Omezení výdajů na vzdělávání zbrzdí rozvoj celé společnosti

TÝDENÍK

24

20. ČERVNA 2007

V tomto čísle najdete: ∙ Závěrečná učňovská zkouška se zaměřuje na praxi.......................... 3 ∙ Agresivitu máme každý v sobě, jde jen o to ji zvládnout ................. 5 ∙ Cílem projektu je změna klimatu ve školách ....................................... 7

XV. ROČNÍK

Vážení čtenáři, přejeme vám příjemné prožití prázdninových dnů, hodně sluníčka, dobré nálady a odpočinku. Víme, že svoji dovolenou využíváte nejen k regeneraci sil, ale i k poznávání nových krajů, památek a přírodních krás, ať už u nás, nebo v dalekých zemích. Tak ať na svých cestách potkáte jen dobré lidi! Těšíme se, že se v září opět budeme setkávat nad stránkami Týdeníku Školství. Redakce

Omezení výdajů na vzdělávání zbrzdí rozvoj celé společnosti Petiční akce školských odborů, která upozorňuje na kritický nedostatek finančních prostředků pro regionální školství, v těchto dnech vrcholí. O jejím průběhu a výsledcích jsme hovořili s předsedou ČMOS pracovníků školství Františkem DOBŠÍKEM. Již dnes, několik dnů před termínem ukončení akce, máme tisíce petičních archů ze škol a školských zařízení s více než 30 tisíci podpisy. Předpokládám, že jejich konečný počet bude ještě větší. Je vidět, že s našimi argumenty a s našimi požadavky se ztotožnilo velké množství lidí, a to nejen učitelů a ostatních školských pracovníků, ale i rodičů a dalších příznivců škol. Toho si velmi vážím. Odborový svaz už nejednou varoval, že vládní reforma veřejných rozpočtů bude mít negativní dopad na celou oblast vzdělávání. Již příští rok ukáže, jaké

důsledky to bude mít pro naše školy. Důrazně upozorňujeme na to, že škrty ve státním rozpočtu budou nevratné a vzniklé škody se v regionálním školství budou jen těžko napravovat. To, že vláda nepočítá s rozvojem školství, se zlepšením podmínek pro vzdělávání, je tristní. K tomu by neměl být nikdo lhostejný. Vždyť problematika školství se dotýká každého občana. Když lhostejnost převáží, když lidé nebudou ochotni vyjádřit svou nespokojenost, nebudou si ani moci stěžovat. Jaké budou vaše další kroky?

„Největší ztrátou života je odklad.“

Podpisové archy předáme ještě před koncem června vládě a s výsledky celé petiční akce seznámíme i poslance, zejména členy školského výboru sněmovny, neboť ti mají k problémům školství nejblíže a měli by se dozvědět, co si lidé myslí. Petice byla první krok, v sobotu čeká Prahu velká demonstrace proti vládní reformě. Zúčastní se jí také pracovníci škol? Peticí jsme chtěli upozornit na to, že je ohrožena kvalita vzdělávání na všech úrovních. Dalším krokem je protestní demonstrace proti vládní reformě veřejných financí, která přináší škrty v mnoha oblastech, školství nevyjímaje. Přitom naši odborníci spočítali, že by k nim vláda nemusela vůbec přistoupit, kdyby se do budoucna nevzdávala příjmů

z daní. Nejsem ekonom, ale i mně je jasné, že když si dobrovolně omezím příjmy, nebudu na spoustu věcí mít prostředky. Proto se spolu se svými kolegy zúčastním v sobotu 23. června protestní demonstrace na Václavském náměstí a věřím, že se tam sejdu s mnohými z vás. Karla TONDLOVÁ

Seneca

2

„Výstup na Sněžku? Tak to si strčte za klobouk, očekávaných výstupů jsem si už letos užil dost při tvorbě školního vzdělávacího programu!“

KRESBA: Milan KOCMÁNEK

Učitelé chtějí odvětvové řízení školství Změnu v řízení školství a návrat k odvětvovému, které se v minulosti osvědčilo, požadují učitelé základních škol. Shodli se na tom při diskusním fóru o základním školství, které minulý pátek uspořádal ČMOS pracovníků školství a republikový výbor profesní sekce základního školství. „Je tu nerovné postavení krajských škol k obecním, rozdílná úroveň servisu pro střední a základní školy. U základních škol neexistuje článek, který by zajišťoval metodiku výuky. Vzdělávání žáků závisí na vedení školy a v jednotlivých školách jsou značné rozdíly,“ tvrdí předseda sekce Blahoslav Kašpar. Pedagogové soudí, že za úroveň vzdělávání by měl být zodpovědný stát. Ten své kompetence ovšem přesunul na samosprávy, což dělá velké problémy. Rozhodnutí v resortu

školství totiž často nejsou odborná, ale spíše politická. „Současný systém řízení školství rozhodně nefunguje lépe než to odvětvové. A podle našich zjištění je i neskutečně dražší,“ tvrdí pedagog Leopold Králík z lanžhotské základní školy. Podle učitelů nejsou ředitelé v zásadě nikým kontrolováni, a jsou tak ve svých rozhodnutích naprosto neomezeni. Senátor a stínový ministr školství ČSSD Jiří Havel řekl, že ministr školství má dnes velmi málo pravomocí, dosáhne jen na málo škol. „Přitom je nesporné, že stát zodpovídá za vzdělávání. Především u základního školství je to důležité, protože tady se děti formují,“ konstatoval J. Havel. Připomněl, že ministerstvo financí připravuje návrh, podle něhož by se mzdy pro učitele již nepřerozdělovaly centrálně, ale prostřednictvím rozpočtového určení daní by přešly do kompetence krajů. „Vedlo by to k velké nerovnosti mezi jednotlivými

kraji a školami, za stejnou práci by učitelé dostávali rozdílnou odměnu,“ tvrdí J. Havel. Že je stát zodpovědný za základní školství, si myslí i šéfka poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová. „Zodpovídá za přípravu učitelů a platy, obsah vzdělávání i jeho kontrolu. Mám za to, že převod prostředků na kraje by se neměl týkat základních škol, každopádně by to pro mě bylo nepřijatelné,“ uvedla M. Šojdrová. Převedení peněz pro základní školy na kraje nevidí jako dobré řešení ani náměstek ministryně školství Jindřich Kitzberger. „Vzniklo by tak čtrnáct školských soustav, které by stát jen špatně řídil. Pokud by byl návrat k odvětvovému řízení školství politicky průchodný, ministerstvo školství to rozhodně podpoří,“ ujistil náměstek. Pro odvětvové řízení je i místopředseda školského výboru sněmovny Miroslav Bičík. „Problém je, že pak bude potře-

ba změnit několik zákonů, které s tím souvisejí,“ upozornil. Zdeňka LA SALA

Mora není první náměstek První náměstek ministryně školství Marek Mora minulý týden rezignoval na svou funkci. Na jeho místo přichází Eva Bartoňová, která dosud vedla ekonomickou a právní skupinu úřadu. Podle informací tiskového odboru úřadu M. Mora ovšem zůstane na ministerstvu jako řadový náměstek a bude dál řídit skupinu evropské integrace a mezinárodních vztahů. „S ohledem na narůstající agendu týkající se evropských záležitostí a mezinárodních vztahů upřednostňuje práci náměstka pro tuto skupinu,“ vysvětlil úřad důvody pro odchod M. Mory z funkce prvního náměstka ministryně Dany Kuchtové. čtk

Kde jsou kořeny šikany? Ve výchově rodičů i ve společnosti

Můžeme sice investovat do hledání seriozních odpovědí na otázky, jestli je dnes šikany víc a případně, proč její výskyt roste, ale domnívám se, že už z toho, co víme dnes, je možné hledat a přijímat žádoucí opatření. Musíme si však nejprve zásadně rozmyslet, co od dětí očekáváme, k čemu je vychováváme. Jestliže pohlížíme na svět jako na scénu, kde rozhodují ostré lokty a hrubá síla, kde slabší jednoduše prohrává, kde žádný prostředek k dosažení cíle není zavrženíhodný, pak logicky musíme vést děti k podobnému jednání již od útlého věku, aby v dospělém životě obstály. Současně bychom se na ně neměli zlobit, když tak fakticky jednají. Jinak jim vysíláme zcela nesrozumitelné signály:

nechovejte se neférově, protože to není správné, a současně vyzýváme – učte se podlému chování, protože v dospělosti je budete potřebovat. Věřím, že většina z nás prosazuje jiné pojetí života a světa a že se snažíme působit v tomto směru jakžtakž konzistentně. Nezanedbatelnou roli hraje i celospolečenské klima. Děti v nejrůznějších oblastech vidí, že podvod, agrese, nefér jednání vcelku beztrestně vítězí. Je velmi silné všeobecné mínění, že gauner, grázl jsou více chráněni než oběť. Kolik evidentních a vědomých a hlavně netrestaných neférovostí vidí děti ve sportu. Mohou tak nabýt dojmu, že tyto způsoby jsou normální, že se tak chovají jejich vzory, a tak jim

nepřijde nenormální, když se chovají stejně. Kdybych měl stručně sdělit, jaké cesty vidím ke snížení jevu, který označujeme jako šikana, asi bych na prvním místě uvedl, že je důležité, aby dospělí byli co nejvíc s dětmi. Platí to pro rodiče, kteří by je co nejméně měli odkládat k televizi či jinam. Platí to i pro školu, která by neměla nechávat děti o samotě ani o přestávkách. Učitelé často uvádějí, co všechno nemohou. Nemohou být všude, nemohou neustále hlídat na všech záchodech… Bylo by dobré obrátit to a hledat, co mohou. Mohou být na chodbách a nahlížet do tříd. Mohou si všímat neverbálních projevů. Osobně bych se nebál ani kamer na chodbách a ve tří-

dách škol. Velmi dobrou prevenci představují i společné činnosti dospělých s dětmi. Školní vzdělávání by mělo být výrazněji zaměřeno na výchovu a dodržování pravidel slušného chování, konstruktivního řešení konfliktů, respektu a úcty k druhým osobám i výsledkům jejich práce. K tomu dobře poslouží drilová cvičení v této oblasti, diskuze, důraz na spolupráci mezi dětmi, přiměřené ocenění odpovídajícího chování a přinejmenším výrazný nesouhlas s chováním nevhodným. V zájmu dalšího rozvoje dětí je, aby ani veřejnost nebyla zcela nevšímavá k negativním jevům, které nemohou vidět rodiče a učitelé. Václav MERTIN, dětský psycholog

3

Nová závěrečná učňovská zkouška se zaměřuje na praxi, vyučující, žáci i zaměstnavatelé ji hodnotí kladně S reakcí pozitivní ani negativní od zaměstnavatelů jsem se ještě nesetkala. Berou to jako závěrečnou zkoušku, ale přikládají důraz praktičnosti. Marie POULÍKOVÁ

N

árodní ústav odborného vzdělávání již téměř tři roky připravuje ve spolupráci se školami a zaměstnavateli nové závěrečné zkoušky pro tříleté učební obory. Jejich cílem je zkvalitnit učňovské vzdělávání tak, aby o jednotlivé obory byl nejen zájem ze strany žáků, ale zároveň, aby jejich znalosti a dovednosti uspokojovaly i budoucí zaměstnavatele. „Dnes si každá škola určuje obsah zkoušek sama, a jejich úroveň se proto liší. Nové pojetí je založeno na spolupráci mezi odborníky z našeho ústavu, školami a zaměstnavateli. Ti všichni se musí dohodnout na tom, co je pro ten nebo jiný obor nejpodstatnější, a to se pak stává obsahem jednotného zadání. Díky tomuto postupu jsou nové závěrečné zkoušky přijímány velmi pozitivně,“ říká o novém typu zkoušky Zoja Franklová z Národního ústavu odborného vzdělávání. Každým rokem se do celého projektu zapojuje stále více škol, letos v červnu si zkoušku vyzkoušelo na dvanáct tisíc žáků z více než dvou set škol, což je zhruba třetina ze všech učňovských oborů. V příštím školním roce příprava jednotných zadání pro všechny obory s výučním listem skončí a zároveň pro ně budou připraveny také rámcové vzdělávací programy. Budou tak vytvořeny předpoklady, aby mohly být nové závěrečné zkoušky zavedeny ve všech školách vyučujících tříleté učební obory. A co je na této zkoušce nového? Její zaměření na reálnou

FOTO: Marie POULÍKOVÁ

praxi. „Nové závěrečné zkoušky by se i nadále měly skládat z části písemné, praktické a ústní. Stěžejní roli ale bude hrát zkouška praktická, při níž má žák řešit konkrétní úkoly a problémy za podmínek, které odpovídají reálnému pracovnímu prostředí,“ uvádí Z. Franklová. Mnohé školy již nový způsob závěrečné zkoušky ověřují a jejich zkušenosti jsou dobré. „Nové pojetí závěrečné učňovské zkoušky je postaveno tak, aby co nejprůhledněji vypovídalo o celkové připravenosti žáka

systém přináší srovnání výstupů s ostatními školami a přispívá ke zlepšování a zvyšování kvality odborné výuky. Pro žáky tento způsob představuje zvýšení náročnosti zkoušky a lepší uplatnění na trhu práce – obdrží certifikát o konání zkoušky podle jednotného zadání.“ Stejný názor má i Ivana Pekáčová ze SOU tradičních řemesel v Brně: „Nové pojetí závěrečné učňovské zkoušky naší škole i žákům přineslo daleko větší úroveň zkoušek, hlavně u praktické zkoušky. Žáci se musí dale-

Máme zaměřeno na... na jeho budoucí povolání. Jednotné zadávání a vyhodnocování závěrečné zkoušky vzniká při spolupráci NÚOV a celé řady odborných škol z celé republiky, a tak je vytvořen jistý standard, podle kterého může škola srovnávat své výsledky v jednotlivých oborech s ostatními. Zjistí tak své slabé i silné stránky a následně se na ně může soustředit. Tento efekt zpětné vazby platí též pro žáky. Rovněž zvolený systém písemné části (test na PC, test) je pro žáky vhodnější než kompletní tvorba odpovědí, hlavně pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,“ tvrdí Jiří Ludačka, zástupce ředitele VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Českých Budějovicích. S jeho slovy souhlasí i ředitel SOŠE, COP Hluboká nad Vltavou Jan Staněk. „Škole tento

ko důkladněji připravovat, jinak nemají šanci uspět. V letošním roce žáci nasadili tak vysokou laťku u praktické zkoušky, že by leckterou vyučenou kadeřnici předčili.“ S jejím vyjádřením se ztotožnili i Marie Poulíková a Pavel Tejkal, zástupci dalších oborů této školy. Kladné ohlasy na nový typ závěrečné učňovské zkoušky ještě neznamenají, že by se na ní nedalo něco změnit. Čas na její „dobroušení“ stále je. „Na modelu závěrečné zkoušky bychom nic podstatného neměnili. Naše škola v současné době využívá tento typ zkoušky u oborů automechanik, autoelektrikář, zámečník a obráběč kovů. Vzhledem k tomu, že u některých oborů je tento model zkoušky využíván již čtvrtým rokem a po celou dobu je průběžně dopl-

ňován a zdokonalován, nemáme zásadnější výhrady,“ říká J. Ludačka z Českých Budějovic. Jan Staněk z Hluboké nad Vltavou by na současném pojetí závěrečné zkoušky upravil pouze ústní část. „Vypustili bychom otázku ze společenského základu, která je zařazena na závěr a nezbývá na ni při zkoušení mnoho času.“ Jemné úpravy by navrhovala i Ivana Pekačová z Brna: „Nic podstatného na této zkoušce bych neměnila. Některé otázky u písemné zkoušky však byly kladeny nesrozumitelně, u ústní zkoušky jsou zase některé otázky poskládány tak, že jsou velice lehké a některé moc těžké. Vše se ale projednává s Národním ústavem odborného vzdělávání. Proto tento ověřovací projekt běží.“ Základní koncepci by neměnil ani Pavel Tejkal z téže školy. Některé dílčí změny by ale uvítal. „Struktura závěrečných zkoušek je dostatečně pružná a umožňuje nám prosadit naše priority v odborném vzdělání a zároveň reagovat na poptávku trhu. Změnili bychom snad jen některá zadání praktické zkoušky. A to především z důvodu nedostatečného shrnutí objemu učiva. Žáci při závěrečné učňovské práci nemohou totiž plně rozvinout všechny dovednosti a vědomosti, jež za uplynulé tři roky nabyli.“ Zásadnější připomínky podle ředitelů škol nemají ani zaměstnavatelé. Zřejmě proto, že se na realizaci celého projektu podíleli. Olga ŠEDIVÁ

4 Poznámka Bylo květnové nedělní odpoledne a já jsem se díval v televizi na romantickou filmovou komedii, ve které populární Michael Douglas jako americký prezident řešil své osobní citové problémy. V jedné zcela okrajové scéně, kdy jako prezident vycházel ze své pracovny po skončení jakési porady, pronesl již ve dveřích, jakoby ještě na okraj skončeného jednání, následující větu: „Soukromé školy budeme dotovat, až se vzdáme státního vzdělávání.“

Americký přístup Tato věta zazněla z televizní obrazovky jen pár dnů poté, co naše ministryně školství na kongresu soukromých škol v Mladé Boleslavi řekla, že si uvědomuje, že v letošním roce nedostaly soukromé školy finanční částku odpovídající meziročnímu navýšení výkonů. Zatímco poskytnutá částka představovala údajně jen 0,3 procenta, výkony vzrostly asi o tři procenta. Ministerstvo proto bude chtít soukromým školám přidat 550 milionů korun, přičemž o tuto částku zkrátí jiné výdajové položky. Přestože šlo o větu pouze filmového amerického prezidenta, nelze ji nijak zpochybňovat. Tak to ve vyspělých Spojených státech, na rozdíl od nás, opravdu chodí. Soukromé školy jsou skutečně soukromé – se vším, co k tomu patří. Nebylo by rozhodně na škodu, kdybychom se při přebírání nejrůznějších a mnohdy i značně problematických zahraničních zkušeností nechali inspirovat i celkovým vztahem Spojených států k soukromému školství. Zatím se z tohoto vztahu účelově vybírá a prezentuje pouze školné na vysokých školách. Petr KABEŠ

Proplácení přespočetných hodin u soudu ILUSTRAČNÍ FOTO: Stanislav JUGA

N

a počátku roku 2005 byla v Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově (stejně jako v mnoha jiných školách) řada učitelů nemile překvapena, když zjistila, že hodiny nad rámec základního úvazku jsou jim propláceny jiným způsobem než v roce 2004. Do konce roku 2004 byly tyto hodiny u učitelů pevně označeny a byly propláceny jako přesčasové. Od ledna 2005 se těmto hodinám začalo říkat přespočetné a na základě nového zákona o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. se začaly proplácet podle zcela jiných pravidel. Ředitel naší školy přespočetné hodiny začal proplácet následujícím způsobem. Proplácel pouze počet hodin, jenž zbyl po odečtu základního úvazku, bez ohledu na to, že často odpadly jako překážka v práci ze strany zaměstnavatele právě hodiny z úvazku a přespočetné byly v plné výši odučeny. Ředitel tak vytvořil stav, že dva učitelé, z nichž první měl základní úvazek 21 hodin a druhý učil navíc další hodiny ve dvou třídách, měli plat za školní rok stejný. Oběma učitelům totiž v daném měsíci odpadl stejný počet hodin z důvodu překážky na straně zaměstnavatele. Prvnímu učiteli s úvazkem 21 hodin však plat krácen nebyl, druhému učiteli však o počet odpadnuvších hodin ano. Zmínění učitelé ale odvedli nestejnou práci – druhý z nich naučil látku v plném rozsahu ve dvou třídách navíc. Že jde o nerovné zacházení, je zcela zřejmé. Že takovýmto způsobem chtěl ředitel, jenž takto postupuje, ušetřit účelo-

vě finanční prostředky, které pak může dle libosti přerozdělovat, je rovněž zřejmé. Odborová organizace si dost slibovala od společného právního výkladu MŠMT a ČMOS PŠ č. j. 11 771/2005-25 z 21. února 2005. Ředitel sice před jeho vydáním přislíbil jeho respektování, avšak po jeho prostudování od příslibu ustoupil a vytvořil vlastní přílohu k vnitřnímu platovému předpisu, v němž výše uvedený způsob proplácení vylepšil o ničím nepodložený matematický vzorec k výpočtu přespočetných hodin. Jelikož instituce, na něž se výbor ZO ČMOS PŠ obrátil (Krajský úřad Olomouc, MŠMT), konstatovaly, že právní výklad není závazný a že rozhodnout v této věci může pouze soud, podali s podporou odborového svazu pracovníků školství dva zaměstnanci Gymnázia Jakuba Škody v Přerově na zaměstnavatele žalobu o proplacení souhrnně okolo 40 000 Kč za období leden až srpen 2005. K překvapení zaměstnavatele soudce v úvodním projevu při prvním stání konstatoval, že způsob proplácení praktikovaný vůči žalující straně odporuje představě předkladatele zákona, vyjádřené v důvodové zprávě k návrhu zákona, a dává k úvaze, zda strany neuzavřou dohodu o mimosoudním vyřízení. Zaměstnavatel následně souhlasil s uzavřením dohody, v níž uznal oprávněnost finančního nároku protistrany a podle které oběma žalobcům proplatil požadovanou částku. Navíc zaměstnavatel začal respektovat výše zmíněný společný právní výklad.

Zdálo by se, že kauza skončila ideálním způsobem. Ředitel proplatil nárokované částky, respektuje právní výklad. Vše má však rub i líc. Rubem popsané skutečnosti je fakt, že ředitel by měl, když uznal nároky dvou zaměstnanců, proplatit náhrady za leden až srpen 2005 všem stejně poškozeným učitelům (odhadem asi 500 000 Kč), což dodnes neučinil. Vada na kráse je i v „respektování“ zmíněného právního výkladu. Ředitel totiž využívá možnosti dané právním výkladem a nestanovuje přespočetné hodiny jako stálé na školní rok, ale operativně je přesouvá na ty hodiny, o nichž ví, že odpadnou. Činí tak přes upozorňování výboru ZO ČMOS, že jedná v rozporu s výše uvedeným právním výkladem, jenž požaduje dbát ustanovení paragrafů zákoníku práce konstatujících, že nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu a že zaměstnavatel je povinen jednat v souladu se zákoníkem práce, ostatními právními předpisy a s pravidly slušnosti (§ 7 odst. 2 a § 8 odst. 3 tehdy aktuálního zákoníku práce, obdobně v § 14 současného zákoníku práce). Závěrem lze konstatovat, že při dostatku občanské statečnosti lze dosahovat úspěchů, avšak vzhledem ke stavu odpovědných institucí, s nimiž je třeba jednat, s maximálním časovým i psychickým vypětím. Zdeněk ZAPLETAL, Zdeněk NETOPIL

5

Agresivitu máme každý v sobě, jde jen o to ji zvládnout, soudí psycholožka Václava Masáková Jen v posledních měsících se objevilo tolik dětské agresivity, že by to v minulosti vystačilo na rok i dva. Šikana mezi dětmi, bitka dvou škol, útok na učitele, znásilnění čtrnáctileté dívky či plán na vraždu spolužačky. Je to jen tím, že se média těmito případy více zabývají? Určitě ne. Agresivita dětí skutečně roste. Co je příčinou?

A

grese je součástí přirozeného lidského vybavení a její správná míra také slouží k přežití, k překonání překážek. Je ale pravda, že vzrůstá ta podoba agrese, která je negativní. Před rokem 1989 jsme měli velmi omezené hranice, vše bylo stažené do úzkých koridorů, ale potom, jako by se rozlila řeka a ta nedostala žádnou hráz. Znamená to, že máme příliš měkké zákony? Měkcí jsou spíš lidé, kteří dnes aplikují nebo pomáhají aplikovat zákony. Nedoceňuje se, že určitému typu chování je potřeba stanovit limity. Mám teď čerstvou zkušenost se soudními řízeními s partou mladých lidí kolem patnácti let. Už ve věku osmi let bylo jejich chování za hranicemi slušnosti, ve škole měli výchovné potíže. Škola to řešila pomocí výchovné komise a posléze, když se u těchto dětí začala objevovat agrese a záškoláctví, řešili to také přes orgán péče o dítě. Nakonec se tato skupina mladých dopustila závažného trestného činu, za který by dospělý člověk byl souzen, a sazba je tam od osmi do dvaceti let. Na základě toho jsem u jednoho z dětí – mimochodem nejmladšího, ale nejagresivnějšího – navrhovala ústavní výchovu s ochranným prvkem. I proto, aby dítě žilo v určitém režimu a společnost od něj byla ochráněna. Soudce, státní zástupce i probační úředník byli všichni pro radikálnější řešení, sociální kurátor pro děti a mládež, který měl přitom rozhodující slovo, však řekl, že dá dítěti ještě šanci. Takže my teď budeme čekat, až provede něco ještě horšího, a teprve pak přistoupíme k přísnějšímu opatření. Proč kurátor navrhoval toto měkčí řešení? Řekl, že má špatné zkušenosti s ochrannou a ústavní výchovou. No samozřejmě, že

má. Tyto děti už od raného dětství po několik let získávají zkušenost, že cokoliv provedou, byť je to i za hranicí zákona, vždy jim to projde. Když potom přijdou do výchovného ústavu v šestnácti nebo sedm-

A právě práce s dospělými je to, co tu chybí. V systému sociální péče se nevyužívá toho, že byla nařízena práce s rodinou. Vždy se nařizuje program pro dítě, když už agresivita překročí takovou

FOTO: Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

nácti, není divu, že tam něco provedou, klidně se pokusí o útěk. Vždy jim vše procházelo, tak proč ne teď? Jak postupovat, abychom agresi a neadekvátní chování potlačili nebo aspoň ukočírovali už u malých dětí, které se teprve vyvíjejí? Je třeba pracovat s dospělými, kteří dítě vychovávají, s učiteli i s rodiči. Ti se musí naučit vymezit dětem hranice a hlavně nebát se je vymezit. Problém je, že je často buď vymezují příliš, anebo naopak nechávají děti zcela rozhodovat o jejich chování. Problémové a agresivní děti – pokud nemají diagnostikovánu vyloženě patologii nebo psychiatrickou poruchu – vesměs pocházejí z rodin, kde si s nimi rodiče sami nevěděli rady, anebo se v jejich výchově nechtěli moc angažovat. Rodiče bývají na děti často buď příliš tvrdí, nebo příliš měkcí, nemají na ně čas, neumějí jim postavit hranice a navíc je třeba nemají ani sami. Jak potom stavět hranice, když je sami nemáte?

míru, že dojde k legislativnímu řízení, ale nenařídí se program pro rodiče. Není za zvýšenou agresivitou dětí také frustrace? Určitě. Chybí jim cíl, protože často chybí i samotným rodičům, nemají smysl života, možná ani víru. A tím nemyslím jen víru v Boha, ale vůbec v život, v dobro, zkrátka určitý duchovní vývoj. Často jim chybí bazální vztah, ta jistota, pevná půda pod nohama, to, co dříve dětem nabízela rodina. Vzbuzuje to pak u nich úzkost a produktem úzkosti je opět agrese. Navíc, klesá hodnota lidského života, o té se vůbec nemluví. V počítačových hrách se také zabíjí a lidé zase ožívají. Podívejte se třeba i na výstavu těch mrtvých těl, která právě probíhá v Praze – člověk je jenom nějaký materiál, a to i pro ty děti. Co si myslíte o případu, který se udál v těchto dnech, kdy čtrnáctiletý chlapec naplánoval vraždu a posléze rozsekání své spolužačky, protože si ho nevšímala?

Naše téma...

To už je mimo tu takzvaně běžnou agresi, tady už jde o určitý typ patologie nebo rozvíjející se hraniční poruchy osobnosti. Ale ten chlapec mohl být také citově deprivovaný. A když takováto deprivace nasedne třeba na dědičnou dispozici k hraniční osobnosti, tak potom se může v důsledku projevit i takovým způsobem jako u tohoto chlapce. Dá se nějak s takto zatíženými dětmi pracovat už v raném věku, předejít tomu, aby se později dopustily násilných činů? Dá se do určité míry rozpoznat už v ranějším věku, že se určité dítě chová jinak, netypicky. Vždy se hledají ale ještě různé jiné možné příčiny. Často ti lidé, u nichž se pak vyvine nějaká úchylka či patologie, byli v dětství divní. Často trpěli lehkou mozkovou dysfunkcí, vždy tam byla rodina, která je zanedbávala. Už se u nich zkr zkrátka objevovaly nějaké signály signály. Ošidné ale je, že stejné signály se objevují i u jiných dětí, které dorostou a nemají žádné problémy. Takže pokud patologie není nějak vyloženě výrazná, do osmnácti let věku jsou odborníci velmi zdrženliví konstatovat, že dítě je psychopat. Dostanou v takovém případě rodiče radu či pobídku, aby s dítětem zašli k odborníkovi, či aby ho nechali léčit? A respektují to, je to jejich povinnost? Nejsou povinni. Vím o několika případech, kdy se dítě projevovalo agresivně – například rozsekalo rybičky v akváriu či zbilo spolužáka. Lékaři doporučili léčení, ale rodiče to odmítli. Dokud dítě v zásadě něco neprovede, rodič má právo říci ne. Škola může rodičům doporučit, aby něco dělali, ale oni to nemusí respektovat. Pokud se s dítětem děje něco vážnějšího a rodina dítě zanedbává, pak to škola může ohlásit orgánu sociálně právní ochrany dítěte a v jeho kompetenci je učinit i něco více. Učitel navíc často nemá v ruce důkazy, jen vidí, že se žák chová divně. Zdeňka LA SALA

6

Dohody o provedení práce

Ředitelská abeceda

Přestávka mezi vyučovacími hodinami

Základní škola Přestávky mezi vyučovacími hodinami jsou nejméně desetiminutové. Během dopoledního vyučování, zpravidla po druhé vyučovací hodině, se zařazuje alespoň jedna přestávka v délce nejméně 15 minut. Přestávka mezi dopoledním a odpoledním vyučováním trvá nejméně 50 minut. Při organizaci výuky jinak než ve vyučovacích hodinách a při akcích souvisejících s výchovně-vzdělávací činností školy stanoví škola zařazení a délku přestávek podle charakteru činnosti a s přihlédnutím k základním fyziologickým potřebám žáků. Střední škola a) Teoretické vyučování Zpravidla po druhé vyučovací hodině se zařazuje přestávka v délce 15 až 20 minut. Mezi ostatní vyučovací hodiny se zařazuje přestávka zpravidla desetiminutová, délka polední přestávky je nejméně 30 minut. b) Odborný výcvik Zpravidla po druhé hodině odborného výcviku konaného ve škole nebo ve školském zařízení se zařazuje přestávka v délce 15 až 25 minut. § 1 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání § 11 a 13 vyhlášky č. 13/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 374/2006 Sb., o středním vzdělávání

Na jaký rozsah prací je možno v současné době uzavírat dohody o provedení práce?

D

ohoda o provedení práce je jednou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jejichž uzavírání upravuje část třetí nového zákoníku práce. Podle ustanovení § 75 zákoníku práce rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 150 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konané zaměstnancem pro téhož

zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Zákoník práce nijak neomezuje počet zaměstnavatelů, u nichž může zaměstnanec konat práci na základě dohody o provedení práce. Avšak u každého jednotlivého zaměstnavatele musí být dodržen výše uvedený limit počtu hodin. Vít BERKA

Vedoucí organizační jednotky Nový zákoník práce umožňuje zakládat pracovní poměr jmenováním pouze v taxativně vymezených případech. Jedním z těchto případů je vedoucí organizační jednotky příspěvkové organizace. Co je možno rozumět pod označením organizační jednotka příspěvkové organizace?

Z

ákoník práce předpokládá, že i nadále bude pracovní poměr zakládán především pracovní smlouvou. Jmenováním lze pracovní poměr zakládat pouze v případech uvedených v § 33 odst. 3 zákoníku práce. V tomto taxativním výčtu jsou uvedeni i vedoucí příspěvkových organizací a vedoucí organizačních jednotek příspěvkových organizací. Členění na organizační jednotky může obsahovat zřizovací listina příspěvkové organizace. Také statutární orgán příspěvkové organizace (jím je například ředitel školy, která má tuto právní formu) má právo rozhodnout o takovém členění organizace, kterou řídí. Organizační jednotkou ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce nemůže být jakýkoliv organizační útvar. Musí jít o organizační útvar takto (jako organizační jednotka) výslovně označený a nemůže se již dále členit na další organizační jednotky. Z textu zákoníku práce lze vyvozovat, že jeho účelem bylo umožnit jmenování na

dvou stupních řízení, a to na úrovni statutárního orgánu právnické osoby a na nejblíže nižším stupni řízení při členění na organizační jednotky. Zákoník práce nestanoví, kdo jmenuje vedoucího organizační jednotky příspěvkové organizace. Pokud jde o školství, nestanoví to ani školský zákon, který v § 166 mluví pouze o řediteli příspěvkové organizace (jako jejím statutárním orgánu). Oprávnění jmenovat vedoucího organizační jednotky má tedy statutární orgán příspěvkové organizace – viz § 11 odst. 1 zákoníku práce, kde je uvedeno, že právní úkony právnické osoby, která je zaměstnavatelem v pracovněprávních vztazích, se řídí § 20 občanského zákoníku. Uvedený § 20 občanského zákoníku pak v odstavci 1 stanoví, že právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Vít BERKA

FOTO: Alena TUČÍMOVÁ

Práce ve ztíženém prostředí

Je možno poskytovat zaměstnancům v sektoru veřejných služeb a správy (tedy i ve školství) příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí?

P

říplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí náleží i zaměstnancům ve veřejných službách a správě, a to při splnění stanovených podmínek. Uvedený příplatek je v zákoníku práce stanoven (§ 128) jako samostatná složka platu (pro srovnání – ve zrušeném zákonu o platu byl tento příplatek zahrnut do zvláštního příplatku). Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, vymezuje v § 6 ztížené pracovní prostředí společně pro všechny zaměstnance, bez ohledu na to, zda pracují ve sféře veřejných služeb a správy (a kterým je

podle § 109 odst. 3 zákoníku práce poskytován plat), anebo zda je jejich zaměstnavatelem subjekt poskytující zaměstnancům za práci mzdu (§ 109 odst. 2 zákoníku práce). Ustanovení § 128 odst. 2 zákoníku práce určuje minimální vazbu tohoto příplatku (5 procent částky stanovené zákoníkem práce v § 111 odst. 2 jako základní sazba minimální mzdy). Konkrétní výše příplatku je stanovena v § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a to tak, že výše příplatku činí 400 až 1400 Kč měsíčně. V rámci tohoto rozpětí stanoví výši příplatku zaměstnanci zaměstnavatel podle míry rizika, intenzity a doby působení ztěžujících vlivů. Vít BERKA

7

zkušenosti nápady inspirace projekty záměry lekce příklady

Cílem projektu Trvalá obnova je změna klimatu ve školách

Trvalá obnova školy je projekt zaměřený na změny klimatu ve školách a na realizaci změn, které školám přináší jejich běžný život. V programu je propojeno 120 škol z celé republiky a je určen především pro ředitele a jejich zástupce. Projekt, který poslední dva roky pracuje na základě podpory evropských sociálních fondů, vznikl před sedmi lety pod názvem DoTo (Dokážu To). Jedná se o implementační program, to znamená, že se naučené znalosti dostanou přímo do školy, kde si zkoušíme, jak pracovat s lidmi a rozvíjet jejich potenciál podle strategických potřeb školy. V tomto projektu dbáme na to, aby se zapojovali vždy nejméně dva lidé z vedení školy, protože se mohou podporovat a pomáhat si při zavádění změn ve škole. Program je založen na principech vytváření důvěry ve škole, kdy kolegové a spolupracovníci mohou vzájemně porozumět tomu, že se nemusejí mít rádi, ale přesto dokážou spolupracovat ve prospěch dětí.

Netlačit na lidi

Pokračujeme několika workshopy, které navozují atmosféru porozumění a sdílení hodnot, které, byť se nám to nezdá, máme hodně podobné. Současně se snažíme vedení škol naučit brzdit. Brzdit svá očekávání, své požadavky a tlak na výsledek. Vedení škol je v podobné situaci jako většina našich politiků, chtějí vidět již za svého pracovního života výsledky své práce, a to je jen málokdy dosažitelné. Proto je učíme brzdit a netlačit na lidi a jejich porozumění změnám. Jedno z nejoblíbenějších hesel našeho programu je, že jsme „nejpomalejší síť škol“. Je to hodně podobné zrání vína – i ono potřebuje stejně jako lidé čas a ošetřování, aby mělo chuť, barvu, vůni a vůbec se dalo pít. Pokud to uspěcháváme, pak dostáváme vždy jen krabicové víno. Podobně je to i s prací s lidmi. Nejdříve je potřebuje vedení školy přesvědčit, že se vyplatí si navzájem věřit, vyplatí se iniciativa, a teprve postupně, a po letech, se začnou ve výuce, v přístupu k sobě navzájem i k rodičům dostavovat výsledky.

Vytváření vize

Dalšími kroky jsou analýza situace školy, takzvané konkurence i sil působících na rozvoj školy a obce. Učíme se tomu porozumět a vyvozovat z toho pro sebe zajímavé a pro práci podstatné informace – jak na ně, jak

je přesvědčit, na co slyší, co je pro ně přijatelné a podobně. Na základě toho se učíme vytvářet si vizi a strategické cíle a to, jak je naplnit a dosáhnout ve škole opravdu významného posunu ve směru, který jsme si společně dohodli. To je další podstatná součást programu – vedení se naučí jak spolupracovat s kolegy na vytváření společných vizí a na tom, jak spolu rozhodovat a realizovat představy, kde vedení školy nemusí mít vždy nezbytně navrch. Jedním ze základních hesel v této oblasti vytváření společných představ je „Kdo ustoupí, může vyhrát příště“.

Spolupráce 120 škol

Jedná se o zřejmě největší projektovou síť na území naší republiky a pravděpodobně i EU, kdy do sítě spojujeme přibližně 120 škol, z nichž zhruba 80 se víceméně pravidelně zapojuje do spolupráce v síti a navázaných vztahů. Jde tedy o skupinu asi 250 lidí (ředitelů a jejich zástupců). Tito lidé jsou zapojeni i do dobrovolné práce klubu Trvalé obnovy školy, kde jsou jim několikrát ročně nabízeny programy a oni si z nich mohou vybírat. Proč Trvalá obnova školy jako název programu? Jedná se totiž o opravdu trvalý proces a jeho zavedení do práce a činností vedení školy podle toho, jak jsou nastaveny strategie a potřeby rozvoje školy jako celku a potřeby komunity okolo školy. Pokud má systém fungovat, pak je nezbytné, aby se k němu vedení školy spolu s ostatními lidmi ve škole jednou za dva až tři roky vracelo a zkontrolovalo, zda to, co si naplánovali, je realizováno, a pokud ano, jak se mění dále potřeby rozvoje školy. A zde je právě ten nejtěžší prvek celého programu, protože to není hotovo v podstatě nikdy a stále je potřeba se k tomu vracet.

Povolání ředitel Současně jde o to, že vedení školy by si mělo rozdělit svou práci tak, aby ředitel zajišťoval vnější podmínky pro práci všech a jeho zástupce byl ten, kdo se intenzivně věnuje rozvoji kolegů a procesům ve škole. To může umožnit škole trvalý rozvoj a současně by tyto procesy měly vést i k zapojení kolegů do společného rozhodování a řízení školy. Tím program významně podporuje i zavádění ŠVP do života škol. Akceptujeme i to, že ve školách vzniká nové „povolání“, na něž nikdo nestuduje, a to je povolání ředitel a zástupce ředitele. Administrativní stránku této pozice vzdělává stát v programu ředitel a my se snažíme rozvíjet stránku smysluplného vedení lidí.

Pomoc při zavádění ŠVP V rámci projektu ESF Spolupráce a důvěra se nám navíc podařilo vybudovat potenciál mezi členy klubu tak, aby si řadu akcí sami řídili a spoluorganizovali, a navíc jsme navázali i spolupráci mezi několika projekty v ČR i EU. Další činností byl vznik skupiny facilitátorů, kteří jsou schopni podporovat procesy spolupráce a vytváření dohod mezi lidmi ve školách a již nyní prakticky pomáhali a pomá-

hají s zaváděním ŠVP do škol. Vznikla i skupina lektorů, kteří se připravují na tréninkové aktivity spojené se zaváděním ŠVP do práce škol a skupina supervizorů, kteří by měli podporovat učitele v jejich práci ve třídách a pomáhat jim zavádět moderní způsoby výuky, které reagují na měnící se potřeby společnosti a poslání škol.

Zakopaný pes Snad jen úplně na závěr bych chtěl poznamenat, že celý program vytvoření a naplnění strategie je v podstatě hrozná nuda, protože, když již strategii a cíle máte, je vaší jedinou prací zabránit lidem vymýšlet cokoliv jiného a dovést je k naplnění dohodnutého. A v tom je jeden ze zakopaných psů celého programu: málokdo z nás dokáže odolat svodům, které se objeví podél cesty. To je důvod, proč málokdo dojde do cíle. Přeji všem v našem programu, aby došli tam, kam si naplánovali. Petr VINŠ

Kontakt: Aisis o. s. Kladno, Gorkého 499 Tel.: 604 103 343, E-mail: [email protected] Stranu připravila Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

8 Odvolání vedoucího příspěvkové organizace z funkce Jaký má být správný postup při odvolání vedoucího příspěvkové organizace z funkce? Které ustanovení zákoníku práce tuto věc upravuje? Postup při odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa upravuje § 73 zákoníku práce. Vedoucí příspěvkových organizací jsou výslovně uvedeni v § 33 odst. 3 zákoníku práce ve výčtu vedoucích zaměstnanců, u nichž se pracovní poměr zakládá jmenováním. Tyto vedoucí zaměstnance je možno z pracovního místa odvolat a tito vedoucí zaměstnanci se mohou tohoto místa rovněž vzdát. Pro ředitele škol a školských zařízení platí při jejich odvolání vedle zákoníku práce i příslušná ustanovení školského zákona (§ 166). Odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. U ředitelů škol je podmínkou platnosti i sdělení důvodů odvolání. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se místa uveden den pozdější. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. Zaměstnavatel je povinen podat zaměstnanci návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel takovou práci pro zaměstnance nemá, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po

odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti s jeho zrušením v důsledku organizační změny.

Pravidla pro sjednání zkušební doby Jaká pravidla pro sjednání zkušební doby stanoví nový zákoník práce? Je podle tohoto předpisu zkušební doba povinnou součástí pracovní smlouvy? Právní úprava zkušební doby je obsažena v § 35 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle tohoto jeho ustanovení v případě, že je před vznikem pracovního poměru sjednána zkušební doba, nesmí být delší než tři měsíce po sobě jdoucí po dni vzniku pracovního poměru. Zkušební doba může být sjednána před vznikem pracovního po-

NA VAŠE otázky

ODPOVÍDÁ Vít Berka měru rovněž v souvislosti se jmenováním na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována. Nejpozději je možné ji sjednat v den, který byl dohodnut jako den nástupu do práce, popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Zkušební dobu nelze sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl. Doba překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, se do zkušební doby nezapočítává (o tuto dobu se zkušební doba prodlouží). Zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je neplatná. Sjednání zkušební doby není povinnou součástí pracovní smlouvy. Podstatné

náležitosti pracovní smlouvy (bez nichž je tento právní úkon neplatný) vymezuje § 34 zákoníku práce. Záleží tedy na dohodě smluvních stran, zda bude zkušební doba sjednána. Zkušební doby je možné sjednat nejen v pracovní smlouvě, ale i v jiné samostatné dohodě, která splňuje podmínku platnosti.

Zaměstnanec se domnívá, že výpověď je neplatná Jak upravuje nový zákoník práce postup pro případ, že zaměstnanec dostane výpověď, o níž se domnívá, že je neplatná? Zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání. Situaci, kdy zaměstnavatel neplatně rozváže pracovní poměr, řeší § 69 zákoníku práce. Pokud dal zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru (viz § 69 odst. 1 zákoníku práce). O neplatnosti právního úkonu (kterým je i výpověď) může rozhodnout jedině soud. Pokud se zaměstnanec, ať již oprávněně či neoprávněně, domnívá, že s ním zaměstnavatel skončil pracovní poměr neplatně, musí se rozhodnout, zda povede soudní spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, a dále, zda bude trvat na dalším zaměstnávání. Neplatnost rozvázání pracovního poměru je podle § 72 zákoníku práce třeba uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

Kdo z nás má tajemnou moc?

„M

ám před sebou kompletní výsledky maturit. Žádná sláva. Průměrná známka z písemné zkoušky 2,8 a z ústní 2,4. Osm procent maturantů ji bude opakovat v náhradním termínu. Nejhorší výsledky jsme zaznamenali u jazyků,“ zhurta spustil ředitel na poslední poradě. „Kolegové jazykáři, asi byste se měli trochu zamyslet nad svou prací. A hledat způsoby, jak zvrátit nepříznivý stav.“ „Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v posledních letech se výsledky v jazykové výuce stále zhoršují. Prvořadě hledat chybu v nás, vyučujících, to se mi nezdá právě nejlepší řešení,“ komentuje angličtinářka Marešová. „Nejsme gymnázium a v odborné škole jazyky nemají prioritu.“ „To jistě, paní kolegyně. Ale znáte to, všude se mluví o potřebě cizojazyčných znalostí. I v odborných školách. Nová maturita vyžaduje zkoušku z cizího jazyka povinně, což je výrazná změna,“ nevzdává se ředitel. „Mohu potvrdit, že rok od roku klesá úroveň jazykového vyjadřování našich žáků. Málo, vlastně vůbec nečtou literaturu. Podceňují gramatiku a skladbu věty. Nemají zájem vzdělávat se ve svůj prospěch. Pokud se přece jen trochu učí, pak výhradně kvůli známkám a klidu svých rodičů. Jediný jejich konkrétní cíl je maturita. Bláhově se domnívají, že jim nedočkavě otevře brány do pohodlného života,“ tvrdí Hromádka. „Jádro našeho problému je v tom, že si už dávno nevybíráme žáky do prvních ročníků. Přijímáme téměř všechny, kteří se jen přihlásí. Taková je skutečnost. Kdo říká něco jiného, neví, o čem mluví.“ „Vím, vím. Taky vnímám složitost situace posledních let. Ale jak z ní ven? Okolní učiliště jsou nenaplněná. Dostat se na místní gymnázium je dnes ze všeho nejsnadnější. Středních škol se studijními obory je u nás stále moc. Všichni chtějí mít maturitu, ale učit se nechce nikdo,“ unaveně si posteskne Macháček. „Už toho asi příliš nevyřešíme. Kdybychom aspoň svým žákům dokázali vysvětlit potřebu soustavného studia, určitě bychom výrazně postoupili dopředu. Ale kdo to dokáže? Kdo má onu tajemnou moc?“ mávnutím ruky ukončuje poradu. Roman KANTOR

9

Podmínky pro studium chybí

ILUSTRAČNÍ FOTO: Petr MERTA

asy se postupem doby měnily.

ČNěkolikrát se uznávala a zase

neuznávala kvalifikace v oboru vychovatelství a učitelství v mateřské škole. Byla doba, že učitelka mateřské školy byla kvalifikovanou pracovnicí v družině, a naopak. Vstupem do právní subjektivity se vše anulovalo, a tak vychovatelka v mateřské škole se stala nekvalifikovanou

V

tvořeny odpovídající podmínky? Přemýšlí o tom vlastně ten, kdo nařízení vydává? Dříve udělaly učitelky mateřských škol rozdílovou maturitu a získaly vzdělání v obou oborech. Při snižování pracovníků ve školách muselo proti své vůli odejít tolik dobrých pracovníků, poctivých, perfektních učitelů, kteří svou práci milovali a za státní peníze vystudovali. A stát se k nim obrátil zády. Teď, v další vlně, opět násilně, proti své vůli, budou muset odejít další pedagogičtí pracovníci, kteří po celý svůj život dávali péči a lásku dětem. A stát to považuje opět za správné? Pomozte nám, prosím za všechny, kterých se to týká a kteří si nevědí rady. Prosím, nedopusťte další křivdy. Tito lidé si to nezaslouží! Křivd už bylo dost. Jaroslava URBANOVÁ učitelka MŠ v Trhovém Štěpánově a předsedkyně ZO ČMOS PŠ

Školy Pardubicka spolupracují s firmami

e využívání škol pro celoživotní vzdělávání je třeba dohnat Evropu, zaznělo z dvoudenní krajské konference vzdělávacího projektu UNIV, která proběhla nedávno v Litomyšli. Jednoznačně potvrdila, že i na Pardubicku roste provázanost počátečního a dalšího vzdělávání ve středních školách s firmami v regionu. Systémový projekt MŠMT Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Zatím v osmi krajích jej řeší Národní ústav odborného vzdělávání Praha. Projekt reaguje na situaci, kterou do českého systému dalšího vzdělávání dospělých vnese od srpna 2007 nový zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Projekt UNIV tedy buduje v sítích škol v krajích už

V

pracovnicí. Bolelo to, ale nedalo se nic dělat. Učitelky měly svou práci rády, a proto i tak na pracovišti zůstaly. Avšak nastala další pohroma. Kdo si do roku 2009 nedoplní své vzdělání, bude propuštěn. Ale kde si své vzdělání doplnit, když žádná střední pedagogická škola nedostala peníze na to, aby mohla otevřít večerní nebo dálkové

studium v těchto dvou oborech? Podle našich informací měla být tato možnost v Čáslavi. Škola nám však sdělila, že ani oni nedostali žádnou dotaci, aby mohli studium otevřít. V době, kdy jsme s čáslavskou školou jednali, měla 59 žádostí. Na našem pracovišti pracují dvě vychovatelky (45 a 55 let). Odvádějí perfektní práci, kterou mají velmi rády. Jedna téměř dohlédne na důchod, ale chtěla by v mat mateřské škole zůstat opravdu až do důchodového věku. Je absurdní, aby začala studovat vysokou školu. Druhá je matka samoživitelka a má tři děti (11, 6 a 5 let). Studium na vysoké škole by pro ni vzhledem k péči o děti nebylo možné. Co tedy dělat? Bude stanovena nějaká výjimka? Budou vytvořeny odpovídající podmínky pro rozdílovou maturitu? Proč je vydáno nařízení, a nejsou vy-

ýroční zprávy, které od sedmdesátých let 19. století každoročně vydávaly střední školy, obsahovaly základní informace o škole a výuce, o používaných učebnicích, o bohatství jednotlivých kabinetů i o darech, které škola dostala. Přinášely také přehledné informace o profesorském sboru a jeho změnách, řadu statistických údajů o žácích a mnohdy i to, jakou životní dráhu nastoupili abiturienti po maturitě.

třetím rokem systém hodnotících standardů a vzdělávacích programů, které lidem umožní doplnit si kvalifikaci v desítkách oborů a využít přitom znalosti získané během života neformální cestou. Vzdělávání tak bude rychlejší a ekonomičtější. Zároveň budou využity kapacity středních škol jako místních středisek vzdělávání dospělých. Krajský úřad Pardubického kraje zřizuje 64 středních škol, z toho 11 je zatím do projektu UNIV zapojeno. Podle příspěvků, přednesených na konferenci v Litomyšli, přináší součinnost škol a praxe v kraji mimořádnou vzájemnou výhodnost i úspěšnost na trhu práce. Zájem využívat kapacity středních škol pro další vzdělávání dospělých potvrdili na konferenci i představitelé Krajského úřadu Pardubického kraje. Také na Pardubicku budou v příštích letech nejvíce

zapotřebí lidé s výučním listem, a to zejména ve strojírenství. Role středních, případně vyš-

N

ších škol pro poskytování dalšího vzdělávání dospělým proto roste Jiří VARHANÍK a poroste.

Den dětí jsme si užili

etradiční, ale velmi poučný pro život, měli 1. červen – svátek dětí žáci třídy 6. A ze Základní školy Hornická v Chomutově. Prožili totiž i se svou třídní učitelkou dopoledne na ,,záchrance“. Viděli zde, jak vypadá práce zdravotních sester na dispečinku, připomněli si správné číslo pro přivolání rychlé pomoci, dozvěděli se, jak často vyjíždí sanitka k akutním případům a jak veliká je oblast, kde chomutovská záchranka působí. Také si důkladně prohlédli sanitku. I tady jim sestřičky velice ochotně odpovídaly na všechny zvědavé otázky. Největší zájem však u dětí vzbudil praktický nácvik resuscitace zraněného na figuríně. Děti se učily jednotlivě i ve dvojici, jak pomoci člověku v bezvědomí a se zástavou srdce. Figurína šla docela ,,na dračku“ a fronta dětí, které si chtěly opakovaně vyzkoušet resuscitaci, byla nekonečná. Některé malé záchranáře pochválili i samotní lékaři záchranné služby. Celá třída i s paní učitelkou odcházela s pocitem, že jsou mezi námi děti, které by si v mezní situaci zřejmě věděly rady a dokázaly by například pomoci raněnému kamarádovi, někomu z rodiny, či někomu úplně cizímu. Zdeněk SCHÜCK

Výroční zprávy

Současně se staly výroční zprávy i významnou prezentací odborné a vědecké práce jednotlivých profesorů ústavu. V řadě výročních zpráv tak byly zveřejňovány studie o historii školy, poměrně početné byly překlady antických autorů a rozbory jejich děl, případně tematicky různorodé studie z regionálních dějin. Velká pozornost ale byla věnována i tématům o aktuálním stavu životního prostředí, přičemž řadu z nich bychom mohli označit za

ekologická (i když toto slovo naši předkové ještě neznali). A tak ve výročních zprávách gymnázia v Třeboni můžeme dnes číst o ptácích-plavcích na třeboňských rybnících (1883), ale i o výskytu bobrů v jižních Čechách (1887). Stará výroční zpráva pardubické reálky obsahuje zevrubné zmapování ornitologických poměrů Pardubicka (1886), vodnímu ptactvu je pak věnována i studie ve výroční zprávě píseckého gym-

názia (1891). Valašskomeziříčské gymnázium zařadilo do své výroční zprávy obsáhlou studii Hlasní a dýchací ústroje ptačí (1876). K omezení tištěných výročních zpráv, které měly být již bez odborných studií, došlo při úsporných opatřeních v letech první světové války. K otiskování odborných a vědeckých prací profesorů se výroční zprávy, ke své škodě, v podstatě již nikdy František MORKES nevrátily.

10

Finská maturitní zkouška

Společná část maturitní zkoušky je u nás v poslední době velmi diskutovaným vzdělávacím tématem. Pro inspiraci uvádíme, jak si s problémem maturitní zkoušky poradili naši finští kolegové. Historický vývoj První maturitní zkouška se ve Finsku konala v roce 1852. Zpočátku se jednalo o vstupní zkoušku, umožňující studium na univerzitě v Helsinkách. V této zkoušce museli studenti prokázat dostatečnou úroveň všeobecného vzdělání a znalost latiny. V současné době slouží zkouška k ověření, zda si studenti osvojili znalosti a dovednosti, které vyžaduje kurikulum pro gymnázia, a zda dosáhli odpovídající zralosti v souladu s cíli středoškolského vzdělávání. Složení maturitních zkoušek umožňuje studentům pokračovat ve studiu na univerzitě. Zkoušky se konají na středních školách, kde studenti celou dobu studovali. Na všech gymnáziích jsou povinné stejné předměty (vyučující se samozřejmě liší), každé gymnázium poté nabízí různé volitelné předměty. Testy maturitní zkoušky jsou založeny na povinných předmětech, které absolvují všichni.

Odpovědnost za zkoušky Výbor pro maturitní zkoušky je zodpovědný za administraci, celkovou organizaci a realizaci zkoušek. Výbor vydává směrnice pro obsah, organizaci a hodnocení testů. Předsedu i členy výboru (zhruba 40 členů, 4 – 5 učitelů na jeden předmět) jmenuje ministerstvo školství na základě doporučení univerzit, institucí pro vyšší vzdělávání a Národní rady pro vzdělávání. Členové výboru reprezentují různé předměty, obsažené v maturitní zkoušce. Zhruba 330 pomocných členů výboru pomáhá členům v přípravě a hodnocení testů. Technická opatření týkající se testů jsou spravována sekretariátem výboru, kde je 22 zaměstnanců státní správy. Maturitní zkoušky se konají dvakrát do roka, na jaře a na podzim, na všech gymnáziích ve stejnou dobu. Zkoušení musí složit zkoušku v průběhu maximálně tří po sobě jdoucích termínů. Zkouška však může být složena také najednou v jednom termínu.

Povinné a volitelné testy Zkouška se skládá z alespoň čtyř testů, z nichž je test z mateřského jazyka povinný pro všechny zkoušené. Dále si studenti vybírají další tři povinné testy z následujících čtyř testů: druhý úřední jazyk (švédský jazyk), cizí jazyk, matematika, všeobecný test (přírodovědné a humanitní směry). Navíc si může student zvolit jeden i více volitelných testů

(ovlivněno následným studiem). Volba testu z cizího jazyka je ovlivněna dobou studia. Studium jazyka pouze na gymnáziu není považováno za dostatečně dlouhou dobu. Proto je většinou cizím jazykem, voleným pro zkoušku, jazyk anglický. Ředitel školy kontroluje, zda student splňuje požadavky týkající se možnosti skládání maturitních zkoušek.

Úrovně testů Testy z matematiky, švédského jazyka a cizího jazyka jsou vytvářeny ve dvou úrovních obtížnosti. Matematika a cizí jazyk má úroveň základního či pokročilého kurzu. Švédský jazyk má úroveň základního a středně pokročilého kurzu. Student si vybírá obtížnost testů dle dosaženého vzdělání v průběhu studia na gymnáziu. Nicméně alespoň jeden test musí být splněn na pokročilé úrovni. Z každého předmětu smí student skládat zkoušku pouze v jedné z možných úrovní.

Popis testů Test z mateřského jazyka je připraven ve finském, švédském a Saami (jazyk v Laponsku) jazyce. Tyto testy mají dvě části: slohovou práci (na výběr je 10 až 15 témat, požadavek 4 – 5 stran) a test na prokázání textových dovedností – jazykové vyjadřování a schopnost analyzovat (jedná se o tři krátké eseje – opět výběr z témat, ale je užší). Kritérii pro hodnocení slohové práce jsou obecná úroveň znalostí, kultivovanost projevu, jazykové prostředky a souvislost celého textu. V Saami jazyce je psána pouze slohová práce. Student, jehož mateřským jazykem není ani jeden z výše zmíněných, skládá zkoušku z finského či švédského jazyka jako druhého jazyka. Tato zkouška se skládá ze čtení s porozuměním a písemné části. Zkouška z druhého oficiálního jazyka a cizího jazyka se skládá z poslechu (vybírání odpovědí a, b, c, d), čtení s porozuměním, gramatické části a slohové práce (požadavek 250 slov, výběr ze 4 – 5 témat, například Art of GiftGiving). V matematice musí student vyřešit deset problémů. Je povoleno používat kalkulátor a matematické tabulky. Ve všeobecném testu jsou zahrnuty testy z předmětů: evangelickoluteránské náboženství, ortodoxní náboženství, etika, filozofie, psychologie, dějepis, občanská výchova, fyzika, chemie, biologie, zeměpis a zdravotní vý-

chova. Testy obsahují také otázky prolínající se více předměty. Je vždy nabídnuto deset otázek, student si vybírá šest, které musí zodpovědět.

Průběh testů Studenti mají zhruba dva měsíce studijní volno, při kterém se připravují na zkoušky. Samotné zkoušky probíhají v období tří týdnů. Poslechový test z cizího jazyka se koná dva týdny před ostatními zkouškami. Testy se píší v pondělí, ve středu a v pátek. Píší se na všech gymnáziích v celém Finsku ve stejnou dobu ze stejného předmětu. Otázky či témata slohových prací jsou pro všechny stejné. Otázky jsou zaslány do školy v krabici, která je ředitelem oficiálně otevřena před všemi studenty v den konání zkoušky z daného předmětu. Krabice nesmí být otevřena dříve. Testy začínají ráno v devět hodin. Studenti mají šest hodin na splnění či zodpovězení úloh. Pokud se student dostaví pozdě, má smůlu a musí přijít v dalším zkouškovém období.

Hodnocení testů Testy jsou nejprve hodnoceny učiteli školy, poté jsou zaslány Výboru pro maturitní zkoušky k novému hodnocení. Učitelé mají možnost napsat do svého hodnocení subjektivní názor, například: Tento žák jindy pracuje výborně, tato práce se nepodařila, a naopak.

Oprava testů Student, který jednou složil zkoušku, ji může jednou opakovat. Důvodem je často snaha dosáhnout lepších výsledků. Tato možnost není časově omezena. Pokud student zopakuje tuto zkoušku před udělením maturitního vysvědčení, je mu zapsána lepší známka. Pokud student nesloží zkoušku, má možnost ji dvakrát zopakovat ve třech po sobě jdoucích zkušebních obdobích, následujících po zkouškovém období, ve kterém neuspěl. V případě opakování neúspěšné zkoušky může student změnit úroveň zkoušky (z pokročilé na základní), nicméně stále musí složit alespoň jednu zkoušku na pokročilé úrovni. Pokud se nepodaří studentovi složit nesplněnou zkoušku z jednoho předmětu v daném období, musí zopakovat maturitní zkoušku v celém rozsahu. V případě neúspěšného volitelného testu není stanoven žádný časový limit pro opakování zkoušky.

Maturitní vysvědčení Po úspěšném složení všech povinných zkoušek získá student maturitní vysvědčení. Na maturitním vysvědčení je zaznamenáno, z jakých předmětů student zkoušky vykonal a jak úspěšně. Hodnocení vypadá následovně stupně a odpovídající body: • laudatur (L) 7 • eximia cum laude approbatur (E) 6 • magna cum laude approbatur (M) 5 • cum laude approbatur (C) 4 • lubenter approbatur (B) 3 • approbatur (A) 2 • improbatur (I) 0

Úspěšnost v testech Ta vypadá zhruba takto. Samozřejmě se liší dle předmětů a zkouškového období. Pokud někdo složí až po obdržení maturitního vysvědčení některou ze zkoušek, obdrží zvláštní vysvědčení dokládající tuto změnu. Při přijímání na univerzitu je polovina studentů přijata na základě vstupních testů, druhá polovina na kombinaci bodů získaných za vstupní test a maturitní zkoušku. Proto je úspěšnost při maturitní zkoušce pro studenty, kteří chtějí pokračovat ve studiu na univerzitě, velmi důležitá.

Přehodnocení na základě kontroly Pokud student není s obdrženým hodnocením spokojen, má právo požádat Výbor pro maturitní zkoušku o jeho přezkoumání. Pokud výbor nalezne chybu, která by byla v hodnocení učiněna, opraví ji.

Oslavy Oslavy začínají pro studenty 30. dubna vpodvečer. Oficiálně začínají v šest hodin večer, kdy mají vybraní studenti tu čest pokračovat v letité tradici. Tou je umytí sochy Havis Amanda, což je socha mladé nahé dívky, umístěná mezi parkem Esplanade a Tržním náměstím v Helsinkách. Po umytí sochy jí nasadí bílou čepici, symbol finského maturanta. Poté si mohou čepici nasadit na hlavu i všichni ostatní studenti a opravdové oslavy začínají. Zbytek večera tráví studenti večírky, a to buď doma, nebo v ulicích Helsinek. Irena MATALOVÁ

Převzato z časopisu Moderní vyučování.

11

Knihy, které zpestří vaši dovolenou Mlčeti zlato

Ve zlomku vteřiny

PAUL JOHNSTON

DAVID BALDACCI

Mlčeti zlato je originální thriller s nebývalou atmosférou. Je to zatím nejpoutavější případ Johnstonova pozoruhodného soukromého detektiva, napůl Řeka, napůl Skota. Od P. Johnstona vyšly v Mladé frontě již dva romány s hlavním hrdinou Alexem Mavrosem a ani tento detektivní román jistě nikoho nezklame. Na prázdniny jak dělaný.

Zlomek vteřiny stačí na to, aby člověk přišel o život nebo o svou kariéru. Zlomek vteřiny změnil i život úspěšných agentů FBI. I v tomto politickém thrilleru z nakladatelství Mladá fronta najdete vynikající zápletku i šokující závěr odhalující postupy FBI. I na tuto knihu jistě najdete o prázdninách čas a prožijete s ní hodně napětí.

Klíč k Šalomounovu klíči

100 NEJ – nejvýznamnější stavby světa

LON MILO DuQUETTE

JOACHIM FISCHER

Kontroverzní tajemství magie a svobodného zednářství je jakýmsi podtitulem této knihy. Ani tady nezaváháte a v knize najdete nejen mnoho zajímavého, ale i poučného. Prostřednictvím krále Šalomouna prozkoumáte historii řádu templářů a jejich tajemství. Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy, které léčí

Klikni si…

MARIA MOLICKA

VLADIMÍR JIRÁNEK

Příběhy, které léčí, jsou kniha pohádkových příběhů, které mají terapeutické poslání. Každý z nich je fantazijním obrazem situací a problémů podobných těm, které mohou prožívat děti. Hlavní hrdinové i vedlejší postavy pomáhají dítěti, které se s nimi ztotožňuje, problém zracionalizovat, vyjádřit slovy a hledat řešení. Kniha z nakladatelství Portál je určena rodičům, učitelům, vychovatelům a psychoterapeutům.

Hry pro rozvoj emocí a komunikace MILOTA ZELINOVÁ

TÝDENÍK

Autorka zde představuje koncepci a model tvořivě humanistické výchovy, která vychází ze zásady, že je možné vybudovat pozitivní vztah k sobě i ostatním. V tomto výchovném modelu stojí v centru pozornosti osobnost dítěte, jeho pocity, prožívání, vnitřní motivace, hodnotová orientace a tvořivost. V učitelské knihovně by publikace z nakladatelství Portál neměla chybět.

w w w. t y d e n i k - s k o l s t v i . c z

Číslo 24

Tato obrazová publikace představuje architektonické památky, v průřezu se objevuje Cheopsova pyramida, antické stavby, ale i mimoevropské monumenty, například Opera v Sydney, výškový dům Taipej 101, ale i česká Tugendhatova vila v Brně. Poznání není nikdy dost, takže, pokud budete mít chvíli, knihu z Mladé fronty alespoň prolistujte, časem se k ní jistě vrátíte.

20. června 2007

„Člověk a počítač mají jedno společné: oba se mohou jednoho krásného dne zhroutit,“ říká v záhlaví celé knihy V. Jiránek. A tak, abyste byli připraveni na všechno, začtěte se a zakoukejte se do souboru Jiránkových vtipů. Dívejte se pozorně, jeho humor, nadsázky a mnohdy i ironie vás jistě potěší. Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Drátované šperky ALENA SAMOHÝLOVÁ ALENA VONDRUŠKOVÁ Drátované šperky vydalo nakladatelství Grada ve své edici Šikovné ruce. Jejich prostřednictvím se naučíte pracovat s různými materiály, naučíte se, jak si vyrobit vlastní originální šperk, ať už náušnice, brož či náhrdelník. Při jejich výrobě vám pomohou názorné kresby. A protože budete mít o prázdninách čas, zkuste si něco pro radost vyrobit.

Vydává Dictum, s. r. o., Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1. Šéfredaktorka Mgr. Karla Tondlová, tel. 224 233 044, fax 224 233 043. E-mail: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]. Za rok vychází 40 čísel. Celoroční předplatné 780 Kč. Vyrábí SOFIPRIN Praha. Rozšiřuje Česká pošta, s. p., POSTSERVIS. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt v Praze č.j. NP 3160/1994 ze dne 29. 12. 1994. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. ISSN 0862-9641. MK ČR E 4861.

LÉ

ČE

THAJSKÉ MASÁŽE BNÁ

M E TO DA Z E Z E M Ě Ú S M

Thajská masáž patří mezi nejstarší léčebné metody na světě. První zmínky o ní jsou již v buddhistických textech z 2. století před naším letopočtem. V Thajsku se s masážemi, stejně jako s chrámy a domky pro božstva a duchy, spolu s orchidejemi, slony a vonnými tyčinkami setkáváme všude, stejně jako s thajskou zdvořilostí, úsměvy a duševní pohodou. Thajská masáž patří neodlučně ke zdejšímu životnímu stylu.

Prastaré masérské postupy Umění tradičních thajských masáží je praktikováno v téměř nezměněné podobě déle než dva tisíce let. Počátky však nespadají do Thajska, ale do Indie. Spolu s buddhismem se pak tato masáž rozšířila do jihovýchodní Asie. V důsledku prolínání kultur byla ovlivněna tradiční čínskou medicínou, akupunkturou i indickým léčebným uměním Ájurvédou. Za zakladatele a prvního učitele „tradičních thajských masáží“ je považován Buddhův blízký přítel a lékař Jivaka, staroindický lékař buddhistických mnichů. Pojetí thajské masáže je značně odlišné od pojetí nám běžně známých evropských masáží, kdy se hnětou a masírují svaly. Tělesná stránka thajských masáží se prolíná s jejich duchovním rozměrem. Jsou založeny na nauce o neviditelných, pomyslných energetických drahách v lidském těle, takzvaných čakrách. V anatomických slovnících je těžko najdeme, ale asijští maséři při tradičních masážích pracují, co paměť sahá, podle prastarých postupů, které se předávají z generace na generaci. Na těchto energetických drahách, které jsou obdobou u nás známějších meridiánů, jsou důležité tlakové body, jejichž stlačováním masér zbavuje člověka svalového napětí a bolesti. Jedná se o ovlivňování toků životní energie.

Harmonie duše a tìla Thajská masáž zvyšuje pohyblivost těla, cirkulaci krve a lymfy, odstraňuje bolest a ztuhlost kloubů, posiluje nervový systém a odstraňuje energetické blokády v těle. Při masáži se uvolňují toxiny z kloubů, svalů i tkání a zvyšuje se vylučování odpadů z těla. Podporuje činnost vnitřních orgánů a duševní relaxaci. Tak dochází

Ů V Ě

k rovnováze energetického systému, člověk se uvolňuje a nabývá energii. Masáž je vysoce relaxační a dochází k harmonizaci těla a duše.

Výjimeèná relaxace Tradiční thajská masáž se provádí na zemi na podložce, vleže nebo vsedě. Masér i masírovaný jsou oblečeni ve zcela volné haleně a kalhotách z přírodních materiálů. Části těla, které se právě nemasírují, se přikrývají ručníky, aby zůstaly v teple. Masér nejprve jemnými masážemi tělo masírovaného zklidní a bezbolestně uvolní a teprve potom přejde k náročnějším protahovacím cvikům. Po skončení masáže je vhodná krátká relaxace, aby masáž „dozněla“. Masáže se někdy ještě kombinují se saunami a bylinnými lázněmi.

THAJSKÉ M A S Á Ž E

Kde nás najdete: TAWAN Hotel President, náměstí Curieových 100, Praha 1, telefon 234 614 163, 721 731 401. TAWAN Hotel Štekl Bezručova 141, Hluboká nad Vltavou TAWAN Hotel Růže, I. P. Pavlova 1, Karlovy Vary TAWAN Vinohradská, Studio Scorpio Sun, Vinohradská 13, Praha 2 TAWAN Holiday Inn, Prague Congress Centre Na Pankráci 15, Praha 4 Otevřeno od 9.00 do 21.00 hodin