ODYSSEUS (malá divadelní hra k vyučování o starověkém Řecku)
ODYSSEUS (Pallas Athéna sedí na trůnu. Trůn vlevo, vpravo ostrov. ) Sbor: (zpívá olympijskou hymnu uprostřed, více vpředu) O muži chytrém, múzo, mi vypravuj, který se mnoho, přemnoho nabloudil světem, když vyvrátil posvátnou Tróju. Města přemnoha lidí on spatřil a smýšlení poznal, přemnoho vytrpěl strastí na moři, v nitru své duše, v zápase o svůj život a návrat milených druhů. Avšak přece je nespasil, jakkoli toužil, zhynuli sami svou vlastní zvůlí a pýchou. (Sbor ustupuje na stranu) Božská Diova dcero, i nám o tom vyprávět začni! (Sbor usedá, Pallas Athéna vstává) Pallas Athéna: Hrůza, jak smrtelní lidé nás bohy ze všeho viní. Všeliké zlo prý pochází od nás! A zatím si sami i proti osudu svému svou zpupností chystají strasti. Ale mně kormoutí srdce ten chrabrý, však neš?astný člověk Odysseus! (Na ostrov přichází Odysseus, Pallas Athéna usedá zpět na trůn) Odysseus (vstoje na středu) Vzdálen tak dlouho jsa od milých, útrapy snáším na této výspě, kde střed je hladiny mořské; ostrov je stromoví plný a bohyně obývá na něm – Kyklopa Atlanta to dcera – Kalypso. (Usedá na břeh, hledí do dálky, velmi pomalu vstupuje na scénu Kalypso) Sbor(vstane, recituje z boku): Atlanta dcerou tam poután jest proti své vůli, ač, neš?astník, teskní. Sladkými, vlídnými slovy ta stále žadoní, doufá. 1
ODYSSEUS
(Sbor odchází ze scény)
Kalypso: Odyssee, svou rodnou Ithaku z mysli pus?! Tebe jsem spasila já, když Zeus tě bleskem svým srazil. Tebe já hostím tu vlídně a nesmrtelnost ti dám! (Přibíhá Hermes) Kalypso (k Hermovi udiveně) Copak, že přicházíš ke mně, ó Herme, posle bohů, milý a hodný úcty? Vždy? ve zvyku nemáš sem chodit. Pověz, co na mysli máš. Mé srdce mi velí to splnit. Hermes:
Kázal mi Zeus sem jít – však já to nerad jen dělám. Avšak naprosto nelze, by jiný některý z bohů rozkaz bouřného Dia bu? přešel, anebo zmařil. Tedy ti káže Zeus co nejdřív propustit Odyssea!
(Kalypso zesmutní, Hermes odbíhá. Kalypso přichází k Odysseovi, Odysseus vstává, Kalypso jej strojí, dává mu labrys, pláš? a odchází, Odysseus odchází na druhou stranu ke svým druhům.) Šetnaja Druhové: Pohle?te před sebe – tam pluje nějaká obrovská lo? – ne, není to lo?, je to ostrov. Snad to nebudou další Kyklopové – jednomu jsme taktak unikli. Ty skály, které za námi házel, nás minuly jen o malý kousek. Asi proto, že byl slepý. Odysseus: Vím, co to je! Je to plující ostrov vládce větrů Aiola. Poprosíme jej o pomoc. Aiolus:
Jen přistup blíž, jsem Aiolus - vládnu větrům a vichrům a pomohu vám, poutníci. Poj?te se posilnit.
(Druhové odcházejí do zadní části scény) Ty, Odyssee, máš jistě únavnou cestu za sebou a dlouhá cesta tě ještě čeká. A proto přijmi tento dar. (předává Odysseovi měšec s uvězněnými vichry) Tohle ti pomůže na tvé cestě. Nechám volnost jen jednomu vánku – mírnému Zefyru. (přes scénu protančí Zefyrus za zvuku příčné flétny) Ten povane vaším směrem až k Ithace. Však neotvírej nikdy tento měšec! Jsou tam svázány všechny ostatní vichry a tak vám po cestě nebudou škodit. Š?astnou plavbu! Odysseus: Děkuji ti, Aiole – tvá pomoc přišla v pravý čas. 2
ODYSSEUS (k druhům) Odplouváme – vítr je příznivý – honem zvednout plachty! Šetnaja – plují na střed scény Odysseus:
Již devět dnů a nocí jsem nespal a vyhlížel rodnou Ithaku a te? již vidím její obrysy v dálce. Měli jsme klidnou plavbu a já jsem š?asten, že můj domov je na dosah. Však než připlujeme blíž, musím si odpočinout, alespoň hodinku, dvě zdřímnout. Nevydržím již.
(uléhá) Druhové moji věrní – naše vlast se blíží a já se musím na shledání s Penelopou věrnou spánkem osvěžit. Proto vás žádám – vy bu?te bdělí. Druhové:
Tak doma jsme za chvíli – Odysseus usnul a kořist, co si veze s sebou, ani nerozdělí. Musíme se podívat, co v tom měchu veze. Jistě je to zlato ještě od Tróje. Máš pravdu, mnoho jsme si vytrpěli, přece se doma neukážeme s prázdnou. Otevřeme to, dokud spí – tiše!
(Rozpoutá se bouře, probouzí Odyssea) Odysseus: Co jste to učinili? Měl jsem vás varovat. Jsme zpátky u Aiolova ostrova. Aiolus:
Co tu pohledáváš? Už jednou jsem tě obdaroval.
Odysseus:
Zapomněl jsem svým druhům říci, že nesmí měch rozvázat. Víš, byl jsem unavený plavbou. Usnul jsem…
Aiolus:
Jak si to představuješ? V tom není jen tvá únava a chamtivost tvých druhů. Kdo ví, kdo seslal spánek na tvoje víčka. Ty sis jistě kvůli něčemu pohněval bohy. A já nebudu pomáhat tomu, kdo si to s nimi rozházel! Kli?te se odtud!
Šetnaja – námořníci veslují Druhové: Už dlouho takto plujeme – spíše se ploužíme. To strašné bezvětří! (Z dálky zazní tichounký nápěv Sirén – 1 flétna ? Suipa manna ) Co to bylo? Nebyl to hlas Sirén, před kterými nás varovala Kirké? Kirké: Zpěv Sirén očaruje každého, kdo jej zaslechne. Takový neš?astník zapomene je líbezný, ale kdo mu naslouchá, zahyne!
všechno. Jejich zpěv
Odysseus: Zalijte si uši voskem a mne připoutejte ke stěžni! Jen tak se odtud dostaneme! (Námořníci si zalévají navzájem uši voskem, dva poutají Odyssea.) Sirény: Odyssee! Odyssee! 3
ODYSSEUS (Suipa manna, Sirény míjejí lo? a vzdalují se do zákulisí, lodníci veslují „jako o život“, Odysseus se škube a rve, ale je připoután.) (Lo? mizí v zákulisí i s Odysseovými pouty, na scéně zůstává jen Odysseus – spí) Odysseus (probouzí se): Běda mi! Kde to jsem? Snad nespatřím nikdy již rodnou zemi mé duši tak milou! (Vstupuje Pallas Athéna převlečená za pastýře a přistupuje k Odysseovi, přichází také sbor) Příteli, vítán mi bu?! Pravdivě pověz mi te? – která to země a lid? Jací tu občané žijí? Pallas Athéna: Bláhový, cizinče, jsi, když na tuto zemi se ptáš. Neznámou zas tak není! Ithaka jméno má. (odkládá převlek) Ty jméno dobře mé znáš, já kroky tvé často vedla. (Odysseus padá na kolena a líbá rodnou zem) Sbor:
Už celé tři roky si v domě ženiši na pány hrají, dary se snažíce získat manželku jeho věrnou. Ona však pro jeho návrat jen pořád teskní v svém srdci. Po jejím boku ten, jenž synem Odyssea jest - Telemachos!
(Sbor rozbalí kulisu hradu, tam vstoupí Penelopa s Telemachem a ženiši, Telemachos jde vstříc Odysseovi) Odysseus: Já myslel, že už nikdy nespatří oči mé syna. Telemachos: Jsi to opravdu ty? Nešálí mne zrak? O tvé veliké slávě jsem slýchával vždycky, otče. Žes statečný v boji a velice rozvážný v radě. ( vítají se) Však je tu ženichů dosti, kteří úklady strojí. Nemohou bojovat muži jen dva s tak velikým zástupem silných. (do popředí vstupuje Penelopa a Antinoos, syn s otcem se ukrývají)
Penelopa: Zpupný Antinoe, ty zloduchu! Pročpak ty smrt a záhubu synovi strojíš? 4
ODYSSEUS Nevíš už, jak sem k nám tvůj otec kdysi prchal a Odysseus čest i život jeho bránil? Zato te? vyjídáš dům, za ženou jeho chodíš, syna mu hodláš zabít a mne tím bolestně rmoutíš? Antinoos (jízlivě, falešně): Dokud jsem naživu já a dokud já pohlížím na zem, klidná bu?, o tuto věc už v srdci starosti neměj! (Přicházejí ostatní ženiši, pijí a hlučně se smějí, Antinoos se k nim přidává .) (Penelopa padá v pláči k zemi) (Odysseus s Telemachem vystupují z úkrytu, Pallas Athéna Odysseovi obléká své pastýřské přestrojení a hůl) BUBNY – tanec mužů (na jedné straně O. a T., proti nim ženiši v čele s Antoniem jsou postupně vytlačeni ze scény) (Penelopapřistupuje k Odysseovi) Odysseus: Ženo vážnosti hodná, již Odysseus nazývá chotí, manžel tvůj živ a zdráv brzy se k tobě vrátí. Penelopa: Kéž by jen, milý hoste, tvá slova splněna byla. (obrací se ke služce) Te? však ho umyjte, služky, aby pak s Telemachem posnídat mohl. (Přistupuje stará služebná a myje Odysseovi nohy) (Hlučně vstupují ženiši. Pallas Athéna přináší Odysseovi luk a šíp.Shazuje převlek, napíná tětivu, P. A. nese šíp k Antionovi. Ten padá mrtev. Ostatní tasí meče, O. a T. také.) Opět BUBNY – bojují meči, ženiši postupně padají pryč ze scény, za nimi odchází i Telemachos s napřaženým mečem Odysseus na jedné straně scény, na druhé Penelopa – pomalu se k sobě blíží. Všichni přicházejí na scénu (s sebou nástroje, společně recitují): O muži chytrém jste slyšeli, který se přemnoho nabloudil světem. Pallas Athéna dál jej provází na jeho cestě.
Šetnaja v plném obsazení KONEC
5
