REFORMA OSN S DŮRAZEM NA ROZVOJOVOU POLITIKU

PALACKÉHO UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ MEZINÁRODNÍ ROZVOJOVÁ STUDIA

ONDŘEJ SUCHÁNEK

REFORMA OSN S DŮRAZEM NA ROZVOJOVOU POLITIKU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

VEDOUCÍ PRÁCE: DOC. RNDR. PAVEL NOVÁČEK, CSC. OLOMOUC, 2008

Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně a veškeré použité prameny uvedl v seznamu literatury.

V Olomouci dne 15. 5. 2008 …………………………………. podpis

2

Děkuji Doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi, CSc. za odborné vedení bakalářské práce, PhDr. Luboru Kysučanovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky a Bc. Haně Suchánkové za pomoc při korektuře textu.

3

Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .....................................................................................................5 ÚVOD ...........................................................................................................................................7 POUŽITÁ METODOLOGIE ...............................................................................................................9 1. HISTORIE SPOJENÝCH NÁRODŮ SE ZAMĚŘENÍM NA MÍROVÉ OPERACE....................................11 1.1. IDEA „GLOBÁLNÍHO ŘÍZENÍ“ VE STŘEDOVĚKU ...............................................................11 1.2. OD SPOLEČNOSTI NÁRODŮ KE SPOJENÝM NÁRODŮM (1919 – 1945)..............................12 1.3. PRVNÍ REZOLUCE – PRVNÍ NEÚSPĚCH (1946 – 1959) ......................................................15 1.4. NÁSLEDKY DEKOLONIZACE A OSN MEZI DVĚMA VELMOCEMI (1960 – 1979)................17 1.5. ZTRACENÁ DEKÁDA? (1980 – 1990) ..............................................................................21 1.6. NEJHORŠÍ SELHÁNÍ SVĚTOVÉHO SPOLEČENSTVÍ (1991 – 2000) .....................................23 2. SOUČASNÝ STAV OSN ...........................................................................................................27 2.1. SPOJENÉ NÁRODY VE SVĚTĚ ...........................................................................................27 2.2. ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ ...........................................................................................29 3. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY SVĚTOVÉHO SPOLEČENSTVÍ A JEJICH ŘEŠENÍ ......................................31 3.1. NÁRODNÍ STÁT A GLOBÁLNÍ ZODPOVĚDNOST ................................................................31 3.2. PREVENCE ČI REPRESE: OPRÁVNĚNOST HUMANITÁRNÍCH INTERVENCÍ...........................32 3.3. NEVHODNOST NEUTRALITY ...........................................................................................34 4. REFORMA OSN......................................................................................................................35 4.1. VAVROUŠKŮV NÁVRH ....................................................................................................36 4.2. GLOBÁLNÍ MARSHALLŮV PLÁN .....................................................................................38 4.3. REFORMNÍ OPATŘENÍ ZA KOFIHO ANNANA (1996 – 2007).............................................41 4.3.1. REFORMA JEDNOTLIVÝCH ORGÁNŮ OSN...................................................................41 4.3.2. REORGANIZACE MÍROVÝCH OPERACÍ .........................................................................47 4.3.3. FINANCOVÁNÍ FUNGOVÁNÍ A AKTIVIT OSN ...............................................................48 4.3.4. AKTUALIZACE CHARTY OSN ....................................................................................50 5. MOŽNÉ SCÉNÁŘE BUDOUCÍHO ROZVOJE OSN........................................................................51 ZÁVĚR .......................................................................................................................................54 SHRNUTÍ ....................................................................................................................................56 SUMMARY ..................................................................................................................................57 BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................................58

4

Seznam použitých zkratek AMR CIA CIS ECOSOC EU ILO LN MDG’s OAU ODA OEWG ONUC OSN SSSR SWAPO UNAMID UNAMIR UNAMSIL UNCSD UNEF UNEP UNFICYP UNHCR UNIFIL

Výroční ministerská zpráva Annual Ministerial Review Ústřední zpravodajská služba Central Intelligence Agency země Commonwealthu Countries of the Commonweath of Independent States Hospodářská a sociální rada Economic and Social Council Evropská unie European Union Mezinárodní organizace práce International Labour Organization Společnost národů League of Nations Rozvojové cíle tisíciletí Millennium Development Goals Organizace africké jednoty Organization for African Unity Oficiální rozvojová pomoc Official development aid Otevřená pracovní skupina Open-Ended Working Group Operace OSN v Kongu UN Operation in the Congo; Opération des Nations Unies au Congo Organizace Spojených národů United Nations Svaz sovětských socialistických republik (Sovětský svaz) Soviet Union Organizace lidu Jihozápadní Afriky South West African People’s Organization Africká mise OSN v Dárfúru UN African Mission in Darfur Mise OSN na pomoc Rwandě UN Assistance Military In Rwanda Mise OSN v Sierra Leoně UN Mission in Sierra Leone Komise OSN pro udržitelný rozvoj UN Commission for Sustainable Development Pohotovostní jednotky OSN UN Emergency Force Program OSN pro životní prostředí UN Environmental Programme Mírová mise OSN na Kypru UN Peacekeeping Force in Cyprus Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky UN High Commissioner for Refugees Prozatímní jednotky OSN v Libanonu UN Interim Force in Libanon

5

UNIIMOG

Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Íránu a Iráku UN Iran-Iraq Military Observer Group UNMIL Mise OSN v Libérii UN Mission in Liberia UNMIS Mise OSN v Súdánu UN Mission in Sudan UNMISET Mise OSN na podporu Východního Timoru UN Mission of Support in East Timor UNMOGIP Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Indii a Pákistánu UN Military Observer Group in India and Pakistan UNOCI Operace OSN v Pobřeží Slonoviny UN Operation in Côte d’Ivoire UNOGIL Skupina pozorovatelů OSN v Libanonu UN Observation Group in Libanon UNPROFOR Ochranné jednotky OSN UN Protection Force UNSAS Systém OSN záložních opatření United Nations Standby Arrangements System UNTAG Skupina OSN pro pomoc v přechodném období UN Transition Assistance Group USA Spojené státy Americké United States of America WHO Světová zdravotnická organizace World Health Organization WTO Světová obchodní organizace World Trade Organization

6

Úvod Začátek 21. století určil mnohé pro budoucí rozvoj celého světa. Již v roce 2000 byl zahájen nový globální program OSN (Organizace spojených národů) na boj s chudobou, nemocemi a celkově zaměřen na zmenšení propastného rozdílu mezi bohatým Severem a chudším Jihem (či spíše v podobném smyslu Západ - Východ). Konečný rok 2015 pro tento program by se mohl zdát jako dostatečně dlouhá doba na realizaci tohoto vskutku monstrózního projektu. Jsme v polovině cesty k tomuto roku a s jistotou můžeme říci, že program spíše nesplnil, pro co byl určen. Další malé, leč ne bezvýznamné mínus, ve snaze o globální řízení. I přes nesporné výhody a pozitiva pro rozvojové země jako by Spojeným národům docházel dech. Jako by rozmach, s nímž byla největší organizace v dějinách lidstva vymrštěna po 2. světové válce, v posledních letech docházela. Po genocidách ve Rwandě a Bosně, občanských válkách v Latinské Americe a Africe, vzrůstajícím zbrojení světových velmocí a stále se rozšiřující chudobě, vyvstává otázka po přehodnocení dosavadního působení OSN a její možné reformě do budoucna. Předmětem této bakalářské práce je popsat současný stav OSN, její zásadní nedostatky a neschopnost podílet se za tohoto stavu podílet na efektivním spolurozhodování v globálním řízení. Cílem je nastínit možná východiska z nastalé krize. Zvláště bych se rád zaměřil na oblast rozvojové politiky, kde neflexibilita a neefektivita rozhodování dopadá možná nejtvrději na samotné obyvatele těch nejchudších a nejproblematičtějších částí světa. V první kapitole se zaobírám vývojem OSN od jeho vzniku do současnosti se zaměřením na mírové operace. Ty jsou jednou z nejviditelnějších aktivit Spojených národů, do určité totiž míry ukazují atraktivnost OSN v očích politiků i veřejnosti (v případě neúspěchu neatraktivnost). Na mírových operacích (či politických misích a misích pro budování míru – jejich rozdílnost: UN peacekeeping operations × UN political and peacebuilding missions) se dá dobře vypozorovat jejich efektivita a dopad na samotnou událost, kvůli které byly nasazeny. Druhá kapitola popisuje současný stav OSN s jeho hlavními aktivitami ve světě od roku 2000 a dosud největší a nejambicióznější plán rozvoje – Rozvojové cíle tisíciletí (MDG’s). Ve třetí kapitole se zaměřuji na dva podle mě zásadní problémy Spojených národů, a to na problematiku národních států (a s tím související pravomoci OSN) a humanitární intervence. Tato kapitola úzce navazuje na obsah předchozích dvou kapitol, na jejichž

7

základě ukazuje palčivost dnešní situace ve světě a zároveň schizofrenní jednání světového společenství, rovněž nutnost vyřešení těchto otázek pro další budoucí vývoj. Samotná reformní opatření či další návrhy na změnu jsou obsaženy v kapitole čtvrté. V první její části si ukážeme dva alternativní modely reformy OSN – Vavrouškův model a globální Marshallův plán – jako příklady možných kroků k pozitivním změnám Spojených národů. Druhá část popisuje reformní opatření za předposledního generálního tajemníka Kofiho Annana, který se aktivně zasazoval o reformy. Ukazuje konkrétní kroky uvnitř OSN, jak v jeho vnitřních, tak i vnějších strukturách. Kapitola poslední, pátá, předkládá možné scénáře dalšího vývoje OSN. Charakterizuje tři varianty – scénář optimistický, neutrální a pesimistický. Pro každý zvlášť definuje specifické faktory, společné všem. I přesto, že se v práci snažím odkrýt nedostatky mechanismů OSN a možných problémů dalšího vývoje, nejedná se o odsouzení myšlenky OSN. Spojené národy jsou v současnosti (a s velkou pravděpodobností i do blízké budoucnosti) jediným možným kandidátem na roli vedoucího činitele v globálním řízení. Pokud však tato myšlenka neprojde zásadními změnami, bude možná na dlouho poslední snahou lidstva o udržení mírové, tolerantní a vzájemně si pomáhající společnosti na globální úrovni, zasahující však každého z nás.

8

Použitá metodologie Při psaní této práce byla použita rešeršně-kompilační metoda, tedy sbírání a kompletace dat pro jejich následnou interpretaci. Slova, která se do češtiny většinou nepřekládají nebo k nimž jsem nenašel vhodný ekvivalent, jsou uvedena kurzívou v závorce. Všechny zkratky použité v práci jsou vysvětleny na začátku práce v části Seznam použitých zkratek. Nepřímé citace jsou popsány pomocí poznámky pod čarou. Tyto poznámky dávají přehled o zdrojích, použitých pro tuto práci. Přímé citace jsou v textu odlišeny uvozovkami a kurzívou. Poznatky a informace použité v bakalářské práci byly získány z literárních pramenů a internetových zdrojů. Informace o misích OSN byly získány hlavně ze stránek Spojených národů pro tuto oblast - Department of Peacekeeping Operations, údaje a dokumenty o reformě OSN byly většinou získány z informačního serveru Center for UN reform education či ze stránek samotné OSN (www.un.org). Podkladem pro reformní opatření za Kofiho Annana ve 4. kapitole byla vědecká práce Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy. K získání doplňujících informací byla použita Všeobecná encyklopedie Universum 5 a CIA – The World Factbook. Doplňující poznámky o genocidách v Bosně a Rwandě byly získány z elektronické databáze JSTOR a ze serveru mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy United Human Rights Council. Hlavním zdrojem informací pro závěrečnou kapitolu o budoucích scénářích vývoje OSN byla vědecká práce Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana…

9

„Po čase úpadku přijde bod obratu. Mocný proud světla, který byl zapuzen, se vrátí. Cosi se blíží, ale nebude to působit silou… Pohyb je přirozený, povstává samovolně. Z tohoto důvodu je přeměna starého snadná. Staré odchází a nové nastupuje. Obé jest odměřováno dobou, proto vše dopadne dobře.“ (I-ťing)

„Všechno dobré na tomto světě se stalo jedině jako výsledek něčí snahy dělat víc, než musí.“ (autor neznámý)

10

1. Historie Spojených národů se zaměřením na mírové operace 1.1. Idea „globálního řízení“ ve středověku Na počátku této kapitoly o vzniku a vývoji OSN je nutné říct, že myšlenka vytvořit nadnárodní organizaci s cílem prevence válek a ozbrojených konfliktů není určitě výplodem 20. století, nýbrž sahá hluboko do minulosti. Možná první zásadnější pokus o vytvoření „nadnárodní organizace“ zrodila genialita českého husitského krále Jiřího z Poděbrad, který již v 15. století ve svém návrhu Smlouvy o nastolení míru v celém křesťanstvu1 nastínil konkrétní kroky - například vytvoření koordinačního orgánu rady panovníků nebo valného shromáždění zástupců stavů (podobnost s dnešní Radou bezpečnosti a Valným shromážděním OSN). I přes dílčí úspěchy a řadu pozitivních odpovědí napříč tehdejšími křesťanskými národy jeho snaha nepřinesla z docela pochopitelných důvodů žádný podstatný užitek. I přes neúspěch (Evropská unie se ovšem na Jiřího z Poděbrad dodnes odkazuje) se neodmyslitelně zařadil mezi takové velikány evropských dějin a zastánce sbližování národů, jakými byli Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Charles-Irinee Castel de Saint Pierre (navrhoval evropský senát a zemřel v bídě a zapomnění), Jean Jacques Rousseau, Voltaire a mnozí další. Není náhodou, že právě evropská zkušenost, bolestně završena 2. světovou válkou, dala světu nejvyšší hodnoty, dnes tolik ceněné, a přesto zřídkakdy důsledně naplňované – demokracii, toleranci, dialog. Kdo však předčil všechny snahy králů, ideologů a politiků, kdo na pozadí krvavých dějin Evropy 17. století pochopil nutnost a hloubku integrace národů a sbližování lidí, byl jeden z největších Evropanů – Jan Amos Komenský. Teprve několik málo desetiletí se můžeme hlásit k jeho odkazu a zasazovat se o to, co napsal před více než třemi a půl stoletími (všimněte si nápadné shody s Chartou Spojených národů):

„…my, celé lidstvo, jsme jedním pokolením, jednou krví, jednou rodinou, jedním domem. Proto stejným právem, jako část pomáhá celku, jako úd pomáhá ostatním údům těla, jako příslušník jedné rodiny pomáhá rodině celé, máme i my pomáhat svým druhům…“2

1

MARTÍNKOVÁ, J. Evropské poselství krále Jiřího. 21. století – revue objevů, vědy, techniky a lidí. [2004] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004092108 2 KOMENSKÝ, Jan Amos: Apoštol míru. Uspořádali Radovan Krátký a Václav Stejskal. Československý spisovatel. Praha 1949.

11

1.2. Od Společnosti národů ke Spojeným národům (1919 – 1945) Opravdu reálná možnost vytvořit fungující systém prevence na globální úrovni se ale zformulovala až na začátku 20. století v hlavách dvou Britů – právníka Waltera Phillimora a prvního náměstka ministra zahraničí lorda Roberta Cecila.3 Do reality však tuto myšlenku převedl americký prezident Woodrow Wilson. Tak roku 1919 vznikla smlouvou z Versailles Společnost národů (LN) „k podpoře mezinárodní spolupráce a posílení míru a bezpečnosti“.4 Ke Společnosti národů nutno dodat krátkou poznámku, na jakém historickém pozadí vznikla a do jaké míry ovlivnila nejbližší budoucí vývoj. Válkou vyčerpané Německo, podstoupení oblasti Rýna demilitarizovanému pásu, rozebrání kolonií, válečné dluhy… to vše dalo základ narůstající nespokojenosti obyvatel, jíž tak mistrně později využil Hitler k rozpoutání ještě většího pekla. K obtížným jednáním ve Versailles nepřispěla ani snaha Wilsona o založení Spojených národů. Kvůli práci na Společnosti národů odmítl návrh ekonoma a finančního experta J. M. Keynese, který se oprávněně obával budoucích hospodářských následků dluhové zatíženosti Německa. Keynesův plán byl možná až příliš novátorský – omezit válečné reparace a zrušit dluhové zatížení. Amerika by pak využila svých finančních zdrojů a realizovala rozsáhlý úvěrový program k oživení evropského průmyslu. Keynes tento plán nazval Velký projekt evropské rehabilitace.5 Tento projekt musel počkat třicet let a základní prvky se objevily až v Marshallově plánu z let 1947-48 pro obnovení Evropy po 2. světové válce. I přesto, že Keynes trestuhodně nedocenil politické a demografické aspekty tehdejší Evropy, jeho návrh na hospodářskou obnovu by přinejmenším ztížil nástup fašismu k moci. Dohodou z Versailles (nejdůležitější z mírových smluv, které znamenaly konec 1. světové války) vznikla Mezinárodní organizace práce (ILO), jež je součástí Spojených národů dodnes. Rok 1939 však znamenal konec krátkého trvání Společnosti národů. Wilsonova snaha, která byla spíše jen snem na papíře než skutečnou organizací v reálném světě, se rozpadla jako domeček z karet. Nedůsledná politika Západu, nezájem USA o Evropu a rostoucí nespokojenost a fanatičnost německého národa vyvrcholila koncem 30. let v dosud největší dějinnou katastrofu lidstva.

3

JOHNSON, P. Dějiny 20. století. Rozmluvy. Praha 1991. s. 36. The Early Years: 1920s - 1940s. [on-line] Sixty Years: A Pictorial History of the United Nations. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.un.org/issues/gallery/history/early.htm 5 JOHNSON, P. s. 34. 4

12

Je zajímavé, s jakou rychlostí vzaly další události obrat. Jako kdyby se muselo čekat až na masové zabíjení, hlad, bídu a utrpení 2. světové války, než se představitelé západních mocností a jejich stoupenci rozhodli pro nutnost prevence válek. Už roku 1941, 14. dubna, se sešli tehdejší americký prezident Franklin Roosevelt a britský premiér Winston Churchill na lodi HMS Prince of Wales, aby „někde na moři“ sepsali základní principy pro mezinárodní spolupráci při zajišťování míru a bezpečnosti známé jako Atlantická charta. O necelý rok později, 1. ledna 1942, se konala ve Washingtonu, D.C. historická schůze 26 spojeneckých a spřízněných zemí, aby vyjádřily svou podporu Atlantické chartě podepsáním Ústavy Spojených národů. Tento text byl vůbec prvním, kde se objevilo sousloví Spojené národy. Navrhovatelem byl Franklin Roosevelt. Dalšími zastávkami na cestě ke Spojeným národům byla Moskva, kde se 30. října 1943 sešli zástupci USA, Velké Británie, SSSR a Číny, aby se dohodli na potřebě vytvoření organizace k posílení míru a bezpečnosti, a schůzka v Teheránu 1. prosince téhož roku (jíž se kromě Číny účastnily hlavní tři mocnosti z moskevské konference). Teprve na konferenci v Dumbarton Oaks ve Washingtonu, dne 7. října 1944, vytvořily USA, Velká Británie, SSSR a Čína návrh Spojených národů, když souhlasily s cíli, strukturou a fungováním nové světové organizace. Na Jaltské konferenci, 11. února 1945, kromě přerozdělení Evropy na sféry vlivu, padlo definitivní rozhodnutí pro vytvoření mezinárodní organizace z úst vedoucích představitelů tří hlavních států Spojenců: za USA prezident Franklin Roosevelt, za Velkou Británii premiér Winston Churchill a za SSSR generální sekretář Josif Stalin.

Zakládající konference v San Francisku Konference Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Francisku probíhala od dubna do června 1945. Zajímavostí je náhlý masivní vzrůst populace během konference. Z města o 200 000 lidí se za několik týdnů konference stala megalopole s 800 000 lidí (ani dnešní populace San Franciska takového čísla nedosahuje). Nikdo nebyl připraven na takové podmínky. Nebylo dostatek pokojů, nedostačovaly tiskoviny, scházeli tlumočníci a překladatelé do světových jazyků. Vypořádání se s těmito problémy předznamenávalo podobu světových konferencí, summitů a fór do budoucna. O návrzích Číny, Sovětského svazu, USA a Velké Británie rokovalo 50 zástupců států. Koncem června Chartu podepsalo všech 50 zemí a daly tak základ budoucímu sbližování mezi národy:

13

„My, lid Spojených národů, jsme se rozhodli uchránit příští generace před metlou války, která během našeho života dvakrát uvrhla lidstvo do nevýslovného utrpení, a posílit víru základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osoby a v rovnoprávnost muže a ženy i velkých a malých národů; vytvořit podmínky k zachování spravedlnosti a k plnění závazků, které vyplývají ze smluv a jiných zdrojů mezinárodního práva, a podporovat sociální pokrok a lepší životní podmínky při větší svobodě, a k tomuto cíli pěstovat snášenlivost, žít v míru a dobrých sousedských vztazích a sjednotit své síly k zachování světového míru a mezinárodní bezpečnosti, přijetím zásad a vytvořením odpovídajících metod zajistit, aby zbraní nebylo využíváno jinak než v zájmu společného dobra, a používat mezinárodní organizace k hospodářskému a sociálnímu pokroku všech národů, rozhodli jsme se sjednotit své snahy, abychom těchto cílů dosáhli. Naše vlády se prostřednictvím svých zplnomocněných zástupců, shromážděných v San Francisku, sjednotily na této Chartě Spojených národů a zřizují tímto mezinárodní organizaci, jež se bude nazývat Spojené národy.“ (Preambule Charty Spojených národů)

Optimistickou atmosféru historického mezníku ukazuje projev amerického prezidenta Harryho Trumana při podepisování Charty OSN: „Jaký velký den toto může být v historii! Byli mnozí, kteří pochybovali o tom, že dohoda může být vůbec dosažena… mezi zeměmi lišícími se tak mnoho v rase a náboženství, v jazyce a kultuře. Historie vás bude ctít… Kdybychom měli tuto listinu dříve – a především by byla vůle použít ji – milióny mrtvých by dnes žilo. Pokud bychom ochabli v budoucnosti v naší vůli použít ji, milióny dnes žijících by jistě zemřely. Že my nyní máme vůbec tuto Chartu, je velký skutek.“6 Těžko si lze v této souvislosti představit to, co se rozhodlo 31. května, necelý měsíc před podepsáním Charty OSN, v budově amerického Pentagonu: „Po důkladné poradě o možných cílech a důsledcích jsme došli k závěru, že nedáme Japoncům žádné varování, že se nesoustředíme na čistě civilní cíle, ale že chceme zanechat u co největšího počtu obyvatel trvalý psychologický dojem. Tajemník souhlasil s návrhem dr. Conantse, aby se nejvhodnějším cílem stal životně důležitý podnik, zaměstnávající velké množství pracujících a obklopený sídlišti.“7 (rozhodnutí o způsobu použití atomové bomby proti 6

The Founding Conference at San Francisko. [on-line] A photographic exhibit to commemorate 60 years of the UN Charter. Historic Images of the UN Collection. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.un.org/av/photo/un60/chapter1.htm 7 STEPHANOVÁ, L. Osamělá cesta Daga Hammarskjılda. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří. 2005. s.8.

14

Japonsku) Tři roky po podepsání Charty OSN, v roce 1948, byla přijata Valným shromážděním Všeobecná deklarace lidských práv, obsahující výčet hlavních politických a sociálních práv člověka. Nebyla právně závazná, ale dostalo se jí postupně obecného uznání.

1.3. První rezoluce – první neúspěch (1946 – 1959) „Ujímáte se nejnemožnější práce na světě.“ (Trygve Lie při předání úřadu generálního tajemníka OSN Dagu Hammarskjıldovi)

Ještě ani nevychladlo poválečné vyjednávání a otřes z hrůz 2. světové války a nově vzniklé Spojené národy přijaly svou první rezoluci (leden 1946) – a zaznamenaly první velký neúspěch. Hlavní část rezoluce pojednávala o mírovém použití atomové energie a eliminaci atomových a jiných zbraní hromadného ničení. Logický krok po bombardování Hirošimy a Nagasaki, v budoucnu ovšem nikdy neuskutečněný. Nejenom že v době studené války rostl počet států s atomovým arzenálem, ale dokonce se i v novém tisíciletí tato skupina stále rozšiřuje a zbraně hromadného ničení jsou používány k likvidaci civilního obyvatelstva (např. chemické zbraně použité Saddámovým režimem v severním Iráku). Úspěchem OSN bezprostředně po skončení války bylo rychlé založení UNHCR (Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky). Za práci s evropskými uprchlíky získal Nobelovu cenu míru v roce 1954. Účastnil se taktéž mírových jednání po rozpadu kolonií (Indonésie v roce 1948-49) a uklidňoval bouřlivou atmosféru po vzniku samostatného státu Izrael. Pět let po svém vzniku se Spojené národy poprvé zapojily do válečného konfliktu. Korejská válka si mezi roky 1950 – 53 vyžádala životy 34 000 Američanů, miliónu Korejců a čtvrt miliónu Číňanů.8 Jak jednoduché bylo získat Spojené národy pro tuto válku. Americký prezident Harry Truman obešel Radu bezpečnosti (přes níž by samozřejmě ničeho nedosáhl) a získal většinu hlasů Valného shromáždění, které tehdy USA v podstatě ovládaly. Truman však nepotřeboval souhlas Spojených národů k invazi na Korejském poloostrově (to mu zaručovaly dohody po 2. světové válce). Chtěl však získat souhlas Valného shromáždění, protože v Kongresu neuspěl.9 I když se vojenská intervence OSN v Koreji často považuje za největší úspěch, stále se jedná o horší – 8 9

JOHNSON, P. s. 438. JOHNSON, P. s. 439.

15

represivní – variantu. Válka v Koreji měla jak další negativní důsledky, které přetrvávají dodnes – Čína obsadila nezávislý Tibet pod záminkou krize; stala se také nukleární velmocí za přispění Sovětského svazu; dva američtí prezidenti za „korejské éry“ si pohrávali s myšlenkou použití nukleárních zbraní v Koreji, tak některá pozitiva – zadržení komunismu; ukázání účinné akceschopnosti OSN. Významnou roli sehrál v této době také druhý generální tajemník OSN, švédský diplomat Dag Hammarskjıld. Začátkem roku 1953 bylo nad Koreou, cestou na základnu Spojených národů, sestřeleno americké letadlo a jeho piloti a letci dopadli za čínskou hranici.10 Situace mezi Čínou a USA se značně vyostřila. Amerika požadovala okamžité navrácení zajatců, zatímco Čína je považovala za tajné agenty CIA. Po návštěvě Hammarskjılda v Pekingu a dlouhých rozhovorech s čínským ministerským předsedou Čou En-laiem, byli postupně propuštěni všichni zajatci. Tato úspěšná čínská mise se stala vzorem pro budoucí preventivní diplomacii OSN. V roce 1956 získal Egypt přímou kontrolu nad Suezským kanálem, který byl do té doby mezinárodním územím (zestátnění SCC – Suez Canal Company11) i přes protesty. V reakci na zestátnění Suezského průplavu Egyptem izraelské jednotky rychle obsadily celý Sinaj a pásmo Gazy. Připojily se také francouzští a britští vojáci. Hrozilo propuknutí otevřeného konfliktu. Do vyhrocené situace se zapojila Rada bezpečnosti, která okamžitě rozhodla o vytvoření pohotovostních jednotek OSN (UNEF) s cílem uklidnění konfliktu. Jednalo se o důležitý mezník v historii Spojených národů. UNEF byl první mírotvornou jednotkou (peacekeeping force), která hrála roli prostředníka mezi znesvářenými stranami. Generální tajemník Dag Hammarskjıld se snažil uchránit Afriku mocenských bojů studené války. O jednotkách Spojených národů v oblasti Suezského zálivu prohlásil, že jejich přítomnost závisí na souhlasu Egypta a „jako základ a východisko veškerého jednání uznává jeho plnou a neomezenou autoritu“.12 Jednotky byly odvolány na přání Egypta v roce 1967 a ještě téhož roku proběhla ofensiva proti Izraeli ve známé Šestidenní válce. V průběhu Suezské krize došlo k povstání v Maďarsku (1956), které bylo krvavě potlačeno sovětskými vojsky. Jelikož byla OSN plně zaměstnána usmiřováním Egypta a Izraele a vytvářením pohotovostní síly OSN, nedošlo již k důkladnému prošetření této agrese. Prošla tak bez povšimnutí, jako později rok 1968 v Československu či sovětská 10

STEPHANOVÁ, L. s. 27. Heslo: Suezský průplav. Všeobecná encyklopedie Universum 5. Euromedia Group, k.s.-Odeon. Praha 2001. 12 JOHNSON, P. s. 481. 11

16

okupace Afghánistánu (probíhající v letech 1979 – 1987; měla zčásti za následek polarizaci afghánské společnosti a následné občanské války). Za zmínku stojí také pozorovací mise UNOGIL (Skupina pozorovatelů OSN v Libanonu), jež byla nasazena při občanské válce v Libanonu v roce 1958. Cílem byl monitoring pohraničních oblastí kvůli podezření z pašování zbraní, osob a materiálu.13 Jako by OSN hlídala a podávala zprávy o „regulérnosti“ občanské války.

1.4. Následky dekolonizace a OSN mezi dvěma velmocemi (1960 – 1979) „Spojené národy musejí stát mimo konfese, a přece jsou nástrojem víry. Sílu tomuto nástroji propůjčuje nikoli to, co velká náboženství rozděluje, ale to, co je spojuje.“ (Dag Hammarskjıld)

Léta 60. jako by začala optimisticky nejen kvůli hnutí hippies. Už v roce 1960 zaznamenala OSN dosud neopakovatelný úspěch – v tomto jednom roce přistoupilo 17 nových členů (16 bylo z Afriky). Lepší nálada panovala také v socialistickém táboře. V období do Pražského jara dochází k největšímu uvolnění poměrů nejen u nás, ale také v celém Sovětském svazu. Maska zlepšující se situace ovšem dlouho nevydržela a již v roce 1964 došlo k dalšímu selhání světového společenství. Tonkinský incident14 vyhrotil už tak napjaté vztahy v jihovýchodní Asii a znamenal vypuknutí konfliktu ve Vietnamu. Tak jako se OSN silně angažovala ve válce na Korejském poloostrově, tak se tentokrát nezapojila vůbec. Nově vznikající africké státy, formující se v této dekádě na masivní vlně antikolonialismu, nebyly výsledkem osvíceneckého pokrokového myšlení západních koloniálních mocností, jako spíše neudržitelnosti kolonií a vzrůstajícího odporu proti evropským mocnostem. A jak se celý svět nadšeně díval na první státní převrat v Dahome15, který se v průběhu 60. let opakoval ještě pětkrát, tak už se s menší chutí díval (ve stejném období) třikrát na převrat v Nigérii a Sieře Leone, dvakrát v Ghaně, KonguBrazzaville, Togu, Horní Voltě a Zairu a po jednom v mnoha dalších zemích.16 Za celou dobu dekolonizace se ani jednou světové společenství nesešlo kvůli společným postupům 13

United Nations Observation Group in Lebanon (UNOGIL) – Mandate. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unogilmandate.html 14 útok Sev. Vietnamu na válečnou loď USA 4.8.1964 (Encyklopedie Universum 5. Heslo: válka ve Vietnamu) 15 v koloniální a postkoloniální době označení dnešního západoafrického státu Benin (Encyklopedie Universum 5. Heslo: Dahome) 16 JOHNSON, P. s. 503.

17

v tak složité problematice. Výsledkem toho byly a jsou mnohé konflikty v Africe, na které OSN ani nemělo šanci pružně reagovat. Jedním z nejrozsáhlejších a nejdrastičtějších osvobozeneckých bojů byl konflikt ve vznikajícím Kongu, na němž se význačně podílela také OSN. Jednalo se o jednu z nejvíce zatěžkávajících zkoušek OSN v její historii. Konflikt trval od roku 1960 až do roku 1964. Během těchto let byly na denním pořádku hrůzné masakry, rabování a paranoidní chování kmenových vůdců. Belgie, která vykonávala správu nad tímto územím (a která využívala otrocké práce ve světově významných dolech). Snažila situaci uklidnit, ale až poté, co násilnosti propukly. Konžská mise ONUC (Operace OSN v Kongu), na které se osobně podílel generální tajemník, se stala pro Hammarskjılda osudnou. Zahynul při cestě z Leopoldvillu (dnešní Kinshasa) do rhodéské (Rhodesie – dnešní Zimbabwe) Ndaly v září roku 1961. Boje za nezávislost a občanské války, vzniklé v důsledku dekolonizace, znamenaly formulování teze, která je při řešení afrických konfliktů na půdě mezinárodního společenství patrná dodnes: když běloši zabíjejí Afričany, je to mezinárodní aféra a hrozba míru, kdežto usmrcují-li Afričané Afričany, je to čistě vnitřní záležitost každého státu netýkající se mezinárodního společenství. Pokud poskočíme do nedávných let, můžeme lehce srovnat tuto formulaci s proběhnuvšími africkými konflikty např. ve Rwandě, v Libérii, v Sierra Leoně a spoustě dalších států, nebo s, do nedávné doby trestuhodně opomíjeným, vražděním v Dárfúru. Mise ONUC znamenala milník v historii Spojených národů a jejich intervencí vůbec. Jednalo se o zatím největší misi, která byla kdy nasazena v konfliktním území. Kontingent o velikosti 20 000 vojáků a úředníků měl obnovit a udržet politickou nezávislost a územní jednotu.17 Faktem je, že pouze 20 000 lidí (jen část byli vojáci) mohlo stěží uklidnit situaci v druhém největším státu afrického kontinentu (2,3 mil. km2).18 Pro představu, občanská válka v Libérii v 90. letech si vyžádala přítomnost přibližně stejně velké mise. Další neméně závažná událost, ukazující úlohu OSN v bipolarizovaném světě studené války, se odehrála v tehdejším Československu v roce 1968. Obecně známá událost obsazení Československa vojsky pěti zemí mimo jiné také ukazuje, jak si vedla OSN mezi ideologickými mocnostmi USA a SSSR a jak dokázala reagovat proti jednomu z agresorů a největšímu porušovateli lidských práv vůbec, Sovětskému svazu. Lokální či regionální 17

Republic of the Congo – ONUC – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef1backgr1.html 18 CIA – The World Factbook - Democratic republic of the Congo. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cg.html

18

bojůvky v Africe, Asii či střední Americe, byť tragické a bolestivé, se v této době nemohou klást na stejnou úroveň politické angažovanosti studené války. Proti jasné agresi Sovětského svazu byla OSN slabá a neúčinná. Kdyby se ovšem jednalo o ojedinělou dějinnou kapitolu, mohly by se Spojené národy očistit ve světle nových událostí. Útok na Irák v roce 2003 ovšem ukázal slabiny OSN dalším možným způsobem. Spojenecký tlak na Irák, vedený agresivní politikou USA a vrcholící válkou, obešel všechna jednání na půdě OSN a tím zasadil další nezanedbatelnou ránu možnosti globálního řízení. Absurdnost a divokost tehdejší politické atmosféry a zoufalý stav OSN mezi dvěma bloky korunoval výstup „kampalského řezníka“ Idi Amina, tehdy předsedy OAU (Organizace africké jednoty), při zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1975.19 Už od počátku jeho politické kariéry byly známy sadistické praktiky a hrůzné represe vládnutí tohoto ugandského diktátora. Při nástupu k projevu všichni přítomní povstali a tleskali, po projevu, kde obvinil Spojené státy ze sionistického spiknutí a vybídnul k fyzické likvidaci všech Izraelců, byl opět vyprovozen nadšeným aplausem. Z 60. let připomeňme ještě dvě důležitá data v historii Spojených národů. V roce 1964 byla ustanovena mise UNFICYP (Mírová mise OSN na Kypru), která ještě nebyla ukončena, a jež je druhou nejdéle trvající misí OSN (po misi UNMOGIP – Vojenská pozorovatelská skupina OSN v Indii a Pákistánu). Přesto nedokázala prosadit preventivní rozmístění jednotek OSN a zabránit vyhlášení samostatného státu na okupovaném severokyperském území roku 1975 (který dodnes neuznává nikdo kromě Turecka).20 Jak už bylo uvedeno, rok 1967 znamenal stažení jednotek OSN v rámci mise UNEF ze Suezského průplavu. To se stalo na přání Egypta. V podstatě se tím otevřel prostor pro vypuknutí dalšího konfliktu, který vešel do historie jako Šestidenní válka. Na agresivní a antisemitské projevy egyptského prezidenta Násira reagovala izraelská vojska preventivním úderem, při němž uštědřila arabským státům katastrofální porážku. Izrael sice upevnil své postavení v regionu, ale vyprovokoval tím další vlnu prozatím ještě potlačených antipatií svých sousedů. OSN znovu obnovila misi UNEF, tentokrát s pořadovým číslem II. Egyptské jednotky využily jednoho z hlavních židovských svátků Jom Kippur (Den smíření) a 6. října 1973 zaútočily od Suezu. Spojenci ze Sýrie vtrhli na Golanské výšiny. Rada bezpečnosti tentokrát jednala rychle a už 25. října ustanovila novou misi UNEF II s cílem zastavit konflikt. Síla 7 000 mužů byla rozmístěna do 19

JOHNSON, P. s. 521. United Nations Peacekeeping Force in Cyprus – UNFICYP. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2008] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unficyp/ 20

19

egyptsko-izraelského sektoru.21 Mírové podmínky se vyjednávaly pod dohledem OSN za účasti pěti států – USA, SSSR, Egypta, Izraele a Jordánska (Sovětský svaz se během dekolonizace začal v Africe masivně angažovat a v podstatě sem zavlekl studenou válku. Jedině za jeho pomoci se mohl Egypt vzpamatovat po zničení velké části armády Izraelem při Šestidenní válce a tak v blízké době znovu zaútočit). Dohoda byla vyjednána a podepsána oběma stranami následujícího roku 1974 a jednotky Spojených národů zůstaly na místě až do konce 70. let. Jaké bylo hospodaření se světovým mírem na konci 70. let? Neochota světových mocností při hře o rozšiřování svého vlivu zapříčinila mnohé: milióny uprchlíků v Africe, desítky ozbrojených konfliktů a občanských válek, většina zemí ještě chudších než za doby koloniální. Za vše mluví výčet (byť negativistický) událostí v Africe koncem roku 1979:22 Súdán: pokus o státní převrat. Maroko: válka na západní Sahaře proti polisarijským23 partyzánům stála denně 750 000 liber. Etiopie: kubánské a etiopské vojsko bojuje na třech frontách proti Eritreji a Somálsku, kde počet uprchlíků přesahuje 1 milión. Džibuti: povstání v oblasti kolem Adaru. Keňa: úspěšné volby za účasti více politických stran. Tanzanie: 40 000 vojáků vstupuje do Ugandy, odkud vytlačuje Amina podporovaného 2 500 vojáky z Libye. Ghana: státní převrat; poprava politiků a vládních představitelů; pronásledování „provinilých“ občanů; stávka policistů; vyhlášení bankrotu země. Nigérie: návrat k civilní vládě. Libérie: nepokoje kvůli nedostatku potravin. Senegal: založena čtvrtá legální strana. Mauretánie: státní převrat. Mali: volby za účasti jediné strany. Guinea: propuštění politických vězňů. Benin: volby za účasti jediné strany. Kamerun: pokus o státní převrat spojen s krveprolitím. Čad: občanská válka. Konžská lidová republika: pokus o státní převrat. Zair: většina silnic nesjízdných; 2/3 automobilů nepoužitelných pro nedostatek náhradních dílů… A tak bychom mohli v tomto výčtu pokračovat dále.

21

Second United Nations Emergency Force – UNEF II- Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef2backgr2.html 22 23

JOHNSON, P. s. 526. Polisario: povstalecké uskupení Sahařanů dodnes bojující proti Maroku za svůj vlastní stát.

20

1.5. Ztracená dekáda? (1980 – 1990) Začátek desetiletí, které vešlo ve známost jako „Ztracená dekáda“, jako by nenasvědčovalo tomu, co teprve mělo nastat. Na počátku 80. let (1980) přišla WHO s optimistickou zprávou celému světu. Tři roky po posledním případu byly prohlášeny pravé neštovice za eradikovanou chorobu.24 Dalším osvěžením na skeptickém poli rozvojové politiky byla globální akce LIVE AID, která se uskutečnila na podporu boje proti katastrofálnímu suchu a následnému hladomoru v Etiopii v letech 1984 - 85. Globální kampaň, založená na charitativních koncertech největších hvězd pop-music, uchvátila snad celý svět, který v záplavě tolik drahocenného entusiasmu sledoval pohnuté příběhy afrického obyvatelstva. Koncert vydělal obdivuhodných 110 miliónů liber25 a nasytil etiopské obyvatelstvo alespoň na pár dní. Obdobná charitativní akce LIVE 8 z července 2005 a ekologicky zaměřená LIVE EARTH z léta 2007 ukazuje stoupající trend těchto kampaní a možnost ovlivnění celosvětové politiky (jako setkání G8 v Gleneagles za konání koncertů LIVE 8). I přes omezené pole působnosti a nemožnost neustálého opakování se určitě jedná o chvályhodnou snahu. Za zmínku stojí určitě také červenec 1985, kdy se v Nairobi sešla konference OSN ukončující Desetiletí pro ženy. Snaha o zviditelnění problému nerovnosti pohlaví ve světě a o zavedení tohoto tématu do politických diskuzí na všech úrovních znamenala velký krok dopředu. Do světového zájmu se dostalo také ekologické téma, které se stalo během druhé poloviny 20. století jednou ze strategických oblastí intenzivního výzkumu a studia. Díky rozšiřujícím se zkušenostem v ekologii a aktivitě nevládních organizací se k této problematice obrátil nejen zrak světové veřejnosti (např. kvůli aktivní globální kampani Greenpeace na ochranu velryb se schválily limity lovu a následné moratorium – celosvětový zákaz – v roce 198226), ale hlavně politických elit vyspělých států. Jedním z výsledků byla úspěšná snaha UNEP (Program OSN pro životní prostředí) završená podepsáním Montrealského protokolu o ochraně ozónové vrstvy v září 1987, kterému předcházela Vídeňská konference o ozónové vrstvě v roce 1985.

24

Smallpox eradication: destruction of Variola virus stocks.. [on-line] World Health Organization Documentation. [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: www.who.int/gb/ebwha/pdf_files/WHA56/ea5614.pdf 25 O’NEILL, S. Can the new band aid beat £110m for Africa? UK News. TimesOnline. [2004] [cit. 2008-0315]. Dostupné na: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article391424.ece 26 Commission Information. International Whaling Commission. [on-line] [2008] [cit. 2008-03-15]. Dostupné na: http://www.iwcoffice.org/commission/iwcmain.htm#conservation

21

Rok 1987 znamenal taktéž úspěch v teorii rozvojové politiky – ustanovuje se koncept udržitelného rozvoje jako „udržitelný způsob života usilující o ideály humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jedince a jeho odpovědnosti vůči jiným lidem a přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti budoucím generacím“ 27. V průběhu 80. let došlo k nárůstu mírových misí a observatoří OSN po celém světě. Zatímco koncem 70. let probíhaly mise tři, o jedno desetiletí později to bylo již misí sedm. Jednou z nich byl UNTAG (Skupina OSN pro pomoc v přechodném období). Vedle monitoringu příměří mezi jednotkami Jihoafrické republiky a jednotkami SWAPO (Organizace lidu jihozápadní Afriky) bylo úkolem této mise také dohlížení na hladký průběh voleb v Namibii v roce 1989. UNTAG byl složen ze 124 národností. Jeho celková vojenská síla činila 7 500 vojáků, dalších 2 000 členů tvořil místní a mezinárodní personál.28 Jednalo se o významnou misi v historii OSN, protože poprvé ukazuje složitost příprav svobodných voleb a přechod k nezávislosti státu, jednu z prvních misí na budování míru (peacebuilding mission). Volby proběhly hladce jak podle místních politiků, tak z mezinárodního hlediska. V březnu roku 1990 se Namibie stala nezávislým státem, posledním z bývalých koloniálních území. V září 1980 se ozval poprvé ve velkém stylu Saddám Husajn, když se svými vojsky zaútočil na Írán. Novopečený diktátor (od roku 1979 předseda vládnoucí strany Baas) se snažil ukázat sílu a razanci své politiky na sporných územích Šatt-al-Arab a Chúzistán.29 Očekával snadnou porážku islámskou revolucí oslabeného Íránu. Byl ovšem překvapen fanatičností revolučních jednotek a původně bleskový útok se změnil v téměř desetiletý konflikt. Až v roce 1988 se podařilo generálnímu tajemníkovi OSN Javieru Perezovi de Cuellar (1982 – 1991) zajistit mírové rozhovory.30 Pro zajištění bezpečnosti v pohraničí a dohled nad stahováním vojsk byla založena mise UNIIMOG (Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Íránu a Iráku). V zóně příměří táhnoucí se v délce bezmála 1 400 km operovalo přibližně 400 vojenských pozorovatelů rozdělených do několika desítek patrol (průměrně 64 patrol denně). Zajímavostí je používaný způsob přepravy uváděný v oficiálních dokumentech. Tak se vedle terénního vozidla, helikoptéry či člunu objevil 27

NOVÁČEK, P. Křižovatky budoucnosti. G plus G. Praha 1999. s. 59 – 60. Namibia – UNTAG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/untag.htm 29 Encyklopedie Universum 5. Heslo: Saddám Husajn; irácko-íránský konflikt. 30 United Nations Iraq – Iran Military Observer Group – UNIIMOG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/uniimogbackgr.html 28

22

také mezek, pěší způsob dopravy ve složitém terénu či lyže v zimě. Velikost mise ovšem v prvé řadě ukazuje na problematické plnění mise, která samozřejmě zaznamenala i během mírového procesu řadu násilností v této oblasti. Poslední irácké jednotky opustily oblast až během roku 1990. Celá 80. léta se označují často jako Ztracená dekáda kvůli snížení objemu příspěvků rozvojovým zemím. V souvislosti s výše zmíněnými událostmi, které ovlivnily další vývoj v rozvojové politice nejen OSN, je nutné připomenout, že pouze finanční prostředky neznamenají samy od sebe změnu k lepšímu.

1.6. Nejhorší selhání světového společenství (1991 – 2000) Pokud se předchozí období označovalo jako „Ztracená dekáda“, 90. léta 20. století by mohla nést přízvisko „Bolestná dekáda“. Na jedné straně se generální tajemnící OSN předhánějí v rétorických cvičeních. V roce 1991 tehdejší generální tajemník Javier Peréz de Cuellar konstatoval, že „stále intenzivněji je pociťováno, že princip nevměšování do vnitřních záležitostí států nemůže být považován za ochrannou bariéru, za níž mohou být lidská práva beztrestně, masivně či systematicky porušována“.31 Jeho nástupce Butrus Butrus-Ghálí (1992 – 1996) pokračoval v nastoleném směru, když řekl, že „doba absolutní a exkluzivní suverenity je pryč“. 32 A pozadu nezůstal ani Kofi Annan, který se posunul o další krůček, když prohlásil suverenitu individua v éře globalizace a mezinárodní spolupráce za důležitější, než suverenitu státní33. Na straně druhé stojí reálná politika OSN a její (ne)akceschopnost ve zrychlujícím se tempu stále složitější společnosti. Genocida ve Rwandě a v Bosně, u nichž OSN „asistovala“, byly ranami pod pás globálnímu řízení a zůstává silným argumentem proti důležitosti Spojených národů a integračním snahám národních politik. Na jedné straně pád železné opony, poté socialistického tábora v čele se Sovětským svazem a konec studené války vedly k výbuchu optimismu a vlně nefalšované (byť neopodstatnělé a pomíjivé) radosti a nadšení, zatímco v jiných částech světa se rozhořely desítky nových konfliktů, lokálních půtek či občanských válek. Po vystřízlivění a vyprchání entusiasmu jako by se polovina světa probudila do nepříliš povzbudivé reality. Stejně jako mnozí uprchlíci z Afriky či Asie vidí v Evropě příslib až pohádkového bohatství a neomezených možností, avšak potom se střetnou s místy krutou realitou imigračních politik, pracovních omezení a 31

PAVKA, M. Rapsodie v modrém: role Organizace spojených národů při udržování míru. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. s. 10 32 tamtéž. 33 tamtéž.

23

byrokratických překážek, tak se po vítězném tažení proti komunismu a s nově nabytou svobodou objevily těžkosti dosud skryté. Katastrofální stav životního prostředí, hrozba globálního oteplování a jiných environmentálních problémů, narůstající nerovnost mezi zeměmi jádra a periferie, zvyšující se vliv nadnárodních firem, úpadek západních společností a zvyšující se tlak na jedince, reklama, konzum, zábava, spotřeba… Americký sociolog Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti až hrozivým způsobem definoval tuto hrozbu dnešnímu člověku na dílech dvou známých sci-fi spisovatelů Geogre Orwella a Aldouse Huxleyho: „…Orwell nás varuje před podlehnutím nátlaku zvnějšku. V Huxleyho vizi však k tomu, aby lidstvo přišlo o svou autonomii, zralost a historii, není žádný Velký bratr třeba. Podle Huxleyho si lidé svého diktátora nakonec zamilují a technologie, které podvracejí jejich schopnost přemýšlet, začnou zbožňovat. Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se obával těch, kteří nám zamezí přístup k informacím. Huxley se obával těch, kteří nám jich poskytnou tolik, že nás to dovede k pasivitě a egoismu. Orwell se obával, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se z nás stane kultura zajatců. Huxley se obával, že se proměníme v kulturu trivialit… Bojovníci za lidská práva a racionalisté, kteří jsou vždy připraveni vzdorovat diktatuře, zapomněli vzít v úvahu takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení. Orwell se obával, že nás zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky.“34 Určitě dvě zásadní události 90. let v důvěryhodnosti OSN hrály zcela zásadní roli – genocida ve Rwandě a válečné události v nově vznikajících státech Jugoslávie, které vyvrcholí genocidou v bosenské Srebrenici. Angažovanost Spojených národů v těchto dvou konfliktech znamenala velkou ránu v humanitárních intervencích a důvěru členských států ve vojenské schopnosti OSN. Nástup nacionalistického politika Slobodana Miloševiče koncem 80. let a růst etnického vypětí s koncem komunistické Jugoslávie v roce 1990 vedl k zásahu federální jugoslávské armády v nově vzniklých státech. Po Slovinsku, kde žije ovšem velmi malá skupina etnických Srbů (jugoslávská armáda zde byla pouze 10 dní), přišlo na řadu Chorvatsko. Zde již žije početnější srbská menšina (cca 5%)35 a právě její ochrana posloužila Miloševičovi jako záminka

34

POSTMAN, N. Ubavit se k smrti – veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta. Praha 1999. s. 7 – 8. 35 CIA – The World Factbook – Croatia. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-08].

24

k napadnutí. Čím blíže Srbsku, tím větší násilí páchané na místním obyvatelstvu. Po vybombardování chorvatského města Vukovar začalo masivní zabíjení stovek Chorvatů a naplňování masových hrobů. Odpovědí ve světě bylo pouze zbrojní embargo Spojených národů pro celou oblast dřívější Jugoslávie36 a uznání nezávislosti Slovinska, Chorvatska a Bosny prezidentem Spojených států Georgem Bushem (starším). Následoval postup Miloševiče na bosenské Sarajevo, kde se srbští odstřelovači „proslavili“ střílením bezmocným civilistů, včetně 3 500 dětí.37 Srbští vojáci procházející zemí hromadně popravovali všechny, násilně přestěhovávali celá města, shromažďovali muže a chlapce v táborech a znásilňovali ženy a dívky. OSN reagovala ekonomickými sankcemi a vysláním humanitární pomoci muslimům spolu s dohlížejícími jednotkami.38 Celý rok 1993 se nekonala žádná mezinárodní odpověď na probíhající masakry v Bosně, které tak mohly nerušeně pokračovat. Radovan Karadžič, představitel neuznané a ilegální Bosenskosrbské republiky, jednou prohlásil: „Srbové a muslimové jsou jako psi a kočky. Nemohou žít dohromady v míru. To je nemožné“.39 V této chvíli se začal odehrávat nejhorší masakr civilistů v Evropě od 2. světové války. V bosenské Srebrenici, bezpečnostní zóně OSN, kde došlo k výměně zajatých jednotek OSN za muslimy, před očima pozorovatelů Spojených národů jednotky generála Radka Mladiče zavraždily 8 000 mužů a chlapců mezi 12 a 60 lety.40 Veřejnost se ale rychle postavila proti vyvražďování a žádala mezinárodní intervenci. Žádosti vyslechl nově nastupující americký prezident Bill Clinton (kterému příslib pomoci Bosně rozhodně pomohl při prezidentské volbě) a v srpnu roku 1995 inicioval letecké bombardování NATO spolu se zásahem pozemních sil. Opoždění zásahu světového společenství stálo život 200 000 muslimů, 2 000 000 lidí uprchlo a 20 000 zmizelých bylo prohlášeno za mrtvé.41 Současně s těmito událostmi na Balkáně, roku 1994, ukázaly Spojené národy opět svou „akceschopnost“ v středoafrické Rwandě. Ve chvíli, kdy bylo zajato a umučeno deset belgických vojáků UNAMIR (Mise OSN na pomoc Rwandě) rebely z kmene Hutů, jednotlivé evropské státy jeden po druhém stahovaly své jednotky ze země. V době Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/hr.html 36 Bosna Genocide (1992 – 1995 – 200 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20]. Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/bosnia_genocide.htm 37 tamtéž. 38 V této souvislosti bych rád doporučil britský film Válečníci (Warriors) ukazující schizofrenní situaci mírových jednotek OSN v Bosně (Peter Kosminsky, Velká Británie, 1999). 39 Bosna Genocide (1992 – 1995 – 200 000 Deaths). [on-line] 40 tamtéž. 41 tamtéž.

25

vrcholící genocidy tak zůstalo v zemi něco málo přes 200 vojáků mezinárodních sil.42 Poté, co se OSN rozhodla vyslat více jak 5 000 vojáků k zastavení masakrů, ale nedohodla se na časovém rozvrhu, rozšíření mise UNAMIR mělo půl roku zpoždění43, vraždění zastavily až v polovině roku 1994 tutsijští povstalci ze sousedních států. Za dva měsíce bylo pozabíjeno na 800 000 lidí (přibližně polovina tutsijského etnika). Důsledkem hlavně těchto dvou velkých nezdarů Spojených národů bylo neustavení žádné další mise v letech 1995 – 1997.

42

Genocide in Rwanda (1994 – 800 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20] Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/genocide_in_rwanda.htm 43 Rwanda – UNAMIR – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unamir.htm

26

2. Současný stav OSN „K přijetí správné volby bude třeba, jak to nazval prezident Spojených států Franklin D. Roosevelt, jehož vize byla ústřední pro založení Spojených národů, odvahu ke splnění svých zodpovědností v tomto, pravda, nedokonalém světě.“ (Kofi Annan)

2.1. Spojené národy ve světě Od roku 1948 tak proběhlo 60 mírových operací a v současnosti jich stále probíhá 17 po celém světě.44 Důležitost role mírových operací dokazuje nárůst misí od 90. let (viz tabulka).45 Tabulka: Nárůst počtu mírových operací do roku 2006

44

United Nations Peacekeeping Operations. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ 45 Investing in the United Nations for a Stronger Organization Worldwide. Report of the Secretary-General. Center for UN reform education. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.centerforunreform.org/node/22

27

Mezi těmito operacemi jsou jak ty nejdéle probíhající v Kašmíru, na Kypru či v Libanonu (UNIFIL – Prozatímní jednotky OSN v Libanonu), tak i novější, reagující na probíhající mezinárodní či vnitrostátní změny na všech kontinentech. Mezi známější události, v nichž dosud figuruje role OSN, jsou konflikty v nestabilní západní Africe (UNAMSIL – Mise OSN v Sierra Leoně, UNMIL – Mise OSN v Libérii, UNOCI – Mise OSN v Pobřeží Slonoviny) nebo například vyhlašování nezávislosti Východního Timoru spojeného s agresí Indonésie (UNMISET – Mise OSN na podporu Východního Timoru). Mezi zatím poslední misi patří operace UNMIS v Súdánu, reagující na vzrůstající napětí mezi původními obyvateli a vládou podporovanými arabskými militarizovanými jednotkami. Nedávno došlo ke schválení rezoluce o rozšíření této mise po masakrech v Dárfúru s podezřením na genocidu a bude to tak největší operace v současnosti (společná mise OSN a Africké unie – UNAMID o síle 26 000 vojáků a policistů)46. Pokud se podíváme na dostupné statistické údaje o mírových operacích, dozvíme se, že od roku 1948 do současnosti se těchto operací zúčastnilo na 750 000 vojáků ze 130 zemí47, necelých 70 000 příslušníků vojenské a civilní policie ze 103 přispěvatelských zemí. Počet zemřelých během této doby je potom téměř 2 000 osob (rozumí se tím vojáků, příslušníků civilní policie, mezinárodního a místního personálu Spojených národů). Celkové náklady na operace v letech 1948 až 2005 byly vypočteny na 36,01 mld. USD, přičemž schválený rozpočet v periodě od června 2004 do července 2005 byl kolem 4,47 mld. USD.48 Dohled nad volbami v Namibii v roce 1989 znamenal vstup dalšího výrazného prvku při stabilizaci post-konfliktní situace a budování míru. Politické mise a mise pro budování míru se staly nedílnou součástí aktivity OSN, která tak svou zkušeností, prostředky a mezinárodní legitimitou pomáhá řešit křehké ovzduší post-konfliktních situací. Vedle dohledu nad volbami v krizových oblastech (např. v roce 1990 na Haiti a v Nikaragui, v roce 1997 v Libérii), vykonávala OSN také dočasnou správu např. v Kambodži v letech 1992 až 1993 po dlouholeté občanské válce či v oblastech budoucího Chorvatska v letech 1996 až 1998. Ještě před nedávnem bylo takto spravováno území Kosova (od roku 1999), které po letošním vyhlášení nezávislosti získalo statut svrchovaného státu. V současné době probíhá 11 politických misí a misí pro budování míru OSN ve střední Asii 46

Rada bezpečnosti posvětila operaci v Dárfúru. Informační centrum OSN v Praze. [2007] [cit. 2008-0509]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1310 47 Fakta a čísla OSN – základní údaje o Organizace spojených národů. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08]. s. 66. Dostupné na: http://www.osn.cz/publikace/fakta-a-cisla-osn/?i=197 48 United Nations Peacekeeping Operations.

28

(Afghánistán, Tádžikistán), v Africe (Středoafrická republika, Somálsko, Sierra Leone, …), na Blízkém východě a v dalších oblastech. Pokud si ale srovnáme dnešní kritickou situaci v mnoha státech světa s celkovým počtem personálu politických misí a misí pro budování míru, tento počet činí v současnosti 2 655 osob49, můžeme tedy mluvit o značné nerovnováze v zapojení tohoto způsobu aktivity OSN vůči rozsahu a počtu choulostivých problémů.

2.2. Rozvojové cíle tisíciletí Důležitým mezníkem pro budoucí směřování OSN a její politiku bylo přijetí zatím nejrozsáhlejšího programu rozvoje v historii lidstva 189 státy na Summitu tisíciletí v roce 2000. Splnění či nesplnění závazků MDG’s (Rozvojové cíle tisíciletí) je do určité míry zásadní pro důvěryhodnost Spojených národů a výsledky tohoto programu ovlivní chápání OSN ve světě a její roli jako hegemona světového společenství. Z mnoha výsledků zpracovávaných do podob zpráv a studií, lze zjistit jeden z nejpalčivějších problémů současných Spojených národů – nedostatečná direktivnost, jež bohužel vyplývá ze samotné Charty OSN. Osm cílů započítaných do tohoto programu pokrývá dostatečně zásadní potřeby rozvoje, nepočítá však s určitými okolnostmi. Pokud se podíváme na výsledky po prvních pěti letech (program by měl trvat do roku 2015 a zlepšit v různých mírách oněch osm cílů v konkrétních oblastech vůči stavu z roku 1990) můžeme ukázat, že již dnes některých cílů v určitých oblastech zkrátka dosažených nebude. Pokud si například vezmeme jeden ze specifických regionů rozvoje, subsaharskou Afriku, můžeme zjistit, že se zde situace nejen že nelepší, ale dokonce zhoršuje. Prvním cílem je snížení extrémní chudoby a vymýcení hladu na polovinu úrovně z roku 1990. V subsaharském regionu byla tato hodnota 44,6% (tzn. podíl lidí žijících s méně než 1 dolarem na den) v roce 1990 a dnes to činí 46,4%. Při snížení chudoby není Afrika ojedinělá. Stejně, ba proporcionálně hůře, si vedou země CIS (z 0,4% v roce 1990 na 5,3% v roce 2005) či země jihovýchodní Evropy (z 0,2% na 2%).50 Zpráva, vyhodnocující pětileté snažení Spojených národů o realizaci programu, uvádí mnoho dalších nepříliš optimistických příkladů selhání světového společenství přes stále 49

United Nations Political and Peace-building Missions. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ 50 The Millennium Development Goals Report 2005. United Nations Population Fund – Key Documents. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-28]. Dostuné na: http://www.unfpa.org/icpd/docs.htm#worldsummit00

29

se otevírající nůžky mezi bohatými a chudými, 9 000 000 zemřelých na následky konfliktů jen v subsaharské Africe (v letech 1994 – 2003) a mnohé další. Je nasnadě otázka, do jaké míry jsou Rozvojové cíle tisíciletí spíše platformou snažící se upozornit na kritický stav většiny populace, než plnohodnotným programem usilujícím o reálné splnění svých vlastních požadavků. Pokud se podíváme na samotnou Miléniovou deklaraci Spojených národů, zjistíme, že se jedná pouze o jakési společné prohlášení zúčastněných států světa. Prohlášení o nutnosti reakce na problémy a potřeby globálního Jihu, stejně tak jako výzvu ke společné odpovědnosti, ale zároveň projev politiky respektování vlastní suverenity a zájmů států. „Znovu se hlásíme k podpoře všeho úsilí vedoucího k pozvednutí svrchované rovnosti mezi všemi státy, respektujeme jejich teritoriální integritu a politickou nezávislost, rozhodnutí je diskutováno na základně mírových způsobů a ve shodě se spravedlností a mezinárodním právem… nezasahujíce do vnitřních záležitostí států…“.51 Právě nezasahování do vnitřních záležitostí států se jeví jako nejzásadnější problém (právě ono totiž bylo argumentem proti zásahu OSN v Kongu, jedné z nejkrvavějších občanských válek). V dnešní době, zvláště po konci studené války, dochází k nabourávání a přehodnocení pojmu národní stát, tak jak jsme ho do dnešní doby znali. Globalizující se svět nás nutí změnit naše hodnoty, a to nejen morální a etické, ale také strukturněspolečenské, vnitro a mezinárodně-politické. O problému národního státu vůči globální zodpovědnosti bude ještě zmínka v další kapitole. Zajímavostí Miléniové deklarace, vztahující se k současným protestům vůči olympiádě v Pekingu, je článek 10: „Naléhavě vybízíme členské státy k zachování olympijského příměří, individuálně a kolektivně, nyní a v budoucnosti, a k podpoře Mezinárodního olympijského výboru v jeho úsilí zajistit mír a lidské porozumění skrze sport a olympijský ideál.“ Poslední část Miléniové deklarace odkazuje na posilování Spojených národů, nutnost reforem a snahu k jejich dosažení. Opět se ale nejedná o konkrétní kroky, jako spíše o prohlášení.

51

United Nations Millennium Declaration. United Nations Statistical Division. Millennium Development Goals Indicators. United Nations. [2000] [cit. 2008-04-28]. str.1. Dostupné na: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Resources/Static/Products/GAResolutions/55_2/a_res55_2e.pdf

30

3. Aktuální problémy světového společenství a jejich řešení 3.1. Národní stát a globální zodpovědnost Jak už bylo zmíněno v předchozí kapitole, jedním z problémů dnešní společnosti je chápání národního státu, které je v mnoha souvislostech neslučitelné s globální zodpovědností či modelem globálního řízení. Moderní národní stát, tak jako ho známe dnes, se konstituoval dlouhá staletí především evropské historie, která byla centrem společenského i politického dění stovky let. K završení tohoto procesu dochází od poloviny 19. století, kdy vypukla v plném rozmachu průmyslová revoluce a v nemenším rozsahu revoluce společenská, a končí v období 2. světové války. V této fázi jakoby zamrzlo myšlení a chování politiků a představitelů vlád, podpořené obdobím studené války zaměřené na obranu vlastních zájmů. Jenže moderní doba se v průběhu 50. a 60. let přehoupla do doby postmoderní, která s sebou přinesla dosud neznámé (nikoli však nové) objevy a možnosti, skrývané nejčastěji pod termín globalizace. Definice globalizace znamená v podstatě začátek nové dějinné etapy - éry vzniku nových regionálněpolitických hráčů, mezinárodních hnutí, nadnárodních organizací a globálních problémů. Tváří v tvář těmto změnám, postihujícím celý svět bez výjimky, je najednou národní stát ohrožen. V důsledku je tento model prakticky nepoužitelný, v nezměněné podobě, pro roli v globálním řízení. Pokud se podíváme na důležité aktéry na poli mezinárodních vztahů, tak mezi ně vedle nadnárodních organizací, teroristických organizací či jiných společenských hnutí, patří právě stát. A ten zaujímá rozhodující úlohu. Avšak dnešní globální společnosti, stále více se globalizující, možnostem národního státu nedostačují, ba co víc, jsou často protichůdné. Pro vytvoření lepší společné budoucnosti je zapotřebí vzdát se některých starých hodnot dostačujících v minulosti, a nabídnout alternativní model globálního řízení postavený na shodě všech. „Naprosto nedostatečná účinnost politických a ekonomických nástrojů a institucí, především v nadnárodním měřítku. Problematický je princip tzv. národní suverenity. Je potřebné některé pravomoci decentralizovat (princip subsidiarity – ať je o všem rozhodováno na co nejnižší úrovni), jiné pravomoci naopak centralizovat do rukou životaschopných a efektivních institucí.“52 To ovšem s sebou přináší řadu nepopulárních opatření a kroků, v nichž jsme dnes na začátku. Dnešní model světového společenství je neúnosný a funguje jenom díky setrvačnosti, s níž se tak rychle v minulosti rozběhl. V této souvislosti nepomohou žádné

52

NOVÁČEK, P., MEDERLY, P. Strategie udržitelného života. G plus G. Praha 1996. s. 127.

31

další studie, expertní skupiny či sáhodlouhé diskuze na monstrózních konferencích. Ty jsou účinné pro potřebu neustálého oživování nutnosti restrukturalizace a reforem, ale samy o sobě nezapříčiní obrat v tomto případě vládnoucích elit k rozhodujícím krokům. Podle dosavadních zkušeností s méně zásadními (ale o to více viditelnějšími) událostmi v minulosti je však bohužel pravděpodobné, že ke změnám dojde, až bude pozdě, až když budou nastartovány nenávratné procesy, kdy opožděné akce povedou pouze ke snížení ztrát.

3.2. Prevence či represe: oprávněnost humanitárních intervencí V roce 1998 vznesl tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan otázku, zda-li a nakolik by bylo přípustné řešit porušování lidských práv mezinárodní intervencí.53 Zdůvodňuje tak v prvé řadě ochranu lidských životů proti případným masakrům, známým z Bosny a Rwandy. Vytvořilo se několik skupin, které zastávají rozdílná stanoviska nebo spíše pohledy v diskuzi:54 1)

státy, jež by v případě schválení intervence Rady bezpečnosti souhlasily s ovlivňováním vnitřních záležitostí státu, který prokazatelně porušuje lidská práva, či pokud na základě dostatečných argumentů existuje nebezpečí ohrožení určité skupiny lidí. Lidská práva a pořádek by pak mohly být vynuceny přítomností mezinárodních vojenských jednotek.

2)

další skupina zemí vnesla požadavek konsenzu všech členů Valného shromáždění (což je v současnosti pravděpodobně spíše nemožné a neprůchodné) v otázku, kde se ještě jedná o řešení humanitární krize a kde už o vměšování do vnitřních záležitostí státu.

3)

proti možnosti humanitární intervence stojí silné uskupení států, které v tom vidí jednoznačně narušení legitimity suverénních států a destabilizaci světového systému (viz už výše zmiňovaná problematika národního státu).

Je třeba na nejvyšší mezinárodní úrovni přijmout opatření dovolující zasáhnout okamžitě a efektivně proti násilnostem jakýmkoli způsobem. V této souvislosti je velmi diskutovaná otázka preemptivní akce – akce zahrnující použití síly, směřující k odvrácení bezprostřední závažné hrozby v situaci, kdy není možné využít jiných prostředků k jejímu odvrácení, a preventivní akce – akce zahrnující použití síly, směřující k odvrácení či 53 54

Fakta a čísla OSN. s. 64. tamtéž.

32

eliminaci vzdálené hrozby.55 Možnostem preventivních akcí není současný stav mezinárodního společenství příliš nakloněn, jelikož by mohly zvýšit mezinárodní nestabilitu v současných problémových oblastech. Nicméně i v minulosti docházelo k těmto akcím (např. preemptivní akce Izraele proti Egyptu a jeho arabským stoupencům během Šestidenní války v roce 1967)56. V podstatě nejefektivnějšími „humanitárními“ intervencemi byl vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, kdy se Brežněvova doktrína záchrany socialismu stala záminkou pro udržení nejvýkonnějšího socialistického satelitu SSSR, nebo americká intervence do Iráku v roce 2003, která obešla Spojené národy. Nehodnoťme záminky, postup či výsledky těchto akcí (které jsou však samozřejmě důležité), ale samotnou efektivitu a flexibilitu rozhodování. Pokud se jedná o opravdu zásadní strategické cíle velmocenských politik, potom je jasnost a rychlost politických rozhodnutí až udivující. John M. Sanderson si pokládá letitou otázku, jež postihuje samotné dno legitimity humanitárních intervencí – kdo rozhoduje o tom, co je správné a co ne? Rozhodujícím faktorem mu je široká debata na mezinárodní úrovni ústící v intervenci. „Co dělají ozbrojené síly rozvojových zemí, které mají pouze zákonnou existenci jako nástroj státní suverenity, na mezinárodní úrovni? Celá jejich podstata je spojena se zákony suverénního státu a teoreticky jakákoli armáda, která prolomí svoje hranice, je nezákonná.“57 Sanderson ukazuje, jak je důležitá mezinárodní spolupráce při řešení těchto otázek. Ovšem ta je někdy až zoufale neefektivní: „Mnoho vlád si stěžuje, že mírové operace OSN potřebují reformu, což je pravda, nicméně tyto stížnosti přicházejí od vlád těch samých členských států OSN, která opakovaně blokují optimální fungování stávající struktury OSN, a které dlouhodobě odmítají hradit náklady spojené s možnými reformami.“58

55

KHOL, R. Reforma OSN a použití síly. Institute of International Relations. Praha 2005. [cit. 2008-05-01] Dostupné na: http://www.isn.ethz.ch/pubs/ph/details.cfm?lng=en&ord61=alphaNavi&ord60=PublicationDate&id=29242 56 tamtéž. 57 SANDERSON, J. M. The Need for Military Intervention in Humanitarian Emergencies. In: International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 120. [2001] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C117%3ATNFMII%3 E2.0.CO%3B2-O 58 JOHANSEN, R. C. In: BUREŠ O. Mírové operace OSN ve 21. století. Česká společnost pro politické vědy. [2006] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: www.cspv.cz/dokumenty/kongres2006/HP%2005/Oldrich%20Bures.pdf

33

3.3. Nevhodnost neutrality „Existují sice neutrální země, ale neexistují neutrální lidé!“ (Nikita Chruščov) Jedním ze zásadních diskutovaných problémů humanitární intervence je nezávislost či neutralita. Pojmy v poslední době velmi frekventované na všech politických úrovních často odvádějí od skutečné podstaty problému. Nakolik hrát roli sice zúčastněného pozorovatele, avšak zároveň nenapomáhat jedné ze stran a nerozdmýchávat etnickou či jinou nesnášenlivost mezi oběma válčícími stranami? Otázka by se dala položit také tak, nakolik nezasahovat do zcela zjevného porušování všech možných mezinárodních dohod a lidských práv, které přímo bije do očí. Zvláště složité to mají právě mezinárodní jednotky OSN, jež nesmí ani v těch nejvypjatějších situacích použít zbraně, jen při ohrožení vlastního života. Výsledkem je pak pouze podávání zpráv o porušení příměří, nelidském zacházení a nakonec psychická frustrace samotných vojáků a příslušníků mírové mise (jako tomu bylo např. při konfliktech v Bosně či Rwandě). Tento problém je formou podobný paradoxu demokracie, totiž že demokracie západního stylu umožňuje existenci politických stran či názorů, které v případě vítězství demokracii napadnou a potlačí. Neutralita humanitárních intervencí ve svém důsledku znamená větší a bolestnější ztráty. „Neutralita pomoci závisí také na rovnoměrné distribuci pomoci a zdrojů, což je těžké zajistit, jak ukazuje příklad intervence po genocidě ve Rwandě. Ochranný mandát UNHCR podporoval řadu uprchlických kempů mimo Rwandu, které využívali stoupenci Hutů, jež se na genocidě podíleli.“59

59

WEIL, C. The Protection-Neutrality Dilemma in Humanitarian Emergencies: Why the Need for Military Intervention? In: International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 81. [2001] [cit. 2008-05-02]. Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C79%3ATPDIHE%3E2.0.CO %3B2-1

34

4. Reforma OSN Organizaci spojených národů považujeme za vysoce důležitou a fakticky nenahraditelnou platformu. Je to platforma k setkávání se a ke konzultacím, k dialogu a – v řadě případů – k dosažení dohod na smlouvách mezi zeměmi, sdílejícími stejné nebo podobné hodnoty a politické postoje. Používáním tohoto termínu (platforma) nepřímo protestuji proti alternativnímu konceptu, kterým je koncept globálního vládnutí. (Václav Klaus)

Výše zmínění citát, pronesený prezidentem České republiky Václavem Klausem při příležitosti zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v září 2007, vystihl neobyčejně dobře postavení OSN v současné době, která má právě spíše formu platformy, bez možnosti větších rozhodovacích pravomocí. Václav Klaus tak popsal stav, kterého by OSN rozhodně neměla dosáhnout. Existuje samozřejmě více návrhů či myšlenek, jak reformovat Spojené národy, jestli je možný systém globálního vládnutí či jestli to odporuje samotnému systému mezinárodních vztahů. Jeden ze zajímavých návrhů pochází od exprezidenta Václava Havla, který nastiňuje dva pilíře nových Spojených národů při svém projevu na Miléniovém summitu v New Yorku: „Jedním by byl - tak jako dnešní plenární shromáždění - soubor rovnoprávných představitelů exekutiv jednotlivých států; druhým by pak bylo seskupení volené přímo obyvateli zeměkoule, takže by v něm počet zástupců jednotlivých národů zhruba odpovídal jejich velikosti. Tato dvě tělesa by byla tvůrcem a garantem celosvětové legislativy. Jakýmsi výkonným orgánem, který by jim byl odpovědný, by pak byla Rada bezpečnosti či něco, co by bylo jejím pokračovatelem. Tento orgán by samozřejmě musel být složen jinak než dnešní Rada bezpečnosti.“60 Podmínkou ale je, že musí být restrukturalizována podle současných požadavků na mezinárodní scéně. Zatímco státy, které již zdaleka nesplňují roli velmoci (Francie, Velká Británie), se stále drží svých pravomocí na úkor států mnohem povolanějších (Indie, Brazílie). Ještě před samotnými kroky Spojených národů bych se rád zastavil u dvou alternativ reforem, jež mi připadají v určitých směrech revoluční a nepřekonatelné.

60

HAVEL, V. Smysl pro globální odpovědnost. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=690

35

4.1. Vavrouškův návrh61 Ještě několik let před tím, než začaly vycházet reflektované odborné studie, zabývající se restrukturalizací OSN, zazněl na Konferenci o životním prostředí a rozvoji v brazilském Riu de Janeiru v roce 1992 na svou dobu vskutku unikátní příspěvek. Týkal se právě reformy OSN a vzešel z iniciativy federálního ministra životního prostředí ČSFR Josefa Vavrouška.

Podle Josefa Vavrouška OSN reaguje na vynořující se problémy vytvářením nových komisí a programů. To však postupně vedlo k tomu, že bylo vytvořeno příliš mnoho různých institucí v rámci OSN, jejichž aktivity jsou jen minimálně propojeny a koordinovány. Existující struktura OSN se tak stala neefektivní a příliš drahou. Výsledkem je, že nyní převládá názor žádné nové instituce v OSN nevytvářet. Je tedy vhodné pokusit se vytvořit novou, více decentralizovanou strukturu OSN. Budoucí struktura OSN by měla být tvořena čtyřmi specializovanými institucionálními pilíři, které by zvýšily efektivitu OSN, aniž by došlo k vytvoření vysoce centralizované byrokracie s monopolem moci. Těmito čtyřmi pilíři jsou: a) bezpečnostní

subsystém

OSN

–

cílem by bylo

prosazování

řešení

mezinárodních konfliktů mírovou cestou, byl by řízen Radou bezpečnosti OSN; b) ekonomický subsystém OSN – podporoval by vyvážený globální ekonomický rozvoj; c) sociální subsystém OSN – soustředil by se na podporu kultury, vzdělání, zdravotní péče, sociální zajištěnosti a podobných aktivit, realizovaných prostřednictvím Sociální charty; d) environmentální subsystém OSN – soustředil by se na ochranu a obnovu přírody obecně a na životním prostředí člověka zvláště. Environmentální systém by byl řízen Radou pro životní prostředí OSN.

Každý z těchto čtyř specializovaných pilířů by měl být autonomní, protože všechny se soustřeďují na rozdílné aspekty udržitelného rozvoje naší planety. Současně by však měly úzce spolupracovat, protože reálné problémy spolu také navzájem jeden s druhým souvisí.

61

celý níže vypsaný text kurzívou byl použit z knihy SVOBODA, J., NOVÁČEK, P. Rozhovory od Bakerova jezera – na hranici reality, meta-reality a fikce. Nakladatelství Atelier IM. Luhačovice 2002. s. 126 – 128.

36

Tento návrh je evoluční, ne revoluční, protože bezpečnostní subsystém OSN již existuje, ekonomické a sociální otázky jsou v kompetenci ECOSOC, a tedy pouze environmentální subsystém je zcela novým návrhem. Tento návrh nové struktury OSN by absorboval většinu existujících orgánů, programů a komisí (např. UNEP, Komisi pro udržitelný rozvoj aj.). Požadavek decentralizovat systém aktivit OSN, aby byla zvýšena efektivnost na základě znalosti situace regionálních poměrů, vedla J. Vavrouška k návrhu „druhotné“ regionální struktury OSN (primární je odvětvová struktura OSN). Tato sekundární struktura by měla být organizována na kontinentálním nebo regionálním základě. Za základ mohou sloužit existující regionální komise OSN, jejichž počet by však měl být zvýšen. Měla by existovat komise OSN pro Afriku, Evropu, Severní Ameriku, Jižní Ameriku a Karibskou oblast, pro jihovýchodní Asii, pro západní Asii, pro Austrálii včetně tichomořských ostrovů a Antarktidu. Každá z těchto komisí by pokrývala čtyři principiální odvětvové oblasti: bezpečnost, ekonomiku, sociální věci a životní prostředí, které korespondují s primární strukturou OSN. Primární a sekundární struktura OSN by tedy vytvořily maticovou strukturu, která by umožnila reagovat na globální důsledky specifických problémů, stejně jako na jejich regionální aspekty (viz tabulka).

Tabulka: Příklad hlavních oblastí spolupráce mezi dvěma navrženými strukturami systému OSN Primární struktura

Bezpečnostní systém OSN Sociální systém OSN

Ekonomický systém OSN

Environmentální systém OSN Poslání obecně (globální systém OSN)

Sekundární struktura Systém OSN pro Afriku Africká bezpečnost

Sekundární struktura Poslání obecně Systém OSN pro (globální systém Evropu… OSN) Evropská bezpečnost… Globální bezpečnost

Africký sociální a kulturní rozvoj a zdravotní péče Africký ekonomický rozvoj Africká ochrana přírody a obnova životního prostředí

Evropský sociální a kulturní rozvoj a zdravotní péče… Evropský ekonomický rozvoj… Evropská ochrana přírody a obnova životního prostředí…

Globální sociální a kulturní rozvoj a zdravotní péče Globální ekonomický rozvoj Globální ochrana přírody a obnova životního prostředí

Udržitelný rozvoj v Africe

Udržitelný rozvoj v Evropě…

Planetární udržitelný rozvoj

37

Josef Vavroušek považoval za nezbytné posílit čtvrtý (environmentální) pilíř navrhovaného systému OSN. Měla by být vytvořena Světová organizace OSN pro životní prostředí (UN World Environment Organization – UN WEO, která by koordinovala environmentální aktivity na globální úrovni. Tato organizace by mohla vycházet z již existující struktury dnešního UNEP. Návrh na zřízení UN WEO již dnes není tolik aktuální, protože jeho poslání do značné míry naplňuje Komise OSN pro udržitelný rozvoj (UNCSD). Josef Vavroušek vidí v budoucím vývoji dvě základní alternativy: „První z nich je pokračování dosavadních nežádoucích trendů, které by s velkou pravděpodobností vedlo k chaosu a sérii katastrof různého druhu. Hrozí reálné nebezpečí, že období destrukce životního prostředí a rozpadu sociálních struktur a pravidel vztahů mezi lidmi by mohlo být velmi dlouhé, v extrémním případě by mohlo vést k decimování nebo dokonce zániku lidstva. Druhou alternativou je co nejrychlejší promyšlená evoluce zaměřená na věcné řešení existujících problémů a prevenci vzniku problémů nových. Základem takové alternativy by snad mohla být společná péče o životní prostředí na naší planetě: existující zásadní politické, ekonomické, národnostní a náboženské rozpory ve světě nám mnoho jiných šancí neposkytují.“ 62

4.2. Globální Marshallův plán Lidstvo se již v minulosti jednou zmobilizovalo k tomu, aby realizovalo ambiciózní myšlenku obnovy Evropy ve formě velkých finančních injekcí – Marshallova plánu – a tento tah opravdu zabral a zničené země po 2. světové válce se až překvapivě rychle vzpamatovaly a dostaly zpět mezi rozhodující velmoci. Tento největší rozvojový (a ještě lépe - úspěšný) plán by mohl být znovu použit nejlépe v blízké budoucnosti, tentokrát k pomoci celému světu a stal by se tak hlavní náplní globálního řízení. Poprvé se o něm zmínil Al Gore v publikaci Země na misce vah: „Dnes potřebujeme plán, jenž bude kombinací rozsáhlé, dlouhodobé a přesně zaměřené finanční pomoci rozvojovým zemím, velkého úsilí o objevování nových technologií potřebných pro udržitelný rozvoj a jejich předávání třetímu světu, celosvětové strategie ke stabilizaci světové populace a závazných rozhodnutí průmyslových států o urychlení jejich vlastního přechodu k ekologicky

62

VAVROUŠEK, J. Perspektivy lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. Internetový portál pro trvale udržitelný život. [2006] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://www.sustainable.cz/josefvavrousek.htm

38

zodpovědnému způsobu života.“63 Samozřejmě vyžaduje zapojení celé škály společnosti, nejenom mezinárodní hráče. „Globální řízení bývá vnímáno jako vztah mezi vládami. To však nestačí. Globální řízení musí zahrnout i aktivitu nevládních organizací, občanských hnutí, církví, nadnárodních korporací, akademické obce a hromadných sdělovacích prostředků. Globální správa věcí musí být založena na principu rovnosti, demokracie a utváření společnosti. Vznik globální občanské společnosti odráží schopnost a vůli lidí podílet se na rozhodování o své vlastní budoucnosti.“64 Existuje pět strategických cílů Globálního Marshallova plánu:65 1) stabilizace světové populace – vytváření podmínek pro tzv. demografický zlom – přechod od dynamické rovnováhy vysoké porodnosti a úmrtnosti ke stabilní rovnováze charakterizované nízkou porodností a úmrtností; 2) rychlé vytváření a rozvoj ekologicky šetrných technologií – týká se to především dopravy, energetiky, zemědělství, stavebnictví a průmyslové výroby; 3) ucelená a všeobecná změna ekonomických norem používaných pro hodnocení ekologických dopadů našich rozhodnutí; musí být stanovena cena ekologických následků našich aktivit; 4) projednání a schválení nové generace mezinárodních dohod; 5) vytvoření společného plánu na vzdělávání občanů světa o životním prostředí planety. V nejobecnější rovině by integrujícím cílem celého plánu mělo být vytvoření takových sociálních a politických podmínek, které by – zvláště v rozvojových zemích – nejvíce přispívaly ke vzniku udržitelné společnosti (tzn. sociální spravedlnosti; dodržování lidských práv; zajištění přiměřené výživy, přístřeší a zdravotnické péče; vyšší gramotnost; větší politické svobody; účast na řízení politického života a odpovědnost vlád vůči občanům).

Globální Marshallův plán volá po novém tržním modelu, alternativě neoliberálních mechanismů, ve kterém by bylo možné všechny výše uvedené cíle plnit, a který nazývá

63

GORE, A. Země na misce vah. Nakladatelství Argo. Praha 2000. s. 264. NOVÁČEK, P. Křižovatky budoucnosti. s. 104. 65 tamtéž. s. 137 – 138. 64

39

eko-sociální tržní systém.66 Ten jde dál, než jsou sociální a ekonomické standardy dneška. Požadavky globálního eko-sociálního tržního systému jsou: •

lepší regulace světových finančních trhů za účelem omezení risku spekulací proti individuální národní ekonomice a měně

•

systém koordinace daní a cel globálně, včetně především zrušení daňových rájů a offshore banking, ve kterých je ztraceno 50 – 60 mld. USD

•

vytvoření světové politiky soudržnosti, tzn. pevné kooperace mezi státy a regiony

•

koncept „prosperity pro všechny“, prosperity v nejširším slova smyslu, založené na environmentální udržitelnosti (implementace poplatků znečišťovatelům a reálné environmentální náklady z produkce jsou zásadní pro eko-sociální tržní systém)

•

založení světové komise pro soutěž s cílem zabránit vytvoření monopolů, tvoření kartelů a dalšími posilování společností na trhu

Financování Globálního Marshallova plánu by mohlo být realizováno z několika alternativních zdrojů, které dnes nejsou využívány:67 1)

Tobinova daň (daň ze směnných transakcí cizích měn, které např. jen v EU činí denně na 700 mld. euro68). Tobinova daň ve výši 0,1= by mohla přinést ročně finanční zdroje ve výši 100 – 200 mld. dolarů;

2)

Myšlenka globální daně, kdy by země na tuto daň přispívaly jedním procentem z HDP. Všechny země by přispívaly, i když některé by byly nakonec příjemci těchto financí. Rozhodující by byla participace na rozhodování, jak budou příspěvky využity;

3)

Poplatky za užívání společného dědictví lidstva (global commons) – např. poplatek za mezinárodní leteckou dopravu (tzv. palivová daň), poplatek za námořní dopravu, za ukládání netoxického odpadu na dně moří, za aktivity na Antarktidě,…

4)

Plnit mezinárodní závazky ve výši Oficiální rozvojové pomoci.

66

Global Marshall Plan – Balance the world with an eco-social market economy. Global Marshall Plan Initiative. Nedatováno. [cit. 2008-05-05]. Dostupné na: http://www.globalmarshallplan.org/infocenter/strategy/index_eng.html 67 NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. In: Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. s. 83 – 84. 68 Global Marshall Plan – Balance the world with an eco-social market economy.

40

5)

Vyřešit problematickou otázku dluhové zátěže rozvojových zemí a tím i uvolnění jejich rozpočtu pro další možný vývoj.

Hlavním řešitelem by pak mohla být právě OSN jako nejspíše jediný možný adept na globální řízení.

4.3. Reformní opatření za Kofiho Annana (1996 – 2007) O restrukturalizaci systému OSN se mluví nejméně dvě desetiletí, avšak mezi diskutovaná a postupně realizovaná témata se dostala až za působení generálního tajemníka Kofiho Annana, zvláště v jeho druhém pětiletém mandátu. Kofi Annan navazuje na starší reformní návrhy ze studené války a reformní opatření svého předchůdce Butruse Butruse-Ghálího. Nutno však říci, že vyvíjí snahy mnohem efektivněji a v dějinách samotné organizace bezprecedentní a výjimečné. Podle Charty OSN (článek 97 Charty) má generální tajemník pravomoci pro vnitřní systém OSN (Sekretariát, částečně programy a fondy), zatímco na mezivládní orgány (Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, ECOSOC, Poručenská rada) má i při svém postavení jen omezený vliv svého postavení, proto je složitější v této pozici prosadit něco zásadního. Za svého působení v čele OSN si K. Annan vytyčuje a sleduje čtyři základní cíle:69 1) vyrovnání se s dlouhodobě neřešenými problémy, nejčastěji zděděnými ještě z období studené války nebo dokonce 2. války světové (např. nereprezentativní složení Rady bezpečnosti nebo nedokonalý systém financování OSN) 2) přizpůsobení OSN mezinárodnímu prostředí na počátku 21. století a zvýšení její připravenosti čelit výzvám, které před ni staví proces globalizace se všemi svými (mnohdy negativními) průvodními znaky; 3) zlepšení fungování OSN a odstranění „tradičních“ vnitřních problémů velkých institucí (např. nadměrná byrokratizace nebo nedostatek koordinace aktivit) 4) zohlednění požadavků a představ členských států OSN (především největších kritiků typu USA)

4.3.1. Reforma jednotlivých orgánů OSN Nejsledovanější reformou, i přes menší možnosti jejího ovlivnění z pozice funkce generálního tajemníka, zůstává reforma Rady bezpečnosti. Již od roku 1993 se tímto 69

BÍLKOVÁ, V. Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy. Vědecký projet Ministerstva zahraničních věcí. [2003] [cit. 2008-05-05].

41

tématem zabývá Otevřená pracovní skupina k otázce rovnoměrného zastoupení a zvýšení počtu členů v Radě bezpečnosti a k dalším souvisejícím záležitostem (OEWG) zřízená Valným shromážděním. Hlavní jednání se vedou především kolem počtu členů v Radě bezpečnosti a uplatňování práva veta a dále pak kolem reformy pracovních metod a procesních pravidel. Zatímco v druhém případě se daří dosahovat dílčích úspěchů, zásadní změna počtu členů Rady bezpečnosti a jejich kompetencí je v důsledku rozdílných názorů v podstatě na mrtvém bodě. Obsazení stálých členů Rady bezpečnosti (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA) vychází (s výjimkou Číny) z uspořádání vítězných mocností po 2. světové válce a neodpovídá dnešní politické situaci ve světě. Sám K. Annan zdůrazňuje nutnost reformy Rady bezpečnosti, bez které nemůže reformovaná OSN účinně fungovat:70 •

mělo by dojít ke zvýšení zapojení do procesu rozhodování (decision-making) pro ty, kteří přispívají větším dílem do Spojených národů finančně, vojensky a diplomaticky, zvláště ve smyslu příspěvků do rozpočtu Spojených národů, spoluúčasti při mírových operacích, příspěvkům k dobrovolným aktivitám OSN v oblasti rozvoje, bezpečnosti, diplomatických aktivit podporujících cíle OSN; rozvinuté země by pak měly dosáhnout, či pokračovat směrem ke splnění mezinárodního závazku 0,7% HDP svého státního rozpočtu ve formě ODA;

•

měly by se do rozhodovacího procesu zapojit reprezentativní země, zvláště z rozvojových regionů;

•

neměla by se narušit efektivita Rady bezpečnosti;

•

měla by se zvýšit demokratičnost a zodpovědnost orgánu

Navrhl také dvě možná řešení nového uspořádání Rady bezpečnosti (viz tabulka71): V modelu A navrhuje vytvoření dalších šesti stálých členů bez práva veta a tři nová dvouletá nestálá místa. Ve druhém modelu B pak navrhuje novou kategorii osmi členů s délkou mandátu na čtyři roky (a s možností prodloužení) a jedno nové dvouleté místo. Z obou modelů jasně vyplývá snaha aktualizovat složení Rady bezpečnosti a v prvé řadě zrovnoprávnit rozvojové země přidáním míst Africe a posílením mandátů Asie a Pacifiku.

70

In larger freedom: towards development, security and human rights for all. Report of the SecretaryGeneral. United Nations Department of Public Information. United Nations. [2005] [cit. 2008-05-05]. s. 42. Dostupné na: http://www.un.org/largerfreedom/ 71 tamtéž. s. 43.

42

Model A

Model B

Některými z možných kandidátů na pozici stálého člena Rady bezpečnosti jsou Německo, Japonsko a regionální velmoci (mezi rozvojovými zeměmi např. Indie a Brazílie), rivaly těmto kandidátům jsou vůdčí státy v regionu (např. Itálie, Mexiko, Pákistán, Egypt). Podle stávajícího znění Charty OSN mají ovšem možnost pozměnit či jinak poopravit samotnou Chartu jen stálí členové Rady bezpečnosti, a to jednomyslně (mohou v tomto případě použít právo veta). Co se týče mezivládních orgánů – Valného shromáždění, Hospodářské a sociální rady, Poručenské rady – nemá generální tajemník ze své pozice pravomoci činit závazné kroky, proto se musí spoléhat pouze na doporučující charakter a váhu své osoby. Pokud jde o Valné shromáždění, K. Annan doporučuje revitalizaci aktivit, zjednodušení agendy a zlepšení pracovních metod. „Valné shromáždění by teď mělo přijmout závazná opatření na vysvětlení své práce a urychlit poradní postup, výrazně usměrnit svoji agendu, svou strukturu výborů a procedur pro udržování všeobecných debat a posilováním role a autority prezidenta Valného shromáždění.“72 Nabádá také k většímu angažování občanskou společnost, která se zvláště v posledním desetiletí značně zapojuje do aktivit Spojených národů. Ve skutečnosti může být cílů Spojených

72

tamtéž. s. 40 – 41.

43

národů dosaženo jen při plném zapojení a spolupráci vlád a občanské společnosti. V roce 2003 založil Panel významných osobností při Spojených národech (The Panel of Eminent Persons on United Nations-Civil Society Relations), který vydává mnohá doporučení ke zlepšení práce s veřejností. „Valné shromáždění by se mělo zachovat podle těchto doporučení a založit mechanismus, který by umožňoval se plně a systematicky věnovat občanské spolčenosti.“73 Je zapotřebí mechanismu ke zhodnocení rozhodnutí výborů, aby se zabránilo přetížení neodborných mandátů a pokračování současného problému managementu rozpočtu a alokaci služeb uvnitř Sekretariátu. Pokud Valné shromáždění nevyřeší tyto problémy a neujme se řešení na té nejvyšší úrovni, nebude mít dostatečné možnosti sloužit potřebám svých členů a bude nadále docházet k nedorozumění a prohlubování krize. Problémem Valného shromáždění je také vlastní upřednostňování se při obsazování pozic v jednotlivých orgánech OSN74, které vytváří nezdravé soutěživé prostředí a obchodování s funkcemi pro zajištění větších rozhodovacích možností. Hospodářské a sociální radě (dále jen Rada) doporučuje, aby přehodnotila svou roli i rozdělení úkolů mezi ní a jejími orgány (hlavně funkčními a regionálními komisemi). Rada je jediným orgánem Spojených národů, který má výlučný mandát daný Chartou pro koordinaci aktivit specializovaných agentur a konzultaci s nevládními organizacemi. Disponuje také sítí funkčních a regionálních komisí pracujících pod její záštitou, které se čím dál více zaměřují na implementaci Rozvojových cílů tisíciletí, a proto by bylo prospěšné, kdyby Rada více spolupracovala s bretton-woodskými institucemi a WTO, pro něž by mohla být poradním orgánem. Zvýšila by se tak koherence a koordinace mezi různorodými hráči na té nejvyšší úrovni. Stále je tu ale několik viditelných mezer, které musí být řešeny:75 1)

zvyšující se potřeba integrace, koordinace a kontrola implementace rozvojové agendy Spojených národů, která vzešla ze světových konferencí a summitů.

Za tímto účelem už byla v roce 2005 zřízena AMR (Annual Ministerial Review)76;

73

tamtéž. s. 41. Practical steps to more effective and efficient United Nations. Low Level Panel. Nedatováno. [cit. 200805-06]. Dostupné na: www.lowlevelpanel.org 75 In larger freedom: towards development, security and human rights for all. s. 44 – 45. 76 Annual Ministerial Review. United Nations Economic and Social Council. [on-line] [2008] [cit. 2008-0506]. Dostupné na: http://www.un.org/ecosoc/newfunct/amr.shtml 74

44

2)

potřeba ohodnocení trendů v mezinárodní rozvojové spolupráci, důraz na zvýšeni spolupráce mezi rozvojovými aktivitami různých aktérů a posilnění spojení mezi normativní a operační prací systému OSN.

Rada by mohla sloužit jako rozvojové koordinační fórum na nejvyšší úrovni (podobnou funkci naplňuje AMR); 3)

potřeba zaměřit se na hospodářské a sociální změny, hrozby a krize, jak a kdy přichází.

Za tímto účelem by měla Rada uskutečnit včasná setkání, jak bude potřeba, ke zhodnocení hrozeb rozvoje, jako je hladomor, epidemie, velké přírodní katastrofy a propagovat včasnou reakci; 4)

potřeba systematického monitorování a vypořádání se s hospodářskou a sociální dimenzí konfliktu. Rada založila Poradní skupiny (country-specific ad hoc advisory groups), které ovšem nejsou dostatečně účinné, vzhledem k existujícím dlouhodobým procedurálním opatřením.

Rada by mohla institucionalizovat svoji práci v post-konfliktním managementu spoluprací s navrhovanou Komisí pro budování míru (Peacebuilding Commission);

I přes doporučující charakter úsilí generálního tajemníka se ne vždy setkává se souhlasem. S jeho návrhy na reformy Rady nesouhlasí například EU77, které se zdají tyto snahy značně nedostatečné a zaostalé v souvislosti s dnešní situací. Navrhuje radikální snížení počtu členů Rady a posílení rozhodovacích pravomocí s cílem transformovat tuto instituci na ekvivalent Rady bezpečnosti v oblasti zabývající se hospodářstvím, financemi, rozvojem, biotechnologiemi, komunikačními systémy, etikou, ohrožením klimatických podmínek a biopalivy. Poručenská rada, poslední z hlavních mezivládních orgánů OSN (kromě Mezinárodního soudního dvora), má do budoucna vyhlídky možná nejjasnější, co se týče reformy. Její úloha, dohled nad řádným fungováním mezinárodní poručenské soustavy, skončila v roce 1994, kdy vznikl nový stát Palau, poslední poručenské území. Tím zanikla hlavní funkce Poručenské rady podle článku 77 Charty OSN. Již od počátku 90. let tak

77

Uznesenie Európskeho parlamentu o reforme Organizácie Spojených národov. In: Úradný vestník Európskej unie. Úrad pre vydávanie úradných publikácií Európskych spoločenstiev. [2006] [cit. 2008-0508]. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:124E:0549:0556:SK:PDF

45

probíhají diskuze o dalším směřování tohoto orgánu. V úvahu připadají tři možné scénáře budoucího rozvoje Poručenské rady:78 1)

pokračování dnešní situace (což by ale nic nevyřešilo a nezdá se to být pravděpodobné)

2)

zachování Poručenské rady při změně jejího mandátu

3)

definitivní zrušení tohoto orgánu

Změna mandátu při zachování Poručenské rady se zdá do budoucna jako nejlepší možné řešení, nicméně ne příliš pravděpodobné. Hlavními kandidáty na nový mandát je správa post-konfliktních oblastí a dohled nad životním prostředím a globálními statky. Správa post-konfliktních oblastí by byla vůbec nejefektivnějším využitím dřívějších znalostí Poručenské rady. V minulých letech se vyskytly případy, kdy by se takto redefinovaný orgán dal dobře využít – např. po konfliktech v Libérii, Somálsku, Kosovu či Iráku. Poručenská rada by se tak stala moderním řídícím centrem pro sebeurčení, které by rovněž sehrávalo hlavní roli při rekonstrukci tzv. zhroucených států. Podporu této možnosti vyjádřila i EU79, která navrhuje Poručenskou radu transformovat na Radu pro zhroucené státy, která by se zabývala koordinací mezinárodní spolupráce v případě zhroucení státu a preventivnímu opatření proti znovu vypuknutí konfliktu. Argumentem proti je samotná minulost Poručenské rady a její dlouholetý statut. Hlavními kritiky změny mandátu jsou rozvojové země, které se celkem oprávněně odvolávají na spjatost Poručenské rady s dobou kolonialismu, a je pro ně proto nepřijatelná. Dohled nad životním prostředím a globálními statky (mořské dno, kosmický prostor) je druhou možností, jak dál s Poručenskou radou. V průběhu 90. let si tato verze našla mnoho podporovatelů mezi nezávislými odborníky, nevládním sektorem i některými státy. Proti ovšem stojí nedostatek zkušeností v této sféře, zcela odlišné zaměření Poručenské rady a v neposlední řadě i mnoho organizací, podílejících se na správě dílčích oblastí (např. Mezinárodní organizace pro mořské dno). Možnou novou funkcí Poručenské rady by mohla také být koordinace Globálního partnerství pro rozvoj80, jako plánu naplňujícího jednu z nejdůležitějších globálních výzev současnosti – prosazování a směřování k udržitelnému rozvoji.

78

BÍLKOVÁ, V. Komu zvoní hrana aneb co dál s Poručeneckou radou OSN. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. s. 17 – 18. 79 Uznesenie Európskeho parlamentu o reforme Organizácie Spojených národov. 80 NOVÁČEK, P. In: Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. s. 85.

46

Nejpravděpodobnější možností tak nakonec zůstává definitivní zrušení Poručenské rady. Jako orgán, který byl zřízen pro určitý úkol v určitém časovém období, jež bylo naplněno, se to zdá opodstatněné. I přesto by se možná našlo lepší využití pro jeden z hlavních orgánů OSN v minulosti. Rozvojová spolupráce, jako jedna z hlavních náplní činnosti OSN, dosáhla v posledních letech zvýšení efektivity a koherence, i přesto, že nedošlo k zásadnímu předefinování. Došlo ke zřízení orgánů, pomáhajících při řízení rozvojových aktivit OSN a lepšímu fungování systému (např. Rozvojová skupina OSN koordinující činnost všech rozvojových programů a fondů, zavedení jednotného Rámcového plánu rozvojové pomoci OSN, vytvoření Úřadů OSN a Domů OSN).

4.3.2. Reorganizace mírových operací „Znovu a znovu se objevuje fantastická propast mezi rezolucemi Rady bezpečnosti , vůlí vykonávat tyto rezoluce a prostředky, které jsou k dispozici velitelům v poli.“ (gen. Francois Briquemont, bývalý hlavní velitel UNPROFOR)

Možná hlavním problémem jsou očekávání ze strany jak členských států, tak i veřejnosti při nasazování vojenské síly OSN v problematických oblastech a prostředky, které jsou skutečně vynaloženy na konkrétní misi. O reorganizaci mírových operací píše Brahimiho zpráva, kterou v roce 2000 představila zvláštní skupina pod vedením poradce generálního tajemníka OSN Alžířana Lakhdara Bahimiho.81 Zmiňuje se o potřebě dlouhodobé prevence konfliktů, která je i dnes v počátcích rozvoje (příkladem může být dlouhotrvající stabilizační mise na Haiti), když říká „prevence je jednoznačně mnohem více preferovanější pro ty, kteří by jinak trpěli následky válečného konfliktu, a je finančně méně nákladná pro mezinárodní společnost než vojenská akce, záchranná humanitární pomoc či následná poválečná rekonstrukce.“82 Mimo jiné navrhuje sestavení mnohonárodnostních mírových brigád schopných nasazení od 30 do 90 dnů a vytvoření seznamu mezinárodních policistů, vojenského personálu, soudců a expertů na trestní právo, specialistů na lidská práva,

81

ŠULC, F. Mír s OSN nebo bez ní? In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. s. 13. Report of the Panel of United Nations Peace Operations (Brahimi Report). United Nations. [2000] [cit. 2008-05-01]. s. 5. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/

82

47

schopných rychlého použití (tzv. UNSAS – United Nations Stanby Arrangements System).83 Co je ve zprávě zásadního, je upozornění na nutnost vzdání se neutrality a nestrannosti rozhodování a jednání ze strany OSN. V prvé řadě je důležité rozpoznat oběť od agresora a bránit lidská práva. Proto také Kofi Annan doporučuje stanovení podmínek pro použití síly schválené Radou bezpečnosti s přihlédnutím k těmto zásadám, které by směřovaly k celkovému posílení legitimity použití síly a transparentnosti rozhodnutí Rady bezpečnosti:84 1) závažnost hrozby 2) správný cíl 3) vyčerpání všech nevojenských řešení 4) přiměřenost prostředků 5) vyváženost důsledků

Zůstává zásadní rozdíl mezi represivními zásahy většiny mírových misí a preventivní diplomacií, která sice pomohla vyřešit množství konfliktů (např. osobní zásah generálního tajemníka vedl v roce 1988 k ukončení irácko-íránské války), ale má velmi omezené manévrovací schopnosti. Důležitým podnětem v této zprávě je tedy důraz na dlouhodobé preventivní řešení spojené se systematickou rozvojovou pomocí. „Každý krok k redukování chudoby a dosažení široce zaměřeného ekonomického růstu je krok k prevenci konfliktů.“85

4.3.3. Financování fungování a aktivit OSN „Všechno je v pořádku, pokud s určitou vládou souhlasíš, ale když tomu tak není, pak slýcháváš: Ti, kdo vás platí, jsme my! Vy máte spravovat, ne mluvit!“ (Trygve Lie)

Financování je samozřejmě významnou součástí existence každé organizace, OSN nevyjímaje. V tomto případě jsou Spojené národy závislé na ochotě jednotlivých členských zemí, jakou částkou do rozpočtu přispějí. Jedná se o dobrou možnost k získání vyjednávací převahy, které si jsou velcí přispěvatelé vědomi, a proto ji využívají (USA

83

tamtéž. xi. KHOL, R. Reforma OSN a použití síly. 85 Report of the Panel of United Nations Peace Operations (Brahimi Report). s. 5. 84

48

zajišťuje čtvrtinu rozpočtu OSN). S tímto problémem lze prozatím těžko něco dělat, protože státy nejsou vázány žádnou smlouvou či dohodou. Situaci by snad změnilo přidání dodatku k Chartě, které ovšem vyžaduje většinovou podporu Valného shromáždění a absolutní podporu Rady bezpečnosti. Kofi Annan ze své pozice ovlivnil hlavně nakládání s finančními zdroji ve smyslu snížení administrativních výdajů a přesunu ušetřených prostředků na socio-ekonomické programy, vytvoření rozvojového účtu,

zavedení

cílově

orientovaného

rozpočtování

a

zjednodušení

rozpočtové

metodologie. Výše rozpočtu od roku 1998 stoupá a v roce 2005 byla kolem 20 mld. (viz. tabulka86). USD. Ve srovnání např. s celosvětovým vyzbrojováním se ovšem jedná o nízkou částku, která by měla být navyšována rychlejším tempem. Reforma financování OSN proti sobě většinou staví na straně jedné USA, které usilují např. o další snížení maximální výše příspěvků či o zavedení vnější kontroly OSN, a na straně druhé pak ostatní státy, které se takovým změnám z různých důvodů brání.

Tabulka: Rychlý nárůst rozpočtu OSN za posledních 10 let (1996 – 2005)

86

Investing in the United Nations for a Stronger Organization Worldwide. s. 3.

49

4.3.4. Aktualizace Charty OSN Kofi Annan ve své zprávě (In larger freedom) navrhuje několik změn samotné Charty Spojených národů. Zmiňuje, že základní principy a pravidla, na kterých stojí Spojené národy už více jak 60 let, jsou stále plně platné a univerzální v čase. Pouze dvakrát byla v historii Charta OSN pozměněna – v případě rozšíření Rady bezpečnosti o Čínu a rozšíření počtu nestálých členů o další zástupce po první fázi dekolonizace na počátku 60. let.87 Pro dnešní situaci, která je samozřejmě radikálně odlišná od (po)válečné atmosféry zakládající konference v San Francisku, je zásadní, aby Charta tuto změnu postihla. K. Annan navrhuje tři změny:88 1)

je nutné vyloučit „anachronického“ nepřítele obsaženého v článcích 53 a 107 Charty;

Nepřítel v tomto smyslu značí jakýkoli stát, který během 2. světové války stál proti prvním signatářům Charty. 2)

Poručenská rada by měla být zrušena a vyškrtnuta z Charty;

3)

ze stejných důvodů (skončení svého úkolu, pro který byl založen) by měl být zrušen a vymazán Výbor vojenského personálu (Military Staff Committee).

Jak už bylo uvedeno, ke změně Charty je nutný dvoutřetinový souhlas Valného shromáždění a shoda v Radě bezpečnosti, což jakoukoli změnu značně ztěžuje. Problémem ani tak nemusí být samotný návrh na změnu jako změna samotná formálně, kdy existují obavy ze spuštění laviny změn, které mohou mít negativní dopad na chod samotné OSN.

87

Rada pro mezinárodní vztahy. Naše globální sousedství – zpráva Komise pro globální řízení. Praha 1995. s. 254. 88 In larger freedom: towards development, security and human rights for all. s. 52.

50

5. Možné scénáře budoucího rozvoje OSN „Nejlepší způsob předpovědi budoucnosti je vytvořit ji.“ (autor neznámý)

Přestože je každý z mezinárodních aktérů zodpovědný za řešení problémů na globální úrovni, právě OSN má nejlepší výchozí podmínky pro hlavní roli v globálním řízení. Následující tabulka89 ukazuje postavení jednotlivých institucí, s dominancí OSN,

se

zaměřením na různé části vývoje: Organizace Nevládní Průmyslové Rozvojové Spojených Korporace organizace země země Národů Přeměna institucí, infrastruktury a priorit 7 5 2 5 5 Podpora výzkumu a rozvoje 6 13 13 5 2 Vypracování vzdělávacích programů

2

3

2

1

1

Podpora sociálního marketingu a různorodosti názorů

8

7

3

5

5

Vytváření hospodářských systémů, sankcí a podnětů

7

5

5

4

2

Rozvoj a sdílení informací

3

2

2

2

2

Vytváření nových institucí, projektů a programů

5

1

1

3

1

Prosazování a pozměňování zákonů a ustanovení

4

1

1

2

2

Uzavírání spojenectví, dohod a smluv

9

3

3

4

4

Pořádání setkání, dialogů a workshopů

8

2

2

3

5

Vytváření standardů a povolení

3

3

3

2

1

Zlepšit plánování, účetnictví a předvídání

5

2

2

3

2

67

47

39

39

32

Celkem

Tabulka ukazuje, kolikrát se ten který údaj (část vývoje) zdál přináležet instituci uvedené ve sloupcích (jedním údajem může být pověřena více než jedna instituce).

Budoucí směřování a vývoj Spojených národů závisí na mnoha faktorech, více či méně předvídatelných, z nichž mezi hlavní můžeme zahrnout vývoj mezinárodních vztahů, příklon k multilateralismu či unilateralismu (ať už se jedná o řešení problémů či přenechávání kompetencí), ochotu členských států vyvinout iniciativu v dosažení a přijetí adekvátních principů a jejich uplatňování, roli generálního tajemníka při prosazování dalších reforem a rychlost a efektivitu přizpůsobení novým podmínkám samotné OSN. Na

89

GLENN, J. C., GORDON, T. J. Stav budoucnosti - vybrané kapitoly z let 1999 – 2001. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002. s. 58.

51

základě těchto faktorů můžeme vymezit tři základní scénáře budoucího vývoje:90 scénář optimistický, neutrální a pesimistický. Scénář optimistický se v prvé řadě zakládá na posilujícím multilaterálním řešení problémů a celého systému vůbec. Generální tajemník bude provádět své reformy dále, s alespoň pozitivním dopadem na vnitřní struktury OSN, získá širší pravomoci, které mu budou nápomocny k větší míře samostatnosti v rozhodování. Mezivládní organizace OSN (Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, ECOSOC, Poručenská rada) schválí zásadní úpravy Charty OSN a přijmou zásadní reformní opatření, navrhovaná nejen generálním tajemníkem, ale také odborníky, nevládními organizacemi a dalšími institucemi. Bude docházet k postupnému oslabování váhy národního státu, ve vztahu k mezinárodním smlouvám a rozhodnutím OSN, které bude mít direktivnější ráz. Spojené národy se stanou hlavním hráčem globálního řízení. Scénář neutrální počítá více méně s pokračováním dnešního trendu. Reformní opatření budou realizována hlavně v rozsahu omezených kompetencí generálního tajemníka. Mezivládní orgány OSN nepřijmou zásadní kroky k restrukturalizaci. Možná dojde k rozšíření Rady bezpečnosti o rozvojové země či jiné mocnosti regionů, nedojde však k přehodnocení práva veta či jiných privilegií stálých členů. Vývoj mezinárodní situace nedovolí přenesení příliš velkých pravomocí na orgány OSN. Bude pokračovat funkce OSN spíše jako platformy pro prosazení vlastních zájmů či soupeření různých skupin států. Nedojde k přehodnocení stávající role OSN a důležité reformní kroky budou probíhat jen velmi pomalu, pokud vůbec. Scénář neutrální se zdá nejpravděpodobnější variantou vývoje OSN, i když žádná z variant nemůže dostatečně dobře pracovat s náhodnými a nepředvídatelnými událostmi, které v minulosti už mnohokrát změnily vývoj celé společnosti. Pro scénář pesimistický je charakteristický příklon k unilateralismu. Členské státy se nevzdají svých obchodních, politických, bezpečnostních či jiných zájmů a postupně převládne názor zastaralosti a neschopnosti transformace OSN. I přes dílčí reformní opatření zvláště v oblasti koherence či efektivity, které už probíhají, státy zavrhnou možnost zásadních změn. OSN postupně ztratí atraktivitu a perspektivu pro řešení závažných mezinárodních otázek a v lepším případě se stane jakousi doporučující organizací globálního charakteru. Na poli globálního řízení nevznikne žádná silná pozice určitého kandidáta, ale vzroste role regionálních uskupení či organizací typu EU nebo

90

BÍLKOVÁ, V. Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy.

52

NATO, jako protiváhy OSN. Na mezinárodní scéně získají silnější postavení mocnosti jako USA, Čína, Rusko a další, mezinárodní organizace (bretton-woodské instituce) a nevládní organizace a platformy. Jakékoli změny ovšem budou náročné nikoli administrativně či technicky, ale především kvůli nutnosti změny každého člověka a tím v důsledku i celé společnosti, jak píše Gerald O. Barney: „Změnit náš způsob života si vyžádá prozíravost, čas a obrovské množství energie. Ne energie, která pochází z uhlí, plynu, ropy nebo jaderného paliva, ale duchovní energie, které by bylo dost na to, aby změnila myšlení více než šesti miliard lidí na této planetě.“91

91

BARNEY, G. O. In: NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. s. 78.

53

Závěr „Existují jen jediné dějiny – dějiny duše. Existuje jen jeden mír – mír duše.“ (Dag Hammarskjıld)

Reforma OSN zůstává nadále spíše tématem doporučujících studií a individuálních osobností, ať už ve sféře politické či veřejné. Členské státy, tvořící stálé zastoupení Rady bezpečnosti, které jediné mají zásadní právo na změnu systému, vděčí za své postavení výslednému poválečnému uspořádání světa z roku 1945, které neodpovídá současnému uspořádání, nehledě na narůstající změny ve všech dimenzích lidské společnosti a životního prostředí. Dnes už se významná část odborníků, veřejnosti i některých členských států snaží o prosazení rozsáhlých změn, které reflektují aktuální situaci ve světě i uvnitř Spojených národů. Samotní představitelé Rady bezpečnosti se hlásí a budou hlásit k myšlenkám společné spolupráce, důrazu na lidská práva a vytváření dobré budoucnosti pro další generace. Nicméně se i nadále bude jednat pouze o prohlášení na světových konferencích a summitech, která nic neznamenají a v důsledku mají jen kosmetický dopad na řešení akutních problémů. I přesto, že myšlenka globálního řízení je v očích mnoha lidí (zvláště konzervativců) spojená s jakousi formou soustředění moci do jednoho orgánu a jenom dalším stupněm prosazování mocenských cílů, zůstává role Spojených národů, jako jediného možného kandidáta pro tuto pozici, stále aktuálnější a naléhavější. Na počátku 21. století už existují (nebo se vyvíjejí) dostatečné technické, administrativní a logistické zkušenosti pro uskutečnění tohoto ambiciózního plánu. To, co ale zaostává, jako ostatně v každé oblasti lidské činnosti, je nedostatek vůle a snahy učinit první kroky. Právě ta vyspělejší část světa, soustřeďující ve svých rukou rozhodující podíl moci, se obává bolestných zásahů do vlastních řad, předání části své suverenity ve prospěch společných cílů a brání se populistickými argumenty - zájmy vlastního obyvatelstva a národní bezpečností, popř. národní suverenitou jako nejvyšším nedotknutelným právem. „Aby však byly úspěšné, budou všechny takové snahy vyžadovat od bohatých států určitou transformaci, která pro ně bude v jistém smyslu obtížnější než pro státy třetího světa, neboť naruší pevně zafixované vzorce chování. Odpor ke změnám je proto silný.“92

92

GORE, A. Země na misce vah. s. 267.

54

Možná lidstvo už nečeká válečný konflikt rozsahu 2. světové války, možná už nehrozí další studená válka, ale nově se projevující hrozby terorismu, environmentálních konfliktů, přírodních katastrof globálního dopadu a především morálního a hodnotového úpadku staví naši společnost do zásadního okamžiku Bodu obratu, jak o něm hovoří Fritjof Capra: „Bod obratu se blíží a poznání, že evolučním změnám takového významu nemohou zabránit žádné krátkodobé politické aktivity, nám dává nejsilnější naději do budoucna.“93 Doufejme, že změny globálního významu budou výsledkem sebereflexe dnešní generace a nikoli důsledkem krátkodobých a krátkozrakých politických aktivit.

93

CAPRA, F. Bod obratu. DharmaGaia. Praha 2002. s. 463.

55

Shrnutí Hlavním cílem této bakalářské práce je ukázat současný stav OSN, její zásadní problémy a nedostatky a probíhající reformní opatření. O reformě Spojených národů se mluví již nejméně dvě desetiletí. Některé pokusy byly uskutečněny již za úřadování generálního tajemníka Butruse Butruse-Ghálího v první polovině 90. let. Jako jedno ze svých hlavních pracovních témat si však reformu OSN vzal následný generální tajemník Kofi Annan (1996 – 2007). V čele Sekretariátu prosadil mnohé změny, avšak se svými pravomocemi není schopen zásadních reforem, protože hlavními aktéry při reformě OSN je Rada bezpečnosti a Valné shromáždění. Diskutovaným tématem je reforma Rady bezpečnosti. Mezi návrhy patří zrušení práva veta a rozšíření jak stálých členů, tak členů nestálých. Důležitým tématem je také restrukturalizace mírových operací OSN, jež patří mezi hlavní náplně činnosti OSN, kde se daří dosahovat dílčích úspěchů. Pro budoucí vývoj OSN je zásadní uvědomění klíčových členských zemí (především pak Rady bezpečnosti) o nutnosti přijetí razantnějších reforem, reagujících na potřeby dnešního světa a odrážejících současnou situaci. Bohužel je pravděpodobné, že ani v blízké budoucnosti k těmto krokům nedojde, jelikož s sebou nesou nejenom administrativní opatření, ale hlavně redefinici hodnot.

Klíčová slova: •

reforma OSN

•

Kofi Annan

•

Rada bezpečnosti

•

mírové operace

•

Charta OSN

56

Summary The principal aim of this bachelor thesis is to show contemporary state of the United Nations Organization, its fundamental problems and deficiencies and actual reform arrangements. The discussions on the UN reforms have been taking place yet at least for two decades. Some attempts occurred during a leadership of Secretary-General Butrus ButrusGhali in the mid-1990s. However, the UN reforms were included as some of his main working subject by Secretary-General Kofi Annan (1996 - 2007). As the head of Secretariat he enforced many changes, but he wasn't able to do fundamental reforms with his competence, because the main actors responsible for UN reforms are Security Council and General Assembly. The reform of Security Council is also discussed topic. There are pertaining cancellation of veto power and enlargement of number of permanent members and inconstant members too. The reclassification of peacekeeping operations, which belong to the main activities of the United Nations, is also important topic. Consciousness of crucial members (Security Council especially) about urgency of receiving radical reforms, responsive to today's world needs and reflecting contemporary situation, is very important for future development of the United Nations. Unfortunately, it's likely, that neither in the near future these steps will be fulfilled, because they mean not only administrative measures, but mainly redefinition of values.

Key words: •

UN reform

•

Kofi Annan

•

Security Council

•

peacekeeping operations

•

UN Charter

57

Bibliografie BARNEY, G. O. In: NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. Občanská futurologická společnost. Praha 2004. BÍLKOVÁ, V. Komu zvoní hrana aneb co dál s Poručeneckou radou OSN. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. BÍLKOVÁ, V. Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy. Vědecký projet Ministerstva zahraničních věcí. [2003] [cit. 2008-05-05]. CAPRA, F. Bod obratu. DharmaGaia. Praha 2002. GLENN, J. C., GORDON, T. J. Stav budoucnosti - vybrané kapitoly z let 1999 – 2001. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002. GORE, A. Země na misce vah. Nakladatelství Argo. Praha 2000. JOHNSON, P. Dějiny 20. století. Rozmluvy. Praha 1991. KOMENSKÝ, Jan Amos: Apoštol míru. Uspořádali Radovan Krátký a Václav Stejskal. Československý spisovatel. Praha 1949. NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. In: Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. Občanská futurologická společnost. Praha 2004. NOVÁČEK, P. Křižovatky budoucnosti. G plus G. Praha 1999. NOVÁČEK, P., MEDERLY, P. Strategie udržitelného života. G plus G. Praha 1996. PAVKA, M. Rapsodie v modrém: role Organizace spojených národů při udržování míru. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. POSTMAN, N. Ubavit se k smrti – veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta. Praha 1999. Rada pro mezinárodní vztahy. Naše globální sousedství – zpráva Komise pro globální řízení. Praha 1995. STEPHANOVÁ, L. Osamělá cesta Daga Hammarskjılda. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005. SVOBODA, J., NOVÁČEK, P. Rozhovory od Bakerova jezera – na hranici reality, metareality a fikce. Nakladatelství Atelier IM. Luhačovice 2002. ŠULC, F. Mír s OSN nebo bez ní? In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. Všeobecná encyklopedie Universum 5. Euromedia Group, k.s.-Odeon. Praha 2001. 58

Annual Ministerial Review. [on-line] United Nations Economic and Social Council. [2008] [cit. 2008-05-06]. Dostupné na: http://www.un.org/ecosoc/newfunct/amr.shtml Bosna Genocide (1992 – 1995 – 200 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20]. Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/bosnia_genocide.htm CIA – The World Factbook. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cg.html Commission Information. [on-line] International Whaling Commission. [2008] [cit. 200803-15]. Dostupné na: http://www.iwcoffice.org/commission/iwcmain.htm#conservation Fakta a čísla OSN – základní údaje o Organizace spojených národů. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://www.osn.cz/publikace/fakta-a-cisla-osn/?i=197 Global Marshall Plan – Balance the world with an eco-social market economy. Global Marshall Plan Initiative. Nedatováno. [cit. 2008-05-05]. Dostupné na: http://www.globalmarshallplan.org/infocenter/strategy/index_eng.html Genocide in Rwanda (1994 – 800 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20] Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/genocide_in_rwanda.htm HAVEL, V. Smysl pro globální odpovědnost. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08] Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=690 Investing in the United Nations for a Stronger Organization Worldwide. Report of the Secretary-General. Center for UN reform education. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.centerforunreform.org/node/22 In larger freedom: towards development, security and human rights for all. Report of the Secretary-General. United Nations Department of Public Information. United Nations. [2005] [cit. 2008-05-05]. Dostupné na: http://www.un.org/largerfreedom/ JOHANSEN, R. C. In: BUREŠ O. Mírové operace OSN ve 21. století. Česká společnost pro politické vědy. [2006] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: www.cspv.cz/dokumenty/kongres2006/HP%2005/Oldrich%20Bures.pdf KHOL, R. Reforma OSN a použití síly. Institute of International Relations. Praha 2005. [cit. 2008-05-01] Dostupné na: http://www.isn.ethz.ch/pubs/ph/details.cfm?lng=en&ord61=alphaNavi&ord60=Publicatio nDate&id=29242 MARTÍNKOVÁ, J. Evropské poselství krále Jiřího. 21. století – revue objevů, vědy, techniky a lidí. [2004] [cit. 2008-01-20].

59

Dostupné na: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004092108 Namibia – UNTAG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/untag.htm O’NEILL, S. Can the new band aid beat £110m for Africa? UK News. TimesOnline. [2004] [cit. 2008-03-15]. Dostupné na: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article391424.ece Practical steps to more effective and efficient United Nations. Low Level Panel. Nedatováno. [cit. 2008-05-06]. Dostupné na: www.lowlevelpanel.org Rada bezpečnosti posvětila operaci v Dárfúru. Informační centrum OSN v Praze. [2007] [cit. 2008-05-09]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1310 Report of the Panel of United Nations Peace Operations (Brahimi Report). United Nations. [2000] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ Republic of the Congo – ONUC – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef1backgr1.html Rwanda – UNAMIR – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unamir.htm SANDERSON, J. M. The Need for Military Intervention in Humanitarian Emergencies. International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 120. [2001] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C117%3ATNFMII% 3 Second United Nations Emergency Force – UNEF II- Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef2backgr2.html Smallpox eradication: destruction of Variola virus stocks. World Health Organization Documentation. [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: www.who.int/gb/ebwha/pdf_files/WHA56/ea5614.pdf The Early Years: 1920s - 1940s. [on-line] Sixty Years: A Pictorial History of the United Nations. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.un.org/issues/gallery/history/early.htm

60

The Founding Conference at San Francisko. [on-line] A photographic exhibit to commemorate 60 years of the UN Charter. Historic Images of the UN Collection. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20] Dostupné na: http://www.un.org/av/photo/un60/chapter1.htm The Millennium Development Goals Report 2005. United Nations Population Fund – Key Documents. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-28]. Dostuné na: http://www.unfpa.org/icpd/docs.htm#worldsummit00 United Nations Iraq – Iran Military Observer Group – UNIIMOG – Background. [online] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/uniimogbackgr.html United Nations Millennium Declaration. United Nations Statistical Division. Millennium Development Goals Indicators. United Nations. [2000] [cit. 2008-04-28]. Dostupné na: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Resources/Static/Products/GAResolutions/55_2/a_res55_2e. pdf United Nations Observation Group in Lebanon (UNOGIL) – Mandate. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unogilmandate.html United Nations Peacekeeping Force in Cyprus – UNFICYP. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2008] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unficyp/ United Nations Peacekeeping Operations. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ United Nations Political and Peace-building Missions. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ Uznesenie Európskeho parlamentu o reforme Organizácie Spojených národov. In: Úradný vestník Európskej unie. Úrad pre vydávanie úradných publikácií Európskych spoločenstiev. [2006] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:124E:0549:0556: SK:PDF VAVROUŠEK, J. Perspektivy lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. Internetový portál pro trvale udržitelný život. [2006] [cit. 2008-05-08] Dostupné na: http://www.sustainable.cz/josefvavrousek.htm WEIL, C. The Protection-Neutrality Dilemma in Humanitarian Emergencies: Why the Need for Military Intervention? In: International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 81. [2001] [cit. 2008-05-02].

61

Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C79%3ATPDIHE%3 E2.0.CO %3B2-1

62