12 2010
BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A NA HORÁCH
MAGAZÍN SPOLEČNOSTI
www.hudy.cz
TÉMA: Pohyb ve výškách PŘÍLOHA: Cepín a mačky v praxi
OBSAH 04 06 08 09 10 12 19 24 28 30 34 39 42 44 46 48
Ready to go - ferrata, horolezectví Přehled cepínů Cepín v praxi Kdo správně brzdí, neprohrává Nepálský příběh Výšková aklimatizace Aspekty pohybu ve výškách Nemoc z výšky Skvělá lajna Rizika slackline Štandy v horách Outdoorové sporty v těhotenství Digitální mapy 13 mýtů Zbytkové riziko Sedmý smysl
09
28
39
10
34
46
EDITORIAL
Nový styl časopisu info@hudy Vývoj nelze zastavit, a tak jsme se rozhodli změnit naše metodicko-informační noviny na časopis klasického formátu s novým designem. Forma se sice mění, ale kvalitní obsah, nabitý užitečnými informacemi, zůstává! Časopisů, které jsou plné příběhů z cest, je u nás víc než dost. HUDYsport jako největší specialista v oboru vybavení pro odpočinek a sporty v přírodě cítí odpovědnost za vás, své zákazníky. Také proto vydáváme již od počátku roku 2005 noviny, které jsme pojmenovali info@hudy. Dosud jsme připravili pro naše čtenáře jedenáct vydání, které doplnily monotematické brožury „Základy bezpečného lezení“ a „Základy skialpinismu“, které se pro velký zájem dokonce dočkaly 2. vydání. V součtu šlo o 360 stran v klasických číslech a 232 stran v přílohách.
Spolupráce s Berg und Steigen Od začátku se snažíme přinášet ucelené a přehledné informace o jednotlivých sportovních i rekreačních aktivitách, především v horském prostředí. Obsahem se info@hudy od ostatních outdoorových periodik výrazně liší. To, co se dočtete na našich stránkách, vám pomůže poznat správné postupy a podle nich bezpečně provozovat vaši oblíbenou činnost. Jako červená nit se obsahem časopisu vine téma zvané v zahraničí „risk management“, česky by se dalo říct řízení rizik. Řadu odborných článků přebíráme z renomovaného rakouského čtvrtletníku Berg und Steigen. Na jeho stranách publikují erudovaní odborníci z Rakouska, Švýcarska, Německa a Itálie, kteří se zabývají metodikou pohybu v horách. Jména jako Michael Larcher, Werner Munter nebo Pit Schubert jsou prostě zárukou kvality.
Seriál o první pomoci
Skládačky k vystřižení Když jedete do hor, nemáte v batohu místo pro náš celý časopis. Proto přinášíme pravidelně informační skládačky, které mají velikost cestovního pasu. Ve formě heslovitého textu a názorných obrázků přinášejí metodické postupy, např. vyproštění z ledovcové trhliny, práce s GPS nebo vyhledávání zasypaných v lavině. V čísle 12 si můžete vystřihnout skládačku o manipulaci s cepínem a mačkami.
Nadčasové články Obsah většiny článků platí nejen v době, kdy vyšly. Obvykle jde o popis metod, které jsou dlouhodobě prověřovány a také zlepšovány. Proto téměř neztrácí na hodnotě. Pokud si nestihnete vyzvednout tištěné info@hudy, stačí zapátrat v přehledně členěném archívu na www.hudy.cz, kde jsou ke stažení všechny články ve formátu pdf.
Zdarma na všech prodejnách Časopis info@hudy můžete získat zdarma ve všech 42 kamenných prodejnách sítě HUDYsport. Obvykle připravujeme zimní a letní vydání a zprávu o tom, že nové číslo opustilo tiskárnu, najdete na našem webu. Věříme, že čas strávený nad stránkami info@hudy nebude rozhodně časem ztraceným. Silné zážitky z aktivně prožitého času vám jménem redakce přeje Michal Bulička šéfredaktor info@hudy
Za zmínku stojí také spolupráce se záchranářem Martinem Honzíkem, se kterým koncepčně připravujeme seriál o první pomoci v terénu. Obsah a názornost těchto příspěvků přesahují rámec sportování v horách, umět poskytnout první pomoc by měl přece každý z nás v jakékoli situaci.
Praktické využití Informace se snažíme předkládat stručně a jasně, s důrazem na jejich praktické využití. Samozřejmě nabízíme také „nepraktické“ a zajímavé čtení. Vzpomeňme třeba články Doba ledová o významných počinech v historii horolezectví.
Podrobně a komplexně! V poslední době jsme začali klást důraz na ucelené zpracování jednotlivých témat, často v několika souvisejících článcích. Podrobně jsme popsali např. problematiku bouřek na horách, využití GPS v outdoorových aktivitách nebo zimního bivakování. V tomto čísle přichází na řadu pohyb ve velehorském prostředí, a tedy vše, co souvisí s nebezpečím nemoci z výšky.
Šéfredaktor: Michal Bulička (
[email protected]) Redakční rada: Dušan Stuchlík, Ondřej Johanovský, Richard Litochleb, Martin Šťastný, Michal Burda, Martin Trdla Na čísle dále spolupracovali: Pit Schubert, Heinz Zak, Emanuel Wassermann, Michael Wicky, Bernhard Friedrich, Reinhard Kleindl, Peter Geyer, Oskar Goliáš, Karel Kříž, Pavel Matoušek, Jan Vít, Jakub Hanuš, Jakub Dostál, Jarda
Dunovský, Alena Čepelková Edita Vopatová, Petr Havelka, Zuzana Hofmannová, Ronan Bégoc, Angelika Zak, Luis Töchterle, Jost Gudelius Překlady: Zdeňka Myšková, Kryštof Částka, Michal Bulička Jazyková korektura: Jiří Havelka Odborný partner: Berg & Steigen, www.bergundsteigen.at Grafický návrh: CZECH PROMOTION group, s.r.o.
Foto na titulní straně: Michal Bulička Sazba a zlom: Petr Antoníček Tisk: Europrint, a.s. Internetová verze: www.hudy.cz Vydává: HUDYsport, Bynovec 138 registrováno MK ČR E 15451. Neprodejné.
www.hudy.cz
3
JAK SE VYBAVIT – HOROLEZECTVÍ
PŘILBA
NEPROMOKAVÁ BUNDA
Mít na hlavě přilbu při lezení v horách a via ferratách je samozřejmostí, o které se nediskutuje. Nejde totiž jen o to, že lezete tak dobře, že nespadnete. Ohrozit vás může zejména padající kamení, ať už samovolně nebo zaviněním lezců nad vámi. Přilba začíná být in i při sportovním lezení na cvičných skalách. Hlava je nejzranitelnější část těla, vyplatí se ji chránit. Nasazujte proto jen přilby, které splňují příslušné normy pro horolezectví. Jen několik málo modelů má certifikaci pro více aktivit. Současné přilby jsou lehké, pohodlné i dobře odvětrané!
Svrchní ochrannou slupku obvykle nosíme v batohu, oblečeme ji až při zhoršení počasí (ochlazení, vítr, déšť). Většinu času na túře je vhodné strávit v softshellovém oblečení, které je pohodlnější (měkčí, prodyšnější). Bezchybnou funkci zajistí především kvalitní membrána (GoreTex), která nepromokne ani neprofoukne. Výhodné jsou větrací otvory a pohodlně nastavitelná kapuce, pod kterou se vejde i přilba.
ČELOVKA Svítilny od Black Diamond (Sprinter, Spot, Cosmo, Gizmo) si přímo říkají o stálé místo v batohu. I s bateriemi neváží více než 100 g. Nikdy nevíte, co se může stát a nouzový bivak s čelovkou nebo bez ní – to je velký rozdíl.
MOBILNÍ JISTÍCÍ PROSTŘEDKY
LANO Lano na ferratu se hodí, když jistíte děti. Zato pro lezení v horách se bez lana neobejdete. Poloviční lano nebo dvojče umožňuje díky dvěma pramenům slaňovat celé lanové délky od štandu na štand a také jde o jistotu pro případ přetnutí jednoho z lan. Rozhodně volte lano s úpravou proti vlhkosti (impregnace jádra i opletu).
Při alpském lezení v horách obvykle nelze spoléhat na četné, napevno instalované jisticí body (nýty, borháky). Existují cesty, které mají stabilní jen štandy a u starších linií může být časem jištění poškozené. V tu chvíli pomohou mobilní jistící prostředky – především friendy a vklíněnce. Dobrým řešením je materiál od Rock Empire, ale když si chcete pořídit formuli 1 mezi friendy, pak sáhněte po Camalotech od Black Diamond.
SMYČKY Sešité smyčky jsou v horách nepostradatelné. Výhodou teké dyneemy je příjemná manipulace a nízká hmotnost. Smyčka klasické šířky může nouzově nahradit sedák.
SOFTSHELLOVÉ KALHOTY
OBLEČENÍ DO HOR Funkční oblečení do hor je velmi
Jsou elastické, což výrazně zvyšuje komfort při pohybu. Odolávají větru, částečně sněhu a dešti a rychle schnou. Důležitá je výborná prodyšnost i ochranné panely v místech největšího opotřebení.
lehké, neomezuje pohyblivost, je odolné proti opotřebení, nabízí všestranné použití a hlavně chrání před nepřízní počasí. Vhodnou kombinací různých vrstev oblečení se můžete vyrovnat s každým počasím.
PRINCIP VRSTEV 1. VRSTVA: funkční termoprádlo
2. VRSTVA: základní svrchní
3. VRSTVA: ochrana proti chladu
4. VRSTVA: ochrana proti dešti
V létě postačí tenoučké triko s krát-
vrstva
Důležitá hlavně v zimě, ale i při
Bunda a kalhoty z membráno-
kým rukávem a slipy, na podzim
Chrání proti větru i slunci nebo
jarních nebo podzimních túrách.
vých materiálů vás spolehlivě
a v zimě přibudou spodky, trika
hmyzu. V teplejším počasí často
Díky izolační vrstvě je tato vrstva
ochrání před deštěm i ledovým
s dlouhým rukávem nebo roláček,
lehké a prodyšné košile a kalhoty,
málo prodyšná a nehodí se pro
větrem. Kvalitu bez kompromisů
vše s vyšší gramáží. Trendem
v horském prostředí je to většinou
intenzivní pohyb. Jako zálohu
poznáte a oceníte v psím počasí
posledních let je příjemné, kvalitní
softshellové oblečení.
pro případ náhlého ochlazení
v duchu rčení, že neexistuje špat-
a zcela funkční vlněné prádlo. Pro
je dobré mít vždy v batohu
né počasí, ale jen nedostatečné
„potivé aktivity“ padne často volba
miniaturně sbalitelný péřový
vybavení.
na syntetické tkaniny.
pulover nebo vestu.
4
www.hudy.cz
JAK SE VYBAVIT – VIA FERRATA
BATOH
SOFTSHELLOVÁ BUNDA
Moderní lehoučké batohy se pohodlně nosí především díky propracovanému i odvětranému zádovému systému a ergonomicky tvarovaným ramenním a bederním popruhům, které lze snadno nastavit. Batoh na lezení i ferratu by měl mít objem 24–30 litrů. Díky bočním kompresním popruhům lze u poloprázdného batohu zmenšit jeho velikost. Batohy Deuter splňují nejpřísnější měřítka a jejich výhodou je mimořádná odolnost proti opotřebení. Black Diamond přišel s revolučním systémem, který zajišťuje pohyb batohu podle pohybu těla. Více se dozvíte na str. 45 a 50.
Oblečení do 90 % počasí – neprofoukne, prodyšné, pružné, odolné proti oděru, hřejivé, nepromokavé (s omezením). Skvělé vlastnosti softshellu oceníme hlavně při túrách, kdy pofukuje citelný vítr (vyšší polohy) a není moc zima ani neprší. Softshelky na zimu bývají silnější (lepší izolace) a obvykle mají i kapuci. Letní modely jsou tenké a lehčí. Bezmebránový softshell je o něco prodyšnější ale zase propustí víc větru protože průniku se brání pouze hustotou natkané látky. U softshellu s membránou je tomu naopak.
ÚVAZEK Na via ferratě dochází k pádům jen minimálně, stejně tak jako při alpském lezení. Proto je na místě použít odlehčený sedák Lightning, který si oblíbíte pro jednoduché nasazování (rozepínací nohavičky). Ostatně nastavitelná velikost obvodu nohaviček je pro lezení v horách důležitá. Kolekce Rock Empire je velmi široká, fajnšmekry uspokují lahůdky od Arc´teryx nebo Black Diamond.
RUKAVICE Čím obtížnější via ferrata, tím více oceníte rukavice. Zejména při lezení po kolmých a převiských žebřících, při kterém držíte rukou citelnou část vlastní váhy. Rock Gloves se postarají o to, aby vás železný žebřík nebo skoba netlačila. Zajistí to akorát vypolstrovaná dlaň, pokrytá protiskluzovou vrstvou. Obnažené konečky prstů zase umožní cit při lezení.
NEPROMOKAVÉ KALHOTY Kvalitní kalhoty poznáte podle anatomicky tvarovaného střihu. Stejně jako u bundy je nutná kvalitní membrána (Gore-Tex). Kromě nízké váhy je důležitá i sbalitelnost do co nejmenšího objemu.
BOTY Bota je základem pohodlí. Většina moderních outdoorových bot je nepromokavá a přitom prodyšná díky membráně Gore-Tex. Výrazný posun v kvalitě a přilnavosti zaznamenaly rovněž podešve bot, speciálně u značky La Sportiva. V modelech Wizard, Flex, Sandstone nebo Trango se s jistotou budete pohybovat i v členitém skalním terénu a lezečky přijdou na řadu až při lezení ve stěně.
KARABINY A JISTÍCÍ POMŮCKY Pro lezení v horách nestačí jenom expresky, neobejdete se bez karabin s pojistkou zámku – rozhodně doporučujeme šroubovou pojistku. V Hudy si můžete vybrat z pěti druhů s různě velkou rozevíratelností. Ve výbavě do hor nesmí chybět karabina HMS hruškovitého tvaru. Pokud jistíte přes karabinu HMS, tak ke slanění i jištění se vám bude hodit některá z multifunkčních jistících pomůcek, třeba ATC Guide nebo PIU 2, oboje vhodné pro dobírání dvojice spolulezců.
Kompletní informace o produktech hledejte v katalogu nebo na webu.
FERRATOVÝ SET Oba ferratové sety přináší maximální pohodlnost při manipulaci. Jednak díky pružným popruhům, které jsou kratší a proto se nikde nezachytávají a jednak kvůli automatickým karabinám, které se odjistí při uchopení a zajistí jakmile opustí ruku. Automaticky jsou zajištěny proti samovolnému otevření zámku. Set Inhibitor Tech nabízí skvělý poměr cena – výkon.
www.hudy.cz
5
JAK SE VYBAVIT
Cepín, symbol horolezectví
text: Michal Bulička foto: Michal Bulička, Arcteryx
Symbolem horolezectví je odedávna cepín. Ne nadarmo se každoročně nejúspěšnější počiny mezi horolezci hodnotí „Zlatým cepínem“. Podívejme se na cepín jako nezbytnou součást výbavy. Co je tedy dobré vědět a jak s cepínem zacházet. KVALITA CEPÍNU PODLE NORMY Tvar, velikost a materiál nejsou normované. Požadavky norem musí splňovat pouze pevnost topůrka. Ta se posuzuje dle norem EN 13089 a UIAA, přičemž se rozeznávají dvě pevnostní třídy: • Základní vybavení, značené „B“ (jako „Basis“, „basic“), s nižšími pevnostními hodnotami, pro užití při zdolávání ledovců, při méně obtížném lezení v rámci lyžařské túry a jiných méně extrémních aktivitách. Tyto cepíny jsou většinou o něco lehčí, cepíny mohou mít hlavu ze slitin hliníku nebo titanu (s malou úderností). Při použití cepínu jako sněhové kotvy musí topůrko „B“ vydržet zatížení 2,5 kN. • Technické vybavení, značené „T“ (jako „Technik“, „technic“) s vysokými pevnostními hodnotami, je vhodné pro jakékoli užití v ledu, zvláště pak pro „technické“ lezení v ledu. Při použití cepínu jako sněhové kotvy musí topůrko „T“ vydržet zatížení 3,5 kN.
Cepíny dnes v podstatě rozlišujeme do dvou skupin podle druhu použití na turistické, označované většinou B (basic), a lezecké, označované T (technical). Někdy se setkáváme i s naprosto univerzálními typy, kdy je možno vyměnit jak násadu, tak i zobák cepínu. Na některých typech je možno přidat do hlavice závaží, kvůli lepší údernosti švihu.
svojí lehkostí (cca 300 g) a bývají vyrobeny ze slitin hliníku a titanu. Jsou samozřejmě použitelné i při normální turistice, ale materiály, ze kterých jsou vyrobeny, nevynikají takovou životností jako slitiny oceli, ze kterých jsou standardní turistické cepíny. Délka těchto odlehčených cepínů je většinou také o něco kratší, než bývá běžné.
Turistické cepíny
Lezecké cepíny
Vyrábějí se většinou v délkách od 55 cm do 80 cm. Mají rovnou násadu, aby šla lépe zapíchnout do sněhu. Jak ze zařazení vyplývá, budou tyto cepíny používat turisté. K čemu tedy bude turista cepín využívat? • Bude sloužit jako opora ve strmém sněhovém nebo ledovém terénu, kde jsou hůlky již nevhodné a hrozí uklouznutí. Cepínem můžeme totiž brzdit pád, hůlkami ne. • Dále ho můžeme použít na vyhrabávání plošiny ve sněhu či ledu pro stan. Lze jím také vykopat sněhovou hrušku na slanění. • Další možností je využití cepínu jako jistícího bodu na stanovišti. Přes cepín je možno i slanit.
Délka těchto cepínů se pohybuje od 40 do 60 cm. Většina dnešních moderních zbraní do ledu má již výměnný systém komponentů, tzn. že hroty jsou vyměnitelné a lopatku je možno prohodit za kladivo. Lezecké cepíny bez tohoto systému jsou sice o mnoho levnější, ale při poškození hrotu nezbývá než cepín vyhodit. Lezecké cepíny jsou určeny lezcům, ne turistům, z čehož plyne jejich využití: Jsou určeny pro výstupy ve svislém, převislém či hodně strmém ledu nebo sněhu, popřípadě tzv. mixovém terénu (skála + sníh nebo led). Univerzální používaná délka je okolo 50 cm.
Poutka Jakou délku? Pro tyto účely je tedy vhodný tzv. turistický cepín. Obecně se za univerzální považuje délka 60 cm. Poutko používané u turistických cepínů je jednoduché, zřídkakdy stahovatelné. Hrot u těchto druhů cepínů je skoro vždy obloukový, protože svým tvarem kopíruje křivku přirozeného švihu rukou při zasekávání cepínu.
Odlehčené turistické cepíny Do této skupiny cepínů patří i tzv. skialpinistické cepíny, které se používají na závodech. Vynikají 6
www.hudy.cz
Poutka u lezeckých cepínů jsou stahovatelná (tzn. pevně obemknou zápěstí). Jsou napevno přidělaná k cepínu, ale mají regulovatelný posuv, většinou jsou polstrovaná a jejich pevnost je taková, že udrží plnou váhu lezce.
Hroty U této skupiny cepínů se většinou používají tři druhy zobáků: a) obloukový – nejstarší typ, dobře se s ním pracuje (viz turistické cepíny), ale hůře drží ve svislém ledu, tzn. že se hodí spíš na lezení v méně
strmém terénu (např. ledovcové svahy okolo 60 stupnů, horské hřebeny, apod.) b) inverzní – dnes již nejčastěji používaný typ. Je výborný hlavně pro svou univerzálnost. Dobře drží ve všech typech ledu (porézním, lámavém i tvrdém) a je vhodný do svislého i převislého ledu. c) trubkový nebo půltrubkový – je vhodný do tvrdého lámavého ledu (při teplotách okolo -20 až -30 °C), avšak při teplotách ledu kolem nuly už tak dobře nedrží. Navíc se s ním nejméně přirozeně pracuje.
Rukojeť Další odlišná věc u této skupiny cepínů je rukojeť. Někdy je prohnutá pouze část držadla (tvar banánu), jindy celá násada. U typů, které jsou určeny do méně náročného terénu, nebývá násada prohnutá. Prohnutí má však své nesporné výhody při lezení ve svislém ledu , kde hrozí vážné otlučení prstů i při použití speciálních rukavic. Malá nevýhoda nastává, když cepín zapichujeme násadou do sněhu. Topůrko tvarovaného cepínu prakticky nejde zapíchnout do sněhu.
Broušení cepínu Provádíme jej zásadně ručně, jemným pilníkem. Použití brusky je nevhodné. Důvodem je velký vývin tepla, kvůli němuž dochází k nepříznivé změně vlastností materiálu (změknutí). Při pilování moc netlačíme a zahřátá místa občas chladíme ponořením do vody. Pilujeme s rozvahou, snažíme se zachovat tvar hrotů a upilujeme jen tolik materiálu, kolik je nezbytně nutné.
NENÍ CEPÍN JAKO CEPÍN
JAK SE VYBAVIT
VYSOKOHORSKÁ TURISTIKA (LEDOVEC) Cepín s rovnou nebo jen mírně prohnutou rukojetí. Obloukový hrot – dá se o něj opřít, nejlépe poslouží jako kotva ve firnu a při brzdění na firnu se s ním dobře manipuluje. Většinou splňuje normu „B“, ale lepší modely mají i „T“, to se projeví díky kvalitnějšímu materiálu zejména při častějším používání. Délka cepínu většinou v rozmezí 55 až 65 cm.
HUDY tip RAVEN
CHACKAN
NEVE
NÁROČNĚJŠÍ TERÉN, LEZENÍ STRMÝCH SVAHŮ DO 60 ° Hrot by měl mít už ostřejší úhel (k topůrku), často bývá hrot vyměnitelný. Topůrko je rovné nebo mírně prohnuté.
HUDY tip
LEZENÍ SVISLÝCH LEDŮ Zobáky s ostrým úhlem, kladívko a lopatka – vše vyměnitelné. Prohnuté topůrko – výhodné je, pokud je možné přidělat opěrku pro prsty na konci topůrka. Odnímatelné poutko (na sponu nebo karabinku).
LEZENÍ EXTRÉMNÍCH LEDŮ A MIXŮ Esovitě prohnuté topůrko, madla na konci většinou jen s malými tlouky. Bez poutka nebo odnímatelné poutko.
HUDY tip
HUDY tip VENOM ADZE
REACTOR VIPER HAMMER/ADZE
AIR TECH EVOLUTION
X-ALP
X-DRY
DRYTOOLING „Kosmické“ tvary, často se používají topůrka plochá (kompozit) nebo různě profilovaná, zobáky jsou uzpůsobené spíš k zavěšování než k sekání.
HUDY tip
REACTOR
NENÍ CEPÍN JAKO CEPÍN
www.hudy.cz
7
METODIKA
Turistický cepín v praxi Opora při chůzi – výstup i sestup • Při traverzování svahu držíme cepín v ruce, která je výše, tedy blíže svahu. • Pokud jdeme přímo vzhůru po spádnici a jsme navázáni do lanového družstva, držíme raději cepín v té ruce, na jejíž straně vede lano. • Cepín držíme lopatkou směrem dopředu. V případě pohybu po měkkém sněhu lze použít i držení hrotem dopředu. (Viz příspěvek Kdo správně brzdí, neprohrává na str. 9.) • Jak pracovat s cepínem při pohybu ve svahu názorně ukazují obrázky ???
text: Michal Bulička ilustrace: A. Zak, R. Begoc, Petzl
Zastavení pádu
T-kotva ve firnu
Pro úspěšné zastavení pádu dodržujte následující rady: • Snažte se začít brzdit co nejrychleji. • Nebrzděte botami s mačkami, nohy ohněte v kolenou, tak aby nohy s mačkami nebyly v kontaktu s povrchem. • Co nejrychleji zaujměte polohu na břiše. • Cepín přitom držte tak, abyste celou váhou těla nalehli na topůrko a tím zaryli do povrchu hrot cepínu. • Příčinou pádu může být nalepení sněhu na mačku, proto používejte jen mačky s protisněhovou destičkou obr Petzl.
T-kotva z cepínu je asi nejlepší způsob jištění na fixním bodu ve firnu. Nejprve vyhrabeme kolmo ke směru zatížení asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka (mezi 30 a 90 cm) se řídí kvalitou sněhu. Platí zásada: čím měkčí, tím hlubší. Potom uděláme uprostřed tenký zářez. Přitom dáváme pozor na to, aby se neporušil sníh tvořící oporu kotvy. Na plošné těžiště topůrka připevníme liščím uzlem plochou smyčku (120 cm). Cepín položíme do rýhy tak, aby jeho zubatý hrot směřoval dolů. Ze zadní strany ho zašlapeme do sněhu tak, abychom neporušili oporu cepínu.
1
Zaražený cepín Zaražený cepín je běžný a oblíbený způsob jištění na sněhu a firnu. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící by na něm měl vždycky stát, aby se při zatížení nevytáhl. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu – štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá „bezpečnostní rezerva“. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, nebo mu děláme podporu.
Abalakovova smyčka na cepín
2
Používá se pro jištění na firnu, umožňuje příznivější páku než zaražený cepín, protože při zatížení je cepín vtlačován stále hlouběji do firnu. Po zacvaknutí jištění spolulezce bychom se měli jednou nohou postavit na cepín, aby byl stabilnější.
3
8
www.hudy.cz
JAK ZACHÁZET S CEPÍNEM
METODIKA
Kdo správně brzdí, neprohrává
text: Pit Schubert, Jost Gudelius foto: Karel Kříž
Pokud nejsme navázáni, je technika brzdění cepínem, vedle techniky brzdění tělem, jedinou možností, jak zbrzdit pád na firnu nebo ledu. Názory na to, jak držet cepín, abychom docílili maximální účinnosti brzdění, se různí. Touto problematikou se v létě 2008 zabývali Jost Gudelius a Pit Schubert. Výsledky jejich testů se staly podnětem k tomu, abychom se tomuto tématu znovu věnovali. Výchozí situace Při brzdění na firnu je většina odborníků zajedno: „brzdit hrotem.“ Tak se dostaneme hlouběji k pevnějším vrstvám firnu a účinnost brzdění se zvýší. U brzdění na ledu panují rozdílné názory. Řada odborníků tvrdí „brzdit lopatkou“, protože hrot je na ledu málo stabilní. Přibližně stejně je zastánců názoru „brzdit hrotem“ jako na firnu, protože brzdný účinek je větší. Tento rozpor byl podnětem k provedení testů. Před testy byli autoři rozdílného mínění.
Provedení testu Testy brzdění prováděli za přítomnosti autorů zkušení lezci vyškolení v technice brzdění. Po pádu na svahu se užívalo obou technik brzdění (hrotem nebo lopatkou), přičemž byla jedna ruka na hlavici cepínu, druhá na topůrku, jak je běžné. Kritériem účinnosti brzdění byla délka pádu, čili délka brzdné dráhy. Bylo nutné počítat s tím, že vlastnosti ledu a firnu i poloha cepínu, zejména hrotu a lopatky, nemohou být během pádu vždy stejné. Bylo tedy nutno pád od pádu vycházet z rozdílných mezních podmínek. Ale velký počet pokusů (asi 50) opravňuje k formulování závěrů.
Výsledky testů Na firnu byly při brzdění hrotem brzdné dráhy nápadně kratší než při brzdění lopatkou. Je možno konstatovat, že na firnu je účinnost brzdění hrotem větší než brzdění lopatkou, což se dalo předpokládat, protože hrot – jak známo – může proniknout hlouběji do firnu. Na ledu byly brzdné dráhy při brzdění hrotem občas stejně dlouhé jako při brzdění lopatkou, ale ve většině případů byly zřetelně kratší. Dá se konstatovat, že i na ledu je účinnost brzdění hrotem lepší než brzdění lopatkou.
Brzdění hrotem je účinnější než brzdění lopatkou
Interpretace výsledků Během testu se přirozeně vynořila otázka, proč je účinnost brzdění lopatkou na ledu menší než brzdění hrotem. Na základě do jisté míry statických tahových zkoušek lopatky na ledu se zjistilo: Topůrko cepínu se kvůli držení oběma rukama (jedna ruka na hlavici, druhá na topůrku)
4
dostane většinou do diagonální polohy vzhledem ke směru pádu (a k ose těla) a tím se do diagonální polohy dostane nutně i lopatka. Diagonální poloha lopatky způsobuje ve většině případů to, že lopatka klouže po ledu jako lyžina a tím se účinnost brzdění zmenšuje. Pokud bychom drželi topůrko paralelně ke směru pádu (v ose těla), dalo by se klouzání lopatky podstatně zmenšit, to je ale nepřirozené držení, které je v praxi jen těžko proveditelné. Navíc nelze použít trup pro zvýšení účinnosti brzdění tlakem na hlavici cepínu. Lopatka proniká vzhledem ke své šířce do ledu méně než hrot, což má nutně za následek menší účinnost brzdění.
Závěr Testy prokázaly, že jak na firnu, tak na ledu je při brzdění cepínem používání hrotu účinnější než používání lopatky. Doporučuje se jak na firnu, tak na ledu brzdit hrotem, což má dvě přednosti: Nemusíme rozlišovat mezi držením cepínu na firnu a na ledu a držení zůstává stejné (hrot směrem dozadu). Nebezpečí poranění je při držení s lopatkou „nahoře“ menší než při držení s hrotem „nahoře“.
JAK BRZDIT PÁD CEPÍNEM
www.hudy.cz
9
VELEHORY
Výšková nemoc v Nepálu
text a foto: Michal Bulička
Podzimní trekařská sezóna v Nepálu je v plném proudu. Oblast Khumbu, domov nejvyšší hory světa. Krásné počasí a daleké výhledy na mohutné velehory, magické osmitisícovky, divoká příroda, upravené vesničky. Silné zážitky nekalí ani kvanta turistů, jejichž proud se za Namche Bazaar rozpouští z řeky v potoky a mimo hlavní proud k vyhlídce Kalapattar je docela klid. Právě trek v oblasti Everestu je přímo učebnicově zpracován z hlediska volby optimální taktiky výškové aklimatizace. Přesto mohou nastat potíže. Z deníku nemocné
Den před… Během odpoledne nalehko vystoupáme na vyhlídkový kopec Nangkar Tsang (5.050 m) přímo nad vesnicí Dingboche. Máme dokonalý výhled na překrásný Ama Dablam a zároveň hledíme dolů do údolí na pěšinku, vedoucí do poslední vesničky v údolí Chukung Valley. Odtud se vyráží do base campu pod oblíbenou šestitisícovku Island Peak. My máme ale jiný plán. Po málo frekventované cestě chceme jít do sedla Kongma La. Po hezkém dopoledni se zatahuje, přesto docházíme odpoledne do mimořádně sympatické Panorama Lodge. Nutno podotknout, že se vlečeme pomalu a těžce, ale nevěnujeme tomu velkou pozornost, rozhodně nejsme v časovém tlaku, a tak pomalý výstup nevadí. Nicméně jsme ubytovaní, tradičně popíjíme kotel čaje a občas vycházíme ven, abychom pořídili krásné fotky. Večeříme úplně v pohodě a syti jdeme brzo spát, chceme totiž vycházet brzo ráno, ještě za tmy.
dolů to nepůjde, a je mi jasné, že bez pomoci může jít o život. Budím Tenzinga, majitele lodže. Rychle mu vysvětluji, co se děje, a ptám se, zda neví o někom, kdo má mobilní přetlakový vak. Měli jsme velké štěstí, že na frekventovaný vrchol Island Peak se chystala skupina Francouzů pod vedením horského vůdce. Dobře vybavená parta měla ve výbavě i přetlakový vak a tak do něj bez okolků ukládáme Magdu. Vak uzavíráme a začínáme pumpovat. Po dosažení přetlaku stačí Magdě pár minut k tomu, aby se cítila mnohem lépe.
Ještě výstižněji popisuje situaci zápis z Magdina deníčku: „Ještě o půlnoci jdu na záchod a vše je OK. Krátce po třetí hodině ranní se budím, náhle se mi hrozně začíná motat hlava, když zavřu oči, vše se se mnou houpe a točí, špatně se mi dýchá, brní mi konečky prstů a necítím svaly v obličeji. Sedám si, rozsvěcuju čelovku. Sebemenší pohyb mě vyvádí z rovnováhy a způsobuje návaly závratě a nutkání zvracet. Je mi hrozně zle, na omdlení. Už se to nedá vydržet, budím Martina a popisuji mu, jak mi je. Vyráží pro pomoc. Zanedlouho s ním vchází do pokoje několik Francouzů, vybalují vak a okamžitě se pouštejí do záchrany. Já vše vnímám jaksi v mrákotách, jakoby se mě to ani netýkalo. Ukládají mě do vaku a začínají ho nafukovat. Asi na hodinku mě do něj zavírají. Ze stávající výšky 4700 m náhle klesám do 2200 m, což provází hrozný tlak v hlavě a uších. Cítím pískot, místy bolest, pak to ale přechází a rázem se mi dělá výrazně lépe – brnění pomalu mizí, stejně jako halucinace a závratě. Co chvíli mě okýnkem kontroluje Martin nebo francouzský guide. Průběžně dofukují vak a kontrolují tlakoměr. Po hodině komoru postupně vypouštejí a já se vracím opět do 4700 m s tím rozdílem, že je mi mnohem lépe. Moc děkuji francouzským zachráncům a dávám jim miniaturní lahvinku Becherovky. Pak mě ještě přichází zkontrolovat odměřená americká lékařka, kterou mezitím vzbudil chatař Tenzing. Dává mi tabletku Dexamenthazonu a navrch přidává i 250 mg Diluranu (acetozolamid). Pak usínám. Probírám se v 10.30 sice slabá a malátná, ale jinak celkem v pohodě.“
Sestup do Pheriche Zůstat ve stejné výšce by znamenalo zbytečně riskovat opětovné potíže, a tak se řídíme nejzákladnější prevencí výškovky a tou je sestup.
Noční drama z pohledu Martina Oba bez problému usínáme a v tu chvíli nic nenasvědčuje tomu, že nastane nějaký problém. Nad ránem mě Magda budí, protože je jí špatně, má problémy s dýcháním a je jí na omdlení. Prostě to vypadá na jasnou výškovou nemoc. Její problémy se rychle prohlubují. Okamžitě vyrážím shánět pomoc. Cítím, že bez rychlého transportu 10
www.hudy.cz
ZÁCHRANA V PŘETLAKOVÉ KOMOŘE
VELEHORY
Odpoledne pomalu scházíme do 4270 m, tedy o 450 m níže, do Pheriche, za účelem zotavení. V této vesnici je také lékařská stanice, zabývající se problematikou výškové nemoci, takže kdyby byl problém, doktoři nám pomohou. Dva dny a tři noci stačí k tomu, aby se Magda dala do pořádku, a tak vyrážíme opět vhůru do Chukungu ve směru plánovaného treku.
Vyléčená Magda Zatímco já byl až doteď zcela v pohodě, necítím se ve výškách nad 5000 m úplně v kondici. Není mi blbě, ale výkonnost je mizerná. Často zastavuji a opřen o trekkingové hole doplňuji kyslík. Naopak Magda se dostala do obdivuhodné pohody. Během následujícího týdne se denně dostáváme nad úroveň 5000 m n. m. a Magda nemá sebemenší problém, je velmi rychlá a občas se vrací níže za mnou, aby mi poponesením batohu usnadnila výstup.
Analýza Snažíme se přijít na to, kde jsme udělali chybu. Ráno, po příletu do Lukly (2800 m) jsme došli do Jorsale (2.740 m). Další den v poledne přicházíme do Namche Bazaaru a nalehko si děláme výlet nad vesnici až do Khumjungu, dostáváme se do 3800 m, celkově jsme ten den nastoupali 980 m. Další den stoupáme k Hotelu Everest a ke klášteru Thengboche (3860 m), na spaní sestupujeme do Deboche (3710 m). Další den do Dingboche (4410 m) a nakonec do Chukungu (4730 m). Ačkoli jsme přes den dělali aklimatizační výstupy a spali tedy o dost níže, než jsme ten den vystoupali, nebylo nám to moc platné. Zásadní chybou se ukázala pouze jediná noc v Namche (doporučují se 2 až 3), a v Dingboche jsme také mohli zůstat o noc déle, zvláště, když jsme se po výstupu na vyhlídku do 5000 m cítili unaveni. Protože jsme se až do Dingboche cítili dobře, postupovali jsme dále a vždy zůstali na jednom místě jedinou noc. Jak vypadá optimální taktika, jsme kromě knižního průvodce viděli v lékařském centru v Pheriche.
Závěr Z našeho příběhu se šťastným koncem vyplývá, že přes dobrý subjektivní pocit se vyplatí nespěchat a řídit se osvědčenými postupy, zejména na treku, který je z pohledu aklimatizační taktiky zmapován možná nejlépe ze všech.
ZÁCHRANA V PŘETLAKOVÉ KOMOŘE
Produktové řady GORE-TEX® Existuje celá řada výrobků GORE-TEX®. Vyberte si ten, který nejlépe odpovídá vašim potřebám. GORE-TEX® Performance Shell Je navržen tak, aby zajišťoval pohodlí, a přitom byl trvale nepromokavý. Výrobky GORE-TEX® Performance Shell jsou ideální při nejrůznějších sportovních aktivitách v přírodě. Jedná se o dvou- nebo třívrstvý laminát, kde membrána je spojena s vnější textilií. U dvouvrstvého je podšívka volně vložena, u třívrstvého je slaminována s membránou a vnější textilií. GORE-TEX® Pro Shell Je vyroben z těch nejodolnějších a nejprodyšnějších textilií pro použití v náročných extrémních podmínkách. Výrobky GORE-TEX® Pro Shell jsou určeny profesionálům i sportovním nadšencům. Jedná se o dvou- nebo třívrstvou konstrukci. Je použita vysoce kvalitní membrána GORE-TEX®, která je slaminována s odolnou vnější textilií. U dvouvrstvého materiálu je volně vložena podšívka, u třívrstvého je membrána slaminována s pevnou podšívkou. Materiál Pro Shell se vyrábí také s tepelnou izolací, která je volně vložena mezi laminát a podšívku. GORE-TEX® Paclite® Shell Jedná se o nejlehčí a nejlépe sbalitelnou textilii. Nabíze ideální řešení v situacích, když potřebujete ušetřit prostor a hmotnost. U výrobků GORETEX® Paclite® Shell je membrána GORE-TEX® na vnitřní straně potažena speciální ochrannou vrstvou, která obsahuje oleofobní látky a karbonová vlákna. Proto už není potřebná podšívka. GORE-TEX® Soft Shell Je vyroben z jemných a teplých textilií. Díky speciální konstrukci nepotřebujete tolik vrstev, takže se za chladného počasí můžete volněji pohybovat. Speciální membrána GORE-TEX® je nalaminována přímo na vnější textilii a z vnitřní strany na fleecovou podšívku.
Arc‘teryx Alpha SL Jacket Bunda určená pro fanatické vyznavače rychlosti a ultralehkých materiálů. Shrnuto jednou větou, maximální funkčnost při minimální hmotnosti. Prodloužený zadní díl, přední kapsy s nalaminovanými zipy, kapuce Speed Hood™ kompatibilní s helmou, voděodolné zipy, anatomické klíny v podpaží, jednoruční stahování spodní části. materiál: GORE-TEX® Paclite®2L hmotnost: 342 g (L) velikost: S–XXL barva: modrá, hnědá cena: 7990 Kč, HUDYpartner: 7431 Kč Alpha SL Pant Ultralehké kalhoty, nabízející veškeré výhody materiálu GORE-TEX®, ať už je řeč o voděodolnosti či prodyšnosti. Ve sbaleném stavu vskutku minimální rozměry. Anatomicky tvarovaná kolena, 1/4 voděodolné zipy na nohavicích, třívrstvý GORE-TEX® na nejvíce namáhaných místech, v prodeji ve dvou délkách nohavic: Regular (normální) a Long (prodloužené). materiál: GORE-TEX® Paclite® 2L hmotnost: 256 g (L) velikost: S–XL barva: černá cena: 5390 Kč, HUDYpartner: 5013 Kč
www.hudy.cz
11
VELEHORY
Výšková aklimatizace
text: Franz Berghold foto: Michal Bulička, Pavel Matoušek, Zuzana Hofmannová
„Nezapomeňme, že nejvyšším horám je vlastní ledová krutost, krutost tak strašná, tak vražedná, že rozumný člověk udělá dobře, když na prahu cesty k cíli zaváhá a zachvěje se.“ C.K. HowardBury, vedoucí britské expedice na Everest 1921. Cílem strategií přizpůsobení není ušetřit čas, ale zmenšit riziko životu nebezpečné těžké horské nemoci. Těžké formy akutní horské nemoci nejsou žádnou osudovou událostí, při vhodné taktice přizpůsobené situaci se jim dá vyhnout. Jinak řečeno: Každý může dostat horskou nemoc, pokud leze nahoru příliš rychle!
Výškové stupně Ve vztahu k výškové aklimatizaci a k riziku horské nemoci rozlišujeme tři výškové stupně. Jedná se přitom o tzv. výšku pro přenocování. Zjednodušeně řečeno, o úspěchu nebo neúspěchu osobní výškové aklimatizace nerozhoduje denní zdolané převýšení, ale především výška pro přenocování. Ve středních výškách (1500 až 2500 m n. m.) postačí tzv. okamžité přizpůsobení. V těchto výškách ještě nedochází v organizmu k žádným dramatickým změnám. A především zde člověk ještě nemůže onemocnět horskou nemocí (i když se to někdy tvrdí). Ve velkých výškách (2500 až 5300 m n. m.) se situace stává kritickou. Zde okamžité přizpůsobení již nestačí, je nutné dát organismu možnost řádně se nezvyklé výšce přizpůsobit. Pokud se to podaří, je člověk schopen týdny, měsíce, ba i roky podávat nahoře plný výkon. Pokud se to nepodaří, člověk v těchto výškách onemocní horskou nemocí. V extrémních výškách (5300 až 8848 m n. m.) již není dokonalá trvalá aklimatizace možná. Proto lze do těchto výšek podnikat pouze krátkodobé výstupy.
Nad úrovní 2500 m Zajímavé to tedy pro nás začíná být od 2500 m, proto tuto hranici také nazýváme prahovou výškou. Všechna následující taktická doporučení pro výškovou aklimatizaci se tedy týkají oblastí od prahové výšky nahoru.
Neexistuje žádná obecně platná taktika aklimatizace. K tomuto tématu je také na celém světě k dispozici jen pár seriózních výzkumů. Jisté je, že rozhodujícím faktorem je čas. Rychlost působení výšky představuje rozhodující rizikový faktor. Trekaři s průměrným denním převýšením 400 metrů mezi výškami na přenocování (rate of ascent) vykazovali čtyřikrát větší četnost onemocnění horskou nemocí než ti, u nichž převýšení činilo 300 m. Pokud například dosáhneme výšky 3500 metrů během čtyř dnů místo za hodinu (autem nebo lanovkou), snižuje se riziko horské nemoci o 41 %. Existují ovšem podstatné regionální rozdíly v tom, jak se snáší odstupy výšek pro přenocování (např. mezi Himálajem, východní Afrikou a Andami). A velké rozdíly při 12
www.hudy.cz
výskytu horské nemoci v určité dané skupině nás vždy znovu přesvědčují, že existují velké individuální rozdíly ve schopnosti snášet výšky. I přesto mohou osoby s nepříznivými dispozicemi provozovat lezení ve velkých výškách, pokud důsledně a nekompromisně dodržují pravidla taktiky aklimatizace. Následující doporučení spočívající v dlouholeté zkušenosti platí jako osvědčená pravidla.
Taktika aklimatizace (výšková taktika) Prahem aklimatizace, tedy výškou, od které je nutná důsledná výšková taktika, aby se předešlo problémům, je asi 2500 metrů nadmořské výšky pro přenocování. Od této prahové výšky
JAK SE AKLIMATIZOVAT
VELEHORY
probíhá aklimatizace stupňovitě. Po přizpůsobení se dosažené výšce je člověk aklimatizován pro tento výškový stupeň, může tedy podávat takřka plný výkon a téměř mu nehrozí riziko akutní horské nemoci. Při dalším postupu vzhůru začíná nový proces aklimatizace, a tedy i opětovné riziko onemocnění akutní horskou nemocí. Jedno nám musí být jasné: Při běžném výškovém trekkingu nebo lezení ve velkých a extrémních výškách se budeme neustále nacházet v riskantní fázi aklimatizace a zpravidla nikdy nedojde k úplné aklimatizaci. Proces aklimatizace proto většinou nebude nikdy během výškového pobytu ukončen. Následující tři nejdůležitější pravidla výškové taktiky bychom si ale měli pevně vštípit – čím důsledněji je budeme dodržovat, tím úspěšnější bude naše aklimatizace: • Nejít nahoru příliš rychle! • Žádná anaerobní zátěž! • Pokud možno co nejnižší výšku pro přenocování!
m 5 300–8 850 (extrémní výšky)
8 800
úplná aklimatizace není možná, jen přizpůsobení dýchání Možný pouze krátkodobý pobyt.
2 500–5 300 (velké výšky)
5 300
okamžité přizpůsobení nestačí, aklimatizace nutná
Prahová výška 2 500
1 500 – 2 500 (střední výšky) 1 500
okamžité přizpůsobení stačí Výškové stupně
Rychlost výstupu Rychlostí výstupu rozumíme dvě věci: tempo chůze a denní převýšení mezi výškami pro přenocování. Oba aspekty jsou ve výškové taktice velmi významné. Během každé fáze aklimatizace musíme nekompromisně dodržovat tzv. aerobní tempo chůze. Co to znamená? Individuální management racionálního aerobního tempa chůze je velmi jednoduchý – rytmus dechu 1:2 tj. na jeden krok nádech na dva kroky výdech. V lehkém terénu se dá tento rytmus dechu při trošce cviku dodržovat i při zavřených ústech (dýchání nosem) až do výšky 5000 metrů nad mořem. Tak se spolehlivě nacházíme v oblasti aerobní zátěže. Při postupu vzhůru snižujeme od 3000 metrů na strmých místech dechový rytmus krátkodobě na 1:1. Úroveň výkonnosti („otáčkoměr“) nesmí každopádně během celé aklimatizace překročit 50 až 60 % maximálního výkonu podmíněného
trénovaností. Pro případné doplňkové měření pulsu platí, v duchu zásady nepřetěžování, přibližná horní hranice: 120 tepů za minutu u starších a 140 u mladších osob. Ve fázi aklimatizace je nutno se vyvarovat jakékoli anaerobní námahy, zejména pokud je spojena s dušností a zadržováním dechu. Heslo zní: Vědomě pomalé a úsporné pohyby, krátké denní etapy, jen lehká břemena a častý odpočinek. Pro fázi aklimatizace platí: • Teprve po týdnu přestat být obezřetný! • Nepřepínat se „k smrti“! • Kdo jde rychleji než vůl (yak), je vůl!
Odstupy výšek pro přenocování (Rate of ascent) Výšková taktika pro přenocování je nad prahovou výškou základem každé aklimatizace.
Menší zásobování krve kyslíkem během spánku představuje při každé aklimatizaci kritickou fázi. Z toho plynou následující taktická pravidla: • Po dosažení prahové výšky (2500 m) přespat v této výšce několik dnů nebo při kontinuálním výstupu dodržovat odstupy mezi výškami pro spaní ne větší než 300 až 400 m (1000 stop). • Pokud se nelze vyhnout převýšení většímu než 600 metrů, strávit v této výšce nejlépe dvě noci. • Zásadně spát co nejníže. • Pořád vést v patrnosti únikové cesty do údolí. Tato výšková taktika pro přenocování se zakládá na obecných zkušenostech, a proto neplatí pro všechny lezce a všechny výstupy stejně, individuální odchylky jsou možné. Vždy se orientujeme podle individuální reakce: Jak mi bylo minulou noc, zejména s ohledem na bolesti hlavy, které mohou být možným orientačním symptomem akutní horské nemoci. Podle toho by se měla řídit další výška pro přenocování. Také bychom měli spát s podloženou horní částí těla (mít hlavu výš než nohy) a dbát na dostatečné větrání stanu či ložnice.
Další kritéria taktiky • Rychlý transport do výšek přes 2800 metrů (letadlem, vrtulníkem, lanovkou, autem) je vždy rizikový a měli bychom se mu pokud možno vyhnout. Pokud je to nevyhnutelné, měli bychom bezpodmínečně po příjezdu zůstat na této výšce tři dny, než se pustíme výš. • Nikdy trekking sólo! Jdeme-li sólo, jsme v případě kritického zdravotního stavu (zejména v případě těžké horské nemoci) i na frekventovaných trekkingových trasách bezmocní a s cizí pomocí můžeme počítat pouze výjimečně. • Pokud se na konci denní etapy cítíme dobře a máme čas, je rozumné po odpočinku na místě tábora pomalu a bez batohu vystoupat ještě 100 až 200 výškových metrů a pak se vrátit do tábora. I když pro to neexistuje žádné fyziologické vysvětlení, považují to mnozí horolezci za velmi vhodné pro aklimatizaci.
JAK SE AKLIMATIZOVAT
www.hudy.cz
13
VELEHORY
Časté močení ve výšce (výšková diuréza): Biologická podstata tohoto procesu přizpůsobování se na nedostatek kyslíku spočívá ve zlepšení schopnosti krve transportovat kyslík „zahuštěním krve“. Víc jak 1 litr vyloučené moči za 24 hodin je proto znakem dobré aklimatizace. Pokud není moč zabarvena potravinami (např. vitamíny, iontovými nápoji), má být světlá a čirá. Kdo nechodí (v noci) často močit, je buď dehydratován nebo špatně aklimatizován.
Jak dlouho přetrvává stav aklimatizace v oblastech pod prahovou výškou?
• Zvýšený přísun tekutin sice aklimatizaci nepodporuje a také nezmenšuje riziko horské nemoci, ale účinně působí proti dalším závažným problémům (trombóza, omrzliny atd.). Větší než 2% nedostatek tekutin snižuje výkonnost. Hodně pít je proto ve výškách velmi důležité. • Stále dávat pozor na příznaky začínající horské nemoci! • Především v noci je nutné se navzájem pozorovat. Ale pocit nedostatku vzduchu, klaustrofobie ve stanu, podkožní otoky v obličeji, poruchy spánku a periodické zrychlené dýchání s náhlými několikavteřinovými pauzami nejsou ještě příznaky horské nemoci, ale běžné jevy typické pro pobyt ve výškách. (obr. 2)
Praktické příznaky úspěšné aklimatizace • Klidová tepová frekvence se vrací k osobnímu normálu • Prohloubené dýchání v klidu i při zátěži
14
www.hudy.cz
• Periodické dýchání ve spánku • Časté, především noční, močení • Schopnost vytrvalostního výkonu odpovídající trénovanosti a výšce V PRAXI TO ZNAMENÁ: Zvýšená hodnota ranního klidového pulsu o víc než 20 % nad hodnotu v údolí může být signálem, že se dotyčný nachází ve fázi aklimatizace, která je vždy krizová. Když se puls vrátí na hodnotu jako v údolí, znamená to, že aklimatizace pro tento výškový stupeň byla úspěšně ukončena. Zrychlené dýchání v klidu, ale především při námaze, je i po aklimatizaci normální. Zrychlené, periodické dýchání ve spánku: Tento typický výškový jev není sám o sobě v žádném případě příznakem horské nemoci a ani ji nevyvolává. Během fáze aklimatizace se samozřejmě vyskytuje častěji, ale většinou přetrvává i v aklimatizovaném stavu po celou dobu pobytu ve výšce.
Většina funkčních změn typických pro aklimatizaci zmizí během několika dnů po návratu do nižších poloh. Ze zkušeností je známo, že čím kratší je pobyt v údolí mezi dvěma výškovými výstupy, tím je opakovaný výstup do velké výšky lehčí. To ale může na druhé straně svádět k tomu, že se po příliš dlouhém pobytu pod prahovou výškou při dalším výstupu podcení výšková taktika, čímž samozřejmě vzroste riziko akutní horské nemoci. Tolerované časové rozpětí je podle zkušenosti 7 až 12 dnů od sestupu pod prahovou výšku. Pokud během této doby znovu vystoupíme nad prahovou výšku, budeme z dřívější aklimatizace dokonale profitovat. Pokud tento interval o dost překročíme, hrozí nám možná větší riziko horské nemoci než při prvním výstupu.
JAK SE AKLIMATIZOVAT
VELEHORY
Léky Existují léky na zlepšení aklimatizace? Dnes je ve velehorách nekontrolované podávání léků a injekcí takřka pravidlem, jen aby se dosáhlo vrcholu stůj co stůj. Zneužívání léků se již rozšířilo i při výškovém trekkingu. Touha to dokázat za každou cenu si žádá, aby výškové riziko bylo kompenzovatelné léky. OČEKÁVÁNÍ SPOJENÁ S LÉKY JSOU ENORMNÍ. MĚLY BY: • urychlit aklimatizaci • zabránit vzniku horské nemoci a dalších poruch typických pro pobyt ve výškách • zlepšit výkonnost organismu
Je léková prevence (chemoprofylaxe) smysluplná? Při normální toleranci na výšku a průměrné rychlosti výstupu není léková „pomoc při aklimatizaci“ jako prevence horské nemoci nutná. Je-li výstup naplánován rozumně, při dodržování uvedených pravidel výškové taktiky, můžeme a měli bychom od prevence za pomoci léků upustit. Podle Bärtsche je chemoprofylaxe indikována pouze tehdy, pokud existuje velká pravděpodobnost vzniku akutní horské nemoci, zejména pokud se nacházíme v odlehlých oblastech s chybějící infrastrukturou.
VELKÁ PRAVDĚPODOBNOST VZNIKU AKUTNÍ HORSKÉ NEMOCI NASTÁVÁ: • při pobytu ve výšce nad 3000 až 4000 metrů • při pobytu ve výšce delším než 24 až 48 hodin, pokud k tomu přistupuje jeden z následujících faktorů: • jestliže při známé dispozici k horské nemoci není možno při výstupu dodržet denní odstupy 300 až 400 m pro výšku pro přenocování • jestliže při normální nebo neznámé toleranci na výšku je nevyhnutelný rychlý výstup (rozdíl více než 700 až 1000 metrů mezi výškami pro přenocování).
Acetazolamid (DIAMOX) Preventivní podávání Diamoxu je velmi rozšířené, mnozí je mají ve velkých výškách za naprosto nepostradatelné („Did you take your Diamox today?“) a za záruku dobré tělesné kondice („I feel totally diamoxolised today!“). Účinnost Diamoxu
JAK SE AKLIMATIZOVAT
jako prevence pro lepší aklimatizaci je skutečně doložena mnoha studiemi, ačkoli mechanismus působení není dodnes zcela jasný. Jednou z nejčastější chyb ale je pokračovat ve výstupu, i když se i při užívání Diamoxu objeví známky poruchy aklimatizace. Pokud se i při užívání Diamoxu objeví příznaky horské nemoci a leze se dál, nemůže Diamox zabránit zhoršení stavu a může dojít i k tolik obávanému otoku plic. Řada osob, které zemřely na akutní horskou nemoc, prokazatelně předtím brala „preventivně“ Diamox, i když se u nich projevily příznaky horské nemoci. Dávkování Diamoxu: Obecně se doporučuje dávka 2krát 250 mg. Nedávno se prokázalo, že i nižší dávkování 2krát 125 mg je obdobně účinné, přičemž se méně často vyskytují případné vedlejší účinky. Diamox se doporučuje brát za 24 hodin po překročení prahové výšky 2500 m po 2 až 3 dny, minimálně ale po dobu 24 hodin po dosažení definitivní výšky pobytu. Pokud se bere
www.hudy.cz
15
VELEHORY
případů, je stále ještě velmi rozšířen Aspirin, ačkoli jsou dávno známy jeho nebezpečné vedlejší účinky (především těžká krvácení). Od Aspirinu ve výšce raději ruce pryč! Jiné přípravky, jako theophyllin, salmeterol, trental, benzoamid, kokain, erythropoetin, ginkgo biloba, česnek, akupunktura atd., se všechny po počáteční euforii ukázaly jako neúčinné.
Amfetaminy
Diamox jen pro lepší spánek, pak je doporučená dávka 1 x 125 až 250 mg asi 2 hodiny před spaním. Vedlejší účinky jsou sice nepříjemné, ale většinou neškodné: časté močení, svědění prstů na rukou a nohou, žaludeční a střevní potíže, únava a změna chuti u nápojů, obsahujících oxid uhličitý (pivo má údajně odpornou chuť). Podstatně problematičtější je riziko diabetické dekompenzace a životu nebezpečné alergie na sulfonamidy: Při nesnášenlivosti Diamoxu se dá uvažovat o Dexamethasonu. Kontraindikován je Diamox při alergii na sulfonamidy, těžkém poškození ledvin a jater, v těhotenství, při kojení a u dětí.
se Nifedipin nedoporučuje i proto, že nejsou poznatky o podávání Nifedipinu ve výškách déle než 4 dny a je nutno počítat se závažnými vedlejšími příznaky.
Tyto dopingové látky, které se běžně používaly především v počátcích lezení na osmitisícovky (např. Hermann Buhl na Nanga Parbatu) zvyšují motivaci, koncentraci a připravenost k výkonu, zrychlují dech, puls a krevní tlak, potlačují hlad a únavu. Euforické pocity všemocnosti, které jsou s tím spojeny, vedou často k chybnému hodnocení situace, nespavosti, třesu, pocení a zmámenosti. Při stupňování dávek se vyvíjí tolerance vůči těmto látkám. Při velké dávce dochází k bludným představám s optickými a akustickými halucinacemi. Po vysazení po vysoké dávce dochází k panickým atakám, po nízké dávce k přetrvávajícímu syndromu vyčerpání a extrémní unavenosti. Dochází k mobilizaci autonomních chráněných rezerv, s čímž je spjata nejen vyšší spotřeba kyslíku, ale také ztráta smyslu pro realitu, a tedy zvýšené nebezpečí úrazu, a nakonec, jak ukázaly četné případy, smrt z vyčerpání.
Viagra
Koktejl 3xD
Podle Richaleta způsobuje VIAGRA ve výšce o 5 % lepší zásobování kyslíkem, zlepšuje funkci plic a zvyšuje výkonnost asi o 10 %. Gieseler ale v roce 2007 v pokusu, který provedl sám na sobě, nezjistil ani zlepšení zásobování kyslíkem ani vyšší výkonnost, nehledě na vedlejší účinky této látky. O významu Viagry při prevenci a léčbě horské nemoci je ale v současnosti k dispozici příliš málo spolehlivých dat.
Tento fatální mix je dnes běžný hlavně na Everestu. Sestává z Diamoxu (stimulace dýchání), Dexamathasonu (potlačení příznaků akutní horské nemoci) a amfetaminu dexedrinu. Řada lezců na něj doplatila těžkými omrzlinami nebo dokonce životem.
Dexamethason Již několik desítek let se Dexamethason osvědčuje jako lék první pomoci při těžké horské nemoci, i když mechanismus jeho účinku je stále ještě značně záhadný. Je Dexamethason účinný jako prevence, tedy jako pomocný prostředek při aklimatizaci? Zde je potřeba jasně říci: Dexamethason dokáže mírnit symptomy horské nemoci, ale dodnes není prokázáno, že podporuje výškovou aklimatizaci. V USA se ale Dexamethason uvádí jako možná profylaxe při intoleranci, resp. nesnášenlivosti Diamoxu. Dexamethason se nedoporučuje jako běžná standardní prevence proti horské nemoci ani v minimálním dávkování 8 mg uváděném v literatuře, a sice proto, že při dlouhodobějším užívání je třeba vždy počítat se značným rizikem možných nezanedbatelných vedlejších účinků. Dodnes ostatně neexistuje studie o preventivním užívání Dexamethasonu déle než 4 dny a nevíme, co se skutečně děje po vysazení tohoto léku ve velkých a extrémních výškách.
Další léky? Pro prevenci bolení hlavy, které se vyskytuje jako hlavní symptom akutní horské nemoci v 75 %
Existuje divotvorná droga, která zabrání hrozícímu selhání ve výškách? V podstatě nejsou nutné, kromě dodržování pravidel výškové taktiky, žádné podpůrné pomocné léky. Výšková taktika je nejspolehlivějším klíčem k úspěchu.
Nifedipin Přišlo se na to, že Nifedipin retard 20 mg (podávaný po 8 až 12 hodinách) je schopen zamezit rozvoji výškového otoku plic. Jako běžná prevence 16
www.hudy.cz
JAK SE AKLIMATIZOVAT
CEPÍN A MAČKY PRAKTICKÉ POUŽITÍ TURISTICKÉHO CEPÍNU Opora při chůzi – výstup i sestup • Při traverzování svahu držíme cepín v ruce, která je výše, tedy blíže svahu. • Pokud jdeme přímo vzhůru po spádnici a jsme navázáni do lanového družstva, držíme raději cepín v té ruce, na jejíž straně vede lano. • Cepín držíme hrotem směrem dopředu. V případě pohybu po měkkém sněhu lze použít i držení hrotem dopředu. Jak pracovat s cepínem při pohybu ve svahu názorně ukazují obrázky.
Opora cepínem při výstupu i sestupu (různé držení cepínu)
Zastavení pádu Pro úspěšné zastavení pádu dodržujte následující rady • snažte se začít brzdit co nejrychleji • nebrzděte botami s mačkami, nohy ohněte v kolenou, tak aby nohy s mačkami nebyly v kontaktu s povrchem • co nejrychleji zaujměte polohu na břiše • cepín přitom držte tak, abyste celou váhou těla nalehli na topůrko a tím zaryli do povrchu hrot cepínu • příčinou pádu může být nalepení sněhu na mačku, proto používejte jen mačky s protisněhovou destičkou.
T-kotva ve firnu
T-kotva z cepínu je asi nejlepší způsob jištění na fixním bodu ve firnu. Nejprve vyhrabeme kolmo ke směru zatížení asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka (mezi 30 a 90 cm) se řídí kvalitou sněhu. Platí zásada: čím měkčí sníh, tím hlouběji. Potom uděláme uprostřed tenký zářez. Přitom dáváme pozor na to, aby se neporušil sníh tvořící oporu kotvy. Na plošné těžiště topůrka připevníme liščím uzlem plochou smyčku (120 cm). Cepín položíme do rýhy tak, aby jeho zubatý hrot směřoval dolů. Ze zadní strany ho zašlapeme do sněhu tak, abychom neporušili oporu cepínu. Pokud u jištění polovičním lodním uzlem uděláme kolem strany karabiny bez zámku ještě jednu otočku, stoupne brzdná síla. To se doporučuje, pokud z jištění spouštíme naráz více osob.
Abalakovova smyčka na cepín
Vysekaná „hruška“ pro slanění
www.hudy.cz Zaražený cepín
Broušení maček a cepínu
Provádíme jej zásadně ručně, jemným pilníkem. Použití brusky je nevhodné. Důvodem je velký vývin tepla, kvůli němuž dochází k nepříznivé změně vlastností materiálu (změknutí). Při pilování moc netlačíme a zahřátá místa občas chladíme ponořením do vody. Pilujeme s rozvahou, snažíme se zachovat tvar hrotů a upilujeme jen tolik materiálu, kolik je nezbytně nutné. Hroty by se při broušení neměly zkracovat. Na kterých hranách brousíme, zřetelně ukazuje obrázek.
V nouzi lze slanit z firnového svahu přes tzv. „hrušku“. Do hutného, zledovatělého firnu (bývá na konci léta) vysekáme cepínem žlábek, tvarově podobný hrušce. Musí být dostatečně hluboký, aby smyčka (lano), které do něj založíme nevyklouzlo směrem vzhůru. Okolo hrušky opásáme buď vázanou smyčku (viz. obrázek) nebo přímo lano. Slanit tedy můžeme úsek dlouhý jako polovina lana. Lano stahujeme jako obvykle za jeden z pramenů.
Zaražený cepín je běžný a oblíbený způsob jištění na sněhu a firnu. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící by na něm měl vždycky stát nebo klečet, aby se při zatížení nevytáhl. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu – štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá „bezpečnostní rezerva“. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, nebo mu děláme podporu. Aby se šetřil materiál a čas, může se udělat jištění přímo lanem. Na laně se uváže velká vůdcovská smyčka a ta se kotevním uzlem založí přes topůrko cepínu. Tam se pak zacvakne a) jištění spolulezce. Většinou se jistí přes HMS karabinu polovičním lodním uzlem.
Používá se pro jištění na firnu, umožňuje příznivější páku než zaražený cepín. Použití Abalakovovy smyčky přináší určité výhody. Díky ní působí síla těsně pod středem cepínu a při zatížení je cepín vtahován stále více do firnu. Důležitý je přitom úhel, pod kterým je cepín zaražen do firnu. Topůrko je potřeba zarazit směrem ke svahu, poté trhnout lankem směrem dolů a úzký kanálek, který vznikne, opět zadupat. Při použití Abalakovovy smyčky je nutno stát na cepínu propnutou nohou a jistit ho tak proti samovolnému vyklouznutí. Do koncového poutka ocelového lanka se zavěsí jištění spolulezce. Aby lanko dobře drželo a celé jištění bylo spolehlivé, musí mít cepín dobrou (úzkou) špici a na násadě musí být zarážka (šroub, nýt), který brání tomu, aby lanko sklouzlo moc dolů. Rukojeť z gumy nebo umělé hmoty sice také lanko zarazí, ale vadí při zarážení cepínu do sněhu. Celkově ale je tato smyčka „bezpečnější“, a to s minimem námahy, takže se dá vřele doporučit zejména pro jištění druholezce a spouštění. a) klasický zaražený cepín. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící by na něm měl vždycky stát, aby se při zatížení nevytáhl. b) varianta zaraženého cepínu. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu – štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá „bezpečnostní rezerva“. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, resp. mu děláme podporu. b)
Abalakovova smyčka na cepín pro jištění na firnu umožňuje příznivější páku než klasický zaražený cepín, protože při zatížení je cepín vtlačován stále hlouběji do firnu. Po zavěšení jištění spolulezce bychom se měli jednou nohou postavit na cepín, aby byl stabilnější.
b) plastový úchyt na špici – rychloupínací pata Vhodné pouze pro robustnější boty, které mají na patě drážku pro rychloupínací páku. Páka je spojena ocelovými pruty s nastavitelnou upínací pákou. Špička je řešena podobně jako v předchozím případě. Obsluha je jednoduchá a rychlá. Spojení opět dotáhneme řemínkem. Toto upnutí je dostatečně tuhé a lze jej doporučit i pro lezení v ledu. Např. Sabretooth Clip od Black Diamond nebo Air Tech New Matic od Grivelu.
a) univerzální plastové úchyty Na špici i patě mačky jsou otočně přinýtovány plastové úchyty. Přední obejme špičku boty ze stran a shora, zadní vymezí polohu paty. Pomocí provlečeného řemínku se spojení utáhne. Velkou výhodou je fakt, že tento systém umožňuje nasazení maček na jakékoli boty, které navíc nemusí mít na špičce a patě žádné drážky a další úpravy. Např. Serac Strap od Black Diamond nebo Stalker od Campu.
Spolehlivé spojení je velmi důležité. Dojde-li k uvolnění špičky, např. v prudkém svahu, může nastat „horká chvilka“ při opětovném upevňování. Dříve bylo obvyklé upínání mačky k botě koženými řemínky. Ty byly vystřídány odolnějšími popruhy z umělých tkanin (Perlon). Popruhy zůstaly dodnes, ale pouze na utažení. Základní spojení boty a želez je provedeno třemi způsoby, které oproti starším mačkám po dotažení řemínků nestahují krevní oběh.
Uchycení boty k mačce
• musí pokrývat celou plochu podešve • musí mít alespoň 8 hrotů, z nichž 6 musí být vertikálních • minimální délka hrotů je 20 mm
Stoupací železa:
Pro mačky přesně platí přísloví, že jsou dobrým pomocníkem, ale zlým pánem. Proto je na boty nasazujeme jen v odůvodněných případech a jejich použitím rozhodně neplýtváme. Zejména nevyškolení začátečníci snadno udělají chybu.
PRAKTICKÉ POUŽITÍ STOUPACÍCH ŽELEZ
CEPÍN A MAČKY
Co nejvíce hrotů v kontaktu s povrchem
Nohy dostatečně od sebe
Chůze v mačkách skrývá nebezpečí zachycení hrotem o botu nebo nohavici na druhé noze, po kterém následuje škobrtnutí, jehož následky mohou být i tragické. Toho se vyvarujeme dodržováním následujících zásad: • Vždy chodíme zeširoka. • Co nejvíce hrotů v kontaktu s povrchem. • Nemáme plandavé konce nohavic – buď jejich obvod stáhneme, nebo nasadíme návleky, popř. nosíme upnuté kalhoty. • Řemínky maček neplandají volně na botě, vždy jsou pečlivě zataženy kolem boty. • Ze sedáku nám nevisí žádné dlouhé repňůry nebo smyce, za které se při lezení mohou hroty maček zachytit. • Zásadně používáme jen mačky s vložkami proti nabalování sněhu, a to i při lezení ve svislém ledu – kvůli sestupu. • Svoje mačky udržujeme stále dostatečně ostré – ty pak mnohem lépe drží na tvrdém vodním ledu a při přecházení náročných pasáží jejich ostrost oceníme.
Základní pravidla
d) mačky jsou součástí boty Nejmodernější trend, úzce specializované boty na extrémní lezení. Hroty želez jsou přišroubovány přímo k botě.
c) ocelová hrazdička vpředu – rychloupínací pata Pro lezení v kolmém vodním ledu, mixy a drytooling se nejlépe hodí právě tento tuhý systém, dokonale spojující mačku s botou. Je však nutné použít tuhé boty kategorie C-D nebo D, popř. skelety. Od předchozího systému se liší použitím ocelové hrazdičky místo plastového úchytu. Např. Cyborg Pro od Black Diamond nebo Vector od Campu.
Lezení se dvěma cepíny na předních hrotech
Strmé stoupání se zaražením hrotu cepínu
Výstup mírným svahem s oporou cepínu
Pozor při výstupu bez opory
VÝSTUP
V mačkách se chodí dvěma základními způsoby: a) po všech hrotech Tak chodíme jen po mírnějších svazích a tento způsob kombinujeme s oporou o cepín, který držíme podobně jako stařeček hůl. • Spodní noha dělá krok do dáli, horní noha hlídá výšku. • Nohu pokládáme tak, aby všechny hroty byly zatlačeny do sněhu / ledu. • Při tvrdém ledu musíme hroty dostatečně přidupnout. • Při sestupu se vyvarujeme chůze pozadu, cepín se snažíme zapíchnout co nejdále před nohy (pozor, toto platí pouze pro mírný svah a techniku chůze po všech hrotech). • Při sestupu po spádnici lehce pokrčíme kolena, osy chodidel tvoří písmeno „V“ a váhu střídavě přenášíme na opěrnou nohu. • Kroky volíme tak, aby nedocházelo ke křížení nohou. Jinak hrozí zachycení hrotu za nohavici a následná ztráta rovnováhy.
Technika chůze
Sestup čelem strmým svahem
Sestup bokem
Těžiště při sestupu
Pokládání maček dolů – pozor na záklon
Pokládání maček dolů – pozor při dlouhém kroku
Pokládání maček dolů – s přikrčením
SESTUP
www.hudy.cz
Text: Michal Bulička Ilustrace: Petzl, Ronan Bégoc
Pozor na nalepování sněhu
Všechny druhy maček jsou náchylné k nalepování sněhu na vnitřní plochu mezi hroty. Dvoudílné, kloubové mačky sice o něco méně než rámové, přesto se však vždy snažíme vyvarovat nežádoucím bakulím sněhu, které mačkám znemožňují jejich funkci (hroty se nezapíchnou do podkladu). Dříve se bakule z maček oklepávaly cepínem, což bylo doprovázeno citelným poškozováním madla jeho topůrka a navíc to bylo únavné a zdržující. Dnes máme k dispozici tzv. vložky proti nabalování sněhu. Spodní plochu současných maček pokrývají hladké plastové pláty, na jejichž povrchu sníh neulpívá. Moderní mačky (pro jakékoli aktivity) se prodávají už s integrovanými vložkami, na některé starší se vložky dají dokoupit. Proč tolik řečí kolem takové maličkosti? Důvod je jasný. Nalepené hroudy sněhu jsou nejčastější příčinou úrazů při chůzí v mačkách po firnu a ledu. Plastové vložky jsou dnes standardem, mačky bez nich určitě nekupujte.
Vložky proti nabalování sněhu
Zasekávání předních hrotů – platí pro mačky s vertikálními hroty
b) po předních hrotech Tuto techniku používáme ve strmém terénu, kde si již musíme pomáhat jedním nebo dvěma cepíny. • Postavení nohou je na šířku pánve. • Před zaseknutím mačky mírně zvedneme špičku boty, pata je tak o něco níže. • Zaseknutou mačkou už nepohybujeme. • Využíváme tvaru terénu – snažíme se zaseknout vždy co nejvíce hrotů.
VELEHORY
Pohyb ve velkých výškách
text: Walter Würtl a Walter Zörer foto: Pavel Matoušek, Alena Čepelková, Michal Bulička
S celosvětovou oblibou vysokohorské turistiky roste počet lezců do velkých výšek. Přitom zeměpisná poloha kýžených cílů v Himálaji, v pohoří Karakorum nebo v Andách vyžaduje dlouhodobější pobyt ve velkých výškách. Manko ve výcviku horských vůdců?
Nejen horolezci… Neplatí to jen pro extrémní lezce, týká se to i turistů – trekařů, zajímajících se o danou kulturu. Mějme na paměti například jen výšku „nástupu“ v takových městech jako je Lhasa, Quito nebo Leh, kde turisté již na letišti v pravém slova smyslu lapají po dechu. Následující článek se zabývá některými aspekty vedení ve velkých výškách a představuje hodnocení zdravotního stavu TREX jako praktickou pomůcku pro posouzení zdravotního stavu na cestách do hor.
Lidský faktor je nejdůležitější Horská turistika se celosvětově vyznačuje dvěma velkoplošnými tendencemi: Na jedné straně časovou a prostorovou koncentrací, projevující se tím, že se v sezóně vydává stále více lidí k módním cílům. Na druhé straně časovou a prostorovou expanzí, která vede k tomu, že se lidé snaží dosáhnout stále odlehlejších cílů, ve stále neobvyklejší době (např. v zimě, v období dešťů, mimo hlavní sezónu). Vydáme-li se jako trekaři nebo výškoví lezci do neobvyklého prostředí s jiným podnebím, exotickou stravou, v jiném časovém pásmu a do neobvyklé výšky, jsou zdravotní komplikace předem „naprogramovány“ a vlastně zcela samozřejmé. Není pravdou, jak se někdy uvádí, že nutným rizikem horolezectví je poškození zdraví, ba někdy i smrt. Jedná se většinou o směs nevědomosti, chybných rozhodnutí a přehnané ctižádosti. Jen zřídkakdy jsou to skutečně nepříznivé okolnosti a neovlivnitelné podmínky, které
mají dramatické důsledky. Zdravotní problémy v extrémních podmínkách bezpochyby způsobují mnohem větší nepříjemnosti než tam, kde je dostupná kvalitní lékařská péče. Je proto mimořádně důležité věnovat náležitou pozornost celkovému zdravotnímu stavu, protože včasný zásah může zabránit pozdějším, daleko větším, problémům.
Vedení ve velkých výškách Rozpoznání a léčba horské nemoci v nemocnici jsou relativně jednoduché. Ve vysokohorském prostředí ale nejsou k dispozici diagnostické přístroje a diagnostika zdravotního stavu je často obtížná. Většinou je na vedoucím trekařské akce nebo expedice, aby posoudil stav svého zákazníka či kamaráda. Komise pro trekking a expedice Mezinárodního svazu horských vůdců (IVBV/IFMGA/UIAGM) se již roky zabývá tématikou vedení ve velkých výškách. Jednotlivé členské země ale dosud toto téma nezařadily do programu školení horských vůdců. Většina dnes aktivních horských vůdců a vůdkyň jsou v této oblasti samoukové a často museli tvrdě zaplatit za to, aby dokázali ve velkých výškách úspěšně organizovat a vést expedice nebo treky. Učení za pochodu a učení se chybami bylo a stále ještě je běžné. Výjimku tvoří renomované firmy, které pořádají interní školení a výukové programy. Je to přirozený vývoj, pokud bereme v potaz teprve relativně krátkou dobu, po kterou se pořádají podniky vedené vůdcem do velkých a extrémních výšek. Nyní jsme ale již ve stádiu, které vyžaduje profesionální přístup.
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
Výcvik horských vůdců na téma vedení ve velkých výškách se měl konat již dávno, abychom dostáli požadavkům rostoucího turistického ruchu do vysoko položených oblastí světa. Protože to není v učebních plánech, pokoušel se Mezinárodní svaz horských vůdců nabídnout na toto téma speciální kurz, ale nenašel se dostatek zájemců. Nyní sestavuje komise ve spolupráci se zkušenými profesionálními vůdci novou osnovu kurzu, který by měl nabízet optimální přípravu na vedení ve velkých výškách, protože zrovna oblast vedení treků a expedic ve velkých výškách patří k tomu nejnáročnějšímu, co může horské vůdce potkat. Neměl by nijak omezovat ostřílené expediční vlky, spíše by měl vůdcovskému dorostu nabídnout pomocnou ruku ve formě nejdůležitějších pravidel jejich činnosti. Kurzy by měly probíhat ve dvou až třech jazycích v Alpách pod vedením opravdových profesionálů. Účastníkům by měly vedle osobního prospěchu přinést i prospěch profesní. Bylo by žádoucí, kdyby cestovní kanceláře v budoucnosti zaměstnávaly především lidi odpovídajícím způsobem kvalifikované, resp. vycvičené. Pořádat takové kurzy v odpovídající vysoké kvalitě není v silách jednotlivých pořadatelů expedic, proto mohou sáhnout po nabídce kurzů UIAGM. Účastníci obdrží po úspěšném absolvování potvrzení (diplom), se služebním odznakem (jako např. u canyoningu) se nepočítá a nezdá se, že by byl nutný. Každý pořadatel expedice, resp. horský vůdce musí v právním i morálním ohledu nést odpovědnost za své klienty, ale školení by se nemělo chápat jako povinnost, nýbrž jako prevence za účelem zajištění a zvyšování kvality služeb. Klienti mají právo očekávat maximální připravenost a péči.
www.hudy.cz
19
VELEHORY
č.
kategorie
1. den
2. den
3. den
jméno 1
datum
2
výška přespání
(minulou noc)
0
3
max. denní výška
(dnes)
1
4
dobavýstupu/převýšení/ vzdálenost
(dnes)
0
5
klidový puls
(bezprostředně po probuzení)
0
6
nasycení kyslíkem
(měřeno pulsním oxymetrem)
89 %
7
puls
do 5 tepů nad normální klidový puls ............................................................................... 0 6 až 15 tepů nad ...................................................................................................................... 1 16 až 30 tepů nad .................................................................................................................... 2 > než 30 tepů nad ................................................................................................................... 3
1
8
spánek
normální běžný spánek ......................................................................................................... 0 nezvyklé poruchy spánku .................................................................................................... 1 těžké poruchy spánku ........................................................................................................... 2 úplná nespavost ...................................................................................................................... 3
0
9
dýchání
normální dýchání .................................................................................................................... 0 drobné obtíže při dýchání .................................................................................................... 1 dušnost při zátěži .................................................................................................................... 2 dušnost v klidu (klidová dyspnoe) .................................................................................... 3
0
10
bolesti hlavy
žádné ........................................................................................................................................... 0 malé.............................................................................................................................................. 1 mírné............................................................................................................................................ 2 silné .............................................................................................................................................. 3
1
chuť k jídlu /nevolnost
normální chuť k jídlu .............................................................................................................. 0 nechutenství / malá nevolnost........................................................................................... 1 mírná nevolnost nebo zvracení ......................................................................................... 2 silná nevolnost nebo zvracení ............................................................................................ 3
0
12
moč
světlá a velké množství.......................................................................................................... 0 střední.......................................................................................................................................... 1 tmavě žlutá a malé množství .............................................................................................. 2 takřka žádné močení.............................................................................................................. 3
0
13
stolice
normální ..................................................................................................................................... 0 měkká .......................................................................................................................................... 1 velmi měkká .............................................................................................................................. 2 průjem ......................................................................................................................................... 3
1
14
únava slabost výkonnost
žádná únava a slabost neomezená výkonnost .......................................................................................................... 0 malá únava a slabost malé omezení výkonnosti .................................................................................................... 1 mírná únava a slabost mírný postupný pokles výkonnosti .................................................................................. 2 velká únava a slabost velký náhlý pokles výkonnosti ........................................................................................... 3
1
15
závratě poruchy rovnováhy
žádné ........................................................................................................................................... 0 lehké............................................................................................................................................. 1 mírné............................................................................................................................................ 2 těžké ............................................................................................................................................. 3
0
16
poranění
žádná ........................................................................................................................................... 0 malá, drobná poranění .......................................................................................................... 1 omezující zranění .................................................................................................................... 2 těžká zranění ............................................................................................................................. 3
0
17
onemocnění
žádná ........................................................................................................................................... 0 lehká............................................................................................................................................. 1 středně těžká............................................................................................................................. 2 těžká ............................................................................................................................................. 3
0
18
duševní stav motivace
žádné problémy, dobrá pohoda ........................................................................................ 0 slabá motivace ......................................................................................................................... 1 velké problémy s motivací ................................................................................................... 2 špatný duševní stav, žádná motivace .............................................................................. 3
11
0
19
denní součet
20
horečka
21
zranění / onemocnění
(stručný popis)
22
podávané léky
(stručný popis)
20
www.hudy.cz
0 4
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
VELEHORY
3. Maximální denní převýšení
Označuje nejvyšší dosaženou výšku v daném dnu a může se samozřejmě značně lišit od výšky pro přenocování. 4. Doba výstupu, převýšení, vzdálenost
Podávají informace o denním výkonu a dovolují zásadní posouzení toho, jestli večerní „stav vyčerpání“ je podmíněn zdravotně, nebo je důsledkem náročné denní etapy. V neposlední řadě jsou to i informace o celkovém postupu celého podniku a výkonnosti v příslušné výšce. 5. Klidový puls
TREX – hodnocení zdravotního stavu Důležitou součástí výcviku horských vůdců je pokud možno co nejspolehlivější zjišťování zdravotního stavu na komerčně organizovaných výpravách (expedicích). Popsané hodnocení zdravotního stavu TREX je vyzkoušeno v praxi a již několik let se v rámci treků a expedicí dále rozvíjí. Základem pro posuzování je tzv. „LakeLouise-Score“ pro klinické posouzení akutní horské nemoci. Důležitými podněty přispěla i nepublikovaná práce Thomase Lämmleho na téma „Denní lékařský protokol pro expedice“. I pro skupiny bez vůdce je vodítkem, jak jednoduše a spolehlivě zjistit vlastní zdravotní stav ve velkých výškách. Prostřednictvím 22 kategorií, které sledují rámcové podmínky expedice a tělesnou kondici, se dá zjistit a posoudit momentální zdravotní stav (denní skóre) i jeho vývoj (jako trend z údajů několika dnů). Specificky se dají sledovat i jednotlivé okruhy, což umožňuje zvolit cílená opatření. Část hodnocení TREX (kategorie 7 až 18) je ohodnocena bodovou škálou. Ta je sestavena tak, že člověk dostane body pouze tehdy, pokud je mimo „normální fyziologický stav“.
POZOR! Pokud se objeví v nějaké kategorii 3 body, je nutno učinit okamžitá opatření. Silně vytištěné body jsou rozhodujícími symptomy pro akutní horskou nemoc (AMS), příp. pro výškový otok plic (HAPE) a výškový otok mozku (HACE) = signál pro alarm!
Kategorie hodnocení zdravotního stavu TREX 1. Datum
Datum umožňuje chronologické přiřazení získaných hodnot, a tudíž pořízení časových profilů. Ty jsou jednak nutné pro plánování aklimatizace, jednak se z nich dá vyčíst průběh změn zdravotního stavu. 2. Výška pro přenocování
Výška pro přenocování je podstatná pro zjišťování relevantního přírůstku výšky. Je hodnotou, podle které plánujeme výstup (aklimatizační profil). Hodně problémů se dá zvládnout většinou tím, že zpomalíme přírůstek výšky pro přenocování (klidový den navíc ve stejné výšce), nebo snížíme výšku pro přenocování (sestup do spodnějšího tábora).
V důsledku pobytu ve výšce dochází k celkové akutní reakci, na jejímž konci je dlouhodobé přizpůsobení (aklimatizace), ovšem max. do 5 500 metrů. Individuálně zvýšený puls je jednoduše zjistitelná známka toho, že se člověk právě nachází v kritické fázi přizpůsobování. Akutní horská nemoc (AMS), výškový otok plic (HAPE) a výškový otok mozku (HACE) se vždy vyskytují v této fázi přizpůsobování. Praxe navíc ukázala, že takřka všechny zdravotní problémy se manifestují zvýšením klidového pulsu. Klidový puls je tedy co se týče celkového zdravotního stavu jedním z nejhodnověrnějších ukazatelů. 6. Nasycení kyslíkem
S přibývající výškou se zmenšuje tlak vdechovaného kyslíku (pl O2), arteriálního kyslíku (pa O2) a arteriální nasycení kyslíkem (Sa O2), na což tělo reaguje zvýšeným dýcháním vyvolaným nedostatkem kyslíku (hypoxií). Měření arteriálního nasycení kyslíkem by tedy mělo být při hodnocení zdravotního stavu velmi relevantní veličinou. Bohužel v praxi je třeba arteriální nasycení kyslíkem interpretovat velmi obezřetně. Ukázalo se totiž, že osoby s velkým arteriálním nasycením kyslíkem byly méně výkonné než osoby se značně menším arteriálním nasycením kyslíkem. Dalším problémem je „manipulovatelnost“ měření.
0 bodů: Mimořádně dobrý stav (nebo se trochu švindlovalo?). 1–5 bodů: Dobrý stav, žádný důvod k obavám. 6–10 bodů: POZOR! V dalších etapách postupovat opatrně, pozorně sledovat případné změny, v kategoriích, kde se nasbíraly body, by se měla podniknout prvá „protiopatření“. Je třeba předpokládat, že se jedná o lehkou formu AMS. 11–18 bodů: JEDNAT! Vložit odpočinkový den, nevystupovat výše, dát si čas na důsledné ošetření nastalých obtíží. Je třeba předpokládat, že se jedná o akutní formu AMS. 19–36 bodů: ALARM! JEDNAT RYCHLE! Je třeba neprodleně učinit nezbytná opatření. Sestup, lékařská pomoc. Jedná se o těžkou formu AMS nebo těžkou poruchu funkcí organismu. Anglické zkratky: AMS akutní horská nemoc HAPE výškový otok plic HACE výškový otok mozku
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
www.hudy.cz
21
VELEHORY
10. Bolest hlavy
Bolest hlavy je jedním z nejdůležitějších indikátorů, je vlastně rozhodujícím symptomem pro určení akutní horské nemoci. I zde platí, že je potřeba především mít na paměti výšku jako příčinu a nehledat jiné důvody, i když bolest hlavy může být způsobena i velkým slunečním zářením, vysokou teplotou nebo nedostatkem tekutin. Bolest hlavy nesmíme v žádném případě bagatelizovat, protože pokud je způsobena počínajícím výškovým otokem mozku (HACE), mohou být důsledky velmi dramatické. 11. Chuť k jídlu/nevolnost
Na cestách do exotických zemí je běžné, že se objevují zažívací potíže. Ale i zde musíme v první řadě pamatovat na to, že nechutenství, nevolnost nebo zvracení mohou být projevy akutní horské nemoci. Zejména pokud nepostihnou celou skupinu a pokud se po sestupu do menší výšky (např. z výškového tábora) zlepší. Při trekkkingu a na expedicích se samozřejmě často stává, že se v důsledku nedostatečné hygieny nebo špatné přípravy jídel objeví vážné potíže zažívacího traktu. Doporučení zní: „Umyj to, uvař to, oloupej to, nebo na to zapomeň!“ Zvláštní pozornost je třeba věnovat tématu „voda“. Dané problémy neznamenají, že bychom od cenného měření arteriálního nasycení kyslíkem měli upustit. Výhodné je srovnávat hodnoty dané osoby. Z toho získáme chronologický přehled, který může být spolu s celkovým obrazem zdravotního stavu také velmi významný. Je proto vhodné vzít s sebou i pulsní oxymetr (např. NONIN ONYX 9500). 7. Puls
Výchozí hodnotou je osobní klidový puls v normálním prostředí (doma). Na túře měříme puls denně vždy ráno (ještě ve spacáku nebo v posteli). Je výhodné mít pulsmetr v podobě hodinek na ruce i ve spánku. 8. Spánek
Při poruchách spánku je nutno opět nejprve uvažovat o tom, zda nejde o akutní horskou nemoc, než začneme hledat jiné příčiny. Při trekkingu a na expedicích je ale nutno brát v úvahu i nezvyklou situaci. Poruchy spánku mohou
22
www.hudy.cz
zapříčiňovat i stísněné poměry ve stanu (klaustrofobie), těsná blízkost spolunocležníka, tvrdý podklad a nízká teplota. Nepříjemné je, pokud spíme s někým, jehož představy o hygieně se značně liší od našich nebo kdo hlasitě chrápe. I nutnost častého močení může rušit noční klid. Špatný spánek může být způsoben i psychickou zátěží, např. před obtížnou etapou. Je ale důležité provádět hodnocení bez ohledu na příčiny poruch spánku.
12. Moč
Při trekkingu a na expedicích je vyvážené hospodaření tekutinami faktorem, bez něhož je úspěch nemyslitelný. Podstatně na něm totiž závisí výkonnost organismu a hraje důležitou roli i při procesech aklimatizace a u omrzlin. Pít by se mělo při každé příležitosti, protože ve výškách neodpovídá pocit žízně skutečným potřebám organismu.
9. Dýchání
13. Stolice
Zrychleným dýcháním, studeným suchým vzduchem a převažujícím dýcháním ústy vysychají sliznice a to dráždí ke kašli. U těžkých případů se objevuje dušnost, strach z udušení a při silném dráždivém kašli i únavové zlomeniny žeber. Protože dýchací cesty jsou velmi choulostivé, je lépe dýchat eventuálně přes volně uvázaný šátek. Ten vzduch zahřívá, zvlhčuje a čistí od hrubého prachu. Při potížích pomohou teplé nápoje, bonbony proti kašli nebo případně tablety na cucání.
Průjem je jedním z nejčastějších „onemocnění“ na cestách a expedicích. Takřka žádnému lezci se tento nepříjemný společník nevyhne. I když se vyskytuje často, neměli bychom závažnost průjmového onemocnění podceňovat, protože silné průjmy vedou během krátké doby k dehydrataci organismu, kterému nezabrání ani pití množství tekutin. Přitom může být organismus průjmem oslaben natolik, že to znemožní pokračovat ve výstupu.
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
VELEHORY
14. Únava/slabost/výkonnost
Únava a slabost jsou klíčovými symptomy akutní horské nemoci. Nedostatečná výkonnost je v podstatě známkou dosud nedostatečné aklimatizace. I po celodenních pochodech a náročných etapách se musíme snažit nesvádět veškerou únavu a vyčerpání na podaný výkon. Obzvlášť obezřelí musíme být, pokud se únava a slabost vyskytuje ve spojitosti s jinými symptomy (nevolnost, nechutenství, nespavost, …) a pokud postihuje jen jednoho člena skupiny. 15. Závratě (poruchy rovnováhy)
I pocity závratě a poruchy rovnováhy jsou typickými příznaky akutní horské nemoci. Je potřeba je brát velmi vážně, protože kromě toho, že jsou indikátorem akutní horské nemoci, představují zejména v exponovaném terénu enormní nebezpečí. 16. Zranění
Při trekkingu a na expedicích dochází často ke zranění pohybového aparátu. Rozsah sahá od poranění v důsledku nadměrné zátěže až k traumatologickým kritickým stavům. Vůdce musí umět poskytnout správnou první pomoc a zorganizovat rychlý a šetrný transport. 17. Onemocnění
Sem spadají nemoci a onemocnění, která se často vyskytují při trekkingu a na expedicích. Velice často se jedná o nastuzení, záněty krku, jícnu, očí a uší. S rychlou a účinnou léčbou je potřeba začít již při prvních náznacích onemocnění. 18. Duševní stav (motivace)
V tomto bodu hodnotíme celkový stav, ve kterém se dotyčný nachází. Špatnými pocity se neohlašují jen zdravotní problémy. Potíže s motivací mají většinou hlubší příčinu a neměly by se podceňovat. Kdo se vydává na trekking nebo expedici, měl by dobře znát vlastní tělo, aby dokázal správně interpretovat signály případných potíží. 19. Denní součet
Každý den vyplníme jednotlivé body a hodnocení a provedeme součet. TREX bychom měli dělat vždy odpoledne nebo večer. Klidový puls měříme a zapisujeme ráno po probuzení. Výška pro přenocování se vztahuje vždy na předešlý den. Takto získaný index je relativním měřítkem našeho zdravotního stavu. Čím je nižší, tím je celkový zdravotní stav lepší.
Výsledky by se neměly probírat ve skupině, měl by s nimi být seznámen pouze vůdce. 20. Horečka
Závažnost řady onemocnění můžeme lépe posoudit, pokud víme, zda se u nich vyskytuje horečka, nebo ne. Je to důležitý faktor rozhodování, zejména když zvažujeme, zda jít dál nebo, vložit jedno, či dvoudenní přestávku. 21. Zranění/onemocnění
Sem by se měl uvést stručný popis, aby se lépe zdokumentoval průběh onemocnění nebo zranění. Zejména u komplexnějších onemocnění či zranění to může být cenným vodítkem pro (lékařskou) terapii. 22. Podávané léky
Měly by se zapisovat, abychom měli přehled o množství různých léků a o jejich účinnosti.
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
Závěrem
Dotazník TREX je myšlen jako pomůcka jak zjistit a vyhodnotit pomocí jednoduchých prostředků, avšak komplexně, zdravotní stav skupiny nebo jednotlivce, aby bylo možno včas přijmout adekvátní protiopatření. Je nezbytné, aby se zejména horští vůdci seznámili se základy výškové medicíny, aby se mohli správně rozhodovat. Klinické obrazy nejčastějších horských onemocnění je třeba nejen umět rozpoznat, ale i správně léčit. TREX je vhodnou pomůckou pro jejich rozpoznání, konkrétní opatření je potřeba se naučit v kurzech. Nezbytné je i pravidelné sledování příslušné literatury. Jen málokdy máme to štěstí, že v týmu je lékař-specialista na výškovou medicínu, proto musíme sami rozhodovat i o tom, jaké léky kdy použít. A to je samozřejmě možné jen s největší opatrností a s příslušnými vědomostmi!
www.hudy.cz
23
PRVNÍ POMOC
Nemoc z výšky
text: Martin Honzík foto: Martin Honzík, Michal Bulička
Dostat nemoc z výšky je normální, ale není normální na ni zemřít! Při pobytu v nadmořských výškách nad cca 2500 m n. m., dochází vlivem nižšího atmosférického tlaku k již významnému snížení množství kyslíku ve vdechovaném vzduchu a potažmo k jeho obtížnější distribuci v lidském organismu. Člověk potřebuje určitou dobu na přizpůsobení se (aklimatizaci), aby opět mohl podávat srovnatelné výkony i v prostředí, kde je nižší nabídka životně důležitého kyslíku. Za tímto účelem tělo spouští adaptační mechanismy, které do určité nadmořské výšky (cca 5300 m n. m.) umožňují aklimatizovat se i dlouhodoběji. Nemoc z výšky Pokud organismus není přizpůsoben na danou výšku, hrozí jako následek pobytu v prostředí s nižším obsahem kyslíku rozvoj nemoci z výšky. Mezi nejzávažnější a zároveň nejčastější formy nemoci z výšky patří: akutní horská nemoc, výškový otok mozku a výškový otok plic. Tyto základní „podoby“ nemoci z výšky mohou probíhat odděleně anebo mohou být i vzájemně kombinované.
Rizikové faktory přispívající k rozvoji nemoci z výšky:
Reakce organismu na výšku Při pobytu ve vysokých nadmořských výškách se organismus snaží kompenzovat vzniklý deficit kyslíku a mimo jiné dochází k následujícím projevům, které jsou normální reakcí a samy o sobě neznamenají příznaky nemoci z výšky: • zvýšení tepové frekvence, • hyperventilace = zrychlené a prohloubené dýchání, • pocit nedostatku vzduchu při fyzické aktivitě, • periodické dýchání při spánku – dochází ke střídání hyperventilace s následným útlumem dýchání až bezdeším (zastavením dechu), které je opět vystřídáno hyperventilací, • častější močení, zejména v noci, • časté noční probouzení, některé osoby mívají i zvláštní sny.
Aklimatizace Aklimatizace je proces, během kterého se lidský organismus přizpůsobuje pobytu v prostředí s nižším obsahem kyslíku. Potřeba aklimatizovat se vyvstává přibližně od nadmořské výšky 2500 metrů.
Základní zásady pro úspěšnou aklimatizaci: 1) Ne tak vysoko – maximální denní výškový rozdíl pro přespání by neměl být větší než 300 až 400 výškových metrů. 24
www.hudy.cz
2) Ne tak rychle – rychlost výstupu přizpůsobit tak, aby zátěž probíhala v aerobním režimu. 3) Vystupovat výše, spát níže – obecně se snažit spát v co nejnižší nadmořské výšce. A dále: máme-li ještě dostatek sil, je vhodné na konci denní etapy, po dosažení místa pro přespání, vystoupat nalehko bez zátěže ještě dalších 100 až 200 výškových metrů a pak se vrátit na přespání zpět. Aklimatizace probíhá velice individuálně a o její úspěšnosti rozhoduje více faktorů. Některé z nich jsme schopni významně ovlivnit (např. taktikou výstupu) a některé faktory jsou bez možnosti našeho vlivu (věk, vrozené dispozice, předchozí onemocnění).
Známky dobře probíhající aklimatizace: • klidová tepová frekvence měřená po ránu ihned po probuzení se vrací k normálním hodnotám před výstupem do výšky, • hyperventilace přetrvává v klidu i při zátěži, • schopnost vytrvalostního výkonu je adekvátní trénovanosti jedince, • přetrvává časté, zejména noční močení, • přetrvává periodické dýchání. Další, velice podrobné informace o aklimatizaci, jsou v článku Výšková aklimatizace – praktické rady a informace na straně 12 tohoto vydání Info@hudy.
• Rychlý výstup do nové výšky (špatná taktika výstupu, let vrtulníkem nebo letadlem do base campu, nebo i jízda autem, popř. lanovkou). • Nutnost zůstat ve výšce, na kterou nejsem ještě aklimatizovaný, popř. se na ni nelze aklimatizovat. Důvodem, který zabrání v sestupu, může být např. náhlý zvrat počasí nebo úraz. • Předchozí epizoda onemocnění akutní horskou nemocí, výškovým otokem mozku nebo plic. • Ignorování nebo podcenění příznaků nemoci z výšky. Dalším velkým problémem bývá, zejména u větších výprav nebo organizovaných skupin, tendence skrývat příznaky rozvíjející se nemoci z výšky. Důvodem může být stud, že daná osoba zaostává za skupinou, anebo v případě domorodých nosičů je hlavní důvodem této disimulace strach o práci. • Užívání léků na spaní nebo alkoholu během aklimatizace. • Respirační infekce, dehydratace. • Fyzická námaha, věk pod 40 let.
Akutní horská nemoc (AHN, angl. AMS) Za akutní horskou nemoc lze považovat stav, kdy osoba po výstupu do výšky má bolesti hlavy spolu s některým z dalších příznaků: nevolnost, pocit na zvracení, zvracení, nechutenství, slabost, vyčerpání, poruchy spánku. Příčinou výše uvedených obtíží je mírný výškový otok mozku. Vnímavější osoby mohou pociťovat tyto obtíže již od výšky 2500 m n. m. Od výšky 4000 m n. m. je u neaklimatizovaných osob AHN zcela běžná, zejména pokud této výšky dosáhli rychle. K rozvoji příznaků většinou dochází v intervalu od 4 do 24 hodin po výstupu. Ke stanovení závažnosti a následného vývoje AHN jsou využívány různé skórovací tabulky, které vesměs vycházejí z kritérií Lake Louise Symptom Score (viz tabulka). Hodnocení stavu je vhodné provádět preventivně každý den ráno a večer, aby bylo možné vyhodnotit i tendenci vývoje stavu a včas na něj zareagovat.
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
PRVNÍ POMOC
ZÁVAŽNOST AHN PŘÍZNAK:
BOLESTI HLAVY
ZAŽÍVACÍ OBTÍŽE
ÚNAVA A / NEBO SLABOST
ZÁVRATĚ A / NEBO PORUCHY ROVNOVÁHY
PROBLÉMY SE SPANÍM
ZÁVAŽNOST: žádné mírné střední silné až nesnesitelné žádné obtíže malá chuť k jídlu nebo malá nevolnost pocit na zvracení nebo zvracení silný pocit na zvracení nebo intenzivní zvracení žádná únava malá únava a slabost střední únava a slabost velká únava a slabost žádné malé střední silné až zneschopňující žádné spím hůř než obvykle časté probouzení, špatná noc není možné usnout
BODY: 0 1 2 3 0 1 2 3 0 1 2 3 0 1 2 3 0 1 2 3
Komplexnější, hodnocení zdravotního stavu s důrazem na odhalení problémů souvisejících s nemocí z výšky, které vychází z výše uvedené tabulky, představují autoři v článku „Pohyb ve velkých výškách“ na straně 19.
Léčba akutní horské nemoci Počátek příznaků + mírná AHN: • Nepokračovat dál ve výstupu, dokud příznaky AHN úplně nepominou. • Minimalizovat veškerou fyzickou námahu. • Při bolestech hlavy Paralen* 500 mg 1 tbl (tableta) nebo Ibuprofen* 400 mg 1 tbl. + dostatek tekutin (min. 1 litr). • Spát se zvýšenou horní polovinou těla. • Pokud nedojde ke zlepšení obtíží během 24 hodin anebo dojde k jejich zhoršování, pak ihned provést sestup (500 až 1000 výškových metrů, obecně na výšku, kde se postižená osoba ještě cítila po probuzení dobře).
Středně těžká AHN + zhoršování příznaků • Nepokračovat ve výstupu!!! • Pokud jsou příznaky VOM (výškový otok mozku), pak se léčba řídí zásadami uvedenými u terapie VOM (pokud si nejsi jistý, zda se jedná o VOM, pak vždy raději postupuj jako u VOM!). • Kyslík 2 litry za minutu. • Dexamethason* 8 mg na úvod, pak 4 mg každých 6 hodin. • Acetazolamid * 250 mg 2krát denně (např. Diluran*). • Sestup (o 500 až 1000 výškových metrů, obecně na výšku, kde se postižená osoba ještě cítila po probuzení dobře). • Sestup zbytečně neodkládat (např. do rána). • Nenechat pacienta sestupovat samostatně, ale vždy v doprovodu kompetentních osob, které jsou schopné řešit případné komplikace. • Pokud je postižená osoba schopna sestupovat, neměla by nést žádnou zátěž (batoh). • V závažnější případech nebo nelze-li provést okamžitý sestup nebo transport pacienta provést hyperbarickou léčbu v přenosném přetlakovém vaku – viz samostatný odstavec.
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
Výškový otok mozku (VOM, angl. HACE) Pokud není zhoršující se akutní horská nemoc včas rozpoznána a nebo nejsou včas učiněna protiopatření spolu s adekvátní léčbou, může dojít k rozvoji dalšího, nejzávažnějšího stádia AHN, a tím je výškový otok mozku. Nejčastěji postihuje řádně neaklimatizované osoby od nadmořské výšky cca 4000 až 5000 m n. m. K rozvoji příznaků dochází většinou v přibližném časovém horizontu od 24 a více hodin od výstupu do výšky. K příznakům AHN (viz výše) se přidávají poruchy rovnováhy v podobě vrávoravé chůze, závratě, dezorientace, zmatenost, halucinace a změny chování. Při těchto příznacích se již začíná jednat o život ohrožující stav, který bez správné léčby může relativně rychle přejít v poruchy vědomí až v bezvědomí. K úmrtí dochází z důvodu zástavy dýchání a oběhu. K rozpoznání počínajícího výškového otoku mozku může přispět snadný test rovnováhy, kdy pacienta necháme jít po čáře nakreslené na zemi tak, že klade těsně před špičku jedné nohy patu
druhé nohy. Při rozvíjejícím se VOM není dotyčná osoba schopna přejít po čáře, aniž by z ní sešla. Tyto poruchy rovnováhy v podobě vrávoravé chůze jsou časným příznakem VOM, který tento test spolehlivě odhalí, a může nám tak usnadnit rozhodování o dalším postupu, zejména u osob, které mají tendenci své obtíže skrývat.
Léčba výškového otoku mozku • nepokračovat ve výstupu!!! • minimalizovat veškerou fyzickou námahu, • zajistit pacientovi tepelný komfort, • polohovat se zvýšenou horní polovinou těla – polosed, • kyslík 2 až 4 litry za minutu, • dexamethason* 8 mg každých 6 hodin, u osob v bezvědomí je nutné injekční podání, • acetazolamid* 250 mg 2krát denně – např. Diluran*, • sestup (o 500 až 1000 výškových metrů, obecně na výšku, kde se postižená osoba ještě cítila po probuzení dobře), • sestup zbytečně neodkládat (např. do rána), • nenechat pacienta sestupovat samostatně, ale vždy v doprovodu kompetentních osob, které jsou schopné řešit případné komplikace, • při sestupu pozor na poruchy rovnováhy a závratě, • pokud je postižená osoba schopna sestupovat, neměla by nést žádnou zátěž (batoh), • pokud pacient není schopen sám sestupovat, pak provést transport (nosítka, vrtulník), • v závažnější případech nebo nelze-li provést okamžitý sestup nebo transport pacienta, pak nejprve provést hyperbarickou léčbu v přenosné přetlakové komoře – viz samostatný odstavec.
Výškový otok plic (VOP, angl. HAPE) Stejně tak jako výškový otok mozku, tak i výškový otok plic znamená závažnou formu nemoci z výšky, která může pro pacienta bez adekvátní léčby znamenat smrt. Princip vzniku výškového otoku plic je zcela odlišný od AHN a VOM a může probíhat zcela izolovaně, bez jakýchkoli projevů AHN. Dle studií až 50 % osob s výškovým otokem plic nemá příznaky akutní horské nemoci.
www.hudy.cz
25
PRVNÍ POMOC
PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ KOMORA
foto © D. Hunter, D. Fishman, BMTG
Přetlaková komorav ve sbaleném stavu (PAC – Portable Altitude Chamber)
26
nejprve provést hyperbarickou léčbu v přenosné přetlakové komoře – viz samostatný odstavec, • pokud je pacient schopen tolerovat masku, pak lze použít ventilaci přes masku s PEEP ventilem.
Léčba výškového otoku plic
Závěrem
• • • • • • •
•
•
• •
nepokračovat ve výstupu!!! minimalizovat veškerou fyzickou námahu, zajistit pacientovi tepelný komfort, polohovat se zvýšenou horní polovinou těla – polosed až v sedě, kyslík 4 až 6 litrů za minutu, nifedipin* 20 mg SR (slow release, postupné půdobení) každých 6 hodin, optimálně pasivní sestup (pacienta transportovat ) nosítka, vrtulník atd. (o 500 až 1000 výškových metrů, obecně na výšku, kde se postižená osoba ještě cítila po probuzení dobře), pokud není možný transport, pak sestup zbytečně neodkládat (např. do rána), ale provést hned, jakmile se léčbou docílí ústupu obtíží, nenechat pacienta sestupovat samostatně, ale vždy v doprovodu kompetentních osob, které jsou schopné řešit případné komplikace, pokud je postižená osoba schopna sama sestupovat, neměla by nést žádnou zátěž (batoh), v závažnější případech nebo nelze-li provést okamžitý sestup nebo transport pacienta, pak
výškového otoku mozku i plic. Pro terapii mírné formy AHN není použití přenosné přetlakové komory doporučeno, neboť zpomaluje aklimatizaci. Principem je umělé zvýšení tlaku nafouknutím vaku, ve kterém je umístěný pacient. Tím je docíleno simulovaného „sestupu“ o cca 1500 až 2500 výškových metrů. Konkrétní „sestup“, kterého je možné docílit, závisí na aktuální nadmořské výšce a na pracovním tlaku konkrétní přenosné přetlakové komory. Je nutné pamatovat na to, že terapie v přenosné přetlakové komoře nenahrazuje vlastní sestup do nižších poloh, ale slouží jako mimořádné krátkodobé opatření, které zlepší stav pacienta pouze na omezenou dobu a umožní mu následný sestup nebo transport. Pokud pacient zůstane v původní výšce, ve které měl problémy, tak většinou do 12 foto © M. McLaughlin, S. Wonderworld, S. Hansen
Přenosná přetlaková komora slouží k provedení hyperbarické terapie. Na trhu je k dispozici několik základních typů. Vesměs se jedná o vzduchotěsně uzavíratelné vaky z neprodyšných materiálů, doplněné o vstupní a přetlakové ventily, které umožňují nafouknutí komory a následné udržení pracovního tlaku spolu s potřebnou výměnou vzduchu. Vaky mají průhledná okénka, jimiž lze pozorovat pacienta. Obsluha vyžaduje praktické zaškolení, neboť s použitím přetlakové komory souvisí určitá rizika (možnost protržení ušních bubínků, intoxikace CO2, atd.). Ideální je, pokud jsou v obsluze proškoleni všichni členové skupiny. Přenosné přetlakové komory se dají efektivně využít při léčbě závažné akutní horské nemoci,
příznaků v časovém horizontu 24 hodin a více po dosažení výšky (většinou 2 až 4 dny). Zrádností VOP je jeho velmi častý rozvoj až večer po ulehnutí anebo ve spánku, kdy se prohloubí nedostatek kyslíku v organismu.
Nemocná osoba vleze do komory otvorem na zip (Gamow Bag)
www.hudy.cz
Obecný postup při léčbě závažné nemoci z výšky 1) Sestup nebo transport do výšky, kde se pacient naposledy po probuzení cítil dobře. 2) Kyslík + léky (nutné v kombinaci s bodem 1.). 3) Přenosná přetlaková komora (nutné v kombinaci s bodem 1. a 2.) 4) Pouze léky – jen v situacích, kdy nelze provést body 1. až 3.
Zlatá pravidla pro léčbu nemoci z výšky (Dle Himalayan Rescue Association) 1) Každé onemocnění ve výšce považuj za nemoc z výšky, dokud se neprokáže něco jiného. 2) S příznaky nemoci z výšky nikdy nepokračuj ve výstupu!!! Další výstup až po úplném odeznění příznaků. 3) Pokud se stav zhoršuje, okamžitě sestup – nečekej do rána!!! Sestup na výšku, kde jsi se naposledy po probuzení cítil dobře.
hodin od skončení hyperbarické terapie nastává opětovné zhoršení stavu. Délka léčby v komoře je od 60 do 120 minut a lze ji dle potřeby opakovat. Důležité je zajistit po celou dobu kontinuální pumpování (8krát až 12krát za minutu dle komory) za účelem neustálé výměny vzduchu ve vaku. Pokud se stav pacienta nezačne ani po dvou hodinách hyperbarické terapie v komoře zlepšovat, je nutné pomýšlet i na případné komplikace v podobě embolie nebo hypotermie, případně dalšího přidruženého závažného stavu. Jedná-li se o závažnější stavy, je možné v přetlakové komoře podávat kyslík. Do komory lze umístit i pacienta v bezvědomí, ale je nutné ho správně napolohovat (zotavovací poloha na boku). foto © D. Hunter, D. Fishman, BMTG
Podle Lake Louise Consensus on the Definition of Altitude Illness je za osobu s výškovým otokem plic považován pacient po výstupu nad 2500 m n. m., který si stěžuje minimálně na dva z těchto symptomů: • pokles výkonnosti, • dušnost v klidu, • kašel – v úvodu suchý, postupně vlhký s vykašláváním, • tlak na hrudi, a dále k tomu při jeho vyšetření v klidu zjistíme minimálně dva z těchto příznaků: • centrální cyanóza = modré až modrofialové zbarvení kůže a sliznic svědčící o nízkém obsahu kyslíku v krvi, • chrčivé nebo bublavé dýchání, • zrychlený puls (> 110 tepů / minutu), • zrychlené dýchání (> 30 dechů / minutu). U některých pacientů je zvýšená teplota až horečka 37 až 39 °C, což může mnohdy vyvolat mylný dojem, že se jedná o respirační infekci. Tento diagnostický omyl a s ním i špatně zvolená léčba se už mnohokrát stal osudným nejednomu pacientovi s výškovým otokem plic. Dalším příznakem, který doprovází rozvinutější stádia VOP, je vykašlávání narůžovělého až krvavého zpěněného sputa (vykašlávaného sekretu). K rozvoji výškového otoku plic většinou dochází od nadmořské výšky nad 3000 m, kdy je rozvoj
Následuje nafukování a průběžné dofukování komory nášlapnou pumpou (PAC – Portable Altitude Chamber)
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
PRVNÍ POMOC
4) Nikdy nenechávej osobu s nemocí z výšky o samotě. Vždy s ní musí zůstat spolehlivá a kompetentní osoba nebo skupina.
NEMOC Z VÝŠKY – LÉČBA (STRUČNÝ ALGORITMUS – PŘÍLOHA K TEXTU)
Pamatuj:
OBTÍŽE V NADMOŘSKÉ VÝŠCE > 2500 M N. M.?
• Prevence vzniku nemoci z výšky v podobě adekvátní aklimatizace je lepší než její následná nejlepší léčba! • Nejdůležitějším faktorem z hlediska aklimatizace je správná taktika výstupu s optimálním výškovým profilem.
BOLEST HLAVY? Pozn.: Tento článek pojednává o problematice nemoci z výšky se zaměřením na léčbu u dospělých pacientů. Omezený rozsah textu neumožňuje komplexně postihnout celou problematiku, a proto autor ani vydavatel nepřebírají odpovědnost za vaše jednání a škody jím vzniklé, neboť postupy a činnosti zde uvedené vyžadují praktický nácvik pod odborným dohledem.
Paralen* 500 mg nebo Ibalgin* 400 mg
+ VYPÍT ALESPOŇ 1 LITR TEKUTIN
* jedná se o léky, které mohou mít mimo jiné i závažné nežádoucí účinky – při jejich užívání se řiďte i informacemi v příbalovém letáku
DALŠÍ OBTÍŽE?
MEDICINÁLNÍ KYSLÍK Pro terapeutické účely je kyslík k dispozici ve stlačené podobě v tlakových nádobách (nejčastěji o objemu 0,5 až 10 l). K jeho aplikaci je potřeba redukční ventil s manometrem. Manometr ukazuje tlak, na který je nádoba s kyslíkem naplněna, a redukční ventil tento tlak snižuje na úroveň umožňující bezpečné podání. Výhodné je, pokud je součástí redukčního ventilu i regulátor průtoku, který umožňuje nastavení podávaného množství kyslíku přímo v litrech za minutu. Kyslík pacient vdechuje přes masku, která je pro zvýšení efektivnosti doplněna rezervoárem. ZÁSADY PRO PRÁCI S KYSLÍKEM: • Kyslík nesmí přijít do styku s ohněm nebo mastnotou – hrozí nebezpečí požáru a výbuchu! • Výpočet množství kyslíku, které máme k dispozici: objem tlakové nádoby (l) x tlak, na který je nádoba naplněna (bar) = množství kyslíku v litrech. Např. když je tlaková nádoba o objemu 2 litry naplněna na tlak 100 bar, máme k dispozici 200 litrů kyslíku. Pokud např. při terapii VOP aplikujeme pacientovi kyslík průtokem 4 l/min, tak nám kyslík vystačí pouze na 50 minut. Tlaková láhev se stlačeným kyslíkem, redukční ventil s regulací průtoku kyslíku a maska s rezervoárem
VÝŠKOVÝ OTOK MOZKU
AKUTNÍ HORSKÁ NEMOC
BOLEST HLAVY
BOLEST HLAVY
+ • • • • • • • •
PORUCHY ROVNOVÁHY ZÁVRATĚ VRÁVORAVÁ CHŮZE ZMĚNY CHOVÁNÍ DEZORIENTACE ZMATENOST PORUCHY VĚDOMÍ BEZVĚDOMÍ
• SESTUP!!! • KYSLÍK 2–4 L / minutu • dexamethason* – Fortecortin* (nebo Dexamed* • injekční forma) 8 mg po 6-ti hodinách • PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ KOMORA
+ jedno z následujících: • NECHUTENSTVÍ • POCIT NA ZVRACENÍ • ZVRACENÍ • PORUCHY SPÁNKU • VYČERPÁNÍ
• NEPOKRAČUJ VE VÝSTUPU !!! • ODPOČINEK • PŘI MÍRNÝCH OBTÍŽÍCH: – Paralen* nebo Ibalgin* – dostatek tekutin – popř. léky proti zvracení NEZLEPŠÍ-LI SE STAV DO 24 HOD. ANEBO DOJDE-LI KE ZHORŠENÍ, PAK IHNED:
VÝŠKOVÝ OTOK PLIC
• • • •
PŘÍZNAKY – MINIMÁLNĚ DVA: POKLES VÝKONNOSTI DUŠNOST V KLIDU KAŠEL TLAK NA HRUDI
+ DALŠÍ DVA V KLIDU: • CENTRÁLNÍ CYANÓZA • CHRČIVÉ NEBO BUBLAVÉ DÝCHÁNÍ • ZRYCHLENÝ PULS (> 110 tepů / minutu) • ZRYCHLENÉ DÝCHÁNÍ (> 30 dechů / minutu)
• SESTUP!!! – ideálně transport • minimální námaha, polosed, tepelný komfort • KYSLÍK 4 - 6 L / minutu • nifedipin* SR (slow release) • Cordipin Retard * 20 mg po 6-ti hodinách • PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ KOMORA
• SESTUP !!! PŘI ZÁVAŽNĚJŠÍCH OBTÍŽÍCH DALŠÍ LÉČBA: • KYSLÍK 2 L / minutu • acetazolamid* - Diluran* 250 mg – 2x denně • dexamethason* – Fortecortin* 4 mg po 6-ti hodinách • PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ KOMORA
Pozn.: * – jedná se o léky, které mohou mít mnoho nežádoucích (i závažných) účinků a také kontraindikací – při podávání léků se řiďte mimo jiné i informacemi v příbalovém letáku SESTUP NEODKLÁDAT – SESTOUPIT MIN. O 500–1000 VÝŠKOVÝCH METRŮ – IDEÁLNĚ SESTOUPIT NA VÝŠKU, KDE SE PACIENT PO PROBUZENÍ CÍTIL JEŠTĚ DOBŘE
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
www.hudy.cz
27
TRENDY
Skvělá lajna
text: Heinz Zak foto: The North Face
Se „slacklajnou“ je to jak s karetní hrou. Když člověk neví, co vše tím může začít, zdá se to být nuda. Kolik zábavy lze pak ve skupině nebo i sám zažít, není zpočátku zřejmé – a to zvláště tehdy, když se noha na lajně jednoduše nechce přestat třást. Před třiceti lety jsem poprvé vyzkoušel chůzi po řetězech a lezeckých lanech v Campu 4 v Yosemitském údolí. Někteří z místních lezeckých guru důležitě balancovali na asi pětimetrovém řetězu. Hra s rovnováhou mě fascinovala a ihned po návratu domů jsem si
takový řetěz pořídil. Od poloviny osmdesátých let se v Yosemitech balancovalo i na dutém popruhu a v roce 1985 tak mohl Scott Bacom přejít jako první působivou hajlajnu na Lost Arrow se 400 metry pod nohama. Dnes již Slackline-Sessions neodmyslitelně patří k večerům v Campu 4. Lezci
CO JE TO SLACKLINE? Pro někoho možnost vybití přebytečné energie, pro jiné ideální způsob moderní meditace. Pro většinu obojí. Slackline je novodobý sport, který si v tichosti razí cestu do povědomí veřejnosti. Slackline, neboli chození po lajně je teprve nedávno vzniklý sport, posilující smysl pro rovnováhu a držení celého těla. Na konci 70. let ho začali provozovat kalifornští lezci v Yosemitském údolí, krátíce si tak volnou chvíli v deštivých obdobích mezi výstupy. Rakouský horolezec a fotograf Heinz Zak potom tento sport zpopularizoval i v Evropě. Slackline v dnešní podobě se od klasického provazochodectví liší především v použitých materiálech. Namísto ocelových lan kulatého průřezu, oblíbených u provazochodců, se při slackliningu mezi dva pevné body natahuje nejčastěji polyesterový popruh šíře 25 mm (1 palec). Jeho vlastnosti a dynamický charakter pak určily název sportu (slack = prohnutý, prověšený). Díky tomu se na slacklajně dá nejen chodit, sedět nebo ležet, ale i například skákat salta nebo „surfovat“. Škála triků je nepřeberná a je jen na vás, co vymyslíte.
28
www.hudy.cz
z celého světa jsou nakaženi slacklajnou: Hraje hudba, pije se pivo a střídavě se balancuje na lajně. Je jedno, na jaké úrovni – každý chce ukázat své maximum. První se třese, ještě než na lajnu vkročí, druhý zkouší po x-té 360ku (otočení se o 360 °). Každý je povzbuzován a dál pokouší svou rovnováhu do úmoru. Skoky s překříženými pažemi, chůze poslepu, skoky s otočkami až o 720 °, nebo jen tak přirozené „surfování“ na houpající se lajně a seskok saltem vzad – vše je možné. Stejně tak jako v lezení, snaží se někteří stanovit i zde stupně obtížnosti a klasifikaci, což je však vlastně nesmysl, neboť: Co je již obtížné? Snadné je to, co člověk již umí, a obtížné to, co ještě ne.
Různé lajny Pro začátek je ideální lajna 5 až 10 metrů dlouhá. Lajny delší než 20 metrů jsou nebezpečné, neboť pod námi mohou rychlostí blesku podklouznout a pád pak probíhá ve výrazné boční poloze. Čím delší je lajna, tím vyšší je její potřebné předpětí, např. 15 m dlouhá lajna má předpětí přibližně
SLACKLINE
TRENDY
ROZDĚLENÍ SLACKLINE Slackline lze rozdělit do několika kategorií podle základních parametrů. Trickline (neboli lowline) je popruh natažený obvykle ve výšce 1 metru, do 30 metrů délky. Právě na triklajně se provádějí nejrůznější statické pozice, dynamické triky či jejich sestavy. Popruh delší než 30 metrů je nazýván longline a jeho zkrocení již vyžaduje pořádnou dávku obratnosti a úsilí. S přibývající délkou se totiž zvětšuje průhyb a tím pádem i boční výkyv lajny, do hry se musí zapojit téměř všechny svaly v těle a longline se tak stává regulérní silově vytrvalostní záležitostí. V současné době drží světový rekord v longline (217 m) Michi Aschaber a Mich Kemeter. Královskou disciplínou je ovšem highline – popruh natažený ve výšce nad 10 metrů (od 2 do 10 m se nazývá midline), kde je již nezbytné používat jištění, protože případný pád by znamenal téměř jistě smrt. Svojí expozicí klade na schopnosti highlinera neuvěřitelné nároky a její zvládnutí si žádá absolutní soustředění. Druhá nejstarší a vůbec nejznámější highline vede na Lost Arrow Spire, majestátní žulový pilíř v Yosemitech, a se svojí délkou 17 metrů a především výškou skoro 900 metrů nad údolím stále patří mezi největší výzvy pro každého slackera.
Sweet Spot V závislosti na délce lajny existuje vždy v jejím průběhu tzv. „Sweet Spot“, tj. místo, na kterém lze na lajně nejsnáze stát. U lajny dlouhé 5 m se tento bod nachází asi 1 m od začátku, u lajny dlouhé 10 m asi 2 m od začátku a u lajny dlouhé 30 m asi 3 m od začátku. Na tomto místě byste měli na lajnu vystupovat, a sice ne pomocí síly, ale rychle se na lajnu vyhoupnout a postavit se ihned i na druhou nohu. Velmi pravděpodobně pak okamžitě znovu ztratíte rovnováhu a budete muset sestoupit. Tyto opakované sestupy jsou však důležitým tréninkem reflexivního zvládnutí i nekontrolovaných pádů z nebezpečných lajn.
Velký třes
2 kN. Je jedno, zda se jedná o dutý popruh nebo plochou smyčku, obojí má stejné předpětí. Dutý popruh však musí být kvůli větší průtažnosti podstatně více natažen. Pokud přeřízneme napjatou lajnu z dutého popruhu, chová se jak šíp vystřelený z luku. Lépe je tedy používat lajny z ploché smyčky. POZOR: Napjaté systémy jsou velmi náchylné na poškození. Představte si, že jen škrábnete popruh, na kterém visí auto. I ten nejmenší kontakt s ostřím nože tento popruh přetne. Podobné je to s lajnami, které leží na ostré skále, nebo se smyčkami, které probíhají kolem stromu s ostrými výběžky (už jen proto se doporučuje chránit strom i smyčku starými zbytky koberce).
Tipy pro začátek
Nemyslete si, že hned budete umět po lajně chodit. V závislosti na hmotnosti se dostaví nejprve velký třes nohou na lajně – později však nebudete chápat, jak jste se kdysi mohli na lajně takto třást.
nenadějete a najednou budete mít za sebou první dva tři kroky.
Žádný stres Na krátké lajně je poměrně snadné pohybovat se i v její polovině. Avšak stres, který přijde právě po překonání poloviny lajny s možností pokračovat dále až na její konec, vyvede mnohé z klidu a borce shodí.
Zákaz stání a pohybu bokem Pro začátečníky platí zákaz stání nebo dokonce chůze s chodidly v 90° úhlu k lajně. Proč? Kdo na lajně stojí nebo chodí normálně, tj. s chodidly ve směru osy lajny, sestupuje nebo také padá na rameno, případně se snaží zbrzdit pád paží. Kdo však stojí na lajně bokem, vystavuje se nebezpečí, že při případném pádu skončí bleskově týlem na zemi, v případě pádu vpřed pak na obličeji. Nohy bývají vystřeleny obrovskou silou vzhůru.
S botami nebo naboso? Stabilizace nohy Noha je tedy na lajně a třese se. Snažte se stabilizovat pomocí volné nohy vysunuté do strany, nechte si pomoci od kamaráda stojícího stranou od vás.
Uvolněný trup Většina začátečníků stojí na lajně tak, jako by spolkli pravítko: strnule v pánvi a ramenech. Takže: Vědomě pracovat s pánví a pažemi!
První kroky Je zcela normální, že se zpočátku nemůžete hnout z místa. Nevzdávejte to! Ani se
Chůze naboso je snazší a poskytuje skvělý pocit. Avšak vzhledem k tomu, že si lajny často napínám na oblíbených frekventovaných místech, nikdy si nemůžu být jistý, že na zemi nejsou střepy nebo jiné nebezpečné předměty. Na takovýchto místech chodím raději v botách. Hajlajny chodím naboso.
Hranice jednoho metru Vyvarujte se, alespoň ze začátku, napínat lajny výše než jeden metr nad zemí. Při pádu vás může lajna pořádně prásknout mezi nohy, a také u slacklajny platí – čím výše stojíme, tím hlouběji padáme.
Vstávání Kdo by chtěl balancování vyzkoušet, měl by začít nejlépe na 3 až 5 m dlouhé lajně napjaté ve výši kolenou, která se uprostřed prověsí o 20 cm, když se na ní postaví.
Slackline Set 1x 15 metrů dlouhý a 2,5 cm široký popruh (průtažnost 4 %) 1x ráčna (nosnost 25 kN) 2x ocelová karabina se šroubovacím zámkem 2x sešitá smyčka 1,5 m typ Safetex (vnější textilní ochrana)
SLACKLINE
ČEŠI A SLACKLINE Slackline zažívá v posledních letech mohutný nárůst zájmu, díky svému potenciálu se stal oblíbenou doplňkovou aktivitou v mnoha sportech vyžadujících perfektní balanc, jiní v něm naopak vyhledávají možnost aktivní relaxace a oddychu od každodenních povinností a stresu. I v České republice má slackline svoje zázemí, léto 2008 a 2009 proběhlo ve znamení slackfestů a sessions, na kterých si lajnoví nadšenci předávali své zkušenosti, závodili a bavili se. Veliké zásluhy patří dvojici Kolouch&Kajoch, kteří během posledních 3 let posunuli českou scénu na evropskou úroveň. S každým dalším festivalem kvalita slackliningu v Čechách roste a je jen otázka času, kdy se chození po lajnách stane rovnocenným druhem ostatních tradičních sportů. slackshop.cz
www.hudy.cz
29
TRENDY
Rizika slacklajn
text: Bernhard Friedrich, Reinhard Kleindl foto: Jan Vít
Ačkoli slacklajny existují již od sedmdesátých let a provazochodectví snad odjakživa, musíme na „slacklining“ nahlížet jako na mladý sport, který se stále nachází ve stádiu vývoje. V posledních letech se však hromadí zkušenosti a dokonce se objevily na toto téma první vědecké práce. pevnost komponentů. Není překvapením, že v praxi nikdy nebývá při slackliningu dosaženo mezních hodnot pevnosti materiálu. Různé faktory však tento materiál oslabují. Tyto informace jsou důležité zejména pro ty, kteří si sestavují své slacklajny z jednotlivých komponentů, což bylo obvyklé dříve, než se na trhu objevily hotové sety. Ale i pro uživatele setů by mohly být některé hlubší znalosti problematiky užitečné. Přestože je většina setů bezproblémová, doposud není vše označené jako „slackline set“ zcela promyšlené a bezpečné.
Jaké jsou působící síly? Nejjednodušší možností odhadu sil působící na lajnu je porovnání její délky a průvěsu. Poměr mezi polovinou délky lajny a jejím průvěsem odpovídá poměru mezi silou ve smyčce a polovinou tíhové síly osoby na lajně (v jejím středu). Nebo vyjádřeno vzorcem: F=L x G / 4 x D Čím je vyšší předpětí oproti tělesné hmotnosti, tím je odhad přesnější. Příklad: typická lajna z dutého popruhu má při délce 10 m průvěs přibližně tři čtvrtě metru. To odpovídá zatížení zhruba 2170 Newtonů (2,17 kN), při osobě těžké 65 kg. U „jumplines“ a způsobu, jakým jsou dnes používány, je dosahováno dvoj- až trojnásobku výše uvedených hodnot. Při skocích lze naměřit i hodnoty přesahující 10 kN. To, že je u „longlines“ zapotřebí vysokého předpětí, je zřejmé: Aby bylo dosaženo přijatelného průvěsu u stále delších lajn (2,5 m průvěs je obvyklý při lajně dlouhé 100 m), musí také stále stoupat jejich napětí. Longlines nejsou tedy jen fascinujícími, ale v mnoha ohledech také nebezpečnými podniky.
Fixování smyčky – „linelocker“ Napětí skrývá energii Mnohé jistě překvapí, co vše může být vlastně na slacklajně napnuté těsně nad zemí nebezpečného. Obvykle užívané materiály, karabiny a smyčky mají většinou udávanou pevnost vyšší než 18 kN. To by mělo teoreticky stačit ke zvednutí středně velkého osobního automobilu. Volná slacklajna z nepoškozeného materiálu, která navíc není příliš dlouhá, je skutečně poměrně bezpečnou záležitostí. Riziko přichází s větším napětím. Pokud se přetrhne silně napnutá slacklajna, dojde k uvolnění veliké energie. Energie napjaté lajny se mění v energii kinetickou, a v nejhorším případě prolétnou karabiny vzduchem jako projektily. U dlouhých lajn je také švihnutí samotné smyčky samo 30
www.hudy.cz
o sobě problematické. Odvozené disciplíny jako longlines nebo jumplines vyžadují stále větší napětí. Při tomto „rychleji, výše, silněji“ již došlo k přetrhnutí smyček, prasknutí karabin, a to při napětí výrazně nižším, než byla udávaná mezní
Abychom mohli lajnu napnout, je třeba ji na obou koncích zafixovat. Lajny, které nebudou napjaty příliš natvrdo, se obvykle na jednom konci fixují liščí smyčkou ze sešitého popruhu připraveného výrobcem. U více napnutých lajn je tento systém sporný, protože smyčka může být poškozena vysokým třením. Na druhé straně
SLACKLINE
TRENDY
se nachází napínací systém, který může využívat ráčnu, která je díky relativně velkému poloměru navíjení dobrou variantou. Představuje jen malé snížení nosnosti za předpokladu, že její šíře odpovídá šíři popruhu lajny. Pokud je ráčna výrazně širší než lajna, nedochází vždy k dokonalému navíjení a popruh se může poškodit, nebo ráčna zkroutit. Mnohé ráčny jsou proto vybaveny „spacerem“ – distanční podložkou pro přesnější navíjení, a tak jsou dobře přizpůsobeny šířce popruhu. Tento systém se velmi dobře osvědčil. Ještě poznámka k otevírání ráčny při napjaté lajně: v tomto případě je veškerá energie napětí náhle uvolněna. Již se stalo, že při tomto úkonu létaly vzduchem kovové špony. Takže nehledět přímo do ráčny, chránit si oči a obličej.
BEZPEČNOSTNÍ UPOZORNĚNÍ • Slacklining jakožto sportovní aktivita provozovaná ve výškách může být životu nebezpečný. • Používejte slackline sety určeny výhradně pro slacklining. K napínání setů používejte jen originální komponenty. • Lajny napínejte pouze na rovném travnatém terénu bez hrbolů, výčnělků, kamenů, větví a jiných objektů, které by mohly způsobit zranění, zvláště chodíte-li naboso. • Vždy používejte tree-protection – koberec či jiný vhodný materiál (molitan, karimatku, silnější látku atp.) k ochraně kůry stromů. Slackline bez použití tree-protection je vandalismus! • Před stoupnutím na lajnu v obuvi si řádně očistěte podrážky. Kamínky zaklíněné ve vzorku podrážky mohou způsobit natržení lajny. • Neprovozujte slackline pod vlivem alkoholu či omamných látek. • Po celou dobu napínání a chození dbejte zvýšené opatrnosti. V systému vznikají obrovské tažné síly, které by při nedůsledném počínání mohly způsobit nepříjemné zranění. Pokud na jakékoliv součástce zjistíte známky poškození či opotřebení, ihned ji přestaňte používat. slackshop.cz
SLACKLINE
Při použití kladkostrojů a jiných napínacích systémů musí být popruh lajny připojen karabinou. V době slacklajny „z doby kamenné“ se jednoduše karabina přivázala na lajnu, a to nejčastěji lodním uzlem. Tato metoda, která je ještě popsána v první knize věnované slackline od bývalého mistra Scotta Balcoma, je dnes tabu. Při použití lodního uzlu je potřeba počítat s redukcí nosnosti popruhu o více než 50 %. U běžného dutého popruhu s nosností 18 kN to znamená redukci na méně než 9 kN. V posledních letech byl v módě plochý beznapěťový uzel doplněný jedním článkem řetězu „linelocker“. Tato metoda je podstatě lepší než lodní uzel, přináší však s sebou stále ještě významnou ztrátu nosnosti o minimálně 30 %, přičemž články řetězu nejsou vhodné pro longlines a jumplines. Mezitím přišli výrobci i s dalšími dobrými alternativami. Významné nebezpečí však nepředstavuje samotné prasknutí popruhu lajny, nýbrž přetržení smyčky na stromě. Pak totiž vylétne celý napínací systém do vzduchu. Zde je zapotřebí, podobně jako u budování štandů a nízkých lanových překážek, dbát na výhodný úhel kotvicí smyčky. Kdo si z jakéhokoli důvodu není jistý, měl by v každém případě ještě zřídit pojistku: Často zbývá na konci lajny u fixního bodu ještě nějaký ten metr popruhu. Ten může být provlečen karabinou a zavázán kolem stromu jako smyčka. Tak mohou být v nejhorším případě zachyceny kovové části systému.
Rizikové horolezecké karabiny Dalším, v posledních letech velmi diskutovaným tématem, je použití lezeckého materiálu, především pak hliníkových karabin. Slacklining je od počátku s lezeckým sportem úzce spjatý. Byli to přeci lezci, kteří odjakživa na něčem balancovali a kteří s využitím lezeckého materiálu napnuli první lajny. Použili přitom karabiny, které měli k dispozici: expresky a karabiny se šroubovací pojistkou. Udávaná nosnost se pohybuje vždy přes 20 kN – to by mělo vlastně bohatě stačit. Mezitím se však přišlo na to, že použití takovýchto lezeckých karabin s sebou přináší různá rizika. Nevýhoda hliníku je jeho křehkost. Pokud dojde k zatížení na hraniční hodnotu, praskne náhle, bez varování. Ocel je v tomto ohledu dobromyslnější: Ocelové části se silně deformují, než zcela selžou. Jejich přetížení je rozpoznatelné a lze ještě reagovat. U většiny lajn je však ještě daleko k dosažení mezních hodnot udávané nosnosti karabin. To, že i tak může dojít za určitých okolností k lomu těchto karabin, víme z leteckého sportu. Heslo zní „lom způsobený trvalou oscilací nebo jinak řečeno dlouhodobým chvěním“. Závěr – správné karabiny na slackline jsou ocelové!
Dalším, mnohdy přehlíženým rizikem, je směr zatížení karabin při kotvení slacklajn. Často se zde používá smyčka obtočená kolem stromu, spojená s popruhem slacklajny karabinou. Obzvláště vhodný se zdá být pro tento účel na první pohled tvar HMS karabiny. Široký oblouk karabiny se dobře hodí na stranu stromu, neboť ta pak nemůže tak snadno sklouznout. Přitom musí být však jasné, že zde vstupuje do hry příčné zatížení. Testy tohoto uspořádání odhalily přímo odstrašující, nízké hodnoty kritického zatížení. Ten, kdo používá HMS karabiny tímto způsobem, si nemusí dělat starosti s nějakou trvalou oscilací… Takto použitá karabina by praskla pravděpodobně již při napínání. Hliník je tedy z dobrého důvodu dnes již tabu. Alternativou jsou dostatečně dimenzované ocelové karabiny. Rovněž oblíbené jsou průmyslové šekly (třmeny). Nemají žádné západky a jsou většinou velkoryse dimenzované (prezentované údaje udávají možné užitné zatížení, což znamená, že skutečná mezní nosnost je několikanásobně vyšší) a rovněž vykazují lepší hodnoty při příčném zatížení. Průmyslový spojovací materiál je ovšem mnohdy hrubě opracovaný, často se zasekává a poškozuje materiál smyček. Užívají se rovněž leštěné jachtařské šekly (pevnostní třmeny tvaru písmene omega), zde však pozor – udávaná zde není užitná nosnost, nýbrž mezní lomové zatížení.
Fixní body Nutností jsou přirozeně stabilní fixní body s odpovídající pevností. Ne každý strom nebo kovový sloup je vhodný. Některé slackline sety jsou obzvláště velkoryse dimenzované s mezním zatížením kolem 50 kN, a tomu odpovídající malou mírou protažení. Toto je výhodné pro samotnou lajnu, pro fixní body to však může představovat problém: Pokud nepovolí lajna, tak veškerá energie působí na fixní bod, a ten pak může povolit. Provazochodci, kteří používají ocelová lana, zabudovávají z tohoto důvodu do
Přehlížená rizika karabin Zvláštní nebezpečí tkví v tom, že lezecké karabiny použité ke kotvení slacklajny budou znovu použity při lezení. Teď bude každý přísahat, že by nikdy v životě své staré slacklajnové karabiny nepoužil při lezení. Kdo má však další osud těchto karabin kontrolovat?
www.hudy.cz
31
TRENDY
systému pružiny, které dodatečně zvyšují možnost protažení. V případě pochybností je vhodné vyhledat dostatečně stabilní fixní bod.
Ochrana stromů Ještě pár slov ke slacklajnám ve veřejných parcích: Slacklajny zanechávají stopy na kůře stromů, zejména tehdy, když jsou opakovaně upevňovány na stejném místě. Abychom po sobě zanechali co nejméně viditelných stop, osvědčilo se kmen stromu chránit pruhem koberce. Některé smyčky, které slouží k upevnění lajny ke stromu, jsou opravdu velmi měkké a nezanechávají téměř žádné stopy. Přesto má koberec symbolický význam a kladný vliv na veřejnost. Zejména ve veřejných parcích bychom bez takovéto ochrany neměli lajny zřizovat.
Nebezpečí pádu Když jsme se jako malé děti učili chodit, nejprve jsme se učili padat. U slacklajny je tomu také tak. Pád z lajny je však jiný než z pevného trámu. Kvůli napětí lajny se může stát, že zatímco jsou naše nohy vymrštěné směrem vzhůru, horní polovina těla je již na cestě dolů. Jedná se potom o nečekané a nekontrolované pády. Obzvláště dlouhé lajny mají fixní body velmi vysoko nad zemí a nechtěná salta zde nejsou výjimkou. Naše první kroky bychom
měli proto absolvovat na lajnách napjatých nízko nad zemí a mít dostatek času na získání citu pro sestup, případně poskytnout dost času nováčkům. Osvědčilo se rovněž vedení za ruku.
Highlines Hajlajny jsou obzvláště choulostivé téma. S nebezpečím spojeným s výškou případného pádu vstupují do hry další rizika. Je zde třeba rozlišit dva druhy lajn, a to lajny jištěné shora a zespoda. V případě lajn jištěných shora je nad lajnou napjato jistící lano – Rookie Rope. Stejně tak jako v lanovém parku, tak i zde je chodec jištěn smyčkou a karabinou na tomto jisticím laně. Netrvá tak dlouho, než je případný pád zachycen. Ten, který ještě nikdy nestál na žádné vysoké lajně, by měl začít takto. Jištění pomocí Rookie Rope má však s opravdovou hajlajnou málo společného a zde odkazujeme na normy pro mobilní lanové konstrukce. Další variantou jsou lajny jištěné zespodu. Znamená to, že chodec je jištěn na samotné lajně prostřednictvím hajlajnové odsedávačky, která je na jedné straně spojena s úvazem chodce a na straně druhé s lajnou. V tomto případě je obzvláště důležitý perfektní redundantní (zdvojeně zabezpečený) systém.
Pod lajnou musí být v každém případě napjato ještě jedno pojistné lano. Toto lano nesmí být, na rozdíl od lajny, napjato více než silou paží, tzv. „back-up“. Při přípravě jsou nakonec lajna a pojistné lano spojeny lepící páskou. Bezpečné jsou pouze lepící pásky určené pro horolezecké účely. Jiné lepící pásky mohou obsahovat rozpouštědla narušující lezecký materiál. Obzvláště důležitá je jasná a přehledná konstrukce obou systémů. Musí být vzájemně naprosto nezávislé, spojené pouze lepící páskou. V každém případě musí být pro každý systém použity zvláštní fixní body (pevně zakořeněné stromy nebo dostatečné množství borháků). Pouze tak může být zajištěno, že při selhání lajny nebude oslaben jistící systém. Důvod pro lajny jištěné zespodu je zčásti estetický. Překonat propast na jediném provazci je pocit více uspokojující, než s dalším jisticím lanem nad sebou. Zřízení Rookie Rope není rovněž na mnoha místech vůbec možné. Problém u lajn jištěných zespoda spočívá ve výšce pádu, než je pád zachycen jisticím systémem. Propočty uvedené v úvodu článku zde nejsou použitelné, neboť na lajnu působí více sil než jen tělesná hmotnost. Pád do odsedávačky znamená extrémní zátěž pro materiál. Existují různé filozofie, ale většina „hajlajnerů“ se pokouší při pádu zachytit lajnu a jeho výšku tak snížit. To také usnadňuje další nástup na lajnu. V každém případě musí být obzvláště u vysokých lajn věnována veliká pozornost dostatečně dimenzovanému materiálu. To, že je nutné zabránit jeho poškození ostrými hranami, je samozřejmé.
Leash – hajlajnová odsedávačka Odsedávačka je takřka klíčovým prvkem celého jisticího systému. Původně bylo zcela běžné použití kusu lezeckého lana a dvou HMS karabin, které se jednoduše zacvakly do lajny. Od té doby se však vynořila některá rizika s tímto způsobem spojená. Zaprvé se karabiny často v odsedávačce překrucují, takže dochází k jejich příčnému zatížení. V tomto případě pomůže jejich fixování lepící páskou. Existuje minimálně jeden případ,
Slackline kompletní sada Slackline je určen k použití nízko nad zemí (doporučená maximální výška ukotvení je 1m). Výrobek nesmí být použit jako highline (výška kotvení více než 1 m). Na výrobku Slackline je zakázáno skákat, je dimenzován pro zatížení pouze jednou osobou (doporučená hmotnost je do 100 kg). délka lajny: 11 m šířka lajny: 25 mm hmotnost: 1,9 kg cena: 1190 Kč
32
www.hudy.cz
SLACKLINE
TRENDY
NĚKOLIK RAD DO ZAČÁTKU Chůze po lajně je pro každého člověka nasprosto novým, neznámým druhem pohybu, je proto potřeba se zezačátku především obrnit trpělivostí a vůlí nastupovat znovu a znovu. Stejně jako u mnoha jiných sportů, i zde jde především o trénink, tělo se potřebuje vyrovnat s novým pocitem, kdy jej drží v prostoru pouze tenoučký popruh, kývající se ze strany na stranu. :) Přesto však existují určitá pravidla, jejichž znalost výrazně ulehčí zejména začátky snažení. Zde jsou základní postřehy, o které bychom se s vámi rádi podělili:
ÚHEL SMYČKY KOLEM FIXNÍHO BODU Stejně tak jako u konstrukce jisticích stanovišť je i na smyčce kolem stromu ostrý úhel výhodnější, zatímco tupý úhel působící síly jen zvyšuje.
při kterém došlo k masivnímu poškození lajny šroubovací pojistkou karabiny. Z tohoto důvodu mnozí hajlajneři přešli na systém kovových kroužků nebo slaňovací osmy, které musí být na lajnu navlečeny již při její konstrukci. Před akcí pak chodec jednoduše naváže svou odsedávačku do připraveného kroužku. Také jištění hajlajn se nachází ve stavu stálého vývoje. Highline komunita se stále více přiklání ke zdvojování jištění. Mnozí užívají dvě zcela nezávislé hajlajnové odsedávačky, které jsou vzájemně spojeny pouze lepící páskou. Zdvojená odsedávačka má kromě jiného také tu výhodu, že ji lze lépe uchopit a po pádu lze rychleji nastoupit zpět na lajnu.
Úvazy U hajlajn se obvykle používají sedací úvazy určené pro sportovní lezení. Otázku, co se stane při pádu hlavou dolů a zda je možné při tom vyklouznout z úvazu, si lze položit i zde. Pády po hlavě nejsou u hajlajn vůbec neobvyklé. U kombinovaných úvazů je však problémem výška navazovacího bodu. Vysoko umístěný navazovací bod automaticky znamená delší odsedávačku což zase prodlužuje případný pád. Dosud však není známý jediný případ, kdy se někdo dostal do ohrožení kvůli vyklouznutí z úvazu.
Terén u fixních bodů Opravdový problém však představuje terén dopadu poblíž fixních bodů. Mnohé pěkné hajlajnové terény v horském prostředí nejsou v blízkosti fixních bodů dost strmé. Při pádu na prvních metrech často hrozí nebezpečí zranění o skalní bloky. Také rádius zhoupnutí po pádu nelze podceňovat. Toto bylo příčinou již několika případů
• Bernhard Friedrich se dostal přes lezení k tehdy ještě novému „slackliningu“. Je provozovatelem internetových stránek www. slackline.at, obsahujících mnoho informací a novinek z oblasti slackline. • Reinhard Kleindl je vystudovaný fyzik. S velikou vášní organizuje slackline workshopy a přehlídky. Více se dozvíte na jeho stránkách www.slackakademy.at. • slacklive.cz – stránka českých příznivců slackline… • slackshop.cz – stránka specializovaného internetového obchodu
SLACKLINE
poranění hlavy. Existují zde dvě možnosti řešení: Start ze sedu v dostatečné vzdálenosti od skalní stěny, nebo něco k přidržení – ruka přítele nebo kousek lana ze strany. Ani jedno však není ideální. Samo sezení na lajně vyžaduje cvik a není tak úplně jednoduché, natož pak vlastní postavení se byť s dopomocí. V případě pochybností je nutné pro hajlajnu najít lepší místo. Všeobecně vzato je u hajlajn důležitá dostatečná výška lajny nad zemí. Předpokladem nemůže být pouze normální pád zadržený lajnou, ale pád do jisticího lana. To, jak již bylo řečeno, nesmí být příliš napnuto, čímž roste délka případného pádu. Někdy bývají napínány tréninkové lajny vysoko mezi stromy. Ty jsou často nebezpečně nízko. Uvedený scénář se vyplatí otestovat pomocí zatíženého batohu.
Kvalita skály Kvalita fixního bodu je u hajlajn obzvláště žhavé téma, které přesahuje rámec tohoto příspěvku. Upozorněme jen na příhodu, která jen zázrakem neskončila tragédií. Ve Frankenjuře vyrval highliner ze stěny velký skalní blok. Blok se překlopil, zůstal však naštěstí viset na skále. I tehdy, když je konstrukce lajny perfektní a riziko pádu na zem nehrozí, zůstávají hajlajny nebezpečné. Důvody jsou psychologické. Strach totiž zvyšuje nebezpečí zranění. Ochranný tonus svalů a duchapřítomnost jsou při pádu do jištění velmi důležité. Zatímco zkušení hajlajneři absolvují nespočet pádů bez zranění, k úrazům většinou dochází při prvních deseti pádech z lajny. Těžko lze najít někoho, kdo by si z prvních pokusů neodnášel nějaká drobnější poranění. Právě proto je dobrá příprava při zemi pro hajlajny tak důležitá.
„Keep it slack“ U slackliningu obecně platí, že méně napětí znamená více bezpečnosti, což se týká jak působících sil, tak materiálu. Po více napnutých lajnách se často lépe pohybuje. Jsou to však lajny s nižším napětím, které by měly být pro sportovce výzvou. Soutěživost je v tomto sportu stále ještě druhořadá. V první řadě zde jde o osobní prožitky a uvědomění si sebe sama. A to se určitě snáze najde v uvolněné lajně než v longline s napětím přesahujícím 10 kN. Ne nadarmo „slack“ znamená „uvolněný“.
• Nedívejte se pod nohy, lepší stabilitu vám poskytne pohled upřený na pevný bod na konci lajny (dívejte se například na šekl či kůru stromu). • Naučte se na lajně zaujmout základní rovnovážný postoj – nohy mírně pokrčené, pružné (lépe se dají vyrovnat záchvěvy lajny), ruce zdvižené nad hlavu (budou mít mnohem větší účinnost, než když s nimi budete mávat kolem těla), trup rovně až v záklonu (opět budete mnohem stabilnější, v předklonu má člověk tendenci přepadávat dopředu a dělat ukvapené, nejisté kroky) pohled upřený kupředu. • Mějte na paměti, že tělo jde vždy za hlavou, snažte se proto udržovat rovnováhu spíše rukama a vykláněním boků do stran, hlavu a trup se snažte za každou cenu udržet na přímce mezi stromy a zbytečně s nimi nehýbat. • Při náhlém rozkývání lajny pomáhá snížit těžiště podřepnutím, tělo se tak stabilizuje a nohy budou moci lépe vyrovnat výkyvy. Poloha v dřepu je na lajně jednou z nejstabilnějších, ovšem vyžaduje již celkem zpevněné silné nohy, proto ji zpočátku trénujte opatrně. • I když to na první pohled nevypadá, slackline je silová záležitost, nebojte se do chůze zapojit všechny svaly a snažit se tělo na lajně udržet do poslední chvíle. Jen tak dosáhnete zlepšování a zesílení všech částí těla. • Kroky dělejte s rozmyslem, vnímejte svoji pozici na lajně a analyzujte účinek jednotlivých pohybů, z každé slackline session byste si měli odnést nové poznatky a osvojené techniky. • Snažte se už od začátku trénovat co nejkomplexněji – nástupy náskokem, ze sedu, chůze popředu i pozadu, otočky, sedy, lehy atd. Jen tak se budete rozvíjet rovnoměrně a hlavně mnohem rychleji! Slackline je sport zatěžující celé tělo najednou, jeden trik vám mnohdy pomůže k zvládnutí jiného, proto se nezaměřujte na trénování osamocených pohybů, prostě choďte a užívejte si volnost. :) • Nejvíce zkušeností člověk získá díky skupinovým sessions. Přecházení všech možných délek, výšek, pevností, šířek a materiálů, to vše ve skupině přátel, od nichž se můžete přiučit novým trikům a schopnostem, vás posune kupředu rychlostí světla! slackshop.cz
www.hudy.cz
33
HOROLEZECTVÍ
Štand! Dober! Pojď!
text a ilustrace: Emanuel Wassermann a Michael Wicky foto: The North Face, Edita Vopatová
„Vzhůru do hor“, tak zní motto švýcarské horoškoly „Bergpunkt“. Aby mohli především začátečníci bezpečně v praxi vyslyšet tuto výzvu, sestavili Emanuel Wassermann a Michael Wicky již dvě brožury k tématu „laviny“ a „vysokohorská turistika“. Ve stejném stylu a s ambicemi vytáhnout z problematiky to podstatné, aniž by bylo opomenuto důležité, představili před nedávnem svoji třetí publikaci pod titulem „Technika a taktika pohodového lezení – z umělé stěny do vícedélkových cest“. Obzvláště nás upoutala doporučení týkající se budování jisticích stanovišť. Následující článek uceleným způsobem představuje toto poměrně komplikované téma. Doplňkem jsou kritické otázky redakce Berg und Steigen.
To nejdůležitější Naším předsevzetím bylo a stále je představit začátečníkům modely stanovišť, které spolehlivě fungují ve všech standardních situacích a které budou pozitivně přijaty díky nízkým časovým a materiálním nárokům, stejně tak jako dobré praktické použitelnosti. Na frekventovaných cestách jsou obvykle stanoviště vybavena dvěma borháky. Přechod na cesty, které si musí lezci zajistit vlastními, mobilními prostředky, je obvykle plynulý. Cesty, které vyžadují zakládání vlastního postupového jištění nebo dokonce fixních bodů na stanovištích vyžadují výrazně větší zkušenosti a operativní přizpůsobení konstrukce štandů podmínkám.
Správný štand Existuje mnoho správných možností zřízení jisticího stanoviště. Nejdůležitější je, aby štand za všech okolností držel. Proto se zpravidla skládá minimálně ze dvou dobrých fixních bodů, které jsou vzájemně propojeny. Při zřizování štandu je rozdíl, zda bude dále postupovat stejný prvolezec, nebo se lezci ve vedení střídají. Pokud je ve vedení opakovaně stejný lezec, je stanoviště připraveno pro druholezce tak, aby jej mohl snadno převzít.
Normální situace: stanoviště se dvěma borháky (obr. 1) Prvolezec dosáhne stanoviště vybaveného dvěma borháky (BH) a jištění zřídí následujícím způsobem: 1. Zajistí se do spodního BH pomocí karabiny se šroubovací pojistkou a lodního uzlu. Pokud se lezci ve vedení nestřídají, zavěsí do BH dvě karabiny s pojistkou (jednu do druhé) a lano zafixuje pomocí lodního uzlu do té horní. 2. Propojí tuto karabinu pomocí stejného lana s horním BH. Za tímto účelem do něj zacvakne expresku a lano zajistí lodním uzlem do horní karabiny expresky, nebo do spodní v případě, že bude v lezení pokračovat znovu jako prvolezec. 3. Poté zakřičí prvolezec povel „štand“, dobere zbývající lano a jistí druholezce pomocí připravené HMS karabiny. 4. Když i druholezec dosáhne stanoviště, nejprve se sám zajistí. Pokud nebude pokračovat dál jako prvolezec, zajistí se do připravené 34
www.hudy.cz
ŠTANDY V HORÁCH
HOROLEZECTVÍ
karabiny s pojistkou pomocí lodního uzlu a lano dále propojí s volnou horní karabinou expresky zavěšené do horního BH. 5. Prvolezec převezme materiál pro další délku. Propojení obou BH je provedeno pomocí lodního uzlu zavěšeného v případě horního BH do normální karabiny expresky bez pojistky (obr. 1). Proč zde není zapotřebí použít karabinu s pojistkou? ODPOVĚĎ: Sebejištění je provedeno pomocí dvou (!) normovaných karabin. Předpokládejme, že k lomu karabiny nebo jejímu samovolnému vycvaknutí dojde při každém desetitisícím pádu. Pravděpodobnost, že by selhaly obě, je pak 1:100 000 000, tj. neuvěřitelně malá. V tomto případě musí být váženy spíše jiné rizikové faktory. Praktický přínos využití přímo karabiny expresky je mnohem větší než riziko s tím spojené. Karabina s pojistkou musí být použita tam, kde není žádná redundance (zdvojení systému), např. štand na jediném fixním bodě (strom), nebo ve spojení s polovičním lodním uzlem. A proč vlastně celá ta věc s expreskou nahoře a rozdílné zacvakávání do horní a spodní karabiny? Dělá se to tak už dlouho, nebo je to přeci jen nějaká novinka? Tato technika je u nás ve Švýcarsku v jistých kruzích používaná již dlouho a šířená pod názvem „expres štand“. Kdo ji však začal používat jako první se neví. Pravděpodobně ji vyvinuli různí lezci postupným vymýšlením, zkoušením a její optimalizací. Každopádně již v roce 2001 jsme chtěli pod hlavičkou Bergpunktu vydat leták, který by představil tuto techniku. Její výhoda je zřejmá: Pokud zacvakneme expresku už do horního borháku štandu, můžeme ji hned použít jako první postupové jištění. Vzhledem k tomu, že nejčastěji jistíme přes tělo, zabráníme tak v každém případě pádu bez postupového jištění, který by strhl tělo jistícího směrem dolů. Teď ještě něco k otázce zacvakávání lana do horní nebo spodní karabiny expresky: Toto se řídí podle toho, zda lezci vedou střídavě, nebo ne. V každém případě musí být ten, který jistí prvolezce, zajištěn v karabině, která je zacvaknutá do borháku a druhá karabina expresky slouží jako první postupové jištění. Nejlepší je, vyzkoušet si to podle našeho návodu. Hned zjistíte, že tento způsob vyžaduje jen minimum manipulace, a přitom jsme stále perfektně zajištěni.
Jištění prvolezce přímo přes tělo Na dobře zajištěných cestách se u nás nejčastěji prvolezec jistí pomocí jisticí pomůcky zavěšené přímo do navazovacího oka sedacího úvazu. To umožňuje precizní vedení lana k prvolezci, jeho pohotové povolování a případné dobírání (obr. 2).
Při střídavém vedení… 1. Jištění musí být přesunuto ze štandu na tělo jistícího. Elegantní je použít nejprve jinou karabinu HMS k zajištění nového prvolezce přes tělo a teprve potom zrušit jeho zajištění do štandu. 2. Nyní procvakne nový prvolezec lano expreskou v horním borháku, zřídí tak první postupové jištění, odjistí se ze štandu a vyrazí.
ŠTANDY V HORÁCH
Druholezec se zajistí do těchto obou připravených karabin pomocí lodních uzlů
Postupové jištění pro prvolezce
Jisticí stanoviště pro jištění druholezce. Prvolezec zůstává i následující lanovou délku stejný.
Jisticí stanoviště pro jištění druholezce. Lezci se ve vedení na stanovišti vymění (střídavé vedení).
1
Při stále stejném prvolezci… 1. Druholezec převezme štand po svém zajištění. 2. Zavěsí HMS karabinu pro jištění prvolezce do pevnostního bodu svého úvazu. 3. Prvolezec uvolní lodní uzel z expresky a zavěsí do ní lano jako do prvního bodu postupového jištění. 4. Uvolní druhý lodní uzel svého sebejištění a začne s výstupem. (obr. 2) Z jakého důvodu doporučujete karabinu HMS jako univerzální standardní způsob jištění? Jištění pomocí karabiny HMS je pro vícedélkové cesty ideální. Funguje např. na rozdíl od kyblíku i při přímém pádu prvolezce do stanoviště (obr. 3). Tato situace je možná tehdy, pokud dojde k pádu prvolezce před zřízením prvního postupového jištění, nebo tehdy, pokud je toto jištění vytrženo následkem pádového zatížení. Jištění druholezce pomocí kyblíku je navíc možné pouze tehdy, pokud je lano vedeno ohybem nacházejícím se nad úrovní jistícího bodu. Pouze tímto, poměrně komplikovaným způsobem je možné využít kyblík k jištění druholezce. Tato nevýhoda odpadá použitím již vylepšených jisticích pomůcek na bázi kyblíku (např. ATC Guide). Při jištění druholezce je však u těchto systémů problematické povolit lano pod zatížením, například pokud chceme lezce spustit na polici. Přesto tuto metodu používáme v případě jištění dvou klientů lezoucích současně s použitím dvojitého lana. To, že lze s HMS jistit
stále stejným způsobem a není třeba přemýšlet o alternativách, je již samo o sobě velký krok směrem k bezpečnosti.
Jištění prvolezce do štandu (obr. 2) Jištění přímo do štandu je v podstatě vždy správné, avšak někdy méně pohodlné. Navíc je manipulace s lanem méně pohotová. Při střídavém vedení není třeba převěšovat jisticí HMS karabinu. Jistit přímo do štandu má smysl v následujících případech: • jistící je mnohem lehčí než lezec • vzdálenost mezi prvními body postupového jištění je velká • horní fixní bod stanoviště nemůže být použit jako první postupové jištění (srov. následující provedení)
Fyzikální aspekty a jejich důsledky Brzdící síla HMS příp. jiné jisticí pomůcky K největšímu zatížení štandu dochází při pádu bez postupového jištění a při pádu do prvního postupového jištění, neboť aktivní délka lana je v poměru k délce pádu ještě příliš malá na to, aby jej zmírnila. Síla pádu do štandu je tak velká, že pomocí HMS není již možné lano pod takovým zatížením okamžitě blokovat, takže dochází k částečnému prokluzu. To je ale právě smysl jisticích
www.hudy.cz
35
HOROLEZECTVÍ
2
Jištění prvolezce. První bod postupového jištění je zavěšen do horního borháku štandu.
pomůcek, umožňujících dynamické jištění, neboť tak je možné účinně redukovat zatížení štandu. To se pak pohybuje v hodnotách kolem 3 kN, což odpovídá zatížení přibližně 300 kg. Takovéto zatížení by mělo stanoviště bez problémů vydržet. Každopádně je třeba mít na paměti, že při pádu prvolezce do štandu si může jistící v důsledku prokluzu lana případně spálit ruce. POZOR: Při použití kyblíků jako ATC, Reverso atd. bez dodatečného vedení lana bodem nad pomůckou nevzniká při takovémto zatížení dostatečné tření. V tomto případě může pomůckou proklouznout celé lano.
které působí na jistícího a na padajícího. Pokud znovu uvážíme maximální brzdící sílu HMS (cca 3 kN), stejně tak jako tření lana v expresce, tak dojdeme k maximálnímu zatížení bodu postupového jištění na úrovni cca 7 kN (obr. 4). Tato síla by mohla způsobit stržení slabého stanoviště v případě, kdyby byl jeden z fixních bodů použit jako první bod postupového jištění a měl zadržet pád. Naopak by toto stanoviště bez problémů vydrželo přímý pád (3 kN).
3
Vychází-li lana z kyblíku paralelně, např. při pádu nebo při špatné obsluze, nevzniká téměř žádná brzdná síla.
Proto platí pravidlo: První expresku postupového jištění cvakáme do nejvyššího bodu štandu jen tehdy, pokud je štand opravdu stabilní, tj. je tvořen minimálně dvěma borháky. Nejsou tyto souvislosti pro mnohé stále ještě velkou neznámou? Ano, pro mnohé lezce je tato problematika stále ještě neznámá. Začíná se na umělé stěně nebo ve
Choulostivá situace nastává tehdy, pokud je takový pád jištěn přímo přes tělo. Pokud prvolezec spadne před dosažením prvního postupového jištění, musí jistící vydržet přímé zatížení cca. 3 kN. Toto je kritické, neboť: • jistící drží celou hmotnost lezce po pádu na svém těle, což ztěžuje případnou záchranu • nárazovým zatížením může dojít k poranění jistícího Je tedy důležité co nejdříve založit první postupové jištění. Pokud se štand skládá z minimálně 2 borháků, mělo by být první postupové jištění zacvaknuto přímo do nejvyššího BH štandu (obr. 2).
Největší zatížení působí na bod postupového jištění Body postupového jištění musí kvůli kladkovému efektu vydržet přibližně dvojnásobek zatížení, 36
www.hudy.cz
ŠTANDY V HORÁCH
HOROLEZECTVÍ
4
Na bod postupového jištění působí přibližně dvojnásobné zatížení než na štand, případně na jistícího.
cvičném terénu na perfektně odjištěných cestách. Nováčci se naučí používat horní fixní bod štandu jako první bod postupového jištění (stejně tak jako to ukazujeme i my), a tuto techniku bez většího studia přenáší i do horského terénu. Jedná se však o „nejúčinnější“ způsob, jak strhnout slabý nebo středně pevný štand, který by však při použití klasického silového trojúhelníku bez problémů vydržel.
5
Úhel zatížení by měl být menší než 90 °. V každé karabině je uzel. Pokud by byl jeden z fixních bodů vytržen, štand by přesto ještě vydržel.
Silový trojúhelník neboli vyrovnávací kotvení U slabých stanovišť má smysl všechny síly, které by mohly na stanoviště působit, rozdělit na jednotlivé fixní body. Síly mohou být však jen tehdy dobře rozděleny, pokud je úhel smyčky jejich propojení co možná nejostřejší (0–90 °). Tupý úhel zatížení (>120 °) je dokonce nebezpečný, neboť síla působící na fixní body je přitom vyšší než vlastní zatížení (obr. 5).
6
Pokud se stanoviště neskládá ze dvou solidních borháků, nesmí být první bod postupového jištění zavěšen do fixního bodu štandu! Karabina HMS musí být vždy zavěšena do spodního fixního bodu.
Co pro vás znamená „slabý fixní bod“? Slabý fixní bod je takový, který vydrží zatížení 300 kg nebo méně. Právě tak je velké zatížení při přímém pádu do štandu. Bohužel je někdy obtížné správně odhadnout pevnost fixních bodů. V případě pochybností je třeba zřídit silový trojúhelník, ovšem tak, jak je vybrazen na obr. 5. Klasické vyrovnávací kotvení již nedoporučujeme. Pokud totiž selže jeden fixní bod, dojde k pádu jistícího (a event. padajícího) bez jakéhokoli tlumení do druhého fixního bodu, a ten je pak velmi silně zatížen. Mohou se při této metodě vyrovnávacího kotvení vyskytnout problémy stran roztavení materiálu určitých smyček? Lodní uzly, které jsou uvázány na smyčkách propojujících fixní body, začnou prokluzovat při zatížení 2–3 kN, u smyček Dyneema již od 150 kg. To má tu výhodu, že se zatížení kotvení samo vyrovná, pokud není ideálně rozloženo. Proto je také důležité při zřizování stanoviště smyčku mezi fixními body nenapínat. Dyneema má nižší bod tání než smyčky z tradičních materiálů. Protože však může proklouznout jen několik centimetrů a smyčka se právě díky prokluzu odírá stále na jiném místě, nemyslíme si, že by kdekoli v průběhu smyčky mohla teplota způsobit její tavení. Situace by byla jiná, kdyby k oděru docházelo na stále stejném místě smyčky, např. pokud by byla Dyneema použita na prusík a ten proklouzl.
ŠTANDY V HORÁCH
www.hudy.cz
37
HOROLEZECTVÍ
7
Za předpokladu velmi pevného fixního bodu, např. strom, pevný skalní hrot, může být stanoviště zřízeno výjimečně na tomto jediném bodě.
Stanoviště bez dvou borháků Pokud je na stanovišti pouze jeden BH, je nutné ho posílit minimálně jedním dalším fixním bodem. Tím může být skoba, smyčka přes hrot, vklíněnec nebo friend. K sebejištění a zavěšení HMS bude vždy použit spodní fixní bod, a to i v případě, že jím není borhák. POZOR: V tomto případě nesmí být k zavěšení prvního bodu postupového jištění využit fixní bod stanoviště. Prvolezce je potom lepší jistit přímo do štandu (obr. 6). Proč musí být centrální karabina (bod) štandu umístěn vždy na spodním fixním bodě a ne vždy na borháku? (obr. 6) V každém případě jistíme na spodním (rozuměj ze dvou ten níže položený. Předpokládejme, že horní fixní bod je BH a spodní nepříliš pevná skoba. Pokud bychom jistili z borháku a ten by se vylomil nebo by případně selhala karabina, došlo by k pádu do spodní, horší“ skoby, a to bez jediného tlumícího prvku. Pravidlo je tedy jednoduché: Pracujeme vždy na spodním fixním bodě. Toto pravidlo je lezecké veřejnosti téměř neznámé.
Stanoviště na jediném fixním bodě Stanoviště na jediném fixním bodě je výjimkou a je možné pouze tehdy, pokud je tento bod velmi stabilní, jako např. silný strom nebo pevný skalní hrot. Je-li však možné bez velkého úsilí zřídit bod další, je třeba to bezpodmínečně udělat (obr. 7).
8
Improvizované stanoviště: Štand se skládá z minimálně dvou fixních bodů a v každém případě musí držet. Fixní bod pro tah vzhůru je nepovinný, avšak smysluplný v případě, je-li prvolezec výrazně těžší nebo jsou-li první body postupového jištění velmi daleko od sebe.
znamená to, že postupové jištění vydrželo a nebezpečí pádu lanového družstva je zažehnáno. Často lze pozorovat, že je vynakládáno velké úsilí ke zřízení fixního bodu, který by držel směrem nahoru, zatímco pro směr dolů není štand zcela bezchybný. To je nebezpečné! Je jasné, že je vždy dobré mít fixní bod pro tah vzhůru, pokud je to jednoduše realizovatelné. Pokud při variantě na obr. 7 dojde k tvrdému pádu prvolezce, bude jistící zdvižen do vzduchu, a protože je fixovaný ke stěně, bude navíc vymrštěn proti skále. Toto nebezpečí hrozí zejména u lehkých osob a při velkých vzdálenostech mezi body postupového jištění. Aby bylo možné tomuto předejít, určitě se vyplatí stanoviště posílit fixním bodem působícím proti tahu vzhůru! (obr. 8)
Improvizovaná jisticí stanoviště Nejsou-li k dispozici žádné borháky nebo stabilní hroty, je nutné zřídit štand na různých improvizovaných fixních bodech. Ne všude je vhodná struktura skály ke zřízení improvizovaného stanoviště. Jako první je tedy nutné začít hledat pro štand vhodné místo, dokud nám zbývá ještě dost volného lana. • Minimálně dva fixní body musí být propojeny vzájemně a s centrální karabinou. • Úhel zatížení by měl být menší než 90 °. • Pro zřízení prvního bodu postupového jištění nesmí být použit fixní bod stanoviště. • Prvolezce je lepší jistit do stanoviště než přes tělo. • Pokud je prvolezec výrazně těžší, nebo pokud není vyloučený dlouhý pád, dává smysl zřídit dodatečný fixní bod pro tah vzhůru (obr. 8).
obtíže s budováním stanoviště. Z představených technik lze odvodit mnoho variant vhodných pro různé situace podle osobních preferencí. Vždy však platí: dobře zvážit výhody a nevýhody. Doufáme, že náš článek k tomu může být přínosem.
Sedací úvaz X 350a Superlehký a elastický sedací úvazek pro opravdové fajnšmekry. Vhodný pro celoroční použití na všechny lezecké aktivity (skála, led, mix). Nová technologie WST™ zajišťuje jedinečný přenos zátěže na celou plochu úvazku. Nastavitelné nohavičky, 4 odnímatelná poutka na materiál, nosnost poutek 5 kg, odvětraný bederní pás a nohavičky, tři samosvorné eloxované spony z materiálu 7075 T6 hmotnost: 347 g (M) velikost: M–XL cena: 4290 Kč, HUDYpartner: 3990 Kč
Závěrem Skalní hroty a hlavy, které je možné zatížit jen dolů. Jsou takovéto štandy dostatečné? Tím nejdůležitějším je, že stanoviště drží směrem dolů. Pokud bude zatíženo směrem nahoru, 38
www.hudy.cz
Jsme si vědomi toho, že dobrá jisticí stanoviště lze zřídit mnoha různými způsoby. Nakonec je to také věc zvyku. Rozmýšleli jsme, jaká technika nejlépe pomůže začátečníkům v počátcích překonat
ŠTANDY V HORÁCH
ZDRAVÍ
Outdoorové sporty v těhotenství
foto: Michal Bulička, Petr Havelka, Martin Honzík
Smějí, mohou, mají těhotné ženy pěstovat aktivity v horách? Ošidná otázka, na kterou mnoho lékařů z opatrnosti odpovídá záporně, protože již samo těhotenství zrychluje pochody v organismu skoro jako horolezectví: vyšší spotřeba kalorií, rychlejší dýchání, zrychlený tep. SPORT V TĚHOTENSTVÍ • nejméně problémů je v druhém trimestru těhotenství (cca 15. až 30. týden) • pozitivně působí na krevní oběh a proti nízkému tlaku • podporuje prokrvení dělohy • působí preventivně proti těhotenské cukrovce a tvorbě trombů v žilách (v těhotenství je asi pětkrát vyšší riziko trombózy) • vede k lepšímu vnímání a kontrole vlastního těla • snižuje pravděpodobnost předčasného porodu • může mírnit pravděpodobnost nižší porodní váhy • snižuje riziko EPH gestózy (preeklampsie) • zkracuje dobu zotavení po porodu
Nedostatek informací Platí to i pro horské sporty? Důvodem, proč většina lékařů na tuto otázku odpovídá zdrženlivě nebo dokonce striktními zákazy, je podle názoru Marion Sulpriziové nedostatek informací. Tato psycholožka řídí na Deutsche Sporthochschule Köln (Německé vysoká sportovní škola v Kolíně) poradenský program Sport pro těhotné (viz info str. 25). „Těhotné se mohou věnovat aktivitám v horách, pokud respektují určitá pravidla“, říká Sulpriziová, za kterou stojí tým odborníků na sport a medicínu. Nejdůležitější pravidla se podle Sulpriziové týkají kardiovaskulárního systému: Zaprvé by neměl být puls u těhotných dlouhodobě nad 140 tepů za minutu. Pracovnice vysoké školy sportu ale ví, že „výkonnostní sportovkyně nebo ženy, které často provozují aktivity v horách, bez obtíží zvládnou i vyšší maximální tepovou frekvenci.“ Zadruhé by zátěž v horách měla být vždy aerobní, tj. pod hranicí, kdy se nedá výkon i při nejintenzivnějším dýchání dále zvyšovat bez zapojení anaerobní látkové výměny, při níž vzniká kyselina mléčná. Železné pravidlo zní: Můžete mluvit, aniž byste museli popadat dech?
Nutné je přizpůsobovat námahu ve výšce
Odborníci doporučují, aby si těhotné více všímaly signálů vlastního těla a omezily stupeň aktivit – asi o třetinu pod maximální výkon
„Klidový puls je i u trénovaných žen v těhotenství mezi 80 a 100 tepy za minutu“, říká dr. Thorten Fischer, hlavní gynekolog nemocnice v Landshut-Achdorfu (SRN). Přesto patří Fischer k té menšině gynekologů, která vybízí těhotné ke sportu obecně, a za určitých předpokladů i k horským sportům. „Lékaři podávají z neznalosti nesprávné informace“, míní Fischer
HORY NEJSOU PRO TĚHOTNÉ TABU!
a stěžuje si na nedostatek průkazných vědeckých studií. Řada jeho výzkumů, které odevzdal k publikování do renomovaného odborného časopisu, ukazuje, že běh, jízda na kole a na koni s sebou nepřináší při nerizikovém těhotenství žádná negativa, jako např. předčasné porodní bolesti, ba naopak mnohá pozitiva (viz infobox).
Ožehavým tématem pro obecná doporučení je nadmořská výška. „Bez aklimatizace by se těhotné neměly pouštět do výšky nad 2500 metrů,“ varuje Sulpriziová. „U žen, které jsou aktivní nad touto hranicí, je nutná nejen aklimatizace, ale i celková dobrá fyzická kondice.“ Klíčový problém spočívá v tom, že ve výšce se snižuje zásobování plodu kyslíkem i bez nějaké velké fyzické aktivity, protože u neaklimatizovaných těhotných se krevní oběh pomaleji přizpůsobuje vyšší potřebě čerpání krve. Při fyzické zátěži si v zásobování krví, a tím i kyslíkem, navíc konkurují svaly a děloha s placentou. Je prokázáno, že i malý nedostatek kyslíku (hypoxie) zrychluje srdíčko plodu o 5 až 25 tepů za minutu. Proto
www.hudy.cz
39
ZDRAVÍ
tlakem či s onemocněním kardiovaskulárního systému nebo plic. Aktivity v horách se také nedoporučují při EPH gestóze, snížené funkci placenty, fetální růstové retardaci a u ostatních rizikových těhotenství, jako např. při zvýšeném riziku potratu. I při anémii a akutních infekcích by si měly dát těhotné pauzu. Objeví-li se následující příznaky, měly by těhotné ženy okamžitě přerušit aktivity v horách a případně vyhledat lékaře: • nedostatek dechu, bolesti hlavy a na hrudi, svalová slabost, otoky lýtek, nevolnost, závratě • krvácení • ztráta plodové vody • náhlý pokles pohybů plodu • prudké bolesti (stahy dělohy), „přičemž dvě až tři krátké kontrakce za hodinu je ještě možno považovat za normální“, uklidňuje dr. Thorsten Fischer. Kdo chce jet do odlehlých hor, by si měl být vědom toho, že lékařská péče zde nemusí být k dispozici vůbec nebo až za delší dobu.
Pády zvyšují riziko potratu
Těhotenství znamená i v běžném životě skoro stejnou fyzickou zátěž jako lezení
Každá těhotná by si měla dobře rozmyslet, jestli chce dělat sporty, které s sebou nesou větší riziko pádu nebo ve zvýšené míře zatěžují břišní krajinu. Co se týče lezení, pak zkušené lezkyně mohou pokračovat v první polovině těhotenství, ale měly by kromě sedacího úvazku používat i prsní úvazek nebo ještě raději speciální úvazky, které zmenšují tlak na břišní krajinu. Pokud je to možné, měly by volit jištění top-rope. Mezi zimními sporty se jako nejnebezpečnější pro břišní krajinu ukázala jízda na snowboardu. Ale i umírněný běh či sjezd na lyžích s sebou nese vyšší riziko pádu, protože srážka nebo terénní nerovnosti jsou často nepředvídatelné. Nejenže pády namáhají vazy a klouby více než u netěhotných, ale v nejhorším případě nohou vyvolat i potrat.
lékařská komise UIAA doporučuje před aktivitami ve výšce nad 2500 metrů nad mořem tři až čtyři dny aklimatizace – „až dva týdny při výrazné fyzické aktivitě“. Co se týče nebezpečí nástupu horské nemoci, neexistuje podle UIAA u těhotných zvýšené riziko ve srovnání s netěhotnými. Je ovšem nutno mít na paměti, že určité léky účinné ve výškách, např. preventivně podávaný acetazolamid, jsou v prvním trimestru a po 36. týdnu kontraindikované. UIAA důrazně upozorňuje na to, že je nutno vyrovnávat zvýšenou ztrátu vody dostatečným pitím. Výška umocňuje hyperventilaci (zrychlené dýchání), u těhotných již tak jak tak rychlejší, což při malé vlhkosti vzduchu ve vysokých výškách způsobuje nadměrnou ztrátu vody. Těhotné ženy se navíc začínají potit při nižší tělesné teplotě.
Kdy hrozí nebezpečí? Odborníci „předepisují“ ženám, které byly i před těhotenstvím aktivní, vedle sportu obecně i horské sporty, ale „příbalový leták“ léku „horský sport“ obsahuje některé kontraindikace. Do hor by se raději neměly vydávat těhotné s vysokým 40
www.hudy.cz
Chození po horách je v těhotenství namáhavější, ale při dobré fyzické kondici v pohodě možné
HORY NEJSOU PRO TĚHOTNÉ TABU!
ZDRAVÍ
DOPORUČENÍ PRO TĚHOTNÉ • „Horské sporty jsou v těhotenství povoleny, pokud je žena provozovala pravidelně již předtím a pokud těhotenství probíhá normálně. Těhotné by se měly vyhýbat extrémní zátěži a výškám nad 3000 metrů a sportům, kde hrozí úrazy. Zvláště na počátku těhotenství je potřeba dbát na dostatečné množství uhlohydrátů a dostatečný přísun tekutin.“ Zdroj: Walter Treibel, 2006 • „Zatímco v USA dávají zdravým těhotným zelenou až do výšky 4000 metrů, u nás jsme o něco opatrnější: 3000 metrů na maximálně dva týdny bez extrémní zátěže se obecně bere jako bezpečné maximum pro „normální“, těhotné aktivní horolezkyně-nekuřačky.“ Zdroj: Prof. Franz Berghold, OGAHM • „Pozor je potřeba dávat při nadměrné zátěži v posledním trimestru, dochází častěji k porodům nedonošených dětí.“ Zdroj: Dr. Lena Erhard, Univerzita Mnichov, 2007
Údržba oblečení
Rozmanité zkušenosti Jak různě je vnímána zátěž v horách, dokazují i dotazy v okruhu mých známých. Susi Kriemlerová, lékařka na Ústavu pro sportovní vědy univerzity v Basileji, říká o svých vysokohorských aktivitách během dvou těhotenství: „Byla jsem pravidelně ve výškách nad 4000 metrů, ale nikdy jsem tak vysoko nenocovala.“ Větší námahu přiznává Julia Kramer, geoložka z Basileje. V první polovině těhotenství vyrážela na skialpinistické túry, jezdila na snowboardu na sjezdovkách a lezla v hale. „Dávala mi zabrat větší únava, citlivost vůči chladu a hmotnost batohu, protože jsem musela s sebou nosit víc jídla kvůli hrozícímu nedostatku cukru.“ Že se projeví zejména zátěž na zádech tím víc, čím déle se jde, přiznává i Magdalena Rafecasová, vědecká pracovnice Fyzikálního ústavu IFIC ve Valencii, po zkušenostech z trekkingu v Oberengadinu, kdy byla v šestém měsíci těhotenství: „Batoh mi byl těžký, i když měl jen osm kilo. Přestože jsem vůbec nepoužívala bederní pás, bolelo mě často břicho.“ Nároky a zátěž v horách jsou tak rozdílné a nepředvídatelné, že se nedá obecně říci, které aktivity jsou bezproblémové a které by měly být spíše tabu. Všichni odborníci důrazně doporučují, aby si těhotné více všímaly signálů vlastního těla a omezily stupeň aktivit – asi o třetinu pod maximální výkon. „Člověk sám dobře cítí, co může dělat a co si může dovolit.“, říká na základě vlastních zkušeností dr. Eva Obermayerová, šéflékařka gynekologie v Mnichově. I Thorsten Fischer konstatuje obdobně: „Každá žena si sama najde hranici, kdy se ještě cítí dobře, ať už se to týká výšky nebo rychlosti chůze.“ připravil: Michal Bulička použitá literatura: Die Alpen 1-2009, www.sportundschwangerschaft.de, Dr. Eva Wöhrnschimmel: „Frauen und Bergsport“ (ročenka ÖGAHM 2006)
HORY NEJSOU PRO TĚHOTNÉ TABU!
Produkty značky Granger´s, pokud jde o péči a funkčnost, vycházejí z terénního testování našich impregnací, prováděného předními outdoorovými profesionály za těch nejdrsnějších podmínek. Proč je Granger „profesionálem v oblasti funkční péče a údržby“ • Přípravky Granger´s pro impregnaci a konečnou úpravu jsou ty nejtrvanlivější a nejprodyšnější přípravky na trhu. • Všechny produkty Granger´s jsou před uvedením na trh testovány zkušebním týmem v náročných podmínkách • Granger´s je jediná celosvětová značka produktů pro péči a údržbu, kterou podporuje a doporučuje společnost W. L. GORE pro impregnaci svých oděvů i obuvi. Co je dobré vědět o impregnaci… • Dříve, než začneme jakýkoli produkt impregnovat, jinak řečeno obnovovat úpravu DWR (durable water repelent), musíme nejprve zajistit správné vyčištění jeho povrchu a vláken. • Zbytky detergentů a změkčovadel obsažených v běžných pracích prostředcích zamaskují povrch textilních vláken a vodu neodpuzují, ale přitahují. • Čisticí přípravky Granger´s na vodné bázi nepoškodí ani neodstraní DWR úpravu na oděvu. • Fluoropolymerové přípravky Granger´s umožňují jemnou a účinnou impregnaci jednotlivých vláken materiálu. • Přípravky Granger´s využívají stejné technologie jako většina výrobců značkových oděvů a obuvi. Impregnace, která se nachází v produktech Granger´s, je stejná jako povrchová úprava, již nacházíme na více než 80 % značkových oděvů a obuvi. „V lahvičce je to, co je na oděvu!“ Také proto mají DWR impregnace Granger´s nepřekonatelně silnou přilnavost. • Díky své dokonalé jemné struktuře jsou molekuly impregnačního přípravku schopny navázat se na vlákna oděvu/obuvi, a přitom nebránit průniku odpařované vlhkosti (potu)
ve směru od uživatele. Kondicionéry Granger´s nemají žádný negativní vliv na prodyšnost. • Konečnou DWR úpravu na výrobcích mohou narušovat tyto kontaminující látky: bláto, písek, kamínky, detergenty a změkčovadla, parfémy, cigaretový kouř, syntetické oleje, výfukové plyny, přírodní tukové látky a soli. • Spreje Granger´s jsou 100% recyklovatelné a neobsahují freony (chlorované fluorouhlovodíky).
Base cleaner Je určený pro veškeré funkční oblečení jak ze syntetických, tak i přírodních materiálů včetně merino vlny. Maximalizuje odvod potu, poskytuje antimikrobiální ochranu a odstraňuje zápach. Prádlo se pere v pračce a přípravek Base cleaner je funkční již od 30 °C.
2in1 Čistící a impregnační prostředek. V jednom pracím cyklu se prádlo jak vypere, tak se současně i znovuobnoví vodoodpudivost svrchního materiálu. Prádlo se pere v pračce a přípravek je funkční již 30 °C. Pro delší funkčnost impregnace se doporučuje sušit v sušičce, pokud to materiál dovolí, ale pro funkčnost impregnace to není podmínkou. Již v roce 1947 v Granger´s vyvinuli a vytvořili první impregnaci tkaniny na světě na vodné bázi. Tento produkt si díky jeho ojedinělým funkčním vlastnostem zvolil Sir Edmund Hillary pro svoji úspěšnou expedici na Mt. Everest v roce 1953 pro impregnaci výstroje vrcholové skupiny.
www.hudy.cz
41
ORIENTACE
Digitální mapy
text a foto: Michal Bulička
S rozvojem GPS a vůbec digitalizací veškerých informací nabývají digitální mapy logicky na významu. Celé výřezy map lze dnes nahrávat do paměťových karet navigačních přístrojů. Klasické papírové mapy na túře rozhodně nahradit nemohou. Limitem je především velikost displeje. Rozdělení map Digitální mapy se dělí na dva základní typy – rastrové a vektorové. Rastrové mapy bohužel nemůžeme nahrávat do GPS, i když se mnozí domnívají, že do navigace můžeme nahrát jakoukoli digimapu. To jde ale jen do přístrojů k tomu určených, označených „GPS Map“, a navíc musí jít o speciální mapy. Rastrové mapy jsou výborné pro práci v počítači, tedy ne v terénu, ale při plánování túry.
Rakouské mapy OEAV Pokud si jako příklad vezmeme třeba skvělé digitální mapy rakouských Alp 1:25000 od OEAV, můžeme využít početnou databázi lyžařských túr. Ty si můžeme nejen prohlédnout ve shodné 2D dimenzi jako na mapě papírové, ale také v trojrozměrném zobrazení. Otáčením a nakláněním si horu a linii túry můžeme prohlédnout ze všech stran, jako zákusek v cukrárně.
Možnosti mapy K tomu navíc změřit sklon svahu na potenciálně nebezpečných místech, naměřit vzdálenost. Prostě ideální zdroj informací. Nakonec to nejlepší: celou trasu si lze nahrát do GPS. Naopak je možné po túře stáhnout data do počítače a prohlédnout si třeba výškový profil nebo si dokonce nechat na displeji projet svoji stopu v 3D animaci.
1
Zmiňovaná digimapa rakouských Alp nabízí buď zeměpisné nebo UTM souřadnice.
Ukázková túra Jako příklad si ukážeme oblíbenou túru na Fluchtkogel z Vernagthütte v Ötztálských Alpách. Digitální mapa nabízí dva typy zobrazení: Klasické
2
4
5
42
www.hudy.cz
zobrazení trasy je dvojrozměrné obr. 1, přičemž linie trasy je vyznačena tlustou fialovou čárou. Pro mnohem lepší představu poslouží plastické, trojrozměrné zobrazení obr. 2. Pomocí myši lze terén libovolně natáčet i měnit úhel pohledu. Je nutno podotknout, že lyžařské túry můžeme sledovat jen v případě, že oblast na mapového
3
6 PLÁNOVÁNÍ TÚRY U POČÍTAČE
ORIENTACE
listu byla vydaná nejen s vyznačenými letními cestami, ale také s lyžařskými túrami. Velice atraktivní funkcí je virtuální projížďka trasy obr. 3, kdy nám šipka projede linií túry v 3D zobrazení. Zejména pro posouzení lavinového nebezpečí je klíčovou funkcí měření sklonu svahu obr. 4 na vybraném úseku (označeno červenými tečkami). Zejména u svahů prudších než 30 ° je vyšší pravděpodobnost uvolnění laviny, proto je důležité znát tyto prudké zóny svahu a k pohybu po nich zvolit optimální strategii. Pro vyhodnocení časové i fyzické náročnosti nám poslouží znázornění výškového profilu túry obr. 5. Při plánování túry využijeme funkci změření délky úseku, v tomto případě z Rofenu k chatě Vernagthütte obr. 6. Za zmínku stojí ještě vyhledávání míst. Stačí kliknout na dalekohled, zadat např. „Vernagt“, a hned se objeví nabídka všech pojmů obsahující
zdroj: Alpenvereinskarte Digital (obr. 1–7)
9
zdroj: Google Earth (obr. 8,10,11)
7
10 PLÁNOVÁNÍ TÚRY U POČÍTAČE
tento slovní základ na všech rakouských mapách obr. 7. Skvělá funkce!
Vektorové mapy Slouží k nahrávání do GPS přístrojů. Aby nebyla data tak objemná, nejsou tyto mapy tak podrobné jako ty rastrové. Na dostatečné úrovni jsou takové mapy k dostání pro autonavigaci. Pro účely outdoorových aktivit nejsou zatím vektorové mapy moc rozšířené. Vektorové mapy nám na displeji GPS usnadní orientaci a lépe se podle zobrazení na displeji najdeme na mapě papírové. Bohužel displeje outdoorových navigací nejsou moc velké, a tak mají tyto mapy k celkove orientaci na větším území citelně nižší použitelnost než klasické papírové mapy.
Satelitní mapy Kdo má rád hory a nainstaloval si satelitní mapu Google Earth, možná už ví, jak těžké je odtrhnout
se od prohlížení naší krásné planety. Z hlediska skialpinismu má toto zobrazení zemského povrchu význam jednak při virtuálním obhlédnutí terénu, nejlépe pro konfrontaci trasy na papírové mapě s plastickou animací. Je to také výborná pomůcka pro trénink čtení papírové mapy – odpovídá vaše prostorová představa terénu odvozená z papírové mapy skutečnosti? Zkuste si to! Oblast Alp, kam na lyžařské túry nejčastěji vyrážíme, je nafocena velmi precizně obr 8 (reál) a obr. 9 (Google Earth), ve vysokém rozlišení (na rozdíl od např. nepálského Himálaje). To je velmi důležité, např. pro znázornění ledovcových trhlin – což je pro plánování skvělá pomoc – viz např. členitý zlom na ledovci Cambrena obr. 11, při výstupu na Piz Palü. Můžeme si znázornit další klíčová místa túry, např. závěrečný hřeben k východnímu vrcholu obr. 12.
8
11 www.hudy.cz
43
ZDRAVÍ
13 mýtů o výživě, zdraví a sportu „A pokud ještě neumřely, žijí dodnes.“ Mýty okolo výživy, zdraví a sportu se drží tak urputně jako žmolky na fleecu. Jak to tedy je s těmi známými, po léta zažitými „pravdami“? Mýtus č. 5 Trénovat na lačno pomáhá spalovat více tuků. PRAVDA: To je lež. I když nemáme v břiše nic, tělo při zátěži nejprve spaluje cukry. Ty jsou nejsnáze přístupným zdrojem energie. Tuky přijdou na řadu až potom. Jen ten, kdo jí méně, než spotřebuje, se důsledně a trvale zbaví tuku.
Mýtus č. 6 Některé běžecké styly šetří klouby. PRAVDA: Smysluplnější než nuceně trénovat určitý styl jsou boty s dobrým tlumením a případně s vhodnými vložkami. Pokud běžíme jinak, než jsme zvyklí, poběžíme křečovitě a nepravidelně.
Mýtus č. 7 Ve výšce je vzduch s nižším obsahem kyslíku. PRAVDA: Fyzikálně špatně. Obsah kyslíku ve vzduchu se nemění. Pořád činí 20,9 % a je jedno, jestli jsme u moře, nebo na osmitisícovce. Mění se ale parciální tlak kyslíku v ovzduší. Ten je ve výšce menší a v červených krvinkách zůstává méně kyslíku. Tak se i do svalů dostává méně kyslíku, a proto se cítíme slabší. Po návratu do nižších poloh se to ale projeví pozitivně, neboť zvýšené množství krvinek pak transportuje větší množství kyslíku a zvyšuje se sportovní výkonnost.
Mýtus č. 8
Mýtus č. 1
Mýtus č. 3
Namožení svalů – na vině je překyselení svalů. PRAVDA: Namožení svalů se nedá, na rozdíl od všeobecně rozšířeného názoru, svádět na překyselení svalů. Laktát, který se má za původce tohoto neduhu, vzniká látkovou výměnou při každé svalové práci, ale odbourává se relativně rychle. Již za několik hodin po sportu se hodnoty laktátu vracejí na normál, svaly začínají bolet o něco později. Ve skutečnosti vzniká namožení svalů v důsledku nepatrných zranění. Ta se regenerují většinou po několika dnech, ale kdo svalovou tkáň příliš přepíná, musí na kratší či delší dobu počítat s trhlinkami ve svalových vláknech.
Nordic walking odlehčuje kloubům. PRAVDA: Pokud hole správně posunujeme vpřed, jdeme rychleji. To zvyšuje kompresní síly v kolenních kloubech. Tedy žádné odlehčování! Jinak je tomu při horské turistice. Kdo zde používá hole, skutečně klouby odlehčuje, hole tlumí vertikální síly. Pokud jsme si těchto souvislostí vědomi, mohou nordic walking pěstovat v přiměřené intenzitě i nemocní.
Mýtus č. 2 Při namožení svalů pomáhají masáže. PRAVDA: Ne, naopak, masáže mohou svalovou tkáň poškozenou nepatrnými zraněními ještě více traumatizovat. Ostatně stejně nevhodné je si ještě přidat zátěž a dál intenzivně trénovat. Smysluplnější je od počátku bolest zmírňovat. Návštěva sauny, teplé koupele a v následujících dnech lehký pohyb. 44
www.hudy.cz
Mýtus č. 4 Hořčík pomáhá proti svalovým křečím. PRAVDA: Může, ale nemusí. Svalové křeče mohou mít mnoho příčin, jednou z nich by mohl být nedostatek hořčíku. Důležitější se zdá být dostatečný a pravidelný přísun tekutin a iontových nápojů. Před tréninkem od hořčíku ruce pryč! Kdo ho má v sobě příliš mnoho, tomu se snižuje maximální výkonnost, protože hůře funguje přenos podnětů. Lepší je dostatečně se napít a vyváženě najíst, rozehřát se a lehce se protáhnout.
Vitamíny – čím více, tím lépe. PRAVDA: Náš organismus potřebuje vitamíny, aby fungoval a zůstal zdravý. Ale všeho moc škodí. Během testování nápojů bylo zjištěno, že především dávkování umělého beta-karotenu může být zdraví škodlivé. I přílišným množstvím vitamínu E si můžeme uškodit. Navíc v nápojích byla obsažena ještě umělá a také geneticky modifikovaná sladidla – jen zřídka je v krabicích a lahvích pravý džus. Kdo chce mít ohledně přísunu vitamínů jistotu, měl by se držet pravidla „pětkrát denně“. Pětkrát denně jíst ovoce a zeleninu nebo si občas vylisovat šťávu a tak si zajistit denní přísun 400 až 800 gramů, to může snížit riziko nebezpečných nemocí, např. rakoviny.
Mýtus č. 9 Fitness z plechovky – zdraví po lžících. PRAVDA: Energetické potraviny a nápoje najdeme v každém chladicím boxu. Výrobci slibují spotřebitelům výkonnost a zdraví – za vysoké ceny. Ale pozor, energetické potraviny zásadně nejsou zárukou vyvážené stravy, odpovídající potřebám organismu. Chyby ve výživě se nedají odstranit konzumací energetických potravin. A pokud jde o sportovní a energetické nápoje? Faktem je, že není dokázáno zvýšení ani fyzické ani psychické výkonnosti. Obsah kofeinu v jedné plechovce je srovnatelný s obsahem v šálku kávy. Místo toho jezte raději hodnotnou stravu s množstvím ovoce a zeleniny. Pro určité cílové skupiny by energetické potraviny mohly mít smysl, kdyby existovala pro spotřebitele příslušná osvěta.
MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE, ŽE...
ZDRAVÍ
Mýtus č. 10 Tuk způsobuje tloušťku a „light“ redukuje hmotnost. PRAVDA: Ano i ne. Jsou tuky, po kterých se tloustne, jiné člověku pomáhají zůstat zdravým. S pomocí jednoduchých nebo vícekrát nenasycených tuků (rostlinných nebo z mořských živočichů) může organizmus získávat ze stravy určité vitamíny. Nasycené tuky jsou živočišné tuky, které organizmus používá jako energetickou rezervu nebo je ukládá do zásoby. Vědci zjistili, že kdo má velké energetické zásoby, a proto přejde na light výrobky, může s těmito náhražkami tuků v lákavých obalech dokonce ještě přibrat. Naše látková výměna se totiž na rozdíl od naší chuti nedá ošidit. Pokud má jídlo málo kalorií, sníme ho prostě víc. Podobně je to s náhražkami cukru v light výrobcích. I ty nás pobízejí k tomu, abychom jedli víc.
Mýtus č. 11 Káva je lupič tekutin. PRAVDA: To se vždy myslelo, ale měřením byl tento omyl vyvrácen. Káva jako nápoj je důležitou součástí denního přísunu vody. V celkové bilanci tekutin je třeba ji brát jako kterýkoli jiný nápoj. Ale u osob, které pijí kávu jen příležitostně, mají průjem nebo se silně potí, může černá káva způsobovat ztrátu tekutin. Proto není nesmyslné ke kávě vypít sklenici vody. A navíc, káva není jen z vody, kofein zrychluje srdeční činnost a krevní oběh.
Mýtus č. 12 Klíšťata odstraňujeme za pomoci oleje a lepidla. PRAVDA: Jen to ne! Ruce pryč i od odstraňování klíšťat kroucením doprava nebo doleva. Správně: Špičatou pinzetou, nehty nebo nití těsně u povrchu klíštěte vytahujeme klíště směrem vzhůru.“ Ještě důležitější je jednat co nejrychleji. Pravděpodobnost přenosu borelií se totiž zvyšuje s dobou, po kterou klíště saje. Nerozmačkávejte tělo klíštěte a nepomáhejte si různými zaručenými přípravky, to se pak původci nemoci teprve mohou dostat do rány. Kdo si sám ošetřil kousnutí klíštětem, měl by následně prohlédnout ránu pod lupou. Pokud v ní ještě něco je, měl by jít okamžitě k lékaři. Nezávisle na tom je nutno ranku dezinfikovat a pozorovat.
Vy se hýbejte a váš batoh s vámi ACTIVE FORM DESIGN
TM
Black Diamond udává trend designem nové kolekce batohů. Neomezená volnost pohybu, individuálně přizpůsobený tvar a moderní funkční rysy charakterizují nové batohy Black Diamond z kolekce Launch a Enduro. Co je pro tyto batohy typické: 1. Nosný systém ACTIVE FRAME TECHNOLOGY Nosné konstrukce reACTIV™ a ergoACTIV™, umožňují nepřekonatelnou volnost pohybu díky souhře pohyblivých ramenních popruhů a systému zavěšení bederního pásu. 2. Ergonomický tvar pro každou postavu Specifické pro muže a ženy. Modely pro ženy respektují kratší dámský trup, jsou vybaveny odlišně tvarovaným bederním pásem a speciálně navrženými ramenními popruhy. Zádový systém OpenAir splňuje nejvyšší nároky na průchod vzduchu a pohodlí díky provětrávanému materiálu. Individuálně přizpůsobitelný tvar - nosný systém je jednoduše nastavitelný podle délky trupu uživatele a aluminiová kostra batohu přizpůsobitelná individuálnímu zakřivení zad. 3. Účelný a efektní design Moderní vzhled a funkční vlastnosti, variabilní objem, lehké a odolné materiály.
Charakteristické prvky batohů Black Diamond kolekce Launch a Enduro 2010 Bederní pás reACTIV™ Měkký, elastický bederní pás pro nižší zátěž. Díky konstrukci s pohyblivým příčným spojením se bederní pás přizpůsobí pohybům těla uživatele. Zvláštní ergonomie a tvar pásu pro muže a ženy umožní optimální komfort nošení. Bederní pás ergoACTIV™ Podpůrný bederní pás uchycený na 3D kulovém kloubu se přizpůsobí pohybům těla a je určen pro vícedenní túry s velkou zátěží. Rovněž speciální tvar pro ženy i muže. Ramenní popruhy SwingArm™ Pohyblivé ramenní popruhy v ergonomickém provedení, zvlášť pro muže a ženy jsou na dně batohu vzájemně propojeny lankem, které vede kanálkem (minimální tření). Kostra batohu V-Lite™ Lehká kostra batohu, vyrobená ze 4 mm silné slitiny hliníku 6061, se svým tvarem přizpůsobí anatomii zad uživatele a propůjčí celému nosnému systému lepší flexibilitu. Kostra batohu V-Motion™ Kostra ze 6 mm aluminia, a její tvar je konstruován tak, že se přizpůsobí zádům uživatele. Dodává nosnému systému stabilitu a přenáší maximum zátěže na bederní pás. Zádový systém OpenAir™ Provětrávaný zádový systém s měkkou, dýchající 3D síťovinou je součástí bederního pásu i ramenních popruhů. Strečové kapsy ze síťového materiálu po stranách a vpředu Jednoduché, zvláště elastické přední kapsy přiléhají těsně na tělo batohu a zároveň slouží jako kompresní prvky. Bederní pás s kapsou na cennosti Uzavíratelná kapsa válcovitého tvaru umístěná na bederním pásu. Upínací poutka na trekingové hole a cepíny Poutka na trekkingové hole a cepíny nebo odepínatelná poutka na připevnění ostatního vybavení.
Mýtus č. 13 Za chladného počasí nemusíme tolik pít. PRAVDA: Špatně. Obzvláště v zimě bychom měli hodně pít. Suché teplo ve vytápěných místnostech a třeskutá zima venku nás zbavují tekutin. Když se k tomu u sportovců přidá ještě ztráta následkem pocení, dojde velmi rychle k nedostatku tekutin. Prvními příznaky je sucho v ústech a tmavě zbarvená moč. Může nastat i oslabení schopnosti soustředit se a suché sliznice jsou náchylnější k napadení viry. připravil: Michal Bulička zdroje: Deutsche Gesellschaft für Ernährung, časopis Alpin
MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE, ŽE...
Nitro Malý lehký batoh s pohyblivým bederním pásem. Zádový systém s odvětráváním, vyjímatelná výztuha zad, měkčené, prodyšné, nastavitelné ramenní popruhy, pohyblivý bederní pás, prostorná přední elastická kapsa, kapsička na bederním pásu, kompatibilní s vodním rezervoárem, poutka na cepíny a trekkingové hole. materiál: nylon objem: 24 l (vel. L), 22 l (vel. M) hmotnost: 900 g rozměry: 53x26x17 cm cena: 2450 Kč, HUDYpartner: 2279 Kč
www.hudy.cz
45
MANAGEMENT RIZIKA
Zapomeňte na zbytkové riziko
text: Luis Töchterle foto: Jarda Dunovský
„Zbytkové riziko“ je chybný myšlenkový konstrukt. Kdo považuje přemýšlení za „zbytečné prznění mozku“, ať tento článek nečte. Jde především o teoretické úvahy a až v druhé řadě o jejich praktické důsledky. Zbytkové riziko je oblíbený obrat horolezců, který se s ohledem na společenskou přijatelnost jejich rizikového sportu a možné právní důsledky jeví problematickým. Známe to všichni. Stane-li se i přes obezřetnou práci profesionálního horského vůdce nebo zkušeného vedoucího neštěstí v horách, vypukne lavina mediálních odsudků: „Jsou si tím sami vinni.“, „Ať to všechno zaplatí sami.“, až po „To byla jasná vražda.“ (Citát z Kronenzeitung po neštěstí pod vedením horského vůdce, jehož nevina se později prokázala). Zúčastněné, odborníky a kolegy většinou nenapadne nakonec nic lepšího, než poukazovat na osudné „zbytkové riziko“, kterému se zkrátka nelze vyvarovat. Přitom se omílá přibližně toto myšlenkové schéma: Horolezectví je riskantní, riziko je mu bytostně vlastní. Toto riziko se „minimalizuje“ kompetentním vedením, pečlivou přípravou a plánováním výstupu, funkčním vybavením a podobnými opatřeními. Co potom přesto ještě zbývá, je právě to „zbytkové riziko“. S tím musíme žít nebo někdy i zemřít. 46
www.hudy.cz
„Zvolené riziko“ je lepší a poctivější Navrhuji, abychom místo „zbytkového rizika“ hovořili o „zvoleném riziku“, jako výsledku „optimalizace rizik“. Proč? Je pro to několik dobrých důvodů. Podle mě jde v prvé řadě o otázku poctivosti, hodnověrnosti. Implicitní, předem dané nevyhnutelné riziko („základní riziko“) prostě nemusím podstoupit. Své lezecké cíle si volím dobrovolně, nikdo na světě mě k tomu nenutí. Ani jako horského vůdce a už vůbec ne jako lezce. Vyhledávám si výstupy, které jsou pro mě podle mých osobních potřeb výzvou. A podle svých vlastních potřeb si stanovím svá pravidla hry: nebezpečná severní stěna nebo perfektně vyskobovaná cesta, na laně nebo bez, se spolulezcem nebo sólo, za dobrých nebo obtížných podmínek, možná zcela vědomě za ztížených
podmínek např. v zimě nebo v noci, při stupni lavinového nebezpečí dva nebo tři, na firnu nebo v prašanu. Toto přípravné rozhodování může přispět k tomu, že vzroste výzva, obtížnost, a tím i riziko zvoleného výstupu. A za to jsem odpovědný já sám. Zároveň ovšem musím bezvýhradně respektovat všechna běžná opatření k minimalizaci rizik.
Optimalizace rizik Proces, při kterém zvažuji protichůdné faktory, nazývám procesem optimalizace. Toto zvažování začíná již první myšlenkou na určitý cíl nebo cílovou oblast a končí teprve s koncem túry. Neustále musím usilovat o optimální vyváženost mezi faktory, které riziko zvyšují, a těmi, které ho zmenšují. Pozorné vnímání vyžaduje, abych svá rozhodnutí korigoval, někdy i celý
ZBYTKOVÉ NEBO ZVOLENÉ RIZIKO?
MANAGEMENT RIZIKA
výstup přerušil, pokud je ohrožena rovnováha těchto faktorů. V žádném případě nenastává nejprve zvýšení rizika a potom jeho redukce, oba procesy probíhají souběžně a prolínají se. Dalším argumentem, který bych chtěl uvést, je to, že představa zbytkového rizika mě staví do defenzivy. Kdybych byl lepší, kdybych byl do svého bezpečnostního seznamu zabudoval více informací, mohl bych zbytkové riziko ještě více minimalizovat. Stane-li se zbytkové riziko podstatným faktorem, mám sklon se tvářit jako bezmocný smolař: „To jsem nemohl odstranit.“ Proto si raději stojím za pojmem „zvolené riziko“, sám i ve skupině: „Toto riziko jsem podstoupil / jsme podstoupili, bylo to mé / naše vědomé rozhodnutí.“
Právníci hovoří o „přípustném riziku“ „Zbytkové riziko“ také není žádný právní termín. V zákonech najdeme termín „přípustné riziko“. To vnáší do hry společenskou přijatelnost, zejména tehdy, pokud „zvolené riziko“ ovlivňuje nebo zahrnuje další osoby. Pokud ohrožuji jen sám sebe, je to má soukromá věc, a to zde nechci hovořit o sebevražedném jednání. U skupinového lezení s horským vůdcem se vyžaduje větší transparentnost a shoda s ohledem na kolektivně podstupované „zvolené riziko“, namísto dříve běžných záruk bezpečnosti, které se dost často ukázaly chybnými. „Zvolené riziko“ může být zrovna tak dobře výsledkem skupinové dohody. To ale samozřejmě předpokládá kvalifikovanou komunikaci, která není možná bez dobrého moderování. V této souvislosti je potřeba se ptát, zda jsou v ní vedoucí skupin a horští vůdci dostatečně školeni. Dobře moderovaný skupinový rozhovor, jehož výsledkem je shoda a pro všechny závazný závěr, vyžaduje bezpochyby větší vůdcovskou kvalifikaci než zřízení spolehlivého štandu.
Zachraňte riziko! Siegbert A. Warwitz mluví o odvaze, kterou je třeba zvážit. A jeho obrat „zvážit“ naprosto přesně vyjadřuje tento proces optimalizace – pokouším se držet v rovnováze závažnost argumentů na obou miskách vah. Jeho plamenná výzva, aby individuum i společnost měli větší odvahu riskovat, je vzhledem k naší mentalitě požadující bezbřehé jistoty nanejvýš potřebná. Stejně jako jeho opodstatněný požadavek přejít od výchovy ochraňováním k výchově dokazováním si vlastních schopností. Přemrštěné ochraňování dětí a bázlivost rodičů a učitelů již nyní brzdí náš společenský rozvoj hrozivou měrou. Když dítě spadne do potoka a utone, jak se nedávno bohužel stalo, nevyzýváme k tomu, aby se děti učily jednat v takových nebezpečných situacích – ne, zřejmě by se měly oplotit všechny potoky!? V čem s Warwitzem nesouhlasím, je jeho zacházení s pojmem riziko. Rozlišuje mezi dobrými „odvážnými“ sportovci a špatnými „riskéry“. To jsou pro něj ti, kteří spoléhají
ZBYTKOVÉ NEBO ZVOLENÉ RIZIKO?
především na své štěstí (dobře to dopadne), berou na sebe větší riziko, než si vzhledem ke svým schopnostem mohou dovolit. Souhlasím, že „odvaha“ je jednoznačně přístup na vlastní odpovědnost k výzvě, kterou si člověk sám zvolil. Pojem riziko má kromě tohoto významu ale i významy jiné. Má dvojí podobu a zahrnuje každopádně dvě velké oblasti: 1. výzvu, která prověřuje mé schopnosti a 2. nebezpečí, kterému jsem vystaven a vydán na pospas. Obojí patří k sobě a obojí může vyvolat strach. Zvládnutí prvého se zakládá na individuálních schopnostech a vytváří dobrý
pocit, překonání druhého vyžaduje štěstí a neopravňuje k žádné hrdosti. Právě vzhledem k dnes až patologické devalvaci slova riziko zapříčiněné strachem, bychom měli vysílat používáním tohoto pojmu signál: riziko má i pozitivní význam, je nepostradatelné, bez rizika není vývoje, objevování nových obzorů. Pokud mluvíme o „zbytkovém riziku“, souhlasíme s bědováním libujícím si v poraženectví, že všude kolem nás číhají pitomá rizika, kterých se nikdy nemůže docela zbavit. Zákeřně přilepená jak zbytky jídel na keramické desce, úporné zbytky.
Značková trička UAX – stylová alternativa Jsou to právě trička, jež patří k nejoblíbenějším produktům značky UAX a již deset let zdobí prodejní pulty HUDY sportu. Důvodem jejich popularity je celá řada vlastností, které jsou formovány nejen inspirativním tvůrčím prostředím, ale také nekonvenční výrobou. Již moderní střih a 100% bavlna gramáže 180g/m2 činí trička UAX velice pohodlnými. Originální styl jim však dodává pestrá paleta ručně kreslených potisků, jejímž autorem je známý český grafik, designér a spoluzakladatel firmy Radek Leskovjan. Trička UAX se tak stávají takřka promítacím plátnem, jež nabízí více než 320 obrázků mnoha tematických okruhů. Protože jejich motivy reflektují i současné dění, vzniká měsíčně několik nových potisků. Punc originality však tričkům UAX dodává také jejich výroba, probíhající v Česku, při které je použito ručního sítotisku. Každý obrázek má svou vlastní sítovou šablonu, která v rukou zkušených tiskařů proměňuje prázdná trička v hotové výrobky. Tisk a následná kontrola každého kusu je prováděna přímo v centrále firmy UAX v Bernarticích nad Odrou, kde je také dohlíženo na kvalitu celého zpracování. Filozofie společnosti UAX tak nesází pouze na stylovost a originální image výrobků, ale také na kvalitu provedení. Hlavním cílem je spokojený zákazník, který se rád vrací. Firma UAX klade důraz i na ekologickou stránku výroby a v souladu s trvale udržitelným rozvojem a šetrností k přírodě tak při vykrývání velkoobchodních objednávek využívá k balení triček již použité papírové krabice. V tomto duchu jsou také klasické plastové tašky nahrazovány recyklovatelnými taškami papírovými. A komu jsou tedy trička UAX určena? Jejich hlavní ambicí je být civilním oblečením sportovců, kteří se tak mohou i v běžném životě hlásit ke svému oblíbenému sportu, aniž by museli při každé příležitosti oblékat funkční prádlo. Tematická nápaditost potisků, pohodlný střih a příjemný materiál však trička UAX předurčují mnohem širší skupině potenciálních příznivců.
www.hudy.cz
47
MANAGEMENT RIZIKA
Sedmý smysl
text: Peter Geyer foto: Michal Bulička
Člověk se rozhoduje celou svou osobností – ale jak? Tuto otázku bychom mohli ignorovat, kdyby existovala pouze rozhodnutí se správným výsledkem, ale tak tomu bohužel není. Proto bychom se měli snažit zjistit, jakými „nástroji“ si tvoříme úsudek a rozhodujeme se a jak je můžeme co nejlépe používat. informací a bez negativních faktorů. Záleží jen na osobě vůdce, aby použil správné „nástroje“ tak, aby učinil v dané komplexní situaci správné rozhodnutí. V zásadě rozlišuji „základní nástroje“ a „doplňkové nástroje“, které mohou ovlivnit kvalitu našeho rozhodování.
Základní nástroje • vědění (naše naučené vědomosti) • zkušenost (naše prožité vědomosti) • pocit (výsledek nevědomé souhry myšlení, vnímání, představ a vzpomínek) • intuice (spontánní „vnuknutí“ z podvědomí)
Doplňkové nástroje • standardy (mezní hodnoty, strategie a definované vzorce chování) • scénáře (rozhodování, pokud možno naplánované předem) • rezervy (vytvoření časových a prostorových rezerv)
Vědění „Mít informace“ (odborné vědomosti) nám umožňuje pochopit danou situaci a ptát se po jejích příčinách. Je to faktor umožňující něco věcně zhodnotit a systematicky analyzovat. Naučené vědomosti jsou bezpochyby nanejvýš důležitým předpokladem pro správná rozhodnutí, a jsou tudíž nepostradatelné.
Zkušenost Jednou na kurzu…
…měla moje intuice pravdu
Na úvod jeden z mých nejhlubších zážitků na toto téma: Přejezd terénem na lyžích při výcviku horských vůdců v zimě. Po bivaku stojíme na jednom z vrcholů na jihu masivu Venedigergruppe. V plánu je sjet na lyžích přes 700 metrů vysoký východní svah. Skupina dostává úkol vyhodnotit situaci a rozhodnutí zdůvodnit fakty. Čas: půl hodiny. Během určené doby i já posuzuji situaci. Na základě všech kritérií to vypadá, že není jediný důvod svah nesjet. Potom mi frekventanti jednotlivě sdělují svá rozhodnutí a všichni se těší na skvělý zážitek. Zde je nutno podotknout, že se mě již po dosažení vrcholu při prvém pohledu na východní svah zmocnil jakýsi negativní pocit, který postupně přerostl v rozhodnutí „teď ne“! Mé vyhodnocení situace ani kladná rozhodnutí ostatních neumlčela můj vnitřní hlas. Otevřeně jsem všechny seznámil s fakty i se svým „tušením“ a rozhodl jsem, že svahem nepojedeme, ale sestoupíme asi 100 metrů dolů po žebru, abychom vytraverzovali z úbočí do blízkého sedla. Samozřejmě za protestu frekventantů.
Když jsme sestoupili po žebru asi dvacet metrů, utrhla se po celé šířce svahu (asi 200 metrů) desková lavina 35 cm vysoká a s mohutným duněním sjela 700 metrů dolů do údolí. Z nás nebyl stržen nikdo, všichni jsme vyvázli zdrávi. Kdybychom bývali jeli svahem na lyžích, patrně by nikdo nepřežil. Pro všechny zúčastněné klíčový zážitek trvalého charakteru, následná rozprava byla velice zajímavá. Nebyl to jediný můj zážitek tohoto druhu, ale musím přiznat, že jsem zažil i případy, kdy intuice a logika vyzněly přesně opačně. O intuici, pocitech a zkušenosti a jejich hodnotě v rozhodovací situaci existují nesčetné teorie a vedou se rozsáhlé diskuse, ale držme se praxe a pokusme se tyto pojmy rozhodovacího procesu názorně objasnit.
48
www.hudy.cz
Rozhodovací situace Rozhodovací situace je určitě oblastí, kde mají horští vůdci i lídři skupin kamarádů největší obtíže a problémy, ba často svádějí zoufalý vnitřní boj. Navíc u vůdcovství jde zpravidla výlučně o rozhodování ano či ne. A takřka neexistuje rozhodování bez dostatku diagnostických
Horští vůdci ji často označují za svůj největší kapitál. Představuje souhrn všech zážitků uložených v paměti. Ale není zkušenost jako zkušenost! Myslím, že rozhodující je, jak jsem kterou zkušenost nabyl, jak jsem ji reflektoval a jak s ní zacházím. Zkušenost, na kterou se mohu spolehnout a důvěřovat jí, nepřijde sama – k té se musím dopracovat! Především se musím snažit prožívanou situaci vnímat všemi smysly aktivně a vědomě. Měl bych vnímat přírodu se všemi krásami i nebezpečími, svou skupinu, vnímat tlaky, kterým jsem vystaven (tlak rozhodování, vnitřní tlak spojený se snahou o úspěch, tlak skupiny) a v průběhu řešení daného úkolu vnímat i signály vlastního těla. Dále musím daný zážitek reflektovat. Po nějaké době, s určitým odstupem k povznášejícímu prožitku z úspěchu nebo naopak k tísnivému negativnímu prožitku, bych měl v klidu to, co jsem zažil, důkladně promyslet. Přitom je nutno analyzovat jak pocity, tak fakta. Při sebekritickém hodnocení dojdu možná k závěru, že fantastický sjezd prašanem po svahu přece jen nebylo to optimální, a že to bylo absolutně na hraně. Časem tak vzniknou schémata jednání s přesnými odlišnostmi, na jejichž základě se
ZKUŠENOSTI A INTUICE V ROZHODOVÁNÍ
MANAGEMENT RIZIKA
nám mohou vybavovat situace z minulosti. Během rozhodovacího procesu porovnáváme aktuální situace s dřívějšími a souběžně rozlišujeme na vhodné / nevhodné a podobné / odlišné. Tyto postupy jsou srovnatelné s tvorbou prognózy při předpovídání počasí, i zde využíváme odpovídající zkušenostní modely. Při využívání zkušenosti v praxi nejsme bohužel neomylní. Neustále na nás přitom číhají pasti, které jsou dány především našimi rutinními závěry o tom, co nastane. Také repertoár našich zážitků nebude nikdy bez mezer, protože pozitivní zážitky jsou většinou dominantní a negativní nebo nepříjemné situace jsou potlačovány nebo jednoduše zapomenuty. Myslím, že v praxi je rozhodující, jak se svou zkušeností zacházím, jakou hodnotu jí přikládám. Pokud vyhodnotíme výsledek srovnání aktuální a dřívější situace bez výhrad jako směrodatný, můžeme očekávat trpké zklamání. Použiji-li toto vyhodnocení při rozhodovacím procesu jako prognózu, stane se zkušenost nepostradatelným nástrojem, na který se mohu čím dál více spoléhat.
Pocity a intuice Pocity a intuici můžeme samozřejmě definovat odděleně, ale v praxi, v reálné situaci se dá jen těžko rozlišit, jestli se jedná o pocity, které jsou zase závislé na psychickém a fyzickém stavu, nebo o „záblesk“ intuice. Intuice je spontánní odhad, chápání tušením, „poznatek“ bez vědeckého úsudku. V běžné řeči ji popisujeme jako „cítit něco v kostech“ nebo „mít náhlé vnuknutí“. Zásadně se liší od vědomé snahy něco pochopit, od systematické analýzy. Intuice vychází z paměti uložené v podvědomí a přebírá mimo jiné ochrannou a kontrolní funkci. Někteří psychologové striktně rozlišují zkušenost a intuici, což je pro mě osobně zcela nepochopitelné. Myslím, že obsah, repertoár této paměti se mění. To znamená, že vedle geneticky podmíněných informací se z ní může dostat ven pouze to, co tam bylo uloženo. To často zjistíme, když jsme v přírodě vystaveni tvrdé realitě. Ze situací, které naši předkové zvládali intuitivně, se dnes my dokážeme dostat s mnohem většími obtížemi. . Tady má naše podvědomá paměť mezery, je zakrnělá, protože je málokdy, pokud vůbec, aktivována. Měnící se prostředí a okolnosti, jakož i potřeby z toho plynoucí, mají určitě podstatný vliv na náš spontánní odhad. Přirozeně se vnucuje otázka, zda se dá intuice trénovat. To bohužel nejde. Pokud však vycházíme z toho, že intuice je výsledkem komplexního zpracování a vyhodnocení daných informací, vjemů, dojmů a poznatků, pak můžeme předpokládat, že naši podvědomou paměť můžeme plnit vlastními zkušenostmi. Pro mě to znamená, že intuice a zkušenost spolu úzce souvisejí. Abychom mohli spontánní odhad využívat, můžeme se učit dát mu prostor a brát ho vážně! Pokud ho ignoruji, pohrdám jedním podstatným prvkem vlastní schopnosti orientovat se v situaci a posuzovat ji.
Vy se hýbejte a váš batoh s vámi Nosný systém reACTIV™
Nosný systém ergoACTIV™
Pro extrémně lehké batohy a přenášení menší zátěže. Nosný systém reACTIV je založen na trojici unikátních konstrukčních prvků ramenních popruzích SwingArm™, bederním pásu reACTIV™ a flexibilní konstrukci V-Lite™.
Tento nosný systém nabízí optimální kombinaci neomezené volnosti pohybu a stability na túrách, kdy na zádech neseme střední a velkou zátěž. Nosný systém ergoACTIV vznikl spojením tří unikátních prvků:
Bederní pás reACTIV™ Extrémně flexibilní bederní pás, který se přizpůsobí pohybu pánve. Poskytuje komfort a volnost pohybu ve všech směrech. Ramenní popruhy SwingArm™ Pohyblivé ramenní popruhy v ergonomickém provedení, zvlášť pro muže a ženy jsou na dně batohu vzájemně propojeny lankem, které vede kanálkem (minimální tření). Kostra batohu V-Lite™ Lehká kostra batohu se svým tvarem přizpůsobí anatomii zad uživatele a propůjčí celému nosnému systému lepší flexibilitu.
Ramenní popruhy SwingArm™. Díky propojení obou popruhů lankem je zajištěno stálé, rovnoměrné rozložení zátěže na obě ramena. Bederní pás ergoACTIV™ Pomocí speciálního kulového kloubu je bederní pás upevněn ke kostře batohu. Díky tomuto jednoduchému a odolnému 3D systému se může uživatel batohu a společně s ním i bederní pás pohybovat ve všech směrech. Specifická ergonomie a tvar pásu pro ženy a muže přináší optimální komfort nošení. Kostra batohu V-Motion™ Propůjčuje nosnému systému stabilitu a při velké zátěži přenáší její maximum na bederní pás.
Octane 30 Všestranně použitelný technický batoh, jehož hlavní předností je pohyblivý bederní pás, který se přizpůsobí tělu. Zádový systém s odvětráváním, vyjímatelná výztuha zad, měkčené a prodyšné ramenní popruhy, přední nastavitelná elastická kapsa, kapsička na cennosti v bederním popruhu, kompatibilní s vodním rezervoárem, poutka na cepín a trekkingové hole. materiál: nylon objem: 30 l (vel. L), 28 l (vel. M) hmotnost: 1200 g rozměry: 57x27x18 cm Cena: 3190 Kč, HUDYpartner: 2967 Kč
ZKUŠENOSTI A INTUICE V ROZHODOVÁNÍ
www.hudy.cz
49
MANAGEMENT RIZIKA
Proč se má člověk rozhodovat celou osobností? Víme, že rozum a logika, právě tak jako intuice a pocity, nejsou neomylné. Když známe jejich klady a zápory, můžeme využívat obě stránky našeho mozku a pokusit se spojit racionální s emocionálním. Pokud vytěžíme oba zdroje informací, rostou naše šance na optimální výsledek. Když jednu stránku utlumíme, jedno kterou, o něco podstatného přicházíme.
Pravidla taktického rozhodování Záleží na rozhodovací situaci, v jakém pořadí použijeme jaké „nástroje“. Základním kritériem je časový rámec, který máme pro rozhodovací proces k dispozici. Máme na rozhodování dostatek času? Nebo se musíme rozhodnout ve vteřině? Příklad: Pokud jdu jako horský vůdce s klientem po úzkém firnovém hřebeni a na krátkém laně, měl bych při každém kroku uvažovat, co udělám,
rozhodnutí pokud možno plánovat předem (scénáře)
když …? Když ale klient skutečně zakopne a spadne na jednu stranu hřebenu, rozhodne o tom, jak zareaguji, pouze reflex. Při naší práci s lidmi je reflexivní jednání na denním pořádku. Tyto reflexy mohu ale optimalizovat systematickým tréninkem a neustálým doplňováním scénářů různých situací. Zpravidla ovšem máme na rozhodování více času. Rozhodujeme se např. již při přípravě akce nebo s ohledem na lavinovou situaci. Zde se dá rozum a intuice spojit ideálním způsobem: • shromáždím všechny dostupné informace • všechna podstatná fakta podrobím co nejracionálnější analýze • konečné rozhodnutí učiním na základě vlastního pocitu Co ale udělám, když výsledek rozumové analýzy nebude souhlasit s mými pocity? Tento rozpor musím brát vážně a musím se pokusit najít pro něj vysvětlení. Příklad na začátku tohoto článku ukazuje, že to není vždy možné. V případě takového rozporu by si ale člověk měl osvojit pravidlo,
efektivní standardy
vytvořit časové a prostorové rezervy
kvalita rozhodnutí
vědění (naučené vědomosti)
1
zkušenost (naše prožité vědomosti)
pocit / intuice (emocionálno)
Veličiny mající vliv na kvalitu rozhodování
příroda
tělo vědomý prožitek
skupina
tlak odstup k povznášejícímu kladnému zážitku
fakta
zkušenost
srovnání s dříve prožitými situacemi
2 50
Zkušenost jako pomoc při rozhodování
zkušenost jako pomoc při rozhodování
www.hudy.cz
Kvantita a kvalita pocitů Obecně platí, že každého z nás se zmocňuje spousta pocitů a „tušení“. To platí jak pro profíky, tak pro ty, kteří se v horách pohybují jen občas, ba i pro toho, kdo podniká svůj první výstup. Ve všech se mísí pocity štěstí s pocity obav či strachu z neznáma. Záleží na osobní zkušenosti, jak kvalitně dokážeme tyto pocity vysvětlit a vyhodnotit. Profík může velmi často své pocity dokladovat fakty, nezkušený marně hledá nějaké reálné vysvětlení a pokud se trefí, je to pouze náhoda. To znamená, že „zkušenostní paměť“ musí obsahovat rozsáhlý soubor, který umožňuje utřídit a vyhodnotit pocity a „záblesky intuice“. Rozhodujícím faktorem, zda se můžeme spolehnout na pocity a intuici a můžeme je začlenit do rozhodovacího procesu, je jedině kvalita a rozsah vlastních zkušeností. Zatímco zkušený profík by zásadně měl tento „nástroj“ používat, méně zkušenému nebo začátečníkovi radíme, aby se pokud možno upamatoval na naučená základní pravidla a spoléhal se na ně. Určitě by byly velmi zajímavé výsledky studie, která by ukázala podíl pocitů na rozhodování, avšak taková studie, pokud vím, neexistuje. Na základě vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, že rozpětí mezi lidmi jednajícími na základě pocitu až po věcně orientované lidi je velmi široké. Podíl pocitů na rozhodování závisí určitě i na vážnosti rozhodnutí a na tom, zda se musí řešit situace komplexně s malou tolerancí k chybám, nebo zda se jedná o méně závažná rozhodnutí s více možnostmi řešení. Velkou roli hraje i fyzický a psychický stav. Při zdolávání vrcholu v zóně smrti se dělají rozhodnutí téměř výlučně na základě pocitů a zkušenosti. Systematická analýza je zde absolutní výjimkou, je potlačena již v podvědomí a v pavučině pocitů, které se zmocnily člověka, nemá místo. Šanci přehlasovat pocity mají vedle natrénovaných vzorců jednání snad pouze jasné a jednoduché standardní situace, např. jednoznačně daná doba pro sestup.
Výcvik
odstup k tísnivému negativnímu zážitku
následné kritické zpracování
že přijme defenzivnější rozhodnutí a bude podle toho jednat. Především to platí pro ty, kteří nesou odpovědnost za jiné lidi.
pocity
Domnívám se, že toto téma je při výcviku trestuhodně zanedbáváno, a pokud se probírá, pak se odbývá pouze teoreticky. Realizace v praktickém výcviku totiž není vůbec jednoduchá, musejí pro ni existovat absolutně všechny předpoklady. Je zapotřebí souznění a důvěry mezi školitelem a frekventanty, protože na obou stranách je zapotřebí maximální otevřenosti. Ne každý, jinak vysoce kvalifikovaný, školitel, se k tomu hodí. Abychom zvládli tento úkol a komunikovali s frekventanty na odpovídající rovině a stejné vlnové délce, je nutno bezvýhradně pochopit jejich situaci a vžít se do ní. A to je tvrdý oříšek, ale velmi zajímavý úkol – pusťme se do něho! Peter Geyer, 55, horský a skialpinistický vůdce, lyžařský instruktor a trenér, 35 let praxe, školitel a 1. předseda Svazu německých horských a skialpinistických vůdců, prezident IVBV (Mezinárodního svazu horských vůdců).
ZKUŠENOSTI A INTUICE V ROZHODOVÁNÍ
EVOLUTION IN ACTION Innovation
Performance
ALPHA SL ARCTERYX.COM
