Osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ) a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry

Osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ) a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry Michal Brož, Tomáš Kolomazník, Klára Potočková

Výstupní analytická zpráva projektu KOOPERACE (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti; reg. č. projektu: CZ.1.04/2.2.00/11.00017) Fond dalšího vzdělávání, 2015

Executive summary 

  

    



 

OSVČ tvoří v ČR necelou pětinu aktivní populace na trhu práce a je mezi nimi výraznější podíl mužů (69 %), který se odvíjí od vysokého zastoupení řemeslníků a technicky orientovaných profesí mezi OSVČ. Ženy, které podnikají coby OSVČ nejčastěji najdeme ve službách a mezi specialisty v oblastech vědy, vzdělávání, zdravotnictví, ICT, veřejné správy a práva. V porovnání s ostatními zeměmi EU je v ČR podíl živnostníků a ekonomicky aktivní populaci poměrně vysoký (průměr EU je 14,4 %, v ČR 17 %). Počty OSVČ, kteří mají podnikání jako hlavní činnost, v posledních pěti letech spíše klesají. Ze strany OSVČ také zaznívá, že cítí jen malou podporu ze strany státu. Mezi největší bariéry řadí podnikatelé v ČR korupci a vysokou míru byrokracie, která se odvíjí z častých změn zákonů, vyhlášek a nařízení, v nichž je náročné se orientovat. OSVČ se dále vzdělávají zejména v oblastech, které přímo potřebují pro svoji práci, takže se vnější a vnitřní pracovní motivace u OSVČ často stírají. OSVČ v poměrně velké míře deklarují, že mají dobrý pocit z nově naučených poznatků. Největší překážky, které OSVČ brání ve vyšší účasti na dalším vzdělávání, jsou časové a finanční bariéry, nicméně ani ty podle hodnocení nepředstavují výrazný problém. Zajímavé je pro ně převážně DV navázané přímo na jejich profesi, které rozšiřuje jejich kompetence nad rámec počátečního vzdělávání. Podle výzkumu Kooperace se OSVČ nejčastěji organizovaně vzdělávají formou workshopů a seminářů. Ty v posledním roce absolvovalo 27 %, zároveň lze u této formy DV předpokládat opakovaná účast. Významné rozdíly v účasti na této formě jsou mezi pohlavími, skupinami s různou úrovní formálního vzdělání a ve věkových kategoriích. Významná část (19 %) dotazovaných OSVČ v posledním roce absolvovala vzdělávací kurz, o něco menší podíl (15 %) absolvoval online kurz. Naopak rekvalifikace a stáže využila v posledním roce pouze 3 % dotázaných, nejedná se tedy o příliš vyhledávané formy DV mezi OSVČ. Více než polovina (56 %) dotázaných OSVČ si vyhledává informace o možnostech DV na internetových portálech, více než třetina (36 %) u svých známých a přátel. Naprostá většina (86 %) OSVČ si DV hradí sama, 13 % ho hradí dodavatel, méně OSVČ k tomuto účelu využívá grantů, projektů a příspěvků ÚP.

1

Obsah Úvod............................................................................................................................... 4 Cíle a metodologie, popis vzorku .................................................................................... 5 2.1 Metodologie............................................................................................................. 5 2.1.1 Desk research .................................................................................................. 5 2.1.2 Pracovní skupiny .............................................................................................. 6 2.1.3 Regionální diskuse ........................................................................................... 6 2.1.4 Dotazníkové šetření ......................................................................................... 7 2.2 Definice skupiny ...................................................................................................... 8 2.3 Rozdíly v rámci skupiny, podskupiny ....................................................................... 9 3 Postavení na trhu práce ................................................................................................13 3.1 Zaměstnanost/nezaměstnanost OSVČ...................................................................13 3.2 Postavení skupiny na TP a jeho vývoj ....................................................................13 3.3 Regionální a jiné rozdíly .........................................................................................16 3.4 Porovnání se zahraničím ........................................................................................18 3.5 Specifické potřeby a problémy skupiny na TP ........................................................20 4 DPV dané skupiny .........................................................................................................21 4.1.1 Účast v DPV ....................................................................................................22 4.1.2 Informační kanály o možnostech dalšího vzdělávání .......................................27 4.1.3 Financování dalšího vzdělávání ......................................................................28 4.1.4 Motivace..........................................................................................................29 4.1.5 Bariéry (objektivního rázu)...............................................................................32 5 Přehled nástrojů na podporu skupiny ............................................................................35 5.1 Nástroje DPV .........................................................................................................35 5.1.1 NSK ................................................................................................................35 5.1.2 Mikroúvěry ......................................................................................................36 5.1.3 Poukázkový systém.........................................................................................36 5.1.4 Evropský sociální fond ....................................................................................36 5.1.5 UNIV ...............................................................................................................36 5.2 Další nástroje veřejné politiky .................................................................................37 6 Příklady dobré praxe .....................................................................................................37 6.1 ROZAM – rozvoj zaměstnanců ...............................................................................37 6.2 Inovativní projekty AMSP určené pro OSVČ...........................................................38 6.2.1 Svou cestou – young business (www.svou-cestou.cz) ....................................39 6.2.2 Rodinná firma ..................................................................................................39 6.2.3 Fandíme řemeslu ............................................................................................40 7 Závěr .............................................................................................................................40 Zdroje ...................................................................................................................................42 Přílohy ..................................................................................................................................44 1 2

2

Seznam grafů Graf 1: rozdělení OSVČ dle základních tříd CZ – ISCO .......................................................11 Graf 2: Podnikatelé (muži) dle základních tříd CZ-ISCO ......................................................12 Graf 3: Podnikatelky (ženy) dle základních tříd CZ-ISCO.....................................................12 Graf 4: Vývoj počtu OSVČ a události, které mohly tento vývoj ovlivnit .................................14 Graf 5: Vývoj počtu OSVČ – na vedlejší činnost, na hlavní činnost a celkem .......................16 Graf 6: Podíl OSVČ na populaci kraje ..................................................................................17 Graf 7: Podíl OSVČ na hospodářsky aktivní populaci (15-65 let) v zemích EU ....................19 Graf 8: Podíl OSVČ se zaměstnanci na celkovém počtu OSVČ ...........................................19 Graf 9: Poslední účast v jednotlivých formách dalšího vzdělávání .......................................23 Graf 10: Účast na workshopech a seminářích v posledním roce ..........................................23 Graf 11: Účast na workshopech a seminářích v posledním roce ..........................................24 Graf 12: Účast na vzdělávacích kurzech v posledním roce ..................................................25 Graf 13: Účast na online kurzech v posledním roce .............................................................25 Graf 14: Zkušenost s rekvalifikacemi ...................................................................................26 Graf 15: Využívání informačních kanálů ke zjišťování možností dalšího vzdělávání ............27 Graf 16: Způsoby financování dalšího vzdělávání ................................................................29 Graf 17: Průměrné hodnocení výroků podle vzdělání OSVČ................................................31

Seznam tabulek Tabulka 1: Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření ....................................................... 8 Tabulka 2: OSVČ struktura a vývoj ....................................................................................... 9 Tabulka 3: Regionální přehled .............................................................................................17 Tabulka 4: Motivace OSVČ .................................................................................................30 Tabulka 5: Bariéry DPV u OSVČ .........................................................................................34 Tabulka 6: Důvod neúčasti OSVČ na dalším vzdělávání .....................................................35

Seznam příloh Příloha 1 Definice pojmů Příloha 2 Seznam zkratek Příloha 3 Složení pracovní skupiny

3

1 Úvod Tato studie je jedním z výstupů projektu Kooperace (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti, CZ.1.04/2.2.00/11.00017), který probíhal ve Fondu dalšího vzdělávání v letech 2013–2015. Cílem projektu bylo komplexně zmapovat problematiku dalšího profesního vzdělávání v České republice a položit základy znalostního managementu v této oblasti. Profesionálům v oblasti DPV chce projekt svými výstupy poskytnout prostřednictvím aktuálních dat relevantní informační základnu pro jejich rozhodování a plánování, stejně jako jim díky platformě Koopolis dát k dispozici nástroj pro sdílení zkušeností a síťování.1 Ve své analytické části projekt mapoval a analyzoval současný stav dalšího profesního vzdělávání jak z pohledu systému, jeho aktérů a nástrojů, tak z pohledu jednotlivců, pro které je tento systém ve svém výsledku určen a jimž má pomoci zvýšit jejich dovednosti, kompetence, kvalifikace a přispět k jejich osobnímu rozvoji a obohacení života. V souladu se strategiemi Ministerstva práce a sociálních věcí se projekt Kooperace věnoval především vybraným skupinám na trhu práce, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby pracující (zaměstnanci; osoby samostatně výdělečné činné) a skupiny osob z řad nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních (osoby do 25 let; osoby ve věku 50–65 let; osoby se zdravotním postižením; osoby na mateřské/rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou; nízkokvalifikovaní; osoby ohrožené sociálním vyloučením). Zpráva je věnována problematice osob samostatně výdělečně činných (dále OSVČ) a jejich vztahu k dalšímu profesnímu vzdělávání. Všechny závěrečné zprávy zaměřené na již zmíněné skupiny na trhu práce, dodržují stejnou strukturu s cílem usnadnit čtenářům orientaci v textu i zprostředkovaných informacích. Třetí kapitola této zprávy je věnovaná metodologii, použitým zdrojům dat a definici cílové skupiny (dále CS). Definice dalších pojmů, jak byly stanoveny pro účely projektu Kooperace, nalezne zájemce v příloze 1 této zprávy. Pokud není stanoveno jinak, v textu analýzy se pod používanými pojmy vždy rozumí termíny podle těchto definic. Čtvrtá kapitola je věnována postavení OSVČ na trhu práce, včetně jeho proměny v čase. Částečně jsou i zkoumány rozdíly mezi jednotlivými kraji. Tato část čerpá především z veřejně dostupných statistik, vlastního dotazníkového šetření a závěrů pracovních skupin projektu.2 Následující kapitola se zaměřuje na další profesní vzdělávání OSVČ. Postoje, motivace, bariéry a zkušenosti CS s formami dalšího profesního vzdělávání jsou nazírány především optikou dat z dotazníkového šetření. Kapitola šestá zkoumá vybrané systémové nástroje dalšího profesního vzdělávání, jako jsou Národní soustava kvalifikací, mikroúvěry, poukázkový systém vícezdrojového financování nebo Evropský sociální fond ve vztahu k cílové skupině. Snaží se zhodnotit jejich přínos i limity ve využití konkrétní skupiny. Poslední kapitola se věnuje opatřením, která jsou přímo zaměřena na podporu dalšího vzdělávání zkoumané skupiny. Jde především o konkrétní opatření aktivní politiky

Platforma Koopolis je určena profesionálům v DV, kterým zprostředkovává souhrn informací, novinek a trendů z oblasti dalšího vzdělávání a zároveň jim umožňuje vzájemnou diskusi a sdílení zkušeností. 2 Práce pracovních skupin je blíže popsána v kapitole 3.1.2. 1

4

zaměstnanosti a projekty, které se věnovaly podpoře dalšího vzdělávání CS ve snaze přispět ke zvýšení nebo prohloubení kvalifikace účastníků.

2 Cíle a metodologie, popis vzorku Realizátoři projektu Kooperace chtějí prostřednictvím souhrnných zpráv o jednotlivých CS poskytnout profesionálům v oblasti dalšího vzdělávání informační základnu tak, aby jejich rozhodnutí zaměřená na další profesní vzdělávání cílových skupin a jejich lepší uplatnění na trhu práce byly založeny na relevantních poznatcích a aktuálních datech a naplňovaly tak zásady evidence-based policy. Cílem zprávy bylo zmapovat problémy a bariéry vybraných skupin na trhu práce v oblasti dalšího vzdělávání. Pozornost je věnována i postavení CS na trhu práce, jejím znalostem a zkušenostem s jednotlivými typy a nástroji dalšího vzdělávání i opatřením zaměřeným na CS. Tyto zprávy mají v souladu se záměrem projektu Kooperace doplnit souhrnný obrázek o systému DPV v České republice a prostřednictvím platformy Koopolis je shromáždit na jednom místě.

2.1

Metodologie

Záměrem této analýzy bylo podívat se na problematiku OSVČ z co nejširšího možného pohledu tak, aby výsledkem byl komplexní souhrn dosud zjištěných informací o dané skupině, jejím postavení na trhu práce, vztahu a zkušenostech s dalším profesním vzděláváním. Tomu odpovídá i šíře použitých informačních zdrojů a metod.

2.1.1 Desk research Realizační tým (dále RT) se na začátku analýzy rozhodl postupovat metodou desk research a shromáždit dostupné zdroje týkající se problematiky OSVČ časově ohraničené zhruba deseti uplynulými lety. Jako zdroj informací byly využity především odborné publikace a studie, diplomové a dizertační práce, dokumenty, strategie a záznamy veřejné správy, výstupy z realizovaných projektů, podpořených z Evropského sociálního fondu, periodika, právní normy, dostupná data a výstupy ze statistických a výzkumných šetření. RT postupoval v souladu s projektovou Metodikou pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin TP za jednotlivé regiony ČR (KOOPERACE 2014a). Shromážděné zdroje byly dále kategorizovány a byla posuzována jejich relevance ve vztahu k problematice OSVČ. U této skupiny je u sekundárních zdrojů statistického charakteru problém s různým pojetím skupiny OSVČ. Výstupy z jednotlivých zdrojů jsou pak vzájemně obtížně porovnatelné. Hlavním cílem této sekundární analýzy bylo vyhodnotit dostupné informace o problémech skupiny v oblasti DPV z hlediska ČR i regionů, vybrat vhodné zdroje pro podrobnější analýzu, identifikovat oblasti, kde k dané skupině žádné informace nejsou nebo jsou příliš zastaralé nebo nedostupné. Na tyto oblasti se následně zaměřovala činnost realizačního týmu projektu v rámci sběru dat primárního charakteru.

5

2.1.2 Pracovní skupiny Následné vyhodnocení kategorizovaných zdrojů a dat už neprováděl samotný realizační tým, ale za účelem získání co nejširšího pohledu na danou problematiku byly organizovány expertní pracovní skupiny (dále PS). Pracovní skupiny se skládaly z odborníků na danou cílovou skupinu, sdružení experti zastupovali systémový pohled i přímou práci s danou skupinou. Byli v nich zastoupeni pracovníci MPSV a jejich příspěvkových organizací, výzkumníci, zástupci vzdělávacích institucí a další odborníci, kteří se specializují na práci s touto cílovou skupinou, profesně se věnují tématice zkoumané skupiny, jejímu postavení na trhu práce a dalšímu vzdělávání. V pracovních skupinách byli zastoupeni jak regionální aktéři, tak experti na národní úrovni. Konkrétní složení pracovní skupiny věnované DPV OSVČ najdete v příloze 3 této zprávy. Pracovní skupina se scházela v počtu 3–6 osob přibližně každých 14 dní po dobu jednoho roku. Celkem proběhlo 17 setkání této expertní skupiny. Z každého jednání byl pořízen zvukový záznam a podle něho zápis, který byl vždy poskytnut ke zpětnému doplnění a upřesnění všem účastníkům dané pracovní skupiny. Jako samostatný výstup vznikl z každého jednání PS analytický výstup k probíranému tématu, který byl rovněž vždy poskytnut ke zpětné revizi všem účastníkům. Na úvodním setkání PS došlo k odsouhlasení definic a klíčových pojmů, které jsou jednotně užívány v rámci celého projektu Kooperace, i struktury pro šablony jednotlivých výstupů. Všechny tyto podklady připravil RT dle projektové metodiky Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce (KOOPERACE 2014d). Členové realizačního týmu měli v pracovní skupině roli moderátorů a analytiků, kteří na každé setkání PS připravili scénář, podle kterého jednání probíhalo. Pracovní skupina se scházela vždy nad konkrétním materiálem nebo tématem, k němuž realizační tým připravil podklady. Zároveň účastníci pracovní skupiny aktivně přicházeli s dalšími tématy a materiály vztahujícími se ke skupině. V případě, že PS postrádala vhodného zástupce pro analýzu konkrétní problematiky nebo představení příkladů dobré praxe, byli na ni zváni ad hoc hosté, obvykle realizátoři konkrétních projektů nebo odborníci na danou problematiku. Cílem pracovních skupin byly, kromě analýzy dostupných zdrojů, především popis a analýza samotné skupiny na trhu práce, identifikace její aktuální situace, zmapování důležitých nástrojů a opatření určených na podporu této skupině včetně zhodnocení jejich účinnosti. Kromě možnosti nechat zaznít škálu relevantních odborných názorů a zkušeností šlo také o hledání konsensu v dané oblasti. Závěry z pracovní skupiny citované v této zprávě vycházejí ze široké shody těchto odborníků na pracovní skupině a ve zprávě jsou vždy citovány pod zkratkou PS. Pokud nad uvedenými informacemi nepanovala shoda, je na to vždy upozorněno na příslušném místě analýzy citací nebo poznámkou pod čarou. Veškeré závěry z PS jsou interpretací garanta pracovní skupiny, který je autorem této zprávy. Závěry z pracovních skupin se prolínají celou analytickou zprávou, především kapitolami 4, 6 a 7.

2.1.3 Regionální diskuse Pro získání informací regionálního charakteru a ověření závěrů z pracovních skupin uspořádal RT v průběhu projektu několik druhů regionálních i meziregionálních aktivit za účasti profesionálů z oblasti dalšího vzdělávání v daném kraji. Jednalo se o regionální workshopy s pracovníky úřadu práce, fokusní skupiny za účasti regionálních aktérů v DV a meziregionální fokusní skupiny. Obvyklá délka těchto setkání byla cca 3 hodiny. RT opět připravil pro setkání 6

podklady ve formě dat, statistik a modelových příkladů, jejichž řešení účastníci společně hledali. Cílem těchto regionálních aktivit bylo zmapovat specifika CS vyplývající z regionálního kontextu, zkontrolovat, zda nebyla opominuta žádná důležitá oblast, hypotéza nebo dobrá praxe. Dalším cílem bylo zmapovat regionální aktéry pracující s CS a lokální příklady dobré praxe, které mohly uniknout pozornosti RT a pracovních skupin. V tomto ohledu splnily regionální diskuse svůj cíl: Upozornily na příklady dobré praxe, které se v kraji realizovaly, zhodnotily regionální aktéry pracující s CS a jejich roli. Pokud jde o nové hypotézy a poznatky, které měla tato setkání zprostředkovat, potvrdila se spíše zjištění, která vyplynula z práce pracovních skupin, než že by regionální diskuze přinesla nové podněty a témata. Mohlo tomu tak být ze dvou důvodů. Jednak mohla být analyzovaná problematika na PS zvolena dobře a v podstatě vyčerpala okruh podstatných témat ve vztahu CS k trhu práce a DV. Na pracovních skupinách byli zastoupeni i regionální aktéři, kteří podněty z regionů zprostředkovali. Druhým důvodem mohla být krátká časová dotace a jednorázové trvání regionálních diskusí, které neumožnilo hlubší rozbor témat a systematičtější práci s nimi.

2.1.4 Dotazníkové šetření Těžiště této zprávy je založené na výzkumném šetření realizovaném v rámci projektu Kooperace na podzim 2014. Vycházejí z něho především kapitoly 4 a 5, které obsahují výsledky dotazníkového šetření i fokusních skupin. Výzkumné šetření bylo primárně zaměřeno na aktuální situaci cílových skupin projektu na trhu práce, zmapování jejich postojů, problémů, bariér a informovanosti v oblasti dalšího profesního vzdělávání. Více viz metodiky projektu Kooperace (Kooperace 2014a, Kooperace 2014b). Výzkum měl přinést nová a aktuální data k CS, která mohou sloužit jako podklady pro lepší a přesněji zacílenou práci s touto skupinou. Realizační tým spolu se zástupci PS vytvořil seznam hypotéz a tematických okruhů výzkumu. Samotné dotazníkové šetření bylo zajištěno dodavatelem, ve veřejné zakázce zvítězila výzkumná agentura IPSOS, s.r.o. Agentura byla zodpovědná za naprogramování dotazníku, sběr dat podle zvolených kritérií, čištění a kódování dat a zpracování základních analýz. Za podrobnější zpracování dat byli zodpovědní autoři jednotlivých analytických zpráv z řad členů realizačního týmu. Samotnému dotazníkovému šetření předcházela kvalitativní část v podobně čtyř fokusních skupin, jejichž cílem bylo ověřit a zpřesnit navrhované hypotézy a tematické okruhy. Jedna fokusní skupina se konala se zaměstnavateli (Praha), jedna zahrnovala zaměstnance a OSVČ (Prostějov), dvě skupiny se zaměřovaly na CS osob z řad nezaměstnaných (Praha, Jihlava). Zjištění z fokusních skupin sloužila jako podklad ke konstrukci dotazníků. Vytvořeny byly tři samostatné verze dotazníků v délce do 30 minut – jeden pro zaměstnavatele, druhý zaměstnance a OSVČ a třetí pro osoby nezaměstnané a ekonomicky neaktivní. Poslední dotazník v sobě zahrnoval i otázky pokládané pouze vybraným cílovým skupinám. Dotazníky byly pilotně ověřeny na 1 % vzorku z každé kategorie respondentů a výsledky pilotáže byly použity pro zpřesnění finální verze dotazníku. Celkový šetřený vzorek byl 4 500 respondentů. Jednotlivé cílové skupiny byly ve vzorku zastoupeny proporcionálně ve velikosti zabezpečující co největší spolehlivost výběrového vzorku. Pokud mohl jeden respondent být zařazen zároveň do více zkoumaných skupin, bylo přípustné ho počítat pouze do jedné z nich. Výběr respondentů byl kvótní, splňující jeho kritéria 7

tak, aby, pokud CS nebyla vymezena jinak, byl vzorek reprezentativní pro každou danou skupinu na trhu práce České republiky ve věku 15–65 let z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, příjmu a regionu. Podrobné kvóty viz tabulka č. 1. Kvóta pro OSVČ byla 600 respondentů a šlo pouze o OSVČ, které měly podnikání jako hlavní činnost. Tabulka 1: Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření

Ekonomicky aktivní Nezaměstnaní a ekonomicky neaktivní

Cílová skupina

Minimální velikost vzorku

Zaměstnavatelé

500

Kraj

Velikost

Typ vlastnictví

Zaměstnanci

1000

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

Příjem

OSVČ

600

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

Příjem

OZP

400

Kraj

Pohlaví

Věk

-

-

400

Kraj

Pohlaví

Věk

-

-

400

Kraj

-

Věk

Vzdělání

-

Osoby do 25 let

400

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

-

Osoby 50–65 let

400

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

-

OOSV

400

Kraj

Pohlaví

Věk

-

-

Nízko kvalifikovaní Osoby na MD/RD

Kvóty

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015

Samotný sběr dat probíhal v průběhu října a listopadu 2014 za využití CAPI a CASI metod sběru dat. Cílové skupiny disponující dostatečnými e-skills a přístupem k počítači (zaměstnanci, zaměstnavatelé, OSVČ, osoby do 25 let, ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující) byly dotazovány z důvodů finanční úspory online, za využití panelu respondentů dodavatele (CASI). U zkoumaných skupin, u nichž nebylo možné online dotazováním zajistit reprezentativní data (nezaměstnaní z řad OZP, osob s nízkou kvalifikací, osob ve věku 50–65 let a osob ohrožených sociálním vyloučením), bylo dotazování provedeno metodou rozhovoru face-to-face za využití sítě tazatelů vybavených notebooky (CAPI).

2.2

Definice skupiny

Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) je termín používaný v českých zákonech o dani z příjmů (č. 586/1992 Sb.), zákonu o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (č. 582/1991 Sb.) a zákonu o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.) pro takovou fyzickou osobu, která má příjmy z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti. V rámci této zprávy patří do skupiny fyzické osoby samostatně výdělečné činné ve věku 15– 65 let bez i se zaměstnanci. Zpráva se zabývá všemi OSVČ, byť výzkum Kooperace 2015 cílil především na OSVČ, kteří mají podnikání jako hlavní činnost. To naznačuje i rozdělení OSVČ na ty, které mají podnikání jako hlavní samostatně výdělečnou činnost, tedy OSVČ, které mají podnikání jako jediný zdroj obživy a nejsou nikde zaměstnané ani nemají jiný zdroj příjmu, a na ty, které mají podnikání jako vedlejší samostatně výdělečnou činnost. Ty jsou vymezeny v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v § 9 odst. 6 tohoto zákona. Dle něj je samostatná výdělečná činnost považována za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud OSVČ zároveň v kalendářním roce:

8

 

vykonávala zaměstnání; pobírala invalidní důchod (či vznikl nárok na jeho výplatu) nebo jí byl přiznán starobní důchod; měla nárok na rodičovský příspěvek nebo na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců; osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost); osobně pečovala o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupních II až IV, pokud se jedná o osobu blízkou nebo jde o osobu, jež není osobou blízkou a zároveň žije s OSVČ v domácnosti; vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání; byla nezaopatřeným dítětem podle § 20 odst. 3 písm. a) tohoto zákona.



 

 

Z výše uvedených bodů je také patrný možný překryv skupiny OSVČ se skupinou zaměstnanců. Dle dat ČSSZ (2015) bylo v ČR v polovině roku 2015 celkem 987 742 OSVČ a z toho 395 tisíc OSVČ na vedlejší samostatně výdělečnou činnost. Podle dat ČSSZ počet OSVČ rostl do roku 2011 (s výjimkou poklesu v roce 2003) a od té doby je na stabilní úrovni pod 1 milionem osob. Dosažené formální vzdělání OSVČ je celkově o něco málo vyšší než u zaměstnanců (22 % má vysokoškolské vzdělání, mezi OSVČ je to 25 %). Tabulka 2: OSVČ struktura a vývoj

OSVČ

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Počet – ČSSZ (v tis.) Počet – ČSÚ (v tis., zaměstnavatelé + pracující na vlastní účet) Pohlaví2

904

918

938

956

977

1 002

994

977

972

747

766

775

798

836

854

872

890

899

Muži

73 %

74 %

74 %

72 %

72 %

71 %

70 %

68 %

69 %

Ženy

27 %

26 %

26 %

28 %

28 %

29 %

30 %

32 %

31 %

ZŠ

3%

3%

3%

3%

3%

2%

3%

2%

2%

SŠ

79 %

77 %

77 %

77 %

76 %

75 %

74 %

72 %

74 %

VŠ

18 %

19 %

20 %

20 %

21 %

22 %

23 %

25 %

23 %

Vzdělání2

Zdroj: 1ČSSZ, 2ČSÚ (VŠPS)

2.3

Rozdíly v rámci skupiny, podskupiny

Není úplně jednoduché pracovat se základní definicí OSVČ, která vychází ze zákonů a současně není snadné rozdělit tuto skupinu na další podskupiny. V případě takového rozdělení se nabízí několik možností. Prvním dělením je dělení na OSVČ, které mají podnikání jako hlavní činnost a OSVČ, které mají podnikání jako vedlejší činnost. OSVČ, které mají podnikání jako vedlejší činnost, mohou mít v mnohém snadnější situaci, například mohou být zaměstnaní a sociální a zdravotní pojištění za ně platí zaměstnavatel. Pokud se živnostník podnikání věnuje jen jako okrajové 9

činnosti, kterou vykonává souběžně se svým zaměstnáním, může mít jeho postoj k dalšímu vzdělávání spíše blízko ke skupině zaměstnanců, proto v rámci dotazníkového šetření projektu Kooperace vymezujeme výběr této skupiny pouze na OSVČ, které mají podnikání jako hlavní činnost. Dalším možným rozdělením je dělení na OSVČ se zaměstnanci a bez nich. Z pohledu dalšího vzdělávání se dá předpokládat, že OSVČ, která má zaměstnance, může mít větší potřebu vzdělávání zaměřeného i na vedení lidí a mimo vlastní vzdělávání bude potřebovat řešit i vzdělávání svých zaměstnanců. Výsledky šetření VÚPSV z roku 2012 ukazují, že většina OSVČ, více než 80 %, podniká bez zaměstnanců. Práci zaměstnanců využívá v průměru 15 % podnikatelů; v průměru pak zaměstnávají 3,6 zaměstnance. Méně, pouze v 5 % případů, používají zaměstnance krátce podnikající (méně než rok) a ženy, které mají zaměstnance ve zhruba 11 % (VÚPSV, 2013: 39). Další možností je oborové členění, ale je otázka, jak dobře lze najít rozumné podskupiny se společnými charakteristikami. Odborníci z pracovní skupiny se shodli, že se OSVČ dají rozdělit do několika základních skupin dle sektorů, v nichž podnikají. Je pravděpodobné, že zástupci jednotlivých sektorů se budou k dalšímu vzdělávání stavět rozdílně a budou mít rozdílné potřeby. Zároveň potřeby a problémy ve vztahu k DV si uvnitř těchto sektorů budou s velkou pravděpodobností blízké. Základní vymezení je dle PS následující: Řemeslníci, technici, montéři, opraváři – zástupci těchto skupin mají v oblasti dalšího vzdělávání především odborné ambice osvojení si nových technologií a rozšíření odborných znalostí. Vydělují se u nich ještě dvě podskupiny, ti kteří mají povinnost získávat pravidelně různá osvědčení či profesní průkazy (svářeči, bezpečnostní a revizní technici, řidiči…apod.) a ti, kteří tuto povinnost nemají (truhláři, zedníci, tesaři…apod.). Zemědělci, lesníci, rybáři – zástupci těchto skupin mají v oblasti dalšího vzdělávání podobné potřeby jako předešlá skupina, tedy zaměřují se především na rozšíření odborných znalostí a osvojení si nových technologií a je zde méně těch, kteří mají povinná školení. OSVČ ve službách a prodeji – provozovatelé obchodů, služeb (kadeřníci, kosmetičky apod.), prodejci…atd. Částečně mají blízko k řemeslníkům, ovšem mimo odborné vzdělávání se u nich dá očekávat i větší zaměření na měkké dovednosti. Svobodné činnosti – designéři, architekti, další „umělecky“ zaměřené činnosti, advokáti, soudní znalci…atd. Z povahy věci budou mít tito OSVČ v oblasti dalšího vzdělávání velmi specifické potřeby, vycházející z jejich oborů. U některých profesí je další vzdělávání povinné ze zákona (advokáti, soudní znalci…apod.). Poradenské činnosti, specialisté – finanční poradci, kouči, osobní poradci. U těchto OSVČ se dá předpokládat, že další vzdělávání je pro ně velmi důležité, protože jim může zajistit nějakou konkurenční výhodu (PS). Výše zmíněné rozdělení do značné míry odpovídá i členění dle tříd CZ-ISCO. Dle tohoto členění se dají OSVČ rozdělit do 10 hlavních tříd, dle zaměření své činnosti. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Zákonodárci a řídící pracovníci Specialisté Techničtí a odborní pracovníci Úředníci Pracovníci ve službách a prodeji Kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství Řemeslníci a opraváři 10

8. Obsluha strojů a zařízení, montéři 9. Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci (mezi OSVČ jen nízké zastoupení) 10. Zaměstnanci v ozbrojených silách (mezi OSVČ jen nízké zastoupení) O tom, jak jsou mezi OSVČ zastoupeny tyto jednotlivé třídy, vypovídá graf 1. Z výše uvedených tříd tam chybějí poslední dvě (nekvalifikovaní pracovníci a zaměstnanci v ozbrojených silách), které jsou mezi OSVČ zastoupeny v míře menší než 1 %.

Graf 1: Rozdělení OSVČ dle základních tříd CZ-ISCO (včetně pomáhajících rodinných příslušníků)

Zdroj: ČSÚ 2015. Pozn.: V grafu nejsou zobrazeny třídy nekvalifikovaných pracovníků a zaměstnanců v ozbrojených silách, které jsou mezi OSVČ zastoupeny v míře menší než 1 %.

Jak je patrné z grafu uvedeného výše, nejpočetněji zastoupení jsou mezi OSVČ řemeslníci a opraváři, druhou nejpočetnější skupinou jsou pracovníci ve službách a prodeji. Významně zastoupeni jsou i techničtí a odborní pracovníci (v oblasti výzkumu, zdravotnictví, stavebnictví, práva a ICT) a specialisté (v oblasti vědy, vzdělávání, zdravotnictví, ICT, veřejné správy a práva). V rámci této skupiny také panuje značná disproporce mezi počtem žen a počtem mužů. Tento rozdíl se sice pomalu snižuje, ale stále je velmi patrný. Jak poukazují odborníci z pracovní skupiny, důvodem je především silné zastoupení OSVČ mezi řemeslníky a technicky orientovanými profesemi, kde převládají muži.

11

Graf 2: Podnikatelé (muži) dle základních tříd CZ-ISCO


Graf 3: Podnikatelky (ženy) dle základních tříd CZ-ISCO


Pokud srovnáme rozvrstvení OSVČ mezi muži a ženami v jednotlivých třídách dle CZ-ISCO (grafy 2 a 3), je patrné, že mezi oběma pohlavími jsou velké rozdíly. Ženy působí nejvíce 12

v oblasti služeb, která se v posledních letech také velmi rychle rozrůstá. Často také působí jako specialisté v oblasti vědy, vzdělávání, zdravotnictví, ICT, veřejné správy a práva. Za povšimnutí stojí také výrazně vyšší procento živnostnic, které působí v oblasti administrativy, dá se předpokládat, že jde o administrativní pracovnice, které podnikají samy na sebe v oborech jako je účetnictví, personalistika a různé administrativní činnosti. Na druhou stranu je patrná převaha mužů mezi již zmíněnými řemeslníky a technickými profesemi a také mezi zákonodárci a řídícími pracovníky (muži 7,4 % a ženy 1,2 %). Velmi specifickou skupinou jsou také OSVČ, které pracují na švarc systém nebo pracují v některých formách franšíz. Řada z nich se do tohoto systému zaměstnávání dostala během krize, což je také možným vysvětlením, proč v období po roce 2011 začal se stoupající nezaměstnaností růst počet OSVČ. Je nepravděpodobné, že by tento nárůst byl způsoben tím, že se během krize zlepšilo podnikatelské prostředí. Spíše se tak dá předpokládat, že pro řadu firem byl švarc systém způsobem, jak během krize ušetřit náklady na zaměstnance. Z pohledu dalšího vzdělávání mají tyto OSVČ rovněž mnohem blíže ke klasickým zaměstnancům, protože i jim často zajišťuje vzdělávání zaměstnavatel (PS).

3 Postavení na trhu práce 3.1

Zaměstnanost/nezaměstnanost OSVČ

Mezi ostatními skupinami na trhu práce jsou OSVČ specifické tím, že se u nich nedá sledovat nezaměstnanost. Pokud jsou OSVČ úspěšné, tak podnikají, pokud úspěšné nejsou, podnikání zruší, a buď si najdou zaměstnání, nebo se jdou registrovat na ÚP. Obecně se sleduje především celkové číslo počtu podnikatelů, ale chybějí informace o pozici na trhu práce těch, kteří ukončili činnost. Skupina OSVČ je také specifická tím, že zde mohou být zahrnuti i zaměstnanci, kteří mají SVČ jako vedlejší činnost. I pokud bychom se věnovali čistě OSVČ, které mají podnikání jako hlavní činnost, je velmi těžké vyhodnotit jejich fungování na trhu práce z hlediska případné nezaměstnanosti.

3.2

Postavení skupiny na TP a jeho vývoj

Od roku 1990 až do roku 2003 se počet OSVČ v ČR relativně rychle zvyšoval, od roku 2004 se počet OSVČ zvyšuje jen mírně. Jak se ukazuje, v dnešní době se OSVČ v ČR uplatňují zejména na lokálních trzích a zaměřují se na uspokojování konečné spotřeby obyvatelstva. Jako subdodavatelé jiným firmám se profiluje 17 % OSVČ. Tento trend pravděpodobně urychlil příchod ekonomické krize, během které řada OSVČ vypadla ze subdodavatelských řetězů větších firem, které snižovaly produkci, nebo zaváděly různá úsporná opatření. Vazba OSVČ na lokální trhy je zřejmě také důvodem, proč je podíl OSVČ vyšší ve větších městech, kde je obecně vyšší poptávka než na venkově. V průběhu času se větší změny děly především v sektoru zemědělství, kde jsou od roku 2006 drobní živnostníci vytlačováni ze subdodavatelských sítí a dostávají se spíše do sféry konečné spotřeby na lokálních trzích. Je to dáno zřejmě zvyšujícím se počtem menších farmářů, kteří obtížně konkurují zemědělské velkovýrobě, zároveň je patrné, že u koncových zákazníků roste poptávka po zemědělských produktech, které vyrábějí právě menší farmáři a zemědělské podniky (VÚPSV 2013: 25–39).

13

Vývoj počtu OSVČ samozřejmě ovlivňovaly i různé socioekonomické změny a rozvoj nových technologií, které doprovázel vznik nových profesí a někdy i zcela nových odvětví. Možné souvislosti mezi nimi ukazuje graf níže.

Graf 4: Vývoj počtu OSVČ a události, které mohly tento vývoj ovlivnit

Zdroj: ČSSZ a PS

K výraznému nárůstu počtu OSVČ došlo až po revoluci v 90. letech, nicméně v malé míře bylo v ČSSR podnikání možné už v 80. letech. Od roku 1989 počet živnostníků kontinuálně stoupá. V letech 1991–1993 trh významně ovlivnila malá privatizace, řadu OSVČ také v 90. letech výrazně ovlivnily restituce. S uvolněním bankovního sektoru došlo také k snazšímu přístupu k financím, získání podnikatelských úvěrů se stalo mnohem snazší, což také podnítilo řadu lidí k vlastnímu podnikání. Dalšími oblastmi, které otevřely nové možnosti podnikání, je oblast IT a rychlý rozvoj výpočetní techniky a mobilních technologií. Zhruba od roku 2000 dochází, s masovým využíváním mobilních telefonů a internetu (později i s rozvojem sociálních sítí), ke značnému usnadnění komunikace a přístupu k informacím. Nejen OSVČ tak přestávají být v takové míře vázány na konkrétní místo výkonu činnosti. Zároveň vzniká řada nových profesí, které jsou vhodné právě pro začínající podnikatele a živnostníky. Další důležitá změna, která se pozitivně podepsala na podnikatelském prostředí v ČR, je v oblasti vymahatelnosti práva. 14

Na přelomu tisíciletí začíná efektivněji fungovat soudní systém, což vede ke stabilizaci obchodních vztahů a většímu důrazu na dodržování obchodních závazků, to je podpořené reálnými důsledky pro ty, kteří své obchodní závazky nedodržují (např. v možnostech vymáhání dluhů a exekucí apod.). Tuzemský trh práce se také mění vstupem ČR do EU v roce 2004, kdy se otevírají možnosti pracovní mobility v rámci EU (PS). Mezi události, které významně ovlivnily podnikatelské prostředí v ČR, patří také změny legislativy a daňového zatížení OSVČ, například zavedení institutu minimálního základu daně bez ohledu na výši dosaženého příjmu, ke kterému došlo v roce 2003. Výše nového základu daně výrazně překračovala úroveň minimální mzdy a platila do roku 2007. V praxi postihla zejména podnikatele s nízkými příjmy a je zřejmou příčinnou poklesu počtů OSVČ po roce 2003 (RS-TAX 2011: 45). Od roku 2004 do roku 2008 je také patrný náhlý nárůst počtu daňových přiznání od OSVČ, to zřejmě souvisí se zákonem o společném zdanění manželů, který přinutil podávat daňové přiznání i ty OSVČ, které měly podnikání jako vedlejší činnost. Po zrušení tohoto zákona v roce 2008 se počty daňových přiznání opět vracejí do normálu (RS-TAX 2011: 43). Významné je také zavedení rovné 15% daně z příjmu v roce 2008. Ukazuje se, že počty OSVČ ovlivnila také hospodářská krize, která začala v roce 2008, ta ovlivnila nejen postavení OSVČ na trhu práce, jejich počet, ale i způsoby vzdělávání. V době krize přešla řada zaměstnanců i nezaměstnaných na samostatně výdělečnou činnost a celkový počet OSVČ tak i v průběhu krize narůstal. To zřejmě podpořilo i protikrizové opatření pro OSVČ, kdy se výrazným způsobem navýšila možnost výdajových paušálů z tehdejších 25 % na 50 % pro většinu živnostníků, 60 % v zákonem vymezených kategoriích a na 80 % pro podnikající v zemědělství (RS-TAX 2011: 45). Nárůst OSVČ v době krize také ukazuje, že pro řadu osob byla vlastní živnost jednou z mála cest, jak se vyhnout nezaměstnanosti, která v některých odvětvích narůstala geometrickou řadou. Dá se také předpokládat, že řada zaměstnanců přešla na živnost, byť pracovali převážně pro původního zaměstnavatele. Motivací pro využití švarc systému v těchto případech byla jednoznačně daňová úspora na straně zaměstnavatele. Na druhé straně se dá předpokládat, že takto fungujících OSVČ bude ubývat s ústupem ekonomické recese. Tomu odpovídají i data z posledních let, od roku 2009 dochází k pozvolnému poklesu počtu OSVČ (s výjimkou 2010/11), které mají činnost jako hlavní. Naopak v posledních šesti letech jednoznačně přibývá počet OSVČ, které mají živnost jako druhou profesi. Z tohoto trendu lze usuzovat, že živnost na bázi OSVČ se stává méně atraktivní, naopak pro mnohé zaměstnance se živnost stává důležitým dalším zdrojem příjmu. Lze odvozovat, že růst počtu živnostníků jakožto vedlejší profese je z důvodu nízkých příjmů z hlavního zaměstnání3. Pokud by tento trend pokračoval, samostatně výdělečná činnost se pro část živnostníků začne postupně stávat spíše doplňkovou profesí k běžnému zaměstnání, viz graf 5 (zdroj: AMSP 2015).

Ovšem nebude to zřejmě jediný důvod. Dalším důvodem může být například osobní zájem a uspokojení spojené s činností, v níž dotyčný podniká a která by ho třeba plně neuživila. 3

15

Graf 5: Vývoj počtu OSVČ – na vedlejší činnost, na hlavní činnost a celkem

Zdroj: AMSP 2015, ČSSZ

Dalším trendem, který je u OSVČ patrný, je, že v posledních letech dochází ke zvyšování počtu podnikajících žen. Vznikají podpůrná centra pro podnikatelky, otevírá se pro ně nový prostor. Často podnikají ženy na RD, které tak hledají prostředek ke sladění práce a rodiny. Zatímco v roce 1995 tvořily ženy pouze 15 % OSVČ, dnes jich je již téměř 32 %. Řada podpůrných programů pro OSVČ je dnes cílena především na ženy. Nabízí se však otázka, zda je tento selektivní přístup vhodným zásahem do trhu práce (PS).

3.3

Regionální a jiné rozdíly

V regionech nejsou patrné žádné dramatické rozdíly, většina regionů se v podílu OSVČ na populaci pohybuje +/- 2 % okolo průměru. Specifická je Praha, kde má hodně firem centrály, takže jsou tam oficiálně hlášené, i když reálně fungují v jiných regionech (PS). A významně nižší je podíl OSVČ v Jihomoravském kraji. Celkový přehled počtu OSVČ v jednotlivých krajích je uvedený v tabulce 3 níže.

16

Graf 6: Podíl OSVČ na celkové populaci v jednotlivých krajích

Zdroj: ČSSZ 2014

Překvapivý je zejména velký rozdíl mezi regiony dvou největších měst. Zatímco v Praze tvoří OSVČ více než 13 % populace kraje, v Jihomoravském kraji (kam spadá Brno) je to necelých 6 % populace. Pokud odhlédneme od faktu, že město Brno tvoří přibližně třetinu populace kraje, jsou dalším možným důvodem obecně menší podíl OSVČ v krajích, kde je vyšší nezaměstnanost (viz srovnání graf 6 a tabulka 3). Další možný důvod je rozdílná věková struktura populace, kdy v Jihomoravském kraji je oproti Praze vyšší podíl osob starších 60 let. I přesto je takto významný rozdíl poměrně překvapivý. Tabulka 3: Regionální přehled, počty obyvatel, průměrná mzda a nezaměstnanost

Počet obyvatel (v tis.) Česká republika

Praha

Průměrná mzda

Nezaměstnanost

10 516

24 806

8,3 %

1 246

32 948

5,4 %

17

Středočeský kraj

1 310

24 412

7,1 %

Jihočeský kraj

637

22 145

7,4 %

Plzeňský kraj

574

23 439

6,4 %

Karlovarský kraj

300

21 182

9,2 %

Ústecký kraj

824

22 295

11,7 %

Liberecký kraj

439

22 656

8,8 %

Královéhradecký kraj

551

22 192

7,4 %

Pardubický kraj

516

21 801

7,7 %

Vysočina

510

22 185

8,0 %

1 170

23 947

9,1 %

Olomoucký kraj

635

21 679

10,1 %

Zlínský kraj

585

21 687

8,3 %

1 219

22 524

10,7 %

Jihomoravský kraj

Moravskoslezský kraj Zdroj: ČSÚ 2015

3.4

Porovnání se zahraničím

V porovnání se zahraničím je v ČR podíl OSVČ na ekonomicky aktivní populaci poměrně vysoký. Jak je patrné z grafu 7, nejvyšší je tento podíl v Řecku, dá se předpokládat, že tam je to způsobené částečně krizí tamní ekonomiky, kdy se řada nezaměstnaných rozhodla řešit svou situaci podnikáním (stejný efekt se dá sledovat i v ČR, ale také v Nizozemí a Velké Británii, kde podíl OSVČ v době krize stoupal (EVROPSKÁ KOMISE, 2010: 8). Řecko nicméně vykazovalo vysoké zastoupení OSVČ již před krizí, kdy v roce 2007 to bylo 28 %. Další důvod, který bude do značné míry společný Řecku i druhé Itálii, je orientace tamních ekonomik na oblast turismu, v níž jsou pro živnostníky ideální podmínky. Na opačném spektru převládají především skandinávské země, v nichž je podíl OSVČ tradičně nižší. Česká republika je se 17 % jednou ze zemí, v nichž je podíl OSVČ na ekonomicky aktivním obyvatelstvu znatelně vyšší, než je průměr EU. I díky tomu se dá předpokládat, že podmínky pro podnikání jsou v ČR stále poměrně dobré.

18

Graf 7: Podíl OSVČ na hospodářsky aktivní populaci (15–65 let) v zemích EU

Zdroj: Eurostat 2014

Za porovnání stojí také to, jak často mají OSVČ v jednotlivých zemích zaměstnance. Jak ukazuje graf 8, vůbec nejvyšší podíl OSVČ se zaměstnanci je v Maďarsku, Německu a Rakousku, tedy v zemích, kde je celkový podíl OSVČ spíše nižší (viz graf 7). V České republice má zaměstnance zhruba každý pátý živnostník, což řadí ČR mezi země s nejnižším podílem živnostníků se zaměstnanci v EU. Graf 8: Podíl OSVČ se zaměstnanci na celkovém počtu OSVČ

Zdroj: Eurostat 2014

Co se týče podmínek pro podnikání v ČR, vysoké počty živnostníků naznačují, že jsou stále poměrně dobré. Totéž naznačuje i průběžný výzkum Světové obchodní banky Doing Business, kde se ČR stále drží kolem průměru, mezi zeměmi OECD. Pokud vezmeme v potaz jednotlivé ukazatele za rok 2015, nejvíce ČR snižuje kredit daňové zatížení (celková daňová zátěž je v ČR 50,4 % z příjmů, zatímco průměr zemí OECD je 41,2 %), dále pak vyřízení stavebních povolení a třetí nejhorší ukazatel se týká rozjezdu podnikání. Na to je v ČR třeba počítat s 15 19

dny a je třeba vykonat celkem 8 různých procedur, průměr OECD je pak 8 dnů a 5 procedur (zdroj: www.doingbusiness.org). Pokud se ještě vrátíme k celkové daňové zátěži, je důležité zmínit, že v ČR jsou významné rozdíly v daňové zátěži zaměstnanců a právě OSVČ. Pokud srovnáme daňové odvody dle jednotlivých kategorií, vyjde nám, že OSVČ odvádí v průměru na daních z příjmů cca 32 % toho, co zaměstnanec (počítáme-li do odvodů i to, co za zaměstnance platí zaměstnavatelé). Na zdravotním pojištění pak OSVČ platí v průměru o 41 % méně než zaměstnanec (pokud by se ale nezapočítalo, co za zaměstnance platí zaměstnavatel a bral by se čistý odvod zaměstnance, potom platí OSVČ o 44 % více než zaměstnanec). Na sociálním pojištění odvádí OSVČ v průměru o 53 % méně než zaměstnanec (opět pokud by se nezapočítaly sociální odvody, které odvádí za zaměstnance zaměstnavatel, platí OSVČ o 82 % více než zaměstnanci) (AMSP 2015).

3.5

Specifické potřeby a problémy skupiny na TP

Přes poměrně velké zastoupení OSVČ v produktivní populaci, čelí tato skupina také řadě problémů, které jejich situaci na trhu práce ovlivňují. Jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů je nejasný postoj k OSVČ ze strany státu. Na jedné straně jsou OSVČ vnímány jako významná skupina, na kterou ve svých kampaních cílí řada politických stran. Na straně druhé zaznívá z řad samotných OSVČ výtka, že jsou skupinou, na níž se často zapomíná při přípravě různých dotačních programů i legislativních opatření. Důvodem, proč se tato skupina obtížně dostává do různých dotačních programů, je i to, že je často nutné, aby se na vzájemné spolupráci domluvilo více resortů. Jako příklad lze uvést další vzdělávání, to je částečně v gesci MPSV a částečně v gesci MŠMT, v případě, že by některé výzvy či projekty měly cílit na OSVČ, mělo by se k tomu vyjádřit i MPO, coby instituce, která živnostníky zastřešuje. Jak ukazují další výstupy projektu Kooperace, nastavení systému meziresortní spolupráce je často velmi náročný proces s nejistým výsledkem. Aby byl takový proces úspěšný, je často třeba vyvinout určitý tlak všech zainteresovaných aktérů. Tímto se dostáváme k dalšímu problému této skupiny a tím je její zastřešení. Dá se říci, že OSVČ jako celek nespadají pod žádnou instituci či organizaci, která by hájila čistě jejich zájmy. Existuje několik svazů a asociací (Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora…atd.), které OSVČ částečně zastupují, ale jde především o podnikatelské svazy a OSVČ v nich mají spíše marginální vliv. Nejblíže k této skupině má Asociace malých a středních podniků a živnostníků, která právě na OSVČ cílí s řadou projektů a snaží se hájit zájmy této skupiny na regionální i celonárodní úrovni. Mimo to jsou OSVČ členy různých profesních a oborových sdružení a asociací, které mohou mít určitý vliv v daném odvětví (PS). Vzhledem k různorodosti skupiny se dá těžko mluvit o obecných problémech, kterým by skupina OSVČ čelila ve vztahu k podnikání. Přesto existuje několik problémů, na kterých se shodují OSVČ i podnikatelé napříč celým spektrem. Z výzkumu Podnikatelé a podnikání v ČR vyplývá, že nejčastější vnímané slabiny podnikání v ČR jsou korupce (uvádí ji 25 % dotázaných), nedostatečná podpora podnikání ze strany státu (17 %) a byrokracie (13 %). Co se týče korupce, výzvu k uplácení výměnou za výhodu v podnikání uvedla více než polovina dotázaných (56 %, v roce 2012 to bylo 48 % a v roce 2011 44%). Vysoké je i procento těch, kteří byli vyzváni k uplácení místo výběrového řízení (42 %), resp. při žádosti o věc, která má být běžně dostupná (37 %) (G82 2013). Jak potvrzují výstupy z PS Kooperace, názory OSVČ se v pohledu na problémy podnikání v ČR ve velké míře shodují. Nedostatečná podpora ze 20

strany státu, ať už v rámci projektů financovaných z evropských fondů, nebo v celkovém přístupu k této skupině, byla již zmíněna výše. Dalším často zmiňovaným problémem, který OSVČ uvádějí, je zvyšující se administrativní zátěž, které čelí. Jak bylo zmíněno, ve výzkumu Doing business, který každoročně provádí Světová banka, dosahuje ČR výrazně nižšího hodnocení než většina evropských zemí ve třech kategoriích, mezi nimiž jsou: náročnost zahájení podnikání a náročnost vyřízení stavebního povolení (tam jsme vůbec nejhůře hodnocenou zemí v EU). Obě tyto kategorie vypovídají především o byrokratické náročnosti těchto procedur (zdroj: http://www.doingbusiness.org/). V souvislosti s byrokracií, podnikání v ČR také výrazně komplikují rychle se měnící zákony, nařízení a vyhlášky a jejich často nejednotný výklad ze strany veřejných institucí. Řada podnikatelů se také shoduje, že je zde chaotický a nejasný systém kontrol, kdy byť jedna kontrola shledá vše v pořádku, jiný kontrolní orgán může u té samé věci vydat zcela jiné stanovisko. To se týká zejména kontrol projektů a dotací financovaných z evropských fondů (PS). Na druhé straně kvalifikační podmínky pro zahájení podnikání jsou u nás stále poměrně snadno splnitelné, a to napříč různými obory. Odborníci se shodují, že často začínají podnikat i lidé, kteří v daném oboru či profesi nemají dostatek zkušeností, to může být problém u odborných a řemeslnických oborů. U těch může nedostatečná způsobilost vykonávat danou činnost snižovat důvěryhodnost oboru. Špatně odvedená práce pak mimo jiné poškozuje i reputaci ostatních podnikatelů v daném oboru. Obecně existují dva přístupy k získávání živnostenského oprávnění, na jedné straně je přísná regulace, kdy oprávnění získá jen ten, kdo profesi skutečně ovládá (např. Německo a Rakousko), na druhé straně je liberální přístup, kdy může získat oprávnění každý a regulací je jeho zodpovědný přístup a uplatnění na trhu (např. Nizozemsko). Zástupci obou přístupů jsou i v ČR a je otázka, který z přístupů by měl v ČR převládnout. Odborníci z pracovní skupiny se shodli, že v ČR se nedá zcela spoléhat na zodpovědný (sebekritický) přístup živnostníků k vlastním dovednostem (PS). Posledním nedostatkem, na němž se odborníci z pracovních skupin shodli, je absence podpůrné a poradenské sítě, kam by se mohly obrátit OSVČ v případě, že potřebují řešit problémy spojené s podnikáním. Tyto problémy a potřeby se mohou výrazně měnit dle fáze, ve které se jejich podnikání nachází:     

Začátek podnikání Počáteční růst Stabilizace Úpadek podnikání a revitalizace Zánik

Částečně mohou tuto síť nahrazovat různá profesní sdružení či asociace, ale rozhodně takto není pokryté celé spektrum oborů a také ne v každé fázi podnikání je možné se na tyto sdružení či asociace obrátit.

4 DPV dané skupiny U OSVČ je obvyklé neformální kontinuální vzdělávání v návaznosti na jejich činnost tak, aby byla zajištěna jejich konkurenceschopnost. Často si však samy neuvědomují, že se jedná o formu vzdělávání (PS). Celkově je pro OSVČ vhodných asi 160 akreditovaných kurzů spíše obecného zaměření. U dílčích kvalifikací (podle NSK) je kurzů více. Úplné kvalifikace dle NSK, které mají sloužit jako alternativa k výučnímu listu, však nejsou pro většinu OSVČ atraktivní, protože již absolvovaly formální vzdělání na odpovídající nebo vyšší úrovni. Proto jsou pro ně 21

zajímavější spíše certifikáty, které vzdělání rozšiřují nad rámec základu nabytého při formálním vzdělávání (PS). Pokud není konkrétní vzdělávání navázáno na výkon dané profese, obvykle ho OSVČ neabsolvují. Čas, který by musely OSVČ strávit na školení, není obvykle vnímán jako zdroj příjmu, respektive investice, jež k němu povede, pokud není jeho absolvování nutné ke kvalitnímu výkonu dané profese. V ostatních případech je zpravidla vnímáno jako ztráta času, který by mohl být využit k práci (výzkum Kooperace 2015). 4.1.1 Účast v DPV Podle ČSÚ (2012: 13) se během 12 měsíců před dotazováním účastnilo neformálního vzdělávání 39 % podnikatelů. Výzkum Vzdělávání dospělých z roku 2005 uvádí účast 37 % podnikatelů na neformálním vzdělávání a 30 % na kurzech profesního vzdělávání (Rabušicová, Rabušic 2009: 68). Podle Czesané (2006: 9, 12) se jakékoli formy DV účastnilo 48 % podnikatelů se zaměstnanci a 50 % podnikatelů bez zaměstnanců, neformálního vzdělávání pak 40 % všech podnikatelů. Aktuální informace o vzdělávání této skupiny může poskytnout výzkum Kooperace, jehož výsledky budou představeny dále v této kapitole. Jak ukazuje graf 9, ze zjišťovaných forem dalšího vzdělávání absolvovaly OSVČ v posledním roce nejčastěji workshopy a semináře, následované kurzy a online kurzy. Výhodou těchto forem vzdělávání je možnost doptat se školitele na případné nejasnosti, z toho důvodu je také samotné OSVČ považují za nejpřínosnější (výzkum Kooperace). Deklarovaná míra účasti na těchto formách DV je v posledním roce mezi OSVČ srovnatelná nebo dokonce vyšší než účast v období před 12 měsíci. Protože mohli respondenti vybírat vždy pouze jednu odpověď, a tou preferovanou bylo „absolvoval/a naposledy v posledních 12 měsících“, lze předpokládat, že tyto tři formy DV jsou relativně velkou částí OSVČ absolvované opakovaně. U ostatních zjišťovaných forem DV (rekvalifikací, stáží ve firmách a zahraničních stáží) se v posledním roce účastnila pouze velmi malá část OSVČ nepřesahující 5% podíl. Podíl odpovědí „absolvoval/a naposledy před více než 12 měsíci“ byl u těchto forem DV výrazně vyšší, jejich absolvování bylo tedy pravděpodobně častěji pouze jednorázovou záležitostí. Celkově lze říci, že tyto formy vzdělávání nejsou pro OSVČ tolik vhodné, zpravidla není praxe, kterou by mohly nabýt absolvováním stáže, tím, co jim chybí. U rekvalifikací se pak výše uvedené důvody spojují s větší časovou náročností, což je v případě OSVČ významnou bariérou.

22

Graf 9: Účast v jednotlivých formách dalšího vzdělávání

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015. Otázka: Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, které stanovuje zákon.

U nejčastěji absolvované skupiny vzdělávacích aktivit, kterou jsou workshopy a semináře, jsou významné rozdíly v účasti dílčích podskupin. Jak zobrazuje graf 10, mezi rozhodující faktory v účasti OSVČ na těchto formách DV patří pohlaví, věk nebo vzdělání. Oproti průměrným 27 % u všech dotazovaných OSVČ, se takto v posledním roce vzdělávalo 35 % žen, zatímco mužů pouze 23 %. Atraktivita u těchto forem vzdělávání roste s výší dosaženého formálního vzdělání, naopak klesá se vzrůstajícím věkem. Přestože největší podíl (43 %) účastníků této formy DV si naposledy absolvovanou vzdělávací aktivitu našlo samo, poměrně velké části z nich (21 %) to nabídl některý z obchodních partnerů.

Graf 10: Účast na workshopech a seminářích v posledním roce


23

Statisticky významný rozdíl v účasti byl také u OSVČ, které mají/nemají v oboru své působnosti zákonnou povinnost vzdělávat se. Skupina se zákonnou povinností se seminářů a workshopů účastnila ve 38 % případů, naopak ti, kteří ve svém oboru zákonnou povinnost vzdělávat se nemají, tak činili pouze ve 25 %, a to přestože u naposledy absolvovaného semináře či workshopu uvedlo pouze necelé 1 %, že je k jejich absolvování vedla zákonná povinnost. Větší podíl OSVČ (22 %) pak uvedl, že rozhodnutí o absolvování posledního workshopu či semináře nebylo zcela nebo převážně na jejich rozhodnutí. Přesto lze usuzovat, že vyšší míra účasti u OSVČ se zákonnou povinností vzdělávat se, není způsobena tím, že by se tato povinnost vztahovala přímo k uvedené formě DV. Její vzdělanostní struktura se navíc významně neliší od celkového výběrového souboru OSVČ, tento faktor tedy možné vysvětlení nenabízí. Tím by mohlo být například specifické oborové složení této skupiny, které ovšem není možné z výsledků šetření statisticky ověřit. Alternativní hypotézou může být i návyk, který vzniká při povinném absolvování DPV, který odbourává vnitřní bariéry a vede k celkově vyšší účasti i na nepovinných aktivitách. Jak ukazuje graf 11, účast na této formě DV výrazně klesá u OSVČ, které byly v posledních pěti letech nezaměstnané. Vzhledem k velikosti výběrového souboru je však tento rozdíl na hranici statistické významnosti. Vzhledem k celkové nižší účasti na workshopech a seminářích u sledovaných skupin nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních, lze tento vztah předpokládat i v cílové populaci. Možnou hypotézou, kterou by bylo v budoucnu vhodné ověřit, je, že nezaměstnaní si i nějakou dobu po vstupu na trh práce zachovávají alespoň z části své nízké vzdělávací návyky.

Graf 11: Účast na workshopech a seminářích v posledním roce


Poměrně hojně využívanou formou dalšího vzdělávání jsou kurzy. Ty v posledním roce absolvovala zhruba jedna z pěti OSVČ. Podobně jako u workshopů a seminářů se i této formy DV častěji účastní ženy (viz graf 12). Významným faktorem pro aktivní účast na kurzech je úroveň dosaženého vzdělání. Zatímco osoby s výučním listem nebo nižší úrovní formálního vzdělání v posledním roce absolvovaly nějaký kurz ve 13 % případů, u středoškolsky vzdělaných to bylo 17 % a u vysokoškolsky vzdělaných dokonce 24 %. Stejně jako u předchozí 24

kategorie forem DV, i u kurzů byl změřen statisticky významný vztah mezi účastí a povinností vzdělávat se v oboru působnosti. Ani u kurzů však nebyla výrazná část absolvována ze zákonné povinnosti, tu deklarovalo pouze 5 % dotazovaných. Zhruba čtvrtina (24 %) z účastníků této formy DV pak uvedla, že rozhodnutí o absolvování dané aktivity nebylo zcela nebo převážně na nich. I zde platí, že nejčastěji (50 %) si naposledy absolvovaný kurz vyhledal sám dotazovaný. Graf 12: Účast na vzdělávacích kurzech v posledním roce


Účast v online kurzech byla v porovnání s klasickými kurzy o něco menší, i tato forma DV je však mezi OSVČ poměrně oblíbená. I zde byly zjištěny významné rozdíly mezi skupinami s různou úrovní formálního vzdělání a těmi, které ve svém oboru mají a nemají zákonnou povinnost vzdělávat se, přitom ani u této formy DV nelze očekávat větší zastoupení vzdělávacích aktivit povinných přímo ze zákona. Tento pro absolvování posledního online kurzu uvedla pouze 2 % dotazovaných. Online kurzy jsou ze zjišťovaných forem vzdělávání tou, kterou nejčastěji (56 %) vyhledávají samotné OSVČ.

Graf 13: Účast na online kurzech v posledním roce


25

Specifickou formou DV jsou rekvalifikace. V posledním roce se jich účastnily pouze 3 % dotazovaných OSVČ, v době před 12 měsíci však byla účast 17 %. Přestože je účast v posledním roce velmi nízká, celková zkušenost OSVČ s tímto způsobem vzdělávání je nezanedbatelná. Při porovnání s předešlými formami vzdělávání lze usuzovat, že rekvalifikace jsou častěji jednorázovou záležitostí. Graf 14 v tomto případě zobrazuje účast OSVČ na rekvalifikacích kdykoliv v minulosti, ne pouze v posledním roce. Ze všech dotazovaných má osobní zkušenost s rekvalifikací 20 % dotazovaných, mezi ženami o něco více. Na rozdíl od ostatních forem DV u rekvalifikací neplatí, že by účast rostla společně s dosaženým vzděláním. Signifikantní rozdíl však byl zjištěn mezi různými věkovými kategoriemi. Nejvíce zkušeností mají s rekvalifikacemi osoby ve věku 50–65 let, což může být dáno jednoduše delším časem stráveným v aktivním věku, malý počet účastníků v posledním roce neumožňuje posoudit, jaká je současná aktivita této skupiny. Výrazně více se v minulosti rekvalifikací účastnily OSVČ, které mají zaměstnance. Výrazně častěji mají s nimi zkušenost také ti, kdo byli v posledních pěti letech nezaměstnaní, což potvrzuje roli rekvalifikací jakožto nástroje vhodného především pro nezaměstnané a zároveň je možné usuzovat, že alespoň části z nich pomohlo absolvování rekvalifikace při vstupu na trh práce. I u rekvalifikací však platí, že nejčastěji (ve 43 %) si je vyhledávají samotné OSVČ. Významnou roli ÚP při zajišťování této formy DV potvrzují odpovědi 33 % účastníků, kterým rekvalifikaci nabídl právě on. Dle odborníků z pracovní skupiny se rekvalifikace profesí spojených s výučními obory (např. řemeslníci, sociální pracovníci a další profese, kde se pracuje s lidmi) nedělají dle Národní soustavy kvalifikací (dále NSK). S tím souvisejí i nižší nároky na složení zkoušky, a možná právě z tohoto důvodu jsou tyto rekvalifikace velmi oblíbené (PS).

Graf 14: Zkušenost s rekvalifikacemi


Při porovnání aktivní účasti OSVČ a zaměstnanců nebyly při výzkumu Kooperace zjištěny výrazné rozdíly. Obě skupiny se v posledním roce vzdělávaly výrazně více než sledované 26

skupiny nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních. Na rozdíl od zaměstnanců však OSVČ nemohou spoléhat na aktivitu zaměstnavatele, který je u druhé uvedené skupiny častým zprostředkovatelem i plátcem DV. Při velmi podobné míře účasti obou těchto skupin tak OSVČ vykazují vyšší osobní motivaci vzdělávat se a vyvíjejí výrazně větší osobní aktivitu. Možnost získávání praktických zkušeností prostřednictvím stáží není OSVČ příliš využívaná, obvykle ani nejsou cílovou skupinou, na kterou by tento druh DV byl primárně zaměřen. Pro větší část OSVČ může být zajímavější možnost sbírat pracovní zkušenosti v zahraničí, ani ta však není dle výsledků šetření příliš využívaná. OSVČ mohou často narážet na jazykovou bariéru, dalším problémem je neochota opouštět svou živnost a další problémy s tím spojené. Přijatelnější mohou být krátkodobé pracovní pobyty či využívání stáží v obdobích s malým odbytem nabízené služby. Přesto má pracovní zkušenost obzvláště ve větším podniku, zejména před začátkem podnikání, potenciál pro využitelnost OSVČ (PS). V rámci projektu Stáže ve firmách je podmínkou, že stážista nesmí být zároveň OSVČ, ty tak nemají možnost využít tento způsob podpory. 4.1.2 Informační kanály o možnostech dalšího vzdělávání I v oblasti informačních zdrojů jsou OSVČ nuceny využívat vlastní prostředky, na rozdíl od zaměstnanců jsou jim vzdělávací aktivity nabízeny velmi zřídka. Pokud vnímají nějakou vzdělávací aktivitu jako přínosnou pro jejich profesi, obvykle si informace o nabídce daného vzdělávání vyhledávají samy. Samy se pak také rozhodnou, jaká nabídka by pro ně byla atraktivní, tedy přínosná pro výkon jejich profese (Výzkum Kooperace). Nejčastěji (v 56 %) k tomuto účelu využívají internetové portály, dále se informují u svých známých a přátel (v 36 %) a na sociálních sítích (ve 20 %). Na druhém konci nejčastěji uváděných informačních zdrojů stojí neziskové organizace (uváděné v 5 %) a Úřad práce ČR (s 6 %).

Graf 15: Využívání informačních kanálů ke zjišťování možností dalšího vzdělávání

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015. Otázka: Kde hledáte informace o možnostech dalšího vzdělávání? Pozn.: Respondenti mohli vybírat více odpovědí.

27

Ve využívání jednotlivých informačních zdrojů byly patrné rozdíly mezi skupinami s různým sociodemografickým profilem. Např. ženy častěji ke hledání informací o možnostech DV využívají tištěné inzeráty. Tento způsob hledání informací deklarovalo 22 % žen, zatímco mužů pouze 12 %. Na hranici statistické významnosti se také ženy častěji informují na internetových portálech, podobně se muži o trochu častěji informují u svých dodavatelů. Asi není překvapením, že mladší OSVČ častěji vyhledávají informace na sociálních sítích. Nejmladší věková skupina (15–24 let) tento zdroj využívá ve více než 40 %, zatímco věková kategorie 55–65 pouze ve 12 %. Na hranici statistické významnosti je z hlediska věku také patrný rozdíl u využívání internetových portálů, které opět častěji preferují spíše mladší věkové kategorie. U vyšší věkové kategorie (50+) nelze v porovnání s ostatními skupinami vypozorovat výraznou preferenci jiného informačního kanálu. Jako vysvětlení menší aktivity starších OSVČ při zjišťování informací o možnostech DV se tak nabízí jejich celkově nižší zájem o oblast DV. Dosažená úroveň vzdělání je významným faktorem u celkové míry aktivity při vyhledávání informací o DV, a to u celé řady nejčastěji uváděných zdrojů. Např. informování na internetových portálech postupně vzrůstá s výší dosaženého vzdělání ze 42 % na 71 %, využívání sociálních sítí z 10 % na 30 % a vyhledávání informací o DV v klasických médiích jako jsou televize nebo rádio ze 4 % na 19 %. Pozitivně však úroveň vzdělání koreluje také s využíváním dalších zdrojů informací, jako jsou oborové asociace, na hranici statistické významnosti také s využíváním tištěných inzerátů či neziskových organizací. Pro míru využívání internetových portálů a sociálních sítí je důležitým faktorem také velikost místa bydliště. Typicky jsou tyto zdroje častěji využívané ve větších městech. Jejich služeb v tomto ohledu využívá 50 % (a v druhé kategorii 14 %) dotazovaných z obcí do 4 999 obyvatel, zatímco v městech nad 100 tis. obyvatel je to 64 % (v druhé kategorii 29 %).

4.1.3 Financování dalšího vzdělávání Z výsledků dotazníkového šetření Kooperace je jasné, že naprostou většinu vzdělávacích aktivit si OSVČ hradí samy (viz graf 16). Toto uvedlo 86 % dotázaných, v nejvyšší příjmové kategorii (čistý příjem nad 50 tis. korun měsíčně) dokonce 95 %. Nadprůměrně často (v 93 %) si také DV hradí OSVČ, které podnikají ve stejném oboru deset a více let. Významné rozdíly se ukázaly také mezi skupinami s rozdílnou úrovní vzdělání. Zatímco OSVČ s výučním listem vlastní financování DV deklarovaly v 80 %, středoškolsky vzdělaní v 85 % a absolventi vysokých škol dokonce v 92 % případů. Část OSVČ (13 %) také využívá úhradu DV svými dodavateli, výrazně častěji (v 29 %) pak tento způsob úhrady uváděly OSVČ působící v oblasti peněžnictví a pojišťovnictví. Méně často jsou pak vzdělávací aktivity OSVČ hrazeny z grantů a projektů (8 %) a z příspěvků Úřadu práce ČR (7 %), přičemž poslední uvedený způsob je častěji (15 %) využívaný v menších obcích do 20 tis. obyvatel. V souladu se zkušenostmi odborníků z pracovní skupiny je z výsledků šetření zřejmé, že OSVČ nemají v oblasti dalšího vzdělávání příliš možností finanční podpory a v naprosté většině případů jsou tak odkázány na vlastní prostředky.

28

Graf 16: Způsoby financování dalšího vzdělávání

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015. Otázka: Jakým způsobem si hradíte další vzdělávání?

4.1.4 Motivace Účast na dalším vzdělávání je pevně podmíněna motivací jednotlivce, kterou je možné rozlišovat na vnitřní, založenou na individuálních přesvědčeních, vlastnostech a hodnotách; a vnější, která vychází z externího popudu. Osoby samostatně výdělečně činné jsou většinou zvyklé se o všechno starat samy, spoléhat především na sebe, jsou poháněny vnitřním motorem a jsou zvyklé se samy rozhodovat. Tedy i motivace k dalšímu vzdělávání u nich vychází zejména z vnitřního popudu. Část vnější motivace, která například u zaměstnanců vychází z jejich pracovní pozice a je velmi úzce navázaná na činnost zaměstnavatele, u podnikatelů samozřejmě chybí. Zaměstnanci se v polovině případů účastní kurzů právě díky nabídce zaměstnavatele (Kooperace 2015; bližší informace ve zprávě Zaměstnanci a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry), zatímco u OSVČ je touto osobou, která vše zajišťuje, on sám. Příkladem vnější motivace OSVČ, která vychází zejména z potřeb, které vyvstaly z působení vnějších okolností, je změna zákona, jíž se změní nějaká činnost, kterou živnostník vykonává, takže se musí naučit novému způsobu, například účtování. Řemeslníci se zase často učí používat nové technologie. U OSVČ se tak tedy často vnější a vnitřní motivace k dalšímu vzdělávání stírají. Učí se něco proto, že to právě potřebují, sama vnější okolnost se stává vnitřním motivátorem k dané činnosti. Jedná se tedy o vnitřní motivaci k sebevzdělávání z profesních důvodů typickou pro lidi orientované na práci (Donath-Burson-Marsteller, 2009: 4). Živnostníci často ani učení se novým věcem nevnímají jako další vzdělávání, berou to jako nutnou součást své práce, která vzdělávání neoddělitelně zahrnuje (PS). Zároveň ale odborníci (ibid.) podotýkají, že živnostníci často řeší své problémy v obchodu dalším vzděláváním až jako poslední možností řešení, takže motivace k němu je spíše okrajovou nutností. Na druhou stranu, z výsledků AES vyplývá, že nejvíce zastoupenou motivací k DPV u podnikatelů je zvýšení vlastní výkonnosti a prohloubení znalostí v oblasti vlastního zájmu (ČSÚ 2013). Motivace k dalšímu vzdělávání byla ve výzkumu v rámci projektu Kooperace (2015) zkoumána pomocí baterie výroků, které měli respondenti hodnotit na škále od 1 k 10, kde 10 byl největší

29

a 1 nejmenší souhlas s výrokem.4 Tabulka 4 zobrazuje průměrné hodnocení jednotlivých výroků na této škále.

Tabulka 4: Motivace OSVČ Výrok Výrok Mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím Další vzdělávání zlepšuje mé možnosti na trhu práce Potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky Musím se vzdělávat, protože se to po mně vyžaduje Rád/a bych změnil/a obor a začal/a znovu, proto je potřeba se vzdělávat Nemám chuť už se něco dalšího učit Nepotřebuji se vzdělávat

Průměrnéhodnocení hodnocení Průměrné

8,3 7,4 7,1 4,5 4,2 2,8 2,8

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015, n=608. Pozn.: Respondenti uváděli míru souhlasu s výroky na škále 1 – vůbec nesouhlasím až 10 – naprosto souhlasím.

Výsledky výzkumu Kooperace (2015) v otázce motivace potvrzují obecně kladný vztah OSVČ k dalšímu vzdělávání. Zkoumaná skupina deklarovala poměrně vysokým průměrným hodnocením dobrý pocit z nově naučených poznatků. Nejvyšší hodnocení právě tohoto výroku u OSVČ patrně souvisí s jejich obecnými osobními charakteristikami, kdy se dá předpokládat, že živnostníci jsou ve větší míře než zaměstnanci nebo nezaměstnaní aktivní v různých oblastech, což se kromě jiného projevuje i ve větším sklonu se aktivně zajímat o nové věci. Dále se dá předpokládat, že je jejich práce nebo alespoň obor podnikání baví a zajímá, takže si o něm vlastně zájmově zjišťují více. Vysoké průměrné hodnocení výroku „mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím“ souvisí i s velmi nízkým průměrným hodnocením výroku „nemám chuť už se něco dalšího učit“ a „nepotřebuji se vzdělávat“. Větší (resp. u dvou naposledy zmíněných výroků nižší) hodnocení dávaly výrokům OSVČ s vyšším vzděláním, jak je vidět i z grafu 17. Lidé s vyšším vzděláním mají obecně k dalšímu vzdělávání lepší vztah, jsou více motivovaní a častěji se také některé z jeho forem účastní (výzkum Kooperace). Souvisí to i s lepším vztahem ke vzdělávání jako takovému, který je často podnítil i ke studiu právě vyššího stupně školy. Živnostníkům, kteří mají lepší vztah ke vzdělávání, který se projevuje jeho vyšším stupněm a zároveň jsou jako OSVČ aktivnější, motivace k dalšímu vzdělávání tedy nechybí. Ačkoli jsou živnostníci s nižším vzděláním méně motivovaní, mají průměrné hodnocení těchto výroků stejně vyšší (resp. u negativních výroků nižší) než nezaměstnaní s tímtéž vzděláním. Souvisí to s vyšší obecnou aktivitou OSVČ, která podmiňuje motivaci k dalšímu vzdělávání a rovněž může mít vliv to, že tito lidé momentálně pracují. Nezaměstnanost totiž často po nějakém čase vede ke ztrátě pracovních návyků a k snížení množství činností, které nezaměstnaný vykonává. S tím se často u některých pojí pocit stagnace, u dlouhodobě nezaměstnaných jedinců i pocit frustrace, a to z různých důvodů. Živnostníci naopak často vykonávají různých pracovních činností mnoho, takže jsou celkově aktivnější, a tím pádem se věnují více různým (i mimopracovním) aktivitám, s čímž souvisí i další vzdělávání.

Baterie byla uvozena otázkou „Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte.“ 4

30

Graf 17: Průměrné hodnocení výroků o motivaci k dalšímu vzdělávání dle dosažené úrovně vzdělání

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015. Respondenti uváděli míru souhlasu s výroky na škále 1 – vůbec nesouhlasím až 10 – naprosto souhlasím.

Zmiňovaná vnější motivace k dalšímu vzdělávání, která se u OSVČ často stírá s motivací vnější, se výrazně nepotvrdila ani ve výzkumu Kooperace, kde byla zkoumána výrokem „musím se vzdělávat, protože se to po mně vyžaduje“. Průměrné hodnocení výroku (4,5 bodu), které je na škále od 1 k 10 zhruba v polovině, naznačuje spíše neutrální postoj OSVČ. Souvisí to s tím, že živnostníci vzhledem k povaze své výdělečné činnosti nemají nějakou osobu nebo instituci, která by po nich cokoli přímo vyžadovala. Nicméně to neznamená, že by si osoby samostatně výdělečně činné svého okolí vzhledem k dalšímu vzdělávání nijak nevšímaly. Naopak, poměrně vysokým průměrným bodovým hodnocením vyjádřily souhlas s výroky „další vzdělávání zlepšuje mé možnosti na trhu práce“ (7,4 bodů) a „potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky“ (7,1 bodů). Živnostníci si obecně velmi dobře uvědomují cenu svého podnikání i její proměnlivost na trhu práce v závislosti na různých faktorech, z nichž některé nemohou sami ovlivnit. Obvykle si uvědomují, že další vzdělávání jim může pomoci zlepšit jejich „pracovní hodnotu“ jednak navenek, obecně na trhu práce, a jednak dovnitř, v rámci jejich vlastního podnikání. Oba faktory hodnotily o něco málo vyšším hodnocením ženy a mladší lidé. Míra jistoty a hodnocení těchto výroků může částečně souviset i s věkovými kategoriemi – mladší lidé se podnikání většinou věnují kratší dobu než starší podnikatelé, takže ještě mohou pociťovat vyšší míru rizika a nejistoty. Na neočekávané faktory se tak mohou připravit mimo jiné i dalším vzděláváním.

31

4.1.5 Bariéry (objektivního rázu) S výše uvedenými motivacemi úzce souvisejí bariéry účasti v dalším vzdělávání. Obvykle bývají rozlišovány tři základní skupiny faktorů bránící dospělým v účasti na dalším vzdělávání; jedná se o bariéry situační, institucionální a osobnostní (Rabušic, Rabušicová 2008). Zvláštní kategorií bariér, která stojí mimo tři zmíněné, jsou bariéry systému. Situační bariéry představují soubor objektivních podmínek znemožňující jedinci účast na dalším vzdělávání. Mezi nejvýznamnější překážky ve zkoumané skupině patří nedostatek času a finanční náklady. Oba zmiňované faktory i osoby samostatně výdělečně činné vnímají jako relativně významnou bariéru, bránící jim v účasti na dalším vzdělávání. Nedostatek času a financí jsou největší bariérou, vzhledem k pořadí hodnocení výroků, kterými byly bariéry ve výzkumu Kooperace (2015) měřeny. Nicméně průměrné hodnocení těchto výroků na škále od 1 (nejmenší souhlas) do 10 (nejvyšší souhlas) mezi OSVČ naznačuje, že ačkoli jsou tyto faktory hodnoceny nejvyššími průměrnými skóry, nejsou problémem krizovým. Průměrné hodnocení výroků se totiž pohybuje kolem středu škály, což nenaznačuje přílišnou závažnost problému, s čímž souvisí i to, že tyto výroky rovněž nejsou hodnoceny významněji výše, než jsou následující výroky v tabulce 5. Bariéru nedostatku času pociťují více muži (průměrné hodnocení výroku 5,8 bodu) než ženy (5 bodů) a mladší lidé (25–44 let; průměrné hodnocení 5,9 bodu) mírně více než starší (lidé nad 45 let průměrně výrok hodnotili 5,3 body). Rozdíly mezi věkovými kategoriemi jsou malé, roli může hrát opět jisté větší zajištění podnikání u starších osob. Mezi pohlavími může být rozdíl v časovém přístupu tvořen částečně tím, že ženy mohou častěji podnikat v oboru, který sám o sobě nevyžaduje tolik péče a při kterém se v rámci „pracovní doby“ dá lépe vzdělávat (např. prodej v obchodě), než v oborech, kterým se častěji věnují muži (např. řemeslné práce). Ale ani oni v celkovém hodnocení nepovažují nedostatek času jako bariéru, která by jim v účasti na dalším vzdělávání velmi výrazně bránila. V triangulační otázce důvodu neúčasti OSVČ na dalším vzdělávání je třídění, zejm. v rámci pohlaví, odlišné. Finanční bariéru pociťují mezi OSVČ trochu více ženy (průměrné hodnocení 5,3 bodu) než muži (4,8 bodu) a lidé v mladším středním věku (35–44 let; průměrné hodnocení 5,4 bodu). Hledisko pohlaví není statisticky významné, hledisko věku vzhledem ke zkoumané bariéře u OSVČ může být způsobeno různými faktory. Někteří z OSVČ v uváděném rozmezí věku mohou mít finanční potíže obecně, tudíž je, vzhledem k podnikání, sekundární činnost jako je další vzdělávání, na určitou dobu omezená. Někteří z nich mohli v nedávné době začít podnikat, tudíž v něm přetrvávají počáteční finanční náklady oproti starším lidem, kteří podnikají již delší dobu. Mladší lidé se zase bez ohledu na finance dále vzdělávat potřebují, protože vzhledem k věku nemají tolik praktických zkušeností v oboru svého podnikání. Nicméně platí, že ani živnostníci ve věku kolem 40 let nepociťují finanční bariéru jako zásadní překážku ve vztahu k dalšímu vzdělávání. Mezi situační bariéry dále patří nutnost dojíždět či přílišná vzdálenost bydliště od místa konání kurzů, zdravotní indispozice a případně etnické bariéry (Žáčková 2009: 11). Vyjmenované situační bariéry nebyly ve výzkumu Kooperace měřeny. Bariéra ve formě dojíždění za vzdělávacími kurzy nebyla měřena pouze pro cílovou skupinu osob samostatně výdělečně činných. U OSVČ bylo nicméně měřeno hodnocení výroku „v mém regionu se nenabízejí kurzy toho, co by mě zajímalo“, který je možné rovněž zařadit mezi situační bariéry. Výrok byl průměrně hodnocen mírně pod středem měřící škály, což značí, že jej živnostníci nepovažují za výraznou překážku s ohledem na účast v různých formách dalšího vzdělávání. Tato bariéra byla velmi často označována osobami nezaměstnanými nebo ekonomicky neaktivními. U 32

OSVČ není nedostatek kurzů v blízkosti bydliště takovým problémem jako u nezaměstnaných, protože živnostníci jsou obecně mobilnější, jsou častěji zvyklí se pohybovat ve větším prostorovém rozpětí než nezaměstnaní. Častěji dojíždějí do jiných měst kvůli zásobování či na úřady, takže jim nedělá takový problém dojíždět jinam i za dalším vzděláváním (PS). Institucionální bariéry bývají charakterizovány jako nesoulad nabídky dalšího vzdělávání jako celku a jeho poptávky ze strany koncových příjemců. Do této kategorie tedy spadá nedostatek informací o vzdělávacích kurzech (někdy bývá vytyčován jako samostatná kategorie bariér), nedostatek vhodných kurzů či jejich nízká kvalita. Ve výzkumu Kooperace byla u osob samostatně výdělečně činných z institucionálních bariér zjišťována pouze míra nedostatku informací o dalším vzdělávání. Průměrné hodnocení výroku „chybí mi informace o možnostech vzdělávání v dospělosti“ se pohybuje u středu hodnotící škály, takže se dá říci, že OSVČ nedostatek informací významně nepociťují. Je důležité se nicméně zamyslet nad tím, jak mohou živnostníci chápat opačný pól tohoto výroku. Zda průměrné hodnocení výroku o nedostatku informací značí to, že informace o možnostech vzdělávání mají, či to, že je nepotřebují, protože se nechtějí vzdělávat. Zdánlivě dvouhlavňová možnost interpretace odpovědi pohledem do dat dává svoji logiku. Existuje relativně významná korelace5 mezi postojem, kdy OSVČ osobně považují další vzdělávání za důležité, a tím, že jim v této oblasti nechybí informace. Dá se usuzovat, že alespoň část z nich se dále vzdělává a má k tomu potřebné informace. Naopak živnostníkům, kteří se nechtějí vzdělávat, rovněž informace nechybějí6, protože je vzhledem ke svému postoji pochopitelně nepotřebují. V hodnocení tohoto výroku nebyly výrazné rozdíly mezi pohlavími, ani mezi věkovými kategoriemi, pouze živnostníci starší 55 let vykazovali nižší průměrné hodnocení výroku, tedy informace o možnostech vzdělávání v dospělosti jim spíše nechybějí. Obecně platí, že starší lidé se méně vzdělávají, tudíž méně potřebují informace o dalším vzdělávání. U OSVČ to s obecným trendem může částečně souviset, zároveň je možné, že starší živnostníci mají spoustu životních a podnikatelských zkušeností, takže nepociťují takovou potřebu si informace o dalším vzdělávání hledat, jako by mohli mít jejich mladší kolegové, kteří ještě tolik zkušeností nemají. Kvalita vzdělávacích kurzů ve výzkumu Kooperace nebyla hodnocena. Osobnostní bariéry, mezi které řadíme individuální postoje, názory a očekávání nelze zařadit do překážek objektivního rázu, hrají spíše roli v otázce individuální motivace ke studiu v rámci dalšího vzdělávání. Ve výzkumu Kooperace (2015) se ve verzi pro OSVČ zkoumal pocit ze školního prostředí a předsudek věku. Oba zkoumané faktory se po seřazení hodnocení všech výroků umístily na pomyslných posledních dvou příčkách (viz tabulka 5), nicméně i mezi sebou měly v hodnocení živnostníků výrazný rozdíl. Výrok „necítím se dobře ve školním prostředí“ byl OSVČ průměrně hodnocen mírně pod středem nabízené škály, podobně jako výroky výše popsané, bariéra školního prostředí mezi nimi tedy není nijak závažná. Rozdíl v hodnocení výroku je možné vidět mezi muži a ženami, kdy ženy průměrně hodnotí výrok nižšími body, ve školním prostředí se tedy cítí o něco hůře než živnostníci-muži. Výraznější rozdíl je nicméně mezi vzdělanostními stupni. Čím mají OSVČ nižší vzdělání, tím hůře se ve školním prostředí cítí. Souvisí to s obecným trendem, kdy vyšších stupňů formálního vzdělání dosahují lidé, kteří mají obecně lepší předpoklady ke studiu a opačně, takže fakt, jestli člověk v současné době podniká, na hodnocení výroku patrně nemá vliv. Velký vliv formy výdělečné činnosti je ale možné vidět u posledního hodnoceného výroku, který zkoumal bariéru věku. Živnostníci průměrně hodnotili výrok „další vzdělávání není pro lidi 5 6

Pearsonův koeficient kontingence 0,44. Pearsonův koeficient kontingence 0,31.

33

mého věku“ na extrémní částí hodnotícího spektra. Na rozdíl od nezaměstnaných, kteří tento výrok průměrně hodnotili jako spíše středový, dokonce některé skupiny i na opačném pólu škály, se u živnostníků projevuje jejich odlišný postoj k ekonomickým a dalším činnostem. Osoby samostatně výdělečně činné jsou často lidé, kterým jejich aktivní povaha a způsob života dovoluje si i samostatně aktivně vydělávat finanční prostředky. Případně jsou to lidé, kteří se v samostatném podnikání tzv. našli, být zaměstnán jim z různých důvodů nevyhovuje. Tento přístup k životu a různým aktivitám jim pomáhá překonávat různé překážky a některé z nich část skupiny dokonce jako překážky nevnímá. Předsudek věku jako bariéry k tomu patří. Průměrné hodnocení výroku se sice s věkem zvyšovalo, ale ani u nejstarší věkové kategorie 55–65 let nepřekročilo 3,8 bodu. U živnostníků s nižším vzděláním bylo průměrné hodnocení o něco vyšší než u jejich kolegů se vzděláním vyšším. Tabulka 5: Bariéry DPV u OSVČ Výrok

Průměrné hodnocení

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015, n=608. Pozn.: Respondenti uváděli míru souhlasu s výroky na škále 1 – vůbec nesouhlasím až 10 – naprosto souhlasím.

Systémové bariéry jako takové ve výzkumu Kooperace (2015) zkoumány nebyly, nicméně z jiných zdrojů (zejm. PS) se dá usuzovat, že jsou poměrně významné a do určité míry souvisejí s postojem a účastí osob samostatně výdělečně činných v dalším vzdělávání. V České republice nejsou živnostníci v oblasti dalšího vzdělávání ze strany státu v podstatě nijak podporováni, což zahrnuje i absenci podpory v rámci dalšího vzdělávání. Živnostníci se vzdělávají, pokud to potřebují, a to za své prostředky na rozdíl od zaměstnanců, kterým další vzdělávání někdy platí zaměstnavatel. V systémovějších projektech (např. Vzdělávejte se pro růst), které podporují další vzdělávání pracujících lidí, narážejí OSVČ na zásadní komplikaci. Zaměstnancům je v rámci projektu hrazena kromě prostředků na kurz i náhrada mzdy, živnostníkům však nikoli. Uváděným důvodem je nezměřitelnost uniklé odměny v době, kdy se své výdělečné činnosti živnostník nevěnuje (PS). Tento fakt je pro řadu OSVČ značně demotivační, některým by i fakticky přinášel finanční ztrátu. Ve výzkumu Kooperace (2015) byly rovněž zkoumány důvody, proč se jednotlivé cílové skupiny neúčastní různých forem dalšího vzdělávání. U osob samostatně výdělečně činných to byl jednoznačně časový důvod (41 % z těch, kteří uvedli, že se nevěnují žádné formě dalšího vzdělávání), následovaný důvodem „pro svou práci to nepotřebuji“ (36 %, viz tabulka 6). Časové důvody souvisejí s faktory popsanými výše: živnostníkům jednak čas strávený dalším vzděláváním nikdo neproplatí a ani za ně nikdo jiný neudělá jejich práci. Živnostníci mají obecně na jiné aktivity, než je jejich podnikání, málo času, takže často udávají, že jej raději stráví úplně jinak, než činností nepřímo navázanou na jejich práci. Další část z nich vidí přímou návaznost mezi dalším vzděláváním a výdělečnou činností, ale vzhledem k tomu, že to pro svou práci nepotřebují, nevzdělávají se a patrně nevidí ani jiné možnosti využití dalšího vzdělávání.

34

Třídění nejčastějšího důvodu neúčasti OSVČ na dalším vzdělávání, nedostatku času, se částečně neshoduje s deklaracemi u baterie výroků. Nedostatek času uvedla téměř polovina žen (48 %) oproti mužům (39 %) a živnostníci mladší střední věkové kategorie (35–44 let, 56 %) oproti dalším, nicméně se rovněž pohybujícím kolem 50 %. Ženy, bez ohledu na obor podnikání, mohou mít méně času na další vzdělávání, protože se v některých případech věnují i časově náročným mimopracovním aktivitám (péče o děti, o domácnost). Lidé ve věku 35–44 let mohou mít podobné časové problémy, spojené například rovněž s péčí o děti v předškolním a školním věku. Tabulka 6: Důvody neúčasti OSVČ na dalším vzdělávání

Nemám na to čas Pro svoji práci to nepotřebuji Mám dostatečnou praxi a ta je důležitější než vzdělání

41 % 36 %

26 %

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015, n=372

5 Přehled nástrojů na podporu skupiny 5.1

Nástroje DPV

5.1.1 NSK Snahy spojit vstup do samostatně výdělečné činnosti se zkouškou podle NSK jsou dlouhodobě neúspěšné, protože podnikatelé to vnímají jako komplikaci v podnikání. V současné době nemají OSVČ ze zákona povinné skládat rekvalifikační zkoušku, proto je pro ně uznávání kvalifikací dle NSK většinou zbytečné (PS). Překážkou může být i časová a finanční zátěž spojená se zkouškami. Spíše než původ kvalifikace je pro odběratele totiž důležitá kvalita vykonané práce, o které vypovídají více než certifikáty různé reference. NSK je možné párovat s Evropským rámcem kvalifikací (EQF), který existoval již před NSK. Přenositelnost uznaných kvalifikací do zahraničí však bývá kvůli rozdílným systémům problematická. Ve vykonávání stejné profese v zahraničí OSVČ brání to, že v ČR buď vůbec nemají uznanou potřebnou kvalifikaci, nebo ji nemají na dostatečně vysokém stupni (PS). V rámci výzkumu Kooperace se zjišťovala míra znalosti Národní soustavy kvalifikací a možností, které tento nástroj přináší. O možnosti získat státem uznané potvrzení nějaké kvalifikace bez nutnosti navštěvovat školu, již slyšelo 15 % dotázaných. Po vysvětlení konceptu NSK byla deklarovaná znalost tohoto systému ve 14 % případů, mezi OSVČ se zaměstnanci dosahovala vyšší hodnoty (23 %). Více než polovina dotázaných (55 %) uvedla, že je napadá nějaká činnost, kterou by si mohla takto nechat uznat. Celkové hodnocení systému NSK na škále 1 (velmi špatné) až 10 (velmi dobré) dosahovalo v průměru hodnoty 8,6 (mezi ženami dokonce hodnoty 9). Přestože je povědomí o NSK (nejen) mezi OSVČ velmi malé, potenciál tohoto nástroje se zdá být velký i v této skupině. Prvním zcela zjevným krokem, vedoucím k lepšímu využívání potenciálu již existujícího systému, je zejména práce na jeho představování tak, aby se postupně dostával do širšího povědomí.

35

5.1.2 Mikroúvěry Mikroúvěry mohou být řešením problému nedostatečného přístupu k financím, který je častou překážkou v zakládání živnosti. Pro DV mohou být vhodné v situaci, kdy zájemce očekává zpětné proplacení kurzovného, ale v danou chvíli na něj nemá potřebné finance. Podle informací Evropské komise není poptávka po možnostech mikrofinancování v rámci EU naplněna. Evropská komise se na tuto poptávku snaží reagovat prostřednictvím podpory poskytovatelů mikroúvěrů. Za zmínku stojí např. European Code of Good Conduct for Microcredit Provision vypracovaný Evropskou komisí, který má stanovovat obecné zásady dobré praxe v oblasti mikrofinancování (EK 2015). V České republice byla snaha přispět k řešení tohoto problému v rámci programu INOSTART. Ten byl pilotně testován v Olomouckém a Moravskoslezském kraji, v květnu 2014 byl rozšířen na území celé České republiky. Tento projekt pomáhal začínajícím podnikatelům s méně než 250 zaměstnanci a ročním obratem do 50 mil. EUR existujících nejdéle tři roky, kteří by jinak nemohli získat finance pro svou živnost pomocí tradičního úvěru. Českomoravská záruční a rozvojová banka poskytovala záruky žadatelům o úvěry u České spořitelny. Úvěry ve výši 0,5– 1,5 mil. Kč byly poskytovány na 5 let, záruky dosahovaly maximální výše 60 % jistiny úvěru. Finance mohly sloužit k pořízení hmotného i nehmotného majetku či pořízení zásob, v případě nemovitého majetku pak pouze do 40 % předpokládaných výdajů projektu. Program připravený MPO byl zaměřený na podporu malých a středních podniků, které začínají inovativními projekty. Do července 2015 bylo poskytnuto 23 záruk ve výši 93 mil. Kč (Bussinesinfo.cz 2015). Silnou stránkou projektu je zejména individuální poradenská činnost hrazená z prostředků programu. Ta může probíhat v předprojektové fázi i v průběhu realizace. Navázání poradenství na další službu je navíc vhodnou formou pro OSVČ (PS). 5.1.3 Poukázkový systém V rámci projektů Podpora vzdělávání pro malé a střední podniky (realizátorem bylo sdružení ROZAM ve spolupráci se Sodexho) se zaměřením na zaměstnavatele, který byl pilotně ověřován v Ústeckém kraji, Zlínském kraji a na Vysočině, a projektu individuálního vzdělávání občanů (PIVO) zaměřeného široce na občany, který nakonec nebyl uveden do praxe, existovala nebo měla existovat možnost podpory vzdělávání formou vícezdrojového financování. V praxi se jedná o finanční dotace formou poukázek. Výhodou tohoto systému je možnost určit, na co budou finanční prostředky použity a prostřednictvím evidence čárových kódů také zjistit jejich reálné využití. Problémem systému je však absence relevantních dat k určení priorit, tedy určování potřeb jednotlivých regionů, nutné ke stanovení oblastí, které a případně do jaké míry budou podporovány. Součástí problému je i neexistence strategie zaměřené přímo na podporu OSVČ (PS). 5.1.4 Evropský sociální fond Pro řadu vzdělávacích projektů je možné čerpat prostředky z Evropského sociálního fondu. Pro OSVČ je však obvykle administrativa spojená s těmito projekty příliš náročná, nebo o těchto možnostech vůbec nevědí. Bez efektivního propojení s poradenstvím je tak využití prostředků ESF ze strany OSVČ téměř nulové (PS). 5.1.5 UNIV Základním principem projektu UNIV bylo zapojení středních škol do vzdělávání dospělých. Školy se tak měly stát centry modulového vzdělávání pro konkrétní pozice. Druhým cílem projektu bylo testování jednotlivých modulů, které vycházely z NSK. Základním problémem 36

bylo nedostatečné zmapování potřeb, v důsledku čehož nebyla nabídka vzdělávání v souladu s poptávkou a kurzy se příliš nevyužívaly. Dlouhodobě tak není tato forma tržně udržitelná (PS). Samotné modulové vzdělávání, kde OSVČ spolupracují se SŠ, je však modelem využívaným na řadě průmyslových škol. Na některých školách přesto může být vzhledem k vysokému počtu studentů/učňů obtížné zajistit relevantní praxi, což nechává prostor pro širší využívání spolupráce mezi školami a OSVČ.

5.2

Další nástroje veřejné politiky

Je řada projektů zaměřených na vzdělávání soukromých subjektů, ovšem OSVČ do nich vstupují jen zřídka. Dobrým příkladem jsou projekty vzniklé v rámci OP LZZ, který umožňoval vytvářet vzdělávací projekty pro OSVČ. Přesto zájem nebyl příliš velký. Problémem byla podle zástupců pracovní skupiny nedostatečná motivace této cílové skupiny (PS).

6 Příklady dobré praxe 6.1

ROZAM – rozvoj zaměstnanců

Základní informace Název projektu Cílová skupina Realizace Počet podpořených osob Cena projektu OP, výzva Realizátoři Partneři Oblast působení (Kraj/e) Odkaz na zdroj

ROZAM – rozvoj zaměstnanců Malé a střední podniky, vzdělavatelé 2007–2008 565 Není známo Realizováno v rámci projektu MPSV Vzdělání pro malé a střední podniky (financováno ESF a rozpočtem ČR) Realizátorem veřejné zakázky je sdružení ROZAM, složené ze společností Sodexho Pass ČR a Trexima s.r.o. Zlínský kraj, Kraj Vysočina, Ústecký kraj http://www.rozam.cz/index.html

Návaznost na předchozí projekt, přenos mezi regiony/státy ROZAM vycházel ze zkušeností EU, především z belgického projektu realizovaného od roku 1998, zaměřeného na zvýšení účasti zaměstnanců na vzdělávání. Projekt nabízel finanční podporu na vzdělávání na principu vícezdrojového financování, které umožnilo podnikatelům získat finanční dotaci na vzdělávání svých zaměstnanců. Díky tomuto projektu se v Belgii rozšířila nabídka vzdělávacích institucí, školení a vzdělávacích programů, ale především vzrostla účast zaměstnanců v dalším profesním vzdělávání. Cíle Hlavním cílem bylo podpořit rozvoj lidských zdrojů v MSP a zajistit atraktivní, přehlednou a veřejně dostupnou nabídku dalšího profesního vzdělávání. Dalším cílem bylo ověřit praktické použití vícezdrojového financování. 37

Cílové skupiny Malé a střední podniky, vzdělavatelé Průběh projektu Projekt byl postavený na třech základních pilířích: 1. Vícezdrojové financování, které zahrnuje:  vymezení prioritních oblastí vzdělávání Radami pro RLZ v jednotlivých krajích (kdo může dotaci získat, podmínky a výše dotace),  dotace až do výše 80 %,  maximální výše dotace až 8 000 Kč na zaměstnance MSP,  celkové finanční prostředky ve výši 1 200 000 Kč,  zavedení standardních administrativních procesů pro MSP. 2. Veřejně přístupná nabídka kurzů:  nabídka kurzů umístěná na jednom místě – DAT CZ,  175 – průměrný počet nabízených kurzů,  až 20% kurzů nově vytvořených dle potřeb zájemců o kurz,  přihlášeno 53 vzdělavatelů s nabídkou kurzů pro ROZAM. 3. Atraktivní nabídka vzdělávání Problémy při realizaci 

  

Problém byl krátký čas na realizaci a z toho vyplývající obtížná motivace. To také odradilo velké vzdělávací firmy, pro které měly málo času na přípravu. Také by bylo potřeba zavést hodnocení kvality jednotlivých poskytovatelů vzdělávání. Riziko nabídek, které budou uzpůsobeny na míru jednoho zaměstnavatele. Větší objem prostředků. Krátký čas na realizaci projektu, samotná realizace probíhala cca 3 měsíce.

Výsledky projektu, pozitivní/negativní dopady     

106 proškolených MSP 565 proškolených osob nastavil a prověřil komunikaci s MSP, vzdělavateli a sociálními partnery propojil komunikaci na jednom místě zajistil dotace pro podnikatele i poptávku u vzdělavatelů

Velká výhoda byla v jednoduchosti žádání o příspěvky ze strany firem, to bylo nesrovnatelně snazší v porovnání se všemi nástroji DV na ÚP. Udržitelnost projektu Přes velmi pozitivní ohlasy na projekt ROZAM se zatím neobjevil žádný projekt, který by na výsledky tohoto projektu navazoval.

6.2

Inovativní projekty AMSP určené pro OSVČ

Asociace malých a středních podnikatelů (www.amsp.cz) realizuje řadu projektů, které mají podpořit podnikání a podnikatele v ČR. AMSP funguje na základě členských příspěvků. Založena byla v roce 2000, dnes hájí zájmy 260 tisíc subjektů (firmy, živnostníci, svazy, cechy). Mimo jiné se věnuje poradenství v oblasti financí a práva začínajícím podnikatelům. V novém 38

programovém období mají do svých činností zařazenou také podporu mikro podniků. AMSP dělá projekty nedotačního charakteru, bez čerpání financí z fondů. Projekty jsou často realizovány ve spolupráci s dalšími partnery z komerčního prostředí. Zde jsou některé z jejich zajímavých mini projektů, které probíhaly v průběhu roku 2015: 6.2.1 Cíle   

Svou cestou – young business (www.svou-cestou.cz)

Představit mladým lidem podnikání jako zajímavou a reálnou alternativu k zaměstnání; Poskytnout grantovou, networkingovou, poradenskou a mediální podporu; Vytvořit platformu pro mladé lidi se zájmem o podnikání bez ohledu na region a oborové zaměření

Cílové skupiny Projekt je určený zejména pro absolventy středních škol, učilišť a vysokých škol. Cílem je představení podnikání pro mladé jako alternativu k zaměstnání, poskytnout jim grantovou, mediální a poradenskou podporu a vytvořit komunikační platformu. Průběh projektu 1. Představujeme vzory – setkávání s úspěšnými podnikateli, diskuse, popis příběhu, mentoring 2. Zakládáme firmu – workshopy zaměřené na tvorbu záměrů, jejich financování, start up, spin off, smlouvy 3. Soutěž „Nejlepší projekt“ – soutěž o 300 tis. Kč, do níž je možné bezplatně přihlásit zajímavé podnikatelské projekty 4. Online škola marketingu, kterou zajišťuje společnost Google 5. Erasmus pro mladé začínající podnikatele – zahraniční stáže s finanční podporou pro začínající podnikatele (max. 36 měsíců) starší 18 let (horní hranice není). Součástí je mentoring od zkušeného zahraničního podnikatele, zaměstnavatel stážistu neplatí, nedostává však ani žádnou dotaci. Stážisté (doposud jich bylo 12) mají proplacené cestovné a stravné, paušální příspěvek na pokrytí životních nákladů. Projekt se mimo jiné snaží propojovat učně s vysokoškoláky a podporovat jejich komunikaci a spolupráci při rozvoji podnikání. Pro začínající podnikatele – před zahájením projektu byl proveden nezávislý průzkum. Zjišťovaly se hlavní bariéry pro podnikání (nedostatek financí, nápadů a možností se s někým poradit), nejzajímavější typy podpory (získání kontaktů, poradenství, mentoring), charakterové vlastnosti a hodnoty inklinující k podnikání. 6.2.2 Rodinná firma Prioritou projektu je zachovat nástupnictví v rodinných podnicích (stačí dva rodinní příslušníci ve vedení). V rámci projektu se také mapuje situace rodinných firem. Rodinné podniky jsou základem světové ekonomiky, dokáží ustát větší problémy než podniky s najatými manažery. Dle výzkumu PWC 70 % rodinných podniků nepřežije nástupnictví. Ve světě tvoří rodinné podniky 80 % HDP vytvořeného podnikateli, v ČR je to pouze 25 %. 39

Náplň projektu      

Semináře a workshopy pro zakladatele a nástupníky Poradenství v právních, majetkových a daňových otázkách nástupnictví Psychologická hlediska předávání/přebírání firmy Zprostředkování zkušeností ze zahraničí, seznámení s osvědčenými postupy Pomoc s přípravou dalšího řešení, pokud není nástupník (najatý manažer, prodej firmy) Soutěž RODINNÁ FIRMA ROKU, výherci soutěže nedostávají finanční odměny, ale věcné ceny. Především jde o medializaci podniku.

6.2.3 Fandíme řemeslu Podpora řemesel v ČR je v žalostném stavu. Ačkoliv je kvalitní řemeslo základem infrastruktury a vizitkou regionů, diskuse o něm je velmi povrchní a neodborná. Cechy nemají systémové zastání, politici se živnostníky ohánějí pouze v předvolební kampani, ale jejich faktické problémy jsou jim na míle vzdálené. Projekt „FANDÍME ŘEMESLU“ – bezplatné zapojení Náplň projektu      

V rámci projektu jsou poskytovány praktické informace pro řemeslníky (právní rádce, řízení pohledávek, propagace, kde hledat zákazníky…) Desatero ke švarc systému pro řemeslníky a firmy Podpora spolupráce s učilišti, osvěta mezi rodiči Příprava návrhů změn živnostenského zákona Prosazování AMSP ČR prosadila zachování 80 % výdajových paušálů pro řemeslníky Grant na 300.000 Kč – ocenění za „řemeslný počin“ vyhlašovaný na Řemeslném dnu v průběhu ledna

7 Závěr Pozice OSVČ na trhu práce je v ČR poměrně stabilní, dlouhodobě tvoří přibližně 20 % ekonomicky aktivní populace. Co se u OSVČ mění, je zvyšující se podíl živnostníků, kteří mají podnikání jako vedlejší činnost na úkor těch, kteří podnikají na hlavní činnost (ti mají 12% podíl na ekonomicky aktivním obyvatelstvu). Ve srovnání se zahraničím se dají podmínky pro živnostníky v ČR hodnotit jako poměrně dobré. Mezi závažnější problémy, kterým podnikatelé čelí, patří zejména byrokracie a korupce. To naznačují zahraniční srovnávací analýzy a také to zaznívá i ze strany samotných živnostníků. Obojí může částečně vycházet z častých změn zákonů, vyhlášek a nařízení, v nichž je těžké se orientovat. V tomto směru jsou OSVČ mnohem zranitelnější než větší společnosti, které si mohou dovolit služby odborníků, kteří jim pomohou se zorientovat. Řada OSVČ si nic takového dovolit nemůže a jsou závislí na informacích, které si sami zjistí. Nevýhodou živnostníků je také nejasný postoj státu vůči nim a nedostatek aktérů, kteří by hájili čistě jejich zájmy na národní i regionální úrovni. To má dopad i na další vzdělávání této skupiny, neb v řadě operačních programů financovaných z Evropských fondů, se na OSVČ zapomíná, případně mají méně výhodné podmínky nežli třeba zaměstnanci. Jako příklad může posloužit OP LZZ, ten umožňoval zaměstnavatelům i živnostníkům realizovat vzdělávací projekty. Rozdíl byl v tom, že zaměstnanci měli z projektu hrazený i čas, který strávili na vzdělávání a OSVČ nikoli. V kombinaci s velkou administrativní 40

náročností těchto programů a až zpětným proplácením nákladů, byla nakonec účast OSVČ v těchto programech zcela marginální. Jak vyplývá z výzkumu Kooperace, OSVČ přistupují k dalšímu vzdělávání velmi aktivně. Míra jejich účasti na různých formách DV je do značné míry srovnatelná se zaměstnanci, což je velmi pozitivní zvláště s přihlédnutím k tomu, že si další vzdělávání hradí nejčastěji sami (to uvádí 86 % OSVČ). Protože zaměstnanci často spoléhají na iniciativu svého zaměstnavatele, případně jeho podporu, lze říci, že OSVČ, kteří takto silnou podporu v oblasti DV nemají, jsou dokonce aktivnější. Při srovnání se zkoumanými skupinami nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních je účast OSVČ na dalším vzdělávání vyšší ještě výrazněji. Na rozdíl od jiných skupin je jejich přístup k dalšímu vzdělávání velmi pragmatický, soustředí se především na vzdělávání, které je přímo spjaté s jejich podnikáním a může jim zajistit určitou konkurenční výhodu nebo rozvoj jejich kompetencí. Také je patrné, že mají k dalšímu vzdělávání pozitivní postoj, to se dá zdůvodnit i tím, že se obecně hodně zajímají o obor, v němž podnikají a mají dobrý pocit, pokud se dozví nové informace. Nejvíce využívanou formou vzdělávání je u OSVČ samostudium, z organizovaných forem DV se nejčastěji účastní workshopů a seminářů. Za největší bariéru, která jim brání ve vzdělávání, považují nedostatek času a nedostatek financí.

Doporučení Ze strany státu je podpora pro OSVČ poměrně malá, odborníci se shodují, že jedním z nástrojů, které by mohly OSVČ pomoci, je určitý systém poradenství. Díky tomu by se OSVČ měly kam obrátit s konzultováním případných změn legislativy či vyhlášek a předejít tak ohrožení svého podnikání. Zároveň by měly místo, kam by se mohly obrátit s žádostí o radu v případě potřeby rozšířit podnikání, zlepšení kvalifikace atd. Je otázkou, jak by mohlo být takovéto poradenství organizované. Nabízí se několik možností, poradenství by spadalo pod MPO, coby orgánu zastřešujícího oblast samostatně výdělečné činnosti. Také by je mohly zajišťovat či zprostředkovávat oborové svazy či profesní asociace. Překážkou při zavádění takového systému může být počáteční nedůvěra ze strany OSVČ. Složité může být také zajištění dostatečné odbornosti poradců či vytvoření sítí, skrze které bude tato odbornost zprostředkována. Dalším krokem, který by mohl napomoci rozvoji dalšího vzdělávání OSVČ, je zaměřit se na jeho podporu v novém programovacím období ESF. Některé z výzev by mohly být přímo orientované na DV této skupiny a mohly by být nastavené tak, aby byly pro OSVČ dostupnější. To by vyžadovalo snížit administrativní zátěž (viz projekt ROZAM), či vytvořit podmínky, které budou OSVČ více motivovat k účasti: vlastní výběr zaměření vzdělávání, proplácení času stráveného na školení, cestovného, případně i stravného.

41

Zdroje ASPM, 2015. Analýza odvodů OSVČ a zaměstnanců. [online] Praha 2015. Dostupné z: http://www.amsp.cz/uploads/dokumenty_2015/Aktuality/Analyza_odvodu_OSVC_vs._zam estnanci_AMSP_CR.pdf. BUSSINESINFO, 2015. Program Inostart [online]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/program-inostart-21547.html CZESANÁ, Věra, KOFROŇOVÁ, Olga, VYMAZAL, Jiří. 2006 NÁRODNÍ VZDĚLÁVACÍ FOND. Vybrané faktory rozdílů v účasti na dalším vzdělávání: výsledky dotazníkového šetření [online]. Praha: Národní vzdělávací fond. Dostupné z: http://old.nvf.cz/publikace/pdf_publikace/observator/cz/working_paper4_2006.pdf. ČSSZ, 2015. Přehled o počtu OSVČ dle krajů resp. dle okresů a krajů. [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/statistiky/ekonomicke-ukazatele/prehled-o-poctuosvc-dle-kraju-resp-dle-okresu-a-kraju/prehled-o-poctu-osvc-dle-kraju-resp-dle-okresu-akraju.htm. ČSÚ, 2013. Vzdělávání dospělých: specifické výstupy z Adult Education Survey. [online]. Praha: ČSÚ. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/3313-13. ČSÚ, 2012. Vzdělávání dospělých v číslech. Praha. ČSÚ. [online]. ISBN 978-80-250-2315-0. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/05002F7978/$File/331312.pdf. ČSÚ, 2015. Výběrové šetření pracovních sil. Praha. ČSÚ. DONATH-BURSON-MARSTELLER, 2009. Vzdělávání dospělých v ČR: Průzkum vnímání problematiky vzdělávání dospělých odbornou a laickou veřejností [online]. DonathBurson-Marsteller. Dostupné z: http://www.msmt.cz/uploads/Dalsi_vzdelavani/Zprava_z_pruzkumu_o_vzdelavani_dospel ych.pdf. EK, 2011. Self-employment in Europe. [online]. ISSN 1725-5376 (11/10/2010). Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=576. EK, 2015. Supporting entrepreneurs and the self-employed – Microfinance. [online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=952&intPageId=3510&langId=en. G82, 2013. Podnikatelé a podnikání v ČR, závěrečná zpráva z výzkumu. [online]. Praha. Dostupné z: http://www.ey.com/Publication/vwLUAssets/Podnikatelsk%C3%BD_pr%C5%AFzkum_EO Y_a_g82/$FILE/EYG82_EYPodnikatel_roku_2013_pruzkum.pdf. INOSTART, 2015: Podpora začínajícím firmám [online]. Dostupné z: http://www.grantika.cz/cz/322/clanek/nase-projekty/program-inostart/. NVF, EUFC CZ, 2012. Souhrnná studie: Aktivita 1.2 Terénní šetření. [online]. NVF, EUFC CZ. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/376. RABUŠICOVÁ Milada, RABUŠIC Ladislav, 2009. Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-4779-2.

42

RS-TAX, 2011. Daňová oblast – zdanění OSVČ. Praha. Analýza zpracovaná v rámci projektu: Udržitelnost sociálního dialogu v ČR – rozvoj kvality služeb zástupců zaměstnavatelů [online]. Dostupné z: http://www.socialnidialog.cz/images/stories/AnalyzaOSVC_final2.pdf. VÚPSV, 2013. Sociální a ekonomické postavení osob samostatně výdělečně činných v ČR v roce 2012. Praha. ISBN 978-80-7416-116-2 ŽÁČKOVÁ, H., 2009. Co brání dospělým v účasti na dalším vzdělávání? Praha: Národní vzdělávací fond, ProFuturo 1.

43

Přílohy Příloha 1: Definice pojmů Další profesní vzdělávání je vzdělávání realizované po ukončení počátečního (školního) vzdělávání, jehož cílem je zlepšení a aktualizace stávajících kompetencí (znalostí, dovedností) a nabytí nových kompetencí (znalostí, dovedností) umožňujících kariérní růst nebo změnu či získání kvalifikace. Další profesní vzdělávání je součástí celoživotního učení, může zahrnovat různé formy vzdělávání a učení (obecné, odborné, specifické, formální, informální, neformální) a hraje zásadní roli v zaměstnatelnosti jedince. Nástroj DPV představuje nástroj veřejné politiky, kterým stát nebo územně správní celky zasahují pomocí různých opatření do oblasti DPV, tj. podporují ji, regulují a neponechávají ji zcela tržnímu mechanismu. Nástroje se obecně člení na: 







Ekonomické – představují různé formy finanční nevratné podpory (daňové odpisy nebo slevy na daních, dotace, půjčky, fondy, rozpočty). Např. Evropský sociální fond v ČR. Legislativní – představují nástroje systémové právní povahy (zákony a navazující právní předpisy, povolení, zákazy, nařízení vlády, vyhlášky územně samosprávných celků, kvóty, konvence) a strategické a koncepční nástroje. Např. zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Administrativní – představují budování státní infrastruktury a přímé poskytování služeb státem směřující k podpoře konkrétní sociální skupiny nebo jednotlivců. Např. rekvalifikace. Informační – představují veřejně dostupné informace (projekty ESF, mediální kampaně, databáze, online informační servery, žebříčky kvality, informační materiály). Např. informační výstup z projektu KONCEPT.

Definice jednotlivých skupin na trhu práce   





Zaměstnanci – do této skupiny patří všechny osoby ve věku 15–65 let zaměstnané na hlavní nebo vedlejší pracovní poměr, které nejsou v současné době nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) – do této skupiny patří fyzické osoby samostatně výdělečné činné ve věku 15–65 let bez i se zaměstnanci. Osoby se zdravotním postižením (OZP) – za osoby se zdravotním postižením jsou považovány fyzické osoby uznány orgánem sociálního zabezpečení invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni a osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení, nebo osoby, které doposud mají platné rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, viz Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 § 67. Dotazovány budou pouze osoby ve věku 15–65 let, které jsou v době dotazování nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Nezaměstnaní s nízkou kvalifikací – za osoby s nízkou kvalifikací jsou považovány osoby ve věku 15–65 let s nejvyšším dosaženým vzděláním základním nebo absolventi praktických/speciálních škol. Patří sem i osoby nedoučené. Podle metodiky ISCED jde o kvalifikaci 1 a 2. Osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou – do této skupiny patří osoby ve věku 15–65 let, které jsou na mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo pečují o osobu blízkou (seniora, dítě se zdravotním postižením, o nevyléčitelného, postiženého či těžce nemocného člena rodiny). 44

  

Osoby do 25 let – osoby ve věku 15–25 let, které nepokračují ve studiu. Osoby 50–65 let – osoby ve věku 50–65 let, které nejsou v důchodu. Osoby ohrožené sociálním vyloučením – za osoby ohrožené sociálním vyloučením jsou považováni lidé, kteří splňují alespoň jednu z následujících dvou podmínek: 1. žijí v domácnosti, v níž je současný čistý měsíční příjem včetně sociálních dávek nižší než 5 500 Kč na osobu včetně nezletilých dětí v případě vícečlenné domácnosti, nebo nižší než 9 500 Kč v případě jednočlenné domácnosti. 2. žijí v domácnosti, kde všichni její členové věku 15–65 let jsou v současné době nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní.

45

Příloha 2: Seznam zkratek Zkratka

Význam

APZ

Aktivní politika zaměstnanosti

CS ČR ČSÚ DPV DV EU ESF ISTP MD MPSV MSP MŠMT NEET NSK NÚOV NÚV OECD OOSV OSPOD OSVČ OZP PS RD RT SŠ SVČ TP ÚP VŠ ZŠ

Cílová skupina Česká republika Český statistický úřad Další profesní vzdělávání Další vzdělávání Evropská unie Evropský sociální fond Integrovaný systém typových pozic Mateřská dovolená Ministerstvo práce a sociálních věcí Malé a střední podniky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Not in Education, Employment, or Training Národní soustava kvalifikací Národní ústav odborného vzdělávání Národní ústav pro vzdělávání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Osoby ohrožené sociálním vyloučením Orgán sociálně-právní ochrany dětí Osoby samostatně výdělečně činné Osoby se zdravotním postižením Pracovní skupina Rodičovská dovolená Realizační tým Střední škola Samostatně výdělečná činnost Trh práce Úřad práce Vysoká škola Základní škola

Příloha 3: Složení pracovní skupiny Účastníci PS Markéta Eva Zdeněk

Brzobohatá Kašparová Vršník

Rep. centrum vzdělávání VŠE FDV 46

Alena Ivana

Šiková Sládková

FDV FDV

Ing. Markéta Brzobohatá Po dobu působení v pracovní skupině pracovala v organizaci „Republikové centrum vzdělávání, s.r.o.“, kde se jako odborný poradce vzdělávání a lektor věnovala odbornému poradenství pro další vzdělávání a výuce poradenských programů v projektech Evropské unie pro nezaměstnané osoby vedené na Úřadě práce, korespondující s cílovou skupinou mladých do 25 let. Při probíraných tématech pracovní skupiny reflektovala praxi s cílovou skupinou v rámci působení v organizaci.

PhDr. Eva Kašparová PhD. Je vzdělavatelkou, konzultantkou, výzkumnicí, autorkou odborných textů a hodnotitelkou projektů s více než pětadvacetiletou odbornou praxí. V současné době pracuje jako odborná asistentka na Katedře manažerské psychologie a sociologie, Fakultě podnikohospodářské, Vysoké školy ekonomické v Praze, kde je zaměstnána od roku 1996. Profesně se zaměřuje na roli vzdělávání v digitální ekonomice a novým formám vzdělávání s podporou ICT.

Ing. Zdeněk Vršník V současné době působí ve Fondu dalšího vzdělávání, kde se věnuje správě Národní soustavy povolání a tvorbě a realizaci projektů v oblasti dalšího vzdělávání. Specializuje se na oblast technického vzdělávání. Zařazení do pracovní skupiny na téma „další vzdělávání OSVČ“ je mu tedy profesně blízké. Tomuto tématu se věnoval řadu let, a to i na předchozí pozici v Hospodářské komoře ČR.

Ing. Ivana Sládková Původně systémová inženýrka se vzděláváním dospělých zabývá řadu let. V minulém století pracovala v Národním centru distančního vzdělávání, následně pracovala jako konzultantka a koordinátorka sítě regionální spolupráce v oblasti rozvoje lidských zdrojů v Národním vzdělávacím fondu, o.p.s. Tady se věnovala organizaci a řízení rozvojového programu pro tvůrce politik a vedoucí úředníky zodpovědné za rozvoj lidských zdrojů a zaměstnanosti v regionech ČR a koordinovala národní soutěž DOBRÁ RADA NAD ZLATO (soutěž nejlepších projektů rozvoje lidí v regionech). Pečovala také o rozvoj inspirační databanky Topregion.cz. V posledních letech se zaměřuje na téma sociálních inovací, rozvíjení schopnosti tvořivé komunikace, zajímá ji tvorba „učících se“ sítí na principu sdílení znalostí inspirovaná fungováním ekosystémů. Baví ji objevování nových přístupů ve vzdělávání a učení, kdy se účastníci sami zapojují, překvapují, inspirují a společně tvoří. Nejvíce se v životě naučila a učí od osobností, se kterými měla možnost se potkávat anebo spolupracovat, jako je Zdeněk Palán, Mirka Mandíková nebo profesor DAMU Ivan Vyskočil.

47

Ing. Alena Šiková V současné době pracuje ve Fondu dalšího vzdělávání jako metodik a podílí se především na budování informačního systému pro agendu akreditací vzdělávacích programů. Má 17letou praxi v oblasti dalšího vzdělávání jako soukromý vzdělavatel (OSVČ). Zajišťuje kurzy dalšího vzdělávání v několika neziskových organizacích.

48

Osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ) a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry

Recommend Documents