opera NdB
Georges Bizet
Carmen
Tisková zpráva 7. 3. 2016
Světoznámá opera Carmen se vrací na jeviště Janáčkova divadla ve zcela nové podobě. Poprvé se v Brně představí s mluvenými dialogy tak, jak zazněla při světové premiéře v Paříži. Carmen, které vdechne život mladý režisér Tomáš Pilař a hudební nastudování dirigenta Ondreje Olose, bude mít premiéru 18. března 2016 v Janáčkově divadle. Jedná se již o čtvrtou premiéru souboru Janáčkovy opery v této sezóně. Východiskem nové inscenace se stala kritická edice Richarda Langhama Smitha z roku 1999, která se vrací k původní podobě díla tak blízko, jak to je prostřednictvím zachovaných materiálů jen možné. Orchestrace je navrácena do podoby vypracované Bizetem a poprvé od původního vydání se v notovém materiálu objevuje tzv. Scène et pantomime, která při premiéře zazněla před příchodem dělnic z tabákové továrny. Hudební nastudování je dílem výrazného talentu mladé generace dirigentů Ondreje Olose. Ve většině hlavních rolí se představí zcela nové obsazení. Postavu Carmen ztvární maďarská mezzosopranistka Atala Schöck, která pravidelně spolupracuje s operními domy, jako jsou např. Maďarská státní opera, Semperova opera, bruselský Theatre de la Monnaie, Theater an der Wien, National Opéra de Paris, Teatro Regio Torino. S Atalou Schöck alternuje v roli Carmen sólistka NdB Jana Hrochová a od příští sezony do inscenace také vstoupí Václava Krejčí Housková. V roli dona José se představí italský tenorista Luciano Mastro a rumunský tenorista Alexandru Badea. Carmen je třetí z premiér letošní sezony, k jejímuž vzniku byli přizváni mladí režiséři, absolventi brněnské JAMU. V tomto případě jím je Tomáš Pilař, který se souborem opery NdB již připravil inscenaci Nedbalovy Polské krve a dětské opery Papageno hraje na kouzelnou flétnu. Ve své koncepci se vrací blíže k původní povídce Prospera Meriméea a rozkrývá další vrstvy jednotlivých charakterů opery – postavy zde jsou především lidé, kteří vyšli z naprosto rozdílných prostředí. Nejde tu jen o přelétavou a nespoutanou lásku Carmen, se kterou se žárlivý José nedokáže vyrovnat. Je to střet dvou světů – spořádaného, úhledného světa Josého a Micaëly ovládaného dopředu danými pravidly a světa cikánů a pašeráků žijících ze dne na den, bez zákonů a ovládaného okamžitými impulzy. Jejich světy se náhle protnou, ale tato rozdílnost způsobí napětí a střet, který vede až naprosté destrukci jich obou, a nikdo z nich tomu není schopen zabránit, protože ani jeden není ochoten nebo nemůže ustoupit. Scénické řešení výtvarníka Aleše Valáška je úzce spojeno s koncepcí střetu dvou světů a dekorace, jejíž základ tvoří bedny s tabákovým listím, se postupně proměňuje a rozpadá tak, jak se rozpadá svět okolo postavy Josého. Premiéra 18. března 2016 / Další představení 20. 3., 30. 3., 26. 4., 7. 5., 9. 6. 2016 Doprovodné akce k inscenaci Čaj o páté 13. 3. 2016 v 17 h, zkušební jeviště Janáčkova divadla Setkejte se neformálně s inscenátory a umělci před premiérou opery Carmen nad šálkem dobrého čaje a dozvíte se zajímavé informace „z tvůrčí kuchyně“. Tentokrát v improvizované kavárničce na zkušebním jevišti Janáčkova divadla. Krok za oponu s Carmen 29. 3. 2016 v 19 h, jeviště Janáčkova divadla 30. 3. 2016 v 11 h, jeviště Janáčkova divadla Nahlédněte proto do zákulisí inscenace přímo na jevišti Janáčkova divadla a setkejte se s inscenátory, sólisty a orchestrem Janáčkovy opery. Pod vedením šéfdirigenta Marko Ivanoviće a režiséra Tomáše Pilaře a choreografky Ladislavy Košíkové se návštěvníci seznámí zábavnou formou detailně s historií vzniku Carmen a také se samotnou inscenací.
Z historie opery Ředitel pařížské Opéra Comique de Leuven byl poněkud vylekán, když si mladý skladatel Bizet vybral jako námět pro novou operu novelu Carmen francouzského spisovatele Prospera Meriméea (1803-1870). Povídka se mu zdála příliš krvavá a už vůbec se mu nelíbila představa vraždy hlavní hrdinky přímo na scéně, ale libretisté Meilhac a Halévy byli nadšeni. Základem Meriméeova příběhu je vyprávění dona Josého Lizarrabengoa, zločince odsouzeného za vraždu cikánky Carmen, jež ve vězení líčí svůj tragický příběh - příběh o pošetilé vášni k nestálé ženě, kvůli které dezertoval z vojny, stal se pašerákem, lupičem a co víc několikanásobným vrahem. Bizet miloval exotické motivy, a i když sám ve Španělsku nikdy nebyl, atmosféra povídky ho strhla. Meilhac s Halévym převzali základní dvojici příběhu, zjednodušili děj a doplnili ho ještě o dvě další postavy. Micaëlu, jež je se svými světlými vlasy a modrou sukní, což bylo tehdejší typické oblečení venkovanek z baskických provincií, opakem Carmen. Tím druhým je toreador Escamillo, který libretistům nahradil Josého původní konkurenty, právoplatného manžela Carmen cikána Garciu a torera Lucase. 3. března 1875 se konala premiéra, vyvrcholení pěti měsících zkoušek a sporů, kdy orchestr i sbor odmítal Bizetovu hudbu jako příliš obtížnou. Přes bohatou melodickou invenci a skvělou hudební charakteristiku postav i prostředí byla premiéra v pařížské Komické opeře přijata publikem krajně zdrženlivě a mnozí diváci přicházeli jen, aby spatřili skandální dílo, o němž mluvila celá Paříž. Krátce po premiéře nabídl Bizetovi nový ředitel vídeňské dvorní opery Franz von Jauner uvedení Carmen v hlavním městě rakouské monarchie. Požadoval ale několik úprav - do 4. jednání měl být přidán balet a dialogy měly být změněny v recitativy. Bizet souhlasil a začátkem května byla podepsána smlouva. Koncem měsíce však Bizet onemocněl a 3. června 1875 ve věku 38 let náhle zemřel. Úprav pro vídeňské uvedení se ujal Bizetův přítel Ernest Guiraud, který přepracoval zkrácené texty dialogů na recitativy. Vídeňské představení 23. října 1875 bylo obrovským úspěchem a znamenalo začátek trvalé přítomnosti této opery na světových operních jevištích v mnoha jazycích a v mnoha úpravách, neboť jak první vydání hudebního nakladatelství Choudens, které zakoupilo od Bizeta vydavatelská práva již v lednu 1875, tak pozdější Guiraudova úprava s recitativy nezachytili mnohé změny provedené autorem v průběhu zkoušek opery. Teprve v druhé polovině 20. století se objevilo kritické vydání obsahující obě verze opery a dnes se mnohé ze světových scén při nastudování tohoto skvostu francouzské operní literatury vrací k Bizetově původnímu zpracování. Georges Bizet: Carmen Hudební nastudování
Ondrej Olos
Dirigenti
Ondrej Olos, Robert Kružík
Režie
Tomáš Pilař
Scéna a kostýmy
Aleš Valášek
Pohybová spolupráce
Ladislava Košíková
Světelný design
Daniel Tesař
Osoby a obsazení Carmen
Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Atala Schöck
Don José
Alexandru Badea, Luciano Mastro
Micaëla
Jana Šrejma Kačírková, Daniela Straková-Šedrlová
Escamillo
Jakub Kettner, Svatopluk Sem, Jiří Sulženko
Zuniga
David Nykl, Tomáš Šelc
Mercédès
Lenka Čermáková, Jitka Klečanská
Frasquita
Martina Králíková, Andrea Široká
Le Remendado
Petr Levíček, Zoltán Korda
Le Dancaïre
Igor Loškár, Jakub Tolaš
Moralès
Jiří Brückler, Igor Loškár
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB
Inscenační tým Ondrej Olos vystudoval v letech 1998–2 003 dirigování na konzervatoři v Žilině. Během studia byl asistentem dirigenta symfonického orchestru konzervatoře. V roce 2008 ukončil studium na JAMU v Brně. V roce 2006 mu byla udělena cena Leoše Janáčka za nastudování komorní verze opery Příhody lišky Bystroušky v Komorní opeře JAMU. V rámci festivalu Janáček Brno 2008 nastudoval s posluchači JAMU Janáčkovu Její pastorkyňu v původní verzi z roku 1904. Od roku 2006 působí v Janáčkově opeře Národního divadla Brno jako korepetitor, od roku 2007 též jako asistent dirigenta a od roku 2009 jako dirigent inscenací Eugen Onegin, Macbeth, Příhody lišky Bystroušky, Netopýr, Gianni Schicchi a Komedianti, Rusalka, Lazebník sevillský, Turandot, Polská krev, Tosca ad. Nastudoval zde Donizettiho Marii di Rohan, soudobou operu I. Medka a M. Dvořákové Alice in bed a dětskou operu Papageno hraje na kouzelnou flétnu. Ve Slovenském národním divadle v Bratislavě dirigoval Její pastorkyňu, Cosi fan tutte a Salome, v Košicích Dialogy karmelitek a Pucciniho Gianni Schicchi a Il Tabarro, v dánském Aarhusu Káťu Kabanovou a v athénské opeře inscenaci Příhod lišky Bystroušky. Pro koprodukci francouzských divadel v Rennes, Limoges a Remeši nastudoval Janáčkovu Její pastorkyňu ve verzi 1904. Mimo to je pravidelným hostujícím dirigentem řady českých a slovenských orchestrů, mezi které patří např. Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu v Bratislavě, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinu Zlín aj. Spolupracoval s dánskými orchestry Aalborg symfoniorkester,Sønderborg symfoniorkester, Odense symfoniorkester. Je rovněž vyhledávaným klavíristou a častým partnerem Milana Paľu, se kterým se zaměřuje na uvádění děl především soudobých autorů. Tomáš Pilař, operní režisér a výtvarník, je nejmladším českým operním režisérem. Po absolutoriu osmiletého gymnázia a soukromého studia kompozice vystudoval operní režii na JAMU. V roce 2009 byl vybrán do finále Linbury prize v Londýně jako vůbec první český režisér a v témže roce se umístil na třetím místě v mezinárodní režisérské soutěži vyhlášené Janáčkovou operou. Mimo to je nositelem Stipendia Bayreuther Festspiele 2011. Jeden ze 30 pod 30 - nejtalentovanějších mladých Čechů - vyhlášených časopisem Forbes. Je vyhledávaným režisérem nejrůznějších společenských akcí, galavečerů, mimo jiné i Plesu v opeře. Z jeho posledních inscenací jmenujme např. Tosca (Teatro Ariston Sanremo, 2015), Aida (Divadlo J. K. Tyla Plzeň, 2014), Libuše (Divadlo J. K. Tyla Plzeň, 2015), Síla osudu (Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2013), Voják a tanečnice (Divadlo J. K. Tyla Plzeň, 2014), Didone abbandonata (Opera na cestách, 2014), Polská krev (Národní divadlo Brno, 2014), Tosca (Severočeské
divadlo Ústí nad Labem, 2014), Příhody lišky Bystroušky (open air Divadelní svět Brno, 2013), Kráska a Zvíře a Evropská turistika (Divadlo na Orlí, 2012). Od roku 2014 je uměleckým šéfem souboru opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Aleš Valášek je absolventem DAMU v Praze na katedře Scénografie v oboru Kostým a maska pod vedením Jany Zbořilové. V roce 2008 studoval v rámci zahraniční stáže na London College of Fashion v Londýně, ve Velké Británii a v roce 2015 získal inženýrský titul v oboru Architektura a urbanismus na FUA TUL v ateliéru prof. J. Suchomela. V roce 2007 absolvoval postgraduálnímu studium scénografie na prestižním Motley Theatre Design Course v Londýně vedeném scénografkou Alison Chitty. V roce 2009 se stal absolutním vítězem scénografického bienále Linbury Prize For Stage Design pořádaného londýnským Národním divadlem. Tato cena mu byla udělena nejvýraznějšími osobnostmi světové scénografie (B. Crowley, N. Ormerod, K. Lindsey). Londýnská premiéra vítězného projektu Going Dark se odehrála v roce 2012 v divadle Young Vic (r. M. Espiner, D. Jones). Během studií získal praxi v zahraničí na velkých muzikálových projektech (např. Showboat: Royal Albert Hall, Londýn, nebo Rebecca: Raimund Theater, Vídeň, r. F. Zambello). Spolupracuje s různými divadly v ČR a v zahraničí. Je autorem scénických a kostýmních výprav k několika desítkám inscenací. Jako druhý scénograf na světě v roce 2010 vytvořil původní scénickou a kostýmní výpravu ke světové premiéře nové verze muzikálu Marguerite od autorů legendárních Les Miserables s hudbou Michela Legranda pro NDM v Ostravě. Za scénu a kostýmy k inscenaci muzikálu Kvítek z horroru (MDB, r. P. Gazdík) a za scénu k muzikálu Zorro (MDB, r. P. Gazdík) byl dvakrát nominovaný v divácké anketě Křídla na cenu za nejlepší umělecký počin sezony. Kvítek z horroru byl oceněn na přehlídce České divadlo Cenou za počin roku 2012. Komedie Sluha dvou panů (MD Olomouc, r. N. Penev) získala cenu diváků na Grand festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2014. Mezi jeho další projekty patří Voják a tanečnice (B. Martinů, DJTK Plzeň, scéna), Verdiho Sila osudu (scéna a kostýmy, DFXŠ Liberec) v režii Tomáše Pilaře, Polská krev (Národní divadlo Brno), Princové jsou na draka (Divadlo F. X. Šaldy Liberec), U pokladny stál (Moravské divadlo Olomouc), Sboristé (Divadlo J. K. Tyla Plzeň), Jednotka intenzivní lásky (Divadlo J. K. Tyla Plzeň), Náměsíčná komedie aneb Kankán u starého mládence (Divadlo pod Palmovkou) ad. V roce 2014 si je vybrala režisérka H. Pinkavová k natočení životopisného dokumentu s názvem Jít za svým snem pro ČT. Ve stejném roce absolvoval odborné stáže v Belgii v architektonických ateliérech Delmulle Delmulle Architecten a Ann Voets Landscape Architecture. V roce 2015 byl finalistou architektonické soutěže Kaplický Internship. V současnosti připravuje scénu a kostýmy pro Náměsíčnou komedii (Divadlo pod Palmovkou) a Labutí jezero (DJKT). Ladislava Košíková je absolventkou Masarykovy univerzity v Brně a Divadelní fakulty JAMU v Brně, obor Taneční umění. Věnuje se umělecké práci i pedagogické činnosti v oblasti tance a pohybové výchovy (Konzervatoř Brno, Divadelní fakulta JAMU, ZUŠ Uherské Hradiště, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně). Od roku 1992 je choreografkou souboru Hradišťan a autorkou řady celovečerních tanečních projektů souboru ve spolupráci s jinými hudebními tělesy (Janáček: Rákoš Rákoczy, Martinů: Kytice, Orff: Catulli Carmina, Stravinský: Svatby ad.). V roce 2014 byla režisérkou a autorkou choreografie projektu Chléb náš vezdejší, scénického uvedení kantát B. Martinů – Izaiášovo proroctví, Polní mše a Hora tří světel. V roce 2015 vytvořila na hudbu Vlastimila Pešky Moravský kabaret aneb Na druhé koleji 14:32 společně se Slováckým komorním orchestrem. Se svým Tanečním studiem a tanečníky Hradišťanu vytvořila v roce 2002 pro Českou televizi taneční kompozici Rok na vsi na hudbu Jiřího Sternwalda. Choreografické práci se věnuje také na divadelních scénách, např. ND v Praze Smetanovu Prodanou nevěstu (2008) a Dvě vdovy (2013), v NdB Pucciniho Madama Butterfl y (2009), Janáčkův Výlet pana Broučka do Měsíce (2010) a Dvořákovu Rusalku (2012). Pravidelně spolupracuje s činoherními režiséry, jako jsou např. J. A. Pitínský, Igor Stránský, Ivo Krobot, Vlastimil Peška, Břetislav Rychlík, Vladimír Morávek či s Hana Mikolášková. Pro Hudební festival Znojmo 2013 vytvořila scénickou koláž Combattimento (hudba C. Monteverdi, dirigent Roman Válek) a 2014 choreografii k opeře J. P. Rameau Platée (režie: Constance Larrieu).
Daniel Tesař, původním povoláním dělník. Od roku 1999 působí jako světelný designér a spolumajitel obchodní společnosti v tomto oboru. V minulých letech spolupracoval s choreografem Janem Kodetem na světelném designu k choreografiím Gates (2000), Danse Macabre (2001), Cala Estreta (2002), Lola and Mr. Talk (2003), Zlatovláska (2006), (e)MOTION PURE (2007) a Camoufl-AGE (2009). Dlouhodobě spolupracoval také s choreografkou Věrkou Ondrašíkovou, např. na inscenacích Aigues Mortes (2004), Unique (2006) a IN FINITO (2007). S režisérem Michalem Langem v letech 2004–07 spoluinscenoval řadu her ve Švandově divadle. Pro taneční soubor DOT 504 vytvořil světelný design k představením Hidden Landscape (2008) a 100 Wounded Tears (2009). Od roku 2004 se podílí na vizuální stránce operních inscenací režiséra Jiřího Heřmana – Wagnerův Bludný Holanďan (2004) pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, původní projekt Lamenti pro sdružení in spe (2004), Brittenova duchovní opera Curlew River inscenovaná v prostoru Českého muzea hudby v Praze (2005), scénické provedení Schubertovy Zimní cesty v barrandovském filmovém ateliéru (2013) či Monteverdiho Orfeo (2007), Dvořákova Rusalka, Hry o Marii Bohuslava Martinů (obě 2009), Wagnerův Parsifal, Dvořákův Jakobín (obě 2011), Brittenova Gloriana (2012) a Fibichův Pád Arkuna (2014) pro pražské Národní divadlo a Pucciniho Toscu (2015) pro NdB. S Baletem ND spolupracoval na inscenacích Šípková Růženka, Amerikana III a Louskáček a Myšák Plyšák. V letech 2013–14 vytvořil světelný design pro inscenace Verdiho Síly osudu (Divadlo F. X. Šaldy v Liberci) a Martinů Vojáka a tanečnice (Divadlo J. K. Tyla v Plzni) v režii Tomáše Pilaře. Spolupracuje také jako technický produkční s festivaly 4+4 dny v pohybu, Tanec Praha a Divadelná Nitra a na workshopech Institutu světelného designu.
Kontakt pro média: Simona Luteránová marketing / PR opera Národní divadlo Brno, p. o. Dvořákova 11, 657 70 Brno Telefon: +420 542 158 340 Mobil: +420 724 818 565 E-mail:
[email protected] Fotogalerie k inscenaci dostupná na: www.uschovna.cz/zasilka/HS5SZJ8P5SMDAKSH-D6A
Foto: Marek Olbrzymek
