Organa uropoetica – ledviny (stavba a funkce ledvin)
Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové http://www.mewarkidneycare.com/Gallery.html
Vylučovací systém ●
odvádí z těla –
odpadní látky
–
nadbytečné látky
–
jedovaté látky
●
→ významný podíl na udržování homeostázy
●
Skládá se z –
ledvin
–
močových cest – ledvinné kalichy, pánvička, močovod močový měchýř, močová trubice ●
tyto látky přepravují, uskladňují a odvádějí moč z organismu
Ren, nefros ●
párový orgán uložený v retroperitoneálním prostoru po obou stranách bederní páteře –
●
●
●
●
(1)
ve výši 1.-3. obratle
chráněné tukovým polštářem – ochrana před poškozením tvar bobu, velikost 12 x 6 x 3 cm U dospělého hladký lesklý povrch, u dětí do cca let (do té doby rostou velice intenzivně) mají lalůčkovitý vzhled P ledvina – uložena níže než levá → vzhledem k velikosti jater
http://www.mewarkidneycare.com/Gallery.html
http://www.qctop.com/actualites/rein-vagin-1351.htm&docid=42eguQA5jwvN7M&imgurl=http://www.qctop.com/actualites/upload/rein82927.jpg&w=300&h=256&ei=DBHhTqPHEcmYOqPgvP4J&zoom=1
Ren, nefros ●
(2) capsula fibrosa –
●
vazivové pouzdro na povrchu ledviny
hilus renalis (ledvinná branka) –
vstupuje a. renalis
–
vystupuje v. renalis a ledvinná pánvička (pelvis renalis)
http://www.latinsky.estranky.cz/fotoalbum/vylucovaci-soustava/vylucovaci-soustava/leva-ledvina--pohled-zepredu-.png.html
Ren, nefros ●
Stavba:
●
cortex renalis (kůra ledviny)
●
(3)
–
na povrchu, světle červená
–
obsahuje NEFRONY – cca 1 mil. → mikroskopická stavební a funkční jednotka ledviny
medulla renalis (dřeň ledvinná) –
uvnitř, červenošedá
–
10-18 pyramides renales (ledvinné pyramidy) ●
základna každé obrácena zevně → přísluší jí určitý úsek kůry
Ren, nefros ●
–
●
(4)
hrot = papila ledvinná → obrácena směrem k brance ledvinné
calices renales (ledvinné kalichy) – nasedají na ledvinné papily
pelvis renalis (ledvinná pánvička) –
sběrné místo ledvinných kalichů
–
vychází z ní močovod = ureter
http://82.114.195.35:90/Vyuka/Ka%C4%8D%C3%ADrkov%C3%A1%20Jarmila/3.ro%C4%8Dn%C3%ADk/08%20vylu%C4%8Dovac %C3%AD%20soustava/ledviny.jpg
Ren, nefros
(5)
NEFRON ●
corpuscula renalia (ledvinná tělíska)= Malpighiho tělíska –
podmiňují zrnitost kůry a skládá se z:
–
glomerulus = cévní klubíčko ● ●
vas afferens – přívodná céva vas efferens – odvodná céva
–
vytváření složité klubíčko. Tepny vznikají větvením a. renalis
–
capsula Bowmani (Bowmanovo pouzdro)
http://legacy.owensboro.kctcs.edu/gcaplan/anat2/notes/APIINotes3%20urinary%20system.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kidney_nephron.png http://82.114.195.35:90/Vyuka/Ka%C4%8D%C3%ADrkov%C3%A1%20Jarmila/3.ro%C4%8Dn%C3%ADk/08%20vylu%C4%8Dovac %C3%AD%20soustava/nefron.jpg
Ren, nefros ● ●
●
●
●
(6)
tvar dovnitř promáčknutého míčku vnitřní list váčku – těsně naléhá na kapiláry cévního klubka zevní list váčku – přechází do stěny kanálku do prostoru mezi listy se filtruje z cévního klubíčka primární moč = ultrafiltrát krevní plazmy (cca 180l/D)
ledvinný odvodný kanálek a) proximální stočený kanálek ●
navazuje na vnější list Bowmanova váčku
Ren, nefros
(7)
b) Henleova klička ● ● ●
zasahuje až do dřeně ledviny sestupná část vzestupná část s „tlustým“ segmentem
c) distální stočený kanálek ●
●
ústí do → sběracího kanálku a ten s mnoha dalšími do ductus papillaris → v ledvinných papilách jako terčovité ostrůvky
Vas efferens – ochuzená o tekutiny se pak po výstupu z glomerulu stáčí a větví se kolem točitých kanálků → selektivní reabsorbce vody
http://rendezvous-point.blogspot.com/p/eskresi.html
Cévní zásobení ledvin ●
a. renalis dx. et sin. –
odstupují z aorta abdominalis
–
vstupují do ledviny v oblasti hilu
–
postupně se větví až na aa.interlobulares ● ●
z nich pak vznikají vas afferentia vas efferentia – po výstupu z glomerulu tvoří hustou síť kolem proximálního a distálního tubulu
●
žíly se postupně sbírají do →
●
v. renalis dx. et sin. –
do vena cava inferior
http://www.sci.sdsu.edu/classes/bio100/Lectures/Lect16/lect16.html
Fyziologie ledvin
Glomerulární filtrace ●
●
●
(1)
Tekutina přivedená vas efferens je filtrována z kapilár glomerulu do Bowmanova pouzdra → → ultrafiltrát krevní plazmy –
složení stejné jako plazma
–
chybí POUZE plazmatické bílkoviny (možná je stopa albuminu)
–
za 1 minutu přefiltruje cca 120ml tekutiny
EFT (efektivní filtrační tlak) –
„hnací“ síla filtrace
http://www.renalzin.com/index.php/fuseaction/scaleup/scaleupID/153/Renalzin%20%96%20Glomerulus.htm
Glomerulární filtrace –
●
je dán rozdílem TK v glomerulu a součtu onkotického tlaku a protitlaku tekutiny v Bowmanově pouzdře EFT = TK – (OT + protitlak tekutiny)
●
TK v glomerulu = 6,6 kPa
●
OT = 3,3 kPa
●
protitlak tekutiny = 1,3 kPa
●
●
(2)
EFT = 6,6 – (3,3+1,3) EFT = 6,6 – 4,6 EFT = 2 kPa
hodnota TK je závislá na přítoku krve do ledviny → fyziologicky 1500ml/minutu Ultrafiltrát odtéká pak do proximálního tubulu
Funkce proximálního tubulu (1) ●
za den sem přiteče cca 170l –
●
●
diureza ale 1,5-1,8l
v proximálním tubulu stálá resorbce 75-80% tekutin resorbce tekutiny je zahájena aktivním vstřebáváním Na+ a Cl- → osmoticky táhnou tekutinu s sebou –
s tekutinou a ionty jde zpět do organismu všechna glukóza, aminokyseliny, urea, Ca+, K+, HCO3-
Funkce proximálního tubulu (2) ●
●
vstřebávání je isoosmotické → tekutina přitékající do Henleovy kličky je isotonická sekrece látek z peritubulární kapilární sítě –
zejména cizorodé látky – sulfonamidy, řada látek k funkčnímu vyšetření ledvin ...
Funkce Henleovy kličky
(1)
Osmotická stratifikace ●
●
●
●
osmotická síla, která je nutná ke vstřebání potřebného množství tekutiny v distálním a sběracím kanálku způsobena ledvinnou dření nárůst tlaku nad hodnoty isoosmie (nad 300 mOsmol/l 300mOsmol/l)
kůra
na ledvinné papile je 1200 mOsmol/l
dřeň
1200 mOsmol/l papila
http://www.biologycorner.com/anatomy/urinary/notes_ch17.html http://legacy.owensboro.kctcs.edu/gcaplan/anat2/notes/APIINotes3%20urinary%20system.htm
Funkce Henleovy kličky ●
●
(2)
Osmotická stratifikace vzniká působením: –
Henleovy kličky
–
vasa recta – cévy mající stejný tvar jako H.klička a odděleují se z peritubulární kapilární sítě některých nefronů
–
sběrací kanálek – recirkulací urey
proces zahajuje tlustá část Henleovy kličky –
aktivně přesouvá ionty H+ a Cl- do svého okolí (do intersticia)
–
to dosáhne většího osmotického tlaku než je v sestupném raménku H. kličky
Funkce Henleovy kličky –
osmoticky táhne vodu z tohoto sestupného raménka (volně prostupné pro vodu) ●
tekutina v něm se zahušťuje, narůstá její osmotický tlak + to posiluje příchod urey
–
osmotické stratifikace (postupnému nárůstu osmotického tlaku) se dosáhne prouděním tekutiny v Henleově kličce
–
podobné zvyšování tlaku nastává i ve vasa recta – jejich stěna prostupná pro Na+ ●
●
(3)
po koncentračním spádu jej přijímá v oblasti tlusté části Henleovy kličky
do Henleovy kličky přitéká hypertonická tekutina
Funkce Henleovy kličky –
●
●
(4)
aktivním přesunem Na+,Cl- směrem ven (v vzestupné části H. kličky), pak distální tubulus dostává tekutinu isotonickou nebo hypotonickou
tlustá část vzestupného raménka Henleovy kličky je NEprostupné pro H2O Tlustá část vzestupného raménka je stěžejní pro osmotickou stratifikaci
Funkce Henleovy kličky
(5)
●
Recirkulace urey:
●
ve sběracím kanálku difunduje do intersticia → zvyšuje tak osmolaritu dřeně ledvinné →
●
●
→ dostává se opět do sestupného raménka Henleovy kličky → distální tubulus → sběrací tubulus → difunduje do intersticia → ….......................... …........................ recirkulace urey
Funkce Henleovy kličky ●
(6)
Krev ve vasa recta odtéká z dřeně s větším obsahem H2O než na začátku → do dřeně z vasa recta po spádu přecházejí Na+, Cl-, Mg+ = šetřeny pro hyperosmolární dřeň
Funkce distálního a sběracího tubulu (1) ●
Distální tubulus:
●
zpětná resorbce H2O až na 1% objemu GF
●
Na+, Cl-, fosfáty, HCO3-
●
resorbce je zde aktivní děj, závisí na stupni hydratace organismu a na osmolaritě extracelulární tekutiny
●
vylučování H+ a K+
●
Sběrací tubulus:
●
úprava tekutiny na definitivní moč
Funkce distálního a sběracího tubulu (2) ●
prostupný pro H2O → jde po osmotickém gradientu do vysoce koncentrované dřeně = zahuštění moče –
●
prostupnost pro H2O řídí aldosteron a ADH
↑ svůj podíl na pH moči → udržení homeostázy
Hydratace organismu ●
●
●
(1)
Dehydratace: hemokoncentrace → hyperosmolarita → dráždění osmoreceptorů v hypotalamu → produkce ADH → ↑ propustnost distálního a sběracího tubulu pro H2O → hyperosmolární dřeň začne ji začne nasávat → pomocí vasa recta do ledvinných žil → velký krevní oběh → zvětšení objemu
●
oligurie ⇒ ↑ osmolarita
●
Hyperhydratace:
Hydratace organismu ●
●
●
(2)
Hyperhydratace: hemodilucece → hypoosmolarita → snížení dráždění osmoreceptorů v hypotalamu → ↓ produkce ADH → ↓ propustnost distálního a sběracího tubulu pro H2O → omezené vstřebávání H2O do doby než nastane fyziologická hydratace polyurie ⇒ ↓ osmolarita
Regulace činnosti ledvin ● ●
(1)
REGULACE FILTRACE: autoregulace = schopnost funkčního renálního oběhu –
při kolísání systémového TK dokáže udržet stálé tlakové poměry v glomerulu a velikost filtrace
–
uplatňuje se v rozsahu 80 – 180 mmHg systolického TK ●
nad 180 → ↑ tlak v glomerulech, ↑ GF
●
pod 80 → ↓ tlak v glomerulech, ↓ GF
Regulace činnosti ledvin ●
příčiny autoregulace: –
souhra mezi vas afferens a vas efferens ●
●
●
●
(2)
↓ systolický TK – rozšíření vas afferens a zúžení vas efferens → dosažení potřebného tlaku v glomerulu ↑ systolický TK – cévy reagují naopak
vliv sympatiku na tonus hladké svalovinycév, prostaglandiny, renin ….
HORMONÁLNÍ REGULACE
Regulace činnosti ledvin
(3)
a) aldosteron –
↑ vstřebávání Na+
–
↓ vstřebávání K+
b) ADH –
↑ prostupnost distálního tubulu a sběracího
kanálku pro H2O
c) parathormon –
↑ reabsorbce Ca++ v ledvinách
–
↓ resorbce fosfátů
Acidobazická rovnováha organismu
ABR ●
●
(1)
Fyziologická isohydrie udržována: –
systém pufrů v krvi
–
orgánová kompenzace
Systém PUFRŮ v krvi:
1) ●
vzájemný poměr mezi H2CO3 a bikarbonátem –
pH klesá → stoupá koncentrace H+ → naváží se s bikarbonátem → H2CO3
–
pH vzrůstá → klesá koncentrace H+ → disociace H2CO3
ABR
(2)
2) oxyhemoglobin s redukovaný Hb –
vazba Hb a O2 → stoupá kyselost Hb
3) bílkoviny = amfolyty –
v kyselém prostředí váží H+, chovají se jako zásady
–
v zásaditém prostředí uvolňují H+, chovají se jako kyseliny
4) fosfáty –
primární – H2PO4-
–
sekundární - H(PO4)2-
ABR ●
●
(3)
tyto mechanismy nestačí v případě vyššího posunu pH , proto nastupují orgánové kompenzace
ORGÁNOVÉ kompenzace
1) Respirační a) acidóza –
↓ pH a ↑ koncentrace H+ – stimuluje ventilaci → vyventilování CO2 ●
tvoří se H2CO3, tím se uvolňuje H+
ABR
(4)
b) alkalóza –
↑ pH a ↓ koncentrace H+ - snižuje se ventilace → CO2 se méně vyventilovává ●
tvoří se více H2CO3 → větší disociace a uvolnění H+
2) Renální ●
buňky tubulů → vznik H2CO3 (CO2 + H2O)
●
→ následně disociace H+ a HCO3–
H+ vydáván do tekutiny tubulů a HCO3- se vrací do krve
ABR
●
●
(5)
–
směnou za H+ se do těla vrací Na+
–
acidóza → tělo zvyšuje výdej H+
–
alkalóza → tělo snižuje výdej H+ a zvyšuje výdej HCO3-
tekutina přicházející do tubulu obsahuje HCO3-, hrozí-li acidóza = stoupá resorbce HCO3↑ hladina H+ působí destruktivně na buňky tubulu, proto musí být i kompenzace pH tubulární tekutiny –
H+ vyvazovány fosfátovým a bikarbonátovým systémem v krvi
ABR – ●
(6)
oba systémy jsou i tubulární tekutině
další způsob vyvazování H+ : –
pouze v tubulární tekutině
–
vazba na čpavek → vytvoření amoniového kationu → není toxický pro organismus ●
NH3+ + H+ → NH4+
Příčiny poruch ABR: 1) Respirační ●
acidóza –
vyvolává ji omezená ventilace
ABR ●
(7)
alkalóza –
zvýšená ventilace (hysterie)
–
produkce CO2 je nižší než jeho výdej
2) Metabolické ●
acidóza –
●
průjmy, ketoacidóza při DM, laktacidóza (nahromaděni kys. mléčné – anaerobní met.), choroby ledvin
alkalóza –
zvracení
Zdroje Borovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1960. 878s. Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie II. Praha: Avicenum, 1982. 320s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 140s. ISBN 80-7067-389-3 Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 460s. ISBN 80-7169-036-8