezaměstnanosti je obvykle 55 % tohoto čistého příjmu. Dávka v nezaměstnanosti (ne její odvozený základ sazby) roste v návaznosti na „kompenzační vyrovnávající příspěvkové sazbě“, která je stanovena Zákonem o sociálním pojištění/zabezpečení (2001: ATS 8.437,-) v případě, že: • •

částka kompenzační vyrovnávající příspěvkové sazby nepřekročí 60 % čistého příjmu osob, které nepobírají rodinné příspěvky. Jinak dostane příjemce dávky jen 60 % svého čistého příjmu. částka kompenzační vyrovnávající příspěvkové sazby nepřekročí 80 % čistého příjmu osob s jedním nebo více rodinnými příspěvky. Jinak dostane příjemce dávky jen 80 % čistého příjmu.

Minimální délka pobírání dávky v nezaměstnanosti je 20 týdnů. Z odpracované doby se může tato doba prodloužit na: • • •

30 týdnů, v případě 156 týdnů odpracovaných za předcházejících 5 let; 39 týdnů, v případě odpracovaných 312 týdnů v předcházejících 10 letech, jestliže nezaměstnaná osoba je ve věku minimálně 40 let; 52 týdnů v případě odpracovaných 468 týdnů v předcházejících 15 let, jestliže nezaměstnaná osoba má minimálně 50 let.

Dávka v nezaměstnanosti se vyplácí ode dne podání žádosti o její vyplácení. Osoby, které dobrovolně rozvázaly pracovní poměr nebo byly propuštěné na základě jejich osobní chyby, nemají po dobu prvních 4 týdnů nezaměstnanosti nárok na pobírání dávky v nezaměstnanosti (nedochází však ke zkrácení následné délky pobírání podpory). 4.2.2 Doplněk rodinného příjmu Doplňkový rodinný příspěvek je 13,30 ATS na den na jedno dítě. Je poskytován výlučně rodičům s dětmi, kterým byl rodinný příspěvek uznán.

18

4.2.3 Pomoc (podpora) v případě nouze Pomoc (podpora) v případě nouze je dávkou hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, na kterou osoba může uplatnit nárok po uplynutí pobírání dávky v nezaměstnanosti nebo mateřského, resp. otcovského příspěvku. Tato dávka v rámci hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti v sobě spojuje principy sociálního pojištění a péče. V prvé řadě, základ pomoci (podpory) v případě nouze je vypočítaný na základě předcházející pobírané dávky v nezaměstnanosti a nepřevýší 92 % nebo 95 % základní sazby (95 % základní sazby, v případě že je nižší než 8 437,- ATS). Za druhé, žadatelé musí mít skutečnou potřebu této dávky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti po započítání příjmu partnera a nezdanitelných minim (nezdanitelné minimum pro rodiče v roce 2001 bylo 5 863,- ATS; na jedno dítě to bylo 2.953,- ATS; základ pro zdanění: 30 dní). Základní sazba pomoci (podpory) v nouzi je redukovaná v poměru k nezdanitelné částce. Po šesti měsících pobírání této dávky její výška závisí od doby, po kterou žadatel pobíral dávku v nezaměstnanosti. V případě, že žadatel pobíral dávku v nezaměstnanosti po dobu 20 týdnů, výše pomoci (podpory) v případě nouze nesmí překročit vyrovnávací příspěvek (Ausgleichzulagenrichtsatz), který je stanoven v Zákoně o sociálním pojištění (2001: ATS 8 437,-). Jestliže pomoc (podpora) v případě nouze následuje po 30 týdnech pobírání dávky v nezaměstnanosti, horní limit pro její základ je založen na životním minimu, které stanovuje zákon (Exekutionsordnung na 9 740,- ATS v roce 2001). Jestliže by vyplácení pomoci (podpory) v případě nouze mělo následovat po období pobírání dávky v nezaměstnanosti v délce 39 nebo 52 týdnů, výše uvedený limit není v tomto případě aktuální. Nárůst starších nezaměstnaných v řadách žadatelů o pomoc (podporu) v případě nouze umožňují určité příznivé úpravy (směrnice) o zdanitelném minimu. Podmínkou je, že neexistuje možnost přesídlení žadatele bez informování regionálního poradního orgánu; nezdanitelné minimum -

-

je zvýšeno o 100 % pro osoby, kterým nárok pobírat dávku v nezaměstnanosti po dobu 52 týdnů vypršel dosažením 50 let (zdanitelné minimum v roce 2001 pro manželé bylo 11 726,- ATS a pro každého rodinného příslušníka 5 906,ATS). je trojnásobné pro osoby, které se staly nezaměstnanými před dovršením 55 let věku, v případě že dávku v nezaměstnanosti pobíraly po dobu 52 týdnů a zároveň si platily pojištění pro případ nezaměstnanosti po dobu 20 let (manželé 17 588,- ATS, děti 8 859,- ATS).

Na rozdíl od opatření vztahujících se na dávku v nezaměstnanosti, za přiměřené zaměstnání pro ty, kteří pobírají pomoc (podporu) v případě nouze, se počítá i takové, které by mohlo omezit šance žadatele v navrácení se do předcházející profese. V případě, že nezaměstnaný nemá žádnou šanci najít si přiměřené, resp. vhodné zaměstnání v blízké budoucnosti, pomoc (podpora) v případě nouze se může vyplácet po dobu 1 roku (52 týdnů) a tato doba může být prodloužena „nedefinovatelně“ pomocí žádosti dokladující, že požadované podmínky jsou splněny. 4.2.4 Předčasný důchod Lidé, žádající o důchod (starobní, invalidní, atd.) a zároveň pobírající dávku v nezaměstnanosti nebo pomoc (podporu) v případě nouze, jsou při podání žádosti o předčasný důchod upřednostňováni, aby byli finančně zaopatřeni po dobu, dokud jejich nárok na důchod posoudí příslušní instituce důchodového systému. Mohou pobírat předčasný

19

důchod tak dlouho, pokud budou splňovat podmínky nároku na pobírání dávky v nezaměstnanosti nebo pomoci (podpory) v případě nouze (s osvobozením od způsobilosti, použitelnosti a chuti pracovat). Částka se rovná výši dávky v nezaměstnanosti nebo pomoci (podpory) v případě nouze. Nesmí však překročit denní limit průměrného starobního nebo invalidního důchodu (2001: ATS 405,- na den anebo 310,- ATS na den). V případě, že vyplácený důchod není hrazen Správou důchodového pojištění (Pension insurance authority), výše tohoto předčasného důchodu je zpětně upravena podle dávky v nezaměstnanosti nebo pomoci (podpory) v případě nouze. Rozdíl mezi denní výší dávky v nezaměstnanosti nebo pomoci (podpory) v případě nouze a průměrným starobním nebo invalidním důchodům se nedoplácí. 4.2.5 Speciální pomoc (podpora) v případě nouze Svobodné matky a otcové nebo ti rodiče, jejichž příjmy jsou nízké, jsou oprávněni pobírat speciální pomoc (podporu) v případě nouze do té doby, dokud jejich dítě nedosáhne tří let, ale ne déle než po dobu 52 týdnů – v případě, že jejich nárok na rodičovský příspěvek skončil, žádna péče o dítě není povolena a pracovní smlouva musí být na dobu určitou. 4.2.6 Další příspěvky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti Další příspěvky poskytované na základě pojištění pro případ nezaměstnanosti poskytované úřadem práce (AMS) jsou: •

dávky na zvyšování kvalifikace

•

částečná finanční podpora pracujících důchodců (Altersteilzeitgeld)

- jsou příspěvky určené na podporu zaměstnanosti a jsou poskytovány zaměstnancům za přesně stanovených podmínek

- tyto dávky jsou poskytovány zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají důchodce na částečný úvazek za stanovených podmínek . Obě dávky jsou částí rozpočtu pasivní politiky trhu práce, nejsou ovšem vypláceny nezaměstnaným osobám.

20

5. Statistiky AMS 5.1 Cizinci a nezaměstnanost v roce 2000 V roce 2000 obdrželi cizinci z pojištění pro případ nezaměstnanosti v průměru 8 832,- ATS měsíčně. Průměrná délka pobírání dávky v nezaměstnanosti v roce 2000 byla 63,2 dní (to znamená, že v roce 2000 připadá na jednoho nezaměstnaného cizince v rámci vyplacených dávek v nezaměstnanosti 18 349 ATS ). Celkový počet nezaměstnaných cizinců v roce 2000 byl přibližně 109 700, přičemž průměrná délka nezaměstnanosti (i bez pobírání této dávky) byla 90,6 dní a průměrná nezaměstnanost cizinců byla 25 731. V roce 2000 obdrželo 306 cizinců finanční podporu na absolvování rekvalifikačního kurzu. Tyto rekvalifikační kurzy byly otevřeny jen pro cizince. Ostatních rekvalifikačních kurzů se cizinci účastnili spolu s rakouskými občany. Celkový počet cizinců, kteří absolvovali uvedené kurzy, může být jen odhadován, nepřesáhl však 10 % všech zúčastněných nezaměstnaných (290 289 případů rekvalifikace). V roce 2000 bylo v Rakousku celkově 109 700 nezaměstnaných cizinců, což představuje pokles o 2 496 osob (2,2 %) oproti roku 1999. Tento pokles nezaměstnanosti u cizinců je relativně malý oproti poklesu nezaměstnanosti rakouských občanů, který představoval 4,2 %. Podíl nezaměstnaných cizinců na celkovém počtu nezaměstnaných v Rakousku představoval 15,9 % (oproti 15,7 % v roce 1999). Tabulka3 Nezaměstnanost podle státní příslušnosti Státní příslušnost

Změna oproti předešlému roku Absolutní Relativní (%) -25 255 -4,2 -2 496 -2,2 -27 751 -3,9

Nezaměstnaní Rok 2000 597 197 109 676 688 873

Státní příslušníci Rakouska Cizinci Celkově

Zdroj: AMS, 2000 Tabulka4 Rozložení dlouhodobé nezaměstnanosti (nad 180 dní), rok 2000 Podíl dlouhodobě nezaměstnaných na všech nezaměstnaných

Relativní podíl nezaměstnaných

Muži

17,9 %

dlouhodobě nezaměstnaných 51,1 %

Ženy

23,3 %

48,9 %

42,2 %

Rakušané

22,0 %

91,8 %

84,1 %

Cizinci

10,4 %

8,2 %

15,9 %

21

57,6 %

5.2 Cizinci a trh práce 5.2.1 Cizinci a samostatně výdělečně činné osoby1 v Rakousku – věková struktura Tabulka5 Všechny osoby, které v průběhu roku 2000 v Rakousku vykonávaly samostatně výdělečnou činnost a jejich průměrný roční stav Počet osob (celkově)

1

Muži Ženy 18 let a méně 19 – 24 let 25 – 29 let 30 – 39 let 40 – 49 let 50 – 54 let 55 – 59 let 60 let a více2 Rakušané Cizinci

248 100 158 000 1 100 10 600 26 000 120 300 127 000 57 600 37 200 26 200 392 100 13 900 (3,4 %)

Změna (1999/2000 v %)

Průměrný roční stav (celkově)

1,5 1,2 -13,6 0,2 -5,1 -0,3 2,3 7,7 -12,2 7,1 0,2 6,9

221 100 144 400 600 7 400 21 300 107 500 118 500 54 500 33 200 22 500 354 200 11 300

Průměrný roční stav (změna 99/2000v %) 1,2 -1,2 -12,3 -0,4 -4,2 -0,2 2,2 7,4 -14,2 6,4 0,0 9,6

Termín „samostatně výdělečně činná osoba“ zahrnuje zemědělce, živnostníky v oblasti svobodných povolání a jejich rodinné příslušníky. 2 Z toho je 16 400 osob v poproduktivním věku (podle definice: ženy starší než 60 let a muži nad 65 let). Absolutní čísla jsou zaokrouhlena na sto, procenta jsou odvozena z hrubých dat: HV Rakouské databáze sociálního pojištění: Synthetis-Strukturberichterstattung 2000. Pramen: AMS, 2000 5.2.2 Nabídka pracovních sil Od roku 1997 je registrován nárůst nabídky pracovních sil (součet závisle zaměstnaných a nezaměstnaných). Tento nárůst kulminoval v roce 1999 (3 329 641). Rok 2000 vykázal mírný pokles nabídky pracovních sil. K uvedenému poklesu pracovních sil přispěla i opatření politiky trhu práce zavedená v průběhu roku 1999. Nárůst zaměstnávání cizinců možno odvodit na základě posilňování integračního úsilí rakouské společnosti a na základě posilnění sezónních pracovních pobytů. Tab ul ka 6 Potenciál pracovních sil Rakouska, 2000 Pracovní síla 2000

Změna za

předešlý absolutní

rok

Celkově Rakušané Cizinci Celkově Rakušané Cizinci Muži 1 864 519 1 648 746 215 773 - 11 822 - 17 404 + 5 583 Ženy 1 463 532 1 333 697 129 835 + 10 233 + 3 799 + 6 433 Celkem 3 328 051 2 982 443 345 608 - 1 589 - 13 605 + 12 016 Pramen: Hauptverband der österreichischen Sozialversicherungsträger, AMS

22

relativní (%) Spolu - 0,6 + 0,7 - 0,04

Podíl cizinců na pracovní síle Rakouska (%), 2000

Cizinci 12%

Rakušané 88%

5.2.3 Zaměstnanost v civilním sektoru národního hospodářství V polovině roku 2000 došlo na základě závažného konjunkturálního rozmachu k příznivému vývoji v oblasti zaměstnanosti. Tabulka7 Zaměstnanost v civilním sektoru národního hospodářství Rakouska, 2000

1

Muži Ženy Spolu

Zaměstnanci1

2000

Celkem 1 757 000 1 376 700 3 133 700

Rakušané 1 558 000 1 255 800 2 813 800

Změna Celkem + 2 200 + 23 700 + 25 800

Cizinci 199 000 120 900 319 900

(1999/2000) absolutní Rakušané - 4 500 + 17 000 + 12 400

Cizinci + 6 700 + 6 700 + 13 400

Relativní celkem + 0,1 + 1,7 + 0,8

Roční průměr je definován jako průměr za předešlých dvanáct měsíců; zaokrouhleně Pramen: Hauptverband der österreichisches Sozialversicherungsträger, AMS Österreich Zaměstnanci v civilním sektoru národního hospodářství Rakouska procentuální zastoupení cizinců, 2000

Cizinci 11%

Rakušané 89%

23

5.2.4 Zaměstnanost cizinců v Rakousku Zaměstnanost pracovní síly cizinců Nárůst zaměstnanosti cizinců v roce 2000 Občané členských států Evropského hospodářského společenství už nepodléhají ustanovením cizineckého zákona, eventuálně vízové povinnosti. Mají zaručena široká práva (i povinnosti), jsou zrovnoprávněni s rakouskými občany. Evidence občanů státu EHP a údaje o jejich zaměstnanosti nespadají rakouskému úřadu práce (AMS). V současnosti tyto údaje shromažďuje Centrála rakouských sociálních pojišťoven. Reorganizací evidence a zpracování dat došlo k přerušení, resp. stížení vykazování časových řad zaměstnanosti cizinců v Rakousku. De facto nový způsob sledování této problematiky zaznamenáváme až od roku 1995. Existují kvalitativně rozdílné údaje o státním občanství, a to na základě toho, jestli jsou čerpány z údajů o sociálním pojištění anebo jsou zjišťovány prostřednictvím možných intervalových změn v osobních údajích na příslušných institucích (přihlašovací povinnost). V roce 2000 bylo v Rakousku zaměstnáno v průměru 319 900 osob; z toho 199 000 mužů a 120 900 žen (průměr je vypočten za období předešlých 12 měsíců z údajů Centrály rakouských pojišťoven). Průměrný stav cizinců zaměstnaných v Rakousku, rok 2000

Cizinci 11% Rakúšané 89%

Rozložení zaměstnaných cizinců v Rakousku podle pohlaví, průměr. stav za rok 2000 Ženy 38% Muži 62%

24

Oproti roku 1999 vzrostl počet zaměstnaných cizinců v Rakousku celkem (to znamená včetně občanů Evropského hospodářského společenství) o 13 449 (+ 4,4 %); přičemž zaměstnanost mužů vzrostla o 6 706 (+ 3,5 %) osob a zaměstnanost žen o 6 743 (+ 5,9 %). Jestli z celkového počtu 319 900 cizinců pracujících v Rakousku odečteme 32 500 občanů Evropské unie a příjemce peněžní dávky v mateřství s platným pracovním poměrem (kterých počet Centrála sociálních pojišťoven odhadla na cca 8 000), dostaneme zhruba 279 400 státních příslušníků třetích zemí, což je počet asi o 10 300 (+ 3,8 %) zaměstnaných cizinců z třetích zemí více než v roce 1999. Na celkovém počtu zaměstnaných cizinců v Rakousku (tj. cizinci z Evropského hospodářského společenství, Evropské unie i třetích zemí) se podíleli především občané ze zemí bývalé Jugoslávie, z členských států Evropské unie (převážně z Německa) a z Turecka. Nesoulad v datech o platných pracovních povoleních udělených cizincům, kterými disponuje rakouský úřad práce (AMS), možno vysvětlit následovně: v datech, kterými disponuje Centrála sociálních pojišťoven, jsou zahrnuti, na rozdíl od statistik AMS, i ti cizinci, kteří sice pocházejí z třetích zemí, ale na základě § 1 Zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG) [pozn. 1]platné pracovní povolení nepotřebují.1 Jsou to jak rodinní příslušníci rakouských občanů, kteří pocházejí z třetích zemí, tak i státní příslušníci členských států Evropského hospodářského společenství, kteří jsou zaměstnáni v Rakousku. Dále se sem řadí i cizinci spadající pod Konvenci o uprchlících. Podle dat Centrály sociálních pojišťoven jednak (včetně státních příslušníku Evropského hospodářského společenství) vzrostl podíl zaměstnaných cizinců na všech zaměstnaných osobách v civilním sektoru národního hospodářství Rakouska o 0,3 procentuálního bodu na 10,2 % (z toho připadá jeden procentní bod na příslušníky Evropského hospodářského společenství a 0,2 procentuálního bodu na příjemce peněžní dávky v mateřství). Jednotlivé spolkové země Rakouska se na tomto podílu cizinců (včetně státních příslušníků Evropského hospodářského společenství) podílely v roce 2000 následujícím průměrným podílem: nejvyšší mírou to byly Vorarlbersko (18,6 %), Vídeň (14,3 %), Salzbursko (11,5 %); nejnižší mírou zase: Štýrsko (5,2 %), Korutany (6,0 %) a Horní Rakousko (7,6 %); Ostatní spolkové země vykazují tyto podíly: Dolní Rakousko (9,5 %), Burgenland (10,1 %) a Tyrolsko (10,1 %). Podle dat Centrály sociálních pojišťoven dvě třetiny pracovní síly cizinců (67,4 %) připadají na tradiční krajiny původu migrující pracovní síly: země bývalé Jugoslávie (dnešní státy Jugoslávie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie a Slovinsko, které dohromady vykazují 158 500 cizinců zaměstnaných v Rakousku, dále je to Turecko (57 100 osob). Z Polska, Maďarska, Rumunska a bývalého Československa (současné České republiky a Slovenské republiky) pochází 12,9 % (41 200 cizinců) zaměstnaných v Rakousku. Z ostatních zemí (vyjma Evropského hospodářského společenství) pochází 9,6 % (30 600) cizinců

25

Z členských zemí Evropského hospodářského společenství v Rakousku (EHP) pracuje 10,1 % (32 500) cizinců – z toho občané Německa tvoří 6,5 % (20 900).

Cizinci zaměstnaní v Rakousku podle zemí původu, 2000 Turecko 18% Střední a východní Evropa 13%

Země bývalé Jugoslávie 49%

Ostatní země (vyjma EHS) 10% EHS 10%

Počet cizinců, pro které platí povinnost získání pracovního povolení (teda ne ti, na které se vztahuje §1 AuslBG [pozn. 1] - Zákona o zaměstnávání cizinců), vzrostl v roce 2000 oproti předešlému roku o 3 019 (tj. + 1,3 %) na 242 159 osob. Z těchto 242 159 osob je 156 82 mužů (což představuje o 287 nebo o 0,2 % více než v roce 1999) a 85 297 žen, kterých počet za období 1999/2000 vzrostl o 2 732 nebo o 3,3 %. Z toho vyplývá, že průměrný počet jejichž zaměstnaných cizinců s platným pracovním povolením na celkovém počtu zaměstnaných v Rakousku byl v roce 2000 stejný jako v roce 1999 a tvořil 7,7 % ( 242 159 osob) všech pracovních sil zaměstnaných v Rakousku (přičemž cizinci bez povinnosti získání pracovního povolení tvoří 2,6 % (77 741 osob) celkové pracovní síly Rakouska. (výpočet Čerňanská). Na základě podkladů rakouského úřadu práce ve Vídni o evidenci udělených pracovních povolení byly v roce 2000 jednotlivými úřady práce vystavené následující druhy a počet pracovních povolení cizincům s povinností pracovního povolení: průměrně: 24 150 povolení k zaměstnání – Beschäftigungsbewilligung – (v předešlém roce 22 150, tj. + 2 000); 20 400 pracovních povolení – Arbeitserlaubnis – (v předešlém roce 29 520, tj. – 9 120); 188 000 potvrzení o zproštění – Befreiungsschein – (v předešlém roce 179 740, tj. + 8260); 40 předběžných oprávnění – vorläufige Berechtigung – (v předešlém roce 17, tj. + 23); 460 povolení k vyslání – Entsendebewillingung – (v předešlém roce 350, tj. + 110); 191 povolení k zaměstnaní podle § 4 AuslBG [pozn. 3] (v předešlém roce 96, tj. + 95); 7 877 potvrzení o zproštění podle § 4 AuslGB [pozn. 3] (v předešlém roce 6 580, tj. + 1297); 1 059 Abkommen povolení (povolení vyplývající z příslušných dohod) (v předešlém roce 690, tj. + 369). Téměř čtyři pětiny zaměstnaných cizinců (89,4 %) připadá na cizince dlouhodobě zaměstnané v Rakousku.

26

Ze zemí bývalé Jugoslávie – Jugoslávská republika, Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie – pocházejí tři pětiny (tj. 61,1 %) cizinců s povinností pracovního povolení, kteří pracují v Rakousku. V roce 2000 tento podíl představuje 147 900 osob (oproti 144 500 osobám (59,6 %) v roce 1999, tj. roční změna 1999/2000 + 3 400 osob). Z Turecka pochází další jedna pětina (19,2 %) uvedené pracovní síly cizinců v Rakousku, kterou tvoří 46 600 osob (oproti 20,0 % což je 47 7000 osobám v roce 1999). Roční změna 1999/2000 je – 1 100osob. Čtyři pětiny cizinců zaměstnaných v Rakousku s povinností pracovního povolení tedy tvoří pracovní síla přicházející z tradičních zemí původu. Slovenská republika a Česká republika měly v roce 2000 podíl na pracovní síle cizinců s povinností pracovního povolení 3,7 % (v roce 1999 3,6 %), což představuje 8 910 osob oproti 8 600 osobám v roce 1999, tj. + 310 osob. Na Polsko, Maďarsko a Rumunsko připadá necelých 10,5 % tedy 25 530 osob (25 200 osob v roce 1999, tj. + 330 osob). Na ostatní země, pro jejichž občany platí povinnost pracovního povolení, připadá 5,5 % (13 220 osob; 13 140 osob v roce 1999, tj. + 80 osob). Téměř dvě třetiny všech cizinců pocházejících z třetích zemí (v roce 2000 tvořili 65,9 %; v roce 1999 to vylo 65,4 %) byly zaměstnány v následujících profesích: - stavební profese (37 300 osob, v roce 1999 v těchto profesích pracovalo 37 700 cizinců z třetích zemí, což je roční změna 1999/2000 – 400 osob), - hutnické profese (32 970 osob, v roce 1999 v těchto profesích pracovalo 33 120 cizinců z třetích zemí, což je roční změna 1999/200 – 150 osob), - pomocné profese (24 780 osob, v roce 1999 v těchto profesích pracovalo 23 700 cizinců z třetích zemí, což je roční změna 1999/2000 + 1 080 osob), - profese v cizineckém ruchu (40 120 osob, v roce 1999 v těchto profesích pracovalo 38 480 osob, což je roční změna 1999/2000 + 1 640 osob), - profese v úklidových službách (24 400 osob, v roce 1999 v těchto profesích pracovalo 23 490 cizinců z třetích zemí, což je roční změna 1999/2000 + 910 osob. Povolení v roce 2000 – celkově V roce 2000 bylo rakouskými institucemi uděleno celkově 146 800 povolení (oproti roku 1999, kdy bylo uděleno 126 900 povolení je roční změna + 19 900) . Z toho bylo vydaných 78 390 povolení k zaměstnání – (v roce 1999 jich bylo vydaných 68 250, roční změna + 10 140); 10 350 pracovních povolení – (13 830 v roce 1999, roční změna – 3 480); 47 040 potvrzení o zproštění – (36 850 v roce 1999, roční změna + 10 190); 650 předběžných oprávnění –(350 v roce 1999, roční změna + 300); 2 850 povolení k vyslání – (2 250, roční změna + 600); 5 220 potvrzení o zajištění – (3 830, roční změna + 1 390) a 2 270 povolení na základě dohod – (1 530, roční změna + 740).

27

6. Cizinci v SRN 6.1 Historické souvislosti Německo má dlouhou historii přistěhovalectví. Již v průběhu industrializace a rozvoje těžby uhlí a výroby oceli se pracovníci stěhovali do Porúří, zejména z Polska. Druhá světová válka a následné události vyvolaly ohromné migrační proudy. Od počátku 60. let se zvýšil počet cizích státních příslušníků z přibližně 700 000 na 7,3 milionů. Napřed tvořili migrační proud „gastarbeitři“. V roce 1973 byl sice zastaven nábor, ale počet cizinců na území Německa stále rostl. Příčinou nárůstu bylo především přistěhovávání rodinných příslušníků za pracovníky, vyšší počet porodů ve srovnání s počtem úmrtí a v posledních letech silný přírůstek žadatelů o azyl a uprchlíků. Jestliže počet cizinců na začátku 80. let ještě mírně klesal, v letech 1985 až 1997 se opět zvyšoval. V roce 1997 bylo tzv. migrační saldo poprvé od roku 1984 negativní. Z Německa se vystěhovalo o 21 768 cizinců více, než se jich do Německa nově přistěhovalo. Nicméně celkový počet cizinců v Německu v roce 1997 vzrostl vzhledem k vyššímu počtu porodů ve srovnání s počtem úmrtí u této skupiny obyvatelstva na 7,36 milionů. Také v roce 1998 bylo migrační saldo negativní (o 33 455 odchodů více než příchodů). To lze do značné míry vysvětlit větším rozsahem návratů přechodně přijatých uprchlíků z Bosny a Hercegoviny. Celkově se počet cizinců žijících v Německu snížil na 7,32 milionů. To odpovídá podílu cizinců v populaci ve výši 8,9 %. Tím se v roce 1998 počet cizinců v Německu poprvé od poloviny 80. let snížil. V roce 1999 bylo migrační saldo opět pozitivní (o 118 000 příchodů více než odchodů). K 31. prosinci 1999 žilo v Německu přibližně 7 343 600 cizinců. Hlavní země původu jsou: • Turecko (2 053 564 osob), představují cca 28% všech usídlených cizinců • státy Evropské unie (1 858 672 osob) • býv. Jugoslávie.1 Více než polovina neněmeckého obyvatelstva již žije v Německu více než 10 let, téměř jedna třetina dokonce již přes 20 let. Od roku 1990 se v Německu narodil 1 milion dětí, jejichž oba rodiče měli cizí státní příslušnost.

1

Čísla pocházejí z „Data a fakta o situaci cizinců“, pověřenec spolkové vlády pro otázky cizinců, říjen 2000 in : Migrační politika, Zásady DGB pro úpravu přistěhovalectví, 2001

28

Vedle trvale založeného přistěhovalectví pracovníků a jejich rodin se na pracovním procesu, mimo jiné, v Německu podílejí: • státní příslušníci třetích zemí jako sezónní pracovníci (1999: 223.358), zejména v zemědělství, • pracovníci na základě smlouvy o provedení práce (kontingent 2000 byl 53 700) působící především ve stavebnictví, • dočasně vyslané pracovnice a pracovníci z členských států EU v rámci volného poskytování služeb.2 Od otevření hranic s východní Evropou lze také zjistit posílení přistěhovalectví německých státních občanů - v letech 1997 až 1999 se přistěhovalo ročně asi 200 000 německých občanů a asi 120 000 se jich vystěhovalo. V posledních 10 letech se přistěhovaly asi 2 miliony později vysídlených lidí (Spätaussiedler), včetně rodinných příslušníků (od roku 1950 jich bylo asi 4 miliony). Kromě toho bylo v období 1996 až 1999 přijato z bývalého SSSR 370 000 židovských přistěhovalců a asi 130 000 smluvních uprchlíků, případně uprchlíků na základě kontingentu.3 Cizinci jsou obzvláště silně zastoupeni v některých regionech. Jejich podíl v populaci některých spolkových zemí, jako Bádensko-Würtembersko, Berlín, Brémy, Hamburg, Hesensko a Severní Porýní–Vestfálsko leží značně nad spolkovým průměrem (viz následující tabulka). Města jako Frankfurt nad Mohanem (30,1 %), Stuttgart (24,1 %), Mnichov (23,6 %), Kolín (20,5 %), Düsseldorf (19,2%), Wiesbaden (18,0 %), Duisburg (17,4 %) a Hamburg (18,7 %) mají zvláště vysoké podíly cizinců (viz následující tabulka). V některých městských částech mnohých měst je podíl cizinců ještě vyšší. Většina cizinců (cca 97%) žije ve starých spolkových zemích. Podíl cizinců v německých spolkových zemích Spolková země

Obyvatelstvo

Cizinci

Baden-Württemberg Bayern Berlin Brandenburg Bremen Hamburg Hessen Mecklenburg-Vorpommern Niedersachsen Nordrhein - Westfalen Rheinland –Pfalz Saarland Sachsen Sachsen-Anhalt Schleswig- Holstein Thüringen Německo - celkem

10 475 932 12 154 967 3 386 667 2 601 207 663 065 1 704 735 6 051 966 1 789 322 7 898 760 17 999 800 4 030 773 1 071 501 4 459 686 2 648 737 2 777 275 2 449 082 82 163 475

1 268 582 1 107 222 484 952 52 814 81 042 326 447 845 053 27 042 477 447 1982 860 301 461 80 981 84 569 49 210 142 214 31 695 7 343 591

Podíl cizinců na obyv. % 12,11 9,11 14,32 2,03 12,22 19,15 13,96 1,51 6,04 11,02 7,48 7,56 1,90 1,86 5,12 1,29 8,94

Pramen: Ausländerpolitik und Ausländerrecht im Deutschland 2

Pracovníci vyslaní v rámci volného poskytování služeb mají obecně nárok jen na odměnu za práci a sociální ochranu podle úpravy platné v zemi, kde se nachází sídlo podniku. Pouze ve stavebnictví existuje minimální mzda. Odhady ze stavebnictví vycházejí z ročního výkonu řádově 160 000 až 170 000 pracovních sil. 3 Migrační politika, Zásady DGB pro úpravu přistěhovalectví, 2001

29

Občanské války v Afganistanu a ve východní Africe, a také politické pronásledování menšin nutily v 90. letech lidi k masovému útěku. Hlavní břemeno z celosvětově kolem 9 milionů uprchlíků nesly chudé státy v Africe. Konec konfliktu Východ-Západ a válka v bývalé Jugoslávii v 90. letech vedly ke zvýšení počtu uprchlíků v Evropě. Spolková republika byla - v protikladu k rozšířenému mínění - až na třetím místě mezi západoevropskými přijímacími státy.4 Pouze asi polovina uprchlíků požívá trvalou ochranu. Velká část uprchlíků z Bosny-Hercegoviny mezitím spolkovou republiku zase opustila.5 Německo není jen země, kam se lidé stěhují, ale i země, odkud lidé odcházejí. V letech 1992 až 1999 se přistěhovalo asi 6,3 milionů lidí se zahraničním pasem a asi 4,9 milionů lidí se zase vystěhovalo. 6.2 Legislativa Přistěhovalectví do Německa podléhá četným předpisům. Právní rámec tvoří cizinecký zákon, vyhlášky upravující výjimky a úpravy pro jednotlivé situace, jako například pro povolání v oblasti informačních technologií, spolu s předpisy EU, které se týkají volného pohybu pracovních sil a volného poskytování služeb. Německo má zákonnou úpravu týkající se přistěhovalectví, i když jsou tyto předpisy často nepřehledné. Zákony, které řeší problematiku cizinců: − Ausländergesetz (AusIG 1990) – upravuje příjezdy, pobyty, občanská práva občanů neněmecké státní příslušnosti s výjimkou určitých skupin (diplomaté) − Asylbewerbleistunggesetz (AsylbLG 1998) – definice azylantů − Sozialgesetzbuch (SGB 1997) – upravuje zaměstnávání cizinců 6.3 Zaměstnanost cizinců V letech 1955 až 1968 byly s Itálií, Španělskem, Řeckem, Tureckem, Marokem, Portugalskem, Tuniskem a Jugoslávií uzavřeny dohody o náboru zahraničních pracovníků. Zaměstnanost cizinců vzrostla z 80 000 (polovina r. 1955) na 2,6 milionů (11,9 % všech pracovníků) na podzim r. 1973. Koncem roku 1973 se projevilo zásadní zhoršení situace v oblasti zaměstnanosti, především jako následek negativního vývoje světové ekonomiky, způsobeného první ropnou krizí. Poptávka po pracovních silách klesala. Došlo k nárůstu počtu nezaměstnaných z 273 000 v roce 1973 na 1 074 000 v roce 1975. Spolková vláda na to reagovala výnosem o zastavení náboru pracovníků. Se zvyšováním počtu cizího obyvatelstva po roce 1988 stoupl do roku 1993 v západní části spolkové republiky výrazně také počet zaměstnaných cizinců s povinným sociálním pojištěním přibližně o 560 000 na 2,17 milionů. Teprve potom počet zaměstnaných cizinců 4

V letech 1991-1993 bylo v Německu registrováno asi 280 000 Rumunů a Bulharů jako žadatelů o azyl. V 90. letech hledalo asi 840 000 lidí z bývalé Jugoslávie ochranu v Německu. Uklidnění, které v této oblasti nastalo, je hlavní příčinou snížení počtu žadatelů. Zatímco v letech 1993-1999 hledalo ochranu ročně kolem 200 000 lidí, tento počet se v roce 2000 snížil na polovinu. 5 V roce 1996 žilo v Německu 330 000 uprchlíků z Bosny-Hercegoviny (většinou zde byli pouze trpěni). V roce 1999 jich bylo ještě 50 000.

30

opět nepatrně klesl a sledoval tak opožděně všeobecné snižování zaměstnanosti započaté v roce 1992. Podle posledních čísel, která jsou k dispozici, bylo v březnu 1998 v západní části spolkové republiky zaměstnáno s povinným sociálním pojištěním 1,95 milionů cizinců. Jejich podíl na celkovém počtu pracovníků zde tak činil 8,9 %. (podrobnější údaje viz příloha Povinné sociální pojištění zaměstnaných cizinců v SRN podle státní příslušnosti). Naproti tomu v souladu s regionálním rozdělením zahraničního obyvatelstva má zaměstnanost cizinců v nových spolkových zemích pouze malý význam. Čísla o cizincích zaměstnaných s povinným sociálním pojištěním v této oblasti jsou k dispozici od poloviny roku 1996. Od této doby se počet zaměstnaných cizinců pohyboval mezi 41 000 a 43 000. V březnu 1998 zde bylo 41 300 cizinců zaměstnaných s povinným sociálním pojištěním (podíl na celkové zaměstnanosti 0,8 %). 6.4 Nezaměstnanost cizinců Přes nárůst zaměstnanosti cizinců do r. 1995 se zároveň nadprůměrně zvýšila nezaměstnanost cizinců (viz příloha: Vývoj průměrné míry nezaměstnanosti cizinců v západních spolkových zemích od roku 1980). Od nejnižšího stavu v r. 1990 se počet nezaměstnaných cizinců v západní části spolkové republiky v ročním průměru více než zdvojnásobil z 203 000 na 521 600 v roce 1997. V roce 1998 se poprvé počet nezaměstnaných cizinců opět snížil na 505 000. Avšak s 19,6 % byla míra nezaměstnanosti cizinců (vztahující se na cizince zaměstnané v závislé činnosti) i nadále značně nad srovnatelnou všeobecnou mírou nezaměstnanosti (Němci a cizinci) – vztahující se na civilní výdělečně činné osoby v závislé činnosti – ve výši 10,5 % v ročním průměru za rok 1998. Koncem roku bylo bez zaměstnání 469 731 cizinců, míra nezaměstnanosti činila 18,8 % (Němci 10,1%). Tab. 1 Míra nezaměstnanosti v SRN

Rok 1980 1990 1997 1999

Celkem 3,8 7,2 11,0 8,8

Cizinci 5,0 10,9 20,4 18,4

31

Graf 1 Vývoj celkové míry nezaměstnanosti a nezaměstnanosti cizinců v SRN

25 20 15 %

celkem cizinci

10 5 0 1980

1990

1997

1999

Jednotlivé národnosti jsou přitom postiženy velmi rozdílně. Koncem prosince 1999 činila v západní části spolkové republiky míra nezaměstnanosti u • • • • •

Turků ………………………….. 23,3 % Italů ……………………………. 18,4 % Řeků ……………………………. 17,6 % Portugalců ……………………… 13,6 % Španělů …………………………. 12,2 %

Příčiny nadprůměrného nárůstu nezaměstnanosti cizinců v posledních letech jsou vedle většího nárůstu počtu cizinců na pracovním trhu v důsledku přistěhovalectví často deficity v oblasti odborné kvalifikace, přičemž však lze také pozorovat, že v mnoha případech pouze neexistují doklady, kterými by bylo možné získanou kvalifikaci doložit. Podle poslední analýzy struktury pracovního trhu nemělo 78 % cizinců nezaměstnaných koncem září 1999 žádné ukončené odborné vzdělání (Němců 38,8 %). V nových spolkových zemích má naproti tomu – stejně jako zaměstnanost cizinců – i nezaměstnanost cizinců pouze druhořadý význam. V ročním průměru v r. 1999 tam bylo nezaměstnaných 35 010 cizinců. Jejich podíl na celkovém počtu všech nezaměstnaných činil pouze 2,3 %. Ovšem i zde je jejich nezaměstnanost vyšší. Kroky německé vlády S ohledem na prognózované strukturální změny na trhu práce s narůstající poptávkou po odbornících při současném rušení pracovišť s jednoduchou prací bude v příštích letech růst i u cizinců význam zvyšování odborné kvalifikace. Zde je především důležité, pokud možno už u mladých cizinců, odstraňovat jazykové nedostatky i nedostatky ve všeobecném vzdělání, aby se tak zlepšily předpoklady pro vstup do pracovního života.

32

7. Typy pracovních povolení a pobytů 7.1 Vymezení základních pojmů Zaměstnání Zaměstnání je chápáno jako nesamostatně výdělečná činnost (závislá pracovní činnost), v pracovních poměrech. Jako na zaměstnání je pohlíženo také na získávání pracovních znalostí, dovedností nebo zkušeností v rámci podnikového vzdělávání (doškolování, přeškolení, výcvik). Cizinci Cizinci jsou osoby, které nejsou Němci ve smyslu článku 116 Ústavy, resp. ty, které nemají německou státní příslušnost. Evropský hospodářský prostor (EHP) K Evropskému hospodářskému prostoru patří země Evropské unie – EU: − Belgie, − Dánsko, − Německo, − Finsko, − Francie, − Řecko, − Velká Británie, − Irsko, − Itálie, − Lucembursko, − Nizozemí, − Rakousko, − Portugalsko, − Švédsko − Španělsko, − jakož i Island, Norsko a Lichtenštejnsko, které nevstoupily do EU. Třetí státy - země, které nejsou členy Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru Německá legislativa rozlišuje 3 skupiny cizinců: − státní příslušníci EU, resp. EHP − státní příslušníci zemí, s kterými má SRN uzavřeny dohody o sociálním zabezpečení − státní příslušníci všech ostatních zemí. 7.1.1 Souhlas s pracovní činností Cizinci, kteří nemají státní příslušnost některého členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, zásadně potřebují pro výkon závislé výdělečné činnosti

33

souhlas s pracovní činností. Souhlasem s pracovní činností je zajišťována přednost pro Němce a státní příslušníky zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru a jim na roveň postavené zahraniční pracovníky (zvýhodnění pracovníci) při přístupu na trh práce. K pracovníkům postaveným na roveň patří ti zahraniční pracovníci, kteří mají právní nárok na souhlas s pracovní činností nezávisle na situaci na trhu práce nebo na základě pevnější úpravy („zpevnění“) statusu pobytu tento souhlas nepotřebují (definice jednotlivých pracovních povolení viz kapitola 7.3). Pro zahraniční uchazeče o práci tedy platí, že: − Smí v Německu pracovat pouze tehdy, když vlastní souhlas s pobytem (Aufenthaltsgenehmigung). Jedná se o souhlas, který nesmí vylučovat práci/zaměstnání, resp. je předpokladem získání pracovního povolení. − Zaměstnavatelé smí zahraniční pracovníky zaměstnat pouze tehdy, když předloží platný souhlas s pracovní činností (Arbeitsgenehmigung). Souhlas s pracovní činností se poskytuje buď jako pracovní povolení (Arbeitserlaubnis) nebo jako pracovní oprávnění (Arbeitsberechtigung). Třetí knihou sociálního zákoníku byly dosavadní části týkající se pracovního povolení, pokud jde o pojmy, k 1. lednu 1998 přizpůsobeny cizineckému právu. Pod nadřazeným pojmem „souhlas s pracovní činností“ /Arbeitsgenehmigung/ (§ 284 Třetí knihy sociálního zákoníku) se dosavadní „všeobecné pracovní povolení“, které se vydává v závislosti na situaci na trhu práce, stalo „pracovním povolením“ /Arbeitserlaubnis/ (§ 285 Třetí knihy sociálního zákoníku). Dosavadní „zvláštní pracovní povolení“, na které existuje nárok nezávisle na možnostech zprostředkování práce pro Němce a jim na roveň postavené cizince, se stalo „pracovním oprávněním“ /Arbeitsberechtigung/ (§ 286 Třetí knihy sociálního zákoníku).

7.1.2 Pobytové tituly Německé úřady rozlišují několik typů povolení k pobytu, pro které čeština nemá adekvátní výraz. V závorkách jsou proto uváděny i originální německé výrazy. 1. Souhlas s pobytem (Aufenthaltsgenehmigung) je zastřešujícím pojmem pro následující pobytové tituly (typy): − Oprávnění k pobytu (Aufenthaltsberechtigung -§ 27AusIG): zabezpečuje stálé pobytové právo se zesílenou ochranou před vyhoštěním. To je přípustné pouze ze závažných důvodů veřejné bezpečenosti − jedná se o definitivní „zpevnění“ pobytu, stejná ochrana před vyhoštěním jako u azylantů, − Povolení k pobytu (Aufenthaltserlaubnis-§§ 15,17 AusIG): je uděleno, jestliže je cizinci povolen pobyt bez vazby na určitý pobytový účel. Povolení k pobytu se u zahraničních pracovníků zpevňuje s přibývajícím trváním (dobou) pobytu. Nejprve je povolení omezeno na jeden rok, potom je dvakrát omezeno na dva roky a nakonec je uděleno neomezeně. Neomezené povolení k pobytu představuje právní jistotu trvání pobytu. Jestliže pominou předpoklady udělení, nemůže být dodatečně omezeno. − Potvrzení pobytu (Aufenthaltsbewilligung): účelově vázaný pobytový titul, který přesně vymezuje délku trvání pobytu – např. pro pracovníky se smlouvou o dílo, praktikanty, studenty, − Dovolení pobytu (Aufenthaltsbefugnis §30 AusIG): je uděleno cizinci

34

z mezinárodních nebo naléhavých humanitárních důvodů nebo v rámci zájmů SRN, jde o pobytový titul poskytovaný z důvodu porušování lidských práv, humanitárních nebo politických důvodů; př. kontingent pro uprchlíky. 2. Pobytový souhlas (Aufenthaltsgestattung) Cizinci, který žádá o azyl je v průběhu provádění azylové procedury odsouhlasen pobyt v SRN. Pobytový souhlas zaniká při nepopiratelnosti rozhodnutí spolkových úřadů pro uznání zahraničních uprchlíků. Pokud je cizinec uznán jako azylant, má nárok na udělení neomezeného pobytového povolení. 3. Strpění pobytu (Duldung §§ 55, 56 AusIG) Nejedná se o „pobytový titul“, který opravňuje k pobytu. Vztahuje se na cizince, kterým byla odmítnuta žádost o azyl, ale kteří žádají přezkoumání, případně na které se vztahuje vyhoštění (odmítnutí žadatelé o azyl). Pro příjezd do země k pracovnímu přijetí musí cizinec nejprve obdržet ve své zemi zahraniční vízum; po následném příjezdu a během trvání doby platnosti víza musí být zažádáno u cizineckého úřadu o souhlas (povolení) k pobytu. K tomu musí cizinec předložit souhlas s pracovní činností (pracovní povolení). Pro udělení souhlasu s pobytem jsou kompetentní příslušné cizinecké úřady. V následujících tabulkách jsou zachyceny počty cizinců s různými druhy pobytových povolení od roku 1988 do roku 1999. Pobytový status cizinců v SRN Rok

Cizinci v SRN celkem

Cizinci se souhlasem k pobytu■

Cizinci zproštěni povolení k pobytu

4 878 791 3 527 544 * 1998 5 046 434 3 656 401 * 1989 5 342 532 4 902 105 1 129 890 1990 5 882 267 4 765 495 864 878 1991 6 495 792 4 674 903 804 138 1992 6 878 117 4 881 393 749 582 1993 69 90 510 5 178 775 681 800 1994 7 173 866 539 185 629 089 1995 7 314 048 5 515 353 579 566 1996 7 365 833 5 766 928 314 880 1997 7 319 593 5 903 873 225 096 1998 7 343 591 5 979 090 204 361 1999 ■ mimo cizinců, kteří jsou zproštěni povinnosti povolení k pobytu

35

Z toho povolení k pobytu (AE) omezené

neomezené

1 607 603 1 580 862 1 569 972 1 553 613 1 455621 1379 047 1 314 241 1 261 574 1 235 697 1 649 585 1 775 339 1 757 746

1 421 281 1 486 782 1 455 143 1 483 542 1 534 978 1 597 207 1 667 946 1 752 341 1 827 715 1 912 324 1 985 030 2 027 128

Rok 1998 1989

Povolení k pobytu příslušníci EU● ** **

Pobytové oprávnění 498 660 588 757

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

** ** ** ** 329 545 449 111 557 498 630464 698 200 760 807

747 100 863 462 880 166 885 524 882 950 877 473 866 769 860 387 849 259 824 099

Pobytové potvrzení

Pobytové dovolení

*** *** *** *** *** 167 183 170 747 186 846 198 882 199 950 206 379 231 231

*** * ** *** *** *** 102 850 131 546 238 751 249 226 199 338 164 570 173 718

● vztahuje se na příslušníky EU, jedná se o čistě deklaratorní povolení, které je vystaveno na žádost cizince * sledováno od roku 1990 ** sledováno od roku 1994 *** sledováno od roku 1993 Pramen: Ausländerpolitik und Ausländerrecht in Deutschland. Bundesministerium Innern, 2000

7.2 Výjimky Povinnost pracovního povolení se nevztahuje na státní příslušníky členských států EHP a s omezením také na jejich manžele. Rovněž se nevztahuje na cizince, kteří mají neomezené povolení k pobytu nebo oprávnění k pobytu. Osoby, které nepotřebují souhlas s pracovní činností: − osoby, které vlastní oprávnění k pobytu − osoby, které mají neomezené povolení k pobytu, − manželé, příbuzní a sešvagření prvního stupně − a další (posádky lodí a letadel, osoby, které provádějí montáže dodaného zboží, zaměstnanci v přeshraniční dopravě) pokud doba zaměstnání nepřesáhne tři měsíce − učitelé, vědecko-výzkumní pracovníci na VŠ − vědečtí pracovníci ve výzkumných pracovištích − studenti a školáci v rámci prázdninových výměn a pobytů pokud celková doba celkově nepřekročí 3 měsíce v roce. Odlišně je v SRN upraveno také zaměstnávání: a) přeshraničních pracovníků, b) sezónních pracovníků, c) hostujících zaměstnanců. ad a) Přeshraniční pracovníci Státnímu příslušníku některého z německých sousedících států může být uděleno pracovní povolení v rámci příhraničních zón za předpokladu, že se pracovník denně vrací do místa bydliště nebo zaměstnání je omezeno na dva dny v týdnu. Dalším významným předpokladem udělení pracovního povolení je předložení dokladu o nepobíraní sociální dávky. Přeshraniční zaměstnávání je omezeno: u Polska na Mecklenburg –Vorpommern, Sasko a na určité zemské okresy a města, u ČR na Bavorsko, Sasko a na určité zemské okresy

36

a města. Zaměstnávání přeshraničních pracovníků je v kompetenci Spolkového úřadu práce (Bundesanstalt für Arbeit) a následně jednotlivých okresních úřadů práce (Arbeitsamt). Pro udělení pracovního povolení nejsou podstatné kvóty podle jednotlivých zemí nebo profesí ani časové ohraničení práce; udělení vychází výhradně ze situace na pracovním trhu německých příhraničních regionů se zohledněním principu přednostního zaměstnávání. Přeshraniční pracovník nepotřebuje povolení k pobytu, nýbrž pouze tak zvanou Grenzgängerkarte (kartu pro přeshraniční pendlování), jejíž platnost je 2 roky. Pracovník musí získat potvrzení o přijetí do zaměstnání od budoucího zaměstnavatele a souhlas příslušného německého úřadu práce, který vydává na konkrétní místo pracovní povolení. Na jeho základě může zájemce žádat na německém cizineckém úřadě o hraniční kartu. Německý zaměstnavatel je povinen zajistit zahraničním pendlerům stejné pracovní a sociální podmínky jako zaměstnancům německé národnosti (tj. alespoň minimální mzdové tarify a sociální pojištění). ad b) Sezónní pracovníci Sezónní zaměstnávání je vymezeno jako zaměstnání na nejméně 30 hodin týdně při průměrně nejméně 6 odpracovaných hodinách denně, maximálně však na 3 měsíce v kalendářním roce, když byl zahraniční pracovník zprostředkován na základě dohody se zemí původu. Takové dohody jsou v současné době uzavřeny s Chorvatskem, Polskem, Slovenskem, Slovinskem, Maďarskem, Rumunskem, ČR a Bulharskem pro hotelový a restaurační průmysl. Zaměstnávání sezónních pracovníků je omezeno na určité hospodářské oblasti. K nim patří: zemědělství a lesní hospodářství, zpracování ovoce a zeleniny, provoz hotelů a restaurací a pily. Zaměstnávání sezónních pracovníků je pro zaměstnavatele (podnik) omezeno na 7 měsíců v roce, to se však nevztahuje na podniky působící v oboru zpracování ovoce, zeleniny, vína, chmele a tabáku. ad c) Hostující zaměstnanci Zahraniční odborní pracovníci, kteří se chtějí v Německu rozšířit své profesní znalosti a dovednosti a znalosti německého jazyka, mohou za určitých podmínek pracovat v Německu. Základem pro zprostředkování jsou bilaterální dohody6, přičemž počet pracovníků je upraven kontingentem. 7.3 Pracovní povolení a oprávnění S ohledem na problémy na trhu práce je stále ještě přibližně 3,7 miliony nezaměstnaných a na pozadí vývoje nabídky zahraničních pracovníků v posledních letech, byly podmínky pro vydání souhlasu s pracovní činností nově upraveny a byl zvýšen zákonný rámec pro stanovení čekací doby pro první vstup zahraničních pracovníků ze třetích států na trh práce o rok na pět let. Od nové úpravy jsou úřady práce při rozhodování o vydání pracovního povolení povinny kromě posouzení jednotlivých případů přihlížet i ke všeobecné schopnosti trhu práce přijímat pracovníky.

6

Blíže kapitola 7.4

37

Na druhé straně bylo v zájmu integrace na trh práce zákonem stanoveno osvobození od povinného souhlasu s pracovní činností pro cizince s časově neomezeným povolením k pobytu a cizince s oprávněním k pobytu (§ 284 odst. 1, věta 2, č. 2 Třetí knihy sociálního zákoníku) a právní nárok nezávislý na situaci na trhu práce na vydání pracovního oprávnění pro cizince s povolením k pobytu a oprávněním k pobytu, kteří dlouhodobě žijí na území spolkové republiky, po šesti letech pobytu (§ 286 odst. 1, č. 1, Třetí knihy sociálního zákoníku). Přibližně 95 % cizinců zaměstnaných v Německu má buď tento právní nárok nebo jako státní příslušníci Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru žádný souhlas s pracovní činností nepotřebují. 7.3.1

Pracovní povolení

Pracovní povolení se v zásadě uděluje: − pro určené (stanovené) pracovní činnosti − v určitém závodě/podniku. Neplatí pro zaměstnání u vypůjčených pracovníků (Leiharbeitnehmer). Je třeba přihlížet k: − situaci a vývoji na německém trhu práce a − poměrům v jednotlivých případech. Úřady práce musí při svém rozhodování zvažovat zájmy zvýhodněných pracovníků a všeobecné zájmy trhu práce na straně jedné a zájmy nezvýhodněných cizinců na straně druhé. V souladu s tím smějí úřady práce vydat pracovní povolení zvláště pro první zaměstnání a pro obnovené zaměstnání pouze při striktním dodržení přednosti německých a jim na roveň postavených zahraničních pracovníků. To platí zásadně i při rozhodování o obnovení pracovního povolení, pokud chce cizinec pokračovat v zaměstnání nad rámec doby platnosti již vydaného pracovního povolení. Přitom je třeba přiměřeně přihlížet k okolnostem konkrétního případu. Pro určité skupiny osob závisí vydání pracovního povolení především na tom, že po určitou dobu pobývaly v Německu. Tato čekací doba činí v současné době: 1. čtyři roky pro rodinné příslušníky cizinců bez pevněji upraveného („zpevněného“) statusu pobytu, kteří se přistěhovali za nimi (to jsou především rodinní příslušníci osob samostatně výdělečně činných a pracovníků, kteří byli podle nařízení o výjimce ze zastavení náboru na omezenou dobu a na určitou činnost puštěni na německý trh práce); 2. jeden rok − pro manžele a děti cizinců s oprávněním k pobytu nebo strpěním (§ 55 cizineckého zákona) a s pracovním povolením (pokud jeden z manželů získal pracovní povolení, vztahuje se na druhého z manželů čekací doba) a

38

− pro cizince, kterým bylo strpění přiznáno z jiných důvodů než důvodů uvedených v §§ 51, 53, 54 cizineckého zákona (zvláště cizince, jejichž vystěhování je z naléhavých humanitárních nebo osobních důvodů dočasně odloženo). Po uplynutí čekací doby je pracovní povolení pro první zaměstnání vydáno zásadně pouze tehdy, když pro volné pracovní místo není disponibilní žádný německý nebo jemu na roveň postavený zahraniční pracovník. Zvláštní ustanovení platí pro turecké pracovníky na základě přidružení Turecka k Evropské unii: − Pro ně je např. lhůta k získání právního nároku na neomezené pracovní povolení zkrácena z 5 let na 4 roky. − Po jednoročním zaměstnání v tomtéž podniku získávají právní nárok na pracovní povolení pro pokračování ve své dosavadní činnosti. Pro turecké rodinné příslušníky, kteří se přistěhují za pracovníkem, je čekací doba pouze tři roky. 7.3.2

Pracovní oprávnění

Pracovní oprávnění je udělováno nezávisle na situaci a vývoji na trhu práce, není omezeno na určité pracovní činnosti v určitém podniku. Nárok na pracovní oprávnění lze v podstatě získat: 1. na základě pětiletého legálně vykonávaného zaměstnání podléhajícího povinnému pojištění jako u pracovníka v Německu; 2. na základě šestiletého pobytu v Německu, pokud cizinec vlastní povolení k pobytu nebo oprávnění k pobytu; 3. uzavřením manželství s německým státním příslušníkem, pokud jsou splněny podmínky pro prodloužení povolení k pobytu 4. na základě nezpochybnitelného uznání za osobu oprávněnou k získání azylu; 5. výkonem práva na návrat podle § 16 odst. 1, 2 cizineckého zákona. Na podporu integrace mají mladiství cizinci, kteří přicestovali do Německa před dosažením 18 let věku a mají povolení k pobytu nebo oprávnění k pobytu, nárok na pracovní oprávnění, pokud: 1. ukončili německou školu nebo odbornou přípravu na povolání, 2. uzavřou učební smlouvu pro přípravu na povolání, 3. účastnili se profesně zaměřeného školního roku s celodenní výukou nebo opatření k profesionální nebo jazykové integraci s celodenním programem v délce minimálně deseti měsíců. Tento právní nárok mají za určitých podmínek i cizinci s povolením k pobytu nebo oprávněním k pobytu, kteří při dovršení 18. roku věku pobývali v Německu nepřetržitě legálně po dobu 5 let.

39

Spolková vláda také upraví přístup na trh práce pro žadatele o azyl, uprchlíky před občanskou válkou a strpěné cizince. Tato úprava má tento obsah: − Pokyn Spolkového ministerstva práce a sociálních věcí Spolkovému úřadu práce z května 1997 („Clever-Erlass“) bude zrušen. Tento pokyn dosud zabraňuje uprchlíkům před občanskou válkou, žadatelům o azyl a strpěným cizincům, kteří přicestovali po 15. květnu 1997, v přístupu na trh práce. − Žadatelům o azyl a strpěným osobám bude v budoucnu přístup na trh práce otevřen po uplynutí čekací doby 12 měsíců. Zkoumání přednosti zůstane zachováno. − Váleční uprchlíci a uprchlíci před občanskou válkou, kteří mají oprávnění k pobytu podle § 32a cizineckého zákona, jsou z 12 měsíční čekací doby vyjmuti a získají nezvýhodněný přístup na trh práce bez čekací doby. − Prodloužení pracovních povolení při pokračování zaměstnání nezávisle na situaci na trhu práce (tj. bez opětovného zkoumání přednosti). − Vydávání pracovního povolení bez zkoumání trhu práce traumatizovaným osobám bez ohledu na jejich zeměpisný původ. Nová úprava bude následně přezkoumána, především s ohledem na účinky na trh práce, které se zde případně projeví. V západní části spolkové republiky bylo zahraničním pracovníkům v roce 1998 vydáno 998 327 souhlasů s pracovní činností, z toho 149 663 jako pracovní oprávnění podle § 286 Třetí knihy sociálního zákoníku a 848 664 jako pracovní povolení podle § 285 Třetí knihy sociálního zákoníku. Časově neomezené pracovní oprávnění mělo 109 258 zahraničních pracovníků. 7.3.3

Doba trvání a rozsah platnosti

Pracovní povolení je uděleno: • pro určité pracovní činnosti v určitém závodě nebo • bez omezení na určité pracovní činnosti a bez omezení na určitý podnik • nejdéle na dobu 3 let. Pracovní oprávnění je v zásadě poskytnuto • bez omezení na určité činnosti a na určitý závod • neterminované (neomezené). V případě profesního vzdělávání se poskytuje na dobu tohoto vzdělávání. Smlouva o pracovní činnosti smí být poskytnuta pouze tehdy, když zahraniční pracovník má povolení souhlas k pobytu nebo jiné pobytové dovolení nebo strpění, které nevylučuje přijetí práce (zaměstnání) nebo je požadavku povolení (souhlasu) k pobytu zproštěn.

40

7.3.4 Odepření (odmítnutí), zrušení a zánik Odepření souhlasu s pracovní činností Souhlas s pracovní činností není udělen (se neuděluje) při následujících skutečnostech: 1. Pracovní poměr se uskutečňuje na základě nepovoleného pracovního zprostředkování nebo najmutí. 2. Pracovní podmínky jsou méně příznivé než ve srovnatelném případě u německých pracovníků. Pracovní povolení je dále odepřeno, jestliže zaměstnanec je činný jako zapůjčený pracovník (Leiharbeitnehmer). Souhlas s pracovní činností může být odepřen, jestliže: 1. zahraniční pracovník nebo zaměstnavatel se proviní proti příslušným právním předpisům (neoprávněné zprostředkování práce, zaměstnávání bez pracovního povolení, nepřípustné přestoupení (přenechání) pracovního místa), 2. zaměstnanec nevrátí zrušený nebo zaniklý souhlas s pracovní činností, ačkoliv to ÚP po něm žádal, 3. existují závažné důvody v osobě zaměstnance. Zrušení souhlasu s pracovní činností Pracovní povolení vystavené na více než jeden rok, může být ke konci prvního nebo druhého roku platnosti zrušeno, jestliže to vyžaduje vývoj na německém trhu práce. Zánik souhlasu s pracovní činností Souhlas s pracovní činností zaniká v případě, že: 1. cizinci nevlastní žádný souhlas (povolení) s pobytem, pobytové schválení/strpění, 2. cizinec vycestoval a následně výjezdem nebo během jeho pobytu v cizině vyprší souhlas s pracovní činností. To neplatí, když: (resp. jedná se o případy, kdy je možné pozastavit lhůtu platnosti) − cizinec na příkaz svého zaměstnavatele (z pracovních důvodů) pokračuje v pracovním poměru nebo se zdržuje v cizině k výkonu branné služby, − cizinky se zdržují v zahraničí z důvodu narození dítěte ne však déle než 12 měsíců. 3. vzdělávání (smlouva o vzdělání) je předčasně ukončeno 7.3.5

Pokuty a penále – předpisy

Jestliže zahraniční pracovník vykonává zaměstnání bez potřebného souhlasu s pracovní činností nebo zaměstnavatel zaměstnává zahraničního pracovníka bez potřebného povolení, jedná protiprávně (§ 404 SGB III). Protiprávní jednání může být spojeno s peněžitou pokutou: • u zahraničních zaměstnanců až do výše 10 000 DM, • u zaměstnavatelů až do výše 500 000 DM. Za určitých předpokladů mohou být zaměstnavatelé potrestáni odnětím svobody až na 5 let.

41

7.3.6

Podání návrhů

Kdo žádá o souhlas s pracovní činností O souhlas s pracovní činností musí písemně požádat zahraniční pracovník. Může být také o něj zažádáno zástupně (za pracovníka) zaměstnavatelem nebo jinými osobami. Kde se žádá o souhlas s pracovní činností Kompetentní je úřad práce v okrese, kde se nachází místo výkonu práce. Za místo výkonu práce se považuje místo, kde se nachází sídlo podniku (nebo sídlo závodu či pobočky). Kdy se žádá o souhlas s pracovní činností O souhlas s pracovní činností musí být zažádáno: • před přijetím do zaměstnání, • dříve než uplyne platnost vystaveného pracovního povolení, • když jsou předloženy předpoklady pro nárok na pracovní oprávnění. Jak k žádosti přistupovat Žádosti o souhlas s pracovní činností jsou k dispozici na úřadech práce na předtištěných formulářích. Použití těchto formulářů ulehčuje rozhodnutí. Ochrana osobních údajů Před nedovoleným zjišťováním a používáním osobních údajů chrání Sociální zákoník. Osobní data smějí být zpracovávána a používána pouze tehdy, když to zpřístupňuje (umožňuje) právní předpis nebo cizinec k tomuto dá svolení. Údaje potřebuje především úřad práce, aby mohl zkoumat (hodnotit) nabídky na smlouvy o pracovní činnosti. Nutné spolupůsobení cizince vyplývá z §§ 60 První knihy Sociálního zákoníku (SGB I). Osobní údaje mohou být v potřebném rozsahu ukládány a využívány k plnění jiných úkolů spolkovým úřadem a úřadem práce (dle Soc. zákoníku). Cizinec může požadovat výpis ukládaných osobních údajů, může údaje korigovat nebo v případech uvedených v zákoně také zakázat nebo nechat vymazat. Osobní údaje podléhají utajení (§ 35 SGB I) a smějí být odevzdané pouze za vymezených předpokladů (§§ 67 SGB X). 7.4 Hostující zaměstnanci Spolková republika Německo uzavřela s různými státy, včetně ČR, dohody o výměně zahraničních pracovníků7. Podle nich smějí v SRN každoročně v rámci stanoveného kontingentu pracovat pracovníci příslušné země až po dobu 12 měsíců. Na základě žádosti lze toto zaměstnání následně prodloužit o dalších šest měsíců. Zaměstnání zahraničních pracovníků se povoluje bez přihlédnutí k situaci a vývoji na německém pracovním trhu. Cílem zaměstnání je další odborné a jazykové vzdělávání uchazečů. Činnost zahraničního pracovníka se může týkat pouze povolání, pro které má vzdělání. Doklad o minimálně tříleté odborné praxi může být ve výjimečných případech uznán jako náhrada za doklad o ukončení odborného vzdělání. Tyto dohody neslouží k zaplňování mezer, pokud jde o potřeby německého 7

Dohoda mezi vládou České a Slovenské federativní Republiky a vládou Spolkové republiky Německo z 23.4.1991

42

pracovního trhu. Dokonce i v případě, že lze rozpoznat naléhavou potřebu, rozhoduje Ústředí pro zprostředkování práce Spolkového úřadu práce8 vzhledem k účelu dalšího vzdělávání, tedy profesionální a jazykové kvalifikace pracovníků. Prováděním výměny je v SRN pověřeno Ústředí pro zprostředkování práce v Bonnu a v níže uvedených zemích ministerstva práce v hlavních městech (partnerské správní úřady Ústředí pro zprostředkování práce). Nicméně nejprve se zahraniční pracovníci musí přihlásit u místního úřadu práce ve své domovské zemi. Pouze tam obdrží potřebné formuláře žádosti a informace. Podklady žádosti jsou pak předány partnerskému správnímu úřadu v příslušném hlavním městě. 7.4.1 Nutné předpoklady zahraničních pracovníků Výměny pracovníků se mohou zúčastnit odborníci ve věku 18 až 35, popř. 40 let, kteří ukončili odborné vzdělání nebo prokáží srovnatelnou odbornou kvalifikaci. V zásadě se o činnost zahraničního pracovníka mohou ucházet příslušníci všech povolání s ukončeným vysokoškolským vzděláním nebo bez něj, pokud splňují předpoklady. Státní příslušníci těchto zemí • •

Bulharska Rumunska

odborníci do 35 let

• • • • • • • • • •

Albánie Estonska Lotyšska Litvy Polska Ruska Slovenska Slovinska České republiky Maďarska

odborníci do 40 let

Výjimky, pokud jde o věkovou hranici, nelze dělat. Ten, kdo již jednou jako zahraniční pracovník v SRN pracoval, nemá možnost v rámci tohoto postupu získat další povolení. Je třeba, aby uchazeč měl ukončené odborné vzdělání. Může být uznána srovnatelná kvalifikace (minimálně tříletá odborná zkušenost/praxe v jednom povolání). Vedle ukončeného odborného vzdělání je od uchazeče očekávána všeobecně uspokojivá znalost německého jazyka. Nepostačí, aby měl uchazeč znalosti dostatečné z hlediska zaměstnavatele pro pracovní místo, které má obsadit. Rovněž není akceptována jazyková pomoc od dalších zahraničních pracovníků zaměstnaných v podniku. Zahraniční pracovníci podávají žádost u místního úřadu práce ve své domovské zemi. Tam obdrží formulář žádosti (dvojmo) a instruktážní příručku. Žádost je třeba vyplnit dvojmo

8

Zentralstelle für Arbeitsvermittlung der Bundesanstalt für Arbeit -ZAV

43

v německém jazyce. Připojit je třeba tyto doklady: • vysvědčení o vzdělání, popř. písemný doklad o minimálně tříleté odborné praxi v příslušné oblasti činnosti (s ověřeným německým překladem), • životopis v německém jazyce s údaji o vzdělání a odborných znalostech a praxi, • pracovní osvědčení/kopie pracovní knížky (s ověřeným německým překladem), • zpravidla výpis z trestního rejstříku, • dvě fotografie novějšího data, • jazykový test uznaného učitele němčiny, popř. tlumočníka a • pracovní smlouvu, popř. písemný příslib zaměstnavatele, pokud jsou již k dispozici.

V rámci výměny zahraničních pracovníků německé úřady nepředpokládají, že by si pracovník vzal svou rodinu s sebou. Rodinným příslušníkům se zpravidla neuděluje pobytové vízum. Doba vzdělávání činí zpravidla dvanáct měsíců; při shodě pracovníka a zaměstnavatele může být další vzdělávání prodlouženo až na 18 měsíců. Žádá o něj zaměstnavatel bez předepsané formy písemně na Ústředí pro zprostředkování práce. S potvrzením o povolení obdrží zaměstnavatel žádost o prodloužení. Žádost by měla být zaslána nejpozději šest týdnů před koncem původně dvanáctiměsíčního zaměstnání Ústředí pro zprostředkování práce. Prodloužení nad rámec 18 měsíců není možné. Výjimky z tohoto pravidla neexistují. 7.4.2 Nutné předpoklady zaměstnavatelů Zaměstnavatel musí disponovat určitými podnikovými strukturami a odbornou kvalifikací (např. způsobilostí ke vzdělávání), aby mu mohli být zahraniční pracovníci zprostředkováni, popř. schváleni. Zde je zásadně nutné, aby v podniku byli zaměstnáni kromě zahraničního pracovníka nejméně čtyři německy mluvící kmenoví pracovníci9 v trvalém pracovním poměru. Aby byl vzdělávací charakter zaměstnání zahraničního pracovníka zřejmý, musí být podnik ke vzdělávání oprávněný (uvedení mistra nebo osoby způsobilé ke vzdělávání). Kromě toho potřebuje Ústředí pro zprostředkování práce určité údaje o podniku, které jsou vyžádány před rozhodnutím o povolení pracovníka. Potřebné údaje jsou závislé na typu podniku/oboru a jsou Ústředím pro zprostředkování práce požadovány individuálně u příslušného podniku. K zajištění rovnoměrného rozdělení uchazečů na všechny obory může Ústředí pro zprostředkování práce bez ohledu na jmenované orientační pravidlo (4:1) povolit případně pouze omezený počet zahraničních pracovníků na jeden podnik určitého hospodářského odvětví. Soukromé osoby/domácnosti nesmějí zahraniční pracovníky zaměstnávat. 7.4.3 Proces zprostředkování zahraničního pracovníka Zahraniční pracovníky zprostředkovává výhradně Ústředí pro zprostředkování práce. To může zájemcům z řad zaměstnavatelů po předložení nabídky míst zaslat podklady žádostí. Zpravidla se tito uchazeči představili v rámci výběrových pohovorů pracovníkům Ústředí pro 9

Kmenoví pracovníci jsou pracovní síly na plný úvazek, zaměstnané již delší dobu.

44

zprostředkování práce. Zaměstnavatelé v Německu mohou také jmenovitě požadovat některého jim známého uchazeče. V tomto případě by zahraničnímu pracovníkovi měli zaslat pracovní smlouvu. Zahraniční pracovník si pak musí sám podat žádost o účast na výměně u svého úřadu práce v domovské zemi. Jakmile podklady žádosti dojdou na Ústředí pro zprostředkování práce, vyzve ústředí zaměstnavatele, aby předložil údaje o podniku potřebné k přezkoumání vzdělávacího charakteru zaměstnání. Pracovní smlouva Pracovní smlouva je podkladem pro udělení povolení. Ústředí pro zprostředkování práce ji zkoumá mj. na základě těchto kritérií: • Zahraniční pracovník musí být zaměstnán jako odborná pracovní síla (nikoli jako pomocná síla!). • Doba zaměstnání by měla být minimálně jeden rok. • Týdenní pracovní doba musí odpovídat tarifnímu nebo obvyklému počtu hodin plného úvazku. • Náplň musí být udána konkrétně a musí odpovídat tarifním podmínkám (zpravidla odborné pracovní síle v prvním roce zaměstnání). • Zaměstnavatel se musí postarat o přiměřené ubytování. Pro zahraniční pracovníky platí německé pracovní a tarifní právo. Zahraniční pracovníci podléhají povinnosti sociálního pojištění ve Spolkové republice Německo. V Německu musí uzavřít nemocenské pojištění. Zákonná ochrana proti úrazům začíná nástupem cesty k zahájení práce. Zprostředkování se provádí zásadně bez poplatků. Existují však výjimky: Za zprostředkování zahraničních pracovníků z Estonska, Slovenska a Slovinska musí zaměstnavatel zaplatit poplatky ve výši 400 DM za každého uchazeče jeho místnímu úřadu práce. 7.4.4

Postup zprostředkování zahraničního pracovníka

Úřad práce domovské země uchazeče předá podklady žádosti po přezkoumání formálních předpokladů ministerstvu práce v hlavním městě příslušné země. To zaeviduje tuto žádost v rámci povolené maximální kvóty a předá žádost Ústředí pro zprostředkování práce. Mezi Ústředím pro zprostředkování práce a většinou partnerských správních úřadů existuje dohoda, že se všichni uchazeči musí účastnit výběrového pohovoru. Tyto pohovory se konají zpravidla dvakrát ročně v partnerských zemích za účasti pracovníků Ústředí pro zprostředkování práce. Po nich následuje předání podkladů žádostí Ústředí pro zprostředkování práce. Jestliže jsou splněny předpoklady pro řádný pracovní poměr, udělí Ústředí pro zprostředkování práce potvrzení o povolení (náhrada pracovního povolení § 2 odst. 3 č. 1 nařízení o výjimkách ze zastavení náboru ve spojení s § 10 nařízení o souhlasu s pracovní

45

činností). To uvádí i zaměstnavatele. Pracovník smí být zaměstnán pouze u jmenovaného zaměstnavatele. Ústředí pro zprostředkování práce zašle potvrzení spolu s pracovní smlouvou partnerskému úřadu v domovské zemi zahraničního pracovníka. Partnerský úřad povolení vydá nebo zašle zahraničnímu pracovníkovi. Pokyny k žádosti o vízum Po obdržení potvrzení o povolení požádá zahraniční pracovník o vstupní vízum u německého zahraničního zastupitelství (velvyslanectví nebo konzulát). Zahraniční pracovníci, kteří již v SRN byli a žádali o azyl, popř. již v Německu pracovali, by toto měli bezpodmínečně v žádosti o činnost zahraničního pracovníka a v žádosti o vízum uvést. K podání žádosti o vízum musí žadatelé předložit tyto doklady: - cestovní pas (platnost musí přesáhnout plánovaný vzdělávací pobyt minimálně o tři měsíce), - pracovní smlouvu, - potvrzení o povolení, - dvě pasové fotografie, - (většinou) rodný list a výpis z trestního rejstříku.

Příjezd Zaměstnavatel očekává, že ho zahraniční pracovník bude kontaktovat ihned po udělení víza, aby bylo možné domluvit podrobnosti týkající se příjezdu. Pracovník je povinen hlásit se do jednoho týdne po příjezdu na úřadu pro přihlašování obyvatel svého bydliště v Německu. Tam obdrží také kartu pro daň z příjmu. Jakmile skončí platnost vstupního víza, musí pracovník požádat o prodloužení povolení k pobytu u cizineckého úřadu. Zaměstnavatel musí pracovníka přihlásit k sociálnímu pojištění. 7.4.5 Zprostředkování zahraničních pracovníků z východoevropských zemí Uchazeči z východoevropských zemí podávají podklady žádostí ve dvojím vyhotovení na místním úřadu práce v domovské zemi. Účast na výměně zahraničních pracovníků je možná pouze jednou v životě a nemůže být prodloužena nad rámec 18 měsíců. Další programy pro pracovníky z východní a jihovýchodní Evropy existují pro experty v oblasti informačních technologií, sezónní pracovníky a studenty. S Chorvatskem a Slovinskem existují vládní dohody o zprostředkování pracovníků pro oblast péče o nemocné a staré. Zahraniční pracovník má po vydání potvrzení o povolení 3 měsíce čas na příjezd. Pokud by i přes smluvní příslib na své místo nenastoupil, je třeba to písemně sdělit. To platí i pro případ výpovědi pracovního poměru s udáním důvodů a při změně adresy nebo názvu firmy. Změny smlouvy během doby zaměstnání (kromě zvýšení mzdy) lze provést pouze se souhlasem Ústředí pro zprostředkování práce. Firma by měla pracovníkovi pomoci při přihlášení na úřadu pro přihlašování obyvatel (karta pro daň z příjmu) a na cizineckém úřadu. Zaměstnavatel musí zahraničního pracovníka přihlásit k sociálnímu pojištění. Proces podání žádosti, výběru a zprostředkování trvá tři až šest měsíců.

46

8. Systém sociálního pojištění v SRN Systém sociálního zajištění v SRN je postaven na třech základních principech: − na principu pojištění − zaopatřovacím principu − pečovatelském principu. Základem sociálního zajištění je první princip, který tvoří systém sociálního zabezpečení. Přehled o jednotlivých složkách sociálního zajištění přehledně dokumentuje následující tabulka. Výkony

Pojišťovacího principu Zaopatřovacího principu prostřednictvím Sociálního zabezpečení Veřejného zaopatření získají

Účastníci sociálního zabezpečení

Určité skupiny obyvatel

financováno

Příspěvky, státní dotace

Daňové prostředky

Pečovatelského principu Sociální pomoci Všichni občané, pokud potřebují pomoc Daňové prostředky

8.1 Systém sociálního zabezpečení Německý systém sociálního zabezpečení tvoří pět základních částí: − − − − −

zdravotní pojištění pečovatelské pojištění úrazové pojištění důchodové pojištění pojištění v nezaměstnanosti.

Tento systém by měl pojištěnce chránit před základními riziky v průběhu života a ve stáří zajistit hospodářskou a sociální existenci. Účast ve všech oblastech sociálního zabezpečení je spojena s existencí pracovního poměru, tzn. každý zaměstnanec s německou pracovní smlouvou nebo pracující v Německu, kromě určitých výjimek, podléhá všem těmto částem německého sociálního pojištění. 8.2 Pojistné, odvody Příspěvky na důchodové pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, zdravotní pojištění a pečovatelské pojištění jsou placeny z poloviny zaměstnavatelem a z poloviny zaměstnancem. Úrazové pojištění je hrazeno pouze zaměstnavatelem. Příspěvky se platí individuálně. Pro výpočet měsíčního příspěvku na důchodové pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, zdravotního pojištění a pečovatelského pojištění se používají speciální stropy. To znamená, že příspěvky jsou počítány až do maximální částky, přesahující příjmy jsou osvobozeny od

47

příspěvků do systému sociálního pojištění. A v podstatě závisí na tom, zda se práce uskutečňuje v bývalých německých východních či západních zemích. V roce 2001 se používají následující limity příjmů: Bývalé západní Německo: − důchodové pojištění a pojištění v nezaměstnanosti: 8700 DM měsíčně / 104 400 DM ročně − zdravotní pojištění a pečovatelské pojištění: 6525 DM měsíčně /78300 DM ročně Bývalé východní Německo: − důchodové pojištění a pojištění v nezaměstnanosti: 7300 DM měsíčně / 87600 DM ročně − zdravotní pojištění a pečovatelské pojištění: 6525 DM měsíčně /78300 DM ročně Hranice příjmu pro povinnost účasti v systémech sociálního zabezpečení Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Zdravotní/pečovatelské pojištění Staré země Nové země 4875 2250 5100 3600 5400 3975 5700 4425 5800 4800 6000 5100 6150 5325 6300 5250 6375 5400 6450 5325 6525 6525

Důchodové poj./pojištění v nezam. Staré země Nové země 6500 3000 6800 4800 7200 5300 7600 5900 7800 6400 8000 6800 8200 7100 8400 7000 8500 7200 8600 7100 8700 7300

Níže uvedené celkové sazby sociálního pojištění se všeobecně vypočítávají z hrubého příjmu. Příspěvky osvobozené podle německého daňového práva jsou osvobozeny také ze systému sociálního zabezpečení. V roce 2001 byly výše příspěvků do systému sociálního pojištění následující: − − − −

důchodové pojištění: zdravotní pojištění (průměr): pečovatelské pojištění: pojištění v nezaměstnanosti:

19,1% 13,5% 1,7% 6,5%

48

Výše sazeb příspěvků na sociální pojištění v letech 1970-2001 z hrubého příjmu Rok 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2001

důchodové 17,0 18,0 18,0 19,2 18,7 18,6 19,3 19,1

Pojištění pečovatelské 1,0 1,7 1,7

zdravotní 8,2 10,4 11,4 11,8 12,6 13,2 13,5 13,5

v nezaměstnanosti 1,3 2,0 3,0 4,1 4,3 6,5 6,5 6,5

celkem 26,5 30,4 32,4 35,1 35,6 39,3 41,0 40,8

8.2.1 Pojištění v nezaměstnanosti K uzákonění pojištění v nezaměstnanosti (Gesetz über die Arbeitsvermittlung und Arbeitlosenversicherung) došlo v Německu v roce 1927. Tento zákon se soustředil především na vytvoření a zprostředkování nových pracovních míst a měl zajistit finanční pokrytí potřeb nezaměstnaných. Proti této kompenzační politice nastoupila v roce 1969 nová koncepce přijetím Arbeitsforderungsesetz, která položila důraz na preventivní politiku nezaměstnanosti, především vzděláním a podporou pracovní mobility. Pojištění v nezaměstnanosti představuje povinný systém pojištění. Zahrnuje všechny zaměstnané osoby (tedy včetně cizinců), domácí pracovníky, učně, i další skupiny. Finanční prostředky v systému pojištění v nezaměstnanosti jsou tvořeny ze tří základních fondů: − z příspěvků pojištěných osob, − z příspěvků zaměstnavatele, − vládních subvencí. Pojištění v nezaměstnanosti je spravováno jedním úřadem (Bundesanstalt für Arbeit), který má 11 zemských pracovišť a 184 regionálních úřadů. Statutární základ: Sociální zákoník (Sozialgesetzbuch), Kniha III z 24.3.1997, doplněný zákonem z 27.6.2000 Existující schéma: Pojištění v nezaměstnanosti (Arbeitslosenversicherung); příspěvky (dávky) financované ze systému povinného sociálního pojištění Pomoc v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe); příspěvky (dávky) financovány z daňového systému (na základě pojištění v nezaměstnanosti) Působnost: všechny zaměstnané osoby (domácí pracovníci, manuální pracovníci, nemanuální pracovníci – bílé límečky, mladé znevýhodněné osoby) Podmínky pro získání v nezaměstnanosti):

hmotného

zabezpečení

49

v nezaměstnanosti

(podpory

1. Hlavní podmínky: osoby musí být nezaměstnané, tj. : • nemají zaměstnání • hledají zaměstnání • jsou registrovány na úřadu práce 2. Oprávnění pro přiznání podpory (hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti): • u pojištění v nezaměstnanosti Nezaměstnaná osoba musí být povinně pojištěna alespoň po dobu 12 měsíců během posledních třech let (ve výjimečných případech může být tato doba prodloužena, jestliže osoba pečovala o děti, příbuzné; 10 měsíců činí u osob z armádního a občanského sektoru a 6 měsíců pro sezónní pracovníky) • u pomoci v nezaměstnanosti Nezaměstnaná osoba musí během posledního roku čerpat zabezpečení v nezaměstnanosti (Arbeitlosengeld) nebo musí být potřebná 3. Maximální věk: 65 let 4. Means test (test finančních prostředků): • u pojištění v nezaměstnanosti Příjmy získané prací na částečný úvazek (tj. méně než 15 hodin týdně ) snižují výši hmotného zabezpečení. Výdělky do výše 20% hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti nebo alespoň 315 DEM (161 €) nejsou brány do úvahy. V úvahu nejsou brány ani další příjmy či aktiva. • u pomoci v nezaměstnanosti Test finančních prostředků 5. Čekací doba: nevyžaduje se; hmotné zabezpečení náleží uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání Hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti 1. Rozhodná kritéria: Poskytování hmotného zabezpečení je založeno na příjmu, fiskální kategorii figurující na daňové kartě a zda žadatel má či nemá děti 2. Výpočet hmotného zabezpečení: základem je průměrná týdenní mzda za posledních 52 týdnů se stanovenými hranicemi příjmu (viz bod 8.) 3. Sazby hmotného zabezpečení: • u pojištění v nezaměstnanosti příjemci s dětmi : 67% čistých příjmů, příjemci bez dětí: 60% čistých příjmů

50

• u pomoci v nezaměstnanosti příjemci s dětmi: 57% čistých příjmů, příjemci bez dětí: 53% čistých příjmů 4. Rodinné přídavky: jsou možné 5. Další přídavky: nejsou 6. Dny, po které jsou příspěvky samozřejmé: 7 dní v týdnu 7. Doba pobírání hmotného zabezpečení: • u pojištění v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti je zajišťována podle ekvivalentního principu; doba pobírání hmotného zabezpečení závisí na délce (trvání) povinného pojištění a věku příjemce dávek Délka pojištění měsíce

Věk (roky)

Délka pobírání hmotného zabezpečení měsíce 12 > 6 16 > 8 20 > 10 24 > 12 28 + 45 > 14 32 + 45 > 16 36 + 45 > 18 40 + 47 > 20 44 + 47 > 22 48 + 52 > 24 52 + 52 > 26 56 + 57 > 28 60 + 57 > 30 64 + 57 > 32 Doba vyplácení hmotného zabezpečení je stanovena na jeden rok. Starší 45 let mají nárok na delší vyplácení podpory v nezaměstnanosti (viz předchozí tabulka). • u pomoci v nezaměstnanosti: není limitováno Pomoc v nezaměstnanosti může být získána maximálně na dobu jednoho roku. Po uplynutí této doby může být opět zažádáno. S každou novou žádostí se přezkoumávají oprávnění (podmínky nároku) jejího čerpání. 8. Příjmové stropy: ve starých spolkových zemích to je 8 700 DM (4448 €) měsíčně, v nových spolkových zemích 7 300 DM (3732 €)

51

9. Sankce V určitých případech je na 12 týdnů pozastaveno oprávnění k pojištění v nezaměstnanosti. V případech nezaměstnanosti způsobené osobou nezaměstnaného nebo v případě odmítnutí vhodného zaměstnání 10. Akumulace s dalšími dávkami sociálního zabezpečení: Důchody: akumulace závisí na individuálních okolnostech Nemocenská: není možná 11. Akumulace s příjmy ze zaměstnání: je možná akumulace s příjmy z dalších aktivit (viz means test) Nezaměstnaný evidovaný na ÚP je zároveň zdravotně, důchodově a pečovatelsky pojištěn. Odlišně je upravena tzv. částečná nezaměstnanost, která upravuje problematiku částečných pracovních úvazků způsobených ekonomickými důvody a nezaměstnanost způsobenou klimatickými podmínkami (práce ve stavebnictví aj.) Na financování nákladů spojených s nezaměstnaností se nejvíce podílí spolkový úřad práce – BA, který organizuje poradenství, zprostředkování zaměstnání, podporu dalšího vzdělávání, podporuje vytváření pracovních míst a provádí pasivní politiku zaměstnanosti (hmotné zabezpečení a pomoc v nezaměstnanosti). Zdanění a sociální přídavky 1. Zdanění: Příspěvky nepodléhají zdanění 2. Limity příjmů pro daňovou pomoc nebo snížení daní: Minimální úroveň příjmu (existenční minimum) není za žádných okolností předmětem zdanění. Nezdanitelná úroveň příjmu v roce 2001 činila 14 000 DM (7 158 €) pro jednotlivce a 28 000 (14 316 €) pro manžele. 3. Odvody do systému sociálního zabezpečení příspěvků (dávek): Osoba, která získává příspěvky nemusí platit sociální odvody. Spolkový úřad práce platí příspěvky do systému důchodového, nemocenského a pečovatelského pojištění. 8.2.2

Pojištění v nezaměstnanosti – cizinci

Pro cizince zaměstnané v SRN platí zásadní pravidlo: Jakmile jednou cizinec získá pracovní povolení, je brán jako Němec se všemi právy a povinnostmi. Přispívá tedy do systému sociálního zabezpečení jako ostatní zaměstnanci, to znamená, že musí platit odvody a zároveň má nárok na čerpání podpory z tohoto systému. Odvody do systému pojištění v nezaměstnanosti se cizinci nevracejí.

52

Německý reformní zákon pro podporu práce zásadně nerozlišuje při přiznávání podpory v nezaměstnanosti mezi cizinci a Němci. Nárok na podporu v nezaměstnanosti mají podle toho zaměstnanci, kteří: • jsou nezaměstnaní • přihlásili se na úřadu práce • splnili čekací lhůtu. Protože pojištění v nezaměstnanosti se realizuje v podstatě podle pojišťovacího principu, má zaměstnanec (jak cizinec, tak Němec) při předložení výše uvedených předpokladů nárok na přiznání podpory v nezaměstnanosti. Rozdílný způsob nazírání ohledně cizinců nepocházejících ze zemí EU na jedné straně a občanů ze zemí EU (nikoliv Němců) na straně druhé se neuplatňuje při vyplácení podpory v nezaměstnanosti, nýbrž při nástupu do práce. Než nastoupí do zaměstnání cizinec ze země nepatřící do EU, je třeba ověřit: − zda má pobyt v Německu povolen, − zda má pracovní povolení, případně oprávnění nebo zda na to má nárok. Když končí zaměstnání a cizinec pobývá dále na základě povolení v SRN, je k němu přistupováno v otázce sociálního zajištění jako k Němci. To znamená, že pokud by byl po skončení svého zaměstnání nezaměstnaný, musí se okamžitě přihlásit na úřadu práce a obdrží dávky pojištění v případě nezaměstnanosti, které mu přísluší. 8.2.3

Dávky cizincům žijícím v SRN

Zahraniční pracovníci žijící v SRN jsou v zákonném důchodovém, nemocenském a úrazovém pojištění i pojištění pro případ péče postaveni na roveň Němcům. Zahraniční pracovníci, kteří v SRN pracují, jsou pro případ nezaměstnanosti pojištěni za stejných podmínek jako Němci. Po skončení zaměstnání podléhajícího pojištění jim náleží podpora v nezaměstnanosti a pomoc v nezaměstnanosti, pokud pro to splnili zákonem předepsané minimální pojištění a splňují i zbývající podmínky pro vznik nároku. K tomu patří i to, že je žadatel disponibilní pro snahy úřadu práce o zprostředkování zaměstnání, především že smí nové zaměstnání přijmout. Toto oprávnění u zahraničního nezaměstnaného pracovníka je podmíněno tím, že pobývá v SRN: − bez porušení právních předpisů upravujících pobyt, − že mu výkon nového zaměstnání není zakázán na základě ustanovení cizineckých právních předpisů a − že mu v případě možnosti zaměstnání bude vydán potřebný souhlas s pracovní činností. Avšak v případě, že neexistuje nárok na pracovní oprávnění nezávislé na situaci na trhu práce, a v případě, že vzhledem k přednosti německých a jim na roveň postavených

53

zahraničních pracovníků není naděje na získání pracovního povolení, vylučují tyto skutečnosti podle judikatury Spolkového sociálního soudu disponibilitu pro snahy úřadu práce o zprostředkování zaměstnání teprve tehdy, když se úřad práce neúspěšně pokouší najít pro nezaměstnaného zaměstnání po dobu jednoho roku. Zahraniční pracovníci, kteří žijí v SRN, mohou mít nárok na přídavky na děti a dávky na výchovu, pokud mají oprávnění k pobytu podle § 27 cizineckého zákona nebo povolení k pobytu podle §§ 15, 17 cizineckého zákona. Pobírání sociální pomoci je podle § 120 spolkového zákona o sociální pomoci pro cizince možné pouze tehdy, pokud si svou obživu nemohou zabezpečit sami a kromě toho nemají nárok na dávky podle zákona o dávkách pro žadatele o azyl. Pokud cizinec, který má nárok pobírání sociální pomoci, bydlí formou nájemného bydlení, má nárok na pobírání přídavku na bydlení (§ 31 zákona o přídavku na bydlení). Nárok na sociální pomoc není, pokud cizinec přijel do SRN pouze za tím účelem, aby žádal o sociální pomoc. Judikatura v tomto ohledu požaduje, aby poskytnutí sociální pomoci mělo pro rozhodnutí cizince přijet „rozhodující význam“. Privilegovaného postavení (právní nároky) v oblasti sociální pomoci požívají, vedle pracovníků ze zemí EU a Evropského hospodářského prostoru, určité skupiny cizinců na základě vnitrostátního práva (např. cizinci bez státní příslušnosti, uprchlíci přijatí v rámci humanitárních akcí pomoci), bilaterálních smluv (se Švýcarskem a Rakouskem) a multilaterálních smluv (Evropská dohoda o sociální péči, Dohoda o právním postavení uprchlíků). Děti a mladiství s cizí státní příslušnosti i jejich rodiče a mladí zletilí cizinci do dosažení 27 let věku dostávají také dávky podle VIII. knihy sociálního zákoníku – péče o děti a mládež – pokud mají legálně nebo na základě strpění podle cizineckých předpisů svůj obvyklý pobyt v SRN, a to po dobu, po kterou tato situace trvá. 8.2.4

Dávky cizincům, kteří pobývají ve své vlasti

Cizinci, kteří pocházejí z členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) nebo ze třetích zemí, se kterými byly uzavřeny dohody o sociálním pojištění (např. Turecko), dostanou po návratu do své vlasti – při splnění příslušných podmínek – dávky německého důchodového pojištění (výplata důchodů do zahraničí). Doby pojištění splněné v členských státech EU nebo smluvních státech se pro získání nároku na dávky sčítají. Důchodová dávka se však poskytuje pouze z dob pojištění splněných v Německu. V zemích, se kterými nebyla uzavřena příslušná dohoda, se německé důchodové dávky poskytují ve zmenšeném rozsahu. Zahraniční pracovníci ze zemí EU a Evropského hospodářského prostoru a ze zemí, se kterými existují dohody o sociálním pojištění, a jejich rodinní příslušníci mohou ve své vlasti dostat věcné dávky nemocenského pojištění od nositele této země. To platí i o dávkách v případě péče, pokud jejich vlast ve svém systému nemocenského pojištění dávky v případě péče má. Pokud existuje ještě nárok na nemocenské/invalidní dávky vůči německému nositeli, vyplácí je tento nositel zpravidla bezprostředně. Podpora při péči může být vyplácena do zemí EU a Evropského hospodářského prostoru, pokud jsou oprávněné osoby pojištěny

54

v německém pojištění pro případ péče. Zahraniční pracovníci ze členských zemí EU a Evropského hospodářského prostoru, kteří se v SRN stali nezaměstnanými, mohou, pokud se přihlásili na příslušném úřadu práce, odjet do jiné členské země EU nebo Evropského hospodářského prostoru – tedy i do své vlasti – a budou dostávat podporu v nezaměstnanosti podle německého práva až po dobu 3 měsíců. Musí však neprodleně – tj. do 7 dnů – být disponibilní tamnímu úřadu práce. Nezaměstnaní cizinci ze zemí, se kterými byly uzavřeny dohody o pojištění v nezaměstnanosti, dostanou v případě návratu do vlasti podporu v nezaměstnanosti své země. Doby pojištění i doby zaměstnání splněné v obou smluvních státech se za určitých podmínek sčítají pro stanovení vzniku nároku a doby nároku. Zahraniční pracovníci, kteří nežijí v Německu, mohou mít nárok na přídavky na děti, pokud zde mají neomezenou daňovou povinnost nebo podléhají německým právním předpisům o sociálním zabezpečení. 8.2.5

Refundace příspěvků důchodového zabezpečení

V SRN pracující cizinci mají možnost, za daných předpokladů, zažádat o navrácení příspěvků do systému důchodového zabezpečení. V zásadě platí, že cizinci, kteří ukončili své zaměstnání a definitivně opouští Německo, mají nárok na proplacení příspěvků do systému důchodového zabezpečení, ale až po dvou letech co opustí Německo (tzv. čekací doba). Navrácena je ta část příspěvků, kterou si platili zaměstnanci, nevrací se část placená zaměstnavatelem. Tato refundace není možná u občanů EU a občanů, s jejichž zeměmi má SRN uzavřeny dohody o sociálním zabezpečení, vyjma Turecka. Důsledkem zpětného proplacení příspěvků je ztráta nároku benefitovat z německého systému důchodového zabezpečení. Refundace ze systému důchodového zabezpečení nemají velkou důležitost; v roce 2000 představovaly cca 277 mil. DM, přičemž celkové náklady byly cca 418,5 miliard. Dále kapitola 9.4.

9. Dohody SRN upravující sociální zabezpečení zahraničních pracovníků 9.1 Multilaterální dohoda U zaměstnané osoby přecházející hranice je důležité, aby nenastala situace, kdy není v žádném členském státě pojištěna, anebo kdy je pojištěna v několika členských státech najednou. V některých členských státech je pojištěna každá osoba, která má v tomto státě trvalé bydliště (např. v Dánsku), zatímco v jiných členských státech používají jiné kritérium, dle kterého je kryt pojištěním každý, kdo v takovém státě pracuje (např. v Německu).

Uplatňování různých kritérií pro pojištění vyplývající ze systémů sociálního zabezpečení může vést ke kolizi zákonů. V podstatě tak mohou nastat dva případy: −

negativní kolize zákonů - nebýt pojištěn v žádném členském státě- by nastala v situaci, kdy pracovník sídlí v Německu, avšak pracuje v Dánsku. Dle dánských úřadů by takový pracovník nebyl pojištěn, jelikož v Dánsku

55

nemá trvalé bydliště, zatímco dle německého zákona by také nebyl pojištěn, jelikož v Německu nepracuje.

pozitivní kolize zákonů - být zároveň pojištěn ve dvou členských státech- Jestliže například

−

pracovník sídlí v Dánsku, ale pracuje v Německu, byl by pojištěn v Dánsku (kde má trvalé bydliště) a také v Německu (kde pracuje).

Oba případy jsou nežádoucí a ohrožují volný pohyb pracovníků. Nařízení č. 1408/71 - Nařízení Společenství týkající se sociálního zabezpečení migrujících pracovníků - zajišťuje, aby taková pozitivní nebo negativní kolize zákonů nemohla nastat. Předpis stanoví kritéria, dle kterých lze aplikovat pouze jednu národní legislativu, přičemž obecným pravidlem je, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na místo jejího trvalého pobytu (článek 13 Nařízení č. 1408/71). Nařízení se vztahuje pouze na zaměstnance, kteří jsou státními příslušníky EHP, uprchlíky nebo osoby bez statusu. Nařízení EU 1408/71 pokrývá všechny části systému sociálního zabezpečení (důchodové, zdravotní, pečovatelské a pojištění v nezaměstnanosti). Z tohoto nařízení existuje však řada výjimek –např. u pracovníků vyslaných (přidělených) do zahraničí. Podle článku 14 Nařízení EU 1408/71 zaměstnanci i nadále podléhají systémům sociálního zabezpečení „mateřské“země, jestliže jsou splněna následující kritéria: − − − −

Zaměstnanec přísluší ke společnosti, kde je zaměstnán Je přidělen společností do jiného státu EHP, aby zde plnil povinnosti podniku Pověření nepřevýší 12 měsíců Zaměstnanec se nedá nahradit jiným zaměstnancem, který splnil časový rámec 12 měsíců.

Jestliže doba pověření bude pravděpodobně prodloužena z důvodu nepředvídatelných okolností, je možné požádat opětovně o 12 měsíční prodloužení. Žádost musí být podána před koncem první poloviny pověření. Ale i pokud výše zmíněná kritéria nejsou splněna, je zde možnost požádat o výjimku podle článku 17 Nařízení EU 1408/71. Zaměstnanec se potom může domnívat, že jsou zde významné důvody proto, aby podléhal systému sociálního zabezpečení své země. Další významnou skutečností, kterou nařízení upravuje, se týká sčítání jednotlivých dob pojištění. V členských státech EU je nárok na některé dávky spojen s předpokladem dovršení předepsaného období. Tímto nařízením jsou upraveny situace, kdy osoba v průběhu svého života pracuje v několika členských státech, přičemž ani v jednom z nich nemusí splnit předepsanou dobu, aby získala nárok na dávku. Pro vyloučení této situace je zde obsaženo ustanovení, které říká, že pro nabytí nároku (práva) na dávku je třeba započítat pojistná období dosažená v jiných členských státech. Jedná se o tzv. sdružování pojistných období.

56

9.2 Dohody o sociálním zabezpečení Státní příslušníci třetích zemí nejsou kryti výše uvedenými ustanoveními. Nicméně SRN má s některými státy uzavřeny dvoustranné dohody o sociálním zabezpečení. Tyto dohody poskytují určitou ochranu i občanům třetích států. Každá z těchto dohod vymezuje faktory, za kterých podléhá pracovník systému sociálního zabezpečení své země. Nicméně pokud nejsou splněna potřebná kritéria, je zde možnost požádat o výjimku u pověřených úřadů obou zemí. Potom se zaměstnanec může domnívat, že zde jsou podstatné důvody proto, aby podléhal systému sociálního zabezpečení své země. Obě smluvní strany musí souhlasit. Jestliže dohody o sociálním zabezpečení jsou rozhodné pouze pro určitou část systému sociálního zabezpečení (tj. pouze pro důchodové pojištění) je možné, že zaměstnanec podléhá ostatním částem sociálního zabezpečení v obou zemích. Dohody o sociálním zabezpečení má SRN uzavřeny s Chile, Izraelem, zeměmi býv. Jugoslávie, Kanadou, Marokem, Polskem, Švýcarskem, Tureckem, Tuniskem, a USA. Příklad uzavřené dohody s Polskem Dohoda o sociálním zabezpečení mezi SRN a Polskem upravuje pouze důchodové a zdravotní pojištění. U pojištění v nezaměstnanosti a pečovatelského pojištění platí národní zákony. Podle článku 4 dohody, zaměstnanec podléhá systému sociálního zabezpečení ve své zemi, jestliže splňuje následující kritéria: • Doba pověření nepřesáhne 24 měsíců • Před pověřením je zaměstnanec zaměstnán na území státu, kterým je pověřen. Jestliže pověření přesáhne 24 měsíců, jsou aplikovány směrnice domácí země, pokud zaměstnavatel společně se zaměstnancem vyplní žádost a jednotlivé národní úřady souhlasí.

9.2.1

Česko-německá smlouva o sociálním zabezpečení

Česko-německá smlouva o sociálním zabezpečení byla podepsána 27.7.2001 v Praze. Smlouva upravuje vztahy obou států v oblasti sociálního pojištění. U důchodového pojištění se bude v budoucnu do nároku na důchod sčítat německé a české pojistné období. Tak mohou vznikat nové nároky na důchod z obou důchodových systémů. Kromě toho mohou být důchody na základě Smlouvy vypláceny zásadně nekrácené i při pobytu důchodce v druhém státě. Výše důchodu se řídí podle uskutečněných pojistných období a odpracovaných let v příslušném důchodovém systému. Ochrana ze zdravotního pojištění vzniká v budoucnu i tehdy, pobývá-li pojištěnec přechodně v druhém smluvním státě. To bude výhodné pro německé turisty v České republice, kterým se v případě onemocnění v České republice dostane lékařské péče hrazené jejich německou pojišťovnou. Naopak německé pojišťovny se postarají o návštěvníky z České republiky, kteří onemocní v Německu, a náklady uhradí česká zdravotní pojišťovna. V souladu s tím se dostane zdravotního ošetření i pojištěncům při pracovních úrazech v druhé zemi. Invalidní důchody budou rovněž vypláceny v druhém státě bez krácení. Smlouva dále zajišťuje, aby bylo zamezeno dvojímu pojištění a tím i dvojímu placení příspěvků ze strany zaměstnanců, kteří pro své podniky pracují přechodně v druhé zemi. Smlouva musí být před vstupem v platnost ještě schválena zákonodárnými sbory obou zemí. Očekává se, že k tomu dojde v první polovině roku 2002. Teprve potom mohou být výše uvedené platby uplatňovány.

57

9.3 Národní (německý) zákon Německý zákon je užíván v případech, když zaměstnance je přidělen z/do Německa a nelze v tomto případě aplikovat ani multilaterální směrnicí ani dohodu o sociálním zabezpečení. Využívá se také pro ty části sociálního zabezpečení, které nejsou upraveny dohodou o sociálním zabezpečení, resp. ta se vztahuje pouze na některé části sociálního zabezpečení (tj. důchodové pojištění). Německé směrnice týkající se sociálního zabezpečení jsou zakotveny v SGB IV (Zákon o sociálním pojištění IV.). Článek 4 určuje odpovědnost (povinnost) německého systému sociálního zabezpečení v případě, že zaměstnanec je pověřen z Německa do zahraničí. Článek 5 určuje odpovědnost zahraničního systému sociálního zabezpečení v případě, že zaměstnanec je pověřen ze zahraničí do Německa. Národnost zaměstnance je bezpředmětná. Článek 4 SGB IV (tzv. Ausstrahlung) Podle článku 4 SGB IV zaměstnanec pověřený z Německa stále podléhá německému systému sociálního zabezpečení, jestliže zde je: • Pověření, které je • Založeno na německé zaměstnanecké smlouvě • Předem dočasně omezeno. Pověření podle německého sociálního zákona je přesun zaměstnance do zahraničí na pokyn zaměstnavatele. Zaměstnanec může být zaměstnán pouze pro určené účely, ale musí být integrován do německé země (nebo mít speciální vztah k Německu) během doby a po jeho pověření. Zaměstnanec musí zůstat v organizační struktuře podniku a musí následovat pokyny mateřského podniku. Nárok na mzdu musí být uplatňován vůči mateřskému podniku. Mzda je vyplácena mateřským podnikem, nestává se břemenem zahraniční společnosti nebo trvalého ustanovení. Doba pověření může být limitována charakterem práce nebo pověřovací smlouvou. Článek 5 SGB IV (Einstrahlung) Podle článku 5 SGB IV zaměstnanec pověřený v Německu stále podléhá zahraničnímu systému sociálního zabezpečení, jestliže zde je: Pověření, které je • Založeno na zahraniční zaměstnanecké smlouvě • Předem časově omezeno. Pověření, zahraniční zaměstnanecká smlouva a časové omezení jsou určeny podle článku 4 SGB IV.

58

9.4 Žádost o proplacení příspěvku do systému důchodového zabezpečení Zahraniční zaměstnanci, kteří přispívali méně než 60 měsíců do německého systému důchodového pojištění, nezískávají sice nárok na německý důchod, ale mohou zažádat o proplacení příspěvků důchodového pojištění, jestliže splní následující kritéria: • Již nemají povinnost být pojištěni v německém systému důchodového zabezpečení Není zde možnost být pojištěn v systému německého důchodového pojištění na dobrovolném základě Poslední příspěvek do systému důchodového zabezpečení byl nejméně před 24 měsíci (tzv. čekací doba). Proto, aby bylo možné nárokovat proplacení je rozhodující státní příslušnost. Z tohoto hlediska se rozlišují 3 skupiny: 1. Státní příslušníci EHP 2. Státní příslušníci zemí, s nimiž má SRN uzavřeny Dohody o sociálním zabezpečení 10 3. Státní příslušníci zemí, s nimiž SRN nemá uzavřeny dohody o sociálním zabezpečení (tj. všechny ostatní vyjma uvedených v bodě 1 a 2). Ad 1) Státní příslušníci států EHP Jestliže je dříve pojištěný zaměstnanec státním příslušníkem EHP, pro proplacení je důležité současné bydliště: • Jestliže je současné místo pobytu v jedné ze zemí EHP, není možné požadovat proplacení Jestliže současné místo pobytu není v EHP a není zde již povinnost přispívat do důchodového pojištění jedné ze zemí EHP nebo Turecka, je možné nárokovat proplacení. Ad 2) Státní příslušníci zemí, s nimiž má SRN uzavřeny dohody o sociálním zabezpečení Jestliže dříve pojištěný zaměstnanec je státním příslušníkem země, s kterou má SRN uzavřenu dohodu o sociálním zabezpečení, potom možnost nároku závisí na podmínkách dohody. Např. Polsko Státní příslušníci Polska mající současné místo pobytu v Polsku, nemohou žádat proplacení.

Jinak platí, že státní příslušníci té které země, jejichž současné místo bydliště je vně (mimo) SRN mohou žádat o proplacení, jestliže nemají v současnosti povinnost přispívat do německého systému důchodového zabezpečení. Ad 3) Ostatní Cizí státní příslušníci, kteří nejsou stáními příslušníky jedné ze zemí vyjmenované v 1 nebo 2 a jejich místo trvalého pobytu je vně (mimo) SRN, všeobecně mohou žádat o proplacení části příspěvků důchodového pojištění, které si platili: Výjimky existují, jestliže: • Existuje povinnost dále přispívat do německého systému důchodového zabezpečení, tj. jestliže zaměstnanec je zvýhodněný pracovník zahraniční země nebo • Existuje povinnost přispívat do systému důchodového zabezpečení Velké Británie, býv. Jugoslávie, Chorvatska, Bosny-Hercegoviny, Makedonie, Slovinska. Jestliže neplatí tyto výjimky, cizí státní příslušníci mohou žádat o proplacení.

10

Chile, Izrael, býv. Jugoslávie, Kanada, Maroko, Polsko, Švýcarsko, Tunisko, Turecko, USA

59

10. Cizinecká politika v SRN 10.1 Zásady cizinecké politiky Těžištěm cizinecké politiky spolkové vlády je integrace cizinců, kteří v SRN legálně trvale žijí. Ti mají být začleňováni do hospodářského, sociálního a právního řádu a mít jistotu, že i v budoucnosti se budou moci v co největší míře plně a rovnoprávně podílet na společenském životě ve Spolkové republice Německo. V koaliční dohodě mezi frakcemi SPD a BÜNDNIS 90 (ZELENÍ) z 20. října 1998 se k tomu říká: „Přiznáváme, že v minulosti došlo k nezvratnému procesu přistěhovalectví, a sázíme na integraci přistěhovalců trvale u nás žijících, kteří se hlásí k našim ústavním hodnotám“. Ústřední význam pro integrační politiku spolkové vlády má reforma právních předpisů o státní příslušnosti. K tomu se v koaliční dohodě říká: „V centru naší integrační politiky bude vytvoření moderních právních předpisů o státní příslušnosti. Při tom je třeba provést především dvě zjednodušení: Děti, jejichž rodiči jsou cizinci, získají narozením v Německu německou státní příslušnost, jestliže jeden z rodičů se zde již narodil nebo přijel do Německa do 14. roku věku života a má povolení k pobytu.

Za podmínky schopnosti zabezpečení obživy a za podmínky beztrestnosti získají nárok na státní občanství – – –

cizinky a cizinci s osmiletým legálním pobytem v tuzemsku, nezletilé cizinky a cizinci, u nichž alespoň jeden z rodičů má časově neomezené povolení k pobytu a kteří již pět let s tímto rodičem žijí v Německu ve společné domácnosti, cizinci, kteří jsou manželskými partnery Němců, po tříletém legálním pobytu v tuzemsku, pokud manželství trvá již alespoň dva roky“.

Dne 1. ledna 2000 vstoupil v účinnost zákon o reformě právních předpisů o státní příslušnosti. Ustanovení cizineckého zákona z 9. července 1990 Cílem cizineckého zákona z r. 1990 (BGBl. I, s.1354), jehož ustanovení vstoupila v účinnost k 1. lednu 1991, bylo usnadnit integraci cizinců, kteří zde legálně žijí, zabezpečením větší jistoty, pokud jde o jejich status pobytu. Tohoto cíle mělo být dosaženo vytvořením právních nároků s jasnými podmínkami, které vystřídaly do té doby platná ustanovení založená na fakultativnosti. Cizinci mají od té doby lepší základ pro své další životní plány. Zákon přitom slouží také k omezování přistěhovalectví, jak ukazuje např. zásadní vyloučení pevnější úpravy („zpevnění“) pobytu pro cizince, kteří přijíždějí pouze za přechodným účelem. Na druhé straně mj. právní nároky na přistěhování rodiny za pracovníkem jasně ukazují, že se neusiluje o politiku „nulového přistěhovalectví“. V § 10 odst. 2 ustanovuje cizinecký zákon zmocnění pro spolkové ministerstvo vnitra stanovit nařízením se souhlasem Spolkové rady podmínky a omezení pro souhlas s pobytem za účelem vykonávání závislé výdělečné činnosti. Na základě toho bylo vydáno nařízení o pracovním pobytu (AAV) z 18. prosince 1990 (BGBl. I, s. 2994.), které aktualizuje zastavení

60

náboru pracovníků, existující v principu od roku 1973. 10.2 Sociální podmínky přistěhovalců Sociální situace přistěhovalců se vyznačuje - v porovnání s průměrem obyvatel spolkové republiky Německo - vyšší nezaměstnaností, nižší úrovní formální kvalifikace, nižšími příjmy a horšími podmínkami bydlení. Toto platí pro pracovnice a pracovníky cizího původu a jejich rodinné příslušníky právě tak jako pro lidi, kteří byli vysídleni později, a pro uprchlíky. Životní situace přistěhovalců jsou však méně závislé na původu nebo na státní příslušnosti a spíše na sociálním postavení a perspektivách v povolání. Na rozdíl od situace znevýhodněných německých rodin měli přistěhovalci jen nedostatečné možnosti naučit se německý jazyk. V mnohých případech to také nebylo pro jejich povolání potřebné a podniky to příliš nepodporovaly. Chybějící nebo nedostatečné znalosti němčiny u první nebo druhé generace přistěhovalců se negativně projevují i v školním prospěchu dětí třetí, případně čtvrté generace. Jeden z hlavních důvodů pro nadprůměrnou nezaměstnanost spočívá v nedostatečné přípravě na povolání. Důsledkem toho je, že jsou cizinci častěji a déle nezaměstnaní. Sociální znevýhodnění začíná už při školní docházce a v odborné přípravě. Zhruba 17,8% zahraničních žákyň a žáků opouští všeobecně vzdělávací školy bez ukončení docházky. Jejich účast na odborném (dalším) vzdělávání byla v roce 1994, kdy bylo dosaženo nejvyššího stupně, 43,5% (u Němců 70,8%). Do roku 1998 se snížila na 37,8% (Němci 65,9%). Vzhledem k nižším příjmům a ve spojitosti s vyšší nezaměstnaností, se nůžky v oblasti příjmů (rozdíl v netto příjmech) ještě více rozevřely. To také vede k většímu počtu rodin, které jsou odkázány na sociální pomoc. Zatímco v roce 1997 bylo na sociální pomoc odkázáno 7,6% dětí německých rodičů, u zahraničních rodičů to bylo 16,2% dětí. Je ovšem třeba přihlédnout k tomu, že do tohoto počtu spadají i rodiny uprchlíků, které zčásti neměly žádný přístup na trh práce. Celkově se v životních situacích zahraničních pracovníků a jejich rodin stále ještě odráží jejich situace po přistěhování. Pouze asi polovině zahraničních rodin se podařilo svou životní situaci podstatně změnit.11 10.3 Sociální poradenství pro cizince Jako opatření na podporu integrace financuje Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s jednotlivými zeměmi sociální poradenskou službu pro zahraniční pracovníky a jejich rodinné příslušníky, jejímž nositelem jsou nejvyšší svazy nestátní sociální péče. V tomto sociálním poradenství pro cizince je zaměstnáno přibližně 890 sociálních pracovníků, z nichž mnozí pocházejí ze zemí původu zahraničních pracovníků. 11

Migrační politika, Zásady DGB pro úpravu přistěhovalectví, 2001

61

Tato práce je důležitým příspěvkem k sociální integraci cizinců a k řešení problémů v soužití s domácím obyvatelstvem. Těžištěm poradenské činnosti jsou: − − − − − −

práce a sociální zabezpečení, individuální životní problémy, integrace a návrat do vlasti, výchova a vzdělávání dětí a mládeže, rodinné a generační konflikty zachování kulturní identity.

Kromě toho podporuje Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí modelové projekty k dosažení užší spolupráce a propojení sociálního poradenství pro cizince s jinými sociálními službami, aby se tyto služby staly citlivějšími, pokud jde o zájmy cizinců, ale také aby cizinci byli motivováni k samostatnému využívání těchto sociálních služeb.

11. Základní předpoklady zaměstnávání cizinců v ČR 11.1 Povolení k zaměstnání Cizinci mohou vykonávat zaměstnání na území ČR jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k zaměstnání od příslušného úřadu práce a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem tohoto zaměstnání, pokud není zákonem stanoveno jinak. Obdobně jako k přijetí do zaměstnání se povolení k zaměstnání vyžaduje i tehdy, má-li cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti vykonávat práci na území České republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyslal na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou. Výjimku z těchto ustanovení mají občané Slovenské republiky, kteří jsou zaměstnávání na území České republiky na základě Smlouvy mezi ČR a SR o vzájemném zaměstnávání občanů č. 227/1993 Sb. a právního ujednání mezi MPSV ČR a MPSVR SR ke Smlouvě mezi ČR a SR o vzájemném zaměstnávání občanů. Občana Slovenské republiky registruje tuzemský zaměstnavatel u úřadu práce v místě svého sídla. Zahraniční zaměstnavatel, který vysílá občana Slovenské republiky na území České republiky, registruje tohoto občana u úřadu práce v místě výkonu práce.

Pokud je zaměstnavatelem slovenský subjekt, registruje se občan Slovenské republiky podle místa výkonu práce. Pokud je zaměstnavatelem český subjekt, registruje se občan České republiky u toho úřadu práce, v jehož působnosti má zaměstnavatel sídlo. Údaje na příslušných formulářích je nutno doručit na příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu do zaměstnání. Povinnost registrace se nevztahuje na : • zaměstnání příležitostné, tj. které nebude trvat déle než 7 pracovních dnů po sobě jdoucích, • výkonné umělce, vědecké pracovníky a učitele, jejichž výkon práce nepřesáhne více než 7 po sobě jdoucích pracovních dnů nebo maximálně 30 pracovních dnů v průběhu kalendářního roku, • obsluhující personál při osobní a nákladní dopravě, • akreditované pracovníky sdělovacích prostředků.

62

Povolení k zaměstnání se vydává na dobu určitou, maximálně však na dobu jednoho roku. Cizinec může o povolení k zaměstnání žádat opakovaně. Povolení k zaměstnání je nepřenosné a obsahuje údaje týkající se: • zaměstnavatele, • místa výkonu práce, • druhu práce • doby trvání výkonu práce, • které jsou ve výroku rozhodnutí výslovně uvedené. Toto povolení je platné pouze pro zaměstnání u zaměstnavatele, který je uveden v rozhodnutí. Týká se i druhu zaměstnání a místa výkonu práce. Má-li dojít v době před ukončením platnosti povolení k zaměstnání ke změně některých podmínek uvedených v tomto povolení, cizinec musí požádat příslušný místní úřad o vydání nového povolení k zaměstnání. V České republice se povolení k zaměstnání vyžaduje pro všechny pracovněprávní vztahy ve smyslu Zákoníku práce, které jsou vykonávány cizincem na území České republiky, tj.: -

pracovní poměr, vedlejší pracovní poměr, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti,

a to i tehdy, dochází-li k souběhu těchto pracovněprávních vztahů. V případě, že cizinec vykonává na území České republiky více zaměstnání najednou, musí mít vystavené povolení k zaměstnání ke každému zaměstnavateli zvlášť a každé toto povolení musí být vystaveno příslušným místním úřadem práce, kde je výkon práce realizován. 11.2 Povolení získávat zaměstnance ze zahraničí O povolení získávat zaměstnance ze zahraničí a o povolení k zaměstnání cizince rozhoduje úřad práce, v jehož územní působnosti bude zaměstnávání vykonáváno vždy s ohledem na situaci na trhu práce. Zaměstnavatel může získávat cizince pouze na pracovní místa, která jsou zaměstnavatelem nahlášena jako volná nebo nově vytvořená a nelze je obsadit občany ČR, zejména uchazeči o zaměstnání. Vydání povolení zaměstnavateli k získání zaměstnanců ze zahraničí, jakož i udělení povolení k zaměstnání cizinci podléhá správnímu poplatku. Zaměstnavatel podá u úřadu práce žádost o povolení získávat na volná pracovní místa zaměstnance ze zahraničí. Žádost je potřeba podat na předepsaném tiskopisu u úřadu práce v místě výkonu práce budoucího zaměstnance. K žádosti doloží zaměstnavatel úředně ověřenou kopii těchto dokladů: − −

výpis z obchodního rejstříku, živnostenské oprávnění nebo jiné potvrzení statutu organizace, např. zakládající listinu společenské organizace a pod.

Na vyžádání úřadu práce musí zaměstnavatel v rámci správního řízení doložit, jakým způsobem nedostatek pracovních sil řešil (inzerce, burza pracovních sil, neúspěšná nabídka

63

zaškolení a pod.) Předpokladem pro udělení povolení získávat zaměstnance ze zahraničí je, že zaměstnavatel nabídne cizinci tytéž pracovní a mzdové podmínky obvyklé u občana ČR ve stejném nebo srovnatelném pracovním zařazení podle platných právních předpisů, případně v souladu s kolektivní nebo pracovní smlouvou a že bude cizinec sociálně a zdravotně pojištěn. Za tímto účelem zaměstnavatel doloží k žádosti návrh pracovní smlouvy, který vedle údajů vyplývajících ze zákoníku práce tj. druh práce, místo výkonu práce a předpokládaný den nástupu do zaměstnání bude obsahovat: • • • •

dobu přepokládaného výkonu práce výši hrubé mzdy za vykonanou práci adresu ubytování ( úředně ověřené potvrzení o ubytování) a způsob jeho úhrady způsob zajištění finančních prostředků na cestu do státu trvalého pobytu při ukončení pracovního poměru ( včetně předčasného )

Při vydání kladného rozhodnutí zaměstnavateli získávat na volná pracovní místa zaměstnance ze zahraničí vybírá ÚP správní poplatek. Jestliže zaměstnavatel obdrží od ÚP povolení získávat zaměstnance ze zahraničí , může je zaměstnat pouze za předpokladu že mají: • • • •

platné povolení k zaměstnání od úřadu práce k výkonu práce platné povolení k pobytu za účelem zaměstnání od orgánu cizinecké policie písemně uzavřenou pracovní smlouvu na dobu, která je v souladu s dobou uvedenou úřadem práce na rozhodnutí o povolení k zaměstnání cizince a za předpokladu, že jsou přihlášeni k platbě dávek sociálního a zdravotního pojištění.

Na cizince, který je zaměstnáván podle platných právních předpisů České republiky, se vztahují po dobu jeho zaměstnání pracovněprávní předpisy (zejména Zákoník práce) a mzdové předpisy, předpisy o všeobecném zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení. 11.3 Opakované vydání povolení k zaměstnání Cizinec může před uplynutím doby platnosti povolení k zaměstnání požádat příslušný úřad práce o nové (opakované) vydání povolení k zaměstnání. Předpokladem pro vydání opakovaného povolení k zaměstnání cizinci je, že zaměstnavatel má od příslušného ÚP vydané platné povolení získávat pracovníky ze zahraničí na volná pracovní místa. Bez tohoto povolení nebude cizinci vydáno tzv. opakované povolení k zaměstnání. Vzhledem k tomu, že se o vydání povolení získávat pracovníky ze zahraničí na volná pracovní místa i o vydání povolení k zaměstnání cizinci rozhoduje ve správním řízení, je potřeba žádost podávat v dostatečném předstihu. Správní lhůta pro vyřízení žádosti je 30- 60 dní. 11.4 Zvláštní případy při udělování povolení k zaměstnání 1. Povolení k zaměstnání s ohledem na situaci na trhu práce se vydává též cizinci, který bude - zaměstnán v příhraniční oblasti s denním nebo týdenním dojezdem do místa svého trvalého pobytu v sousedním státu; - sezónním zaměstnancem na dobu 6 měsíců v kalendářním roce, pokud mezi

64

-

-

jednotlivými zaměstnáními uplyne doba nejméně 6 měsíců; zaměstnán za účelem zvyšování svých dovedností a kvalifikace ve zvoleném povolání (stáž) v časově vymezeném období na dobu nejdéle jednoho roku. Toto období zaměstnání může být prodlouženo, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné kvalifikace podle předpisů platných v České republice; vykonávat soustavnou vzdělávací činnost jako pedagogický pracovních nebo akademický pracovník vysoké školy.

Povolení k zaměstnání se nevyžaduje: 1. u cizince, který: a) má přiznáno postavení uprchlíka nebo o přiznání tohoto postavení požádal; b) má povolení k trvalému pobytu na území České republiky; c) je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České republiky, pokud je mezinárodní smlouvou sjednanou jménem vlády České republiky zaručena vzájemnost. Zaměstnavatel v tomto případě informuje nejpozději do 8 kalendářních dnů od nástupu cizince do zaměstnání místně příslušný pracovní úřad. Tato informace má význam pro kontrolní a statistické účely; d) je výkonným umělcem, pedagogickým pracovníkem, akademickým pracovníkem vysoké školy, vědeckým pracovníkem, který je účastníkem vědeckého setkání, žákem nebo studentem do 26 let věku, sportovcem, osobou, která v české republice zajišťuje dodávky zboží nebo služeb nebo toto zboží dodává, osobou, která provádí záruční a opravářské práce, a jejichž pobyt na území České republiky nepřesáhne sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce. Zaměstnavatel v tomto případě informuje nejpozději do 8 kalendářních dnů od nástupu cizince do zaměstnání místně příslušný pracovní úřad. Tato informace má význam pro kontrolní a statistické účely. e) je zaměstnán na území České republiky podle mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů; f) je členem záchranné jednotky a poskytuje pomoc na základě mezistátní dohody o vzájemné pomoci při odstraňovaní následků havárií a živelných pohrom a v případě humanitární pomoci; g) je zaměstnán v mezinárodní hromadní dopravě; h) je akreditovaný v oblasti sdělovacích prostředků; i) je příslušníkem ozbrojených sil nebo civilní složky smluvní strany Severoatlantické smlouvy; j) požívá diplomatických a konzulárních výsad a imunit podle mezinárodního práva; 2. Pod režim zákona o zaměstnanosti nepatří cizinec, který a) provozuje pracovní činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku,

65

b) vykonává na území České republiky činnost v rámci výměnných stáží studentů a mladých absolventů vysokých škol, pokud probíhá za následujících podmínek: I. účelem výměnné stáže je vzdělávání, včetně tzv. celoživotního, II. případný výkon pracovní činnosti je součástí tohoto vzdělávání, III. příjem cizince na území České republiky není odvozen od jeho pracovního výkonu a podmínky poskytování tohoto příjmu jsou založeny smlouvou se zahraniční vysílající organizací (zpravidla formou stipendia nebo příspěvku nadace), nikoliv pracovní smlouvou nebo jinou individuálně sjednanou pracovněprávní dohodou s právnickou nebo fyzickou osobou se sídlem v České republice. Uvedené podmínky lze prokázat smlouvou (zpravidla o mezinárodní studijní spolupráci), na základě kterých byl cizince na území České republiky vyslán. Platnost povolení k zaměstnání zaniká v případě, že 1. uplyne doba, na kterou bylo vydáno 2. skončí zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno o této skutečnosti informuje zaměstnavatel ÚP do 3 kalendářních dní – po zbývající dobu platnosti povolení není možnost navázat pracovně právní vztah jinde. Důvody předčasného ukončení zaměstnání nejsou v tomto případě rozhodující. 3. zaniklo povolení k dlouhodobému pobytu – uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k pobytu nebo zánikem povolení k pobytu z jiných důvodů. Odejmutí povolení k zaměstnání Povolení k zaměstnání se cizinci odejme na základě rozhodnutí ÚP v případě, že cizinec nedodržel podmínky stanovené v rozhodnutí o povolení k zaměstnání. Povolení k zaměstnání může být odejmuto, jestliže je zaměstnání vykonáváno v rozporu s uděleným pracovním povolením. V případech, kdy cizinec: ! Pracuje v jiném místě, než je uvedeno v povolení k zaměstnání, ! Je zaměstnán jinými pracemi (liší se druh vykonávané práce), ! Zaměstnavatelem je přidělen k výkonu práce k jinému zaměstnavateli.

66

Sankce Cizinec, který je zaměstnán bez povolení k zaměstnání, může být sankcionován podle platných právních předpisů (§ 28 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů.. Zaměstnavatel, který cizince zaměstná bez příslušných povolení, může být sankcionován podle platných právních předpisů. 11.5 Legislativní úprava zaměstnávání cizinců na území České republiky Součástí státní politiky zaměstnanosti je i usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí. Podmínky zaměstnávání cizinců jsou zakotveny v zákoně č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti v platném znění (zejména § 2 odst. 2,3, § 2a – 2d, § 19 odst. 3 a § 19a a dále zákon č. 167/1999 Sb), podle kterého cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti mohou být zaměstnáni na území ČR za předpokladu, že jim bylo uděleno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu. Další právní předpisy vztahující se na zaměstnávání cizinců na území České republiky: - Zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, v platném znění; - Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, (zákon o azylu); - Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (pobytový zákon); - Nařízení vlády č. 77/2000 Sb., o vydávání potvrzení o přechodném pobytu státním občanům Slovenské republiky; - Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v platném znění; - Zákon 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním; - Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění; - Zákon 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v platném znění; - Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění; - Vyhláška č. 192/1993 Sb., o kolkových známkách; - Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění; Povolení k zaměstnání se vyžaduje i tehdy, má-li cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti vykonávat práci na území České republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyslal na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou. Právní úprava umožňuje, že v některých případech se povolení k zaměstnání cizince nebo osoby bez státní příslušnosti nevyžaduje. Jedná se o cizince: • kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka a který • dovršil dobu tří let pobytu na území ČR nebo • uzavřel manželství s občanem, který má státní občanství ČR a toto manželství trvá nebo • má alespoň jedno dítě, které má státní občanství ČR • kterému byly uděleno povolení k trvalému pobytu na území ČR • který je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo

67

rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území ČR, pokud je mezinárodní smlouvou zaručena vzájemnost Udělování povolení k zaměstnání cizincům nebo osobám bez státní příslušnosti, jakož i jeho prodlužování nebo odnímání a udělování povolení zaměstnavatelům získávat na volná pracovní místa občany ze zahraničí je v kompetenci jednotlivých úřadů práce v souladu se zákonem ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti na úseku zaměstnanosti v platném znění.

12. Pobyt cizinců v České republice Podle zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.), který je v platnosti od 1. ledna 2000 jsou podmínky pobytu cizinců v České republice následující: 12.1 Vstup na území České republiky Do České republiky může přicestovat a následně z ní vycestovat pouze cizinec s platným cestovním dokladem. Tento doklad musí být opatřen vízem, pokud existuje vízová povinnost. Cizinci jsou při vstupu na území České republiky v zásadě děleni do dvou základních skupin: • •

občané tzv. bezproblémových zemí občané tzv. problémových zemí

68

Tzv. bezproblémové země

Tzv. problémové země

Belgie

Ostatní státy světa

Dánsko Finsko Francie Chorvatsko Irsko Itálie Izrael Japonsko Kanada Lucembursko Maďarsko Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Švýcarsko USA Velká Británie

Občané „bezproblémových zemí“ musejí mít při vstupu do ČR pas a vízum (pokud nejde o zemi, se kterou má ČR bezvízový styk). Naopak občané „problémových zemí“ musí při vstupu ještě vyplnit hraniční průvodku – tento evidenční doklad slouží k získání podrobnějších informací o cizinci a jeho pobytu v ČR. Společně s touto průvodkou cizinecká policie požaduje: doklad o zajištěném ubytování, potvrzení o zdravotním pojištění, potřebnou finanční hotovost na pobyt i zpáteční cestu, vízum do cílové země, do které jede přes ČR. 12.2 Pobyt cizinců na území České republiky Cizinec smí na území ČR pobývat: •

přechodně

•

trvale

69

Přechodný pobyt cizinců upraven různými druhy pobytových víz. V České republice se rozlišují dva typy víz: •

krátkodobé vízum do 90 dnů

•

dlouhodobé vízum nad 90 dnů

Krátkodobé vízum je udělováno zastupitelským úřadem. Toto vízum je jednorázové či vícenásobné. Doba platnosti víza je 180 dnů, celková délka pobytu nesmí překročit stanovenou dobu 90 dnů. Dlouhodobé vízum vydává zastupitelský úřad na žádost cizince. Dlouhodobě je cizinec oprávněn pobývat na území ČR po dobu stanovenou vízem. Doba platnosti víza je určována dobou potřebnou k dosažení účelu pobytu (studium, podnikání, zaměstnání atd.), nejdéle na dobu jednoho roku. Tato doba může být opakovaně prodloužena o 365 dnů, pokud trvá stejný účel pobytu. Namísto dlouhodobého pobytu zákon zavádí přechodný pobyt na dlouhodobá víza. Přechodný pobyt na území na dlouhodobá víza Cizinec musí o dlouhodobé vízum žádat v případě, že se chce v České republice zdržet déle než 90 dní za účelem zaměstnání, studia, podnikání či sloučení rodiny. O dlouhodobá víza musejí žádat i cizinci bez vízové povinnosti vůči České republice. Doba platnosti víza je 365 dnů. V případě, že toto vízum bylo uděleno za účelem zaměstnání, stanoví se doba platnosti na dobu výkonu zaměstnání uvedenou v povolení k zaměstnání. Pokud cizinec žádá o udělení víza pro pobyt nad 90 dní v České republice poprvé, musí tak učinit na zastupitelském úřadě ve své zemi. O prodloužení tohoto víza cizinec žádá na Cizinecké policii České republiky. Ta dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů prodlouží o 365 dnů za podmínky, že trvá stejný účel, pro který bylo vízum uděleno. Náležitosti žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů: • • • • • •

• •

cestovní doklad, doklad potvrzující účel pobytu na území, prostředky k pobytu na území, doklad s ověřeným podpisem ubytovatele obsahující jeho souhlas s ubytováním cizince po dobu jeho pobytu na území (v případě pobytu na území za účelem studia předloží doklad vydaný státním orgánem nebo právnickou osobou), doklad o zdravotním pojištění po dobu pobytu cizince na území (to neplatí, pokud je cizinec zdravotně pojištěn podle zvláštního právního předpisu nebo pokud je úhrada nákladů zdravotní péče zajištěna jiným způsobem), výpis z evidence Rejstříku trestů a obdobný doklad státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž cizinec pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, jako doklad k posouzení trestní zachovalosti nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává (to neplatí v případě cizince mladšího 15 let), fotografie doklad o zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, kdy nebude zdravotně pojištěn podle zvláštního právního předpisu

K žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání je cizinec povinen předložit:

70

•

povolení k zaměstnání

Povinnost předložit výpis z evidence Rejstříku trestů se považuje za splněnou, pokud cizinec podá žádost o tento výpis na zastupitelském úřadu a souhlasí se zasláním tohoto výpisu policii. K žádosti o prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo k žádosti o prodloužení doby pobytu na území na toto vízum je cizinec povinen předložit náležitosti jako při žádosti o udělení víza. K žádosti o prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uděleného za účelem podnikání je cizinec povinen dále předložit: • •

potvrzení finančního úřadu České republiky o zaplacení daně z příjmů za poslední zdaňovací období potvrzení orgánu České správy sociálního zabezpečení o zaplacení sociálního pojištění za poslední období.

12.2.1 Trvalý pobyt v České republice Povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území je vydáváno v souladu s mezinárodními dokumenty o lidských právech zejména za účelem sloučení rodiny, jestliže manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území ČR a je občanem ČR anebo azylantem. O povolení k pobytu je bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území oprávněn požádat cizinec za účelem sloučení rodiny. Sloučením rodiny se rozumí: • • • • •

•

•

společné soužití cizince s občanem České republiky, který má na území hlášen trvalý pobyt (za podmínky, že cizinec je manželem občana České republiky) pokud je cizinec osamělým rodičem starším 70 let občana České republiky (který je starší 18 let) pokud je cizinec nezletilým dítětem občana České republiky a byl po rozvodu manželství rozhodnutím soudu svěřen do jeho péče, pokud je cizinec zletilým dítětem občana České republiky, který je osamělý a starší 70 let, pokud je cizinec osobou, která osvojila dítě, které bylo občanem České republiky nebo osobou, které bylo nezletilé dítě, které je občanem České republiky, svěřeno do náhradní rodinné péče, popřípadě jemuž byla tato osoba ustanovena poručníkem, pokud se bude péče o toto dítě vykonávat na území pokud je cizinec nezletilým dítětem, které bylo ke dni osvojení v cizině občanem České republiky, který o vydání tohoto povolení žádá z humanitárních důvodů nebo z jiných důvodů hodných zřetele, zejména je-li manželem či nezletilým dítětem azylanta či dítětem, které je závislé na péči azylanta, pokud nepožádá o přiznání azylu nebo byl v minulosti státním občanem České republiky pokud je cizinec osobou, jejíž pobyt na území je v zahraničně politickém zájmu České republiky.

Osamělou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba rozvedená, svobodná nebo ovdovělá.

71

O povolení k pobytu je po 8 letech nepřetržitého pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na vízum za účelem dočasné ochrany oprávněn požádat cizinec: •

• •

za účelem společného soužití s cizincem, který je držitelem povolení k pobytu, za podmínky, že cizinec žádající o toto povolení je jeho manželem po dobu nejméně 5 let, pokud je nezletilým svobodným dítětem svěřeným do péče držitele povolení k pobytu nebo zletilým dítětem závislým na péči držitele povolení k pobytu, pokud je osamělým rodičem starším 70 let držitele povolení k pobytu.

Do doby 8 let se nezapočítává doba pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů udělené za účelem studia. O povolení k pobytu je po 10 letech nepřetržitého pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na vízum za účelem dočasné ochrany oprávněn požádat každý cizinec. Do doby 10 let se nezapočítává doba pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů udělené za účelem studia. Cizinec je oprávněn podat žádost o povolení k pobytu na zastupitelském úřadu. Na území je oprávněn podat žádost o povolení k pobytu cizinec, který na tomto území pobývá na dlouhodobé vízum a splňuje další podmínky podle tohoto zákona, je manželem nebo svobodným dítětem mladším 18 let státního občana České republiky nebo získal oprávnění k pobytu podle § 87 a dosáhl věku 18 let. Žádost se podává na úředním tiskopisu. Cizinec je povinen k žádosti o povolení k pobytu připojit tyto náležitosti: • • • • •

fotografie, cestovní doklad, listinný doklad potvrzující účel pobytu na území, například oddací list, rodný list nebo jinou listinu dokládající příbuzenský vztah, doklad o tom, že cizinec byl v minulosti státním občanem České republiky, doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území, výpis z evidence Rejstříku trestů a obdobný doklad státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž má trvalé bydliště, jako doklad k posouzení trestní zachovalosti nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává; to neplatí v případě cizince mladšího 15 let a cizince, který žádá o vydání průkazu o povolení k pobytu výměnou za rozhodnutí o povolení k pobytu, doklad s ověřeným podpisem obsahující souhlas osoby, že ubytuje cizince na území.

V žádosti o povolení k pobytu je cizinec povinen uvést příjmení, jméno, všechna dřívější příjmení, den, měsíc a rok narození, místo a stát narození, státní občanství, národnost, rodinný stav, nejvyšší dosažené vzdělání, povolání, zaměstnání před příchodem na území (pracovní zařazení, název a adresa zaměstnavatele), účel pobytu na území, zaměstnání po vstupu na území (pracovní zařazení, název a adresa zaměstnavatele), poslední bydliště v cizině, adresu bydliště na území, předchozí pobyt na území delší než 3 měsíce (důvod a místo pobytu), den vstupu na území, číslo a platnost cestovního pasu. V této žádosti je cizinec dále povinen uvést jméno a příjmení, dřívější příjmení, státní občanství, datum narození, místo a stát narození, bydliště a povolání manželky, jméno, příjmení, datum narození, státní občanství, bydliště a povolání rodičů, jméno, příjmení, datum a místo narození, státní občanství, bydliště a povolání dětí, jméno, příjmení, datum narození, státní občanství, bydliště

72

a povolání sourozenců. Pro účely žádosti o povolení k pobytu se za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území považuje: •

•

potvrzení o převodu finančních dávek vyplácených cizinci státem, jehož je státním občanem nebo jiným státem, ve kterém jsou mu takové dávky vypláceny, za předpokladu, že dosahují měsíčně částky ve výši 2násobku částky životního minima na osobní potřeby, závazek osoby, k níž cizinec žádá povolit pobyt na území, s ověřeným podpisem, že uhradí náklady spojené s pobytem na území; tento závazek je nutné doložit potvrzením zaměstnavatele o výši výdělku nebo výpisem z bankovního účtu nebo výpis z účtu vedeného v bance na území nebo v jiném státě, minimálně ve výši 70 násobku částky životního minima na osobní potřeby znějící na jméno žadatele.

Náležitosti žádosti o povolení k pobytu nesmí být starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu a fotografie cizince. 12.2.2 Zrušení povolení k pobytu Policie platnost povolení k pobytu zruší, jestliže zjistí, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu (to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo osvojeno), manželství zanikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné do 5 let po vydání povolení k pobytu a z manželství se nenarodilo dítě nebo nebylo osvojeno. Policie platnost povolení k pobytu zruší, jestliže cizinec nepožádá policii o prodloužení doby platnosti ve stanovené lhůtě, jestliže nemá na území zajištěno ubytování nebo jestliže byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce převyšující 3 roky. Policie v rozhodnutí, kterým zruší platnost povolení k pobytu, stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí cizinci výjezdní vízum; cizinec je povinen vycestovat z území v době stanovené výjezdním vízem. 12.3 Základní skupiny platných pracovních povolení pro cizince Jak vyplývá z následujících tabulek, nevětší počet cizinců na území ČR je Ukrajinců, příslušníci ostatních zemí jsou zastoupeni již podstatně méně. Z možných způsobů zaměstnávání cizinců zcela jasně převažuje zaměstnání na základě individuálních povolení, zaměstnání na základě kontraktu je méně časté. − povolení k zaměstnání na volných pracovních místech u tuzemských zaměstnavatelů (individuální povolení) − pracovní povolení pro cizince vyslané zahraničními zaměstnavateli k plnění smluv s tuzemskými odběrateli (pracovní povolení v rámci kontraktů)

73

Počet cizinců v ČR

Stát Ukrajina Polsko Bulharsko Moldavsko USA Německo Bělorusko Spojené království Ruská federace Mongolsko Rumunsko Francie Rakousko Státy bývalé Jugoslávie Makedonie Ostatní Celkem

Počet celkem 16 972 7 117 1 699 1 435 1 344 1 198 1 196 1 002 945 844 768 628 421 382 336 4 007 40 294

z toho ženy 5 931 1 107 562 510 471 210 578 223 450 592 144 121 58 122 22 1 140 12 241

Způsob zaměstnávání individuální povolení v rámci kontraktu 16 235 737 4 284 2833 1 612 87 1 401 34 815 529 845 353 1 175 21 617 285 843 102 842 2 748 20 511 117 286 135 248 34 98 238 3 038 969 33 698 6 596

K 30.9. 2001 bylo na území ČR zaregistrováno celkem 68 146 občanů Slovenské republiky. Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2001

Základní skupiny platných pracovních povolení pro cizince podle kvalifikace Většina cizinců přicházejících na naše území je zde zaměstnána v dělnických profesích, toto je markantní zjm. u cizinců přicházejících z východu. Naproti tomu cizinci ze zemí EU se spíše uplatňují v profesích, které vyžadují vysokoškolské vzdělání. Jedná se zjm. o tzv. klíčový personál v mezinárodních podnicích, jazykové lektory, vědce a výzkumníky. − pracovní povolení na profese vyžadující dělnickou kvalifikaci − pracovní povolení na profese vyžadující středoškolskou kvalifikaci − pracovní povolení na profese vyžadující vysokoškolskou kvalifikaci Stát

Ukrajina Polsko Bulharsko Moldavsko USA Německo Bělorusko Spojené království Ruská federace Mongolsko Rumunsko Francie Rakousko Státy bývalé Jugoslávie Makedonie Ostatní Celkem

celkem

Počet z toho ženy

16 972 7 117 1 699 1 435 1 344 1 198 1 196 1 002 945 844 768 628 421 382 336 4 007 40 294

5 931 1 107 562 510 471 210 578 223 450 592 144 121 58 122 22 1 140 12 241

Zařazení podle výkonu činnosti pracovní dělnická středoškolská vysokoškolská povolání povolání povolání 16 418 269 285 6 355 273 486 1 450 81 168 1 412 12 11 11 481 852 48 253 897 1 068 35 93 8 324 670 395 107 443 797 11 36 649 46 73 32 92 504 52 76 293 187 86 109 297 18 21 974 925 2 108 30 153 3 089 7 052

K 30.9. 2001 bylo na území ČR zaregistrováno celkem 68 146 občanů Slovenské republiky. Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2001

74

12.4 Praktické zkušenosti se zaměstnáváním cizinců z ÚP Cizinec nejprve získává povolení k zaměstnání, na jehož základě získá povolení k pobytu. Povolení se vydává na jeden rok, přičemž je možné ho periodicky obnovovat. Mezi základní problémy se zaměstnáváním cizinců podle zkušeností z úřadů práce patří: •

nevyřešené služební cesty cizinců, vyplývající z faktu, že pracovní vízum neplatí na území celé České republiky, ale je omezeno okresně. To znamená, že z hlediska zaměstnanosti cizinců je trh práce rozdělen na 77 oblastí • problematika cizinců v českých společnostech se zahraničním prvkem (Evropská dohoda o kmenovém personálu) • problematika vyplácení hmotného zabezpečení do ciziny • problematiky převedení cizince na jinou práci (zaměstnavatel nesmí zaměstnávat cizince mimo rámec pracovního povolení)

13. Problematika integrace cizinců v ČR 13.1 Problematika statistických údajů o cizincích Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti jako součást pojistného na sociální zabezpečení je evidován ČSSZ. Zjišťování celkového objemu finančních prostředků odváděných cizinci v rámci odvodů příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále SPZ) je determinováno kvalitou, obsažností a detailností zpracování informací a dat za současného stavu. Z šetření na ČSSZ a jednání s jejími zástupci vyplývají následující skutečnosti: 1. Odvody pojistného na sociální zabezpečení (včetně příspěvků na SPZ) a výdaje vyplývající z tohoto pojištění se realizují příslušnými okresními správami sociálního zabezpečení. 2. Poplatníky pojistného, podle způsobu jakým odvádějí příspěvky do systému sociálního zabezpečení, lze dělit do dvou základních skupin: a) malé organizace (do 25 zaměstnanců) b) velké organizace (nad 25 zaměstnanců). Ad a) malé organizace: Odvody příspěvků na sociální zabezpečení (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) jsou realizovány za jednotlivé osoby (plátce pojistného). Tyto osoby (plátci pojistného) nejsou ve vstupních datech diferencované podle státní příslušnosti. Z tohoto vyplývá, že objem finančních prostředků odváděných cizinci zaměstnanými v malých organizacích nelze na základě dat jednotlivých správ sociálního zabezpečení zjistit. Ad b) velké organizace: odvody příspěvků na sociální zabezpečení (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) jsou realizovány úhrnem za všechny zaměstnance organizace. Odvody jednotlivých plátců příspěvků na sociální zabezpečení tedy nejsou sledovány individuálně. Tímto systémem jsou prováděny platby asi za 3,3 miliónu osob. Při

75

současném způsobu odvodů příspěvků sociálního zabezpečení (včetně příspěvku na SPZ) nelze zjistit ani podrobnější informace za jednotlivé osoby zaměstnané ve velkých organizacích. Vedení individuálních účtů jednotlivých plátců příspěvků na sociální zabezpečení totiž není v systému sociálního zabezpečení v České republice zavedeno. Na českou správu sociálního zabezpečení – jako ústředí OSSZ je potom převedeno pouze výsledné saldo – tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji v rámci příspěvků na sociální zabezpečení. Za současného stavu lze zjistit jen částečně individuální údaje o platbách OSVČ, nicméně nezbytným předpokladem je provedení podrobné analýzy a následné úpravy použitého software. I za těchto podmínek lze tímto způsobem adresně individualizovat pouze malou část poukázaných plateb (kupř. za 10/01 platby OSVČ představují na PSSZ 3,79% z celkového objemu odvodu na SPZ, za ČR celkem to je ve stejném období 5,74%). Dle ČSSZ lze celkové náklady na zjištění požadovaných údajů jen stěží odhadovat, výsledná částka by však s největší pravděpodobností dosáhla hodnoty vyjádřené sedmimístným číslem. 13.2 Problematika navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti cizincům 13.2.1 Varianty řešení V následujícím textu analyzujeme jednotlivé varianty, které by přicházely v úvahu při řešení této situace. 1. Refundace příspěvku na SPZ cizincům − Tato varianta naráží na nemožnost identifikovat cizince v systému sociálního zabezpečení − Ve sledovaných zemích (Rakousko, SRN) není příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vracen − Překážkou jsou i uzavřené bilaterální dohody o sociálním zabezpečení, které řeší i problematiku pojištění v případě nezaměstnanosti 2. Cizinci by příspěvek neodváděli − To by předpokládalo na straně zaměstnavatelů dělit cizince do jednotlivých kategorií podle zemí původu − a dále členit podle toho, s jakými zeměmi byla uzavřena bilaterální dohoda, resp. v jaké šíři, neboť na základě dohod o sociálním zabezpečení nepřichází do úvahy, že by zaměstnanci tento příspěvek neodváděli − problematické se také jeví zjištění výše tohoto odvodu u velkých organizací 3. Uzavírání bilaterálních dohod o sociálním zabezpečení mezi ČR a příslušnými státy − Vzhledem ke struktuře cizinců na trhu práce v ČR by bylo nutné uzavřít tyto dohody s tzv. třetími zeměmi; V tomto případě řešení naráží na odlišnou situaci na trhu práce a úroveň sociálního zabezpečení − Nutnost respektovat aproximaci práva ČR právu EU

76

13.3 Předpoklady pro řešení problematiky cizinců Nutné kroky, ke kterým by bylo třeba přistoupit při řešení problematiky cizinců − Především je nutné přijmout taková opatření, která by umožnila identifikaci cizinců, např. systémem, kterým cizince eviduje Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) - tj. pomocí kódově upraveného posledního čtyřčíslí rodných čísel; − Pro získávání údajů o cizincích v zaměstnaneckém poměru by byla nutná změna právní úpravy; − nutnost zrovnoprávnit cizince s občany ČR a cizince s trvalým pobytem- např. na základě odpracovaného období v ČR a placení příspěvků do systému sociálního zabezpečení; − úprava zákona o zaměstnanosti; rozšíření a pružnost legislativy o zaměstnávání cizinců; − stanovení různých typů pracovních povolení na základě jejich délky, práv a povinností a odpracovaného období v ČR ; − změnit přístup k pasivní politice zaměstnanosti (zneužívání hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti cizinci) – při současném stavu pasivní politiky zaměstnanosti a výši jednotlivých dávek hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti lze očekávat přesun určitých zaměstnaneckých skupin cizinců do řad nezaměstnaných; − nepodřizovat výplatu dávek trvalému bydlišti. 13.4 Doporučení, závěry V případě zpracování úkolu se ukázala závažnost této problematiky, která si bezesporu vyžaduje trvalou pozornost, již vzhledem k připravovanému vstupu ČR do EU. V průběhu zpracování studie byly zaznamenány problémy ve vztahu k cizincům, kteří působí na území ČR jako zahraniční pracovníci. Jednalo se především o nedostatečnou strukturu jednotlivých statistických dat, která je nezbytným předpokladem k tomu, aby na základě vyhodnocených statistických údajů mohla být problematika integrace cizinců řešena. Vhledem k době trvání výzkumného úkolu nebylo možné přistoupit k těmto krokům. Proto navrhujeme: − Pokračování, resp. pravidelné sledování stavu této problematiky –tj. − další spolupráci s ČSSZ na zjišťování příspěvků na státní politiku zaměstnanosti na základě vypracování návrhu na sledování výše cizinci odváděnými odvody do systému sociálního zabezpečení spočívající v úpravě software podle zadaných údajů − uskutečnit vzorkové šetření o zahraničních pracovnících (cizincích) ve vybraných organizacích, které by bylo možné realizovat v krátkodobém horizontu 1 roku − provést porovnání statistik, které vedou úřady práce, ministerstvo vnitra, zdravotní pojišťovny, okresní správy sociálního zabezpečení, případně další subjekty − zpracovat jak je tato situace řešena v ostatních tranzitivních zemích Evropy (Polsko, Maďarsko, příp. jiné) − studium legislativy Evropské unie

77

Poznámky 1 § 1 Zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG) (1) Tento spolkový zákon upravuje zaměstnávání cizinců na spolkovém území. (2) Ustanovení tohoto spolkového zákona se netýkají a) uprchlíků ve smyslu úmluvy o právním postavení uprchlíků, BGBI č.55/1965 ve spojitosti s protokolem BGBI č.78/1974, kteří jsou buď oprávněni k trvalému pobytu na spolkovém území, nebo kteří uzavřeli sňatek s rakouským občanem, pokud svého manžele opustili nebo mají dítě, které je rakouským občanem; b) cizinců, kteří působí na základě svých vědeckých, pedagogických, kulturních a sociálních činností ve vzdělávacích institucích nebo institucích vědeckého, kulturního nebo sociálního charakteru, které byly zřízeny na základě mezistátní kulturní dohody; c) cizinců vykonávajících činnost v diplomatických nebo konzulárních zastoupeních nebo v diplomatickými právy vybavených mezistátních organizacích nebo ve stálých zastoupeních u takových organizací nebo cizinců, kteří pracují ve službách těchto cizinců; d) cizinců působících v duchovní činnosti v rámci zákonem uznaných církví a náboženských společností; e) cizinců pracujících jako posádky námořních nebo říčních plavidel, pokud vykonávají tuto činnost v podniku se sídlem na spolkovém území; f) odpadá g) cizinců působících jako zpravodajové pro zahraniční média slovem, zvukem nebo obrazem po dobu jejich akreditace jako zahraničních korespondentů u spolkového kancléřství, jakož i cizinců při plnění úkolů, které jsou nezbytné pro činnost tohoto zpravodajství pod obu jejich notifikace u úřadu spolkového kancléře; h) odpadá i) cizinců pokud jde o jejich činnost jako čestných profesorů, hostujících profesorů, lektorů, instruktorů, přednášejících nebo smluvních asistentů na rakouských vysokých školách, na akademii výtvarných umění nebo na vysokých uměleckých školách; j) cizinců pokud jde o jejich činnost v rámci programů vzdělávání nebo dalšího vzdělávání nebo výzkumu Evropské unie; k) odpadá l) cizinců, kteří jsou manželé rakouských státních příslušníků, nebo děti (včetně adoptovaných a nevlastních dětí) rakouských státních příslušníků, kterým ještě není 21 let, nebo kterým byla poskytnuta podpora pro rakouské státní občany, pokud mají povolení k pobytu podle cizineckého zákona 1997 (FrG); m) státních příslušníků členských států evropského hospodářského prostoru EHP, jakož i manželů těchto státních příslušníků, kteří vykonávají na spolkovém území samostatnou výdělečnou činnost nebo zaměstnání, jakož i děti těchto státních příslušníků do 21 let, nebo jimž byla poskytnuta obživa, i když sami ještě nemají státní příslušnost EHP. (2) Mezistátní ujednání o zaměstnávání cizinců nejsou ustanoveními tohoto zákona dotčeny. (3) Spolkový ministr práce, zdravotnictví a sociálních věcí může po slyšení cizineckého výboru (§ 22) stanovit svým nařízením další výjimky z působnosti

tohoto spolkového zákona, pokud se bude jednat o skupiny osob, jejichž oprávněným zájmům tuzemských pracovníků, jichž se to bude týkat. 2 Dávka na rekvalifikaci v nezaměstnanosti v rámci dávek hmotného zabezpečení v případě nezaměstnanosti se vztahuje a slouží jenom k zabezpečení (umožnění) rekvalifikace nezaměstnaností postihnutých těhotných žen. 3 § 4c AuslBG - § 4c Zákona o zaměstnávání cizinců o zaměstnávání tureckých státních příslušníků: (1) Tureckým státním příslušníkům je třeba udělit nebo prodloužit povolení k zaměstnání z úřední moci, jestliže splňují předpoklady podle článku 6 odst. 1 první a druhý pododstavec nebo podle článku 7 poslední věta nebo podle článku 9 rozhodnutí Asociační rady EHS – Turecko – ARB – č.1/ 1980. (2) Tureckým státním příslušníkům je třeba vystavit nebo prodloužit „Befreiungsschein“ – potvrzení o zproštění, jestliže splňují předpoklady podle článku 6, odst. 1, pododstavec 3 nebo podle článku 7, druhý pododstavec ARB č.1/1980. (3) Práva tureckých státních občanů na základě ostatních ustanovení tohoto spolkového zákona zůstávají nedotčena. Pro prováděcí příslušnost a provádění procedur podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení tohoto spolkového zákona, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními ARB č.1/1980.

Literatura AMS (2000) Arbeitsmarktlage 2000 Ausländerpolitik und Ausländerrecht in Deutschland, Bundesministerium Innern, Berlin, 2000 Horáková, M. (2000) Migrační politika České republiky, Rakouska a Evropské unie. Migrační politika, Zásady DGB pro úpravu přistěhovalectví, 2001 Mutual System on Social Protection in the EU Member States and the EEA Sociální politika v SRN, diplomová práce, VŠE, Praha, 2000 Vavrečková J., Fischlová D., Janata Z.: Migrační potenciál příhraničí České republiky s Německem, VÚPSV, Praha, 2002

Přílohy

Pobyt cizinců v Rakousku

Základní ustanovení • • •

Definice Informace o evropském hospodářském společenství (EHS) Rodinní příslušníci rakouských státních občanů

Činnosti podléhajíce zákonu o zaměstnávaní cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz – AuslBG) jsou činnosti cizinci na území Rakouska vykonávané - v pracovním poměru - v poměru podobném zaměstnaneckému vztahu - ve výcvikovém poměru (učebný poměr, volontariát, feriální nebo profesní praktikum, atd.) Zahraniční společníci osobní nebo kapitálové společnosti spadají pod charakteristiku zaměstnanců nebo poměru podobnému zaměstnaneckému vztahu, v případě že vykonávají pro danou organizaci práce, které jsou typické pro pracovní poměr. Předpoklady pro zaměstnávání cizinců Zaměstnavatel smí zaměstnávat cizince zásadně jenom tehdy, jestliže mu pro tohoto cizince bylo uděleno: - povolení k zaměstnávání nebo - povolení k vyslání nebo jestliže bylo vystaveno - potvrzení o ohlášení nebo - potvrzení EU o vyslání nebo jestliže cizinec vlastní pro toto zaměstnání platné - pracovní povolení nebo - potvrzení o zproštění. Nepovolené zaměstnávání cizinců (ilegální zaměstnávání cizinců) je zákonem zakázáno a je stíhané podle správního trestného práva. Informace o Evropském hospodářském společenství (EHS) Od nabytí platnosti EHS, získaly určité skupiny cizinců v Rakousku výhody ohledně pobytu i zaměstnávání. To znamená zejména, že tyto osoby smějí v Rakousku přijmout zaměstnání, aniž by potřebovaly povolení pracovního úřadu (Arbeitsmarktservice). Tyto osoby jsou: - státní příslušníci členských států EHS - jejich manželé, nezávisle na tom, jakou mají vlastní státní příslušnost

-

jejich děti, pokud ještě nedosáhly 21 let, nebo nezávisle na věku, pokud jim státní příslušník země EHS poskytoval od dosažení 21. roku věku živobytí (rovněž nezávisle na státní příslušnosti dítěte) manželé rakouských státních občanů, pokud jsou podle zákona o pobytu cizinců z roku 1997 (Aufenthaltsgesetz) oprávněni k pobytu na spolkovém území děti Rakouského státního občana, které ještě nedosáhly 21 let nebo kterým od dosáhnutí 21. roku věku poskytoval živobytí, pokus jsou podle zákona o pobytu cizinců z roku 1997 oprávněni k pobytu na spolkovém území

Členské státy EHS: - všechny členské státy Evropské unie (Belgicko, Dánsko, Německo, Finsko, Francouzsko, Řecko, Velká Británie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Holandsko, Rakousko, Portugalsko, Švédsko, Španělsko), jakož i Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Rodinní příslušníci Rakouských státních občanů Pro cizince, kteří jsou manželé Rakouských státních občanů, jakož i děti (včetně adoptovaných a nevlastních dětí) Rakouských státních občanů, které ještě nedosáhly 21 let nebo kterým poskytuje rakouský státní občan živobytí, zákon o zaměstnávání cizinců neplatí, jestliže mají také povolení k pobytu podle zákona o pobytu cizinců. Těmto osobám vydává zastupitelství pracovního úřadu, pod jehož příslušnost spadá jejich hlavní bydliště, před začátkem prvního zaměstnání příslušné potvrzení. Náklady za toto potvrzení hradí cizinec a jejich výše je: ATS 180,- (13,08 EURO) za podání žádosti. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích anebo v hotovosti. K žádosti musí být přiložené tyto dokumenty: Pro zahraniční manžele: - aktuální oddací list, který podává informace o dočasném stave matriky - platné oprávnění k pobytu v smyslu zákona o pobyte cizinců Pro zahraniční dítě: - rodný list nebo adopční list - potvrzení o státní příslušnosti (Staatbürgerschaftsnachweis) rakouského rodiče - aktuální oddací list, jestliže je rakouský rodič nevlastní otec nebo nevlastní matka - přihlašovací lístek (Meldezettel) pro potvrzení společného bydliště s rakouským rodičem. Pokud je dítě plnoleté - potvrzení o placení živobytí - platné oprávnění k pobytu Další doklady si může daná osoba vyžádat na Regionálním zastupitelství pracovního úřadu (Regionale Geschäftsstelle des Arbeitsmarktservice). Využití tohoto potvrzení: - slouží k lehčímu dokazování skutkové podstaty pro zproštění, - má ulehčit cizincům hledání práce a - má zprostit budoucího zaměstnavatele od povinnosti kontrolovat právní předpoklady.

Pracovní povolení / oprávnění pro cizince • • • •

povolení k zaměstnání (Beschäftigungsbewilligung) pracovní povolení (Arbeitserlaubnis) potvrzení o zproštění (Befreiungsschein) potvrzení o zajištění (Sicherungsbescheinigung)

Povolení k zaměstnání (Beschäftigungsbewilligung) * pro občany Turecka platí zvláštní ustanovení (na základe asociační dohody EHS – Turecko) Žádost o udělení povolení k zaměstnání musí zaměstnavatel doručit zastupitelství pracovního úřadu, v příslušnosti kterého se má nacházet místo zaměstnání cizince, v případě střídavého místa zaměstnání se příslušnost určuje podle sídla podniku. Povolení k zaměstnání může být uděleno, jestliže to mimo jiné situace na trhu práce připouští, zaměstnavatel dodržuje ustanovení v kolektívní smlouvě (např. minimální mzda), pracovněprávní ustanovení (např. pracovní doba) a ustanovení v právu o sociálním pojištění (např. přihlášení do sociálního pojištění) a cizinec se zdržuje na spolkovém území oprávněně. Povolení k zaměstnání se vydává na dobu maximálně 1 roku. V případě učňů se doba platnosti vystavuje na dobu učení a zákonných závazků nebo závazků podle kolektívní smlouvy pro další využití. Žádost o prodloužení povolení k zaměstnání musí být doručená příslušnému zastupitelství pracovního úřadu pokud možno 4 týdny před vypršením platnosti vystaveného povolení k zaměstnání. Platnost povolení k zaměstnání se vždy vztahuje na určitou osobu, určitou pracovní činnost a určitého zaměstnavatele. V případe, že cizinec chce ještě před vypršením platnosti již uděleného povolení k zaměstnání začít pracovat u nového zaměstnavatele nebo v případě, že je plánována změna pracovní činnosti, musí být příslušnému zastupitelství pracovního úřadu doručená nová žádost o udělení povolení k zaměstnání. Zahraniční pracovní síla nesmí být přenechána jiným firmám (zákaz pronájmu zaměstnance). Povolení k zaměstnání podle §9 zákona o cizincích Spolkový ministr práce, zdraví a sociálních věcí může v případě zvláštní potřeby pracovních sil v sezónních oblastech (například cizinecký ruch, zemědělství) určit nařízením, že smí být udělen určitý počet povolení k zaměstnání na maximální dobu 6 měsíců (sezónní pracovní povolení). Žádost o udělení oprávnění k pobytu je nutno podat odděleně u příslušného úřadu. Výjimka: Povolení k zaměstnání s maximální dobou platnosti 1 měsíce mohou být zapsána pracovním úřadem do cestovního dokumentu cizince. Tento zápis platí jako povolení k pobytu (Aufenthaltserlaubnis). Toto opatření platí pouze pro cizince, kteří smějí cestovat do Rakouska bez zápisu do dokumentu (Sichtvermerkt). Povolení k zaměstnání podle § 9 o cizincích jsou neprodloužitelná. Aktuální informace o době platnosti a hospodářských oblastech, pro které bylo vydáno nařízení § 9 zákona o cizincích poskytuje příslušné zastupitelství pracovního úřadu.

Finanční náklady za udělení povolení k zaměstnání hradí cizinec a tvoří je tyto složky: - 180,- ATS (13,08 EURO) za podání žádosti - 60,- ATS ( 4,36 EURO) správní dávka, jakož i - 50,- ATS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích anebo v hotovosti. Poplatky za žádost a případné přílohy odpadají při udělení povolení k zaměstnání v souvislosti se zprostředkováním práce prostřednictvím pracovního úřadu. K platnému povolení k zaměstnání se musí dodržovat povinnosti hlášení průběhu zaměstnání cizince. Začátek a konec zaměstnání cizince s povolením k zaměstnání musí v každém případě oznámit zaměstnavatel příslušnému zastupitelství pracovního úřadu práce do 3 dnů. K žádosti o povolení k zaměstnání musí být přiložený: - pas a policejní hlášení (Meldezettel) cizince - vysvědčení o profesní kvalifikaci (v ověřeném překladu) - dřívější povolení k zaměstnání - v případě prvního zaměstnání mohou být vyžadovány další doklady. Podrobnější informace podává příslušní oddělení zastupitelství úřadu práce (referent pro cizince).

Pracovní povolení (Arbeitserlaubnis) Žádost o udělení pracovního povolení (Arbeitserlaubnis) musí cizinec doručit zastupitelství pracovního úřadu, pod jehož příslušnost spadá jeho místo bydliště. Pracovní povolení musí být na žádost cizince vystaveno, jestliže byl během posledních 14 měsíců celkem 52 týdnů legálně zaměstnán činností podléhající oblasti zákona o zaměstnávání cizinců (tj. s platným povolením k zaměstnání = Beschäftigungsbewilligung). Pracovní povolení se vystavuje pro oblast spolkové země, ve které bylo vystavené poslední pracovní povolení. Pracovní povolení se vydává maximálně na dobu 2 let. Na žádost může být prodlouženo, jestliže: - cizinec byl během posledních 2 let alespoň 18 zaměstnán n e b o - jsou dány všeobecné Žádost o prodloužení musí cizinec doručit příslušnému zastupitelství pracovního úřadu pokud možná 4 týdny před vyprcháním platnosti vystaveného pracovního povolení. Pracovní povolení opravňuje ke každému zaměstnání v spolkové země, pro kterou bylo uděleno. Je-li držitel pracovního povolení zaměstnán u zaměstnavatele, jehož sídlo podniku se nachází v spolkové zemi, pro kterou bylo pracovní povolení vystavené, zahrnuje místní rozsah platnosti pracovního povolení všechny spolkové země, ve kterých splňuje podnik zaměstnavatele zakázky a při nichž je cizinec nasazen. Dále se může pracovní povolení v případě sezónou podmíněných různých míst zaměstnání rozšířit na oblast několika spolkových zemí. Zaměstnavatel smí cizince s pracovním povolením zaměstnávat pouze ve vlastním podniku (zákaz pronájmu zaměstnance) za dodržování ustanovení v kolektivní smlouvě (např. minimální mzda), pracovněprávní ustanovení (např. pracovní doba) a ustanovení v právu o sociálním pojištění (přihlášení do sociálního pojištění).

Jestliže má být cizinec zaměstnán u jiného zaměstnavatele v jiné spolkové zemi, pak musí buď - dotyčný zaměstnavatel podat žádost o povolení k zaměstnání cizince pro tuto spolkovou zemi nebo - může dotyčný cizinec podat žádost o rozšíření oblasti pracovního povolení. Finanční náklady spojené s udělením pracovního povolení nese cizinec a jsou složeny z těchto složek: 600,- ATS (43,60 EURO) za podání žádosti, 1050,- ATS (76,31 EURO) za vyhotovení pracovního povolení, 60,- ATS ( 4,36 EURO) správní dávka jako i 50,- ATS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích nebo v hotovosti. Poplatky za žádost a případné přílohy odpadají při udělení pracovního povolení v souvislosti se zprostředkováním práce prostřednictvím pracovního úřadu. K platnému pracovnímu povolení se musí dodržovat povinnosti hlášení průběhu zaměstnání cizince. Začátek a konec zaměstnání cizince pracovním povolením musí v každém případě oznámit zaměstnavatel příslušnému zastupitelství pracovního úřadu práce do 3 dnů. Rovněž musí být podstatné mzdové a pracovní podmínky, podepsané cizincem a doručeny příslušnému zastupitelství pracovního úřadu do 3 dnů od začátku zaměstnání. K žádosti o pracovní povolení musí být přiloženy následovní dokumenty: - pas a policejní hlášení (Meldezettel) cizince - povolení k zaměstnání a pracovní průkazy (např. doklady o pracovním poměru, potvrzení nemocenské pojišťovny) za posledních 14 měsíců, v případě prodloužení za posledních 24 měsíců.

Potvrzení o zproštění (Befreiungsschein) * Pro turecké občany platí zvláštní ustanovení (viz informace o asociační dohodě EHS – Turecko) Žádost o udělení potvrzení o zproštění (Befreiungsschein) musí cizinec doručit zastupitelství pracovního úřadu, pod jehož příslušnost spadá jeho místo bydliště. Potvrzení o zproštění musí být cizinci na jeho žádost vystaveno jestliže 1. cizinec byl během posledních 8 let, počítaje zpětně od doby podání žádosti, v Rakousku povoleně (tj. s platným povolením k zaměstnání nebo pracovním povolením) zaměstnán alespoň 5 let v činnosti odpovídající oblasti platnosti zákona o zaměstnávání cizinců n e b o 2. byl alespoň 5 let v manželském svazku s rakouským státním příslušníkem a má své bydliště v Rakousku n e b o 3. ještě nepřesáhl 19. rok věku života a alespoň jeden z rodičů se zdržoval alespoň 5 let oprávněně v Rakousku, jestliže a) se zdržoval/ oprávněně v Rakousku déle než polovinu svého života n e b o

b) svou povinnou školní docházku splnil alespoň zpolovice v Rakousku a také zde ukončil n e b o 4. dovršil 19. rok věku života a v čase tohoto dovršení boly splněny předpoklady bodu 3 a cizinec se během posledních 5 let zdržoval v Rakousku alespoň 2 a půl roku n e b o 5. dovršil 21. let věku života a až do tohoto dovršení nebo i potom až do ukončení poskytování výživného kvůli státní příslušnosti jednoho rodiča nespadal pod platnost zákona o zaměstnávání cizinců a během posledních 5 let se zdržoval na spolkovém území aspoň 2 a půl roku. Potvrzení o zproštění se vydává na dobu 5 let a prodlužuje se mimo jiné, jestliže cizinec byl během posledních 5 let zaměstnán v Rakousku alespoň 2 a půl roku nebo manželství s rakouským státním občanem trvalo 5 let. Podrobnější informace podává příslušné oddělení zastupitelství úřadu práce. Žádost o prodloužení potvrzení a zproštění musí cizinec doručit příslušnému zastupitelství pracovního úřadu pokud možno 4 týdny před vypršením platnosti vystaveného potvrzení o zproštění. Potvrzení o zproštění opravňuje ke každému zaměstnání po celém Rakousku. Zaměstnavatel, který chce zaměstnat cizince s potvrzením o zproštění je však zavázaný k dodržování ustanovení v kolektivní smlouvě (např. minimální plat), pracovněprávních ustanovení (např. pracovní doba) a ustanovení v právu o sociálním pojištění (přihlášení do sociálního pojištění). Finanční náklady za udělení potvrzení o zproštění hradí cizinec a jsou tvořeny těmito složkami: 600,- ATS (43,60 EURO) za podání žádosti 1050,- ATS (76,31 EURO) za vyhotovení potvrzení o zproštění 60,- ATS ( 4,36 EURO) správní dávka jako i 50,- ATS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích nebo v hotovosti. Poplatky za žádost a případné přílohy odpadají při vystavení potvrzení o zproštění v souvislosti se zprostředkováním práce prostřednictvím pracovního úřadu. Vystavuje-li se potvrzení o zproštění na základě bodu 3 (případy pro vydání potvrzení o zproštění) poprvé, odpadá také poplatek za vyhotovení. Při platném pracovním povolení je nutno dodržovat povinnosti hlášení průběhu zaměstnání cizince. Začátek a konec zaměstnání cizince s potvrzením o zproštění musí v každém případě oznámit zaměstnavatel příslušnému zastupitelství pracovního úřadu práce do 3 dnů. -

K žádosti o pracovní povolení musí být přiloženy tyto dokumenty: pas a policejní hlášení (Meldezettel) cizince p o p ř í p a d n ě oddací list o manželství s rakouským státním občanem osvědčení o státním občanství rakouského manžela povolení k zaměstnání a/nebo pracovní povolení a pracovní průkazy za posledních 8 let, v případě prodloužení za posledních 5 let policejní hlášení (Meldezettel) rodičů osvědčení/vysvědčení o návštěvě rakouských škol

Potvrzení o zajištění (Sicherungsbescheinigung) Jestliže má zaměstnavatel v úmyslu najímat pracovní síly ze zahraničí, musí před přicestováním cizince podat žádost o udělení potvrzení o zajištění (Sicherungsbescheinigung) u příslušného zastupitelství pracovního úřadu. Na základě potvrzení o zajištění se cizinci uděluje povolení k usídlení, které ho opravňuje k přicestování do Rakouska a k pobytu v Rakousku. Potvrzení o zajištění ovšem nenahrazuje povolení k zaměstnání. Žádost o udělení povolení k zaměstnání musí by doručena příslušnému zastupitelství pracovního úřadu jakmile se cizinec nachází na spolkovém území a ještě před zahájením zaměstnání. Základní předpoklady, které musí být ověřeny při udělení povolení k zaměstnání, platí také pro potvrzení o zajištění. Platnost potvrzení o zajištění je omezena lhůtou maximálně 26 týdnů. V odůvodněných případech je prodloužení až na celkovou dobu 36 týdnů přípustné. Náklady hradí zaměstnavatel a při podaní žádosti je tvoří tyto položky: 180,- ATS (13,08 EURO) za podání žádosti 50,- ATS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku, jakož i v případě kladného posouzení 60,- ATS ( 4,36 EURO) správní dávka za jednu žádost a 20,- ATS ( 1,45 EURO) za jednu zažádanou osobu Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích nebo v hotovosti. Podrobnější informace o vykonání najímání cizinců pomocí potvrzení o zajištění podává příslušné zastupitelství pracovního úřadu nebo pracovní skupina pro zaměstnávání cizinců (Arbeitsgemeinschaft für Ausländerbeschäftigung). Začátok a konec zaměstnání cizince s povolením k zaměstnání, pracovním povolením nebo potvrzením o zproštění v každém případě musí oznámit zaměstnavatel příslušnému zastupitelství pracovního úřadu do tří dnů. Ohlašování zaměstnání feriálních nebo profesních praktikantů Činnost feriálních nebo profesních praktikantů (Ferailpraktikanten oder Berufspraktikanten) a volontérů (Volontäre) má charakter zásadně jako zaměstnání v smyslu zákona o zaměstnávaní cizinců. Před nastoupením praktika nebo volontérství musí být vyrozuměn pracovní úřad (AMS) a to cestou ohlášení. Feriální nebo profesní praktikanti a volontéři zásadně nepotřebují povolení k zaměstnání, jestliže jsou splněny následující předpoklady: Zaměstnání feriálního praktikanta nesmí trvat déle než tři měsíce. Zaměstnání volontéra smí trvat výjimečně maximálně 12 měsíců, jestliže je dána speciální kvalifikace a je to v zájmu celkového hospodářství a jednotlivých podniků. Za feriální praktikum je považována pouze taková činnost, která je v rámci řádného učebného procesu nebo studia v rakouském vzdělávacím zařízení (např. škola, univerzita) s právem veřejnosti povinně předepsána.

Tato uspořádaní platí pouze pro žáky rakouských škol. Žáci zahraničních škol proto potřebují povolení k zaměstnání. Volontéři jsou osoby, které jsou zaměstnány výhradně k účelu rozšíření a použití znalostí pro získání zručností pro praxi bez pracovní povinnosti a bez nároků na odměnu. Jestliže vykonávají cizinci: - pomocné práce - jednoduché zaškolené činnosti - práce na staveniskách, nejedená se o volontérství. Zaměstnanií zahraničních feriálních praktikantů nebo zahraničních volontérů musí majitel podniku ohlásit příslušnému zastupitelství pracovního úřadu nejpozději do dvou týdnů před začátkem činnosti. Toto zastupitelství následně vystaví v průběhu 2 týdnů potvrzení o ohlášení. Náklady hradí zaměstnavatel a tvoří je tyto složky: 180,- ATS (13,08 EURO) za ohlášení, 60,- ATS ( 4,38 EURO) správní dávka jakož i 50,- ATS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích nebo v hotovosti.

Vyslání zahraničních zaměstnanců Přechodné pracovní vyslání zahraničních zaměstnanců • •

Povolení k vysláná (Entsendebewilligung) Potvrzení EU o vyslaní (EU-Entsendebestätigung)

Povolení k vyslání (Entsendebewilligung) Povolení k vyslání (Entsendebewilligung) se uděluje v takových případech, ve kterých jsou cizinci zaměstnáváni v Rakousku zahraničním zaměstnavatelem bez sídla podniku na spolkovém území. Povolení k vyslání může být uděleno pouze v případě, že zaměstnání cizince netrvá déle než 4 měsíce nebo jestliže vykonávání práce (celkový projekt) netrvá déle než 6 měsíců. V případě překročení jedné z těchto časových lhůt je zapotřebí povolení k zaměstnání. Žádost o udělení povolení k zaměstnání musí podat majitel podniku, ve kterém je cizinec zaměstnán, rozhodně ještě před uplynutím 4. měsíce po začátku vykonávání práce. Udělení povolení k vyslání je vyloučeno pro práce, které jsou vykonávány v těchto oblastech: - pozemní a inženýrské stavitelství - stavebné instalace

-

ostatní stavební řemesla pronájem stavebních strojů a přístrojů s obslužným personálem.

Pro povolení k vyslání není nutné povolení k pobytu podle zákona o cizincích. Cizinec ovšem není zproštěn povinnosti řídit svůj pobyt podle ostatních platných předpisů o příjezdu a pobytu cizinců podle zákona o cizincích (Titul vjezdu a pobytu). Žádost o povolení k vyslání musí podat zaměstnavatel nebo rakouský příkazce u příslušného zastupitelství úřadu práce. Náklady hradí zaměstnavatel a tvoří je tyto položky: 180,- ATS (13,08 EURO) za podání žádosti 60,- ATS ( 4,36 EURO) správní dávka jakož i 50,- ATS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích nebo v hotovosti.

Potvrzení EU o vyslání (EU-Entsendebestätigung) Potvrzení EU o vyslání (EU-Entsendebestätigung) se uděluje v takových případech, ve kterých jsou zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele s provozním sídlem na státním území členského státu Evropské unie (EU) vysílání na přechodné vykonávání služby do Rakouska. Před vysláním musí tito cizinci pobývat v státě provozního sídla nejméně rok v přímém a povoleném pracovním poměru k vysílacímu podniku nebo mít s tímto podnikem uzavřenou neomezenou pracovní smlouvu. Při zaměstnávaní v Rakousku musí být dodržovány platební a pracovní podmínky jakož i ustanovení práva o sociálním pojištění. Potvrzení EU o vyslání se uděluje na dobu 6 měsíců a může být prodlouženo, jestliže jsou splněny všechny podmínky. Zaměstnávání cizinců musí ohlásit buď zahraniční pracovní sila, zaměstnavatel nebo tuzemský příkazce před začátkem zaměstnání příslušnému zastupitelství pracovního úřadu, který vystaví do 6 týdnů potvrzení o ohlášení (potvrzení EU o vyslání). Náklady hradí žadatel a tvoří je tyto položky: 180,- ATS (13,08 EURO) za podání žádosti, 60,- ATS ( 4,36 EURO) správní dávka jakož i 50,- TAS ( 3,63 EURO) za každou přílohu podléhající poplatku. Tyto poplatky se odvádějí v spolkových kolcích nebo v hotovosti.

Povinné sociální pojištění zaměstnaných cizinců v SRN podle státní příslušnosti Státy Cizinci -celkem 1) Z toho státy EU Belgie Dánsko Finsko Francie Řecko Velká Británie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemí Rakousko Portugalsko Švédsko Španělsko Non EU-Státy Z toho Jugoslávie2) Turecko Ostatní

1995

1996

1998

Abs. 2.128.722 679.892

% 100,0 31,9

Abs. 2.077.682 666.351

% 100,0 32,1

Abs. 2.001.860 647.400

% 100,0 32,3

Abs. 1.987.468 641.541

9.373 4.990 4.325 68.277 116.745 38.428 3.931 204.646 1.265 39.207 83.587 51.057 3.920 50.141

0,4 0,2 0,2 3,2 5,5 1,8 0,2 9,6 0,1 1,8 3,9 2,4 0,2 2,4

9.211 4.640 4.308 68.715 113.107 36.867 3.841 203.204 1.289 38.536 79.372 51.356 3.914 47.981

0,4 0,2 0,2 3,3 5,4 1,8 0,2 9,8 0,1 1,9 3,8 2,5 0,2 2,3

8.882 4.423 4.242 69.296 108.666 34.744 4.025 199.741 1.269 36.960 74.845 50.754 3.787 45.766

0,4 0,2 0,2 3,5 5,4 1,7 0,2 10,0 0,1 1,8 3,7 2,5 0,2 2,3

1.448.830

68,1

1.411.331

67,9

1.354.460

418.668 600.434 429.728

19,7 28,2 20,2

408.218 578.203 424.910

19,6 27,8 20,5

307.679 559.842 486.939

1) červen 2) od června 1997 bez Bosny-Hercegoviny, Chorvatska, Makedonie a Slovinska zdroj: Bundesanstalt für Arbeit

1997

1999 % Abs. 100,0 1.982.758 32,2 638.090

% 100,0 32,3

8.656 4.214 4.016 71.483 107.424 33.006 3.675 200.910 1.236 35.489 72.185 51.074 3.609 44.564

0,4 0,2 0,2 3,6 5,4 1,7 0,2 10,1 0,1 1,8 3,6 2,6 0,2 2,2

8.618 4.182 4.008 73.732 107.129 32.304 3.463 201.899 1.237 34.494 70.073 50.254 3.700 42.997

0,4 0,2 0,2 3,7 5,4 1,6 0,2 10,2 0,1 1,7 3,5 2,5 0,2 2,2

67,7

1.345.927

67,7

1.344.668

67,8

15,4 28,0 24,3

146.049 564.373 635.505

7,3 28,4 32,0

258.367 563.507 522.794

13,0 28,4 26,4

Vývoj průměrné roční míry nezaměstnanosti –západní spolkové země

Rok

Míra nezaměstnanosti

Rozdíl

Celkem

Cizinci

Abs.

Rel. (%)

1980

3,8

5,0

1,2

31,6

1981

5,5

8,2

2,7

49,1

1982

7,5

11,9

4,4

58,7

1983

9,1

14,7

5,6

61,5

1984

9,1

14,0

4,9

53,8

1985

9,3

13,9

4,6

49,5

1986

9,0

13,7

4,7

52,2

1987

8,9

14,3

5,4

60,7

1988

8,7

14,4

5,7

65,5

1989

7,9

12,2

4,3

54,4

1990

7,2

10,9

3,7

51,4

1991

6,3

10,7

4,4

69,8

1992

6,6

12,2

5,6

84,8

1993

8,2

15,1

6,9

84,1

1994

9,2

16,2

7,0

76,1

1995

9,3

16,6

7,3

78,4

1996

10,1

18,9

8,8

87,1

1997

11,0

20,4

9,4

85,5

1998

9,4

19,6

10,2

108,5

1999

8,8

18,4

9,6

109,1

zdroj: Bundesanstalt für Arbeit