Hygienická stanice hl. m. Prahy
HIV a AIDS Informační příručka pro prevenci HIV/AIDS a pro propagaci testování na HIV
Obsah:
Co je to HIV a AIDS ............................................................................................................................... 1 Podstata onemocnění............................................................................................................................... 1 Historie onemocnění................................................................................................................................ 1 Výskyt onemocnění................................................................................................................................. 2 Situace v ČR a v hl. m. Praze .................................................................................................................. 4 Průběh onemocnění ............................................................................................................................... 13 Kde se virus HIV vyskytuje .................................................................................................................. 14 Možnosti přenosu infekce HIV ............................................................................................................. 14 Rizikové chování................................................................................................................................... 15 Inkubační doba ...................................................................................................................................... 16 Období nakažlivosti............................................................................................................................... 16 Možnosti zjištění infekce HIV .............................................................................................................. 16 Kde si nechat udělat test na HIV ........................................................................................................... 18 Epidemiologická opatření...................................................................................................................... 18 Poradny, odběrová místa a telefonní linky pomoci:.............................................................................. 18 Prevence AIDS ...................................................................................................................................... 19 Světový den boje proti AIDS ................................................................................................................ 20 Literatura: .............................................................................................................................................. 20
Onemocnění AIDS za posledních 25 let od doby, kdy byl hlášen první případ, změnilo svět. Od té doby si AIDS vyžádal 25 milionů lidských životů, virem HIV bylo infikováno dalších 40 milionů osob. Onemocnění se celosvětově stalo hlavní příčinou úmrtí mužů i žen ve věku 15 až 59 let. AIDS se stal největší hrozbou současnosti.
Co je to HIV a AIDS AIDS je zkratka pro Acquired Immuno-deficiency Syndrom (= syndrom získaného selhání imunity), což znamená selhání obranyschopnosti organismu. Toto selhání představuje podstatu onemocnění. Vzniklé snížení obranyschopnosti je důsledkem infekce organismu virem HIV (tj. Human Immunodeficiency Virus = virus selhání lidské imunity).
Podstata onemocnění Virus HIV způsobuje ztrátu obranyschopnosti u člověka. V organismu virus napadá zejména skupinu bílých krvinek zvanou T lymfocyty, v nichž se množí, později krvinky zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Virus je složen z bílkovinného pouzdra, které obsahuje krátký úsek genetického kódu. Pokyny uvnitř kódu viru jsou však pro organismus zhoubné. Namísto přirozeného množení buněk nutí virus HIV napadenou buňku T lymfocytů produkovat nové viry. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které mají významnou úlohu při obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a dochází k rozvoji onemocnění AIDS. Viru HIV může trvat až několik let, než zničí imunitní systém člověka natolik, že člověk onemocní. Do té doby se postižený může cítit zdráv a nemusí ani vědět, že je nakažen a nebezpečný jako zdroj nákazy pro své okolí.
HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší složením povrchových struktur. Oba typy mají odlišný geografický výskyt, patogenitu, klinický obraz i epidemiologické vlastnosti. V Evropě, Americe a Asii se vyskytuje převážně typ HIV-1. Výskyt typu HIV-2 je zejména na západním pobřeží Afriky. HIV-1 má celou řadu subtypů a snadno podléhá mutacím. Právě proto je tak obtížné vytvořit účinnou vakcínu.
Historie onemocnění V průběhu 80. let se množily v Kalifornii a v New Yorku hlášení o výskytu intersticiálních pneumonií, vyvolaných parazitem Pneumocystis carinii a hlášení o výskytu Kaposiho syndromu a generalizovaných kandidóz. Tato onemocnění měla hromadný charakter a vyskytovala se téměř výhradně u téměř zdravých mladých homosexuálů a narkomanů. A tak již v roce 1981 bylo v odborné literatuře popsáno nové onemocnění člověka, jehož podstata spočívala v selhání buněčné imunity a proto bylo nazváno syndrom získaného selhání imunity – AIDS. Prudce stoupající počet onemocnění, jejich časová a místní souvislost i další epidemiologické údaje svědčily již od začátku o infekční etiologii. Poté následovalo tzv. období objevů. Identifikace nového viru HIV (Human Immunodeficiency Virus) byla provedena až v květnu 1983. V roce 1984 a dalších i objasnění způsobu jeho přenosu. Toto období vrcholilo Mezinárodní konferencí o AIDS v Atlantě v roce 1985. Od roku 1986 začalo třetí období široké mobilizace vědecko technických prostředků a zdravotnických služeb v boji proti tomuto onemocnění. 1
Bylo postupně vytvořeno několik teorií o rizikových skupinách a způsobech přenosu tohoto onemocnění. Daly se označit jako skupiny čtyř „H“ . Jako první “H” byli označováni “homosexuálové”. Druhou rizikovou skupinou a tedy druhým “H” se stali “Haiťané”.Vlna přistěhovalectví z Haiti do Spojených států amerických v začátku 80. let přivedla do USA osoby, které sice jakékoliv homosexuální praktiky popírali, ale dobře se vědělo, že “na Haiti se jezdí za levným sexem”. Mezi infikovanými Haiťany se vyskytovaly i ženy, takže zjištěný syndrom se přestal vyskytovat výlučně u mužů. K prvnímu ohnisku epidemie nové nemoci, které bylo mezi homosexuály v Kalifornii, se přidalo ohnisko druhé, tentokrát na východním pobřeží USA ve státě Florida. Třetím “H” se stali “heroinisté” a uživatelé jiných injekčně aplikovaných drog a jejich “heroinové děti”. Byl potvrzen přenos infekčního agens z matky na dítě. Tehdy se dalším ohniskem epidemie nové nemoci stal New York a jeho okolí. Později Americká centra pro kontrolu nemocí získala informaci o muži s poruchou krvetvorby (hemofilií), který zemřel rovněž na zmíněný vzácný zápal plic a následně byla potvrzena možnost přenosu neznámého agens krevní cestou. Čtvrtou rizikovou skupinou - čtvrtým “H” se stali “hemofilici”. Současně však bylo u injekčních uživatelů drog i u hemofiliků zjištěno, že infikovány jsou i jejich sexuální partnerky. Nový “H” tak bylo možné označit “heterosexuální kontakty”. Tím se riziko AIDS, který se zdál být doménou tzv. “rizikových skupin”, rozšířilo na celé lidstvo.
Výskyt onemocnění (zdroj: zpráva „UNAIDS/WHO AIDS Epidemic Update: December 2006“) Výskyt onemocnění je celosvětový, jedná se o pandemii. AIDS je nadále na vzestupu, počet infikovaných i nemocných na celém světě roste. Jak v závěru roku 2006 v Ženevě zveřejnil Společný program OSN pro AIDS (UNAIDS) a Světová zdravotnická organizace (WHO) je HIV pozitivních lidí nyní na světě 39,5 milionu. Z toho 2,3 milionu jsou děti mladší 15 let. V roce 2006 bylo nově infikováno 4,3 milionu osob, 65 % z nich ve státech subsaharské Afriky. Nejvýrazněji se epidemie šíří ve Východní Evropě a Střední Asii, kde ve srovnání s rokem 2004 došlo k více než sedmdesátiprocentnímu nárůstu počtu nově infikovaných HIV. Počet obětí AIDS za rok 2006 dosáhl téměř 3 milionů. To jsou hlavní data ze zprávy „AIDS Epidemic Update 2006“. Nejvyšší výskyt je v současné době na africkém a nověji i na asijském kontinentu. Zejména v jihovýchodní Asii probíhá explozivní epidemie HIV/AIDS, v níž převládají jiné subtypy HIV-1 než na americkém a evropském kontinentu. Zdá se, že některé z těchto subtypů se snadněji šiří heterosexuálním pohlavním stykem a v této souvislosti se uvažuje i o možnosti vzniku nové vlny epidemie HIV/AIDS v Evropě a na americkém kontinentu, kde se podle dosavadních údajů epidemie HIV/AIDS do určité míry stabilizovala. Infekce typem HIV-2 zůstává lokalizována na západním pobřeží Afriky, v Evropě a na americkém kontinentu nemá prakticky žádný význam. Západní a Střední Evropa V regionu Západní a Střední Evropy přispívá k růstu počtu HIV pozitivních také fakt, že antiretrovirální léčba prodlužuje život infikovaným a nemocným AIDS. Počet HIV pozitivních lidí je nyní 750 tisíc. V západní části Evropy je hlavním způsobem přenosu heterosexuální styk (56 % případů), přibližně jedna třetina připadá na homosexuální sex. Tři čtvrtiny případů infekce mezi heterosexuálními partnery připadají na imigranty. UNAIDS upozorňuje, že prevence, léčba a péče musí být uzpůsobeny tak, aby se dostaly i k této skupině lidí. Ve srovnání se zbytkem kontinentu je rozsah epidemie ve Střední Evropě malý. Pouze ve několika zemích došlo v průběhu roku k nárůstu nových případů HIV o více než 100 osob (Polsko, Turecko, Rumunsko, Srbsko a Černá hora a Maďarsko). V České republice je podle této zprávy hlavním způsobem přenosu nechráněný sex mezi homosexuály.
2
Subsaharská Afrika Tato oblast je hlavním postiženým regionem na světě. Žijí zde dvě třetiny všech HIV pozitivních osob. Jen letos přibylo 2,8 milionu nových případů HIV. V subsaharské oblasti zemřely na následky AIDS v roce 2006 více než dva miliony lidí, což je více než 70 % všech případů úmrtí ve světě v souvislosti s AIDS. U žen v této oblasti je mnohem větší pravděpodobnost nákazy HIV než u mužů. Zároveň jsou ve většině případů těmi, kdo se starají o nemocné a infikované. Situace v dostupnosti antiretrovirální léčby se sice zlepšila. Potřeby jsou ale stále mnohem vyšší. Pro více než tři čtvrtiny ze zhruba 4,6 milionu těch, kteří tuto léčbu potřebují, zůstává antiretrovirální léčba nedostupná. Nejhorší situace je na jihu regionu. V jižní Africe žije 32 % HIV pozitivních celého světa. Na tuto oblast připadá téměř 35 % všech úmrtí následkem AIDS. Nejvyšší míra výskytu HIV/AIDS na světě je ve Svazijsku, kde je infikováno 33,4 % populace. Podobně kritická situace je v Botswaně, Lesothu a Namibii, kde je prevalence 20 – 24 %. Zatím jediný pokles epidemie v regionu byl zaznamenán v Zimbabwe, ale není jistota o spolehlivosti dat. Nicméně v Zimbabwe lze pozorovat změny v sexuálním chování i zvýšené používání kondomů. Východní Evropa a Střední Asie Epidemie AIDS se ve Východní Evropě a Střední Asii šíří nejrychleji ze všech regionů. Za poslední dva roky došlo k více než 70% počtu HIV pozitivních. Těch je přibližně 1,7 milionu, tedy dvacetkrát více než před necelými deseti lety. Nejrychleji se epidemie šíří na Ukrajině, která vykazuje nejvyšší míru výskytu v regionu (1,5 %). To představuje téměř 370 tisíc HIV pozitivních lidí. V Rusku zaznamenali v roce 2005 více než 35 tisíc nových případů HIV. Celkový počet dosud infikovaných dosáhl téměř 350 tisíc. Toto číslo ale odráží jen ty, kteří byli testováni. Skutečný odhad je podle UNAIDS mnohem vyšší (až 940 tisíc ke konci roku 2005). Většina z nich jsou mladí ve věku 15 - 30 let. V Rusku a na Ukrajině žije přibližně 90 % všech HIV pozitivních osob ve sledované oblasti. Hlavním způsobem přenosu je používání nesterilních jehel při injekčním používání drog. Severní Amerika Podobně jako v Západní Evropě, také v Severní Americe pokračuje mírný růst počtu HIV pozitivních osob - mimo jiné i zásluhou toho, že antiretrovirální terapie prodlužuje infikovaným život. V USA i v Kanadě se HIV/AIDS výrazně více vyskytuje u etnických minorit a původního obyvatelstva. Nejčastějším způsobem přenosu HIV je nechráněný sex mezi homosexuály. Podle údajů UNAIDS je v USA 1,2 milionu HIV pozitivních, v Kanadě 58 tisíc. Asie V Asii žije přibližně 8,6 milionu HIV pozitivních lidí. Během posledních dvanácti měsíců se virem HIV infikoval téměř jeden milion lidí, více než 600 tisíc ve stejném období na následky AIDS zemřelo. Počet lidí, kteří podstupují antiretrovirální léčbu se od roku 2003 téměř ztrojnásobil a dosahuje přibližně 16 % těch, kteří ji potřebují. V Číně žije přibližně 650 tisíc HIV pozitivních. Epidemie postupně přechází od rizikových skupin také do obecné populace, roste počet infikovaných žen. Latinská Amerika Situace je poměrně stabilní. Během posledních 12 měsíců přibylo celkem 140 tisíc HIV pozitivních osob, 65 tisíc lidí na následky AIDS zemřelo. Celkový počet infikovaných virem HIV se odhaduje na 1,7 milionu lidí, z nich přibližně dvě třetiny žijí ve čtyřech největších zemích kontinentu: v Argentině, Brazílii, Kolumbii a Mexiku. Nejvyšší míra výskytu je ale v malých zemích Střední Ameriky, Hondurasu a Belize (1,5 % - 2,5 %).
3
Karibik Téměř tři čtvrtiny z celkového počtu 250 tisíc HIV pozitivních žijí v Dominikánské republice a na Haiti. Ve většině států regionu je vysoká prevalence HIV/AIDS (1 – 2 %). Pouze Kuba vykazuje výskyt epidemie nižší než 0,1 %. V roce 2006 bylo v regionu infikováno přibližně 27 tisíc lidí. Blízký východ a severní Afrika V roce 2006 se HIV infikovalo přibližně 68 tisíc lidí, celkový počet HIV pozitivních je odhadován na 460 tisíc. Na následky AIDS zemřelo v posledním roce 36 tisíc lidí. Většina infikovaných jsou muži, počet HIV pozitivních žen však roste. Nedostatečný systém kontroly v mnoha zemích neumožňuje dostatečnou analýzu vývoje epidemie u vysoce rizikových skupin, zejména homosexuálů, prostitutek a injekčních uživatelů drog. Oceánie V regionu zaznamenali v posledním roce více než 7 tisíc nových případů HIV. Celkový počet HIV pozitivních je nyní více než 80 tisíc lidí. Tři čtvrtiny z nich žijí v Papui Nové Guinei, kde se situace závažně zhoršuje. V Austrálii bylo nově infikováno téměř tisíc lidí, hlavním způsobem přenosu je nechráněný sex mezi homosexuály.
Celková data o HIV/AIDS (prosinec 2006) HIV pozitivní osoby Celkový počet: 39,5 milionu (průměr z odhadovaných 34,1 – 47,1 milionu) Dospělí:
37,2 milionu (32,1 – 44,5 milionu)
Ženy:
17, 7 milionu (15,1 – 20,9 milionu)
Děti mladší 15 let:
2,3 milionu (1,7 – 3,5 milionu)
Počet nově infikovaných Celkem:
4,3 milionu (3,6 – 6,6 milionu)
Dospělí:
3,8 milionu (3,2 – 5,7 milionu)
Děti mladší 15 let:
530 000 (410 000 – 660 000)
Počet zemřelých na následky AIDS Celkem:
2,9 milionu (2,5 – 3,5 milionu)
Dospělí:
2,6 milionu (2,2 – 3 miliony)
Děti mladší 15 let:
380 000 (290 000 – 500 000)
Situace v ČR a v hl. m. Praze Naše informace o této nákaze, podobně jako v dalších zemích střední a východní Evropy, byly v té době velmi omezené. Přes všechny potíže se podařilo, že již v roce 1984 Ministerstvo zdravotnictví realizovalo v souladu s doporučením SZO první kroky směřující k diagnostice, hlášení a prevenci tohoto onemocnění v ČR. Byl jmenován poradní sbor při MZ, jehož úkolem bylo předkládat hlavnímu hygienikovi návrhy na organizaci a řízení protiepidemických opatření, a v roce 1985 byla v tehdejším Institutu hygieny a epidemiologie (IHE) zřízena Národní referenční laboratoř (NRL) pro AIDS. První laboratorně ověřený případ na území ČSSR byl diagnostikován v roce 1985 a byly řešeny další administrativně organizační problémy týkající se hlášení, evidence a event. protiepidemických opatření. 4
Poté byly zjištěny případy HIV pozitivity u hemofiliků. V průběhu roku 1986 narůstal počet HIV pozitivních případů u homosexuálů a zahraničních studentů především z Afriky. První případy klinicky potvrzeného plně rozvinutého AIDS byly hlášeny v roce 1986. Ke dni 31.12.2006 bylo v ČR evidováno 920 HIV pozitivních osob. Z toho bylo 41 případů u injekčních uživatelů drog a 13 u injekčních uživatelů drog s homo-/bisexuálním chováním. Koncem roku bylo v ČR evidováno celkem 208 případů rozvinutého AIDS. V Praze bylo evidováno k tomuto datu celkem 463 HIV pozitivních osob, z nich 108 bylo ve stadiu AIDS. Znamená to, že na 1 000 000 obyvatel v ČR připadalo 89,9 HIV pozitivních osob, z toho 20,3 osob s rozvinutým AIDS. V Praze je situace výrazně horší – na 1 000 000 obyvatel připadalo dokonce 394,5 HIV pozitivních osob, z toho osob s rozvinutým AIDS bylo 91,8. Zjištěné případy HIV pozitivní a případy AIDS v ČR a v Praze za období 1985 - 2006 HIV + Rok
kumulativní počet v ČR 208
z toho v Praze 135
1995
248
1996
Z toho AIDS
64,9
kumulativní počet v ČR 58
z toho v Praze 39
161
64,9
71
48
67,6
277
186
67,1
90
62
68,9
1997
361
215
59,6
110
71
64,5
1998
392
233
59,4
118
76
64,4
1999
442
249
56,3
134
80
59,7
2000
500
279
55,8
148
85
57,4
2001
522
300
57,5
155
88
56,8
2002
572
324
56,6
163
91
55,8
2003
662
351
53,0
171
94
55,0
2004
737
381
51,7
184
100
54,3
2005
827
420
50,8
195
103
52,8
2006
920
463
50,3
208
108
51,9
do r. 1994
tj. %
tj. % 67,2
Pozn.: Kromě těchto občanů ČR bylo zjištěno v letech 1985 – 2006 celkem 252 cizinců HIV pozitivních, z nich 14 má AIDS. Zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS v SZÚ Z uvedených dat lze konstatovat, že z Prahy byla hlášena nadpoloviční většina všech HIV pozitivních osob, i když se jejich podíl každoročně snižoval. Totéž platí i pro porovnání ČR a Prahy v počtu osob s rozvinutým AIDS, i když podíl pražských případů je vyšší. Tato čísla dokládají závažnost velkoměstské aglomerace pro šíření tohoto onemocnění, neboť všech zbývajících 13 krajů ČR má dohromady méně postižených osob, nežli Praha. Údaje o místu bydliště se týkají doby prvního HIV pozitivního testu a nemusejí tedy nutně odpovídat současnému stavu. Je možné, že se v Praze pohybují i HIV pozitivní zachycení v jiných krajích ČR a naopak, že někteří zde identifikovaní jedinci již v Praze nebydlí.
5
Zjištěné případy HIV pozitivní v ČR a v Praze kumulativně za období 1985 - 2006 1000
počet případů
800 600 400 200 0 do r. 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1994
ČR
P raha
Zjištěné případy onemocnění AIDS v ČR a v Praze kumulativně za období 1985 - 2006 250
počet případů
200 150 100 50 0 do r. 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1994
ČR
P raha
Celkem bylo k 30.6.2007 evidováno mezi HIV pozitivními osobami s bydlištěm v Praze 420 mužů (tj. 85,2 %) a 73 žen (tj. 14,8 %). Poměr nově zjištěných HIV pozitivních mužů a žen se každoročně mění. V následující tabulce jsou uvedeny osoby, které v době diagnózy HIV měly či uvedly bydliště v Praze, a to v klasifikaci dle roku záchytu a pohlaví. Jde o údaje za období od 1.10.1985 do 31.12.2006.
6
HIV pozitivní osoby s bydlištěm v době zjištění HIV pozitivity na území hl. m. Prahy (k 30.6.2007) Muži
Ženy
Rok diagnózy HIV +
počet
%
počet
%
1985
2
100
*
*
2
1986
11
91,7
1
8,3
12
1987
23
95,8
1
4,2
24
1988
21
91,3
2
8,7
23
1989
2
66,7
1
33,3
3
1990
9
90,0
1
10,0
10
1991
10
90,9
1
9,1
11
1992
10
83,3
2
16,7
12
1993
10
62,5
6
37,5
16
1994
16
72,7
6
27,3
22
1995
20
76,9
6
23,1
26
1996
23
92,0
2
8,0
25
1997
22
75,9
7
24,1
29
1998
16
88,9
2
11,1
18
1999
15
93,8
1
6,3
16
2000
24
80,0
6
20,0
30
2001
18
85,7
3
14,3
21
2002
19
79,2
5
20,8
24
2003
22
81,5
5
18,5
27
2004
25
83,3
5
16,7
30
2005
37
94,9
2
5,1
39
2006
39
90,7
4
9,3
43
k 30.6.2007
26
86,7
4
13,3
30
Celkem
420
85,2
73
14,8
493
Celkem
Zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS v SZÚ
7
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 19 85 19 86 19 87 19 88 19 89 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 30 20 .6 0 6 .2 00 7
počet případů
HIV pozitivní s bydlištěm v době zjištění HIV pozitivity na území hl. m. Prahy podle pohlaví
Muži
Ženy
Jednotlivé případy jsou v následující tabulce uvedeny ve věkových kategoriích podle věku v době první diagnózy HIV pozitivity. Průměrný věk mužů byl 33,3 roku, žen 29,1 roku.
HIV pozitivní osoby v hl. m. Praze podle věku v době první diagnózy HIV pozitivity (k 30.6.2007) Rok diagnózy HIV +
Muži
Ženy
počet
%
počet
%
počet
% ze všech
0–4
2
66,7
1
33,3
3
0,6
5–9
1
100
*
*
1
0,2
10 – 14
4
100
*
*
4
0,8
15 – 19
14
56,0
11
44,0
25
5,1
20 – 24
60
75,9
19
24,1
79
16,0
25 – 29
90
84,9
16
15,1
106
21,5
30 – 34
91
91,0
9
9,0
100
20,3
35 – 39
61
91,0
6
9,0
67
13,6
40 – 44
40
90,9
4
9,1
44
8,9
45 – 49
35
92,1
3
7,9
38
7,7
50 – 54
10
83,3
2
16,7
12
2,4
55 – 59
7
87,5
1
12,5
8
1,6
60 +
5
83,3
1
16,7
6
1,2
Celkem
420
85,2
73
14,8
493
100
Zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS v SZÚ 8
Celkem
HIV pozitivní osoby v hl. m. Praze podle věku v době první diagnózy HIV pozitivity a pohlaví 120
počet případů
100 80 60 40 20
+ 60
–
59
54 55
–
49
věková skupina
50
–
44 45
–
39 40
– 35
–
34
29 30
4
–
–
–2
25
19
20
15
–
14
9 – 10
5
0–
4
0
Muži
Ženy
Mezi HIV pozitivními osobami jsou v Praze nejčastěji zastoupeny věkové skupiny 25 – 29 let (21,5 % ze všech HIV pozitivních) a 30 – 34 let (20,3 % ze všech HIV pozitivních), směrem ke starším i mladším věkovým skupinám je patrný pokles jejich podílu. Toto postižení věkových skupin je obdobné i u mužů v Praze, kdy nejpostiženější je však věková skupina 30 – 34 let (21,7 %) a podíly mladších věkových skupin jsou u mužů nižší ve srovnání s daty za celou Prahu. Naproti tomu u žen je výrazně nejpostiženější věkovou skupinou skupina 20 – 24 let, která ze všech HIV pozitivních žen tvoří dokonce 26 %. Následují věkové skupiny 25 – 29 let (21,9 %) a 15 – 19 let (15,1 % - zatímco muži této věkové skupiny tvoří jen 3,3 % z HIV pozitivních mužů). Je to patrné i ze skutečnosti, že počty HIV pozitivních mezi 15 -19letými muži a ženami jsou nejvyrovnanější a ženy tvoří z postižených v dané věkové skupině dokonce 44 %. I zde – stejně jako mezi injekčními uživateli nejrizikovějších drog, zejména pervitinu – jsou postižené ženy mladší než muži.
Výskyt HIV/AIDS v ČR a v Praze podle způsobu přenosu – srovnání období 1985 – 2006 Praha ČR z matky na dítě 0%
nozokomiální nezjištěný / jiný 0% 5% příjemci krve a krevních přípravků 2%
příjemci krve a krevních přípravků 2% homo/bisexuální 54%
hemofilici 2%
heterosexuální 32% injekční uživatel drog 4%
injekční uživatel drog + homo/bisexuál 1%
z matky na dítě 1%
nozokomiální 0%
homo/bisexuální 62%
hemofilici 2%
heterosexuální 23% injekční uživatel drog 3%
nezjištěný / jiný 5%
injekční uživatel drog + homo-/bisexuál 2%
9
Sledování pravděpodobného přenosu HIV ukazuje také na rozdíly mezi daty za hl. m. Prahu a za ČR. Při porovnání způsobu přenosu infekce u HIV pozitivních osob v letech 1985 – 2006 v ČR a v Praze je patrný v pražských datech výrazně vyšší podíl homo-/bisexuálních přenosů (téměř o 10 %), naopak nižší je podíl přenosů heterosexuálních (téměř o 9 %). V jednotlivých kategoriích podle způsobu přenosu je v Praze 78,6 % případů u příjemců krve a krevních přípravků, 75 % případů HIV pozitivity u přenosu z matky na dítě, 59,4 % případů homo-/bisexuálních přenosů a 53,8 % u injekčních uživatelů drog současně praktikujících homo-/bisexuální styk. V ostatních skupinách tvoří případy z Prahy méně než polovinu, přesto výrazně převyšují podíly jednotlivých krajů v ČR. Výskyt HIV/AIDS v ČR podle způsobu přenosu – srovnání kumulativních počtů 1985 – 2006 v ČR a Praze ČR
kategorie přenosu
Praha
počet
%
počet
%
tj. % v kategorii
homo- /bisexuální injekční uživatel drog + homo-/bisexuál injekční uživatel drog
488
53,0
290
62,5
59,4
13
1,4
7
1,5
53,8
41
4,5
16
3,4
39,0
heterosexuální
293
31,8
107
23,1
36,5
hemofilici příjemci krve a krevních přípravků z matky na dítě
17
1,8
7
1,5
41,2
14
1,5
11
2,4
78,6
4
0,4
3
0,6
75,0
nozokomiální
2
0,2
*
*
*
nezjištěný / jiný
48
5,2
22
4,7
45,8
celkem
920
100
463
100
50,3
Zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS v SZÚ
Výskyt HIV/AIDS v Praze podle způsobu přenosu podle pohlaví za období 1985 – 2006 ženy muži hemofilici 2% heterosexuální 11%
příjemci krve a krevních přípravků 2%
z matky na dítě 0% nezjištěný / jiný 5%
injekční uživatel drog 4%
injekční uživatel drog + homo/bisexuál 2%
10
z matky na dítě 1%
nezjištěný / jiný 5%
homo/bisexuální 0%
injekční uživatel drog + homo-/bisexuál 0%
příjemci krve a krevních přípravků 4%
injekční uživatel drog 4%
hemofilici 0% homo/bisexuální 74%
heterosexuální 86%
Porovnání pravděpodobného způsobu přenosu viru HIV u mužů a u žen v Praze ukazuje na jednoznačnou převahu heterosexuálního přenosu u žen, kde tato cesta tvoří téměř 85 % ze všech zjištěných případů u HIV pozitivních žen (u mužů pouze 11,2 %). Další způsob přenosu u žen je injekční užívání drog a příjem infikované krve a krevních přípravků (vždy 4,1 %), u 1 ženy (v 1,4 %) se jednalo o přenos z matky na dítě. Škála způsobu přenosu infekce virem HIV je u mužů značně pestřejší, nejčastější je homo-/bisexuální styk ‚téměř 75 % případů); injekční užívání drog (samotné či v kombinaci s homo-/bisexuálním stykem) tvoří 5,5 %. Častým způsobem přenosu je i heterosexuální styk (11,2 %). Přehled způsobu přenosu HIV u osob s bydlištěm na území hl. m. Prahy podle pohlaví (k 30.6.2007) Muži
kategorie přenosu
Ženy
Celkem
počet
%
počet
%
počet
%
homo- /bisexuální injekční uživatel drog + homo-/bisexuál injekční uživatel drog
314
74,8
*
*
314
63,7
7
1,7
*
*
7
1,4
16
3,8
3
4,1
19
3,9
heterosexuální
47
11,2
62
84,9
109
22,1
hemofilici příjemci krve a krevních přípravků z matky na dítě
7
1,7
*
*
7
1,4
8
1,9
3
4,1
11
2,2
2
0,5
1
1,4
3
0,6
nezjištěný / jiný
19
4,5
4
5,5
23
4,7
celkem
420
100
73
100
493
100
Zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS v SZÚ
11
Počty osob s rozvinutým AIDS v hl. m. Praze podle pohlaví (podle roku stanovení diagnózy AIDS) – k 30.6.2007 Muži
Ženy
Rok diagnózy rozvinutého AIDS
počet
%
počet
%
1986
*
*
1
100
1
1987
2
100
*
*
2
1988
4
100
*
*
4
1989
5
100
*
*
5
1990
2
100
*
*
2
1991
2
100
*
*
2
1992
8
100
*
*
8
1993
6
60,0
4
40,0
10
1994
3
60,0
2
40,0
5
1995
9
100
*
*
9
1996
14
100
*
*
14
1997
9
100
*
*
9
1998
4
80,0
1
20,0
5
1999
4
100
*
*
4
2000
4
80,0
1
20,0
5
2001
2
66,7
1
33,3
3
2002
3
100
*
*
3
2003
2
66,7
1
33,3
3
2004
5
83,3
1
16,7
6
2005
2
66,7
1
33,3
3
2006
3
60,0
2
40,0
5
k 30.6.2007
3
100
*
*
3
Celkem
96
86,5
15
13,5
111
Celkem
Zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS v SZÚ Z osob HIV pozitivních, které uvedly v době zjištění HIV pozitivity bydliště v Praze, již dosáhlo ke 30.6.2007 stádia rozvinutého AIDS celkem 111 osob. Z nich tvořili většinu muži (96 osob, tj. 86,5 %), žen bylo 15 (tj. 13,5 %).
Data za Prahu k 30.6.2007 poskytla NRL HIV/AIDS SZÚ.
12
Průběh onemocnění Lidský organismus se po ztrátě obranyschopnosti stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění, která pak významně narušují zdraví a ohrožují život postižené osoby. Za jakou dobu po získání infekce HIV dojde v organismu k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, např. původní úroveň obranyschopnosti, životní styl aj. Infekce HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let. Podle postupu zhoršování imunitních funkcí se mění i hlavní klinické příznaky onemocnění. U zhruba 50 % infikovaných osob dochází během několika týdnů k příznakům primoinfekce, tj. akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem; jindy má obraz infekční mononukleózy, případně neurologické příznaky. V krevním obraze bývá zjištěna leukopenie. Tato primární HIV infekce pravidelně samovolně odezní. Po této fázi vstupuje infikovaný člověk do různě dlouhého období latence. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, často i několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Toto období se nazývá bezpříznakové nosičství viru HIV, ale i v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenášet infekci HIV na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a nejen on sám, ale ani jeho partner, rodina či okolí na něm nic nepozná. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však v organismu dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod 500/mm3. V tomto období nemoc přechází z klinického obrazu asymptomatické HIV infekce do obrazu symptomatické fáze HIV infekce. Pro tuto symptomatickou fázi HIV infekce jsou charakteristické recidivující orofaryngeální kandidózy, kandidové vulvovaginitidy, herpes zooster, adnexitidy, dochází k postupnému zmenšování dříve zduřelých uzlin, z celkových projevů je nápadná únava, horečky, průjmy a hubnutí. Při nástupu tzv. velkých oportunních infekcí, některých nádorů, HIV encefalopatie či kachexie, které jsou důsledkem hlubokého poklesu počtu CD4 lymfocytů, je tato fáze onemocnění řazena již jako stadium rozvinutého AIDS. Mezi onemocnění, které indikují klasifikaci HIV infekce jako rozvinutý AIDS patří podle kritérií SZO např. pneumocystová pneumonie, toxoplazmová encefalitida, plicní kandidóza, herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida, atypická mykobakterióza, Kaposiho sarkom, maligní lymfomy, invazivní karcinom děložního hrdla aj. Některé oportunní infekce se v poslední době daří díky chemoprofylaxi zvládat, místo nich však nastupují nové – často virové. Člověk tedy neumírá na AIDS, ale na důsledky těchto infekcí. Diagnostika HIV/AIDS se opírá především o specifickou mikrobiologickou diagnostiku. Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia pouhé HIV pozitivity může přispět např. reinfekce virem HIV, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečnějšího sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe. Identifikaci onemocnění umožní pouze laboratorní vyšetření na přítomnost viru HIV, při kterém je u testované osoby zjištěn pozitivní nález, tzn. testovaný je „HIV pozitivní“. Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10 - 15 let po infekci (expozici virem HIV).
13
Kde se virus HIV vyskytuje Virus HIV se vyskytuje v krvi, v sekretech pohlavního ústrojí (sperma, vaginální sekrety) a v dalších tělních tekutinách, včetně mateřského mléka.
Možnosti přenosu infekce HIV Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60° C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty, ale i mýdlo. Při zaschnutí virus HIV záhy hyne. Aby došlo k infekci, musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, tzv. infekční dávka. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV: 1. Nechráněným pohlavním stykem Jde o nejčastější cestu přenosu při styku heterosexuálním (dvou jedinců různého pohlaví) i homosexuálním (dvou jedinců stejného pohlaví). Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Důvodem je, že při tomto styku dochází k drobným krvácivým poraněním jemné sliznice konečníku, který obsahuje buňky velmi citlivé k infekci HIV. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Dostatečnou ochranu, ne ale stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně. Riziko nákazy virem HIV je vyšší při současné jiné sexuálně přenosné infekci, oděrkách a poraněních v oblasti pohlavních orgánů. Proto je vhodné používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, ale pouze na bázi vodních roztoků, protože lubrikační prostředky na tukové bázi narušují ochranné vlastnosti latexového kondomu. Ani při orálním sexu (dráždění pohlavních orgánů partnera ústy) nelze možnost nákazy virem HIV vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem, poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Ochranou je použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení kontaktu s pohlavními sekrety u obou partnerů. 2. Krevní cestou a) při injekčním užíváním drog, především při sdílení jehel a stříkaček, ale i roztoku drogy v případě, že některý z uživatelů drog je infikován virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy. b) podáním infikované krve nebo přípravků z ní vyrobených. V současné době je ve vyspělých zemích (včetně ČR) tento přenos prakticky vyloučen, protože všichni dárci krve (v ČR od roku 1987) jsou všichni dárci před každým darováním krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru (tzv. infekční dávka). Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.). 14
3. Přenosem z infikované matky na dítě Přenos infekce na dítě z matky infikované virem HIV je možný, ale dnešní medicína je schopna snížit riziko nákazy jak pro dítě, tak i nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci. Těhotné ženy se proto povinně vyšetřují na HIV protilátky jako součást vyšetření v průběhu těhotenství. Dle současně platné legislativy lze provést test na HIV u gravidní ženy i bez souhlasu, a to s ohledem na zájem nenarozeného dítěte (viz zákon 258/2000 Sb., § 71). HIV pozitivním matkám se v rozvinutých zemích nedoporučuje kojení. Virus HIV se nepřenáší: při běžném mezilidském kontaktu (podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti), společným užíváním nádobí. Zatím nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy. polibkem (sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství; mimo to jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Za ne zcela bezpečný lze ovšem považovat tzv. „francouzský“ polibek, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech. u zubaře, lékaře, v nemocnici (riziko nehrozí, pokud jsou dodrženy hygienické předpisy sterilizace nástrojů apod.). při objímání, mazlení, dráždění pohlavních orgánů rukou partnera či partnerky bez kontaktu s jeho spermatem či s poševním sekretem (např. tzv. „petting“), tyto praktiky lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. kousnutím či bodnutím hmyzem (virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu), ani přes zvířata. návštěvou bazénu, koupaliště, sauny – virus HIV mimo organismus špatně přežívá, pouze krátkodobě. Zvláště citlivý je na teplo (ničí ho teplota 60°C), sucho a vodu.
Rizikové chování Jako rizikové chování se označuje: Nechráněný pohlavní styk, tj. bez použití prezervativu (kondomu) s partnerem o jehož zdravotním stavu si nejsou bezpečné informace, ani o jeho předchozím sexuálním chování. Důvěra je hezká věc, ale prezervativ je bezpečnější! Časté střídání sexuálních partnerů. Každý neznámý sexuální partner je rizikový. Jedinou ochranou je prezervativ, nikdy by neměl být používaný opakovaně, neměl by být poškozený teplem, světlem či vlhkem, ani lubrikanty s olejem či jinými tuky; ke zvlhčení by měly být užívány jen speciální lubrikační prostředky. Riziko setkání s partnerem nakaženým virem HIV stoupá s rostoucím počtem sexuálních partnerů. Sexuální praktiky, které mohou vést k narušení sliznice a krvácení. Nejrizikovější z hlediska přenosu viru HIV je nechráněná soulož do konečníku (pro muže i pro ženu). Ochranou je prezervativ. Injekční užívání drog. Opakované používání injekční jehly a stříkačky, ale zejména její sdílení s dalším injekčním uživatelem drog představuje nebezpečí nákazy HIV možností kontaktu s krví nakaženého člověka. Existují možnost bezplatné výměny stříkaček a jehel. Použité stříkačky a jehly by měly být odkládány do pevných nádob s uzavíratelným víkem, nikdy ba neměly být odhazovány na místa, kde by mohlo dojít k poranění dalších osob. V případě poranění o použitou injekční jehlu je třeba bezprostředně vyhledat lékařské ošetření a další sledování. 15
Jakýkoliv nástroj, kterým se propichuje kůže – včetně tetovacích a akupunkturních jehel a příslušenství – může přenést virus HIV, pokud nebyla provedena jeho řádná sterilizace a který obsahuje krev.
Inkubační doba Inkubační doba, tj. doba od vstupu viru HIV do vnímavé buňky v organismu do objevení se klinických příznaků charakterizovaných jako akutní infekce či primární onemocnění, trvá průměrně 3 týdny. Nesprávně je jako inkubační doba označována relativně velmi dlouhá doba až do vzniku rozvinutého AIDS (což je podle současných znalostí až 15 let), kdy je infekce latentní, s minimálními klinickými příznaky. Tato latentní fáze nastupuje po akutní infekci a dosud není jasno, zda všichni infikovaní posléze přejdou do stadia klinicky plně rozvinutého onemocněni AIDS. Již dnes je známo několik desítek případů, kdy osoby přežívají po infekci HIV déle než 15 let.
Období nakažlivosti Infikovaná osoba je zdrojem možné nákazy prakticky okamžitě po vniknutí viru HIV do organismu a po replikaci viru ve vnímavých buňkách, tedy ještě v inkubační době – již před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává infikovaná osoba až do konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného viru, které závisí na fázi infekce, v níž se infikovaná osoba nachází. Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze a jeho množství znovu stoupá v období klinicky rozvinutého AIDS.
Možnosti zjištění infekce HIV Pokud se člověk nakazí virem HIV, jeho organismus začne tvořit protilátky. Lze testovat přítomnost protilátek nebo přítomnost viru HIV v organismu. Využívaný je tzv. „test na AIDS“. Tento test informuje člověka, zda byl nebo nebyl infikován virem HIV. Při testu se zjišťuje přítomnost HIV protilátek nebo antigenu viru HIV v krvi člověka. Tento test je pozitivní nejen u všech osob s klinickými příznaky AIDS, ale již u všech bezpříznakových nosičů viru HIV. HIV protilátky nebo antigen viru HIV lze laboratorním vyšetřením prokázat již přibližně za 2 - 3 měsíce od nákazy virem HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením zjistitelná – hovoříme o tzv. „imunologickém okénku“. Pokud si člověk nechá test udělat dříve než za 3 měsíce od posledního rizikového chování, nebude mít jistotu, že se při tomto rizikovém chování nenakazil. Test totiž nebude schopen zjistit existenci HIV protilátek, přestože se virus HIV již v organismu vyskytuje. Jedná se o tzv. falešně negativní výsledek. Pokud je test proveden příliš brzy, musí si ho postižený nechat udělat znovu za 2 - 3 měsíce. Již v tomto období je ovšem infikovaná osoba nositelem velkého množství viru HIV a je případným zdrojem šíření nákazy. Při nechráněném sexuálním styku, při sdílení injekčních pomůcek a při darování krve v tomto období představuje vysoké riziko pro své okolí. Pozitivní výsledek HIV testu neprokazuje onemocnění AIDS, ale pouze přítomnost viru HIV v organismu. Diagnózu AIDS může stanovit jen lékař na základě klinického vyšetření HIV pozitivního člověka.
16
Osoby, u kterých byla zjištěna HIV pozitivita, se mohou bránit rozvoji HIV infekce, pokud se budou včas léčit. HIV infekci sice dosud nikdo vyléčit neumí, ale léčbou lze život HIV infikovaných osob významně prodloužit a zkvalitnit. Negativní výsledek HIV testu znamená, že jste se nenakazili virem HIV, ovšem pokud byl test proveden až po 3 měsících po posledním rizikovém chování. Negativní výsledek také neznamená, že se nemůžete nakazit v budoucnosti. Negativní výsledek také neznamená, že je negativní i váš sexuální partner. Infekcí HIV se lze nakazit již při jediném nechráněném sexuálním styku, ale někdy spolu žijí páry rizikově několik let a k přenosu nákazy z HIV pozitivního partnera na druhého nedojde. Negativní výsledek testu má jen omezenou časovou platnost. Člověk, který střídá sexuální partnery a nedodržuje zásady bezpečnějšího sexu, se během doby od provedení HIV testu do vydání výsledku testu či době po tomto testování mohl opakovaně nakazit - takže v době, kdy dostane negativní výsledek testu, může již být infikován virem HIV a být nosičem a šiřitelem infekce.
Možnosti testování: * Průkaz specifických HIV protilátek je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS. Vyžaduje odběr 5 - 7 ml venózní krve. Používá se i k vyšetřování krevních dárců pro zajištění bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů. Pro vyloučení falešně pozitivních nálezů je třeba každý pozitivní výsledek ověřovat na specializovaném pracovišti. Při hodnocení negativních výsledků je nutno u vyšetřovaného uvažovat časový faktor od posledního rizikového chování tak, aby se vyloučil falešně negativní nález způsobený vyšetřením v období tzv. imunologického okénka, to je v době, kdy organismus vyšetřované osoby ještě nestačil po nákaze virem HIV vytvořit zjistitelné protilátky. Délka tohoto období byla stanovena zhruba na 3 měsíce. Pak je nutno u HIV negativních osob s rizikem HIV infekce vyšetření opakovat pro zajištění spolehlivosti negativního nálezu. Vyšetřování slin jako alternativního biologického materiálu pro detekci HIV protilátek je vyhrazeno pro epidemiologické studie, nikoliv pro diagnostické účely. Při HIV pozitivním nálezu ze slin je nutno provést konfirmační vyšetření krevního séra. * Přímý průkaz viru v biologickém materiálu (obvykle v buňkách periferní krve). Tato náročná, zdlouhavá a z hlediska profesionální infekce nebezpečná metoda se používá jen pro speciální případy (např. u novorozenců HIV pozitivních matek). Vyžaduje odběr 5 - 10 ml nesrážlivé krve. * Průkaz virového genomu (virových nukleových kyselin) v biologickém materiálu. Očekává se, že metoda, dosud vyhražená pro specializovaná pracoviště, bude v budoucnosti sloužit jako jedna z běžných diagnostických metod. Vyžaduje odběr 5 - 10 ml nesrážlivé krve. Další specializované laboratorní metody se provádějí jen v referenční laboratoři. Výsledek testu HIV pozitivní znamená, že člověk je nakažen virem HIV. Neznamená to, že má již AIDS, ale už může virem nakazit jiného člověka. HIV pozitivní člověk může žít dlouhá léta a nemusí u něj být patrné známky onemocnění AIDS. To však vyžaduje, aby se řídil radami odborníků a zachovával určitá pravidla tak, aby chránil sebe i ostatní.
17
Kde si nechat udělat test na HIV Test na HIV se provádí ve většině zdravotních ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí), v sedmi AIDS centrech bývalých krajských měst a u každého praktického lékaře, kde vyšetření hradí zdravotní pojišťovny. Žadatel za vyšetření na HIV v některých zdravotních ústavech platí určitý poplatek. Ve výjimečných případech může lékař zdravotního ústavu provést test i bezplatně.
Epidemiologická opatření Preventivní opatření - neexistuje účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Dostupná preventivní opatření jsou: * výchova, vedoucí ke změnám přístupů a chování v sexuálním životě a dalším rizikovém chování * zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a derivátů testováním všech darovaných krví * provádění minimalizace rizik při injekčním užívání drog (tzv. harm reduction - program výměny jehel a stříkaček u injekčních uživatelů drog a bezpečná likvidace použitých stříkaček a jehel) Represivní opatření * hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a následných úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS * nejsou nařízena žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku; ani výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity
Poradny, odběrová místa a telefonní linky pomoci: Zdravotní ústav se sídlem v Praze Myslíkova 6 Praha 2 tel.: 224 910 757 Zdravotní ústav Středočeského kraje – pobočka Praha Dittrichova 17 Praha 2 tel.: 224 914 966
Národní linka pomoci AIDS „HELP LINE AIDS“ bezplatné volání z kteréhokoliv místa ČR pondělí - pátek 13-18 hod. tel.: 800 144 444 Informace na webových stránkách Národního programu HIV/AIDS www.aids-hiv.cz Česká společnost AIDS pomoc (ČSAP) Dům světla Malého 4 Praha 8 – Karlín tel: 224 814 284, 224 810 345 www.aids-pomoc.cz Bezplatná nonstop linka pomoci AIDS ČSAP tel.: 800 800 980 18
Sexuologický ústav VFN Apolinářská 4 Praha 2 tel.: 224 968 231 SANANIM – kontaktní centrum Osadní 2 Praha 7 tel.: 283 872 186 Rozkoš bez rizika – pro komerční sexuální pracovnice Bolzanova 1 Praha 1 tel.: 224 234 453 602 181 181 Projekt Šance – pro mládež na ulici Ve smečkách 28 Praha 1 tel.: 222 211 797
Prevence AIDS „Prevence je stále nejlepší strategií v boji proti AIDS, neboť na rozdíl od terapie, nemá žádné vedlejší účinky!“ „Stejně jako je kombinovaná terapie, stejně tak je potřebná i kombinovaná prevence.“ (N. Ramjee) Strategie prevence HIV/AIDS (podle N. Ramjee, 2006) - zásady v abecedním pořadí: A – abstinence B – be faithful – být věrný C – kondom (mužský kondom) Důležitá je znalost, jak používat mužský kondom (jeho bezpečné vyndání z obalu, použití i likvidace). – femidom (neboli kondom dámský) – „nové“ C je circumcision – cirkumcize mužská (obřízka), což je chirurgické odstranění předkožky penisu. Provádí se u některých národů z důvodu rituálních nebo jako léčebná (při fimóze, parafimóze). I když studie ANRS prokázala pozitivní efekt před infekcí HIV u mužů s cirkumcizí, nesmí to vést k falešnému pocitu bezpečí a praktikám rizikového chování. D – diafragma (poševní), která se používá jako „bariérová“ ochrana se spermicidem (v budoucnosti snad s mikrobicidem), její efektivita však spočívá především v prevenci gravidity. – dental dam – dentální rouška E – exposure prophylaxis, tj. postexpoziční profylaxe (PEP), ale také preexpoziční profylaxe (PrEP). F – female initiated microbicides – „film mikrobicidů“ (tzv. „tekutých kondomů“), což jsou látky různé povahy: pufry, virucidní látky, surfaktanty, které mohou být používány ženami bez vědomí (a souhlasu) mužů. G – genital tract infections – pohlavně přenosné infekce (s virem HIV si navzájem potencují přenos); virus HIV bývá izolován z exsudátů vředovitých lézí v oblasti genitálu jak u mužů tak i u žen. 19
H – HSV 2 suppression - Herpes simplex 2 infekce vede k vyššímu riziku nákazy virem HIV. HSV2 a HIV si navzájem potencují přenos! I – imunity induced by vaccine – postvakcinační imunita na virus HIV je zatím v nedohlednu a dosud nevíme, zda účinná vakcína bude někdy k dispozici; lze předpokládat, že ani v budoucnosti vakcína nebude 100% účinná, takže všechna předchozí preventivní opatření nebude možno nahradit očkováním a imunitou postvakcinační. Drogy také představují vysoké riziko přenosu infekce HIV, zejména při jejich injekčním užití. Při jejich užívání, pokud se člověk rozhodne drogy užít, měl by mít vždy svou vlastní jehlu, stříkačku a roztok drogy. Předcházet nákaze virem HIV je zdánlivě jednoduché. Existující výše uvedená pravidla prevence přenosu infekce virem HIV lze teoreticky dodržovat, ale lidské sexuální chování se neřídí jen rozumem. Proto je důležité lépe kontrolovat své chování, ale také umět o citlivých a intimních otázkách života promluvit se svým partnerem či partnerkou a dohodnout se na nejméně rizikovém chování.
Nejúčinnější prevencí HIV/AIDS je vyloučení pokud možno všech forem rizikového chování, zejména v sexuálním životě, ale i v případě injekčního užívání jakékoliv látky, včetně drog!
Světový den boje proti AIDS Světová zdravotnická organizace s podporou Valného shromáždění OSN vyhlásila již v roce 1988 1. prosinec Světovým dnem boje proti AIDS. Každoročně je vyhlášeno aktuální téma, ke kterému jsou zaměřovány mezinárodní i národní aktivity. Jeho smyslem je každoročně zhodnotit výsledky kampaně proti této zákeřné nemoci a upoutat pozornost k problémům souvisejícím s epidemií. Každý rok je pozornost věnována konkrétním problémům této nemoci. Tématem bylo např. „Muži a AIDS – přístup podle pohlaví“, „Mně není všechno jedno … a co Tobě?“, problematika onemocnění žen, ale také „AIDS se týká nás všech“ a "odpovědnost" za omezení šíření onemocnění, a to jak osobní, tak i odpovědnost politická a odpovědnost na všech úrovních. Letošním Světového dne boje proti AIDS je apel na národní vlády celého světa pod heslem „Sliby se mají plnit – řízení“ (Keep the Promise – Leadership). Vyzývá politiky, zainteresované lékařské odborníky a vědce, aby splnili sliby, ke kterým se zavázali - zpřístupnit léčbu HIV infekce pro co největší počet lidí a ještě více podpořit preventivní činnosti v boji proti AIDS
Literatura: Jan Šejda et al. – Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/AIDS, Zdravotnické aktuality 230, vydalo MZ ČR, 1993 Jaroslav Jedlička – Detailně o AIDS – www.aids-hiv.cz Fryčová - Problematika HIV a AIDS – www.gymfry.cz Články NRL pro AIDS SZÚ v „Zprávy CEM“, SZÚ Praha (1995 – 2007) Statistická data za hl. m. Prahu - poskytla NRL pro AIDS SZÚ
20
