Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství a Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství ve spolupráci s Generálním ředitelstvím HZS ČR pořádají IX. ročník mezinárodní konference
Ochrana obyvatelstva 2010 pod záštitou generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána a děkana FBI VŠB – TU Ostrava doc. Dr. Ing. Miloše Kvarčáka
Ostrava 3. - 4. únor 2010
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13 700 30 Ostrava - Výškovice Česká republika Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB – TU Ostrava tř. 17. listopadu 15 708 33 Ostrava Poruba Česká republika
Sborník přednášek z konference OCHRANA OBYVATELSTVA 2010
Recenzenti: doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D. Ing. Ivan Koleňák Doc. Ing. Šárka Kročová, Ph.D. Mgr. Bohumír Martínek, Ph.D. Doc. Ing. Marek Smetana, Ph.D.
Editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský © Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Nebyla provedena jazyková korektura Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři ISBN: 978-80-7385-080-7 ISSN: 1803-7372
Ochrana obyvatelstva 2010 Recenzované periodikum Sborník přednášek IX. ročníku mezinárodní konference Kolektiv autorů Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři Nebyla provedena jazyková korektura Editor: Doc. Dr. Ing. Michail Šenovský Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě 2010 ISBN: 978-80-7385-080-7 ISSN: 1803-7372
Odborný garant konference Chairman doc. Dr. Ing. Michail Šenovský - VŠB - TU Ostrava
Vědecký výbor konference Scientific Programe Committee prof. Ing. Karol Balog, PhD. – STU Bratislava prof. Dr. Ing. Aleš Dudáček – VŠB – TU Ostrava doc. Ing. Josef Janošec, CSc. – Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč doc. RNDr. Petr Linhart, CSc. – Univerzita Pardubice prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. – Jihočeská univerzita prof. Ing. Pavel Poledňák, PhD. – Žilinská univerzita Ing. Miloš Svoboda – MV GŘ HZS ČR doc. Dr. Ing. Michail Šenovský – VŠB – TU Ostrava
Organizační výbor konference doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D. - VŠB - TU Ostrava Ing. Lenka Černá - SPBI Ostrava Ing. Jiří Chalupa - GŘ HZS ČR Ing. Ivan Koleňák - GŘ HZS ČR
Analýza úloh a organizačných štruktúr vybraných jednotiek na núdzové zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou v rámci Európskej únie Ing. Júlia Jakubčeková, doc. Ing. Miroslav Tomek, PhD.
112
Potřebuje ochrana obyvatelstva novou bezpečnostní strategii České republiky? 120 Doc. Ing. Josef Janošec, CSc. Zásobování vodou v zónách havarijního plánování Ing. Drahomíra Ježková, doc. Dr. Ing. Michail Šenovský Záměrně vyráběné nanomateriály. Návrh metodiky řízení rizik při produkci a manipulaci s nimi Ing. Karel Klouda, CSc., M.B.A., PhD., RNDr. Hana Kubátová, Ing. Jana Večerková, Ph.D.
132
138
Cvičení orgánů krizového řízení v zónách havarijního plánování jaderných elektráren Plk. Ing. Ivan Koleňák
151
Princíp využitia laserovej spektroskopie v detekcii nebezpezpečných látok pri ochrane obyvateľstva Ing. Peter Košík, doc. RNDr. Iveta Marková, PhD.
163
Obyvatelstva v zónách havarijního plánování a analýza rizik Ing. František Kovářík
168
Civilní ochrana a stavební řízení Ing. Jaroslav Kovařík, Ph.D., Ing-Paed.
171
Informování obyvatelstva v zónách havarijního plánování Kpt. Ing. Danuše Kratochvílová, ml.
179
Zajištění evakuace osob z 10 km pásma zóny havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany v podmínkách Jihomoravského kraje Kpt. Bc. Antonín Kremlička, mjr. Mgr. Miroslav Menšík, plk. Mgr. Zdeněk Kubeš
184
Ohrožení vodního hospodářství nebezpečnými látkami Doc. Ing. Šárka Kročová, Ph.D., Ing. Eva Mikulová
192
Mapování rizik Ing. Antonín Krömer, Ing. Petr Musial, Ing. Libor Folwarczny, Ph.D.
202
Bioterorismus II. Modelové šíření substituentu antraxu. RNDr. Hana Kubátová, Ing. Karel Klouda, CSc., M.B.A., Ing. Hana Placáková, Ing. Tomáš Dropa, Ing. Martin Urban, Ing. Karel Bílek, Ph.D., Jitka Kalíková
210
Informační podpora ochrany obyvatelstva Doc. Ing. Luděk Lukáš, CSc.
219
Analýza úloh a organizačných štruktúr vybraných jednotiek na núdzové zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou v rámci Európskej únie Ing. Júlia Jakubčeková, doc. Ing. Miroslav Tomek, PhD. Katedra technických vied a informatiky, Fakulta špeciálneho inžinierstva Žilinskej univerzity v Žiline, ul. 1. mája 32, 010 26 Žilina,
[email protected],
[email protected] Abstrakt Cieľom tohto príspevku je analýza jednotiek určených na zásobovanie pitnou vodou vybraných štátov Európskej únie. Charakteristika jednotiek, ich úloh v rámci núdzového zásobovanie pitnou vodou. Analýza organizačných štruktúr jednotlivých jednotiek a materiálne zabezpečenie jednotiek v prípade vzniku mimoriadnej udalosti. Príspevok sa zaoberá schopnosťou jednotiek zareagovať na vzniknutú krízovú situáciu. Kľúčové slová núdzové zásobovanie pitnou vodou, jednotky na núdzové zásobovanie, charakteristika jednotiek, úlohy jednotiek, organizačné štruktúry jednotiek Úvod Na svete bývajú katastrofy, ktoré na jednej strane nemôžme veľmi ovplyvniť, sú to katastrofy spojené s prírodou, či už ide o hurikány, zemetrasenia, tsunami atď. Na druhej strane môžeme aspoň poskytnúť ohrozením ľuďom pomoc pri odstraňovaní následkov, ktoré sú spojené s katastrofami okrem iného aj s znečisťovaním zdrojov pitnej vody, prerušením zásobovania obyvateľstva pitnou vodou. Myšlienka núdzové zásobovanie vodou je spôsob vyriešenia zásobovania pitnou vodou za mimoriadnych udalosti (MU). Jeho hlavnou úlohou je zabezpečenie potrebného množstva pitnej vody požadovanej kvality a to hlavne v prípade, keď systém zásobovanie pitnou vodou je buď celý alebo len čiastočne nefunkčný. Vytvoriť vhodnú organizačnú štruktúru, ktorá by sa zaoberala len otázkami pitnej vody a spôsobom zásobovania pri vzniku MU, by si mal vytvoriť každý štát. Úlohy organizácie by sa zamerali len na dodávku pitnej vody. Snažila by sa o obnovu kvalitnej pitnej vody na mieste znečistenia. V ďalšej časti článku sa zaoberáme konkrétnymi štátmi Európskej únie a to Nemeckom, Českou republikou (ČR) a Slovenskou republikou (SR).
112
Charakteristika jednotiek a ich úlohy v rámci núdzového zásobovanie pitnou vodou V rámci núdzového zásobovania obyvateľstva pitnou vodou zohrávajú významné miesto jednotky, ktoré sú predurčené na plnenie úloh súvisiacich s danou úlohou. Nemecko patrí medzi štáty s najlepšie vybavenými prostriedkami a jednotkami v oblasti bezpečnosti a ochrany obyvateľstva. Česko a Slovensko majú podobný legislatívny vývoj jednotiek na núdzové zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou. Posúdením úloh jednotlivých jednotiek na núdzové zásobovanie uvedených štátov možno konštatovať, že sú vytvárané na obdobnom právnom a skúsenostnom základe (Tab. 1). Tab. 1 Charakteristika jednotiek núdzového zásobovania pitnou vodou .UDMLQD
1HPHFNR
ýHVNi UHSXEOLND 6ORYHQVNi UHSXEOLND
-HGQRWN\Q~G]RYpKR ]iVRERYDQLD -HGQRWNDUêFKOHKR QDVDGHQLDQD ]iVRERYDQLHYRGRX Y]DKUDQLþt6((:$ ÄGLH6FKQHOO(LQVDW] (LQKHLW :DVVHUYHUVRUJXQJ $XVODQG³ 6OXåEDQ~G]RYpKR ]iVRERYDQLDYRGRX -HGQRWNDQDQ~G]RYp ]iVRERYDQLH
&KDUDNWHULVWLNDMHGQRWN\ x
x x x x x
RSHUDþQRWDNWLFNi MHGQRWND 7HFKQLFNHM SRPRFQHM VOXåE\SUHGXUþHQiQDUêFKOXUHDNFLXQDSRPRFSUL Y]QLNX PLPRULDGQHM VLWXiFLH YREODVWL Q~G]RYpKR ]iVRERYDQLDSLWQRXYRGRX Y]QLNODYDSUtOL RNUHP Q~G]RYpKR ]iVRERYDQLD SRPRFRX YRG\ VD SRGLHĐDDMQDULHãHQtDOLNYLGiFLLRGSDGRYêFKY{G VFKRSQiUêFKOHKR]iVDKXQDFHORPVYHWH SDWUt PHG]L LQp VOXåE\ RVWDWQêFK ]ORåLHN ,QWHJURYDQpKR]iFKUDQQpKRV\VWpPX,=6 V~þDVĢ-HGQRWN\QDQ~G]RYpXE\WRYDQLHDQ~G]RYp ]iVRERYDQLHV~þDVĢRXMHGQRWLHN&LYLOQHMRFKUDQ\ NWRUpSDWULDPHG]LRVWDWQp]iFKUDQQp]ORåN\,=6
Úlohy jednotiek v rámci núdzového zásobovanie pitnou vodou Jednotky na núdzové zásobovanie v rámci svojej činnosti sú schopné reagovať na vzniknutú mimoriadnu situáciu. Ich úlohou je najmä prieskum miesta ohrozenia, zistenie znečistenia vodného zdroja, úprava a výdaj bezchybnej pitnej vody. Hlavné úlohy Jednotky rýchleho nasadenia na zásobovanie vodou v zahraničí SEEWA v rámci núdzového zásobovania pitnou vodou sú uvedené v Tab. 2 [1].
113
Tab. 2 Úlohy SEEWA v rámci núdzového zásobovania pitnou vodou 6((:$ QDMG{OHåLWHMãt SURVWULHGRN QD ]tVNDQLH LQIRUPiFLL MH SUHGSRNODGRP SUHRSWLPiOQHSOiQRYDQLHQDVDGHQLD ãWUXNWXUiOQH ]tVNDYDQLH LQIRUPiFLL Pi Y\VRN~ SULRULWX DMH UR]KRGXM~FLSUH~VSHFK]iVDKX SULHVNXPVDY\NRQiYDSRþDVFHOHMGRE\WUYDQLD08 KODYQp~ORK\ ¾ SULHVNXP YãHREHFQHM VLWXiFLH YNUDMLQH DOHER QD ~]HPt QD NWRURPGRãORNXNDWDVWURIH 3ULHVNXP ¾ XUþLĢG{VOHGN\ãN{GQDRE\YDWHĐVWYRRKUR]HQp08 ¾ SULHVNXP GRVWXSQRVWL PLHVWQ\FK ]GURMRY LQIUDãWUXNW~UD SHUVRQiOPDWHULiOORNiOQHSRãNRGHQLH ¾ XUþHQLH GRWHUD] VWDQRYHQêFK DQDSOiQRYDQêFK SRPRFQêFK RSDWUHQtPHG]LQiURGQpKRVSRORþHQVWYD ¾ SRV~GHQLHSUDYGHSRGREQpKRYêYRMDVLWXiFLH ¾ XUþHQLHFKDUDNWHUXDSULRULW\SRWUHEQêFKSRPRFQêFKRSDWUHQt SDWUtPHG]LKODYQp~ORK\MHGQRWN\ SURFHVPRELOQpKRþLVWHQLD]DKĚĖDþLDVWNRYpREODVWL]tVNDYDQLHYRG\ þLVWHQLHYRG\DUR]GHOHQLHYRG\ YRGD MH NGLVSR]tFLL ]SRYUFKRYêFK Y{G ]ULHN MD]LHU DQiGUåt D]SRG]HPQêFKY{GDSUtURGQêFKSUDPHĖRY 0RELOQpþLVWHQLH VXURYi QHþLVWHQi YRG\ MH SRPRFRX ILOWUiFLH SUtSDGQH UHYHU]QRX RVPy]RXDQiVOHGQRXXOWUDILOWUiFLRXYKRGQHXSUDYHQiDUR]GHOHQi SULUR]GHĐRYDQtYRG\QLHMHSRþtWDQpVYODVWQtPWUDQVSRUWRPQDYHĐN~ Y]GLDOHQRVĢ ]DKĚĖDQDVOHGXM~FH~ORK\ LGHQWLILNiFLD]GURMRYRKUR]HQtSLWQHMYRG\SUHRE\YDWHĐVWYR VSULHYRGQpRSDWUHQLDSUHþLVWHQLH $QDOê]D Y\KRGQRWHQLHYêVOHGNRYPRELOQpKRþLVWHQLD DQDOê]DSUHGY\GDQtP NRSUDYiP SDWULD QDVOHGXM~FH REODVĢSRUDGHQVWYD]DKĚĖD ~ORK\ YHUHMQpREVWDUiYDQLH ]tVNDYDQLHYRG\ ãNROHQLH 2SUDY\SRUDGHQVWYR þLVWHQLHYRG\ WHFKQROyJLX DQDOê]DSUHGY\GDQtP ULDGHQLH GLVWULE~FLDYRG\ GLVWULE~FLXYRG\ VD]DREHUiRWi]NDPL ]tVNDYDQLHYRG\ 5HKDELOLWiFLDVWXGQL UHKDELOLWiFLDVWXGQL GLVWULE~FLRXYRG\ YêVWDYERXVWXGQt
Jednotka v ČR - Služba núdzového zásobovania vodou a jej hlavné úlohy: • zabezpečenie núdzového zásobovania vodou v krízových situáciách, • realizácia zabezpečovacích a likvidačných prác na vodohospodárskych zariadeniach slúžiacich k zásobovaniu vodou, • realizácia preventívnych opatrení k zabráneniu úniku nebezpečných látok (NL) do podzemných a povrchových vôd a pôdy, • likvidácia ohrozenia a havarijných únikov NL do podzemných a povrchových vôd a pôdy, 114
• vyhľadávanie nových vodných zdrojov a zriaďovanie zachytávacich objektov (zachytávačov) pre núdzové zásobovanie vodou. Jednotka na SR - Jednotka na núdzové zásobovanie a jej úlohy: • zabezpečenie činnosti síl a prostriedkov v súčinnosti s právnickými a fyzickými osobami a verejnoprávnymi inštitúciami s humanitným poslaním, • vytváranie podmienok na prežitie osôb (ohrozených a postihnutých MU), • plnenie ďalších úloh [6]: -- zabezpečenie prísunu pitnej vody, -- príprava a vydaj stravu, -- výdaj šatstva, obuvi, ochranných prostriedkov a základných hygienických potrieb. Analýza organizačných štruktúr jednotlivých jednotiek Každá jednotka by mala mať svoju organizačná štruktúra. Jednotky na núdzové zásobovanie pitnou vodou vytvárajú tímy, ktorých by mali byť ľudia – profesionáli, v oblasti chémie, mechaniky, konštrukcie potrubí, prieskumu vodných zdrojov. Odborníci sú zostavovaní podľa potreby na úrovni medzinárodnej, štátnej, krajskej a miestnej. Organizačná štruktúra jednotky v Nemecku je vytvorená len zo samých expertov a odborníkov na konkrétnu oblasť v rámci núdzového zásobovania pitnou vodou. V jednotke riadiacim prvkom je vedúci tímu, ktorý má funkciu vedenia a organizovania expertov a odborníkov [5]. Vedúci tímu - logistík - šéf operácii
- laboratórny expert, - expert na mechaniku, - expert na konštrukciu, - expert na chémiu, - expert na studne, - expert na potrubie, - expert na elektrinu.
Vnútorná organizačná štruktúram Služby núdzového zásobovania vodou ČR, je ustanovená podľa regionálnej potreby v rámci obcí s rozšírenou právomocou, krajov a rezortu Ministerstva poľnohospodárstva ČR. Jej základom sú prevádzkovatelia vodovodných systémov a určené subjekty hospodárskej mobilizácie.
115
Počet osôb a ich funkcia v Jednotke na núdzové zásobovanie v rámci SR sa určuje podľa skutočných potrieb vychádzajúcich zo záverov analýzy územia. Jej organizačnú štruktúru tvorí skupinu osôb v zložení 1 vedúci a 3 až 7 osôb s odporúčanou odbornosť (kuchár, čašník, predavač). Materiálové zabezpečenie jednotiek v prípade vzniku mimoriadnej udalosti Významnú úlohu v prípade vzniku MU zohráva materiálové vybavenie jednotiek podieľajúcich sa na núdzovom zásobovaní obyvateľstva pitnou vodou. Prostriedky jednotky SEEWA na núdzové zásobovanie pitnou vodou [2]: • dopravné prostriedky a prívesy – THW-8140, THW-8141, technický príves THW-80016, laboratórny príves THW-90090, • technické vybavenie – reverzná osmóza, filtrácia, • umiestnenie prostriedkov na osvetlenie, komunikáciu, • príslušenstvo – pumpy, prostriedky na výrobu energie, • projektové zariadenia – snímače, laboratórium, prostriedky na ošetrenie. K rozhodujúcemu materiálovému zabezpečeniu jednotiek v ČR možno zaradiť: • prostriedky pre rozvoz pitnej vody – automobilové, prívesné a kontajnerové cisterny), • prostriedky pre úpravu vody a dekontaminácia vody, • čerpacie agregáty, • náhradné (mobilné) zdroje elektrickej energie, • mobilné trubné rozvody – suchovody, • prostriedky pre čerpanie a dopravu kontaminovanej vody, • prostriedky pre vyhľadávanie náhradných vodných zdrojov, • prostriedky pre činnosť odborných prác pri obnove vodných zdrojov a zriaďovanie zberacích objektov – zberačov, • prostriedky pre zisťovanie kontaminácie vody a pôdy [4]. Centrálne zabezpečovaný materiál na plnenie úloh Jednotky na núdzové zásobovanie SR tvorí [6]: • rádiostanica - 1 ks, • nabíjač zdrojov rádiostanice - 1 súprava, • poľná kuchyňa s príslušenstvom - 1 súprava, • zariadenia na prípravu pitnej vody - 1 súprava. 116
Tab. 3 Prostriedky na zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou v SR
3ULQ~G]RYRP]iVRERYDQtVDSLWQiYRGD]DEH]SHþXMH ]R]DULDGHQtYHUHMQpKRYRGRYRGX ] YRGQêFK ]GURMRY XUþHQêFK QD Q~G]RYp ]iVRERYDQLHSLWQRXYRGRX x ~SUDYĖDSLWQHMYRG\ x YRGRMHP x K\GUDQW GRGiYNDSLWQHMYRG\VD]DEH]SHþXMH UR]YR]RPFLVWHUQDPL LQêPLSUHSUDYQêPLSURVWULHGNDPL
Schopnosť jednotiek zareagovať na vzniknutú krízovú situáciu SEEBA spĺňa kritéria kvality medzinárodných vyhľadávacích a záchranných pomocných skupín Organizácie spojených národov. Napríklad po zemetrasení je jednotka SEEBA schopná v priebehu 6 hodín zorganizovať 70 pomocníčok a pomocníkov so svojím výstrojom a pripraviť ich na letisku k odletu [2]. Od svojho vzniku v roku 2004 mala veľakrát príležitosť, dokázať svoje oprávnenie na nasadenie a koncepčné rozhodnutia, napríklad pri ťažkých zemetraseniach v Iráne, Turecku a Indii alebo v čínskej provincii S‘-čchuane v roku 2008. Po 72 hodinách vyhliadky na nájdenie ľudí, ktorých prežili, sa rapídne zhoršujú. Z toho dôvodu musia jednotky SEEBA vo vážnej situácii, čo najrýchlejšie a precízne jednať. Služba pre núdzové zásobovanie vodou Českej republiky v plnej miere nahradila predošlú Vodotechnickú službu. Služba pre núdzové zásobovanie plný všetky úlohy spojené s núdzovým zásobovaním pitnou vodou v krízových situáciách v ČR. Jednou z ich úloh je pomôcť pri zabezpečení pitnej vody pri vzniknutej krízovej situácii. Na Slovensku jednotka reaguje v prípade mimoriadnej udalosti, keď musí byť dodaná pitná voda obyvateľstvu postihnutého MU. Slovensko dokáže v prípade nedostatku pitnej vody pomôcť aj iným štátom. Vtedy bývajú vyslané skupiny pomocníkov s materiálom na pomoc osobám postihnutím MU do týchto krajín. Návrh jednotky na núdzové zásobovanie pitnou vodou Jednotka na núdzové zásobovanie pitnou vodou by sa malá zaoberať len činnosťou spojenou s dodávkou vody, jej kvalitou a dostupnosťou. Hlavné oblasti činností jednotky núdzového zásobovania na základe posúdenia predchádzajúcich organizačných štruktúr a úloh možno smerovať do nasledujúcich oblastí: • prieskum miesta postihnutého MU s dôrazom na kvalitu pitnej vody a možnosti jej dodávky obyvateľstvu, • posúdenie možností spôsobu a foriem dodávok pitnej vody obyvateľstvu,
117
• čistenie, dekontaminácia a iná úprava pitnej vody s použitím mobilných úpravní vody, • preprava a výdaj vody. Prieskum miesta postihnutého MU má svoje materiálové zabezpečenie zamerané: • na prieskum oblasti ohrozenej MU, • na analýzu vývoja MU a jej predpokladané ukončenie, • na analýzu prostredia zasiahnutého MU (infraštruktúra), • na prostriedky na zisťovanie vodných zdrojov, ktoré boli ohrozené NL alebo znečistené inou látkou, • na prostriedky na analýzu znečistenej vody. Prostriedky na úpravu vody – mobilné čistenie je najdôležitejšou úlohou núdzového zásobovania. Činnosti spojené s mobilným čistením: • jednou z možnosti je získavanie vody nájdením iného vhodného vodného zdroja, buď z povrchových vôd (napr. z riek, nádrží) alebo podzemných vôd, • druhá možnosť je očistenie znečisteného vodného zdroja – pomocou filtrácie, ozónu. Prostriedky na dodávka a výdaj vody sú určené a ovplyvnené: • miestom vzdialenosti vodného zdroja od obyvateľstva, • potrebným množstvom, • možnosti prístupu k zdroju a obyvateľstvu (infraštruktúra), • spôsobom odberu (pomocou cisternových vozidiel alebo dopravných prostriedkov na prepravu balenej vody). Organizačná štruktúra jednotky na núdzové zásobovanie pitnou vodou by mala mať jedného riadiaceho pracovníka, ktorý by organizoval celý svoj tím. V rámci tímu by boli pracovníci: • odborníci v oblasti analýzy kvality pitnej vody (laboratórni špecialisti, špecialisti na chémiu), • odborníci na prieskum miesta ohrozeného MU, • odborníci na vyhľadanie dočasných vodných zdrojov, • obsluhy mobilných úpravní vody, • vodiči dopravných prostriedkov, • iný pracovníci (pomocníci pri preprave a výdaji pitnej vody).
118
Záver Otázka núdzového zásobovania obyvateľstva je pomerne veľmi zložitý problém, ktorý sa vyvíja najmä od druhu MU a jej ďalšieho vývoja. Jednotky na núdzové zásobovanie by mali zabezpečiť pitnú vodu obetiam, ktoré boli zasiahnuté MU. Každá jednotka by mala mať techniku a prostriedky na prvotný prieskum oblasti, prostriedky na spracovanie informácii, na zabezpečenie čistenia vody, ktorú by čerpali z rôznych vodných tokov. Ak by voda po kontrole spĺňala všetky vhodné podmienky na pitie, až potom by bola zabezpečená distribúcia vody obyvateľstvu poškodenej oblasti. Jednotky by boli špeciálne pripravené, ich reakcia na vzniknutú MU by bola stále lepšia a rýchlejšia pri zabezpečovaní obyvateľstva pitnou vodou. Zoznam literatúry [1] Aufgaben der SEEWA.2008.[on line]. (Technisches Hilfswerk). [cit. 2008-2710]. Dostupné na:
[2] Die Fachgruppe SEEBA – Instrument der Bundesregierung für Rettungsund Bergungseinsätze im In- und Ausland. 2008. [on line]. (Bundesanstalt Technisches Hilfswerk). [cit. 2008-27-10]. Dostupné na: [3] KROČOVÁ, Š.: Provozování distribučních síti pitných vod. VŠB – TU Ostrava. 2004. ISBN: 80-248-0606-1 [4] Ministerstvo zemědělství. Koncepce zabezpečení obyvateľstva pitnou vodou za krizových situací. [online]. 2003. [cit. 2009.06.15] Dostupné na internete: [5] Teamstruktur.2008.[on line]. (Technisches Hilfswerk). [cit. 2008-27-10]. Dostupné na: [6] Zákon č. 259/2005 ktorou sa ustanovujú podrobnosti o zásobovaní vodou na obdobie krízovej situácie. 2005. [7] ZAMIAR, Z., 2003: Wybrane problemy zarządzania w sytuacjach kryzysowych. In: Materiały z konferencji naukowej WZiA w Borkowie „Studia i Materiały”. Kielce, AŚ, 2003 Recenzent prof. Ing. Miloslav Seidl, PhD.
119
Potřebuje ochrana obyvatelstva novou bezpečnostní strategii České republiky? Doc. Ing. Josef Janošec, CSc. Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR, Institut ochrany obyvatelstva, Na Lužci 204, 533 41 Lázně Bohdaneč [email protected] Abstrakt Teoretická analýza vlivu bezpečnostní strategie na ochranu obyvatelstva. Charakteristika změn reálných bezpečnostních hrozeb v EU při platnosti Lisabonské smlouvy. Důsledky těchto změn na bezpečnostní rizika, která mohou ovlivnit havarijní plánování v ČR. Co to bude znamenat pro bezpečnostní systém ČR a ochranu obyvatelstva. Jaké principy by měly utvářet novou bezpečnostní strategii ČR. Klíčová slova ochrana obyvatelstva, Lisabonská smlouva, bezpečnostní realita, bezpečnostní strategie Úvod Bezpečnostní strategie ČR je základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR. Na ní navazují dílčí strategie a koncepce k významným částem bezpečnosti státu jako například Vojenská strategie ČR, Koncepce zahraniční politiky ČR, Koncepce ochrany obyvatelstva a tak bychom ve výčtu mohli pokračovat. Bezpečnostní strategie je vládní dokument, který v ČR zpracován ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a Parlamentem ČR na principu nadstranickosti. Základní rámec dokumentu Bezpečnostní strategie ČR [2] a způsob jejího naplňování je dán Ústavou ČR, ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR v platném znění a dalšími navazujícími zákony. Nedílnou součástí strategie jsou rovněž mezinárodní závazky, které vycházející z členství ČR v Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO), Evropské unii (EU), Organizaci spojených národů (OSN), Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a z dalších podepsaných mezinárodních závazků, které se promítají do bezpečnostní a obranné politiky i praxe. Ministerstvo vnitra má v podmínkách ČR mimo jiné také nezadatelnou působnost pro ovlivňování ochrany obyvatelstva. Po přijetí souboru tzvn. „krizových zákonů“ v roce 2000 byly přijaty již dvě koncepce ochrany obyvatelstva: první z dubna 2002 byla datována do roku 2006 s výhledem do roku 2015 [5], druhá z února 2008 do roku 2013 s výhledem do roku 2020 [6]. Obě navazují na úkoly ze zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému (IZS), který změnil ochranu obyvatelstva na území ČR z předchozího období, kdy Civilní obrana měla 120
vrcholové řídící složky ve strukturách ministerstva obrany, ve fungující systém pro stavy odpovídající mimořádným událostem od živelních pohrom, průmyslových havárií, po možné teroristické útoky, stavy ohrožení státu i válečný stav. Koncepce ochrany obyvatelstva jsou součástí transformačních opatření, která po roce 1989 zajišťovala praktické uskutečňování bezpečnostní politiky státu. Poslední Bezpečnostní strategie je z prosince 2003. Sedm let, které uběhly do roku 2010, bylo poznamenáno změnami v bezpečnostní realitě. Chceme-li i nadále tvrdit, že je v ČR uskutečňována racionální bezpečnostní politika, je na místě otázka, zda platná bezpečnostní strategie odpovídá současným potřebám. V návaznosti na budoucí ochranu obyvatelstva má své opodstatnění otázka, zda ochrana obyvatelstva potřebuje novou bezpečnostní strategii ČR a jaká doporučení by k její případné nové tvorbě mohla směřovat. Změny bezpečnostní reality Prosinec 2003 nebyl spojen jen s přijetím dnes poslední, tehdy třetí, Bezpečnostní strategie ČR, ale rovněž s přijetím první a dosud jediné bezpečnostní strategie Evropské unie. V roce 2010 již tolik nepociťujeme výstražný teroristický čin 11. září 2009, který dodnes nepřinesl tolik očekávané řešení. Válka proti globálnímu terorismu, která přivedla i vojáky armády ČR v silách NATO do Afghanistánu, nebylo doposud úspěšná a pokračuje. Zygmunt Bauman v úvodu ke knize „Tekuté časy: život ve věku nejistoty“ [1] poznamenává: „pevná fáze modernity přešla ve fázi tekutou, nastal tedy stav, kdy sociální formy (...) nadále nemohou (...) udržet stejný tvar po delší časové období, protože se rozpadají a rozpouštějí rychleji, než stačí být ustaveny (...)“ (Bauman, 2008, s. 9). „Dlouhodobé myšlení, plánování a jednání zkolabovaly a sociální struktury, v nichž by se toto myšlení, plánování a jednání mohly vepsat pro časy budoucí, ztratily svoji sílu či úplně vymizely;“ (Bauman, 2008, s. 10). Autor poukazuje na některé soudobé charakteristiky, jež významně souvisejí se změnami v bezpečnostní realitě. I zde můžeme nacházet odpovědi na otázky: Proč v uplynulých sedmi letech nebyly přijímány nové dokumenty bezpečnostní strategie EU nebo ČR. Baumanovy úvahy reagují na rychlé tempo změn a neočekávaných výsledků globálního, ale i regionálního snažení. Všímá si, že v národních podmínkách je účinnost bezpečnostního úsilí úspěšnější a větší, než tomu je v globálním rozměru, k němuž svět, vzhledem k udržitelnému rozvoji, směřuje. Zvyšující se četnost krizových událostí ve světě se mimo jiné promítá do statistických údajů Rady bezpečnosti OSN. Z jiného pohledu současně s rozvojem „moderního“ způsobu života do stále většího počtu míst ve světě (např. viditelné směřování Číny) roste strach o bezpečnost. Strach, který nabývá zvláštních rozměrů a paradoxů. Strach má svůj individuální i kolektivní rozměr, spočívá v obavě z nebezpečí ztráty životní úrovně, sociálních i existenčních jistot, které jsou bez státních a stále se zeslabujících záruk zdrojem nebezpečí.
121
Na čem je možné demonstrovat paradoxy? Například na rozvoji technických a ničivých schopností vyspělých armád, které proti sobě nemají jiné armády, ale spíše malé jednotky teroristů nebo teroristy jako jednotlivce, odhodlané obětovat svůj život k prosazení cílů, které jsou pro nás, a pro velké armády nepochopené, nesrozumitelné a nerozkódované. Možná by mělo být zvýšenou pozorností analyzováno, co je příčinou toho, že za teroristickými aktivitami v USA, v Madridu, v Londýně jsou mladí a „západní“ civilizací vzdělaní lidé, kteří svými životy zaplatili vzkaz, který je možná jen pro nás, ty ustrašené, nečitelný. Mnozí současníci při prvních zprávách o novodobém pirátství u afrických břehů vyvolali ve svých myslích představy zobrazené v dávno zapomenutých filmech o Sandokanovi a starých námořních dobách. U osádek přepadených lodí a u všech jejich rodinných příslušníků však proběhla citelná vlna nového strachu. I tyto skutečnosti jsou ukázkou vzniku nových hrozeb, nových forem násilí v konkrétních podmínkách. Násilí, které přináší vzkaz pro ostatní obyvatelstvo a pro bezpečnostní systémy i struktury. Vždyť se na některých aktivitách proti pirátům účastnily i síly NATO. Vývoj ve světové historii je v pohybu. V pohybu je zákonitě rovněž vše, co souvisí se vzájemnými poměry mezi bezpečností a nebezpečností. Za období od roku 2003 nebyly v podmínkách ČR řešeny problémy vojenských hrozeb. Účast ve vojenských misích nebyla spojena s vyhlášením válečného stavu jinému státu, jak to vyžaduje mezinárodní právo. Globální válka proti terorismu nemá protivníka v jiném státu, ale organizaci, o níž se ani neví, jak je organizovaná a kde sídlí. Od 1. května 2004 je ČR členem EU a zapojila se rovněž do účasti v misích pod hlavičkou EU a v souladu s legislativou byly pobyty našich vojáků schváleny poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Vojenské činnosti naštěstí neprobíhaly na našem státním území. Bezpečnostní problematika však doznala významného rozvoje na poli schopností reagovat na nevojenské hrozby. Od roku 2001 je v praxi ČR sjednocena ochrana obyvatelstva a požární ochrana, struktura bezpečnostních sil doznala poslední významnou změnu po zrušení výkonu vojenské základní služby k 1. 1. 2005. Pro ověření schopnosti reagovat na bezpečnostní realitu byl několikanásobně ve značném rozsahu prověřen existující systém povodněmi, ale rovněž účastí na likvidaci požárů, mimořádných situací, dopravních nehod a havárií. Souhrnně je možné konstatovat, že schopnosti složek bezpečnostních systémů různých států byly prověřovány četněji v oblasti, kterou je možné charakterizovat jako individuální pomoc občanům při přírodních katastrofách a při odstraňování jejich následků, než při bojové činnosti. Ve všech směrech je četnější řešení mimořádných a krizových situací beze zbraní, než se zbraní. Setkáváme se s větším množstvím nehod a katastrof, než vojenských střetů a válek. Rovněž v tom se bezpečnostní realita po roce 2003 změnila.
122
Hodnocení využití bezpečnostní strategie Bezpečnostní strategie je politický dokument, který deklaruje přístupy státu k řešení bezpečnostních situací. Bezpečnostní strategie ČR v pěti kapitolách formuluje základní hodnoty, zájmy, postoje a ambice ČR při zajišťování své bezpečnosti. V kapitole „Východiska bezpečnostní politiky ČR“ jsou zformulovány její principy. Kapitola „Bezpečnostní zájmy ČR“ uvádí životní, strategické a další významné zájmy. Navazující kapitola „Bezpečnostní prostředí“ je o identifikaci trendů, hrozeb a z nich vyplývajících rizik pro ČR, které budou vyžadovat ochranu a prosazování zájmů. V kapitole „Strategie prosazování bezpečnostních zájmů ČR“ jsou vymezeny přístupy k ochraně zájmů ČR v zahraniční, obranné a hospodářské politice a v politice vnitřní bezpečnosti a veřejné informovanosti. Kapitola „Bezpečnostní systém ČR“ je o prvcích bezpečnostního systému ČR, jejich struktuře, a vymezuje povinnosti, kompetence a odpovědnosti jednotlivých součástí systému. Otázkou, která je předmětem zamyšlení, je: Jak byla bezpečnostní strategie využita od svého přijetí? Vzhledem k tomu, že byla přijata usnesením vlády v prosinci 2003 a nebyla novými vládami nahrazena, je nutné přiznat, že buď vyjadřuje názory o bezpečnostní strategii napříč politickým spektrem, nebo na přípravu náhradního dokumentu nebyl dostatek času, a ani k tomu nevznikly důvody. V každém případě způsoby chování politických představitelů ve směrech, které jsou deklarovány v bezpečnostní strategii ČR, byly dodržovány a politická scéna se vzhledem k zahraničí zachovávala standardním způsobem. Druhou stránkou možného výkladu využití tohoto dokumentu je ale otázka, která je spojena s tím, zda obsah bezpečnostní strategie v plném rozsahu odpovídal četnosti řešených bezpečnostních situací. Z tohoto pohledu je zřejmé, že se dokument více vyjadřoval k otázkám reakce na vojenské hrozby než na nevojenské. Proto ani nemohly vzniknout konfliktní situace. Struktura bezpečnostní strategie skutečně odpovídá době vytvoření dokumentu a nevěnuje se v rozsáhlejší míře nevojenským hrozbám. Vývoj využití dokumentu rovněž navazoval na upevnění mezinárodního postavení ČR. Členství v NATO a povinnost reagovat na společné dokumenty, které byly přijaty při platnosti principu absolutního konsensu, nedává pro členský stát doporučení k nezávislé a volné tvorbě národních bezpečnostních materiálů bez návaznosti na ostatní členy a společnou organizaci. Bezpečnostní strategie ČR byla po roce 2003 využívána při řešení praktických stanovisek v mezinárodním styku ČR s jinými státy a organizacemi, byla použita pro strukturování problémů řízení bezpečnosti uvnitř státu z úrovně Bezpečnostní rady státu, byla využita jako názorný dokument ve vysokoškolském vzdělávacím systému a splnila své úkoly i tam, kde dosud není přijat odpovídající zákon. V uplynulém období byla oznámkovaná popiskou „základní dokument bezpečnostní politiky ČR“. Uznáváme-li, že každá politika má svou složku deklarativní nebo proklamační a složku výkonnou, která ovlivňuje praxi, pak tato strategie své úkoly plnila a plní až do současnosti, i když už není přesná a neodpovídá zejména četnosti nevojenských 123
hrozeb a jejich projevujících se rizik. Čím jsme postoupili dál od data přijetí dokumentu na časové ose, tím je povědomí o dokumentu blízké krajině mlhoviny. Lisabonská smlouva a bezpečnostní strategie Členství v EU od roku 2004 bylo rovněž propojeno s procesem přípravy Evropské ústavy a následně s přijetím Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost až k 1. prosinci 2009. Protože uběhlo jen málo času od přijetí společného dokumentu, je vhodné připomenout, jak se vyjadřuje k bezpečnostním problémům. Mohou vznikat otázky, zda nejsou tyto problémy v přijatém dokumentu členských států EU už vyřešeny. Článek 3 v [7] formuluje následující základní premisy: „1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel. 2. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti.“ V odstavci „5. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.“ V článku 5 jsou vymezovány pravomoci a to i směrem k bezpečnosti a obraně: „(…) Unie se řídí zásadou svěření pravomocí (…).“ Je tam rovněž uvedeno, že „pravomoci, které nejsou Smlouvami Unii svěřeny, náležejí členským státům.“ V článku 21 se Unie hlásí zejména k myšlenkám OSN, vymezuje společné politiky a činnosti v mezinárodních vztazích pro chránění svých hodnot, základních zájmů, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost. Ve vojenské oblasti se hlásí k zachování míru, předcházení konfliktů a posilování mezinárodní bezpečnosti. Článek 22 pak uvádí: „Na základě zásad a cílů uvedených v článku 21 určuje Evropská rada strategické zájmy a cíle Unie. Rozhodnutí Evropské rady o strategických zájmech a cílech Unie se vztahují na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a na jiné oblasti vnější činnosti Unie. Mohou se týkat vztahů Unie s některou zemí nebo regionem, nebo být zaměřena tematicky. Vymezují jejich trvání a prostředky, které mají poskytnout Unie a členské státy.“ Kapitola 2, zvláštní ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice, oddíl 1 společná ustanovení, článek 24: „1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně. Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá zvláštním pravidlům a postupům. Je vymezována a prováděna Evropskou radou a Radou jednomyslně, nestanoví-li Smlouvy jinak. Přijímání legislativních aktů je vyloučeno. Společnou zahraniční a bezpečnostní 124
politiku vykonává v souladu se Smlouvami vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy. Zvláštní úlohu Evropského parlamentu a Komise v této oblasti vymezují Smlouvy. Soudní dvůr Evropské unie nemá v souvislosti s těmito ustanoveními pravomoc, s výjimkou své pravomoci kontrolovat dodržování článku 40 této smlouvy a přezkoumávat legalitu některých rozhodnutí, jak stanoví čl. 275 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie. 2. V rámci zásad a cílů své vnější činnosti Unie vede, vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na rozvoji vzájemné politické solidarity mezi členskými státy, na určení otázek obecného zájmu a na stále se zvyšujícím sbližování činností členských států. 3. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Následující článek 25 uvádí jakým způsobem „Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku: a) vymezováním obecných směrů; b) přijímáním rozhodnutí vymezujících: i) akce, které má Unie provést; ii) postoje, které má Unie zaujmout; iii) podrobnosti provádění rozhodnutí uvedených v bodech i) a ii); c) posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky.“ Článek 26 upřesňuje stavy spojené s obranou Unie, kde v návaznosti na článek 22 uvádí: „Pokud to vyžaduje mezinárodní vývoj, svolá předseda Evropské rady mimořádné zasedání Evropské rady. (…) Rada (…) vypracovává společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a přijímá rozhodnutí (…). Rada a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dbají na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vykonávají vysoký představitel a členské státy za využití vnitrostátních prostředků a prostředků Unie.“ Následující článek 27 popisuje kompetence vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který jednak předsedá Radě pro zahraniční věci, zastupuje a jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami, vyjadřuje postoj v mezinárodních organizacích a na konferencích. Pro jeho podporu funguje Evropská služba pro vnější činnost, která spolupracuje s diplomatickými službami členských států a je vytvořena z úředníků příslušných oddělení generálního sekretariátu Rady a Komise. Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví rozhodnutí Rady. V kapitole 2, oddíl 2 zahrnuje ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice. Článek 42 vysvětluje, že „společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky“, jež zajišťuje Unii 125
„operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky“. Zvýrazňuje, že plnění úkolů „je založeno na využití schopností poskytnutých členskými státy“. Důležité je vnímat trend k integraci: „Společná bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení společné obranné politiky Unie. Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne. V tomto případě doporučí členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.“ Přitom vymezuje vztah k NATO tím, že politika „se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy“. Bezpečnostní strategie členských států by měly naplňovat jejich závazek, „že budou své vojenské schopnosti postupně zdokonalovat.“ Na tomto místě je uvedena informace o „Agentuře pro oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování“. Evropská obranná agentura (EDA) má určovat „operativní potřeby, podporuje opatření k jejich uspokojování, přispívá k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické základny v oblasti obrany, podílí se na vymezení evropské politiky schopností a vyzbrojování a napomáhá Radě při hodnocení zlepšování vojenských schopností.“ Hlava V. je pojmenována „Prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a vyjadřuje myšlenky, které mohou být plně aplikovány na problematiku bezpečnostní strategie. Článek 67 uvádí základní premisy: „Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států. Unie zajišťuje, že na vnitřních hranicích neprobíhá kontrola osob, a rozvíjí společnou politiku v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic, která je založena na solidaritě mezi členskými státy a je spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí.“ Dále pokračuje do otázek vnitřní bezpečnosti: „Unie usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti prostřednictvím opatření pro předcházení trestné činnosti, rasismu a xenofobii a boj proti nim, prostřednictvím opatření pro koordinaci a spolupráci mezi policejními a justičními orgány a jinými příslušnými orgány, jakož i prostřednictvím vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech, a je-li to nezbytné, prostřednictvím sbližování předpisů trestního práva.“ Článek 68 se vyjadřuje ke kompetencím Evropské rady, která „vymezuje strategické směry pro legislativní a operativní plánování“ a článek 72 upozorňuje, že se Lisabonská smlouva „nedotýká výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.“ Následně článek 73 upřesňuje, že se členské státy „mohou mezi sebou a na vlastní odpovědnost organizovat formy spolupráce a koordinace, které považují za vhodné, mezi příslušnými útvary svých státních správ pověřenými zajišťováním národní bezpečnosti.“ Hlava XX je „Životní prostředí“. V ní článek 191 stanovuje, že „politika Unie v oblasti životního prostředí přispívá k sledování“ cílů pro zachování, ochranu a zlepšování kvality životního prostředí, ochranu lidského zdraví, uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů. 126
Hlava XXIII je „Civilní ochrana“. Článek 196 uvádí: „Unie podporuje spolupráci mezi členskými státy ve snaze posílit účinnost systémů pro předcházení přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám a pro ochranu proti nim. Činnost Unie je zaměřena na: a) podporu a doplňování činností členských států na celostátní, regionální a místní úrovni, které se týkají předcházení rizikům, přípravy osob zabývajících se civilní ochranou a zásahu v případě přírodních nebo člověkem způsobených pohrom uvnitř Unie; b) podporu rychlé a účinné operativní spolupráce uvnitř Unie mezi vnitrostátními útvary civilní ochrany; c) napomáhání soudržnosti akcí podnikaných v oblasti civilní ochrany na mezinárodní úrovni. Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem opatření k dosažení cílů (…), s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. Dne 13. prosince 2007 byla podepsaná Lisabonská smlouva, která pozměnila „Smlouvu o Evropské unii“ a „Smlouvu o založení Evropského společenství“. V předchozím stručném uvedení souvislostí s bezpečnostními otázkami byly naznačeny předmětné formulace, které souvisejí s budoucností a osudem bezpečnostních strategií členských států EU. Můžeme si totiž položit otázky, zda mohou nebo musí být takové dokumenty zpracovány, co by měly obsahovat, jak by měly navazovat na mezinárodní dohody, bude tím ovlivněna praxe bezpečnostních systémů národních států, znamená to omezení nebo zastavení samostatného rozvoje armád, bezpečnostních nebo záchranných sborů a služeb. Tak bychom mohli formulovat další nezodpovězené problémy. Vycházíme z již formulovaného předpokladu, že bezpečnostní strategie je základním dokumentem bezpečnostní politiky a určuje, jakým způsobem je předpokládáno dosažení cílů bezpečnostní politiky. Co můžeme souhrnně vyhodnotit z Lisabonské smlouvy pro praktickou budoucnost národních bezpečnostních strategií, je uvedeno v následujícím neúplném výčtu: • Tvorba bezpečnostních strategií není zakázána ani nařízena. • Do systému bezpečnostních politik vstoupila nadnárodní bezpečnostní politika EU, která z logiky odsouhlasených závazků předpokládá, že nebudou rozpory mezi národní a nadnárodní verzí. • Strategie je vnímána ve dvou pojetích: a) pro dosažení dlouhodobých cílů ke změně všeobecné bezpečnostní situace, b) pro dosažení cílů konkrétní bezpečnostní události (případová nebo účelová). • Bezpečnostní strategie má jasně odlišené části pro zabránění vojenským hrozbám a pro odolávání nevojenským hrozbám. • Tendence k nadnárodní obraně EU proti vojenským hrozbám se promítla do podrobného vytvoření kritérií i společných ozbrojených sil. 127
• Bezpečnostní strategie pro nevojenské hrozby, která bude směřovat k ochraně obyvatelstva, řešení a odstraňování následků katastrof, pohrom, mimořádných událostí, je v působnosti národních orgánů bezpečnostního systému státu. Potřeby ochrany obyvatelstva V hodnotící části Koncepce ochrany obyvatelstva [6] byl uveden dosavadní stav v ČR a navrženo řešení stávajících problémů, a to i v návaznosti na závazky, které pro ČR aktuálně vyplývaly z mezinárodních úmluv a přijatých dokumentů. Ochrana obyvatelstva byla prezentována jako soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů, dalších subjektů i jednotlivých občanů, která směřují k minimalizaci důsledků mimořádných událostí na životy a zdraví obyvatelstva, majetek a životní prostředí. Vycházela ze základních principů podle vyspělých zemí světa a na nich je ochrana obyvatelstva organizována. Tam patří odpovědnost státu za ochranu obyvatelstva. Podmínky, které jsou nastaveny v ČR, odpovídají mezinárodnímu právu. Jsou v souladu s čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám [3] z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) a Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II) ze dne 8. června 1977. Je v něm v odst. 1 uvedeno: „Civilní obrana je plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Těmito úkoly jsou: a) hlásné služby; b) evakuace; c) organizování a poskytování úkrytů; d) zatemňování; e) záchranné práce; f) zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc; g) boj s požáry; h) zjišťování a označování nebezpečných oblastí; i) dekontaminace a podobná ochranná opatření; j) poskytování nouzového ubytování a zásobování; k) okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech; l) okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení; m) bezodkladné pohřební služby; n) pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití; o) doplňující činnost nezbytná k splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost.“ Uvedené citace potvrzují, že problematika obrany (ochrany) obyvatelstva, buď ve válečném stavu, nebo i při boji proti mimořádným situacím, představuje poměrně rozsáhlý komplex opatření a hlavně lidi, kteří umějí poradit a podat pomocnou ruku. To je nejpodstatnější, co se od souboru uskutečňovaných opatření pro ochranu obyvatelstva a od fungování bezpečnostního systému očekává a co je tedy tou nejvýznamnější potřebou. Jaký to má vztah směrem k bezpečnostní strategii a jaká je možná varianta, která vyjádří představu o budoucnosti tohoto dokumentu? Potřebuje ochrana obyvatelstva novou bezpečnostní strategii ČR?
128
1. Ochrana obyvatelstva potřebuje bezpečnostní strategii, aby se mohla svými konkrétními koncepcemi zdokonalovat a dosahovat postupných cílů. Dnes má Koncepci [5]. Je to dokument na nižším stupni, než strategie. Důležitá je bezpečnostní politika. Ta by měla být formulována takovým způsobem, aby stanovila hlavní cíle, které mají být dosaženy. Strategie mohou reagovat pružněji na dlouhodobé cíle, jestliže dojde ke změně podmínek, v nichž se původní záměr uskutečňuje. Pro dosažení jednoho cíle může být v průběhu času přijato více strategií, které budou reagovat na změnu podmínek. 2. Mít bezpečnostní strategii? Tak jakou? Stručnou, jasnou, kontrolovatelnou, účelnou a odpovídající skutečně řešeným bezpečnostním problémům. Jestliže současný stav podepsaných mezinárodních dohod i soubor zákonů, které navazují na zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, již mají poměrně jasně vymezeny úkoly a způsoby řešení vojenských hrozeb, zejména v gesci EU a NATO na jedné straně a přitom na druhé straně je četnost praktického řešení takových úloh v podstatě omezena na vysílání příslušníků ozbrojených sil do zahraničí, a na formální schválení takového vyslání parlamentem (vždyť plníme úkoly, které jsme v mezinárodních smlouvách přislíbili), pak by taková část v bezpečnostní strategii měla proporcionálně odpovídat četnosti těchto aktivit a možnosti je vlastním rozhodováním v bezpečnostním systému ovlivnit. Takový dokument by se měl věnovat problémům, které přísluší kompetenci a praktickým problémům, postaveným před bezpečnostní systém ČR. 3. Mít bezpečnostní strategii? Tak pro koho? Pro politiky, aby po delší časové období mohli kontrolovat, na čem se dohodli, že bude dosaženo a jakými postupy. Pro úředníky, aby mohli kontrolovat naplňování. Pro bezpečnostní systém, aby naplnil fyzicky i myšlenkově cíle a změnil své schopnosti. Pro obyvatelstvo, aby se občas mohlo podle písemného dokumentu dopustit kontroly toho, co platí svými daněmi. 4. Mít bezpečnostní strategii? Tak kdo ji má připravit? V ČR bylo stanoveno, že bezpečnostní strategii připravovalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR, Ministerstvem vnitra, prezidentskou kanceláří ČR. Struktura současné Bezpečnostní strategie ČR ukazuje, že na rozdíl od četnosti výskytu bezpečnostních situací v mnohem větším rozsahu zpracována zahraničně politická část a obranná politika, než problematika vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva. V roce 2007 například v ČR každé 3,75 minut bylo rozhodnuto o řešení události (Janošec, 2009, s. 37). Logické je doporučení, aby hlavním zpracovatelem nové Bezpečnostní strategie ČR bylo Ministerstvo vnitra. Mělo by umět tuto skutečnost promítnout i do způsobu určování cílů a způsobů jejich dosažení podle nejčetnějších zkušeností s praxí bezpečnostního systému.
129
Závěr Bezpečnostní strategie ČR je základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR. To bylo tvrzení, které odpovídalo roku 2004, kdy byly přijaté dokumenty na startu k používání. Faktor času se však výrazně promítl do změněných podmínek bezpečnostní reality. Stručně je možné konstatovat, že došlo k výrazným změnám zejména v prohloubení integrace a postupném přesunu vojenských hrozeb na bedra NATO a EU. Následovalo zamyšlení nad tím, jak vlastně byla od roku 2003 využívána Bezpečnostní strategie ČR v praxi. I když není možné přímo prokázat souvislost mezi tímto dokumentem a rozvojem bezpečnostního systému, je materiál dodnes prakticky užíván. Bylo to uvedeno ve vztahu k zamyšlení, zda je vůbec nějaká nová bezpečnostní strategie potřebná. Pak následovala podrobnější exkurze do textu Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost od 1. prosince 2009. Ta byla zakončena souhrnným vyhodnocením poznatků o vztahu mezi touto smlouvou a strategií. Poslední část byla věnována hodnocení potřeb ochrany obyvatelstva vzhledem k tomu, zda potřebuje pro rozvoj novou bezpečnostní strategii. Diskutovány byly zejména varianty, které souhlasily s potřebou a vyjádřily soubor základních názorů, jak by nová strategie měla být připravena. Vzhledem k četnosti skutečného využití bezpečnostního systému ČR je jediným racionálním doporučením, aby zpracovatelem takové Bezpečnostní strategie ČR bylo Ministerstvo vnitra. Uvedeny byly jen vybrané podpůrné důvody, které však směřují k výrazné změně dosud platných přístupů ke zpracování strategických dokumentů ve státní správě ČR. Literatura [1] BAUMAN, Zykmund.: Tekuté časy: život ve věku nejistoty. Praha: Academia, 2008. 110 s. ISBN: 98-80-200-1656-0. [2] Bezpečnostní strategie České republiky [Usnesení vlády č. 1254 ze dne 10. prosince 2003]. Dostupná z WWW: [3] Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I). Ženeva: 8. června 1977 a publikovaného sdělením pod č. 168/1991 Sb. [4] JANOŠEC, Josef.: Integrovaný záchranný systém – štěstí přeje připraveným. In: Krizový management (Sborník) Vítkovice v Krkonoších: Univerzita Pardubice, IOO Lázně Bohdaneč, 21. – 22. 5. 2009, s. 37 – 41, ISBN 978-80-7395-105-4. [5] Koncepce ochrany obyvatelstva do r. 2006 s výhledem do r. 2015. [Usnesení vlády č. 417 ze dne 22. dubna 2002]. Dostupná z WWW:
130
[6] Koncepce ochrany obyvatelstva do r. 2013 s výhledem do r. 2020. [Usnesení vlády č. 165 ze dne 25. února 2008]. Praha: GŘ HZS, Příloha časopisu 112 číslo 4/2008, 16 s. [7] Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Rada EU. Dostupná z WWW: [8] Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007. Dostupná z WWW:
131
Zásobování vodou v zónách havarijního plánování Ing. Drahomíra Ježková, doc. Dr. Ing. Michail Šenovský VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Lumírova 13, 700 30 Ostrava – Výškovice [email protected] Anotace Příspěvek poukazuje na důležitost vodního hospodářství na našem území. Stručně je popsán systém zásobování pitnou vodou v České republice a dále spojitost zásobování vodou s havarijním a krizovým plánováním. Klíčová slova vodní hospodářství, zásobování vodou, zóna havarijního plánování Úvod Vodní hospodářství je v České republice významným oborem. Svojí významností je zařazeno mezi oblasti kritické infrastruktury, tzn. patří mezi oblasti, které jsou životně důležité pro správný chod společnosti. Tato oblast se z hlediska zranitelnosti systému řadí na jedno z prvních míst. Jedním z nejdůležitějších úkolů vodního hospodářství patří zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Ze statistiky je zřejmé, že v roce 2008 bylo v ČR zásobováno z vodovodů 9,664 mil. obyvatel, tj. asi 93 % z celkového počtu obyvatel. Díky stále stoupajícímu podílu čištění odpadních vod, které v ČR činí 95,3 %, dochází k významnému zlepšení kvality povrchových vod [1]. Systém zásobování vodou v ČR V České republice je oblast výroby a zásobování vodou kompetenčně rozdělena mezi tři ministerstva, a to ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zdravotnictví. V kompetenci ministerstva životního prostředí je ochrana vodních zdrojů, z čehož vyplývá, že všechny zdroje pitné vody produkující více než 10 000 m3 za rok musí mít ochranná pásma, aby byla chráněna jejich vydatnost, kvalita a bezpečnost. Využití vodních zdrojů, výroba pitné vody a její doprava ke spotřebiteli je v kompetenci ministerstva zemědělství. V kompetenci ministerstva zdravotnictví je pak zajištění jakosti pitné vody u spotřebitele [2]. Cílem celého vodního systému je zásobovat potřebnou vodou města, sídliště, ale také průmyslové zóny s požadovanou kvalitou. Schéma zásobování pitnou vodou je uvedeno na obrázku č. 1. Základními prvky systému zásobování vodou jsou především: zdroje pitných vod, úpravny vod, přivaděče, akumulační nádrže, distribuční síť, vodovodní přípojky, kanalizační síť, odlehčovací komory a čistírny odpadních vod. 132
=GURMDMtPiQtVXURYpYRG\ 'RSUDYDYRG\RG]GURMHN~SUDYQČ ÒSUDYQDYRG\ 'RSUDYDYRG\]~SUDYQ\NYRGRMHPX $NXPXODþQtYRGRMHP =iVRERYDFtĜDG
'LVWULEXþQtVtĢ
Obrázek 1 Schéma zásobování pitnou vodou Zdroje pitných vod Zdroje pitných vod rozdělujeme podle způsobu jejich odběru na dvě skupiny, a to na zdroje podzemní a zdroje povrchové (nadzemní). Podzemní zdroje Podle zákona o vodách jsou podzemní zdroje přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanovené zvláštními předpisy. Použitelnost těchto zdrojů je závislá na jejich vydatnosti. Nutností je především hydrogeologický průzkum, tzn. zkoumání vlastností vody, zkušební čerpání vody apod. Povrchové (nadzemní) zdroje Povrchové zdroje jsou určeny pro různé účely a jedním z nich je právě k úpravě na pitnou vodu. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích jsou stanoveny parametry na její kvalitu, kterou musí povrchové zdroje splňovat. Jímání této vody se provádí buď z vodních toků nebo z vodních nádrží. Nejvýhodnějšími z hlediska hospodaření s vodou jsou vodní nádrže. Úpravny vod Při úpravě vody vycházíme z toho, ze kterých zdrojů vodu jímáme. Pokud se jedná o vodu z povrchových zdrojů, upravuje se 100 % této vody. Při použití vod z podzemních zdrojů, upravuje se pouze ta část, která nesplňuje podmínky stanovené vyhláškou č. 252/2004 Sb., o kvalitě dodávané pitné vody, v platném znění.
133
Při úpravě vody jsou kladeny určité požadavky na kvalitu vody. Požadavky jsou kladeny převážně na bakteriologické a biologické vlastnosti a na fyzikální a chemické vlastnosti výsledné kvality vody. Pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou by byla nejvhodnější voda z podzemních zdrojů, jelikož neobsahuje závadné součásti. Tyto zdroje už jsou ovšem použity a nyní jsme odkázání na vodu z povrchových zdrojů. Nevýhodou je, že obsahují množství látek, které je nutno odstranit. Přivaděče Vodovodní přivaděče mají velký význam v distribučním sytému dodávky pitné vody. Přivádí upravenou vodu do daného spotřebiště. Jsou limitujícím faktorem v případě řešení mimořádné situace především v oblasti nouzového zásobování pitnou vodou. Akumulační nádrže Tyto nádrže slouží pro akumulaci vody, která je určena k potřebám spotřebitele. Typickým příkladem akumulační nádrže je vodojem. Distribuční síť Úkolem distribuční sítě je zavést upravenou vodu do vodovodních přípojek a je také nedílnou součástí požárního zabezpečení měst a obcí. Struktura vodovodní sítě má často podíl na úspěchu nebo neúspěchu nouzového zásobování vodou. Vodovodní přípojky Vodovodní přípojky přivádí pitnou vodu z veřejného vodovodního řádu přímo ke spotřebiteli. Budují se jako spotřební, požární a kombinované. Tyto přípojky se v posledních letech vyrábějí z plastu, jelikož nejlépe vyhovují pro udržení kvality pitné vody. Znečištěná voda, která odchází od spotřebitelů, je dále odváděna do zařízení, kde dochází k opětovnému vyčištění. Havarijní a krizové plány pro zásobování vodou, zóna havarijního plánování Zóna havarijního plánování se stanovuje pro dva druhy objektů (zařízení), pro které se následně zpracovává vnější havarijní plán. Těmito objekty, popř. zařízeními jsou jaderná zařízení nebo pracoviště IV. kategorie dle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), v platném znění a objekty a zařízení, u kterých je možnost vzniku závažné havárie způsobené nebezpečnými chemickými látkam a přípravky dle zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií (dále jen „zákon o prevenci závažných havárií). Zóna havarijního plánování dle zákona o prevenci závažných havárií je definována jako území v okolí objektu nebo zařízení, v němž krajský úřad, v jehož působnosti se nachází objekt nebo zařízení, uplatňuje požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu. U jaderných zařízení tuto zónu stanovuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost. 134
K tomu, aby se voda dostala od zdroje až ke spotřebiteli, musí projít složitou soustavou prvků celého systému zásobování. Protože celý proces je pro obyvatelstvo tak významný, je třeba, aby systém zásobování pitnou vodou byl natolik odolný a zabezpečený, aby nedocházelo k častému přerušování procesu, popř. snižování kvality dodávané vody. Části systému zásobování vodou nacházející se v zóně havarijního plánování „jaderného zařízení“ popř. „chemických zařízení“ jsou vystaveny riziku vzniku mimořádné události u těchto zařízení s následkem ohrožení jednotlivých prvků dodávky pitné vody. Dobře provedená analýza rizik tak může přispět k dobré připravenosti na vznik mimořádné události a následné řešitelnosti vyvolaných problémů. Při provádění analýzy rizik je vždy důležité vytipování zdrojů ohrožení z hlediska zásobování pitnou vodou, vytipování kritických míst systému, která jsou nejvíce zranitelná a závěrem stanovení vhodných opatření. Havarijní a krizové plány jsou nezbytnou součástí společností, které jsou významné pro chod kritické infrastruktury, kam samozřejmě patří i zásobování pitnou vodou. Tyto plány jsou vhodné jak pro preventivní připravenost na vznik krizových situací, tak pro operativní řešení nastalých situací. Při mimořádných situacích se zásobování obyvatelstva provádí v závislosti na konkrétním stavu narušení systému zásobování vodou. V místech která nebyla postižena mimořádnou událostí se zásobování vodou provádí běžnými prostředky. Zabezpečení pitnou vodou organizují obce a kraje tak, aby svým obsahem a rozsahem odpovídalo podmínkám mimořádné situace. Zabezpečení obyvatelstva pitnou vodou za krizových situací znamená zásobování obyvatelstva potřebným množstvím vody, jejíž kvalitu určí orgán ochrany veřejného zdraví, aby riziko ohrožení zdraví lidí bylo po požití takové vody sníženo na minimum. V případě, že krizová situace neovlivní stávající systém zásobování vodou, probíhá zásobování pitnou vodou v obvyklém rozsahu Po vyhlášení krizového stavu se aktivuje systém nouzového zásobování pitnou vodou. Při tom se v co největší možné míře využívá stávající vodovodní systém. Preferuje se využití podzemních vodních zdrojů před povrchovými z důvodu jejich menší zranitelnosti. Metodika analýzy zranitelnosti Tato metodika [7] je součástí komplexní metodiky pro posuzování zranitelnosti (bezpečnosti) prvků kritické infrastruktury tvořící liniovou distribuční soustavu. Metodika ale může sloužit i samostatně a z výsledků hodnocení lze usuzovat na zranitelnost posuzovaného systému a to buď jako celku, anebo jeho jednotlivých částí, které jsou deklarovány níže. Předpokládaní uživatelé jsou z oblasti vodárenství, výrobci, dodavatelé, či provozovatelé systémů dodávek pitné vody. Proces hodnocení rizika Výchozím krokem managementu rizika je identifikace těch organizačních, resp. procesních součásti u objektu kritické infrastruktury, které jsou důležité pro jeho celkovou existenci - analýza relevance. Takto identifikované provozy, resp. procesy, můžeme pro další analytické práce označit jako „kritická místa“. 135
Dalším krokem je provedení analýzy nebezpečí, která mohou objekt kritické infrastruktury ohrozit. Následuje analýza zranitelnosti kritických míst. Zranitelnost charakterizuje možnost narušení chodu nebo úplného výpadku funkčnosti kritického místa u objektu kritické infrastruktury. Úroveň rizika pro sledované kritické místo získáme posouzením interakce mezi úrovněmi jeho relevance, ohrožení a zranitelnosti. Závěrečnou fázi pak představuje volba opatření k minimalizaci rizik. Volba opatření je ovlivněna dosaženou výši ochranného efektu ve spojení s náklady na jeho dosažení. Pro přehlednost a usnadnění analýzy rizik je možné zvolit systém kontrolních seznamů. Výsledky všech čtyř navržených analýz pak zapíšeme do výsledné tabulky, ze které se pak stanoví výsledné riziko, respektive úroveň zabezpečení posuzovaných prvků kritické infrastruktury, v našem případě zásobování pitnou vodou. Podrobněji je tato problematika popsána ve zprávách publikovaných k řešení výzkumných úkolů, například VD20062010A06. Závěr Prvky systému zásobování vodou mohou být ohroženy různými typy mimořádných událostí, ať už přírodních nebo antropogenních. Protože je voda důležitou součástí našeho života, musíme jednotlivé části systému zásobování vodou chránit a zabezpečovat. Toho lze dosáhnout podrobným zhodnocením možných rizik. Přínosem by mohlo být vyzkoušení zmiňované metodiky v praxi a její případná korekce, dle dosažených výsledků. Použitá literatura [1] Internetové stránky ministerstva zemědělství [Online]. [Cit. 28.12.2009] Dostupné z: www.mze.cz [2] KOŽÍŠEK F., KOS J., PUMANN P.: Hygienické minimum pro pracovníky ve vodárenství. [Online.][Cit. 29.12.2009] Dostupné z: http://www.mzcr.cz/ Verejne/Pages/97-hygienicke-minimum-pro-pracovniky-ve-vodarenstvi.html [3] Směrnice ministerstva zemědělství čj. 41658/2001-6000 ze dne 20. prosince 2001. [online].[cit.21.9.2009] Dostupné z: http://www.mze.cz/attachments/0_ SM41658_01.pdf [4] Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky – SOVAK ČR: Sborník ze semináře Mimořádné události a krizové situace, 2006. [5] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění [6] Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 136
[7] Šenovský, M. a kol.: Metodika analýzy zranitelnosti systémů zabezpečujících dodávku pitné vody. ISBN: 978-80-7385-066-1
137
Záměrně vyráběné nanomateriály. Návrh metodiky řízení rizik při produkci a manipulaci s nimi Ing. Karel Klouda, CSc., M.B.A., PhD.1, RNDr. Hana Kubátová1, Ing. Jana Večerková, Ph.D.2 1 Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Senovážné náměstí 9, Praha 1 2 VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Lumírova 13, 700 30 Ostrava – Výškovice [email protected], [email protected], [email protected] Abstrakt Příspěvek upozorňuje na rostoucí rozvoj komerčních výrobků obsahujících nanomateriály. Uvádí příklady způsobu příprav nanomateriálů a jejich chování v biologickém prostředí. Součástí příspěvku je návrh obecného postupu řízení rizik u jejich příprav, který má za cíl bezpečnou výrobu a následné snížení dopadu na zdraví a životní prostředí. Klíčová slova nanomateriál, ing-nanočástice, analýza rizik, toxicita Úvod Nanomateriály jsou tuhé látky, u kterých je alespoň jeden rozměr menší než 100 nm [1]. Nanomateriály mohou být izometrické (nanočástice všechny tři rozměry pod 100 nm), mohou mít tvar vláken (dva rozměry pod 100 nm) nebo vrstev (jeden rozměr pod 100 nm). Vědní obor, který se věnuje studiu nanomateriálů (nanočástic), včetně vývoje materiálů a zařízení o nano-rozměrech, se nazývá nanotechnologie. Ač tento vědní obor nepojmenoval, položil a formuloval jeho základní myšlenky v roce 1959 fyzik Richard Feynman a to na výroční schůzi Americké společnosti fyziků v Kalifornii. V přednášce „Tam dole spousta místa“ předpověděl možnost vytváření materiálů a mechanismů na úrovni atomů a molekul. Feynman tehdy naznačil, že to bude možné, až bude k dispozici experimentální technika, která umožní manipulovat s nanostrukturami a měřit jejich vlastnosti. V osmdesátých letech dvacátého století byly tyto přístroje vynalezeny. Současné nanotechnologie jsou interdisciplinární vědní obor, které zahrnují klasické obory jako je fyzika, kvantová mechanika, chemie, biochemie, elektronika apod. Zjednodušený princip odlišného chování nanomateriálů spočívá v tom, že fyzikálně chemické vlastnosti pevných látek nejsou stejné uvnitř materiálu a na jeho povrchu. Při zmenšení částic daného materiálu pod 100 nm začínají fyzikálně chemické vlastnosti povrchu převládat nad vlastnostmi daného materiálu a částice se začne chovat, jako by celá byla tvořená jen povrchem. Jeden z nejvýraznějších jevů 138
tohoto procesu je silné zvýšení chemické reaktivity, jejímž důsledkem může být i změna toxicity. Nanočástice se nacházejí v přírodě vedle nás odnepaměti (horský vzduch obsahuje 103/cm3 částic). Vznikají při požárech, erupcích sopek, erozí, chemickým rozkladem organických látek, spalováním fosilních paliv (tepelné elektrárny, spalovací motory apod.) a poslední době vznikají také cíleně v laboratořích či ve výrobě. Pro tyto člověkem záměrně vytvářené nanočástice je v textu užíváno označení ing–nanočástice. Nanočástice našly uplatnění již v době, kdy uživatelé neznali jejich podstatu. Jako příklady můžeme uvést: • skláři přidávali prášky z kovů nanorozměrů – viz unikátní Lykurgovy poháry ze 4. stol. n. l. • lesklá glazurovaná keramika ze 13. – 16. století • glazury renesanční keramiky (Cu a Ag) • koloidní roztoky • výroba sazí • chemická katalýza (kovové a keramické látky nanorozměrů či a nanopóry – zeolity) • metalurgie (např. klastry Cu). Vzhledem ke skutečnosti, že se rozměry nanočástic nacházejí pod hranicí optického rozlišení, stala se důležitým faktorem, který přispěl k rozvoji nanotechnologií, zejména nová technika. Zcela zásadní význam měl vynález elektronového mikroskopu, který umožnil spatřit a identifikovat trojrozměrnou strukturu nanočástic. Následné konstrukční změny elektronového mikroskopu v 80. a 90. letech 20. stoletía) umožnily, spolu s dalšími technikami instrumentální analýzy, identifikovat a prokázat řadu originálních struktur nanomateriálu. Záměrně vyráběné nanomateriály – „ing-nanočástice“ Existují dva principy výroby nanomateriálů. Postup „TOP-DOWN“ představuje rozrušování velkých kusů materiálů, zatímco při postupu „BOTTOMUP“ jsou jednotlivé atomy a molekuly spojovány do větších nanostruktur. K přípravě nanomateriálů lze využít tři cesty, a to chemickou, fyzikální a mechanickou. Příklady chemické cesty jsou: -- reakce v plynné fázi (karbidy, nitrily, oxidy, kovy, slitiny), -- reakce v rozpustném médiu (většina kovů a oxidů), a)
Např. skenovací mikroskop, který využívá tzv. tunelový efekt (STM Scanning Tunelling Microscopy) či mikroskop atomových sil (AFM Atomic Force Microscopy). Tyto mikroskopy mají mechanickou a elektrickou část. Povrch vzorku se zkoumá tenkým hrotem – sondou tvořenou pyramidálně uspořádanými atomy Si nebo W. Mezi sondu a vzorek se vloží nízké napětí. Podle vodivosti vzorku se hrot pohybuje nad vzorkem či po jeho povrchu. Generuje se tzv. tunelový proud.
139
------
reakce v pevném médiu (většina kovů a oxidů), sol-gel technika (většina oxidů), reakce chemickým srážením, spalováním v plameni, nadkritická kapalina při chemické reakci (většina kovů, oxidů a některé nitrily), zatímco příklady fyzikální cesty jsou: -- vypaření s následnou kondenzací za nízkého tlaku v inertní atmosféře, -- pyrolýza s využitím laseru, plazma, -- ozařování. U mechanických metod převládá vysoko-energetické drcení různých materiálů ať keramických, kovových či polymerů: -- válcování -- řezání -- protahování skrz póry Chování nanomateriálů v biologickém prostředí Toxicita nanomateriálů závisí na vzájemném působení mezi nimi a živým organismem. Rozvoj nanotechnologií zvyšuje pravděpodobnost, že vyrobené nanomateriály se budou dostávat do kontaktu s lidským organismem a životním prostředím. Jejich přítomnost v živém organismu navodí řadu interakcí mezi jejich povrchem a biologickými systémy. Tyto interakce mohou vést ke vzniku proteinových koron, obalování částic, vnitrobuněční absorpci a biokatalityckým procesům, které mohou mít kladné či záporné výsledky z pohledu toxicity. Dochází k prolínání organického světa se syntetickým světem vyrobených nanomateriálů. Vznikají nano-bio rozhraní [7] spojená s dynamickými fyzikálněchemickými interakcemi, kynetickými a termodynamickými výměnami mezi povrchy nanomateriálů a povrchy biologických komponent (bílkoviny, membrány, lipidy, DNA, biologické tekutiny apod.). Co jsou rozhodující faktory interakcí. 1. Povrch a charakteristika nanočástice (např. velikost a tvar nanočástice, drsnost a porózita povrchu, povrchový náboj, funkční skupiny na povrchu, ligandy, hydrofobnost a hydrofilita apod.). 2. Změny které nastávají na rozhraní kde částice interagují s komponentami v okolním médiu (např. povrchová hydratace, sorpce sterických molekul, povrchová rekonstrukce, uvolnění volné povrchové energie, agregace, disperze, rozpuštění, hydrofilní a hydrofobní interakce, neutralizace náboje, tvorba elektrické dvojvrstvy apod.).
140
3. Kontakt mezi nanočásticí – kapalina a biologickým substrátem ( např. vazebná interakce, receptor – ligant, membránová interakce, přenos volné energie do biomolekul, mitochondrální a lyzozomální poškození apod.). Podle charakterizace nanomateriálů dojde k modifikaci jeho povrchových vlastností prostřednictvím interakcí se suspendujícím médiem a z následnou dynamickou interakcí na rozhraní s biologickými molekulami (buňkami) viz obr. č. 1. lipidová dvojvrstva
suspenzní medium
nanočásice
nano - bio rozhraní rozhraní pevná látka - kapalina
Obr. č. 1 Rozhraní mezi nanočásticemi a lipidovou dvojvrstvou (zdroj modifikace [7]) Suspendujícím médiem se rozumí např. voda, kyseliny, zásady, soli, polyvalentní ionty, polymery, humíny, bílkoviny, lipidy, polyelektrolyty. Jakmile se nanočástice dostane do biologické tekutiny (např. krve, plazmy, intersticiální tekutiny) pokryjí ji bílkoviny. Charakter povrchu částice rozhoduje o tom, které molekuly budou s částicemi reagovat a tím zprostředkují přístup k buňkám. Takto vznikají proteinové korony obklopující nanočástici. Korona představuje primární nano-bio rozhraní, které určuje osud nanočástice a může mít zhoubný účinek na interaktivní bílkoviny a rovněž může přispět k patogennímu onemocnění. nanočástice ligandy
receptory klatrin
Obr. č. 2 Obalení nanočástice u povrchové membrány (zdroj modifikace [7]) 141
Obrázek č. 2 znázorňuje obalení částic membránou, lipidovou buněčnou dvojvrstvou za vzniku endocytozy. Dojde-li při interakcích povrchových ligandů s receptory k vygenerování dostatečné termodynamické energie, která překoná elastickou reakci membrány, dojde k buněčné absorpci. Některé charakteristiky nanočástic (drsnost, hydrofobnost, kationtový náboj) vedou ke vzniku nespecifických vazebních sil, které podporují buněčnou absorpci. Naproti tomu specifické interakce receptor-liganda vedou k endocyklické absorpci. Z rešeršní práce [7] vyplynulo, že je jen málo vědomostí o tom, co se s nanočásticemi děje uvnitř buňky. Nanočástice mohou způsobit široké spektrum vnitrobuněčných reakcí v závislosti na jejich fyzikálně – chemických vlastnostech, vnitrobuněčných koncentracích, době trvání kontaktu apod. Tak např. lyzozomy se podílejí na rozpouštění nanočástic (uvolnění iontů) což může vyvolat řadu škodlivých dopadů v buňce, např. lyzozomální poškození, produkce ROS, exitace protizánětlivého cytosine a produkce chemokium. Mezi autory [7] zabývajícími se toxicitou nanomateriálu je vcelku shoda, že je to hlavně plocha nanočástic, která je hybnou silou bioaktivity. Povrchový povlak nanočástice (např. hydrofobní polymer) zvyšuje bezpečnost nanočástic a snižuje jejich bioreaktivitu. Největším problémem zůstává, že získáme-li poznatky o konkrétním nanomateriálu, nemusí být vůbec pravdivé, budou-li tyto samé částice vyrobeny jinou syntetickou cestou nebo budou-li modifikovány. Dalším problémem je charakterizace jejich povrchů jednoduchým a dostupným měřícím zařízením. Ambivalence nanotechnologií Využití nanotechnologií a nanomateriálů je velmi rozsáhlé, již v současnosti nalézají uplatnění v mnoha oblastech běžného života jako je elektronika (paměťová média, spintronika, bioelektronika, kvantová elektronika), zdravotnictví (cílená doprava léčiv, umělé klouby, chlopně, náhrada tkání, desinfekční roztoky nové generace, analyzátory, ochranné roušky), strojírenství (supertvrdé povrchy s nízkým třením, samočisticí nepoškrabatelné laky, obráběcí nástroje), stavebnictví (nové izolační materiály, samočistící fasádní nátěry, antiadhezní obklady), chemický průmysl (nanotrubice, nanokompozity, selektivní katalýza, aerogely), textilní průmysl (nemačkavé, hydrofóbní a nešpinící se tkaniny), elektrotechnický průmysl (vysokokapacitní záznamová média, fotomateriály, palivové články), optický průmysl (optické filtry, fotonické krystaly a fotonická vlákna, integrovaná optika), automobilový průmysl (nesmáčivé povrchy, filtry čelních skel), kosmický průmysl (katalyzátory, odolné povrchy satelitů), vojenský průmysl (nanosenzory, konstrukční prvky raketoplánů), životní prostředí (odstraňování nečistot, biodegradace, značkování potravin), apod. V posledních deseti letech je vyvíjeno úsilí v oblasti základního výzkumu, zejména v oblasti nanoelektroniky.
142
O nanotechnologiích se hovoří jako o fenoménu konce 20. a počátku 21. století. Tomu odpovídá i obrovský nárůst podpory výzkumu v dotčených oblastech. Rozvoj nanotechnologií nelze zastavit. Nejméně třicet pět států vyhlásilo národní program výzkumu a inovací. Dle výzkumu Evropské komise k ekonomickému rozvoji nanotechnologií je již nyní zřejmá vysoká komercializace nanotechnologií. Očekává se, že nanotechnologie budou mít v budoucnu podstatný dopad na světovou ekonomiku. Do chodu jsou uváděny nové nanotechnologické společností, které využívají tzv. rizikový kapitál. V Evropě převládají investice z veřejných zdrojů oproti soukromým investorům, v USA a Japonsku je vyváženější poměr. V České republice bylo v roce 2008, podle publikace Nanotechnologie v ČR 2008 [8], registrováno 134 organizací zabývajících se výzkumem a výrobou nanomateriálů. Toto číslo představuje oproti roku 2005 nárůst o více než 100 %. K největšímu nárůstu, a to o 200 %, došlo mezi malými a středními podniky (z 19 na 57). Z dostupných informací vyplývá, že orgány ochrany veřejného zdraví v ČR se v současné době zabývají pouze inventarizací uvedených organizací. Objektivně lze připustit, že diskuze týkající se potenciálních nebezpečí nanomateriálů nezůstává bez odezvy a řada špičkových vědeckých institucí se za podpory jednotlivých vlád věnuje výzkumu na toto téma. Jde o dodržování zásady předběžné opatrnosti a nalezení způsobu analýzy rizik dříve, než bude produkt vyrobený nanotechnologickými postupy uveden na trh [1-3]. Z obecného životního cyklu nanomateriálů lze usuzovat, že uvolnění „ingnanočástic“ je možné jak během jejich výroby a expedice, tak rovněž z vlastního výrobku, jehož jsou součástí, nebo při likvidaci takovéhoto výrobku. Mobilita uvolněných „ing-nanočástic“ a jejich interakce s jednotlivými složkami životního prostředí budou pravděpodobně závislé na velikosti částic, jejich tvaru, povrchu, rozpustnosti, náboji a dalších fyzikálně-chemických vlastnostech. Lze proto předpokládat, že různé typy nanomateriálů budou mít různé vlivy na životní prostředí a potažmo na lidské zdraví. Fyzikálně-chemické interakce nanomateriálů s životním prostředím mohou být provázeny řadou oxidačně redukčních reakcí s mikroorganismy, organickými látkami, prvky a minerály, dále hydrolýzou a jsou ovlivněny UV zářením apod. Zůstává otázkou, zda tradiční přístupy (metodiky) hodnocení rizik, tj. identifikace nebezpečí, popis nebezpečí a konečná charakteristika rizika pokryjí celou složitou problematiku spojenou s nanotechnologiemi. Toto hodnocení bude pravděpodobně ovlivněno např. formou vyráběného nanomateriálu (jedná se o nanočástice, nanotyče nebo nanovrstvy) či skutečností, že je nanomateriál ve výrobě začleněn do jiného výrobku. Nepochybně bude řešit, jakým způsobem je zajištěna bezpečnost výroby, bezpečnost pracovníků ve výrobě a v případných dalších zpracovatelských zařízeních, zda je ohrožena veřejnost v blízkosti výroby a zpracovatelských zařízení, zda a případně jakým způsobem je ohrožen spotřebitel, jaká mohou být rizika spojená s likvidací či recyklací nanoproduktů apod. A 143
v neposlední řadě se bude hledat odpověď na otázku, jaký je vliv jednotlivých nanomateriálů na zdraví a na jednotlivé složky životního prostředí. Vzhledem ke specifickým vlastnostem nanomateriálů nemusí být konvenční testy toxicity dostatečné k odhalení všech možných škodlivých účinků. Stále není k dispozici dostatečné množství relevantních informací o chování nanomateriálů v lidském těle, ani o jejich vlivu na mikroorganismy, živočichy a rostliny v životním prostředí. Při testováno toxicity bude pravděpodobně převládat systém predukční toxikologie a to metody in vitro (testy na řasách, prvocích, nitěnkách, rybách) a in silico (odhad výpočtem). Výpočtové metody typu QSAR vyjadřují vztah mezi biologickou účinností a fyzikálně chemickými vlastnostmi látky. Jedna z variant by bylo doplnění do klasické Hauschovy rovnice konstanty simulující vlastnosti povrchu nanomateriálů. Nedořešená zůstává otázka standardizace a stanovení přípustných hygienických hodnot u nanomateriálů v různých prostředích. Není jasně stanoveno, které parametry (hmotnost, počet částic, plocha) by měly být měřeny jako nejvhodnější pro opatření k hodnocení stupně expozice. Návrh postupu analýzy rizik výroby nanomateriálů (ing-nanočástic) Námi navržený postup analýzy rizik výroby nanomateriálů, včetně jejich vlivu na zdraví a životní prostředí, vychází ze studie kanadského institutu IRSST (Institut de recherche Robert-Sauvé en santé et en sécurité du travail) [4], Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA) [5] a „Kontrolního listu“ z materiálu Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) [6]. Navržená analýza rizik se dělí na dvě větve a „dodatek“ věnovaný využití a způsobu likvidace (schéma č. 1). První větev, která se věnuje výrobě, má za úkol shromáždit informace o nebezpečích spojených s výrobou, a to zejména vyhledat rizika vzniku požáru, výbuchu a částečně i rizika expozice nanomateriálů. Jsou vytipovány faktory, které se mezi sebou vzájemně prolínají, i když jsou uvedeny samostatně (např. zdroj iniciace může přímo souviset s výrobní technologií, charakteristikou nanomateriálu a zvolenou pracovní metodou apod.). Legenda k první větvi schématu č. 1 (viz příloha č. 1) uvádí vlastnosti, činnosti a oblasti určené k prověření a hodnocení. Druhá větev je věnována zdraví a životnímu prostředí. Při shromažďování informací o rizicích v těchto oblastech je třeba se zaměřit na toxicitu (toxikinetiku) vůči savcům, k životnímu prostředí a jeho složkám (voda, půda, ale také biosféra) a k osudu nanomateriálu v životním prostředí. Zároveň na formu expozice (inhalace, kůží, potravou) pracovníků (obyvatel v okolí) a způsob jejich ochrany pomocí osobních ochranných prostředků (respirátory, masky, rukavice, oděvy). Detaily, kterým je nutno věnovat pozornost při posuzování a hodnocení rizik pro oblast zdraví a životního prostředí, jsou specifikovány v příloze č. 2.
144
V otázkách toxikologie lze v první etapě hodnocení využít údaje publikované v literatuře, přičemž doporučujeme ověřit získané údaje z více zdrojů. K první orientaci v problematice může sloužit příloha č. 3. Důležité je vzájemné propojení informací získaných z obou větví schématu č. 1. Lze předpokládat, že u většiny případů se musí projevit kauzalita či domino efekt. Např. netěsnost výrobní linky – zvýšená expozice zaměstnanců – zvýšené riziko požáru – zvýšení toxicity v prostředí apod. Pro komplexnost analýzy je třeba zpracovat i tzv. „dodatek“, který by měl upřesnit, zda je sledovaný produkt finálním výrobkem a je distribuován koncovým spotřebitelům (množství, počet a místa prodeje, segment kupujících apod.) či slouží jako polotovar pro další výrobce (způsob zabudování do výrobku, jaký výrobek apod.). Úkolem „dodatku“ je rovněž hodnocení způsobu likvidace sledovaného produktu. Měl by posoudit navrhovaná řešení ukončení jeho životního cyklu, např. vhodnost recyklace, skládkování, spalování apod.). 3ě('%ċä1e,1)250$&( D 21$120$7(5,È/8
6+520Èä'ċ1Ë ,1)250$&Ë2 %(=3(ý12671Ë0 5,=,.8632-(1e0 69é52%28
=+2'12&(1Ë ()(.7,91267, 35(9(1&($ 3ě,-$7é&+23$7ě(1Ë 9Òý,5,=,.29é0 )$.725ģ0
6+520Èä'ċ1Ë ,1)250$&Ë2 5,=,&Ë&+9ģý, ='5$9Ë$ä,9 35267ě('Ë
=35$&29È1Ë 6+520Èä'ċ1é&+ ,1)250$&Ë2 %(=3(ý1267Ë05,=,.8 632-(1e069é52%28 ='5$9Ë0$9/,9(01$ä,9 35267ě('Ë =+2'12&(1Ë5,=,.$
6(*0(176327ě(%,7(/ģ =3ģ62%$0Ë6729<8ä,7Ë 352'8.789é52%< =3ģ62%E /,.9,'$&(5(&<./$&(
9é%ċ55,=,.29é&+ )$.725ģ$-(-,&+ '23$'1$%(=3(ý1267 35È&(='5$9Ë$ä,9 35267ě('Ë
Schéma č. 1 Návrh postupu analýzy rizik výroby nanomateriálu
a) typ nanomateriálu, jeho chemické složení, tvar, fyzikální a chemické vlastnosti jako např. rozpustnost, specifický povrch, hydrofilnost a hydrofobnost, velikost částic, agregáty apod. b) „dodatek“. 145
Závěr Co všechno sebou nanotechnologie přinesou, se zatím můžeme z velké části jen dohadovat. Je však více než pravděpodobné, že by se jejich vývoj nezastavil. V duchu předběžné opatrnosti je žádoucí mít přehled o pracovištích, jejich výrobních procesech a systémech, kde může dojít k expozicím s nanomateriály. Námi navržený postup řízení rizik při produkci (manipulaci při výzkumu) nanomateriálu (nanočástic) může vyústit k identifikaci procesů a činností, při kterých existuje možnost zvýšené expozice nanomateriály. To umožní následně přijmout opatření a doporučení na úpravu výrobního zázemí a procesu výroby, stanovit systém monitoringu, minimální rozsah použití individuálních ochranných pomůcek apod. Literatura [1] Na cestě k evropské strategii pro nanotechnologie, COM (2004), 338 [2] Nanověda a nanotechnologie: Akční plán pro Evropu 2005-2009, COM (2005), 243 [3] Regulační aspekty nanomateriálů, COM (2008), 366 [4] OSTIGUY Claude, ROBERGE Brigitte, MÉNARD Luc, ENDO Charles-Anica: Best Practices Guide to Synthetic Nanoparticle Risk Management, REPORT R599, 2009, IRSST - Communications Division, ISBN: 978-2-89631-345-7 [5] KALUZA Simon, BALDERHAAR Judith, ORTHEN Bruno, HONNERT Bertrand, JANKOWSKA Elzbieta, PIETROWSKI Piotr, TANARRO Celia, TEJEDOR José, ZUGASTI Agurtzane: Workplace exposure to Nanoparticles, EU-OSHA, [6] List of Manufactured Nanomaterials and List of Endpoints for Phase One of the OECD Testing Programme, OECD Series on the Safety of Manufactured Nanomaterials No. 6, ENV/JM/MONO(2008)13/REV [7] NEL Andre E., MÄDLER Lutz, VELEGOL Darrell, XIA Tian, HOEK Eric M. V., SOMASUNDARAN Ponisseril, KLAESSIG Fred, CASTRANOVA Vince, THOMPSON Mike: Understanding biophysicochemical interactions at the nano-bio interface, Nature Materials, 2009, Vol. 8, No. 7, pp 543-557 [8] PRNKA Tasilo, SHRBENÁ Jiřina, ŠPERLINK, Karel: Nanotechnologie v ČR 2008, Repronis Ostrava, 2008, ISBN: 978-80-7329-187-7 [9] The Project on Emerging Nanotechnologies, [on-line], [cit. 2009-07-23], dostupné z: http://pewnanotech-project.us/inventories/consumer/analysis-draft/ Sdělení Autoři děkují za zájem a spolupráci při rešerši toxicity nanočástic kovů studentům třetího ročníku distančního bakalářského studia v Mostě
146
Příloha č. 1 Legenda ke schématu č. 1 (Oblasti, vlastnosti a činnosti k prověření a hodnocení spojených s výrobou) CHARAKTERISTIKA NANOMATERIÁLU:
VÝROBNÍ PROCES:
- chemické složení - reaktivita - měrný povrch - rozpustnost ve vodě a organických mediích - hustota a porózita - velikost a tvar - tendence k samovznícení
- princip výroby (TOP-DOWN, BOTTOM-UP) - způsob výroby (chemický, fyzikální, mechanický a kombinovaný) - použitá média (kapalná, plynná) - kontinuální – diskontinuální výroba - uzavřený – otevřený proces - inertní atmosféra - stáří a výrobce technologie - stupeň automatizace výroby
PRACOVNÍ METODY:
PROSTŘEDÍ MÍSTA VÝROBY:
- četnost zahájení - ukončení prací - četnost přerušování prací - četnost a způsob údržby, revize výrobního zařízení - směnnost - délka směny (počet pracovníků ve směně) - počet a kvalifikace pracovníků - způsob balení produktu a expedice - osobní ochranné pomůcky – typ a materiál - monitoring (velikost částic, tvar a plocha, distribuce)
- složení vnější atmosféry - objem prostoru - teplota - tlak - vlhkost
MOŽNÝ INICIAČNÍ ZDROJ POŽÁRU:
VENTILACE PROSTORU VÝROBY:
- elektrický - mechanický - tepelný - elektrostatický - chemický - ostatní
- dostatečná- nedostatečná - nestabilní poruchová - centrální – lokální - s filtrací či bez (typ filtru) - způsob instalace a její vedení - tok vzduchu - tlakový spád 147
Příloha č. 2 Legenda ke schématu č. 1 (otázky toxicity, šíření v životním prostředí, BOZP) TOXICITA VŮČI SAVCŮM:
TOXICITA VŮČI ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ:
- akutní toxicita - chronická toxicita - efekt na různé vnitřní orgány - efekt na imunitu a alergii - efekt na reprodukci (reprodukční efekt) - vývojový efekt - genotoxické účinky - karcinogenní účinky - buněčný a psychologický (náladový) efekt - efekt na kůži a sliznici - efekt vůči respiračnímu systému - efekt vůči jaterní buňce - efekt vůči trávícímu systému - efekt vůči nervovému systému - efekt vůči srdci a krevnímu oběhu - vývojový efekt
- efekt vůči mořským látkám (krátkodobý – dlouhodobý) - efekt k vodním usazeninám (krátkodobý – dlouhodobý) - efekt k půdním látkám - efekt k půdním solím - efekt vůči mikroorganismům
FORMA EXPOZICE U ZAMĚSTNANCŮ:
OSOBNÍ OCHRANNÉ POMŮCKY:
- inhalace a dýchací cesty - kožní expozice - příjem potravinami - příjem dalšími cestami
- respirátory (typ) - maska (typ) - typ filtrace - ochranné rukavice (materiál) - ochranný oděv (materiál) - ostatní
OSUD NANOMATERIÁLU V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ: - stabilita ve vodě - stupeň biologické degradace - identifikace degradačních produktů - hydrolýza - absorpce v půdě a vodním sedimentu
148
Příloha č. 3 První orientace v oblasti toxikologie Příklady mechanismu poškození buněk vlivem nanomateriálů [7] nanomateriál mechanismus poškození buňky TiO2
• TiO2 jako polovodič obsahuje páry elektron-díra, které mohou zprostředkovat vznik ROSa) • výsledkem fotoaktivity a redoxních vlastností je spotřebování glutathionu a toxický oxidativní stres • nanočástice způsobují narušení cytoplazmatické membrány, které vyústí v buněčnou smrt; fibrilace proteinů
ZnO
• • • •
Ag
• rozklad a uvolnění iontů Ag+ inhibuje dýchací enzymy a produkci ATP • tvorba ROS • narušení celistvosti membrány a transportních procesů
Au nanočástice a nanotyče
narušení prostorového uspořádání proteinů
CdSe
rozklad a uvolnění toxických iontů Cd a Se
SiO2
• tvorba ROS prostřednictvím povrchových vad a nečistot • narušení prostorového uspořádání proteinů • narušení membrány
Fe3O4
• tvorba ROS a oxidativní stres • uvolnění toxického Fe2+ • narušení elektronového a/nebo iontového transportu přes cytoplazmatickou membránu
CeO2
agregace a fibrilace proteinů
tvorba ROS rozklad a uvolnění toxických kationtů poškození lysozomů zánět
ROS (Reactive oxygen species) jsou ionty nebo velmi malé molekuly, které obsahují kyslíkové ionty, volné radikály a peroxidy, a to jak anorganické, tak organické. Zvýšení úrovně ROS může vést ke značnému poškození buněčných struktur. Tento nárůst vede k situaci nazvané oxidativní stres. Při oxidativním stresu je patologicky zvýšená hladina volných kyslíkatých radikálů. Tyto volné radikály vyvolávají oxidační reakci, jejímž důsledkem je destrukce a poškození celých buněk.
a)
149
nanomateriál mechanismus poškození buňky MWCNTb)
bezvýsledná fagocytóza způsobuje chronický zánět tkáně a oxidativní poškození DNA
SWCNTc), MWCNT
• vznik ROS díky kovovým nečistotám, které jsou uvězněny uvnitř CNT • zánětlivé účinky způsobené oxidačním poškozením • granulomatózní zánět způsobený hydrofobní agregací CNT • intersticiální pulmonální fibróza, která je výsledkem produkce kolagenu způsobené fibroblasty
fullereny
• tvorba ROS (spontánní nebo fotoaktivovaná) • hydrofobní povrch zvyšuje agregaci a podporuje lokalizaci uvnitř membrány
kationické nanosféry a dendrimery
poškození membrány, její ztenčení a průsaky
Co/Ni feritové uvolnění toxických kationtů nanočástice, magnetické kovové nanočástice Al2O3
• vznik ROS • podporuje zánětlivou odpověď
Cu/CuO
poškození DNA a oxidativní stres
MoO3
narušení membrány
MWCNT Multi-Walled Carbon NanoTube (jednostěnné uhlíkové nanotrubice) SWCNT Single-Walled Carbon NanoTube (mnohostěnné uhlíkové nanotrubice)
b) c)
150
Cvičení orgánů krizového řízení v zónách havarijního plánování jaderných elektráren Plk. Ing. Ivan Koleňák MV-GŘ HZS ČR, Kloknerova 26, pošt. přihr. 69, 148 01 Praha 414, [email protected] Abstrakt V příspěvku je uvedena obecná charakteristika nejdůležitějších jaderných zařízení v České republice – Jaderné elektrárny Temelín a Jaderné elektrárny Dukovany a rovněž tak obecná charakteristika zón havarijního plánování obou jaderných elektráren. Dále jsou zmíněny vnější havarijní plány jako základní dokumenty pro plánování opatření k likvidaci následků radiační nehody nebo radiační havárie a k omezení jejich následků (k provádění záchranných a likvidačních prací) ve stanovených zónách. Další část příspěvku informuje o přípravě, provedení a vyhodnocení vícestupňových cvičení orgánů krizového řízení dotčených ústředních správních úřadů a krajských úřadů, složek integrovaného záchranného systému a dalších subjektů, zaměřených na procvičení činností při řešení mimořádné události vzniklé v souvislosti se simulovanými radiačními haváriemi v jaderných elektrárnách (ZÓNA 2008, ZÓNA 2010). Klíčová slova jaderná elektrárna, zóna havarijního plánování, vnější havarijní plán, radiační havárie, havarijní připravenost, opatření na ochranu obyvatelstva, cvičení orgánů krizového řízení. Vlastní text Mezi významná jaderná zařízení ve smyslu ustanovení § 2 písm. h) zákona č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, patří v podmínkách České republiky zejména obě jaderné elektrárny, patřící do skupiny ČEZ, a.s., která je držitelem povolení k provozu jaderného zařízení. Mírové využití jaderné energie se stalo přirozenou součástí energetického mixu řady vyspělých států naší planety. Výjimkou není ani Česká republika. Bez ohledu na to jaký typ reaktoru bude zvolen lze předpokládat, že jaderné elektrárny budou mít zásadní vliv na rozvoj ekonomiky i v budoucnu. V celosvětovém kontextu zatím neexistuje lepší energetický zdroj, který by současně pokryl rostoucí nároky na energii a přitom nepřispíval ke zhoršování životního prostředí.[1]
151
Jaderná elektrárna Temelín (obr. 1) leží přibližně 24 km od krajského města České Budějovice a 5 km od Týna nad Vltavou. Elektřinu vyrábí ve dvou výrobních blocích s tlakovodními reaktory VVER 1000 typu V 320. Odběr technologické vody je zajištěn z vodního díla Hněvkovice na Vltavě, jehož vybudování bylo součástí výstavby elektrárny. V roce 2003 se temelínská elektrárna s instalovaným elektrickým výkonem 2000 MW stala největším energetickým zdrojem České republiky. Technologie elektrárny, od konstrukce kontejnmentu až po optimalizaci využití paliva, odpovídá moderním světovým parametrům.[2] Investiční záměr stavby byl vydán v únoru 1979, úvodní projekt byl zpracován Energoprojektem Praha v roce 1985 a vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v roce 1987. Po listopadu 1989 bylo v nových politických a ekonomických podmínkách rozhodnuto o snížení počtu bloků na dva. Přes období velkých nejistot byla redukovaná a v technologii modernizovaná stavba dokončena a v červenci 2000 bylo zavezeno palivo do reaktoru, aby dne 21. prosince 2000 vyrobil první blok první elektřinu.[1]
Obr. 1 Jaderná elektrárna Temelín Jaderná elektrárna Dukovany (obr. 2) se nachází 30 km jihovýchodně od obce s rozšířenou působností Třebíč, v trojúhelníku, který je vymezen obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany, ve vzdálenosti cca 50 km od státních hranic s Rakouskem. V elektrárně jsou ve dvou dvojblocích instalovány celkem čtyři tlakovodní reaktory typu VVER 440 model V 213. Tři z bloků mají elektrický výkon 440 MW, jeden disponuje výkonem o hodnotě 500 MW. [3] Jaderná elektrárna Dukovany je první provozovanou jadernou elektrárnou v České republice a patří mezi největší, vysoce spolehlivé a ekonomicky výhodné energetické zdroje ČEZ, a. s. Roční výroba elektrické energie se pohybuje okolo 152
13,5 TWh, což představuje asi 20 % z celkové spotřeby elektřiny v České republice. V porovnání s ostatními významnými výrobci vyrábí elektřinu s nejnižšími měrnými náklady. V únoru roku 2010 uplynulo 25 let od přifázování první turbíny prvního bloku elektrárny k síti. Jednotlivé bloky byly uvedeny do provozu v letech 1985 až 1988. Celkový instalovaný elektrický výkon elektrárny je 1760 MW. Dosažitelný výkon elektrárny se přitom díky modernizacím turbín postupně zvyšuje, v roce 2005 dosáhl 1776 MW a v roce 2007 to bylo dokonce 1808 MW. V roce 2008 byl celkový roční průměrný výkon 1824 MW. Tepelný výkon každého ze čtyř reaktorů je 1375 MW.[1]
Obr. 2 Jaderná elektrárna Dukovany V areálu Jaderné elektrárny Dukovany jsou kromě čtyř reaktorových bloků další dvě jaderná zařízení a to sklad použitého jaderného paliva, ve kterém je použité palivo bezpečně skladováno v transportně-skladovacích kontejnerech CASTOR 440/84 a dále úložiště nízko a středně radioaktivních odpadů, které je zaplněno ze 7 % a je ve vlastnictví státu. [1] Zóna havarijního plánování (ZHP) je oblast v okolí jaderného zařízení, v níž jsou na základě výsledků rozborů možných následků radiační havárie uplatňovány požadavky z hlediska havarijního plánování a ochrany obyvatelstva pro případ radiační havárie. Pro Jadernou elektrárnu Temelín (obr. 3) se ZHP, která zasahuje na území Jihočeského kraje a správní obvody obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (ORP) České Budějovice, Týn nad Vltavou, Písek, Prachatice, Tábor a Vodňany, člení na dvě pásma. Vnitřní část je tvořena plochou kruhu o poloměru 5 km (hranice vnitřní části ZHP) se středem v kontejnmentu prvního výrobního bloku a správním územím obcí, které se nacházejí na hranici uvedeného kruhu. Do vnitřní části ZHP jsou s ohledem na náročnost přípravy a provedení evakuace zahrnuty i větší obce ležící na rozhraní vnitřní a vnější části ZHP (např. Týn nad Vltavou). Celkem se jedná o 5 obcí s celkovým počtem téměř 10 tisíc obyvatel. V případě radiační 153
havárie je pro toto území plánováno vyrozumění orgánů a organizací a provedení neodkladných ochranných opatření bez ohledu na směr šíření radioaktivních látek a bez ohledu na výsledky monitorování radiační situace.
Obr. 3 Zóna havarijního plánování Jaderné elektrárny Temelín Vnější část ZHP je tvořena plochou mezikruží o poloměru 5 - 13 km, tj. hranicí vnitřní části ZHP a kruhem o poloměru 13 km se středem v kontejmentu prvního výrobního bloku jaderné elektrárny a správním územím obcí, které se nacházejí na hranici uvedeného kruhu. Tato část zóny zahrnuje celkem 31 obcí s více než 17 tisíci obyvatel. V případě radiační havárie je pro toto území plánováno vyrozumění orgánů a organizací a provedení neodkladných ochranných opatření bez ohledu na směr šíření radioaktivních látek a bez ohledu na výsledky monitorování radiační situace s výjimkou evakuace osob, která by byla prováděna na základě doporučení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) v závislosti na výsledcích monitorování radiační situace a reálných meteorologických podmínkách. [2] Zóna havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany (obr. 4) je rozdělena do tří pásem představujících kružnice (pásma) o poloměrech 5 km, 10 km a 20 km od středu jaderné elektrárny. Zóna zasahuje na území dvou krajů a to kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a správní obvody obecních úřadů ORP Třebíč, Náměšť nad Oslavou, Moravské Budějovice, Velké Meziříčí (kraj Vysočina) a Ivančice, Rosice, Znojmo, Moravský Krumlov (Jihomoravský kraj). 154
Obr. 4 Zóna havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany V celé ZHP se nachází celkem 165 obcí s více jak 95 tisíci obyvateli. V pásmu o poloměru 5 km je 8 obcí se 4 tisíci obyvateli, v pásmu 5 - 10 km je 30 obcí s více jak 9 tisíci obyvateli a v pásmu 10 - 20 km je 127 obcí s více jak 82 tisíci obyvateli.[3] Poznámka: V souladu s ustanovením odst. 1 přílohy 2. k vyhlášce č. 328/2001 Sb. o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 328/2001 Sb.“), se území obou zón kromě uvedených pásem oddělených soustřednými kruhy člení na 16 sektorů (pravidelných výsečí) v závislosti na směru větru. Rozdělení ZHP Jaderné elektrárny Dukovany na sektory je uvedeno na obr. 5. Pro území ZHP jsou plánována v souladu s vyhláškou SÚJB č. 307/2002 Sb. o radiační ochraně, ve znění pozdějších předpisů, ochranná opatření k omezování ozáření osob a životního prostředí při radiační mimořádné události, kterými jsou: -- neodkladná ochranná opatření zahrnující ukrytí, jodovou profylaxi a evakuaci obyvatelstva; -- následná ochranná opatření zahrnující přesídlení, regulaci požívání radionuklidy kontaminovaných potravin, vody a krmiv. 155
Obr. 5 Rozdělení ZHP Jaderné elektrárny Dukovany na sektory Ochranná opatření při radiačních haváriích se provádějí vždy, jsou-li odůvodněna větším přínosem, než jsou náklady na opatření a škody jimi způsobené, a mají být optimalizována co do formy, rozsahu a trvání tak, aby přinesla co největší rozumně dosažitelný přínos. Ochranná opatření mají formu plánů konkrétních činností pro příslušné sektory ZHP. Pro obě ZHP jsou v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 239/2000 Sb.) a podle ustanovení § 27 vyhlášky č. 328/2001 Sb., zpracovány plány k provádění záchranných a likvidačních prací v okolí zdroje nebezpečí = vnější havarijní plány. Z hlediska atomového zákona je vnější havarijní plán souborem plánovaných opatření k likvidaci radiační nehody nebo radiační havárie a k omezení jejich následků, který se zpracovává pro ZHP. Zpracovateli plánů jsou příslušné hasičské záchranné sbory krajů (HZS Jihočeského kraje pro ZHP Jaderné elektrárny Temelín a HZS kraje Vysočina jako koordinující HZS kraje v případě ZHP Jaderné elektrárny Dukovany) ve 156
spolupráci s dotčenými obecními úřady ORP a dotčenými správními úřady, a to na základě podkladů předaných držitelem povolení k provozu jaderného zařízení, podkladů připravených dotčenými krajskými úřady, obcemi a jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému (IZS). Obsah zpracovaných vnějších havarijních plánů odpovídá příloze č. 2. k vyhlášce č. 328/2001 Sb. a člení se na informační část, operativní část a plány konkrétních činností. V souladu s ustanovením § 28 odst. 2 vyhlášky č. 328/2001 Sb. se vnější havarijní plán prověřuje minimálně jedenkrát za 3 roky se cvičením. Tato vícestupňová cvičení se zahrnují do plánu cvičení orgánů krizového řízení na tříleté období, která je každoročně upřesňován a schvalován Bezpečnostní radou státu (BRS). Podpůrně je využíván materiál „Zásady pro přípravu a provedení cvičení orgánů krizového řízení České republiky“, rovněž projednaný a schválený BRS. Podle Plánu cvičení orgánů krizového řízení na léta 2007 – 2009, schváleného usnesením BRS ze dne 18. ledna 2007 č. 3, proběhlo ve dnech 26. – 28. listopadu 2008 vnitrostátní vícestupňové cvičení orgánů krizového řízení vybraných ústředních správních úřadů, kraje Vysočina a Jihomoravského kraje pod názvem „ZÓNA 2008“ (dále jen „cvičení), se zaměřením na řešení mimořádné události 3. stupně vzniklé v důsledku simulované havárie na ČEZ a.s. Jaderné elektrárně Dukovany.[4] Poznámka: Pro posuzování závažností mimořádných událostí jsou podle vyhlášky SÚJB č. 318/2002 Sb. o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se zdroji ionizujícího zařízení a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu, ve znění pozdějších předpisů, mimořádné události členěny do tří klasifikačních stupňů. Prvním stupněm je klasifikována mimořádná událost, která vede nebo může vést k nepřípustnému ozáření zaměstnanců a dalších osob nebo nepřípustnému uvolnění radioaktivních látek do prostor jaderného zařízení nebo pracoviště, která má omezený, lokální charakter a k jejímu řešení jsou dostačující síly a prostředky obsluhy nebo pracovní směny a při přepravě nedojde k úniku radioaktivních látek do životního prostředí. Druhým stupněm je klasifikována mimořádná událost, která vede nebo může vést k nepřípustnému závažnému ozáření zaměstnanců a dalších osob nebo k nepřípustnému uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí, které nevyžaduje zavádění neodkladných opatření k ochraně obyvatelstva a životního prostředí, její řešení vyžaduje aktivaci zasahujících osob držitele povolení a k jejímu zvládnutí jsou dostačující síly a prostředky držitele povolení, případně síly a prostředky smluvně zajištěné držitelem povolení. Třetím stupněm je klasifikována mimořádná událost, která vede nebo může vést k nepřípustnému závažnému uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí, vyžadujícímu zavádění neodkladných opatření k ochraně obyvatelstva a životního prostředí, stanovená ve vnějším havarijním plánu a v havarijním plánu kraje. Událost třetího stupně je radiační havárií a její řešení vyžaduje kromě aktivace zasahujících osob držitele povolení a zasahujících osob podle vnějšího havarijního plánu, popřípadě havarijního plánu kraje, zapojení dalších dotčených orgánů. 157
Cílem cvičení, které probíhalo ve čtyřech obdobích za simulované meteorologické situace bylo: Procvičit -- činnost ústředních správních úřadů a jejich pracovních orgánů, krajů a obcí při odezvě na vznik radiační havárie včetně přijímání neodkladných a následných ochranných opatření při vzniku mimořádné události 2. stupně a následně 3. stupně; -- činnost při sdělování informací médiím a informování obyvatelstva; -- činnost sil a prostředků složek IZS, včetně vyčleněných sil a prostředků Armády ČR a dotčených subjektů při plnění vybraných úkolů podle vnějšího havarijního plánu. Prověřit -- informační toky po horizontální i vertikální linii podle vnějšího havarijního plánu a podle platných mezinárodních úmluv pro případ radiační mimořádné situace. Ověřit -- zpracované dokumenty, zejména vnitřní a vnější havarijní plán.[4] Cvičení se uskutečnilo v prostorách Jaderné elektrárny Dukovany, na pracovišti Ústředního krizového štábu (obr. 6), krizových štábů dotčených ústředních správních úřadů (obr. 7), krizových štábů krajů (obr. 8) a ve vyčleněných prostorech pro provádění praktických činností – neodkladných ochranných opatření (obr. 9, 10, 11). Za přípravu, provedení a vyhodnocení cvičení odpovídalo Ministerstvo vnitragenerální ředitelství HZS ČR v součinnosti ČEZ, a.s., SÚJB, Ministerstvem obrany a dotčenými ústředními správními úřady a orgány kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Cvičení se zúčastnila řada hostů a pozorovatelů, včetně zahraničních.
Obr. 6 Zasedání Ústředního krizového štábu
158
Obr. 7 Zasedání štábu MV-GŘ HZS ČR
Obr. 8 Zasedání krizového štábu kraje Vysočina Kromě pěti plánovacích porad bylo v přípravné fázi cvičení provedeno ve dnech 26. – 27. srpna 2008 v Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč instrukčně metodické zaměstnání za účasti dotčených subjektů, s cílem projednat zejména problematiku následných ochranných opatření, jejich plánování a realizaci, činnosti po vyhlášení jednotlivých stupňů mimořádné události na jaderných elektrárnách a dále informovat o činnosti a úkolech krizových štábů na jednotlivých stupních řízení při řešení radiační havárie. Velká pozornost byla věnována mediálnímu zabezpečení cvičení, byl zpracován Plán komunikace s veřejností, na jehož tvorbě se podíleli zástupci všech dotčených subjektů. Před zahájením cvičení byly jednotlivým členům mediální skupiny poskytnuty základní informace o cvičení a jeho průběhu a uskutečnila se tisková konference. 159
Obr. 9 Nácvik evakuace obyvatelstva
Obr. 10 Stanoviště dekontaminace techniky armády ČR Cvičení probíhalo podle zpracované dokumentace bez zásadního narušení. Novinkou proti předchozím cvičením bylo úspěšné využití videokonference mezi pracovištěm Ústředního krizového štábu, krizovými štáby kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a pracovištěm Krizového koordinačního centra SÚJB. Přestože bylo možné v rámci vyhodnocení cvičení konstatovat, že stanovené cíle byly splněny, byla v průběhu cvičení identifikována řada dílčích problémů, které byly ve vyhodnocení uvedeny a k jejichž řešení byly stanoveny následující úkoly a opatření: [5] 160
Obr. 11 Stanoviště dekontaminace osob HZS ČR -- popsat systém zajištění údajů o předpovědi a skutečné situaci při radiační havárii, včetně úkolů a odpovědnosti jednotlivých úřadů v tomto systému (SÚJB, do 30.11.2009, splněno); -- zhodnotit současný stav vnějších havarijních plánů pro ZHP jaderných elektráren, projednat s dotčenými resorty způsoby řešení jednotlivých opatření a následně připravit pokyny pro provedení jejich aktualizace s důrazem na plány konkrétních činností (MV, do 31.5.2009, splněno); -- provést aktualizaci vnějších havarijních plánů podle vydaných pokynů s důrazem na plány konkrétních činností (HZS kraje Vysočina, HZS Jihomoravského a Jihočeského kraje, do 31.10.2009, splněno); -- zpřesnit systém, způsob, formu a prostředky pro předávání informací a hlášení mezi ÚSU; zpřesnit odpovědnost operačních center, dle článku 8 odst. 6 Statutu ÚKŠ (MV, řeší se); -- zpracovat metodický materiál pro informování veřejnosti po vzniku radiační havárie (MV, do 31.12.2009, splněno – zpracován návrh materiálu, využitelný pro všechny typy mimořádných událostí); -- vyhodnotit ustavení a činnost ad hoc zřizované odborné pracovní skupiny ÚKŠ pro radiační havárie v průběhu cvičení a předložit návrh na další řešení (MV, do 30.11.2009, splněno – doporučeno tuto odbornou pracovní skupinu v první fázi řešení radiační havárie nezřizovat). V rámci zpracování vyhodnocení cvičení a k řešení jeho závěrů proběhla řada pracovních jednání zainteresovaných orgánů. Podle Plánu cvičení orgánů krizového řízení na léta 2008 – 2010, schváleného usnesením BRS ze dne 17. ledna 2008 č. 5, začala od září 2009 probíhat příprava vnitrostátního vícestupňového cvičení orgánů krizového řízení vybraných ústředních správních úřadů a Jihočeského kraje pod názvem „ZÓNA 2010“, se zaměřením na 161
činnost orgánů krizového řízení, složek IZS a dalších subjektů při řešení následků simulované radiační havárie na Jaderné elektrárně Temelín.]6] Záměr k provedení cvičení, schválený ministrem vnitra dne 17. prosince 2009, předpokládá obdobné cíle a obsah plánovaného cvičení s těmito odlišnostmi: -- cvičení je plánováno na dva dny (22.-23. září 2010) ve třech obdobích; -- námět cvičení předpokládá jeho zahájení v momentu překlasifikace události na mimořádnou událost třetího stupně (radiační havárie); -- bude řešena činnost při přijímání neodkladných ochranných opatření při vzniku radiační havárie; -- bude prakticky procvičena činnost celostátní radiační monitorovací sítě, a to letecké monitorovací skupiny (vrtulník Armády ČR + osádka SÚRO s příslušným vybavením) a mobilních monitorovacích skupin (5 x HZS ČR, 2 x ČEZ, a.s., 2 x SÚRO) s důrazem na předávání výsledků monitorování; -- bude rozvinuto jedno stanoviště pro dekontaminaci osob a techniky v prostoru letiště Bechyně (síly a prostředky HZS ČR a Armády ČR); -- předpokládá se rozvinutí materiální základny humanitární pomoci ze sil a prostředků HZS ČR (Záchranný útvar HZS ČR Hlučín); -- bude procvičena koordinace požadavků na věcné zdroje na úrovni krizových štábů krajů a Ústředního krizového štábu (odborná pracovní skupina ÚKŠ pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji). V rámci přípravného období dosud dvakrát jednala ustanovená řídící skupina cvičení (19.10.2009 a 15.12.2009) a 11. listopadu 2009 proběhla první plánovací porada za účasti celého zpracovatelského týmu. Příprava cvičení probíhá v souladu s „Harmonogramem opatření k přípravě, provedení a vyhodnocení cvičení ZÓNA 2010“, který je přílohou schváleného záměru k provedení cvičení. Seznam literatury [1] http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/jaderna-energetika/jaderne-elektrarnycez.html [2] Vnější havarijní plán pro zónu havarijního plánování Jaderné elektrárny Temelín (aktualizace říjen 2009) [3] Vnější havarijní plán pro zónu havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany (aktualizace říjen 2009) [4] Záměr k provedení cvičení „ZÓNA 2008“, č.j. PO-861-5/OOB-2007 ze dne 30. listopadu 2007 [5] Vyhodnocení cvičení „ZÓNA 2008“ (schváleno usnesením 43. schůze Výboru pro civilní nouzové plánování ze dne 26. května 2009 č. 311) [6] Záměr k provedení cvičení „ZÓNA 2010“, č.j. MV-76501-3/PO-2009 ze dne 26. listopadu 2009 162
Princíp využitia laserovej spektroskopie v detekcii nebezpezpečných látok pri ochrane obyvateľstva Ing. Peter Košík, doc. RNDr. Iveta Marková, PhD. 11. marca č.15, 960 01 Zvolen [email protected], [email protected] Abstrakt Článok sa zaoberá možnosťou využitia laserovej spektrálnej analýzy v procese detekcie nebezpečných látok pri ochrane obyvateľstva. Opis histórie objavu spektrálnej analýzy a jej základných princípov, ako jednej z metód analytickej chémie, umožňuje čitateľovi dozvedieť sa najmä o možnom využití jej rýchlosti a presnosti. Praktická aplikácia lasera v spektrálnej analýze ďalej poukazuje na široké možnosti jeho uplatnenia aj v iných vedných disciplínach. Kľúčové slová spektrum, laser, absorbcia žiarenia, excitácia, absorpčná spektroskopia, Úvod Úlohou analytickej chémie je získavanie čo najdokonalejších informácií o povahe materiálneho sveta a jeho zákonitostiach. Skúma a zároveň dokazuje získané výsledky z interakcie vzorky s vhodným skúmadlom. Laserová spektrálna analýza niekedy označovaná ako laserová spektroskopia je jednou z optických metód využívaných v analytickej chémii. V súčasnosti pod pojmom optické metódy rozumieme využitie celej stupnice elektromagnetického žiarenia od rádiových mikrovĺn až po gama-žiarenie. Spektroskopické metódy sú typické tým, že sa pri interakcii s elektromagnetickým žiarením excitujú alebo dezaktivujú atómy, molekuly, ióny alebo radikály a hmota so žiarením si navzájom vymieňajú energiu. Tieto objavy sú spojené s absorpciou alebo emisiou elektromagnetického žiarenia [2]. Úlohou laserovej spektrálnej analýzy je zisťovanie interakcie chemických látok a prípravkov s elektromagnetickým žiarením vo forme laserového impulzu s presnými parametrami. Výsledkom interakcie za určitých podmienok bude zmena niektorého z parametrov impulzu. Presné zmeranie tejto zmeny umožní zistiť prítomnosť, teda identifikáciu chemickej látky. Pri súčasných nárokoch spoločnosti na životný štýl sú chemické látky s rôznym stupňom nebezpečenstva prítomné takmer vo všetkých činnostiach obyvateľstva. V prípade ich nekontrolovaného úniku alebo prítomnosti v mieste požiaru môže nastať nehoda s vážnymi a niekedy až s tragickými následkami, kedy pohyb kontaminovanej atmosféry môže podľa poveternostných podmienok ohrozovať civilné obyvateľstvo. V takýchto prípadoch je potrebné zabezpečiť čo najrýchlejšiu elimináciu nehody. 163
Ak je však z dôvodu neznámej chemickej látky v mieste nehody potrebné vykonať zasahujúcou jednotkou jej detekciu, identifikáciu a zistenie pomeru koncentrácie, tak je nutné aj tieto predbežné úkony vykonať v čo najkratšom čase bez ujmy na ich kvalitu. Laserová spektrálna analýza ponúka v správnom technickom prevedení laserového detektora možnosti rýchlej a presnej identifikácie a následného merania koncentračných profilov nebezpečných chemických látok a prípravkov. Použitie takejto detekcie zvyšuje šance na rýchlejšie prijatie potrebných opatrení pre ochranu civilného obyvateľstva. 1. História spektroskopie a lasera Ku koncu druhej svetovej vojny spojenci prešli v rádiolokácii z pásma 3 cm na 1,3 cm v očakávaní, že dosah nového radaru bude väčší. Ukázalo sa však, že dosah bol niekoľkonásobne menší a menil sa s počasím. Tiež sa ukázalo, že tento efekt bol spôsobený absorpciou vysokofrekvenčných elektromagnetických vĺn molekulami vodnej pary v ovzduší, pretože jedna čiara absorpčného spektra vodnej pary odpovedá práve vlnovej dĺžke 1,3 cm. To bolo impulzom na široký výskum absorpcie vysokofrekvenčných vĺn v rôznych plynoch a tak došlo vlastne k rozvoju rádiospektroskopie plynov [3]. Objav laserov – zdrojov intenzívneho koherentného žiarenia nemohol zostať bez vplyvu na spektroskopiu. V dobe, keď sa lasery začali presadzovať vo fyzikálnych laboratóriách, bola spektroskopia rozvinutým a stabilizovaným oborom so širokým prístrojovým vybavením. Nástup laserov ako zdrojov žiarenia však mnohé spektroskopické metódy posunul na úplne novú úroveň. Okrem toho došlo ku vzniku nových spektroskopických metód, realizovateľných iba za pomoci laserov, čo spôsobilo prevrat v spektroskopii [1]. 2. Elektromagnetické žiarenie a spektroskopia Elektromagnetická vlna je charakterizovaná elektrickým a magnetickým vektorom, ktoré spolu so smerom šírenia žiarenia tvoria systém na seba kolmých os a ich amplitúda sa periodicky mení. Ak je lúč tvorený vlnami, ich elektrické vektory ležia v jednej rovine, nazýva sa takéto žiarenie rovinné alebo lineárne polarizované a smer elektrického vektoru sa nazýva smer polarizácie žiarenia. Žiarenie obsahujúce vlny, ktorých elektrické vektory ležia vo všetkých smeroch, kolmých na smer jeho šírenia, sa nazýva žiarenie prirodzené. Spektroskopia skúma interakciu medzi elektromagnetickým žiarením a látkou. Pri absorpcii žiarenia o určitej energii prechádza molekula zo základného do exicitovaného stavu. Energia absorbovaného žiarenia je daná PlanckovýmEinsteinovým vzťahom : E = h⋅ f kde f frekvencia absorbovaného žiarenia h Planckova konštanta 6,62606.10-34 J.s. 164
Z hľadiska štúdie elektrónových spektier je predmetom záujmu absorpcia v blízkej a ultrafialovej oblasti. Pri interakcii žiarenia z tejto oblasti energií prechádza molekula zo svojho základného elektrónového stavu do excitovaného elektrónového stavu. Každý elektrónový prechod je sprevádzaný obrovským počtom zmien vibračných a rotačných stavov [5]. V prípade jednoduchého atómu sa excitácia prejaví ako preskok elektrónu v atóme na vyššiu energetickú hladinu. Pri excitácii musí elektrón získať určitú energiu vo forme žiarenia alebo zrážkou s inou časticou. Excitácia žiarením nastáva pri absorpcii fotónu elektrónom, ak energia fotónu zodpovedá energii potrebnej na preskok z nižšej energetickej hladiny na vyššiu. Excitácia nárazom vzniká zrážkou atómu s voľným elektrónom, pričom atóm odoberie voľnému elektrónu energiu potrebnú na preskok viazaného elektrónu v atómovom obale z nižšej energetickej hladiny na vyššiu. Ak je energia narážajúceho elektrónu vyššia, môže nastať ionizácia, teda úplné uvoľnenie sa pôvodne viazaného elektrónu od atómu. Atóm zotrvá v stave excitácie len veľmi krátko (obyčajne do 10-8 s), jeho vzbudený elektrón sa vráti samovoľne do pôvodného stavu energetického stavu a vyžiari pritom získanú energiu E vo forme fotónu vlnovej dĺžky λ, kde c je rýchlosť svetla (podľa PlanckEinsteinového vzťahu) [7]:
λ = h⋅c / E 3. Princíp absorpcie žiarenia nebezpečnou látkou Matematickú závislosť absorpcie elektromagnetického žiarenia a materiálu cez ktorý prechádza vyjadruje Lambertov—Beerov zákon, ktorý je daný vzťahom : A = a ⋅c ⋅l kde a molový absorpčný koeficient pri vlnovej dĺžke λ, c koncentrácia absorbujúcej (nebezpečnej) látky, l hrúbka absorbujúcej vrstvy. Absorbancia A je priamoúmerná koncentrácii a hrúbke vrstvy. Lineárna závislosť absorbancie od koncentrácie pri rovnakej hrúbke vrstvy umožňuje jej použitie v kvantitatívnej analýze. Spektrálna analýza je založená na meraní absorbancie stanovenej vzorky a jej porovnávaní s absorbanciou štandardných vzoriek so známou koncentráciou. Pri meraní je dôležitá voľba vhodnej vlnovej dĺžky monochromatického žiarenia. Možno ju určiť z absorpčnej krivky stanovovanej látky. Absorpčná krivka vyjadruje závislosť absorbancie danej látky od vlnovej dĺžky. Zostrojí sa z hodnôt absorbancií danej látky nameraných pri rozličných vlnových dĺžkach. Absorpčná krivka každej NL má svoje maximum, keď je absorpcia žiarenia najväčšia a minimum, keď je najmenšia. Na meranie je najvhodnejšia vlnová dĺžka maxima. Pri tejto hodnote je najväčšia absorpcia danej látky a aj nepatrná zmena koncentrácie spôsobuje zmerateľnú zmenu absorbancie [2]. Závislosť žiarivého 165
toku od vlnovej dĺžky sa nazýva spektrum. Ak sa vyjadruje energia absorbovaná na vlnovej dĺžke, označuje sa ako absorpčné spektrum [4]. 4. Laserová absorpčná spektroskopia 4.1 Laser Lasery poskytujú koherentné monochromatické žiarenie vo veľmi krátkych impulzoch s vysokým výkonom (109 až 1012 W). Laserové žiarenie má nízku rozbiehavosť lúča a malú priestorovú i spektrálnu šírku. Zdroje laserového žiarenia poskytujú monochromatické žiarenie v širokej oblasti spektra od mikrovlnného po UV žiarenie. V spektrálnych analytických metódach zvyčajne treba použiť žiarenie, ktorého vlnovú dĺžku možno plynule meniť. Využitie laserového lúča, ktorý je vysokomonochromatický pri takýchto postupoch vyžaduje tzv. „laditeľný“ laser [4]. 4.2 Laserová spektroskopia Na selektívnom pohlcovaní elektromagnetického vlnenia určitými atómami je založená absorpčná spektroskopia a možno ju tiež stručne charakterizovať ako meranie frekvenčnej závislosti množstva žiarenia pohlteného pri prechode látkou. Úbytok charakteristických vlnových dĺžok v spektre žiarenia prechádzajúceho vzorkou svedčí o prítomnosti istej látky vo vzorke. Spektroskopia má s lasermi mnoho spoločného a použitie laserov ako zdrojov koherentného žiarenia zaznamenalo vytvorenie novej kvality v spektroskopii a umožnilo rozvoj absorpčnej spektroskopie vysokého rozlíšenia. Spektrálna čiara laseru je extrémne úzka. Meranie množstva laserového žiarenia pohltenom vo vzorke v jednom spektrálnom bode umožňuje rozlíšiť spektrálne čiary vzdialené od seba v malej vzdialenosti a s veľkou rozlišovacou schopnosťou až do 108 [1]. 5. Princíp laserového detektora NL Diaľkový detektor – Chemical warfare agent (DD-CWA) možno stručne charakterizovať ako laserový, v poli použiteľný senzor, schopný diaľkovo detekovať a merať koncentrácie plynných toxických látok (napr. Yperit, sarin, soman, tabun, IVA či VX) a poskytnúť včasné varovanie pri chemickom útoku. Použitý systém CO2 DIAL (Differential Absorbtion LIDAR) identifikuje toxické látky na základe ich optických spektroskopických vlastností, pričom vychádza z faktu, že pre detekovateľnú látku možno nájsť dvojicu vlnových dĺžok, z ktorých jedna je pohlcovaná silno (ON) a druhá slabo (OFF) a slúži na odlíšenie útlmu molekulami detekovanej látky od iných zdrojov útlmu. Vysielacia časť sa skladá z dvoch preladiteľných TEA CO2 laserov – jedného naladeného na ON a druhého na OFF [6]. TEA CO2 – laser (z anglického názvu „Transversal Excitation at Atmospheric Pressure“, v preklade „Priečna Excitácia pri Atmosferickom Tlaku“). TEA CO2 – laser má veľmi dobrú homogenitu excitácie, čo sa prejavuje aj dobrou kvalitou výstupného zväzku. U výkonnejších systémov to môže byť energia desiatok joulov v impulze [1]. Prednosťou DD-CWA je, že jeho obsluha neprichádza do fyzického kontaktu s detekovanou látkou, zisťuje 166
priemernú koncentráciu záujmovej látky na meranej trase so značným dosahom až 3 km, pričom univerzálnosť systému umožňuje katalóg detekovaných látok dopĺňať. Ak je prijímač vybavený vysokocitlivým detektorom, dokáže na obmedzené vzdialenosti 300 – 500 m zisťovať aj koncentračné profily meraných látok s využitím spätného rozptylu laserového žiarenia na aerosóloch. V porovnaní s podobnými zahraničnými zariadeniami, ktoré však neboli zavedené do praxe je DD-CWA bezkonkurenčný malou hmotnosťou do 40 kg, malými rozmermi, ako aj výrobnými nákladmi [6]. Záver Používanie laserovej absorpčnej spektrálnej analýzy pootvára dvere do novej oblasti takzvanej rýchlej a bezpečnej detekcie a identifikácie NL. Táto metóda môže byť využívaná pred vykonaním zásahu v mieste požiaru alebo pri úniku NL do ovzdušia. Jej veľkou výhodou môže byť využitie najmä v nočnej dobe, keď nie je možné spozorovať smer šírenia alebo veľkosť kontaminovanej atmosféry unikajúcimi nebezpečnými látkami alebo splodinami horenia. Ďalej táto metóda umožňuje okrem zisťovania prítomnosti aj meranie koncentračných profilov prítomných NL alebo SH. V histórii ľudstva boli vždy najnovšie technológie využívané predovšetkým pre potreby armád za účelom ich použitia v ozbrojených konfliktoch. To svedčí aj o skutočnosti, že pre prvotnú, kvalitnú, presnú a rýchlu identifikáciu bojových chemických látok, ktoré môžu byť protivníkom nasadené, je v súčasnosti používaný práve laserový detektor chemických látok. Trendom ďalšieho zdokonaľovania je doplňovať jeho databázu o prípadné nové bojové chemické látky. Zisťovaním a meraním absorpčných spektier chemických látok a prípravkov používaných v priemysle a najčastejšie sa vyskytujúcich splodín horenia počas požiarov v požiarovištiach, možno vytvoriť pre laserové detektory úplne novú databázu látok. Rozšírená databáza v laserovom detektore by mohla poskytovať dôležité informácie pre zasahujúce hasičské a záchranné jednotky na miestach nehôd. Takto získaná včasná a presná identifikácia im napomôže nielen ku vhodnému výberu metódy eliminácie a odstraňovania následkov nehody ale aj k rýchlejšiemu rozhodnutiu sa pre ochranu civilného obyvateľstva z okolia nehody, najmä včasnou evakuáciou. Literatúra [1] Engst, P., Horák, M.: Aplikace laserú, Praha, 1989, 208 strán, [2] Salaš, J. a kol.: Analytická chémia, Martin, 1988, 392 strán, [3] Rákoš, M.: Rádiospektroskopické metódy, Bratislava, 1988, 256 strán, [4] Garaj, J., Bustin, D., Hladký Z.: Analytická chémia, Bratislava, 1987, 744 strán, [5] Nepraš, M., Titz, M.: Základy teorie elektronových spekter, Praha, 1983, 376 strán, [6] Dolinay, J.: Diaľkový detektor DD-CWA, ATM, Praha 3/2003, 4-5 strana, [7] http://sk.wikipedia.org/wiki/Excitácia_(zvýšenie_energie) 167
Obyvatelstva v zónách havarijního plánování a analýza rizik Ing. František Kovářík MV – GŘ HZS ČR Institut ochrany obyvatelstva, Na Lužci - PS 27, Lázně Bohdaneč 533 41 františ[email protected] Abstrakt Diskusní příspěvek se zamýšlí nad havarijním plánováním a ochranou obyvatelstva v souvislostech. Dále analýzou rizika v prostředí geografických informačních systémů a programu SFERA. Klíčová slova Analýza rizika, ochrana obyvatelstva, havarijní plánování Můžeme konstatovat, že pro člověka neexistuje místo, které by mohlo být prohlášeno za absolutně bezpečné. Z úzkého pohledu havarijního plánování je primárním zdrojem možných nebezpečí buď činnost nebo jen samotná existence člověka. Fenoménem nebezpečí je tedy člověk. Obecným cílem havarijního plánování je ve skutečnosti hledání cest k odvrácení nevědomých autodestrukčních mechanizmů lidí, usilujících o vyšší životní úroveň. Přirozeným obranným mechanizmem psychiky člověka je „zapomínání“, nebo přesněji „přehlížení“ zkušeností spojených s nebezpečím. Postoje k poznaným rizikům mají s časem pasivní charakter. Tento fakt nelze vnímat jako něco co je překvapivé! Je to prostě realita, s kterou je třeba počítat. Míra vnímání nebezpečí je u každého člověka i národů individuální. Klid a bezpečí je člověkem hodnoceno přítomností pro budoucnost. Ochota investovat do bezpečné budoucnosti úměrně klesá s dobou, která uběhla od poslední zkušenosti ohrožující životy. U čistě teoreticky možných mimořádných událostí, které nikdy nenastaly, pak je tento efekt zpravidla ještě znatelnější. Například vysvětlovat lidem, že je nutné investovat peníze na opatření spojených se zemětřesením, které na našem území statisticky nastává jednou za desetitisíc let je asi zbytečné, a to i když ona perioda právě uplynula. Nejspíše to lidé budou vnímat jako dobrý vtip. To, že klid a bezpečí je člověkem hodnoceno přítomností nejvíce odráží tak zvaný krizový potenciál území. Připravenost čelit mimořádným událostem se totiž nejvíce soustředí na činnost složek IZS a teprve pak na připravenost krizových štábů. Připravenost na MU překračující rámec poslání těchto dvou institucí prakticky neexistuje a dá se shrnout do definice „Děj se vůle Boží“.
168
Lze říci, že zóny havarijního plánování jsou definované hranicemi územní plochy, na kterých se vyskytuje jedno nebo několik plošných, liniových nebo bodových nebezpečí (dále jen rizik) pro životy lidí, jejich majetek a životní prostředí. Jak vyplývá z úvodu, prakticky všechny zóny námi vnímaného havarijního plánování řeší primární nebo sekundární antropogenní rizika. Do zón havarijního plánování nejčastěji zahrnujeme rizika související s únikem nebezpečných chemických látek a ropných produktů, rizika s nebezpečným radioaktivním zářením a osobně do této kategorie zařazuji i územní zóny s nebezpečím zátopy. V příspěvku se záměrně nechci zabývat legislativním rozborem pojmu. Ochrana obyvatelstva v zónách havarijního plánování přirozeně vyplývá ze dvou základních faktorů. Prvním je přímé působení mimořádné události na zdravotní stav občanů a ztráty na majetku a životním prostředí. Druhým faktorem je oblast praktických postupů ochraňování obyvatelstva v propojení na evakuaci, ukrytí a kolektivní ochranu, varování, protichemickou a protiradiační ochranu a organizační postupy orgánů řešících společnou koordinaci složek IZS. K tomu, aby výše popsané procesy byly zvladatelné v reálném čase, je nutné důsledně plánovat preventivní opatření. Jádrem každého havarijního plánu je analýza rizik. Výstupem analýzy je pochopit souvislosti mezi riziky, parametry dosahu působení mimořádných událostí a souvislosti mezi riziky, které ve svých variacích vzájemného spolupůsobení vytvářejí možnosti budoucího racionálního rozhodování ve štábech koordinujících zásah. Analýza rizik je někdy vnímána jen jako výčet možných rizik uspořádaných do přehledné tabulky s doprovodnou mapou a popisnou částí obsahující technická data, parametry dosahů, odhad sil a prostředků a jimi zvládaných technologií. Toto je však jen základ pro zpracování nejpodstatnějšího. Tím je volba účinných strategií eliminace působení mimořádných událostí, příprava možných scénářů a rozhodovacích procesů, pochopení filozofií efektivních a ekonomických řešení, tvorba modelových situací, realizace prověřovacích cvičení a vzdělávacích programů ve školství a andragogice, analyzování akceschopnosti záchranných složek a krizových štábů, ověřování využitelnosti legislativních norem, nároků na psychickou odolnost apod. Současné analytické metody jsou na úrovni myšlenkových nástrojů. Zpravidla jsou úzce směrovány na vizuální, matematický nebo slovní popis. Asi nejpokročilejší a také ve všech směrech nejnáročnější jsou modely využívající propojení na geografické informační systémy (GIS). Zóny havarijního plánování jsou dekomponovány do jednotlivých překryvných specifických vrstev s tabulkovým a i jiným datovým popisem. Vizualizace informací přímo v reálné mapě je velmi názorná a umožňuje analytikovi i domýšlet souvislosti a navrhovat okamžitá řešení zejména pro zasahující složky. Tyto systémy si může dovolit jen ta složka nebo organizace, která je vybavena velice kvalitní technikou, má ve svých řadách schopné „gisáky“ a má dostatečné zdroje pro zadávání dat. Pravdou je, že výsledky GIS jsou vynikající a je to budoucí trend. 169
Myšlenkovým nástrojem analytika může být v porovnání s GIS malý „drobeček“ program SFERA. Program je cenově velmi dostupný a je použitelný na normálním počítači nebo laptopu analytikem nebo pracovním týmem, který nemusí být složen z počítačových expertů. Výstupem programu je přehledná tabulka porovnávající analyzovaná rizika dle stanovených kriterií, zranitelností a časových relací. Program byl vyvinut pro prostředí operačního systému XP a v současnosti už pracuje i pro systém Windows Visty. Je určen pro analyzování rizik v území, a proto je vhodný i pro havarijní plánování v havarijních zónách. Pro expertní týmová hodnocení lze jako doplněk použít tzv. analytický kruh, na kterém tým utříbí své myšlenky a ty následně vloží k dalším operacím v programu SFERA. Zkráceně lze popsat práci s programem SFERA v těchto krocích: a) Rizika se postupně zapisují do kontingenční tabulky a stanovují se jejich vzájemné souvislosti tedy dominoefekty. b) V průběhu zápisu se sledují možné zpětné vazby mezi riziky a zvažuje se tak vznik dekompozice naposledy vložených rizik nutných pro tvorbu budoucího stromu událostí. c) Jsou stanoveny hodnotící kriteria zranitelnosti celého hodnoceného systému, z kterého byla vytypovaná rizika. Je možno zvolit až 10 kriterií najednou. d) Program vygeneruje tabulku ve které jsou k jednotlivým rizikům doplněny pravděpodobnosti vzniku a vypočítány celkové zranitelnosti. e) Provede se závěrečný výpočet. Rizika jsou ohodnocena relativním číslem případně hodnotou v procentech. Je stanovena významnost nebezpečnosti rizika v celém systému. Je možno hodnotit, které faktory se na hodnocení nejvíce podílely. Tuto tabulku je možné exportovat do prostředí MS Office Excel a následně tvořit různé grafy. V tabulce je možno provádět i různá expertní modelování. f) Program umí vygenerovat vlastní hodnotící graf a také strom událostí pro celek i vybrané riziko. Lze současně generovat a porovnávat několik modelů najednou a ty pak porovnávat. Program SFERA je možné v budoucnu propojit jako samostatný provázaný modul do některého s GIS a zkvalitnit vizualizaci analytických dat do mapových vrstev. Vznikl by tak komplexnější nástroj pro tvorbu havarijních plánů.
170
Civilní ochrana a stavební řízení Ing. Jaroslav Kovařík, Ph.D., Ing-Paed. VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Lumírova 13, 700 30 Ostrava – Výškovice [email protected] Anotace Článek se zabývá uplatňováním oprávněných požadavků civilní ochrany v dokumentaci pro stavební povolení velkého strojírenského závodu. V článku je uveden pouze jako příklad bez uvedení konkrétních jmen a názvů možný obsah podkladů pro stavební povolení z pohledu civilní ochrany. Klíčová slova civilní ochrana, strojírenský závod, dokumentace pro stavební povolení. Úvod V roce 2006 vstoupil v platnost zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a prováděcí vyhlášky k zákonu (vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech a územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti; vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb; vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území), které souvisejí s uplatňováním stanovisek, požadavků a postupů HZS krajů k ochraně obyvatelstva a civilního nouzového plánování v územním plánování, územním a stavebním řízení. Požadavky ochrany obyvatelstva jsou HZS kraje uplatňovány v rozsahu, který je stanoven vyhláškou Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Orgány státu odpovědné za výkon státní správy ve věcech ochrany obyvatelstva jsou vždy dotčenými orgány státní správy. Nový stavební zákon a navazující vyhlášky jsou z roku 2006 je však velkým nedostatkem, že zákon č. 239/2000Sb. a navazující vyhláška č. 380/2002 Sb. nebyly dosud uvedeny do souladu s novým stavebním zákonem. Jako nejlepším východiskem se jeví provedení novelizace tohoto zákona i navazující vyhlášky. Otevřela by se tak cesta k odstranění nedostatků a také uplatnění zkušeností nabytých za 10 let účinnosti tohoto zákona. V řadě odborných článků je již popisováno připomínkové řízení civilní ochrany. Všechny však trpí nedostatkem norem, odborných předpisů a vzorových projektů pro řešení konkrétních opatření civilní ochrany. V tomto článku se podrobněji zabývám zpracováním dokumentu pro stavební povolení velkého výrobního závodu. Použil jsem formát technické zprávy, kde je uveden pouze jako příklad bez uvedení konkrétních jmen a názvů možný obsah podkladů pro stavební povolení a není také přiložena výkresová dokumentace, která obsahuje řešení projektovaných opatření civilní ochrany. Uvádím zde pouze dokumentaci pro administrativní budovu závodu. 171
Ve skutečnosti bylo u všech ostatní stavebních objektů závodu postupováno stejně. Za celý závod byla zpracována souhrnná technická zprava včetně projektové dokumentace. Takový postup by mohl být uplatněn u všech staveb s tím, že takovou dokumentaci zpracovává odpovědný projektant jako součást celého projektu stavby pod názvem „civilní ochrana“. Posouzení této části by pak náleželo krajským ředitelstvím HZS. Odvolacím orgánem by pak v prvním kroku bylo Generální ředitelství HZS. Možné řešení: STATUS Revision Mark 1
Dokumentace pro stavebni povolení
Chino Date Description of Change č.zm. datum popis změny
Elaborated Resp. by designer vypracoval zodp. projektant
Proj. manager HIP
PROJECT
CLIENT SUB-CONTRACTOR: Elaborated by: Vypracoval:
Controlled by: Kontroloval:
Resposible designer: Zodp. projektant:
Project manager: HIP:
Name of dig. file: Název dig souboru:
Job number: Zak. číslo:
172
SUB-CONTRACTOR: Elaborated by: Vypracoval:
PROJEKTANT:
Controlled by: Kontroloval:
Resposible designer: Zodp. projektant:
Project manager: HIP:
Name of dig. file: Název dig souboru:
Job number: Zak. číslo:
Elaborated by: Vypracoval:
Controlled by: Kontroloval:
Resposible designer: Zodp. projektant:
Project manager: HIP:
Name of dig. file: Název dig souboru:
Job number: Zak. číslo:
Package: Soubor obj.:
Scale/ Měřítko:
Format:
Object/Objekt:
Administrativní budova
Page/List:
No.:
Rev.:
Proffesion/Profese: Civilní ochrana Title/Název:
Technická zpráva
Obsah: • Úvod • Stavební a dispoziční řešení • Řešení civilní ochrany • Požadavky na stavební konstrukce • Evakuační trasy • Zařízení civilní ochrany a příprava personálu • Příjezdy a přístupy • Další požadavky z hlediska civilní ochrany • Závěr
173
Copy: Kopie:
Úvod Dokumentace pro stavební povolení stavby administrativní budova velkého strojírenského závodu řeší výstavbu objektů pro závod, který lze charakterizovat jako karosářsko-montážní a bude provedena v průmyslové zóně. Tato technická zpráva řeší zabezpečení úkolů a opatření civilní ochrany objektu administrativní budovy. Stavební a dispoziční řešení Dvoupodlažní budova obdélníkového půdorysu má celkové vnější rozměry 114 x 26 m. Administrativní budova je vestavěna mezi řadami sl. A-Fa1-3 do navazující haly montáže. Oba objekty jsou navzájem staticky nezávislé. Požární výška objektu je + 4,200 m. Celková výška po horní úroveň ploché střechy činí 9,8 m. Z hlediska navržených stavebních konstrukcí má budova nehořlavý konstrukční systém. Svislé nosné konstrukce – železobetonové sloupy 400/500 mm a 500/500 mm v základní modulové síti 13 x 6 m a ve štítech vložené sloupy 6,5 m, zděná stěna tl. 250 mm z porobetonových tvárnic nebo cihelných bloků na maltu vápenocementovou mezi dalšími objekty závodu. Vodorovné konstrukce – strop nad 1.NP je prefabrikovaný železobetonový, průvlaky železobetonové výšky 710 mm, dutinové stropní desky PARTEK výšky 400 mm. V některých místech budou panely nahrazeny nosníky s dobetonováním na filigránové desky. Střecha pultová se spádem – železobetonové průvlaky výšky 650 mm, kolmé ocelové nosníky I 160, trapézový plech tl. 60. Střešní plášť – parotěsná folie, minerální izolace tl. 80 a 40 mm SpodRock dole a DachRock nahoře, izolace proti vodě bude folie nebo elastobitumenový pás. Ve střeše nad místností č. 208 jsou pevné světlíky Lexan Thermoclear s polykarbonátovou výplní. Vnitřní nenosné konstrukce – sádrokartonové příčky s deskami GKF a GKB s vnitřní minerální izolací. Nenosný obvodový plášť – sendvičové panely tl. 80 a 160 mm z ocelových plechů s vnitřní minerální izolací Airrock upevněné na železobetonové sloupy. Schodiště budou železobetonová prefabrikovaná. Nad všemi místnostmi (mimo sklady, technické prostory, umývárny, úklidové komory a prostory ve 2.NP) bude minerální kazetový podhled Thermatex se zabudovanými svítidly. Stěny budou mít běžnou omítku nebo keramický obklad. Na podlahách bude běžná krytina, dlažba nebo koberec. Okna budou plastová. Dveře ve fasádě budou kovová prosklená. Vnitřní dveře dřevěné plné nebo prosklené. Dispozice budovy je následující: • 1.NP -- vstupní hala, konferenční místnosti, odpočinkový prostor, technické místnosti. 174
elektro, plynová kotelna, regulační stanice, pošta, kopírka, knihovna a výpočetní středisko, telefonní ústředna, čajová kuchyňka a hyg. zařízení, příruční sklady, kantýna (projektovaná kapacita 288 strávníků) s výdejem jídla a umývárnou nádobí, regenerace jídla, sklad chlazených jídel, sklad odpadů, sklad a přípravna pro automaty a šatny zaměstnanců, • 2.NP -- kanceláře VIP, čajové kuchyňky a hyg. zařízení, jednací místnosti, příruční sklady, šatny administrativy, šatny mužů (celkem pro 1072 osob na třech směnách dohromady), šatny žen (celkem pro 314 osob na třech směnách dohromady). Řešení civilí ochrany Úkoly a opatření civilní ochrany jsou řešeny v souladu se zákonem č.239/2000 Sb. (zákon o integrovaném záchranném systému ČR) a navazující vyhláškou Ministerstva vnitra ČR č. 380/2002 (vyhláška k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva). Pro varování a vyrozumění a pro řízení evakuace bude v objektu instalováno zařízení domácího – evakuačního rozhlasu s nuceným poslechem. Akustická signalizace bude zajištěna ve všech shromažďovacích prostorech, na všech únikových cestách, v administrativně – sociálních prostorech a v provozním zázemí. Rozhlasová ústředna bude v recepci administrativy ve 2.NP – požární ústředna. Odtud bude možno přímo řídit evakuaci osob přes mikrofon a vysílací zařízení a dále bude rozhlasové zařízení vybaveno i automatickým přehráváním signálů a hlášení za mimořádných událostí. Zvolené stavební konstrukce a systémy neumožňují budování protitlakově odolných úkrytů. V celém areálu závodu nejsou podzemní nebo částečně zapuštěné prostory vhodné pro ukrytí osob. Pro zřízení IÚ(improvizovaných úkrytů) budou proto zvoleny takové nadzemní prostory, které budou co nejvíce splňovat požadavky na IÚ vyplývající z metodické pomůcky „Sebeochrana obyvatelstva ukrytím“ vydané MV ČR-GŘHZS. Požadavky na IÚ nejvíce splňují prostory v administrativních budovách.V administrativní budově budou zřízeny IU i pro osazenstvo dalších objektů areálu závodu. Maximální doběhová vzdálenost je 800 m. Pro male skupinky osob se také připouští dosažení IÚ do 15 minut. Tuto podmínku splňují všechny objekty v závodu. Vzdálenost IÚ od nebezpečných provozů musí být minimálně 50 m a od skladů s nebezpečnými látkami minimálně 100 m.Obě podmínky administrativní budova splňuje. Na jednu ukrývanou osobu se požaduje 1 až 3 m2 podlahové plochy v případě nuceného větraní. V případě, kdy nebude možné zabezpečit trvalé nucené větrání se požaduje 3 až 5 m2 podlahové plochy. Pro další postup bude počítáno se 3 m2 podlahové plochy IÚ na jednu ukrývanou osobu. Světlá výška IÚ musí být minimálně 2,3 m, což je splněno. Vchody do budovy se musí otvírat směrem ven a na každých 250 ukrývaných musí připadat šířka 0,8 m. K IÚ musí byt nejméně dvě nezávislé cesty. To je splněno. Požadavky na zřízení IÚ nejméně splňuje vnější obvodový plášť 175
budovy a střešní konstrukce, kde jsou umístěny světlíky s polykarbonátovou výplní. To se projeví v ochranných vlastnostech proti pronikavé radiaci. Koeficient oslabeni pronikavé radiace se stanoví ze vztahu: K0 =
0,65 . K1 . K st − V 1 ( 2 ) . ( K z . K st + 1) . K M
K1 = 0,66 Kst = 120 V2 = 0,38 Kz = 0,09 KM = 0,91 Pro daný objekt činí pouze 7,7 krát.(Pro IÚ není metodikou stanovena hodnota, pro protiradiační úkryt je minimálně 50x) Maximální doba pobytu v IÚ při plném využití jejich kapacity a přerušení nuceného větrání se stanoví ze vztahu: CCO2 . V thod = 100 . m CO2 . n t délka pobytu V objem čistých prostorů v m3 n počet ukrývaných osob m CO2 = 0,02 m3.hod-1 CO2 = 2 Pro dané IÚ činí maximálně 3 hodiny.Po této době musí být obnoveno větrání nebo musí být provedena evakuace. Pro zřízení IÚ jsou v 1.NP vhodné - jídelna, návštěvní místnost, konferenční místnost L, konferenční místnost S a knihovna. Využitelná podlahová ploch činí 1066 m3.Kapacita těchto pěti IÚ je 350 ukrývaných. Pro zřízení IÚ jsou ve 2.NP vhodné pouze šatny o podlahové ploše 1092 m3. Kapacita IÚ je 360 ukrývaných. V rámci zpohotovování IÚ musí být uzavřeny přívody plynu do regulační stanice a plynové kotelny!!! Evakuace osazenstva administrativní budovy bude provedena do volného prostoru, kde je návaznost na hromadnou dopravu. Požadavky na stavební konstrukce Z hlediska požadavků civilní ochrany nejsou na stavební konstrukce administrativní budovy požadavky, které by vycházely ze závazných norem a předpisů. Úpravy k utěsnění IÚ budou provedeny až při jejich zpohotovení podle 176
plánu ukrytí za krizových stavů nebo mimořádné události pokud to situace a čas dovolí. Zvýšení odolnosti stavebních konstrukcí proti tlakové vlně se nepředpokládá. Evakuační trasy Evakuační trasy z posuzovaného objektu jsou shodné s požárními únikovými cestami, které plně vyhovují pro všechny druhy mimořádných událostí včetně evakuace za krizových stavů. Nouzové osvětlení evakuačních tras bude provedeno podle ČSN EN 1838 a je plně vyhovující. Zařízení civilní ochrany a příprava personálu Administrativní budova je vhodná pro zřízení zařízení civilní ochrany ve smyslu vyhlášky č. 380/2002 část první. Navrhuje se pro potřebu celého závodu v 1.NP v prostoru jídelny, konferenčních místností a návštěvní místnosti zřízení evakuačního střediska pro případ částečné nebo úplné objektové evakuace závodu. Evakuační středisko se zřídí až v případě potřeby. Při mimořádné události nebo na základě rozhodnutí orgánů krizového řízení za krizových stavů vyhlašovaných podle zákona č. 110/1998 Sb. (O bezpečnosti ČR). Nebo zákona č. 240/2000 Sb.(o krizovém řízení). Evakuaci připravovat a provádět podle paragrafu 12 vyhlášky č. 380/2002 MV ČR do prostoru s návazností na veřejnou hromadnou dopravu nebo do jiných prostorů podle pokynů příslušných orgánů státní správy. Přípravu odborného personálu řešit po dohodě s HZS. Říjezdy, přístupy a zásahové cesty Příjezd pro mobilní techniku všech složek IZS(integrovaný záchranný systém)bude zajištěn po nově budovaných zpevněných plochách a komunikacích navazujících na hlavní příjezdovou cestu – vyhovuje i pro těžkou a specielní techniku AČR. Další požadavky z hediska civilní ochrany Další požadavky nejsou uplatňovány. Závěr Administrativní budova vyhovuje všem v současné době závazným předpisům z oboru ochrany obyvatelstva. Použitá literatura [1] Zákon č. 239/200 Sb., o integrovaném záchranném systému (IZS) ve znění pozdějších předpisů, [2] Vyhláška MV č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, [3] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), 177
[4] Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech a územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, [5] Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, [6] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020, MV,GŘHZS ČR, Praha 2008,
178
Informování obyvatelstva v zónách havarijního plánování Kpt. Ing. Danuše Kratochvílová, ml. MV-GŘ HZS ČR, Kloknerova 26, pošt. přihr. 69, 148 01 Praha 414 [email protected] Abstrakt V příspěvku je projednáván problém informovanosti obyvatelstva o ohrožení, sebeochraně a žádoucím chování. Je upozorněno na fakt, že do zón havarijního plánování se dostávají i lidé, kteří v těchto místech nemají trvalé bydliště a tudíž nemají informace o ohrožení, sebeochraně a žádoucím chování. Uvedeny jsou způsoby, jak obyvatelstvo bývá a může být informováno. Klíčová slova informování, obyvatelstvo, mimořádná událost, sebeochrana, zóna havarijního plánování Úvod V dnešní době, kdy je kladen na obyvatele požadavek, aby při mimořádných událostech (dále jen „MU“) byli schopni se na začátku nebo během MU o sebe a své blízké postarat, je nezbytné obyvatelstvo informovat jak o charakteru možného ohrožení, tak také o možných způsobech sebeochrany. Sebeochrana obyvatelstva je nezbytná pro zachování jeho života a zdraví. V současné době totiž není možné, aby složky integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) byly schopny poskytnout okamžitou péči všem obyvatelům zasažených MU. Může se dokonce stát, že složky IZS se k některým obyvatelům dostanou až po několika hodinách či dnech, např. při povodních, sesuvech půdy, ale i při událostech spojených s únikem radiace či nebezpečných chemických látek a chemických přípravků. Legislativní podmínky Zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o IZS“) byla stanovena povinnost informovat obyvatele České republiky o jejich možném ohrožení, o záchranných a likvidačních pracích a o ochraně obyvatelstva. Tato povinnost je uložena obecním úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, krajským úřadům a také zaměstnavatelům, kteří povinnost informovat mají vůči svým zaměstnancům. Za obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady plní tuto povinnost Hasičské záchranné sbory krajů (dále jen „HZS krajů“). [4] 179
Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „MV-GŘ HZS ČR“) má v této oblasti také uloženy své povinnosti. Jeho úkolem je stanovit způsob informování právnických a podnikajících osob (dále jen „PaPFO“) o charakteru možného ohrožení, připravovaných opatřeních, způsobu a době jejich provedení. [4] § 4 vyhlášky č. 380/2002 Sb. upravuje způsob informování. „Informování právnických a fyzických osob (dále jen „informování“) o charakteru možného ohrožení, připravovaných opařeních a způsobu jejich provedení zabezpečuje obecní úřad a zaměstnavatel. K tomu využívají informace poskytnuté zejména HZS kraje. Informování se uskutečňuje zejména: a) hromadnými informačními prostředky, b) letáky a informačními brožurami, c) ukázkami činnosti IZS, nebo d) besedami s obyvatelstvem.“ [1] § 5 vyhlášky stanovuje obsah informování. “V rámci informování se sdělují zejména údaje o: zdrojích rizik vzniku MU a s tím souvisejících preventivních opatřeních, činnosti a přípravě IZS na řešení MU, opatřeních ochrany obyvatelstva, zejména o varování, evakuaci, ukrytí, individuální ochraně a nouzovém přežití, sebeochraně a poskytování vzájemné pomoci a organizaci humanitární pomoci.“ [1] Zóny havarijního plánování Informování obyvatelstva se uskutečňuje v případě, že obyvatelstvo je ohroženo nějakým rizikem. Riziko může být přírodní nebo antropogenní. Mezi nejvýznamnější antropogenní rizika patří rizika spojená se CBRNE látkami. To je spojeno s chemickými podniky, které provozují vybrané nebezpečné chemické látky či chemické přípravky, a jadernými elektrárnami a jadernými zařízeními. Problematika havárií spojených s nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky je ošetřena zákonem č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů. Podmínky pro stanovení zóny havarijního plánování a pro zpracování vnějšího havarijního plánu jsou ve vyhlášce č. 103/2006 Sb., o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu. Na jaderné elektrárny a jaderná zařízení se vztahuje zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zpracování vnějšího havarijního plánu je stanoveno ve vyhlášce č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb. Informování obyvatelstva má probíhat v obou druzích zón havarijního plánování. Podmínky jsou stanoveny ve vyhlášce č. 380/2002. 180
Informování obyvatelstva MV-GŘ HZS ČR poskytuje informace pro obyvatelstvo o sebeochraně na internetových stránkách Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen „HZS ČR“) – www.hzscr.cz. Na těchto stránkách jsou dostupné informace nejen pro obyvatelstvo, ale také metodické příručky určené pro orgány státní správy, územní samosprávy, PaPFO. Dále se zde nachází metodické příručky pro učitele, které by měly být využívány učiteli základních a středních škol pro výuku ochrany člověka za mimořádných událostí, a příručka určená pro obyvatele, jež je zveřejněna kromě jazyka českého ve třech světových jazycích (anglický, německý a francouzský). V této příručce jsou stručně uvedeny pokyny pro žádoucí chování obyvatelstva při vzniku a po vzniku jednotlivých MU. Na internetových stránkách HZS ČR je možné nalézt také sérii instruktážních filmů s názvem Štěstí přeje připraveným, kde jsou rozebírány MU a požadované chování občanů zasažených MU. MV-GŘ HZS ČR zorganizovalo informativně výchovný projekt Bezpečné cestování, jež je zaměřen na lidi cestující hromadnými dopravními prostředky. Tento projekt probíhá v hlavním městě Praha a jeho okolí. Cílem tohoto projektu je seznámit cestující s danými MU a postupy pro řešení MU a žádoucím chování občanů. Dosud bylo formou letáků zveřejněno 9 témat – Evakuace, Evakuační zavazadlo, Jak správně volat na tísňové linky, Co dělat v případě mimořádné události, Nález podezřelého zavazadla, Požár bytu, Požáry způsobené kouřením, Jak si chránit dýchací cesty v případě kouře, Varovný signál všeobecná výstraha a chování po jeho zaznění. Některé z těchto letáků je možné využít i pro informování obyvatelstva při MU v podnicích nakládajících s nebezpečnými chemickými látkami nebo při havárii na jaderném zařízení, tedy v zónách havarijního plánování. Další informování obyvatelstva provádí jednotlivé HZS krajů. Ty již informování obyvatelstva provádí na konkrétní ohrožení (konkrétní chemická látka, či ohrožení ozáření) a konkrétní požadavky na žádoucí chování obyvatelstva, které se nachází v zóně havarijního plánování (improvizovaná ochrana dýchacích cest a těla, ukrytí apod.). Toto informování je již úzce specializované a jsou zde informace, které jsou pro danou MU specifické (např. hustota nebezpečných chemických látek, zda daná nebezpečná chemická látka je těžší nebo lehčí než vzduch, jaké má účinky na lidský organizmus atd.). Z těchto konkrétních informací plynou i konkrétní požadavky na žádoucí chování občanů. Tyto informace jsou distribuovány preventivně formou různých letáků či příruček, také jsou dostupné na internetových stránkách. V případě vzniku MU budou tyto informace zveřejněny hromadnými informačními prostředky. V zónách havarijního plánování stanovených podle zákona o prevenci závažných havárií provádí informování obyvatelstva krajské úřady a také úřady obcí s rozšířenou působností. Informování provádí zejména distribucí letáků a brožur do schránek osob, jež mají trvalé bydliště v těchto zónách.
181
Nevýhodou tohoto zavedeného systému je, že ne každý obyvatel České republiky má přístup k internetu a málokterý občan, který nemá trvalé bydliště v zóně havarijního plánování a přesto se může do zóny havarijního plánování dostat (např. při služební cestě, dovolené nebo při podnájmu), ví o příručkách, které HZS krajů, MV-GŘ HZS ČR, krajské úřady a obce s rozšířenou působností vydaly. V těchto případech vzniká problém, že ačkoli informování obyvatelstva v zónách havarijního plánování probíhá, nemusí určité skupiny lidí být seznámeny s hrozícím nebezpečím, o způsobech sebeochrany a žádoucím chování. A to zejména v zónách havarijního plánování může mít tragické následky. Z tohoto důvodu by bylo vhodné projekt Bezpečné cestování rozšířit i do jiných měst než do hlavního města Prahy a také jej zaměřit na MU související s únikem nebezpečných chemických látek a chemických přípravků nebo jadernými haváriemi. Nejlepší cestou pro zvýšení informovanosti občanů v oblasti sebeochrany a žádoucího chování při MU, je využití hromadných informačních prostředků. Je to způsob, jak lze informace distribuovat širokému publiku. Vhodnou formou by bylo vysílání krátkých instruktážních filmů, které vysvětlí lidem, jaká MU je může potkat a jak se v tomto případě mají chovat a chránit. Což lze uskutečnit formou pravidelné relace jako vzdělávací pořady ve vhodném vysílacím čase. Nevýhodou tohoto způsobu je ovšem jeho finanční nákladnost. Dalším způsobem informování obyvatelstva je i vzdělávání dětí a mládeže na základních a středních školách v oblasti ochrany člověka za mimořádných událostí. Toto vzdělávání je pojato ovšem všeobecně. Jeho výhodou je, že je rozděleno na věkové skupiny, podle kterých je látka dětem a mládeži vysvětlována. Gesci nad tímto vzděláváním má HZS ČR. Právnické a podnikající fyzické osoby Další skupinou, která má povinnost informovat obyvatelstvo, jsou PaPFO. Ti mají za povinnost seznámit své zaměstnance s hrozícími MU a plánovanými opatřeními. [4] Právě v případě PaPFO nastává problém, jelikož PaPFO se většinou tímto požadavkem zákona o IZS neřídí. Jedná se o PaPFO, které mají své pracoviště nebo jeho část v zóně havarijního plánování, ale přitom se na ně zákon o prevenci závažných havárií, ani atomový zákon nevztahuje. Tyto PaPFO často své zaměstnance o ohrožení, které jim hrozí, o formách sebeochrany a žádoucím chování neinformují. A přitom je velice potřebné, aby tyto PaPFO své zaměstnance informovali o ohrožení, sebeochraně a o žádoucím chování. Neboť ne všichni jejich zaměstnanci si jsou vědomi toho faktu, že se nacházejí v zóně havarijního plánování a že jim nějaké nebezpečí hrozí.
182
Závěr Informování obyvatelstva jak v zónách havarijního plánování, tak i mimo ně v České republice probíhá. Ať již je zajišťováno úřady státní správy nebo samosprávy. Je ovšem směřováno pro určité skupiny lidí, především pro ty, jež mají přístup k internetu, nebo které obdržely příručku. A to je pro dnešní způsob života nedostačující. Ostatní obyvatelstvo informace o tom, co je ohrožuje, ani o sebeochraně a žádoucím chování při vzniku MU nemá. A tento fakt by se měl změnit. A je to zejména povinností HZS ČR, krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností, aby tento nedostatek byl napraven, neboť jim je povinnost ochrany obyvatelstva v prvé řadě stanovena. Je třeba informace o možném ohrožení, jež způsobují objekty nebo zařízení, na které se vztahuje zákon o prevenci závažných havárií, nebo jaderné elektrárny a jaderná zařízení IV. kategorie, sdělit širší veřejnosti. A to buď využitím hromadných informačních prostředků, nebo projektů jako je Bezpečné cestování. Určitou výhodou je, že v dnešní době probíhá vzdělávání dětí a mládeže na základních a středních školách v oblasti ochrany člověka za mimořádných událostí. Nemůžeme se ovšem spoléhat na to, že děti a mládež tyto informace plně vnímá a že je bude dál šířit. Seznam literatury: [1] Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva [2] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů [3] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů [4] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
183
Zajištění evakuace osob z 10 km pásma zóny havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany v podmínkách Jihomoravského kraje Kpt. Bc. Antonín Kremlička, mjr. Mgr. Miroslav Menšík, plk. Mgr. Zdeněk Kubeš Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, Zubatého 1, 614 00 Brno [email protected] Abstrakt Příspěvek se týká nového systému evakuace obyvatelstva z 10 km pásma zóny havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany v podmínkách Jihomoravského kraje. Zásadně se změnila filosofie ubytovávání osob i výběr příjmových míst. V příjmových místech je evidence osob zpracovávána za využití nově vyvinutého softwarového nástroje. Příspěvek dále seznamuje se zabezpečením dopravy osob z 10 km zóny do příjmových míst i se zapojením PANELu NNO JMK při zabezpečení evakuovaných v místech dekontaminace a příjmových místech. Nový systém evakuace byl úspěšně prověřen v rámci cvičení „ZÓNA 2008“. Klíčová slova: evakuace, zóna havarijního plánování, dopravce, příjmová obec, příjmové místo, vysokoškolské koleje, PANEL NNO JMK Úvod Zóna havarijního plánování (dále i „ZHP“) Jaderné elektrárny Dukovany prošla během uplynulých let několika změnami. Změny se týkaly jak její velikosti (poloměr se změnil z původních 30 km na současných 20 km v r. 1991), tak změny krajského uspořádání – zejména vznikem kraje Vysočina v roce 2000, ale i pozdějších změn hranic Jihomoravského kraje (dále i „JMK“) a kraje Vysočiny v roce 2005, na jejichž území zóna havarijního plánování leží. V této souvislosti se měnily i počty obyvatel v ZHP celkem i v rámci jednotlivých krajů. Poslední významnou změnou počtu obyvatel byl přechod 25 obcí z kraje Vysočina do Jihomoravského kraje k 1.1.2005 – z toho šlo o jednu obec v ZHP s celkem 416 obyvateli a dvě obce v JMK mimo ZHP dotčené příjmem evakuovaných osob. V současné době se v zóně havarijního plánování nachází cca 97 000 trvale žijících obyvatel, z nichž asi 31 000 spadá do kraje Vysočina a 66 000 do Jihomoravského kraje. Vlastní Jaderná elektrárna Dukovany leží na území kraje Vysočina.
184
Výchozí stav v oblasti plánování evakuace ze ZHP JE Dukovany Původně plánovaná evakuace, vzhledem k výše uvedenému historickému vývoji, počítala i s evakuací obyvatel v ZHP do jiného kraje. Variantní místa ubytování v závislosti na směru větru pro některé obce kraje Vysočina (Dukovany, Mohelno, Rouchovany, Slavětice, Březník, Kladeruby, Kramolín, Kuroslepy, Lhánice a Sedlec) byla situována na území Jihomoravského kraje. Naopak byla plánována evakuace obcí z okresu Třebíč do obcí dříve patřících kraji Vysočina – Žďárec a Dolní Loučky (na základě jejich žádostí nyní náleží do JMK). Kromě tohoto faktu měli někteří starostové obcí a obcí s rozšířenou působností (dále i „ORP“) zásadní připomínky ke stanoveným počtům přijímaných osob. Původní filosofie evakuace navíc předpokládala umisťovat evakuované osoby i do rodin, což je z dnešního úhlu pohledu těžko přípustné (osobnostní, soukromá a majetková práva občanů) a také velmi komplikované z hlediska plánování. Řízená evakuace byla plánována na 100 % počtů obyvatel v ZHP a např. mezi příjmová místa nebylo zahrnuto ani město Brno. Revize Plánu evakuace pro území JMK V souvislosti se společenským a zejména ekonomickým vývojem (např. větší mobilita obyvatel, resp. příznivější poměr počtu obyvatel a osobních automobilů) bylo rozhodnuto upravit i počty pro plánování řízené evakuace (ze 100 % na 60 % obyvatel). Evakuace ze ZHP JE Dukovany je nově plánována pro cca 60 000 osob, z toho na území Jihomoravského kraje asi pro 40 000 osob (tj. cca 2/3 z celkového počtu). Nově bylo mezi příjmové obce v JMK zahrnuto i město Brno a další desítky obcí v celém kraji, které disponují vhodnými provizorními ubytovacími kapacitami. Současně se změnou plánování umístění evakuovaných bylo nutné také nově zplánovat jejich přepravu. Vzhledem k výše uvedeným počtům by se v případě realizace nejpočetnější varianty jednalo o stovky autobusů. Z tohoto důvodu byl do systému evakuace zahrnut i Dopravní podnik města Brna, a.s. (dále i „DPMB“), který jako největší dopravce v JMK trvale disponuje přibližně 300 autobusy. Z organizačních a kapacitních důvodů byly naplánovány na přepravu obyvatel z pásma 0 – 10 km ZHP výhradně síly a prostředky DPMB, zatímco pro pásmo 10 – 20 km ZHP jsou rámcově plánovány síly a prostředky dalších dopravců v kraji. V tomto příspěvku se budeme podrobněji zabývat problematikou přípravy a plánování evakuace z pásma 0 – 10 km. Toto pásmo zahrnuje 16 obcí ze tří správních obvodů ORP (Ivančice, Moravský Krumlov a Znojmo – viz Tabulka č. 1 Obce z JMK v 10 km pásmu ZHP) s cca 5 000 obyvateli, jejichž umístění je nově zplánováno do města Brna. Jako příjmová místa evakuovaných byly v Brně naplánovány vybrané vysokoškolské koleje (je rozvedeno v další části příspěvku).
185
Tabulka č. 1 Obce z JMK v 10 km pásmu ZHP ORP (počet obcí)
0 – 5 km
Ivančice (2)
5 – 10 km Biskoupky, Senorady
Moravský Krumlov (11) Horní Dubňany, Rešice Čermákovice, Jamolice, Dobřínsko, Dolní Dubňany, Džbánice, Horní Kounice, Tavíkovice, Tulešice, Vémyslice Znojmo (3)
Medlice, Přeskače, Újezd
Nový systém evakuace byl projednán s odbornými pracovníky Krajského úřadu Jihomoravského kraje (podklad pro Krizový plán JMK) v prosinci 2007. V lednu roku 2008 byl systém evakuace z 0-10 km pásma ZHP, včetně komplexního logistického zabezpečení, projednán s nově vybraným hlavním přepravcem – DPMB. V měsíci únoru 2008 potom následovalo seznámení odborných pracovníků Magistrátu města Brna, příslušných úřadů městských částí (dále i „ÚMČ“) Brna, PANELu NNO JMK a zástupců Správ kolejí a menz vysokých škol s plánovanou činností a úkoly spojenými s příjmem evakuovaných osob. V měsíci březnu 2008 byli potom starostové obcí a měst ležících v ZHP JE Dukovany na pracovním setkání v Hrotovicích seznámeni s provedenými změnami v oblasti evakuace osob a byl jim předán nosič CD s výpisem z VHP. Výsledkem revize tedy je: -- zrušení původních příjmových míst pro obce kraje Vysočina na území Jihomoravského kraje, -- zrušení původních příjmových míst pro obce JMK na území kraje Vysočina, -- zrušení původního plánovaného umísťování evakuovaných osob do rodin, -- k ubytování evakuovaných obcí z pásma 0 – 10 km ZHP JE Dukovany bude využito 1/3 ubytovací kapacity vysokoškolských kolejí v Brně, -- k ubytování evakuovaných obcí z pásma 10 – 20 km ZHP JE Dukovany bude využito kapacity ubytovacích, školských, sportovních a obdobných zařízení v dalších obcích JMK, -- přepravu z pásma 0 – 10 km ZHP bude zabezpečovat jen jeden dopravce, -- systém je naplánován tak, že obec bude evakuována jako celek vždy do jednoho příjmového místa a bude tak možné ubytovat jednotlivé rodiny pohromadě, -- nezanedbatelnou kladnou stránkou takto zvoleného systému jsou m.j. podstatně zlepšené podmínky pro fungování obecní samosprávy v příjmovém místě. 186
Zabezpečení přepravy osob z pásma 0 – 10 km ZHP Na základě návrhu HZS JMK bylo hejtmanem JMK uloženo DPMB doplnit již zpracovaný plán krizové připravenosti o operační plán k zajištění přepravy evakuovaných osob při rozsáhlých mimořádných událostech a krizových situacích na území JMK, zejména pak evakuovaných osob ze ZHP JE Dukovany do stanovených příjmových míst. DPMB vyčleňuje pro evakuaci obyvatelstva ze ZHP 0 - 10 km JE Dukovany cca 100 autobusů s řidiči, a to včetně servisního vozidla. Z jednání zástupců HZS JMK s managementem DPMB v měsíci lednu 2008 vyplynul požadavek na důsledné a opakované proškolení řidičů, kteří by v případě potřeby zabezpečovali přepravu evakuovaných osob z pásma 0 - 10 km ZHP JE Dukovany. Bylo dohodnuto, že příslušníci Odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS JMK provedou přípravu vybraných lektorů z řad pracovníků DPMB, kteří budou v dalším období seznamovat s touto problematikou řidiče v rámci vnitropodnikových školení. Příprava lektorů DPMB proběhla v měsíci březnu 2008 a její náplň je uvedena v Tabulce č. 2 Rámcový obsah přípravy lektorů DPMB. Tabulka č. 2 Rámcový obsah přípravy lektorů DPMB Problematika
provedl
Vybrané základní pojmy, zásady a opatření dle Vnějšího havarijního plánu pro ZHP JE Dukovany
HZS JMK
Způsob svolání řidičů do vozoven
HZS JMK + DPMB
Převzetí prostředků individuální ochrany (PIO) a „cestovních karet“ na KŘ HZS JMK
HZS JMK
Poučení řidičů před výjezdem na určenou trasu
HZS JMK
Způsob použití PIO řidičem
HZS JMK
Nutné úpravy autobusu před výjezdem
HZS JMK
Komunikace se starostou evakuované obce a chování evakuovaného obyvatelstva před nástupem do autobusu
HZS JMK
Činnost v místě dekontaminace
HZS JMK
Činnost v příjmovém místě evakuovaných osob
HZS JMK
Činnost řidičů po návratu do vozovny
HZS JMK
Dekontaminace vnitřního prostoru autobusu
HZS JMK
Praktický nácvik použití PIO
HZS JMK + účastníci přípravy
187
Jak je z obsahu tabulky zřejmé, tak součástí přípravy lektorů DPMB byl i praktický nácvik použití prostředků individuální ochrany (PIO) vyčleněných pro řidiče DPMB. Uvedené prostředky individuální ochrany (OM s filtrem, ochranná rouška a jednorázový ochranný oděv – v počtu 100 spr.) jsou uloženy v příručním skladu budovy krajského ředitelství HZS JMK a v případě potřeby by byly určeným příslušníkem odd. ochrany obyvatelstva, popř. členem Krizového štábu HZS JMK vydány pracovníkům DPMB, kteří zabezpečují jejich distribuci do jednotlivých vozoven DPMB. Pro vlastní zabezpečení přípravy řidičů byl lektorům DPMB předán nosič CD s nahranými prezentacemi aj. pomůckami (např. pro označení autobusů, mapky s evakuačními trasami do evakuované obce a zpět až do konkrétního místa ubytování evakuovaných – VŠ kolejí, atp.). Zabezpečení ubytování a stravování evakuovaných osob Jak již bylo uvedeno, HZS JMK naplánoval využít pro ubytování a stravování osob evakuovaných z pásma 0 – 10 km ZHP JE Dukovany stálých kapacit vysokoškolských kolejí v Brně. Hlavním kriteriem výběru byla dostatečná ubytovací kapacita objektů s ohledem na zajištění alespoň částečné funkčnosti kolejí pro studenty i v případě ubytování stanoveného počtu evakuovaných. Prakticky se jedná o blokaci maximálně 1/3 ubytovací kapacity (lůžek). Na základě požadavku HZS JMK bylo vytipovaným subjektům hejtmanem JMK uloženo zpracovat plán krizové připravenosti pro zabezpečení ubytování a stravování evakuovaných osob. Přehled vytipovaných a následně určených subjektů je uveden v Tabulce č. 3. Představitelé dotčených úřadů městských částí města Brna byli seznámeni s počty umisťovaných evakuovaných osob na koleje ve svých správních obvodech – v Tabulce č. 4 je uveden jejich přehled. Pracovníci Odboru obrany Magistrátu města Brna (dále i „MMB“) zpracovali pro jednotlivá příjmová místa kompletní plánovací dokumentaci, kterou s odpovědnými pracovníky vysokoškolských kolejí podrobně projednali. Odbor obrany MMB je i tvůrcem softwarového nástroje pro vedení evidence evakuovaných v jednotlivých příjmových místech. Nosič CD s tímto programem, který je součástí kompletní dokumentace příjmových míst, byl předán dotčeným zástupcům ÚMČ a jimi určení pracovníci byli zaškoleni.
188
Tabulka č. 3 Určená příjmová místa evakuovaných osob Zařízení
Místo
Koleje Masarykovy Univerzity (MU)
Bratří Žurků
Koleje MU
Klácelova
Koleje MU
Kounicova
Koleje MU
Lomená
Koleje MU
Mánesova
Koleje MU
Náměstí Míru
Koleje MU
Sladkého
Koleje MU
Tvrdého
Koleje MU
Vinařská
Koleje Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity (MZLU)
Jana Babáka
Koleje MZLU
Kohoutova
Koleje Veterinární a farmaceutické univerzity
Králova
Listovy koleje VUT
Kounicova
Mánesovy koleje VUT
Mánesova
Purkyňovy koleje VUT
Purkyňova
Koleje Pod Palackého vrchem VUT
Kolejní
Tabulka č. 4 Přehled ÚMČ a počty evakuovaných osob Městská část
Počet osob
Brno - střed
881
Brno - Žabovřesky
315
Brno - Královo Pole
2 747
Brno - sever
471
Brno - jih
637
Zapojení PANELu nestátních neziskových organizací JMK PANEL nestátních neziskových organizací JMK (dále i „PANEL NNO JMK“) je koordinační platformou pro činnost nestátních neziskových organizací (Diecézní charita Brno, ČČK, ADRA) na území Jihomoravského kraje, v mimořádných případech i mimo něj, při přípravě a řešení mimořádných událostí a krizových situací. Vytváří odbornou pracovní skupinu Krizového štábu Jihomoravského kraje. Za činnost této pracovní skupiny je odpovědný koordinátor PANELu NNO JMK. 189
PANEL NNO JMK má nezastupitelnou úlohu při zabezpečení evakuace osob z hlediska nouzového přežití a humanitární pomoci, stravování, náhradního ošacení, zdravotnické, psychosociální a duchovní pomoci především v příjmových místech – jako výrazná podpora a pomoc orgánům obcí k zajištění jejich úkolů ochrany obyvatelstva stanovených právními předpisy, ale i po dobu přepravy (např. v místech dekontaminace). Velmi důležitou úlohu hraje PANEL NNO JMK např. i při zabezpečení stravování zasahujících složek IZS, kdy touto pomocí jim zásadně „uvolňuje ruce“ pro jiné odborné činnosti. Místo závěru – prověření (výše popsaného) nového systému evakuace v rámci cvičení „ZÓNA 2008“ Hasičský záchranný sbor JMK se rozhodl ověřit funkčnost nového systému evakuace v rámci cvičení „ZÓNA 2008“. Mezi cvičící byli m.j. zařazeni: -- statutární město Brno za účelem koordinace příjmu evakuovaných osob, -- městská část Brno – Královo Pole a na jejím katastru umístěné koleje Vysokého učení technického v Brně (VUT) Pod Palackého vrchem ke konkrétnímu příjmu evakuovaných, -- obec Vémyslice, pro kterou jsou v novém systému evakuace určeny právě tyto koleje, -- PANEL NNO JMK k zajištění stravování, psychosociální aj. pomoci, -- Dopravní podnik města Brna jako dotčený dopravce. Cvičení prokázalo, že nový systém evakuace, tak jak byl připraven v teoretické rovině, je plně použitelný v praxi. DPMB zvládl organizační zabezpečení na vysoké úrovni a plně se ukázalo, že i při nasazení plánovaného počtu autobusů by bylo možné provést evakuaci bez větších problémů. K zamezení jejich případného vzniku pomohou přijatá dopravní opatření na evakuačních trasách i v samotném městě Brně. Také PANEL NNO JMK, který plnil jemu stanovené úkoly v takovém rozsahu poprvé, prokázal svou připravenost a akceschopnost. Pracovníci Diecézní charity Brno, zdravotníci Českého červeného kříže, psychologové a další dobrovolníci plnili úkoly jak v místě dekontaminace, tak v místě příjmového střediska osob. Cvičení prokázalo odpovědný přístup Krizového štábu města Brna v oblasti koordinace příjmu evakuovaných osob ve městě Brně i kvalitní zabezpečení příjmového místa pracovníky vysokoškolských kolejí VUT a ÚMČ Brno – Královo Pole v rámci nového systému evakuace. Při cvičení „ZÓNA 2008“ byla prověřena i využitelnost a operativnost nového SW nástroje pro evidenci osob v příjmových místech. Aktualizovaná verze byla na základě doporučení Odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS JMK nabídnuta Odborem obrany MMB i dalším pracovníkům krizového řízení 190
(tajemníkům bezpečnostních rad) ORP JMK k možnému využití pro řešení příjmu evakuovaných osob při vzniku jakékoliv velké mimořádné události či krizové situace. Zmíněný software má k dalšímu využití k dispozici i Odbor ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS JMK. Za účelem sjednocení přístupů v zónách havarijního plánování obou JE (Dukovany, Temelín) lze jeho využití postupem času očekávat i kolegy v kraji Vysočina a Jihočeském kraji. Seznam literatury [1] Vnější havarijní plán pro ZHP JE Dukovany, Krajský úřad kraje Vysočina, č.j.: 365/01 ze dne 20.7.2001, ve znění aktualizace ze dne 30.10.2009. [2] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn. [3] Vyhláška MV č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, ve znění pozdějších změn. [4] Vyhláška MV č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších změn. [5] Vyhodnocení cvičení ZÓNA 2008, usnesení VCNP č. 311 ze dne 26. května 2009, a Vyhodnocení cvičení ZÓNA 2008 v JMK, HZS JMK, Ev.č.: HSBM-37012/1-OKŘ-2008.
191
Ohrožení vodního hospodářství nebezpečnými látkami Doc. Ing. Šárka Kročová, Ph.D., Ing. Eva Mikulová VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Lumírova 13, 700 30 Ostrava – Výškovice [email protected], [email protected] Anotace Nebezpečné látky mohou za určitých okolností svým působením ohrozit široké spektrum životního prostředí. K nejohroženějším oblastem zpravidla patří půdní a vodní ekosystémy. Jejich zvýšená náchylnost ke vzniku mimořádné události je způsobena vysokou infiltrační schopností půd absorbovat různé druhy cizorodých látek a u vodních ekosystémů schopností vody rozpouštět tyto látky do sebe. Pokud se tyto látky dostanou do zvodnělých vrstev podzemních vod nebo povrchových vod určených zčásti nebo zcela pro výrobu pitné vody, mohou způsobit vznik mimořádné situace velkého rozsahu. Úpravny pitných vod jsou technologicky způsobilé odstranit ze surové vody pouze předem definované anorganické nebo organické látky. Při zjištění výskytu nebezpečných látek je nutno úpravny vyřadit ihned z provozu. Jejich vyřazením dojde následně po vyčerpání akumulované vody i k přerušení distribuce pitné vody spotřebitelům a současně i k vyřazení doplňkových stabilních hasících zařízení, která jsou přímo závislá na přímých dodávkách tlakové vody pro rozsáhlá zastavěná území. Za určitých okolností mohou nebezpečné látky působit i na distribuční systémy veřejných vodovodů nebo vnitřních rozvodů spotřební a požární vody. Nebezpečné jsou i pro biologické části čistíren odpadních vod, které mohou při vyšších koncentracích rovněž vyřadit z čistírenského provozu a tím značně zatížit kvalitu povrchové vody ve vodních tocích nevyčištěnými odpadními vodami. Jak těmto rizikům lze předcházet a jak jim čelit při vzniku u segmentu kritické infrastruktury veřejných vodovodů a kanalizací zabývajícího se dodávkami spotřební a požární vody a jejich odváděním, naznačuje tento příspěvek. Klíčová slova Nebezpečné látky, zvlášť nebezpečné látky ve vodním hospodářství, mimořádná událost. Úvod Vodní ekosystémy patří k nejvýznamnějším bohatstvím jednotlivých států a jako celek i Země. Jejich význam při projevujících se klimatických změnách bude nadále vzrůstat. Vyváženost a obnovitelnost vodních poměrů velmi často rozhodne o prosperitě států a jejich dalším rozvoji. Snižující se vodní zásoby povrchových nebo podzemních vod z různých příčin, změna srážkových poměrů, tání pevninských ledovců atd., může mimo jiné být příčinou velkých migrací lidí a ostatní fauny do 192
míst, kde bude dostatek vody. Již nyní trpí vodním stresem dle zprávy OSN cca 3.9 miliardy lidí [1] a jejich počet bude narůstat. Česká republika, která se nachází v mírném klimatickém pásmu, zatím nedostatkem povrchových a podzemních vod až na výjimky netrpí, přesto jsou již i u nás oblasti s nedostatkem vody, především v letních měsících. I přes řadu nedostatků s hospodařením s vodou vzniklých především v 2. polovině 20. století, lze i do budoucnosti problémy řešit technickou cestou. Jiné, i Evropské státy, toto štěstí nemají a vážné zásobovací problémy musí řešit již nyní. Ze statistik Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) však vyplývá, že meziročně dochází k poklesu zásob vody v naší republice a proto je nutno zvýšit pozornost a jejich ochranu. Chránit je potřeba nejen množství akumulovaných podzemních a povrchových vod, ale především jejich kvalitu. Kvalitu surových vod ohrožuje řada závadných látek pocházejících z průmyslové výroby, zdravotnictví, zemědělství, ale taktéž produkované v odpadních vodách z měst a obcí. Za zvlášť rizikové ve vodním hospodářství je nutno považovat z celé škály látek vybrané látky nebezpečné a zvlášť nebezpečné, které mohou za určitých podmínek ohrozit lidské zdraví a způsobovat celou řadu vážných zdravotních problémů. Základní přehled vodního hospodářství a jeho rizika v ČR Voda jako prazáklad života je nezbytná k široké škále činností. Příspěvek je zaměřen pouze na úzký segment jejího využití, tj. na ochranu vodních ekosystémů, které slouží, nebo mohou potenciálně být využity pro úpravu na vodu pitnou. Je všeobecně známo, že k těmto účelům slouží podzemní a povrchové vody. Méně si však lidé uvědomují, že v České republice, ani v dalších zemích EU 27, nelze vyrábět pitnou vodu z jakékoliv vody. Jsou stanoveny kategorie A1 až A3, ze kterých lze pitnou vodu vyrobit. Není to jen administrativní opatření. Současné pokročilé technologie jsou reálně schopny vyrobit pitnou vodu i z vody velmi znečištěné řadou závadných nebo nebezpečných látek. Problémem je však lidské poznání o škodlivosti různých látek na lidské zdraví. U řady chemických látek vyskytujících se ve vodách i v podlimitním množství se s rozvojem znalostí následně zjišťuje, že působí na lidské zdraví mnohem negativněji, než se předpokládalo. K nejzákeřnějším anorganickým látkám patří ty, které mají kumulativní charakter a postupně se v lidském těle může jejich obsah zvyšovat až do nebezpečných úrovní. O vlastnostech těchto látek se v minulosti nevědělo a pokud nebyla preventivně již na počátku organizovaného vodárenství na sklonku 19. století, a především v první polovině 20. století, přijata vhodná protiopatření, působí tyto negativní vlivy se slábnoucí tendencí i nyní. Jedná se především o nebezpečné látky náležící do skupiny metaloidů, kovů a jejich sloučenin, ke kterým mohou v distribučních systémech přispívat použité materiály. Jedná se především u starších sítí olovo, zinek a cín. Tyto a další látky se však vyskytují nejen v distribučních systémech pitných vod, ale také v surových vodách určených pro přímé dodávky spotřebitelům jen ze zdravotním zabezpečením, nebo k jejich úpravě na vody pitné, viz obrázek č. 1.
193
Obr. 1 Výskyt zvýšených koncentrací vybraných stopových prvků v podzemních vodách v roce 2008 [2] Z obrázku je zřejmé, že v řadě významných vodohospodářských oblastí státu se vyskytují látky, které mohou v budoucnosti, pokud nebudou přijata přiměřená opatření, ohrožovat zdraví občanů. Z hlediska zákona č. 254/2001 Sb., o vodách v platném znění [3], se ochrana jakosti vod dělí na látky závadné a látky nebezpečné. Zákonodárce v příloze č. 1 zákona o vodách zcela progresivně pro ochranu zdraví lidí definuje, které látky mohou výrazně poškozovat kvalitu surové vody a následně i vody upravené na vodu pitnou. Za zvlášť nebezpečné jsou ve vodním hospodářství považovány : • organohalogenové sloučeniny a látky, které mohou tvořit takové sloučeniny ve vodním prostředí, • organofosforové sloučeniny • organocínové sloučeníny, • látky vykazující karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní vlastnosti ve vodním prostředí nebo jeho vlivem,, • rtuť a její sloučeniny, • kadmium a jeho sloučeniny, • persistentní syntetické látky, které se mohou vznášet, zůstávat v suspenzi nebo klesnout ke dnu a které mohou zasahovat do jakéhokoliv užívání vod. • kyanidy. 194
Za nebezpečné látky se považují: • zinek, měď, cín, olovo, nikl, arzen, stříbro, • chrom, selen, uran, • a řada dalších kodifikovaných látek. Řada z těchto látek byla celé století považována za látky bezpečné. Ve vodárenství s hromadným zásobováním a zajištěním požární bezpečnosti obyvatel, především tehdejších středních měst a velkých městských aglomerací, byly látky jako je cín a zinek považovány za zcela bezpečné látky, neškodné lidskému zdraví. V zemích Německa, Rakousko-Uherska a dalších zemí střední Evropy, byly cínové vložky u olověných nebo měděných přípojek zárukou kvality vody. Z daného příkladu lze názorně spatřit vývoj poznání ve vědecké oblasti ve prospěch spotřebitelů pitné vody; to, co bylo pouze před nedávnem považováno za bezpečné, nyní je považováno z dlouhodobého hlediska za rizikové. Možnosti ochrany před působením nebezpečných látek ve vodním hospodářstvím Bylo by zásadní chybou pouze konstatovat, že situace je vážná a neřešit ji v rámci současného vědeckého poznání a technických možností společnosti. Řešení se nabízí celá řada. Nejdříve je však nutno uvědomit si rizika a stanovit cíle, kterých chceme, nebo musíme dosáhnout. Jedním z prvních úkolů je vypracování schématu managementu daného rizika pro příslušnou spotřební oblast [upraveno 5], viz obrázek č. 2. Provozuschopnost vodovodů základní cíle
Management rizika
Hodnocení expozice vodních ekosystémů
Přijatelné riziko
Hodnocení rizika
Provozní stav systému
Obr. 2 Primární schéma procesu managementu rizik Každý odpovědný majitel nebo provozovatel veřejných vodovodů si musí uvědomit, jaká rizika mohou v souvislosti s provozováním této části kritické infrastruktury vzniknout. Jedním z nich je úplné krátkodobé nebo dlouhodobé přerušení dodávky spotřební vody a následně i požárního zabezpečení pro specifikovaná a Hasičským záchranným sborem odsouhlasená místa požárních odběrů (hydrantová síť, výtokové stojany a plnicí místa) a některé typy stabilních hasících 195
zařízení. Základním předpokladem nepřerušování dodávky spotřební a požární vody je dodržení kvality vody v předepsané kvalitě, jak vyplývá z následujícího obrázku [upraveno 5].
Obr. 3 Sekundární rozšířené schéma managementu rizik Je vhodné si uvědomit, že úpravny vody jsou stacionárním zařízením s omezenými následnými možnostmi odstraňování látek nad vyprojektovanými parametry bez další rekonstrukce technologického zařízení. Standardní úprava vody surové na vodu pitnou a sledování její kvality je dáno zákonem o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu č. 274/2001 Sb., v platném znění [4]. Vysoké nároky na úpravárenské procesy vznikají při náhlém zhoršení kvality surové vody například v době povodní. Nejen že se podstatně mění kvalita surové vody, ale současně s přívalovou vlnou do blízkosti jímacího objektu se dostává celá řada závadných až zvlášť nebezpečných látek z širšího okolí vodárenské nádrže nebo z odběrného místa na vodním toku. Ani podzemní vody při velkých povodních v letech 1997 a 2002 nebo v roce 2009 nemusí být ušetřeny podstatného zhoršení její kvality daleko za mez její upravitelnosti. Například v Ostravě v roce 1997 bylo prameniště podzemních vod o kapacitě 210 l.s-1 zcela zatopeno vodou z řeky Odry do výše několika metrů nad terénem, viz obrázek č. 5. 196
Obr. 4 Schéma systému sledování jakosti vody
Obr. 5 Zatopené prameniště a jeho bezprostřední okolí [6]
197
Výroba vody byla z důvodů proniknutí závadných látek do studní odstavena na několik měsíců, než se podařilo situaci stabilizovat na obvyklou mez její upravitelnosti. Pokud by neměla Ostrava dostatečné náhradní zdroje, které byly povodní méně zasaženy, stala by se zásobovací situace města zcela kritickou. U takto velkých měst s rozsáhlou veřejnou infrastrukturou, zvláště v oblasti zdravotních služeb, výroby potravin, služeb nadmístního významu atd., nelze účinně reálnou potřebu nahradit nouzovými prostředky. Velmi vážná situace nastala v roce 1997 a v roce 2002 na řadě vodních toků v České republice, Německu, Maďarsku a dalších státech. Při povodních bylo vyřazeno z provozu velké množství čistíren odpadních vod (ČOV). V důsledku vyřazení těchto ČOV se dostávaly do vodotečí koncentrované městské i průmyslové odpadní vody. Relativně, pokud byly velmi naředěny srážkovými vodami, působily malé problémy. Po odeznění povodňové vlny se situace velmi vážně zhoršila. ČOV zůstaly vyřazeny nadále několik týdnů i měsíců a závadné a nebezpečné látky zatěžovaly již standardní vodní poměry a z části se ukládaly do dna vodního toku. Například ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) v Ostravě byla zatopena do výše několika metrů, viz obrázek č. 6.
Obr. 6 Vyřazení ÚČOV z provozu při povodních [7] Obdobné situace, které v nedávné minulosti nastaly, mají tendenci zmenšovat periody opakování nejen u nás, ale i v kterékoliv jiné části Evropy a světa. Na tuto situaci se musí Česká republika a ostatní země EU 27 včas připravit. Jedním z cílů přípravy by mělo být i celkové výrazné zlepšení kvality evropských vod v dlouhodobém horizontu, jak je uvedeno na obrázku č. 7.
198
Hodnotit stav vodních útvarů průběžně
2013-2015
2004 Vyhodnotit tlaky a dopady
Monitoring Tři šestileté cykly k dosažení dobrého stavu vod do roku
2010-2012
2006
Realizace opatření 2015
Vyhodnotit rizika, náklady a přínos
2021 Přijmout program opatření 2009
2027
Stanovit cíle 2007
Navrhnout potřebné kroky zveřejnit program opatření 2008
Obr. 7 Proces výrazného zlepšení evropských vod [8] Celkovým zlepšením kvality vod s odstraněním nebo eliminací zdrojů potenciálního znečištění lze snížit i riziko její zranitelnosti a následného vzniku mimořádné události. Pokud však mimořádná událost nastane, ve vodárenství se může projevit ve dvou základních kategoriích: 1. kategorie negativní dopad na základní lidské potřeby, 2. kategorie negativní dopad na životní prostředí. Při vzniku mimořádné události v první kategorii může dojít k různým negativním dopadům na člověka spočívajícím především ve změně životního rytmu v důsledku přerušení dodávky pitné vody a zavedení režimu nouzového zásobování na různý časový úsek. Při vzniku mimořádné události druhé kategorie je vždy významně ohroženo životní prostředí působením silných koncentrací závadných látek organického a anorganického původu. Člověk většinou vnímá ostře pouze první kategorii, která se přímo dotýká jeho okamžitých potřeb. Mnohem nebezpečnější je však druhá kategorie působící na ekosystémy. Ve většině případů v primární fázi jen vážně poškodí vodní faunu, popřípadě floru. Řada zvlášť nebezpečných látek, které se dostávají do recipientů, vykazuje karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní vlastnosti ve vodním prostředí nebo jeho vlivem. Zda se bude situace zhoršovat, nebo postupně zlepšovat, bude záležet na přístupu k životnímu prostředí jako celku. Je zřejmé, že ani v budoucnosti nebude možné zabránit vzniku celé řadě mimořádných událostí. Lze však minimalizovat jejich dopady a škody. Jednou z možností jak tyto negativní účinky minimalizovat je vybudování rozsáhlé sítě monitorovacích zařízení s dálkovými 199
přenosy na dispečinky vodárenských organizací nebo integrovaných center pro řešení havarijních situací viz obrázek č. 8. Datový sklad
Údržba pitné vody WAN
Údržba COV
WAN LAN
Monitoring pitné vody
LAN
SERVER dispečink
Monitoring
2
Monitoring
3
Monitoring
4
Monitoring
2
1
Zdroje vody
1
Podzemní vody s úpravou
Datový sklad Datový sklad Datový sklad
SERVER dispečink
1
Zdroje vody
3
1
Zdroje vody
1
COV
5
Podzemní vody se zdravotním Nákup upravené vody zabezpečením
Legenda: 1 - Radiové spojení 2 - Spojení GSM - SMS 3 - Spojení kabelem 4 - Spojení GSM - DATA 5 - Spojení optickým vláknem
Obr. 8 Alternativní schéma systémového řízení procesů výroby a distribuce vod Z obrázku je zřejmé, že lze do jednoho centra přenášet přesně definované technologické hodnoty nejen ze zdrojů podzemních nebo povrchových vod, distribučních systémů pitných vod, ale současně z kanalizační sítě a jejich výustí do vodních toků. Značnou výhodou monitorovacích systémů je rychlost zjištění hrozících nebezpečí pro obyvatele nebo vodní ekosystémy již ve fázi jejich vývoje. Rychlost zjištění je předpokladem snížení následků. Vytváří pro zasahující jednotky nebo pracovníky vodárenských organizací časový prostor pro realizaci technických opatření, např. zamezení přítoku kontaminovaných vod do recipientu výstavbou norných stěn na vodních tocích, vybudováním úplných ucpávek na kanalizační síti před vtokem vody do vodoteče a jejich následnému odčerpávání a odvážení do akumulačních nádrží nebezpečných látek.
200
Závěr Závadné a nebezpečné látky mohou za určitých okolností vážně ohrožovat vodní hospodářství a vodní ekosystémy jako celek. Z širšího hlediska rizik jsou nejvíce ohroženým systémem. Protože bez kvalitní vody není života na zemi, je nutno vodu všemi prostředky chránit. Jiná alternativa není možná. Včasná ochrana a předcházení vzniku různých druhů mimořádných událostí, které mohou ohrozit koloběh vody, nejen sníží vysoké náklady na odstraňování ekologických škod, ale současně zkvalitní zdraví a život všem bez výjimky; viníkům, kteří nesou odpovědnost za poškozování životního prostředí, i nevinným. Příspěvek zpracován VD20062010A06.
v
rámci
projektu
Ministerstva
vnitra
ČR
Literatura [1] Environment & Sustainable Development [online]. OECD ENVIRONMENTAL OUTLOOK TP 2030. OECD (2008) [cit. 2009-10-30]. Dostupné z WWW: , ISBN 926404048X. [2] Hydrologická bilance 2008 [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-12-11]. Dostupné z WWW: . [3] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, Sbírka zákonů 2001, částka 98, str. 5617 (2001). [4] Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Sbírka zákonů 2001, částka 104, str. 6465 (2001). [5] Water Safety Plans. Managing drinking-water quality from catchment to consumer. World Organisation 2005. [online]. World Health Organisation, [cit. 2007-08-15]. Dostupné z WWW: http://www.who.int/water_sanitation_health/ dwq/wsp0506/en/ index.html [6] Fotky z povodní [online]. Povodně 20002 [cit. 2009-10-30]. Dostupné z WWW: [7] Ondeo Suez, [online], [citováno:12.11.2007], dostupné z: [8] Svaz vodního hospodářství v ČR, [online], [cit. 2007-08-15]. Dostupné z WWW: .
201
Mapování rizik Ing. Antonín Krömer, Ing. Petr Musial, Ing. Libor Folwarczny, Ph.D. Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, Ostrava [email protected] Anotace Příspěvek popisuje metodu mapování rizik, která byla vyvinuta u Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje na základě metodiky doporučené Evropskou unií. Mapování rizik je proces, při kterém se identifikují území s různou úrovní rizika. Při mapování rizik je prováděna interakce projevů různých typů nebezpečí se zranitelností území a s úrovní připravenosti území. Mapování rizik se provádí na základě technologií geografického informačního systému s využitím statistických a numerických analýz. Výsledky mapování rizik se prezentují na speciálních mapách (mapy rizik), které umožňují identifikovat složení a úroveň rizika pro každou část území analyzovaného územního celku. Využití zpracovaného mapování rizik pro daný územní celek je široké. Mapy rizik slouží jako základní vstup do procesů havarijního a krizového plánování, podávají komplexní informaci o zatížení území riziky, jsou zdrojem analýzy ohrožení objektů a další. Klíčová slova riziko, nebezpečí, zranitelnost, připravenost Základní východiska mapování rizik Základ metody pro provádění mapování rizik předkládá příručka zpracovaná v rámci evropského projektu Interreg IIIC SIPROCI [1]. Cílem tohoto projektu je zlepšení lokální a regionální schopnosti reagovat na mimořádné události a katastrofy využitím meziregionální spolupráce v rámci Evropských zemí. Za tímto účelem byl vytvořen mezinárodní program pro výměnu a rozvoj metod, technik a praktických zkušeností a dovedností v oblasti prevence a zmírnění dopadů mimořádných událostí a katastrof. Výstupem projektu je soubor příruček, z nichž jedna je zaměřena na rozvoj a zlepšení metod, techniky a nástrojů pro mapování a monitorování rizik. Příručka předkládá návrh společné metody pro mapování rizik. Používání společné klasifikace rizik a společné terminologie v různých zemích by umožnilo jednotné předvídání a prevenci vzniku krizových situací a dalších mimořádných událostí, případně i jednotné řešení vzniklé situace. Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje (dále jen „HZS MSK“) je podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, orgánem krizového řízení a, mj., zabezpečuje zpracování krizového plánu kraje. HZS MSK je také gesčně zodpovědný za komplexní provádění analýzy rizik na území Moravskoslezského kraje. HZS MSK, inspirován zmíněnou metodou mapování rizik, v rámci své profesní činnosti 202
na úseku civilní nouzové připravenosti problematiku mapování rizik rozpracoval, zpřesnil a ověřil její použitelnost. Tento příspěvek popisuje v základních rysech metodu mapování rizik vyvinutou kolektivem odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS MSK. Jak již napovídá název metody, mapování rizik je znázornění rizik na mapě. Mapování rizik je proces, při kterém se identifikují území s různou úrovní rizika možného vzniku mimořádných událostí. Jedná se o zobrazení výsledků hodnocení rizik na speciálních mapách (mapy rizik) zobrazujících úrovně očekávaných ztrát, které je možné předpokládat na určitém území. Mapy rizik umožňují identifikovat složení a úroveň rizika pro každou část území analyzovaného územního celku. V mapování rizik jde o klasifikaci a kvantifikaci rizika ve vztahu k území, jde o hodnotové vyjádření rizika na mapě. Riziko je zde pojímáno komplexně jako suma rizik pro jednotlivé typy mimořádných událostí. Základním předpokladem je, že do mapování rizik lze zahrnout jen takové typy mimořádných událostí, jejichž projev na území lze nějakým způsobem vyjádřit v kartografickém zobrazení, tedy na mapě. Do mapování rizik vstupují i jednoduché numerické a statistické analýzy, které napomáhají získání přesnějších a reálnějších výsledků. Zpracování mapování rizik je nemyslitelné bez podpory geografických informačních systémů (dále jen „GIS“). Jedině technologie GIS umožňují aplikovat všechny principy metody mapování rizik a získat tak využitelné výsledky. Bylo-li výše řečeno, že do mapování rizik lze zahrnout jen takové typy mimořádných událostí, jejichž projev na území lze nějakým způsobem vyjádřit na mapě, znamená to, že pro daný typ mimořádné události musí existovat vrstva GIS nebo musí existovat taková data, z nichž lze vrstvu GIS generovat (např. přehled objektů daného typu jako soupis adresních míst, či jako soupis souřadnic). Mapování rizik využívá výsledky analýzy rizik pro různé typy mimořádných událostí. Přesněji řečeno, využívá výsledky analýz projevů možných mimořádných událostí na území. Tyto dílčí analýzy mohou být zpracovány na základě numerických modelových výpočtů (např. únik nebezpečné látky, průlomová vlna při narušení hráze vodního díla), dlouhodobých meteorologických a hydrologických statistických sledování (např. záplavová území při přirozených povodní, sněhové a větrné oblasti), sledování přírodních jevů a dalších metod, expertní odhady nevyjímaje. Mapy rizik jsou kartografické listy definovaného území (např. obce, kraje, celé republiky), na nichž jsou barevně vyznačeny různé úrovně rizika. Důraz je kladen na hodnotové vyjádření úrovně rizika a znázornění na mapě v barevné škále je možností vizualizace výsledků. Tato vizualizace upozorní na území s vyšší úrovní rizika a je pak předmětem dalšího zkoumání, proč je zde takové riziko, jaká je jeho skladba (tedy čím je způsobeno) apod. K takto definovaným územím s vyšší úrovní rizika by pak měl být směřován zájem o snížení rizika nebo alespoň o jeho další nezvyšování.
203
Základní pojmy, veličiny a definice Riziko je výsledkem součinu nebezpečí a zranitelnosti. RIZIKO = NEBEZPEČÍ x ZRANITELNOST Pojem „nebezpečí“ lze charakterizovat jako jev s možností ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí. Nebezpečí je potenciál způsobit škodu. Pochází-li nebezpečí z konkrétního zdroje (např. podnik skladující nebezpečnou látku), je nebezpečí vlastností zdroje. Mimořádná událost (MU) je aktivované nebezpečí. Pro potřeby mapování rizik je nutno nebezpečí hodnotově vyjádřit. K tomu je použit pojem Míra Rizika (MR), kterou lze chápat jako hodnotové vyjádření pravděpodobnosti vzniku škodlivých následků vlivem aktivace nebezpečí. Pojem Zranitelnost území (Z) vyjadřuje vnímavost území na dopady mimořádné události. Je to schopnost území negativně reagovat na působení nežádoucího jevu. Riziko (R) jsou tedy očekávané škodlivé následky vlivem aktivace nebezpečí na daném území. R = MR ⋅ Z Do mapování rizik lze zahrnout jen takové typy nebezpečí, jejichž projev na území lze nějakým způsobem vyjádřit v kartografickém zobrazení, tedy na mapě. Jak naznačuje obrázek č. 1, projevy různých typů nebezpečí na území se různě překrývají. V místech překryvů vzniká tzv. kumulované riziko (Rkum).
5NXP ;;
1HEH]SHþt; 1HEH]SHþt;
5NXP ;;;
1HEH]SHþt ;
5NXP ;;
Obr. č. 1 Kumulované riziko Do definice rizika lze zahrnout ještě jednu veličinu, a sice Připravenost (P), chápáno jako připravenost lidských, materiálních a dalších zdrojů k minimalizaci ničivých dopadů mimořádné události. Připravenost je měřítkem snížení rizika. Získáme tak korigované riziko (Rkor), tedy riziko snížené o úroveň připravenosti. 204
Rkor =
Rkum MRkum ⋅Z = P P
Mapa nebezpečí Tvorba mapy nebezpečí je první fází mapování rizik. V této fázi je nutno hodnotově vyjádřit na mapovém podkladě úroveň kumulované míry rizika. Podkladem jsou mapy jednotlivých typů nebezpečí, tedy na digitální mapě zakreslených projevů jednotlivých typů mimořádných událostí. Rovněž je nutno stanovit pro jednotlivé typy nebezpečí číselnou hodnotu míry rizika, která má pak při procesu kumulace rizik význam porovnávacího (váhového) koeficientu. Ke stanovení hodnoty míry rizika byla použita revidovaná vícekriteriální analýza metodou expertních odhadů vyvinutá u HZS MSK v roce 2002 [2]. V tabulce jsou uvedeny identifikované typy nebezpečí v Moravskoslezském kraji, pro které byl nalezen způsob zakreslení v mapě, dále typ zdrojových digitálních dat a číselná hodnota míry rizika. Je nutno zdůraznit, že tento výčet není konečný. Závisí na existenci typů nebezpečí na daném území a na existenci příslušných digitálních dat GIS. nebezpečí
využitelná data (vrstvy GIS)
MR
přirozená povodeň
5-ti letá, 20-ti letá, 100 letá voda, maximální povodeň
40
zvláštní povodeň
území ohrožené průlomovou vlnou
27
únik nebezpečné látky ze stacionárního zdroje
zóny havarijního plánování, zóny ohrožení
24
chřipka ptáků
dislokace velkochovů, pásma dozoru, ochranná pásma
20
letecká havárie
dislokace letišť, letecké koridory
24
havárie v silniční dopravě
silniční síť
24
havárie v železniční dopravě
železniční síť
30
sněhová kalamita
mapa sněhových oblastí
8
větrná bouře
mapa větrných oblastí
15
zemětřesení
mapa seismických oblastí
20
nekontrolovatelný výstup důlních plynů na povrch
mapa kategorizace území – oblasti úniku metanu
9
lesní požár
mapa lesního porostu
3
V procesu mapování rizik je nutno zohlednit důležitý aspekt. Téměř u všech definovaných typů nebezpečí není intenzita působení nebezpečí na celé ploše území, na kterém lze projev nebezpečí vyjádřit, konstantní. Typickým příkladem je takový 205
typ nebezpečí, které pochází z určitého zdroje. V oblastech přilehlých ke zdroji je zpravidla ohrožení vyvolané aktivací nebezpečí intenzivnější než ve vzdálenějších oblastech (viz obr. č. 2). Různou intenzitu působení nebezpečí je vhodné vyjádřit na základě fuzzy logiky a použít koeficient intenzity (K), který je roven nebo menší než 1. Oblast, ve které je intenzita působení nebezpečí nejvyšší (nejhorší varianta), je ohodnocena koeficientem K = 1, „nebezpečnosti“ mírnějších variant jsou koeficientem K < 1 sníženy. Toto má ten výsledek, že na částech území, kde je intenzita působení nebezpečí nižší, je sníženo hodnotové vyjádření míry rizika (viz obr. č. 2). Obr. č. 2 znázorňuje modelový příklad, kdy je použito lineární čtyřstupňové vyjádření koeficientu K = {1; 0,75; 0,5; 0,25}. Takto může být řešen např. únik nebezpečné látky či přirozené a zvláštní povodně. Vhodné je využít i sněhové a větrné oblasti. Použitím těchto koeficientů dojde ke zpřesnění popisu působení nebezpečí na území. LQWHQ]LWD QHEH]SHþt MR=MR
Y]GiOHQRVW RG]GURMH
]GURM
Y]GiOHQRVW RG]GURMH
. MR=MR x 0,75
. .
MR=MR x 0,5
.
MR=MR x 0,25
Obr. č. 2 Vyjádření intenzity nebezpečí – koeficienty K ≤ 1 Mapa zranitelnosti Analýza zranitelnosti definovaného území (obce, kraje) a tvorba mapy zranitelnosti je druhou fází mapování rizik. V této fázi je nutno hodnotově vyjádřit na mapovém podkladě ukazatel kumulované zranitelnosti území jako sumu dílčích prvků zranitelnosti. V tabulce jsou uvedeny identifikované prvky zranitelnosti, pro které byl nalezen způsob zakreslení v mapě, dále typ zdrojových digitálních dat a váha prvku zranitelnosti, která má vyjadřuje porovnávací koeficient významnosti. V metodě mapování rizik je využíván čtyřstupňový váhový koeficient {1; 2; 3; 4}. 206
prvek zranitelnosti
využitelná data (vrstvy GIS)
obyvatelstvo
hustota obyvatel (počet obyvatel na plochu)
váha 4
kritická infrastruktura
dislokace subjektů a prvků (adresní body)
4
silnice
silniční síť
3
železnice
železniční síť
2
rozvodná elektrická síť
rozvodná elektrická síť
3
významné objekty
dislokace objektů (např. školy, soc. a zdrav. zařízení)
3
kulturní památky
dislokace kulturních památek
1
zástavba
účelová zástavba (součást ZABAGED)
2
životní biotické prostředí
CHKO, vegetace, vodní plochy (součást ZABAGED)
1
Podobně, jako u tvorby mapy nebezpečí, je vhodné vyjádřit různé intenzity zranitelnosti pomocí koeficientů intenzity zranitelnosti ve škále ≤ 1. Hodnota 1 se přiřadí území, kde je nejvyšší úroveň zranitelnosti daného prvku (nejhorší varianta, např. nejvyšší hustota obyvatelstva), území s mírnější zranitelností je pak ohodnoceno koeficientem < 1. Mapa připravenosti Ve třetí fázi mapování rizik se stanovuje mapa připravenosti. Připravenost na území lze vyjádřit jako dostupnost sil a prostředků (složek integrovaného záchranného systému apod.) a dostupnost prostředků ochrany obyvatelstva (např. pokrytí území koncovými prvky varování). V tabulce jsou uvedeny využitelné typy sil a prostředků pro kartografické vyjádření připravenosti, pro které byl nalezen způsob zakreslení v mapě, dále typ zdrojových digitálních dat a váha typu sil a prostředků, která má význam porovnávacího koeficientu významnosti. Různou úroveň dostupnosti a kvality sil a prostředků lze vyjádřit opět s použitím koeficientů ve škále ≤ 1. Území s nejlepší variantou (nejvyšší dostupnost či kvalita sil a prostředků) je ohodnocena koeficientem = 1, pro území s nižší dostupností sil a prostředků je připravenost snížena koeficientem < 1. Mapa rizik Interakcí mapy nebezpečí, mapy zranitelnosti a mapy připravenosti vznikne mapa rizik (obr. č. 2). Barevná škála v indexovém vyjádření – polouzavřený interval (0; 1〉 – umožní vizualizovat výsledky. Význam vizualizace je především upozornit na území s vyšší úrovní rizika. Pro práci s mapou rizik a získání přesných informací o daném místě je nutno použít GIS software nebo vytvořit speciální aplikaci.
207
typ sil a prostředků
využitelná data (vrstvy GIS)
jednotky požární ochrany
dislokace JPO, síťová analýza dle časů dojezdu na místo MU
4
zdravotnická záchranná služba
dislokace výjezdových stanovišť ZZS, síťová analýza dle časů dojezdu na místo MU
4
letecká záchranná služba
dislokace heliportů LZS, analýza dle časů doletu
2
nemocnice
dislokace nemocnic, síťová analýza dle časů dojezdu z místa MU
3
Policie ČR
hustota policistů – počet policistů na 1000 obyvatel dle okrsků
3
obecní policie
hustota strážníků – počet strážníků na 1000 obyvatel obce
3
varování
dislokace koncových prvků varování, slyšitelnost signálu a verbální informace
3
Obr. č. 3 Mapa rizik
208
váha
Využití výsledků mapování rizik Zpracování mapování rizik umožní získat komplexní přehled o rizicích na daném území (kraje, okresu, obce …). Pomocí vhodného software lze získat přesnou informaci o konkrétním místě – skladba působících nebezpečí, struktura zranitelnosti, rozbor připravenosti apod. Pomocí výsledků mapování rizik lze hodnotit a optimalizovat rozmístění sil a prostředků složek IZS. V mapě rizik je možno provádět komplexní analýzy, např. zjištění maximálního rizika na daném území, průměrné hodnoty rizika na území, maximální úrovně zranitelnosti pro daný typ nebezpečí apod. Využití map rizik se zcela určitě nabízí i při územním plánování a podobných činnostech ve vztahu k území. Závěr Mapování rizik nikdy nebude ukončený proces. Vždy je prostor na doplňování a zpřesňování. Metoda má tu výhodu, že lze kdykoliv kterýkoliv segment vyjmout, zpřesnit a znovu vložit do výpočtu. Stejně tak lze doplnit novou část. Jako příklad lze uvést typ nebezpečí bleskové povodně, jak je známe z krizové situace v létě roku 2009 na Moravě. Je jen otázkou času, kdy odborníci budou schopni vyjádřit náchylnost určitého území ke vzniku přívalových povodní. Pak, při existenci digitálních dat, určitě tento typ nebezpečí vstoupí do fáze tvorby mapy nebezpečí. Jako další příklad lze uvést doplnění mapy zranitelnosti o zranitelnost systému veřejných vodovodů, plynovodů ad. Vše je jen otázkou existence relevantních dat. Literatura [1] Interregional Response to Natural and Man-made Catastrophes SIPROCI, Italy 2007, www.siproci.net [2] Krömer A.; Smetana M.: Analýza vzniku mimořádných událostí v rámci havarijního plánování metodou expertních odhadů, Krizový management, Sborník z konference, Vítkovice v Krkonoších 2002
209
Bioterorismus II. Modelové šíření substituentu antraxu. RNDr. Hana Kubátová1, Ing. Karel Klouda, CSc., M.B.A.1, Ing. Hana Placáková2, Ing. Tomáš Dropa2, Ing. Martin Urban2, Ing. Karel Bílek, Ph.D.2, Jitka Kalíková2 1 Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Senovážné nám. 9, 110 00 Praha 1 2 Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i., Kamenná 71, 262 31 Milín [email protected] Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou vzniku a šíření bioaerosolu při průjezdu vozidla po povrchu kontaminovaném sporami substituentu Bacillus anthracis. V závěru je uvedeno srovnání s podobným pokusem zaměřeným na modelové šíření substituentu sarinu. Klíčová slova substituent Bacillus anthracis, kontaminace, bioaerosol, vozidlo, kultivace. Úvod Na podzim roku 2001 došlo prostřednictvím americké pošty k distribuci listovních zásilek obsahujících spory Bacillus anthracis. Tyto kontaminované zásilky se staly příčinou pěti úmrtí na plicní antrax a 17 dalších případů inhalačního a kožního antraxu. Záhy se začaly také v ČR objevovat listovní zásilky s údajným obsahem původce antraxu. Do června 2009 prověřili pracovníci Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i. (SÚJCHBO, v.v.i.) více než 4000 podezřelých zásilek. Také v souvislosti s těmito událostmi byl Usnesením vlády č. 385/2002 byl schválen Národní akční plán boje proti terorismu. Národní akční plán je pravidelně vyhodnocován a aktualizován. Jednu z aktualizací přineslo také Usnesení vlády č. 1466/2005, na jehož základě rozšířil Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) svůj výzkumný záměr řešený v rámci institucionálního výzkumu o ověřování modelového šíření radioaktivních, chemických a biologických látek. Cílem tohoto rozšíření je praktickými zkouškami ověřit modely šíření nebezpečných chemických, biologických, radiologických látek a jaderných materiálů, které se dostaly do atmosféry po teroristickém útoku, či jako důsledek technologické havárie. Doposud jsme uskutečnili dva experimenty věnované modelování šíření biologických agens. Jednalo se o modelování běžných situacích z reálného života, konkrétně doručení kontaminované poštovní zásilky do administrativní budovy a kontaminaci autobusu hromadné dopravy osob. Pro experimenty jsme zvolili formu modelování in situ. Z pochopitelných bezpečnostních důvodů jsme při modelování použili vhodný substituent biologické agens – spory Bacillus anthracis jsme 210
nahradili sporami Bacillus stearothermophilus (výběr tohoto substituentu a způsob jeho přípravy popisují předcházející publikace [1, 2]). Cílem dalších experimentů bylo prověřit možnost vzniku a šíření bioaerosolu, který vznikne při přejezdu osobního vozu po povrchu kontaminovaném sporami substituentu B. anthracis. Dále nás zajímal rozsah kontaminace povrchu a interiéru vozu, respektive možnost kontaminace osob přítomných ve voze. Příprava experimentu Experiment se uskutečnil ve speciální hale SÚJCHBO, v.v.i., Kamenná-Milín. Vjezdy do haly (otevřená vrata) byly uzavřeny polyetylenovou folií. Uprostřed haly bylo opatrně rozsypáno 26 gramů spor B. stearotrhermophilus (kultivace Dekonta, a.s.) společně s jemným sklářským pískem v objemovém poměru 1:2. Za průjezdové vozidlo jsme zvolili automobil Škoda Octavia, referentské vozidlo SÚJB, rok výroby 1997, najeto 260 tisíc km. Bylo stanoveno, že při průjezdu halou bude větrání ve voze spuštěno na stupeň dva.
Obr. 1 Rozmístění aeroskopů v testovacím vozidle Ke sběru a následné detekci uvolněných spor jsme použili Petriho misky s živným agarem (složení: masový extrakt, masový pepton, chlorid sodný, agar dle ČSN 757841), které jsme umístili na předem zvolená místa (viz schéma 1). Tyto misky byly buď volně v prostoru nebo byly vloženy do aeroskopů (Spin Air, Stave Spin Air). Aeroskopy jsou přístroje určené pro mikrobiologické monitorování vzduchu a při experimentech jsme je použili za účelem získání informací, jaké množství spor by inhalovaly osoby v blízkosti místa uvolnění a uvnitř projíždějících vozů (viz obr. 1). Víčka misek byla odstraněna až těsně před zahájením vlastních experimentů 211
Celý experiment byl rozdělen na dvě části: 1. vozidlo jedenkrát projede přes místo, kde je v hale (na povrchu komunikace) umístěna směs bakteriálních spor a sklářského písku; následuje vyhodnocení 2. vozidlo 10x projede přes místo, kde je v hale (na povrchu komunikace) umístěna směs bakteriálních spor a sklářského písku; následuje vyhodnocení Průběh experimentu Vlastní průběh experimentu graficky vyjadřuje schéma 1. Z tohoto schématu je patrný směr jízdy vozu, rozmístění Petriho misek a aeroskopů a umístění ventilátoru, který v průběhu experimentu zajišťoval boční proudění vzduchu cca 20 km/hod. Na začátku první části experimentu protrhlo vozidlo fólii překrývající vjezd do haly, projelo přes místo, kde byla v hale umístěna směs bakteriálních spor a sklářského písku a následně vyjelo z haly, přičemž opět protrhlo folii uzavírající výjezd (obr. 2). Bezprostředně poté, co vozidlo opustilo halu byla ukončena první část experimentu. Na měřících místech došlo k zakrytí jednotlivých Petriho misek (číslo 1 - 11) a byly předány ke kultivaci. Na stejná měřící místa byly rozmístěny misky nové (číslo 12 - 22).
Obr. 2 Výjezd testovacího vozu z experimentální haly
V průběhu druhé části experimentu projelo vozidlo celkem 10x přes místo, kde byly v hale umístěna směs bakteriálních spor a sklářského písku. Průměrná rychlost vozidla při průjezdu halou byla 15 km/hod. Bezprostředně po desátém průjezdu halou došlo k zakrytí jednotlivých Petriho misek (číslo 12 - 22) a jejich předání ke kultivaci. Současně byly provedeny stěry z předem zvolených vnějších i vnitřních částí vozidla. Celý tento experiment včetně odebrání misek z měřících míst a provedení stěrů trval osm min. 212
3 [14] 4 [15]
2 [13]
5 [16]
spory
větrák
6 [17]
8 [19]
10 [21]
7 [18]
11 [22]
1 [12]
9 [20] číselné označení v 1. části pokusu X
[X] číselné označení v 2. části pokusu
Petriho miska
aeroskop
Schéma 1 Průběh experimentu průjezdu vozu v prostředí kontaminovaném biologickým agens Výsledky Výsledky první části experimentu jsou uvedeny tabulce I. Jedná se o výsledky kultivací z Petriho misek umístěných volně v hale a v aeroskopech po jednom průjezdu vozidla (umístění jednotlivých misek viz schéma 1). 213
Tabulka I Výsledky první části experimentu (jedno projetí vozu) číselné označení Petriho misky
umístění misky
výsledek kultivace (počet kolonií)*
poznámka
1
hala
52
otevřená miska
2
hala
10
otevřená miska
3
hala
2
otevřená miska
4
hala
6
otevřená miska
5
hala
1
otevřená miska
6
mimo halu
0
otevřená miska
7
mimo halu
1
otevřená miska
8
auto
0
otevřená miska
9
hala
7 (52 KTJ.m-3)
aeroskop 1
10
auto
0
aeroskop 2a
11
auto
0
aeroskop 2b
* kultivace na živném agaru při 37 °C po dobu 24 hodin
Tabulka II Výsledky druhé části experimentu (10 přejezdů vozu) číslo Petriho umístění misky misky
výsledek kultivace výsledek kultivace poznámka (počet kolonií)* A (počet kolonií)* B
12
hala
98
63
otevřená miska
13
hala
15
13
otevřená miska
14
hala
6
8
otevřená miska
15
hala
17
18
otevřená miska
16
hala
4
7
otevřená miska
17
mimo halu 1
3
otevřená miska
18
mimo halu 10
13
otevřená miska
19
auto
0
0
20
hala
45 (85 KTJ.m )
36 (67 KTJ.m )
aeroskop 1
21
auto
0
0
aeroskop 2a
22
auto
0
0
aeroskop 2b
-3
* kultivace na živném agaru při 37 °C po dobu 24 hodin A – experiment s původním filtrem (stáří 12 let, najeto 260 tisíc km) B – experiment po výměně filtru (stáří 6 týdnů, najeto cca 3000 km)
214
otevřená miska -3
Výsledky druhé části experimentu jsou uvedeny v tabulkách II a III. V tabulce II jsou uvedeny výsledky kultivací z Petriho misek umístěných volně v hale a v aeroskopech. V tabulce III jsou uvedeny výsledky kultivací stěrů z auta. Ilustrační výsledek pozitivní i negativní kultivace spor B. stearotrhermophilus ze stěrů je uveden na obr. 3. Tabulka III Výsledky druhé části experimentu (kultivace stěrů z vozu) číslo stěru
místo stěru
kultivace v bujónu* 20.08.2009
kultivace na ŽA* 20.08.2009
subkultivace z bujónu na ŽA* 21.08.2009
1
filtr
pozitivní
pozitivní
pozitivní
2
zadní část auta
pozitivní
negativní
pozitivní
3
přední levý blatník
pozitivní
pozitivní
pozitivní
4
přední maska
pozitivní
pozitivní
pozitivní
5
volant
negativní
negativní
negativní
6
přední levé kolo
pozitivní
pozitivní
pozitivní
7
palubní deska (okolí větráků)
negativní
negativní
negativní
* kultivace při 37°C po dobu 24 hodin ŽA = živný agar
Obr. 3 Příklad negativní a pozitivní kultivace B. stearothermophilus v bujónu Diskuse a závěr Při porovnání výsledků kultivace z jednotlivých měřících míst je patrná zvýšená kontaminace ve směru proudění vzduchu v hale (čísla Petriho misek 1 a 2, resp. 12 a 13). Vynesení spor mimo prostor haly bylo v první části experimentu (při prvním průjezdu) minimální, projevilo se pouze v měřícím místě č. 7. Ve druhé 215
části experimentu, při opakovaných průjezdech vozu, došlo k rozptýlení spor na obě měřící místa mimo prostor haly (pozitivní kultivace z Petriho misek 17 a 18). Kultivace všech stěrů získaných po opakovaných průjezdech z vnějších částí vozu byly pozitivní (viz tab. III). Překvapením pro nás byl negativní výsledek kultivací z vnitřních částí vozu, a to jak kultivací ze stěrů (volant, palubní deska), tak i z Petriho misek umístěných na podlaze (místo spolujezdce) a v aeroskopech (v přední i zadní části vozu, viz obr. 1), ačkoli stěr z povrchu filtru byl při kultivaci pozitivní (viz tab. II). Protože jsme se domnívali, že k tomuto výsledku pravděpodobně přispěl původní pylový filtr ve voze (12 let provozu), který byl silně zanesen nečistotami (viz. obr. 4), rozhodli jsme se druhou část pokusu zopakovat po výměně filtru (filtr 6 týdnů po výměně, ujeto cca 3000 km). Tyto dva pokusy jsou od sebe v tabulkách získaných výsledků (tab. II) odlišeny písmeny A a B. Vedle zanesení pylového filtru ale může být důvodem, proč nebyly spory detekovány uvnitř vozu, také skutečnost, že použitý lyofilizát spor B. stearothermophilus nebyl dále upravován za účelem úpravy velikosti částic (např. rozmělňováním, drcením nebo mletím) nebo že vlivem fyzikálních sil došlo k jejich shlukování s jinými částicemi (prach, pyl). Získané výsledky potvrdily předpoklad, že při průjezdu vozu (vozů) prostředím, kde došlo k uvolnění biologického agens, dojde ke vzniku bioaerosolu1(může se jednat o sekundární aerosol vzniklý vířením sedimentovaných spor). Bylo prokázáno, že již jediný průjezd vozidla modelově kontaminovaným prostředím vynese spory substituentu B. anthracis do výšky dýchacích orgánů člověka (měřící místo 9, resp. 20 se nacházelo ve výšce 1,5 m nad povrchem haly).
Obr. 4 Silně znečištěný pylový filtr Bioaerosol je aerosol obsahující částice biologického původu nebo s biologickou aktivitou, které mohou ovlivnit živé organismy vznikem infekce, alergie, svojí toxicitou, farmakologickými nebo jinými vlastnostmi a účinky. Velikost částic je většinou v rozsahu 5 - 100 μm [3].
1
216
NRQFHQWUDFH SHQW\ODFHWiWX >SSP@
Pokud by byly podobným způsobem jako při našem experimentu (tedy bez další úpravy velikosti částic) připraveny spory B. anthracis, nemělo by nejspíše velké množství částic lyofilizátu velikost 1 - 5 μm, která je nutná k proniknutí do plicních sklípků (alveolů) a k vyvolání plicní formy onemocnění. Ačkoli není infekční dávka pro inhalační formu antraxu známa (LD50 je 2500 - 55000 vdechnutých spor) [4], lze předpokládat, že počet takto infikovaných osob by byl relativně nízký. S vysokou pravděpodobností by však došlo ke vzniku kožní či střevní formy onemocnění u některých zasažených osob nebo jejich kontaktů, což by následně vedlo ke vzniku paniky a narušování veřejného pořádku. Porovnáním získaných výsledků s výsledky podobného pokusu zaměřeného na šíření chemických látek (v experimentální hale byla vytvořena atmosféra obsahující 48 ppm substituentu sarinu – amylester kyseliny octové, pentylacetát; bylo použito stejné testovací vozidlo, ventilace stupeň 3) jsme došli k závěru, že stupeň ohrožení posádky uvnitř testovacího vozu je významně vyšší vůči použitým chemickým látkám, než vůči použitým látkám biologickým. Časový průběh koncentrace pentylacetátu uvnitř haly v průběhu experimentu je patrný z grafu na obrázku 5 (úbytek koncentrace je způsoben odvětráním haly v důsledku protržení polyetylenových folií zakrývajících vjezd). Přítomnost pentylacetátu byla uvnitř vozidla zaznamenána za 2 sekundy po vjezdu do kontaminovaného prostoru a to v hodnotě 4,84 ppm, což představuje asi 10 - 15 % hodnoty koncentrace pentylacetátu v hale (viz graf na obr. 6) [5].
þDV >PLQ@
Obr. 5 Grafické znázornění průběhu koncentrace pentylacetátu v hale
217
NRQFHQWUDFH SHQW\ODFHWiWX >SSE@
þDV >PLQ@
Obr. 6 Grafické znázornění průběhu koncentrace pentylacetátu v testovacím voze Škoda Octavia Literatura [1] KLOUDA Karel, BRÁDKA Stanislav, WIRCINSKA Renata, KUBÁTOVÁ Hana, KALÍKOVÁ Jitka: Bioterorismus. Příklady modelového šíření substituentu antraxu. sborník konference Nebezpečné látky 2008, SPBI Ostrava, 2008, ISBN: 978-80-7385-042-5 [2] KLOUDA Karel, BRÁDKA Stanislav, WIRCINSKA Renata, KUBÁTOVÁ Hana, KALÍKOVÁ Jitka: Bioterorismus. Příklady modelového šíření substituentu antraxu. Sborník vědeckých prací VŠB-TU Ostrava, ročník III, číslo 1, 2008, řada bezpečnostní inženýrství, ISBN 978-80-248-1920-4 [3] COX Christopher S., WATHES Christopher M.: Bioaerosols handbook. Lewis Publishers, 1995, ISBN: 0-87371-315-9 [4] BETTS Robert F., CHAPMAN Stanley W., PENN Robert L., REESE Richard E.: A Practical Approach to Infectious Diseases. Lippincott Williams and Wilkins, 2002, ISBN: 0-7817-3281-6 [5] Zpráva k řešení výzkumného záměru kód č. SUJ 200401 (zpráva o řešení dílčího úkolu č. 1), 2009, Státní úřad pro jadernou bezpečnost
218
Informační podpora ochrany obyvatelstva Doc. Ing. Luděk Lukáš, CSc. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín [email protected] Abstrakt Článek je zaměřen na diskusi trendů v oblasti informační podpory bezpečnostních činností v rámci ochrany obyvatelstva. V úvodu je diskutováno pojetí informační podpory řízení a požadavky ochrany obyvatelstva na ni. V další části jsou vymezeny roviny informační podpory v oblasti ochrany obyvatelstva. Důraz je položen jak na oblast řízení záchranných a likvidačních prací, tak na oblast varování a vyrozumění. V závěru jsou jako motivace objasněny soudobé koncepty a technologie, používané v oblasti informačních systémů pro potřeby bezpečnostních organizací, zejména digitalizace zájmového prostoru a sítí zprostředkovaných schopností. Klíčová slova informační podpora, ochrana obyvatelstva, informační systém, hasičský záchranný sbor. Úvod Ochrana obyvatelstva je významnou bezpečnostní oblastí, zajišťovanou státem, zaměřenou na záchranu životů, zdraví a majetku jeho občanů. Od 90tých let minulého století, vzhledem k snížení možnosti vzniku vojenského konfliktu na území Evropy, bylo a je veškeré úsilí v ochraně obyvatelstva nasměrováno na opatření, eliminující účinky technologických havárií, přírodních katastrof a pandemií. Významnou roli při přípravě systému krizového řízení i realizaci záchranných a likvidačních prací, včetně evakuace obyvatelstva, sehrává informační podpora řízení. K jejímu zajištění je nezbytná specifikace informačních potřeb všech zainteresovaným osob, jak řídících a výkonných orgánů krizového řízení, tak samotného obyvatelstva. Následně na to vybudování a provozování požadovaných komunikačních a informačních systémů, zajišťujících vymezené uživatelské služby. V příspěvku jsou diskutovány základní aspekty informační podpory ochrany obyvatelstva i komunikačních a informačních systémů podporu zajišťující. Informační podpora řízení Řízení je jedním z významných atributů, zajišťujících činnost systémů, ochranu obyvatelstva nevyjímaje. Proces řízení je souhrnem dílčích řídících procesů realizovaných jednotlivými řídícími pracovníky organizace. Kvalita řídícího procesu v organizaci je dána kvalitou jednotlivých řídících procesů a kvalitou celkového, 219
integrálního procesu, jenž propojuje a integruje dílčí řídící procesy v jeden celek. Výsledná úroveň řízení je závislá na kvalitě jak integrálního procesu, tak dílčích řídících procesů. K zajištění procesu řízení jsou pro řídícího pracovníka a jeho podřízené nezbytné funkce pořizování, sběru, správy, zpracování, ochrany a přenosu informací. Tyto procesní funkce jsou zajištěny prostřednictvím informační podpory řízení. Podporou je chápáno zajištění služeb vyžadovaných k realizaci určité činnosti. Informační podpora je proces (soubor informačních činností) informačně podporující řízení. Řízení je podporováno informačními procesy pořizování, správy, zpracování, přenosu, ochrany a prezentace informací. Optimálnosti informační podpory se dosahuje správnou identifikací informačních zdrojů, organizací informačních toků v čase a využitím informací pro potřeby řízení. Informační podpora v sobě zahrnuje dvě složky, komunikační a samotnou informační. Komunikační podpora zdůrazňuje funkci přenosu a porozumění přenášeným informacím. Informační podpora zvýrazňuje zpracování, správu, vyhledávání a prezentaci informací. Komunikační složka podpory akcentuje hodnověrnost, přesnost, dosažitelnost a včasnost přenášených informací. Informační složka naopak práci s daty tak, aby příjemce měl k rozhodování a řízení dostatek podstatných informací. Dohromady tvoří obě složky podpory jeden logický celek, poskytující potřebné informace. Informační podpora řízení v konečném důsledku zajišťuje dostatek relevantních informací pro přípravu rozhodnutí, vlastní rozhodování i operativní řízení. Roviny informační podpory ochrany obyvatelstva Cílem ochrany obyvatelstva je podle1 „plnění úkolů civilní ochrany při ozbrojeném konfliktu i mimo něj, zejména varování, vyrozumění, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku“. Tento úkol má mnoho podob a možností naplnění, v závislosti na aktuálnosti, rozsahu a nebezpečnosti hrozící či vzniklé mimořádné události. Informační podpora zajišťuje při realizaci záchranných a likvidačních prací i dalších činností ochrany obyvatelstva významnou roli. Zabezpečuje varování a vyrozumění, evakuaci, zajištění nouzového přežití atd. Komunikační a informační systémy, zajišťující informační podporu ochrany obyvatelstva, nelze vytvářet v okamžiku vzniku nebezpečí, musí být vybudovány a trvale provozovány tak, aby zajistily potřebnou informační podporu podle specifických potřeb ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Za základní roviny informační podpory ochrany obyvatelstva lze v závislosti na rozsahu řešené mimořádné události a cílech informační podpory považovat:
Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu. Ministerstvo vnitra ČR : Praha, 2004.
1
220
• rovinu příjmu informací o vzniku mimořádné události a organizaci záchranných a likvidačních prací, • rovinu varování obyvatelstva a vyrozumění orgánů krizového řízení, • rovinu zajištění činnosti systému krizového řízení při řešení mimořádných událostí velkého rozsahu. Každá z těchto rovin informační podpory plní v rámci ochrany obyvatelstva specifickou roli, jsou na ni kladeny specifické požadavky a zajišťují ji speciálně vybudované informační a komunikační systémy. Lze předpokládat, že uvedený výčet rovin není úplný, opomenuta je např. rovina mezinárodní spolupráce v oblasti krizového řízení, rovina ochrany obyvatelstva v rámci vojenského konfliktu atd. Cílem příspěvku není úplná analýza problémové oblasti, nýbrž poukázání na základní aspekty organizace a zajištění informační podpory ochrany obyvatelstva. Každá z výše uvedených rovin je dále diskutována a jsou zdůrazněny základní aspekty, vedoucí k jejímu zajištění. Informační systém TCTV 112 / IVS (VÝJEZD) Významnou roli při řešení mimořádných událostí sehrává včasnost a přesnost zásahu složek IZS. Základním systémem, umožňujícím přípravu, organizaci a řízení průběhu zásahu, je integrovaný informační systém TCTV 112/IVS. Tento systém zajišťuje informační podporu v rámci roviny příjmu informací o vzniku mimořádné události a organizaci záchranných a likvidačních prací. Úkolem Telefonního centra tísňového volání 112 (TCTV 112) je příjem informací o typu, místu a rozsahu mimořádné události, zranění osob a dalších skutečnostech, nutných k realizaci záchranných a likvidačních prací. Zaznamenané údaje jsou konvertovány do tzv. datové věty a předány operační části OPIS k zajištění zásahu, záchranným a likvidačním pracím. Datová věta je načtena do Integrovaného výjezdového systému (IVS 5.0), zkráceně označovaného jako Výjezd. Mezi základní funkce informačního systému Výjezd patří: • sledování a zpracování údajů o aktuálně řešených událostech, • příjem informací (datových vět) z TCTV 112, • podpora při vyhledání místa události s využitím GIS, • sledování stavu sil a prostředků HZS ČR, • automatický návrh techniky dle místa, typu a rozsahu události, • vydávání příkazů k výjezdu na místech dislokace zásahové techniky, • přehled příslušníků profesionálních i dobrovolných jednotek, adresy, tlf. čísla, funkce, • přehledy pohotovostních služeb kontaktů, • automatické odesílání SMS zpráv,
221
• automatické doručování hlasových zpráv komunikačními systémy (GSM) včetně hlasové syntézy (AMDS), • vzdálený tisk příkazů k výjezdu na garážových tiskárnách, • přehrávání hovorů zaznamenaných na integrovaném záznamovém zařízení orgánům policie, • spouštění technologických akcí, datových a hlasových přenosů na místní i vzdálené jednotky PO, • zajištění funkce PCO z připojených EPS, • automatické odesílání informací o událostech HZS ČR do celostátního přehledu událostí, • odesílání informací o událostech ovlivňujících situaci na silnicích a dálnicích ČR do Národního dopravního a informačního centra. ISV 5.0 je komplexní, modulově vytvářený, systém aplikací, zajišťujících správu, organizaci a řízení záchranných a likvidačních prací složek IZS, zejména HZS. Jednotlivé aplikace jsou rozděleny do skupin, zajišťujících operativní činnosti, správu a řízení technologií a administraci činnosti HZS k řešení jednotlivých případů MU. Základními moduly jsou Spojař – zajišťuje údaje o bližší specifikaci mimořádné události, řízení záchranných a likvidačních prací v rámci jednotlivých MU, návrh techniky a aktivaci zásahových jednotek vysláním zprávy. Panel – zajišťuje správu technologií, zejména dálkové ovládání rádiových stanic, otevírání a zavírání dveří a garážových vrat, ovládání CCTV kamer, spouštění odsávání atd. SSU – modul Statistické Sledování Události umožňuje správu a vyřizování jednotlivých dokumentů spojených s řešením mimořádných událostí i zpracování požadovaných souhrnů. Dalšími moduly jsou chemická služba, strojní služba a spojová technika. Informační systém IVS je plně využitelný pro potřeby HZS, ovšem nezahrnuje prvky krizového řízení nad rámec záchranného zásahu. Jednotný systém varování a vyrozumění Významnou oblastí informační podpory ochrany obyvatelstva je oblast varování a vyrozumění. Včasné předání informací o vzniklém nebezpečí tvoří základ aktivace sil a prostředků ochrany, případně včasnou akceschopnost k záchraně života a zdraví obyvatelstva a jejich majetku. Za varování se považuje předání informací o hrozbě vzniku mimořádné události, případně o mimořádné události, která již nastala. Součástí varování je také informace o možných důsledcích mimořádné události na obyvatelstvo a způsobech jejich eliminace. Vyrozuměním je předání 222
informací o hrozbě či vzniku mimořádné události orgánům krizového řízení veřejné správy. Obě formy této roviny informační podpory ochrany obyvatelstva představují zpravidla simplexní přenos informací vymezené skupině příjemců. V rámci vyrozumění může jít o poloduplexní přenos. U vyrozumění je rozsah příjemců dán systémem krizového řízení, u varování je pak cílem informovat co největší počet osob, nalézajících se v ohrožené oblasti. Předávaná poplachová sdělení jsou stručná a realizují se s využitím zásad signálního spojení, tedy pomocí smluvených značek a sdělení. Základními požadavky na tento druh informační podpory je včasnost, spolehlivost a přiměřenost. Včasnosti se dosahuje vybudování a provozováním komunikačního systému, předurčeného pro přenos varovné informace. Spolehlivosti se dosahuje důrazem na technickou spolehlivost funkce komunikačního systému, zabezpečení přenosu proti chybám a použitím nezávislých systémů k přenosu informace. Přiměřenosti se dosahuje použitím smluvených varovných signálů a jejich doplněním o informace o druhu, povaze, důsledcích mimořádné události a opatřeních k eliminaci následků. Jak již bylo výše uvedeno, cílem varování je předání informací o blížící se, nebo vzniklé hrozbě co největšímu počtu příjemců, nacházejících se v postižené oblasti. Systém sloužící k předání této informace musí být trvale připraven k přenosu informací, musí zajistit vyslání informace jak celoplošně, tak lokálně. Současně by měl umožnit vícecestný přenos signálu i jeho akustickou reprezentaci.Významným aspektem, determinujícím jeho uspořádání, je mnohovlastnickost jeho komponentů, zejména se jedná o akustické převaděče, sirény, které jsou ve vlastnictví jiných subjektů, než vlastní komunikační systém. Za budování varovné části jednotného systému varování a vyrozumění zodpovídá Ministerstvo vnitra, konkrétně Hasičský záchranný sbor České republiky. Základním technickým systémem pro distribuci varovné informace je systém selektivního rádiového návěštění (SSRN). Jedná se o systém technicky sladěných řídících, spojovacích, přenosových a konverzních prostředků a zařízení, předurčených k všeobecnému či adresnému přenosu signální informace. Základem SSRN je rádiový přenos, který umožňuje rychlou a nezávislou distribuci varovné informace. Systém využívá k přenosu rádiových kmitočtů, vyhrazených k využití Ministerstvu obrany. Tím je dlouhodobě zajištěna odolnost SSRN proti nezáměrnému rušení. Vzhledem k tomu, že se jedná o systém digitální, je přenos zajištěn s využitím komunikačního protokolu, také distribuce signálu umožňuje více režimů, dvoubodový spoj, nebo mnohobodový spoj s přístupovým protokolem token ring, výzva atd. Systém je budován doménově po autonomních oblastech, přičemž rozsah oblasti respektuje krajské uspořádání. Řídící pracoviště SSRN, představující vyrozumívací centrum, je umístěno na pracovišti OPIS kraje, odkud se varovný signál vysílá, systém ovládá, řídí a kontroluje. Systém umožňuje přenos signálů všeobecná výstraha, požární poplach a zkouška sirén. V rámci přenosu všeobecná výstraha je součástí vyslané poplachové informace také jeho upřesnění, všeobecná výstraha, nebezpečí zátopové vlny, chemická havárie, radiační havárie, konec poplachů a 223
požární poplach. Vlastní akustická návěst je zajištěna v místě varování s pomocí elektrických rotačních sirén, elektronických sirén, místních informačních systémů atd. Je žádoucí, aby akustická návěst byla doprovázena verbálním vyjádřením typu poplachu. Jedná se o 20 sekundové sousloví, uvedené a zakončené zvukem gongu (např. „Všeobecná výstraha, všeobecná výstraha, všeobecná výstraha. Sledujte vysílání Českého rozhlasu, televize a regionálních rozhlasů. Všeobecná výstraha, všeobecná výstraha, všeobecná výstraha.“). Bližší informace o mimořádné události, jejích účincích a důsledcích, jakož i přijatých opatřeních a chování obyvatelstva, jsou sdělovány pomocí hromadných sdělovacích prostředků, veřejnoprávním rozhlasem a televizí. Mezi základní nedostatky uvedeného systému šíření varovné informace je jeho nabídkovost, jedná se o rozhlašovací provoz bez potvrzení. Obyvatelstvo, nacházející se mimo dosah akustické návěsti, nemusí být o vzniklé hrozbě informováno. Dalším nedostatkem je, že systém není trvale diagnostikován a monitorován, takže vzniklé technické poruchy nemusí být okamžitě odhaleny a zjednána náprava. V současné době se tento problém řeší zavedením Monitorovacího systému koncových prvků, který má zajistit správu, vyhodnocení a přenos diagnostických informací. Aktivací systému krizového řízení zajišťuje vyrozumívání pracovníků, orgánů, zařazených do tohoto systému. Jedná se o adresné předávání poplachové informace podle distribučního seznamu. V současné době tvoří technologickou platformu k vyrozumívání síť tzv. krizových mobilních telefonů a vyrozumívací zařízení tzv. pagery. Ministerstvo vnitra, jako zodpovědná autorita za vyrozumívání, zajistilo na základě výběrového řízení nákup požadovaných služeb a telefonů od operátorů GSM sítě. V současné době slouží k vyrozumívání i vlastnímu krizovému řízení cca. 19 tis. mobilních telefonů zodolněné konstrukce. Vlastní vyrozumění zajišťuje OPIS kraje postupným telefonním vyrozuměním zainteresovaných orgánů, případně vyrozumění pomocí SMS. Postupné fonické vyrozumění je považováno za vhodnější způsob, protože umožňuje vést přehled o tom, kdo je s vyrozuměním srozuměn a naopak kdo nebyl zastižen. Toho lze dosáhnout i při vyrozumění s využitím SMS, ne vždy však vyrozuměný odpoví potvrzovací SMS. K usnadnění postupného fonického vyrozumění jsou na OPIS krajů zaváděny automatizované systémy, umožňující strojové vyrozumění s využitím hlasových syntezátorů (obdoba tzv. call center). Doposud jsou k zajištění vyrozumění používány pagery, umožňující příjem vyrozumívací informace. Vyhláškou Ministerstva vnitra je povoleno použití dvou typů pagerů, Advisor a Scriptor LX2. Vzhledem k jednoúčelovosti jsou pagery postupně nahrazovány krizovými mobilními telefony. I přes dílčí nedostatky zajišťuje jednotný systém varování a vyrozumění požadovanou funkci sdělení informace o hrozící či vzniklé mimořádné události požadovaným příjemcům. Vzhledem k rozsahu, mnohovlastnickosti, možnostem financování a technologickým možnostem se jedná o plně funkční moderní systém, zajišťující potřebnou úroveň informační podpory ochrany obyvatelstva.
224
Informační systém krizového řízení Základním cílem projektu Informačního systému krizového řízení (ISKŘ) je vybudování informačního systému, který zabezpečí podporu jak procesů krizového plánování, tak i procesů řešení krizových situací. Tento informační systém bude zajišťovat informační podporu v rovině zajištění činnosti systému krizového řízení při řešení mimořádných událostí velkého rozsahu. Globální architektura ISKŘ ČR akceptuje dělení systému na relativně samostatné, vzájemně komunikující podsystémy „Centrum“ a „Kraj“ s příslušným sdílením informací jak na národní (obec, kraj, ÚSÚ atd.), tak i mezinárodní úrovni (EU, NATO atd.). Systém má cílově hierarchickou strukturu, zahrnující úroveň IS krizového řízení centra – kraje – ORP – místa zásahu. Systém je modulový, realizovaný postupně po přírustcích. Základní moduly jsou z oblasti prevence, přípravy, tzn. plánování a metodika (věcné řízení): • příprava krizových plánů, • implementace – řízení plánovaných činností, • modelování a simulace, • analýza rizik a zranitelnosti, • správa dokumentace. Modul metodických postupů V tomto modulu budou v plné formě realizovány funkcionality Příprava krizových plánů a Správa formalizované dokumentace, v redukované formě budou realizovány funkcionality Řízení činnosti podle plánů a Modelování a simulace. Modul GIS V tomto modulu bude v plné formě realizována funkcionalita Databáze klíčových subjektů, v redukované formě budou realizovány funkcionality Vizualizace mimořádných událostí, Analýza relevantních dat a funkcionalita Navigační úlohy. Modul podpůrných aplikací V tomto modulu bude v redukované formě realizována funkcionalita Systémy pro varování a vyrozumění. Funkcionalita přijaté varianty vychází z realizace vybraných klíčových funkcí, tzv. jádra systému. Jádro je založeno na informačních systémech, které jsou v oblasti krizového a havarijního řízení již připravovány. Zároveň obsahuje jejich nezbytnou integraci. Na toto jádro bude možné v případných dalších etapách (a disponibilních finančních zdrojích) navazovat další aplikační moduly nebo informační systémy schopné dodávat relevantní data a spolupracovat na úrovni aplikací. Jádro je tvořeno na principu třívrstvé architektury s prezentační, aplikační a datovou vrstvou. Jako prezentační vrstva bude použit tenký klient (tj. webový prohlížeč) s vazbou na 225
aplikační a datovou vrstvu. Jako datovou a prezentační vrstvu konsolidovaného jádra ISKŘ lze s výhodou využít propojení systému pro sběr dat, systému pro uchování a prezentaci dat a geografického informačního systému. ISKŘ bude provozován jako jediný serverový komplex, sdílený s dalšími informačními systémy. Datové úložiště bude provozováno jako centrální, společné pro všechny uživatele systému. Koncové stanice uživatelů nejsou uvažovány jako součást technologické platformy, protože celé řešení je založeno na konceptu tenkého klienta a ten může být provozován na běžném osobním počítači připojeném k internetu (intranetu). Inovace výuky v oblasti informační podpory ochrany obyvatelstva na FAI Na Fakultě aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně jsou od roku 2001 vysokoškolsky připravováni ve studijním oboru Bezpečnostní technologie, systémy a management odborníci předurčení pro průmysl komerční bezpečnosti. V rámci studia jsou v plném rozsahu implementovány standardy, vymezené „Společným minimem pro potřeby vzdělávání v oblasti bezpečnosti“, schválené Bezpečnostní radou státu dne 3. července 2007. Z důvodu širší uplatnitelnosti absolventů oboru jsou do studijního plánu zařazeny studijní předměty, umožňující jejich zařazení na funkce v rámci veřejné správy, zejména IZS státu a systému krizového řízení. Jedním z těchto předmětů je studijní předmět IZS státu, krizový a informační management. Jeho cílem je rozšíření znalostí v předmětné oblasti, především v procesní oblasti krizového řízení a informačního managementu. Studijní předmět byl v roce 2009 v rámci projektu FRVŠ č. 2767/2009 „Rozšíření studijního předmětu IZS státu, krizový a informační management“ inovován tak, aby studenti získali nejnovější znalosti a informace oboru. Významná část projektu byla věnována inovaci praktické části předmětu, souboru cvičení. Díky nově nabytým znalostem mohou absolventi kvalifikovaněji vykonávat funkce v rámci IZS a systému krizového řízení. Zvyšuje se rovněž jejich uplatnitelnost na pozicích spojených s komunikačními a informačními systémy ochrany obyvatelstva. Závěr Informační podpoře ochrany obyvatelstva je věnována významná pozornost. Zejména systémy, patřící do rutinního provozu, zajišťují fungování IZS na vysoké úrovni. Určitým nedostatkem je jejich autonomnost, neumožňující sdílení dat a funkcí. Potvrzuje se tak známý poznatek, že informační politika, uplatňovaná v rámci informačních systémů veřejné správy, nabývá formy feudalismu. Na rozdíl od komerční sféry neexistuje ve státní sféře dostatečný tlak k integraci systémů. Samozřejmě do okamžiku vzniku motivačního impulsu, způsobeného zpravidla nedostatky při řešení následků velké mimořádné události, který cestou politických rozhodnutí, uskutečněných na vládní úrovni, zajistí potřebnou nápravu a integraci.
226
Integrací je pak zajištěno naplnění soudobých konceptů řídících systémů, zejména konceptu sítí zprostředkované schopnosti, umožňujících v plném rozsahu využít potenciál sdílených dat i možností ICT k podpoře řízení. S pomocí senzorů jednou pořízená data, naplňující koncept digitalizace zájmového prostoru, jsou využívána všemi oprávněnými uživateli. Postupné naplňování uvedených konceptů zajistí informační podporu ochrany obyvatelstva na kvalitativně vyšší úrovni. Příspěvkem k tomu je i vzdělávání na vysokých školách, zajišťujících bezpečnostní vzdělávání a tvorbu potřebných poznatků absolventů vysokých škol. Seznam literatury [1] Lukáš, L., Hrůza, P., Kný, M.: Informační management v bezpečnostních složkách. Praha : AVIS 2008, ISBN 978 – 80 – 7278 –460 – 8 [2] Štolba, L.: Bezpečnostní koncept informačního systému pro podporu IZS a krizového řízení. 112, 2006, č. 5. s. 24 – 25. [3] Lukáš, L.: K některým aspektům vymezení informační podpory IZS a krizového řízení. Sborník vědeckých prací VŠB-TU Ostrava, Řada bezpečnostní inženýrství, Ročník III, č. 1/2008, str. 69 – 77, ISSN 1801 – 1764 [4] Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu. Ministerstvo vnitra ČR : Praha, 2004.
227