Osoby ohrožené sociálním vyloučením a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry Klára Potočková
Výstupní analytická zpráva projektu KOOPERACE (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti; reg. č. projektu: CZ.1.04/2.2.00/11.00017) Fond dalšího vzdělávání, 2015
Executive summary
Skupina osob ohrožených sociálním vyloučením je skupinou velmi diferencovanou, shlukující velmi odlišné lidi, které spojuje pouze hledisko nízkého příjmu. Z tohoto důvodu jsou velmi rozlišné i charakteristiky, které skupinu popisují. Další vzdělávání vnímá cílová skupina relativně pozitivně (56 % pozitivní postoj), i když vztah k dalšímu vzdělávání je v rámci skupiny poměrně diferencovaný. V posledním roce se osoby ohrožené sociálním vyloučením (OOSV) účastnily dalšího vzdělávání v širší definici v 15 %, užší definici v 11 % a 7 % respondentů absolvovalo v posledním roce rekvalifikační kurz. Důvodem neúčasti na různých formách dalšího vzdělávání byl nejčastěji pocit zbytečnosti činnosti či absence návaznosti na zaměstnání. Stáž ve firmě nechtěli lidé s nízkým příjmem nejčastěji absolvovat z důvodu absence mzdy za práci. Největší obecnou bariérou v dalším vzdělávání zkoumané skupiny je finanční náročnost této činnosti a chybějící informace o možnostech dalšího vzdělávání. Největší motivací lidí s nízkým příjmem k dalšímu vzdělávání je získání nových poznatků a zlepšení situace na trhu práce. Další vzdělávání nevnímá nízkopříjmová skupina jako způsob řešení své finanční situace. Informace o dalším vzdělávání hledají osoby ohrožené sociálním vyloučením nejčastěji přes úřady práce, tedy pasivním způsobem od zprostředkovatelek nebo z letáků a nástěnek. Více než tři čtvrtiny (85 %) lidí s nízkým příjmem deklarují, že si hledají práci, nejvíce ti, kteří jsou bez práce nejkratší dobu. Lidé ze zkoumané skupiny při hledání práce nejčastěji využívají úřady práce, internetové portály i známé a přátele.
2
Obsah Executive summary .............................................................................................................................. 2 1
Úvod................................................................................................................................................ 6
2
Cíle a metodologie, popis vzorku ............................................................................................... 7 2.1
2.1.1
Desk research ............................................................................................................... 7
2.1.2
Pracovní skupiny........................................................................................................... 7
2.1.3
Dotazníkové šetření...................................................................................................... 8
2.2 3
4
Metodologie ........................................................................................................................... 7
Definice osob ohrožených sociálním ohrožením na TP ............................................... 10
Postavení skupiny na trhu práce .............................................................................................. 11 3.1
Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita ............................................. 11
3.2
Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých 5 letech .................................................. 18
3.3
Regionální rozdíly ............................................................................................................... 18
3.4
Specifické potřeby a problémy skupiny na TP ............................................................... 19
3.5
Aktéři DPV ve vztahu ke skupině TP ............................................................................... 20
DPV dané skupiny ...................................................................................................................... 20 4.1
Účast v DPV ........................................................................................................................ 20
4.1.1
5
Informační kanály ....................................................................................................... 23
4.2
Motivace ............................................................................................................................... 24
4.3
Postoje k dalšímu vzdělávání ........................................................................................... 26
4.4
Potřeby v dalším vzdělávání ............................................................................................. 27
4.5
Bariéry (objektivního rázu) ................................................................................................ 27
Vybrané nástroje ke vztahu ke skupině .................................................................................. 30 5.1
Legislativní nástroje ............................................................................................................ 30
5.2
Strategické a koncepční nástroje ..................................................................................... 31
5.3
Informační nástroje ............................................................................................................. 32
5.4
Administrativní nástroje ..................................................................................................... 32
5.5
Ekonomické ......................................................................................................................... 34
6
Opatření zaměřená na skupinu ................................................................................................ 35
7
Závěr ............................................................................................................................................. 36
8
Zdroje............................................................................................................................................ 37
9
Přílohy........................................................................................................................................... 38 Příloha 1: Definice základních pojmů .......................................................................................... 38 Příloha 2: Seznam zkratek ............................................................................................................ 39 3
Příloha 3: Složení pracovní skupiny ............................................................................................ 40 Příloha 4: Emoti*scapeTM ............................................................................................................... 41 Příloha 5: Podrobnější popis projektů ......................................................................................... 41 Příloha 6: Osoby ve výkonu a po výkonu trestu odnětí svobody jako specifická cílová skupina dalšího vzdělávání .......................................................................................................................... 42 Executive summary ....................................................................................................................... 42 Metodologie .................................................................................................................................. 42 Vzdělávání a zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody ............................................. 43 Vzdělávání a zaměstnávání osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody........................ 47 Závěry a doporučení pro práci s touto cílovou skupinou .............................................................. 49 Zdroje............................................................................................................................................. 49
Seznam grafů, tabulek a příloh Graf 1: Délka nezaměstnanosti podle pohlaví a vzdělání .....................................................13 Graf 2: Délka nezaměstnanosti podle věku a aktivity ............................................................14 Graf 3: Aktivita CS na trhu práce podle pohlaví a vzdělání ...................................................15 Graf 4: Účast v různých formách DV v posledních 12 měsících ............................................21 Graf 5: Účast na rekvalifikacích ............................................................................................22 Graf 6: Zdroje informací o dalším vzdělávání .......................................................................24 Graf 7: Postoje k dalšímu vzdělávání ...................................................................................26 Graf 8: Znalost konceptu NSK ..............................................................................................33 Graf 9: Hodnocení konceptu NSK.........................................................................................33 Tabulka 1: Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření ........................................................ 9 Tabulka 2: Vzdělanostní struktura OOSV dle Eurostatu .......................................................11 Tabulka 3: Vzdělanostní struktura vzorku OOSV ve výzkumu Kooperace ............................12 Tabulka 4: Délka nezaměstnanosti vzorku ...........................................................................12 Tabulka 5: Nejčastější zdroje při hledání práce ....................................................................16 Tabulka 6: Hlavní důvod nezaměstnanosti ...........................................................................16 Tabulka 7: Hlavní důvod nezaměstnanosti podle věku a vzdělání ........................................17 Tabulka 8: Vývoj počtu OOSV ..............................................................................................18 Tabulka 9: Výroky – motivace k dalšímu vzdělávání .............................................................25 Tabulka 10: Nejčastější emoce vyjadřované vůči dalšímu vzdělávání ..................................27 Tabulka 11: Výroky – bariéry v dalším vzdělávání ................................................................29 Tabulka 12: Nejčastější důvody neúčasti na různých formách DV ........................................30 Tabulka 13: Složení pracovní skupiny DPV OOSV ...............................................................40 Příloha 1: Definice základních pojmů....................................................................................38 Příloha 2: Seznam zkratek ...................................................................................................39 Příloha 3: Složení pracovní skupiny......................................................................................40 4
Příloha 4: Emoti*scapeTM ......................................................................................................41 Příloha 5: Podrobnější popis projektů ...................................................................................41 Příloha 6: Osoby ve výkonu a po výkonu trestu odnětí svobody jako specifická cílová skupina dalšího vzdělávání................................................................................................................42
5
1 Úvod Tato studie je jedním z výstupů projektu Kooperace (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti, CZ.1.04/2.2.00/11.00017), který probíhal ve Fondu dalšího vzdělávání v letech 2013–2015. Cílem projektu bylo komplexně zmapovat problematiku dalšího profesního vzdělávání (dále DPV) v České republice a položit základy znalostního managementu v této oblasti. Profesionálům v oblasti dalšího profesního vzdělávání chce projekt svými výstupy poskytnout prostřednictvím aktuálních dat relevantní informační základnu pro jejich rozhodování a plánování, stejně jako jim díky platformě Koopolis dát k dispozici nástroj pro sdílení zkušeností a síťování. 1 Ve své analytické části projekt mapoval a analyzoval současný stav dalšího profesního vzdělávání jak z pohledu systému, jeho aktérů a nástrojů, tak z pohledu jednotlivců, pro které je tento systém ve svém výsledku určen a jimž má pomoci zvýšit jejich dovednosti, kompetence, kvalifikace a přispět k jejich osobnímu rozvoji a obohacení života. V souladu se strategiemi Ministerstva práce a sociálních věcí se projekt Kooperace věnoval především vybraným skupinám na trhu práce, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby pracující (zaměstnanci; osoby samostatně výdělečné činné) a skupiny osob z řad nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních (osoby do 25 let, osoby ve věku 50–65 let, osoby se zdravotním postižením, osoby na mateřské/rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou, nízkokvalifikovaní, osoby ohrožené sociálním vyloučením). Zpráva je věnovaná problematice osob ohroženým sociálním vyloučením a jejich vztahu k dalšímu profesnímu vzdělávání. Všechny závěrečné zprávy zaměřené na již zmíněné skupiny na trhu práce dodržují stejnou strukturu s cílem usnadnit čtenářům orientaci v textu i zprostředkovaných informacích. Úvodní (třetí) kapitola této zprávy je věnovaná metodologii, použitým zdrojům dat a definici cílové skupiny (dále CS). Definice dalších pojmů, jak byly stanoveny pro účely projektu Kooperace, nalezne zájemce v příloze 1 této zprávy. Pokud není stanoveno jinak, v textu analýzy se pod používanými pojmy vždy rozumí termíny odpovídající těmto definicím. Čtvrtá kapitola je věnována postavení nízkopříjmových osob na trhu práce, včetně jeho proměny v čase. Částečně jsou i zkoumány rozdíly mezi jednotlivými kraji. Tato část čerpá především z veřejně dostupných statistik, vlastního dotazníkového šetření a závěrů pracovních skupin projektu.2 Následující kapitola se zaměřuje na další profesní vzdělávání nezaměstnaných lidí s nízkým příjmem. Postoje, motivace, bariéry a zkušenosti CS s formami dalšího profesního vzdělávání jsou nazírány především optikou dat z dotazníkového šetření. Kapitola 6 zkoumá vybrané systémové nástroje dalšího profesního vzdělávání, jako jsou rekvalifikace, Národní soustava kvalifikací, Evropský sociální fond ve vztahu ke skupině osob s nízkým příjmem. Snaží se zhodnotit jejich přínos i limity ve využití konkrétní skupinou. Zároveň se zaměřuje na nástroje určené ze své podstavy přímo pro tuto CS. Poslední kapitola se velmi stručně věnuje podobě opatření, která by se měla věnovat podpoře dalšího vzdělávání CS ve snaze usnadnit jí vstup či návrat na trh práce, případně přispět ke zvýšení nebo prohloubení kvalifikace účastníků.
Platforma Koopolis je určena profesionálům v DV, kterým zprostředkovává souhrn informací, novinek a trendů z oblasti dalšího vzdělávání a zároveň jim umožňuje vzájemnou diskusi a sdílení zkušeností. 2Práce pracovních skupin je blíže popsána v kapitole 3.1.2. 1
6
2 Cíle a metodologie, popis vzorku Realizátoři projektu Kooperace chtějí prostřednictvím souhrnných zpráv o jednotlivých CS poskytnout profesionálům v oblasti dalšího vzdělávání informační základnu tak, aby jejich rozhodnutí zaměřená na další profesní vzdělávání cílových skupin a jejich lepší uplatnění na trhu práce byly založeny na relevantních poznatcích a aktuálních datech a naplňovaly tak zásady evidence-based policy. Cílem zprávy bylo zmapovat problémy a bariéry vybraných skupin na trhu práce v oblasti dalšího vzdělávání. Pozornost je věnována i postavení CS na trhu práce, jejím znalostem a zkušenostem s jednotlivými typy a nástroji dalšího vzdělávání i opatřením zaměřeným na CS. Tyto zprávy mají v souladu se záměrem projektu Kooperace doplnit souhrnný obrázek o systému DPV v České republice a prostřednictvím platformy Koopolis je shromáždit na jednom místě.
2.1
Metodologie
Záměrem této analýzy bylo podívat se na problematiku osob ohrožených sociálním vyloučením z co nejširšího možného pohledu tak, aby výsledkem byl komplexní souhrn dosud zjištěných informací o dané skupině, jejím postavení na trhu práce, vztahu a zkušenostem s dalším profesním vzděláváním. Tomu odpovídá i šíře použitých informačních zdrojů a metod. 2.1.1 Desk research Realizační tým (dále RT) se na začátku analýzy rozhodl postupovat metodou desk research a shromáždit dostupné zdroje týkající se problematiky skupiny nízkopříjmových osob časově ohraničené na roky 2004–2014. Jako zdroj informací byly využity především odborné publikace a studie, diplomové a dizertační práce, dokumenty, strategie a záznamy veřejné správy, výstupy z realizovaných projektů Evropského sociálního fondu, periodika, právní normy, dostupná data a výstupy ze statistických a výzkumných šetření. RT postupoval v souladu s projektovou Metodikou pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin na trhu práce (TP) za jednotlivé regiony ČR (Kooperace 2014b). Shromážděné zdroje byly dále kategorizovány a byla posuzována jejich relevance ve vztahu k problematice mladých lidí. Hlavním cílem této sekundární analýzy bylo vyhodnotit dostupné informace o problémech skupiny v oblasti DPV z hlediska ČR i regionů, vybrat vhodné zdroje pro podrobnější analýzu, identifikovat oblasti, kde k dané skupině žádné informace nejsou nebo jsou příliš zastaralé nebo nedostupné. Na tyto oblasti se následně zaměřovala činnost realizačního týmu projektu v rámci sběru dat primárního charakteru. 2.1.2 Pracovní skupiny Následné vyhodnocení kategorizovaných zdrojů a dat už neprováděl samotný realizační tým, ale za účelem získání co nejširšího pohledu na danou problematiku byly organizovány expertní pracovní skupiny (dále PS). Pracovní skupiny se skládaly z odborníků na danou cílovou skupinu, sdružení experti zastupovali systémový pohled i přímou práci s danou skupinou. Byli v nich zastoupeni pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a jejich příspěvkových organizací, zaměstnanci úřadu práce, výzkumníci, pracovníci z akademické sféry, zástupci neziskového sektoru, vzdělávacích institucí a další odborníci, kteří se specializují na práci s touto cílovou skupinou, profesně se věnují tématice zkoumané skupiny, jejímu postavení na trhu práce a dalšímu vzdělávání. V pracovních skupinách byli zastoupeni jak regionální aktéři, tak experti na 7
národní úrovni. Konkrétní složení pracovní skupiny věnované DPV osob ohrožených sociálním vyloučením najdete v příloze 3 této zprávy. Pracovní skupina se scházela ve složení 3–6 osob přibližně každých 14 dní po dobu jednoho roku. Celkem proběhlo 20 setkání této expertní skupiny. Z každého jednání byl pořízen audio záznam a na jeho základě zápis, který byl vždy poskytnut ke zpětnému doplnění a upřesnění všem účastníkům dané pracovní skupiny. Jako samostatný výstup vznikl z každého jednání PS analytický výstup k probíranému tématu, který byl rovněž vždy poskytnut ke zpětné revizi všem účastníkům. Na úvodním setkání PS došlo k odsouhlasení definic a klíčových pojmů, které jsou jednotně užívány v rámci celého projektu Kooperace, i struktury pro šablony jednotlivých výstupů. Všechny tyto podklady připravil RT dle projektové metodiky Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce (Kooperace 2014d). Členové realizačního týmu měli v pracovní skupině roli moderátorů a analytiků, kteří na každé setkání PS připravili scénář, podle kterého jednání probíhalo. Pracovní skupina se scházela vždy nad konkrétním materiálem nebo tématem, k němuž realizační tým připravil podklady. Zároveň účastníci pracovní skupiny aktivně přicházeli s dalšími tématy a materiály vztahujícími se k tématům, na které byla skupina zaměřena. V případě, že PS postrádala vhodného zástupce pro analýzu konkrétní problematiky nebo představení příkladů dobré praxe, byli na ni zváni ad hoc hosté, obvykle realizátoři konkrétních projektů nebo odborníci na danou problematiku. Cílem pracovních skupin byly, kromě analýzy dostupných zdrojů, především popis a analýza samotné skupiny na trhu práce, identifikace její aktuální situace, zmapování důležitých nástrojů a opatření určených na podporu této skupině včetně zhodnocení jejich účinnosti. Kromě možnosti nechat zaznít škálu relevantních odborných názorů a zkušeností šlo také o hledání konsensu v dané oblasti. Závěry z pracovní skupiny citované v této zprávě vycházejí ze široké shody těchto odborníků na pracovní skupině a ve zprávě jsou vždy citovány pod zkratkou PS. Pokud nad uvedenými informacemi nepanovala shoda, je na to vždy upozorněno na příslušném místě analýzy citací nebo poznámkou pod čarou. Veškeré závěry z PS jsou interpretací garanta pracovní skupiny, který je autorem této zprávy. Závěry z pracovních skupin se prolínají celou analytickou zprávou, především kapitolami 4, 6 a 7. 2.1.3 Dotazníkové šetření Těžiště této zprávy je založené na výzkumném šetření realizovaném v rámci projektu Kooperace na podzim 2014. Vycházejí z něho především kapitoly 4 a 5, které obsahují výsledky dotazníkového šetření i fokusních skupin. Výzkumné šetření bylo primárně zaměřeno na aktuální situaci cílových skupin projektu na trhu práce, zmapování jejich postojů, problémů, bariér a informovanosti v oblasti dalšího profesního vzdělávání. Více viz metodiky projektu Kooperace (Kooperace 2014a, Kooperace 2014b). Výzkum měl přinést nová a aktuální data k CS, která mohou sloužit jako podklady pro lepší a přesněji zacílenou práci s touto skupinou. Realizační tým spolu se zástupci PS vytvořil seznam hypotéz a tematických okruhů výzkumu. Samotné dotazníkové šetření bylo zajištěno dodavatelem, ve veřejné zakázce zvítězila výzkumná agentura IPSOS, s.r.o. Agentura byla zodpovědná za naprogramování dotazníku, sběr dat podle zvolených kritérií, čištění a kódování dat a zpracování základních analýz. Za podrobnější zpracování dat byli zodpovědní autoři jednotlivých analytických zpráv z řad členů realizačního týmu. Samotnému dotazníkovému šetření předcházela kvalitativní část realizovaná formou čtyř fokusních skupin, jejichž cílem bylo ověřit a zpřesnit navrhované hypotézy a tematické 8
okruhy. Jedna fokusní skupina se konala se zaměstnavateli (Praha), jedna zahrnovala zaměstnance a OSVČ (Prostějov), dvě skupiny se zaměřovaly na CS osob z řad nezaměstnaných (Praha, Jihlava). Zjištění z fokusních skupin sloužila jako podklad ke konstrukci dotazníků. Vytvořeny byly tři samostatné verze dotazníků v délce do 30 minut – jeden pro zaměstnavatele, druhý zaměstnance a OSVČ a třetí pro osoby nezaměstnané a ekonomicky neaktivní. Poslední dotazník v sobě zahrnoval i otázky pokládané pouze vybraným cílovým skupinám. Dotazníky byly pilotně ověřeny na 1 % z každé kategorie respondentů a výsledky pilotáže byly použity pro zpřesnění finální verze dotazníku. Celkový šetřený vzorek byl 4 500 respondentů. Jednotlivé cílové skupiny byly ve vzorku zastoupeny proporcionálně ve velikosti zabezpečující co největší spolehlivost výběrového vzorku. Pokud mohl jeden respondent být zařazen zároveň do více zkoumaných skupin, bylo přípustné ho počítat pouze do jedné z nich. Výběr respondentů byl kvótní, splňující jeho kritéria tak, aby pokud CS nebyla vymezena jinak, byl vzorek reprezentativní pro každou danou skupinu na trhu práce České republiky ve věku 15–65 let z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, příjmu a regionu. Podrobné kvóty viz Tabulka 1.
Tabulka 1: Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření
Ekonomicky aktivní
Nezaměstnaní a ekonomicky neaktivní
Cílová skupina
Minimální velikost vzorku
Zaměstnavatelé
500
Kraj
Velikost
Zaměstnanci
1000
Kraj
OSVČ
600
OZP Nízko kvalifikovaní Osoby na MD/RD Osoby do 25 let Osoby 50–65 let OOSV Zdroj: Výzkum Kooperace 2015
Kvóty
Pohlaví
Typ vlastnictví Věk
Vzdělání
Příjem
Kraj
Pohlaví
Věk
Vzdělání
Příjem
400
Kraj
Pohlaví
Věk
-
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
-
-
400
Kraj
-
Věk
Vzdělání
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
Vzdělání
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
Vzdělání
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
-
-
Samotný sběr dat probíhal v průběhu října a listopadu 2014 za využití CAPI a CASI metod sběru dat. Cílové skupiny disponující dostatečnými e-skills a přístupem k počítači (zaměstnanci, zaměstnavatelé, OSVČ, osoby do 25 let, ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující) byly dotazovány z důvodů finanční úspory online, za využití panelu respondentů dodavatele (CASI). U zkoumaných skupin, u nichž nebylo možné online dotazováním zajistit reprezentativní data (nezaměstnaní z řad OZP, osoby s nízkou kvalifikací, osoby ve věku 50–65 let a osoby ohrožené sociálním vyloučením), bylo dotazování provedeno metodou rozhovoru face-to-face za využití sítě tazatelů vybavených notebooky (CAPI). Při analýze dat se u části CS (OOSV, osoby na MD/RD, osoby s nízkou kvalifikací) objevila nutnost podrobit dílčí závěry z dotazníkového šetření bližšímu zkoumání. Za tímto účelem byla realizována druhá vlna fokusních skupin, kterou zajistil dodavatel FOCUS – Centrum pro sociální a marketingovou analýzu, s.r.o. U respondentů z řady osob ohrožených 9
sociálním vyloučením a lidí s nízkou kvalifikací byl kvůli obavě z menší otevřenosti ve větší skupině lidí zvolen formát mini fokusních skupin (3–4 osoby), aby byl prostor věnovat se problematice dostatečně do hloubky. Kvalitativní šetření bylo realizováno v červnu a červenci 2015. Pro osoby na MD/RD proběhla jedna fokusní skupina (Praha), čtyři mini fokusní skupiny proběhly s osobami s nízkou kvalifikací (Prostějov, Karlovy Vary, Chomutov, Brno) a osobami ohroženými sociálním vyloučením (Praha, Liberec, Zlín, Tábor). Jedna fokusní skupina proběhla s osobami dlouhodobě nezaměstnanými v Ostravě.
2.2
Definice osob ohrožených sociálním ohrožením na TP
Definice osob ohrožených sociálním vyloučením je ve srovnání s ostatními zkoumanými skupinami poměrně složitá a navazuje na jiné definice. Předpis č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje sociální vyloučení jako vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnosti se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace, kterou je myšleno oslabení nebo ztráta schopnosti řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění. Dle Eurostatu (2013) je za osobu ohroženou sociálním vyloučením (resp. osobu ohroženou chudobou nebo sociálním vyloučením) považován ten, kdo splňuje alespoň jednu ze tří podmínek: Je ohrožen příjmovou chudobou. Žije v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou. Trpí závažnou materiální deprivací. Pro projekt Kooperace se řídíme snadněji kvantifikovatelnou definicí, která ovšem z definice Eurostatu vychází. Osoby ohrožené sociálním vyloučením (OOSV) jsou v projektu Kooperace definovány jako lidé, kteří splňují alespoň jednu z následujících dvou podmínek: Žijí v domácnosti, v níž je současný čistý měsíční příjem včetně sociálních dávek nižší než 5 500 Kč na osobu včetně nezletilých dětí v případě vícečlenné domácnosti, nebo nižší než 9 500 Kč v případě jednočlenné domácnosti. Žijí v domácnosti, kde všichni její členové ve věku 15–65 let jsou v současné době nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní. Lidé, kteří jsou dle této definice považováni za osoby ohrožené sociálním vyloučení, často vykazují i jiné (sociální) podobnosti: někteří žijí ve vyloučené lokalitě, mohou mít minoritní etnickou příslušnost, mohou být zachyceni v dluhové pasti, někteří byli nebo jsou týráni nebo mezi osoby této skupiny mohou patřit i drogově závislí. Vzhledem k trhu práce může jít v některých případech o osoby, které jsou omezeny z hlediska výkonu určitého spektra činností, zároveň někteří ze skupiny nemohou vykonávat komplikovanější činnosti a jsou limitováni jednou aktivitou (PS). Také platí, že se ve skupině mohou ocitnout i lidé, kteří žádné z uvedených hledisek nesplňují, ale pouze jsou z nejrůznějších důvodů v situaci, která jim na nějaký čas snížila příjmy. Skupina je díky své definici velmi různorodá, je velmi těžké ji nějakým způsobem zobecnit, nicméně byly identifikovány obecné charakteristiky, které platí pro velkou část příslušníků skupiny. Jsou to mimo jiné nedůvěra ve státní instituce, vyšší solidarita v rámci rodiny, orientace na přítomnost, zúžené specifické sociální sítě, životní krize, nižší míra gramotnosti, finanční problémy atp. (PS).
10
Vzhledem k různorodosti skupiny je v rámci ní možné identifikovat velké množství podskupin. Příkladem může být podskupina „bez přístupu k informacím“, což jsou osoby, které se narodily do prostředí s nízkým kulturním a sociálním zázemím a nezapadají do obecného rámce, žijí v sociální a informační izolaci. Podskupina „rodově vyloučení“ zahrnuje osoby, žijící v sociálně vyloučených lokalitách, imigranty, kteří neumějí český jazyk, žijí v komunitě v izolaci od majoritní společnosti (podobně sekty); tito všichni jsou mimo záchytné sociální sítě státu a veřejných institucí. Vzhledem k trhu práce tvoří další podskupiny osoby, které jej byly nuceny opustit působením vnějších okolností a spadají tedy dle definice pod hraniční příjem. Jde zejména o osoby zdravotně znevýhodněné (většinou pobírající invalidní důchod), matky samoživitelky či lidé opouštějící výkon trestu odnětí svobody. Jmenované podskupiny samozřejmě nepopisují vyčerpávajícím způsobem celou skupinu lidí s nízkým příjmem, jsou to jen příklady shluků lidí s podobným problémem. O některých podskupinách, se kterými si definičně skupina osob ohrožených sociálním vyloučením překrývá, je možné najít více informací ve zprávách z projektu Kooperace věnovaným dalšímu vzdělávání osob se zdravotním postižením, osob s nízkou kvalifikací a částečně i osob na mateřské a rodičovské dovolené. Osoby s nízkým příjmem a nízkou pracovní aktivitou jsou skupinou typickou tím, že se do ní mohou dostat i velmi vzájemně odlišní lidé, a to na nejrůznější dobu trvání.
3 Postavení skupiny na trhu práce 3.1
Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita
Vzhledem k široké definici skupiny, která v ČR v podstatě není v tomto rozsahu nikde měřena, je těžké stanovit podíl zaměstnanosti a nezaměstnanosti lidí, kteří do této skupiny spadají, nicméně už ze samotné z definice skupiny vyplývá, že velká část osob z této skupiny je nezaměstnaná. Nezaměstnanost je jednou z hlavních charakteristik osob ohrožených sociálním vyloučením, která se do různé míry týká všech jejích podskupin. Eurostat (2013) udává statistiky lidí, žijících v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou – takových je v České republice 7,3 %. Předpokládejme, že velká část lidí z tohoto počtu spadá i do kategorie osob ohrožených sociálním vyloučením, nicméně toto číslo jistě nepokrývá celkový počet nezaměstnaných z této cílové skupiny. Regionální rozdíly v rámci ČR v podílu zaměstnanosti a nezaměstnanosti u této skupiny nejsou známy. Eurostat (ibid.) udává podíly lidí v této skupině3 podle vzdělání dle klasifikace ISCED (více Tabulka 2). Tabulka 2: Vzdělanostní struktura OOSV dle Eurostatu Vzdělání Primární a nižší sekundární Vyšší sekundární a nástavbové Terciární
muži (ČR) 33 % 11 %
ženy (ČR) 27 % 16 %
4%
5%
muži (EU) ženy (EU) 34 % 21 %
35 % 34 %
11 %
13 %
Zdroj: Eurostat 2013
3
Ve výzkumu Eurostatu byla CS definována jako osoby ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením.
11
V porovnání s průměrem členských zemí EU je vidět, že v ČR je rozložení počtu osob ohrožených sociálním vyloučením v jednotlivých vzdělanostních stupních nerovnoměrné, většina ohrožených lidí má primární nebo nižší sekundární vzdělání a počet lidí ohrožených sociálním vyloučením s narůstajícím vzděláním klesá rychleji než průměrně v celé EU. Vzdělání lidí vzorku osob ohrožených sociálním vyloučením ve výzkumu Kooperace (2015) podléhalo kvótám podle Eurostatu, takže není překvapivé, že rozložení respondentů ve vzdělanostních stupních bylo podobné. Tabulka 3: Vzdělanostní struktura vzorku OOSV ve výzkumu Kooperace ZŠ vyučení SŠ VŠ
% 33 % 35 % 26 % 7%
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; R4. Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání? n = 400
Nějaký stupeň počátečního vzdělávání předčasně opustila třetina lidí patřících do skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením. Nejčastěji se jednalo o opuštění učiliště nebo střední školy, přičemž ve většině případů šlo o úplné ukončení počátečního vzdělávání, takže tito respondenti mají nejvyšší dokončené vzdělání základní. Důvodem pro opuštění školy byl v případě osob ohrožených sociálním vyloučením nejčastěji fakt, že zjistily, že je studium nebaví (30 %) a rovněž přílišná náročnost studia (22 %) (Kooperace 2015). Důvodem opuštění školy může být rovněž nechuť se učit, neshody s učiteli či ztráta zájmu o obor. Nízká kvalifikace je přitom jednou z častých příčin ohrožení sociálním vyloučením. Dá se usuzovat, že lidé s nízkou kvalifikací mají ke vzdělávání obecně horší vztah, takže je u nich těžké vzbudit motivaci ke vzdělávání dalšímu, které je z podstaty věci nepovinné a založené zejména na osobním zájmu jedince. Délkou nezaměstnanosti se osoby ohrožené sociálním vyloučením ve výzkumu Kooperace (2015) nejčastěji (37 %) zařazují do kategorie dlouhodobé nezaměstnanosti, tedy trvající déle než dva roky. Poslední kategorii částečně zvyšují lidé, které mají nějaké zdravotní omezení a patrně nemohou pracovat vůbec (takových je v poslední kategorii třetina). Nejčastější zastoupení v této délce nezaměstnanosti je vzhledem k definici zkoumané skupiny logické, nízký příjem je v této skupině lidí očekávatelný. Tabulka 4: Délka nezaměstnanosti vzorku Délka nezaměstnanosti Méně než 6 měsíců 6–12 měsíců 12–24 měsíců Déle než 2 roky
% 22 % 16 % 23 % 37 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q1. Uvedl/a jste, že nyní nepracujete. Jak dlouho jste už bez zaměstnání? n = 400
12
Dlouhodobá nezaměstnanost představuje pro velkou část osob ohrožených sociálním vyloučením stav, ze kterého se velmi těžko vrací zpět na trh práce. Mnoho lidí v déle trvající nezaměstnanosti ztrácí po čase aktivitu, motivaci cokoli dělat, rovněž i pracovní návyky. Pokud se jim přese všechno podaří si práci sehnat, často v ní dlouho nevydrží a vracejí se k bývalým stereotypům. Taková situace se více týká lidí v zaměstnání s platem na hranici minimální mzdy (Trlifajová 2014; PS).
Graf 1: Délka nezaměstnanosti podle pohlaví a vzdělání 50 % 45 %
43 %
43 % 41 %
40 % 35 % 30 %
32 % 30 %
30 % 27 % 25 %
25 %
25 % 23 %
21 % 19 %
20 %
18 %
18 %18 %
23 % 18 % 16 %
14 %
15 %
15 %
10 % 5% 0% muž
žena méně než 6 měsíců
6—12 měsíců
ZŠ
vyučení
12—24 měsíců
Více než 2 roky
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q1. Uvedl/a jste, že nyní nepracujete. Jak dlouho jste už bez zaměstnání? n = 400
Mezi muži ve vzorku je stejné procento lidí zastoupených v nejkratší a nejdelší kategorii délky nezaměstnanosti, zatímco u žen výrazně převažuje dlouhodobá nezaměstnanost, což může být ovlivněno věkem (viz dále) a větším důrazem na tradiční rozdělení rolí v rodině, typické pro zkoumanou skupinu (PS). U všech vzdělanostních stupňů 4 je dlouhodobá nezaměstnanost nejvyšší, ačkoli u absolventů středních škol se náskok poslední kategorie snižuje a zvyšuje se podíl krátkodobě nezaměstnaných. Z výsledků vyplývá, že i u nízkopříjmové skupiny lidí je vzdělání podstatné, vyšší vzdělání do jisté míry zajišťuje mírně lepší situaci na trhu práce. Pokud si vzdělanější člověk po určité době v nezaměstnanosti najde práci, která odpovídá jeho kvalifikaci, má větší šanci se vymanit ze skupiny nízkopříjmových 4
Vzdělanostní kategorie VŠ není zobrazena z důvodu malého zastoupení vzorku.
13
SŠ
lidí, na rozdíl od lidí s nízkou kvalifikací, kteří ve skupině někdy mohou zůstat, i když si zaměstnání naleznou (viz dále). Graf 2: Délka nezaměstnanosti podle věku a aktivity 80 % 69 %
70 % 60 % 50 %
54 % 50 % 46 %
45 %
40 % 30 % 20 % 10 %
35 % 29 % 23 % 19 %
25 %
17 %
24 % 15 15 % %
27 % 21 % 15 % 10 %
7%
23 % 15 % 13 %
30 % 25 %
18 %
17 % 15 %
0%
0% 15-24 let
25-34 let
35-44 let
méně než 6 měsíců Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; zaměstnání? n = 400
45-54 let
6—12 měsíců
55-65 let
12—24 měsíců
hledá práci/bude podnikat více než 2 roky
Q1. Uvedl/a jste, že nyní nepracujete. Jak dlouho jste už bez
Délka nezaměstnanosti skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením se s mírnými odchylkami zvyšuje s věkem. Mladá skupina osob ohrožených nejčastěji spadá do nejkratší kategorie délky nezaměstnanosti, je to samozřejmě z důvodu věku a relativně krátkého času na trhu práce (od absolvování školy). Nicméně i přes to, že je tato skupina nezaměstnaná většinou relativně krátkou dobu, je na trhu práce ohrožená z důvodu chybějící praxe a absence pracovních návyků, pokud mladí lidé ještě v žádném zaměstnání nepracovali. Starší lidé jsou na trhu práce obecně ohroženější, u nízkopříjmové skupiny lidí je věkový propad možná ještě větší z důvodu většího zastoupení manuálních prací než u dalších skupin podle výše příjmu. Větší počet lidí s nějakým zdravotním omezením ve starších věkových kategoriích procento lidí v dlouhodobé nezaměstnanosti pravděpodobně ještě zvyšuje. U dlouhodobě nezaměstnaných lidí dochází často ke kumulaci takových bariér na trhu práce, že práci prakticky nemají šanci nalézt nebo jim ji alespoň výrazně znemožňují. Jde o kombinaci různých bariér, které jsou mnohdy výraznou překážkou i samy o sobě – starší věk, zdravotní handicap, nízká kvalifikace, bydliště v odlehlé lokalitě, malá či oborově roztříštěná praxe či nízká flexibilita. Dále některým lidem zamezuje přijmout zaměstnání i jejich finanční situace, protože náklady spojené s nástupem do práce jsou pro ně nepřekonatelně vysoké (např. Trlifajová 2014; PS). Osobám ohroženým sociálním vyloučením obecně chybí informace o trhu práce, 14
nehledá práci
některým k orientaci chybí i sociální a kulturní kapitál. Problémem může někdy být i rodinná a vztahová situace, která nalezení práce zabraňuje, což souvisí se systémem sociálních dávek, který (zejména v případě vícečlenných rodin) není v ČR pro nízkopříjmovou skupinu lidí nastaven motivačně k hledání práce; a existencí černého trhu. U starších lidí bez příjmu či s nízkým příjmem hrozí, že v kategorii osob ohrožených sociálním vyloučením zůstanou i po dosažení důchodového věku, protože důchod z těchto důvodů budou mít nízký, s žádnou vizí zlepšení jejich finanční situace. U některých lidí, zejména těch na hranici minimální mzdy po větší část jejich ekonomicky aktivního života, nedochází při přechodu do důchodového věku v jejich příjmech ke větší změně. V některých případech dochází po tomto přechodu i ke zlepšení finanční stránky, zejména u lidí dlouhodobě nezaměstnaných. Pro některé příslušníky skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením je typické riziko, že nesplní podmínky pro vyplácení důchodového příspěvku (PS). Velká většina (85 %) lidí ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením deklaruje, že si hledá práci nebo se připravuje na podnikání. Tato deklarace se objevuje bez výraznějších odchylek ve všech kategoriích délky nezaměstnanosti včetně lidí dlouhodobě nezaměstnaných. Zato mezi těmi, kteří si práci nehledají, je výrazně vyšší zastoupení dlouhodobě nezaměstnaných, z nichž je velká část lidí se zdravotním omezením. Skupina se jeví aktivní i z hlediska jiných otázek (včetně dalšího vzdělávání), podle odborníků (PS) je to dané celkovým myšlením a chováním skupiny – aktivní si sami připadají, ačkoli z objektivních hledisek nemusí být. Graf 3: Aktivita CS na trhu práce podle pohlaví a vzdělání 90 % 80 %
77 %
81 %
79 %
80 %
71 %
70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% muži
ženy
ZŠ
vyučení
SŠ
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q5. Které z následujících tvrzení nejlépe odpovídá Vaší současné situaci? n = 400
Aktivita na trhu práce (ve smyslu popsaném výše) se ve skupině osob ohrožených sociálním vyloučením mezi muži a ženami příliš neliší. V rámci vzdělanostních stupňů je mírný rozdíl mezi aktivitou nízkokvalifikovaných a lidí s výučním listem či středoškolským vzděláním, ačkoli procento aktivních lidí v kategorii ZŠ je pořád relativně vysoké. Lidé s nízkou kvalifikací mohli častěji hledání práce vzdát kvůli efektu kumulace bariér, na který mohli narážet. Někteří 15
z „neaktivních“ lidí pracují brigádně nebo nelegálně, takže si zaměstnání nemají potřebu hledat, což jejich celkový počet ještě snižuje. Osoby ohrožené sociálním vyloučením si nejčastěji hledají zaměstnání přes úřady práce (80 %), dále pak na internetových portálech a mezi známými a přáteli. V intenzitě využívaných zdrojů nejsou významné rozdíly. I v nízkopříjmové skupině si lidé s vyšší vzděláním hledají práci snáze, protože mají více možností, jsou zvyklí hledat u více různých zdrojů a ty využívají s vyšší intenzitou, jak ukazuje i tabulka 5. Naopak lidé s nízkou kvalifikací využívají zejména tři uvedené zdroje, další zdroje využívají v nižší míře (druhy a míra využití je k dispozici v příloze 6). Tabulka 5: Nejčastější zdroje při hledání práce5 Úřad práce Internetové portály Známí a přátelé
celkově 80 % 73 % 70 %
ZŠ vyučení 79 % 81 % 64 % 68 %
SŠ 82 % 86 %
63 %
71 %
70 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q8. Jak hledáte / budete hledat práci? n= 400
Nejčastějším důvodem, proč si dotázaná skupina osob ohrožených sociálním vyloučením myslí, že nemá zaměstnání, bylo ve čtvrtině případů zdravotní postižení. Tabulka 6: Hlavní důvod nezaměstnanosti6 Mám zdravotní postižení V mém regionu nejsou volná místa Jsem starý/á
% 24 % 16 % 9%
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q12. Jaký je podle Vás hlavní důvod, že nyní nemáte zaměstnání? n = 400
Osoby se zdravotním postižením (pro více informací o skupině viz Kooperace 2015c) mají obecně velký problém na trhu práce, takže je logické, že z velké části spadají i do skupiny definované ve výzkumu nízko-příjmově a že jako svůj hlavní handicap při hledání práce uvádějí zejména zdravotní postižení. Tato skupina vnímá svůj problém jako výhradní bariéru na trhu práce, nepřemýšlí tedy ani o dalších překážkách, které se k hlavnímu problému mohou přičleňovat (PS). Dalšími důvody nezaměstnanosti byly podle osob ohrožených sociálním vyloučením absence volných míst v regionu bydliště a věková bariéra. Věková bariéra je obecným problémem starší skupiny nezaměstnaných a lidé bydlící v regionech s vyšší nezaměstnaností mívají také větší problémy při hledání práce. Z těchto míst rovněž může pocházet velká skupina lidí, kteří mají nízké příjmy i při zaměstnání (resp. odměny ve výši minimální mzdy). Rozšíření jmenovaných problémů u větší skupiny lidí ještě zhoršuje postavení skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením, protože u nich častěji dochází ke
V tabulce vybrány pouze tři nejčastější důvody, každý respondent měl možnost označit více odpovědí. Otázka bez možností výběru odpovědí, tzv. spontánní odpověď. V tabulce jsou zobrazeny pouze tři nejčastější odpovědi. 5 6
16
zmiňovaným kumulacím různých bariér. Důvody nezaměstnanosti se u cílové skupiny výzkumu mírně liší podle věku a vzdělání. Tabulka 7: Hlavní důvod nezaměstnanosti podle věku a vzdělání
15–25 let 26–35 let 36–49 let 50–65 let ZŠ vyučení SŠ
% z věkové kat. 20 %
V mém regionu nejsou volná místa Mám zdravotní postižení Mám zdravotní postižení Jsem starý/á
20 % 33 % 32 %
Mám nedostatečné vzdělání / V mém regionu nejsou volná místa Mám zdravotní postižení Mám zdravotní postižení
17 %
32 % 22 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q12. Jaký je podle Vás hlavní důvod, že nyní nemáte zaměstnání? n = 400
U skupiny mladých lidí z důvodu rozprostření vzorku po celé ČR bez ohledu na velikost místa bydliště existuje možnost, že je volba absence volných míst v regionu jen zástupný důvod toho, proč práci nemají. Další možností výkladu této volby mladými lidmi je obecnost problému v celé nízkopříjmové skupině, která ale u starších lidí ve skupině může být přehlušena většími bariérami, kterými jsou ve věku 26–49 let zdravotní postižení a u starších padesáti let pociťovaná věková bariéra. U starších lidí může být rozšířenější pocit rezignace snahy o návrat na trh práce, zvlášť u dlouhodobě nezaměstnaných nebo u lidí několik let před důchodovým věkem. Lidé v nízkopříjmové skupině se základním vzděláním svou výši vzdělání považují i za hlavní důvod, proč jsou nezaměstnaní. Absence volných míst v regionu bydliště byla hodnocena stejně často jako předchozí důvod. V tomto případě opět dochází ke kumulaci bariér, protože člověk s nízkým vzděláním, který žije v kraji s nedostatkem volných míst, je na trhu práce ohrožen více než lidé pouze s jedním z uvedených znaků. Nejčastěji udávaný důvod obecně – zdravotní postižení – byl i nejčastěji uváděným důvodem u lidí s výučním listem nebo střední školou, dané vzdělanostní stupně nemají v tomto případě žádná specifika. Někteří lidé se zdravotním postižením vidí svoji situaci na trhu práce realisticky, není s podivem, že v mnohých případech rezignovali na návrat na trhu práce, situace pro ně reálně není dobrá. Více než polovina lidí ze vzorku osob ohrožených sociálním vyloučením, která uvedla jako hlavní důvod nezaměstnanosti zdravotní postižení, je nezaměstnaná dlouhodobě (více než dva roky) (Kooperace 2015). Rovněž chování firem situaci těchto lidí nezlepšuje, pro zaměstnavatele je zdravotní postižení častým důvodem, proč na pracovní pozici vzít raději někoho jiného. Ve výzkumu Kooperace (ibid.) byl člověk se zdravotním postižením zaměstnavateli vybírán na fiktivní pracovní pozici nejméně často (3 % zaměstnavatelů by člověka se zdravotním postižením vybrala na prvním místě)7. Otázka „Seřaďte prosím, následující fiktivní osoby podle toho, jak pravděpodobné je, že byste je ve vaší společnosti zvažovali zaměstnat.“ Osoby byly vybírány na blíže neurčenou pozici ve firmě, všechny stejně splňovaly kvalifikační požadavky na pozici, rozdíly byly dány pouze jejich osobnostními znaky (věk, počet dětí, délka nezaměstnanosti, postižení atp.). 7
17
Své specifické postavení na trhu práce mají i další podskupiny ze širokého spektra osob ohrožených sociálním vyloučením. Mimo zmiňované se projekt Kooperace podrobněji věnoval i podskupině osob ve výkonu a po výkonu trestu odnětí svobody, bližší informace k jejich postavení na trhu práce je možné získat v Příloha 6. Mimo svůj obor (studia či dosavadní praxe) je ochotno pracovat více než 80 % lidí z nízkopříjmové skupiny.
3.2
Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých 5 letech
Počet osob ohrožených sociálním vyloučením v produktivním věku je v posledních letech relativně stabilní a v současné době činí více než 1,5 milionu osob. „Pro hodnocení chudoby a sociálního vyloučení je v zemích EU využíván mezinárodně srovnatelný souhrnný indikátor Míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (dle dat EU-SILC), která vyjadřuje podíl osob, které jsou ohroženy příjmovou chudobou nebo silnou materiální deprivací nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou z celkové populace.“ (Strategie sociálního začleňování 2014–2020, 2014: 7). Jeho hodnota je v ČR dlouhodobě nejnižší v rámci zemí EU 28, podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením byl v roce 2011 15 %, tzn. cca 1 580 tisíc osob, průměr EU 28 byl dle předběžného údaje za rok 2012 25 % (ibid.). Do šetření nejsou započítáni bezdomovci, jejichž podíl se odhaduje na 0,3 % z celkové populace (Eurostat 2013). Tabulka 8: Vývoj počtu OOSV Osoby ohrožené soc. vyloučením (tis.) Počet celkem Počet 16+ Podíl na populaci 15+ Počet 16–64 Podíl na populaci 15–64 Pohlaví Muži Ženy
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
1 832 1 613 1 566 1 448 1 455 1 275 1 283 1 182 17 % 14 % 14 % 13 % 1 276 1 119 1 099 1 000 17 % 15 % 15 % 13 %
1 495 1 207 13 % 1 051 14 %
1 598 1 291 14 % 1 121 15 %
1 580 1 283 14 % 1 105 15 %
46 % 54 %
44 % 56 %
45 % 55 %
45 % 55 %
44 % 56 %
43 % 57 %
43 % 57 %
Zdroj: Eurostat 2013
3.3
Regionální rozdíly
Nejvíce osob ohrožených sociálním vyloučením je v Moravskoslezském a Ústeckém kraji (zejm. na Mostecku), dále v sociálně vyloučených lokalitách a velkých městech. Nejméně je jich ve Středočeském, Jihočeském kraji a Vysočině. Kvalitativně mezi vyloučenými lokalitami nejsou velké rozdíly (PS). Podle posledního mapování míry sociálního vyloučení v lokalitách (Čada et al. 2015) se v posledních deseti letech počet lokalit ztrojnásobil. Minulé mapování bylo provedeno v roce 2005, analýza z té doby naznačila, že vyloučené lokality nejsou jen romská ghetta, jak se předpokládalo dříve (ibid.). Lokalit je nyní identifikovaných zhruba 600 v rámci celé ČR, vznik nových lokalit hodně závisí na „výhodnosti“ pobírání dávek a mapování závisí na specifikaci kritérií sociálního vyloučení (PS).
18
3.4
Specifické potřeby a problémy skupiny na TP
Společným znakem široké škály osob ohrožených sociálním vyloučením je materiální chudoba, jak již implikuje definice skupiny. Chudoba a sociální vyloučení jsou nepřekvapivě spojeny s nezaměstnaností, zejména dlouhodobou. Chudobou je ohrožena téměř polovina (v roce 2012 47 %) nezaměstnaných (Strategie sociálního začleňování 2014–2020, 2014). Vztah je i opačný – dlouhodobá nebo opakovaná nezaměstnanost přispívá k nárůstu materiální a sociální deprivace osob a vede k zvýšení rizika jejich sociálního vyloučení. Nicméně někdy získání zaměstnání není zárukou, že jedinec (potažmo domácnost) nebude klasifikován jako osoba ohrožená sociálním vyloučením, ačkoli jako nejúčinnější prostředek k odstraňování chudoby a sociálního vyloučení je v České republice považován právě funkční trh práce a zvyšování zaměstnanosti. Riziko sociálního ohrožení pracujících osob je největší u zaměstnanců s minimální mzdou. Vedle zajištění práce je tedy třeba dbát i na zajištění adekvátních mezd, aby riziko sociálního ohrožení bylo co nejnižší. Chudoba pracujících se kromě časté nízké mzdy projevuje i nevhodnými pracovními podmínkami a nejistotou danou smlouvou na dobu určitou (ibid.). Nízké mzdy nemotivují osoby vystoupit ze závislosti na dávkovém systému (PS). V České republice činí proporce zaměstnanců s nízkým platem (tzv. pracující chudoba počítaná dle metodiky Eurostatu) 18 % (Holý 2013), což se nevymyká průměru států EU (17 %). Pracující chudoba postihuje ve větší míře ženy (ČR 24 %, EU 21 %) než muže (ČR 13 %, EU 13 %). Jedním z řešení je postupné zvyšování minimální mzdy (PS). Statistiky nezaměstnanosti zvyšují osoby, které jsou zaměstnávány nelegálně. Existuje předpoklad (PS), že se ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením generuje větší množství takových osob; někteří lidé z cílové skupiny jsou totiž často zadlužení a legální práce je pro ně z hlediska exekučních nařízení velmi nevýhodná. Sami lidé s nízkým příjmem doznávají, že zkušenosti s prací na černo mají, buď sami dostali takovou nabídku či o tom slyšeli ve svém okolí. Obecně to ale berou jako východisko z absolutní nouze, přijetí takového zaměstnání jim ve většině případů nestojí za riziko nelegálnosti (Kooperace 2015b). Nicméně práce člověka v exekuci může mít na situaci různé dopady – pokud je v domácnosti zaměstnaný jeden člověk s nízkou mzdou, čisté příjmy ze zaměstnání se dostávají pod hranici nezabavitelného minima, takže nejsou srážkou ze mzdy ohroženy. V domácnostech s vyššími příjmy než je hranice nezabavitelného minima, se příjmy ze zaměstnání o tento rozdíl snižují, takže je pro některé domácnosti finanční přínos zaměstnání minimální. V některých domácnostech příjmy pak klesají i pod hranici životního minima (Trlifajová a kol. 2014). Legální práce je dále vnímána jako nevýhodná z důvodu absence příjmů různých sociálních dávek, zejména u lidí s možností pouze nízkopříjmového zaměstnání – na hranici minimální mzdy. Studie (ibid.) zjistila, že při započítání všech dalších nákladů na zaměstnání může některým osobám hrozit při přijetí nízkopříjmového zaměstnání reálný pokles příjmů celé rodiny. Práce za minimální mzdu může zároveň u některých lidí způsobovat pocit frustrace, může zvyšovat negativní postoj ke společnosti, pocit nespravedlnosti nebo vykořisťování (PS). Problémem, který vychází z popsaných vlastností cílové skupiny, zejména její silné orientace na přítomnost, je v některých případech neschopnost udržení osobní finanční základny. Kvůli části lidí ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením, kteří si našli práci a je reálná šance, že v blízké době do skupiny dle definice nebudou spadat, by bylo vhodné motivovat zaměstnavatele k tomu, aby ve větší míře využívali možnost vyplácet zálohu ze mzdy. A to ideálně v týdenním intervalu, alespoň v případě nového zaměstnance, kdy hrozí, že se jedinec ocitne ve finančním vakuu před výplatou první mzdy. Zákoník práce výplatu mzdy v kratším termínu než je jeden měsíc umožňuje, ale v současné době to není využívané, ani o
19
to ze strany zaměstnanců není velký zájem. Pro zaměstnavatele je to administrativně náročné, využívají to zejména sociální podniky a „osvícení“ zaměstnavatelé (ibid.).
3.5
Aktéři DPV ve vztahu ke skupině TP
Většina osob ohrožených sociálním vyloučením (s výjimkou osob se zdravotním postižením) dochází na úřad práce, zejména kvůli příspěvkům v nezaměstnanosti a platbě zdravotního pojištění. Právě pracovníci úřadu práce mají tedy k lidem ohroženým sociálním vyloučením poměrně hladký přístup a je tedy možné skrze ně realizovat různá opatření vhodná pro skupinu, pokud tedy nenarazí na bariéru ze strany klientů. Nicméně úřad práce plně nevyužívá všechny možnosti práce s danou skupinou, i ze zkušeností samotných OOSV (Kooperace 2015b) vyplývá, že aktivita úředníků je velmi nízká, a to jak při pomoci se zprostředkováním práce, tak i ve vztahu k nabízení dalšího vzdělávání (rekvalifikace). Dalším problémem je, že část zkoumané skupiny se na ÚP neregistruje, buď nevědí o možnosti platby zdravotního pojištění, případně ji mají zajištěnou jinak (např. plný invalidní důchod), nebo jsou z evidence ÚP z různých důvodů vyřazeni, takže pro tyto osoby možnost pomoci skrze ÚP není realizovatelná. Pro některé podskupiny osob ohrožených sociálním vyloučením existují rovněž specializované pracovní agentury. Dalšími důležitými aktéry ve vztahu ke zkoumané skupině jsou neziskové organizace a sociální pracovníci. Mají nezastupitelnou roli, vykrývají to, co stát není schopen poskytnout (PS). Neziskové organizace se většinou nicméně soustředí na konkrétní cílové skupiny (drogově závislí, osoby po opuštění výkonu trestu odnětí svobody, migranti), se kterými pracují. Skupina osob ohrožených sociálním vyloučením má různé možnosti, kterými jim může být v různých směrech pomáháno, problémem je, že někteří z nich o možnostech nevědí. Cesta k nim je zejména přes sociální pracovníky, kteří s lidmi pracují přímo a mohou jim doporučit další možnosti a poskytnout jim informace. Dalším problémem, který souvisí se značnou diferencovaností skupiny, je roztříštěnost i služeb pro ně (resp. soustředit se vždy pouze na jednu cílovou skupinu), což způsobuje, že některé OOSV tak ze záchytné sítě nutně vypadávají.
4 DPV dané skupiny 4.1
Účast v DPV
Skupina osob ohrožených sociálním vyloučením je shlukem mnoha navzájem diferencovaných lidí, které spojuje pouze hledisko nízkého příjmu. Z tohoto důvodu se tito lidé od sebe v různých popisných charakteristikách mnohdy diametrálně odlišují, stejně jako se skupina jako celek může odlišovat od ostatních skupin, které mohou být z hlediska svých definic kompaktnější. Popisné charakteristiky týkající se dalšího vzdělávání v tomto ohledu netvoří výjimku, zejména pak takové, které sledují účast respondentů v dalším vzdělávání obecně a jeho různých formách. Ve srovnání s ostatními zkoumanými skupinami se osoby ohrožené sociálním vyloučením účastnily v posledním roce dalšího vzdělávání v největší míře v obou zkoumaných definicích. Účast v dalším vzdělávání v širší definici8 činila u skupiny OOSV v posledním roce 15 %, ve vymezení užším 9 se skupina osob ohrožených sociálním vyloučením účastnila Absolvování rekvalifikace, workshopu, semináře nebo stáže (ve firmě nebo zahraniční) nebo má zkušenost s online kurzy. 9 Absolvování vzdělávacího kurzu, rekvalifikace nebo workshopu. 8
20
dalšího vzdělávání v posledním roce v 11 % (Kooperace 2015), viz Graf 4. Relativně vysoká účast, minimálně ve srovnání s ostatními zkoumanými skupinami, může být způsobena spíše tlakem podpůrných institucí než motivací samotných lidí spadajících do skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením. Právě ve zkoumaném období uplynulého roku od sběru dat probíhalo mnoho aktivit zaměřených na pomoc dlouhodobě nezaměstnaným a lidem s nízkým příjmem při návratu na trh práce, jejichž součástí bylo i další vzdělávání. Příkladem mohou být projekty realizované pod hlavičkou úřadu práce, které se na zkoumanou skupinu (mimo jiné) v uplynulých letech zaměřovaly (PS). Byly to zejména tzv. regionální individuální projekty. Graf 4: Účast v různých formách DV v posledních 12 měsících 15 %
16 % 14 %
13 %
13 %
12 % 10 % 8%
11 %
10 % 9% 7%
8%
6%
6%
6% 5%
4%
4% 2% 0% Osoby na MD/RD a pečující
OZP
Osoby do 25 let Osoby 50—65 let
Nízko kvalifikovaní
Osoby ohrožené sociálním vyloučením
Absolvování rekvalifikace, workshopu nebo stáže (ve firmě nebo v zahraničí) nebo má zkušenost s online kurzy Absolvování pouze vzdělávacích kurzů, rekvalifikace nebo workshopu Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = min. 400 pro každou skupinu
Osoby s nízkým příjmem se rovněž v posledním roce v největší míře (7 %) účastnily rekvalifikačních kurzů, tedy takových, které byly ukončeny výstupním osvědčením o rekvalifikaci, viz Graf 5. Relativně vysoká účast v rekvalifikačních kurzech je zřejmě způsobena podobným důvodem jako vysoká účast v kurzech dalšího vzdělávání obecně, rekvalifikace mohly být součástí projektů úřadu práce (ÚP), které se na danou cílovou skupinu zaměřovaly (dalšími důvody mohou být materiální výhody popsané níže). Dále může tato míra účasti lidí s nízkým příjmem částečně poukazovat i na určitou nevhodnost vybraných rekvalifikací pro dané jednotlivce. Pokud větší množství lidí projde rekvalifikačním kurzem s cílem nalezení zaměstnání a po jeho absolvování dále zůstane (případně se dostane) do skupiny lidí, kteří jsou nezaměstnaní a jejich příjem je nízký, může být chyba v nevhodnosti přiřazení jednotlivce na daný kurz. Tuto hypotézu ovšem není možné podložit daty, protože nejsou zjišťovány počty lidí, kteří si po rekvalifikaci zaměstnání nalezli a jestli to bylo způsobeno právě jejím absolvováním. 21
Graf 5: Účast na rekvalifikacích 14 %
13 %
12 %
11 %
10 %
9% 8%
8%
7% 6%
6% 4% 2%
4%
3% 2%
2%
1%
1%
0% MD/RD
OZP
Mladí do 25 let Osoby 50—65 Nízko kvalifikovaní let
V posledním roce
OOSV
Před více než 12 měsíci
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = min. 400 pro každou skupinu
Respondenti, kteří se dané formy dalšího vzdělávání (zde rekvalifikace, workshopy, semináře) neúčastnili, učinili tak zejména (20 %) proto, že se jim daná aktivita zdála „zbytečná, k ničemu“ nebo proto, že „nezajistí práci“ (Kooperace 2015). Mnoho lidí s nízkým příjmem, zejména ti s nízkou kvalifikací, hledají různé cesty k nalezení nové práce, případně k nalezení stálého zaměstnání, pokud delší dobu mají příjem pouze z brigád. Tudíž by se některé formy dalšího vzdělávání účastnili pouze v případě, že by po ukončení vzdělávání měli jistotu získání zaměstnání. Zároveň se dá očekávat, že určitý počet lidí s nízkým příjmem další vzdělávání vůbec nevnímá jako jednu z cest, kterou je možné si k nalezení zaměstnání nepřímo pomoci. Případně to tak nevnímají ve vztahu ke své osobě či k výši své kvalifikace. Obecné důvody neúčasti na dalším vzdělávání lidí ohrožených sociálním vyloučením jsou uvedeny v podkapitole 4.5 Bariéry. Desetina respondentů rekvalifikace vůbec neznala (Kooperace 2015). Z ostatních forem dalšího vzdělávání se lidé s nízkým příjmem v posledním roce nejvíce věnovali čtení odborných článků, literatury nebo časopisů (30 %), účast v dalších formách je spíše nízká, kromě formy zaučení zaměstnavatelem, kterou v posledním roce absolvovalo 9 % respondentů. V porovnání s ostatními zkoumanými skupinami je totiž tato míra relativně vysoká, a to patrně díky většímu počtu dlouhodobě nezaměstnaných respondentů v některých dalších skupinách. Kromě nechuti nebo pocitu nepotřebnosti může mít na malou účast u ostatních forem dalšího vzdělávání vliv fakt, že některé formy část lidí ohrožených sociálním vyloučením vůbec nezná (více než třetina respondentů uvedla, že vůbec nezná stáže ve firmách, v zahraničí a online kurzy) (Kooperace 2015), případně je nenapadne, že by tyto kanály mohli k dalšímu vzdělávání použít (Kooperace 2015b). Kurzů dalšího vzdělávání (rekvalifikace, workshopy, semináře) se v posledním roce účastnily ženy (11 %) ve stejném počtu jako muži (10 %), z věkových skupin to byli nejvíce lidé ve věku 36–49 let (15 %), ze vzdělanostních skupin středoškoláci a vyučení s maturitou 22
(18 %), dále pak ti, kteří jsou nezaměstnaní v délce mezi 6 a 24 měsíci (17 %) a rovněž ti, kteří si aktivně hledají práci (14 %) (Kooperace 2015). Ženy se obecně účastní dalšího vzdělávání ve větší míře, u skupiny lidí s nízkým příjmem je zajímavé, že obecná korelace neplatí. Pokles účasti žen v této skupině může být způsoben tím, že ženy s nízkým příjmem mohou být častěji matky samoživitelky, a ty mají pravděpodobně tolik jiných starostí a povinností, že jim na aktivity ve vzdělávání nejspíše nezbývá čas a rovněž patrně ani finance. (Více informací o skupině osob na MD/RD v Kooperace 2015d). Naopak u vzdělanostních stupňů se skupina shoduje s obecným trendem, že více se dále vzdělávají vzdělanější lidé. Rovněž nejvyšší účast u prostřední skupiny délky nezaměstnanosti není nepřekvapivá, neboť krátkodobě nezaměstnaní lidé s nízkým příjmem si často práci najdou i bez zvyšování kvalifikace (nebo si to alespoň myslí) a u dlouhodobě nezaměstnaných lidí může častěji docházet k pocitům frustrace nad vlastní situací na trhu práce, takže další cesty ani nezkoušejí, případně je již neúspěšně vyzkoušené mají. U lidí, kteří si aktivně hledají práci, je i větší pravděpodobnost, že se účastní i nějaké formy dalšího vzdělávání právě proto, že jsou obecně aktivnější. U lidí, kteří si aktivně práci nehledají, může rovněž jako v předchozí kategorii převládat pocit frustrace a zbytečnosti dalších pokusů a cest. Obecně se dá shrnout, že osoby s nízkým příjmem z různých forem dalšího vzdělávání využívají zejména samostudium odborné literatury či článků, a to ve třetině případů. Otázkou zůstává, co si respondenti pod „odbornou literaturou“ představují, může se jednak např. o populárně naučné články v časopisech. Kurzů se v posledním roce účastnilo 11 % lidí ze zkoumané skupiny, což je v porovnání s ostatními skupinami nejvíce. Velký počet kurzů tvoří rekvalifikace, které patrně proběhly v rámci některého z projektů úřadu práce, které se na danou skupinu zaměřovaly (PS). Informační kanály Informace o dalším vzdělávání se k lidem s nízkým příjmem nejčastěji dostávají skrze úřady práce (53 %), dále více než třetina lidí k vyhledávání informací o dalším vzdělávání používá internetové portály a podobný počet dotázaných se ptá svých známých a přátel 10 (Kooperace 2015), více viz Graf 6. Pokud tedy někdo informace o dalším vzdělávání vyhledává, kombinuje více různých cest, ale v největší míře u této skupiny dochází k pasivnímu příjmu informací ze strany úřadu práce, čímž se myslí jak informování klienta zprostředkovatelkou, tak i získávání poznatků z letáků či nástěnek. Nicméně ve zkoumané skupině existuje i určité nižší množství lidí, kteří vůbec nevědí, že rekvalifikace úřad práce nabízí a že je možné se takových kurzů přes tuto instituci účastnit. Z kvalitativního výzkumu vyplynulo, že většinou cílová skupina nějaké informace o rekvalifikačních kurzech má, jsou to však informace jen velmi kusé a útržkovité, získané většinou přes známé (Kooperace 2015b). Není dále bez zajímavosti, že si pětina lidí ze zkoumané skupiny nehledá informace o dalším vzdělávání vůbec nikde. Určitým problémem ve zkoumané skupině může rovněž být vyhledávání informací přes známé a přátele. Lidé s nízkým příjmem (stejně jako to platí na obecnou populaci) se stýkají zejména s lidmi z podobného sociálního okruhu, ke kterému sami patří, takže pokud sami informace o dalším vzdělávání nemají, nejspíše se další nedozvědí ani od svých přátel a známých. Někteří příslušníci zkoumané skupiny mohou mít svůj sociální okruh omezený (PS). 4.1.1
10
Respondenti měli možnost označit více odpovědí.
23
Graf 6: Zdroje informací o dalším vzdělávání
Přes úřady práce
53 %
Internetové portály
38 %
Mezi svými známými a přáteli
37 %
Tištěné inzeráty
23 %
Na sociálních sítích
20 %
Média (televize, rádio)
11 %
Neziskové organizace
7%
Nikde
19 % 0%
10 %
20 %
30 %
40 %
50 %
60 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q33. Kde si vyhledáváte informace o možnostech dalšího vzdělávání? n = 400
4.2
Motivace
Účast v dalším vzdělávání je obecně vzato pevně podmíněna motivací jednotlivce, tedy souhrnu vnitřních podnětů, které vedou k určité činnosti. Motivaci je možné rozlišovat na vnitřní, založenou na individuálních přesvědčeních, vlastnostech a hodnotách; a vnější, která vychází z externího popudu. Vnitřní motivace k dalšímu vzdělávání je u skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením poměrně velkým problémem. Většina lidí, která spadá do této skupiny, musí často řešit úplně jiné problémy, někdy i ty existenční. Často také platí, že nízkopříjmové osoby jsou ve vztahu k řešení vlastní situace poměrně pasivní, spíše vyčkávají, až jim pomohou ostatní (včetně státních institucí). Osoby ohrožené sociálním vyloučením často nevidí v dalším vzdělávání žádnou výhodu, demotivace může souviset i s případnými špatnými zkušenostmi z počátečního vzdělávání a zejména nedůvěrou ve vlastní schopnosti (PS). Dané faktory platí nejspíše pouze pro část ze zkoumané skupiny, která je, jak již bylo zmiňováno, velmi diferencovaná. Velká část skupiny je k účasti na nějaké formě dalšího vzdělávání nicméně motivovaná pouze vnějšími popudy, které vycházejí z motivace získat zaměstnání či dosáhnout kariérního postupu. Význam vlivu dosavadní úrovně vzdělání se promítá i do této cílové skupiny, platí, že větší motivaci se dále vzdělávat mají lidé s vyšším stupněm počátečního vzdělání.
24
Motivace k dalšímu vzdělávání byla ve výzkumu Kooperace (2015) měřena pomocí baterie výroků, které měli respondenti ohodnotit na škále od 10 k 1, kdy 10 byl největší a 1 nejmenší souhlas s uvedeným výrokem11. Tabulka 9: Výroky – motivace k dalšímu vzdělávání Výrok Mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím. Potřebuji se vzdělávat, abych našel/a práci. Potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky. Zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dál vzdělává. Rád/a bych změnil/a obor a začal/a znovu, proto je potřeba se vzdělávat. Je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od úřadu práce, než kdyby se nevzdělával. Další vzdělávání nepomáhá k získání práce. Musím se vzdělávat, protože se to po mně vyžaduje. Nemám chuť už se něco dalšího učit. Nepotřebuji se vzdělávat.
Průměrné hodnocení 7,7 6,5 6,5 6,5 6 5,9 5,9 5,2 5 4,4
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q26. Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte. n = 400
Zkoumaná skupina osob ohrožených sociálním vyloučením deklarovala poměrně vysokým průměrným hodnocením dobrý pocit z nově naučených poznatků (7,7 bodů). Hodnocení tohoto výroku bylo relativně vysoké u všech zkoumaných skupin a příliš nekoresponduje s celkovou účastí v různých formách dalšího vzdělávání, což platí i pro skupinu osob ohrožených sociálním vyloučením, které ačkoli měly ze všech skupin nejvyšší účast, v porovnání například se zaměstnanci byla stále poměrně nízká. Je tedy otázkou, do jaké míry zafungovala stylizace respondentů do lepšího světla, nebo do jaké míry dotázaní skutečně dobrý pocit z nových poznatků mají, což se nevylučuje s tím, že se většina sama dále nevzdělává. Přes uvedený nesoulad tvrzení a reálného chování skupiny je ale pozitivní, že dozvídání nových poznatků je kladně hodnoceno i u této skupiny. Výrok kladněji hodnotily ženy a lidé ve věku 36–49 let. Ženy mají obecně ke vzdělávání a učení se lepší vztah, u nízkopříjmové skupiny se neprojevil ve vztahu k účasti (patrně z důvodů výše uvedených), ale spíše právě u obecného hodnocení. Výroky následující po nejlépe hodnoceném („Potřebuji se vzdělávat, abych...“; „Zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dále vzdělává“), tvoří dohromady s dalším výrokem „Je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od ÚP“ faktor jakéhosi pragmatismu a přesně vystihují vnější motivaci skupiny. Některé nízkopříjmové osoby vidí vzdělávání jako cestu k získání (lepší) práce a jiné důvody často nemají. Pragmatický faktor byl hodnocen nejvíce kladnými body mezi ženami, mezi mladými lidmi a mezi vzdělanostními stupni udávali nejvyšší průměrné hodnocení vyučení s maturitou. Vyučení s maturitou s nízkým příjmem mají často bližší vztah k vzdělávání než lidé na dalších vzdělanostních stupních (snad kromě vysokoškoláků), protože se v této kategorii nacházejí lidé, kteří po Baterie byla uvozena otázkou „Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte.“ 11
25
vyučení ještě absolvovali maturitní nástavbu (PS). Mladí lidé s nízkým příjmem hledají různé cesty k tomu, jak si zaměstnání nalézt či zlepšit a další vzdělávání ještě jako jednu z cest nezavrhli, jak se mohlo z různých důvodů stát u některých starších lidí ze stejné skupiny. V souladu s vysokým hodnocením prvního výroku jsou průměrně nejméně hodnoceny výroky „Nemám chuť už se něco dalšího učit“ a „Nepotřebuji se vzdělávat“. I zde opět může jít o určitou míru stylizace, nicméně také nízká míra hodnocení těchto výroků implikuje možný postoj skupiny nízkopříjmových lidí, kteří věří, že další vzdělávání je potřebné, ať už pro získání práce nebo z jiných důvodů, a to i na základě svých (třeba i špatných) zkušeností. Část osob ohrožených sociálním vyloučením se skutečně vzdělává, další část se věnuje jiným věcem, ale další vzdělávání jako takové skupina jako celek nezavrhuje. Uvedená zjištění souvisí s obecným popisem motivace nízkopříjmových lidí uvedeným výše – zkoumaná skupina nemá příliš motivaci se dalšího vzdělávání účastnit, pokud se tak rozhodne, činí tak zejména tehdy, když z okolí vnímají stimuly, že by jim další vzdělávání mohlo k něčemu pomoci (získání práce, vyšší podpora od ÚP), případně reálné materiální odměny (např. stravenky). Zároveň deklarují, že je přínosné se něco nového dozvídat, že se dále vzdělávat potřebují, nicméně tak reálně činí pouze část z nich.
4.3
Postoje k dalšímu vzdělávání
Lidé s nízkým příjmem se obecně staví 12 k dalšímu vzdělávání poměrně pozitivně, a to zejména v pasivním směru (40 %). Vyloženě negativní postoj k dalšímu vzdělávání vykazovala pětina dotázaných. Graf 7: Postoje k dalšímu vzdělávání
Pozitivní aktivní
OOSV
16 %
Pozitivní pasivní
Negativní pasivní
40 %
0%
25 %
Negativní aktivní
19 %
50 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q24. Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Vyberte jeden obrázek, který se podle Vás nejvíce hodí. n = 400
Větší část lidí ohrožených sociálním vyloučením s pozitivním postojem k dalšímu vzdělávání souvisí s výše uvedenými výsledky hodnocení výroků. Část lidí s nízkými příjmy má pocit, že je dobré dozvídat se nové věci a dále se vzdělávat, ale v současné chvíli musí řešit jiné, pro ni důležitější, věci. Někteří z nich se nicméně sami dalšímu vzdělávání věnují. Odpovídá tomu i pořadí emocí, které byly nejčastěji spojovány se zkoumaným pojmem, nejčastěji to byly emoce spadající do klastru „zájem a zvědavost“ (24 %).
Postoje k dalšímu vzdělávání byly měřeny pomocí ověřeného nástroje Emoti*scapeTM, kdy respondent vybral zez 41 obrázků emocí jeden, kterým odpovídal na otázku "Když se řekne další vzdělávání dospělých, jaký pocit s ním máte spojený. V další otázce respondent popsal, proč si vybral právě tento obrázek. Emoce byly následně tříděné do různých typů klastrů podle podobnosti. Viz přílohu 4. 12
26
100 %
Tabulka 10: Nejčastější emoce vyjadřované vůči dalšímu vzdělávání Nejčastější pocity Zájem, zvědavost Podráždění, zklamání Nezájem, nuda
24 % 18 % 14 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q24. Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Vyberte jeden obrázek, který se podle Vás nejvíce hodí. n = 400
Nicméně je mezi lidmi ohroženými sociálním vyloučením i další skupina takových, které zkoumaná aktivita neoslovuje, a to z různých možných důvodů. Někteří se domnívají, že další vzdělávání pro ně není vhodné nebo pro ně nemá cenu. Část lidí si do názoru na další vzdělávání promítá své leckdy špatné zkušenosti z počátečního vzdělávání, proto v nich může někdy evokovat strach z neúspěchu nebo jiné negativními emoce. Někteří lidé mají zprostředkovanou zkušenost s rekvalifikačními kurzy, které danému člověku k získání práce nepomohly, tak k nim sami nemusí mít velkou důvěru. V postoji k dalšímu vzdělání není mezi pohlavími signifikantní rozdíl, ženy mají nicméně o něco pozitivnější postoj. Pozitivnější postoj než ostatní srovnatelné skupiny mají i mladší lidé (zejména ve věku 26–35 let), stejně jako lidé s vyšším vzděláním. Více pozitivní postoj u uvedených skupin osob ohrožených sociálním vyloučením může být způsoben důvody popsanými výše. Pozitivnější postoj (nicméně v pasivním směru) mají osoby, které deklarují, že si aktivně hledají práci. Lidé ze skupiny nízkopříjmových, kteří si práci nehledají, se vůči dalšímu vzdělávání vymezují spíše negativně-aktivním postojem13. Délka nezaměstnanosti na postoj k dalšímu vzdělávání u této skupiny nemá vliv.
4.4
Potřeby v dalším vzdělávání
Lidé s nízkým příjmem jsou velmi diferencovanou skupinou i v potřebách v dalším vzdělávání, stejně jako v jejich obsahu. Obecně platí, že některým lidem při hledání zaměstnání pomůže kurz z jejich oboru, který rozvine jejich odborné kompetence. Někteří lidé bez úzké specializace naopak ocení kurzy, které podpoří jejich měkké dovednosti a pomohou jim zvýšit své šance u přijímacích pohovorů. Typické vzdělávací potřeby pro osoby s nízkým příjmem nebyly nalezeny. Vzhledem k výše popsané široké různorodosti zkoumané skupiny dochází i k rozrůznění potřeb v dalším vzdělávání pro jednotlivé podskupiny, které spojuje hledisko nízkého příjmu. Projekt Kooperace se podrobněji věnoval podskupině osob ve výkonu a po výkonu trestu odnětí svobody a jejímu vztahu k dalšímu vztahu, což podrobněji popisuje Příloha 6.
4.5
Bariéry (objektivního rázu)
S výše uvedenými motivacemi úzce souvisejí bariéry účasti v dalším vzdělávání. Obvykle bývají rozlišovány tři základní skupiny faktorů bránící dospělým v účasti na dalším vzdělávání; jde o bariéry situační, institucionální a osobnostní (Rabušic, Rabušicová 2008). Bariéry systému jako zvláštní kategorie bariér stojí mimo tři zmíněné. Osobnostní bariéry, mezi které 13
Tuto korelaci je nicméně nutné brát s rezervou z důvodu malého počtu daného vzorku.
27
řadíme individuální postoje, názory a očekávání, nejsou zahrnuty do překážek objektivního rázu, ty hrají spíše roli v otázce motivace k dalšímu vzdělávání. Situační bariéry představují soubor objektivních podmínek, které jedinci znemožňují účast na dalším vzdělávání. Mezi nejvýznamnější překážky z této skupiny bariér patří nedostatek času a finanční náklady. Nedostatek času u zkoumaných skupin nezaměstnaných nebyl hodnocen jako bariéra k účasti na dalším vzdělávání, výjimku netvoří ani skupina osob ohrožených sociálním vyloučením 14 . Naopak nejsilnější bariérou se u této skupiny ukázal nedostatek finančních prostředků (průměrné hodnocení 8,1 bodů; téměř polovina ohodnotila výrok extrémní známkou 10 bodů). Vzhledem k definici zkoumané skupiny nicméně daný výsledek není nepřekvapivý. Mezi situační bariéry dále patří nutnost dojíždět či přílišná vzdálenost konání kurzů od místa bydliště, zdravotní indispozice, případně etnická příslušnost (Žáčková 2009). Výrok o nutnosti dojíždět byl lidmi ohroženými sociálním vyloučením hodnocen lehce nadprůměrně (6,6 bodů), bariéru tedy vnímají jako spíše mírný problém. Je poměrně překvapivým zjištěním, že se mezi situačními bariérami objevuje jen v malém počtu zdravotní omezení15, které osoby ohrožené sociálním vyloučením deklarovaly jako nejčastější (téměř čtvrtina z nich) hlavní důvod nezaměstnanosti. Nicméně reálně se osoby se zdravotním postižením v nejvyšší míře nikdy dalšího vzdělávání neúčastnily, případně se účastnily před delší dobou (než jeden rok), tudíž nemusí mít potřebu překážku vůbec identifikovat. Je možné, že osoby se zdravotním omezením skutečně tato bariéra ve vztahu k dalšímu vzdělávání v podstatě neovlivňuje, např. díky větší nabídce bezbariérových kurzů. Problematika etnické příslušnosti ke vztahu k dalšímu vzdělávání ve výzkumu Kooperace zkoumána nebyla. Institucionální bariéry bývají charakterizovány jako nesoulad nabídky dalšího vzdělávání jako celku a jeho poptávky ze strany koncových příjemců. Do této kategorie tedy spadá nedostatek informací o vzdělávacích kurzech, nedostatek vhodných kurzů či jejich nízká kvalita (nedostatek informací bývá někdy vytyčován jako samostatná bariérová kategorie). Výrok zkoumající chybějící informace o možnostech vzdělávání byl hodnocen lehce nadprůměrně (průměrné hodnocení 6,9 bodů, pětina oslovených ohodnotila výrok extrémní známkou 10 bodů). Takové výsledky opět potvrzují diferenciaci skupiny, kdy velká část z ní žádné informace o dalším vzdělávání nemá, patrně ani nevyhledává a pokud se k nim dostane, získá je pasivní formou – informováním ze strany úřadu práce. Menší části osob ohrožených sociálním vyloučením informace o dalším vzdělávání tolik nechybí, patrně to z velké míry jsou ti, kteří se nějaké formy dalšího vzdělávání v nedávné době účastnili. Vyšší míra souhlasu s uvedeným výrokem byla zaznamenána u žen, starších lidí a lidí s nižším vzděláním. Takové zjištění není překvapivé, lidé s vyšším vzděláním mají větší zájem se i dále vzdělávat, proto si informace i častěji hledají, v některých případech mohou být také ve vyhledávání informací zručnější než lidé se vzděláním nižším. Starší lidé v této zkoumané skupině rovněž mohou mít s vyhledáváním informací problém kvůli dostupnosti některých informací pouze online. Nedostatek vhodných kurzů deklarovalo 16 % lidí 16 z cílové skupiny, celkově byl výrok hodnocen lehce nadprůměrně (6,4 bodů), případná nedostatečná nabídka kurzů v regionu tedy není vnímána vyloženě negativně. Z pohledu jednotlivce tedy buď kurzy v jeho regionu jsou, nebo se nechce vzdělávat a na umístění kurzů mu pak nezáleží anebo nemá problém dojet jinam. Výrok hodnotily vyšší známkou ženy a lidé s nižším vzděláním. Ženy častěji než muži mohou mít problém s větším vzdalováním se od místa bydliště kvůli větší potřebě péče o domácnost a děti. Kvalita nabízených kurzů v tomto výzkumu zkoumána nebyla. Bariéry byly měřeny stejným způsobem jako motivace, tedy hodnocením výroků na škále od 10 k 1, kdy 10 byl největší a 1 nejmenší souhlas s uvedeným výrokem. Nedostatek času byl u OOSV hodnocen průměrně 4,5 body. 15 Zkoumáno pomocí identifikace důvodu neúčasti na různých formách DV, viz dále. 16 Hodnocení výroku „V mém regionu se nenabízejí kurzy toho, co by mě zajímalo“ známkou 9 a 10. 14
28
Osobnostní bariéry, mezi které řadíme individuální postoje, názory a očekávání a nelze je zařadit do překážek objektivního rázu, hrají spíše roli v otázce individuální motivace ke studiu v rámci dalšího vzdělávání. Ve výzkumu Kooperace (2015) se zkoumal pocit ze školního prostředí, obavy z neúspěchu a předsudek věku. Výrok „Necítím se dobře ve školním prostředí“ byl hodnocen průměrně (průměrné hodnocení 5,8 bodů), zkoumaná skupina tedy nemá na pocit ze školního prostředí vyhraněný názor. Lidé s nízkým příjmem se stejně stavějí i vůči obavám z neúspěchu (průměrné hodnocení výroku „Bojím se, že bych kurzy nezvládl/a“ je rovněž 5,8 bodů), což je vůči původní hypotéze (PS) relativně málo. Uvedené průměrné hodnocení souvisí i s výše popsanými výsledky účasti na různých formách DV i postojem skupiny k němu. Skupina lidí s nízkým příjmem se obecně staví k dalšímu vzdělání poměrně pozitivně a z účasti na něm nemá vyloženě obavy, i když existují podskupiny vychýlené oběma extrémními směry. Tabulka 11: Výroky – bariéry v dalším vzdělávání Výrok Nemám na vzdělávání peníze. Chybí mi informace o možnostech vzdělávání v dospělosti. Musel/a bych za vzděláváním dojíždět, což je komplikované. V mém regionu se nenabízejí kurzy toho, co by mě zajímalo. Necítím se dobře ve školním prostředí. Bojím se, že bych kurzy nezvládl/a. Nemám na vzdělávání čas. Další vzdělávání není pro lidi mého věku.
Průměrné hodnocení 8,1 6,9 6,6 6,4 5,8 5,8 4,5 4,5
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q26. Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte. n = 400
Ve výzkumu Kooperace (2015) byly rovněž zkoumány důvody, proč se jednotlivé cílové skupiny neúčastní vybraných forem dalšího vzdělávání. 17 Nízkopříjmová skupina lidí se nejčastěji (20 %) 18 neúčastnila rekvalifikací, workshopů nebo seminářů z důvodu pocitu zbytečnosti činnosti či z pocitu, že další vzdělávání jim nezajistí zaměstnání. Do odpovědi pětiny lidí se tedy promítá postoj, kdy další vzdělávání vnímají pouze jako variantu cesty hledání práce, na kterou se primárně zaměřují. Nejvyšší počet (15 %) lidí ohrožených sociálním vyloučením se nechce účastnit online vzdělávání z důvodu pocitu nevhodnosti či absence zájmu. Předkládaná nejčastější odpověď je v souladu s předpokladem (PS), že mnoho lidí ze zkoumané skupiny nemá počítač, internet či vůbec zájem se tímto způsobem vzdělávat. Nicméně bylo předpokládáno, že tento důvod se bude týkat vyššího podílu osob, tudíž je výsledek poměrně pozitivní a svědčí o vyšší aktivitě skupiny, než byl původní předpoklad. Důvod odmítání stáže ve firmě je v této skupině podobný jako v ostatních zkoumaných skupinách, u OOSV je četnost této odpovědi spíše nižší. Je ovšem možné, že Respondenti byli nejdříve tázáni na určitou formu dalšího vzdělávání, pokud odpověděli, že se dané formy nikdy neúčastnili, byli tázáni na důvod neúčasti. 18 Procenta jsou počítaná z těch respondentů, kteří odpověděli, že neuvažují o dané formě vzdělávání. 17
29
v této cílové skupině je větší množství lidí, kteří nevědí, co si pod zkoumanou formou dalšího vzdělávání přesně představit. Důvod neabsolvování stáže kvůli rodině či dětem je v této skupině rovněž pochopitelný a platí zejména u žen. (Zhruba 10 % respondentů uvedlo, že jsou rodiče samoživitelé.) Tabulka 12: Nejčastější důvody neúčasti na různých formách DV Forma dalšího vzdělávání Rekvalifikace, workshopy, semináře Online kurzy Stáž ve firmě Stáž v zahraničí
Nejčastější důvod neúčasti "Je to zbytečné/ k ničemu/ nezajistí to práci" "Není to pro mě vhodné, nemám zájem" "Nechci pracovat zadarmo" "Kvůli rodině, dětem"
% z všech důvodů 20 % 15 % 26 % 29 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Uvedl/a jste, že nezvažujete ** Z jakého důvodu tento způsob dalšího vzdělávání nezvažujete? n = 400
Všechny uvedené bariéry s větším či menším efektem ovlivňují postoj a účast zkoumané skupiny na dalším vzdělávání. Největší bariérou je finanční náročnost dalšího vzdělávání, která představuje problém pro většinu respondentů. Naopak výsledky ukázaly, že nedostatek času není pro lidi s nízkým příjmem výraznou překážkou. Velkou překážku nevidí osoby ohrožené sociálním vyloučením ani ve zdravotním omezení, které ale nicméně v téměř čtvrtině případů bylo uváděno jako nejčastější důvod nezaměstnanosti respondenta. Kromě uvedených jednotlivých bariér je pro osoby ohrožené sociálním vyloučením typická jejich kumulace, podobně jako u postavení na trhu práce, příkladem může být kombinace zdravotního omezení, nedostatku financí a informací. Kumulace bariér může být u některých více ohrožených osob kamenem úrazu vzhledem k jejich aktivitě v dalším vzdělávání, protože některé bariéry jsou pro ně těžko překonatelné samy o sobě, natož pak v jejich kombinaci.
5 Vybrané nástroje ke vztahu ke skupině Skupina osob ohrožených sociálním vyloučením je vzhledem k nástrojům dalšího profesního vzdělávání specifická v tom smyslu, že ať už jsou nástroje pro skupinu vhodné nebo ne, její příslušníci je většinou neznají. Obecně platí, že pro tuto cílovou skupinu je nejdůležitější práce terénních pracovníků, proto by nástroje měli znát zejména oni, zároveň by se případná navrhovaná opatření měla s nimi minimálně konzultovat, navržená opatření shora totiž často v praxi nefungují. Nástroje dalšího profesního vzdělávání se obecně dají rozdělit na legislativní, strategické a koncepční, informační, ekonomické a administrativní. Kromě takových obecných nástrojů se realizují konkrétní opatření, často ve formě projektů. Některé příklady takových projektů je možné nalézt v Příloha 5: Podrobnější popis projektů.
5.1
Legislativní nástroje
Do legislativních nástrojů ve vztahu se zkoumanou skupinou řadíme i zákony a strategie, které se věnují primárně problémům cílové skupiny a dalšímu vzdělávání tedy jen okrajově. Mezi hlavní zákon, který se v souvislosti se skupinou objevuje, je předpis č. 108/2006 Sb., zákon o 30
sociálních službách. Cílem vzniku zákona byla snaha zvýšit konkurenceschopnost zařízení poskytujících služby, potažmo jejich kvalitu a zvýšit možnosti klientů o sobě rozhodovat, a zároveň snaha snížit počet lidí, kteří jsou v ústavní péči a dostat je zpět do rodin. Šlo zejména o změnu ve financování služeb – nepodporují se zařízení, ale lidé dostávají přímo příspěvek na péči, za který si služby nakupují. Sociální služby lze vnímat tak, že patří do výchovy a vzdělávání, resp. posilování určitých kompetencí účastníků vzdělávání. V přípravě je rovněž zákon o sociálních pracovnících, díky kterému by mělo dojít ke zjednodušení poskytování sociálních služeb (PS). Informace o zařízeních poskytujících sociální služby jsou předávány především interpersonálně mezi lidmi, kteří informaci potřebují, funguje zde komunitní komunikace. Existují celostátní instituce, které jsou známé, nicméně obecně je informovanost v této oblasti spíše nízká. Obdobně, mnoho lidí má u nás nárok na sociální dávky a nevědí o tom. Bylo by dobré posilovat již existující způsoby zajištění péče a podporovat tok informací neformálními kanály. Existuje mnoho svépomocných spolků zaměřených na různé sociální služby či formy postižení a mezi lidmi, kteří by jejich služeb využili, se o nich příliš neví. Naopak v sociálně vyloučených lokalitách neziskové organizace často chybějí (ibid.). Zákon má i jistá slabá místa, například chybí vymezení a definice sociálního pracovníka a popis jeho kompetencí. Zároveň kategorizace a výčet služeb je v některých sekcích omezující. Změna v oblasti přímé podpory, resp. smlouvy, kterou je nutné se zařízením uzavírat, může působit na některé klienty nátlakově (ibid.). K dalšímu vzdělávání se v tomto zákoně váže i podoba rekvalifikačního kurzu pro pracovníky v terénních službách, který je vhodné koncipovat tak, aby účastníci prošli nějakou praxí, zároveň je potřeba před samotnou rekvalifikací provést i poradenství a bilanční diagnostiku, protože pro tento typ povolání jsou velmi důležité osobnostní charakteristiky (ibid.).
5.2
Strategické a koncepční nástroje
Dalším nástrojem, který se spíše než dalšího vzdělávání dotýká zejména části problémů zkoumané skupiny, je Strategie sociálního začleňování 2014–2020. Strategie navazovala na Strategii boje proti sociálnímu vyloučení. Na přípravě se podíleli odborníci z různých oblastí, byla snaha zapojit všechny relevantní rezorty. Strategie by měla přispívat k řešení a zároveň předcházení sociálního vyloučení různých skupin obyvatel, při realizaci se využívá nástrojů zejména aktivní politiky zaměstnanosti, specifické nástroje zaměřené přímo pro zkoumanou skupinu ve strategii chybějí (PS). Opatření navrhovaná ve Strategii nejsou z určité části ve skutečnosti realizovaná, další jsou realizovaná špatně udržitelnou formou. Některá opatření by si zasloužila systémové uchopení. Například „zabezpečení poradenských, motivačních a podpůrných služeb pro vstup a udržení se na trhu“ funguje hlavně na bázi projektů, tuto funkci často zastávají neziskové organizace. Ideální by bylo propojení neziskového sektoru s veřejnou správou. Stejně tak „zavedení profilace uchazečů o zaměstnání na základě vzdálenosti od trhu práce za účelem lepšího zacílení opatření aktivní politiky zaměstnanosti“ není v současné době příliš realizováno, pokud se tak děje, je to pouze na bázi projektů. Pracovní rehabilitace, nástroj vhodný pro zkoumanou skupinu, se příliš nepoužívá, navíc je zatím koncipovaný pouze pro osoby se zdravotním postižením. Jako příklad opatření, které funguje, uvedli odborníci (PS) sociálně terapeutické dílny. Opatření „podpora sociálního podnikání“ je navázána na zákon o sociálním podnikání, který je v současné době v přípravě. Měl by definovat sociální podnik, vymezit základní typy sociálních podniků a umožnit jednotlivým resortům poskytovat podporu sociálním podnikům (dopad na zákon o veřejných zakázkách, zákon o zaměstnanosti apod.). 31
I před přijetím zákona se sociální podnikání podporuje (např. projekty podpořené z ESF), zákon by měl komplexně uchopit současnou situaci (ibid.).
5.3
Informační nástroje
Obecně je těžké vytvořit nějaký informační nástroj pro tuto skupinu na trhu práce. Důležité je spíše najít vhodné kanály, cesty, kudy k nim důležité informace dostat v požadované a akceptovatelné podobě. Informovanost o nástrojích dalšího vzdělávání je stále velmi nízká. Informace o dalším profesním vzdělávání, zejména o zákonu č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, a NSP či NSK by měly být součástí akreditovaných kurzů pro sociální pracovníky různých úrovní a typů (terénní, na obcích, na úřadě práce) a také pro pracovníky neziskových organizací. Určitě by měly být obsahem i VOŠ a VŠ studia v oblasti sociální práce. Lidé z cílové skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením si vytvářejí vztah s někým, kdo pro ně už něco udělal, s kým mají dobrý kontakt a na kterého se obracejí, mají k němu důvěru. Je proto důležitá informovanost širokého spektra pracovníků. Navíc je důležité tyto informace předávat jako motivační věc spojenou s prací, se zaměstnáním, nikoli primárně se vzděláváním.
5.4
Administrativní nástroje
Mezi významné administrativní nástroje se vztahem k dalšímu vzdělávání patří Národní soustava kvalifikací (NSK). Odborníci (PS) soudí, že je existence soustavy a možnosti uznávání výsledků dalšího vzdělávání v rámci skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením málo známá. Kromě malého povědomí o existenci nástroje brání skupině ve využívání možnosti uznávání výsledků i další bariéry. Většina informací o soustavě je na internetu, ke kterému ne všichni příslušníci této skupiny mají přístup. Vzhledem k definici skupiny jako souhrnu osob s nízkým příjmem je nasnadě, že jednou z bariér konání zkoušek dle NSK je pro osoby ohrožené sociálním vyloučením finanční náročnost některých zkoušek (pokud samozřejmě nejsou hrazené z jiných zdrojů), rovněž i délka některých kurzů může některé osoby ze zkoumané skupiny odradit od jejich účasti na nich. Některé kurzy mají předepsané vstupní předpoklady na stupeň vzdělání účastníků, takže je lidé s nízkou kvalifikací nemohou využít. Dále, pro některé osoby, které do nízkopříjmové skupiny spadají, může být celý systém uznávání obtížně pochopitelný. Proto by bylo vhodné zřídit nějakou formu poradenství, kde by poradce či tutor celý proces vysvětlil a jednotlivce by jím provedl. Na úřadech práce v současné době něco takového chybí (ibid.). Získání osvědčení o získání profesní kvalifikace může být pro některé lidi ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením vhodnou motivací či cílem, kam směřovat své úsilí (ibid.). O existenci možnosti nechat si uznat dřívější praxi vědělo podle výzkumu Kooperace (2015) 14 % lidí ze zkoumané skupiny. Po vysvětlení konceptu se znalost nezměnila. Ve srovnání s ostatními zkoumanými skupinami byla znalost relativně vyšší. Daný podíl může být způsoben vyšší mírou participace na rekvalifikačních kurzech v rámci agendy úřadu práce, případně u některých respondentů je možné, že si pod pojmem mylně představili něco jiného (PS). Respondenti, oslovení v kvalitativním výzkum projektu, koncept NSK vůbec neznali (Kooperace 2015b).
32
Graf 8: Znalost konceptu NSK
8%
Ano, o takové možnosti vím
14 %
O ničem takovém jsem neslyšel/a 39 %
Nevím o takové možnosti, ale měla by být
39 %
Nevím
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q36. Je možné, že dlouhodobě děláte dobře nějakou činnost, na kterou nemáte žádné oficiální potvrzení ze školy. Existuje podle Vás nějaká možnost, jak získat státem uznané potvrzení toho, co umíte, aniž byste museli chodit do školy? n = 400
Respondenti, i přes většinovou neznalost konceptu, jej po vysvětlení hodnotili velmi kladně. Graf 9: Hodnocení konceptu NSK 10 „To je výborný nápad“ – 1 „To není vůbec dobrý nápad“ 10
7—9
43 %
5—6
35 %
0%
2—4
1
12 %
Nevím
5% 6%
50 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q37B. Jak takový systém hodnotíte? n = 400
Dalším z nástrojů dalšího vzdělávání, které se řadí do administrativních nástrojů, jsou rekvalifikace. Ve vztahu ke skupině osob ohrožených sociálním vyloučením se mohou objevovat klady i zápory. Pozitivní vliv rekvalifikací vidí odborníci (PS) zejména v osobním kontaktu účastníků s dalšími lidmi a posilování motivace k řešení své situace a v udržení, protože většina rekvalifikací (zejména projektových) začíná motivační složkou nebo terapeutickým sezením. O udržení pracovních návyků se rovněž hovoří jako o pozitivním přínosu rekvalifikací. Problematickým faktorem u rekvalifikace ve vztahu ke zkoumané skupině se jeví počáteční zařazení jedince do kurzu, někdy lidé z nízkopříjmové skupiny nesplňují předepsaná vstupní kritéria (např. vzdělání) a mají tak omezené spektrum nabídky. Někteří z této skupiny nemohou využít rekvalifikace nabízené úřadem práce, protože na něm z různých důvodů 33
100 %
nemusí být evidovaní (např. osoby se zdravotním postižením, osoby sankčně vyřazené z evidence ÚP ČR). Bariérou vstupu je dále nízká informovanost o možnostech rekvalifikací, u některých lidí malá motivace a zájem. Zvolené rekvalifikace jsou lidmi ze zkoumané skupiny vybírány většinou spíše v malé míře, protože vyžadují od účastníků větší samostatnost, vyšší stupeň motivace a někdy také vložení vlastních finančních prostředků. Pro lidi s nízkým příjmem může být odrazující také fakt, že úřad práce při zvolených rekvalifikacích nevyplácí příspěvek při rekvalifikaci (ibid.). Rekvalifikace hrazené z projektů často na skupinu osob ohrožených sociálním vyloučením cílí, podporují se aktivity, které by jinak podpořeny nebyly. Nicméně problémem může být to, že z důvodů splnění indikátorů se do takových rekvalifikací zařazují spíše méně problémové osoby. Část skupiny se tak ocitá stále více mimo trh práce. Zároveň pro část zkoumané skupiny je hlavní motivací pobírání příspěvku po dobu kurzu a nejde jim o nalezení zaměstnání, což potom nemá velký efekt na celkovou situaci člověka (ibid.). Pro zkoumanou skupinu se hodí kurzy s kratší trváním, ale je nutné, aby účastník během kurzu získal určité znalosti a dovednosti, aby sám viděl posun v získaných kompetencích. Vhodné jsou návazné dílčí kurzy, které poskládají dohromady celkovou kvalifikaci a zároveň udržují pracovní návyky účastníků (PS). Mnoha lidem ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením při účasti v nějaké formě dalšího vzdělávání nejde primárně o vzdělávání, ale spíše buď o přechodný vyšší příspěvek, nebo přímo o nalezení práce. U poslední jmenované části skupiny by spíše než klasické rekvalifikační kurzy pomohly rekvalifikace ve smyslu stáže, zaučení u zaměstnavatele (tzv. worked-based learning). U takových rekvalifikací má zaměstnavatel jistotu, že rekvalifikant má potřebné dovednosti a ten zase vidí přímou návaznost učení a praxe. Pro tento typ vzdělávání nicméně chybí systémová podpora (ibid.). Online nástroje na podporu při hledání práce, např. Jobtip, přímo pro cílovou skupinu příliš využitelné nejsou, zejména z důvodu nižší informační gramotnosti a obtížnějšímu přístupu k internetu. Do kontaktu s podobnými nástroji se lidé ze zkoumané skupiny dostanou zejména díky práci sociálního pracovníka, který je může využít na řešení situace nezaměstnaného (ibid.). Projekty UNIV (zejm. UNIV 3) jsou pro cílovou skupinu svým zaměřením vhodné, ačkoliv na ni přímo nebyly zaměřeny. V UNIVu 3 byly ověřovány kompetence podle NSK, lidé ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením si mohly ověřit jen určitou část kompetencí či dovedností, které jsou uplatnitelné na trhu práce. Motivací mohl být fakt, že si v rámci projektu mohli účastníci vyzkoušet závěrečnou zkoušku podle NSK, nicméně osvědčení udílená v projektu nebyla platná dle zákona č. 179/2006 Sb. Projekt se velmi věnoval propagaci uznávání výsledků učení, což mohlo přispět k vyšší informovanosti odborníků, kteří s cílovou skupinou pracují, díky kterým se tak mohli lidé ze skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením o této možnosti dozvědět (PS).
5.5
Ekonomické
Mezi ekonomické nástroje s nejvýznamnějším dopadem na skupinu osob ohrožených sociálním vyloučením patří Evropský sociální fond (ESF). Ze jmenovaného fondu je realizováno velké množství projektů, které jsou na zkoumanou skupinu zacíleny. V operačním programu minulého období (OP LZZ) byly na skupinu osob ohrožených sociálním vyloučením zaměřeny části některých výzev (např. Oblast podpory 3.1, Podpora sociální integrace a sociálních služeb), v operačním programu nového období (OP Z) jsou zejména na ty již vyloučené zaměřeny i celé výzvy, zejména v rámci investiční priority 2.1 (PS).
34
Vzdělávací projekty ESF, které jsou na zkoumanou skupinu zaměřeny, se často prolínají se sociálně-integračními aktivitami. Panuje názor (PS), že ačkoli je na skupinu OOSV zaměřeno velké množství projektů, obecně lidem ze skupiny příliš nepomáhají, zejména proto, že účast v projektu nevede k obsazení pracovního místa a také z důvodů, že s cílovou skupinou je potřeba pracovat trochu jinak, než je v projektech většinou zvykem (tréninková pracovní místa, prostupné zaměstnávání, doprovodné sociální služby atp.). Lidé ze zkoumané skupiny mají často nízkou motivaci se vzdělávání v projektech účastnit, často účast od úřadu práce mají povinnou (účast v projektu zanesená v individuálním akčním plánu). Nicméně dle výzkumu Kooperace (2015) polovina respondentů uvedla, že rozhodnutí o účasti na rekvalifikaci bylo zcela na nich. Případně motivátorem účasti v projektu u některých lidí může být pobírání příspěvku při rekvalifikaci či jiná materiální podoba, např. ve formě občerstvení. Pokud se lidé ze zkoumané skupiny něco v kurzu naučí, často nejsou schopni si znalosti udržet a účinek kurzu tak, pokud nějaký byl, u některých po krátké době vyprchá. U jiných lidí naopak může platit předpoklad, že se účinek kurzu projeví až po delší době. Projekty ve své současné podobě nejsou schopny udržitelnost znalostí zaručit a dopady projektů se, až na výjimky, nezjišťují. V projektech z ESF se téměř neškolí témata, která lidé ze zkoumané skupiny potřebují znát, a k jednotlivým klientům na kurzech se většinou nepřistupuje individuálně, ačkoli mají různé potřeby a různou úroveň vstupních znalostí (PS). Dalším ekonomickým nástrojem, který je pro část skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením vhodný, jsou stáže u zaměstnavatelů. Stáže jsou vhodné pro ty ze skupiny, kteří jsou nějakým způsobem předpřipravení na vstup na trh práce, pokud jsou nezaměstnaní delší dobu. Pro cílovou skupinu je většinou dobré a přínosné, když někam pravidelně dochází a získává pracovní návyky. Nicméně, jak už bylo zmíněno výše, čtvrtina dotázaných o stáži ve firmě neuvažuje z důvodu absence mzdy za práci.
6 Opatření zaměřená na skupinu Podpora skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením v současné době probíhá zejména prostřednictvím projektů, podpořených z Evropského sociálního fondu. Taková podpora ale není dostatečná, rizika vznikají zejména kvůli jejich dočasnému trvání a absence implementace jejich závěrů. Žádoucí je tedy nastavení komplexní podpory ohrožené skupiny ve spolupráci se státem a neziskovým sektorem, který se skupině také věnuje, nicméně ovšem rovněž nesystematickou a útržkovitou formou. Kromě samotné podpory zkoumané skupiny je třeba ji navázat na aktivní politiku zaměstnanosti a propojit ji se stávajícími aktivitami jak ze strany ÚP, tak neziskových organizací. Opatření zaměřená na skupinu by měla dále vycházet z analytických prací skupině věnovaných a ze stávajících legislativních a strategických dokumentů (PS).
35
7 Závěr Osoby ohrožené sociálním vyloučením jsou velmi diferencovanou skupinou, kterou spojuje pouze hledisko nízkého příjmu. Stejně diferencovaný je vztah skupiny jako celku k dalšímu vzdělávání, který popisuje tato zpráva. Vzhledem k trhu práce jsou osoby ohrožené sociálním vyloučením ve velké míře nezaměstnané. Nejčastěji udávaným důvodem nezaměstnanosti je zdravotní omezení (24 %) a nejvyšší počet (37 %) je nezaměstnaných dlouhodobě. Valná většina (85 %) z nezaměstnaných lidí s nízkým příjmem deklaruje, že si aktivně hledá práci. S nízkým příjmem se v častých případech pojí chudoba celé domácnosti. Zejména u zaměstnanců s minimální mzdou, příp. s nízkou kvalifikací hrozí rovněž nebezpečí tzv. pracující chudoby, kdy se člověk ani přijetím zaměstnání z příjmové chudoby nevymaní. Vztah osob s nízkým příjmem k dalšímu vzdělávání, který je dán různými charakteristikami, je v rámci skupiny velmi rozdílný. Skupina jako celek vnímá další vzdělávání poměrně pozitivně. Lidé s nízkým příjmem mají dojem, že je dobré se dozvídat nové poznatky kvůli vlastnímu rozvoji a zejména kvůli zlepšení postavení na trhu práce či jiných výhod z účasti plynoucích. Reálná účast zkoumané skupiny v dalším vzdělávání ale za deklarovanými výroky zaostává, v posledním roce se vzdělávalo 15 % osob ohrožených sociálním vyloučením. V rámci výzkumu to byla nicméně nejvyšší účast ze všech zkoumaných skupin, a to zejména díky účasti v projektech ESF, realizovaných úřadem práce, které byly na danou skupinu zaměřeny. Nekorespondující celkově pozitivnější postoj k dalšímu vzdělávání a zároveň vykazovaná reálná účast mohou být vzhledem k definici zkoumané skupiny nasnadě. Lidé s nízkým příjmem se v první řadě snaží svoji finanční situaci vylepšit. Jakkoli tedy mohou mít k získávání většího přehledu či zvyšování kvalifikace sebelepší vztah, dalšímu vzdělávání se věnují zejména tehdy, pokud v něm vidí přínos ve vlastní situaci, což se často z různých důvodů neděje. Někteří ze zkoumané skupiny mohou být v tak tíživé situaci, že potřebují rychlé řešení, což další vzdělávání ve své délce a nejistotě návaznosti zaměstnání nepředstavuje nebo o něm jako o možnosti řešení neuvažují. V rámci skupiny je také patrná i nevelká část, která má k dalšímu vzdělávání negativní postoj a nikdy se nevzdělávala, zejména z důvodu pocitu zbytečnosti této činnosti vzhledem k zlepšení postavení na trhu práce. Někteří z nich nejsou na vstup na reálný trh práce připraveni. Lidé ohrožení sociálním vyloučením jsou v častých případech v tak specifické situaci, že jim krátkodobý kurz dalšího vzdělávání (např. zvyšování kompetencí) nepomůže. Ideální pomocí je dlouhodobá soustavná komplexní podpora, která se děje často v rámci neziskových organizací, která ale naráží na další problémy. K pomoci lidem s nízkým příjmem ve vstupu na trh práce prostřednictvím dalšího vzdělávání je nutná souhra všech zainteresovaných aktérů a samozřejmě zájem a motivace samotných lidí, k čemuž je ještě daleká cesta.
36
8 Zdroje ČADA, K. et al., 2015. Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR. Praha: Gac s.r.o. ČSÚ, 2011. Osoby ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením podle dosaženého vzdělání. Praha. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/engt/8600466D43/$File/1607130332.pdf EUROSTAT, 2013. People at risk of poverty or social exclusion. Dostupné z: http://www.sociologiadellasalute.org/rapporti/Eurostat_Poverty_2013.pdf HOLÝ, D., 2013. Problém pracující chudoby se v Česku zhoršuje. Praha: Statistika&My 03/2013. dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/c/2D004943CA/$File/1804130338_39.pdf KOOPERACE, 2014a. Metodika pro sběr a analýzu primárních dat k on-line a f2f dotazníkovému šetření v jednotlivých regionech ČR. Praha. KOOPERACE, 2014b. Metodika pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin TP za jednotlivé regiony ČR. Praha. KOOPERACE, 2014c. Scénář realizace fokusních skupin pro analýzu problémů a potřeb vybraných skupin na trhu práce. Praha. KOOPERACE, 2014d. Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce. Praha. KOOPERACE, 2015a. Výstupní analytická zpráva o systému DPV v ČR. Praha. KOOPERACE, 2015b. Závěrečná zpráva ze sociologického průzkumu. Cílová skupina: Nezaměstnané osoby ohrožené sociálním vyloučením. Brno: Fokus. KOOPERACE, 2015c. Michal Janíčko, Osoby se zdravotním postižením a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry KOOPERACE, 2015d. Michaela Šimečková, Osoby na mateřské a rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry PŘEDPIS č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108 RABUŠICOVÁ, M. a RABUŠIC, L., 2008. Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Strategie sociálního začleňování 2014–2020, 2014. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17082/strategie_soc_zaclenovani_2014-20.pdf TRLIFAJOVÁ, L. a kol., 2014. Kdy se práce vyplatí? Analýza ekonomických motivací k zaměstnání. Praha: MKC Praha, o.p.s. ŽÁČKOVÁ, H., 2009. Co brání dospělým v účasti na dalším vzdělávání? Praha: Národní vzdělávací fond, ProFuturo. 37
9 Přílohy Příloha 1: Definice základních pojmů Další profesní vzdělávání je vzdělávání realizované po ukončení počátečního (školního) vzdělávání, jehož cílem je zlepšení a aktualizace stávajících kompetencí (znalostí, dovedností) a nabytí nových kompetencí (znalostí, dovedností) umožňujících kariérní růst nebo změnu či získání kvalifikace. Další profesní vzdělávání je součástí celoživotního učení, může zahrnovat různé formy vzdělávání a učení (obecné, odborné, specifické, formální, informální, neformální) a hraje zásadní roli v zaměstnatelnosti jedince. Nástroj DPV představuje nástroj veřejné politiky, kterým stát nebo územně správní celky zasahují pomocí různých opatření do oblasti DPV, tj. podporují ji, regulují a neponechávají ji zcela tržnímu mechanismu. Nástroje se obecně člení na:
Ekonomické – představují různé formy finanční nevratné podpory (daňové odpisy nebo slevy na daních, dotace, půjčky, fondy, rozpočty). Např. Evropský sociální fond v ČR. Legislativní – představují nástroje systémové právní povahy (zákony a navazující právní předpisy, povolení, zákazy, nařízení vlády, vyhlášky územně samosprávných celků, kvóty, konvence) a strategické a koncepční nástroje. Např. zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Administrativní – představují budování státní infrastruktury a přímé poskytování služeb státem směřující k podpoře konkrétní sociální skupiny nebo jednotlivců. Např. rekvalifikace. Informační – představují veřejně dostupné informace (projekty ESF, mediální kampaně, databáze, online informační servery, žebříčky kvality, informační materiály). Např. informační výstup z projektu KONCEPT.
Definice jednotlivých skupin na trhu práce
Zaměstnanci – do této skupiny patří všechny osoby ve věku 15–65 let zaměstnané na hlavní nebo vedlejší pracovní poměr, které nejsou v současné době nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) – do této skupiny patří fyzické osoby samostatně výdělečné činné ve věku 15–65 let bez i se zaměstnanci. Osoby se zdravotním postižením (OZP) – za osoby se zdravotním postižením jsou považovány fyzické osoby uznány orgánem sociálního zabezpečení invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni a osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení, nebo osoby, které doposud mají platné rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, viz Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 § 67. Dotazovány byly pouze osoby ve věku 15–65 let, které byly v době dotazování nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Nezaměstnaní s nízkou kvalifikací – za osoby s nízkou kvalifikací jsou považovány osoby ve věku 15–65 let s nejvyšším dosaženým vzděláním základním nebo absolventi praktických/speciálních škol. Patří sem i osoby nedoučené. Podle metodiky ISCED jde o kvalifikaci 1 a 2. Osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou – do této skupiny patří osoby ve věku 15–65 let, které jsou na mateřské nebo
38
rodičovské dovolené, nebo pečují o osobu blízkou (seniora, dítě se zdravotním postižením, o nevyléčitelného, postiženého či těžce nemocného člena rodiny). Osoby do 25 let – osoby ve věku 15–25 let, které nepokračují ve studiu. Osoby 50–65 let – osoby ve věku 50–65 let, které nejsou v důchodu. Osoby ohrožené sociálním vyloučením - za osoby ohrožené sociálním vyloučením jsou považováni lidé, kteří splňují alespoň jednu z následujících dvou podmínek: 1. žijí v domácnosti, v níž je současný čistý měsíční příjem včetně sociálních dávek nižší než 5 500 Kč na osobu včetně nezletilých dětí v případě vícečlenné domácnosti, nebo nižší než 9 500 Kč v případě jednočlenné domácnosti. 2. žijí v domácnosti, kde všichni její členové ve věku 15–65 let jsou v současné době nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní.
Příloha 2: Seznam zkratek CAPI - Computer Assisted Personal Interviewing CASI - Computer Assisted Self Interviewing CS – Cílová skupina ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad DPV – Další profesní vzdělávání DV – Další vzdělávání EU – Evropská Unie EU-SILC – European Union-Statistics on Income and Living Conditions MD – Mateřská dovolená MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NSK – Národní soustava kvalifikací NSP – Národní soustava povolání OOSV – Osoby ohrožené sociálním vyloučením OPLZZ – Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost OPZ – Operační program Zaměstnanost OSVČ – Osoby samostatně výdělečně činné OZP – Osoby se zdravotním postižením PS – Pracovní skupina RD – Rodičovská dovolená RT – Realizační tým SŠ – Střední škola TP – Trh práce ÚP – Úřad práce VOŠ – Vysoká odborná škola VŠ – Vysoká škola ZŠ – Základní škola
39
Příloha 3: Složení pracovní skupiny Tabulka 13: Složení pracovní skupiny DPV OOSV Člen pracovní skupiny Balek, Petr Čiháková, Hana Hausnerová, Růžena Kotrbová, Jana Krpálková, Jindřiška Melková, Gabriela Potočková, Klára Turnerová, Jolana
Instituce Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Národní ústav pro vzdělávání SKP Plzeň Fond dalšího vzdělávání Pro Dialog Agentura pro sociální začleňování, MPSV Fond dalšího vzdělávání Spiralis
PhDr. Petr Balek V současné době působí na FSE UJEP Ústí n. L. na katedře sociální práce. Zde přednáší předměty sociální politika, sociologie a metody výzkumů. V odborné činnosti se specializuje na oblast migrace a integrace cizinců, problematiku identity a stárnutí populace. Je realizátorem několika empirických výzkumů. Ing. Hana Čiháková, PhD. V současné době působí v Národním ústavu pro vzdělávání, kde se věnuje odborné práci zaměřené zejména na koncepci odborného vzdělávání, evropské politiky a nástroje a na další vzdělávání. Specializuje se na možnosti implementace principů celoživotního učení v České republice, zejména uznávání výsledků předchozího učení. Výše uvedeným tématům se věnovala i ve své disertační práci. Problematice osob ohrožených sociálním vyloučením a jejich vztahu k dalšímu profesnímu vzdělávání se věnovala i při realizaci řady projektů na národní i mezinárodní úrovni. Mgr. Jana Kotrbová V současné době působí ve Fondu dalšího vzdělávání jako výzkumný pracovník. V rámci projektu Kooperace se věnovala především platformě Koopolis, administrativním nástrojům v dalším vzdělávání a vzdělávání osob starších 50 let. Jako sociolog se zaměřuje především na kvalitativní výzkum, má zkušenosti ze soukromé i veřejné sféry. Mgr. Gabriela Melková Má zkušenosti z oblasti sociálního začleňování osob sociálně vyloučených a ohrožených sociálním vyloučením jak ve státní správě, tak v nestátním neziskovém sektoru. V současné době působí na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde se jako projektová manažerka věnuje implementaci ESIF – zajišťování čerpání pomoci z ESF pro oblast komunitně vedeného místního rozvoje z pohledu sociálního začleňování, boje s chudobou a řešení problémů nezaměstnanosti. V minulosti působila jako odbornice pro oblast zaměstnanosti v Agentuře pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR, kde se na centrální úrovni zabývala analytickou a koncepční činností (tvorba metodik, podíl na přípravě zákona o sociálním podnikání aj.) a na lokální úrovni poskytovala metodickou podporu sociálně vyloučeným lokalitám při zavádění a realizaci 40
prostupného zaměstnávání, sociálního podnikání a společensky odpovědného zadávání veřejných zakázek. Jako členka pracovní skupiny DPV osob ohrožených sociálním vyloučením přispívala svými zkušenostmi zejména z oblasti zaměstnávání a dalšího profesního vzdělávání obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Mgr. Klára Potočková Vystudovala sociologii na FF UK, v současné době pracuje jako výzkumná pracovnice ve Fondu dalšího vzdělávání, v projektu Kooperace. Profesně se zaměřuje zejména na kvantitativní sociologický výzkum, v rámci projektu se věnovala zejména dalšímu vzdělávání osob do 25 let a osob ohrožených sociálním vyloučením.
Příloha 4: Emoti*scapeTM
Příloha 5: Podrobnější popis projektů Příloha_5_sociálně vyloučení.docx
41
Příloha 6: Osoby ve výkonu a po výkonu trestu odnětí svobody jako specifická cílová skupina dalšího vzdělávání
Executive summary Počet vězněných osob v ČR v září 2015 byl 20 448, v naprosté většině se jedná u muže s nejčastější delkou výkonu trestu 1 až 2 roky, pobývajících ve věznicích s ostrahou (typ C) odsouzené za opakovanou majetkovou trestnou činnost či lehčí zločiny. Pro ČR je typická vysoká recidiva (65–70 %) a rovněž i vysoký vězeňský index, tj. 180 vězněných osob na 100 000 obyvatel, přičemž v EU je to 70 až 80 osob na 100 000 obyvatel. Vzdělávání ve výkonu trestu zajišťuje Střední odborné učiliště Vězeňské služby ČR, probíhá však pouze v osmi věznicích z celkového počtu 36. Přesné počty zapojení vězňů do vzdělávání nejsou k dispozici, lze pouze odhadovat, že zapojení je vemi nízké. Specializované kurzy zajišťuje konkrétní věznice či externí organizace. Řada z těchto kurzů není zakončena certifikátem a motivace k účasti v nich je problematická. Zaměstnáno je ve výkonu trestu podle statistik 60 % osob, toto procento ale není očištěno o počet osob zapojených ve vzdělávacích a terapeutických programech. V řadě věznic je zaměstnávání velmi obtížné z důvodu vysokých nákladů na transport a ostrahu vězňů mimo věznici, nedostatku příležitostí k práci přímo ve věznci. Po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je naprostá většina osob nezaměstnaná s nízkou či neodpovídající kvalifikací. Úřady práce cílovou skupinu řadí do skupiny osob se zvýšenou péčí. Umisťování těchto osob na trh práce stejně jako další vzdělávání je však neefektivní. Lepších výsleků dosahuje neziskový sektor, jehož práce je však regionálně omezená, nesystémová.
Metodologie Záměrem této analýzy bylo zmapovat problematiku osob ve výkonu trestu odnětí svobody i po propuštění z výkonu trestu, a to předevím z hlediska zaměstnávání a vzdělávání, tedy oblastí, které spolu velice úzce souvisejí. Realizační tým postupoval metodou desk research a shromáždil dostupné zdroje týkající se problematiky této skupiny. Jako zdroj informací byly využity především odborné publikace a studie, diplomové a dizertační práce, dokumenty, strategie a záznamy veřejné správy, výstupy z realizovaných projektů Evropského sociálního fondu, periodika, právní normy, dostupná data a výstupy ze statistických a výzkumných šetření. RT postupoval v souladu s projektovou Metodikou pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin na trhu práce za jednotlivé regiony ČR (KOOPERACE 2014b). Shromážděné zdroje byly dále kategorizovány a byla posuzována jejich relevance ve vztahu k problematice této cílové skupiny. Hlavním cílem této sekundárních analýzy bylo vyhodnotit dostupné informace a také identifikovat oblasti, kde k dané skupině žádné informace nejsou nebo jsou příliš zastaralé nebo nedostupné pro případný sběr primárních dat.
42
Vzdělávání a zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody Osoby ve výkonu trestu tvoří specifickou cílovou skupinu, která se po propuštění z výkonu trestu potýká s celou řadou problémů, jako je obtížné znovuzačlenění do společnosti, obtížná zaměstnatelnost, předluženost či závislosti. Ze všech dat a zjištění je zřejmé, že efektivní reintegrační programy přesně cílené již v době výkonu trestu mohou zásadním způsobem ovlivnit situaci těchto osob po propuštění. Definice cílové skupiny Na začátku celé životní situace těchto osob je spáchaný kriminální čin. Osoba spáchá čin, který je soudem odsouzen a potrestán. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody vykonávají trest v totální instituci, kde je jejich život bez přestávky kontrolován a svoboda zásadně omezena. Cílem výkonu trestu odnětí svobody je takové působení na odsouzeného pachatele trestného činu, které vede k jeho nápravě a převýchově, aby bylo dosaženo žádoucí změny, která povede k jeho reintegraci do společnosti. Počet vězněných osob v ČR v září 2015 byl 20 448. Pokud půjde růst počtu vězněných osob stejným tempem jako v předchozích měsících roku 2015, lze předpokládat, že na přelomu roku překročí počet vězněných osob 21 000. Naprostou většinu vězněných tvoří muži. Tabulka 1: Počet vězněných osob k září 2015 dle pohlaví Vězněné osoby, září 2015 dospělí
Muži
Ženy
18 934
1 349
mladiství
104
7
chovanci*
49
5
celkem
20 448
* zabezpečovací detence, Zdroj: Vězeňská služba, 2015
Nejvíce vězňů má základní vzdělání anebo jsou vyučeni bez maturity. V roce 2014 bylo nejčastější odsouzení v délce 1 – 2 roky. Zdaleka nejvyšší početní zastoupení mají odsouzení ve věku mezi 30 a 40 lety, výrazně starších nebo mladších vězňů je minimální počet. Věznice v České republice podléhají rozdělení na tři typy věznic. Podle výsledků kombinace určitých kritérií je pak možno odsouzeného zařadit do věznice s dohledem (první odsouzení za trestné činy z nedbalosti), věznice s dozorem (trestný čin z nedbalosti a již dříve trestaní pro úmyslný trestný čin nebo první odnětí svobody za úmyslný trestný čin nepřevyšující dva roky), věznice s ostrahou úmyslný trestný čin a zároveň nesplňují podmínky zařazení do předchozích dvou typů věznic nebo čin z nedbalosti, pokud nebyl zařazen do předchozích dvou typů věznic) a věznice se zvýšenou ostrahou (doživotní tresty odnětí svobody, nebezpeční recidivisté, pachatelé zvlášť závažných trestných činů, aj.). Kritérii pro zařazení odsouzeného jsou: osoba odsouzeného a jeho minulost; povaha a závažnost trestného činu, výměra uloženého trestu odnětí svobody (Kalvodová 2002). Nejvyšší počet odsouzených vykonává trest ve věznici s ostrahou (typ C), respektive s dozorem (typ B).
Tabulka 1: Počet vězněných osob k září 2015 dle typu věznice Typ věznice
Počet odsouzených, září 2015 43
Celkem
Cizinci
dohled (A)
502
18
dozor (B)
7 229
450
ostraha (C)
9 580
547
zvýšená ostraha (D)
1 051
120
87
0
mladiství Zdroj: Vězeňská služba, 2015
Ročně je propuštěno na svobodu z výkonu trestu zhruba 12 000 osob. Česká republika se však potýká s vysokou mírou recidivy, 65–70 % propuštěných se dopouští opakované trestné činnosti a navrací se zpět do výkonu trestu. Vězeňský index je v ČR jeden z nejvyšších v Evropě, jde o 180 vězněných osob na 100 000 obyvatel, přičemž průměr v EU se pohybuje kolem 70–80 vězněných osob na 100 000 obyvatel. Důležitou součástí prevence recidivy a dosažení nápravy vězněných osob je jejich vzdělávání i zaměstnávání již v době výkonu trestu odnětí svobody. Pro každého odsouzeného se stanovuje program zacházení, který obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a způsob a četnost hodnocení. Pravidelnou součástí programu zacházení je určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho samostatný způsob života. Zpravidla se jedná o stanovení konkrétních pracovních aktivit, vzdělávacích aktivit, speciálně výchovných aktivit (které jsou zaměřené na osvojování sociálních dovedností), zájmových aktivit (jazykové, sportovní, rukodělné, kulturní) a oblast utváření vnějších vztahů (udržení kontaktů s rodinou, přáteli, pracovními či společenskými institucemi). Vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody Jedním z klíčových prvků reintegrace je vzdělávání odsouzených. Vzdělání a gramotnosti se přikládá zásadní význam pro nápravu vězňů. Řada z nich nemá před nástupem trestu ukončené základní vzdělání, někteří vězňové jsou absolventy zvláštních škol. Mnoho výzkumů dokazuje, že samotné vzdělávání ve všeobecných předmětech nemá výrazný, či téměř žádný nápravně výchovný efekt. Proto se klade v posledních letech důraz na vzdělávání vězňů v pracovních oborech s možností rekvalifikace či kvalifikace v řemeslech, či administrativně technických profesích. Právo na vzdělání je v ČR ústavně zaručeno a zakotveno v čl. 33 Listiny základních práv a svobod. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody je odsouzeným podle ZVTOS omezen či přerušen výkon určitých ústavně zaručených práv v svobod (§ 27 ZVTOS). Mezi ně však nepatří právo na vzdělání odsouzeného. Účelem výkonu trestu odnětí svobody je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránění odsouzenému v dalším páchání trestných činů a dále výchova odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život. Zvláštní důraz na vzdělávání (zejména pak na vzdělávání mladých vězňů a vězňů se speciálními potřebami) klade i Rada Evropy v čl. 28 Doporučení:
• Výchovu a vzdělávání pokládá za součást vězeňského režimu, přičemž vzdělávání by mělo požívat stejný status jako pracovní činnost, vězni však nesmí být finančně či jinak znevýhodněni za svou účast na vzdělávacích programech. • Každý vězeňský ústav musí dát vězňům k dispozici knihovnu, která je dostatečně vybavena širokým spektrem rekreačních i vzdělávacích zdrojů, knih a jiných médií. 44
• Všude, kde je to možné, je třeba zajišťovat činnost vězeňské knihovny ve spolupráci s veřejnými knihovnami. • Výchova vězňů by v rámci možností měla být: a) integrována do veřejného výchovně-vzdělávacího systému dané země, aby vězni po propuštění mohli bez potíží pokračovat ve svém vzdělávání a odborném výcviku, b) zajišťována pod záštitou externích výchovně-vzdělávacích institucí. Vzdělávání odsouzených je v ČR postaveno na roveň zaměstnání a může probíhat v pracovní době. Vězeňská služba sama, nebo ve spolupráci s jinými subjekty, zajišťuje všechny typy vzdělání – základní, vyučení v oboru, středoškolské, vysokoškolské vzdělání a další vzdělávání formou kurzů (Vězeňská služba 2013). Vězeňská služba České republiky dále využívá služeb externích organizací v oblasti dluhového poradenství, pracovního poradenství a dalšího vzdělávání. Pro výuku v rozsahu základní devítileté školy (VS ČR nemá potřebnou akreditaci MŠMT), byly vytvořeny kurzy dokončení základního vzdělání a přípravné kurzy za účelem nástupu do oboru školského vzdělávacího střediska. Absolvování těchto kurzů není formálně dokládáno žádným závěrečným vysvědčením či dokladem. Střední odborné vzdělávání, ale i doplnění základního vzdělání a vzdělávací kurzy zajišťují školská vzdělávací střediska věznic (dále jen ŠVS) pod záštitou Středního odborného učiliště Vězeňské služby České republiky (dále jen SOU), které bylo rozhodnutím Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR s účinností od 20. června 1996 zařazeno mezi školy České republiky. Tímto legislativním aktem získala škola, kterou již dříve zřídilo Ministerstvo spravedlnosti ČR, možnost vydat celostátně platná vysvědčení a výuční listy, stejně jako ostatní školy. Z osvědčení o absolvování školy nesmí být patrné, že studium bylo vykonáno v období výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzení, kteří nedokončí studium v době výkonu trestu, mají právo studium dokončit v příslušné škole (§ 46 odst. 3 ŘVTOS). SOU sídlí v Praze 4 a disponuje odloučenými pracovišti – školskými vzdělávacími středisky v těchto věznicích (z celkového počtu 36): • Věznice Opava • Věznice Pardubice • Věznice Plzeň • Věznice Rýnovice • Věznice Světlá nad Sázavou • Věznice Valdice • Věznice Všehrdy Škola připravuje osoby ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody: a) pro výkon povolání a odborných činností v učebních a studijních oborech strojírenská výroba, zámečník, obrábění kovů, elektrotechnická výroba, výroba konfekce, zpracování dřeva, malířské a natěračské práce, stavební výroba, zedník, stavební výroba, sadovnické a květinářské práce, provoz společného stravování a provoz domácnosti zejména ve formě denního studia, b) doplnění základního vzdělání v kurzech pro získání základního vzdělání, c) doplnění nebo rozšíření kvalifikace ve vzdělávacích kurzech. Nejvyšší povolený počet žáků SOU činí 432. Např. v areálu teoretické výuky školského vzdělávacího střediska ve Valdicích je i ubytovací komplex pro žáky školy. Po dobudování dalších tří cel kapacita učiliště činí 84 odsouzených. 45
Středoškolské a vysokoškolské studium je umožňováno v individuálních případech. Souvisí to především s délkou výkonu trestu (často nedosahuje celou dobu, která je potřeba pro absolvování celého studia, ačkoli školy umožňují dokončit započaté studium i po propuštění z výkonu trestu) a v závislosti na osobnostních předpokladech odsouzených. Středoškolské vzdělání ukončené maturitou realizují odsouzení ve věznicích Praha – Ruzyně, Hradec Králové a Ostrava. Možnost vysokoškolského vzdělání pro odsouzené naplňuje Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně (dále jen ESF MU) a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. ESF MU je zapojena v rámci programu EU SOCRATES podprogramu GRUNDTVIG do projektu EPLLA (Engaging of Prisoners in Life-Long Learning Activities – Zapojení vězňů do aktivit celoživotního vzdělávání) a ve spolupráci s VS ČR uskutečňuje distanční vysokoškolské vzdělávání odsouzených umístěných ve věznicích ČR. Motivovaným odsouzeným jsou dále nabízeny odborné rekvalifikační kurzy (bezplatné i hrazené). Jedná se o akreditované kurzy, které organizují jednotlivá ŠVS nebo je věznice organizují samy, v rámci krátkodobých reintegračních programů, v některých případech ve spolupráci s občanskými sdruženími na základě grantů poskytnutých z Evropských fondů, ve spolupráci s Úřadem práce ČR. Tyto kurzy jsou zakončeny certifikátem. Existuje i řada neformálních aktivit, respektive kurzů v této oblasti, které jsou součástí programů zacházení, často vedené personálem věznice (vychovateli) nebo někdy i přímo vězni. Mezi tyto kurzy patří např. základy práce na PC, kurz vaření, kurz motorové pily a křovinořezu, jiné kurzy (jazykové). Neformální kurzy nejsou ukončeny žádným platným dokladem. Z výsledků vyplývá, že na účast na těchto skupinových aktivitách bývá velmi nízká (pracovníci VS si stěžují, že jim platná legislativa neumožňuje vězně k účasti na aktivitách donutit, jedinou motivací bývá pravděpodobnost přeřazení do mírnějšího typu věznice). Dalším objektivní těžkostí je různorodost vězeňského prostředí, různá úroveň předchozího vzdělání, různá úroveň IQ odsouzených, kriminální historie, příslušnost k různým etnikům. Proto je důležitou součástí penitenciární praxe etopedická diagnostika, která si dává za úkol co nejkomplexněji poznat osobnost vězně a najít pro něj nejvhodnější prostředky a metody převýchovy (vč. vzdělávání). Zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody Důležitou součástí zacházení s odsouzenými je jejich zaměstnávání. Práce umožňuje vězňům nejen smysluplné trávení času ve výkonu trestu, je rovněž důležitým prvkem reintegrace. Z odměny za odvedenou práci navíc mohou hradit náklady spojené s výkonem trestu a pohledávky, které vznikly například v souvislosti s jejich trestnou činností. Zaměstnávání odsouzených je velmi náročný úkol, neboť většina vězňů je v režimu ostrahy. Tyto vězně je z bezpečnostních důvodů nákladné a náročné zaměstnávat mimo věznici, a proto se jim vězeňská služba snaží zajistit práci uvnitř střežených prostor. Dle § 28 zákona č.169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody je „odsouzený ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce. "Dle § 30 téhož zákona „k zaměstnávání odsouzeného u jiného subjektu, jehož zřizovatelem nebo většinovým vlastníkem není stát, je třeba jeho předchozího písemného souhlasu." Smlouva mezi věznicí a jiným subjektem stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení pracovat,
46
případně i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich pracovní kvalifikace. Odsouzení jsou zařazováni na pracoviště ve vnitřním provozu, vlastní výrobě, provozovnách střediska hospodářské činnosti, u podnikatelských subjektů nebo při pracích pro zajištění běžného provozu věznice. Průměrná měsíční odměna zaměstnaných odsouzených je 4 000 Kč. Odsouzení ze své pracovní odměny hradí výživné pro děti, úhradu nákladů výkonu trestu a vzniklé dluhy. Zaměstnanost odsouzených se v současnosti pohybuje kolem 60 procent. Jedná se o podíl zaměstnaných z celkového počtu osob v evidenci zaměstnaných, respektive těch, kteří jsou zaměstnání schopni. Je ale důležité zmínit, že se do podílu zaměstnaných počítají i osoby ve vzdělávacích a terapeutických programech. Data očištěná o vzdělávání bohužel nejsou k dispozici. Graf 1: Podíl zaměstnanosti odsouzených osob
Zdroj: Vězeňská služba 2015
Pro další období je prioritou vězeňské služby pokračovat v rozvoji zaměstnávání vězněných osob ve věznicích a vazebních věznicích s cílem vytváření nových pracovních míst s příležitostí při realizaci vlastní výrobní a hospodářské činnosti a také ve spolupráci s podnikatelskými subjekty. Tyto aktivity usnadní následnou intergraci osob po propuštění z výkonu trestu. Vzdělávání a zaměstnávání osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Tato kapitola má za cíl zmapovat vzdělávání i zaměstnávání osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Pro komplexní zmapování této problematiky však chybí celá řada relevantních dat a informací v této oblasti.
47
Definice cílové skupiny Cílovou skupinu tvoří osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody vstupující na trh práce, užším charakteristickým znakem je spolupráce s organizacemi pomáhající právě při vstupu na pracovní trh, případně při reintegraci do společnosti. Zaměstnávání osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Po propuštění je ve většině případů propuštěná osoba nezaměstnaná. Při vstupu na trh práce musí překonat celou řadu bariér, které jí ztěžují možnost zisku zaměstnání. Některé bariéry je možné ještě ve výkonu trestu odnětí svobody odstranit nebo zmírnit, ale většinou se jedná o neovlivnitelná fakta. Bariérami jsou především finanční problémy, nedostatečná kvalifikace či zkušenosti, změna společenského statusu – záznam v trestním rejstříku, strach z budoucnosti, pocit frustrace při stálém odmítání při hledání zaměstnání, věk, situace na lokálním trhu práce apod. Propuštěná osoba vstupuje na trh práce nejčastěji při registraci na Úřadu práce. Toto místo je prvním kontaktem s trhem práce. Na tomto místě propuštění nezaměstnaní nabízejí svoji práci zaměstnavatelům, kteří práci zase poptávají. Pokud se nabídka a poptávka kryjí, je možné podepsat pracovní smlouvu. Cílová skupina se však řadí do skupiny osob se zvýšenou péčí. Úřad práce zde pro ně plní řadu funkcí: informační, poradenskou, zprostředkovatelskou či podporuje nová pracovní místa včetně finanční spoluúčasti. Na trhu pracují další organizace, které jsou zaměřeny přímo na pomoc s nalezením a udržením si zaměstnání pro tuto cílovou skupinu a jsou v tom velmi efektivní. Problémem je, že jejich pomoc je často regionálně omezená a nesystémová. Jedná se o neziskové organizace jako např. Rubikon centrum, Podané ruce, Za Branou, Centrum podpory podnikání Praha ale také agentury práce, jako např. DP Work apod. Pracují s klienty již během průběhu trestu odnětí svobody. Práce probíhá jak v individuálních sezeních, tak prostřednictvím skupinových diskuzí a aktivit. Všechny organizace poskytují i základní právní poradenství a sociální pomoc, dále napomáhají k získání zaměstnání a udržení těchto osob v zaměstnání, mají kontakty na potencionální zaměstnavatele, otevřené pracovní pozice a mohou pomoci i v dalších oblastech i mimo zaměstnávání. Například na Rubikon Centrum se v roce 2014 obrátilo 870 propuštěných osob s tím, že chtějí pracovat. Centrum dokázalo zaměstnat každého třetího, 77 % z nich se udrželo v zaměstnání i po zkušební době. Důležité je zmínit ještě reintegrační programy v rámci projektů z evropských sociálních fondů, např. Šance, Křehká šance, apod. Vzdělávání osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Jak již bylo uvedeno výše, odsouzení, kteří započali studium v době výkonu trestu a nedokončí jej, mají právo studium dokončit v příslušné škole (dle § 46 odst. 3 ŘVTOS). Většina osob z této skupiny se však po propuštění potýká s nedostatečnou nebo neodpovídající kvalifikací. Tuto situaci následně pomáhají řešit úřady práce prostřednictvím nabízených rekvalifikací a dalších kurzů. Pracovníci úřadu práce však často nemají detailní informace o konkrétních potřebách pro doplnění vzdělání. Tento problém pak mohou řešit i zde specializované instituce a organizace zabývající se životní situací osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody a jejich vzděláváním. Odborníci v tomto systému nejen znají nejnovější legislativu zabývající se cílovou skupinou v této životní situaci, ale mají také kontakty na potencionální vzdělavatele, otevřené pracovní pozice a mohou vzdělávání cíleně směrovat této skupině. Nevýhodou může být, že se ve většině případů jedná o časově omezenou službu, která po určité době pro klienta skončí. Avšak většinou spolupráce končí až v okamžiku, kdy klient pomoc této specializované organizace nepotřebuje. 48
Závěry a doporučení pro práci s touto cílovou skupinou Podpora zaměstnávání a vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody je především doménou Vězeňské služby ČR. V současné době probíhá zejména skrze SOU VS ve spolupráci s dalšími subjekty, zejména neziskovými organizacemi. Vzdělávání a zaměstnávání po propuštění z výkonu trestu probíhá především v rámci úřadů práce a velmi často také formou projektové podpory realizované prostřednictvím evropských sociálních fondů. Taková podpora ale není dostatečná, rizika vznikají zejména kvůli jejímu dočasnému trvání a absence implementace jejich závěrů. Žádoucí je nastavení komplexní systémové podpory této ohrožené skupiny. Důležité je navázáním spolupráce se vzdělávacími institucemi a dalšími odbornými vzdělávacími subjekty s cílem připravit vzdělávací nabídku, která bude reagovat na potřeby trhu práce. Dále by pak mělo dojít k vytvoření odborné platformy složené ze zástupců vzdělavatelů, zaměstnavatelů, sociálních kurátorů, zástupců Vězeňské služby ČR, zástupců Probační a mediační služby ČR, neziskových organizací a umožnění zkvalitnění návratu osob z VTOS na trh práce a do společnosti. Klíčovou je i systematická osvětová kampaň a podpora příkladů dobré praxe o zapojování propuštěných z VTOS, působení na změnu postojů potenciálních vzdělavatelů, zaměstnavatelů, veřejnosti. V budoucnu jde především o to navázat v této oblasti na aktivní politiku zaměstnanosti a propojit ji se stávajícími aktivitami jednotlivých aktérů. Zároveň by měla probíhat komplexní analýza systému reintegrace a zacházení s těmito osobami (včetně analýzy a komparace osvědčených zahraničních modelů), která umožní efektivní nastavení systémových opatření pro tuto skupinu.
Zdroje KALVODOVÁ, V., 2002: Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno, Masarykova univerzita. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Operační program lidské zdroje a zaměstnanost 2007 – 2013. Statistická ročenka vězeňské služby 2014. Vězeňská služba ČR. Výkon trestu odnětí svobody. Dostupné na:
Strategie sociálního začleňování 2014 – 2020, 2014. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17082/strategie_soc_zaclenovani_2014-20.pdf
49
