Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd
Ochrana hospodářské soutěže se zaměřením na situaci v ČR Diplomová práce
Autor:
Bc. Jan Vanke Finance, Finanční obchody
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Petr Petera
Duben 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Karlových Varech dne 1. 4. 2010
Jan Vanke
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Petru Peterovi za cenné připomínky, vhodné postřehy a odborné vedení, kterým přispěl k vypracování mé diplomové práce.
Anotace Předmětem předloţené diplomové práce, která nese název „Ochrana hospodářské soutěţe se zaměřením na situaci v České republice“, je představení tématu v globálním měřítku. Cílem je poskytnout ucelený náhled na ochranu soutěţe. Pozornost je zaměřena na oblast zneuţívání dominantního postavení, kde v závěru práce analyzuji srovnání teorie hospodářské soutěţe v kontrastu s praxí v ČR v podání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. V první kapitole jsou představeny rozdílné ekonomické teorie, v druhé části charakteristika celé hospodářské soutěţe. Ve třetí části poukazuji na vztah mezi ekonomickým a právním náhledem na ochranu soutěţe. Čtvrtá kapitola představuje vliv cenového mechanismu na ochranu hospodářské soutěţe. V závěrečné části diplomové práce nejdříve vysvětluji základní pojmy upravující zneuţívání dominantního postavení a závěrečná podkapitola hodnotí soutěţní teorii a praxi. Annotation The subject of the submitted thesis, titled „Protection of economic competition with focus on situation in the Czech republic“, is to introduce theme in global measure. The goal is to provide comprehensive look in protection of economic competition. The course of study lies in the abuse of dominant position, where at the end of my thesis I do analyse theory of the economic competition to contrary with its real form in the Czech Republic, as practised by the Czech Competition Authority. In the first chapter are introduced economical theories, in the second part of my thesis is chracterized whole economic competition. In the third part of my thesis I point to relationship between economical and law insight to competition protection. The fourth chapter introduce influence of price mechanism to protection of economic competition. I explain basic concepts govern abusing of dominant position as the first thing at the end of my diploma thesis and final subchapter rate theory and real form of competition.
Obsah Úvod
............................................................................................................................... 7
1.
Vývoj teorií ochrany hospodářské soutěže ....................................................... 9 1.1
Počátky ochrany trhu ............................................................................................ 9
1.2
Klasický liberalismus a svobodná soutěţ............................................................ 10
1.3
Neoklasická ekonomie ........................................................................................ 11
1.4
Koncept dokonalé konkurence ............................................................................ 13
1.5
Rakouská škola ................................................................................................... 13
1.5.1 1.6
Neo-rakouský pohled ..................................................................................... 14 Ekonomické teorie v USA .................................................................................. 15
1.6.1
Institucionální ekonomie ............................................................................... 15
1.6.2
Harvardská škola........................................................................................... 16
1.6.3
Chicagská škola ............................................................................................. 18
1.7
Ostatní teoretické přístupy .................................................................................. 19
1.7.1
Neo-klasická koncepce svobodné soutěže...................................................... 20
1.7.2
Škola optimální intenzity soutěže................................................................... 20
1.7.3
Koncepce koordinačních nedostatků ............................................................. 21
1.8 2.
Vývoj právní úpravy ochrany hospodářské soutěţe v ČR .................................. 21 Charakteristika hospodářské soutěže ............................................................. 23
2.1
Nekalosoutěţní jednání ....................................................................................... 24
2.2
Nedovolené narušení hospodářské soutěţe ......................................................... 24
2.2.1
Dohody narušující hospodářskou soutěž ....................................................... 25
2.2.2
Zneužití dominantního postavení a zákaz koncentrací .................................. 27
2.3
Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe .............................................................. 29
2.3.1
Působnost a kompetence................................................................................ 29
2.3.2
Organizační struktura ÚOHS ........................................................................ 30
2.4
Hospodářská soutěţ po vstupu ČR do EU .......................................................... 31 5
2.4.1
Vztah soutěžních úřadů.................................................................................. 32
2.4.2
Postoj podnikatelů na vstup ČR do EU ......................................................... 32
3.
Ekonomický a právní vztah ochrany hospodářské soutěže .......................... 35 3.1
Obecná rovina vztahu práva a ekonomie ............................................................ 35
3.1.1
Právo jako řád ............................................................................................... 36
3.1.2
Ekonomická analýza práva............................................................................ 37
3.2 3.2.1 4.
Soutěţní právo v ekonomii ................................................................................ 38 Důležitost ekonomického přístupu v soutěžní politice ................................... 38 Cenový mechanismus v souvislosti s politikou hospodářské soutěže ........... 40
4.1
Přednosti a nedostatky cenového mechanismu ................................................... 41
4.2
Politika hospodářské soutěţe .............................................................................. 42
4.2.1 4.3 5.
Způsoby politiky soutěže ................................................................................ 44 Regulace cen ....................................................................................................... 44 Zneužití dominantního postavení v teorii a praxi v ČR ................................ 46
5.1 5.1.1
Pojem dominantního postavení ........................................................................... 46 Vymezení kritérií při posuzování dominantního postavení ........................... 48
5.2
Typy zneuţití dominantního postavení ............................................................... 50
5.3
Správních řízení zahájená ÚOHS v souvislosti se zneuţíváním dominantního postavení ............................................................................................................. 53
5.4
Analýza oblasti zneuţívání dominantního postavení v teorii a praxi ................. 55
5.4.1
Případ ČSAD Liberec, a.s. vs. společnost Student Agency ........................... 55
5.4.2
Skupina ČEZ, a.s. vs. Sokolovská Uhelná, a.s. .............................................. 58
5.4.3
Případ Skiareál Špindlerův Mlýn, a.s. vs. společnost Yellow Point, s.r.o. .... 60
5.4.4
Případ Eurotel Praha, s.r.o. vs. Český Mobil a.s. ......................................... 62
5.4.5
Shrnutí analýzy teorie a rozhodovací praxe .................................................. 65
Závěry a doporučení.......................................................................................................... 68 Seznam použité literatury ................................................................................................. 71 Seznam použitých zkratek ................................................................................................ 75
6
Úvod Problematika hospodářské soutěţe zachycuje střet hodnot soukromoprávních tj. zájmu jednotlivce se zájmem veřejnoprávním, který spočívá v ochraně soutěţe jakoţto východiska společenské organizace ekonomiky. Ochrana hospodářské soutěţe představuje jednu z nejvýznamnějších plošných intervencí státu do ekonomiky a jeho existence je většinou povaţována za nezbytnou nutnost k udrţení rovnováhy navzájem si konkurujících soutěţitelů a spotřebitelů v prostředí trţní ekonomiky. Předmětem mé diplomové práce bude Ochrana hospodářské soutěţe se zaměřením na situaci v České republice. Hlavní motivací při výběru tohoto tématu je skutečnost, ţe se neustále v médiích skloňuje v různých souvislostech a jiţ v minulosti jsem měl moţnost se s ochranou hospodářské soutěţe setkat. Pokusím se proniknout do nitra problematiky, mám však pochybnosti, ţe z důvodu rozsahu nebude moţné postihnout zamýšlenou oblast v celé její sloţitosti. Primárním cílem mé diplomové práce bude analýza problematiky hospodářské soutěţe, poskytnutí uceleného náhledu na toto téma a konkrétněji se zaměřím na zneuţití dominantního postavení na trhu ČR. Dále bych si rád potvrdil hypotézu, ţe zásahy autoritativní moci nemusí mít vţdy efektivní dopad na hospodářskou soutěţ. Chtěl bych se zaměřit zejména na problematiku zneuţití dominantního postavení a to z důvodu, ţe ač je nejméně rozšířeným narušováním soutěţního prostředí, můţe mít rozsáhlé následky pro velký počet lidí. Účelem ochrany před zneuţíváním dominance na trhu je naplnění teoretických předpokladů fungující konkurence, zdravé soutěţní prostředí a ochrana spotřebitele. V České republice na ochranu hospodářské soutěţe dohlíţí speciální instituce k tomu účelu vytvořená, Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe (dále jen „Úřad“ nebo „ÚOHS“). Praxe ÚOHS bude demonstrována na vybraných konkrétních případech zneuţívání dominantního postavení na trhu. Rozboru budou podrobeny některé vybrané případy, které mi nepřipadly zcela jednoznačně rozhodnuté a v mnoha bodech nekorespondující s teorií. Pozornost bude zaměřena téţ na souvislosti ekonomického a právního pohledu na ochranu hospodářské soutěţe. V rámci práce budu testovat hypotézu, zda je dané téma více právní neţ ekonomické, bude bezesporu zajímavé na něj nahlédnout z obou úhlů pohledu. Jedním z dílčích cílů zkoumání bude nalézt odpověď na otázku, zda je problematika více
7
právní neţ ekonomická, a jestli je moţno zohlednit v praxi jen jedno z hledisek nebo jsou spolu obě hlediska pevně spjata. Neméně bych se chtěl zaměřit na rozbor teoretických koncepcí, které se postupem času ve světě vytvářely. Ochrana hospodářské soutěţe, jak ji známe dnes, se musela vykrystalizovat a projít dlouho trvajícím vývojem. Teorie se stále mění a vyvíjí, ale podstatu mají stále stejnou, snaţí se obsáhnout a popsat, co moţná nejpřesněji názory na to, jak docílit, co moţná nejefektivnější soutěţe. Jedním z dílčích cílů bude analýza názorů hlavních ekonomických myslitelů. Pro účely zpracování teoretické části diplomové práce provedu širokou rešerši literatury a na jejím základě poskytnu deskripci hlavních teoretických přístupů, analýzu literatury, relevantních dokumentů a jiných uţitečných pramenů. Důleţitou část mojí práce bude tvořit metoda komparace, kde bych rád srovnal rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe s teorií.
8
1.
Vývoj teorií ochrany hospodářské soutěže V ekonomii se postupem času vyvinulo mnoho teorií, které na sebe více či méně
navazovaly. Někdy byly tyto názory zcela protichůdné a někdy spolu vzájemně korespondovali. Tvorba zákonů chránící hospodářskou soutěţ vychází z praxe, empirických výzkumů, ale velkou roli hraje i ekonomická věda, která vytváří teorie aplikující se na vlastní legislativu a judikaturu soudů. Nesmíme však opomenout fakt, ţe ekonomické teorie vychází ze zjednodušeného modelu reálného světa. Je takřka nemoţné v reálném světě dosáhnout všech předpokladů, na nichţ je koncepce zaloţena. Pokud chceme s ekonomickým modelem v praxi pracovat, je nezbytné jej upravit na podmínky reálného trhu.
1.1
Počátky ochrany trhu S počátky ochrany trhu se lze setkat jiţ ve starověké Číně, Babylónii nebo Indii.
Starověké obchodní civilizace omezovaly striktně slučování nebo spojování obchodníků (antitrustový zákon to upravoval zejména proto, ţe docházelo k zadrţování zboţí mimo trh a tím k umělému zvyšování cen). Vznik prvních silných městských států antického Řecka, přinesl rané nesystematické formy ochrany hospodářské soutěţe. Následná prvopočáteční ochrana trţního procesu měla základ v teorii pokroku a s tím nezbytně souvisejícím soukromým vlastnictvím. Objevily se první názory, ţe trh je nedokonalý a tudíţ je nezbytná jeho regulace.1 V době předřímské byly také časté pokusy o dohody mezi obchodníky o cenách, rozdělování trhu a tvorbu nelegálních monopolů. Kaţdý, kdo takhle evidentně porušoval pravidla, byl sankcionován peněţitou pokutou. V době slavného Říma bylo vydáno císařem Justiniánem velice právně váţené dílo Corpus Juris Civilis Justinianeum, které obsahovalo protilichvářské, antimonopolní a antikartelové právo. Český právní řád vychází z práva římského, takţe lze toto s nadsázkou a velkou mírou tolerance označit jako první soupis, ze kterého naše ochrana hospodářské soutěţe vzešla. 1
PANEŠ, P. Teoretické koncepce hospodářské soutěže. Politická ekonomie, 2005, č. 6, s. 812
9
V následujícím
období
středověku
docházelo
k časté
podpoře
monopolů
udělováním výlučných práv a některých privilegií (tyto výhody byly udělovány cechovním systémem). Ačkoliv se to můţe zdát nelogické z pohledu ekonoma, v období Merkantelismu byla dána přednost naplnění státní pokladny před ochranou spotřebitelů. První ucelenou teorii hospodářské soutěţe nám podává ekonom klasické doby Adam Smith.2
1.2
Klasický liberalismus a svobodná soutěž Klasický koncept svobodné soutěţe je neodmyslitelně spjat se jménem
významného ekonoma Adam Smithe, který svým vyspělým ekonomickým myšlením předběhl svou dobu a inspiroval mnoho autorů i o desítky let později. Podle tohoto představitele by měl jednotlivec sledovat především svůj osobní zájem a dosahovat svých cílů. Tento skotský ekonom přichází v 18. století s názorem, ţe trh by měla vést neviditelná ruka (laissez-faire).3 Základem přístupu je přesvědčení o souladu individuálního a společenského zájmu.4 Smithova kniha „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, je zcela po právu nazývána biblí ekonomie a ovlivnila celou škálu ekonomických teoretiků a škol. Pokud chceme skutečně pochopit názory Adama Smithe, musíme si uvědomit, na jakou situaci svým dílem reagoval. Byla to především doba upadajícího feudalismu a ekonomiku merkantilismu, která jak jsem se jiţ zmiňoval, potlačovala člověka jakoţto jedince v ekonomické společnosti. Proti merkantilismu stavěl doktrínu přirozené svobody.5 Ve středověku získávaly cechy monopol a zneuţívaly tak své postavení ve městech a tak si mohly určovat ceny a maximální vyrobené mnoţství. Podle Smithe se stávalo cechovní zřízení překáţkou rozvoje kapitalismu a především svobodné trţní konkurence. Byl 2
PANEŠ, P. Teoretické koncepce hospodářské soutěže. Politická ekonomie, 2005, č. 6, s. 812 „Laissez-faire“, někdy téţ „laissez-passer“ ([lesé fér, (lesé pasér)] fran. „nechte nás konat“) - heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval nebo se maximálně omezil na arbitra a tvůrce pravidel, jejichţ dodrţování by od ekonomických subjektů vymáhal. Občas se vyskytují fráze jako „trh vše vyřeší“ a „dejte trhu volnou ruku“. Definice převzata z www.wikipedie.cz 4 „ Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, ţe máme svůj oběd, nýbrţ jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které plynou jim.“ Tento citát z nejvýznamnějšího Smithova díla Bohatství národů nám v praxi vyjadřuje smysl neviditelné ruky. 5 HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179380-9, s.50 3
10
přesvědčen, ţe nejlepším řešením je nechat trh svobodný a ten sám o sobě podporuje zájem veřejnosti. Kaţdá státní regulace brání působení konkurenčních procesů a narušuje tak svobodu a spravedlnost. Funkcí státu má být jen právní zajištění svobody, která by měla zajistit trvalou platnost neomezené soutěţe. Svobodná soutěţ zajišťuje sama efektivnost a je postačujícím nástrojem kontroly hospodářské moci.6 Hlavnímu představiteli klasické koncepce neuniklo, ţe někteří obchodníci si zachovávají své postavení monopolu i po odstranění cechovního systému. Podnikatelé se tajně scházeli, aby uzavřeli dohodu o zvýšení cen. Tento postřeh vyjádřil ve své knize Bohatství národů: „ Zřídkakdy se sejdou příslušníci téhož druhu podnikání, i když je to jen k zábavě a rozptýlení, aby se nakonec jejich rozhovor nestočil na nějaké punktování proti společnosti nebo vymýšlení nějakého způsobu, jak zvýšit ceny.“7 Vedle Smithe byl další významný ekonom, který rozpracoval teorii klasického liberalismu, byl jím John Stuart Mill. Zaměřil se ve své práci na problematiku sociálního zabezpečení. Nebyl tak radikálním zastáncem „neviditelné ruky“, ponechával prostor pro státní intervencionalismus pouze za těchto podmínek:
kdyţ se rozhodování a volba spotřebitelů deformují nedostatkem informací,
kdyţ nemohou být kolektivní statky poptávány individuálně,
kdyţ jde o základní otázky sociálního zabezpečení,
kdyţ jsou v soukromé sféře ohroţovány přirozené spravedlivé zájmy.8
1.3
Neoklasická ekonomie Poznání, ţe klasická politická ekonomie není dostačující, dala vzniknout další
teorii, která by zajistila lepší fungování trţního mechanismu. Smithova teorie byla dobrým základem pro vytváření svobodného trţního prostředí. Bohuţel v reálném ţivotě se neosvědčila a skýtala velké mnoţství nedostatků. Postupem času byl na svobodný trh vyvíjen neúnosný monopolní tlak a ten nebyl schopný se s ním sám o sobě vyrovnat. Bylo 6
KUBÍČEK, J. a kol. Hospodářská politika, 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. 302 s. ISBN 80-86898-99-7, s. 176 7 SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. kniha I. 1.vyd. Praha :Liberální institut, 2001. 233 s. ISBN 80-86389-15-4, s. 142 8 PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 813
11
nutné hledat nové cesty, jak se s těmito tlaky vyrovnat a efektivně chránit hospodářskou soutěţ. V druhé polovině 19. století došlo ke spojení cambridgeské a lausannské školy. Právě tímto spojením dochází ke vzniku nového proudu s názvem Neoklasická ekonomie. Jedná se o úplně nový směr, ale jistá provázanost s předchůdci zde byla, zejména vírou v liberalismus a vnitřní stabilitu hospodářského systému.9 Neoklasici se vůbec nezabývali dynamickou konkurencí, zajímala je jen statická rovnováha, tím se značně lišila od reality. Nicméně i přesto se stala tato teorie základem pro formulaci alokačně a výrobně efektivního modelu dokonalé konkurence aplikovanou na meziválečnou praktickou hospodářskou politiku. Analýza dvou neoklasických modelů nedokonalé konkurence, ze kterých čerpal Alfred Marshall, daly vzniknout teorii dokonalé konkurence. Podobně Edward H. Chamberlin roku 1938 analyzoval monopolistickou konkurenci a Joan V. Robinsonová roku 1934 nedokonalou konkurenci. Poslední dva zmínění ekonomové jsou součástí mikroekonomické teorie hlavního proudu po skončení druhé světové války. Oba angličtí představitelé pracovali i s jinými strukturami neţ je monopol, důkladně rozebrali i problematiku oligopolu, kterou následně rozpracovali Cournot a Bertrand. Robinsonová vymezila podmínky dokonalé konkurence počítající se spotřebitelskými preferencemi:
velký počet trţních subjektů,
homogenní produkt,
dokonalé informace.10 Chamberlinův model oligopolu je zaloţen na rozdílnosti produktu. Na studii
vzámných reakcí trţních subjektů navazuje teorie her (rozhodování konkurence, dalších hráčů, při hospodářské soutěţi). Teorii her rozpracoval nositel Nobelovy ceny John F. Nash. Spatřoval ji v moderní antimonopolní politice, uplatňovanou ve formě leniency program.11 „ V neoklasickém pojetí vede konkurence k optimální alokaci zdrojů. Monopol je pro spotřebitele i společnost nevýhodný. Monopolisté nasazují vyšší než konkurenční ceny, což ústí do nižší úrovně produkce a selhávání při alokaci zdrojů. Proto existuje antitrustová politika.“12 9
SOJKA, M., KADEŘÁBKOVÁ, B. Stručné dějiny ekonomických teorií. 1. vyd. Praha: Express, 2007. 96 s. ISBN 80-86754-15-4, s. 19 10 PANEŠ, P. PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 814 11 Jedná se o program mírnějšího postupu soutěţních úřadů proti zrádcům kartelu, kteří poskytnou příslušné usvědčující důkazy proti němu, ačkoliv bývali jeho členy 12 SOJKA M., KADEŘÁBKOVÁ, B. in dílo cit. v pozn. č. 9 str. 22
12
1.4
Koncept dokonalé konkurence Koncept dokonalé konkurence Freiburské školy, vznikl v meziválečném Německu
jako reakce na neoliberalismu. Nově vzniklý směr dostal název ordoliberalismus a jejími představiteli byli Walter Eucken či Ludwig Erhard. Opět se zde klade důraz na velkou míru svobody při hospodářské soutěţi, trh by měl být opět zproštěn od zbytečných státních zásahů. Od liberalistické koncepce „nechte vše plynout“ se odlišovala tím, ţe musela být dána státem jednoznačná institucionální struktura, která dohlíţí na organizovanost hospodářských procesů. Ekonom Eucken se však domníval, ţe přehnaná svoboda můţe naopak svobodu do jisté míry omezovat a ohroţovat. Varoval před faktem, ţe společnost má automatické sklony k vytváření monopolů a ty uţ nemají daleko k vytvoření centrálně řízené ekonomiky. Podle ordoliberálů musí stát tvrdě postihovat dohody mezi podnikateli, které by vedly ke vzniku monopolů. Obchodníci se na trzích snaţí minimalizovat své náklady, zvyšovat svůj zisk a tím dochází k jeho postupnému vyčerpávání. F. A. von Hayek říká, ţe kaţdý musí dosáhnout pokud moţno modelu dokonalé konkurence tam, kde to nelze, musí do hry vstoupit stát a všechny rušící elementy odstranit, např. zákazem kartelů, regulací monopolů, kontrolou koncentrací podniků atp.13 Není náhodou, ţe učení Freiburské školy se stalo základem antimonopolní politiky v Německu, kdyţ jeden z jejich hlavních představitelů byl tehdejší spolkový ministr Erhard. Nejen v Německu se čerpalo od myslitelů ordoliberalismu, v určité modifikované formě z ní vychází i politika hospodářské soutěţe v Evropské unii.
1.5
Rakouská škola Liberalismus nalézáme také v učení Rakouské školy. Vznikla na konci 19. století a
i přesto, ţe v západních zemích měla svou váţnost, stále zůstávala ve stínu anglických škol. Podnětem pro vznik rakouské školy bylo dílo Carla Menegera- Základy národohospodářské nauky. Za oficiálního zakladatele je povaţován jeho následovník Friedrich von Wieser.
13
PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 814
13
Ačkoliv se v tomto proudu objevilo mnoho myslitelů a mělo postupem času různý průběh, zaměřím se na pohled dvou nejvýznamnějších ekonomů tohoto směru. Prvním je Ludwig E. von Mises, který byl učitelem nositele Nobelovy ceny Fridricha A. von Hayeka. Tito ekonomové téměř celé století bojovali se sílící státní mocí, která neúměrně zasahovala do svobodného rozhodování jednotlivců a řídila mnoho sfér lidského ţivota.14
1.5.1 Neo-rakouský pohled Ludwig von Mises hlásá opět myšlenku leissez faire a v člověku spatřoval bytost účelově jednající a je v centru dění tzv. homo gens. Člověk, který je zde v popředí přináší do ekonomiky dynamický prvek. Svou teorii spatřoval v chápání monopolu a věnoval pozornost hospodářským cyklům a toku peněz. Osamocený monopol chce neustálé zvyšování cen, coţ podle Misese podnítí příchod nových konkurenčních firem, které opět stlačí cenu na obecnou míru. Podle jeho názoru monopolista není schopen zcela ovládnout trh a určovat ceny. Pouze v jednom případě připouští výjimku, kdyţ se jedná o nenahraditelný statek (existenčně důleţitý). 15 Cituji s Misesova díla: „Skutečné proveditelné monopoly se mohou týkat jen několika málo druhů prvovýroby. Kdo se na věci dívá nezaujatě, sezná, že vedou k nejúspornějšímu užívání nerostných surovin, jež má lidstvo k dispozici v omezeném množství. Závidí-li někdo monopolistům zisk, lze jej nechat plynout do veřejných pokladen zdaněním důlní renty, aniž by třeba očekávat jakékoliv nepříznivé národohospodářské následky“. Hayek vnímá regulaci monopolů jako negativní jev pro hospodářství. Neměl by být monopolista trestán za to, ţe je lepší v soutěţi neţ někdo jiný. Není vnímán negativně monopol jako takový, ale bránění rozvoji konkurence je bráno jako škodlivý jev. Vláda by měla
zaujmout
postoj
nenapomáhat
monopolu,
ale
ani
proti
němu
striktně
16
nebojovat. Připouští i případy, kdy můţe být monopol vnímán negativně a to tehdy, kdyţ se monopolista snaţí udrţet své postavení bez příčiny (kontrola omezeného zdroje, vyšší efektivnost atd.). Takové chování nazývá jako diskriminační vůči firmám i jednotlivcům. Jak chápe Hayek diskriminaci? Různí uţivatelé jeho produktu mohou být diskriminováni,
14
KIRZNER, I. Jak fungují trhy Přel. Josef Šíma, 1. vyd. Praha: Megaprint, 1998, 90 s. ISBN 80-902270-5-8, s.9 15 MISES, L. W. Liberalismus Přel. Alţběta Kvasničková. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1998. 186 s. ISBN 8086119-08-4, s. 81 16 KUBÍČEK, J. a kol., in dílo cit. v pozn.6, str. 180
14
kdyţ pokrývají většinu svých fixních nákladů od těch, kteří platí relativně vyšší cenu a mohou jim tak dodávat zboţí za o něco více neţ za variabilní náklady.17 Podle Hayeka je prospěšné, kdyţ někdo nahromadí velké mnoţství materiálních zdrojů, můţe tak dosahovat lepších výsledků neţ ostatní a má tak výhodu před konkurencí. Domnívá se, ţe jediný monopolista není schopen získat naprostou kontrolu, i kdyby vytlačila veškerou konkurenci z trhu. Nejnebezpečnější je podle Hayeka takový zásah státu, který by diskriminoval konkrétní subjekty. Při diskriminačním jednání by měl vzniknout poškozenému nárok na odškodnění a k prohlášení dohody za neplatnou.
1.6
Ekonomické teorie v USA V následujících podkapitolách se zaměřím na tři hlavní ekonomické směry,
Institucionální ekonomii, účinnou soutěţ harvardské školy a konkurenční opoziční učení Chicagské školy.
1.6.1 Institucionální ekonomie Tento směr ekonomického myšlení můţeme sledovat od 90. let 19. století aţ do období druhé světové války hlavně v USA. Jedním z neamerických ekonomů byl Angličan Hubson, který se podílel na reformách Rooseveltova Nového Údělu. Americký institucionalismus byl kritickou reakcí na opomenutí role institucí státu v ekonomické neoklasické teorii, u které upozorňovali na její přílišnou statičnost a abstraktnost.18 Teorie institucionalismu povaţuje za nedostatečné, jak se proud neoklasiků nezaobírá vývojem ekonomiky, kritizuje statické zkostnatělé pojetí a zcela opomíjí institucionální formu, ve které probíhá vývoj ekonomiky.19 Moderní americké společnosti vyuţívaly nové technologie, jejich aplikací docházelo ke zvýšení produktivity práce a lidského blahobytu. Bohuţel tehdejší institucionální uspořádání nedokáţe dostatečně flexibilně reagovat na tento pokrok, proto bylo nezbytné vytvořit nové uspořádání institucí. 17
HAYEK, F. A. Právo, zákonodárství a svoboda, Přel. Tomáš Jeţek. 2. vyd. Praha: Academia, 1994, 415 s.ISBN 80-200-0278-2, s. 337 18 SOJKA M., KADEŘÁBKOVÁ, B. in dílo cit. v pozn. č. 9, str. 32 19 HOLMAN, R. in dílo cit. v pozn. 5, str. 317
15
Mezi hlavní představitele proudu patří Gardiner C. Means, John Maurice Clark a John K. Galbraith. Clarkův otec byl jedním z hlavních představitelů neoklasické teorie. Jeho syn s ním v mnohém nesouhlasil a zkoumal vlivy konkurence na blahobyt a konkurenci. Model dokonalé konkurence povaţoval za nedosaţitelný ideál a proti němu stavěl koncepci účinné konkurence. Svůj koncept konkurence staví na třech důleţitých faktorech (struktura, chování a výkonnost). Tyto tři faktory váţně ovlivnily poţadavek vzniku antimonopolního úřadu.20 Clarkův pokračovatel Galbraith pokračoval po druhé světové válce ve zkoumání trţní konkurence. Domníval se, ţe vytváření monopolů je zcela nevyhnutelný a nezvratný jev. Jeho názor byl, ţe stát svou reakcí protikartelových opatření bere malým podnikům jedinou zbraň, jak se bránit proti velkým společnostem.21 Jeho názor se v praxi příliš neosvědčil, mohl by mít za následek nekončící proces koncentrací a tím by se mohl postupně vytvořit tzv. svět korporací (monopolů). Galbraith kritizoval americký Senát. Podle jeho názoru je senát aţ příliš nakloněn bohatým vlastníkům firem. Koncentrace moci aţ příliš usnadnila pozici trustům, které si následně mohly kupovat podporu politiků a zákonodárců.22 Konkrétně kritizoval nejbohatšího muţe této doby v USA, kterým byl John. D. Rockefeller. Ten byl ideálním příkladem toho, jak ovlivňovat instituce a jejich rozhodování.
1.6.2 Harvardská škola Jedná se o koncepci účinné soutěţe vzniklé vedle neoklasické a ordoliberalistické teorie v USA na konci 30 let 20. století. Tento název zavedl John M. Clark a spočívá ve zkoumání faktu, nakolik je soutěţ v jednotlivých případech účinná.23 Harvardská škola v mnoha aspektech koresponduje s názory významných státníků této doby a to konkrétně Chamberlina a Galbraitha. Představitelé Harvardské školy zkoumali příčinné souvislosti mezi trţní strukturou (počtu a velikostí subjektů), trţním chováním (jde-li o nezávislé nebo koluzivní) a trţním výsledkem (zda firmy dosahují alokační a výrobní efektivnosti) tzv. SC-P(structure-conduct-performance). V souvislosti s tímto je kladen velký důraz na vznik 20
PAULÍK, T. Hospodářská politika. 1. vyd. Frýdek Místek, 2002. 449 s. ISBN 80-72481-48-7, s. 347 PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 815 22 KUBÍČEK, J. a kol., in dílo cit. v pozn. 6, str. 179 23 MUNKOVÁ, J., SVOBODA, P., KINDL, J. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, ,s. 411, ISBN 80-7179-440-6. str.15 21
16
silného antimonopolního úřadu, dohlíţející na trţní prostředí. Usilují o posílení základních amerických antimonopolních zákonů, především čl. 2 Shermanova zákona z roku 1890. Tato škola má dva základní směry, jsou jim strukturalisté (hlavním představitelem je Joe S. Bain), kteří nespatřují ţádný zvláštní význam v trţním chování. Přesně naopak se staví k trţnímu chování behavioristi (hlavním představitelem je Frederic M. Scherer). Tento směr měl ve druhé polovině dvacátého století veliký vliv na hospodářskou politiku USA v oblasti hospodářské soutěţe. Politika dávala přednost chování firem před rozebíráním trţní struktury. Harvardská škola jako první charakterizuje pojem chování znemoţňující vstup do odvětví, jinak řečeno praktiky vytvářející trţní moc (moţno povaţovat monopolní zisky na základě koncentrovaných trhů tam, kde by jinak neexistovaly). Alfred E. Kahn označil vývoj tak, ţe ekonomie zabývající se organizací odvětví se vzdala představy o výlučné exogenitě struktury. Stále více se soustředí na chování podniků a zvláště na podmínky vstupu do odvětví. Dnešní představitelé Harvardské školy se zaobírají problematikou strategického chování. Ta můţe odhalovat, ţe některé společnosti úmyslně zastrašují konkurenci a specifikuje nástroje, kterých při zastrašování pouţívá. Podle názoru této ekonomické školy je potřeba bojovat proti trţní moci z důvodu neefektivnosti vstupu i výstupu monopolu, cenové diskriminace a kvůli existenci nákladů, které s sebou monopolní boj přináší (náklady na reklamu).24 Jedna z dikcí a myšlenek této školy je škodlivost trţní moci “per se“, proto musí být dominantní podniky postaveny mimo zákon. Struktura trţního prostředí je charakterizována:
počtem a velikostí subjektů na trhu,
rozsahem jejich integrace,
rozsahem diferenciace produktu,
snadností vstupu na trh,
stupněm transparentnosti a stářím odvětví. Pojem chování v sobě zahrnuje jednání firem na trhu, výsledná rozhodnutí a způsob
rozhodování. Sleduje se především působení firem na blahobyt, alokační a výrobní efektivnost.
24
PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 819
17
1.6.3 Chicagská škola Názory a učení Harvardské školy podnítily vznik nového myšlenkového proudy, který vznikl při Chicagské univerzitě ve 30. letech 20. století. Prezentovala se podobnými názory jako neo-rakouská škola (Hayek, Mises) a učení Adama Smithe, z toho vyplývá, ţe jejich myšlenky a názory byly velice liberální a spíše neţ státní intervence podporovaly samovolný vývoj trhu.25 Rozdíly mezi školami byly velice nepatrné, proti názorům některých Rakušanů o úplném zrušení hospodářské soutěţe Chicagská škola postavila dikci ratio (rozumnosti). Berou zde v úvahu veškeré náklady a výnosy pro společnost, které z antimonopolního opatření vyplývají. Americký ekonom Stigler, jeden z hlavních představitelů tohoto směru, vyslovil teorii přeţití „ efektivní je jen to, co dlouhodobě přeţívá.“ Paretovské optimum v trţních procesech by mělo nastat úplně přirozeně, automaticky, bez větších zásahů antimonopolního zákonodárství, to by mělo být pokud moţno malé nebo úplně bezvýznamné (korigující, či zcela preventivní). Ačkoliv se to můţe zdát lehce nepravděpodobné, skutečně umírněný postoj při ochraně hospodářské soutěţe slavil ve 20. století úspěch a byl zcela dostačující. Jak uţ to ve Spojených státech bývá, lidé jsou zde velice soutěţiví, a tak kdyţ někdo vymyslí novou teorií, najde se někdo, kdo vymyslí teorií jinou lepší a tu původní zcela zavrhnou. Kritice se nevyhnula ani harvardská hypotéza struktura-chování-výsledek. Potírají nepřiměřené státní intervence, podle Chicagských ekonomů není přímá souvislost mezi koncentrací a monopolní mocí. Nedomnívají se, ţe velká koncentrovanost podniků je škodlivá, tyto podniky mohly dosáhnout svého úspěchu např. úsporami z rozsahu, nízkými náklady a kvalitní výrobou. Nabízí se tak otázka: „Proč trestat někoho, kdo své výhody dosáhnul usilovnou prací a dobrou manaţerskou strategií?“ Harvardská škola zcela zakazuje vertikální i horizontální integrace a argumentuje tím, ţe úspor z rozsahu lze docílit i vnitřním růstem. Školy se neshodují ani v názoru na trţní sílu, Harvardská škola se domnívá, ţe se jedná o zneuţívání postavení na trhu a Chicagská škola mluví o lepším výsledku efektivnosti. Názory Chicagské školy byly natolik liberální, ţe i v případě, ţe monopol vznikne, není to důvodem ke státním intervencím, trh podle nich není hodnocen co do struktury nebo chování, ale pouze jako výrobní a alokační efektivnost. Existuje skutečně mnoho bodů, v nichţ se školy svými názory zcela rozcházejí. Z toho je zřejmé, ţe „boj“ o pravdivost hypotéz byl v této době v USA vskutku veliký. 26 25 26
HOLMAN, R. in dílo cit. v pozn. 5, str. 416 PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 821
18
Za zakladatele chicagské školy můţeme povaţovat Franka Knighta, byl známý pro své radikální antiregulační názory, doslovný název školy vznikl aţ v souvislosti z jeho následovníky (Friedmanem, Stiglerem, Millerem …). Roku 1931 vydal své stěţejní dílo Riziko nejistota a zisk, ve kterém rozpracoval teorii zisku a poukazoval na to, ţe i v podmínkách dokonalé konkurence jde dosáhnout stavu rovnováhy a zisku. Zisku můţe být dosaţeno tím, ţe je minimální rozdíl mezi očekávanou a skutečnou cenou. Zisků a ztrát je však dosahováno vţdy nezávisle na typu konkurence. Je potřeba se zbavit nejistot z neznalosti budoucí ceny. Jak jsem jiţ výše poznamenal, důsledným zastáncem byl nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976 Milton Friedman. Je znám pro svou teorii monetarismu, ale o tu nám zde aţ tolik nejde. Nás spíše zajímá, jak nahlíţel na konkurenční procesy na trhu. Konkurence tkví v neosobním charakteru, nikdo nemůţe určovat bariéry vstupu na trh, který sám vytváří výši ceny. Jediný kdo můţe podle Friedmana ovlivnit cenu, je monopol obsahující osobní rivalitu. Monopol výrazně sniţuje při rozhodování jednotlivce moţnost alternativ.27 Definoval tři zdroje monopolu
přímá a nepřímá vládní pomoc proti potencionálním konkurentům – jedná se hlavně o zřízení daňového zákonodárství a zřízení cla,
technické okolnosti - je lepší vlastnit jeden podnik neţ několik (telefonní síť),
soukromá tajná dohoda – nedovolené kartelové dohody (ujednání o cenách statků). Friedman připouští moţnost existence technického monopolu, to znamená, ţe je
alternativa existence pouze jednoho soutěţitele na trhu. Je menším zlem, existence nekontrolovaného subjektu oproti státní kontrole nebo dokonce vzniku státního podniku. O významu chicagské školy nemůţe být pochyb, jelikoţ právě její představitelé jsou nejčastějšími laureáty Nobelovy ceny, ať uţ to byl zmiňovaný Milton Friedman nebo Merton Miller či Donald Coase a posledním laureátem Chicagské školy je Gary Becker.
1.7
Ostatní teoretické přístupy Výše uvedené přístupy nejsou vyčerpávající. Nastíním zde i některé další teorie,
které se více či méně dotýkaly ochrany hospodářské soutěţe. 27
HAVLÍK, V. Monopol a trh. Praha: Ústřední ústav národohospodářského výzkumu, 1991, str. 64. ISBN 80-7076-312-4, s. 29
19
1.7.1 Neo-klasická koncepce svobodné soutěže
Koncept svobodné soutěţe byl rozvinut německým ekonomem Erichem Hoppmanem na začátku druhé poloviny 20. století. Jeho dynamické pojetí bylo významně ovlivněno názory Hayeka. Pro neo-klasickou koncepci jsou důleţité tyto dikce:
non-separabilis, jedná se o situaci, kdy jednotlivé trţní procesy jsou subsystémy celkového trţního procesu,
rule-of-law, je potřeba vytvářet právní mantinely pro hospodářskou soutěţ, kterou nebude nadměrně omezovat trţní chování,
non-dilema, tj. subjekty musí mít dostatečnou svobodu trţního jednání a zároveň zajistit efektivitu výsledků (hospodářský růst, alokační efektivnost, technický pokrok atp.).28 Jedná se o pravidla, obsahující zákazy a doporučení, jak se chovat, ale zároveň se
snaţí maximálně respektovat svobodu soutěţe. Otevírají prostor pro rozvoj inovací a imitací, z toho pak vyplyne automaticky boj proti překáţkám např. ve formě kartelových dohod.
1.7.2 Škola optimální intenzity soutěže Koncepce optimální intenzity soutěţe podle E. Katzenbacha se stala podkladem pro novelizaci zákona v Německu v 80. letech 20. století. Dodnes je stěţejním pilířem německé soutěţní regulace.29 Koncepce vychází z předpokladu, ţe model dokonalé konkurence je extrémní nedosaţitelný případ. Aby mohlo docházet na trhu k zavádění inovací je zapotřebí vyšší koncentrace výroby, neţ uvádí případ dokonalé konkurence. Takţe Paretovsky optimální není stav dokonalé konkurence, ale určitý stupeň nedokonalé konkurence, který umoţní technický pokrok. Cílem antimonopolní politiky je najít ideální intenzitu, kdy to není ani vyšší ani niţší neţ je optimum. Konkrétní cíle pro dosaţení optima jsou: Podpora opatření 28 29
PANEŠ, P. in dílo cit. v pozn. č. 1, str. 818 KUBÍČEK, J. a kol., in dílo cit. v pozn. 6, str. 180
20
pro zvýšení homogenity trhu na trzích s velkým počtem výrobců a diferencovanou produkcí, stabilizovat strukturu na trzích s mírně diferencovanou produkcí a v neposlední řadě na trzích uplatnit u oligopolu opatření, která budou směřovat k navýšení počtu výrobců na trhu, k rozdílnosti produktu a zavedení antitrustového práva.
1.7.3 Koncepce koordinačních nedostatků Jejím představitelem je ekonom Grosseketler. Kritizuje všechny doposud vyjmenované teoretické přístupy. Poukazuje na fakt, ţe ani jedna z výše uvedených hypotéz nedisponuje formalizovanými charakteristikami trţního procesu. Tato koncepce připouští moţnost vládního selhání při tvorbě antimonopolních pravidel. Omlouvá státní instituce z důvodu nedostatečné informovanosti státu, stát nestíhá reagovat na všechny změny.
1.8
Vývoj právní úpravy ochrany hospodářské soutěže v ČR Vývoj právní úpravy v ČR a v minulosti za Rakouska-Uherska ovlivnila teorie
rakouských ekonomů konce 19. století, protoţe právě v tomto období jsou první zmínky v právním řádu o ochraně hospodářské soutěţe. Do té doby byla spíše dána přednost liberálnímu přístupu Adama Smithe, který šířil myšlenku samoregulaci trhem. První legislativní záznamy, jak jsem jiţ napsal, byly v roce 1870 a byly natolik nadčasové, ţe byly platné v nezměněné podobě aţ do poloviny 20. století. Pojednávaly o zákazu úmluv zaměstnavatelů o sniţování mzdy nebo vytváření špatných pracovních podmínek, zároveň se zakazovaly dohody mezi dělníky o zastavení pracovní činnost z důvodu zvýšení mezd a zvýhodnění pracovních podmínek.30 Radikální změnu vývoje přinesla ekonomické recese ve 30. letech 20. století, která s sebou přinesla mnohé regulativní opatření státu. Jedním z hlavních opatření byla nucená
30
SCHELLE, K., SCHELLOVÁ, A. K Vývoji právní úpravy hospodářské soutěže, Obchodní právo, roč. 15, č. 12, Praha : Prospektum 2006, str.32. ISSN 1210-8278 str. 9
21
syndikalizace31 a dalším kontingentace výroby.32Ve 30. letech se stala ještě další radikální změna, kdy stát uznal kartel za zcela legální, musel však být úředně zaregistrován. V období socialismu se téměř problematika soutěţe neupravovala a to z jediného prostého důvodu, protoţe k ţádné hospodářské soutěţi nedocházelo. Všechno bylo všech a pojmy jako zneuţívání monopolního postavení na trhu zcela vymizely. Některá ustanovení lehce korigovala vnitřní strukturu, ale nic jako dikce „per se“ nepřipadala v úvahu. Období socialismu v ČR by se rozhodně nezamlouvalo americkému ekonomovi Friedmanovi, který celý ţivot zdůrazňoval protistátní myšlenku v kontextu s hospodářskou politikou, bránil se státním podnikům a varoval před jejich vytvářením. Veliký boom nastal aţ vydáním specializované úpravy na ochranu hospodářské soutěţe v roce 1991 a následně po novelizaci a harmonizaci s právem Evropské unie. Je vidět, ţe vývoj ekonomického myšlení na našem území byl velice rozmanitý a adaptoval se vţdy na danou dobu a politickou situaci. Právní řád byl zpočátku ovlivněn neo-rakouskými teoriemi později německými, zpočátku a po přístupu do Evropské unie se stal kombinací všech, který Evropská unie aplikuje při svém rozhodování.
31
Jednalo se regulaci podnikatelské sféry pro určitá odvětví, např. ve sklářském průmyslu se jednalo o podnikatele, na kterého připadalo alespoň 70% z celkového souhrnu mezd a platů nebo trţeb za zboţí nebo počtu zaměstnanců 32 Určení státu o maximálním mnoţství produktu, který smí podnikatel vyrobit
22
2.
Charakteristika hospodářské soutěže V této kapitole se uţ konkrétněji zaměřím na hospodářskou soutěţ v ČR a na
některé její instituty. Pro soutěţ jako takovou můţeme nalézt nespočet definic. Soutěţ jako taková je řízena instinktem jedince nebo celé společnosti. Vţdy bylo něco ţádoucí, chtěné, vzácné, důleţité a právě o to se vţdy soutěţilo. Člověk se snaţil odjakţiva maximalizovat uţitek s co moţná nejmenší námahou. Na začátku potrava, později moc a se vznikem ochodu i jisté obchodní výhody. Specifickým druhem soutěţe je soutěţ mezi obchodníky nebo podniky usilující o dosaţení zisku a mnoţství nových zákazníků na trhu. Tento druh soutěţe pak nazýváme hospodářskou soutěţí. V ekonomické literatuře existuje mnoho definic hospodářské soutěţe, jedny jsou obecné, druhé konkrétnější. Ale nelze o nějaké z nich říct, ţe by byla všeobecně akceptována. Vedle ekonomie ani právo nestanoví přesnou definici hospodářské soutěţe, jen definuje určité pojmy např. (kdo je povaţován za soutěţitele atd.).33Pouze v právu EU je moţno se setkat v některých judikátech s určitými náznaky definice, ty však nejsou závazné. Všechny subjekty, které participují na hospodářské soutěţi, mají právo v rámci hospodářské soutěţe rozvíjet svou činnost, aby dosáhly, co moţná nejlepších výsledků v porovnání s konkurencí. Všechny tyto subjekty, které jsou součástí soutěţe, by se měly chovat tak, aby nedocházelo k jejímu zneuţívání. Musí dodrţovat a ctít závazná právní pravidla. Není tedy zakázaná sama hospodářská soutěţ, nýbrţ její zneuţívání.34 Co je obecně povaţováno za zneuţívání a co je v souladu se zákonem, ustanovuje zákon č. 143/2001 Sb. na ochranu hospodářské soutěţe, dále zákon číslo 513/1991 Sb. obchodní zákoník a pochopitelně implementované nařízení Rady ES č. 1/2003 Sb. Cílem úpravy soutěţního práva není pouze ochrana hospodářské soutěţe jako takové, zprostředkovaně dochází i k ochraně jednotlivých soutěţitelů a v neposlední řadě i spotřebitelů. Existují dvě formy zneuţívání hospodářské soutěţe, nekalo soutěţní jednání a nedovolené narušení hospodářské soutěţe. Základní rozdíl mezi nekalou soutěţí a zneuţíváním hospodářské soutěţe je ten, ţe nekalá soutěţ probíhá v hranicích hospodářské soutěţe, ale zneuţívání 33
Soutěţitel je podle § 2 odst. 1 ZOHS fyzické nebo právnická osoba, jejich sdruţení, sdruţení těchto sdruţení a jiné formy seskupování, a to i v případě, ţe tato sdruţení a seskupování nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěţe nebo ji mohou svou činností ovlivňovat. 34 RAUS, D., NERUDA R., Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Praha : CP Books, 2005, str.359 ISBN 80-251-0394-3, s. 3
23
hospodářské soutěţe je v rozporu se soutěţí jako takovou. Ochrana proti nekalé soutěţi má za cíl ochránit jednotlivé spotřebitele a soutěţitele.
2.1
Nekalosoutěžní jednání Jedná se o problematiku soukromoprávní, z čehoţ vyplývá, ţe ji upravuje
ustanovení obchodního zákoníku. Obsahuje jistou generální klauzuli35, která musí být splněna, aby došlo k jejímu porušení. Spory vzniklé z nekalé soutěţe neřeší orgán ochrany hospodářské soutěţe, nýbrţ běţný civilní soud na základě ţaloby. Mezi nekalosoutěţní jednání patří zejména:
klamavá reklama,
klamavé označení zboţí a sluţeb,
vyvolání nebezpečí záměny,
parazitování na pověsti,
podplácení,
zlehčování,
srovnávací reklama,
porušení obchodního tajemství,
ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí.
2.2
Nedovolené narušení hospodářské soutěže Nedovolené omezování hospodářské soutěţe je upraveno speciálním zákonem na
ochranu hospodářské soutěţe (dále jen ZOHS). Účelem takové ochrany není ochrana jednotlivých soutěţitelů a spotřebitelů, nýbrţ ochrana soutěţe jako takové. Ochrana se poskytuje před vyloučením, omezením nebo jinému narušení hospodářské soutěţe, jiţ můţe mít podobu:
dohody narušující hospodářskou soutěţ,
35
Nekalou soutěţí je takové jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům.
24
zneuţití dominantního postavení soutěţitelů,
spojení soutěţitelů.36 Za objekt ochrany hospodářské soutěţe tak můţeme povaţovat existující funkční
soutěţ, její rozvoj do budoucna a pokusit se zamezit všem praktikám, které by ji chtěly jakkoliv ohrozit. Při porušení této ochrany je způsobilý rozhodovat případy specielně vytvořený orgán, kterým je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe (dále jen ÚOHS). Podrobnosti k působnosti a organizaci ÚOHS viz. níţe. Soutěţitelům je uloţeno, aby nezneuţívali hospodářskou soutěţ v důsledku uskutečňování dohod a v důsledku své trţní síly. Jedním z cílů soutěţního práva je zajistit rozvoj soutěţních vztahů tam, kde není kvalitní. Za sekundární cíl je povaţována ochrana před jejím ohroţováním.
2.2.1 Dohody narušující hospodářskou soutěž Ačkoliv uţ bylo řečeno, ţe dohody soutěţitelů nejsou ţádoucí, není tomu tak vţdy, naopak můţou mít zcela opačný efekt a jsou ku prospěchu soutěţitelům nebo spotřebitelům. Mohou do výroby přinášet nové inovace a technologie. Pro označení dohod narušující hospodářskou soutěţ pouţíváme speciální výraz „kartelové dohody“. Ty jsou velice nebezpečné a mohou mít velice negativní následky pro soutěţitele. Kartelem nebo kartelovou dohodou je takové smluvní ujednání konkurentů, které odstraňuje záměrně vzájemnou soutěţ. Takovéto ujednání zcela cíleně ničí veškerou konkurenci a většinou způsobí nevýhodné podmínky pro spotřebitele. Pro platnost předchozí věty je podstatné slovíčko „většinou“, jelikoţ kartely jsou někdy prospěšné (v případě, kdy se při velkovýrobě sníţí cena a zvýší kvalita). Pro tento jev existuje tzv. teorie imanence, ta zní: „Pokud je určitá spolupráce pro soutěţ výhodná a převaţují klady před zápory dohody, pak můţe být dána příslušným orgánem výjimka ze všeobecného zákazu.“37 Aby mohla vzniknout zakázaná dohoda, musí být splněny některé z těchto předpokladů: musí se ho účastnit podstatná část soutěţitelů na trhu, došlo k zamezení přistoupení dalším konkurentům, nedošlo k vytvoření konkurence uvnitř kartelu, musí být dlouhodobě výhodná pro její účastníky.38 Dohody mohou být uzavírány 36
RAUS, D., NERUDA R., in dílo cit. v pozn. 34, str. 4 BEJČEK, J. Existenční ochrana konkurence. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 1996, s. 369, ISBN 80210-1353-0 38 Úřad na ochranu hospodářské soutěţe: Základní pojmy. [cit 2009-10-9]. Dostupný z : 37
25
různým způsobem, můţe se jednat o písemnou smlouvu, ta ovšem není tak častá, protoţe je příliš hmatatelným důkazem. Mnohem častěji si podniky sdělují určité informace ústně. Tyto informace musejí mít podstatný vliv, např. nákup zdrojů, rozdělení trhu atd. Kartelové dohody se člení na:
cenové a podmínkové - např. termíny dodávek,
restrikční a kontrolní – dohody omezující vývoz, odbyt mezi konkurenty,
segmentační – rozdělení relevantního trhu,
junktimační - přijetí dalšího plnění,
diskriminační – uplatnění rozdílných podmínek při srovnatelném plnění,
bojkotové – zákaz spolupráce se soutěţiteli, kteří nejsou v kartelu. Dohody můţeme dále členit na horizontální a vertikální. Vertikální dohody jsou
uzavírány mezi podnikateli, kteří působí na různých úrovních trhu. Nejčastějším příkladem je rozdíl velkoobchod – maloobchod. Podstatné je kolika úrovněmi výrobek projde, neţ se dostane k finálnímu spotřebiteli. Stanovení vertikální dohody o cenách pro podřízený stupeň bývá nejčastějším případem ohroţení hospodářské soutěţe. Velkovýrobce určí maloobchodníkovi cenu a ten pokud ji nebude akceptovat, můţe přijít o obchodního partnera, na kterém je závislý. Ne všechny vertikální kartely jsou negativní, ty co zlepšují inovaci technologií, výzkum, výrobní procesy, logistika, apod. Ty jsou ze zákazu vyňaty opět blokovými výjimkami.39 Horizontální dohody jsou dohody, které působí mezi soutěţiteli na stejné úrovni trhu. Nejznámější jsou zřejmě dohody čerpacích stanic nebo obchodních řetězců. Typickým případem horizontálního kartelu jsou drůbeţárny. Jako příklad můţu uvést záminku sedmi soutěţitelů, kteří si vybrali ptačí chřipku a všichni naráz zvýšili cenu drůbeţe jedinému odběrateli a to Kosteleckým uzeninám a.s..40 Nastane-li situace, ţe jeden účastník soutěţe zvýší cenu svých výrobku nebo sluţeb a konkurent na to reaguje stejným způsobem, nemůţeme to nazvat jako horizontální dohodu, ale jako pararelní jednání. Paralelní jednání soutěţitelů je zcela legální a v souladu se soutěţními principy a svobodou soutěţitelů. Ne všechny dohody konkurentů musí být deliktem, např. dohody o společné 39 Toto ustanovení zakotvuje do českého právního řádu tzv. komunitární blokové výjimky. Podle těchto výjimek nejsou za zakázané povaţovány určité kategorie dohod, jejichţ negativní dopad na soutěţ je převáţen výhodami, které z takových dohod plynou. K vydání takové blokové výjimky je oprávněn Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe nebo Komise, případně Rada. Obsahem takové výjimky je jednak vymezení soutěţitelů, na které se vztahuje a jednak výčet ustanovení, které konkrétní dohoda můţe, musí, nebo naopak nesmí obsahovat. V současné době platí v komunitárním soutěţním právu celá řada takovýchto výjimek. 40 Úřad na ochranu hospodářské soutěţe: Pokuta pro drůbeţáře byla potvrzena.[cit 2009-10-10]. Dostupný z:
26
produkci. Nepochybně jsou oba konkurenti v horizontálním postavení na jednom z relevantních trhů, ale podle dohody nejsou konkurenty.
2.2.2 Zneužití dominantního postavení a zákaz koncentrací Dominantním postavením na trhu se budu podrobněji zabývat v samostatné kapitole mojí diplomové práce a tak snad jen nastíním, co se tím konkrétně myslí. Jedná se o postavení soutěţitele nebo více soutěţitelů na trhu, kterým jejich trţní síla umoţní se chovat do jisté míry dominantně a nezávisle na jiných spotřebitelích či soutěţitelích. Dále se podrobněji zaměřím na spojování soutěţitelů neboli tzv. koncentrace. Je to třetí forma jednání soutěţitelů, která můţe vést k narušení hospodářské soutěţe. Jedná se o úpravu, která má preventivní charakter a měla by zabraňovat ţivelným spojováním podniků, které by následně zneuţívaly získané postavení.41Koncentrace nelze v globálním měřítku ani povolit ani zakázat. Mohou být prospěšné, ale i negativní. Negativní budou tehdy, kdyţ vytvářejí dominantní podniky, které svůj vliv silně zneuţívají, naopak positivní charakter můţou mít za okolností spojování malých podniků, aby mohly konkurovat těm větším a tím vytvořit silnější konkurenční prostředí. Za spojení soutěţitelů se povaţuje:
sloučení nebo splynutí soutěţitelů,
přechod nebo převod podniku jiného soutěţitele,
získání přímé a nepřímé kontroly nad soutěţitelem.42
Podle toho na jakém stupni ke spojování dochází, se rozdělují na:
omezení horizontální,
omezení vertikální,
omezení konglomerátní. Fúze na horizontální úrovni se vyskytuje velice často. Soutěţitelé působí na
stejném věcném, územním nebo časovém relevantním trhu. Zpravidla tak dochází k razantnímu vytlačení konkurence a upevňují si tak své postavení. Zároveň svou 41
RAUS, D., NERUDA, R.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a související české i kometární předpisy. 2. vyd., Linde:Praha, 2006, s. 205, ISBN 80-7201-563-2 42 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J.: Kurs obchodního práva, Obecná část, soutěţní právo. 5. vyd. C.H.Beck, Praha, 2007, str. 609, ISBN-80-7179-391-4, s. 279-399.
27
dominantní silou, kterou spojením docílí, znemoţní konkurenci vstupu na daný trh.43Druhý případ horizontální fúze je spíše tzv. „záchranářský“. Není zde záměr získat dominantní postavení, ale zachování existence společnosti. Většinou je důvod špatná finanční situace podniku. Musí se vzít ovšem v potaz fakt, zda dochází ke spojení malého podniku s gigantem nebo jen menších podniků, které přinesou prospěšné konkurenčně soutěţní prostředí do určitého odvětví podnikání. Pokud nejsou soutěţitelé, kteří se spojí konkurenty na trhu, potom se jedná a spojení vertikální. Na rozdíl od horizontálních fúzí u vertikálních fúzí není zcela prokazatelné, zda jsou více prospěšné nebo nebezpečné. Na vertikální úrovni dochází ke spojování maloobchodů, velkoobchodů nebo i výrobce. Nově vytvořený subjekt má výhodu v tom, ţe má lehčí přístup k surovinám, tím sniţuje náklady a můţe sníţit cenu produktu. Pro ostatní soutěţitele na trhu tím vytváří hrozbu zlikvidování nízkými cenami. Pro spotřebitele to můţe znamenat výhodu nízkých cen, ale postupem času aţ dojde ke zničení konkurence, nastane stav, kdy budou svou dominantní sílu zneuţívat a cenu markantně zvýší. Jako jeden příklad za všechny mohu uvést spojení, které povolil ÚOHS v roce 2005. Kdy se spojily společnost ČEZ a.s. a Severočeské doly. Severočeské doly jsou dodavatelem (nikoliv však výhradním) hnědého uhlí pro společnost ČEZ. Úřad dovolil spojení z důvodu, ţe Severočeské doly budou dodávat hnědé uhlí i jiným odběratelům a i ČEZ bude odebírat uhlí od jiných společností. Nedochází tady tudíţ k ohroţení hospodářské soutěţe a nevzniknou bariéry pro vstup nových konkurentů. 44 Konglomerátní fúze je spojení soutěţitelů, kteří nepůsobí na stejném relevantním trhu. Má schopnost vytlačovat své konkurenty např. lepším financováním podniku, čímţ dosáhne lepší a silnější pozice. Obecně vzato jsou konglomerátní fúze zřídkakdy zakazovány. V ochraně hospodářské soutěţe hraje velikou roli orgán ochrany hospodářské soutěţe ÚOHS, proto by bylo vhodné jej stručně představit.
43 44
Není jednoduššího kroku neţ zcela konkurenci ovládnout Rozhodnutí ÚOHS OOHS/S046/05 ze dne 24. 11.2005
28
2.3
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Není předmětem mojí práce podrobně rozebírat činnost ÚOHS, proto jen zmíním
některé základní informace o jeho postavení, pravomocech a struktuře, které budou podstatné a důleţité pro lepší pochopení při posuzování rozhodnutí v kontextu s teorií. ÚOHS je subjektem hospodářské politiky, který se podílí na jejím formulování.45 Pokud jde o vznik, jeho předchůdcem byl Český úřad pro hospodářskou politiku, který byl zaloţen zákonem České národní rady k 1. červenci 1991.46 Jeho sídlem se stalo Brno. Nebyla náhoda, ţe za sídlo nebylo vybráno hlavní město Praha, jelikoţ to mělo za cíl poukázat na nezávislost při rozhodování Úřadu. V roce 1992 byl tento první úřad nahrazen Ministerstvem pro hospodářskou soutěţ. Ministerstvo však nemělo dlouhého trvání a existovaly jisté tlaky, které chtěly úplnou nezávislost a tak 1. listopadu 1996 vznikl nový Úřad, tak jak ho známe dnes. Nezávislost ÚOHS reprezentuje jeho předseda, který nesmí být členem ţádné politické strany, politického hnutí. Předseda je jmenován do své funkce na návrh vlády prezidentem, jeho volební období je 6 let a nikdo nesmí být volen do této funkce více neţ dvakrát.47
2.3.1 Působnost a kompetence Všechny kompetence a působnost ÚOHS jsou vyjmenovány v zákoně.48 Označován je za ústřední orgán státní správy pro podporu a ochranu soutěţe proti jejímu nedovolenému omezování. Úřadu přísluší vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe, vykonává dohled nad veřejnými zakázkami. Všechny jeho pravomoci jsou pak vyjmenovány ve zvláštních zákonech.49 Pokud bychom chtěli hovořit o zadávání veřejných zakázek, tam ÚOHS vykonává dohled a přezkoumává zákonnost úkonů zadavatele. Posuzuje, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při zadávání veřejné zakázky, případně uloţí nápravné opatření a sankce.50Jak jiţ bylo zmíněno výše, kde jsem vyjmenovával moţnosti porušování 45
SLANÝ, A., FRANC, A. Hospodářská politika, Distanční studijní opora, Brno: ESF MU, 2004, vyd. 1., str. 122, ISBN 80-210-3476, s. 17 46 Historie Úřadu [ citováno 25. 10.2009]. Dostupný z 47 Viz. § 1 odst. 5 a 6 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů 48 Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe 49 Zákon č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů 50 Zákon č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, § 112
29
hospodářské soutěţe, tak přesně korespondují s kompetencemi ÚOHS, má tedy zajišťovat ochranu na trhu výrobků a sluţeb proti jejímu vyloučení omezení, narušení nebo ohroţení dohodami soutěţitelů, zneuţitím dominantního postavení a spojením soutěţitelů. Dříve rozhodoval ÚOHS o slučitelnosti veřejné podpory, která přešla 1. 5. 2004 zcela do kompetence Evropské komise, která má stejnou funkci jako ÚOHS, jen s tím rozdílem, ţe působí na úrovni komunitárního práva Evropského společenství. Ve věcech veřejné podpory nyní ÚOHS působí jako poradní orgán. Za působnost při rozhodování ÚOHS můţeme povaţovat dvě činnosti. První druh činnosti většinou končí meritorním rozhodnutím ve věci.51Druhá činnost je informační, musí zveřejňovat důleţité metodické pokyny, rozhodnutí, seznamovat veřejnost s výkladem zákona, aby bylo větší právní povědomí v oblasti ochrany soutěţe. Také pořádají nejrůznější přednášky a semináře.
2.3.2 Organizační struktura ÚOHS Organizační strukturu ÚOHS je moţno si představit jako korunu stromu, který je sloţen z pěti hlavních větví (představující sekce) a kaţdá větev je pak dále rozvinuta menšími větvičkami (představující odbory). První sekce má za úkol kontrolu sekci zadávání veřejných zakázek, další dvě reprezentují ochranu hospodářské soutěţe, čtvrtá sekce se zabývá veřejnou podporou a správou úřadu, pátá náleţející předsedovi kabinetu je rozkladová komise. Sekce veřejných zakázek je rozčleněna do čtyř odborů, odbor veřejných zakázek jedna aţ tři a odbor kontroly veřejných zakázek. V sekci hospodářské soutěţe působí celkem šest odborů – obor kartelů, fůzí, energetiky a strojírenství, odbor telekomunikací, dopravy a sluţeb, odbor výroby a maloobchodu a poslední je odbor hlavního ekonoma. Sekce veřejné podpory se vnitřně dělí na odbor hospodářské správy, ekonomický odbor a odbor vnějších vztahů.52 Pro lepší představení organizační struktury Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je moţné pouţít grafického znázornění, které je vytvořené k únoru 2010. Z grafu je jasně znatelné jaká hierarchie platí v dané struktuře Úřadu.
51 52
Jedná se o správní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí soudní, ÚOHS nemá statut soudu Historie Úřadu [citováno 25.10.2009]. Dostupný z http://www.compet.cz/o-uradu/historie-uradu.
30
Obrázek č. 1: Organizační struktura ÚOHS
Pramen: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Organizační struktura 2010 [online]. c. 2010[cit.2010-41].Dostupný z WWW: .
2.4
Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU Dne 1. května 2004, kdy nabylo účinnosti Nařízení Rady ES č. 1/2003 je zapotřebí
řešit otázku, kdo je kompetentní pro posuzování daného případu zda ÚOHS nebo Komise ES.53 Vstupem do Evropské unie jsme automaticky do našeho právního řádu zaimplementovali článek 81, 82 a 87 Smlouvy ES, které podobně jako speciální zákony v našem vnitrostátním řádu upravují problematiku hospodářské soutěţe.
53
RAUS, D., NERUDA, R.: in dílo cit. v pozn. 41, str. 42
31
2.4.1 Vztah soutěžních úřadů Je třeba rozlišit situaci, kdy půjde o porušení práva komunitárního, a tudíţ bude v kompetenci orgánu EU, aby rozhodl o situaci, kdy bude problém řešen ÚOHS. V prvním případě musí být uzavřena kartelová dohoda, nebo musí být zneuţito dominantní postavení a má způsobilost podstatně ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie. Pro ilustraci vyuţiju potencionálního výrobce hudebních nástrojů, který má síť dceřiných a mateřských společností v zemích EU, na všech relevantních trzích má dominantní postavení. Pokud by podstatně ovlivňoval trh EU tím, ţe by prodával své výrobky za nepřiměřenou cenu, docházelo by porušování čl. 82 a případ by spadal do kompetencí Komise. Pokud by však housle byly prodávány jen na trhu ČR, posuzoval by případ ÚOHS.54
2.4.2 Postoj podnikatelů na vstup ČR do EU Podnikatelé působící na území ČR při vstupu do EU mají obavy při implementaci principů ochrany hospodářské soutěţe i ze strany EU, ţe slabší smluvní strana bude dvakrát znevýhodněna. Podle průzkumu Witzové oslovení podnikatelé vnímají přístup takto, jako záporné změny povaţují:
vyčerpání cenové konkurenční schopnosti,
vysoká ničím neomezená konkurence kvalitou, inovací a servisem pro zákazníky,
netlumený střet se silnějším podnikatelským zázemím,
zvýšení nároků na management,
vyspělá ochrana spotřebitele,
náročné ekologické předpisy a silnější ekologické hnutí,
vyšší nároky na etiketu podnikání, nové nároky na podnikatelskou strategii,
nové nároky na komunikaci se správními orgány na evropské a národní úrovni.
Klady, které vstup podle podnikatelů přinesl:
kvalitní právní ochrana,
přístup na velký trh zboţí bez vnitřních hranic,
transparentnost trhu a lepší informace o něm,
54
RAUS, D., NERUDA, R.: in dílo cit. v pozn. 41, str. 42
32
vyspělá ochrana hospodářské soutěţe,
lepší přístup k veřejným zakázkám v EU,
snazší obrana a prezentace zájmů v EU
renomé značky made in EU55 Ačkoliv domněnky výše uvedené byly zpracovány v publikaci, která byla vydána
ještě před vstupem ČR do EU, je třeba skutečně říci, zda byly obavy odůvodněné nebo nikoliv. Já se domnívám, ţe jistě ano. Kdyţ si vezmeme např. případ stanovení kvót pro zemědělce nebo nároky na hygienu ve stravovacích zařízeních atd. Bohuţel pro mnoho podnikatelů znamenal vstup do EU konec činnosti, jelikoţ nebyli schopni akceptovat nastavený trend vyspělejších západních zemí. Naopak podniky, které byly vystavěny s precizností a měly zdravé jádro, velice podnikatelsky oţily a otevření hranic pro ně znamenal rozkvět a veliký boom. Zavádění ekologických a technických standardů prodraţí výrobu, bude zapotřebí zvýšit hladinu investic. Vstupem ČR do Evropské unie nebude moţné na společném trhu poskytovat určitý druh podpor, které český stát v řadě případů zajišťoval např. odkup nedobytných pohledávek státem, poskytování otevřených a skrytých dotací Fondem národního majetku. Díky těmto formám podpor před vstupem ČR do EU byly některé podniky schopny existovat, bohuţel po jejich zrušení nebo omezení došlo k jejich totálnímu zániku.56 Přijetí komunitárního práva, znamená pro subjekty působící na trhu v ČR zvýšení nároků a zákaz mnoha dalších způsobů ohroţování hospodářské soutěţe. Definice dominantního postavení funguje nyní na principu trţní síly a principu kolektivní dominance. Rozšířila se procesní práva třetích stran. Důvodem jejího vzniku je dosaţení větší svobody v hospodářské soutěţi a účinně zabránit zneuţívání dominantního postavení. Skutečnost, ţe se přijalo komunitární právo, má negativní dopad na velké dominantní firmy, které tak ztrácí své výsostné postavení a výhody. Positivní dopad mají na spotřebitele a drobné domácí podnikatele. Princip ochrany hospodářské soutěţe přijetím komunitárního práva vstupuje i do jiných zákonů v ČR např. ţivnostenského a i do speciálních úprav např. (o advokacii, auditorské činnosti atd.).57 55
WITZOVÁ, I.: Náklady a přínosy vstupu ČR do EU, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, 2000, str. 83. ISBN 80-85864-89-4 56 KLVAČOVÁ, E., Vstup do Evropské unie:posílení nebo oslabení role státu? vyd. 1. Praha, 2003, str. 153, ISBN 80-86419-55-X 57 KLVAČOVÁ, E., in dílo cit. v pozn. 56, str. 153
33
Přijetím principu ochrany hospodářské soutěţe českým státem neznamená, ţe se stát úplně vzdá své podnikatelské funkce a přestane podporovat všechny ekonomické subjekty na svém území. Výjimky z ochrany hospodářské soutěţe na území unie existovaly v členských státech jiţ před vstupem ČR. Důleţitou změnou je, ţe hospodářská soutěţ je pravidlem a státní intervence jsou jen výjimečné. Podstatné je, aby výjimka z ochrany hospodářské soutěţe splňovala i druhý základní princip fungování EU – princip ochrany slabší smluvní strany. K čemuţ bohuţel někdy nedochází a slabší strana je ustanovením ještě více znevýhodněna. Ustanovení mělo zamezit státní podpoře dominantním subjektům, ale ani to se stoprocentně neděje a stále existuje jistá propojenost mezi státem a dominantními národními nebo dokonce nadnárodními společnostmi.58
58
KLVAČOVÁ, E., in dílo cit. v pozn. 56, str. 150
34
3.
Ekonomický a právní vztah ochrany hospodářské soutěže Právo a ekonomie, tudíţ i ochrana hospodářské soutěţe, jsou velmi blízkými
vědními obory. Dlouhá staletí byla ekonomie provázána s filosofií, etikou a právem v jeden velký systém. V historii, ale i dnes se vyučuje na právnických fakultách ekonomie a naopak na ekonomicky zaměřených univerzitách se vyučuje právo, z toho můţeme usoudit, jak blízké jsou si tyto dva systémy. Vznik obou disciplín se datuje na společnou časovou linii a pojí se jménem Aristotela, který je povaţován za jednoho ze zakladatelů ekonomie a zároveň soukromoprávní teorie. Z historického pohledu to byla ekonomie, která se v 19. století osamostatnila od práva. Ve 20. století zaznamenaly obě disciplíny samostatný rozvoj, ale postupem času si právě ekonomové uvědomovali, jak blízké jsou si oba systémy a navázali opět vzájemnou kooperaci.59
3.1
Obecná rovina vztahu práva a ekonomie Právo a ekonomie mají stejné kořeny a ty je potřeba prohlubovat, zvláště kdyţ na
českém území kvůli socialismu byla téměř šedesátiletá stagnace a ochrana hospodářské soutěţe se stala zcela bezúčelným tématem. Právní věda můţe čerpat, a také tak činí, z ekonomických nástrojů, které samo právo neupravuje. Na druhé straně např. pro hospodářskou soutěţ právo nevytváří jen pouhé institucionální zázemí, nýbrţ je jedním z faktorů konkurenceschopnosti.60 Právní regulaci však nelze postavit na transplantaci nástrojů, převzatých z jiných právních kultur. Aplikované nástroje mohou být moţná úspěšně akceptované v místě jejich vzniku, ale zcela nesrozumitelné a špatně formulovatelné ve státech, které mají zcela odlišný právní systém. Právní nástroje jsou vţdy efektivnějších na území jejich vzniku, jelikoţ státy, jeţ je přebírají, nemají dostatečné povědomí o jejich evoluci. Snaţí se je uměle implementovat do svých ekonomik, aniţ by znaly jejich význam a vývoj. 59
LINDSAY, A., LECCHI, E. Economical Study into European Commision Merger Decision, European Competition Law Rewiew, 2003, č. 12, str. 673 60 KLVAČOVÁ, E., KLVAČOVÁ, E., in dílo cit. v pozn. 56, str. 150
35
3.1.1 Právo jako řád Existence právního řádu se neodmyslitelně pojí s právní teorií. Normy práva jsou ovlivňovány a formovány i jinými strukturami např. náboţenskými, morálními, etickými a hlavně ekonomickými. Pokud jsou tyto právní normy porušeny, přichází sankce. Právo v moderním světě stanovuje jaké je ideální rozloţení rozsahu, způsobu a mezí alokace, nastiňují reálné ekonomické situace v praxi a predikuje další legislativní potřebu.61 Právní teorie rozeznává dvě hlavní právní kultury, jedna z nich je kontinentální, vycházející z podstaty římskoprávní a druhá je anglosaská, mající kořeny v tzv. common law, neboli v právu obyčejovém. Ačkoliv většinou výsledek řešení je podle obou právních systémů stejný, kaţdá kultura má jiný průběh zkoumání a kladou důraz na rozdílné skutkové podstaty (zvyky, etické normy atd.). V anglosaském právním světě se ekonomická teorie volné ruky promítla i do právních aspektů. S liberální nebo neoklasickou teorií v kontinentálním právu nelze obstát, jelikoţ vychází z jiné právní kultury. M. Myant konkrétně řekl, ţe ekonomové dostatečně nevěnují pozornost tomu, jak by měl být systém pravidel hry budován. Jen přísná kontrola jedinců prý povede k efektivnímu dodrţování pravidel.62 Právní prostředí dále rozvíjí finanční sektor. Finanční sektor je rozvinutější ve státech, kde je právní vymáhání jasné a rychlé a vyţaduje se ucelený a standardizovaný reporting subjektů, kterých se to týká. Důleţitá pro posouzení právního řádu je i jeho flexibilita, čím lépe a pruţněji reaguje právní řád na podněty z trhu, tím stimulovanější je vývoj finančního sektoru. Ekonomická globalizace by měla jít ruku v ruce s globalizací právní. Je pravda, ţe uţ jisté snahy o vytvoření jednotné právní kultury existují, obě právní kultury by se tak na evropském kontinentě měly sjednotit. Měla by nést název ius communae (harmonizovaný systém práva). V oblasti ekonomického práva především u bankovních a finančních sluţeb jiţ k jisté homogenizaci došlo.63
61
BORTEL, L. Vazba mezi právem, ekonomií a hospodářstvím, Politická Ekonomie, roč. LII, číslo 5., Praha: 2005 VŠE- Oeconomic, ISSN 0032-3233, s. 661 62 MYANT, M.: Czech Enterprises: The Bariers to Restructuring, Prague Economic Papers, 1999, č. 8, s. 163 63 BORTEL, L., in dílo cit. v pozn. 61, str. 663
36
3.1.2 Ekonomická analýza práva
Na rozdíl od práva, které sleduje spravedlnost prostřednictvím alokace práv, ekonomická analýza práva sleduje efektivnost jako výsledek alokace práv. Efektivnost není v právu konkrétněji specifikována, i přesto právo pouţívá instituty, jeţ se částečně ekonomické efektivity dotýkají např. ochrana spotřebitele, ale především ochrana hospodářské soutěţe a antidiskriminační opatření. Podstatou ekonomické analýzy práva je analýza původu právní úpravy a vytváření právních norem. Dále věnuje svou pozornost studiu vlivů práva na hospodářskou činnost. Neméně zaměřuje svou pozornost na hospodářství jako celek, na problematiku práva a konkrétní aplikace ekonomických metod při analyzování práva.64 Ekonomická analýza práva má dobrý vliv při vytváření moderního práva a to jak v odvětví soukromoprávní (nekalá soutěţ, úplatkářství), tak veřejnoprávní (ochrana hospodářské soutěţe, zdanění). Vedle trţní analýzy existuje i mnoho důvodů proč podrobit zkoumání i právo netrţní. Lidé se snaţí maximalizovat svůj uţitek i v netrţním prostředí, tudíţ se snaţí jednat „racionálně“ např. úvaha zda uzavřít manţelství či nikoliv, jednat v rozporu s ujednáním o hospodářské soutěţi nebo se řídit pravidly a nemít takový zisk. Jedinec vyhodnocuje důsledky svého jednání a na základě poznatků se rozhoduje. Právní analýza práva je na rozdíl od ekonomických analýz práva pouze normativním přístupem.65 V ekonomické analýze práva představuje jisté pojítko, ale i diferencující okolnost lidská racionalita. Za racionální se můţe povaţovat chování, které splňuje tyto podmínky: úplnosti (subjekt musí srovnat moţnosti a vyřknout, která z nich je lepší), reflexibility (alespoň jedna alternativa je stejně dobrá jako ona sama), tranzitivity (jestliţe preferuje y před x a y před z, pak preferuje y před všemi prvky), nezávislosti (preferuje x před y, ale kdyţ nelze jinak bude preferovat z) a poslední konzistentnosti (kdyţ subjekt preferuj x před y, pak bere za vděk i moţnost získat x). Samotnou racionalitu nelze podřadit jen pod tyto axiomy např. behavioralisté (Sunstein, Thaler) se domnívají, ţe analýzy operují s omezenou racionalitou. Vysvětlují důsledky lidského chování pro právo. V jejich pojetí člověk pracuje s omezenou racionalitou (příliš optimističtí), mají omezenou vůli, jsou
64
ŠILHÁN, J.: More economic approach v evropském soutěžním právu, In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studia programu obchodní právo Masarikovy univerzity, Brno : MU, 2006, str. 77 65 Ibid.
37
schopni obětovat hmotné bohatství, jsou příliš laskaví, jsou limitováni svým vlastním zájmem anebo jednoduše chybují.66 Právní regulace vytváří ţivnou půdu pro alokaci, zprostředkování a udrţování trţních operací. Regulaci můţeme tedy chápat jako aplikaci právních instrumentů za účelem implementace sociálně - ekonomických cílů. Mnoho ekonomů, ne však právníků, se domnívá, ţe trh je přeregulován. Důvod je ten, ţe spotřebitelé sluţeb chápou regulaci jako nenákladnou činnost pro stát, která má často za důsledek vysoké náklady pro ně.67 Legislativa by měla být hlavně přehledná, co se týče regulatorních cílů (efektivnost trhů, důvěra spotřebitelů atd.).68
3.2
Soutěžní právo v ekonomii Ekonomické hledisko musí být aplikováno v soutěţním právu, bylo by krajně
nevhodné vytrhnout právo a jeho aplikaci z kontextu. Ekonomický přístup je v soutěţním právu zcela nezbytný. Jen je potřeba si uvědomit positiva, který má ekonomický přístup pro právo. Ekonomická teorie předkládá názory, které skutečnost více či méně zjednodušují. Ekonomické děje v realitě jsou natolik sloţité, ţe je nelze v obecné rovině popsat dokonale a musíme se spokojit jen ze základní charakteristikou jevů. Pokud by se na ekonomickém základu mělo vytvořit určité obecně platné pravidlo, musely by se všechny ekonomické teorie velice zkonkretizovat.
3.2.1 Důležitost ekonomického přístupu v soutěžní politice V současnosti v soutěţní politice nabývá stále více na významu ekonomický přístup při posuzování případů v hospodářské soutěţi. Dobře to vyjádřil anglický ekonom a právník Derek Morris: „ Pokud chceme vyjádřit výsledek posuzování hospodářské soutěţe, musíme pouţít právo, ale na samotném konci je většina rozhodnutí ekonomického rázu.“69 66
BORTEL, L. BORTEL, L., in dílo cit. v pozn. 61, str. 665 Kdyţ se musí změnit např. mnoţství nebo způsob výroby v určitém odvětví, jako reakce na regulatorní opatření státu. 68 BEJČEK, J.:Falešné dilema strnulé právní normativisty a pruţného ekonomického pragmatismu v soutěţním právu. Právník, 2006, roč. 14, č. 7, str. 747 69 HUTCHINGS, M. The Competition Between Law and Economics. E.C.L.R., 2004 , č. 9, str. 531 67
38
Při aplikaci soutěţních pravidel je typická rivalita přístupu z pohledu ekonoma a z pohledu právníka. Právník aplikuje právní normu a pouţívá judikatury, aby vyřešil soutěţně právní problém bez ohledu na ekonomickou výhodnost nalezeného řešení. Ekonomický přístup při řešení té samé otázky vychází z konkrétní situace na trhu a aplikují na ni ekonomické teorie. Cílem ekonomů je zajistit ekonomickou svobodu a blahobyt spotřebitele.70 Dobře rozeznatelný je při posuzování obou přístupů u fúzí a dominantního postavení. U dohod rozhoduje spíše ekonomické hledisko a u dominantního postavení hledisko právní. Při aplikaci a interpretaci soutěţního práva hraje nezbytnou roli ekonomická argumentace, důleţitá pro posouzení relevantního trhu a zhodnocení dopadů na trh. Ekonomická literatura povaţuje tento přístup za sledování skutečných účinků jednání v souvislosti s porušováním hospodářské soutěţe.71 Někdy se můţe při rozhodování pouţít analýza „rule of reason“. Cílem této metody je zvýšit celkovou produktivitu a růst, nikoliv odradit soutěţitele od podnikatelských aktivit neúměrnou aplikací soutěţního práva.72Při rozhodování v praxi neexistuje lepšího nástroje neţ je ekonomická argumentace, která by slouţila jako objektivizace konkrétního jednání na trhu.73 Ekonomický přístup by podle mého názoru měl získat dále na váţnosti a měl by být stále více vyuţíván v právní praxi při posuzování soutěţního jednání. Ještě výrazněji neţ na národní úrovni by se mělo ekonomické hledisko projevit na úrovni komunitární.
70
BEJČEK, J., Fúze a effiences, Ekonomické aspekty právní úpravy a jejího výkladu, Brno : Masarykova univerzita-sborník mezinárodní konference, 2006, s. 37 71 Report by the EAGCP „ An economic approach to article 82 (online), July 2005, str. 2, Dostupné na WWW: 72 Dominantní podniky by neměli být trestány za svou snahu dosáhnout nejlepších výsledků na trhu 73 ČEKAL, D., CHMELÍK, J.: Antitrust (online), 30. 8. 2005, cit. k 20.11.2009, dostupné na WWW: http://www.budinessinfo.cz/cz/clanek/hospodarska-soutez/antitrust/1000511/24697/
39
4.
Cenový mechanismus v souvislosti s politikou
hospodářské soutěže Je pochopitelné, ţe kaţdá ekonomika, která funguje na principu trţního hospodářství, by měla prostřednictvím hospodářské politiky vyvíjet dostatečnou aktivitu k tomu, aby primárně zajistila bezporuchové fungování trhu. Účinnost trhu v trţním hospodářství je moţno zajistit mnoha diverzifikovanými mechanismy, ovšem za nejdůleţitější je povaţován funkční cenový mechanismus. Hospodářská politika vycházející z trţní ekonomiky, musí respektovat význam a postavení cenového mechanismu. Politika soutěţe je politika, která vytváří základnu pro moţné uplatňování regulačních mechanismů v oblasti alokační, důchodové a stabilizační politiky. Cenový mechanismus je jeden ze způsobů řízení a organizace ekonomiky. Cenový systém je zprostředkovatel výměny informací o činnosti tisíce různých jednotlivců, kteří se pohybují na trhu. Cenu je moţno povaţovat za výsledek vztahů na trhu. Při vysvětlování cenového mechanismu musí teorie aplikovat své vysvětlení na konkrétní trţní situaci. Základní rozmanité fungování a působení ceny mění do konkrétnější podoby reálné trţní situace. Trţní chování se modeluje ve třech základních směrech (dokonalý trh, monopolní trh, oligopolní trh).74 Hospodářská politika soutěţe na jedné straně vychází z respektování nezastupitelné role ceny v trţní ekonomice, na druhé straně zkoumá podmínky selhání tohoto mechanismu, kritéria a způsoby řešení. Úkolem hospodářské politiky v této souvislosti je:
ochrana hospodářské soutěţe, tj. zajištění rovnoprávnosti a suverenity poptávajícího a nabízejícího subjektu,
regulace cen, nastává v případech, kdy není soutěţ moţná nebo není efektivní. Cílem politiky hospodářské soutěţe je zlepšení fungování cenového mechanismu.
Důleţité je překonat idealizaci teoretických modelů chování subjektů na trhu, především:
idealizace fungování trhu,
idealizace rovnoprávného chování a suverénního postavení subjektů na trhu,
idealizace rychlosti přizpůsobení se trhu.75
74
KASAN, J., ŢÁK, M.,: Hospodářská politika, vyd. 1., Praha Aleko, 1991, str.160, ISBN 80-85 341-18-2, str. 79 75 KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 80
40
4.1
Přednosti a nedostatky cenového mechanismu Působení ceny je moţno spojovat s těmito positivními důsledky:
efektivní alokace zdrojů, ekonomická soutěţ je Pareto optimální tzn., ţe poměr cen je roven poměru mezních uţitků spotřebovávaných statků. Všechny stavy Paretova optima jsou vybaveny výrobními zdroji, které jsou optimalizovány systémem relativních cen,
zprostředkování spontánních zájmů, tzn. cenový mechanismus rozhodování je zaloţen na realizaci zájmů daného subjektu. Subjekty se snaţí maximálně vyuţívat všech dovolených76 prostředků k naplnění svých preferencí. Nejsou nutné zásahy státu a subjekty se samy řídí na trhu morálními zásadami a neviditelnou rukou cenového mechanismu. Není nutností vytvářet mantinely a hranice zvenčí,
úspora informací, tzn., ţe si subjekty na trhu snaţí samy shromaţďovat a získávat informace ve vlastním zájmu. Předností je, ţe nemusíme znát veškeré informace. Nepovaţuje se za nutné, aby kaţdý jednotlivý spotřebitel musel bezpodmínečně znát technologie a náklady výroby, potřebuje znát jen vlastnosti a cenu zboţí. Jednotlivec pro sebe shromaţďuje jen optimální mnoţství informací,
svoboda rozhodování, tzn., ţe neexistují ţádné předpisy na to, aby subjektu na trhy přikázaly jinému subjektu, jaké zdroje musí vyuţít, je jen na jeho osobních preferencích jaké zdroje vyuţije,
stimulace pokroku a změn, tzn., ţe cenový systém stimuluje zájmy subjektů k technickému pokroku, strukturálním a organizačním změnám, aby si subjekt zlepšil nebo zachoval svoje ekonomické postavení. Funkčnost trhu a cenového mechanismu je často spojována s nedostatky, ty mohou
mít dvojí příčinu. Cenový systém buď nefunguje optimálně, jedná se o tzv. selhávání trhů anebo nemůţe být pouţit. Selhání trhu znamená, ţe nefunguje Pareto optimálně a je nezbytné, aby byly disproporce cenového systému mimotrţními pravidly a zásahy odstraňovány.77 Je však nezbytné počítat se vzniklými nedostatky, které mohou mít podobu:
76 77
Často také nedovolených nebo na hraně zákona balancujících prostředků, ale ne v tomto případě KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 82
41
nedokonalých trhů, tzn., ţe optimální alokace zdrojů podle Pareta se prosazuje jen na atomizovaném trhu, tj. na trhu, kde jednotlivec sám o sobě nemůţe nijak ovlivnit cenu, jelikoţ je trh příliš velký a zahrnuje velký počet účastníků. Tyto předpoklady ve většině případů nejsou splněny a tudíţ se nemůţe jednat o dokonalý trh,
externalit a veřejných statků, tzn., ţe externí efekty narušují jednotu uţivatele efektu a nositele nákladu. Za veřejný statek je povaţován případ externího efektu, kdy je oddělena spotřeba od financování. Pokud existují vnější efekty, můţe to znamenat celospolečenské ztráty a to jen v důsledku sledování individuálních zájmů. K narušení fungování cenového mechanismu můţe vést i vnější efekt produkce,
nedostatečná rychlost přizpůsobení, tzn., ţe cenový systém je schopen zaznamenat a signalizovat určité změny preferencí v poptávce a ve výrobních moţnostech. Neděje se tak bez časové prodlevy a tak je důleţitý určitý časový prostor, aby se cenám přizpůsobilo vyráběné mnoţství a s tím spojená alokace zdrojů,
chybějící a nemorální trhy, tzn., ţe v kaţdé společnosti existují oblasti, které jsou chráněny zákony (drogy, prostituce, korupce na úřadech, prodej vojenských patentů atd.),
rozdělení příjmů, stabilizace vývoje a některé další nedostatky, které odpovídají na otázky ekonomické efektivnosti.78
4.2
Politika hospodářské soutěže Positivní funkce cenového mechanismu a dokonale fungující trh jdou ruku v ruce.
Na trhu je potřeba tolik prodávajících a kupujících, ţe ani jeden z konkrétních subjektů není schopen ovlivnit cenu, která se na trhu vytváří. Pro dokonale fungující trh je potřeba homogenita zboţí. Bohuţel tato situace je téměř nereálná a dochází k heterogenizaci zboţí, kupující a prodávající se koncentrují, vyčlení se dílčí trhy a to způsobí převahu na straně nabídky nebo poptávky. Ekonomická realita je směsicí konkurenčních a monopolních
78
KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 83
42
prvků. Za ţádoucí se povaţuje, co nejméně zasahovat do společenských ekonomických aktivit a nezbytností vynaloţit maximální úsilí k vytvoření konkurenčního prostředí.79 Politika hospodářské soutěţe se snaţí všemi moţnými prostředky zajistit efektivnost a funkčnost soutěţního trhu. V případě monopolů tak činí regulací cen, přičemţ vytváří tlak na efektivnost výroby a respektování poţadavků spotřebitele. Politika soutěţe vychází spíše z teorie fungující konkurence neţ z teorie dokonalé konkurence, která je příliš abstraktní pro její aplikaci. Politika soutěţe pracuje a bere v potaz argumenty, které jsou proti ní uváděny:
existuje křivka rostoucích výnosů, velké firmy vyrábějí s průměrnými náklady niţšími neţ malé firmy, v důsledku toho by se mělo upustit od ochrany malých firem,
pouze velké firmy jsou konkurence schopné na mezinárodních trzích, v důsledku toho je ţádoucí větší koncentrace.80 Odchylky od dokonalé konkurence se přejímají jako pravidlo, proto je efektivnost
soutěţe posuzována podle výsledků a ne podle předpokladů. Jeden z nejdůleţitějších indikátorů funkčnosti soutěţe je splnění preferencí spotřebitelů. Dalšími kritérii funkceschopnosti jsou např. (výše produktivity výrobních faktorů, rychlost zavádění technologických inovací, rozsah a kvalita nabízeného zboţí a sluţeb). Fungující soutěţ můţe existovat i v podmínkách oligopolu nebo dokonce i monopolu. Můţe to znamenat pro spotřebitele stejný nebo dokonce i větší přínos, kdyţ spolu soupeří dvě velké firmy na trhu, neţ celá řada malých atomizovaných firem. Od atomizované konkurence nelze vţdy očekávat efektivní řešení, to je podrobněji specifikováno v tzv. teorii druhého nejlepšího.81 Teorie druhého nejlepšího je součástí teorie obecné rovnováhy. Soustřeďuje se na formulaci politiky korigující nedostatky trhu a změnu rozdělení důchodů. Teorie nedovoluje všeobecné závěry, ţe politika soutěţe positivně ovlivňuje efektivní alokaci. V průběhu času se mění restrikce a provedená opatření jsou neprůhledná a překáţejí hospodářsko-politickým snahám a tím i nereflektují spotřebitelské preference.
79
KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 87 Ibid. 81 KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 88 80
43
Podobně problematickou teorií je „pouze negativní vliv na reklamu“. Otázka je, zda se jedná o společenskou ztrátu z monopolu? Monopol zvýší cenu v důsledku nákladů na reklamu. Podle mě má reklama i jiný celospolečenský význam jako jistý druh zábavy, takţe pokud se cena zvýší v důsledku reklamy, nepovaţuji to za negativní. Dokonce se domnívám, ţe spotřebitel má jakou si společenskou prestiţ v tom, ţe uţívá prostředku, který je takto mediálně proklamován a tudíţ veřejností vnímán za něco exklusivnějšího.
4.2.1 Způsoby politiky soutěže Uplatnění politiky soutěţe vychází z určitých předpokladů, které charakterizují příčiny nedokonalé konkurence. Uplatňují se především v souvislosti se strukturou trhu, chováním podniků a ekonomických výsledků.82 Struktura trhu nám napovídá, jak velká je míra soutěţe. Poměr velikosti firem se určuje podle míry koncentrace. Na trhu můţe být, jak jsem jiţ uvedl výše, horizontální nebo vertikální forma koncentrace. Struktura trhu má jednu velkou výhodu, ţe lze snadno a objektivně identifikovat intenzitu soutěţe. Nelze však jednoznačně vyvozovat z rozdílů míry koncentrace v odvětvích na způsob fungování cenového systému.83 Politika soutěţe se uplatňuje na základě chování podniků. Je těţké kvalifikovat, co se povaţuje za přehnané přátelství a spolupráci. Je státem regulováno a určeno, co je jiţ povaţováno v rámci podniků za zneuţívání soutěţe, nekalou soutěţ nebo nedovolené omezování soutěţe. Pokud ekonomické výsledky podniků přinášejí technologické inovace a v důsledku toho vyrábí levně, není důvod k zásahu. Ke srovnání dochází uvnitř odvětví nebo na úrovni regionů, státu či mezinárodní.
4.3
Regulace cen Regulace cen je jedním z vlastních opatření politiky soutěţe. Jedná se dokonce o
nejsilnější zásah do trţního mechanismu. Při neefektivnosti trhu nebo při existenci monopolu můţe být spotřebitel chráněn státem, který vydává speciální regulatorní 82 83
KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 89 Ibid.
44
opatření. Stát můţe stanovit výrobcům limity cen. Stát tak na sebe bere nepřímo některé funkce, které původně zajišťoval sám trh, konkrétně se jedná o funkci alokační a redistribuční.84 Regulace cen se týká především přirozeného monopolu. Většinou se týká oblasti infrastruktury či sluţeb jako jsou (plynárny, elektrárny, dopravní podniky). V souvislosti s regulací jsou spojeny mnohé problémy. Tři nejdůleţitější jsou:
cena stanovená regulací se počítá z nákladů a určeného zisku. Říká se mu také „cost plus“, v reálném světě způsobuje zkreslení a tak i neefektivní produkci. Regulované firmy se tak snaţí obejít tuto regulaci tím, ţe uvádějí vyšší náklady, aby se tak zvýšily i regulované ceny. A nesnaţí se sniţovat náklady, aby nedocházelo ke sniţování cen. Aby nedocházelo k obcházení regulatorních opatření podniky, musí docházet k pravidelné státní kontrole. Stát má v tomhle případě velmi těţkou úlohu dokázat, ţe předloţené informace podnikem jsou pravdivé a úplné. Podnik zná svou situaci ze všech nejlíp a efektivnost takových kontrol nebývá zpravidla velká,
stanovení tzv. přiměřeného zisku můţe vést podnik k přeinvestování, zkreslení inputu. Zvýšení zásoby kapitálu není u regulovaného podniku jen nákladovým faktorem, ale automaticky zvyšuje celkový zisk, jelikoţ se zvyšuje propočtová základna zisku,85
pokud má regulovaný podnik malý zisk nebo je dokonce ztrátový, potom podniku vznikají další problémy. Pokud je podnik v oblasti elastické poptávky, nepomůţe ani zvýšení cen, protoţe se sníţí trţby. Podnik je tak tlačen do kouta a snaţí se odvětví opustit. Bohuţel některé státní regulace neumoţňují opuštění odvětví. Jednou z moţností, jak opustit odvětví je zhoršením výroby, při následné státní kontrole státní instituce zjistí, ţe kvalita nabídky je nepostačující a firma bude muset skončit. Stát musí mít vytvořenou vlastní síť kontroly (nákladů, kvality, změn technologie
atd.). V některých oblastech je záměrně státem stanoveno cenové dno a v jiné související oblasti cenový strop, aby se tak kryla ztráta z regulace nízkými cenami. Jedná se o tzv. „příčinnou subvenci“. Příklady lze nalézt v oblasti letecké dopravy, pošta atd.86
84
KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 91 KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 93 86 KASAN, J., ŢÁK, M.,: in dílo cit. v pozn. 74, str. 94 85
45
5.
Zneužití dominantního postavení v teorii a praxi v ČR Nejprve bych v závěrečné kapitole mojí práce objasnil, co je to dominantní
postavení, kde k němu dochází, jak se pozná, kdy dochází k jeho porušování a pak uvedu některé konkrétní příklady z praxe a zhodnotím je v porovnání s teorií.
5.1
Pojem dominantního postavení V průběhu let se vytvářely nejrůznější definice a vysvětlení pojmu dominantní
postavení. Jelikoţ jsme po vstupu do EU přijali i všechny mezinárodní smlouvy, které musí být v souladu s naším právním řádem a tudíţ i řádně ratifikovány, můţeme pouţít definici, kterou nám poskytuje rozhodnutí Evropského Soudního Dvora z roku 1978 a je zakotven v čl. 82 SES. Evropský Soudní Dvůr definoval pojem takto: “ Dominantní postavení je takové hospodářské postavení podniku na trhu, které mu dává možnost zabránit další existenci účinné soutěže, zejména z toho důvodu, že se může chovat do značné míry nezávisle vůči soutěžitelům, odběratelům a spotřebitelům.“87 Z toho vyplývá, ţe definice podle ES se skládá ze dvou důleţitých pojmových znaků. Jednak musí existovat trh, kde existuje ekonomicky silný subjekt, tzn., ţe na konkrétním trhu má jeden nebo více podniků vůči ostatním značný vliv. Dalším předpokladem je, ţe takový podnik se můţe chovat na relevantně vymezeném trhu do jisté míry nezávisle na odběratelích, spotřebitelích a jiných soutěţitelích. Za následek to můţe mít eliminaci účinné soutěţe. Abychom zjistili, zda se podnik nachází skutečně v dominantním postavení, nevystačíme si jen s definicí, kterou nám podává ESD. V praxi musí docházet i k aplikaci hodnotících kritérií, abychom byli schopni s jistotou říct, zda se subjekt nachází nebo nenachází v dominantním postavení. Podstatné je vymezit relevantní trh a trţní sílu subjektu, jenţ se projevuje na venek hodnotícími kritérii:
87
Rozhodnutí ESD 27/76, známý jako rozsudek Chiquita
46
trţní podíl,
hospodářská a finanční síla,
existence překáţek expanze a překáţek vstupu na trh,
kupní síla odběratelů,
stupeň vertikální integrace.88 V českém právním řádu vymezuje pojem dominantního postavení zákon na
ochranu hospodářské soutěţe v § 11: „Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích.“89 Dominantní postavení můţe subjekt získat několika způsoby. Můţe ji získat lepším přizpůsobením se poptávce spotřebitelů a zvolení nákladově výhodnější strategie. Dalším případem získání dominantního postavení je omezení konkurence. V prostředí účinné konkurence, ve kterém nejsou ţádné překáţky pro vstup do odvětví, je zneuţívání dominantního postavení zakázáno.90 Ke zneuţívání dominantního postavení dochází často i v případech, kdy existují jisté překáţky vstupu do odvětví, jedná se o případy, kdy podnik není přímo ohroţen moţností vzniku nové konkurence. V celoevropském a tím i v českém pojetí nestačí k zásahu antimonopolního úřadu pouze fakt, ţe se na trhu vyskytuje dominantní podnik, ale Úřad musí prokázat, ţe došlo a odchází ke zneuţívání, které můţe nabývat různých podob. Můţe spočívat například v tom, ţe slabší firmy jsou na straně nabídky nebo poptávky nuceni k určitému jednání dominantním subjektem. Subjekt v dominantním postavení často vyuţívá hlavně nepřiměřené ceny tzv. predátorské ceny. Nabízí se otázka, kdy je moţno povaţovat cenu za nepřiměřenou? I Holman se ve své knize zamýšlí, zda má firma dominantní postavení proto, ţe nízkými cenami zničila konkurenci, nebo proto, ţe spotřebitelé jednoduše chtějí kupovat její produkty a nechtějí kupovat produkty od konkurence. Já si myslím, ţe se musí skutečně obezřetně postupovat, při posuzování konkrétních případů. V obecné rovině nelze vyřknout jednoznačný ortel. Při hlubším zkoumání konkrétních případů můţeme zjistit, ţe co se jeví
88
Bliţší specifikaci provedu v následující podkapitole. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe 90 PAULÍK, T. Hospodářská politika. Frýdek Místek : Kleinwächter, 2002. 449 s. ISBN 80-72481-48-7. s. 343 89
47
v obecné rovině jako jednoznačné zneuţívání dominantního postavení, můţe být jen schopný management a dobře zvolená podniková strategie. Za povšimnutí stojí i ustanovení obchodního zákoníku, které přisuzuje právnickým a fyzickým osobám právo rozvíjet svobodně svou soutěţní činnost v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu a sdruţovat se k této činnosti. Přitom ale nesmějí své účasti v soutěţi zneuţívat a musí dodrţovat závazná pravidla hospodářské soutěţe.91
5.1.1 Vymezení kritérií při posuzování dominantního postavení Jak jsem jiţ naznačil, pro posuzování dominantního postavení není dostačující znění generální klauzule v obchodním zákoníku ani znění rozhodnutí ESD. Je potřeba blíţe zkoumat daný konkrétní případ, abychom byli s jistou mírou správnosti schopni říct, zda je subjekt v dominantním postavení vůči ostatním. K tomu nám dopomáhají vysvětlující a hodnotící kritéria. Prvním kritériem je určení relevantního trhu. Zákon stanoví, ţe je to takový trh zboţí, který je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného pouţití shodný, porovnatelný nebo vzájemně zastupitelný, a to na území, na němţ jsou soutěţní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.92 Relevantní trh se určuje podle hlediska věcného, územního a někdy také z hlediska časového. Věcné hledisko relevantního trhu zahrnuje všechno zboţí, které je schopné spotřebiteli ve stejné nebo podobné míře uspokojit jeho potřeby a z tohoto důvodu je pro něj vzájemně zastupitelné. Hlavními hodnotícími kritérii při stanovení relevantního trhu z věcného hlediska jsou kvalita a cena. Rozhodující pro určení relevantnosti je názor konečného spotřebitele, ne však technická podobnost nebo sloţení produktu. Někdy se v praxi vyuţívá cenového testu. Kdyţ se na trhu objeví nový produkt s niţší cenou neţ je u produktu původního a spotřebitel přechází právě k tomuto produktu, který uspokojuje stejné potřeby spotřebitele, je to ukazatel toho, ţe se produkty nacházejí na stejném věcném relevantním trhu. Při vymezování teritoriálně relevantního trhu je zapotřebí vyřešit otázku, na jak velkém území bude hledat spotřebitel alternativu jednoho výrobku za druhý. Opět je moţno vyuţít cenového testu. Posuzuje se, zda spotřebitelé z jedné oblasti nakoupí tentýţ
91 92
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ze dne 5. listopadu 1991 ve znění pozdějších předpisů. RAUS, D., NERUDA, R. in dílo cit. v pozn. 34, str. 11
48
levnější produkt v jiné oblasti, tzn., jestli niţší cena v jiné oblasti způsobí migraci spotřebitelů za levnějším produktem. Dalším indikátorem teritoriálně relevantního trhu můţe být samotný fakt rozdílnosti cen. Pokud je cena stejného produktu jiná, zřejmě se nebude jednat o teritoriálně relevantní trh. Sledují se také překáţky přenosu nabídky a poptávky z jedné oblasti do druhé. Z geografického hlediska bývá širší trh u výrobků a uţší u sluţeb. Časové hledisko relevantního trhu rozlišuje trh krátkodobý a stálý.93 Jako příklad krátkodobého trhu můţeme uvést sluţby poskytující lyţařská střediska. Pokud hodnotíme krátkodobost nebo dlouhodobost porušování dominantního postavení, je to zcela nepodstatné. K zneuţití dominantního postavení můţe dojít i jednorázovým aktem. Pokud je dostatečně vymezen relevantní trh, je analyzována trţní síla podniku. Tento pojem je částečně vymezen zákonem a částečně rozhodnutími příslušného úřadu. V zákoně však není uveden taxativní výčet kritérií. Demonstrativní výčet tvoří (trţní podíl, hospodářská a finanční síla, existence překáţek expanze a překáţek vstupu na trh, kupní síla odběratelů a stupeň vertikální integrace).94 Pro posuzování dominance je nejdůleţitějším kritériem trţní podíl, někdy se analýza soustřeďuje jen na jeho určení, děje se tak téměř vţdy, kdyţ je subjekt v monopolním postavení. Pro jeho výpočet je nezbytné určit relevantní trh a jednotky v jakých se bude trţní podíl udávat. Nejčastěji se jedná o peněţní vyjádření produkce nebo kusy. Neexistuje přesná hranice překročení trţního podílu, kdy se jedná o dominanci, zákon však uvádí negativní vymezení.95 Nejedná se o dominantní postavení, pokud má soutěţitel na trhu menší neţ 40% trţní podíl.96 Většinou se trţní podíl sleduje v určitém časovém horizontu. Můţe se jednat o účetní období, hospodářský rok nebo kalendářní rok. Součástí určování trţního podílu jednoho soutěţitele je analýza ostatních soutěţitelů. Finanční síla je kritérium pro posouzení, jaká je dostupnost finančních zdrojů jednoho soutěţitele a v porovnání s ostatními. Hospodářská síla můţe také zajistit soutěţiteli lepší postavení na trhu, neţ jakému odpovídá její skutečný trţní podíl. Hospodářskou sílu určují tyto skutečnosti:
průmyslové a jiné duševní vlastnictví,
93
RAUS, D., NERUDA, R. in dílo cit. v pozn. 34, str. 12 Zákona č. 143/2001 Sb., § 10 odst. 2, o ochraně hospodářské soutěţe 95 Ibid. 96 Existuje však vyvratitelná domněnka, kdy soutěţitel můţe prokázat opak 94
49
přístup k lepším distribučním kanálům, vyšší výrobní kapacita, technologický náskok před konkurenty, diverzifikace výroby, existence výhradních smluv aj.
Překáţky expanze a překáţky vstupu na trh omezují příliv konkurence do odvětví, pokud nebude uţ tak dominantnímu subjektu nikdo konkurovat, posílí se o to víc jeho pozice. Překáţky trţní expanze omezují stávající soutěţitelům ještě rozšířit své působení na trhu. Překáţky vstupu na trh brání jiţ samotnému vstupu konkurentům. Posuzování kupní síly odběratelů je důleţité, jelikoţ její výše můţe do jisté míry eliminovat nebo převáţit kupní sílu dodavatele. Ale ani v případě vysoké kupní síly odběratel nemusí znamenat existenci dominantního postavení, protoţe se nemůţe chovat nezávisle. Pro zjišťování trţní síly se zkoumá také stupeň vertikální integrace, tj., jak snadný nebo obtíţný je přístup na vertikálně navazující trhy. Pokud má daný soutěţitel lepší přístup v porovnání s konkurencí, bude mít zřejmě vyšší trţní sílu.
5.2
Typy zneužití dominantního postavení Dominantního postavení můţe zneuţívat, jak jednotlivec (jediná firma) nebo můţe
docházet ke kolektivnímu zneuţívání.97Způsoby zneuţití rozčleňujeme do tří skupin. Do první zařazujeme výslovně uvedená v čl. 82 SES nebo v § 11 odst. 1 zákona. Druhá skupina jsou ti dominanti, o kterých to stanovila judikatura určité soudní instituce. Do třetí skupiny patří dominantní postavení, které naplňují znaky generální klauzule a nedají se podřadit ani do jedné z výše uvedených skupin. Přehledné rozčlenění nám podává následující obrázek.
97
Ke kolektivnímu zneuţívání můţe docházet i na oligopolním trhu a to za předpokladu splnění těchto podmínek: (Členové oligopolu mohou snadno kontrolovat společnou strategii, díky dostatečně transparentním podmínkám na relevantním trhu, tito soutěţitelé mají společnou motivaci společnou strategii dodrţovat a hrozí odvetná opatření ostatních soutěţitelů za nedodrţování společné strategie a poslední podmínkou je, ţe ostatní nezúčastnění účastníci trhu nejsou schopni svými reakcemi ohrozit aplikaci společné strategie dominantních firem).
50
Obrázek č. 2: Typy zneužití dominantního postavení
Pramen: RAUS, D., NERUDA, R. in dílo cit. v pozn. 34, str. 124
Takto judikované případy se dají dále rozdělit na dvě podskupiny. Můţeme hovořit o praktikách vykořisťovacích a vylučovacích. U vykořisťovacích praktik se snaţí dominant pomocí své trţní síly získat prospěch, který by za jiných okolností nezískal. Vylučovací praktiky mají jiný charakter, ty se snaţí zlikvidovat konkurenci a narušit existující a fungující soutěţ na trhu. Dále nastíním některé vybrané příklady zneuţívání dominantního postavení, o kterých hovoří zákon. První a nejčastější formou zneuţívání dominantního postavení jsou nepřiměřené obchodní podmínky, jsou upraveny v § 11 odst. 1 písm. a/ zákona. Jedná se o vyjednávání cenových podmínek nebo jiných obchodních podmínek. Na straně nabídky se můţe jednat o příliš nadhodnocenou cenu v souvislosti s náklady. Na straně poptávky se můţe jednat o vynucování příliš nízkých cen. Je vţdy potřeba udělat podrobnější cenovou analýzu v poměru s náklady.98
98
Zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe
51
Dalším příkladem jsou vázané obchody §11 odst. 1 písm. b/ zákona. Jeho podstata spočívá v ochotě dominanta na trhu dodat zboţí jednoho druhu, ale s ním společně zboţí zcela odlišné, které spolu vzájemně nesouvisí ani věcně ani dle jiných obchodních zvyklostí. Pokud společně tyto věci souvisí, nemůţe se jednat o zneuţívání dominantního postavení.99 Diskriminace je dalším příkladem zneuţívání podle § 11 odst. 1 písm. c/ zákona. Dojde k ní tehdy, pokud dominantní subjekt nabídne na stejná plnění jiné obchodní podmínky. O výjimku se jedná tehdy, pokud se rozdílnost nabídnutých podmínek nedá ospravedlnit jednáním obchodních partnerů nebo vnějšími okolnostmi.100 O zneuţití dominantního postavení se bude jednat i v případě restrikce výroby, odbytu a obchodování. Podrobný popis můţeme najít v § 11 odst. 1 písm. d/ zákona. Zneuţití se dopustí takový dominantní podnik, který omezí výrobu, odbyt nebo technický rozvoj na úkor spotřebitelů. Soutěţní orgány musí zkoumat, jestli není taková restrikce odůvodnitelná např. vnějšími okolnostmi.101 Za poněkud riskantní povaţuji taktiku boje z pohledu predátorských cen, které řeší § 11 odst. 1 písm. e/ zákona. Jedná se boj s konkurencí, kdy dominant na trhu zavede natolik nízké ceny, ţe tím zničí konkurenci, jelikoţ ta není schopna takto nízkou cenu akceptovat. Aby se jednalo o zneuţití, cena musí být nízká nepřiměřeně, dlouhodobě a je schopna narušit hospodářskou soutěţ. Predátorské ceny jsou povaţovány za nejhůře prokazatelné zneuţití.102 Posledním druhem zneuţití, který v mé práci zmíním, je odmítnutí přístupu k zásadnímu řízení. Upravuje jej § 11 odst. 1 písm. f/ zákona. Je poněkud sloţitěji pochopitelný, ale podstata je taková, ţe dominantní subjekt neumoţní jiným subjektům na trhu přístup infrastrukturním a jiným nezbytným zařízením, které jsou nepostradatelné pro chod jejich podniku. Jedná se o přístupy k infrastrukturním zařízením, jako jsou ţeleznice, dálnice, vodní toky, rozvodové sítě, za které neexistuje jiná alternativa. Jejich vlastník k nim má všechna práva a je tedy v pozici dominantního subjektu. Tento dominant má povinnost jiným subjektům za určitou náhradu poskytnout přístup k zásadnímu zařízení.103
99
Zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe Ibid. 101 Ibid. 102 Ibid. 103 Ibid. 100
52
5.3
Správních řízení zahájená ÚOHS v souvislosti se zneužíváním dominantního postavení Je zajímavé zaměřit se na otázku zahájených správních řízení v souvislosti
s dominantním postavením. Je zaráţející, ţe správní řízení ÚOHS zahájená z důvodu podezření ze zneuţívání dominantního postavení, tvoří jen 3 % ze všech případů narušující hospodářskou soutěţ. Zcela dominantní podíl na celkovém počtu zahájených správních řízení mají fúze podniků, kde bylo např. v roce 2003 zaznamenáno aţ 239 případů. Trend vzniku fúzí se stále sniţuje a to z jednoho prostého důvodu, ţe postihy tj. výše pokut se stále zvyšují, tudíţ jsou takto protizákonně působící subjekty obezřetnější. V posledních čtyřech letech se počet zahájených správních řízení z důvodu fúze pohybuje okolo 60 případů. To je ale stále zdaleka nejvíc v porovnání s ostatními případy porušujícími hospodářskou soutěţ. Jen asi 15 % z celkového počtu zahájených správních řízení zaujímají dohody narušující soutěţ.104 Počet zahájených případů dominantního zneuţívání je skutečně malý to nám prozrazuje i znázorněný obrázek. Obrázek č. 3: Zneužití dominantního postavení – počet zahájených správních řízení
Pramen: Vlastní práce podle 104
Při pohledu na obrázek nás v první moment zaujme, ţe v roce 2007 nebylo zahájeno ţádné správní řízení z důvodu zneuţívání dominantního postavení a i v dalších 104
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Výroční zpráva 2008 [online]. c. 2008[cit. 2009-12-21]. Dostupný z WWW: .
53
letech jsou hodnoty velice nízké. I přes nevelkou četnost se tyto případy těší velké mediální pozornosti a zajímá se o ně široká veřejnost. Tento zájem si je moţno vysvětlit tím, ţe pokud se skutečně prokáţe v určité společnosti zneuţívání dominantního postavení, bude to mít dopad na velkou skupinu lidí. Často se mezi lidmi spekuluje o zneuţívání dominantního postavení v souvislosti se společností ČEZ, RWE atd.105 Zákaz zneuţívání dominantního postavení tvoří společně se zákazem uzavírání určitých mezinárodních dohod pilíře evropského a českého soutěţního práva. V prvé řadě musí ÚOHS vyřešit otázku zda k dominantnímu chování skutečně dochází. Pokud uzná Úřad relevantnost trhu a určí, ţe soutěţitel nebo více soutěţitelů má takovou trţní sílu, ţe se můţe chovat do jisté míry nezávisle na soutěţitelích a spotřebitelích,106 pak musí jako další krok dokázat, ţe dochází k jeho zneuţívání. Trestem za porušování či zneuţívání soutěţe je pokuta, která bývá pro některé firmy likvidační a pro některé podniky jen dalšími nečekaným leč akceptovatelnými náklady, které musí vynaloţit. Výše pokut se stále zvyšuje, zatímco v 90. letech se pohybovala v několika set tisících, v roce 2009 se uţ pohybovala výše pokuty z kartelových dohod kolem 1 mld. Kč. Úřad to vysvětluje tím, ţe v dřívějších dobách měla pokuta funkci varovnou, dnes uţ jsou si firmy dobře vědomi toho, co mohou a co ne, tudíţ musí počítat s pokutou, která je markantně vyšší. V 90. letech byla subjektu dána pokuta i v případě, ţe byl odstraněn závadný stav, dnes je tomu přesně naopak. Pokud má subjekt způsobující rozvrat soutěţe snahu závadný stav odstranit, je mu to umoţněno a dle soutěţní politiky je to primární předpoklad.107 Při stanovení výše pokuty vychází ÚOHS ze závaţnosti daného případu a hlavně z délky porušování soutěţe. Pokuta se můţe pohybovat v rozmezí 5 aţ 10 % z obratu za nejtěţší delikty.108 Při stanovení výše pokuty se Úřad nemusí řídit přesnými pravidly a právě z tohoto důvodu jsou často rozhodnutí zpochybňována a vznikají spekulace. Na poli EU jsou pokuty mnohem přísnější a tvrdší. Jako jeden příklad za všechny mohu uvést případ posuzování kartelu, který vytvořili výrobci kaučuku.109 Od Evropské komise dostali pokutu 15 mld. Eur.110
105
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : 15 let ochrany hospodářské soutěže v České republice [online]. c2008-2009 [cit. 2009-30-12]. Dostupný z WWW: . 106 Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěţe), ze dne 4. dubna 2001 ve znění pozdějších předpisů. 107 Prevence je upřednostněna před represí. 108 Za jeden z nejtěţších deliktů jsou povaţovány dohody o cenách nebo rozdělení trhu. 109 Patřil mezi ně i český Unipetrol. 110 MAŘÍK, M. Pecina rozhýbal dohled nad trhem. FinWeb.cz [online]. 2009 [cit. 2009-31-12]. Dostupný z WWW: .
54
5.4
Analýza oblasti zneužívání dominantního postavení v teorii a praxi Zneuţití dominantního postavení upravuje § 11 Zákona o ochraně hospodářské
soutěţe formou generální klauzule. Jiţ v podkapitole 5.3 jsem uvedl jednotlivé formy zneuţití. Zákonná úprava vychází z teorie nedokonalé konkurence, kde se můţe dominantní subjekt jednat v neprospěch ostatních soutěţitelů a tak dochází k omezení konkurence. Takovéto chování by si měl kaţdý subjekt řádně rozmyslet a předem si odpovědět na otázku, zda se mu takové chování vyplatí. Jestli si svým chování nepoškodí reputaci, zda transakční náklady spojené s prováděním protisoutěţních aktivit nepřevýší přínosy z nich, anebo zda „odstřihnutí“ potencionální konkurence nepřinese příliv mnohem větší vlny nových konkurentů do daného trţního odvětví. Nicméně podle ÚOHS je důleţité dohlíţet na chování dominantních firem, sniţovat negativní vlivy a trvale udrţet zdravé konkurenční prostředí. V následujících podkapitolách budu analyzovat konkrétní případy zneuţití dominantního postavení, které řešil v praxi ÚOHS. Pokusím se vyjádřit svůj názor a uvést závěry, jestli byly zásahy ÚOHS pro rozvoj zdravé konkurence prospěšné a korespondovaly s teorií.
5.4.1 Případ ČSAD Liberec, a.s. vs. společnost Student Agency Úřad vyšetřoval společnost ČSAD Liberec, a.s., který v době od ledna 2005 do května 2005 odmítl bez objektivních důvodů vyjednávat se společností STUDENT AGENCY, s.r.o. (déle jen SA), ve věci vyuţívání autobusového nádraţí v Liberci. Autobusové nádraţí je majetkem ČSAD Liberec, a.s. Společnost SA zde chtěla provozovat vnitrostátní veřejnou linkovou osobní dopravu na lince Praha – Liberec.111 V době od ledna 2005 do června 2005 nebylo společnosti umoţněno autobusové nádraţí vyuţívat. Podle rozhodnutí úřadu k tomu neměl ţádné ospravedlňující důvody. Paradoxem bylo, ţe stejné nádraţí bylo vyuţíváno jinými subjekty působícími na stejné trase. Úřad rozhodl, ţe došlo ke zneuţití dominantního postavení na relevantním trhu sluţeb veřejné osobní dopravy, geograficky vymezeným městem Liberec. Poškozená strana byla společnost SA, znevýhodnil ji v hospodářské soutěţi a došlo zároveň k újmě cestujících. 111
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : ČSAD Liberec, a.s. [online]. c2006 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW: .
55
Účastník řízení namítal, ţe nádraţí vyuţíval především pro svoji vlastní podnikatelskou činnost a ostatním subjektům umoţňoval vyuţívání jen jako doplňkovou činnost, pokud to bylo z kapacitních důvodů moţné. Za vyuţívání autobusového nádraţí prý poţadoval pouze symbolické poplatky, které nepokryjí ani náklady na údrţbu a správu pozemku.112
Dalším argumentem společnosti je, ţe nezaujímá na trhu dominantní
postavení, protoţe v Liberci je mnoho alternativ, které se dají vyuţívat ve stejném rozsahu k odbavení autobusů linkové dopravy ve směru Praha- Liberec. Úřad námitky odmítl, ţe není důleţité, jestli poplatky jiných subjektů pokrývají náklady na správu a údrţbu pozemku. Stejně se Úřad zachoval k argumentu vyjadřujícímu, ţe subjekt se necítí v dominantním postavení a odmítl jej.113 I přes všechny problémy, které společnost SA měla, byla zavedena linka Praha – Liberec a autobusy stavěly před vjezdem na nádraţí. Aby došlo k nalákání cestujících, stanovila společnost v době od 2.2 2005 do 18. 2. 2005 cenu jízdného na symbolickou hodnotu 1 Kč. Všem konkurentům, mezi něţ patřila i společnost ČSAD Liberec, a.s., byla nastavena velice vysoká laťka.114 Výsledný efekt byl takový, ţe došlo u ČSAD k velké modernizaci autobusů, aby se staly konkurenceschopnějšími autobusům a sluţbám poskytovanými společností SA. Tato společnost, ačkoliv neměla umoţněny podmínky stavět v prostorách běţně uţívaných k autobusové dopravě, svou nabídkou dokázala brzy získat mnoho lidí a měla podobnou obsazenost jako ostatní dopravci. Podle ÚOHS se nejednalo ze strany ČSAD Liberec o odmítnutí přístupu k nezbytným zdrojům, jelikoţ v takovém případě nemohou soutěţitelé z právních nebo jiných důvodů bez spoluuţívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěţitel. I přesto Úřad rozhodl, ţe se jednalo ze strany ČSAD Liberec o zneuţívání dominantního postavení, takové jednání je pro budoucí případy zakázáno a byla uloţena pokuta ve výši 2 miliony Kč.115 Kdyţ se zamyslím nad tímto příkladem, jedná se evidentně o typický příklad, jak vstoupit na trh a stát se novým konkurentem jiţ fungujícím společnostem. I přes překáţku vstupu na trh, dokázala společnost SA, na autobusové trase Praha - Liberec a zpět, vybudovat silnou konkurenci ostatním provozovatelům především díky nízkým cenám a poskytovaným sluţbám. Domnívám se, ţe reakce ČSAD Liberec je zcela pochopitelná, 112
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : ČSAD Liberec, a.s. [online]. c2006 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW: . 113 Ibid. 114 Lépe řečeno nízká. 115 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : in dílo cit. v pozn. 111
56
kdo by si přál nového konkurenta na trhu, zvláště kdyţ se jedná o takto prosperující a fungující společnost. Tím, ţe společnosti neumoţnila vyuţívat své nádraţí k poskytování sluţeb, chtěla dosáhnout jisté konkurenční výhody. Tudíţ se nejedná o protisoutěţní chování, ale o konkurenční boj.116 Pokud by chování bylo zneuţíváním dominantního postavení, nemohla by společnost vstoupit na trh a stát se rovnocenným konkurentem. Kdybych chtěl jít aţ do právnické podstaty, mohlo se jednat z pohledu ÚOHS o zásah do vlastnických práv společnosti ČSAD. Rozhodnutím narušila svobodu rozhodování o svém majetku, jak s ním bude nakládat a komu umoţní vyuţívání svých prostor. Navíc byl vstup nového konkurenta do odvětví přínosem pro spotřebitele, protoţe se zvýšila kvalita poskytovaných sluţeb, sníţila se cena a zákazníci se mohou rozhodovat z většího mnoţství provozovatelů autobusové dopravy. Myslím si, ţe společnost SA záměrně na popud neumoţnění vyuţívání nádraţí sníţily cenu aţ na symbolickou 1 Kč za jedno jízdné a tím paradoxně nastal odliv zákazník ČSAD. Pokud by nebyla společnost ČSAD dlouhodobě konkurenceschopná, jistě by nabídla moţnost vyuţívání nádraţí i novému soutěţiteli. Jedním kladem by bylo získání poplatků za vyuţívání a druhým by byla spekulace s tím, ţe by společnost SA zvýšila cenu jízdenek díky své výhodnější poloze. Na tento případ není podle mého názoru moţné nahlíţet jako na narušování konkurenčního prostředí. Přesně naopak, konkurence byla velice intenzivní a konečný spotřebitel z tohoto boje profituje díky nízkým cenám a vysoké kvalitě poskytovaných sluţeb. Zásah nepovaţuji za opodstatněný, ani prospěšný. Navíc se domnívám, ţe omezil rozhodování společnosti ČSAD o způsobu vyuţívání svého majetku. Nepřímo však rozhodnutí Úřadu skutečně uchránilo hospodářskou soutěţ. Podle mého názoru je tím, kdo porušoval hospodářskou soutěţ společnost SA. Jedním z druhů porušování dominantního postavení je stanovení příliš nízkých cen, tzv. predátorských cen. Částka 1 Kč, za cenu jízdného je skutečně velice nízká a otvírá prostor pro spekulaci o zneuţívání praktik nízkých cen s úmyslem odstranit konkurenci na relevantním trhu autobusové dopravy.
116
Skutečně se domnívám, ţe se jedná o konkurenční boj, i kdyţ aţ do zásahu Úřadu byl velice intenzivní, nikoliv však protizákonný.
57
5.4.2 Skupina ČEZ, a.s. vs. Sokolovská Uhelná, a.s. Další případ, který v praxi vyšetřoval ÚOHS je společnost ČEZ a to opět z důvodu podezření ze zneuţívání dominantního postavení. V roce 2006 s ním bylo zahájeno správní řízení. Jednalo se o situaci, kdy vzniklo podezření, ţe společnost ČEZ a.s. stanovila různé podmínky ve smlouvách s jejími dodavateli hnědého uhlí pro výrobu elektrické energie v elektrárnách. Podle strany stěţovatele byl bez objektivně ospravedlňujících důvodů pouţit odlišný cenový vzorec, podle něhoţ akciová společnost ČEZ vypočetla finální částku za dodávku hnědého uhlí.117 Poškozenou stranou se cítila společnost Sokolovská uhelná, a.s. (dále jen SU). Podle ní docházelo ke zneuţívání dominantního postavení v uplatňování různých podmínek k jejich dodávkám uhlí a k dodávkám ostatních producentů, za jinak stejných podmínek. Konkrétně poukazovala na další producenty hnědého uhlí a to společnost Mostecká uhelná, a.s. (dále jen MU) a společnost Severočeské doly, a.s. (dále jen SD). Společnost ČEZ je dominantním odběratelem hnědého energetického uhlí a k porušování zákona mělo docházet v podobě nestejně stanovených podmínek při dodávání této suroviny. Tak např. SU se cítila poškozena v otázce uplatňování nestejných cenových smluv týkajících se dodávek hnědého energetického uhlí a také v délce platnosti smluv o dodávkách.118 Ve smlouvách mezi SD a MU bylo upraveno podle jakého cenového koeficientu a vzorce se bude vypočítávat částka, která bude těmto dvěma dodavatelům účtována. Ve smlouvě se SU takovýto koeficient, který by předpokládal cenový vývoj na trhu elektrické energie, zakomponován nebyl. Jako další důkaz porušování soutěţe poukazuje SU na fakt, ţe pouze s ním byla uzavřena smlouva o moţné výši cenového růstu na následující kalendářní rok v omezující výši 2% v porovnání s aktuálním rokem. Měli bychom si ještě ujasnit jakou pozici má skupina ČEZ a.s. na trhu a jaký podíl na trhu zaujímají jednotliví dodavatelé hnědého energetického uhlí. Společnost ČEZ je největším výrobcem elektrické energie v ČR. K výrobě svojí elektrické energie pouţívá rozdílná paliva, jedním z nich je i hnědé uhlí, které tvoří 53 % z celkového zastoupení. Společnost SD je největší těţařskou společností hnědého uhlí se zastoupením cca 46 % a je zároveň dceřinou společností společnosti ČEZ. Druhým největším producentem na trhu hnědého uhlí je společnost MU s cca 34 % vytěţeného uhlí a aţ poté je společnost SU, 117
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : ČEZ, a.s. [online]. c2006 [cit. 2010-01-14]. Dostupný z WWW: . 118 Ibid.
58
jejíţ podíl je 21 %. Skupina ČEZ je zároveň největším odběratelem hnědého uhlí a spálí aţ 55 % z celkového mnoţství vytěţeného hnědého uhlí na našem území. Takţe ostatní odběratelé poptávající hnědé uhlí, jako jsou průmyslové podniky a běţní spotřebitelé, kteří odebírají tuto surovinu pro účely vytápění, tvoří minoritní část odběrů v porovnání se společností ČEZ. Je však zajímavé, ţe dodávky společnosti SU pro ČEZ tvoří „pouze“ 35 % z celkového prodeje všem dodavatelům.119 V průběhu správního řízení byla společností ČEZ učiněna opatření napravující závadný stav, jeţ následně uznal ÚOHS jako dostačující. Byl učiněn dodatek ke smlouvě se společností SU, kde byl vypracován vzorec při změně ceny uhlí a elektrické energie obdobně, jak je tomu u jiných smluvních partnerů. Cena suroviny bude učiněna dohodou stran a předešlý 2% limit zanikl. V případě, ţe dohoda nebude moţná, vypočítá se podle předem dohodnutého vzorce.120 Z důvodu, ţe došlo k odstranění závadného stavu a jednání společnosti ČEZ vůči SU nemělo dlouhodobý charakter, rozhodl se ÚOHS, ţe správní řízení proti společnosti ČEZ a.s. zastaví. Opět se pokusím zhodnotit, do jaké míry zde skutečně šlo o porušování dominantního postavení. I v tomto případě by se dalo pochybovat o oprávnění stěţovatele vyuţít Úřad pro posouzení protiprávnosti případu. Je patrné, ţe mezi těmito třemi společnostmi (MU, SU, SD) existovala fungující konkurence. Otázkou by mělo být, zda se dopustila společnost ČEZ nějakého narušení hospodářské soutěţe v důsledku svojí dominance na relevantním trhu. Nemyslím si, ţe tím, ţe uzavřela jiné smluvní podmínky právě za společností SU, porušila jakkoliv zákon. Společnost ČEZ nijak násilně nenutila společnost SU, aby s podmínkami souhlasila. Můţe být spekulativní, zda nechtěl výhradní odběratel ustanovit jiné smluvní podmínky své dceřiné společnosti. To bychom mohli po zdravé úvaze povaţovat za pravdivé, ale proti tomuto tvrzení stojí fakt, ţe stejně stanovené limity měla i společnost MU. ČEZ navíc nebyl jediným odběratelem hnědého uhlí a tvoří jen třetinu z celkových dodávek společnosti SU. Pochopitelně teorie hovoří o tom, ţe by měla být chráněna nejen zdravé konkurenční prostředí (ostatní soutěţitelé), ale i spotřebitelé. V důsledku by rozhodnutí ÚOHS mohlo vést ke zdraţení suroviny pro ČEZ a tím automaticky ke zdraţení finálního produktu, coţ je v tomto případě elektrická energie. No a to je přeci pravý opak toho, co by spotřebitelé mohli chtít.
119 120
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : ČEZ, a.s. [online]:in dílo cit. v pozn. 117 Tento vzorec ve spise uveden být nemohl, jelikoţ je obchodním tajemstvím obou smluvních partnerů.
59
Domnívám se, ţe se zde jedná o typický příklad situace, kdy je zneuţíván Úřad menšími konkurenty k tomu, aby si vyjednal lepší smluvní podmínky. Moţná docházelo k jisté úmyslné blokaci ze strany skupiny ČEZ a.s., ale také se nabízí otázka, zda společnost SU neudělala chybu při vyjednávání o smluvních podmínkách. Záleţí na jejich schopnostech, jaké smluvní podmínky jsou schopni vyjednat. Jelikoţ nebyli schopni vyjednat dostatečně výhodné podmínky, obrátili se s ţádostí o pomoc na ÚOHS. Ten byl tak nepřímo vyuţit k tomu, aby společnost ČEZ přehodnotila svoje rozhodnutí a vyšla společnosti SU vstříc. Pochopitelně, ţe hrozba pokuty přitlačila i takového giganta, jímţ společnost ČEZ bezpochyby je, do kouta. Společnost ČEZ raději zvolila cestu menšího zla a uzavřela nový dodatek ke smlouvě. Domnívám se, ţe opět došlo nepřímo k zásahu do práv účastníka správního řízení činit svobodná rozhodnutí a nakládat se svým majetkem podle nejlepšího svědomí a vědomí.
5.4.3 Případ Skiareál Špindlerův Mlýn, a.s. vs. společnost Yellow Point, s.r.o. V roce 2004 byla podána ţádost o prošetření společnosti Skiareál Špindlerův Mlýn, a.s. (dále jen „Skiareál“) v souvislosti se zneuţíváním dominantního postavení. Dotčená společnost Yellow Point, s.r.o. (dále jen YP), podala podnět k vyšetřování. Společnost Skiareál učinila návrh smlouvy na komerční vyuţití sjezdových tratí. Návrh obsahoval bez ospravedlňujících a objektivních důvodů při podobném plnění jiné smluvní podmínky, neţ které obsahovala smlouva učiněná společnosti Skol Max Ski School, a.s., se sídlem ve Špindlerově Mlýně.121 Rozdíl v poskytnutých podmínkách byl velice odlišný hned v několika bodech. Byly vyhrazeny jiné prostory pro trénink začátečníků a mírně pokročilých osob, musel být hrazen paušální poplatek za vyuţívání tratí, dalším rozdílem bylo neumoţnění instruktorům, aby si mohli bez omezení předávat časové jízdenky a klienti školy neměli umoţněn přednostní vstup na přepravní vleky. Podle ÚOHS se tímto jednáním dopustil Skiareál zneuţití dominantního postavení na relevantním trhu provozování lyţařských sjezdových tratí, vleků a lanovek v areálu Špindlerova Mlýna, jelikoţ společnost YP byla
121
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Skiareál Špindlerův Mlýn, a.s. [online]. c2005 [cit. 2010-01-14]. Dostupný z WWW: .
60
jednoznačně znevýhodněna v hospodářské soutěţi oproti společnosti Skol Max Ski School.122 Společnost Skiareál argumentovala tím, ţe byl špatně geograficky vymezen relevantní trh. Byla tak nesprávně posouzena trţní síla účastníka řízení a jeho dominance. Poukazuje na další lyţařská střediska, která se nacházejí na jiných, ne vzdálených místech v celých Krkonoších, např. v nedalekém areálu Herklikovice apod., kde je obdobné zázemí pro provozování těchto sluţeb. Dokonce se Skiareál doţadoval toho, aby byl relevantní trh vymezen na celé území České republiky. ÚOHS razantně odmítl spekulace o relevantnosti trhu, vysvětlil to tím, ţe ostatní areály v Krkonoších nejsou propojeny vleky s městem Špindlerův Mlýn a tudíţ nemůţe docházet k přepravě osob z tohoto místa. Proto existuje poptávka pouze lokální. Navíc, společnost Skiareál má majetkový podíl ve společnosti Skol Max a to nesmí být důvodem pro poskytování nevýhodných podmínek ostatním soutěţitelům. Na to odpověděl Skiareál tím, ţe společnost Skol Max zajišťuje velkou reklamu v zahraničí, přivádí do areálu mnohem více zájemců o nabízené sluţby, zaměstnává větší mnoţství instruktorů neţ ostatní soutěţitelé, čímţ Skiareál získává více finančních prostředků neţ od jiných soutěţitelů.123 Úřad proto obdobné jednání společnosti Skiareál zakázal a v prvoinstančním rozhodnutí mu udělil pokutu 2 800 000 Kč. Z tohoto důvodu Skiareál ukončil smlouvu o spolupráci se společností Skol Max. V druhém stupni přihlédnul Úřad k aktivnímu jednání účastníka řízení a sníţil pokutu na konečných 200 000 Kč.124 Pokusím se opět stručně zhodnotit, zda praxe vychází z dikce protimonopolní teorie. Vidím jisté souvislosti s předchozími případy, podobně jako u posuzování skupiny ČEZ se domnívám, ţe se částečně jedná o obranu menších konkurentů. Opět podobně jako v případu ČSAD Liberec dochází ze strany Úřadu k autoritativnímu nařízení, která je dáno vlastníkům majetku, jak disponovat se svým majetkem. Nastala situace, kdy je do jisté míry opět potlačena suverenita subjektu a ten nemůţe rozhodovat o smluvních podmínkách. Dá se na to nahlíţet z dvou úhlů pohledu, jeden napovídá, ţe se jedná evidentně o porušování soutěţe a není moţné, aby subjekt zvýhodňoval společnost, ve které je zainteresován. Druhý pohled ukazuje, jak je zvýhodněn konkurent, který je pro mě, jakoţto podnikatele, nejvýhodnější. Pochopitelně, kaţdý subjekt chce sluţby, ze kterých
122
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Skiareál Špindlerův Mlýn, a.s. [online], in dílo cit. v pozn. 121 Ibid. 124 Ibid. 123
61
má největší uţitek. Domnívám se, ţe šlo o běţný konkurenční boj a ne o porušování konkurenčního prostředí. V případě Skiareálu velice záleţelo na tom, jak ÚOHS vymezí relevantní trh. Byl geograficky vymezen městem Špindlerův Mlýn. To se mi z pohledu Úřadu zdá jako velice úzké. Vzniká nebezpečí, ţe pokud rozhodnutí o geografické velikosti relevantního území vymezí příliš úzce, můţe být monopolistou téměř kaţdý větší prosperující podnik. Skutečnost, ţe Úřad nezahrnul do relevantního trhu i nedaleké lyţařské areály mi přijde trochu zvláštní. Vţdyť jako podnikatel se kaţdý subjekt rozhoduje sám, kde se mu vyplatí podnikat, vţdyť relevantní trh mohl být rozšířen na větší část území. Malinko nešťastná mi v tomto případě přišla argumentace Skiareálu, který by chtěl relevantní trh, v této oblasti sluţeb, rozšířit celoplošně na území ČR. To uţ bylo poněkud zlehčování dané situace. V prvé řadě se domnívám, ţe by subjekty měly být samy schopny se domluvit na smluvních podmínkách a ne hned vyuţívat moţnosti oslovit Úřad, kdyţ jim přijde něco nevýhodné. V tomto případě bylo vcelku jasné, ţe měla lepší podmínky pro provozování svých sluţeb v areálu a revanšovala se větším přínosem pro areál v porovnání s jinými školami. To ţe došlo k zásahu z vnějšku Úřadem, mělo za následek ulehčení podnikání konkurentům lyţařské školy ve Skiareálu Špindlerův Mlýn. I kdyby k zásahu nedošlo, Skol Max by se nemohl chovat nezávisle na ostatních konkurentech. Jiţ existovala fungující konkurence v nedalekém areálu, takţe pokud by své pozice začala zneuţívat, znamenalo by to odliv zákazníků a tím také financí. Zásah Úřad sice zaručil stejné podmínky v areálu Špindlerova Mlýna, ale rozhodně nezaručil konkurenceschopnost vzhledem k dalším oblastem a školám. Jelikoţ nedocházelo k omezování práv spotřebitele, ani nebyla v důsledku působení jediného soutěţitele (Skol Max) narušena konkurence125, nepovaţuji zásah za nutný.
5.4.4 Případ Eurotel Praha, s.r.o. vs. Český Mobil a.s. Dne 21. 3. 2001 Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe započal z podnětu společnosti Český Mobil a.s. (dále jen Český Mobil) správní řízení proti společnost Eurotel Praha, spol. s.r.o. (dále jen Eurotel), z důvodu zneuţívání dominantního postavení podle
125
Společnost SKOL MAX vznikla sloučením několika lyţařských škol, takţe se chovala jako jeden dominant, jeţ byl tvořen více subjekty.
62
zákona 132/2000, § 9 odst. 3. Společnost Eurotel měla zneuţít svého postavení na trhu mobilních a radiokomunikačních sluţeb tím, ţe v době od 8. 1. 2000 aţ do 30. 4. 2001 účtovala bez objektivně ospravedlňujících důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované společnosti Český Mobil vyšší částku, neţ do sítě provozované společností RadioMobil. Podle Úřadu takovéto jednání poškodilo společnost Český Mobil126, jelikoţ zákazníci společnosti Eurotel díky vyšším cenám neměli zdaleka tolik odchozích hovorů, jako tomu bylo v opačném směru ze sítě Český Mobil. Podrobným zkoumáním došel Úřad k závěru, ţe byl poškozen také spotřebitel, jelikoţ musel platit vyšší částku při volání do sítě Český Mobil, neţ za volání do sítě RadioMobil.127 Prvním sporným bodem případu bylo vymezení relevantního trhu. Všechny společnosti mají ze zákona právo vyuţívat k poskytování svých sluţeb sítí GSM.128 Eurotel je jediným operátorem vyuţívající síť NMT, neboť jinému operátorovi nebylo v ČR pověření k těmto sluţbám uděleno. Trh mobilních radiotelefonních sluţeb byl Úřadem rozdělen na dvě části, síť GSM a NMT. Eurotel je jediným dominantním uţivatelem sítě NMT a v síti GSM zaujímá 30 % z celkového vyuţívání sítě. Geograficky byl trh vymezen jako celostátní a časová relevantnost trhu byla trvalá.129 Situace na trhu mobilních operátorů se začala měnit, kdyţ na počátku roku 2000 přistoupil do soutěţe nový konkurent společnost Český Mobil (Oskar). Zpočátku byla vzájemná propojení poskytována prostřednictvím sítě Český Telecom. K uzavření smlouvy mezi Eurotelem a Oskarem došlo aţ 22. 3. 2001. Zpočátku se společnosti dohodly na podmínkách propojení prostřednictvím metody bill and keep tzn., kaţdý operátor si ponechá celou částku za odchozí hovor, kterou vybere od svého zákazníka, aniţ by si navzájem platili poplatky za propojení. Společnost Český Mobil poukázal na skutečnost, ţe částky účtované společností Eurotel jsou vyšší při volání do jejich sítě, neţ volání do sítě RadioMobil či do sítě jiţ existujícího konkurenta společnosti Paegas. Eurotel však striktně odmítal jakákoliv podezření, ţe se jedná o cenové diskriminační praktiky. Vyšetřovaný účastník řízení argumentoval tím, ţe je velice malý objem provozu v porovnání s provozem z opačného směru. Důvodem byla vyšší částka, která mohla odradit zákazníky společnosti Eurotel, a ti mohli volně přejít ke společnosti Oskar. Podle Eurotelu tím naopak pomáhali zdravému konkurenčnímu prostředí. Společnost Eurotel je 126
Společnost Český Mobil je radiokomunikační síť, která byla zprostředkovatelem sluţeb společnosti Oskar, dnes známé pod názvem Vodafone. 127 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže :Eurotel Praha, spol. s.r.o. [online]. c2001 [cit. 2010-03-03]. Dostupný z WWW: . 128 Této moţnosti mohli vyuţívat obě společnosti, RadioMobil i Český Mobil. 129 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : in dílo cit. v pozn.127
63
toho názoru, ţe odchozí hovory do sítě RadioMobil a do sítě Český Mobil jsou v rámci jednotné telekomunikační sluţby a není tedy moţné jejich posuzování jednotlivě, bez návaznosti na další skutečnosti, jelikoţ hovory nejsou samostatným produktem nabízeným na trhu. Na to odpověděl Úřad, ţe není podstatou šetření zjistit rozdílnost cen, ale chování účastníka řízení na relevantním trhu vůči soutěţiteli vstupujícímu na trh a všem spotřebitelům. Podobně zamítavý postoj měl Úřad v případě námitky účastníka řízení, ţe nedochází k diskriminaci určité skupiny zákazníků oproti jiným skupinám. Ani argumentace mající základ ve výpočtu nákladů, nepřesvědčila Úřad změnit rozhodnutí a společnosti RadiMobil paralelně se společností Eurotel byl udělena pokuta.130 Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe se rozhodl společnosti Eurotel v prvoinstančním správním řízení udělit pokutu ve výši 48 milionů Kč. Spotřebitel si vybírá mobilního operátora na základě určitých podmínek. Nejčastěji to bývá cena, vyšší ceny zákazníka odrazují, niţší lákají. Eurotel dle rozhodnutí nepřímo nutil své klienty, aby nevolali do sítě Oskar, jelikoţ odchozí hovory byly draţší neţ v rámci skupiny. Nové potencionální zákazníky měly odrazovat vysoké ceny a nevýhodné podmínky v porovnání se společností Eurotel. Ačkoliv se uvedený případ jeví navenek jako jednoznačné porušování soutěţe v důsledku zneuţívání dominantního postavení, není to dle mého názoru zcela jednoznačné. Úřad opět nebral na zřetel některé důkazní prostředky, kterými společnost Eurotel argumentovala. Domnívám se, ţe relevantní trh byl v tomto případě dobře vymezen, ovšem ne ve všech bodech. Určitě se dá souhlasit s tím, ţe trh je celostátní. Problém nastává tehdy, kdyţ svou pozornost zaměříme na síť GSM a NMT. Společnost Eurotel je jediným soutěţitelem vyuţívající síť NMT a je tedy dominantem v této oblasti. Nikomu jinému v této oblasti nebylo dáno povolení vyuţívat sítě NMT, za to však nemůţe společnost, která se v dominantním postavení nachází, nýbrţ administrativní překáţky vstupu do soutěţe. Ţádný jiný subjekt nemohl společnost RadioMobil vyuţívat, tím byl Eurotel pasován do pozice monopolisty. Částečně se dá souhlasit s tím, ţe dochází k diskriminaci nového příchozího konkurenta. Společnost Oskar se snaţila o získání stejných podmínek, které měla např. společnost Paegas. Neměla však tak silné postavení, aby se jí podařilo vyjednáváním dosáhnout stejných cenových podmínek. Skutečností je, ţe ceny hovorů byly opravdu rozdílné. V roce 2000 však nebylo pokrytí společností Český Mobil dostatečné a tím
130
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : in dílo cit. v pozn.127
64
mohly vznikat další náklady společnosti Eurotel při přenosu signálu. Dochází k poškozování spotřebitele tím, ţe jsou zvýšeny ceny za odchozí hovory do sítě Český Mobil. V kontrastu to mohl zapříčinit positivní prosoutěţní efekt. Část zákazníků mohla přejít k jinému operátoru např. společnosti Oskar a tím pomohla k posílení pozice konkurenta. I kdyţ je tento případ nejspornější ze všech výše uvedených, opět si myslím, ţe nelze zcela jistě tvrdit, ţe praxe odráţí teorii. I zda existuje mnoho sporných částí, kde Úřad z pozice autority vstupuje do vztahu, který by měl být smluvně upraven a dostatečně ošetřen, aby ke zneuţívání dominantního postavení nemohlo docházet. Konkurence existovala v podobě společnosti Paegas a nový konkurent se nedokázal přizpůsobit tvrdým konkurenčním podmínkám soutěţe, tudíţ vyuţil pomoci Úřadu. Spotřebitelé, kteří byli tímto konkurenčním bojem postiţeni, mohli vyuţít nově příchozího soutěţitele, z důvodu příznivějších cenových podmínek. Odlivem stávajících zákazníků společnosti Eurotel by byla oslabena pozice dominujícího soutěţitele a musel by své chování na trhu změnit, aby si udrţel nebo nalákal nové klienty.
5.4.5 Shrnutí analýzy teorie a rozhodovací praxe Analýzou konkrétních případů jsem chtěl naznačit, do jaké míry koresponduje rozhodování Úřadu na ochranu hospodářské soutěţe v oblasti zneuţívání dominantního postavení s teoretickými předpoklady. Podrobnější analýzou případů bych rád učinil závěr, do jaké míry činnost Úřadu zvyšuje konkurenceschopnost a odstraňuje překáţky konkurence, tak jak o tom hovoří teorie, jeţ vychází z dikce nedokonalé konkurence. Nabízí se otázka, jak velký význam na reálný trh má rozhodování ÚOHS v oblasti zneuţívání dominantního postavení? Přínos v tomto směru není úplně jednoznačný a dovolím si říct, ţe po detailnější analýze konkrétních případů velice diskutabilní. Teorie hovoří o tom, ţe dominantní firmy mohou libovolně zvyšovat svoje ceny a sniţovat ceny v kontrastu s firmami v podmínkách dokonalé konkurence. V praxi je ovšem situace trochu jiná a nemohou se chovat zcela libovolně. Musí čelit mnoha nástrahám, hlavně konkurenci, která vymýšlí nové technologie, aby měla konkurenční výhodu nového alternativního zboţí, které by mohlo nahradit to stávající, nové zdroje dodávek, které by byly levnější, a přinášely by stejný uţitek atd. Konkurenční chování subjektů
65
v dominantním postavení zajišťuje stále větší snaha vylepšit si své postavení, musí vyrábět efektivně s nízkými náklady a přizpůsobovat se nárokům zákazníka. Teorie předpokládá, ţe monopol omezuje inovační aktivity. Moţná se s tím v globální rovině dá souhlasit, ale bylo by to rozumné? Přeci v době inovací a pokroků si nemůţe ţádná dominantní firma dovolit „zaspat“ inovační boom, jelikoţ by se jí to v dlouhodobém horizontu nemuselo vyplatit a mohla by o svou dominanci snadno přijít. Musí vyvíjet úsilí zlepšovat technologie, přicházet s novými efektivními nápady, jak zlepšit úsporu nákladů a vyrábět kvalitnější výrobky neţ jejich konkurence. V praxi je poměrně sloţité rozlišit, kdy subjekt zneuţívá svého dominantního chování v podobě protisoutěţního jednání a kdy se jedná o fungující konkurenci, která se však na venek můţe projevovat protizákonně. Jako jeden z indikátorů můţe být zvyšování ceny výrobků dominantní firmou, kdy ÚOHS zpozorní a dostává záminku k prošetření daného odvětví, jestli nedošlo ke zvýšení ceny z důvodu zneuţití dominance. Ale nemůţe být příčinou zvýšení ceny fakt, ţe je velký zájem o jeho výrobky a náklady firmy se díky pouţité inovaci promítly do cen? I to je varianta, kterou Úřad prošetřuje a zohledňuje při kontrole dominantního subjektu. Všechny výše konkrétně rozebrané případy mají jednu společnou část. Vţdy ÚOHS částečně zasáhuje do suverenity vlastníka majetku volně s ním disponovat. Vlastník nemůţe svobodně rozhodovat o nakládání se svým majetkem, často je nucen vystoupit ze smluvního vztahu anebo upravit podmínky, které z daného smluvního vztahu vyplývají. Smluvní vztah by měl být podle obecných pravidel dvoustranný právní úkon, který je zaloţen na svobodné vůli. Proč by měl třetí subjekt na ţádost jedné, většinou slabší, strany do takového smluvního vztahu vstupovat? V prvních třech výše uvedených případech pro takové chování neshledávám objektivní důvody. Pokud určitou oblast neustále monitoruje Úřad na ochranu hospodářské soutěţe, můţe to mít na rozvoj konkurence přesně opačný vliv. Pokud protimonopolní úřad často vstupuje do nějakého odvětví, můţe to potencionální konkurenci odradit a ti raději investují své prostředky na trh, kde bude menší riziko vyšetřování ze strany autoritativního orgánu. Na uvedeném případu je patrné, ţe extrémní uţívání politiky ochrany soutěţe můţe mít právě ten efekt, proti kterému se snaţí soutěţ uchránit. Při analýze konkrétních případů rozhodování ÚOHS jsem dospěl k závěru, ţe schopnost dominantních firem omezit konkurenci je do jisté míry velice limitována. Nesmí však existovat administrativní překáţky vstupu do odvětví, jako tomu bylo např. v případu Eurotel. I za předpokladu, ţe se dominantní firmy nacházejí na nedokonale konkurenčních 66
trzích, jejich chování musí být konkurenční, jinak o svou dominanci mohou do budoucna přijít. V předchozích podkapitolách jsem se pokusil zaměřit na otázku, jestli bylo ohroţeno soutěţní prostředí a zda byl zásah Úřadu nezbytně nutný. Zásahy Úřadu by měly být prosoutěţní a měly by zvyšovat celkový blahobyt spotřebitelů a soutěţitelů, tím ţe zajistí fungování konkurenčního prostředí. Domnívám se, ţe je tomu právě naopak, konkrétně v případu ČSAD Liberec, a.s., kde byla konkurence ještě tvrdší a konkurent na oplátku, ţe nemohl vyuţít autobusové nádraţí, účtoval za jedno jízdné z Prahy do Liberce a zpět pouhou 1 Kč. Tím se paradoxně stal ještě větším konkurentem. Pokud by dokázala společnost SA dlouhodobě udrţet tuto cenu mohlo by to mít likvidační následky právě pro provozovatele autobusového nádraţí v Liberci. Všechny zásahy Úřadu mají velmi arbitrální charakter.131 Primárním cílem protimonopolní politiky je zajistit fungující konkurenční prostředí, sekundárním cílem by mělo být zajištění pozitivního efektu pro spotřebitele. Bohuţel konkrétní případy příliš nepotvrdily teorii protimonopolní politiky. V případu společnosti Špindlerův Mlýn i společnosti ČEZ, a.s., povaţuji zásah Úřadu za velice nešťastný z důvodu toho, ţe se svým zásahem prokazuje sluţbu méně úspěšným konkurentům a částečně změnil pozice subjektů v jiţ fungujícím konkurenčním prostředí. Z výše uvedených případů vyvozuju závěr, ţe ne kaţdé rozhodnutí Úřad musí naplňovat teoretické předpoklady protimonopolní politiky zneuţívání dominantního postavení. Pro zvýšení intenzity soutěţe bych preferoval státní zásahy, které by odstranily administrativní překáţky vstupu na trh, před někdy zbytečným správním řízením, které v mnoha případech nezajistí kýţený efekt zdravého konkurenčního prostředí.
131
Velice subjektivní, těţko předvídatelná, záleţí na úhlu pohledu, jak na konkrétní případ ÚOHS nahlíţí.
67
Závěry a doporučení Nepostradatelnost existence ochrany hospodářské soutěţe je všeobecně uznávána. Hospodářská soutěţ napomáhá výrobní a alokační efektivitě podniků, omezuje růst cen, nutí podniky k inovaci a k pruţnému přizpůsobování se změnám preferencí spotřebitelů. V České republice dodrţování pravidel hospodářské soutěţe zajišťuje ÚOHS, jehoţ hlavním úkolem je institucionální ochrana hospodářské soutěţe a aţ zprostředkovaně se jedná o ochranu spotřebitele nebo malých podniků. Počátek svojí práce jsem pojal v teoreticko – historické rovině. Podrobně jsem rozepsal a analyzoval jednotlivé myšlenkové směry a školy, které se zaobíraly hospodářskou soutěţí. Klasickou teorii Adama Smithe jsem úmyslně uvedl jako první, jelikoţ částečně ovlivnila některé z navazujících směrů, které ji buď rozvíjeli anebo na ni reagovaly. Teoretická část práce mi pomohla pochopit podstatu tématu, rozšířil jsem si teoretické obzory a pokusil se vytvořit osobní postoj k danému tématu. Podle mého názoru by v ideálním případě měla být soutěţ kontrolována samotným trhem, s co moţná minimálními zásahy státu. Stát by měl zasahovat je v krajních situacích a spíše ho jen lehce korigovat při negativním vychýlení. Zajímavé bylo sledovat, jak reaguje jeden teoretický směr na druhý. Patrné rozpory jsem zpozoroval u Harvardské a Chicagské školy, kde mi vzájemné reakce přišly spíše jako souboj o momentální nejlepší pozici v teoretické rovině ekonomického myšlení na území USA. Myslím si, ţe ve svých názorech byly nejvýstiţnější představitelé Rakouské školy. Poukázali na to, ţe se dopouštějí omylu ti, kteří povaţují dokonalou trţní konkurenci za výchozí koncepci. Upozorňovali na skutečnost, ţe neoklasický model nebral v úvahu soupeření podnikatelů, podnikatelský zisk a další podstatné skutečnosti, které jsou důleţitou součástí reálných trhů. V oblasti ochrany trhu a soutěţe se rakouští ekonomové shodli na tom, ţe jedinou skutečnou příčinou vzniku monopolu je státem udělené výsadní postavení. Podniky, ačkoliv jsou v monopolním postavení, si nikdy nemůţou libovolně diktovat ceny, jelikoţ jsou přímo závislé na spotřebitelské poptávce a navíc jsou stále součástí konkurenčního prostředí, kde musí o svou pozici bojovat.
Při pátrání po historii ochrany soutěţe na území ČR jsem se dozvěděl, ţe se jedná o velice mladý institut a aţ rokem 1991 můţeme skutečně hovořit o ochraně hospodářské soutěţe v podobě, jak jí známe dnes. Do té doby se spíše přechodně vytvářely určité nestálé modifikace, které nikdy neměly dlouhého trvání.
68
Dílčím cílem této práce bylo zhodnotit hypotézu, zda právní hledisko převládá nad hlediskem ekonomickým. Po zkoumání jsem zjistil, ţe je tomu naopak a primární pohled je ekonomický. Jelikoţ jsem měl to štěstí a jiţ v předchozím studiu na právnické univerzitě jsem se s danou problematikou setkal, nebylo pro mě příliš sloţité ujasnit si právní náhled. Před tím neţ jsem započal psát svou diplomovou práci, nikdy mě nenapadlo zamyslet se nad tím, do jaké míry je právní hledisko ovlivněno ekonomickým. Po hlubším zkoumání musím konstatovat, ţe ekonomický náhled je téměř nepostradatelný. Aby byla ochrana trhu skutečně efektivní, musí spolu tyto dva systémy úzce spolupracovat. Ekonomické hledisko vytváří podstatu a východisko ochrany soutěţe a vţdy je nezbytné jej pouţít, kdyţ dochází k posuzování jednotlivých případů ze strany kontrolního orgánu. Vzhledem k tomu, ţe je daná problematika příliš obsáhlá, zaměřil jsem se v páté kapitole výhradně na problematiku zneuţívání dominantního postavení. Potvrdila se hypotéza, ţe ne kaţdé rozhodnutí ÚOHS musí mít kladný dopad na trh a fungující soutěţní prostředí. Domnívám se, ţe všechny metody byly aplikovány dostatečně a nejvíce jsem vyuţil metody komparace, která se prolínala celou závěrečnou kapitolou. Hlavním účelem práce bylo charakterizovat hospodářskou soutěţ v celé její šíři a konkrétněji se zaměřit na zneuţívání dominantního postavení na trhu. Musím konstatovat, ţe podrobnou analýzou případů rozhodovací praxe jsem dospěl k závěru, ţe ne všechna rozhodnutí korespondují s teorií a jsou bezchybná. Domnívám se, ţe ÚOHS má zasahovat v případech, kdy je to nezbytně nutné. Podle mého názoru je nadbytečná angaţovanost Úřadu v případech, kde konkurence existuje a nedochází k poškozování spotřebitele. Doporučoval bych, aby Úřad by nezasahoval tolik do vlastnických práv a měl by více hodnotit, jestli se navrhovatel stíţnosti nesnaţí zneuţít samotné instituce k vyjednání lepších smluvních podmínek. Některá pro mě spekulativní rozhodnutí si vysvětluji tím, ţe neexistuje dostatek judikatury a stanovisek jako je tomu např. při rozhodování Komise na komunitární úrovni. Dokud nebude vytvořen jednoznačný model pro to, co je v souladu s hospodářskou soutěţí, budou se neustále vyskytovat případy rozhodnutí, kdy záleţí jen na úhlu pohledu, který ÚOHS zaujme. Při zpracování práce jsem se nesetkal s ţádnými většími problémy. V přípravné fázi jsem zjistil, ţe není snadné vyhledat literaturu, která by upravovala ochranu soutěţe pouze v České republice. Přistoupením do EU jsme přijali všechny práva a povinnosti stanovené na území ES, tudíţ je tomu přizpůsobena i publikovaná literatura. Jelikoţ to nebylo první moje setkání s problematikou hospodářské soutěţe, musím konstatovat, ţe aţ nyní jsem skutečně pochopil, jak náročná je daná tématika. Paralelně se 69
školou ekonomického zaměření studuji školu právního směru. Zcela váţně uvaţuji, ţe bych navázal na tuto diplomovou práci na právní škole a hlouběji bych se zabýval právním názorem. Obě hlediska jsou bezesporu důleţitá nejen pro co nejkomplexnější pochopení problematiky hospodářské soutěţe v teoretické rovině, ale i při řešení konkrétních případů moţného porušení hospodářské soutěţe. Z výše uvedeného vyplývá, ţe hlavní i dílčí cíle byly splněny a hypotézy byly ověřeny.
70
Seznam použité literatury Monografie, publikace: 1.
BEJČEK, J. Existenční ochrana konkurence. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 1996, s. 369, ISBN 80-210-1353-0.
2.
ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J.: Kurs obchodního práva, Obecná část, soutěţní právo. 5. vyd. C.H.Beck, Praha, 2007, s. 609. ISBN-80-7179-391-4.
3.
HAVLÍK, V. Monopol a trh. Praha: Ústřední ústav národohospodářského výzkumu, 1991. 64 s. ISBN 80-7076-312-4.
4.
HAYEK, F. A. Právo, zákonodárství a svoboda, Přel. Tomáš Jeţek. 2. vyd. Praha: Academia, 1994, 415 s. ISBN 80-200-0278-2,
5.
HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179-380-9.
6.
KASAN, J., ŢÁK, M.,: Hospodářská politika, vyd. 1., Praha Aleko, 1991, s. 160. ISBN 80-85 341-18-2.
7.
KIRZNER, I. Jak fungují trhy Přel. Josef Šíma, 1. vyd. Praha: Megaprint, 1998, s. 90 ISBN 80-902270-5-8.
8.
KLVAČOVÁ, E., Vstup do Evropské unie:posílení nebo oslabení role státu? vyd. 1. Praha, 2003, str. 153, ISBN 80-86419-55-10.
9.
KUBÍČEK, J. a kol. Hospodářská politika, 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. 302 s. ISBN 80-86898-99-7.
10.
MISES, L. W. Liberalismus Přel. Alţběta Kvasničková. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1998. 186 s. ISBN 80-86119-08-4.
11.
MUNKOVÁ, J., SVOBODA, P., KINDL, J. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 411, ISBN 80-7179-440-6.
12.
PAULÍK, T. Hospodářská politika. 1. vyd. Frýdek Místek, 2002. 449 s. ISBN 8072481-48-7.
13.
RAUS, D., NERUDA R., Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Praha : CP Books, 2005, s. 359 ISBN 80-251-0394-3.
14.
RAUS, D., NERUDA, R.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a související české i kometární předpisy. 2. vyd., Linde:Praha, 2006, s. 205, ISBN 807201-563-2.
15.
SLANÝ, A., FRANC, A. Hospodářská politika, Distanční studijní opora, Brno: ESF MU, 2004, vyd. 1., s. 122, ISBN 80-210-3476-9. 71
16.
SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. kniha I. 1.vyd. Praha: Liberální institut, 2001. 233 s. ISBN 80-86389-15-4.
17.
SOJKA, M., KADEŘÁBKOVÁ, B. Stručné dějiny ekonomických teorií. 1. vyd. Praha: Express, 2007. 96 s. ISBN 80-86754-15-4.
18.
SOUKUPOVÁ, J., Mikroekonomie. 3. přeprac. vyd. Praha: Management Press, 2004, 552 s. ISBN 80-7261-061-9.
19.
WITZOVÁ, I.: Náklady a přínosy vstupu ČR do EU, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, 2000, str. 83. ISBN 80-85864-89-4
Časopisy, články 1.
BEJČEK, J.:Falešné dilema strnulé právní normativity a pružného ekonomického pragmatismu v soutěžním právu. Právník, 2006, roč. 14, č. 7, str. 747
2.
BEJČEK, J., Fúze a effiences, Ekonomické aspekty právní úpravy a jejího výkladu, Brno : Masarykova univerzita-sborník mezinárodní konference, 2006, s. 37
3.
BORTEL, L. Vazba mezi právem, ekonomií a hospodářstvím, Politická Ekonomie, roč. LII, číslo 5., Praha: 2005 VŠE- Oeconomic, ISSN 0032-3233, s. 661
4.
HUTCHINGS, M. The Competition Between Law and Economics. E.C.L.R., 2004 , č. 9, str. 531
5.
LINDSAY, A., LECCHI, E.: Economical Study into European Commision Merger Decision, European Competition Law Rewiew, 2003, č. 12, str. 673
6.
PANEŠ, P. Teoretické koncepce hospodářské soutěže. Politická ekonomie, 2005, č. 6, s. 812
7.
SCHELLE, K., SCHELLOVÁ, A. K Vývoji právní úpravy hospodářské soutěže, Obchodní právo, roč. 15, č. 12, Praha : Prospektum 2006, str. 32
Internetové články 1.
ČEKAL, D., CHMELÍK, J.: Antitrust (online), 30. 8. 2005, cit. k 20.11.2009, dostupné na WWW: http://www.budinessinfo.cz/cz/clanek/hospodarska-soutez/antitrust/1000511/24697/.
2.
MAŘÍK, M. Pecina rozhýbal dohled nad trhem. FinWeb.cz [online]. 2009 [cit. 200931-12]. Dostupný z WWW: .
72
3.
Report by the EAGCP „ An economic approach to article 82 (online), July 2005, str. 2, Dostupné na WWW:
4.
Úřad na ochranu hospodářské soutěţe: Základní pojmy. [cit 2009-10-9]. Dostupný z : http://www.compet.cz
5.
Úřad na ochranu hospodářské soutěţe: Pokuta pro drůbeţáře byla potvrzena.[cit 2009-10-10]. Dostupný z:http://www.compet.cz
6.
Historie Úřadu [ citováno 25. 10.2009]. Dostupný z http://www.compet.cz/ouradu/historie-uradu
7.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Výroční zpráva 2008 [online]. c. 2008[cit. 2009-12-21]. Dostupný z WWW: .
8.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : 15 let ochrany hospodářské soutěže v České republice [online].c2008-2009 [cit. 2009-30-12]. Dostupný z WWW: .
9.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : ČSAD Liberec, a.s. [online]. c2006 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW: .
10.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : ČEZ, a.s. [online]. c2006 [cit. 2010-01-14]. Dostupný z WWW: .
11.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Skiareál Špindlerův Mlýn, a.s. [online]. c2005 [cit. 2010-01-14]. Dostupný z WWW: .
12.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže :Eurotel Praha, spol. s.r.o. [online]. c2001 [cit. 2010-03-03]. Dostupný z WWW: .
13.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže : Organizační struktura 2010 [online]. c. 2010[cit. 2010-4-1].Dostupný z WWW: .
73
Právní předpisy 1.
Rozhodnutí ESD 27/76, známý jako rozsudek Chiquita
2.
Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe
3.
Zákon č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů
4.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ze dne 5. listopadu 1991 ve znění pozdějších předpisů
5.
Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe
Webové stránky 1.
www.compet.cz
2.
www.epravo.cz
3.
www.europa.eu.int
4.
www.idnes.cz
5.
www.ihned.cz
6.
www.oecd.org
74
Seznam použitých zkratek ECA……………………………………..
European Competition Authorities
ES………………………………………..
Evropské Společenství
EU……………………………………….
Evropská unie
Eurotel…………………………………...
Eurotel Praha, spol. s.r.o.
MU………………………………………
Mostecká uhelná, a.s.
SA……………………………………….
Student Agency, s.r.o.
SD……………………………………….
Severočeské doly, a.s.
SU……………………………………….
Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s.
ÚOHS…………………………………...
Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe
Úřad……………………………………..
Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe
YP……………………………………….
Yellow Point, s.r.o.
75