HelpAge briefing
Opomíjená skupina
HelpAge International senioři pomáhají
Obsah 2 Hlavní problémy Riziko nákazy HIV Nové pečovatelské povinnosti Špatná dostupnost preventivních, pečovatelských a léčebných služeb Nedostatečná sociální ochrana Vyloučení seniorů ze statistiky o HIV 6 Politické závazky 7 Doporučení
Leila Amanpour/HelpAge
HIV, AIDS a senioři v Africe
Koncem roku 2007 žilo na celém světě více než 33 milionů lidí nakažených virem HIV a onemocnění AIDS patřilo k nejčastějším příčinám úmrtí v subsaharské Africe.1 Řešení problému šíření HIV v Africe se stalo jednou z hlavních priorit afrických vlád a mezinárodního společenství. Z většiny programů prevence nákazy, léčby a péče o nemocné AIDS je však vyloučena klíčová skupina: senioři. HIV postihuje seniory hlavně dvěma způsoby. Mnozí z nich jsou sami HIV pozitivní, a zároveň na sebe berou životně důležitý úkol pečovat o své nemocné rodinné příslušníky a o sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. Tímto dokumentem se obracíme na Evropskou unii a její členské státy. Zdůrazňujeme v něm nutnost účinněji reagovat na problém HIV v Africe pomocí zásahů vycházejících ze skutečných potřeb postižených všech věkových kategorií. Upozorňujeme na způsoby, jimiž se senioři mohou nakazit virem HIV, a na to, jak zásadní úlohu sehrávají v péči o své děti a vnoučata. Uvádí také příklady zásahů, které změnily život seniorů a osob, jež jsou na nich závisí.
Hlavní problémy Riziko nákazy HIV Zpráva UNAIDS (světového programu boje proti HIV a AIDS pod záštitou OSN) z roku 2006 konstatuje, že „podstatná část osob nakažených virem HIV a nemocných AIDS je starších než 50 let“2 – odhaduje se, že v uvedeném roce bylo HIV pozitivních 2,8 milionů lidí ve věku 50 let a více.3 Národní průzkumy tento odhad potvrzují. Průzkum provedený roku 2007 v Keni (Kenya AIDS Indicator) prokázal, že virem HIV je nakaženo 8 procent obyvatel mezi 50 a 54 lety, ve srovnání se 4,1 procenty ve „vysoce rizikové“ věkové kategorii 15 až 24 let.4 V Botswaně bylo podle statistiky UNAIDS v roce 2005 HIV pozitivních 21 procent osob krátce po dosažení věku 50 let, oproti 25 procentům ve věkové skupině 15 až 49 let, a v Ugandě bylo tímto virem ve stejném roce nakaženo 7 procent mužů starých 50 až 59 let, což odpovídalo celostátnímu průměru výskytu nákazy HIV mezi dospělým obyvatelstvem této země.5 Přesto senioři nadále nemají přístup ke službám prevence nákazy HIV, péče o nakažené osoby a jejich léčby. Programy boje proti HIV často seniory diskriminují. Panuje totiž mylný názor, že starším lidem nehrozí nákaza HIV, protože již nejsou sexuálně aktivní. Ve skutečnosti jsou velmi ohroženi: mohou se nakazit stejnou cestou, jako příslušníci kterékoliv jiné skupiny obyvatelstva, to jest převážně heterosexuálním pohlavním stykem.
AIDS pečují senioři, přičemž každý z pečovatelů seniorského věku se stará v průměru o dvě závislé osoby.6 Ohrožené nezletilé děti Mnozí senioři také hrají nepostradatelnou úlohu v péči o děti, jejichž rodiče onemocněli nebo zemřeli na AIDS. Nedávná zpráva UNICEF upozorňuje na nesmírné břemeno, které starost o sirotky klade na celou širší rodinu a zejména na prarodiče, většinou babičky.7 V Tanzanii podle této zprávy babičky pečují o více než 40 procent a v Namibii a Zimbabwe o více než 60 procent osiřelých vnoučat.8 Podobně i průzkumy, jež HelpAge International a její partnerské organizace provedly ve východní a jižní Africe, prokázaly, že senioři tu pečují v průměru o 55 procent sirotků a nezletilých dětí, o než se nemohou postarat jejich rodiče, přičemž každý pečovatel seniorského věku se stará v průměru o tři děti. V některých komunitách v Keni a Tanzanii senioři pečují dokonce o 75 procent sirotků a ohrožených dětí.9 Tyto nové role, jež senioři na sebe berou, mají nesmírný dopad na jejich vlastní život – přidávají další k řadě problémů, s nimiž se potýkají, jako je špatný zdravotní stav, nízký příjem a diskriminace v jiných oblastech.
V určitých ohledech jsou dokonce senioři ohroženi více než mladší dospělé osoby. U starších žen například při menopauze dochází k přirozenému ztenčení vaginálních stěn, zvyšuje se tak riziko vnitřního zranění během pohlavního styku a tím i pravděpodobnost nákazy virem HIV. Dalším faktorem, který u starších žen zvyšuje riziko nákazy, jsou panující kulturní zvyklosti – ženu například po manželově smrti „dědí“ jeho příbuzný (což může vést k nedobrovolnému pohlavnímu styku) – a rituální očista (od vdov se přitom očekává, že budou mít pohlavní styk s rodinnými příslušníky nebo členy komunity).
Nové pečovatelské povinnosti HIV mění strukturu domácností a rozdělení povinností mezi jejich členy. Mnozí senioři se v době, kdy by za normálních okolností mohli očekávat, že je podpoří a postarají se o ně jejich děti, naopak sami ujímají úlohy pečovatelů o své mladší dospělé rodinné příslušníky nakažené virem HIV a nezletilé sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. Nemocné dospělé osoby Když synové a dcery seniorů onemocní, často se vracejí domů k rodičům, na nichž pak spočine starost o nejen o jejich dospělé děti, ale i jejich vnoučata.6 Průzkumy provedené v sedmi zemích subsaharské Afriky ukázaly, že o přibližně 40 procent osob nakažených HIV a trpících
2
Moje dcera zemřela na AIDS Chci, aby moje vnoučata žila.
Ekonomické důsledky. Nemoc může mít katastrofální důsledky pro příjem domácnosti. Náklady na zabezpečení potřeb jejich nemocných členů závislých na péči druhých jsou vysoké, v programech řešení problému HIV a AIDS jsou však málokdy zohledněny nebo vyčísleny v plné výši. Na bedrech pečovatelů také spočívá zabezpečení potřeb nezletilých dětí.
Zdraví, tělesná a duševní pohoda. Pro pečovatele seniorského věku bývá už tak těžké zvládnout zdravotní problémy, jež jim přináší stáří, ošetřování jejich blízkých je tělesně vyčerpává, takže se mohou od osob ve své péči mnohem snáze nakazit různými infekčními chorobami. Svoji daň si vybírá i citové vypětí, které zažívají, když jim umírá dítě.
Pro mnohé seniory tak vznikají další náklady, například na zdravotní péči, školné svých vnoučat a pohřeb jejich rodičů, přičemž nemají žádný pravidelný příjem. V Mozambiku kupříkladu roku 2006 náklady na péči o osiřelé nebo ohrožené dítě dosahovaly v průměru 21 USD a náklady na péči o dospělou osobu nakaženou HIV nebo nemocnou AIDS 30 USD měsíčně, zatímco průměrný měsíční příjem seniorů byl pouhých 12 USD.10 Z těchto čísel je zřejmé, že většina seniorů prostě nemůže pokrýt veškeré náklady ani na jedno dítě ve své péči – natož na několik dětí plus chronicky nemocné dospělé.
Sociální izolace. Mnozí senioři pečující o své blízké se ocitají v sociální izolaci, protože nemají dost času nebo peněz na to, aby se mohli zúčastnit společenského života, anebo následkem stigmatizace, jež s sebou HIV nese.
„Jedna z mých dcer zemřela na AIDS. Další je HIV pozitivní a velice slabá. Mých sedm vnoučat teď žije se mnou. Chtěla jsem pomoci dalším lidem v naší obci nemocným AIDS a proto jsem absolvovala kurz pro pečovatele, který pořádalo ugandské sdružení Reach the Aged („Pomozte seniorům“). Navštěvuji lidi, kteří jsou upoutáni na lůžko, v jejich domovech, a poskytuji jim zdravotní poradenství. Dnes vím, jak se mám sama chránit proti HIV, a učím tomu i svá vnoučata. Protože dnes toho senioři už o HIV vědí víc, mohou poučit mladší ročníky, a lidé nás více respektují.
Kate Holt/HelpAge
Tuto ekonomickou zátěž navíc musí nést ve fázi svého života, kdy je jejich výdělečný potenciál značně omezen, částečně v důsledku stárnutí, ale také vinou diskriminace na základě věku. Senioři, kteří vlastní produktivní prostředky, například půdu, jsou často nuceni je prodat, aby mohli zaplatit za péči o svého nemocného syna nebo dceru. Nezůstává jim tak nic na uspokojení svých vlastních potřeb a potřeb svých osiřelých vnoučat.
Svůj příběh vypráví Antoinette z Ugandy (věk 60 let):
3
Hlavní problémy – pokračování Špatná dostupnost preventivních, pečovatelských a léčebných služeb Závazek členských států OSN zajistit všeobecnou dostupnost služeb prevence nákazy HIV, péče o nakažené osoby a jejich léčby se samou svojí podstatou vztahuje i na seniory. I oni mají plné právo na přístup k celé škále služeb tohoto druhu, která zahrnuje: Preventivní programy. Preventivní programy obvykle seniory opomíjejí. V prohlášení UNAIDS Intenzifikace prevence HIV (Intensifying HIV prevention)11 senioři chybějí na seznamu hlavních skupin, na něž by se prevence měla zaměřit. Jejich vyloučení z preventivních programů nejen zvyšuje riziko, že se sami nakazí, ale brání jim také poučit o nebezpečí nákazy mladé lidi, o něž pečují. Dobrovolné poradenství a testování. O tom, zda senioři tyto služby vyhledávají a co jim může bránit je využívat, je toho známo jen málo. Podle výsledků jednoho průzkumu menšího rozsahu senioři mají pocit, že mnohé z těchto služeb jsou určeny mladším lidem, a bojí se hovořit o sexu s mladším poradenským personálem. Mají strach, že pohovor nebude skutečně důvěrný, zvláště jsou-li nedoslýchaví a poradce musí zvyšovat hlas nebo si nedokáží sami přečíst výsledky testu.12 Léčba. Mnozí senioři potřebují mít přístup k léčbě infekce HIV a zdravotních problémů, které s ní souvisí – buď proto, že jsou sami HIV pozitivní, nebo pečují o nakažené osoby. Jelikož však statistiky o anti-retrovirální léčbě jsou málokdy roztříděny podle věku, není jasné, kolika seniorům se dostává léčby nebo co jim brání v tom, aby se léčili.
Nedostatečná sociální ochrana Nebezpečí chudoby hrozí zejména domácnostem, v nichž společně žijí senioři a děti.14 Kde jsou jiné formy sociální pomoci nedostatečné nebo neexistují, může být přímočarým a rentabilním způsobem, jak jim zajistit příjem a zlepšit zdravotní stav dětí a seniorů (zvláště starších žen), které v nich žijí, zavedení všeobecného důchodového systému.15 Senioři pobírající důchod mají lepší společenské postavení, větší hmotné bezpečí a přístup ke zdravotnickým službám, a je pro ně snazší posílat děti ve své péči do školy. Je potvrzeno, že v těch několika málo subsaharských zemích, které mají bezpříspěvkový penzijní systém (Namibii, Botswaně, Jihoafrické republice a Lesothu), jsou důchody životně důležitým zdrojem příjmu. Senioři je používají k pokrytí nákladů na zdravotní péči pro sebe a své rodinné příslušníky, hradí z nich léky, poplatky za nemocniční ošetření a další výdaje, například za dopravu a potraviny. Pomáhají seniorům udržet si zdraví a uživit sebe a osoby, které na nich závisí. Všeobecný důchodový systém však sám o sobě nestačí, protože nárok na důchod je podmíněn věkem. V Lesothu například mají lidé nárok na důchod až po dosažení věku 70 let – důchody tak nepomáhají prarodičům, jimž je jen něco přes 40, 50 nebo 60 let. Všeobecné důchody proto musí být součástí rozsáhlejšího souboru opatření sociální ochrany, k nimž patří i bezplatná zdravotní péče a vzdělání,
Pečovatelské a podpůrné služby. Aby byly uspokojeny ekonomické, zdravotní a psychosociální potřeby seniorů, kteří jsou sami nemocní nebo se starají o nemocné, je nutno jim pomáhat přímo v jejich domovech. Na jejich specifické problémy však bere ohled jen málo strategií, programů a opatření zaměřených na domácí péči. Národní standardy jsou často založeny na klinických studiích. Některé sice uznávají význam komunitní péče, žádné se ale nezabývají potřebami seniorů, kteří pečují o své blízké, s nimiž žijí ve společné domácnosti.13
Dřív jsem si myslil, že kdo se nakazí HIV, tomu není pomoci. Dnes jsem větší optimista.
4
dětské přídavky, příspěvky na péči o osoby s postižením, komunitní fondy sociální pomoci a úvěrové programy. Senioři – zvláště ženy – často potřebují pomoc při podávání žádostí o sociální ochranu a uplatňování dalších právoplatných nároků pro sebe nebo osoby ve své péči. Mohou potřebovat právní radu, pomoc při získávání dokladů totožnosti, finanční podporu nebo přístup k programům gramotnosti.
Vyloučení seniorů ze statistiky o HIV Senioři jsou zpravidla vyloučeni ze systémů sběru dat o epidemii HIV a boje proti ní. Roku 2006 se změnila metodika globálního monitorování a vykazování výskytu HIV a AIDS v rámci programu UNAIDS – bylo rozhodnuto, že namísto věkové skupiny 15 až 49 let,
Svůj příběh vypráví Ašagre z Etiopie (věk 65 let): „Když test prokázal, že jsem HIV pozitivní, myslil jsem si, že mi není pomoci, byla mi ale nasazena antiretrovirová léčba a také léky na tuberkulózu, kterou trpím. Sdružení HIV pozitivních seniorů mi také začalo pomáhat různými dalšími způsoby. Dávají mi 100 BR (2 USD) měsíčně, z nichž zaplatím nájem a nakoupím mouku. A jednou za tři nebo čtyři dny ke mně domů posílají pečovatele.
obvykle považované za nejrizikovější, se zaměří na všechny osoby starší než 15 let, bez omezení horní věkovou hranicí. Každoročně aktualizované globální statistiky a zprávy dnes obsahují data o počtu úmrtí na AIDS, nových případech nákazy a počtech HIV pozitivních lidí v celé dospělé (15+) populaci světa. Přesto UNAIDS dosud sbírá data o výskytu HIV (procentu HIV pozitivních osob v populaci) pouze za věkovou kategorii 15–49 let. Ani základní ukazatele používané pro sledování pokroku v boji proti HIV, například dostupnost dobrovolného poradenství a testování, sexuální chování a používání kondomů, neberou v úvahu lidi starší než 50 let. Důsledkem tohoto úzkého vymezení cílové věkové skupiny je přetrvávající mýtus, že senioři nejsou sexuálně aktivní, a skutečnost, že zlepšení dostupnosti kondomů a dalších prostředků prevence, včetně testování, pro lidi starší než 49 není považováno za prioritu. Vlády a neziskové organizace nutně potřebují ukazatele zdravotního stavu obyvatel, jejich tělesné a duševní pohody, příjmů a poskytované podpory k tomu, aby mohly účinně reagovat na důsledky epidemie HIV a AIDS. Máme-li získat ucelenou představu o jejích dopadech na národní a mezinárodní úrovni, je třeba sbírat data o všech postižených a třídit je podle věku, pohlaví a sociálně-ekonomického postavení – zvláště pokud jde o oblasti, kde je výskyt HIV a AIDS vysoký. K dispozici, i když v omezeném rozsahu, jsou také data o tom, kdo pečuje o osoby nakažené HIV a nemocné AIDS nebo osiřelé a ohrožené děti, a o tom, jakou podporu pečovatelé potřebují a jaké se jim dostává. Několik studií provedených v různých afrických zemí sice poskytuje určitý obrázek o tom, kde sirotci žijí a kdo se o ně stará, málokdy však obsahují úplné informace o složení domácností.
Pečovatelé jsou většinou sami HIV pozitivní, takže chápou, že lidé jako já mohou mít strach a cítit se osamělí. Radí mi a dodávají mi optimismus, který tolik potřebuji.“
Protože senioři jsou v tak velké míře opomíjeni při monitorování a zpracovávání zpráv o problematice HIV/ AIDS, dosud většinou nejsou známy následující podrobnosti: • procento HIV pozitivních osob starých 50 a více let v jednotlivých zemích, • dostupnost dobrovolného poradenství a testování pro osoby starší než 50 let, • sexuální chování a používání kondomů ve věkových skupinách nad 50 let, • počet domácností, v nichž chybí střední generace a společně v nich žijí prarodiče a vnoučata,
Kate Holt/HelpAge
• ekonomická situace takovýchto domácností, věk a pohlaví osob, které stojí v jejich čele, • počet domácností, kde pouze jedna dospělá osoba nebo malý počet dospělých pečuje o velký počet osob závislých (nezletilých dětí), • procento domácností, jejichž hlavou je osoba seniorského věku, v nichž senioři pečují o své blízké nakažené HIV a nemocné AIDS a o osiřelé a ohrožené děti. 5
Politické závazky Řada mezinárodních strategií řešení problému HIV se sice vztahuje na seniory, jen málokteré politické závazky, které z nich vyplývají, jsou však naplňovány. Klíčové závazky jsou definovány v následujících dokumentech:
AIDS a dosažení rovnováhy mezi prevencí, péčí, léčbou a dalšími formami podpory, měl by se zabývat dalšími ohroženými skupinami, jako jsou narkomani, kteří si aplikují drogy nitrožilně, vězňové, senioři a lidé s postižením, a problémy stigmatizace a diskriminace.
Deklarace OSN o boji proti HIV/AIDS z roku 2001
Vyzývá státy k tvorbě a realizaci strategií odrážejících zásadně důležitou úlohu, kterou při zmírňování důsledků HIV/AIDS často hraje domácí a komunitní péče, jež je alternativou ústavní péče o osiřelé a ohrožené děti, beroucích v úvahu věkovou dimenzi a skutečnost, že osiřelé děti a senioři, kteří o ně mnohdy pečují, potřebují sociální ochranu.
V této deklaraci Organizace spojených národů potvrzuje význam úlohy seniorů a zavazuje se přijmout a uzpůsobit strategie hospodářského a sociálního rozvoje tak, aby uspokojovaly specifické potřeby pečovatelů seniorského věku. Také následná Politická deklarace o problematice HIV/AIDS z roku 2006 oceňuje nepostradatelnou roli seniorů v péči o sirotky a ohrožené děti a zavazuje mezinárodní společenství, aby do roku 2010 zajistilo všeobecnou dostupnost prostředků prevence, pečovatelských, léčebných a podpůrných služeb. Navzdory těmto závazkům a ocenění úlohy seniorů ukazatele používané ke sledování pokroku při realizace těchto deklarací opomíjejí osoby starší než 50 let. Rozvojové cíle tisíciletí Cílem č. 6 je do roku 2015 zastavit a zvrátit vzestupný trend výskytu HIV/AIDS a do roku 2010 zajistit všeobecnou dostupnost léčby. Pokud ho však má být dosaženo, je nutné rychle zesílit prevenci. Organizace HelpAge International neví o žádných mezinárodních, regionálních nebo národních preventivních strategiích, které se výslovně zaměřují na seniory. Ani v programu UNAIDS nejsou senioři na seznamu hlavních cílových skupin intenzifikace preventivních opatření. Pokud jde o prevenci, Cíl 6 je zaměřen na věkovou skupinu 15–24 let. Data o dostupnosti léčby jsou jen zřídkakdy shromažďována a tříděna podle věku – zejména v případě osob nad 50 let – a nadále tedy není jasné, nakolik k ní mají přístup senioři. Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (2002) Tato globální dohoda se zasazuje o naplnění všech lidských práv a základních svobod seniorů ve všech zemích. Vyzývá státy, aby pečlivěji posuzovaly dopady epidemie HIV a AIDS na zdravotní stav seniorů, kteří jsou sami nakaženi nebo jsou touto epidemií jinak zasaženi, poskytovaly jim dostatečné informace, školily je v pečovatelských dovednostech, zajistily jim lékařskou péči a sociální podporu, a patřičně ocenily jejich společenský přínos coby pečovatelů. Tyto výzvy však nejsou podpořeny jinými cíli a závazky OSN v oblasti boje proti HIV/AIDS a nepromítají se do systémů monitorování a sběru dat . Evropský akční program boje proti HIV/AIDS, malárii a tuberkulóze, pokrývající všechny rozvojové země Tento program podněcuje politický dialog v rámci i mimo rámec Evropské unie o stěžejních otázkách vůdcovství a řízení. Konstatuje, že tento dialog by se měl soustředit na potřebu komplexní strategie řešení problematiky HIV/
6
Svůj příběh vypráví Nokwazi z Jižní Afriky (věk 62 let): „Sedm z mých vnoučat žije se mnou, protože jejich rodiče – mé děti – zemřely. Všechny se nakazily HIV. Starám se i o svého nemocného syna. Byl jsem velmi smutný, když se zjistilo, že je HIV pozitivní, protože pro mne byl velkou oporou. Dostávám od státu důchod, který utratím za daně a potraviny. Muthande Society for the Aged (společnost zabývající se problematikou seniorů v Durbanu) mi také pomáhá při podávání žádostí o podporu a osvobození mých vnoučat od školného, takže mohou nadále chodit do školy. Největší starost mi dělá, že všichni na mně závisí – mám strach, co si počnou, až zemřu.“
Dostávám od státu důchod takže na mne moje rodina spoléhá.
Doporučení
Doporučení pro EU a vlády členských zemí HelpAge vyzývá EU a její členské státy, aby: 1. Vytvořily akční plány pro účely rozvojové spolupráce EU a bilaterálních dárců, které uznají zásadní úlohu, již senioři hrají v boji proti HIV/AIDS, a poskytnou jim potřebnou podporu. 2. Pracovaly v partnerství s africkými vládami a občanskou společností na tvorbě národních strategií boje proti HIV/AIDS, které budou brát v úvahu potřeby seniorů, a zlepšení praktické podpory seniorů, včetně těch, kteří plní role pečovatelů. 3. Uvědomily si závažnost problému sociálního vyloučení a diskriminace seniorů postižených HIV a AIDS a řešily ho v souladu se závazkem definovaným v Evropském konsensu o rozvoji z roku 2005. 4. Pomáhaly delegacím zemí EU lépe pochopit dopady pandemie HIV na seniory a jejich úlohu v boji proti ní, a věnovaly tomuto problému větší pozornost při tvorbě národních strategií. 5. Zdokonalily mechanismy pomoci s účelem zajistit předvídatelnost dlouhodobého financování.
6. Povzbuzovaly národní vlády, aby investovaly do systémů sociální ochrany seniorů postižených HIV/AIDS a osob, které na nich závisí. 7. Využily svého vlivu v UNAIDS a Valném shromáždění OSN a zasazovaly se o to, aby dopadům pandemie HIV/ AIDS na seniory a klíčové úloze seniorů v boji proti ní byla přikládána větší váha. Zejména je potřeba, – aby monitorování výskytu HIV a AIDS zahrnovalo všechny věkové kategorie, nikoliv jen osoby mladší než 50 let, a aby všechna data o HIV a AIDS byla alespoň v desetiletých intervalech tříděna podle pohlaví, – aby ukazatele doporučované pro zpracovávání národních zpráv o boji proti HIV/AIDS (prevenci, péči o postižené a jejich léčby) neopomíjely seniory, – aby se výzkum HIV/AIDS zabýval speciálně interakcemi mezi věkem a HIV.
Doporučení pro africké vlády a občanskou společnost HelpAge vyzývá africké vlády a občanskou společnost, aby: 1. Zvyšovaly povědomí veřejnosti o hodnotě, společenském přínosu a právech pečovatelů seniorského věku. 2. Shromažďovaly o nich ucelenější data, zajistily důkladnější analýzu a přispěly k lepšímu pochopení jejich role, aby se jim tak mohlo dostat větší podpory. 3. Zlepšily dostupnost stávajících služeb a pomáhaly seniorům uplatnit svá práva. 4. Vytvářely strategie a programy domácí péče, včetně standardů pečovatelských služeb, s ohledem na specifické ekonomické, zdravotní a psychosociální potřeby pečovatelů seniorského věku.
Leila Amanpour/HelpAge
HelpAge vyzývá k podstatné změně přístupu k boji proti HIV/AIDS. Aby byl účinný, je třeba, aby přijímaná opatření neopomíjela seniory a pomáhala jim. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když osoby starší než 50 let budou zahrnuty do preventivních, pečovatelských a podpůrných programů a bude se jim dostávat sociální ochrany. Senioři musí též být zapojeni do tvorby těchto programů zapojeni ve všech fázích, od koncepční po vyhodnocovací, na mezinárodní, národní a místní úrovni.
7
Když senioři pečují o druhé, sami potřebují pomoc
1. AIDS epidemic update, UNAIDS and WHO, December 2007 2. Report on the global AIDS epidemic, New York, UNAIDS, 2006 3. UNAIDS, 2006 4. Kenya AIDS Indicator Survey, National AIDS and STI Control Programme, Ministry of Health, Kenya, 2007 5. AIDS epidemic update, UNAIDS and WHO, December 2005 6. Baseline information from Africa regional HIV and AIDS project, London, HelpAge International, 2006 7. The state of the world’s children: the double dividend of gender equality, Geneva, UNICEF, 2007 8. UNICEF, 2007 9. HelpAge International, 2006 10. Stronger together, London, HelpAge International, 2007
HelpAge International pomáhá seniorům uplatňovat svá práva, čelit diskriminaci a překonávat chudobu, aby mohli žít důstojně, v bezpečí, aktivně a zdravě. HelpAge International, PO Box 32832 London N1 9ZN, UK Tel +44 (0)20 7278 7778 Fax +44 (0)20 7713 7993
[email protected]
www.helpage.org
11. Intensifying HIV prevention, New York, UNAIDS, 2005 12. Mubisi M, ‘Addressing barriers to voluntary counselling and testing for HIV among older persons in Kenya’, Older People and HIV/AIDS in Africa 2, Nairobi, HelpAge International, February 2008 13. Counting carers: how to improve data collection and information on households affected by AIDS and reduce the poverty of carers, people living with HIV and vulnerable children, London, HelpAge International, 2006 14. Kakwani N and Subbarao K, Ageing and poverty in Africa and the role of social pensions, United Nations Development Programme and World Bank, 2005 15. Barrientos A and Lloyd-Sherlock P, Non-contributory pensions and poverty prevention: a comparative study of Brazil and South Africa, London, HelpAge International and Institute of Development and Policy Management, 2003
Copyright © December 2008 HelpAge International Written by Rachel Albone and Emma Cain Edited by Eleanor Stanley and Celia Till Design by TRUE www.truedesign.co.uk Jakákoli část této publikace může být kopírována pouze za neziskovým účelem pokud není uvedeno jinak. Prosím uveďte jako zdroj HelpAge International a zašlete nám kopii otištěného článku nebo webové spojení. Překlad z anglického originálu ŽIVOT 90, o.s. (www.zivot90.cz)
ISBN 1 872590 34 9 Tato publikace byla vytvořena s pomocí Evropské unie. Za její obsah plně zodpovídá HelpAge International a v žádném ji nelze považovat za vyjádření názorů Evropské unie.
