OBSAH ÚVOD 1. HISTORICKÁ ANALÝZA 1.1. STAROVĚK 1.2. STŘEDOVĚK 1.3. HISTORIE MÝDLA 1.4. NOVOVĚK 2. TECHNICKÁ ANALÝZA 2.1. MATERIÁLY 2.2. MOŽNOSTI UPEVNĚNÍ 3. DESIGNÉRSKÁ ANALÝZA 3.1. VÝVOJ Z HLEDISKA DESIGNU 3.2. PSYCHOLOGICKÝ ROZBOR 3.3. SOUČASNÁ NABÍDKA
PRŮVODNÍ ZPRÁVA 1. TECHNICKÁ ČÁST 1.1. ROZMĚRY, UPEVNĚNÍ 1.2. MATERIÁLY 2. ERGONOMIE 2.1. BEZPEČNOST 2.2. FUNKČNÍ DETAILY 2.3. ERGONOMIE KOUPELNY 3. DESIGNÉRSKÁ ČÁST 3.1. VÝVOJ 3.2. ALTERNATIVNÍ VARIANTY 3.3. FINÁLNÍ ŘEŠENÍ 4. RESUMÉ 5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 6. SEZNAM PŘÍLOH
ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem si vybrala návrh designu sady koupelnových doplňků. Mým cílem bylo vytvořit sadu doplňků, které budou splňovat veškeré požadavky současného moderního stylu užitého v koupelnách. V dnešní době je moderním trendem jednoduchost a funkčnost a hlavně je kladen důraz na pohodlí. Moderní koupelny jsou vybaveny různými přístroji, jako masážní sprchy a perličkové koupele, aby hygiena nebyla jen každodenní povinností ale hlavně požitkem a relaxací. Proto je také velmi důležité cítit se v koupelně příjemně. Když vejdeme do koupelny nesmí být první, co nás upoutá držák na ručníky. Měla by nás zaujmout koupelna jako celek, pak příslušenství jako vana a umyvadlo a až nakonec si uvědomíme přítomnost doplňků, které podtrhují celkový stylový a příjemný vzhled koupelny. Z téhle myšlenky jsem vycházela a proto jsem se od začátku snažila vymyslet jednoduché řešení, které by bylo originální a zároveň vhodné pro více typů koupelen. Řídila jsem se podle současné nabídky. Ta zahrnuje několik druhů sad koupelnových doplňků, které se navzájem kombinují. Můžeme je kupovat jako celé sady, nebo po jednotlivých kusech a zkombinovat si je podle sebe. Dávkovač na mýdlo, kelímky a podložky na mýdlo patří do jedné z možných sad. Bývají nejčastěji vyrobeny z keramiky, nebo ze skla. Pro své řešení jsem si vybrala sadu doplňků, která bude vyrobena především z kovových částí (možný materiál je nerez, nebo pochromovaná mosaz) v kombinaci s olovnatým sklem. Držák na ručníky, poličku, podložku na mýdlo a na kelímky, včetně kelímků na vodu, či na kartáčky. Kelímky budou vyrobeny z keramiky, nebo z plastu. Dále také malou podložku, která je vhodná například na kartáče, nebo jiné potřeby.
1.HISTORICKÁ ANALÝZA 1.1. STAROVĚK Historie koupelny a koupelnových doplňků sahá až do starověku. Ve starověkém Řecku byla očistná zařízení k mytí a koupelím velmi prostá. Vodovody, zásobující města a lázně vodou, byly vybudovány mnohem později a nikdy nedosáhly rozměrů vodovodů římských. Od 5. století před n.l. se na vulkanickém území Řecka a jeho přilehlých ostrovech začalo užívat léčebných koupelí v minerálních a termálních vodách. Začaly vznikat posvátné léčebné okrsky, které v mnohém připomínaly pozdější lázeňská místa v našem pojetí.
Obr. 1.1. Starověké Řecké lázně Lázně byly většinou velkoryse architektonicky řešeny a splňovaly veškeré nároky na účelnost a hlavně přepych. Základní stavba byla cihlová, stěny a bazény byly vyloženy mramorem, žulou a zdobeny uměleckými freskami, podlahy a stěny mozaikami. Nejčastější materiál pro doplňky bylo dřevo. Ve starověkém Římě si zámožní občané ve svých domech postupně začali budovat koupelny. Pro chudší vrstvy obyvatel byly zřizovány veřejné lázně, jejichž výstavbu podporovali a řídili samotní císařové, kteří si tak získávali popularitu u nejširších vrstev obyvatelstva. Pro římské obyvatele se koupele staly velmi populární součástí denního života. S rozpadem římské říše a s dobytím Říma nastal i úpadek lázeňství.
Také v mnoha zemích Blízkého a Středního východu byly již ve starověku koupele a lázně běžné. Na Středním východě používali významní šlechtici koupelí i na cestách. Jejich velbloudi dopravovali přenosné dřevěné vany. Vojáci v poli si u vody vykopávali v hlíně jámy, které vyložili dřevem a rohožemi a naplňovali teplou vodou ke koupeli. Ve starověku mezi doplňky patřily zejména různé dřevěné a kamenné podložky a nádoby na oleje a vodu.
1.2. STŘEDOVĚK O středověku se všeobecně tvrdí, že byl temný, špinavý a nehygienický. Církev brojila proti koupelím kvůli hříšnému kultu nahého těla. V polovině 18. století nastal rozvoj, který podporovali lékaři s tvrzením, že hygiena je důležitá a zdravá. V domácnostech se začínají objevovat dřevěné kádě, štoudve, necky, které sloužily k očistě těla všech členů rodiny. Časem si lidé začali k očistě těla pořizovat důkladnější zařízení. A tak se objevují plechové vany, které vyráběli klempíři z několika plechových dílů, měděné vany (ty byly samozřejmě drahé a používali je jen lidé z bohatších vrstev). Obr. 1.2. Středověká plechová vana Nejdříve neexistovala samostatná místnost určená jen pro koupel, zatímco v chudých domácnostech se necky vždy přinesly do sednice, v měšťanských a šlechtických interiérech byla vana nejčastěji součástí ložnice nebo šatny. Vany se stavěly tak, aby co nejvíce splynuly s dalším zařízením, obkládaly se dřevem, až později se z hygienických důvodů začaly obkládat keramikou.
Obr. 1.3. Luxusní středověká gotická koupelna
Obr. 1.4. Císařská koupelna
1.3. HISTORIE MÝDLA První záznamy o výrobě mýdla pocházejí z Babylónie přibližně z roku 2800 př. n. l. a víme, že bylo známo Féničanům kolem roku 600 př. n. l. Bylo vyráběno z olivového oleje, vápna (oxidu vápenatého) a louhu (hydroxidu draselného), který byl získáván z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, ne zrovna příjemně vonící, černé, hnědé nebo nazelenalé. Teprve v 19. století se mýdlu dostalo zasloužené pozornosti (dříve bylo pouze výsadou majetnějších). Dnešní mýdla jsou směsí vyšších mastných kyselin. Vyrábějí se z pryskyřice, nejrůznějších chemických přísad a barviv. Účinek mýdla spočívá zejména ve smáčecí i emulgační schopnosti.
Obr. 1.5.
1.4. NOVOVĚK V novověku se stala hygiena a koupání pro člověka běžnou rutinou. Koupelny se staly běžnou součástí většiny domácností. Tímto nastal také rozvoj výroby koupelnových doplňků. Sprcha se v masovém měřítku se začala používat v kasárnách pro vojáky, zjistilo se totiž, že sprchování šetří vodu i čas. Později se zavedly sprchy také v domácnostech. Až ve třicátých letech dvacátého století se odborníci shodli na tom, že sprchová koupel se vyrovná koupeli ve vaně. Skutečný rozvoj koupání a koupelen přineslo až systematické budování vodovodů a kanalizace. Do té doby se voda musela nosit do bytu ručně z veřejné studny. Vany s trubkami pro přívod teplé vody se začaly vyrábět v 80. letech 19. století, kdy se začaly používat domácí kotle ohřívané teplem z kuchyňských kamen. V té době také začala sériová výroba litinových van. V dnešní době je na trhu k dispozici nepřeberné množství sad a druhů příslušenství do koupelny z rozličných materiálů. Obr. 1.6.
2. TECHNICKÁ ANALÝZA 2.1 MATERIÁLY
Výchozí surovinou pro háčky, držáky na ručníky, madla, drátěná držátka na mýdlo a jiné kovové částí ze sady koupelnových doplňků bývá většinou mosaz. Po opracování a tváření je finální povrch každého výrobku pečlivě vyleštěn a následně upraven velmi kvalitním chromováním, na jehož trvanlivost a odolnost vůči extrémním vlivům včetně vysoké vlhkosti bývá poskytována záruka až 10 let. Povrchová úprava může být například lesklý, nebo matný chrom. Pochromovaní zaručuje 100procentní korozivzdornost. Také tvarově či technologicky náročné díly vyráběné z plastu jsou povrchově upraveny galvanickým chromováním, které je kvalitativně plně srovnatelné s chromováním mosazi. Další možností jsou výrobky z nerezu, které jsou kvalitnější a to znamená že jsou také finančně náročnější. Jejich povrch lze nechat lesklý, nebo povrchovou úpravou zmatnit. Doplňky z matného nerezu vypadají velmi elegantně. Koupelnové doplňky často obsahují také skleněné komponenty. Pohárky a mýdelníky bývají vyráběny z vysoce jakostního olovnatého skla, které je určeno zejména pro výrobu broušených dekorativních předmětů. Oproti výrobkům z běžného skla tak nedochází k nežádoucímu zbarvení do zelena. Následným matováním se docílí sametově bílého povrchu charakteristického pro exkluzivní výrobky. Používá se také umělé sklo. Dalším používaným materiálem je keramika, která nabízí jednoduchý postup při barvení a tím i množství barevných variant a vzorů. Nevýhodou keramiky a skla je křehkost. Z těchto materiálů bývají vyrobeny většinou dávkovače a podložky na mýdlo (nejčastěji v kombinaci s kovem), nádobky na kartáčky a pod. Pro opravdu náročné zákazníky je i možnost takových extrémů jako výroba koupelnových doplňků posázených drahokamy, nebo je také možné vyrobit některé části z exkluzivního stříbra.
2.2. MOŽNOSTI UPEVNĚNÍ Uchycení jednotlivých částí bývá provedeno nejčastěji pomocí skobiček, šroubků, umělohmotných hmoždinek a montážních plíšků. Tyto způsoby jsou trvalé a technicky náročnější. Takto se dá zajistit spolehlivé a pevné připevnění jakkoli velkého dílu. Zde je na výběr několik možností. Buď šroubky přiznáme a budou vidět, nebo je na výběr několik způsobů jak šroubky rafinovaně schovat. Nejpoužívanější je použití plíšků, přišroubovaných ke zdi. Na ně se nasadí doplněk, který se upevní šroubkem skrz otvor umístěný ze spodní strany tak aby nebyl vidět. Toto je nejčastější a velmi jednoduchý způsob, jak se zbavit rušivého působení viditelných šroubků. Další možností je ukrytí šroubku přicvaknutím malého doplňujícího dílu, jenž zakryje viditelný spoj. Tyto doplňující díly bývají vyrobeny většinou z plastu a často bývají i v barevném provedení.
Jiným řešením jsou oboustranné samolepky, ale u nich nastává problém s pozdějším samovolným odlepováním. Další možností je upevnění ke zdi pomocí lepidla, nebo také prostřednictvím gumových přísavek. Tyto způsoby se používají hlavně v případě drobnějších částí, jako jsou držátka na mýdlo a kartáčky. Plusem je technická nenáročnost těchto metod. K upevnění těmito způsoby nepotřebujeme žádné speciální nářadí ani velkou zručnost. Jejich velkou nevýhodou je velmi časté odlepování a minimální trvanlivost.
3. DESIGNÉRSKÁ ANALÝZA 3.1. VÝVOJ Z HLEDISKA DESIGNU
Lidé začali modernizovat svoje koupelny a měnit je na místa, která svým majitelům poskytují víc než jen pouhé plnění funkce očisty těla. Dnešní člověk chce po náročném dni v koupelně relaxovat. Stále více se v poslední době zabývají návrhy koupelen velmi známí a prestižní designéři, protože nyní je trendem dát této části obytných prostor nový význam a hodnotu. Zatímco dříve se od koupelen neočekávalo nic víc, než jen pouhé plnění základních funkcí, to znamená hygieny, dnes chtějí lidé prožívat v koupelně i duševní očistu a přitom být obklopeni vkusným, krásným a inspirujícím prostředím. Hlavním požadavkem tohoto trendu je vnést do koupelny více prostoru. A navíc dobře uspořádaný prostor má příznivý vliv na myšlení a konání člověka. S tímto se shoduje moderní minimalistický styl, jednoduché tvary a linie. Za zmínku také stojí v současné době hodně uplatňovaná staročínská věda o životním prostředí. Životní styl podle Feng shui je klidný a harmonický. V bydlení jej zosobňují čisté, jednoduché až minimalistické tvary, které jsou v rovnováze s barvami a se světlem. Obecně platí, že styl podle Feng shui upřednostňuje minimum doplňků a uzavřených zařizovacích předmětů.
Obr. 3.1. Nový koncept koupelny Axor Citterio Ambience, výroba Hansgrohe
3.2. PSYCHOLOGICKÝ ROZBOR Také zajímavý je výzkum psychoanalytika Franka Fornariho, podle nějž je dětský erotický instinkt rozvíjen dvěma základními momenty, a to krmením a koupáním. Dítě je v obou případech upoutáno matčinou tváří, reaguje na mimiku obličeje. Z toho vyplývá, že již v tomto věku si do své paměti vrýváme jisté návyky a dojmy z různého prostředí. Ve většině nových a nově zrekonstruovaných koupelnách převládají buď otcovské prvky, které simulují například technická zařízení, elektronické komponenty, futuristické sprchy aj., nebo prvky mateřské v podobě van pro dva. Slovo doplněk vytváří někdy dojem něčeho méně důležitého, bez čeho se celek obejde. Ovšem bez většiny doplňků bychom si v koupelně připadali jako v prázdné mistnosti, bez možnosti odložení a pověšení šatů a ručníků, ukládání kosmetiky a hygienických potřeb atd. Koupelnové doplňky přinášejí do našich koupelen pohodlné vybavení, které zároveň prostor koupelny zkrášlí a zaplní jej atmosférou zabydlenosti, života a pohodlí. Je velmi důležité aby doplňky podtrhovaly a dotvářely vzhled koupelny a korespondovaly s nábytkem a vybavením koupelny. V žádném případě nesmí rušit celkovou ucelenost designu.
3.3. SOUČASNÁ NABÍDKA Většina společností nabízí široké řady doplňků, ze kterých lze vybírat jednotlivé kusy a podle potřeby a vkusu také navzájem kombinovat. Tímto vzniká nespočetné množství individuálních řešení pro plně funkční a estetické koupelny.
Obr. 3.2. Trojháček otočný
Obr. 3.3. Dávkovač tekutého mýdla – systém OMEGA
Doplňky je nutné navrhovat tak aby byly svým způsobem univerzální. Většinou se tedy návrháři drží jednoduchých tvarů, které budou elegantně doplňovat celkový vzhled jakékoli koupelny. V dnešní době je značný výběr ve všech cenových kategoriích. Od minimalistických až strohých tvarů až po velmi výrazné složitější tvary.
.
Obr. 3.3. Dvojdílná polička
Obr. 3.4. Výklopná polička na ručníky
Obr. 3.5. Dávkovač mýdla Mobilo z nerezu má broušený leštěný povrch a uplatní se v mnoha moderních koupelnách. Je od firmy Zask.
Obr. 3.6. Držák na ručníky Primo Doplňky značky Blomus se vyznačují jednoduchými tvary a maximální orientací na funkčnost. Držák na ručníky je vyroben z matně leštěné nerezové oceli a působí velmi decentně a elegantně. jeho využití je velmi široké.
Obr. 3.7. „Pomóóóc, oni napouští vanu, topím se! Uf, ještě že jim tolik vody už stačí. Živý a zdravý vyplouvám na hladinu. Zaplavu si teď v klidu na hladině… Cože? Někdo mě chytá za krk, trhne a – chce mě pověsit na zeď! To je život…“
Velmi vtipný je uzávěr vany Mr. Suicide od firmy Alessi. Tento doplněk slouží spíš pro pobavení.
1. TECHNICKÁ ČÁST 1.1. ROZMĚRY A UPEVNĚNÍ Hlavní a největší částí je věšák na ručníky. Základní tvar tvoří kvádr o rozměrech 110 × 600 × 15 mm. Do něj je vyřezán tvar podlouhlého obdélníku, který má ale oba dva konce polokruhové. Výřez je široký 80 mm a dlouhý 560 mm, tudíž je dostatečně velký i pro velkou osušku. Na zeď je věšák umístěn pomocí tří podložek, které se přišroubují do spár mezi kachličkami šesti šrouby s křížovou hlavou. Ty jsou dlouhé 40 mm a každá z nich je ke zdi přimontovaná dvěma šroubky. Na zadní straně jsou tři podélné obdélníkové otvory, kterými se věšák nacvakne na podložky a posunutím se upevní. Každý otvor je tvořen velkým obdélníkem, který je stejně velký jako podložka a přechází do malého obdélníku, jenž zajišťuje upevnění.
Pro zaručení pevnosti a především toho, aby část při každém pohnutí neupadla, je nacvaknutí na podložky nenápadně ve spodní části zajištěno malými šrouby. Ty se umístí do tří děr v dolní částí a ze spodu a přišroubují se tak k podložkám. Toto upevnění je velmi jednoduché, ale spolehlivé. Navíc v případě potřeby je tento mechanizmus lehce rozebíratelný.
Všechny hrany jsou zaobleny rádiusy o velikosti dva milimetry, aby nedošlo ke zranění pořezáním o ostrou hranu, a samozřejmě aby se ručníky o věšák netrhaly. Další částí je držák na mýdlo. Tvar je stejný jako u věšáku, ale zmenšený na rozměry 90 × 120 × 10 mm. Otvor je dlouhý 90 mm a široký 60 mm a je rovnoměrně vyplněn osmi dráty o průměru jeden milimetr. Toto je velmi praktický způsob odkládání mýdla, protože se zachytí o dráty a neklouže. Navíc se tady samozřejmě nedrží voda a proto se mýdlo nerozpouští. Sklo lze jednoduše vysunout a umýt.
Polička je stejně velká jako věšák na ručníky. Výřez je zakryt tlustým sklem, takže slouží jako odkládací polička vhodná například pod zrcadlo. Otvor vespod je menší, aby se sklo dalo vyndat a umýt. Obvod skla je kónického tvaru. Všechny rohy jsou také zaobleny. Skleněný plát je o dva milimetry užší než samotná kovová část a je položen dovnitř. Tudíž nahoře vzniká užitečný jeden milimetr vyvýšený okraj tvořený kovovým základním tvarem (stejně jako dole). Tento detail výborně řeší problém odkládání kulatých předmětů, například různých tužek na oči a podobných kosmetických přípravků, které se při rozkutálení zastaví o zvýšený okraj a nespadnou.
Držáků na kelímky jsou celkem tři druhy. Pro jeden až tři kelímky.
Otvor je lehce zúžený směrem dolů, aby kelímek držel na svém místě. Zároveň se průměr nádobek zvětšuje směrem nahoru. To zajišťuje správnou funkci držáku a zároveň umožňuje dobrou manipulaci. Spodní průměr kelímků je 50 mm a horní 70 mm.
Další součástí sady je podložka určená pro kartáče, různé pemzy, či jiné podobné potřeby. Je to spíše doplňkový předmět. Má stejné rozměry jako držák na mýdlo avšak vnitřní prostor není vyplněn dráty ale sklem, stejně jako u poličky. A stejně jako u poličky je sklo o dva milimetry tenčí než kovová část a proto zde také vzniká funkční okraj, který zabraňuje skutálení kulatých předmětů. Je to vlastně taková malá polička doplňující podložku na mýdlo. Upevnění je zde řešeno přesně jako u držáku na mýdlo.
Stejně tvarově řešený je i držák na toaletní papír. Rozměry jsou 220 × 100 × 10 mm.
Posledním prvkem je dávkovač na tekuté mýdlo. Je vysoký 120 mm.
Všechny prvky jsou stejného tvaru. Jejich rozměry lze samozřejmě přizpůsobit. Uvedené rozměry jsou spíše orientační, protože většin výrobců nabízí stejné předměty ve dvou nebo třech různých variantách o jiných rozměrech.
2.2. MATERIÁLY Při volbě materiálu jsem se rozhodovala mezi nerezí a levnější pochromovanou mosazí. To jsou totiž v současné době nejčastěji používané materiály. Jako hlavní materiál jsem po krátké úvaze nakonec zvolila nerez ocel. Je to sice finančně náročnější varianta možných požívaných materiálů, ale také kvalitnější a vhodnější. Zadní částí doplňků mají totiž poměrně složité otvory a proto je nerez vhodnější než pochromovaná mosaz. Uvažovala jsem o určitých povrchových úpravách, ale nakonec jsem se rozhodla, že nechám klasický lesklý povrch.
Sklo použité v poličce a podložce je velmi kvalitní jakostní olovnaté sklo, u kterého nedochází k postupnému nežádoucímu zbarvení dozelena, které bývá časté u obyčejného skla. Je povrchovou úpravou matováno, což je velmi praktické zejména z hlediska udržení čistoty, protože na lesklém povrchu zůstávají stopy po kapkách vody. Kelímky na vodu a na kartáčky jsou vyrobeny z bílé keramiky, stejně jako dávkovač mýdla. Ale v případě domácnosti s malými dětmi, kde by byl problém s křehkostí keramiky, je možné použít kelímky plastové. Uvažovala jsem také a použití skla, ale vzápětí jsem to zavrhla, protože u skleničky na kartáčky by byl problém udržovat stálou čistotu. U skla by totiž byly vidět uvnitř zbytky zubní pasty a taky skvrny od vodního kamene. Je to nepraktické z hlediska nutnosti neustálého čištění.
3. ERGONOMIE
3.1. BEZPEČNOST V tomto případě není tak složité dodržet určité ergonomické zásady. Hlavně je důležité zaoblit všechny ostré hrany, aby nedošlo ke zranění pořezáním. A samozřejmě také aby nedocházelo k poškozování tkanin a jiných předmětů. Proto jsem veškeré hrany zaoblila rádiusem o velikosti dva milimetry, což je z ergonomického hlediska dostačující a zároveň to příliš nenarušuje moji koncepci a vzhled doplňků.
3.2. FUNKČNÍ DETAILY
Věšák na ručníky je řešen tak, ať na něj lze v případě potřeby i něco položit a není to jenom trubka, přes kterou jenom přehazujeme ručník. Mýdlo se odkládá na drátěnou plochu a proto se nerozmáčí. Také se dobře a lehce uchopí, protože neklouže tak, jako kdyby bylo položeno na hladké ploše. Zdůraznila bych také řešení poličky a podložky, které mají obě vyvýšený okraj o jeden milimetr a tudíž zabraňují skutálení věcí. Velmi výhodné jsou také varianty držáků na kelímky s různým počtem otvorů. Například pro nádobky na vodu, nebo na zubní kartáčky. Z hlediska ergonomie jsem také přemýšlela nad připevněním jednotlivých prvků na zeď. Nakonec jsem vymyslela své vlastní a originální řešení, které je velmi jednoduché (popsáno v technické části).
3.3. ERGONOMIE KOUPELNY V moderních koupelnách se velmi dbá na ergonomii. Je zde několik zásad, které je vhodné dodržet pro pohodlné a maximálně funkční užívání. Před umyvadlem by mělo být vždy 70 cm volného místa, na šířku je vhodné ponechat pro umyvadlo, které je širší než 40 cm, prostor alespoň 100 cm.
Nedílnou součástí koupelny je sprchový kout nebo vana. Pro sprchový kout je vhodné počítat s 80-100 cm širokým prostorem až do vzdálenosti 90-110 cm před sprchovým koutem. Pro přístup do vany by měl být ponechán prostor široký 100-120 cm a to alespoň do vzdálenosti 70100 cm od vany. Obvyklá výška umyvadla bývá 85 cm, lze ji však přizpůsobit podobně jako pracovní plochu v kuchyni vzrůstu uživatele koupelny (rodiny). Norma předepisuje koupelnám obecně výšku stropu 230 cm. Ty malé snesou i nižší strop, prostornější koupelny zase strop vyšší. Co se týče ergonomie umístění doplňků, to už záleží na každém člověku. Toto kritérium je neomezené, protože díky snadnému mechanismu připevnění můžeme každý prvek umístit kamkoli na zeď. Navíc manipulace je velmi jednoduchá. Důležité je při upevňování počítat se všemi členy domácnosti, takže v rodině s malými dětmi budou doplňky samozřejmě umístěny relativně nízko.
4. DESIGNÉRSKÁ ČÁST
Z hlediska designu jsem se především soustředila na jednoduchost a funkčnost. A také použitelnost pro různé koupelny. Vycházela jsem z velmi jednoduchých tvarů, které jsem dále kombinovala. Podle mého názoru nejsou doplňky to, co by nás na první pohled mělo upoutat a proto jsem chtěla navrhnout řešení, které by nerušilo celkový vzhled a harmonii koupelny, ale právě naopak aby design koupelny podtrhovalo. Od začátku jsem počítala s použitím kovu a skla, což jsou matriály působící hygienicky a čistě a v současné době jsou také nejvíce používané.
4.1. VÝVOJ Na začátku jsem se zaměřila na velmi jednoduché čisté až minimalistické řešení. Využívala jsem jediný tvar a to byl obdélník. Originálně jsem od počátku řešila zejména upevnění na zeď, které jsem nakonec využila i u finální varianty. Upevnění není realizováno pomocí přídavného tvaru ale je zakomponováno přímo do základního obdélníku, čímž se můj návrh liší od jakýchkoli systémů dostupných na současném trhu.
4.2. ALTERNATIVNÍ VARIANTY První řešení je vlastně velmi podobné konečné variantě, pouze zde nejsou použity kruhové výřezy, ale vše je přísně hranaté. Také kelímky by byly čtvercového profilu se zaoblenými rohy, kvůli výřezům, které by nemohly být v tomto případě kulaté. Od této varianty jsem nakonec upustila, protože se mi zdála až příliš minimalistická a čistá.
Další variantu jsem začala rozvíjet úplně od začátku. Tato varianta je složitější a také víc výraznější. Je založena na upevnění ke zdi pod úhlem 45°. Upevnění by bylo realizováno také pomocí podložek a šroubků. Na začátku rozvíjení této varianty jsem použila kruhového průměru u trubek, které drží vlastní doplňky. Ten ale nekorespondoval s obdélníkovými tvary poličky a držáků a proto jsem pak tuto variantu rozvinula a válcové části jsem nahradila hranatými. Toto řešení již bylo jednodušší a také čistější. Všechny hrany by byly zaobleny potřebnými rádiusy o velikosti 2 mm kvůli bezpečnosti.
Na těchto variantách je také velmi originální způsob upevnění pod úhlem, narozdíl od ostatních doplňků, které jsou kolmo ke zdi. Nakonec jsem od nich ale také upustila, protože se mi zdály již zbytečně složité a místy až překombinované. Také by zde mohly nastat problémy s udržováním čistoty, protože se u nich vyskytují problematické rohy a kouty. Takže jsem zde ani dále nerozvíjela řešení kelímků a jiných doplňků.
4.3.KONEČNÉ ŘEŠENÍ Nakonec jsem se znova vrátila k první minimalistické variantě a zkoušela jsem ji něčím ozvláštnit. A to tím, že jsem obdélníkové tvary zkombinovala s půlkružnicemi a kružnicemi. Tím jsem oživila striktní hranaté tvary. Už nepůsobí tak chladně a tvrdě, ale v kombinaci s kruhovými částmi vypadají velmi zajímavě. Vznikla také velká výhoda možnosti použití klasických kulatých kelímků či skleniček. Finální řešení je vlastně svým způsobem kompromis mezi příliš jednoduchým řešením první varianty a složitostí řešení druhých.
Při hledání tvaru jsem se inspirovala tvarem klasického oválného mýdla, což je v koupelně nezbytný prvek. Všechny doplňky působí esteticky kompaktně a uceleně. Celá sada je tvarově skoro stejná s rozdíly víceméně jen v rozměrech. Rozhodně nebudou rušit harmonii a vzhled moderní koupelny, a také na sebe při prvním pohledu nebudou poutat příliš velkou pozornost. Materiál lesklé nerezi je velmi vhodný do koupelny, protože působí hygienicky a čistě. Jeho drobná nevýhoda, je navozování pocitu chladu. Stejně tak jako sklo. Jedinou vyjímkou chladného působení jsou kelímky z lesklé bílé keramiky. Tento materiál jsem zvolila naprosto účelně kvůli zbytkům pasty z kartáčků a jiných nečistot, které se usazují na dně. U průhledných skleniček jsou tyto usazené nečistoty vidět a působí to neesteticky. Ve variantě s matnou povrchovou úpravou jsem ale zvolila jako materiál skleniček matované bílé neprůhledné sklo. Velmi originálně z hlediska designu je vyřešeno upevnění, které není realizováno pomocí žádných vystouplých částí ale těsně na zeď je umístěn přímo základní tvar.
4. RESUMÉ Navrhla jsem sadu funkčních a originálních doplňků do koupelny. Základním tvarem je obdélník, jenž je kombinován s půlkružnicemi. Inspirovala jsem se tvarem klasického oválného mýdla a podle toho jsem také nazvala tuto sadu SAVON, což znamená ve francoužštině mýdlo. Sadu tvoří věšák na ručníky, polička, dávkovač tekutého mýdla a držák na mýdlo, na toaletní papír a na kelímky. Všechny prvky vychází z jednoho tvaru a působí elegantně a harmonicky.
5. POUŽITÁ LITERATURA, ZDROJE
Lamarová, M.: Průmyslový design. Praha : Odeon, 1984 http://revprirody.cz/data/home/kvet04.htm www.bydleni.cz www.interier.com
Obr. 1.1. http://www.edwardmeinert.co.uk/bath.jpg Obr. 1.2. http://www.radio.cz/cz/clanek/40515 Obr. 1.3. http://images.oldhouseweb.com/stories/bitmaps/12460/thirdmaster.jpg Obr. 1.4. http://www.bydleni.cz/clanek/Historie-domu Obr. 1.5. http://www.yinyang.cz/images/4606M.JPG Obr. 1.6. http://www.judgeslodging.org.uk/Media/bathroom.jpg Obr. 3.1. http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=257&lang=1 Obr. 3.2., 3.3., 3.4. www.bemeta.cz Obr. 3.5. http://www.estyle.cz/bytove-doplnky/koupelnove-doplnky Obr. 3.6. http://www.dokoupelny.cz/galerie.asp?IDModelRada=249&Barva= Obr. 3.7. http://mandarinka.cz/detail.php?idp=13
6. SEZNAM PŘÍLOH 1. Sumarizační poster
SLOVÁKOVÁ, E. Design sady koupelnových doplňků., Brno, VUT-FSI., 2007
KLÍČOVÁ SLOVA: design, koupelnové doplňky, moderní, nerez, sklo KLÍČOVÁ SLOVA - ANGLICKY: design, bathroom accessories, modern, stainless, glass
ANOTACE: Hlavní náplní této bakalářské práce je design sady koupelnových doplňků. Mým cílem bylo navrhnout jednoduché a originální řešení, které by bylo vhodné pro co nejvíce typů koupelen. Inspirovala jsem se moderním jednoduchým až minimalistickým vzhledem současných koupelen. Jako základní tvar jsem zvolila obdélník v kombinaci s půlkružnicemi. Velmi originálně jsem vyřešila systém upevnění na zeď, který je zakomponován přímo v základním tvaru. ANOTACE - ANGLICKY: The main Contens of this bachelor thesis is a design of a bathroom accessories. My goal was to designed simply and originally solution to be satisfactory for most types of bathrooms. I was inspire with simply modern up to minimalistic look of present bathrooms. The basic shape is rectangular and it' s combined with half-circles. I figured out method of fixation very originally. It's included with the basic shape.
