OT15 PDF a kontrola PDF 1.1.1 Úvod Celkový návrh tiskoviny obvykle vzniká v sazbových programech, jako je Adobe InDesign, či QuarkXPress, méně často (jednodušší a méně rozsáhlé návrhy) ve vektorových programech (Illustrator, Corel), či zcela výjimečně v rastrovém editoru (Photoshop). Zatímco návrh tiskoviny může vznikat v rámci reklamního studia, nakladatelství, vydavatelství a podobně, profesionální technickou přípravu k tisku obvykle provádí DTP pracoviště (reprodukční studio) samotné tiskárny. Pro přenos návrhu a přípravu k tisku je obvykle použit soubor/soubory ve formátu PDF, nebo v některých případech podle potřeby v jiném formátu. Soubory návrhu předávané grafikem (autorem návrhu) k dalšímu zpracování musí splňovat kromě pochopitelných výtvarných a obsahových nároků i množství technických požadavků, které zaručí jeho bezproblémové zpracování, bezproblémový tisk danou tiskovou technologii, minimalizaci vlivu známých problémů tisku a dokončovacího zpracování (jako je nepřesný soutisk, nepřesný ořez apod.). Předtiskové pracoviště tiskárny takto korektně a s dobrou znalostí problematiky vytvořené soubory návrhu předpokládá a vyžaduje. V některých případech ani nedisponuje prostředky, kterými by nedostatky návrhu opravilo. Navíc – některé zásahy směřující k technologicky správnému podkladu ovlivní vzhled, je tedy žádoucí aby je měl pod kontrolou grafik připravující návrh. Základní kroky vytvoření dokumentu PDF pro tisk: 1. Korektní návrh v grafickém editoru. 2. Korektní generování tiskového PDF. 4. Kontrola PDF souboru.
1.1.2 Odlišnosti v různých situacích Existuje mnoho velice odlišných tiskových technik. Existuje mnoho speciálních tiskovin. Existuje mnoho podob předtiskového zpracování tiskoviny, liší se používané postupy i prostředky. Například obalový průmysl může mít na podklady značně specifické nároky – tiskne se zde například především přímými barvami, flexotiskem a hlubotiskem který má odlišné možnosti a požadavky než ofset a často se používá i specializovaný software. Nutné je často zkoušet, řešit dané problémy, nutné jsou opakované konzultace s tiskárnou, nutné je využití nátisků, nutná je kontrola výsledného tisku… V tomto textu se zaměříme především na standardní výstup PDF/archový ofset. Některé zásady lze aplikovat na i na jiné technologie, jiné se mohou lišit – nicméně přehled různých 1
vlastností a nastavení může v takovém případě posloužit alespoň jako seznam otázek, které by měl grafik „své tiskárně“ položit.
1.1.3 Komunikace s tiskárnou Konzultace a projednání požadavků s tiskárnou, různá upřesnění (z vaší strany na tisk, ze strany tiskárny na podklady), přesná dohoda, přesná objednávka, řešení vzniklých problémů – zkrátka komunikace s tiskárnou je základem, který se prolíná celou přípravou tiskoviny včetně návrhu. Tiskárna může upřesňující informace poskytnout formou osobní či telefonické konzultace, často je zveřejňuje ale i formou informačního letáku na internetových stránkách a podobně. Na začátku je vhodné ujasnit: 1. Domluvit formát tiskoviny (rozměr) a případná omezení. 2. Domluvit počet stran, materiál a druh případné vazby či jiného dokončovacího zpracování. 3. Bude se tisknout CMYKem, přímými barvami, kombinací, nebo nějak jinak (duplex, hexachrom)? 4. Jaké jsou možnosti a maximální počet přímých barev? 5. Jaký ICC profil CMYKu? (Tj. nejlépe odpovídající podmínkám tisku, buďto vlastní tiskárny, nebo nějaký standardní FOGRA.) Případně jaký systém definování barev. 6. Vyhovuje standardní „ofsetová“ příprava? (Zde se možná dovíte, že „všechno je jinak“☺.) 7. Vyhovuje PDF a standard PDF/X-1a:2001 jako podklad? (Případně jaký jiný formát – zde nutná též verze programu, v němž byl vytvořen.) 8. Požadované rozlišení rastrů. 9. Netradiční technologie a jejich možnosti (lak, ražba apod. – někdy vás může nabídka tiskárny i přímo inspirovat) a jak pro ně připravit podklady. 10. A ke většině bodů samozřejmě – za kolik? S těmito informacemi se dá začít „něco dělat“. Další nutná upřesnění uvedu dále v textu. Pomocné soubory, které lze získat od tiskárny: o icc, icm = barvové profily strojů pro různé potiskované materiály, definují CMYK režimy stroje, použijí se místo standardních FOGRA o joboptions = nastavení generování PDF v aplikacích Adobe o csf = přednastavení správy barev aplikací Adobe 2
o dll = ovladače výstupních zařízení – obvykle osvitových jednotek, používají se obvykle k „tisku“ do souboru PS (na místo standardního PS ovladače dodávaného s Distillerem) o ppd = definiční soubory tisku = soubory nastavení ovladačů – viz předchozí bod o kontrolní profily = soubory pravidel, které používají různé programy pro automatickou kontrolu dokumentu (typicky Acrobat, PitStop) – tzv. preflight („předletová kontrola“) o formuláře objednávek přesně specifikujících zakázku a obsahující všechny informace důležité pro tiskárnu.
1.1.4 PDF formát PDF – portable document format („přenosový dokumentový formát“) je základní, nejčastěji používaný souborový formát pro přenos grafického návrhu tiskoviny mezi grafikem či grafickým pracovištěm a předtiskovým pracovištěm tiskárny (DTP studiem) kde jsou následně provedeny technické kroky přípravy k tisku danou tiskovou technologii – například archová montáž, doplnění kontrolních tiskových značek, rozklad do tiskových barev, rastrování a následně osvit tiskových forem a samotný tisk (či přímo tisk u digitálních technologií, osvit filmu a zhotovení TF u metod CTF a podobně). Formát PDF vyvinula firma Adobe na základě formátu PostScript, který se k podobnému účelu používal dříve (a v některých výjimečných případech stále používá). Formát PDF je rovněž definován jako standard evropskou ISO normou 32000 a jeho předtiskové varianty (PDF/X) pak normou ISO 15930. Poznámka: Mnohá zařízení (i některá novější) například RIPy dosud vnitřně pracují s formátem PS, do kterého si dodané PDF soubory převádí. Trendem ovšem je přímá podpora PDF a kompletní „čistě“ PDF pracovní postupy = PDF Workflow. Obsah souborů PDF lze obvykle už jen omezeně upravovat, důraz je kladen na bezpečnost přenosu = maximální neměnnost vzhledu a obsahu. Proto se někdy označují jako uzavřené, na rozdíl od ostatních formátů, které jsou otevřené – více vhodné k úpravám, ovšem náchylnější ke změně vzhledu například při přenosu mezi počítači. Zároveň je od PDF vyžadováno bezproblémové zpracování v různých programech a zařízeních předtiskové přípravy (programy pro arch. montáž, RIP, osvitová jednotka…). Formát PDF obvykle nepoužívají malá pracoviště, která zpracovávají návrh a zároveň ho digitálně tisknou (pracují obvykle přímo s otevřenými soubory) a některá specializovaná pracoviště se zvláštními nároky.
1.1.5 Standardy PDF souborů Formát PDF byl vyvinut jako univerzální formát předávání dokumentů v různých situacích, oborech a různými prostředky. Jako takový obsahuje podporu například RGB barev (pro kvalitní zobrazení na monitoru), ztrátové komprese (snižování velikosti souborů na úkor kvality), interaktivních prvků, hypertextových odkazů a animací (pro elektronické publikování), formulářových prvků (pro elektronickou kancelář) a podobně. 3
Mnoho z těchto prvků je ovšem pro určité speciální využití (jako je například polygrafie) nežádoucí. Proto bylo v průběhu používání zavedeno několik standardů, které přesně definují obsah a možnosti PDF dokumentů pro určitý účel. V oblasti výměny dat pro tiskovou produkci se jedná o standardy PDF/X (eXchange = výměna), které jsou publikovány jako součásti mezinárodní normy ISO 15930. Poznámka: Soubory označené PDF/X jsou běžné soubory PDF, nejde o odlišný formát, ale o soubory které svým obsahem splňují některý z odpovídajících standardů. V současnosti existuje několik standardů PDF/X o nichž lze zjednodušeně říci, že s rostoucím pořadovým číslem (a rokem vzniku) rozšiřují povolené možnosti obsahu, jak se moderní zařízení v předtiskové přípravě stávají všestrannější a dokonalejší, a jak roste potřeba všestranněji použitelných návrhů (tisk stejného návrhu různými technologiemi na různé materiály + elektronické publikování = cross media publishing = publikování napříč médii). Standardy: PDF/X-1:1999, PDF/X-1:2001, PDF/X-1a:2001, PDF/X-1a:2003, PDF/X-2:2003, PDF/X-3:2002, PDF/X-3:2003, PDF/X-4 (a podvarianty), PDF/X-5 (a podvarianty). V současnosti je ovšem stále problém podpora „novějších“ standardů PDF/X v některých starších zařízeních a rovněž dostatečná znalost a „vyzkoušenost“ používání těchto standardů. Proto je převládajícím standardem PDF/X-1a:2001. Poznámka: Kromě polygrafických standardů PDF/X existují PDF standardy i pro další odvětví: PDF/A = dlouhodobá archivace dokumentů, PDF/E = inženýrství a projektová dokumentace. Standardy PDF/X jsou významným krokem ke sjednocení tiskových podkladů, bohužel však nemohou zcela přesně vymezovat požadavky všech tiskových technik a podmínek, například rozlišení obrazů, velikosti různých prvků (např. linek a textu), nutnost a velikost spadávek, správné ICC profily atd. Tyto prvky musí grafik či DTP operátor i při použití PDF/X obvykle sledovat a kontrolovat samostatně. Od roku 2002 existuje skupina GWG (Ghent PDF Workgroup) mezi jejíž členy patří například Adobe, Heidelberg a další, která se zabývá přesnější specifikací PDF pro konkrétní tiskové podmínky (viz předchozí odstavec). Při tom vychází ze standardů PDF/X ale rozšiřuje je a upřesňuje, zveřejňuje jak různá doporučení, tak konkrétní pomocné soubory (přednastavení pro generování PDF, přednastavení konkrétních aplikací, konkrétní kontrolní profily pro kontrolu již vytvořených PDF a podobně). Soubory PDF odpovídající některé z těchto přesnějších specifikací jsou označovány jako PDF/X Plus.
1.1.6 Adobe Arobat Většina z vás zná zdarma dostupný program Acrobat Reader který slouží k prohlížení dokumentů PDF, neumožňuje je však ani vytvářet, ani složitěji upravovat. Adobe Acrobat (bez přídavku Reader) je oproti tomu komerční (prodejný) program určený jak k vytváření PDF, tak k jejich úpravám a „pokročilému užívání“. Součástí instalace Acrobatu je rovněž instalace zmíněného Distilleru, virtuální tiskárny Adobe PDF a doplňku PDF Maker pro různé aplikace (umožňuje vytvářet PDF dokumenty přímo z rozhraní této aplikace). 4
1.1.7 Enfocus Společnost Enfocus je jednou z nejvýznamnějších společností vyvíjejících programy, prostředky a plug-iny pro práci s formátem PDF. Program Enfocus PitStop je dnes v podstatě standardem pro preflight („předletovou kontrolu“ = kontrolu před osvitem) souborů PDF a jejich opravu na straně DTP tiskárny. Kromě něj firma vyvíjí a dodává další aplikace jejichž přehled získaný ze stránek prodejce naleznete na další stránce.
1.1.8 Generování PDF V současnosti existuje velké množství možností jakým způsobem generovat PDF soubory z různých aplikací. Liší se ovšem možnostmi nastavení, kvalitou a spolehlivostí výsledných PDF dokumentů v předtiskové přípravě. U všech – i vysoce korektních postupů mohou být problémy s vlastnostmi zdrojové aplikace. Kvalitní podklad pro vytváření PDF libovolným postupem pochopitelně poskytují profesionální DTP aplikace v nejnovějších verzích. Naopak – například kancelářské programy jsou při generování PDF vždy značně problematické. Přehled základních postupů generování PDF 1. Přímý export z moderních programů Adobe – bývá většinou spolehlivý a jednoduchý. Pozor ale, bezproblémovost neplatí u starších aplikací (v pořádku zhruba od verzí CS2 či odpovídajících samostatných aplikací Acro. 7. Ind. 4.). 2. Přímý export z jiných programů – je různý, někdy omezený v nastaveních, může působit problémy. 3. Tisk z libovolného programu na virtuální tiskárně Adobe PDF. Tiskárna Adobe PDF se instaluje spolu s Acrobatem. Lze vytvořit PDF z libovolného tisknutelného dokumentu. Obvykle znamená složitější nastavení, na druhou stranu poskytuje obvykle bezproblémový vysoce korektní výstup.
5
4. Použití Adobe Acrobatu. Adobe Acrobat přímo umožňuje vytvářet PDF z mnoha typů souborů. 5. Použití PDFMakeru. PDFMaker je plug-in (doplněk) od firmy Adobe (instaluje se spolu s Acrobatem do různých aplikací, například do Internet Exploreru, kancelářské sady Office a dalších a umožňuje vytvářet PDF dokumenty přímo z rozhraní této aplikace. Občas se ale vyskytují problémy s komunikací tohoto doplňku s danou aplikací.
6. Použití exportu či „tisku“ do souboru PS a následný převod do PDF pomocí Distilleru. Dnes již v podstatě překonaný způsob, vhodný pro starší aplikace, relativně složitý, ale opět vysoce korektní. Tento způsob se dlouhá léta používal a doporučoval jako jediný spolehlivý. Proto se s ním na mnoha pracovištích stále setkáte. 7. Použití jiných programů a služeb. Mnoho a mnoho aplikací, plug-inu, i webových služeb s rozličnými možnostmi a úrovní. Jediné opravdu spolehlivě doporučitelné jsou pravděpodobně aplikace firmy Enfocus (viz výše). Volba: Při vytváření PDF pro tisk budeme preferovat varianty: 1. Přímý export z moderních programů Adobe. 3. Tisk z libovolného programu na virtuální tiskárně Adobe PDF. 6. Použití exportu či „tisku“ do souboru PS a následný převod do PDF pomocí Distilleru. Vyzkoušet a používat, pokud nepůsobí problémy, ale můžeme kteroukoli další.
1.1.9 Stručný přehled požadavků na tiskové PDF Dále uvedené vlastnosti jsou základními požadavky, které jsou dnes běžně vyžadovány od regulérního tiskového PDF. Konkrétní nastavení se liší podle způsobu generování, použitého programu a podobně. Některé vlastnosti PDF lze změnit rovněž v Acrobatu či jiném programu i později. Na výstupu ale musí PDF těmto požadavkům odpovídat. 22 bodů regulérního tiskového PDF: 1. Většina správných vlastností vyplívá ze správně navrženého dokumentu, viz dříve. 6
2. Tiskové PDF odpovídá normě PDF/X-1a:2001. 3. Tiskové PDF je kompatibilní s Acrobatem 4 (PDF 1,3) 4. Tiskové PDF neobsahuje žádné: Interaktivní prvky, média, aktivní formuláře, hypervazby (odkazy), záložky a podobné prvky které slouží pro manipulaci a čtení dokumentu v elektronické podobě. 5. Tiskové PDF je generováno jako řada jednotlivých stránek, nikoli jako dvoustránky. 6. Tiskové PDF musí mít nastavenou spadávku, stejnou na všech stranách stránky. Pozor: Nepřebírá si ji automaticky z dokumentu! Nutno nastavit. 7. Tiskové PDF se obvykle se generuje s ořezovými značkami. 8. Značky leží až za okrajem spadávky (parametr „odstup“ nebo „posun“ větší než spadávka). 9. Na pomyslném papíře (který obsahuje okraj spadávek a okraj s ořezovými značkami - tzv. MediaBoxu) na který je PDF generováno, je čistý formát tiskoviny vycentrován. Správná geometrie stránky zobrazená v Adobe Acrobatu. Zelený vnitřní rámeček definuje čistý formát, modrý rámeček definuje okraj spadávky, ořezové značky leží vně spadávky. Všechny tyto okraje jsou stejně velké, čistý formát je vycentrován na středu „virtuálního papíru“.
Poznámka: Anglická terminologie okrajů v PDF: 7
a. TrimBox = čistý formát strany b. BleedBox = spadové okraje = do oblasti „přečnívají“ prvky z návrhu, které přečnívají stránku, budou se tisknout a pak se ořežou = tj. spadávky. c. MediaBox = formát výstupního média, jde o pomyslný „větší papír“ na který se musí vejít dokument + spadávky + za okrajem spadávek ještě tiskové/ořezové značky. Důležitá poznámka: Spousta lidí to stále nechápe. Pokud děláte tiskovinu A4 tak výstup NENÍ A4 ale je větší! „Virtuální papír“ (media box) na který se generuje PDF je obvykle o zhruba 2 cm v obou směrech větší než čistá A4. 10. Tiskové PDF obsahuje vložená všechna písma. 11. Tiskové PDF není nijak chráněno ani blokováno (heslem, šifrováním). 12. Tiskové PDF kompresy vůbec nepoužívá, nebo používá bezztrátové komprese. Pouze v nouzi lze použít kompresi např. JPEG s nejvyšší možnou kvalitou. Zjednodušeně – chcete-li si být jistí, prostě všechnu kompresi vypněte. Dnes už na velikosti souboru zas tak nezáleží. 13. Průhlednosti jsou sloučeny (s nejvyšší kvalitou, nebo nastavením podle požadavků tiskárny). 14. Tiskové PDF je připraveno pro konkrétní tiskové podmínky, které jsou definované CMYKovým ICC profilem. Všechny barvy jsou již definovány v odpovídajícím CMYK prostoru. 15. Tiskové podmínky (profil) je uveden v položce: „název profilu výstupního záměru“ nebo obecně jen „výstupní záměr“. 16. Prvky a obrázky, které již jsou v CMYK barvách, nejsou při generování PDF z aplikace znovu převáděny. Tj. u korektního návrhu se nepřevádí ŽÁDNÉ barvy. 17. Obrazy mají rozlišení odpovídající požadavkům tisku a) musí být se správným rozlišením umístěny do návrhu (viz minulé kapitoly), b) při generování PDF musí být vypnuto, nebo správně nastaveno převzorkování obrazů (které některé postupy umožňují), aby nedošlo k nežádoucímu snížení rozlišení. Poznámka: použití vyššího rozlišení, než je požadováno, je sporné. Já osobně preferuji naprosto přesné nastavení podle požadavků tisku – tím se nic nezkazí☺. 18. Při libovolném postupu generování přes PS se používá PS Level (úroveň) 3. 19. Název souboru se doporučuje bez české diakritiky, podtržítka místo mezer, jasně specifikující zakázku, rozumné délky. Jeli návrh rozdělen do několika souborů, názvy se shodují a uvádí se rozsah stran či název části tiskoviny: 8
Např.: skript_tech_drob_01_22.pdf + skript_tech_drob_23_56.pdf + skript_tech_drob_obalka.pdf 20. DTP studio tiskárny a sama tiskárna zná obvykle nejlépe svoje požadavky, možnosti (a „mouchy“) techniky tisku i prepressového vybavení (montážní soft, RIP, osvitka). Ptejte se, konzultujte, dbejte doporučení (ať už sdělených nebo třeba zveřejněných na internetu). 21. V některých případech a některými způsoby generování prostě NELZE PDF správně připravit bez ohledu na nastavení. Může jít například o nějakou technickou odlišnost ve vnitřní struktuře souboru, které RIP nebo osvitka „nerozumí“, může jít o problém všeobecný, nebo o problém v jedné jediné tiskárně na jednom jediném zařízení. V takovém případě nezbývá než zkusit jiný způsob generování PDF. 22. Kontrolujte, hlídejte, a ještě kontrolujte… výsledné PDFko, kontrolní nátisky, samotný tisk. Jste grafici – mělo by vám záležet na tom jak váš návrh „vyleze“.
1.1.10
Generování přes PostScript
Jak už bylo řečeno v dřívější kapitole, PDF je úzce provázán s formátem PostScript, do jisté míry lze říci, že PDF je upravený PostScript. Jedním z nejtypičtějších postupů vytváření korektních PDF souborů bylo/je nejprve vytvořit PS soubor (exportem, nebo tiskem do souboru) a následně převést do PDF pomocí programu Adobe Distiller (odtud termín „distillování PDF“). Poznámka: Zajímavou je schopnost Distilleru sledovat určité složky v počítači (tzv. horké složky nebo sledované složky) a „distillovat“ veškeré PS soubory do ní vložené. Tento postup vyžaduje složitější nastavení: korektní nastavení tisku (exportu) z aplikace do PS a korektní nastavení převodu PS do PDF. Roly navíc hraje i ovladač tisku do PS a jeho nastavení. Pouze stručný přehled generování PDF přes PS: a) PostScriptový ovladač (tiskárna). Obvykle se používá virtuální ovladač/tiskárna Adobe PS, Adobe Distiller, Adobe PDF (různé u různých verzí). Dříve se někdy používali ovladače reálných zařízení (například osvitové jednotky) které musel mít grafik nainstalované (ačkoli neměl osvitovou jednotku). Nutné je správné systémové nastavení vlastností „tiskárny“. U moderních Adobe ovladačů obvykle není problém a obecně doporučuji zasahovat do nastavení pouze při potížích.
9
b) Soubor PPD (PostScript Printer Definition). Tento soubor doplňuje k PS ovladači informace o výstupním zařízení. Dříve se opět používali PPD soubory konkrétních zařízení (např. osvitové jednotky) které grafik získal od DTP tiskárny. Dnes se preferují univerzální, nezávislé PPD (obvykle opět různé „Adobe“, v CS3 AdobePDF 8.0).
c) Nastavení tisku v aplikaci. Vytvoření PS je tisk. Je tedy nutné nastavit volby tisku, jako je formát strany a podobně. Tato nastavení jsou zásadní. Obvykle se ukládají jako přednastavení tisku a používají opakovaně.
d) Nastavení Distilleru. Je shodné jako u novějších postupů a opět zcela zásadní. Přednastavení se ukládají jako soubory joboptions, lze je rovněž získat od tiskárny. Zde si všimněte „schizofrenie“ tohoto postupu. Zjistíte, že pro vytvoření PDF nastavujete v mnoho voleb, které jste dříve nastavili ve volbách tisku. Bohužel při tomto postupu musí být volby správně v obou nastaveních.
10
Na pracovištích kde je tento postup používán je obvykle většina nastavení již vhodně provedena, případně uložena v přednastaveních. U nových pracovišť vřele doporučuji zaměřit se na modernější způsoby generování PDF. V nouzi: Nastavení v případě použití tohoto klasického postupu popisuje příručka PostScript&PDF, Grafie CZ 2003.
1.1.11
Virtuální tiskárna Adobe PDF
Pokročilejší postup je použití virtuální tiskárny Adobe PDF (která se instaluje s programem Acrobat).
Princip postupu je ale naprosto stejný. Opět je nejprve generován dočasný soubor PS a z něj pomocí Distilleru vytvořen soubor PDF. Celí postup však probíhá „na pozadí“ bez zásahu uživatele, který ho v podstatě nezaznamená, Distiller je automaticky spuštěn a vypnut, dočasné soubory PS jsou po provedení smazány. Tímto způsobem lze (stejně jako předchozím) vytvořit PDF prakticky „ze všeho“ co lze vytisknout. Postup je u CS2 a vyšších zcela korektní a až na zcela extrémní výjimky není důvod proč ho nepoužívat. a) Ovladač tisku do PS (tiskárna AdobePDF) je nastavena ve výchozí podobě obvykle správně, mění se pouze při problémech. b) PPD soubor je nastaven automaticky a neměně na AdobePDF. c) Nicméně si postup zachovává nevýhodu nutnosti dvojího správného nastavení: tisku a samotného „distillování“. Tiskové volby je nutné nastavit v dialogu aplikace, volby PDF je nutné nastavit přes vlastnosti tiskárny. 11
Obrázek: Tisk přes Adobe PDF z programu Corel Draw.
Totéž v InDesignu:
12
Nastavení pro tisk PDF přes virtuální tiskárnu Adobe PDF z InDesignu popisuje podrobně příručka: DTP a předtisková příprava; Zdenka Dvořáková; Computer Press 2008.
1.1.12
Export z programu InDesign
(A velice podobně z Illustrátoru.) Tento způsob je nejjednodušší, nejrychlejší a většinou bez problémů. Exportní dialog má v některých případech poněkud omezená nastavení, volby, které nejsou dostupné „přebírá“ ze základního přednastavení (souboru joboptions). Jako základní přednastavení, z něhož budeme vycházet, vždy použijeme přednastavení PDF/X-1a:2001. Lze rovněž použít soubor přednastavení poskytnutý tiskárnou. Při exportu PDF z jiných programů (či starších) než Adobe CS2, záleží na kvalitě programu (a verzi, starší soft si s PDF zrovna moc nerozumí), zda raději nezvolit tisk přes tiskárnu Adobe PDF či dokonce manuální postup přes PostScript a Distiller.
1.1.13
Kontrola PDF
Probíhá po vygenerování PDF. Kontrolu lze rozdělit na: 1. Automatickou kontrolu = preflight („předletová kontrola“) která probíhá automaticky v patřičném programu (Acrobat, PitStop či jiný) podle kontrolních profilů (zjednodušeně seznamů kontrolovaných prvků). 2. Vizuální kontrolu, při optimálním zobrazení a při různých formách náhledu (opět často výtažky, přetisky atd.). Kontrola probíhá poměrně často „na dvou frontách“, u grafika, který PDF připravil a v předtiskovém studiu tiskárny (DTP) po převzetí podkladů. A. Na straně grafika – obvykle vizuálně v Acrobatu a automatickou kontrolní funkcí Acrobatu – „Kontrola před výstupem“. Lze použít rovněž bezplatný nástroj Enfocus StatusCheck. B. Na straně DTP – obvykle automaticky nejčastěji některou variantou programu Enfocus PitStop Profesional, případně jinými programy.
1.1.14
Kontrola dokumentu v Acrobatu
1. Nastavení správného zobrazení: Akrobat je nástroj, který se kromě tiskové produkce masivně používá i v oblastech elektronického publikování v kancelářském prostředí a podobně. Jako takový je standardně nastaven pro co „nejhezčí“ zobrazení dokumentu na obrazovce.
13
Pro využití v předtiskové přípravě je vhodné některé jeho základní předvolby změnit tak aby náhled odpovídal co nejvíce výslednému tisku. Tyto volby změníme v menu – úpravy/předvolby/zobrazení stránky. Vypneme veškeré vylepšující funkce „vykreslení“, především: • •
Vyhlazování čárové grafiky (způsobuje někdy bílé linky na místech sloučení průhledností, které se u tisku neprojeví a další odlišnosti zobrazení). Používání lokálních písem (tj. budeme mít kontrolu, zda jsou všechna písma v dokumentu opravdu vložená a správně).
V položkách obsah stránky a informace o stránce především zapneme: • •
Náhled přetisků. Zobrazovat rámečky kresby, řezání a spadávky (zobrazí se rámečky jednotlivých „hranic“ dokumentu).
2. Vizuální kontrola barevnosti výstupu a výtažků: Menu - další volby/tisková produkce/náhled výstupu. Okno náhledu výstupu se chová jako „paleta“, při jeho zobrazení lze s dokumentem běžně manipulovat. Umožňuje zobrazit: • • • • • • •
Simulaci tiskové černé (šedší) Simulaci barvy papíru (podle daného profilu) Jednotlivé výtažky Konkrétní hodnoty tiskových barev v určitém místě návrhu (pod kurzorem) Varování před překročením určeného celkového limitu barev (zvýrazněním) Místa použití syté černé Místa nastavení přetisku
3. Automatická kontrola = preflight: Menu - další volby/tisková produkce/kontrola před výstupem. Provádí automatickou kontrolu dokumentu podle profilů – lze použít přednastavené profily, nebo přímo profily dodané tiskárnou, nebo si případně vlastní profil vytvořit (profily pro Acrobat jsou soubory .kfp). Tiskové PDF by mělo odpovídat minimálně kontrolnímu profilu Ověřit souhlas s PDF/X-1a:2001. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Další text není součástí tématu, pouze ho doplňuje pro případnou praktickou ukázku.
14
1.1.15
Dodatek: nastavení InDesignu pro export PDF
Záložka všeobecné 1. Vycházíme ze standardu PDF/X-1a:2001, který použijeme jako základ přednastavení. Většina zásadních voleb je v tomto přednastavení správně (nebo nelze změnit), nicméně některé volby ponechává PDF/X „na nás“. 2. I naše upravené nastavení PDF musí tomuto standardu vyhovovat, proto v políčku standard zůstává nastavení PDF/X-1a:2001 3. U jakéhokoli tiskového PDF je žádoucí zachovávat kompatibilitu s Acrobatem 4 (PDF 1,3). 4. Volbu stránek použijeme pro nastavení stran, které chceme exportovat – pravděpodobně jde o pochopitelnou záležitost☺. 5. Tiskové PDF je vždy vytvářeno jako stránky, nikoli jako dvoustránky (možná existují výjimky – tiskárna si je musí vyžádat), políčko dvoustránek tedy není zaškrtnuto. 6. Políčka v oblasti „Volby“ jsou určena spíše pro elektronické publikování, většina voleb je logická. Tagované PDF je PDF s definovanou logickou návazností textu – lze přeformátovat pro různá čtecí zařízení. Tyto volby jsou standardně pro tiskové PDF vypnuty. 7. Obvykle chceme exportovat dokument ve stavu, v jakém ho vidíme, máme tedy nastavené „tištěné a viditelné vrstvy“ a nezaškrtnuto „netištěné objekty“.
Záložka komprese Obsahuje kromě komprese rovněž převzorkování vložených rastrových obrazů na nižší rozlišení. Nastavení je rozděleno postupně pro: • • •
Vložené rastrové obrazy tónové, barevné (barevné obrazy). Vložené rastrové obrazy černobílé (ve stupních šedi). Vložené rastrové obrazy bez tónů = pérovky v režimu bitová mapa (monochromatické obrazy). 15
•
Zcela dole je potom zapnutí/vypnutí komprese pro text a vektory („čárové grafiky“), tj objekty vytvořené v InDesignu, nebo importované ve vektorovém formátu.
Standardní nastavení u PDF/X přednastavení je spíše pochybné díky použití komprese JPEG. Je třeba si uvědomit, že přístup k obrazům se řídí jejich nastaveným režimem, nikoli tím jak obraz „vypadá“. Proto – pokud váš návrh obsahuje například rastrové logo v RGB režimu, bude se s ním pracovat jako s plnobarevným obrazem, což je nevhodné! U bezztrátových kompresí poškození obsahu nehrozí, může ale nastat problém se zpracováním v zařízení (například starším) které daný typ komprese nepodporuje. U jiných přednastavení (kontabilita s vyšší verzí Acrobatu) vám program nabízí i další typy komprese (např. JPEG 2000). Setkat se s nimi můžete i při generování pomocí jiných programů. Nepoužívejte je. 1. Komprese obrazů barevných a ve stupních šedi: Obecně platí: veškeré komprese nejlépe vypnuté, nebo bezztrátové, nebo na maximální kvalitu. • • • •
Lze volit zcela bez komprese – ideální, ale velké soubory. Lze použít bezztrátovou kompresi ZIP. Pokud opravdu vší mocí chcete snížit velikost souboru, můžete použít volbu Automaticky (JPEG) s maximální nebo alespoň vysokou kvalitou. Spíše však nedoporučuji. JPEG (bez dodatku Automaticky) se nedoporučuje.
2. Komprese monochromatických obrazů: Obecné zásady jsou stejné jako v předchozím případě. Ovšem všechny typy komprese, které v tomto případě aplikace CS nabízejí, jsou bezztrátové, lze tedy použít libovolnou, nebo kompresi vypnout. Jako obvykle nejvhodnější z hlediska snížení datové velikosti se uvádí typ komprese CITT Group 4. 3. Komprese písma a čárové grafiky: Používá kompresi Flate, která je bezztrátová, lze jí tedy bez obav použít. Moje jednoduchá zásada, která rozhodování usnadní – všechny komprese vypnout☺. 4. Převzorkování Jde o snižování rozlišení vložených grafik na hodnotu, která vychází z požadavků tiskárny, nebo na standardní hodnoty (300 ppi tonové, 1200 ppi pérovky). Pokud převzorkování použijete, nezapomeňte zkontrolovat hodnoty! Provede se pouze pro obrazy, které mají efektivní rozlišení v dokumentu vyšší než zadaná hodnota „pro obrazy nad“. Obecně nejkvalitnější převzorkování je zřejmě bikubické převzorkování.
16
Převzorkování ale může působit nevhodné výsledky, pokud mají dané objekty nastavenou nějakou průhlednot. Dále může mít převzorkování vliv na ostrost a podobně. Já osobně preferuji 100% regulérní, kontrolovatelný a správný postup, kde mají všechny obrazy již dopředu nastavené správné rozlišení z rastrového editoru a převzorkování je zcela vypnuto. 5. Oříznutí obrazových dat podle rámečku: Ořízne skryté části obrázků (mimo rámeček). Zmenší velikost souboru, ale na druhou stranu znemožní případnou editaci. Ve většině případů vhodné asi spíše vypnout.
Záložka značky a spadávky Z tiskových značek se obvykle doplňují pouze ořezové, některé tiskárny nevyžadují ani to. Libovolné jiné značky pouze na žádost. Značky musí být ve vnějším okraji dokumentu za hranicí spadávky, jejich posun (odstup), počítaný od okraje čistého formátu musí být větší než spadávka, já tedy používám pro archový ofset 4 mm.
17
Spadávka musí být definována. Protože předpokládám správné nastavení spadávky dokumentu mohu použít nastavení z dokumentu. Mohu samozřejmě i manuálně zadat.
Záložka výstup Zde definujeme především tiskové podmínky z hlediska barev a barevnosti a případný přepočet barev do odpovídajícího režimu CMYK. Převod barev volíme „převést do cílového“ který převede případné RGB barvy do cílového CMYKu, s dodatkem „zachovat čísla“ což zajistí, že již existující CMYK hodnoty nebudou změněny (tj. pokud jsme pracovali celkově v CMYK, nebude se převádět nic). Cíl je pak pochopitelně CMYK prostor odpovídající tisku, který jsme dohodli s tiskárnou. Název profilu výstupního zařízení je položka sice v podstatě pouze informativní, u PDF/X1a:2001 je ale povinná, měla by se shodovat s tiskovým CMYK profilem. Do políčka „název výstupních podmínek“ můžeme doplnit popis – nebo nemusíme.
Záložka další volby Při exportu by měla být všechna písma vkládána. InDesign při exportu nabízí pouze volbu ovlivňující vkládání podmnožin písem, příkaz vložit všechna písma zde není. Tato volba však je součástí přednastavení pro PDF/X-1a:2001, měla by být tedy aktivní i v našem upraveném nastavení.
Záložka zabezpečení Volby zabezpečení jsou při použití standartu PDF/X-1a:2001 neaktivní. Tiskové PDF obecně nesmí obsahovat žádnou formu ochrany či omezení.
Záložka přehled Zde je zobrazen základní přehled nastavení, který lze rovněž uložit do textového souboru (například pro „ladění“ nastavení s tiskárnou).
18
Zároveň se zobrazují „výstražné trojúhelníky“ které upozorňují na problematická a sporná nastavení které InDesign „objevil“. V políčku upozornění je pak jejich popis. Jakákoli takováto upozornění jsou samozřejmě „podezřelá“ a je třeba se s nimi zabývat (nejlépe problém nějakým způsobem vyřešit).
Uložení přednastavení Naše přednastavení si uložíme. Toto přednastavení je standardní .jobboptions soubor, který dokážou pro generování použít prakticky všechny aplikace Adobe a lze ho použít i pro generování PDF přes virtuální tiskárnu Adobe PDF v podstatě z jakékoli aplikace která umožňuje tisk. Ale pozor – uvědomte si, že některá použitá nastavení jsou závislá na aplikaci! Použili jsme například volbu použít spadávky z dokumentu – jenže některé programy spadávku nijak nedefinují, nebo definují – ale nemusí si rozumět s Adobe! Proto je potřeba nastavení při použití v jiném programu zkontrolovat a vhodně změnit. Přednastavení lze otevřít přes Adobe Distiller a změnit volby, které z InDesignu nejsou dostupné.
19
