Oceňování v insolvencích a exekucích

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví

Oceňování v insolvencích a exekucích Diplomová práce

Autor :

Mgr.Kostrůnek Petr Finance, Oceňování majetku

Vedoucí práce :

Praha

Ing.Petr Ort, Ph.D.

duben 2012

Prohlášení : Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Táboře, dne 20.dubna 2012

Mgr.Kostrůnek Petr

Poděkování : Tímto bych chtěl poděkovat za pomoc a vedení mé diplomové práce Ing. Petru Ortovi Ph.D.

Anotace Tématem práce je „Oceňování v insolvencích a exekucích“. Insolvence znamená platební neschopnost neboli insolventnost, nemoţnost dostát svým závazkům. Exekuci lze definovat jako nucený výkon povinnosti uloţené exekučním titulem, která nebyla splněna dobrovolně, prováděný k tomu oprávněným subjektem. Hlavním cílem této práce je nastínění problematiky oceňování nemovitostí v insolvencích a exekucích a v souvislosti s tím zachycení podstaty insolvenčního a exekučního řízení. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První část práce je věnována podstatě problematiky insolvencí a exekucí a to s ohledem na jejich právní aspekty. Tuto část jsem rozdělil na dvě kapitoly, kdy první je nazvána souhrně insolvence a druhá exekuce. V obou kapitolách začnu historickým exkurzem, který je podle mého názoru nezbytný pro pochopení širšího kontextu mé práce. Druhá část je zaměřena na analýzu současného stavu v ČR. Poslední část obsahuje popis vhodné metodiky při oceňování pro tyto účely. Jsou zde nastíněna klíčová témata při oceňování v exekucích a insolvencích.

Klíčová slova Inslovence, Insolvenční řízení, Exekuce, Exekuční řízení, Oceňování, Podnik

Annotation The theme of this dissertation is “Valuation in the insolvency and distraintment“. The term insolvency means the inability to make a payment or to meet the liabilities. Seizure can be defined as an enforcement of a liability, imposed by a seizure title, that has not been complied voluntarily and that must be performed by a legitimate subject. The main objective of this thesis is to outline the valuation of the insolvencies and seizures issue in connection with a capture of the essence of the insolvency and seizure proceedings. This thesis is divided into three main chapters. The first part deals with the insolvencies and seizures issue in respect of their legal aspects. I split this first chapter into two parts where the first one is termed in general Insolvency and the second one Seizure. The introduction of both parts is historical excursion which is, in my view, essential to comprehension of the broader context of my thesis. The second chapter concentrates on the

analysis of current condition in the Czech Republic. The last chapter contains the description of an appropriate valuation methodology for these purposes. I also outline the crucial points in valuation of the insolvencies and seizures.

Key words Insolvency, Insolvency proceedings, Seizure, Seizure proceedings, Valuation, Enterprise

Obsah : Úvod

……………………………………………………………………………….

1 Právní aspekty insolvenčního a exekučního řízení

8

…………

9

1.1 Insolvence …………………………………………………………………….

9

1.1.1 Historický exkurz - Zákon o konkurzu a vyrovnání ………………………….

9

1.1.2 Základní ustanovení týkající se ocenění …………………………………………

10

1.1.3 Insolvenční zákon ………………………………………………………………

12

1.2 Exekuce ........................................................................................................

13

1.2.1 Historický exkurz ………………………………………………………………

13

1.2.2 Právní aspekty exekučního řízení ………………………………………………

14

1.2.3 Mezinárodní oceňovací standardy ……………………………………………..

19

2 Popis a analýza současného stavu ………………………………….

22

2.1 Historický exkurz oceňování .....................................................................

22

2.2 Insolvenční řízení ………………………………………………………………………….

23

2.2.1 Objekty oceňování v insolvenčním řízení ………………………………………

26

2.2.2 Subjekty oceňování v insolvenčním řízení …………………………………….

27

2.2.3 Ustanovení významná pro vlastní ocenění ………………………………………

31

2.2.4 Vlastní oceňování majetku v soupisu insolvenční podstaty ……………………

32

2.2.5 Ocenění podniku ………………………………………………………………..

38

2.3 Ocenění a prodej v exekučním řízení …………………………………… 41 6

2.3.1 Výkon rozhodnutí – prodej nemovitosti dle § 336 o.s.ř. ………………………..

44

3 Metodika oceňování v souvislosti s exekučním a insolvenčním řízením ……………………………………………………………………………...

48

3.1. Specifika oceňování v exekucích ……………………………………….......

48

3.1.1. Metody oceňování …………………………………………………. 49 3.2 Specifika při oceňování v insolvenci ……………………………………. 51 3.2.1 Ocenění podniku výnosovou metodou - kapitalizace čistých výnosů …………..

51

3.2.2 Ocenění podniku na základě analýzy trhu ………………………………………. 52 3.2.3 Ocenění podniku majetkovou metodou - likvidační hodnota …………………..

52

3.2.3.1 Ocenění nemovitostí …………………………………………………………..

53

3.2.3.2 Ocenění hmotného a nehmotného movitého majetku ………………………… 54

3.2.3.2.1 Ocenění nehmotného majetku ………………………………………………. 55 3.2.3.2.2 Ocenění hmotného majetku …………………………………………………. 56

3.3 Současné problémy vyplývající z praxe ................................................

4 Závěr

58

…………………………………………………………………………….. 63

5 Seznam použité literatury

……………………………………………….. 65

6 Seznam použitých zkratek……………………………………………….... 68 7 Přílohy

..................................................................................................................... 69

7

Úvod Existuje celá řada postupů a metod, které se věnují oceňování nemovitostí v různých rovinách. K relevantní deskripci a následné analýze těchto oceňovacích systémů je zapotřebí znalostí, z celé řady odborných oblastí (právo, finance apod.). Tato práce se zaměřuje právě na právní problematiku oceňování v souvislostech s insolvenčním a exekučním řízením. Tato práce je koncipována jako práce teoretická, kdy se pokusím prozkoumat a následně shrnu do přehledného celku dostupnou literaturu. Na základě získaných informací se pokusím určit nejvhodnější metody, postupy pro oceňování v exekucích a insolvencích. Vzhledem k přemíře rozsáhlosti a dynamičnosti této problematiky není prioritou práce podrobná analýza exekučního či insolvenčního řízení, ale v největší moţné míře pojmutí celistvosti tohoto tématu se zaměřením na vybrané aktuální problémy. Tématem práce je „Oceňování v insolvencích a exekucích“. Pro pochopení celistvosti tématu s ohledem na právní aspekty, je nutný nástin insolvenčního a exekučního řízení v historickém exkurzu, na který následně naváţu současným stavem, jeho popisem, analýzou a komentářem. První část práce bude věnována podstatě problematiky, kterou je obecný úvod v podobě definování a deskripce klíčových pojmů týkajících se exekuce a insolvence. Tuto část jsem rozdělil na dvě kapitoly, kdy první je nazvána souhrně insolvence a druhá exekuce. V obou kapitolách začnu historickým exkurzem, který je podle mého názoru nezbytný pro vytvoření širšího kontextu mé práce. Dále se budu věnovat současné úpravě v obecné rovině, na coţ naváţu v dalších částech podrobnějším rozborem dílčích zkoumaných témat, které povaţuji za klíčové. Pokusím se o nastínění vlivu pojetí a způsobů praktikování těchto postupů v exekučních a insolvenčních řízeních. V druhé části mé práce se věnuji

analýze této problematiky při provádění

insolvenčního a exekučního řízení. V třetí části se budu zabývat vlastní metodikou oceňování v exekucích a insolvencích. Zde, s ohledem na členění práce, budu postupovat nejprve obecně, tedy oceňování v případě insolvencí a dále v případě exekucí a poté se pokusím zaměřit na významnější a problematické aspekty ocenění v těchto řízeních. 8

1 Právní aspekty insolvenčního a exekučního řízení 1.1 Insolvence Pro kaţdou zemi s trţní ekonomikou platí, ţe nejdůleţitějším nástrojem jejího rozvoje je svobodná soutěţ ekonomických subjektů. Řešením problémů s tím souvisejích, kdy některý z těchto ekonomických subjektů neuspěje, se zabývá insolvenční právo. Insolvence znamená platební neschopnost neboli insolventnost, nemoţnost dostát svým závazkům. Insolvenčním řízením je myšleno řízení stanovené soudní cestou, která má jako jeden z hlavních cílů zabývat se dluţníkovým deficitem čili úpadkem případně hrozícím úpadkem a hledáním odpovídajícího postupu řešení této situace

1.1.1 Historický exkurz - Zákon o konkurzu a vyrovnání § 18 odst.5 zákona o konkurzu Původní znění Zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. bylo inspirováno prvorepublikovou úpravou úpadkového práva obsaţeného v zákoně č. 64/1931 Sb., který byl na svoji dobu moderním předpisem. V souvislosti se změnami k nimţ došlo v mezidobí v hospodářské soutěţi, byl tento zákon jiţ myšlenkově zastaralý a to především s ohledem na moţnost rychlého a účinného projednání konkurzů s velkým počtem věřitelů. Zákon o konkurzu a vyrovnání nabyl účinnosti dne 1.10.1991 a jeho ustanovení nahradila část občanského soudního řádu, který před tímto datem představoval jedinou právní úpravu úpadkového řízení v českém právním řádu.1

1.1.2 Základní ustanovení týkající se ocenění Soupis konkurzní podstaty vţdy obsahoval ocenění, které provádí úpadce, správce nebo znalec, a je zcela na správci, koho oceněním pověří. Podle § 2 zákona o konkurzu se majetek a sluţba oceňuje obvyklou cenou, není-li zákonem stanoveno jinak. 1

KOZÁK, J.: BUDÍN, P.: DADAM, A.: PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: Aspi, a.s., 2008, 12 s. ISBN 978-80-7357-375-1.

9

Jiným způsobem oceňování se pak dle § 2 odst.3 zákona o konkurzu rozumí : a.) nákladový způsob (vychází z nákladů, které bylo nutno vynaloţit na pořízení předmětu ocenění v místě a podle jeho stavu ke dni ocenění b.) výnosový způsob (vychází z výnosu z předmětu ocenění skutečně dosahovaného nebo z výnosu, který lze za daných podmínek získat, jakoţ i z kapitalizace tohoto výnosu úrokové míry) c.) porovnávací způsob (vychází z porovnání předmětu ocenění se stejným nebo obdobným předmětem a cenou sjednanou při jeho plnění, můţe jít i o ocenění věci odvozením z ceny jiné funkčně související věci) d.) oceňování podle jmenovité hodnoty – vychází z částky na kterou předmět ocenění zní e.) oceňování podle účetní hodnoty – vychází ze způsobů oceňování stanovených na základě předpisů o účetnictví f.) oceňování podle kursové hodnoty –vychází z ceny předmětu ocenění zaznamenané v určitém období trhu g.) oceňování sjednanou cenou, kterou je cena předmětu ocenění sjednané při jeho prodeji.

Jiné způsoby oceňování neţ je cenou obvyklou, se pouţijí při oceňování majetku jako jsou : 1.) Stavby – zpravidla se oceňují nákladovým, výnosovým nebo porovnávacím způsobem či kombinací.

10

2.) Byty a nebytové prostory – jejich cena se zjistí jako podíl z ceny stavby. Velikost tohoto podílu se rovná poměru podlahové plochy bytu nebo nebytového prostru k součtu všech bytů nebo nebytových prostor ve stavbě - § 8 odst.3.zákona konkurzu.2 3.) Stavební pozemky se zpravidla oceňují násobkem výměry pozemku a ceny za m2 uvedené v cenové mapě. Jinak násobkem výměry pozemku a základní ceny za m2 upravené o vliv polohy a další vlivy působící na vyuţitelnost pozemku. Případně se cena zjistí jiným způsobem - § 10 odst. 1 zákona o oceňování. 4.) Zemědělské pozemky se oceňují výnosovým způsobem podle bonitovaných jednotek - § 15 odst. 1 Zákona o oceňování majetku. 5.) Ovocné dřeviny, vinné a chmelové révy se oceňují výnosovým způsobem - § 16 odst. 1 ZOM. 6.) Okrasné rostliny – se oceňují nákladovým způsobem. 7.) Majetková práva, know-how se oceňují výnosovým způsobem -§ 17 ZOM. 8.) Práva odpovídající věcným břemenům se zpravidla oceňují výnosovým způsobem na základě ročního uţitku ve výši obvyklé ceny - § 18 odst.5 ZOM. 9.) Veřejně obchodovatelné cenné papíry

- se oceňují kursem, jeţ byl vyhlášen na

veřejném trhu či na tuzemské burze v den ocenění - § 19 odst. 1 ZOM. 10.) Cenné papíry veřejně neobchodovatelné - § 20 ZOM. 11.) Platební prostředky a ceniny - se oceňují jmenovitou hodnotou - § 21 odst. 2 ZOM. 12.) Peněţní prostředky v cizí měně se přepočítávají na české koruny kursem devizového trhu ČNB platným ke dni ocenění, kdy se pouţije kurs střed amerického dolaru k této měně vyhlášený ústřední bankou a státu s touto měnou - § 21 odst. 3 ZOM.

2

§ 8 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání

11

13.) Platební karta – se oceňuje jmenovitou hodnotou na níţ zní, sníţená o vyčerpanou částku ke dni ocenění - § 21 odst.4 ZOM. 14.) Peněţité pohledávky se oceňují jmenovitou hodnotou - § 22 odst.1 ZOM. 15.) Vypořádací podíl obchodní společnosti, druţstva – se ocení zpravidla jako podíl na čistém obchodním jmění na základě roční účetní závěrky za období v němţ účast nebo členství zanikly - § 23 odst. 2 ZOM. 16.) Podnik nebo jeho část se oceňuje součtem cen jednotlivých druhů majetků zjištěných podle ZOM sníţených o ceny závazků. Stanoví-li to vyhláška oceňuje se podnik výnosovým způsobem případně kombinací.

Je nutno upozornit při stanovení cen na vyhlášku 279/1997 Sb. v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení zákona 151/1997 Sb. o oceňování majetku, zejména pak pokud jde o koeficienty, přiráţky aj. Ocenění konkurzní podstaty nechá správce provést jen na ţádost věřitelského výboru, eventuelně zástupce věřitelů. Můţe tak učinit i bez této ţádosti a je pouze na správci jaký způsob ocenění pouţije. Oceňuje–li sám správce, tak vychází z ocenění úpadce, zpravidla z účetní hodnoty nebo ze svého odborného odhadu a úsudku.

1.1.3 Insolvenční zákon Dne 1. ledna 2008 vešel v platnost zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a jeho způsobech řešení, takzvaný insolvenční zákon. Tento zákon dává novou velkou moţnost řešení problémů dluţníkům, tak i věřitelům. Insolvenční zákon jasně definuje pojem platební neschopnosti a zároveň „definitivně odstraňuje výkladový prostor pro posuzování skutečnosti, že dlužník není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, resp. co znamená po delší dobu“.3 3

SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon. Praha: EUROUNION, s.r.o., 2006. ISBN 807317054X

12

Insolvenční zákon se primárně zaměřuje na řešení majetkových poměrů dluţníka. Podle ustanovení § 1 insolvenčního zákona je předmětem právní úpravy tohoto zákona řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dluţníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem, a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dluţníkových věřitelů. Předmětem úpravy insolvenčního řízení je pak rovněţ i oddluţení dluţníka.4 Smyslem insolvenčního řízení je především efektivní rozhodnutí o vhodné volbě způsobu jeho řešení tak, aby došlo k optimálnímu řešení majetkových vztahů dluţníka k věřitelům jakoţto osobám dotčeným dluţníkovým úpadkem či hrozícím úpadkem. Platí tedy, ţe primárním cílem insolvenčního řízení je jejich co nejvyšší poměrné uspokojení. Insolvenci lze řešit několika způsoby.5 Jedná se o konkurs, reorganizaci, oddluţení a tzv. zvláštní způsob.

1.2 Exekuce 1.2.1 Historický exkurz Celkově lze konstatovat, ţe právní úprava exekuce byla značně podhodnocena a to jiţ v době schválení občanského soudního řádu roku 1963. V tomto období byla exekuce chápána jako neţádoucí fenomén, který podle některých tehdejších odborníků měl mít jen dočasné trvání. Postupem doby došlo k zásadnímu zjednodušení celkového systému právní úpravy, jeţ byla několikrát novelizována. Tato právní úprava byla ovšem velmi jednoduchá a naprosto nedostačující. Jako doklad je moţné poukázat na fakt neexistence exekuce při vynucování plnění z hospodářských vztahů, a to aţ do období roku 1991. Následovaly tendence, které se snaţily o urychlení ustanovení relevantnějšího průběhu exekučního řízení, během posledního desetiletí došlo k přijetí několika novel o.s.ř., z nichţ stěţejní byla novela č. 30/2000 Sb. ze dne 12.1.2000. Tím došlo ke zlomu v rámci právní

4

SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon. Praha: EUROUNION, s.r.o., 2006. ISBN 807317054X Insolvenční zákon oproti předešlému konkursnímu zákonu rozšiřuje moţnosti řešení úpadku dluţníka. U dluţníků-podnikatelů je stále jedním z moţných řešení konkurs, nově mohou vyuţít reorganizaci. U dluţníků-nepodnikatelů je to oddluţení. 5

13

úpravy a přispělo k přijetí zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech, kterým bylo řízení exekuce značně zjednodušeno.6

1.2.2 Právní aspekty exekučního řízení Jak jiţ bylo uvedeno výše, exekuci lze definovat jako nucený výkon povinnosti uloţené exekučním titulem, která nebyla splněna dobrovolně, prováděný k tomu oprávněným subjektem. Vykonávaná povinnost muţe mít peněţitou či nepeněţitou povahu. Pohledávky nestátních subjektů mohou dnes vymáhat soudy – návrh na výkon rozhodnutí konkrétním způsobem provedení a soudní exekutoři – věřitel podává zpravidla obecný návrh na nařízení generální exekuce všemi způsoby najednou.7 Listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a ukládá nějakému subjektu povinnost k plnění, kterou je moţno vykonat, tzv.exekuční titul.8 Občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, jakoţ i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností, ale i k úctě k právům jiných osob - § 1 o.s.ř. K určité konkretizaci pak dochází v § 2 o.s.ř. Znamená to tedy, ţe soudy jednak projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci – jde o tzv. nalézací řízení, ale soudy provádějí i výkon rozhodnutí, který nebyl dobrovolně splněn - tzv. vykonávací řízení. Shora uvedené tedy znamená, ţe soud v nalézacím řízení (nebo i jiný orgán) rozhodne o tom, co je právem, ve svém rozhodnutí stanoví práva a povinnosti jednotlivým subjektům, od nichţ je pak očekáváno, ţe je dobrovolně splní. Pokud nedojde k dobrovolnému plnění, zajišťuje stát splnění povinností uloţených soudními rozhodnutími - jde obecně o exekuci či také výkon rozhodnutí.9 Občanský soudní řád z roku 1963 zvolil „novátorskou terminologii“ – výkon rozhodnutí. Podle tehdejší důvodové zprávy povaţoval tehdejší zákonodárce za vhodnější 6

TRIPES, A., Exekuce v soudní praxi. 3. vyd., Praha : C.H. Beck, 2006. ISBN 8071794899 DAVID, L.: a kol., Občanský soudní rád II. Komentář, 1. vydání, Praha :Wolters Kluwer, 2009. ISBN 9788073574604 8 Výjimka: usnesení o nařízení prodeje zástavy dle § 200 o.s.ř. Výčet exekučních titulu v § 274 o.s.ř. a § 40 ER. 9 BUREŠ, J.: a kol. Občanský soudní řád a s judikaturou a souvisejícími předpisy Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN 9788075934102 7

14

český název neţ dřívější exekuce. Tento termín „výkon rozhodnutí“ se nevţil tak, jak se předpokládalo, ale stále i v právní nauce je vedle tohoto termínu pouţíván i termín exekuce, exekutor, exekuční soud a podobně. Aţ v 90 letech se zákonodárce opětně začal vracet k termínu „exekuce„ (jako daňová exekuce dle zákona 337/92 Sb., ale zejména pak zákon 120/2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti). Dosud se pouţívají oba termíny :

a.) výkon rozhodnutí b.) exekuce

Zavedení nového systému nuceného výkonu podle exekučního řádu mělo za cíl zefektivnit proces nuceného vymáhání uloţených povinností. Exekutorem podle „nového zákona 120/2001 v platném znění

je státem jmenovaná fyzická osoba

exekutorským úřadem, která provádí exekuční činnost, tedy

pověřená

nucený výkon exekučních

titulů.10 Tento výkon je činěn za úplatu, nezávisle a tato činnost vykonávaná jako svobodné povolání podléhá státnímu dohledu. Tuto činnost můţe exekutor vykonávat jen zákonným způsobem při plném zachování nezávislosti a nestrannosti, čemuţ však v praxi pokaţdé tak není. Úkony exekutora jsou povaţovány za úkony soudu. Můţe dojít k zjištění závaţných důvodů pro nařízení exekuce. Pokud nedojde k naplnění poţadavků a podmínek stanovených vykonatelným rozhodnutím, lze uplatnit moţnost podání právně platného návrhu11 na vyřízení věci soudním výkonem rozhodnutí.12 Podmínky pro platnost a oprávněnost návrhu na zahájení řízení:13

10

exekuční tituly - § 40 exekučního řádu : 1) vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek, 2) vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo, nebo postihuje majetek, 3) vykonatelný rozhodčí nález, 4) notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu, nebo exekutorský zápis, 5) vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy, včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakoţ i vykonatelný smír, 6) vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, 7) jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichţ výkon připouští zákon. 11 Návrh oprávněný podává k obecnému soudu povinného. Není-li obecný soud v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehoţ obvodu má povinný majetek. Pokud se jedná o nemovitost či podnik, je příslušný ten soud, v jehoţ obvodu se nemovitost nebo podnik nachází. 12 GROSSOVA, M. Charakteristika exekučního řízení. Právo a podnikání, 1995. č. 10. 13 HLAVSA, P. Exekuční řád – s výkladem a prováděcími předpisy. Praha : Linde, 2001. ISBN 8072013157

15

řízení o výkonu rozhodnutí je zahajováno zásadně na návrh oprávněného (výjimku představují řízení o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi, kdy k výkonu lze přistoupit bez návrhu) musí mít všechny obecné náleţitosti podání, z takového návrhu musí být patrno: kterému soudu je určeno které věci se týká a co sleduje podpis oprávněného a datum kromě obecných náleţitostí musí také návrh obsahovat náleţitosti: jméno, povolání, bydliště účastníků řízení (oprávněný a povinný) vylíčení rozhodujících skutečností označení důkazů IČO právnické osoby čeho se navrhovatel domáhá, tj. přesné, jasné a určité označení povinnosti, která má být vynucena musí obsahovat způsob, jakým má být exekuce provedena – nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v zákoně, ale je moţné uvést pouze jediný způsob např. označením plátce mzdy, banky, dluţníka, movitých věcí a nemovitostí Po podání návrhu následuje tzv. nařízení výkonu rozhodnutí, jelikoţ toto není předmětem mé práce, nebudu se jím zabývat podrobněji. Za důleţité ovšem povaţuji jasně definovat způsob výkonu rozhodnutí, k jehoţ naplnění lze dojít několika níţe uvedenými způsoby:14 1. Ukládající zaplacení peněţité částky lze provést sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněţního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku, zřízení soudcovského práva k nemovitostem. 2. Ukládající jinou povinnost neţ zaplacení peněţité částky lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů. 3. Uspokojení ze zástavy lze provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví, přikázáním zastavené peněţité pohledávky a postiţením zastavených jiných majetkových práv. 14

BUREŠ, J. a kol.: Občanský soudní řád a s judikaturou a souvisejícími předpisy, Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN 8071798711

16

Důleţité je i tzv. určení účastníků řízení z důvodu přiznání určitých práv včetně příslušných povinností. Exekuční řízení v obecné rovině lze rozdělit do dvou částí. a.) Exekuční řízení v uţším slova smyslu, které má povahu řízení sporného. Strany sporu – oprávněný a povinný zde vystupují v postavení stran soupeřících. b.) Řízení o rozvrh výtěţku z draţby, které má povahu řízení nesporného. Jeho účastníkem pak můţe být mj. i soudní exekutor v rámci rozhodování o jeho odměně a nákladech, jak se rozepisuji níţe.15 O provedení se stará soud. Existují i různé moţnosti a důvody k přerušení výkonu rozhodnutí.16 Důvodem pro přerušení můţou např. být zjištěné skutečnosti, kvůli nimţ nelze v řízení dále pokračovat či dojde ke zrušení exekučního titulu apod. Pravdou ovšem zůstává fakt, ţe zastavení výkonu rozhodnutí je výlučně spojené s přímým zásahem do probíhajícího řízení. Netýkají se ovšem existence nebo platnosti příslušného exekučního titulu. Po obecném úvodu se pokusím stručně popsat samotné exekuční řízení. Jak jiţ bylo uvedeno výše, exekuci, je moţné nařídit pouze na návrh oprávněného, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul. Exekutor, který obdrţí návrh má povinnost spolu s exekučním titulem nejpozději do 15 dnů toto zaslat soudu a zároveň s tím zaţádá soud o udělení pověření k provedení exekuce.17V momentu, kdy dojde k doručení příslušného nařízení exekuce18, je zakázáno povinnému jakýmkoli způsobem manipulovat se svým majetkem. Právní aspekty exekučního řízení představují dosti širokou tematickou oblast, na jejíţ popis není v mé práci dostatek prostoru. Proto se nyní zaměřím ještě na několik oblastí analyzované tématiky. 19

15 16

HLAVSA, P. Exekuční řád – s výkladem a prováděcími předpisy. Praha : Linde, 2001. ISBN 8072013157 GROSSOVA, M. Charakteristika exekučního řízení. Právo a podnikání, 1995.

17

Soud pak přezkoumá podklady, především zda navrhujícímu věřiteli svědčí exekuční titul, nařídí exekuci a pověří exekutora do 15 dnů. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze zákonných způsobů, které jsou shodné se způsoby soudního výkonu rozhodnutí. Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. 19 BRADÁČ, A. Nemovitosti – oceňování a právní vztahy. 3.vyd. Praha : Linde, 2004. ISBN 8072014412 18

17

Přiměřenost exekuce Jde o tzv. přiměřenost exekuce. Při vydání exekučního příkazu dle § 47 odst. 1 a § 58 odst. 1 ER : „…ne zřejmě nevhodný způsob a jen do výše bezpečného zajištění uspokojení exekuce“. Tento pojem je třeba vykládat tak, ţe při vydání exekučního příkazu je třeba brát ohled na to, aby postiţení exekučním příkazem primárně postačovalo pro okamţité uspokojení prováděné exekuce a nikoli k postupné úhradě např. sráţkou ze mzdy nebo z jiných v budoucnu očekávaných příjmů povinného.

20

V odborné literatuře lze najít, ţe „pokud sráţky ze mzdy nepovedou k vymoţení pohledávky oprávněného, nákladu exekuce a nákladu oprávněného v řádu 4-6 měsíců, je prodej nemovitosti přiměřený. ….. Riziko neblahých důsledku razantního majetkového postihu zde povinného postihuje zcela legitimně, neboť je to v první řadě on, kdo porušil svoji povinnost plnit oprávněnému podle exekučního titulu.“21 Pokud jde o zvolený způsob provedení exekuce vyjádřený ve výroku exekučního příkazu, pak zákon připouští, aby povinný podal podle § 268 odst. 4 o.s.r.22 návrh na částečné zastavení exekuce, byla-li exekuce nařízena v rozsahu širším, neţ jaký postačuje k uspokojení pohledávky oprávněného a nákladů exekuce, případně návrh na odklad exekuce dle § 266 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozh. R 77/2003). Přiměřenost při provádění exekuce – subsidiarita je stanovena v § 58 odst. 2 o.s.ř.23 Společné jmění manželů Další oblastí, která je poměrně dosti frekventovaná je problematika společného jmění manţelů a je v případě exekucí významná. Dle exekučního řádu exekuci na majetek patřící do společného jmění manţelů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manţelství jen jednomu z manţelů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manţela se pro účely nařízení exekuce povaţuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manţelů jen proto, ţe byl smlouvou zúţen zákonem stanovený rozsah společného jmění manţelů nebo ţe byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manţelství. Při provádění exekuce se také nepřihlíţí ke smlouvě, kterou byl zúţen zákonem stanovený rozsah společného jmění manţelů o majetek, který patřil do společného

20

KORBEL, F.: Nad Změnami v exekučním řád. Právní rozhledy, roč. 2009 č. 22. KASÍKOVÁ, M.: a kol: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář, 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2010. ISBN 8074001792 21

22

DAVID, L.: IŠTVÁNEK, F.: JAVŮRKOVÁ,: a kol. Občanský soudní řád – komentář, II. díl. 1.vyd. Praha : Wolters

Kluwer, 2009. ISBN 9788073574604 23

KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnuti a exekuce. Praha : ASPI, 2005. ISBN 8073570548

18

jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéţ platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manţelů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.24V podstatě to znamená, ţe exekučně postiţitelný majetek je dále takový majetek, který nepatří do společného jmění manţelů proto, ţe došlo k smluvnímu zúţení rozsahu společného jmění manţelů.

1.2.3 Mezinárodní oceňovací standardy Vzhledem k rozsáhlosti a komplikovanosti problematiky oceňování v insolvencích a exekucích, se domnívám, ţe je vhodné uvedení stručného přehledu právně uznávaných mezinárodních standardů pro oceňování v obecné rovině. Mezinárodní oceňovací standardy IVS 1(IVS 1 – Market Value Basis of Valuation – revize 2005 a 2007) Hodnota (value) je zde v podstatě ztotoţněna s trţní hodnotou. Je to ekonomický pojem označující cenu, na které by se s největší pravděpodobností dohodli kupující a prodávající zboţí nebo sluţby, které jsou pouţitelné ke koupi. Hodnota není skutečnost, ale odhad pravděpodobné ceny, která by měla být zaplacena za zboţí nebo sluţby v dané době v souladu s konkrétní definicí hodnoty. Ekonomický pojem hodnoty odráţí názor trhu na uţitky, které získá ten, kdo vlastní dané zboţí nebo získá dané sluţby k datu ocenění. Cena (price) je termín pouţívaný pro částku poţadovanou, nabízenou nebo zaplacenou za zboţí nebo sluţbu. Prodejní cena je historickou skutečností, ať je zveřejněna nebo drţena jako důvěrná. V důsledku finančních moţností, motivací, nebo speciálních zájmů daného kupujícího a/nebo prodávajícího cena zaplacená za zboţí nebo sluţbu můţe nebo nemusí mít nějaký vztah k hodnotě, kterou by tomuto zboţí nebo sluţbě mohli přisoudit ostatní. Cena je však obecně indikace relativní hodnoty přisouzené zboţí nebo sluţbě konkrétním kupujícím a/nebo prodávajícím za určitých podmínek. Tržní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náleţitém marketingu, ve které my obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. 24

§ 42 Exekučního řádu.

19

Mezinárodní oceňovací standardy IVS 2 (revize 2007) Tento standard si klade za cíl vymezit tzv. ostatní kategorie hodnoty (mimo hodnotu trţní) a definuje je takto: Fair Value : částka, za níţ by mohlo být směněno aktivum mezi znalými a ochotnými kupujícími a prodávajícími při běţné transakci. Investment Value nebo Worth :

hodnota pro konkrétního investora nebo skupinu (druh)

investorů s danými investičními cíli a/nebo kritérii. Můţe být vyšší či niţší neţ trţní hodnota. Trţní hodnota můţe odráţet vícero individuálních investičních hodnot. Special Value : hodnota vyšší, neţ je hodnota trţní, odráţející specifické atributy aktiva, které mají hodnotu pouze pro speciálního kupujícího (Special Purcharser), definovaného jako kupujícího, který by z vlastnictví získal výhody běţnému kupujícímu nedostupné. Synergic Value je synonymem Marriage Value, která představuje zvláštní případ Special Value, která vzniká na základě sloučení jednoho či více podílů na aktivu a tvořící dodatečnou hodnotu vyplývající ze synergií.

Mezinárodní oceňovací standardy IVS 3 (revize 2007) Obsahem tohoto standardu je definování poţadavků na formu posudku : jednoznačně a určitě sdělit závěry hodnověrným způsobem, identifikovat klienta, předpokládaný účel ocenění, sdělení výchozích dat, datum místního šetření apod. Specifikovat kategorii hodnoty, vlastnické právo, fyzický stav a další právní identifikaci aktiva, předpoklady a omezující podmínky, prohlášení, ţe ocenění je v souladu s IVS, jméno, kvalifikaci a podpis oceňovatele.

Americké oceňovací standardy Americké oceňovací standardy (US PAP) -

jejich

význam

je

dán

zejména

dlouholetou oceňovací tradicí podniků v americkém ekonomickém prostředí a bohatostí dat.

20

Německé oceňovací standardy Německý oceňovací standard (IDW S1) - jeho význam spočívá zejména v tom, ţe jako jediný je určen výlučně pro oceňování podniků a zachycuje některé jinde neobsaţené pohledy.25

25

BRADÁČ, A., FIALA, J., HLAVINKOVÁ, V. Nemovitosti: oceňování a právní vztahy. 4. vyd. Praha : Linde Praha, 2007. ISBN 9788072016792

21

2. Popis a analýza současného stavu 2.1 Historický exkurz oceňování Důleţitým obdobím novodobých dějin, kde vyvstávala potřeba oceňování, je tzv. průmyslová revoluce a celkově 19. století. V tomto období totiţ stejně jako jinde v Evropě, tak i v rámci našeho území vyvstala potřeba státu zavést stabilní a kontrolovatelný způsob stanovení daní. Z tohoto důvodu se začaly objevovat různé způsoby určení hodnoty výnosu z majetku, podnikání. Speciální kategorii představovalo oceňování tzv. nemovitého majetku. Dokonce roku 1897 došlo k vydání Nařízení ministrů práv, věcí, vnitra a orby č. 175/1897 ř.z. (odhadní řád), který uvádí určitá pravidla pro ustanovování soudních znalců a zásady oceňování. „Základem pro stanovení hodnoty byla vţdy cena realizovaná na trhu nemovitostí, čili hodnota, která byla prověřena nabídkou a poptávkou. Vzhledem k tomu, ţe nebyly vţdy k dispozici údaje o trhu a o cenách z kupních smluv, vytvářely se metodiky ocenění vycházející z nákladové hodnoty, která odráţela principy trhu. Obdobné metody byly pouţívány po roce 1918 pro potřeby soukromé, především pro úvěry, pojištění a obchod. Také pro potřeby úřední, soudní a finanční. Zvláštním institutem bylo určování kapitalizační míry při stanovování výnosové hodnoty vrchním soudem, a to vţdy na půl roku. Pro účely exekuční byla stanovena oceňovací metodika dle vládního nařízení č. 100/1933 Sb.“26 Veškeré tyto snahy byly ovšem přerušeny a ovlivněny příchodem válečného a meziválečného stavu. V této době bylo například vydáno vládní nařízení č.175/1939 Sb. o zákazu zvýšení cen, tzv. stopcenách. Znamenalo to, ţe převody nemovitostí se těmito stopcenami byly povinny řídit aţ do roku 1964.

Aţ v roce 1964 totiţ došlo k vydání

oceňovacího předpisu v podobě vyhlášky Ministerstva financí č. 73/1964 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí a následovaly další předpisy. Celý vývoj poté vzal rychlé obrátky. V roce 1979 nabyl účinnosti výměr Českého cenového úřadu č. 120/47/79, o cenách pozemků. Dalším zákonem stanoveným dokumentem byla Vyhláška Českého cenového úřadu č. 128/1984 Sb., o cenách staveb, pozemků, porostů, úhradách za zřízení práva osobního uţívání pozemků a náhradách za dočasné uţívání pozemků či Vyhláška Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č.

26

www.businessInfo.cz.

22

82/1988 Sb. ze dne 13. října 1988, která zavedla nový způsob oceňování zemědělských pozemků podle BPEJ.

Primárním právním předpisem v současné době týkajícím se oceňování majetku je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), se řídí oceňování nemovitostí dodnes. S tímto zákonem úzce souvisí vyhláška č. 279/1997Sb., kterou od 1.1.2003 nahradila vyhláška č. 540/2002 Sb. a s účinností od 1.2.2008 vyhláška č. 3/2008 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Dalšími zákony, jeţ se týkají této problematiky, je zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále zákon č. 99/1963 Sb. v platném znění – občanský soudní řád a zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech – exekuční řád.

2.2 Insolvenční řízení V rámci insolvenčního řízení jsou závazné určité zásady, které se ovšem mohou v souladu se zákonem ztotoţňovat s moţnými odchylkami. Jde především o tyto zásady:27 Insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby ţádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Věřitelé, kteří mají podle insolvenčního zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné moţnosti. Práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení nelze omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce. Věřitelé jsou povinni zdrţet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení. Důleţité jsou výjimky z působnosti insolvenčního zákona, prostřednictvím nichţ nelze aplikovat postup insolvenčního zákona. Působnost insolvenčního zákona nelze aplikovat na subjekty, kterými jsou : stát, územní samosprávný celek (obce a kraje), Českou národní banku, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Fond pojištění vkladů, Garanční 27

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

23

fond obchodníků s cennými papíry, veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, veřejnou vysokou školu, právnickou osobu, jestliţe stát nebo vyšší územní samosprávný celek před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil. Dále finanční instituci, po dobu, po kterou je nositelem licence nebo povolení, zdravotní pojišťovnu zřízenou, po dobu, po kterou je nositelem povolení k provádění veřejného zdravotního pojištění a politickou stranu nebo politické hnutí v době vyhlášených voleb. Soud rozhodne v první etapě insolvenčního řízení, zda došlo k naplnění podmínek, které byly stěţejní pro zdůvodnění řešení majetkových problémů dluţníka tím, ţe bude rozhodnuto o úpadku. V rámci dalšího postupu dojde k tomu, ţe soud stanoví způsob, kterým bude tento úpadek řešen.28 Zahájení insolvenčního řízení. To můţe být zahájeno pouze na základě podaného návrhu. Přitom k samotnému zahájení dojde v den, ve kterém příslušný insolvenční návrh obdrţí ve věcné podobě příslušný soud. Insolvenční návrh musí být podepsán úředně ověřeným podpisem nebo platným elektronickým podpisem. Oprávnění podat insolvenční návrh náleţí dluţníkovi nebo věřiteli. Povinnost podat insolvenční návrh se vztahuje na tyto osoby: dluţník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, a to: 1. bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náleţité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku 2. byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, ţe cena majetku náleţejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náleţejících k podniku; to neplatí, má-li dluţník ještě jiný podnik. zákonní zástupci dluţníka a jeho statutární orgán a likvidátor dluţníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Insolvenční návrh, jakoţto podání adresované insolvenčnímu soudu, musí splňovat obecné náleţitosti podle ustanovení § 42 občanského soudního řádu29, tedy řádné označení navrhovatele, jakoţto věřitele a dluţníka. Jedná-li se o věřitele - fyzickou osobu nebo dluţníka - fyzickou osobu, musí být označeni jménem, příjmením a bydlištěm, v případě podnikatele je nutné uvést také identifikační číslo. Z praktických důvodů je vhodné uvést u 28

SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon. Praha: EUROUNION, 2006. ISBN 807317054X

24

dluţníka také jeho rodné číslo. Jde-li o právnickou osobu, musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a rovněţ identifikačním číslem. Věřitel musí v insolvenčním návrhu předně osvědčit svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Musí tedy osvědčit, ţe je věřitelem dluţníka, vůči kterému má pohledávku po splatnosti alespoň po dobu 30 dnů. Nebude-li mít soud za osvědčené, ţe navrhovatel - věřitel má za dluţníkem splatnou pohledávku, insolvenční návrh zamítne, aniţ by dále zkoumal úpadek dluţníka.30 Vzhledem k tomu, ţe znakem úpadku je mnohost věřitelů, tedy dluţník musí mít nejméně dva věřitele, musí v insolvenčním návrhu věřitel označit nejméně jednoho dalšího věřitele a uvést údaje o jeho pohledávce. O jakou pohledávku se jedná, jaká je její výše a jak dlouho je tato pohledávka po splatnosti. Je vhodné, aby věřitel toto své tvrzení o dalším věřiteli nějak vhodně osvědčil, například prohlášením tohoto dalšího věřitele, ale insolvenční zákon toto výslovně nevyţaduje. Navrhovatel insolvence je zároveň oprávněn vzít zpět insolvenční návrh a to aţ do okamţiku, kdy dojde k vydání příslušného rozhodnutí o úpadku či do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Věřitel, který by stáhl insolvenční návrh, můţe tento návrh pro totoţnou pohledávku opět vznést aţ po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí.31 Dalšími důleţitými pojmy v rámci insolvenčního řízení je např.32 způsob doručování v insolvenčním řízení; nakládání s majetkovou podstatou; předběţné opatření; moratorium,33 rozhodnutí o úpadku apod. Stanovení účinků rozhodnutí o úpadku je stěţejní při zakončování insolvenčního řízení. Tyto účinky mají níţe uvedený charakter: účinky spojené s předběţným opatřením nařízeným insolvenčním soudem trvají, započtení vzájemných pohledávek dluţníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliţe zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. 30

SCHELLEOVÁ, I. Konkurz a vyrovnání. 1.vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 8086432424 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). www.justice.cz. 33 Smyslem institutu moratoria je poskytnout dluţníkovi moţnost, aby se s věřiteli vyrovnal ještě před proběhnutím celého insolvenčního řízení, a to tím, ţe po dobu jeho trvání nelze vydat rozhodnutí o úpadku. 31 32

25

Započtení jednotlivých vzájemných pohledávek dluţníka a věřitele není právně opodstatněné a tudíţ přípustné, pokud se na dluţníkova věřitele vztahují níţe uvedené skutečnosti. Dluţník se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dluţníkově úpadku či dosud neuhradil splatnou pohledávku dluţníka v rozsahu, v němţ převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.34

2.2.1 Objekty oceňování v insolvenčním řízení Vymezení majetkové podstaty Jestliţe insolvenční návrh podal dluţník, náleţí do majetkové podstaty majetek, který dluţníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakoţ i majetek, který dluţník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleţí do majetkové podstaty majetek, který dluţníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběţné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dluţníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dluţníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dluţníka, a majetek, který dluţník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. Je-li dluţník spoluvlastníkem majetku podle výše uvedeného, náleţí do majetkové podstaty podíl dluţníka na tomto majetku. Majetek podle výše uvedeného náleţí do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dluţníka a jeho manţela. Majetek jiných osob neţ dluţníka náleţí do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněţení se na takový majetek pohlíţí jako na majetek dluţníka.

Předmětem ocenění mohou být především : a) dluţníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena druţstva a příjmy, které dluţníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněţitá pomoc

34

SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon. Praha: EUROUNION, 2006. ISBN 807317054X

26

v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, b) peněţní prostředky, c) dluţníkovy peněţité i nepeněţité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, d) věci movité a nemovité, e) soubor věcí a věci hromadné, f) podnik, g) vkladní kníţky, vkladní listy a jiné formy vkladů, h) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichţ předloţení je nutné k uplatnění práva, i) obchodní podíl, j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Majetkovou podstatu dle § 206 IZ tvoří pak dále ku příkladu i příslušenství, přírůstky, plody a uţitky výše uvedeného majetku.

2.2.2 Subjekty oceňování v insolvenčním řízení Oceňovat majetek v insolvenčním řízeni mohou : předběţný správce, insolvenční správce znalec. Předběžný správce a insolvenční správce Za podmínek stanovených insolvenčním zákonem můţe insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběţného insolvenčního správce (dále jen "předběţný správce"). Toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku. Předběţný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v insolvenčním zákoně a uloţené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůţe insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, neţ v jakém náleţí insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se 27

předběţný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (§ 27 odst. 1, 2 IZ). Ustanovení § 27 odst. 3 IZ, uvádí, ţe ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběţného správce. Tedy i veškeré povinnosti související s oceněním majetku. Tedy i předběţný správce je povinen provést soupis majetku, jehoţ součástí je i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v účetnictví dluţníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního právního předpisu a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dluţníka (§ 219 odst. 1 IZ). Mezi základní povinnosti insolvenčního správce patří ocenění podle § 219 odst. 1 IZ. Znalec Nejvýznamněji je úloha znalce v insolvenčním zákoně zakotvena v rámci zpeněţení majetkové podstaty a dále v případě řešení úpadku reorganizací a prodeji podniku jedinou smlouvou. Insolvenční soud rozhodne o způsobu řešení úpadku dluţníka konkursem a pokud schůze věřitelů přijme i usnesení, o zpeněţení majetkové podstaty podle § 290 IZ, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení znalce za účelem ocenění majetkové podstaty. Obdobně postupuje soud i v případě řešení úpadku reorganizací. Uloţí znalci, aby posudek vypracoval písemně. Insolvenční soud postupuje takto i v případě, jestliţe schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dluţníka konkursem přijme i usnesení, o zpeněţení podniku jedinou smlouvu. Schůze věřitelů, která přijme usnesení o způsobu řešení úpadku reorganizací, nebo schůze věřitelů, která vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dluţníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněţení majetkové podstaty podle § 290 IZ, můţe téţ soud přijmout usnesení, kterým určí osobu znalce. V takovém případě rozhodne insolvenční soud o ustanovení znalce podle tohoto usnesení, a současně usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce je přijato, jestliţe z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Významnou úlohu při hodnocení zajištěnosti pohledávky věřitele sehrává znalec. Je-li hodnota zajištění niţší neţ výše zajištěné pohledávky a to dle znaleckého posudku 28

vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku, povaţuje se takováto pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou dle § 167 odst. 2 IZ. Poţaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění jednotlivých poloţek soupisu majetku znalcem, za předpokladu, ţe to věřitelský výbor finančně zajistí. Obtíţně ocenitelný majetek můţe insolvenční správce zadat k ocenění znalci i bez ţádosti věřitelského výboru. To neplatí, lze-li důvodně předpokládat, ţe náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší neţ přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění dle § 219 odst. 2, 3 IZ. Úloha znalce je rovněţ upravena v rámci řešení úpadku oddluţením, kdy v seznamu majetku dluţník kromě náleţitostí uvedených v § 104 odst. 2 IZ u kaţdé poloţky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouţí k zajištění, ocenění znalcem se nevyţaduje. V písemném souhlasu věřitele musí být uvedeno, jaká bude nejniţší hodnota plnění, na kterém se s dluţníkem dohodl, § 392 odst. 2 IZ. Znalec můţe být vyuţit i pro ocenění nepeněţité pohledávky. Pohledávku je nutné vţdy vyčíslit v penězích, i kdyţ jde o pohledávku nepeněţitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro něţ Česká národní banka nevyhlašuje kurz devizového trhu, se pouţije střední kurz centrální banky příslušné země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo k euru. Jde-li o pohledávku nepeněţitou nebo pohledávku neurčité výše, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její hodnoty. Znalec můţe být rovněţ vyzván k vyhotovení odhadu za účelem prodeje mimo draţbu. Při prodeji mimo draţbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaloţit na správu zpeněţovaného majetku dle § 289 odst. 2 IZ. Sluţeb znalce můţe vyuţívat i věřitelský výbor, který je oprávněn při své činnosti vyuţívat sluţeb právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků. Náklady, které tím členům nebo náhradníkům věřitelského výboru vzniknou, lze hradit z majetkové podstaty 29

pouze se souhlasem insolvenčního soudu. Při udělování souhlasu insolvenční soud zkoumá účelnost vynaloţených nákladů, jejich rozsah v porovnání s celkovým rozsahem majetkové podstaty a přínos pro majetkovou podstatu. Je-li souhlas udělen, jde o pohledávku za majetkovou podstatou dle § 60 odst. 3 IZ. Způsob odměňování znalce hraje v insolvenčním řízení významnou roli. Odměňování je podstatné jak z pohledu znalce tak i z ohledu účastníků insolvenčního řízení. Pro účastníky je důleţité, zda náklady za posudek ponese insolvenční správce ze své odměny, nebo samotní věřitelé nad rámec výtěţku. Insolvenční správce je povinnen hradit náklady na činnost podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu. V tomto případě jsou náklady zahrnuty do jeho odměny. Existují však i zcela výjimečné případy, kdy můţe splnění těchto povinností uloţit jiným osobám. Tento postup však musí odsouhlasit nejen insolvenční soud, ale i věřitelský výbor. Za těchto podmínek nedochází k porušení povinností a odpovědnosti znalce. Náklady insolvenčního správce spojené s vyuţitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich vyuţití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem. (§ 39 odst. 2, 3). Z toho vyplývá, ţe znalec hradí náklady ze své odměny v případě, ţe nejsou splněny výše uvedené podmínky. Samotná odměna znalce je stanovena insolvenčním soudem podle § 153. Její výši však musí schválit věřitelský výbor. V případě, ţe není odměna věřitelským výborem schválena do 15 dnů po ustanovení znalce, přechází toto schvalování na insolvenční soud. Musím upozornit na to, ţe pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 153 IZ platí, ţe provoz úpadce skončil ke dni podání znaleckého posudku. Přitom je nutno část majetkové podstaty, ke které je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, se v posudku znalce ocení i odděleně. Jakmile je znalecký posudek předloţen insolvenčnímu soudu, tak soud neprodleně poté svolá schůzi věřitelů za účelem jeho projednání a schválení. Je předvolán znalec a znalecký posudek musí být uveřejněn v insolvenčním rejstříku nejpozději 5 dnů předtím, kdy se má konat schůze věřitelů. 0ddělené ocenění majetku k němuţ bylo uplatněno právo na uspokojení ze zajištění je nutné proto, aby se mohla určit povinnost zajištěných věřitelů zaplatit do podstaty polovinu odměny a

30

hotových výdajů znalce - § 157 IZ, případně při reorganizaci pro test nejlepšího zájmu - § 349 odst. 1 IZ.35 Jednou z oblastí týkající se odměňování znalce je ustanovení § 219 IZ. Podle tohoto ustanovení je součástí soupisu majetku i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v účetnictví dluţníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního právního předpisu a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dluţníka. Poţaduje-li to však věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu, ţe to věřitelský výbor finančně zajistí. V praxi to znamená, ţe správce je prvotním oceňovaným subjektem. Zde pak vyvstává moţný problém, ţe správce nebude pracovat s relevantními informacemi o hodnotě spravovaného majetku. Toto ocenění proto vyţaduje určité znalosti v oblasti oceňování a především praxi. Je tedy plnou odpovědností věřitelského výboru zváţení případných zisků a ztrát vyplývajících z ocenění. V ustanovení § 219 odst. 2 IZ, se říká, ţe poţaduje-li to však věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu, ţe to věřitelský výbor finančně zajistí. Zde se jedná pouze o situaci, pokud by v majetkové podstatě nebyl dostatek prostředků pro úhradu těchto nákladů, bylo by poţadováno zajištění vlastními prostředky věřitelského výboru.36

2.2.3 Ustanovení významná pro vlastní ocenění Významným ustanovením pro odhadce je ustanovení § 155 odst. 1 IZ, který vymezuje den rozhodný pro ocenění. Pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 153 platí, ţe provoz dluţníkova podniku skončil ke dni podání znaleckého posudku. Majetek, kde je uplatňováno zajišťovací právo na přednostní uspokojení se oceňují odděleně ve znaleckém posudku. V případě oddluţení se v seznamu majetku dluţníka dle § 392 odst. 2 IZ, uvádějí u jednotlivých poloţek údaje o době pořízení majetku a o jeho ceně. Uvádí se také odhad ceny obvyklé majetku ke dni pořízení seznamu. Ocenění znalcem se nevyţaduje, pokud nejde o nemovitosti, nebo majetek slouţící k zajištění.

35

ZELENKA, J.: MARŠÍKOVÁ, J. Zákon o konkurzu a vyrovnání – komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2002. ISBN 8072013238

36

KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008. ISBN 9788073573751

31

Ustanovení § 289 odst. 2 IZ upravuje prodej mimo draţbu. Při tomto prodeji je moţné stanovit kupní cenu níţe neţli cenu odhadní.

2.2.4 Vlastní oceňování majetku v soupisu insolvenční podstaty Předně je nutno uvést, ţe dle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. v platném znění o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se majetek náleţející do majetkové podstaty zapisuje do soupisu samostatnými poloţkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být zapisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umoţňuje jeho identifikaci. Tato podmínka však nemusí být splněna jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Můţe se stát, ţe existuje překáţka dočasné povahy, která brání řádné identifikaci sepisovaného majetku a v takovém případě insolvenční správce doplní identifikaci takového majetku neprodleně po odpadnutí takové překáţky. Soupis majetkové podstaty je listinou, kterou pořizuje insolvenční správce podle pokynu soudu za pouţití seznamu pořízeného samotným dluţníkem, ale také za součinnosti věřitelského výboru.37 Listina o soupisu majetku je velice důleţitou listinou, neboť opravňuje za zákonem stanovených podmínek nakládat s majetkem, a proto jak bylo jiţ shora nastíněno, musí insolvenční správce zapisovat majetek tak, aby byl přesně identifikovatelný, Zejména tak musí učinit cestou přehledného členění po jednotlivých poloţkách, aby tak bylo zcela zjevné ze kterých konkrétních součástí se majetková podstata skládá. Pokud to nevylučuje sama povaha zapisovaného majetku - jako je majetek určený druhově, je pak zapotřebí kaţdou zapisovanou poloţku téţ určit individuelně tak, aby bylo moţné předejít sporům o to zda určitý majetek byl sepsán do majetkové podstaty či nikoli. Takovouto identifikaci je insolvenční správce povinen ukončit bezodkladně, po odpadnutí všech moţných překáţek. Insolvenční zákon výslovně uvádí, ţe podnik nebo jeho část či jiná hromadná věc, která náleţí do majetkové podstaty, se zapisuje jako jediná poloţka, kde však je nutné ozřejmit, co přesně jako součást podniku nebo jaké hromadné věci do majetkové podstaty ke dni zápisu do soupisu majetkové podstaty náleţí, kde by dále měly být rozvedeny zejména poloţky, jako

37

MARŠÍKOVÁ, J.: Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha : Leges, 2011. ISBN 9788087212752

32

jsou stálá a oběţná aktiva, zejména pak nemovitosti, stroje, dopravní prostředky, known how, materiál, rozpracovaná výroba, zásoby, zboţí, pohledávky aj…. Je nutno připomenout, ţe soupis majetkové podstaty má svoji strukturu, která se členěním majetku do jednotlivých kapitol přibliţuje poloţkám účetní rozvahy, ale můţe být přizpůsobena konkrétním majetkovým poměrům dluţníka. Příkladmo lze uvést toto třídění do následujících kapitol38 Třídění :

nehmotný investiční majetek (software) hmotný investiční majetek (nemovitosti, stroje, přístroje, dopravní prostředky, inventář, zvířata) finanční investice (cenné papíry, obchodní podíly) zásoby (rozpracovaná výroba, materiál, polotovary, výrobky, zboží) pohledávky (členěné na tuzemské a zahraniční) osobní majetek dlužníka, vyjma věcí, jež nejsou postižitelné exekucí39 majetek dlužníka vzešlý na základě vypořádání SJM majetek z neplatných (§ 231 a násl. ins.zák) a neúčinných právních úkonů (§ 235 a násl. ins.zák.) příjmy a výnosy majetkové podstaty (nájmy, úroky, postižená část mzdy dlužníka …)

Kaţdou takto uvedenou jednotlivou kapitolu je nutné blíţe rozvést a jednotlivý majetek individualizovat, například u nemovitostí uvést číslo listu vlastnictví – LV, 38

MARŠÍKOVÁ, J. a kol. Inslovenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy ve znění zákonů č. 69/2011 Sb. a č. 73/2011 Sb. 1. vyd. Praha : Leges, 2011. ISBN 9788087212752 39 § 207 insolvenčního zákona, citace : „1.Do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí - § 321, § 322 odst. 1, 2o.s.ř., věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou. 2.Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, § 279 odst.2 o.s.ř.“ V § 321 a § 322 odst. 1 a 2 o.s.ř. je specifikován nepostiţitelný majetek. Jde o věci, jejichţ prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních právních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Zejména jsou vyloučeny věci které povinný nezbytně potřebuje pro uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, nebo k plnění pracovních úkolů, jakoţ i jiných věcí jejichţ prodej by byl v rozporu s pravidly morálky. Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména běţné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsteny a jiné předměty podobné povahy zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky 1000,-Kč. § 279 odst. 2 o.s.ř. citace : „přednostní pohledávky jsou pohledávky výživného, náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, úmyslnými trestnými činy, pohledávky daní a poplatků, náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodové pojištění a jiné……. Z příjmu dlužníka, který je fyzickou osobou, tak lze ve prospěch majetkové podstaty srazit až dvě třetiny z jeho čisté mzdy, které budou zjištěny tím způsobem, že od čisté mzdy bude nejprve odečtena základní částka dle § 278 o.s.ř. a zbylá část bude zaokrouhlena směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách.“

33

katastrální území a příslušný katastrální úřad u kterého je LV vedeno, například u zásob je nutné uvést, kde se nacházejí, stejně tak zůstatky na účtech specifikovat dle jednotlivých peněţních ústavů a čísel účtů aj. Součástí soupisu majetku je vţdy rovněţ jeho ocenění. Tento problém ocenění poloţek v soupisu majetku upravuje § 219 IZ a následující.40 Poţaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem za předpokladu, ţe to věřitelský výbor finančně zajistí. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, ţe obligatorní součástí soupisu majetkové podstaty je jeho ocenění provedené insolvenčním správcem. Tento správce vychází : a) zejména z účetní hodnoty b) nebo z daňové evidence c) lze vycházet i z ocenění provedeného samotným dluţníkem d) z dalších zjištěných informací či zdrojů jeţ má k dispozici insolvenční správce či věřitelský orgán Ocenění, jak jsem jiţ uvedl, se nemůţe promítnout do účetnictví dluţníka. Důleţité je, ţe se majetek oceňuje cenou obvyklou, coţ je cena, která by byla dosaţena při prodeji obdobného majetku v tuzemsku ke dni ocenění. Pokud je součástí majetkové podstaty stavba, zjišťuje se její cena nákladovým, výnosovým, porovnávacím způsobem, popřípadě kombinací těchto způsobů. Lze uzavřít, ţe ocenění musí být v souladu s předpisy o oceňování majetku tedy například se zákonem 151/1997 Sb. o oceňování majetku v platném znění. U stavebních pozemků se pak při ocenění vychází z násobku výměry a ceny stanovené cenovou mapou, viz. obecný výklad shora. Vedle takto obecně upraveného ocenění insolvenčním správcem za podmínek stanovených insolvenčním zákonem, můţe nastat situace, kdy věřitelský výbor resp. zástupce věřitelů si vyţádá ocenění majetku znalcem, pak je insolvenční správce povinen zajistit k předmětnému majetku znalecký posudek. Je však nutno podotknout, ţe v takovém případě je věřitelský výbor či zástupce věřitelů povinen na pořízení takového posudku finančně 40

Citace § 219 insolvenčního zákona : Součástí soupisu je i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v

účetnictví dluţníka nebo v evidenci vedené dle zvláštního právního předpisu ….. a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dluţníka.

34

přispět, tedy zajistit zaplacení takového znaleckého posudku. Není-li zajištěno finanční krytí takového posudku, nemusí insolvenční správce k poţadavku věřitelského výboru případně zástupce věřitelů přihlíţet. Provedení znaleckého posudku si můţe vyhradit vedle věřitelského výboru či zástupce věřitelů i schůze věřitelů - § 46 odst.3 IZ 41 Není vyloučeno, aby i sám insolvenční správce u majetku u kterého lze stěţí provést laické či zběţné ocenění, zadal provedení znaleckého posudku. Správce však musí mít na mysli ekonomickou situaci a přihlíţet ke všem aspektům znaleckého ocenění, neboť můţe jít o značné finanční zatíţení majetkové podstaty, protoţe náklady na znalecké posudky mohou být značné. Určitě je doporučováno znalecké ocenění nemovitostí, uměleckých předmětů, ochranné známky a věcí jeţ nejsou předmětem běţné obchodní činnosti. Zvláštní pozornost je nutno věnovat majetku, ke kterému se vztahuje právo zajištěného věřitele, či má-li být majetková podstata zpeněţena dle § 290 nebo § 292 IZ, zadá insolvenční správce znalci ocenění hodnoty zajištění a v případě dle § 290, 292 zadá ocenění hodnoty zpeněţovaného majetku, a to vţdy. Odstavec 3 § 219 IZ se pouţije přiměřeně, a to s ohledem na ekonomická otázka. Znamená to tedy, ţe v případě, ţe jde o majetek, ke kterému se vztahuje právo zajištěného věřitele, tzn. věřitele jehoţ pohledávka je zajištěna zástavním právem, zadrţovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění či obdobným právem vtahujícím se k z majetkové podstaty, zadá insolvenční správce

majetku

vţdy znalecké ocenění hodnoty tohoto

zajištění. Druhým případem, kdy insolvenční správce musí zadat znalecké ocenění nastává v případě, kdy má být z majetkové podstaty zpeněţen dluţníkův podnik jedinou smlouvou dle § 290 ins. zákona., nebo pokud má být jedinou smlouvou zpeněţena celá majetková podstata nebo část dluţníkova podniku dle § 292 ins. zák. I v těchto třech následných případech nutnosti znaleckého ocenění musí insolvenční správce brát zřetel na ekonomiku řízení 41

§ 46 odst.3 insolvenčního zákona, citace : „věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila.“

35

vyplývající z § 219 odst.3 ins.zák. Pokud by insolvenční správce takto nepostupoval, tedy ve shora uvedených třech případech nutnosti znaleckého ocenění při respektování ekonomiky citované v § 219 odst. 3 ins.zák., byl by postup insolvenčního správce při nesplnění této své povinnosti kvalifikován jako neodborný postup insolvenčního správce.42 Naprosto jiná je situace dle § 153 IZ. Jde o případ, kdy úpadek dluţníka je řešen formou reorganizace, kdy sama schůze věřitelů určí znalce při splnění daných procesních podmínek 43 Zákon počítá s nutností případně moţností provedení ocenění majetkové podstaty či jejích jednotlivých součástí. V insolvenčním řízení, ve kterém nedochází ke zpeněţení předmětu zajištění se nelze obejít bez fungující metody ocenění zajištění. To má význam, je-li úpadek řešen formou konkurzu, v jehoţ rámci dochází k prodeji „fungujícího podniku“ a v reorganizaci. Je-li v konkurzu prodán majetek dluţníka – úpadce jako fungující podnik, nevede zpeněţení ke stanovení trţní ceny jednotlivých předmětů zajištění a pak při výplatě výtěţku zpeněţení zajištěným věřitelům je nutno stanovit určené částky k vyplacení podle jiného klíče. V reorganizaci nedochází zpravidla k prodeji majetku dluţníka – úpadce, ale cenu zajištění je zapotřebí stanovit úplně z jiných důvodů. Jedním z takových důvodů je zařazení pohledávek zajištěných věřitelů do různých skupin, a to pro účely hlasování: 1. je-li cena předmětu zajištění niţší neţ výše zajištěné pohledávky, zařazuje se zajištěný věřitel s nezajištěnou částí pohledávky do skupiny tzv. nezajištěných věřitelů. 2. význam má ocenění i pro účely aplikace pravidla absolutní přednosti 3. a pro účely aplikace testu nejlepšího zájmu, pak je třeba prokázat, ţe hodnota plnění získaná v reorganizaci bude vyšší neţ v případě řešení úpadku formou konkurzu 4. cenu zajištění je nutno stanovit v procesu reorganizace i pro účely placení úroku zajištěným věřitelům

42

ZOULÍK, F. Vývoj insolvenčních řízení. Právní fórum, 2009, roč. 6, č. 4. citace § 153 IZ. : „Jestliže insolvenční soud rozhodne, že způsobem řešení úpadku je reorganizace, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení znalce za účelem ocenění majetkové podstaty. Současně znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně. Obdobně ins.soud postupuje, jestliže schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkurzem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení majetkové podstaty podle § 290 IZ. 43

36

Rozhodne-li schůze věřitelů, ţe úpadek dluţníka bude řešen tzv. reorganizací, tak tato schůze věřitelů můţe téţ přijmout usnesení, kterým určí osobu znalce sama a to za účelem ocenění majetkové podstaty. Takové usnesení je přijato, pokud pro něj hlasovala kvalifikovaná většina nejméně dvou třetin všech fyzicky přítomných věřitelů a počítaných podle výše jejich pohledávek. Je nutno upozornit na to, ţe věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení aţ v den konání schůze věřitelů se hlasování o určení osoby znalce neúčastní. Pokud schůze věřitelů platně rozhodne o řešení úpadku dluţníka formou reorganizace, nemůţe soud toto rozhodnutí změnit, a to i kdyby odporovalo zájmu věřitelů - § 54 insolvenčního zákona. Je-li usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce přijato, je jím soud vázán. Odporuje-li takové usnesení určení znalce společným zájmům věřitelů, můţe toto usnesení insolvenční soud zrušit - § 54 insolvenčního zákona. Neurčí-li schůze věřitelů osobu znalce, určí ji insolvenční soud. Schůze věřitelů můţe rozhodnout o tom, ţe úpadek dluţníka bude řešen konkursem a můţe přijmout usnesení, kterým doporučí zpeněţit majetkovou podstatu jedinou smlouvou § 290 insolvenčního zákona. Takové usnesení je přijato, pokud pro něj hlasovala prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek. I takové usnesení o řešení úpadku dluţníka přijaté schůzí věřitelů nemůţe insolvencí soud zrušit i kdyby odporovalo společnému zájmu věřitelů.44 Jak jiţ bylo uvedeno, tak schůze věřitelů rozhoduje, zda znalecký posudek schválí či nikoli, usnesení je přijato, pokud kvalifikovaná většina nejméně dvou třetin všech na schůzi přítomných věřitelů počítaných podle velikosti pohledávek, hlasovala pro. Mohou hlasovat věřitelé také písemně - § 50, ovšem věřitelé přihlášeni do insolvenčního řízení v den konání schůze věřitelů se hlasování neúčastní. Je-li usnesení o schválení přijato, je jím insolvenční soud vázán a vydá podle něj usnesení o ceně majetkové podstaty, proti němuţ není odvolání moţné. Odporuje-li usnesení o schválení znaleckého posudku společnému zájmu věřitelů, můţe je insolvenční soud zrušit - § 54 insolvenčního zákona. V případě, ţe schůze věřitelů znalecký posudek neschválí, můţe přijmout usnesení, kterým určí novou osobu znalce, coţ jde ovšem k tíţi majetkové podstaty, ale i zajištěných 44

RICHTER, T. Inslovenční právo. 1.vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. ISBN 9788073573294

37

věřitelů, kteří dle § 157 insolvenčního zákona uhradí do majetkové podstaty bez zbytečného odkladu společně a nerozdílně polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci.

2.2.5 Ocenění podniku Ocenění podniku má svá specifika, a to s ohledem, ţe je podnik dle definice věcí hromadnou a nikoliv souborem věcí individuálně určených. Definice podniku dle § 5 Obch.zák. zní, ţe jde o

„…soubor hmotných, jakož i

osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práv a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podnik je věc hromadná ….“ Při ocenění nehledíme na podnik pouze jako na jednotlivé samostatné části, ale tyto části jsou mezi sebou ve vzájemné interakci. Interakce probíhá jak z hlediska vnitřních, tak i vnějších vztahů, komplexnosti interakcí, celistvosti a funkčnosti. Na tuto skutečnost musíme brát zřetel i v případě oceňování majetkovými metodami, kdy oceňujeme zvlášť poloţky aktiv a pasiv podniku.

V § 2 Obch.zák. je vyjádřen cíl společnosti: „Podnikáním se rozumí

soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku“. Na tento paragraf navazuje § 6 odst.1 Obch.zák, který definuje obchodní majetek takto: „Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouţí nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek.“ V § 6 odst. 2 Obch.zák. je rozveden více obchodní majetek pod souhrnným pojmem obchodního jmění.

Pro odhadce je podstatná definice jmění a to s ohledem na skutečnost, ţe ocenění jmění je vyţadováno v řadě případů definovaných v obchodním zákoníku a zejména v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev. Definici čistého obchodního majetku obsahuje § 6 odst. 3 obchodního zákoníku, který říká, ţe: „Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou.“

38

Čistý obchodní majetek by měl být postaven na ocenění odpovídající ekonomické realitě, tj. v „reálných“ hodnotách.45 V souvislosti s tím je důleţité při ocenění rozlišovat, které sloţky aktiv a pasiv do něj zahrnout. Na straně rozvahových aktiv je často časové rozlišení, které však není součástí čistého obchodního jmění. Oproti tomu do ocenění čistého obchodního jmění by se měla zahrnovat i aktiva mimobilanční. Obdobně je to v případě pasiv, kdy na straně pasiv neoceňujeme časové rozlišení v rámci oceňování čistého obchodního jmění a zohledňujeme mimobilanční závazky. Cena a hodnota podniku Cenou podniku rozumíme hodnotu podniku vyjádřenou v penězích. Cena je vyjádřením hodnoty, kdy hodnota není skutečnost, ale odhad pravděpodobně dosaţitelné ceny. Dle zákona o oceňování majetku se obvyklou cenou rozumí cena, která by byla dosaţena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné sluţby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.46 Cena je vytvářena trhem a to na základě vzájemného ovlivňování nabídky a poptávky a s tím související odhad uţitku pro prodávající a kupující. V České republice není trh s podniky a tím vzniká problém při oceňování. Podnik se ocitá v insolvenčním řízení ve chvíli podání insolvenčního návrhu. V tu chvíli ho přebírá předběţný správce. Insolvenční zákon umoţňuje, aby insolvenční soud ustanovil před rozhodnutím o úpadku předběţného insolvenčního správce a toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku. Insolvenční soud tohoto správce ustanoví nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Předběţný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uloţené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůţe insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, neţ v jakém náleţí insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběţný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností, přičemţ ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběţného správce.47

45

MAŘÍK, M.:a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. vyd. Praha : Ekopress. ISBN 8086929329 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. 47 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 46

39

Ustanovení předběţného správce je předběţným opatřením podle § 82 insolvenčního zákona. Důvody ustanovení předběţného správce jsou rozšířeny v ustanovení § 112 insolvenčního zákona, na základě kterého insolvenční soud ustanoví předběţným opatřením předběţného správce i bez návrhu, jestliţe nařídil předběţné opatření, kterým omezil dluţníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, neţ je uvedeno v § 111. Insolvenční soud můţe předběţného správce ustanovit i tehdy, jestliţe vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběţně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závaţné důvody. Povinností předběţného správce je provést opatření ke zjištění dluţníkova majetku. Dále přezkoumání dluţníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.48 Pokud insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zruší předběţné opatření, kterým byl ustanoven předběţný správce, uloţí mu současně, aby ve stanovené lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval. Předběţný správce vyúčtuje náklady, které mu vznikly. Obdobný postup je, jestliţe na základě podaného odvolání změní předběţné opatření odvolací soud, s výjimkou změn, které se netýkají osoby předběţného správce a jeho činnosti.49 Předběţný správce je ustanoven většinou v případě velkého rozsahu majetkové podstaty, kdy insolvenční soud bude veden pouze snahou řádně zjistit rozsah potenciální majetkové podstaty dluţníka. Důvodem pro ustavení předběţného správce můţe být také předmět činnosti dluţníka, zvláště půjde-li o provoz speciální.50 Důvodem insolvenčního návrhu je platební neschopnost a předluţení naplňující podmínky ustanovení insolvenčního zákona:51 1. Dluţník je v úpadku, jestliţe má a.) více věřitelů,

48

BŘEZINOVÁ, H. Ekonomické aspekty insolvenčního zákona. 1.vyd. Praha : Bova Polygon, 2009. ISBN9788072731596 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 50 KOZÁK, J.: BUDÍN, P.: DADAM, A.: PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, ISBN 9788073573751 51 KRČMÁŘ. Z. Přehled judikatury ve věcech konkurzu a vyrovnání. 1.vyd. Praha :Judikatura, 2005. ISBN 807357067X 49

40

b.) peněţité závazky po dobu delší neţ 30 dnů po lhůtě splatnosti, c.) tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost“). 2. Má se za to, ţe dluţník není schopen plnit své peněţité závazky, jestliţe a) zastavil platby podstatné části svých peněţitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není moţné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněţitých pohledávek vůči dluţníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předloţit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uloţil insolvenční soud. 3. Dluţník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předluţen. O předluţení jde tehdy, má-li dluţník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dluţníkova majetku se přihlíţí také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, ţe dluţník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat“. § 290 insolvenčního zákona umoţňuje insolventnímu správci dluţníkův podnik zpeněţit jedinou smlouvou. Tuto smlouvu o prodeji podniku můţe insolvenční správce uzavřít jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu můţe insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva účinnosti. Výtěţek zpeněţení dluţníkova podniku jedinou smlouvou je součástí celkového výtěţku zpeněţení majetkové podstaty a nemůţe slouţit pouze ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.52

2.3 Ocenění a prodej v exekučním řízení Ocenění se projeví u exekucí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Ustanovení § 66 exekučního řádu je jakýmsi sběrným ustanovením, jeţ se zabývá prodejem věcí movitých a nemovitých, ale dotýká se i výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem. 52

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů.

41

Dle § 66 exekučního řádu : „Je-li to pro provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného účelné, můţe exekutor i bez návrhu oprávněného zajistit movité věci, které sepsal, zejména je-li zde obava z jejich poškození či ztráty. Zajištěné věci převezme do své úschovy, nebo je uloţí u vhodného uschovatele. Zajistit však nelze nosič dat, na němţ povinný pořídil záznam provádění exekuce.„ Při exekuci prodejem movitých věcí, vykonavatel exekutora zásadně ponechá sepsané věci na místě sepisu a pouze je označí. Zajištění věcí bude provedeno jen, je-li to účelné, a to vzhledem k výši vymáhané pohledávky, místu kde se věci nacházejí, informacím o osobě povinného a pak zejména hrozí-li poškození věcí či jejich přemístění. Je-li z důvodu shora popsaných nutné věci odvézt, odvezou se většinou do skladu, který si exekutor opatří. Náklady pronájmu jsou hotovými výdaji a nese je povinný - § 87 odst.3 ex.řádu. Nákladem mohou být i tzv. vícenáklady provozu trvalých skladových prostor exekutora, zejména pak jde-li o věci staroţitné, umělecké a jiné jeţ vyţadují specielní klima, vlhkost, teplotu a jiné. Základní zásadou, kterou se exekutor řídí při postupu v konkrétním případě, je dosaţení účelu exekuce, tedy aby pohledávka oprávněného byla co nejdříve a zcela vymoţena, a to za podmínky co nejmenšího zásahu do práv povinného. Úprava v § 66 odst.2 ex.řádu odpovídá ustanovením § 335 odst. 1 o.s.ř. § 66 odst.2 ex. řádu : „K provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného můţe exekutor přistoupit jen, jestliţe bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě

téţ veřejnými listinami notáře doloţeno, ţe nemovitost je ve vlastnictví

povinného.„ Exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného lze vydat tehdy, je-li doloţeno, ţe nemovitost skutečně patří povinnému, ţe ji má ve svém vlastnictví. Je nutno mít na paměti, ţe doloţení neznamená prokázání. Stačí, ţe z listin vyplývá vlastnictví povinného a z jiných známých skutečností neplyne, ţe by vlastníkem povinný nebyl. Vlastnictví lze doloţit listinami, jeţ jsou taxativně uvedené – listiny vydané státními orgány, listiny ověřené státními orgány a veřejné listiny notáře, např. listiny vydané státním orgánem jsou rozhodnutí, potvrzení, výpisy, geometrické plány. Sloţitější je situace, kdy se prodávají nemovitosti, jeţ se nezapisují do katastru nemovitostí – drobné stavby, podzemní objekty a jiné. Musí jít o listiny vydané státním orgánem, tedy aby byly produktem jeho 42

úřední činnosti konané na základě zákona. Pojem státní orgán je zapotřebí vykládat extenzivně, protoţe v ČR veřejnou moc nevykonávají jen státní orgány (stát), ale i územní samosprávné celky,

samosprávné profesní komory a soukromé osoby pověřené k tomu

zvláštními zákony – notáři, exekutoři.53 Prodej věcí je prováděn draţbou. Exekutor musí věci movité sám ocenit odhadem dle svých zkušeností. Pokud jde o movité věci malé hodnoty. V ostatních případech, jde-li o věci hodnotnější, jeţ nejsou obvyklé při obchodování, nebo jde o věci umělecké, staroţitné, si musí nechat věci znalecky ocenit. Nemovitosti se nechávají ocenit znalcem. Znalec posupuje dle zákona o oceňování majetku 151/1997 v platném znění, a cena kterou určuje by měla být cenou obvyklou, tedy cena která by byla dosaţena při prodeji stejných nebo obdobných věcí ke dni ocenění. Zvaţují se však všechny okolnosti, které mají vliv na cenu, ale nepromítají se do ceny mimořádné okolnosti trhu – ţivelní pohromy, osobní poměry

prodávajícího,

kupujícího, tíseň, obliba věci. Určení ceny nemá tedy za cíl zjištění trţní obecné jinak stanovené ceny, ale je pouze podkladem pro stanovení nejniţšího podání. To jakou má nemovitost cenu, se ukáţe teprve v draţbě. V exekučním řízení má nabídkovou povinnost soudní exekutor, coţ činí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí s nabídkou ke koupi, zejména pokud jde o věci jeţ podléhají kulturnímu dědictví - § 328 a.) o.s.ř., je však nutné uvést rozhodnou cenu. Jak bylo jiţ uvedeno, jak při výkonu rozhodnutí dle o.s.ř., tak při exekuci dle exekučního řádu, musí být sepsané věci odhadnuty - § 328 o.s.ř. Tento odhad provádí buď vykonavatel, nebo odhadce. Odhad provedený vykonavatelem nemá povahu znaleckého posudku a je jen jakýmsi nutným opatřením k provedení draţby. Pokud se provádí znalecké odhady, můţe dojít k tomu, ţe povinný blokuje odhadce, aby věc shlédl a nechce mu umoţnit přístup k věci. Pak je moţné, aby byly ukládány pokuty soudem nebo exekutorem při maření úředního výkonu,

kterým znalecký odhad je.

Jakmile jsou sepsané věci odhadnuty,

přistupuje se k jejich zpeněţení prostřednictvím draţby.

53

RADKOVÁ, M. Exekuce jiné pohledávky. 1.vyd. Praha : Linde, 2009. ISBN 9788072017676

43

2.3.1 Výkon rozhodnutí – prodej nemovitosti dle § 336 o.s.ř.

V ustanovení § 336 o.s.ř. je upraveno ocenění nemovitosti. Soud, jakmile nabude právní moci usnesení o nařízení exekuce, ustanoví znalce a pověří ho vypracováním znaleckého posudku, přičemţ znalci uloţí, aby zjistil nejenom cenu nemovitosti a jejího příslušenství, ale i jednotlivá práva a závady spojené s nemovitostí. Při zjišťování ceny nemovitosti je třeba vycházet z ceny obvyklé, která je definována v zákoně č. 151/97 Sb. o oceňování majetku a o změnách některých zákonů v platném znění. Znamená to tedy, ţe obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosaţena při prodeji stejného případně obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné sluţby, obvyklé v obchodním styku v tuzemsku, ke dni ocenění. Je nutno zvaţovat vše co má vliv na cenu. Nepromítají se však do ceny mimořádné okolnosti trhu, osobní poměry prodávajícího nebo kupujícího, a to ani vliv tzv. zvláštní obliby. Pokud jde o mimořádné okolnosti trhu, jde zejména o stav tísně prodávajícího, kupujícího či přírodní a jiné kalamity. Naopak soudní praxe dovodila v judikatuře, ţe okolnostmi, jeţ mají vliv na cenu obvyklou má místo, kde nemovitost leţí, úroveň cen dohadovaných při prodeji srovnatelných nemovitostí, ale i účel prodeje – tyto okolnosti se musí při stanovení obvyklé ceny zváţit. Samostatně se oceňují práva a závady. Za práva spojená s nemovitostí je třeba pokládat zejména věcná břemena zřízená ve prospěch nemovitosti, která vyplývají z příslušných katastrů nemovitostí. Naopak za závady jsou povaţována zástavní práva. Jakmile odhadce zjistí cenu, určí soud cenu nemovitosti usnesením. Určení ceny nemovitosti je právním posouzením skutečností zjištěných a znalcem odborně hodnocených – viz Cpj 161/79, uveřejněné pod R 1/81. Soud se tedy můţe odchýlit od ceny zjištěné znalcem ve výjimečných případech, ale pak musí soud mít takové zjištění podloţeno důkazy a své závěry musí soud řádně odůvodnit. V usnesení musí soud rozhodnout o ceně jednotlivých závad, které zaniknou a které ne, a proto je pak pravomocným usnesením o určení ceny soud vázán. Změna je moţná, jak bylo uvedeno shora, jen při změně poměrů podstatným způsobem.

44

Exekuční řízení prodejem nemovitosti probíhá v několika fázích: postiţení

nemovitosti

exekuční

příkazem

soudního

exekutora,

příp.

exekutorskou zástavou určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, práv s nemovitostí spojených, a výsledné ceny

vydání usnesení o draţební vyhlášce (určení draţebního roku) draţba rozvrh výtěţku draţby Na základě výše uvedených úrovní exekučního řízení spojeného s prodejem nemovitostí dělí se systém exekučního řízení do dílčích a zároveň samostatných částí. K provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného je exekutor oprávněn přistoupit, pokud bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány či notářsky ověřeno, ţe nemovitost je ve vlastnictví povinného. Pokud dojde k převodu vlastnického práva k nemovitosti v době po zahájení řízení na další osobu, není tento fakt překáţkou v pokračování řízení, které se vztahuje k prodeji nemovitosti nebo jejího spoluvlastnického podílu. Tudíţ platí, ţe osoba, která nabyla nemovitost má moţnost oponovat výkonu rozhodnutí a bránit tímto způsobem ţalobou na vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. Po tomto procesu ţaloba bude směřována proti oprávněnému.54Pokud byl výkon rozhodnutí nařízen a následně zjištěno, ţe povinný není vlastníkem nemovitosti, není moţné v tomto rozhodnutí dále pokračovat. Povinný má ze zákona dánu moţnost oprávnění k podání odvolání, a to v případě, pokud nedošlo k vypršení lhůty k jeho uplatnění. Po prokázání, ţe povinný není vlastníkem nemovitosti, dojde odvolacím soudem k zamítnutí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.55

54

Aţ pravomocné rozhodnutí soudu o ţalobě je důvodem k přerušení, potaţmo zastavení prodeje nemovitosti podle § 268 odst. 1 písmeno f) Občanského soudního řádu. Tento postup platí obdobně i jde-li o nemovitosti ve společném jmění manţelů, kdy jeden z manţelů můţe namítat, ţe marným uplynutím zákonné lhůty k vypořádání jiţ nemovitost není předmětem společného jmění, ale jde o vlastnictví podílové. Podle zkušeností ze soudní praxe není toto důvodem k zamítnutí výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti ve spoluvlastnictví. Obranou spoluvlastníka proti výkonu rozhodnutí je excindační neboli vylučovací ţaloba. Touto ţalobou je uplatňováno právo třetí osoby k předmětu exekuce. Ţalobce touto ţalobou ţádá, aby byla vyloučena z exekuce věc, k níţ uplatňuje své právo. Ţaloba se vyuţívá také v konkurzním a vyrovnávacím řízení. 55

MIKŠOVSKÝ, P. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti s komentářem a prováděcími předpisy. Praha : IFEC, 2001. ISBN 8086412105

45

Exekutor dá podnět příslušnému katastrálnímu úřadu v případě provádění exekuce prodejem nemovitých věcí k zápisu poznámky podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. Určení ceny nemovitostí je spojeno s tzv. nabytím právní moci usnesení o nařízení exekučního řízení a následně exekutorského zástavního práva a exekučního příkazu prodejem nemovitosti. Následuje ocenění nemovitosti a pak prodej. Tato etapa je poté ukončena závazným pravomocným usnesením, které stanoví přesnou hodnotu ceny nemovitosti a schválí způsob provedení draţbou.

56

V kompetenci soudního exekutora je určit odpovědného znalce nemovitosti. Povinný či jiné osoby jsou povinovány znalci umoţnit přístup a prohlídku nemovitosti včetně jejího příslušenství. Příslušné fáze výkonu exekučního rozhodnutí prodejem nemovitostí lze shrnout v následujících bodech : 1. nařízení výkonu rozhodnutí 2. určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství 3. vydání draţební vyhlášky 4. draţební jednání 5. rozvrh výtěţku

56

KOTOUČOVÁ, J.: a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení(insolvenční zákon). Komentář. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2010. ISBN 9788074003202

46

Během prodeje nemovitosti exekutor je povinen samostatně vykonávat veškeré úkony dle § 66 aţ § 71 ex.řádu, a to s výjimkou rozvrhu výtěţku, jeţ je k jeho návrhu prováděn soudní cestou. V případě otázky úhrady nákladů exekutora, které během jeho činnosti vznikají, je exekutor povinován soudu předloţit veškeré podklady.57Tato skutečnost ovšem exekutorovi častokrát způsobuje značné komplikace v rámci jeho dalšího postupu. Moţné řešení představuje legislativní úprava, podle které by exekutor provedl i rozvrh výtěţku, a proti jeho rozhodnutí by byl přípustný opravný prostředek. Takový nárok je moţno zdůvodnit rychlostí průběhu exekučního řízení. Pokud se přihlásí vícero věřitelů, exekutor má o uplatněných pohledávkách přehled v souvislosti s potřebnou komunikací s věřiteli během předchozích úrovní exekučního řízení. Při odevzdání spisu soudu bezesporu dojde k časové prodlevě, která bude trvat tak dlouho, dokud se soudce s příslušným spisem seznámí a o rozvrhu rozhodne.

57

HLAVSA, P. Exekuční řád – s výkladem a prováděcími předpisy. Praha : Linde, 2001. ISBN 8072013157

47

3 Metodika oceňování v souvislosti s exekučním a insolvenčním řízením 3.1 Specifika oceňování v exekucích Metodika oceňování v souvislosti s výkonem rozhodnutí v exekučním řízení se odvíjí od toho, zde jda o majetek movitý, či nemovitý. V případě movitého majetku a to s ohledem na procesní ekonomii a náklady s tím související, není mnohdy na místě provádět ocenění takového majetku. Je třeba brát v potaz především to, ţe v převáţné většině případů jde o majetek nehodnotný a někdy dokonce neprodejný. Náklady na vyhotovení odhadu by zbytečně navyšovaly náklady exekuce a to především v souvislostí s uspokojením pohledávky. Podle § 328 odst.1 o.s.ř. je-li pravomocně nařízen výkon rozhodnutí, musí se sepsané věci odhadnout, pokud jejich cena není stanovena úředně. Většinou při sepisování věci provádí odhad vykonavatel. Pokud však nestačí jednoduchý odhad vykonavatele, tak soud přibere odhadce. V případě nemovitého majetku je na místě vyhotovení ocenění takovéto nemovitosti. Soud určí odhadce, který ocenění provede. Účelem ocenění dle 336 o.s.ř. není stanovení ceny, za níţ bude nemovitost prodána, ale pouze jen určení východiska, pro stanovení nejniţšího podání, i kdyţ nemovitost se ve výkonu rozhodnutí prodává za nejvyšší podání, coţ se ukáţe aţ v samotné draţbě. Z toho vyplývá, ţe obvyklá cena pro účely výkonu rozhodnutí by měla být určena tak, aby bylo moţné nemovitost reálně prodat jiţ za nejniţší podání.58

58

Citace rozhodnutí NS 20 Cdo 1083/2005 : “smyslem určení ceny nemovitostí není zjištění takové ceny postihované nemovitosti, za kterou bude prodána, ale stanovení podkladu pro nejniţší podání podle § 336 e.) odst.1 o.s.ř…., aţ samotný výsledek draţby můţe odpovědět na otázku, jakou má nemovitost hodnotu, za níţ můţe být obecně prodána. Pokud je tedy trţní cena nemovitosti vyšší, neţ cena uvedená v draţební vyhlášce, pak se tato skutečnost projeví při samotné draţbě.“ Citace rozhodnutí NS 20 Cdo 668/2005 : „ani námitka, ţe výsledná cena nemovitosti měla být určena nově, a to jako „aktuální trţní cena „respektující nárůst trţních cen v souvislosti se vstupem ČR do Evropské Unie není významná. Pravomocným usnesením, jímţ soud určil cenu výslednou, je soud v dalším průběhu výkonu rozhodnutí vázán a z ceny jiné ať jiţ stanovené novým usnesením vydaným podle § 336b.odst.2, písm.c. o.s.ř. můţe při respektování klauzule „rebus sic stantibus„ vycházet jen, dojde-li k podstatné změněn poměrů. Za takovou změnu poměrů však povaţuje soudní praxe a právní nauka povaţuje za to například váţné poškození nemovitosti ţivelnou pohromou nebo změnu oceňovacího předpisu, nikoli však změnu hladiny trţních cen.„

48

Je zapotřebí uvést, že v případě ocenění majetku postiženého exekucí se primárně používají tři metody ocenění. Jde o metodu nákladovou, výnosovou a metodu založenou na analýze trhu – metodu porovnávací. 3.1.1 Metody oceňování metoda nákladového ocenění tj. zjištění věcné hodnoty metoda výnosová metoda srovnávací

Nákladová metoda – věcná hodnota Základní princip nákladové metody spočívá v porovnávání skutečných reprodukčních nákladů na nemovitost s porovnatelnými technickými a funkčními vlastnostmi s nemovitostí oceňovanou. Trţní hodnota by měla být rovna mnoţství vloţené práce sníţené o její opotřebení s ohledem na funkční a ekonomické nedostatky. Výnosová metoda Tato metoda vychází z analýzy uţitečnosti oceňovaného majetku. Jde o vztah toku peněţních příjmů a hodnoty. Tato metoda je vhodná a časově méně náročná, oproti porovnávací metodě. Lze ji pouţít jako rychlý test hodnoty majetku a také jako určitý korektor zjištěné trţní hodnoty majetku. Příjmová metoda obecně nemůţe indikovat vyšší hodnotu neţ metoda porovnávací. Vyuţití této metody má význam pro investora hned z několika důvodů. Prvním důvodem je, ţe pokud nemovitost investor potřebuje pro vlastní potřebu, pomocí této metody zjistí, zda je pro něj výhodnější ji koupit nebo pronajmout. Další případ pouţitelnosti této metody je v případě, kdy investor zamýšlí získat příjem z nemovitosti, či zvaţuje uloţení kapitálu.

Porovnávací metoda Porovnávací

metoda

je

zaloţena

na

porovnávání

oceňované

nemovitosti

s nemovitostmi porovnatelných parametrů, které byly prodány za porovnatelných podmínek. Předpokladem pro aplikaci této metody je existence databáze porovnatelných nemovitostí. Problém při aplikaci této metody vzniká v případě nových trhů, kde neexistují

49

potřebné databáze. Dalším problémem při vytváření databáze porovnatelných nemovitostí je úplnost a pravdivost informací o porovnávané nemovitosti. Kritériem je výběr vhodné nemovitosti z databáze tak, aby cena za 1 m2 celkové podlahové plochy se u porovnávané příliš nelišila od oceňované nemovitosti. Při pouţití korekcí by taktéţ neměl vzniknout rozdíl vyšší neţ 50 %. Vhodné je vybrat nemovitosti tak, aby některé byly horší a některé lepší neţ oceňovaná nemovitost. V případě pouţití této metody mohou nastat určité problémy s její aplikací. Jedním z nich je neexistence porovnávaných nemovitostí. V tomto případě je vhodné rozšířit teritorium hledaných nemovitostí na němţ hledáme porovnávané nemovitosti nebo rozšířit typově okruh porovnávaných nemovitostí. Dalším problémem je, ţe se nám nepodaří nalézt okruh klientů. Půjde většinou o nemovitosti kde je okruh klientely zúţen z důvodu vyuţitelnosti stavby. Jde například o stavby inţenýrské, coţ mohou být například mosty, komunikace. Můţe jít také o různé sakrální stavby nebo o technologické objekty, či jednoúčelové výrobní objekty. Řešením je nepouţít porovnávací metodu z důvodu atypičnosti oceňované nemovitosti. Můţeme také rozšířit teritorium hledání mimo hranice České republiky nebo vyhledat nemovitosti s obdobnými vlastnostmi a nároky, které jsou typické pro námi oceňovanou stavbu. V rámci oceňování rozlišujeme tzv. vnitřní a vnější faktory, které ovlivňují proces oceňování. 59 Mezi vnější faktory patří: lokalita; atraktivita lokality; vybavenost místa; přístup k vzdělávacím zařízením, kultuře, sportovním centrům; mnoţství pracovních nabídek v lokalitě; vzdálenost od většího města. Mezi další vnější faktory jsou například řazeny: kvalita vzduchu; vzdálenost od lesa; vzdálenost od průmyslových zón; hrozba přírodních katastrof (záplavy, větrné smrště); první dojem apod. Vnitřní faktory je moţné vyjmenovat následujícím výčtem: technický stav nemovitosti; stáří, pouţitý materiál; míra zateplení domu, stav oken; přívod vody, plynu, elektřiny; řešení kanalizace, komunálního odpadu; podsklepení; okolní prostor pozemku; zahrada; garáţ, případně jiné místo parkování; příjezdová cesta; dílna; pergola, či jiné místo pro odpočinek; bazén, dětské hřiště apod.. 59

ORT,P. Moderní metody oceňování na tržních principech.1.vydání, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2006. ISBN 8072650858

50

3.2 Specifika při oceňování v insolvenci Vzhledem k tomu, ţe v převáţné většině případů insolvencí a insolvenční řízení jde právě o podniky, povaţuji za podstatné se zabývat právě touto problematikou. Nepopírám tímto ale váhu v dnešní době stále častějších osobních insolvencí, se kterými jsou spojena určitá specifika a vyţadují podrobnější rozpracování. Při ocenění podniků se uvádějí tři skupiny metod. Jde o metody majetkové, výnosové, metody zaloţené na analýze trhu. Čtvrtou skupinou, která se někdy uvádí, jsou metody kombinované, které vyuţívají kombinaci přístupů výnosových majetkových metod.

3.2.1 Ocenění podniku výnosovou metodou - kapitalizace čistých výnosů Při pouţití výnosové metody je ocenění provedeno na základě kapitalizace potenciálního čistého příjmu z pronájmu majetku v míře odpovídající investičním rizikům obsaţeným ve vlastnictví tohoto majetku. Výnosové ocenění v případě záporné hospodářské situace je ovšem v těchto případech irelevantní. Vzhledem ke specifičnosti oceňovaného podniku v insolvenčním řízení, kdy je mimořádně obtíţná jakákoliv prognóza a to s ohledem na nejistou minulost, je vhodná tzv. paušální metoda.60 K výpočtu dle této metody vedou následující kroky: 1. Výpočet kalkulované úrokové míry, kdy můţe být vypočtena v kterékoliv fázi před výpočtem výnosové hodnoty podniku 2. Úprava minulých výsledků hospodaření 3. Přepočet na cenovou hladinu k datu ocenění 4. Výpočet trvalého čistého výnosu. 5. Výpočet výnosové hodnoty podniku.

60

MAŘÍK, M.: a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2007 ISBN 8086929329.

51

3.2.2 Ocenění podniku na základě analýzy trhu Jak jiţ bylo řečeno, v České republice v některých případech není moţné ocenění podniků na základě analýzy trhu, vzhledem k tomu, ţe trh s podniky s obdobnou produkcí v ČR v podstatě neexistuje. Je vyţadována rozsáhlá databáze údajů a informací. Obdobně toto platí o dostupnosti informací a podkladů pro přesnější porovnání. Nejsou ve většině případů uloţeny účetní závěrky do sbírky listin. Výhodou této metody je aktuálnost, jednoduchost, relativně jednoduchá aplikace a výpočet. Výrobní areály jsou většinou velmi rozsáhlým a sloţitým majetkem pro ocenění. Je třeba v tomto případě rozlišit výrobní areály na univerzálně vyuţitelné, s běţnými výrobními halami, kde lze ocenit standardními metodami. Problém nastává u jednoúčelových areálů, kde lze velmi těţko hledat obdobné podniky pro komparativní metodu a to také s ohledem na funkčnost podniku, který se nachází v insolvenčním řízení.61

3.2.3 Ocenění podniku majetkovou metodou - likvidační hodnota V případě, ţe majetek podniku bude rozdělen, rozprodán, nebo zlikvidován, pouţijeme tuto metodu ocenění podniku za pomoci likvidační hodnoty. Výpočet likvidační hodnoty je v principu jednoduchý, z praktického hlediska však velice obtíţný. Zásadní problém spočívá v tom, ţe je nutné odhadnout, zda a do jaké míry je moţné zpeněţit majetek.62 Pouţití výše uvedených metod bývá problematické, nemoţné, kdyţ podniky nacházející se v insolvenci většinou nedisponují zdroji, aby bylo moţné pouţít výnosové metody a také v mnoha případech je velmi problematické nalezení obdobných podniku pro provedení porovnávací metody. Tato metoda je specifická tím, ţe výsledná hodnota podniku je tvořena z předpokládaných dílčích výnosů vzniklých z odprodeje nebo likvidace jednotlivých sloţek podniku. Měla by být za normálních okolností, při pouţití této metody celková likvidační hodnota niţší neţ hodnota účetní. Ve většině případů, coţ ale nelze brát jako pravidlo, mají podniky nacházející se v insolvenci například zastaralou technologii. Dochází k poníţení výnosu i o náklady na samotnou likvidaci jednotlivých neprodejných komponent.

61

ORT,P. Moderní metody oceňování na tržních principech.1.vydání, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2006. ISBN 8072650858 MAŘÍK, M.: a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. vyd. Praha : Ekopress, 2007. ISBN 8006929329 62

52

3.2.3.1 Ocenění nemovitostí Ocenění nemovitého majetku, odhad jeho obvyklé ceny, je provedeno za účelem zjištění likvidační hodnoty jednotlivých sloţek majetku společnosti. Pro odhad obvyklé ceny v praxi se pouţívají tři základní metody. Jde o metodu nákladového ocenění tj. zjištění věcné hodnoty, dále metodu výnosovou a metodu srovnávací. a.) Metoda nákladového ocenění - věcná hodnota Jedná se v podstatě o stanovení nákladů na pořízení stavby v současných cenách a určení opotřebení, přiměřeného stáří a skutečného stavu stavby (časová cena, vystihující reálný, technický stav v čase ocenění). Základem pro ocenění budov je zjištění zastavěné plochy, obestavěného prostoru a dalších ukazatelů, nebo obestavěného prostoru u atypických staveb a to předpisem pro měření staveb tj. § 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Pro potřeby ocenění staveb se pouţívají koeficienty prodejnosti dle platné vyhlášky. Od výchozí ceny staveb se odečte opotřebení, které odpovídá staří dané stavby, nevyţadující okamţitou rozsáhlejší opravu pro uvedení do provozuschopného stavu. Pouţívá se nejčastěji metoda lineární. V případech kdy je budova ve stádiu před nebo po opravě, nebo je v mimořádně dobrém nebo mimořádně špatném technickém stavu, nebo je opotřebení objektivně vyšší neţ 85 %, se opotřebení stanoví analytickou metodou.

b.) Metoda výnosová Výnosová metoda je metodou často vyuţívanou. V tomto případě se zjišťuje odhad obvyklé ceny. Jak je z názvu patrné výnosová metoda udává schopnost nemovitosti vytvářet výnos. Na základě výnosu pak určíme uţitkovost. V České republice se pouţívá metoda kapitalizace stabilizovaného, trvale dosaţitelného ročního výnosu příslušnou úrokovou mírou kapitalizace, jakoţto typu výnosové metody. Výnosová hodnota, tj. kapitalizace stabilizovaného trvale dosaţitelného ročního výnosu se určí dle výrazu: stabilizovaný výnos x 100 (%) výnosová hodnota

=

_______________________ úrok. míra kapitalizace 53

(%)

c.) Metoda srovnávací Srovnávací metodou rozumíme metodu, kdy dochází k vyhodnocování cen prodejů nemovitostí srovnatelných svým charakterem, velikostí a lokalitou, které byly realizovány v průběhu uplynulých dvanácti měsíců. Tato hranice je určena z toho důvodu, ţe po uplynutí této doby ztrácí získané údaje svou vypovídací schopnost. Pro srovnání se vyuţívá jak vlastní průzkum trhu nemovitostí, tak vyhodnocování údajů z tisku, vývěsek realitních kanceláří, sledování aukcí a draţeb, konzultacemi s realitními kancelářemi a správci nemovitostí. Výsledkem je pak odhadovaná prodejní cena pro srovnatelné nemovitosti s ohledem na situaci trhu. 63

3.2.3.2 Ocenění hmotného a nehmotného movitého majetku Ekonomická využitelnost movitého majetku Problémem můţe být zvláštní charakter posuzovaného majetku spočívající v tom, ţe se souborem oceňovaného movitého majetku určitého typu, či s obdobným majetkem se na volném trhu obchoduje ve velmi omezeném rozsahu. Na to navazuje skutečnost, ţe v daném místě a čase není potom moţno nalézt srovnatelné transakce pro porovnání k ocenění souboru majetku.

Ocenění movitého majetku Hodnota movitého majetku je odhadována několika metodami: a.) Z hodnoty nákladů na hmotnou substanci majetku podle stavu ke dni ocenění (nákladové metody). Metodika oceňování movitého majetku vychází z technického stavu majetku jeho stáří a předpokládané technickoekonomické ţivotnosti. Na základě určení technického stavu daného majetku včetně omezujících faktorů je odvozena jeho věcná hodnota (cena časová), tj. reprodukční cena věci sníţená o přiměřené opotřebení odpovídající

63

BRADÁČ, A. Nemovitosti – oceňování a právní vztahy. 3.vyd. Praha : Linde, 2004. ISBN 8072014412

54

průměrně opotřebené věci stejného stáří a přiměřené intenzity pouţívání, ve výsledku pak sníţená o náklady na opravu váţných závad, které znemoţňují okamţité uţívání věci. Obecně se technický stav posuzuje na základě ţivotnosti a hodnocení základních provozních vlastností ve vztahu k technické hodnotě movitého majetku nového nebo zařízení srovnatelného typu, včetně zohlednění morálního opotřebení. b.) Z ekonomických efektů plynoucích vlastníkovi z drţby majetku, např. alternativního pronájmu (výnosové metody). c.) Na základě porovnání s obdobnými transakcemi převodů srovnatelného majetku, které se vyskytují na trhu (porovnávací metody). Porovnávací model je zaloţen na principu porovnání daného oceňovaného majetku s transakcemi, jeţ se na trhu s přijatelným časovým odstupem v minulosti uskutečnily, a to při takových předpokladech a podmínkách, které pak dovolují znalci převzít výstupy z uskutečněných transakcí pro daný předmět a účel určení trţní hodnoty. Podmínkou je, ţe transakce, jejíţ výstupy byly vybrány jako porovnávací, proběhly za běţných trţních podmínek, tj. ţe trţní mechanismus nebyl ničím deformován jako např. nevhodným chováním účastníků, nezasvěceností, vnějšími podmínkami apod. Podmínkou, aby mohla být sledovaná transakce pojata jako porovnávací, je, ţe musí proběhnout v souladu s definicí trţní hodnoty, tj. ţe strany měly zájem transakci uskutečnit, jednaly informovaně, s náleţitým marketingem a bez nátlaku. Pak lze parametr ceny transakce pouţít pro ocenění mimo jiné s podmínkou, ţe proběhly v nedaleké historii a účely převodu a majetková podstata převáděného aktiva nedoznala oproti minulosti zásadních změn. d.) Kombinovanou metodou ocenění, která je aplikovaná v situaci, kdy zjištěná nákladová ani výnosová hodnota majetku nedává samostatně reálný obraz o trţní hodnotě majetku, neboť získané výsledky se zpravidla diametrálně liší.

3.2.3.2.1 Ocenění nehmotného majetku Nehmotný majetek je velmi často přizpůsoben poţadavkům současného uţivatele, nelze ho volně převádět a to s ohledem na platné zákony a proto jeho pouţití mimo subjekt je obvykle problematické. Proto principy oceňování platí pouze za předpokladu, ţe budoucí nabyvatel si zajistí převody tohoto majetku v návaznosti na platné právní normy v České republice. Jinak je hodnota oceňovaného nehmotného majetku rovna nule. 55

3.2.3.2.2 Ocenění hmotného majetku Stanovení technické hodnoty oceňovaného majetku (TH) - výchozí technická hodnota je technická hodnota nového stroje nebo stroje po generální opravě ve vztahu k hodnotě majetku továrně nového. Výchozí technická hodnota továrně nového majetku se stanoví ve výši 100 % a u strojů po generální opravě provedené ve specializované opravně ve výši 90 %. Základní amortizace je sníţení technického ţivota stroje v procentech stanovených podle amortizačních stupnic nebo amortizačních křivek v závislosti na stáří nebo provozování stroje. Technická hodnota zařízení se stanoví podle vzorce: TH= [( THN x (100-ZA) x (100 +/- PS ) /104)] THN- výchozí technická hodnota, ZA - základní amortizace PS - přirážky nebo srážky dle zjištěného skutečného stavu oceňovaného zařízení CP- cena pořizovací Výchozí cenou (CN) se rozumí cena nové věci, bez odpočtu opotřebení. Pokud se oceňované zařízení identického typu alespoň z části vyrábí je tato cena stanovena jako cena reprodukční. Tzn. na základě ceníku prodejce. Pokud se toto zařízení jiţ nevyrábí, stanoví se cena na základě přepočtu historické pořizovací ceny. Výchozí cena se stanoví přepočtem pořizovací ceny zařízení (CP), která se přepočítává indexem růstu cen v příslušném oboru od doby pořízení do data ocenění. Indexy růstu cen jsou pravidelně vydávány kaţdý rok Českým statistickým úřadem.

Koeficient

prodejnosti

(Kp)

vyjadřuje

poměr

průměrných

cen

prodejních

k průměrným cenám časovým v posuzovaném období v dané lokalitě. V tomto případě, kdy není oceňované zařízení z podstatné části předmětem běţného prodeje, nelze z dostupných informací stanovit koeficient prodejnosti na základě výpočtu ze srovnatelných transakcí. Při oceňování velkých souborů drobného hmotného majetku obvykle není technicky moţné a časově reálné ověřovat stav a funkci kaţdého jednotlivého předmětu samostatně. Pouţívá se

56

tedy zkrácený postup - po identifikaci se předměty rozdělí na dvě základní skupiny – předměty v uţívání a předměty v záloze.

Předměty v užívání Zde jde ve většině případů o velké mnoţství předmětů, kde by bylo velmi náročné oceňovat kaţdý předmět samostatně. Předměty v uţívání se rozdělí podle délky ţivotnosti. Vybere se v kaţdém souboru reprezentativní namátkový výběr s průměrným stářím a průměrným opotřebováním, u kterých se provede výpočet technické hodnoty. Výpočet se provádí obdobně jako u hmotného majetku. Časová cena takového souboru majetku se stanoví tak, ţe celková výchozí cena souboru majetku se vynásobí průměrnou technickou hodnotou vzorku (THV) stanovenou u reprezentativního vzorku drobného hmotného majetku. výchozí cena souboru x THV CČ = ___________________________ 100 THV – součet všech TH podrobně vykalkulovaných u representativního vzorku podělených počtem položek ve vzorku. Doba ţivotnosti prvků drobného hmotného majetku se stanoví max. deset let. Rozdílně se stanoví pro např. nářadí, nástroje, měřidla, pracovní stoly, a jiné vybavení. Pokud jsou tyto předměty natolik opotřebované nebo poškozené, ţe se jiţ nedají bezpečně uţívat, jejich hodnota je dána výnosem likvidace. V případě, ţe je vyţádáno stanovení obvyklé ceny, postupuje se pomocí koeficientu prodejnosti.

Ocenění zásob Z hlediska oceňování zásoby členíme na hotové výrobky a zboţí, nedokončenou výrobu a materiál. Pro ocenění je metodicky vyuţívaný vzorec: 1 LH = PC x Ip x ________________ ( 1 + ik ) t PC

pořizovací cena (účetní hodnota)

LH

likvidační hodnota

ik

kalkulovaná diskontní míra na úrovni nákladů kapitálu, kterou ovlivňují 57

finančně nákladová rizika : faktorech: a) Náklady spojené se skladováním b) Náklady na dopravu popř. pojištění c) Náklady na novou adjustaci (práce, balení, kartony,etikety) e) Dodatečné slevy při prodeji kompletního sortimentu (okrajové velikosti, neprodejné barvy) f) Platební podmínky Ip

index prodejnosti – vychází se z dlouhodobých statistik

prodeje a znalosti

trhu časový interval potřebný k prodeji.64

t

Při ocenění majetkovou metodou postupujeme tak, ţe nejprve se zabýváme jednotlivými komponentami a to nemovitostmi, dále hmotným a nehmotným movitým majetkem. Zjistíme cizí zdroje a závazky podniku. Je zapotřebí také určit náklady spojených s likvidací a prodejem majetku, které je nutné přepočítat na současnou hodnotu. V konečném výsledku je syntéza těchto jednotlivých výsledků a výpočet hodnoty podniku.

3.3 Současné problémy vyplývající z praxe Domnívám se, ţe pokud jde o oceňování nemovitostí v rámci exekucí a insolvencí, je vhodně metodicky nastaveno. Po teoretické stránce věci je v současné době také právní úprava této problematiky na poměrně vysoké úrovni. Oceňování je v obecné rovině velmi poměrně sloţité, flexibilní a neustále se vyvíjející. V České republice se oblast oceňování začala vyvíjet v době na přelomu 19. a 20. století. V tomto období totiţ došlo k naplnění potřeby dostatečného počtu profesionálů, kteří byli schopni pracovat v tak specifickém oboru, které představuje oceňování v rovině soudnictví. Nicméně hlavní problém v současné době spatřuji v tom, ţe v mnoha případech existuje naprostá odlišnost teorie a praxe. Tento dualismus podle mne představuje zásadní 64

MAŘÍK, M.: a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2007. ISBN8006929329

58

problém, z něhoţ pramení celá řada nedostatků a pochybení, které znehodnocují kvalitu prováděných exekučních či insolvenčních řízení. Dílčím problémem je určitě v současnosti korupce. Základní pravidla oceňování jsou jasně stanovena zákonem, a i přesto vše prostupuje korupce. Korupční jednání má v současné době velmi „vysokou“ úroveň. V podstatě lze konstatovat, ţe odhalení či následné stíhání orgány činnými v trestním řízení je v mnohých případech skoro nemoţné. Problém, který se týká této problematiky, netkví v zákonném rámci, ale především v individuálních jedincích a to především pokud jde o výkon jejich činností. Korupce je často chápána, jako prostředek, jeţ vede k dosaţení výhod. Nesporným faktem zůstává, ţe mnozí občané a čelní představitelé států běţně vyuţívají korupční jednání a neváhají uplatňovat své konexe v rámci jakékoliv činnosti. Korupci lze spatřovat jak v rámci sféry soukromoprávní, tak v rámci sféry veřejnoprávní. Myslím si, ţe je to právě lidský faktor, který mnohdy vede nejen k vytvoření správných postupů, ale napomůţe i k rozkladu teoreticky přesně daných a závazných pravidel. Dalším problémem je zadluţování. Relativní zadluţenost českých domácností, tedy absolutní hodnota dluhu vůči hrubému disponibilnímu důchodu českých domácností, nedosahuje takové výše v porovnání se zeměmi eurozóny. Tempo růstu míry zadluţení je také problematické. V letech 2003 – 2008 došlo k několikanásobnému růstu zadluţení domácností. V posledních letech dochází ovšem k poklesu tzv. „osobních bankrotů“ fyzických osob. Marginálním problémem je a byla nepřipravenost lidí a především schopnost odolávat silnému tlaku nabízení nejrůznějších bankovních produktů v podobě spotřebitelských úvěrů, různých odkladů splátek, klientských karet a podobně. V souvislosti s ekonomickou krizí, která byla vyvolána přeúvěrováním a nedostatečným zajištěním v Americe, a dolehla i na Evropu, přišlo mnoho lidí o práci, nebo o část svých příjmů. Nedokázali jiţ hradit své závazky. Toho vyuţila určitá skupina osob, poskytující finanční sluţby, s moţností přeúvěrování, konsolidace pohledávek, případně zajištění servisu ohledně oddálení exekucí.

V průběhu exekučních řízení vyvstává stále mnoho problémů a nejasností. Mezi zásadní problémy na jedné straně patří délka exekučního řízení. Od podání návrhu na nařízení 59

exekuce uplyne mnohdy velmi dlouhá doba. To souvisí v převáţné míře s nárůstem exekučních řízení, a zahlceností exekutorských úřadů. Důsledkem toho bývá, ţe povinný se zbaví svého majetku a výkon jiţ nemá adekvátní efekt, coţ se projeví jen v nárůstu nákladů samotného řízení. Na druhé straně se objevují návrhy exekucí, související s velmi malými částkami, které „pravděpodobně nebyly“ v minulosti uhrazeny. Tyto pohledávky jsou postoupeny soukromým právnickým osobám, které se je pokouší vymáhat. Jde převáţně o sloţitě doloţitelné pokuty, malé nedoplatky záloh za energie a podobně. V tomto případě se ukazuje jako problém poměr nákladů řízení s ohledem na výši pohledávky. I přes značné snahy zákonodárců, které měly vést k stabilizování jednotlivých problémů či nedostatků v rámci právní úpravy exekučního řízení, stále některé problémy zůstávají aktuálními a dokonce představují součást tzv. Exekučního řádu.65 Jedním z největších problémů soudobé praxe je problém zneuţívání některých exekutorských zápisů. Na úrovni zápisu dochází totiţ v rámci exekučního řízení k přiřazení majetku. Hodnota tohoto majetku přitom značně převyšuje vymáhanou pohledávku. Na základě tohoto postupu dochází ke zbavení procesní ochrany povinného.66 Pro změny by měl být klíčový letošní rok, kdy je připravována tzv. velká novela exekučního řádu. V rámci této novely by mělo dojít k odstranění nařizování exekucí a zavedení registrace, jeţ by měla být vyslyšením zvláštního poţadavku pro exekuce, dle rozhodčích nálezů, exekutorských a notářských zápisů - osvědčení o vykonatelnosti soudem před podáním návrhu na exekuci, odstranění odvolání proti usnesení o nařízení exekuce (náhradou bude návrh na zastavení exekuce). Dále odstranění dvojkolejnosti exekucí a výkonu rozhodnutí. Také by tato novela měla přinést nové způsoby výkonu rozhodnutí či modifikace stávajících způsobů výkonu rozhodnutí.67 Očekávané důsledky : odbřemenění soudu a zlevnění vymáhací agendy pro stát zrychlení exekučního řízení

65

HLAVSA, P. Exekuční řád – s výkladem a prováděcími předpisy. 1.vyd. Praha : Linde, 2001. BUREŠ, J.: DRÁPAL I., Zástavní práva a soudní praxe. Praha : C.H. Beck 1996. ISBN 8071790923 67 KORBEL, F.: Nad změnami v exekučním řádu. Právní rozhledy, roc.2009 č. 22. 66

60

zefektivnění exekucí, pro povinné v nesporných věcech, zrychlení uvolnění majetku po ukončení exekuce68 To co bylo výše uvedeno o exekučních řízeních, platí obdobně i v případě insolvenčních řízení. Ohledně právnických osob situace není také uspokojivá. V 90tých letech se značně vytřídila jednotlivá odvětví. Neefektivní firmy ukončily činnost, byly převzaty konkurencí, zprivatizovány či zlikvidovány. V dnešní době tkví problém v souvislosti s umělými insolvencemi, kdy v rámci omezení vlastnických vztahů insolvenčním řízením je tato firma vyřazena z konkurenčního prostředí, nebo je převzata konkurencí. Problémem je poměrná dlouhodobost průběhu insolvenčního řízení. Oproti předchozímu právnímu předpisu upravujícím tuto problematiku, kterým byl zákon o konkurzu a vyrovnání, umoţňuje nový insolvenční zákon podstatně rychlejší. To je způsobeno především zveřejňováním, kdy jsou zásilky soudu oznamovány na webových stránkách insolvenčního rejstříku. V dřívější právní úpravě nebyla ani tak délka řízení hlavním problémem, ale především problém tvořilo zpeněţení konkurzní podstaty a následné uspokojení věřitelů. Zákon o konkurzu a vyrovnání spíše zvýhodňoval dluţníky před věřiteli. V průběhu konkurzního řízení docházelo k vyvádění majetku z konkurzní podstaty. Nový insolvenční zákon, kromě urychlení procesů probíhajících v insolvenčních řízeních, umoţňuje ozdravení firem. Tato moţnost je dána i dluţníkům – fyzickým osobám, kdy v rámci insolvence, je oddluţení jedinou moţností, jak stabilizovat svoje zadluţení. Samozřejmě je to spojeno se splněním řady podmínek a přísné platební kázně při splácení v oddluţení stanovených závazků.

Ohledně oceňování nemovitostí v rámci exekucí a insolvencí se domnívám, ţe je vhodně metodicky nastaveno. Po teoretické stránce věci je v současné době také právní úprava této problematiky na poměrně vysoké úrovni. Nicméně hlavní problém spatřuji ve skutečnosti mnohdy naprosté odlišnosti teorie od praxe. Tento dualismus podle mne

68

KASÍKOVÁ, M.: a kol: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář. 2. vydání, Praha : C. H. Beck, 2010. ISBN 8074001792

61

představuje zásadní problém, z něhoţ pramenní celá řada nedostatků a pochybení, které znehodnocují kvalitu prováděných exekučních či insolvenčních řízení.

62

4 Závěr

Problematika oceňování s ohledem na insolvenční a exekuční řízení je velmi široká. Samotný pojem insolvenční řízení představuje řízení stanovené soudní cestou, která má jako jeden z hlavních cílů zabývat se dluţníkovým deficitem čili úpadkem případně hrozícím úpadkem a hledáním odpovídajícího postupu řešení této situace. Soud a priory rozhodne v primární etapě insolvenčního řízení, zda došlo k naplnění podmínek, které byly stěţejní pro zdůvodnění řešení majetkových problémů dluţníka tím, ţe bude rozhodnuto o úpadku. Pojem insolvence znamená platební neschopnost neboli insolventnost. Exekuce je takové stádium správního, daňového nebo soudního rozhodnutí, jehoţ cílem je prosadit výrok pravomocného, vykonatelného rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení a přinutit dluţníka, aby splnil povinnost, která mu byla stanovena výrokem takového rozhodnutí.

S ohledem na popsané je zjevné, ţe problematika oceňování v exekučním a insolvenčním řízení je velmi problematická. Jako nejvhodnější metody pro oceňování v této oblasti se nám jeví metoda komparativní, metoda výnosová a metoda nákladová, co se týče exekučního řízení. Samozřejmě musí být vţdy brán zřetel na předmět ocenění. Co se týče insolvenčního řízení, pouţívajíc se při ocenění podniku výnosová metoda s kapitalizací čistých výnosů a oceňovací metoda na základě analýzy trhu. Jako nejvhodnější se jeví metoda majetková - likvidační. Při ocenění majetkovou metodou postupujeme tak, ţe nejprve se zabýváme jednotlivými komponentami a to nemovitostmi, dále hmotným a nehmotným movitým majetkem. Zjistíme cizí zdroje a závazky podniku. Je zapotřebí také určit náklady spojených s likvidací a prodejem majetku, které je nutné přepočítat na současnou hodnotu. V konečném výsledku je syntéza těchto jednotlivých výsledku a výpočet hodnoty podniku. Domníváme se, ţe pokud jde o oceňování nemovitostí v rámci exekucí a insolvencí, je vhodně metodicky nastaveno. Po teoretické stránce věci je v současné době také právní 63

úprava této problematiky na poměrně vysoké úrovni. Oceňování je v obecné rovině velmi poměrně sloţité, flexibilní a neustále se vyvíjející.

64

5 Seznam použité literatury Bibliografie : 1. BRADÁČ, A. Nemovitosti – oceňování a právní vztahy. 3.vyd. Praha : Linde, 2004. ISBN 8072014412 2. BŘEZINOVÁ, H. Ekonomické aspekty insolvenčního zákona. 1.vyd. Praha : Polygon, 2009. ISBN9788072731596

Bova

3. BUREŠ, J.: a kol.: Občanský soudní řád a s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha : C. H. Beck, 2004. ISBN 8071798711 4. BUREŠ, J.: DRÁPAL, I. Zástavní práva a soudní praxe. 1.vyd. Praha : C.H. Beck, 1996. s. 33. ISBN 8071790923 5. BUREŠ, J.: a kol. Občanský soudní řád a s judikaturou a souvisejícími předpisy Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN 9788075934102 6. DRÁPAL, I.: a kol.. Občanský soudní rád II. Komentář. 1. Vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. 29 – 40 s. ISBN 7. DRBOHLAV, J.: POHL, T. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 3.vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2011. ISBN 9788073575991 8. DAVID, L.: IŠTVÁNEK, F.: JAVŮRKOVÁ,: a kol. Občanský soudní řád – komentář, II. díl. 1.vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009. ISBN 9788073574604 9. GROSSOVA, M. Charakteristika exekučního řízení. 1.vyd. Praha : Právo a podnikání, 1995. s. 10. ISBN 10. HLAVSA, P. Exekuční řád– s výkladem a prováděcími předpisy. 1.vyd. Praha: Linde, 2001. ISBN 8072013157 11. KASÍKOVÁ, M.: a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář. 2. Vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, str. 257. ISBN 8074001792 12. KOTOUČOVÁ, J.: a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení(insolvenční zákon). Komentář. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2010. ISBN 9788074003202 13. KOZEL, R. Problémy konkurzního řízení a jejich řešení. 2.vyd. Praha : Linde, 2003. ISBN 8072014005

65

14. KRČMÁŘ. Z. Přehled judikatury ve věcech konkurzu a vyrovnání. 1.vyd. Praha :Judikatura, 2005. ISBN 807357067X 15. KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnuti a exekuce. 1.vyd. Praha : ASPI, 2005. ISBN 8073570548 16. KOZÁK, J.: BUDÍN, P.: DADAM, A.: PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha : Aspi, 2008, 12 s. ISBN 9788073573751 17. KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1.vyd. Praha : Grada, 2009. ISBN 97824728650 18. MARŠÍKOVÁ, J.: Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha : Leges, 2011. ISBN 9788087212752 19. MAŘÍK, M.: a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. vyd. Praha : Ekopress, 2007. ISBN 8086929329 20. MIKŠOVSKÝ, P. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti s komentářem a prováděcími předpisy. Praha : IFEC, 2001. ISBN 8086412105 21. ORT,P. Moderní metody oceňování na tržních principech.1.vydání, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2006. ISBN 8072650858 22. RADKOVÁ, M. Exekuce jiné pohledávky. 1.vyd. Praha : Linde, 2009. ISBN 9788072017676 23. RICHTER, T. Inslovenční právo. 1.vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. ISBN 9788073573294 24. SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon. 1.vyd. Praha : EUROUNION, 2006. ISBN 807317054X 25. SCHELLEOVÁ, I. Konkurz a vyrovnání. 1.vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 8086432424 26. TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 1.vyd. Praha : C.H.Beck, 1997. ISBN 8071791369 27. TRIPES, A., Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. ISBN 8071794899 28. ZELENKA, J.: MARŠÍKOVÁ, J. Zákon o konkurzu a vyrovnání – komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2002. ISBN 8072013238

66

Periodika : 1. KORBEL, F. Nad Změnami v exekučním řádu. Právní rozhledy, roč. 2009 č. 22. 2. ZOULÍK, F. Vývoj insolvenčních řízení. Právní fórum, 2009, roč. 6, č. 4.

Zákony : 1. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 3. Zákon č. 99/1963 Sb. v platném znění 4. Zákon 586/92 Sb. o daních z příjmů v patném znění 5. Zákona o účetnictví č. 563/1991 v platném znění 6. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Internetové zdroje : 1. www.justice.cz. 2. www.businessInfo.cz 3. www.exekutorskakomora.cz

67

6 Seznam použitých zkratek ZOM

zákon o oceňování majetku

IZ

insolvenční zákon

ER

exekuční řád

o.s.ř.

občanský soudní řád

obch.zák.

obchodní zákoník

68

Přílohy : Příloha č.1 : Průběh občanskoprávního řízení Příloha č.2 : Základní přehled insolvenčního a exekučního řízení Příloha č.3 : Průběh insolvenčního řízení Příloha č. 4 : Přehled právních předpisů, na základě kterých se provádí ocenění

69

Příloha č.1 Průběh občanskoprávního řízení

Zdroj : www.businessinfo.cz

70

Příloha č. 2

Základní přehled insolvenčního a exekučního řízení Soudní exekuce

Exekutor

Předpoklady

Nedobrovolná dražba

Konkurs

Návrh draţebního věřitele

Návrh soudu Exekuční titul

Exekuční titul nebo zástavní právo loţené do 1. 5. 2000 + čestné prohlášení navrhovatele

Návrh soudu či exekutora Exekuční titul

Listiny o zajištění pohledávky

Zástavy Zásadně zanikají dnem právní moci rozvrhového usnesení

Úpadek, tj.insolvence či předluţení

Zástavy zanikají Nezanikají starší zástavní práva

Zanikají, vyjma chráněných a převzatých

Zůstávají nedotčena

Zanikají, vyjma chráněných a převzatých

Zůstávají nedotčena

Výtěžek

Pohledávky nákladů řízení Pohledávky oprávněného, zástavy, věcná břemena, nájmy Nedoplatky výţivného

Pohledávky zajištěné zástavním právem

Daně a poplatky

Daně, poplatky

Ostatní

Ostatní

71

Více věřitelů

Písemné upozornění dluţníka a zástavce Zanikají mladší zástavní práva

Věcná břemena Nájmy

Náklady soudního výkonu či exekuce sice prvotně nese (resp. platí zálohu atd.) oprávněný věřitel, nicméně má

Návrh soudu

Zpeněţením zanikají Pokud správce nevypoví, tak přecházejí

Oddělené pohledávky Pohledávky za podstatou Zaměstnanci Ostatní

nárok na jejich následnou úhradu vůči povinnému dlužníkovi). Zdroj : www.businessinfo.cz.

Příloha č. 3 Průběh insolvenčního řízení

Zdroj: www.epravo.cz.

72

Příloha č. 4 Přehled právních předpisů, na základě kterých se provádí ocenění  zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 328/1991 Sb, o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (do 31. prosince 2007)  zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších přepisů (od 1. ledna 2008)  zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů  vyhlášky Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních sloţek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů  zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů Důvody oceňování v rámci jednotlivých předpisů

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

 oceňování majetku ke stanovení hodnoty nepeněţitých vkladů do obchodních společností za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve

73

společnosti (§ 59 odst. 3)  zjištění čistého obchodního majetku pro účely stanovení výše vypořádacího podílu (§ 61 odst. 2)  stanovení hodnoty obchodního podílu pro účely převodu na úhradu dluhů při jeho zástavě (§ 117a).  ocenění výše protiplnění při přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na osobu, jejichţ souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti (§ 183).  přezkoumání návrhu ovládací smlouvy a smlouvy o převodu zisku (§ 190f)  stanovení hodnoty majetku při nabývání od zakladatele, akcionáře, nebo osoby jednající s ním ve shodě, od člena představenstva, jednatele, člena dozorčí rady, prokuristy nebo jiné osoby oprávněné takovou smlouvu uzavřít nebo osob jim blízkých, od ovládané osoby nebo od osoby, se kterou je tvořen koncern (§ 196a odst. 3)

Zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních

 ocenění jmění (§§ 10, 28, 73-75, 90, 93, 98, 103, 105, 135, 253257, 261, 265, 282, 285, 294, 299 a 361),

společností a druţstev

 znalecká zpráva o fůzi (§ 114 a 119),  projekt přeshraniční fůze (§ 191).

 ověření kupních cen majetku, podniku nebo jeho části pro daňové účely (§ 23 odst. 15)

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

 stanovení ceny technického zhodnocení najatého majetku při ukončení nájmu (§ 23 odst. 6 písm. a)  stanovení ceny obvyklé při prodeji mezi ekonomicky, nebo personálně spojenými osobami (§ 23 odst. 7)

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

 stanovení trţní (reálné) hodnoty (§ 27 odst. 4 písm. a)

Zákon č. 40/1964 Sb.,

 stanovení ceny pro kupní smlouvu (§ 589)

občanský zákoník

 stanovení ceny pro darovací smlouvu (§ 628 a následující)  stanovení hodnoty pro odpovědnost za škodu (§ 420 a následující)  ocenění majetku pro veřejnou soutěţ (§ 847)

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na

 zjištění ceny předmětu draţby při nedobrovolné veřejné draţbě (§ 33 odst. 5)

kapitálovém trhu

74

Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění

 výpočet hodnoty cenného papíru v majetku penzijního fondu (§ 33 odst. 5)

se státním příspěvkem

 ocenění nemovitostí a movitých věcí před jejich nákupem ve lhůtách stanovených ve statutu penzijního fondu, nejméně však jednou ročně (§ 33 odst. 6)

Zákon č. 26/2000 Sb., o

 zjištění obvyklé ceny předmětu draţby (§ 13)

veřejných draţbách Zákon č. 99/1963 Sb.,

 obvyklá cena majetku pro účely dědění (§ 175l, § 175o odst. 1)

občanský soudní řád

 ocenění podniku pro výkon rozhodnutí prodejem podniku (§ 338m odst. 1 písm. c)

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z

 zjištění základu daně dědické při dědění podniku (§ 4 odst. 3)  zjištění základu daně darovací při darování podniku (§ 7 odst. 2)

převodu nemovitostí Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti

 ocenění nemovitosti, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených (§ 66 odst. 5)

(exekuční řád) Vyhláška MF č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních sloţek

 ocenění práv a jiných majetkových hodnot, kde nelze jejich cenu vyjádřit jmenovitou hodnotou (§ 10 odst. 3)

státu a státních organizací s majetkem státu Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech

 ocenění výše, popřípadě hodnoty majetkového vkladu, který se zřizovatel zavazuje vloţit do nadace nebo nadačního fondu (§ 3 odst. 2 písm. d)  ocenění výše, popřípadě hodnoty cenných papírů jako majetkového vkladu, který se zřizovatel zavazuje vloţit do nadace nebo nadačního fondu (§ 3 odst. 2 písm. d).

Zdroj : vlastní tabulka

75

76