Obchod s bídou. Analýza dopadů korupce na regiony se sociálně vyloučenými lokalitami

Obchod s bídou Analýza dopadů korupce na regiony se sociálně vyloučenými lokalitami

1

1. Úvod Obchod s bídou je partnerským projektem organizací Naši politici o.s. a Transparency International – Česká republika, o.p.s. Projekt je financován z programu Fond pro nestátní neziskové organizace (FNNO). „Obchod s bídou“ chce poukázat na problém začarovaného kruhu, který v řadě regionů spojuje sociálně vyloučené lokality, zneužívání tíživé situace ekonomicky slabých občanů, volební korupci a vyvádění veřejných prostředků. Cílem je nejenom detailně ukázat mechanismus tohoto významného problému, který zatěžuje řadu regionů, ale rovněž nabídnout a aktivně prosazovat účinná řešení.

1.2. Co je to „Obchod s bídou“ Pojem „obchod s bídou“ bývá v mediálním prostoru ztotožňován s přímými způsoby zneužívání sociálně slabých jakými jsou podnikatelské aktivity typu provozování předraženého „sociálního“ ubytování či poskytování půjček hraničících (či naplňujících) definici lichvy. Obchod s bídou ve skutečnosti představuje mnohem širší problém, jehož podstata tkví v lokálním prorůstání nestandardních podnikatelských aktivit do politické sféry (a naopak) při systematickém zneužívání sociálně slabých obyvatel a jejich komunit. Ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé, problematicky vnímané sociální lokality mohou ve skutečnosti znamenat naopak vhodnou základnu pro posilování „šedých“ struktur netransparentního byznysu a politiky. Díky systematickému úsilí nevládních organizací a žurnalistů se již dostal do všeobecného povědomí problém s lokální volební korupcí, kdy jsou sociálně vyloučené lokality pro některé politiky a uskupení vítaným rezervoárem k lacinému „nakupování hlasů“ ve volbách. Jde přitom ale pouze o první stupeň popisovaného obchodu s bídou. Cílem skupin využívajících těchto korupčních mechanismů je ovládnutí finančních toků místních municipalit – rozpočtové příjmy od státu, obecní firmy a majetky, veřejné zakázky, evropské dotace mířící do regionu - a využití takto nabytých rozhodovacích pravomocí k vlastnímu prospěchu. Nestandardně získaná politická moc má přitom tendenci posilovat právě ty složky byznysu, které vydělávají na sociálně vyloučených lokalitách. Typickým příkladem je hazardní byznys čelící tlaku na výraznou regulaci či dokonce komplexní zákaz, v jehož případě se tak stává politické krytí základní otázkou dalšího fungování. Výnosy z tohoto typu podnikání přitom 2

posilují nejen veřejné rozpočty, o nichž mohou politici rozhodovat, ale v řadě případů figurují v utajovaných příjmech politiků a jejich stran. 1.3. Aktéři obchodu s bídou Netransparentní část lokálních podnikatelských a politických struktur mnohdy navazují úzkou spolupráci, která je systematicky postavena na zneužívání sociálně vyloučených lokalit. Pro politiky přitom obyvatelé těchto lokalit nepředstavují objekt zájmu pouze v čase voleb. Existují příklady, kdy jsou „služby“ obyvatel „nakupovány“ i k dalším nestandardním aktivitám v mezivolebním období či případy, kdy dotace na práci s komunitami končí v de facto kriminálním prostředí, které danou komunitu ovládá. Růst moci některých skupin napojených na politiky lze dokonce hodnotit jako obnovení určitého „feudalismu“ svého druhu. Skupiny ovládající komunitu ekonomicky formou půjček a lichvářských aktivit v některých případech získávají i moc politickou, například v „zastupování“ komunity vůči politikům či bezpečnostní spočívající například v „ochraně“ před extrémisty. Jak se přitom ukazuje, dělící linie mezi politiky, kteří stavějí svou politickou rétoriku v nabízení „razantních“ či dokonce extrémistických postojů vůči obyvatelům sociálně vyloučených lokalit, a skupinami profitujícími z těchto lokalit mnohdy neexistuje a naopak dochází k vzájemné spolupráci v politické oblasti i ekonomickém profitu. Tyto zdánlivě antagonistické skupiny se v rámci identického problému ve skutečnosti vzájemně posilují, v horším případě i ve vzájemné výše naznačené kooperaci. Pro jedny jsou „nepřizpůsobivé“ sociálně vyloučené lokality nosným tématem, které pohodlně nahrazuje absenci jiného politického programu založeného na hledání řešení většího počtu lokálních problémů, a představuje přitom velmi efektivní a rychlý způsob získání politické podpory. Patrně nejvíce viditelným příkladem toho, jak snadno mohou operovat s tímto typem politické podpory nestandardně fungující struktury či jednotlivé osoby, je případ Lukáše Kohouta, který se vzdor opakovanému trestnímu stíhání vlastní osoby (mj. pro trestné činy podvodu a krádeže), postavil do čela demonstrací proti „kriminalitě nepřizpůsobivých“. Pro druhé je pak každé vzedmutí extrémních nálad místního obyvatelstva či radikálních živlů optimální příležitostí pro posilování vlastních pozic uvnitř sociálně vyloučené lokality, kdy jsou jejím členům nabízeny garance, které lze shrnout do citace výroku z jedné takové lokality - „přes tuto ulici náckové neprojdou“. Obyvatelé, kteří na těchto skupinách záviseli po ekonomické

3

stránce se tak v některých případech stávají závislými v oblasti bezpečnosti či i po politické stránce. 1.4. Strukturální dopady Tím se zvyšuje efektivita organizace obyvatel sociálně vyloučených lokalit pro realizace procesů motivovaných ekonomickým či politickým zájmem. Při současné nedůvěře obyvatel těchto lokalit vůči úřadům a „vnějšímu světu“ a jejich neschopností dostatečně se orientovat a působit v oficiálním systému, se zvyšuje vliv těchto nestandardních struktur. V případech, kdy se daný stav konzervuje v dlouhodobé provázanosti lokálního byznysu a politické správy s dlouhou kontinuitou, kterou nenaruší výměna vládnoucích politiků a stran (či dokonce existující spolupráce tuto výměnu bez narušení přečká a funguje i s obměněným politickým vedením), pak může dokonce dojít až k vytvoření paralelních struktur moci. Tendence k takovému jevu jsou zjevné a přitom krajně nebezpečné, neboť zásadním způsobem limitují integrační snahy a přímým způsobem posilují korupci a kriminalitu. V této souvislosti je potřeba brát v úvahu, že politická správa může ovlivňovat přímým způsobem fungování složek městské a obecní policie (nestandardní příklady takového působení uvedeny dále v rámci této analýzy) a nepřímo působit i na státní bezpečnostní složky. Rovněž je třeba vzít v úvazu, že spolupráce lokálního byznysu a politického vedení neprobíhá jen horizontálně v rámci dané obce. Lokální uskupení vytváří mocenské základny v krajské politice, v jejímž rámci již hovoříme o velmi značné politické moci. Regionální politika ovládá přerozdělování finančních toků, v minulém programovacím období přímo rozhodovala o masivních prostředcích evropských dotací. Vedle toho pak v některých (typicky spíše v tradičních a dlouhodobě působících) politických stranách mají regionální centra významný vliv na centrální politiku. Podobné lze konstatovat o legislativní roli krajů, kde byl v průběhu projektu zaznamenán konkrétní pokus o využití těchto struktur ke konkrétnímu ovlivnění centrální normy právě ve prospěch lokálního byznysu. Tyto rámce zmiňujeme pro doložení předpokladu, že lokální korupce, která při systematickém nepostihování, může přecházet ve vytvoření nestandardních paralelních struktur politickoekonomické moci, nepředstavuje ohraničený lokální problém. Podobně, jako řešení problematiky korupce na centrální úrovni ovlivňuje podmínky a podobu veřejné správy v jednotlivých lokalitách, vytváří lokální problémy základny pro podobu prostředí regionální i

4

celostátní politiky. Tato souvislost je ostatně umocněna prostředím (rozlohou i počtem obyvatel) nevelkého státu. 1.5. Politické a společenské důsledky Propojení zájmových skupin byznysu a politiky systematicky zneužívajících sociálně vyloučené lokality s sebou vedle negativních důsledků a škod spojených s korupčním chováním nese i klíčový prvek problému. Při systematizaci profitování na sociálně vyloučených lokalitách (spolu se zjištěním, jak relativně snadno mohou být ovládány) se ztrácí motivace k řešení problémů spojených s těchto lokalitami, respektive vzniká spíše opačná motivace. Na to nemusí mít vliv ani poměrně výrazný tlak obyvatel na řešení problémů, které s sebou existence sociálně vyloučených lokalit nese. I razantně prezentovaný politický kurz „proti nepřizpůsobivým“, který bude doprovázen např. sadou restriktivních vyhlášek či oficiálně proklamovanou regulací hazardu nebo posilováním bezpečnostních opatření, může být efektivně kombinován s výše naznačenými způsoby profitu z existence sociálně vyloučené lokality. Komplexní nevyřešení situace pak lze zdůvodňovat vnějšími vlivy (nadřízené úřady, legislativa, finanční prostředky, politická situace apod.). Ztráta motivace ke skutečnému (nikoli jen pro efekt vykonávanému) řešení problémů spojených se sociálně vyloučenými lokalitami, představuje zásadní problém pro jakékoli integrační aktivity přicházející z centrálního vedení, specializovaných agentur či NNO sektoru, protože efektivní spolupráce s komunální sférou je pro tyto projekty vždy klíčová. Negativní efekty je ale nezbytné vnímat i ve společenském měřítku. Jestliže nejsou problémy spojené se sociálně vyloučenými lokalitami dlouhodobě a systematicky řešeny, či dokonce jsou nestandardním chováním části byznysového a politického spektra zhoršovány a konzervovány, vzrůstá přirozená „podpovrchová“ frustrace místních obyvatel. Ta se mnohdy nemusí vůbec obracet vůči zákulisním aktérům profitujícím z problémového stavu, ale naopak je vyvěrající nespokojenost v řadě případů paradoxně posiluje. Důsledky dlouhodobé frustrace obyvatel z negativních jevů spojených s existencí sociálně vyloučených lokalit není nutné jmenovat, lze z hlediska zvolené problematiky zmínit tři základní: a) zvyšující se izolace a nedůvěra vůči obyvatelům sociálně vyloučených lokalit, která vede k témuž jevu v rámci lokalit; b) ochota podpořit nestandardní politická uskupení; c) ztráta zájmu o veřejnou angažovanost. Všechny tyto jevy ve svých důsledcích usnadňují realizaci aktivit spojených s obchodem s bídou a vytváří pro ně vhodné inkubační prostředí.

5

Negativní dopady jsou pak zásadní pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit. Na první pohled by mohl být problém zjednodušován, že i řada jejich členů profituje na nestandardních aktivitách tím, že přijme úplatek např. za svůj volební hlas. Ve skutečnosti je krátkodobý „benefit“ nesrovnatelný s negativními důsledky, které na členy komunit dopadají. Jejich obyvatelé se dostávají do područí skupin, které na nich ekonomicky parazitují, ať již jde o systém předražených „sociálních“ ubytoven, poskytování lichvářských půjček, zisky z provozu hazardních automatů či přímo nelegální aktivity. Izolace obyvatel sociálně vyloučených lokalit se prohlubuje zvyšující se závislostí na těchto skupinách stejně jako prohlubováním nespokojených nálad ve společnosti. Negativní nálady jsou obyvateli lokalit citlivě vnímány a posilují jejich nedůvěru k veřejnému systému. Smyslem tohoto hodnocení není celkově vyvinit obyvatele sociálně vyloučených lokalit z míry spoluodpovědnosti za svou situaci či problémy v soužití s majoritní společností tím, že bude zdůrazňován výhradně fakt jejich zneužívání a dopadů korupčního parazitování na komunitách. Komplexní hodnocení veškerých problémů ve vzájemném soužití, tím méně hledání míry odpovědnosti za jednotlivé negativní aspekty, nebylo a ani nemohlo být cílem specializovaného omezeného projektu. Rozkrývání podstaty obchodu s bídou má však smysl především v nastavení způsobů řešení a boje s ním. K tomu patří i pochopení zákulisních mechanismů, jakými funguje i odmítnutí vnímat problém pouze formou zjednodušujících schémat a klišé vztahujících se k sociálně slabým či etnickým komunitám. Pouze správné pochopení podstaty umožňuje přijetí efektivních řešení. Obchod s bídou představuje zvláštní typ korupce, která je systémově zaměřen na skupinu, která je izolovaná, mnohdy bez schopností efektivně komunikovat s úřady a většinovou společností a sociálně slabá a schopná akceptovat nestandardní roli byznysově-politických skupin jako běžný přijatelný jev. V tomto zakořenění metod a vytvořených „šedých“ struktur zákulisní moci tkví trvalost jevu, který má společně se růstem počtu sociálně vyloučených lokalit vzestupnou tendenci. Ukotvení této korupce je pak tím pevnější, čím větší je nezájem majoritní společnosti vůči dění v sociálně vyloučených lokalitách (přestože důsledky nese právě většinová společnost). Nebezpečí a závažnost tohoto typu parazitování a korupce lze tedy spatřovat v míře zakořenění, nezájmu o řešení a také v důsledcích, které nese pro vzájemné soužití komunit. Ty mohou mít nejen přímý odraz v růstu extremismu a s ním spojených zločinů, ale také v zásadních změnách vnitropolitické scény a vývoji celospolečenských postojů. 6

2. Volební korupce 2.1 Kořeny volební korupce – cesta za penězi začíná u chudých Řada regionů v ČR čelí velkým problémům s „kupováním“ voličských hlasů, ke kterým dochází tam, kde je možné zneužít tísnivé postavení obyvatel v sociálně vyloučených komunitách. Organizované skupiny levně „koupených“ voličů jsou díky všeobecné nízké volební účasti schopné reálně ovlivnit obsazení zastupitelstev a radnic. Cílem organizátorů korupce je ovládnutí finančních toků místních municipalit – rozpočtových příjmů od státu, obecní firmy a majetky, veřejné zakázky, evropské dotace mířící do regionu. Logika povolebního vývoje je neúprosná: Nedávná minulost ukázala, že politická reprezentace vzešlá z voleb ovlivněných korupčním nakupováním hlasů v mnoha zdokumentovaných příkladech závažně selhala při výkonu svých povinností souvisejících se správou obecního majetku, zneužíváním či korupčním plýtváním veřejnými penězi na pochybné investiční a sociální projekty. Politici spojování s organizováním volebních podvodů se navíc v následujících letech nebyli ochotni seriózně zabývat palčivými problémy v podobě korupce a klientelismu, lichvy spojené s fungováním soukromých “sociálních ubytoven”, bujením hazardu, exekučního byznysu zacíleného na sociálně slabé. Tím se kruh uzavírá, z tohoto stavu následně za další čtyři roky opět profitují korupční struktury ovlivňující volby.

2.2. Komunální volby v Karlově Studánce v letech 2010-2014: možnosti volebních machinací v malých obcích Karlova Studánka je lázeňská obec ležící v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál. Lázně se nacházejí ve výšce 800 m. n. m. těsně na východní straně Pradědu (1492 m. n. m.) Díky své poloze uprostřed jesenických hor je Karlova Studánka známá svým jedinečným horským klimatem. Svou rozlohou – 46 ha je druhou nejmenší obcí v České republice. V Obci dnes žije okolo 250 obyvatel.

7

Podle zákona o obcích č. 128/2000 Sb. se v případě Karlovy Studánky jedná o obec I. stupně. Zastupitelstvo obce po volbách konaných 10. a 11. října 2014 nyní tvoří celkem 7 členů. Za Sdružení nezávislých kandidátů ve volbách do zastupitelstva uspěli Bc. Radka Chudová (starostka obce), Ing. Luboš Novák (místostarosta), Martin Hamrlík, Daniel Hegr, Ing. Radek Peňáz a Ing. Pavla Skrutková. Jediným zvoleným zástupcem druhého z kandidujících subjektů Hnutí sociálně slabých je Ludvík Zifčák. Dle posledního zveřejněného rozpočtu pro rok 2015 obecní rozpočet disponuje cca 9 500 000Kč.

2.2.1.Komunální volby 2010 Do řádných komunálních voleb konaných 15. a 16. října 2010 se zaregistrovalo 8 sdružení a 1 strana. Celkem tedy 9 politických subjektů, a to Sdružení žen obce Karlova Studánka, Sbor dobrovolných hasičů obce, Česká strana sociálně demokratická, Sdružení nezávislých kandidátů – Spokojení občané II., Občanské sdružení pro občany Karlovy Studánky, Sdružení nezávislých kandidátů – Spokojení občané I. – v čele s nynější starostkou Radkou Chudovou, Pro rozvoj Karlovy Studánky – vedené bývalým ředitelem lázní Karlova Studánka1 MUDr. Janem Vrabcem, dále Sdružení nezávislých kandidátů – NEZÁVISLÍ a konečně Sdružení Prosperita Karlovy Studánky o.s., kde v čele kandidátní listiny stál majitel hotelu Džbán Jiří Klásek a dvojkou na kandidátce byl Ludvík Zifčák.

2.2.2. Proč a jak se v Karlově Studánce objevili Ludvík Zifčák a Jiří Klásek Jiří Klásek, majitel hotelu Džbán2, který před komunistickým režimem emigroval do Austrálie, se po revoluci vrátil zpět do Československa. Hotel Džbán získal v rámci vyrovnání dluhů, které vůči němu měl původní majitel hotelu stavební firma Ruchstav. Právě kvůli neshodám mezi vedením lázní (MUDr. Jan Vrabec) a obce na jedné straně a Jiřím Kláskem na straně druhé, se do Karlovy Studánky dostal také Ludvík Zifčák3, který J. Kláskovi přislíbil pomoc při volební kampani a pomoc se změnou ve vedení obce i lázní. J. Klásek následně pronajal L. Zifčákovi hotel Džbán.

1

Horské lázně Karlova Studánka, s.p.

2

Budova s č. p. 12, nacházející se na pozemku parc. č. 76 v k. ú. Karlova Studánka Ludvík Zifčák se dříve pokoušel dostat i do zastupitelstva města Bruntál, kde reálně bydlí.

3

8

2.2.3. Sdružení Prosperita Karlovy Studánky o.s. jako nejproblematičtější politických subjekt voleb 2010 Ludvík Zifčák, někdejší důstojník Státní bezpečnosti, na počátku tisíciletí i předseda Komunistické strany Československa a také „mrtvý“ student listopadových událostí 19894, se opět rozhodl zapojit do veřejného života, a to velmi kontroverzním způsobem. Ve volbách do obecního zastupitelstva, konaných 15. a 16. října 2010, byl dvojkou na kandidátní listině Sdružení Prosperita Karlovy Studánky o.s. vedené majitelem hotelu Džbán Jiřím Kláskem. Pravděpodobně za účelem zisku hlasů zajišťovali společně trvalé bydliště 34 lidem v bytové jednotce o velikosti 2+0 (48 m 2), která je jedinou zkolaudovanou bytovou jednotkou v hotelu Džbán. V období od 11. 8. 2010 do 13. 10. 2010 bylo provedeno celkem 32 změn trvalého pobytu v obci, z toho 26 se týkalo přihlášení do č.p. 12.5 Jak v soukromém rozhovoru poznamenala paní Ludmila Stiborová, dlouholetá občanka Karlovy Studánky, především se jedná o sociálně slabou skupinu obyvatelstva a skupinu zneuznaných umělců. K přímému porušení konkrétního ustanovení zákona (ať už zákona č. 491/ 2001 Sb, o volbách do zastupitelstev obcí, nebo jiného) tím ovšem nedošlo, neboť ten nestanovuje maximální počet lidí, kteří mohou mít v jedné bytové jednotce trvalé bydliště. Zifčák podle svých slov, jak uvedl pro internetový server idnes.cz, volby zmanipulovat nehodlal a trvalý pobyt zajišťuje pouze dlouhodobým klientům hotelu Džbán. Na tuto skutečnost ovšem reagovali obyvatelé Karlovy Studánky velmi rozrušeně, neboť dle jejich slov měl příliv nových obyvatel jasný cíl ovlivnit komunální volby ve prospěch Sdružení Prosperity Karlovy Studánky, jak později potvrdil i Ústavní soud. I přesto, že volební účast v těchto volbách byla 90 %, takový počet „nových“ občanů měl rozhodně potenciál výrazně ovlivnit výsledky (při minulých volbách v roce 2006 stačilo vítězné straně v Karlově Studánce pouhých 26 odevzdaných hlasovacích lístků při volební účasti 84,44 %).6 Celkem devět míst v zastupitelstvu bylo volbami rozděleno takto: zvítězilo Sdružení nezávislých kandidátů – Spokojeni občané I s počtem 69 hlasů a ziskem čtyř mandátů pro Radku Chudovou, Pavlu Skrutkovou, Yvonu Sotolářovou a Luboše Nováka; druhou pozici obsadilo Sdružení Prosperita Karlovy Studánky o.s. se ziskem dvou mandátů pro Jiřího Kláska a Ludvíka Zifčáka. Na třetím místě pak získal mandát Jan Vrabec za stranu Pro rozvoj Karlovy 4

http://www.ustrcr.cz/cs/personalni-spis-ludvika-zifcaka Citováno z: Usnesení Krajského soudu v Ostravě – 22 A 140/2010 - 148 6 http://www.volby.cz/pls/kv2006/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=1&xnumnuts=8101&xobec=597473&xobec naz=karlova+stud%E1nka&xstat=0&xvyber=0 5

9

Studánky, dále Martin Chuda za Sbor dobrovolných hasičů a Jarmila Rohelová za stranu ČSSD. Podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí má každá osoba zapsaná do seznamu voličů či volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrovaná, možnost nejpozději do deseti dní od zveřejnění výsledků voleb podat námitky na neplatnost voleb, hlasování či neplatnost kandidáta. Této možnosti využili po řádných komunálních volbách konaných 15. a 16. října 2010 tři kandidující subjekty: -

Pro rozvoj Karlovy Studánky – neplatnost voleb

-

Občanské sdružení Pro Občany Karlovy Studánky – neplatnost volby kandidáta

-

Sdružení Prosperita Karlovy Studánky, o.s. – neplatnost voleb, neplatnost kandidáta i hlasování..

Krajský soud v Ostravě všechny doručené námitky na neplatnost voleb zamítl. U sdružení Prosperita Karlovy Studánky, o.s. a Pro Občany Karlovy Studánky z důvodu, že návrh na volební přezkum nebyl podán volebním zmocněncem. U strany Pro rozvoj Karlovy Studánky pak z důvodu nerelevance zdrojů podaných navrhovatelem: „adresa "Karlova Studánka čp. 12", kam byly osoby přihlášeny, nepatří pouze bytu, ale objektu hotelu Džbán“, a dále „ačkoliv vyloučit účelovost přihlášení osob k pobytu v Karlově Studánce nelze, u žádné z těchto osob nebyly tvrzeny konkrétní skutečnosti, které by mohly objasnit jejich neférovou motivaci, a tedy jejich pouze formální občanství. Přihlásily se sice na adresu pouhých dvou kandidátů, ovšem do budovy hotelu s kapacitou 70 lůžek.“7

7

Podle nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS 6/11 ze dne 04.05.2011.

10

oficiální bydliště 30 voličů v ubytovně p. Zifčáka

Po tomto aktu proběhlo v obci řádné ustavující zasedání (1. 12. 2011) nově zvolených členů zastupitelstva, kde byly zvoleny nové orgány obce. Starostkou byla zvolena Radka Chudová - kandidátka s nejvyšším počtem hlasů, místostarostkou byla zvolena Yvona Sotolářová. V lednu roku 2011 byly podány dva návrhy k Ústavnímu soudu. Navrhovateli ústavní stížnosti byla volební strana Pro rozvoj Karlovy Studánky a MUDr. Jan Vrabec, kteří se domáhali prohlášení neplatnosti voleb do zastupitelstva obce Karlova Studánka. Ústavní stížnosti doktora Vrabce byla zamítnuta, avšak návrhu volební strany Pro rozvoj Karlovy Studánky bylo vyhověno a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno. Ústavní soud odůvodnil tento nález tím, že vynesením tohoto rozhodnutí krajským soudem došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud konstatoval, že právní úprava není dokonalá a apeluje na zákonodárce, aby zvážili upřesnění podmínek aktivního volebního práva.8 Zastává také názor, že případné „nekalé praktiky“ mohou oslabit integritu voleb a demokracii samotnou. 9 Krajský soud v Ostravě rozhodl o neplatnosti voleb do zastupitelstva obce, které se konaly ve dnech 15. a 16. října 2010.10 Ministerstvo vnitra vyhlásilo termín opakovaných voleb na 22. října 2011. V okamžiku kdy krajský soud zrušil volby do zastupitelstva obce Karlova Studánka, muselo nově zvolené vedení obce (Radka Chudová) předat agendu

8

http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-6-11 http://www.transparency.cz/vyzva-zmenam-volebniho-trestniho-zakoniku/ 10 http://www.bezkorupce.cz/wp-content/uploads/2014/05/Karlova-Studanka-KS.pdf 9

11

obecního úřadu předchozímu starostovi obce (Romanu Reichlovi), který ve volbách 2010 nezískal mandát člena zastupitelstva obce. Nově zvolené zastupitelstvo společně s občany Karlovy Studánky požádalo Ministerstvo Vnitra ČR o postup dle ustanovení § 98 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, aby ustanovilo správce obce. Současně byla sepsána také petice, kterou podepsalo 104 právoplatných obyvatel. Vyjádřili v ní nesouhlas s předáním správy obce do rukou předchozího vedení (viz. Listina obce KS, č.j. 402/2011, ze dne 23.6.2011). Ministerstvo vnitra však na petici zaslanou jak poštou, tak do datové schránky, nereagovalo. Na telefonický dotaz R. Chudové jí bylo řečeno, že žádná podobná petice nebyla ani poštou ani do datové schránky doručena.

2.2.4. Opakované volby 22. října 2011 V opakovaných volbách

12

kandidovaly už jen čtyři z původních devíti volební uskupení.

Strana Pro rozvoj Karlovy Studánky, Česká strana sociálně demokratická, SNK- Spokojení občané a Sdružení Prosperita Karlovy Studánky. Volební seznamy připravené na 22. října 2011 byly upraveny starostou obce Romanem Reichlem. Účelově přihlášené osoby označené Ústavním soudem byly ze seznamu voličů vyškrtnuty. Samotné hlasování probíhalo za asistence Policie ČR a neobešlo se bez velmi ofenzivně vedené a často i urážlivé předvolební kampaně. V rámci těchto voleb dostávali občané do schránek anonymní tiskovinu s názvem Kurýr o, která zcela nepodloženě napadala především R. Chudovou a její spolupracovníky a rodinné příslušníky. V reakci na tuto tiskovinu vznikl také parodický zpravodaj Fakýr – taktéž anonymní – zesměšňující výroky autorů Kurýru. Volební účast v těchto volbách byla 90,36%. V opakovaných volbách se znovu potvrdilo vítězství současné starostky Karlovy Studánky Radky Chudové. Vítězná strana SNK-Spokojení občané získala 64,91% hlasů. Tento výsledek jim přinesl 6 mandátů v obecním zastupitelstvu. Za stranu Spokojených občanů usedli v zastupitelstvu: Bc. Radka Chudová, Ing. Pavla Skrutková, Ing. Luboš Novák, Ing. Yvona Sotolářová, Tomáš Němec a Ing. Radek Peňáz. Druhé místo obsadila strana Pro rozvoj Karlovy Studánky s 19,33% hlasů a ziskem dvou mandátů. Za tuto stranu usedli do zastupitelstva bývalý ředitel lázní MUDr. Jan Vrabec a bývalý starosta Roman Reichl. Třetí místo získala Česká strana sociálně 12

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/140267-ani-treti-volby-v-karlove-studance-nebudou-bez-komplikaci/

12

demokratická se ziskem 9,32% hlasů a jedním mandátem, který získal Ota Bouzek. Sdružení Prosperita Karlovy Studánky získalo pouhých 6,44% hlasů a žádný mandát.

2.2.5. Volby 10. a 11. října 2014 a založení Hnutí sociálně slabých (HSS) Hnutí sociálně slabých je politický subjekt, který byl založen v březnu 2013 z iniciativy Ludvíka Zifčáka. Jak říká sám Zifčák, HSS je proudem „naprosto odlišného politického směru, jsou zde příznivci ODS, TOP 09, lidovců, komunistů, ČSSD a dalších politických stran a hnutí“.13 Hnutí bylo registrováno 10. 3. 2013. HSS má „základnu“ v hotelu Džbán v Karlově Studánce, kde také visí mramorová deska upomínající na založení hnutí (přiložené foto). Programové priority není možno dohledat ani na oficiálních stránkách HSS. Jediný náznak programových priorit sdělil Štefan Michalák televizní stanici ČT24 v rozhovoru před volbami do Evropského parlamentu, kam hnutí také kandidovalo.14 HSS je dle slov Š. Michaláka strana naštvaných občanů. Hlavními prioritami HSS je podle lídra Zifčáka HSS právo na práci a oddlužení značné části obyvatel postižených exekucemi.15 Zatím poslední komunální volby, které proběhly 10. a 11. října, se i díky vzniku HSS nesly v odlišném duchu než volby předchozí. Oproti předchozím rokům, kdy kandidovaly minimálně čtyři politické subjekty, v těchto volbách proti sobě kandidovaly pouze dva subjekty, a to sdružení nezávislých kandidátů - Spokojení občané a Hnutí sociálně slabých. Lídrem Spokojených občanů byla úřadující starostka Radka Chudová. V čele kandidátky HSS stál Patrik Rohel (předseda MO ČSSD) následovaný na druhém místě L. Zifčákem. Předvolební období bylo doprovázeno masivní, agresivní kampaní proti hnutí Spokojených občanů, nejčastěji pomlouvačnými letáčky, anonymními plakáty a ambiciózními prohlášeními vedenými HSS. Jedním z mnoha příkladů charakteru předvolební kampaně HSS je následující letáček, který byl v předvolebním obdobím vyvěšen na hotelu Džbán a tiskovina, jež byla lidem vhazována do schránky.

13

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Slavny-akter-17-listopadu-Jsem-hrdy-ze-jsem-byl-StBakBez-nas-by-rezim-nepadl-Dnesni-rise-zla-se-zhrouti-317822 14 https://www.youtube.com/watch?v=NGekiEXOAVE 15 http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Slavny-akter-17-listopadu-Jsem-hrdy-ze-jsem-byl-StBakBez-nas-by-rezim-nepadl-Dnesni-rise-zla-se-zhrouti-317822

13

14

15

Starostka Chudová v případě těchto voleb postupovala podle nálezu Ústavního soudu z roku 2011 (Pl. ÚS 6/11) a provedla, podobně jako v minulosti R. Reichl, úpravu volebních seznamů tím, že vyškrtla 26 osob hlášených trvalým bydlištěm na čp. 12 (hotel Džbán), z nichž tři byly na kandidátní listině do místního zastupitelstva. Jednalo se o osoby, které jsou sice již čtyři roky hlášeny trvalým bydlištěm na této adrese, avšak po materiální stránce nikdy neměli k obci vztah naplňující znaky příslušnosti k obci.16 Na tento krok reagovalo HSS protestem vůči rozhodnutí starostky. 17 HSS také avizovalo blokádu voleb (printscreen oficiálních stránek hnutí).

18

Samotný průběh voleb byl relativně poklidný a bez vážnějších incidentů, a to právě díky opatřením ze strany obce. V reakci na průběh předchozích voleb19 a také na předvolební kampaň HSS, které deklarovalo bojkotování a demonstraci v průběhu voleb. Obec zajistila 16

Viz. Sdělení OÚ Karlova Studánka o vyškrtnutí některých osob přihlášených k trvalému pobytu do Hotelu Džbán, Karlova Studánka čp. 12, ze seznamu voličů – č.j.: 823/ 2014 nebo vysílání Události v regionech (Ostrava): http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122978233-udalosti-v-regionech-ostrava/414231100031009udalosti-v-regionech/titulky 17 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122978233-udalosti-v-regionech-ostrava/414231100031009-udalostiv-regionech/titulky 18 Z důvodu smazání těchto informací z oficiálních webových stránek HSS využit uložený print screen. 19 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/211411000101022/

16

asistenci PČR – speciální pořádkovou jednotku, která však mohla zasáhnout až v případě nepokojů a také najatou ochranku. Ta byla přítomna při vstupu do budovy OÚ a regulovala vstup voličů do volební místnosti. Z důvodu malé kapacity místnosti byl nastaven režim vstupu po maximálně dvou lidech. Poté, co byla volební komisí lidem vyškrtnutým z voličských seznamů odepřena možnost hlasovat, proběhla před volební místností krátká demonstrace asi devíti lidí (z toho někteří nebyli formálními obyvateli Karlovy Studánky a jedna z demonstrujících byla nezletilá). I tyto volby se však neobešly bez námitek na neplatnost voleb. Námitku na neplatnost voleb podalo HSS a také Michal Perout - jeden z vyškrtnutých občanů, který prostor mezi odepřením možnosti hlasovat a příjezdem televizních štábů využil ke kázání slova Božího před volební místností. Námitka HSS byla Krajským soudem v Ostravě zamítnuta díky dostatečné argumentaci ze strany obce a díky rozhodujícímu důkazu dodanému Českou poštou – opakovanému vracení zásilek určených vyškrtnutým voličům. Michal Perout podal dvě námitky - první námitku podal dříve, než byla zákonná lhůta k podání námitky a ve druhé námitce Michal Perout navrhoval, aby byl prohlášen za občana fakticky žijícího v KS. Soud reagoval ve prospěch Perouta – OÚ musí zapsat Perouta do stálého seznamu občanů (viz. Usnesení 22A 111/2014 – 52) – soud mj. přihlédl k písemnému vyjádření tří osob, které potvrdily, že navrhovatele (Michala Perouta) potkávají v obci na poště, v obchodě a ve wellnes centru (viz. Usnesení 22A 111/2014 – 52). S tímto rozhodnutím starostka důrazně nesouhlasila, dle jejího názoru a také názoru některých dalších občanů Karlovy Studánky podaly vyjádření tři nedůvěryhodné osoby, odvolání k Nejvyššímu soudu v tomto případě bylo nepřípustné. 20 V posledních obecních volbách byla volební účast 80, 81%. Komunální volby vyhrálo s naprostým přehledem Sdružení nezávislých kandidátů – Spokojení občané. Sdružení získalo 87, 35 % hlasů a šest mandátů v obecním zastupitelstvu. Bc. Radka Chudová (starostka obce), Ing. Luboš Novák (místostarosta), Martin Hamrlík, Daniel Hegr, Ing. Radek Peňáz a Ing. Pavla Skrutková. Hnutí sociálně slabých se ziskem 12, 56 % hlasů získalo jeden mandát pro Ludvíka Zifčáka v zastupitelstvu.21 L. Zifčák, který získal mandát však do data zpracování 20 21

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/291590-volby-v-karlove-studance-plati-stezejni-dukaz-dodala-posta/ http://volby.idnes.cz/komunalni-volby-2014.aspx?t=4&o=14&o2=CZ0801&o3=597473

17

analýzy (15. 7. 2015), nesložil zastupitelský slib a nezúčastnil se ani jednoho zasedání. I přes to byla obec povinna vyplácet mu odměnu, do doby, než zastupitelstvo obce doplnilo usnesení o citaci, že odměna bude zastupitelům vyplácena po složení zákonného slibu. Právě příklad Ludvíka Zifčáka ukazuje na možnost snadné manipulace s volbami do zastupitelstev malých obcí. Trvalý pobyt v jednom bytě si totiž mohou během několika dnů zařídit i desítky lidí a výrazně tak ovlivnit výsledek voleb. Smyslem voleb je zajistit v demokratickém státním zřízení legitimní zastoupení občanů na správě veřejných záležitostí. Účelové změny trvalého pobytu však principy rovného přístupu k voleným funkcím a rovnosti zásadním způsobem hlasů narušují.

2.3. Monitoring v boji proti volební korupci Přes zvyšující se zájem politických představitelů, státní správy a orgánů činných v trestním řízení o problém zajištění transparentnosti a řádného průběhu komunálních voleb, je zjevné, že bez uplatnění veřejné kontroly nelze řádný průběh voleb zajistit. Dosavadní praxe potvrzuje, že navzdory proklamacím o zajištění pořádku a hladkého průběhu voleb a zvýšené aktivitě policejních složek k organizované korupci v problematických lokalitách docházelo a to v měřítku, které označit za masové. Zvýšený počet policejních hlídek sice vede k zamezení nejviditelnějších projevů volební korupce (jako např. nezakrývané shánění voličů na veřejných prostranství a jejich vyplácení), ale jde spíše o vytlačení do skrytějších míst než o narušení trestné činnosti. Jednotlivé postihy a trestní stíhání organizátorů prozatím nevedly ani k dostatečnému preventivnímu účinku ani ke zlepšení postižitelnosti tohoto typu korupce. Zapojení aktivní části občanské společnosti ve spolupráci s protikorupčními NNO, médii i zástupci místních politických stran interesovaných na transparentním průběhu voleb představuje výrazné posílení tlaku na organizátory korupce. Ta je většinou realizována prostřednictvím předem ustavené sítě „distributorů“ úplatků a „naháněčů“ hlasů, kteří pomáhají zajistit potřebný počet voličů ochotných hlasovat za úplatek. Tito „naháněči“ vychází z vlastních sociálních kontaktů a znalosti místních obyvatel, ale také kontaktují prostřednictvím svých přátel jim neznámé osoby nebo je přijímají na základě doporučení. Na druhé straně řada sociálně slabých obyvatel již před volbami anebo v jejich průběhu „nahaněče“ či „distributory“ (může jít o tutéž osobu) aktivně vyhledává. Díky tomuto způsobu kontaktu „nabídky“ a „poptávky“ a nezbytnosti realizovat korupci ve velkém 18

plošném měřítku, lze tento proces narušit právě za účasti místní aktivní veřejnosti. Například kombinované hlídky občanů v Krupce ve volbách v roce 2014 vedly k tomu, že organizace volební korupce byla buď zcela narušena nebo v některých případech vytlačena mimo obec (podle operativních informací docházelo k předávání peněz před konáním mimo obec ve sportovním areálu mimo volební obvod, v němž mělo k podvodům dojít) a tím značně ztížena. Ve výsledku ale na ulicích vytipovaného volebního obvodu, v němž mělo k masovému uplácení docházet v minulosti, nedocházelo k výše popsanému masovému vzájemnému vyhledávání „nahaněčů“ a zájemců o úplatek. Tato situace se odrazila ve výrazném poklesu volební účasti. To sice nelze považovat za pozitivní jev z obecného hlediska, kdy je naopak vysoká účast známkou aktivní společnosti, ale ve specifické situaci jaká mnohdy panuje v sociálně oslabených lokalitách (izolace od společenského a občanského života, nedůvěra v politický systém, nedostatek vzdělání pro uplatňování vlastních práv a role v občanské společnosti a výrazně tíživá sociální situace) toto ukazovalo spíše na úspěšné narušení korupčních řetězců. Řádné zapojení části obyvatel sociálně slabých lokalit do volebního procesu (voliče z těchto lokalit nelze paušalizovat, negativní jevy se týkají pouze části místních obyvatel) je záležitostí dlouhodobější spolupráce s tamní komunitou vedoucí k formulování jejich společných cílů (běžné programy politických stran tyto komunity se specifickými problémy oslovují zcela nedostatečně) a učením, jak je prosazovat v běžném fungování politické správy (včetně možnosti ovlivňovat tuto správu a její fungování ve volbách). Bez této dlouhodobé vzdělávací práce nelze zajistit řádný průběh voleb ani efektivní monitoring situace, neboť obojí závisí na znalostech a spolupráci zástupců místních komunit. Tomu odpovídaly i výsledky monitoringu protikorupčních organizací ve volbách v roce 2014, efektivita rosta podle míry spolupráce s místními obyvateli a členy komunit. Občanský volební monitoring může být zásadní především při zajištění těchto úkolů: 1) zajištění dostatečného počtu aktivních občanů pro účast ve volebních komisích – vzájemná kontrola zástupců místních stran při odškrtávání adres voličů, sčítání hlasů, manipulaci s obálkami 2) hlídky na ulicích – efekt proti shánění voličů na ulicích, srocování a snadné organizace korupce 3) získávání informací – průnik do korupční sítě organizátorů, jejich včasné odhalování, získávání důkazů korupce 19

4) vytváření obecného tlaku na aktéry korupce – zvýšená pozornost veřejnosti

2.4. Praxe monitoringu „ad hoc“ Příprava volebního monitoringu začíná v relativně dlouhém období před volbami, kdy probíhá seznámení s terénem, místními obyvateli a získáním informací o struktuře místní komunity i dřívějších či nových organizátorů korupce. Monitoring lze uskutečnit ovšem rovněž „ad hoc“ bez přípravy na základě oznámení místních občanů či projevů příprav korupčních sítí. Efektivita při zajišťování důkazů bývá pochopitelně nižší, přesto však působení kontroly nezávislé na složkách činných v trestním řízení má svůj význam (informačně-operativní a preventivní). Projevy příprav volební korupce mají podobu, např.: -

systematické vykrádání volebních lístků z poštovních schránek

-

sestěhovávání voličů, výrazný počet nově registrovaných občanů před volbami

-

netajená veřejná poptávka, otázky typu (kdy, kolik se bude vyplácet)

-

informace o nabídkách peněz za hlasy již v předvolebním čase

-

pořádání kulturních akcí pro sociálně vyloučené komunity (koncerty apod.), kde se připravují korupční sítě

Podobu ad hoc volebního monitoringu zprostředkoval ve své zpětné výpovědi jeden z členů společné operativní skupiny Transparency International a Naši Politici, která působila ve volbách v roce 2014 v Kadani. Zde došlo k naplnění některých výše uvedených indikátorů a oznámení od místních občanů, kteří zaznamenali přípravy volební korupce. Vzhledem k tomu, že Kadaň nepatřila mezi předem vytipované lokality, v nichž protikorupční organizace realizovaly dlouhodobé přípravy a seznamování s místním terénem, a skupina byla vyslána na základě oznámení zaslaného těsně před volbami, musela si poradit se všemi nevýhodami „ad hoc“ práce v neznámém prostředí. Zkrácenou verzi popisu uvádíme : Téměř nikoho jsme v Kadani neznali, často nás vedla intuice a často se ptali lidí prostě jen proto, že se zastavili před volební místností. Zajímavé bylo, že všichni volili tu samou paní. Stalo se mi například to, že jsem šel po parkovišti u velmi zanedbaného sídliště. Na něm parkoval úplně nový Passat, u Passatu stál člověk a přebíral od řidiče peníze. Jako nekuřák jsem s několika romskými voliči začal konverzaci otázkou, jestli by mi půjčili zapalovač, abych si zapálil cigaretu z krabičky, kterou jsem si pořídil jako úschovnu na malou kamerku.

20

Zajímavá byla návštěva mého kolegy Milana u místního člověka, který měl údajně nakupovat hlasy u Romů a prodávat je místním stranám. Milan se vydával za člena strany, která si chce zakoupit pár hlasů. Překupník nejdříve trval na tom, že žádné hlasy neprodává, nicméně konverzaci uzavřel tím, že Milan přišel nakupovat příliš pozdě. Zlatým hřebem mojí i Milanovy výpovědi byla naše jízda místním taxi. Od jednoho z přímých svědků kupčení jsme měli informaci, že součástí kupčení bylo také svážení sociálně slabých voličů z odříznuté lokality Prunéřov vozy místní taxi služby do volebních místností. Taxikáři údajně přijeli na místo se seznamem osob, vyvolali z něj čtyři připravené voliče, nasedli s nimi do auta, odvezli je vhodit předem označené hlasovací lístky do urny, vrátili se s nimi do Prunéřova, dali jim peníze a nabrali další. Rozhodli jsme se tedy do jednoho z taxíků, který údajně prunéřovské voliče takto vozil, nasednout a nechat se odvézt do jediného místa, které jsme v Kadani znali – místní restaurace Labyrint. Po cestě jsme se s řidičem pokoušeli bavit o průběhu kadaňských voleb. Celý rozhovor jsme si samozřejmě nahráli na mobil. My: Už jste byl volit? Řidič: Nebyl. My: A jdete volit? Řidič: Nejdu. My: Taky myslíte, že to je k ničemu, co? Řidič: No, hlavně ten, koho bych chtěl volit, tam vůbec není nebo nemá šanci. Protože tady vyhraje ten, koho volí Romové. My: A máte někoho vybraného? Řidič: Nemám. My: A koho tady teda volí Romové? Řidič: Toho, kdo jim dá nejvíc peněz. Oni jim tady totiž dávají 550 až 750 korun. My: 750? A nevíte, kdo to dělá? Řidič: Já vím, kdo to dělá. 21

My: A nemohli bychom si tam pro ty peníze skočit? To bychom taky šli volit potom. Řidič: No, já nevím, lidem jako vy by asi 750 korun nedali. My: To my bychom šli i za tich 550. Řidič: Ale oni to dávají jenom sociálně slabým. Aby je dostali k volbám a dostali od nich ty hlasy. Řidič: Tak jsme u Labyrintu. My: Aha, tak díky. Počkejte, a která strana tu teda ty volby podle vás vyhraje? Řidič: Počítám, že ODS tu dostane nejvíc hlasů. Když byly o několik hodin později zveřejněny výsledky voleb, vyšlo najevo, že ODS v Kadani získala více než 43 % hlasů.

2.5. Praxe organizovaného monitoringu Připravovaný monitoring probíhá na základě vytipování lokalit, které se zakládá především na vyhodnocení korupčního potenciálu a zhodnocení předchozích zkušeností s výskytem volební korupce. Ve vytipovaných lokalitách je potřeba navázat kontakty s místními aktivisty, zástupci NNO, médii a i lokálními politiky. Jde o skupiny motivované k zásahu proti narušení voleb a zároveň znalé místních poměrů. Vhodnými partnery pro spolupráci jsou rovněž terénní pracovníci v sociálních službách a vhodnou praxí je rovněž kontaktovat odborníky pro práci s vyloučenými lokalitami v centrálních organizacích, ať již v rámci NNO sektoru či Agentury pro sociální začleňování. Průzkum se zaměřoval na otázky spojené s volební korupcí a to především ke zjišťování modu operandi volebním manipulacím z minulosti. Cílem bylo zjistit, kdo byl pravděpodobným aktérem, v čí prospěch bylo jednáno, jakými formami a v jaké výši úplatky probíhaly, prostřednictvím jakých lidí a forem komunikace, jak byly realizovány platby, způsoby svozu voličů a jejich kontroly, zda hlasovali požadovaným způsobem. Dalšími oblastmi průzkumu se zaměřovaly na odhad nastalé situace, tedy nakolik budou zkušenosti z předchozích voleb uplatněny znovu a nakolik se promění struktura, přes niž bude volební korupce probíhat. Zjištěným poznatkům pak byla přizpůsobena monitorovací činnost. Dalším neméně důležitým ziskem byly kontakty založené na sociálních vazbách místních obyvatel a 22

především na potenciální spolupracovníky z řad tamních menšinových komunit či sociálně vyloučených oblastí.

2.6. Plošný monitoring 4 nevládních organizací 2014 Ve volbách v roce 2014 došlo poprvé k organizaci plošného monitoringu v koordinaci protikorupčních organizací, který umožnil rajonizovat vytipované problematické oblasti, zaměřit se v rámci každé organizace na některou z nich a přitom vzájemně kooperovat, vyměňovat informace a spolupracovat na zajištění důkazů (např. formou půjčování operativní techniky, zajišťování lidí – neznámých v daném terénu apod.). Naši Politici o.s. a Transparency International monitorovaly oblasti Kadaň, Krupka, Bílina, Karlova Studánka, Šluknov, sdružení Oživení ve spolupráci s Nadačním fondem proti korupci pak lokality Horní Jiřetín, Ústí nad Labem, Opava a Český Těšín. Společně byly sledovány rovněž aktivity v Chomutově. Ve většině těchto lokalit se nakupování voličských hlasů potvrdilo doslova v masovém měříku. Ze všech lokalit byly rovněž získány důkazy a indicie a předány orgánům činným v trestním řízení či médiím.

V Bílině se podařilo prostřednictvím operační skupiny a spolupracujících figurantů získat poznatky o přípravě korupční sítě a úspěšně zdokumentovat prostřednictvím skrytého nahrávacího zařízení průběh korupce od její organizace, svozu voličů až po samotné vyplácení úplatků. Byly zajištěny i další stopy, mimo jiné i volební lístky s vyplněnou konkrétní stranou, facebooková komunikace s nabídkou korupce či záznam nestandardní registrace nových voličů. S ohledem na skutečnost, že se podařilo nejen skrytě nahrát opakované svážení voličů do volebních místností organizátory korupce, ale přímo na skrytou 23

kameru zachytit předávání „odměny“ pro figuranta, stal se bílinský případ hlavní zprávou dne, s níž média spojovala zpravodajství o možné volební korupci v různých regionech republiky.

V Kadani se nakupování hlasů podařilo potvrdit z několika zdrojů (zprostředkovatelé nákupů, svědci vyplácení odměn, známí a příbuzní podplacených občanů). Voliči byli sváženi k urnám z části obce Prunéřov taxislužbou vybavenou „prezenční listinou“ a inkasovali odměnu. Scénář byl potvrzen místními obyvateli i řidičem jednoho z vozů taxi. Volební manipulaci dokreslovala i až o 70 % zvýšená volební účast v exponovaných volebních okrscích.

24

V Českém Těšíně kupčení s hlasy zde probíhalo ve prospěch ČSSD či SOS Český Těšín. Toto jednání dokazovala celá řada důkazů a svědectví, mezi jinými i komunikace na sociálních sítích s nabídkami odměny za voličský hlas nebo svědectví o žádosti účastnit se nakupování hlasů, nabídky 500 Kč za voličský hlas atd. Pro nákupčí voličských hlasů byl zvlášť podstatný seznam voličů, kteří již minule byli ochotni prodat svůj hlas. Tito voliči byli kontaktování často již přímo nákupčími. Předmětem podnětu na orgány činné v trestním řízení se stalo i konkrétní svědectví o organizování nákupu hlasů pro ČSSD v baru na sídlišti Svibice, kde mělo být celkově na úplatky vyčleněno 100 000 korun. V Horním Jiřetíně bylo těsně před komunálními volbami v roce 2010 přihlášeno k trvalému pobytu několik desítek lidí, přičemž mnoho z nich se ihned po volbách zase odstěhovalo. Byla získána informace, že za toto účelové přihlášení mělo být vyplaceno až 10 000 korun na osobu a že stejné osoby, které se do obce hlásily k trvalému pobytu tehdy, se přihlašovaly v roce 2014 znovu. Z Ústí nad Labem byla získána výpověď předsedkyně volební komise o využívání, resp. zneužívání, sociálně slabých občanů ke zvýšení počtu hlasů pro ODS. Z jiných výpovědí zase vyplynulo, že volební hlas byl kupován za částku 200 Kč. Ačkoli volební komise ihned incident oznámila Policii ČR, ta ještě během volebního víkendu případ uzavřela s tím, že k nezákonnému jednání nedošlo. Takto rychlý postup policie byl přinejmenším překvapivý, zejména když klíčoví svědci případu vykonávali v den voleb své povinnosti ve volební komisi a jen stěží se mohli dostavit na podání vysvětlení. 25

Zajímavý případ, kdy se „podnikatelské příležitosti“ chopili sami organizátoři korupce z nižších příček, byl zaznamenán v Opavě. Zde se podařilo zachytit nabídku dvou osob, které nabízely možnost sehnání volebních hlasů za úplatu. Na jednání byl vyslán figurant, aby tuto informaci ověřil a skutečně došlo k jednání, ze kterého vyplynulo, že by měl jeden nakoupený hlas stát politika 450 korun. Transakce měla být formálně vykázána jako reklamní kampaň. V dané fázi nebylo možné ověřit, zda se jednalo o reálnou nabídku na ovlivnění voleb nebo podvod. V obou variantách bylo možné vyhodnotit jednání osob jako možné spáchání trestného činu a věc byla předána orgánům činným v trestním řízení.

Těžko uvěřitelné nakupování voličů probíhalo i v Brně. Jednotlivá svědectví, které se podařilo zajistit, prokazovaly, že se voliči účastnili voleb výměnou za speciální náramky, které byly jakousi vstupenkou na zábavu v brněnském klubu Musilka, kde bylo jídlo a program zdarma. Tyto voliče doprovázeli „volební koordinátoři“, kteří dle svých slov vysvětlovali voličům, jakým způsobem mají volit. „,Nakoupení´ voliči v Brně převážně netušili, komu vlastně odevzdali hlas a ani se netajili, že tak činili, aby se mohli zúčastnit následné akce v Musilce. V Krupce se naopak nepodařilo zajistit důkazy o volební korupci. Podle operativních informací došlo jen k dílčím pokusům předáváním úplatků občanům mimo zájmový volební obvod na sportovním stadionu. Celkově však došlo díky spolupráci Naši Politici, Transparency Internatioal, místních politických stran a zástupcům tamní romské komunity v monitorovaném obvodě vytvořit k vytvoření situace, kdy byla oblast obvodu viditelně monitorována. V kombinaci s předem ohlašovanou aktivitou NNO v Krupce ve dnech voleb 26

tak vznikl výrazný tlak, který neumožnil běžné (téměř veřejné) shánění voličů na ulicích a jejich svážení k volebním místnostem, stejně jako místním sociálně slabým obyvatelům vyhledávat tento způsob „přívýdělku“. Situace tak byla patrná ve výrazném poklesu volební účasti.

2.7. Komunikace s komunitami Zásadním prvkem poznání terénu a orientace v něm je úzká spolupráce s komunitami sociálně vyloučených oblastí. V případu voleb 2014 k tomuto účelu posloužily i předvolební debaty o problematice obchodu s bídou a volební korupci, které prokázaly, že i přes tíživou sociální situaci a další výše popisované problémy je řada obyvatel schopna uvědomit si škody plynoucí z akceptace korupčního ovlivňování voleb a zapojit se do akcí k zajištění jejich řádného průběhu. Debaty byly konány vždy přímo v monitorovaných lokalitách, aby se dosáhlo maximální dostupnosti pro místní obyvatele. V souvislosti s tím byly překonávány různé obtíže (obavy provozovatelů závislých na politickém vedení obce poskytnout prostor, bezpečnostní rizika pro organizátory – po slovních atacích v Krupce probíhala debata za spolupráce s místní služebnou PČR; apod.)

27

K efektivnímu vedení debaty se sociálně slabými skupinami obyvatel, kteří jsou typickou „cílovou skupinou“ pro organizátory volební korupce, je nutno hledat specifické cesty komunikace. Kontakt s „předáky“ těchto komunit, příprava debat i jejich průběh potvrdil, že mezi těmito vyloučenými skupinami je velmi typická kombinace nedůvěry v politický systém, politické elity (včetně lokální úrovně), pocit izolace, ale rovněž také menší schopnost porozumět významu dlouhodobějších cílů (např. ve srovnání s rychlým finančním „ziskem“), či prostředků pro formulování a vymáhání cílů komunity. Tomu je třeba uzpůsobit metody vedení debat i „jazyk“, kterým je diskuze vedena. Ve zkušenosti organizací Naši Politici a Transparency Interntional z předvolebního období v roce 2014 to obnášelo poměrně důkladné seznámení s místní situací, osobami, problémy, aby byl obsah debaty co nejvíce přiblížen bezprostředním zájmům publika. V rámci každé debaty bylo poukázáno na konkrétní problémy, kterým komunita v dané lokalitě čelí (místními velmi palčivě vnímané) a na těchto příkladech ukazovat, že jejich viníky jsou velmi často právě ty skupiny, které si výsledek voleb pravidelně zajišťují korupcí. Zájem posluchačů budily především konkrétní návody, jak vybrat cíl pro místní komunitu a způsoby, jakým jej vymáhat po vedení obce a dohlížet na jeho prosazování v místních podmínkách. 28

Efektivní se rovněž jevilo důsledné dokazování, jak volby (vzdor původním představám řady posluchačů) mohou a také ovlivňují každodenní fungování komunity. Další oslovení místních menšin a sociálně slabých skupin pak bylo organizováno prostřednictvím informačních kanálů založených na místních sociálních vazbách. 2.8. Operativní monitoring Zajišťování důkazů volební korupce je velmi citlivým procesem, při němž je třeba dbát na zohlednění hledisek: a) zajištění bezpečnosti členů operativního týmu, anonymity figurantů b) získání důkazů v míře nezbytné pro prokázání trestné činnosti c) získání důkazů v míře nezbytné pro prokázání ovlivnění voleb d) při výše uvedených činnostech se mimoděk nedopustit protiprávní činnosti (např. ani při předstíraném podílu na volební korupci za účelem zajištění důkazů nesmí figurant vhodit „zaplacený“ lístek do urny) e) utajení akce v souladu s bodem a) f) zároveň splnění oznamovací povinnosti (trestné činy) a široká medializace (aktivizace veřejného mínění proti korupci) 29

Ve svém důsledku jsou uvedené principy protichůdné (např. požadavek utajení a co největšího počtu důkazů či následné medializace výstupů) a je nezbytné pečlivě je vyvažovat s ohledem na klíčové cíle. Ačkoliv nelze zveřejňovat veškeré informace o způsobech vedení operativního monitoringu volební korupce, je možné zohlednit a připomenout některé obecné zásady, které mohou být užitečné pro zástupce lokálních NNO. 1) Operativní technika Techniku vhodnou k zajištění důkazů je v současnosti možné zajistit v dostupných cenách od více specializovaných dodavatelů v rámci ČR. Technika je cenově dostupná v dostatečné kvalitě. Při jejím pořizování je třeba vzít v úvahu potenciální známost některých podob skrytých nahrávacích zařízení, s nimiž mohou být organizátoři korupce dobře seznámeni, s maskováním oblečením,

které

figuranti

obvykle

nosí

apod.

Obecně

platí,

že

nejbezpečnějším způsobem je pořizování samostatného audiálního záznamu (miniaturizované zařízení nelze snadno odhalit) např. v kombinaci s pořizováním vizuálního záznamu dalším členem týmu ze vzdálenějšího bodu. V případě záznamu korupčního jednání na skrytý záznam je nutné dbát na řadu detailů, které však pro výsledný výstup mohou být zcela zásadní. Jde například o instruktáž figuranta tak, aby klíčové okamžiky byly skutečně dobře zaznamenány, kontroly zdroje napájení (nelze dopředu odhadnout délku akce), doplňovat audiovizuální zařízení externím nezávislým audiálním přístrojem pro případ selhání techniky či např. nezávislého skrytého doprovodu figuranta (bezpečnost figuranta či v případě neznámého externisty i zajištění svěřené techniky). Do úvahy je třeba vzít v úvahu i prostor, kde k pořízení záznamu dojde: pokud je pořízen na specifickém místě, kde v den voleb nebyly organizátory korupce kontaktovány jiné osoby, může dojít k následné prozrazení identity figuranta. Zvláště v případech, kdy je nutné z preventivních důvodů rychle informaci medializovat či poskytnout orgánům činným v trestném řízení, je nezbytné mít připravenou potřebnou techniku k modulaci hlasu a zakrytí obličeje na záznamech. 2) Figurant Tato pozice je klíčová a její obsazení představuje nejcitlivější a nejproblematičtější bod akce. Z hlediska zajištění anonymity je třeba brát v potaz některé výše uvedené zásady. V zásadě nejoptimálnějším řešením je spolupráce s místní komunitou, jejími lídry a dalšími osobami požívajícími vliv v rámci dané lokality. Tyto osoby jsou schopny zajišťovat bezpečnost 30

spolupracovníků i po skončení akce, zprostředkovávat další informace a kontakt s nimi tak, aby organizátor monitoringu mohl zasáhnout při případných problémech. Figuranty je nutno zajišťovat v dostatečném předstihu, z důvěryhodných zdrojů a optimálně zajistit i náhradníky. Je možné použít v dané lokalitě i příslušníky menšin či sociálních skupin z jiných oblastí (optimální z hlediska bezpečnosti), ale je nutno počítat, že především v nevelkých komunitách budou mít „neznámé“ osoby problém vniknout do korupčních struktur a jejich role se pravděpodobně omezí pouze na vnější monitoring situace v ulicích. 3) Důkazy Zajištění důkazů představuje poměrně komplikovanou záležitost. V případě, se podaří zajistit např. nahrávku cílené instruktáže voliče, jak má volit, neznamená to automaticky, že tím lze prokázat volební manipulaci. Klíčovým prvkem je prokázání, že ke změně vůle voliče došlo na základě účelového finančního benefitu. I při zajištění takového důkazu je nezbytné počítat s tím, že orgány činné v trestním řízení budou vyžadovat výpověď figuranta a dalších členů týmu, kteří se na zajištění důkazu podíleli. Tlak orgánů činných v trestním řízení na prorazení identity figurantů je předpokládatelný i pochopitelný, ale například praxe z případu volební korupce v Bílině prokázala, že lze operativně získané nahrávky lze úspěšně použít jako důkaz jak při samotném vyšetřování, tak i při následném řízení před soudem bez odkrytí identity figurantů. Pořizování důkazů je třeba přizpůsobit cíli této aktivity. Pokud není tímto cílem pouze trestní stíhání osoby, která figuruje na nižší příčce korupční struktury, je vhodné zvážit sledování této osoby, případně její kontaktování, to vše za účelem pořízení důkazů proti objednavateli korupce. V případě, že má být osoba, jejíž podíl na korupci je již zdokumentován, oslovena za účelem získání dalších informací o dané skupině a jejích organizátorech, je rovněž vhodné uvážit způsob, jakým kontakt proběhne. Zvláště u příslušníků komunit, u nichž funguje jistá míra sociální izolace vůči většinové společnosti, je vhodné zvážit zapojení prostředníka (optimálně příslušník komunity, známý, příbuzný). Pokud je cílem zpochybnit na základě zjištěného korupčního jednání právoplatnost voleb, je nezbytné pořizovat důkazy v takové šíři a kvalitě, aby bylo možné dokázat, že: a) nejde o ojedinělý jev – náhodu b) volby byly nestandardním způsobem narušeny

31

c) narušení bylo pravděpodobně takového rozsahu, že v daném obvodě mohlo dojít k ovlivnění volebního výsledku Důkazy mohou být formě přímých či zaznamenaných svědectví osob, které se procesu nezúčastní a vypovídat mohou samozřejmě i sami členové operačního týmu. Dalším důkazem mohou být zajištěné volební lístky. Při masovém označování „vhodných kandidátů“ totiž může být použito stejných psacích prostředků, rukopisu apod. Dalším důkazem jsou nahrávky, u nichž je vhodné prokazovat (především u audiálních) i datum a čas pořízení. Důkazy by měly být zajištěny ve vztahu k více osobám/figurantům tak, aby bylo možné vyvozovat důvodné podezření na to, že se volební korupce netýkala jen jediného zaznamenaného případu, ale šlo skutečně o masový jev schopný promítnout se do volebních výsledků. Optimální je tedy pořízení většího množství důkazního materiálu, vedle toho může být šíře korupce prokazována i dalšími způsoby (např. při hovoru na skrytý záznam s organizátorem korupce).

3. Korupce jako parazit

3.1. Typologie Obchodu s bídou Pojem „Obchod s bídou“ bývá poněkud nepřesně zužován na problematiku zneužívání sociálních dávek pro nestandardní podnikatelské aktivity a nejčastěji bývá tento problém vnímán v souvislosti s fungováním tzv. sociálních ubytoven. Ve skutečnosti má problém parazitování na sociálně slabých komunitách či přímo na sociálně vyloučených lokalitách více vrstev a podob. Typově lze využívání či přímo neužívání legislativy, norem a sociálních programů možné rozdělit do tří základních oblastí podle jejich beneficientů a modu operandi jejich aktivit. 

První z nich představuje zneužívání výhod určených pro podporu sociálně slabých obyvatel v neoprávněný ekonomický zisk právnických osob i jednotlivců. Do této oblasti spadají často jmenované „podnikání“ se sociálním bydlením či zneužívání zaměstnávání handicapovaných zaměstnanců. Specifickou formu zneužívání sociální oblasti k přesměrování finančních toků lze identifikovat v postupu některých

32

veřejných institucí, které se při získávání finanční podpory zaštitují sociálně slabými komunitami, přičemž jsou prostředky následně distribuovány značnou měrou mimo tuto oblast. Příkladem z praxe zde mohou být dotační projekty na renovaci bytového fondu, z nějž prosperovaly především oblasti nesplňující charakter sociálně vyloučených oblastí. 

Druhou oblastí pak představují nestandardní podnikatelské aktivity, které nečerpají přímo ze sociálních prostředků, ale využívají přímo sociálně slabé k předmětu svého podnikání. Mezi tyto aktivity lze zahrnout například provozování hazardních heren.



Třetí oblast představují nestandardní či přímo nezákonné aktivity, k nimž dochází za pomoci politického krytí a ke škodě veřejných prostředků. Čím více tyto aktivity probouzí odpor a kritiku části aktivní občanské veřejnosti, tím více se podobný typ „byznysu“ stává závislý na nestandardních způsobech získávání veřejné moci pomocí využívání sociálně slabých obyvatel při volebních manipulacích.

33

3.2. Příklady zneužívání podpory pro sociálně slabé při poskytování ubytování zaměstnávání v tzv. sociálním podniku a přesměrování dotací mimo sociálně vyloučené lokality Typickým příkladem první oblasti představuje problém spojený s provozováním ubytoven pro sociálně slabé. Jádro tohoto problému dlouhou dobu spočívalo v absenci jednotné legislativní úpravy, která by vůbec sociální bydlení definovala a určila pro poskytování této služby jasné podmínky.

„Podnikatelé“, jejichž primárním cílem je maximální zisk na úkor sociálně

slabých, tak v řadě případů provozovali ubytovací prostory bez zajištění průběžných oprav a údržby na hranici technické únosnosti s tím, že v případě zchátrání je rentabilnější otevření ubytovny v jiném objektu (a opětovný postup). Typickým problémem byla zcela nedostatečná hygiena, stísněné prostory, společné předimenzované prostory pro tak nezbytné činnosti jako je příprava jídla či nepořádek a hluk v objektu. Technické a hygienické normy pro ubytovávání (a tím i proplácení dávek majitelům ubytoven) byly stanoveny teprve legislativou v roce 2015. Toto „podnikání“ vzniká ve specifických lokalitách, kde se vyskytuje dostatek sociálně slabých obyvatel a často dochází k nucenému vystěhovávání. V mnohých případech toto podnikání podpořily i samy obce, které ubytovny začaly nabízet jako oficiální formu náhradního bydlení. Dále tomuto typu „podnikání“ nahrává snadnost, s níž lze ubytovnu zřídit. V některých případech došlo jen k rozdělení bytu na více obytných jednotek (pokoje), do nichž pak byly přestěhovány další rodiny. Dalším faktorem, který nahrál ubytovnám poskytujícím drahé „sociální“ bydlení, je skutečnost, že běžní nájemci bytů požadují kauci, kterou sociálně slabí nejsou schopní zaplatit. Majitelé ubytoven kauci nepotřebují – pojišťují se příjmem přímo ze sociálních dávek a zároveň uzavírají jednostranně výhodné smlouvy, které umožňují rychlé vystěhování nájemníka. Podnikatelé nabízející tyto „služby“ využívají státní podpory pro sociálně slabé v podobě příspěvku a doplatku na bydlení, které úřad práce zasílá přímo na jejich účty. Úřady tak mohou činit dokonce i bez souhlasu oficiálního příjemce podpory (tzv. institut zvláštního příjemce). Motivací je zde oboustranná „výhodnost“ – jistý zisky pro podnikatele a usnadnění administrativy pro úředníky. Pokud uvedené dávky nepostačují, mohou sociálně slabí navíc doplácet majitelům ubytoven i z dalších sociálních dávek (např. z příspěvku na živobytí). 34

Tomuto typu zneužívání podpory pro sociálně slabé nezabránilo ani stanovení maximální možné výše doplatku na bydlení v roce 2012, které nastavilo horní hranici dávek podle normativních nákladů stanovených podle velikosti obce a počtu osob v domácnosti. Majitelé ubytoven byli schopní reagovat řadou způsobů, jak omezení dávek obejít, jako například uvedením fiktivní částky do ubytovací smlouvy (umělé zvýšení doplatku) či vyžadováním dalších poplatků nad rámec ubytovací smlouvy. V roce 2015 přišlo další omezení, podle něhož stát proplácel pouze 90% nákladů na bydlení obvyklých v místě. Dosaženo bylo ale pouze částečného efektu: počet příjemců doplatků se snížil ze 70 175 v roce 2014 na 65 111 v roce 2015, společně s tím došlo ke snížení výdajů o 0,1 miliardy korun. Tíha byznysu založeného na chudobě se ale paradoxně přesunula právě na sociálně slabé – předražené ubytovny většinou nezlevnily a sáhly k vymáhání nájmů z jiných (omezených) příjmů svých nájemců. Přes dílčí efekt řešení navázaných na regulaci nejkřiklavějších důsledků původních legislativních mezer se tak ukazuje, že pro skutečné řešení tohoto problému je nezbytné vedle pokusů o úpravu byznysu s ubytovnami přikročit i k podstatě samotného vzniku tohoto podnikání. Ten spočívá v nedostatku sociálních bytů zřizovaných obcemi i v dlouhodobém opomíjení jejich výstavby. Růst podnikání s ubytovnami byl úzce spojen právě s trendem rozprodávání bytového fondu sociálního bydlení. V této souvislosti lze pozitivně hodnotit záměr připravovaného zákona o sociálním bydlení. Připravovaná legislativa by přesunula stanovila parametry pro důstojné bydlení a zároveň přesunula odpovědnost za jejich zajištění na obce, které při vyjednávání o nájmech budou mít lepší pozici než jednotlivé osoby. Na straně státu by spočívala garance za nájmy a eventuálně rovněž iniciativa k výstavbě sociálního bytového fondu. Zneužívání v této oblasti podpory se ale netýká pouze ubytování sociálně slabých obyvatel. Další oblastí, která se stala terčem zneužívání podpory, bývá fiktivní znevýhodněných skupin, které stát podporuje, jako jsou zdravotně postižení. Může jít o případy dílčího zneužívání dotací, které stát poskytuje za zaměstnání handicapovaného zaměstnance, nebo přímo o založení sociální firmy. Trend tohoto typu je v České republice na vzestupu (v rámci EU zaměstnává tento sektor 14,5 milionu lidí, což představuje 6,5% ekonomicky aktivního obyvatelstva) a většina z nich skutečně plní své poslání – vedle ekonomického zisku mají i společensky prospěšný cíl, polovinu zisku investují do svého rozvoje či tohoto cíle a

35

zaměstnávají sociálně znevýhodněné osoby. Prvotně se jedná o zdravotně handicapované, ale v řadě případů jsou to také dlouhodobě nezaměstnaní lidé. Vedle standardně a prospěšných společností fungují ale i podnikatelé, jejichž subjekty by bez dotací neměly ve skutečnosti šanci na přežití. Podle zveřejněných údajů Ministerstva práce a sociálních věcí po ukončení dotací zaniká zhruba na 30% podniků. I když jde o prozatím předběžný údaj zatím plně nezpracovaných dat a nelze ani všechny zkrachovalé společnosti paušalizovat jako podniky založené na cílené využívání dotací, jde o značné množství. Postoj MPSV, že k zneužívání tohoto typu dotací nedochází, protože orgány činné v trestním řízení řešily pouze dva případy, lze v tomto kontextu hodnotit jako výrazné podceňování problému. Situaci napomáhá stav, kdy legislativa nezná závaznou definici určující, co vlastně je „sociální podnik“, ačkoliv je tento statut podmínkou pro přidělení některých dotací z evropských strukturálních fondů.

Jednotlivé ústřední orgány státní správy místo toho

stanoví vlastní definice sociálních podniků. Situaci by mohl pomoci řešit nový zákon o sociálním podnikání, který by poprvé definoval sociální podnikání (stanovení znaků bez vytváření nové právní formy). Věcný záměr zákona již MPSV připravilo ve spolupráci s ministrem pro lidská práva a ministerstvem průmyslu a obchodu. Legislativní úprava byla iniciována chystanou další podporou pro tento typ společností, které představuje daňové zvýhodnění, snazší získání veřejných zakázek nebo proplacení mentorů. Na druhé straně může i zvýšit důvěru finančních institucí k vytváření zvýhodněných možností úvěrování tohoto typu podniků. Nová regulace by tak ve více ohledech mohla poskytnout základnu pro výraznější rozvoj sociálních podniků a vytvořit nový podnět k zaměstnávání osob dlouhodobě znevýhodněných na trhu práce. Systematizace legislativy by zároveň vytvořila částečnou prevenci proti zneužívání sociálního podnikání.

36

Prázdná schránka místo sociální firmy, která se ale na začátku roku 2016 zařadila mezi rekordmany veřejných zakázek. Od ledna do května jich získala za 144 milionů korun.

Za sociální podnik lze považovat fyzickou nebo právnickou osobu, která sociálně podniká a splňuje definiční znaky sociálního podniku: 

její zakladatelské právní jednání stanovuje způsob dosažení společensky prospěšného cíle a podmínky nakládání se ziskem, použitým pro další rozvoj sociálního podniku a/nebo za účelem naplnění společensky prospěšného cíle; sociální podnik, který je fyzickou osobou, stanovuje způsob dosažení společensky prospěšného cíle a podmínky nakládání se ziskem prohlášením, které uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup,



její podnikatelská činnost směřuje k naplnění společensky prospěšného cíle, činnosti prospívající společnosti či specifické skupině (znevýhodněných) lidí,



má nastavena pravidla pro účast zaměstnanců a členů na směřování podniku,



zaměstnanci a/nebo členové jsou pravidelně a systematicky informováni o chodu podniku, výsledcích hospodaření a naplňování společensky prospěšných cílů,



zaměstnanci a/nebo členové jsou zapojení do rozhodování o směřování podniku;



více než 50 % svého zisku reinvestuje do rozvoje svého sociálního podniku a/nebo pro naplnění deklarovaného společensky prospěšného cíle a zveřejňuje informace o využití případného zisku,



směřuje k naplnění environmentálního prospěchu – zohledňuje environmentální aspekty výroby i spotřeby,

37



má minimálně 50 % příjmů z vlastních tržeb,



přednostně uspokojuje potřeby místní komunity a místní poptávky (podnik se v činnosti orientuje na místní potřeby, odběratelé jsou ze stejného nebo sousedního kraje) a využívá přednostně místních zdrojů a spolupracuje s místními aktéry (podnik přednostně zaměstnává místní obyvatele a nakupuje od místních dodavatelů).

Definice integračního sociálního podniku 

Integrační sociální podnik je sociální podnik naplňující výše uvedenou definici sociálního podniku, který zaměstnává a sociálně začleňuje osoby sociálně či zdravotně znevýhodněné na trhu práce, kterým je nutné věnovat zvýšenou péči pro jejich zdravotní stav nebo z jiných vážných důvodů a:



podíl těchto zaměstnanců tvoří více než 30 % průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců (poměr zaměstnanců ze znevýhodněných skupin vůči celkovému počtu zaměstnanců se vyjadřuje v průměrných ročních přepočtených počtech zaměstnanců, do kterých se započítávají zaměstnanci s pracovní smlouvou a DPČ) a



provádí prokazatelné aktivity směřující k dalšímu uplatnění těchto osob na trhu práce či sociální integraci a psychosociální podporu.

Znevýhodněnými osobami jsou: 

fyzické osoby se zdravotním postižením,



sociálně znevýhodněné fyzické osoby.



Sociální podnik je vymezen definičními znaky, které musí pro získání tohoto statusu žadatel

naplňovat.

Sociální

podnik

nepředstavuje

novou

právní

formu; status sociálního podniku může nabýt jakákoliv fyzická či právnická osoba. Další pozitivní potenciál pro rozvoj sociálního podnikání představuje možnost daňových optimalizací (včetně odvodů za zaměstnance), které by umožnilo sociálním podnikům dosahování přijatelného zisku při udržení konkurenceschopných cen. Nezbytným krokem cílené podpory pro sociální podniky však musí být nastavení efektivní kontroly tohoto segmentu podnikání a to především ze strany MPSV a úřadů práce. Další specifickou formu zneužívání sociální oblasti k přesměrování finančních toků lze identifikovat v postupu některých veřejných institucí, které se při získávání finanční podpory zaštitují sociálně slabými komunitami, přičemž jsou prostředky následně distribuovány 38

značnou měrou mimo tuto oblast. Příkladem z praxe zde mohou být dotační projekty na renovaci bytového fondu, z nějž prosperovaly především oblasti nesplňující charakter sociálně vyloučených oblastí. Systémově je tento typ zneužívání výdajů v sociální oblasti podobný první zmiňované oblasti, ale aktérem zde nejsou soukromé fyzické či právnické osoby, ale sám veřejný sektor. Příkladem z praxe může být sídliště Kročehlavy v Kladně, které magistrát označil za „problémovou“ lokalitu. Argumentoval přitom poškozenými domy, zanedbaným prostředím, průměrným nízkým vzděláním obyvatelstva i koncentrací romské komunity v ubytovně bývalého masokombinátu. Díky tomu získal více než 200 milionů korun na renovaci sídliště z evropských strukturálních fondů. Organizace Člověk v tísni však poukázala na skutečnost, že obyvatelstvo kročehlavské sídliště ve skutečnosti představuje běžný průřez populace a nelze je označit za dlouhodobě znevýhodněné či sociálně vyloučené. Navíc došlo i ke změnám v projektu, právě zmiňovaná ubytovna o původně plánované 3 miliony Kč přišla – byly přesměrovány na opravu bytového fondu na sídlišti s odůvodněním, že v ubytovně byla zjištěna pouze jedna nájemní smlouva. V ostravských Vítkovicích byly naopak do sociálně vyloučené lokality zahrnuty i části, které tuto definici nesplňují. Postačila pouhá administrativní příslušnost, na jejímž základě ale došlo k nasměrování prostředků jinak určených právě pro potřebné lokality. Zde byla nasměrována dotace za 1,6 milionu na parkoviště na na Mírovém náměstí a rekonstrukci ulici Prokopa Velikého. V tomto případě není potřeba žádných výrazných legislativních změn, řešení problému spočívá ve způsobu nastavování dotačních podmínek a především jejich následné kontroly.

3.2. Příklad podnikatelských aktivit parazitujících na sociálně vyloučených lokalitách – hazardní byznys Závažnost a dopady provozování hazardních her právě v blízkosti sociálně vyloučených lokalit není potřeba detailně analyzovat, k této problematice se dlouhodobě věnují organizace zaměřené na sociální oblast i jednotliví odborníci (např. studie Návykové nemoci a chudoba vydaná v roce 2010 lékařským týmem v čele s primář adiktologie Karlem Nešporem) Pro ilustraci lze uvést průzkum, který na přelomu let 2014/2015 provedlo Národní monitorovací

39

středisko pro drogy a závislosti ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR formou dotazníkového šetření mezi zástupci v sociálně vyloučených lokalitách. Při zjišťování, jak velký problém představuje právě hazard v sociálně vyloučených lokalitách ve srovnání s dalšími problémy typickými pro tyto oblasti, byla závažnost a dopady hazardu hodnoceny

ve

„středně

závažný“,

tedy následující

nejzávažnější

problémy jako

nezaměstnanost, zadluženost a nízké vzdělání/kvalifikaci. V některých lokalitách byla nebezpečnost hazardu akcentována ještě výrazněji (Štětí, Tanvaldsko, Frýdlantsko, Jaroměř, Chodov). Nejproblematičtější jevy spojené s hazardem v sociálně vyloučených lokalitách představuje prohlubování zadluženosti jednotlivců i celých rodin, závislost u příjemců sociálních dávek, negativní vliv na sociální zvyklosti, v neposlední řadě pak majetková trestná činnost spojená s potřebou získat další finanční prostředky a samozřejmě lichvářství. Sekundárními, neméně závažnými projevy pak představuje konzumace drog, alkoholu, výtržnosti v okolí heren a negativní vliv heren na školní mládež. Dlouhodobě známý byl rovněž problém s umisťováním heren do blízkosti sociálně vyloučených lokalit, respektive jejich povolování. Odpovědnost nesly jak Ministerstvo financí (např. marný protest ministra pro lidská práva proti povolování videoterminálů v Janově v blízkosti škol a nízkoprahových zařízení), tak i obce (např. průzkum organizace Člověk v tísni z roku 2013, podle níž byla velká část heren lokalizována i v rozporu se zákonem v blízkosti veřejných budov, mateřských škol, úřadů, knihoven, dokonce oddělení psychiatrie ústecké Masarykovy nemocnice). Řešení výše uvedených jevů spočívá v míře a kvalitě regulace (a dohledu nad její vymahatelností), k níž přistupují relevantní orgány. V tomto kontextu je nezbytné vnímat problém lobbingu s nejasnou hranicí přerůstání do účelového ovlivňování regulátora včetně korupčního jednání. Opomineme-li lobbing směrem na úrovni ministerstva a zákonodárných sborů, jde o příjmy obcí v jednotlivých lokalitách, kde příjmy z hazardu tvoří nezanedbatelnou část rozpočtu. V lepším případě se tak motivace potlačení negativních sociálních jevů se tak střetává s motivací dalších veřejných zájmů daných potřebou vyšších investic umožněných příspěvky z hazardního byznysu. V horším případě dochází k ovlivnění prostřednictvím partikulárních zájmů politických subjektů či jednotlivců, de facto formou přímých či nepřímých úplatků. Výsledkem výše uvedených možností legitimních i nelegálních střetů zájmů pak bývá odmítnutí regulace hazardu, respektive její nedostatečné provedení. To má podobu např. povolování většího množství heren, regulace počtu heren 40

namísto automatů, povolování heren i přímo na hranicích sociálně vyloučených lokalit (např. některé návrhy v zastupitelstvu statutárního města Brna na začátku roku 2014). Střety zájmů v této oblasti lze odlišit podle beneficientů na individuální a kolektivní. Napojení politiků do hazardního byznysu může být provedeno skrytě několika formami: a) Skryté ovládání přes osoby blízké či právnické osoby s nejasnou majetkovou strukturou. Zrušení tzv. anonymních akcií (akcie na doručitele, též na majitel) k 1.1.2014 de facto výraznější změnu nepřineslo. Majitelé provozoven mohou být ovládáni firmami registrovanými v offshorových destinacích, které neumožňují částečně či zcela přístup k informacím o majetkové struktuře společnosti. Obtížně dohledatelné či veřejně nedostupné ale mohou být i údaje ze zahraničí (kde lze například účast ve společnosti zakrýt prostřednictvím administrační společnosti – tzv. Secretary) či popřípadě převést akciovou strukturu společnosti na akcie na jméno, přičemž seznam akcionářů zůstává neveřejný. Za faktického stavu, kdy není prováděno systematické prověřování majetkové struktury společností ze strany regulačních orgánů (natož poté analyzovány případné střety zájmů vyplývající z podoby této struktury – společné podnikatelské aktivity s politiky, osoby blízké apod.) nelze v řadě případů střety zájmů vyplývající z těchto případů vůbec identifikovat. Možnost veřejné kontroly je výrazně omezená i v souvislosti se skutečností, že ani informace, které mají být veřejně dostupné, ve skutečnosti v rejstřících nejsou. Podle průzkumů společnosti Bisnode neplní informační povinnost vůči obchodnímu rejstříku 2/3 tuzemských firem. Rejstříkové soudy postupují benevolentně, v případě nedoplnění přes výzvu soudu hrozí společnostem jen dílčí zanedbatelná pokuta. Problematické je nejen nastavení legislativy (např. v praxi Slovenska může být právnická osoba neplnící informační povinnost do obchodního registru 2 roky po sobě zrušena), ale i samotný zájem situaci řešit. Ministerstvo financí na dotaz Naši Politici o.s. k řešení tohoto problému (přes přísliby ministra financí z konce roku 2015) reagovalo pouze sdělením, že organizuje meziministerskou skupinu k projednání potenciálních legislativních změn. IT systém, který by z elektronické evidence dokázal automaticky identifikovat a upozornit na chybějící dokumenty v rejstříku, připravován není. Tato situace je velmi problematická, neboť ani žádoucí změny norem nemohou vést ke změně bez zajištění své vymahatelnosti.

41

b) Dodavatelské služby hernám. Tento typ střetů zájmů bývá poměrně málo viditelný, avšak neméně efektivním způsobem, jak skrytě převádět zisky z hazardu k výkonné politické moci. Řešitelé projektu Naši Politici a Transparency International zmapovali konkrétní případ v Chomutově, kde došlo v únoru 2014 k „regulaci“ hazardního byznysu omezením na 2 provozovny. Pro obě z nich zajišťovala dodavatelské služby společnost WGG a.s. personálně obsazené osobami z bezprostředního podnikatelského okolí bývalého starosty a senátora Alexandra Nováka, odsouzeného k trestu odnětí svobody za přijetí úplatku. K tomuto faktu je relevantní uvést, že modus operandi, kdy osoby podnikající s Novákem a vyskytující se v jeho bezprostředním okolí, opakovaně profitují z nestandardních výhod poskytovaných veřejnými dodavateli, je zde typický. Lze tak postulovat důvodné podezření, že v tomto i dalších případech je skutečným skrytým beneficientem právě zmíněný expolitik, který si i dlouho po oficiálním konci své kariéry udržoval vysoký vliv. Pro uvedený případ je signifikantní, že jedna z uvedených heren sídlila v objektu vlastněném a pronajímaném městskou společností Chomutovská bytová a.s.

42

c) Profitování z provozu hazardu. Tento typ střetů zájmů patří k obtížně prokazatelným nikoli z hlediska dostupnosti dat, nýbrž odlišením míry a závažnosti jednotlivých případů. Nejtypičtějším projevem bývá totiž poskytování objektů na provoz do nájmu herním podnikům, přičemž majitelem objektu může být přímo politik, rodina či blízké osoby. V případě osob napojených či v příbuzenském vztahu je obtížné určovat, zda si je politik takového střetu zájmu vůbec vědom a zda má na jeho rozhodování jakýkoliv vliv. Příklady tohoto typu zaznamenali řešitelé projektu v konkrétních lokalitách na severní Moravě, nicméně je zjevné, že půjde o průřezový jev, u něhož je obtížné odlišit náhodný výskyt od reálně fungujícího střetu zájmů.

d) Poskytování výhod podnikatelům za skryté benefity. Tento typ zapojení politiků do hazardního byznysu představuje nejzávažnější střet zájmů, protože jde většinou o jev, který je a) dlouhodobý a trvalý; b) vykazuje prvky systémové a organizované korupce, která není omezena na jednotlivce či úzký okruh osob; c) na rozdíl od některých střetů zájmů, jejichž vznik může být náhodný a bez skutečného vlivu na rozhodování politika, jde v tomto případě o výrazné, účelové a systematické ovlivňování politiků Příkladem může být situace z lokality X, jejíž identitu nelze s ohledem na stále probíhající šetření prozatím zveřejnit. Původně byla tato lokalita pracovníky projektu prověřována na výskyt střetu zájmů politiků podle výše popsaných bodů, ale šetření začalo postupně prokazovat hlubší a strukturovanější konflikt zájmů trvající řadu let a odrážející se v konkrétních rozhodnutích vedení města. V obci X je hazard částečně regulován, přičemž jde o regulaci množství provozoven a nikoli automatů. Přes oficiální politiku představitelů obce směřující na omezování heren tak ve skutečnosti došlo například k „výměně“ provozovatelů, když byla malá herna vystřídána provozovatelem s řádově několikanásobným počtem výherních automatů. „Povolení“ provozovatelé přispívají nejen oficiálními kanály do rozpočtu obce X, ale i na privátní byznysové aktivity tamních politiků vykazované oficiálně jako veřejně zájmové, z nichž však lze získávat finanční zisky. Tento typ střetu zájmů se v dané lokalitě netýká pouze hazardního byznysu, ale prostupuje celým sektorem zadávání veřejných zakázek. Podnikatelské aktivity jsou jako „veřejně prospěšné“ podporovány i rozpočtem města, o němž spolorozhodují beneficienti zisků a to kromě otevřené 43

finanční podpory i dalšími vedlejšími způsoby (např. podporou přes městské společnosti). Obdobný případ střetů zájmů na komunální úrovni přitom není zdaleka ojedinělý.

4. Legislativní změny, advokační činnost a strategická litigace v průběhu trvání projektu

4.1. Volební korupce Volby do obecních zastupitelstev se u nás sice těší (tedy na české poměry) relativně vysokému zájmu voličů, nicméně vidina správy obecních záležitostí (včetně nakládání s majetkem a rozpočtem obce, dotacemi a zakázkami) a rozhodování o nich se leckdy stává i lákadlem pro prosazování soukromých a partikulárních zájmů, jež by v samotné volební soutěži neměly mnoho šancí na úspěch. Proto se některé kandidující subjekty (či jejich přívrženci) uchylují i k volebním praktikám, které jim usnadní či přímo zajistí dosažení těchto jejich cílů…“22 4.1.1. Trestní právo Již po komunálních volbách v roce 2010 došlo k novelizaci zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon (dále jen „TZ“), a to konkrétně zákonem č. 330/2011 Sb. (účinný od 14. listopadu 2011), který kromě jiného přinesl do skutkové podstaty ustanovení § 351 (Maření průběhu voleb a referenda) novou alineu, která zněla následovně: „kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s výkonem volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu poskytne, nabídne nebo slíbí finanční, majetkový nebo jiný obdobný prospěch, aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle, … bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

22

KOKEŠ, Marian. Volby do zastupitelstev obcí – manipulovatelný svátek demokracie?. Soudní rozhledy. 5/2016, str. 146-151

44

Zmíněnou novelou se v prvé řadě implementovaly předpisy Evropské unie, takže důvodová zpráva o předmětném ustanovení o volební korupci vůbec nepojednává. Komentář k TZ zmiňuje, že se de facto jedná o speciální případ korupce a zároveň odlišuje tzv. kupčení s hlasy od předvolební kampaně: „Nové znění trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda podle § 351 alinea 2 zahrnuje znaky, které zajišťují, že pod tento trestný čin nebudou zahrnována jednání, která spočívají v jednání, ke kterým obvykle dochází na volebních mítincích stran a jiných shromážděních v souvislosti s volbami či referendem, kdy jsou voličům rozdávány drobné dárky apod. (srov. znaky „finanční, majetkový nebo jiný obdobný prospěch“ a „aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle“). Taková jednání totiž nelze považovat za tzv. kupčení s hlasy, resp. volební korupci, ale spíše za součást volební kampaně.“23 Naši politici, o.s. (dále jen „NP“), a Transparency International – Česká republika, o.p.s. (dále jen „TI“) zaznamenali v průběhu voleb do zastupitelstev obcí v roce 2014 řadu skutečností, které nasvědčovaly tomu, že došlo ke spáchání výše uvedeného trestného činu. Konkrétně se pak jednalo o kupčení s hlasy ve městech Bílina, Kadaň a Šluknov. Oproti tomu ve městě Krupka nedošlo k zaznamenání nakupování hlasů v bezprostřední blízkosti volebních místností, jak tomu bylo v roce 2010. Podle výpovědí obyvatel ovšem mohlo dojít spíše k získávání přízně celých skupin občanů podílejících se na životě města (sportovci, hasiči) např. příslibem investic do jimi využívané infrastruktury (sportoviště), než ke kupování hlasů jednotlivců. Z šetřených trestních oznámení se do fáze obžaloby dostalo pouze trestní oznámení týkající se nakupování hlasů v Bílině. Trestní oznámení upozorňující na možnou manipulaci voleb ve Šluknově bylo odloženo a v případě Kadaně nezahájil policejní orgán ani úkony trestního řízení. K odsouzení konkrétních pachatelů přistoupily okresní soudy v Teplicích (případ Bílina) a dále pak v Litoměřicích. Oproti tomu Okresní soud v Teplicích v jiném případě a též Okresní soud v Mostě jiné obžalované osvobodily. 23

ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, HERCZEG, Jiří, KRATOCHVÍL, Vladimír, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav, ŠÁMALOVÁ, Milada, VÁLKOVÁ, Helena, VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní zákoník (EVK). 2.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3273. ISBN 978-80-7400-428-5.

45

Analýzou rozsudku vyplynulo, že nabízené plnění za příslib volby konkrétního kandidáta se pohybuje v rozmezí 300 – 500 korun, výjimečně dosahuje až 1000 korun. Obžalovaný v bílinském případu byl odsouzen na základě nahrávky pořízení právě NP a TI ve spolupráci s místními občany. Obžalovaný u soudu tvrdil, že hlasy kupoval na objednávku další osoby. Její totožnost se ovšem nepodařilo zjistit. Naopak litoměřický soud v rozsudku uvedl, že obžalovaný se snažil nakoupit hlasy přímo pro sebe, což není obvyklý postup, který svědčí spíše o určitém amatérském pojetí v tomto případě. Je tedy patrné, že hmotněprávně je již trestná činnost související s kupčením s hlasy ošetřena dostatečně, jelikož orgány činné v trestním řízení dovedou za ideálních podmínek podezření prověřovat a stíhat konkrétní osoby a dovést případy až do stádia obžaloby a rozhodnutí soudu. Jediná změna by mohla proběhnout ve smyslu vypuštění slov „aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle“, kdy se samozřejmě velmi těžko prokazuje, že došlo k takovému jednání. Na druhou stranu je toto ustanovení pojistka, že nebudou kriminalizovány určité druhy legitimních volebních kampaní. Vzhledem ke zmíněné judikatuře se však tento problém jeví spíše jako marginální. Problém však může nastat v oblasti prověřování a vyšetřování z hlediska zabezpečení dostatku důkazů, když se jedná především o audio a video záznamy a dále např. zajištění originálů lístků předvyplněných jednou konkrétní osobou. Zde orgány činné v trestním řízení narážely na problém s nedostatkem zákonných pravomocí nasadit ve vhodnou chvíli operativně pátrací prostředky jako předstíraný převod, sledování osob a věcí nebo použití agenta či nemožnost vůbec užít odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Cestou k efektivnějšímu postihu volební korupce by tedy zřejmě především úprava trestního řádu, tady zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. 4.1.2. Volební právo Z hlediska legislativních změn ani strategické litigace nedošlo v průběhu komunálních voleb v roce 2014 k výraznému posunu. Z hlediska změny zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, bylo uvažováno především o instrumentech, které by měly minimalizovat či zcela odstranit možnost ovlivnit výsledek voleb účelovou změnou trvalého bydliště osob, které nemají k dané obci žádný materiální občanský vztah. Již v roce 2011 Ústavní soud konstatoval, že takováto účelová změna trvalého bydliště je v rozporu se zákonem a nedává tedy možnost účastnit se voleb. Příslušné volební orgány mohou takové voliče identifikovat a 46

ze seznamu voličů tzv. vyškrtnout. Záleží pak na konkrétních voličích, aby uplatnili právní kroky ke své obraně. Právo volit do zastupitelstva obce dává ustanovení § 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev“) občanu obce za předpokladu, že je v den voleb v této obci přihlášen k trvalému pobytu. Žádné omezení týkající se trvalého pobytu není v tomto ustanovení uvedeno a Česká republika nemá ani jinde speciálně upraveny nějaké další podmínky ve vztahu k bydlišti, které by voliči byli povinni splnit, než se k trvalému pobytu v obci přihlásí. Zmanipulování voleb obstaráním hlasů formálních voličů je tedy relativně snadné. Těmto praktikám lze do jisté míry předejít ve fázi sestavování seznamu voličů tím, že osoby hlášené k trvalému pobytu toliko formálně z něho budou vyškrtnuty. Výklad, podle něhož zákon o volbách do zastupitelstev takovýto aktivní postup orgánu, který stálý seznam voličů vede, umožňuje, podporuje i možnost vyškrtnutých osob následně žádat o správní (námitkové řízení) a soudní přezkum. A odpovídá to též představě samotné Ústavy, která v čl. 100 odst. 1 nepředpokládá ochranu práva podílet se na správě obecních záležitostí u těch, kdo se skutečným životem obce nemají objektivně nic společného. Toto je jen připomenutí jednoho z nástrojů, který lze k obraně před podobnými praktikami využít mimo rámec volebního soudnictví. Je však zřejmé, že právní úprava není dokonalá. Ústavní soud zde proto využívá příležitosti a apeluje na zákonodárce, aby uvážil, zda podmínky aktivního volebního práva do zastupitelstev obcí neupřesnit, resp. nezměnit tak, aby bylo znemožněno nebo alespoň podstatně znesnadněno zneužití stávajícího benevolentně nastaveného kritéria trvalého pobytu.24 Tento fenomén nebyl v roce 2014 před a v průběhu komunálních prokazatelně identifikován. Není vyloučeno, že v menším měřítku k němu dojít mohlo, ale nejednalo se o tak masivní výskyt jako v roce 2010 (např. Karlova Studánka, Horní Jiřetín). Vzhledem k tomu, že tento trend se zřejmě v dlouhodobé perspektivě ukázal náročnější jak organizačně tak finančně, a vzhledem k propracované judikatuře Ústavního soudu, není v této chvíli potřeba zásadních úprav příslušných předpisů. A to i vzhledem k tomu, že např. zavedení jakési formy domicilu (domovského práva), který by mohl popsaný problém vyřešit,

24

Nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 6/11

47

není v českém prostředí bezproblémové a nese s sebou i negativa ve formě omezení svobody pohybu a pobytu na území České republiky a zvýšení administrativní náročnosti. Ohledně změny legislativy v oblasti kupčení s hlasy se objevil v zásadě návrh, aby hlasovací lístky byly k dispozici pouze ve volební místnosti. Namísto hlasovacích lístků by voliči obdrželi volební brožury – brožura by byla obsahově stejná jako sada hlasovacích lístků. Její účel by byl informační, ale nebylo by možné jí použít k samotnému provedení hlasování. Postup by byl následující: 1. Při příchodu do volební místnosti by volič dostal vždy sadu hlasovacích lístků. 2. Odebral by se za plentu, kde by byl sám. Vždy by vybíral ze všech hlasovacích lístků. 3. Před odchodem z volební místnosti by musel zbývající hlasovací lístky odhodit do připravené nádoby. 4. (Obdobné účinky by mělo i hlasování prostřednictvím počítačových terminálů). Nad touto změnou, přestože byla ve velké míře uvažována, nakonec nenastala politickoadministrativní shoda (částečně i z odporu ke změnám zavedených postupů), takže i nadále bude probíhat distribuce volebních lístků do schránek. 4.2. Financování politických stran V průběhu aktuálního volebního období připravila Vláda ČR novelu zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách. Tato novela, předložená Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 21. srpna 2015 se zaměřuje především na změnu pravidel pro financování politických subjektů směrem k větší transparentnosti a kontrole peněžních toků uvnitř politických stran a hnutí. Dne 29. června 2016 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky návrh zákona ve 3. čtením a textem se bude zabývat Senát. Hlavní změny zakotvené v předmětné novele se týkají povinného zřízení oddělených účtů např. pro financování volební kampaně a pro příspěvky ze státního rozpočtu, dary a výdaje na prezentaci strany. Tento posledně zmíněný zvláštní účet musí být navíc přístupný k nahlédnutí i třetím osobám („transparentní účet“). Stanovuje se i horní hranice pro výši daru, který může strana nebo hnutí přijmout od jedné osoby, a to na 3 mil. Kč v kalendářním roce. Dále se zřizuje speciální Úřad pro dohled nad hospodařením stran a hnutí, který bude vykonávat

48

dohled nad hospodařením stran, hnutí a politických institutů, bude zveřejňovat výroční zprávy a bude mít možnost ukládat též sankce za správní delikty. Navrhovaný zákon může velkou měrou přispět k transparentnějšímu financování politických subjektů a zabránit též přílivu peněz z oblasti, která byla předmětem aktivit v projektu Obchod s bídou, tedy podnikatelsko-politického prostředí nejen na místní úrovni těžícího z veřejných zakázek, dotací ale též z aktivit sociálního charakteru (ubytovny, sociální práce). Přijetí zákona aktivně podporovala platforma Rekonstrukce státu (za účastni sdružení Naši Politici a Transparency International). 4.3. Hazard Důležitým fenoménem, který často doprovází jednak širší negativní sociální jevy, tak i konkrétní jevy zkoumané projektem, je hazard. Hazard je nutno rozlišovat ve svých jednotlivých podobách. Tou zásadní a často kritizovanou podobou je tzv. tvrdý hazard, který umožňují herny s hracími automaty a jim podobnými zařízeními). Tento druh hazardu je nebezpečný zejména z důvodu rizika v podobě rychlé prohry relativně vysokých částek (na rozdíl např. loterií a kurzových sázek) a z důvodu snadné dostupnosti většinou právě v sociálně postižených lokalitách. Množiny osob, které na jedné straně využívaly služeb heren a na druhé straně byly příjemci finančního plnění za prodané hlasy, se pak mohou ve velké míře prolínat. Jak se ukázalo i na některých případových studiích, hazard byl totiž další způsobem, jak na lokální úrovni těžit finanční prostředky ve prospěch podnikatelsko-politického prostředí právě na úkor lidí v tíživé životní a sociální situaci. Zcela nové zákony o hazardních hrách a o dani z hazardních her, které schválila v červenci 2015 Vláda ČR25, přináší zásadní změnu přístupu v hazardu a k jeho dostupnosti. Zejména bude zaveden rejstřík hráčů, kam budou povinně zapisovány osoby, kterou nebudou mít povoleno hrát hazardní hry (jedná se zejména o osoby pobírající dávky v hmotné nouze, osoby v úpadku), ale dobrovolně se do daného rejstříku bude moci zapsat každý. Dále vznikne možnost pro hráče stanovit si sebeomezující opatření (výši sázky, maximální prohru, maximální čas hry) a budou zavedeny povinné zavírací hodiny heren a přestávky v hraní. Bude též zvýšena daňová sazba (až na 35% u technických přístrojů), rozšířeny pravomoci 25

V roce 2016 pak postupně prošly zákony celým legislativním procesem, když je schválil jak Senát Parlamentu ČR, tak podepsal prezident ČR. Zákony by měly nabýt účinnosti od 1. ledna 2017.

49

dozoru a jeho přenesení na Celní správu a bude též zaveden dvoustupňový povolovací systém, do kterého budou u technických a živých her zapojeny i obce. Za regulaci hazardu se v rámci advokačních aktivit dlouhodobě zasazovali i NP a TI. 26 Přijatá legislativní opatření tak v maximální dosažitelné míře kopírují i požadavky občanské společnosti a nyní teprve praxe ukáže, zda je regulace dostatečná a dokáže přispět k potlačení i dalších negativních společenských jevů jako chudoba. Významnou měrou by se však měla omezit přímá linka mezi lokálními podnikatelsko-politickými subjekty a využíváním osob závislých na hazardu k nelegálnímu ovlivnění místní politické scény. 4.4. Reforma sociální bydlení Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) připravilo v roce 2014 a 2015 dokument nazvaný „Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015-2015“. Zadáním tohoto úkolu pověřila MPSV Vláda ČR usnesením č 153 ze dne 12. března 2014. Hotová koncepce byla Vládou ČR schválena v říjnu 2015 a aktuálně vzniká paragrafové znění zákona. MPSV k tomu uvádí, že sociální bydlení bude rozděleno do dvou pilířů. První pilíř bude určen pro lidi tzv. bez střechy nad hlavou, ohrožené ztrátou bydlení či v nevyhovujících podmínkách - pro osoby či rodiny, které dávají na přiměřené bydlení přes 40 procent svých příjmů - přednostně pro samotné seniory, postižené, samoživitele či mladé po odchodu z dětských domovů. Tento pilíř se bude dále dělit do tří stupňů:

Stupeň 1. Krizové bydlení 2. Sociální byt

26

Podmínky nový typ sociální služby na pomezí mezi noclehárnou a azylovým domem, který upraví novela o sociálních službách - pro lidi, kteří potřebují okamžitě ubytovat - pobyt maximálně šest měsíců zajistí obec - zkolaudovaný prostor k trvalému bydlení se sníženým

https://www.transparency.cz/ti-brneni-a-obcane-proti-hazardu-okomentovali-na-spolecne-tiskovekonferenci-deni-okolo-zakona-o-regulaci-hazardu/ https://www.transparency.cz/otevreny-dopis-clenkam-a-clenum-zastupitelstev-mest-a-obci-v-cr-omoznostech-regulace-hazardu-obecnimi-vyhlaskami/ https://www.transparency.cz/zastavte-danove-hazardni-eldorado-vyzyva-transparency-internationalministerstvo-financi/

50

standardem - s klientem bude pracovat sociální pracovník zajistí obec - zkolaudovaný prostor k trvalému bydlení s běžným standardem - obec uzavře s klientem nájemní smlouvu na dva roky - úřad jednou ročně prověřuje situaci potřebných - pokud se příjem nájemníka 3. Dostupný byt zvedne nad stanovenou hranici, nájemné se může zvýšit maximálně o 15 procent - po zlepšení situace se nájemník či rodina přesunou do běžného bydlení, které si najdou - pokud se situace nezlepší, zůstanou lidé v dostupném bytě - nájemníkům se věnuje sociální pracovník Druhý pilíř pak bude sloužit především osobám či rodinám, které přiměřené bydlení již mají, rády by v něm zůstaly, avšak nestačí jim na ně příjem. Zde pak vzniká možnost získat dávku na bydlení na dorovnání nájmu. MPSV povede registr dostupných a sociálních bytů. Určité procento bytů obcí by měly tvořit dostupné a sociální byty. Navrhováno je například pět procent 5 %, přičemž menší obce by mohly sociální a dostupné byty sdílet. Na financování výstavby sociálních a dostupných bytů pak je možné využít dle MPSV peníze z EU, stejně jako na zřízení a provoz krizového bydlení. Obce by mohly na základě dohody využít i byty neziskových organizací, církví i ryze soukromých subjektů. Lidé využívající sociální bydlení by měli mít nižší nájem a zároveň mohou na nájemné pobírat i některé sociální dávky, které budou platit obci jako pronajímateli. Z hlediska oblasti zkoumané projektem může přijetí podobné legislativní úpravy do budoucna zabránit vzniku tzv. vyloučených lokalit (soustředěných často kolem ubytoven), pomoci dotčeným osobám se zapojit do běžných procesů a druhotně tak pomoci vymýtit i využívání těchto osob k získání politického vlivu nelegálním způsobem, tedy nakupováním hlasů, jelikož takto zaopatřené osoby budou mnohem méně motivovány přijmout nízkou hotovost výměnou za hlas pro konkrétního kandidáta. Je pravděpodobné, že taková skupina osob se pak přestane o volební korupci zajímat a stane se přirozeně imunní, či se stane získání její přízně natolik finančně náročné, že dojde k utlumení fenoménu z druhé strany.

51

5. Doporučení k monitoringu veřejných toků Je zjevné, že podobně jako v podobě monitorování volební korupce, nelze spoléhat při četnosti forem a podob organizované či individuální korupce napojené na sociální oblast, pouze na systém norem, jejich kontrolu správními orgány a potenciální postihy ze strany orgánů činných v trestním řízení. Některé z popsaných mechanismů ani nejsou předmětem kontroly ze strany úřadů, zjevně není kapacita ani ochota k jejímu provádění. Podobně tak trestní řízení představuje sice v konkrétních případech účinnou formu (včetně preventivního účinku), která je však vzhledem k šíři střetu zájmů a komplikovanosti problému zdlouhavá a ojedinělá. Pro vytvoření dostatečně efektivního tlaku k narušení korupčních vazeb a vlivových řetězců je třeba zapojit aktivní občanskou veřejnost. Lze konstatovat, že v současné době je k dispozici řada zdrojů dat, které v kombinaci se znalostí lokálních informací, mohou vytvářet novou informační hodnotu a vést ke zjištění konkrétních nestandardních propojení, kontraktů či směřování veřejných finančních toků. Příklady práce s otevřenými zdroji, jejich kombinace s penzem informací získaných z „terénu“ a poukázáním na nestandardní aktivity, jsou obsaženy v případových studiích zveřejněných

v rámci

projektu

Obchod

www.nasipolitici.cz/cs/projekty/obchod-s.bidou.cz.)

s bídou

(dostupných

Pro konkrétní práci s otevřenými

informačními zdroji lze považovat za velmi efektivní nástroje tyto datasety: 

Administrativní registr ekonomických subjektů http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz.



Obchodní rejstřík (Ministerstvo spravedlnosti) http://or.justice.cz



Registr živnostenského podnikání (Ministerstvo průmyslu a obchodu) http://www.rzp.cz



Registr plátců DPH (Ministerstvo financí) http://adisreg.mfcr.cz/cgibin/adis/idph/int_dp_prij.cgi?ZPRAC=FDPHI1&poc_dic=2



CEDR neboli Centrální evidence dotací z rozpočtu (Ministerstvo financí) http://cedr.mfcr.cz

52

na



Evidence zemědělského podnikatele (Ministerstvo zemědělství) http://eagri.cz/public/app/SZR/EZP



Rejstřík škol (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) http://rejskol.msmt.cz/



Registr ARIS neboli Automatizovaného Rozpočtového Informačního systému http://wwwinfo.mfcr.cz/raris/



Insolvenční rejstřík http://isir.justice.cz



Evidence úpadců http://www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/upkuk/s_i8.sqw?F=U



Příjemci dotací EU http://www.fondyeu.eu



Strukturované informace o politicích (včetně majetkových účastí) www.nasipolitici.cz



Komplexní přehled politiků a kandidátů htts://www.pyees.com/



Přehled dárců politických stran http://www.politickefinance.cz



Vizuální obchodní rejstřík http://www.obchodni-rejstrik.podnikani.cz



Příjemci veřejných zakázek: www.vsechnyzakazky.cz



Další podrobnosti k veřejným zakázkám: http://www.isvz.cz



katastr nemovitostí www.nahlizenidokn.cuzk.cz

Za klíčový lze považovat Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES), který tvoří rozcestník k dalším registrům vedených ústředními správními institucemi a zároveň nabízí základní data z těchto registrů. Je vhodný pro ověření, zda vyhledávaný subjekt je evidován v dalších registrech. Dalším klíčovým zdrojem informací je obchodní rejstřík a to nejenom ve své souhrnné části, ale rovněž ve sbírce listin, která může obsahovat data, z nichž lze identifikovat přesnou či pravděpodobnou majetkovou strukturu společnosti (někdy i 53

v případech, kdy se společnost snaží tuto strukturu krýt). Sbírka dále obsahuje (či má obsahovat) za každý hospodářský rok rozvahu, výkaz zisku a ztráty (výsledovku) a zprávu o vztazích dle §66a odstavce 9 Obchodního zákoníku. Přiložena může být i zpráva auditora, výkaz cashflow, výroční zpráva a další relevantní dokumenty, z nichž lze získat informace o aktivitách zkoumané společnosti. Dalším zajímavým zdrojem je Insolvenční rejstřík, v němž lze získat informace o všech dlužnících, vůči nim bylo zahájeno insolvenční řízení (po 1. lednu 2008, před tímto datem je nutné využít Evidenci úpadců). V rámci jednotlivých řízení totiž mohou být uveřejňovány velmi podrobné informace k firmám, jejich majitelům i případným sporům, které proces provázejí. Rejstřík ovšem uvádí pouze případy, kde soud již zahájil řízení, nikoli společnosti, které třeba mají špatnou platební morálku či dokonce exekuci majetku, avšak bez zahájeného řízení (tyto nespolehlivé společnosti je možné vyhledat v placeném registru exekutorské komory). Klíčovými zdroji pro práci při monitorování veřejných finančních toků jsou nepochybně Vsechnyzakazky.cz, které nabízí strukturovaný přehled dodavatelů, informací k výběrovému řízení, dodavatelskému portfoliu společností, počtu účastníků soutěží apod. Tyto údaje pomáhají identifikovat podezřelé jevy. Propojení veřejných zakázek se zadavateli, případnou účast politiků a podrobnější informace o zadavatelích ve všech projektech hrazených z evropských peněz, pak nabízí portál Fondyeu.eu, který je s evidencí zakázek propojen. Při posuzování jednotlivých zakázek a smluv je pak nezbytné pracovat i s jednotlivými profily zadavatelů, dohledatelných na webu. Měsíčně aktualizované přehledy příjemců strukturálních dotací je možné dohledat přímo na webu Ministerstva pro místní rozvoj. Informace o vlastnictví budov či pozemků nabízí katastr nemovitostí, na němž lze identifikovat i omezení vlastnických práv, jejich sdílení či při osobní návštěvě i minulost vlastnické struktury či cenu převodu majetku. Neméně důležitým zdrojem pro práci s informacemi a jejich dohledávání a ověřování jsou pak zdroje z médií, kde lze dohledat veškeré zmínky k dané osobě/problému/subjektu až k roku 1990. Tyto služby bývají většinou zpoplatněny, ale například v rámci větších provozoven veřejných knihoven bývá zpřístupněn mediální archiv Anopress. Zjišťování informací nemusí končit ani v případech, kdy při řešení případu narazíme na zahraniční společnost. V řadě případů lze identifikovat vlastnickou strukturu či její část, personální obsazení, ověřit věrohodnost podle sídla či získat dílčí informace, které mohou 54

kombinovány s daty získanými z jiných zdrojů. Nejčastěji využívanými zahraničními rejstříky jsou: www.opencoporates.com (Spojené království) či www.moneyhouse (německy hovořící země). Jednotlivé země mimoto mívají běžně dostupné oficiální obchodní rejstříky s různou mírou otevřenosti dat.

6. Závěr Jak vyplynulo z výsledků analýzy společnosti GAC pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, při porovnání stavu vyloučených lokalit s jejich posledním mapováním z roku 2006 se ukazuje téměř zdvojnásobení jejich počtu. Podle analýzy lze předpokládat, že počet lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách se pohybuje mezi 95 000 až 115 000 osob. Celkem bylo v celkem 297 městech a obcích identifikováno 606 sociálně vyloučených lokalit a přibližně 700 ubytoven. Počet vyloučených lokalit vzrostl ve všech krajích, v Karlovarském a Moravskoslezském kraji pak více než trojnásobně. Společně s tím byl pochopitelně zaznamenán i téměř poloviční nárůst počtu obyvatel těchto lokalit. Přes růst počtu obyvatel i území, které se dají označit za sociálně vyloučené lokality, může být problém paradoxně méně zjevný jednak v důsledku momentální ekonomické stabilizace společnosti a rovněž díky skutečnosti, že vyloučené lokality se rozpadají do většího počtu menších celků a přestávají být fenoménem měst. Namísto toho „mizí z očí“ v podobě přesunu sociálně slabých do více odlehlých obcí s málo funkční infrastrukturou. Problém se tak stává na jednu stranu méně viditelným, zato je však latentně přítomný. Opakované projevy nepokojů mezi majoritní společností a obyvatelstvem sociálně vyloučených lokalit ukazují, jak nebezpečný „spící“ problém toto oboustranné sociální napětí představuje. Otázky spojené s řešením problému sociálně vyloučených lokalit dávno přestala být otázkou primárně regionálního charakteru – její (ne)řešení může přepisovat i podobu politické scény v centru a celospolečenskou náladu v zemi podobně, jako dokázaly společnost polarizovat například otázky spojené s migrační krizí. Klíčem k řešení nepředstavuje jen uvolnění dostatečných finančních prostředků pro jednotlivé integrační programy či cílené budování sociálního bytového fondu. Efektivita těchto finančních toků je přímo úměrná kvalitě spolupráce s veřejným sektorem, respektive přímo s obcemi v zájmových lokalitách. To samé platí o řešeních přijímaných v rámci samotných obcí, ať již jde o kvalitu či vymahatelnost jejich vyhlášek i samotnou úroveň komunikace s obyvateli obce i zástupci vyloučených lokalit. Přetrhání korupčních řetězců na jednotlivých 55

úrovních obcí či dokonce regionálních celků se tak stává klíčovým úkolem, na němž do značné míry stojí a padá efektivita nápravných opatření. Nelze očekávat pozitivní posun tam, kde z přítomnosti sociálně vyloučených lokalit profitují politicky i ekonomicky. Spolek Naši Politici a organizace Transparency International ČR se v rámci projektu Obchod s bídou podpořeného grantem z Lichtenštejnska, Islandu a Norska v rámci EHP fondů dlouhodobě monitoruje situaci v sociálně vyloučených lokalitách. Společný operativní tým získával v různých lokalitách a komunitách informace ke struktuře tamních „hlavních hráčů“ opakovaných volebních manipulací, ale i systému, jakým dané lokality ovládají či v nich uplatňují svůj vliv. V rámci projektu byla mimo jiné široce medializována volební korupce a zneužívání sociálně slabých v řadě regionů a otevřena diskuze o zlepšení postihu tohoto negativního jevu, včetně zásahu, díky němuž se podařilo v Bílině dovést do úspěšného konce napadení průběhu tamních voleb, jejich zrušení (v opakovaných volbách skupina, v jejíž prospěch byla korupce organizována, zaznamenala výraznou ztrátu) a rovněž trestně postihnout jednoho z organizátorů korupce. V této souvislosti byly zavedeny pravidelné monitoringy volebních kampaní jednotlivých stran, aby se předešlo jak financování od skrytých subjektů, tak vykazování falešných cen kryjících skutečné náklady. V této oblasti byl v rámci projektu velmi významným úspěchem koordinovaný lobbing za zpřísnění podmínek pro financování politických stran, který byl úspěšně završen přijetím novely zákona zavádějící mezi jinými poprvé i nezávislý dozorový úřad. Obě organizace společně zmapovaly různé způsoby vyvádění veřejných prostředků, přičemž zveřejnění libereckého případu vedlo k okamžité rezignaci člena Ústředního výboru ČSSD a bývalého europoslance Roberta Duška. V Chomutově se ve spolupráci s tamní radnicí podařilo dosáhnout zrušení dlouhodobě nevýhodného pronájmu Kamencového jezera, který byl dlouhodobě veřejně známým symbolem lokální korupce. Široký mediální ohlas vzbudil případ zneužívání postavení sociálního podniku První chráněné dílny, která díky svým zvýhodněním získala jen v prvních pěti měsících roku 2016 veřejné zakázky za rekordních 144 milionů korun. Celkový smysl projektu vnímají obě organizace v systematickém mapování poznatků z korupčního prostředí spojeného s byznysem napojeným na sociálně vyloučené lokality a získání unikátních zkušeností s tímto specifickým jevem. Tyto zkušenosti budou nadále využívány v konkrétních navazujících projektech. V obecné rovině lze na základě poznatků z výše naznačených aktivit postulovat následující závěry:

56



Obchod s bídou má řadu forem a není omezen pouze na nejviditelnější projevy, jakými jsou předražené ubytovny či zneužívání dávek a výhod pro sociálně slabé obyvatelstvo. Veškerá řešení, která budou omezena na eliminaci pouhých viditelných projevů problému namísto příčin, budou mít pouze krátkodobý efekt. Tyto výsledky lze vidět na příkladu ubytoven a pokusů o regulaci lichvářského systému výběru nájemného, který opomíjí samu podstatu vzniku tohoto „byznysového“ fenoménu obchodu se sociálním bydlením.



Efekt veškerých integrační řešení pro sociální lokality bude i do budoucna v některých regionech výrazně omezen, pokud nebude vyřešena otázka spolupráce na straně veřejné správy a samotných příjemců pomoci. Ty části nebo dokonce celé vedení obcí, které skrytě participují a „vydělávají“ v politickém či ekonomickém ohledu na existenci sociálně slabých lokalit, nemohou sloužit jako skutečný partner pro realizaci integračních politik. Důsledný průlom do korupčních struktur, které představují problém především v některých odlehlých regionech vzdálených centru, představuje naprosto klíčovou podmínku úspěšnosti řešení problému tamních sociálně slabých lokalit. V opačném případě hrozí nejen, že minimálně část podpory bude cíleně zneužita, ale také diskreditace integračních programů a jejich nákladů.



Korupci na lokální úrovni nelze vnímat pouze v trestně právní rovině či v podobě ekonomických škod. Zásadní škody, které způsobuje, jsou rovněž politického a sociálního charakteru. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit v nestandardních či přímo nezákonných aktivitách organizovaných místními korupčními strukturami vystupují v rolích aktérů-pěšáků i obětí zároveň. Tento dvojí účinek zvyšuje sociální izolovanost těchto obyvatel a jejich nedůvěru vůči systému. Čím více jsou tito členové komunit konfrontováni s nestandardním způsobem výkonu politické (a ekonomické) moci, tím méně jsou ochotni zapojit se do standardního systému jakým je běžná účast ve volbách či organizované prosazování vlastních práv a zájmů. Tím snáze rovněž podléhají místním „autoritám“ a tím se odcizují majoritní společnosti, která je (společně s nimi samými) obětí manipulací s veřejnými fondy či rovnou volebními výsledky.

57



Řešení situace nelze omezovat na posilování bezpečnostních orgánů, zlepšování norem v legislativní oblasti či v praxi obcí nebo krajů. Zcela nezbytným a velmi žádoucím jevem je zapojení veřejnosti, aktivní občanské veřejnosti, ať již v rámci NNO či jednotlivců. Teprve při vytvoření širšího stupně aktivní občanské kontroly a zájmu o místní dění vytváří dostatečný tlak, který široce destruuje efektivitu korupčního chování i nad rámec jednotlivých odhalených a zveřejněných případů. Jedním příkladem za všechny mohou být samotné volby, kdy vedle veškerých opatření pro zlepšení legislativy či monitorování korupce, nejefektivnější řešení představuje samo navýšení účasti voličů, které z početního hlediska znemožní účinnost korupčních aktivit.

Vytvořeno 2016 Naši Politici o.s. Transparency International Česká republika

58