Obsah. Redal

S

r e vo á v o luc t e e m a

121

EDITOR/AL

25 let svobody?! Pětadvacátému

výročí

Sametové

revoluce roku 1989 jsme se rozhodli věnovat hlavní téma druhého čísla gympláckýho časopisu Tabu! je to obrovský úspěch, že můžeme vydávat tento časopis a psát de facto co chceme a jak chceme. Naši piedchůdci (jak dosvědčuje obrázek vedle) takové štěstí/smůlu neměli. Budlne tedy rádi za všechny naše svobody a za svobodu slova obzvlášť. A nezapomeňme si je chránit, protože nejsou samoziejmostí ani dnes. joliva

Obsah

Redal
• Andrea Slabá [email protected]

• Julie Gyselová ('1ulča'? [email protected]

• Jan Oliva ('1oliva'? [email protected] • Sára Stankovská ("Standa'? [email protected]

• HLAVNÍTÉMA str.3 - Rozh. s }.Cempírkem str.6- Jinak to nešlo

• STALO SE&- BUDE str.B - PišQworlcy str.12- Zambie apokalypsa

• POSTŘEHY str.13 - Prostě o něčem str.14 - Taneční-věneček

Tabu! - studenstský časopis gymnázia V.Nováka

I

IS.ročník 130 ks vytisklo Gymnázium V.Nováka, J.H. editace: Jan

Oliva I

V tom mám poměrně jasno. Bylo to omezení základních svobod, a to zejména svobody slova, potom pohybu, dále volného podnikání, dále nerovnost určená ústavou, ale zejména svoboda slova. Všichni víme, že v druhé polovině osmdesátých let začíná ve světové politice dynamičtější pohyb. Vše vychází z Ruska, ale i z USA, velkou roli hraje Jan Pavel II, hry tajných služeb, zejména co se týká zbrojení. U nás největší revolucionář byli studenti, byla to jejich revoluce, kterou potom převzal velký spontánní pohyb ve společnosti pod vedením OF, kdy přirozeně největší kredit měli disidenti, a tak byl opravdu asi nejvhodnější Václav Havel, který měl ohromný mezinárodní kredit, zde doma ho téměř nikdo neznal. OF pak tvořilo nejširší spektrum nejrůznější lidí. V J.Hradci asi největším praktickým vůdcem lidu byl Ivan Emr, ale pak OF pracovalo dosti demokratickým způsobem a organizovalo tzv. fóra, kdy se celé město scházelo a diskutovalo se o důležitých otázkách, současný Hradec je opravdu z velké části výsledkem toho procesu. Hlavním cílem OF bylo převést naši společnost na demokratické zřízení.

Když padla berlínská zeď, tak jsem věděl, že se mění Evropa i to, že Rusko netrvá na striktně na výsledku Jaltské konference. Pouze jsem měl strach, že u nás to potrvá ještě dlouho a že my zůstaneme skansenem ve středu Evropy, ale z toho mne vyvedl sovětský přítel Anatolij Djordenko, který říkal, že i u nás dojde velmi brzy ke změnám, moc jsem mu tehdy nevěřil. Zcela jsem uvěřil, že to bude i u nás v pořádku, kdy k nám přijel nějaký vysoký generál sovětské tajné služby, který stopl naše složky, aby je přešla chuť zasáhnout násilím. Jeden můj přítel z letiště, komunista, mi tehdy u baru řekl, že do čtrnácti dnů nás mají všechny pochytané, tak jsem mu oponoval, že si myslím, že se mýlí. Mýlil se. Bohužel již nežije.

Tento citát je dosti skeptický, ale pokud se zaměříme pouze na materiální pohled na věc, tak ten český průběh revoluce tohle plně prokázal, ale demokracii máme, i když velmi chabou, svobody máme, ale pokud vedeme materiálně nedůstojný život, svobody nám nejsou moc platné, uniká pak i rovnost před zákonem a mravní devastace národa vede i k velmi omezenému milosrdenství ve společnosti.

Prezidenti Klaus i Zeman mají ze svého pohledu jistě pravdu. Ale oni mohou říkat cokoliv a světovým ohlasem i stopou ve světových dějinách nikdy nebudou sahat Václavu Havlovi ani po kotníky.

Tenkrát mi mohlo být tak 18-19 let. Opravdu nejvíce mi vadilo, že nám neumožňovali poslouchat muziku, kterou jsme chtěli. Pak od 20 jsem se o celou situaci začal zajímat důkladněji a to i politicky.

U nás v rodině se to vědělo - fandili mi.

Zdá se dokonce, že oba pánové se snaží dehonestovat Václava Havla. Když vrabci klovou do orla, jsou směšní, tím ale neříkám, že mnoho vrabců nemusí někdy orla uklovat. Co tedy jsou pánové Klaus a Zeman. Jeden řekne, že je konzervativní pravičák, ale vedl poměrně nemravnou politiku. Druhý se pravděpodobně označuje za liberála, ale zde si nejsem tak jist, oba muži jsou dosti neskromní a domýšliví, čímž si ubližují před soudem dějin, zde má Václav Havel velmi čistý štít a jeho život se proměnil v úžasnou krásnou pohádku, kdy někdo kdysi pronásledovaný měl doslova pohřeb jako král. Takže Václava Havla si velmi vážím, i když dělala též fatální chyby, třeba to, že vlastně doslova odrovnal Karla Kryla. Děkuji panu profesoru za poskytnutí rozhovoru na téma Sametové revoluce roku 1989.

Účastnil jsem se hned první povolené pražské demonstrace na Škroupově náměstí na podporu nespravedlivě stíhaných, která proběhla 10. 12. 1988. Organizovala ji Charta 77. Samozřejmě jsem nechyběl ani při Palachově týdnu, odkud si nesu velice nepříjemný zážitek, kdy mě zasáhlo vodní dělo.

17.11.  –  Demonstrace v Praze. 18.11.  –Zjišťování informací a následné                         potvrzení a telefonáty s pražskými                         přáteli. 19.11.  –  Stál jsem sám u morového sloupu                             proti 2-3 (přesně si nepamatuji)                             členům StB. 21.11.  –  Přidal se i farář Blažek. 22.11.  –  Přidává se Brýna. 23.11.  –  Přidává se i Ivan Emer a Kuliš. Další dny pak doktor Pelikán, Písecký, Pravda a mnoho dalších, jejichž jména si právě nevybavuji.

Za šíření Několika vět mě dokonce stíhali na svobodě. Na Jindřichohradecku jsem posbíral kolem 60 podpisů. Je jasné, že jsem nemohl přikráčet do hospody a začít shánět a přesvědčovat lidi. Chodil jsem po příbuzných, přátelích anebo opravdu velmi důvěryhodných lidech, opatrnost se stavěla na první místo.

Tenkrát na první pražské demonstrac 10.12.1988. Když si tak vzpomínám, jak mne usadili na 80. narozeninách pana Vyskočila asi na hodinu vedle pana Havla, vybaví se mi slova, jež jsme mezi sebou prohodili. „Dobrý den, pane prezidente.“ „Ale Zdeňku, jistě jste si všiml, že již nejsem Vaším prezidentem.“„Ale pro mne budete vždy mým prezidentem."

Nabízeli mi dva devizové přísliby ročně, proplácení restauračních útrat a finanční odměny, když budu práskat to, co si lidé vykládají mezi sebou v hospodě. Nikdy bych do ničeho takového nešel. Je to o morálce každého z nás.

Jednou mě vyslýchali celých 48 hodin, během nichž jsem nedostal ani kousek jídla, ani sklenici vody, to pak poslouží i rezervoár na WC. Dále mi také vyhrožovali, likvidací mé blízké rodiny. V té době jsem měl již malé dítě, a tak pravili, že se občas prostě stává, že zajedou čísi kočárek, když jede zrovna Pracoval jsem ve školství jako učitel přes přechod. zvláštní školy i v pedagogickopsychologické poradně. A pak ze dne na den jsem si otevřel DADA CLUB. Funguje

tu již od 20.4.1993. Navštěvuje ho plno zajímavých osobností. Například divadelní umělci, muzikanti, dokonce ho navštívil i pan Havel a Schwarzenberg.

Abychom se měli víc rádi. Radovali se také z úspěchu druhých. Sem se nejvíce hodí zařadit odkaz pana Havla – „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Plno věcí se možná nepovedlo tak, jak jsme si přáli, ale mělo to obrovský význam pro naši svobodu.

První, na co si vzpomínám, byla bitka o místo k sezení - tedy o židle. Přeci je znáte, jsou to ty šedé a černé, co se na nich dá dobře houpat... Na pódiu stály tři židle a stoleček s talířem koláčků. Netrvalo dlouho, než se začalo ozývat něco takového: „Proč nám také nenabídnou?“ a nebo „Já bych si taky dal...“ A přiznám se, já na ně měla taky chuť. Seděli jsme tam sotva pár minut, než přišli naši hosté. S představováním se začala Jarmila Kulhavá, bývalá ředitelka ZUŠ. Jako další nám o sobě řekla pár vět Hana Nosková a jako poslední dostal slovo farář a nemocniční kaplan, Jan Blažek. Ten hned navazuje a se svou kytarou si s ním zpíváme písničku Krásný je vzduch od Jaroslava Hutky. To, že jsem neznala slova mě samotnou ani většinu dalších

neodradilo, a tak sem se přidala a zpívala společně s ostatními. Nemalou chvíli poté, co dozněla poslední slova, už profesor Kára pokládá první otázku a to: „Jak jste se dozvěděli o revoluci?“ Odpovídat začíná opět paní Kulhavá. „Já mám sestru, ta bydlí v Praze,“ řekla, „a chodila na ty demonstrace...“ A paní Nosková, která v té době byla ve druhém ročníku na našem gymnáziu, se to dozvěděla především z rádia. Pan Blažek přímo na otázku neodpovídá. Rozpovídá se ale o Památníku internacionalismu, který stával před Střelnicí, na místě, kde dnes stojí kašna, a o tom, jak se tam seznámil s dalšími, podobně smýšlejícími lidmi. S těmi se potom začal scházet a spolupracovat.

Dále povídal o údajné smrti Martina Šmída, která se nakonec stala onou poslední kapkou a donutila je do revoluce jít naplno. Dne 28. listopadu se tedy sešli na náměstí Míru, kam dorazilo i pár studentů z Prahy. Ti dovezli nějaké materiály a letáky, které potom tiskli na cyklostylu a rozvěšovali po Hradci... Byla pro tyto tři lidi revoluce zásadní a hlavní v těchto dnech? Pro Jarmilu Kulhavou, která se takovýchto věcí do té doby nikdy nezúčastnila, ano. A při poslouchání rádia Svobodná Evropa se rozhodla, že také musí něco udělat, a tak, když přišla do ZUŠky, sundala obraz Gustáva Husáka, který tu visel na zdi. Hana Nosková brala revoluci jako samozřejmost. Říká, že se tehdy nebála, že neměla proč, když neměla co ztratit. Takže mimo školu revolucí v podstatě žila. Když v Jindřichově Hradci vzniklo Občanské fórum, hned se přihlásila a pomáhala, co to šlo. Jan Blažek říká, že jinak to nešlo. Ukazuje nám fotky z demonstrací a mluví o solidaritě, která tehdy vládla. Vypráví o krabici, která stála pod sochou svatého Václava a do které lidé házeli peníze, ze kterých se potom platily všechny ty letáky. Jedna z dalších otázek se týká Václava Havla. Odpovědi našich hostů se moc neliší. Všichni tvrdí, že byl až neuvěřitelně lidský. Podle paní Noskové to byl právě on, komu dnes vděčíme za průběh samotné revoluce, za to, že proběhla tak, jak proběhla, a také za to, že při ní nešlo o životy. Pan Blažek zase vzpomíná na to, jak citoval Masaryka a sounáležil s dějinami našeho státu.

Následně je položena ožehavá otázka. „Zrušili byste dnes komunistickou stranu anebo obecně zakázali komunismus?“ Paní Nosková, stejně jako paní Kulhavá, souhlasí a odkazuje na trestní zákoník. Za to pan Blažek je zásadně proti. Říká, že by si ti lidé akorát nacpali jinam a nebo se přejmenovali a ať to má každý napsané na triku, že je komunista. Nezůstáváme v minulosti celou dobu. Padne i otázka na dnešek. Hanu Noskovou i Jarmilu Kulhavou dnešní politika zklamala. Prý si představovaly, že to bude jinak. A je jim líto, že strany, které mají stejný volební program a cíle, proti sobě bojují místo toho, aby se spolu spojily. A Jan Blažek doufá v nás. Přeje nám, abychom mohli získat zkušenosti ze západu a mohli svůj osud vzít do vlastních rukou. Poznámkou o západu se dostáváme k partnerským městům, Zwettlu a Neckargemündu. Jarmila Kulhavá nám začíná vyprávět o rozdílech, které tehdy byly mezi námi a Rakouskem. Jan Blažek nám povídá historku o fotbale švýcarských radních. Společně si padnou do noty a začínají kritizovat kritiku. Dále se vzpomíná na první výlety právě do Rakouska a na to, že když se vraceli zpátky do Čech, tak jim to tu připadalo jako ve válce a pan Blažek objasňuje, proč má radost, když vidí, že se opravují chodníky. Po té, co nám Jan Blažek prozradí, že se bojí toho, co se momentálně děje v Sýrii, se naši hosté trochu poštěkají o lávce přes rybník Vajgar. Poslední vážná otázka a pan Blažek bere znovu kytaru do ruky. A tak končíme podobně, jako jsme začali, písničkou Jednou budem dál.

Nebudeme na ně koukat z hlediska minulosti, ale současnosti! Všichni víme, že se v tento den z tradice zapálí svíčka, ale co se k tomu v posledních letech přidalo? Zombiewalk! Letos 2.11. snad nejpočetnější za celá léta. Mladí lidé se v tento stanou zombie a kráčí ulicemi svého města beze slov. Pouze bručí a chrčí. S roztrhanými I některé gympláky,přepadlo zombie. šaty a potřísnění krví.

Od 26.9. - 17.10.2014 bylo školní kolo XO. Od některých profesorů jsme si vyslechli, že toho mají plné zuby, nebo už to nechtějí ani vidět. Náš cíl byl i přesto všechno jasný! Porazit co nejvíce lidí. Získat co nejvíce bodů! Po školním kole jsme zjistili, jak na tom jsme a byli jsme rozděleni do 4 týmů. Tím to teprve všechno začalo! ... 31.10.2014 šly všechny týmy s cílem vyhrát na oblastní kolo, které se konalo na SOŠ SOU zde v J.Hradci. Ráno vyšla naše výprava ze školy směr zemědělka. Cestu snad popisovat nemusím, ne? :D Hrálo se v tělocvičně, kam jsme se dostali díky šipečkám nalepených na každém kroku. V tělocvičně byly připraveny stoly. Týmy z jiných škol stály pospolu. Z gymplu nás bylo nejvíc, ale co se dá dělat? :D Pro mě osobně byl šok tolik kluků. Neříkám, od nás šly taky jen 3 holky, ale i tak :D Nastal klid, vysvětlení pravidel, rozdělení ke stolům a šlo se na to ! ;)

Snad si den každý užil. I když skvělí byli všichni! Vyhrát mohl jen jeden. A to byl náš A-tým se jménem ,,Nech se překvapit! ‘‘ ve složení Václav Voráček (7.A) - kapitán, Roman Přibyl (4.B), David Nguyen (4.C), Vojtěch Voráček (5.A), Michal Hejda (5.A). Během minulého týdne jsem se s každým sešla a zeptala se ho na pár otázek.

Začal jsem s nimi ve 3.A.

Beru to jako výhodu, protože většina starších hráčů mě podceňuje, že jsem prostě mladší a že to neumím. Takže potom když vlastně nad nimi vyhraji, tak je překvapím.

Třikrát.

Letos je to podruhé.

Myslím si, že ano.

V prním roce jsem se nikam nedostal, ale ve druhém až do finále. Ne. I když je pravda, že někdy si zahraju třeba LOLko, nebo Warcraft.

No tak letos musím, to mi nic jiného Tak moc jich není, protože ty XO jsou moje nezbyde. :D hlavní aktivita. Hlavně přitom musíš zapojit mozek a dělat něco potom? Na to už není moc nálada. Tak zůstat tady nemůžu. Přijdou další, třeba mě příští rok nahradíš ty. Jo určitě. Nejspíš zase budeme mít tým s Voráčkama.

Sám ani nevím. V prváku jsem viděl plakát a XO mi vždy zpřijenmňovaly hodiny, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Podle mě ano, ale mám taky strach, ten Postupně. První rok jsem se dostal do má každý. Stačí odehrát pár zápasů a okresu, druhý rok do kraje a loni na přejde. republiku. No a letos se ještě uvidí.

Tak výhodu/nevýhodu v tom zrovna nevidím. Naše úroveň je přibližně stejná, Trošku jo. :D Ale ta byla moc uzavřená, proto jsme v jednom týmu. Takže jsme si nechtěla se se mnou moc bavit a hlavně rovni. zdržovala. :D Řekl bych, že to patří úplně ke všemu. Až na gymplu. Začal jsem hrát ve druháku. Takže ano udělal, nespočetně. :D Samozřejmě mi to moc ze začátku nešlo, tak jsem začal trénovat. Trénoval jsem Jelikož mám dost zájmů, tak asi ne, ale každý den. Na učení jsem trochu kašlal. určitě si občas zahraju.

Váša: Znám? Neznám. Vojta: Oni jeho znají. Všichni vědí, že já jsem bratr toho vlasáče.

Váša: Ano bylo to přesně tak. Vojta: Vůbec to tak nebylo. Váša: Bylo. Všechno to začalo před dvěmi lety. Vojta: Já jsem začal hrát už před pěti. Vojta: Pojďme na to! Váša: Všechno to začalo před dvěmi lety, když jsem se už asi po páté přihlásil do školního kola XO. Poprvé jsem šel na XO v prváku.(...) No a já mám bratra. Určitě ho Váša: Ano jsme bratři a vidím v tom znáš, sedí vedlě mě. A právě, když viděl, problém. :D jak ty XO miluju, tak si řekl ,,Ano. Jednou budu z půlky tak dobrý jako on.‘‘ A začal také hrát. No a Vítek hraje taky. Vojta: Váša je celkově nekomunikativní člověk. Váša: Neposlouchej ho. V XO není nutná komunikace.

Vojta: No bylo to pro nás velké překvapení. Je to vážně úspěch, protože my jsme to vůbec nečekali. Jako když Karel Gott vyhraje slavíka. :D Váša: To nikdo nemohl čekat. I kdyby na to byl Horst 2. Opravdu jsme za to velice velice rádi.

Váša: Já bych tedy mluvil za bratra Vojta: Já bych mluvil za bratra, protože názor mého bratra je zkreslený. Při našem nejdůležitějším zápase neuhájil ani jeden bod! Co nám k tomu řekneš ? Váša: To byla zrovna čistá smůla. (...) Můj bratr taky jednou neuhájil body.

Vojta: Tak já jsem z poloviny dobrý jak můj bratr, takže já jsem jenom Polobůh. Vítek je Čtvrtbůh. Váša: Já ti nechci nijak vyvracet tvoje myšlenky, ale Bůh má Elo: 2113 a já mám Elo: 2350. Vojta: Pro nás je jen historický úspěch, že Vojta: Ty nemáš Elo: 2350. Váša: Žerty stranou. jsme se dostali do toho kraje. Váša: Já se těším. Většinou tam jsou nějaké bonbony a taky tam potkávám Vojta: Náš mladší bratr má samozřejmě kamarády z matematických olympiád.

skvělý genetický potenciál... Váša: Potencionál bych přímo řekl. Vojta:...ale nedokáže ho plně využít. ------ POKER FACE ----Vojta: My žijem XO. My nepotřebujeme jiné záliby. Váša: Ono se to moc neví, ale XO nejsou jenom XO. Tam se musí vymýšlet i jiné nepišQworkové věci. Já tedy neřeknu jak porazit soupeře, když mi to nejde piškvorkovou cestou. :D

Vojta:Na serverech určitě. Naživo jenom na Grandfinále v Brně,kde byli hráči třeba i z mistroství světa. Jinak nejdu do zápasu s tím, že bych neměl šanci.

Je skvělé si jen tak zahrát XO. Nebýt však koordinátora, nemá hra hlavu a patu. Letos je koordinátorem pro Jihočeský kraj Jan Šebek (7.A), který svou práci zvládá na jedničku!

XO pořádá občanské sdružení Student Cyber Games. Ze začátku dělalo soutěže ve hře Starcraft, ale to bylo moc náročné, takže se od toho upustilo a začal se hledat nový projekt. Vymyslely se tudíž XO, protože k tomu potřebuješ jen kostičkovaný papír a dvě fixy.

Teď jsme dělali akci XO na náměstí. To znamená, že jdeš v noci kreslit křížky a kolečka na náměstí. Ráno potom vlastně tam lidí chodí a vidí všude XO. Dále potom Váša: Pravděpodobně spolu budeme, voláme do škol z loňských let, jestli se jim pokud se však nerozhodneme, že to loni líbilo a jestli se chtějí letos zapojit nechceme vyhrát, ale zahrát si. znovu. Respektive, že vyhrát chce jenom jeden. Vojta: Vašku nemachruj. Na naší škole je hodně kvalitních hráčů. Takže to bude Ano. XO o se rychle rozlezly, a když bylo tvrdý boj. vidět, že mají úspěch, vymyslel se nový projekt Prezentiáda, která se dvakrát pořádala i na naší škole. Teď vymýšlíme nový projekt, který zatím tedy není moc úspěšný, ale bude něco úplně jiného Váša: Nevadí a nezapomeň H---píp----.
Já jsem se účastnil Prezentiády v kvartě, i když to byla soutěž pro středoškoláky, tak nás tam pustili. Vyhlásili nás jako 7. ,ale měli jsme být 3., ale to jsme se dozvěděli až po roce. Tuto chybu udělal moderátor, který špatně sečetl body. Další rok jsme chtěli jít znovu do Prezentiády, jenže já jsem tomu nemohl věnovat tolik času. Mám basket a škola je taky náročná. Takže jsem řekl, že do toho s klukama nepůjdu. Jenže mi potom zavolala koordinátorka, což dělám právě teď já, jestli bych tam nechtěl být jako moderátor. To bylo v roce 2013. S tím jsem souhlasil. Za odměnu jsem se mohl jet podívat na celorepublikové finále. V červnu mi potom zavolali, jestli bych něchtěl dělat XO Junior (XO pro ZŠ), tak jsem šel do toho. Tak jsme měli tady na gymplu nepostupující turnaj, který byl můj první. Potom mi v srpnu zavolali, jestli bych nechtěl dělat koordinátora pro Plzeňský kraj 2013. Hodně jsem to promýšlel. Bavil jsem se o tom i s rodiči, protože Plzeň je přece jenom daleko, ale nakonec jsem souhlasil. Tři v Plzni a jeden v Tachově.

V prvopočátku se ten turnaj musí někde odehrát, takže musím sehnat pořadatelskou školu. Jelikož je to už sedmým rokem, ty školy o to mají zájem. Právě teď jsme v jižních Čechách i rozšiřovali a školy nemají problém v tom poskytnout nám podmínky, které potřebujeme.

Týmy se registrují přes internet, to už neřídíme. My většinou jenom prodloužíme datum registrace, aby bylo co nejvíce týmů. Myslím že přes 1 200. To už je opravdu dost. Když si vezmeš, že každá škola má ještě školní kola, tak to máš dohromady okolo 30 000 hráčů v celé ČR.

Musíme zavolat do konkrétní školy, kde se má zrovna turnaj odehrát ,než tam jedeme. No a potom máš turnaj, třeba jako tady v JH. Byl jsem třikrát v ČB, potom také v Táboře, Písku a tady v JH. Ještě byl jeden turnaj ve Strakonicích, ale ty jsou moc daleko, takže na ten jsem nejel a teď mě čeká krajské kolo v ČB.

Letos v srpnu mi zavolali, jestli bych to nechtěl dělat, protože ta koordinátorka přede mnou šla do jakého si ‘‘důchodu‘‘ .Koordinátora dělají pouze studenti SŠ a VŠ a ona už dokončila VŠ. Já souhlasil. Já jsem chodil asi 3 roky do dramatického kroužku, kde jsem se učil od toho nejlepšího studenta Vítka ZemanaMarušáka a to koordinování mi dalo takovou zkušenost, že už se vůbec nebojím něco přednést.

Na tom prvním po roce zapomeneš, co se jak dělá, ale my dostáváme seznam úkolů. Na každý turnaj je jiná prezentace, musím mít sebou soupisku a pravidla a zařídit si, že na té škole budeš mít nějaké pomocníky. Já jsem si v počítači rovnou vytvořil tabulky, takže mám práci ulehčenou o to, že počítač mi říká, kdo s kým bude hrát.

Na stránkách scg.cz mají vždy napsáno koho zrovna hledají a není to vždy jen na organizaci. Pošle se životopis, motivační dopis a potom je schůzka, kde uvidí, jestli jste pro ně ten pravý. Taky je druhá možnost, když budete úspěšným hráčem nebo účastníkem, nějakého našeho projektu. Je možnost, že vás osloví.

Jo... Třeba teď mě moc potěšilo na turnaji v Táboře, když za mnou po turnaji přišla paní profesorka z nějaké školy, na kterou si teď nevzpomenu, a řekla, jak to všechno bylo moc super, jak to klapalo a že se moc těší na kraj. To mě moc potěšilo. Nejlepší je pocit z dobře odehraného turnaje.

Já to nedělám. V SCG máme specializované centrum, které získává sponzory. Mě potom přivezou na každou školu balík s cenami a seznamem, za které místo patří ta a ta cena. Jsou tam také hrací archy a propisky.

Řeknu ti, co mě na tom nebaví. Nebaví mě nahánět ty školy, protože tam voláš, někdy nemůžou. Já sám chodím do školy a volám do školy, to není zrovna nejlepší. Já osobně jsem specialista v odkládání věcí, takže si to pořád odkládám na další a další přestávku, a pak jsou čtyři hodiny odpoledne, to už ve škole nikdo není, takže zítra ráno. Takže tohle mě moc nebaví.

No právě, když na nějakém tom turnaji koukám někomu přes rameno, říkám si, že tam třeba něco vidím, ale do hracího vlaku se už nedá nastoupit. Láká mě to, občas mě to i mrzí, ale už to nejde. Rád si zahraju s klukama o přestávce, ale takový blázen jako Váša Voráček fakt nejsem. :D

Mám nějaké peníze za koordinování, není balík, ale stačí to. :D SCG je dobrá v tom, Ani ne. Samozřejmě se může stát, že to že mají SCG Academy, kde jsi můžeš zapomenou něco dát do balíku, tak to zažádat o stipendium, nebo celkově o musíš vyřešit, ale jinak nic. finanční pomoc. Mě takhle přispěli 70% na školení rozhodčí v basketu a to jsem si napsal 2 dny před začátkem školení. Tak třeba v Plzni jsem spal dvě noci a hezky jsem si to tam prošel. Byl jsem tam v kavárně, která je až v 30.patře jedné budovy zvané Mrakodrap a viděl jsem, jak se zrovna připravuje Bayern proti Plzni.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké to je, když vám jde o holý život? Jaké to je když máte střílet ze své vlastní zbraně proti něčemu, co kdysi bývalo člověkem? Zažili jste někdy chuť toho, že jste přežili? Pokud jste na všechny předešlé otázky odpověděli NE, znamená to, že byste si při nejbližší příležitosti měli vyzkoušet akci s názvem „Zombie apokalypsa“. Na této akci totiž poznáte, co to znamená běh, dav a krev. Zombie apokalypsa, je situace simulující namnožení viru, který z lidí dělá krvežíznivé bytosti. Minulého ročníku, který se konal letos v únoru, se zúčastnilo 101 odvážlivých. Po minulé zkušenosti byl pro letošek stanoven počet účastníků. Pravidla jsou daná. Jednoduše. Zabij nebo budeš zabit. Cokoliv, co pravidla neobsahují, je povoleno. Mezi rolemi medika nebo vojáka zde máme i kněze a nově… vraha. Každá role = nějaká výhoda. Ale je vůbec nějaká role ta nej? Upřímně? Ne! Pokud jste tedy milovníky adrenalinu, strachu nebo zombies, tak neváhejte. Převlékněte si své spodní prádlo (i když

vám to bude možná k ničemu), důkladně se ozbrojte, válečně namalujte a hurá za zombíky. Příjemnou zábavu při další katastrofě!

Zatímco jsme usedali do školních lavic, se vzpomínkami na parné letní dny, plné nezapomenutelných zážitků, kdy se smích rozléhal světem krajem, a objevovali skryté taje nastalého školního roku, jenž sebou přivál fůru dosud neznámých povinností, které se kupily jak horda čerstvě spadaného listí, čas nenápadně protekl mezi prsty rychlostí hučícího potoka, co se ze svahu vrhá do temných, nikým neprobádaných, hlubin. Ve směti toho náhlého zmatku, kdy rána nabrala chvatu a večery rozumu, kolem plížil se nelibý chlad, jež objal každého pocestného poutníka, a vesele si s ním potřásl rukou, spínajíce k zemi svůj netypický klóbrc, aby hrdě ukázal, na čí straně to vlastně stojí. Nicméně, tento zdvořilák, i pře svou srdečnost, každému nepadne hnedle do nosu, jenomže on si ten nespokoja vybírat příliš nemůže. Doufám, že snad i trumpeta poznala vzácného hosta, jenž nás obdaří svou návštěvou jen jednou za rok, ale vždy přinese sebou tolik radosti, stejně jako maminka vracející se z perného nákupu, že se s tím dá vyžít i na následující měsíce, pana Pod Zima. Jen co se dostavil, popadl paletu přeplněnou těmi nejpestřejšími barvami, ještě však rychle hmátl po štětci, a obdarovával smíchem vše, kam se v tu chvíli upnul jeho lišácký zrak. Nejvíce se zařádil s červenou, jež mu zdánlivě připomínala horké slunce, jak se sklání nad pohorkem a ještě naposledy zamává, aby se nevykládaly lživé zvěsti, že i jeho semtam přepadne nějaká ta smutnější nálada. A tak náhle zrudli kamarádi Stro-

mové, lépe řečeno jejich dětičky Lístkové. Ale ne snad, že by je cosi pohněvalo, avšak z čisté radosti z toho, jak se mohou zase po dlouhé době zdobit, parádit, oblékat si neobvyklý šat a halit se do různých závojů, které se zdají jemnější než kousek péra vytrženého právě kolem pobíhající husy, co si zase jenom stěžovala na ostatní kolem. I vajíčkově žlutá s pohádkově oranžovou ihned zmizely ze škály, ovšem moc dlouho si neužily, jelikož se jeden ani nenadál a celé okolí ovládl bratranec Vítr, co si zrovna liboval ve škodolibostech a zlosti, a tak se občas trochu rozvášnil a řádil takovou silou, až ze sebe všechny lístečky shazovaly oděv, jak pelášily do bezpečného úkrytu, nejlépe postávajícího kdesi u rohů laviček, či zákoutích těch nejkulatějších kamenů. A když pak přispěchal Déšť a dal se s Větrem do řeči, takovou smršť jste panečku ještě nezažili. Snad každý den se honili kolem skleslých stromků, přes zoraná pole a okolo truchlících pastvin,         

jež v duchu tichounce přivolávaly jaro a bohatě si představovaly, jak kolem zpívají zrovna přilétnoucí pěnkavy se svými malými synáčky a dceruškami. Sotva se tito divoši chopili své nadvlády a už se uvelebovali v pohodlných královských křeslech, jejichž potah se zdál jemnější než ten nejdrobnější písek, na obzoru se zjevila další osoba, která se halila do zářivého pláště, až se zrak dolů klopil nad tou oslnivou září. Jen ukázala prstíčkem a celý širý svět přepadla čistota,

co roznesla se do všech koutů a svou lehkostí připomínala ptačí pírko plující oblohou, co padá a padá, avšak nemůže se dopátrat cíle, jakmile ho kdokoliv spatří, nelze mu odepřít to potěšení trochu se s ním spřátelit a zase ho poslat za svým posláním. Tak se nestřeženě přiblížila Zima, jež se však své vlády nedobrovolně vzdá, až na řadu přijde květinové, všemi lidičkami milované a ptačkami obdivované, Jaro.

Ve dnech 12.9. - 14.11.2014 probíhal taneční kurz manželů Stehlíků. Deset lekcí, které nás měly naučit základní společenské tance. Čekala nás dřina a bolavé nohy. A jak to skončilo? Tak konečně všichni hotoví. Zbývá jen se naskládat do auta. POZOR! Málem jsem já blbka zapomněla stužku! Tak všichni mají všechno, konečně se může vyjet. Čas? 18:52! A nás čeka ještě 10km cesta do Hradce. HM.... Radši bych měla zavolat Honzovi, ať ví, jak jsme na tom s časem. SAKRA! Nezvedá to! Napíšu zprávu. ,,Budeme mít trochu zpoždění. Hlavně nepanikař, zvládám to i za tebe. ;) ‘‘ Odesláno. Přijíždíme. Koukáme kolem nás a hledáme volné místo na parkování. Máme štěstí. Zrovna jedno auto odjíždí. YES! Čas? 19:05! No táta musel jet jak to prase. :D ... Už vcházíme na Střelnici. Honza hned mezi dveřmi ,,Neříkám, že jsem napanikařil. :D ‘‘ Kabáty do šatny, projít vstupem, usadit rodiče a začínáme. :) Přišla jsem jen o část předání kytky a kus prvního tance. Kytku mi Honza hned dal.       

Byla to nádherně ozdobená bílá růže. Na krku měl motýlka, kterého jsme objednávali, abychom ladili. Když jsme nebyli na Prodloužené, ať Věneček stojí za to ! Prvně jsme tancovali vše, co jsme se naučili. NO... Tak jako řekněme, že Tango a Foxtrot nejsou mé silné stránky :D Ale nějak jsme to dali. Během první přestávky jsem připnula Honzovi stužku a čekalo nás společné foto. Naši kvůli malému odjeli brzy. Upřímně... Byla jsem ráda. :D

Během večera jsme měli bohatý program. Tanec se živou kapelou, s rodiči, s balonky a pro mě nejkrásnější, tanec manželů Stehlíků. Jsem ráda, že nikdo nemusel nic recitovat, nebo zpívat. Ani žádný tanec s koštětem nikoho nepotkal. Prostě se jen tancovalo, smálo a užívalo. Každý po svém. Večer byl náročný. Pro mě osobní úspěch vydržet v lodičkách celou dobu. Určitě byl každý rád, když se vyzul a mohl si vzít obuv, která mu je pohodlná. Celý týden jsem se těšila, až celé taneční budu mít za sebou. Během krásného večera jsem i uvědomila, že mi to vlastně možná bude i trošku chybět. Doufám, že si každý celý kurz užil a hlavně poslední večer. ;)

Nik Wallend známý americký provazochodec přešel po laně mezi mrakodrapy v Chicagu ve výšce přes 150m. Neměl žádné jištění a k tomu měl zavázané oči! Z mrakodrapu Marina City tower k budově Leo Burnett Building přes řeku Chicago bylo tažené lano o délce 138 metrů. Když vstoupil na lano nastalo hromové ticho, a když z něj slezl živý a zdravý, dostalo se mu velkému potlesku. Trvalo šest minut a 51 vteřin než lano přešel. Toto nebyl jeho první velký úspěch. Již v roce 2012 se stal prvním člověkem, který překonal Niagarské vodopády. Loni překonal Grand Canon.

A: Chodím tam rád, protože se tam jedna             holka kroutí víc, než ta ženská. J: Počkej, a to se ti jako líbí? A: NE! Taneční mě bavili. Beru to jako skvělou zkušenost. Rozhodně se to neztratí. A jen tak mezi námi, ten chlap je trochu úchyl. Děsí mě ten chlap, když chodí na konci s tím mikrofonem. Nejlepší pocit na tanečních mám, když si sundám boty. J: Co máš na tanečních rád? A:Pěkný holky, no a možná tanec. Z tý ženský mám trochu strach. Jenom díky tanečním se dostanu do hospody.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášt, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou. Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí. Z oblohy mrak zvolna odplouvá a každý sklízí setbu svou. Modlitba má ta ať promlouvá k srdcím, která zloby čas nespálil jak květy mráz, jak mráz. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášt, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou. Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.