Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu „Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název klíčové aktivity (šablony)
III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název DUMu
První československá republika (do hospodářské krize)
Číslo DUMu
Chv_III/2_06_07
Autor:
Mgr. Martin Chovanec
Předmět / ročník
Dějepis / 2. ročník
Tematický celek
Moderní dějiny
Téma
První a druhá československá republika
Druh učebního materiálu
pracovní list
Klíčová slova
Způsob použití výukového materiálu
Datum vytvoření DUMu
první čsl. republika, muži 28. října, Martinská deklarace, Hrad, Pětka, čechoslovakismus, Malá dohoda, TGM, Edvard Beneš, RWCT S využitím modifikované techniky RWCT, skládankového učení, jsou žáci seznámeni s vývojem v Československu v letech 1918 – 1930. Odlišnost od skládankového učení v rámci RWCT je neexistence domovských a expertních skupin, nýbrž pouze skupin domovských, které vytvářejí zápis daného oddílu. 20. 9. 2012
Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora
NÁVOD:
1. třídu rozdělit na čtyři stejně početné skupiny 2. rozdat do jednotlivých skupin pracovní listy, přičemž každá skupina pracuje pouze na určité části textu (1. skupina – 28. říjen, formování státu 2. skupina – spory o hranice 3. skupina – národnostní otázka, hospodářská situace 4. skupina – politický systém, zahraniční politika (v případě, že je velmi početná třída, rozdělit text úměrně k počtu žáků) 3. každý žák si nejprve přečte část textu, který je určen jeho skupině a snaží si formulovat to nejpodstatnější 4. následuje diskuze ve skupinách o tom, co je v té části textu nejdůležitější a co bude v zápisu 5. ve skupině je vytvořen čitelný zápis (výtah) ze zadané části textu, který zástupce skupiny odprezentuje 6. učitel vždy po odprezentování jednotlivých částí provede případné korektury a na samý závěr provede shrnutí 7. je vhodné rozdat žákům kompletní text, případně je upozornit, že text je dostupný na... (stránkách školy, Moodlu, zabezpečeném disku apod.)
28. øíjen Na samém konci 1. světové války vzniklo ve střední Evropě několik nových států. V důsledku kapitulace Rakouska-Uherska a především mylného vyložení si Andrássyho noty, vyhlásili 28. 10. 1918 Češi a Slováci samostatný stát. Z trosek starého mocnářství vyvstaly i další státy – Rakousko, Maďarsko, Polsko, Jugoslávie. V čele vyhlašování československého státu stáli tzv. muži 28. října. To bylo pět členů Národního výboru československého, kteří tento den stáli v čele převratu a vytvořili prozatímní československou vládu. Jmenovitě se jedná o Aloise Rašína, Antonína Švehlu, Jiřího Stříbrného, Františka Soukupa a Vavro Šrobára. Hned v první den tito muži přebírají všechny důležité úřady a organizují novou, československou armádu.
formování státu O dva dny později, 30. října, se v Turčianském Sv. Martině (dnes město Martin) ustavuje Slovenská národní rada, která ihned přijala Martinskou deklaraci, ve které zástupci slovenského národa prohlásili jednotu s Čechy a přihlásili se tak ke společnému státu. V následujících dnech probíhaly horečné přípravy pro volby do Národního shromáždění (parlament), který 14. listopadu poprvé zasedl k jednání. Toto první jednání bylo důležité z toho důvodu, že poslanci přijali několik základních usnesení – Československo bude parlamentní demokratickou republikou (a ne monarchií, jak někteří žádali), Habsburkové jsou oficiálně sesazeni z českého trůnu (a nemají žádné nároky na funkci hlavy státu); zvoleni byli taktéž čelní státní představitelé (prezident – TGM, ministr zahraničí E. Beneš, premiérem K. Kramář a další).
spory o hranice Vznik nového státu však nevítali všichni občané Československa s radostí. V českém a moravském pohraničí žila zhruba třímilionová menšina Němců, kteří doposud tvořili většinu. Nyní se však ocitli v podřadném postavení. Proto Němci, odmítající samostatnost Československa, vytvořili v pohraničí čtyři separátní provincie, které prohlásili za území připojená k Rakousku. Československá vláda proto okamžitě do těchto oblastí vysílá armádu, která má územní celistvost mladé republiky bránit. Na jaře 1919 jsou němečtí separatisté poraženi a německé provincie jsou tak zrušeny. Obdobné problémy, byť většího rázu, vyvstaly na slovensko-maďarském pomezí. Maďarsko odmítalo vzdát se Slovenska, území, které tisíc let vlastnilo. Situaci navíc komplikovala skutečnost, že mezi Slovenskem a Maďarskem neexistovaly jasné hranice. Po ozbrojených potyčkách maďarské armády se slovenskými četníky vysílá naše vláda vojsko, které do Vánoc 1918 maďarské jednotky vytlačilo. Následujícího roku však dochází v Maďarsku k převratu a komunisté zde pod úspěchem ruských bolševiků vyhlašují Maďarskou republiku rad. Poté maďarská rudá armáda obsazuje třetinu slovenského území, na které vyhlašuje Slovenskou republiku rad. Československé vojsko je tak opět nuceno bojovat o území. V červnu 1919 je spor vyřešen stanovením hranic a na nátlak mocností Slovenská republika rad zaniká a území celého Slovenska je součástí našeho státu. Další spornou oblastí naší země se od ledna 1919 do července 1920 stalo Těšínsko. Zdejší oblast byla sice součástí českých zemí stovky let, avšak většinu obyvatelstva tvořili Poláci. Nově vzniklé Polsko vystoupilo v lednu 1919 s požadavkem na odstoupení celého Těšínska ve svůj prospěch, což Československo rezolutně odmítalo. Příčinou sporu byla vydatná ložiska černého uhlí, tedy suroviny, která je pro národní hospodářství nezbytně nutná. Opět československá vláda vysílá do pohraničí armádu, která po roce a půl odchází díky vyřešení sporu diplomatickou Obr. 1 cestou. Těšínsko bylo rozděleno na dvě části, tak jako samotné město Těšín. Posledním, avšak ne sporným, územím, které je třeba zmínit, je Podkarpatská Rus. Toto území bylo na základě plebiscitu v květnu 1919 připojeno k Československu.
národnostní otázka Z hlediska národností bylo Československo národnostně heterogenním státem. Z celkového počtu 14,5 mil. obyvatel tvořili Češi a Slováci pouhých 59 % (z toho Češi 46 %). Nejpočetnější menšinou byli Němci (28 %), dále Maďaři (8 %), Rusíni (3 %) a Poláci (1 %). Jelikož podíl Čechů a Slováků relativně malý, a navíc Slováků bylo méně než Němců, začala se prosazovat koncepce čechoslovakismu, která vycházela z přesvědčení a prosazování ideji existence jednoho národa Čechů a Slováků, tedy československého národa. Češi byli ve státě (zároveň s Němci) kulturně a sociálně nejvyspělejším národem, což odpovídalo historickému vývoji. Proto pomáhali na zaostalém slovenském a zejména rusínském venkově s budováním úřadů a škol. Nejednalo se o výstavbu těchto zařízení, nýbrž obsazování kompetentními lidmi (učitelé, doktoři, četníci, úředníci atd.) Postavení všech menšin ve státě, týká se především Němců a Maďarů, bylo na tu dobu velmi dobré a práva těchto lidí zaručovala ústava.
hospodáøská situace V hospodářské úrovni země panovaly především zpočátku diametrální rozdíly. Ty byly způsobeny odlišnou orientací a stupněm hospodářského rozvoje jednotlivých částí Rakouska-Uherska. České země patřily do války mezi nejvyspělejší části monarchie (bylo zde koncentrováno 70 % průmyslu R-U), proto Čechy a Morava v novém státě byly nadále jedničkou. Naopak zaostalé Slovensko, orientované zejména na extenzivní zemědělství, se modernizovalo velice pomalu. Nejzaostalejší částí byla Podkarpatská Rus, kde většina zdejších lidí, málo či vůbec vzdělaných, vykonávala pastevectví nebo těžkou práci v lesích. I přes tyto rozdíly se dařilo postupně rozvíjet průmysl v celé zemi a zemědělství se intenzifikovalo. Díky tomu se Československo během první republiky zařadilo mezi deset nejprůmyslovějších a zároveň nejvyspělejších zemí světa. V roce 1920 byla provedena pozemková reforma, díky níž byla zabrána majitelům veškerá půda nad 250 ha (polovina však byla záhy vrácena, na části byla vytvořena zemědělská družstva a zbytek byl přidělen drobným a středním rolníkům).
politický systém V čele státu stál prezident, který byl volen na dobu sedmi let. Za období první republiky byl čtyřikrát v této funkci Tomáš Garrigue Masaryk (1918 – 1935), poté jej vystřídal Edvard Beneš. Prezident byl volen Národním shromážděním, které bylo vrcholným zákonodárným orgánem. Skládalo se z Poslanecké sněmovny (300 poslanců) a Senátu (150 senátorů). V Národním shromáždění zasedali poslanci celkem 14-ti politických stran, z nichž nejvýznamnější byly strany agrární, sociální demokracie, národní socialisté a lidovci. Mezi strany významné ne svým zastoupením, ale spíše z hlediska budoucnosti, byly komunisté, HSĽS (Hlinkova slovenská ľudová strana – od poloviny 30. let se snažili získat samostatnost Slovenska) a Sudetoněmecká strana (vzniklá roku 1933 po zákazu všech německých stran; napojená na NSDAP, usilovala o odtržení tzv. Sudet k Německu). Nejvíce však politický život v zemi ovlivňovaly tyto tři subjekty – Hrad, Pětka a bankovně ekonomické centrály. Hrad bylo mocenské centrum kolem prezidenta Masaryka, které sloužilo jako jeho poradní sbor. Prezident neměl mnoho pravomocí, avšak autorita Masaryka byla obrovská a jeho názory bylo nutno vyslyšet. Kvůli nemožnosti vytvořit během první republiky většinovou vládu existoval mimoparlamentní výbor předsedů pěti nejvýznamnějších politických stran. Ten se nazýval Pětka. Rozhodnutí této Pětky byla závazná pro všechny poslance, senátory i ministry. Pokud došlo ke vzniku širší vládní koalice, změnila se Pětka na Šestku, případně jiný počet, podle toho jaký byl počet stran ve vládě. Bankovně ekonomické centrály ovlivňovaly hospodářskou politiku vlády a nejvýznamnější byla Živnostenská banka.
zahranièní politika Československá republika se orientovala především na evropský západ. Hlavním spojencem byla Francie, ve 30. letech se přidala Velká Británie. Během let 1920 – 1921 uzavřely československá, rumunská a jugoslávská vlády spojenecké smlouvy, které byly namířeny proti společnému potenciálnímu nebezpečí ze strany Maďarska. Toto spojenectví, pod názvem Malá dohoda, vydrželo až do poloviny 30. let, kdy se rozpadlo díky nejednotnosti a především díky nástupu totalitních režimů v Rumunsku a Jugoslávii. Lze říci, že sousední státy se k naší zemi nechovaly zrovna přívětivě. S Polskem, i po vyřešení sporu o Těšínsko, byly vztahy velmi špatné. S Maďarskem kvůli Slovensku bylo Československo de facto ve stavu nepřátelském. Vztahy s Rakouskem byly chladné, taktéž s Německem (do poloviny 30. let). Pouze tedy Rumunsko, stát se kterým měla naše země nejkratší hranici, bylo jediným vskutku dobrým sousedem. Se Sovětským svazem, významnou evropskou mocností té doby, byly zahraniční vztahy taktéž problematické, a to díky účasti čsl. legií v občanské válce. Proto byla uzavřena jen obchodní smlouva a až po nástupu Hitlera k moci v Německu byla podepsána spojenecká smlouva.
Zdroje:
obr. 1 [cit. 2012-09-20]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Prvn%C3%AD_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_republika.SVG ČORNEJ, P. a kol. Dějepis pro střední odborné školy. 1. vyd. Praha : SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2002. ISBN 80-7235-194-X HÁJEK, M., RYŠÁNKOVÁ, J. a kol. Svět a Československo ve 20. století. 1. vyd. Praha : Horizont, 1990
