V šeck a p ráva v y h ra žen a
DR.
A N T O N Í N
K U R S P R O
S T Ř Í Ž
L A T I N Y S A M O U K Y
1944
U LADISLAVA KUNCÍŘE V PRAZE
I. V Ý S L O V N O S T A P Ř ÍZ V U K . Začínáme in nomine Domini, Tomu už jistě rozumíte, neboť slýcháte zpívati: Benedictus, qui venit in nomine Domini = Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Uvidíte, že už mnoho toho znáte z latiny, chodíte-li na služby Boží. Proto s chutí do práce a hned si zapam atujte každé slovo, jež se zde vyskytne a jehož překlad -je v závorce, Amor et studium (lásika a snažení) jsou jediné, čeho je potřeba, abyste -se latině naučili. Nejprve se naučíme čísti. Rozdíly ve výslovnosti proti češtině jsou hlavně tyto<: ae se vyslovuje jako dlouhé é Caelum (nebe). Ve slově aer (vzduch) všalk se vyslovují obě hlásky, neboť to pochází z řečtiny, Aby se na tuto výslovnost upozornilo, psává se e s dvěm a tečkami: aer, Proto také říkám e: aeroplán. o® jako dlouhé é s nádechem do o, jako něm ecké ö ve slově Böhmen, Poena (trest). Poeta (básník) je opět řecké slovo, proto se vyslovují hlásky odděleně. P sává se proto poeta, Ph = i. P rophéta (prorok). C se vyslovuje jako c před e, i, y, ae, oe, eu. Céna (večeře), cíbus (pokrm). Jinde jalko k. Corpus (tělo), Crédo (věřím), Carmen (píseň, báseň), hoc (toto), manducáte i(jezte). Dva cc za sebou jdoucí se čtou kk, následuje-li tvrdá samohláska, Occásus (oikkásus, západ). Následuje-li mětkká, čtou se kc. Accipite (akcipite, vezměte). Ecce homol řekl Pilát, předváděje lidu Krista. Nyní už správně přečtete i přeložíte: Accipite et manducáte: Hoc est corpus meum. T se vyslovuje jaiko c, následuje-li po něm i s kteroukoli jinou samohláskou nebo s dvojhláskou ae. Tedy etiam (eciam, také), ratio (důvod), divitiae (bohatství). 5
Avšak předchází-li před t hláska t, s, x, vyslovuje se i. Hostía (oběť), commixtio (smíšení), rovněž je-li slabika ti pfízvučná; totíus tedy se nečte tocius, nýbrž tak, jak je psáno. Nuže, proč se čte fortitúdo, i(síla, statečnost), mítís {tichý) tak, jak je psáno? Protože po i nenásleduje samohláska. Patientia (trpělivost) však se čte paciencta, protože po i je samohláska, Laetitia {radost) -se čte léticia, avšak modestia (skromnost) se čte jak je psáno. P roč? Viz předchozí p ra vidlo. Dobře-li si vštípíte v paměť tyto poučky, již umíte správně čísti K správné četbě je třeba ještě, abyste znali délky hlásek, neboť na př. a ve slově pater (otec) se vyslovuje krátce, ve slově m ater {matka) dlouze. Délky se v latinských kni hách neoznačují. Je n v středoškolských učebnicích se vy značují ležatou čárkou nad písmenem. V liturgických knihách však vidíte, že jsou tam některé hlásky s čárkami jako v českém písmě: Dóminus (Pán), ancílla (děvečka). Ty čárky však neznačí délku, nýbrž přízvuk. Obojí se čte krátce, tedy: dominus, ancílla. Slova s vyznačeným přízvukem na jdete jen v církevních knihách; je to zajištění, aby se při četbě správně přizvukovalo. Vidíte dvě trojslabičná slova: déxtera et sinistra (pravice a levice) a každé má přízvuk na jiné slabice. V češtině je přízvuk vždy na první slabice 6lova, Pro latinu platí tato pravidla: , 1. Dvojslabičná slova mají přízvuk na první slabice, (Proto se také v liturg. knihách při dvojslabičných slovech přízvuk ne vyznačuje), 2. Víceslabičná slova mají přízvuk na třetí slabice od konce, je-li předposlední k rá tk á (omnipotens, všemohoucí). Je-li předposlední dlouhá, je přízvuk na této (amicus, přítel). Za dlouhou se počítá slabika také tehdy, následují-li po krátké samohlásce dvě 1 nebo skupina souhlásek (ancilla, sinistra).
6
'
II.
PRYNI SKLOŇOVÁNÍ. Nyní již budeme skloňovat, časovat a překládat. Učte se: Ego —• já; tu —• ty; aos — my; vos — vy; sum — jsem; gs — jsi; est — jest; sumus — jsme; e st» — jste; šunt — jsou. Pán Ježíš řekl o sobě, že je dobrý pastýř. Ego sum pastor bonus, Šimonovi řekl: Tu es Petrus. Ja n a K řtitele se ptali židé: Elias es tu ? On odpověděl: N oa sum, Jeden je Bůh a Pán: Unus est Deus, unus est Dóminus. Spasitel řekl: Ego et P ater uaum (jedno) sumus. Apoštolům řekl, že jsou jeho přátelé: Vos amící mel estisi, Sv. Pavel se hájí, že i on je Hebrej a Izraelita: H ebraei sunt? et ego. Israelítae sunt? et ego, . Latina m á jako čeština trojí rod: genus masculinum (muž ský), femininum (ženský), neutrum (střední — doslovně «žád ný z obou«; proto kdo není při žádné z dvou stran, říká, že je neutrální). Čeština má 7 pádů, latina 6. Zde vypíšeme jejich jména a zároveň sklonění (declinátio) podstatných jmen první třídy: Číslo jednotné (numerus singuláris):
1. 2. 3. 4. 5. 6.
nominativ: genetiv: dativ: akkusativ: vokativ: ablativ: .
dominus, pán domini, pána domino, pánovi, dominům, pána domine, pane! domino, (o) pánu, (s) pánem Číslo množné (numerus plurális):
1. domini, páni 2. dominórum, pánů 3. dominis, pánům
4. dominos, pány 5. domini, páni! 6. dominis, (o) pánech, (s) pány
Podle tohoto vzoru skloňujte podstatná jména: Deus Bůh angelus anděl amícus přítel apóstolus apoštol discipulus učedník, žák hymnus píseň, chvalozpěv
liliu* syn populus národ, lid servus sluha, otrok íámulus služebník meus můj tuus tvůj
7
Tak se skloňují i vlastní jména končící na -uss Christus, Petrus, Paulus atd.
Překládejte: 1. Angelus Demini. — 2. Angeli sunt iárnuli Dei, — 3. Christus esi dominus angelorum, — 4. Nos populus Dei sumus, —■ 5. Apóstoli sunt discipuli et amici Christi, — 6. Domine, ecce ego servus tuus sum, — 7, Ecce, filius tuus! — 8. Angele Deí, tu es amicus meus. — 9, Discipuli apostolorum P etri et Pauli, sumus. Discipuli et arnící mei! Dejte pozor, které pády jmen jsou v těch větách. Přepište si sami tyto věty česky. A byste si mohli srovnati, zdali jste správně přeložili, zde m áte tytéž věty česky:
1. Anděl P ána (my česky říkám e: Páně). —■ 2. A ndělé jsou služeb níci Boha (Boží). — 3. K ristus je s t pán andělů. — 4. My lid Boha (Boží) jsm e. — 5. Apoštolové jsou učedníci a p řá te lé K rista. — 6. Pane, hle, já sluha tv ů j jsem . — 7. Hle, syn tvůj! — 8. Anděle Boží (Boha), ty js i p říte l m ůj. 9. Učedníci apoštolů P etra a Pavla jsm e.
A byste se pocvičili, přepište si ty věty do latiny a potom srovnejte, zdali jste správně přeložili, Podle vzoru 5 dominus skloňují se nejen podstatná jména s koncovkou -us, nýbrž také jména končící na -et s tím rozdílem, že vokativ (5. pád) zní jako nominativ, 1, puer, hoch magister, učitel 2, puerí, hocha magistři, učitele 3, puero, hochu magistro, učiteli
4, puerum, hocha magistrům, učitele 5, puer, hochu! magister, učiteli! 6. puero, (o) hochu magistro, (o) učiteli, (s) učitelem Množné číslo je pravidelné. Skloňujte je podle vzoru do minus! Všimněte si, že při slově magister hláska e v dalších pádech se tratí. To se děje většinou. Výjimky zvíte později.
Latina nemá příd. jména přisvojovací. Apostolus Christi, FíSíus Des, Angelus Domini bylo by doslovně: A poštol Krista, Syn Boha, Anděl Pána. My však místo genetivu dáváme příd, jméno přisvojovací: Apoštol Kristův, Syn Boží, Anděl Páně. Filíus a jiná jména na -íus mají vokativ na i. Rovněž meus {můj) zní ve vokativu mi.
Synu můj = Fill mil (všecky slabiky jsou dkrahél), Sancte Antoni, patróne mí! {sv. Antoníne, ochránce tnůj!) Deus má vokativ rovněž Deus, Můj Bože — M i Deus! Avšak v církevní latině bývá obyčejně i meus ve vokativu ponecháino jako v nominativu: Deus meus! Bože můj! Popule meus, lide můj! Jm éna 'hebrejská zůstávají většinou neskláněná; v češtině dlužno je skloňovali. Deus Abraham = Bůh Abrahamův! Joseph, íilí David! Josefe, synu Davidův! Jméno Jesus zní ve všech dalších pádech Jesu kromě akusativu, jenž zní Jesum. A nyní potřebujeme sloves, abychom mohli tvoiříti věty.
III. Č A SO V Á N Í SLOVES
I. T Ř ÍD Y .
Časování sloves se děje tím, že ke slovesnému kmeni se připojují přípony. Neurčitý způsob (infinitiv) sloves 1, třídy má příponu -áre. Laudáre, chválíti, cantáre, zpívati, clamáre, volatí. Přítomný čas {tempus praesens); Množné číslo; laudémus, chválíme laudátis, chválíte laudant, (oni, ony) chválí
Jednotné číslo: 1. laudo, chválím 2. laudas, chválíš 3. laudat, chválí Rozkazovací Způsob: lauda, chval! laudáte, chvalte! Časujte: / amo m iluji IfFo modlím se adóro (spojuje se s akkus. adóix> Deum) klaním se labóro p ra c u ji
—
rogo prosím , žádám salvo zachraňuji vigilo bdím suspíro vzdych ám
ad (předložka s akkus,) ik; ad Deum, k Bohu; super {s akkus.), nad; aon — -ne, nikoli; nec — ani; suus — svůj; te — tebe. Noa est discipulus super magistrům, nec servus super do minům suusn, — Laudéte, pueri, Dominum. — Angeli cantant hymnos Deo. — Te Deum laudamus. — Adoramus te, Christe.
9
— Discipule, amas magistrum tuum ? — Nos orámus, vos laborátis. — Ora et labóra) — Cantáte Dómino! — Christus amat discípulos suos, — Rogámus Te, Domine Deus, salva fámulos tuos. — Vigiláte et oráte! — Ad te clamámus, ad te suspirámus. — Mi Deus ((nebo Deus meus), ego te amo. Přeložte: 1, Volám a vzdychám k Bohu: Pane, zachraň služebníka Tvého (česky správně: svého: ale v latině svůj se vztahuje jen k třetí osobě), — 2, Pracuješ a modlíš se, synu můj? — 3. Bůh bdí nad svými služebníky (v latině 4. pád!). — 4. Modlíte se a voláte k Bohu? — 5, Andělé se klanějí a zpívají chvalozpěvy Pánu. — 6, Přátelé, pracujte a m odlete se! Srovnejte, zdali jste to správně přeložili: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Clamo et suspíro ad D eum : Dom iue, salva servum (famulum) tuum! L abóras et oras, fili mi? Deus vigilat super fam ulos suos. O rátis et clam átis ad Deum? A ngeli ad ó ran t et can tan t hym nos Domino. Amici, lab o ráte et oráte!
Říkejte si slova i věty hlasitě. Tím se mnohem snáze vštípí do paměti. IV. POD STA TN Á
JM É N A
Ž E N S K É H O A S T Ř E D N ÍH O
RODU.
Sklonění jmen podstatných ženského rodu: Jednotné číslo: 1. stella, hvězda 2. stellae, hvězdy 3. stellae, hvězdě 4. stellam, hvězdu 5. stella! hvězdo! 6. stella, (o) hvězdě, (s) hvězdou
Množné číslo: stellae, hvězdy stellárum, hvězd stellis, hvězdám stellas, hvězdy stellae! hvězdy! stellis, (o, ve) hvězdách (s) hvězdami
Šestý pád se liší od prvního tím, že a je v 1, pádě krátké, v 6. dlouhé, I když se délka nevyznačuje, podle smyslu vy tušíte, jde-li o 1. nebo 6. pád. Jako stella se skloňuje: ancílla děvečka, služebnice anim a duše
10
coróna koruna, věnec ecclésia církev, chrám
fám ula služebnice fília dcera glória sláva gratia m ilost história historie, d ějiny ju stítia spravedlnost luna měsíc mácula skvrna
m agistra učitelka m isericordia m ilosrdenství plúvia dešť poena trest, strast regína královna íe rra země via cesta v ita život
T ak se skloňují též jména osob, m ést a zemí, končící se na —a: Theresia, Italia, Judaea, Roma. cibus pokrm Mágus mág, m udrc pagánus pohan corónare korunovati, věnčiti dare dávati en arráre vypravovati exspectáre očekávali ex su ltáre plesati liberáre vysvoboditi, zprostiti m onstráre ukazovati
m undáre (o)čistiti orn áre (o)zdobiti p a rá re přip rav o v ati praestáre uděliti, propůjčili regnáre kralovati, vládnouti sanctificare posvěcovati a nebo ab (předložka, vždy s 6. pádem) od in (s 6. pádem) v, na ubi, kde ibi, tam
Ecce ancílla D om ini — Stella m onstrat Mágis viam ad Christum. — G rátia sanctificat animam, — Coróna stellarum Mariam ornat. — Christus animas coronat glória (ablativ). — Stellae enarrant glóriam DeL — Jesus liberat animas a poenis. — In anima M ariae macula non est, — Pagáni adórant lunam et stellas. — Ego sum via et vita, — M undate maculas ani m ae/ Historia est magistra vitae, — Exsulta lilia Sion! — Gratia vitam praestat animae, — P aráte vias Domini! — Deus p arat terrae pluviam, — Regina dat cibum ancillis suis. —■ Rogámus Te, Domine, da animae íamulae tuae Therésiae corónam glóriae. — Ubi Petrus, ibi Ecclesia. Přeložte: Kristus zdobí duši milostí, — Bůh připravuje slávu služebnicím svým, — Na zemi nevládne spravedlnost, — Plesejte, dcery jerusalémské! — K de Bůh, tam spravedl nost. — Pane, zachraň duši služebnice s v é '— Duše Mariina (gen.) plesá v Bohu. — Očisť, Pane, dusá mou od skvrn a vysvoboď služebníka svého -(tvého) od trestů. 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Podstat, jména středního rodu; verbum, slovo verba, slova verbórum, slov verbí, slova verbo, slovu verbís, slovům verbum, slovo verba, slova verba! slova! verbum! slovo! verbo, (o) slovu, slovem verbis, (o, ve) slovech, slovy 11
Zapamatujte si pravidlo: jména středního rodu mají vždy 4. a 5. pád stejný jako první, v jednotném í množném čísle. régnurn království, říše tem plům chrám vinculum pouto apud (se 4. pádem !), u um bra stín e ra t byl, byla, bylo
delictum provinění exém plum p řík la d fundam entum základ m em brum úd ' peccátum hřích principium počátek
Ia principio erat Verbum, et Verbum erat apud Deum, et Deus erat Verbum, — Templum Dei estis vos. — In Deo non est peccatum, nec umbra peccati. — Membra Christi sumus. — Justitia est regnorum fundamentum. — Christus verbo et exemplo viam monstrat. — Libera, Deus, animam meam a vinculo delictorum, — Exspectámus regnum Dei.
V. Z V L Á Š T N O S T I — P R V N l P Ř ÍD A V N Á
JM É N A
Jako v češtině máme jména mužská, končící se na a a skloňující se podle vzoru ženského, na př. vladyka, sta rosta, tak i v latině, Na př,: Prophéta, prorok, poeta, básník, pápa, papež, nauia, plavec, ísraelíta, Juda. Jm éna ta se skloňují ve všech pádech podle vzoru stella. Také mužská vlastní jm éna,'končící se na áš skloňují se tak; koncovka s se ovšem v dalších pádech odsouvá, takže Elías zní v genitivě Eliae, v akkus. Eiíam. V češtině mívají taková jména obyčejně koncovku áš. Messías, Mesiáš, Jónas, Jonáš, Judas, Jidáš, M atthias, Matyáš, Matěj. Joánnes Baptista (Křtitel) erat íílius Zacharíae et Elísabeth. — Prophétae enárrant glóriam Messiae, — Regína propheta rum. — Poetae amant stellas. — Osculum Judae, polibek Jidášův, — Eliam vocat, Eliáše volá, — Ecce, ísraelíta, in quo non est dolus, Ejhle ísraelíta, v něimž není lsti. — Sancte Barnaba! sancte Luci! Sv. Barnabáši, sv, Lukáši! N ěkterá podst. jména se vyskytují v češtině jen v množném čísle: dveře, hodiny, oddaviky. Též latina má taková jména. Nazývají se plurale tantum ((množné toliko). Na př.: divitiae, bohatství, insidiae, nástrahv, úklady, nuptiae, svatba, tene brae, tm a, tem nota, castra (plurál střed, rodu), tábor, m oenia (stř rod), hradby.
12
Caelum v množném čísle přechází do sklonění mužského, Tedy má 1, pád nikoliv caela, nýbrž caelí, 4. pád caelos. Caelí (nebesa) enárrant gloriam Dei, — Super caelos gloria iua, Nad nebesa (ijest) sláva tvá, Nyní můžeme přistoupiti ik přídavným jménům (momina adjectiva) čilí adjektivům. A djektiva fcončící se na -us, -a, -um již umíte skloňovati, neboť skloňují se .jako podstatná jména dominus, stella, verbum. Skloňujte tedy a napište si sami ve všech pádech: servus bonus, služebník dobrý, terra bona, země dobrá, verbum bonům. Příd. jména končící se v muž. rodě na -er, skloňují se podle puer nebo magister. , Liber, svobodný, libera, liberum. Pulcher, krásný, pulchra, pulchrum. Sacer, posvátný, sácra, sácrum. Skloňujte: hortus (sad, záhrada) pulcher, anima pulchra, templum pulchrum, ( Rovněž tak se skloňují přisvojovací zájmena: meus, můj mea, má meum, mé tuus, tvfij tua, tvá tuum, tvé suus, svůj sua, svá suum, své Napište si pro cvik celé sklonění: filius meus, ancilla mea, delictum meum. Pozor na výjimku ve vokatívě mužského rodu: (fílí mi!)! Noster, náš, vester, váš, skloňuje se jako pulcher. 1. Sanctus, sanctus, sanctus Dominus Deus Sabaoth. Pleni sunt caeli et te rra gloria tua, — 2. V erae divitiae non sunt in terra, sed in caelis. — 3. Dominus parat nuptias magnas lilio suo, — 4. Ave, anima pia! — 5. Bonum est speráre ín Dominum, — (6J'D om inus noster Jesus Christus magister bonus est. — 7. Magnificat anima m ea Dominum. — 8. Tui sunt caeli, tua est terra, — fy , C antate Domino canticum novum. — 10, Magna sunt peccata nostra, — 11. Peccata vestra clamant ad caelum. — 12, Ju sta sunt fudicia tua, Domine Deus, et viae tuae rectae. — 13. Impii ín tenebris ambulant, — 14. A b insidiis diaboli libera, Deus, animam meam, — 15. Domine, non sum dignus,-c. ( • Vypíši vám překlad těch vět, ale zato vám neurčím ne známých slovíček, Ta si podle překladu již určíte sami a 13
zároveň již musíte sami určití pří slovesech, Jatfc zni v 1. osobě, a p ři podst. jménech, Jakého jsou rodu a Jak zní 1, pád. 1. Svatý H ospodin Bůh Sahaoth (zástupů, slovo hebrejské). Plná json nebesa i země slávy tvé (v latině 6. pád, jak o : naplněna slá vou!).. — 2. P rav é b o hatství nenf na zemi, nýbrž v nebesích. — 3. Pán p řip ra v u je svatbu velikou synu svému. — 4. Zdráva buď, duše zbož ná! — 5. D obré je doufati v Hospodina. — 6. P án náš J. K. je s t učitel (mistr) dobrý. — 7. V elebí duše má Hospodina. (Dominus se též p ře k ládá Hospodin.) — 8. Tvá jsou nebesa, tvá je země. — 9. Zpívejte H ospodinu píseň novou (canticum je střed. rodu). — 10. V eliké jsou h řích y naše. — 11. H řích y vaše volají k nebi. —■ 12. S pravedlivé json soudy tvé, Pane Bože, a cesty tvé přím é. — 13. Bezbožní íkráčejí v tem notě. — 14. Od úkladů ďábla (ďáblových) vysvoboď, Bože, duši mou. — 16. Pane, nejsem hoden.
Proč v 2, a 3. větě mátaie latinsky množné číslo a česky jednotné? Protože divitiae a nuptiae v latině jsou jen v množ ném čísle. Proto též přídavné jméno musí foýti v latině v množném čísle, nehof přídavné musí se vždy shodovati s podstatným v rodě, čísle i páde. VI. O S O B N I Z Á J M E N A — M IN U L Ý C A S . Zásoba slov se množí, b rzy n ěk terá slova z dřívějších lekcí se vám v y tra tí z pam ěti; m usili b y ste každé zase zvlášť hledati. Bude tedy třeb a slovníku. Ale nem usíte si ho ještě zatím kupovat. Pořiď te si je j sami takto: n ařežete si m alých, stejn ě velikých lístků a každé slo vo z těch, k te rá už jsm e m ěli v lekcích, si napište na zvláštní lístek pod levý horní roh. Vedle p řipište český význam . P ři předložkách připište, s jakým pádem se v latině spojují. Na p ř. a (ab) předl, s abl. (6. pádem) o.d. (Při toto připom ínám : používá se a, následuje-li slovo začín ající se souhláskou (a filio, od syna), ab, n ásleduje-li slo vo začínající se sam ohláskou (ab insidiis, od úkladů). Ty lístk y si podle abecedy seřadíte do' k rabičky, jako se dělají ad resáře, a každé slůvko nově se vyskytnuvší v dalších lekcích si hned napíšete na nový lístek a v řad íte na příslušné místo. Pořiď te si však lístkové slovníky dva: latinsko-český a česko-latinský. Psaní slovíček na lístk y a nahlížení do slovníku vám přispěje, že si slo víčka uchováte v pam ěti.
1. 2. 3. 4. 5. 6.
14
Sklenění osobních zájmen: ego, 'já tu, ty meí, mne tui, tebe míhí, mně tíbí, tobě me, mne te, tebe — (de) me fo) mně te, tebou mnou
sul, sebe sibí, sobě se, sebe se, fo) sobě, sebou
1. 2. 3. 4. 5. 6.
HOS; my nostri (nostrum), nás nobis, nám nos, aá® — nobis, ,(o) nás, námi
vos, vy vestri (vestrum), vás vobis, vám vos, vás — vobís (o) vás, vámi
] T.' Judica me, Deus. — 2. Anima Christi, sanctifica me, — Lí ' ‘3. Dominus sollicitus est mei (gen.)- — 4, Quid mihi et tibi? — 5. Non nobis, sed tibi, Domine, gloria. — 6. Vias tuas demonstra nobis. — 7. O ra pro me! O ráte pro nobis! — 8. Unus vestrum (gem. množ.), — 9. Ab ira tu a libera nos Domine. —■ 10. Christus mundat vos a peccatis vestris. — 11. Si Deus pro nobis, quis contra nos? — 12. Quis nostrum non am at Deum? ' • _j P řek lad : 1. Suď mě, Bože. — 2. Duše K ristova, posvěf mě. — 3. Pán je pečliv o m ne. — 4. Co mně a tobě? — 5. Ne nám , ale tobě, Pane, sláva. — 6. C esty své (tvé) ukaž nám. —• 7. O roduj (pros) za m ne. O ro d u jte za nás! — 8. Jeden z vás, — 9. Od hněvu svého’ vy svoboď nás, Pane. — 10. K ristus očišťuje vás od hříchů vašich. — 11. Jestliže Bůh p ro nás, kdo p ro ti nám? — 12. Kdo z nás nem iluje Boha?
Pro (předložka s ablativem) pro, za. Contra (předložka s a k k u s .! ) proti. Cum j(předL s ablat.) s. Cum Filio, se synem. Cum amícis, 6 přáteli, A však p ři zájmenech osobních se cum neklade před zájmeno, nýbrž až za ně a spojuje se s ním v jedno slovo, Tedy nikoliv cum me, cum nobis, nýbrž: mečům (se mnou), técum, nobíscum, vobíscum, A ve M aria grátia (abl.) plena, Dóminus tecum. — Dómi nus vobíscum. — Filí, tu sem per (vždy) mécum es. — Ego \ vobíscum sum. — Magnifícáte Dominům mécum. Minulý čas je v latině trojí: 1. minulý trvající čili nedo konalý (imperfectum) značí děj trvající po nějakou dobu (chválil jsem); 2. minulý dokonalý {perfectum), značí děj skončený (pochválil jsem); 3. čas předminulý (plusquam perfectum) značí děj, ikterý se odehrál před jiným dějem. Na příklad: Pochválil jsem ho za skuteik, který byl učinil. »(Byl učinil® je předminulý čas, neboť stalo se to dříve, než jsem ho pochválil. • Minulý čas trvající čili nedokonalý (imperfectum) vzoru laud-are se tvoří tím, že se Jk slovesnému kmeni připojuje příznak ba a osobní přípona. 15
1. laudabam, chválil(a) jsem 1. laudabámus chválili(y) jsme 2. laudábas, chválil(a) jsi 2. laudabátís, chválili(y) jste 3. Laudabat, chválil(a) 3. laudabant, chválili(y) invocare vzývati plorare plakati praedicare kázati, blásati portare nésti, nositi mundare očišfovati sanare uzdravovati
desertum poušť infirmus nemocný paenitentia pokání, kajícnost ram ns větev, ratolest palma palm a nunc nyní
^Invocábam Dominum. — Joannes praedicábat paenitentiam in desérto. — Jesus sanabat infirmos et m undábat leprósos. — Pueri Hebraeorum portabant ramos palmárům et clamábant: Hosánna lilio David, — “Domine, tu pro me orábas et plorábas, — Cantabatis, et nunc plorátis, I/ Přeložte si věty z minulých lekcí, jež byly v přítomném čase, do minulého času. Ale pozor, ať nepřekládáte z horli vosti také vybízecí věty, na př. z O ráte neuděláte Orabáte! Vybízecí (rozkazovací) způsob čilí im perativ nemá tvarů minulých, VII. BU D O U C Í Č AS. Budoucí čas vyznačuje děj budoucí trvalý (budu chválití) nebo dokonalý (pochválím). Latina Qboje. vyjadřuje stejně: laudábo = budu chváliti i pochválím. Překládajíce latinský budoucí čas, dám e v češtině buď tvar trvací nebo dokonaný, podle toho, jak vyžaduje smysl věty. Ad te clamabo, k tobě budu volatí. Dominus sanabit vos, Pán uzdraví vás. Budoucí čas — futurum — vzoru laudáre: 1. laudábo, budu chváliti 2. laudábís, budeš chváliti 3. laudábit, bude chváliti exaltáre vyvyšovati 1 inťráre vcházeti, vstupoVati h ab itára b ydleti, p řeb ý v ati ignoráre neznati, nevěděti
Exaltábo te, Deus, et Clamábís ad me, et ego populos in justitia, — Sub Invocábitis me, et liberábo 16
1. laudábimus, budeme chválí 2. laudábitís, budete chváliti 3. laudábunt, budou chváliti ala peruť, křídlo populns národ, lid supérbus pyšný sub (předložka) pod tabernaculum stánek, stan
laudábo misericordiam tuam, — sanábo te , — Dóminus Judicábít umbra alárum tuárum sperábo. — vos. — Ignorámus et ignorábimus.
— Domine, quis habitábit in tabernáculo tuo? — Exsultábunt sancti in gloria. — Superbi non intrabunt in regnum caelórum. — Narrábimus misericordiam tuam, Domine, et cantábimus judicia t u a j — (Doslovně: Vypravovati budem e milosrdenství tvé a zpívali soudy tvé. Narro má u sebe pouhý akkusativ Správně po česku dlužno přeložiti: Vypravovati budem o milosrdenství tvéim a zpívati o soudech tvých — nebo: opě vovat! soudy tvé.) Pro cvik zaměňte v těchto větách budoucí čas časem p ří tomným a minulým. Srovnejte si dobře čas budoucí s časem minulým, abyste si uvědomili rozdíly a nepletli si tvary. Minulý čas (imperfectum) slovesa esse, býti: 1. eram, byl(a) jsem erémus, bylí(y) jsme 2. eras, byl(a) jsi erátis, byli(y) jste 3. erat, byl(a, o) erant, byli(y, a) Budoucí čas (futurum): 1. ero, budu erímus, budeme 2. erís, budeš erítis, budete 3. erit, bude erunt, budou hodie dnes cotidie denně, každý den aetérn n s věcný avárus lakom ý, lakom ec
m em oria paměť, pam átka paradísns signum znam ení sicut jako beátus blažený
Cotidie eram in templo. — E t tu cum Jesu Galilaeo eras. — Sicut erat ín principio, et nunc et semper. — Judas ava rus erat. — Erámus servi peccati, nunc líberi sumus. — Non eratis semper justi. — T enebrae erant super terram. Ego sem per técum ero. — Hodie mécum eris in paradiso. — In memóría aetérna erit justus. — Si pro Christo labora bimus, beátí erímus. — Erunt signa ín luna et ín stellis. — E rítis sícut dii, (Dii je 1. pád mniož. čísla od deus; e se zde zpodobuje s i, — Také v dativu a v ablativu bývá diis místo d e is ) VIII. U R Č E N Í M ÍS T A . U rčení místa se děje různě podle toho, jde-li o země nebo o města. Při jménech zemí se klade na otázku kde? ín s ablativem. In Italia, v Itálii. Na otázku kam ? in s akkusativem. 17
In Italiam, do Italíe. Ad Italiam, k Itálii. Na otázku odkud? ex s ablativem. Ex Italia, z Itálie. A Syria, od Syrie. Při jménech měst a malých ostrovů, jsou-li jednotného čís la, jako Roma, Praga, Corinthus, Mediolánum (Milán), na otázku k d e? se klade pouhý genitiv, Romae, v Římě, Da masci, v Damašku, Corinthi, v Korintě. — Na otázku kam? pouhý akkusativ. Corinthum, do Korintu, Romam, do Říma. Na otázk u odkud? pouhý ablativ, Roma, z Říma, Corintho z Kórintu, Někdy také a s ablativem. Při jménech měst pomnožného čísla, jako Athénae, Del phi, Syracusae, na otázku kde? se klade ablativ, Athénis, v Athénách, Delphis, v Delfech. Rovněž tak na otázku odkud, Syracusis, ze Svrakus. Podle smyslu se pozná, co se tím udává. Na otázku I:am? akusativ, A thénas, do Athén. Při nesklonných jménech hebrejských se obyčejně přidá vá předložka, aby se lépe poznal smysl. Portábant íilíum ín Jerusalem , Nesli syna do Jerusalem a. H abitabant in N a zareth, bydleli v Nazaretě. Paulus Damasci disputabat (rozmlouval) cum Judaeis, P raedicabat Evangelium Ephesi, Corinthi, Athénis, Romae. Corintho Ephesum navigabat, (Z Korintu plui do Efezu.) Ro mae cum Luca discipulo erat, IX. PODSTATNÁ
JM É N A
T Ř E T Í D E K L IN A C E .
Podstatná jména, jež jste dosud poznali, náležejí k 1, a 2. deklinaci (sklonění). První deklinace se řídí vzorem stella, druhá vzory dominus a verbum. Nyní přistoupíme k 3, de klinaci. Při té nelze udati společný vzor, neboť podstatná jména této deklinace nemají v 1. pádě stejné koncovky. Končí se různě; na př.: amor, pax, orátio, caritas, mare, raomen. J e zde tedy více vzorů. Společné jsou však přípony dalších pádů: Jednotné číslo: Množné číslo: 1. — 1. -—es (střední a, ía) 2. —is 2. —um (ium) 3. —i 3. —ibus 4. —em (střední jako 1.) 4. —es (střední a, ie) 5. —■ 5. jako 1, 6. —e (i) 6, —íbus 18
Vidíte, že v množ. čísle se shoduje 3. pád se 6, a 1. se 4. a 5. Střední rod má také v jednotném čísle 4. a 5. pád stejný jako 1, 1, 2. 3. 4. 5. 6.
pastor, pastýř pastóris, pastýře pastoři, pastýřovi pastorem , pastýře pastor, pastýři! pastore, (o) pastýři pastýřem
pastóres, pastýřové pastorům, pastýřů pastóribus, pastýřům pastóres, pastýře pastóres, pastýřové!, pastóribus (o) pastýřích (s) pastýři
Takto se skloňují končící na —or. creáťor tvůrce, stvoíitel Salvátor spasitel doctor učitel redemptor vykupitel debitor dlužník orátor řečník peccátor hříšník protéctor ochránce seminátor rozsevaí
sanctilicátor posvětitel viátor pocestný victor vítěz amor láska ardor žár dolor bolest, žal, lítost fervor žár, vroucnost honor čest timor bázež
a jména na —or jsou mužského rodu, Lauda Sion Salvatórem, lauda ducem (vůdce) et pastorem ín hymnis et canticis. — O ráte cum amóre et fervóre. — Salvatórem exspectámus. Salvátor noster amóre e t honoře dignus est (dignus se spojuje s ablativemí) — Cum peccatoribus m andúcat magi ster vester, — Ješus vocábat peccátores ad paeniténtiam . — Ora pro nóbis peccatoribus. — Anima mea dolóre pléna est. — Redem ptori nostro honor et gloria. P ater (otec) má v dalších pádech: patris, patri, patrem, abi. patre. Množ. patres, patrum, patribus atd. Stejně se skloňuje írater (bratr) a m ater (matka). Ad te clam ábant patres nostri. — Qui am at patrem aut (nebo) matrem plus (vice) quam (než) me, non est me (abi.) dignus. — Patribus ín deserto dabat Deus cibum de caelo. Joseph cum p atre et Irátribus in Aegypto habítábat. H láska a ve slově pater je k rátk á (nevyslovuj tedy: p á ter!), ve slovech fráter a m áter dlouhá.
19
X. D A L Š Í V ZO R Y T Ř E T Í D E K L IN A C E . 1. a 5. 2. 3. 4. 6.
Ieo, lev leónis, lva leóni, lvu • leónem, lva leóne, lvem
Farao -nis F arao latro -nis lo tr, zloděj draco je ště r, had, drak praeco h lasatel serm o řeč
Icónes, lvi leónum, lvů leóníbus* lvům Icónes, lvy leóníbus. (o) lvech, lvy pugnáre bojovat! rectns přím ý, rovný laetificare obveselovati spelunca brloh dare dáti. dávatí
Michael cum dracóne pugnábat. — Líbera a leóníbus ani mam meam. — Dabo vobis sermonem rectum. L atro clamábat ad latronem. — Sermones Dei laetificant animam. Moyses cum Faraóne disputabat. — Spelunca latronum. Homo (človělk) se vžafc skloňuje: 2. hominis, 3. hómini, 4. hominem, 6. homine. Množ. číslo: 1. hómines Piď*) 2 hóminum, 3. a 6, hominibus. Homo homini lupus. Člověk človSku (bývá) vlk (emi. — Filius hominis judicábit peccafóres et justos. — G raťa Salvatoris sanctificat hominem. — Jesus dat se hominibus in cibum. , P odstatná jména končící se na -x jsou některá rodil muž ského, něikterá ženského, N ěkterá mají v 2, pádě -gis. n ě k te rá -cis. Proto ve slovnících u jmen tře tí deklinace bývá připojen též tvar genetivu!, sice by žák byl na rozpacích, jak zní genetiv. Poněvadž pak také není zjevno, jalkého rodu je to jméno, bývá připsáno m. (t. j. masculinum, muž ský rod), f, {femininum, ženský) nebo n. (neutrum, střední). Proto i vy ve svém lístkovém slovníčku si připište vždy k tvaru nominativnímu genetiv a označení rodu; na př.: crux, crúcis, f. kříž Při delších slovech stačí vyznačiti jen koncovkv genetivní, na př.: fornax, -ácis, f. pec, výheň. Znáte-li tvar genetivní, další pády už si snadno utvoříte. 1. 5. rex, král. dux, vůdce reges, duces 2. re gis, ducis regum, ducum 3. regi, duci regibus, ducibus 4. regem, ducem reges, duces 6. rege, duce regibus, ducibus 20
grex, gregis, m. stádo genetrix, -icis, f. rodička lex, legis, f. zákon lux, lucis, f. světlo pax, pácis, f. pokoj, m ír prex, precis, I. prosba, m odlitba vox, vócis, f. hlas radix, radícis, f. kořen
cervix, cervicis, f. šíje p atern u s otcovský per (s akkus.!) skrze im petráre dosíci, domoci se, doprositi se Gontrárius opačný, protivný saepe často durus tvrdý
Rex regum. — Pastor bonus animam dat pro grege suo. — Pastores vigilábant super greges suos. — Jesus ín cruce crábat pro latronibus, — P er crucem ad lucem. — O bserváte leges paternas, — Frecibus im petrabis gratiam. Dona nobis pácem. — In terra pax hominibus. — Léges hominum saepe contráríae sunt légibus Dei. — Ego sum lux mundi. — Sícut Silii lucis ambuláte. Apostoli erant praecones Regis, pastores gregis, duces ad lucem. — Invoca Dei Genetricem. — Ora pro nobis, sancta Dei Genetrix. — Judaei erant homines durae cervicis. — P ueri in fornáce cantábant. — Jesus cla m abat vóce mágna, — E xalta vócem tuam. Při vzorech pastor, leo, rex je v dalších pádech předpo slední slabika dlouhá a je na ní přízvuk. Při následující skupině je předposlední slabika genitivu i dalších pádů k rátk á a přízvuk je na třetí od konce. 1. 5. míles, vojín 2. mílítis, vojína 3. militi, vojínu 4. militem, vojína 6. milite, vojínem Tak se skloňují na př.:
mílítes, vojíni mílitum, vojínů militibus, vojínům mílites, vojíny militibus, ,{s) vojíny
princeps, principis, m. kníže hospes, hospitis host . judex, júdicis, m. soudce artifex , artificis, m. umělec, m istr, strů jc e opifex, opificis, m. řem eslník, dělník
cálix, cálicis, m. kalich, číše arb o r, arboris, f. strom praeses, praésidis, m. vladař, předseda, správce comes, comitis průvodce pés, pedis, m. noha lapis, lápidis, m. kám en sanguis, sanguinis, m. krev
Stábitís ante principes et praesides. S táti budete před knížaty a vladaří, (ante se pojí s akkus.!) — Mílites flagel labant Jesum. — Da mihi cálicem aquae frigidae (studené), Paulus cum principibus et judicibus disputábat, — Salvátor narrábat discipulis parábolam {podobenství) de arbore liči (ficus = fik). — Artifices ornant tem pla lapidibus pretiósis 21
(pretiosus — drahý, drahocenný). — Tu míhí lavas pedes? — A braham lavábat pedes hospitum. — T erra est scabellum (podnoží) pedum tuorum. — Vox sánguinis frátris tu i clamat ad me. — Redem ptor noster mundat nos sanguine suo. — Sanguis Christi inebria (opoj) me! j XI. D A L Š Í S K U P IN Y P O D S T A T N Ý C H JM E N T f tE T Í D E K L I N A C E . 1. a 5. ovis, ovce oves, ovce 2. ovis, ovce ovium, ovcí 3. ovi, ovci ovibus, ovcím 4. ovem, ovci oves, ovce 6. ove, (o) ovci, ovcí ovibus (o) ovcích, ovcemi Podstatná jména končící na -s, -is, -es jsou většinou žen ského rodu. auris, au ris, f. ucho avis p ták civis (m i í.) občan, občanka návis loď m essis žeň
nubes m rak, oblak sedes, sedis sídlo, stolice gens, gentis lid, národ urbs, urbis město vestis šat, roucho
Mužského rodu jsou zvláště tato: canis pes ignis oheň funis provaz collis p ah rb ek finis konec, účel, cíl juven is m ladík, jinoch hostis n ep řítel crinis vlas m ensis měsíc
orbis okrsek, obor pánis chléb piscis ryba dens, dentis zub fons, fontis pram en, zdroj, studnice mons hora pons most
P řipište si do slovníčku ke každém u slovu genitiv a m. Při vzoru ovis jste si všimli, že genitiv množný není ovum, nýbrž ovium. Takový genetivní tvar -ium mají: 1. podstatná jména na -is a -es, k te rá v genetivě nepřibíraijí další slabiky Mensis, gen. mensis, sedes, gen. sedis — stejný počet slabik, proto v gen. množném mensium, sedium. (Výjimkou jest: juvenis, canis, panis, jež mají v gen. množ.: júvenum, canum, pánům.) Slova jako laus laudis, f. chvála, fraus, fraudis, f. lest, přibírají -další slabiku, proto v gen. množném je laudum, fraudum. 22
2. podst, jména, jejichž kmen se končí skupinou souhlá sek: urbs, urbís, město, urbium; pars, partis, část, partíum ; ars, artis, umění artium; mens, mentis, mysl, mentium. Avšak parens, parentis, rodič, má v množ. čísle parentum (rodičů), 3. měkteiá jednotlivá slova: níx, nívis, f. sníh; imber, im bris, m. déšť; lis, litis, f. pře; cára, carnis, f, maso, tělo. (Tedy gen. množ,: nivium, imbrium, litium, carnium.) Ego sum pastor ovium, — Pastor bonus amat oves suas et dat etíam (také) vítám pro ovíbus suis, — Pánem nostrum cotidianum (cotidianus = denní, vezdejší) da nobis hodie. —Messis m ulta (hojná, mnohá), operarii (operarius = děl ník), pauci (málokteří; pauci se vyskytuje jen v množném čísle. Podobně: Multi iroca,ti, paucí electí — mnozí povolaní, m álokteří vyvolení). Ex nave Dominus praedicábat. — Navis pléna erat piscibus. —' M anducábant (manducare = jisti) pánes e t pisces. — Christus regnabit sine iine, — Inclina (nakloň, nachyl) aurem tuam ad precem meam, — Conside rate (considero, pozoruji, patřím, uvažují) aves caeli) — Le« (est) civium dux, — Aquilae (aquila, f. orel) habitant in verticibus (vertex, -icis, m. vrchol) montium e t collium, — Urbi et orbi! (Tak bývají nadepsány papežské vyhlášky, určené městu Římu i celému okrsku zemskému,) Cur (proč) sunt lites ínter (mezi, předl s akk.) vos? — Juvenes in ves tibus albis (albus = bílý) stabant in monte, — In te gentes sperábunt. Observa m andáta (mandátům, n. příkaz) p a rentum* Senex, m. stařec, má další pády: senis, seni, senem; množ, senes, senum, senibus, — Honóra (honoro = ctím) senes, nam (nebot) in mente senum sapientia (moudrost) est. N ěkterá jména ženského rodu na -is mají odchylkou v akkusativě -ím, v ablativě -í. Jsou to: febris, f. horečka, zimnice, akk. febrim , abl. febri puppis, záď (lodní), puppim , puppi secúris, sek y ra, secúrim , secúri sítis, žízeň, sítim , síti tu rris , věž, tu rri, tu rrim vis, síla, násilí, vim, vi a jm én a ře k a m ěst, jak o : Albis, Labe, N eapolis, Neapol.
Vesuvius (Vesuv) est mons apud Neapolim, — In Albi pisces multi sunt. — Homines superbi aedilicábant turrim. — Aqua nivium (od níx, sníh) e t imbrium non sedat (sedo — 23
utišuji) sítím. Voda dešíů a sněhů (dešťová a sněhová) nehasí žízně. — Vis síla, má množ, číslo: vires, virium, viribus. — Hostes vi impugnabant (impugno s akkus., útočím) urbem. — Viribus unitis (unitis = sjednocený, spojený) spojenými si-
J^mi. Také někdy navis mívá v akk. navim, v ablativu navi. XII. M IN U L Ý Č A S D O K O N A L Í — Ž E N S K É V ZO R Y I II . D E K L IN A C E . Pro změnu zase něco z časování, abychom mohli tvořiti více vět. Minulý čas, značící děj dokonalý (perfectum): 1. laudáví, (po) chválil j6em laudávimus, (po) chválili jsme . 2. laudavisti, (po) chválil jsi laudavistis, (po) chválili jste 3. laudávit, (po) chválil ,(a) laudavérunt, (po) chválili V 2, osobě jednotného i množného čísla bývá též stažený tvar parásti, parástis ((připravil jsi, -i jste) místo paravisti, paravistis. f řo p u le meus, ín quo (v čem) contrístávi te ? Ego te plantávi vineam meam speciosam, et tu acéto sitim meam potásti. Ego te cibávi m anni et tu parásti crúcem Salvatori tuo. — 2. Petrus negávit Jesum et continuo gallus cantávít. — 3, Angelus Domini nuntiavit Mariae, — 4, Peccavimus et m anaata tua non observavimus. — 5. Clamavistis ad me ei ego liberávi vos. — 6. Exclam averunt voce magna et lapida verunt Stephanum. — 7. Discipuli paraverunt agnum. P řeklad: 1. Lide m ůj, v čem (čím) jsem tě zarm outil? Já ,jse m tě vštípil (jakožto) vinici svou spanilou, a ty js i octem napojil žízen mou. Já jsem té nakrm il m anou a ty jsi p řip rav il k říž Spasiteli své mu. — 2. P etr zapřel Ježíše a ihned kohout zazpíval. — 3. Anděl Páně zvěstoval Marii. — 4. Zhřešili jsm e a přik ázán í tv á jsm e ne zachovali. —• 5. Volali jste ke mně a já jsem vás vysvobodil. — 6. V zkřikli hlasem velikým a kam enovali Štěpána. — 7. Učedníci p ři pravili beránka. contristo zarmucuji planto zasazuji, vštěpuji vinea vinice speciósus spanilý, krásný acétum, n. ocet poto napájím
24
cibo krmím nego zapírám nuntio zvěstuji pecco hřeším exclám o zvolávám, v y k řik u ji lapido kam enuji
Další skupiny podst. jmen třetí deklinace: 1, 5. voluptas, rozkoš, 2. voluptátis 3. voluptátí 4. voluptatem 6< voluptate
Množ. číslo: 1. 4, 5. voluptates 2. voluptatum 3. 6. voluptatibus
Jm éna na -tas js o u všecka rodu ženského. Jsou to větší nou jména označující vlastnost, jako: aequitas, -atis slušnost, sp ravedlnost bonitas dobrota caritas láska, dobročinnost felicitas štěstí pietas zbožnost, něžnost suayitas líbeznost im pietas bezbožnost m ajestas velebnost crudelitas u k rutnost hum anitas = 1. lidstvo, člo věčenství, 2. lidum ilnost, vlídnost unitas jednota, jednotnost
nativitas narozeni civitas obec, inesto societas společnost trin itas trojice iniquitas nepravost sim plicitas jednoduchost, prostota virginitas panenství, panictví voluntas vůle voluptas rozkoš, rozm ařilost aetas věTk aestas léto libertas svoboda, volnost captivitas zajetí, poroba sollem nitas slavnost
Servate caritatem, quae ^kteráž) est vinculum unitatis, — Pax hominibus bonae volutatis, — Lava me ab iniquitate mea, — In humanitate (člověčenství) Christi revelat .(zjevuje) Deus suam bonitatem et suavitatem, — In .nativitate (při na rození) Mariae angeli exsultábant. — Pleni sunt caeli et terra majestatis gloriae tuae, — In civitate Dei regnat summa (summus = svrchovaný, nejvyšší) felicitas. P ropter i(pro) crudelitatem et únpietátem multi (mnozí) sunt ín societate daemonum (daemon, daemonis m. ďábel, zlý duch). Adorámus Deum unum (unus = jeden) ín T rínítáte et trinum (trojí) in unítáte, — Ovidius poeta n arrat de aurea (aureus = zlatý) aetate, in qua justitia e t aequitas regnabat, — Homines sub captivitate daemonis erant, sed Christus libertátem nobis donávit, 1, 5. 2. 3. 4. 6.
Virtus, síla, ctnost vírtútis vírtúti virtutem virtúte
Množ. číslo: 1. virtutes 2, virtútum 3. virtútibus, atd.
25
Salus, salutis, spása, záchrana senectus, stáří juventus, juventutis, mládí, servitus, služebnost, otroctví, mladost poroba P o d st jména této skupiny js.ou vesměs rodu ženského. Io cruce salus. — A d Deum, qui laetificat juventutem meam. — Salvátor liberavit nos a servitúte peccátí. — A juventúte usque (až) ad senectutem amjbuia ín via virtútis, — Áma scientiam ,(věda, vědění), sed virtutem magis (více), — Beaíítudo caelorum (nebes, nebeská) est praemium (stř, rodu, odměna) virtútum. XIII. D A L Š Í ŽEN SK É VZORY. i. a 5. altítúdo, výška, hloubka altitudinis 3. altitudini 4. altitudinem 6. altitúdine
altitudines altitudinum altitudinibus altitudines altitudinibus
Podstatná jména této skupiny jsou vesměs feminina, celsitúdo výše, vysokost latitúdo šířka, šíře m ágnitúdo velikost m uiíiťádo m nožství pulchritudo krása beatitúdo blaženost, blahoslavenství
am aritúdo hořkost dulcédo sladkost fortitúdo statečnost, síla libído náruživost, choutka, roz m ařilost valetúdo zdraví solitúdo sam ota
O altitudo divítíárum sapiéntiae Deil — Č> beáta solitúdo, ó sóla beatitúdo! (Rčení vyjadřující blaho samoty: Ú bla žená samota, ó samá blaženosti!) — Amaritudine pléna est anima mea, — Libidines parant amaritúdínem. Tu es Deus, fortitúdo mea. — Esto (budiž) nobis, Domine, turris fortítúdínís. Následující podstatná jména na -ío značí obyčejně něja kou činnost nebo děj a jsou vesměs ženského rodu. 1. 2. 3. 4. 6. 26
orátio, řeč, modlitba Množ. číslo: orationis 1. oratiónes oratióni 2. oratióium orationem 3. orationibus atd. oratióne
actio, -ónis, f. činnost, jednání passio i . utrpení, mučení, adorátio klanění 2. vášeň, náruživost conceptio početí ratio důvod, způsob, rozum, účet, tentátio pokušení počet tribulátio soužení religio náboženství revelátio odhalení, zjevení perditio ztráta miserátio slitování regio krajina visio vidění benedictio požehnání missio posláni maledictio zlořečení, kletba remissio odpuštění visitátio navštívení absolútio rozvázání, rozhřešení invitátio pozvání traditio odevzdání, podání creátio stvoření redémptio vykoupení
Adjuváte nos orationibus vestris (adjuvo = podporuji, po máhám; pojí se s akkus.). O bserváte traditiones antiquas (antiquus = starobylý, starý). C reatúra (f, stvoření, tvor, tvorstvo) revelationem filiorum Dei exspectat (ejxspeoto, očekávám).— • Joannes praedicabat ín regióne Jordanis. — In visionibus et revelationibus Deus aliquando (někdy) sanctis suis voluntatem suam manifestat (vyjevuje, oznamuje). — In oratione postulamus (vyprošujeme) a Deo remissionem pec catorum et benedictiónem. — In redem ptione hominis m a. nifestávit Deus miserationem suam. Virgo, virginis, množ. virgines, virginum jest nodu muž ského i ženského — panic, panna. Christus virgo ex m atre virgine. Kristus panic z m atky panny. Sancta virgo virginum, ora pro nóbís, Immaculatam conceptionem virginis M ariae debitis laudibus honorámus. (Debitus = povinný, dlužný, příslušný, immaculatus = ne poskvrněný. Honoráre = uctívati.) Origo, .originis, f. původ, počátek. Ab origine mundi, od počátku světa. Ordo, ordinis, m, řád, pořádek. Sacerdos, sacerdotis, kněz. Tu es sacerdos in aetérnum secundum ordinem Melchísedech, (Secundum =n předložka s akkus., podle; aeternus = věčný; in aeternum na věky.) Jaraams'-Tsrfli XIV. V Z O R Y S T Ř E D . R O D U T Ř E T Í D E K L IN A C E . Poznali jsme sklonění podst. jmen třetí deklinace rodu mužského a ženského. Zbývá nám rod střední čili neutrum třetí deklinace, Ten už je snadný. Připom eňte si, že 1., 4. a 5, pád jsou u středního rodu vždy stejné. 27
1., 4,, 5. mare, moře 2. maris, moře 3. mari, moři 6. mari, mořem
maria, moře marium, moří maribus, mořím maribus (v) mořích, moří
alťáre, altáris, n. o ltář lum inare, -áris, n. světlo', světelné těleso
ovile, ovilis ovčinec rete, rptis síf salutare spasení
Všimněte si, že v 6, pádě je koncovka i, v 2, množ, -ium. Ave, maris stella, Deí M ater alma (vznešená) atque (a) semper Vírgo, íelix (šťastná) caeli porta (bráno), — Deus creavit in íírmamento (firmamentum =: obloha) luminária mágna (creo = tvořím), — Laxáte retía) (laxáre povoliti, rozestříti). — E rit unum ovíle et unus pastor, — Ad altáre Dei! / í 1., 4,'j 5, corpus, tělo corpora, těla ' 2. córporís, těla corporum, těl 3. corporí, tělu corporibus, tělům 6, corpore, tělem corporibus, těly Zde máme v'6. pádě e, v 2. množ. um, N ěkterá jména maijí v genitive příponu -oris a obdobně i v dalších pádech -o-, některá -erís, tem pus, tem poris, n. čas pignus, pignoris zástava, rukojm í pecus, pecoris dobytče pectus, pectoris hruď, p rsa litus, lito ris b řeh thus, th uris kadidlo foedus, foederis smlouva latus, lateris bok
m únus, m uneris dar onus, oneris břím ě opus, operis dílo sidus, sideris hvězda vulnus, vulneris rána viscus, visceris, n. útroba (užívá se je n v plurále: viscera, útroby, nitro) ,
Tempus meum prope (blízko) est, — Hoc est corpus meum, — Corpora sanctorum in pace sunt, — Sacramentum (svá tost) Corporis Christi pignus est redemptionis nostrae, — Jesus am bulábat in litore maris. — Magi portábant munera: aurum (zlato), thus et myrrham, — Mágna sunt opera Do mini. — Deus sanctus est ín operibus suis. — Aqua lateris Christi lava me, — Arcus (-i, m,, oblouk, luk, duha) ín nu bibus erit signum íoederis mei vobíscum, 1., 4,, 5. 2. 3. 6. 28
nómen, jméno nómínís, jména nomini, jménu nómíne, jménem
nomina, jména nominum, jmen nominibus, jménům nominibus, jmény
cognomen, inis, n., příjmení; certámen, -inis, zápas, boj; columen, -inis, opora; culmen, -inis, vrchol; agmen, -inis, voj, četa, noij; flumen, -inis, řeka; lumen, -inis, světlo; sémen, -inis, símě; germen, -inis, klíč, zárodek. semino, -áre, rozsévati, zasévati; ager, -i, m., pole. Bonum semen seminástí ín agro tuo, — In nomine Do mini, — Lumen de lumine, — Non nobis Domine, sed nomini tuo da gloriam, — Máría et flumina la u d ate
XV. D R U H Á T R lD A S L O V E S . Nyní opět časování sloves. Dosud jsme poznali časování sloves 1. třídy, podle vzoru laudáre. Druhá iřída sloves čili 2. konjugace (časování) má vzor delére, ničiti. Rozdíl mezi 1. a 2. třídou je ten, že místo kmenového znaku -a-, který vládl v 1. třídě (laud-á-re, Iaud-á-bo, laud-á-vi), v 2. kon jugaci vládne znak -e- ,{del-é-re, del-é-bo, del-é-vi). , Přítomný čas: delémus, ničíme ' 1. deleo, ničím delétis, ničíte 2. deles, ničíš delent, ničí 3. delet, ničí Budoucí čas: delebimus, budeme ničiti 1. delébo, budu n. (zničím) delébitis, budete ničiti 2. delébís, budeš ničiti 3. delébit, bude ničiti delébunt, budou ničiti Minulý {imperfektum): delebámus, ničili jsme 1. delébam, ničil jsem delebátis, ničili jste 2. delébas, ničil jsi delébant, ničili 3. delébat, ničil Imperativ: deléte, (z) ničte dele, (z) nič Infinitiv: delére, (z) ničiti Minulý čas dokonalý (perfectum) má při některých slove sech příponu -éví, při jiných -ui i(m>onére, n abominati; monui), proto klademe zde dva vzory: delévi, zničil jsem delévijmus, zničili jsme delevisti, zničil jsi delevistis, zničili jste delévít, zničil delevérunt, zničili monui, napomenul jsem monuisti, napomenul jsi mónuit, napomenul
monúimus, napomenuli jsme monuistis, napomenuli jste monuerunt, napomenuli
Jsou však při této konjugaci a při dalších dvou také slo vesa nepravidelná, k terá mají kmenový znak jiný. Na př. od video je perfektum : vidí, vidisti atd., od respondeo {od povídám) respondi. — Proto ve slovnících slovesa bývají udána v 1. osobě přítomného času, ale aby bylo patrno, 30
ke které třídě slovesné náleží, bývá připojena také p ří pona infinitivmí a perfektní. Proto i my budeme již od nynějška ikaždé nové sloveso takto označ o vat i. Y timeo, -ére, timui, bojím se doleo, -ére, dolui, želím, lituji maneo, -ére, mansi, zůstávám doceo, -ére, 'docui, učím sedeo, -ére, sédi, sedím respondeo, -ére, respondi, odpovídám video, -ére, vidi, vidím , teneo, -ére, tenui, držím sustineo, -ére, -nui, vydržuji, vyčkávám, snáším, trpím abstineo, -ére, -ui, zdržují se contineo, -ére, -ui, udržuji, obsahuji , habeo, -ére, habui, mám fleo, -ére, flévi, pláči rideo, -ére, rísi, směji se placeo, -ére, placui, líbím se noceo, -ére, rnocui, škodím f K l e iníquitátem meam. — Delébo hominem, quem (jehož) creavi, et animalia. — Moneo vos juvenes: Tim éte Deum. — Beatus vir, qui tim et Dominum. — Qui timent te, magni erunt apud te. — Veritas Domini manet in aeternum. — Quot (s akk., kolik) panes habetis? — M anete ín me, et ego in vóbis. — Vinum non habent. — Sustine et abstine! ,(Trp a odříkej se!) — Domine, quis sustinebit? (kdo obstojí?) — Domine, doce nos oráre, — Vide tribulationem meam. — Vidébit omnis caro salutáre Dei (uzří všeliké tělo spasení Boží). —• Vídébunt multi et tim ébunt et sperábunt in Do mino (Žalm 39, 4). — Vae {běda) vobis, qui nunc ridétis, quia (nebof) flébitis.J-— Beáti, qui nunc flétis, quia ridébitis (Luk, 6, 21). — Cotidie apud vos sedébam in templo, et non me tenuistis (Mat. 26, 55). — Jesus de naví docébat turbas (turba = zástup). — Populus, qui sedébat in tenebris, vidit lucem magnam ,(Tsal. 9, 2). — Deus, tu docuisti me a juven tu te mea (Zalm 70, 17). — Timui te, quia homo austérus (přísný) es ,(Luk. 19, 21). — Dominus illuminatio (osvíceni) mea et salus mea, quem (koho) tim ebo? (Zalm 26, 1). — Super flumina Babylonis sedimus et flevimus (Zalm 126). — Sermo Joseph placuit Faraóni. — Samuel placébat Deo et hominibus. — Leónes Danieli non nocuérunt. 31
XVI. P Ř ÍD A V N Á JM É N A P O D L E T Ř E T Í D E K L IN A C E . Poznali jste přídavná jména .(adjektiva), jež se skloňují jako podstatná jm éna první a druhé deklinace: bonus, bona, bonům. Jsou však též přídavná jména, jež se skloňují po dle vzorfi třetí deklinace. V češtině m im e přídavná jména trojvýchodná a jednovýchodná, podle toho, ma.jí-li pro každý rod zvláštní tvary (dobrý, dobrá, dobré), nebo jen jeden tvar, společný pro všecky tři rody (na př. zimní), V latině jsou adjektiva trojvýchodná, dvojvýchodná a jednovýchodná, Dvojvýchodná mají v 1, pádě jednotného čísla stejný tvar pro rod mužský i ženský. Přídavná jména trojvýchodná: 1. a 5, 2. 3. 4. 6,
céleber, slavný, célebrís, slavná, célebre, slavné célebrís (pro všecky tři rody) célebrí (pro všecky tři rody) célebrem (muž. i ženský), célebre (střední) célebri (pro všecky rody)
Množné Číslo: 1. a 5, célebres, slavní, slavné (muž. i žen.), ceiébrla (stí.) 2. celebrium, slavných {pro všecky rody) 3. celébríbus, slavným (pro všecky rody) 4. célebres, slavné {muž, i žen,), celébria (stř.) 6. celébríbus (všecky rody) Přídavná jména dvojvýchodná: 1. a 5. 2, 3, 4, 6,
dulcís (muž. i žen.), sladký, sladká, dulce, sladké dulcís (muž., žen,, stř.) dulc! {muž., žen., stř.) dulcem {muž. a žen), dulce (stř.) dulcí {muž., žen,, stř,)
Množné číslo: 1. a 5, dulces {muž., žen.), dulcia {stř.) 2. dulcium (muž., žen., stř.) 3. dulcibus (muž., žen., stř.) 4. dulces {muž., žen.), dulcía (stř.) 6. dulcibus (muž., žen., stř.) 32
Adjektiva jednovýchodná mají v 1, pádě jednotného čísla společný tvar (félix, šťastný, -á, -é, simplex, prostý, -á, -é), v dalších pádech se skloňují jako dvojvýchodná (gen, felicis, simplicis, 1, ipá.d množ. felices, simplices, střední rod felíciaj simplicia atd.). P ři adjektivech dvojvýchodných bývá ve slovnících ozna čen také střední rod (fortis, -e), pří 'jednovýchodných tvar genetívní (patíeas, -tis). fortis, -e stat(eč)ný, silný (ad)m irábilis, -e podivný, podivuhodný fidélis, -e v ěrn ý humilis, -e nízký, ponížený, pokorný nóbilis, -e vznešený, urozený
ignóbilis, -e neurozený, všední, bezectný míťis, -e něžný, tichý, k rotký sim ilis, -e podobný tristis, -e sm utný omnis, -e všechen, každý paschális, -e velikonoční
Adjektiva jednovýchodná: clémens, -tis laskavý, dobrotivý, m ilostivý prúdens, -tis rozum ný, opatrný, m oudrý pátiens, -tis trp ěliv ý pauper, -is, chudý m isericors, -dis m ilosrdný oculus, -i, ni. oko esca, -ae, f. pokrm , krm ě p ro p ter (předl, s akk.) pro autem však, pak
quam jak , kterak pius, -a, -um zbožný, dobrotivý, esťóte (im perativ od esse) buďte! serpens, -rtis, m. had, plaz colúmba, -ae, f. holub(ice) m andátům , -i, n. vzkaz, příkaz stultus pošetilý, nem oudrý, blázen opporťúnus příhodný, vhodný
1. Viros celebres laudámus, — 2. Á lexandriae schóla philo sophiae célebris e r a t (— 3. Tempus paschale celebre et sanctum est, —■ 4, Dominus judex justus, fortis et patiens ,(2alm 7, 12). — 5, Laudáte Dominum omnes gentes, — 6, O clémens, o pia, o dulcis Virgo Maria! — 7. Ego sum mitis et humilis corde, — 8. Mirabilis Deus in sanctis suis, — 9, Pauperes semper habetis vobiscum, me autem .non semper habétis. — 10.’ E stéte prudentes sicut serpentes, e t simplices sicut columbae. — 11. Deus humilibus dat gráfíam. — 12, Fídélía sunt omnia m andáta Domini (Žalm 110), — 13. N or stulti propter Christum, vos autem prudentes in Christo; nos infirmi, vos autem fortes; vos nobiles, nos autem ignobiles ,(I. Kor. 4, 10), —• 14, Domine, Deus noster,'qúain admirábile est nomen tuum. — 15. Tristis est anima- mea usque ad 1 mortem, —• 16. Simile est régaum caelorum, homini, qui seminávit bonum.semen in agro suo, — 17. Eslóte misericordes, sicut et P ater vester misericors est, — 18. Oculi omnium 33
in te spérant Dómíne, et tu das illis escam in tém pore opportúno. ( Překlad: 1. Muže slavné chvalme. — 2. Y Al. byla slavná škola filo’s ofie. — 3. Čas velikonoční je slavný a svatý. — 4. Pán (je) soud ce spravedlivý, silný a trpělivý. — 5. Chvalte Hospodina všichni ná rodové. — 6. Ó milostivá, ó přívětivá, ó sladká Panno Maria. — 7. Já jsem tichý a pokorný srdcem. — 8. Podivuhodný Bůh ve svých svatých. — 9. Chudé vždy máte s sebou, mne však vždycky ne máte. — 10. Buďte opatrní jako hadi a pro'stí jako holubi. — 11. Bůh pokorným dává milost. — 12. Věrné jsou příkazy Páně. — 13. My pošetili pro Kr., vy však moudří v Kristu; my slabí, vy však silní; vy urození, my neurození (nízcí). — 14. Pane Bože náš, jak podivu hodné je jméno tvé. — 15. Smutná je duše má až k smrti, -4- 16. Po dobno je království nebes(ké) člověku, který nasel dobrého semene na poli svém. — 17. Buďte milosrdní, jakož i Otec váš milosrdný jest. — 18. Oči všech v tebe doufají, Hospodine, a ty dáváš jim po krm v čas příhodný.
XVII. T ftE T Í T Ř ÍD A
SLO V ESN Á .
Dnes přistoupíme k HL třídě slovesné, N ebojte se, že těch tříd bude ještě celá řada. Zbude nám už jen jedna, k te rá je snadná. III, konjugace má v infinitivu -ere, na rozdíl od 2. kon jugace íe to e krátké. Přítomný čas: ( 1. lego, čtu 2. legis, čteš 3. legít, čte
legimus, čteme legitis, čtete legunt, čtou
Budoucí čas má é dlouhé v 2. os. jedn. čísla a v 1, a 2. os. množ. čísla. Pam atujte si dobře, že v 1. os. jedn. čísla je přípona -am, 1. legam, budu čísti legémus, budem e čísti 2. leges, budeš čísti legétís, budete čísti 3. leget, bude čísti legent, budou čísti Minulý čas nedokonalý imperfektum): 1. legébam, čiti jsem 2. legébas, 6tl jsi 3. legébat, čti 34
legebámus, čtli jsme legébátís, čtli jste legébant, čtli
Minulý čas dokonalý (perfektum): 1. legi, přečti jsem 2. legisti, přečti jsi 3. legit, přečti {všimněme si rozdílu: legit s Legimus = čteme, legimus =
legimus, přečtli jsme legistis, přečtli jste legérunt, přečtli krátkým e = čte, Iěgit — čti. přečti jsem.)
Infinitiv: legere, čísti. Imperativ (rozkazovací způsob): lege, čti, legite, čtěte. Intéllego, -ere, -lexi, rozumím, chápu vivo, vivere, vixi, žiji bibo, bibere, bibi, piji credo, credere, credidi, věřím diligo, diligere, dilexi, miluji mitto, m ittere, misi, posílám sacer, sácra, sacrum posvátný, svatý scriptura, -ae, f. písmo proximus, -a, -um nejbližší, bližní
prophetia, -ae, f. proroctví servo, -áre zachovávám antem pak, však véro ale, však ágnus, -i, m. beránek
Legi? sacram Scripturam cotidie. — Judaéi legébant pro- ' phetias de Messia, sed non intellegebant. — In lége quid legis? (V zákoně co čteš?) — Diliges proximum tuum. — Credis in Filium Dei? Credo, Domine. — Qui vivit et credit in me habet vitam aeternam. — Qui m anducat meam carnem et bibit meum sanguinem, vivet in aeternum. — Bibite ex hoc omnes. — Fili, serva m andáta mea et vives (Přísl. 7, 2). — Vivo autem jam non ego, vivit vero ín me Christus (Gal. 2, 20). — Ego mitto vos sicut agnos inter lupos. — M ittam angelum meum ante te. — Diligam te, Domine, fortitúdo mea. — Dilexérunt homines tenebras magis quam lúcem. Milovali lidé tmu více než světlo. Slovesa třetí třídy, jež mají v 1. osobě jednotného čísla -io, podržují toto i ta k é v dalších tvarech, Facio (činím), facis, facit, facimus, facitis, faciunt. Bu doucí čas: faciam, facies, faciet, faciemus, facietis, facient. Imperfectum: faciebam (činil jsem), faciebas atd. Perfectum u mnoha sloves třetí konjugace je nepravidelné. Proto je důležito při každém slovese zaznamenat! si 1, osobu perfekta; další osoby už se tvoří podle ní. T ak perfectum slovesa facere i(činiti) zní: féci (učinil jsem), fecisti, fécit, fédmus, fecistis, fecérunt. 35
Imperativ: fac) (u) čiň — tvar nepravidelný, nebof jinak bývá koncovka -e ,(lege, rape!) — facite! (u) čiňte! Také dico (pravím), dicere, dixi, má imperativ díc! írci, pověz),dicite! Rovněž jeho složeniny: benedico, -cere -dixi (dobrořečím, žehnám) a maledico (zlořečím, proklínám), mají imperativ bénedic i(dobrořeč), máledic (zlořeč), accipio, -ere accépi, beru, přijímám rapio, -ere, rapui, uchvacuji, loupím sufficio, -ere, sufféci, (do) stačím osténdo, -ere, osténdi, ukazuji peto, petere, petii, žádám, prosím commemorátio, -ónis, f., připomínka, pam átka gratis (příslovce), zdarma, darmo sól, sólis, m., slunce 1. Ego facio voluntátem Patris, qui mísit me- — 2, Hoc fac et vives. — 3. Hoc facite in meam commemorationem. — 4. Fili, quid fecisti nóbis? — 5. Popule meus, quid féci tibi? — 6. Lupus rapit oves, — 7, Ad Cor tuum rape universos. — 8. Domine, ostende nóbis Patrem et sufficit nóbis. — 9. Grátis accepistis, gratis date. — 10. Jesus accepit pánem et be nedixit. — 11, P etite et accipietis: nam omnis qui petit, acci pit. — 12, Si tu es Christus, díc nóbis, — 13, Benedic anima mea Domino, — 14. Benedicite sol et luna Domino, — 15. Non omnis, qui dicit mihi Domine, Domine, intrábit ín reg num caelorum, sed qui facit voluntatem P atris mei (Mat. 7, 21). P řek lad : 1. Já činím vůli Otce, je n / mě poslal. — 2. To čiň a žiti budeš. — 3. To čiňte n a mou pam átku. — 4. Synu, co js i nám (to) učinil? — 5. Lide m ůj, co jsem ti učinil? — 6. Vlk uchvacuje ovce. — 7. K Srdci svému všecky uchvať! — 8. Pane, ukaž nám Otce a stačí nám. — 9. Zdarm a jste p řija li, zdarm a dávejte. — 10. J. vzal chléb a požehnal. — 11. Pro'ste a vezmete; nebof každý, kdo prosí. bere. 12. Jsi-li ty K., pověz nám. — 13. Dobrořeč duše má Pánu. — 14. D o brořečte slunce a m ěsíc Pánu. — 15. Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do k rálovství nebeského, ale kdo činí vůli Otce mého.
XVIII. P Ř ÍČ E S T f Č IN N É A T R P N É . , Příčestí činné — participium activum — se tvoří tím, že od infinitiv,ního tvaru laudáre, monére, legere se odvrhne přípona -re a připojí se -ns, společná pro rod mužský, žen ský i střední, 36
laudans, chvále, chválíc, monens, napomínaje {-íc), legens, čta, čtouc, Stojí-lí participium při podstatném jméně jako přívlastek, překládá se p.řechodníkem určitým: chválící, čtoucí, Maria stabat ad monumentum plórans, M aria stála u hrobu plačíc, — Ráchel plórans iilíos suos, Ráchel plačící synů svých (oplakávající syiny své). — Caecus sedebat íuxta viam mendicans, slepý seděl u cesty žebraje, — Vír amans Deum, -muž milující Boha. Participium činné se skloňuje jako přídavná jména jedno východná třetí deklinace, Jednotné číslo: Množné číslo: 1„ 5, láudans, 1., 5. laudántes, stř. -ia, 2. laudántís, 2. laudántíum, 3. laudánti, 3, laudántibus, 4. laudántem, stř, láudans 4. laudántes, stř, „ía, 6. laudante 6. laudántibus Podobně druhá a třetí konjugace: delens, deléntís, delénti atd., legens, legéntis atd. ( Pueri portántes ramos palmárům clamabant dicentes: Hosánna. Pacholíci nesouce ratolesti palem volali řkouce: Hosanna, — Discipuli vidérunt Jesum ambulántem super maře. Uč. viděli Ježíše kráčejícího nad mořem (po moři), — Vox clamantis ín desérto. Hlas volajícího na poušti. Latinské participium se rozvádí někdy v češtině vztažnou větou, a to když by věta s příčestím nebyla dosti jasná. Ego diligentes n e diligo. J á milující mne milují. Rozvedeno: já miluji ty, kteří mne milují, — Pax tim entibus Deum, Pokoj bojícím se Boha. = Pokoj těm, kdož se bojí Boha, Někdy se místo příčestí klade v češtině podstatné jméno: Judica Domine nocentes mihi. Suď škodící mně = Suď škůdce mé. Příčestí trpné — participium passivum — qe tvoří zpravidla příponou -tus. Laudátus, jsa (byv) chválen, mónitus, napo menut, lectus, (pře) čten. Tato participia se skloňují jako přídavná jména první a druhé deklinace: muž.: laudátus, žen.: laudáta, stř,: laudátum, — delétus deléta delétum 37
Stojí-Jd participium trpné ve větě jako přívlastek, pře kládá se jako přídavné jméno: parátus, připravený. P uer monitus non se emendavit. Hoch napom enut byv, nenapravil se. — Filii Israel ex captivitáte liberáti laudábant Deum. Synové Iz. ze izajetí vysvobozeni byvše, chválili Boha. —* Civitas supra montem aedíiicáta. Město na hoře vystavěné. Slovesa druhé a třetí třídy něk terá mají participium trpné pravidelné: delétus, lectus, factus, raptus, mnohá však n e pravidelné. P roto ve slovnících při slovesech bývá uváděn kromě p erfekta ta k é tv a r participia trpného ve středním rodu. , r ‘. „ v f dico, -ere, dixi, dictum, pravím video, -ére, vidi, visum, vidím mitto, -ére, misi, missum, posilám póno, -ere, posui, positum, kladu facio, -exe, féci, factum, činím Tvar participiální s pomocným slovesem sum, es, est atd, tvoří minulý čas dokonalý, trpný. l Consummátum est. Dokonáno jest. — Verbo Domini caeli lirm áti sunt. Slovem Hospodinovým upevněna jsou nebesa. — N uptiae p aratae sunt. Svatba připravena jest (nuptiae je jen v množ, čísle — viz 5. leikci!). — Missus est Angelus , ad virginem. — Vocátum est nómen ejus Jesus. Nazváno jest jméno jeho Ježíš. — Positus est ín ruinam et ín resurrectionem multorum in Israel. Položen jest k pádu a k povstání mno hých v Izraeli. — Vidi |(viděl jsem) cívitátem sanctam, J e rusalem novám (jména m ěst jsou žen. rodu!) descendentem de caelo a Deo, parátam sicut sponsam ornátam víro suo (Zjev. 21, 2). monumentum, -i, n. památník, pomník, náhrobek caecus, -a, -um slepý juxta (příslovce s akk.) -u, vedle, podél mendíco, -áre Sebrám eméndo, -áre napravuji consúmmo, -áre dovršuji, do-
38
konávám firmo, -áre upevňuji, utvrzuji ruina, -ae, f. pád, zřícení, zrícenina resurrectio, -ónis, f. povstání, zmrtvýchvstání, vzkříšení descéndo, -ere, descendi, -sum sestupuji sponsa, -ae, f. nevěsta
XIX. Č T V R T Á D E K L IN A C E P O D S T A T N Ý C H
JM E N .
Vzor mužskélio rodu čtvrté deklinace: Množné číslo (plurál): Jednotné číslo (singulár): 1. spiritus, duchové 1. spiritus, duch 2. spirituum, duchů 2. spiritus, ducha 3. spiritibus, duchům 3. spiritui, duchu 4. spiritus, duchy 4. spiritum, ducha 5. spiritus, duchové I 5. spiritus, duchu! 6. spiritibus, o duších, duchy 6. spiritu, (o) duchu, duchem Vzor středního rodu: JL cornua, rohy 1., 4,, 5. córnu, roh cornuum, rohů Z córnus, rohu cornibus, rohům 3. cornui, rohu cornibus, rohy 6. córnu, rohem u v 2. a 6. pádu jedn. čísla a v 1., 4, a 5, pádu množného je dlouhé. Skloňujte si to hlasitě a dobře vyslovujte přízvuky a délky. Podst. jména této deklinace jsou jen rodu mužského a středního. Ženského rodu jsou: acus, -us, i , jehla; domus, us, f., dům; manus, -us, f., ruka; porticus -us, f., sloupoví; tribus, -us, f., kmen, pokolení. Skloňují se podle spiritus, jen domus má odchyliku v ablativu singuláru domo a v a:kk. plurálu domos, někdy též v genetivě plurálu domórum (místo domuum). Obdobou se jmény měst a míst domi = doma, domům = domů, domo = z domu. currus, -us, m. vůz exércitus, -us, m. vojsko intellectus, -us, m. rozum frnctns, -us, m. plod, ovoce flétns, -us, m. pláč lacus, -us, m. prohlubeň, jáma, jezero pótns, -us, m. nápoj gelu, -us, n. mráz, zima genu, -us, n. koleno mulier, -is, f. žena immťíndus, -a, -um nečistý probáticus, -a, -um bravný, ovčí débilis, -e slabý suávis, -e lahodný, milý, líbezný
gehenna, -ae, f. peklo miséria, -ae, f. bída piscína, -ae, f. rybník venter, ventris, m. břicho, ža ludek, život frigus, frigoris, n. mráz, zima stridor, -óris, m. sípot, skřípot, skřípění oleum, -i, n. olej gens, gentis, f. lid, národ dissolútus, -a, um uvolněný, skleslý posséssio, -ónis, f. držení, država, statek promptus, -a, -um pohotový, ochotný
39
Slovesa: certo, -áre zápasím , b o ju ji commendo, -áre (do)poroučím firm o, -áre upevňuji im pero, -áre p řik azu ji, rozkazuji velím conforto, -áre po silu ji roboro, -áre u tv rzu ji, p o siluji repleo, -ére, replévi, replétum naplň u ji v cognósfo, -ere, cognovi, cognitum poznávám * constituo, -ere, -u i,, vířtum ustanovuji eripio, -ere, -ui, ereptum vytrh u ji, vyprošťuji vére (příslovce) vpravdě, vskutku
flecto, -ere, flexi, flexum ohýbám genuflectere = o h ý b a li, kolena, klekati erigo, -ere, eréxi, eréctum vztyčuji proício, -ere, -iéci, -iectum vrhám , sv rh u ji suscipio, -ere, -cépi, -ceptum p n jím ám , ujím ám (sej illúdo, -ere, -lúsi, -lúsum (s akk.) posmívám se O ungo, -ere, unxi, unctum po. mazávám quidem (příslovce) ovšem, zajisté, sice
Spiritus Domini replévit erbem terrárum . — Gloria Patří, et Filio, et Spiritui Sancto, —- Quam suávis est, Domine, spi ritus tuus. — Spiritus quidem promptus ést, cáro autem in firma. — Dccéte omnes gentes, baptizantes eos in nomine Petris et Filii et Spiritus Sancti, — In manus tuas commendo spiritum meum. —- Lapídábant Stephanum orantem et di centem; Domine Jesu, suscipe spiritum meum. — E t cum spiritu tuo, — Beáti páuperes spiritu. — Jesus im perábat spiritibus immundis, — Currus (vozy) Pharaónis et exercitum ejus (jeho) projecit Beus in mare, — Bonum certám en cer tavi, cursum consummáví, — Est autem ín Jerusalem probátíca piscina quinque (pět) porticus habens ,(mající). — Da mihi intellectum et vivam (živ budu). — Domus mea domus orationis est. — Constituit eum dominum domus suae et prin cipem omnis possessionis suae. — Dominus benedixit domui Israel, — Beati, qui j(kteří) habitant in domo tua, Domine, — Benedictio patris firmat domus filiorum ((Sirach 3, 11), -— Benedictus fructus ventris tui. — Mulier fortis de fructu manuum suárum plantávít vineam. Žena statečná z plodu (práce) rukou svých štípila vinici. — Cáre mea vére est cibus, et sanguis meus vére est potus. — E x fructibus cognoscétis prophétas. — A rbor bona fructus bonos facit, — Samuel accepit cornu olei et unxit David. — Dominus D eus Israel erexit cornu salutis nóbis ín domo David pueri sui, (Vztyčil náim roh spasení v dómě Davida služebníka svého.) — Confortáte manus dissolutas et genua debilia ro borate (Isai 35, 3). (Posilňte ruce skleslé a kolena slabá 40
upevněte.) — Milites flectentes genua illudebant Jesum, (Vo jíni poklekajíce (dosl. ohýbajíce kolena) posmívali se Ježíšovi.) — Benedicite gelu et irigus Domino. XX Č T V R T Á T f t lD A
SLO V ESN Á .
Čtvrtá ((již poslední!) třída sloves má kmenový příznak -i-j aud-í-re, slyšeti, 1. audio, slyším 2. audis, slyšíš 3. audit, slyší
Přítomný čas (praesens): audimus, slyšíme audítís, slyšíte audiunt, slyší
Budoucí čas 1. audíam, uslyším, (budu slyšeti) 2. audies, uslyšíš 3. audíet, uslyší Minulý čas 1. audiébam, slyšel jsem 2. audiébas, slyšel jsi 3. audíébat, slyšel
(futurum): audiémus audiétís audient
trvalý (imperfectum); audiébámus, slyšeli jsme audivistis? ^slyšeli jste audiébant, slyšeli
Minulý čas dokonaný (perfectum): 1. audivi, uslyšel jsem audívinuis, uslyšeli jsme 2. audivisti, uslyšel jsi audivms, uslyšeli jste 3. audivit uslyšel audivérunt, uslyšeli Imperativ: audí! (u) slyš! audite! slyšte! Infinitiv: audire, slyšeti. Jj Participium .(příčestí) činné: audiens, slyše, slyšíc. Participium trpné: auditus, -a, -um, slyšen, ((-ý, -á, -é). apério, -íre, -rui, apertum otvírám custódio, -íre, -ívi, -ítum střežím dormio, íre, -ívi spím esúrio, -íre, -ívi lačním , hladovím exáudio, -íre, -ívi, -ítum vyslyšeti haurio, -íre, hausi, haustum čerpám , vážím invénio, -íre, invéni. inventum nalézám annúntio, -áre zvěstuji adhuc ještě
bonům , i. n. dobro malum, i. n. zlo carcer, -eris žalář córam (předl, s abl.) před edo, -ere, -edi, esum jím impleo, -ére, -évi, -étum naplňuji labium , -i, n. ret láncea, -ae, f. kopí, oštěp m ortuus, -a, -um m rtvý obedio, -íre, -ívi, s dativem poslouchám
41
sepélio, -ire, -ivi, sepúltum pohřbívám servio, -ire, -ivi sloužím sitio, ire, -ivi žízním scio, scire, scivi, scitum vím, znám nescio, -ire, -ivi nevím, neznám venio, -ire, véni, ventum přicházím nox, noctis noc nocte (abi. časový) v noci
onero, -are zatěžuji, obtěžuji plorátus, us, m. pláč qnia že, poněvadž reficio, -ere, -féci, -féctum napravuji, občerstvuji sperno, -ere, sprévi, spretum (s akkus.) pohrdám saeculum, i, n. věk, století tectum, i, n. střecha ululatus, us, m, kvílení
Qui vos audit, me audit, et qui (Luk. 10, 16). — Quod ,(co) in aure tecta (Mat. 10, 27). — Beátí, qui custodiunt. — Deus, auribus nostris annuntiaverunt nobis {(Žalm 43, 2).
vos spernit, me spernit auditis, praedicáte super audiunt verbum Dei et audivimus: patres nostri
Vócem tuam audivi in paradiso, et timui (I. Mojz. 3, 10). — Audi, filia, e t vide, e t inclina aurem tuam (Žalm 44, 11). — Venite, filii, audite me, timorem Domini docébo vos {(Žalm 33, 12). — Tobías nocte sepeliebat mortuos. — Vox in Rama audita est: plorátus et ululátus multus. — A saeculo non est auditum, od věku oeni slýcháno. — Miles láncea latus Jesu aperuit. — Dómíne, lábia mea aperies (otevřeš) et os (ústa) meum annuntiabit laudem tuam (Zalm 50, 17), — Do mine aperi nobis. Nescio vos, — Jesus apériens os suum docebat turbas. — Christe audi nos, Christe exaudi nos. — Clama ad me, et ego exaudiam te. — Domine exáudi oratio nem meam. — Veni, sancte Spiritus. — Benedictus, qui venit in nomine Domini. — Amice, ad quid venisti? — V enite ad me omnes, qui laborátis et oneráti estis, et ego reficiam vos (Mat. 11, 28). — Servite Domino ín timóre. — Non serviam, —■ Servi, obedite dominis! — Milites custodiebant carcerem, — Non omnes obédíunt evangélio, — H aurietis aquas de fontibus Salvatoris (Isai. 12, 3), — Venit mulier de Samaria haurire aquam. — Beáti, qui esuriunt et sitiunt justitiam. — Sitivit anima mea ad Deum fortem, vivum (Žalm 41, 3). — Qui edunt me, adhuc esurient, et qui bibunt me, adhuc sitient iCSir. 24, 29). — Omnes sitientes venite ad aquas (Isai, 55, 1). — Noe invénit grátiam córam Deo, — Mulierem fortem quis (kdo) inveniet? — Jesus invénit discipulos dormientes; et dixit: Simon, dormis? Scimus, quia peccatores Deus non audit. — Domine, tu scis, amo te. — Eritis sicut dii, scíéntes bonum et malum. 42
XXI. P Á T Á D E K L IN A C E P O D S T A T N ÍC H
JM E N .
Již poslední deklinace podstatných jmen_
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Jednotné číslo: dies, den, res, věc díéí, dne, rei, věci díéí, dni, rei, věci diem, den, rem, věc dies, dni! res, věci! die, (o) dni, dnem re, (o) věci Podst. jména této deklinace
Množné číslo: dies, dni, res, věci diérum, dní, rérum , tvěcí díébus, dním, rébus, věcem dies, dni, res, věci dies, dní (dnové), res, věci diébus (ve) dnech, rébus (o) věcech jsou vesměs rodu ženského.
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Je n jméno dies je rodu mužského; značí-li však určitý, stanovený den, je rodu ženského; die statúta |(abl.) v stano vený den. species, -ei, L, podoba, tv á ř meridies, -ei, f,, poledne nost, spůsoba lides, -ei, i., víra réquíes (vlastně podle 3. de spes, -ei, f,, naděje klinace gen.) má akkus, po íácies, -ei, f,, tvář, facie ad dle páté dekl, requiem, i , faciem = tváří v tvář odpočinek, odpočinutí adáugeo, -ére, -xi, ctum rozmnožuji amárus, -a, -um hořký audítus, us, m. sluch, slyšení avérto, -ere, -ti, -sum odvracím consummátio, -ónis, f. dovršení, skonání decórus, a, um půvabný, spanilý, ozdobný diléctio, -ónis, f. milování, láska dimitto, -ere, -misi, -missum propouštím, odpouštím divínus, -a, um božský jejúno, -áre postím se lávo, -áre, lávi m yji mane (nesklonné) ránd
módicus, -a, -um nepatrný, malý neque ani quasi jako (by) resúrgo, -ere, -réxi, -réctum vstávám (z mrtvých) secúndum podle sine (předl, s abl.!) bez spéculum, -i, n. zrcadlo tantus, -a, -um tak veliký tímidus, -a, -um bázlivý tértius, -a, um třetí theólogus, i, m. bohovědec, bohoslovec tunc tehdy vánus, -a, -um prázdný, marný, lichý únus, -a, -um jeden, jediný
Dies diei narrat glóriam Dei. C e n dni vypravuje slávu Boží. — Dies judicii dies magna et amára. Den soudu den veliký a hořiký. — In die tribulationis m eae clamáví ad te, e t ex audisti (stažený tvar místo exaudivisti) me, — Dies nostri 43
quasi umbra super terram ,(I. Par. 29, 15). Dnové naši (jsou) jako stín na zemi. — Memor fui diérum antiquórum (ž. 142, 5). Pamětliv jsem byl dnů dávných. — Dies multos sedébunt filii Israel sine altári (Os. 3, 4). — Benedicite noctes et dies Domino, — Ego vobíscum sum omnibus diébus usque ad consummationem mundi |(Mat. 28, 20). — Vox tua dulcis et iácies tu a décora (Sir. 25, 31), — A verte iáciem tuam a peccatis meis. — Nunc vidémus per spéculum in aenigmate, tunc autem facie ad faciem (I. Kor. 13, 12). — Cum ,(když) jejúnas, unge caput tuum et faciem tuam lava (Mat, 6, 17). — Ó múlier, mágna est fides tua. — Fides' ex auditu, auditus autem per verbum Christi (Řím. 10, 17), —■ Si Christus non resurréxit, vana est fides vestra, — Unus Deus, una fides, unum baptisma (Ef. 4, 5). — Quid túnidi estis, modicae fidei? Co jste bázliví, ,(vy lidé) malé víry? — Fides sine operibus m ortua est (Jak. 2, 20), Víra bez skutků je mrtvá, — Non invéni tantam fidem in Israel. — Domine, adáuge nóbís fidem. — Justus ex fide vivit (Řím. 1, 17). — Domine, spes m ea a juventute mea (2. 70, 5). — Ego* m áter pulchrae dilectionis et sanctae spei. — Deus ómnium rérum creátor est. — Theologi de rébus divinis díspuíánt. Nyní si přeložíte chvalozpěv Simeonův, jejž se modlíme denně v ikompletáři církevních hodinek: Nunc dimittis servum tuum , Domine, secúndum verbum tuum in páce. Quia vidérunt, óculi mei salutare tuum. Quod parástí ante fáciem omnium populorum. Lumen ad revelationem gentium, et glóriam plébis tuae Israel. XXII, T R P N t R O D I. T Ř Í D Y S L O V E S N É . Oddechli jste si, milí žáci a žákyně, že tiž m áte časováni sloves za sebou. Ale čeká váls táž práce ještě jednou. Po znali jste slovesa v rodu činném (activum). Nyní třeba si osvojiti rod trpný (passivum). Passivum první konjugace: Přítomný čas (praesens): jsem chválen” jsi chválen atd, láudor laudámur 2. laudáris laudámíni 3. laud& ur laudantur 44
Budoucí čas (futurum): budu chválen atd. 1. laudábor 2. laudáberis 3. laudábitur
laudábím ur V laudabimini laudabuntur
Minulý čas nedokonaný (imperfectum): byl jsem chválen atd, laudabám ur 1 laudábat laudabamini 2. laudabáris 3. laudabátur laudabántur , Minulý čas dokonaný (perfectum); (byl) jsem pochválen atd 1. laudátus sum laudáti sumus 2. laudatus es laudáti estis 3. laudátus est laudáti sunt Při ženském rodě je koncovka -a, množ, -ae, při středním -um, množ. -a, Fília laudáta est. Infinitiv: laudári, fcjiválenu' Í)ýtí. Imperativ: laudáre! buď chválen; laudámíni, buďte chváleni. Passivum se překládá také formou zvratnou; místo »ctnost je chválena», říkám e »ctnost se chválí«. In Eyangelío perféctio commendátur, v Evangeliu dokonalost jest doporučována = dokonalost se doporučuje, A ppellátur jest nazývám = nazývá se. aspergo, -ere, -rsi, -sum pokropuji coróno, -áre věnčím , k o ru n u ji córo, -áre pečuji, o šetřuji, léčím deálbo. -áre bílím, zběluji diléctus, -a, -um m il(ovan)ý gaudeo, -ére ra d u ji se hyssopus, -i, f. (jméno rostliny) yzop múto, -áre měním
pacificus, -a, -um pokojný renovo, -áre obnovuji sáno, -áre uzdravuji surdus, -a, -um hluchý surgo, -ere, su rrex i, -ctum vstávám tento, -áre zkouším, pokouším vexo, -áre trápím voco, -áre volám, nazývám quóniam neboť, poněvadž
Ego Dominus non mutor (neměním se), — Sí tentáris, óra. Jsi-li pokoušen, modlí se, — Qui non peccat, non judícátur. Kdo nehřeší, není souzen, — O m n esten tám u r a diábolo. Všichni jsme (býváme) pokoušeni od ďábla. — Non vocáberis (nebudeš nazývám = nebudeš slouti) Jacob, sed Israel. — Mulier timens Deum laudábitur. Zena bojící 6e Boha chválena bude. —- B eáti pacifici, quóniam filii Dei vocabuntur (budou nazýváni — slouti budou). — Qui in lége peccaverunt, per légem judicabuntur (Řím. 2, 12), — Leprósi mundántur, 45
surdi áudiunt, mórtuí resúrgunt, — Asperges me hyssópo et mundabor, lavabis me, et super nívem dealbábor (Žalm 50, 9). — Mundus (svět) gaudebit, vos autem contristabimini (rmoutiti se budete). — Sana me, Domine, et sanábor ,(Jer 17, 14). — Veni, dilecta mea, de Libano, coronáberis — Mundáre! Buď čist. — Surge, illuminare, Jerusalem . Vstaň, osvěf se, J . — Qui (jenž) sedes super Cherubim, manifestare ízjev se). — Renovámíní spiritu. Obnovte se duchem. — Qui vexabantur a spiritibus immúndis, curabántur, — Non sum dignus vocari {býti nazýván, sloutí) filius tuus. — In Sion íirm áta sum. — Data est mihi omnis potéstas in caelo et in terra. — Puer vocátus est Jesus, — Qui non credit, Jam judicátus est. Kdo nevěří, již je odsouzen. Jak o v češtině jsou slovesa se zvratnou nám ěstkou »®e«, mající však význam činný, na př, «modlím se«, »bojím se«, ta k i v latině jsou slovesa rodu trpného s významem aktiv ním. Časují se tedy jen pasivně. (ad)m iror, -ári, átus sum divím se, podivuji se láétor, -ári, -átus sum ra d u ji se, veselím se glorior, -ári, -átus sum chlubím se
dom inor, -ári p an u ji operor,-ári p racu ji, dělám m editor, -ári rozjímám cónsolor, -ári těším , utěšu ji infirm itas, -átis, f. slabost, nemoc sem per vždycky
P ater meus operátur, et ego operor. Otec můj dělá (je činný), i já dělám (jsem činný), — Deus consolátur (těší) nos in omni tribulatione. — Viri Galilaéi, quid admirámini? Co se divíte? — In lége tua m editábor semper, — Gloriabor ín infirmítátibus meis, — Laetáre (raduj se) Je rů sálem.’ — Regína, caeli laetáre.’ — Turbae mirabantur, — Laetábor et exsultábo in te, Dcmine, — Laetáminí ^fusti ín Domino, — Deus domínábítur a mari usque ad mare. Bůh bude panovati od moře až k moři.
xxní. P A S S IV U M (T R P N Ý R O D ) D R U H É T Ř ÍD Y SLO V ESN É. Přítom ný čas {praesens): 1. déleor, Jsem ničen 2. deléris, jsi ničen ^ ^ 3. delétur, jest ničen 46
delémur, jsme ničeni delémini, jste ničení deléntur, jsou ničeni
Budoucí čas (futurum): 1. delébor, budu (z)ničen 2. deléberís, budeš ničen 3. delébítur, bude ničen
delébímnr, budeme (z)ničeni delebimini, budete ničeni delebuntur, budou ničeni
Minulý čas trvalý (imperfectum): 1. delébar, byl jsem ničen 2. delebárís 3. delébátur
delebámur, byli jsme ničeni delebámíni delebántur
Minulý čas dokonaný (perfectum): 1. delétus sum (byl) jsem zničen 2. delétus es 3. delétus est
deléti sumus deléti estis deléti sunt
Při některých slovesech je -itus. Monítus sum, byl jsem napomenut. Infinitiv: deléri, býti zničen. , Imperativ: delére, buď zničen! delémíní, buďte zničeni! irrídeo, -ére, -ísi, -sum (s akkus,!) posmívám se; moveo, -ére, móvi, mótum hýbám, pohybuji; vallís, -is, f. údolí; humílío, -áre ponižuji, pokořuji, Deus non irridetur. Bůh nebývá posm íván. — Nómen impio rum delébítur (Sir, 41, 14). — In Deo vívímus et movémur (pohybujeme se), —• Omnis vallís implébítur, et omnis collis humiliabitur (Luk. 3, 5). — Implémíci Spiritu S ancto/ Napl ňujte se Duchem sv. — R epléta est te rra iniqcitáte. — Vírtútes caelórum movebuntur. Mocí nebes,(ké) budou se hýbati. — Visum est Spiritui Sancto et nobis (vidělo se), — Vídébítur Deus in Sion. Video v passivu značí též »zdám se«, »jevím se«. E st via, quae vidétur recta, sed ducit ad mortem. Je cesta, jež se zdá přímá, ale vede k smrti. Slovesa vyskytující se jen v passivu, mající však význam činný: confiteor, -éri, conféssus sum vyznávám (se) j m iséreor, -éri, m isértus sum (s ge nitivem nebo s dativem ) mám lítost, smilovávám se, slitu ji se túeor, -éri, túitus sum chráním intóeor, -éri, -túitus sum (s akkus.!) pohlížím , patřím m édeor, -éri (perf. nemá) léčím,
hojím (pojí se s dativem) v éreor, -éri, -itus sum (s akkus.!) ostýchám se f ť ( A ( _, vólnero, -áre raním cónspuo, -ere, -ui, -utum (s akk.) uplvám . saltem aspoň abyssus, i, fem. (poněvadž je to slovo řecké!) propast
47
Confiteor Deo omnipotenti. — Te Deum laudamus, Te Do minum confitemur. — Confítébor tibi, Domine, e t laudábo nómen tuum. — Misereor super turbam. Lítost mám nad zástupem = líto mi jest zástupu. — Dominus vulnerat et medétur. Hospodin raní a hojí. — Quis m edébitur tibí? Kdo tě zhojí? __ Fácíem meam conspúere non veréntur. Ve tvář mou plivati se neostýchají, (Job. 30, 10}, — Conlitémini Do mino et invocáte nómen ejus (jeho). — Confitebántur peccáta sua et baptizabántur. — Joannes confessus est et non negavit. Vyznal a nezapřel. — Miserére mei Deus. — Miseremini mei saltem vos, amící mei, Smilujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji. — Tuére, Domine, fámulosiuos. — Deus miser tus est nostri et benedixit nóbis. — Benedictus es, Domine, qui íntuérís abyssos; Jenž patříš na propasti. Udělejte si přehledné tabulky všech tříd slovesných. Na-j pište si tam jednotlivé časy v aktívu a pasivu, abyste tam mohli nahlédnouti, jste-li v pochybnostech. Srovnávejte jed notlivé tvary a opakujte si je často a hlasitě. Píšete si slovíčka? O pakujete? Repetitio (opakování) est máter studiórum. XXIV. TRPNÝ R O D
(P A S S IV U M ) T Ř E T Í T Ř ÍD Y SLO V ESN É.
Přítomný čas (praesens); 1. légor, jsem čten 2. légeris, jsi čten 3. légitur, ije čten
légimur, jsme čteni legimini, jste čteni legúntur, jsou čteni Budoucí čas (futurum);
1. legar, budu čten 2. legéris, budeš čten 3. legétur, bude čten
legémur, budeme čteni legémini, budete čteni legéntur, budou čteni
Minulý čas trvalý (imperfectum); t. legébar, byl jsem čten 2. legebáris 3. legebátur 48
legebámur, byli jsme čteni legebámini tegebantur %
Minulý čas dokonaný (perfectum): 1. auditus sum byl jsem uslyšen 2. audítus es 3. audítus est
audítí sumus audítí estís audítí sunt
Infinitiv: audíri, slyšenu býti, Imperativ: audíre, bud slyšen! — audímíní, buďte slyšeni! adapério, -ire, -ru i, -ertum desiderium , -i, n. touha, tužba _otvírám žádost finio, -íre, finíví, finitum končím dives, divitis bohatý, boháč nutrio, -íre, -ívi, -ítum krm ím , infernus, -i, m. peklo z*vim occúltus, -a, -um sk ry tý operio, -íre, -ni, opertum zahaluprophéto, -áre p ro ro k u ji ji, odívám pulso, -are tluku, klepám partúrio, -íre, -ívi rodím régius, -a, m. královský aula, -ae, f. (před)síň, dvůr tu rtu r, tu rtu ris, f. hrdlička brevis, -e k rá tk ý
Orátío justi (spravedlivého) sem per auditur a Deo, — Justa desidéria exaudiuntur. — Vox turturis audita est in terra nostra, — P eccátor orábit, e t non exaudietur, — Exaudita est orátío tua, — Pulsáte et aperietur vobis; — Tunc ape rientur oculi caecorum, — Ephpheta, quod (což) est: A da perire (otevři se)! — Apertum est os Zacharíae et prophe tavit, — V irtute Dei custodimini. Mocí Boží jste střeženi. — M ortuus est dives e t sepúltus est ín ínfémo. Umřel boháč a pohřben jest v pekle, — Daniel nutriebátur ín aula régía. — Nihil est occúltum, quod non sciétur, — Nic není skry tého, co nebude zvěděno, — Quid híbémus, quo operíémur? Co budeme piti, čím se budeme odívá ti? — Víta nostra brevi tém pore finietur. — Ante colles ego parturiebar. Před pa hrbky já jsem se rodila, — Beátus vir, quí invéntus (nalezen) est sine macula. Slovesa pasivní s významem činným se nazývají verba deponentia, Deponentní slovesa čtvrté konjugace: largior, -íri, largitus sum uštědřuji, uděluji impértior, -íri, -ítus sum uděluji, poskytuji mentior, -íri, -ítus sum lžu orior, oriri, ortus sum vycházím , vznikám
beneficium , -i, n. dobrodiní caeléstis, -e nebeský coníéntio, -ónis, f. hádka, svár occido, -ere, occidi, occísum zabíjím sem piternus, -a, -um věčný
Deus cotidie nóbis multa beaeíícía largitur. — Largíre (uděl) nobis, Domine, salutem et pácem, — Cur contentiones 51
oriántur inter vos? — O ríétur stella ex Jacob. — Gloria Domini super te orta est (vzešla), — Deus scit, quod (že) non mentior. — Os, quod mentitur, occidit animam (Moudr, i, 11). Ústa, která lžou, zabíjejí duší. — Non es m entitus ho minibus, sed Deo. — Famulis tuis, Domine, caelestis gratiae munus impertire. Služebníkům svým nebeské milostí dar uděl, — Felix es, sácra Virgo Maria, quia ex te ortus est sol justitiae, Christus Deus noster, qui (jenž) largitus est nebis vitam sempiternam, XXVI, Z P O D S T A T N Ě L Á P Ř ÍD A V N Á
JM É N A .
Přídavná jména nabývají často ve středním rodu význa mu jmen podstatných: bonům, dobré = dobro; malum, zlé = zlo ; profúndum, hluboké = hlubina; excélsum, vyvýšené, vysoké = výšina, výsost; vérum, pravé, pravdivé = pravda; falsum, křivé, lživé = lež; vámim, prázdné, marné = prázdnota, marnost. Častěji se užívá takových zpodstatnělých přídavných jmen v množném čísle: bona, mala, prcfúnda, excélsa. Gloria in excelsis Deo, — Hcsanna in excelsis. — De pro fundis clamavi ad te, Domine. — Super excélsa Statuit me. Na výšiny postavil mne, — Declina a malo e t fac bonům. Uchyl se od zla a čiň dobro. (Žalm 36, 27). — Homines saepe van?, loquúntur, Lidé často mluví(vají) marnosti. Altům je hlubina i výšina (výsost) podle toho, díváme-li se shora dolů nebo zdola nahoru, Duc in altům. Zajed (do slovně: vecT) na hlubinu, — Quis (kdo) sicut Dominus Deus noster, qui (jenž) in altis habitat (na výsostech přebvvá)? Bona. mala, mágna a pod. překládáme často místo »dobra«, »zla«: dobré věci, zlé věci, veliké věci. Fécit mihi mágna, quí potens est. Učinil mi veliké věci (ten), jenž mocnv jest. E suriéntes implévit benis. Lačné (do slovně: hladovějící) naplnil dobrými věcmi. Quid cogitátis mala in córdibus vestris? Co (Proč) myslíte zlé věci v srd cích svých? Někdy stač? přeložit! latinské množné číslo jednotným Vera dixi vobis- Pravdu pověděl jsem vám, Procédent. q"i hona fecéront, m resurrectionem vitae, qui vero mala egé52
runt, ín resurrectionem judicii. Půjdou (ti), kteří dobré či nili, na vzkříšení života (k životu), kteří však zlé konali, na vzkříšení (k) soudu. Non timébo mala (timeo se spojuje s akkusativem), quóniam tu mecum es (Žalm 22, 4), Nebudu se báti zlého, poněvadž ty se mnou jsi. R epléta est malís anima mea (Žalm 87, 4). Naplněna jest zlem (nebo strastmi) duše má. Bonům znamená v množném čísle také statek, jmění, zboží. Vocávit servos suos et trádidit illis bona sua (Mat. 25, 14). Povolal služebníky své a odevzdal jim statky (jmění) své. to-ff Někdy bývá třeba zvoliti v češtině určitější výraz: Erunt práva in directa et aspera in vias plánas. (Doslovně: Budou křivosti [proměněny] v přímosti, a drsnosti v cesty rovné.) Místa křivá budou přímá a drsná cestami rovnými. Přídavná jména, skloňující se podle třetí deklinace, jako cmnis, -e, všechen, každý, inánís, -e, prázdný, marný, ni cotný, mirábílís, -e, podiv(uhod)ný, vetu», veteris, starý — mají v 1. pádě množného čísla stř. rodu: omnia, všecky věci, všecka, inánia, marné věci, marnosti, mirabilia, podivné věci, divy, vetera, staré věci, starobylosti. Quare irem uérust gentes et populi medítáti sunt inánia? Proč se vzbouřili národové a lidé obmýšleli marnosti? Mi rabilia fécít dextera tua, Domine, Podivné věci (divy) uči nila pravice tvá. Nova et vetera. Věci nové i staré. Spiritus Sanctus docébit vos omnia. Duch svatý naučí vás všemu (doceo se pojí s akkus.). Omnia mea mécum porto. Všecko své s sebou nosím. Omnibus omnia factus sum. Všem vším (doslovně: vše) jsem se stal. Pietas ad omnia utilis est. Zbožnost je ke všemu užitečná. Začátek K réda zní: Crédo in unum Deum, P atrem omnipotentem, factórem (stvořitele, doslovně: učinitele) caeli et terrae, visibilium omnium et invi sibilium (všech bytostí viditelných i neviditelných). Multum, mnohé, mnoho. Multa, mnohé věci, mnoho. Multa habeo dicere vobis. Mnoho (věcí) mám pověděti vám. In multis offendimus omnes. Ve mnohých věcech (ve maohém) chybujeme všichni. Nová slovíčka vyskytující se v hořejších větách: ago, ágere, égi, actum nám, jednám , vedu
činím, to -
frém o, -ere, frem ui, frém itum hlučím, bouřím (se)
53
oíféndo, -ere, -endi, -ensum narážím (na něco), urážím procedo, -ere, -cessi, -cessum p řed stu p u ji, p ostupuji, jd u trado, -ere, trad id i, traditum vydávám , odevzdávám, zrazu ji
declino, -áre skláním , uchyluji (se) asper, -a, -um drsný diréctus, -a, -um přím ý právus, -a, -um špatný, zlý visibilis, -e viditelný invisibilis, -e neviditelný
XXVII. D R U H Í A T Ř E T Í S T U P E Ň P Ř Í D A V N Ý C H JM E N . Přídavná jména mají v latině tři stupně, jako v češtině. Druhý stupeň, komparativ, značí, že jedna ze dvou nebo více osob nebo věcí má větší míru určité vlastnosti než jiné. Komparativ se tvoří tím, že od genetivního tvaru se lodvrhne koncovka a přidá se -ior pro mužský a ženský rod, -íus pro střední rod. Skloňování se děje podle třetí de klinace. vir clárus, muž slavný, vir clárior, muž slavnější; clárior vita, slavnější život, clarius nómen, slavnější jméno. Množ. číslo; viri clarióres, muži slavnější, nomina clarióra, jména slavnější. félix, štastný, ielícior (stř. -ius), šťastnější. — prudens, opatrný, prudéntior (stř. -ius), opatrnější, — amábilis, láskyhodný, milý, amabilior (-ius), milejší. Srovnání se děje ablativem nebo pomioicí předložky, Sapiéntia 'sole speciósior est (Moudr. 7, 29). M oudrost je k rás nější (než) slunce. — Nebo předložkou: Judícia tu a dulcióra super mel. Soudy tvé sladší nad med. — Quid dulcius (stř. rod) melle, quid iortius leóne? (Soude. 14, 18.) Co sladší než med, co silnější než lev? — Serpens callidior erat omni* bus animalibus, H ad byl chytřejší všech živočichů. — For tibus iortior instat crucíátío. Silným silnější trápení nastává. T řetí stupeň, superlativ, značí, že osoba nebo věc vyniká určitou vlastností nade všecky, s nimiž se srovnává. Superlativ se tvoří tím, že ke kmeni genetivnímu se při pojí -íssímus, -a, -um. Altus, vysoký, altíssimus, nejvyšší. Púrus, čistý, purissimus, nejWstší. Dulcis, dulcissimus, Sa piens, moudrý, sapíentíssímus. Přídavná jména končící se na -er tvoří superlativ tím, že k nominativu se připojí přípona -rimus, Pulcher, krásný, pulchérrímus, nejkrásnější, miser, bídný, misérrimus, nejbíd nější, pauper, chudý, paupérrim us nejchudší. 54
V češtině vyjadřujeme vysoký stupeň vlastnosti také před ponou pře- nebo vele-. Tak můžeme překládati též latinské superlativy. Sanctissimus, přesvatý. Vír fortissimus Judas, muž velestatečný. Turris fortissima nómen Domini (PřísL 18, 10). Věž(í) nej pevnější (je) jméno Páně. — Eripuit me de inimicis meis for tissimis. — O sanctissima, o pííssima dulcis Virgo M aria. — Fratres mei carissimi et desideratissimi. B ratři moji nej milejší (přemilí) a přežádoucí. Pří superlativu bývá genetiv. Ó pulcherrim a mulierum, ó nejkrásnější z žen. Salomon omnium régum sapientíssimus erat. Novissimus, nejnovější (superl. od novus) značí též po slední, «Nejnovější zprávy» jsou «poslední zprávy«. E runt novissimi primi, e t primi novissimi. Budou posled ní první(mi) a první poslední(mi). — In diébus novissimis ve nient illusores (2, Pet. 3, 3). V posledních dnech přijdou posměvači. Novissima hominis — poslední věci člověka. Memento no vissimorum, e t ín aeternum non peccábís. Buď pam ětliv po sledních věcí a na věky nezhřešíš. N ěkterá přídavná jména končící se na -ílis mají v super lativu -illimas, Jsou to: fácilis, snadný, facilior, snadnější, facillimus, nejsnadnější; difficilis, nesnadný, difficilior, difficillimus; simílís podobný, similior, simillimus; dissimilis, nepodobný, dissimilior, dissimillimus; húmilis, nízký, humilior, humillimus. N ěkterá adjektiva mají druhý a třetí stupefi odvozený od jiného kořene než 1. stupeň: > bonus, dobrý, melior (stř. melius), lepší, optimus, nejlepší; malus, zlý, péior (peáus), horší, pessimus, nejhorší; mágnus, veliký, máior (máius), větší, máximus, největší; parvus, malý, mínor (minus), menší, minimus, nejmenší; multus, mnohý, plus (gen. pluris), více, plúrimus, mejčetnější, nejvíce. g *«»/>«uf 1. Melior est obeďiéntía quam victimae (1. Král. 15, 22). — 2. Exspectámus meliórem vitam in caelis^ — 3. Maria optimam partem elégít. — 4. Melius est parum cum justitia, quam multi fructus cum iniquitate (Přísl. 16, 8). — 5. Qu! minor est inter vos, hic (ten) maior est (Luk. 9, 48). — 6. Non 55
est servus maior domino suo (Jan 15, 20). — 7, Ego sum minimus apostolorum (1. Kor. 15, 9). — 8. Qui lidélis est in minimo, e t in maiori fidelis est (Luk, 16, 18). — 9. Samson plures interfecit moriens quam vivus. P řeklad: i. Lepší je poslušnost než oběti. — 2. Očekávám e lepší ži vot v nebesích. — 3. M. nejlepší stránku vyvolila. — 4. Lepší je málo se spravedlivostí než m nohé plody s nepravostí. — 5. Kdo je menší mezi vámi, ten větší jest. — 6. Není sluha větší nad pána svého. — 7. Já jsem nejm enší z apoštolů — 8. Kdo je věrný v nejmenším, i ve větším je v ěrný. — 9. Samson víc (jich) zahubil um íraje než živ jsa. callidus, -a, -um ch y trý , lstivý cruciatio, -ónis, f. tráp en í, m uka desideratus, -a, -um žádaný, žádoucí eligo, -ere, elégi, electum (vy)voltti interficio, -ere, -féci, -fectum
hubím, zabíjím inimicus, -i, m. n epřítel insto, -áre nastávám , naléhám obediéntia, -ae, f. poslušnost, parum málo victiina, -ae, f. žertva, oběf
XXVIII. P Ř ÍS L O V C E
(A D V E R B IA ).
Od přídavných jmen se odvozují p ř í s l o v c e , adverbia. Od přídavných jmen končících se na us (er), a, um se tvoří tím, že ke kmeni se připojí přípona e; justus, spravedlivý, juste, spravedlivě; dignus, důstojný, digne, důstojně; devó- . tus, zbožný, devóte, zbožně; atténtus, pozorný, atténte, po zorně; modéstus, skromný, modéste, skromně; pulcher, k rás ný, pulchre, krásně; malus, zlý, male, zle; bonus, dobrý, vý jimkou: bene, dobře (nikoli bone!); sóbrius, střízlivý, sobríe, střízlivě; religiosus, nábožný, religiose, nábožně; jucúndus, příjemný, jucúnde, příjemně, Óra dígne, atténte e t devóte. — Sobríe, juste et pie vi vite (žijte). — Judas M achabáeus bene et religiose cogita b at (smýšlel) de resurrectione. — Si male locútus sum, tes timonium perhibe de malo, si autem bene, quid me caedis? Mluvil-lí jsem zle, vydej svědectví o zlém, pak-li dobře, proč mne tepeš? (Jan 18, 23). — Qui mandúcat et bíbít in digne, judicium (soud) síbi mandúcat et bibit, non dijudicans (nerozsuzuje) corpus Domini (I. Kor. 11, 27), Od přídavných jmen třetí deklinace končících na -ans, -ens tvoří se adverbia příponou -anter, -enter, Amans, imi56
lující, amanter, mile, láskyplně; instans, naléhavý, snažný, instanter, snažně; sápiens, moudrý, sapiénter, moudře; pru dens, opatrný, prudénter, opatrně. Ode všech ostatních se tvoří adverbia příponou -iter. For tis, statečný, fortiter! simplex, -icis, prostý, simpliciter, prostě; velox, -ócis, rychlý, velociter; félix, -ícis, šťastný, feliciter, šťastně; suávis, líbezný, lahodný, suáviter; humilis, pokorný, humiliter; similis, podobný, similiter. Vade et fac similiter! Jd i a čiň podobně. — Surge (vstaň) velociter! — David prudénter agébat et Dominus erat cum eo (s nim). — H um iliter implorámus cleméntiam tuam, Do mine. i Vádo, -ere, jdu; ímplóro, -áre, vzývám; clementia, -ae, f. milostivost, dobrotivost; perhibeo, -ére, -ui, -itum, podávám (zprávu); testimonium, -i, a,, svědectví. D r u h ý s t u p e ň — kom parativ — u v š e c h adverbii rovná se komparativu přídavných jmen středního rodu. (Viz minulou lekci.) Tedy: dígnius důstojněji, púlchrius krásněji, jucúnáius příjemněji, dúlcius sladčeji, velócius rychleji. Nil canitur suávíus, nil auditur jucúndius, nil cogitátur dúlcius, quam Jesus Dei Filius. Nic nepěje se líbezněji, nic neposlouchá se příjemněji, nic nerozjímá se sladčeji než Ježíš, Syn Boží. (Z hymnu »Jésu, dulcis memoria«.) nil je stažený tv ar slova nihil nic # cano, -.ere, cecini, cantum p ěji,
zpívám cógito, -áre uvažuji
m yslím , přem ýšlím ,
T ř e t í s t u p e ň — superlativ — tvoří se u všech adverbii ze superlativu přídavných jmen tím, že místo koncovky -issimus, -errimus, -illímus dá se přípona -issime, -erríme, -illime. , Sanctissime nejsvětěji, pulcherrime nejkrásněji, sapientis sime nejmoudřeji, fortissime nejstatečněji, dulcissime nejslad čeji, humillime nejpoikorněji, facillime nej snadněji. Obdobně tomu jest při adverbiích, odvozených od přídav ných jmen, majících kom parativ a superlativ od jiných kořenů: bene dobře, melius lépe, optime nejlépe; male zle, péius hůře, pessime nejhůře. Pro superlativy máxime a minime není vlastního adverbia v positivu, proto se positiv nahrazuje jinými slovy: 57
valde velíce, magis více, máxime nejvíce; parum málo, minus méně, minime nejméně; multum mnoho, plus více, hojněji, plúríme nejhojněji. Jsou též některá adverbia, jež nejsou odvozena od p ří davných jmen a mající jinou koncovku v prvním stupni než e, Na příklad: crebro často, crébrius častěji, creberrim e nejčastěji; čito brzy, rychle, citius rychleji, citissime nejrychleji, diu dlouho, diútius déle, diutissime nejdéle; prope blízko, propius blíže, próxime nejblíže; saepe často, saepáus, častěji, saepissime nejčastěji, P ři obřadu svatořečení postulátor (žadatel) přednáší pa peži prosbu za svatořečení třikrát; instánter snažně, instan tius snažněji, instantissime mejsnažněji. Novissime — nejnověji; znamená však též: posléze, k o nečně. Novissime veniunt et reliquae (ostatní) virgines dicen tes: Domine, Domine, aperi nóbis! (Mat. 25, 11).
XXIX. Z Á J M E N A T Á Z A C Í. Zájmeno tvaru substantivniho: 1. 2. 3. 4. 6.
quis k d o ? quid co? cuius koho, čeho, čí? cuí komu, čem u? quem koho? quid co? quo kým, čím ? (a quo od koho?)
Quis nos separábit a caritate Christi? — Quis ex vobis arguet me de peccato? Kdo z vás usvědčí mne ze hříchu? — Quid dulcius meile (abi. srovnávací) e t quid tortius leone? (Soud. 14, 18). Co sladšího nad med a co silnějšího nad lva? — Cuius est ímágo et superscriptio? Čí jest obraz a nápis? — C|ui assimilábo te, virgo lilia Sion? Kiomu iě/ připodobím, panno dcero siónská? — Cul minus dimittitur, minus diligit (Luk. 7, 47). Komu se méně odpouští, méně miluje. — Quem quaeritis? — Amice, ad quid venistri? — A quo creatus es? Od koho jsi stvořen? 53
Tázací zájmeno tvaru adjektivního: 1. 2< 3. 4. 6.
quí který (kdo), quae která, quod které (co) cuius (pro všecky tři rody) kterého, žen.: k teré cuí kterém u, k teré quem kterého, quam kterou, quod k te ré (co) (a) quo (od) kterého, kterým , qua kterou, quo kterým, (čím) Množné číslo:
1. 2. 3. 4. 6.
quí kteří, quae které, quae k te rá quorum kterých, quárum, quórum quibus kterým quos které, žen. quas, stř, quae quibus (od) kterých, kterým i
Toto ijest zároveň zájmeno vztažné (relativum), znam ena jící: který, jenž. Magister, quod est mandátům mágnum in lége? Mistře, ikteré jest přikázání veliké v Zákoně? — Qui te creávit sine te, non te salyábit sine te, (Ten), jenž tě stvořil bez tebe, nespasí tě bez tebe, bez tvého přičinění (sv. Aug.), — Qui (kdo) non est mécum, contra me est, — B eátus vir, qui tim et Dominum. — Quí (kteří) seminant in lacrimis, in ex sultatione m etent (budou žnouti). — Deus, cuius misericor diae non est numerus. Bože, jehož milosrdenství není (nemá) počtu. — Beáta, quae credidisti. Blahoslavená (jsi), k terá jsi uvěřila. — Quod (co) dico vóbis in ténebris, dicite in la mině, (Quid bývá jen ve smyslu tázacím, jinak vždy qnod.) — Pánis, quem ego dabo, caro m ea est. — Beáti, quornm rem issae sunt iniquitates e t quorum tecta £unt peccata (2. 31). Blažení ti, jejichž nepravosti jsou odpuštěny a jejichž hříchy jsou přikryty. árguo, -ere, -ui, -utum usvědčuji, obviňuji assimilo, -áre připodobňuji exsultátio, -ónis, f. plesání, rad o st meto, -ere, -ssui, -ssum žnu
num erus, -i, m. počet, číslo separo, -áre odděluji, odlučuji superscriptio, -ónis, f. nápis tego, -ere, texi, tectum přikrývám
59
XXX. Z Á JM E N A U K A Z O V A C Í. ís on, ea ona, id ono eius jeho, její jeho ei jemu, jí, jemu • «um jej, ho, eam ji, id je, ono eo jím, ea jí, eo jím
ií oni, eae ony, ea ona eórum jích ií* [nebo eis) jim eos je, eas je, ea je iis (nebo eis) jimi
Diábolus assumpsit eum ín montem excelsum et osténdit ei omnia régna mundi et gloriam eórum. Ďábel ho vzal na vysokou horu a ukázal mu všecka království světa a slávu jejich. — Quí petit a te, da ei, (Tomu), kdo žádá od tebe, dej (mu). — Deus eos, qui dormiérunt per Jésum, adducet cum eo (1. Thes. 4, 13). Bůh ty, kteří zesnuli skrze Ježíše, přivede s ním. , Is, quí překládá se: ten, (jenž./ Podobně éa quae = ta, jež. Ií quí = ti, kteří. Jako množné číslo středního rodu přídavných jmen na př. bona, omnia značí »dobré věci«, »všecky věci« nebo prostě »dobro«, »všecko«, tak rovněž ea (množ. čís. střed, rodu), quae = »ty věci, které« nebo »to, oo«, Ea, quae sursum sunt, quaerite. Ty věci, k teré nahoře jsou, hledejte, — Quae placita sunt eí, iacío semper. Co milé jest mu, činím vždycky. — Omnia, quse habet Pater, mea šunt. Všecko, co má Otec, mé jest. 1. hic ,ten(to), haec ta(to), hi tito, hao tyto, haec tato hoc to(to) 2. huíus tohoto, této, tohoto hórunt, hárum, hórum těchto 3. huíc tomuto, této, tomuto his těmito, 4. hune tohoto, hanc tuto, hós tyto, hás tyto, haec tato hoc toto 6. hoc tímto, hác touto, his těmito, (de his o těchto) hóc tímto Hic est Filius meus díléctus, in quo complacui mihi. Tento ■e Syn můj milý, v němž jsem zalíbil sobě. Populus hic lábiís me honorát, cor autem eorum longe est a me. Lid tento rty mne ctí, srdce však jejich daleko jest ode mne (Mat. 15, 8). — Haec est voluntas Dei; sanctificátio vestra. Tato (Toto) jest vůle Boží: vaše posvěcení. — Hoc est corpus meum. Hoc facite in meam commemoratíónem. — Quid mo60
lésti estis huic mulieri? Proč (co) obtížní jste této ženě? — Tu es Petrus, e t super hanc petram aedificabo ecclésiam meam. — Q uaerite primum regnum Dei et justitiam ejus, et haec omnia (tyto věci všecky = toto všecko) adjicientur vóbís (Mat. 6, 33). — In hac nocte te r me negábis. — Bibite ex hoc cmnes. Hic est enim sanguis meus novi testam enti, qui pro multis effundetur ín remissionem peccatorum. — Qui manducat hunc pánem, vivet in aeternum. — Regnum meum non est ex hoc munde. — Quae (ty věci, které = co) audivi a P atre meo, haec loquor. Co jsem slyšel od O tce svého, to mluvím (Jan 8). — Quís me líberábit de corpore mortis huíus? Kdo mne vysvobodí z těla smrti této? (Řím. 7, 24.) m oléstus, -a, -um obtížný petra, -ae, f. skála placitus, -a, -um oblíbený, m ilý prim um (adv.) nejprve, nejdříve quaero, -ere, quaesivi, quaesitum hledám , žádám sanctificátio, -ónis, f. posvěcení sursuin (adv.) vzhůru, nahoře te r třik rá t testam entum , -i, n. závěf, úmluva
adjício, -ere, -jéoi, -ctum přidávám aedifico, -áre stavím , vzdělávám assúmo, -ere, -sum psi, -sumptum beru, pojím ám vzhůru, p řib írám compláceo, -ére, -cui, -citům zá libu ji si, mám zalíbení effúndo, -ere, -fúdi, -fúsum v y lévám longc (adv.) daleko
XXXI, D A L Š Í Z Á J M E N A U K A Z O V A C Í. 1. 2. 3. 4. 6.
iste ten(hle), ísta ta, istud to ístúm toho(hle), té (hle) istí tomu, té, tomu istum toho, istam tu, istud to ísto tím(hle), ístá tou, ísto tím
istí ti, ístae ty, ísta ta ístórum těch, jejich ístís těm istos ty, ístas ty, ista ta ístís těmi (d:: istís o těch)
\ Podobně se skloňuje ílle, onen. 1. ílle (onen, illa ona, íllud onc 2. illius onoho, oné 3. illi onomu, oné, onomu 4. illum, illam, illud b, illo, illa, illo lile však mívá též význam:
ilii ■oni, illae ony, illa ona íllórum, illárum oněch, jich illis oněm, jím illos, illas, illa (de) illis o oněch, s oněmi ten, on.
Eliam vocat íste. Eliáše volá tento. — Terribilis est locus ste. — Quae est ista, quae progrédítur quasi auróra conúrgens? K terá je ta, jež předstupuje jako červánek vychá 6!
zející? (Velepíseň 6, 9.) — A m er dico vóbis, venient haec omnia mala (tato všecka ,zla) super generationem istam. (Mat. 23, 36.) — Visita, quaesumus, Domine, habitationem istam et omnes insidias inimici ab ea longe repélle. — Hic est dis cipulus ille, qui testimonium pérhibet de his (o těch věcech) et scripsit haec, et scimus quia verum est testimonium ejus. (Jan 21, 24.) — Ancilla dixit: Hic ex illis est, At ille negávit. E t post pusillum qúi astabant dicébant Petro: Vere tu ex illis es. Ille autem jurábat dicens: Nescio hominem istum. 'Et statím gallus cantávit. — Dico autem vóbis: Non bibam amodo de hoc genimine vitis usque in diem illum, cum illud bibam vobiscum novum in régno P&tris mei. Nebudu piti od nynějška ,z (tohoto plodu révy až do dne onoho, kdy jej budu piti s vámi nový v království Otce mého. — In illo tempo re = v onom čase, (za) onoho času. — In díébus illis = j v oněch dnech. amodo (adv.) od nynějška, od této chvíle asto (adsto), -áre, -steti stojím při něčem at však, než auróra, -ae. f. červánek generátio, -ónis, f. rod, pokolení genim eu, -inis, n. plod habitátio, -ónis, f. přebývání, p říb y te k juro, -áre přisahám locus, -i, m. místo (množ. č. je střed. rodu:Ioca, -órum) post (s akk.) p o ( /7 r\J
progredior, -edi, gressus sum po-i stu p u ji, p řed stu p u ji pusillum (adv.) m aličko quaeso, -ere, quaesivi, -itum prosím, žádám (v 1. o's. m nož.-bývá quaesum us místo quaesim us) repéllo, -ere, repuli, repulsum zapuzuji, odháním , zam ítám statim ihned scribo, -ere, scripsi, scriptum piál terrib ilis, -e strašný, hrozný vere (adv.) opravdu, vpravdě visito, -áre navštěvuji vitis, -is, f. vinný km en, réva
Ipse sám, týž — užívá se často ve významu zájmena iste, ille, on, ten. Skloňuje se jako iste neb ílle, jemže v střed ním rodu je ipsum. 1. ipse, ipsa, ipsum ipsi, ipsae, ipsa 2. ipsíus ípsórum, ipsárum, ipsórum 3. ipsi ipsis 4. ipsum, ipsam, ipsum ipsós, ípsas, ipsa 6. ipso, ipsa, ipso ipsis Ipse léčit nos et non ipsi nos. On (sám) učinil (stvořil) ná a n e my sami sebe. — Ipsa cónteret caput tuum. Ona potř hlavu tvou. Beáfi páuperes spiritu, quoniam ipsórum est rég num caelorum. Blažení chudí duchem, nebof jejich je krá lovství nebeské. — Beátí mítes, quóniam ipsi possidébur 62
terram . — Omnia (všecky věci) per ipsum facta sunt; et sine ipso factum est nihil, quod factum est. Ipse se spojuje s osobními zájmeny v jedno slovo, při čemž se někdy vkládá mezi obě součástky čá stici -met-, Quíd dícís de teipso? Co pravíš sám o sobě? — Ego a meipso non loquor. Já nemluvím sám ze sebe. — Salva temetipsum. Spasiž sám sebe, — Sicut P ater habet vítám ín semetipso, sic dedít (dal) e t Fílio habére vítám ín semetipso, cóntero, -erere, -trivi, -tritum drtím , potírám , kruším
possideo, -éře, -sédi, -sessum mám v držení něco', vládnu n ě čím
XXXII.
PŘEDMINULÍ CAS — ZÁJMENO IDEM. Latina má kromě im perfekta a perfekta ještě jeden čas vyjadřující minulý děj. Je to plusquamperfectum — čas předminulý. Užívá se ho, je-li řeč o dvou dějích minulých, jež se neudály současně; ten děj, který se udál dříve, vy jadřuje se plusquamperfektem, děj následující perfektem nebo imperfektem. Na př.: »Když se byl přesvědčil, uvěřil.« (Napřed se přesvědčil a potom uvěřil.) Tvary plusquamperfekitní si snadno osvojíte, neboť se tvoří tím, že od tvaru perfektního se odvrhne koncovka -i (laudáv-í) a připojí se im perfektní tvary slovesa esse (býti): .eram, -eras, erat, erámus, erátis, erant, Tedy plusquamperfektum jednotlivých tříd slovesných v činném rodu (v aktivu) zní: laudáv-eram byl jsem (po)chválil, iaudáveras, laudáverat, laudáverámus, laudáverátis, laudáverant; deléverámus, deleverátis, deleverant. Podobně monúeram byl jsem napomenul, monúeras atd. legeram byl jsem četl, legeras, legerat, legeramus, legerátís, légerant; audí(v)eram, byl ijsem slyšel, audí(v)eras, audí(v)erat, audí(v)erámus, audí(v)erátís, audí;v)erant. Sloveso esse (býti) má perfektum fui. Plusquam perfektum; fueram býval jsem, fueras, fuerat, fuerámus, fuerátis, fuerant. Et erat ibi Anna prophetissa, filia Fanuel. Haec procésserat ín díébus multis et vixerat cum viro suo annis septem a yírgínitáte sua, A byla tam A. prorokyně, dcera F, Ta byla pokročila ve dnech mnohých a byla žila s mužem svým let 63
sedm .od panenství svého (Luk. 2, 36). — Mulieres, quae ve nerant (byly přišly) de Galílaéa, viderunt monumentum, — Venérunt ad monumentum portántes arómata, quae parave rant, Přišly k hrobu nesouce vonné masti, jež byly připravi ly, — Stella, quam viderant ín Oriente, antecedebat eos. Hvězda, kterou byli viděli na Východě, předcházela ‘je. — Multi ex Judaeis, quí vénerant et viderant, quae fécit Jesus, crediderunt ín eum, Mnozí ze Židů, kteří byli přišli a uviděli ty věci, které (to, co) činil Ježíš, uvěřili v něho. Passivum plusquam perfecta je též snadné. Jako v perfek tum passivním máme laudátus sum, es, est, tak v plusquam perfektu je eram, eras, erat atd. laudátus eram byl jsem pochválen, laudátus eras, I, erat, Množ. číslo: laudáti eramus, erátis, erant. Podobně delétus eram, lectus eram, auditus eram. Místo eram bývá též fueram, lueras atd. Hic filius meus mortuus erat et revixit. Tento syn můj byl zemřel a znovu ožil. Virgines, quae parátae erant, intrave runt ad nuptias, Parmy, jež byly připraveny, vešly na svat bu. — Qui missi fuerant, erant ex Phsrísaeis, Kteří posláni byli, byli z fariseů, aróma, atis, n. vůně. vonná věc, vonná mast; prophetissa, ae, f. prorokyně: šeptem sedm; antecédo, ere, cessi, cessum předcházím; revivo, ere, vixi, victum (znovu) ožívám. Zájmeno ídem (tentýž) se skloňuje jako ís, ea, id. k jehož tvarům se ve všech pádech připojuje -dem, Jen tam, kde dem následuje po m , měnívá se m v n, 1, ídem týž, éadem tatáž, sMatn titíž, «aedem tytéž, ídem totéž éf.dem tatáž 2, ejúsdem téhož, ž. téže, enrúmdem (eorundem) týchž, stř, téhož earúmdem, eorumdem 3, éidem témuž, téže, témuž iísdem týmž 4, eúmdem (eundem) téhož, eósdem tytéž, eásdem, éadem eamdem touž, ídem totéž 6. eódem o témže, týmž, iisdem o týchž, týmiž eádem, eódem Divisiones gratíárum šunt, ídem autem Spiritus, Jsou roz díly milostí, týž však Duch. — Si duo faciunt ídem, non est ídem, Číní-li dva totéž, není (to) totéž. — Omneš eamdem cscarn spírítáíem manducaverunt, et omues eúmdem potům 64
bibérunt (1. Kor. 10, 3), Všichni tutéž krmi a všichni týž nápoj pili, — Persónae dívínge rae sunt. Božské osoby jsou téže přirozenosti. quam in eódem statu perm anet, člověk nikdy nezůstává. divísio, onis, f. (roz) dělení, rozdíl spirit(u)ális, -e duchovní persó n a, -ae, f. osoba status, -ús, m. stav
duchovní ijedli ejúsdem natu — Homo nun v tém že stavu
natú ra, -ae, f. přirozenost, povaha perm aneo, -ére, m ansi, m ansum zůstávám , setrvávám
XXXIII. FU TU RU M EXACTUM . Kromě budoucího času, který už znáte, m á latina ještě druhý budoucí čas — futurum II, čili futurum exactum. Užívá se ho, je-li v souvětí řeč o dvou dějích budoucích, z nichž jeden předchází, druhý následuje. Děj, který má nastali dříve, vyjadřuje se futurem II, děj pozdější futurem I. Na př. »Až se vrátím, navštívím tě«. (Napřed návrat, potom návštěva.) V češtině ovšem vyjadřujeme obojí stejně, neboť nemáme dvojí futurum. (Zato máme budoucí čas jednodobý a opakovači »navštívím« a »budu navšíěvovati«. čehož zase latina nemá.) Futurum II je snadné. Jako plusquamperfektum se tvoří z tvarů perfektních připojením imperfektních tvarů slovesa esse: eram, eras, erat atd., ta k zase futurum II se tvoří z téhož perfekta připojením budoucího času slovesa esse: -ero, eris, -©rit, -erímus, -erítis, jen v 3, osobě množ. čísla jest místo -erunt -erímt, Tedy: laudavero pochválím, laudaveris, laudáverít, laudavérimus, laudaveritis, laudáverínt; delévero zničím, deleveris, deléverít, delév erímus, dele* véritis, deléverint; , legero přečtu, legeris, legerit, legerimus, legeritis, légerintj audivero (nebo audiero) uslyším, auilí(v)eris, audí(v)erít, audí(v)erimus, audi{v)éritis, audí(v)erínt. Quí až do bitur, meum 5
perseveráverít usque adi íínem, salvus erit. Kdo setrvá konce, spasen bude. — Qui se humiliáverit, exalta Kdo se poníží, bude povýšen, — Sí quis sermonem serváverít, non gustábít m ortem ín aeternum. Jestliže 65
kdo zachová mou řeč, neokusí smrti na věky, — Si vobis dixero, non credetis mihi, si autem et interrogavero, non respondebitis mihi. Jestliže váim povím, neuvěříte mi, jestliže pak se i otáži, neodpovíte mi (Luk, 22, 67). —• Postquam resurrexero, praecédam vos ín Galilaéain. A ž vstanu (z mrtvých), předejdu vás do G, — Qui bíberit (bude piti) ex aqua, quam ego dabo eí, non sitiet (nebude žízniti) in aeter num, — Cum vénerit ille Spiritus veritatis, docébit vos omuem veritátem, Když přijde onen Duch pravdy, naučí vás všeliké pravdě. Od slovesa »býti« futurum II jest: íúero budu, fúeris, iúerit, íuérimus, iuéritis, iúerínt. Trpný rod íutura II se tvoří pomocí tvarů ero, eris, erit atd., v biblické latině však častěji fuero, fueris atd. laudátus ero (nebo íuero) pochválen budu, laudátus eris, 1. erit, laudáti (fu)erimus, (iu)eritis, (fu)érint. Podobně: delétus (fu)ero, lectus (fu)ero, audítus (fu)ero). Si exaltátus íuero a terra, omnia traham ad meipsum. Jestliže povýšen budu od země, všecko potáhnu k sobě. — Qui crediderit (uvěří) et baptizátus fuerit (pokřtěn bude), salvus erit. — Qui coniéssus fuerit (vyzná) me coram (před) hominibus, et Filius hominis confitebitur illum (vyzná ho) córam angelis Dei, (Confiteor je paisivní sloveso s významem aktivním.) baptizo (čte se baptidzo, neboť je to slovo řeckého p ů vodu), -áre křtím ; praecédo, ere, cessi, cessum předcházím; traho, ere, traxi, tractum táhnu; gusto, áre okouším; inter rogo, áre táží se; persevéro -áre vytrvávásm, setrvávám; postquam když, jakmile, až,
XXXIV. Z Á J M E N A N E U R Č IT Á . N eurčité zájmeno aliquis někdo, aliquid něco, se skloňuje jako quis, quid. ' 1. aliquis někdo, aliquid něco. 2, alicuius někoho, něčeho. 3. alicui někomu, něčemu. 4. aliquem někoho, aliquid něco. 5. aliquo někým, něčím. 66
Ve formě adjektivní:
Množně číslo:
1. aliquí některý, alíqua některá aliquod některé 2. alicúius některého, ž, některé 3. alicui některém u, ž. -é 4. aliquem některého, áliquam některou, aliquod některé 6, aliquo; aliqua, aliquo ně kterým, některou
aliqui někteří, aliquae některé, aliqua některá aliquórum, -árum, órum některých aliquibus některým aliquos, .as, -a některé, -á
1. quídam kdosi, kterýsi, quaedam kterási, quoddam kterési 2. cuiusdam kteréhosi
quídam, kteřísi, někteří, quaedam kterési, quaedam kterási quorumdam, quarumdam (neb quorúndam) kterýchsi quibúsdam >kterým si quósdam, quásdam, quaédam
aliquibus (o) některých, některými Zájmena neurčitá se skládají ze zájmen quis, quid nebo adjektivních quí, quae, quod a stejně se i skloňují. Příklonná částice zůstává ve všech pádech nezměněna.
3. cuidam kterém usi 4. quemdam, quamdam (nebo quendam, quandam), quoddam 6. quódam, quádam, quódam
quibúsdam Homo quídam léčit cénam mágnam et vocávit multos. Člo věk kterýsi učinil večeři velikou a pozval mnohé. (Místo »kterýsi «překládáme »jeden«, čímž se vyjadřuje neurčitá osoba.) — Homo quidam descendebat ab Jerusalem ín J e richo, Člověk jeden sestupoval od Jerus. k Jerichu (z Jerus. do Jericha). — Intrávit Jesus ín quoddam castellum, et mulier quaedam, M artha nomine, excépit illum in domum suam. Vešel do jednoho m ěstečka a žena jedna, jménem M., p ři jala ho do domu svého. — Díxít autem ad quósdam, qui in se coníidébant tamquam justi, parabolam. Pověděl p ak (k) některým, k te ří v sebe důvěřovali jakožto spravedliví, po dobenství. quícúmque kterýkoliv, quaecúmque kterákoliv, quodcúmque kterékoliv, cokoliv; 2. cuiuscúmque kteréhokoliv; cuícúmque kterémukoliv, atd. 67
Quicúmque manducáverit (futurum II) pánem vel bíberit cálícem Domini indigne, reus erit córporis et sánguinis Do mini, Kdožkoliv jisti bude ,, .nehodně, vinen bude tělem a krví Páně (reus se pojí s geraet.) — In quamcúmque domům intraveritis, primum dicite: Pax huic domui, Ét si ibi luerit iilíus pácís, requiéscet super illum pax vestra. Do kterého koliv domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu. A jestliže tam bude syn pokoje, spočine na něm pokoj váš. — Docéte eos serváre omnia, quaecúmque (množ. č. stř. rodu) mandávi vobis. U čte je zachovávati všecky věci, kteréžkoli (všecko, cožkoli) jsem přikázal vám, — Quemcúmque oscula tus luero, ipse est, tenéte eum, K teréhožkoli políbím, tenť jest, d ržte ho. Podobně: quilibet, quaelibet, quodlibet kterýkoli, k te rá koli (doslovně: který-libo, která-libo). quísnam kdopak? quidnam copak? Adjektívně: quinam k terýpak? quaenam k terápak? quodnam kterépak? Souvztažná zájmena (korrelativa): quantus, *a, -um jak veliký, -á, -é; tantus, -a, um tak veliký: quálís, -e, jaký, jaká, jaké; tális, -e tak(ov)ý, -á, -é; quot (nesklonné, pojí se s akkusativem) kolik, to t tolik. Quális mors, tális sors. Jak á smrt, taký úděl. — Sinite p ar vulos venire ad me, talium est enim régnum caelórum, Nechte maličké přicházeli ke mně, neboť takových jest království nebeské. — Quot pánes habétis? Kolik chleibů m áte? Quot capita, tot sententiae. Kolik hlav, tolik mínění (smyslů). — Non invéni tantam Hdem in Israel. Nenalezl jsem tak veliké víry v Israeli. — Quantas habeo íniquítátes, ostende mihi. Ja k veliké mám nepravosti, ukaž mi (Job 13, 22). — T anta est longitúdo (délka) civitatis, quanta e t latitúdo (šířka). Quantum (stř. rod, též jako adverbium) jak mnoho, jak velice, kolik. Tantum tak mnoho, tak velice, tolik. Quantum glorílicávit se et in deliciis luit, tantum date illi tormentum et luctum (Zjev. 18, 7). Ja k velice se honosil a v rozkoších byl, tak veliké (tolik) mu dejte trápení a hoře. Quisquis kdokoli. Quidquid cokoli. Quidquid orántes pe titis, crédite, quia accipiétis, Začkoli modlíce se prosíte, věřte, že obdržíte. Quisque, quídque, každý, každé. Suum cuíque každému své. 68
coníido, -ere, perf. je pasivní: confísns sum d ů v ěřu ji glorífieo, -áre oslavuji mando, -áre vzkazuji, p řik azu ji, odkazuji excipio, -ere, -cépi, -ceptum p ř i jímám ósculor, -ári líbám requiésco, -ere, requiévi odpočí vám síno, -ere, sívi, sítům nechávám castéllum , -i, n. tvrz, městečko deliciae, -árum f. (jen v plurále) rozKos
longitudo, -inis, f. délka luetus, -ús, m. žal, hoře, zárm utek parabola, -ae, f. podobenství parvulus, -a, -um m aličký reus, -a, -um (s genetiv em) v in ný, trestuhodný reus est m ortis hoden je s t sm rti sors, sortis, f. los, úděl, osud senténtia, -ae, f. m yšlenka, mí nění torm entum , -i, n. m uka, trápení tam quam (adv.) tak jako prim ům (adv.) nejprve
XXXV.
-
NEPRAVIDELNÁ ZÁJMENA. N ěkterá zájmena a číslovková adjektiva se skloňují jako boaus, -a, -um s tou odchylkou, že v 2. pádu jedftotného čísla mají -ius, ve třetím -i, sólus, -a, -um sám, jediný, samojedmý, 2. solíus (pro všecky tří rody), 3. sólí (pro všecky tři rody), 4. sólům, -am, -um. Ostatní pády pravidelné. tótus, -a, -um celý, všecek, 2. totius, 3. tóti, 4. tót-m -am, -um atd. unus, -a, -ujíi jeden, 2. uníus, 3, uní, 4. línuia, -am, -um. alter, -a, -um druhý, 2. alterius, 3. alteri, uter, útra, utrum který z obou, 2. utr'us, 3. utrL uterque, utraque, utrum que jeden i druhý, oba, obojí, 2. utriúsque, 3. utríque, neuter, neutra, neutrum žádný z obou, ani jeden ani dru hý, 2. neutrius, 3. neutri, 4. neutrum, -am, -um, ullus, -a, -um nějaký, některý, 2. ullius, 3. ullí, nullus* -a, -um žádný, 2. nullius, 3. nulli. unusquisque jedenkaždý se skloňuje v obou částech: ž. unaquaéque jednakaždá, stř. unumquodque jednokaždé, 2. uniuscuiusque jednohokaždého, 3. unicuique jednomukaždéwu, 4. unumquemque, unamquamque, unumquodque, 6. uno quoque (muž. a stř.), unaqáque (ž.). Odchylnější je alíus jiný, alía jiná, aliud uné (nikoli alium!), 2. alterius jiného, 3. alii neb alteri, 4 alium, aliam, aliud. 69
Nemo nikdo, 2. neminis nikoho, 3. nemini nikomu, 4, ne minem nikoho, 6. obyčejně nullo, -a, -o (žádným), nikým. ambo oba, dva, 2. ambórum, -árum, -órum obou, 4. ambos, ambas, ambo. Tu solus sanctus, tu solus altissimus, Jesu Christe. —- Soli Deo gloria. Bohu samému sláva. — Tíbi solí peccavi et ma lum coram te féci. — Vae soli. Běda samotnému. — Levan tes oculos neminem viderunt nisi solum Jesum. PoadvihSe oči nikoho neviděli leč samého Ježíše. — Quid statis hic tota die (ablativ časový) otíósi? Dicunt ei: Nemo nos condúxit. Co tu stojíte celý den zahálející? Řkou jemu: Nikdo nás nenajal. — Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, e t ex to ta m ente tua, Milovati b u d e š , . . z celého srdce sv é h o . . . — Pro peccátis totius mundi Christus passus est, Pro hříchy celého světa Kristus trpěl. —■ Unum est necessa rium, Jedno jest potřebné, jednoho ,jest potřebí. — Ego et P ate r unum sumus, —• Unius hominis delicto m ulti mortui sunt. Jednoho člověka proviněním mnozí zemřeli. — A lter alterius onera portáte. Druh druha (jeden druhého) břemena neste. — Crucifixerunt cum eo latrones: unum a dextris, al terum a sinistris. Ukřižovali s ním lotry: jednoho po pravici, druhého po levici. —■ P raeter te, Domine, nullus est auxiliátor alius. Mimo tebe není žádného jiného pomocníka (Ester 14, 3). — Alia est claritas sólis, alia lúnae. Jiná je jasnost slunce, jiná měsíce. — Alii per Spiritum datur sermo sa pientiae, alii autem sermo scientias secundum eumdem spi ritum; alteri lides ín eódem Spiritu. Haec omnia operatur unus atque idem Spiritus. Jinému skrze Ducha dává se řeč moudrosti, jinému pak řeč vědomosti podle téhož Ducha; jinému víra v témže Duchu. To všecko působí jeden a tv ř Duch (1. Koř. 12). — In die uno morientur ambr; íílíí tu i. V Jednom dni zemrou oba synové tvoji (1. Král. 2, 34], — Si caecus caecum ducit, ambo in foveam cadunt. Jestliže slepý slepého vede, oba do jámy padají (padnoul. — Exandítae sunt preces ambórum. Vyslyšeny jsou' prosby obou. — Discipuli impleverunt lambas naviculas piscibus^ Naplnili obě lodičky rybami. — Nemini date ullam offensionem (2. itor. 6. 3), Nikomu nedávejte jakéhokoli pohofšení, — Sub utraque specie. Pod obojí způsobou. —• Unusquisque orrns suum portábít. Jedenkaždý své břímě ponese, — Filius homfnís veniet cum angelis suis et tunc reddet unicuique se70
cúndum opera ejus. Přijde . , . a tehdy odplatí jednomukaž" dému podle skutků jeho, cado, -ere, cecidi, cásum padám condócoi -ere, duxi, ductum svá dím, shrom ažď uji, najím ám levo, -áre pozdvihuji sto, stare, steti stojím reddo, -ere, reddidi, redditum zpět dávám , vracím , splácím, odplá cím claritas, -átis, f. jasnost fovea, -ae, f. jám a navicula, -ae, f. loďka
otiósus, -a, -um nečinný, zahá lející necessárius, -a, -um potřebný offénsio, -ónis, f. urážka, pohor šení p ra e te r (předl, s akk.) krom ě, mimo nisi leč vae běda hic (příslovce) zde, tu
XXXVI. Č ÍS L O V K Y . Číslovky základní
(na otázku: k o lik ?):
nnus, -a, -um jeden (Sklonění víz v minulé lekci.) tres, stř, tria tři dno dva, duae dvě, gen. trium síř. duo dvě dat, tribus gen. duórum, ž. duárum, akk. tres, stř. tria stř. duórum abi. tribus dativ duóbus, duábu®, duóbus akk.duó(s), duas, duo ablativ jako dativ Jen tyto první tři číslovky se skloňují, další až do 200 jsou nesklonné. quatuor 4 quinque 5 sex 6 septem 7 octo 8 novem 9 decem 10 undecim 11 duodecim 12 trédecim 13 quatuordecim 14 quindecim 15
sédecim 16 septendecim 17 duodeviginti 18 (_— dvě od dvaceti) undeviginti 19 (= jedna od dvacíti) viginti 20 viginti unus 21 viginti duo 22 viginti tres 23 quatuor et viginti 24 quinque et viginti 25 atd. 71
triginta 30 quingenti 500 quadraginta 40 seseenti 600 quinquaginta 50 septingefflti 700 sexaginta 60 octingenti 800 septuaginta 70 nongenti 900 octoginta 80 mille 1CC-0 nonaginta 90 duo milia 2000 centum 100 $ gtiařtu quaíor milia 4000 ducenti, fem. ducentae, decem milia 10,000 stř. -a 200 quinquaginta milia 50.000 trecenti -ae, -a 300 centum milia 100.000 quadringenti 400 decies centena mília milion Est unus puer hic, qui habet quinque panes hordeaceos et duos pisces. Je zde jeden hoch, k terý má! p ět chlebů ječných a dvě ryby. — Třes sunt, qui testímóníum dant ín caelo. 'Iři jsou, k te ří svědectví vzdávají na nebi, — Facies tibi arcam: trecentorum cubitorum erit lcngítúdo ejus, quin quaginta cubitorum latitudo, et triginta cubitorum altítúdo. Učiníš sobě archu: 300 loket bude délka její, 50 loket šířka, 30 výška, — Ecce Agnus stabat super montem Sion et cum eo quadraginta quatuor mília, habéntes (mající) nómen ejus et nómen Patris ejus scriptum in frontibus suís i(Ajpok, 14, 1), area, ae f. schrána, archa; cubitus, i, m loket; frons, -tis, í. čelo, průčelí; hordeaceus, -a, -um ječný. Č í s l o v k y ř a d o v é (na otázku; kolikátý?): primus, -a, -um první uadevícésím us 19. secundus, -a, -um nebo alter, vicesimus (nebo vígésímus) 20. -a, -um druhý vicesimus prímus 21. tertius, -a, um tře tí vicesimus alter 22. quartus 4. vicesimus tertius 23,atd, quintus 5. duodetricesimus 28, sextus 6, undetricésimus 29, septimus 7, tricesimus 30. octávus 8. quadragésímus 40. nónus 9. quinquagesimus 50. decimus 10. sexagésímus 60, undecimus 11. septuagesimus 70, duodecimus 12, octogesimus 80. tertiusdecim us 13. nonagesimus 90, quartusdecimus 14., atd. centesimus stý duodevicesimus 18. ducentésimus 200. 72
trecentesim us 300. quadringentesimus 400. quingentesimus 500.
octingentesimus 800. nongentésimus 900. millesimus tisící
Jm éna měsíců: Januárius, i, m. leden Februérius, únor Martius, březen Aprílis, -is duben Maíus, květen Junius, červen
Julius, červenec Augustus, srpen September, -brís září Octóber, říjen Novémber, listopad Becémber, prosinec
Jm éna měsíců ijsou všecka rodu mužského a píší se s vel kým písmenem. Jm éna dní: feria quarta, středa Dominica (dies), neděle (den Páně) feria quinta, čtvrtek feria secunda, pondělí feria sexta, pátek feria tertia, úterý sabbatum, sobota Sollémnitas, -átis, f. slavnost, iestum, -i, n. svátek, ieria, -ae, f. v liturgickém významu den volný (na (který nepři padá svátek) nebo den všední; annus, -i, m. rok. Označení času se vyjadřuje pouhým ablativem bez před ložky (ablativ časový). Nativitas Domini celebrátur (slaví se) die vicesima quinta mensis Decembris; Circumcisio (obřezání) Domini die prima mensis Januáríí, Epiphania (Zjevení) die sexta ejusdem mensis, Ascensio (Nanebevstoupení) Domini iería quinta post Dominicam quintam Paschae (velikonoční). — Anno Domini millesimo nongentesimo quadragesimo quinto, L, P, 1945, XXXVII. S P O JO V A C Í
způsob
p ř ít o m n ý
.
Již jste si asi myslili, že časování sloves již m áte za se bou. Ale znovu se k ním vracíme. Poznali jste dosud jen oznamovací způsob (indikativ). Latina však má (ještě spo jovací způsob — konjunktiv. J e to conjunctivus praesentis (přítomného času), c, imperfecti, c, perfecti a c, plusquam perfecti, Nebojte se; znajíce indikativ, snadno si osvojíte i konjunktiv, ale napište si tvary konjunktívní vedle indikativních, abyste si dobře uvědomili a zapamatovali rozdíly. 73
Konjunktiv První
třída
praesenlní
aktivní
(činný):
slovesná:
1. laudem, ať chválím 2. laudes, a t chválíš 3. laudet, ať chválí
laudémus, ať chválíme, chvalme laudétís, af chválíte, chvallež laudent, ať chválí
Laudémus viros gloríósos. Chvalme muže slavné. — Ve nite adoremus. Pojďte, klanějme se. — Exsultémus Domino, jubilémus Deo salutari nostro. Plesejme Hospodinu, jásejme Bohu, spasiteli svému. — Orémus. Modleme se. — Dominus det (af dá, dejž) nóbis suam pácem. — Omnís spiritus lau det Dominum, Všeliký duch chval (af chválí) Hospodina, — Im peret illi Deus. Přikaž jemu Bůh. Ja k vidíte, překládá se konjunktiv též v některých oso bách způsobem vybízecím: chval, chvalme, chvalte. Užívá se též konjunktivu tam, kde v češtině kladem e by. Filius hominis non habet, ubi caput reclinet. Syn člověka nemá, kam by hlavu sklonil. Rovněž ve větách účelových, uváděných spojkou ut aby. Dic illi, u t me adjuvet, Rcá jí, aby mí pomohla (af mi po může). Druhá třída slovesná: 1. deleam, ať zničím deleámus, ať zničíme, zničme 2. deleas deleátis 3. deleat deleant Sio luceat lux vestra coram hominibus, ut videant opera vestra bona et gloriiicent Patrem vestrum, qui in caelis est. Tak sviť (af svítí) světlo vaše před lidmi, aby viděli skutky vaše dobré a oslavovali O tce vašeho. — Requiem aetérnam diona eis Domine, et lux perpétua lúceat eis. — Gaudeámus in Domino. Radujme se v Pánu. — Timeat Dominum omnis terra. A t se bojí (boj se) Hospodina veškerá země. — Ne timeasi M aria, invénisti enitn gratiam apud Deum. Neboj se. M., neboť jsi nalezla milost u Boha, Pravidlo: Při konjunktivu nebývá zápor non, nýbrž ne. Třetí třída 1. legans, at čtu 2. legas 3. legat 74
sloves: legámus, at čteme legáiís legant
Benedicámus Domino. Dobrořečme Hospodinu, — Flectámus genua. Skloňme kolena, poklekněme, — Dominus nos b e nedicat et ab omni malo deiéndat et ad vitam perdúcat aetérnam. Pán nás požehnej a ode všeho zlého ochraň a při ved nás k životu věčnému. — Fidélium animae per miseri cordiam Dei requiescant in páce. Duše věrných skrze milo srdenství Boží ať odpočívají v pokoji, Procedámus (vykroč me) in pace. — Faciámus hic tria tabernacula, Udělejme zde tři stánky. Čt vr t á třída: 1, audiam, af slyším 2, audias 3, audiat
audíámus audiátis audiant
Exaudiat nos (a£ vyslyší, vyslyš nás) omnipotens et miséricors Dominus — Advéniat regnum tuum. P řijd králov ství tvé. — Clamor meus ad te veniat. Volání mé k tobě přijd, — Si quis sitit, veniat ad me et bibat, Žízní-li kdo, přijd ke mně a pij. Konjunktiv praes, slovesa esse býti: 1, sim, at jsem símus, at jsme, budme 2, sis, at jsi, bud sítis, at jste, b u d te ř 3, sit, a t jest, bud, budiž sint, af jsou Sít nómen Domini benedictum. Budiž jméno Páně po žehnáno. — In omni conversatione sancti sitis. Ve všelikém obcování svatí budtež (1, Petr, 1, 15), Č í s l o v k y p o d í l n é (na otázku: po kolika?): singuli, -ae, -a po jednom, každý jednotlivý; bíni -ae, -a po dvou; tríní (terni) po třech; quatérni po čtyřech atd.; děni po deseti; centéni po stu. Per singulos dies benedicimus te. Po všecky dni (každý den) dobrořečíme tobě. — Unum corpus sumus in Christo-, singuli autem alter alterius membra. Jedno tělo jsme v Kris tu, jednotliví (každý) úd jeden druhého, — Mísit illos bínos ante iaciem suam. Poslal je po dvou před tváří svou. -— Erant ibi lspideae hydriae sex, capientes singulae m etre tas binas vel ternas. Bylo tam 6 kam enných štoudví, jež braly do sebe jednotlivé (každá) po dvou nebo po třech tněrách. 75
capio, -ere, cépi, captum beru, přijím ám , zajím ám luceo, -ére, lu x i svítím defendo, -ere, -di, -sum hájím , chráním jubilo, -áre plesám , jásám perdúco, -ere, -xi, ctura převá dím, přivádím
reclino, -áre skláním clamor, -óris, m. k řik , volání conversatio, -ónis, f. obcování lapidaéus, -a, -um kam enný hvdria, -ae, f. štoudev m etréta, -ae, f. m ira perpétuus, -a, -um neustálý, ustavičný
XXXVIII. S P O JO V A C Í Konjunktiv vum); I. t ř í d a
způsob
p ř ít o m n ý
přítomného
času
tr pn ý
trpný
.
(passi
slovesná:
1. lauder, ať jsem chválen, 2. laudérís, ať jsi chválen, 3. laudétur, ať jest (buď) chválen
laudémur, ať jsme (buďme) chváleni laudémini laudentur
Zopakujte si dobře oznamovací způsob (indikativ) pří tomného času a uvědom te si rozdíly. Laudétur Jesus Christus. In saecula, — Quí gloriátur, ín Domino gloríétur. Kdo se chlubí, v Pánu ať se chlubí (II. Kor. 10, 17). — A doretur ín aetérnum Sanctissimum Sacra mentum, Velebena budiž na věky (bez ustání) nejsvětější Svátost (oltářní). — Sanctificetur nómen tuum. Posvěť se (budiž posvěcováno) jméno tvé, — Si quíd vcvístí Deo, ne morérís reddere. Slíbil-li jsi (ně)co Bohu, neváhej splniti (Kaz. 5, 3). — Tantum ergo Sacramentum venerem ur cer nui (1. pád množ.), et antiquum documéntum novo cedat ritui; p raestet fides supplementum sensuum (2. pád množ.) deféctuL Tak velikou tedy svátost (tajemství) ctívejme kla nějíce se; a starobylé zřízení ať ustoupí novému řádu; víra ať skýtá doplnění nedostatečnosti smyslů. vóveo, -ére, vóvi, votum (za)shbuji, zasvěcuji 'raoror, -ári prodlévám , váhám véneror, -ári uctívám , ctím cérnuus, -a, -um střem hlav, hiavou dolů, skloněný docum éntum , -i, n. naučení, po-
76
učení, důkaz, doklad cédo, -ere, cessi, čessum ustu p u ji, poritus, -us, m. obřad, řád sensus, -us, m. smysl deféctus, -ús, m. nedostatek, vada supplem entum , -i, n. doplněk
II. t ř í d a
s lo v e s :
1. delear, af jsem (z)níčen 2. deleárís 3. deleátur
delámur deíeámini deleántur
Deleantur peccatores de libro viventium ať jsou vyhlazeni hříšníci z knihy živých. Convertimini, ut deleántur peccáta vestra. O braťte se, aby zničeny byly hříchy vaše (Skut. 3, 3< 19). — M isereatur niostri omnipotens Deus. Smilujž se nad námi. — Bíxít Cašn: Major est iniquitas mea, quam ut ve niam merear. Větší ije nepravost má, než abych zasloužil od puštění. —• Pharísaei opera sua faciunt, ut videantur ab ho minibus, aby vidění byli od lidí, mereor, -éri, -itus sum (nebo též mereo) zasluhuji; venia -ae, f. odpuštění, prominutí, milost. III, t ř í d a s l o v e s : 1. legar, ať jsem čten 2. legáris 3. legátur
legámur legámini legantur
Cruciligátur. Ukřižován bud. — Imprímátur, Ať se tiskne. — Cum stulto ne multum loquárís (Sir, 22, 14). S hlupcem (ať) mnoho tnemluv(íš), — Lábia tua ne loquántur dolům. Rtové tvoji ať nemluví lstí. — dolus, -i, m, lesit, klam, pod vod; imprimo, -ere, -pressi, -pressum tisknu, vtiskuji, vtlačuji. IV. t ř í d a sl o v e s: 1. audiar, ať jsem slyšen 2. audiárís 3. audíátur
audíámur audíámíní audiantur
A udiátur e t altera pars. Budiž slyšena i druhá strana, — M oriátur anima mea m orte justórum. Kéž zemře duše má smrtí spravedlivých, — Moríámur cum eo. Zemřemež s ním. — Roráte caeli désuper e t nubes pluant justum; aperíátur te rra et germinet salvatórem. Roste nebesa shůry a oblakové deštěte spravedlivého; otevřiž se země a vypuč Spasitele, roro, -áre rosím , kropím désuper (adverb.) shůry
germino, -áre čím
x
dáyám klíčiti, pí.
77
Číselná příslovce semel, jednou bis, dvakrát ter, třik rát quater, 4krát quinquies, 5krát sexies, 6krát septies, 7krát octies, 8krát
(na otázku kolikrát?): novies, 9krát decies, 1Okřát vícies, 20krát tricies, 30krát ceniies, lOOkrát milies, lOOOkrát quoties, kolikrát toties, tolikrát
,
Priusquam gallus bis cantet (konj. praes.), te r me negábis. Prve než kohout dvakrát zazpívá, třik rát mne zapřeš. — Decies milies centéna milia assistebant ei (Dan. 7, 10). De setkrát tisíckrát sto tisíc stálo před ním. P etrus accédens ad Jesum dixits Domine, quoties peccábít ín me (zhřeší proti mně) Irater meus, ef dimittam (odpustím) ei? Usque (až) sep ties? Dicit illi Jesus: Non dico tibi usque septies, sed usque septuagies septies (Mat. 18, 21). accédo, -ere, cessi, -cessum stu p u ji
při-
assisto, -ere, astiti kom, asistu ji
stojím p ři ně-
XXXIX, K O N JU N K T IV
IM P E R F E K T A .
Conjunctivus ím perlecti activí (spojovací způsob minulého 6asu trvacího činného): I. tříd a slovesná: laudárem chválil bych, laudáres chválil bys, laudáret chválil íby; laudarémus chválili bychom, laudarétis chválili byste, laudárent chválili by. II. třída: delérem (z)ničil bych, deléres zničil bys, deléret zničil by; delerémus zničili bychom, deleretis zničili byste, delérent zničili by. III. třída: légerem četl bych, légeres, legeret; legerémus >čtli bychom, legerétis, légerent. IV. třída: audirem slyšel bych, audires, audiret; audirémus slyšeli bychom, audiretis, audirent. Od slovasa esse býti: essem byl bych, esses byl bys, esset byl by; essémus byli bychom, essétis byli byste, es sent byli by. Konjunktivu im perfekta se užívá zejména účelových, přácích a snahových, 78
ve větách uváděných
spojkou ut aby, nebo ne aby nej ve větách č a s o v ý c h , uváděných spojkou cum když, a p o d m í n k o v ý c h ne skutečných, uváděných spojkou si kdyby, nebo nisí kdyby ne, Pravidlo pro věty ú č e l o v é : Je-li v hlavní větě čas přítomný, následuje po ut (nebo ne) konjunktiv p r a e s e n t n í: Christus se humiliat, ut nos exaltet. Je-li v hlavní větě čas minulý (ať imperfektum či perfektum nebo plusquamperf,), následuje k o n j u n k t i v i m p e r f e k t a : Christus se humiliávit, ut nos exaltáret. Kristus se ponížil, aby nás vyvýšiL — Timeo, ne cadam. Bojím se, abych nepadl. Time bam ne cadereín. Bál jsem se, abych nepadl. Ve větách č a s o v ý c h bývá cum s konjunktivem im perfekta, je-li děj věty vedlejší současný s dějem věty hlavní: Cum clamárem ad Dominum, exaudivit me. Když jsem volal k Hospodinu, vyslyšel mne. Ve větách p o d m í n k o v ý c h ibývá konj, imperfekta, jde-li o podmínku neuskutečněnou v přítomnosti. Si peteres, acciperes. Kdybys žádal, dostal bys. (Praví se tím: Ty ne žádáš, proto nedostáváš. Tedy následek se neuskutečňuje, protože podmínka se neuskutečňuje.) Si diligerétis me, gau deretis, quia vado ad Patrem . Kdybyste mne milovali, ra dovali byste se, že jdu k Otci, (Vy však mne náležitě ne milujete, proto se neradujete.) Cum índúcerent (když uváděli) puerum Jesum paréntes ejus, ut lacerent secúndum consuetúdinem legis pro eo (aby zaň učinili podle obyčeje zákona), Simeon accépit eum in ulnas suas. — Cum turbae multae irruerent in eum, ut audi rent verbum Dei, ascéndit in naviculam, — Cum turba multa esset nec haberent j quod manducárent, ait illis: M isereor super turbam. — Jesus praecépit apostolis, ne discederent, sed exspectárent promissionem Patris, Přikázal apoštolům, aby neodcházeli, nýbrž očekávali zaslíbení Otcovo, ■— T ra didit semetípsum pro ecclésía, ut illam sanctificaret. Vydal sebe sám (samého) za církev, aby ji posvětil, aío, ais, aít, plur. jen 3, os. aiunt (v jiných osobách se nevyskytuje) pravím, dím índúco, -ere, -xi, -ctum uvádím
írruo, -ere, -ui vtrhuji, vrážím, hrnu se díscédo, -ere, -cessi, -ssum odcházím ascendo, .ere, -ndi, -censum vystupují, vstupuji 79
consuetudo, -nis, f., obyčej, zvyk
promissio, -ónis, f,, zaslíbení, slib ulna, -ae, f., loket Conjunctivus imperfecti passivi (konj. imperf, rodu trp ného) :
I. laudárer byl bych chválen, laudaréris, laudarétur; lau daremur, laudaremini, laudaréntur. II. delérer byl bych ničen, delerérís, delerétur; delerémur, deleremini, delerentur, III. legerer byl bych čten, legeréris, legerétur; legerémur, legerémíni, legeréntur, IV. audirer byl bych slyšen, audiréris, audiretur; audire mur, audiremini, audirentur. Cum accusaretur, nihil respondit. Když byl žalován, nic neodpověděl. — Cum complerentur dies Pentecostes, erant omnes in eódem loco. Když se naplňovaly dni Letnic, byli všichni na témže místě. Pilátus tradidit Jesum, ut crucifige retur, — Jesus venit ad Joánnem, ut baptizaretur. — Judaei, ne rem anerent in cruce corpora sabbato, rogaverunt Pilátům, ut frangerentur ossa eórum. Židé, aby nezůstala na kříži těla v sobotu, žádali Piláta, aby byly zlámány kosti jejich, accúso, -áre žalu ji, obviňuji compleo, -ére, -évi, -étum naplňuji, d oplňuji frango, -ere, frégi, fractum lám u rem áneo, -ére, -nsi, -nsum zůstávám Pentecostes Letnice (doslovně 50.
den, nebof se slavily 50. den po velikonocích). Je to slovo řecké, proto má v accusativu nepravidelnou koncovku: Pentecosten. Dominica sexta post Pentecosten = neděle 6. po sv. Duchu
XL. K O N JU N K T IV
PERFEK TA .
Konjunktiv perfecti shoduje se úplně s futurem II, s je diným rozdílem, že v první osobě (jednotného čísla místo -ero je -erím. Užívá se ho ve větách vedlejších na vyjádření děje nejistého, neskutečného, ve vedl. větách tázacích, vztažných, výsledkových a pod., a podle toho se též různě překládá. A k t í v u m : laudáverím, at (že) jsem (po)chválil, -erís, -erit, erimus, -eritis, -erint. Podobně: deléverim, légerim, audi(v)erim. 80
Od slovesa esse býti: iuerim af (že) jsem byl, fueris, luerit, fuérímus, íuérítís, fuerint. P a s s i v u m: laudátus, delétus, lectus, auditus sim, sis, sit, laudáti simus, sitis, sint, V církevní latjině častěji: laudátus fuerim, íueris, fuerit, laudáti fuérimus, íuérítís, fúeríni. Ego scio, quos elégerim, J á vím, k te ré jsem. vyvolil. Quí scandalízáverit unum de pusillis istis, qui in me credunt, expedit eí, ut suspendátur mola asinária ín collo ejus et de m ergatur in profundum maris. Kdo by pohoršil jednoho z maličkých těchto, k te ří ve mne věří, přísluší mu, aby byl zavěšen žernov osličí na hrdlo jeho a on potopen byl do hlubiny mořské, — Cognovérunt, quod ad ipsos dixerit similitudinem hanc (Luk. 20, 19). Poznali, že k nim pověděl podobeství to. — Hic est panis de caelo descendens, ut si quis ex ipso manducaverit, non moríátur. Tento jest chléb s nebe sestupující, aby kdo by z něho pojedl, nezem řel, — Quomodo hic litteras scit, cum non didicerit? K terak tento zná písma, když (ač) se neučil? Scitís, quíd fécerim vobis. Víte, co jsem učinil vám. — Omnis homo primum bonum vinum ponit, et cum inebriati fueřinť, tunc id quod deterius est. Každý člověk nejdříve dobré víno předkládá, a když by se opili, tehdy to, k te ré je horší. Qui maledixerit patři vel matri, m ořte moriátur. Kdo by zlořečil otci neb matce, af smrtí zemře. Konjunktiv plusquamperfecti: A k t i v u m : laudavissem byl bych chválil, laudavisses byl bys chv,, laudavisset byl by chv.; laudavíssémus byli by chom chválili, laudavissétís byli byste chv., laudavissent byli by chválili, , delevissem byl bych zničil, delevisses, delevisset; delevis semus, delevissetis, delevissent, legissem byl bych čti, legisses, legisset; legissémus, legissétis, legissent, audivissem byl bych slyšel, audivisses, audivisset; audivissémus, audivissétis, audivissent. P a s s i v u m : laudátus essem byl bych býval (po)chválen, 1. esses, 1. esset; laudáti essémus, 1. essétis, 1. essent. Podobně: delétus, lectus, auditus essem byl bych býval zničen, čten, slyšen atd. 6
81
Konj. plusquamperf. slovesa esse býti: fuissem tbyl bych býval) iuísses byl bys býval, iuisset byl by býval; fuissemus, fuissetis, fuissent. často se tvary stahují tím, že -ví- se vypouští: laudássem f audísset (místo audivisset). Konj, plusquamperf, se užívá zejména: 1. ve větách p o d m í n k o v ý c h při podmínce nesku tečné v minulosti, na př, S i habuissem, donavissem. Kdybych byl měl, byl bych daroval. (Kdežto je-lj podmínka nesku tečná v přítomnosti, klade se konj. imperfecti, Si habérem, donárem. Kdybych měl, daroval bych. 2, ve větách č a s o v ý c h uvedených spojkou c u m (když), jde-li o děj v jninulostí dokonaný: Cum intravisset, vidit. Když vešel, uviděl, (Jde-li o děj minulý, trvající, klade se konj, imperfecti: Cum intráret, vidít. Když vcházel, uviděl.) Cum recessissent magi, angelus apparuit Josepho. Když odešli mudrci, anděl se ukázal Josefovi. — Cum jejunavisset quadraginta díébus, postea esuriít. Když se byl postil 40 dní, potom zlačněl. — Cum appropínquássent Jerosolymis et venissent Bethphage, misit duos discipulos ín castellum. Když se přiblížil k J, a přišli k B., poslal dva učedníky do městečka. — Cum audísset, turbata est et cogitábat, qualis esset ísta salutatio. Když uslyšela, znepokojila se a p ře mýšlela, jaké by to bylo pozdravení. — Domine, si iuisses hic, frater meus non fuisset mortuus. Pane, kdybys býval byl zde, b ratr můj nebyl by umřel, Si cognovíssétis me, ®í Patrem meum cognovíssétis. Kdybyste byli mne poznali, i Otce mého bylí byste poznali, — Si non venissem et lo cutus fuissem eis, peccátum non habérent. Kdybych byl nepřišel a nebyl k nim mluvil, hříchu by neměli, — Cum ejecta esset turba, intrávít. Když byl vyhnán zástup, vstoupil. appáreo, -éře, -ui zjev u ji se appropinquo, -are p řib ližu ji se dem érgo, -ere, -rsi. -rsum potopuji disco, -ere, dídici učím se ejício, -ere, ejéci, ejéctum vy* haním, v y v rh u ji ; inébrio, -áre opájím recédo, -ere, -cessi, -ssum odstupuji, odcházím scandalizo, -are pohoršuji suspendo, -ere, -endi, -sum věším turbo, -áre m atu, kalím , znepoko ju ji, bouřím
82
asinárius, -a, -um osličí collum, -i, n. k rk , hrdlo litte ra , -ae, f. písm(en)o mola, -ae, f. m lýn, žernov salutatio, -ónis, f. pozdrav(ení) sim ilitudo, -inis, f. podobnost, podobenství d etérior, stř. deterius horší, špalnější pusillus, -a, -um m aličký /e x p e d it (neosobní) sluší se, prospívá
XLI.
PARTICIPIUM BUDOUCÍHO CASU. GERUNDIUM A GERUNDIVUM. Zvláštností latiny jest .participium budoucího času. Tvoří se tím, že do parfcicipiý/pássivního se vsune p řed koncovku slabika -ur-, tedy z laíudát-us bude laudaturus, z delétui; deletúrus, podobně lectúrus, auditurus. V češtině nemajíce participia budoucího, opisujeme je; laudatúrus = ten, jenž hodlá chváliti; ventúrus (od slovesa venuej =: ten, jenž ho dlá (má) přijíti. Připojením tvarů slovesa esse vzniká budoucí čas, zvaný conjugáíio periphrástica activa. Laudatúrus sum = hodláni chváliti. Ventúrus est = hodlá přijíti, má přijíti. Někdy p ře kládáme jen prostým budoucím časem. Venturus est judi care vivos et mortuos = přijde soudit živé i mrtvé. Tu es qui ventúrus est, an alium exspectam us? Ty jsi (ten), jenž přijíti má, či jiného očekáváme? Mitte, quem missúrus es. Pošli (toho), jehož poslati hodláš. Ipse sciébat, quid esset iactúrus (konjunktiv, poněvadž je to nepřím á věta.) On sám věděl, co hodlal učiniti. — Kogo pro eis, qui creditúri sunt per verbum eórum in me. Prosím za ty, kteří uvěří skrze slovo jejich ve mne (Jan 17, 20). — Virgini pa- £ rííurae. Panně, jež porodí, — Ave Caesar, im perátor, mo rituri te saiútant. Zdráv bud císaři, vládce, ti, kteří jdou na smrt, pozdravují tě, — Hoc díxít signííicans, qua mořte (Petrus) clariíicatúrus esset Deum. To řekl naznačuje, jakou smrtí P etr oslaví Boha. — Auditúri estis praelia. Slyšet! bu dete o bojích. —Scio, quod Redem ptor meus vivit et in no vissimo die de te rra surrectúrus sum. Vím, že V ykupitel můj žije a v poslední (nejnovější) den ze země vstanu. Quem visurus sum ego ipse, e t oculi mei conspectúri šunt. K te réhož uzříti mám (uzřím) já sám, a oči mé mají ho spatřiti (spatří ho). Job, 19, 25, 27, — Quae ventúra sunt, indicáte nobis. (Věcí), k teré přijíti mají, oznamte nám (Isai. 41, 22). Od slovesa esse participium budoucí jest; iutúrus, -a, -um ten, který býti má, budoucí. F utura (množ. stř. rodu) = budoucí věci. V češtině od sloves 'tvoříme podstatná jména slovesná, na př. od děliti — dělení. Totéž má latina: dividere — di83
vísío, -ónis, f. dělení); audire — auditio, -ónis, £. slyšení; iaudátío chválení. Latina však tvoří též od infinitivu zvláštní tvary, zvané gerundium, jichž užívá jako slovesného substantiva a je skloňuje. Tvoří je od infinitivního kmene odvržením přípony -re a připojením -udí pro genetiv, -ndo pro dativ a ablativ, -fidum pro akkusativ, Tedy; ’e°‘- $ sz. laudándi, deléndi, legéndi, audíéndí; laudándo, deléndo, legendo, audiéndo; laudandum, delendum, legendum, audiendum. Bene vivere - dobře žiti. »Umění dobře žítí« neřekne se latinsky »ars bene vívere«, nýbrž ars beae vívendí, tedy genetiv gerundia. Gerundium překládám e buď infinitivem — ars vívendí umění žiti — nebo podst. jménem slovesným — tempus tacendi čas mlčení — nebo celou větou — vení ad liberandum nos přijd k vysvobození nás, přijd, abys nás vysvobodil, přijd a vysvoboď nás, Elísabeth impletum est tem pus paríéadí, A lžbětě naplnil se čas porodu (aby porodila), — Tempus tacéadí et tempus loquéttdí, Čas mlčeti a čas mluviti — čas k mlčení a čas k řečí. —• Sít omnis homo velox ad audiendum, tardus autem ad loquendum (Jak, 1, 19). Budiž každý člověk hbitý k sly šení, zdlouhavý však k mluvení (k řeči). — T radení eura gentibus ad illudendum et flagellámdum et crucifigendum (Mat. 20, 19). Vydají ho pohanům, aby byl posmíván a bi čován a ukřižován, — Quí habet aures audíéndí, audíaí. Kdo má uši k slyšení, (at) slyš(í), — Errando discimus. Chybová ním (chybami) se učíme, Deus, quí omnipotentiam tuam parcéndo máxime e t míserándo manifestas, multiplica super nos misericordiam tuam. Bože, jenž všemohoucnost svou pro jevuješ nejvíce tím, že odpouštíš a se sliíováváš, rozhojni nad námi milosrdenství své, pário, p arere, peperi, partum rodím im perátor, -óris, m. císař, vládce significo, -are naznačuji, dávám znam ení clarifico, -áre oslavuji praelium , -i, n. bitva, boj conspicio, -ere, -spexi, -ctuni sp a třu ji
84
velox, -ócis rychlý, hbitý erro, -áre bloudím , chybuji parco, -ere, peperci (s dativem ; šetřím někoho, odpouštím parce inihi = ušetř mne parce nobis, Dom ine = u šetř nás, odpusť nám, Pane m ultiplico, -are rozm nožuji, roz ho jň u ji
Gerundiu podobno jest gerundivum, což jest přídavné jmé no slovesné, jež vyjadřuje děj pasivní (trpný), jenž se má nebo musí státi. laudandus, -a, -um, chválen býti mající = ten, jenž má (musí) býti chválen = chvályhodný, deléndus, -a, -um, zíiičen býti mající •= zničení zasluhující, legéndus, -a, -um, čten býti mající = jenž má býti čten. audíéndus, -a, -um, slyšen býti mající — ten, jehož sluší (dlužno) slyšeti. Ve středním rodu, zejména v množném čísle, nabývá ge rundivum významu podstatného jména: Memorandum = věc, kterou třeba připomenouti, Agen da seí věci, k te ré třeba vykonati, N otarda 3a± věci, jež tře ba poznamenati. Corrigenda = věci (slova], ijež dlužno opravití, Legenda = věcí, jež dlužno čísti, spisy četby hodné, doporučující se k četbě. Credéada = věci, jež dlužno věřiti. Spojením gerundiva se slovesem esse tvoří se o p í s n é č a s o v á n í t r p n é -— conjugáíio periphrástíca passíva — jež má všecky časy a způsoby. V češtině nemajíce pro ně vlastních tvarů, opisujeme je jinými přiměřenými vazbami. Deus asnáadus est. Bůh má býti milován — Boha dlužno milovati. —• Discipulus diligeös laudandus, piger puniendus est. Žák pilný zasluhuje chvály, lenivý trestu, — S aacti non solum admirándi, sed etíam ímitándi sunt. Svajtí mají býti nejen obdivováni, ale také následováni A svatým nejen tře ba se obdivovatí, nýbrž také je následovali, — Homines pervérsi vitšndí sunt.. Lidí zvrácených (zvrhlých, špatných) dluž no se varovaití. — Carthágo eraf áelénda. K artaginu bylo . třeba zničiti = K. musila býti zničena. — Quam metuéiidus est, locus iste! Jak bázněhodné (hrozné) je místo toto! — Si laudándus esses, líbéater íe íauáárem . Kdybys chvály hoden byl, rád bych tě chválil. — Virgo veaeraada ora pro nobis! Panno ctihodná pros za nás, — Virgo praedicanda! doslovně: Panno zasluhující, abys byla rozhlašována, ve lebena. V litaniích se překládá: »Panno chvalitebná« nebo »slavná«. Gerundiva se užívá ta k é místo gerundia, a tu gerundivum dlužno přizpůsobiti podstatnému jménu, k němuž se odnáší, rodem, číslem i pádem. Veni ad salvandum nos — přitcf k spasení nás (našemu) = gerendium. G e r u n d i v n í vaz ba; "reni ad salvandas gentes, přijď k spasení národů. 85
Ve chvalozpěvu Zacharíášiově čteme: ad facicndau mi sericordiam cum patribus nostris = k učinění milosrdenství s našimi otci = abys učinil milosrdenství. Ad dandam sci entiam salutis = aby dáno bylo vědění spásy (poznání o spá se), Ad dirigendos pedes nostros ín viam pácis — ke řízení naších noh na cestu spásy = aby řízeny byly kroky naše na cestu spásy. Excita Domine, corda nostra ad praeparandas Unísféniti tui vias, Vzbuď, Pane, srdce naše k přípravě cest Jedno rozeného svého, Fídes est sperandarum réram substantia. Víra jest pod stata věcí, ve k teré dlužno doufati. Semper orandum aut laborandum est. Vždy je třeba se modliti nebo pracovati, XLH.
SLOŽENINY SLOVESA E S S E . G audéte, amici, conjugationes verbórum Jam finitae suat. Zbývá náan už jen probrali některá slovesa, mající tvary odchylné. To však už vám nebude půs-obiti obtíží, Předně složeniny slovesa esse. Časují se jako sloveso esse adsutn jsem zde (přítomen), ades, adest, adsumtis, adéstís, adsunt. Imperfecltwn: sderam byl jsem při tom, aderas, aderat, fcderámns, aderátís, aderant. Futurum I.: adero budu přítom en (budu tam), aderis atd. Perlectum: adfui (též affui) byl jsem tam (při tom), adfui sti, adfuit atd. Plusquamperfectum: adfúeram, adhíeras, adfúeraí atd. Futurum II.: adfúero, adfúeris atd. Konjunktiv praes,: adsim ať sem přítom en (zde), adsís, adsit atd. Konjunktiv imperf,: adessem byl bych přítomen, adesses atd, Konj. perf.: adfuerim af jsem byl pří tom. ' Konj, plusquamperf.: adfuissem byl bych býval přítomen. adfutúrus, -a, -uitn, ten, který bude přítomen. Stejně se časuje: absum jsem nepřítomen, vzdálen, abes, abest atd,, aberam byl jsem vzdálen. Ve tvarech s perfekt 86
ním kmenem místo ab bývá dlouhé a, tedy afui byl jsem vzdálen, afuturus sum budu vzdálen, 4 L absens, -ntis -vzdálený, nepřítomný. désum chybím, deésse chyběti, défuí chyběl jsem, obsum překážím, škodím, obésse škodit i, obíui uškodil Jsem, p rae sum slojím v čele (pojí se s dativem: praeest civitátí stojí v čele obce), praeesse býti v čele, praefui byl jsem v čele. praesens, -ntis přítomný, supersum nadbývám, zbývám, superesse, insum jsem v něčem, ínesse (v perf, se neužívá), subsum jsem pod něčím, vězím, tajím se v něčem, subesse; imperf.: suberam. Perf. se neužívá. prosům prospívám. Kde příslušné tvary slovesa esse za čínají samohláskou, vkládá se -d-, Tedy pródes prospíváš, pródest prospívá; prósumus, prodestis, prósunt, Infinitiv: prodésse prospívati. Imperfektum: próderam , prospíval ijlsem. Futurum: p ro dero, Perfectum: profui. Konjunktiv praes.: prosím. Prósíí at prospívá, ať slouží (ke zdraví). Konj. imperf.: prodéssem. Konj. plusquamperf.: proluissem. Participium futuri: proíutúrus který prospěje. ( Abraham respondit; Adsum. Abraham odpověděl: Tu jsem, — Stellae vocátae sunt et dixérunt: Adsumus (Baruch 3, 35). Hvězdy zavolány byly a řekly: Zde jsme. —■ Quando praeparábat caelos, aderam. Když připravoval nebesa, byla jsem při tom. — Sí descédero in inférnum, ades. Sestoupím-Ii do pekla, jsi tam (Žalm 138, 8). A bsit a nobis noc scelus, ut relinquamus Dominům. Budiž vzdálen od nás. (Budiž nás dalek) len zločin, abychom opustili Hospodina (Josue 22, 29), — Míhi absít glorián, nisi in cruce Domini nostri Jesu Christi, Mne budiž vzdá leno chlubiti se, leč :v kříži Pána našeho. — A bsit užívá se též n a znamení odmítnutí, záporu. Numquid íníqisitas apud Deum? Absit. Zdaž (jest) nepravost u Boha? Nikoli (nikdy, ani pomyšlení). Omnia haec custodivi a juventúte mea; quid adhuc míhi d éest? Všecko to jsem zachovával od mladosti své; co ještě mi chybí? — Dóminus regit me, et nihil míhi deerit, Hospodin spravuje mne, nic mi nebude chyběti (Žalm 22, 1). — U t desint vires, tamen est laudanda voluntas. Ač se nedostává sil, přece vůle je chvályhodná. 87
Diligite lumen sapientiae, qtií praeéstis. Milujte světlo moudrosti (vy), k te ří 6tojíte v čele (Moudr, 6, 23), — Judi cium durissimum his, qui praesunt. Soud mejtvrdší těm, k teří jsou v čele (vládnou). — Fécít Deus lum ináre majus, ut praeésset (konj. imperf.) diei, et lumináre minus, ut praeésset nocti. Učinil Bůh světelné těleso větší, aby vládlo dni a těl. menší, aby vládlo nocí. — Absens corpore, praesens autem spiritu. Vzdálen jsa tělem, přítom en však duchem. — Quod superest, date eleemósynam. Co zbývá dejte (v) almužnu. — Vani sunt, in quibus non subest scientia Dei. Prázdní jsou (ti), v nichž není vědomosti o Bohu, — Spi ritus est, qui vivificat, caro non prédest quidquam. Duch jest, jenž oživuje, tělo nic neprospívá (Quidquam — cokoliv); latina však nemá dvojí zápor jako čeština). Quid pródest homini, si mundum univérsum lucretur, ani mae vero suae detriméntum patiátur? Co prospěje (pro spívá) člověku, kdyby celý svět získal, na duši své však Škodu utrpěl. — Nihil n6bis nasci prófuit, nisi redimi proluis set, Nic mám neprospělo naroditi se, kdyby nám nebylo prospělo vykoupenu býti. lucror, -ári získávám vivificó, -áre oživuji eleemósyna, -ae, f. alm užna
detriméntum, -i, n. škoda scelus, -eris, n. zlo'čin, hřích tamen přece
SLOVESO POSSE. Sloveso possum (mohu) tvoří se spojením kmene pos- se slovesem esse. Ale před samohláskou bývá pot-, nikoli pos-. kromě infinitivu, který zní posse = moci. Časuje se tedy indikativ: Praesens: possum, potes, potest, possumus, potestis, pos sunt. Imperfectum: poteram mohl jsem, poteras, poterat, potera mus, poterátís, poterant. Futurum: potero budu moci, potens, poterit, poterimus, potérítis, poterunt. Perfectum : potui mohl jsem, potuisti potuit, potuimus, po tuistis, potuérunt. Plusquamperf.: potueram byl jsem mohl, notueras, potuerat, pofuerémus, potuerátís, potuerant. 88
Futurum II.: potúero budu moci. potúerís, potúerit, po tuerimus, potuéritís, potúerint. Konjunktiv praes.: possim ať mohu, possis, possit, possi mus:, possitis, possint. Konj. imperf.: possem mohl bych, posses, posset, posséirus, possétis, possent. Konj, perf.: potuerim ať jsem mohl, potueris atd. Konj. plusquam: potuissem byl bych mohl, potuisses atd. Potens, -entis mohoucí, mocný. Omcia possum ín eo, qui me confortat. Všecko mohu v tom, jenž mne posiluje (Filip 4, 13). — Nemo potest duó bus dominis servire, Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti. —Potestis bibere cálicem, quem ego bibitúrus sum? Dicunt eí: Possumus, Můžete piti kalich, který já piti mám? Řkou jemu: Můžeme (Mat 20, 22). — Non poterat hic, qui aperuit oculos caeci natí, facere, ut hic non m oreretur (konj.. im perf, po spojce ut)? Nemohl ten, jenž otevřel oči slepého narozeného (od narození), učiniti, aby tento neumřel? (Jan 11, 37). — Non poterant resistere sapientiae et Spiritui, qui loquebatur. Nemohli odolati moudrosti a Duchu, jenž mluvil (Skutk. 6, 10). — Potuit hoc vemimdarí multo e t dari pau peribus, Mohlo to prodáno býti za mnoho a dáno býti chu dým, — Non potuistis una hora (ablativ časový) vigiláre mécum? Nemohli ijste jednu hodinu bdíti se mnou? — Numquíd poterit Deus paráre mensam ín desérto? Zdaž bude moci Bůh připravit! stůl na poušti? (Ž. 77, 19), — Non est qui possit resistere voluntáti tuae. Není, kdo by mohl odo lati vůli tvé (Ester 13, 9). — Deus consolátur nos, ut possi mus et ipsi oonsolári eos, qui ín omni pressúra sunt. Bůh nás těší, abychom mohli i my těšiti ty, kteří jsou ve vše likém soužení (II, Kor. 1, 4). — Accipite armaturam Dei, ut possitis resistere in die malo. Vezměte zbroj Boží, abyste mohli odolati v den zly (Efez. 6, 13). —■ U ltra posse (infini tiv) nemo tenetur. Nad to, co je možno, nikdo není vázán, armatura, -ae, f. (vý) zbroj ) mensa, -ae, f. stůl pressúra, -ae, f. (ú)tlak, tíseň conforto, -áre posiluji, upevňuji, utvrzu ji resísto, -ere, ré stiti odpírám , odolávám
do, dare, dedi, datum dávám venúmdo, -dare, dedi, -datum (slo ženina slovesa do, dare) p ro dávám num quid zdaž, zdaliž ultra (předl, s akkus.) nad, přes (určitou m íru neb vzdálenost)
89
XLIV.
SLOVESO FEBRE A SLOŽENINY. Sloveso ferre nésii, je též nepravidelné. I n d i k a t i v . Praes. činný: fero nesu, fers, fert, ierimus, fertis, ferunt. Trpný: leror jsem nesen, ferris, fertur, ferimur, ferimini, ferúntur. Imperf, činné: ferébam nesl jsem, ferébas, Serébat, atd. pravidelně. Trpné: ferébar byl jsem nesen, ferebárís atd. Futurum I. činné: feram ponesu, feres, feret atd. Trpné: Serar budu nesen, feréris, ferétur atd, , K o n j u n k t i v : Praes. činný: feram ať nesu, feras atd. Trpný: ferar a f jsem nesen, feráris, feráfur atd. Imperf, činný: ferrem nesl bych, ferres, ferret, ferremus, ferréíís, ferreaí. Trpný: ferrer byl bych nesen, ferréris, ferrétur, ferrémur, ferremini, ferréaiur. Im perativ: fer nes, zesílený Serte aesiž, ferte neste, zesí lený fertóte nestež. , Infinitiv aktivní: férre nést!, pasivní íerrí neěenu býti. Ferens nesa, nesoucí. Ferendus který m á býti nesen, Tvary perfektní činné se tvoří od km ene tul-. Perfectum: tulí přinesl jsem, tulísti, talíř, tulímus atd, Plusquamperf.: taleram byl jsem přinesl, tuleras atd. Futurum II,: tulero (až) přinesu. Konjunkt, perf. tulerim, plusquamperf.: tulissem byl byoh přin esl Tvary perf. trpné se tvoří od km ene lat-, Perf,: látus sum byl jsem přinesen. Konj.: látus sím. Plusquamperf.: látus eram, konj,: látus essem atd. Stejně se časují složeniny slovesa ferres 1 affero, afferre, attuli, allátam přináším, aufero, auferre, abstuli, ablátum odnáším, confero, conferre, contuli, collátum, snáším, skládám, srov návám; uděluji. differo, díffere, distuli, dilatum odkládám, differo liším se — v perfektu se neužívá, effero, effere, extuli, elátum vynáším, povznáším. 90
Iniero, inferre, intuli, illáitum vnáším. offero, offere, obtuli, oblátům přináším, podávám, obětuji, praefero, praeferre, praetuli, praelátum přednáším, před nost dávám někom u (v lat. akkus.) před někým (v lat, dativ). Praefero honestatem divitiis --- Přednost dávám počestnosti před bohatstvím. proíero, proférre, protuli, proílátum vznáším', pronáším, vyslovují. relero, referre, r e t t u l i , relatum nesu zpět, vracím, do náším, oznamuji. snllero, sufferre, sustuli — snáším, trpím, transfero, transferre, transtuli, translátum přenáším , Spiritus Dei ferebétur super aquas. Duch Boží vznášel se nad vodami. — Jesas le c & rit ab eis et ferebatur in caelum. Ježíš odešel (vizdálil se) od nich a vznášel se do nebe. — H aurite et Jerte architriclino. N aberte a neste správci svat by. — Vere languóres nostros tulit ei dolóres nostros por tavit, Vpravdě neduhy naše nesl (na se vzal) a bolesti naše snášel (Isai. 53, 4). — Mnlier, quid ploras? Quie tulérunt Dominům meum. Zeno, proč (co) pláčeš? Ze vzali Pána mého. — Quam accusatíéoem alfértss advérsus hómlnem hune? Jakou žalobu přinášíte (vedete) proti člověku to muto'? — Audivimus voeem de eaelo allátam. Slyšeli jsme hlas s nebe přinesený (2. Petr, 1, ,18). — Maria optimam partem elégit, quae aon aníerétur ssb ea. M. nejleoší částku vyvolila, íkterá nebude odňata od ní. — Níhil intulimus ín hune mundum, nec auferre quid possumus. Nic jsme nevmesli na tento svět, aniž co vzíti s sebou (odsud) můžeme. (Moudr. 7, 6). —■ Dixit Jesus Thomae; fnfer dí#tu.m tuuro huc. Vlož (vnes) prst svůj sem, — Stella a stella clarRáte díKert. Hvězda od ihvSzdv Jasností se liší, —• Haeres parvulus nihil differt a servo. Dědic maličký nic se neliší od služebníka. — Totum spiritum suum profert stultus, sapiens differt et reservat ín posterum, Celého ducha svého vynáší blázen, moudrý odkládá a uchovává do budoucna (Přísl. 39, 11), —• Defunctus efferebatur, filius unicus matris suas. ZemfeH byl vynášen, fedíný m m atky své, — M arta conservíbat omnia verba haec, conferens in corde suo, Maria uchovávala všecka .slova ta, skládajíc ije v srdci svém. — Auf«r a nobís íníquitátes nostras. Odejmi od nás nepravostí naše, — Spiri tum sanctum tuum ne auferas Ikonj. praes.) a me. Ducha 91
svátého svého neodnímej ode mne, — Sicut umbra, cum declinat, abláíus sum, Jako stín, když se nachyluje, odňat jsem [Z. 108). — Offéríímss tibi hostiam laudís, Přinášíme, obětujeme tobě žertvu chvály, —■ Christus oblátus est pro nobis. Kristus obětován byl za nás. — Sacrificium, quod obtuli, šit tibi acceptábíle, Obět, kterou jsem přinesl, budiž ti příjemná. — Múnera o bláta, quaesumus Domine, sancti fica. Dary přinesené, prosíme, posvěť, — Bonus homo de bono thesáuro profert bona, Dobrý človělk z dobrého p o kladu vynáší dobré (Mat, 12). — Judas paeniténtia ductus retulit triginta argénteos, Jidáš lítostí puzen (veden) přinesl zpět (vrátil) 30 stříbrných. — Beatus vir, qui suffert tentatíónem. Blažený muž, jenž snáší pokušení, — Carítas omnia suffert. Láöka všecko snáší. — Pater, transfer calicem istum a me. Otče, přenes tento kalich ode mne, — Translati sumus de m crte ad vitam- Přeneseni, jsme ze smrti k životu (1, Jan, 3, 4). accusátio, -ónis. f. /alo b a architriclínns, -i, m. p ořadatel při svatbě languor, -óris.' m. neduh haeres, -édis dědic huc sem
defunctus, -a. -um zem řelý unicus, -a, 'u m jed in ý conservo, -áre uchovávám reservo, -áre schovávám, schmňuji
xi'v S L O V E S O Í R E A S L O Ž E N IN Y . Sloveso iro jiti se časuje: P r a e s e n s , Indikativ: eo 'jdu, is jdeš, it jde, ímus jdeme, itis jdete, eunt jdou. Konjunktiv: eam ať jdu, eas, eat, eámus, eátis, eant. I m p e r f e c t u m . Indik.: íbam šel jsem, ibas, ibat, íbámus, íbátís, íbant, Konj.: írem šel bych, íres, íret, írémus, irétis, írent. Futurum I.: íbo půjdu, ibis, ibit, ibimus, ibitis, íbun*. Imperativ: í jdi, zesílené ito jdiž; íte jděte. ító te jdětež. Partie.: iens jda, jdoucí, gen. euntis, Gerundium: eundi, eundo atd. Part, fut,: itúrns, -a, -um. P e r f e c t u m , Ind.: ii neb ivi. i(v)istí, i(vi)t, í(v)imus, í(v)istís, íln ra t. 92
Konj.: íerim ať jsem šel, íerís, íerít atd. P l u s q u a m p e r f . Indik.: íeram byl jsem šel, íeras atd, Konj.: i(í)ssem byl bych šel, í{i)sses, í(í)sset atd. Fut, II.: íero ať (až) přijdu, íerís, íerít atd. Stejně se časují složeniny abeo, abire, abii, odcházím adeo, přicházím círcúmeo, circu(m)íre, circu(m)iá neb circum , •obcházím, obkličuji exeo, exíre, vycházím íneo, vcházím intereo, zacházím, hynu íníroeo, vcházím, vstupuji
slovesa íre; obeo, obcházím, umírám pereo, hynu praetéreo, pomíjím redeo, jdu zpět, vracím se subeo, podstupuji transeo, přecházím, pomíjím veneo, jsem na prodej, jsem prodáván
Surgam e t íbo ad patrem. Vstanu a půjdu k otci, — lu domům Domini ibimus. Do domu Hospodinova půjdeme, — Domine, ad quem ibimus? — Sequar te, quocúmque íerís (fut. II,). Budu tě následovat!, kamkoli půjdeš. -—■ Ite et vos in vineam m eant — Ite, missa est. Jděte, jest rozpuštění. — burgite, eámus. Vstaňte, pojďme, — Éuntes docéte omaes gentes. Jdouce učte všecky národy, — Melius est íre ín domum luctus quam ín domum convivii. Lepší jest jíii do domu žalu, než do domu hodování. (Kaz. 7, 3). — Híems transiit, ímber abíit. Zima přešla, dešť odešel, — Mágí cum audissent régem, abíérunt. Mudrci, když byli vyslechli krále, odešli. —• Si non abiero (fut. II.), Paráclítus non véniet, Neodejdu-li, U těšitel nepřijde, — Si me quaeritis, sinite hos abire, Hiedáte-li mne, necbte tyto odejiti — Adeámus cum lidúcía ad tkiónum gráiíae, Přistupm e s důvěrou k trůnu milosti (Žid. 4, 16). — Surgam et circuíbo cívitátem. Vstanu a obcházeíi budu město. — Exíví a P atere et véni ín mundum. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. — Quid existis ín desértum vídére? Co jste vyšli na poušť viděti? — Exí, spiritus immunde! Vyjdi, duchu nečistý! — Intereant pecca tores. Ať zhynou hříšníci. — Homo, cum interierit (fuit. II.), non sumet omnia, člověk, když zahyne (zemře), nevezme (s sebou) všecky věci (Ž. 48, 18). — Invidia (ablativ) diáboíi mors introivit ín orbem terrárum . Závisti ďáblovou smrt vešla na okrsek zemský. — Introibo ad altáre Deí. Vejdu k oltáři Božímu, — Propter crapulam multi obierunt. Pro 93
obžerství mnozí zhynuli (Sir. 37, 34). — Ite ad oves, quae periérunt. Jd ě te k ovcím, jež zahynuly, —- Venií Fillius ho minis salvare, quod perierat (plusquamperf.) P ř i š e l Syn -člo věka spasit, co bylo zahynulo, — Qui am at periculum, ín ilio peribit. Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm (Sir. 3, 27). — Colligite fragmenta, ne pereant, Seberte drobty, a£ nezhy nou (nepřijdou na zmar). — P raeterit íigúra' hújus mundi. Pomíjí tvářnost tohoto světa. — V erba mea con praeteri bunt. Slova má nepominou. — Praetereuntes blasphem ábant eum. Přecházejíce rouhali se mu. — O vos omnes, qui transitis per viam, attendite et vidéte, si est dolor sicut dolor meus, Ó vy všichni, k te ří přecházíte cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest, jako bolest má. — Si possibile es, tránseat a me célix iste, Je-li možno, at přejde (odejde) ode mne kalich tento. Caelum et te rra transibunt, verba autem mea non transibunt. Nebe a země pominou, slova má však nepominou, — Nonne duo passeres asse ve neunt? Zdaž dva vrabci nejsou za penízek na prodej? convivium, -i, n. hostina, hod hiems, hiem is, f. zim a paráciitus, -i, m. (řecké) zastaňce, (u)těšitel fidúcia, -ae, f. d ů v ěra tlirónus, -i, m. trů n invidia, -ae, f. závist crápula, -ae, f. opojení, opilství colligo, -ere, -légi, -lectum sbí-
rám fragm entum , -i, n. zlomek, drobet figúra, -ae, f. postava, podoba, vzezření, tvar attendo, -ere, -di, -tum napínám , pozoruji possibilis, -e m ožný as. assis, m. penízek passer, -is, m. vrabec, ptáče
X L V I. SLO V ESO
VELLE
A
NOLLE.
Sloveso velle chtíti, niolle nechtíti. Ind. praes.: volo chci, vis chceš, vult chce; volumus chce me, vultis chcete, volunt chtějí; nolo nechci, non vis nechceš, non vult nechce; nolumus nechceme, non vultis nechcete, nolunt nechtějí, Imperf.: volébam chtěl jsem, Volébas, volébat atd.; nolébam nechtěl jsem, nolébas atd. Futurum I.: volám budu chtíti, voles budeš chtíti, volet, volémus, volétis, volentj nolam nebudu chtíti, Koles, nolet atd. 94
Perfektum: volui chtěl jsem, voluisti, voluit, voluimus, vo luisti, voluerunt; nolui nechtěl jsem, noluisti atd. Plusquamperf.: volueram byl jsem chtěl atd, pravidelně. Podobně nolueram atd. Futurum II.: voluero atd., noluero. Imperativ jen; noli nechtěj! nolite nechtějte! Uživá se ho jako zesíleného záporu: noli tim ére neboj se (doslova: ne chtěj se báti), nolite tim ére nebojte se. Particip.: volens chtěje, nolens nechtěje. K o n j u n k t i v praes.: velím a t chci, veiís, velit atd,; nolím af nechci, nolis, nolít atd. Imperf.: vellem chtěl bych, velles atd.; nollem nechtěl bych, nolles, nollet atd. Perf.: volúerim a t jsem chtěl, nolúerim. Plusquemperf.: voluissem byl bych chtěl, noluissem byl bych nechtěl atd. pravidelně. M isericordiam volo et non sacrificium. — Non sicut ego volo sed sicut tu. Ne jak já chci, nýbrž jak ty. — Si vis, potes me mundáre. Chceš-li, můžeš mne očistiti. — Spiritus ubi vult spirat. Duch vane, kde chce. — Si quis vult post me venire, abneget (konj. praes,) seípsum. Chce-li kdo za mnou přijíti, af zapře (zapři) sebe sama. — Magister, volu mus a te signum vídére. Mistře, chceme od tebe viděti znafmení. — Quid vultis mihi dare, et ego vobis eum tradam . Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím. — Dissipa gentes, quae bella volunt. Rozptyl národy, kteří chtějí války (Žalm 67, 31). — Quoties volui congregáre filios tuos, e t noluisti. Kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, a nechtěl jsi. — O blátus est, quia ipse voluit. Obětován jest, protože sám chtěl, (oblátus perf. od slovesa offero). — M ulti réges vo luerunt vidére quae vos vidétis e t non vídérunt. Mnozí k rá lové chtěli (přáli si) viděti, co vy vidíte, a neuviděli. ■— Beátus vir, qui tim et Dominum: in m andátis ejus volet nimis. Blažený muž, jenž se bojí Hospodina; v přikázáních jeho bude míti zalíbení (doslova: bude chtíti) velmi. — Miserébor, cui voluero (fut, II.), Slituji se, nad kým budu chtíti. — Si voluisses sacrificium, dedissem útique. Kdybys byl chtěl oběť, byl bych ji dal ovšem. — V anitáti subjecta est creatúra non volens. Marnosti poddáno je tvorstvo nechtějíc. (Řím. 8, 20). Nolumus hunc regnáre super nos. Nechceme tohoto, aby 95
kraloval nad námi. Ráchel noluit consolari. N echtěla (ne dala) se utěšiti, — Noli esse incrédulus, sed iidélis. Nebuď (nechtěj býti) nevěřící, nýbrž věřící. — Noli me tangere. Nedotýkej se mne. — Nolite sanctum dare canibus. N edávej te svátého psům, — Nolite corformári huic saeculo. Ne připodobňujte se tom uto věku (světu). — Idem velle et ídem nolle, ea est démům vera amicitia. Totéž chtíti a totéž nechtíti, to je teprve pravé přátelství, abnego, -áre zapírám confórmo, -áre spodobuji, připodobňuji cóngrego, -áre shrom ažď uji díssipo, -áre ro zp ty lu ji, rozm etávám, p ro m arň u ji spíro, -áre dýchám , vanu subjicio, -ere, jéci, -jectum po-
drobuji, poddávám tango, -ere, tetigi, tactum (s akkus.) dotýkám se Yanitas, -átis, f. m arnost incrédnlus, -a, -um nevěřící démům teprve, konečně nim is velmi, příliš utique ovšem, zajisté
XLVU. P O S L E D N Í N E P R A V ID E L N Á SL O V E SA . Trpné tvary slovesa Jacere (činiti) nahrazují se tvary slovesa fio stávám se, infinitiv fíeri, stávati se, díti se. I n d i k . praes.: fio s t á v á m se, fis stáváš sa, fit stává se. V množ. čísle jen 3, osoba: fiunt stávají se. Imperf. fiébam stával jsem se, fiébas atd. Futurum: fiam stanu se, fíes, fíet atd, K o n j . praes.: ííam af se stanu, fias, liat atd. I m p e r f . ! fierem stal bych se, lieres, iieret atd. Participium jen budoucí: futurus, -a, -um, budoucí {jenž se stane). Infinitiv budoucí iutúrum esse nebo fore. Bixit Deusj Fiat lux. E t facta est lux. Řekl Bůh: A f jest (učiněno) světlo, I učiněno jest (stalo se) světlo. — Fiat voluntas tua. Děj se (staň se, bud) vůle tvá, — Fiat mihí secúndum verbum tuum. Staniž se mí podle 6lova tvého. — Antequam Abraham fieret, ego sum. Dříve než Abraham byl, já jsem, —• Nolite fieri servi hominum. N estávejte se otroky lidí. — Non in die festo, ne tumultus fieret in populo. Ne v den sváteční, aby nenastal rozbroj v lidu. Slovesa složená z facere, na př. afficis, -ere, -féci, -fectum působím, conficio sdělávám, zhotovuji, efficio činím, půso bím, interficio zabíjím, perficio dokonávám, zdokonaluji, 96
vykonávám — mají passivum pravidelné: efficior, perficior, konj. praes, efficiar atd. Amicus stultorum similis efficiétur. Přítel hloupých po dobný se stane (Přísl. 13, 20). — Ora pro nóbís sancta Deí Génetrix, ut digni eifíciámur promissionibus Christi. Oroduj za nás . , . . abychom hodni učiněni byli zaslíbení Kristových. — Nisi efficiamini (konj. praes.) sicut parvuli, non intrabitis in regnum caelorum. Nestanete-li se (nebudete-li) jako m a ličcí (dítky), nevejdete do království nebeského. — Vírtus in ínfírmítáte perficitur. Moc v nemoci se zdokonaluje. — Perficientur ea, quae dieta sunt tíbí a Domino, Dokonají se (stanou se) ty věci, jež ti byly pověděny od Pána. A však slovesa calefácio zahřívám, patefácio otvírám a assuefácio navykám (někoho) mají passivum: calefio, patefio, assuefio. Calefacta est cáro pueri. Zahřálo se tělo chlapce. — E rat cum eis Petrus calefaciens se. Byl s nimi Petr ohřívaje se. Následující slovesa vyskytují se jen ve tvarech p e r f e k t n í c h : coepi počal jsem, memini pamatuji ,(ač perfektum má význam přítomnýl), odí nenávidím (rovněž ve významu praesentním!) I n d i ik, perf. coepi počal ,jsem, coepisti, coepit, coepimus, coepistis, coeperunt, memini pamatuji, meministi pamatuješ, meminit atd. odi nenávidím, odisti nenávidíš, odit, odimus, odistis, oderunt, Plusquam perf.: coeperam byl jsem počal, coeperas atd. memineram pam atoval jsem, memineras atd. oderam nenáviděl jsem, ederas, oderat atd. Futurum II. coepero (až) počnu, meminero budu pa':.a.ovati, odero budu nenávidětí. K o n j u n k t i v perf.: coeperim, meminerim, oderim pra videlně. Plusquamperf.: coepissem, meminissem, odissem. Imperativ: memento pamatuj, pomni, mementote pamatujte, pomněte. Sloveso odí nemá imperativu. Při slovese coepi se nahrazuje tvary slovesa íncíipío počínám. Počni — incipe. Hic coepit aedificare et non potuit consummare. Tento počal stavětí a nemohl dokončili (dostavěti). —• Apóstclí 7
97
coeperunt loqui variis linguis. A, počali mluviti rozličnými jazyky. —- Mulier cum pepérerít (kowj. perf. od p a r i o ) puerum, jam non meminit pressurae propter gaudium. Žena když porodila (porodí) hocha, již nepam atuje na tíseň pro radost (Jan 16, 21). — Memento homo, quia pulvis es et ín pulverem reverteris, Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš, — Mementóte praepositorum vestrorum. Pamětlivi budíte představených svých, — Domine, ae m e mineris (konj. perf.) iniquiíátum nostrarum, Pane, nevzpo mínej na naše nepravosti, — Quí odít me, et Patrem meum odit. Kdo nenávidí mne, nenávidí i Otce mého. — Oderat Esau Jacob. Nenáviděl Esau Jakoba. — Libera me ab iís, quí odérunt me. Vysvoboď mne od těch, k te ří nenávidí mne. — Beátí eritis, cum vos oderint (fut. II.) homines. Blaženi budete, ikdyž vás budou nénáviděti lidé. V Písmě svatém se vyskytuje též perfectum odíví, odísti, odívit ve významu minulého času. Odíví omnem víam iniquitátis. Nenáviděl jsem všelikou cestu nepravostí. — Dílcxístí justitiam et odistí iniquitátem. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost, infirmitas, -átis, f. slab o st, nem oc ro z b ro j praepositus, -a, -um před stav en y tumúltns, -ús, m. hluk, vřava,
festus, -a, -um, nebo festivus sváteční
Také perfektních tvarů slovesa aósco, nóscere, noví, noimn se užívá ve významu přítomného času, plusquam perfekta ve významu imperfekta. Tedy nóví znám, nóvisti neb nóstí znáš, nóvít zná, nóvimus známe, no(vi)stis, znáte, novérunt neb norunt znají. Plusquamperf,: nóveram znal jsem, Fut. II.: nóvero poznám, Konj. perf,: nó(ve)rím ať znám, Konj, plus quamperf. no(v|í)ssem, Infinitiv minulý novisse neb nósse znáti. P etrus negávíí dicens: Non nóví hominem illum, P etr zapřel řka: Neznám člověka toho. — Tu Dosníne nóstí (znáš) corda hominum, — Quí non díligít, non nóvít Deum. — Vóbis datum est nosse mysterium regni Dei. Vám dáno jest znáti tajem ství království Božího. — Domine Jésu, nóverím me, nóverím Te. Pane Ježíši, ať (po}znám sebe, ať (pojznám Tebe. (Modl, sv. Augustina.)
98
XLVIII. VAZBA
A K U S A T IV U S
A
N O M IN A T IV U
IN F IN IT IV E M .
Vypovídáme-li něco vedlejší větou, uvedenou spojkou »že«, můžeme »že« přeložiti quod neb quía a stavba věty se ne mění. Na př.; Vím, že Vykupitel máj žije = Scio quod Re demptor meus vívít. Tento způsob ;je obvyklý v pozdní la tině a také v Bibli. A le klasická latina vyjadřuje výpovědi, jež my uvádíme spojkou »že«, zvláštní vazbou. Je to v a zba a k u s a t i v u s i n f i n i t i v e m . Deus est justus = Bůh je spravedlivý. Chci-lí však říci: Věřím, že Bůh je spravedlivý, nedám v latině místo »že« spojku quod aniž jakoukoli jinou, nýbrž podmět s doplňkem (Deus — justus) se obrátí do akusativu a přísudek (sloveso) do infinitivu: Crédo Deum esse justum, — Amicus meus aegrotat — Můj přítel churaví. Slyším, že můj přítel chu raví = Audio amicum meum aegrotáre. — I když v přímé větě podmět není vyjádřen (na př. Gontentus es = jsi spo kojen), v závislé větě musí býti uveden. Myslím, že jsi spo kojen = P u ta te esse contentum. — Má-li býti akusativ vyjádřen zájmenem třetí osoby a toito zájmeno se vztahuje k podnětu věty řídící, jenž je rovněž v třetí osobě, klade se akusativ zájmena zvratného se, —■ Bratr píše, že již je zdráv. = F ráter scríbit se jam sánum esse, — Qui dícit se habére lúcem, et frátrem suum ódit, ín ténebrís est. Kdo praví, že má světlo, a b ratra svého nenávidí, ve tm ě jest (1. Jan. 2, 9). Scimus oratiónes nostras a Deo audítí (inf. pasivní), Víms, že modlitby naše jsou od Boha slyšeny (že Bůh slyší naše modlitby), —> Credendum est peccatóres ínpaeníténtes ín aetérnum damnárí, Věřiití jest, že hříšníci nekající na věky bývají zavrženi. Je-li děj podřízené věty m i n u l ý , klade se sloveso v in finitivu minulého času. O tomto infinitivu min. času jsme dosud nejednali, neboť nebylo dosud příležitosti použiti ho. V yskytujet se hlavně ve vazbách akusativu s infinitivem. V češtině ho není; vyjadřuje se spojkou že s minulým ča sem. Tvoří se od první osoby perfecta připojením přípony -sse: laudavisse, delevisse, monuisse, legisse, audivisse. Od slovesa esse je infinitiv minulý fuisse. 99
Audio te multum laboravisse. Slyším, že jsi mnoho pra coval. — Scimus Christum surrexísse a m ortuis vere. Víme, že Kristus vstal z m rtvých vpravdě, — Paulus n arrat se vi siones habuisse et arcána verba audivisse. P. vypravuje, že měl vidění a slyšel tajná slova, — Gaudeo vos semper dili gentes íuisse, Raduji se, že jste byli vždy pilní. I n f i n i t i v m i n u l ý p a s i v n í se tvoří z akusativu příčestí minulého trpného a pomocného slovesa esse, laudátum, -am, -um esse, delétum esse atd. Credimus hominem a Deo creátum esse. Věříme, že člo věk byl stvořen od Boha. — Legimus in Evangélio multos infirmos a Christo sanátos esse, čtem e v Ev., že mnozí ne mocní byli od K rista uzdraveni. — Apostolus dicit se lapidátum esse, ter naufrágíum fecisse, nocte et die in profúndo maris fuisse. A. praví, že byl kamenován, třikrát ztroskotal, noc a den byl v hlubině mořské, Infinitiv b u d o u c í činný se tvoří z akusativu participia budoucího a pomocného infinitivu esse, laudatúrum -am, -um esse, auditurum esse atd, (Někdy se pomocné sloveso esse vypouští.) Affirmábat rex se divitem et beátum eum factúrum (esse). Tvrdil král, že ho učiní bohatým a blaženým. — Ju ráv ít Dóminus ad Abraham daturum se nobis, ut sine tímóre de manu inimicorum nostrórum líberátí servíámus illí. Přisáhl Hospodin (k) Abrahamovi, že dá nám, abychom beze strachu, z rukou nepřátel svých vysvobození jsouce, sloužili jemu. — Jesus promisit se iterum venturum esse. J, slíbil, že opět přijde. Pří slovese videor, vidéri, visus sum, zdám se, bývá n om i n a t i v s infinitivem. Vidéris esse aegrótus. Zdáš se býti nemocen, F ráter tris tis esse vídétur. Bratr zdá se býti smuten. — Qui tacet, con sentire vidétur. Kdo mlčí, zdá se souhlasiti. — Civitas de relicta esse vidébátur, Město zdálo se opuštěné. Obdobně se může dáti místo vazby akusativu s infinitivem n o m i n a t i v s infinitivem při některých slovesech prohlašovacích jako dícere, putare, narrare, tradere (sdělovati, povídatí) a j. Při tom sloveso řídící se dá do pasiva odpo vídajícího osobě podnětu, Tedy místo dicitur me esse di vitem (praví se, že jsem. bohat) možno dáti nominativ s infin., při čemž místo 3, 'osoby (dicitur) bude 1. osoba (dicor): 100
dívcs esse dícor. Praví se, že jsi bohat — dícerís esse díves. — Vypravuje se o Kroisoví, že by] velmi bohat = Croesus valde dives luisse traditur, aegroto, -áre churavím , stůňu aegrotus, -a, -um chorý consentio, -íre, -ivi souhlasím affirm o, -áre tvrdím prom itto, -ere, -misi, -ssum siib u ji puto, -áre domnívám se, m yslím taceo, -ére, -ui, -itum mlčím arcánus. -a, -um taj(em )ný
contentus, -a, -um spokojený (de)relínquo, -ere, -liqui, -lictum opouštím diligens, -ntis pilný inpaenitens, -ntis nekající naufragium , -i, n. ztroskotání sánus, -a, -um zdravý iterum opět, znovu, zase
LIX. A B L A T IV A B S O L U T N Í. Věty příslovečné (časové, příčinné, připouštěcí, podmín kové) zkracujeme v latině jako v češtině participiem. Paráclitus, cum vénerít docébít vos Když (až) přijde Utěšitel, naučí nás — zkráceno vazbou participiální: Paráclítus ve niens docébít vos, Přijida naučí vás. Ale latina zkracuje ta kové věty, když podmět věty vedlejší je jiný než ve větě hlavní též zvláštní vazbou, jež se nazývá a b l a t i v u s a b s o l ú t u s (ablativ absolutní). Děje se to tím způso bem, že podm ět věty vedlejší se položí do ablativu a pří slušné sloveso do ablativu participia téhož rodu a čísla. Cenántíbus illis (abl, absol.) accépíí Jesns pánem. Když ani večeřeli, vzal J, chléb, — Deficiente víno dícit m ater Jésu ad eum; Vinum, non habent. Když docházelo víno. — Loquénte Jesu ad turbas mulier quaedam extollens vocem suam dixit: Beatus vsnter, qui te portavit. Když mluvil J. k zástupům žena ijedna (kterási) pozdvihši hlas, řekla: Bla žený život, který tě nosil. — Cantantibus organis Caecilia Domino decantábat. Zatím co pěly (hrály) varhany, Cecilíe Pánu prozpěvovala. Participiem přítomným se vyjadřuje děj současný s dě jem věty hlavni, ať hlavní věta je v čase přítomném čí mi nulém nebo budoucím, Má-li se ablativem absolutním vy jádřit! děj p ř e d č a s n ý , klade se participium m i n u l é t r p n é v ablativu s příslušným substantivem. A pértis thesauris suís Mágí obtulérunt roúnera, O tevřevše poklady své, mudrci obětovali dary, — E t responso ac cepto in somnis, ne redirent, ad Herodem, p er aliam viam reversi sunt ín regiónem suam. A odpověď dostávše ve 101
snách, aby se nevraceli k H„ jinou cestou se vrátili do krajiny své, — Discipuli relictis retibus, secuti sunt Jésum, Učedníci zanechavše sítí, následovali Ježíše, —- Jesus sub levatis oculis in caelum dixit: Pater, vénit hora, clarifica Filium tuum, ut Filius tuus clarificet te. J. pozdvihnuv oči k nebi řekl; Otče, přišla hodina. Oslav Syna svého, aby Syn tvůj oslavil tebe, — Tu devicto mortis aculeo aperuisti credentibus régna caelorum. Ty zdolav osten smrti, otevřel jsi věřícím říše nebeské. A blativ absolutní bývá i bez slovesa, ije-li doplňkem pou hé substantivum neb adjektivum: me pnero za mého chlapectví, stella duc® za vedení hvěz dy, teste David cum Sybílla dle svědectví Davida se Sybilou (jakož svědčí D. a S,), — Anno quinto decimo impérii Tiberii Caesaris, procaráníe Pontio Píláto Judaéam , te tra r cha autem Galilaeae Heróde, Philippo autem fratre ejus teírárch s Ituraeae et Trachonitidis regionis, et Lysánia Abílíaae tetrárcha, sub principibus sacerdotum Anna et Caíphas factum esi verbum Domini super Joánnem, Zachariae filium, ín desérto, (Samé ablatívy absolutní: H erode tetrarcha Ga lilaeae z= když byl Herodes tetrarchou galilejským, — Toto místo, počátek 3. kap. evangelia sv, Lukáše, čte se v neděli 4, adventní.) céno, -áre večeřím defício, -ere, -féei, -fectum ubývám, hynu, nedostávám se devinco, -ere, -vici, victum přem áhám , porážím , zdolávám exfóllo. -ere, extuli, elátum pozdvihuji procáro, -áre sprav u ji snblevo, -áre pozvedám acúleus, -i, m. bodec, osten
im périum , -i, n. vláda, panováni, říše organum , -i, n. nástro’j (zvláště hudební), varhany respónsum , -i, n. odpověď sommus, -i, u. spánek, sen testis, -is svědek tetrarch a, -ae, m. správce čtvrti říše, tetrarch a
Po inperatívech fac učiň, da dej bývá infinitiv s akusativem, ale v češtině uvádí se příslušná věta spojkou »af«, »aby«, V »Stabat Mater« pějeme: Fac me téctun pie flére, Crucifixo condolere, donec ego vixero (fut. II, slovesa vivo, žiji) — Učiň, ať s tebou zbožně lkám, s Ukřižovaným sou strast cítím, dokud budu živ, — Christe cum sít Mne exire, d,a per M áíretn me ventre ad palmam víctóríae = Kriste, až (mi) bude odsud vyjiti, dej, abych skrze Matku dospěl k palm ě vítězství (vítězné). —■ Fac nos amáre, quod praeci pis, Učiň (Dej), af milujeme, co přikazuješ. 102
L. NEOSOBNÁ
SLO V ESA
A
Z D V O JK Y
Y PERFEK TU . N e o s o b n á s l o v e s a jsou ta, íkterých se užívá jen třetí osobě jednotného čísla, éecftí, iní. decére, perf, deciiít (s akus.) sluší, dédecet, inf. -ére, perf, dedécuit — non decet, nesluší, líbet, libére, libuit líbí se, libo jest, milé jest. licet, -ére, licuít je dovoleno, volno., m íseret (s akus.) líto mí jest (tui tebe). ©pórtef, -ér®, oportuit (s akus.) vhodno, dlužno, paenítet, - é r e , paenítuit (s akus.) líto mi, piget me, pigére, piguit mrzí mine, , pudet me, pudere, puduit stydno mi, stydím se (factí, za skutek), taedet sn e , taedére hnusí se mi (avaritiae tuae, tvá lakota), refert, relérre, retulit záleží na tom. Slovesa zjevů přírodních: lucet, lucére, luxit dní se. lucescit, lucescere, luxít svítá. (ad)vesperáscít, -ere, -ávit šeří se, připozdívá se, pluit, -ere, pluít prší. Te decet hymnus Deus í.n Sion. Tobě sluší chvalozpěv, Bože na Sionu, — Sic decet nos im plére o m a e a justitiam. Talk sluší nám naplniti všecku spravedlnost, —■ Non licet tibi habére uxorem frátris tui. N ení to b ě dovoleno mítí manželku b ratra tvého, — In his qua® P atris mei sunt, opor tet me esse, V těch věcech, jež jsou Otce mého, dlužno mi (musím) býti. —■ Qbedlre oportet Běo m agk quam ho minibus, Bosloochatí dlužno více Boha než lidí. ■— Etisun si oportuerit (konj. perf.) n e moři técum, noa te negábo. I kdyby mi bylo (dlužno) umříti s tebou, nezapru tebe, — Nonne haec oportuit Christum pati et ita íntráre in gloriam suam? Zdaž nebylo třeba, aby Kristus ty věcí trpěl a tak vešel do slávy své? — Jurávít Dominus et noa paenítébít e u m t Tu es sacerdos in aeternum secundum ordinem Meletósedech. Přisáhl Hospodin a nebude toho želeti: Ty jsi knězem na věky podle řádu M. — N oe te pigeat (ikonj. praes.) visitá re iclírmum. Ať tě nemrzí navštěvovatí nemocného (Sir. ve
103
7, 39). — Taedet me vitae m eae (gen,), Mrzí mne život můj. — Et coepit Jesus pavére et taedére, I počal Ježíš hroziti se a odpor cítiti, — Mane nobiscum Domine, quoniam advesperáscíí. Pane, zůstaň s námi, nebof se připozdívá (šeří). Též n ěk terá slovesa, vyskytující se ve všech tvarech, nabývají ve 3. osobě jednotného čísla významu neosobního, na př.: , appáreí (od a.ppáreo, -ére, -ui) je zřejmo, na bíle dni. p atet (od pateo, -ére) je na ijevě, zjevno, na bíle dni. expedit (od expedio, -ire, vybavuji) je prospěšno. constat (o'd oonsto, -áre, constiti) ,je známo, placet (od placeo, -ére, placui) líbí se. accidit (od accido, -ere, -ídí) přifaází se, stává se. E xpsdit vobis, ut ego vadam. J e váta na prospěch, abych (já) odešel, — Expedit unum hominem mori (infin.) pro populo. J e s t užitečné, aby jedem člověk umřel za lid. — Quod verébar, accidit, Čeho 'jsem se obával, přihodilo se. — Sicut Domino placuit, ita factum est. J a k se Bohu líbilo, tak se stalo. N ě k t e r á s l o v e s a , jak jste si snad - již všimli v dří vějších lekcích, v p e r f e í k t u z d v o j u j í k m e n o v o u s 1 a b i ;k u. Příklady talkových zdvoj elt: pendeo, -ére visím, pepéndi, pensum, spondeo, -ére slibuji, spopóndi, sponsum, tango, -ere dotýkám se, tetigi, tactum. ( temdo, -ere napínám, teténdí, ten-tum, pário, -ere rodím, péperi, partum, . curro, -ere běžím, cucurri, cursum, caedo, -ere porážím, zabíjím, cecídí, caesum, parco, -ere šetřím, pepércí (s dativem), cano, -ere zpívám, cecíni, Ecce lignum crucis, ín quo salus mundi pependit, Ejhle, ■dřevo ikříže, na němž pněla spása světa. — Quís est quí me tetígít? Kdo jest (to), jenž se mine dotkl? — Proprio Filio suo non pepercit Deus, Vlastního Syna svého neušetřil Bůh, — Petrus surgens cucurrit ad monumentum. P etr vstav běžel ke hrobu. — Cecinit Moyses carmen Domino, Zapěl Mojžíš chvalozpěv Hospodinu, Skončeme modlitbou sv. Bernarda, v níž je dvojitě závislá vazba akusativu s infinitivem. 104
Slovíčka k ní: animo, - á re
o d u še v ň u ji, o ž iv u ji gem a, -e re , -ui, -itu m lk ám confidentia, -ae, f. d ů v ě ra praesidium , -i, n. o c h ra n a auxilium , -i, n. pom oc suffragium , -i, n. h la s (při h ia -
sování), přím luva
despicio, -ere, -ex i, -ctum (s akkus.) pohrdám derelinquo, -ere, -liqui, -ctum o pouštím
propitius, -a, -u m m ilo stiv ý (p ro p itia = ty m ilostivá =
mi-
lo stiv ě)
Memoráre, o píissima Virgo Maria, non esse auditum a saeculo, quemquam ad tua currentem praesidia, tua implorántem auxilia, tua petentem suffrágía esse derelictum. Ego tali anímátus coafidéntia, ad te, Virgo virginum, M ater, curro; ad te venio; coram te gemens peccator assisto. Noli, M ater Verbi, verba mea despicere, sed audi propitia et exaudi. Amen,
D OSLOV. V 50 lekcích (jsme podali základy jazyka latinského do té míry, že si žáci osvojili nejdůležitější pravidla tvarosloví i skladby a poznali, že naučiiti se latině není tak obtížné, jak si myslí. Na tomto základě může se nyní již každý sám vzdělávati dále. Jakým způsobem? O patřiti si latinsko-český slov ník a čísti latinské texty, k nimž je poruče překlad, a srov návat». Doporučujeme k tomu zejména Písmo sv. Nového zákona, rovněž se dobře hodí «Následování K rista od otih. Tomáše Kempenského«, latinsky »De imitatione Christi«. Také ovšem na textech laitinsko-českého Misálu možno se cvičiti. Tu však třeb a na něco upozorniti, zvláště při žal mech: H ebrejská slovesa nemají časů jako naše jazyky, nýbrž jen způsoby vyjadřující bud dokonání děje nebo trvá ní, a t v minulosti či v přítomnosti nebo v budoucnosti, V la tinském překladu, zvaném Vulgata, jejž Církev přijala za svůj, bývá brzy perfectum, brzy futurum v případech, kde zcela dobře může býti nebo kde lépe se hodí přítom ný čas. V českých překladech, zvláště novějších, často se klade tu díž sloveso, jež v latinském textu je v perfektu, v čase pří tomném. Na př.: D e p r o f u n d i s c l a m á v i a d t e, D o m i n e , doslovně: (z)v o 1 a 1 j s e m , podle smyslu však: v o l á m. A d i e I e v á v i a n i m a m m e a m = K tobě iseim pozdvihl ( = pozdvihuji) duši svou, — To třeba mítí na pa měti, abyste rozuměli nesrovnalostem v pfekladu sloves ných časů. Ovšem bude třeba, abyste si všecky lekce ještě důklad ně zopakovali a občas se k nim vraceli a chcete-li pokročiti, tak é sáhli k obšírnější latinské mluvnici. Po tomto »kursu latiny* nebude vám to působiti potíží. Jistě máte mezi známými latináře, k terý vám vyloží záhady, vyskytující se v textech. V aláte ín Domino! Zdrávi buďte v Pánu! G rátía Domini nostri Jesu Christi, ct charítas Dcí, et communicatio Sancti Spiritus sit cum omnibus Amen.
107
O B S A H :
I. II. III. IV. V. VI. VIIVIII. IX. X. XI. XII.
Výslovnost a přízvuk ............................................ 5 První skloňování .................................................... 7 Časování sloves I. třídy ......................................... 9 Podstatná jména ženského a středního rodu 10 Zvláštnosti: První přídavná j m é n a .................... 12 Osobní zájmena. Minulý č a s ................................ 14 Budoucí čas .............................................................16 Určení m í s t a .............................................................17 Podstatná jména třetí deklinace .................... 18 Další vzory třetí d e k l i n a c e ................................ 20 Další skupiny podstatných jmen třetí deklinace 22 Minulý čas dokonalý. Ženské vzory třetí de 24 klinace ........................................ .... XIII, Další ženské vzory ................................................ 26 XIV. Vzory středního rodu třetí deklinace . . . . .... 27 XV. Druhá třída s l o v e s .....................................................30 XVI. Přídavná jména podle třetí deklinace . . . . 32 XVII. T řetí třída s l o v e s n á ................................................ 34 XVIII. Příčestí činné a trpné . .........................................36 XIX. Čtvrtá deklinace podstatných j m e n ................ 39 XX. Čtvrtá třída s l o v e s n á .............................................41 XXI. Pátá deklinace podstatných j m e n .................... 43 XXII. Trpný rod první třídy s l o v e s n é ........................ 44 XXIII. Passivum (trpný r-od) druhé třídy slovesné . . 46 XXIV. Trpný rod třetí třídy s l o v e s n é ............................ 48 XXV. Passivum čtvrté třídy slovesné ........................ 50 XXVI. Zpodstatnělá přídavná jména ............................ 52 XXVII. Druhý a tře tí stupeň přídavných jmen . . . . 54 XXVIII, Příslovce ( a d v e r b ia ) ................................................ 56 XXIX, Zájmena t á z a c í .........................................................58 XXX, Zájmena ukazovací ................................................ 60 XXXI, Další zájmena ukazovací .................................... 61 XXXII. Předminulý čas. Zájmeno i d e m ........................ 63 XXXIII. Futurum e x a c t u m .....................................................65 XXXIV. Zájmena n e u r č i t á .................................................... 66 XXXV. N epravidelná z á j m e n a .............................................69 XXXVI. Číslovky .................................................................... 71 XXXVII. Spojovací způsob přítomný ................................ 73
XXXVIII. Spojovací způsob přítomný t r p n ý .................... 76 XXXIX, Konjunktiv im perfekta ........................................ 78 XL. Konjunktiv p e r f e k t a ................................................ 80 XLI. Participium budoucího času. Gerundium a ge rundivum ................................................................ 83 XL1I. Složeniny sloves e s s e ............................................ 86 XLIII. Sloveso p o s s e ........................................................ . 8 8 XLIV. Sloveso ferre a s lo ž e n i n y .................................... 90 XLV. Sloveso velle a n o l l e ............................................ 94 XLVI. Poslední nepravidelná s l o v e s a ............................ 96 XLVII. Vazba akusativu a nominativu s infinitivem . 99 XLVIII. Ablativ a b s o l u t n í .................................................... 101 XLIX, Neosobná slovesa a zdvojky v perfektu . . . 103 L. D o s l o v ........................................................................ 107
Dr. Antonín Stříž; Kurs latiny pro samouky. Vydal Ladislav Kuncíř v Praze. Vytiskl Otakar Janáček nást. v Praze. Vydání první. Céna brož. K 5 0 *—.
