TIGY
jaro 2015
Obsah Oslavy 95. výročí založení školy
3
Milí čtenáři,
Jeden svět
3
Lukostřelba
7
Lyžák 2015
7
Netradiční Nobelovka
9
Anketa s primány
9
Dopis z Brna
11
Kolem čeho jsme to vlastně chodili?
12
Stužkovací ples
14
Vánoční koncert
15
Ples gymnázia
16
Knižní rubrika
16
s příchodem jara přichází i nové TiGy! Doufám, že i toto číslo se Vám bude líbit a zpříjemní Vám přestávky a vyučovací hodiny. Abychom Vám byli ještě blíž, rozhodli jsme se založit časopisu email. Adresa je vysoce originální:
[email protected] Budeme rádi, když nám zašlete Vaše postřehy, návrhy, perličky nebo celý článek. Přeji příjemné čtení. Jménem celé redakce,
Filmová rubrika
19
Ach ten češtin, to je můj kobyl
19
Perličky
21
N.
Oslavy 95. výročí založení školy Nejspíš už všichni víte, kdo bude mít letos v Tišnově největší oslavu narozenin. Ano, je to naše škola! Samozřejmě že mnozí z vás se můžete pokusit triumfnout tuto oslavu nějakým svým narozeninovým večírkem, ale radši si moc nevěřte. Po přečtení článku určitě pochopíte proč. Letos je to právě 95 let od chvíle, co naše škola přijala své první studenty. Tehdy bylo gymnázium provizorně umístěno do budovy měšťanské dívčí školy, na novou budovu si muselo počkat ještě čtyři roky. Výročí založení školy se na naší škole slaví vždy po pěti letech. V této chvíli u nás tedy studují pouze tři třídy, které zažily i předchozí oslavy. Mezi tyto „mažňáky“ patřím i já, a proto se vám pokusím přiblížit celý průběh oslav. Nejvýraznější akcí je bezesporu Akademie, na paty jí však šlape Majáles.
Na květnový Majáles se každá třída pečlivě připravuje. Musí si totiž vybrat nějaké libovolné téma, připravit si kostýmy a secvičit krátké představení. Těmi se pak tradičně Majáles zahajuje. Následuje volba prince a princezny. Každá třída nižšího gymnázia si zvolí jednu dívku a chlapce, kteří pak v nejrůznějších soutěžích bojují o dva urozené tituly. Tento program ukončuje volba krále. O královský titul soupeří zástupci ze tříd vyššího gymnázia. Kdo se ale stane královnou, zůstává prozatím tajemstvím.
Všichni studenti totiž po volbě krále vyrazí do ulic Tišnova ve slavnostním průvodu. Obyvatelé Tišnova postupně vychází ze svých příbytků, aby zjistili, co je to za děsivý řev dole na ulici. Poté, co zjistí, že se nejedná o žádný pokus o puč, nýbrž o intelektuální výkvět Tišnova a širého okolí v celé své kráse, zůstávají často na ulici stát a pozorují průvod až do konce. Ono je totiž opravdu na co se dívat. Jelikož všichni víme, jak to je s fantazií některých studentů, určitě nikoho nepřekvapí, že kostýmy občas nemají daleko k vystavení v galeriích moderního umění. –3–
Průvod prochází tišnovskými ulicemi, až se nakonec zastaví na Náměstí míru (pro méně všímavé: to je ten betonový svah uprostřed Tišnova s kašnou uprostřed, na jehož spodním konci najdete městskou radnici). Zde probíhá volba královny. Každá třída vyššího gymnázia si ze svých řad vybírá jednu dívku, o které usoudí, že ostatní předčí svou krásou a inteligencí. Po představení všech dívek si král zvolí jednu za královnu. To může být opravdu těžká volba, ale král musí respektovat fakt, že žijeme v monogamní společnosti. V červnu se pak uskuteční Akademie. Jedná se o devadesátiminutový sled vystoupení, který seznamuje obecenstvo s nadanými studenty školy. Uvidíte tanec, uslyšíte zpěv, možná i nějakou poezii… To se nikdy nedá určit předem, protože každá Akademie je originální. Pokud cítíte, že bez vaší maličkosti by byla letošní Akademie značně ochuzena, neváhejte a zapojte se! Čas máte do konce dubna, kdy můžete předvést své vystoupení porotě. Ta má za úkol vybrat ta nejlepší vystoupení a poskládat z nich finální program.
Oslavy výročí založení školy ale nejsou určeny jen pro současné studenty. Pro absolventy školy je to skvělá příležitost k setkání se se svými bývalými spolužáky a učiteli. Na to je nejvhodnější Den otevřených dveří, který se uskuteční v sobotu 6. června.V prostorách školy bude připravena výstava věnovaná historii i současnosti gymnázia. Vzpomeňte si proto za dalších pět let, až se většina z nás bude trápit (nebo taky pořádně flákat) na vysokých školách, a přijeďte do Tišnova na 100. výročí založení školy. To bude teprve oslava!
N.
–4–
Jeden svět Již počtvrté se můžeme v Tišnově těšit na mezinárodní festival Jeden svět, který je pořádán společností Člověk v tísni. Jedná se o největší dokumentární festival s tematikou lidských práv na světě. Jeho součástí jsou i dopolední projekce pro základní a střední školy, letos se chystá zúčastnit rekordních 11 škol z Tišnova a okolí včetně našeho gymnázia. Jeden svět u nás v Tišnově se ale netočí pouze kolem filmů, do programu patří také koncert Lucie Rédlové, který se koná ve čtvrtek 9. dubna v 20:00 v Café U Palce. Ale teď zpět k filmům! V tomto článku se můžete seznámit s kompletním programem snímků, které se budou v Tišnově v rámci festivalu promítat. A věřte mi, výběr je opravdu pestrý! Pokud není zmíněno jinak, všechny filmy budou promítány v Kině Svratka.
Pátek 10. 4. Národní hra (16:30) Počítačová hra Starcraft se stala pro tisíce mladých Jihokorejců prestižním národním sportem. Z těch nejúspěšnějších hráčů jsou hvězdy s vlastními fankluby a lukrativními reklamními smlouvami. Stát se profesionálem je proto dobrou alternativou ke školnímu stereotypu a pro mnohé teenagery to představuje skutečně vysněnou kariéru. Portrét tří hráčů různých úrovní zprostředkovává jedinečný vhled do zákulisí týmových domů, kde chlapci podřizují život dennímu drilu před monitory. Film zobrazuje dynamický svět turnajů „e-sportu“, které se odehrávají za řevu a pláče nadšených fanynek na stadionech i televizních obrazovkách. Film se promítá v Domě dětí a mládeže Tišnov.
Cukr blog (18:00) Je možné o cukru přemýšlet jako o droze? Režisérka Andrea Culková o tom nepochybuje. Svou závislost si uvědomila v těhotenství, kdy jí lékaři diagnostikovali cukrovku. Snaha najít v regálech obchodů potraviny bez přidaného rafinovaného cukru se stala hnacím motorem pro vznik dokumentu, ve kterém režisérka pět let pátrala na různých místech světa po souvislostech, mapovala rozpínavost cukerného průmyslu i alternativní cesty stravování. Odkryla přitom neuvěřitelné souvislosti mezi nemocemi, poruchami chování a nadměrnou konzumací cukru. Nakolik je sladký život motorem naší civilizace? Debata: hosté Andrea Culková, režisérka filmu a Margit Slimáková, specialistka na zdravotní prevenci a výživu
Sobota 11. 4. Úkryt (14:30) Španělský pár zasažený ekonomickou krizí, obchodník z Mauretánie, romská rodina z Rumunska… Mohou se tak rozdílní lidé potkat v jeden čas na jednom místě? Ve švýcarském Lausanne ano. Zdejší útulek pro bezdomovce a migranty je v zimní sezoně jednou z mála nadějí, jak neumrznout na ulici. Kapacity jsou omezené, a i když personál dělá, co může, ne vždy se dostane na všechny. Před vchodem se tak každý večer odehraje dramatický zápas o nocleh, který má vždy nějaké poražené. Režisér Fernard –5–
Melgar pokračuje po filmu Zvláštní let, oceněném na festivalu Jeden svět 2012, citlivým observačním způsobem ve zkoumání tématu přistěhovalectví. Debata: host Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Dron (17:30) Je to jako hra – z výšky sledujete svůj cíl a pak jedním zmáčknutím tlačítka zneškodníte protivníka. O tisíce kilometrů dál v pákistánských horách v tu samou chvíli umírají lidé. Masivní nasazení bezpilotních letounů v americké armádě změnilo v poslední dekádě zásadním způsobem tvář války. USA je prezentují jako klíčový a úspěšný nástroj cílené likvidace islamistů. Jak to ale vypadá ve skutečnosti? Počty nevinných civilních obětí mnohonásobně převyšují počty zabitých teroristů. Ve snímku, který odhaluje zákulisí bojových operací, zaznívají výpovědi bývalých i současných armádních operátorů dronů, inženýrů i pákistánských civilistů, kteří útoky přežili či ztratili své rodiny. Debata: host Jan Kužvart, nezávislý analytik pro Blízký východ, nová média a drony Bojovníci ze severu (20:00) V každodenním shonu nejdou odlišit od běžných obyvatel, žijí své životy stejně jako každý druhý, přesto jednou vezmou do ruky zbraň a jdou zabíjet. Desítky mladých lidí se v posledních letech přidávají k radikálním islamistickým skupinám. Jaké jsou jejich motivy? Mladý muž původem ze Somálska podává anonymní svědectví o tom, jak radikální hnutí aš-Šabáb rekrutuje v Dánsku své přívržence. On sám se z teroristické skupiny vymanil. Jeho kamarádi se ale nechali přesvědčit, že bojovat a zemřít za Alláha představuje více než život psance v evropské metropoli. Jak jejich cesty končí? A jak se s osudem svých zmanipulovaných dětí vyrovnávají jejich rodiče? Debata: host Josef Kraus, expert na terorismus a islámský radikalismus
Neděle 12. 4. Neviditelné vlny (14:00) Vize světa propojeného virtuální sítí a planety pokryté bezdrátovým signálem jsou vzrušující hudbou blízké budoucnosti a někde již realitou. Futuristické naděje o „úplném pokrytí“ bezdrátovým signálem však pro lidi trpící přecitlivělostí na elektromagnetické vlny představují noční můru. Jsou nuceni žít ve vynuceném exilu na útěku před moderní technologií, která jim způsobuje nesnesitelné fyzické obtíže. Jejich osudy prolíná příběh umělkyně lovící neviditelné vlny, jež přetváří do slyšitelných zvukových děl. Co se stane, až bezdrátový přístup k internetu pokryje celou planetu? Debata: host Antonín Fuksa, provozovatel webu www.elektrosenzitivita.cz Danielův svět (16:30) Žijí bez vidiny partnerského života a opětované lásky. Osmdesát procent z nich trpí depresemi a pomýšlí na sebevraždu. Řeč je o pedofilech. K jejich sexuální orientaci se váže zřejmě jedno z posledních a nejsilnějších tabu současné společnosti. Daniel, mladý student literatury, by ho rád prolomil, a dává proto nahlédnout do svého světa. Světa nenaplněných emocionálních potřeb a hledání perspektivy života. Jeho břemenu trochu odlehčují setkání s členy české komunity pedofilů, kteří spolu sdílejí strasti spojené se zakázanou láskou i obyčejné denní radosti. Citlivý portrét ukazuje, že stejně jako jakoukoli jinou menšinu i pedofily pálí témata sebepřijetí a společenského coming outu. Debata: Skype-debata s Veronikou Liškovou, režisérkou filmu Lovu zdar! (19:00) ,,V každém muži je trochu toho lovce,“ vysvětluje jeden z protagonistů filmu, který nahlíží na různé dimenze lovu jako jednoho z rysů české národní povahy. Dokumentární panoptikum sleduje několik výrazných charakterů a pozoruje specifika lovecké kultury, s nimiž se každý z nás aspoň jednou za život setkal. Od svérázu českého národního lovu po mechanismus fungování afrického loveckého safari i význam lovecké vášně pro sběr trofejí... Film nabízí zamyšlení nad motivy člověka-lovce, který si osobuje právo rozhodovat o životě a smrti. Debata: host Jaroslav Kratochvíl, režisér filmu Anotace k filmům byly převzaty z webu www.jedensvet.cz/2015
N. –6–
Lukostřelba Kdysi to byl jeden ze základních způsobů shánění potravy. Dnes, když nám stačí pro kus masa zajít do supermarketu, se z lukostřelby stal spíše sport a koníček. Na otázku Proč jsem s lukostřelbou vůbec začala? se nabízí spousta ušlechtilých odpovědí. Ale držme se pravdy: Na stránkách knížek a plátnech kin to vypadá vážně dobře. Dobře, jednoduše a efektivně. A, ruku na srdce, kdo by se nechtěl prohánět po lesích s lukem jako Legolas nebo Katniss Everdeenová?
Staví se před vás ovšem hned několik ze začátku ne zrovna snadných úkolů. Správně založit šíp (ano, asi půl roku jsem to dělala špatně), napnout tětivu až k pravému koutku úst, zamířit na terč (velmi ošemetná záležitost) a vystřelit (při tom se nešvihnout tětivou do předloktí – bolí to). Pak už jen zbývá postup stále znova, znova a ještě třikrát znova opakovat, dokud se do toho terče vážně netrefíte. Pro podporu a sjednocení místí lukostřelecké síly v nedávné době vznikl pod záštitou Sokola Tišnov lukostřelecký oddíl, který vede Václav „Monty“ Kappel. V zimních měsících se střílí ve velkém sále Sokolovny, po zbytek roku v areálu u letního kina v Tišnově a to každou neděli od půl páté (mladší) a od šesti hodin (starší). Pro zapojení se do oddílu není nutný vlastní luk. Ať jsou vaše šípy přesné a lovu zdar! A.F.
Lyžák 2015 Letošní LVK (lyžařský výcvikový kurz) si dozajista užili všichni jeho účastníci. Určitě tomu pomohli i naši skvělí profesoři: Wágnerová Jana (vedoucí kurzu a pátého družstva) Zelinková Helena (vedoucí čtvrtého družstva) Hort Radomír (bavič) Miovský Ivan (vedoucí třetího – snowboardového družstva) Novotný Martin (vedoucí prvního družstva) Trojánek Zdeněk (vedoucí druhého družstva) Vynechat nesmíme ani Chloe, která se s námi statečně poprvé postavila na lyže. –7–
Všem moc děkujeme za příjemný pobyt na horách, zdokonalení našich schopností a přínosné přednášky o lavinovém nebezpečí, technice sjezdu, výstroji a výzbroji.
Co jsme všechno zažili? První den jsme se, znaveni dlouhou cestou, začali seznamovat s řádem LVK a s penzionem Eden. Po výborné večeři se chopili večerního programu druháci, svými hrami s lyžařskou tematikou nás naladili na správnou vlnu. Jediné, z čeho jsme si zpočátku dělali vrásky, byl nedostatek sněhu. Naštěstí vše přes noc zahalila sněhová peřina. V následujících dnech jsme si ho tak mohli užívat převážně ve ski areálu Myšák, někteří díky pádům i hodně zblízka. Když už jsme u zábavy, nesmím opomenout programy následujících dní od 1.A a 1.B, dále pak také ping-pongový turnaj, menší karetní souboje a mnoho dalších aktivit. Naše malé lyžařské dobrodružství jsme zakončili závody ve slalomu na svahu a diskotékou (ta probíhala bohužel až na penzionu a přidal se k nám i pan profesor Hort). Nikomu se nechtělo odjet, kdo by taky měnil lyžovačku za školu? Neměli jsme sice na výběr, ale naše zážitky a vzniklá či stvrzená přátelství nám zůstanou napořád. PS: Můžeme jet příští rok všichni znova?
–8–
(jedna z „momentek“)
saiima A co o lyžáku napsala Chloe'? For me, the ski trip was a completely new experience because I have never skiied before. At first I was really afraid to be at the top of the hill without knowing what to do, but each day, I got a little bit better. I'm happy to say that by the end of the week, I could ski down the slope without falling once. Definitely one of my biggest accomplishments.
Netradiční Nobelovka Každý z nás už jistě viděl nějakou tu parodii nebo sám někoho zparodoval. Ale napadlo by vás, že tuto zesměšňující napodobeninu má i Nobelova cena?
Ig Nobelova cena, udělována každý rok v říjnu, vznikla v Americe. Jak už bylo zmíněno, paroduje normální Nobelovu cenu. Pojmenovali ji podle smyšleného bratra slavného Alfreda Nobela – Ignáci Nobelovi. Časopis Annals of Improbable Research (Anály nepravděpodobného výzkumu) vybírá vítěze, který dosáhl nejneobvyklejšího nebo nejtriviálnějšího výsledku jeho vědeckého výzkumu. Komise, jež ceny uděluje, se skládá z držitelů skutečných Nobelových cen. Předávání se koná na Harvardově univerzitě, po něm následují přednášky nově oceněných v Massachusettském technologickém institutu. Poprvé Ig Nobelovu cenu udělili v roce 1991. Jedním z účelů ceny je dávat vědět o objevech, které mají lidi nejdříve rozesmát a poté je donutit zamyslet se. Každoročně se udělují ceny v deseti kategoriích, například v oblastech fyziky, chemie, fyziologie/medicíny, literatury a míru). V roce 2010 Andre Geim získal Nobelovu cenu i Ig Nobelovu cenu, což se předtím ještě nestalo. Loni dostaly cenu hned dva české týmy: tým profesora Jaroslava Flegra za výzkum, jak kočky působí na psychiku lidí, a tým Vlastimila Harta za sledování, jakým směrem močí psi a jestli je při tom neovlivňuje magnetické pole Země.
saiima –9–
– 10 –
Anketa s primány Jako každým rokem vám přinášíme výsledky ankety s primány po půl roce studia na našem gymnáziu.
Z ostatních: automat, wi-fi, sportovky, odpadající hodiny
Z ostatních: učitelé, víc zatopit (pozn.: k tomuto názoru se přiklání i redakce Tigy)
– 11 –
*Ve velké většině: výjimka = pánská část kolektivu A.F. a G.
Dopis z Brna Ahoj Gábi, ptala ses, jak se mám, jak žiju v Brně a jak to jde na vysoké...A já zkrátka nevím, kde začít. Trpím chronickým nedostatkem času, hlavně proto, že koleje JAMU se nachází na ulici Novobranská, tedy přímo v centru začarovaného trojúhelníku Švanda-Desert-Dalibar. Abych ti to objasnila, jedná se o tři putyky, přičemž ta poslední jmenovaná sídlí naproti vrátnice na naší divadelní fakultě. Provozuje ji Dalibor, takový fousatý, věčně nachmelený chlápek, jehož pravé jméno – 12 –
nikdo nezná, na tom si zakládá, neboť patří do tajného mafiánského spolku. Ne že by po nocích vraždili a pašovali drogy. Dalí je pouze majitelem rozsáhlého řetězce divadelních barů, kde za oschlý chlebíček vysolíš půl sta. No vážně, takové loupežné přepadení za bílého dne. Co ho šlechtí, jsou ceny u nás ve školním baru, vskutku studenské a dokonce ti tam ohřeje i párek... Většina vysokých škol má menzu, ale JAMU ne, ta má jen bar. Co se týče téhle vysokoškolské gastronomie, nejsem velkým znalcem, hlavně proto, že moje brigáda v pekárně mi zajišťuje dostatečný příjem sacharidů, někdy dokonce v takovém množství, že dokážu nakrmit i pár jevištních technologů (tahle skupina lidí je taky velice zajímavá, námět tak na další dva dopisy...) a taky proto, že v neděli večer či v pondělí ráno odjíždím na těch pět šest dní s obřím báglem plným domácího proviantu. Každý z rodiny po celý týden pečlivě schraňuje zbytky jídla, které on sám za zas tak chutné nepovažuje, aby mi je pak nacpal s sebou do Brna. Student je přeci hladový. A co teprv celá kolej studentů. A k tomu ještě studentů divadelní fakulty. Říká se přece hladový jako herec, ne? A je to pravda, téměř nic se u nás nevyhodí. Tedy až na ty nevydařené vařící pokusy mých spolubydlících. Ale dokonce i ty se vyhazují jen zřídka. Jinak platí, že každý druhý vysokoškolák je vegetarián nebo vegan. Pro ty má menza filosofické fakulty speciální menu: tofu s UHO. Lahůdka, doporučuji, obstarává pobočka na Moravském náměstí. Ptáš se, jak to zvládám, dvě školy a brigádu. No, tak nějak musím. Vždycky, když chci kňučet, vzpomenu si na moji mnohem hezčí a chytřejší kamarádku, co studuje práva a architekturu a navíc je skvělá barmanka. Prostě superžena. Lidi se mě často ptají, proč jsem si vybrala tak debilní kombinaci. Klíč je ve slově vybrala. To je totiž tak, když má člověk víc štěstí než rozumu, ze dvou škol se dostane na dvě a neumí si vybrat. Často slýchávám, že jsem si na JAMU měla vybrat tedy aspoň obor muzikálové herectví nebo operní zpěv, aby ze mě mohl být aspoň zpívající právník. Jsem tedy často konfrontována s otázkou, a co s tímhle jako budeš dělat? Po té, co se mi úspěšně podařilo projít zkouškovým na obou fakultách, často jen v odpověď pokrčím rameny a odbiji tazatele něčím tak odzbrojujícím, jako třeba tvrzením, že Goethe a Franz Kafka byli taky právníci. Ovšem já nejsem ani Goethe ani Kafka a ani právník. Takový drobný detail. Jednou se nám na teorii dramatu pan prof. MgA. Doc. David Drozd, Ph.D., svěřil, že stejně jako Mahen, zažívá často Brněnskou existencionální krizi. Ta se prý vyznačuje pocitem zmaru a nedůvěrou ve vše, co sám dělá. To by vysvětlovalo moje silné nutkání, jež na mě přichází tak každé tři týdny, na všechno se vykašlat, sbalit si baťůžek a odjet do Berlína vařit do RAWfoodové restaurace. První pocit takového Brnobolu nastal, když jsem si snažila sestavit rozvrh na dvou vysokých školách tak, aby se mi nekryly aspoň ty povinné předměty. Dalším velkým zklamáním bylo, že náš ateliér Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky je součástí divadelní fakulty, ale s divadlem ani jeho studenty nemá společného vůbec nic, kromě povinné angličtiny a nepovinné judaistiky v okcidentální kultuře. Tedy ještě – 13 –
ten Dalibar, zmínil se nám někdo jen tak mimochodem. A to byla ta cesta, jak poznat a navázat kontakt s dramaturgy, herci a režiséry (samozřejmě hlavně pracovní i když...). Další krize nepřišly kupodivu s první kritikou, protože ta byla spíš konstruktivní, ale s prvními velkými úkoly: třeba vymysli, napiš, natoč a sestříhej minimálně sedmidílný rozhlasový cyklus. Sám. Jen ty a TASCAM. Naprostá volnost co se týče obsahu, formy, mohli jsme přinést cokoliv, ale jen v té nejvyšší kvalitě. Dokážeš si představit, jak těžko se mi pak psala semestrální práce do teorie práva, kde se člověk musel napasovat do počtu znaků, do formální úpravy, do obsahových náležitostí, jak jsem potila krev, aby výsledek nevypadal jako špatně přeformulovaná učebnice (autoři takových prací si chtě nechtě museli zapsat celý předmět do letního semestru...). O krizí během zkouškového mluvit ani nebudu, jen zmíním, že spolužáci z práva začali mnohem víc kouřit a spolužáci z JAMU mnohem víc pít. Ale momentálně je život krásný a ještě chvilku bude, pár měsíců, než přijde další zkouškové. Každopádně se na vysokou určitě přihlas! A moc se tam těš! Brno, to je zlatá loď, za půl hoďky tam zase letím. Se dvěma scénografy do Kabinetu múz. To je taky takový čtvrtý bod Bermudského trojúhelníku, ale to by bylo na další dopis... Dopis zaslala Bernardeta Babáková, bývalá studentka gymnázia.
Neztratit víru v člověka aneb Protektorát očima židovských dětí Od prosince měli studenti možnost seznámit se prostřednictvím putovní výstavy Neztratit víru v člověka s osudy šesti židovských dětí, které byly za války pro svůj původ perzekuovány. Výstava, kterou gymnáziu zapůjčilo Židovské muzeum v Praze, je realizována na dvaceti výstavních panelech. Na prvním se seznamujeme s šesti obyčejnými dětmi žijícími ve třicátých letech minulého století. Na dalších panelech se pak rozvíjejí jejich osudy a osudy jejich rodin v průběhu válečných let. Těchto šest dětí bylo zvoleno tak, aby jejich příběhy pokryly celou škálu událostí, a podaly tak co nejkomplexnější obraz situace Židů za 2. světové války.
– 14 –
Seznamme se stručně s osudy tří dětí, které výstava sleduje. Eva Löwidtová byla se svými rodiči deportována jako jedna z prvních v prosinci 1941 do Terezína, odtud v říjnu 1944 do Osvětimi II – Březinky. Absolvovala pochod smrti, během kterého se jí podařilo uprchnout. Až do konce války ji ukrývala rodina Jahnova. Desetiletý Martin Glas přijel v roce 1942 do Terezína, kde byl ubytován nejprve s maminkou a později v dětském heimu spolu se stejně starými chlapci. I když před válkou stihl dokončit jen první tři ročníky obecné školy, pustil se v Terezíně spolu se dvěma kamarády do vydávání časopisu Domov, který se zachoval do dnešních dnů. Prostřednictvím příběhu Alice Justitzové se seznamujeme s Nicholasem Wintonem, držitelem Řádu Bílého lva. Alice byla jedním z 669 dětí, kterým se díky siru Wintonovi podařilo před okupací uprchnout do Anglie, kde pro ně byly nalezeny náhradní rodiny. Celá Alicina rodina zahynula v koncentračních táborech. Výstava není uzavřena koncem války, ale reflektuje i poválečné osudy Židů, jejich návraty, ať už z koncentračních táborů, nebo z ciziny.
N.
Stužkovací ples Už se nám to blíží. Velká zkouška dospělosti už je téměř za dveřmi. Prvním impulsem, abychom si uvědomili, že je nejvyšší čas začít se připravovat na maturitu, nám byl Stužkovací ples, který se konal 9. ledna.
Večer byl zahájen prezentacemi jednotlivých tříd. Poté jste mohli zhlédnout to, čemuž tato společenská akce vděčí za název - stužkování. Každá třída si vytvořila vlastní stužky s různými motty. Nemůžem to odložit? 4.A Já se z toho zblázním. 4.B Náš výlet končí... Ok Na přípravě plesu se podíleli zejména studenti posledních ročníků s pomocí profesorů a dobrovolníků z řad studentů, kterým tímto děkujeme. Teď již nezbývá nic jiného, než popřát pevné nervy všem maturantům v následujících měsících.
Vm – 15 –
Vánoční koncert Ve čtvrtek 18. prosince se představili členové našeho pěveckého sboru Gloria Cantate společně se žáky zakladních škol Smíškova, Náměstí 28. října a ZUŠ na vánočním koncertu v tišnovské sokolovně. Zazpívali několik písní nejen pro své spolužáky, ale i studenty z ostatních škol. Posluchači koncertů vyslechli pásmo vánočních písní. Sboristé pod vedením Mgr. Petry Glosr-Cvrkalové zazpívali písně Sněhový kánon, Co to znamenati má, Čas radosti veselosti, K Ježíškovi do Betléma půjdeme a Hallelujah. Nečekaným a milým překvapením pak byla skladba Ne každý může být král, kterou složila již zmíněná sbormistryně. Úžasné výkony celého sboru v jejich působivém oblečení v podobě modrožlutých šatů u dívek nebo motýlka u chlapců, které zasponzorovalo z velké části naše gymnázium, dílem i město Tišnov, zanechaly v posluchačích skutečně skvělý dojem a pomohly všechny naladit do příjemné vánoční atmosféry. V odpoledních hodinách se jako každoročně konal i vánoční koncert pro učitele, kde se repertoár rozšířil o několik dalších písní. Oba koncerty proběhly úspěšně a sboristům i jejich vedení patří velký dík.
L.
Reprezentativní ples gymnázia Jako každý rok se i letos konal reprezentativní ples našeho gymnázia. Ples proběhl v sobotu 7. února a měl trochu jiný průběh než dosud.
Po zahajovací polonéze studentů naší školy a po proslovu pana ředitele Mgr. Švábenského se nedala do práce kapela, ale školní sbor Gloria Cantate. Náš školní sbor oblečený do barev gymnázia zazpíval pár skladeb a pak přenechal místo kapele z tišnovské ZUŠ, kterou tvoří převážně žáci gymnázia. Ti zahráli několik písní a skladeb, na které si jen někteří odvážlivci troufli na prázdný parket. Když ale kapela začala hrát píseň Non stop od Michala Davida, byl parket plný hned. Tišnovskou ZUŠ vystřídala kapela DOLCE VITA a ta hrála chytlavé, rychlé i pomalé písně, na které si šel zatancovat snad každý, včetně učitelů.
– 16 –
Děkujeme všem vzorným reprezentantům gymnázia, ať už členům Gloria Cantate, nebo bandu ze ZUŠ... Také děkujeme všem sponzorům bohaté tomboly a každému, kdo se podílel na pořádání této společenské akce
Rika
Knižní rubrika Cassandra Clareová: Nástroje smrti-Město z kostí Když patnáctiletá Clary Frayová v nočním klubu vidí vraždu, je tím šokována, ale nejzvláštnější je, že ji viděla pouze ona. Clary je mladá dívka bydlící v Brooklynu se svojí matkou. Má normální život, normální kamarády a nově nabyté schopnosti. Začíná vidět a slyšet věci, co jiní nevidí. A hlavně vidí pohledného kluka Jace Waylanda a jeho dva kamarády Aleka a Isabelu Lightwoodovy. Když se rozhodne Jace zeptat, co se to s ní děje, zjišťuje, že její matka zmizela za opravdu podivných okolností a v jejich bytě naráží na démona, kterého se jí daří zabít. Tato příhoda ji strhává do víru zabíjení démonů a podivného života Lovců stínů, což jsou napůl lidé a napůl andělé, kteří chrání svět před zlem.
Co se stane, když zjistíte, že všechny pohádky a mýty jsou pravdivé? Jak je možné, že Clary vidí démony, kteří jsou pro ostatní neviditelní? To se dozvíte na stránkách této zajímavé a poutavé knihy, která je součástí série 6 knih. Všechny vřele doporučuji, protože jsou čtivé a zaujmou. Pro lenivé čtenáře se nabízí i filmové zpracování…
– 17 –
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor Co se stane, když do malého ruského města dojde dopis, že dojede kontrola z Petrohradu? Začíná panika!!! Ano, přesně takhle začíná divadelní hra Revizor. Ale co když není každý, za koho ho máme, a dojde k záměně identity?
Hejtman v malém městě prolezlém korupcí, špatnou samosprávou a leností dostává od svého přítele dopis, že do jeho města dojede revizor a možná už tam dokonce je. Hejtman se radí se všemi pohlaváry ze svého města a rozhodují se, že musí revizora obalamutit. V tu samou chvíli projíždí tímto městem i mladík propadlý hazardu, který už nemá ani vindru, a když si ho spletou s revizorem, využívá jejich hlouposti a těží ze vzniklé situace co nejvíce. A jak vše dopadne? To si přečtěte v komedii, kterou lze vztáhnout i na naši dobu. Je to poměrně svižná hra, u níž je jediný problém v ruských jménech, které moc nepomáhají v orientaci postav.
Rika
– 18 –
Filmová rubrika Zelená míle (93% podle www.csfd.cz) Příběh v příběhu, který se odehrává v Lousianě a hlavní hrdina Paul (Tom Hanks) pracuje jako dozorce ve vězení pro těžké zločince. Paul není pouze řadový zaměstnanec, ale je i schopen vnímat pocity a těžké osudy vězňů. Dojemné mysteriózní drama se čtyřmi nominacemi na Oscara, režisérem Frankem Darabontem (který mimo jiné natočil i Vykoupení z věznice Shawshank) a předlohou podle knihy Stephena Kinga vás vtáhne do děje a přinutí k slzám. Ale jako obvykle je nutné říct, že kniha je o třídu lepší. G.
Whiplash (86% podle www.csfd.cz) Film Whiplash by měl být povinný pro všechny milovníky jazzové hudby. Ta totiž excelentně doprovází celý film, který vypráví příběh Andrewa Neimana, devatenáctiletého bubeníka. Andrew navštěvuje prestižní hudební konzervatoř, kde na něj jednoho večera narazí Terence Fletcher, dirigent proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Pro režiséra a scénáristu filmu (Damien Chazelle) představuje Whiplash neuvěřitelně úspěšný vstup do kariéry – tento rok mu totiž vynesl pět nominací na Oscara, z toho tři získal. N.
Ach ten češtin, to je můj kobyl Úkol zněl jasně: utvořte věty s přechodníky tak, aby se zachoval význam souvětí Žena prala prádlo a přitom si prozpěvovala. Muž se naobědval a pak si lehl na pohovku. Děti seděly kolem stolu a povídaly si. Petr se díval z okna a hvízdal si. Služebná se uklonila a odešla. Řešení utvořená studenty při testu:
Žena prouc/ prouce prádlo, prozpěvovala si. Žena praje prádlo, prozpěvovala si.
Žena pravši prádlo, prozpěvovavši.
Žena prala prádlo prozpěvavší si.
Žena prozpěvujivši perouc prádlo. – 19 –
Muž naobědvajivše, lehl si na pohovku. Muž naobjedvajou se, lehl si na pohovku.
Petr dívaje se z okna a hvízdav si.
Muž naobědvajev se, lehl si na pohovku.
Petr dívavše se z okna si hvízdal.
Muž naobědvajivši se, lehl si na pohovku.
Petr dívaje se z okna a hvízdaje.
Muž naobědvajíc se, lehl si na pohovku.
Petr dívav se z okna hvízdav.
Muž naobědvašse, lehl si na pohovku. Muž naobědva, lehl si na pohovku.
Služebná ukloníc a odcházejíc.
Muž naobědván, lehlv si na pohovku.
Služebná ukloníc se a odejíc. Služebná uklonivši se a odcházeje.
Děti seděvše kolem stolu povídavše.
Služebná klaněje se odcházevše.
Děti sedivši kolem stolu povídaly si.
Služebná ukloňjíc se a odcházeje.
Děti sedouce kolem stolu povídaly si. Děti sedijíc kolem stolu povídaly si. Mimochodem, dokázali byste vytvořit správné přechodníkové tvary ? Odměna bude sladká… Zájmeno týž/tentýž (Prima 2012/13) Shodli se na tomž
Když dva dělají též, není to týž
Titéž opičáci
Když dva dělají téže, není to totéž
S totouž myšlenkou
V tamtéž městě
Z tytýž důvodů
Hovoříme o tutéž
Na tamtýž místech
V tutéž samoobsluze
Na též místech
V tetéž samoobsluze
Na tatéž místech
Tutéž lidé
V tentýž samoobsluze
S toutéž myšlenkou
Ušil si tentýž kalhoty
K tomuž zjištění
Ušil si též kalhoty
Shodli se na tomž
S tytýmž programem
S tímž programem
Bydlím v tentýž městě a v tentýž čtvrti
S tímtíž programem
Jsem též divoch jako pan XY
Těmž učitelům
Když dva dělají tentýž, není to týž
Uděláme to tamtím způsobem.
– 20 –
Perličky Matula (probíráme ustálená přirovnání): „Tak například mazaný jako…“ Žák: „Chleba.“ Matula: „Jmenujte mi nějaký výrok slavných.“ Žák: „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ Matula (zapisuje do třídnice): „Jenom jsem vám chtěl říct, že tady včera nebudu.“ Matula: ,,Mám to sice pozdě, ale špatně vytištěné!“ Havlátová: ,,Co musí ta rostlina udělat předtím, než chce něco odpařit?“ Student: ,,Napařit?“ Matula: ,,Mám vám vzkázat, že paní Rohlínkové zbylo pár lístku na představení Ostře sledované vlaky, takže kdyby měl někdo zájem, tak se po hodině přihlaste.“ Student: ,,Jak to, že mají volný místa, když jsou ostře sledovaný?“ Urbánek: ,,Tak tady je socha Homéra, tady posmrtná maska a tady je současný stav hokejového zápasu.“ Havlátová (povídáme si o veležížale australské): ,,Tak co, kolik bys jí dal do délky?“ Student: ,,Tak 17 metrů!“ Havlátová (na jiného studenta): ,,Co na to řekneš, že tam někde v Austrálii chodí sedmnáctimetrová žížala?“ Student 2: ,,Že žížaly nechodí.“ Matula: ,,Věnce se dávaly na hrob mrtvým, kteří ale ještě před smrtí žili.“ Urbánek: ,,Athéňané spoléhají na loďstvo, Sparta zase na pozemní vojsko. Jaký tedy bude klíč k vítězství Peloponéské války?“ Student: ,,Letectvo!“ Zachoval: ,,A když jsem chlór a urval jsem mu ruku, jakože ten elektron, tak co jsem?“ Student: ,,Zloděj?“ Urbánek: ,,Tady je vás čím dál míň.“ Student: ,,To je nepřímá úměrnost. Čím víc píšeme testy, tím je nás míň.“ Pezlarová: ,,Jak se jmenovaly kláštery pro ženy?“ Student: ,,Abatyšery.“ Matula: ,,Děcka, jaký A se píše ve slově islám? Velký nebo malý?“ Pezlarová: ,,Give me an example of a sea.“ Student: ,,Atlantic ocean.“ Student 1: ,,Proč je tady slunce s malým s a Země s velkým Z? Student 2: ,,Jo, rasisti!“ Matula: ,,Boží mlýny melou sice pomalu, ale rychle.“ Student: ,,The phone rang. Her father practised it.“ V angličtině doplňujeme slovíčka do vět. Věta měla znít Victor wears two watches, ale student omylem místo watches doplnil women. Pezlarová: ,,It’s a bit strange that Victor wears two women – one on each arm.“ Student: ,,Peter joined police and caught ten teeth in his first month.“
Ve francouzštině se bavíme o filmu, na který jsme se kdysi dívali. Nikdo si nedokáže vybavit název filmu, až nakonec… – 21 –
Student: ,,Už to mám, Mezi lemury!“ Film se jmenuje Entre Les Murs (Mezi zdmi). Entre znamená mezi a Les Murs se opravdu vyslovuje jako český lemur. Mašková: ,,Ty vaše známky, to je jako na houpačce.“ Student: ,,…a pak se vám chce blinkat.“ Třída se směje. Mašková: ,,Já mám silný žaludek.“ Matula: ,,Co je zajímavého na tomto rozsáhlém eposu? No jednak to, že je skutečně rozsáhlý.“ Urbánek: ,,Konstantin VII. Porfyrogennétos byl byzantský císař a historik. Historik na trůně… To je krásná představa!“ Havlátová (se záchvatem kašle odchází na chodbu): ,,Děcka, kdybych umřela, tak se rozejděte.“ Matula (kontroluje seznam skříněk): ,,S kým sedíš ve skříňce?“ Drlíková: ,,Jaké ještě znáte druhy dopravy kromě letecké, osobní,…?“ Student: ,,Letax!“
Vaše perličky můžete zasílat na emailovou adresu
[email protected] Děkujeme!
– 22 –
