4. číslo březen 2012 výrobní náklady: 5 Kč
R A F L E T Lyžák 2. stupně 2012
Obsah čísla Akce 1. stupně Ukázky tvorby žáků 1. stupně Ukázky z literární soutěže 2. stupně Beseda s Arnoštem Goldflamem
O
d 5. 3. do 9. 3. se konal lyžařský kurz sedmých tříd. Na doplnění mohli jet i žáci osmých a deváté třídy. V pondělí v 7:45 jsme se sešli u naší školy a v 8:00 jsme vyjeli. Jeli s námi pan učitel Bárta, paní učitelka Špicarová a pan zástupce, který se k nám přidal v úterý. Cesta nám trvala asi 1:15. Do Dolních Míseček jsme dorazili bez sebemenších problémů. Pan učitel Bárta nám dal klíče od pokojů a my se šli ubytovat. Potom nám vysvětlil, co kdy budeme dělat. Hned odpoledne jsme šli lyžovat. Podle našich schopností nás pan učitel rozdělil do skupin. Zdatnější vedl on, začátečníky paní učitelka Špicarová. Další den dopoledne jsme se učili nové lyžařské dovednosti. Učili jsme se helikoptéru a podobné další věci. Pak jsem odpočívali při poledním klidu na pokojích. Odpoledne jsme si mohli užít sjezdovku, jak jsme chtěli, buď si zkoušet nové dovednosti, které jsme získali, nebo volně jezdit. Ve středu šla ráno jedna skupina na Pokračování článku na straně 2
Rozhovor s mistrem světa v kanoistice Martinem Fuksou Mazlíčci Poukázkový kupón do prodejny sedacích vaků v Nymburce 1. díl seriálu Maxipes Fičák
02
Školní časopis RAFLET
Hlavní téma čísla
Lyžařský výcvikový kurz 2. stupně 2012
Foto: Vanda Špicarová
Dokončení článku z úvodní strany běžky a druhá skupina lyžovala. Skupina běžkařů jela na závodní okruh v Horních Mísečkách. Odpoledne jsme nelyžovali. Měli jsme volno - mohli jsme jít ven, nebo si lebedit na pokoji. Celý týden byl ve znamení sluníčka, ale ve čtvrtek nám začalo chumelit. Ráno vyrazila na běžky tentokrát druhá skupina. Zkusila si také závodní okruh v Horních Mísečkách, zbytek lyžoval na sjezdovce. Za chmurného odpoledne se konal lyžařský závod ve slalomu. Zúčastnili se ho všichni účastníci kurzu i snowbordisté. Při večerním programu si některé pokoje připravily zábavné hry. Po nich nadešlo vyhlašování vítězů ze závodu a také speciální ceny pro novopečené lyžaře. V pátek pak byla poslední “lyžovačka”. Na konci kurzu bylo nespočet modřin boulí, zlomených hůlek a bohužel i nějaké to větší zranění se našlo. Přijeli jsme v pátek kolem 16:00. Všem se tento kurz líbil a doufáme, že se příští rok bude konat další. Petr Plaček, 8. A
03
4. číslo - březen 2012
http://www.zs-raf.cz/casopis/
Sedací vaky - historie a současnost Přestože v současné době je sedací vak pro mnohé nepostradatelnou součástí vybavení domácnosti, z hlediska dějin se jedná o poměrně nový prvek. Historie této zvláště mezi mladou generací velmi oblíbené alternativy křesel a pohovek se datuje až od šedesátých let dvacátého století. Anglický název pro sedací pytel je „bean bag“. Tento název pochází z dob, kdy v továrnách nebo skladech si dělníci zpříjemňovali přestávky odpočinkem na pytlích s fazolemi nebo jinými luštěninami. První sedací vak, jak jej známe dnes, byl však uveden na trh až v roce 1968 italskou společností Zanotta pod názvem Sacco. S nápadem naplnit pytel polystyrenovými kuličkami přišli designéři Gatti, Paolini a Teodoro. V sedmdesátých letech dvacátého století se sedací vak stal hitem a běžnou součástí tisiců domácností. Oblibu si získal zejména svými vlastnostmi. Sedací vak se dokáže přizpůsobit tvaru těla a představuje tak rovnoměrnou oporu. Je měkký, poddajný, netlačí, můžete na něm sedět, ležet i něco mezi tím. V porovnání s klasickým křeslem nebo pohovkou nabízí mnohem variabilnější využití a snadno se přenáší či skladuje, protože jeho hmotnost je jenom několik kilogramů. Sedací vak je také šetrný k okolnímu nábytku či podlaze. Rozhodně s ním neotlučete rohy stěn nebo nepoškrábete podlahu. Přestože je konstrukce vaků poměrně jednoduchá, jejich vyšší cena je ještě do nedávné doby předurčovala spíše pro majetnější zákazníky. Ceny sedacích vaků mnohdy přesahovaly i 10 000 korun. Dnes se však situace mění a sedací pytle zažívají novou vlnu popularity. Vzniklo množství nových výrobců a sedací vak je v současné době již dostupný každému. Přestože sedací vaky se dají dnes pořídit již od několika set korun, není dobré se při nákupu zaměřit na ty úplně nejlevnější, protože nekvalitní materiály a malá velikost nezaručují odolnost proti poškození a pohodlí při sezení. Může se stát, že zdánlivá úspora se nakonec ukáže jako plýtvání penězi. Díky technologickému pokroku existují dnes materiály, které nabízejí dříve netušené možnosti. Můžete mít vaky z kůže, syntetické kůže, nylonu, bavlny, polyesteru či kombinace těchto materiálů. Při výběru sedacího vaku je proto velmi důležité si vak nejdříve vyzkoušet. Zjistíme tak, zda je pro nás dostačující jeho velikost, zda je nám na omak příjemný jeho materiál a zda se dá tvarovat tak, abychom se na něm mohli „vyřádit“.
Foto: Centrum sedacích vaků
Co se týká barevného provedení, možnosti dnešních vaků jsou téměř neomezené. Nejen, že můžete mít všechny možné barvy nebo jejich kombinaci, ale horkou novinkou jsou též pytle s fotografií. Další inovací posledních dní jsou také tzv. outdoorové sedací vaky. Pokud jste si mysleli, že sedací vak je jenom výborný doplněk vašeho pokoje, potom potřebujete přehodnotit svoje stanovisko. Díky voděvzdorným materiálům jsou dnes dostupné vaky, které si můžete vzít také ven a užít si pohodlné sezení na čerstvém vzduchu pod paprsky jarního či letního sluníčka. Zda si vak vezmete na terasu, zahradu nebo si ho hodíte do bazénu, je jen na vás. V dnešním čísle vám přinášíme poukaz na podložku pod notebook zdarma při nákupu sedacího vaku a v příštím čísle na vás bude čekat soutěž o ceny. Centrum sedacích vaků Nymburk
04
Školní časopis RAFLET
Rozhovor s Martinem Fuksou
Náš úspěšný odchovanec Martin Fuksa Martin Fuksa, bývalý žák naší základní školy Letců R.A.F., získal v nedávné době na vyhlášení Nejlepších sportovců roku 2011 medailové ocenění. Stal se 3. nejlepším juniorským sportovcem celé České republiky. Vyhrál také mládežnickou kategorii Nymburska a stal se Hvězdou Nymburského deníku díky čtenářům, kteří mu posílali hlasy. Mimo jiné má Martin na svém kontě dále i titul juniorského mistra světa a Evropy a vyhrál Mistrovství České republiky v dospělé kategorii, což ho posunulo na mistrovství světa dospělých, kde obsadil 6. místo, ještě jako junior. Oslovili jsme ho ke krátkému rozhovoru. Co je pro tebe více, titul mistra světa, nebo vítěz ankety o nejlepšího sportovce Nymburka ? Abych řekl pravdu, tak víc je pro mě titul mistra světa, ale ocenění, které jsem získal jsem strávil deset dní pod trenérským v anketě, mě samozřejmě těší také. vedením pro změnu mého dědy, Josefa Zvítězil jsi i ve čtenářské kategorii Hvězda Fuksy, který mě přivedl ke kanoistice a mimo Nymburského deníku, těší tě ocenění od tvých jiné je to i předseda oddílu TJ Lokomotiva Nymburk. Za poslední dva roky byl také fanoušků? vyhlášen nejlepší trenérem mládeže. Těší mě moc a tímto chci všem poděkovat. Jaké jsou tvoje sportovní cíle pro letošní rok? Co tě ještě v přípravě čeká? Mým hlavním cílem je se zkusit nominovat Teď už mě čeká jen týdenní soustředění v Račicích a začátkem května pak první na letní olympijské hry v Londýně. důležitý závod letošní sezóny, což je domácí nominace v Račicích 1. a 2. května na Kde ses už na to připravoval? Koncem roku jsem se připravoval nominační závod na olympiádu, který se v Jizerských horách a začátkem nového roku pojede v polské Poznani. jsem odletěl s trenérem Petrem Fuksou, mým tátou, za teplem do Portugalska, kde Když slyšíme, že celá tvoje rodina žije jsem strávil necelé čtyři týdny. Poté jsem si kanoistikou, mluvíte doma i o něčem jiném? A týden odpočinul v Nymburce a moje jarní o čem? příprava pokračovala s mateřským oddílem Samozřejmě, neřešíme jen sportovní TJ Lokomotiva Nymburk v Chorvatsku, kde záležitosti, ale probíráme i školu, která se
05
4. číslo - březen 2012
http://www.zs-raf.cz/casopis/
m u s í z vl á d n o u t p ř i ka ž d o d e n n í m náročném tréninku. Rodiče si samozřejmě neodpustí otázky týkající se holek... Kdo je tvůj sportovní vzor? Mým vzorem je můj táta, olympionik a dvojnásobný mistr světa, kterého taky trénoval jeho otec, tedy děda. A teď mi jak táta, tak i děda pomáhají, abych byl minimálně stejně úspěšný. Co děláš ve svém volném čase? Když se nějaký volný čas najde, tak ho rád strávím doma u televize nebo se svými přáteli z nejlepší loděnice na světě. (haha) Jaké jsou tvoje záliby? Mojí hlavní zálibou je sport, jinak rád poslouchám dobrou muziku a pak je to spousta dalších věcí ... Na závěr chceme poděkovat našemu bratránkovi a bráchovi Martinu Fuksovi, že si na nás našel chvilku, a přejeme, aby se mu letošní sezóna vydařila tak, jak si plánuje. Lucie Niedrlová 8. A Petr Fuksa, 7. A
Výzva ke čtenářům časopisu Pošlete nám tip na rozhovor s bývalým žákem naší školy nebo s jinou zajímavou osobností ve svém okolí! S někým, kdo dosáhl úspěchů, má pozoruhodnou profesi, cestoval po světě nebo je to prostě jen zajímavý člověk. Rádi s ním otiskneme rozhovor!
[email protected]
06
Akce - 1. stupeň
Školní časopis RAFLET
Arnošt Goldflam v městské knihovně
V
e středu 21. března šla naše třída 4. A a další dvě třídy (3. A a 1. A) na besedu s hercem, spisovatelem, dramatikem a režisérem Arnoštem Goldflamem do Městské knihovny Nymburk. V knihovně nás přivítaly paní knihovnice a představily nám pana Arnošta Goldflama. Přečetl n?m příběh ze své knihy Tatínek 002. Seznámil nás také s připravovanou knížkou, která se bude jmenovat Sny na dobrou noc. Potom jsme se ho mohli zeptat na různé věci z jeho života, jaké má koníčky, co dělá ve volném čase a jiné. Beseda se n?m l?bila. Anna Hub? čkov? a Sabina Němcová, 4. A
Výlet do Oldřichova
V
e středu 7. 3. jeli žáci ze 4. A a 1. A do Oldřichova v Hájích u Liberce. Nachází se tam ekologické centrum Střevlík, kde pro nás byl připravený celodenní program. Nejprve nás přivítala milá paní jménem Eva. Rozdělila nás do dvou skupin. Naše třída šla s ní, druhá s jinou paní. Dovedla nás do chaty, kde jsme se nasvačili. Dopoledne bylo věnováno ptákům. Nejdřív jsme vyslechli pohádku. Potom jsme vyprávěli, o čem byla. Pak jsme hr?li pexeso, h?dali jsme hlasy pt?ků. Na závěr dopoledního programu jsme dostali dalekohledy a na procházce jsme jimi pozorovali ptáky v přírodě. Po obědě jsme se věnovali savcům. Paní Jana nám o nic vyprávěla, poslouchali jsme, jaké vydávají zvuky. Také jsme určovali, jakou věc z lesa nám paní Jana dala. Vytvářeli jsme příběh z razítek a hladili si prasátko, kozy a ovečky. Dozvěděli jsme se, co je to pobytové znamení. Tak například krtina od krtka, lišč? v?kaly apod. Po svačině jsme se rozloučili a vyrazili zpět domů. Výlet se nám moc líbil a chtěli bychom se tam podívat znovu. Anna Hubáčkov? a Sabina Němcová, 4. A
Redakční rada časopisu Lucie Niedrlová Sandra Vilková Denisa Brdíčková Jaromír Zubík
Petr Plaček Tomáš Dvořák Martina Valtrová Dominik Dulovec
07
4. číslo - březen 2012
http://www.zs-raf.cz/casopis/
Záchrana pohádkové říše
D
ne 16. března v pátek jsme šli s celou naší třídou do školní tělocvičny na divadeln? představení. Příběh byl o tom, jak Klemprda (strašidlo z pohádkové říše) zachraňoval pohádkovou říši. Královna pohádek ho poslala do světa lidí, aby dětem připomněl pohádky, protože lidé pohádky zapomínali. Seznamoval nás se svými kamarády, o každém nám něco řekl a učil n?s strašidlácké tance – jeden byl vodníka Barvičky. Tancovali jsme s jeho pentličkami, které n?m půjčil, s n?m. Poté n?m vypr?věl o Skřípalovi. To byl čert, ale velice nadan?. Psal poh?dky pro čerty z pekla. R?d si hr?l s p?smenky, takže mu nějaký čas říkali popleta, protože měl nepořádek v knížkách.
Už se mu to nelíbilo, tak vymyslel tanec, který nás Klemprda naučil. Byl to popletočertovsk? tanec – rohy, ramena, palce. Další strašidlo - Kordula si dělala z lidí legraci tím, že jim brala věci. Ta řvala po lese jako divá, protože si dávala závody s Hejkalem, kdo bude v lese hlasitější, a my jsme si na to potom taky hráli. Celé divadlo o Klemprdovi a jeho kamarádech se nám moc líbilo a doufáme, že za námi Klemprda zase někdy přijde. Čl? nek byl sestaven z příspěvků žáků 3. A Antošová Adéla, Vodičkov? Kateřina, Brych Patrik, Studnická Adéla, Přibylová Šárka, Harlasová Míša
Velikonoce v Přerově
V
e středu 28. března jela třída 4. A adalší tři třídy na výlet do skanzenu v P ře rově n a d L a b e m . Pa n í průvodkyně nás přivítala a povídala nám o tom, jak lidé dříve žili. Potom jsme se šli podívat do chaloupek. Viděli jsme například starou školu, zařízení domácností ze zač?tku minulého stolet? apod. V?let byl ve znamen? bl?žících se Velikonoc. Chaloupky
byly ve l i ko n o č n ě v y z d o b e ny, p a n í průvodkyně nám vyprávěla o tradicích spojených s Velikonoci. Na závěr prohlídky jsme si mohli koupit upomínkové předměty a pak už jsme se vrátili zpět do Nymburka. Výlet se mi moc líbil a určitě se do Přerova znovu podívám. Anna Hubáčkov? , 4. A
08
Literární pokusy - 1. stupeň
Školní časopis RAFLET
Pohádka o sněhuláku Eduardovi
zdroj: www.predskolaci.cz
B
yla jedna zahrada a v té zahrade krmítko a na krmítku kos a sýkorka. Vedle krmítka stál snehulák Eduard. A protože mu deti udelaly lyže, šel na kopec. Ale když jel dolu, jízda se mu vymkla z ruky, spadl a rozbil se. Zustaly z nej jen koule. O nekolik dní pozdeji tam nekdo prišel a snehuláka postavil. Eduard šel zase ke krmítku a usmyslel si, že už nikdy nebude lyžovat, protože by tam už nikdo prijít nemusel. Tomáš Válek, 4. A
O sněhuláku Zmrzlíkovi
B
yl jednou jeden snehulák. Jmenoval se Zmrzlík. Zmrzlík mel kamarády sýkorku a kosa. Velmi rádi si spolu hráli, nejradši meli koulovacku. Jednou pred koulovackou se Zmrzlík zamyslel a vzpomnel si, že za dva týdny bude jaro. Byl smutný, protože na jare roztaje. Kamarádi poznali, že je Zmrzlík smutný. Tak se dohodli, že mu pomužou. Rekli mu: “Neboj se, Zmrzlíku, my ti pomužeme, známe totiž kouzelnou zahradu.” Vydali se tedy hledat kouzelnou zahradu. Šli a šli a šli, až došli do kouzelné zahrady. Sýkorka rekla Zmrzlíkovi, at se posadí na lavicku vedle krmítka a vysloví prání. Zmrzlík si sedl na lavicku a rekl: “Prosím, at je zima ješte pár týdnu.” Jak rekl, tak se stalo, zima byla opravdu o pár týdnu delší. Zmrzlík byl rád, že si muže hrát se svými kamarády. Sabina Nemcová, 4. A zdroj: www.deviantart.com
Výzva ke čtenářům časopisu Máte v oblibě čtení, ale píšete i svoji vlastní tvorbu? Pak nám určitě pošlete do redakce časopisu Raflet své literární pokusy. Rádi je otiskneme!
[email protected]
09
Literární pokusy - 2. stupeň
http://www.zs-raf.cz/casopis/
Soutěž „O Pardubický plamínek” Ukázka 1: Vystřízlivění
S
časem z?vod?me každý den. Čas ale nelze porazit. Někteří z nás se přesto snaží čas předběhnout. Důkazem toho je tento příběh. Je o dívce jménem Monika, které je čerstvě patnáct let a chtěla moc rychle dospět. V pátek odpoledne si šla vyzvednout občanku a rozhodla se tuto ud?lost oslavit. Hned příští večer měla v plánu zajít si do nejlepšího klubu ve městě. Nebyla sama, kdo si chtěl užít svou „dospělost“, vzala s sebou i svou nejlepší kamarádku Adélu a pár svých přátel, se kterými se znala už od školky. Rodiče Moniky a Adély o jejich v?letu do klubu nevěděli. Monika doma řekla, že bude spát u Adély a Adéliny rodiče byly na chatě. Do klubu Moniku a její kamarády pustili bez problému. Užívali si, tancovali, zkrátka se dobře bavili. Protože si potřebovali dokázat, že jsou zralé, došlo i na alkohol. Obě dívky věděly, že je doma nikdo neček?, nekontrolovaly se a brzy se opily. Moničiny přátelé museli jít domů, ale dívky ještě chtěly zůstat a užívat si zábavy a svobody bez rodičů. Zbytek noci si Monika už nepamatovala. Probudí se v nějaké bíle vymalované místnosti. Neví, kde je a co tam dělá. Ví jen, že ji bolí hrozně
hlava a je jí špatně od žaludku. V ruce má zapíchnutou jehlu, která vede ke kapačce. Do pokoje vch?z? nějaký pán v bílém. Určitě lékař. Pan doktor Monice vysvětluje, že měla otravu alkoholem, ale teď už je mimo nebezpeč?. V noci však byla v ohrožení života a do nemocnice ji přivezla sanitka přímo z klubu. Monika se hrozně stydí. Jak tohle vysvětlí rodičům? Rodiče si ji druh? den odvezli domů. Byli z toho, co se stalo, rozzlobení a smutní zároveň. Řekli Monice, že jí teď nemůžou věřit a jejich důvěru si bude těžce získávat zpět, protože jim lhala. Za trest jí zakázali poč?tač, televizi a dokonce i chozen?ven s kamar?dy. Monice byla hanba a nepřipadala si najednou ani trochu dospěle. Její kamarádka Adéla měla doma také nepříjemnosti. Monika a Adéla chtěly předběhnout čas a dok?zat si, že už nejsou ty malé holčičky, za které je rodiče považují, ale moc se jim to nepovedlo. Tím chci říct, abyste se nesnažili předběhnout čas. To, co chcete zažít, zažijete. Jen nevíte přesně kdy, a to je to nejlepší. Anna Bártová, 8. A
Ukázka 2: Podivné cestování v čase
D
vanáctého ledna 2012 ve 21:00 hodin jsem jako každý večer us?nala ve svém pokoji. Prod?rala jsem se myšlenkami a najednou se to stalo. Kolem mě bylo vše jiné, jiní lidé v podivném oblečen?, bez bot, skoro bych řekla, že ani neuměli mluvit. A pak mi to došlo. Ocitla jsem se v jiné době. Odhaduji kolem roku 1065. Stála jsem uprostřed podivných lidí, uvědomovala jsem si rozdíly. Já jsem byla tou osobou, ke které ti lidé začali přicházet a prohlížet si mě. Nevím, kdo z nás byl více vyděšený a rozpačit?, jak se od sebe lišíme. Mé boty značky „crocs“ modré barvy upoutaly jejich pozornost nejv?ce. Začali si je prohl?žet, takže jsem je nakonec zula. Někdo z nich začal p?t, jin? s nimi začali nab?rat vodu, kter? z bot pro ně nepochopitelně vytékala, a jiní je používali jako nádobu na obilí. Jak jsem tam stála bosa, zač?nala mi
b?t zima a uvědomila jsem si, že ti lidé chodí bez bot a jen tak v l e h k ýc h š a te c h . Nabídli mi chléb a vodu. Jeden z nich si sundal pléd a přehodil mi ho přes ramena. Pozvali mě k sobě do chýše, a abych se zahřála, nalili mi teplou polévku. Přestože skoro nic neměli, nabízeli mi svou jedinou přikrývku. Pochopila jsem, že o mnoho let zpátky lidé měli úplně jiný život i podmínky k němu. Po probuzení jsem si uvědomila, že přestože dříve lidé žili v chudobě, byli vůči sobě ohleduplnější. Zato dnes žijí v přepychu a luxusu a neváží si ničeho a nikoho. Tereza Barton?čkov? , 7. A
10
Školní časopis RAFLET
Čtenářský koutek
Nová knihovna už má čtyřicet čtenářů
P
o jarních prázdninách ZŠ Letcu R.A.F. otevrela speciálne pro žáky na druhém stupni novou prírucní knihovnu u kabinetu ceštiny. Od pocátku možnost pujcit si zdarma knihy prímo ve škole prilákala ctenáre hlavne mezi šestáky a sedmáky. Pravidelne si pujcují knihy už ctyri desítky detí. Škola se inspirovala programem „Ctenárská gramotnost“, který si klade za cíl opet pritáhnout žáky ve starším školním veku ke ctení knih, k porozumení textu a tím i zlepšení jejich psaného a mluveného projevu. Knihovní fond cítá prozatím cca 150 knih ruzných žánru od dobrodružné literatury, komiksu,
s c i - f i , fa n t a s y, d e t e k t ive k až po dívcí literaturu a literaturu o detech. Knihy jsou d o n e j vybírány s ohledem na soucasný vkus a nároky detí ve veku 12 až 15 let. Škola chce knihovní fond i dále rozširovat. Výpujcní doba je vždy v pondelí od 14 do 15 hodin v kabinetu cj (1. patro). Mgr. Zdenka Léblová
Seriál v v Maxipes Ficák 1. díl - Jak Fičák vstoupil do rodiny
Z
a deštným pralesem je dum a v tom dome holka, táta a máma. Holka se jmenuje Kalenka. Ríkají jí tak, protože odmalicka kalila na parbách. Ona ale jméno Kalenka nemela ráda, tak si ríkala Kája. Jednoho dne prišla za tatínkem a rekla mu: „Tatí, já bych chtela psa.“ A tatínek jí teda toho psa koupil. Kalenka pro nej vymýšlela jméno a hrozne ji bavilo ríkat F a venku zrovna hodne foukalo. Tak pes dostal jméno Ficák. Pozdeji zjistili, že pes je šílene žravý. Za den snedl tri utopence a v noci vyjídal lednicku. Jak rostl, tak mu stále museli zvetšovat obydlí. Tatínek už toho mel dost a ríkal si: „Proc jsem objednával psa z
Cernobylu?“ Pak poslal Káju dát inzerát na Aukro a eBay: KDO KOUPÍ PSA. Kája ho smutne dávala na internet, ale najednou se objevil trojský kun. Kalenka se zdesila, protože na pocítaci má tatínek duležité dokumenty, jenže zrovna ted nikdo nebyl doma. Ficák ji slyšel, jak naríká, že má trojského kone. Tak pribehl, zálohoval pocítac, preinstaloval Windows a vše bylo v porádku. Když se to dozvedel tatínek, dovolil, že si psa nechají, a Kája mohla smazat ten inzerát z Aukra a eBaye. Ficák se stal „adminem“ domácí síte a taky mohl spát, kde se mu zlíbí… Ondřej Milko, 7. A
11
4. číslo - březen 2012
http://www.zs-raf.cz/casopis/
Malí mazlíčci
M
ína je Zlatý retriever naší babičky, ke které jezd?me dost často na n ? v š t ě v u . N ě kdy z a č ? t ke m listopadu jsme se k babičce vypravili opět. Mínu jsme viděli asi po měsíci. A všimli jsme si, že má větší břicho. Za týden jsme přijeli znovu a bylo nám to všem, až na babičku, jasné. M?na měla břicho ještě o pár centimetrů větší. Babička tvrdila, že Mína má velkou chuť k jídlu a hezky žere. Nedali jsme na ni a vzali Mínu na veterinu. Tam nám potvrdili, že to, co jsme jen tušili, je pravda. Celá rodina se radovala, až na babičku, kter? se b?la, že se štěňátka neprodají, a že se
budeme starat o všechna. Dne 10. prosince nadělila Mína dědovi a babičce kr?sn? d?rek pod stromeček – sedm roztomil?ch štěňátek. Čtyři zlatá a tři čern? dvě fenky a pět pejsků. Bohužel se jeden narodil nemocný a umřel. Zůstali čtyři zlatí a dva čern?. Děda jim vyrobil velkou ohrádku, takže každý pejsek měl hromadu místa a každou hodinu jim měnili noviny, aby nespali ve výkalech. Babička měla celé svátky co dělat. I my jsme s nimi užili spoustu legrace. Dnes už jsou všichni u nových páníčků. Jaromír Zubík, 8. A
12
Školní časopis RAFLET
Najděte cestu králíčkovi k vajíčkům
