Ochrana obyvatelstva 2010

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství a Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství ve spolupráci s Generálním ředitelstvím HZS ČR pořádají IX. ročník mezinárodní konference

Ochrana obyvatelstva 2010 pod záštitou generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána a děkana FBI VŠB – TU Ostrava doc. Dr. Ing. Miloše Kvarčáka

Ostrava 3. - 4. únor 2010

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13 700 30 Ostrava - Výškovice Česká republika Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB – TU Ostrava tř. 17. listopadu 15 708 33 Ostrava Poruba Česká republika

Sborník přednášek z konference OCHRANA OBYVATELSTVA 2010

Recenzenti: doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D. Ing. Ivan Koleňák Doc. Ing. Šárka Kročová, Ph.D. Mgr. Bohumír Martínek, Ph.D. Doc. Ing. Marek Smetana, Ph.D.

Editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský © Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Nebyla provedena jazyková korektura Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři ISBN: 978-80-7385-080-7 ISSN: 1803-7372

Ochrana obyvatelstva 2010 Recenzované periodikum Sborník přednášek IX. ročníku mezinárodní konference Kolektiv autorů Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři Nebyla provedena jazyková korektura Editor: Doc. Dr. Ing. Michail Šenovský Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě 2010 ISBN: 978-80-7385-080-7 ISSN: 1803-7372

Odborný garant konference Chairman doc. Dr. Ing. Michail Šenovský - VŠB - TU Ostrava

Vědecký výbor konference Scientific Programe Committee prof. Ing. Karol Balog, PhD. – STU Bratislava prof. Dr. Ing. Aleš Dudáček – VŠB – TU Ostrava doc. Ing. Josef Janošec, CSc. – Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč doc. RNDr. Petr Linhart, CSc. – Univerzita Pardubice prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. – Jihočeská univerzita prof. Ing. Pavel Poledňák, PhD. – Žilinská univerzita Ing. Miloš Svoboda – MV GŘ HZS ČR doc. Dr. Ing. Michail Šenovský – VŠB – TU Ostrava

Organizační výbor konference doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D. - VŠB - TU Ostrava Ing. Lenka Černá - SPBI Ostrava Ing. Jiří Chalupa - GŘ HZS ČR Ing. Ivan Koleňák - GŘ HZS ČR

Špeciálna záchranná činnosť vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby Ing. Erika Macášková, Ing. Ľuboslava Panáková

228

Vývoj situace mexické chřipky Ing. Mgr. Lucie Malá, Mgr. Pavla Krejčová

233

Aplikace výsledků evropského projektu SIPROCI Ing. Lenka Maléřová, doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D.

241

Pracovné a zdravotné riziká súvisiace s expozíciou azbestom Doc. RNDr. Iveta Marková, PhD., Ing. Marianna Mužíková

250

Radiační ochrana obyvatel v okolí jaderných elektráren Ing. Jan Matzner, Ing. Zdeněk Prouza, CSc.

262

Ohrožení osob nebezpečnými chemickými látkami v zóně havarijního plánování272 Ing. Otakar Jiří Mika, CSc. Připravenost zdravotnických zařízení na řešení krizových situací v České republice  281 Prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc., MUDr. Josef Štorek, Ph.D., MUDr. Stanislav Brádka, Mgr. Zdeněk Hon, doc. MUDr. Jozef Rosina, Ph.D. Detekční technika v HZS ČR: současnost a vývojový trend  Ing. Ladislava Navrátilová, Ing. Tomáš Čapoun, CSc. Změny k přístupům ve studiu ochranných vlastností materiálů používaných k individuální ochraně na základě změn bezpečnostního prostředí Mjr. Ing. Pavel Otřísal, pplk. doc. Ing. Stanislav Florus, CSc.

288

297

Nouzová připravenost obyvatelstva na úseku nebezpečných látek Doc. RNDr. Dana Procházková, DrSc.

309

Projekty prevence mimořádných událostí Doc. Ing. Radim Roudný, CSc.

319

Vizualizace tepelného stavu osob a odpařování pomocí termovize Ing. Jiří Slabotinský. CSc., MUDr. Stanislav Brádka, Ing. Petr Smítka, Ing. Petr Navrátil, CSc.

328

Co (ne)ukázaly územně analytické podklady z pohledu bezpečnosti území Doc. Ing. arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D., Mgr. Michael Pondělíček

339

Příprava a zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami 349 Kpt. Ing. Pavel Špulák, Kpt. Ing. Silvie Braunová Exaktní podpora plánování svozu obyvatelstva do evakuačních středisek Ing. Dušan Teichmann, Ph.D.

354

Špeciálna záchranná činnosť vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby Ing. Erika Macášková, Ing. Ľuboslava Panáková Žilinská univerzita, Fakulta špeciálneho inžinierstva, Katedra technických vied a informatiky, Ul. Májová 32, 010 26 Žilina [email protected]., [email protected]. Abstrakt Príspevok sa zaoberá špeciálnou činnosťou vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby, ktorá bola vytvorená v ťažko dostupných miestach. Popisuje postup aktivovania vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby, delenie zásahov a možné spôsoby záchrany zranenej osoby. Kľúčové slová Vrtuľníková záchranná zdravotná služba, evakuácia, záchranár Úvod Pri havarijnom plánovaní sa rešpektujú podmienky na účinnú ochranu života, zdravia, majetku, ktoré ustanovil v Slovenskej republike (ďalej len SR) zákon NR SR č. 444/2006 Z. z. o civilnej ochrane obyvateľstva. Pri samostatnom riešení havárií sa využívajú sily a prostriedky integrovaného záchranného systému (ďalej len IZS), ktorého súčasťou sú poskytovatelia záchrannej zdravotnej služby (ďalej len ZZS) [1]. Na záchranu životov v ťažko dostupných miestach sa využívajú ambulancie vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby (ďalej len VZZS). Práve pri poskytovaní služby v ťažko dostupných miestach VZZS vykonáva špeciálnu záchrannú činnosť (ďalej len ŠZČ). Na túto činnosť musí byť celá posádka (tvorí ju pilot a záchranári lekár, zdravotník) vrtuľníka neustále školená. Špeciálna záchranná činnosť Špeciálna záchranná činnosť je uplatňovaná najmä pri záchrane osôb v teréne, kde je dostupnosť veľkým problémom. Pod pojmom ŠZČ rozumieme súhrn postupov za situácie, keď nie je možné pristátie vrtuľníka. Táto činnosť sa skladá z dvoch úkonov, ide o: • výsadok záchranára – zdravotníka alebo záchranára – lekára do terénu, • evakuáciu zachraňovaného spolu so záchranárom – lekárom [2]. Donedávna vykonávanie ŠZČ nebolo zo zákona povinnosťou poskytovateľov ZZS v SR, z toho vyplýva, že celé financovanie školenia znášal poskytovateľ sám. Podľa výnosu – Výnos MZ SR z 11.marca 2009 č. 10548/2009-OL, ktorým 228

sa ustanovujú podrobnosti o ZZS, už musí byť každá ambulancia VZZS vybavená zariadením na výsadok lekára alebo záchranára na vyslobodenie pacienta z nedostupného terénu (palubný žeriav, alebo podvesené zariadenie s príslušenstvom, evakuačné prostriedky) [3]. Výsadok záchranára do terénu V ťažko dostupných miestach pilot rozhoduje o mieste pristátia a spôsobe vysadenia zdravotníka a lekára. Jeho úlohou je zhodnotiť bezpečnosť pre vrtuľník a životy členov posádky. Na vysadenie zdravotníka a lekára do terénu je možné využiť niektorý z týchto spôsobov (zobrazené na obrázku 1): • pristátie – sa vykonáva celým podvozkom vrtuľníka na pristávacej ploche. Ak vrtuľník pristane týmto spôsobom, môžu sa vypnúť motory, čím sa zruší vztlaková sila nosného rotoru. Lekár a zdravotník sa k pacientovi dostanú pešo; • opretie – pri opretí sa vrtuľník časťou podvozku dotkne terénu. Keďže terén neumožňuje plné pristátie vrtuľníka, motory sa pri tomto spôsobe nemôžu vypnúť; • použitie navijaku – do terénu je záchranár vysadzovaný technickým zariadením, ktoré je umiestnené na bočnej strane vrtuľníka. Operátor (zdravotník) reguluje dĺžku lana (zobrazené na obrázku 2); • použitie podvesu – ide o naviazanie fixného lana do dvojitého háku, ktorý sa nachádza na spodnej strane vrtuľníka v jeho ťažisku, prostredníctvom ktorého sa záchranári vysádzajú do terénu. Dĺžku lana nie je možné počas letu meniť. (zobrazené na obrázku 3); • použitie závesu – ide o naviazanie fixného lana (taktiež bez možnosti zmeny dĺžky lana s bremenom počas letu) do závesnej platne uloženej na boku vrtuľníka. Ide o podobný spôsob ako je použitie podvesu.  ^WN^Kzsz^E/



ƉƌŝƐƚĄƚŝĞ

ŽƉƌĞƚŝĞ

ƉŽƵǎŝƚŝĞ ŶĂǀŝũĄŬƵ



ƉŽƵǎŝƚŝĞ ƉŽĚǀĞƐƵ

ƉŽƵǎŝƚŝĞ njĄǀĞƐƵ

Obrázok 1 – Spôsoby vysadenia a evakuácie Pri vykonávaní VZZS sa využívajú vrtuľníky s rôznou konštrukciou, preto niektoré ambulancie neumožňujú vykonávať všetky hore uvedené spôsoby vysadenia zdravotníka a lekára do terénu [4]. 229

Obrázok 2 – Použitie navijaku [4]

Obrázok 3 – Použitie podvesu [4]

Evakuácia zachraňovaného Evakuácia z terénu závisí od viacerých faktorov, najmä od zdravotného stavu zachraňovaného, psychického stavu zachraňovaného, meteorologickej situácie a samozrejme od charakteru terénu. Vhodný prostriedok na evakuáciu zraneného sa určuje na základe jeho poranení. Spolu so zachraňovaným sa vždy evakuuje lekár. Medzi prostriedky, ktoré sa využívajú pri evakuácií, patrí: • evakuačná sedačka (zobrazené na obrázku 4), • horizontálna sieť, • vákuový sak (zobrazené na obrázku 5) [2]. Dôležité je pripomenúť, že zraneného nie je možné počas letu naložiť v evakuačnom prostriedku na palubu vrtuľníka. Je preto nutné medzipristátie, kedy sa zranený nakladá na transportné nosidlá a na palubu ambulancie. Pri evakuácii je dôležitá komunikácia medzi členmi posádky. Komunikuje sa cez vysielačky, kedy je slovo sprevádzané aj ručným signálom (zobrazené na obrázku 5).

Obrázok 4 - Evakuačná sedačka [2]

Obrázok 5 - Vákuový sak [2]

230

Postup pri primárnom zásahu vyžadujúcom špeciálnu záchrannú činnosť Zásahy VZZS sa delia podľa miesta dosiahnutia zachraňovaného: • primárne – zachraňovaný je dosiahnutý v teréne (cesty, lesy, hory a iné): -- primárne zásahy vyžadujúce ŠZČ, -- primárne zásahy nevyžadujúce ŠZČ, • sekundárne – pacient je dosiahnutý v zdravotníckom zariadení: -- urgentné – zásahy neodkladné, vykonávajú sa ihneď, -- plánované – zásahy odkladné, ich priebeh sa plánuje, nemusia sa vykonať ihneď [2]. Ak pri žiadosti o pomoc na príslušné krajské operačné stredisko záchrannej zdravotnej služby (ďalej len KOS ZZS) podané informácie indikujú zásah ambulanciou VZZS, v stanici VZZS prebiehajú postupne tieto činnosti: • prebratie požiadavky – požiadavku na zásah preberá službukonajúci lekár VZZS. Lekár VZZS informuje pilota o potrebe zásahu. Pilot rozhodne, či je zásah vykonateľný z meteorologického hľadiska. Nasleduje rozhodnutie: -- áno, zásah je vykonateľný, -- nie, zásah je nevykonateľný. Rozhodnutie pilota lekár VZZS oznámi príslušnému operátorovi KOS ZZS. • vykonanie zásahu so ŠZČ: -- lokalizácia zachraňovaného, -- vysadenie záchranára do terénu, -- vyšetrenie a ošetrenie pacienta, -- evakuácia pacienta a záchranára. • poletová činnosť - po prílete späť na stanicu VZZS sa oznámi ukončenie zásahu operátorovi KOS ZZS. Ďalej nasleduje príprava ambulancie na ďalší potrebný zásah, ktorá spočíva z týchto činností: -- kontrola použitého materiálu pri ŠZČ, -- doplnenie zdravotníckeho materiálu, -- kontrola ambulancie podľa hygienicko-epidemiologického plánu, -- dokumentácia [4].

231

Záver V článku je popísaná špeciálna záchranná činnosť vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby. Pri riešení havárií a záchrane životov má dôležité postavenie a to najmä v ťažko dostupných terénoch. Na vykonávanie špeciálnej záchrannej činnosti musí byť personál vyškolený a samozrejme ambulancia – vrtuľník musí byť technicky vybavený, aby mohla VZZS počas celých 24 hodín denne byť pripravená na zásah. Nesmieme zabúdať, že pri zachraňovaní životov je činnosť VZZS obmedzená najmä meteorologickými podmienkami. Použitá literatúra [1] Zákon NR SR č. 444/2006 Z. z. o civilnej ochrane obyvateľstva [2] MACÁŠKOVÁ, E.: Analýza možností použitia vrtuľníkovej záchrannej zdravotnej služby pri záchrane osôb. Žilina, 2009, 75 s. Diplomová práca FŠI ŽU, KKM. Vedúci diplomové práce Miroslav Tomek. [3] Výnos MZ SR z 11.marca 2009 č.10548/2009-OL [4] RIGDA, Marek, ŠIMÁK Ladislav.: Spôsoby technickej záchrany z terénu pomocou vrtuľníka Agusta A109K2?? [online].c27.2.2002, last revision 6th of december 2007. [cit. 2009-11-29]. . [5] SVENTEKOVÁ, Eva, DANIŠKOVÁ, Mariana.: Ochrana obyvateľstva a súčinnosť subjektov činných pri riešení krízových situácií. In Ochrana obyvatel 2007. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2007. - ISBN: 80-86634-51-5. - S. 316-319. [6] TOMEK, Miroslav, SEIDL, Miloslav.: Evakuácia s použitím prostriedkov leteckej a vodnej dopravy. In Logistyka i transport: Zeszyty naukowe Międzynarodowej Wyższej Szkoły Logistyki i Transportu we Wrocławiu. Nr. 1 (2005), ISSN: 17342015, s. 71-76. Recenzent doc. Ing. Miroslav Tomek, PhD.

232

Vývoj situace mexické chřipky Ing. Mgr. Lucie Malá, Mgr. Pavla Krejčová Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno [email protected] Abstrakt Článek zahrnuje novodobou historii respiračního onemocnění, tzv. mexické chřipky způsobené virem kmene A/H1N1. Světová zdravotnická, organizace v červnu 2009 vyhlásila stav pandemie. V článku jsou zahrnuty informace ohledně pandemického plánu očkování a s tím i monitorování bezpečnosti očkování proti viru. Klíčová slova Mexická chřipka, pandemický plán, očkování Historie 1H1N1, vývoj v České republice Původce mexické chřipky, nově objevený typ viru A/H1N1, nebyl u člověka ani prasat dosud znám. Mexická chřipka vznikla mutací ptačího, lidského a prasečího viru. Prasečí chřipka je vysoce kontaktní, akutní virové onemocnění respiračního traktu prasat způsobené chřipkovým virem typu A/H1N1, ale mezi prasaty cirkulují i další subtypy, například H1N2, H3N1, H3N2. Mortalita je nízká (do 4 %), uzdravení nastává během týdne od propuknutí nákazy. Virus se šíří mezi prasaty aerosolem, nepřímým kontaktem nebo asymptomatickými nosiči viru. Prasečí chřipka se může vyskytnout i u divokých ptáků, drůbeže, koní a lidí. Symptomy lidské formy prasečí chřipky jsou podobné symptomům normální sezónní lidské chřipky - rychlý nástup obtíží, vysoká teplota, zimnice, bolest hlavy, potíže s dýcháním, bolest v krku, extrémní únava a svalová bolest, zvracení nebo průjem. V poslední době lze přiřadit mezi další příznaky i rychlý nástup zápalu plic. Jak již ze samotného názvu plyne, tato chřipka byla poprvé zaznamenána Mexiku v březnu loňského roku. O měsíc později bylo v Mexiku již tisíc osob podezřelých z této nákazy. V květnu se virus rozšířil napříč kontinenty, kdy již byly hlášeny první oběti. V České republice byla tato nemoc poprvé potvrzena 25. května 2009, ve světě je zaregistrováno více než 13 000 infikovaných a počet mrtvých se blíží ke stu. Na světě je na přelomu června a července 2009 nakaženo 94 512 osob, z toho 429 infekci podlehlo. Světová zdravotnická organizace z důvodu rychlého nárůstu případů přestala zveřejňovat statistiky s počtem nakažených lidí.

233

V průběhu měsíců srpna až září se počet onemocněných stále zvyšoval. 22. října minulého roku v je tuzemsku zaznamenán první případ úmrtí 31 leté ženy z Karlovarska, která trpěla chronickým onemocněním ledvin. Toto přitížilo jejímu zdravotnímu stavu a v následku ataku chřipkovým virem nemoci podlehla. V říjnu ČR potvrzeno 314 případů mexické chřipky.Následující měsíc bylo potvrzeno již 7 úmrtí, očkování v tuto dobu začalo i očkování. Ke 2. prosinci bylo v České republice evidováno jedenáct úmrtí. Desátý pacient trpící vážnou formou srdečního onemocnění zemřel v Praze, kde zesnul i jedenáctý pacient, který prodělal v nedávné době chemoterapii. Z celkového počtu jedenácti zemřelých byla vážná forma jiného onemocnění přítomna u osmi z nich. V Národní referenční laboratoři pro chřipku (NRL) bylo 6.1.2010 potvrzeno 32 nových případů infekce virem Pandemic (H1N1) 2009. Celkem bylo v době od zahájení vyšetřování v NRL do 13.1.2010 potvrzeno 1341 případů této infekce. Dle hlášení jednotlivých krajů bylo z dalších akreditovaných laboratoří za období 25.9.2009 – 7.1.2010 hlášeno 967 případů chřipky. V ČR je evidováno 2308 laboratorně potvrzených případů onemocnění. Počet hlášených úmrtí vzrostl za poslední týden o 10 případů, celkem je v ČR ke dni 13.1.2010 evidováno 77 případů úmrtí. Ve většině případů se jednalo o osoby trpící dalšími nemocemi, lze uvést chronická onemocnění cévního systému, obezitu, leukémii, osoby po chemoterapii, transplantacích. Pandemie chřipky Ve dvacátém století byly zaznamenány tři velké pandemie chřipky. V roce 1918 to byla španělská chřipka H1N1, v roce 1957 asijská chřipka a v roce 1968 hongkongská chřipka. Španělská chřipka je označení celosvětové chřipkové pandemie, která probíhala v letech 1918 - 1920, kdy je počet obětí odhadová mezi 20 - 100 miliony lidí. K vysvětlení příčiny vysoké úmrtnosti a neobvyklého věkového profilu obětí je přehnaná reakce imunitního systému, který zhoršil příznaky a zvýšil úmrtnost ve věkové kategorii od 20 do 40 let, která je proti klasické chřipce nejodolnější. Zatímco virové epidemie z let 1957 (H2N2) a 1968 (H3N2) jasně vznikly kombinací mezi lidskými a ptačími kmeny chřipky, virus španělské chřipky z roku 1918 vypadá jako vzniklý zcela z ptačího zdroje. Na obrázku lze sledovat vývoj virů, které vyvolaly chřipkové pandemie. V ČR proběhla v sezoně 1995/1996 chřipková epidemie během 7 týdnů. Byla to největší chřipková epidemie od roku 1988. Hlášeno bylo 1.150.000 akutních respiračních onemocnění (11 % obyvatelstva). Chřipka zavinila v tomto období 1.050 úmrtí. Posledním virem v řadě chřipkových pandemií je tzv. mexická chřipka, která poprvé vypukla na začátku roku 2009.

234



Obr. 1Vývoj chřipkových virů (zdroj ecdc) Pandemický plán Pandemický plán České republiky je klíčovým dokumentem stanovujícím postupy a základní systém reakce České republiky na chřipkovou pandemii, způsobeným nejen typem chřipkového viru A/H1N1. Pandemický plán (obr. 2) je operačním plánem pro řešení jedné z krizových situací, a jako takový navazuje na krizový plán „Epidemie“. Je zpracovaný pro potřeby krizového plánování. Krizovou charakteristikou pandemie je onemocnění velkého počtu obyvatel v relativně krátkém časovém období a následně zvýšená úmrtnost především osob z rizikových skupin obyvatel. Následující fáze chřipkové pandemie definovala Světová zdravotnická organizace. Tyto fáze umožňují lépe popsat jednotlivé kroky nutné ke zvládání pandemie. Zásadním opatřením na ochranu obyvatel v souvislosti s hrozbou pandemie chřipky A/H1N1 je dosažení cílů pandemického plánu. Cílem pandemického plánu je zmírnit ekonomické a sociální dopady chřipkové pandemie. Cíle pandemického plánu: 1. snížit počet příležitostí k nakažení jednotlivců, 2. posílit systém včasného varování, 235

3. zvládnout či alespoň zpomalit šíření v místě, kde již infekce propukla, 4. snížit všemi dostupnými prostředky počet případů, procento obětí a společenský dopad, 5. vést výzkum za účelem objevení opatření vedoucích ke zvládnutí infekce.



Obr. 2 Pandemický plán (Zdroj MZCR) Tato ekonomicky nákladná opatření mohou pozitivně ovlivnit dopady na zdraví obyvatel České republiky a vedle toho i zabránit podstatně rozsáhlejším ekonomickým ztrátám, ke kterým by v případě nepřijetí včasných preventivních opatření mohlo dojít. Obsahem plánu je mimo jiné přesně stanovený návrh opatření pro případ pandemie, který se řídí tím, v jaké fázi se pandemie právě nachází. Poznání této fáze zajišťuje program sledování onemocnění (surveillance). Na našem území se programem surveillance na národní úrovni zabývají národní referenční laboratoře a Národní referenční centrum pro analýzu epidemiologických dat. Tato pracoviště doplňuje síť epidemiologických oddělení a laboratoří v jednotlivých krajích. Fáze 0 • Stupeň 1 - surveillance, předjednání dodávky dostatečného množství vakcíny s  možnými výrobci, zajištění dostatku léků, kontaktování dobrovolných organizací s cílem zajistit stav a ochotu pomoci v případě krizové situace.

236

• Stupeň 2 - aktivace členů pandemické skupiny, pokračování surveillance, sledování světových informačních systémů, kontaktování zdravotnických institucí, informování veřejnosti o nastalém stavu prostřednictvím médií. • Stupeň 3 - pandemická skupina zjišťuje pravidelně nové informace a pokračuje v informační činnosti, epidemiologové zajišťují provádění odběrů na izolaci patogenů ze všech případů akutních onemocnění u všech věkových kategorií ve všech krajích ČR, ministerstvo zdravotnictví uvolňuje finanční rezervy vyhrazené pro uskutečnění pandemického plánu. Fáze 1 Zostřená surveillance, zjištění stavu lůžek v nemocnicích, distribuce vakcíny, pokud je k dispozici, preventivní podávání léků zdravotníkům a dalším profesně ohroženým společensky důležitým skupinám. Fáze 2 Zavedení povinnosti denně hlásit všechny případy z lékařských služeb první pomoci, sledování nákupu léků v lékárnách, centrální hlášení všech případů konkrétní choroby, jejích komplikací a úmrtí, rozhodnutí o distribuci léčiv, očkování cílenou vakcínou. Fáze 3 Národní referenční laboratoř pravidelně určuje citlivost identifikovaných patogenů na používané léky, ministerstvo zdravotnictví nařídí praktickým a dětským lékařům úpravu režimu při poskytování lékařské péče (omezení návštěv v ordinacích, návštěvy v domácnostech), nestátní organizace jsou požádány o zajištění péče o staré lidi (vyzvedávání léků, potravin), hlavní hygienik vydá podle situace zákaz návštěv v lůžkových zařízeních a omezí hromadné akce, provoz zábavních, kulturních a školských zařízení. Fáze 4 Surveillance pokračuje, statistický úřad vypracuje zprávu o úmrtnosti, zastavuje se preventivní podávání léků, s odstupem jednoho týdne po první vlně se zahajuje očkování dalších skupin obyvatelstva, pracovní skupina analyzuje proběhlou vlnu pandemie a připravuje se na další. Fáze 5 Světová zdravotnická organizace a Evropská unie potvrzují ukončení pandemie, pokračuje surveillance, ale ruší se mimořádná pohotovost, pracovní skupina vyhodnocuje situaci, stanovuje další směr činnosti, a pak svou činnost uzavírá. Mezi principy základních opatření se řadí redukce dopadu na veřejné zdraví snížením nemocnosti a úmrtnosti. Tyto principy je třeba aplikovat tam, kde lze dosáhnout zdravotního efektu. Postupovat se bude podle stanovených priorit. Dalším principem je ochrana a léčba populace cílenými opatřeními zaměřenými na zpomalení 237

šíření pandemie i za cenu prodloužení trvání pandemie. Nutným prvkem při zdolávání pandemické situace je spolupráce mezi vládou, orgány ochrany veřejného zdraví, zdravotnickými organizacemi, Státní veterinární správou a veřejností na všech úrovních. Rozsah působnosti vybraných strategických resortů Ministerstvo vnitra a informatiky Zabezpečí požadavky na vnitřní bezpečnost státu podle požadavků Ústřední epidemiologické komise a podle vývoje progrese pandemie chřipky v ČR, zejména v/ve: • spolupráci při organizaci nouzového zásobování obyvatelstva, • upravení režimu na hraničních přechodech, • zabránění drancování či jinému typu násilné kriminality, • zabránění nezákonnému obchodu s potravinami apod., • určení rizikových skupin pracovníků resortu vnitra a zabezpečení jejich očkování proti pandemické chřipce, event. podávání antivirotik. Hasičský záchranný sbor České republiky Hasičský záchranný sbor v případě vyhlášení pandemie chřipky se bude podílet zejména na zabezpečení distribuce antivirotika a očkovací látky proti chřipce. Ministerstvo obrany Ministerstvo obrany vyčlení síly a prostředky na zachování pořádku a vnitřní bezpečnosti v době pandemie chřipky, a to podle požadavků Ústřední epidemiologické komise ve spolupráci s Policií ČR. Rovněž zabezpečí ochranu zdraví členů ozbrojených sil, kteří budou v přímém riziku vzniku onemocnění. Určí rizikové skupiny pracovníků resortu obrany a zabezpečí jejich očkování proti chřipce a event. podávání antivirotik. Krizový štáb Ministerstva obrany zabezpečuje plnění úkolů uložených epidemiologickou komisí v resortu obrany. Očkování obyvatelstva ČR Protože viry mění svoji genetickou informaci, mohou být vytvořené a účinné vakcíny po určité době nefunkční. Při výskytu jiné mutace viru by proběhlo testování o účinnosti vakcíny. Na základě výstupů tohoto testování by byly provedeny změny složení vakcín. K 7.1.2010 bylo v ČR aplikováno 55 436 dávek vakcíny proti viru Pandemic (H1N1) 2009. Očkování nadále kontinuálně pokračuje. Podrobný přehled o počtu očkovaných osob podle jednotlivých krajů je uveden níže v tabulce.

238

Kraj

Aplikováno dávek vakcíny (kumulativně)

Praha

7133

Středočeský kraj

5683

Jihočeský kraj

3808

Plzeňský kraj

3987

Karlovarský kraj

1251

Ústecký kraj

4026

Liberecký kraj

2529

Královéhradecký kraj

3968

Pardubický kraj

3168

Vysočina

3409

Jihomoravský kraj

5406

Olomoucký kraj

3042

Zlínský kraj

2976

Moravskoslezský kraj

5050

ČR celkem

55436

Aplikace vakcín v ČR dle krajů (zdroj SZÚ) Ke dni 13.1.2010 bylo evidováno 77 případů úmrtí u osob s prokázanou nákazou virem Pandemic (H1N1) 2009 v ČR. Až na 7 případů kdy nebyla prokázána žádná jiná nemoc šlo o pacienty s chronickým nebo jiným akutním onemocněním. V grafu lze sledovat vývoj úmrtnosti podle věkové skupiny a pohlaví v České republice. Z uvedených hodnot vyplývá, že chřipkové pandemii podlehly více muži nežli ženy. V přehled úmrtí u osob s prokázanou nákazou virem uveřejněném na stránkách ministerstva zdravotnictví české republiky je dále uvedeno že tito muži trpěli převážně obezitou a kardiovaskulárním onemocněním. A H1N1 byla tedy smrtící hlavně pro muže středního věku s civilizačními chorobami.

Obrá. 3 Hodnocení úmrtnosti dle věkové skupiny a pohlaví v ČR ke dni 13.1.2010 239

Seznam použité literatury: [1] GIESECKE, Johan.: Influenza virus A(H1N1): Origin of the virus [online]. Stockholm: European Center for Disease Prevention and Control, 2009 [cit. 2010-01-18]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: . [2] FABIÁNOVÁ, Kateřina.: Mexická (prasečí) chřipka - základní informace [online]. Státní zdravotní ústav, 2009 [cit. 2010-01-18]. Dostupný z WWW: . [3] Pandemický webový portál: Údaje k výskytu podezření na onemocnění Pandemic (H1N1) [online]. Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2009 [cit. 201001-18]. Dostupný z WWW: . [4] 2009 H1N1 Flu [online]. Centers for Disease Control and Prevention, 2009 , January 12, 2010 5:00 PM ET [cit. 2010-01-18]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: . [5] WHO takes action on pandemic (H1N1) 2009 [online]. WHO [cit. 2010-01-18]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: . [6] Pandemické plány [online]. Meditorial [cit. 2010-01-18]. Dostupný z WWW: http://www.pandemie.cz/pandemicke-plany.

240

Aplikace výsledků evropského projektu SIPROCI Ing. Lenka Maléřová, doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D. VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice [email protected], [email protected] Abstrakt V rámci Evropské unie vznikl projekt SIPROCI, který má orgánům na místní, resp. regionální úrovni veřejné správy, napomáhat při předvídání mimořádných událostí, přípravě na jejich řešení a samotném řešení. Výhodou projektu SIPROCI je mimo jiné i nabídka jednotné metody pro mapování rizik území. Ta má usnadnit konfrontace a výměny informací a dat mezi experty a dalšími osobami, kteří pracují v oblasti civilní nouzové připravenosti, resp. ochrany obyvatel. Příspěvek přibližuje možnosti mapování rizik pomocí metody HVE (Analýza rizik a zranitelnosti) na konkrétním území v ČR, v obci Bolatice. Klíčová slova riziko, mapování rizik, metoda, projekt SIPROCI Úvod Dlouhodobou snahou expertů v ČR i zemích Evropské unie je umožnit orgánům veřejné správy zjednodušený přístup k posuzování rizik. Proto vznikl v  rámci EU projekt „Meziregionální reakce na přírodní a člověkem způsobené katastrofy“ SIPROCI [1]. Jeho výsledkem je návrh sjednocujících postupů při mapování rizik, jejich předcházení a zdolávání. Na realizaci projektu se pod vedením italských odborníků podílela řada zemí, mimo jiné i Česká republika. Součástí projektu bylo i vytvoření a doporučení jednotné metody mapování rizik pojmenované Analýza rizik a zranitelnosti - HVE1, která by v budoucnu mohla být závazná pro všechny země EU. Jedním ze závěrů projektu je doporučení, aby před přijetím jednotné metodiky došlo v jednotlivých zemích EU k jejímu ověření na národní úrovni. Metoda HVE Metoda je založena na hodnocení rizika pro výskyt konkrétního typu mimořádné události v území. Sledují se pravděpodobnost výskytu, resp. frekvence výskytu mimořádné události, její závažnost, působení a následky. Součástí analýzy je zjišťování ohrožených prvků na daném území, které jsou zranitelné při jednotlivých HVE – zkratka: H – hazard, V – vulnerability, E – value of the elementst at risk

1

241

typech mimořádných událostí. Identifikace zranitelnosti určuje působení rizika, tzn. míru toho, jak postihne a ovlivní okolní prvky a území. Samotný proces mapování rizik se realizuje v následujících krocích: 1. Hodnocení pravděpodobnosti výskytu potencionální mimořádné události dané závažnosti v rámci určitého časového období – přiřazení ukazatele Hn, 2. Hodnocení zranitelnosti jako „výše ztráty u daného prvku u rizika vyplývajícího z výskytu mimořádné události dané závažnosti“ přiřazení ukazatele Vn, 3. Hodnocení rizika – přiřazení ukazatele Rn, 4. Strategie zmírnění rizika [1]. V metodě se riziko vypočítá jako výsledek vzájemného působení faktorů: možnosti vzniku mimořádné události (H) a zranitelnosti (V). Riziko tedy vyjádříme funkcí (H, V) [1] a následně vypočteme pomocí rovnice uvedené v [1]. Pro podmínky České republiky byly v rámci jednotlivých fází metody provedeny drobné úpravy a doplnění. Mapování rizik v obci Bolatice Vlastní ověření použitelnosti metody HVE bylo provedeno na podmínky obce Bolatice, a to v rámci Interní grantové soutěže [6, 2]. Tato volba byla vyvolána požadavkem na zpracování analýzy rizik v území, která je podkladem pro zpracování Koncepce bezpečnosti obce, která je součásti Strategického plánu rozvoje obce Bolatice [7]. Mezi zkoumané mimořádné události, které jsou statisticky podloženy a vyhodnoceny patří: požáry, dopravní nehody, živelní pohromy, úniky nebezpečných látek a technické havárie. Data jsou dostupná za časové období 1997 – 2008 viz. [2]. Součástí požadavku na analýzu rizik byla rovněž vizualizace dat. Samotné řešení lze shrnout následovně. 1. Inventura výskytu mimořádných událostí a jejich statistické zpracování. Získávání podkladů o výskytu mimořádných událostí na území obce Bolatice bylo předmětem samostatné studie. Výsledky jsou komentovány ve sdělení [2]. 2. Grafické zaznačení výskytu mimořádných událostí v území Místa výskytu jednotlivých sledovaných druhů mimořádných událostí na území obce jsou zaznamenány do mapy obce Bolatice. Příkladem takového zobrazení je výskyt požárů na území obce – viz obrázek č. 1.

242



Obr. č. 1 Mapa Bolatic se zobrazením výskytu požárů [2] 3. Hodnocení pravděpodobnosti vzniku mimořádné události Cílem této fáze je určení ukazatele Hn. Ke zjištění tohoto ukazatele byly použita tabulka č. 1, 2, 3. Podkladem jsou statistické údaje o vzniklých mimořádných událostech - viz. tabulka č. 1. Tabulka č. 1 Výskyt mimořádných událostí [2] 8GiORVW 3RåiU\ 'RSUDYQtQHKRG\ äLYHOQtSRKURP\ ÒQLNQHEOiWHN 7HFKQLFNpKDYiULH 3ODQpSRSODFK\

3RþHW08]D VOHGRYDQpREGREt      

3UĤPČUQêSRþHW 08URN      

Pro ohodnocení pravděpodobnosti výskytu mimořádné události bylo potřeba uzpůsobit výsledky [1] do obecného tvaru – viz tabulka č. 2.

243

Tabulka č. 2 Ukazatel Hn- upraveno dle [1] 35$9'ċ32'2%12679=1,.808 8ND]DWHO + + + + +



ÒURYHĖ åiGQi Qt]Ni VWĜHGQt Y\VRNi YHOPLY\VRNi

6WXSQLFH Då Då Då Då Då



Pro vlastní přiřazení ukazatele Hn pro výskyt sledovaných mimořádných událostí v obci Bolatice byly využity podklady dle tabulky č. 3. Tabulka č. 3 Přiřazení ukazatele Hn – dle [1] 8GiORVW

8ND]DWHO

ÒURYHĖ

+ + + + + +

Qt]Ni Qt]Ni åiGQi åiGQi Qt]Ni åiGQi

3RåiU\ 'RSUDYQtQHKRG\ äLYHOQtSRKURP\ ÒQLNQHEOiWHN 7HFKQLFNpKDYiULH 3ODQpSRSODFK\

4. Hodnocení zranitelnosti Vn Při hodnocení zranitelnosti území bylo využito následujících ohrožených prvků v obci, ke kterým patří: lidé, budovy, průmyslové oblasti, kulturní památky, infrastruktura, technologické sítě a přírodní památky. Nutno poznamenat, že při hodnocení ohrožení obyvatelstva bylo využito kritéria dle vyhlášky o organizaci a činnosti jednotek PO [5]. Žluté podbarvený řádek v tabulce č. 4 znázorňuje úroveň ohrožení a hustotu osídlení odpovídající počtu obyvatel obce Bolatice (4 341 obyvatel k dubnu 2009). Tabulka č. 4 Ohrožené prvky – obyvatelstvo [3, 5]



3RþHWRE\YDWHOYREFL

ÒURYHĖRKURåHQt

+XVWRWDRVtGOHQt

QDG Då Då Då Då Då GR

YHOPLY\VRNi Y\VRNi Y\VRNi VWĜHGQt VWĜHGQt Qt]Ni Qt]Ni

YHOPLY\VRNiKXVWRWD Y\VRNiKXVWRWD]DOLGQČQt Y\VRNiKXVWRWD]DOLGQČQt VWĜHGQtKXVWRWD]DOLGQČQt VWĜHGQtKXVWRWD]DOLGQČQt Qt]NiKXVWRWD]DOLGQČQt Qt]NiKXVWRWD]DOLGQČQt

244

V příloze č. 1 je tabulka, která obsahuje ostatní sledované ohrožené prvky. Na základě jejich dislokace v obci je jim přiřazena odpovídající úroveň kritéria. 5. Hodnocení rizika K hodnocení rizika se využije ukazatel Rn (přijatelnost rizika), který je zjištěn pomocí indexu Hn a třídami zranitelnosti Vn popsaných v předešlých bodech. Pro každou kombinaci tříd pravděpodobnosti vzniku mimořádné události a tříd zranitelnosti je možné přiřadit výslednou třídu přijatelnosti rizik - viz tab. č. 5. Tabulka č. 5 Výsledné riziko [1] =UDQLWHOQRVW 9

5L]LNR

9

9

9

3UDYGČSRGREQRVW Y]QLNX08

åiGQi Qt]Ni VWĜHGQt Y\VRNi



9 YHOPL Y\VRNi

+

åiGQp

5

5

5

5

5

+

Qt]Np

5

5

5

5

5

+

VWĜHGQt

5

5

5

5

5

+

Y\VRNp

5

5

5

5

5

+

YHOPL Y\VRNp

5

5

5

5

5

Možné riziko je pak klasifikováno v následujících třídách přijatelnosti: -- R0 (bez rizika): žádné riziko -- R1 (nízké riziko): riziko je zanedbatelné -- R2 (střední riziko): riziko je sociálně přijatelné bez preventivních opatření -- R3 (vysoké riziko): riziko není vždy sociálně přijatelné a jsou nutná preventivní opatření -- R4 (velmi vysoké riziko): riziko není sociálně přijatelné a jsou nutná preventivní opatření Následné zjištěné riziko pro požáry je vyznačeno v tabulce č. 6, které bylo zařazeno jako R1(nízké riziko): riziko je zanedbatelné.

245

Tabulka č. 6 Zjištění rizika pro MU – požáry [3]

3UDYGČSRGREQRVW Y]QLNX08 

9

=UDQLWHOQRVW 9 9

9 YHOPL åiGQi Qt]Ni VWĜHGQt Y\VRNi Y\VRNi

5L]LNR

9

+

QHQt

5

5

5

5

5

+

åiGQp

5

5

5

5

5

+

VWĜHGQt

5

5

5

5

5

+

Y\VRNp

5

5

5

5

5

+

YHOPL Y\VRNp

5

5

5

5

5

6. Zařazení rizika Zjištěné výsledné riziko pak zařadíme do tabulky, tím zjistíme úroveň zranitelnosti ohrožených prvků. Příslušná úroveň rizika uvádí bezpečnost a případnou škodu ohrožených prvků, viz příloha č.2. V této tabulce není řešeno riziko R0, protože riziko nehrozí. 7. Dílčí mapa výsledného rizika Výsledné riziko výskytu požáru je zaznačeno do mapy obce Bolatice odpovídající barvou přiřazeného rizika, viz obrázek č. 2. 8. Výsledné mapování rizik Závěrečným bodem v analýze je výsledná mapa rizik,viz obrázek č. 3, která je tvořena ze všech zjištěných rizik (R0 - R4) mimořádných událostí (požár, dopravní nehody atd.) hrozící na území obce Bolatice. Postupy jednotlivých zjišťovaných rizik u mimořádných událostí jsou popsány v [3]. U sledovaných mimořádných událostí se zjištěná rizika pohybují v úrovni R0 pro živelní pohromy a úniky nebezpečných látek. V úrovni R1 pak pro požáry, dopravní nehody a technické havárie. Z výsledků šetření lze dovodit, že území obce Bolatice je zatíženo nízkou úrovni rizika. Přijímání zvláštních opatření ke zmírnění rizika není potřeba zatím provádět.

246



Obr. č. 2 Mapa rizik – požáry [3]



Obr. č. 3 Mapa rizik všech mimořádných událostí [2]

247

Závěr Metoda HVE je součástí evropského projektu SIPROCI, která udává jednotný přístup všech zemí Evropské unie mapování rizik. Článek stručně zachycuje postup při aplikaci této metody na konkrétním území. V našem případě na území obce Bolatice. Získané výsledky jsou vizualizovány graficky v mapě obce. Výsledné mapování rizik obce Bolatice umožní osobám odpovědným za přípravu a řešení mimořádných událostí předvídat ztráty, hodnotit možné dopady a podpořit efektivní havarijní plánování a řízení rizika. Nutno poznamenat, že zkušenosti z použití metody HVE prezentované v  projektu SIPROCI může po dopracování přispět k jednotnému mapování rizik v podmínkách ČR. Literatura [1] Evropský projekt Interreg IIIC SIPROCI – Mezinárodní reakce na přírodní a člověkem způsobené katastrofy,[cit. 14. 5. 2009] dostupné z: [2] Maléřová, L.: Analýza rizik a zranitelnosti územních celků – Bolatice, Interní grantová soutěž, VŠB-TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Ostrava, 2009 [3] Pracovní dokumentace k Interní grantové soutěži Fakulty bezpečnostního inženýrství, 2009 [4] Adamec, V., Maléřová, L.: Strategické plánování územního rozvoje a ochrany jeho obyvatel, Sborník přednášek XVIII. ročníku mezinárodní konference Požární ochrana 2009, recenzované periodikum, SPBI Ostrava, ISBN: 978-807385-067-8, str. 335-343 [5] Vyhláška č. 247/2002 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů [6] Internetová stránka obce Bolatice, [cit. 13. 1. 2010] dostupné z: [7] Strategický plán rozvoje obce Bolatice, [cit. 13. 1. 2010] dostupné z:

248

Příloha č. 1 Podklad pro hodnocení zranitelnosti mimořádné události typu požár [1, 2]

,QGH[

ÒURYHĖ

%XGRY\

3URGXNWLYQtREODVWL

.XOWXUQtSDPiWN\

,QIUDVWUXNWXUD

7HFKQRORJLFNpVtWČ

3ĜtURGQtSDPiWN\

2KURåHQpSUYN\

/LGp

=UDQLWHOQRVW

9

åiGQi

åiGQi

åiGQi

åiGQi

åiGQi

åiGQi

åiGQi

åiGQi

9

Qt]Ni

Qt]NiKXVWRWD ]DOLGQČQt

Y\VRNi NYDOLWD Qt]NiNYDQWLWD

QHYê]QDPQp DNWLYLW\

åiGQi

LQIUDVWUXNWXUD PDOpKR Yê]QDPX

VtWČ RPH]HQpKR Yê]QDPX

åiGQi

9

VWĜHGQt

VWĜHGQt KXVWRWD ]DOLGQČQt

Y\VRNi NYDOLWD VWĜHGQt NYDQWLWD

VWĜHGQČ Yê]QDPQp DNWLYLW\

åiGQi

LQIUDVWUXNWXUD PtVWQtKR Yê]QDPX

VtWČPtVWQtKR Yê]QDPX

åiGQi

9

Y\VRNi

Y\VRNi KXVWRWD ]DOLGQČQt

VWĜHGQtNYDOLWD Y\VRNi NYDQWLWD

Yê]QDPQp DNWLYLW\

PpQČ Yê]QDPQp SDPiWN\

VHNXQGiUQt LQIUDVWUXNWXUD

VHNXQGiUQt VtWČ

PpQČ Yê]QDPQp SDPiWN\

9

YHOPL Y\VRNi

YHOPLY\VRNi KXVWRWD

Qt]NiNYDOLWD YHOPLY\VRNi NYDQWLWD

YHOPL Yê]QDPQp DNWLYLW\

Yê]QDPQp SDPiWN\

SULPiUQt LQIUDVWUXNWXUD

SULPiUQtVtWČ

Yê]QDPQp SDPiWN\

Příloha č. 2 Podklad pro hodnocení výsledného rizika pro požáry [1, 2]

,QGH[

ÒURYHĖ

%XGRY\

3URGXNWLYQt REODVWL

.XOWXUQt SDPiWN\

,QIUDVWUXNWXUD

7HFKQRORJLFNp VtWČ

3ĜtURGQt SDPiWN\

2KURåHQpSUYN\

/LGp

=UDQLWHOQRVW

5

Qt]Ni

%H]SHþQRVW QHPXVtVHOKDW

0DOiãNRGD

0DOiãNRGD

0DOiãNRGD

0DOiãNRGD

0DOiãNRGD

0DOiãNRGD

5

VWĜHGQt

%H]SHþQRVW QHPXVtVHOKDW

5

Y\VRNi

0RåQp SUREOpP\V EH]SHþQRVWt

5

0RåQp]WUiW\ YHOPL QDåLYRWHFKD Y\VRNi YiåQi]UDQČQt RVRE

0DOiHVWHWLFNi QHERIXQNþQt 0iODãNRGD 0DOiHVWHWLFNi 0DOiãNRGD 0iODãNRGD ãNRGDEH] EH]SĜHUXãHQt QHERIXQNþQt EH]RSXãWČQt EH]SĜHUXãHQt RSXãWČQt þLQQRVWL ãNRGD REMHNWX VOXåHE REMHNWX 9ê]QDPQp IXQNþQt SRãNR]HQtD QiVOHGQp RSXãWČQt REMHNWX =iYDåQi ãNRGDD QiVOHGQp RSXãWČQt REMHNWX

0DOiãNRGD

9ê]QDPQi ãNRGDV GRþDVQêP SĜHUXãHQtP þLQQRVWL

9ê]QDPQi ãNRGD

9ê]QDPQi ãNRGDD QiVOHGQp RSXãWČQt REMHNWX

9ê]QDPQi ãNRGDV GRþDVQêP SĜHUXãHQtP þLQQRVWL

9ê]QDPQi ãNRGD

=iYDåQi ãNRGDV SĜHUXãHQtP QHER ]UXãHQtP þLQQRVWL

=iYDåQi ãNRGD

=iYDåQi ãNRGDD QiVOHGQp RSXãWČQt REMHNWX

=iYDåQi ãNRGDV SĜHUXãHQtP QHER ]UXãHQtP þLQQRVWL

=iYDåQi ãNRGD

249

Pracovné a zdravotné riziká súvisiace s expozíciou azbestom Doc. RNDr. Iveta Marková, PhD.1, Ing. Marianna Mužíková2 1 Katedra protipožiarnej ochrany, Drevárska fakulta, Technická univerzita vo Zvolene, T.G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen 2 Nemocnica Kosice-Saca a.s. 1. sukromna nemocnica, Košice - Šaca [email protected], [email protected] 1. Úvod Azbest je názov pre skupinu vláknitých minerálov prirodzene sa vyskytujúcich v zemskej kôre. Mineralogicky je zaradený medzi kryštalické silikáty s dvomi základnými formami: serpentínovou a amfibolovou. Chryzotil (biely azbest – obr. 1) je jediný zástupca serpentínov s hospodárskym využitím a má viac ako 95 % zastúpenie v súčasnej celosvetovej spotrebe azbestu. Hlavnými zástupcami amfibolovej skupiny sú krocidolit (modrý azbest – obr. 2), amozit (hnedý azbest – obr. 3), antofylit, tremolit a aktinolit. Hospodársky význam majú iba chryzotil, krocidolit a amozit. Antofylit bol vo väčšom rozsahu používaný v minulosti vo Fínsku [2].

a)



b)



c)

Obr. 1 Príklady minerálnych vláken azbestu pod elektrónovým mikroskopom a) Chryzotil (biely azbest) CAS: 12001-29-5 b) Krocidolit (modrý azbest) CAS: 12001-28-4, c) Amozit (hnedý azbest) CAS: 12172-73-5 Na Slovensku sa v minulosti ťažil chryzotil v lome Dobšiná. Priemyselne sa spracovával azbest vo Ferenite Nitra. V súčasnosti je ťažba a spracovávanie azbestu v Slovenskej republike zakázaná. Vlastnosti azbestov sú výsledkom ich vláknitej povahy. Vo všeobecnosti azbestové minerály nie sú prchavé a sú chemicky stabilné. Majú vysokú pevnosť v ťahu, ohybnosť, trvanlivosť, taktiež vykazujú vysokú tepelnú izoláciu a odolnosť voči plameňu [2]. Majú schopnosť vytvárať voľne polietavé submikroskopické častice - respirabilná frakcia. 250



Z hľadiska ochrany zdravia je najdôležitejšia respirabilná frakcia definovaná hrúbkou a dĺžkou vlákna. Hrúbka vlákna musí byť menšia ako 3um, dĺžka väčšia ako 5 um a ich vzájomný pomer musí byť rovný alebo väčší ako 3:1. Dlhodobé štúdie organizácie pre výskum rakoviny (IARC) a svetovej zdravotníckej organizácie (WHO) dokázali karcinogénne vlastnosti azbestových vlákien. Preto boli všetky druhy azbestov bez rozdielu chemického zloženia zaradené do kategórie 1 dokázaných karcinogénov pre ľudí (Nariadenie vlády 356/2006 Z. z.). Napriek vyššie uvedeným skutočnostiam naďalej existujú miesta, kde sa ešte dnes môžeme s azbestom stretnúť (tab. 1). Azbest je možné nájsť vo veľkom množstve výškových budov, škôl, telocviční, úradov a budov určených na verejné používanie postavených v období rokov 1970 až 1990 obsahuje nespočetné množstvo materiálov s obsahom azbestu. Tieto materiály sú veľmi často v zlom stave a sú neustále zdrojom uvoľňovania azbestových vlákien do okolia. Ku kontaminácii prostredia a expozícii zamestnancov často prichádza pri búracích prácach, stavebných úpravách, rekonštrukciách a neodborných demontážach. Na základe uvedenej skutočnosti bolo vypracované nariadenie vlády 356/2006 Z.z, kde sú uvedené limitné hodnoty výskytu respirabilných frakcií (polietavé submikroskopické častice azbestu) ako aj spôsoby a postupy pri práci s azbestom. Výrazná pozornosť sa venuje zdravotnému dohľadu zamestnancov, ktorí sú vystavení pôsobeniu azbestu. 2. Riziká pôsobenia azbestu Riziká spojené s prítomnosťou azbestu v prostredí boli od úvodu minulého storočia postupne sledované. Experimenty a výsledky štúdií poukazujú na latentnú dobu medzi začiatkom expozície azbestu a vznikom ochorení 20 až 40 rokov. Neexistuje nijaká známa bezpečná úroveň vystavenia sa účinkom azbestu. Nie je určená prahová dávka azbestovej expozície (nie je určené neškodné množstvo nadýchania sa azbestových vlákien). Čím viac je osoba vystavená azbestovej expozícii, tým väčšie je riziko, že vás postihne choroba súvisiaca s azbestom V súvislosti so vznikom ochorení z azbestu je významná predovšetkým profesionálna expozícia. Nie je však zanedbateľné ani sekundárne profesionálne, paraprofesionálne, neprofesionálne riziko a potencujúce rizikové faktory. V kombinácii s nimi je vplyv azbestu na ľudský organizmus multiplikačný. Bonnefoy [3] prostredníctvom príkladov prezentuje profesionálne, sekundárne profesionálne, paraprofesionálne a neprofesionálne riziko a potencujúce rizikové faktory v d;sledku vzstavenia pôsobeniu azbestu. Príklady profesionálnej expozície azbestom [1]: -- dobývanie hornín obsahujúcich azbest v hlbinných a povrchových baniach, -- preprava a mletie azbestu, -- priemyselné spracúvanie azbestových vláken, -- výroba azbestocementových textílií, ochranných odevov pre hasičov a pracovníkov hutníckych prevádzkarní, 251

------------

výroba strešných krytín, výroba vodovodných a odpadových potrubí, obkladových dosiek, výroba postrekovej azbestovej malty, výroba brzdového a spojkového obloženia, izolačných dosák, tesniacich zariadení, protipožiarnych obložení, výroba cigaretových filtrov pridávaním azbestových vláken (príklad neobvyklého použitia – potenciácia karcinogénneho účinku), stavba lodí, inštalačné práce, demolačné práce, pri ktorých sa vyskytujú materiály obsahujúce azbest (ohrození sú údržbári, opravári, inštalatéri, elektrikári a podobne), kabíny vodičov nákladných automobilov a kamiónov (kúrenia pokrýva izolačná vrstva sa dostávajú otvormi motora, prúdom vzduchu do kabíny, výroba čistiacich prostriedkov s obsahom azbestu, výroba farbív s obsahom azbestu.

Naďalej existujú povolania pri ktorých je riziko vystavenia azbestu stále prítomné. Ide o nasledujúce prípady [6]: -- klampiari, -- vykurovací technici, -- elektrikári, -- stolári, -- pokladači kobercov a pokladači iných podlahových krytín, -- dielenskí montéri, -- pracovníci údržby, vrátane zmluvných pracovníkov a strážnej služby, -- pokrývači, -- pracovníci, ktorých náplňou je čistenie a upratovanie, -- iné povolania, ktoré potrebujú získať prístup k otvorom na streche a k priestorom pod panelmi a k podobným‚ skrytým‘ miestam. Na základe danej skutočnosti, naďalej je možné charakterizovať príklady sekundárnej profesionálnej expozície a paraprofesionálne riziko [1]: -- únik spracovaného azbestu do ovzdušia zo závodov – riziko pre obyvateľov v okolí závodu, -- úradníci v azbestových závodoch, ktorí prichádzajú do styku s robotníkmi alebo s príbuznými exponovaných azbestu, -- pranie bielizne a oblečenia rodinným príslušníkom exponovaných azbestu.

252

Potenciujúce rizikové faktory vplyvu azbestu [2]: -- životné prostredie (napríklad polycyklické uhľovodíky, splodiny výfukov), -- rizikové faktory z pracovného prostredia (napríklad práca v prostredí s rizikom expozície karcinogénnymi látkami), -- fajčenie. Práve v súvislosti s faktorom fajčenia údaje z literatúry a klinická prax potvrdzujú, že silný fajčiar bez profesionálneho rizika expozície azbestu má pri porovnaní s nefajčiarom 20- až 25-násobnú pravdepodobnosť výskytu zhubného ochorenia priedušiek. Ak však silný fajčiar pracuje v prostredí s rizikom expozície azbestu, pravdepodobnosť tohto ochorenia sa zvyšuje na 50- až 90-násobok v porovnaní s nefajčiarom neprichádzajúcim do styku s azbestom. Preto je fajčenie zaradené ako kontraindikácia pre prácu s rizikom expozície azbestu. Pri minerálnych vláknitých prachoch sú stanovené prípustné limity počtom vláken v 1 cm3 vzduchu. Je to dané predovšetkým tým, že pre karcinogénne účinky je rozhodujúca prítomnosť vláken a ich koncentrácia. Limitná hodnota koncentrácie azbestových vláken v pracovnom prostredí je pre chryzotil 0,6/cm3 vzduchu. Najpatogénnejšie častice sú 30 – 50 dlhé (nariadenie vlády 356/2006). 3. Negatívne pôsobenie azbestu na ľudský organizmus - ochorenia spôsobené azbestom Akútne účinky (prudké) azbestu na ľudský organizmus nie sú známe. Ide o chronické účinky (dlhotrvajúce) v podstate o dlhodobú expozíciu azbestu. Vplyvom dlhodobej expozície azbestu môžu vzniknúť nenádorové i nádorové ochorenia. Pôsobenie azbestu na ľudský organizmus je spojené s inhaláciou azbestových vlákien. Inhalácia je spojená s tromi hlavnými zdravotnými poruchami: • azbestózou pľúc, Pleurálna hyalinóza ako nenádorové ochorenia • rakovinou pľúc a • mezoteliómom. Azbestóza Azbestóza (vytvorenie depozitov anorganického azbestového prachu v pľúcnom tkanive).Je výsledkom vdychovania azbestových vlákien rozmerov respirabilnej frakcie, ktoré sa ukladajú do pľúc a vedú k tvorbe jaziev v pľúcnom parenchyme a k tvorbe pohrudnicových zhrubnutí. Pľúcna fibróza vedie k poškodeniu pľúcnych funkcií až k smrti. Vyskytuje sa u robotníkov dlhodobo exponovaných vysokým koncentráciám azbestového prachu. Výrazné klinické prejavy sa nezriedka prejavujú až po 20 - tich rokoch od začiatku expozície, avšak pri veľmi závažnej expozícii sa môžu objaviť po troch rokoch od začiatku expozície. Môže byť pozorovaná tiež v bežnej populácii žijúcej v oblasti vysokých emisií prachu produkovaného pri ťažbe azbestu. 253

Pleurálna hyalinóza (ukladanie a vytvorenie ložísk hyalínu – sklovitej substancie v pohrudnici za súčastného nahromadenia solí vápnika). Akútna pleuritída (zápal pohrudnice). Rakovina pľúc Prvé prípady rakoviny pľúc u pracovníkov s azbestom boli popísané v roku 1930 a príčinný vzťah medzi azbestom a týmto ochorením bol potvrdený v polovici päťdesiatych rokov. Priemerná doba medzi prvou expozíciou azbestovým vláknom a vznikom rakoviny pľúc predstavuje 20 až 40 rokov. Fajčiari exponovaní azbestu sú v omnoho závažnejšom riziku vzniku rakoviny pľúc než nefajčiari exponovaní tejto škodlivine. Azbest a chemické zlúčeniny obsiahnuté v cigaretovom dyme majú synergické účinky, ktoré sú omnoho závažnejšie než izolované expozície azbestovému prachu a cigaretovému dymu. Mezotelióm Mezotelióm je rakovina obalov pľúc a hrudníka (pohrudnice) alebo brušnej dutiny (pobrušnice). Väčšina mezoteliómov spôsobených azbestom sa vyskytuje na pohrudnici. Táto forma smrteľnej rakoviny sa objavuje po 30-tich až 50-tich rokoch od začiatku expozície. Vyskytuje sa u osôb profesionálne exponovaných azbestu. Zvýšený výskyt bol však pozorovaný i pri neprofesionálnej expozícii u ľudí žijúcich v spoločnej domácnosti s pracovníkmi v riziku azbestu alebo žijúcich v okolí zdrojov azbestového prachu ako sú lodenice alebo závody na výrobu azbestových izolačných materiálov. Podľa Reichrtovej [8] Mezoteliom je relatívne zriedkavá forma zhubného nádoru. Ine lokalizácie rakoviny (žalúdok, črevný trakt, obličky, hrtan a hltan) po expozícii azbestu sú podľa nových epidemiologických štúdii pochybne. [8]. Epidemiologicke studie potvrdili [8], že v kolektívoch s amfibolovou expozíciou je vyššia potenciálna možnosť vzniku mezotelionov v porovnaní s podobnou skupinou s chryzotilovou expozíciou. Všeobecne sa predpokladá, že je to spojene s trvácnosťou, resp. odolnosťou amfibolových vláken. Žiaľ, prachové analýzy nedostačujú na to, aby sa tato otázka celkom jasne rozhodla. Ale pri posudzovaní rizika sa musia vziať do úvahy aj tieto faktory [8]. Azbest patri do malej skupiny látok s potvrdenými karcinogénnymi účinkami priamo na človeka aj v životnom prostredí (mezoteliomove prípady v okolí juhoafrických krocidolitovych bani), v prevádzkach – v pracovnom prostredí, kde sa spracúva azbest, napr. v Hamburgu, resp. u žien v domácnostiach, ktoré prali azbestové odevy a pod. [8]. 4. Správny postup pri identifikovaní pracoviska s výskytom azbestu Podľa § 10 ods. 7 písm. b) zákona č. 126/2006 Z.z. o verejnom zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ktorý vstúpil do platnosti ku dňu 1. 6. 2006 sa menia požiadavky na BOZP pri práci s azbestom podľa nasledovných požiadaviek 254

[13]. Právnická alebo podnikajúca fyzická osoba je povinná podať Žiadosť na vydanie oprávnenia na odstraňovanie azbestových materiálov musí obsahovať [13]: a) obchodné meno, právnu formu, sídlo, ak ide o právnickú osobu; meno, priezvisko a bydlisko, ak ide o fyzickú osobu, b) doklad o oprávnení na podnikanie a identifikačné číslo (IČO), ak bolo pridelené, c) meno, priezvisko a bydlisko alebo sídlo osoby zodpovednej za prevádzkovanie (riadiaci pracovník) s údajmi o vzdelaní, d) dokumentáciu s opisom činnosti, resp. technológie odstraňovania azbestových materiálov, ktorá musí obsahovať nasledovné údaje o technickom vybavení: I.

• • • • •

Súvisiace podmienky s úpravou pracoviska pri odstraňovaní azbestu [13]: Pri odstraňovaní azbestových materiálov zo stavieb bez súvisu s vnútornými priestormi slúžiacimi na pobyt ľudí, v ktorých nie je možné z technického hľadiska vytvoriť kontrolované pásmo s podtlakovým systémom: priemyselný vysávač prachu s filtrom o minimálnej záchytnosti prachových častíc 99,99 % (priložiť fotodokumentáciu) vysokotlaké bezvzduchové striekacie zariadenie na aplikáciu materiálov (prípravkov) používaných pri sanačných prácach materiálov s obsahom azbestu názov a zloženie prípravku na fixáciu zostatkových vlákien v objektoch s certifikátom preukázania zhody (priložiť kartu bezpečnostných údajov) názov a zloženie prípravku na stabilizáciu azbestového odpadu (priložiť kartu bezpečnostných údajov) názov a zloženie prípravku na fixáciu a zapúzdrenie materiálov s obsahom azbestu pri ponechaní týchto materiálov v stavbe s certifikátom preukázania zhody (priložiť kartu bezpečnostných údajov)

II. Pri odstraňovaní azbestových materiálov v interiéroch budov s použitím podtlakového systému vrátane zabezpečenia opláštenia fasády budov slúžiacich na pobyt ľudí: • odsávacie zariadenie s elektrickou pohonnou jednotkou a s HEPA filtrom o  záchytnosti minimálne 99,99 % a predfiltrom, o výkone zabezpečujúcom minimálne 5-násobnú výmenu vzduchu v kontrolovanom pásme pri kontinuálnom vytvorení podtlaku v rozmedzí 20 – 50 Pa počas sanačných prác a jednu hodinu po skončení prác, a ďalej minimálne 10 Pa počas prestávok dlhších ako jedna hodina (priložiť fotodokumentáciu). • zariadenie na kontinuálne meranie a zaznamenávanie podtlaku v kontrolovanom pásme počas celej doby zriadenia kontrolovaného pásma (priložiť fotodokumentáciu). • technické zariadenie na vzduchotesné oddelenie pracovného priestoru (kontrolovaného pásma) s použitím materiálov odolných proti nasávacej sile podtlaku do 50 Pa s otvormi na privádzanie čistého vzduchu, ktoré sa pri vyrovnaní tlaku automaticky uzatvoria 255

• optický, alebo zvukový signalizátor poklesu podtlaku pod 20 Pa • trojkomorový systém vstupu a výstupu z kontrolovaného pásma s regulovaným vstupom a výstupom v poslednej komore smerom von z kontrolovaného pásma (s obmedzovačom otvorenia dverí a svetelnou signalizáciou) • priemyselný vysávač s filtrom o minimálnej záchytnosti prachových častíc 99,99 % (priložiť fotodokumentáciu) • vysokotlaké bezvzduchové striekacie zariadenie na aplikáciu materiálov (prípravkov) používaných pri sanačných prácach materiálov s obsahom azbestu • názov a zloženie prípravku na fixáciu zostatkových vlákien v objektoch s certifikátom preukázania zhody (priložiť kartu bezpečnostných údajov) • názov a zloženie prípravku na stabilizáciu azbestového odpadu (priložiť kartu bezpečnostných údajov) • názov a zloženie prípravku na fixáciu a zapúzdrenie materiálov s obsahom azbestu pri ponechaní týchto materiálov v stavbe s certifikátom preukázania zhody (priložiť kartu bezpečnostných údajov) e) ďalšie doklady potrebné na vydanie rozhodnutia, [13]: -- zoznam zamestnancov: meno, priezvisko, profesia -- doklad o absolvovaní odbornej prípravy zamestnancov od oprávnenej fyzickej alebo právnickej osoby na vykonávanie výchovy a vzdelávania (§4 ods. 1 písm. i) zákona č. 95/2000 Z.z. o inšpekcii práce, resp. § 6 ods. 1 písm. d) zákona č. 125/2006 Z.z. o inšpekcii práce) v rozsahu § 9 ods. 2 nariadenia vlády SR č. 253/2006 Z.z. o ochrane zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou azbestu pri práci -- doklad o zdravotnej spôsobilosti zamestnancov podľa § 11 nariadenia vlády SR č. 253/2006 Z. z. o ochrane zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou azbestu pri práci -- doklad o odbornej spôsobilosti pre činnosti podľa § 9 ods. 4 písm. a) a d) zákona č. 126/2006 Z.z. o verejnom zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov v súvislosti s azbestom (meranie, hodnotenie a odber vzoriek) -- doklad o spôsobe likvidácie azbestového odpadu na skládke nebezpečných odpadov Úrad verejného zdravotníctva SR upozorňuje [13], že použitie deklarovaného technického vybavenia musí byť súčasťou plánu práce, ktorý je potrebný predložiť pred začiatkom prác príslušnému regionálnemu úradu verejného zdravotníctva a bude kontrolovaný v rámci výkonu štátneho zdravotného dozoru.

256

5. Zdravotné riziká súvisiace s expozíciou azbestu Pôsobenie azbestu na ľudský organizmus - Ochorenia spôsobené azbestom Akútne účinky (prudké) azbestu na ľudský organizmus nie sú známe. Ide o chronické účinky (dlhotrvajúce) v podstate o dlhodobú expozíciu azbestu. Vplyvom dlhodobej expozície azbestu môžu vzniknúť nenádorové i nádorové ochorenia. Pôsobenie azbestu na ľudský organizmus je spojené s inhaláciou azbestových vlákien. Inhalácia je spojená s tromi hlavnými zdravotnými poruchami: -- azbestózou pľúc, Pleurálna hyalinóza ako nenádorové ochorenia -- rakovinou pľúc a -- mezoteliómom. Azbestóza (vytvorenie depozitov anorganického azbestového prachu v pľúcnom tkanive). • je výsledkom vdychovania azbestových vlákien rozmerov respirabilnej frakcie, ktoré sa ukladajú do pľúc a vedú k tvorbe jaziev v pľúcnom parenchyme a k tvorbe pohrudnicových zhrubnutí. Pľúcna fibróza vedie k poškodeniu pľúcnych funkcií až k smrti. • vyskytuje sa u robotníkov dlhodobo exponovaných vysokým koncentráciám azbestového prachu. Výrazné klinické prejavy sa nezriedka prejavujú až po 20 - tich rokoch od začiatku expozície, avšak pri veľmi závažnej expozícii sa môžu objaviť po troch rokoch od začiatku expozície. • môže byť pozorovaná tiež v bežnej populácii žijúcej v oblasti vysokých emisií prachu produkovaného pri ťažbe azbestu. Pleurálna hyalinóza (ukladanie a vytvorenie ložísk hyalínu – sklovitej substancie v pohrudnici za súčastného nahromadenia solí vápnika). Akútna pleuritída (zápal pohrudnice). Rakovina pľúc • Prvé prípady rakoviny pľúc u pracovníkov s azbestom boli popísané v roku 1930 a príčinný vzťah medzi azbestom a týmto ochorením bol potvrdený v polovici päťdesiatych rokov. • Priemerná doba medzi prvou expozíciou azbestovým vláknam a vznikom rakoviny pľúc predstavuje 20 až 40 rokov. • Fajčiari exponovaní azbestu sú v omnoho závažnejšom riziku vzniku rakoviny pľúc než nefajčiari exponovaní tejto škodlivine. • Azbest a chemické zlúčeniny obsiahnuté v cigaretovom dyme majú synergické účinky, ktoré sú omnoho závažnejšie než izolované expozície azbestovému prachu a cigaretovému dymu.

257

Mezotelióm • je rakovina obalov pľúc a hrudníka (pohrudnice) alebo brušnej dutiny (pobrušnice). • Väčšina mezoteliómov spôsobených azbestom sa vyskytuje na pohrudnici. Táto forma smrteľnej rakoviny sa objavuje po 30 - tich až 50 - tich rokoch od začiatku expozície. • Vyskytuje sa u osôb profesionálne exponovaných azbestu. Zvýšený výskyt bol však pozorovaný i pri neprofesionálnej expozícii u ľudí žijúcich v okolí zdrojov azbestového prachu ako sú lodenice alebo závody na výrobu azbestových izolačných materiálov. Podľa Reichrtovej [7] mezoteliom je relativne zriedkava forma zhubneho nadoru. Ine lokalizacie rakoviny (zaludok, crevny trakt, oblicky, hrtan a hltan) po expozicii azbestu su podla novych epidemiologickych studii pochybne. Karcinogenny ucinok azbestu sa vysvetluje genotoxickym ucinkom na urovni chromozomov. Pri posudzovani rizika vzniku rakoviny sa beru do uvahy aj ine vlastnosti mineralnych vlaken, ako napr. ich dlhodobe pretrvavanie v tkanive, stiepavost, dĺžka azbestových vlákien, povrchove vlastnosti a chemicke zlozenie. V tomto sa umele mineralne vlakna odlisuju od azbestovych. I v ramci azbestovych typov vlaken su potencialne rizika vzniku rakoviny rozdielne, co mozno nazvat ich biologickou dispoziciou. Z tohto pohladu sa povazuje chryzotil za menej nebezpecny [7]. Ine epidemiologicke studie potvrdili, ze v kolektivoch s amfibolovou expoziciou je vyssia potencialna moznost vzniku mezotelionov v porovnani s podobnou skupinou s chryzotilovou expoziciou. Vseobecne sa predpoklada, ze je to spojene s trvacnostou, resp. odolnostou amfibolovych vlaken. Zial, prachove analyzy nedostacuju na to, aby sa tato otazka celkom jasne rozhodla. Ale pri posudzovani rizika sa musia vziat do uvahy aj tieto faktory. Azbest patri do malej skupiny latok s potvrdenymi karcinogennymi ucinkami priamo na cloveka aj v zivotnom prostredi (mezoteliomove pripady v okoli juhoafrickych krocidolitovych bani, v prevadzkach kde sa spracuva azbest, napr. v Hamburgu, resp. u zien v domacnostiach, ktore prali azbestove odevy) [7]. Zdravotný dohľad V zmysle §11 nariadenia vlády 253/2006 Z.z zamestnávateľ musí realizovať pre zamestnancov, ktorí prišli do kontaktu s azbestom zdravotný dohľad. Zamestnávateľ zabezpečí primeraný zdravotný dohľad pre zamestnancov pred začiatkom práce v expozícii prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest, ak na základe posúdenia rizika podľa § 2 nariadenia vlády 253/2006 Z.z zistí riziko pre ich zdravie. Ssúčasťou zdravotného dohľadu sú lekárske preventívne prehliadky (článok 1 §11 nariadenia vlády 253/2006 Z.z). (2) Pred začiatkom práce v expozícii prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest je zamestnávateľ povinný zabezpečiť každému zamestnancovi lekársku preventívnu prehliadku, ktorá musí obsahovať vyšetrenia uvedené v prílohe č. 2. ( článok 2 §11 nariadenia vlády 253/2006 Z.z). 258

Tab. 1 Náplň lekárskej preventívnej prehliadky (prílohe č. 2. nariadenia vlády 253/2006 Z.z). Základné postupy

Doplnkové postupy

Lekárska preventívna prehliadka sa vykonáva v súlade s najnovšími dostupnými poznatkami pracovného lekárstva.

Lekár vykonávajúci zdravotný dohľad rozhodne o ďalších vyšetreniach, ako sú

a) osobný pohovor, b) zdravotnú a pracovnú anamnézu, c) celkové klinické vyšetrenie s osobitným zameraním na hrudník a pľúca, d) testy pľúcnych funkcií (objemy vdychu a výdychu a ich pomery).

a) cytologické vyšetrenie spúta, b) rtg. snímky hrudníka, prípadne tomodenzitometria, c) prípadne ďalšie vyšetrenia podľa najnovších poznatkov pracovného lekárstva.

Lekárska preventívna prehliadka zameraná na prácu s azbestom, ktora ma byt kvalitna a dostačujúca, aby chránila zamestnanca a súčastne zamestnávateľa, musi obsahovat to čo definuje zakon aj ked niektorí lekari navrhuju vyšetrovať u klientov aj krv – krvný obraz a dif. (KO), sedimentáciu, a elektrogardiografické vyšetrenie (EKG). Výsledky vyšetrení lekárskej preventívnej prehliadky a výsledok posúdenia zdravotnej spôsobilosti sa uchovávajú počas 40 rokov od skončenia práce v riziku expozície prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest (článok 4 §11 nariadenia vlády 253/2006 Z.z). Na základe výsledku lekárskej preventívnej prehliadky, lekár vykonávajúci zdravotný dohľad môže odporučiť zamestnávateľovi individuálne ochranné opatrenia alebo organizačné preventívne opatrenia; ak je to potrebné, aj vyradenie zamestnanca zo všetkých činností, pri ktorých je predpoklad expozície prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest (článok 4 §11 nariadenia vlády 253/2006 Z.z). Ak trvá expozícia prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest a zamestnanec vykonáva činnosť predstavujúcu riziko expozície azbestovými vláknami, zamestnávateľ je povinný zabezpečiť zamestnancovi lekársku preventívnu prehliadku každé tri roky, ak o kratšom intervale nerozhodne orgán verejného zdravotníctva ( článok 3 §11 nariadenia vlády 253/2006 Z.z). 6. Záver Európska únia podľa [2] zakázala použitie všetkých druhov azbestových vlákien v členských štátoch najneskôr do 1.januára 2005 (Smernica EÚ č. 77, 1999). Tento zákaz zahŕňa použitie chryzotilu v azbestocementových a trecích materiáloch, ako i tmelov a tesnení. Vedecký výbor Európskej komisie zvážil, že väčšina náhradných alternatív za chryzotil (celulózové vlákna, polyvinilové a 259

aramidové vlákna) predstavuje v súčasnosti nižšie riziko pľúcnej rakoviny a fibrózy pľúc než chryzotil. Jedinou výnimkou zo zákazu sú azbestové membrány používané pri elektrolytickej výrobe chlóru v niektorých závodoch. V týchto prípadoch v súčasnosti neexistuje technická náhrada za chryzotil bez vylúčenia bezpečnostného rizika (nebezpečie výbuchu). Na druhej strane riziko pre zdravie ľudí z tohto použitia chryzotilu je mimoriadne nízke, pretože sa používa v uzatvorenom systéme priamo na mieste. Tieto membrány nie sú voľne predajné. V prípade prítomnosti azbestu na pracovisku zamestnávateľ je povinný zabezpečiť pravidelné meranie azbestu v ovzduší na mieste výkonu práce referenčnou metódou alebo akoukoľvek inou metódou, ktorá poskytne rovnaké výsledky (zákon 355/2007 Z. z.). Výsledky merania musia zodpovedať osobnému vystaveniu zamestnanca prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest. Ak nemožno účinne obmedziť pôsobenie prachu z azbestu alebo z materiálov obsahujúcich azbest, zamestnávateľ je povinný poskytnúť zamestnancom osobné ochranné pracovné prostriedky na ochranu dýchacích orgánov a výkon práce zabezpečiť technickými a organizačnými opatreniami, znížiť expozíciu zamestnancov na najnižšiu mieru.tak, aby tieto prostriedky zamestnanci používali len v nevyhnutne potrebnom a prísne obmedzenom čase. (zákon 355/2007 Z. z.). Fajčenie je pri práci s azbestom kontraindikované – nefajčiť! Literatúra [1] Hurbánková, M.: Azbestová expozícia - minulosť súčasnosť.http://www.sazp.sk/ slovak/periodika/enviromagazin/enviro1_3/azbest22.html(28. 3. 2005) [2] Bonnefoy X. 2000 (preložil Miroslav Machata,).: Azbest a zdravie. Štátny zdravotný ústav SR v rámci programu NEHAP 2000. 28 s. ISBN: 80-8874345-1 www.bozpinfo.cz/win/clanky/ chemicke_latky/azbest_rijen031106.html (5.4.2004) [3] http://www.chempor.sk/ (17.3. 2006) [4] http://www.aaservice.sk/cojeazb.htm (17. 3. 2006) [5] Azbest v stavebníctve (http://osha.eu.int/publications/factsheets/51/fact51sk.pdf) (27.3.2006) [6] Azbest, ktorý už neškodí http://hnonline.sk/ ?s1=k&s2=0&s3=4&s4=4&s5=0&s6=0&m=detail&article[area_id]=10025660 &article[id]=17744160&p=k04400_detail (28.3.2006) [7] Reichrtova, E. 1997: Asbestos in Buildings and Environment. Zivot. Prostr., Vol. 31, No. 3, 1997. [8] Nariadenie vlády 356/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných požiadavkách pri práci s karcinogénnymi a mutagénnymi faktormi. [9] Nariadenie vlády 355/2007 o minimálnych bezpečnostných požiadavkách pri práci s chemickými faktormi. 260

[10] Zákon 355/2007 Z.z o ochrane, podpore a rozvoji verejného zdravia a o zmene a doplnení niektorých zákonov. [11] Nariadenie vlády SR č. 253/2006 Z.z. o o ochrane zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou azbestom pri práci. [12] Vyhláška MH SR č.67/2002 Z. z., ktorou sa vydáva zoznam vybraných chemických látok a vybraných chemických prípravkov, ktorých uvedenie na trh a používanie je obmedzené alebo zakázané (čiastka 28/2002) [13] http://www.uvzsr.sk/ (22. 1. 2007)

261

Radiační ochrana obyvatel v okolí jaderných elektráren Ing. Jan Matzner1, Ing. Zdeněk Prouza, CSc.2 1 Státní úřad pro jadernou bezpečnost, 110 00 Praha 1, Senovážné náměstí 9 2 Státní ústav radiační ochrany, 140 00 Praha 4, Bartoškova 28 [email protected] , [email protected] Abstrakt V publikaci jsou uvedena základní kritéria uplatňovaná při ochraně obyvatel před účinky ionizující záření v okolí jaderných elektráren. Je uveden přehled legislativních požadavků a jejich naplnění. Popsány a diskutovány jsou jednotlivé expoziční cesty a rizika ozáření obyvatel v důsledku různých provozních stavů jaderné elektrárny. Klíčová slova radiační ochrana, ozáření obyvatel, plánovaná/nehodová expoziční situace, zdůvodnění ozáření, optimalizace ochrany, efektivní dávka, úvazek efektivní dávky, zdravotní újma, dávková optimalizační mez, referenční úroveň 1. Úvod Provoz jaderných elektráren je obecně spojený s nutností vypouštět do životního prostředí látky obsahující radionuklidy. V případě tlakovodních typů jaderných elektráren, jaké jsou provozovány v ČR, se jedná jak o výpusti do ovzduší, tak o kapalné výpusti do vodotečí. Vliv výpustí z jaderných elektráren na okolí a riziko pro obyvatele s nimi spojené musí být zohledněny ve všech fázích realizace jaderně energetického zařízení, tj. při umisťování, projektování, výstavbě i provozu, a to pro všechny uvažované provozní stavy. 2. Jaderné elektrárny a ochrana obyvatel v systému radiační ochrany V r. 2008 vyšlo dlouho očekávané Doporučení č. 103 Mezinárodní komise radiologické ochrany [1], které shrnulo dosavadní poznatky o účincích ionizujícího záření, na jejichž podkladě vypracovalo novelizovanou koncepci systému radiační ochrany. V dalším uvedeme podstatné a k našemu problému relevantní části tohoto systému. Jakékoliv působení zdrojů ionizujícího záření na jednotlivce lze v radiační ochraně popsat třemi druhy situací vedoucích k ozáření člověka, a to plánovanou, nehodovou a existující expoziční situací Plánované expoziční situace jsou všechny situace zahrnující cílené zavádění a provozování zdrojů ionizujícího záření. 262

Nehodové expoziční situace jsou situace, které mohou nastat během provádění plánovaných situací nebo zlým úmyslem. Nejsou předem plánovány, musí však být vzaty v úvahu a pokud k nim dojde, vyžadují bezodkladnou reakci. Existující expoziční situace jsou expoziční situace, které existují z minulosti a je třeba rozhodnout o jejich regulaci, příkladem je ozáření osob přírodními zdroji ionizujícího záření ze starých zátěží po těžbě uranu. Podle toho, kdo je exponován, rozeznáváme profesní ozáření – ozáření člověka při práci, lékařské ozáření - ozáření pacientů v důsledku jejich vyšetření nebo léčby a ozáření obyvatel, které zahrnuje ozáření jednotlivce z obyvatelstva, s výjimkou profesního a lékařského ozáření. K regulaci ozáření ve všech expozičních situacích uplatňuje radiační ochrany tři základní principy: princip zdůvodnění, limitování a optimalizace ozáření. Každé rozhodnutí v jehož důsledku dochází ke změně expoziční situace lze považovat za zdůvodněné jenom pokud přináší více užitku než škod s ním spojených. Při zavedení nového zdroje do praxe musí individuální nebo společenský přínos přesahovat újmu vyplývající z nové expoziční situace. Ozáření jednotlivce vyplývající z plánovaných expozičních situací musí být shora omezeno dávkovými limity, s výjimkou lékařské expozice. Nepřekročení dávkových limitů zaručuje vyloučení deterministických účinků u ozařovaného jednotlivce. Optimalizovat radiační ochranu znamená udržovat počty exponovaných osob a jejich individuální dávky tak nízké, jak je rozumně dosažitelné v daných ekonomických a společenských podmínkách. Princip optimalizace je pokládán za stěžejní princip v  ochraně a je vždy vztažen ke konkrétnímu zdroji ionizujícího záření. Jeho uplatnění zaručuje, že riziko pravděpodobnostních účinků záření (pravděpodobnost vzniku rakoviny u ozářeného jednotlivce nebo genetické poškození jeho potomků) bude udržováno na rozumně dostupném minimu v daných podmínkách. Pro účely procesu optimalizace se pro konkrétní zdroj ionizujícího záření stanovuje omezení dávky u nejvíce ozařovaných jednotlivců z daného zdroje. V plánovaných expoziční situacích se dávka omezuje shora tzv. dávkovou optimalizační mezí, v nehodových expozičních situacích se pak dávka omezuje shora pomocí tzv. referenční úrovně. Celkové poškození zdraví se v radiační ochraně vyjadřuje tzv. újmou (zdravotní újmou) postihující exponovanou skupinu a její potomky v důsledku expozice. Újma je koncipována víceparametrově, vychází z pravděpodobnost smrti v důsledku rakoviny vyvolané zářením a pravděpodobnosti závažných dědičných poškození a zohledňuje i pravděpodobnosti vyléčení rakoviny vyvolané zářením a ztracené roky života.

263

Aplikujeme-li výše stručně uvedený systém radiační ochrany na ochranu obyvatel v důsledku provozu jaderných elektráren, můžeme shrnout: a) Realizace jaderné elektrárny, jako každého jiného zdroje ionizujícího záření, musí být zdůvodněna, tj. přínos musí převážit všechny újmy s výstavbou a provozem  jaderné elektrárny spojené. Hlediska radiační ochrany musí být zahrnuta v procesu zdůvodnění. Protože však jaderná elektrárna nepřináší bezprostřední přínos pro jednotlivce, bude v procesu zdůvodnění vždy převažovat aspekt obecného společenského přínosu. b) Vliv výpustí z jaderných elektráren musí být ohodnocen jak pro plánovanou expoziční situaci (normální provoz), tak pro nehodovou expoziční situaci (projektem předpokládané nehody a všechny uvažované ostatní nehody se závažnějšími důsledky než projektové nehody). c) Ozáření obyvatel z výpustí jaderné elektrárny nesmí v plánovaných expozičních situacích překročit limit ozáření pro obyvatele. Dávková optimalizační mez pak vymezuje shora dávku, kterou může jednotlivec z obyvatelstva obdržet v plánovaných expozičních situacích. d) Pod dávkovou optimalizační mezí se aplikuje proces optimalizace, jehož výsledkem je stanovení autorizovaného limitu Autorizovaný limit pak představuje „provozní“ limit, který vychází z bezpečnostních vlastností konkrétní jaderné elektrárny, zohledňuje druhy výpustí z ní a možné způsoby šíření výpustí a jejich vlivu na obyvatele (expoziční cesty). e) Ozáření obyvatel z výpustí v nehodových expozičních situacích nesmí překročit stanovenou referenční úroveň. 3. Radiační ochrana obyvatel v okolí jaderných elektráren v české legislativě Na ochranu obyvatelstva v okolí jaderných elektráren zaměřený a výše popsaný systém radiační ochrany je v ČR zakotven především v atomovém zákoně [2], ve vyhlášce o radiační ochraně [3] a ve vyhlášce o havarijní připravenosti [4]. Z vyhlášky o radiační ochraně především vyplývají tyto skutečnosti: a) Obecným limitem (limit ozáření pro obyvatele) je 1 mSv za kalendářní rok, vztahující na „celkovou“ efektivní dávku, tj. na součet efektivní dávky z vnějšího ozáření a úvazků efektivní dávky z vnitřního ozáření. b) Dávkovou optimalizační mezí pro výpusti do ovzduší pro plánovanou expoziční situaci je průměrná efektivní dávka 0,20 mSv za kalendářní rok a pro výpusti do vodoteče průměrná efektivní dávka 0,05 mSv za kalendářní rok. Dávková optimalizační mez je stanovena pro příslušnou kritickou skupinu obyvatel (tj. modelová skupina osob, které jsou z výpustí danou expoziční cestou nejvíce ozařováni, v dnešním pojetí [1] tuto skupinu představuje tzv. „reprezentativní osoba“). 264

c) Ochranná opatření pro případ nehodových expozičních situací se dělí na neodkladná opatření (ukrytí, jódová profylaxe, evakuace) a následná opatření (regulace požívání potravin a vody a používání krmiv, případně přesídlení obyvatel). Zavedení každého opatření musí obecně přinést více užitku než škod s ním spojených. O tom, zda má být opatření provedeno, rozhoduje mj. i tzv. odvrácená dávka, což je dávka, kterou by obyvatelé obdrželi, pokud by opatření nebylo provedeno. Směrnými hodnotami pro odvrácenou dávku pak jsou: pro ukrytí odvrácená efektivní dávka 10 mSv za období ukrytí ne delší než 2 dny, pro jódovou profylaxi odvrácený úvazek ekvivalentní dávky ve štítné žláze způsobený radioizotopy jódu 100 mSv a pro evakuaci odvrácená efektivní dávka 100 mSv za období evakuace ne delší než 1 týden. Ochranná opatření se připravují v tzv. zóně havarijního plánování podle vnějšího havarijního plánu. Podrobnosti jsou uvedeny v zákoně o IZS, ve vyhlášce o  podrobnostech k IZS a v Nařízení vlády č. 11/1999 Sb., o zóně havarijního plánování. d) Provozovatel jaderné elektrárny je ze zákona povinen monitorovat výpusti do životního prostředí a stanovovat ozáření obyvatel z výpustí, za účelem porovnání ozáření s autorizovanými limity. Rovněž je povinen monitorovat složky životního prostředí v okolí elektrárny. Oba druhy monitorování – výpustí i okolí – provádí podle SÚJB schválených programů monitorování. Systém radiační ochrany obyvatel v okolí jaderných elektráren, spolu s  konkrétními údaji o efektivní dávkách pro jednotlivé expoziční situace daných českou legislativou je schematicky uveden na obr. 1. Připomeňme, že cílem je vyloučit deterministická poškození a riziko pravděpodobnostních účinků udržovat na rozumném a dostupném minimu. Vzhledem k obecně přijatému modelu lineární bezprahové závislosti pravděpodobnostních účinků na dávce, uplatňovaném v rozmezí 0 až 100 mSv efektivní dávky, je ozáření obyvatel nad 100 mSv považováno za nepřípustné. GiYNRYi RSWLPDOL]DþQt PH]

 



SOiQRYDQiH[SR]LþQtVLWXDFH

REODVWSUR DXWRUL]RYDQêOLPLW





P6Y 



QHKRGRYiH[SR]LþQtVLWXDFH

 QHSĜtSXVWQi H[SR]LFH

REHFQêOLPLW

Obr. 1 Schéma radiační ochrany obyvatel v okolí jaderných elektráren.

265

4. Expoziční cesty obyvatel v důsledku výpustí z jaderných elektráren 4.1. Výpusti do ovzduší Výpusti do ovzduší obecně kontaminují vzdušnou masu (vzniká radionuklidy  obsahující tzv. „oblak“), která postupuje v závislosti na aktuálních meteorologických podmínkách šíření. Jednotlivec z obyvatelstva (konzervativně uvažujeme, že je nekrytý na volném terénu) je ozařován jedna z vnějšku přímo z oblaku, jednak inhalací kontaminovaného vzduchu. Z oblaku postupně dochází ke spadu radionuklidů na povrch země (suchý spad nebo vymývání dešťovými srážkami), který je touto cestou kontaminován – vytváří se postupně tzv. depozit. Po průchodu oblaku a vzniku depozitu pak dochází především k vnějšímu ozáření z povrchu země, viz obr. 2. Depozit může v malé míře přispět i k vnitřnímu ozáření inhalací, kdy procesem tzv. resuspenze dojde k uvolnění radionuklidů z povrchu země do vzdušného aerosolu. Plodiny a krmiva kontaminované radionuklidy (přímo spadem nebo později vyrostlé na kontaminované půdě) pak vstupují do potravinového řetězce a mohou způsobit vnitřní ozáření požíváním potravin.

SĜLSUĤFKRGXREODNX 





SRSUĤFKRGXREODNX

YQČMãt R]iĜHQt ]REODNX

YQLWĜQt R]iĜHQt LQKDODFH 

YQČMãt R]iĜHQt] GHSR]LWX

SRVWXSQpY\WYiĜHQtGHSR]LWX Obr. 2 Expoziční cesty z výpustí do ovzduší. Úroveň kontaminace a rozsah kontaminovaného území záleží na podmínkách šíření, z nichž nejdůležitější jsou kategorie stability počasí, rychlost větru a atmosférické srážky. Vliv kategorie stability počasí se označuje se písmeny A (extrémně nestabilní), B (středně nestabilní), C (mírně nestabilní), D (stabilní), E (slabě stabilní) a F (středně stabilní). Vliv kategorie stability počasí na šíření výpusti je znázorněn na obr. 3.

266

4.2. Výpusti do vodotečí Při provozu tlakovodního reaktoru vzniká principiálně v chladivu primárního okruhu tritium (3H), které nelze dostupnými prostředky z kapalných výpustí odstranit, proto se likviduje řízeným vypouštěním do vodotečí. Kapalné výpusti obsahují i  velmi malá množství ostatních radionuklidů (aktivačních a štěpných produktů), jejich vliv na ozáření obyvatel je však oproti tritiu zanedbatelný.

$

$ )

ýtPYČWãtVWDELOLWD SRþDVtWtPKRUãt ĜHGČQt ! YČWãtR]iĜHQt]REODNX DYČWãtNRQWDPLQDFH WHUpQXQDPHQãtP ~]HPtDQDRSDN

)

Obr. 3 Vliv kategorie stability počasí na šíření výpusti.



Cestami ozáření z výpustí do vodoteče pak je nejvýznamnější expozice z požití kontaminované vody (podílí se více než 98 % na celkovém ozáření), dále expozice požitím kontaminovaných ryb, expozice z potravin kontaminovaných zavlažováním, expozice při koupání nebo jízdě člunem, expozice z kontaminovaných pobřežních naplavenin a expozice z pobytu na zavlažované půdě. 5. Vliv výpustí z jaderných elektráren Dukovany a Temelín V této části budou uvedeny konkrétní výsledky aplikace systému radiační ochrany, popsaného v části 2 a plnění požadavků české legislativy uvedených v části 3, a to pro plánované expoziční situace, tj. pro provozní stavy zahrnující normální a abnormální provoz (abnormálním provozem jsou myšleny neplánované stavy, jejichž výskyt je však při provozu očekávaný, např. výpadek turbiny, ztráta napájení ze sítě apod.). 5.1. Výpusti do ovzduší Vliv výpustí do ovzduší (obsah radionuklidů v ovzduší, plošná kontaminace terénu, kontaminace potravin atd.) není ani soudobými prostředky přímo měřitelný. Výpusti jsou měřitelné jen bezprostředně ve ventilačních komínech jaderných elektráren (radionuklidové složení a aktivita jednotlivých radionuklidů), proto je nutné na tento zdrojový člen aplikovat modely šíření s výslednou kvantifikací ozáření. 267

Na základě tohoto modelu a s konzervativními předpoklady byl SÚJB stanoven autorizovaný limit pro výpusti do ovzduší, který je vyjádřen v roční efektivní dávce na jedince z kritické skupiny obyvatel. Pro obě jaderné elektrárny byl stanoven stejný autorizovaný limit a činí 40 mikroSv/rok (0,040 mSv/rok). Kritickou skupinou je pro obě elektrárny různá a přesně specifikovaná skupina obyvatel, obecně lze říci, že jí tvoří obyvatelé trvale žijící nejblíže elektrárně. Výsledky za jednotlivé roky, které byly získány tak, že do SÚJB autorizovaného modelu byly vloženy aktivity radionuklidů vypuštěné v bilancovaném roce a aktuální podmínky šíření v tomto roce, jsou uvedeny na obr. 4. Obecně lze říci, že k ozáření nejvíce přispívá (nejméně ¾) radiouhlík 14C. Rozdíly v jednotlivých letech a u jednotlivých elektráren jsou primárně způsobeny rozdílnou hodnotou aktivit radionuklidů ve výpusti, sekundárně pak rozdílnými podmínkami šíření v jednotlivých letech i lokalitách. Patrný pokles ve vývoji ozáření z výpustí z jaderné elektrárny Temelín je výsledkem postupného odstraňování některých projektových nedostatků technologie ovlivňující aktivitu výpustí. Je patrné, že autorizovaný limit pro výpusti do ovzduší je oběma elektrárnami plněn s několika řádovou rezervou. (IHNWLYQtGiYND]YêSXVWtGRRY]GXãt





(>PLNUR6Y@

 



 







 



 

 







-('XNRYDQ\





-(7HPHOtQ

Obr. 4 Efektivní dávka z výpustí do ovzduší za období 2003 až 2008. 5.2. Výpusti do vodoteče Obdobným postupem jako pro výpusti do ovzduší byl pro obě české jaderné elektrárny SÚJB stanoven autorizovaný limit pro výpusti do vodoteče. Kritickou skupinou byl v obou případech velmi silně konzervativně zvolena skupina osob, která zajišťuje příjem pitné vody přímo z vodoteče a žije v bezprostřední blízkosti zaústění výpusti do vodoteče. S uvážením rozdílné vodnatosti obou recipientů, tj. řeky Jihlavy v případě Dukovan a řeky Vltavy v případě Temelína, byl autorizovaný limit, opět vyjádřený v roční efektivní dávce na jedince z kritické skupiny obyvatel, stanovený rozdílně, a to 6 mikroSv/rok pro jadernou elektrárnu Dukovany a 3  mikroSv pro jadernou elektrárnu Temelín. Na obr. 5 jsou uvedeny výsledky výpočtu ozáření pro 268

aktivity radionuklidů vypuštěné v bilancovaném roce do vodoteče a pro aktuální podmínky v recipientu v tomto roce. U obou elektráren je autorizovaný limit čerpán cca z 20 % a na čerpání se rozhodující měrou podílí výpust tritia. Přes rozdílné podmínky v recipientech v bilancovaných rocích je patrné, jak s rostoucí produkcí elektrické energie v jaderné elektrárně Temelín od r. 2003 roste rovněž produkce tritia. (IHNWLYQtGiYND]YêSXVWtGRYRGRWHþH 

(>PLNUR6Y@

















 



















-('XNRYDQ\







-(7HPHOtQ

Obr. 5 Efektivní dávka z výpustí do vodoteče za období 2003 až 2008. Efektivní dávka z obou druhů výpustí, stejně jako aktivity radionuklidů na ní se převážnou měrou podílející, patří u jaderných elektráren ke sledovaným tzv. provozně bezpečnostním ukazatelům, které lze všechny a pro obě jaderné elektrárny nalézt na webu SÚJB [5]. Průměrná roční efektivní dávka na jednoho obyvatele z přírodních zdrojů činí v ČR přibližně 4 mSv. Autorizovaným limitem „povolená“ roční efektivní dávka pro nejvíce ozařovaného obyvatele z výpustí z jaderných elektráren tak cca 1 % ozáření z přírodních zdrojů, ozáření z reálných výpustí je ještě o 1 řád nižší. 6. Omezování ozáření v případě nehodových expozičních situací V jednotlivých národních předpisech, stejně jako v evropských doporučeních nebo doporučeních Mezinárodní komise pro atomovou energii lze najít různé způsoby členění nehodových provozních stavů jaderných elektráren. Společným znakem však je základní dělení na nehody projektové a nehody jdoucí nad rámec nehod projektových, nazývané „nadprojektovými“ nehodami. Události spadající do projektových nehod (převážně selhání technologických komponent zařízení) jsou v projektu zařízení predikovány a projekt musí zajišťovat doplňující bezpečnostní vlastnosti zařízení, které eliminují dopady v okolí jaderné elektrárny tak, aby nedošlo k nadlimitnímu ozáření obyvatel. Z tohoto důvodu by neměla být hodnota omezující ozáření v případě projektových nehod (referenční 269

úroveň pro projektové nehody) větší než obecný limit (limit pro ozáření jednotlivce obyvatele), kterým je 1 mSv/rok. Tato referenční úroveň je vztažena k reprezentativní osobě (k průměrnému příslušníku kritické skupiny), kterou bude jednotlivec žijící v nejbližším okolí zařízení a exponovaný všemi expozičními cestami, s výjimkou ozáření ingesční cestou (příjmem kontaminovaných potravin). Vyloučení příjmu potravin produkovaných v místech dotčených spadem (potenciálně kontaminovaných) v důsledku projektové nehody představuje jediné opatření vztažené k reprezentativní osobě a má charakter preventivního opatření. Potvrzení nebo odvolání tohoto opatření bude záležet na skutečné radiační situaci. S ohledem na složení potravinového koše reprezentativní osoby, ve kterém lze předpokládat velmi malý podíl potravin vlastní místní produkce, nepředstavuje takové opatření žádné významné omezení v životě reprezentativní osoby. Stanovení referenční úrovně pro projektové nehody na hladině obecného limitu 1 mSv pak vylučuje nutnost zavádět v případě projektové nehody neodkladná opatření na ochranu obyvatel, protože o neodkladných opatřeních se uvažuje, pokud odvrácená hodnota efektivní dávky je nejméně 5 mSv. Je krajně nepravděpodobné, že by k projektové nehodě došlo opakovaně v jednom kalendářním roce. Z tohoto pohledu by tudíž bylo jedno, zda bude referenční úroveň 1 mSv vztažena na rok nebo na událost. Protože však obecný limit by neměl být u reprezentativní osoby překročen v konkrétním roce události, ani v žádném z  dalších následujících roků (jako důsledek události), lze považovat za výstižnější vztáhnout referenční úroveň na rok, s uvedeným dodatkem významu „roku“. Referenční hodnota pro omezení ozáření obyvatel pro nadprojektové nehody (včetně tzv. těžkých nehod) by neměla být větší než 100 mSv obdržených jednorázově nebo v průběhu roku, protože nad touto hodnotou je riziko pravděpodobnostních účinků již nepřijatelné. Podle [1] „je ochranné opatření, téměř vždy zdůvodněno dávkou blížící se 100 mSv“. Mezi uvažovanými nadprojektovými nehodami specifikovanými pro konkrétní jadernou elektrárnu budou i takové, jejichž radiologické dopady nebudou vyžadovat žádná neodkladná opatření na ochranu obyvatel, stejně jako těžké nehody, které budou vyžadovat aktivaci vnějšího havarijního plánu a zavedení všech plánovaných ochranných opatření, aby u obyvatel v nejbližší blízkosti jaderné elektrárny nedošlo k překročení referenční úrovně. 7. Závěr Ze skutečností uvedených v publikaci vyplývá, že systém radiační ochrany zavedený v ČR je zárukou, že za normálního provozu jaderných elektráren je jejich vliv z hlediska ozáření obyvatel naprosto zanedbatelný. Stálou pozornost je třeba věnovat připravenosti havarijní odezvy pro případ nejvážnějších nehod tak, aby i v těchto velmi málo pravděpodobných případech bylo ozáření obyvatel sníženo na co nejnižší úroveň při uvážení zejména sociálních a ekonomických možností státu.

270

Literatura [1] Publikace ICRP 103, Doporučení mezinárodní komise radiologické ochrany 2007, český překlad, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, 2009 [2] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [3] Vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. [4] Vyhláška č. 318/2002 Sb., o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu ve znění vyhlášky č. 2/2004 Sb. [5] www.sujb.cz

271

Ohrožení osob nebezpečnými chemickými látkami v zóně havarijního plánování Ing. Otakar Jiří Mika, CSc. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, Ústav chemie a technologie ochrany životního prostředí, Purkyňova 118, 612 00 Brno [email protected] Abstrakt Ohrožení osob toxickými, výbušnými a hořlavými látkami v zónách havarijního plánování. Úskalí současného stavu stanovení zóny havarijního plánování podle vyhláška č. 103/2006 Sb. Navržení nových lepších řešení v dané oblasti se zaměřením na využití současného stavu poznání a nových moderních vyhodnocovacích metod. Nezbytnost důsledného preventivního informování obyvatelstva a jeho pravidelná a dostatečná připravenost na mimořádné události spojené se závažnými chemickými haváriemi a jejich dopady v zónách havarijního plánování. Klíčová slova ochrana obyvatelstva, závažná havárie, nebezpečná chemická látka, připravenost obyvatelstva Úvod Zóny havarijního plánování jsou významné především z hlediska nutné vysoké úrovně ochrany obyvatelstva před dopady závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami. Zákon o prevenci závažných havárií [1] charakterizuje zónu havarijního plánování následovně: „zónou havarijního plánování je území v okolí objektu nebo zařízení, v němž krajský úřad, v jehož působnosti se nachází objekt nebo zařízení, uplatňuje požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu“ Vlastní stanovení těchto zón podle zákona a vyhlášky a následné informování obyvatelstva v těchto zónách o možném reálném nebezpečí působení nebezpečných chemických látek je legislativně poměrně dobře zabezpečeno [1, 2], jak to bude v další části podrobněji specifikováno. Analýza a hodnocení rizika nebezpečných chemických látek Podle české legislativy je nutné analyzovat a hodnotit havarijní dopady závažných havárií (způsobených nebezpečnými chemickými látkami) na osoby, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek. Tak to ukládá platná česká legislativa [1, 2]. Nicméně dopady jsou podle „typového plánu Havárie“ [3] daleko pestřejší: ekonomické dopady, sociální dopady, dopady na prvky kritické infrastruktury, mezinárodní dopady, jiné dopady. 272

Volba metody analýzy a hodnocení rizika je podle české legislativy na zpracovateli analýzy a hodnocení rizika. Tento stav vytváří závažný důsledek v tom, že není možné porovnání jednotlivých provozovatelů nebo spíše jejich objektů a zařízení a v nich obsažených nebezpečných chemických látek a přípravků ani v rámci České republiky, například v rámci jednotlivých provozovatelů v jednom místě (např. průmyslový areál), v jednom městě (sídle), v jednom kraji v procesu krizového a havarijního plánování a řízení. Ani po více jak 14 letech po vydání evropské směrnice SEVESO II [4] nebyla tato závazná norma doplněna žádnou závaznou metodou pro analýzy a hodnocení rizika (případně jednotlivými samostatnými metodami analýzy a hodnocení rizika pro osoby – hospodářská zvířata – životní prostředí – majetek, jak vyžaduje evropská směrnice a český národní zákon). Jako možný vzor přípravy metody analýzy a hodnocení rizika pro potřeby prevence závažných havárií je možné uvést dvě renomované metody Mezinárodní agentury pro atomovou energii: IAEA TECDOC 727 (1996) [5] a IAEA TECDOC 994 (1998) [6], které by se po úpravách mohly stát základem pro požadovanou prováděcí vyhlášku. Případně je možné doporučit, aby byly v navrhované prováděcí vyhlášce závazně stanoveny následující metody analýzy a hodnocení rizika (jako povinné a nezbytné minimum analýz a hodnocení rizika) pro jednotlivé skupiny objektů a zařízení: o skupina A: • Human Reliability Analysis • Process System Checklist • What if Checklist • H & V Index o skupina B: • Human Reliability Analysis • What if Checklist • Fault Tree Analysis • Event Tree Analysis • Hazard Operability Studies (pouze pro vybrané nejzávažnější zdroje rizika provozovatele) • H & V Index V tomto ohledu autor příspěvku doporučuje využít direktivní a přísný přístup k analýzám a hodnocení rizika podobně, jak je to závazně stanoveno ve slovenské národní legislativě. Jedná se o hlavní a základní krok v celém procesu prevence závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami a přípravky.

273

Výše uvedené a doporučené metody analýzy a hodnocení rizika jsou sice zde označeny anglickými názvy, ale jsou dostatečně známy a popsány v domácích a slovenských odborných publikacích [např. 7, 8, 9, 10]. Jednotný SW pro hodnocení dopadů závažných havárií Kromě výše uvedeného návrhu na jednotnou analýzu a hodnocení rizika je možné uvažovat také o návrhu na koncepci vhodného SW nástroje, který by byl vyvinut v České republice na zodpovědné státní instituci, jako např. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Český ústav bezpečnosti práce, Český ekologický ústav (případně lépe v Evropské unii – na vhodné instituci) a který by pokrýval potřeby analýzy a hodnocení rizika dle platné legislativy. Například pokud je objekt nebo zařízení zařazeno příslušným krajským úřadem do skupiny A nebo do skupiny B, obdrží provozovatel objektu nebo zařízení licenci takového národního nebo mezinárodního SW nástroje k využití, který bude povinen používat pro vypracování zákonem a prováděcí vyhláškou požadované analýzy a hodnocení rizika. K provedení prognostického modelování jednotlivých dopadů závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami a přípravky by se měl vyvinout národní nebo mezinárodní vyhodnocovací program. Přesto, že nebezpečné chemické látky a přípravky mají celkem zákonem [11, 12] vyjmenovaných 15 nebezpečných vlastností, z hlediska závažných havárií jsou hlavními havarijními dopady: otrava – výbuch – požár – závažné poškození životního prostředí (zjednodušené hodnocení nebezpečných chemických látek). Navržený SW nástroj musí být určen a volně distribuován pro: • Provozovatele skupiny A, skupiny B podle zákona o prevenci závažných havárií • Pro vybrané ústřední správní úřady (ministerstva) a všechny krajské úřady • Pro jednotlivé základní složky integrovaného záchranného systému (IZS), zejména pro hasičský záchranný sbor (HZS) Zatímco provozovatelé, správní a krajské úřady musí takový SW nástroj používat v rámci náročné a „jednotné“ analýzy a hodnocení rizik (tedy v podstatě v době před možnou závažnou havárií) u HZS a dalších základních složek IZS bude takový SW nástroj určen zejména pro operativní použití jednotkami HZS (případně jinými základními složkami IZS) při jejich rychlém zásahu, pro rychlé určení rozsahu ohrožení a realizaci následných ochranných, záchranných, likvidačních a jiných opatření směřující k vysoké úrovni ochrany obyvatelstva. SW nástroj musí být využitelný velitelem zásahu přímo na místě zásahu při mimořádné události nebo operačním důstojníkem v operačním a informačním středisku (řídicím středisku). Vyvinutý SW nástroj musí být nástrojem pro rychlou prognózu dopadů a následků působení nebezpečných chemických látek. Musí to být počítačový program s návazností na geografický informační systém pro přímé zobrazení výsledků 274

vyhodnocení v pracovních mapách. Předpověď dopadů a následků závažných havárií musí být založena na konzervativní prognóze. V praxi to znamená, že výsledky odpovídají takovým podmínkám, při kterých dojde k maximálním možným dopadům a následkům na okolí zdrojů rizika – tzv. nejhorší reálná varianta závažné havárie. Program musí poskytnout dostatečně spolehlivé výsledky i při nedostatku přesných vstupních informací. Podrobný návrh struktury SW nástroje tohoto typu je obsažen v autorově práci [13], proto se na tomto místě neuvádí. Výsledky výpočtu SW nástroje mají být uspořádány velmi jednoduše, srozumitelně a především jednoznačně, takže usnadňují rychlé rozhodování kompetentním osobám a urychlují tak přijetí nezbytných ochranných, záchranných a likvidačních opatření. Přehlednost a srozumitelnost výsledků může být docílena soustředěním na důležité veličiny a informace, dále možnosti promítnutí výsledků do pracovní mapy. Standardní SW nástroj tohoto typu musí nezbytně obsahovat databáze nebezpečných chemických látek, které pak může vyhodnocovat. Z hlediska obsahu databáze látek je možno navrhnout databázi nebezpečných chemických látek a bojových chemických látek ChemDat, která byla v roce 2005 zpracována na Universitě obrany v Brně. Zpracovatelský tým přitom velmi úzce spolupracoval se zástupci Generálního ředitelství HZS České republiky v Praze se zohledněním jejich názorů a požadavků. To je velmi významný fakt, protože příslušníci HZS jsou hlavními a konečnými uživateli databáze ChemDat. Současný obsah asi 150 látek by se mohl postupně účelově rozšířit o další vybrané nebezpečné chemické látky a bojové chemické látky [14]. Zóny havarijního plánování Problematiku zón havarijního plánování řeší závazná vyhláška [15]. Zóna havarijního plánování se vymezuje jako plocha ohraničená vnější hranicí zóny havarijního plánování s výjimkou území, pro které se zpracovává vnitřní havarijní plán. Na příkladu amoniaku (čpavku) bude stručně ukázáno, že závazná metoda z výše uvedené vyhlášky je velmi hrubá a nepřesná. Amoniak byl vybrán proto, že ačkoliv jsou mnohem jedovatější průmyslové chemické látky (např. fosgen, chlor) je amoniak velmi rozšířen v infrastruktuře moderní společnosti, jeho průmyslové využití a použití je všeobecně známo. Amoniak (čpavek) má v metodě referenční číslo 31 (zkapalněný tlakem) nebo 36 (zkapalněný chlazením) – a je charakterizován metodou jako „toxický plyn střední toxicity“. Podle množství látky (hmotnosti) v tunách jsou podle tabulky 4a stanoveny hodnoty parametru R v metrech překvapivě stejně (pro referenční číslo 31): • 1 až 5 tun …200 metrů, • 5 až 10 tun …200 metrů.

275

Jinými slovy to znamená, že havarijní únik 1 tuny amoniaku se rovná havarijnímu úniku 10 tun amoniaku. Pro lepší představu havarijních dopadů jsou níže uvedeny v tabulce havarijní úniky (a jejich dosahy) pro 1 tunu, 5 tun a 10 tun amoniaku. Podmínky modelování havarijních dosahů byly pro všechny tři hodnoty stanoveny stejně, jedná se v podstatě o konzervativní prognózu.   Tabulka 1 Ohrožení osob toxickou látkou při úniku amoniaku Celkové uniklé množství amoniaku

Ohrožení osob amoniakem do vzdálenosti

1 tuna

673 metry

5 tun

1 410 metrů

10 tun

1 920 metrů

Z uvedené tabulky výsledků modelování ohrožení osob únikem jedovatého amoniaku je jasně patrné, jak významně ohrožení osob závisí na uniklém množství (hmotnosti) amoniaku. Proto je třeba u každého zdroje rizika odhadnout maximální možné reálné množství a tento údaj použít k dalšímu vyhodnocení. Už i při relativně malých množstvích jsou vidět značné rozdíly. Pokud se používají (viz již uvedená tabulka 4a) pro množství látky universálně intervaly, 1 až 5 tun, 5 až 10 tun, 10 až 50 tun, 50 až 200 tun je jasné, že v těchto případech budou rozdíly dosahu ohrožení osob ještě více rozdílné. Proto je v předešlé podkapitole doporučeno modelování havarijních dopadů pomocí „jednotného SW“, protože mimo jiné se zadávají konkrétní množství uniklých látek, nikoliv intervaly. Nehledě k tomu, že všechny SW nástroje mohou uplatnit konkrétní meteorologické podmínky při výpočty; takové podmínky mají zcela zásadní vliv na šíření oblaku především toxických plynů, par a aerosolů. Preventivní informování obyvatelstva Základem komunikace a informovanosti obyvatelstva zůstává i v současné době trojúhelník: provozovatelé – správní úřady (státní správa) – obyvatelstvo (veřejnost). Zatímco dříve se počítalo s komunikací a informovaností všemi směry, dnes se situace částečně změnila. Podle zákonné úpravy jsou provozovatelé povinni poskytnout své informace o umístění nebezpečných chemických látek a přípravků a o předpokládaných havarijních dopadech správním úřadům, přesněji řečeno krajským úřadům. Z těchto podkladů se potom připravuje informace pro obyvatelstvo. Podle zákona [1] a vyhlášky [2] je stanoven obsah takové informace pro obyvatelstvo v zóně havarijního plánování. Tento obsah informovanosti je jasně stanoven, ale je dostatečný? 276

Aby se občané mohli správně zachovat, musí dostat již předem stručnou, ale výstižnou informaci o jednotlivých možných mimořádných událostech, zdrojích rizika, způsobech jednání a chování při přípravě, ale i v průběhu mimořádné události. Níže jsou uvedeny základní zásady komunikace s obyvatelstvem. Takové návrhy byly již dříve publikovány [16, 17]. Zásady správné komunikace s obyvatelstvem: • pravidelná komunikace (v předem stanovených intervalech), • využívání různých forem komunikace s obyvatelstvem, včetně moderní komunikační techniky, ale také klasických forem (soutěže, kvízy, apod.) • pravdivost poskytovaných údajů a informací, • srozumitelnost poskytovaných údajů a informací (musí být srozumitelné i laické veřejnosti), • dostatečný (přiměřený) rozsah a hloubka poskytovaných informací, • včasnost informací (musí být poskytnuty předem, nikoliv až v době závažné havárie), • snadné možnosti získání podrobnějších informací pro zájemce, • snadné možnosti ověření údajů z dalších informačních zdrojů (webové stránky, internet, telefonické dotazy, apod.), • udržování a rozvíjení zpětné vazby s obyvatelstvem. Níže jsou uvedeny jen některé příklady možné komunikace a zabezpečení informovanosti obyvatelstva v okolí velkých provozovatelů. Jsou uvedeny možnosti přímé komunikace provozovatel – obyvatelstvo, a také správní úřad – obyvatelstvo. Návrh obsahu informovanosti obyvatelstva v zóně havarijního plánování: • typ objektu nebo zařízení (výroba, skladování, potrubní doprava, atd.), • stručná historie objektu nebo zařízení se zaměřením na proběhlé závažné nehody a závažné havárie, přijatá opatření, • velikost objektu nebo zařízení (počet zaměstnanců a jejich směnnost, rozloha objektu nebo zařízení), • hlavní výroby a hlavní výrobní produkty (kapacita výroby, účel použitých výrobků, nebezpečnost požitých výrobků, atd.), • celkový obecný popis pracovních činností v objektu nebo zařízení, • umístěné nebezpečné chemické látky a přípravky v objektu nebo zařízení (eventuálně umístěné nebezpečné biologické nebo radioaktivní látky), zvláštní pozornost věnovat toxickým látkám, které mohou při havarijním úniku ohrozit nebo zasáhnout obyvatelstvo v okolí objektu nebo zařízení, 277

• významné získané a platné certifikáty a doba jejich platnosti (například: certifikát Bezpečný podnik, certifikát Responsible Care, certifikát ČSN EN ISO 14001, certifikát ČSN EN ISO 9001), • stručná charakteristika Bezpečnostní politiky provozovatele, • základní informace o vnitřním havarijním plánu objektu nebo zařízení (týká se jen provozovatele skupiny B, který má zákonnou povinnost vnitřní havarijní plán zpracovat), • informace o možných místních způsobech varování obyvatelstva v případě hrozby nebo vzniku závažné havárie a informace o způsobu poskytování dalších informací, • doporučené způsoby jednání a chování osob v případě ohrožení nebo zasažení obyvatelstva v okolí objektu nebo zařízení havarijními dopady závažné havárie (požár, výbuch, únik toxické látky, poškození životního prostředí), • popis opatření provozovatele k omezení následků závažné havárie, • popis předpokládaného zásahu základních složek integrovaného záchranného systému, • popis opatření krajského úřadu k omezení následků závažné havárie, • informace o pojištění provozovatele pro případ závažných havárií, • nabídky na získání dalších podrobnějších informací pro zájemce z řad obyvatelstva (webové stránky provozovatele, informační telefony, faxy, emailové adresy, besedy, exkurze, promítaní odborných filmů, dny otevřených dveří, „školení“ obyvatelstva se zaměřením na doporučené jednání a chování při havárii, atd.) [16]. Do informovanosti musí být zahrnuty kromě nebezpečných chemických látek, také nebezpečné radioaktivní a nebezpečné biologické látky. Bohužel se v těchto informacích pro obyvatelstvo vůbec nepočítá s informací o přepravě nebezpečných látek a to silniční, železniční a další dopravou. Nutno podtrhnout, že objemy (hmotnosti) přepravy nebezpečných látek bývají nezřídka velmi vysoké. Jinými slovy je možné konstatovat, že poskytovaná informace obyvatelstvu není v současné době zcela dostatečná. Nicméně informovanost můžeme chápat pouze jako první krok k připravenosti. Dostatečná připravenost obyvatelstva vyžaduje kromě informovanosti také pravidelné metodické nácviky, případně preventivní cvičení. Tady je ovšem velký problém, protože takové aktivity jsou dnes vesměs nepopulární mezi obyvatelstvem a především nejsou obsaženy (alespoň v nějakém minimálním rozsahu) v žádné závazné legislativní normě. Celá problematika je značně rozsáhlá a přesahuje možnosti tohoto sdělení. Některé možné přístupy a způsoby připravenosti obyvatelstva byly publikovány v českém odborném tisku (např. [16, 17, 18]).

278

Závěr Pro ochranu obyvatelstva v zónách havarijního plánování toho bylo uděláno po roce 2000 hodně, přesto není současný stav uspokojivý (podle názoru autora). Kromě dobrého legislativního zabezpečení této otázky jsou vydávány praktické, přehledné a srozumitelné informační pomůcky pro obyvatelstvo jak v zóně havarijního plánování, tak obecně k činnosti v případě hrozby nebo vzniku různých mimořádných událostí. Obdobné pomůcky však byly vydávány již v 70. a 80. letech minulého století, tehdy především péči samotných velkých a významných provozovatelů, případně prostřednictvím tehdejších okresních úřadů (často také v úzké součinnosti výše uvedených). Dnes tato povinnost leží na krajských úřadech. V současné době zvýšených rizik a nebezpečí není dosud uspokojivě řešena připravenost obyvatelstva na mimořádné události a krizové situace. Jedinou světlou výjimkou jsou žáci základních škol a studenti středních a středních odborných škol (kde je prováděna příprava ochrany člověka za mimořádných událostí v určitém minimálním rozsahu) a to je bohužel málo. V podstatě se dá říci, že od „moravských povodní v roce 1997“ je Česká republika každoročně postižena rozsáhlými živelními pohromami. Při nich došlo ke ztrátě jak lidských životů a poškození lidského zdraví, tak k uhynutí hospodářských, domácích i volně žijících zvířat, došlo k rozsáhlým a závažným poškozením životního prostředí a majetku. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že je nutno připravit komplexní program přípravy obyvatelstva na mimořádné události a krizové situace. Některé podrobné návrhy na nový komplexní systém připravenosti obyvatelstva již byly připraveny [např. 18] a je nutno po odborné diskuzi uvést takový systém alespoň do zkušebního testovacího provozu. Ochrana obyvatelstva si tento přístup bezesporu zaslouží. Právo na život a jeho ochranu je jedním ze základních lidských práv, což je deklarováno v Ústavě České republiky. Stát zodpovídá za ochranu obyvatelstva. Proto musí vytvářet v souladu s Listinou základních práv a svobod účinné a efektivní ochranné mechanizmy a systémy ochrany obyvatelstva, do kterých musí být zahrnuty závažné průmyslové havárie a jejich následky, jakož i následky a dopady ostatních mimořádných událostí a krizových situací. Literatura [1] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených chemickými látkami a chemickými přípravky. [2] Vyhláška č. 256/2006 Sb., o podrobnostech systému prevence závažných havárií. [3] Typový plán: Typ krizové situace: Havárie způsobená nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, Generální ředitelství HZS ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Praha 2007. [4] The Council Directive 96/82/EC of December 1996 on the kontrol of major accident hazards involved dangerous substance (tzv. evropská direktiva SEVESO II), Official Journal of the European Communities, L10, 19097. 279

[5] International Atomic Energy Agency: Manual for the classification and prioritization of risks due to major accidents in process and related industries, IAEA TECDOC-727, (Rev.1), Vienna 1996. [6] International Atomic Energy Agency: Gudelines for integrated risk assessment and management in large industrial areas, IAEA TECDOC-994, Vienna 1998. [7] Šovčíková L., Mika O. J., Coneva I., Sabo J.: Závažné průmyslové havárie a jejich následky, Žilinská universita, Žilina 2005. [8] Mika O. J., Melkes V.: Prevence závažných průmyslových havárií, Universita obrany, Brno 2005. [9] Mašek I., Mika O. J., Zeman M.: Prevence závažných průmyslových havárií, Vysoké učení technické v Brně, Chemická fakulta, Brno 2006. [10] Babinec F.: Management rizika, Slezská Universita v Opavě, Ústav matematiky, Brno 2005. [11] Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. [12] Zákon č. 440/2008 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. [13] Mika O. J.: Zdroje a rizika chemického terorismu s použitím nebezpečných chemických toxických látek a řešení ochrany obyvatelstva před chemickým terorismem, Habilitační práce, Vysoké učení technické v Brně, Chemická fakulta, Brno 2008. [14] Zabadal M., Dračka E.: Databáze vybraných nebezpečných chemických látek k podpoře subjektů v období ohrožení infrastruktury státu, Sborník 10. vědecké konference s mezinárodní účasti, Žilinská universita, Žilina 22. – 23. 6. 2005, Žilina 2005. [15] Vyhláška č. 103/2006 Sb., o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu. [16] Mika O. J.: Informovanost obyvatelstva o mimořádných událostech se zaměřením na závažné průmyslové havárie, Informační zpravodaj Institutu ochrany obyvatelstva, číslo 1, 2004, str. 33-48. [17] Mika O. J.: Informovanost obyvatelstva a jeho připravenost na zvládání mimořádných událostí, Jihočeská universita v Českých Budějovicích, České Budějovice 2008. [18] Mika O. J., Fišerová L.: Připravenost obyvatelstva na mimořádné události, Sborník konference Současnost a budoucnost krizového řízení, Praha 23. – 24. 11. 2009, Praha 2009.

280

Připravenost zdravotnických zařízení na řešení krizových situací v České republice Prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc.1,2, MUDr. Josef Štorek1, Ph.D., MUDr. Stanislav Brádka3, odb. as. Mgr. Zdeněk Hon1, doc. MUDr. Jozef Rosina, Ph.D.2 1 Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, katedra radiologie a toxikologie, Matice školské 17, 370 01 České Budějovice 2 Fakulta biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického, katedra lékařských a humanitních oborů, nám Sitná 3105, 272 01 Kladno 3 Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, Kamenná 71, 262 31 Milín [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], sbradka@seznam Abstrakt Koncepce krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví České republiky znamená pokrok v řešení problematiky zdravotnického zabezpečení obyvatelstva České republiky v krizích, ale nelze přehlédnout ani řadu jejích nedostatků. Cílem této koncepce by mělo být navození stavu, kdy stát bude schopen dostát své povinnosti vůči občanům státu, zajistit záchranu života a zabránit těžké ujmě na zdraví všem zdravotně postiženým při různých typech krizových situací. Ať již v důsledku přírodní nebo epidemiologické katastrofy, rozsáhlé průmyslové havárie, teroristického útoku nebo v době válečného ohrožení republiky. Cílem příspěvku je posouzení, zda předpoklad odpovídá skutečnosti a analýza stávajících nedostatků. Klíčová slova koncepce krizové připravenosti, zdravotnictví, mimořádná událost, nedostatky Medicína katastrof patří mezi dynamicky se rozvíjející obory. Jeho potřeba vychází ze stávající politicko-ekonomické situace ve společnosti, kdy ekonomická krize, angažovanost vojsk NATO včetně Armády České republiky v Iráku a v Afganistanu, rozdílné chápání spravedlnosti jednotlivými etniky, jiné náboženství, narušené vztahy mezi národy, zvyšující se napětí, nenávist, šovinismus, nacionalismus, který může vést až nenávisti, to vše může přerůst k bezprostřednímu ohrožení obyvatel našeho státu ze strany fanaticky uvažujících jedinců či skupin. Významným nebezpečím pro lidstvo je industrializace, výstavba mamutích průmyslových center, kde selhání počítače nebo lidského faktoru může mít rovněž katastrofální důsledky pro obyvatele a to nejen daného regionu. Další ohrožení pro populaci vychází zejména z hromadných havárií dopravních prostředků, jejichž přepravní kapacita stále stoupá a přitom jsou relativně snadno ohrozitelné a to nejen letecké dopravy. 281

Rychlý přesun obyvatelstva mezi teritorii se zcela rozdílnou epidemiologickou situací může vést ke zdravotnímu ohrožení obyvatel hostitelské země včetně pandemií. Nelze vyloučit ani rozsáhlé důsledky přírodních katastrof, rozpad energetické sítě či masové napadení informačních zdrojů. Zdravotnictví je v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti oprávněně vnímáno jako sektor se vzrůstajícím významem a oprávněně je očekávána jeho připravenost k zajištění zdravotní péče při událostech, které kromě aspektů narušení bezpečnosti, přináší hromadné postižení osob na zdraví. Je také zřejmé, že bez systému zajištění zdravotní péče o obyvatelstvo postižené na zdraví jakýmkoliv typem mimořádné události, nelze hovořit o uceleném systému reakce na ohrožení státem chráněných zájmů (1, 2). To vše postavilo před zdravotnictví úkol dokázat se s danou situací vyrovnat a řešit zdravotní důsledky racionálně a účelně. Je na tento úkol však připraveno? Další otázkou zůstává, jak je schopné řešit situaci v případě vojenského ohrožení státu, Může naplnit úkoly vyžadované v rámci Operační přípravy státního území? Rezort řízený Ministerstvem zdravotnictví prošel v uplynulých dvaceti letech rozsáhlými změnami. Z hlediska možné organizace zdravotnické pomoci v rámci medicíny katastrof a krizové medicíny je pravděpodobně nejdůležitější změnou způsob řízení zdravotnických zařízení. Zatímco před rokem 1989 byla všechna lůžková zdravotnická zařízení řízena centrálně, v roce 2006 mělo Ministerstvo zdravotnictví v rámci jím přímo řízených zdravotnických zařízení již pouze 30 % lůžkového fondu. Ve správě krajských a městských samospráv bylo 39 % zdravotnických zařízení a 31 % pak ve vlastnictví fyzických osob, církve nebo jiných právnických subjektů. Tento stav přibližně zůstává i v současné době (3). K výrazným změnám došlo rovněž ve struktuře lůžkového fondu. Počet nemocničních lůžek se mezi léty 1992 a 2006 snížil o 25 %, na přibližně 64 000. Celkový počet zdravotnických lůžek se však snížil pouze o 3 % a to díky více než trojnásobnému nárůstu počtu lůžek lázeňské péče. Z hlediska financování bylo zásadní změnou zavedení všeobecného zdravotního pojištění a vznik zdravotních pojišťoven, které dnes nepřímo tak řídí financování zdravotnických zařízení. Z pohledu krizového plánování je jednoznačně pozitivním trendem zvyšování kapacit a odborných schopností v přednemocniční urgentní péči. Stejně tak pozitivně lze hodnotit celkový nárůst počtu lékařů pracujících v nemocnicích, který dosáhl mezi léty 1992 a 2006 téměř 100 procent. Jako potenciálně nebezpečný se však z tohoto pohledu jeví proces úzké specializace, a to jak v přípravě zdravotnických pracovníků, tak při výstavbě nových pracovišť. Snaha o efektivní budování a využívaní pracovišť urgentní péče, diktovaná ekonomickými možnostmi, neposkytuje možnost vytváření rezerv potřebných pro krizové situace. Vzniká tak nepoměr mezi schopnostmi zdravotnické záchranné služby a omezenými možnostmi příjmu závažně poraněných či zasažených do nemocniční péče (4). 282

Profesionalizace Armády České republiky a tím výrazná změna jejích úkolů a poslání, inicializovala útlum spolupráce civilního a vojenského zdravotnictví při řešení krizových situací a stavů. Výstavbou profesionálních praporních obvazišť a polních nemocnic si vytvořila Vojenská zdravotnická služba součásti léčebně odsunového systému schopné zabezpečit zcela příslušníky Armády České republiky a případně spojenecké vojáky při společných operacích a nemá již žádné požadavky na civilní rezort (5). Své úkoly v oblasti krizové medicíny si Ministerstvo zdravotnictví zcela uvědomilo teprve po teroristických útocích v Madridu (březen 2004) a v Londýně (červen 2005). V rámci aktualizace Národního plánu boje proti terorismu (6) (schválen usnesením vlády č. 1466 ze dne 16. 11. 2005) bylo uloženo Ministerstvu zdravotnictví úkol zpracovat Koncepci krizové připravenosti zdravotnictví v České republice. Tato koncepce byla schválena Usnesením Bezpečnostní rady státu č. 9 dne 3. dubna 2007. Cílem koncepce je navození stavu, kdy stát bude schopen dostát své povinnosti vůči občanům státu, zajistit záchranu života a zabránit těžké ujmě na zdraví všem zdravotně postiženým při různých typech krizových situací. Ať již v důsledku přírodní nebo epidemiologické katastrofy, rozsáhlé průmyslové havárie, teroristického útoku nebo v době válečného ohrožení republiky. Zdravotnická zařízení i samotní občané musí vědět a být připraveni na poskytování omezeného rozsahu péče za účelem zachování dostupnosti neodkladné péče pro postižené. K řešení mimořádných situací má Ministerstvo zdravotnictví v současné době k dispozici jím pouze přímo řízená zdravotnická zařízení (zde máme na mysli Fakultní nemocnice a některé rezortní výzkumné ústavy). Pokud by byly kapacity těchto zařízení vyčerpány nebo nevhodně lokalizovány má k dispozici možnost využití tří rezervních zařízení. První je součástí Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou (FTNsP) v Praze 4. Jedná se o podzemní nemocnici KO 17. Zbývající dvě zařízení jsou dislokována jednak v obci Hředle nedaleko Berouna ve Středočeském kraji, jednak ve městě Zábřeh na Moravě v Olomouckém kraji. Obě organizačně zabezpečuje příspěvková organizace Zdravotnické zabezpečení krizových stavů se sídlem v Příbrami. Pro krizový stav je FTNsP vybavena funkční podzemní nemocnicí KO 17 s neustálou pohotovostí ke zprovoznění, jejichž management zodpovídá za schopnost její aktivace v případě potřeby a personální zabezpečení včetně jeho odborné přípravy. Technicky se jedná o stálý tlakově odolný úkryt, který je vedený jako chráněné zdravotnické pracoviště. Jeho výstavba byla zahájena ve 4. čtvrtletí roku 1952, dokončena a investorem převzata dne 21. 12. 1961. K dispozici je celkem 66 lůžek pro dospělé a 6 pro děti. Pracovníci Útvaru krizového managementu FTNsP mají nepřetržitou pohotovost pro zpohotovění krytu KO 17. Ten vydává ředitel FTNsP nebo jeho zástupce pro krizové stavy na základě vnějšího (žádost Operační středisko krizového štábu hl. m. Prahy) nebo vnitřního vlivu ve FTNsP. S pokynem se zároveň svolává krizový štáb FTNsP. 283

Nemocnice je ve vstupních prostorách vybavena hygienickou smyčkou, s možností kapacitního rozšíření. Dále je v těchto prostorách vybudována izolovaná místnost pro kontaminované oděvy, sklad čistého ošacení. Odpad je vyveden do infekční stoky, která vyúsťuje v čistírnu odpadních vod. Díky soustavě hermeticky uzavíratelných vstupů, lze pacienty (např., když jsou zasaženi slzným plynem), vyvádět mimo prostor lůžkové části. Pro funkčnost KO 17 jsou ve FTNsP určeny dva zdravotní týmy (lékaři, zdravotní sestry, sanitáři). Na základě uzavřené Smlouvy o zabezpečení úkolů ochrany obyvatelstva s Hasičským záchranným sborem hl. m. Prahy je podzemní nemocnice připravena k využití také jako protijaderný a protichemický úkryt pro obyvatelstvo s maximálním počtem 150 osob. Na základě výzvy Ministerstva zdravotnictví, případně Hasičského záchranného sboru ČR (v rámci plnění dohody o plánované pomoci na vyžádání) může FTNsP rozšířit kapacity pro příjem zraněných postavením Polní mobilní nemocnice. Základ nemocnice tvoří nafukovací skelet. Pro nemocné jsou určeny 3 pokoje se 40 lůžky, 2 ambulantní pokoje, 1 pokoj je určen jako zázemí pro personál a sklad. Součástí nemocnice jsou také sprchy, elektrické rozvody, topení, naftový generátor a izolační box. Pro zajištění zázemí jsou nezbytná chemická WC, elektrocentrála a případně úpravna vody a dekontaminační jednotka. Personální vybavení nemocnice je dáno jejím zaměřením, předpokládá 9 lékařů, 12 zdravotních sester, 2 techniky a ostrahu. Nemocnice je majetkem Státní správy hmotných rezerv a uložena ve Zdravotnickém zabezpečení krizových stavů Příbram. Organizace Zdravotnické zabezpečení krizových stavů (ZZKS) je přímo řízena Ministerstvem zdravotnictví jako její logistické centrum (8). Klíčovými úkoly ZZKS jsou: • zabezpečení nezbytného materiálu a pomůcek pro stávající zdravotnická zařízení v případě jejich akutní potřeby při mimořádné události či neštěstí takového rozsahu, které by nebylo možné zvládnout běžnými prostředky stávajících zdravotnických zařízení; • ochrana pohotovostních zásob, které byly pořízeny Správou státních hmotných rezerv ve smyslu zákona 241/2000 Sb. ; • zabezpečení ochranných pomůcek pro převoz, izolaci a dekontaminaci kontaminovaných nemocných; • zabezpečení osobních ochranných pomůcek v případě jejich mimořádně vysoké potřeby; • zajištění stabilní zdravotnické báze v lokalitách Hředle a Zábřeh na Moravě; • zajištění mobilní zdravotnické báze jako podpůrné složky; 284

• zajištění modulu pro rychlý zásah jako samostatné jednotky mobilní zdravotnické báze pro případ katastrof a neštěstí velkého rozsahu; • zabezpečení dostatečného množství speciálních léčiv, vycházející z akutního ohrožení obyvatelstva; • zabezpečení speciálního zdravotnického materiálu a ochranných prostředků. Obě pracoviště stabilní zdravotnické báze jsou však z hlediska jejich přeměny na zdravotnické zařízení zakonzervována a v případě jejich aktivizace je potřeba několik dní k jejich uvedení do provozu. Nejedná se ani tak o opatření technická jako především o personální zabezpečení. Stále sporné je vyřazení Úrazové nemocnice Brno ze zdravotnických zařízení přímo řízených Ministerstvem zdravotnictví. Nosným programem Úrazové nemocnice je přitom plnit úkoly úrazového centra s nadregionální působností s dominantním zaměřením na péči o polytraumata a život ohrožující monotraumata. Úrazové centrum je koncipováno jako multidisciplinární chirurgické pracoviště, řešící problematiku úrazů a urgentní chirurgie. V rámci této organizace působí Traumateam, což je mobilní chirurgický tým určený pro poskytování odborné lékařské péče poraněným na místě katastrofy v ČR i v zahraničí po dobu 1 - 2 týdnů. Tým je složen z lékařů, zdravotních sester a techniků. V Trauma teamu je nyní registrováno 42 členů: 22 lékařů, 17 zdravotních sester, technik, řidič a organizační pracovník. Nedostatky koncepce Přijetí Koncepce krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví České republiky znamená pokrok v řešení problematiky zdravotnického zabezpečení obyvatelstva České republiky v krizích, ale nelze přehlédnout řadu jejích nedostatků. Koncepce pomíjí některé plánovací parametry, které by výrazně prospěly v přípravě krizových plánů, včetně plánu Operační přípravy státního území. Absentuje hodnocení reálnosti stanovených časových limitů pro provedení jednotlivých úkonů nezbytných k záchraně raněných a zasažených. Vedle kvalitního modelování možných krizových situací, kvalifikovaného odhadu potencionálních zdravotnických ztrát a jejich struktury je stanovení časových limitů nezbytné pro vyhodnocení skutečných schopností a kapacit zdravotnického záchranného systému v celém jeho rozsahu. Zodpovědně provedená kvantifikace vytváří rovněž podmínky pro kvalitní vyhodnocení vnitřních rezerv systému a přípravy způsobu jejich využití v krizových situacích. Skutečností, kterou je nutné brát v úvahu, je vlastnictví zdravotnických zařízení. Ministerstvo zdravotnictví může v tomto směru bezprostředně ovlivnit pouze přímo jím řízená zařízení (pro potřeby krizového řízení zejména Fakultní nemocnice a některé rezortní výzkumné ústavy). Lze předpokládat koordinaci s jednotlivými krajskými úřady, které jsou v řadě případů stoprocentními vlastníky akcií některých dříve krajských a největších okresních nemocnic. 285

Ministerstvo zdravotnictví jasně vnímá svou odpovědnost za organizaci zdravotnického zabezpečení obyvatelstva v krizových situacích, zejména pokud jejich rozsah přesáhne možnosti řešení v rámci jednotlivých krajů, což je mu uloženo i zákonem 240/2000 Sb. Platná legislativa však dává většinu pravomocí v oblasti řízení do rukou Krajských úřadů, ovšem jen v rozsahu jejich působnosti definované zákonem 129/2000 Sb.. Přenesení úkolů v Operační přípravě státního území na krajské úřady vede k otázce, jak tento úkol plnit a jak hradit náklady spojené s plněním těchto úkolů, zejména s vytvářením rezerv v již tak těsném rozpočtu. Bez cílené ekonomické pomoci orgánů státní správy, na které by se mělo podílet více rezortů, není kvalitní příprava zdravotnických zařízení na tyto mimořádné situace reálná (9). Včetně jejich přípravy na situace spojené s vojenským ohrožením státu. Vybudování traumacenter garantuje občanům kvalitní zdravotnické zabezpečení při ohrožení života a zdraví zejména v důsledku úrazů, rozhodně ne při ohrožení v důsledku chemických, biologických, jaderných či radiologických nox. Zcela podceněna je oblast možných psychických traumat a psychologie v krizových situacích. Již v průběhu mezirezortních jednání ke Koncepci krizové připravenosti zdravotnictví České republiky a plánu Operační přípravy státního území se ukázalo, že počet lůžek vyčleňovaný ve prospěch řešení krizových situací není dostatečným plánovacím parametrem a problematickým se stalo rovněž obhájení počtu vyčleňovaných lůžek. Toto vše je však potřeba ještě ošetřit legislativně, formou novelizace zákona, aby tak byla ošetřena kompetenční působnost Ministerstva zdravotnictví. Závěr Ministerstvo zdravotnictví by mělo projednat s krajskými úřady, jak zajistit provoz zdravotnických zařízení tak, aby bylo možné výše uvedené úkoly plnit. Pro potřeby Armády České republiky potom stanovit způsob součinnosti s tímto orgánem. Ministerstvo zdravotnictví musí dokončit, jak už bylo uvedeno, aktualizaci legislativních opatření a záložních plánů, ve kterých bude definována jednoznačná povinnost všech civilních zdravotnických zařízení bez ohledu na zřizovatele a způsob hospodaření, zabezpečit zdravotní péči raněným a nemocným příslušníkům Armády České republiky v případě, že jejich počet nebo struktura překročí schopnosti Vojenské zdravotnické služby. Stejně tak, jak je to zabezpečeno v běžných mírových podmínkách České republiky. Tato práce byla podpořena Fondem rozvoje vysokých škol (projekt 593/2009). Pro případ řešení krizových situací na území České republiky, nevyžadujících mobilizaci či vedení bojové činnosti, musí Ministerstvo zdravotnictví: • ekonomicky zabezpečit ta zdravotnická zařízení a zdravotnické služby včetně dopravních, která budou povinna zajistit zdravotní péči o postižené v důsledku mimořádných událostí včetně všech forem teroristických útoků (10, 11); 286

• v souladu s platnou legislativou zabezpečit dostupnou zdravotní péči také všem příslušníkům Armády České republiky, kterým nemůže být poskytnuta pomoci silami vojenského zdravotnictví; • využívat po dohodě s Ministerstvem obrany zdravotnická zařízení Armády České republiky ve prospěch civilních obyvatel České republiky, a to v souladu s jejich teritoriální působností a odbornými kapacitami; • Ministerstvo zdravotnictví České republiky musí dokončit aktualizaci legislativních opatření a záložních plánů, ve kterých bude definována jednoznačná povinnost všech civilních zdravotnických zařízení, bez ohledu na zřizovatele a způsob hospodaření a jejich ekonomické zajištění (12). Literatura [1] Hlaváčková, D., Štorek, J., Fišer, V., Neklapilová, V., Vraspírová, H.: Krizová připravenost zdravotnictví. NC0 NZO, Brno, 2007, 198 s., ISBN: 978-80-7013452-8 [2] Kratochvílová, D.: Ochrana obyvatelstva. SPBI, Ostrava, 2005, 140 s., ISBN: 80-86634-70-1 [3] Vesecký, J.: Východiska změn a analýzy podmínek činnosti zdravotnické služby ČS. Armády za branné pohotovosti státu. In Sborník Vojenské zdravotnické listy VLA JEP, Hradec Králové, 61, 1992, 2-3, ISSN: 0372-7025 [4] Blanař, R., Humlíček, V., Psutka, J.: Zdravotnické zabezpečení obyvatelstva ČR z pohledu operační přípravy státního území, úkoly Vojenské zdravotnické služby AČR. 5. mezinárodní konference „Ochrana obyvatelstva“, Brno 2008 [5] Humlíček , V., Žák, A., Balík, J., Kvapil, J.: Kombinovaný polní a teritoriální systém zdravotnického zabezpečení. Vojenské zdravotnické listy, 66, 3, 1997, 73-76, ISSN 0372-7025 [6] Národní akční plán boje proti terorismu aktualizované znění pro léta 2007 – 2009, Ministerstvo vnitra České republiky, Praha 2008 [7] Harapát, M.: Podzemní nemocnice KO 17 a její využití pro krizové stavy. Dokument Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou, Praha 2008 [8] Burian L.: Organizace, místo a úkoly ZZKS Příbram při řešení mimořádných událostí biologického charakteru. Konference, Česká Lípa 2009 [9] Wagner, W: Arzneimittelbevorratung für die Katastrophenmedizin. Intensiv- und Notfallbehandlung, 29, 2, 2004, 84-93 [10] Stein, M., Hirshberg, A., Gerich, T.: Der Massenanfall an Verletzten nach Explosin. Unfallchirurg, 106, 10, 2003, 802-810 [11] Zásady pro zřizování záložních krizových pracovišť. Usnesení vlády České republiky č. 512 ze dne 10. května 2006 [12] Navrátil, L., Brádka, S.: Úkoly krizového managementu v ochraně obyvatelstva. ZSF JU, České Budějovice, 2006, 80 s., ISBN: 80-7040-881-2 287

Detekční technika v HZS ČR: současnost a vývojový trend Ing. Ladislava Navrátilová, Ing. Tomáš Čapoun, CSc. Institut ochrany obyvatelstva, Na Lužci 204, Lázně Bohdaneč 533 41 [email protected], [email protected] Abstrakt Cílem příspěvku, který se zabývá modernizací detekční techniky, je nejen prezentovat současné detekční přístroje využívané v Hasičském záchranném sboru České republiky (HZS ČR), ale smyslem zde uvedených skutečností je též upozornit na aplikační možnosti detekčních prostředků, které vycházejí z praktických zkušeností pracovníků Institutu ochrany obyvatelstva. Klíčová slova detekce, identifikace, nebezpečná látka, Ramanova spektrometrie, FTIR, mobilní laboratoř Úvod Detekce neznámé látky patří mezi nejdůležitější prvotní protichemická opatření po mimořádných událostech, které musí příslušníci HZS ČR řešit. Od výsledků detekce se odvíjejí všechny další činnosti zaměřené na minimalizaci následků těchto mimořádných událostí. Pro rozhodování správních orgánů, krizových štábů i zasahujících jednotek jsou nezbytné spolehlivé údaje o charakteru, rozsahu a úrovni kontaminace atmosféry, teritoria, techniky, objektů, osob, vody a potravin. Tyto údaje jsou ze všech výchozích informací prvořadě nezbytné, neboť na druhu a množství uniklé nebezpečné látky nebo bojové otravné látky závisí způsob poskytování první pomoci a lékařského ošetření postižených osob, způsob ochrany obyvatelstva a jednotek provádějících likvidační práce, způsob hašení případného požáru, režim života v kontaminovaném prostoru, postup likvidace látky atd. Není-li znám druh nebezpečné látky, mohl by naopak neodborný zásah znamenat podstatný nárůst ničivých účinků dané události. Proto mezi prvořadé úkoly chemického průzkumu v případě mimořádných událostí souvisejících s únikem nebo zneužitím bojových otravných látek a nebezpečných chemických látek patří urychleně detekovat unikající chemikálii, určit hranice kontaminovaného prostoru a navrhnout postup likvidace události s následnou kontrolou účinnosti likvidačních a asanačních prací. Modernizace prostředků chemického průzkumu S rozsáhlým vývojem moderní techniky se adekvátně rozšiřuje i nabídka detekčních prostředků, které mohou být použity pro identifikaci unikající látky. 288

Jednotky HZS disponují širokou paletou detekčních prostředků, počínající těmi nejjednoduššími (např. detekčními trubičkami), až po ty nejmodernější. V souvislosti s předsednictvím ČR Radě EU byla na počátku roku 2008 vyčleněna z finančních zdrojů EU pro HZS ČR finanční částka, která byla určena pro zajištění bezpečnosti ministerských jednání pořádaných v ČR v době našeho předsednictví. Bylo rozhodnuto, že se za část těchto financí pořídí prostředky chemického průzkumu. HZS ČR se svým vybavením těmito prostředky zařadil mezi nejvyspělejší státy Evropy. Mezi nejvýznamnější analyzátory, které byly zakoupeny za účelem zlepšení vybavenosti HZS ČR, patří bezesporu přenosný analyzátor nebezpečných plynů a par GDA-2 a přenosný Ramanův spektrometr First Defender. Specifické schopnosti obou přístrojů významně zdokonalují možnosti identifikace neznámých látek přímo v terénu. Jako komplementární přístroj k Ramanovu spektrometru byl v roce 2009 zakoupen pro Institut ochrany obyvatelstva přenosný FTIR spektrometr TruDefender. V následujících kapitolách bude pojednáno o výše zmíněných přístrojích, budou vysvětleny jejich aplikační a identifikační možnosti a sděleny poznatky získané při praktických měřeních. Přenosný analyzátor nebezpečných plynů a par GDA-2 a) Princip měření Každou látku analyzátor měří na osmi kanálech (A až H) následujícími čtyřmi detekčními principy: -- spektrometrie pohyblivosti iontů (kanály A, B, C, D), -- detekce polovodičovými čidly (kanály E a F), -- detekce elektrochemickým článkem (kanál G), -- fotoionizační detekce (kanál H). Jedná se tedy o kombinaci selektivních principů (spektrometrie pohyblivosti iontů a elektrochemický princip) s univerzálními detekcemi polovodičovými čidly (pro všechny hořlavé plyny a páry) a fotoionizační (pro všechny plyny a páry s fotoionizačním potenciálem nižším než je energie použité UV lampy). Analyzátor umožňuje měření plynů a par v ovzduší ve třech následujících režimech: -- základní režim - režim GDA, -- režim měření samotným fotoionizačním detektorem - režim PID, -- režim měření samotným spektrometrem pohyblivosti iontů – režim IMS. b) Aplikace Přístroj dokáže detekovat neznámé nebezpečné látky v ovzduší, identifikovat a stanovit bojové chemické látky a jiné nebezpečné látky v ovzduší, monitorovat ovzduší za účelem detekce nebezpečných chemikálií, detekovat, identifikovat, stanovit 289

a monitorovat bojové chemické látky a jiné nebezpečné látky na kontaminovaných površích. GDA-2 umožňuje při dosažení určené koncentrace nebezpečné látky světelnou a zvukovou signalizací upozornit obsluhu na nebezpečí. Významným prvkem analyzátoru je automatický ředicí systém, který reguluje ředění měřeného vzorku plynu podle skutečně naměřeného signálu okolním vzduchem čištěným filtrem. Ten má dvě základní funkce. Jednak slouží k zamezení přesycení detekční komory vysokými koncentracemi nebezpečných látek a dále umožňuje měření jednotlivých látek v mimořádně širokých koncentračních rozsazích. c) Identifikace Přístroj je schopen identifikovat pouze určité látky, které jsou uloženy v jeho knihovně. Jedná se o látky, které záchranné sbory a jednotky evropských států považují v současné době a na současném stupni rozvoje chemického průmyslu za nejaktuálnější. Patří mezi ně anorganické toxické plyny chlor, amoniak, kyanovodík, chlorkyan, sulfan, sirouhlík, chlorovodík, fluorovodík, fosfin, fosgen, hydrazin a oxidy siřičitý, dusičitý a uhelnatý, z organických pak alifatické a aromatické uhlovodíky, chlorované uhlovodíky vinylchlorid, trichlorethan, trichlorethylen a tetrachlorethylen, dále toluylendiisokyanát a kyslíkaté sloučeniny methanol, ethanol, formaldehyd, akrolein, aceton a kyselina octová. Dále knihovna analyzátoru obsahuje bojové otravné látky nervově paralytické (tabun, sarin, soman, cyklosarin, látka VX) a zpuchýřující (sulfidický a dusíkatý yperit a lewisit).

Obr. 1 Analyzátor nebezpečných par a plynů GDA 2 Detekovat však lze i nebezpečnou látku, která v knihovně není obsažena, a to podle signálu na určitém kanálu.

290

d) Praktické zkušenosti z měření Přístroj byl do Institutu ochrany obyvatelstva zakoupen od německé firmy Airsense Analytics a je používán k plnění úkolů chemického průzkumu již od roku 2007. Obsluha přístroje v prvé řadě ocení jeho jednoduché ovládání, které je realizováno pouze dvěma robustními tlačítky umístěnými nad displejem. Při nasazení přístroje v praxi výjezdové skupiny Institutu ochrany obyvatelstva se plně prokázaly jeho přednosti pro měření v terénu. Osvědčil se při prvotní detekci a identifikaci neznámých nebezpečných látek v ovzduší, při identifikaci unikajících kapalin cestou analýzy jejich par, stejně jako při dlouhodobém monitorování nebezpečných plynů v ovzduší bez přítomnosti obsluhy s následným vyhodnocením na PC. Při zásahu na neznámé nebezpečné látky ocení jednotka HZS především srovnání s jinými identifikačními metodami. Identifikace látky analyzátorem GDA 2 je provedena do 3 minut včetně spuštění přístroje, zatímco např. identifikace mobilním plynovým chromatografem s hmotnostním detektorem je sice díky separačnímu stupni spolehlivější, avšak vyžaduje i s nezbytným odběrem vzorku vzduchu kolem 2 hodin. Hlavním problémem při analýze plynů a par detektorem GDA 2, který vyplývá z podstaty přístroje, je občasný výskyt „falešné identifikace“. Předcházení nesprávné interpretaci falešných signálů vyžaduje především odečítat údaje až po ustálení názvu látky na displeji, jinými slovy ponechat přístroji čas na ustálení signálů na kanálech a na jejich softwarové zpracování. Většina falešných signálů se totiž v průběhu ustalování signálů objevuje jen krátkodobě a přechodně [1]. Přenosný Ramanův spektrometr First Defender a) Princip měření Ramanův efekt (spektra vzniklá interakcí monochromatického záření a jím excitovaných molekul) pojmenovaný podle svého objevitele (1928), indického fyzika Ch. V. Ramana (1888-1970), se využívá zejména ve spektroskopii. V Ramanově spektrometrii je vzorek ozařován monochromatickým laserovým paprskem a rozptýlené záření je detekováno na základě vlnových délek. Rozptýlené záření je výsledkem jak elastických srážek fotonů s molekulami vzorků a jejich vibrujících kovalentních chemických vazeb, tak nepružných srážek, které mají za následek pokles frekvence rozptýleného záření vzniklého těmito srážkami. Nepružné srážky přenášejí energii z dopadajícího světla na vibrace molekul. Ramanovo spektrum je závislostí intenzity rozptýleného záření na rozdílu energie mezi laserovým paprskem a rozptýleným zářením. Změřená Ramanova spektra neznámých vzorků jsou srovnávána s referenční knihovnou spekter, čímž se metodou otisku prstu identifikují neznámé molekuly [2]. b) Aplikace -- přístroj je šitý na míru zasahujícím jednotkám HZS jak pro své ergonometrické vlastnosti, tak pro jednoduchost obsluhy, 291

-- je schopen neznámou látku identifikovat, ač je v ampulkách či vzorkovnicích (průhledné, mléčné, barevné a tmavé sklo, plast, plastové sáčky), čímž odpadá nejnebezpečnější manipulace a nejsložitější operace - odběr vzorku pro analýzu, -- je schopen provést identifikaci neznámé látky během několika sekund až minut. c) Identifikace Možnosti: dokáže identifikovat pevné a kapalné vzorky, gely, kaly, pastovité hmoty aj., jejichž molekuly jsou spojeny kovalentními nebo polárně kovalentními vazbami; prakticky všechny ostatní látky, které nejsou uvedeny v následujícím odstavci, je možno identifikovat, včetně bojových chemických látek, širokého spektra organických i anorganických látek, toxických průmyslových škodlivin, výbušnin, drog atd., podmínkou je přítomnost Ramanova spektra v knihovně spekter. Omezení: není schopen identifikovat biatomové molekuly s iontovými nebo iontově polárními vazbami (např. chlorid sodný), kovy a většinu nekovových prvků, vodu, bílkoviny, vysoce fluoreskující sloučeniny, B-agens, plyny. d) Praktické zkušenosti z měření Do Institutu ochrany obyvatelstva byl zakoupen Přenosný Ramanův spektrometr First Defender (Ahura Scientific, USA), se kterým byly provedeny první testy v roce 2007. Změřeno bylo zhruba 500 nebezpečných i běžných látek, jejich roztoků a směsí, tedy počet, který jistě dává právo určitého zobecnění a vyvození dílčích závěrů.

Obr. 2 Ramanův spektrometr - měření přes plast Obsluha v první řadě ocení vynikající uživatelské vlastnosti právě pro použití v terénu v místě zásahu. Přístroj je připraven k měření do 1 minuty a pokud není 292

požadavek na speciální ukládání měření či jeho označení, může se s ním měřit okamžitě a tak za několik sekund až minut získat informaci o identitě látky. Spektrometr naprosto spolehlivě rozlišuje izomery látek, např. správně určuje polohy atomů chloru v chlorovaných uhlovodíkách. Tak umí rozlišit 1,1,1trichlorethan od 1,1,2- izomeru nebo vzájemně rozlišit o-, m- a p-dichlorbenzen. Úspěšně byla ověřena možnost identifikace všech bojových otravných látek, které jsou v knihovně přístroje. Zde je třeba vyzdvihnout významné zvýšení bezpečnosti práce, kdy je danou látku možno identifikovat přímo v uzavřené ampuli a předejít tak potenciální nebezpečné kontaminaci. Identifikovány byly i značně rozložené preparáty, u nichž ještě přístroj rozpoznal případné produkty rozkladu. Zcela překvapující je schopnost přístroje identifikovat jednotlivé složky směsi látek. Přestože manuál k přístroji označuje analýzu za méně spolehlivou, všechny testované směsi byly analyzovány správně. Podařilo se např. zcela přesně identifikovat směs, obsahující 1,2- a 1,3-dichlorbenzen, 1,2-dichlorethan, trichlorethylen, ethylacetát a tetrachlormethan, tedy 6 komponent. Jak je uvedeno výše, přístroj neidentifikuje vodu, a proto umožňuje analyzovat i koncentrované vodné roztoky. Požadovanou koncentraci nelze vymezit, neboť je u  každé látky jiná a závisí na intenzitě Ramanova rozptylu účinkem molekul rozpuštěné látky. Pro představu lze např. uvést, že přístroj správně identifikuje kyselinu octovou v kuchyňském octu, tj. v 8 % roztoku. Velmi významnými dalšími uživatelskými vlastnostmi jsou možnost vytištění protokolu z měření, porovnání spektra změřeného a referenčního a především zobrazení informací o identifikované látce. Přístroj nabízí pro každou látku takové informace, jako jsou synonyma, číslo CAS, UN-kód, vzorec, fyzikální a chemické vlastnosti, reaktivita se vzduchem a vodou, hořlavost, zdravotní riziko, údaje z  databáze NIOSH, hlavní protichemická opatření, způsoby hašení, zásady první pomoci při zasažení látkou. Jednou z příčin, proč spektrometr některou z látek neidentifikuje, je absence jejího Ramanova spektra v knihovně (v současné době obsahují knihovny přístroje přes 7500 spekter a jejich počet dle sdělení výrobce každým dnem roste). Může se jednat i o látky, které běžně nejsou v USA dostupné, ale naše jednotky HZS mohou zajímat. V tom případě je možné spektrum takové látky do knihovny referenčních spekter velmi jednoduchým způsobem zařadit [2]. Přenosný FTIR analyzátor TruDefender a)Princip měření Jedná se o unikátní mobilní infračervený spektrometr s fourierovou transformací (FTIR). I přes svoji miniaturizaci má tento plnohodnotný FTIR spektrometr rozlišení 4 cm-1 a rozsah od 650 do 4000 cm-1. Spektrometr je vybaven speciálním detektorem a pevnolátkovým laserem s extrémně dlouhou životností a integrovaným diamantovým ATR. 293

Obr. 3 Přenosný FTIR analyzátor TruDefender b) Aplikace Analyzátor je určen k identifikaci různých typů kapalných, pastovitých nebo pevných vzorků. Zabezpečuje ochranu zasahujících jednotek včasnou indikací oblastí kontaminovaných nebezpečnými chemickými látkami. Velkou předností spektrometru je velmi rychlý náběh, spektrometr na rozdíl od standardních FTIR spektrometrů nepotřebuje žádný předehřívací čas. Díky diamantovému ATR a speciálnímu přípravku pro reproduovatelné přitlačení vzorku k ATR spektrometr umožňuje snadné měření kapalin, past, gelů, fólií, prášků a pevných vzorků. Přístroj byl vyvinut a v současnosti se prosazuje jako účinná komplementární technika k přenosným Ramanovým spektrometrům First Defender u HAZMAT týmů a policejních složek. FTIR spektrometr používá technologii měření infračervených spekter s pomocí ATR, umožňuje tak analýzu i fluoreskujících materiálů, tenkých fólií, umožňuje identifikovat vodu a analyzovat některé další materiály, které poskytují slabší Ramanovo spektrum. Ideálně tak doplňuje již široce rozšířené mobilní Ramanovy spektrometry [3]. c) Identifikace Přístroj identifikuje široké spektrum toxických průmyslových škodlivin, bojových chemických látek, obecných organických sloučenin, výbušnin, drog a jejich prekurzorů a tzv. „bílých prášků“ neboli látek nejčastěji používaných pro vyvolání paniky v souvislosti s falešnými poplachy na nález biologických bojových látek. Spektrometr se vyznačuje výrazně zlepšenou spolehlivostí identifikace látek (minimalizace falešných pozitivních identifikací), ale zejména schopností automaticky identifikovat směsi látek až do pěti komponent. d) Praktické využití Přenosný FTIR analyzátor TruDefender bude do Institutu ochrany obyvatelstva zakoupen od americké firmy Ahura Scientific v roce 2009. Jeho praktická využitelnost pro terénní měření je splněna specifickými vlastnostmi spektrometru, které jsou 294

garantovány armádní normou MIL-STD-810F (tj. vodotěsnost, prachotěsnost, odolnost vůči nárazům, umožnění kompletní dekontaminace přístroje, snášení teplotních šoků, atd.). Velkou předností spektrometru je také velmi rychlý náběh, spektrometr na rozdíl od standardních FTIR spektrometrů nepotřebuje žádný předehřívací čas. Vývojový trend – systém SIGIS 2 I když je nyní HZS ČR v oblasti detekce nebezpečných látek vybaven na špičkové úrovni, veškerá měření nebezpečných látek předpokládají bezprostřední přítomnost lidské obsluhy, tzn. i její možné ohrožení. Tuto skutečnost by bylo možno eliminovat v případě detekce nebezpečné látky na větší vzdálenost, kde by byl detektor i s obsluhou umístěn ne přímo v místě úniku nebezpečné látky, ale v bezpečné distanci od něj. Dálková detekce je dalším vývojovým trendem, který by mohl směřovat ke zdokonalení detekčního systému v HZS ČR. Jedním z možných řešení je dálkový detekční systém SIGIS (Scanning Infrared Gas Imaging System). Odborníci z Institutu ochrany obyvatelstva navštívili v listopadu 2009 německou firmu AirSense Analytics, která systém SIGIS vyrábí a distribuuje již do pěti vyspělých evropských států. Dálkový detekční systém, vyvinutý na Technologické univerzitě v Hamburku, umožňuje nejen dálkovou identifikaci a kvantifikaci nebezpečné látky, ale též vizualizaci oblaku nebezpečného plynu na vzdálenost několika kilometrů. Pracuje na principu FTIR spektrometrie, kde je interferometr s jednoduchým detektorem (Bruker OPAG 33) synchronizován s teleskopem a skenujícím zrcadlem. Tato kombinace umožňuje identifikovat a kvantifikovat až 34 nebezpečných látek a průmyslových škodlivin, a to od acetonu přes chloroform, formaldehyd až po například sulfan či vinylchlorid. Pro identifikaci a vizualizaci toxických látek je použito spektrální rozlišení 4 cm-1, systém je schopen zaznamenat a analyzovat až 16 spekter za minutu [4]. SIGIS 2 je vybaven rotační hlavou otočnou o 360°, což v kombinaci s jeho vhodným umístěním (ať ve vozidle či na volném prostranství) umožňuje měření prakticky jakýmkoliv směrem se šířícího nebezpečného oblaku. Je použitelný nejen při monitorování úniku nebezpečné látky například z chemické továrny, ale též při možném teroristickém útoku na masově pořádané akce (zaplněná hlediště stadiónů při sportovních událostech, návštěvách významných státníků atd.), kdy by teroristé mohli využít rozptylu nebezpečné látky mezi diváky. Neustálé monitorování pravděpodobných míst teroristického útoku na dálku Obr.4 Systém SIGIS [4] by zajisté zajistilo větší bezpečnost inkriminovaných míst. 295

Závěř Pokusíme–li se zhodnotit výsledky modernizace přístrojového vybavení z  hlediska zkvalitnění detekce neznámých látek, lze konstatovat, že se detekci podařilo vylepšit ve všech směrech. Pro identifikaci plynů slouží přenosný analyzátor nebezpečných plynů a par GDA-2, pro analýzu pevných látek a kapalin byl zakoupen pro jednotky HZS přenosný Ramanův spektrometr First Defender, který v kombinaci s přenosným FTIR analyzátorem TruDefenderem vytvoří spolehlivý identifikační vibračně – spektroskopický systém, zahrnující možnosti analýzy prakticky všech kapalných a pevných látek neznámého složení. Pokud by se podařilo vybavit HZS ČR ještě alespoň jedním systémem dálkové detekce nebezpečných látek, byla by zajištěna i poslední eventualita: detekce rozsáhlejšího zamořeného území z větší vzdálenosti bez nebezpečí ohrožení obsluhy účinky nebezpečné látky. Zhodnotíme–li zkvalitnění detekčního vybavení z hlediska konstrukčních vlastností, je třeba vyzdvihnout jak miniaturizaci techniky, tak i její mimořádnou robustnost (tj. vzduchotěsnost, prachotěsnost, odolnost proti nárazům, voděodolnost, snadnou dekontaminaci aj.). Kombinací jak analytických, tak i konstrukčních předností se výše zmíněné detekční přístroje stávají vynikajícími pomocníky pro všechny, jejichž úkolem je provést prvotní detekci neznámé látky v terénu a její identifikaci. K tomu přispěla i provedená modernizace, jež ucelila přístrojový detekční systém v HZS ČR. Literatura [1] ČAPOUN, Tomáš.: Nový plynový analyzátor ve vybavení jednotek HZS ČR. 112 : Odborný časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva. 2009, roč. VIII, č. 4, s. 20-21. [2] ČAPOUN, Tomáš, MATĚJKA, Jiří.: Ramanův spektrometr. 112: Odborný časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva. 2007, roč. VI, č. 2, s. 24-25. Dostupné z http://web.mvcr.cz/ archiv2008/casopisy/112/2007/unor/index.html. [3] Safety News No.1 [on line].[cit. 2009-04-15]. Dostupné z: . [4] New Scanning Infrared Gas Imaging System (SIGIS 2) for Emergency Response Forces [on line].[cit. 2009-12-29]. Dostupné z: < http://www.tu-harburg.de/mt/ ftir/lib/SIGIS2_Harig.pdf >.

296

Změny k přístupům ve studiu ochranných vlastností materiálů používaných k individuální ochraně na základě změn bezpečnostního prostředí Mjr. Ing. Pavel Otřísal, pplk. doc. Ing. Stanislav Florus, CSc. Univerzita obrany, Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení, sídl. Víta Nejedlého, 682 03 Vyškov [email protected], [email protected] Abstrakt Za dobu členství ČR ve struktuře NATO a EU došlo k zásadnímu přehodnocení bezpečnostních hrozeb a reakcí na ně. Článek pojednává o změně v přístupu k  hodnocení ochranných vlastností protichemických oděvů, která je vyjádřena hodnotou rezistenční doby (RD). Výraznější možnost kontaktu s průmyslovými chemickými látkami (PCHL) vyvolala potřebu zjišťovat RD ochranných oděvů pro tuto skupinu látek. Byla hledána možnost měření RD pomocí metody, umožňující měření RD ochranných materiálů jak pro rezistentní bojové chemické látky, tak i pro PCHL a to nejenom ve stálé laboratoři, ale i v podmínkách laboratoří automobilních. Jako výhodná pro naplnění aktuálních potřeb se ukázala metoda PIEZOTEST. Klíčová slova Chemické vojsko, MIKROTEST, PIEZOTEST, protichemický oděv, rezistenční doba, zbraně hromadného ničení. Úvod Chemické vojsko (CHV) Armády České republiky (AČR) sehrávalo a doposud sehrává významnou roli při plnění úkolů chemického zabezpečení jednotek a útvarů AČR v průběhu aliančních i unijních operací. Efektivita jeho působení ve strukturách nově vznikajících operačních uskupení je dána především kvalitně vycvičeným a připraveným personálem a dále jeho kvalitním materiálním a technickým vybavením. Kvalitní příprava specialistů CHV AČR nespočívá jenom ve zvládnutí nových zásad a způsobů vedení bojové a operační činnosti, ale také ve způsobu vnímání relativně nových otázek řešení ochrany vlastních sil. To vyplývá zejména ze změn vyvolaných kvalitativně i kvantitativně novými bezpečnostními hrozbami, které je nutné neustále analyzovat, vyhodnocovat a zejména na ně včas a co nejefektivněji reagovat. Problematice materiálního a technického zabezpečení specialistů CHV AČR je věnována trvalá pozornost. Ta je prakticky uskutečňována nejenom na úrovni sledování nejnovějších trendů rozvoje a implementace nových technologií a prostředků do výzbroje armád členských států Severoatlantické aliance (dále jen 297

„NATO“) či Evropské unie (EU), ale také studiem vlastností materiálů již zavedených a perspektivně dlouhodobě využitelných. Změny ve vnímání bezpečnostních hrozeb Období počátku 21. století je typické stavem, který je charakterizován minimalizací vzniku globálního konfliktu a poklesem rizika přímé vojenské agrese mezi státy [1]. Nicméně existence zbraní hromadného ničení (ZHN) a náhodné, lidskou činností nebo přírodními katastrofami způsobené úniky průmyslových nebezpečných látek (PNL) se stále jeví jako problém, který do značné míry ovlivňuje jak činnost vojsk, tak i civilního obyvatelstva. Hrozba jejich použití nebo zneužití sílí v době, kdy se značně zvýšilo nebezpečí související s činností teroristických skupin v některých regionech světa. Šíření ZHN zůstává stále jednou z největších globálních hrozeb současnosti. Je trvale prokazována zvýšená snaha některých států a nestátních aktérů (např. al-Ká´idy) získat ZHN. Z hlediska šíření ZHN jsou nejrizikovějšími oblastmi Blízký a Střední východ a jižní a východní Asie, tedy lokality, ve kterých specialisté CHV AČR v současné době plní úkoly v rámci „International Security Assistance Force“ (operačního uskupení ISAF). Současné vnímání hrozeb možného zneužití ZHN a PNL v bezpečnostních a strategických dokumentech ČR Mezi nejdůležitější dokumenty, zabývající se bezpečnostní a vojenskou politikou ČR, patří: -- Bezpečnostní strategie České republiky [2]; -- Vojenská strategie České republiky [3]; -- Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany [4]. Bezpečnostní strategie ČR považuje globální teroristické aktivity ve spojení se šířením ZHN a jejich nosičů za strategickou hrozbu. Bezpečnost pojímá komplexně od zajištění na úrovni jednotlivého občana až po úroveň celostátní. V dokumentu je zdůrazněno, že vláda nemůže připustit, aby bezprostřední a identifikovaná hrozba použití ZHN a PNL přerostla např. v teroristický útok s katastrofálními následky. Dále uvádí, že rozhodnutí přijatá na Pražském summitu v listopadu 2002 potvrzují platnost původního poslání NATO a to vzhledem ke vnímání kolektivní obrany, k adaptaci NATO na nové milníky při vnímání nových hrozeb (terorismu a šíření ZHN apod.). V  dokumentu je dále uvedeno, že ČR bude nadále prohlubovat a zefektivňovat procesy a mechanismy odzbrojení, kontroly zbrojení, nešíření ZHN, obchodování s vojenským materiálem, radioaktivním materiálem, zbožím a technologiemi dvojího užití a zbraněmi. Bude důrazně podporovat přijetí nových opatření v souvislosti s  bojem proti terorismu. Na základě těchto požadavků je stanovena specializace ozbrojených sil ČR, kterou je nutné nadále zaměřit zejména na výstavbu jednotek, (útvarů) a na zvyšování jejich schopností v oblasti ochrany před účinky ZHN, v níž v rámci NATO ČR plní již nyní vedoucí roli. V této souvislosti je nutné uvést, že ČR 298

chápe svou specializaci jako efektivní řešení nedostatku obranných zdrojů a současně jako příležitost k rozvoji oborů, v nichž má zájem o dosažení a udržení špičkové úrovně. Vojenská strategie ČR je výchozím dokumentem pro výstavbu a použití ozbrojených sil ČR a rozpracovává principy obranné politiky, definované v  Bezpečnostní strategii ČR. Představuje soubor základních principů zajišťování obrany ČR a zásad výstavby a použití ozbrojených sil ČR [5]. Nejnovější Vojenská strategie ČR, která byla vydána v roce 2008, je v pořadí již pátou v novodobé historii ČR. První z nich byla vydána v roce 1997 (v té době ovšem ještě pod názvem „Národní obranná strategie ČR“), druhá v roce 1999, třetí potom v roce 2002 a předposlední v roce 2004. Ve všech uvedených strategiích byly uváděné hrozby zmiňovány, avšak v různém rozsahu a intenzitě. Byly rozpracovány všeobecné zásady ochrany proti účinkům ZHN, zejména v oblasti zvyšování trvalé připravenosti jednotek, útvarů a svazků čelit hrozbám, souvisejícím s jejich použitím. Již v té době tedy bylo zdůrazňováno, že všechny jednotky, útvary a svazky musí mít schopnost účinné ochrany proti účinkům ZHN. Za zmínku stojí, že ve Vojenské strategii ČR z roku 2002, zpracovávané v období po teroristických útocích na „newyorská dvojčata“, je již evidentní tendence směřování k ochraně proti účinkům ZHN a to zejména ve vztahu k teroristickým a odzbrojovacím aktivitám, která se objevuje prakticky ve stejném pojetí i ve strategiích následujících. Jejich pořadí se částečně mění, nicméně důraz, položený na hrozbu možného zneužití ZHN a PNL, je v ní patrný. Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany (MO) je zpracována jako dokument s relativně dlouhodobým výhledem, který je chápán v rozmezí 20 let. Vize rozpracovává výše zmíněné dokumenty (strategie) a je nutno ji vnímat jako základní podklad pro zpracování následných plánovacích dokumentů, strategií výstavby a použití druhů vojsk a služeb a, v neposlední řadě, také pro plánování nákladů a výdajů na obranu. Pro rozvoj schopností CHV AČR se stala zcela zásadním dokumentem Strategie ochrany proti zbraním hromadného ničení rezortu MO [6], která byla v  roce 2007 schválena ministryní obrany Vlastou PARKANOVU. Ochrana proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným zbraním nebo proti účinkům PNL uvolněných při průmyslových haváriích, přírodních katastrofách nebo možných teroristických útocích má, z hlediska aktuálního stavu i předpokládaného vývoje bezpečnostní situace, mimořádný význam jak v rámci zajišťování obrany teritoria ČR, tak při působení ozbrojených sil ČR v zahraničních operacích. Strategie ochrany proti ZHN obecně konstatuje, že existují tři zdroje možného ohrožení ZHN či PNL: -- přes existenci mezinárodní Úmluvy o zákazu chemických zbraní ve světě i nadále existují značné kapacity k jejich výrobě, stejně jako zásoby látek, které podléhají Úmluvě, a které nebyly přes ustanovení Úmluvy dosud zlikvidovány. Výrobní kapacity a skladované látky představují potencionální riziko pro zneužití v případném konfliktu;

299

-- uvolnění PNL v důsledku havárie, přírodní katastrofy nebo teroristického útoku představuje reálnou potenciální hrozbu pro operující síly i obyvatelstvo, zejména ve vyspělých průmyslových zemích a na teritoriích, kde jsou dislokována zařízení zpracovávající nebo produkující PNL. Rozsáhlejší uvolnění PNL může, kromě přímých účinků na postižené osoby, vyvolat závažné sociální a ekonomické důsledky; -- použití ZHN a PNL teroristy je v současné době považováno za největší globální bezpečnostní hrozbu. Použití ZHN a PNL teroristy je mimořádně závažné nebezpečí zejména pro civilní populaci. Přes relativně snadnou dostupnost nebo přípravu toxických a biologických prostředků je však jejich uchovávání, transport a použití zpravidla mimořádně komplikované a teroristického efektu lze zpravidla dosáhnout mnohem snadněji použitím klasických trhavin. Jako relativně nejpravděpodobnější se jeví použití vysoce toxických látek s okamžitým účinkem. Nicméně nelze vyloučit i použití nebezpečných radioaktivních nebo biologických látek, majících dlouhodobě skryté účinky. Strategie ochrany proti ZHN dále definuje úkoly, které je nutno plnit v rámci zvláštních opatření proti ZHN. V oblasti ochrany osob a materiálů před účinky ZHN či PNL stanovuje úkol zabezpečit rezort obrany odpovídajícími prostředky individuální ochrany (PIO) v závislosti na plněných operačních úkolech. V oblasti odstraňování následků použití ZHN a vzniku průmyslových havárií je nutné zabezpečit AČR odpovídajícími prostředky ochrany osob schopnými odolávat i průmyslovým chemickým látkám (PCHL) v kapalném stavu a mít schopnost napomáhat v rámci ČR vybudováním a udržováním sil a prostředků pro odstraňování následků. Rozvoj tedy bude nadále nutné směřovat k tomu, aby byly zdokonaleny schopnosti plnit úkoly operací v rámci Integrovaného záchranného systému ČR při řešení krizových situací spojených s napadením ZHN, úniky PNL, rizikových biologických agens a toxinů a při výskytu závažných infekčních onemocnění, včetně výpomoci v rámci NATO v  jeho zájmových teritoriích. V otázkách zaměření výzkumu je nutno, z hlediska řešené problematiky, zvyšovat účinnost a dlouhodobou snesitelnost prostředků individuální a kolektivní ochrany před působením radioaktivních kontaminantů, vojensky významných toxických látek a bojových biologických prostředků včetně zavedení nových metod kontroly jejich funkce a spolehlivosti. Jak již bylo uvedeno výše, po 11. září 2001 se vzedmula vlna apokalyptických úvah o hrozbě nekonvenčního terorismu. Velmi rozsáhle se ve světě, ale především v USA, diskutuje o tom, že al-Ká´ida nebo jiná teroristická síť by mohla použít ZHN. Tyto diskuse jsou na jedné straně velmi znepokojivé a alarmující, protože se týkají velmi vážného námětu, ale na straně druhé jsou do značné míry zavádějící, protože vychází nikoli z ověřených skutečností, jako tomu bylo např. během studené války, kdy se vědělo jaké zbraně nepřítel vlastní. Vychází tedy především z domněnek, obav a předpokládaných dramatických důsledků.

300

Nesporným faktem je to, že operační činnost vojsk je často vedena na teritoriích, kde existuje významná pravděpodobnost vzniku chemických havárií. Z hlediska soudobých technologií průmyslu se nejčastěji a v největším množství v objektech vyskytují, příp. při požárech by mohly vznikat, nebezpečné látky spadající do kategorie PCHL jako jsou amoniak, ethylénoxid, fosgen, formaldehyd, chlor, chlorovodík, kyanovodík, methylchlorid, oxid siřičitý, oxid uhelnatý, sulfán, kyselina dusičná, chlorid fosforitý, nitrózní plyny, sirouhlík, oxid sírový, kyselina sírová, fenol, oxid uhličitý, fluorovodík, fosfan aj. Jsou to tedy látky, které jsou vyráběné, zpracovávané, skladované, či jinak používané v takovém množství, že jejich únik může způsobit ohrožení zdraví a života lidí a narušit stav životního prostředí. Je pochopitelné, že charakter ohrožení bude záviset na fyzikálně chemických a toxikologických vlastnostech uvedených látek. Z hlediska toxicity, četnosti a množství výskytu nebezpečných PCHL v průmyslových provozech a objektech představují potenciálně největší nebezpečí chlor, amoniak, kyanovodík a formaldehyd. S nebezpečnými škodlivinami se nejčastěji setkáváme v chemických a petrochemických provozech, ve vodárenských zařízeních, papírnách a textilních závodech (chlor). Tyto provozy mohou být i nejčastějšími objekty teroristických útoků [7, 8]. Vybrané metody ke zjišťování rezistenčních dob materiálů používaných k individuální ochraně Z důvodů jednoznačného odklonu od masového použití ZHN v soudobých vojenských operacích a vyšší pravděpodobnosti možného kontaktu s PNL bylo mimo jiné nutné přehodnotit postoj ke zjišťování rezistenčních dob (RD) prostředků PIO zavedených ve výbavě specialistů CHV AČR. Změny v přístupu k hodnocení ochranných vlastností mohou být zajímavé i pro specialisty Hasičského záchranného sboru ČR vzhledem k tomu, že v CHV AČR jsou používány některé typy ochranných oděvů, které jsou využívány i HZS ČR. Do nedávné doby byla pro zjišťování RD armádních ochranných oděvů používána metoda MIKROTEST. Změny v charakteru činnosti příslušníků CHV AČR však vyvolaly potřebu výběru či vývoje takové metody měření rezistenční doby, která by byla více univerzální a využitelná i v podmínkách automobilních laboratoří, jenž mohou být rozvinuty v operačním prostředí a to v podstatě kdekoliv na světě. Tyto snahy daly vzniknout metodě nazvané PIEZOTEST, která je prakticky využívána na Ústavu ochrany proti ZHN Univerzity obrany Brno. Metoda MIKROTEST V AČR se jako hlavní metoda pro měření RD pro bojové chemické látky (BCHL) používá metoda nazvaná MIKROTEST [9 - 12]. Jako indikátor průniku sulfidického yperitu se u této metody používá hygroskopický celulózový papír, zabarvený Kongo červení (pH-indikátorem) a po vysušení aktivovaný N-chlor-N(2-tolyl)benzamidem (chloramidem CNITI-8). Princip indikace spočívá v reakci 301

chloramidu CNITI-8 s yperitem za uvolnění chlorovodíku (Obr. 1), který převede alkalickou formu acidobazického indikátoru na kyselou, zde pak červenou formu Kongo červeně na modrou, cestou azo-hydrazonové tautomerie [13]. Vznik modré skvrny je zjišťován subjektivně. Zmodrání vyjadřuje změnu pH v rozmezí 4 až 5. Změnu zbarvení vyvolá koncentrace kyseliny chlorovodíkové přibližně 1.10-3 mol.dm-3, což teoreticky odpovídá stejné koncentraci sirného yperitu. Výhodou metody je rychlá odezva reakce sirného yperitu s indikátorem. Měření je prováděno při teplotě 30 °C. S

CH2 - CH2 - Cl

O Cl CH3 +

C N

CH2 - CH2 - Cl Cl S

CH - CH2 - Cl

+

CH = CH - Cl

CH3

C N

CH2 - CH2 - Cl

S

O H

+ HCl

CH2 - CH2 - Cl

Obrázek 1 Reakce sirného yperitu s chloramidem CNITI-8 Mezi další výhody této metody patří vysoká citlivost, malá spotřeba yperitu (20 μl), testování materiálu reálnou BCHL, jednoduchost metody nevyžadující složité přístrojové vybavení a malé nároky na vzdělání a zaškolení osob provádějící testování materiálů. Mezi nevýhody metody MIKROTEST patří nutnost subjektivního pozorování po celou dobu experimentu, velký rozptyl výsledků, možnost rozdílného vyhodnocování okamžiku průniku sirného yperitu identifikovaného vznikem modré skvrny různými pozorovateli, možnost zkreslení výsledků v důsledku zkroucení vzorku vlivem jeho botnání, možnost úplného selhání dvoustupňové chemické reakce nutné k indikaci průniku sirného yperitu na rubní straně vzorku v důsledku vedlejší chemické reakce s látkami obsažených ve vzorku, nutnost laboratorní přípravy chloramidu CNITI-8, který není možné v běžné obchodní síti získat, ale zejména možnost zjišťovat RD pouze pro sirný yperit a tudíž neuniverzálnost použití metody jak ve vztahu k ostatním BCHL, tak i PCHL. Metoda PIEZOTEST Nedostatky metody MIKROTEST odstraňuje metoda, která je označována jako QCM detekce nebo také PIEZOTEST [14]. Křemenné krystalové mikrováhy (QCM - Quartz Crystal Microbalance) jsou piezoelektrická zařízení, která jsou schopna velmi citlivě měřit hmotnostní změny s nanogramovou přesností. Aplikací 302

vysokofrekvenčního elektrického pole pomocí kovových elektrod umístěných na obou stranách kruhového disku AT řezu křemenného krystalu je zabezpečeno, že krystal kmitá mechanicky v rezonančně střižném módu. Hmotnostní citlivost oscilační frekvence závisí na součtu hmotnosti krystalu, použitých elektrod a konstrukčních materiálů na jejich povrchu (Obr. 2). Aplikace vhodné detekční vrstvy na povrch elektrod umožňuje přechodnou nebo trvalou hmotnostní vazbu krystalu s testovací látkou, která způsobuje detekovatelnou změnu hmotnosti krystalu. Pro QCM senzory je typické použití AT-řezu křemenného krystalu se základní frekvencí 9 MHz, která je snadno měnitelná s tím, že 1 ng analytu, který ulpí na povrchu detekční vrstvy krystalu, může být okamžitě detekován jako pokles oscilační frekvence krystalu o 1 Hz [15 - 20]. analyte molecules quartz electrodes (Au) detection layer m f

Obrázek 2 Pracovní princip QCM senzoru

Obrázek 3 Schéma permeační cely zařízení PIEZOTEST 1 – testovací látka, 2 – zkoušený materiál, 3 – stahovací šrouby, 4 – měřící krystal, 5 – referenční krystal, 6 – těsnicí kroužek, 7 – těleso permeační cely, 8 – příruby, 9 – odvzdušňovací otvor, 10 – teflonová vložka Vorek zkoušené izolační ochranné fólie je umístěn v teflonové permeační cele (Obr. 3). Vzorek izolační ochranné fólie hermeticky rozděluje permeační celu na dvě části – na část, kde dochází ke kontaminaci zkoušenou škodlivinou a na část, 303

kde je umístěn reverzibilní QCM detektor s polymerní vrstvou. Škodlivina, která prošla izolační ochrannou fólií a jejíž koncentrace narůstá v uzavřeném prostoru okolo detektoru, postupuje difúzními pochody, jejichž rychlost je řádově v cm.min-1, k měřícímu krystalu. Škodlivina je zachytávána v polymerní vrstvě detektoru, což způsobuje změnu jeho pracovní frekvence. Frekvenční signál detektoru je pak veden přes vhodný převodník (interface) do počítače, kde se pomocí počítačového programu zaznamenává, zpracovává a vyhodnocuje. Okamžik průniku prahového množství lze určit z naměřeného průběhu permeace buď orientačně graficky (obr. 4), nebo výpočtem. Naměřená rezistenční doba však není obecnou veličinou, ale vztahuje se k danému materiálu a použité metodě hodnocení. 1200

100

dF [Hz]

800 600 400 RD OPCH-05 (T1. 0,300 mm)

200 0

0

100 200 300 400 500 600 700 800 900 t [min]

Obrázek 4 Grafické vyhodnocení rezistenční doby izolační ochranné fólie měřené metodou PIEZOTEST Tato zkouška nemusí napodobovat podmínky, za kterých budou zkoušené materiály pravděpodobně vystaveny expozici při užívání. Posouzení výsledků zkoušek je proto omezeno na přímé porovnávání materiálů podle jejich odolnosti proti permeaci nebo na porovnání rychlosti permeace různých látek zkoušeným materiálem. Výhody použití metody PIEZOTEST pro zjišťování RD materiálů používaných k ochraně Výhoda uvedené metody je v tom, že měření je možné provádět pro širokou škálu BCHL a PCHL. Metoda je objektivní, naměřené výsledky nejsou ovlivňovány mezí postřehu člověka, ale exaktně měřitelnou fyzikální veličinou. Měření je možné provádět pro teoreticky libovolně dlouhé rezistenční doby jakéhokoli bariérového 304

materiálu a to jak již zavedeného do výzbroje CHV AČR či HZS ČR, tak i pro studium perspektivně využitelných nových materiálů určených k ochraně osob před účinky chemické kontaminace včetně tak zvaného kořistního materiálu, či PIO poskytovaného v rámci podpory hostitelskou zemí. Výčet předností metody QCM detekce lze shrnout takto [21]: -- objektivita měření, která je dána minimálním ovlivněním ze strany lidského činitele; -- malá spotřeba testovacích látek - 300 μl; -- automatické měření sledovaných hodnot po přípravě a spuštění měřícího zařízení; -- možnost hodnocení dynamiky permeace a srovnání vztahu chemická látkazkoušený materiál; -- jednoznačné vyhodnocení výsledků měření, tj. závislosti změny pracovní frekvence QCM detektoru na čase měření; -- možnost měření rezistenčních dob pro širokou škálu PCHL a BCHL; -- dobrá reprodukovatelnost měření; -- experimentálně snadno zvládnutelná metoda s ne příliš vysokými požadavky na zvládnutí používaného aplikačního a programového vybavení (APV); -- minimální požadavky na APV a metodu vyhodnocení; -- minimální požadavky na ostatní periferní zařízení včetně požadavků na vybavení pracovního prostoru pro její provoz; -- možnost měření jak neprodyšných, tak i prodyšných materiálů s minimálními požadavky na úpravu zařízení; -- možnost testování BCHL či PCHL ve statické i dynamické fázi a tím možnost studia přímého vlivu kapaliny či plynu a par na studovaný materiál; -- možnost úpravy permeační cely při zachování stejného technického vybavení i APV; -- možnost využití různých typů permeačních cel v závislosti na povaze měřeného materiálu; -- možnost poskytnutí výstupů v elektronické formě; -- možnost poskytnutí údajů relevantních pro plnění úkolů vyplývajících z  požadavků stanovených na „Reach back“, což je systém vytváření aktivní spolupráce jednotek plnících operační úkoly v zahraničních operacích se specializovanými pracovišti na území ČR. Ačkoliv se i u této metody objevují drobné nedostatky, které se však netýkají samotné fyzikálně-chemické podstaty měření, ukazuje se, že může být standardní testovací metodou využitelnou jak v podmínkách stacionární laboratoře, tak i v podmínkách laboratoří automobilních.

305

Závěr Období členství ČR ve struktuře NATO a EU je charakteristické odklonem od hrozeb působících na relativně velkých území států či dokonce značných částí kontinentů. Studiem bezpečnostních dokumentů ČR, vycházejících z bezpečnostních dokumentů NATO a EU je možné získat ucelenou představu o trendech ve změnách jejich chápání. Na základě předložených argumentů lze vyslovit závěr, že studium vlastností materiálů používaných k izolační ochraně je záležitostí zcela opodstatněnou. Je jednoznačně podložena operačními požadavky. Jejich naplňování vyplývá ze všech dokumentů politického, vojenského i bezpečnostního charakteru, které se problematikou rozvoje operačních schopností AČR týkají. Seznam literatury [1] JANOŠEC, Josef a kol.: Bezpečnost a obrana České republiky 2015-2025. 1. vyd. Praha : Ministerstvo obrany České republiky - AVIS, 2005. 200 s. ISBN: 80-7278-303-3. s. 20. [2] Stránky Ministerstva zahraničí České republiky [online]. c2009. Bezpečnostní strategie České republiky. [citováno 2009-08-20]. Dostupné z: [3] Vojenská strategie České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany - AVIS, 2008. 10 s. ISBN: 978-80-7278-483-7 [4] LENK, Ladislav.: Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. A-report, 2008, roč. [neuvedeno], č. 20, str. I-XV. ISSN: 1211-801X. [5] Doktrína Armády České republiky. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD, 2004. 147 s. s. 35. [6] Č.j. 735-51/2007/DP-3691. Strategie ochrany proti zbraním hromadného ničení rezortu MO. Praha 2007. 21 s. [7] MATOUŠEK, Jiří, MIKA, Otakar, VIČAR, Dušan.: Nové hrozby terorismu: Chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus. [Skripta]. 1. vyd. Brno: Ústav OPZHN, Univerzita obrany, 2005. 121 s. ISBN: 80-7231-037-2. s. 58. [8] STŘEDA, Ladislav, BRÁDKA, Stanislav, BLÁHOVÁ Markéta.: Nebezpečné chemické látky a ochrana proti nim. 1. vyd. Praha: MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, 2006. 239 s. ISBN: 80-86640-63-9. [9] FLORUS, Stanislav, OTŘÍSAL, Pavel, OBŠEL, Vladimír.: Possibilities of usage a piezoelectric detector to measure the breakthrough time of protective materials. In Sborník 7th Symposium on CBRNE threats “Meeting the future challenges”. Jyväskylä: Defence Forces Technical Research Centre, 8.-11.6.2009, s. 239-243. ISBN: 978-951-25-2012-1.

306

[10] FLORUS, Stanislav, OTŘÍSAL, Pavel.: Studium ochranných a konstrukčních charakteristik prostředků individuální ochrany jako předpoklad pro další rozvoj oboru. In Sborník příspěvků z konference „Nové metody a technologie ochrany proti ZHN a průmyslovým škodlivinám“. [CD-ROM]. Vyškov: Ústav OPZHN. Univerzita obrany Brno, 17.-18.6.2009. ISBN: 978-80-7231-662-5. Adresář:\ Paper\Otrisal.pdf [11] FLORUS, Stanislav, OTŘÍSAL, Pavel.: Změna ochranných vlastností lehkého dekontaminačního oděvu TRF-4 po jeho mechanickém namáhání. Science & Military: Veda a vojenstvo, 2008, roč. 3, č. 1, s. 28-33. ISSN: 1336-8885. [12] DVOŘÁKOVÁ, Jana, OBŠEL, Vladimír, MAŠEK, Ivan. Metody hodnocení bariérových vlastností polymerních materiálů. In Sborník přednášek II. ročníku mezinárodní konference „DEKONTAM 2007“. 1. vydání. Ostrava: Vysoká škola báňská. Technická univerzita. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2007, s. 46–52. ISBN: 978-80-7385-003-6. [13] HALÁMEK, Emil, KOBLIHA, Zbyněk, PITSCHMANN, Vladimír.: Analýza bojových chemických látek. 1. vyd. Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení, Univerzita obrany, 2007. 143 s. ISBN: 978-80-7241-258-0. s. 37 [14] OBŠEL, Vladimír.: QCM for safety. CBRNe World, 2008, roč. 3, č. 4, s. 76-78. ISSN: 2040-2724. [15] OBŠEL, Vladimír.: Nová aplikace piezoelektrického QCM detektoru pro testování odolnosti bariérových materiálů vůči permeaci toxických látek. In Sborník příspěvků z konference „Aktuální problémy ochrany vojsk a obyvatelstva proti ZHN“. [CD-ROM]. Vyškov: Ústav OPZHN. Univerzita obrany, 26.27.6.2007. ISBN: 978-80-7231-263-4. Adresář: \Paper\2_Obsel.pdf [16] FLORUS, Stanislav, OTŘÍSAL, Pavel.: Změna ochranných vlastností lehkého dekontaminačního oděvu TRF-4 po jeho mechanickém namáhání. Science & Military: Veda a vojenstvo, 2008, roč. 3, č. 1, s. 28-33. ISSN: 1336-8885. [17] OBŠEL, Vladimír.: Bariérové materiály v individuální a kolektivní ochraně. (přednáška). Brno: Univerzita obrany, dne 3.6.2009. [18] FLORUS, Stanislav, OTŘÍSAL, Pavel, OBŠEL, Vladimír.: Possibilities of usage a piezoelectric detector to measure the breakthrough time of protective materials. In Sborník 7th Symposium on CBRNE threats “Meeting the future challenges”. Jyväskylä: Defence Forces Technical Research Centre, 8.-11.6.2009, s. 239-243. ISBN: 978-951-25-2012-1. [19] OBŠEL, Vladimír.: Bariertest – Quartz Crystal Microbalance technology for permeation testing of protective means. In Sborník příspěvků z konference „Nové metody a technologie ochrany proti ZHN a průmyslovým škodlivinám“. [CD-ROM]. Vyškov : Ústav OPZHN. Univerzita obrany Brno, 17.-18.6.2009. ISBN: 978-80-7231-662-5. Adresář: \Paper\Obsel_ANG.pdf

307

[20] FLORUS, Stanislav, OTŘÍSAL, Pavel.: Studium ochranných a konstrukčních charakteristik prostředků individuální ochrany jako předpoklad pro další rozvoj oboru. In Sborník příspěvků z konference „Nové metody a technologie ochrany proti ZHN a průmyslovým škodlivinám“. [CD-ROM]. Vyškov: Ústav OPZHN. Univerzita obrany Brno, 17.-18.6.2009. ISBN: 978-80-7231-662-5. Adresář: \ Paper\Otrisal.pdf [21] OTŘÍSAL, Pavel, FLORUS, Stanislav, OBŠEL, Vladimír.: New methods in testing of selected barrier materials protective properties. In Sborník přednášek z konference mladých vědeckých pracovníků „Věda a krizové situace 2009“. Editoři J. Kamenický a R. Doležal. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 22.10.2009, s. 33-38. ISBN: 978-80-7372-528-0.

308

Nouzová připravenost obyvatelstva na úseku nebezpečných látek Doc. RNDr. Dana Procházková, DrSc. Univerzita Jana Amose Komenského, Roháčova 89, Praha 3 [email protected] Abstrakt Chemický průmysl a chemická výroba doznala v průběhu 20. století nebývalého rozvoje. S chemickými výrobky se setkáváme doslova na každém kroku. Bez řady chemických výrobků si už současný život nedovedeme představit. Proto riziko spojené s nebezpečnými látkami je vysoce reálné. V oblastech řízení rizika spojených s bezpečným místem, bezpečnou osobou i bezpečným objektem, chápaným systémově, hraje nouzová připravenost obyvatelstva i zaměstnanců, u kterých je organizovaná v rámci BOZP, prioritní roli. V jejich rámci je nutné naučit obyvatelstvo i zaměstnance, aby uměli rozpoznat přítomnost nebezpečné chemické látky a provést základní úkony pro svoji ochranu. Klíčová slova Nebezpečné chemické látky. Nouzová připravenost. Úvod do problematiky Chemické látky se chovají pouze způsobem, který odpovídá jejich přirozenosti. Mají stejné vlastnosti jak v kilogramových, tak v megakilogramových množstvích. Potenciál působit škody je všem nebezpečným chemickým látkám vlastní (vrozený/inherentní), je projevem jejich konkrétních vlastností, jako jsou hořlavost, výbušnost (směsí jejich par s ovzduším nebo kyslíkem) a toxicita. Chemické látky se v aparátech chemického průmyslu (výrobních nebo skladových), případně v transportních prostředcích chovají stavově, tj. zaujímají příslušný objem a vykazují příslušný rovnovážný tlak svých par odpovídající teplotě v aparátu. Po úniku do okolí se pochopitelně rovněž zachovají stavově, pouze hodnoty stavových veličin se diametrálně změní tak, že tlak a teplota bude funkcí momentálního počasí (alespoň v prvních okamžicích rozvoje události v prostoru a čase) a objem bude určován v případě úniku kapalin stavebním řešením okolí aparátu (terén, jímka apod.) a v případě plynů nebo par bude též určen momentálním počasím. To, že dnešní změny v moderních technologiích a nové rizikové faktory nedovolují aplikovat předcházející zkušenosti se spolehlivostí zařízení ještě neznamená, že když se určité typy nehod a havárií v minulosti nepřihodily, je záruka, že se tyto nemohou vyskytnout v budoucnosti. Proto je důležitá nouzová připravenost na všech úrovních, tj. u zaměstnanců, záchranných složek a obyvatelstva. Přes 309

zásadní cíl všech, kterým je ochránit životy a zdraví lidí a další základní chráněné zájmy, jsou role jednotlivých základních skupin různé, a proto jsou různé i způsoby jejich nouzové připravenosti. Systémový přístup k bezpečnosti redukuje riziko anticipováním nehod a havárií a jejich příčin pomocí předběžné analýzy možného ohrožení (Before the Fact Hazard Analysis) více, než pomocí zjištění z rozborů vzniklých událostí (After the Fact Accident Investigations) a řízením rizik tak, jak jen je to možné během celého životního cyklu systému. Cílem je rozumět procesu a řídit riziko ve smyslu eliminování nehod nebo redukování či zmírňování jejich dopadů. Úspěch tohoto přístupu se ukázal ve vojenství a kosmonautice. Bohužel, nebezpečí nebudou nikdy kompletně odstraněná ze všech systémů. Navíc, vzájemně si odporující cíle v systémech ztěžují už beztak komplikované předvídání nehod a havárií v technických systémech. Konstruovat systémy, které jsou bezpečné vůči určitému typu rizik, je principiálně možné. Ale navrhnout systém, který je chráněný před každým rizikem, vyžaduje tak velké množství kompromisů v jeho funkčnosti, že se ho ani nevyplatí sestavovat. Hledání správné rovnováhy je zde velmi těžké [1]. Lidská společnost se nachází v zajetí rozporuplné technologické kultury, která jí neochraňuje před potenciálními katastrofálními haváriemi a ani neakceptuje jejich dopady, ba dokonce ani rostoucí počet nehod a havárií a jimi vyvolaných ztrát jí nepřinutí vzdát se nových a riskantních zařízení, které reprezentují technologický pokrok. Prospěch z technologie obyčejně přichází společně i s nevýhodami a společnost není ochotná žít bez mnoha z těchto bonusů. Jestliže je tento předpoklad správný, potom se proces přesného určení toho, jaké systémy budovat, a které technologie v nich používat, stává kritickým. Existuje několik způsobů pro rozhodování. Jedním extrémem je antitechnologická pozice, která svaluje vinu za nehody jen na technologii a udává, že moderní technologie nesmí být používaná v nebezpečných systémech. Tento jednoduchý a negativní postoj není řešením komplexních inženýrských a etických problémů. Opačným extrémem je pro-technologická pozice, která považuje každou novou technologii za dobrou. Tvrdí, že jestli se něco dá udělat, pak se to udělat musí. Ti, kteří zastávají tento názor, často přisuzují vinu za nehody lidem a předpokládají, že rizika budou redukovaná záměnou operátorů za počítače. Tento postoj je také velmi zjednodušující. Převládajícím postojem lidské společnosti je prospěch. Za jedinou smysluplnou cestu, jak se rozhodovat mezi technologií a rizikem, je považováno použití analýzy rizika a užitku/zisku (Risk-Benefit Analysis). Uvedené přesvědčení je tak rozšířené, že analýza je “riziko-užitek“ akceptována jako jediná cesta pro rozhodování o technologii a riziku bez zvážení jiných alternativ. Ke zkreslení dochází zejména tehdy, když se užitek převede na peníze a vynechají se aspekty, které nelze jednoduše penězi vyjádřit např. čistší ovzduší.

310

Článek využívá výsledky domácího i evropského výzkumu a shrnuje zásady a poznatky, které je třeba pomocí vzdělání, a to řádného i celoživotního, a výcviku zahrnout do civilní nouzové připravenosti se speciálním zaměřením na zaměstnance a obyvatelstvo. Dopady nehod a havárií s přítomností nebezpečných látek Dopady nehod a havárií při zpracování nebezpečných chemických látek jsou následující: -- poškození lidského zdraví při otravách, při poleptání kyselinami a louhy, při popálení, při intoxikaci vnitřních orgánů jako dýchacích cest, zažívacího ústrojí atd., -- poleptání očí, trvalé poškození zraku, a vznik chronických onemocnění různého charakteru, -- zamoření technologických částí, provozních linek a staveb neumožňující jejich dekontaminaci a následnou obnovu, -- výbuch působící mechanickou destrukci staveb, -- požár působící škody na majetku, na zařízení i životech zaměstnanců i lidí v okolí, -- výron toxických látek za hranice výrobního objektu působí kontaminaci životního prostředí a poškození zdraví a majetku obyvatelstva. -----

Dopady havárií při přepravě nebezpečných chemických látek jsou následující: rozsáhlý požár v sídelní nebo průmyslové aglomeraci, zamoření životního prostředí chemickými nebo radioaktivními látkami, zamoření zdrojů vody, zemědělských ploch, ovzduší atd. zranění nebo úmrtí osob.

Poučení z nehod a havárií s přítomností nebezpečných látek Je jasné, že pokud jde o riziko, dnešní složitá, technologicky orientovaná společnost požaduje, aby důvěra veřejnosti byla založená na znalostech expertů. V tomto smyslu je odpovědnost za detekci a ochranu před nebezpečím přenesená z obyvatelstva na stát, management podniků, inženýry, bezpečnostní experty a na jiné odborníky. Není ale rozumné úplně se vzdát osobní odpovědnosti. V některých případech, jako např. při havárii v chemickém provozu nadnárodní firmy Union Carbide (USA) v Bhópálu (Indie, 1984) se obyvatelstvo při nouzovém plánování a účinném chování při havárii zcela spolehlo na instituce, což mělo tragické následky. Chemická továrna Bhopal Union Carbide byla provozována tak, že bylo jisté, že v ní musí dojít k vážné havárii. Také nouzové plánování, evakuační plán, trénink a pomůcky byly neadekvátní možnému nebezpečí. Okolní obyvatelstvo nebylo varované před vzniklým nebezpečím a nikdo mu neoznámil ani jednoduchá opatření (např. dát si na obličej vlhký šátek), která by mohla tehdy zachránit lidem život [1]. 311

Katastrofické havárie tohoto druhu vyburcovaly veřejnost k větší zainteresovanosti v otázkách rizika. Naopak, zájem veřejnosti u problémů, které minulé generace považovaly za zajištěné, jako např. nebezpečí související se zdravotnictvím, dopravou a průmyslem, vede ke státní regulaci a k vytváření veřejných sdružení pro kontrolu nebezpečí, která byla kdysi tolerovaná. Při analyzování tragédie v Bhopalu bylo konstatováno, že lidé nejsou úplně bezpeční před riziky, která přinášejí nebezpečné technologie a každý výběr nové technologie přináší s sebou možnost nejhoršího možného scénáře, který je třeba vzít v úvahu při každém rozhodování o její realizaci a že lidé mají právo nejen přesně vědět, jaké jsou tyto nejhorší scénáře, ale také podílet se na všech rozhodnutích, které přímo nebo nepřímo ovlivňují jejich budoucí zdraví a blahobyt. V mnoha případech je nutné přijmout fakt, že výsledkem využití těchto kritérií může být rozhodnutí zabránit realizaci nebezpečné technologie. Před průmyslovou revolucí byly nehody, havárie a neštěstí výsledkem živelních pohrom nebo několika, relativně dobře známých, jednoduchých technologických zařízení (např. vysokotlaké parní kotle). V 20. století vědecký a technologický pokrok zredukoval nebo eliminoval mnohá z tehdejších rizik. Na druhou stranu věda a technologie přinesla nová nebezpečí. Příkladem může být přítomnost nebezpečných chemických látek produkovaných člověkem v ovzduší nebo využívání radioaktivního záření, které zvýšilo potenciál pro úmrtí a choroby z ozáření. Mnohá z nových nebezpečí jsou záludnější, hůře odhalitelná a eliminovatelná, než v minulosti. Navíc neexistuje žádná předchozí zkušenost, které by mohlo být využito při překonávání nových nebezpečí. Mnoho zkušeností a poučení z předcházejících havárií je uloženo v zákonech a normách dobré praxe. Ale odpovídající zákony a normy pro mnohé z nových inženýrských odvětví a technologií ještě nejsou vypracované. Mnohokrát se poučení získané za celá staletí ztratí, když se starší technologie nahradí novějšími. Například, když se mechanické zařízení nahradí digitálními počítači. I když redundance (zálohování součástkových komponent pro ochranu před selháním obvodů měřící nebo regulační funkce) poskytuje ochranu před haváriemi zapříčiněnými selháním individuálních částí, není stejně efektivní vůči nebezpečím, která vygenerují interakce mezi komponenty ve stále komplexnějších a vzájemně intereagujících inženýrských systémech dneška. Redundance mohou ve skutečnosti zvýšit složitost až do takové míry, při které už ony samotné jsou přispívajícími faktory k nehodám a haváriím. Mnohá z nových nebezpečí jsou svázaná se zvětšující se složitostí systémů, které se dnes budují. Nejen, že složitost vytváří nová nebezpečí, ale dělá je i  hůře odhalitelnými. Dalšími novými nebezpečími jsou již jen heslovitě např.: vzrůstající expozice nebezpečí; zvyšování kumulace energií a dosahů nebezpečí; zvyšování automatizace; narůstající centralizace a výrobní kapacita; a nárůst tempa technologických změn. 312

Řízení rizik směrem k bezpečí a udržitelnému rozvoji Omezování rizik v rámci řízení bezpečnosti [2] pokrývá několik okruhů: bezpečnost procesů, ochrana zdraví a bezpečnost zaměstnanců (bezpečnost práce) a omezování dopadů na životní prostředí [4]. Analýza dopadů řízení na bezpečnost podniku či území může vycházet z modelu organizační havárie. Organizační havárie se skládá ze tří základních prvků: organizačních procesů; podmínek, které působí vznik chyb nebo porušení předpisů; a chyb a/nebo porušení předpisů [5]. Organizační procesy zahrnují čtyři procesy, které jsou součástí každé technické či technologické organizace: projekci a konstrukci, výstavbu, provoz a údržbu. Tyto procesy jsou zabudovány ve třech provázaných činnostech: stanovení cílů v rámci hospodářské a sociální situace podniku; organizace podniku pro splnění stanovených dlouhodobých strategických cílů; a řízení provozních činností. Každý z těchto procesů a činností si vytváří svůj vlastní obecný druh scénáře selhání: stanovení cílů - neslučitelné cíle; organizace - nepřiměřené struktury; řízení - špatná komunikace, špatné plánování, nepřiměřená kontrola a sledování; projekce a konstrukce - chybná projekce, neodpovídající zábrany; výstavba - nevhodné materiály, neodpovídající zábrany; provoz- špatné provozní postupy, špatné školení a vzdělávání; a údržba: špatný rozvrh údržby, špatné postupy údržby. Podmínky, které působí vznik lidských chyb jsou: neseznámení s úkolem; nedostatek času; špatný odstup signálu od šumu; neporozumění mezi konstruktérem a uživatelem; nevratnost chyb; zahlcení informacemi; záporný převod mezi úkoly (špatné předání úkolů); špatné vnímání (podcenění) rizika; špatná zpětná vazba ze systému; nezkušenost; špatné pokyny a postupy; nedostatečná kontrola; nevhodné vzdělání osoby s daným úkolem; nepřátelské prostředí; a monotónnost a nuda. Podmínky, které působí porušení předpisů a pravidel jsou: nedostatek kultury bezpečnosti v organizaci; rozpory mezi řídícími pracovníky a zaměstnanci; špatná morálka; špatný dohled a kontrola; normy tolerující porušování předpisů; špatné vnímání zdrojů rizik; postřehnutelný nedostatek péče a zájmu vedoucích pracovníků; malá hrdost na vlastní práci; machrovský přístup k práci, který povzbuzuje podstupování rizik; víra, že se nemůže nic špatného stát; nízká sebeúcta; poznaná bezmocnost; postřehnutelné povolení pro porušování pravidel; obojaká, dvojsmyslná nebo zjevně nesmyslná pravidla; věk a pohlaví - mladí muži se dopouštějí porušování pravidel. Nebezpečné konání se dá rozdělit na chyby a porušení předpisů/pravidel: 1. Chyby se dějí jako důsledek problémů v informačních procesech a dají se pochopit ve vztahu k poznávacím funkcím jednotlivce. Dají se minimalizovat školením, zlepšením pracovišť, rozhraní, lepším informováním atd. 2. Porušení předpisů/pravidel jsou založeny na motivaci. Jsou společenským jevem a dají se pochopit jen v souvislostech dané organizace. Porušení se musí odstranit změnou přístupů, přesvědčení, norem, morálky a kultury bezpečnosti.

313

Nouzová připravenost zaměstnanců BOZP, tj. bezpečnost a ochrana zdraví při práci tvoří podstatný úsek celkové bezpečnosti, protože právě práce je lidská činnost, která rozvíjí lidské vědomosti a schopnosti, vytváří rozvojový potenciál a je vlastní lidskému jedinci. V dnešním řízení organizací privátních i veřejných, má zásadní roli jak řízení lidských zdrojů, tak řízení celkové bezpečnosti. Řízení lidských zdrojů usměrňuje opatření a činnosti prováděná lidmi ve prospěch bezpečnosti, do které BOZP patří [2]. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (tzv. vztahy pracovněprávní) a rovněž právní vztahy kolektivní povahy. Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními, apod. Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Hlavním cílem zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při výkonu práce. Je povinností zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zaměstnanců při práci s ohledem na rizika. Podrobná úprava je provedena v případě povinností zaměstnavatele, který musí zajistit bezpečné pracovní podmínky zaměstnanců pracujících společně na jednom pracovišti a zároveň všech fyzických osob, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na pracovišti Zákoník práce převzal dosavadní úpravu základních práv a povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců harmonizovanou s právem Evropských společenství, včetně odpovědnosti zaměstnavatele při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a pouze tam, kde to bylo nutné, ji změnil. Velmi závažnou změnou je skutečnost upravující základní povinnosti zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které bylo formulačně zpřesněno a byl zde položen akcent na to, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci je na všech stupních řízení nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců u každého zaměstnavatele. Prevence rizik je základní záležitostí v povinnostech zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Metoda prevence rizik a povinnost zaměstnavatele vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění, přinesla harmonizace našeho práva s právem Evropských společenství již v roce 2000, a to především transpozicí rámcové směrnice o  BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci). Sledovaný zákon zdůrazňuje, že zaměstnavatel je povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, nebo je minimalizovat. Proces, jehož cílem je optimalizace rizika se nazývá řízení rizik a jeho cílem je, aby narušení bezpečnosti a zdraví pracovníků bylo minimální. 314

Na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je cílem zajistit bezpečné místo, bezpečnou osobu a bezpečné systémy [3]. Na základě analýzy výsledků tohoto systematického výzkumu bylo zjištěno, že existují prioritní prvky, které je třeba v  dané organizaci z pohledu bezpečné místo, bezpečná osoba či bezpečný systém sledovat. Dále jsou uvedeny v pořadí, které je zároveň pořadím jejich důležitosti: 1. Pro bezpečné místo je třeba sledovat: nouzovou připravenost; zařízení; nebezpečné látky; hluk; elektrická zařízení; základní hodnocení rizika; inspekce/ monitoring; bezpečí lidí; nakládání s odpadem; stroje; úklid; systém řízení změny; preventivní údržbu/opravy; vchody/východy; ergonomická hodnocení; radiaci; biologická ohrožení; přebírání/odebírání; věci pro pohodlí/životní prostředí. 2. Pro bezpečnou osobu je třeba sledovat: výcvik; popis práce a strukturu úkolů; schopnost poskytnutí první pomoci; osobní ochranná zařízení; konfliktní řešení a rozhodování; odhad výkonu osoby - zaměstnance; zotavení pracovníka při namáhavé práci; asistenční programy pro zaměstnance; organizace práce – únava; rovné příležitosti – opatření proti diskriminaci; pestré ubytování; zdravotní dohled; zdravotní postupy; dohled na návštěvníky a kontraktory; kritéria výběru osob; vnímavost ke stresu; revize fluktuace osob; programy odezvy/zpětné vazby; budování sociální sítě; modifikace chování. 3. Pro bezpečný systém je třeba sledovat: řízení nehod; spolupráce s orgány pro bezpečnost práce při zvažování zdravotních aspektů; politiku a postupy orgánů pro bezpečnost práce; možnost konzultací; postupy pro bezpečnou práci; kompetentnost řízení; vytyčování úkolů; služba zákazníkům; řízení kontraktorů; alokaci zdrojů; odpovědnost; péče o záznamy – archivace; modernizaci legislativy; komunikace; soulad s kritérii orgánů pro bezpečnost práce; revize pracovních postupů/analýza mezer/nedostatků; revize systému; audity; sebehodnocení; modernizace postupů. V citovaném celosvětovém výzkumu byly také zjištěny položky, které jsou pro sledovaná hlediska vysoce rizikové. Dále jsou uvedeny v pořadí, které je zároveň pořadím jejich důležitosti: 1. Vysoké riziko pro bezpečné místo představují: nebezpečné látky; nouzová připravenost; elektrická zařízení; výrobní prostředky; přebírání/odebírání; vchody/východy; ergonomická hodnocení; základní hodnocení rizika – často se porušují. 2. Vysoké riziko pro bezpečnou osobu představují: zdravotní dohled; vnímavost ke stresu; dohled na návštěvníky a kontraktory; osobní ochranná zařízení; organizace práce – únava – často se porušují. 3. Vysoké riziko pro bezpečný systém představují: řízení nehod; možnost konzultací; řízení kontraktorů; alokace zdrojů; revize pracovních postupů/analýza mezer/ nedostatků; odpovědnost.

315

Nouzová připravenost obyvatelstva Občan se v běžném životě setkává s nebezpečnými látkami, které poškozují jeho a jeho zájmy. Proto cílem nouzové připravenosti občanů [4] je zajistit: -- informovanost, protože jen dobře informovaný občan schopný správně reagovat v případě bezprostřední hrozby nebo vzniku nouzové situace, -- porozumění včasnému varování a správnou reakci, protože jen včas informovaný a správně reagující občan napomůže úspěšnému zásahu záchranářů, -- provádění správných preventivních opatření, zmírňujících a reaktivních opatření a činností směřujících ke zvládnutí nouzové situace jakéhokoliv druhu, -- zvýšení spoluodpovědnosti občanů za svoji ochranu (je třeba změnit přístup občanů – v případě nouzové situace pasivně očekávají, kdo jim poskytne jakou pomoc). Nouzová připravenost všech zúčastněných Základem je naučit, všichni zúčastnění mají při budování bezpečnosti a také při odezvě na nouzovou situaci svoji roli, kterou musí znát a všechny role musí být provázané; viz zlatá pravidla všech zúčastněných [2], kterými jsou: -- dle svých možností preventivními opatřeními zabránit vzniku pohrom, včetně havárií, a nebo alespoň jejich nepřijatelných dopadů, zajistit připravenost na zvládnutí nepřijatelných dopadů na chráněné zájmy a účinnou odezvu, -- komunikovat a spolupracovat s ostatními zúčastněnými ve všech aspektech prevence, připravenosti a odezvy, -- znát ohrožení od pohrom, včetně havárií, a možná rizika v území i objektu, -- zavést „kulturu bezpečnosti“, která je respektována a prosazována všemi zúčastněnými za všech okolností, -- zřídit systémy řízení bezpečnosti, sledovat a popř. korigovat jejich činnost, -- používat principy inherentní bezpečnosti při navrhování, projektování a provozování objektů a jejich zařízení, -- pečlivě řídit změny, -- být připraven na všechny pohromy, včetně havárií, které mohou nastat, -- pomáhat ostatním zúčastněným při vykonáváni jejich rolí a odpovědností, -- hledat neustálé vylepšování bezpečnosti, -- pracovat ve shodě s kulturou bezpečnosti, bezpečnými postupy a výcvikem, -- usilovat neustále o veškerou informovanost a poskytovat informace a pro řídící pracovníky představovat zpětnou vazbu, -- usilovat o rozvoj, posilování a ustavičné zlepšování koncepce bezpečnosti, předpisů a směrnic, 316

-- vést a motivovat všechny další zúčastněné k tomu, aby plnili své úlohy a odpovědnosti, -- znát rizika uvnitř sféry vlastní odpovědnosti, příslušně plánovat opatření pro jejich správné řízení, -- používat vhodnou a koherentní politiku územního plánování a následných činností, -- být si vědom rizik v obci a vědět co činit v případě jejich realizace, -- účastnit se nouzového plánování a odezvy. Co musí znát občan v rámci nouzové připravenosti na úseku nebezpečných látek Na základě údajů v pracích [1,4,6] i zkušeností musí být občané i zaměstnanci v rámci nouzové připravenosti na úseku nebezpečných látek znát: -- zásady pro improvizované ukrytí, -- zásady sebeochrany, -- zásady pro použití improvizovaných prostředků ochrany (oči, horní cesty dýchací, povrch těla), -- poskytování první zdravotnické pomoci, -- zásady pomoci dalším osobám (staří lidé, děti, tělesně a zdravotně postižené osoby), -- zásady chování při konkrétním typu nouzové situace s přítomností nebezpečných látek (povodně, únik nebezpečné látky, výbuch, požár, teroristický útok …). Závěr Navzdory největšímu úsilí odpovědných provozovatelů bezpečně zacházet s nebezpečnými chemikáliemi, nastávají čas od času takové události, které mohou nabýt rozměrů katastrof. Provozovatelé musí být proto připraveni účinně snižovat možné dopady těchto událostí na zdraví a životy lidí a škody na majetku a životním prostředí. Zpracovávají se bezpečnostní zprávy, bezpečnostní programy, vnitřní a vnější nouzové plány. Vychází se z velmi podrobných scénářů závažných havárií s přítomností nebezpečných chemických látek. To vše však nezabrání výskytu nehod a havárií s přítomností nebezpečných chemických látek. Proto je třeba znát zásady ochrany v případě přítomnosti nebezpečných chemických látek. Platí to pro obsluhu zařízení, u kterých k předmětné situaci může dojít, pro ostatní zaměstnance, záchranáře i obyvatelstvo. Zatímco obyvatelstvo a ostatní zaměstnanci mohou především myslet na vlastní ochranu, obsluha a záchranáři mají ještě úkol zvládnout situaci tak, aby ztráty, škody a újmy byly přijatelné. To znamená, že obyvatelstvo má nejenom chránit své životy a zdraví, ale musí povést opatření ke zvládnutí nepřijatelné situace a provést záchranné a likvidační práce. Největší nároky jsou na obsluhu, protože ta má 317

technické znalosti a technické prostředky, kterými lze nehodu či havárii zvládnout, protože dle světových statistik je účinnost technických opatření velmi vysoká (až 80 %). Pro všechny zúčastněné je však nutné umět rozpoznat přítomnost nebezpečné chemické látky a provést základní úkony pro ochranu. Literatura [1] D. Procházková, J. Bumba, V. Sluka, B. Šesták: Nebezpečné chemické látky a chemické přípravky a průmyslové nehody. ISBN: 978-80-7251-275-1, PA ČR, Praha 2008, 420p. [2] D. Procházková: Strategie řízení bezpečnosti a udržitelného rozvoje území. ISBN: 978-80-7251-243-0, PA ČR, Praha 2007, 203p. [3] A. M: Malkin, C. Winder: Applying the Safe Place, Safe Person, Safe Systems framework: Case study findings across multiple industry sectors. In: Reliability, Risk and Safety. Theory and Applications. ISBN: 978-0-415-55509-8, CRC Press /Balkema, Leiden 2009, 697-704, CD ROM ISBN 978-0-203-85975-9. [4] J. F. Gustin: Disaster Recovery Planning: a Guide for Facility Managers. The FairMont Press, Inc., ISBN: 0-88173-323-7 (FP), 0-13-009289-4 (PH). Lilburn 2002, 304p. [5] R. Briš, C. G. Soares, S. Martorell (eds): Reliability, Risk and Safety: Theory and Application.ISBN: 978-0-415-55509-8, 2367p., CD ROM - ISBN: 978-0-20385975-9, CRC Press / Balkema, Leiden 2009. [6] www.mvcr.cz

318

Projekty prevence mimořádných událostí Doc. Ing. Radim Roudný, CSc. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko – správní, Studentská 95, Pardubice 532 10 [email protected] Abstrakt Pojednání se v prvé části zabývá hodnocením projektů prevence mimořádných událostí z hlediska snížení rizika z hlediska statického i dynamického. Je diskutována vhodnost různých typů analýz rizika pro specifické formy prevence. Návazně na riziku je probírána ekonomická stránka realizace projektů. Jsou doporučeny některé vhodné postupy hodnocení projektů prevence. Klíčová slova Projekt, hrozba, chráněné aktivum, odolnost, prevence, ekonomika. Úvod Mimořádné události (dále MU) vyžadují aktivní přístup ve všech sekvencích, tj. před MU, během MU (záchrana a likvidace) i při následné obnově. V období před MU řešíme prevenci, kterou členíme na: • aktivní, běžně nazývanou pouze prevence, • pasivní, tzv. připravenost. Není třeba se přesvědčovat, že prevence má významný vliv na výsledné ztráty. Prevence je statkem a to vzácným statkem (např. viz [1] str. 16), poněvadž prostředky na její realizaci jsou vždy omezené. Pokud se jedná o prevenci realizovanou s  krizovými zákony, zejména zákonem 239/2000Sb. a 240/2000Sb., pak se jedná o veřejné statky. V literatuře lze nalézt mnoho pojednání o analýze hrozeb, rizika, jednotlivých opatřeních a metodách prevence, méně však o vazbě výsledků analýzy k prevenci a o ekonomice procesů prevence. Tento příspěvek uvádí některé poznámky právě k problematice vazby rizika a ekonomiky při přípravě a realizaci prevence. Pojednání je výsledkem dedukce obecné teorie mikroekonomie, podnikové ekonomiky včetně ekonomiky projektů a teorie rozhodování. Volba zmíněného přístupu zohledňuje skutečnost, že ekonomika rizika a prevence je ve své podstatě zvláštním případem obecné ekonomiky.

319

Základní pojmy Nyní si vymezíme dále používané pojmy. Výsledkem našeho snažení je snížení ztrát na tzv. chráněných aktivech (dále pouze aktiva), což jsou lidé, majetek, životní prostředí a systémy s tím spojené, např. infrastruktura. Aktivem může být určitý objekt, systém či území. Ztráty způsobují nežádoucí události, v našem případě MU, které jsou aktivací hrozby. Z hlediska prevence nás zajímá stav před MU, který  je schematicky vyjádřen na obr. 1. 

+52=%$

75$16)(5

2'2/1267

&+5È1ċ1e $.7,980

=75È7$ &(/.(0 =75È7$ 9/$671Ë

35(9(1&( 



Obr. 1

Hrozba či nebezpečí vyjadřuje potenciální předpoklad existence objektu, subjektu či systému, tedy nositele hrozby, který může ohrozit chráněná aktiva. Budoucí předpokládaný účinek na aktivech se vyjadřuje rizikem. Hrozba se nerovná riziku, poněvadž mezi nositelem hrozby a aktivem působí transfer a odolnost aktiva. Transferem rozumíme prostorovou a časovou vzdálenost mezi hrozbou a aktivem (prostorem rozumíme nejenom geometrické vlastnosti, např. vzdálenost). Odolnost je vázaná ke konkrétnímu aktivu a může být: • přirozená (daná primárními vlastnostmi aktiva), • dodatečná (realizovaná cíleně pro zvýšení odolnosti). Ztráta může být: • celková, • vlastní (po odečtení ztrát, které hradí někdo další, např. pojistka, spoluvlastníci, rozdíl celkové a vlastní ztráty je specifickou prevencí ). Prevence může být realizovaná ve všech fázích vyznačených na obr. 1. Analýza a prevence Výsledkem analýzy je popis a hodnocení jednotlivých fází působení hrozby a celkově vyjádření rizika na chráněném aktivu. Hrozba označená i je dána potenciálním přímým účinkem, popis je obecně vyjádřen H i = f ( Z , p, t , x1 ,…, xn )

320

(1)

kde H ukazatel hrozby, Z ztráta způsobená hrozbou, p pravděpodobnost aktivace hrozby v časovém intervalu, x1 až xn další kriteria či ukazatele. V průběhu transferu se účinek hrozby může měnit, snižovat i zvyšovat, mění se jednotlivá kriteria ve vztahu (1). Pokud vyjádříme H jedním kumulovaným ukazatelem, pak na vstup aktiva označené k působí H k ←i = H i ⋅ηik = Rk ←i

(2)

kde ηik koeficient přenosu hrozby i na aktivum k, R(k←i) riziko na aktivu k způsobené hrozbou i. Ze vztahu (2) je zjevné, že pro riziko obecně platí formálně stejný vztah (1) jako pro hrozbu, naplnění pravé strany je však jiné, poněvadž hrozba se mění transferem i odolností objektu. Jednoduchá situace pro hodnocení nastává pokud jedna hrozba ohrožuje jedno aktivum. V praxi však dochází k interakci hrozeb a určitá hrozba hi aktivuje další hrozby hj kdy každá hrozba má svůj primární účinek Hj, ale při aktivaci jinou hrozbou hi může mít jiný účinek Hij. Např. hrozba ztráty způsobené požárem budovy po výbuchu je mizivá, poněvadž budova je již zničena primárním výbuchem. Interakce hrozeb je možno znázornit maticí prezentovanou tabulkou 1. Tab. 1 Interakce hrozeb

Hrozby Hi (primární)

Hrozby Hj (vyvolané, sekundární) H1

H2

…

Hi

…

Hn

H1

H1

H12

H1i

H1n

H2

H21

H2

H2i

H2n

Hi1

Hi2

Hi

Hin

Hn1

Hn2

Hni

Hn

∑

… Hi … Hn

Pro j = i platí Hij = Hi. Pokud Hij = 0, pak interakce neexistuje, naopak při Hij = 1 je vyvolaná hrozba stejná jako její primární účinek. Může nastat ale situace kdy Hij ≥ 1, např. při nepokojích se zvýší hrozba krádeží. Mezi hrozbou hi a aktivem ak působí transfer vyjádřený koeficientem ηikTa dále odolnost ηikO. Celkově se hrozba H změní v účinek působící na aktivum tj. riziko R a celkový koeficient přenosu je 321

R ηik = ηikT ⋅ηikO = ik Hi

(3)

Matice η je znázorněna v tab. 2. Tab. 2 Koeficienty přenosu hrozby na chráněné aktivum Chráněná aktiva

Hrozby

ηik a1

a2

h1

η11

η12

…

η1k

ak

…

η1m

am

h2

η21

η22

η2k

η2m

ηi1

ηi2

ηik

ηim

ηn1

ηn2

ηnk

ηnm

… hi … hn

Pro zjednodušení předpokládáme, že v průběhu transferu a odolnosti nedochází k interakcím. Na aktivum k působí součet účinku primární hrozby Hi a dalších aktivovaných hrozeb Hij. Přenos jednotlivých hrozeb je vyjádřen přenosovými koeficienty podle tab. 2 Účinek na aktivum – riziko je Rik = ∑ j H ij ⋅η jk

(4)

Tab. 3 Rizika vyvolaná jednotlivými hrozbami

Riziko

Rik

Hrozba h1

h2

a1

R11

R12

…

R1i

hi

R1n

a2

R21

R22

R2i

R2n

ak

Rk1

Rk2

Rki

Rkn

am

Rm1

Rm2

Rmi

Rmn

Max.

…

hn

Max. Min.

R

∑∑

Min.

∑∑

R

∑∑

Řádky v tab. 1 vyjadřují riziko jednoho aktiva ak jednotlivými hrozbami. Naopak sloupce vyjadřují, jak jedna hrozba hi ohrožuje jednotlivá aktiva.

322

Nyní se dostáváme k zásadní otázce. Jak se výsledky analýzy jednotlivých fází působení hrozby odrazí ve volbě místa prevence? Prevence musí vycházet z určitého hodnocení ohrožení, tj. rizika. V následných úvahách se nebudeme zabývat jakými ukazateli, kriterii jednotlivé fáze popíšeme, ale místem, které popisují. Situaci ilustruje tabulka 3. Možnosti hodnocení jsou následující: • celkové hodnocení (kumulovaný ukazatel) pro určitý prostor zahrnující hrozby, objekty ohrožení i další fáze působení rizika, např. hodnocení území podle vyhlášky 226/2005Sb., či sumarizace všech Rik v tab.3, • hodnocení rizika aktiv, např. v tab. 3 se jedná o ukazatel charakterizující řádky, • hodnocení hrozeb, např. v tab. 3 se jedná o ukazatel charakterizující sloupce, • hodnocení rizika v závislosti na hrozbě (jednotlivé prvky tab. 3). K veškerým hodnocením potřebujeme pochopitelně i hodnocení transferů a odolností. V následující tab. 4 je uvedena použitelnost jednotlivých hodnocení (či analýz) pro rozhodování o prevencích. Tab. 4 Vztah typu hodnocení a prevence Typ hodnocení

Místo a typ prevence

Celkové hodnocení

Pasivní prevence, připravenost a rozhodnutí o celkových prostředcích na prevenci pro určitý prostor.

Hodnocení rizika aktiv

Pasivní zaměřená na konkrétní aktivum a především aktivní prevence v odolnosti konkrétního aktiva (včetně transferu).

Hodnocení hrozeb

Pasivní a především aktivní prevence pro konkrétní hrozbu a její transfer.

Hodnocení rizik v závislosti na hrozbách

Pasivní a především aktivní prevence pro konkrétní dvojici aktivum - hrozba včetně transferu a prevence.

Pokud chceme realizovat prevenci určitého prostoru či aktiva je vždy vhodné určit množina aktiv a hrozeb a uspořádat je do matice závislosti hrozeb a rizik což je základní podklad pro rozhodování o prevenci. Projekty prevence Pokud chceme řešit prevenci, musíme zpracovat projekt prevence a po přijetí jej realizovat a následně v praxi zajistit proces využití. Platí obecný proces rozhodování počínající shromážděním dostupných informací o hrozbách a chráněných aktivech, jejich analýzou a dílčím rozhodnutím o možných řešeních a možných projektech. Pak návrhneme alternativní modely, kterých by mělo být vždy více. Pokud navrhneme 323

pouze jedno řešení, pak je to chyba. Jednotlivé modely hodnotíme obecně z hlediska jejich jakosti J, což je poměr užitku a nákladů. ∆R (5) J= N V případě prevence mimořádných událostí je užitkem snížení rizika ∆R na aktivu či množině aktiv. Stanovení ∆R je svým způsobem problematické, ale reálné. Poněkud jasnější, ale ne zcela je stanovení nákladů v celé době života vytvořeného statku, tj. tvorby a realizace projektu a dalšího života (procesu) včetně likvidace. Naší úkolem je hodnotit jednotlivé projekty a rozhodnout o jejich realizaci. Při uchopení tohoto problému se budeme potýkat s časovým průběhem jakosti J, tj. se stanovením prvků ∆R a N a jejich agregací vzhledem k projektu. Standardní hodnocení projektů které je mnohonásobně popisované v literatuře (např. [4] str. 214) vychází z: • čisté současné hodnoty, • vnitřního výnosového procenta, • doby návratnosti. Nyní předběhneme výkladu a budeme konstatovat, že pro hodnocení projektů prevence je vyučitelné: • kumulovaná hodnota za určité období (např. dobu života), • doba návratnosti. Všechna hodnoceni vychází z výdajů a příjmů v jednotlivých letech života projektu, rozdíly metod spočívají ve způsobu agregace. Hlavním problémem při aplikaci standardního hodnocení projektů je převod ∆R na peněžní veličiny a časová hodnota peněz. Časová hodnota peněz se v teorii projektů uvádí jako vztah např. nákladů NR v době realizace a nákladů NA v době analýza projektů ve vztahu N A = N R ⋅ (1 + r ) t

(6)

kde r je tzv. diskontní míra a t čas mezi analýzou a realizací, který je záporný pokud analýzu provádíme předem a (1 + r) je jmenovatelem. Vztah (6) je běžně známý a mnohokrát publikovaný (např. [2]), ale méně je vysvětlováno co tzv. diskontní koeficient r vyjadřuje. Tento koeficient především zahrnuje ztracenou příležitost, která je vyjádřena ziskem z alternativní aktivity, např. úrokové míry. Dále by diskontní koeficient měl zahrnovat inflační vliv. V ochraně obyvatelstva je situace jiná, nevybíráme ekonomickou alternativu, ale zajišťujeme optimální ochranu a proto diskontní koeficient nemá význam. Dalším faktorem časové hodnoty peněz je inflace. Při realizaci platby v čase tR jsou peněžní částky vyšší a v čase analýzy tA naopak 324

nižší a lze snadno dokázat, že faktor inflace se eliminuje při absolutním i relativním hodnocení užitku a nákladů (zjednodušení úvahy předpokládá konstantní inflaci u jednotlivých komodit). Z uvedeného vyplývá zásadní závěr: V analýze projektů prevence nezahrnujeme časovou hodnotu peněz. V podnikatelských projektech časovou hodnotu peněz zahrnujeme tzv. diskontním koeficientem. Hodnocení projektů může být statické k určitému času analýzy tA nebo dynamické v časové závislosti. Užitek U vyplývající z prevence spočívá ve snížení rizika ΔR, tedy U = ∆R

(7)

Ideální by bylo, pokud bychom užitek mohli vyjádřit v peněžních jednotkách, což v mnoha praktických případech není možné, nebo je diskutabilní. Stanovení nákladů N je jednoduší, musíme však řešit období, ale i změny cen. Hodnocení projektů H jak statické, tak dynamické můžeme vyjádřit jednak rozdílem (8) H =U − N nebo poměrem U (9) H* = N Rozdílové hodnocení vyžaduje rozměrovou homogenitu U a N. Pokud dokážeme U vyjádřit v penězích je řešení jednoduché, pokud je U vyjádřeno nějakým ukazatelem (např. počtem bodů b apod.) musíme obě veličiny vyjádřit stejným rozměrem. Většinou U převádíme na UK ve finančních jednotkách, např. Kč. Pokud ukazatel rizika označíme b, musíme vytvořit model závislosti finančně vyjádřeného rizika RK RK = f (b)

(10)

Pokud závislost vyjádříme v lineární podobě (nelinearity je možno zahrnout do tvorby R), pak platí ∆b U K = ∆R K = Z max (11) bmax kde bmax znamená totální zničení aktiva Zmax celková cena aktiva. Hodnocení projektu rozdílem užitku a nákladů podle (8) vyjadřujeme: • v jednotlivých časových intervalech, prakticky v jednotlivých letech, je to časová závislost H(t), 325

• kumulovaně v intervalu t0→t, závislost H(t0→t), • dobou návratnosti tna, pro kterou platí H(t0→tna) = 0. Údaje H(t) a H(t0→t) mohou být využity jako statické, stavové, informace, ale především jako dynamické informace posuzující trendy. Obdobně hodnocení jakosti projektu J vyjadřujeme: • v jednotlivých časových intervalech, závislost H*(t), • kumulovaně v intervalu t0→t, závislost H*(t0→t). Jakost vyjádřená kumulovaně je

t ∑ U (t ) H * ( t0 → t ) = tt = 0 ∑t = 0 N ( t )

(12)

Využití hodnot H* je obdobné předchozímu hodnocení H (mimo návratnosti). Pokud za užitek dosazujeme UK, pak dlouhodobé pozitivní hodnocení je pro H* > 1. Pokud U je v jiných jednotkách než N, pak hodnocení může vycházet pouze ze srovnání projektů. Další kapitolu tvoří hodnocení projektů podle proporce fixních a variabilních nákladů, to ale překračuje možný rozsah pojednání. Závěr Aktivní přístup k rizikům vyžaduje prevenci, která je řešena jednotlivými projekty. Prevence je realizována na jednotlivých prvcích systému ohrožení a analýza musí být volena podle konkrétního prvku prevence. Připravenost, tj. pasivní prevence zahrnuje analýzu celého systému ohrožení, tj. hrozeb, transferů, odolností a zejména chráněných aktiv. Standardní metody hodnocení projektů v tržním prostředí jsou použitelné pro projekty rizik pouze částečně. Globálně nemá smysl tzv. diskontní koeficient a vnitřní výnosové procento. Pro projekty prevence rizik vycházíme z rozdílu užitku a nákladů, nebo podílu užitku a nákladů. Při hodnocení musíme řešit problém homogenity rozměru užitku a nákladů, což můžeme překlenout vytvořením transformačních modelů, nebo respektováním nehomogenity, ale pak je možné pouze srovnání modelů. Problematika hodnocení projektů prevence ve vztahu k jejich ekonomice skýtá velký prostor pro další bádání. Použitá literatura: [1] Macáková, L. a kol.: Mikroekonomie. Slaný: MELANDRIUM, 2005. ISBN: 8086175-41-3 [2] Máče, M.: Finanční analýza investičních projektů. Praha: GRADA,2006. ISBN: 80-247-1557-0 326

[3] Roudný,R. Linhart, P.: Krizový management III, Teorie a praxe rizika. Pardubice: Univerzita Pardubice,2007. ISBN: 80-71924-8 [4] Stejskal, V. Rais, K.: Řízení rizik. Praha: GRADA, 2003. ISBN: 80-274-0198-7 [5] Tichý, M.: Ovládání rizika. Praha: C.H. BECK, 2006. ISBN: 80-7179-415-5

327

Vizualizace tepelného stavu osob a odpařování pomocí termovize Ing. Jiří Slabotinský. CSc., MUDr. Stanislav Brádka, Ing. Petr Smítka, Ing. Petr Navrátil, CSc.* Státní ústav jaderné chemické a biologické ochrany, v.v.i. Kamenná , 262 31 Milín 71 *VTUO Brno, Veslařská 230, 637 00 Brno [email protected] Anotace Pro hodnocení tepelného stavu organismu v při zátěži v modelovém prostředí zvýšeného tepelného stresu se dosud většinou používá snímání srdeční frekvence, vnitřní teploty těla, ztráty potu a případně teploty kožní. Jsou to závažné veličiny, které však pouze nepřímo ukazují na stav na rozhraní vnější prostředí a povrch ochranného prostředku osob. Proto byla využita metoda snímání osob v ochranných prostředcích za definované fyzické a povětrnostní zátěže, která názorně ukázala vliv a účinnost jednotlivých ochranných prostředků na pododěvní komfort. Názornost spočívá především v obrazové podobě rozložení povrchových teplot a vzájemném porovnání. Byl také sledován vliv ochranného prostředku na odpařování potu. Klíčová slova Protichemický ochranný oděv, tepelný stres, termovize Úvod Termovize, přesněji infračervená kamera, jak sám název napovídá, se zabývá měřením infračervené energie vyzařované na povrchu tělesa. Jedná se v podstatě o vizualizace a analýzy teplotních polí vyzařovaných v infračervené oblasti, která je lidskému oku neviditelná. Tepelnou energii vysílají všechna tělesa teplejší než absolutní nula. Jedná se o radiaci, která podobně, jako u viditelného světla je tokem fotonů ve vlnových délkách nad 0,75 µm, kde končí viditelné spektrum. Samozřejmě, že žhnoucí tělesa posouvají energii fotonů do viditelné oblasti, ale to není principem termovize. Vyzařovaná energie se řídí dvěma zákonitostmi: 1. Stephan-Boltzmanovým zákonem, který říká, že radiační tok W [W.m-2] je úměrný emisivitě ε, Stephan –Boltzmannově konstantě δ [5,673 x 10-12 watt cm-2 K-4] a čtvrté mocnině absolutní teploty T4 W = δ ⋅ε ⋅T 4 2. Wienovým zákonem, který charakterizuje vlnovou délku s maximální radiací λm [µm], která je přímo úměrná Wienově konstanta b δ [2897 (µm °K)] a nepřímo úměrná absolutní teplotě T [K] 328

λm = b / T Z obou zákonů je zřejmé, že radiační tok bude tím vyšší, čím vyšší bude teplota a přitom se bude zkracovat vlnová délka vyzařované radiace. Pokud se týká emisivity, tak její hodnota u reálných (tzv. našedlých) těles bývá nižší než 1, protože u nich dochází k odrážení i procházení radiační energie. Hodnota 1 odpovídá absolutně černému tělesu. Výsledkem měření je termogram (neboli termovizní snímek), radiometrické kamery navíc umožňují změření teploty příslušející jednotlivým barevným polím. Pro účely snímání povrchové teploty osob v ochranných oblecích, jakož i způsobu odpařování vlhkosti z textilií, byla použita kamera typ P-20 švédské firmy FLIR, která umožňuje měřit teploty s přesností 0,08 °C [1]. Pomocí této kamery lze tak měřit nejen teplo, které vyzařuje člověk, oblečený v oděvu, ale i vliv vnějších zdrojů, jakož i vliv ochlazování. Použité přístroje a zařízení • Termovizní kamera P-20 firmy Flir, Švédsko (obr.1) s mikrobolometrickým maticovým detektorem 320x240 pixelů, který pracuje ve spektrálním pásmu od 7,5 μm do 13 μm. Teplotní rozlišení kamery je 0,08 °C při 30 °C • Tepelná komora s možností nastavení teplot , vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu • Pásový ergometr se sklonem 10 % a o rychlosti posuvu 4 km/h • Infrazářič, jako zdroj sálavého tepla • Testovací válec o průměru 30 cm pro simulaci lidského trupu • Sondy měření rektální teploty a srdeční frekvence

Obr. 1 Termovizní kamera typ P-20 329



Měřené systémy Jde o velice rozsáhlý rozsah výsledků, především v obrazové podobě. Celý dokument má 219 stran a je v něm zaznamenáván průběh jednotlivých měření při různém stupni ochrany organismu oblekem. U každého snímku jsou uvedeny podmínky měření, stabilita teploty v tepelné komoře a údaje o teplotě na vybraných místech snímaného povrchu těla, jejich maximální a minimální hodnota, vzdálenost od snímaného objektu emisivita povrchu. Každý výsledek je doložen příslušným termovizním obrázkem. Snímky a výsledky jsou uspořádány po dvou tak, aby vypovídaly o porovnávaných variantách. Těmi jsou: • Osoba bez a se spodním prádlem za bezvětří při 30 °C • Osoba s neventilovanou a ventilovanou variantou OPCH 90 při 30 °C • Osoba v OPCH 90 PO a ve ventilované variantě OPCH 90 při 2 m/s • Osoba ve filtračním převleku za bezvětří a při 2 m/s při 30 °C • Osoba ve filtračním převleku při 2 m/s a 4 m/s při 40 °C • Osoba s neventilovanou a ventilovanou variantou OPCH 90 při 30 °C • Osoba ve filtračním převleku za spolupůsobení infrazářiče při 40 °C a 2 m/s Ukázka některých typických záznamů na počátku a po 20 minutách chůze na pásovém ergometru rychlostí 4 km/h je uvedena v příloze. V této části (tabulka 1) jsou uvedeny pouze výsledky teplot z počátku a konce příslušných experimentů. A to jejich maximální a minimální hodnoty. Příslušné hodnoty rektálních teplot osob jsou uvedeny v tabulce 2. Barevné odlišení v tabulkách je uvedeno pro snazší srovnávání dvojic. Teplotní diference z tabulek jsou současně pro lepší orientaci uvedeny na odpovídajících obr. 1 a 2. Obrázky v příloze pak doplňují způsob měření a vizuální srovnání naměřených výsledků a způsob analýzy. Diskuse Charakteristickou veličinou u měřených objektů je teplota na povrchu ochranného prostředku. Ta je na různých místech rozdílná, přičemž, jak ukazují obrázky v příloze, teplotní pole zaujímají také různé velikosti. Je třeba uvést, že povrch byl snímán z opačné strany, než z které vycházel proud ohřátého vzduchu, tedy na závětrné straně. To může poskytovat poněkud odlišný obraz o stavu teploty na povrchu, protože nebyl zaznamenáván puls tzv. osálání, ke kterému mohlo docházet periodickým spínáním ve výměníku, v němž byl ohříván vzduch. O tom, že osálání má veliký vliv, přesvědčuje právě vliv lokálního osálání pomocí infrazářiče, kdy teplota na povrchu dosahovala teplot až 60 °C (viz. tabulka 1). Porovnáváme-li rozdíly teplot mezi maximální a minimální hodnotou na počátku experimentu a na jeho konci (tj. po 20 minutách), zjišťujeme, že dochází k malým rozdílům, až na výjimku u FOP s infrazářičem při 40 °C. Rozdíl teplot s přibývajícím časem spíše (až na výjimky) klesá (tab.1, obr. 2). Ukazuje se, že rozhodující roli zde hraje spíše 330

vliv vnějšího tepla (viz maximální teploty), které jsou doplněny o teplo produkované činností. Minimální teploty zpravidla nedosahují teploty okolí. To znamená, že k ochlazování organismu dochází a to tím více, čím vyšší je ventilace nebo větší prostor mezi povrchem oděvu a tělem člověka, takže dochází k odpařování potu . Dané vlhkosti to umožňují. Ostatně, uvedenou úvahu potvrzují údaje diferencí rektální teploty (tabulka 2, obr. 3) na počátku a po 20 minutách. Vliv ventilace resp. větru potvrzuje zejména OPCH 90 s ventilací a FOP při 4 m/s. Tato kvantifikace však není tak názorná, jako jsou ukázky termovizních obrázků a analýzy v příloze, kde je zřejmé rozložení teplot a jejich oblastí a taká rozdíly mezi typy oděvů a způsobem ohřevu. Tabulka 1 Přehled výsledků naměřených povrchových teplot na závětrné straně osob v ochranných prostředcích při chůzi na pásovém ergometru za různých povětrnostních podmínek, pořízených termovizním snímáním

3ĜHGPČW]NRXãN\

1HREOHþHQê 3UiGOR.OLPDWH[ 23&+ 23&+VYHQW  l/min 23&+32 23&+VYHQW  l/min )23 )23 )23VIpU )23VIpU 23&+ 23&+VYHQW  l/min )23LQIUD]iĜLþ

6LPXORYDQpSRGPtQN\ YWHSHOQpNRPRĜH 7HSORWD 5HODWLYQtYOKNRVW 5\FKORVWYČWUX 3RþiW tk/°C r.h./% v/m/s 0D[ 0LQ 0D[0    

   

   

   

   

   

 

 

 

   

 

     

     

     

     

     

     







 



Pozn.: „sfér“ znamená použití sférického sorbenu u filtračně-sorpčního oděvu (FOP). V ostatních případech bylo použito aktivní uhlí na netkaném rounu „ Max, Min“ jsou maximální a minimální hodnoty na povrchu „Max-Min“ je rozdíl obou hodnot „Avg.“ je průměrná hodnota „Stdev.“ je standardní odchylka „tk“ je teplota v komoře

331

7HSORWD tp/°C

QN\

3RþiWHN 5\FKORVWYČWUX v/m/s 0D[ 0LQ 0D[0LQ $YJ 6WGHY °C                            

 

 

 

   

 

 

 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     



 







 







Teplotní diference 

30°C

Teplota °C



40°C



  

=DþiWHN 





















3RPLQ





VI pU 2 3& V + YH  QW    )2  O P 3 LQ  LQ IU D ]i ĜLþ

pU VI

2 3& +



)2 3

)2 3

)2 3

)2 3

 1H RE OH 3U þH iG Qê OR . O LP 2 DW 3& H[ + 2  3&  V + YH  QW   2  O P 3& 2 LQ 3& +  +   V Y 32 HQ W  O P LQ

 

3RPLQ 0D[ 0LQ 0D[0LQ $YJ 6WGHY °C                    

Obr. 2 Porovnání diferencí povrchové teploty na různých typech oděvů a za různých podmínek (údaje z tabulky 1 v příloze) Číslo u sloupců udává rychlost větru. Poslední tři dvojice byly měřeny při tk = 40 °C, r.h. = 20 % a v = 2 m/s.

332

Tabulka 2 Přehled výsledků naměřených rektálních teplot a diferencí teplot v ochranných prostředcích při chůzi na pásovém ergometru za různých povětrnostních podmínek před a po 20 minutách chůze na pásovém ergometru. 6LPXORYDQpSRGPtQN\ YWHSHOQpNRPRĜH

3ĜHGPČW]NRXãN\

5HNWiOQtWHSORWD tr/°C

7HSORWD 5HODWLYQtYOKNRVW 5\FKORVWYČWUX 3RþiWHN 3RPLQ r.h./% v/m/s tk/°C

7HSORWQt GLIHUHQFH ƒ&

1HREOHþHQê 3UiGOR.OLPDWH[

 

 

 

 

 

 

23&+32













23&+VYHQWl/min













)23 )23 )23VIpU

  

  

  

  

  

  

)23VIpU













23&+ 23&+VYHQWl/min )23LQIUD]iĜLþ

  

  

  

  

  

  

'LIHUHQFHUHNWiOQtWHSORW\SRPLQ]iWČåHQDSiVRYpPHUJRPHWUX

WHSORWQtGLIHUHQFHƒ&

       

 LQ I

UD ]i ĜLþ

OP LQ

2

2

3&

)2 3



Y HQ W  

3& +

+   V

2

 VI pU )2 3



VI pU  )2 3

)2 3

 )2 3

OP LQ

32   + 3&

+  

V YH QW   

[ 3& 2

.O LP DW H

3U iG OR

1

HR EO Hþ HQ ê



Obr. 3 Nárůst rektální teploty v různých typech oděvů a za různých podmínek (údaje z tabulky 37) po 20 min chůze na pásovém ergometru rychlostí 4 m/s a o sklonu 10°. Číslo za FOP udává rychlost větru. Poslední tři dvojice byly měřeny při tk = 40 °C, r.h. = 20 % a v = 2 m/s.

333

Závěr Měření termovizní kamerou ukázala využitelnost pro sledování ochlazovacího či ohřívacího efektu na površích ochranných prostředků, zejména pro svoji názornost. Z obrázků je zřejmé v kterých místech dochází k intenzivnějšímu ohřívání a kde naopak k odstínění tepla či jeho účinnému odvodu. Uvedené výsledky jsou první vlaštovkou při využití termokamery pro hodnocení protichemických ochranných prostředků. I  když doba experimentu byla příliš krátká a spíše orientační, přesto ukázala, že taková měření budou jako doplněk k údajům o stavu organismu prospěšná. Literatura [1] Prospekt firmy Flir-Systems [2] Navrátil, P.: Termovizní měření organismu při zátěži v simulovaných podmínkách přehřevu v různých typech ochranných oděvů. VOP-026 Šternberk, s.p., divize VTÚO Brno, 2009 Přílohy 1

Testování OPCH 90 PO s ventilací

334

Testování OPCH 90 PO bez ventilace

Testování FOP s infrazářičem

335

OPCH 90 po 20 min bez ventilace (nahoře) a s ventilací (dole)

Osálání filtračního oděvu (dole)

336

Ukázka protokolu při srovnání OPCH 90 PO a OPCH 90 s ventilací

337

Ukázka analýzy teplot na povrchu oděvu OPCH 90 při 30 °C

338

Co (ne)ukázaly územně analytické podklady z pohledu bezpečnosti území Doc. Ing. arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D., Mgr. Michael Pondělíček Civitas per Populi o.s., Střelecká 574/13, 500 02 Hradec Králové Vladimíra [email protected], [email protected], [email protected] Abstrakt Územně plánovací praxe vstoupila 1. 1. 2007 do nové fáze v důsledku ukončení platnosti Zákona č. 50/1976 Sb. a zahájení platnosti zákona nového, moderního, demokratického, zákona, který si vetkl do vínku být „zákonem trvale udržitelného plánování“. Po třech letech jeho fungování jsou už první „nové“ územně plánovací zkušenosti i dokumenty na světě. Článek si klade za cíl zamyslet se, co toto nové územní plánování přineslo v oblasti bezpečnosti a ochrany obyvatelstva a zejména z tohoto úhlu pohledu analyzovat nový územně plánovací materiál – územně analytické podklady. Klíčová slova Územní plánování, územně analytické podklady, bezpečnost území, kritická infrastruktura Úvod Jak už bylo na řadě míst připomínáno, stěžejním cílem budování měst již od nejstaršího období bylo především vytvoření takových stavebních a prostorových prvků, které by zajistili bezpečnost, obyvatelstva a jejich majetků. Tento úkol byl realizován zejména výstavbou hradeb, které nacházíme i u evropských měst v podstatě až do počátku 20. století. Nepotřebnost hradeb – kamenných valů kolem našich měst, ale neznamená, že naše města a potažmo celá naše kulturní krajina nepotřebují ochranné a obranné prvky. Novodobé zbraně i způsoby boje se vyvíjí rychle a otázkou zůstává, zda se stejně rychle, nebo pokud možno ještě rychleji vyvíjí způsob ochrany území. Máme bezpečnostní legislativu, máme záchranné složky, máme velmi propracovaný integrovaný záchranný systém … ano to vše máme a budiž velký dík těm, kdo se zasloužili o to, že toto vše máme. Tento článek, ale nemá být oslavou toho všeho, co máme. Vycházíme-li totiž z předpokladu, že nejlepší způsob ochrany je prevence, pak bychom se měli podívat na samý počátek této prevence, a to je způsob uspořádání území a jeho plánování tedy v duchu naší legislativy – územní plánování. Jak tedy přispívá naše současné územní plánování k ochraně obyvatelstva a bezpečnosti území? Protože na omezeném prostoru tohoto článku nemůžeme pojmout celý systém současného územního plánování, budeme se soustředit na její analytickou část, která je pak podkladem pro další územně plánovací činnost. 339

Územně analytické podklady v systému územního plánování „Nový“ zákon o územním plánování a stavebním řádu (dále Stavební zákon) vešel v platnost 1.1.2007. Byl dlouho připravován a dlouho očekáván, protože zákon předchozí, pocházející z roku 1976 v mnoha ohledech neodpovídal ani politickému stavu a požadavkům, ani potřebám moderní společnosti. Protože územní plánování je „běh na dlouhou trať“ nemůžeme ani nyní, po třech letech platnosti tohoto zákona, příliš vyhodnotit co všechno s sebou přinesl. Většina územních plánů obcí schválených před účinností tohoto zákona, zůstává nadále v platnosti. Nové územní plány, daly by se na prstech spočítat a navíc jsou to s výjimkou Prahy, povětšinou dokumentace pro malé obce. Nové územní plány obcí, které založí rozvoj území pro dalších přibližně 20 - 30 let se zatím připravují. Proto, aby mohly fundovaně vzniknout a nejen proto, byl zákonodárci vytvořen nový územně plánovací nástroj, a to územně analytické podklady. Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území (dále jen „limity využití území“), záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci (dále jen „rozbor udržitelného rozvoje území“). [1] Potud dikce zákona. Pojďme se nyní podívat, jak územně analytické podklady v praxi vypadají a co vše z nich lze či nelze vyčíst. Územně analytické podklady sestávají ze souboru sledovaných jevů, kterých je na úrovni obce s rozšířenou působností 119 a na úrovni kraje 37. Pojďme si nyní projít tyto sledované jevy a pokusme se označit ty z nich, které mají nebo by za určitých okolností mohly mít vazbu na bezpečnosti území: Tabulka 1 Jevy sledované v ÚAP a jejich vyhodnocení z pohledu bezpečnosti – vlastní konstrukce 

7pPD

9]WDK NEH]SHþQRVWL ~]HPt 'tOþt 9ê]QDPQê



/RåLVNRQHURVWQêFKVXURYLQ 'tOþt

 

=DVWDYČQp~]HPt 3ORFK\YêURE\

 

9ê]QDPQê 9ê]QDPQê

3ORFK\REþDQVNpKR Y\EDYHQt

'tOþt



3RGGRORYDQi~]HPt 6HVXYQp~]HPtD~]HPtSUR ]YOiãWQtGR]HPVNpNĤU\ 6WDUpGĤOQtGtOR

 

SORFK\NREQRYČQHER RSČWRYQpPXY\XåLWt ]QHKRGQRFHQpKR~]HPt

'tOþt



6WDUp]iWČåH~]HPt NRQWDPLQRYDQpSORFK\

9ê]QDPQê



3DPiWNRYiUH]HUYDFHYþHWQČ RFKUDQQpKRSiVPD

äiGQê



'tOþt



3DPiWNRYi]yQDYþHWQČ RFKUDQQpKRSiVPD

äiGQê





.UDMLQQiSDPiWNRYi]yQD

äiGQê





1HPRYLWiNXOWXUQtSDPiWND SRSĜtSDGČVRXERUYþHWQČ RFKUDQQpKRSiVPD

äiGQê



2EODVWVH]KRUãHQRX NYDOLWRXRY]GXãt 2GYDOYêV\SNDRGNDOLãWČ KDOGD 7HFKQRORJLFNêREMHNW ]iVRERYiQtYRGRXYþ RFKUDQQêFKSiVHP 9RGRYRGQtVtĢYþ RFKUDQQpKRSiVPD



1HPRYLWiQiURGQtNXOWXUQt SDPiWNDSRSĜtSDGČVRXERU YþHWQČRFKUDQQpKRSiVPD

äiGQê

340

7HFKQRORJLFNêREMHNW RGYiGČQtDþLãWČQt RGSDGQtFKYRGYþ RFKUDQQpKRSiVPD

9ê]QDPQê

'tOþt 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê



1HPRYLWiQiURGQtNXOWXUQt SDPiWNDSRSĜtSDGČVRXERU YþHWQČRFKUDQQpKRSiVPD

äiGQê





3DPiWND81(6&2YþHWQČ RFKUDQQpKRSiVPD

äiGQê





8UEDQLVWLFNpKRGQRW\

äiGQê





5HJLRQOLGRYpDUFKLWHNWXU\

äiGQê





+LVWRULFN\Yê]QDPQi VWDYEDVRXERU 

äiGQê





$UFKLWHNWRQLFN\FHQQi VWDYEDVRXERU 

äiGQê





9ê]QDPQiVWDYHEQt GRPLQDQWD 

äiGQê





Ò]HPtVDUFKHRORJLFNêPL QiOH]\

äiGQê









2EODVWNUDMLQQpKRUi]XDMHMt äiGQê FKDUDNWHULVWLND 0tVWRNUDMLQQpKRUi]XDMHKR äiGQê FKDUDNWHULVWLND 0tVWRYê]QDPQpXGiORVWL äiGQê



9ê]QDPQêY\KOtGNRYêERG

äiGQê





Ò]HPQtV\VWpPHNRORJLFNp VWDELOLW\

äiGQê





9ê]QDPQêNUDMLQQêSUYHN UHJLVWURYDQê 9ê]QDPQêNUDMLQQêSUYHN ]H]iNRQD 3ĜHFKRGQČFKUiQČQiSORFKD

äiGQê



äiGQê



äiGQê



1iURGQtSDUNYþ]yQD 'tOþt RFKUDQQpKRSiVPD &KUiQČQiNUDMLQQiREODVWYþ äiGQê ]yQ 1iURGQtSĜtURGQtUH]HUYDFH 'tOþt YþRFKUDQQpKRSiVPD





 

       

3ĜtURGQtUH]HUYDFHYþ RFKUDQQpKRSiVPD 1iURGQtSĜtURGQtSDPiWND YþRFKUDQQpKRSiVPD 3ĜtURGQtSDUN 3ĜtURGQtSDPiWNDYþ RFKUDQQpKRSiVPD 3DPiWQêVWURPYþ RFKUDQQpKRSiVPD

 

 

äiGQê



äiGQê



äiGQê



äiGQê

341

äiGQê



7HFKQRORJLFNêREMHNW RGYiGČQtDþLãWČQt RGSDGQtFKYRGYþ RFKUDQQpKRSiVPD 6tĢNDQDOL]DþQtFKVWRNYþ RFKUDQQpKRSiVPD 9êUREQDHOHNWĜLQ\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD (OHNWULFNiVWDQLFHYþ RFKUDQQpKRSiVPD 1DG]HPQtDSRG]HPQt YHGHQLHOHNWUL]DþQt VRXVWDY\YþRFKUDQQpKR SiVPD 7HFKQRORJLFNêREMHNW ]iVRERYiQtSO\QHPYþ RFKUDQQpKRD EH]SHþQRVWQtKRSiVPD 9HGHQtSO\QRYRGXYþ RFKUDQQpKRD EH]SHþQRVWQtKRSiVPD 7HFKQRORJLFNêREMHNW ]iVRERYiQtMLQêPLSURGXNW\ YþRFKUDQQpKRSiVPD 5RSRYRGYþRFKUDQQpKR SiVPD 3URGXNWRYRGYþ RFKUDQQpKRSiVPD 7HFKQRORJLFNêREMHNW ]iVRERYiQtWHSOHPYþ RFKUDQQpKRSiVPD 7HSORYRGYþRFKUDQQpKR SiVPD (OHNWULFNpNRPXQLNDþQt ]DĜt]HQtYþRFKUDQQpKR SiVPD .RPXQLNDþQtYHGHQtYþ RFKUDQQpKRSiVPD -DGHUQp]DĜt]HQt 2EMHNWQHER]DĜt]HQt ]DĜD]HQpGRVNXSLQ\$ QHER%VXPtVWČQêPL QHEH]SHþQêPLOiWNDPL 6NOiGNDYþRFKUDQQpKR SiVPD 6SDORYQDYþRFKUDQQpKR SiVPD =DĜt]HQtQDRGVWUDĖRYiQt QHEH]SHþQpKRRGSDGXYþ RFKUDQQpKRSiVPD 'iOQLFHYþRFKUDQQpKR SiVPD 5\FKORVWQtNRPXQLNDFHYþ RFKUDQQpKRSiVPD 6LOQLFH,WĜtG\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD 6LOQLFH,,WĜtG\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD 6LOQLFH,,,WĜtG\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD

9ê]QDPQê

9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê

9ê]QDPQê

9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 'tOþt 'tOþt 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê

'tOþt 'tOþt 9ê]QDPQê 'tOþt 'tOþt 'tOþt 'tOþt 'tOþt



3ĜtURGQtSDUN

äiGQê





äiGQê



äiGQê



äiGQê



äiGQê



äiGQê



äiGQê





3ĜtURGQtSDPiWNDYþ RFKUDQQpKRSiVPD 3DPiWQêVWURPYþ RFKUDQQpKRSiVPD %LRVIpULFNiUH]HUYDFH 81(6&2JHRSDUN 81(6&2 1$785$±HYURSVN\ Yê]QDPQiORNDOLWD 1$785$±SWDþt REODVW /RNDOLWDYêVN\WX]YOiãWČ FKUiQČQêFKGUXKĤURVWOLQD åLYRþLFKĤVQiURGQtP Yê]QDPHP /HV\RFKUDQQp

9ê]QDPQp





/HV\]YOiãWQtKRXUþHQt

9ê]QDPQp





/HV\KRVSRGiĜVNp

'tOþt





9]GiOHQRVWPRGRNUDMH OHVD %RQLWRYDQiSĤGQČ HNRORJLFNiMHGQRWND +UDQLFHELRFKRU

äiGQê



äiGQê



äiGQê



äiGQê



9ê]QDPQê

    

               



,QYHVWLFHGRSĤG\]D~þHOHP ]OHSãHQtSĤGQt~URGQRVWL 9RGQt]GURMSRYUFKRYp SRG]HPQtYRG\Yþ RFKUDQQêFKSiVHP &KUiQČQiREODVWSĜLUR]HQp DNXPXODFHYRG =UDQLWHOQiREODVW 9RGQt~WYDUSRYUFKRYêFK SRG]HPQtFKYRG 9RGQtQiGUå 3RYRGtYRGQtKRWRNX UR]YRGQLFH =iSODYRYp~]HPt $NWLYQt]yQD]iSODYRYpKR ~]HPt Ò]HPtXUþHQpNUR]OLYĤP SRYRGQt Ò]HPt]YOiãWQtSRYRGQČSRG YRGQtPGtOHP 2EMHNW]DĜt]HQt SURWLSRYRGĖRYpRFKUDQ\ 3ĜtURGQtOpþLYê]GURM]GURM SĜtURGQtPLQHUiOQtYþ RFKUDQQêFKSiVHP /i]HĖVNpPtVWRYQLWĜQtD YQČMãt~]HPtOi]HĖVNpKR PtVWD

6LOQLFH,WĜtG\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD 6LOQLFH,,WĜtG\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD 6LOQLFH,,,WĜtG\Yþ RFKUDQQpKRSiVPD 0tVWQtD~þHORYp NRPXQLNDFH

'tOþt

äHOH]QLþQtGUiKDFHORVWiWQt YþRFKUDQQpKRSiVPD äHOH]QLþQtGUiKDUHJLRQiOQt YþRFKUDQQpKRSiVPD .RULGRUY\VRNRU\FKORVWQt åHOH]QLþQtWUDWL

'tOþt

'tOþt



9OHþNDYþRFKUDQQpKR SiVPD /DQRYiGUiKDYþ RFKUDQQpKRSiVPD 6SHFLiOQtGUiKDYþ RFKUDQQpKRSiVPD 7UDPYDMRYiGUiKDYþ RFKUDQQpKRSiVPD 7UROHMEXVRYiGUiKDYþ RFKUDQQpKRSiVPD /HWLãWČYþRFKUDQQpKR SiVPD /HWHFNiVWDYEDYþ RFKUDQQêFKSiVHP 9RGQtFHVWD

9ê]QDPQê



+UDQLþQtSĜHFKRG

äiGQê

9ê]QDPQê



äiGQê

9ê]QDPQê



9ê]QDPQê 'tOþt

 

9ê]QDPQê 9ê]QDPQê

 

&\NORVWH]NDF\NORWUDVD KLSRVWH]NDDWXULVWLFNi VWH]ND 2EMHNWGĤOHåLWêSURREUDQX VWiWXYþRFKUDQQpKRSiVPD 9RMHQVNê~MH]G 9\PH]HQt]yQ\KDYDULMQtKR SOiQRYiQt 2EMHNWFLYLOQtRFKUDQ\ 2EMHNWSRåiUQtRFKUDQ\

9ê]QDPQê



9ê]QDPQê



9ê]QDPQê



'tOþt



äiGQê

342

2EMHNWGĤOHåLWêSURSOQČQt ~NROĤ3ROLFLHý5 2FKUDQQpSiVPRKĜELWRYD NUHPDWRULD -LQiRFKUDQQiSiVPD

'tOþt 'tOþt 'tOþt

'tOþt äiGQê

'tOþt 'tOþt äiGQê äiGQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 'tOþt

9ê]QDPQê 'tOþt 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 9ê]QDPQê 'tOþt 'tOþt

2VWDWQtYHĜHMQi LQIUDVWUXNWXUD

'tOþt

3RþHWGRNRQþHQêFKE\WĤ NNDåGpKRURNX

äiGQê

    

3ĜtURGQtOpþLYê]GURM]GURM SĜtURGQtPLQHUiOQtYþ RFKUDQQêFKSiVHP /i]HĖVNpPtVWRYQLWĜQtD YQČMãt~]HPtOi]HĖVNpKR PtVWD 'REêYDFtSURVWRU &KUiQČQpORåLVNRYp~]HPt &KUiQČQp~]HPtSUR]YOiãWQt ]iVDK\GR]HPVNpNĤU\

'tOþt



2VWDWQtYHĜHMQi LQIUDVWUXNWXUD

'tOþt

äiGQê



3RþHWGRNRQþHQêFKE\WĤ NNDåGpKRURNX

äiGQê

'tOþt 'tOþt 'tOþt

  

=DVWDYLWHOQiSORFKD -LQp]iPČU\ 'DOãtGRVWXSQpLQIRUPDFH

äiGQê 'tOþt 'tOþt

 *Záleží na konkrétní lokalitě a významu stavby (Pražský hrad vs. Rábí)

Výše uvedeným expertním vyhodnocením jevů sledovaných v Územně analytických podkladech docházíme k poznání, že ze 119 sledovaných jevů lze 41 (35 %) označit jako bezpečnostně významné, 36 (30 %) jevů má alespoň dílčí bezpečnostní význam a jen 42 (35 %) jevů můžeme vyhodnotit jako jevy zcela bez významu oblasti bezpečnosti a ochrany obyvatelstva a kritické infrastruktury.

Graf 1 Rozložení významu jevů sledovaných v ÚAP podle vlivu na bezpečnost obyvatelstva a území Z toho prostým součtem ovšem plyne, že vliv na bezpečnost území a obyvatel mají plné 2/3 sledovaných jevů. Přitom v textové části ÚAP není o bezpečnosti území a obyvatelstva ani zmínka!!! Stejně tak jako nejsou žádná data z ÚAP považována minimálně za důvěrná!!! Rozbor udržitelného využití území Součástí územně analytických podkladů je i rozbor udržitelného rozvoje území (RURÚ), který stanovuje pro obce s rozšířenou působností a pro krajské samosprávy povinnost sledovat kromě celé řady technických dat i ukazatele, které odrážejí udržitelné využívaní území. RURÚ vychází z dat sebraných v rámci přípravy územně analytických podkladů. Vyjdeme-li z logické premisy, že bezpečnost území a obyvatelstva je a dle našeho názoru musí být významnou součástí (trvale) udržitelného života, pak bychom logicky očekávali, že vyhodnocení bezpečnosti bude zahrnuto v tomto dokumentu. 343

Základním stavebním kamenem pro zpracování RURÚ je SWOT analýza (analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb). Vyhláška MMR č. 500/2006 [2] stanovuje i strukturu této SWOT analýzy. Vyhláška opět přesně říká jaké přesné tematické členění má SWOT analýza mít. Je to následujících 12 témat: • horninové prostředí a geologie • vodní režim • hygiena životního prostředí • ochrana přírody a krajiny • zemědělský půdní fond • pozemky určené k plnění funkcí lesa • veřejná doprava • technická infrastruktura • sociodemografické podmínky • bydlení • rekreace • hospodářské podmínky Kupodivu zase žádná zmínka o bezpečnosti, a přitom většina těchto témat (snad jen s výjimkou horninového prostředí a rekreace) větší či menší vztah k bezpečnosti území a obyvatelstva má. Cílem RURÚ je jak se dočítáme ve vyhlášce jednak „vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel území“ Vedle toho, ale mají RURÚ sloužit k určení problémů k řešení v UPD. Tyto kategorie jsou pět přesně definovány, a to: • urbanistické závady; • dopravní závady; • hygienické závady. Při vší úctě k zákonodárcům a přesto, že urbanismus je naší mateřskou profesí, je pro nás nepochopitelné, proč v tomto výčtu chybí problematika zajištění bezpečnosti minimálně u kritické infrastruktury. Rozumnou odpověď na tuto otázku ale bohužel nenalézáme. Zákonodárce ani územní plánovač už dnes ví, že neporučí větru ani dešti, a tak riziko větrných smrští, povodní a dalších přírodních kalamit nelze minout, a proto bychom jej neměli ani přehlížet. Bez komplexně bezpečnostního pohledu, zaděláváme si na celou řadu problémů v blízké i vzdálenější budoucnosti! Pro nás je ale zajímavější a důležitější úvaha, proč mezi problémy k řešení chybí bezpečnostní otázky.

344

Územně analytické podklady v praxi. Příklad ORP Polička Na příkladu ORP Polička, bychom chtěli dokumentovat, že pokud se provede komplexní hodnocení území prostřednictvím SWOT analýzy (bez ohledu na výše uvedené tematické okruhy) pak právě celá řada „bezpečnostních otázek“ vyplyne do popředí jako problémy daného území. V následující tabulce jsou uvedeny hlavní vytipované slabé stránky regionu hodnocené pěti nezávislými experty (urbanistou, ekologem, sociálním geografem, územním ekonomem a místním expertem) vč. hodnocení dopadů těchto témat na (trvale) udržitelný rozvoj. (Bližší popis způsobu vyhodnocení území z pohledu dopadů na udržitelný rozvoj in Šilhánková, Pondělíček, 2009 [3]) Tabulka 2 Slabé stránky regionu ORP Polička



Témata ze SWOT analýzy, která se opakují více než dvakrát, jsou dále zpracována do tzv. hlavních témat regionu, neboli jsou tímto způsobem „určeny problémy k řešení“ v územní. Např. pro ORP Polička to bylo např. těchto 11 témat: 1. Vybavenost území dostatečnou a kapacitní technickou infrastrukturou v oblasti vodního hospodářství a odkanalizování území vč. napojení na ČOV; 2. Kvalita silnic III. třídy a místních komunikací; 3. Disparita v dostupnosti území hromadnou dopravou; 4. Dostupnost občanské vybavenosti pro všechny obyvatele regionu; 5. Zachovalost krajinného rázu; 6. Nevýhodné podmínky v oblasti zaměstnanosti a pracovních příležitostí v regionu vč. vývoje mezd; 7. Gradient rozvoje turistického ruchu (rozvoj ekoturistiky, agroturistiky apod.); 345

8. Vývoj počtu obyvatel a jejich věková struktura; 9. Absorpční kapacita regionu v oblasti získávání finančních zdrojů pro rozvoj obcí; 10. Existence a další vznik brownfields; 11. Kvalita a kapacita zásobení obcí energiemi.





Obrázek 1 Výkres problémů v ORP Polička Z obrázku je patrné, že výše popsané problémy se nedotýkají území celého, ale že je lze v území detailněji lokalizovat. Pokud se pokusíme výše uvedená hlavní témata regionu vyhodnotit z pohledu bezpečnosti, pak můžeme konstatovat následující dopady: Z výše uvedeného příkladu je patrné, že z jedenácti vytipovaných hlavních témat regionu mají vztah k problematice ochrany bezpečnosti obyvatelstva a území 3 v kategorii „významný“ a 6 v kategorii „dílčí“ význam a pouze u dvou témat. Percentuální rozložení viz níže:

346

Tabulka 3 Hlavní témata regionu a jejich vyhodnocení z pohledu bezpečnosti 

+ODYQtWpPDUHJLRQX

9]WDKNEH]SHþQRVWL~]HPt



9\EDYHQRVW~]HPtGRVWDWHþQRXDNDSDFLWQtWHFKQLFNRX LQIUDVWUXNWXURXYREODVWLYRGQtKRKRVSRGiĜVWYtD RGNDQDOL]RYiQt~]HPtYþQDSRMHQtQDý29

9ê]QDPQê



.YDOLWDVLOQLF,,,WĜtG\DPtVWQtFKNRPXQLNDFt

'tOþt



'LVSDULWDYGRVWXSQRVWL~]HPtKURPDGQRXGRSUDYRX

'tOþt



'RVWXSQRVW REþDQVNp Y\EDYHQRVWL SUR YãHFKQ\ RE\YDWHOH 'tOþt UHJLRQX



=DFKRYDORVWNUDMLQQpKRUi]X

äiGQê



1HYêKRGQpSRGPtQN\YREODVWL]DPČVWQDQRVWLD SUDFRYQtFKSĜtOHåLWRVWtYUHJLRQXYþYêYRMHPH]G

'tOþt



*UDGLHQW UR]YRMH WXULVWLFNpKR UXFKX UR]YRM HNRWXULVWLN\ äiGQê DJURWXULVWLN\DSRG 



9êYRMSRþWXRE\YDWHODMHMLFKYČNRYiVWUXNWXUD



$EVRUSþQtNDSDFLWDUHJLRQXYREODVWL]tVNiYiQtILQDQþQtFK 'tOþt ]GURMĤSURUR]YRMREFt

'tOþt

 ([LVWHQFHDGDOãtY]QLNEURZQILHOGV

9ê]QDPQê

 .YDOLWDDNDSDFLWD]iVREHQtREFtHQHUJLHPL

9ê]QDPQê



Z výše uvedeného příkladu je vidět, že pokud je o vyhodnocení problémů v území, jsou nastavené ÚAP poměrně důkladným zdrojem informací. Ponecháme-li stranou spornou návaznost ÚAP a rozboru udržitelnosti a jeho témata a povšimnemeli si, pouze oblasti bezpečnosti musíme bohužel konstatovat, že získaná dat vyznívají z pohledu ochrany obyvatelstva a území značně naprázdno. Druhou otázkou pak je, zda by všechna tato data, sebraná a uspořádaná v jeden celek, měla být zcela volně dostupná prakticky komukoliv.

Graf 2 Rozložení významu „hlavních témat regionu“ podle vlivu na bezpečnost obyvatelstva a území

347

Závěr V úvodu tohoto článku jsme si položili otázku: Jak přispívá naše současné územní plánování k ochraně obyvatelstva a bezpečnosti území? Protože jsme se věnovali jen jedné části územního plánování, a to částí analytickou, můžeme odpovědět pouze za tento „vzorek“, nezbývá nám než odpovědět, alespoň na tuto dílčí část. A je to odpověď vskutku neradostná: NIJAK!!! Má to svoje „ale“! Pokud s problematikou bezpečnosti území nezabývá sběr dat o území a jeho analýzy, jak se pak mohou problematice bezpečnosti území a ochraně jeho kritické infrastruktury věnovat další navazující jeho část? Odpověď je bohužel nasnadě – taky nijak… Nad touto situaci bychom se měli zamyslet a pokusit se ji „alespoň nějak“ řešit. Literatura [1] Zákon č. 183/2006 Sb. o územní plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) [2] Vyhláška MMR č. 500/2006 o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti [3] Šilhánková, V., Pondělíček, M.: Vyhodnocování udržitelného využití území, Veřejná správa 36/2009

348

Příprava a zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami Kpt. Ing. Pavel Špulák, Kpt. Ing. Silvie Braunová Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, Kloknerova 26, Praha 414, 148 01 [email protected] , [email protected] . Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou přípravy a zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami. První část příspěvku informuje o dosavadní činnosti v CBRN oblasti, z níž bude Národní plán vycházet a navazovat na ni. Tato činnost byla zaměřena především na řešení problematiky zjišťování, předávání, vyhodnocování a využívání údajů o radiační, chemické a biologické situaci (usnesení vlády č. 1276 z 15. 12. 2004; usnesení vlády č. 471 z 26. 4. 2006 a usnesení vlády č. 667 z 2. 6. 2008). Druhá část příspěvku představuje cíle Národního plánu, jeho obsah a postup přípravy. Pozornost je věnována zejména dotazníku, který je hlavním podkladem pro tvorbu Národního plánu a slouží ke zmapování schopností ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů a jim podřízených institucí a pracovišť v oblasti ochrany obyvatelstva před CBRN nebezpečími. Klíčová slova CBRN, nebezpečné látky, ochrana obyvatelstva, civilní ochrana, připravenost, schopnosti, Úvod Ochrana obyvatelstva při ohrožení chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými zbraněmi, prostředky nebo látkami byla až do roku 1990 zabezpečována jako součást opatření souvisejících s přípravou státu k obraně před následky války za použití zbraní hromadného ničení a od druhé poloviny 80. let i jako součást opatření při úniku nebezpečných látek v souvislosti s haváriemi v průmyslu. Ukončení studené války minimalizovalo možnost vzniku globální vojenské konfrontace. Skutečnost, že nehrozí bezprostředně rozsáhlejší vojenský konflikt s použitím zbraní hromadného ničení, umožňuje i v této oblasti ochrany obyvatelstva změnit charakter připravovaných opatření. Je třeba též reagovat na nové hrozby a rizika, která jsou charakterizována v bezpečnostní strategii České republiky. Zejména se jedná o hrozbu terorismu. Z těchto důvodů také vyvstaly nové úkoly v oblasti ochrany obyvatelstva před CBRN nebezpečími.

349

Od roku 2002 proto byla intenzivně řešena problematika zjišťování, předávání, vyhodnocování a využívání údajů o radiační, chemické a biologické situaci za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a při řešení krizových situací spojených s teroristickými útoky v ČR i v zahraničí. Historie Usnesením Výboru pro civilní nouzové plánování (dále jen „VCNP“) č. 161 ze dne 10. - 11. prosince 2002 byla vytvořena meziresortní ad hoc pracovní skupina VCNP k řešení odborné problematiky monitorování radiační, chemické a biologické situace za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a při řešení krizových situací spojených s teroristickými útoky. Členy této pracovní skupiny byli zástupci Ministerstva vnitra (dále jen „MV“), Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen „SÚJB“), Ministerstva obrany (dále jen „MO“), Ministerstva zdravotnictví (dále jen „MZd“), Ministerstva zemědělství (dále jen „Mze“), Ministerstva dopravy a spojů (dále jen „MD“), Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP“), Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“), Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) a Státní správy hmotných rezerv (dále jen „SSHR“). V závěru roku 2003 VCNP vzal na vědomí předloženou Závěrečnou zprávu o činnosti uvedené skupiny, ukončil její činnost a uložil ministrovi vnitra předložit materiál s návrhem dalšího postupu k projednání v Bezpečnostní radě státu (dále jen „BRS“) do 30. června 2004. Usnesením BRS ze dne 25. května 2004 č. 121 a usnesením vlády ČR ze dne 30. června 2004 č. 664 o Plánu nelegislativních úkolů vlády na 2. pololetí 2004 a o Přehledu námětů pro Plán nelegislativních úkolů vlády na 1. pololetí 2005 bylo uloženo zpracovat Harmonogram dalšího postupu se stanovením odpovědnosti za plnění jednotlivých úkolů při zabezpečování zjišťování, předávání, vyhodnocování a využívání údajů o radiační, chemické a biologické situaci za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, při řešení krizových situací spojených s teroristickými útoky a pro řešení mimořádných událostí v zahraničí (dále jen „Harmonogram“). Návrh Harmonogramu byl v souladu s usnesením BRS č. 121/2004 projednán dne 5. října 2004 na jednání, které řídil generální ředitel HZS ČR a kterého se zúčastnili pověření zástupci MO, MZd, MZV, MZe, MŽP a SÚJB. Harmonogram byl schválen usnesením vlády ze dne 15. prosince 2004 č. 1276. Za účelem plnění úkolů uložených Harmonogramem byla vytvořena hlavní koordinační komise, jejímž předsedou byl generální ředitel HZS ČR a členy zástupci MV, MZd, MO, MZV, MZe, MŽP, SÚJB. Následně byly vytvořeny tři odborné pracovní komise: 1. chemická – pod vedením MV, které bylo Harmonogramem určeno subkoordinátorem pro oblast chemie; 2. radiační – pod vedením SÚJB, které bylo Harmonogramem určeno subkoordinátorem pro radiační oblast; 3. biologická – pod vedením MZd, které bylo Harmonogramem určeno subkoordinátorem pro oblast biologie. 350

Vzhledem k tomu, že tyto odborné skupiny při své činnosti narážely na nutnost provedení legislativní změn, byla později založena též legislativní komise, která pracovala na návrzích legislativních změn. Činnost těchto odborných skupin probíhala zejména v roce 2005. Problematika zjišťování, předávání, vyhodnocování a využívání údajů o  radiační, chemické a biologické situaci byla také zahrnuta jako bod č. 10/2 v  materiálu „Návrh optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky“, který byl schválen usnesením vlády ČR ze dne 21. září 2005 č. 1214 k optimalizaci současného bezpečnostního systému. V tomto dokumentu byly upřesněny termíny legislativních opatření a z toho důvodu bylo na 29. schůzi VCNP dne 20. září 2005 navrženo upravit Harmonogram. Aktualizovaný Harmonogram byl schválen usnesením vlády ČR ze dne 26.  dubna 2006 č. 471, kterým bylo také uloženo ministrovi vnitra předložit do 31. května 2008 zprávu o plnění opatření stanovených v Harmonogramu. Usnesením vlády ze dne 2. června 2008 č. 667 byla schválena Zpráva o plnění opatření stanovených v Harmonogramu a bylo jím uloženo do 30. června 2009 předložit vládě návrh harmonogramu zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami. Tento nový materiál by měl komplexně pokrývat celou CBRN problematiku s ohledem na všechny druhy nebezpečí a všechny krizové stavy. Cíle Národního plánu Usnesením vlády ČR ze dne 2. června 2008 č. 667 bylo ministru vnitra, ve spolupráci s místopředsedou vlády a ministrem životního prostředí, ministryní obrany, ministry zahraničních věcí, zemědělství, zdravotnictví, předsedou Správy státních hmotných rezerv a předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, uloženo zpracovat a předložit vládě ČR v termínu do 30. června 2009 návrh Harmonogramu zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami. Nezbytnost vypracovat takovýto dokument vychází z nutnosti zásadním způsobem sjednotit stávající opatření a tvorbu nových opatření zaměřených na zvládání CBRN událostí a zároveň revidovat stávající usnesení vlády zaměřené na danou problematiku. Dále je třeba v podmínkách České republiky zohlednit stávající i připravované strategické materiály EU, NATO a ostatních mezinárodních institucí. Prvým krokem zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami je analýza předmětné oblasti, stanovení cíle a obsahu dokumentu. Důvodem je fakt, že problematika ochrany obyvatelstva při CBRN událostech je značně široká a pokrývá velký rozsah možných ohrožení. Vedle toho bude nutno identifikovat a klasifikovat možné CBRN události, respektive vymezit možná ohrožení a typy látek, které mohou mít s nimi souvislost.

351

V rámci analýzy budou též určeni zpracovatelé jednotlivých dílčích částí dokumentu v souladu s kompetencemi zakotvenými v platných právních předpisech ČR. Pokud se v rámci analýzy ukáže nutnost přizvání zástupců dalších věcně příslušných ministerstev a ústředních správních úřadů, bude navrženo rozšíření pracovní skupiny. Stávající pracovní skupina je složena ze zástupců MV, MZd, MO, MZV, MZe, MŽP, SÚJB, SSHR. Předpokládá se, že na jednotlivé okruhy problémů bude nahlíženo následujícím způsobem: a) analýza současného stavu se zdůrazněním silných a slabých míst, (legislativní a ekonomické nástroje, mezinárodní dohody, plánovací dokumenty, síly a prostředky, vazby na EU, NATO a jiné mezinárodní organizace), b) návrhy opatření k eliminaci slabých míst a návrhy k dalšímu zlepšení silných míst, včetně rizik vyplývajících z jejich nerealizování (návrhy legislativních změn, prováděcích směrnic a standardů). Při přípravě materiálu je třeba se též zaměřit na provázanost s ostatními aktuálně řešenými problematikami. Při respektování různorodosti jednotlivých problematik – chemické, biologické radiační a jaderné je třeba zohlednit jejich společné rysy a důsledně uplatňovat „all hazard approach“, tj. navrhování minimálního množství opatření tak, aby pokrývala co nejširší škálu mimořádných událostí. Tento přístup je v souladu se současnými trendy v NATO, EU a jiných mezinárodních organizacích a ve svém důsledku znamená maximalizaci přínosu při minimalizaci nákladů. Koordinaci zpracování Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami bude provádět MV-GŘ HZS ČR. Při zpracování dokumentu bude nezbytná vzájemná spolupráce všech věcně příslušných ministerstev a ústředních správních úřadů. Předložení Národního plánu ochrany obyvatelstva před nebezpečnými látkami k projednání ve vládě ČR je plánováno v termínu do 31. 12. 2010. Dotazník Jak již bylo dříve uvedeno, je nezbytným krokem k přípravě Národního plánu analýza předmětné oblasti. Za účelem vypracování této analýzy byl sestaven dotazník s otázkami zaměřenými na rozličné oblasti ochrany obyvatelstva před CBRN nebezpečími. Následně byl tento dotazník distribuován dotčeným ministerstvům a ostatním ústředním správním úřadům. Snahou bylo přitom pomocí otázek pokrýt co nejširší skupinu témat.

352

Položené otázky lze rozdělit do následujících podoblastí: 1. Legislativa a organizační opatření. 2. Příprava, plánování. 3. Informační podpora. 4. Ochrana obyvatelstva. 5. Detekce. 6. Mezinárodní spolupráce. 7. Různé. Výše uvedené podoblasti budou sloužit jako základ pro tvorbu kapitol Národního plánu. Tyto podoblasti budou tvořeny odpověďmi jednotlivých respondentů na zadané otázky. Tam kde to bude přicházet reálně do úvahy budou problematiky rozděleny na chemickou, biologickou, radiační a jadernou oblast. Na závěr kapitoly bude následovat stručné dílčí zhodnocení a komentář a případný návrh řešení. Na úvod každé kapitoly bude uvedena stručná motivace, proč byla daná otázka položena. Závěr Oblast ochrany obyvatelstva při CBRN událostech je aktuální a dynamicky se vyvíjející problematika, kterou je potřeba neustále sledovat a reagovat na její vývoj. Je nezbytně nutné, aby jednotlivé subjekty zapojené do ochrany obyvatelstva před CBRN nebezpečími znaly navzájem své schopnosti a byly schopny je plně využívat. Je třeba identifikovat na základě soupisů schopností těchto jednotlivých subjektů silná a slabá místa v ochraně obyvatelstva, navrhnout opatření k posílení slabých míst a postupně tato slabá místa odstraňovat.

353

Exaktní podpora plánování svozu obyvatelstva do evakuačních středisek Ing. Dušan Teichmann, Ph.D. VŠB - TU Ostrava, Fakulta strojní, Institut dopravy 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava-Poruba [email protected] Abstrakt Článek se zabývá organizací evakuace obyvatelstva. Obsahuje různé možnosti evakuace a jsou zmíněna jejich možná řešení. Pro vybraný způsob evakuace je sestaven matematický model. Klíčová slova evakuace obyvatelstva, matematické modelování, lineární programování Úvod Předložený příspěvek volně navazuje na již publikovaný článek [8]. V  uvedeném příspěvku je řešena problematika přiřazování evakuovaných obcí evakuačním střediskům pomocí metod lineárního programování. Článek [8] obsahuje formulaci problému pro potřeby řešícího aparátu lineárního programování, stanoví podmínky řešitelnosti úlohy, obsahuje obecný matematický model a praktický příklad, ve kterém je funkčnost matematického modelu prokázána vyřešením zadané úlohy v optimalizačním software Xpress-IVE. Věnujme se však nejdříve ve stručnosti možnostem dopravního řešení problému evakuace obyvatelstva v širším kontextu, v další části příspěvku pak bude pozornost věnována řešení problému konkrétního způsobu evakuace obyvatelstva. Vybrané dopravní aspekty organizace svozu obyvatelstva Způsob organizace svozu obyvatelstva z evakuovaných obcí do evakuačních středisek se zpravidla volí v souvislosti s typem mimořádné události, typem zdroje mimořádné události, rychlostí šíření následků mimořádné události apod.. V některých případech je pro úspěšnost evakuace rozhodující doba, ve které má být evakuace provedena. Z hlediska dopravního zabezpečení hromadné evakuace obyvatelstva je nejjednodušším případem evakuace situace, kdy je svoz obyvatelstva organizován prostřednictvím kyvadlových jízd, tj. jízd typu evakuační středisko-evakuovaná obec-evakuační středisko.

354

V případě homogenního vozidlového parku (z pohledu kapacity vozidel) je rozhodování triviální. Při řešení úlohy svozu obyvatelstva kyvadlovými jízdami v  podmínkách homogenního vozidlového parku v podstatě pouze rozhodujeme o počtech jízd vypravovaných do jednotlivých evakuovaných obcí, které je třeba za účelem svozu obyvatelstva z těchto obcí vykonat. Máme-li k dispozici dostatečný počet vozidel, může počet jízd reprezentovat také počet vozidel, která musíme k evakuaci konkrétní obce vypravit. Podobná situace přichází v úvahu v případech, kdy je zapotřebí provést evakuaci v co nejkratším čase, vozidla tedy nemohou k evakuaci osob vyjíždět z evakuačního střediska vícekrát. Je-li však k dispozici heterogenní vozidlový park (opět z hlediska kapacity), je již rozhodování složitější. Počet jízd v těchto případech totiž závisí na kapacitě použitých typů vozidel. V takovém případě přichází v úvahu rozhodování o tom, které typy vozidel a v jakých počtech mají být vypraveny z evakuačního střediska do jednotlivých evakuovaných obcí. Situace z hlediska řešení se dále komplikuje v případech, kdy je zapotřebí obyvatelstvo svážet prostřednictvím okružních jízd (začátek a konec okružní jízdy se zpravidla nacházejí v evakuačním středisku). Tato skutečnost může nastat v případech, kdy není doba evakuace nejdůležitějším faktorem. Jde např. o situace, kdy zdrojem mimořádné události je vodní tok a dosažení výšky hladiny vodního toku (střední a dolní toky řek) vyžadující evakuaci se očekává až po uplynutí určité časové prodlevy po vzniku mimořádné události. K řešení úloh souvisejících s organizací okružních jízd byla v minulosti vyvinuta celá řada metod. Podrobnosti o zmiňovaných metodách je možno najít v odborné literatuře, z dostupných pramenů je vhodné zmínit např. v [1, 2, 5 a 9]. Při evakuaci obyvatelstva je pochopitelně zapotřebí přihlížet k možnostem dopravních cest, viz např. problematika uvedená v [6]. Plánování evakuace pro rozsáhlejší území je obtížně realizovatelné bez vhodné počítačové podpory. Některé možnosti využití počítačové podpory při krizovém plánování je možno najít např. v [7]. V další části článku bude pozornost věnována tvorbě matematického modelu vybraného způsobu evakuace. Formulace problému Ve zvoleném území, na kterém se nachází množina obcí, které mají být v případě potřeby evakuovány, množina stanovišť, ze kterých vyjíždějí za účelem evakuace hromadné dopravní prostředky (dále jen vozidla) a množina evakuačních středisek, máme naplánovat co nejefektivnější evakuaci obyvatelstva. Nejefektivnějším způsobem evakuace obyvatelstva se pro potřeby předloženého příspěvku rozumí takový způsob svozu obyvatel, při kterém mezi okamžikem vyhlášení evakuace a okamžikem ukončení evakuace uplyne minimální doba. Pro řešenou úlohu máme k dispozici informace o počtech vozidel určených k evakuaci a jejich rozmístění. Na rozmístění vozidel neklademe žádná omezení, tj. vozidla mohou být umístěna jak v evakuačních střediscích nebo obcích, které mají být evakuovány, tak i mimo 355

uvedená dvě místa. Uvažujme, že máme k provedení evakuace obyvatelstva k  dispozici více typů vozidel, které se od sebe liší svou kapacitou (počtem míst). Dále máme k  dispozici informace o minimálním počtu míst, které musí být ve vozidlech v každé evakuované obci při evakuaci k dispozici (poptávka odpovídá tedy minimálně počtu osob, s jejichž evakuací se při jejím plánování uvažuje) a informace o počtech míst v jednotlivých evakuačních střediscích (kapacity evakuačních středisek). Předpokládejme ještě, analogicky jako v [8], že každou obec je nutno evakuovat právě do jednoho evakuačního střediska. Při návrhu způsobu evakuace je tedy zapotřebí rozhodnout o počtech vozidel přejíždějících mezi jednotlivými místy rozhodujícími z  hlediska evakuačního procesu tak, aby všechna omezení plynoucí z definované úlohy byla dodržena a současně maximální doba evakuace byla minimální. V našich úvahách dále předpokládejme, že: -- oznámení o nutnosti provést evakuaci obyvatelstva je oznámeno současně do všech stanovišť, ze kterých vozidla určená k evakuaci vyjíždějí, -- evakuaci obyvatelstva vozidly nelze s ohledem na typ mimořádné situace provádět na etapy, model je konstruován pro případy, kdy každé vozidlo může v rámci evakuace vykonat maximálně jednu jízdu, -- každé vozidlo provádí evakuaci pouze z jedné obce, do evakuačního střediska se přesouvá nejvyšší možnou rychlostí, -- doby jízdy vozidel mezi jednotlivými místy, rozhodujícími pro provedení evakuace, nezávisejí na typu vozidla. Návrh matematického modelu K řešení problému bude využito metod lineárního programování. Volbu řešícího nástroje je možno zdůvodnit faktem, že metody lineárního programování umožňují díky poměrně snadno dostupné a značně rozvinuté softwarové podpoře provádět optimalizaci i při značných rozsazích řešených problémů.

I J K L aij bk ql t1jk t2kl

Za účelem konstrukce lineárního matematického modelu označme: množina typů vozidel, množina stanovišť, ze kterých vozidla vyjíždějí k provedení evakuace, množina obcí, ze kterých má být obyvatelstvo evakuováno, množina evakuačních středisek, počet vozidel typu i ∈ I připravených k evakuaci na stanovišti j ∈ J, počet obyvatel, který má být evakuován z obce k ∈ K, kapacita evakuačního střediska l ∈ L, doba jízdy vozidla ze stanoviště j ∈ J do evakuované obce k ∈ K, doba jízdy vozidla z evakuované obce k ∈ K do evakuačního střediska l ∈ L. 356

Pro zjednodušení uvažujme dále, že doba potřebná k započetí jízdy vozidla ze stanoviště, odkud vozidlo vyjíždí do evakuované obce, je zahrnuta do doby t1jk a doba potřebná k nástupu evakuovaného obyvatelstva do přistavených vozidel je zahrnuta v době t2kl. Všechny výše uvedené veličiny plní v matematickém modelu úlohu konstant. V dalším postupu zavedeme do úlohy proměnné modelující jednotlivá rozhodnutí, která máme při návrhu řešení vykonat. K modelování jednotlivých rozhodnutí v úloze použijeme následující proměnné: xijk počet vozidel typu i ∈ I jedoucích ze stanoviště j ∈ J do evakuované obce k ∈ K, yikl počet vozidel typu i ∈ I jedoucích z evakuované obce k ∈ K do evakuačního střediska l ∈ L, wjk pomocná bivalentní proměnná modelující rozhodnutí o jízdě vozidel ze stanoviště j ∈ J do evakuované obce k ∈ K, zkl pomocná bivalentní proměnná modelující rozhodnutí o jízdě vozidel z evakuované obce k ∈ K do evakuačního střediska l ∈ L, h maximální doba, která uplyne od obdržení informace o nutnosti provedení evakuace do okamžiku příjezdu posledního vozidla do určeného evakuačního střediska. Po zavedení proměnných můžeme přistoupit ke konstrukci vlastního lineárního matematického modelu, který má tvar: min f ( h ) = h za podmínek pro i ∈ I a j ∈ J ∑ xijk ≤ aij

(1)

∑ ∑ ci xijk ≥ bk pro k ∈ K

(3)

pro i ∈ I a k ∈ K ∑ xijk = ∑ yikl

(4)

xijk ≤ T w jk pro i ∈ I , j ∈ J a k ∈ K

(5)

yikl ≤ T zkl pro i ∈ I , k ∈ K a l ∈ L

(6)

∑ zkl = 1 pro k ∈ K

(7)

∑ bk zkl ≤ ql pro l ∈ L

(8)

t1 jk w jk + t2 kl zkl ≤ h pro j ∈ J , k ∈ K a l ∈ L

(9)

xijk ∈ Z 0+ pro i ∈ I , j ∈ J a k ∈ K

(10)

k ∈K

i∈I j∈J

j∈ J

l ∈L

l ∈L

k ∈K

357

(2)

pro i ∈ I , k ∈ K a l ∈ L yikl ∈ Z 0+

(11)

pro j ∈ J a k ∈ K w jk ∈ {0;1}

(12)

zkl ∈ {0;1} pro k ∈ K a l ∈ L

(13)

h≥0

(14)

Symbolem Z0+ je označena množina celých nezáporných čísel. Výraz (1) reprezentuje účelovou funkci, přičemž její význam je totožný s definicí proměnné h. Omezující podmínky typu (2) zajistí, že při plánování evakuace obyvatelstva nebudou překročeny disponibilní počty vozidel podle jednotlivých typů na každém ze stanovišť, odkud vozidla k evakuaci vyjíždějí. Omezující podmínky typu (3) zajistí, že do každé evakuované obce bude přistaven takový počet vozidel, aby bylo možno evakuovat všechny osoby. Omezující podmínky typu (4) zajišťují kontinuitu toků vozidel v jednotlivých evakuovaných obcích (počty a typy vozidel, které do jednotlivých obcí přijíždějí, z nich také po nástupu evakuovaného obyvatelstva odjíždějí). Omezující podmínky typů (5, 6) vytvářejí potřebné vazby mezi hodnotami toků vozidel v jednotlivých stupních a rozhodováním o vzájemné provázanosti míst podílejících se na evakuaci obyvatelstva. Omezující podmínky typu (7) zajistí, aby každá z evakuovaných obcí byla přiřazena právě jednomu evakuačnímu středisku. Omezující podmínky typu (8) zajistí, aby při evakuaci nebyla překročena kapacita žádného evakuačního střediska. Omezující podmínky typu (9) vytvářejí vazbu mezi proměnnými reprezentujícími provázanost stanovišť podílejících se na evakuaci a účelovou funkcí, jejíž hodnota je minimalizována. Omezující podmínky (10 - 14) jsou podmínkami obligatorními. V následující kapitole ukážeme aplikaci sestaveného modelu na konkrétním příkladu. Výpočetní experimenty Ze dvou stanovišť s vozidly určenými evakuaci máme naplánovat způsob organizace svozu obyvatelstva dvou obcí do dvou evakuačních středisek. K dispozici jsou údaje o počtech vozidel na jednotlivých stanovištích podle jednotlivých typů, kapacity jednotlivých typů vozidel, počty obyvatel evakuovaných z jednotlivých obcí, kapacity jednotlivých evakuačních středisek a doby jízdy mezi stanovišti a obcemi, stejně tak mezi obcemi a evakuačními středisky. Údaje vztahující se k vozidlovému parku a jeho rozmístění na evakuovaném území jsou obsaženy v tab. č. 1. Tab. č. 1 Počet vozidel

Typ vozidla

Kapacita vozidla [osoby]

Stanoviště 1

Stanoviště 2

1

150

2

1

2

250

0

2

358

Informace vztahující se k evakuovaným obcím a evakuačním střediskům jsou obsaženy v tab. č. 2. Tab. č. 2 Počet obyvatel

Doby jízdy Stanoviště

Evakuační střediska

1

2

1

2

Obec 1

251

20

40

30

40

Obec 2

300

30

10

50

60

300

300

Kapacita evakuačního střediska

Matematický model nebudeme podrobně vypisovat, protože při zvoleném zadání bude model obsahovat 58 omezujících podmínek, z nichž 24 podmínek je obligatorních. Řešení sestaveného modelu proběhlo, analogicky jako v případě příspěvku [8], v optimalizačním software Xpress-IVE. Po spuštění řešícího algoritmu bylo získáno následující řešení - evakuace obyvatelstva bude probíhat podle rozpisu uvedeného v tab. č. 3: Tab. č. 3 Kapacita vozidel

Obec 1

Obec 2

Zůstatek

Stanoviště 1

2/0

2/0

0/0

0/0

Stanoviště 2

1/2

0/0

0/2

1/0

ES 1

ES 2

Obec 1

0/0

2/0

Obec 2

0/2

0/0

Poznámka: Hodnoty označené symbolem X/Y v tab. č. 3 reprezentují údaje o rozmístění vozidel jednotlivých typů před zahájením evakuace a jejich pohybu po zahájení evakuace mezi rozhodujícími místy. Symbol X se vztahuje k počtu vozidel s kapacitou 150 míst, symbol Y k počtu vozidel s kapacitou 250 míst. Z tab. č. 3 je patrné, že v rámci navrženého optimálního řešení budou obě vozidla ze stanoviště 1 s kapacitou 150 míst vypravena k evakuaci obce 1, přičemž na stanovišti 1 nezůstane žádné vozidlo. K evakuaci obce 2 budou vypravena 2 vozidla s kapacitou 250 míst ze stanoviště 2, na kterém zůstává 1 vozidlo s kapacitou 150 míst. Obec 1 je přiřazena evakuačnímu středisku 2, do kterého odjíždějí oba autobusy s kapacitou 150 míst, obec 2 je přiřazena k evakuačnímu středisku 1, do kterého odjíždějí dva autobusy s kapacitou 250 míst. Hodnota optimalizačního kritéria činí 60. Věcná interpretace získaného optimálního řešení je taková, že evakuace obou obcí bude ukončena do 60 minut od jejího vyhlášení.

359

Je možno si povšimnout, že kapacita vozidel vypravených k evakuaci obyvatel např. obce 2 je zbytečně naddimenzována. K evakuaci by z hlediska počtu evakuovaných obyvatel (300) stačilo vypravit jedno vozidlo s kapacitou 250 míst a 1 vozidlo s kapacitou 150 míst. Je však nutno si uvědomit, že získané řešení je důsledkem skutečnosti, že oba typy autobusů jsou z pohledu optimalizované veličiny brány jako rovnocenné. Doba výpočtu byla u takto definované úlohy zanedbatelná. Se zvyšujícím se rozsahem úlohy se dá pochopitelně očekávat prodloužení doby výpočtu, případná delší doba výpočtu však není u taktického rozhodování na závadu. Zhodnocení a závěr Předložený článek se věnuje matematickému modelování problému evakuace obyvatelstva a volně navazuje na již publikovaný článek [8]. Na rozdíl od modelu uvedeného v článku [8] však zohledňuje celou řadu dalších faktorů, jako jsou : -- heterogenní disponibilní vozidlový park, -- počty vozidel určených k evakuacím soustředěných v jednotlivých místech, odkud k evakuaci obyvatelstva vyjíždějí, -- doby potřebné k přejezdům vozidel určených k evakuaci z míst, ve kterých jsou připravena, do evakuovaných obcí, -- identifikace toků vozidel mezi rozhodujícími místy pro evakuaci z hlediska jednotlivých typů vozidel a jejich počtů. Publikovaný přístup [8] společně s předloženým článkem nejsou pochopitelně jedinými publikovanými přístupy k řešení problému evakuace obyvatelstva. Z dalších významných příspěvků ukazujících na možnost využití matematického modelování při plánování evakuace obyvatelstva je možno zmínit přístup publikovaný ve [3], resp. [4]. Uvedený přístup je určen pro situace, kdy kapacity evakuačních středisek neumožňují splnit podmínku, že každá z evakuovaných obcí musí být přiřazena právě jednomu evakuačnímu středisku. Jedná se např. o situace, ve kterých počet obyvatel minimálně jedné obce z evakuovaného území převyšuje kapacitu každého z evakuačních středisek. Navíc autor příspěvků [3, 4] pracuje s možností, že kapacita evakuačního střediska nemusí být přesně dána, ale je možno ji v určitém intervalu měnit. Seznam použité a související literatury [1] ČERNÁ, Anna; ČERNÝ, Jan.: Teorie rozhodování a řízení v dopravních systémech. Pardubice : Institut Jana Pernera, 2004. 150 s.. ISBN: 80-86530-15-9 [2] DANĚK, Jan; PLEVNÝ, Miroslav.: Výrobní a logistické systémy. Plzeň: ZČU Plzeň, 2005. 212 s.. ISBN: 80-7043-416-3 [3] JANÁČEK, Jaroslav.: Tvorba evakuačních plánů pomocí na trhu dostupných IPsolverů. In Úlohy diskrétní optimalizace v dopravní praxi: sborník z konference. Univerzita Pardubice, 8.-9.6.2009. ISBN: 978-80-7395-193-1 360

[4] JANÁČEK, Jaroslav.: Optimal Evacuation Plan Design with IP-solver. Communications, 2009, roč. 11, č. 3, s 29-35. ISSN: 1335-4205 [5] PALÚCH, Stanislav; PEŠKO, Štefan.: Kvantitatívne metódy v logistike. Žilina : ŽU v Žiline, 2006. 185 s.. ISBN: 80-8070-636-0 [6] ŘEZÁČ, Miloslav.: Dopravní infrastruktura v zátopových územích aglomerací. In Sborník Mezinárodní konference Doprava v mestských aglomeráciách. Stavebná fakulta Žilinskej univerzity, 25.-26.10.2001, s. 45 – 49. ISBN: 807100-881-8. [7] SOUŠEK, Radovan; KOLONIČNÝ, Alois.: Počítačová podpora plánování dopravního zabezpečení evakuace osob. In Instituce a zařízení regionu v systému ochrany obyvatelstva: sborník příspěvků z konference. Univerzita obrany Brno, 19.10.2005, s. 140-147. ISBN: 80-7231-029-1 [8] TEICHMANN, Dušan.: Příspěvek k problematice evakuace obyvatelstva a možnosti využití matematického modelování při jejím plánování. Krízový manažment, 2009, roč. 8, č. 1, s 91-94. ISSN: 1336-0019 [9] VOLEK, Josef. Operační výzkum I. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2002. 111 s. ISBN: 80-7194-410-6

361