DOPAD METODY ZNAKOVÁNÍ SE SLYŠÍCÍMI NEMLUVŇATY NA ROZVOJ KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI

ŠTUDENT NA CESTE K PRAXI III, 15. máj 2014 Zborník príspevkov zo Študentskej vedeckej medzinárodnej konferencie v odbore špeciálna pedagogika a liečebná pedagogika

DOPAD METODY ZNAKOVÁNÍ SE SLYŠÍCÍMI NEMLUVŇATY NA ROZVOJ KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI Impact of method of signing with hearing babies on the development of communication ability Michaela KOŤOVÁ1, Blanka GRUBEROVÁ2 Abstrakt: Rozvoj komunikační schopnosti není jednoduchý proces, který si pochopitelně žádá svůj čas. Než si navíc dítě osvojí první slůvka, chvíli to trvá, ani pak však není aktivní slovní zásoba dítěte obvykle dostatečně široká na to, aby s ním bylo možno slovně zcela bez problémů komunikovat. Děti jsou nicméně nesmírně chytré, zvídavé a o svůj svět se chtějí dělit. Přirozený způsob, jak tak mohou činit, jsou gesta, ne vždy je však rodič schopen těmto projevům porozumět, dokonce ne vždy tyto projevy vůbec u svého dítěte zaznamenává. Nemůže-li dítě komunikovat, cítí se frustrované, což pramení z nedostatečného začlenění do vlastního okolí, ze situace, kdy nemůže sdílet svůj svět, dělit se o to, co ho zajímá, ale také sdělit, co právě potřebuje nebo třeba z čeho má strach. Metoda znakování se slyšícími nemluvňaty pomáhá nastolit funkční a efektivní komunikaci mezi dítětem a jeho okolím ještě předtím, než je aktivní slovní zásoba dítěte pro komunikaci dostatečná. Dítě je díky této metodě podpořeno v tom, co je pro ně v rámci komunikace před nástupem řeči přirozené a hlavně možné. Uvádí se mnoho výhod, které užití metody znakování s nemluvňaty přináší, zejména pak dřívější nástup řeči a její rychlejší rozvoj. Jaký je dopad metody na rozvoj komunikační schopnosti v případě konkrétního dítěte, je prezentován v tomto příspěvku, čímž jsou obohaceny výsledky dlouhodobého výzkumu v oblasti znakování se slyšícími nemluvňaty. Klíčová slova: komunikace, znakování se slyšícími nemluvňaty, program Baby Signs®..

Abstract: The development of communication ability is a process that is not simple and that requires adequate time. It lasts some time before a child is able to speak, but even if he is able to do, his active vocabulary is not wide enough to be able to communicate with him by the words without any problem. Children are, however, very smart, inquisitive and what more they want to share their world. The natural way how to communicate before they are able to speak is using gestures. Not always, however, parents are able to understand these expressions and not always an attention is paid to these gestures. If a baby cannot communicate, he feels frustrated. Such frustration stems from a lack of integration into his own surroundings, from a situation in which he 1

Bc. Michaela Koťová, Univerzita J. A. Komenského v Prahe, Katedra speciální pedagogiky, Roháčova 63, Žižkov 130 00, Praha 3, Česká republika. E-mail: [email protected]. 2 PhDr. Bc. Blanka Gruberová, Ph. D., Ambulance klinické logopedie, Dětský domov Trnová 200, 330 13, Česká republika. E-mail: [email protected].

162


cannot share his world, tell the others about what interests him or say what he needs, what he is afraid of and so on. The method of signing with hearing babies helps to establish a functional and effective communication between the child and his surroundings before an active vocabulary of the child is wide enough for satisfactory communication. The baby is due to the method of signing with hearing babies supported in what is for him in terms of communication quite natural and possible, before he is able to speak. The methods of signing with hearing babies provides many benefits, especially earlier onset of speech and its rapid development. What is the impact of this method on the development of communication ability of the concrete baby is presented in this paper. The results of own research support the results of long-term research in the field of signing with hearing babies. Keywords: communication, signing with hearing babies, Baby Signs® Program. Teoretická východiska Rozvoj komunikační schopnosti je bezpochyby velmi složitý proces neprobíhající samostatně, ale v kontextu mnoha dalších procesů či okolností, jež se navzájem ovlivňují, podmiňují, podněcují. V rámci výzkumného šetření, prezentovaného v tomto příspěvku je pozornost věnována rozvoji komunikační schopnosti dítěte v nejranějším období jeho života, a sice v jeho prvním roce, neboť toto období v životě člověka lze považovat z hlediska celkového vývoje za nejdynamičtější vůbec, kdy dítě za poměrně krátkou dobu dokáže udělat obrovské pokroky. Tento průzkum si dává za cíl zjistit, jak tento rozvoj může podpořit metoda znakování určená slyšícím nemluvňatům a na základě výsledků, které výzkumné šetření přináší a celkového teoretického i praktického poznání zmiňované metody zhodnotit vhodnost jejího využití v oblasti speciální pedagogiky. Komunikace je pro člověka nesmírně důležitá. Může-li člověk komunikovat, cítí se zapojen do dění kolem sebe, má tak možnost s druhými sdílet svůj svět. Nemá-li tuto možnost, cítí se frustrován, což platí ještě více u malého dítěte odkázaného na pomoc a péči druhých. V tom nejzákladnějším pojetí lze komunikaci rozdělit na verbální a neverbální. Často se možná právě verbální složce komunikace připisuje mnohem větší význam, zatímco její neverbální složka zůstává opomíjena. Neverbální signály se nicméně objevují v komunikaci zcela přirozeně a mnohdy dokonce může neverbální projev hrát významnější roli než projev verbální, k čemuž se přiklání i Helus (2003) a k čemuž se lze zcela jistě přiklonit i v souvislosti s komunikací s nemluvnětem. „Každé dítě ve svém vývoji prochází stadiem, kdy používá ke komunikaci více gest než slov. Je to přirozený vývojový stupeň, který se nedá přeskočit. Gesta jsou pro vývoj dítěte důležitá, protože mu umožňují komunikovat s okolím dříve, než je připraveno používat slova. Proto podpora používání gest znamená i podporu vývoje řeči.“ (Horňáková, Kapalková 163


a Mikulajová, 2009, s. 23). Právě tomu, jaký vliv na rozvoj komunikace, včetně rozvoje samotné řeči, má to, je-li dítě podpořeno v možnosti komunikovat neverbálně, je věnována pozornost v tomto příspěvku. Nutno je však podotknout, že verbální projev není nijak odsunut do pozadí a jeho význam není opomíjen či jakkoli podceňován. Naopak, metoda znakování, která má umožnit komunikaci mezi dítětem a jeho okolím ještě dříve, než dítě začne mluvit, je založena na propojení verbálního a neverbálního projevu. Komunikace s nemluvnětem má svá specifika a pravidla, která je vhodné dodržet, aby mělo dítě šanci komunikovat efektivně, svou komunikační schopnost rozvíjet a dostatečně po této stránce růst, neboť správný rozvoj komunikační schopnosti je důležitý pro celkový vývoj a rozvoj dítěte. Při využití této metody jsou pravidla komunikace s nemluvnětem, která uvádí Špaňhelová (2009) a ke kterým se v mnohém přiklání například i Horňáková, Kapalková a Mikulajová (2009), snáz dodržena. Důležitými pravidly jsou zejména propojení verbálního a neverbálního projevu a komentování. Znakování je na výše zmíněných pravidlech v podstatě založeno. Při učení dítěte znakům mu nejen ukazujeme znak, ale několikrát i opakujeme slovo, ke kterému se znak váže, zároveň dítěti ukazujeme předměty, zvířata, lidi, ke kterým se znak a slovo vztahují, nebo, je-li to znak abstraktní, využíváme k jeho učení vhodné situace, tím dáváme věci do souvislostí, což je k osvojení řeči nezbytné. „Jak se dítě učí nová slova? Nejdříve potřebuje zkušenost s okolním světem, lidmi a předměty v něm. Dítě se seznamuje s okolím všemi pěti smysly, získává z něj dostatečné množství různých podnětů – ukazujte mu předměty, hračky a lidi, vysvětlujte, co okolo sebe vidí a slyší. Nechte ho věci ohmatat nebo ochutnat. Po zkušenosti přijde porozumění a až po tom se dítě naučí slova vyslovovat a správně používat“ (Horňáková, Kapalková a Mikulajová 2009, s. 30). Být před dítětem v mluveném projevu o úroveň napřed Tuto strategii doporučuje Horňáková, Kapalková a Mikulajová (2009). Jinými slovy, používá-li dítě jen zvuky a gesta, rodiče by měli v komunikaci s ním používat jednoduchá slova. Při znakování je toto o něco snazší dodržet, neboť každý znak se pojí s jedním slovem. Jednotnost rodičů Rodiče by měli být v komunikaci s dítětem jednotní (Špaňhelová, 2009), i to může znakování zajistit. Pokud se rozhodnou znakovat oba rodiče nebo i blízké okolí, což je samozřejmě žádoucí, je jejich jednotnost jaksi „definovaná“. Rodiče mají totiž rázem určitý systém, stanovený tím, jak správně při znakování postupovat. Porozumění projevům dítěte Dítě se znaky dokáže naučit dříve, než je schopné mluvit, a tak i komunikovat s ním je možné ještě dříve, než si osvojí řeč a ještě i následně po té, až do doby, než je jeho slovní zásoba dostačující. 164


Komunikace se tak stává efektivnější, přestává být ze strany dítěte omezena převážně na pláč, jenž je natolik mnohoznačný, že rodičům často může dělat problém přijít na to, co jim dítě chce říci. Díky znakování dítě přestává být frustrované z nepochopení okolí a má možnost se dostatečně dělit o svůj svět, neboť zájem o dění a věci kolem sebe má mnohem dříve, než je samo schopné o nich mluvit. „Je neuvěřitelné, co tak malé děti dokáží, dostanou-li nástroj (znak), který potřebují, aby nám mohly sdělit, co chtějí, vědí, potřebují.“ (Acredolo a Goodwyn, 2009). Metody výzkumného šetření Výzkumné šetření se zaměřuje na konkrétní dítě, v komunikaci s nímž byla metoda znakování se slyšícími nemluvňaty využita. Konkrétně byl zvolen program Baby Signs ®, který nabízí první a zároveň světově nejrozšířenější znakovou řeč pro slyšící nemluvňata. Znaky jsou uzpůsobeny tak, aby byly pro děti co nejjednodušší. Děti se je jsou schopné snadno a poměrně rychle naučit, tím se komunikace s nimi stává snazší a srozumitelnější, a to v době, kdy ještě dítě nemluví nebo není jeho slovní zásoba dostatečná, aby mohlo vyjádřit vše, co chce či potřebuje. Jedná se o více než dvacetiletým výzkumem prověřenou metodu. Právě výsledky tohoto výzkumu se stávají východiskem pro vlastní výzkumné šetření a zároveň umožňují komparaci, proto je vhodné tento výzkum alespoň krátce představit. Tab. 1 Kate – rozvoj znakované a mluvené slovní zásoby Znak Květina Velký Slon Mravenečník Králík „Cookie monster“ Opice Tchoř Ryba Skluzavka Houpačka Míč Krokodýl Včela Motýl Nevím Horký Hroch Pavouk Pták Žleva Oheň Dobrou noc Vánoční strom Jmelí Nůžky

Osvojení znaku (věk v měsících) 12,5 13,0 13,5 14,0 14,0 14,0 14,25 14,5 14,5 14,5 14,5 14,5 14,75 14,75 14,75 15,0 15,0 15,0 15,0 15,0 15,0 15,0 15,0 16,0 16,0 16,0

165

Aktivní mluvená slovní zásoba (počet slov) 3 8 8 13 13 13 13 19 19 19 19 19 19 19 19 22 22 22 22 22 22 22 22 48 48 48


Bobule Pusa (polibek) Housenka

16,5 16,5 17,5

48 48 109

Zdroj: Acredolo a Goodwyn (1985, s. 43)

Výzkum provedly autorky programu Baby Signs® Linda Acredolová a Susan Goodwynová. Prvním impulsem byl okamžik, kdy si autorky povšimly utváření znaků u Lindiny dcery Kate, na níž posléze vypracovaly případovou studii (Acredolo a Goodwyn, 1985). Dle této studie je Kate popsána jako prvorozené zcela zdravé dítě, které se narodilo rovněž zdravým, slyšícím, vysokoškolsky vzdělaným rodičům. Vývoj Kate probíhal od začátku zcela normálně. Kate vyslovila své první slovo v devíti měsících věku, svůj první znak vytvořila ve dvanácti a půl měsíci věku, tímto znakem bylo čichání, jímž upozorňovala na růžový keř. Další rozvoj její slovní zásoby, po zavedení znakování, ukazuje tabulka 1. Autorky zajímalo, zda se ve snaze komunikovat pokouší o utváření znaků i jiné děti. Ukázalo se, že Kate není skutečně jediné zdravé dítě, které prostřednictvím znaků komunikuje (Acredolo a Goodwyn, 2009). Další otázkou bylo, zda to, že rodiče přistoupí na takovýto způsob komunikace a své děti ve znakování podpoří, neohrozí vývoj řeči a neoddálí její nástup. Nic takového výzkum nepotvrdil, naopak, ukázalo se, že znakující děti začínají nejen mluvit dříve, ale ve vyjadřování jsou oproti svým neznakujícím vrstevníkům napřed. Výzkum dále prokázal, že znakování snižuje frustraci, je díky němu pozitivně ovlivněno agresivní chování a projevy úzkosti, rodiče jsou pozornější a vnímavější vůči svým dětem a jejich emocím, čímž je budována důvěra mezi nimi a jejich dětmi, dětem znakování umožňuje dělit se o jejich svět a ukazuje, jak chytré ve skutečnosti jsou. Dále podporuje pozitivní emocionální vývoj, zvyšuje snahu dětí komunikovat se svými rodiči, a také zvyšuje sebevědomí dětí (Goodwyn, Acredolo a Brown, 2000). Cíl a výzkumné problémy výzkumného šetření Vlastní výzkumné šetření prezentované v tomto příspěvku je součástí rozsáhlejšího výzkumného šetření prováděného v rámci bakalářské práce Koťové (2014). Cíl byl nastíněn již v úvodu. Cílem výzkumného šetření je zjistit, jak metoda znakování ovlivňuje proces rozvoje komunikační schopnosti dítěte v průběhu prvního roku života. Tento hlavní cíl zahrnuje ještě několik dílčích cílů. Těmi je zjistit, do jaké míry má metoda pozitivní dopad na rozvoj komunikace a jak ovlivňuje odbourání komunikační bariéry mezi dítětem a jeho okolím, dále je to porovnání výsledků zmiňovaného dlouholetého výzkumu v oblasti znakování s výsledky vlastního výzkumného šetření, a konečně, na základě teoretických znalostí i praktických zkušeností s metodou znakování se slyšícími nemluvňaty zhodnotit, zda by tato metoda mohla být využitelná v oblasti speciální pedagogiky. Výzkumné problémy odvozené od stanovených cílů jsou následující: 166


V čem spočívá pozitivní dopad metody znakování na rozvoj komunikační schopnosti dítěte v prvním roce života? Do jaké míry usnadňuje znakování komunikaci dítěte a jeho okolí? Bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření řídící se zásadou, že každý člověk je jedinečný, individuální. Zaměřuje se tak obvykle jen na jednoho člověka – konkrétní případ, jemuž se snaží porozumět, proniknout do problematiky a podrobně ji popsat (Gavora, 2000). I zde se zaměřujeme na jedno konkrétní dítě – dívku. Jedná se o záměrný výběr vyhovujícího subjektu, tedy slyšící, zdravé dítě, jemuž mohla být věnována pozornost od narození až do ukončeného dvanáctého měsíce věku a v komunikaci s nímž pochopitelně byla využívána metoda znakování – program Baby Signs®. Zvolena byla metoda participačního pozorování, kdy je pozorovatel nejen v přímém kontaktu se subjektem, ale je i zapojen aktivně do veškerého dění. Pozorování bylo prováděno každý den po dobu jednoho roku, od narození dítěte do ukončeného dvanáctého měsíce věku. Jevy, na které se pozorování soustředilo, jsou následující: 

celkový vývoj dítěte (psychomotorický i smyslový),



interakce a komunikace mezi dítětem a jeho okolím,



používání programu Baby Signs® v komunikaci se zmiňovaným dítětem,



rozvoj komunikační schopnosti pozorovaného dítěte.

Pozorované jevy byly průběžně zaznamenávány formou poznámek a posléze zpracovány tak, aby mohlo dojít k vyhodnocení výsledků. Výsledky výzkumného šetření Anastázie – subjekt výzkumného šetření, byla pozorována od svého narození, to je od 28. 10. 2012, do svého ukončeného dvanáctého měsíce věku, tedy do 28. 10 2013. Anastázie se narodila po bezproblémovém těhotenství zdravým rodičům též jako zdravé, prvorozené a doposud jediné dítě v rodině. Porod probíhal normálně, přirozenou cestou. Anastázie se narodila s běžnou porodní váhou i mírou. Veškerá následná vyšetření dítěte u pediatra během zkoumaného období byla v pořádku. Celkový vývoj dítěte probíhal správně bez výraznějších odchylek, po motorické stránce bylo dítě dle dětského lékaře i dle tabulek spíše napřed. Dítě vyrůstá na vesnici, v klidném, přesto však podnětném prostředí. Zdrojem podnětů jsou zejména zvířata – pes, ovce, kočky, s nimiž dítě vyrůstá, a tedy přichází každodenně do styku. Od ukončeného pátého měsíce věku začínají rodiče v komunikaci s dítětem využívat metodu znakování se slyšícími nemluvňaty, volí si již zmiňovaný program Baby Signs®. Znaky aktivně využívají oba rodiče, širší okolí se k tomuto 167


způsobu komunikace staví spíše odmítavě. Rozvoj znakované a mluvené slovní zásoby při použití programu Baby Signs® zaznamenává tabulka 2. Tab. 2 Anastázie – rozvoj znakované a mluvené aktivní slovní zásoby Znaky zavedené v období od 5. do ukončeného12. měsíce věku

Věk dítěte v měsících

Počet osvojených znaků (tj. aktivně používaných)

5 6 7 8 9 10 11 12

0 0 0 0 1 4 7 10

JÍST, KACHNA, PES, TÁTA, MÁMA, PÁPÁ, PIŠKOT, SVĚTLO, MLÉKO, KRÁLÍK, ČEPICE

Aktivní mluvená slovní zásoba dítěte (počet slov) 0 0 0 0 0 3 6 22

Zdroj: autor příspěvku

Diskuse V případě Anastázie využití metody znakování mělo na rozvoj její komunikační schopnosti spíše pozitivní dopad. Z tabulky 2 je patrný nadprůměrný rozvoj její slovní zásoby. Samozřejmě je potřeba přihlédnout i k dalším faktorům, jež s rozvojem komunikace a nástupem řeči souvisí. Je to nepochybně to, zda dítě vyrůstá v dostatečně podnětném prostředí. To je v případě Anastázie podle všeho zajištěno a jistě i samotné takové prostředí má pozitivní dopad na rozvoj komunikace. Otázkou ale pak na druhou stranu je, do jaké míry bylo z takového prostředí znakováním ještě více vytěženo. Další otázkou je jak významnou roli sehrál psychomotorický vývoj v rozvoji komunikační schopnosti, jak bylo řečeno, Anastázie byla po této stránce ve svém vývoji spíše napřed, čímž jí byl opět zajištěn větší přísun podnětů vzbuzující její zájem a snahu komunikovat. Znovu se je ale možné ptát po souvislostech mezi psychomotorickým vývojem a používáním znaků. Byl by tento vývoj takový, kdyby dítě neznakovalo? Vždyť právě utváření znaků si žádá motorické dovednosti, čímž je rozvoj motoriky jistě také podpořen. A měly by podněty zajištěné rozvojem psychomotoriky takový dopad, nebýt možnosti sdílet je mimo jiné i pomocí znaků? Cílem práce bylo zjistit, jak metoda ovlivňuje proces rozvoje komunikační schopnosti dítěte v prvním roce života. Dílčími cíli pak zjistit, do jaké míry má tato metoda pozitivní dopad na rozvoj komunikace, a jak ovlivňuje odbourání komunikační bariéry mezi dítětem a jeho okolím. Dále porovnání výsledků několikaletého výzkumu zaměřeného na znakování se slyšícími nemluvňaty s vlastním výzkumným šetřením. Vlastní výzkumné šetření u Anastázie jasně ukázalo několik pozitiv, které Acredolová a Goodwynová (2009) zmiňují jako typické pro děti využívající znakování. Zejména je to dřívější 168


nástup řeči a vzhledem k věku velká slovní zásoba, kromě toho ale také například velký zájem o knížky, při jejichž prohlížení má evidentní zájem o znakování spojené s komentováním obrázků, další výhodou bylo to, že rodiče začali zároveň s používáním metody na dceru podstatně více mluvit. Co se týče samotného používání znaků, upozorní Anastázie sice občas pomocí znaku na něco své rodiče, avšak její znakovaná slovní zásoba nečítá příliš rozsáhlý repertoár. Naopak její mluvená slovní zásoba je vzhledem k věku poměrně obsáhlá, lze tedy mluvit o rychlejším rozvoji verbálního projevu. Anastázie je tak dalším případem dítěte přispívajícím k potvrzení hypotézy, že znakující děti začínají skutečně mluvit dříve, než děti neznakující, neboť běžně děti začínají první slůvka používat právě až kolem dvanácti měsíců věku, Doherty-Sneddonová (2003) dokonce uvádí, že první slovo dítě řekne mezi dvanáctým až osmnáctým měsícem. Taková slovní zásoba zpravidla čítá okolo tří slov. Anastázie nejen, že vyslovila své první slovo dříve než v roce, ale její slovní zásoba v ukončeném dvanáctém měsíci byla podstatně rozsáhlejší, viz tabulka 2. V čem tedy spočívá pozitivní dopad metody znakování na rozvoj komunikační schopnosti dítěte? U tohoto konkrétního případu je pozitivní dopad spatřován především v rychlejším nástupu samotné řeči, ve velkém zájmu o knížky a v pozitivním ovlivnění vzájemné interakce mezi dítětem a rodiči. Do jaké míry usnadňuje znakování komunikaci dítěte a jeho okolí? Díky poměrně rozsáhlé mluvené slovní zásobě je dítě schopno upozornit na mnoho věcí. Samotných znaků využívá jen několik, a tak jako takové bezprostředně komunikaci přílišně neusnadňují, alespoň ne v takové míře, jak by mohlo být očekáváno na základě teorie o znakování se slyšícími nemluvňaty. Ovšem mluvená slovní zásoba, na jejímž rozvoji se užívání znaků pravděpodobně ve velké míře podílelo, komunikaci usnadňuje pochopitelně zcela bezpochyby. Co se týče širšího okolí, ve znakování rodinu příliš nepodporuje a tuto formu komunikace nevyužívá, nebo jen velmi zřídka, a tak znakovaná slovní zásoba usnadňuje komunikaci vesměs jen mezi Anastázií a jejími rodiči. Na druhou stranu tím, že znakování podpořilo rychlejší nástup řeči a rozsah mluvené slovní zásoby, domluví se Anastázie dobře i s širším okolím. Každý jedinec je individuální a je zřejmé, že jen těžko je možné ve větší míře zobecňovat, avšak Srovnáme-li výsledky případové studie Kate, viz tabulka 1, a výsledky, které přineslo pozorování Anastázie, tabulka 2, přispívají oba tyto případy k potvrzení toho, že znakování pravděpodobně pozitivně ovlivňuje nejen komunikaci, ale i samotný nástup řeči. Naproti tomu přispívají oba případy k vyvrácení toho, že by znakování nástup řeči oddalovalo nebo jakkoli ohrožovalo její rozvoj. U obou dívek je vidět rychlý rozvoj slovní zásoby po zavedení znakování. Zároveň lze srovnat vývoj řeči dívek v průběhu prvního roku. Uveďme, že životní podmínky dívek si jsou, 169


v době provádění šetření u každé z nich, zejména rodinné zázemí a postavení dívek v rodině, zdravotní stav, ale i společenské postavení rodiny, velmi podobné. Zatímco rodiče Anastázie začaly znaky v komunikaci s dcerou užívat v průběhu prvního roku života, s Kate začali rodiče vědomě znakovat až po ukončeném dvanáctém měsíci věku. Rozdíl v aktivní mluvené slovní zásobě obou dívek ve dvanácti měsících věku je nemalý, Anastázie – 22 slov, zatímco Kate – 3 slova. Znovu připomeňme, že obě dívky se vyvíjely od narození zcela normálně, navíc, že Kate nebyla v řečovém vývoji pravděpodobně pozadu, může být za důkaz považováno to, že i Kate začala užívat první slovo již v devíti měsících věku, tedy dříve, než je běžné. Uvedený rozdíl v aktivní slovní zásobě dívek spíše než individualitě každé z nich nahrává časově rozdílnému začátku užívání metody. I to podporuje tvrzení o pozitivním vlivu metody znakování na rozvoj komunikační schopnosti. Nabízí se tedy otázka, zda by tato metoda primárně určená intaktním dětem mohla pozitivně ovlivnit i rozvoj řeči u dětí, u nichž je narušen. Nejvhodnější by se mohla v tomto ohledu jevit pro děti spadající do oblasti psychopedie. Tyto děti mívají problémy v řečové oblasti, navíc užití alternativních a augmentativních forem komunikace, mezi něž patří i znakování, je u těchto dětí běžnou praxí. Jak uvádí Švarcová (2011), využívá se znakový jazyk Makaton, v souvislosti s ním však uvádí několik nevýhod: 

„vzbuzují pozornost veřejnosti;



jsou společensky méně využitelné než mluvená řeč;



znesnadňují integraci;



jejich uživatelé jsou odděleni od té (převažující) části společnosti, která tyto systémy neovládá;



vyvolávají nezbytnost osvojení systémů všemi potencionálními účastníky komunikace;



zavedení systému může být považováno za důkaz, že dítě nikdy nebude mluvit;



proces porozumění předchází před procesem vyjadřování, časový odstup, může být poměrně dlouhý.“ (Švarcová, 2011, s. 125)

S těmito nevýhodami lze bezpochyby souhlasit, avšak je možno se ptát, zda by právě program Baby Signs® nemohl umožnit příslušný způsob komunikace bez zmiňovaných nevýhod, případně, zda by tyto nevýhody při použití programu Baby Signs ® nemohly být alespoň eliminovány. U nevýhody číslo 1, 2, 4, 5 je silná domněnka, že by k jejich zmírnění dojít mohlo. Jiné formy komunikace sice budou vždy budit pozornost, ale vzhledem k tomu, že Baby Signs® je primárně určen zdravým dětem, tedy spadajícím do většinové společnosti, je pravděpodobnost toho, že bude metoda sdílena širší veřejností, totéž platí pro nevýhodu číslo 2, vždy bude tento způsob komunikace společensky méně využitelný, přesto, opět ze stejného důvodu jako u nevýhody 1, je 170


zde šance na větší okruh lidí, kteří tuto metodu využívají, než třeba právě u Makatonu. I nevýhoda 4 nepochybně zůstane vždy pravdivá, stejně jako předchozí dvě, ale opět díky zmíněným důvodům, se množina veřejnosti, se kterou dítě bude moci komunikovat, může o něco zvětšit a ta, od níž zůstane odděleno naopak zmenšit. Nevýhoda číslo 5, platí a platit samozřejmě bude, to nelze zpochybňovat, nicméně je šance, že množina lidí, kteří mají osvojené znaky programu Baby Signs®, a opět platí již zmíněné důvody, bude větší, než u systémů znaků určených primárně handicapovaným. U nevýhody číslo tři by bylo vhodné se pozastavit a ptát se: „Nemohlo by to být naopak?.“ V tomto případě převládá domněnka, že program Baby Signs® by integraci mohl spíše podpořit, opět je hlavním důvodem zejména jeho primární určenost nehandicapovaným. Dalším důvodem je propagace programu, do níž patří i možnost navštěvovat kurzy, kde se mohou děti společně se svými rodiči setkávat a učit se znakům pod vedením lektorky. Děti se na kurzu znaky učí pomocí zpěvu a hry a doprovodu oblíbené plyšové loutky – medvídka BeeBo. Pokud by navštěvovaly kurz handicapované děti, pak je zřejmé, že by se tu potkávaly se svými nehandicapovanými vrstevníky a měly tak o integrační příležitost víc. Jsme-li u propagace programu, pak hlavní motivace, proč se rodiče rozhodnou s dětmi znakovat je, kromě toho, že se se svým dítětem dorozumí ještě předtím, než je jejich dítě schopno mluvit, to, že by metoda znakování měla podpořit rychlejší nástup řeči. Tím je tedy vyřazena nevýhoda číslo 6 – zavedení systému může být považováno za důkaz, že dítě nikdy nebude mluvit – vývoj řeči u znevýhodněného dítěte sice možná zůstane i nadále opožděn, ale rozhodně znakování nebude důkazem toho, že by dítě nemělo mluvit, naopak, rodiče budou mít pocit, že dělají pro rozvoj svého dítěte maximum. Možná právě pozitivní přístup rodičů, který by metoda mohla nastartovat, by pro dítě mohl být v jeho rozvoji klíčový. Rodiče mohou mít díky využití metody určené primárně zdravým jedincům dobrý pocit z toho, že i jejich postižené dítě může dělat něco „normálně“. Spokojený rodič rovná se spokojené dítě a naopak, metoda znakování by mohla přispět. Shrnutí Protože používání metody znakování pro slyšící nemluvňata by mělo u normálního zdravého dítěte znamenat, mimo jiné, dřívější nástup řeči a její rychlejší rozvoj, bylo pozorováno dítě, s nímž rodiče v rámci komunikace tuto metodu využívají. Dítě bylo pozorováno během prvního roku svého života, a to z toho důvodu, že ukončený dvanáctý měsíc věku je považován za období, kdy běžně dochází k osvojení řeči. Pokud by tedy měla metoda znakování se slyšícími nemluvňaty pozitivní vliv na včasnější nástup řeči a její rychlejší rozvoj, událo by se tak pravděpodobně ještě před ukončeným dvanáctým měsícem, což se konečně podařilo dokázat u tohoto konkrétního dítěte 171


a přispět tak k naplnění stanoveného cíle, kterým bylo zjistit, jak metoda znakování ovlivňuje rozvoj komunikační schopnosti konkrétního dítěte. Naplnění tohoto cíle přispívá k potvrzení hypotézy, že znakování, má na rozvoj komunikační schopnosti pozitivní vliv, což se mimo jiné projevuje právě na rozvoji samotné řeči. Dále naopak přispívá k vyvrácení tvrzení, že znakující dítě se mluvit nenaučí nebo bude vývoj jeho řeči opožděn. Přestože by se dokazované mohlo jevit jako dávno dokázané, a svým způsobem tomu tak skutečně je, je daná problematika natolik ovlivněná individualitou každého jednotlivého dítěte, že každý další případ přispívající k těm či oněm výsledkům je žádoucí, a to i z toho důvodu, že názory na tuto problematiku jsou značně rozporuplné, zdá se, že ani navzdory výsledkům výzkumu (Goodwyn, Acredolo a Brown, 2000), ke kterým autorky dospěly, neexistuje převládající přesvědčení o pozitivním přínosu metody, ačkoli toto tvrzení je do jisté míry zavádějící, neboť je otázkou, jak moc je metoda známá mezi širokou veřejností. V České republice a na Slovensku se totiž jedná o poměrně novou záležitost, užívá se zde teprve od roku 2008. I to je nicméně podnětem proto se metodou zabývat a upozorňovat na ni a stejně tak se zabývat dalšími otázkami, které její užití vyvolává.

Seznam bibliografických údajů ACREDOLO, L. P. et S. W. GOODWYN, 1985. Symbolic Gesturing in Language Development. In: Human Development. 28, 40-49. ACREDOLO, L. et S. GOODWYN, 2009. Baby Signs: How to Talk with Your Baby Before Your Baby Can Talk. McGraw-Hill. ISBN 978-0-07-161503-7. DOHERTY-SNEDDON, G., 2003. Children's Unspoken Language. London a New York: Jessica Kingsley Publishers. ISBN 1-84310-120-3. GAVORA, P., 2000. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. ISBN 80-85931-79-6. GOODWYN, S. W. et L. P. ACREDOLO a C. A. BROWN, 2000. Impact of Symbolic Gesturing on Early Language Development. In: Journal of Nonverbal Behavior. Human Sciences Press. 24, (2), 81-103. ISSN 0191-5886. HELUS, Z., 2003. Psychologie. Praha: Fortuna. ISBN 80-7168-876-2. HORŇÁKOVÁ, K., S. KAPALKOVÁ a M. MIKULAJOVÁ, 2009. Jak mluvit s dětmi: od narození do tří let. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-612-4. KOŤOVÁ, M., 2014. Rozvoj komunikační schopnosti dítěte v prvním roce života: Bakalářská práce. Praha: Univerzita J. A. Komenského, Fakulta pedagogická, Katedra speciální pedagogiky. ŠPAŇHELOVÁ, I., 2009. Komunikace mezi rodičem a dítětem. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2698-4. ŠVARCOVÁ, I., 2011. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-889-0.

172

DOPAD METODY ZNAKOVÁNÍ SE SLYŠÍCÍMI NEMLUVŇATY NA ROZVOJ KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI

Recommend Documents