Okolí divadla se změní

ZPRAVODAJ MĚSTA PLZNĚ ROČNÍK XIX únor 2014

Lochotínský

Kočky

Alfa zve

strana 2

strana 3

strana 7

park se dočká obnovy

získají zázemí v útulku

na pohádku Václava Čtvrtka

Okolí divadla se změní Během měsíce března letošního roku by měla začít obnova jihozápadní části sadového okruhu kolem budovy Velkého divadla. Po téměř šesti letech příprav se uskuteční rekonstrukce zdejších teras, bude odstraněn nevyužívaný komín bývalé kotelny divadla a upravena zeleň. Počítá se také s instalací památníku generála George S. Pattona. Podmínkou zahájení stavebních prací je přidělení evropské dotace ve výši zhruba 36,5 milionu korun. Tato částka představuje 85 procent nákladů na celou akci. Pokud město tyto prostředky získá, začne rekonstrukce ihned po schválení přijetí dotace na březnovém jednání zastupitelstva. Většina stavebních úprav se uskuteční během letošního roku. „Vznikne zde také malá pěší zóna, protože auta už neprojedou v sadech Pětatřicátníků mezi Prešovskou a Bezručovou ulicí. Bude zde však zachováno 13 parkovacích stání pro potřeby obyvatel a Divadla J. K. Tyla,“ uvádí vedoucí úseku koncepce a dopravního inženýrství Správy veřejného statku města Plzně Ondřej Vohradský. V rámci úprav zeleně přibydou dvě aleje listnatých stromů, keře a květinové záhony. „Současná podoba bezprostředního okolí Velkého divadla je z hlediska provozu a kvality veřejného prostranství neuspokojivá. Tento prostor je jedním z posledních neobnovených koutů v historickém jádru města. Dalším důvodem úprav je napojení budovy divadla na dálkové vytápění. To umožnilo zrušení kotelny a budoucí využití podnože divadelní terasy pro potřeby kli-

Plzeňský Orfeus má své vítěze Cenu Plzeňský Orfeus za uplynulý rok získá klavíristka Eli Kalčeva a akordeonistka Marie Čejnová. V kategorii „junior“ ji obdrží tři talentovaní houslisté Pavla Tesařová, Greti Kalčeva a Kryštof Kohout. „Rok 2013 byl pro mladé plzeňské hudebníky mimořádně úspěšný, i nominace proto byly velmi kvalitní. Do užšího výběru postoupilo pět kandidátů, čtyři z konzervatoře a jeden žák ze Základní umělecké školy Terezie Brzkové,“ uvádí Miloslav Raboch, ředitel Nadace 700 let města Plzně, která cenu letos udílela už podesáté. Ocenění budou laureátům předána na plese nadace v Měšťanské besedě 14. února. Někteří z oceněných umělců vystoupí 20. března s Plzeňskou filharmonií v rámci festivalu Smetanovské dny. Ocenění Zlatý Orfeus nadace uděluje studentům plzeňských středních a vysokých škol a žákům základních uměleckých škol. Během deseti let se mnozí z laureátů stali světově uznávanými umělci. Patří k nim mimo jiné tenorista Aleš Briscein, houslista Marek Pavelec, klavírista Jan Šimandl, skladatel Pavel Samiec nebo akordeonistka Jarmila Vlachová. (red)

entského centra,“ připomíná Irena Tolarová z oddělení koncepce zeleně správy veřejného statku. Součástí projektu byla původně také výstavba moderní prosklené kavárny na terase divadla. „Vzhledem k omezeným finančním možnostem byla z projektu vypuštěna. Terasa ale bude upravena tak, aby zde případně kavárna mohla vzniknout později,“ dodává Ondřej Vohradský. Zatím se tento prostor stane místem pro konání různých kulturních a společenských akcí. „Památník generála Pattona bude instalován v návaznosti na postup prací prováděných v tomto prostoru správou veřejného statku. Jeho pořízení si vyžádá 2,5 milionu korun,“ sděluje vedoucí odboru investic magistrátu Evžen Kaucký. Památník tvoří dvě zhruba devět metrů vysoké kovové desky postavené proti sobě, které připomínají stylizovaný profil osvoboditele Plzně. Autory návrhu jsou Václav Zůna, Lubomír Čermák a Tomáš Beneš. Ze sousedství divadla byly již během prosince a ledna odstraněny dva prodejní stánky. Jejich provozovatelům byly vzhledem k chystaným stavebním úpravám vypovězeny nájemní smlouvy. Od roku 1990 město Plzeň obnovilo v centru Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy a Křižíkovy sady a část sadů Pětatřicátníků. Oblíbeným místem k odpočinku se stala zrekonstruovaná Mlýnská strouha, která získala ocenění Park roku 2010. Postupně pokračuje regenerace Borského parku. Uskutečnila se také celková obnova Husova a Mikulášského náměstí. (red)

„Jsem rodilý Plzeňan, ale volbou Moravan,“ říká o sobě Miroslav Zikmund, jeden z nejznámějších českých cestovatelů a také spisovatel a publicista. „Šedesát let žiji ve Zlíně, ale do Plzně jezdím rád,“ uvedl během lednové návštěvy našeho města. Tentokrát sem zavítal u příležitosti uvedení hry Palubní deník Hanzelky a Zikmunda. Inscenaci přijelo zlínské divadlo představit do Plzně 28. ledna, přesně v den, kdy před 66 lety Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka vystoupili při jejich první společné výpravě na Kilimandžáro. Dalším důvodem k uvedení inscenace bylo blížící se životní jublieum Miroslava Zikmunda, který 14. února oslaví 95. narozeniny. Více na straně 5 Foto: Martin Pecuch

ROZHOVOR

Vhrsti: Dokud je o mě zájem, nic mi nechybí Při vyslovení pseudonymu Vhrsti si většina z nás vybaví originální veselé postavičky, které zdobí celou řadu knížek od pohádek a pověstí až po učebnice, dále večerníček Bílá paní na hlídání, kreslený humor a v neposlední řadě úspěšné komiksy. To, že za tajemným jménem Vhrsti se skrývá plzeňský rodák Vojtěch Jurík, žijící nyní ve Strašicích, už ví jen málokdo. Vhrsti je přitom podle něj pouze slovní hříčka bez jakéhokoliv významu, kterou začal používat před zhruba 15 lety. Tehdy to vyžadovala nepsaná pravidla uzavřené komunity tvůrců komiksů. Uplynulý rok byl pro Vojtěcha Juríka mimořádně úspěšný. Česká televize uvedla večerníček, který nakreslil, učebnice s jeho ilustracemi získala stříbrnou medaili v evropské soutěži a také završil svou první autorskou trilogii. Dá se už teď odhadnout, jestli se vám letos bude dařit stejně dobře jako loni? Kalendář se mi postupně plní a ze zkušenosti vím, že je třeba zůstat maximálně otevřený novým příležitostem. Už teď se těším, až mi na jaře vyjde nová knížka, která bude v mé dosavadní tvorbě opravdu výjimečná.

Výtvarník, spisovatel a scénárista Vojtěch Jurík je veřejnosti známý především pod pseudonymem Vhrsti. Foto: archiv Vojtěcha Juríka

Děti v celé republice i v zahraničí se s ní seznámí v rámci Noci s Andersenem. Kromě toho teď začínám spolupracovat s novým nakladatelstvím, práce bych tedy měl mít dost. Dokud je o mě zájem, vlastně mi nic nechybí. Kdo měl největší vliv na vaše rozhodnutí stát se výtvarníkem? Tady si samozřejmě musím vzpomenout na svého tatínka, významného plzeňského malíře a grafika Stanislava Juríka. Po něm jsem prý zdědil nejenom výtvarný talent, ale nejspíš i smysl pro humor. Seznam autorů, které člověka nějakým způsobem ovlivní, se však rozrůstá pořád. Jako první vidí většinu obrázků a textů moje žena. Ale je to nevděčná úloha. Ne vždycky je hrdý autor připravený na kritiku. Loni jste dokončil trilogii dětských knížek Už se nebojím tmy, Prázdniny v nebi a Chci být dospělý. Kdy jste v sobě objevil vedle výtvarného také literární talent? Psal jsem ještě dřív, než mě vůbec napadlo, že bych mohl kreslit komiksy nebo ilustrovat knížky. Jako student jsem dokonce uspěl v tehdy významných literárních soutěžích. Času na psaní je ale málo, protože

mě literární tvorba neživí. Do šuplíku nepíši. Naopak, když se mi podaří něco nového napsat, moji příznivci se o tom velmi brzy dozví. Jste úspěšným autorem komiksů. Jaká je úroveň českého komiksu v porovnání se světem? Komiksu se věnuji i jako publicista a recenzent. Na českém komiksu je pořád ještě vidět násilné přerušení vývoje a kontaktu se světem v dobách před rokem 1989. Nejspíš i díky tomu není ani čtenářská základna nijak velká navzdory některým skvělým autorům a kreslířům, kteří se občas dokážou prosadit i v zahraničí. Přestože bydlíte na Rokycansku, máte nějaké oblíbené místo v Plzni, kam se vždy rád vracíte? V Plzni jsem prožil téměř celý život. Takových míst, na která bych mohl nostalgicky vzpomínat, je hodně. Zrovna tak míst, která by potřebovala vylepšit, by se našlo víc. Oceňuji však, co všechno už se v posledních letech ve městě změnilo k lepšímu. Ještě v době, kdy jsem bydlel v Plzni, jsem se nebál hlasitě podporovat plzeňské kašny a dodnes jsem přesvědčený o tom, že náměstí opravdu sluší. Pokračování na straně 7

S T R ANA 2 / ú nor 2014 

Obnova Lochotínského parku začne během jarních měsíců Úpravy dřevin a trávníků budou nejdůležitější součástí první etapy obnovy Lochotínského parku, která začne během letošního jara. Součástí projektu je dále doplnění a oprava cest, zbudování rybníčků pro zachycení vody, rekonstrukce hudebního pavilonku, umístění nových laviček, stabilizace Chotkovy skalky nebo posun oplocení k amfiteátru. Vše by mělo být hotovo v polovině příštího roku. „Úpravy se uskuteční ve zhruba polovině celkové rozlohy parku, a to od Lochotínského pavilonku k amfiteátru,“ sděluje vedoucí oddělení urbanistické zeleně správy veřejného statku Hana Hrdličková. Stavba však bude zahájena pouze v případě, že bude podepsaná smlouva o přidělení dotačních prostředků Evropské unie. Firma, která provede veškeré práce, bude vybrána na základě veřejné soutěže. Náklady dosáhnou zhruba 29 milionů korun, z toho 85 procent by měly činit dotační prostředky. Předpokládaný podíl města na první etapu obnovy parku představuje necelých 4,5 milionu korun. Vegetace v parku a tím i jeho celková kompozice se postupem času radikálně změnily. „Původně mu dominovaly

vzdušné stromové aleje lemující promenádní a vycházkové cesty, které umožňovaly volné průhledy na město. V 70. letech 19. století zde však docházelo k plošnému zalesnění smrkovou monokulturou. Systematická péče o dřeviny a pravidelné probírky byly zřejmě nad finanční možnosti tehdejšího vlastníka Měšťanského pivovaru. Ve výsledku park pokrýval porost vytáhlých kmenů s minimem větví. To přispělo k tomu, že vichřice v roce 1940 smetla většinu stromů,“ připomíná Hana Hrdličková. Následné pokusy o zalesnění vhodnějším smíšeným porostem opět nepřinesly očekávaný výsledek. Svahy časem pokryl obdobně oslabený porost. I ten zničila z velké části v roce 1999 vichřice. „Svůj podíl na špatné kvalitě dřevin má i nedobře vyřešené odvodnění zdejších svahů, kde následkem eroze dochází k odplavování už tak značně vyčerpaného substrátu. Při větším dešti nebo sebemenším větru dochází k pádům jednotlivých stromů nebo jejich částí. Zároveň zde chybí mladší dřeviny, které by postupně nahrazovaly přestárlé jedince,“ vysvětluje Hana Hrdličková. Během první etapy bude pokáceno 150 z celkového počtu 600 stromů. Vysazeno bude zhruba 130 nových větších stromů.

Kvůli zajištění bezpečnosti a stability porostu, jeho různorodosti a dlouhověkosti dojde v rámci obnovy k odstranění náletových, odumírajících a vážně poškozených dřevin. Počítá se s vysázením alejí a zajímavých solitérních stromů. Zá-

roveň bude nutné vrátit na svahy substrát a založit trávníky tak, aby zabezpečily svahy proti erozi. Záměr obnovy Lochotínského parku byl v roce 2007 projednáván s veřejností. Správa veřejného statku pak připomín-

Kvůli zajištění bezpečnosti a stability porostu je nutná obnova dožívajících dřevin.

ky k návrhu zapracovala do projektu. Ten bude občanům znovu představen na veřejném projednání před zahájením rekonstrukce. Zájemci budou mít možnost setkat se s autory projektu a zástupci investora přímo v parku. (red)

Foto: Oldřich Hysek

Nová expozice představí vznik lidské civilizace Oprava U Zvonu omezí dopravu Se vznikem lidské civilizace i s dopady vlivu člověka na životní prostředí seznámí návštěvníky Zoologické a botanické zahrady města Plzně projekt nazvaný Stopy člověka v přírodě. Výstavba nové expozice za zhruba 25 milionů korun byla slavnostně zahájena koncem ledna. „V rámci prvního tematického celku nazvaného Amazonie – prales, voda, člověk bude vybudován pavilon drápkatých opic, které jsou nejohroženějšími primáty na světě. Ve druhé etapě zaměřené na Středozemí, kolébku evropských kultur, se počítá s výstavbou expozice vzácných želv. Tato zajímavá expozice bude doplněna i botanikou,“ uvádí ředitel zahrady Jiří Trávníček s tím, že v obou expozicích budou představena zvířata, která nyní obývají zázemí zoo a veřejnost je nemá možnost vidět. K největším zajímavostem budou patřit vzácní lvíčci zlatí. Součástí projektu jsou také terénní učebny na trase postupně budované naučné stezky, která spojuje výuková pracoviště. Výstavba má skončit v listopadu letošního roku. Do budoucna je plánována ještě třetí etapa věnovaná Etiopii. Ta bude zahájena s ohledem na finanční možnosti města až v nadcházejících letech. Projekt Stopy člověka v přírodě vychází ze schváleného generelu rozvoje zoo. První

Rozsáhlá rekonstrukce tramvajové trati v prostoru U Zvonu začne v březnu letošního roku. Práce by měly skončit do konce dubna roku 2015. Součástí projektu je kromě výměny kolejí také oprava komunikací, parkovacích míst a obnova zeleně. Počítá se také s úpravami inženýrských sítí včetně jejich přeložek v souvislosti s uvažovanou výstavbou Západočeské galerie na místě zbořeného domu U Zvonu. Celkové náklady jsou odhadovány na více než 145 milionů korun. „Obnova kolejí se uskuteční v úseku mezi mostem U Jána a mostem přes Mlýnskou strouhu. Rekonstrukce je nevyhnutelná z důvodu havarijního stavu tramvajové trati a výhybek. Tramvaje zde proto musí v současné době projíždět sníženou rychlostí,“ uvádí Ondřej Prokop, vedoucí oddělení přípravy komunikací a mostů z odboru investic magistrátu. Součástí projektu je také obnova točny U Zvonu, kde se budou moci otáčet tramvaje ze Slovan a Světovaru, a také ve směru od Skvrňan. „Toto opatření je vhodným řešením v případě výluk na všech tramvajových tratích. Mimo jiné pomůže předejít příPráce na budoucím pavilonu želv začaly během letošního ledna. Foto: Jaroslav Vogeltanz padnému kolapsu tramvajové dopravy dvě etapy podpořila Evropská unie dotací ve výši zhruba 17 milionů korun. Město vydá téměř sedm milionů korun z fondu kofinancovaných dotovaných projektů, jeden milion poskytne první městský obvod a 440 tisíc korun zoologická zahrada. Dalšími novinkami připravovanými na rok 2014 je expozice Nejjedovatější hadi

Josefina Napravilová oslavila sté narozeniny

Plzeňská rodačka, Josefina Napravilová, která po druhé světové válce dokázala vypátrat 40 dětí zavlečených nacisty do zahraničí, se 21. ledna dožila sta let. Tato mimořádná žena prožila v Plzni mládí, pak se kvůli studiu práv odstěhovala do Prahy, kde prožila druhou světovou válku. Během květnového povstání pomáhala ošetřovat raněné a později pečovala o osvobo-

zené vězně z Terezína. Jako pracovnice Červeného kříže provázela konvoj s pomocí Čechům, kteří se za války dostali do Švédska. Po návratu ze Skandinávie se vydala do Mnichova, kde v hlavním repatriačním centru začalo její náročné pátrání po zavlečených dětech. Po roce 1948 se ve Vídni účastnila pomoci uprchlíkům z východního bloku. O rok později odjela do Kanady, kde žila do roku 1994. Poté se vrátila do vlasti. Řadu let pak bydlela v jihočeské Bechyni. Josefina Napravilová nyní žije v táborském domově pro seniory, kde ve výborné kondici přivítala gratulanty ke svému jubileu. Nechyběli mezi nimi ani zástupci města Plzně. V roce 2008 obdržela otisk historické pečetě města Plzně, rok poté se stala čestnou občankou Lidic a prezident Václav Klaus ji propůjčil Řád T. G. Masaryka III. třídy. Veškeré své jmění věnovala na podporu vysokoškolských studentů. (red), foto: archiv

světa v tropickém pavilonu, která představí mimo jiné kobry královské, chřestýše, mamby černé a mamby zelené. Zahrada také letos otevře interaktivní mini muzeum legendárních cestovatelů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. (red)

ve městě,“ vysvětluje Ondřej Prokop. V rámci stavebních úprav se počítá s přesunem tramvajových zastávek k chodníkům. Nebude už proto nutné přecházet frekventovanou komunikaci. Cestujících by se rekonstrukce příliš dotknout neměla, protože tramvaje budou jezdit po provizorní trati. „Počítá se pouze s několika krátkodobými víkendovými výlukami,“ dodává Ondřej Prokop. Největším omezením bude zrušení stávajících tramvajových zastávek Anglické nábřeží. Uvedený úsek však bude po celou dobu stavby uzavřen pro automobilovou dopravu s výjimkou zásobování a integrovaného záchranného systému. Větší komplikace způsobí cestujícím tramvajemi rekonstrukce koleje v Pražské ulici v úseku od Mlýnské strouhy přes náměstí Republiky až do Solní ulice. V tomto případě budou tramvajové linky č. 1 a 2 rozděleny na dvě části. Stavba se uskuteční v souběhu s rekonstrukcí v prostoru U Zvonu v období od června do září letošního roku. Také v tomto případě je důvodem oprav špatný technický stav trati. Výluky využijí rovněž správci inženýrských sítí k jejich sanaci. (red)

Někdy méně znamená více (a naopak) Teplárenské sdružení České republiky zveřejnilo v lednu letošního roku zajímavé údaje: • pro 120 tisíc domácností letos teplo podražilo o více než tři procenta, • pro devět z deseti domácností se cena tepla z tepláren letos zvýšila o méně než tři procenta, • pro čtvrt milionu domácností se ceny tepla pro rok 2014 nemění, • pro čtvrt milionu domácností ceny dokonce klesly. Následuje obsáhlý seznam tepláren rozdělených do několika skupin. Ty, které teplo zlevňují, ty které ceny nemění a nakonec hříšníci, kteří teplo zdražují. Každý spotřebitel by si samozřejmě přál, aby právě jeho dodavatel patřil

do té první, zlevňující skupiny. Je to pro něj opravdu vždy výhodné? Jak kdy…

Zlevňují, a to hodně, třeba v Jablonci (o 14 procent) a v Mariánských Lázních (o pět procent). Ovšem zlevňují na 689 Kč/ GJ v Jablonci a na 659 Kč/GJ v Mariánských Lázních. Zdražují, a to také hodně, například v Hradci Králové o 6,31 procenta, cena se tak zvýší na 458 Kč/GJ.

„To mi raději cenu zvedněte….“ ….. musí si říci každý trochu slušný počtář. Raději teplo po zdražení v Hradci Králové za 458 korun než zlevněné v Jablonci za 689 korun. Je to rozdíl téměř o 50 procent. Plzeňská teplárenská se řadí mezi teplárny, které pro letošek ceny oproti roku předcházejícímu nemění. S cenou 490 Kč/GJ se řadí na pomyslné druhé nejlevnější místo v České republice, hned za Elektrárnu Opatovice, která zásobuje teplem Pardubice, Chrudim a už zmíněný Hradec Králové. Jak je uvedeno v titulku, někdy méně znamená více a někdy nezdražené teplo je výhodnější než to zlevněné. (PI)



R A DN I Č N Í L I S T Y / S T R A N A 3

Klienti organizace POINT 14 uklízejí podchod u autobusového nádraží Projekt navrací lidem s drogovou minulostí nejen pracovní návyky, ale především sebedůvěru

Díky klientům neziskové organizace POINT 14 je teď podchod u Centrálního autobusového nádraží čistší. Každý čtvrtek uklízí tyto prostory deset vybraných účastníků projektu Čistý podchod, na kterém se podílí také odbor bezpečnosti a prevence kriminality magistrátu. Cílem je přispět ke změně pohledu společnosti na uživatele návykových látek. V první řadě však projekt usiluje o to, aby se klientům vrátila ztracená sebedůvěra. „Práce s uživateli návykových látek je složitá. Často jde o dlouhodobý proces s nejistým výsledkem, přesto se nám daří určité procento těchto lidí vrátit zpět do

Krátce

Upozornění prodejcům lihu a lihovin Do 17. dubna letošního roku jsou všichni podnikatelé, kteří se zabývají distribucí lihu nebo lihovin a prodejem těchto produktů, povinní požádat o vydání nové koncesované živnosti. Ukládá to novela živnostenského zákona č. 309/2013 Sb. platná od 17. října 2013, která na prodej kvasného a konzumního lihu a lihovin zavádí novou koncesi. Kromě prodejců lihu a lihovin ve velkoobchodě a maloobchodě se úprava vztahuje také na podnikatele, kteří tyto produkty nabízejí v restauračních zařízeních, případně v dopravních prostředcích. Žádost o koncesi lze podat na jakémkoliv živnostenském úřadu v České republice. V Plzni je to Živnostenský úřad v Tylově ulici 36. Podnikatelé jej mohou kontaktovat také telefonicky na čísle 378 034 822 – 30. Podání žádosti nepodléhá správnímu poplatku. Odbornou způsobilost není třeba prokazovat. Pokud podnikatelé nepodají žádost do 17. dubna 2014, jejich dosavadní oprávnění k prodeji zanikne a bude nutno požádat nově a uhradit správní poplatek. (red)

společnosti. Motivace je v naší práci hodně důležitá. A právě o motivování klientů je projekt Čistý podchod,“ říká Karel Nyerges, ředitel společnosti. Klienti podchod uklízejí pod vedením terénního pracovníka. Za odvedenou práci je čeká odměna v podobě bagety a nápoje. Účastníci projektu si postupně osvojují pracovní návyky. „Získávají tak sebedůvěru a tolik potřebnou motivaci k léčbě,“ doplňuje Karel Nyerges. Další rozměr projektu připomíná Andrea Gregorová z odboru bezpečnosti a prevence kriminality magistrátu: „Většina naší společnosti často k těmto lidem zaujímá striktně negativní postoj, aniž by si uvědomila, co v některých případech stojí za jejich propadem na pomyslné dno. Nahlíží na ně jako na ty, kteří jen využívají peněz daňových poplatníků. Projektem Čistý podchod bychom chtěli po-

sunout takové vnímání uživatelů návykových látek do pozitivnějšího úhlu pohledu.“ Kontakt: POINT 14 Husova 14 301 00 Plzeň tel.: 377 235 526 e-mail: [email protected] web: www.point14.cz Užívání návykových látek je jedním z vážných problémů naší společnosti. Tento fenomén se netýká pouze drogově závislých a jejich blízkých, ale vlivem jeho negativních dopadů na oblast sociální, ekonomickou, zdravotní či bezpečnostní se týká nás všech. „Ačkoliv si to veřejnost mnohdy neuvědomuje, nezastupitelnou roli ve zmírňování těchto negativních dopadů mají

V útulku na Borských polích vznikne zázemí pro kočky Azyl v prostorách Útulku pro zvířata v nouzi na Borských polích najdou nově kromě psů také kočky. O ty v současné době pečuje v nevyhovujících prostorách na Bručné občanské sdružení Kočka mezi lidmi. Výstavba nového objektu za zhruba tři miliony korun v areálu útulku by se měla uskutečnit ještě během letošního roku.

„Prostory, ve kterých nyní sdružení pečuje o kočky bez domova, nejsou ideální vzhledem k jejich umístění v zástavbě rodinných domků. Navíc mu v příštím roce skončí výpůjčka objektu. Hledali jsme proto jiné řešení. Dostavba útulku se nám nakonec s ohledem na zkušenosti z jiných měst ukázala jako nejvhodnější a finančně nejméně náročná. Nebude nutné budovat další zázemí,

Sdružení Kočka mezi lidmi se ujalo mimo jiné kotěte nalezeného městskou policií ve Skladové ulici. Foto: archiv

z va š i c h d o p i s ů

Stolní hokej získal zázemí Útočiště a soutěžní domácí prostředí nyní našli stolní hokejisté, konkrétně vyznavači billiard-hockeye, lidově zvaného šprtec ve SmallBalls Café. Je to hra s dlouhou tradicí, kdysi ji hrával například Miroslav Horníček. Oficiální soutěže se konají zhruba 30 let. Přestože se jich Plzeňané účastní pravidelně, třináct let čekali na obnovenou domácí premiéru. První turnaj SmallBalls Cup, zařazený do hodnocení Českého poháru, přilákal dvě desítky účastníků. Prvenství vybojoval Jaromír Foltýn ze Sokola Stochov, druhé místo Jakub Hasil z Mostu a třetím místem hájil čest plzeňských Vojtěch Černý. Stolní hokej si nyní mohou zahrát nejen ligoví hráči, ale i všichni návštěvníci kavárny. Pozvánky na turnaje jsou pravidelně aktualizovány na www.smallballs.cz. Jakub Hasil

neziskové organizace. Jednou z nich je právě POINT 14,“ konstatuje Andrea Gregorová. Organizace nyní poskytuje několik sociálních služeb, na kterých se dotačně podílí také město Plzeň. Jedná se o Terénní program, Kontaktní a poradenské služby a Středisko následné péče. Zaměřuje se však také na prevenci drogových závislostí. POINT 14 působí v Plzni již deset let. Uživatelům návykových látek poskytuje služby od prvního kontaktu až po následnou péči. Loni využilo například služeb terénního programu 238 drogově závislých, kontaktních a poradenských služeb 271 lidí. Středisko následné péče podporuje klienty v hledání zaměstnání. Z 24 uživatelů se jich na trhu práce v uplynulém roce uplatnilo 14. (red)

Chtěl bych zmapovat zapomenutou historii dělnického šachu v období 1932 až 1939. V letech 1933 až 1938 sehrálo družstvo dělnické Plzně s dělnickou Prahou deset utkání a každá strana měla až na jednu výjimku 50 hráčů. Mezi rodinnými šachovými archivními materiály jsem našel fotografii, která pochází zřejmě z let 1934 až 1937. Zachycuje šachisty z okruhu dělnického šachu v Plzni, pravděpodobně se jedná o celoplzeňský turnaj. Kde byl tento snímek pořízen, není jasné. Rád bych zjistil, zda by se na snímku někdo z čtenářů Radničních listů našel, případně poznal někoho dalšího. Pracuji jako projektant-programátor řízení turbín. Šachy jsou mým koníčkem, v naší rodině mají téměř stoletou tradici. V korespondenčním šachu jsem mezinárodní mistr, otec Jaroslav byl reprezentant v praktickém a korespondenčním šachu, v něm byl i mezinárodní velmistr. A můj děda Josef založil dělnický šachový klub v roce 1933. Jan Ježek, ([email protected]) Dopisy jsou redakčně kráceny.

jako jsou například prostory pro veterináře, protože to vše je už v útulku k dispozici,“ uvádí vedoucí odboru životního prostředí magistrátu Dagmar Svobodová Kaiferová. Nový pavilon bude mít maximální kapacitu 80 koček. Ty se budou volně pohybovat ve vnitřních ubikacích a ve venkovním výběhu. „Stejně jako ve stávajících prostorách na Bručné, nebudou ani v novém zařízení přijímány volně žijící kočky. Je určeno výhradně pro kočky vhodné k osvojení. Pro ty, které žijí trvale venku a nejsou zvyklé na přítomnost lidí, by bylo umístění do uzavřeného prostoru velmi stresující. Problematiku volně žijících koček řeší město Plzeň kastračním programem. Odchyt těchto zvířat zajišťuje městská policie, která je dopraví na veterinární kliniku ke kastraci a potom je opět vrátí na původní místo,“ upozorňuje Dagmar Svobodová Kaiferová. Také předání koček do útulku zajišťuje výhradně městská policie. Od občanů je provozovatelé zařízení nemohou přijmout. „Navrácení ztracených koček původním majitelům bývá v porovnání se psy velmi komplikované. Psi na svého pána reagují, navíc jsou označeni čipem nebo známkou, což u koček odpadá. Domů se jich proto vrací jen minimum. Ostatním je třeba najít nový domov. V útulku se přitom stále častěji objevují i velmi cenná čistokrevná zvířata, jako je například britská modrá nebo mainská mývalí kočka,“ uzavírá Dagmar Svobodová Kaiferová. Kočku k osvojení mohou zájemci získat zdarma. Více informací včetně kontaktů je k dispozici na www.kockamezilidmi.wz.cz. (red)

O k é n ko sociálních služeb

Zájemci mohou žádat o dotace Dotační řízení v oblastech Péče o zdraví a podpora zdravotně postižených a seniorů, Integrace cizinců a podpora menšinových aktivit, Sociální služby a ostatní služby a činnosti v sociální oblasti a Aktivity prorodinné politiky vyhlašuje Odbor sociálních služeb Magistrátu města Plzně. Zájemci rovněž mohou podávat žádosti o poskytnutí finančního daru, jehož cílem je pomoci zdravotně znevýhodněným Plzeňanům získat peníze na pořízení kompenzačních pomůcek nebo na úhradu služeb, které slouží ke zkvalitnění jejich života s handicapem. Je možné například požádat o doplatek na mechanický invalidní vozík či příspěvek na glukometr. Podrobné informace ke všem výše uvedeným dotačním řízením včetně formulářů lze získat na http://www. plzen.eu/zivot-v-plzni/granty-a-dotace/ nebo na http://socialnisluzby. plzen.eu/dotace/, případně na Odboru sociálních služeb Magistrátu města Plzně na telefonním čísle 378 033 351 nebo prostřednictvím emailu [email protected].

Seniorům poradí právník Odbor sociálních služeb magistrátu zajišťuje také v letošním roce bezplatnou právní poradnu pro seniory a invalidní důchodce trvale žijící v Plzni. Poradnu v prostorách odboru sociálních služeb v Martinské ulici 2 (první patro, místnost 215) lze navštívit každé úterý od 14 do 16 hodin. Nutné je předchozí objednání na telefonu 378 033 355 nebo elektronicky prostřednictvím emailu [email protected]. Poradna není zaměřena na oblast trestněprávní a obchodněprávní.

Portál nabízí přehled sociálních služeb Ucelený přehled veškerých sociálních služeb poskytovaných na území města nabízí internetový portál Sociální služby města Plzně. Z návštěvnosti webu vyplývá, že se během pěti let existence stal velmi vyhledávanou elektronickou službou, kterou využívají nejen obyvatelé Plzně. Potřebné informace zde najdou především senioři, zdravotně postižení, rodiny s dětmi, mladiství, sociálně vyloučení a cizinci. Součástí webových stránek je přehled kontaktů na všechny zaměstnance Odboru sociálních služeb Magistrátu města Plzně. Portál je k dispozici na internetové adrese http://socialnisluzby.plzen.eu/, jeho správcem je odbor sociálních služeb magistrátu.

S T R ANA 4 / Ú N O R 2014

PLZEŇ 2015

Zahájení nabídne zvony, artisty i oslavy v centru Průvody symbolizující plzeňské řeky, vystoupení špičkových evropských artistů včetně provazochodce Davida Dimitriho, originální skladba, která vyvrcholí prvním rozezněním nových zvonů v katedrále, oslavy v celém centru města a celou řadu dalších akcí nabídne zahájení celoročního kulturního programu 17. ledna příštího roku, kdy se Plzeň stane evropskou kulturní metropolí.

klad pivovar nebo nová kulturní fabrika na Světovaru. K pestrému průvodu se budou cestou postupně přidávat místní lidé i návštěvníci města,“ prozrazuje Mirka Reifová ze společnosti Plzeň 2015. K vrcholům zahajovacího programu na náměstí bude patřit dlouhý přechod švýcarského provazochodce Davida Dimitriho přímo nad hlavami diváků. Představí se dal-

„Dějištěm slavnostního zahájení se stane náměstí Republiky. Z pěti směrů sem zamíří diváci, aby se společně zastavili, zaposlouchali a prožili důležitý okamžik svého města,“ uvádí umělecký šéf týmu Plzeň 2015 Petr Forman, který na scénáři zahajovacího ceremoniálu pracuje už od loňského roku. Do centra dění se vydají průvody symbolizující plzeňské řeky. „Každý bude navíc ztělesňovat jedno téma spojené s městem a zároveň projde kolem důležitých míst, kde se odehrává příběh Plzně, jako je napří-

ší evropští artisté. „S jejich přítomností se počítá díky řediteli Barcelonské cirkusové školy Robertu Magro, který se podílí na přípravě této části programu,“ vysvětluje Petr Forman. Autorem hudby pro slavnostní zahájení je jeden z nejvýraznějších současných skladatelů Marko Ivanovič. Umělec srbského původu žijící v Česku komponuje originální skladbu určenou speciálně pro tuto příležitost. Vyvrcholí prvním rozezněním nových zvonů v katedrále svatého Bartoloměje. „Vážím si lidí kolem sbírky Ze srdce

zvon a přístupu biskupa Františka Radkovského, kteří souhlasili s tím, že nové zvony zazní právě při zahájení projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Jejich angažmá je pro mě obrovskou inspirací a nejlepším příkladem toho, co lidé společně dokáží,“ netají obdiv Petr Forman. Kromě zahraničních hostů se v úvodním programu představí zdejší umělci. „Mojí touhou je spolupracovat se všemi místními hudebními tělesy, sbory a muzikanty. Už teď jsme ve spojení s plzeňskými hudebníky, kteří by se na tom jedinečném zážitku měli podílet,“ dodává Petr Forman. „Z náměstí se oslavy přesunou do okolních částí vnitřního města, které se mimořádně pro tento den promění v pěší zónu. Lidem se otevřou historické domy, zákoutí dvorků, kulturní sály, muzea, galerie, knihovny i hospůdky a hudební kluby. Budou se zde konat komornější i větší akce přizpůsobené dané atmosféře a charakteru jednotlivých míst,“ sděluje Mirka Reifová. Návštěvníci vstoupí do různých prostředí, která nabídnou rozmanité druhy kulturních prožitků. Jejich první seznámení s děním v roce 2015 bude inspirováno heslem celého projektu „Otevři si svojí Plzeň!“ (red)

Lotyšská Riga a švédská Umea jsou letošními evropskými metropolemi kultury. Slavnostního zahájení projektu v Rize (na snímku ) se s cílem získat zkušenosti zúčastnili zástupci společnosti Plzeň 2015 a města. Riga připravila na letošní rok celou řadu kulturních akcí. Jednou z nich je uvedení díla Richarda Wagnera Rienzi, které vzniklo právě v tomto městě. Několikrát také do Rigy zavítá rodák Gidon Kremer s celosvětově uznávaným komorním orchestrem Kremerata Baltica. Foto: Kaspars Garda

Příští zima přiláká špičky nového cirkusu

Tanec bez omezení, nespoutaný, emotivní, ale také virtuózní a plný humoru. To vše nabízejí vystoupení souboru Les Slovaks, který patří mezi světovou taneční elitu. V novém plzeňském divadle představí v lednu 2015 svou choreografii, odrážející slovenský vliv a tradice. Les Slovaks zde poprvé vystoupí za doprovodu živého orchestru, a sice Plzeňské filharmonie. Foto: Bart Grietens

Výběr z programu únor – březen • 14. 2. – 28. 3. Galerie Bílé nároží - výstava fotografií Přírodní krásy Evropy • 18. 2. od 18,30 h Dům hudby – slavnostní vyhlášení výsledků iniciativy Pěstuj prostor a beseda s porotou • 19. 2. od 18 h Setkání se zajímavými nápady a záměry v kultuře i podnikání. Ukázky nového plzeňského webu zaměřeného na získávání peněz formou sbírky na určitý projekt. Více na www. everfund.cz. • 21. 2. od 20,20 h Krajské ředitelství policie, Nádražní 2 – PechaKucha Night Vol.8 • 22. 2. – 14. 3. Mázhauz radnice – výstava Rok české hudby 2014 v Plzni Více na www.plzen2015.cz Akce se konají v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.

PechaKucha Night v sídle policie Osmá PechaKucha Night zpřístupní návštěvníkům budovu Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje v Nádražní ulici 2. Vystoupí zde například respektovaný architekt Josef Pleskot či novinář, kurátor a teoretik designu Adam Štěch. Vše vyvrcholí závěrečnou afterparty. Akce se uskuteční 21. února. Nutná je rezervace vstupenek předem. Více informací na www.pknp.cz a na Facebooku. (red)

Tři představení špičkových zahraničních artistů, kteří povýšili akrobacii na divadelní zážitek zhlédnou během příští zimy diváci v Plzni. K vrcholům programu roku 2015 budou bezesporu patřit vystoupení akrobatů z francouzského souboru Trotolla, dvojice artistů z Finska a Francie Cirque Aïtal i švýcarského provazochodce Davida Dimitriho. Představení nového cirkusu by se měla líbit všem věkovým kategoriím, jsou textově nenáročná, snadno srozumitelná a přesto poutavá. „Leden a únor nejsou ideálními měsíci pro zahajování velkého kulturního projektu, jako je Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Chceme pořádat co nej-

více akcí pro širokou veřejnost, být vidět, což je vzhledem k počasí složité,“ uvádí za organizátory ze společnosti Plzeň 2015 Mirka Reifová. Většina z úvodních akcí roku 2015 se proto hned po slavnostním zahájení celoročního kulturního programu přesune do vnitřních prostor, ale přesto venku zůstanou stopy toho, že se ve městě něco děje. Upozornit by na to měly právě cirkusové stany, které se v lednu a únoru objeví na různých místech v centru. (red) Dvojice artistů z Francie a Finska Cirque Aïtal vystoupí během ledna a února příštího roku v centru Plzně. Foto: C. Raynaud de Lage

Marek Sivák: Těším se na atmosféru v roce 2015 Marek Sivák se ve společnosti Plzeň 2015 věnuje veřejnému prostoru. Zabývá se především zapojováním občanů do plánování a péče o město a spoluprací Plzeňanů, odborníků a veřejné správy. Architekturu studoval v Praze, Eindhovenu v Nizozemsku a britském Edinburghu. Poté působil v pražských ateliérech a měl i vlastní praxi. Je iniciátorem informační internetové platformy Škoda Plzně zaměřené na plánování, architekturu a budoucnost veřejného prostoru. Plzeň považuje Marek Sivák za zvláštní město: „Jeden den jsem z ní nadšený a vidím ji celou růžově, druhý den z ní mám splín. Určitě má ohromný (a zatím nevyužitý) urbanistický i architektonickým potenciál. Osobně jsou mi bližší větší a pulzující města, Londýn, Paříž, Praha, ale v Plzni jsem se narodil a věřím, že se zde dá něco změnit, že se promění v ještě lepší místo.” Přál jste si být architektem už v době, kdy jste vyrůstal v Doubravce a na Košutce? Takový emotivní zájem o architekturu se u mě vyvíjel od dětství. Rád jsem navštěvoval a „prožíval“ různá místa, rád jsem kreslil a modeloval, ale nepatřil jsem ke studentům, kteří nastoupí na vysokou školu a znají dějiny a teorii architektury i pozpátku. Během studia jsem přišel na chuť nejen praktické architektuře, ale zajímala mě teorie navrhování, práce s příběhem, haptično architektury neboli smyslové působení prostředí na člověka. Mimo akademický svět to samozřejmě musí člověk trochu potlačit, klienty zajímá výsledek, ale pro mě je pozadí důležité, protože ovlivní kvalitu výsledku.

Jaká byla vaše cesta do týmu Plzně 2015? Byla přirozeným, přesto nečekaným vyústěním našich volnočasových aktivit. Nějakou dobu jsme pod hlavičkou platformy Škoda Plzně pořádali akce na téma architektura a veřejný prostor. Poté nás oslovila k užší spolupráci Alexandra Brabcová ze společnosti Plzeň 2015. Mluvím v množném čísle, protože se to týkalo také Petra Klímy, který se nyní ve společnosti Plzeň 2015 věnuje tématům a projektům spjatým s architekturou. Jak vypadá běžný pracovní den manažera pro veřejný prostor? Neliší se od podobně kreativních profesí. Je to směsice vymýšlení i přijímání nápadů, koordinování produkce, setkávání se s lidmi a řešení štosů administrativy. Jeden den

lezu v dešti po kontejneru, na jeřábu nebo dodávám kuráž dobrovolníkům s lopatou v ruce, druhý den se například snažím přesvědčit ředitele úřadu o přínosnosti nějakého projektu. Nejhezčí jsou momenty, když potkám lidi, kteří sálají nadšením, že se mohou do něčeho zapojit. Je na nich vidět, že nekalkulují pro a proti, prostě se těší. Výzva Pěstuj prostor vrcholí, čeho se nejčastěji týkají podněty od občanů? Součástí letošního ročníku je i speciální výzva zaměřená na plzeňské řeky, řada podnětů se proto týká právě jejich okolí. Pak jsou tu systémové problémy, které Plzeň trápí dlouhodobě, přechody pro chodce, cyklostezky, řešení nakládání s odpadem. Objevují se také netradiční nápady, například kavárna na starém mostním pilíři, obnova ostrůvku na Boleváku nebo zpřístupnění teras za Mikulášským hřbitovem znovuotevřenou brankou. Většina podnětů stojí za prostudování. Kompletní seznam je k dispozici na www.verejnyprostorvplzni.cz/pp/databaze. Co se podařilo uskutečnit na základě návrhů, které jste obdrželi v minulé výzvě? S občanských sdružením Envic se podařilo upravit Zapomenutou zahradu. Během Dne Meliny Mercouri se konala Tančírna u konzervatoře a zpřístupnili jsme zemník U Ježíška na břehu Radbuzy. Při lehátkovém workshopu Plzeňané vyráběli pohyblivý mobiliář pro oživení centra města. Postavili bychom i dočasné schody na náplavku, ale týden před instalací náš záměr znemožnila velká voda. Iniciovali jsme jedMarek Sivák se v týmu Plzně 2015 zabývá ve- nání na témata Schody do vody, Schody ke řejným prostorem. Foto: Plzeň 2015 kapličce a Schody u Divadla Josefa Kajetá-

na Tyla, některá úspěšná, jiná neúspěšná... Chtěl bych poděkovat všem aktivním lidem i sympatizujícím úřadům, bez kterých by se tyto akce neuskutečnily. Další se připravují pro tento rok, doufám, že bude na co se těšit. V zapojování Plzeňanů do plánování města jsou stále ještě rezervy, čím si to vysvětlujete? Je to dlouhý proces, jehož přínosy musí město i občané postupně objevovat. I u nás ve společnosti Plzeň 2015 jsou rezervy, většinou dané podmínkami, časem na přípravu, financemi, cílením projektu. Nikdy nelze pokrýt vše, je třeba udělat výběr. Zatím si nedokážu představit, že by každý rok bylo v Pěstuj prostor tisíc podnětů. To bychom na to museli mít padesátičlenný tým. Pro mě není důležitý počet, ale kvalita a také chuť se osobně zapojit. Participace funguje řetězově, jeden aktivní rozhýbá dva o něco méně aktivní, kteří rozhýbají další. Který z vašich projektů v rámci společnosti Plzeň 2015 vás nejvíce potěšil? Skvělá byla atmosféra v Zapomenuté zahradě, když do ní přišli obyvatelé a pamětníci z okolí. Samostatnou kapitolou jsou programy pro žáky jako Kreativní demokratická škola: Pěstuj prostor, na té se podílíme s Centrem pro komunitní práci západní Čechy, a žáci nás nepřestávají překvapovat. Na co se nejvíce těšíte v roce 2015? Uskuteční se zde řada velkých akcí, které budou skvělé. Nejvíc se ale těším na celkovou atmosféru. Myslím, že pomůže motivovat další občany, kteří zatím váhali, aby se zapojili do drobných a pro město tolik potřebných dlouhodobých aktivit. (kpk)

J U BI LEUM MI R OSLAVA ZIKMUNDA

R A DN I Č N Í L I S T Y / S T R A N A 5

Před 95 lety se v Plzni narodil cestovatel Miroslav Zikmund Legendární cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund se stali hrdiny pro několik generací. O místech, která navštívili, se obyvatelům tehdejšího Československa ani nesnilo. Když zazněl v rozhlase zvuk klaksonu jejich Tatry T 87 a latinskoamerická píseň Yerba buena, sbíhaly se tisíce lidí k přijímačům, aby jim neuniklo nic z reportáží, které dvojice na svých cestách připravovala. Hanzelka se Zikmundem se seznámili v roce 1938, když začali studovat Vysokou školu obchodní v Praze. Spojovala je především vášeň pro cestování. Už na škole vznikl jejich takzvaný plán 5P (pět světadílů). Přerušit přípravy na vysněnou cestu kolem světa je nedonutilo vypuknutí války ani uzavření vysokých škol. Učili se cizí jazyky, zkoumali mapy a atlasy, četli cestopisy. Po válce dokončili studia a získali inženýrské tituly. Na praxi nastoupili do kopřivnické Tatry, kde se jim podařilo přesvědčit vedení podniku, aby jim pomohlo uskutečnit jejich sen. Oba se stali obchodními zástupci Tatry. Úspěšná byla i jejich jednání s ministerstvem školství, které přislíbilo finanční podporu. V dubnu roku 1947 se oba dobrodruzi vydali s Tatrou 87, takzvanou ministerskou osmičkou, na svou první cestu s cílem propagovat československý průmysl a natočit filmy, jež by mohly být užitečné pro školství a osvětu. Projeli celou Afriku

a Jižní Ameriku. Nepodařilo se jim ale získat vízum do USA, cesta proto v roce 1950

Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund (vpravo) v kabině Tatry 805 u jezera Ochrid v Albánii. 21. června 1959. Foto: Archiv H+Z, Muzeum JV Moravy ve Zlíně

Palubní deník pozval na cestu kolem světa Dne 28. ledna uplynulo 66 let od okamžiku, kdy Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vystoupili na nejvyšší vrchol černého kontinentu Kilimandžáro. Nejen tuto událost připomnělo ve výroční den uvedení inscenace Palubní deník Hanzelky a Zikmunda ve Velkém divadle. Slavnostní představení

skončila. Na druhou velkou výpravu se Hanzelka se Zikmundem vydali v roce 1959,

souboru Městského divadla Zlín bylo také holdem k významnému životnímu jubileu Miroslava Zikmunda, který jeho uvedení v Plzni osobně přihlížel. Hra Vladimíra Fekara mapuje životní osudy proslulé dvojice v dobách rozletu bez hranic i v časech normalizace. Kronikářským způsobem zachycuje životní pouť slavné dvojice od seznámení až do smrti Jiřího Hanzelky. „V roce 1938 se zrodil sen, který o 30 let později dostal těžkou ránu. Cestovatelský i životní příběh Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda uháněl odvážně našimi komplikovanými československými dějinami tak, jak elegantní kola jejich Tatry svištěla pouští, horami a prachem cest, a pak se náhle zadrhl. Na 20 dlouhých let,“ sděluje Vladimír Fekar. (red), foto: archiv

tentokrát již větší Tatrou 805 a se dvěma spolupracovníky. Projeli Asii a Oceánii. Z cest posílali nespočet rozhlasových a televizních reportáží, článků pro noviny a časopisy. Pořídili tisíce fotografií. Natočili také čtyři celovečerní filmy nazvané Z Maroka na Kilimandžáro, Od rovníku ke Stolové hoře, Z Argentiny do Mexika a Je-li kde na světě ráj. Pořídili téměř 150 dokumentárních, krátkometrážních a televizních filmů. Poznatky z cesty do Afriky shrnuli do třísvazkového cestopisu Afrika snů a skutečností, poté následovaly další knihy. Významným textem z druhé cesty byla Zvláštní zpráva č. 4 o stavu hospodářství a společnosti na sovětském Dálném východě, ve které Hanzelka se Zikmundem popsali řadu nepříznivých skutečností o fungování totalitní moci. Zveřejnění se dočkala až po pádu totality v roce 1990. Po roce 1968, kdy se výrazně angažovali ve prospěch reformních hnutí, bylo oběma zakázáno veřejně publikovat. Při návratu do společenského života po roce 1989 byl Miroslav Zikmund ten šťastnější, neboť vzhledem ke zdravotním potížím Jiřího Hanzelky, to byl právě on, kdo mohl naplnit léta nesplněný sen a v roce 1992 podnikl cestu do Austrálie. Svůj bohatý archiv věnovali cestovatelé Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně,

synagoze, jsem shromažďoval informace a dokumenty a spolupracoval také se Židovským muzeem v Praze. Při jedné návštěvě se mi dostaly do rukou materiály, které tam poslal právě Miroslav Zikmund. Týkaly se smutných osudů čtyř jeho spolužáků z gymnázia. Byly to jejich předválečné snímky, které sám pořídil. Vyžádal jsem si jeho souhlas a použil je při zmíněné výstavě. Během návštěvy v září 2002 už jsme na příští rok domlouvali rozsáhlou

Miroslav Zikmund (14. 2. 1919 Plzeň) Do obecné školy chodil na Jiráskově náměstí, maturoval v roce 1938 na reálném gymnáziu. V roce 1999 byla na jeho rodném domě v Úslavské ulici 31 odhalena pamětní deska. Ve stejném roce bylo Miroslavu Zikmundovi uděleno čestné občanství města Plzně.

Jiří Hanzelka (24. 12. 1920 Štramberk – 15. 2. 2003 Praha) Ve svých třech letech se s rodinou přestěhovali do Kopřivnice, kde jeho otec pracoval v místní automobilce Tatra. V letech 1925 až 1930 bydlel s rodiči v Bratislavě, odtud se odstěhovali do Prahy, kde Jiří Hanzelka vystudoval obchodní akademii.

V Indii přivítali dvojici světoběžníků škodováci O zajímavá a nečekaná setkání nebyla na cestách Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda nouze. Deset kilometrů jižně od obratníku Raka, v indickém městě Ránčí, se během své asijské cesty dvojice ocitla mezi krajany. Návštěvu cestovatelů si nenechaly ujít desítky pracovníků Škodovky, kteří se zde v 60. a 70. letech minulého století podíleli na výstavbě metalurgického kombinátu. Setkání s nimi je popsáno v cestopisu Světadíl pod Himalájem: V Ránčí nás přivítali palbou dobré stovky objektivů. To proto, že jsme se neprozřetelně ohlásili telefonem už odněkud z Rámgarhu. „Tohle jsou moji spolupracovníci,“ představoval nám technický ředitel výstavby inženýr Machalíček parťáky,

z nichž hezká řádka zpívala po plzeňsku. To je hlavní inženýr projektu soudruh Brabenec, tamhle je můj zástupce Miler, Jarošík, Lodr, předseda závodního klubu Karel Kadlec, ještě jeden Karel – vedoucí stavební skupiny Vízek, tady je Lepší, náš doktor – a teď mi povězte, na kolik mám svolat osazenstvo. Nepustíme vás, dokud nám nepovíte něco z toho vašeho putování.“ Pak se rozpovídali sami. A pořád čísla. Procenta, měsíce, metry, milimetry, kilowatty, tuny, miliony sem, miliony tam. Na staveništi by mohlo přistávat vedle sebe hezkých pár tuček nebo boeingů, dva tisíce metrů krát sedm set. Až to dostavíme, poteče odtud pět a půl milionu tun oceli ročně, dvě třetiny toho, co vyrábí celé Česko-

Radovan Kodera: Miroslav Zikmund mě fascinuje vědomostmi a energií Životní jubileum Miroslava Zikmunda připomene v březnu dokumentární výstava v prostoru před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje ve Smetanových sadech. Z iniciativy města ji připravuje fotograf Radovan Kodera. Naposledy mohli Plzeňané zhlédnout podobně zaměřenou výstavu v roce 2003 ve Velké synagoze. Tehdy zde bylo představeno téměř 300 černobílých snímků, které na svých cestách pořídili Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Také na vzniku této výstavy měl zásadní podíl Radovan Kodera. Jaké bylo vaše první setkání s Miroslavem Zikmundem? Bohužel cesty Hanzelky a Zikmunda jsem sledovat nemohl, vyrůstal jsem v době normalizace a tehdy byla tato jména tabu. Jejich Tatra 87 z první cesty byla z expozice Národního technického muzea odstraněna do mobiliáře, knihy vyřazeny z veřejných knihoven a filmy odloženy do trezorů. Jména obou cestovatelů měla být vymazána z paměti, což se komunistům do jisté míry podařilo. K částečné nápravě došlo až po listopadu 1989. Osobně jsem se setkal s Miroslavem Zikmundem poprvé v září 2002 v jeho domě ve Zlíně na Nivách, ale už předtím jsem s ním byl v písemném a telefonickém kontaktu. Tehdy jsem připravoval v Plzni projekt Rok vzpomínek k 60. výročí deportací občanů židovského původu do Terezína. Pro výstavu Osudy zmizelých, kterou jsem instaloval ve Staré

kde je od roku 1996 otevřena stálá expozice s názvem S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout například součásti cestovatelské výstroje, ukázky ze sbírky cizokrajných mincí a poštovních známek i unikátní fotografie, které doplňuje kolekce předmětů získaných při zajímavých setkáních a událostech. (red)

fotografickou výstavu ve Velké synagoze. S Jiřím Hanzelkou jsem se osobně nesetkal. V době přípravy zmíněné výstavy byl upoután na lůžko a krátce před jejím zahájením zemřel. Uvažujete o uspořádání další podobně rozsáhlé výstavy jako v roce 2003, která měla velký úspěch po celé naší republice i v zahraničí? Oba cestovatelé v roce 1997 předali většinu svých materiálů do Muzea jihový-

Miroslav Zikmund s autory výstavy připravované na březen v Plzni. Zleva grafik Petr Wegner, kurátor a rámař Přemysl Řepa, Miroslav Zikmund, fotograf a kurátor Radovan Kodera. Foto: archiv Radovana Kodery

chodní Moravy ve Zlíně. Od podzimu 2002 jsem si odtud na revers půjčoval negativy a zvětšoval je na výstavní formát. Výstava v Plzni neměla být cestovatelská, fotografie jsme s Přemyslem Řepou vybírali podle obrazových kvalit. Záměrem bylo představit oba autory jako vynikající fotografy i proto, že jejich jména nebyla nikdy uvedena v českých fotografických encyklopediích. Od Miroslava Zikmunda jsme měli volnou ruku při výběru. Připravili jsme pak ještě dvě menší kolekce snímků do Dillí a Taškentu. Jednalo se celkem o 100 dalších fotografií, které dosud nebyly v České republice vystaveny. Snad k tomu někdy v budoucnu dojde. S Miroslavem Zikmundem jste stále v kontaktu. Čím vám imponuje? Vídáme se několikrát ročně. Naposledy jsme za ním byli s kurátorem a rámařem Přemyslem Řepou a grafikem Petrem Wegnerem v polovině ledna kvůli přípravě výstavy v Plzni. Měl v zahradě dřevorubce a než jsme zasedli k dokumentům, chtěl vyfotit pokácený dvacetimetrový smrk, který ohrožoval jeho dům. Dirigoval dřevorubce na místě, obsluhoval nás při „bádání“ a doplňoval z hlavy potřebné údaje. Miroslav Zikmund mě fascinuje svou vitalitou, pamětí, vědomostmi a energií. Stále sleduje dění doma i ve světě. Má neuvěřitelný přehled, smysl pro humor a je velmi laskavý. Každé setkání s ním je úžasný zážitek. (red)

slovensko, skoro polovička produkce, kterou u nás plánujeme na konec šedesátých let... Večer se úlohy obrátily. Otázky nebraly konce. Přátelská pohoda, jako mezi svými doma. Ale pak na nás padla únava. To ty stovky kilometrů a vedra a tak. Rádi bychom s vámi ještě poseděli, je to moc krásné, ta československá pomoc Indii, ale s námi se teď pořádá hon na lišku. Zítra musí liška doběhnout až k Bengálskému zálivu, a to je čtyři sta kilometrů. Jinak se chytí do želez. Potřásli uznale hlavou a řekli: „Taky tu nemáme med. Běžte spát. Přejem vám šťastnější pořízení v těch dalších zemích. Dobrou noc!“ (red)

H + Z připomene expozice v zoo Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda připomene vybudováním stálé expozice Zoologická a botanická zahrada města Plzně. Základní kámen byl položen na konci ledna u příležitosti jubilea Miroslava Zikmunda. S dokončením expozice se počítá během letošního roku. „Půjde o jakési interaktivní mini muzeum, ve kterém se návštěvníci seznámí s dokumenty a reáliemi z objevných cest slavné dvojice. Jeho hlavní část bude umístěna v prvním patře vstupního objektu do pavilonu Svět v podzemí,“ uvádí mluvčí zahrady Martin Vobruba. Návštěvníci zde zhlédnou velkoformátové fotografie z jejich expedic. Budou mít také možnost prohlédnout si řadu předmětů, které získali během svých cest. S Miroslavem Zikmundem zoo spolupracuje již od roku 1999. Plzeňský rodák její činnost sleduje a několikrát ji navštívil. „Vzhledem k cestopisně-přírodovědné a etnografické orientaci činnosti cestovatelské dvojice je spojení se zoologickou zahradou velmi přirozené a obohacující,“ uzavírá Martin Vobruba. (red)

S T R ANA 6 / ú nor 2014

zimní OH L É DN U T Í

Jubilejní desátý reprezentační ples města Plzně připomenul svým programem projekt Evropské hlavní město kultury 2015. Jako téma byly zvoleny vztahy a city a také setkávání generací. V Měšťanské besedě hrál k tanci Boom Band, vystoupili Jiří Korn, Felix Slováček se synem, skupina Turbo a další. Součástí programu byla projekce filmu s 3D efekty. Snímek představil nejen současnou Plzeň, ale připomněl i její historii. Foto: Roman Muchka

Podoba interiérů nové divadelní budovy v Jízdecké ulici nabývá jasnějších obrysů. Stavbaři už dokončili 22 řad v hledišti, které pojmou zhruba 460 diváků. Pokračuje instalace jevištních technologií. Pracuje se také na sádrokartonovém obložení. Foto: Michal Böhm

Více než 443 tisíc korun vynesla letošní Tříkrálová sbírka v Plzni. V porovnání s uplynulým rokem je to o zhruba 40 tisíc korun více. Vykoledované peníze podpoří projekt chráněného bydlení ve Sladkovského ulici, Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni, další prostředky získají jednotlivé farnosti na pomoc sociálně slabým dětem a mládeži a také lidé bez domova. Foto: Martin Pecuch

První návštěvníky přivítalo v únoru 1969 Minikino v prostorách kina Elektra. Provoz zahájilo projekcí Antonioniho Zvětšeniny. Sálek s 42 místy vznikl z bývalé kuřárny. Promítala se zde především umělecky náročná díla. Během konání festivalu Finále v kině Elektra se Minikino stalo mimo jiné dějištěm setkávání a besed diváků s filmovými tvůrci (na snímku). Foto: archiv

Předškoláci zamířili během ledna k zápisům do prvních tříd. Například v Bolevecké základní škole děti uvítali žáci z vyšších tříd převlečení za pohádkové bytosti. Foto: Michal Böhm

Výstava nazvaná Angličáci Matchbox potěšila malé i velké návštěvníky Západočeského muzea v Plzni. Představila výběr miniaturních aut a jiných vozidel, s nimiž si hrálo několik generací dětí, a které se posléze staly sběratelským fenoménem. Foto: Michal Böhm

V únoru roku 1914 byla zahájena výuka v nové budově II. české státní reálky na Mikulášském náměstí. Její výstavba trvala neuvěřitelně krátkou dobu, jeden rok, čtyři měsíce a 24 dní. Studovala zde celá řada budoucích významných osobností, mimo jiné jeden z vůdců rumburské vzpoury Stanko Vodička, výtvarník Jiří Trnka, herec, dramatik a spisovatel Miroslav Horníček, dramaturg Ladislav Smoček, tenista Tomáš Šmíd a atletka Jarmila Nygrýnová-Strejčková. V současné době je budova sídlem gymnázia. Foto: archiv



R A DN I Č N Í L I S T Y / S T R A N A 7

Obrazy paměti zachycují vzpomínky obyvatel Slovan Vzpomínky a vyprávění sedmi pamětníků, kteří strávili velkou část svého života na Slovanech, přináší nová publikace Obrazy paměti. Příběhy doplňují dobové fotografie, zachycující atmosféru uplynulých let. Kniha vznikla v souvislosti s projektem Příběh Světovaru. Ten mapoval paměť a genius loci areálu bývalého pivovaru v kontextu celého obvodu Plzeň 2 – Slovany. Vzpomínky poskytli Jiří Egermaier, Marcela Machálková, Růžena Krásná, Anna Hostičková, Václav Simbartl, Zdeňka Rumlová a František Řezáč. Někteří z nich jsou

na Slovanech dodnes společensky činní. Například nejstarší pamětník Jiří Egermaier zde organizuje již řadu let aktivity v rámci Svazu důchodců České republiky. Anna Hostičková je architektka, která se podílela na úpravě Mikulášského hřbitova a dalších míst na Slovanech. „Každý z oslovených je něčím specifický. Záměrem knihy není představit slavné osudy, ale spíše skryté všední příběhy, které však utvářejí nejen identitu jednotlivých osob, ale i míst, kde žijí,“ sděluje autorka projektu Příběh Světovaru Helena Šimico-

Dobový snímek nazvaný Před naším domem ilustruje vyprávění Zdeňky Rumlové. Foto: archiv Zdeňky Rumlové

vá Dienstbierová. Texty vznikaly ve spolupráci s katedrou sociologie Západočeské univerzity v Plzni. Původní biografické rozhovory byly následně upraveny do podoby souvislého vyprávění. „S pamětníky jsem se setkávala díky programům, které jsme ve spolupráci s Barborou Šťastnou z Regionálního dobrovolnického centra Totem uskutečnily v roce 2012. Jednalo se o zážitkové programy spojené s areálem Světovar a skupinová setkání, kde jsme si povídali o životě na Slovanech a dobových proměnách. To vše se pak stalo inspirací pro osobní rozhovory, se kterými nám pomáhali studenti z katedry sociologie pod vedením Tomáše Kobese,“ dodává Helena Šimicová Dienstbierová. Rozhovory vznikaly od listopadu 2012 do listopadu 2013. „Za nejtěžší fázi přípravy knihy považuji výběr a úpravu textů. Rozhovory byly původně doslovně přepsány a následně redakčně kráceny a upravovány ve spolupráci s pamětníky,“ uzavírá autorka projektu. Publikace Obrazy paměti byla pokřtěna před koncem uplynulého roku za značného zájmu veřejnosti. Knihu mohou zájemci zakoupit ve vrátnici úřadu městského obvodu Plzeň 2 – Slovany či během prezentace publikace v prostorách Regionálního dobrovolnického centra Totem v Kaznějovské 51 ve čtvrtek 13. února od 17.30 hodin. Lze ji také objednat prostřednictvím emailu [email protected]. (red)

Dětství prožité ve Světovaru Narodila jsem se v roce 1944 v Plzni přímo na Koterovské ulici u Světovaru. Měli jsme tady během války pronajatou jednu místnost v domě. Zde naše rodina bydlela do mých tří let, a pak jsme se v roce 1947, když odjeli Američani, přestěhovali přímo do areálu Světovar. Zde jsme bydleli do roku 1950. Taťka pracoval u státních silnic, které sídlily v objektu Světovaru. My bydleli v malém domečku bez podsklepení, byly tam dvě místnosti, kuchyň a pokoj. Domek tam stojí dodnes. V ostatních domech nejspíš bydlely rodiny důstojníků. Mám s dobou ve Světovaru spojenou řadu vzpomínek. Chcete je slyšet? O tom, jak jsme se houpali na kulometu, nebo jak mě kluci vozili v kočárku? Po odchodu americké armády zůstala všude spousta věcí. Uvnitř Světovaru i na louce za ním se povalovala nákladní auta, kulomety a světlomety. A to víte, děti. Ty prošmejdí všechno. Našli jsme tam kulomet, na který jsme vylezli, jeden z nás točil klikou a ti, co seděli, jezdili nahoru a dolů. Pro nás to byla velká zábava. Potom někdo našel starý kočárek vyrobený z tvrdého papíru, který měl obrovská kola a byl celý černý. A mě do toho kočárku děti vysadily, protože jsem byla nejmenší a vozily mě v něm.

Alfa zve na pohádku podle knihy Václava Čtvrtka Druhou premiérou Divadla Alfa v této sezoně je vtipná inscenace na motivy oblíbené knížky Václava Čtvrtka Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni. V příběhu, který pro Alfu přepsal dramaturg Pavel Vašíček a režíroval Tomáš Dvořák se diváci setkají s dvojicí hastrmánků. Ti pomáhají ševci Kubovi a jeho milé Stázině překonat úklady, jež jim strojí knížecí správce Kolomajzna, zlotřilý vodník Kebule i sám císařpán. „Jak to s nimi dopadne, se mohou diváci přesvědčit u nás v divadle, kde je Čtvrtkovým příběhem slovem i písní provede skupina muzikantů tak trochu hašlerovského ražení,“ prozrazuje Pavel Vašíček. Představení je hrané převážně maňásky, ale i dalšími druhy loutek. Knížka Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni patří spolu s pohádkami o loupežníku Rumcaj-

Blíží se Smetanovské dny Dvě jubilea Bedřicha Smetany, 190. výročí narození a 130 let od úmrtí, připomene letošní 34. ročník festivalu Smetanovské dny. Plzeňská filharmonie zohlednila při přípravě programu také Rok české hudby 2014. Díla našich významných skladatelů uvedou Mnichovští symfonikové na zahajovacím koncertu 2. března, klavírní duo Jeremy Menuhin a Mookie Lee, hobojista Lukáš Pavlíček a Bennewitz Quartet, violistka Kristina Fialová a další interpreti. Smetanovské dny nabídnou dvě desítky symfonických i komorních koncertů, mimo jiné Vivat Mozart v podání sólistky Deutsche Oper Berlin Jany Kurucové a Komorního orchestru Národního divadla, vystoupení Českého noneta, nejstaršího komorního souboru na světě či závěrečný koncert Slovenské filharmonie. Tématem tradičního sympozia a několika výstav bude tentokrát Útisk – charita – vyloučení: Sociální 19. století. V rámci doprovodného programu nabídnou Smetanovské dny stejně jako v minulých letech masopust, dále jazzové koncerty a představení Divadla Járy Cimrmana. Hlavní část Smetanovských dnů se letos uskuteční od 2. do 27. března. Podrobné informace o programu jsou k dispozici na www.smetanovskedny.cz. (red)

sovi, Makové panence, hajném Robátkovi, vodníku Česílkovi či formanu Šejtročkovi k nejoblíbenějším příběhům Václava Čtvrtka. Dočkala se i televizního zpracování v podobě večerníčků O Kubovi a Stázině. Děj knihy Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni se stejně jako mnoho dalších příběhů Václava Čtvrtka váže k městu Jičínu. Právě zde strávil spisovatel po odchodu otce na frontu do Albánie s maminkou a bratrem nejútlejší dětství u svého dědečka. „Byla to snadná volba, když jsem po letech uvažoval o tom, kde mají bydlet mé pohádky. Psal jsem je a píšu z dětských vzpomínek na Jičín,“ uvedl Václav Čtvrtek. Více informací o programu Divadla Alfa je k dispozici na internetových stránkách www.divadloalfa.cz. (red)

Diváci setkají s Kubou a Stázinou i řadou dalších pohádkových postav.

Foto: archiv

Také si vzpomínám, jak jsme hráli na „schovku“. Já vlezla do velkého domu vedle nás. V prvním patře jsem zašla do bytu, kde bylo otevřeno. Dříve se byty ani nezamykaly. Já jsem šla do ložnice, schovala jsem se pod peřiny v manželské posteli a nikdo mě nemohl najít. Ležela jsem tam tak dlouho, až jsem usnula. Hledali mě všude. Nakonec mě objevila majitelka bytu. Areál Světovaru byl obrovský a skoro všude jsme směli. Ale byla tam i místa, která pro nás byla absolutně tabu. Nesměli jsme k nízkým dřevěným domečkům, ve kterých bydleli vojáci, a také ke garážím, kde byly tanky. Já jsem se toho místa jako dítě dost bála. Když měli vojáci nějaké cvičení, tak odtud tanky vyjížděly. Byl to hrozný rachot. Dalším zakázaným místem byla vlečka. Ze Světovaru vedly koleje ještě z doby existence pivovaru a na nich byla velká dřevěná drezína na velkých kolech. Tam jsme naskákali a dva větší kluci to roztlačili. A my jeli, dokud se drezína nezastavila nebo nenarazila do vrat. Úryvek ze vzpomínky Zdeňky Rumlové, bývalé vlásenkářky a maskérky Divadla J. K. Tyla

Výstava připomene karetní hru S jednou z nejstarších her v karetní historii, nazvanou Trapulky do bulky, seznámí prostřednictvím řady ukázek nová výstava v Národopisném muzeu Plzeňska. Hra byla velmi populární v zemích Koruny české již od 16. století. Návštěvníci si prohlédnou ukázky od nejstarších nálezů až do roku 1945, kdy tento typ karet v tehdejším Československu zanikl. Výstava představí hry z doby národního obrození, chybět nebudou ani karty tištěné v Plzni. Exponáty zapůjčila řada muzeí i soukromí sběratelé. Trapulky do bulky budou v Národpisném muzeu Plzeňska k vidění od 14. února do 13. dubna letošního roku. Více informací lze získat na www.zcm.cz. (red)

ROZHOVOR

Vhrsti: Dokud je o mě zájem, nic mi nechybí Pokračování ze strany 1 V Plzni jste před čtyřmi lety přispěl k výtvarné podobě interaktivní stezky

pro děti na Homolce. Máte zkušenosti s podobnými zakázkami i z jiných míst?

Večerníček Bílá paní na hlídání loni odvysílala Česká televize.

Stejně jako na Homolce jsem pro autory Prokopovy zahrady v Dobříši graficky zpracoval informační panely a nakreslil jsem jim k tomu i plno veselých ilustrací. Je to vždycky moc hezká práce, při které se člověk dozví spoustu zajímavých věcí o přírodě, rostlinách a zvířatech nebo o historii. Například to, že dobříšský rodák Ondřej Kadlec zkomponoval mongolskou státní hymnu, ví určitě jen málokdo. V tomto směru teď nic dalšího neplánuji, ale jak jsem říkal na začátku, jsem otevřený všem zajímavým příležitostem. Na svých webových stránkách uvádíte, že jste nakreslil svou dosud největší ilustraci, můžete prozradit něco bližšího? Vyzdobil jsem několika svými obrazy dětský koutek v jednom pražském nákupním středisku. Ten největší má rozměry 8 x 3 metry, na něj přímo navazuje druhý o něco málo menší a ještě jsem tam pomaloval další osmimetrovou zástěnu. Záběr vašich tvůrčích aktivit zaměřených na děti je velmi široký. Nejvýznamnější je určitě večerníček Bílá paní na hlídání. Co všechno musí výtvarník při přípravě večerníčku zvládnout?

Tři roky s Bílou paní na hlídání byly skutečně hodně intenzivní. Spolupráce s Českou televizí vznikla úplně jednoduše. Zavolali mi, že se jim líbí moje knížky a jestli bych si nechtěl nakreslit večerníček. Nabídku jsem samozřejmě přijal bez velkého přemýšlení. Práce ve velkém týmu profesionálů mě hodně naučila. Nikoho nezajímá, jestli se vám zrovna chce nebo jakou máte právě náladu. Musíte odvést za všech okolností perfektní práci a odevzdat ji včas. A pokud je to třeba, všechno klidně i několikrát překreslit. Děti se s vámi mohou setkat například při společném vystoupení s Plzeňskou filharmonií v rámci cyklu nazvaného Pojďte s námi za pohádkou aneb Filharmoníček a ztracená písnička i při besedách ve školách a školkách. Už vás někdy dokázaly svými dotazy zaskočit? Vyloženě zaskočený jsem asi nikdy nebyl. Je ale vždycky skvělé sledovat, co děti baví, jaké mají nápady a na co se ptají. Během několika minut neomylně poznám, které děti rády čtou, a které se raději dívají na televizi. Ten rozdíl bývá propastný. (kpk)

S T R ANA 8  / ú nor 2014

P R O V OL N Ý Č A S

Lusthaus soukenářské rodiny hostil princeznu Vybíráme z publikace „100 zajímavostí ze staré Plzně – III.“ Dnes nad ním drnčí tramvaje a rachotí automobily na mostě Generála Pattona. V roce 1797 zde byl ale takový klid, že

si dům č. 59 v Lochotínské ulici vybrala za svoje sídlo habsburská princezna Marie Alžběta. Ta se před válečným ne-

Bývalý lusthaus v Lochotínské ulici poskytl azyl habsburské princezně Marii Alžbětě.

p e rl i č ky z ar c h i v u ( 6 . ) V předchozích Radničních listech bylo úkolem čtenářů odpovědět na otázku: Jakým „osobním průkazem“ byli vybaveni vandrující řemeslníci? Správně odpověděli ti, kteří nám napsali, že se jedná o tovaryšský list nebo řemeslnickou knížku. Při losování měl nejvíce štěstí Tomáš Horák. Výherce získal dvě vstupenky do Divadla Josefa Kajetána Tyla na představení La traviata. Tentokrát lze vyhrát dvě vstupenky na představení Tři mušketýři 14. dubna 2014 v Divadle Alfa. Stačí jen správně odpovědět na otázku: K čemu sloužil nástroj zvaný fidlovačka? Odpovědi můžete zaslat do 21. února 2014 na adresu redakce nebo na email [email protected]. Nezapomeňte připsat heslo Perličky z archivu, své jméno, adresu, email nebo telefonní číslo. Perličky z archivu připravuje redakce Radničních listů spolu s Archivem města Plzně.

ST A L O SE P Ř ED 4 6 L ET Y

Zastavení před výbuchem Dne 28. února 1968 uveřejnila plzeňská Pravda rozsáhlý rozhovor s odbornými pracovníky památkové péče týkající se chystaného odstřelu bývalého hotelu Centrál na náměstí Republiky. Rozhovor předznamenal závěr více než dvouleté bouřlivé diskuze, do níž se zapojili jak odborníci, tak i plzeňská kulturní veřejnost, podporující jednoznačně zachování této historicky cenné stavby. Počátkem března téhož roku vznikla dokonce na protest proti plánované demolici petice kulturních pracovníků, kterou podepsaly tehdejší význačné osobnosti zdejšího kulturního života, jako byl zakladatel Národopisného muzea Plzeňska Ladislav Lábek nebo bývalý ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Plzni Jindřich Čadík. Petice zaslaná na nejrůznější úřady a podporovaná rovněž krajským deníkem Pravda se bohužel v tehdejších politických poměrech minula účinkem a 19. dubna 1968 byla budova bývalého hotelu odstřelena. Na uvolněném místě vznikla během následujících čtyř let novostavba hotelu Ural, nesoucí dnes staronový název Central. Adam Skála

bezpečím přestěhovala na čas ze svého sídla v Innsbrucku do Plzně, což měšťané považovali za velkou poctu. Bydlela v předměstské vile (lusthausu) Jana Tuschnera, která stojí dodnes. Kronikář Martin Hruška se o události rozepsal: „Roku 1797, dne 21. dubna, přistěhovala se princezna Marie Alžběta, abatyše cisterciáckého kláštera panen v Inšpruku, za příčinou války na pomezí Tyrolska zuřící do Plzně... Princezna bydlela v nově postaveném domě v zahradě Tuschnerově za Malou branou. Zahrada ta byla velikým nákladem podle anglického způsobu upravena a měla svou vodárnu pro vodomety v zahradě zřízené. Mimo to tam byla zvláštní síň, ozdobená samými zrcadly.“ Rodina Tuschnerů byla významným plzeňským podnikatelským rodem. Své bohatství získala v soukenickém obchodě. Jejich továrna byla největší svého druhu v Plzni a zaměstnávala kolem osmi stovek lidí. Vrcholu v tomto oboru dosáhli Tuschnerové na počátku 19. století. Po smrti Jana Tuschnera nechali dědico-

vé zahradu u lochotínského lusthausu zpustnout a nakonec ji rozparcelovali a prodali na tři díly. Sochy bohyní Ceresy a Pomony byly ze zahrady nejprve přestěhovány do hostince U Zlatého křížku, který stával v místech dnešní křižovatky U Jána. Pak zdobily městské sady za františkánským kostelem. Tam byly poškozeny při náletu za druhé světové války a od té doby nezdobí nic. Budova, ve které se nacházel zrcadlový sál, byla přestavěna na obytný dům. Od roku 1870 patřil hostinskému Michaelu Maškovi, který v přízemí lákal hosty do podniku U Zeleného stromu a v patře pronajímal několik bytů o jedné místnosti. V roce 1881 nechal přistavět pavlač, ve dvoře vznikla veranda a později kuželník. V roce 1930 nechala tehdejší majitelka Anna Mašková upravit fasádu do podoby, ve které se zachovala do současnosti. Dům, v němž kdysi návštěvníky ohromovala zrcadlová síň, byl zbořen. Úryvek a fotografie jsou otištěny se souhlasem autorů a vydavatelství Starý most

C H Y STÁ SE

Archiv zve na oblíbené přednášky Na sérii přednášek pro veřejnost zve Archiv města Plzně. V rámci cyklu Výzkumné projekty Plzeňanů bude 25. února přednášet Josef Pšenička ze Západočeského muzea v Plzni na téma Čína – ráj paleontologů anebo čeští paleontologové na expedicích v Číně. Současnost a budoucnost plzeňských výzkumů v Etiopii je název přednášky Jana Záhoříka z katedry historických věd Západočeské univerzity v Plzni, která se uskuteční 11. března. Přednášky se konají vždy v úterý od 16.30 hodin v sále Velkého klubu Magistrátu města Plzně v budově radnice na náměstí Republiky 1. Vstup je volný. Podrobné informace o přednáškách pořádaných archivem mohou zájemci získat na internetové adrese www.amp.plzen.eu. (red)

Tylův rukopis Fidlovačky patří mezi archivní kulturní památky Rukopis hry Fidlovačka patří k nejcennějším pokladům Archivu města Plzně a od roku 1977 se řadí také mezi naše archivní kulturní památky. Josef Kajetán Tyl jej vytvořil v roce 1834. V témže roce byla hra uvedena ve Stavovském divadle v Praze. Je to svým vzezřením nenápadná kniha čítající 59 stran v polotuhé vazbě, zhruba centimetrové tloušťky, formátem mírně přesahující velikost malého sešitu. Její obsah však skrze věrnou reflexi života části drobného lidu v Praze z dějinného pohledu znamenal významné obohacení pro naše divadlo a kulturu. Po předčasném skonu Josefa Kajetána Tyla v Plzni roku 1856 se

tento rukopis pravděpodobně stal majetkem matky jeho dětí, herečky Anny Forchheimové-Rajské, která se čtyři roky po Tylově smrti provdala za Josefa Ladislava Turnovského. Právě Turnovský později daroval Fidlovačku Městskému historickému muzeu v Plzni, které vzniklo v roce 1878 a jehož součástí byl v té době i městský archiv. Po osamostatnění archivu v roce 1948 Fidlovačka, stejně jako archiv, hledala domov svůj. Rukopis se několikrát přemístil, až konečně v roce 1961 zakotvil v sídle Archivu města Plzně ve Veleslavínově ulici 19, kde je badatelům k dispozici jeho studijní kopie. (red), foto: Archiv města Plzně

Součástí Tylova osobního rukopisu hry Fidlovačka je i text české hymny.

Sýkorám lze pomoci přikrmováním a výrobou budek Vzhledem ke své velikosti je sýkora modřinka neuvěřitelně vitální a energický ptáček, který má ve svém zobáčku značnou sílu. Dokáže jím obratně rozklovat například tvrdé semeno slunečnice. Při kroužkování nejen štípe, ale i silně tluče kroužkovatele zobákem pod nehet, až to bolí. Modřinka patří k menším druhům mezi sýkorami. Těch je na světě zhruba 45 druhů, přičemž v naší přírodě lze nejčastěji pozorovat kromě modřinky ještě sýkoru koňadru, parukářku, uhelníčka, babku a lužní. Na jaře a v létě, zejména pak v době hnízdění, nasbírají sýkory neuvěřitelné množství hmyzu, drobných housenek, pavoučků a škůdců. Proto patří k oblíbeným druhům ptáků zejména mezi sadaři, zahrádkáři a lesníky. Sýkory jsou vnímány jako pracovití ptáci, kteří si velice rychle zvyknou jak na přítomnost lidí, tak na jejich prostředí. Při hnízdění ochotně obsazují i člověkem zhotovené budky.

V zimě jsou častými návštěvníky krmítek. Chutnají jim hlavně slunečnicová semena a nejrůznější tukové směsi, sádlo, lůj, rostlinné tuky a podobně. Sýkory hnízdí v dutinách stromů, ptačích budkách, schránkách na dopisy, mezerách mezi panely, plotových sloupcích a všude tam, kde najdou vhodnou dutinu. Hnízdo je měkkounké, vysoké, tvořené hlavně mechem a zvířecí srstí. Některé druhy sýkor hnízdí i dvakrát do roka a do načechraného hnízda snášejí mnohdy přes deset bělavých vajíček s načervenalými skvrnami. O mláďata se vzorně starají oba rodiče. Krmení sbírají hlavně v okolí hnízda na stromech a ve větvích. Za den přilétnou k mláďatům s potravou třeba i osmsetkrát. Není tedy pochyby o tom, že jsou přirozenou biologickou ochranou sadů, zahrádek a lesů. Jak poměrně hlučná a žravá mláďata rostou, sešlapávají mechové hnízdo na dno dutiny a připravují se na svůj první let. Dutinu opouštějí

postupně a rodiče je dokrmují ještě nějaký čas i mimo hnízdo. Na zimu sýkory částečně táhnou a mění své působiště, aniž by však opustily kontinent. V Lobzích jsem v roce 2008 odchytil a kontroloval sýkoru koňadru s francouzským ornitologickým kroužkem ze stanice v Paříži. Některé druhy u nás v zimě dokonce pravidelně zimují. Největším nepřítelem sýkor však není zima a nedostatek potravy, ale hlavně skleněné či zrcadlové plochy, doprava, nevhodně koncipovaná a umístěná krmítka či budky, chemické postřiky a jedy, kočky a nejrůznější šachty, potrubí a odvětrání, do kterých zvědaví ptáci zalezou, propadnou a nemohou se dostat ven. Přirozeným regulačním faktorem sýkor je krahujec obecný, kulíšek nejmenší a sýc rousný, v době hnízdění pak kuny, straka a sojka. I přesto je populace sýkor na našem území relativně stabilní. Pokud nezasáhne do hnízdní sezony dlouhodobé chladné a deštivé počasí, sýkory se zejména s přirozenými ztrátami dokáží dobře vyrovnat. Člověk může sýkorám pomoci během zimy přikrmováním kvalitním slunečnicovým semenem a dále výrobou a osazením hnízdních budek. Nejvhodnější jsou klasické dřevěné s otvorem o průměru 3,2 až 3,5 cm. Více informací o hnízdních budkách a jejich rozměrech či zimním přikrmování ptactva najdete na internetových stránkách www. desop.cz v sekci Praktický rádce. Karel Makoň , DES OP – Záchranná stanice živočichů Plzeň, foto: archiv

Z V Í Ř ÁT K A K O L E M NÁS ( 2 0 . ) V minulém vydání Radničních listů hádali naši dětští čtenáři, jaké zvíře se skrývá v říkance: V zimě na lůj u krmítka létají malé čiperky, jmenují se …….?

Správně odpověděli ti, kteří nám napsali, že se jedná o sýkoru modřinku. Pro vylosované vítěze, Michalku a Tomáška Adámkovy, máme v informační kanceláři radnice na náměstí Republiky cenu, kterou připravilo město a DES OP – Záchranná stanice živočichů Plzeň, a také čtyři vstupenky do plzeňské zoo. O sýkorách se můžete dočíst více v článku Karla Makoně na této stránce. Také dnešní hádanka má podobu říkanky ornitologa Miloše Paiskera: Ve dne spí a v noci kouká, uslyšíš, jak ve tmě houká. Správné odpovědi mohou děti s pomocí dospělých poslat do 21. února 2014 na adresu redakce. K dispozici je také email [email protected]. Nezapomeňte připsat heslo Zvířátka kolem nás, své jméno, věk a adresu!

RADNIČNÍ LISTY města Plzně - Ročník 19 • Vychází desetkrát ročně • Vydavatel: Statutární město Plzeň,Tiskové oddělení KP, náměstí Republiky 1, 306 32 Plzeň, IČ: 00075370 • Redakce - telefon: 378 032 017, e-mail: [email protected] • Náklad 80 000 výtisků • Bez jazykové úpravy • Neprodejné • List není reklamní tiskovinou • Nevyžádané příspěvky nevracíme • Redakce si vyhrazuje právo příspěvky zkrátit • Tisk: NAVA TISK, s. r. o. • Sazba písmen Lido STF od Františka Štorma • Distribuci na území města Plzně zajišťuje Česká pošta, tel.: 377 203 441 • Pro zájemce jsou zbývající výtisky k dispozici v recepci radnice • Zapsáno v evidenci periodického tisku pod číslem MK ČR E 14331 • Toto číslo vychází 12. února 2014 • Uzávěrka březnového čísla je 14. února 2014