Ochrana zvířat proti týrání jako součást právní ochrany zvířat v České republice

APLIKOVANÉ PRÁVO 2/2006

1.

TOMÁŠ RYDVAL

Ochrana zvířat proti týrání jako součást právní ochrany zvířat v České republice

Veřejnoprávní a soukromoprávní nástroje ochrany zvířat proti týrání

Obecně je právní ochrana zvířat v České republice představována tzv. veřejnoprávními (veřejné právo) a soukromoprávními (soukromé právo) nástroji ochrany zvířat. Právo sice přiznává ochranu zvířatům, avšak tuto ochranu mohou aplikovat a dovolávat se jí pouze lidé, ať již jde o chovatele zvířat, ochránce zvířat (např. občanská sdružení, nevládní nezisková organizace, mezinárodní organizace), svědka porušování právní ochrany zvířat (např. týrání) či pracovníka veřejné správy (např. Krajská veterinární správa, Česká inspekce životního prostředí). Neboť je jenom na nás lidech, abychom zvířatům ochranu, resp. „práva“ jim poskytnutou právem českým, mezinárodním a evropským realizovali (zvířata přece nemají svéprávnost a ani se nemohou ozvat při porušení svých „práv“, neboli jsou objektem a nikoli subjekt právních vztahů). Stručně řečeno, lidé zvířatům vládnou ve všech otázkách jejich života. A právě proto v ochraně zvířat, stejně jako v ochraně životního prostředí, mluvíme o nástrojích ochrany. Soukromoprávní nástroje ochrany zvířat jsou představovány úpravou institutů sousedských práv1) a náhrady škody2) v občanském zákoníku. Protože zvíře je věc (k tomu viz níže), stěžejní ochrana zvířat v tomto zákoníku spočívá v zákonné úpravě vlastnického práva. Ochrana zvířat proti týrání je součástí práv-

1) §126 a násl. občanského zákoníku. Blíže Kindl, M. – David, O.: Úvod do práva životního prostředí, Aleš Čeněk 2005, str. 153 – 223, Holub, M. – Bičovský, J. – Spáčil, J. – Mareček, J. – Wurstová, J.: Sousedská práva – 3. aktualizované vydání, Linde Praha, a. s., 2005. 2) § 415 a násl. občanského zákoníku. Blíže Knappová, M.: Povinnost a odpovědnost v občanském právu – 1. vydání, Eurolex Bohemia, 2003; K náhradě škody způsobené zvířaty viz zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (a jeho vyhláška č. 360/2000 Sb.) a z odborných článků např. Damohorský, M.: Odpovědnost za škodu způsobenou zvířaty a její právní úprava v České republice, Ekologie a Právo 4/2005, LexisNexis (ORAC), str. 2 – 4.


29

ní ochrany zvířat v České republice,3) tak jak přepokládá čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Veřejnoprávní nástroje ochrany zvířat jsou představovány úpravou řady právních předpisů,4) přičemž výsostné postavení mezi nimi má zákon na ochranu zvířat proti týrání. Již sám název tohoto příspěvku pak prozrazuje, že právě úprava v zákoně na ochranu zvířat proti týrání (totiž úvod do ní) je předmětem tohoto článku. Po dosud uvedeném je nutná poznámka k řazení právní ochrany zvířat (včetně její části proti týrání) do jednoho z podsystémů kontinentálního práva. I přes existenci soukromoprávní ochrany představované občanským zákoníkem ji samozřejmě musíme řadit do práva veřejného. Samotná právní ochrana zvířat je pak součástí právního odvětví práva životního prostředí,5) neboť už sám zákon o životním prostředí ve svém § 2 mj. stanoví, že organismy jsou jednou ze složek životního prostředí. Kdybychom i přesto právní ochranu zvířat vyloučili jako samostatné právní odvětví, což by podle našeho názoru s ohledem na rozsáhlost materie nebylo nevhodné, jednalo by se o typicky průřezové (horizontální) právní odvětví.

2.

Historické aspekty ochrany zvířat

Úvodem ještě k nahlížení práva na zvíře. Z právních dějin získáváme poznatek, že od začátku starověku bylo zvíře považováno za majetek, přičemž s příchodem římského práva došlo k jeho definování za věc, resp. věc mancipační,6) a toto

3)

§123 a násl. občanského zákoníku.

Ty pak můžeme členit do těchto šest skupin: obecné právní předpisy (např. Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, trestní zákon, zákon o přestupcích), ochrana samotné existence zvířat (zejména zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o obchodování s ohroženými druhy, zákon o zoologických zahradách, zákon o Antarktidě), ochrana zvířat proti týrání (zákon na ochranu zvířat proti týrání, zákon o chemických látkách a chemických přípravcích), chov zvířat a péče o ně (např. veterinární zákon, plemenářský zákon, zákon o rostlinolékařské péči, zákon o ekologickém zemědělství, zákon o krmivech, zákon o léčivech), přeprava zvířat (zejména § 5a a 8a zákona na ochranu zvířat proti týrání a předpisy pro silniční, drážní, plavební, lodní či leteckou přepravu) a konečně skupina myslivost a rybářství (zákon o myslivosti a zákon o rybářství). V českém právu však nalezneme i další prameny práva k ochraně zvířat (ve formálním smyslu), ať již v podobě dalších právních předpisů dotýkajích se ochrany zvířat (především právní předpisy životního prostředí a právní předpisy upravující české subjekty pro ochranu zvířat), judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu či obecných soudů anebo některých správních úkonů (rezortní předpisy, doporučení a vyjádření, veřejnoprávní smlouvy). Pro úplnost pramenů práva pak zbývá zmínit právní obyčej, právní zásady a analogii, případně i morálku a odbornou literaturu. 4)

5) Jehož první samostatné semináře u nás byly vedeny v osmdesátých letech 20. stol. Doc. JUDr. Zdeňkem Madarem, DrSc. na PF UK v Praze. Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc. je v současné době prorektorem Vysoké školy aplikovaného práva. 6) Jedno z dělení věcí v římském právu bylo dělení věcí na mancipační, lat. res mancipi, a nemancipační, lat. res nec mancipi. Zvířata, která se dají zkrotit jhem či sedlem (tj. zvířata domácí, jež tahají nebo na hřbetě nosí náklad), jsou věcmi mancipačními. Taková zvířata, stejně tak jako ostatní mancipační věci, pak požívají zvláštního režimu při nakládání s nimi, neboť vlastník je při realizaci plejády svých vlastnických práv regulován určitými pravidly. Hlavní omezení spočívalo v nutnosti dodržet velice formální a ceremoniálních způsoby při převodu vlastnictví takové věci, tzv. mancipace a injurecesse. Naproti tomu u věcí nemancipačních postačila tzv. tradice (jíž se dnes mj. převádějí cenné papíry na řad). Převádělo-li se tedy vlastnické právo ke králíkovi, praseti či psovi

30


chápání v právní kultuře kontinentálně evropské bylo zakotveno římskými právníky až do dnešní doby. Již řadu let ochránci zvířat hlasitě naříkají nad právním pojetí zvířete za věc, což i u nás mj. vedlo ke změně v připravované rekodifikaci soukromého práva.7) Každopádně díky tomu, že zvíře je věcí, pak může být předmětem občanskoprávních vztahů8) a právních vztahů vůbec. Jako předmět právních vztahů mají však zvířata s ohledem na to, že jsou jako člověk živými tvory, zvláštní režim daný právními předpisy na ochranu zvířat, zejména zákonem na ochranu zvířat proti týrání. V případě vlastnictví takové věci (zvířete) pak mluvíme o chovu zvířete.9) Poprvé se právní norma10) na ochranu zvířat v českých zemích objevila už v době tzv. Bachova absolutismu roku 1855. Stalo se tak nařízením č. 31/1855 ř. z., jímž se vydává zákonný předpis proti týrání zvířat. Na základě tohoto nařízení c. k. ministeria vnitra pak došlo v jednotlivých zemích k vydání vyhlášky č. 61/1901 mor. z. z., kterou se vyhlašují předpisy proti týrání zvířat11) a vyhlášky č. 45/1902 čes. z. z., o zamezení týrání zvířat. Ještě před nimi byla vydána vyhláška č. 8/1899 slez. z. z., obsahující zákazy častěji pozorovaného, pokud se týče při živnostenském provozu obvyklého zlého nakládání se zvířaty.12) Tyto právní předpisy na ochranu zvířat proti týrání byly do jisté míry kazuistické.

formou tradice, byl převod právně (z hlediska civilního práva) v pořádku, neboť všechny tyto věci jsou sice zvířetem, avšak nikoli zvířetem tahajícím nebo na hřbetě nosícím náklad. Účelem zmíněné regulace při převodech, jak již je jistě patrné, bylo zvýšení právní jistoty v právních vztazích. Blíže Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Římské právo – 1. vydání, C. H. Beck 1995, str. 88 – 89, 170 a násl., Kincl, J.: Gaius – učebnice práva ve čtyřech knihách, Doplněk 1999, str. 79 a násl. 7) Návrh nového občanského zákoníku počítá s legální definicí věci, přičemž k jejímu vymezení dojde jak pozitivně, tak negativně. Samotná právní norma upravující zvíře jako negativní vymezení věci zní: „Živé zvíře není věc. Na zvíře lze přiměřeně použít ustanovení o věcech, jen neodporujeli to jeho povaze živého tvora a ustanovením zvláštních zákonů vydaných k jeho ochraně.“ Toto nové právní pojetí zvířete nenese v zásadě žádné jiné důsledky pro něj, než ty, které jsou dnes, kdy zvíře je věcí. Nesmírnou výhodou nového právního pojetí zvířete je však to, že lze odmítnout aplikaci ustanovení o věcech na zvíře již tehdy, kdy odporují povaze živého tvora, tzn. jsou v jeho neprospěch, a nikoli až tehdy, kdy budeme moci naříkat na rozpor se zvláštními právními předpisy na jeho ochranu. Nutno také upozornit na záměrně vložené přídavné jméno „živé“ před slovo zvíře, neboť nepovažovat zvíře za věc po jeho smrti by bylo v mnoha případech – z dnešního pohledu – zbytečným problémem. Blíže příspěvek Eliáš, K.: Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám – Pojetí věci v právním smyslu v návrhu občanského zákoníku, ASPI 2005, str. 65 a násl. Návrh nového občanského zákoníku se však při své úpravě zabývá zvířaty hned v několika dalších aspektech, a to často, oproti dosavadnímu občanskému zákoníku buď pozměněnou úpravou anebo novou (prvotní) úpravou. 8)

Tak stanoví §118 občanského zákoníku.

Nutno si však uvědomit, že ne všechna zvířata jsou vlastněna. Zvířata volně žijící ve volné přírodě, tj. ta divoká (nikoli zvířata volně žijící, jak je pro své účely definuje zákon na ochranu zvířat proti týrání, viz níže), totiž nejsou ve vlastnictví nikoho, a to ani, státu na jehož stáním území se nacházejí. Blíže např. Damohorský, M.: opak. cit., Ekologie a právo 4/2005, LexisNexis (ORAC), str. 2. 9)

10) Ač se po právní stránce jedná o právní předpis, je s ohledem na jeho obsah o dvou větách výstižnější mluvit (a psát) o právní normě. 11)

Ve znění vyhlášky ze dne 3. července 1914, č. 51 mor. z. z.

Ve znění nařízení prezidenta zemské správy politické pro Slezsko ze dne 24. července 1926, č. 18 slez. z. z. 12)


31

Obsahovaly zejména povinnosti a zákazy při nakládání s hospodářskými zvířaty (v té době drůbež, dobytek, koně a psi), které byly vyloženy na konkrétních případech týrání zvířat známých z tehdejších praxe. Tak například v hlavě II. (zvláštní ustanovení pro povozy psy tažené) vyhlášky č. 45/1902 čes. z. z. se stanovilo, že tažní psi musejí míti náležitou výšku a silný vzrůst. Užívat březích nebo kojících fen k tahu bylo zakázáno (§ 6). Aby si průvodce psího potahu, nebo někdo jiný za jízdy sedal na vozík, bylo zapovězeno; dále zapovídá se užívat oprať nebo bič (§ 8). Už před více než 100 lety bylo zakázáno uvazování psa řetězem k boudě, jak jsme toho dodnes svědky (tuto mýlku lidí v tom, „co smí a co ne“, proto můžeme považovat za klasickou právní pověru). Konkrétně v hlavě V. (týrání, jež se děje zanedbáváním domácích zvířat vůbec a psů na řetězech zvláště) téže vyhlášky se stanovilo, že každé hrubé zanedbání zvířat domácích co do krmení, napájení, umístění a čistoty vůbec, zejména také uvazování psů na krátké řetězy a neposkytnutí teplejšího opatření v zimě psům uvázaným trestá se jako týrání zvířat ve smyslu této vyhlášky. Za první republiky platila ochrana zvířat proti týrání recipovaná z rakouského práva, přičemž k vydání dalších právních předpisů nedošlo.13) Nutno si uvědomit, že obecně rakousko-uherská právní úprava ochrany zvířat postačovala, a to mj. i proto, že prvorepublikoví sedláci si svých hospodářských zvířat vážili. To však již neplatí od poloviny 20. stol., kdy se životní pohoda zvířat (welfare) razantně snížila v důsledku trýznivých podmínek velkochovů. Vraťme se však zpět a připomeňme, že zásadní ochrana zvířat přichází poté, kdy v noci ze 14. na 15. března 1939 obsadila německá armáda území Čech a Moravy a 16. března 1939 A. Hitler zřídil „Protektorát Čechy a Morava“.14) S účinností od 13. 4. 1939 došlo k podrobnější úpravě ochrany zvířat proti týrání (v tom smyslu jak ji chápeme dnes) nařízením vlády č. 106/1939 Sb., o ochraně zvířat proti týrání.15) Později bylo toto nařízení ještě doplněno (nikoli novelizací) nařízením vlády č. 109/1941 Sb., kterým se vydávají podrobnější předpisy o ochraně zvířat proti týrání. Speciálně pak na ochranu zvířat při přepravě byla vydána vyhláška č. 110/1941 Sb., jíž se vydávají některé předpisy o dopravě zvířat po železnici a motorovými vozidly. Tyto právní předpisy jsou přímými předchůdci dnešního zákona na ochranu zvířat proti týrání, přičemž ve srovnání s ním v zásadě obstojí.16) Proslulé právnické dílo z této doby k těmto právním normám psalo: „… Tím dal zákonodárce právní podklad pro zamezení zbytečného týrání zvířat, které je kulturně vyspělého člověka nedůstojné již i proto, že týrání zvířat je proje-

13) Recepční norma po uvedení samostatné ČSR v život – 28. října 1918, převzala z důvodů zachování ekonomické a právní stability dřívější právní řád. 14) Tím samozřejmě nechceme tvrdit, že s okupací Hitlerových vojsk přišlo nějaké dobro (v podobě právního předpisu na ochranu zvířat proti týrání), ale záměrně poukazujeme na historický paradox v ochraně lidských práv ve srovnání s ochranou zvířat, resp. opět jejich „práv“. Zatímco i základní lidská práva pro jednotlivce bez árijského původu pozbyla platnost, tak zvířatům se naopak jejich „práva“ rozšířila, a to zásadně. 15) Novelizované nařízení vlády č. 108/1941 Sb., jímž se částečně mění vládní nařízení ze dne 27. března 1939, č. 106 Sb. I., o ochraně zvířat proti týrání. 16) Ve vztahu k ochraně zvířat proti týrání (rozumí se pouze zde) jsou z tehdejší doby ještě nařízení vlády č. 180/1942 Sb., o Českomoravském svazu pro ochranu zvířat a o některých opatřeních v oboru ochrany zvířat a nařízení vlády č. 176/1942 Sb., o zákazu cpaní drůbeže.

32


vem zbabělosti, neboť není ničím jiným, než zneužíváním duševní převahy k týrání bezbranných a člověkem zotročených zvířat. Mimo to mají tyto ochranářské předpisy i velký význam výchovný, neboť vývojem citu pro zvířata vyvíjí se i cit pro člověčenstvo a povznáší se lidskost a mravnost celého národa.“17) Období po 2. světové válce je co do ochrany zvířat proti týrání zcela prázdné, i když protektorátní právní ochrana zvířat nikdy žádným právním předpisem zrušena nebyla. Avšak ústavním dekretem prezidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku,18) byly z používání vyloučeny předpisy z doby nesvobody19) z oborů soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného. Následujících cca 40 let dalšího totalitního státu (tentokrát s idejí komunismu) pak nejlépe charakterizuje označení za dobu temna právní ochrany zvířat (opět včetně její části proti týrání). Prostě tehdejší režim takovou úpravu neznal a ani znát jakožto překážku pro socialistické zemědělství a laboratorní pokusy20) nechtěl (naopak welfare zvířat trpěla v důsledku nereálných pětiletek21) a s tím spojené soutěživosti JZD o překonávání svého plánu). Dlužno dodat, že přece jen v tehdejším právním řádu nalezneme obecný zákaz týrání zvířat, avšak bez jakékoli další (podrobnější) úpravy a někdy i bez sankce za jeho porušení.22) Jest hodno znovu upozornit, že jsme se shora zabývali jenom právní ochranou zvířat proti týrání, přičemž se samozřejmě i v těchto dobách vyskytovalo celé množství právních předpisů na ochranu zvířat v obecném smyslu.23) Nyní již konečně k dnes platnému zákonu na ochranu zvířat proti týrání.

3.

K charakteristice zákona na ochranu zvířat

Zákon na ochranu zvířat proti týrání je jedním z mála „obyčejných“ zákonů, který má na počátku slavnostně vyjádřen svůj účel v podobě preambule.24)

17) Slovník veřejného práva československého – svazek V, Eurolex Bohemia 2000 – přetisk p. v. z roku 1948, str. 866. 18) Dekret byl později ještě vyhlášen s upravenou platností některých jeho ustanovení ve vyhlášce č. 30/1945 Sb., o platnosti ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku. 19)

Dobou nesvobody je doba ode dne 30. září 1938 (čl. 1 odst. 2).

Nahlídneme-li do statistik o počtu užívaných pokusných zvířat v České republice, tak zjistíme, že již v polovině devadesátých let 20. stol. je jejich celkový počet několikanásobně menší (od roku 1996 okolo 200 tisíc ročně). 20)

21) Například zákon č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR mj. stanovil, že základním směrem a cílem rozvoje národního hospodářství v období čtvrtého pětiletého plánu je mj. zvyšovat užitkovost hospodářských zvířat a snižovat vlastní náklady zemědělské výroby. 22) Srovnej zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku,vyhláška k zákonu o veterinární péči č. 154/1961 Sb. a zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči České republiky. 23)

Tamtéž.

Preambule zpravidla shrnují základní principy, z nichž poté samotný obsah právního předpisu vychází. Nejznámější preambuli v našem právním řádu obsahuje Ústava České republiky, jež 24)


33

Jeho preambule stanoví: „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“. Na takto vyjádřený účel ještě navazuje §1 uvedeného zákona, který stanoví, že účelem zákona je chránit zvířata před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. V § 3 až 4 citovaný zákon, v souladu s dnešním trendem po vzoru evropského práva, podává legální definici25) zvířete, jednotlivých právních kategorií zvířat a dalších pojmů v něm užívaných (s platností pro jeho účely), zejména týrání, propagace týrání, utýrání, utrpení, nepřiměřená bolest, usmrcení, utracení, porážka a přeprava. Uvedený zákon zvířetem rozumí každého živého obratlovce, kromě člověka, včetně volně žijícího zvířecího jedince a jeho samostatného životaschopné formy, nikoliv však plod nebo embryo. Z toho je už patrno, že chráněni proti týrání nejsou bezobratlí, což u některých živočišních druhů spadajících do podkmene bezobratlých vyvolává diskusi na téma, zda jsou schopny pociťovat bolest a utrpení.26) Ne vždy byli bezobratlí bez ochrany. Mezi léty 2004 (euronovela č. 77/2004 Sb.) až 2006 (novela č. 77/2006 Sb.) požívali ochranu zakotvenou zákonem na ochranu zvířat proti týrání tzv. přiměřeně. Odpůrci takové přiměřené ochrany bezobratlých pak argumentovali, že stejně není jasné, jaká ustanovení se tím „přiměřeně“ mají na mysli, a tak bude nejlepší takovou ochranu zrušit. Jenomže právě pro takovou přiměřenou ochranu zvířat zná správní právo, v jiných případech neoblíbený institut správního uvážení. Důležité je tedy si uvědomit, že například pronásledováním mouchy domácí, lat. musca domestica, po bytě s cílem jí přivodit smrt nebylo zakázané, ale trhání klepet a klepítek, už tak u nás vzácnému rakovi říčnímu,27) lat. astacus astacus (fluviatilis), ano. Samozřejmě i tzv. selským rozumem po nahléd-

obdobně jako tomu je v jiných státech, deklaruje základní hodnoty státu. S preambulemi se také setkáme v mezinárodních smlouvách. 25) „A opět jen na okraj: moudří nás učí se vyhýbat definicím, zvláště těm legálním (latinsky se toto pravidlo řekne: omnis definitio periculosa, případně se na konci může dodat „est“).“ Kindl, M. – David, O.: opak. cit., Aleš Čeněk 2005, str. 53. 26) John Webster, profesor veterinárních věd Univerzity v Bristolu, ve své knize k tomu mj. píše: „Britský zákon na ochranu pokusných zvířat (Animals Scientific Procedures Act) z roku 1986 vychází z toho, že všichni obratlovci můžou trpět bolestí, ale že bezobratlí jí netrpí, ale tento předpoklad je stále těžší udržet tváří v tvář novým poznatkům o chování a neurobiologii takových druhů, jako jsou chobotnice a sépie (Wells, 1978).“ Webster, J. (přeložil Špinka, M.): Welfare – životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, Nadace na ochranu zvířat 1999, str. 89. 27) Rak říční má však to „štěstí“ oproti některým dalším bezobratlým, že podle přílohy č. III k zákonu o ochraně přírody a krajiny je zvláště chráněným živočichem se zařazením mezi druhy kriticky ohrožené (tj. nejvyšší stupeň ohrožení). Díky tomu pak lze tomu, kdo by jej mj. chytal, choval v zajetí, rušil, zraňoval nebo usmrcoval, uložit ve správní řízení peněžitou pokutu (jedna ze sankcí) až do výše 100 000,– Kč a v případě právnické osoby až do výše 1 000 000,– Kč (pokutu lze zdvojnásobit, pokud by takové jednání bylo provedeno ve zvlášť chráněním uzemí; jedná-li se o osobu podnikatele, může být výše pokuty až 2 000 000,– Kč). Srov. § 50 a násl. ve spojení s § 87 a násl. uvedeného zákona. Za určitých podmínek může dojít také ke spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Srov. § 181f a násl. trestního zákona.

34


nutím do živočišné říše bezobratlých dojdeme k tomu, že většinu těchto živočichů není nutno chránit proti týrání, ale co pak s tou menšinou. Současný postoj k této otázce, jak plyne z platného práva, tedy neřešit ji, se nám pak zdá daleko horší než právní konstrukce, že zákaz týrání zvířat se na bezobratlé užije přiměřeně. Vedle pojmu zvíře, anebo namísto pojmu zvíře, se však v právní úpravě ochrany zvířat, a to často, narazí na pojmy živočich či zvěř.28) Užívání těchto právních pojmů v právu je zcela promiskuitní.29) Zákon na ochranu zvířat proti týrání zvířata dále dělí do tzv. právních kategorií, jež mají opět své legální definice (i živočichové a zvěř se dále dělí). Omezíme-li se při dělení zvířat jen na úpravu citovaného zákona, tak rozeznáváme čtyři základní právní kategorie zvířat. Jedná se o zvířata pokusná, hospodářská, v zájmové chovu a volně žijící. To, zda je zvíře v té či oné kategorii, má pak významné důsledky na jeho právní ochranu. K zvířatům hospodářským jen poznámka, že v dosavadní skromné literatuře k právní ochraně zvířat se řadí například prase domácí, lat. sus domestica, mezi zvířata hospodářská (je-li chováno pro podnikatelské účely) anebo mezi zvířata v zájmovém chovu (je-li chováno pro vlastní spotřebu). Náš názor je takový, že i tehdy, když si prasátko vykrmujeme pouze pro svou vlastní spotřebu, tedy řečí shora uvedeného zákona pro produkci živočišných produktů30) (a proto to zněj nečiní zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu), jest stále zvířetem hospodářským a nikoli zvířetem v zájmovém chovu.31) Jeho zařazení mezi zvířata v zájmovém chovu by sice znamenalo silnou právní ochranu, neboť by jej

28) Legální definici zvěře podává § 2 písm. b) a násl. zákona o myslivosti. Ponecháme-li stranou věcně chybné zařazení některých druhů zvířat mezi lovnou zvěř, tak zejména právníky zaujme konfrontace § 2 písm. b), § 2 písm. a) a h) a §14 odst. 1 písm. e) – f) zákona o myslivosti s odst. 1 a písm. d) odst. 2 § 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání, z níž lze vyvodit, že oprávnění myslivecké stráže (a mysliveckého hospodáře) usmrcovat v honitbě určitá zvířata (např. potulující psy, kočky a mývaly severní, lat. procyon lotor, jakožto zavlečený druh živočicha v přírodě nežádoucí) prostě neexistuje. Toto je pouze jeden z příkladů nepovedenosti zákona o myslivosti ve vztahu k ochraně zvířat, blíže k němu a dalším takovým viz Kindl., M. – David, O.: opak. cit., Aleš Čeněk 2005, str. 126 – 138, Kindl, M. – Kramář, K. – Rajchl, J. – Telecký, D.: Základy správního práva, Aleš Čeněk 2006, str. 178 – 179, anebo starší článek Kindl, M.: Holubi a právo, Bulletin advokacie 8/1997, str. 34 – 37.; Že se i přesto takovéto střílení dělo a děje, jak patrno z myslivecké statistky vedené od roku 1966, asi každý tuší. Například k roku 2006 se jedná o počet 2 374 toulavých psů, 24 274 toulavých koček a 29 mývalů severních či 723 psíků mývalovitých, lat. nyctereutes procyonoides. 29) To, že se jedná o právní pojmy, které vůbec nejsou vždy zcela jasné, pokud jde o jejich právní a věcné vymezení i následné právní souvislosti a vztahy, je mj. konstatováno v příspěvku Damohorský, M.: Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám – Vlastnické právo a ochrana životního prostředí, ASPI 2005, str. 35. Světlou výjimkou v právní úpravě ochrany zvířat je například úprava v § 3 odst. 1 písm. c) zákona o rostlinolékařské péči, který tyto pojmy rozlišuje. 30) Což je hlavní pojmový znak legální definice hospodářského zvířete a nikoli to, zda zvíře je chované pro podnikatelské účely, jak uvádějí prvně uvedení autoři v další poznámce. 31) Obecně je právní obcí zastáván opačný názor, jako například v díle Dousek, J. – Spurná, J.: opak. cit., LexisNexis – ORAC 2004, str. 17 – 18, anebo Kindl, M. – David, O.: opak. cit., Aleš Čeněk 2005, str. 63. Domníváme se, že důvodem k tomu je to, že zákon sám dříve (do 29. 2. 2004, tj. den před nabytí účinnosti zákonné novely č. 77/2004 Sb.) podával legální definici zvířete v zájmovém chovu tak, že sem patří i zvíře, jehož chov slouží osobní spotřebě.


35

nešlo usmrtit,32) leč je každému jasné, že jde pouze o teoretickou a přece jen i věcně nesmyslnou ochranu. Navíc by takovým prasátkům byla vzata veškerá právní ochrana při jejich chovu jako zvířat hospodářských.33) Uvedený zákon však pokračuje i v dalším podávání právních kategorií zvířat a jejich legálních definic. Na kategorii zvířat toulavých se aplikuje právní režim věci ztracené a zvířata opuštěná jsou věcí opuštěnou. Dnešní právní úprava věcí ztracených, opuštěných a skrytých, totiž zvířat toulavých, opuštěných a skrytých, je pro zvířata zcela nevhodná (nejen pro ně, ale i obecně pro každou věc).34) Zejména v případě zvířat opuštěných je naprostým nesmyslem, jestliže chceme zvířátku pomoci (rozumí se začít ho chovat), povinnost jej předat příslušnému obecnímu útulku, nedej bože jej dokonce vracet osobě jež zvířátko opustila, když její právní úkon v podobě jeho vykopnutí na ulici je s největší pravděpodobností vlastně neplatný. Takový právní stav by však neměl mít budoucnost, neb úprava návrhu nového občanského zákoníku jej zcela ruší.35) Kategorie zvířat nebezpečných je prázdná do té doby, než se zvíře (které je toho schopno) stane v konkrétní situaci bezprostředně nebezpečným pro člověka, naproti tomu zvířata nebezpečného druhu jsou vymezena vyhláškou č. 75/1996 Sb. V této podzákonné právní úpravě k uvedenému zákonu se vyskytuje řada nedokonalostí. Nedokonalosti mají podobu jednak legislativních chyb (pro právníka)36) a jednak chybného zařazení některých zvířat mezi zvířata nebezpečného druhu (pro odborníky ve vědách přírodních).37) Konečně poslední sedmou kategorii (případně devátou, dělíme-li ještě předchozí dvě kategorie) představují zvířata v lidské péči. Do této právní kategorie zvířat

32) Důvod je prostý, prostě nenalezneme důvod k usmrcení (§ 5 odst. 2). Usmrcovat prasátko za účelem využití jeho produktů lze totiž jen tehdy pokud je zvířetem hospodářským. 33) Srovnej ochranu při chovu zvířat hospodářských (§ 9 a násl.) a zvířat v zájmovém chovu (§13 a násl. Nebyla by jim však odebrána ochrana zejména při fixaci před omráčením, při omračování a při vykrvování (§ 5e a násl). 34)

§135 občanského zákoníku.

V komentáři k návrhu nového občanského zákoníku se tato nová úprava zdůvodňuje jasně: „Osnova opouští zjednodušené pojetí režimu věcí opuštěných (derelinkvovaných), nalezených a skrytých v dosavadním ust. § 135 občanského zákoníku, jehož základní nedostatek je v tom, že stále sleduje koncepci zájmu někdejšího socialistického státu přivlastnit si nález. Tomu odpovídá konstrukce, že věci nalezené a skryté, jejichž vlastník není znám, stejně jako věci opuštěné, připadají do vlastnictví státu. Ze zkušeností praktického života je zřejmé, že se jedná o zákonodárcovo nesplnitelné přání a že se život vydává zcela jinou cestou. Proto se po vzoru zavedených kodexů právní režim věcí opuštěných, nalezených a skrytých upravuje podrobněji a se zřetelem k specifickým znakům každé z jednotlivých skupin.“. 35)

36) Blíže Kindl, M. – David, O.: opak. cit., Aleš Čeněk 2005, str. 61 – 62 a 69 – 70, Kindl, M.: Chov nebezpečných druhů zvířat a lidská práva, Právní rozhledy 7/1996, str. 309 – 312, Kindl, M.: Poznámka k chovu nebezpečných druhů zvířat, Bulletin advokacie 8/1996, str. 70 – 76, Kindl, M.: Malá poznámka k chovu nebezpečných druhů zvířat, Právník 8/1996, str. 772 – 776, Zachariáš, J. – Polanský, J.: K nemožnosti postihu chovu nebezpečných druhů zvířat v některých případech, Právník 8/1996, str. 777 – 780 a Balaš, V.: Ještě jednou k chovu nebezpečných druhů zvířat, Právní rozhledy 9/1996, str. 407 – 409. Taktéž Kindl, M. – Válková, H.: Malý domácí právník I., C.H.Beck 1996, str. 44 – 49 a Kindl, M.: Domácí právník, C. H. Beck, 2001, str. 50 – 52. 37) Kindl, M.: opak. cit., Právní rozhledy 7/1996, str. 310. Jinde zase autor konstatuje: „… dnes lze sice bez povolení chovat albatrosa s rozpětím křídel 3,5 metru s tradičně agresivní povahou,

36


v zásadě spadají všechny doposud uvedené kategorie, zejména vyjma již zmíněných zvířat divokých.

4.

Právní vymezení týrání zvířat

Ústředním pojmem citovaného zákona (ale i tohoto příspěvku) je týrání. Za týrání se považuje:38) • používání bolestných podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek: „Snahou zákonodárce byla ochrana zvířat před neúměrnými bolestivými podněty… Bezdůvodné bití zvířat, kopání nebo jiné údery, které zraňují, a to tak, že na kůži jsou znatelná zhmoždění (lidově „modřiny“) nebo místní zbytnění kůže, že způsobí prošlehnutí kůže či zlomeniny kostí. Zakázané je i použití agresivních pomůcek, které u zvířete vyvolávají stavy vedoucí k trvalému poškození projevujícímu se tikem (třes, opakování stejných pohybů – např. trhavé pohyby hlavou, případně stavy připomínající záchvat křečí), pomočování apod.“39) • Z jiných než zdravotních důvodů zvířeti omezovat výživu,40) podávat potravu ho poškozující a omezovat svobodu pohybu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete: – např. nezajištění přísunu tekutin; podávání závadného krmiva, včetně otrávených návnad, • překrmovat nebo krmit zvíře násilným způsobem, nejde-li o zákrok nezbytný k záchraně jeho života nebo zachování jeho zdraví, • podávat zvířeti bez souhlasu veterinárního lékaře veterinární léčiva a přípravky s výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou,41) • chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení: – např. nevytváření přirozených podmínek; chování zvířat, jež se vzájemně nesnesou,

nebo třeba podobně pověstnou zlostnou labuť (ale také velrybu), zatímco nebezpečný druh zvířete kulíška nejmenšího (sovičku velikou asi jako kos) nebo papoušky ara, kteří sice patří mezi nejoblíbenější chované ptáky, ale nyní kupodivu nebezpečným druhem zvířete jsou, bez povolení chovat nelze.“ Kindl, M. – David, O.: opak. cit., Aleš Čeněk 2005, str. 61. 38) Jedná se tedy o taxativní výčet, avšak výčet s velice obecnými vyjádřením. Tento výčet je navíc poměrně pružně doplňován ze zkušeností orgánů ochrany zvířat v praxi. Velice důležité je si uvědomit, že zákon nezakazuje a nepostihuje pouze týrání, propagaci týrání zvířat (viz dále v textu) a bezdůvodné usmrcení zvířete (viz dále v textu), ale stanoví i povinnosti (viz dále v textu) za účelem ochrany jednotlivých kategorií zvířat, včetně postihů za jejich porušení (viz dále v textu). 39)

Dousek, J. – Spurná, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat, LexisNexis – ORAC 2004, str. 29 až 30.

Tím nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy. Například u zvířat jatečních je dovoleno nepodávat krmivo 12 hodin před porážkou. 40)

41) Za tyto zákroky se nepovažují paznehtářské a podkovářské úkony. Osobou odborně způsobilou je – vedle veterinárního lékaře – pro některé zákroky veterinární technik či osoby se středoškolským vzděláním zootechnického směru (§ 59 veterinárního zákona).


37

•

chovat zvíře způsobem nebo v prostorech, které jsou v rozporu se zvláštními právními předpisy, • vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy: – např. nepřiměřeně dlouhá cesta se zvířetem v autě; nepřiměřené vyčištění jejich teritoria čistícími přípravky, • používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete prostředky ho poškozující: – např. vázat zvíře do stahujících smyček; psí obojek s ostrými hroty, • provádět nedovolenou změnu výkonu42 nebo vzhledu zvířete:43) – např. změny výkonu v souvislosti s dostihy koní či psů; změny vzhledu jako kupírovaní uší, ničení hlasivek nebo používání jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy, zuby, jedové nebo pachové žlázy: „U zájmových druhů zvířat, zejména šelem, neuváženě a mnohdy nesmyslně chovaných v domácím prostředí, docházelo v některých zemích k prosazování požadavků na odstranění drápů u kočkovitých šelem, ale i u domácích koček, jen proto, aby nepoškodily záclony nebo kožený nábytek. I v naší praxi byl zaznamenán případ, kdy veterinárním lékařem bylo zjištěno při vyšetřování poruch trávení, že soukromě chovaná puma (Puma concolor) je zbavena špičáků a drápů na končetinách. Tyto zákroky byly provedeny jen proto, aby chovatel mohl předvádět svou „odvahu“. Obdobně odstraňování jedovatých zubů a žláz u hadů, které se provádělo a dokonce dokládalo certifikátem, mělo usnadnit jejich chov i pro nezkušeného chovatele. Anatomické utváření tohoto aparátu a nekvalifikovaně provedený zákrok měly v zahraničí v několika případech za následek úmrtí lidí. Další komplikace u takto zmrzačených plazů byly poruchy trávení a následný úhyn.“44) • Opustit zvíře s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat. V předchozím textu bylo uvedeno, že pojem zvíře volně žijící vymezuje § 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Až nyní v souvislosti s uvedeným ustanovením vymezujícím jednu z forem týrání zvířat je nutno si tuto legální definici připomenout. Tedy zvířetem volně žijícím se rozumí zvíře patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí. Znamená to tedy, že do této kategorie patří zvířata volně žijící ve volné přírodě (neboli též mnohokrát zmíněná zvířata divoká), tj. zvířata, jejichž populace se udržuje v přírodě samovolně, ale i zvířata v chovu, tj. zvířata vlastněná.45) Po takovém bližším rozebrání okruhu zvířat spadajících do právní kategorie zvířat volně ži-

42)

Formou chirurgických zákroků anebo látek poškozujících organismus, např. dopingové látky.

43)

Formou chirurgických zákroků.

44)

Dousek, J. – Spurná, J.: opak. cit., LexisNexis – ORAC 2004, str. 29.

A jaká jiná zvířata by mohla být ve vlastnictví (řečí zákona chována v zajetí), než zvířata z kategorie zvířat pokusných, hospodářských a v zájmovém chovu? Navíc sem patří i zvířata z chovu v zoologických zahradách či cirkusech. 45)

38


jících však zjišťujeme, že ustanovení vymezujícího jednu z forem týrání zvířat je nesmyslné, neboť díky němu se takového (zákonodárcem zamýšleného) týrání ani dopustit nelze. Zákonodárce chtěl stanovit, že se za týrání považuje opustit zvíře s výjimkou zvířete volně žijícího ve volné přírodě.46) Jestliže totiž není týráním opustit zvíře volně žijící, tak to znamená, s ohledem na vymezení tohoto pojmu v § 3 písm. b) citovaného zákona, že můžeme, aniž bychom se dopustili týrání, opustit zvíře pokusné, zvíře hospodářské, zvíře v zájmovém chovu a jiné zvíře v chovu (např. zvíře v zoo a cirkusech). Naneštěstí tomu však tak není. Přece jenom opustit zvíře nesmíme, až na zvíře volně žijící ve volné přírodě, neboť uvedený zákon upuštění zvířete zakazuje ve svém § 647) a ve spojení vždy s § 27 a § 28 odst. 1 písm. c) i postihuje v rámci správního trestání. Rozhodně se ale v případě opuštění zvířete, a to jakéhokoli, nemůže jednat o týrání. Ono ale takové nešťastné ustanovení přináší, jak tomu v právu bývá, určité důsledky. Totiž zákonodárce chtěl (rozumí se v případě fyzické osoby), aby za týrání ve formě (způsobem) opuštění zvířete bylo možné uložit sankci nejvyšší, tj. pokutu za přestupek týrání do výše 30 000,– Kč (srov. § 28 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 28 odst. 2 uvedeného zákona), a nikoli postih za porušení zákazu v § 6 uvedeného zákona, tj. pokuta za přestupek porušení zákazu opustit zvíře do výše 20 000,– Kč (srov. § 28 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 28 odst. 2). Nesmíme také zapomínat, že správní akt (rozhodnutí) obecního úřadu obce s rozšířenou působností (orgánu ochrany zvířat) ukládající postih za týrání ve formě opuštění zvířete by byl vadný a tato vadnost by způsobovalo jeho nezákonnost (nikoli nicotnost či věcnou nesprávnost). „Protože veřejná správa je…činností podzákonnou, musí být v souladu se zákonem. Pokud tomu tak není a správní úřad rozhodl v rozporu se zákonem, je třeba jeho rozhodnutí zrušit nebo změnit, a to zpravidla cestou opravných prostředků. Řádné opravné prostředky jsou přitom záležitostí adresátů veřejné správy, resp. vnějších podnětů, mimořádné lze použít i ex officio, tedy z vlastní vůle správního orgánu.“48) • Zasahovat neodborně49) do průběhu porodu, • vydat zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení: „K etickým přístupům k eutanázii zvířat v zájmových chovech je třeba uvést, že je třeba zvážit i rozdíly ve vnímání skutečností zvířetem a člověkem. Člo-

46) Jenomže tak stanovit zákonodárce ani nemohl, protože takový pojem nezná (pojem zvířata volně žijící ve volné přírodě byl zaveden a je užíván pro účely tohoto příspěvku). Za současného stavu, kdy uvedený zákon třídí všechna zvířata do několika kategorií (a s jejich legálními definicemi pak pracuje), se zdá jako nejvhodnější prostředek legislativní opravy zavést další pojem (kategorii zvířat), do které by patřila opravdu jen zvířata nikým nevlastněná (tj. ta, pro něž je v této práci užíváno pojmu zvířata volně žijící ve volné přírodě). 47) Z nepochopitelných důvodů je § 6 zařazen mezi ustanovení zabývající se ochranou zvířat při manipulaci, svodu, veřejných vystoupení, usmrcování a postupy před tím. Obsah § 6 má být totiž kdekoli za §14 zákona na ochranu zvířat proti týrání (tj. mezi ustanoveními chránícími zvířata volně žijící). 48)

Kindl, M. – Kramář, K. – Rajchl, J. – Telecký, D.: opak. cit., Aleš Čeněk 2006, str. 182.

Neodbornost spočívá v pomoci, která neodpovídá obtížnosti porodu, zvyšuje bolest anebo poškozuje zdraví matky i mláděte. 49)


39

věk obvykle je schopen i ve stavech vážného poranění, vysílení nebo těžké nemoci vnímat a vysvětlit si určitá omezení související s léčbou. U zvířete je právě tento problém (např. omezení pohybových aktivit a přirozených reflexů) velice složitou problematikou a zvířata při takové léčbě často strádají a trpí nepřímo, ne při provádění vlastního zákroku, ale z omezení jejich přirozených reakcí. Tyto skutečnosti je třeba také zvažovat u přestárlých zvířat, jejichž celkový stav jim může způsobovat utrpení, nebo nepřímo vyvolávat ohrožení okolí (např. ochranná reakce na kontakt s bolestivým místem zejména u psa, kočky nebo jiné šelmy).“50) • Nutit zvíře k něčemu, co není v jeho silách: – např. nutit zvíře k dlouhodobému pohybu, na něž není zvyklé; přetížení zvířete užívaného k práci; bezohlednost k březím a kojícím zvířatům, • podrobit zvíře výcviku či veřejnému vystoupení spojenému s jeho poškozením a účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům: – např. psí zápasy; zápasy zvířat jiného druhu; zápasy člověka se zvířetem. „V minulosti byly zaznamenány pokusy pořádat u nás kohoutí zápasy, ty se však nesetkaly s příslušným zájmem a zdá se, že zcela zanikly. Doménou těchto zápasů je zejména Francie a země jihovýchodní Asie. Psí zápasy jsou v civilizovaném světě zakázány. Navzdory tomu se často v tomtéž civilizovaném světě konají… Strana ringu měří nejméně 14 stop (4,2 metru) a je dřevěné konstrukce. Před zápasem se psi koupou a majitelé myjí vždy soupeřova psa (mytí zamezí obavám, že srst bude napuštěna hypnotikem). Oba psi se myjí ve stejné vaničce a ve stejné vodě… Jednou ze zemí, kde se tradičně pořádaly psí zápasy, je Japonsko se speciálně vyšlechtěnými bojovými psy Tosa.51) Psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, jež sahá až do čtrnáctého století… Pes musel při zápasech druhého psa dostat na zem a udržet ho, aby se nezvedl. Zápasy se konaly v osmiúhelníkové aréně, která musela mít v průměru 36 metrů. Boj byl přerušen ihned, jakmile došlo ke zranění psa, diskvalifikován byl pes, který zřetelně a úmyslně kousl svého protivníka, nebo když během zápasu štěkl, kňučel strachem nebo když se vzdálil od protivníka na vzdálenost tří kroků. Tyto zápasy se tedy velice liší od amerických zápasů, kde se bojuje na život a na smrt. V Japonsku vyhrává pes. Na našem území lze hypoteticky předpokládat konání ilegálních zápasů psů bojových plemen (zejména Pitbullteriér a Stafoschirdský teriér). Jedná se o velice zavrženíhodnou činnost zejména proto, že tito psi, kteří mají nízký práh bolestivosti, jsou cvičeni pouze k těmto zápasům, ve kterých často dochází až k usmrcení poraženého zvířete. Hluboké tržné rány, případně vykousnuté kusy svalstva jsou v těchto případech běžné.“52) Zdůrazněme tedy, že v České republice, ale i v Evropě, Severní Americe a Japonsku, jsou psí zápasy zakázány. U nás jsou pak postihovány jako přestupek

50)

Dousek, J. – Spurná, J.: opak. cit., LexisNexis – ORAC 2004, str. 27.

Plemeno Tosa, neboli Japonský masttif, vzniklo v 19. stol. křížením psů Shikoku-ken se západními plemeny jako buldoci, mastifové, bulteriéři a dogy. Chov Tosy je dnes v mnoha zemích zakázán. 51)

52)

Chmelík, J. a kol.: Ekologická kriminalita a možnosti jejího řešení, Linde 2005, str. 71 – 72.

40


podle § 28 odst. 1 písm. e)53) anebo, dojde-li k usmrcení či poranění psa neslučitelném s jeho dalším životem bez bolesti a utrpení,54) jako trestný čin týrání zvířat dle § 203 odst. 355)trestního zákona (pokud by pes nebyl usmrcen či takto vážně zraněn, k naplnění skutkové podstaty § 203 odst. 3 by došlo jen za podmínky, že se pachatel přestupku či trestného činu na úseku ochrany zvířat dopustil již v minulosti). Za přestupek lze uložit pokutu „až“ do výše 30 tisíc Kč a za trestný čin trest odnětí svobody až na dvě léta.56) • Bezdůvodné57) cvičení či zkoušení zvířete na jiném živém zvířeti, používaní živého zvířete jako lákadel či nástrah a štvaní zvířata proti sobě, • používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný, • usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení: – např. utopení, udušení, ubodání, • zvíře přemisťovat, přepravovat nebo jej pohánět poškozujícím způsobem: – např. přenášení v pytli; přepravování samic po porodu, • používat elektrický proud k omezení pohybu končetin nebo těla zvířete,58) • nedovolená59) manipulaci s živými rybami,

53) Současně může být i spáchán správní delikt podle § 27 citovaného zákona, např. pořadatel bude psím zápasům dělat reklamu či tisknout pravidla těchto zápasů (propagace týrání zvířat atd.). 54)

Srov. s § 3 písm. s) zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Že se bude v případě psích zápasů, až na výjimky, jednat vždy o kvalifikovanou skutkovou podstatu týrání zvířat podle odst. 3 je zřejmé už z účelu těchto zápasů, tj. „pobavit“ diváky (a zpravidla též sázející). Takže společně se psími zápasy bude docházet k páchání dalšího trestnému činu, a to neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry dle § 118a trestního zákona. 55)

56) K tomu komparatistika s italským trestním zákonem, který byl v otázkách týrání zvířat novelizován s účinností od 1. 8. 2004. „… Následující článek 544quinquies zakazuje boje mezi zvířaty (Dive di combattimenti tra animali). Kdokoli podporuje, organizuje nebo řídí nepovolené boje nebo zápasy mezi zvířaty, které mohou uvést v nebezpečí jejich tělesnou integritu, bude potrestán vězením od 1 do 3 let a pokutou od 50 000 do 160 000 euro (tedy více než 5 miliónů korun!). Trest se opět zvyšuje o třetinu až polovinu, pokud uvedené aktivity jsou páchány za účasti nezletilých nebo ozbrojených osob, jestliže uvedené aktivity jsou podporovány užitím záznamových prostředků nebo materiály jakéhokoli typu obsahující scény nebo záběry z bojů nebo zápasů nebo pokud viník uchovává záběry nebo registrace v jakékoli formě o bojích nebo zápasech… V případě odsouzení pro delikt uvedené v čl. 544ter, 544quater a 544quinquies je vždy nařízeno zabavení zvířete, pokud nenáleží osobě, která se na trestném činu nepodílela.“ Tomášková, V.: Týrání zvířat – nová právní úprava italského trestního zákoníku, České právo životního prostředí č. 3/2004, str. 48. 57) Za bezdůvodné se nepovažuje, vyžaduje-li to lov, výcvik nebo použití ovčáckého nebo pasteveckého psa, příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody nebo sokolnický výcvik dravců (např. pro odstraňování ptáků v leteckém provozu na letištích). Například kontaktní norování podle zákona o myslivosti není zakázáno (a bezkontaktní norování při výkonu zkoušek norníků). Soutěže v norování jsou zakázány. 58) Nejde-li o použití elektrických ohradníků nebo přístrojů pro elektrické omračování a usmrcování zvířat anebo odchyt ryb podle zvláštního právního předpisu. 59) Znamená při manipulaci s živými rybami zbavovat ryby šupin nebo ploutví, vsouvat rybám prsty pod skřele do žáber nebo jim vtlačovat prsty do očnic anebo násilně vytlačovat jikry nebo mlíčí, nejde-li o výzkum a umělý chov ryb. Tím nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy.


41

•

označovat zvíře vymrazováním s výjimkou ryb, a označovat zvíře výžehem, s výjimkou koní, • z jiných než zdravotních důvodů řezat paroží nebo jeho části ve vývojové fázi živé tkáně. O týrání (rozumí se ve všech shora uvedených případech) však nepůjde tehdy, když takové zacházení se zvířetem je spojeno s naléhavou potřebou záchrany života zvířat či lidí v naléhavých situacích záchranných prací podle zvláštních právních předpisů, anebo když je takové zacházení prováděno podle schváleného projektu pokusů. Dalším základním pojmem zákona na ochranu zvířat proti týrání (a zároveň základním zákázaným jednáním) je propagace týrání. Opět již zmíněný § 4a stanový, že jím je zejména60) jakékoliv ukazování zvířete, které bylo týráno ve formě provádění nedovolených změn jeho vzhledu (viz shora) a zveřejnění popisu nebo vyobrazení, které navádí k týrání zvířete, pokud61) v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že takové jednání je zakázané.

5.

K některým dalším pojmům zákona na ochranu zvířat

Z dalších pojmů používaných uvedeným zákonem si přiblížíme pouze utýrání a pro seznámení s ostatními pojmy, tedy zejména utrpení, nepřiměřená bolest, usmrcení, utracení, porážka a přeprava, odkazujeme na znění zákona. Dle § 3 písm. s) je utýráním přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého anebo jinou trýzeň zvířeti působícího jednání člověka, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázanými metodami. Jak týrání, tak utýrání zvířat je za určitých podmínek trestným činem a protože oproti pojmu týrání nebyl tento pojem od počátku ochrany zvířat proti týrání (od 25. 5. 1992) v citovaném zákoně vymezen,62) vycházelo se v praxi při aplikaci uvedeného zákona z judikatury obecných soudů. Jedním z „kultovních“ rozhodnutí definujících ve svém odůvodnění pojem utýrání zvířete je rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 1999, sp. zn. 4 To 597/98: „Utýráním zvířete ve smyslu ustanovení § 203 odst. 2 tr. zák. je každé usmrcení zvířete způsobem, které mu působí nepřiměřenou bolest, popř. jemuž předchází vystavení bolestem či šokujícím prožitkům, a to i trvajícím po kratší dobu, pokud toto vystavení bylo

60)

Tj. demonstrativní výčet. Naproti tomu, jak již bylo uvedeno, týrání zvířat je vymezeno taxativ-

ně. 61) Taková výjimka je tu proto, aby například letáky informující o zakázaném kupírování uší psů nebyly považovány za propagování týrání zvířete. „Důvodem ke kupírování není ani zánět zevního zvukovodu. Psi, kterým byly dle vyjádření chovatele kupírovány uši ze zdravotních důvodů, se nesmí veřejných vystoupení a svodů účastnit. Odůvodněním je i skutečnost, že většinou nebyla kupírována ta plemena psů, u kterých to řád chovu nikdy nevyžadoval, i když patřila mezi plemena nejčastěji zánětem zvukovodů postižená (pudli, španělé), ale naopak plemena, která problémy uší jsou postižena nejméně, například dobrman, boxer, knírači a podobě.“ Dousek, J. – Spurná, J.: opak. cit., LexisNexis – ORAC 2004, str. 40. 62)

Tak se stalo až od 1. 3. 2004 tzv. euronovelou č. 77/2004 Sb.

42


mimořádně intenzivní. Je jím např. usmrcení psa jeho shozením z velké výšky na zem.“63) Při posuzování naříkaného lidského jednání vůči zvířatům je dobré znát řadu stanovisek a názorů ÚKOZ (jako orgánu ochrany zvířat) k některým shora uvedeným způsobům týrání, k propagaci týrání zvířat a vůbec k dalším problematice okolo týrání zvířat.64) Když už víme co je účelem zákona na ochranu zvířat proti týrání a co kterými pojmy rozumí, včetně pojmu týrání, musíme i znát, jak se ochrany dociluje. Ochrana spočívá ve dvou základních zákazech.65) Prvním je zákaz týrání zvířat a všech forem propagace týrání zvířat a druhým zákaz usmrtit zvíře bez důvodu.66) Dále ochrana spočívá67) v právní úpravě chovu jednotlivých kategorií zvířat, úpravě přepravy zvířat a jiné manipulace s nimi, úpravě veřejných vystoupení a svodů zvířat a úpravě způsobů usmrcování zvířat, včetně postupů před usmrcením. Sám obsah zákona na ochranu zvířat proti týrání je tvořen právními normami přikazujícími, zakazujícími ale i dovolujícími. Pro účely tohoto příspěvku se nelze dále zaobírat rozsáhlým obsahem této úpravy (rozumí se tak, aby výklad byl alespoň trochu konkrétní), neb sama vydá na další příspěvek k právní úpravě ochrany zvířat proti týrání (jako stěžejní části právní ochrany zvířat). Blíže k této právní úpravě ochrany zvířat viz. §5a a násl. zákona na ochranu zvířat proti týrání.68) 63) „Trestného činu týrání zvířat a trestného činu výtržnictví se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 5. 6. 1997 z bytu I. Š. vyhodil z okna kuchyně svého psa, který následkem pádu na zem utrpěl smrtelná zranění. Poté sešel na ulici, mrtvého psa sebral, odnesl ho do bytu, a když zjistil, že pes nejeví známky života, odnesl jej na ulici do odpadkového kontejneru, přičemž jeho jednání bylo přítomno více osob…“ Krajský soud v Brně přitom zejména zdůraznil, že „vedle výpovědi svědkyně I. Š. je obžalovaný ohledně spáchání tohoto trestného činu usvědčován i výpovědí svědkyně S. Ta uvedla, že jí děti, které si hrály před domem, řekly, že psa vyhodil nějaký pán z okna. Tím je vyvrácena obhajoba obžalovaného, který tvrdí, že pes vyskočil, když radostí skákal proto, že mu obžalovaný řekl, že půjdou ven. V tomto konkrétním případě není pochyb o tom, že pes, který byl obžalovaným vyhozen z velké výšky, musel cítit nepřiměřenou bolest při pádu na zem, neboť měl, jak vyplývá z veterinární zprávy, otevřenou frakturu předních končetin a roztržená játra. Je rovněž zřejmé, že mu obžalovaný způsobil značné utrpení, předcházející smrti, neboť jako zvíře, které není schopno zadržet pád z velké výšky, musel během tohoto pohybu pociťovat stres i hrůzu z blížícího se dopadu na zem. To byly pro psa nepochybně šokující prožitky…“ Dále se Krajský soud v Brně zabýval právním posouzením skutku z hlediska znaků trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Zejména uvedl, že „se tohoto jednání obžalovaný dopustil na místě veřejnosti přístupném, protože místo, kam pes dopadl, a kde byl tedy fakticky utýrán, bylo přístupné komukoliv.“ 64) Viz internetová stránka http://www.mze.cz (sekce: Ochrana zvířat, Ústřední komise pro ochranu zvířat, Stanoviska a názory ÚKOZ). 65) § 2 a § 5 uvedeného zákona. Lépe mluvit, když vlastně týrání ve formě opuštění zvířete se nejde ani dopustit, o třech základních zákazech s ohledem i na zákaz v § 6, tj. zákaz zvíře opustit. Blíže k této problematice viz shora v textu u výkladu co se považuje za týrání zvířat. 66) Mezi základní zákazy nutno řadit i zákaz opustit zvíře s úmyslem se ho zbavit nebo jej vyhnat v § 6 citovaného zákona. Bez tohoto zákazu by totiž opuštění zvířete nebylo zakázané a tudíž i postižitelné. Proč tomu tak je viz shora u výkladu, co se považuje za týrání. 67)

§ 5a a násl.

68)

Viz internetová stránka http://www.mz.cz.


43

Stejně jako je tomu v celém právu, tak i v právní úpravě ochrany zvířat jsou (musí být) stanoveny sankce za případná porušení jejích zákazů a jiných povinností. Sankce na ochranu zvířat69) nalezneme nejen v zákoně na ochranu zvířat proti týrání a zákoně o přestupcích, ale i v řadě dalších právních předpisů.70) Všechno nedovolené chování lidí, ani to vůči zvířatům, nelze „házet do jednoho pytle“. A právě proto právo rozlišuje protiprávní jednání na ta, kterými se dopouštíme přestupku a jiných správních deliktů71) (jež postihují předešle uvedené zákony) anebo na ta, kterými se dopouštíme trestného činu a jiných forem trestné činnosti, tj. příprava a pokus trestného činu a případy trestné součinnosti (postihovány podle trestního zákona).72) Jedná se zejména o sankce podle § 27 a § 28 zákona na ochranu zvířat proti týrání (a speciální ochranné opatření zvířete v podobě tzv. zvláštního opatření dle § 28a)73) nebo podle § 35 a § 50 zákona o přestupcích (včetně ochranného opatření zabrání věci dle § 18),74) anebo z trestněprávních předpisů předně § 203 trestního zákona (opět spolu s ochrannými opatřeními podle § 72 a § 73).75) Z historického pohledu, tedy před účinností zákona na ochranu zvířat proti týrání a novely trestního zákona nahrazující v § 203 trestný čin příživnictví za týrání zvířat počátkem roku 1992 (a zákona o ochraně přírody a krajiny), byl právě zákon o přestupcích tím hlavním zákonem na ochranu zvířat proti zlovůli člověka (rozumí se díky tomu, že zvíře je věc a tudíž předmětem vlastnického práva, tj. díky přestupkům proti majetku). Tím, kdo ukládá sankce, ochranná opatření (a opatření k nápravě, případně způsobuje i jiné následky v rámci správního dozoru), není pak nikdo jiný než subjekty veřejné správy, resp. na úseku ochrany zvířat proti týrání tzv. orgán ochra-

69) Pod slovem sankce se zpravidla každému objeví peněžitá pokuta, což je způsobeno tím, že správní orgány jiné sankce v drtivé většině ani neznají, anebo nechtějí znát (důvod je prostý, peněžitá pokuta je nejčastěji jedním z příjmů státního či obecního rozpočtu). Sankce, jež lze za to či ono porušení v správním řízení uložit, jsou však daleko různorodější, a to od napomenutí přes zmíněnou pokutu až k zákazu činnosti a propadnutí věci. Navíc stačí-li projednání deliktu k tomu, aby se již neopakoval, není třeba ukládat sankci a stačí provést ze strany správního orgánu tzv. domluvu. To je poznámka na okraj, kterou určitě nechceme říci, že ukládání sankcí v podobě peněžitých pokut na úseku ochrany zvířat je nepřiměřené, ba naopak, jsme pro sankce přísnější, a to i trestněprávní. Srovnej § 11 a násl. zákona o přestupcích. 70) Ze skupiny právních předpisů na ochranu samotné existence zvířat zejména zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o obchodování s ohroženými druhy, zákon o zoologických zahradách, zákon o Antarktidě. Dále viz poznámka pod čarou č. 4. 71)

Pro úplnost lze ještě také zmínit tzv. občanskoprávní delikty.

V případě mladistvých se namísto trestných činů jedná o tzv. provinění. Blíže k tomu viz § 2 a § 5, příp. § 89 zákona č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 72)

73) Nesmíme ani zapomínat na opatření k nápravě ukládaná v rámci správního dozoru a s tím související tzv. jiné následky (zveřejnění porušení právní ochrany zvířat v mediích). 74) Případně i přestupky na úseku ochrany životního prostředí dle § 45 uvedeného zákona (protože, jak jsme již uvedli, zvířata jsou jednou ze složek životního prostřední) a přestupek neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci podle § 47 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona (např. neuposlechnutí výzvy myslivecké stráže k předložení povolenky k lovu, jsme-li v honitbě se střelnou zbraní). 75)

Dále zejména § 178a, § 181f, § 247 – 250, § 254, § 257 a § 257b uvedeného zákona.

44


ny zvířat. Začátkem bylo uvedeno, že aplikace právní ochrany zvířat (včetně té proti týrání) je jen na nás lidech. Obecně v České republice realizuje právní úpravu ochrany zvířat hned několik subjektů na ochranu zvířat, ať již v rámci státní správy (ústřední a jiné orgány státu), samosprávy (obce) či mimo veřejnou správu (nevládní neziskové organizace – občanská sdružení). Jak úprava sankcí, tak i úprava subjektů na ochranu zvířat (včetně tzv. orgánů na ochranu zvířat pro část právní ochrany zvířat proti týrání) je natolik rozsáhlá, že ji nelze pro účely tohoto příspěvku dále rozvést.76) Vedle všech doposud uvedených zákonů je právní ochrana zvířat (a její část ochrany zvířat proti týrání) představována obrovským množstvím podzákonných právních předpisů, kterými se tento příspěvek nezabývá.77)

6.

Mezinárodně právní aspekty ochrany zvířat

Závěrem jen stručná poznámka k právní úpravě ochrany zvířat v České republice jako součásti mezinárodněprávní ochrany zvířat. Jelikož Česká republika, jak stanoví čl. 1 Ústavy ČR, dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, nesmíme zapomínat na mezinárodní právní úpravu ochrany zvířat (zejména v rámci OSN a Rady Evropy), včetně mezinárodních organizací na ochranu zvířat (mezivládních i nevládních). Zatímco v rámci OSN nalezneme mezinárodní smlouvy na ochranu samotné existence zvířat (proti nedovolenému obchodu s nimi78) a zásahům do životního prostředí, v němž se vyskytují79)), tak obsahem mezinárodních smluv iniciovaných Radou Evropy je konkrétní ochrana všech čtyř právních kategorií zvířat (zvířata pokusná, hospodářská, volně žijící a v zájmovém chovu),80) včetně ochrany81) mj. jejich životního prostředí.82) Ze

76)

Viz internetová stránka http://www.mz.cz.

S jejich výčtem se lze nejrychleji seznámit např. v edici ÚZ – úplná znění předpisů, Jiří Motloch – Sagit (na úseku ochrany zvířat, zejména ÚZ Životní prostředí; ÚZ Zemědělství, vinařství, lesnictví, myslivost, rybářství, ochrana zvířat; ÚZ Zahraniční obchod) anebo pomocí počítačových programů ASPI či LEGSYS. 77)

78) Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin – CITES (č. 572/1992 Sb.). 79) Zejména Úmluva o mokřadlech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva – Ramsarská úmluva (č. 396/1990 Sb.), Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů – CMS (č. 127/1994 Sb.), Úmluva o biologické rozmanitosti – CBD (č. 134/1999 Sb.), Úmluva OSN o mořském právu – UNCLOS (č. 241/1996 Sb.), Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (č. 159/1991 Sb.). 80) Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely (č. 116/2003 Sb. m. s.), Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (č. 21/2000 Sb. m. s.), Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě (č. 20/2000 Sb. m. s.), Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat (č. 114/2003 Sb. m. s.), Úmluva o zachování evropské volně žijící fauny a flóry a přírodních stanovišť – Bernská úmluva (č. 107/2001 Sb.m.s.) a Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu (č. 19/2000 Sb. m. s.). 81)

Evropská úmluva o krajině (č. 13/2005 Sb. m. s.).

Blíže k mezinárodní ochraně zvířat Stejskal, V.: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost, Linde 2006, Pekárek, M. – Průchová, I. – Jančářová, I. – Dudová, J. 82)


45

systematických důvodů je pak vhodné vedle uvedených mezinárodních smluv řadit ochranu velryb83) a zvířat žijících v Antarktidě.84) Stejně tak s ohledem na členství České republiky v Evropské Unii/Evropském společenství nutno znát i nadnárodní právní úpravu ochrany zvířat v evropském právu a lze dokonce konstatovat, že to předně (mj. vzhledem k povaze tohoto práva). Opět včetně dokumentů a činnostipříslušných orgánů EU/ES k ochraně zvířat. Evropské právo se pak v zásadě komplexně zabývá jak samotnou ochranou existence zvířat,85) tak konkrétní ochranou všech právních kategorií zvířat,86) vyjma zvířat v zájmovém chovu.87)

Seznam použité literatury Balaš, V.: Ještě jednou k chovu nebezpečných druhů zvířat. Právní rozhledy 9/1996. Damohorský, M.: Odpovědnost za škodu způsobenou zvířaty a její právní úprava v České republice, Ekologie a Právo 4/2005, LexisNexis (ORAC). Damohorský, M.: Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám – Vlastnické právo a ochrana životního prostředí. ASPI 2005.

– Cingoš, J.: Právo životního prostředí – II. díl., Masarykova univerzita 2006, Stejskal, V. – Vilímková, V.: Zákon o obchodování s ohroženými druhy s komentářem, Linde 2005. 83) Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství – ICRW (č. 7/2007 Sb.m.s) a její protokol (č. 8/ /2007 Sb. m. s.). 84) Smlouva o Antarktidě (č. 76/1962 Sb.), Protokol o ochraně životního prostředí k Smlouvě o Antarktidě – Madridský protokol (č. 42/2005 Sb. m. s.) a tři jemu předcházející mezinárodní úmluvy. Taktéž zákon o Antarktidě. Blíže např. Vícha, O.: Česká republika a antarktický smluvní systém, České právo životního prostředí č. 4/2003, str. 17 – 47, Vícha, O.: Ochrana životního prostředí Antarktidy z pohledu věcného záměru zákona o Antarktidě, České právo životního prostředí č. 2/2001, str. 17 – 23. 85) Zejména Nařízení Rady o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (97/338/ES) a jeho novelizace v podobě Nařízení Komise (2005/1332/ ES), Směrnice Rady o dovážení kůží z určitých tuleních mláďat a výrobků z nich do členských států (83/129/EHS), Nařízení Rady, o zákazu používání nášlapných pastí (91/3254/EHS), Směrnice Rady 1999/22/ES o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách. 86) Zejména Směrnice Rady ke sblížení právních a správních předpisů členských států pro ochranu obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely (86/609/EHS), Směrnice Rady o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (98/58/ES), Směrnice Rady o ochraně zvířat během přepravy a pozměňující směrnice 90/425/EHS a 91/496/EHS (91/628/EHS), Nařízení Rady týkající se kritérií Společenství pro stanice zastavení při přepravě a měnící plán cesty, uvedené v příloze ke směrnici 91/628/EHS (97/1255/ES), Nařízení Rady o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení 97/1255/ES (1/2005/ES), Směrnice Rady o ochraně zvířat během jejich porážky nebo jejich utracení (93/119/ES), Směrnice Rady o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EHS), Směrnice Rady o ochraně přirozených biotopů a volně žijících zvířat a rostoucích rostlin (92/43/EHS). 87) Blíže k evropskému právu na ochranu zvířat Stejskal, V.: opak. cit., Linde 2006, Pekárek, M. – Průchová, I. – Jančářová, I. – Dudová, J. – Cingoš, J.: opak. cit., Masarykova univerzita 2006, Kružíková, E.: Právo životního prostředí Evropských společenství, Linde 2003, Prchalová, J.: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000 – komentář a prováděcí předpisy, Linde 2006.

46


Dousek, J. – Spurná, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat, LexisNexis – ORAC 2004. Eliáš, K.: Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám – Pojetí věci v právním smyslu v návrhu občanského zákoníku. ASPI 2005. Holub, M. – Bičovský, J. – Spáčil, J. – Mareček, J. – Wurstová, J.: Sousedská práva. 3. aktualizované vydání, Linde Praha, a. s., 2005. Chmelík, J. a kol.: Ekologická kriminalita a možnosti jejího řešení. Linde 2005. Kincl, J.: Gaius – učebnice práva ve čtyřech knihách, Doplněk 1999 Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Římské právo. C. H. Beck 1995. Kindl, M.: Domácí právník. C. H. Beck, 2001. Kindl, M.: Holubi a právo. Bulletin advokacie 8/1997. Kindl, M.: Chov nebezpečných druhů zvířat a lidská práva, Právní rozhledy 7/1996. Kindl, M.: Malá poznámka k chovu nebezpečných druhů zvířat. Právník 8/1996. Kindl, M.: Poznámka k chovu nebezpečných druhů zvířat. Bulletin advokacie 8/1996. Kindl, M. – David, O.: Úvod do práva životního prostředí. Aleš Čeněk, 2005 Kindl, M. – Kramář, K. – Rajchl, J. – Telecký, D.: Základy správního práva. Aleš Čeněk 2006. Kindl, M. –Válková, H.: Malý domácí právník I., C. H. Beck 1996. Knappová, M.: Povinnost a odpovědnost v občanském právu. Eurolex Bohemia, 2003. Kružíková, E.: Právo životního prostředí Evropských společenství, Linde 2003. Pekárek, M. – Průchová, I. – Jančářová, I. – Dudová, J. – Cingoš, J.: Právo životního prostředí – II. díl. Masarykova univerzita 2006. Prchalová, J.: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000 – komentář a prováděcí předpisy. Linde 2006. Stejskal, V., Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost, Linde. Stejskal, V. – Vilímková, V.: Zákon o obchodování s ohroženými druhy s komentářem, Linde 2005. Tomášková, V.: Týrání zvířat – nová právní úprava italského trestního zákoníku. České právo životního prostředí č. 3/2004. Vícha, O.: Česká republika a antarktický smluvní systém, České právo životního prostředí č. 4/2003. Vícha, O.: Ochrana životního prostředí Antarktidy z pohledu věcného záměru zákona o Antarktidě, České právo životního prostředí č. 2/2001. Webster, J.: Welfare – životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji. Nadace na ochranu zvířat 1999, přeložil M. Špinka. Zachariáš, J. – Polanský, J.: K nemožnosti postihu chovu nebezpečných druhů zvířat v některých případech, Právník 8/1996.


47

••• Tomáš Rydval Prevention of Cruelty to Animals as Part of Legal Protection of Animals in the Czech Republic Legal protection of animals has a long history in the Czech Republic. The first legal regulation was issued already in 1855 and concerned the forestalling of maltreatment of animals in trade. Current Czech legislation differentiates between four basic legal categories of animals: laboratory animals, farm animals, animals kept for hobby and feral animals. Legal regulation also specifies animals of dangerous species. Basis of the Prevention of Cruelty to Animals Act is formed by two basic bans. The first is a ban on abuse of animals and all forms of promoting abuse of animals, the second is a ban on killing an animal without a reason. The protection further lies in legal regulation of breeding and keeping of the individual categories of animals, in regulation of public performances and herding of animals and in regulation of the ways of animal killing, including procedures preceding the killing. Legal regulation of animal protection in the Czech Republic also has an international aspect. Czech Republic is keeping obligations arising from its membership in the UN, the European Union and other international organizations.

48


Ochrana zvířat proti týrání jako součást právní ochrany zvířat v České republice

Recommend Documents