Osoby na mateřské a rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry

Osoby na mateřské a rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry Michaela Šimečková

Výstupní analytická zpráva projektu KOOPERACE (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti; reg. č. projektu: CZ.1.04/2.2.00/11.00017) Fond dalšího vzdělávání, 2015

Executive summary Osoby na mateřské a rodičovské dovolené (dále MD/RD)  Cílovou skupinu (dále CS) tvoří z 98 % ženy, v populaci ve věku 15–65 let zastupují přibližně 4 %.  Průměrná doba rodičovské dovolené jsou 3 roky.  CS se vzdělává s velmi nízkou intenzitou podobně jako jiné ohrožené skupiny na trhu práce.  S blížícím se koncem MD/RD se nezvyšuje účast CS v DPV. Počet dětí nehraje v účasti v DPV roli.  CS si zachovává stejně pozitivní postoje ke vzdělávání, jako mají pracující ženy v reprodukčním období.  CS má pragmatický přístup k účasti na DPV, hlavním kritériem je následná využitelnost na trhu práce.  Vyšší potřebnost a využití vzdělávání na trhu práce pociťují ženy, které si hledají vsoučasnosti práci, dále ty, kterým se blíží návrat na trh práce a jsou více ochotné pracovat mimo obor.  Hlavní bariérou k účasti na DPV je samotná péče o dítě. Současné formy vzdělávání často nenabízejí souběžné hlídání. Vzdělávání je také často realizováno v nevhodnou dobu, kdy osoby na MD/RD nemohou svěřit péči o dítě/děti jiné osobě. Osoby na MD/RD cítí nízkou potřebu se vzdělávat.  Možnosti uplatnění osob během a po MD/RD jsou v ČR negativně limitovány řídkou sítí služeb péče o dítě a nedostatečnou komplexní podporou rodiny.  I když se stát snaží reformami rodinné politiky umožnit skloubení práce a péče o dítě osob na MD/RD, prozatím se výrazné změny v chování neprosadily.  Pozice CS je na trhu práce nejistá. Smlouva na dobu neurčitou osobám na MD/RD v současné době nezaručuje místo i po skončení rodičovské dovolené (pouze polovina respondentů se smlouvou na dobu neurčitou deklarovala, že počítá po skončení MD/RD s jistým místem).  Vstup na MD/RD je v současné době ve většině případů spojen s omezením styků se zaměstnavatelem a omezením vzdělávacích aktivit.  Další profesní vzdělávání může usnadnit návrat CS na trh práce, ale samotné vzdělávání k řešení situace nestačí. Je třeba se zaměřit i na další faktory, které znevýhodňují CS na trhu práce.  Za ideální stav je považován postupný přechod z MD/RD formou snížených úvazků či jiných flexibilních forem práce dle potřeb dítěte a jeho rodičů.

Osoby pečující o osobu blízkou     

Cílová skupina (dále CS) je jednou z nejvíce ohrožených skupin na trhu práce. V systému pomoci od státu je CS marginalizována. CS tvoří převážně ženy ve věku 50 a více let. Vstup do péče je spojen s vyšší společenskou izolací a s často nuceným odchodem z práce. Nejsou dostupná přesná data o vzdělávání skupiny, velikost vzorku v rámci dotazníkového šetření umožnuje pouze tvorbu hypotéz. 2











Na základě získaných dat lze předpokládat: o CS se účastní DPV s velmi nízkou intenzitou podobně jako jiné ohrožené skupiny na trhu práce. o CS se účastní rekvalifikací více než ostatní ohrožené skupiny. o Hlavní bariérou ke vzdělávání je u CS náročnost péče a nedostatek peněz. o CS má silně pragmatický přístup k DPV, hlavní je následná využitelnost na trhu práce. Návrat na pracovní trh je pro skupinu velmi obtížný. Bylo by vhodné umožnit CS přechodnou dobu pro adaptaci na novou životní situaci předtím, než se vrátí na pracovní trh. Další profesní vzdělávání může usnadnit návrat na trh práce, ale samotné vzdělávání k řešení situace nestačí. Je třeba se zaměřit i na další faktory, které znevýhodňují CS na trhu práce. Za ideální stav je viděna možnost při péči pracovat na částečný úvazek či jinou formu flexibilní práce. Nutné je zlepšit síť dostupné pomoci pečujícím a podpůrnou sociální síť celé rodině. Celkově je potřeba zvýšit celospolečenské povědomí o této problematice, a tím pomoci zvýšit společenskou prestiž CS a změnit přístup veřejnosti i zaměstnavatelů.

3

Obsah Executive summary .............................................................................................................................. 2 Seznamy grafů a tabulek ..................................................................................................................... 6 1

Úvod................................................................................................................................................ 8

2

Cíle a metodologie, popis vzorku ............................................................................................... 9 2.1

2.1.1

Desk research (sekundární výzkum dostupných analýz, dat a výzkumů) ........... 9

2.1.2

Pracovní skupiny......................................................................................................... 10

2.1.3

Dotazníkové šetření.................................................................................................... 11

2.2 3

Definice dané skupiny na TP ............................................................................................ 13

Osoby na mateřské a rodičovské dovolené............................................................................ 15 3.1

Postavení skupiny na trhu práce ...................................................................................... 15

3.1.1

Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita ..................................... 15

3.1.2

Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých 5 letech .......................................... 19

3.1.3

Regionální rozdíly ....................................................................................................... 20

3.1.4

Specifické potřeby a problémy skupiny na TP ....................................................... 21

3.1.5

Aktéři DPV ve vztahu ke skupině ............................................................................. 22

3.2

DPV osob na mateřské či rodičovské dovolené ............................................................ 24

3.2.1

Účast v DPV ................................................................................................................ 24

3.2.2

Motivace ....................................................................................................................... 30

3.2.3

Bariéry (objektivního rázu) ........................................................................................ 35

3.2.4

Pozadí postojů k DPV ................................................................................................ 37

3.3 4

Metodologie ........................................................................................................................... 9

Vybrané nástroje ve vztahu ke skupině .......................................................................... 39

Osoby pečující o osobu blízkou................................................................................................ 41 4.1

Postavení skupiny na trhu práce ...................................................................................... 41

4.1.1

Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita ..................................... 41

4.1.2

Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých 5 letech .......................................... 43

4.1.3

Regionální rozdíly ....................................................................................................... 44

4.1.4

Specifické potřeby a problémy skupiny na TP ....................................................... 45

4.1.5

Aktéři DPV ve vztahu ke skupině ............................................................................. 45

4.2

DPV dané skupiny .............................................................................................................. 46

4.2.1

Účast v DPV ................................................................................................................ 46

4.2.2

Motivace ....................................................................................................................... 46 4

4.2.3

Bariéry (objektivního rázu) ........................................................................................ 47

5

Opatření zaměřená na skupinu osob na MD/RD a osob pečujících o osobu blízkou...... 48

6

Závěry ........................................................................................................................................... 51

7

Zdroje............................................................................................................................................ 53

8

Přílohy č. 1 ................................................................................................................................... 57 8.1

Příloha 1 Seznam použitých zkratek ............................................................................... 57

8.2

Příloha 2 Definice pojmů pro projekt Kooperace ........................................................... 58

8.3 Příloha 3 Seznam členů pracovní skupiny Osoby na MD/RD a osoby pečující o osobu blízkou .............................................................................................................................................. 61 8.4

Příloha 4 Právní vymezení peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku 63

8.5

Příloha 4 Vymezení respitní péče, instituce rané péče a sociálního poradenství .... 65

8.6

Příloha 5 Nástroj pro měření emoční vazby k DPV ....................................................... 66

8.7 Příloha 8 Deskripce výběrového souboru CS osoby na MD/RD a osoby pečující o osobu blízkou ............................................................................................................................... 68

5

Seznamy grafů a tabulek Seznam grafů Graf 1 Pracovní status před MD/RD, všechny dotazované na MD/RD ..................................16 Graf 2 Plán návratu na pracovní trh, všechny dotazované na MD/RD vs. ženy s pracovní smlouvou na dobu neurčitou.................................................................................................17 Graf 3 Průměrné pořadí výběru hypotetických uchazečů o práci, zaměstnavatelé všichni dotazovaní............................................................................................................................17 Graf 4 Zdroje využívané při hledání práce, všechny dotazované na MD/RD ........................18 Graf 5 Ochota pracovat mimo obor, ve kterém působím, všechny dotazované na MD/RD ...19 Graf 6 Zájem o flexibilní formy práce mezi nezaměstnanými a ekonomicky neaktivními lidmi, všichni dotazovaní ................................................................................................................22 Graf 7 Zkušenost se vzdělávacími kurzy, rekvalifikacemi, workshopy a semináři, všechny dotazované na MD/RD .........................................................................................................25 Graf 8 Porovnání zkušeností se vzdělávacími kurzy, rekvalifikacemi, workshopy a semináři, všichni dotazovaní ................................................................................................................26 Graf 9 Účast na rekvalifikacích v posledním roce a dříve, všechny dotazované na MD/RD ..26 Graf 10 Hodnocení dopadu absolvování kurzů, workshopů… na možnost najít si práci, všechny dotazované na MD/RD ...........................................................................................27 Graf 11 Zkušenost s pracovní stáží v zahraničí a se stáží ve firmě, všechny dotazované na MD/RD .................................................................................................................................28 Graf 12 Zkušenost s online kurzem, všechny dotazované na MD/RD ...................................29 Graf 13 Zdroje pro vyhledávání informací o možnostech DPV, všechny dotazované na MD/RD .............................................................................................................................................30 Graf 14 Zdroje pro vyhledávání informací o možnostech DPV – srovnání s pracujícími .......30 Graf 15 Postoje k DPV, všechny dotazované na MD/RD ......................................................31 Graf 16 Nástroj pro měření emoční vazby k DPV .................................................................32 Graf 17 Rozdělení respondentů podle emociálního vztahu k DPV, všichni dotazovaní .........33 Graf 18 Emocionální vztah k DPV – kvadranty, všechny dotazované ...................................34 Graf 19 Emocionální vztah k DPV – klastry, všechny dotazované ........................................34 Graf 20 Možnost využití pomoci s péčí v okolí, všechny dotazované na MD/RD ..................35 Graf 21 Postoje k DPV, všechny dotazované na MD/RD ......................................................36 Graf 22 Důvody neúčasti na rekvalifikaci, kurzech, workshopech,… všechny dotazované na MD/RD .................................................................................................................................36 Graf 23 Využití myšlenky NSK, všechny dotazované na MD/RD ..........................................40

6

Seznam tabulek Tabulka 1 Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření ........................................................11 Tabulka 2 Průměrný měsíční počet příjemců rodičovského příspěvku ve vybraných letech .20 Tabulka 3 Počet osob na rodičovské dovolené dle krajů v roce 2011 ...................................21 Tabulka 4 Počet pečujících dle krajů v roce 2011 .................................................................44 Tabulka 5 Přehled vybraných příkladů dobré praxe ..............................................................48 Tabulka 6 Srovnání skupin osoby na mateřské a rodičovské dovolené vs. osoby pečující ...51

7

1 Úvod Studie, kterou právě čtete, je jedním z výstupů projektu Kooperace (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti, CZ.1.04/2.2.00/11.00017), který probíhal ve Fondu dalšího vzdělávání v letech 2013–2015. Cílem projektu bylo komplexně zmapovat problematiku dalšího profesního vzdělávání v České republice a položit základy znalostního managementu v této oblasti. Profesionálům v oblasti DPV chce projekt svými výstupy poskytnout prostřednictvím aktuálních dat relevantní informační základnu pro jejich rozhodování a plánování, stejně jako jim díky platformě Koopolis dát k dispozici nástroj pro sdílení zkušeností a síťování.1 Ve své analytické části projekt mapoval a analyzoval současný stav dalšího profesního vzdělávání jak z pohledu systému, jeho aktérů a nástrojů, tak z pohledu jednotlivců, pro které je tento systém ve svém výsledku určen a jimž má pomoci zvýšit jejich dovednosti, kompetence, kvalifikace a přispět k jejich osobnímu rozvoji a obohacení života. V souladu se strategiemi Ministerstva práce a sociálních věcí se projekt Kooperace věnoval především vybraným skupinám na trhu práce, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby pracují (zaměstnanci; osoby samostatně výdělečné činné) a skupiny osob z řad nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních (osoby do 25 let; osoby ve věku 50–65 let; osoby se zdravotním postižením; osoby na mateřské/rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou; nízko kvalifikovaní; osoby ohrožené sociálním vyloučením). Tato zpráva bude věnována osobám na mateřské/rodičovské dovolené a osobám pečujícím o osobu blízkou. Všechny závěrečné zprávy zaměřené na již zmíněné skupiny na trhu práce, dodržují stejnou strukturu s cílem usnadnit čtenářům orientaci v textu i zprostředkovaných informacích. Po Executive summary a tomto Úvodu následuje kapitola s pořadovým číslem dva věnovaná metodologii, použitým zdrojům dat a detailnější definici cílové skupiny (dále CS). Definice dalších pojmů, jak byly stanoveny pro účely projektu Kooperace, nalezne zájemce v příloze 2 této zprávy. Pokud není stanoveno jinak, v textu analýzy se pod používanými pojmy vždy rozumí termíny podle těchto definic. Specifické pro tuto zprávu je především ta část kapitoly o metodologii, která se zabývá rešerší zdrojů a přístupem k analýze dat. Ostatní kapitoly již jsou pro tuto zprávu zcela unikátní. Samotná analýza CS skupiny je rozdělena do dvou částí, a to osoby na mateřské/rodičovské dovolené a osoby pečujících o osobu blízkou. Zdůvodnění rozdělení je součástí kapitoly popisující definici CS. V rámci těchto částí jsou kapitoly jednotně členěny. První část je věnována postavení dílčí CS na trhu práce, včetně jeho proměny v čase. Zkoumány jsou i rozdíly mezi jednotlivými kraji. Tato část čerpá především z veřejně dostupných statistik, vlastního dotazníkového šetření a závěrů pracovních skupin projektu.2 Následující kapitola se zaměřuje na další profesní vzdělávání CS. Postoje, motivace, bariéry a zkušenosti CS s formami dalšího profesního vzdělávání jsou nazírány především optikou dat z dotazníkového šetření. Další kapitola zkoumá vybraný systémový nástroj dalšího profesního vzdělávání (dále DPV) Národní soustava kvalifikací. Snaží se zhodnotit jeho přínos i limity ve využití pro CS. Poslední kapitola se věnuje opatřením, která jsou přímo zaměřena na podporu dalšího vzdělávání této CS. Tato kapitola je již společná pro obě skupiny osob na MD/RD a osob pečujících o osobu blízkou. Jsou zde prezentovány konkrétní opatření APZ a projekty, které Platforma Koopolis je určena profesionálům v DV, kterým zprostředkovává souhrn informací, novinek a trendů z oblasti dalšího vzdělávání a zároveň jim umožňuje vzájemnou diskusi a sdílení zkušeností. 2Práce pracovních skupin je blíže popsána v kapitole 2.1.2. 1

8

se věnovaly podpoře dalšího vzdělávání CS ve snaze usnadnit jí návrat na trh práce či přispět ke zvýšení nebo prohloubení kvalifikace účastníků.

2 Cíle a metodologie, popis vzorku Realizátoři projektu Kooperace chtějí prostřednictvím souhrnných zpráv o jednotlivých CS poskytnout profesionálům v oblasti dalšího vzdělávání informační základnu tak, aby jejich rozhodnutí zaměřená na DPV cílových skupin a jejich lepší uplatnění na trhu práce byly založeny na relevantních poznatcích a aktuálních datech a naplňovaly tak zásady evidencebased policy. Cílem zprávy bylo zmapovat problémy a bariéry vybraných skupin na trhu práce v oblasti dalšího vzdělávání. Pozornost je věnována i postavení CS na trhu práce, jejím znalostem a zkušenostem s jednotlivými typy a nástroji dalšího vzdělávání i opatřením zaměřeným na CS. Tyto zprávy mají v souladu se záměrem projektu Kooperace doplnit souhrnný obrázek o systému DPV v České republice a prostřednictvím platformy Koopolis je shromáždit na jednom místě.

2.1

Metodologie

Záměrem této analýzy bylo podívat se na problematiku osob na mateřské/rodičovské dovolené a osob pečujících o osobu blízkou z co nejširšího možného pohledu tak, aby výsledkem byl komplexní souhrn dosud zjištěných informací o dané skupině, jejím postavení na trhu práce, vztahu a zkušenostem s dalším profesním vzděláváním. Tomu odpovídá i šíře použitých informačních zdrojů a metod. Desk research (sekundární výzkum dostupných analýz, dat a výzkumů) Realizační tým se na začátku analýzy rozhodl postupovat metodou desk research a shromáždit dostupné zdroje týkající se problematiky osob na mateřské a rodičovské dovolené a osob pečujících o osobu blízkou časově ohraničené na roky 2004–2014. Jako zdroj informací byly využity především odborné publikace a studie, diplomové a dizertační práce, dokumenty, strategie a záznamy veřejné správy, výstupy z realizovaných projektů Evropského sociálního fondu, periodika, právní normy, dostupná data a výstupy ze statistických a výzkumných šetření. RT postupoval v souladu s projektovou Metodikou pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin TP za jednotlivé regiony ČR (KOOPERACE, 2014a). 2.1.1

Shromážděné zdroje byly dále kategorizovány a byla posuzována jejich relevance ve vztahu k problematice osob na mateřské a rodičovské dovolené nebo osob pečujících o osobu blízkou. Hlavním cílem této sekundární analýzy bylo vyhodnotit dostupné informace o problémech CS v oblasti DPV z hlediska ČR i regionů, vybrat vhodné zdroje pro podrobnější analýzu, identifikovat oblasti, kde k dané skupině žádné informace nejsou nebo jsou příliš zastaralé nebo nedostupné. Na tyto oblasti se následně zaměřovala činnost realizačního týmu projektu v rámci sběru dat primárního charakteru. Cílem bylo také zhodnotit množství a relevanci zdrojů k dané CS. Pokud jde o literaturu pro CS osoby na mateřské a rodičovské dovolené, jako důležité informační zdroje, na jejichž závěrech staví i tato analýza, se ukázaly publikace Češky: nevyužitý potenciál od Kalíškové a Münicha (2012), dále studie Péče o nejmenší: Boření mýtů od Haškové (2012), přínosem také byla práce Promarněná šance na změnu: zhodnocení reformy rodičovského příspěvku od Dudové (2008). Zajímavé poznatky o skloubení péče a zaměstnání poskytla práce Kuchařové a kolektivu Zaměstnání a péče 9

o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatele (2009). Základními odbornými prameny pro část věnující se osobám pečujícím o osobu blízkou byla práce od Chaloupkové a Klímové Neformální péče v rodině: sociodemografické charakteristiky pečujících osob (2013), dále práce od Dudové shrnující poznatky o skloubení práce a péče o osobu blízkou (2013, 2014). Zajímavá je také Analýza potřeb a nabídky sociálních služeb na území hlavního města Prahy od Bareše a kolektivu (2012). Pracovní skupiny Následné vyhodnocení kategorizovaných zdrojů a dat už neprováděl samotný realizační tým, ale za účelem získání co nejširšího pohledu na danou problematiku byly organizovány expertní pracovní skupiny (dále PS). Pracovní skupiny se skládaly z odborníků na CS. Byli v nich zastoupeni pracovníci MPSV a MŠMT a jejich příspěvkových organizací, zaměstnanci úřadu práce, výzkumníci, pracovníci z akademické sféry, zástupci neziskového sektoru, vzdělávací instituce a další odborníci, kteří se specializují na práci s cílovými skupinami. Pro studovanou CS se jednalo o odbornice, které se profesně věnují tématice osob na mateřské a rodičovské dovolené a osob pečujících o osobu blízkou, jejich postavení na trhu práce a dalšímu vzdělávání. V pracovních skupinách byli zastoupeni jak regionální aktéři, tak experti na národní úrovni. Konkrétní složení pracovní skupiny věnované dalšímu vzdělávání osob na mateřské a rodičovské dovolené a osob pečujících o osobu blízkou najdete v příloze 3 této zprávy. Pracovní skupina se scházela ve složení 3–6 osob přibližně každých 14 dní po dobu jednoho roku. Celkem proběhlo 23 setkání této expertní skupiny. Z každého jednání byl pořízen zvukový záznam a podle něho zápis, který byl vždy poskytnut ke zpětnému doplnění a upřesnění všem účastníkům dané pracovní skupiny. Jako samostatný výstup vznikl z každého jednání PS analytický výstup k probíranému tématu, který byl rovněž vždy poskytnut ke zpětné revizi všem účastníkům. Na úvodním setkání PS došlo k odsouhlasení definic a klíčových pojmů, které jsou jednotně užívány v rámci celého projektu Kooperace, i struktury pro šablony jednotlivých výstupů. Všechny tyto podklady připravil RT dle projektové metodiky Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce (KOOPERACE, 2014i). Členové realizačního týmu měli v pracovní skupině roli moderátorů a analytiků, kteří na každé setkání PS připravili scénář, podle kterého jednání probíhalo. Pracovní skupina se scházela vždy nad konkrétním materiálem nebo tématem, k němuž realizační tým připravil podklady. Zároveň účastníci pracovní skupiny aktivně přicházeli s další tématy a materiály vztahujícími se ke skupině. V případě, že PS postrádala vhodného zástupce pro analýzu konkrétní problematiky nebo představení příkladů dobré praxe, byli na ni zváni ad hoc hosté, obvykle realizátoři konkrétních projektů nebo odborníci na danou problematiku. Cílem pracovních skupin byly, kromě analýzy dostupných zdrojů, především popis a analýza samotné skupiny na trhu práce, identifikace její aktuální situace, zmapování důležitých nástrojů a opatření určených na podporu této skupině včetně zhodnocení jejich účinnosti. Kromě možnosti nechat zaznít škálu relevantních odborných názorů a zkušeností šlo také o hledání konsensu v dané oblasti. Závěry z pracovní skupiny citované v této zprávě vycházejí ze široké shody těchto odborníků na pracovní skupině a ve zprávě jsou vždy citovány pod zkratkou PS. Pokud nad uvedenými informacemi nepanovala shoda, je na to vždy upozorněno na příslušném místě analýzy citací nebo poznámkou pod čarou. Veškeré závěry z PS jsou interpretací garanta pracovní skupiny, který je autorem této zprávy. Závěry z pracovních skupin se prolínají celou analytickou zprávou. 2.1.2

10

Dotazníkové šetření Těžiště této zprávy je kromě setkávání pracovní skupiny založeno na výzkumném šetření, realizovaném v rámci projektu Kooperace na podzim 2014 (dále výzkum Kooperace 2015). Vycházejí z něho především kapitoly 3.2 a 4.2, které obsahují výsledky jak dotazníkového šetření, tak fokusních skupin. Výzkumné šetření bylo primárně zaměřeno na aktuální situaci cílových skupin projektu na trhu práce, zmapování jejich postojů, problémů, bariér a informovanosti v oblasti dalšího profesního vzdělávání. Více viz metodiky projektu Kooperace (Kooperace 2014c, Kooperace 2014h). Výzkum přináší nová a aktuální data o CS, které mohou sloužit jako podklad pro lepší a přesněji zacílenou práci s ní. Realizační tým spolu se zástupci PS vytvořil seznam hypotéz a tematických okruhů výzkumu. Samotné dotazníkové šetření bylo zajištěno dodavatelem, ve veřejné zakázce zvítězila výzkumná agentura IPSOS, s.r.o. Agentura byla zodpovědná za naprogramování dotazníku, sběr dat podle zvolených kritérií, čištění a kódování dat a zpracování základních analýz. Za podrobnější zpracování dat byli zodpovědní autoři jednotlivých analytických zpráv z řad členů realizačního týmu. Samotnému dotazníkovému šetření předcházela kvalitativní část v podobě čtyř fokusních skupin3, jejichž cílem bylo ověřit a zpřesnit navrhované hypotézy a tematické okruhy. Jedna fokusní skupina se konala se zaměstnavateli (Praha), jedna zahrnovala zaměstnance a OSVČ (Prostějov), dvě skupiny se zaměřovaly na CS osob z řad nezaměstnaných (Praha, Jihlava). Zjištění z fokusních skupin sloužila jako podklad ke konstrukci dotazníků. Vytvořeny byly tři samostatné verze dotazníků v délce do 30 minut – jeden pro zaměstnavatele, druhý zaměstnance a OSVČ, třetí pro osoby nezaměstnané a ekonomicky neaktivní. Poslední dotazník v sobě zahrnoval i otázky pokládané pouze vybraným cílovým skupinám. Dotazníky byly pilotně ověřeny na 1 % z každé kategorie respondentů a výsledky pilotáže byly použity pro zpřesnění finální verze dotazníku. Celkový šetřený vzorek byl 4 500 respondentů. Jednotlivé cílové skupiny byly ve vzorku zastoupeny proporcionálně ve velikosti zabezpečující dostatečnou spolehlivost výběrového vzorku. Pokud mohl jeden respondent spadnout zároveň do více skupin na trhu práce, bylo přípustné ho počítat pouze do jedné z nich. Výběr respondentů z CS byl veden kvótními kritérii podle kraje, pohlaví, věku a vzdělání. Kvóty byly odvozeny především od SLDB 2011. Jednotlivé podskupiny ve výběrovém vzorku včetně typu použitých kvót a počtu respondentů připadajících do každé podskupiny zachycuje tabulka 1. 2.1.3

Tabulka 1 Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření

Ekonomicky aktivní

Nezaměstnaní a

Cílová skupina

Minimální velikost vzorku

Zaměstnavatelé

500

Kraj

Velikost

Zaměstnanci

1000

Kraj

OSVČ

600

OZP Nízko kvalifikovaní

Kvóty

Pohlaví

Typ vlastnictví Věk

Vzdělání

Příjem

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

Příjem

400

Kraj

Pohlaví

Věk

-

-

400

Kraj

Pohlaví

Věk

-

-

Fokusní skupiny je nutné odlišit od pracovních skupin složených z odborníků na danou cílovou skupinu (podrobněji 2.1.2). Respondenty fokusních skupin byli přímo zástupci jednotlivých cílových skupin. 33

11

ekonomicky neaktivní

Osoby na MD/RD a pečující Osoby do 25 let Osoby 50–65 let OOSV Zdroj: Kooperace 2015

400

Kraj

-

Věk

Vzdělání

-

400

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

-

400

Kraj

Pohlaví

Věk

Vzdělání

-

400

Kraj

Pohlaví

Věk

-

-

Samotný sběr dat probíhal v průběhu října a listopadu 2014 za využití CAPI a CASI metod sběru dat. Cílové skupiny disponující dostatečnými znalostmi a dovednostmi ve využívání internetu a přístupem k počítači (zaměstnanci, zaměstnavatelé, OSVČ, osoby do 25 let, ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující) byly dotazovány z důvodů finanční úspory online, za využití panelu respondentů dodavatele. U CS, u nichž nebylo možné online dotazováním zajistit reprezentativní data (nezaměstnaní z řad OZP, osoby s nízkou kvalifikací, osoby ve věku 50–65 let a osoby ohrožených sociálním vyloučením), bylo dotazování provedeno metodou rozhovoru face-to-face za využití sítě tazatelů vybavených notebooky. Jak je vidět v tabulce 1 pro studovanou CS nebyla vytvořena kvóta na zastoupení osob na MD/RD a osob pečujících o osobu blízkou. Neexistence tohoto požadavku vyplývá z projektové žádosti, kde byl počet kvót striktně nastaven. S ohledem na souběžně probíhající analytický projekt Podpora neformálních pečovatelů ve Fondu dalšího vzdělávání, který se ve svých analýzách i dotazníkovém šetření úzce zaměřil na cílovou skupinu osob pečujících o osobu blízkou, nebyla tato kvóta doplněna. Nasbírán byl vzorek 28 osob pečujících o osobu blízkou, který však svou velikostí neumožňuje statistické porovnání. Výsledky šetření ve vztahu ke skupině osob pečujících o osobu blízkou jsou pouze indikativní. Kapitola věnovaná osobám pečujícím o osobu blízkou tak bude především shrnutím poznatků odbornic z pracovní skupiny a bude tak svým rozsahem stručnější než kapitola zaměřená na osoby na MD/RD. Pro získání detailnější pohledu na postavení a specifika CS osoby pečujících o osobu blízkou doporučujeme prostudovat výstupy z výše zmíněného projektu Podpora neformálních pečovatelů. Údaje o účasti, postojích, motivacích a bariérách k DPV však tato analýza neobsahuje. Analýza dat ukázala nutnost srovnávat skupinu osob na MD/RD se skupinou pracujících žen v reprodukčním věku (18–40 let), neboť je ze všech dotazovaných skupin na trhu práce CS nejblíže. Pracujícími ženami jsou v práci míněny ženy zaměstnané nebo OSVČ. Poměr nasbíraných vzorků pro každou skupinu (zaměstnané ženy 15–40 let n=275, OSVČ ženy 15–40 n=77) je 78 % ku 22 %, což neodpovídá skutečnému zastoupení zaměstnankyň a OSVČ mezi ženami. Data tak byla převážena na reálné zastoupení těchto skupin, tzn. OSVČ byl snížen podíl na 10 %. Při analýze dat se u části CS (OOSV, osoby na MD/RD, osoby s nízkou kvalifikací) objevila nutnost podrobit dílčí závěry z dotazníkového šetření bližšímu zkoumání. Za tímto účelem byla realizována druhá vlna fokusních skupin, kterou zajistil dodavatel FOCUS – Centrum pro sociální a marketingovou analýzu, s.r.o. Kvalitativní šetření bylo realizováno v červnu–červenci 2015. Pro osoby na MD/RD proběhla jedna fokusní skupina (Praha), 4 mini fokusní skupiny proběhly s osobami s nízkou kvalifikací (Prostějov, Karlovy Vary, Chomutov, Brno) a osobami ohroženými sociálním vyloučením (Praha, Liberec, Zlín, Tábor). Jedna fokusní skupina proběhla s osobami dlouhodobě nezaměstnanými v Ostravě. Fokusní skupina zaměřená na MD/RD se věnovala 12

vztahu zástupkyň z řad MD/RD k DPV. Zaměřila se především na důvody účasti/neúčasti na vzdělávacích aktivitách různého typu, jejich hodnocení a významu ve vztahu k zaměstnání. Dále se věnovala problematice flexibilních forem práce jako cesty, jak usnadnit návrat této skupiny na pracovní trh.

2.2

Definice dané skupiny na TP

V projektu Kooperace se pracuje s následující definicí popisované skupiny: nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní osoby ve věku 15–65 let, které jsou na mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo pečují o osobu blízkou (seniora, dítě se zdravotním postižením, o nevyléčitelného, postiženého či těžce nemocného člena rodiny). Z definice vyplývá, že se skupina skládá ze dvou podskupin – lidé na MD/RD a osoby pečující. Tyto podskupiny sice mají společné znaky (především péči), ale je třeba mít na zřeteli i jejich odlišnosti. Než budou tyto rozdíly popsány, je nutné se zastavit nad podrobnějším vymezením osob na mateřské a rodičovské dovolené. Již samotné označení období péče o dítě jako „dovolené“ je značně problematické. Na tomto místě však upustíme od diskuse nad správným označením této životní etapy, ale budeme se zabývat vymezením tohoto termínu. Za období mateřské či rodičovské „dovolené“ se obecně považuje doba, kdy zaměstnaná osoba opouští na určitou dobu pracovní trh, aby mohla pečovat o dítě. Je nutné si uvědomit, že v takovémto definičním přístupu jsou zcela opomenuty osoby, které před nástupem na rodičovskou dovolenou byly bez práce – studující a nezaměstnané osoby. Z tohoto důvodu bude v předložené studii chápána mateřská a rodičovská dovolená šířeji jako období, kdy osoba pobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek.4 Definice užitá v práci tak zahrnuje osoby před nástupem na MD/RD zaměstnané na dobu neurčitou, určitou, nezaměstnané, studující a osoby v domácnosti. Dalším úskalím je označení skupiny jako ekonomicky neaktivní a nezaměstnané. Osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství, která je hrazena ze sociálního pojištění, jsou v běžné statistice považovány za osoby ekonomicky aktivní. Naopak osoby pobírající rodičovský příspěvek, jakožto sociální dávku, jsou ve statistice řazeny mezi ekonomicky neaktivní. Při analýze bude na tento fakt brán zřetel. Jak již bylo zmíněno výše, sledovaná skupina osob na MD/RD a osob pečujících je značně odlišná a vnitřně heterogenní. První rozdíl je ve věkové struktuře podskupin, neboť pečujícími osobami jsou většinou lidé starší (Hrkal a kol. 2011: 69), naopak počátek mateřství je biologicky limitován a po 45. roce již většinou nenastává. Další diference mezi skupinami je v časovém omezení doby péče. U osoby na mateřské popřípadě rodičovské dovolené je zcela zřetelně stanovena doba návratu na pracovní trh. Naopak u pečujících o osobu blízkou se jedná o dlouhodobější péči s nejasným termínem návratu na pracovní trh, následkem čehož je příprava na návrat i samotný návrat na pracovní trh této skupiny mnohem složitější. Péče o osobu blízkou pak může končit mnoha způsoby (například umístěním osoby blízké do zařízení pečující o nemocné, ukončením potřeby pečovat o blízkou osobu, úmrtím blízké osoby). Rozdíl mezi skupinami lze také spatřovat v příčinnosti stavu. Rodičovství je stavem, na kterém se lidé sami „podíleli“, ať už plánovaně, nebo neplánovaně. Naopak nutnost pečovat o osobu blízkou přichází často neplánovaně, bez osobního zavinění. S mateřstvím je, v případě, že se nejedná o osvojení dítěte, taktéž spojena přípravná doba, kterou představuje 9 měsíců těhotenství. Ta u pečujících často také absentuje. Dalším rozdílem mezi skupinami je také četnost kontaktu s dalšími lidmi. Osoby pečující jsou častěji izolovány, neboť jsou mnohem více vázány na Vymezení peněžité pomoci v mateřství a rodičovské dovolené platné v roce vzniku práce (2015) je součástí přílohy č. 4. 4

13

osobu, o kterou pečují (Jeřábek a kol. 2005: 61). Ze všech těchto aspektů vyplývá také rozdílná psychologická náročnost. Lidé na rodičovství povětšinou aspirují (Šťastná, Žáčková a kol. 2010: 27–31). Naopak osoby pečující si péči o osobu blízkou nijak neplánují, jsou většinou vystaveny mnohem vyšší psychické zátěži, často u nich hrozí syndrom vyhoření. Další odlišnost lze vidět v rozdílné povaze potřebných informací. Osoby pečující zejména na počátku péče také potřebují mnohem odbornější informace a mají jich nedostatek (Dohnalová, Hubíková 2013: 11). Diference mezi skupinami je též ve společenském povědomí a vnímání rodičovství a péče o osobu blízkou. Obecně platí, že problematika rodičovství/mateřství je mnohem více zobrazována v médiích (PS) než téma péče o osobu blízkou. Je to dáno nejen atraktivitou tématu – „starými a nemocnými se nikdo nechce zabývat“. Dalším důvodem je snadnější uchopitelnost problematiky lidí na MD/RD , jejichž problémy jsou více homogenní. Ačkoli definice skupiny je shodná s obecně užívaným pojetím, je vnitřně silně heterogenní. V podstatě se překrývá se všemi ohroženými skupinami na trhu práce v rámci projektu. Výrazněji lze tento překryv pozorovat u podskupiny osoby pečující o osobu blízkou. Tito lidé často spadají do skupiny: ohrožení sociálním vyloučením, osob s nízkou kvalifikací a do osob ve věku 50–64 let (dle výsledků SILC byly dvě třetiny pečujících osob starší 50 let (Hrkal a kol. 2011: 69)). Osoby spadající do více ohrožených skupin pak hendikepy na pracovním trhu kumulují. Necelá šestina lidí na rodičovské dovolené spadá do skupiny osob mladších 25 let. Z výše uvedeného vyplývá silná odlišnost obou zkoumaných podskupin a mnohá specifika zkoumaných podskupin. Pro jejich přesnější pochopení budou analyzovány odděleně.

14

3 Osoby na mateřské a rodičovské dovolené 3.1

Postavení skupiny na trhu práce

Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita Osob na MD/RD je v populaci přibližně 300 tisíc, tvoří 4 % osob ve věku 15–64 let, skupina je z 98 % zastoupena ženami. V roce 2014 byl průměrný měsíční počet příjemců rodičovského příspěvku 279 tisíc osob, z nichž 98 % byly ženy (tabulka 2). Zastoupení mužů ve skupině je v posledních letech přibližně 1,8 % s postupným mírným nárůstem (ČSSZ 2015). Dle sčítání lidu, domů a bytů z roku 20115 bylo celkem na mateřské dovolené 95 700 osob, na rodičovské dovolené bylo ve stejném roce dle VŠPS6 přibližně 186 tisíc. 3.1.1

Volba mezi mateřstvím a zaměstnáním nabízí ženám v ČR pouze jedno ze dvou krajních řešení – zůstat doma, nebo pracovat na plný úvazek. V zaměstnanosti žen tak ve věkových skupinách s nejvyšší plodností 25–34 let dochází k hlubokému propadu (ve srovnání s dalšími zeměmi EU) (Bartáková 2008). Po nástupu do práce pak žena dosahuje ve srovnání se západními zeměmi výrazně vyšších počtů odpracovaných hodin – nastupuje totiž zpravidla na celý úvazek (v západních zemích na částečný) (Kalíšková, Münich 2012). S problémem návratu žen na pracovní trh je také spojena otázka ideální délky trvání RD. Jak ukazují data o zaměstnanosti, typická je pro návrat na trh práce doba tří let (Kalíšková, Münich 2012). Zjištění potvrzuje také výzkum realizovaný Prostorem pro rodinu, kterého se účastnilo 186 respondentek (Prostor pro rodinu 2008). Z výzkumu realizovaného Sítí mateřských center (Kolínská 2010) vyplynulo, že tři roky jsou vnímány jako ideální věk dítěte pro návrat matky do práce na plný úvazek. Dotazováni byli oba rodiče, zatímco muži měli pocit, že návrat na trh práce by mohl být realizován i o rok dříve, naopak 28 % žen zastávalo názor, že by to mělo být ještě později. Na částečný úvazek by nepracoval žádný z respondentů dříve než po půl roce dítěte. Stejné výsledky dokládají data z výzkumu Kooperace. Přirozeně je klíčovým faktorem určujícím délku mateřské počet dětí. Zatímco s jedním dítětem zůstávají ženy většinou doma 2–3 roky, pokud mají více dětí po sobě, jsou na MD/RD v průměru čtyři roky. Dlouhotrvající MD/RD je zapříčiněna jak malým počtem zařízení věnujících se péči o děti do tří let věku, tak přetrvávající nízkou důvěrou v tato zařízení a společensky vyzdvihovanou důležitost péče matky o dítě do tří let. Pro českou společnost je typický normativní diskurs mateřství, který kromě vhodného věku matky pro porod prvního dítěte stanovuje i podobu péče o dítě do tří let věku (dlouhá mateřská dovolená, matka patří k dítěti a nepotřebuje pomoc) (Dudová 2008). S podobnými mýty v péči o děti pracuje také Hašková ve své studii (2012). Zde identifikuje tři mýty péče o děti v české společnosti: Mýtus A – každý přece ví, že zařízení denní péče jsou pro děti do tří let škodlivá. Mýtus B – čeští odborníci prokázali, že jesle jsou pro děti nebezpečné. Mýtus C – pro děti je přirozené, aby se svou matkou zůstávaly doma až do tří let. Ve svém důsledku má společenské očekávání delšího období absence žen na trhu práce další konsekvence na pracovní uplatnění žen: snižuje se pravděpodobnost kariérního postupu, vzniká tzv. skleněný strop v kariérním postupu, velké rozdíly v průměrných mzdách mezi muži a ženami, deficit průběžně financovaného penzijního systému (Kalíšková, Münich 2012).

Od roku 2011 nerozlišuje statistika Výběrového šetření pracovních sil osoby pečující a osoby na rodičovské dovolené, nelze tak zjistit přesná čísla. 6 Výběrové šetření pracovních sil realizuje Český statistický úřad každý čtvrtrok. 5

15

Graf 1 Pracovní status před MD/RD, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q6: Jaký byl Váš pracovní status před tím, než jste nastoupil/a na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou?

Nejisté postavení žen na trhu práce potvrzují také data z výzkumu projektu Kooperace (2015). I když ženy7 nastupují na MD/RD ze zaměstnání se smlouvou na dobu neurčitou, nemají tuto práci při návratu na pracovní trh jistou (graf 1). Navzdory tomu, že před nástupem na MD/RD mělo práci na dobu neurčitou 61 % žen, během období MD/RD počítá s nutností si hledat práci téměř 70 % dotázaných. Z žen zaměstnaných na dobu neurčitou počítá s jistým zaměstnáním pouze necelá polovina 46 % (graf 2). Dále platí, že s nižším vzděláním roste podíl žen, které deklarují, že počítají s nutností hledat práci. Z fokusních skupin realizovaných po dotazníkovém šetření vyplývá hypotéza, že původ této nejistoty zaměstnání pravděpodobně zapříčiňuje velmi dlouhé období MD/RD. Pečující o dítě ztrácí kontakt se zaměstnavatelem i s kolektivem pracovníků, v některých oborech výrazně klesají znalosti i orientace v nových trendech a technologických změnách. Z fokusních skupin před dotazníkovým šetřením také vyplynulo, že s nástupem do práce po MD/RD je spojována často i oprávněná obava zaměstnavatele z časté absence z důvodu vysoké nemocnosti dítěte/dětí. V rámci výzkumu mezi zaměstnavateli (Kooperace 2015) byla položena otázka na srovnání potenciálních uchazečů o zaměstnání. Respondentům bylo řečeno, že všichni uchazeči mají stejné předpoklady pro danou pozici. I když byla otázka hypotetická, odhalila přetrvávající stereotypy ve výběru pracovníků. Žena po MD/RD pak patří mezi nejméně poptávané pracovníky (graf 3), skončila na předposledním místě. V případě, že si ženy hledají práci, využívají k tomu z 87 % internetové portály, ze 73 % známé a z 66 % úřady práce (graf 4). Využívají tak stejné zdroje jako ostatní ohrožené skupiny na trhu práce dotazované v rámci projektu Kooperace.

Vzhledem k zastoupení mužů mezi osobami na MD/RD, které se pohybuje okolo 2 %, nebyli muži zařazeni do kvóty pro studovanou CS. V práci jsou tak při interpretaci dat ženy/matky/dotazované/respondentky ekvivalenty. 7

16

Graf 2 Plán návratu na pracovní trh, všechny dotazované na MD/RD vs. ženy s pracovní smlouvou na dobu neurčitou

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q7: Jaký očekáváte návrat do práce po mateřské/rodičovské dovolené? Kategorie s četností nižší než 5 % u celého vzorku nejsou v grafu zobrazeny.

Graf 3 Průměrné pořadí výběru hypotetických uchazečů o práci, zaměstnavatelé všichni dotazovaní

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka: Seřaďte prosím, následující fiktivní osoby podle toho, jak pravděpodobné je, že byste je ve vaší společnosti zvažovali zaměstnat. 1 znamená vybraný na prvním místě, tzn. čím nižší číslo tím lepší umístění. Řazeno dle nejčastěji vybraných. Možnost vybrat více odpovědí.

17

Návrat na pracovní trh CS je v některých případech spojen se změnou původní práce či profese. Na své původní místo se vrací přibližně jedna třetina žen (Kuchařová a kol. 2006: 32). Z výzkumu Kooperace (2005) vyplývá, že drtivá většina žen (89 %) je ochotna pracovat mimo svůj obor a výrazně se tak odlišují od ostatních ohrožených skupin dotazovaných v rámci výzkumu Kooperace (2015). Matky s nízkou kvalifikací pak mají s uplatněním po MD/RD větší problémy. Kvalifikovanější ženy mají vyšší nabídku pracovních příležitostí a také mohou častěji využít možností flexibilních forem práce (Kuchařová a kol. 2006: 34; Kuchařová a kol. 2009: 19–20). Kolik matek po RD má možnost využívat flexibilních forem práce, není prozatím zjištěno. Využívání flexibilních forem práce však není moc časté, neboť obecně v ČR platí, že matky se vracejí spíše na celý pracovní úvazek.

Graf 4 Zdroje využívané při hledání práce, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q8: Jak hledáte / Budete hledat práci? Řazeno do nejčastěji zvoleného zdroje, možnost více odpovědí. Kategorie s četností nižší než 5 % nejsou v grafu zobrazeny.

18

Graf 5 Ochota pracovat mimo obor, ve kterém působím, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q14: Jste ochotný/á pracovat mimo obor, který dobře znáte?

Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých 5 letech Postavení skupiny na trhu práce se dlouhodobě významně nemění (Barvíková, Österle 2013: 245). Skupina osob pobírajících rodičovský příspěvek je tvořena téměř výhradně ženami, muži tvoří necelá 2 % (tabulka 2). Velikost skupiny je přirozeně determinována úrovní porodnosti v ČR. Posledních 5 let nepřineslo do reprodukčního chování české populace významné změny a pokračuje tak trend nastartovaný po sametové revoluci – nízká úroveň plodnosti (v roce 2014 byla 1,53 dítěte na ženu), mateřství realizované ve vyšších věkových kategoriích (průměrný věk matky 30,6). Děti se rodí ženám především ve věkovém rozmezí 25–34 let, přičemž zastoupení věkové skupiny 25–29 a 30–34 let je stejné (ČSÚ, Demografická ročenka krajů – 2005 až 2014). 3.1.2

Postavení CS na trhu práce je determinováno rodinnou politikou státu a jejím legislativním ukotvením. V tomto ohledu jsou zajímavé proměny právního vymezení rodičovského příspěvku. V historickém pohledu se projevuje snaha státu umožnit ženám během období péče pracovat, samotná délka rodičovské pak prozatím výrazněji ovlivňována není. Současná podoba podmínek vyplácení rodičovského příspěvku byla reformována v roce 2012. (http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/4#1.2). Reforma přinesla prvky zjednodušení vyplácení rodičovského příspěvku, kdy si každá osoba může vybrat délku vyplácení rodičovského příspěvku, jehož suma je pro všechny osoby jednotná.8 Pro zlepšení postavení na trhu práce byla důležitá reforma rodičovského příspěvku z 1. 10. 1994 umožňující výdělečnou činnost během pobírání příspěvku. Od roku 2004 se při poskytování rodičovského příspěvku upustilo od testování výše výdělku pečující osoby (Kuchařová a kol 2006: 6–7). Dále se objevuje především ve společenské diskusi trend vyššího zapojování mužů do péče o dítě. V posledním roce proběhla veřejná debata vyvolaná přímo snahou 8

Určeno několik tarifů dle příjmu rodičů.

19

Ministerstva práce a sociálních věcí navrhnout systém části povinné péče o dítě ze strany muže (Kaiser, 2014), která byla inspirována severskými státy. Jak ukazují čísla, vyšší zapojení mužů prozatím v české společnosti není běžné. Řešením by mohla být osvěta a zacílená propagace zapojení mužů do péče o děti. Velmi pozvolna se mění i společenské vnímání MD/RD ve smyslu spravedlivějšího rozdělení péče mezi ženy a muže (PS). Ženy jsou nespokojené s označováním času stráveného na MD/RD jako „dovolené“. Ve výzkumu Prostoru pro rodinu, kdy 70 % žen s tímto názvem nesouhlasí (mezi nejčastější navrhované označení patřila „péče o dítě“, či „rodičovská péče“) (Prostor pro rodinu 2008). Tabulka 2 Průměrný měsíční počet příjemců rodičovského příspěvku ve vybraných letech

Průměrný měsíční počet 2007 2008 2009 2010 příjemců RD 342,6 359,9 362,5 336,9 RD celkem (v tis.) RD muži (v %) 1,4 1,8 1,7 1,6

2011

2012

2013

2014

323,3

306,7

293,7

278,5

1,8

1,7

1,8

1,8

Zdroj: MPSV

Délka pobírání rodičovského příspěvku se dlouhodobě nemění. Důvodem je společenská norma dlouhé rodičovské dovolené a absence dostatečné sítě zařízení s předškolní výchovou dětí (Kuchařová a kol. 2009: 30–34 nebo Kuchařová a kol. 2006: 45– 46). Často diskutovaným řešením je zřízení firemních školek a dětských skupin. Na jejich skutečném přínosu pro matky však nepanuje shoda. „Já si to u nás neumím představit. U nás mnoho lidí dojíždí a neumím si představit, že by ty ženy s dětmi dojížděly. Dříve tady ta tendence byla, ale pouze jedna matka byla aktivní, že s tím dítětem chtěla dojíždět. Byla by to velká zátěž jak pro dítě, tak i pro matku.“ (PS – DK). „To je asi hodně specifické u organizace. Podobnou skupinu má i úřad Jihomoravského kraje a tam o to byl obrovský zájem. Firemní mateřská školka Lentilka funguje pro děti od 2,5 let.“ (PS – KN). Regionální rozdíly Počet osob na rodičovské dovolené se v krajích významně neliší (tabulka 3). Regionální rozdíly jsou především v dostupnosti pomoci ženám s dětmi, přičemž z hlediska institucionální péče trend směřuje k nárůstu počtu a využívání institucí pečujících o děti (Hašková, Křížková 2003: 37, Kuchařová 2009:11–14). Mezi kraje, kde je pomoc výrazně rozvíjena, patří Vysočina, Jihomoravský kraj, dobře je na tom i Praha (PS). Regionální rozdíly jsou v genderovém stereotypu (žena by měla být s dítětem doma), který ve většinové společnosti stále přetrvává. Celkově však situace hodně závisí na místní komunitě a aktivitě obcí. Služby jsou obecně vždy lepší ve městě než na venkově, i když na venkově se již rozjíždějí alternativní formy péče o děti. Velký rozdíl je také ve financích v jednotlivých krajích. Pro obsazenost zařízení péče o děti je pak zásadní počet mladých rodin v dané lokalitě (Kuchařová 2009: 11–12). 3.1.3

20

Tabulka 3 Počet osob na rodičovské dovolené dle krajů v roce 20119

Kraj

Celkem

Podíl na počtu osob v kraji ve věku 15–64 let v %

Liberecký Středočeský Praha Olomoucký Jihočeský Ústecký Jihomoravský Plzeňský Královéhradecký Vysočina Pardubický Karlovarský Moravskoslezský Zlínský

10 400 28 800 27 600 12 400 11 500 14 500 19 900 9 000 8 400 7 300 7 300 4 300 17 100 7 300

3,42 3,27 3,20 2,81 2,62 2,51 2,48 2,28 2,22 2,08 2,06 2,02 1,99 1,80

Podíl na počtu žen v kraji ve věku 15–64 let v % 6,83 6,63 6,39 5,68 5,22 5,00 5,01 4,65 4,51 4,26 4,08 4,10 4,03 3,64

Podíl na počtu mužů v kraji ve věku 15–64 let v % 0,07 0,00 0,00 0,00 0,09 0,10 0,00 0,00 0,00 0,00 0,11 0,00 0,00 0,00

Zdroj: ČSÚ 2011 Trh práce v ČR 1993 – 2011 http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/3103-12-r_2012-10500 Pozn. Řazeno dle podílu osob na rodičovské dovolené na ekonomicky aktivní populaci

Specifické potřeby a problémy skupiny na TP Specifické potřeby CS vyvstávají ze životní situace, ve které se nachází. Jak již bylo popsáno, ve vztahu k pracovnímu trhu se v rámci této skupiny řeší především její návrat na pracovní trh. V tomto případě se stává hlavní problémem skloubení péče o dítě/děti se zaměstnáním, označovaný jako work-life balance. Nadále není řešen nedostatek míst ve státních školkách, jejichž absence nutí ženy zůstávat doma delší dobu. Za ideální je považován stav, kdy by matka mohla postupně přecházet z částečného úvazku na plný a mohla dítě umístit do zařízení péče o děti (PS). Pro české prostředí však není tento přechod typický z důvodu: nízké nabídky flexibilních forem práce, nízké platové hladiny (průměrný plat na poloviční úvazek nevystačí pokrýt základní potřeby), nedostatečné kapacity zařízení péče o děti mladší tří let (METR 2015). V rámci výzkumu Metr 2015, který byl ve své kvantitativní části prováděn na totožném výběrovém souboru jako výzkum Kooperace 2015, byl zjišťován také vztah respondentů k flexibilním formám práce (na základě jejich vlastní deklarace). CS je oproti ostatním ohroženým skupinám více otevřená flexibilním formám práce, především pak částečnému úvazku a sdíleným pracovním místům (graf 6). 3.1.4

Péče o dítě s sebou také přináší vyloučení z „obyčejného“ života, kdy žena opouští na poměrně dlouhé období pracovní kolektiv. Důležité je si uvědomit, že po období péče, které je v České republice oproti ostatním státům EU dlouhé, je nutné umožnit „adaptační období“ před nástupem zpět na pracovní trh. V tomto ohledu by bylo vhodné také vytvořit kvalitní poradenskou síť, která by pomohla osobám po MD/RD usnadnit cestu zpět na pracovní trh.

9

Od roku 2012 nejsou v tabulkách ČSÚ rozděleny osoby na mateřské dovolené a osoby pečující.

21

Graf 6 Zájem o flexibilní formy práce mezi nezaměstnanými a ekonomicky neaktivními lidmi, všichni dotazovaní

Zdroj: Metr 2015 Otázka Q19: Využil/a byste níže uvedené možnosti pracovních úvazků? Osoby na MD/RD a osoby pečující n=427, OZP n=400, nezaměstnaní mladší 25 n=417, nezaměstnaní starší 50 let n=401, osoby s nízkou kvalifikací n=400, osoby ohrožené sociální vyloučením n=400.

Mezi autostereotypy CS, tedy předsudky, které vůči sobě a své pozici ve společnosti mají samotní jedinci v CS, patří především pocit společenské nedoceněnosti (PS). Ta vyplývá z označení období péče jako „dovolené“.

Aktéři DPV ve vztahu ke skupině Významné aktéry ovlivňující DPV ve vztahu k CS a postavení CS na TP jsou obecněji popsány v rámci jiného výstupu projektu Kooperace. Tato podkapitola představí pouze výčet aktérů, kteří jsou důležití ve vztahu k CS. Jedná se především o následující aktéry (PS): 3.1.5









Úřad práce Úřad práce vyplácí rodičovský příspěvek. Přes ÚP hledá práci 66 % osob na MD/RD (graf 4). Jako zdroj informací o DPV jej využívá přibližně třetina osob na MD/RD (graf 13). Lékaři a jejich čekárny Místo, kam osoby na MD/RD často docházejí se svými dětmi, mohou být místem, kde se osoby na MD/RD dozvídají další informace. Personální agentury Jsou využívány častěji než u ostatních ohrožených skupin (PS) ke konci období MD/RD v případě hledání zaměstnání. Soukromé vzdělávací instituce Soukromé vzdělávací instituce hrají významnou roli v rámci DPV, která je ještě posílena relativně malým zapojením středních a vysokých škol do DPV. 22













Významnou část soukromých vzdělávacích institucí zaměřených na další vzdělávání dospělých sdružuje zaměstnavatelská organizace AIVD (Asociace institucí vzdělávání dospělých). U osob na MD/RD jsou využívány jak pro DPV, tak pro vzdělávání zájmové. Stát: zákonodárci a některá ministerstva Zákonodárci a ministerstva nastavují mantinely, ve kterých se ostatní aktéři pohybují. Z tohoto pohledu je zásadním hráčem Ministerstvo práce a sociálních věcí, které svými zásahy upravuje rodinnou politiku, a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které poskytuje dětem vzdělání. Samospráva (obce, magistráty…) Samospráva je velmi často zodpovědná za chod školek, případně zařízení péče o děti do tří let. Především jejich počet v bydlišti určuje počet osob na MD/RD, a tím ovlivňuje jejich možnost návratu do práce. Klíčová je také otevírací doba jeslí a školek. Média (informace, inzeráty) Média (informace, inzeráty) jsou důležitým aktérem ze tří důvodů. Jednak se podílejí na utváření veřejného diskursu, čímž mohou ovlivňovat míru a podobu stereotypů ve společnosti. Zadruhé zprostředkovávají inzeráty nabízející volné pracovní pozice a vzdělávací kurzy. Za třetí, v ČR dnes existuje poměrně velké množství internetových portálů zaměřených na CS, které se staly důležitým zdrojem informací, zkušeností s péčí o dítě. Z hlediska využívání v oblasti trhu práce a informací o DPV je CS významně více využíván internet než tištěná média. Internet jako zdroj informací o volných místech dle výzkumu KOOP využívá 89 % osob na MD/RD (graf 4). Internet však slouží také jako hlavní zdroj informací o DPV, v tomto ohledu jej využívá 67 % osob na MD/RD (graf 13). Nevládní neziskové organizace (NNO) Nevládní neziskové organizace jsou jedním z důležitých aktérů ovlivňující život osob na MD/RD. Hrají významnou roli v posunování vnímání této skupiny ve společnosti, potažmo na trhu práce. Často jsou poskytovatelem vzdělávání, např. skrze projekty ESF, ať už v zájmovém vzdělávání nebo ve vzdělávání profesním. Zasazují se o pomoc s péčí o děti jak v poradenské oblasti, tak zajišťováním a podporou zařízení pečujících o děti předškolního věku. Patří sem například Mateřská centra, Prostor pro rodinu, Centra pro rodinu. SŠ a VŠ Střední a vyšší školy často poskytují prostory pro kurzy DPV a částečně i konkurují soukromým vzdělávacím institucím nabídkou kurzů. Někteří odborníci v PS se domnívají, že střední školy mají mnohem větší kapacitu pro poskytování kurzů DPV, než jakou zatím využívají. Nicméně pro CS hrají spíše okrajovou roli. Zaměstnavatel (současný či budoucí) Zaměstnavatel (současný či budoucí) hraje důležitou roli v celkovém postavení CS na trhu práce.

23

3.2

DPV osob na mateřské či rodičovské dovolené

V rámci projektu Kooperace považujeme za další profesní vzdělávání veškeré vzdělávání realizované po ukončení počátečního (školního) vzdělávání, jehož cílem je zlepšení a aktualizace stávajících kompetencí (znalostí, dovedností) a nabytí nových kompetencí (znalostí, dovedností) umožňujících kariérní růst nebo změnu či získání kvalifikace. To neznamená, že DPV nemůže být získáváno v rámci programů školského vzdělávání. Také např. doplnění si maturitního či vysokoškolského vzdělání může být považováno za další vzdělávání, pokud je od ostatního počátečního vzdělání odděleno např. přechodem na trh práce. Základním východiskem Fondu dalšího vzdělávání jako realizátora projektu Kooperace je tvrzení, že DPV hraje nebo může hrát zásadní roli v zaměstnatelnosti jedince. Typickými formami DPV jsou např. rekvalifikace, kurzy cizích jazyků či kurzy na doplnění základních dovedností s počítačem, ale také firemní vzdělávání zaměstnanců za účelem prohloubení či aktualizování odborných znalostí apod. DPV ve vztahu k CS hraje významnou roli ve čtyřech oblastech. Zaprvé, v případě, že je osoba na MD/RD zaměstnána, je cesta, jak si udržet kontakt se zaměstnavatelem. Zadruhé je cestou, jak si obnovit a dále rozvíjet znalosti a kompetence. Dále umožňuje osobám bez jistého zaměstnání usnadnit cestu návratu na pracovní trh. V neposlední řadě má také význam socializační, neboť díky němu jsou osoby na MD/RD v kontaktu s dalšími lidmi. Účast v DPV Jak ukazují data z výzkumu Kooperace je studium CS v rámci školského vzdělávacího systému spíše výjimečné. Účast v nějaké formě studia uvedla pouhá 4 %. V porovnání se skupinou žen pracujících ve věku 15–40 let CS častěji předčasně ukončuje studia, ve většině případů se jedná o studium střední školy častěji v mladších věkových kategoriích. 3.2.1

Podle výzkumu Vzdělávání dospělých (Rabušicová, 2008: 102) se během 12 měsíců před dotazováním 25 % žen na mateřské dovolené účastnilo neformálního vzdělávání. Výzkum CVVM ze stejného roku (Czesaná, 2006: 9, 12) zjistil účast 24 % žen na RD a v domácnosti v dalším vzdělávání a jen 17 % na neformálním vzdělávání. Kaplanová (2013: 52) ale uvádí, že ženy na RD po úvodní negativní odpovědi ohledně účasti v DV při delším rozhovoru nakonec často uvedou opak, i když se obvykle jedná o zájmové krátkodobé kurzy a nikoli profesní vzdělávání. Ve výzkumu Kooperace 2015 jsme se žen z CS ptali na předchozí zkušenosti s vybranými formami DPV. Jako první se zaměříme na absolvování vzdělávacích kurzů, rekvalifikací, workshopů či seminářů. Z grafu 7 vyplývá, že některou z těchto forem dalšího vzdělávání absolvovala téměř polovina dotázaných; 38 % před více než rokem a 7 % v posledním roce. Jen asi tři procenta respondentů tyto formy dalšího vzdělávání vůbec nezná. Účast na vzdělávání je tak na podobné úrovni jako u ostatních ohrožených skupin na TP.

24

Graf 7 Zkušenost se vzdělávacími kurzy, rekvalifikacemi, workshopy a semináři, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q20: Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání?

Zajímavé je, že z hlediska účasti na těchto formách vzdělávání se nepotvrdila vyšší účast žen před blížícím se nástupem na pracovní trh. Taktéž počet dětí respondentky z hlediska intenzity účasti na DPV nediferencuje ani neroste deklarovaná účast u žen, které mají nejisté zaměstnání (ty, které nemají práci na dobu určitou). Oproti ženám se smlouvou na dobu určitou však respondentky s nejistým zaměstnáním více zvažují svou účast na těchto formách vzdělávání. Graf 8 porovnává CS se zaměstnankyněmi a ženami pracujícími jako OSVČ ve věkové kategorii 18–40 let. Protože CS byla dotazována na vzdělávací kurzy, rekvalifikace, workshopy a semináře souhrnně v jedné otázce, zatímco zaměstnanci a OSVČ byli dotazováni zvlášť na vzdělávací kurzy, zvlášť na rekvalifikace a na workshopy a semináře, bylo třeba konstruovat novou proměnnou, která tyto jejich odpovědi slučuje. Proměnná tak vymezuje ty respondentky, které v posledních 12 měsících absolvovaly alespoň jednu z těchto tří forem dalšího vzdělávání. Z grafu vyplývá, že v posledním roce se pracující ženy vzdělávaly sedmkrát častěji než ženy na MD/RD. Účast na rekvalifikacích CS je srovnatelná s dalšími ohroženými skupinami (graf 9). Pozoruhodná je však skutečnost, že ženy na MD/RD se účastnily rekvalifikací v době před více jak rokem častěji než ostatní ohrožené skupiny, na stejné úrovni jako osoby zaměstnané. Tento fakt poukazuje na skutečnost, že s nástupem na MD/RD ženy přestávají být v oblasti vzdělávání aktivní. Ženy na MD/RD často využívají možnost hrazených rekvalifikací. Nejčastěji se hlásí na administrativní obory, kurzy pro pečovatelky o dítě, pracovníky v sociálních službách, kosmetické kurzy, pedikúru, manikúru (ÚP 2014). Fakt, že nástup na MD/RD znamená posunutí účasti na vzdělávání a udržování si znalostí a dovedností, potvrdily i výsledky z výzkumu PIAAC (2014). Data odhalila výraznější pokles numerických i čtenářských kompetencí spolu se schopností řešit problémy u žen od 25

věkové skupiny 30–34 let oproti mužům ve stejné kategorii. Rozdíl mezi muži a ženami je nejmarkantnější ve věkové skupině 40–44 let. Data naznačují, že nástup na MD/RD často může vést k potlačení potenciálu žen. Graf 8 Porovnání zkušeností se vzdělávacími kurzy, rekvalifikacemi, workshopy a semináři, všichni dotazovaní

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q20: Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Pracující ženy – vážená data za zaměstnané a OSVČ (OSVČ snížena váha na reálné zastoupení mezi pracujícími). Graf 9 Účast na rekvalifikacích v posledním roce a dříve, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q20: Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání?

26

Mezi 180 respondentkami ze vzorku osob na MD/RD, které mají zkušenost s některou z těchto forem dalšího vzdělávání (vzdělávací kurz, rekvalifikace, workshop, seminář), uvedlo 42 %, že si vyhledalo kurz samo, 37 % nabídl kurz zaměstnavatel a 12 % nabídl ÚP. ÚP hradil kurz 58 % respondentek. Polovina osob na MD/RD byla v době absolvování zaměstnána, necelá čtvrtina uvedla, že byla v době absolvování kurzu nezaměstnaná. Z grafu 10 vyplývá, že 30 % respondentek z CS vnímá tento dopad veskrze pozitivně. Graf 10 Hodnocení dopadu absolvování kurzů, workshopů… na možnost najít si práci, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q29: Myslíte si, že absolvování kurzu, workshopů… Vám pomůže při hledání práce? Desetibodová škála

Dále bylo ve výzkumu Kooperace 2015 sledováno vzdělávání formou pracovních stáží v zahraničí. S těmi má v CS zkušenost jen asi 2 % osob na MD/RD. Ostatní pracovní stáž v zahraničí buď nezvažují, nebo tuto možnost vůbec neznají, viz graf 11. Ve vzorku pracujících žen (zaměstnané ženy a ženy OSVČ) ve věku 18–40 (n= 352)10 uvedlo 9 % respondentek, že se někdy stáže v zahraničí zúčastnily a dalších 11 % tuto možnost zvažuje.

10

Data jsou vážena. Podrobněji popsáno v metodologii – kapitola 2.1.3.

27

Graf 11 Zkušenost s pracovní stáží v zahraničí a se stáží ve firmě, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q20: Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání?

Podobně si stojí také účast na stáži ve firmě (graf 11). Z CS uvažuje o účasti na této formě vzdělávání pouze 8 %, tedy podobně jako u pracujících žen ve věku 15–40 let11 (12 %). Účast na stáži ve firmě nezvažuje 69 % respondentek z CS. Zkušenosti se vzděláváním formou online kurzů má necelých 19 % žen na MD/RD (graf 12). Tohoto typu vzdělávání se tak CS účastní mnohem méně často než pracující ženy ve věku 18–40 let. Z pracujících se někdy v historii účastnila online kurzu téměř jedna třetina respondentek. Je pozoruhodné, že tato forma vzdělávání je vnímána jako více „vnucovaná“ než ostatní. Téměř polovina respondentek z CS, které absolvovaly někdy v minulosti kurz (n= 77), deklarovala, že se online kurzů musela účastnit. Mezi 77 respondentkami ze vzorku osob na MD/RD, které mají zkušenost s online vzděláváním, uvedlo 45 %, že si vyhledaly kurz samy, 42 % nabídl kurz zaměstnavatel. 56 % CS bylo v době absolvování online formy vzdělávání zaměstnáno.

11

Data jsou vážena. Podrobněji popsáno v metodologii kapitola 2.1.3.

28

Graf 12 Zkušenost s online kurzem, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q20: Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání?

3.2.1.1 Informační kanály Ženy na MD/RD nejčastěji vyhledávají možnosti dalšího vzdělávání přes internetové portály 67 %, své známé 48 % a ÚP 33 % (graf 13). Informační kanály jsou tak shodné s těmi, které respondentky uváděly při hledání práce (srovnejte s grafem 4). Není překvapením, že internetové zdroje a sociální sítě využívají více osoby mladší a s kratší dobou strávenou na mateřské/rodičovské dovolené, naopak osoby s nižším vzděláním více spoléhají na pomoc ze strany úřadu práce. Oproti ostatním ohroženým skupinám na trhu práce využívají nejvíce informačních zdrojů. Internet využívají dokonce více než mladí nezaměstnaní (67 % MD/RD a 44 % Mladí do 25 let). Graf 14 zobrazuje porovnání využívání informačních kanálů s pracujícími (zaměstnanci a OSVČ). Zajímavý je fakt, že respondentky z řad CS využívají všechny zobrazené informační zdroje nejčastěji. Z tohoto pohledu tak ženy na MD/RD nejsou ohroženy absencí informací. Nejblíže jsou jim v četnosti využívání zdrojů ženy z řad OSVČ, ve věku 18–45 let.

29

Graf 13 Zdroje pro vyhledávání informací o možnostech DPV, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q33: Kde si vyhledáváte informace o možnostech dalšího vzdělávání? Možnost více odpovědí Kategorie s četností nižší než 5 % nejsou v grafu zobrazeny Graf 14 Zdroje pro vyhledávání informací o možnostech DPV – srovnání s pracujícími

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q33: Kde si vyhledáváte informace o možnostech dalšího vzdělávání? Zobrazeny jsou čtyři nejčastější kategorie u CS

3.2.2

Motivace Výzkumy ukazují, že ženy na MD/RD jsou silně motivované k účasti na DPV (Czesaná 2006: 30), a to především kvůli pocitu nejistoty ze své profesní budoucnosti (Donath-BursonMarsteller 2009: 14). Také respondentky v kvalitativním výzkumu Kaplanové (2013) zřídka uvádějí absenci vlastní motivace jako bariéru v DV. Odborníci z PS se domnívají, že silnou 30

motivací může být možnost dosáhnout po absolvování kurzu vyššího platového ohodnocení nebo lepšího místa. Vzdělávání je také cestou, jak si najít čas pro sebe, a jak se odreagovat. Graf 15 Postoje k DPV, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q26: Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým z následujících výroků souhlasíte, nebo nesouhlasíte. Zobrazeny jsou kategorie s nejvyšším zastoupením souhlasu CS.

CS má velmi pozitivní vztah k dalšímu vzdělávání. Výzkum projektu Kooperace 2015 ukázal, že DV je spojováno především s dobrým pocitem z nových informací (50 % zcela souhlasilo) a také z možnosti dalšího profesního růstu (30 % zcela souhlasilo). CS pociťuje zájem ze strany zaměstnavatelů o pracovníky, kteří se rádi vzdělávají. Na druhou stranu je pro CS nadále praxe důležitější než vzdělávání. V rámci výzkumu Kooperace 2015 byl použit nástroj agentury Ipsos speciálně vyvinutý na základě vícedimenzionálního škálování pro měření emoční vazby, v tomto případě k dalšímu vzdělávání dospělých. Respondentky měly na obrázku (graf 16) zvolit pocit, který mají nejvíce spojený s dalším vzděláváním. Jednotlivé pocity, reprezentované kombinací obrázku a slovního označení, jsou rozděleny podle dvou dimenzí do čtyř kvadrantů. Levopravá dimenze představuje negativní (vlevo), resp. pozitivní (vpravo) vnímání dalšího vzdělávání dospělých. Podél vertikální dimenze jsou uspořádány pocity od pasivity (nahoře) k aktivitě (dole).

31

Graf 16 Nástroj pro měření emoční vazby k DPV

Zdroj: Kooperace 2015 Poznámka: Respondenti odpovídali na otázku: „Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Vyberte jeden obrázek, který se podle Vás nejvíce hodí.“ Pojmenování kvadrantů nebylo pro respondenty při výběru obrázku k dispozici. Pro větší verzi schématu viz příloha 5.

Tři nejčastěji zvolené emoce byly „zvědavost“ (pravý horní kvadrant), „normalita“ (pravý horní kvadrant) a „inspirace“ (pravý horní kvadrant). Na základě volby hlavního pocitu byly respondentky rozděleny do čtyř kvadrantů. Srovnání zastoupení respondentek z CS osob na MD/RD s respondenty z řad vybraných skupin z výzkumu Kooperace 2015 ukazuje graf 17. Je z něj patrné, že tato CS je ve svém vztahu k DPV nejpozitivnější ze všech pozorovaných skupin. Srovnáme-li skupinu osob na MD/RD s referenční skupinou pracujících žen ve věku 18–40 let (graf 17), nenalezneme v postojích výraznější rozdíly. CS si tak přináší do období péče o děti pozitivní postoj ke vzdělání, resp. přechod na MD/RD pravděpodobně nemá vliv na postoje žen k DPV.

32

Graf 17 Rozdělení respondentů podle emociálního vztahu k DPV, všichni dotazovaní

Zdroj: Výzkum Kooperace 2015 Poznámka: Jednotlivé koláčové grafy představují: nezaměstnané 50–64 let (vlevo nahoře, n= 401), nezaměstnané do 25 let (vpravo nahoře, n= 400), OSVČ (druhá řada vlevo, n= 608), zaměstnance (druhá řada vpravo, n= 1024), nízkokvalifikované nezaměstnané (třetí řada vlevo, n= 400), osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené (třetí řada vpravo, n= 402), nezaměstnané ohrožené sociálním vyloučením (vlevo dole, n= 400) a nezaměstnané osoby se zdravotním postižením (vpravo dole, n= 400).

33

Graf 18 Emocionální vztah k DPV – kvadranty, všechny dotazované

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q24: Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Pracující ženy – vážená data za zaměstnané a OSVČ (OSVČ snížena váha na reálné zastoupení mezi pracujícími). Graf 19 Emocionální vztah k DPV – klastry, všechny dotazované

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q24: Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Pracující ženy – vážená data za zaměstnané a OSVČ (OSVČ snížena váha na reálné zastoupení mezi pracujícími).

34

Nástroj na měření emoční vazby k DPV umožňuje také rozdělit emoce do několika klastrů. Znázornění takto rozdělených pocitů ukazuje graf 19. Ženy na MD/RD spojují DV v 35 % s pocity zájmu a zvědavosti, 27 % respondentů spojuje DPV s pocity nadšení a inspirace. I tento detailnější pohled ukázal na shodné postoje pracujících žen a žen na MD/RD.

Bariéry (objektivního rázu) Ženy na MD/RD by uvítaly jednak finanční podporu svého vzdělávání, ale také kurzy spojené s nabídkou hlídání dětí (Donath-Burson-Martesteller 2009: 19). Ze stížností žen na nevhodnou večerní dobu konání kurzů u Kaplanové pak vyplývá, že by rády viděly širší nabídku kurzů v jiných časech, které by pravděpodobně byly zaměřeny přímo na ně. Dle odborníků z PS lze v posledních letech sledovat trend doplňování kurzů pro osoby na MD/RD o hlídání dětí. Data z výzkumu Kooperace 2015 dokládají, že třetina žen na MD/RD nemá komu svěřit péči o dítě (graf 20), více jak polovina dotázaných však může alespoň na určitou dobu svěřit své dítě někomu z rodiny či přátel. 3.2.3

Graf 20 Možnost využití pomoci s péčí v okolí, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q10: Máte ve svém okolí někoho, kdo by se alespoň na určitou dobu mohl o Vaše dítě nebo o člověka, o kterého pečujete, postarat a zastoupit Vás?

Subjektivně je hlavní bariérou neúčasti na dalším vzdělávání pocit jeho neužitečnosti (graf 21), jak se potvrdilo z výzkumu Kooperace 2015. Zásadní bariérou žen na RD a v domácnosti je nedostatek času (Czesaná 2006: 30, DBM: 15) vyplývající z rodinných povinností spojených navíc s péčí o domácnost. Konkrétní podobu má tato bariéra v absenci náhrady za sebe při hlídání dětí a také v nevhodné, večerní době konání většiny kurzů, kdy se žena musí věnovat dítěti (Kaplanová 2013: 70).

35

Graf 21 Postoje k DPV, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q26: Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým z následujících výroků souhlasíte, nebo nesouhlasíte. Graf 22 Důvody neúčasti na rekvalifikaci, kurzech, workshopech,… všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q22: Proč nezvažujete | vzdělávací kurzy, rekvalifikace, workshopy ani semináře? Zobrazeny kategorie s vyšší četností než 5 %

Podobný závěr vyplývá i z výzkumu projektu Kooperace 2015 (graf 22), kde péči vidí jako hlavní důvod neúčasti na vzdělávání 22 % dotázaných. Velká část matek v domácnosti pociťuje nedostatek peněz jako bariéru (RR: 106, DBM: 19), ve výzkumu vidělo tento důvod 36

jako bariéru 53 % dotázaných z CS. Naopak dostupnost DV bariérou není (Kaplanová 2013: 65). Dle odborníků z PS je významná část bariér zapříčiněna nedostatečnou společenskou podporou ke vzdělávání, a to zejména na úrovni rodiny. Tyto genderové stereotypy převládají na vesnici i ve městech. U vzdělanějších vrstev je naopak tlak na to, aby ženy na RD ještě zároveň pracovaly, takže se dostávají často do konfliktu práce a péče o rodinu. Co se týče eventuální aktivity zaměstnavatelů, podle VÚPSV (2006: 89) jsou matky na RD ze vzdělávacích kurzů pro zaměstnance téměř vždy vyloučeny, ale jak respondentky výzkumu, tak zaměstnavatelé jsou skeptičtí ohledně možností zapojení zaneprázdněných matek do DPV zaměstnanců. 3.2.4 Pozadí postojů k DPV Postoje k dalšímu vzdělávání jsou zachyceny v bateriích otázek, z nichž byla většina analyzována v sekcích o motivaci a bariérách. Vypovídající hodnotu získaných reakcí na jednotlivé výroky lze zvýšit tak, že se pokusíme objevit společné pozadí reakcí na některé skupiny výroků. V pozadí je předpoklad, že postoj k dalšímu vzdělávání není jednorozměrný, nýbrž se skládá z více faktorů, které jsou různě silné u různých (pod)skupin osob na MD/RD. Byla tak provedena faktorová analýza, do níž vstoupily následující výroky, přičemž svůj postoj vůči nim respondenti vyjadřovali na škále od 1 – „Vůbec nesouhlasím“ do 10 – „Naprosto souhlasím“:

Bojím se, že bych kurzy nezvládl/a. Nemám chuť už se něco dalšího učit. Necítím se dobře ve školním prostředí. Nemám na vzdělávání čas. Potřebuji se vzdělávat, abych našel/a práci. Potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky. Je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od úřadu práce, než kdyby se nevzdělával. Mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím. Zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dál vzdělává.

Před faktorovou analýzou byly původně negativně formulované výroky rekódovány tak, že jednotlivým odpovědím byly přiřazeny opačné hodnoty. Díky tomu vstoupily všechny výroky do analýzy se škálou orientovanou v pozitivním směru, kde 10 znamená souhlas s potřebností, dostupností, smysluplností dalšího vzdělávání nebo vyjádření vlastního zájmu o něj. Na tomto místě jsou uvedeny hlavní výsledky a interpretace analýzy, podrobnější výsledky obsahuje příloha 7.

37

Faktorovou analýzou byly zjištěny tři důležité faktory, které stojí v pozadí postojů osob na MD/RD k dalšímu vzdělávání. Výroky, které nebyly v silné míře syceny žádným faktorem, byly vyřazeny12. 1) První faktor je silný (faktorové zátěže větší než 0,6) zejména v reakcích na následující výroky (řazeno podle velikosti zátěže): Bojím se, že bych kurzy nezvládl/a. Nemám chuť už se něco dalšího učit. Necítím se dobře ve školním prostředí. Nemám na vzdělávání čas. Faktor byl nazván afinita ke studiu.

2) Druhý faktor je silný (faktorové zátěže větší než 0,6) zejména v reakcích na následující výroky (řazeno podle velikosti zátěže): Potřebuji se vzdělávat, abych našel/a práci. Potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky. Faktor byl nazván nezbytnost k uplatnění na TP.

3) Třetí faktor je silný (faktorové zátěže větší než 0,6) zejména v reakcích na následující výroky (řazeno podle velikosti zátěže): Je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od úřadu práce, než kdyby se nevzdělával. Mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím. Zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dál vzdělává. Faktor byl nazván využitelnost DV.

Nižší afinita ke studiu je u žen s více než dvěma dětmi a u žen s nižším vzděláním. Vyšší potřebnost a nezbytnost vzdělávání k uplatnění na trhu práce pociťují ženy, které si hledají v současnosti práci, dále ty, kterým se blíží návrat na trh práce, a také ty, jež jsou více ochotné pracovat mimo obor. Faktor využitelnosti charakteristik.

12

nediferencovala

žádná

Jejich výčet obsahuje příloha 7.

38

ze

zkoumaných

sociodemografických

3.3

Vybrané nástroje ve vztahu ke skupině

V rámci projektu Kooperace jsou rozlišovány nástroje legislativní, informační, administrativní a ekonomické. Z informačních nástrojů lze jmenovat především obecné nástroje jako JobTip či Dat, které ale nejsou zaměřeny specificky na CS a často trpí problémem nedostatečné aktualizace (pro podrobnější informace viz dokument XXX). Mezi administrativní nástroje řadíme pro účely projektu Kooperace např. NSK, NSP či rekvalifikace (obecně o těchto nástrojích pojednává dokument XXX). V této kapitole je popisováno NSK, protože vztah k NSK byl jedním z předmětů dotazníkového šetření v rámci výzkumu Kooperace 2015. Rekvalifikace ve vztahu k CS byly pojednány již v kapitole 3.2.1 DPV dané skupiny. Konečně za ekonomické nástroje považujeme především ESF, který zpravidla za spolufinancování ze státního rozpočtu slouží jako hlavní finanční zdroj pro ostatní nástroje. ESF je pojednán v dokumentu XXX, ale specificky popsán v kapitole nebude. Národní soustava kvalifikací Národní soustava kvalifikací (NSK) je založena na oficiálním uznávání/potvrzování prokázaných znalostí získaných mimo formální vzdělávací systém. V rámci výzkumu Kooperace 2015 bylo zkoumáno, jak respondenti NSK znají a jak celý koncept hodnotí. Nejprve jim byla položena otázka na spontánní znalost,13 ve které pouze 7 % žen na MD/RD uvedlo, že ví o možnosti získat státem uznané potvrzení toho, co umí. Koncept NSK byl následně stručně představen a dále byla položena otázka, zda respondenti o NSK již dříve slyšeli. Mezi osobami na MD/RD odpovědělo kladně stejné procento dotázaných 7 %. Důvodem relativně malé spontánní i podpořené znalosti může být fakt, že NSK je stále ještě relativně novým a ne plně rozvinutým systémem. Koncept byl dále respondentkami hodnocen. Přestože hodnocení konceptu proběhlo na základě pouze stručného představení v rámci dotazníkového šetření, zdá se, že lidé většinou myšlenku uznávání kvalifikace hodnotí pozitivně (88 % dotázaných z CS, n=402). Jak je vidět z grafu 23, přibližně třetinu pak napadla dovednost, kterou by si takto mohli nechat oficiálně potvrdit.

Znění otázky: „Je možné, že dlouhodobě děláte dobře nějakou činnost, na kterou nemáte žádné oficiální potvrzení ze školy. Existuje podle Vás nějaká možnost, jak získat státem uznané potvrzení toho, co umíte, aniž byste museli chodit do školy?“ Možné odpovědi: „Ano, o takové možnosti vím“; „O ničem takovém jsem neslyšel/a“; „Nevím o takové možnosti, ale měla by být“; „Nevím, nedokážu říci (NENABÍZEJTE)“. 13

39

Graf 23 Využití myšlenky NSK, všechny dotazované na MD/RD

Zdroj: Kooperace 2015 Otázka Q39: Napadá Vás nějaká činnost, kterou dobře umíte a kterou byste si takto mohl/a nechat uznat a později se s ní třeba živit?

40

4 Osoby pečující o osobu blízkou Kapitola níže se věnuje podskupině osob pečujících o osobu blízkou. Vzhledem k tomu, že požadavky na kvóty dotazníkového šetření byly nastaveny pouze na skupinu jako celek, je ve vzorku šetření pouze 28 respondentek z řad pečujících o osobu blízkou14. Takový počet nezajišťuje ani minimální požadavky na statistické srovnávání, data tedy nebudou reportována. Pro větší vhled do postavení skupiny na trhu práce doporučujeme pročíst analytické výstupy z projektu Podpora neformálních pečovatelů, realizovaným Fondem dalšího vzdělávání. Kapitoly níže budou shrnutím poznatků, které zazněly od odbornic na PS, doplněné o základní poznatky z dalších výzkumů. Kapitola vznikla ve spolupráci s členkou PS Dagmar Solnářovou, která působila v rámci projektu Podpora neformálních pečovatelů.

4.1

Postavení skupiny na trhu práce

Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita O počtu neformálních pečovatelů nejsou k dispozici přesná data. Výzkum SILC v roce 2009 zjistil 230 tisíc lidí pečujících o osobu blízkou ve všech stupních snížené soběstačnosti, nehledě na ekonomickou aktivitu pečující osoby (Hrkal a kol. 2011: 70). VŠPS za rok 2011 hlásí 151 tisíc osob pečujících nebo v domácnosti, které jsou ekonomicky neaktivní. Michalík a kol. (2011: 47) uvádí 30 tisíc pečujících o osoby ve 3. a 4. stupni snížené soběstačnosti. Rodinnými pečovateli jsou nejčastěji ženy, zejména manželky (partnerky) a dcery, příp. snachy (Chaloupková 2013: 109). Podle dostupných statistik tvoří ženy až 2/3 všech neformálních pečovatelů v zemích OECD (Wija 2012). Ženy mají podle výzkumu dvojnásobnou šanci stát se pečující osobou (Klímová 2014: 114). Rozdílné zapojení mužů a žen v poskytování neformální péče a v péči o dítě je vysvětlováno přítomností ustálených sociálních norem a kulturních vzorců (Chaloupková 2013: 109). U žen se automaticky předpokládá větší starostlivost a kompetence k péči o druhé, naopak muži by v takové pozici byli stigmatizováni (Maříková 2009). Jako vhodnějšími pečovatelkami a osobami pečující o dítě/děti jsou vnímány také proto, že zpravidla nebývají hlavními živiteli rodiny, a je tak pro ně snazší opustit výdělečnou aktivitu. Zároveň jsou k péči od narození socializovány (Dudová 2013). U pečovatelů může hrát roli také fakt, že se ženy dožívají vyššího věku a jejich podíl tak s vyšším věkem narůstá (podle dat ČSÚ v roce 2013 činila naděje dožití při narození pro ženy 81,1 a pro muže 75,2 let). Přestože se muži do péče o osoby blízké zapojují, nebývají hlavní pečující osobou a vykonávají spíše péči podpůrného charakteru (např. doprovod k lékaři…) (Chaloupková 2012: 109–110). Ženám (u kterých lze předpokládat „fyzicky obtížnější“ zvládání některých úkonů spojených s péčí) zpravidla připadá výkon přímé osobní péče, tedy činnosti mnohdy náročnější povahy (hygiena, oblékání, krmení). V důsledku prodlužování střední délky života a odkládání rodičovství do vyššího věku také mnohem častěji dochází k souběhu povinnosti péče o dítě a o stárnoucí rodiče. Pro střední generaci, která je vystavena dvojité péči (a zvýšené zátěži), pak současná literatura používá pojem „sandwichová generace“ (Chaloupková 2012: 110). Řešením by byl nový přístup k výchově přímo v rodině. Ocenění pečujících osob ze strany státu např. formou úlevy na sociálních a zdravotním pojištění apod. Další cestou by také bylo zapojení pečujících do práce na zkrácený úvazek. Dosud se s těmito formami práce počítá pouze pro ženy (PS). 4.1.1

Zásadním rizikem u pečujících osob je hrozba jejich úplného odchodu z trhu práce a následně ztráta jejich kvalifikace. Podle informací uvedených v závěrečné zprávě 14

Podrobněji popsáno v kapitole metodologie výzkumu 2.1.3.

41

výzkumu dlouhodobé péče uskutečněném OECD z roku 2011 mají pečující osoby výrazně menší šanci nalézt práci. Poskytování péče je v mnoha případech jen obtížně sladitelné s docházkou do zaměstnání, přičemž přirozeně platí, že čím závažnější je stav závislé osoby a čím více péče vyžaduje, tím jsou šance pečujících na zapojení se na trhu práce nižší. V České republice lze, navzdory relativně příznivému právnímu prostředí, pozorovat stejné tendence. Ačkoliv formálně legislativa umožňuje různé úpravy pracovní doby a typy flexibilních pracovních úvazků, v praxi je jejich nabídka a využívání minimální (Bareš a kol. 2012). Osoby, které se rozhodnou přijmout status pečujícího, pak spíše přecházejí do ekonomické neaktivity, než že snižují výši úvazku (Colombo et al. 2011), ačkoliv se právě kombinace práce a péče ukazuje být (v ideálním případě) nejvíce preferovanou alternativou. Odborníky z PS je odhadováno, že při péči pracuje jen asi třetina, většinou na snížené úvazky. Placené zaměstnání je přitom pro pečující osoby důležité, neboť podporuje finanční nezávislost rodiny a rodinný rozpočet, umožňuje úhradu přímých finančních nákladů na péči a širší využívání nabízených služeb. Nedostatek finančních prostředků naopak neumožňuje plně čerpat potřebné sociální služby, které by pečujícím osobám v náročné péči poskytly úlevu. Možnost pečující osoby pracovat je ale do velké míry ovlivněna nejen skutečností, zda je rodina schopna ufinancovat potřebné odlehčovací služby, ale také zda rodina vůbec nalezne pro závislou osobu vhodnou sociální službu, či zda je schopna péči logisticky zorganizovat a podělit se o povinnosti s ní spojené (Bareš a kol. 2012). Práce také pomáhá pečující osobě udržovat vlastní sociální status, rozvíjet své sociální sítě a nabízí i jinou identitu kromě pečovatelské role. Je prostředkem k seberealizaci, zdrojem uspokojení a prostředkem pro socializaci jedince (Kotrusová 2013). Vedle neochoty zaměstnavatelů vyjít vstříc pečujícím osobám, nedostupnosti adekvátních služeb a nedostatku finančních prostředků k jejich využívání, je velmi častou překážkou návratu na trh práce ztráta původní kvalifikace v důsledku dlouhodobého pečování, nedostatek pracovních zkušeností či ztráta sebevědomí. Po 5 až 10 letech poskytování péče dochází u pečujících osob k nevratné ztrátě pracovních kompetencí, sami pečující pak vnímají svůj návrat na trh práce za velmi obtížný a možnost podstoupit rekvalifikaci či se zapojit do dalšího vzdělávání, vzhledem k časovým podmínkám, často za nereálnou (Bareš a kol. 2012). Klíčové také je, v jakém věku jejich péče končí, neboť často je to až důchodový věk (Klímová Chaloupková 2013: 115). Data o počtu pečujících osob, které se vrátí na pracovní trh, nejsou dostupná. Určitou kompenzaci výpadku rodinného příjmu pečujícího představuje příspěvek na péči. Mechanismus v pozadí příspěvku předpokládá jeho využití opečovávaným na úhradu potřebných služeb. Je-li neformální pečovatel oficiálně evidován jako hlavní pečující osoba, příspěvek teoreticky může pečujícímu suplovat příjem ušlý v důsledku opuštění původního zaměstnání. Ačkoliv starost poskytovanou v rámci rodiny pečující mnohdy nevidí jako činnost, za kterou by měli být placeni, ale jako samozřejmost, vnímají ve výsledku poskytovanou péči ze strany státu jako nedostatečně/nepřiměřeně ohodnocenou, zejména jedná-li se o péči o handicapovaného s vyšším stupněm postižení (Kotrusová 2013). Pečující jsou především vystaveni vysokým finančních nákladům. Výlohy na péči (např. na vozík a další pomůcky, úpravu bytu, léky či hygienické potřeby aj.) jsou výrazným zásahem do rozpočtu a v souvislosti s jejich zajištěním rodiny často spotřebují celý 42

příspěvek, eventuálně i starobní důchod a další dávky (Bareš a kol. 2012). Z výsledků výzkumů (Bareš a kol. 2012, Kotrusová 2013) vyplynulo, že některé rodiny se pohybují až na hranici materiální deprivace. Podle výstupů Výzkumu způsobů zajištění péče o příjemce příspěvku na péči se podíl úhrady celkových nákladů na péči z příspěvku pohybuje: v 1. stupni závislosti od 22 % do 58 %; v 2. stupni závislosti od 61 % do 95 %; ve 3. stupni závislosti od 60 % do 67 %; a ve 4. stupni závislosti tento podíl činí 70 % až 96 %. Příspěvek na péči je ale kromě úhrady úkonů a služeb spojených s péčí vynakládán také na úhradu výdajů, které s péčí „přímo“ nesouvisí. Jedná se nejčastěji především o úhradu běžných výdajů v domácnosti, úhradu nákladů na bydlení, nákladů na dopravu (jízdné a pohonné hmoty), úhradu léků a plateb u lékaře, nebo také na nákup jídla a vitamínů, oblečení a hygienických pomůcek, na spoření či nákup invalidního vozíku/automobilu. Z výše uvedeného pak lze usoudit, že ačkoliv může příspěvek na péči teoreticky sloužit jako „odměna“ neformálního pečovatele, je částka, která reálně zůstane po úhradě nezbytných položek a která příp. připadne pečující osobě, minimální (Markent; VÚPSV 2011). Za určitý způsob finanční podpory pečujících osob lze považovat i státem hrazené zdravotní pojištění a započtení doby péče jako náhradní doby pro výpočet důchodu. Období péče se dle zákona o důchodovém pojištění (zákon č. 155/1995 Sb.) počítá do celkové doby pojištění nutné pro získání nároku na důchod. Právní úprava umožňuje započítávat fiktivní příjem odvíjející se od částky příspěvku na péči závislé osoby místo „vypadlého“ příjmu z pracovní činnosti. Tuto fiktivní částku je navíc možné připočítat k výdělku z výdělečné činnosti, probíhá-li souběžně s péčí o závislou osobu. Vezmeme-li však v úvahu možnou výši příspěvku na péči a reálný (většinou minimální, či žádný) příjem z ekonomické aktivity, lze předpokládat, že starobní důchod pečujících osob je nižší než jeho průměrná výše (Kotrusová 2013). Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých 5 letech Největší zlom ve vývoji podskupiny pečujících nastal po roce 1989. Během komunismu bylo zajištění péče výhradně přesunuto na stát, neexistoval občanský sektor, neexistovaly neziskové organizace, přístup státu nebyl holistický a problematika tak spadala pouze pod ministerstvo zdravotnictví. Pečujících byly pouze malé počty, tito lidé byli často izolováni (Průša, Víšek 2012: 10). V devadesátých letech dochází k postupné transformaci, stát se obrací k holistickému přístupu a rozděluje problematiku mezi MZ a MPSV. Rozdělení však s sebou přináší také neochotu každého rezortu věnovat vyšší částku na osoby se zdravotním znevýhodněním. Během těchto let nejsou pečující stále vnímáni jako skupina, ale narůstá jejich počet (VŠPS). Po roce 2000 už dochází k obecnému vnímání CS pečujících díky vyššímu zastoupení těchto osob ve společnosti. Je rozvíjeno komunitní plánování, začíná se projevovat snaha o deinstitucionalizaci. Postupně tak dochází k mohutnějšímu rušení ústavů, které však není provázeno dostatečnou podporou pro pečující. Poslední léta jsou ve znamení zlepšení služeb (Průša, Víšek 2012: 19–22), stále častějšího využívání mobilních hospiců a rozšiřuje se domácí péče (stále ale platí regionálně nerovnoměrné rozložení respitních služeb a jejich nedostatečná kapacita). Postavení podskupiny se také zlepšuje rozšiřováním flexibilních forem práce. Výzkumy poukazují na skutečnost, že ačkoliv pečující osoby považují výše uvedené služby za výraznou podporu a ulehčení v péči, využívají je mnohdy v míře menší, než by si přály (než považují za adekvátní), či zcela vůbec. Vedle již 4.1.2

43

zmíněné nedostatečné kapacity, špatné dopravní dostupnosti a úrovně (adekvátnosti) poskytovaných služeb lze definovat i další faktory, které míru jejich využívání determinují. Jsou to především vysoké ceny těchto služeb, ale také nízké povědomí pečujících o svých možnostech, a to zejména v čase při zahájení péče (Bareš a kol. 2012). Nedostatek informací a finančních prostředků se pak ukazuje být bariérou pro využívání sociálních služeb zejména u osob pečujících o blízké s nižším stupněm závislosti (2 a 3). Pro osoby pečující o nemocné ve čtvrtém stupni je pak klíčovým důvodem k nevyužívání péče spíše nedostatečná kvalita nabízených služeb (Markent, VÚPSV 2011 – kvalitativní část). Problémem je také úzká specializace těchto zařízení, která pak neposkytují komplexní péči o nemocného. Situaci taktéž výrazně ovlivňuje i neprovázanost zdravotnických a sociálních služeb, kdy zdravotnická zařízení a ošetřující lékaři v mnoha případech nejsou schopni podat rodině informace o možnostech další pomoci. V současné době existují tři základní typy služeb, které lze chápat jako nástroje přímé či nepřímé podpory pečujících osob. Jedná se o odlehčovací služby (respitní péče), ranou péči a odborné sociální poradenství (podrobněji vysvětleny v příloze 5) Regionální rozdíly Počet osob pečujících se v krajích významně neliší (tabulka 4). Regionální rozdíly jsou především v dostupnosti pomocné péče město/venkov. Vliv může mít také zastoupení věřících lidí na venkově, neboť ti se stávají častěji pečujícími. (PS) 4.1.3

Tabulka 4 Počet pečujících dle krajů v roce 201115

Kraj

Celkem

Ústecký Moravskoslezský Jihomoravský Liberecký Olomoucký Praha Královéhradecký Plzeňský Karlovarský Zlínský Vysočina Jihočeský Středočeský Pardubický

15 700 19 800 18 500 6 800 9 500 17 900 7 700 8 000 4 300 7 700 6 600 8 000 14 700 5 900

Podíl na počtu osob v kraji ve věku 15–64 let v % 2,72 2,31 2,30 2,24 2,16 2,07 2,04 2,03 2,02 1,90 1,88 1,82 1,67 1,66

Z toho ženy v %

Z toho muži v %

5,39 4,67 4,66 4,51 4,26 4,01 4,03 3,93 4,10 3,69 3,73 3,69 3,18 3,27

0,14 0,00 0,00 0,00 0,09 0,14 0,10 0,20 0,00 0,15 0,11 0,00 0,20 0,11

Zdroj: ČSÚ 2011 Trh práce v ČR 1993 – 2011 http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/3103-12-r_2012-10500 Pozn. Řazeno dle podílu osob pečujících o rodinu na ekonomicky aktivní populaci.

15 15

Od roku 2012 nejsou v tabulkách ČSÚ rozděleny osoby na mateřské dovolené a osoby pečující.

44

Specifické potřeby a problémy skupiny na TP Jednou z hlavních charakteristik skupiny je nemožnost odhadnout, kdy bude období péče ukončeno. Proto je vyvázání CS z pracovního trhu mnohem hlubší. V současných podmínkách systému pomoci s péčí v ČR většina pečujících zcela opouští pracovní trh. Návrat je značně obtížný, neboť ukončení péče je často spojeno s vysokou psychickou zátěží. Kvalitativní výzkum R. Dudové (2014) Sociální postavení neformálně pečujících osob a jejich možnosti vstupu na trh práce se zabýval pečujícími ženami o nemocné dítě. Výzkum probíhal metodou hloubkových rozhovorů se 14 účastnicemi projektu Nejsme chudinky, jsme hrdinky. Diagnóza zdravotního postižení dítěte znamenala pro matky přehodnocení plánu vrátit se na pracovní trh. Podnikání se pro tyto ženy jeví jako méně atraktivní cesta, protože jejich hlavním zájmem je stabilizovat svou situaci. Nemají zpravidla žádné finanční rezervy, které by do podnikání mohly v začátku investovat. Samostatná výdělečná činnost je v jejich případě spíše perspektivou nejisté práce s pravděpodobně nízkým ohodnocením. Východisko ze situace dotázané ženy viděly ve zvýšení kvalifikace. Důraz na vzdělání kladly především ženy s nižším vzděláním (ZŠ, vyučené), naopak vysokoškolačky nevnímaly své vzdělání jako výhodu (pocit ztráty kompetencí). 4.1.4

Odborníci z PS dále upozorňují na pocit společenské nedoceněnosti CS. Pečující se stávají vyloučení z „obyčejného“ života, ze společnosti. Péče o osobu blízkou je ještě více náročná než péče o malé zdravé děti a přináší s sebou vyšší fyzickou izolovanost. Před nástupem zpět na pracovní trh je potřebné zachovat adaptační období, neboť jsou osoby pečující po skončení péče často v nedobrém psychickém stavu. Potřebují tak nejprve věnovat čas samy sobě a teprve následně si hledat zaměstnání.

Aktéři DPV ve vztahu ke skupině Významné aktéry ovlivňující DPV ve vztahu k CS a postavení CS na TP jsou obecněji popsány v rámci jiného výstupu projektu Kooperace. Tato podkapitola představí pouze výčet aktérů, kteří jsou důležití ve vztahu k CS. Jedná se především o následující aktéry (PS): 4.1.5





  



Úřad práce Úřad práce vyplácí příspěvek na péči. Dle indikativních výsledků šetření Koopolis patří ÚP k nejčastějším zdrojům informací jak o volných místech, tak o možnostech vzdělávání. Lékaři a jejich čekárny Místem, kde tráví pečující velké množství času. Často jsou místem, kde se osoby pečující dozvídají další informace. Personální agentury Jsou využívány CS velmi zřídka (PS). Soukromé vzdělávací instituce a SŠ Mohou být místem, kde CS získává další kvalifikaci. Stát: zákonodárci a některá ministerstva Zákonodárci a ministerstva nastavují mantinely, ve kterých se ostatní aktéři pohybují. Z tohoto pohledu je zásadním hráčem Ministerstvo práce a sociálních věcí, které svými zásahy formuje sociální politiku státu. Média (informace, inzeráty)

45





4.2

Média (informace, inzeráty) jsou důležitým aktérem ze tří důvodů. Jednak se podílejí na utváření veřejného diskursu, čímž mohou ovlivňovat míru a podobu stereotypů ve společnosti. Zadruhé zprostředkovávají inzeráty nabízející volné pracovní pozice a vzdělávací kurzy. Jak naznačují indikativní výsledky z dotazníkového šetření, internetové portály jsou z hlediska CS využívány méně často než u osob na MD/RD, což je dáno jednak věkovým složením dané skupiny, ale také nižšími příjmy a dostupností internetu. Nevládní neziskové organizace (NNO) Nevládní neziskové organizace jsou jedním z důležitých aktérů, které mohou ovlivnit život osob na MD/RD. Hrají významnou roli především v reálné pomoci pečujícím s realizací respitní péče, rané péče a odborného sociálního poradenství. Jejich úkolem je také posunovat vnímání této skupiny ve společnosti, potažmo na trhu práce. Často jsou také poskytovatelem vzdělávání, např. skrze projekty ESF, ať už v zájmovém vzdělávání nebo ve vzdělávání profesním. Mezi NNO zaměřené na osoby pečující patří například Diakonie ČCE, Charita ČR. Zaměstnavatel (současný či budoucí) Zaměstnavatelé hrají spíše okrajovou roli.

DPV dané skupiny

Účast v DPV Na základě indikativních výsledků šetření z projektu Kooperace, lze předpokládat, že účast skupiny v dalším profesním vzdělávání je poměrně nízká, podobně jako u ostatních skupin ohrožených na trhu práce. Data naznačují ve srovnání s osobami na MD/RD možnou vyšší účast v rekvalifikacích, tento fakt se také potvrdil ve výzkumu Valenty a Michalíka (2008: 48), ve kterém téměř polovina osob pečujících vyjádřila ochotu zúčastnit se rekvalifikace kvůli získání zaměstnání. 4.2.1

Skupina si však pravděpodobně zachovává pozitivní postoje ke vzdělávání samotnému. V oblasti informačních zdrojů by bylo vhodné zvýšit kompetence v oblasti používání internetu a elektronických medií u pečujících osob vyššího věku. Tyto znalosti by ve výsledku mohly pomoci snazšímu uplatnění na trhu práce, ale také jednoduššímu hledání informací o DPV.

4.2.2

Motivace U osob pečujících o osobu blízkou je významnou motivací pro účast v DPV možnost následného zapojení do práce, velký zájem je o akreditované kurzy (PS). Velká část pečujících se vzdělává v oblasti, jak pečovat. Po absolvování těchto kurzů volí možnost dodělat si rekvalifikaci na pečovatele (PS). Větší část (odhad odborníků PS je asi jedna třetina) se po skončení péče o osobu blízkou vrací na pracovní trh jako pečovatel. Další část přechází do starobního důchodu a zbytek se navrací ke svému původnímu zaměstnání. I když postoje CS ke vzdělávání jsou pozitivní, narážejí na malou důvěru v jejich využitelnosti, která ve svém důsledku vede k nízké motivaci se kurzů účastnit. Navíc péče o osobu blízkou je časově velmi náročná, může jít o 48 hodin týdně, ale také o 72 hodin. Vzdělávání může být cestou, jak si najít čas pro sebe a odreagovat se.

46

Bariéry (objektivního rázu) U skupiny lze identifikovat dvě zásadní bariéry (PS). Zaprvé je vzdělávání pro CS často finančně nedostupné. Druhou významnou bariérou je nutnost zajistit péči o závislou osobu. Část těchto osob má také nižší dosažené vzdělání, s nímž souvisí jak neznalost technologií, která jim může omezovat přístup ke vzdělávání, tak způsob, jak komunikovat se svými blízkými. 4.2.3

Velkou bariérou je také samotné věkové složení skupiny, která je tvořena z velké části lidmi předdůchodového nebo důchodového věku. Pro tuto skupinu je pak DPV spíše okrajovým zájmem. U osob pečujících může dále dojít také k určité asocializaci, protože jsou často v kontaktu pouze s jednou osobou.

47

5 Opatření zaměřená na skupinu osob na MD/RD a osob pečujících o osobu blízkou Cílem kapitoly je popsat zajímavé příklady dobré praxe. Než však budou představeny nejzajímavější projekty, je nutné mít na paměti limity zhodnocení. Zaprvé, rozhodnutí, která praxe je dobrá a proč, je často ovlivněno perspektivou či zainteresovaností toho, kdo daný projekt popisuje. Projekt Kooperace přitom vzhledem ke svému rozsahu a zaměření neumožňoval použití nástrojů pro objektivnější zhodnocení. Zadruhé, i když nějaký projekt funguje velmi dobře a existuje málo pochybností o tom, že se jedná o dobrou praxi, není lehké určit, proč je právě daný projekt úspěšný. Je to dáno designem projektu, kontextem (např. situací na trhu práce), lidmi, kteří za projektem stojí, nebo určitou kombinací těchto podmínek. Zatřetí, zpravidla není zřejmé, jaká je přenositelnost projektu. Na PS bylo představeno 13 projektů zaměřených na osoby na MD/RD a osoby pečující o osobu blízkou. I přes výše popsané limity se odborníci z PS pokusili vybrat příklady dobré praxe hodné následování. Základním kritériem výběru dobrého projektu byla cílenost podpory přímo na CS. Druhým kritériem byl rozvoj myšlenky i po skončení projektu. Níže je popsáno 5 nejpozitivněji hodnocených projektů. Podrobný popis všech projektů je součástí dokumentu XX.

Tabulka 5 Přehled vybraných příkladů dobré praxe

Název projektu Pomáháme pečovat Krok k zaměstnání Nevědomost ubližuje, znalost pomáhá Nejsme chudinky, jsme hrdinky Stáže ve firmách

CS Osoby pečující Osoby pečující o děti do 15 let Osoby pečující o děti s PAS Osoby pečující Občané ČR

Pomáháme pečovat Cílem projektu byla pomoc lidem pečujícím o osobu blízkou. Projekt se snažil podpořit sociální integraci skupiny, která je zatím stále na okraji zájmu i ve srovnání s jinými podporovanými skupinami, a to přesto, že státu svojí prací šetří finance. Konkrétně chtěl projekt dosáhnout: 

zlepšení orientace pečujících v sociálně-právní oblasti a oblasti ošetřovatelské,



zdokonalení jejich kompetencí a praktických dovedností,



zvýšení kvality jejich péče,



udržení se na trhu práce či možnost na návrat na něj,



podpoření žádoucí možnosti sdílené péče.

Obecnější cíle: 

pomoci pečovatelům udržet si rozměry předchozího života,



propojit práci a péči o rodinu a přispět k harmonizaci mezigeneračních vztahů, 48



posílit jejich sebevědomí tím, že zvládnou náročnou roli pečovatele.

U projektu Pomáháme pečovat byla odborníky PS pozitivně hodnocena udržitelnost (webový portál a call centrum budou nadále v provozu, produkty, jako videa, skládačka pokynů/rad a kniha příruček budou dál veřejně přístupny a účastníkům kurzů budou nabídnuta jejich pokračování) a návaznost projektu a jeho komplexní a široké zaměření. Jako jeho další klad byl označen vysoký počet podpořených osob a celková výše finanční podpory. Dále byla vyzdvižena propagace a celorepublikové zaměření projektu. Krok k zaměstnání Hlavním cílem projektu bylo zvýšení zaměstnatelnosti rodičů (zejména matek), pečujících o děti do 15 let věku. Projekt byl dále zaměřen na podporu alternativních forem práce (zejména částečných úvazků) jako účinných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Vedle návaznosti a udržitelnosti projektu byly pozitivně hodnoceny klíčové aktivity (realizace rekvalifikačního kurzu, vytváření pracovních míst v mateřských centrech, poradenství v mateřských centrech, vzdělávací semináře „Zpět do zaměstnání“). Vyzdvihována byla dále podpora alternativních forem práce a způsob podpory celkově. Jako plus byla uvedena možnost absolvovat rekvalifikační kurz akreditovaný MŠMT a tvorba nových pracovních míst. Nevědomost ubližuje, znalost pomáhá Cílem projektu bylo zkvalitnit odborné a obecné kompetence rodičů pečujících o děti s PAS (poruchami autistického spektra) v oblasti autismu a výchovy dětí s handicapem. Snahou bylo zvýšit motivaci a posílit aktivní postoj rodičů k dalšímu vzdělávání, aby sami mohli být kompetentní oporou svým dětem se zdravotním postižením a úspěšně zvládat svůj celoživotní úděl. Cílem vzdělávání je vzájemně se učit při zvládání a řešení problémů v souvislosti se soužitím či komunikací s dítětem s PAS. Vytvořen byl ucelený systém vzdělávání rodičů dětí s PAS, studijní materiály a publikace. Zároveň byly rozvíjeny nové metody a techniky video tréninku, koučinku. Osvětová kampaň byla také součástí projektu. Jako hlavní přínos tohoto projektu byla uváděna cílová skupina, a to děti s autismem a jejich rodiče. Pozitivní byla dle účastnic pracovní skupiny podpora otců, v této oblasti by daný projekt mohl sloužit jako vzor pro implementaci i v oblastech dalších. Díky projektu cílová skupina pocítila podporu a pomoc, což může účinně sloužit jako prostředek k případnému návratu na trh práce. Nejsme chudinky, jsme hrdinky Projekt byl zaměřen na vyrovnávání příležitostí na trhu práce u osob (zejména žen), které poskytují více či méně intenzivní péči závislé blízké osobě. Vzhledem k psychické a fyzické náročnosti péče těmto osobám nezbývá prostor ani síly na řešení jejich uplatnění na TP – časová náročnost péče jim neumožňuje plnit nároky standardního zaměstnání. Na tuto situaci/potřebu cílové skupiny reagoval projekt nabídkou souboru aktivizačních a vzdělávacích činností, které měly pečujícím ženám pomoci odbourat bariéry bránící jejich opětovnému začlenění na TP a poskytnout jim a umožnit flexibilní sladění rodinného 49

a pracovního života. Výhodou projektu je následná uplatnitelnost cílové skupiny na trhu práce, čemuž napomáhá i spolupráce projektu se zaměstnavateli. Díky projektu mohou podpořené osoby uplatnit znalosti z péče např. v podnikání.

Stáže ve firmách Cílem je zavedení systému dalšího vzdělávání formou stáží. Vytvoření Národního katalogu stáží, katalogu šablon, online databáze poskytovatelů stáží. Analýza opatření pro efektivní nastavení systému stáží v ČR. Zde byl hlavní přínos viděn v širokém zacílení projektu a jeho systémovém pojetí. Projekt sloužil k aktivizaci osob a získání a udržení pracovních návyků. Jako nevýhoda projektu bylo označeno adresování finanční podpory firmám a nikoliv stážistům, problém je se zajištěním péče o děti či o osobu blízkou během stáže.

50

6 Závěry Studie se zabývala skupinami osob na mateřské a rodičovské dovolené a osob pečujících o osobu blízkou ve vztahu k dalšímu profesnímu vzdělávání. Práce shrnuje základní poznatky získané z jednání pracovních skupiny, dotazníkového šetření, dvou vln fokusních skupin a výsledků desk research. Na úvod byly předneseny základní rozdíly mezi zmíněnými skupinami vyplývající jak ze samotné definice těchto skupin, tak z jejich základních charakteristik. Velká odlišnost skupin byla důvodem jejich odděleného analyzování. Shrnutí nejdůležitějších rozdílů poskytuje tabulka 6. Tabulka 6 Srovnání skupin osoby na mateřské a rodičovské dovolené vs. osoby pečující

Osoby na MD/RD Složení ženy/muži 98 % / 2 % Průměrný věk 30 let Očekávaná délka péče 3 roky Psychická náročnost péče Střední Intenzita vzdělávání Nízká Postoj ke vzdělávání Velmi pozitivní Nejčastější důvod neúčasti Péče na DV Společenské povědomí o Vysoké skupině

Osoby pečující16 66 % / 34 % 43 let Nelze stanovit Vysoká Nízká Velmi pozitivní Péče Nízké

Osoby na mateřské a rodičovské dovolené zastupují v populaci ve věku 15–65 let přibližně 4 %. Z 98 % je tato skupina tvořena ženami, muži jsou zastoupeni v posledních letech stabilně přibližně 1,8 %. Průměrná doba rodičovské dovolené v ČR jsou 3 roky. Tato doba je přijímána i českou společností jako doba standardní, 3 roky dítěte jsou vnímány jako doba vhodná pro nástup ženy zpět do práce. Během MD/RD většina žen nepracuje. Dotazníkové šetření potvrdilo velmi nízkou intenzitu vzdělávání CS, která se pohybuje na podobně nízké úrovni jako u jiných ohrožených skupin na trhu práce. Nepotvrdila se naopak diference CS v účasti na DPV dle počtu dětí, taktéž neplatí, že by se s blížícím se koncem MD/RD zvyšovala účast CS v DPV. Přestože se ženy na MD/RD vzdělávají s velmi nízkou intenzitou, zachovávají si stejně pozitivní postoje ke vzdělávání, jako mají pracující ženy v reprodukčním období. Z výzkumu vyplynulo, že ženy na MD/RD mají k DPV pragmatický přístup, hlavní je pro ně otázka využitelnosti získaných dovedností a znalostí na trhu práce. Největší bariérou DPV je samotná péče o dítě, neboť současné formy vzdělávání často nenabízejí souběžné hlídání. Vzdělávání je také často realizováno v nevhodnou dobu, kdy osoby na MD/RD nemohou svěřit péči o dítě/děti jiné osobě. Osoby na MD/RD celkově cítí nízkou potřebu se vzdělávat. Z hlediska uplatnění na trhu práce je pro osoby na MD/RD klíčová dostatečná síť služeb péče o dítě a dostatečná komplexní podpora rodiny. Obé v České republice prozatím není na uspokojivé úrovni. I když se stát snaží reformami rodinné politiky umožnit skloubení práce a péče o dítě osob na MD/RD, prozatím se výrazné změny v chování CS neprosadily. Z výzkumu Kooperace (2015) vyplynulo, že pozice žen na MD/RD je na trhu práce velmi nejistá. Smlouva na dobu neurčitou osobám na MD/RD v současné době nezaručuje místo Pro osoby pečující jsou zobrazené závěry hypotézami, které jsou založeny na výsledcích dotazníkového šetření o vzorku 28 osob. 1616

51

i po skončení rodičovské dovolené (pouze polovina respondentů se smlouvou na dobu neurčitou deklarovala, že počítá po skončení MD/RD s jistým místem). Značnou bariérou pro usnadnění návratu na trh práce je také velmi časté omezení kontaktů se zaměstnavatelem a omezením vzdělávacích aktivit během MD/RD. Lze konstatovat, že další profesní vzdělávání může usnadnit návrat osob na MD/RD na trh práce, ale samotné vzdělávání k řešení situace nestačí. Je třeba zaměřit se na další faktory (např. délka MD/RD, možnost pracovat na částečný úvazek, síť zařízení pečujících o děti atd.), které marginalizují CS na trhu práce. Řešením by mohl být postupný přechod z MD/RD formou snížených úvazků či jiných flexibilních forem práce dle potřeb dítěte a jeho rodičů.

Osoby pečující o osobu blízkou představují jednu z nejvíce ohrožených skupin na trhu práce, která je v systému pomoci od státu silně marginalizována. Skupinu tvoří převážně ženy ve věku 50 a více let. Samotný vstup do péče je oproti péči o dítě během MD/RD spojen s vyšší společenskou izolací a často s nuceným odchodem z práce. Studie nepřináší přesná data o vzdělávání skupiny, neboť velikost vzorku (28 respondentek) dotazníkového šetření umožňuje pouze tvorbu hypotéz. Na základě získaných dat lze předpokládat, že osoby pečující o osobu blízkou se účastní DPV s velmi nízkou intenzitou podobně jako jiné ohrožené skupiny na trhu práce. Přístup skupiny k DPV je silně pragmatický. Důvodem je nutnost vyššího zvažování, zda se jim vynaložená energie a také peníze vrátí. Skupina se pravděpodobně oproti ostatním ohroženým skupinám na trhu práce více účastní rekvalifikací. Hlavními bariérami k účasti na vzdělávání jsou u CS náročnost péče a nedostatek peněz. Návrat na pracovní trh je pro skupinu velmi obtížný, především kvůli vysoké fyzické, psychické ale také finanční náročnosti péče. Bylo by tak vhodné, v případě, že pečující nepracuje, umožnit CS přechodnou dobu pro adaptaci na novou životní situaci předtím, než se vrátí na pracovní trh. Podobně jako u osob na MD/RD lze konstatovat, že další profesní vzdělávání může usnadnit návrat na trh práce, ale samotné k řešení situace nestačí. Je třeba řešit další faktory, které marginalizují CS na trhu práce. Cesta, jak pomoci CS ze stávající situace, by byla podpora práce CS na částečný úvazek či jinou formu flexibilních forem práce. Celkově je nutné zlepšit síť dostupné pomoci pečujícím a podpůrnou sociální síť celé rodině. Je také potřeba zvýšit celospolečenské povědomí o problematice osob pečujících, a tím pomoci zvýšit společenskou prestiž CS a změnit přístup veřejnosti i zaměstnavatelů.

52

7 Zdroje BAREŠ, P. a kol. 2012. Analýza potřeb a nabídky sociálních služeb na území hlavního města Prahy. Závěrečná zpráva projektu. [online]. Závěrečná zpráva z projektu. Praha: CESES FSV UK. [cit. 2015-04-12]. Dostupný z:http://www.ceses.cuni.cz/CESES-277version1-analyza_potreb_a_nabidky_socia.pdf. BARTÁKOVÁ, H. 2008. Cesta zpátky – Návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice. [online]. Brno. Disertační práce. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/54472/fss_d/Bartakova_disertacni_prace.pdf. ISBN 978-80-210-5012-9. BARVÍKOVÁ, J., ÖSTERLE, A. 2013. Long-Term Care Reform in Central-Eastern Europe: The Case of the Czech Republic. In: Ranci, C., Pavolini, E. Reforms in Long-Term Care Policies in Europe. Investigating Institutional Change and Social Impacts. New York: Springer, s. 243-267. ISBN 978-1-4614-4501-2. CZESANÁ, V., KOFROŇOVÁ, O., VYMAZAL, J. 2006. Vybrané faktory rozdílů v účasti na dalším vzdělávání: výsledky dotazníkového šetření. [online]. Praha: Národní vzdělávací fond. [cit. 2015-03-09]. ISSN 1801-5476. Dostupné z:http://old.nvf.cz/publikace/pdf_publikace/observator/cz/working_paper4_2006.pdf. COLOMBO, F. a kol. 2011. Help Wanted? Providing and Paying for Long-Term Care. [online]. Paříž: OECD Health Policy Studies, OECD Publishing, S. 328. [cit. 2015-03-09]. ISBN 9789264097759. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/9789264097759-en. ČSSZ. 2015. Přibývá mužů na tzv. mateřské, častěji také čerpají ošetřovné. [online]. Tisková zpráva. [cit. 2015-06-12]. Dostupné z:https://portal.mpsv.cz/upcr/media/tz/2015/05/2015_05_21_tz_vybrane_ukazatele_cssz_ za_1q2015.pdf. ČSÚ. 2012. Vzdělávání dospělých v číslech. Praha: ČSÚ. 52 s. ISBN 978-80-250-2315-0. ČSÚ. 2014. Česká republika od roku 1989 v číslech. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/D9003FD945/$File/3201814_0101.pdf. DOHNALOVÁ, Z., HUBÍKOVÁ, 0. 2013. Problematika lidí pečujících o blízkou osobu v městě Brně. Závěrečná zpráva projektu. [online]. Brno: FSS MU. [cit. 2015-07-07]. Dostupné z: http://socialnipece.brno.cz/useruploads/files/kpss/studie_pecujici_o_blizkou_osobu.pdf. DONATH-BURSON-MARSTELLER. 2009. Vzdělávání dospělých v ČR: Průzkum vnímání problematiky vzdělávání dospělých odbornou a laickou veřejností [online]. Zpráva z průzkumu. [cit. 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/uploads/Dalsi_vzdelavani/Zprava_z_pruzkumu_o_vzdelavani_dospel ych.pdf DUDOVÁ, R. 2008. Promarněná šance na změnu: zhodnocení reformy rodičovského příspěvku. In Křížková, A., a kol. Práce a péče: proměny „rodičovské“ v České republice a kontext rodinné politiky Evropské unie. Praha: Sociologické nakladatelství, s 29–50. ISBN 9788086429946.

53

DUDOVÁ, R. 2013. Kombinace práce a péče u osob pečujících o zdravotně postiženého člena rodiny. [on-line]. Mosty 14 (1): 22-23. [cit. 2015-06-17]. ISSN 1213-6395. Dostupné z: http://www.kisinfo.cz/?file=kop9.php. DUDOVÁ, R. 2014 Sociální postavení neformálně pečujících osob a jejich možnosti vstupu na trh práce. [on-line] Zpráva z výzkumu. [cit. 2015-07-01]. Dostupné z:http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:8VhroqU0z2AJ:www.duhoven oviny.cz/wp-content/uploads/2014/11/4.Madejov%25C3%25A1_Zaverecnazprava_prezentace_OPLZZ1.ppt+&cd=2&hl=en&ct=clnk&gl=cz. HAŠKOVÁ, H., KŘÍŽOVÁ, A. 2003. Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce. Závěrečná zpráva z výzkumu. [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR. [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rada-pro-rovneprilezitosti/oddeleni/dokumenty/postaveni-zen-na-trhu-prace.pdf HAŠKOVÁ, H. a kol. 2012. Péče o nejmenší: Boření mýtů. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 199 s. ISBN 978-80-7419-114-5. HRKAL, J. a kol. 2011. Analýza kapacit a sítě poskytovatelů dlouhodobé péče. [online]. Výstup projektu Podpora procesů v sociálních službách. MPSV. [cit. 2015-06-17]. Dostupné z:http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2013/01/Analyza_kapacit.pdf. CHALOUPKOVÁ, KLÍMOVÁ. 2013. Neformální péče v rodině: sociodemografické charakteristiky pečujících osob. [online]. Praha: Data a výzkum – SDA Info 2013. 7 (2): 107-123. [cit. 2015-05-20]. Dostupné z:http://dav.soc.cas.cz/uploads/49c1b4b53ae349e160c7443ef7831dbfa6c1b72e_DaV_20 13-2_107-123-1.pdf. JEŘÁBEK, H. a kol. 2005. Rodinná péče o staré lidi [online]. Praha: CESES FSV UK. [cit. 2015-07-01]. Dostupné z: http://ceses.cuni.cz/CESES-20-version1sesit05_11_jerabek.pdf. JEŘÁBEK, H. 2009. Péče o seniory jako práce z lásky: nové argumenty. Sociologicky časopis/Czech Sociological Review 45 (2): 243–265. ISSN 0038-0288. KAISER, D. 2014. Michaela Marksová - Rozhovor: NEJSEM BLÁZNIVÁ FEMINISTKA. [online]. Reflex 6/2014. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/17247. KALÍŠKOVÁ, K., MÜNICH, D. 2012. Češky: nevyužitý potenciál země. [online]. Krátká studie 3/2012. Praha: IDEA CERGE EI. [cit. 2015-07-01]. Dostupné z: http://idea.cergeei.cz/documents/kratka_studie_2012_03.pdf. KAPLANOVÁ, J. 2013. Neformální vzdělávání matek na rodičovské dovolené. [online]. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd. [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/261065/ff_m/Diplomova_prace.pdf. KOLÍNSKÁ, R. 2010. Dotazníkové šetření na téma rodičovské dovolené. [online]. Závěrečná zpráva z výzkumu. Síť mateřských center. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.materskacentra.cz/download.php?FNAME=1275168301.upl&ANAME=100525SitMC_dotaznik_RD. pdf.

54

KOSTRUSOVÁ, M., DOBIÁŠOVÁ, K., HOŠŤÁLKOVÁ, J. 2013. Role rodinných pečovatelů v systému sociální a zdravotní péče v ČR. 2013. Fórum sociální politiky. 6: 10-20. ISSN 1802-5854. Dostupné z:http://www.horecky.cz/images/1382503364_128-role-rodinnychpecovatelu-v-sytemu-socialni-a-zdravotni-pece-v-cr.pdf. KOOPERACE, 2014a. Metodika pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin TP za jednotlivé regiony ČR. KOOPERACE, 2014c. Metodika pro sběr a analýzu primárních dat k on-line a f2f dotazníkovému šetření v jednotlivých regionech ČR. KOOPERACE, 2014h. Scénář realizace fokusních skupin pro analýzu problémů a potřeb vybraných skupin na trhu práce. KOOPERACE, 2014i. Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce. KUCHAŘOVÁ, V. a kol. 2006. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. Praha: VÚPSV, 112 s. ISBN 80-87007-18-2. KUCHAŘOVÁ, Věra a kol. 2009. Péče o děti předškolního a raného školního věku. [online]. Praha: VÚPSV, 214 s. ISBN 978-80-7416-041-7. [cit. 2015-06-24]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_299.pdf. MARKENT, VÚPSV. 2011. Pilotní výzkum způsobu zajištění péče o příjemce příspěvku na péči ve vybraných lokalitách. [online]. Závěrečná zpráva. Výstup projektu Systém finanční podpory poskytování sociálních služeb v ČR. [cit. 2015-06-24]. Dostupné z:http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2013/02/vyzkum.pdf. MAŘÍKOVÁ, H. 2007. Když dva dělají totéž… Gender, rovné příležitosti, výzkum, 8(2): 8287. ISSN 1805-7632 MAŘÍKOVÁ, H. 2009. Pečující otcové: příběhy plné odlišností. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 45(1): 89–113. ISSN 0038-0288. MICHALÍK, J. a kol. 2011. Kvalita života osob pečujících o člena rodiny s těžkým zdravotním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-2957-1. PROSTOR PRO RODINU. 2008. Výzkum: Je rodičovská dovolená dovolenou pro rodiče? Analytický výstup. PRŮŠA, L., VÍŠEK, P. 2012. Optimalizace sociálních služeb. [online]. Praha: VÚPSV, s. 130. ISBN 978-80-7416-099-8. [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_343.pdf. PŘIDALOVÁ, M. 2006. Mezigenerační solidarita a gender (pečující dcery a pečující synové). [online]. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 7(1):1-5. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/5b253b230fc214bd0bbc612aa9946ddbc3f237d1_me zigeneracni-solidarita-a-gender.pdf. RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC, L. Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 340 s. ISBN 978-80-210-4779-2. 55

ŠŤASTNÁ, Anna, Lucie ŽÁČKOVÁ a kol. Rodina a zaměstnání s ohledem na rodinný cyklus. [online]. Praha: VÚPSV, 2010. 108 s. ISBN 978-80-7416-059-2. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_310.pdf. VALENTA, M., MICHALÍK, J. 2008. Výzkum pracovních kompetencí osob pečujících o člena rodiny se zdravotním postižením na území hlavního města Prahy. [online]. Olomouc: Vcizp, s. 57. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z:http://www.vcizp.cz/doc/vcizp-quality-lifezprava-celek.pdf. KUCHAŘOVÁ, V. a kol. 2006. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. [online]. Praha: VÚPSV, 2006. 112 s. ISBN 80-87007-18-2. [cit. 2015-0515]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_195.pdf. ÚP. 2014. Nezaměstnaným rodičům věnuje ÚP ČR zvýšenou péči. Tisková zpráva. Praha: ÚP Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18104/TZ_30052014a.pdf. WIJA, P. 2012. Poskytování a financování dlouhodobé péče v zemích OECD (III) poskytování neformální péče a její dopad na zaměstnanost a zdraví. Praha: ÚZIS ČR, Aktuální informace 33/2012.

56

8 Přílohy č. 1 8.1

Příloha 1 Seznam použitých zkratek

Zkratka

Význam

AIVD APZ CAPI

Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR o. s. Aktivní politika zaměstnanosti Computer-assisted personal interviewing – osobní dotazování s využitím počítače Computer-assisted self-interviews – respondent sám vyplňuje dotazníku online Cílová skupina Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Česká republika Česká církev evangelická Česká správa sociálního zabezpečení Český statistický úřad Další profesní vzdělávání Další vzdělávání Evropský sociální fond Evropská unie Mateřská dovolená Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo zdravotnictví Nestátní nezisková organizace Národní soustava kvalifikací Národní soustava povolání Organisation for Economic Co-operation and Development Osoba samostatně výdělečně činná Poruchy autistického spektra Programme for the International Assessment of Adult Competencies Peněžitá pomoc v mateřství Pracovní skupina Statistics on Income and Living Conditions Sčítání lidu, domů a bytů Trh práce Rodičovská dovolená Realizační tým Úřad práce Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Výběrové šetření pracovních sil Základní škola

CASI CS CVVM ČR ČCE ČSSZ ČSÚ DPV DV ESF EU MD MPSV MŠMT MZ NNO NSK NSP OECD OSVČ PAS PIAAC PPM PS SILC SLDB TP RD RT ÚP VÚPSV VŠPS ZŠ

57

Příloha 2 Definice pojmů pro projekt Kooperace

8.2

Další profesní vzdělávání je vzdělávání realizované po ukončení počátečního (školního) vzdělávání, jehož cílem je zlepšení a aktualizace stávajících kompetencí (znalostí, dovedností) a nabytí nových kompetencí (znalostí, dovedností) umožňujících kariérní růst nebo změnu či získání kvalifikace. Další profesní vzdělávání je součástí celoživotního učení, může zahrnovat různé formy vzdělávání a učení (obecné, odborné, specifické, formální, informální, neformální) a hraje zásadní roli v zaměstnatelnosti jedince. Nástroj DPV představuje nástroj veřejné politiky, kterým stát nebo územně správní celky zasahují pomocí různých opatření do oblasti DPV, tj. podporují ji, regulují a neponechávají ji zcela tržnímu mechanismu. Nástroje se obecně člení na: 







Ekonomické – představují různé formy finanční nevratné podpory (daňové odpisy nebo slevy na daních, dotace, půjčky, fondy, rozpočty). Např. Evropský sociální fond v ČR. Legislativní – představují nástroje systémové právní povahy (zákony a navazující právní předpisy, povolení, zákazy, nařízení vlády, vyhlášky územně samosprávných celků, kvóty, konvence) a strategické a koncepční nástroje. Např. zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Administrativní – představují budování státní infrastruktury a přímé poskytování služeb státem směřující k podpoře konkrétní sociální skupiny nebo jednotlivců. Např. rekvalifikace. Informační – představují veřejně dostupné informace (projekty ESF, mediální kampaně, databáze, online informační servery, žebříčky kvality, informační materiály). Např. informační výstup z projektu KONCEPT.

DEFINICE JEDNOTLIVÝCH SKUPIN NA TRHU PRÁCE  Zaměstnanci – do této skupiny patří všechny osoby ve věku 15–65 let zaměstnané na hlavní nebo vedlejší pracovní poměr, které nejsou v současné době nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní.  Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) – do této skupiny patří fyzické osoby samostatně výdělečné činné ve věku 15–65 let bez i se zaměstnanci. 

Osoby se zdravotním postižením (OZP) – za osoby se zdravotním postižením jsou považovány fyzické osoby uznány orgánem sociálního zabezpečení invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni a osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení, nebo osoby, které doposud mají platné rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, viz Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 § 67. Dotazovány budou pouze osoby ve věku 15–65 let, které jsou v době dotazování nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní.



Nezaměstnaní s nízkou kvalifikací – za osoby s nízkou kvalifikací jsou považovány osoby ve věku 15–65 let s nejvyšším dosaženým vzděláním základním nebo absolventi praktických/speciálních škol. Patří sem i osoby nedoučené. Podle metodiky ISCED jde o kvalifikaci 1 a 2.



Osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou – do této skupiny patří osoby ve věku 15–65 let, které jsou na mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo pečují o osobu blízkou (seniora, dítě se zdravotním postižením, o nevyléčitelného, postiženého či těžce nemocného člena rodiny).



Osoby do 25 let – osoby ve věku 15–25 let, které nepokračují ve studiu. 58



Osoby 50–65 let – osoby ve věku 50–65 let, které nejsou v důchodu.



Osoby ohrožené sociálním vyloučením – za osoby ohrožené sociálním vyloučením jsou považováni lidé, kteří splňují alespoň jednu z následujících dvou podmínek: 1. žijí v domácnosti, v níž je současný čistý měsíční příjem včetně sociálních dávek nižší než 5 500 Kč na osobu včetně nezletilých dětí v případě vícečlenné domácnosti, nebo nižší než 9 500 Kč v případě jednočlenné domácnosti. 2. žijí v domácnosti, kde všichni její členové ve věku 15–65 let jsou v současné době nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní.

VZTAH MEZI JEDNOTLIVÝMI TYPY VZDĚLÁVÁNÍ  Počáteční vzdělávání zahrnuje veškerou přípravu na povolání ve školách před nástupem do praxe, která se uskutečňuje v rámci povinné školní docházky a soustavné přípravy na budoucí povolání (viz zákon o zaměstnanosti § 5 d). Počáteční vzdělávání vede k získání stupně vzdělání (zdroj: mojeprofese.cz). 

Další profesní vzdělávání viz výše.



Další vzdělávání je vzdělávací proces zaměřený na poskytování vzdělávání po absolvování určitého školského vzdělávacího stupně (zdroj: andromedia). Za další vzdělávání je obvykle považováno vzdělávání v dospělém věku. Od počátečního vzdělávání, které probíhá v dětství, je většinou odděleno vstupem na trh práce nebo jinou formou časového odstupu od ukončení počátečního vzdělávání (zdroj: DV Monitor).



Celoživotní učení představuje takové pojetí vzdělávání, kdy všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně – jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života (Strategie celoživotního učení, MŠMT 2007).

Celoživotní učení

Další vzdělávání

Počáteční vzdělávání

Další profesní vzdělávání

59

ALTERNATIVNÍ ROZDĚLENÍ VZDĚLÁVÁNÍ: 

Za formální vzdělávání je považováno takové, které probíhá ve vzdělávacích institucích a vede k získávání uznávaných certifikátů a kvalifikací, zpravidla při něm absolvent postupuje na pomyslném vzdělanostním žebříčku (zdroj: DV Monitor).



Neformální vzdělávání probíhá vedle hlavních vzdělávacích systémů a zpravidla nevede k získání formalizovaného certifikátu, nevede k postupu na pomyslném vzdělanostním žebříčku. Neformální učení může být poskytováno na pracovišti nebo prostřednictvím činností organizací a sdružení občanské společnosti (např. v organizacích pro mládež, v odborech a v politických stranách). Může být poskytováno také prostřednictvím organizací nebo služeb, které byly ustaveny se záměrem doplňovat formální systémy (např. výtvarné, hudební a sportovní aktivity nebo soukromé vyučování připravující na zkoušky) (zdroj DV Monitor podle Memoranda EU o celoživotním učení (2000).



Informální vzdělávání je celoživotní proces získávání znalostí, osvojování dovedností a postojů z každodenních zkušeností, z prostředí a kontaktů s jinými lidmi. Je neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované (zdroj: Pedagogický slovník).

60

8.3

Příloha 3 Seznam členů pracovní skupiny Osoby na MD/RD a osoby pečující o osobu blízkou

Člen pracovní skupiny Bergová Zuzana Komedová Drahomíra Mutlová Olga Nedělová Karolína Solnářová Dagmar Svobodová Michaela Šimečková Michaela Vlková Klára

Instituce Fond dalšího vzdělávání Středočeský kraj Diakonie ČCE Prostor pro rodinu o. s. Fond dalšího vzdělávání VOŠSP Fond dalšího vzdělávání Síť mateřských center o. s.

Mgr. Drahomíra Komedová Od roku 2005 pracuje na Krajském úřadu Středočeského kraje, Odboru řízení lidských zdrojů, oddělení vzdělávání a personálního rozvoje jako specialistka vzdělávání a hodnocení zaměstnanců. Má dlouholetou zkušenosti s přípravou vnitřních předpisů pro personální oblast a jejich zavádění do praxe. Specializuje se na problematiku vzdělávání, vede pracovní skupiny mentorů, lektorů a koordinátorů Krajského úřadu Středočeského kraje. Komplexně zajišťuje činnost v oblasti rovných příležitostí a slaďování rodinného a pracovního života zaměstnanců úřadu. Koordinuje spolupráci se zaměstnankyněmi na mateřské a rodičovské dovolené. Profesně je jí velmi blízká i sociální oblast. Pracovala 10 let jako sociální pracovnice na Městském úřadu Mělník.

Mgr. Olga Mutlová Již od roku 2002 pracuje v Diakonii ČCE jako projektová manažerka a fundraiser. Je také členkou týmu Institutu důstojného stárnutí DČCE a členkou výkonného výboru Centra na podporu laické péče. Dlouhodobě se podílí se na hledání systémových řešení v oblastech a tématech, které bývají opomíjeny, např. rozvoj nových služeb, podpora laické péče, podpora rozvoje komunitního modelu zdravotně sociálních služeb. V současné době se věnuje zejména podpoře a systémovému vzdělávání osob pečujících o osobu blízkou, proto je jí téma a zaměření pracovní skupiny „DPV MD/RD a osoby pečující“ velmi blízké. Další oblastí její práce je i příprava pilotního ověření nového konceptu péče a problematika bydlení seniorů.

Mgr. Karolina Nedělová Je předsedkyní neziskové organizace Prostor pro rodinu, která se věnuje především podpoře rodičů s malými dětmi. Součástí tohoto poslání je i vzdělávání osob na mateřské a rodičovské dovolené, zejména v souvislosti s návratem na pracovní trh. Prostor pro rodinu působí zejména v Praze, Jihomoravském a Libereckém kraji. Od roku 2012 je odbornou garantkou a lektorkou ve Vzdělávacím programu pro osoby pečující o malé a předškolní děti, jehož součástí je motivační a rekvalifikační Kurs péče o děti. 61

S tématem vzdělávání a kompetencí osob po ukončení RD souvisí i její analytická a výzkumná činnost. Výsledky této práce se připravují k publikování a v roce 2016 by měly vyjít knižně.

Mgr. Dagmar Solnářová Člen realizačního týmu projektu „Podpora neformálních pečovatelů“, realizovaného pod záštitou Fondu dalšího vzdělávání, jehož cílem je zmapování situace a potřeb neformálních pečovatelů a tvorba návrhů nástrojů podpory pečujících osob v různých aspektech jejich života. Z pozice analytika se v rámci projektu podílí na kvantitativním i kvalitativním výzkumu v oblasti neformální péče, stejně jako na tvorbě finálního návrhu politiky podpory pečujících osob.

Mgr. Michaela Svobodová, Ph.D. V současné době působí od r. 2010 na VOŠ sociálně právní v Praze, kde se jako učitelka věnuje vzdělávání studentů denní i kombinované formy a vzdělávání pedagogů, sociálních pracovníků v rámci jejich dalšího vzdělávání. V obecně prospěšné společnosti Sirius, o.p.s. se zabývá od počátku r. 2015 primární prevencí ohrožené rodiny a dítěte. Současně od r. 2002 do r. 2014 působila jako odborná asistentka na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde se v rámci vedení závěrečných prací či spolupráce na výzkumných projektech, zabývala vzděláváním osob na rodičovské dovolené a podporovaným zaměstnáváním osob ohrožených sociální exkluzí.

Mgr. Michaela Šimečková Sociolog, v současnosti pracuje ve Fondu dalšího vzdělávání jako výzkumný pracovník. V projektu Kooperace se věnovala informačních nástrojům a dalšímu vzdělávání osob na mateřské a rodičovské dovolené a osob pečujících o osobu blízkou. Ze své sociologické praxe má zkušenosti s kvalitativním i kvantitativním výzkumem, kterému se věnovala jak v soukromé, tak veřejné sféře. Jako demograf se specializuje na vývoj porodnosti, plodnosti a proměny mateřství na území ČR.

Mgr. Klára Vlková Od roku 2009 působí v neziskové organizaci Síť mateřských center, kde se se dlouhodobě zabývá tématem rovných příležitostí a slaďováním rodinného a pracovního života. V Otevřené společnosti a Nadaci OSF se dříve věnovala projektům spjatým s genderovou problematikou ve vzdělávání. V současné době se v Síti mateřských center zaměřuje na vedení projektů spojených s aktivizací a vzděláváním osob na mateřské a rodičovské dovolené.

62

8.4

Příloha 4 Právní vymezení peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku

Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství (PPM) je finanční dávka vyplácená ze systému nemocenského pojištění. Poskytuje se v zásadě prvních šest měsíců péče o dítě resp. o děti. Peněžitou pomoc v mateřství vyplácí správa sociálního zabezpečení. Mezi rodiči se vžilo označení této dávky jako mateřská – podle mateřské dovolené, na kterou se odchází ze zaměstnání. Nárok na PPM vzniká pouze za splnění dvou daných podmínek. Žadatel o peněžitou pomoc v mateřství musí být v době nástupu na ni nemocensky pojištěn, nebo musí trvat ochranná lhůta ze skončeného nemocenského pojištění. K tomu musí splňovat druhou, specifickou podmínku – být nemocensky pojištěn minimálně 270 dnů v posledních dvou letech před nástupem na PPM (to je zhruba 9 měsíců nemocenského pojištění v rozložení dvou let). Tato podmínka nemusí být splněna jen u jednoho zaměstnavatele. V období dvou let lze sčítat dny z různých pojištění (zaměstnání). (ČSSZ, ÚP 2005) Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je dávka státní sociální podpory, kterou vyplácí Úřad práce ČR (ÚP ČR). Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč, nejdéle do 4 let věku dítěte. Jestliže alespoň jednomu z rodičů v rodině lze stanovit k datu narození dítěte 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu pro stanovení peněžité pomoci v mateřství nebo nemocenské v souvislosti s porodem nebo převzetím dítěte podle zákona o nemocenském pojištění, rodič si může volit výši a tím i délku pobírání rodičovského příspěvku. Maximální měsíční výše rodičovského příspěvku se stanoví ve vazbě na uvedený vyměřovací základ: pokud 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu je nižší nebo rovno 7 600 Kč, rodičovský příspěvek může činit nejvýše7 600 Kč; pokud 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu převyšuje 7 600 Kč, je výše rodičovského příspěvku omezena touto částkou, maximálně však výše rodičovského příspěvku může činit 11 500 Kč měsíčně. V případě, že vyměřovací základ lze stanovit u obou rodičů, vychází se z toho, který je vyšší. Volbu výše rodičovského příspěvku je možno měnit jedenkrát za tři měsíce. Pokud ani jednomu z rodičů nelze uvedený vyměřovací základ stanovit, náleží rodičovský příspěvek v pevných měsíčních částkách 7 600 Kč do konce 9. měsíce věku a následně ve výši 3 800 Kč do 4 let věku dítěte. Podmínkou nároku na rodičovský příspěvek je, že dítě mladší dvou let navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím 46 hodin v kalendářním měsíci. Dítě může navštěvovat léčebně rehabilitační zařízení nebo jesle, mateřskou školu nebo obdobné zařízení pro zdravotně postižené předškolní děti v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně. Dítě zdravotně postižené může navštěvovat jesle, mateřskou školu nebo obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím 6 hodin denně. Dítě, jehož osamělý rodič nebo oba rodiče jsou závislí na pomoci jiné osoby ve stupni III. nebo IV., může navštěvovat jesle, mateřskou školu nebo obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně. U dítěte, které dovršilo 2 roky věku, není docházka do zařízení omezena. Příjmy rodiče nejsou sledovány. Rodič může při nároku na výplatu rodičovského příspěvku 63

zlepšovat sociální situaci rodiny výdělečnou činností, ale musí v této době zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou. Rodičovské příspěvky, na které vznikl nárok podle právní úpravy platné do 31. 12. 2011, mohou přejít na novou právní úpravu kdykoli od ledna 2012 dle rozhodnutí rodiče. (ČSSZ, ÚP 2005; MPSV http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp)

64

8.5

Příloha 4 Vymezení respitní péče, instituce rané péče a sociálního poradenství

Respitní péče Respitní péče je považována za nejdůležitější formu podpory pečujících osob. Jedná se o různé typy intervencí dočasného/krátkodobého charakteru, nejčastěji v podobě péče v domácím prostředí nebo residenční péče. Výstupy doposud uskutečněných výzkumů potvrzují vysoký zájem pečujících osob o možnost využívání těchto služeb. Jejich nedostatečná kapacita, zejména pak nedostatek volných lůžek a regionálně nerovnoměrné rozložení se však v České republice ukazují být palčivým problémem (Bareš a kol. 2012). Mimo to, že odlehčovací zařízení často nemají dostupnou volnou kapacitu, jsou mnohdy také značně vzdálená od místa bydliště, doprava do nich je (bez automobilu) složitá a tudíž komplikací. Dalším problematickým aspektem je i úroveň poskytovaných služeb a to, do jaké míry reflektují a jsou schopny uspokojit reálné potřeby zdravotně postiženého, příp. do jaké míry splňují představy pečujících o podobě a účelnosti poskytované péče. To se týká zejména osob se závažným nebo specifickým zdravotním postižením či s kombinací několika onemocnění. Pokud využívání odlehčovací péče znamená vyšší zátěž pro opečovávanou osobu (stres z cizího prostředí, nepohodlí) nebo není opečovávanému poskytována péče srovnatelná s péčí neformální (či lepší), rodina raději pokračuje v péči v domácím prostředí, a to i za cenu vysoké náročnosti péče (Bareš a kol. 2012, Kotrusová 2013). Instituce rané péče Instituce rané péče jsou určeny rodinám pečujícím o dítě (děti) se zdravotním handicapem a jejich dostupnost je často limitována věkem (nejčastěji do 15, případně do 18 let dítěte). Lze konstatovat, že situace rodin pečujících o handicapované dítě je, co se dostupnosti služeb odlehčovací péče týče, příznivější, než situace rodin pečujících o dospělého/stárnoucího handicapovaného, které se mnohem více potýkají s nedostatečnou nabídkou a kapacitou potřebných služeb obecně (Bareš a kol. 2012, Kotrusová 2013). Sociální poradenství Sociální poradenství je ze zákona povinen nabízet každý poskytovatel sociálních služeb. Význam poradenství jako formy podpory spočívá v poskytování informací, které pečujícím umožní lepší orientaci a zvládání situace, ve které se pečovatel i opečovávaná osoba ocitli, resp. nacházejí. Poradenství může zahrnovat poskytnutí kontaktů na služby odlehčovací péče a jiné vhodné instituce, poskytnutí informací o nemoci (postižení) samotné, o vhodné léčbě a zacházení s handicapovaným, podporu při řešení nečekaných (krizových) situacích, ale i konzultace vlastního zdravotního (psychického i fyzického) stavu pečujících osob. Nezbytnou součástí této přímé podpory pečujících jsou i služby vzdělávací povahy (Bareš a kol. 2012).

65

8.6

Příloha 5 Nástroj pro měření emoční vazby k DPV

66

Příloha 7 Faktorová analýza postojů osob na MD/RD k dalšímu vzdělávání

Component Initial Eigenvalues % of Total Variance Cumulative % 1 2,133 23,705 23,705 2 1,620 18,005 41,710 3 1,219 13,545 55,255 4 ,867 9,631 64,886 5 ,808 8,979 73,866 6 ,751 8,346 82,211 7 ,633 7,029 89,241 8 ,522 5,797 95,038 9 ,447 4,962 100,000

Bojím se, že bych kurzy nezvládl/a. Nemám chuť už se něco dalšího učit. Necítím se dobře ve školním prostředí. Nemám na vzdělávání čas. Potřebuji se vzdělávat, abych našel/a práci. Potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky. Je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od úřadu práce, než kdyby se nevzdělával. Mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím. Zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dál vzdělává. Extraction Method: Principal Component Analysis. Rotation Method: Varimax with Kaiser Normalization. a Rotation converged in 4 iterations.

Component 1 2 0,768 0,105 0,731 0,102 0,709 -0,047 0,691 -0,090 0,097 0,824 -0,057

0,794

0,140

0,006

0,088

0,700

0,002 0,007

-0,186 0,327

0,650 0,628

Vyřazené výroky, které nebyly dostatečně syceny žádným z faktorů: Musím se vzdělávat, protože se to po mně vyžaduje. Rád/a bych změnil/a obor a začal/a znovu, proto je potřeba se vzdělávat. Pro uplatnění na trhu práce je praxe důležitější než vzdělání. Nemám na vzdělávání peníze. Musel/a bych za vzděláváním dojíždět, což je komplikované. Chybějí mi informace o možnostech vzdělávání v dospělosti. Nepotřebuji se vzdělávat. Další vzdělávání nepomáhá k získání práce. Další vzdělávání není pro lidi mého věku. V mém regionu se nenabízejí kurzy toho, co by mě zajímalo.

67

3 -0,072 -0,106 0,135 0,051 -0,041

8.7

Příloha 8 Deskripce výběrového souboru CS osoby na MD/RD a osoby pečující o osobu blízkou

Příloha je v excelovském souboru jako souhrn všech otázek dotazníkového šetření a jejich základního třídění.

68