Fenomén Stodolní Ondřej Slach, Lucie Antošíková, Centrum regionálního a městského managementu, Ostravská univerzita
Image nejznámější ostravské ulice Stodolní se během posledních 15 let proměnila z „ostravského Bronxu“ na „trendy místo v České republice“. Stodolní představuje jednu z nejnavštěvovanějších lokalit ve městě, kterou podle neoficiálních odhadů navštíví o víkendech na 30 tisíc návštěvníků. Rozvoj Stodolní po roce 1989 lze chronologicky rozdělit do tří etap. První odstartoval vznik klubu Černý pavouk, následné oživení ulice díky alternativní kultuře bylo doprovázeno vznikem dalších hudebních scén. Druhá etapa je charakteristická extenzivní expanzí barů a vzniku tzv. clublandu v oblasti Stodolní ulice; pro současnou třetí etapu je pak typická masivní komercionalizace nabídky, doprovázená naprostou stagnací, až absencí živé kultury v oblasti.
1. etapa
V roce 1994 vznikl ve Stodolní ulici klub Černý pavouk, který kolem sebe koncentroval nonkonformní ostravské umělce z řad hudebníků, fotografů, malířů a spisovatelů. Klub fungoval také jako antikvariát a galerie, vystavovali zde mladí představitelé ostravské scény (Daniel Balabán, Petr Lysáček, Jiří Surůvka), studenti katedry výtvarné tvorby Ostravské univerzity (seskupení Kamera Skura), případně jejich přátelé. O dva roky později se ve Škroupově ulici objevil bar Bar…vy (Colours), zpočátku zaměřený na živou produkci, který měl místo vchodových dveří nápadná plechová vrata. V roce 1998 vznikl bar Desperado orientovaný na latinskoamerickou hudbu, rok nato rockový klub E99, Coffee Shop (sledující drum’n’bass produkci a „smokers friendly“ přístup) a také klub U Krokodýlího ocasu. Zásadní roli v rozvoji všech těchto podniků hrála živá kulturní produkce (koncerty, inscenovaná představení atd.), kultura, která přitáhla pozornost intelektuálů, zajistila barům stabilní příjmy a nastartovala proces regenerace oblasti. Díky tomu se z šedé ulice s pověstí ostravského Bronxu začalo stávat živé místo nabízející nevšední kulturní zážitky. Domy byly z majetku městského obvodu prodány individuálním zájemcům, došlo ke konsolidaci vlastnické struktury, začaly probíhat rozsáhlé rekonstrukce a nabídka nebytových prostor za nižší ceny konkurovala již zavedeným „dobrým adresám“ v centru města.
2. etapa: 2000–2005 V roce 2000 vzniklo na Stodolní či v její blízkosti celkem 13 podniků, jejich tematické zaměření však již bylo různorodé a začala převládat orientace na reprodukovanou taneční hudbu. Mnoho z nich určuje podobu Stodolní dodnes (Bastila, Chobotnice, Rozkrock – dnes U Peciválů). Mezeru na hudební scéně města, postrádající větší podnik orientovaný na rockovou hudbu a živé koncerty nejen lokálních kapel, vyplnil klub Boomerang. Okolo roku 2004 byla završena extenzivní etapa rozvoje clublandu ve Stodolní ulici a v jejím okolí. Lokalita se stala atraktivní i pro služby progresivního terciéru (sem spadá například reklama, architektura), došlo k rozsáhlé revitalizaci historických budov za účelem pronájmu nebytových prostor a ceny nájmů se velmi rychle přibližovaly průměrným cenám v centrální jádrové oblasti. Symbolem této etapy, vedoucí k určité unifikaci nabídky, bylo ukončení činnosti klubu Černý pavouk (klub jako první částečně doplatil na nekoncepční systém přidělování dotací městským obvodem), na jehož místě vznikl irský bar Bernie’s Pub. V té době již byla lokalita místními obyvateli považována za nedílnou součást širšího centra města, za „dobrou adresu“ pro podnikající subjekty, a povědomí o její existenci se šířilo i za hranicemi města. Rostoucí význam Stodolní pro cestovní ruch ve městě dále posílil komercionalizaci celé oblasti. V průběhu druhé etapy stoupl počet barů, hospod, klubů a restaurací na 60 (pro srovnání – v roce 1999 bylo v lokalitě 9 podniků). Z „urbánních pionýrů“, kteří jako první začali v lokalitě působit, neunesli tento proces tři z pěti (Černý pavouk, Coffee Shop a U Krokodýlího ocasu). Stodolní ulice se z oblasti určené k asanaci kvůli těžbě černého uhlí v období komunismu pomalu stala standardním produktem cestovního ruchu města.
3. etapa: 2005 po současnost
Zatím poslední etapa, kterou bychom s přihlédnutím k typickým jevům a procesům mohli přirovnat k fázi postupné stabilizace nabídky, probíhá od roku 2005. Sdružením místních podnikatelů vznikla platforma, která vyjednává o problémech, jako jsou hluk a doprava, s vedením městského obvodu, s policií apod. K podpoře marketingových aktivit byla založena Agentura Stodolní, nezisková organizace s cílem znovu přitáhnout živou kulturu a koordinovat postup při reklamních kampaních a při správě webu www.stodolni.cz. Proces regenerace z pohledu místní samosprávy završila rozsáhlá rekonstrukce technické infrastruktury (nová kanalizace, povrch vozovky, úprava provozu individuálního motorismu, městský mobiliář) v roce 2006 za přibližně 19 milionů korun. Původní plány instalovat umělecká díla či vstupní brány (po vzoru chinatowns v jiných městech) však v projektu naplněny nebyly, stejně jako nebyla uspokojivým způsobem vyřešena dopravní situace v oblasti (ulice je pěší zónou pouze v pátky a soboty). Od roku 2007 je na západním konci Stodolní ulice zprovozněna nová železniční zastávka příměstské vlakové dopravy, která slouží zejména pravidelným dojíždějícím do zaměstnání v centru města z dalších měst regionu (Frýdek-Místek, Havířov, Opava). Rozvoj ulice se promítl do celé lokality – dnes se zde nalézá zhruba stovka firem v podnikatelských službách či kreativních odvětvích (reklama, architektura) a obchodů s kulturními produkty (viz níže). Z hlediska regenerace domovního fondu se v okolí Stodolní či přímo na ní nachází už jen zlomek budov, jež neprošly nákladnou rekonstrukcí. Byly zprovozněny nové hotely vyšší kategorie (např. hotel Brioni na historickém místě původního hotelu stejného jména). V poslední době však narůstá počet heren, které obsazují místa bývalých barů a hospod. I přes „fázi stabilizace“ dochází ke značné fluktuaci vzniku a zániku klubů, přestože jejich absolutní počet se příliš nemění.
Fota: Alexandr Nováček
Demolice? Kultura! Hlavními nositeli regenerace Stodolní ulice a jejího okolí byli umělci, respektive čelní představitelé undergroundové scény města Ostravy. Do jisté míry využili výhod jednoho z trhem „opomenutých“ prostorů v širším městském centru, který ve své době skýtal nejenom rozpadající se architektonicky zajímavé budovy s nízkými nájmy, ale především také prostředí bez jakékoliv formální či neformální kontroly a přítomnosti jiných aktivit, které by „vyvolávaly“ konflikty. Svou roli sehrála i skutečnost, že v období „divoké porevoluční transformace“ (např. územní plán byl přijat až v roce 1994) zde prakticky neexistovala územní či funkční regulace. Role městského obvodu či samotného města Ostravy se zpočátku omezovala pouze na nárazovou finanční podporu vybraných klubů, která však nebyla výsledkem kontinuální kulturní politiky ani snahy o regeneraci území. Jestliže byla pro první etapu charakteristická klíčová role umělců, pak druhá etapa odstartovala vzestup role majitelů nemovitostí a konzumu jako celku, nicméně vývoj lokality lze i nadále označit za přirozený, či spíše „spontánní“. Rostoucí počet podniků a klubů a vznik prvních problémů, jakými byly např. hlučnost, nedořešené parkování, alkohol u mladistvých, úklid veřejných prostranství apod., přinutil do té doby pasivní veřejný sektor k prvním
aktivitám. Narůstající kriminalita (i drogová) vedla k instalaci bezpečnostních kamer a veřejného osvětlení. Poslední, třetí etapa, probíhající od roku 2005 až do současnosti, posiluje trendy nastolené v etapě předcházející. Počet klubů a dalších volnočasových zařízení se relativně stabilizoval, dochází však k rozvoji dalších funkcí (restaurace, hotely, maloobchod a zejména kancelářské prostory), což vede k posílení funkce lokality během dne. Angažovanost obvodu jako „garanta bezpečnosti“ se rozšířila o podporu v oblasti fyzické infrastruktury, současně však městský obvod prakticky přestal podporovat místní kulturní aktivity. Stodolní ulice dnes představuje konzumní prostor srovnatelný s těmi v jiných evropských městech, snad s výjimkou nižší míry internacionalizace. Během posledních pěti let vyrostla z monofunkčně zaměřené zábavní čtvrti v celodenně využívanou oblast, ovšem s minimální rozmanitostí kulturní nabídky pro své zákazníky.
Závěr Od roku 2013 se město snaží zvrátit stagnaci prostoru Stodolní nabídkou kulturních grantů, nicméně dosavadní výsledky nejsou jednoznačné. Spíše než shora hnané dílčí aktivity by bylo pro oživení prostoru celé Stodolní vhodné vytvořit celistvou koncepci jejího dalšího rozvoje, včetně vyřešení situace okolo historického areálu městských jatek. Areál o rozloze asi 1,5 hektaru se nachází v západní části Stodolní ulice, dlouhodobě chátrá a tvoří jakousi „vnitřní periferii“ negativně ovlivňující celou západní část oblasti Stodolní. Situaci komplikuje skutečnost, že v rámci Dolní oblasti Vítkovic nedávno vznikly kulturní a tvůrčí prostory v bývalém dole Hlubina, částečně naplňující funkce, které by byly vhodné pro obnovu městských jatek. Také alternativní scéna města se přesunula směrem k městskému centru a nábřeží řeky Ostravice, a je otázkou, zda by ještě měla zájem o aktivity ve Stodolní ulici. Nicméně aktuální jednání města o odkoupení areálu od soukromého majitele a jeho revitalizace pro potřeby Galerie města Ostravy dávají naději, že by tento prostor mohl oživit nejslabší část celé oblasti. Stodolní ulice se stala součástí image města Ostravy a její současná ryze konzumní povaha možná koresponduje s duchem města a očekáváním turistů lépe než její stav v druhé polovině 90. let. Nonkonformní porevoluční Stodolní potkalo to, co je vlastní téměř všem módním záležitostem – dříve či později se stanou nemoderními. Zda se Stodolní podaří zvrátit tento trend, zůstává otevřenou otázkou.
Chátrající areál městských jatek negativně ovlivňuje západní část oblasti Stodolní.
