Obsah

Česká Asociace Námořního jachtingu

Zpravodaj 1 / 2010

Obsah

Obsah .................................................................................................. 1 Zápis ze zasedání VV ČANY č. 1 / 2010 .......................................... 2 Usnesení valného shromáždění ČANY .............................................. 5 Výkonnostní třídy v námořním jachtingu........................................... 6 Plavby roku 2009................................................................................ 8 Body a výkonnostní třídy za rok 2009......................................... 10 Pohárové závody ČANY v sezóně 2010 .......................................... 11 Libštát po čtyřicáté ........................................................................... 12 6. setkání jachtařů Moravskoslezského kraje ................................... 19 Škola jachtingu - NYS ...................................................................... 21 Členské příspěvky............................................................................. 23 Na severu moře Baltického............................................................... 24 Za lykijskými památkami a bájemi................................................... 32 Po stopách Cooka a Endeavour ........................................................ 41 Plavba kolem světa plachetnice Altego ............................................ 45 Cres – největší jadranský ostrov ....................................................... 57 Adresář členů výkonného výboru ČANY......................................... 59

-

1

-


Zpravodaj 1 / 2010

Zápis ze zasedání VV ČANY č. 1 / 2010 Praha 4, Podolský přístav (vzhledem k tomu že v budově ČYK probíhají stavební úpravy, se jednání VV konalo v prostorách klubu CERE). Zasedání bylo zahájeno 26. 1. 2010 v 16:30 hod., jednání řídil prezident ČANY Standa Bílek. Přítomni: Za KK:

Stanislav Bílek, Petr Sládeček, Juraj Groch, Vratislav Čihák, Martin Blagoev

Za sekretariát: Olga Millerová (od 17:00 h) Omluveni: Vzhledem k tomu, že jednání se na žádost Juraje Grocha uskutečnilo o den dříve, ostatní členové VV jsou omluveni , nemohli se dostavit z pracovních důvodů a P. Kundrata je nemocen. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Byl schválen program jednání: Smlouvy ČANY s APC a NYS Konference ČSJ Valné shromáždění ČANY Upoutávka na Májovou regatu Setkání jachtařů v Libštátě Zpravodaj ĆANY Zájezd do Varšavy Různé K jednotlivým bodům programu:

1. Smlouvy ČANY s APC a NYS a) Jednání ohledně smluv ČANY - APC proběhne 10. 2. 2010 v 16:00 h, b) V návaznosti proběhne taktéž 10. 2. 2010 jednání ohledně smluv ČANY - NYS Úkol: J. Groch zašle do 29. 1. 2010 elektronicky kopie smluv, které má k dispozici. 2. Konference ČSJ Petr Sládeček informoval, že na návrh ČANY konference ČSJ svým usnesením schválila: a) změnu stanov ČSJ (byla schválena v mírně pozměněném stavu, než navrhovala ČANY),

-

2

-


Zpravodaj 1 / 2010

b) vznik legislativní komise - VV ČSJ je pověřen zřídit legislativní komisi zabývající se legislativou ČR a EU související se zájmy ČSJ, ČANY navrhla Stanislava Bílka jako předsedu komise přípravné skupiny, c) úkol vypracovat koncepci organizace MČR na moři - VV ČSJ je pověřen vypracovat koncepci s výhledem do roku 2015. ČANY nabídla spolupodílet se na přípravě tohoto návrhu k čemuž byla VV ČSJ vyzvána, koncepce bude předložena volební konferenci 2011, d) úkol vypracovat koncepci marketingu a PR ČSJ - VV ČSJ je pověřen vypracovat koncepci a předložit ji volební konferenci 2011, Úkol: P. Sládeček vypracuje koncepci organizace MČR na moři. 3.

Valné shromáždění ČANY

a) Valné shromáždění ČANY se uskuteční v CERE 20. 2. 2010 od 11:00 h, předpokládá se ukončení v 15:00 h. Informace o konání byla rozeslána ve Zpravodaji 3/2009 a je též umístěna na webu ČANY. b) Byl stanoven následující program shromáždění: • volba členů návrhové, mandátové a volební komise • zpráva prezidenta a členů VV o činnosti ČANY • zpráva o hospodaření a návrh rozpočtu na příští období • zpráva kontrolní komise • diskuse • volba prezidenta • volba členů výkonného výboru a kontrolní komise • vyhlášení soutěží ČANY na rok 2010 • vyhlášení výsledků voleb • projev zvoleného prezidenta • návrh na změny stanov ČANY • schválení usnesení a ukončení. c) Návrh změn stanov bude představovat: - navržení bodu stanov, na základě kterého bude ČANY moci spolu se státními orgány spolupracovat na legislativní přípravě právních norem (tvorbě zákonů) a to nejen těch, které se týkají plavby, ale taktéž z oblasti ochrany životního prostředí, vodních ploch a ploch na vodní plochy navazující. V této souvislosti J.Groch uvedl, že EBA se v ekologické problematice výrazně angažuje. - umožnění vzniku členství právnických osob. VV navrhuje, aby právnická osoba měla 1 volební hlas na valném shromáždění, a její členský příspěvek bude 20ti násobkem členského příspěvku fyzické osoby. Právnická osoba se nemůže stát členem VV ani revizní komise. Je nutno zvážit úpravu, kdo může právnickou osobu zastupovat. Úkoly: - J. Groch vypracuje návrh změn stanov a předloží je VV k projednání,

-

3

-


Zpravodaj 1 / 2010

- VV zajistí korigování návrhu stanov Petrem Ondráčkem, - zprávu o financích a návrh rozpočtu připraví O.Müllerová a projedná ji s VV, - technické zajištění shromáždění bude následující: plátno a projektor (P. Sládeček), seznam členů ČANY bude použit z prosincového fóra doplněný o nové členy (O.Mullerová a M.Blagoev), 4. Upoutávka na Májovou regatu VV rozhodnul, že vyhoví žádosti svého člena dr. Jiřího Jelínka a na webových stránkách ČANY umístí upoutávku na X. Májovou regatu, kterou dr. Jelínek pořádá. Umístění bylo odsouhlaseno za úplatu. Úkol: Umístění upoutávky domluví a zajistí M.Blagoev. 5. Setkání jachtařů v Libštátě ČANY se jako každoročně zúčastní setkání jachtařů v Libštátě. Úkoly: - O.Müllerová objedná doplnění knih APC, zhotoví cenovky prodávaných knih a zajistí prodej na místě, dále zajistí tisk samolepek ČANY na označení publikací / propagačních materiálů (logo a web), - J.Groch přiveze objednané knihy na jednání 10.2.2010, - P.Sládeček a S.Bílek zajistí odvoz knih a propagačních materiálů do Libštátu. 6. Zpravodaj ĆANY č.1/2010 Uzávěrka Zpravodaje byla stanovena na 21. 2 .2010. K tomuto datu předají ti, kterých se to týká, podklady elektronicky Petrovi Kundratovi. Úkoly: - O.Müllerová napíše informaci o Libštátě a zajistí potřebný počet složenek, které budou přikládány (objedná dotisk, je-li potřeba), - aby byl zajištěn obsah Zpravodaje, VV rozhodnul, že každý člen VV včetně členů KK zajistí dodání 1 strany textu na čtvrtletí (napíše sám nebo s někým dohodne). 7. Zájezd do Varšavy VV se zabýval možností zorganizovat zájezd na veletrh leteckých a lodních sportů do Varšavy (BootShow Warszawa, moře/voda/vzduch), který se koná na přelomu března a dubna. Jednalo by se o akci obdobnou zájezdu na Boot Düsseldorf v roce 2009. V.Čihák zjistí a pošle bližší informace. 8. Různé a) Petr Sládeček zjistí stav fakturace závodních licencí ČSJ a zaurguje jejich zaslání u Martina Souška (souběžně poštou a e-mailem), b) J.Groch požádal o vytvoření okna na webu ČANY, které by mohl použít pro publikaci akčních nabídek (staré edice map IMRAY, aj.,

-

4

-


Zpravodaj 1 / 2010

c) O. Müllerová a M. Blagoev zhotoví zápis z tohoto jednání. Závěry jednání VV: • •

Schválilo: způsob zajištění valného shromáždění ČANY, uzávěrku Zpravodaje 1/10 na 22. 2. 2010.

Pověřilo: • J.Grocha vypracováním návrh změn stanov ČANY, • P. Sládečka vypracováním koncepce organizace MČR na moři, • O.Müllerovou objednáním publikací APC pro Libštát. Rozhodlo: • Valnému shromáždění nebude předložen návrh na zvýšení členských příspěvků. Jednání skončilo v 20.05 h. Příští zasedání VV ČANY bude svoláno operativně. Zapsala: Olga Müllerová a Martin Blagoev, upravil S.Bílek

Usnesení valného shromáždění ČANY ze dne 20.února 2010 Valné shromáždění ČANY: 1) schvaluje: - zprávu presidenta S. Bílka o činnosti ČANY v uplynulém období, - zprávu o hospodaření ČANY za rok 2008 – 2009, - návrh rozpočtu ČANY na rok 2010; -

2) bere na vědomí: zprávu KK, zprávu o námořních soutěžích, sekretariát: Ing. Olga Müllerová, CSc. , šéfredaktora Zpravodaje: Ing . Petra Kundratu;

3) zmocňuje VV: - k určení výše členského příspěvku v dalším období maximálně do 500,-Kč; 4) oceňuje: - práci výkonného výboru a presidenta ČANY v uplynulém období; 5) nepřijalo: - změnu stanov;

-

5

-


Zpravodaj 1 / 2010

6) zvolilo: - Stanislava Bílka novým presidentem ČANY, - výkonný výbor v tomto složení : • Ing. Václav Švec, CSc. - legislativa, knihovna, EBA, • Martin Blagoev - web, rekreační jachting, • Ing.Petr Sládeček - soutěže a technika lodí, • MUDr. Zdeněk Žižka, CSc. - vzdělávání, zkoušky kapitánů; - kontrolní komisi ve složení: • Ing. Vratislav Čihák, • René Pruner, • Josef Rössler. 7) ukládá novému presidentovi a výkonnému výboru ČANY: a) ve spolupráci s ČSJ podporovat rozvoj závodního jachtingu a hledat možnosti podpory representačních posádek v námořním jachtingu, zapojit se do práce legislativní komise ČSJ, spolupracovat s ČSJ na přípravě koncepce MR ČR v námořním jachtingu; b) pokračovat ve spolupráci s dalšími jachtařskými asociacemi v ČR a s EBA v oblasti novelizace stávající legislativy pro rekreační námořní jachting; c) udržet vyrovnaný finanční rozpočet v roce 2011. Valné shromáždění bylo ukončeno v 16.00 h. Za správnost

Stanislav Bílek - prezident ČANY.

Výkonnostní třídy v námořním jachtingu Příloha k Soutěžnímu řádu ČSJ L L.1 Závody námořních plachetnic pořádané subjekty sdruženými v ČSJ musí být zařazeny do CTL. Pro každý závod na návrh ČANY přidělí STK ČSJ koeficient. Závody námořních plachetnic pořádané zahraničními organizacemi obdrží koeficient na návrh ČANY v souladu s ustanoveními bodu 1.1. přílohy B SŘ. Umístnění je hodnoceno logaritmickými body dle článku 12.4 SŘ. L.2 Pro účast v závodech na moři a bodovaných námořních plavbách platí čl. č. 2 soutěžního řádu (platná závodní licence s registračním číslem) a bod L3. L.3 Sportovní plavby jsou hodnoceny ČANY, která navrhne STK ČSJ bodové hodnocení podle délky plavby a denních průměrů v námořních mílích (Nm) na základě hlášení o plavbě, která jsou předána na příslušném formuláři ČANY. ČANY má právo si vyžádat předložení lodního deníku. Hlášení o plavbě musí obsahovat

-

6

-


Zpravodaj 1 / 2010

registrační čísla členů posádek nebo jednotlivých jejich členů, kteří vyžadují bodové hodnocení. L.4 Všichni členové posádky, včetně kapitána, kteří splňují podmínku podle bodu L2, získávají stejný počet bodů. Osamělí mořeplavci mohou být bonifikováni koeficientem, navrženým ČANY. L.5 Body za sportovní plavbu jsou přiznávány takto : a) Základní body - za uplutí 1 Nm je uděleno 100 bodů. Základní body se vydělí délkou lodi LOA [m]. b) Pro bodové hodnocení plaveb musí být v závislosti na délce lodě LOA kročen denní průměr : LOA [m] Denní průměr [Nm] do 7,5 30 7,6 – 10,0 40 10,1 – 12,5 45 nad 12,5 50

pře-

Do výpočtu denního průměru se nezapočítávají dny, kde se nevyplulo pro vítr silnější než 6 °B a slabší než 2 °B nebo pro dohlednost menší než 1 Nm. L.6 Body získané při závodech na moři a při sportovních plavbách během kalendářního roku se sčítají. Jestliže počet bodů, vypočtených podle uplutých mil, přesahuje počet logaritmických bodů podle umístění, má posádka právo na přidělení počtu bodů podle uplutých mil místo logaritmických bodů na základě splnění podmínek pro sportovní plavbu uvedených v bodě L5. L.7 Výkonnostní třídy v námořním jachtingu se přidělují v souladu s přílohou C SŘ. L.8 Výkonnostní třída je přiznána uveřejněním v Ročence ČSJ a potvrzením v závodní licenci. Pozn. redakce Zpravodaje: Vážení závodníci, zpravidla k 10. prosinci se každoročně uzavírá databáze ČSJ výsledků za uplynulý rok. Po tomto datu není možné již zařadit žádné výsledky do Ročenky (je již v tisku). Výsledky závodu konané po tomto termínu budou zahrnuty do Ročenky příštího roku. Zároveň VV ČSJ žádá všechny závodníky o kontrolu zaznamenaných dat a případně o upozornění na chyby, které je možné rovněž opravit pouze do uvedeného data. V případě, že Vám některé závody ve výsledcích chybí, tak pokud se jedná o výsledky ze zahraničních závodů, tak si je musíte vložit přímo na web, pokud se jedná o závody z ČR, tak kontaktujte předsedu STK ČSJ který se pokusí sjednat nápravu u pořadatele.

-

7

-


Zpravodaj 1 / 2010

Plavby roku 2009 Loď Délka m FERA 12,3 HEBÉ III. 11,75 JOY 12,0 CHRISTA 9,0 ETERNITY 8,6 ROAN 13,7 ETOIL DU TREGOR 14,0

Kapitán posádka Stanislav Kubíček J. + K. Kubíčková Jakub Havelka Jaroslav Havelka + 29 Jaroslav Ročák M.Šilar, P.Šálek, J.Kašpar, M.Muhziková, J.Haring, .Macháček,ová, Olga Löwitová H.Löwit, Z.Šťastný, J.Horal Stanislav Bílek M.Pavlíček, J.Egner Stanislav Bílek M.Blagoev, V.Čihák, J.Egner, J.Kadlec Vojtěch Bejvl B.Wolgemutová, M.HanTák, P.Wasserburger, F.Voldán, E.Voldánová+2

DANGER MOUSE 11,91

Miloslav Křížek J.Blažek, F.Maier, L.Pejšek, J.Vilím

BAKEA IV. 13,20 YAMBI 9,45 ETERNITY 8,6 ETERNITY 8,6

Miloslav Křížek F.Maier, L.Pejšek, J.Vilím J.Blažek, S.Kulhánek Tomáš Holý J.Holý, R.Holý Stanislav Bílek P.Marek Stanislav Bílek J.Böhm, K.Böhmová Petr Čížek H.Bartoš, J.Kejzar, R.Tůma, M.Martínek, M.Janota, J.Buchar, R.Hrubý Jaroslav Ročák ?

BE HAPPY 12,0 JOY 12

Trasa

Oblast

Upluto Nm

Isla Margarita-PanamaGalapágy-TahitiNováGuinea-Malaisie

Atlantik Tichý o. Indický o.

17 870

Invernes – Štětín (závod)

Severní m., Balt

3 214

Balt Severní m. Atlantik

1 754

36

Balt

864

108 II.

Balt

836

60

Severní m. Balt

626

89

La Manche

608

51

Rostock-SchlesvigMiddlefahrt-ThyboronInvernes-Scrabster-LerwickBergen-Stavanger Trzebiez-Nexö-UtklipanÖland-Gotland-SandvikTrzebiez Svinoústí-Vändburg-Kures sare-Talin-Petrohrad Nieuwport (B)-Hoek van Holand-BrunsbütellŠtětín St.Malo-Sark-GuernseyFalmouth-Is.Scilly-Lizard Salcombe-Herm-Guernsey-Jersey-St.Malo

Denní Ø Výk.třída Část plavby dokola závod Body 09 I.–II.–III.

Raiatea-Huahine-MooreaTahiti-Bora-Bora-MaupitiTahaa-Raiatea

Franc. Polynésie

585

23 ohlášeno po 25.11.

Martinik-Dominika-St.LuciaSt.Vincent-Bequia-GrenadaMartinik

Karibik

516

25

Středozemní m.

514

47 III.

Balt

465

39

Balt

461

42

Athény-Serifos-MilosSantorin-Naxos-Siros Athény

Egejské m.

438

49

Lillesand-ThyboronGrenaa-Nykøbing-Rostock

Severní m.

431

29

Puntone-Capraia-KorzikaSardinie-Puntone Stockholm-Kalmar-Hasle Svinoústí Petrohrad-Helsinki-Rosala Lidö-Stockholm

-

8

-


EVAGELIA 11,7

Lubomír Hofman T.Hofman, M.Benešová, R.Beneš, L.Krobotová, H.Dvořáková, J.Kirchner I.Fridrich, J.Trs

CHRISTA 9,0

Harry Löwit J.Černý, M.Bukovský

LUCIA 12,29 FLEUR 12,54

Lubomír Hofman T.Hofman, R.Beneš, J.Kirchner, I.Mokříš Miloslav Křížek F.Maier, L.Pejšek, J.Vilím A.Magala, M.Chudáček

PERSANE 13,2

Miloslav Křížek F.Maier, L.Pejšek, J.Vilím M.Šprinc, M.Chudáček

ETERNITY 8,6

Stanislav Bílek L.Dvořák, I.Dvořáková

MILONGA 11,35

Petr Kundrata L.Ježek, A.Levinský, J.Müller, J.Soukup, S.Štech, P.Tylová

SILHOUETTE 12,40

FASTNET 12,55 JOY 12 IFIGENEIA 11,91

IFIGENEIA 11,91

Petr Kundrata K.Soukup, J.Sochorová V.Kokeš, S.Nálepková M.Doležel, K.Horáková Jan Jedlička I.Jedlička, H.Jedličková, M.Jedličková, M.Břízová, J.Laciný, T.Podroužek. V.Podroužková Miroslav Novák +5 Petr Kundrata M.Stýblo, P.Vokatý, K.Vobořil, I.Koubek Petr Kundrata J.Scharff, J.Scharffová, H.+Z.Kundratová, D.+D.+N.Dunford, M.Kratochvílová

Zpravodaj 1 / 2010

Athény-Milos-NaxosMikonos-Kea-Athény

Egejské m.

404

34 III.

Balt

384

35

Jadran

377

63

Karibik

375

27

Karibik

362

24

Balt

348

27

Breege-Klintholm-KodaňKåseberga-ChristiansøNexø-Breege

Balt

345

57,5

Varkiza-Sounion-KeaKithnos-Serifos-PorosMethana-P.EpidavrosKorfos-Idhra-AeginaVarkiza

Egejské m.

304

28

Biograd-Vis-KorčulaPalmižana-KremikPrimošten-Bikograd

Jadran

276

39

Stavanger-Lillesand

Severní m.

260

16

Rodhos-Khalki-Tilos-KosNissiros-Simi-Rodhos

Egejské m.

238

27

Rodhos-Khalki-TilosNissiros-Simi-Rodhos

Egejské m.

208

30

Trzebiez-Lohme-Stralsund Bornholm-ChristiansøTrzebiez Šibenik-Sukošan-VisKornaty-Dugi Otok-Ugljan Pašman-Skradin,Šibenik Guadeloupe-DominicaAntigua-Nevis-St.Kitts, Montserat-Guadeloupe Martinik-St.LuciaSt.Vincent Bequia-Union-GrenadaVenezuela-Trinidad Stockholm-MarienhamnDegerby-Turku-IngmarsöStockholm

-

9

-

Česká Asociace Námořního jachtingu TIKI TIKI TWO 11,91

Petr Kundrata R.Kuta, D.Zouharová, R.Svatoš, J.Svatošová, M.Vach, M.Navrátilová

Zpravodaj 1 / 2010

Punta Ala-PortoferraioCapraia-Bastia-Marina di Campo-Punta Ala

Tyrhénské m.

157

31

Body a výkonnostní třídy za rok 2009 Výkon nostní

Jméno (jména seřazena podle žebříčku plaveb)

Číslo licence

Upluto Nm

Délka lodi m

Plavební průměr Nm

Získané body

Jakub Havelka

1101 997

3214

11,75

závod

27353

I.

Jaroslav Havelka

1101 961

1170

11,75

závod

9957

II.

třída

Petr Chmelíček

1101 347

600

11,75

závod

5106

III.

Zdeněk Sünderhauf

1101 221

621

11,75

závod

5285

III.

Petr Moucha

1101 344

621

11,75

závod

5285

III.

Robert Emler

1101 352

621

11,75

závod

5285

III.

Ladislava Matznerová

1101 357

2093

11,75

závod

17812

I.

Eva Marvalová

1101 246

479

11,75

závod

4077

III.

Jan Sünderhauf

1101 238

621

11,75

závod

5285

III.

Robert Emler

1101 352

621

11,75

závod

5285

III.

Petr Chudomel

1101 239

621

11,75

závod

5285

III.

Vojtěch Horvát

1101 895

125

11,75

závod

1063

-

Jakub Kozel

1101 224

419

11,75

závod

3566

III.

Michal Fischer

1101 242

214

11,75

závod

3566

III.

Olga Löwitová

1103 007

864

9,0

108

9600

II.

Harry Löwit

1103 252

864

9,0

108

9600

II.

Tomáš Holý

1101 299

514

9,45

47

5439

III.

Jiří Holý

1101 236

514

9,45

47

5439

III.

Rudolf Holý

1101 235

514

9,45

47

5439

III.

Harry Löwit

1103 252

384

9,0

35

-

-

Lubomír Hofman

2001 005

377

12,29

63

3068

III.

Tomáš Hofman

2001 610

377

12,29

63

3068

III.

Radovan Beneš

2001 167

377

12,29

63

3068

III.

Jaroslav Kirchner

2001 168

377

12,29

63

3068

III.

Stanislav Bílek

701 5774

1297+626

8,6 a 13,7

42-60-89

21183

I.

-

10

-


Zpravodaj 1 / 2010

Pohárové závody ČANY v sezóně 2010 V následující sezóně ještě zůstane zachován stávající model rozdělení Pohárové soutěže na dvě části Pohár Mistrů a Mezinárodní Pohár. Podoba Poháru pro další léta je nyní předmětem jednání s Českým svazem jachtingu. ČANY na konferenci konané začátkem roku vyzvala VV ČSJ k vytvoření jasné koncepce podoby MČR a navazujících soutěží tak, aby tento materiál mohl být přijat příští volební konferencí a byl závazný pro VV ČSJ nově zvolený pro následující volební období. Cílem této intervence je ukončit dlouholeté tápání VV ČSJ na tomto poli a ustanovit konečně jasná a neměnná pravidla, která odstraní zmatky, nikým nečekané obraty a dohady, které provázely vytváření této struktury v minulých letech. Závody a lodní třídy zařazené do letošní soutěže jsou uvedeny v následující tabulce: Závody zařazené do Mezinárodního Poháru ČANY 2010 Datum 16.4.

Dní

Název

Třídy

Místo

3

20.9.

5

25.9. 15.10.

Pořadatel

Czech & Slovak Grand Prix*

ORCi-5ip

Chorvatsko

SANY

Velká cena YFA*

Bav42-6mcr

Chorvatsko

6

14. Česká námořní rallye

Elan340-5ip

Chorvatsko

3

Czech & Slovak Championship *

ORCi-6mcr

Chorvatsko

YFA s.r.o. TPS centrum Brno, ČANY SANY, SK Yachting Styl

Poznámka: *) závody zařazené také do Poháru Mistrů ČANY 2010

Všechny čtyři závody tohoto zúženého výběru jsou součástí Mezinárodního Poháru a s výjimkou České námořní rallye zároveň součástí soutěže o Pohár Mistrů. Nominace pro rok 2010 O Pohár mistrů budou v následující sezóně bojovat tyto nominované posádky, které se udrželi v soutěži díky výsledkům z minulého ročníku: Loňský vítěz tým Rodop pod vedením Martina Kulíka tým Testudo kapitána Tomáše Vojtíška tým Bohemia expres Richarda Vojty Peter Mosný ze Slovenska Václav Cintl Jiří Liška a jeho tým Alusail Karel Mňuk Nově nominovány jsou na základě vítězství a umístění v loňské soutěži o Mezinárodní Pohár tyto tři posádky:

-

11

-


Zpravodaj 1 / 2010

Vítěz loňské soutěže Tým Tři Sestry Sailing Sako Alexander ze Slovenska a tým Stanislava Janoty Stejně jako v minulých letech bude soutěž o Mezinárodní Pohár otevřená pro všechny ostatní posádky a do jeho výsledků bude započítán každý tým nebo kapitán, který se zúčastní alespoň dvou zařazených závodů. Všem nominovaným posádkám i těm, které účast na zařazených závodech zvažují, přejeme hodně štěstí a sportovních úspěchů při jejím průběhu a vyzýváme celou českou jachtařskou veřejnost k hojné účasti v soutěži. Její podrobné propozice budou zveřejněny do konce března internetových stránkách ČANY. Petr Sládeček, VV ČANY, soutěže

Libštát po čtyřicáté - bylo psáno v hlavičce pozvánky na jubilejní setkání jachtařů, pod ní následovalo datum 13. února a program, který hned na začátku drobným písmem zmiňoval již páteční večer. Letošní zima nenasypala všechen sníh do středních Čech, zbylo dost i na Libštát, kde nás několik posledních viděla před desátou hodinou spěchat po liduprázdném náměstínávsi v bílých polštářích oděná socha Panny Marie. V předsálí kulturního domu jsme minuli krásný model brigy La Grace, „oldtimeru“, který je dokončován Pepou Dvorským v loděnicích v Egyptě. Zaplněný sál uvítal Jarda Bernt, rok výročního setkání se kryl i s jeho osobním kulatým výročím. Libštátský program více než jindy předložil hutný extrakt toho nejvýznamnějšího z uplynulých

-

12

-


Zpravodaj 1 / 2010

desetiletí, ale ani ohlédnutí za závodními a cestovatelskými plavbami minulého roku nebylo opomenuto. Dojmů hodných sdělení bylo více než obvykle a je těžké nic a nikoho nevynechat. Po potlesku uvedl president ČANY Standa Bílek bilanci minulého roku ČANY a ČSJ, a protože program byl ve své dopolední části věnován historii, úvodem provedl Petr Ondráček přítomné mapou 117 let jachtingu v zemích Čech a Moravy. Postupně komentoval tabulku historie, dlouhý přehled jmen plavců a lodí, tabulku, která byla dílčím výstupem dlouholeté mravenčí s práce předsedkyně komise historie ČANY Věrky Liboskové z Ostravy na dohledávání stop jachtařské historie. Jak se mohl jachting rozvíjet u nás, v zemi tak vzdálené od moře, o tom pak hovořil pan Rudolf Holý, dlouholetý předseda a nynější čestný předseda Českého Yacht Klubu Praha. Cesta našeho námořního jachtingu začala v prapočátku u malíře Jaroslava Čermáka, který jako první Čech absolvoval jachtařské školení při svém pobytu v Bretani, v obtížných přílivových oblastech ostrovů Jersey a Guernsey, kde mu rybáři svěřili propašovat do Francie tehdy zakázané knihy Viktora Huga. Pak až Josef Rössler Ořovský, původně vodní skaut, plachtil na vojenské lodi v Terstu, s Arnoštem Bürgermeisterem, prvním předsedou ČYK. Sice se J. RössleroviOřovskému spolu s J. S. Guth-Jarkovským podařilo prosadit českou účast i v jachetních disciplínách na olympiádě před I. Světovou válkou, ta ale pak způsobila přerušení jachtařských aktivit u nás na delší čas. O zásadním oživení se dá mluvit až na přelomu 50. a 60. let a je spojeno se jménem Dušana Vaculky, s plachetnicí Pasát a její plavbou z Dunajské delty do Černého moře. Éra, která následovala, patřila stavbám lodí vlastními silami, konstruktéři se učili stavět konstrukce na moře, které musely mít jiné plavební vlastnosti, než jaké znali z vnitrozemských vod (zazněla jména řady konstruktérů, mezi nimi Jaroslav Dřevo, Zdeněk Davídek, Miloš Maximovič), svět spatřily lodi zvučných jmen Beluga, Skarab, Albatros, Horizont a uskutečnily se první oceánské plavby. Horizont jako první naše plachetnice přeplul Atlantik, další plavby mířily na Kanárské ostrovy, severní moře, Balt. Byly to plavby dálkové a objevitelské, uskutečněné za dnes nepředstavitelně komplikovaných podmínek daných i tehdejší totalitní administrativou. Plně je zakusil v 80 letech Richard Konkolský, kterého po úspěšné reprezentaci své země nakonec přiměly k emigraci. On jako vnitrozemec byl prvním Evropanem, který obeplul svět oběma směry, jeho lodě Niké I až III pluly vždy pod československou vlajkou, ale

-

13

-


Zpravodaj 1 / 2010

na plné ocenění ve své vlasti čekal dlouhých 20 let. Na moře se ale vydávali další, na oceány světa vyplul Ruda Krautschneider a na Balt Rozárův první Štír. Přístup k mořským dálkám pak naplno otevřel až začátek 90. let. Po svém vystoupení si pan Ruda Holý z pódia odnesl s potleskem osobní dar, dřevěnou plastiku plachetnice, dílo sochaře Mizery. Několik filmů pak připomenulo další slavnou postavu spojenou s dálkami, moři a dobrodružstvím, výjimečnou osobnost Eduarda Ingriše. Vůbec první dokument vytvořený z materiálů z jeho pozůstalosti přivezla a osobně komentovala na setkání v Libštátě před sedmi lety jeho manželka, paní Nina Ingrišová. Tentokrát byl první z promítaných filmů věnovaný plavbě voru Kantuta, druhý byl původní Ingrišův dokument z doby, kdy objevoval Amazonii. Tehdy se s ním setkali cestovatelé inženýři Hanzelka a Zikmund. Film zachycoval mozaiku přírody a lidí kolem velké řeky, loďky z vydlabaného kmene, zvířata, indiánské děti, sušení ryb, život v chýších. Po promítnutí pak Jarda Bernt před pódiem s kytarou zanotoval podmanivou Niagaru a sál se nesměle, ale s chutí přidal. Procházka po místech historie českého jachtingu pak pokračovala několika oblastmi. První byla Jižní Morava v podání Františka Novotného. Byla uvedena jako kolébka námořního jachtingu po 2. světové válce, tehdy centrem bylo Brno a Brněnská přehrada, na kterou přivezl v roce 1957 z Prahy Dušan Vaculka trup Pasátu. V letopočtech a událostech se odvíjely roky 1940 až 1996, provázené jmény Gustav Morávek, Karel Hašek, Jiří Svoboda, František Novotný, Olda Karásek, František Pastyřík, Mirek Pešl. Zázemí polské Trzebieze dávalo možnost absolvovat námořní jachetní kurzy. Byla promítnuta série vzácných dokumentárních fotografií, například z prvního vyplutí na otevřené moře posádky Hašek, Vaculka, Morávek. S tím tématicky souvisel i film „Ztroskotáme zajtra“ o první přeplavbě Atlantiku pod velením kapitána Karla Haška, který byl promítán v Libštátském kině. V roce 1966 pak bratři Jan a Petr Pátí ze Znojma s Pasátem obepluli Evropu a následovala řada dalších plaveb, aniž mohly být zmíněny všechny z rozsáhlého archivu. Film studia ČT v Ostravě byl věnován jachtařům ze Severní Moravy, jak bylo řečeno v úvodu: „lidem s navždy chlapeckým srdcem, těm, kteří přes veškeré komplikace uskutečňovali své sny o moři“. Zmínil historii lodi Skarab, kterou stavěl Richard Konkolský v době, kdy ke stavbě nebyl dostupný prakticky žádný materiál a plachty se šily vlastnoručně na „Singrovkách“. S dopravou k moři si museli poradit plavci sami – a tak vzniklo specielní nákladní auto na míru. Bylo skoro ne-

-

14

-


Zpravodaj 1 / 2010

možné sehnat sextant, pro radionavigaci sloužilo rádio na 30 kHz. Tehdy velmi pomáhala blízká pomoc polských přátel. Ne vždy se ale podařilo vytčeného cíle dosáhnout, tak se loď Sávitri musela v polovině cesty (plavba probíhala v letech 1988 až 1989) z obeplutí Afriky vrátit pro nemožnost překročit povolenou délku pobytu v zahraničí. Tehdy udělalo zkušenost s 8 měsíčním pobytem na moři 8 lidí. V duchu jsme souzněli se závěrem dokumentu, jak jiný je dnešní jachting, kdy kompozity a jiné nové technologie vytlačují klasické techniky, kdy si nelze navigaci bez GPS představit a sám jachting se stal především byznysem. Na závěr filmu zazněla ale naděje, že i dnes pro lidi s chlapeckým srdcem pořád existují ta vysněná místa vzdálená daleko od břehů. V té době již souběžně probíhal v Libštátském kině filmový maratón, který zahájil film z roku 1968 „Ztroskotáme zajtra“. Mluví se o něm jako o jediném československém celovečerním jachtařském filmu – a právem, v místním kině běžel přes 2 hodiny. Další filmy byly o plavbě Sněhurky manželů Račanových kolem Černého moře, o okruhu Severním mořem film Jaroslava Ročáka, Zdeněk Žižka promítnul dokument o plavbě Pobaltskými republikami. Historická mozaika hlavního programu pokračovala ve velkém sále dalším, zlatým kamínkem ze Severní Moravy, snímkem, který o svých osudech pod plachtami zpracoval pro výroční Libštát Richard Konkolský. „Počátky našich činů je nutno hledat v místě a času, kde jsme se narodili“, řekl v něm Richard na úvod. Pak jsme na fotografiích a filmových záběrech sledovali jeho kroky od okruhového jachtingu, po úspěchy v námořních závodech, fantastické uvítání v Polsku po návratu z první plavby kolem světa a líčení drastických administrativních komplikací, které by mu po návratu z úspěšné reprezentace na závodu OSTAR'80 kolem světa hrozily překazit veškerou jachtařskou činnosti. Tehdy se Richard rozhodl zůstat s mořem a emigrovat. Následovaly další plavby, problémy s hledáním sponzorů, se spolehnutím po všech stránkách jen na vlastní síly a obětavou podporu své rodiny. Pod vlajkou Československa, jedinou, která kdy vlála postupně na všech třech jeho lodích Niké I až III., tak zůstávají úspěchy, kterých dosáhnul, navždycky zapsané do světové historie námořního jachtingu. Telefonické spojení s Newportem se podařilo navázat až po řadě pokusů, pak Richardův hlas zazněl sálem a ten ho pozdravil potleskem. Další rozhovor s ním vedl Petr Ondráček, dozvěděli jsme se, že Niké II je stále v Newportu, přesto, že je již prodána, protože nový řecký majitel se s ní přes Atlantik, jak plánoval, nevydal. V současné době se Richard na prvním místě věnuje psaní, dokončuje některé publikace a plánuje sepsání dalších, neplánuje žádnou větší plavbu, snad nějakou menší s rodinou. My v Libštátě budeme držet palce a budeme se těšit, že ho časem aspoň uslyšíme.

-

15

-


Zpravodaj 1 / 2010

Za pražský jachting přispěl k defilé historických souvislostí Pepa Rössler, „Rozára“ - vnuk Josefa Rösslera Ořovského. Zasvětil většinu z 80 let svého života jachtingu, s Jardou Berntem po pravici a s papírkem poznámek v ruce nás provedl svými hlavními aktivitami, které s plavbami souvisely. V 19 letech byl jeho první velkou lodí Svatý Jiří, loď, kterou můžeme ještě dnes vidět plavby schopnou na hrázi Českého Yacht Klubu v Praze - Podolí. Pak začal stavět novou loď, která otevřela historii Štírů, trvající až do dnešních dní. Štír I vyplul v roce 1974, jeho plavby směřovaly hlavně k Severnímu moři a na Balt, kde byl 1977 u pobřeží Stockholmu objeven a dobyt tzv. ostrov Štírů, pozdější častý cíl Rozáry a jeho posádek. Mezi řadou plaveb vedly ty nejpozoruhodnější na Shetlandy a Orkneye, na mys Nordkapp. Pak vystoupilo několik dalších „Pražáků“, slyšeli jsme o plavbě jachty Tynés v roce 1987 a viděli poslední snímek z její paluby před orkánem na plavbě ze zimní Evropy do teplých oblastí Venezuely, Trinidadu, Matiniku. Dana Kramářová v improvizovaném vystoupení z pléna sálu řekla krátce to nejdůležitější o plavbách, které s manželem Mírou podnikli v Atlantiku. Měla jen pochvalná slova pro jejich Tinés, kterou koupili před 30 lety již jako poměrně starou loď. Petr Ondráček v krátkosti řekl o své cestě k lodím a o své zatím největší plavbě, která skončila úspěšným dobytím mysu Horn. I Pepa Třešnák si hlasem, který nesl stopy pátečního společenského večera spíše než studeného počasí, zavzpomínal na dobu, kdy u nás námořní jachting začínal. Vlastní zkušenosti měl ze severních Čech od Liberce po Karlovy Vary. O činnosti z této oblasti promítnul dokumentární sestřih, který doprovázel ústním komentářem. Historické záběry připomněly plavby do Švédska, na Shetlandy a různé skandinávské skalnaté šéry, které se uskutečnily postupně na lodích Garga, Gaia, Apokalypsa. Na setkání bohužel nemohl přijet a podělït se o své zážitky Ruda Krautschneider, který po návratu z plavby zůstal nemocný u přátel v Polsku na cestě do Libštátu. Promluvil k nám jen z filmového plátna o tom, jak místem a časem začátků jeho vyplouvání bylo město jeho dětství, Znojmo, kde si pod kazatelnou ve tvaru glóbu v kostele Svatého Mikuláše poprvé uvědomil, že svět je možné obeplout. Mluvil o lodích, na kterých plul, a o lidech, kteří byli s ním, i o těch, které na svých cestách potkával. Polárka pro něj zůstává nejlepší a nejbezpečnější lodí, kterou kdy měl, repliku historické plachetnice Viktorku stavěl podle svých slov proto, že toužil po lodi nemotorné a pomalé. Po čtyřleté plavbě kolem světa se Viktorka dále kolíbá po mořských cestách a, jak Ruda říká, přeje si, aby její plavba nikdy neskončila. V psaní knížek Ruda pokračuje, všechny jsou podle jeho slov vlastně knihou jedi-

-

16

-


Zpravodaj 1 / 2010

nou, ať už jsou psány v polštině nebo češtině, a ta velká kniha má jedno nekonečné téma, kterým jsou lidé a moře. Zastoupení závodů pod plachtami by nebylo úplné bez Davida Křížka, který slovem i obrazem zkráceně provedl diváky svými nejznámějšími oceánskými plavbami, od přeplavby Atlantiku v roce 2000 na lehkém katamaránu vlastní spolu s Marinem Ducháčem, po třetí místo v legendárním závodu osamělých mořeplavců Transat 6.50 z Francie do Brazílie. V diskusi přišla řeč i na Davidovu činnost trenéra reprezentace, jak důležité jsou pro námořního jachtaře zkušenosti z okruhového jachtingu, mluvilo se o jeho současné orientaci na malé a rychlé lodi, což je momentálně dáno i nutností přibrzdit velké projety, pro které nelze zajistit financování. Snad se co nejdříve vyplní přání, které David vyslovil na závěr „Ať se sponzoři vrátí“. Blok věnovaný závodům nabídnul perfektní profesionální filmy ze závodů v Chorvatsku s dojmy členů Polar Teamu, Richard Vojta přiblížil sezónu 2009 posádky lodi Bohemia Expres, její náročnou přípravu i úspěchy z minulých let, které zavazovaly. Následovala historie lodi Hebé Jardy Havelky, jejíž příchod znamenal před lety zásadní zlom pro českou účast v mezinárodním regatovém jachtingu. Splnila svému kapitánovi sen účastnit se regaty kolem Atlantiku, dokonce jako loď nováčků z jakési exotické malé země bez moře dokázala v několika etapách i vyhrát. Pod jejími plachtami během řady let vyrostli následovníci jejího kapitána. „Když chce člověk dnes tak jako dřív žít na moři, pozná, jak svět se strašně rychle mění“, řekl Olda Karásek, a dodal: „a bohužel k horšímu. Krásných míst ubývá.“. To zaznělo na začátku rozhovoru, který vedl Jarda Bernt s ním a s dalším tulákem moří, který měl k věci co říci, s Frantou Sýkorou. Poprvé plul Olda Karásek kolem světa na malé plachetnici, kterou si sám postavil. Když se na ta dávná místa dnes vrací, jak řekl, nepoznává je a co je zarážející, změnili se lidé, jejich chování, které nejvíce poznamenala touha po penězích: „Ta změna je snad největší zločin, kterého se mohli lidé na sobě dopustit.“ S lidmi žijícími životem nedotčeným komerčním světem, se teď už lze setkat snad jen na některých místech v Polynésii, jak se mu to podařilo na plavbě, kde byla druhým členem jeho posádky Karin Pavlosková. Své půvabné zážitky s lidmi z Malediv připojil i kapitán Sýkora. Ten s manželkou Danou zažil i odvrácenou stránku exotiky, setkání s piráty, když jejich pomalejší loď nestačila konvoji doprovázenému najatým torpédobor-

-

17

-


Zpravodaj 1 / 2010

cem v mořích u Somálska. Čtyři zakuklení piráti v dřevěné lodi však byli naštěstí z Jemenu, bídní a technicky nevybavení, a tak se nakonec spokojili s několika krabičkami cigaret. Málo kdo ví, jak těžká je plavba Rudým mořem, která je ve dne nebezpečnější než v noci, v obrovském provozu a v silném větru není za písečné bouře vidět nic, natož světla. Tam Olda Karásek po srážce s tankerem před několika lety ztratil loď. Na závěr programu byly ve zkratce zařazeny tři významné plavby roku 2009. První z nich patřila Jaroslavu Ročákovi a odehrála se v oblasti moří severního Skotska, vedla přes jezera Kaledonské prolákliny, na ostrov Skye, Orkneye, Shetlandy, pak k pobřeží Norska a do Stavangeru. Kolem Černého moře plula dvojice Račanových. Vypluli z Bosporu podle východního neturistického tureckého pobřeží, kde je na délce 650 Nm snad jen jediná marína, ale malé přístavy a jejich rybáři byli až neuvěřitelně přátelští. Trasa vedla dále podle plánu do nebezpečné a nejisté Gruzie, jak znělo varování tamější české velvyslankyně. Vplutí do Batumi nejprve potvrdilo její slova, byli zatčeni, obviněni z porušení námořního zákona a loď byla zabavena. Teprve vyšší náčelník, kterého se jim podařilo po dlouhém vysvětlování k věci přizvat, prohlásil, že vše je v pořádku a že jsou rádi, že po letech připlula do jejich přístavu civilní loď. Mohli pak uvidět Tbilisi, Kavkaz, hranici Jižní Osetie i nahlédnout do Arménie. Po bouřlivé přeplavbě pak dorazili do ruské Soči, kde peripetie s absurdním přístupem přístavních úřadů připomněly podmínky dob nejhorší totality. Rozhodli se odplout, do špatného počasí, se zkušeností pro ostatní, kteří by je chtěli následovat „ Zapomeňte plout do Ruska“. Následovala krásná a o trochu přívětivější Jalta, Sevastopol, malebná zátoka Balakava s krásným pobřežím, pak Rumunsko a delta Dunaje. „Zdravici všem v Libštátě“ poslal emailem na závěr setkání z Antarktidy Jiří Denk. Vyplul před 3 lety se zkušenostmi charterového kapitána v Chorvatsku, Řecku a z přeplavby Atlantiku. Svou loď koupil na Novém Zélandu, na plavbu domů se vydal oklikou přes Indonésii, Madagaskar, Mys dobré naděje a Brazílii. Z Antarktidy plánuje přes Mys Horn cestu zpět. Co zažil sám i se svými posádkami jsou zprávy průběžně na internetu (www.cany.cz). Ze snímku na pozadí ledové krajiny vzkazoval do Libštátu: „Chraňte si své sny a odvahu je realizovat, vydejte se na cesty a plavby, objevovat svět. Nahlédnete i hluboko sami do sebe. Šťastnou plavbu!“ K legendárním lodím českého jachtingu s více než 100 000 uplutými Nm patří i sesterská loď Štíra II – Fera Standy Kubíčka. Tentokrát ji nemohl její současný majitel prezentovat – je na přeplavbě kolem světa v Thajsku a její plavba po přeplutí Atlantického a Tichého oceánů se již blíží ke konci (pokud se Standovi teplé končiny Indického oceánu pro jejich neodolatelné kouzlo nestanou na přechodnou dobu domovem). Tak snad někdy příště. Olga Millerová

-

18

-


Zpravodaj 1 / 2010

6. setkání jachtařů Moravskoslezského kraje V sobotu 6.3.2010 od 13,30 hodin se uskutečnilo v Kulturním a informačním centru Jitřenka v Sedlnicích (49° 39,561´ N / 18° 05,202´ E) již šesté Setkání jachtařů Moravskoslezského kraje za účasti více než 120 účastníků. Setkání v přeplněném sále již tradičně zahájil Tonda Syrovátka, jemuž u techniky asistoval opět L. Skalík. Po krátkém úvodu pokračovaly v nepřetržitém sledu přednášky a promítání. První vystoupil, také již tradičně, zástupce ČANY Petr Kundrata s činností ČANY v uplynulém roce, závěry valného shromáždění a možnostmi uplatnění sportovně rekreační plavby pro získání výkonnostních tříd v jachtingu v souladu s přílohou L Soutěžního řádu ČSJ. Připomenul též význam a smysl lodních dokumentů s důrazem na lodní deník a jachtařské knížky pro uplatňování zápočtu plavební praxe. S pozorným zájmem jachtařů se setkala prezentace brněnské Školy jachtingu - NYS s jejími programy k získání jachtařských průkazů dle metodiky RYA, vydavatelskou a prodejní činností. Z oblasti rekreačního jachtingu přednesl na závěr svého vystoupení praktické informace z plavby po Dodekanézských ostrovech dokumentované četnými obrázky z této plavebně i kulturně – rekreačně oblíbené oblasti. Očekávání publika nezklamal opět Josef Třešňák, který se podělil se svými praktickými mnohaletými zkušenostmi. Pohovořil o laminátu ve stavbě lodí, čemu věnovat pozornost při koupi starší jachty, o problematice přepravy lodí (a nadrozměrných nákladů) po cestách a plavebních kanálech v zahraničí, nárocích na provoz a údržbu lodí. V krátkých, leč zajímavých dvou vystoupeních prezentovaly sličné dívky ALT Melges 24 a chorvatský Miramo club. Se svou dcerou Dominikou vystoupil s vyprávěním o plavbách Viktorky Rudolf Krautschneider a promítl i několik poeticky laděných filmů ze své nepřeberné videotéky. K jeho vystoupení není co dodat – poutavé, vtipné a nesmírně zajímavé. Škoda jen, že čas musel poskytnout i dalším přednášejícím. Před zhruba 20 lety byl Jarda Korytář naše jachtařská špička a je jedním z těch, kteří se zasloužili o současnou

-

19

-


Zpravodaj 1 / 2010

úroveň našeho námořního jachtingu. S vysokou úrovní jeho prezentace začínal v dobách, kdy všichni kolem něj byli sice nadšení ale pouze amatéři. Také zde v Sednici nezklamal a svou slovní i obrazovou prezentací upoutal pozornost publika. Zkušený instruktor potápění, charterový kapitán a majitel keče s/y Princess Pepa Dvorský seznámil posluchače s realizací svého snu – stavbou repliky historické brigy z 18. století La Grace v Egyptě, se kterou se po dokončení letos v květnu hodlá zúčastnit setkání plnoplachetníků Tall Ship Race v Řecku. Postup stavby dokumentoval početnými obrázky a filmem. K prohlídce dopravil i maketu lodě, která vzbudila u účastníků zaslouženou pozornost. Poděkoval symbolicky mnohým dobrovolníkům, kteří přispěli svou prací k jeho uskutečnění. Více na www.LaGrace.cz. K plánované přednášce Jiří Denka o obeplutí Mysu Horn, plavbě do Antarktidy a Chile nedošlo, přítomen byl ale zástupce posádky . O své plavbě kolem světa informovali František Sýkora a Danuše Kleštincová. Zájemci si mohli na místě zakoupit právě vydanou knihu „S Karyou kolem světa“. Zajímavý a praktickými informacemi naplněný obsah dokumentuje autor řadou obrázků. Škoda jen, že barevné jsou jen v závěru knihy (pozn. redakce: důvod je tentýž, proč vydáváme Zpravodaj černobíle i když originální obrázky máme barevné – náklady tisku). S historií českého (i československého) NJ seznámila na nástěnce a v panelové diskuzi v předsálí předsedkyně komise historie ČANY Věra Libosková (Tel.: 596 961 810, E-mail: [email protected]) . ČANY již léta pracně shromažďuje veškeré dostupné informace o námořním jachtingu v Čechách. Máte-li nějaké zajímavé dokumenty, obraťte se s nimi na ni. Po jejich prostudování a případném zkopírování vám vše opět vrátí. V přilehlých prostorách sálu poskytli pořadatelé možnost promítání přinesených fotografií a filmů pro přátele a známé. K celkové pohodě přispěla i možnost občerstvení ve vedlejším sále s restaurací. Závěrem setkání pak pokračovala volná zábava při reprodukované hudbě. Petr Kundrata

-

20

-


Zpravodaj 1 / 2010

ŠKOLA JACHTINGU - NYS Podrobné informace k níže uvedeným kurzům NYS najdete na webových stránkách NYS: www.skolajachtingu.cz). I. Praktické kurzy - Dětské kurzy - Competent Crew (Kompetentní člen posádky) - Day Skipper (Základní kapitánský kurz NYS-RYA) - Master of yacht costal (Pokročilý kapitánský kurz standardu NYS – RYA) - Master of yacht offshore ( Prestižní průkaz standardu NYS - RYA pro zkušené jachtaře) II. Teoretické kurzy - Day Skipper - Master of yacht III. Publikace: a) water pilots Greek Waters Pilot Kniha je tématicky rozdělena do deseti kapitol a pokrývá tak území celého Řecka, Kréty a východního pobřeží Turecka. Jednotlivé oblasti jsou popsány a doplněny o podrobné údaje o přístavech, zátokách ke kotvení, majácích, nebezpečích a dalších důležitých informacích pro plavbu. Vydavatelství: Imray, Autor: Rod Heikell, Cena: 1250 Kč Corsica and North Sardinia Vydavatelství: Imray, Autor: RCC Pilotage Foundation Cena: 1070 Kč Turkish waters & Cyprus Pilot Pilot popisuje oblasti: Turecko – Egejské moře, Černé moře a Kypr. Vydavatelství: Imray, Autor: Rod Heikell Cena: 1 235 Kč Italian Waters Pilot Tato publikace popisuje: západní a jižní pobřeží Itálie, Sardínii, Sicílii a Maltu. Vydavatelství: Imray, Autor: Rod Heikell, Cena:1 335 Kč

-

21

-


Zpravodaj 1 / 2010

Velmi populární publikace Grenada to the Virgin Islands popisuje Karibskou oblast od Grenady a Barbadosu až po Panenské ostrovy. Vydavatelství: Imray, Autor: Jacques Patuelli Cena: 1 090 Kč ...a mnohé další b) námořní publikace Tato kniha byla vytvořena jako doplněk k praktickému kurzu RYA Day Skipper. Představuje souhrn mnoha užitečných informací pro každého, kdo se chystá vyplout na moře. Publikace je k dispozici jachtařům poprvé i v českém jazyce, pro kurzy které organizuje Škola jachtingu (NYS). Cena publikace: 295 Kč Tato kniha byla vytvořena jako doplněk k praktickému kurzu RYA Master of yact costal /offshore. Publikace je určena těm, kteří prošli nebo procházejí kurzem navigace, bezpečnosti a námořní dovednosti. Věnuje se všem tématům vyžadovaných osnovami kurzu Master of Yacht - Coastal, Master of Yacht - Offshore včetně nových technik v lodní elektronice. Cena publikace: 295 Kč Publikace Jachting od A do Z seznamuje populární ilustrovanou formou čtenáře se základy jachtingu. Součástí je i anglicko - český slovníček jachtařských výrazů. Cena publikace: 350 Kč Je to unikátní cvičebnice s mapami pro výuku. Publikace NAVIGAČNÍ CVIČENÍ je nejlépe prodávanou cvičebnicí RYA. Naleznete zde otázky, které jsou řazeny od základních znalostí pro začátečníky a postupně se s narůstající obtížností stávají výzvou i pro zkušené navigátory. Tato publikace obsahuje 14 sekcí cvičení a 14 sekcí odpovědí, 2 cvičební mapy a 78 cvičných extraktů z almanachu. Každá sekce disponuje v průměru deseti yobrazeními. Cena: 1 250 Kč , Rozměr: 210 mm x 297 mm

-

22

-


Zpravodaj 1 / 2010

Mezi jachtaři jde o velice oblíbenou publikaci, která obsahuje mnoho užitečných rad. Najdete zde námořní výrazy, kapitolu o plachtění, o životě na lodi při plavbě, ovládání plachet, takeláž a mnoho dalších zajímavých informací. Cena publikace: 245 Kč Příručka praktického kapesního formátu připomínající kapitánům jachet cenné informace o základních pravidlech, starosti o loď i bezpečné plavby s ní. Slouží i jako cenná referenční příručka pro učební osnovy kapitánů jachet. Cena publikace: 295 Kč Výcvikové publikace jsou k dostání i v kanceláři ČANY v Praze - Podolí. IV. Prodej map Imray V. Prodej položek z katalogu RYA Více informací naleznete na našich webových stránkách www.cany.cz.

Členské příspěvky Členské příspěvky ČANY na rok 2010 jsou pro příští rok schváleny valným shromážděním opět ve výši 500,- Kč. Příspěvky je povinen každý člen uhradit v průběhu 1. čtvrtletí 2010 a to osobně v úředních hodinách v kanceláři ČANY v Praze 4 – Podolí, na setkání jachtařů při JF v CERE, v Libštátu nebo při valném shromáždění. Poplatky je možné uhradit na adresu ČANY, Přístav 5, 147 00 Praha 4 bankovním převodem nebo poštovní poukázkou na účet u České spořitelny, 120 24 Praha 2, číslo účtu 3591379, kód banky 0800, konstantní symbol 0379, specifický symbol 0000000001 a nezapomeňte jako variabilní symbol uvést číslo vašeho průkazu (pokud jste ho zapomenuli, tak prvních šest čísel vašeho rodného čísla). Bez variabilního symbolu nemůžeme identifikovat plátce! Připomínáme těm, kteří v tomto roce zapomněli včas zaplatit členské příspěvky, že by tak měli učinit co nejdříve. Pokud si nejste jisti, zda-li máte své poplatky řádně uhrazeny, ověřte si to telefonicky na sekretariátu ČANY u Ing. Olgy Müllerové. Za rok 2009 byl roční členský příspěvek 500 Kč.

-

23

-


Zpravodaj 1 / 2010

Na severu moře Baltického (Jan Jepsen: Die andere Seite der Ostsee) Ve dvanáctém čísle loňského německého časopisu Yacht je věnováno skoro 30 stránek propagací plaveb po jejich „domácím“ moři; kde zdůrazňují hlavně místa, která dříve náležela do bývalé NDR, která jsou méně navštěvovaná, ale prý by si zasloužila větší pozornosti, což dokumentují neobyčejně zdařilé obrázky, vesměs velkého formátu.Výjimku tvoří článek pana Jepsena na začátku, který popisuje plavbu po nepříliš navštěvovaných místech souostroví u vstupu do Botnického zálivu, náležejícímu Finsku, ale se švédskými obyvateli – souostroví Ålanskému, kam všichni plují skoro výhradně jen do jeho hlavního města, Marienhamnu. Dále dáme už slovo autorovi: Začátek srpna. Podle kalendáře léto vrcholí. Jen počasí na Ålandech , jak se zdá, nedbá. Není ani zdání o vrcholu, a po létě ani stopy. Tedy v den našeho příjezdu. Asi to nebyla zrovna brilantní idea, nastoupit plavbu mezi skérami na půl cesty mezi Švédskem a Finskem jen ve dvou s mojí nepříliš zkušenou přítelkyní. A zrovna na Ålandech. Co člověk slyšel – ke čtení o tomto souostroví mnoho není k mání, mají tam být ty šutry pod vodou ještě mnohem četnější než ve Švédsku. Proč tedy riskovat, aby byl sotva probuzený zájem o jachting mé dívky hned na první větší plavbě podroben zkoušce v nepříznivém počasí? Zcela jednoduše – protože tento revír je stále bílou skvrnou na mapě pro většinu německých jachtařů. Protože na tom bídném Baltu není už pomalu kam plout. Protože to také bude plavba do osamělých míst (v originále slovní hříčka: „in die Einsammkeit – bzw. Zweisammkeit je bohužel nepřeložitelná). Vzhledem k dobře 6500 ostrovům a ostrůvkům, z nichž je jen malý zlomek obydlen a kde se vždy najde pobřeží, skryté před větrem pro chráněné soukromé kotviště. Co mluví proti tomu, je topení v našem Dufouru 365, které bylo někdy v provozu i během zdejšího vrcholného léta. Co se týče autopilotů, na těch firma Midnigt Sun Sailing, jak se zdá, mnoho ušetřila a na lodi se nenašlo ani VKV rádio. Je to možné? Chybějící autopilot prý je nutný, aby si kormidelník udržoval pozornost v navigačně obtížných skérách, ale žádné rádio?

-

24

-


Zpravodaj 1 / 2010

„Jsme ve Finsku, tady máte všude zaručený signál pro váš mobilní telefon“, vysvětlují při předání lodi v půjčovně. „V případě nouze volejte jednoduše 112. To funguje nejlépe!“ Jak se zdá, kanál 16 na Ålandech vymřel, není. Stejně jsme ale mnoho jachtařů po cestě nepotkali, v srpnu jsou švédské prázdniny už u konce. Odpoledne jsme si našli chvíli, kdy se vítr trochu utišil a vypadli jsme z východní maríny v Marienhamnu. Se zadoboční brízou jsme nabrali kurz na první ze sedmnácti doporučených přístavů na Ålandech. V příručce stojí: „Ty ostrůvky z červené žuly jsou domovem národa mořeplavců, kteří rádi uvítají posádky lodí, které naše ostrovy navštíví, jako své hosty. Připlujte na Ålandy a nechte se příjemně překvapit!“

Nic není snazší než to. Hned v první etapě jsme ze všech stran ohrožováni bójemi plavební dráhy. Skoro si člověk nevšimne, že již minul marínu hlavního města. Voda, skérové ostrůvky, lesy, kamkoliv se podíváš. Pod stromy na některých místech prosvítají červené stěny skandinávských perníkových chaloupek. Ideální podmínky ukázat kamarádce, jak se vyhnout při plachtění kurzu do záhuby. Nicméně jsme dosáhli za příjemného slunečního odpoledne pečlivě udržovaného přírodního přístavu pro hosty, Rödhamnu. V létě se o něj stará ÅSS, Ålandská jachtařská společnost. Moderní zařízení se zde spojuje se středověkem. Hned vedle „žbluňkavých záchodů“ (v originále „plumpklos“ – zřejmě se kadí přímo do septiku) najdeme anténu W-Lan systému pro internet. A dále, samozřejmě, sauna – nezbytný finský folklór. Bohužel jsme přišli pozdě, potírna s vyhlídkou na západ slunce je obsazena jinou posádkou, která připlula dříve. Nicméně, není nás tu mnoho, kteří se v Rödhamnu na začátku srpna vyvázali. Jen pár lodí. Dříve tu bylo velké kotviště pro obchodní lodě, které hledaly mezi

-

25

-


Zpravodaj 1 / 2010

Švédskem a Finskem ochranu před bouřemi. Často to ale také byla jen výmluva, aby se přistálo u jediné hospody, kterou tato oblast skýtala. Její základy z 18. Století se dosud zachovaly. Později zde byla zřízena lodivodská stanice. Jistě dobré rozhodnutí, nechat se od místních provádět zdejším skalním labyrintem. Krajina se nám ukazuje ze své nejlichotivější stránky. Nedotčená příroda, skákající ryby. Vodu možno napumpovat u studny,, pohled z kokpitu na zapadající slunce. Až k čerstvému rannímu pečivu, které se na naši večerní objednávku ráno objevilo na přídi. K tomu extra servis: na pytlíku s pečivem jsme našli poznámku o předpovědi počasí. Vyložená země blahobytu (Schlaraffenland) pro jachtaře. Tak se hned při snídani dovíte, že se na vás chystají tento den jihozápadní větry mezi třemi až čtyřmi Beauforty. Od švédských manželů, kteří zde v létě vedou provoz, získáváme typ, abychom si odskočili pár mil východně, prohlédnout si staré rybářské chýše na ostrůvku Sältingskär. To se snadněji řekne, než provede. Když jsme tam dopluli, zjistili jsme, že hned u břehu je hloubka 15 metrů. Jako v hradním příkopu. Zadní kotva spadla do vody jako olovnice přímo dolů. Stromy k uvázání jsou zde velmi řídce nebo vůbec, jsou malé a hlavně skok z přídě na mokrou skálu se zdál riskantní – spíše pro kaskadéra a ne pro mou dívčí posádku. Nakonec se ale všechna námaha došla odměny. Sältinskär působí jako opuštěná filmová kulisa. Jakoby tu někdy v minulosti Ingmar Bergmann natáčel příběh o Robinsonovi Crusoe. Mrňavé, od větru a deště ošlehané rybářské chaty a v popředí přírodní koupaliště. Ráj pro poustevníka. Pro mou dívku příliš osamělé. Na její žádost jsme noc strávili zpátky v Rödhamnu. Tady by nebylo žádné čerstvé pečivo s předpovědí počasí. A housky nám ráno předpověděly 6 až 7 Beaufortů, včetně deštivých přeháněk s větrnými nárazy. Podle mapy jsme to ale měli k našemu dalšímu cíli jenom kousek na křižování a mohli jsme hned za Nyhamnem odpadat. To byla ovšem teorie. Praktiky plachtíme hned po vyplutí na otevřené a divoké hladině. To nejlepší, co může Balt skýtat. K tomu plno větru přímo do čumáku a okolo křižují velké trajekty všemi směry. Není to zas tak hrozné, když je na to člověk trochu zvyklý. Když to ovšem zažije poprvé, jako moje kamarádka, myslí si, že ztroskotáme. Brzy potom vypustil duši náš plotr u kormidla a nedá se říci, že by se tím naše situace zlepšila. Jeho displej se najednou začal zachvívat a brzy se změnil na abstraktní umělecké dílo – přímo pravý Mondrian. Konstruktivizmus. Ne podle všeobecného gusta. Nakonec žádný důvod k panice, ale také žádné signály, které by nováčka na palubě trochu uklidnily. Jsme tedy bez jakékoliv pozice, mezi skérami a trajekty (zwischen Schären und Fähren – v němčině se to rýmuje).

-

26

-


Zpravodaj 1 / 2010

První opatření – zrefovat; pomalejší plavba poskytne více času přesně pozorovat. Zrovna na začátku plavební dráhy do Marienhamnu je situace poněkud nepřehledná. Je tu vlastně někde příliš mnoho a někde zase málo plavebních znaků a bójí. Udržet si přehled je o to těžší, když do toho kňourá své obavy moje společnice. Posléze v ochraně skér se hladina uklidní a s ní i nálada. Skrze vedlejší plavební dráhu s charakterem „oušek jehly“ pokračujeme v plavbě k místu našeho startu, do řádného přistání v ježkách Západní maríny v Marienhamnu. Tam dostaneme nový plotr. Při jeho výměně nás technik varuje, že směřujeme do míst, ve kterých i samotný pozlacení čip s mapami před těmi šutry kapituluje. Dokonce prý některá místa na Ålandech nejsou dodnes přesně zmapována. Mezitím, co se Jana zotavuje z šoku nakupováním, dopřeji si sauny a k tomu přidám zážitek podle Kaurismäki: dostávám se mezi podivínské muže, kteří na sobě nemají nic s výjimkou sklenice piva. Snad kdyby všichni nebyli nahatí a panovalo subtropické počasí, mohl by si člověk připadat jako v normální hospodě. (Následuje několik nepřeložitelných vět, plných frází se slovy, které se nenajdou v žádném slovníku, které jsem mlhavě pochopil jako zjištění, že Finové jsou halt Finové a že když člověk stojí pod sprchou u té sauny, už se tolik nediví – pozn. překladatele – oni Němci jsou halt Němci.) Město Marienhamn je snadno přehlédnutelné. Leží na poloostrově a z obou stran jej obklopují obě maríny: Östre a Westre hamn. Snadno k zapamatování. Uspořádání domů není příliš homogenní. Dřevěné historické vily v sousedství novějších staveb. Nejzajímavější budova pro jachtaře je jistě muzeum námořní plavby v kombinaci se starým čtyřstěžňovým barkem „Pommern“, postaveným v roce 1903 v Glasgow. Příští den ráno nám místo osmadvaceti plachet stačily dvě, abychom mohli vyplout, ale i ty dvě bylo ještě moc. Větru je trochu příliš. Přesto se na slunci zdají jeho nárazy trochu méně agresivní. Na zdejším revíru je dobré, že je možné si při nepříznivých podmínkách odpadnout a nalézt nějakou alternativu na klidnější vodě. Za dnešního převládajícího větru jsme se proto rozhodli pro boční a zadoboční vítr a tedy pro Eckerö. To mělo zázračný účinek. Najednou stojí přítelkyně nadšeně u kormidla, už úplně napravená a září. Takhle, říká, se mi plachtění líbí! Je to přímo hudba pro mé uši. Abych její nadšení ještě vylepšil, ptám se obezřetně, jestli bychom neměli rozrefovat a dostávám zelenou. O něco později jsme už museli „vyrajtovat“ nějaké vlny a rychlostí okolo osmi uzlů kormidlujeme do chráněného přístavu v Käringsundu. (Autor přeskočil v textu oba přístavy Nyhamn a Eckerö, které jsou patrné v plánku jejich cesty. Ten i v případě vyplutí ze západní maríny neodpovídá textu – škoda, o obou místech se nic nedozvíme – pozn. překl.) Následuje bezvětří a krásně teplo. Na jedné skalce z deseti, které se nacházejí v přírodním přístavu, jsme se krásně koupali. To byla úplně nová tvář Åland. Skoro

-

27

-


Zpravodaj 1 / 2010

jako kousek středomoří. Uvázali jsme se u stářím zvetšelých rybářských domků, které si přímo říkaly o fotografování. Některé z nich pocházely ještě z 19. století, kdy Ålandští rybáři začali, také zde, na vnějších skérách, chytání ryb opouštět. Po zaplacení přístavního poplatku jsme získali nejen kód k přístupu do sauny, ale také pro internet. Prokletí a požehnání informačních technologií leží těsně u sebe. Stránka finského meteorologického ústavu je jasná: blíží se další tlaková níže. Předpovídají větrné nárazy až do osmičky. Nejméně tři navíc pro moji posádku. Rozhodujeme se, že se uklidíme hlouběji do ostrovní říše a navštívíme pár mých přátel, kteří tam tráví již dvacátý rok dovolené na malém ostrůvku jménem Brännholm. Zrovna v pravý čas, během stále se zesilujících větrných poryvů opouštíme okruh vnějších skér a plachtíme z brakických vod do stále sladších. Z plavby po otevřeném moři se náhle stává plavba vnitrozemská. Ale stále okolo holých skérových skalek, jako velrybích hřbetů, postupujeme mezi Hammarlandem a Getou (?) k překvapivé lesní pasece. Plavba se stává zajímavou četnými zákruty a krajina připomíná kanadskou divočinu. Jana prohlašuje: „Vůbec bych se nedivila, kdyby se na břehu objevili Indiáni a medvědi“. Na břehu se jen občas objeví malá chata nebo potkáme pár rybářů na veslicích. Nakonec máme poslední bóje naší plavební dráhy za sebou. Hloubkové údaje na mapovém plotru se stále častěji rozcházejí s těmi, které udává náš hloubkoměr. Z opatrnosti spouštíme hlavní plachtu. Pokračujeme hlemýždím tempem podél okraje rákosí. Krajina se zdá přívětivější, lesy a skály ustupují loukám. Vzduch je cítit kravským trusem a před námi se vynoří Bränholm. Přátelé na nás zírají, jakoby viděli Bludného Holanďana. Trvá jim to notnou chvíli, než se vzpamatují a jsou schopni nás pozdravit. Tak velikou jachtu, prohlašují udiveně, tu dosud nikdo nespatřil. Kotvíme a při tom se stáváme farmáři proti své vůli, protože okolo sebe nacházíme metráky biomasy neznámého původu a jména. Kotevní vrátek vzdychá pod neznámou tíhou. Jako bychom se pokoušeli zakotvit uprostřed uvařeného špenátu. Navzdory tomu si ovšem uvědomujeme, že lepší a idyličtější místo pro přečkání špatného počasí bychom těžko našli. Jako dík za nádherné dva dni bereme přátele na krátkou etapu na palubu a pachtíme zpět vybojkovanou plavební dráhou na sever. Již z dálky je zase cítit moře. Vítr vane konstantně z jihozápadu. Mezitím jsme se s jeho rozmary usmířili a srovnali. A protože pro mnohé je blízkost země psychologickou posilou, těší se všichni z krásného rychlého plachtění bez brzdících vln. Degerby na ostrově Fogelö je v průvodci chválen pro své jetelové louky. Je tu řeč o letním ostrově květů. Zažili jsme tam přeháňky a silné větrné poryvy. Škoda. Protože jsme tam stáli na bóji zádí proti větru, zdvojnásobili jsme záďový úvaz.

-

28

-


Zpravodaj 1 / 2010

Kupodivu to naši sousedé nenapodobovali. Večer jsme se těšili, že si můžeme pustit topení. Pozvolna nám docházel čas. Zabukovali jsme si „Oneway tour“ a proto jsme museli odevzdat loď ve finském Taalinthedaasu poblíž města Turku. Zůstával nám tedy čas na poslední zastávky na ostrově Kökar. Ostrov, který byl označován jako „čirá nádhera“. Tam, jako na jihozápadní výspě Finska, nachází se Ålandská „marína roku“. Tam, na samém okraji oblasti, vítr a voda zvláště pečlivě vyleštily skérové skály. Při plavbě na Kökar jsme pluli podél plavebních značek ve tvaru velkých písmen. Je to trochu jako zkouška zraku. Ten náš na počátku tak nespolehlivý plotr se tady ukázal jako dobrá nápověda. Po těch deseti dnech je moje dívka navzdory větrným podmínkám přesvědčena, že plachtění je krásné. Její novou literaturou se staly námořní mapy. A tento náš časopis. Rychleji se snad nikdo ještě nenechal obrátit na námořnickou víru. Informace: S pronajatou lodí se ostrovy nejlépe poznají během „one way tour“, v našem případě na trase Marienhamn – Taalinthedaas. Souostroví Ålandské Leží se svými 6700 ostrovy mezi Švédskem a Fiskem na hranici severního Baltu a Botnického zálivu. Na východě tvoří skéry okolo města Turku samostatnou oblast, kterou procházejí úzké plavební dráhy. Tam se i vnitrozemští jachtaři musejí cítit jako doma. Na severu je naproti tomu trochu drsněji. To činí Ålandy tak mnohostrannými. Kompletní obeplutí se dá absolvovat s přibližně 100 mílemi na logu. Historie Staletí patřily Ålandy spolu s Finskem ke království Švédskému. V roce 1808 si Rusko podrobilo celé Finsko, spolu s těmito strategicky důležitými ostrovy. V roce 1917, když se Finsko za ruské revoluce prohlásilo samostatným, chtěli se Ålanďané připojit zpět ke Švédsku. Tenkrát nově založené lidové shromáždění však rozhodlo, že ostrovy zůstanou finské, ale že musí dostat dalekosáhlou autonomii. Obyvatelstvo, (dnes asi 27 000) mluví dále švédsky (dodnes je švédštna úřední řečí) a drží se starých zvyků a kultury. Od roku 1954 vztyčují Ålanďané svoji vlastní vlajku. Doprava Autor doporučuje letět z Německa se společností SAS přes Stockholm přímo do Marienhamnu, tam si pronajmout loď, kterou je možno odevzdat v Taalinthedaasu a zpátky letět z Turku. Celý „vidlicový“ let přijde na 225 €. Nebo je možné plout ze Stockholmu trajektem denní plavbou za 11 €. To je možno také na noc (se spací kabinou). (Štír tam plul několikrát z našeho ostrova na dvoudenní výlet skérami okolo majáků Söderarm a Tjärven, ovšem vždy jen do Marienhamnu na prohlídku POMMERN – pozn. překl.) Pronájem lodi Autor si pronajal Dufour 365 na „oneway–tour“ od firmy Midnight Sun Sailing. Firma má stanoviště ve Stockholmu, Marienhamnu a Taalinthe-

-

29

-


Zpravodaj 1 / 2010

daasu u Turku. Loď stojí podle sezóny od 1400 € do 2800 € včetně úklidu. Příplatek za jednosměrnou plavbu obnáší 250 €. V Německu se objednává přes Master Yachting, Eibelstadt, telefon 069303/90880, www.master-yachting.de.. Navigace Plavba na ostrovy, které jsou obklopeny skérovými skalisky a mělčinami vyžaduje pozornou navigaci. Označení plavebních drah také trochu představivosti, protože velmi mnohé nejsou vyznačeny obvyklými laterálními červenými a zelenými znaky, ale kardinálními bójemi, které nad to nenesou obvyklé vrcholové znaky, odlišují se jen barvou. Dobře viditelné jsou t.zv. „kummeli“, obílené kamenné hromádky, nebo mohyly na některých skérách. Zdejší vody jsou plné „kamenů k zakopnutí“ („Stolpersteine“) a proto je dobré se vždy držet na mapě vyznačených plavebních drah. Jsou značeny čarou s udáním hloubky. V praxi se nám dobře shodovaly s polohou, kterou udával náš mapový plotr. Přístavy a kotviště Celkem je na Ålandech 17 menších přístavů pro hosty. V internetu je možné si na adrese www.visitaland.com/de stáhnout jejich seznam a popis. Hlavní město Marienhamn je jediný tamnější přístav, do kterého mohou zajíždět i velké lodě a kde je dokonalý servis a nabídka všeho zboží. Kdo naproti tomu dává přednost samotě, najde zde nekonečné množství kotvišť. Počasí a vítr Ostrovy mají mírné přímořské podnebí s celkem 300 hodinami slunečního svitu v červnu, což je víc než na pevnině. Sezóna je až do srpna, ale my jsme zde zažili studené dny. Je rozhodující, zda se vyskytne skandinávská tlaková výše. Regionální povětrnostní předpovědi od finského meteorologického ústavu (www.fmi.fi - pozor, údaje o síle větru jsou v m/s), anebo přes mobilní telefon. Literatura a mapy Průvodce v angličtině nebo také v němčině, „The Sea of Archipelago and the Gulf of Finland“, 93,50 €. Hafenhandbuch „Ostsee 2“, DSV Verlag, 45 €. Mapy D1300 „Åland-Inseln und Turku Schären“ s podrobnými mapami D149 a D170 (po 26 €). Texty k obrázkům: 1. Rödhamn ( 59º59,17Ń; 20º05,99É) Tento přístav, vzdálený jen deset mil na jih od bran Marienhamnu, je příkladný. Ráno dostanete na večerní objednávku čerstvé pečivo přímo na palubu. Ještě čerstvější voda proudí z pramene. A ryby z udírny jsou zde také k mání. To všechno uprostřed divukrásné skérové krajiny. Saunu tu mají samozřejmě také.

-

30

-


Zpravodaj 1 / 2010

2. Saltingskär ( 59º56,7Ń; 20º16,2É ) Romanticky divoký rybářský skérový ostrůvek najdeme pár mil východně od Rönhamnu. Krásný výlet na den, když vane příznivý jižní vítr. Staré rybářské domky na vyhlazených skalkách jsou ideálním motivem pro fotku z dovolené. Kdo chce, může zůstat přes noc, domky jsou pro každého otevřené. Více soukromí nenajdete. 3. Käringsund ( 60º14,1Ń; 19º32,5É ) Tradiční rybářská vesnice pochází už ze středověku. Ve velkém přírodním přístavu se stojí u můstků, dokonale chráněny, před pitoreskní kulisou. V místě je restaurace. V bezprostřední blízkosti se také nachází pláž a samostatný malý ostrůvek, vhodný ke koupání. Kdo si během své dovolené chce udělat krátkou dovolenou, je na tomto místě nejlépe uschován. 4. Bränholm (poloha neudána ) Hluboko v souostroví ukrytý ostrov. Není snadné jej nalézt. Ale už na cestě k němu mineme několik míst, které zvou k zakotvení a rybaření. Je třeba ale věnovat velkou pozornost plavebním hloubkám protože ani údaje v papírových, ani v elektronických mapách jsou na některých místech nepřesné. 5. Karlby ( 59º55Ń; 20º54,8É ) Už jenom samotný příjezd do tohoto hlavního přístavu na ostrově Kökar je zážitkem. Při obdivování přírodních krás si ale nesmíte nechat ujít nečetné plavební znaky ve formě kamenných věžiček. Plavební dráha je místy velmi úzká (nedosahuje ale „úrovně“ úžiny na konci Skurusundu u Stockholmu – pozn. překl.). V místě jste pak odměněni restaurací, saunou a minigolfem. Po osamělých dnech vítaná změna. Přeložil J. R.

-

31

-


Zpravodaj 1 / 2010

Za lykijskými památkami a bájemi Převzato z 23. čísla německého časopisu „YACHT“ (str. 38.-45., ročník 2009). Autor: Udo Hinnerkopf Lykijské pobřeží jižního Turecka je přeplněno památkami na dávné epochy. Mnohá sídla si navíc zachovala svůj původní ráz a chasrakter. U jachtařů ale nestojí zdejší pobřeží příliš v kursu. Je to velká škoda. Něco tajůplného se vznáší nad zdejší krajinou. Temné báje a magické historky, kam se podíváte. Vyprávějí o námořních lupičích, dobyvatelích, tajemných mizení lodí, mořských potvorách, potopených městech, vyloupených svatyních a hrobkách, zřícených amfiteátrech. Kdo se sem vydá, musí mít pro tyto věci smysl. A předsudky hodit za hlavu. Jako třeba jeden známý jachtař na jezeře Chiemsee, pan Bernd. „Tam dole není žádný vítr, už v červnu vedro jako v peci, a všude samí Rusové“, míní „To raději plachtíme nahoru na Bodrum!“ Ale můj přítel jachtař Harry se proti tomu ohradil. Protože tam dole je to úplně něco jiného než v Ege, jak Turci nazývají Egejské moře. Zdejší pobřeží, obklíčené horskými vrcholky, do hloubky rozčleněné četnými zálivy, stará přístavní města a všechna místa s antickými památkami – budete žasnout. Dobře, poplujeme tedy s naší „Oneway“ k jihovýchodu, do říše chimér. Vyplouváme z přístavu Göcek (36º 45Ń, 28º 55É), v zálivu Fethiye (z textu není jasné, zda si zde loď pronajali, nebo připluli z jiného výchozího přístavu, pozn. překl.) a první naše zastávka bude hned za rohem Bestas Limani, zátoce, známé také pod anglickým názvem „Coldwater Bay“ Tady zavítáme k Alimu, rozenému baviči svých hostů. Neúnavně se pohybuje mezi stoly, dá zde k dobru anekdotu, jinde povedený žert. To všechno při podávání „meze“, typického tureckého předkrmu. Po něm následuje grilovaná ryba, další masový pokrm a placky.

-

32

-


Zpravodaj 1 / 2010

Z Aliho restaurace je výhled na vysoký Baba Dag a celou zátoku s kotvícími jachtami. Svému názvu děkuje zátoka studeným pramenům, vyvěrajícím z podmořského skalního výklenku. Ráno nás vezme Ali svým rychlým motorovým člunem na nejslavnější tureckou pláž: Ölü Deniz, což možno přeložit jako „Mrtvé moře“. Ta se klene překrásným obloukem, obklopujícím a chránícím zátoku, která za dávných časů sloužila jako úkryt pirátům.Pro jachty je ale nepřístupná (vjezd částečně uzavřen proti sobě vybudovanými hrázemi, pozn. překl.) Později během dne pokračujeme s větrem dál. Míjíme Yedi Burunlar, pověstných sedmero mysů, tvořených posledními výběžky zde končícího pohoří západního Taurusu.

Po dobrých osmnácti mílích se před námi objeví pláž s dunami u pozůstatků starobylého města Patara. Za časů Pavla (apoštola ?, pozn. překl.) to bylo největší lykijské přístavní město – navštívili jsme jej příští den, když jsme stáli v sousedním přístavním městě Kalkan. Noc před tím jsme strávili v zátoce Yesilköy přímo naproti. Teprve po snídani jsme se přemístili do městského přístavu, kde jsme asi po půl desáté našli dost místa. To děláme takhle už dlouhý čas všude na tureckém pobřeží: Místo abychom trávili noc v přístavu, kde je hluk a přetrvává denní horko u rozpálených zdí, zůstáváme přes noc venku na kotvě v příhodné chladné zátoce. Teprve ráno, když se „Nachtlieger“ rozjedou ven, vydáme se do příslušného přístavu a do města.

-

33

-


Zpravodaj 1 / 2010

Tak jsme se dnes tři hodiny toulali po městě Kalkan a obdivovali jeho umělecky restaurované domy, které nás okouzlovaly také trsy bougainvillijí, šplhajících po jejich fasádách. Miniaturní výklady s koberci kelim, lampičkami, šátky a šperky a také četné bary propůjčují místu přímo mondénní atmosféru. Avšak místo obávaných zástupů ruských turistů, nacházeli jsme jen zástupy Turků a také překvapivě mnoho Agličanů. Mezi městem Kalkan a Kas se táhnou četné ostrůvky a skaliska, což vyžaduje pozornou navigaci. Moni s Leni sedí na přídi a vedou nás tmavě modrou vodou. Jeden útes východně od malého ostrůvku Heybeli byl dlouhou dobu zvláště záludným, protože bóje, která jej měla označovat, bývala často snesena. Dnes je na něm postaven pevný navigační znak. (Nevím, co si o tom myslet – ostrůvek je podle stotisícové mapy půl kilometru dlouhý a žádný navigační znak na něm není – pozn. překl.) V zálivu Kas limani se uchylujeme do jižně položené zátoky na noc. Tam je nejen klid, ale také se vyhneme „kotevnímu salátu“, kterým je město Kas známé. Když později v pokročilou hodinu vystoupil nad pobřežními pahorky úplněk a zalil zátoku stříbrným světlem, měli jsme zcela perfektní kulisy. Z řeckého ostrova Kastellorizon, který leží před zátokou a přístavem jako nějaké molo, jiskří slabě světla taveren. Dieter si myslí, že bychom tam mohli snadno s člunem na pár ouzo převrčet. Mohli bychom se ale také dostat do problémů s hraničními předpisy, i když v praxi obvykle nic v cestě nestojí. Příští ráno pozorujeme stejný efekt jako ve městě Kalkan: Několik jachet opouští přístav zrovna v tu chvíli, kdy my tam vjíždíme. Tak si můžeme vybrat místo k bezplatnému stání na tři hodiny. Při doplňování vody nám vysvětluje řidič cisterny bezvadnou němčinou: „K antickému divadlu se dostanete za pouhých deset minut chůze podél pobřeží“. Jeho poloha v blízkosti moře je velmi působivá. Bernd recituje spontánně místo ze Shakespearova „Krále Leara“. Stojí v místech, kde kdysi bývalo jeviště, my sedíme na okraji a rozumíme každému slovu. Později ještě obdivujeme náhrobek v blízkosti mola. Další se objeví v jedné z ulic, stoupajících nahoru do kopců. Spočívá na vysokém podstavci, má špičatý kryt a je ozdoben čtyřmi lvími hlavami.

-

34

-


Zpravodaj 1 / 2010

Lehký větřík pohání jemně „Oneway“ mezi ostrůvky podél pobřeží dále na východ. Pod mysem Ulu burnu našel turecký sportovní potápěč v roce 1982 vrak obchodní lodi ze čtrnáctého století před Kristem. Nejstarší vrak, který byl kdy nalezen, jak se tvrdí. Dnes je umístěn v podmořském muzeu kláštera Johanitů v Bodrumu. Kekova, což se dá přeložit jako „Mateřídoušková planina“ (v originále Thymian Ebene), je hodně do délky protaženým ostrovem, který tvoří vlnolam podél pobřeží. Zdejší vody jsou protkány malými a nejmenšími skalisky, sotva se vynořujícími nad hladinu, nebo těsně pod ní číhajícími. Zde je třeba být pozorným. Tato v dávných dobách hustě osídlená oblast se důsledkem stoupání mořské hladiny změnila. Zbytky antických letovisek jsou trochu přehnaně traktovány jako potopené město. Dieter zaujal pozici na přídi, aby mohl kormidelníka včas upozornit na mělčiny a potopené ruiny.

„Plovoucí“ sarkofág u hradu Kekova“

V závětří ostrova nacházíme jako první zátoku, pojmenovanou „Tersane“, což se dá přeložit prostě jako „Loděnice“ (v originále „Werft“). Zdejší malá bílá pláž a v jejím okolí všude ležící zbytky zdí jí činí vyhlášeným cílem denních výletních člunů. Harry, který tu už kdysi byl, doufá, že tu nebudeme mít příležitost najít volné místo k zakotvení. Jenže potom se nebe náhle zatáhne šedými mraky a zdá se, že se schyluje k dešti. Výletníci odjíždějí a nám se podaří umístit loď v úzkém místě u břehu. Panuje absolutní bezvětří, jen jedna francouzská jachta se k nám připojí. Později přelézáme kluzká skaliska ke zbytkům byzantského chrámu u pláže. Noc zůstává klidná, leč k ránu to začíná ve vantech pískat. Silný vítr v oblasti slabých větrů. Venku zuří moře. Zůstáváme raději pod ochranou ostrovů a plachtíme se zrefovanou genuou okolo pevnosti k východnímu konci, kde manévrujeme mezi skalisky pokrytým vjezdem do zátoky Gökkaya, ve které hledají všechny lodě, které se zrovna plaví v okolí, ochranu. Najdeme tu okolo desíti jachet nejrůznější velikosti. Poryvy spádového větru se ženou po tyrkysové hladině. Až teprve k půlnoci vítr usíná a rozblikají se hvězdy. Ráno se přesouváme zpět ke kotvišti do vesnice Kaleköy přímo pod pevností s ostrým cimbuřím. „kale“ je hrad a „köy“ je zátoka, takže je to něco jako Zátoka

-

35

-


Zpravodaj 1 / 2010

pod hradem. Obklopí nás čtyři děvčata, ukazují na strmou cestu skrze vesnici, trhají mátu podél cesty, strkají nám pod nos mateřídoušku, smějí se a poskakují. Každá má na ruce košík s pestrými šátky, které zřejmě nahoře hodlají nabízet ke koupi. Rozhodujeme se zakoupit od nich každý nejméně dva šátky. To nás na tom místě tolik zaměstná, že málem promeškáme fantastický pohled dolů na přístav lodí pod námi, na skaliska a moře se slavným „plovoucím“ sarkofágem. Nejbezpečnějším místem v celém souostroví je podlouhlá zátoka Üzagiz na jeho severní straně. Na okolních stráních se nachází několik kamenných sakofágů. Vjezd do zátoky je úzký a poněkud „hakelig“ (háklivý), uvnitř se naproti tomu může ukrýt celá flotila. Provozovatelé místních taveren nastavěli tu četné dřevěné můstky se stožáry, na kterých vlají pestré fábory s vítacími nápisy, aby přilákaly přijíždějící jachty. V současnosti tu najdeme od obce zřízené plovoucí molo, které ale při našem příjezdu ještě postrádalo spojení s břehem. „Pracuje se na tom“, vykládá Hassan mrzutě poněmecku. Je tu už 30 let a je pokládán za zdejšího turistického šéfa. Má proti novému plovoucímu molu námitky, protože podle něj bude hned přeplněno výletními čluny a pro jachty tu už nezbude místo. Jeho „meze“ chutná výborně a rovněž čerstvě chycená ryba, kterou pro nás hned položil na rošt. Hasanova restaurace je jedna z nejznámějších na tomto pobřeží. Má také na celé přední frontě domu nápadnými písmeny vyvedený nápis „Nejlepší kuchař Středomoří“. „To samozřejmě není myšleno vážně“, šklebí se. Zdejší koupání si odpustíme, není tu dosud žádná kanalizace. Opustíme toto místo a přesuneme se do nejbližší zátoky Kisle bogazi, kde vyvážeme naší „Oneway“ mezi skalnatý ostrůvek a pevninu pomocí pavučiny plovoucích úvazných lan a hned se jde do vody, která je tu výrazně teplejší, než venku na moři. Den na to přijímáme hassanovu nabídku, že nás svým minibusem za 40 lir doveze do města Myry. Mohutný amfiteátr, chrámové hroby v rezatě rudé skalní stěně a Mikulášský (?) kostel jsou nám odměnou.

-

36

-


Zpravodaj 1 / 2010

Plachtíme okolo mysu Gelikoya, který představuje jihozápadní výběžek Malé Asie. Vítr, proudy a skalní útesy vytvořily z těchto končin v antických dobách jeden lodní hřbitov. Byl zde nalezen jiný slavný vrak z doby 1200let před Kristem, přesně devět metrů dlouhá obchodní loď. Měla mezi přepážkami na dně uloženo celkem 700 kg měděné rudy, a také bronz, cín a všelijaký šrot. Obepluli jsme mys bez problémů a stanuli na začátku jednoho z krajinově nejkrásnějších pobřeží světa – tak jej toriž označuje turecké ministerstvo turistiky ve všech svých publikacích. Ve skutečnosti je Lykijský Taurus opravdu jedinečným horským rájem. Strmé útesy s do výšek trčícími skalami se střídají s piniovými háji a bělostnými plážemi. Mezi Taslik burnu a Kemerem najdeme několik krásných kotvišť, které jsou ovšem použitelná pouze při stálém počasí. Je třeba věnovat pozornost navzájem se střídající mořské a pozemní bríze, které mohou podle denního období a převládající termiky najednou změnit směr. Absolutně v bezpečí je možné se cítit až v maríně Türkiz v Kemeru nebo v maríně Celebi až v Antalayi. Při úplně hladkém moři jsme zakotvili časně ráno asi dvě míle severovýchodně od zátoky Cineviz před bílou štěrkovou pláží u města Olympos, po turecku Cirali limani. Tady ústí řeka „Ak dere“ do moře. Koupání je osvěžující, ale voda řeky je svinsky studená, přichází totiž z horských sněhů ve vnitrozemí. Prohlížíme si pak areál rozsáhlého města s jeho branami, věžemi a akropolí. Horskou tůru na Chimairu si odpustíme: slunce pálí už před polednem s bezmračné oblohy. Harry vypráví, co by nás tam čekalo: plameny, které se střídavou silou šlehají ze země. Příčina tohoto ojedinělého přírodního zjevu je plyn, který proudí odněkud z vnitřku země. Tam nahoře usmrtil podle řecké mytologie hrdina Bellerophon se svým okřídleným koněm Pegassem Chiméru, oheň chrlící bestii kozího těla, hadího ocasu a lví hlavy. Na místě, kde se to stalo, prýští prý z podsvětí věčný oheň. My jsme zůstali na úrovni moře a pluli dál k nejbližší v roští ukryté pamětihodnosti: Phaselis. Po turecku se to zde jmenuje Tekirova limani. Limani znamená přístav. Na tomto místě byly ve starověku dokonce tři přístavy. Všechny ležely na jediném poloostrově. Oba severní se mezitím staly nepoužitelnými. Jsou zavaleny ruinami přístavních zdí a odpadky. Jen tehdejší jihozápadní přístav je použitelný jako kotviště, ovšem pouze za klidného moře. Krása jiskřivého východy slunce bere dech a kouzlí v místě světelné efekty. Blízký Tahtali.Dag svítí v proměnách růžového světla. Koncem května je ještě na jeho vrcholku dostatek sněhu, což vytváří ojedinělou směs alpských a baltských nálad a dojmů. Bernd a Moni, naši Mnichováci, podléhají náladě, vzít lyže na ra-

-

37

-


Zpravodaj 1 / 2010

meno, vylézt na vrchol za tím sněhem a pustit se po sjezdovce doilů. Pak zahlédnou, že místní lanovka je v provozu a že by se to dalo uskutečnit. Bohužel nás ale tlačí čas a konec naší plavby se nezadržitelně blíží. Taurus defiluje za naším levobokem jako širokoúhelný biograf. Následuje krátká návštěva v maríně Türkiz Kemer k doplnění proviantu. Z nočních klubů, obklopujících marínu, zní pekelný randál. A okolo deváté se ozývají zahajovací tóny různých aerobikových skupin, zvoucích na ranní cvičení. Zhnuseně prcháme a jedeme do nejbližší mariny Setur ve Finike. Po čtrnácti dnech plavby podél Lykijského pobřeží jsme dokonale přesvědčeni a nadšeni sectou po „zaplaveném pohoří“ (Gefluteten Hochgebirge), jak nás sem Bernd pozval. Naše počáteční předsudky se úplně vytratily. Všeobecmé informace: Oblast Od Fethyie až k Antalya je 150 mil. Na plavbu podél zdejšího pobřeží doporučujeme počítat celých 14 dní. Lykijské pobřeží každého jistě nadchne, skýtá možnosti bezproblémového plachtění a je kulturně a historicky velmi inspirativní. Zřícené chrámy, skalní hroby, amfiteátry a jiní svědkové rozličných epoch, všechno je možné během plavby shlédnout. Pronájem lodí Na samotném pobřeží se není na koho obrátit. Popsanou plavbu absolvoval korespondent našeho časopisu Udo Hinnerkopf na své lodi „Oneway“ (Sun-Odyssey 49 – www.oneway.de). Pronájem lodi je možný v několika lokalitách v Marmarském moři nebo v zálivu Göcek. Při pronájmu je možné zaplatit příplatek pro plavbu jedním směrem podle potřebné vzdálenosti, který se pohybuje na úrovni 500 €. Přístavy a kotviště Velké maríny jsou jen na pár místech. A jednoduché komunální přístavy ve městech, jako je třeba Kalkan nebo Kas jsou většinou plné. Až na několik výjimek najdeme však na celém pobřeží chráněné zátoky ke kotvení. Zásobování nečiní žádných problémů Navigace a plavba Oblast je navigačně nepříliš náročná. Pouze v blízkosti mysů musíme počítat někdy s proudy. V některých zátokách dochází ke spádovým větrným poryvům. Mezi některými ostrovy najdeme mělčiny, které jsou ale dobře rozeznatelné. (Když v elektronické mapě kliknu na libovolný plavební znak, vždycky se kromě charakteristik a jeho jména objeví varování, že mapové podklady pocházejí z poloviny 19.století a diplomaticky formulovaná věta, že, „ Na mnoha místech mohou být údaje polohy, získané satelitním navigátorem GPS přesnější, než tato mapa“ – pozn. překl.) Vítr a počasí V létě počítejme s teplotami přes 30º C. Vítr, který vane od moře na pevninu, činí vedro snesitelným. Zvláště v srpnu se to dá dobře vydržet. Dopoledne je dobré se koupat nebo prohlížet antické památky, odpoledne plachtit vět-

-

38

-


Zpravodaj 1 / 2010

šinou s lehkou brízou. Výjimky potvrzují pravidlo: Málokdy fouká silný vítr; častěji vůbec žádný. Literatura Průvodce „Türkische Küste“, autor Gerd Radspieler, nakl. delius Klassing, 29.90 €, rovněž „Türkische Küste“, autoři Andrea Horn/Wynn Hoop, Edition Maritim, 45€. Pro turistiku: „Gebrauchsanweisung für die Türkei“, autorka Iris Alanyali, Piper,12,90 €. Zájímavé oblasti plavby: Coldwater Bay (36 33,8Ń, 29 05É) Turecky Bestas limani. Jedná se o západní část zátoky, ležící severovýchodně od Gemiler Adasi. Ve skalním bazénu je místo pro pár jachet, které mohou stát na záďové kotvě s příďovým lanem na břehu, vedle sebe. Terasová restaurace Aliho Tuny leží na skalním výčnělku a je dosažitelná po pěšině. Ali reservuje místa (telefon 053/38 11 05 59) a kdo jde k němu, může se (pod restaurací ?) uvázat. Kalkan (36º 15,4Ń, 29º 24,5É) Ze severovýchodu obklopený horami, obecní přístav, žádná marína. Jachty stojí obvykla u západního mola, místo jim bude přiděleno. Přístavní poplatek. Zásobování: Voda na nábřeží, nafta po páté hodině, přijíždí cisterna. Sprchy v umývárně se platí zvlášť, potraviny v místě. Dopoledne ovoce a zelenina ve stgáncích na hlavní ulici. Restaurace v přístavu a poměrně skryté v ulicích, zato velký výběr specialit. Kalkan si uchoval mnoho z typického tureckého rázu – ráz místa je přs vzrůstající turistický ruch dosud zachován. Ücagiz (36º 10,0Ń, 29º 50,2É) představuººje nejbezpečnější kotviště v celém souostroví Kekova. Dlouhý ostrov, táhnoucí se podél pobřeží, chrání celou zátoku, do které by se vešla celá flotila lodí. Vjezd je ztížen přítomností malých ostrůvků, ale je při pečlivé navigaci dobře možný.

-

39

-


Zpravodaj 1 / 2010

Jsou dva hlavní vjezdy, ten levý je lepší. Před vsí jde dno rychle nahoru! Dno je „verkrautet“ (porostlé řasami) a voda je kalná. Můstky před jednotlivými tavernami mají být odstraněny a nahrazeny centrálním komunálním, kde se ovšem bude vybírat. Voda u mola(?), nafta nouzově do kanistru. Sprchovat se je možné v jedné restauraci. V jednoduché vesnici najdeme stánky s ovocem a zeleninou a nyní i nový supermarket. Nejznámější je Hassanova restaurace. V místě je mnoho lykijských kamenných sarkofágů. Kaleköy (36º 11,4Ń, 29º 621,7´) kotviště pro pěkné počasí u vesnice pod cimbuřím korunovanou pevností. Najíždět pozorně, vlevo i vpravo jsou pod vodou útesy. Před můstky se dno rychle zvedá. Při zesilujícím větru je dobré se k některému můstku uvázat bokem anebo vynést dvě záďová lana. Přes den lehké vlnění, večer nejčastěji bezvětří. Ve vesnici lze nalézt pozůstatky lykijského města Simena. Během vašeho výstupu k středověké pevnosti vás pravděpodobně doprovodí děvčata, aby vám po cestě nabízaly k prodeji vyšívané šátky, med, mateřídoušku (tymián?), nebo mandle, anebo si jen přivydělali za doprovod. Zásobování: málo potravin ve vesnici, nápoje v tavernách. Gökkaya limani (36º 12,4Ń, 29º 53,4Ń) přístav pod nebetyčnými skalami. Žádná si nezaslouží krásnějšího jména. Podzemní prameny pečují i v létě o chladivou vodu ke koupání. V současné době kotví jachty před rekonstruovanou restaurací na severozápadním vrcholku zátoky na hloubce 4 až 6m. V bahnitém dnu dobře kotva drží a je tu dosti místa pro to, čemu Němci říkají „schwoien“, t.j. kroužení na kotevním laně, které tak snadno způsobí v přeplněných přístavech „kotevní salát“. Celá zátoka však poskytuje velké množství jiných příležitostí ke kotvení, když chcete být sami. Žádné možnosti zásobování. Restaurace na ostrově Asirli je uzavřena a zpustlá. Phaselis (36 31Ń, 30 33É) Kdysi bývalé nejdůležitější lykijské město se třemi přístavy. Dnes je jen jižní vhodný jako zátoka ke kotvení. Od jihu sem spadá strmá skalní stěna poloostrova Asar burun s oprýskanou zdí. Pozor na kamenité

-

40

-


Zpravodaj 1 / 2010

pozůstatky starého mola na dně. Dosti místa „zum schwoien“ (opravdu se mi nepodařilo vymyslet české slovo pro překlad tohoto často užívaného výrazu – pozn. překl.) Celé místo je součástí národního parku. Možno si prohlédnout Agoru (?), staré lázně a divadlo. Rovněž tu byly odkryty mozaiky a římské thermy. Z římských dob se zachovalo pár mocných oblouků původního akvaduktu. Z malého amfiteátru je krásný pohled na 2300 m vysoký Tahtali Dag. Překlad a komentář: J.R.

Po stopách Cooka a Endeavour Na přelomu března a dubna 2009 jsem s přáteli podnikl měsíční charterovou plavbu na 11m jachtě Danger Mouse ve Francouzské Polynézii. Na otázku, kde-že ta Polynézie je, je nejlépe ukázat prstem do země, protože tam, na druhé straně zeměkoule se skutečně nachází. Přesněji, jak praví turistické bedekry jižně od středu Tichého oceánu, mezi Jižní Amerikou a Austrálií na ploše přibližně západní Evropy. Trasu letecké přepravy na cestě tam i zpět jsme zvolili jako optimální variantu mezi cenou a délkou letu. I tak jsme letěli přes Londýn, Los Angeles do Papeete 30 hodin, v tom 22 hodin čistého letu. Ti z nás, kteří důvěrně znají 8 hodin letu s koleny pod bradou do Karibiku, blahořečili společnostem Air New Zealand a Air Tahiti Nui za dobrý servis a dost místa. Z letiště hlavního města Francouzské Polynézie Papeete jsme odletěli místním leteckým spojem na ostrov Raiatea. Přivítání zástupkyní Sunsailu bylo ryze polynézké – věnec květin kolem krku a polibek. Poté nás dopravila do naší báze, maríny Apoiiti, kde naši pětičlennou posádku již očekávala naše loď. Francouzská Polynézie se skládá ze 108 ostrovů uspořádaných do pěti souostroví: Markézy, Společenské ostrovy, Tuamotu, Gambiérovy ostrovy a Tubuai. Správním střediskem je Papeete na ostrově Tahiti. Vzdálenosti jsou tady obrovské - např. z Markéz na Tahiti 1300 km, z Tahiti na Mururoa, známý francouzskými jadernými testy, 1200 km, ze Společenských na Gambiérovy ostrovy 2300 km atd.

-

41

-


Zpravodaj 1 / 2010

Pro Evropu Polynézii objevili v roce 1767 Angličan Samuel Wallis na lodi Dolphin, o rok později k ní doplul Francouz Louis Antoine Bougainville na lodi Boudeuse a později ještě jednou na lodi LÉtoile a zejména nám známý James Cook, který sem v roce 1769 připlul na legendární Endeavour s expedicí astronomů a vědců za účelem pozorování pohybu Venuše a jako první začal oblast řádně mapovat. Naše plavba probíhala v oblasti Společenských ostrovů. Cook je takto nazval na počest Royal Society of London for the Improvement of Natural Knowledge. Toto souostroví se skládá ze dvou skupin ostrovů, návětrných – Tahiti, Moorea, Tetiaroa atd a závětrných – Raiatea, Tahaa, Huahine, Bora Bora, Maupiti atd. Mezi oběma skupinami je vzdálenost cca 150 Nm, jinak mezi jednotlivými ostrovy je příjemná vzdálenost do 20 Nm. Celé souostroví leží na ploše zhruba 4 tis. km2, žije zde 225 tis. obyvatel, úředním jazykem je francouzština. Nejsou zde žádní jedovatí hadi, či štíři, žádné prokazatelně infekční nemoci jako malárie, žlutá zimnice apod. Ve větší míře se zde samozřejmě vyskytují žraloci a to druh žralok „rífový“, údajně na člověka neútočí, ale raději jsme to nezkoušeli. Problémem jsou tzv mušky no no, mikroskopický hmyz neobyčejně kousavý, vyskytující se na plážích zejména Markéz, v menší míře na ostatních ostrovech. Jeho záludnost spočívá v tom, že štípanec intenzity komářího bodnutí pocítíte až později a můžete jich mít stovky. Místní v tomto případě turistům doporučují polít se lahví vodky. Ze studu zamlčují způsob daleko účinnější, totiž ležícího nešťastníka obstoupit a kolektivně pomočit. Krátká ztráta cti je jen malou daní za okamžitou úlevu. Nás naštěstí nic podobného nepotkalo až na bezvýznamné poštípání autora článku na jednom motu. Jinak na ostrovech panuje v dnešním světě velmi vzácná bezzločinnost. Atraktivní a pro Polynézii charakteristická je „výroba perel“ na farmách a jejich prodej. Na Moorei v Cookově zátoce byl natočen film Vzpoura na Bounty v nejúspěšnější verzi s Marlonem Brando. Ten si zdejší přírodní krásy zamiloval tak, že zde později zakoupil ostrov Tetiaroa v návětrné skupině. V současnosti zde žije jeho syn. Modelové složení polynézkého ostrova je následující: základem je hlavní ostrov sopečného původu obklopený lagunou a kolem je korálový prstenec občas dosahující až k hladině. Lámou se o něj velké vlny doprovázené nezbytným hukotem. Do laguny ostrova je možno vplout tzv. pasáží, což je průjezd korálovým prstencem, který je většinou dobře vybójkován (značení vodních cest je zde evropské podle AIALA A). Většinou dobře značenými lagunami je možno některé ostrovy vnitřkem obeplout. Cesta je to však náročná a je nutno přesně dodržovat značení plavební dráhy, zejména kardinální znaky. Někdy doslova stačí vybočit 2-3 metry stranou a narazíte do rífu. S ohledem na to, že některé bóje nesvítí je zákaz plavby po setmění naprosto logický. V korálovém prstenci se občas vyskytují ostrůvky zvané motu. V drtivé většině jsou soukromé a jsou na nich ty typické chatrče na kůlech pokryté palmovým listím, které známe z turistických almanachů. Ale prosím nepleťte se, jsou to hotely vybavené tak luxusně, že se o tom většině z nás ani nesnilo. Jiným příkladem jsou ostrovy Raiatea a Tahaa, které leží blízko u sebe a

-

42

-


Zpravodaj 1 / 2010

mají společný prstenec zhruba tvaru osmičky. Vnitřní lagunou je možno přeplout z jednoho ostrova na druhý. V plavební náročnosti bych oblast přirovnal k Malým Antilám. Většinou zde vane stálý pasátní východní vítr. Mezi ostrovy a při delších přeplavbách musíte ale počítat s poněkud většími vlnami, přeci jenom jste v Pacifiku. S ohledem na to, že jsme zde pobývali od začátku března do začátku dubna a turistická sezóna začíná koncem dubna, mohl teoreticky přijít hurikán, přesněji tajfun, jak se zde říká. Věnovali jsme proto značnou pozornost sledování počasí. Informace jsme získávali dvěma cestami, jednak formou sms na základě internetových zdrojů jako službu od charterové společnosti, která nám zajišťovala loď, jednak na místních kapitanátech formou tištěných týdenních předpovědí. Řada mých přátel zná moji posedlost, s níž jsem se léta snažil spatřit Jižní Kříž. Nepodařilo se mi to ani v průběhu 12 let, kdy ročně pluji v Malých Antilách a teoreticky bych jej mohl spatřit. Pokusy, pátrat v Polynézii po setmění podle lodního kompasu jižním směrem po uskupení čtyř hvězd (vlastně pěti) byly stejně naivní, jako pátrat v naších šířkách přibližně severním směrem po osamělé hvězdě Polárce bez znalosti Malého a Velkého vozu, zvláště, když těch Jižních Křížů jsme každý prokazatelně viděli několik. Pomohl nám pracovník naší báze v maríně Apoiiti, který mi opatřil kopie hvězdné oblohy pro určité datum a časy 20,00 22,00 24,00. Z nich jsem se mimo jiné dozvěděl, že South Cross je souhvězdí centropolární, čili otáčí se kolem jihu, pod ním jsou dvě zářící hvězdy, které s ním putují současně a další nezbytné informace nutné pro identifikaci, která se nám nakonec podařila. Musím podotknout, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků za dobu 30 let, po kterou se věnuji jachtingu. Později už jsme Jižní Kříž dokázali najít okamžitě. Musím ale ihned dodat, že zmíněné souhvězdí je tzv. 2. řádu, tedy daleko méně výrazné, než jiná souhvězdí na tamější noční obloze. S trochou lítosti jsem pochopil, že výroky typu ..plul jsem pod zářícím Jižním Křížem..,... na cestu mi svítil Jižní Kříž atd. je pouze lodní latina smíchaná s nostalgickými písněmi od táborových ohňů. Samozřejmě jsem přemýšlel, proč je to souhvězdí tak slavné, podle místní tradice ta legenda vznikla tak, že při pokřesťanšťování domorodého obyvatelstva potřebovali katoličtí i evangeličtí kněží (ve vzácné shodě) viditelný symbol na obloze. Přesto se mi splnil dávný klukovský sen, plul jsem pod zářícím Jižním Křížem. Připlutí k ostrovu Tahiti silně nabouralo naše romantické představy o Polynézii získané z dobrodružných knížek, z filmu Vzpoura na Bounty a z turistických průvodců účelově podporujících tyto představy. V přístavu Taina byla tak znečistěná voda, že jsme se štítili do ní ponořit i pádlo při cestě člunem na břeh. Později, v hlavním městě Papeete nás zaskočily hustý provoz, dopravní zácpy a smog. K rozčarování z Tahiti přispěla i návštěva muzea Paula Gauguina, vlastně za muzeum prohlášené repliky chatrče, kde slavný malíř žil a kde kromě několika omšelých plakátů připomínajících jeho tvorbu nic nebylo. Připouštím, že i oni zde mají nárok na 21. století. My jsme nakonec to naše vysněné Tahiti s průzračným mo-

-

43

-


Zpravodaj 1 / 2010

řem, bílými plážemi a nesmírně milými lidmi, pro které čas nic neznamená našli na jiných ostrovech. Pravým opakem je turistická „fabrika“, ostrov s přívlastkem nejkrásnější na světě, Bora-Bora. Korálovým prstencem prochází jediná pasáž a to ze západního směru. V prstenci je množství motu, s nejpřepychovějšími hotely na kůlech. Některé mají skleněné podlahy, aby návštěvníci mohli pozorovat hemžení ryb pod sebou, nejlépe po setmění, kdy je moře nasvíceno. Pláště hotelů jsou velmi citlivě postaveny většinou ze dřeva se střechami pokrytými palmovými listy a díky tomu z větší dálky splývají s pozadím palem na motu. Mezi jednotlivými motu jsou nepředstavitelně krásné potápěčské terény vhodné zejména na „šnorchlování“. V jihovýchodní části ostrova, na Motu Piti jsme narazili na jediného českého hoteliéra v této části Pacifiku, na Láďu původem ze Severních Čech. Využili jsme jeho pozvání, pár dnů kotvili u jeho hotelu, užívali jsme si jeho bazénu se sladkou vodou postaveného pár metrů od blankytné laguny a zejména pili jeho skvělé drinky. Vnitřní ostrov s infrastrukturou a správním střediskem Vaitape je prakticky kulatý s pobřežní silnicí dlouhou 36 km. Jako jiní jsme neodolali a objeli jej na kolech z půjčovny. Při obeplouvání ostrova lagunou jsme nemohli minout jeden z nejznámějších barů na jižní polokouli - Bloody Mary. Před vchodem jsou umístěny desky s vyrytými jmény věhlasných návštěvníků. Jsou zde presidenti, astronauté, herci i zpěváci. Bohužel, personál nás nepoznal a i po několikeré návštěvě zde budou chybět naše jména. Jinak je snadné přijít zde o peníze. Ostrov totiž nabízí návštěvníkům nepřeberné množství atrakcí včetně vyhlídkových letů vrtulníkem. Ne každé vplutí tzv. pasáží do vnitřní laguny ostrova je bezpečné a ideální. Přesvědčili jsme se o tom na nejzápadnějším ostrově Společenských ostrovů, na Maupiti, pověstném nebezpečnými proudy a zrádnými písčinami při vstupu. Při připlutí k ostrovu jsme podle GPS a mapy našli vstupní pasáž a nevěřícně sledovali, jak levostrannou červenou a asi 40 metrů vzdálenou pravostrannou zelenou bóji bombardují několikametrové vlny s přepadajícími se vrcholy. Všude vodní tříšť a nepředstavitelný rachot. Korzovali jsme před vstupem a ještě jednou studovali pilota, jestli to vplutí je míněno opravdu vážně. K našemu rozhodnutí přispěl rybář s motorovým člunem, který si najel k zelené bóji, nechal se vynést vlnou a zmizel.

-

44

-


Zpravodaj 1 / 2010

Když už jsme jej odepsali, objevil se v dálce v laguně. Se stáhnutými plachtami, s motorem na plný výkon, což představovalo asi 6,7 kn, jsme se rozjeli k zelené bóji. Nadzdvihla nás vlna a hodila do středu pasáže. Rychlost klesla na 0,7 kn a loď se na chvíli stala neovladatelnou. Házelo nás to z leva doprava a naopak a v jednu chvíli to vypadalo, že se loď otočí kolem dokola. Ale ustáli jsme to, rychlost se najednou prudce zvýšila a byli jsme v plavební dráze uvnitř laguny. Mysleli jsme na krásný večer, který máme před sebou a nikdo si nechtěl připustit myšlenku, že za den či dva se budeme stejnou cestou vracet. Při krátkém pobytu jsme rovněž vystoupili na nejvyšší horu ostrova 380 metrovou Mt. Teurafaatiu. Odměnou za poměrně náročný výstup nám byl překrásný pohled z vrcholu a vyfocení „leteckých“ pohledů na lagunu, korálové rífy a blízké okolí ostrova. Naše obavy ze zpáteční cesty byly liché a vše proběhlo velmi rychle. Proud nás prostě vyplivl z pasáže na moře tak, že jsme to ani nestačili nafilmovat. Později jsme se dozvěděli, že může dosáhnout rychlosti až 9 kn ..... Jak již bylo uvedeno, jednotlivá souostroví Francouzské Polynézie jsou od sebe značně vzdálená. Na obeplutí všech pěti by nestačila několikaměsíční dovolená. A s ohledem na naše zaměstnání na to zatím ani nemáme čas. Na Společenských ostrovech jsme strávili celý měsíc. Málo nebo moc? Toť otázka. Na dokonalé poznání ostrovů by nestačilo několik let. Plavebně bychom určitě zvládli víc, ale v rámci našich časových možností nebylo kam. V této souvislosti nás zaujal nápad party Poláků, které jsme potkali před koncem naší plavby. U Sunsailu si objednali čtyři lodě a to na Markézách, Tuamotu, Společenských ostrovech a Tubuai. Vždy na týden a v časové návaznosti. Mezi souostrovími se pohybovali letecky. Dobrý nápad na příště, až nás v duši přestane hřát polynézské slunce z letošní plavby. Míla Křížek

Plavba kolem světa plachetnice Altego Pokračování VI. etapy z minulého čísla Zpravodaje. „Z Mysu Dobré Naděje na Mys Horn za 12 měsíců a 12 dní“ Před rokem a pár dny jsem ve čtvrtek 18.12.2008 touto dobou obeplouval Střelkový mys (Cape Agulhas) a o den později v pátek 19.12.2008 Mys Dobré Naděje (Cape of Good Hope). Vypluli jsme z Durbanu a posádku tehdy tvořil: kpt.Jiří Denk, Roman Čížek, Petr Hladík, Jana Číhalová (1.část) a Andrea Jelínková (2.část včetně obeplutí obou mysů). Plavba samotná byla moc hezká a pohodová. Počasí bylo první dva dny velmi nepříjemné, ale pak se umoudřilo a po zbytek plavby bylo počasí naopak velmi pěkné, příznivé a prosvícené sluníčkem. Často nás doprovázely nádherná hejna velryb, delfínů a lachtanů, které často pluly jen pár metrů od lodě a my si je

-

45

-


Zpravodaj 1 / 2010

mohli v klidu prohlížet a fotografovat. Neuvěřitelně krásný zážitek! Fotky jsou nádherné, ale ten živý zážitek si nedokáže nikdo, kdo ho nezažil, představit a jen pár lidí na světě mělo takové štěstí, aby zažilo něco takového. Už vím, že pokud vše půjde podle plánu, budu přibližně za rok obeplouvat Mys Horn a následně směřovat do Antarktidy. V té době je to ještě vzdálený cíl. Ale sešel se rok s rokem a jsem na skutečné výpravě na Antarktidu. Po pár dnech v Cape Town věnovaných doplnění zásob jsme 26.12.2008 s Romanem Čížkem vypluli přes Atlantik směr St.Helen. A po krátké zastávce jsme pokračovali do velmi hezkého města Salvador v Brazílii, kam jsme dopluli 27.1.2009. Plavba to byla naprosto pohodová a příjemná. Celkově jsme upluli z Cape Town do Salvadoru (Brazílie) 3.610 Nm za 30 dní. VII. etapa Vyplouvám 6.7.2009 ze Salvadoru s Janou Sládkovou. Cílem je Rio de Janeiro vzdálené 780 Nm. Ovšem ihned po vyplutí přestává fungovat vodní pumpa a po celou plavbu nemůžeme vůbec použít motor. Plavba byla náročná. Neptun nám tentokráte nebyl nakloněn. Bojovali jsme neustále s nepříjemným protivětrem, ale nakonec vše dobře dopadlo a my jsme s velkým křižováním dorazili 16.7. do Rio de Janeira. Upluli jsme tedy nakonec 940 Nm za 10 dní. Po opravách vodní pumpy 23.7. vyrážíme s Janou a s přáteli Olgou a Dášou z Rio de Janeira. Jde o 120 Nm krátkou 3-denní výletní plavbu podél brazilského pobřeží na Ilha Grande a následně do městečka Paraty. V sobotu 26.7. vyplouvám na sólo plavbu bez posádky do Rio Grande vzdáleného 750 Nm. A pak dále do Montevidea v Uruguayi vzdáleného dalších 310 Nm. K Rio Grande jsem připlul nebo spíše přilétl v neděli 2.8. Plavba to byla velmi náročná. Silný provoz lodí na moři kolem mne, chladné počasí, častý déšť, protivítr, bouře poslední den, velmi obtížné vplutí do Rio Grande. 750 Nm jsem zvládl za necelých 8 dní. V Rio Grande jsem se setkal s lidmi, kteří si pamatovali zastávku Viktorky i její posádku. A bylo to velmi příjemné a přátelské setkání. V pondělí 3.8.2009 vyplouvám směr Montevideo v Uruguayi a 5.8.2009 kotvím v Yacht Clubu Buceo v Montevideu. Trasu 310 Nm, velmi chladné, ale celkově příjemné plavby jsem zvládl za 2,5 dne. VIII. etapa 1. část – sólo plavba Etapa začíná sólo plavbou bez posádky v pátek 4.12.2009 z Montevidea směr Rio Gallegos, kde měla podle původního plánu nastoupit část posádky. Dozvídám se ale, že Rio Gallegos je kvůli obrovským přílivovým proudům a mělčinám velmi nepříjemné místo pro jachtaře a tak místo měním na Santa Cruz. Nakonec ale kvůli šetření času pluji sám až do Punta Arenas. V pondělí 14.12., v 10 hod ráno obeplouvám Cabo Virgenes a Pta Dungeness a vplouvám do Magellan Strait a kotvím u Pt.Delgada. V úterý 15.12., 7.30 h vplouvám do proudu a vyrážím do Primery

-

46

-


Zpravodaj 1 / 2010

Angostury. Maximální rychlost kterou dosahuji je 14,8 kn! Je to vůbec nejvyšší rychlost této lodě za 3 roky, co ji mám! Touto rychlostí prolétnu 10 Nm Primery Angostury a i následujících 26 Nm „jezera“ mezi Angosturama jako nic. A je tady širší a 13 Nm dlouhá Segunda Angostura! Tu prolétnu rychlostí 11 kn! A je to za mnou! A po pohodlném uplutí zbývajících 30 Nm kotvím v 16.00 h v Punta Arenas. Jaká to byla plavba? Musím říct, že úžasná. Moc se mi líbila, protože v sobě zahrnovala romantiku, krásné počasí, malou i větší bouři, strach z neznámého, napínavé okamžiky, trochu nebezpečí a hlavně i dobrý konec. Trasu dlouhou 1 330 Nm jsem uplul za 11 dní. VIII.etapa 2. část (22.12.2009 – 22.1.2010) : Expedice na Antarktidu a zpět aneb:

„Plavba na Mys Horn, Drakeovým průlivem na Antarktidu a mezi ledovci na polární stanice a zpět“

Posádka: kpt. Jiří Denk, Petr Hladík, Roman Čížek, Aleš Budín, Hana Munzarová „Výprava do Antarktidy“ Výprava začíná vyplutím z Punta Arenas 22.12.2009 směr Puerto Williams. Plujeme kanály: Magellan, Magdalena, Ballenero, O´Brien, Paso Darwin, Brazo Noroeste a Beagle. Je to krásná a romantická plavba s perfektním a bezpečným kotvením v malebných zátokách. Ovšem díky špatné spojce mezi vodní pumpou a hnací hřídelí, musíme po uplutí 290 Nm 25.12. zastavit v Ushuaii, kde provizorně opravujeme manžetu chladiče motoru. Z Ushuaia vyplouváme 30.12.2009. Plujeme kanálem Beagle do Puerto Williams, kde se 31.12. ve 02.00 h ráno vyvazujeme u potopeného parníku Micalvi, který zde slouží jako kotviště a zároveň jako Yachtclub a bar. Rozhodujeme se, jestli zde zůstat a prožít Silvestra anebo pokračovat dále. Představa zdejšího Silvestra je velmi lákavá, je zde mnoho jachtařů z různých konců světa. Ale vzhledem ke zpoždění, které máme a vynikající předpovědi počasí nakonec vítězí názor plout dále. A tak tedy plujeme přes Paso Picton, Paso Richmond k zátoce u Island Lennox, kde po 42 Nm kotvíme. Na Mys Horn nám zbývá cca 40 Nm vzdušnou čarou.

-

47

-


Zpravodaj 1 / 2010

Silvestra a příchod nového roku slavíme šampaňským, zapálením pochodně a vystřelením rakety. 1.1.2010, 3. den plavby, v 5.00 h vyplouváme přes Bahia Nassau a Paso Mar del Sur k ostrovu Isla Hornos. Obeplouváme celý ostrov ze severu a samotný Mys Horn ze západu na východ. A 1.1.2010 ve 14.45 h po obeplutí Mysu Horn kotvíme v klidné zátoce přímo u chilského majáku. Vystupujeme na ostrov a slavnostně se zapisujeme do knihy lodí, které zde zakotvili. Jsme zde první plachetnicí, která zde zakotvila v roce 2010. Je to perfektní pocit a užíváme si ho. Celkem jsme upluli z Ushuaii 140 Nm a z Punta Arenas 430 Nm. V 17.00 h vyplouváme ze zátoky a protože počasí přeje, v 18.00 h obeplouváme Isla Hornos i Mys Horn i z nejvýchodnějšího bodu na nejzápadnější bod. Koneckonců, ať můžeme mít naušnice na obou uších. A pak opravdu vyrážíme Drakeovým průlivem směr Antarktida. Zpočátku jde plavba dobře, ale už kolem půlnoci začíná zesilovat vítr pozvolna až na 30 kn. Po celou dobu plavby fouká vítr o síle 25-35 kn. Nejvíce jsem viděl na ukazateli větru 39 kn, ale určitě v nárazech bylo někdy i o trochu více. Směr větru se mění, fouká nám od předoboku, boční, zadoboční a také i zadní vítr. Nejčastěji ale fouká předobok z 60°. Vlny nejsou nijak velké, jsou 4 až 6m vysoké, ale jdou hodně rychle za sebou, jsou ostré a často se zalamují u lodě. Navíc jdou neustále z různých směrů. Moře v Drake Passage je celé rozdivočené, jakoby rozorané a rozbouřené. Údajně je to druhé nejbouřlivější moře na světě. Celkově je to tak 7 °Bft. Podmínky jsou to tedy na tuto oblast velmi dobré a celkově můžeme říct, že nám Neptun mimořádně příznivě přeje. Zažil jsem daleko horší a těžší plavby a tak jsem za vše Neptunovi opravdu vděčný. Plavba je to ale přesto opravdu nepohodlná. Při plavbě nemůžeme v lodi topit, takže je velká zima - uvnitř lodě i třeba jenom 5 °C, všude velké vlhko, věci neschnou, po stěnách stéká vysrážená voda, nemůžeme se nijak ohřát, věci jsou vlhké, spacáky jsou vlhké... Aleš a Petr mají malou mořskou nemoc. Všichni, pokud nejsme na hlídce, ležíme ve spacácích, nemluvíme, jen občas něco sníme, málo pijeme a občas jdeme na záchod. Mokré hadry a ostatní věci se povalují v lodi i na podlaze. Je tu hrozný nepořádek. Loď vypadá jako loď duchů. Dal by se na ní točit i mírnější horor. Ovšem podle mého názoru je to jen psychika. Už to vědomí, že plujeme v Drake Passage - nebezpečnou a nevyzpytatelnou oblastí pro plavbu na plachetnici, vyvolává obavy a nepříjemné pocity i negativní myšlenky. Například plavba, kterou jsem plul sám bez posádky 9 dní ze Seychell na Madagaskar, byla fyzicky a reálně daleko tvrdší a náročnější, ale psychicky byla prostě snažší. Hodně velký vliv na pohodu má teplota. Jakmile člověk pluje v teplých vodách, tak i daleko tvrdší bouře snáší výrazněji lépe. A obrovský vliv má na psychiku bezesporu také sluníčko. Jakmile vyleze sluníčko, vypadá vše prostě lépe a optimističtěji. Také pocit sucha hraje důležitou roli. O vlnách samozřejmě ani nemluvím. A pochopitelně kombinace všech těchto faktorů (a určitě i jiných) vytváří výslednou psy-

-

48

-


Zpravodaj 1 / 2010

chiku při plavbě. Žádný limit těchto jednotlivých faktorů nebyl nijak dramaticky překročen. Ovšem vzájemná kombinace byla opravdu náročná. Osobně takovou plavbu a tento stav snáším dobře. Člověk se dostane do velmi zvláštního režimu. Můžeme mu říkat třeba „spořič obrazovky“ nebo jak jsme my začali říkat „hibernace“. Člověk proleží neuvěřitelně dlouhou dobu. Na nic nemá energii. Výrazně omezí příjem potravin i tekutin. Kromě toho, že nemá chuť, tak také proto, aby nemusel chodit na záchod. Myslím, že by náš prospaný čas mohl být zapsán do knihy rekordů. Není to ale (alespoň u mne) spánek. Je to něco jako snění s polozavřenýma očima. Je to pouhá existence v určitém stavu mysli zcela mimo realitu a mimo čas. Není to ale vyloženě nepříjemné. Prostě se to člověk snaží co nejlépe vydržet. Potom přijde na řadu na držení hlídky a pak opět upadne do hibernace. Doba hlídky ubíhá rychle. Autopilot funguje v podstatě bezchybně a jen občas při velké vlně vypadne. Službu držící námořník loď rychle srovná a autopilota opět zapne. Představa plavby bez autopilota je dost krutá. Samozřejmě bychom to při střídání 4 lidí zvládli, ale znamenalo by to více mokra, vlhka i zimy. Bez fungujícího autopilota jsme obeplouvali skoro ve stejném složení Mys Dobré Naděje, ale tam bylo krásně teplo. A tak jsme za fungujícího autopilota opravdu vděční. Až teprve 3.1. posádka mírně ožívá, jíme jogurt, polévku, promluvíme pár slov. Snažím se posádku rozveselit, ale za chvíli všichni opět upadnou do hibernace. Je to zvláštní stav. S vidinou blížící se Antarktidy ráno 4.1. posádka definitivně ožívá, začíná žít a komunikovat. Ten den pozdě v noci jsme měli podle plánu a propočtů připlout k ostrovu Deception. Všichni se očividně těší. Ovšem vítr nám nepřeje a k Deception bychom museli plout na motor přímo proti 30kn větru, i proti vlnám, vzdálenost větší než 30 Nm. Po domluvě ve 02.00 h tedy měníme plán a směřujeme dále na jih na polární stanici Melchior. Ovšem ta je o 15 hodin plavby dále. Úterý 5.1.2010. Nálada je už vyloženě dobrá a plavba rychle utíká. Při plavbě potkáváme první velké a krásné ledovce. A tak jsme po zdolání Drakeova průlivu a uplutí 540 Nm z Mysu Horn dosáhli Antarktidy a zakotvili jsme v 17.00 h u polární stanice Melchior (S 64°18´, W 62°55´). Je zcela slunečný den bez mráčku a jsme obklopeni nádhernými ledovci. Je to prostě neuvěřitelná nádhera! Žádná fotografie ani filmový záběr nemůže tuto krásu zachytit.. Ve středu prožíváme NÁDHERNÝ den. Pro mne bezesporu jeden z nejhezčích vůbec, které jsem při cestování v životě zažil. Je nádherné, slunečné počasí a skoro bezvětří. Dopoledne odvazujeme vyvazovací lana, která tam necháváme plout na vodě a plujeme k polarní stanici. Zde ovšem nikdo není a tak se procházíme kolem stanice a fotíme kromě jiného tučňáka, který je 1m od nás a naprosto se nebojí. Můj první tučnák. Je to neuvěřitelně milý a přátelský tvor. Potom vyplouváme na 10Nm krátkou plavbu kolem ostrovů a potkáváme velryby a další tučňáky. Fotíme stovky fotek a nemůžeme se nasytit. Po návratu se vyvazujeme u svých lan a já a Aleš se koupeme ve 2 °C studené vodě! Kupodivu to není ani tak hrozné. Hanka

-

49

-


Zpravodaj 1 / 2010

tam nakonec vyloženě skáče. Roman a Petr se koupou v moři večer po návratu z výletu. Takže nakonec celá posádka je vykoupaná v Antarktidě. Na podvečerní výlet vyrážíme na člunu s přívěsným motorem. A ihned potkáváme tuleně, kteří se opět naprosto nebojí a tak děláme nádherné fotky z 1 m! Neuvěřitelná krása! Posádka vyráží ještě na pěší túru po ledovci a já pluji na člunu za lodí, která právě připlula a zakotvila v jiné zátoce, podívat se, kdo to je a samozřejmě pozdravit. Máme zde počkat na Vildu Rudolfa, který nám veze z ČR součástky do, v Ushuaii provizorně opraveného, motoru. Má dle plánu připlout 7.1. Ovšem jsme si vědomi, že se zde počasí velmi rychle může změnit z krásného na škaredé a tak chceme využít každý hezký den. Protože motor zatím relativně dobře slouží, rozhodujeme se, že pokud bude zítra hezké počasí, využijeme ho a vyrazíme dál na plavbu. Vildovi posíláme zprávu a doufáme, že se s ním zdárně setkáme později. 7.1.2010. Ráno je hezké počasí a tak se rozhodujeme, že vyplujeme směrem k další polární stanici Lockroy (S 64°50´, W 63°23´) a že na Vildu a na součástky počkáme zde. Je to dalších 45 Nm dále na jihozápad. Cestou vidíme neuvěřitelně nádherné scenérie, velryby, tučňáky. Nemůžeme se prostě na tu krásu vynadívat. Občas už plujeme souvislou ledovou tříští a kolem je spousta nádherných a velkých ker. Příroda je naprosto uchvacující. U Lockroy jsme kolem 18. hodiny. Při vplouvání do zátoky najedeme kýlem na mělčinu. Je to nepříjemné a nadávám, ale naštěstí jsme pluli opravdu pomalu. Vyrážíme na večerní procházku a na pozorování a focení kolonie tučňáků a hnízdiště mořských ptáků. Jsou prostě kouzelní. 8.1.2010. Dopoledne se domlouváme s posádkou polární stanice Lockroy a kolem oběda jdeme na prohlídku stanice. Posádku tvoří 4 mladá děvčata, která žijí v muzeu a provádí návštěvníky. Jsou zde pouze přes léto. Myslím, že to musí být pro ně krásný zážitek, takový „letní“ pobyt. Také se setkáváme s Vildou, který má pro mne součástky do motoru. Srdečně za pomoc i za součástky děkuji a okamžitě je namontovávám. Dozvídáme se také další informace o potenciálních kotvištích při plavbě dále na jih. A potom vyplouváme na další etapu dlouhou 25 Nm. Plujeme krásným úzkým kanálem a vplouváme mezi ledovce, které vytvářejí nádherná panoramata. Pohodlně kotvíme a vyvazujeme se v jedné ze 3 vhodných a bezpečných zátok u ostrova Booth Island (S 65°04´, W 64°01´). 9.1. 2010. Dopoledne vyrážíme na procházku na vrchol kopce, který je hned u kotviště. Je tam poskládaná z kamení malá mohyla a moc hezký výhled na ledovcové pole, které nás obklopuje kolem dokola. Nazývám to „Hřbitovem ledovců“. Když potom zpětně přemýšlím, co mne zasáhlo nejvíce, tak tento pohled patří mezi vítězné. Je to ohromující pohled od obzoru k obzoru, mezi pár ostrovy kolem dokola plné moře monumentálních ledovců, ker a tříště. Opravdu nádherný a ohromující pohled. Posádka ještě vyráží na další ještě vyšší kopec. A tak vyplouváme až později odpoledne. Čeká nás jen 3 hodiny plavby a necelých 20 Nm po Argentine Islands .

-

50

-


Zpravodaj 1 / 2010

Počasí se zhoršuje a plavba je náročnější. Vítr, jako obvykle přesný protivítr, zesiluje, je sychravo a mlha. Ale protože je to krátká vzdálenost, tak plavba rychle uběhne. A navečer doplouváme do nejjižnějšího bodu naší výpravy - ukrajinské polární stanice Vernadsky (S 65°14´, W 64°15´). Máme informaci, že posádka stanice je přátelská. A protože každý z nás se učil trochu rusky, oprašujeme své znalosti a v ruštině prosíme o návštěvu. Dostáváme svolení a tak jsme vzali velkou hromadu piv a láhev rumu a vyrazili na společenskou návštěvu. Během krátké oficiální ukázky stanice vidíme, že stanici mají velkou, opravdu velmi hezkou a čistou. Je tu 13 chlapů a žádná žena a jsou tu na 1 celý rok. A potom začíná přátelská zábava. Nejdříve jsme v oficiálním baru, který má ale správně za chvíli již zavírat. Sympatický velitel stanice ovšem výjimečně povoluje prodloužit čas otevření baru, ale ani tyto skoro dvě hodiny navíc nestačí a tak jdeme pokračovat do jedné z laboratoří a pracovní místnosti. A začíná ta lepší - neoficiální část večírku. Přípitek střídá přípitek a až dojdou zásoby alkoholu, ukrajinští přátelé donáší láhve pálenky, kterou si zde sami vyrábí. Říkají ji „samogonka“. Chuť má překvapivě jemnou a dobrou. A hlavně je jí dost a tak je tu opravdu veselo. Noc to byla opravdu dlouhá - končili jsme naši přátelskou a společnou oslavu v 5 hodin ráno. 10.1.2010. Ze včerejšího večera jsme domluveni, že se ještě zastavíme na stanici na krátkou návštěvu. Můžeme se po 2 týdnech vysprchovat v teplé vodě a dokonce si můžeme i vyprat spodní prádlo. V 11 h voláme vysílačkou na stanici, ale mají tam turistickou loď a tak se tam vydáváme až ve 14 h. Po včerejším jsme všichni hodně unaveni a v podstatě vyřízeni. Na stanici tedy vyrážíme do sprchy a pak do klubovny, kde nám nalejí několik skleniček červeného vína a to pochopitelně rozproudí příjemnou zábavu. Jeden z hostitelů hraje perfektně na kytaru moc pěkné ruské a ukrajinské písně a nakonec to dopadá tak, že 4 přátelé polárníci jedou s námi na naši loď a zábava pokračuje na lodi. Nakonec vše ale jednou musí skončit a tak se o půl osmé loučíme. Loučení je to snad i těžké. Díky podobné mentalitě jsme i za tak krátkou dobu k sobě našli cestu a cítíme se hodně sblíženi. A tak i trochu smutně vyplouváme na další kotviště. Podle původního plánu plujeme na Hovgaard Island. Ovšem když po necelých 15 Nm plujeme kolem Petermann Island, vidíme z prostředka ostrova vyčnívat stěžeň plachetnice. Je tedy jasné, že je tam někde vzadu zátoka. Zkoušíme nejdříve jednu stranu ostrova, tam ale není, tak plujeme na stranu druhou a opravdu je tam zezadu uzoučký vjezd do naprosto kryté zátoky, který je ještě zúžen ledovcem, co jej napůl uzavírá. Je tam místo opravdu těsně jen na proplutí lodě. Nejdříve tam vysíláme gumový člun a ten se vrací s dobrou zprávou. Je tam místo i pro nás a navíc se můžeme vyvázat u boku Stevovi plachetnice. Stevovu hezkou, 20 m dlouhou, plachetnici potkáváme už poněkolikáté, takže je to příjemné setkání. Přátelský Steve pluje v antarktických vodách už 7 let, perfektně to tu zná a hodně nám pomohl tím, že nám popsal několik kotvišť. Vplouváme tedy do zátoky a v nejužším

-

51

-


Zpravodaj 1 / 2010

místě máme 3 m vlevo ledovec a 3 m vpravo kolmou skálu. Je to opravdu uzoučké, ale za chvíli jsme už vyvázáni u Steva. Zato zátoka je parádní. Je obklopena ze všech stran vysokým břehem a naprosto 100% chráněna za všech směrů větrů. Na břehu jsou kolonie tučňáků a o kousek dále argentinská polární stanice Petermann (S 65°10´, W64°09´). Opět sice otevřená, ale bez lidí. Večer, ještě unaveni z předchozího večírku, jdeme brzy spát. Ráno 11.1. vyrážíme na břeh, vyšlápneme si nejbližší vyšší vrcholky s krásným rozhledem, jako obvykle pozorujeme a fotíme tučňáky a zajdeme si k polární stanici. No a pak vyplouváme. Po více než 8 hodinách plavby a uplutých 45 Nm, připlouváme kanály do Paradise Bay. Nacházíme argentinskou stanici Brawn (S 64°54´, W 62°52´), ale je opět bez lidí a tak plujeme kousek zpět do opět krásné a chráněné zátoky. Kotvíme a vyvazujeme loď zádí ke břehu. No a pak nasedáme do člunu a plujeme k ledovci, který spadá rovnou do moře. Celkem z blízké vzdálenosti si jej prohlížíme, ale každou chvíli slyšíme hřmot uvolňujících a padajících kusů ledovců někde v okolí. To nás drží v bezpečné vzdálenosti, protože připlout ještě blíž už není bezpečné. Každou chvíli se totiž může uvolnit některý z ledovcových bloků a sesunout se dolů k nám. O chvíli později vystupuji na malou plochou plovoucí kru cca 3x4 m a zkouším si roli trosečníka na kře. A za další malou chvíli vystupujeme na břeh a jsme POPRVÉ NA ANTARKTICKÉ PEVNINĚ. Doteď jsme se pohybovali na ostrovech u pevniny a v kanálech, které jsou daleko hezčí, zajímavější i dostupnější pro vycházky i pozorování. A tak jsme už opravdu na pravé nefalšované pevninské Antarktidě! A je to opravdu dobrý pocit... :-) 12.1.2010 vstáváme do krásného a prakticky naprosto jasného rána. Kolem nás obklopuje plovoucí led, led na pevnině, sníh, vysoké horské štíty a naprosto modrá obloha. Dopoledne jedeme ještě jednou k ledovci a fotíme se s tuleněm společně na malé kře. Jsem od něj 1m, pak se dotknu i jeho ocasu. Je trochu nervózní a já koneckonců také. On na rozdíl ode mne syčí a otvírá hubu. Já radši mírně couvnu. Přece jenom váhový rozdíl a zuby jsou v jeho prospěch. Také se za chvíli role obrátily směřují k nám velké nafukovací čluny s 10 pasažéry z velké turistické lodě, kteří si pro změnu prohlíží a fotí nás. Je to celkem legrační, být takovou atrakcí a být foceni jako tučňáci a tuleni. Při vyplouvání ze zátoky najíždíme na kanenité dno. Je celkem velký odliv a tam kde jsme včera snadno propluli, je dnes málo vody. Nejdříve pár malých drcnutí, Roman z přídě říká zahnout vlevo, Aleš u kormidla zahýbá a najíždíme na velký kámen. Jedeme celkem rychle, takže je to velká rána a stojíme. Sprostě nadávám. Ne klukům, ale smůle. Uvědomuji si, že v takové situaci je třeba se nesna-

-

52

-


Zpravodaj 1 / 2010

žit vyhnout se, ale okamžitě zastavit a dát maximální zpětný chod. Jsem naštvaný na vlastní pomalé reakce, protože jsem seděl přímo u řadící a plynové páky. Mrzí mne i že hloubkoměr nám pořádně neukazuje. Pořídil jsem ten nejkvalitnější, který vidí i dopředu, právě pro tyto situace. V Brazílii ještě ukazoval dobře, ale od Montevidea je nějak rozladěný a neukazuje. Opravit se to samozřejmě zde nikde nedá, protože tomu nikdo nerozumí. Je to na houby, když má člověk to nejkvalitnější a nefunguje to. Loď bude muset být kvůli tomu poslednímu nárazu vytažena z vody a budu muset překontrolovat a případně opravit kýl. Kromě peněz navíc je to samozřejmě mnoho dalších starostí. Vyplouváme směrem k chilské polární stanici Gonzales Videla. Kotvíme hned za ní a za hodinku a něco jsme domluveni, že můžeme na návštěvu. Jsou milí a přátelští a berou nás do společenské místnosti a do muzea. Venku vidíme raritu – úplně bílého tučnáka – albínka. Postává kolem, ale ostatní se s ním prý nekamarádí a ani partnerku nemá. Je mi jej trochu líto. A za chvíli vyplouváme dál. Čeká nás 40 Nm na Entreprise Island. Plavba je na motor proti větru a je nepříjemná. Připlouváme po 10 hodinách plavby a v pohodě zakotvujeme u vraku (S 64°32´, W 62°00´), který zde v zátoce vytváří perfektní kotviště. Ráno 13.1. posádka ještě vyráží na krátkou procházku a výšlap na kopec. Doplňujeme naftu do nádrže ze sudů a ve 14 h vyplouváme. Proplouváme průlivem Gerlach a plavba jde dobře. Ovšem po 21. h protivítr zesiluje a my zpomalujeme z 6 kn na 5 kn. Vítr dále zesiluje až přes 38 kn a z plavby se stává boj. Neptun nám dává jasně na srozuměnou, kdo je tu pánem. Původní 110Nm dlouhá plavba, z první poloviny pohodová a výletní, se v druhé polovině stává tvrdou a jednou z nejtěžších. Rychlost klesá až na 1,5 kn. Vlny jsou přes 6 m vysoké a zalamují se. Schovat se není kde, je to přeplavba otevřeným mořem a žádné kotviště tu samozřejmě není. Vidět kry jde obtížně a vyhlížet je v bičujícím větru velmi nepříjemné. Petrovi je špatně, ale ani ostatní z posádky nejsou v ideální kondici. Pozvolna jsme všichni, kromě hlídky, upadli do „hibernace“. Nikdo nic nejí a skoro ani nepije. Z plánovaných 20 hodin plavby se stalo 30 hodin opravdu tvrdé a velmi náročné plavby. Vyplouvali jsme za ideálního počasí a nic nenasvědčovalo tomu, že se takto dramaticky počasí zhorší. Přesto to byla vzdálenost 110 Nm a my jsme vyrazili pod dojmem všech těch krásných dnů nalehko jako na školní výlet. Jsem naštvaný sám na sebe, že jsme podcenili přípravu této plavby. Nezakryli jsme výdechové otvory a ani okýnka jsme pořádně nedotáhli. Takže nám nakapalo a nateklo do lodi. Nezakryli jsme ani komín od kamen.Vlekli jsme, nevím kolik Nm, za sebou kbelík na provazu, který spadl z paluby. Vlekli jsme ve vodě i otěž kosatky, která by se mohla namotat do lodního šroubu. Člun nebyl pořádně přivázaný a přetrhlo se závěsné lano a museli jsme ho za plavby znovu náročně přivazovat, člun jsme málem ztratili. Kotva nebyla pořádně dotažená a bouchala do lodě. Prostě příliš mnoho chyb najednou. Očividně jsme se namlsali krásného a pohodového počasí a

-

53

-


Zpravodaj 1 / 2010

tak nás změna překvapila a zaskočila. Je to silné poučení i varování před Drakeovým průlivem. Po 30 hodinách plavby kotvíme 14.1.2010 v 19 h v klidné zátoce Telephon bay (S 62°55´, W 60°41´) ostrova Deception Island vedle dvoustěžníku Anna Margaretha. Aleš a Roman plují na člunu prozkoumat další část zátoky a chystají i uvazovací lana. Nakonec ale zůstáváme na kotvě, protože kotva drží a kotvení je klidné. Pro jistotu ale každou hodinu a půl kotvu kontrolujeme. Také diskutujeme o dalším plánu. Otázka je, jestli plout 65 Nm k našemu poslednímu plánovanému cíli na českou polární stanici za Jardou Pavlíčkem. A nebo jestli využít případně dobrého počasí a vyplout přes Drake passage. Čas se neúprosně krátí a Roman, Petr i Hana mají pevné letenky. Nejdříve odlétá Petr 24.1. Prozatímní předpověď přes „Dračák“ není ideální a je potřeba mít dost velkou časovou rezervu. Na druhé straně nenavštívit Jardu by byla bezesporu škoda. A zatím nám všechny naše plány vyšly na 100 %. Nakonec se rozhodujeme, že v případě dobrého počasí se za Jardou vydáme. Probíráme i uplynulou náročnou plavbu a snad si z ní i bereme poučení. Původně chceme vyplout brzy ráno 15.1., ale jsme ze včerejší plavby ještě unavení a nikomu se nechce vstávat a ani plout. Vzájemně si vysvětlujeme, že ještě není to správné počasí. Potom ale Hanka dělá vynikající palačinky, pak přečerpáváme další naftu do nádrží a pečlivě připravujeme loď k vyplutí. Takže nakonec vyplouváme v 11.30 h. Čeká nás 65 Nm. Počasí nám přeje a fouká příjemný boční vítr a my plujeme velmi pěknou rychlostí kolem 7 kn. Plavba to je nádherná v hezkém ideálním počasí. Občas se objevují ledovce, kolem kterých plujeme a vychutnáváme si pohled na ně. Opravdu pěkný závěrečný jachting. O půlnoci kotvíme před polární stanicí ECO Nelson - Nelson Island, South Shetland Islands. 16.1. Poslední den na Antarktidě – polární stanice ECO Nelson Jardy Pavlíčka, 18.den plavby. Ve 2.00 v noci se uvolňuje kotva a my splouváme po větru do zátoky. Musíme vytáhnout kotvu, najet blíže k pevnině a mělčině a znovu zakotvit. Ovšem vytáhnout visící 60m dlouhý řetěz s kotvou není jen tak a na kotevním vrátku neustále vypadává pojistka, protože proud přesahuje 100 A. Nakonec se ale vše zdaří a my máme pěkného souseda – velký a hezký ledovec pravděpodobně uložený na mělčině. Kotva tentokráte drží až do rána. Vstáváme v 7.30 h, snídáme a za hodinu vidíme na břehu pohyb. Je to bezesporu Jarda. Máváme na něj a za pár minut k němu plujeme na člunu. Jardu vyhledal Roman a já se s ním seznámil na naší společné schůzce v Brně těsně před mým odjezdem. A z celého setkání jsme všichni – já, Roman, Aleš i Petr – patřičně vykuleni. Poprvé v životě se setkáváme s někým, kdo na Antarktidě opravdu byl. A to mnohokrát... Odpoledne jdeme na oběd a pivo a večer jdeme na jeho přednášku do jednoho klubu a pak si ještě chvíli povídáme. Informace, které nám poskytl, jsou pro nás velmi důležité. Poprvé se dozvídáme k našemu plánu nějaké konkrétní a reálné informace. Dal nám i několik užitečných a cenných rad. On sám jezdí na Antarktidu skoro 30 let a před 20 lety založil a vybudoval tuto svou

-

54

-


Zpravodaj 1 / 2010

antarktickou polární stanici se jménem ECO Nelson. Vybudoval ji bez cizí pomoci, bez podpory státu a bez sponzorů. Tuto stanici vede, organizuje chod, zásobuje a především obývá. Kromě jiného je i expertem na přežití v drsných podmínkách a autorem několika knih na toto téma. Na téma přežití v tvrdých podmínkách dělá i praktické kurzy v Čechách i jiných zemích. Je to prostě žijící legenda. Upřímně obdivuji podobné lidi jako je Jarda. Já s ním potom prožil ještě několik dní v Montevideu a je to opravdu mimořádná osobnost a především dobrý člověk. Setkání s ním v Antarktidě je velmi hezké a přátelské. Rád jsem ho viděl a on nás doufám také. Dovezli jsme mu nějaké věci – benzin do motoru, nějaké potraviny, víno, atd. Jarda otevírá láhev velmi dobrého čínského vína. Pak nám připravuje svoje oblíbené jídlo "Sopka - Vulcano". Je to hromada upražené mouky posypaná cukrem, mlékem v prášku, hořkým kakaem a s trochou másla. Chuťově je to překvapivě velmi dobré. Jí se to na sucho, odebíráním této hromady lžící zespodu. Jakékoliv neopatrné nadechnutí, vdechnutí, či smích vytváří oblaka prachu jako pravá sopka. Samotná konzumace je velká legrace. Pochutnáváme si a zapíjíme to vynikajícím čínským čajem. A potom jdou kluci s ním zkusit chytit nějakou rybu, ale rybaření je bez úspěchu. Jarda jede s námi ještě na naši loď, dává si kávu a my na oplátku jeho razítko do pasu. Pak už ale musíme chystat loď na náročnou plavbu. Bohužel jsme s ním mohli prožít jen půl dne. Tlačí nás čas - Petr, Hana i Roman mají pevné letenky a předpověď počasí není příliš příznivá. Na rozdíl od těžké plavby přede 3 dny loď pečlivě připravujeme. Vše uvnitř lodě i venku na palubě uklízíme. Z paluby je vše dáno do podpalubí a nebo důkladně přivázané. A ve 14.00 h vyplouváme definitivně z Antarktidy na zpáteční cestu. Plujeme kolem posledních velikých ledovců a loučíme se s nimi. Obeplouváme zezadu Nelson Island a vyrážíme do Drakeova průlivu. Jako obvykle fouká přesný protivítr. Naštěstí ale jen 17kn, takže vlny jsou malé a my můžeme plout na motor a dostat se tak rychle z dosahu plovoucích kusů ledu a ker. Čeká nás 560 Nm dlouhá plavba zpět do civilizace - do města Ushuaia. Přeplavba jde tentokráte velmi dobře, ale neustále nás v mysli stíhá ne příliš pozitivní předpověď počasí. Zprávy se různí, ale žádná není optimistická. Nakonec se nám ale daří proplout relativně snadno a počasí je příznivé. Bohužel neustále fouká přesný protivítr a my musíme, abychom unikli přicházejícím prudkým větrům, plout na motor. Ještěže máme dost nafty. Když jsme se rozhodovali, jestli s sebou vzít ještě navíc 200-litrový barel nafty a tím zvýšit naše zásoby na 1000 litrů , někteří členové posádky měli pocit, že to není nutné. Nyní jsme všichni rádi, že naftu máme, protože už právě spotřebováváme tyto poslední zásoby. Přelévat naftu z kanystrů a barelů do nádrží na otevřeném moři není zrovna legrace. Nakonec se nám to ale podařilo a za hodinu pokračujeme dále. Ani hibernace se nyní nekoná v takové míře jako při první přeplavbě. Snad jen první dva dny. Třetí a hlavně čtvrtý den je celá posádka dobře naladěná. Ohňová země a bezpečné zátoky se blíží každou hodinou.

-

55

-


Zpravodaj 1 / 2010

A slavnostní okamžik je zde! Ve 20.30 h 20.1.2010 slavnostně kotvíme v zátoce Isla Lennox (S 55°17´, W 66°50´), kterou už známe. Slavili jsme zde Silvestra a nyní zde zdárně ukončujeme přeplavbu Drake Passage. Zapalujeme si slavnostně kubánské doutníky, které jsem si osobně z Kuby dovezl a pro tuto příležitost cestovali se mnou přes celý svět už z Nového Zélandu. Dáváme si šampaňské s jahodami, otevíráme pivo, svařujeme víno a začíná oslava. Posádka zdárně oslavuje až do 10 hodin dopoledne. Je to opravdu důsledná oslava. Ovšem je pravda, že slavit máme opravdu co. Je to až neuvěřitelné, ale vše, co bylo v plánu a i to, v co jsme jen doufali, se nám podařilo zrealizovat na 100%. Po uplutí 40 Nm připlouváme v 18.00 h 21.1.2010 do Puerto Williams. Odbavení jde velmi snadno a po procházce jdeme do baru na potopeném parníku Micalvi, u kterého jsme vyvázáni. To ještě netušíme, že zde je setkání „Hermandad de la Costa de Chile“. Je to něco jako Bratrstvo pirátů či dobrovolnická Coast guard – pobřežní stráž. Tak či tak je to organizace s velkou tradicí. Ale jsou to především přátelští lidé a prožíváme spolu moc hezký večer. V baru také slavnostně vyvěšujeme na zeď českou vlajku, která zde mezi ostatními vlajkami chybí. Odpoledne 22.1.2010 – ve 24. den plavby vyplouváme na poslední, 25Nm dlouhou plavbu do Ushuaii. Již tradičně fouká protivítr, ale tentokrát až 40kn. Moc romantická ani pohodlná plavba to není, ale po 21. hodině za škaredého počasí a nepříjemného větru kotvíme u mola v Ushuaii. A tím je tato výprava na Antarktidu a zpět definitivně ukončena. Rekapitulace: Uplutá vzdálenost: 1 925 Nm, upluto v VIII.etapě: 3 255 Nm. Celkově s/y Altego uplula z New Zealandu 24 845 Nm. Jaká byla vlastně Antarktida? Čím začít? Pozitivy či negativy? Začněme tedy negativy. Plachetnic jsme na své cestě potkali jen několik. Asi tak 6-8. Určitě jich je zde více, ale nevíme o sobě, prostoru je tady dost. Ale z polárních stanic víme, že každý rok jich neustále přibývá a přibývá. Co je více znepokojující je spíše nárůst turistů z velkých a obrovských, například 7-patrových turistických lodí, kde je více než 2000 turistů a 1000 členů posádky. Tyto lodě a velké množství menších jsme zde potkali a viděli mnohokrát ať už na vlastní oči či na radaru. Domlouvají se vysílačkou, kdy která odkud odjede, aby se na daném místě vystřídali a jejich turisti neviděli předchozí loď a měli tak iluzi jedinečnosti a osamocenosti. Přitom za rohem zdánlivě opuštěné zátoky čeká další obrovská turistická loď. Na každé polární stanici už mají obchod se suvenýry pro turisty. V některých lze dokonce platit kreditními kartami. Ročně údajně navštíví Antarktidu přes 200 000 turistů. Můžeme se utěšovat tím, že posádky pečlivě hlídají turisty, aby nezpůsobili žádné škody, nerušili tučňáky, tuleně a ostatní tvory a nevyhodili například ani papírek. Znepokojující je už ale fakt samotný, že ani na nejopuštěnějším a nejvzdálenějším místě na planetě nejste zdaleka sami a musíte plout i zde mimo obvyklé trasy, aby jste opravdu sami byli. A

-

56

-


Zpravodaj 1 / 2010

tak, jak jsem už několikrát konstatoval, původní svět mizí, pohlcuje ho nicota, temnota civilizace, globalizace a masový turistický ruch. Takže, pokud chcete zahlédnout poslední střípky odrazu původního světa, neváhejte a vydejte se na cestu. A pozitiva? Jedinečná, nádherná, okouzlující, originální příroda. Polárníci říkají, že tyto kraje člověka můžou očarovat. A, ano, jsem zcela očarovaný. Jsem pryč z Antarktidy par dní a už se mi stýská. Tučňáci a tuleni, kteří se nebojí lidí, protože jim lidé neubližují. Nádherné monumentální kry, průzračná a čistá voda. Neuvěřitelná panoramata. Velryby pár metrů před přídí. Ptáci prohánějící se modrým čistým vzduchem. To vše je naděje na to, že lidé dokáží žít v harmonii s přírodou, aniž by ji ničili a zabíjeli všechny tvory. Naděje na to, že lidé jsou schopni uchránit přírodu a její krásy. A smutek z toho, že to lidstvo nedokázalo skoro nikde jinde na světě než na Antarktidě. kpt. Jiří Denk, s/y Altego

Cres – největší jadranský ostrov Ostrov Cres je největší jadranský ostrov, který se nalézá v severní části Kvarnerského zálivu. Na jihu v obci Osor je pohyblivým mostem spojen s ostrovem Lošinj. Pobřeží ostrova dlouhého 66 km je velmi členité a v jižní a západní části oplývá četnými zátokami a oblázkovými plážemi. Severní a východní stranu naopak lemují strmé skály. Zvláštností ostrova je sladkovodní Vranské jezero, jehož hladina je nad úrovní mořské hladiny a dno je naopak 74 m pod úrovní hladiny moře. Jezerní voda je kvalitní a je vhodná k pití – svou kvalitou patří mezi nejčistší v Evropě a tak je volný přístup k jezeru omezen. Severní strana ostrova je obrostlá dubovými, kaštanovými, habrovými a jilmovými lesy. Střední a jižní část ostrova je pokrytá pastvinami a nízkým středomořským porostem. Prostředí ostrova je obzvlášť příjemné na jaře, kdy se příroda probouzí a ve vzduchu jsou cítit vůně aromatických léčivých rostlin. Jedním z nejlepších důkazů o čistotě moře kolem Cresu jsou hejna delfínů. Předpokládá se, že ve zdejším akvatoriu žije 100 až 150 těchto savců. Ve strmých a nepřístupných částech pobřeží, které jsou vyhlášeny za ornitologický park přírody, se zdržuje dnes již velmi vzácný druh – sup bělohlavý. Antický název pro Cres a Lošinj je Apsyrtides Nesoi nebo Osorské ostrovy, jelikož se před vyhloubením kanálu v Osoru v podstatě jednalo o jeden ostrov. Město Cres je opevněné městečko, které vzniklo na západním břehu ostrova pod východním hřbetem. V těchto místech byla i prehistorická “gradina” (sídlo, opevnění) a antická pevnost (Crexa, Crepsa). Cres je obydlen již od prehistorických dob, o čemž vypovídají “gradiny” z té doby. Hlavní rozvoj pak Cres zažil ve středověku. Jedna z nejvýznamnějších kulturně -historických památek ve městě je palác rodiny Petris (Petrić) z 15. století. Jedná se o nejstarší patricijský palác po-

-

57

-


Zpravodaj 1 / 2010

stavený v pozdně gotickém slohu, který zdejší obyvatelé nazývají Arsan. V současnosti je v paláci muzeum. Jedno z nejzajímavějších a nejznámějších míst na ostrově je Lubenice. Toto kamenné město, respektive pevnost, je postavené na strmé skále 382 metrů nad mořem a patří mezi skvosty chorvatské rurální architektury. Jedná se o malebné městečko se středověkými památkami a starými kamennými domy postavenými ve třech točitých řadách podél vápencového hřebene. Spolu se zbytky středověké soustavy opevnění a několika církevními objekty je výjimečností tohoto místa i překrásný výhled na moře a na záliv sv. Ivana s překrásnou oblázkovou pláží. Beli je jedno z nejstarších a v minulosti nejvýznamnějších creských sídel. Městečko akropolového typu je umístěné na vysokém kopci na východním pobřežím severní části ostrova. V obci působí Eko centrum “Caput Insulae”, které se zabývá zachováním přírodní různorodosti, původních hodnot a kulturního a historického dědictví ostrova. Centrum také provádí i ochranu supů bělohlavých. Martinščica je relativně mladá obec umístěná v nejmírnější částicreskéhopobřeží,vzátoceotevřenésměremnajihozápad. Hezky upravená obec, která oplývá středomořským porostem, se orientuje výhradně na kempinkovou turistiku a na rodiny s dětmi. Překrásné pláže na sever od obce skýtají široké možnosti pro kvalitní a aktivní dovolenou. V jižní části Valunského zálivu, mezi dvěma překrásnými oblázkovými plážemi, leží Valun – malebná obec postavená kolem malého přístavu, která se též orientuje na rodiny s dětmi a na kempinkovou turistiku. Kromě četných apartmánů v soukromí se na Cresu nabízí ubytování ve dvou hotelích Kimen v Cresu a Zlatni lav v Martinščici. Dále jsou na ostrově celkem čtyři kempy v Cresu, Belom, Martinščici a ve Valunu. Podle podkladů Chorvatského turistického sdržení v Praze.

-

58

-


Zpravodaj 1 / 2010

Adresář členů VV, KK a sekretariátu ČANY Jméno a příjmení Stanislav Bílek prezident (rekreační plavba, web) Ing. Václav Švec, CSc. viceprezident ( mezinárodní vztahy, legislativa, knihovna,) Ing. Petr Sládeček (soutěže, technika lodí) MUDr. Zdeněk Žižka, CSc. (vzdělávání a zkoušky) Martin Blagoev (agenda členů, web, knihovna)

Adresa Pod lázní 12 140 00 Praha 4

Kontakt Mobil: 602 311 153 E-mail: [email protected]

Opočenská 536 199 00 Praha 18 – Letňany

Mobil: 605 371 416 E-mail: [email protected]

V chaloupkách 14 194 00 Praha 9 U podchodu 1 162 00 Praha 6 Křenova 5 162 00 Praha 6

Mobil: E-mail: Mobil: E-mail: Mobil: E-mail:

732 860 702 [email protected] 724 244 457 [email protected] 775 042 429 [email protected]

Adresář členů kontrolní komise ČANY Ing. Vratislav Čihák Nad Šálkovnou 21 Mobil: 603 230 895 147 00 Praha 4 E-mail: [email protected] předseda (knihovna) Josef Rössler Moravská 45 Tel.: 224 250 683 (hlášení plavby, redaktor 120 00 Praha 2 Mobil: 607 579 770 Zpravodaje) E-mail: [email protected] Ing. René Pruner

K babímu dolu 394 251 69 Velké Popovice

Sekretariát Ing. Olga Müllerová, CSc. Mánesova 85 (administrativa, hospodaření) 120 00 Praha 2 Ing. Petr Kundrata (šéfredaktor Zpravodaje) Václav Olmer (zhotovování průkazů ) Ing. Věra Libosková (předseda komise historie nám. jachtingu)

Michnova 1623 149 00 Praha 11 Slavojova 18 128 00 Praha 2 Bulharská 1421 708 00 Ostrava

-

59

-

Tel.: 224 250 683 Mobil: 602 298 605 E-mail: [email protected]

Tel.: 224 004 757 Mobil: 723 508 325 E-mail: [email protected] Mobil: 721 232 231 E-mail: [email protected] Mobil: 777 042 100 E-mail: [email protected] Tel.: 596 961 810 E-mail: [email protected]


Zpravodaj 1 / 2010

ZPRAVODAJ č. 1 / 2010 Vychází nepravidelně Vydává Česká asociace námořního jachtingu (ČANY) Přístav 5, 147 00 Praha 4 – Podolí, IČO 00563498 www.cany.cz, E-mail: [email protected] Vydáváno a distribuováno bezplatně výlučně pro potřebu členů ČANY. Toto číslo vyšlo: 24.3.2010 Šéfredaktor: Ing. Petr Kundrata Telefon: 272 911 860, 721 232 231 E-mail: [email protected] Redakce: ČYK, Přístav 5, 147 00 Praha 4 – Podolí Úřední hodiny VV: každou středu od 18.00 h do 20.00 h, telefon: 241 433 212 Nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Redakce neručí za obsah příspěvků čtenářů.

ČANY (ČYK)

YC CERE Podolská vodárna

-

60

-

Obsah

Recommend Documents