OBSAH
s
Úvod - - I. Obilniny -
7
Il Lušténiny
29
III. ~elenina ~
33
IV. Ovoce
-
V. Houby , VI. Korení
-
-
-
- - 65 - - - -
VII. Tuky a nápoje -
48
70
- - - - - 79
VIII. Pícniny - - - - - - • -
90
· IX. Prfunyslové rostliny
97
X. Drogy a jedy - - - - -XI.
Léčivé
byliny -
- 126 - - - 152
XII. Okrasné a památné rostliny
- 248
Doslov - - - - -
- 275
Obrazové prílohy - -
- I.-XXVI'l.
U!itkov~
rastliny - 20
-.
l. OBILNINY Chléb v potu tvále. - O žite. - Z čeho byl staroveký chléb. - Mfsto chleba kaše. Ril.zné druhy pšenice.- Ječmen a ječné výrobky.- Červánky pivovamictvi. -1akost antického piva. - Prišlo se mu na chuť. - Pivo i u starých Slovan&? • Rýže snad nejstarší kulturní obilninou. - Oves jen jako plevel. - Proso a ostatní obilniny. Jak se začalo hospodarit. - Antická zemedelská literatura. - Polní práce. - ŠkU.dcové obilí. - :život rolnický, život blažený. - Jak se mlelo. - Od placek k jemnému pečivu.
Když BUh vyfkl ortel nad prvními lidmi a vyhnal je z ráje sladké zahálky, dal jim tím dar cennejší nad rajský život, dal jim požehnání práce. v potu tváre si melo lidstvo dobývat vezdejší chléb, pfinutit zemi, aby dala obživu, napnout svaly a dftvtip. A tak se stalo polní hospodáfství nositelem a indexem kultury. První počátky zem~delství a pestování obilí se právem kladou do úrodných asijských krajft a k bfehftm Nilu, ale snad i jinde a již dfíve se pokusili lidé osévat pftdu, jak dávají tušit nálezy obilných zrn ve starých pfedhistorických sídlištích (na pf. švýcarských a j. kolových stavbách). O chlebu se mluví v bibli a všech ostatních památkách staroveku, leč musíme se vzdát predstavy, že to byl náš dobrý samožitný chlebíček. ž it o (Secale cereale) bylo ve staroveku známo sotva podle jména. Není o nem nikde zmínky, až teprve Ríman Plínius z l. stol. po Kr. o nem vypráví, spíše jen z doslechu. Ledabyle, pohrdave zní jeho zpráva: Na úpatí Taurských Alp pestuje prý chudé obyvatelstvo žito (secale), ale je to bídné obilí, jen z nouze dobré. Musí se mísit s jinou moukou, aby se zmírnila jeho horká pfíchui. Pozdejší zpráva Galenova sdeluje, že se žito silo v Thrácii a Makedonii. Tito zpravodajové nelhali. Orient i západní část fímského imperia mely: dostatek jiných obilnín, hlavne pšenice, i nebylo tedy dftvodu k pestování obilniny
7
Il. LUŠTbNINY Čočka ve starém Oriente. - Západ mel boby. - Kult bohu. - Otázka fazolí. - Hrách '
a "Hmský hrách"". - ]iné lušteniny. - I
vlčí
bob se jedl.
Když jsme jako malí školáčkové slyšeli pri biblické déjepravé, že Esau prodal prvorozenství za mísu čočovice, méli jsme dojem, že Esau mél dukladný hlad, když udélal takový divný čachi:, nebo že snad byla čočka tenkŕát vzácná. Nikoliv, nebyla vzácná, naopak sytila ve východních zemích miliony lidí, a fíkává se, že egyptští faraonové mohli podnikat nákladné stavby pyramid jen tím, že živili armádu pracovních otrokU levnou čočkou. Péstg; vání č o č k y .. (Lens éulinaria) je ptastaré a. stopy jdou až do doby bronzové. V historické dobe byla její kultura rozšírena hla;vui" 'le východních zemích, leč znali ji také Rekové ( fakos) i R:ímané (lens). Ba zdi-se, že se v téch zemích u jala nezávisle na Oriente a v každé z obou zemí samostatné, protože latinský název není vypujčený od Reku ani s ním príbuzný. V Egypte však byla asi nadprodukce čočky a italská spotreba se kryla zčásti dovozem odtuä. Císar Caligula jí dal privézt z Egypta 120.000 1ímských meric pouze jako lodní. prítéž pri doprave obelisku. hospodárského i kuchyňského JJ.lediska ji rímští autori doporučují. Plínius tvrdí dokonce, že pusobí duševní rovnováhu, klid duše ( aequanimitatem). Doporučovala se i lácí; podle Martiala byla egyptská čočka z Pelusia lacinéjší než krupky, ale dražší než . boby. V západnejších zemích a na klasické pudé uhájily první místo mezi lušténinami bo by (Vicia faba), rozšírené arci také všude jinde a s prastarou kulturou, doloženou nálezy až z predhistorie. Do všestranného užívání bohu jako poživatiny zasáhl i náboženský kult. Boby se staly jakýmsi symbolem záhrobí, snad proto, že kvéty mají kresby na zpusob písmen. Pythagoras posílil tuto víru
z
29
III. ZELENINA Exkurse do praveku. - Zelinárské zahrady. - Antické zeH, kapusta, saláty. - Repa v rúzné \iprave. - ·Mrkev a podobné zeleniny. - Redkvička také trestem pro cizoložníky. - Pestování okurek. - Libústky dsare Tiberia. - Chrest. a artyčoky. Kopi'iva a lebeda místo špenátu. - Poslání česnek1,1, cibule a póru. - Kren jen jako medicína. - Dráždivá rukev. - Ostatní zeleniny, lepší i horší. - Co zavinila podradná zelenina. - Okopaniny. - "Královský pokrm" čili staroveké brambory. "Burské onšky''.
Mrzut, zklamán a hladov se vraá praveký lovec z nezdareného lovu.. Predstavte si ho jako Neandertálce, aurignackého pračlo veka nebo príslušníka nekteré jiné rasy z doby kamenné i pozdeji, je to porád jedno, nezáleží na tom, čím je ozbrojen. V rad se s bžundou, ačkoliv se brodil celý den v tajíám jarním snehu na horách. Čím dál méne zvere. Snad se odstehovala dále pred ustavičným pronásledováním, nebo se veliký duch rozhneval a stíhallovce "smulou". Z jeskyne vybehne vstríc drsná, ustaraná žena a zklamane, bručive vítá muže. To delaly odjakživa všecky ženy, když se muž vracel s prázdnou, delají to i dnes. Není divu, doma jsou hladové krky detí! Zásoby orechu a korenil již dávno došly a jaro teprve začíná. Prichází po čertech pomalu to diluviální jaro! Jen dole v údolí u potoka se již zelenají první kere a byliny. Pud žene matku ven nasbírat, co kde roste zeleného. Uštipuje mladé výhonky, vytahuje z pudy šťavnaté koiínky. ľu dový smysl jí poví, co je jedlé a co se nedá jíst. Chute chroupají deti mladou syrovou zeleninu, je jím vítaná a rodičôm také. Nikdo nemá ani potuchy o vitaminech, ale ví, že tohle aspoň udrží pri živote, když t~ nenasytí zcela. Zbytek zeleniny se zatím dovaruje na ohništi, táta potrebuje neco teplého. Kousek uzené jelení kýty tam pro nej ješte zbyl, matka se již s detmi nejak odbude. Nežli dozraje ovoce, bude zelenina časteji na stole. Promítneme si tenhle obrázek do kterékoliv pozdejší doby. '{..Jžitkové rostliny- 3
33
IV. OVOCE Zlatý vek lidstva ve znamení ovoce. - Bez ovoce nebyla hostina. - Staroveké štepafství. - Široký pojem jablka. - Vybrané druhy jablek a hrušek. - Pravda a báje o tfešních, broskvích a jiných. - Historie a anekdoty o fíku. - Kdoule a mišpule. Citron v rukou lékaH't a v domácnosti. - Mandle a orechy všeho druhu. - Exotické ovoce. - Oliva v antické kuchyni. - Granátové jablko. - Báje kolem lotosu. - Plané ovoce a lesní plodiny. - Co znamenaly žaludy. - Jedlý kaštan jako lidová výživa. Tykve a melouny.- Svatojanský chléb všedním jídlem.- Na čem se, obesil }idáš?Co ješte chybí?
Biblické líčení ráje vzbuzuje predstavu jakési úrodné oasy nebo veliké obory, reservace, chcete-li. Klasický mythus o zlatém veku nelokalisuje ráj, nevyhrazuje jej jedinému páru lidí, ale má ráj pro celý svet a pro celé národy. Každý kraj dostal neco, aby mel ráj na zemi. Zde bylo dost jablek, hrušek, fíku, jinde meli banány, deti poušte mely datle. Stačilo jen natáhnout ruku po ovoci nebo se shýbnout. Ke chvále tehdejších lidí budiž podotčeno, že byli plne spokojení s tím, co v jejich ráji rostlo. Hezky to povídá básník Ovidius v líčení zlatého veku (Promeny I.) : "Arbuteos fetus montanaque fraga legebant cornaque et in duris haerentia mora rubetis et quae deciderant patula Jovis arbore glandes." (Sbírali planikové plody a horské jahody, d.čínky i maliny na trnitých kerích i žaludy, spadlé s košatého dubu.) }inými slovy, básník líčí lidstvo na stupni sberatelském s pohodlným životem v sezóne ovoce i po ní, jestliže si po príkladu veverek po.čídili zásoby. Tenhleten rajský život nemohl ovšem trvat p.či vzrustající populaci večne, v dalších obdobích se musilo ráje vydobýt prací. Ale ovoce zustalo jako sladká památka na ten pravý ráj a bylo vždycky vítáno, i tenkrát, když se stoly bohatých Rímanu prohýbaly pod mísami pečených kanru, pávu, kvíčal,
48
'1
V. HOUBY l
Staroveká systematika hub. - Jak vznikají houby. - Které jsou jedovaté a ita jakých · okolností. - Co mají houba1i vedet. - Zamítavé stanovisko Pliniovo. - Houby ná· stroj zločinu. - Prípady otrav. - Nejlepší druhy. - Co se soudilo o lanýžích. - PHprava hub. - Vzámejší než zlato.
Téžkými zkušenostmi se propracovávalo lidstvo k houbafským zkušenostem. Piirozený pud vedi první houbare k poznání, že ta záhadná vec, objevující se z čista jasna a z neznámých príčin brzy tu, brzy tam, je tu bezpochyby proto, aby dala lidem potravu. Zkušenosti ukázaly, že se nékteré dají jíst, nekteré nikoliv. Na techto zkušenostech byla založena lidová systematika hub, trvající vlastne až podnes, systematika praktického použití. Jsou prost~ houby jedlé, nejedlé a jedovaté. Toto rozdelení sdílel i učený starovek, rídé se laickými zkušenostmi. Jedovatým houhám se ríkalo také "svinské" ( suilles). Užší hledisko má botanik a lékaf Dioskorides, jenž rozeznává pouze jedlé houby a škodlivé nebo smrtící. Nic tretího není, nejedlá houba je sama sebou škodlivá. Bylo tu mnoho záhad, mnoho tajemného ve vzniku a podstate hub. Proč jsou nekdy a nekde v úžasném množství, proč jindy chybí a najednou se zase objeví jako kouzlem na povrchu zeme? Naivní lidové predstavy i premýšlení učenejších hlav staroveku shrnuly pozorování do záveru, že houby nemohou být pova?ovány za rostliny, protože nemají ani koreny ani kvety a vznikají tedy nejak samy od sebe. Plínius usoudil, že buď ze slizu stromu, a proto rostou nejvíc v lese, nebo povstáva jí z hiáta a vlhké zeme. Je t'O nejasné tušení vztahu hub k jejich okolí, dnes známé symbi- . osy hub s lesními stromy (koreny). To vedlo také k odpovedi na otázku, proč a kdy jsou houby jedovaté. Plínius vychází z názoru, že každá houba je v podstate zdravá a jedlá, dokud na ni Užitkové rostliny -
~
65
·i
J
• VI. KORENI Kuchyne je malá lékárna. - Antické domácí korení. - Pravý muškát nebo náhražka? - Dôležitý kopr. - Symbolická marjánka. - Trojí kmín a nač byl také dobrý. - Etymologický výklad máty peprné. - Šafrán a jeho účinky. - Pepr se platil zlatem. Pravá skorice? - Hrebíček a zázvor. - Makové a sesamové koláče. - Kaprlata a horčice. - Záhadné korení.
•
Dobrý kuchar je lepší než špatný lékar. Dobrá kuchyne udržuje zdravé pri zdraví a nemocné léčí. Správný lékar postupuje ruku v ruce s kucharem, takže kuchyne je tak trochu lékárnou, kde se vyhotovují lékarské recepty. A je pritom lacinejší než "latinská kuchyne". Kuchaii a kucharky - nebo i domácí kuchyne byla odedávna doménou ženského pohlaví- poznali záhy, že se dá každé jídlo prísadami zlepšit, aby bylo chutnejší. A co chutná, to jde k duhu, Hká se. Korení je tedy pôvodne léčivem z bylin, jak již jméno ukazuje. Antické korení sloužilo více lékarství než kuchyni, ačkoliv je ze starých receptu patrno, že tehdejší kuchaii byli mistri v korenení jídel a že v té dobré snaze zacházeli až príliš daleko, takže zažívací orgány rozmafilejších strávníkii trpely častými poruchami. Korenilo se všecko, jídlo i nápoje, hlavne víno. Namlouvali si, že je to zdravé, ale všeho moc škodí. Skoro všechno antické korení bylo tedy predevším léčivem, nekteré dokonce vyhlášeným, a sláva jeho pretrvala stredovek, ba nepohasla ani nyní. "Anýz a kopr rostou pro kuchyni i pro lékare," praví Plinius. Začneme tedy s tímto domácím korením. Anýz (Pimpinella anisum), u starých autom a n i s o n nebo a n i s u m, se ozývá ve spouste lékarských predpisu takrka na všecky choroby, a stačil ješte s nekolika jinými druhy domácího korení úplne pro skromnejší kuchyňské požadavky starších dob. Bylo zvykem žvýkat anýz, aby se odstranil zápach z úst. Anýzem se také posypá-
70
VII. TUKY A NÁPOJE Čím se mastilo. • Olivový olej nade všecko. • }iné oleje. • Chvalozpčvy na víno. • .
Historie vinné révy. • Kult Bakchuv. • Nebylo vždy a všude vína dost. • Jak se pilo. ·Sklenička vína neškodí.. Pijácké zvyky a rekordy.• Mravokárný Plinius. • Zlé konce pijáku. • Vinobraní a lidové veseyce. • Výroba vína.• Vinné sklepy a nádoby. • Diogenuv sud. • Lepší a horší druhy. · Ovocná vína a likéry. • Rozinky a sekty. • Medovina a ocet. l
! l
~
l
Príroda se spravedlive postarala, aby lidé všech obydlených zemí melí čím mastit. Eskymák má svuj rybí a tulení tuk a nemenil by jej za jiné. My máme svoje sádlo, máslo, luj a nechápeme dobre, jak mohou lidé na jihu všecko mastit olejem. Uznáváme jeho prednosti, uznáváme i kvalitu jiných rastlinných tuku, ale po starém zvyku myslíme, ženení nad zvífecí tuky. Snad nekdo i polituje v duchu antické lidi, když mu povíme, že takrka neznalí máslo. V skutku se mluví o másle (butyrum) až v pozdejších rímských dobách, a to jen jako o kosmetiku na dámskou pleť. Protože bylo všude rozšífeno pestování veprového i hovezího dobytka, nechybelo starovekým národlim ani sádlo nebo slanina (adeps, lardum u Rímanu), ani luj (sebum). I rybí tuk. (pisc;inum) našel použití. Dosti vysoko cenili Rímané husí sádlo jako omastek, kdežto všecky ostatní zvírecí tuky hrály úlohu celkern jen podrízenou. Dokonce i výroba tuku z ovčí vlny, lanolínu, byla známa, ale zase jen pro kosmetické účely. Čím tedy, proboha, mastili? Kam až sahalo pestování o l i vy (Olea europaea ), vládl olivový olej, od nejjemnejšího výtažku až po ty nejhorší sorty a zadní produkty. Oliva je prastarý kulturní strom záp. Asie a jižní Evropy, kde se dosud tu a tam vyskytuj! plané kerovité porosty (Pliniuv "oleaster"). Biblické zprávy svedčí, že se pestování olivy datuje již z dob patriarchálních a že se povzneslo v dobe královské zásluhou králu Davida a Šalomouna. V Recku byla oliva (el a i a) všude rozšíiena již za dob homér-
79
VIII. PICNINY Pastýrské selanky.· Bohové a princové jako pastevci. - Počátky hudby na pastve. Výčet travin. - Lotos a jete!. - Vojteška nejlepší pícnina.• Boby, vikev a jiná krmiva.• Smesky. - Krmníci.
Kdo by hledal klid duše v prostém živote na ňadrech matky prírody, jiste by si prál se vtelit do antického pastýre, jak nám je líčí Theokrit a Vergílius. Stádo se klidne pase, pastýr leží pohodlne rozložen ve stínu košatého buku a krátí si dlouhou chvíli hudbou na šalmaj, kterou opevuje nejakou sličnou, idealisovanou pastýrku. Občas se sejde nekolik pastýru a závodí ve zpevu a hudbe. Netrápí je sháňka po vezdejším chlebu, stáda jsou jejich majetkem, jejich výživou, a to ostatní dodá príroda sama. Pastýr Tityrus zve soudruha k takové frugální hostine (Vergílius, Pastýrské zpevy I, 80) : " ... sunt nobis mitia poma, castaneae molles et pressi copia lactis." (Mám lahodná jablka, jemné kaštany a hojnou zásobu sýra.) Je tedy div, že v téch šťastných dobách bylo pastýrství ideálem krásného života? A hanba to nebyla žádná, nic ponižujícího. Bobové sami šli dobr_ým príkladem napred a pásli, zvlášte Apollo, Hermes, ba i ten morský starec Proteus pásl tulene a jinou morskou havet. Také královští princové se nestydeli pást, dokud je osudy vlasti nepovolaly k heroickým činôm. Snad ten život nebyl docela tak poetický, jak nám jej básníci líčí. Snad nebyla ta pastýrská hudba o nic poetičtejší než ona, jakou vyluzují naši pasáčci z vrbových píštalek, snad ty strídavé zpevy nebyly nic }iného než pasácké halekání. Ale tolik se v tom tají pravdy, že se tehdy naporád páslo. Kde byl dostatek pastvín, byla i zámož-
90
,l
IX.
-
PRÚMYSLOV~ ROSTLIN;':Y
Staroveké textilnictvi. - Lnené tkaniny. - Nepatrná rostlinka a rekordy plachetních lodí. - Vymoženosti veku a lidská opovážlivost. - Počátky bavlnáfství. - Výrobky z rosdinného chmý.H. - Esparto a jiná pletiva. - Konopí. - Provaznictví a košikárství. - Historie papiru. - Výnosnost antických papíren. - Druhy papiru. - Psaá poueby. - Spotreba papiru a rozvoj knihovnictvi. - Barvfrské rostliny domácí i cizí. Umelé blondýny. - Koželužství. - Predstavy o dubenkách. - Jak se pralo. - KoHnky místo mýdla. - Monumentálni stavby. - Prvopočátky pfíbytku. - Stavební dfíví. - Proč zmizely cedrové lesy na_ Libanonu. - Večné stavby. - Manie prepychových stolku. - Drahocenný eben. - ]iné druhy nábytkového dríví. - Metly a rákosky. - Rákos k rôzných účelU.m. - Palivo a jak se topilo. - Ústrední topení. Rozdelávání ohne. - Svícení. - Užití korku.
---1
Stud, potreba i vkus si vynutily oblékání od fíkového listu, rajského úboru, pres zvírecí kôže až k textilním výrobkum. Valná část zemí Starého sveta má poclnebí, vyžadující oblékání jako ochranu pred zimním obdobím, mírnejším nebo krutejším podle polohy, a konečne i v teplých oblastech musil oblek chránit pred slunečním úpalem i pred nočním chladem. Od praveku až do historických dob stačily lidstvu zvífecí kuže a lovečtí nebo kočovní národové setrvali pfi této móde dlouho, tak jako podnes km eny' rôzných ras na nižším stupni vývoje. Alé na prahu kultury se již objevilo textilnictví. Nehledíme-li k stranou ležícím Číňa niim, kde již 3000 let pr. Kr. byla známa výroba hedvábných látek, mela ostatní staroveké lidstvo již velmi záhy textilnictví ze surovín zvífecích i rastlinných. Již ve Starém Zákone se dočí táme. o nádherných rouchách; egyptské a orientální památky vubec jsou dokladem pokročilého umení textilního, v nejstarších reckých básních i bájích patrí výroba látek k chloube domácí industrie. Urozené dámy predly a tkaly, závodily mezi sebou v dokonalosti a umeleckém provedení. Pekne to dokumentu je báj o mistrovské Arachné, premenené v pavouka, když chtela samotn
7
97
~
''
l'
X. DROGY A JEDY Záliba ve voňavkách. - Orient, zeme vuní. - Tovární výroba mastí a voňavek. Vykufovári.í jalovcem. - Vonné pcyskyi'ice. - Nač byl terpentýn. - Kadidlo monopolem "šťastné Arabie". - Pfedchudci "františku"'. - Myrha kráľovským darem. ·Bitva o balzám. - Obyčejná i lepší smiíla. - Záhadný nard. - Ammoniak a galbanum. - Arabská guma. - LéČivé klovatiny. - Vrcholné požitky. - Čím se sladilo. Antické včelafství. - Otázka many. - Počátky cukrovarnictví. - Tftinový cukr jen jako léčivo.- Duvody pro kosmetiku a její počátky.- Veľkovýroba šminek. -Ranní toaleta rímských dam. - Kosmetická literatura. - Nekolik receptU. - Toaletní mýdla. Lékafská kosmetika. - Kosmetické byliny. - Co ješte patrilo ke kosmetice. - Nejprudší jedy. - Jedy traviča. - Jed proti jedu. - Úloha bolehlavu. - Zlopovestný tis. - Co byl antický strychnín? - Účinky blínu a jílku mámivého. - Otrávená · armáda. - Co bylo "hippomanes"?
I čichové požitky patrí k príjemnostem tohoto sveta. Nosy antických lidí byly rovnež tak zhýčkané a vybíravé, ba ješte vybíravejší než jazyky. Voňavky všeho druhu, pryskyrice, kadidla, vonné oleje a masti, to všecko bylo požadavkem ~obním i společenským, ved vkusu a tak.rka stálou potrebou. Pristupovala k tomu ješte víra, že se pronikavými vlinemi zahánejí nemoci a zlé mocnosti. Již tenkrát se verilo, že težký vzduch nevetraných místností se dá zlepšit prosyfením čpavým dýmem, již tenkrát vyháneli ď ábla Belzebubem. A když byla taková vune milá lidem, byla zajistá milá i bohum, a proto se obeti a posvátné obrady k~ naly s doprovodem parfumu. Ješte dnes se naše oltáre halí mystickými oblaky kadidla. Záliba ve vuni nebyla jen u klasických národu, nýbrž, a to hlavne, u kulturních Orientálcu a konečne i u všech polodivokých kmenu tehdejšího sveta. Orient byl a jest zemí viiní a odtud pricházely drahé drogy na západ, aby prek~ naly vuni domácích prípravku. Avšak čiperné a podnikavé hlavy RekU dovedly si zarídit i domád výrobu voňavek a mastí, protože to byla živnost, která se pri velké poptávce dobre vyplácela. ·Bez mastí se priimerný Rek neobešel, žádaly je náboženské ob126
XI. L:gČIV~ BYLINY Od Východu svetlo. - Lékafství v antickém Oriente. - Mythičtí lékafi u Reku. Patron mediciny. - A,eSkulapuv kult a tajemné léčení inkubad. - Víra uzdravuje. Lékafská sekta Asklepiovro.. - Korenári, první lékafi a botanikové. - Pfichází Hippokrates. - Pozoruhodné názory. - Potíže starých lékaru. - Theofrast, zakladatel lékafské botaniky. - Stredisko v Alexandrii. - Konkurenční školy. - Humorální theorie. - Empirikové. - Vedecká polemika. - Rdzné zásady. - Nové stredisko lékafství v Ríme. - Škola methodiku a povestný Asklepiades. - Nejvétší botanik Dioskorides. - Škola eklektiku a pneumatiku. - :Rímské lékarství starších dob. P!Vní "doktor" v Ríme. - Organisace a specialisté. - Temné stíny. - Tlučhubové a fuše!i. - Antická hygiena. - Pfíjmy lékaru. - :Rímská lékarská literatura. - Galeri, zenit statého lékafství. - Diletanti. - Zvláštnosti staroveké léčby. - Od mastičkáru k lékárníkdm. - Indikace podle bájí. - Antický Kneipp. - Vzhled rosdiny také indikad. - Všehoje. - Víra v betoniku. - Zázračný laser. - Puvod rebarbory. - Kult morské cibule. - Slez, jablečník a jiné mocné rosdiny. - Specifika proti rakovine a vztekline. - Projimadla a davidla. - Byliny na vnitfní choroby. - Morové korení. - Epidemie. - Tuberkulosa a choroby dýchadch cest. - Boj proti cizopasníkUm. - Antická psychiatrie. - Léčení čemefid. - Kolem pohlavních otárzek. Drmek, strážce cudnosti. - Otázka pfíjice. - ]iné nepfíjemné choroby. - Porodnictví a ženské nemoci. - Porodní báby a "lékafky''. - Byliny na andelíčky. - Léčiva "kožaru··. - Oční lékafi a jejich reklama. - I zubafství kvetlo. - Neco o parátku. Počátky a pokroky chirurgie. - "Rezat a pálif'. - Ranhojičské byliny. - Kozy objevily lék na rány. - Antická narkotika. - Opium nebo hašiš? - Zásadl4· "mírnit bolest". - Divy mandragory. - Povery a amulety. - Tajemné recepty. - Byliny osvedčené dfíve i dnes. - Co starí neznali. - Pfíklady receptu. - Obsáhlý arsenál bylinných léčiv. - Dobytčí mor. - Zverolékarství.
Staroveká medikamentosní léčba je založena z nejvetší části na bylinných léčivech a jde tedy vývoj botaniky ruku v ruce s vývojem léka1ství. Stručný nástin antického lékarství, tfebaže nikoliv prísne odborný, vysvetlí nám ledacos, o čem promluvíme dále v kapitole o léčivých bylinách. Zkrivili bychom si príliš posudek o antické medicíne, kdybychom ji hodnotili pauze podle toho, jak použila botaniky k léčebným účelfun. Nehledejme v tom jen prostoduchost a omezenost na jedné strane, chytráctví a šalbu na druhé strane, nehledejme v tom pouhé kramarení s nabytými poznatky. Extrémy a smešnosti starovekého lékarství . .
152
l
XII. OKRASNÉ A PAMÁTNÉ ROSTLINY Staroveké zahrady a zahrádky. -Umelé zahradnictví. -Verejné i soukromé sady. - Pestování kvetin. - Zahrady Adonidovy. -' Skleníky. - Kvetinová výzdoba. Historie vencd. - Bohyne Flora. - Královna rUže. - Spotreba .ruží a proč. - Co znamenala lilie. - Skromné a neskromné fialky. - Báje o pô.vodu kvetin. - Zahradní kvetiny. - Parkové kere. - Uctívání a ochrana stromu. - Symbolický cypfiš. - Duby a palmy. - Obrovské platany. - Význam vavfínu. - Tajemná událost. - B)Ísnický brečtan. - Ohradní myrta a jiné takové. - Pedagogické ferule. - Spo!ýš, jmelí, plavuň a j. v obradech a poverách. - Záhada čarovné moly. - Zázračné byliny magu. ]iné povery. - Rostliny k ničemu a prece k nečemu. - Akant v umení.
Vy, mill zahrádkáii, kterí v potu tvárí prerýváte a upravujete svou zahrádečku jako dlaň, co z toho máte? Kus užitku a kus potešení, .Ceknete. Ano, a to byl od pradávna smysl všech z a h r a d a z a h r á d e k; človek chtel mít trochu živobytí a trochu té krásy u svého domu, chtel mít svuj vlastní kouteček, aby m~l po ruce, co nutne potreboval, a aby si zpríjemnil život. Snad již dávno, velmi dávno jste melí predchudce v prunitivech, kte.čí už snad si také obehnali trnitým plotem kousíček pudy u svého bydlište a presadili si tam, co nejnutneji potrebovali. Ale i v mnohem pozdejších dobách, uprostred mohutné kultury, vyskytla se taková zákoutíčka, vlastní ohrazený majetek, v čemž je také puvodní význam latinského "hortus", hrazené místo, tedy ohrada, zahrada. Takovou zahrádku líčí rímský básník Vergílius (Rolnické zpevy, 116-146). Náhoda ho jednou privedla k Tarentu na stinné brehy reky Galesu (nyní Cervero) a tam spatril zahrádku jakéhosi starce, bývalého pirá~a z Malé Asie, jemuž tu vykázal zároveň s četnými jinými krajany bydlište Pompejus po vítezné válce proti námorním lupičllm. Pár záhonkU zeleniny v rámci lilií, verben a máku, mezi tím nejaká lípa kvuli včelám, · pínie, jilm, platan a také nejaká hrušeň a roubovaná slíva. To jsou jen zahrádky, ale byly také už od pradávna velké
248
